konfirmandé
Čtvrtek: 10:00 klub otev . dve í 17:00 biblická
Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
p vecký
18:00 mládeţ
Pátek: 18:30
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek
ned lní
Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor
Kociánka
Ned le:
9.00 škola
10:00 setkání v Losov sále
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera
Farní sbor ČCE v Brn - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
k biblická
hodina
ned lní
p vecký
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2010 (XII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.
19:30
Biblická pro d ti
setkání
Pátek:
20:00
Ned le:
9:00 škola
10:00 setkání v modlitebn
18:30
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK Napiš n co aktuálního pravili s úsm vem. Není pochyb, první ádky mají pojednávat o n čem velmi novém, mají být zrcadlem nebývalého, zkrátka: a je to aktuální. Laskavý čtená nech vezme shovívav na v domí, ţe vydávání našeho časopisu zatím nedosáhlo technické úrovn p edních sv tových deník . D sledkem je, ţe Ězmín ný laskavý čtená ě dostane tento sešit nejd ív čtrnáct dní poté, co Ěi velmi neobratnýě autor dopsal poslední tečku. Je jisté, ţe t ch čtrnáct dní bude nabito událostmi. O n kterých je dnes t ţko v d t, jak doopravdy prob hnou, a moţná nastanou jiné, o kterých zatím nemáme tušení. ĚPromi te – chcete-li – ctné v štkyn a osv dčení jasnovidci.ě Jist ţe kup íkladu bývaly doby, v nichţ se poroučelo v tru, dešti. Taktéţ se druhdy p inejmenším n kolik m síc dop edu v d lo, kdo z kandidát Národní fronty obdrţí ve volbách devadesát dev t celých, dev t desetin procenta hlas . T eba za dva týdny uţ budou n kte í oslavovat návrat on ch jistot – vím já? P ibliţn tak to mi to probíhalo hlavou v n kolika klidných okamţicích p i čekání, aţ odpoledne vpadnou do Blahoslavova domu d ti. Moţná celou minutu bylo krásné ticho – vlastn nebylo to ticho. Ze zahrady bylo slyšet drozda a na zdi tiše cvakaly hodiny. Pravidelný zvuk, kterého si jinak nikdo nevšimne – nevtíravé, tém nepost ehnutelné odm ování vte in, kaţdá je nová, kaţdá nahradí tu p edchozí. A po ní p ijde další, ani ta tu ješt nebyla, projde a hned zas ud lá místo jiné, zcela nové. Banalita? Moţná je to banalita. Moţná naopak člov k v t chto usp chaných týdnech aspo n kdy pot ebuje tu minutu ve ztichlém prostoru. To začnete myslet na to, zda je opravdu čas našeho ţivota samoz ejmost, která nestojí za zmínku. Jist , je to jenom tichý zvuk hodin, který na n j upomíná, ješt nenápadn jší neţ zp v drozda, ze zahrady oznamujícího ostatním drozd m, ţe nejpozd ji večer určit zaprší. Uţ kdysi Augustin p iznával, ţe v bec není snadné íci, co to je, co nás ustavičn obklopuje, a p itom kaţdým okamţikem znovu nastává. Odkud se vzala nová vte ina, která je tu místo té staré? Jak to, ţe uplynulý okamţik uţ není, ale já ješt jsem? Jak to, ţe mám ješt i dnes bezpočtu nových okamţik , m ţu se znovu setkávat s lidmi, čekat, ţe budeme mít n jaký čas společn – a v bec: jak to, ţe je moţné ješt n co čekat? Nebo se zkusme ptát odjinud. Je snad n co aktuáln jšího neţ to, ţe B h pro nás ustavičn obnovuje p íleţitost k novému nadechnutí, novému pohledu, nové myšlence, nové v t – a nadto zve k nad ji budoucích v cí? Zdá se mi dokonce, ţe práv to bude aktuální, aţ laskavý čtená dostane do rukou tento úvodník. Netuším, o čem se toho dne bude od rána povídat a psát nejčast ji. Naopak jsem si jist, ţe mezitím prob hne víc neţ jedna událost znepokojivá, nebo neš astná, nebo smutná, fatální, zlá. Rád bych se té jistoty zbavil, ale zrovna to nejde. 121
Moţná se mi mezitím vytratí z pam ti ta nečekan tichá minuta z kv tnového odpoledne. Určit také uţ doopravdy skončí upršené a studené kv tnové počasí. Letošní volební kampa bude – chvála Pánu Bohu – za námi. A tak na začátku léta bude snazší dát si p ipomenout, ţe ješt budeme mít p ed sebou čas, jemuţ B h dá dobrý obsah a smysl. Ješt bude co čekat. Jaroslav Vítek
BYLO Jaký byl víkend skaut
s rodiči 7. – 9. kv tna 2010
Kdyţ vám d ti začnou odr stat z batolecích let, dlouho neváhejte a pošlete je do 70. oddílu Junáka - tedy p esn ji ečeno do evangelického skautu se základnou na Pellicov ulici. Odm nou vám hned p íští rok bude nejen letní čas v Brn bez d tí, ale i kaţdoroční Blaţkov pro rodiče. Co vás tedy čeká? P ijedete na naše oblíbené st edisko a mezi prvními instrukcemi zazní: „Nep ejeme si, aby rodiče b hem víkendu vstupovali do kuchyn ." No, uznejte sami! Není krásn na sv t ? Slibujeme, ţe to dodrţíme, ale nedá se to. Hned p i první páteční seznamovací h e ve stylu PEXESA, kterou mimochodem n kte í z nás obtíţn chápali, se z kuchyn line tak neuv itelná v n , ţe nakukujeme, a to, co vidíme, p edčí naše očekávání. Skauti pečou domácí chléb. A kdyţ uţ z staneme u tohoto dosti významného bodu celého pobytu, nem ţeme nezmínit alespo dva jedince - Muchu a Škeblu, které jsme skoro za celý pobyt nevid li. Výsledkem toho ale byly v sobotu na talí i domácí 122
lívance a v ned li – čekali byste knedlo vep o zelo? Knedlíky nám nakládá p tiletý klouček a náramn nám chutná. Skauti jsou zaskočeni p edchozím vytrvalým deštivým počasím a cht jí nás ušet it Ěmoţná bychom to ani nep eţiliě. Ruší tedy p ipravenou hru v lese a p ichází - prý mírná - alternativa pod st echou v jídeln , hra Kufr, jak si ji m ţete z minulých let vybavit z televizních obrazovek. Ale tady musíme íci, ţe sice v mnohém uţ jsme nepouţitelní rodiče, ale zde jsme se vyznamenali. Za vydatné pomoci našich nejmenších ratolestí jsme bravurn p edvedli pantomimu p ísloví „Mrtvý prd ví", píse „Včelka Mája“, p edvést beze slov Jana Tleskače, polojasno, kopání latríny na tábo e, sekvoj, bílou orchidej, sborové shromáţd ní či zlaté české ručičky - to jsme si skutečn uţili. A den plynul v dalších blaţenostech, nebo kdyţ nás skauti propustili na zdravotní vycházku do Stráţku a tam nás čekala sklenice se zlatou tekutinou, tak jsme jim byli dosti vd čni. Nehled na to, ţe v této dob bylo pečliv dohlíţeno na naše d ti, které se v bec nenudily, a p i našem návratu jsme mohli zkontrolovat mnoţství nov nasekaného a narovnaného d eva. Setkání t í generací probíhalo v sobotním večeru aţ do pozdního rána. Kv li našim d tem neuvádíme čas. Ale kdyţ zasedne za "kozí dech" Ond ej Ma ák a s ním začne hrát n kolik kytar a bubn , tak dokud se zpívá, ješt se neum elo Ěa dlouho p es p lnoc neum eě. Co vlastn tvo í vzácnost t chto chvil? Naše setkání, společná píse , úsm v, rozhovory, víra? Totéţ jsme proţili i v ned lním ranním shromáţd ní. Podobenství o dvou synech ĚMatouš 21,2Ř-31ě a o dvou halé ích ĚLukáš 21,1-4ě nám byla nejd ív názorn zahrána. Pak Janka p ečetla výklad od holandského theologa Nico ter Linden. Zdálo se, ţe uţ víc ani není t eba - to kdyţ se ohlásil Zip, ţe k tomu má ješt svoje krátké poznámky. Jenţe ten jeho p ísp vek byl chytrý a zárove srozumitelný pro d ti. A nejen srozumitelný, ale i oslovující. To jsme zjistili aţ doma z rozhovoru s naším dvanáctiletým synem. Spojit ty t i v ci dohromady, to často nedokáţou ani zkušení fará i. Zip to s boţí pomocí zvládnul skv le. Ţe je evangelický skaut otev ený pro všechny lidi, to dotvrzovala p ítomnost nových tvá í a moţnost navázání nových p átelství. P i společném posezení nám Divoch, který m l celou tuto akci na starosti, dal moţnost nahlédnout, čeho všeho je pot eba p i vedení jednoho z nejv tších skautských oddíl v Brn . Je toho vskutku mnoho. A toho si my rodiče opravdu váţíme. Osvaldovi
Tajný výlet v dubnu 2010 Ješt týden p ed plánovaným termínem se zdálo, ţe nejv tším problémem bude počasí. Nakonec však se celý den usmívalo sluníčko, které nás provázelo po celou cestu od nádraţí v Moravském Krumlov na nádraţí v Ivančicích stejn , jako nás tém celou trasu vedla modrá značka. České dráhy našt stí popel z islandské sopky v činnosti nikterak neovlivnil a tak jsme v Bránicích v pohod p estoupili na p ípoj do cíle. V tšina účastník stejn jiţ d íve dle drobných náznak tušila, kam mí íme. Na stanici nás posílila další skupinka z Miroslavi, a tak jsme se mohli p esunout k první zastávce, kapli sv. Floriána, odkud se ze strán porostlé zakrslými kosatci 123
otvírá krásný výhled na celý Krumlov. Jenom ten komín kdyby uţ zbourali. První plánovanou sout ţ, týkající se Slovanské epopeje, nám zhatila zpráva, která se objevila na konci týdne, o plánovaném p esunu obraz do Prahy. Takţe zámek byl zaplaven turisty a nám nezbylo, neţ čas takto získaný vyuţít pro hry, odpočinek či občerstvení. N kte í pro hledání tvora, který vyhloubil esteticky velmi poda ené otvory do starého kaštanu, jehoţ pokácený kmen leţel na nádvo í zámku.
Následovala první část cesty podél íčky do vesnice, podle níţ nese Rokytná své jméno. T sn p ed ní se od pelotonu odd lila menší skupina vedená Igorem, která zamí ila k nejbliţší občerstvovací stanici. Zbylé d ti vzaly zavd k d tským h išt m k dovád ní a my ostatní vyh átým trávníkem u hradišt na ostrohu nad ekou pro krátký odpočinek. Kousek za Rokytnou vyuţila Klárka palouček pro další hru d tí a p kným zpest ením byl i neplánovaný p echod p es eku na lanech pod dozorem zkušeného instruktora Petra Floriána. V hostinci v Budkovicích jsme dostihli uniknuvší skupinu a doplnili pot ebné zásoby tekutin, vysušených b hem pochodu jarním sluníčkem. Poté nás jiţ nutnost stihnout v Ivančicích vlak vedla dále podél vody bez zastávky tém aţ do cíle. Místní znalost nám pomohla p ekonat nedostatky ve značení cesty po modré, a tak nám na nádraţí zbylo ješt trochu času na vy ešení hesla dne a rozd lení zaslouţených odm n d tem. A tak by mne jenom zajímalo, jak stihnul Petr dojít do Krumlova pro auto, aby byl na nádraţí nakonec d ív neţ my. J.“B.“M. 124
Polévkový den v Líšni Takový název m la akce, kterou uspo ádala ve st edu 2Ř. dubna St ední zdravotnická škola Evangelické akademie. Cht la tak oslavit dokončení 2. etapy oprav, týkající se nových oken a celé fasády na bývalé klášterní budov , kterou uţívá jako nájemce od roku 2003. Mezi pozvanými hosty byl zástupce z izovatele Ějímţ je Synodní rada naší církveě Mgr. Martin Čech, starosta m stské části Brno-Líše , sestry Boromejky z Prahy a z Albrechtic u Krnova (mezi nimi 85-letá rodačka z Líšn a bývala ţačka školyě, ale i potomek patrona a mecenáše školy Ing. Belcredi. Slavnost začala v 11 hod. bohosluţbami v místním katolickém kostele. Kázání Pavla Kašpara bylo oţiveno zp vem školního hudebního krouţku za doprovodu Ond eje Ma áka a fará ky Romany Špačkové. Ta také moderovala celý program a v jeho rámci poprosila n které z host o krátký p ísp vek. Posluchače velmi zaujal hned první ečník, pan Belcredi, který popsal blahodárné p sobení svého prastrýce, hrab te Egberta Belcredi. Z jeho podn tu postarat se o malé d ti a dospívající dívky tím, ţe poskytl selský statek s dv ma budovami, vzešla klášterní škola, které se ujaly sestry z Kongregace milosrdných sester ádu sv. Karla Boromejského. V roce 1Ř63 Ětento letopočet je i v nové fasád nad hlavními vchodovými dve miě byla postavena nová školní budova a jako taková slouţí po opravách op t. Z její historie, o níţ jsme se mohli víc dozv d t z informačních panel v prostorách školy, vyplývá, ţe se významn podílela na sociálním a kulturním ţivot Líšn . Nemajetné d ti dostávaly v prvních letech jejího vzniku polévku a často i další potraviny, které zajiš ovala manţelka pana hrab te. V dob rozkv tu navšt vovalo školu aţ 465 ţák , kte í byli rozd leni do šesti t íd. Ve škole se dívky učily domácím pracím, hudb , va ení i šití Ěv dob 1. sv tové války šily nap . od vy pro vojákyě. Ve škole se téţ hrálo ochotnické divadlo a po ádaly hudební a t lovýchovné slavnosti. V období 2. sv tové války počet ţák klesl, protoţe mnohé matky si nechávaly d ti doma jako pomocníky za nep ítomné otce. Škola slouţila téţ dočasn jako vojenský lazaret. Velká zm na nastala v roce 1949, kdy byla škola zestátn na a sestry Boromejky vykázány do Albrechtic u Krnova. V dalších letech byla v budov základní škola pro 1. 5. ročník, a to aţ do roku 1řřŘ, kdy pro špatný stav budovy byla škola zrušena a opušt ná budova chátrala. V roce 2002 jsme se o prázdné budov dov d li na Evangelické akademii v Brn na Opletalov ulici, a to v situaci, kdy jsme pro rozvoj zdravotnické školy naléhav pot ebovali další prostory. Jako zázrakem se poda ilo sjednat pro ob strany vhodné podmínky pronájmu, kdy se z částky na p t let dop edu p edplaceného nájmu poda ilo opravit budovu pro obnovení školního provozu k 1. zá í roku 2003. Starosta Líšn ve svém proslovu vyjád il radost nad současným stavem budovy a jejím vyuţitím a p islíbil podporu i do budoucna. V podobném duchu mluvila i zástupkyn sester Boromejek. I kdyţ bylo kruté a zcela nezákonné, jak o budovu kdysi p išly, bylo vid t, ţe se jí ve škole líbí a p eje jí zdárný vývoj. „Budova má sv j ‚genius loci‘, ochranného ducha domu, a záleţí na všech, 125
kdo ji uţívají, zda je to dokáţe povznést a inspirovat k čin ní dobra nebo zda ducha vypudí a zaplaší svou naprostou sob st edností. Dobré pokračování ve smysluplném díle p inese škole i jejím uţivatel m Boţí poţehnání. A za to se velmi p imlouvám.“ ĚTo jsem se mimo jiné snažila íci ve svém krátkém proslovu současným student m a vyučujícím coby bývalá editelka školy.) Na záv r bohosluţeb zástupkyn editelky O. Smutná pozvala p ítomné do prostor školy, kde si bylo moţno vybrat ze sedmi druh výborných polévek a zákusk , ale také prohlédnout odborné učebny a poutav zpracované panely s kopiemi zajímavých dokument a fotografií. B hem programu bylo n kolikrát vzpomenuto na současnou paní editelku, která, ač první iniciátorka nápadu uspo ádat polévkový den, se z d vodu váţné nemoci nemohla oslavy zúčastnit. Za všechny p ítomné d kuji všem, kdo se na p íprav polévkového dne podíleli. Bude nám jej p ipomínat i keramická polévková miska s logem školy, kterou dostali p ítomní hosté jako dárek na rozloučenou. Co íci záv rem? Všem vyučujícím i paní hospodá ce Mart Matulové p eji dost zdraví a pedagogického optimizmu p i náročném vedení současné mládeţe. Jana Slámová
ČTY IKRÁT Z BRNA Kazatelské stanice O kazatelské stanici sboru Brno I v Rychmanov ĚÚjezd u Brnaě bylo v Setkávání vícekrát. Pro úplnost jen dodejme, ţe p vodn pat ila tato kazatelská stanice sboru v Nosislavi a po určitý čas byla dokonce samostatným sborem. Jiţ více neţ sto let zde stojí krásný kostel, k n muţ byla nedávno p istav na apsida, v které se skrývá hygienické za ízení. Scházíme se kaţdou první a t etí ned li v m síci. Novinkou jsou nyní ekumenické bohosluţby, které konáme dvakrát do roka společn s Církví československou husitskou, jejíţ kazatel Milan Vost el sem zajíţdí ze Slavkova. Rychmanovští nyní nemají zastoupení ve staršovstvu, ale je dohoda, ţe brn nské staršovstvo ve v ci Rychmanova nic nerozhodne bez souhlasu místních brat í a sester. Shromáţd ní se pravideln účastní také brat i a sestry z nedalekých Šaratic, které v poslední dob p iváţíme autem. Problém je varhaník, kterého jiţ n kolik let nahrazuje bratr fará nebo n kdo z brn nských starších, kte í sem vozí sestru fará ku. jg Kazatelské stanice sboru Brno II m ly p ed p lstoletím slouţit i k setkávání člen v „okrajových“ částech m sta ĚKrálovo Pole, ečkoviceě, v současnosti z stala tato funkce zachována jen pro stanice na venkov . 126
Maličké KU IMSKÉ společenství nese d sledky toho, ţe Brno je dob e dostupné, a tak je pro n které evangelíky z Ku imi i okolí zajímav jší účastnit se d ní v Blahoslavov dom , p ípadn se p idat k n kterému z dalších brn nských sbor dle vlastní volby. P esto se jednou m síčn krom prázdnin setkáváme p i sluţbách Boţích také v Ku imi Ěkostelík CČSHě a p ítomných 7 – 20 účastník se shoduje na tom, ţe ta setkání bývají radostná a povzbudivá. Kazatelská stanice v TIŠNOV má člen více, a Brno je vzdálen jší. Sluţby Boţí jsou zde tedy kaţdou ned li a ve svátky, o letních prázdninách dvakrát do m síce. Ani tady nebývá účastník mnoho Ě10 – 20ě, n kte í chodí velmi pravideln , jiní - také v závislosti na v ku, zdraví, vzdálenosti - spíše občas. Na ja e a na podzim se da í setkání v týdnu k biblickým hodinám. Mezi aktivitami člen vyniká p ív tivost a ochota ke sluţb pro společenství, jiţ kazatelská stanice uţ adu let p ijímá od manţel Justových. Pro činnost malého tišnovského společenství p edstavují velikou oporu. -k Husovický sbor byl sám dlouho kazatelskou stanicí, samostatnost získal teprve po válce. Regulérní kazatelskou stanici nemá, to však neznamená, ţe by se kázalo jen na jednom míst . Kaţdý m síc se pravideln konají bohosluţby v Dom d stojného stá í v Malom icích a kaţdý m síc krom prázdnin bohosluţby v klubu Desert. P ipočteme-li k tomu kázání na nešporách v Červeném kostele, k ty, poh by, a zejména hojné svatby, zjistíme, ţe ač sbor kazatelskou stanici nemá, káţe se ve sboru hodn . A protoţe má sbor fará e jednoho a ne dva, musí se kazatel opravdu činit. Snad je to Bohu ke cti a lidem k uţitku... Šh Kazatelská stanice židenického sboru v Blansku má s okolím asi 150 registrovaných člen , v tšina pat í do st ední a starší generace, nicmén v lo ském roce byli po delší dob konfirmováni dva naši dospívající členové. Presbyterem zastupujícím naši kazatelskou stanici ve staršovstvu sboru je bratr Jan Blahoslav Vladík. Bohosluţby máme kaţdou ned li ve 14 hod., p ičemţ čtvrtou ned li v m síci káţe u nás kazatel Církve bratrské. Shromáţd ní se konají ve d ev ném kostelíku Církve československé husitské, coţ je starobylá stavba, p enesená k nám v roce 1ř36 z tehdejší Podkarpatské Rusi. Pr m rná účast na bohosluţbách je 1Ř brat í a sester. Krom bohosluţeb se konají v Blansku ve st edu v 1ř hod. biblické hodiny Ěscházíme se u rodiny Tomešových asi v počtu Řě. Donedávna se scházely k biblické hodin d ti, které však uţ odrostly. Po prázdninách chceme začít biblické hodiny se skupinkou p edškolák . Marek Fajman, náhradník staršovstva za Blansko
127
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Podobenství o ztracené ovci Mt 18, 10-14 Jeţíšova slova vyznačují pravidla společenství jeho učedník , jemuţ on sám dává jméno "církev". Ta je určena jeho p ítomností. Kde je Jeţíš, Uk iţovaný a Vzk íšený, tam je církev. Jeţíšova p ítomnost se p itom nedá vynutit rituály. Lze na ni jen očekávat a p ipomínat si jeho slib: "Kde jsou shromáţd ni dva nebo t i ve jménu mém, tam jsem já uprost ed nich." Jeho p ítomnost je slíbena t m, kte í se sejdou v jeho jménu. Kdyţ je církev shromáţd na v jeho jménu, odevzdává se mu jako svému Pánu a upíná se k n mu svojí d v rou; a tehdy, p i pokorném slyšení zv sti o n m, On sám je p ítomen ve své moci. To je jeho společenství spásy, jeţ je nasm rováno k n mu, které jej vyhlíţí a po n m touţí. V kaţdém jiném společenství si lidé všímají t ch, kte í n co znamenají. Jeţíš však íká svému společenství: "m jte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z t chto maličkých." Jsou to ti nepatrní, v lidských očích bezvýznamní, k nimţ pat ili jeho učedníci. A to má slyšet Církev, ţe Bohu jde práv o ty, které sv t p ehlíţí. "Jejich and lé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce." Jako by tímto obrazem cht l Jeţíš ukázat, jak je Pán B h o t ch nepatrných neustále informován od svých and l . Jestliţe tedy and lé t chto „nepatrných“ mají tak vysoké postavení p ed Bohem, pak musí téţ Církev projevovat odpovídající úctu v či t mto „nepatrným“. Jejich postavení je d vodem toho, proč nemají být p ehlíţeni a nemá být jimi pohrdáno. Pohrdat jimi znamená dopoušt t se násilí v či nebeskému sv tu. Spásonosná aktivita nebeského Otce je totiţ zam ena na „nepatrné“. Boţí zájem se obrací ke kaţdému, i kdyby se jednalo o člov ka sebemenšího významu. Moţná, ţe mohou ve svém ţivot zabloudit jako ta ovce, kterou zachrání její pastý . "Práv tak je v le vašeho nebeského Otce, aby nezahynul jediný z t chto maličkých." V Církvi má tato Boţí v le najít své napln ní. Církev je svatá p ítomností Jeţíše Krista, ale je tvo ena lidmi. Církev tedy není ideální společnost, imunní v či h íchu. Kdyby tomu tak bylo, neučil by nás Pán Jeţíš prosbu o odpušt ní našich vin v Otčenáši. Pán Jeţíš však Církev tvo í jako společenství bratrské a sesterské lásky, jemuţ p ece nem ţe být lhostejné nešt stí druhého. A vzdalovat se od Boha je nejv tším nešt stím. V člov ku se prolíná to nejlepší s pr m rností i s tím nejšpatn jším, d ímají v n m také ješt neprobuzené schopnosti, které vyplouvají na sv tlo, kdyţ člov k narazí na d vody, proč v it a doufat v Pána Boha. To m ţeme jedin tehdy, kdyţ ve svém nitru p ekonáme tolik rozší ené v domí neš astnosti a zmaru; pak jsme s to v sob objevit prameny své lepší budoucnosti i budoucnosti sv ta. Jedná se o nesmírn obtíţný úkol, ale p ekonáváním p ekáţek člov k roste a dotvá í sebe sama do podoby Boţí. Velikost úkolu tedy člov ku zárove ukazuje velikost jeho povolání, a to je 128
cosi nesmírn radostného a pozitivního. Vţdy v nitru kaţdého z nás je vtišt n úţasný Boţí obraz. Nad je je hluboce zako en na v lidském srdci. Kdo ztrácí nad ji, ztrácí i sv j ţivot. Jsem tím, v co doufám, protoţe člov k sv j ţivot napl uje tím, oč usiluje. Kdyţ se člov k upíná k časným bezprost edním nad jím Ěrozum, v deckost, pokrok, technologie, politika, ideologie, zdravá výţiva, ale i horoskopy, hnutí new age, esoterika, okultismus …ě, zjistí, ţe mají jen malou nebo ţádnou schopnost naplnit jeho srdce a zachránit ho, proto klamné nad je p ivád jí člov ka aţ k srázu rozčarování a zoufalství. Pravá nad je je „chovat d v ru v či realit “. Nad je není zam ena pouze k posledním v cem na konci čas , ale také k posledním v cem p ítomným jiţ v tomto čase, k samotné hlubin p ítomnosti, která díky Kristu p ímo spočívá na P ítomnosti, jíţ je Hospodin zástup . Nad je se tak vt luje do p ítomnosti, do čas , stejn jako se do n ho vt lilo v čné Slovo a stejn jako do n ho vstoupilo Boţí království. Lidské d jiny jsou prostoupeny d jinami spásy, protoţe všechno je dar, všude a vţdy lze vzdávat díky za nesmírné dary milosti. Tedy i v našem kaţdodenním ţivot kaţdý p ítomný okamţik spočívá na ustavičn trvajícím Boţím Te . Tak lze také vnímat Boha. Proto na základ tohoto nyní a vţdy hlubinn p ítomného Boţího Te jsou d jiny spásy p ítomn a ţiv p sobící. B h v nuje veškerou svou pozornost kaţdému učedníku. Jemu jde o jejich záchranu. Jeţíš v učedník musí být jako Otec v nebesích, jednat podle jeho vzoru, tj. vzoru dobrého pastý e, a tak se podílet na činnosti záchrany „zbloudilých“. Milosrdná Boţí láska kaţdého hledá, avšak nikoho nenutí. Boţí jednání je model pro k es any, aby m li starostlivost a péči o toho, kdo „zbloudí“, jelikoţ se nachází v nebezpečí, ţe by mohl „zahynout“. To znamená v posledu mít k „zbloudilému“ lásku, kterou m l k takovým lidem Boţí Syn. Však scházet se v jeho jménu znamená být proniknut jeho láskou, která je nad naše zkušenosti a p edstavy. Kaţdý Jeţíš v učedník má také nesmírnou hodnotu, protoţe je nositelem drahocenného vlastnictví, jímţ je víra v Pána Jeţíše Krista. Jeţíše, jenţ p išel kaţdému z nás íci: „Neboj se, já t miluji; v mých očích máš cenu; poj , vykroč na cestu ţivota a sta se pastý em, který bude druhým ukazovat, ţe je jim odpušt no a ţe jsou milováni.“ Amen.
MODLITBA V čný Bože, vzdáváme Ti díky za Ježíše, za to, že jsi v n m vstoupil do naší časnosti a že v n m konáš své dílo spásy i dnes. Dej, a žijeme víru, nad ji a lásku jak ve vztahu k Tob , tak k sob a bližnímu a ke sv tu. Amen. Autor p edešlých dvou stránek, Ji í Ježdík, se narodil 21.4.1965 v Praze, kde také vyr stal. V roce 1řŘ4 byl pok t n v ČCE. V letech 1řř0-1997 studoval na Evangelické teologické fakult UK a na ţenevské teologické fakult se zam ením na etiku a pastý skou péči o pacienty. Vedle toho v Ř0. a ř0. 129
letech vykonával adu zam stnání: pracoval mimo jiné jako zdravotník v nemocnici, osobní asistent u handicapované dívky, noční hlídač v hotelu. V letech 2001-2007 p sobil jako učitel k es anství a k es anské etiky na Evangelické akademii v Praze. Zajímá se o bibliodrama a duchovní doprovázení. Je ţenatý. Od roku 200Ř je fará em ČCE v Písku.
ROZHOVOR Nejv tší výst ednost vesmíru máme denn očima
p ed
Jste kn z, spisovatel, vysokoškolský učitel, cestovatel… P sobí všechny tyto aktivity v harmonii, nebo máte n kdy problém je sladit? Všechny aktivity p sobí v harmonii, škatulkování je konstrukt lidské mysli. Aţ jednou zem u, B h se m nebude ptát, proč jsem nebyl kn zem nebo spisovatelem nebo svatým Petrem – bude se ptát, proč jsem nebyl Markem Váchou. To je ta veliká otázka. Kéţ bych byl tím, kým mám být! A jak se vám s "harmonií" ší e vašich aktivit žije v české církvi? Nebo je to také jen zavedená p edstava, že aktivní a ne zrovna konformní kn z to má t žší? Ţije se mi v církvi velmi dob e, koneckonc jsem venkovský fará v pohraničí a jsem na moravsko-rakouském pomezí velmi spokojen, mám neuv itelné št stí na p átele. Není malých rolí. Jeana Vianneyho poslali do zapadlé vesničky v horách – a on ud lal z Arsu duchovní centrum Francie! Co dnes bývá nejsiln jší motivaci pro studium v kn žském seminá i? Nejsem B h, abych vid l do záhyb u v tšiny nejsiln jší motivací nadšení.
lidské duše. Tiše v
ím, ţe dodnes je
Pobýval jste v Antarktid , napsal jste o tom zajímavou knihu. Láká vás vracet se tam? Okamţit bych se vrátil, a nadlouho. Antarktida je p ekrásná, je to jediné místo na sv t , kde je p íroda ješt mnohem siln jší neţ člov k, jediné místo na sv t , kde je ticho, kde člov k ješt nevyst elil na člov ka, p írodní minimalismus, skály, vzduch a led. Po jedné expedici jsem se potuloval v Chile po horách místního národního parku, všechno bylo moc hezké, ale p íroda uţ byla zkrocená, za plotem, s ochraná i milými a zdvo ilými, ale p ece jen s ochraná i. Antarktida je divoká píse , kde je člov k ponechán sám sob , kde špatný záb r pádlem m ţe znamenat konec, ale kde se člov k na druhé stran dotýká Boha mnohem intenzivn ji neţ zde. Moc rád bych ješt jednou slyšel volání antarktických velryb, tábo il mezi ledovci, vid l ty k zešílení dlouhé západy slunce. Nedá se to popsat, je t eba to proţít. 130
Není to pro kn ze p íliš adrenalinu? Nejsem to, čemu vy íkáte "kn z", jsem já! Nem ţu p ece ţít v p ihrádce. Nech si okolí a r zní další lidé myslí, co pot ebují. Chci íci, nepocítil jste n kdy, že by vás kn žský stav v n čem – citech, emocích – omezoval? Jestli máte na mysli osam lost a rodinu – tak ano, v tomto m kn ţský stav určit omezuje. Na druhé stran jsem si jej zvolil dobrovoln , takţe mám, co jsem cht l. Pravda, v den sv cení člov k není schopen odhadnout, jací b si na n j v dálce čekají. Co je – nebo m lo by být – cílem lidského života? No to je otázka, se kterou si lidstvo láme hlavu od té doby, co jsme začali chodit po afrických lesostepích! Jeden z pokus o odpov nabízí kniha Kazatel, nejskeptičt jší kniha Bible. Její hlavní protagonista prochází s neklidem zemí a hledá cokoli, co by jej mohlo uspokojit a nenechá se nikterak omezovat morálkou nebo desaterem. Obklopí se majetkem a doufá, ţe mu to p inese št stí, pak testuje alkohol, sex, zábavu, peníze, poté vzd lání a práci. Pak zkouší vytvo it n co, co by jej p ečkalo – domy, sbírky um ní, d ti. Na záv r p ichází k poznání, ţe i mládí, zdraví a krása mu protečou mezi prsty. Celé své hledání začíná známou v tou "marnost nad marnost, všechno je marnost" – a ke zd šení čtená touto v tou své hledání také končí. O cokoli v ţivot usilujeme, to vše jiţ Kazatel má a trochu ironicky se nám dívá do očí. Je tedy d ležit jší než cíl hledání smyslu? Vy jej nacházíte? To Kohelet ne íká, jen konstatuje, ţe na Zemi smysl nenašel. V záv ru knihy nedává ešení, nehlásá konečnou pravdu, ne íká, jak to je. Tím odpovídám na vaši otázku, Kazatel je mi nejbliţší postavou v Bibli. Ptají se vás lidé, kdy bude konec sv ta? Neptají, spíše mi konec sv ta oznamují. Posledním hitem je datum 21. prosince 2012. Navrhuji si vše pečliv zapamatovat a 22. prosince 2012 ráno z toho pro sebe vyvodit poučení o d v ryhodnosti všech p íštích ohlašovatel konc sv ta. Nakolik je v dnešním sv t víra záležitostí osobní a v kterých oblastech m že zasáhnout do obecného d ní? Protestantismus chápe víru velmi osobn , ve smyslu já a B h. Katolicismus pon kud ší eji, my a B h, či společnost a B h; snaţí se posv tit všechny aspekty ţivota, jídlo, pití, práci, odpočinek, politiku, lásku a válku. Religio je v této perspektiv vzduch, který dýcháme, zp sob, kterým jsme na sv t . "Protestantská" jsou ta náboţenství, která se zam ují na jednotlivce a jeho p ímý vztah k Bohu, jeho osobní víru a spásu. V současné pluralitní společnosti dochází nepochybn k "protestantizaci" všech náboţenství včetn katolického. Rozmýšlíte n kdy, pozorujete-li osobnosti ve ejn konáním sv dčí o své ví e? 131
činné, zda svým
P edevším sv dčí o morálním kolapsu společnosti. Pravda a leţ se staly akceptovatelnými alternativami, jak se kdy která hodí. Podle čeho se katolický kn z rozhoduje, kterou politickou stranu bude volit? Obecná pravda je, ţe p ed kaţdými volbami vţdycky jedna strana chybí – ta, kterou bych cht l volit. Snad to bude pochopeno dob e, kdyţ vzpomenu kamaráda Artuše, který si dá vţdy p ed volební místností dva panáky a pak "to tam jde hodit". D ív by se to mohlo íkat jako vtip, u letošních voleb uţ to nebude ani tak vtipné, jako nutné. V
íte v zázraky?
V ím. V zázraky ve smyslu on ch neuv itelných náhod, či chcete-li "náhod", které občas potkají v tšinu z nás. Ale v ím i v zázraky, p i nichţ dojde k prudkému vpádu numinózna do našeho sv ta – jako je novozákonní záţitek svatého Pavla na cest do Damašku nebo Lazar odcházející z hrobu. Tohle nebyly ony jemné náhody, nýbrţ vichr. Velmi poučným dokumentem ze současnosti je v tomto kontextu film Ivetka a hora. ečeno naším moderním jazykem, v ím v zázraky ve smyslu výrazného porušení stávajících pravidel p írodov decké hry. Ten nejv tší zázrak ostatn máme všichni p ed očima. Kdybychom ve zrychleném videu sledovali d jiny Zem , p ed pouhými čty mi miliardami let byla naše planeta svítící ţhavé t leso – a dnes jsme zde my. Myslím, ţe tu nejv tší neuv itelnou výst ednost vesmíru máme denn p ed očima. Je možné v tomto procesu najít Boha? O co tu jde, je zahlédnout d jiny planety Zem bez všech ideologií, -ism a interpretací – jako dít nebo jako udivený mimozemš an na dovolené. Nehledat v evoluční biologii a fylogenetice munici ani pro víru, ani pro ateismus. A jsme v ící nebo ateisté, zorganizování se hmoty do první ţivé bu ky, evoluce ţivota a konečn vznik p emýšlivých a milujících bytostí z hlíny této zem by nás m ly neustále uvád t v neklid, v úţas, v určitou nervozitu. A jak v souvislosti s tímto chápat schopnost člov ka nejen destruovat sebe coby druh, ale i základní prvky (vodu, vzduch), díky nimž je schopen existovat? V ím, ţe člov k nem ţe ţít v míru s p írodou, pokud neţije v míru sám se sebou. My chápeme morálku jako privátní v c, soukromou volbu. Ţidé v d li, ţe se sociální h ích promítá i do p írody, ţe zem k ičí, ţe kv li h íchu Izraelit ch adne vinná réva, a dokonce ryby v mo i umírají! Megalomanské stavby komunismu, hn douhelné povrchové doly nebo Novomolýnské nádrţe u nás pod Pálavou jsou určitým zrcadlem svých budovatel , obrazem nás samých, k ičící zemí. P ednášíte etiku na léka ské fakult . Vnímáte p enositelnost etických zásad do praxe? Je asi marná snaha pokoušet se plavat proti proudu: naši studenti p icházejí na fakulty jiţ vybaveni étosem své výchovy a je iluzorní se 132
domnívat, ţe kurz etiky z nich ud lá etické bytosti. Jedním dechem k tomu chci dodat, ţe v tšina našich student p ichází na fakultu s velikým nadšením a citlivým sv domím. V seminá ích z etiky povaţuji za velmi d leţité, aby určité otázky byly poloţeny a názory p edstaveny. Jaké ambice máte jako autor knih? Poučit, zanechat sv dectví svého názoru, uvést se jako vzd lanec…? Ale kdepak! Tony de Mello na to má krásný post eh, se kterým se naprosto ztotoţ uji: Do dvaceti let pro m bylo velmi d leţité, co si o mn okolí myslí; od dvaceti do t iceti mi to bylo úpln jedno; po čty icítce jsem pochopil, ţe si o mn nikdo nemyslí nic... Znáte prost edí velkom sta, akademické p dy i venkova. Existuje rozdíl mezi moravskou a českou zbožností? Nejde generalizovat. Na jiţní Morav je moţná víra více instinktivní, intuitivní, více spojená s p írodou, snad více slovanská. V Praze se v ci promýšlejí krok za krokem, víra je více intelektuální, rozumová, odargumentovatelná. Obojí má své veliké výhody. P sobíte pozitivn . Ale jak prožíváte a pochybnosti, kritické výhrady v či okolí?
ešíte svoji "temnou noc",
Myslím, ţe "temná noc" se nedá ešit, je t eba ji proţít, jít skrze ni, jakkoli je to d suplné. V určitém momentu člov k odmítne ţivot jen jako co nejp íjemn jší čekání na smrt. Jídlo, filmy a nakupování p estávají stačit k pocitu št stí, ale vp edu není nic vid t – poutník se ocitá v mrazivém a tmavém vzduchoprázdnu. Hluk sv ta odezn l, ale píse ješt není slyšet. A B h jako obvykle mlčí. Teprve mnohem pozd ji se zablýskne na konci tunelu sv tlo. Ale o tom se nedá mluvit tak, jak o tom mluvím te , ve smyslu popisu, jakéhosi p íbalového letáku nebo návodu k pouţití; je t eba si tím projít. Chci íct, ţe krize je šance. Otázky kladla Milena M. Marešová, literární kritička a publicistka Marek Vácha, narozený r. 1ř66 v Brn , je ímskokatolický kn z, p írodov dec, pedagog a spisovatel. Absolvoval obor molekulární biologie a genetika, v Olomouci a v Bruselu vystudoval teologii. V letech 1997 a 2000 se s polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem účastnil výprav na Antarktidu. V roce 2002 ţil šest m síc v trapistickém klášte e Sept-Fons ve Francii. Uţívá skautskou p ezdívku "Orko" Ězkratka slov "Orlí oko"ě. Je administrátorem farnosti v Lechovicích u Znojma, kaplanem ímskokatolické akademické farnosti p i kostele Nejsv t jšího Salvátora v Praze a p ednostou Ústavu léka ské etiky na 3. léka ské fakult Univerzity Karlovy. Specializuje se na otázky evoluční biologie, léka ské a environmentální etiky. Mimo desítek odborných a populárn naučných článk je autorem knih: Tančící skály Ě2003ě, Šestá cesta Ě2004ě, Návrat ke stromu ţivota Ě2005ě, Poslední zem Ě2007ě, Místo, na n mţ stojíš, je posvátná zem Ě200Řě, Probouzení Ě200řě. Má svoje internerové stránky: www.orko.cz p evzato z internetu, idnes.cz 133
OSOBNÍ SV DECTVÍ Modlitba zp vem „Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zp vem, nebo se nad námi mohutn klene jeho milosrdenství. Hospodinova v rnost je v čná! Haleluja.“ Ž 117 „Teprv když jsem vstoupil do svatyn Boží, pochopil jsem… Mn však v Boží blízkosti je dob e, v Panovníku Hospodinu mám své útočišt , proto vyprávím o všech tvých činech.“ Ž 73 Jak chválíte Hospodina? Jak p icházíte do jeho blízkosti? Jist je mnoho cest; pro m je tou cestou píse . Písn mnou hýbají od d tství. Kdysi to byly písničky u táboráku s turistickým oddílem, pozd ji mládeţnické z Nové písn či Svítáku, ješt o fous pozd ji první chválící – na brigád či pobytu s jinou mládeţí. Tyto uţ m ly velmi blízko k modlitb a byly mi velmi vzácné. Novou kapitolou je setkání s písn mi z Taizé. Kdo tam byl, ví, ţe celý pobyt, kaţdý den je prodchnut písní, jako by to byla po ád táţ, ale na mnoho slov a melodií… táţ píse o dobrém, velikém Bohu, který slyší, sklání se, napl uje pokojem a radostí, Bohu, který je mocný, Pán a Král nade vším stvo ením i kaţdým člov kem, který m zná, čeká na m , má radost, kdyţ k n mu p icházím. Písn v Taizé zn jí mnoha hlasy, jazyky, jsou to mohutné chvály sjednocující nejrozmanit jší lidičky – a ţe jich tam bývá pohromad i n kolik tisíc. Co se mi na nich však tolik líbí je to, ţe z stávají mocné, i kdyţ je člov k zpívá sám nebo v krouţku deseti, patnácti lidí. B h je tam blízko. Nevidím ho, ale jist cítím. Zvláštností t chto písní je jejich mnohačetné opakování. Kdo na to není zvyklý, ekne si t eba: proč to mám po ád opakovat, vţdy uţ to zpíváme po páté, kdy uţ to skončí? Jenţe to je na nich práv to krásné, ţe kdyţ to člov k zpívá po páté, začne mu ten zpívaný text teprve docházet – tedy alespo u m to tak je. A kdyţ mi to dojde z hlavy níţ, aţ do srdce, tak to mohu i proţít a radovat se a ţasnout nad velikým Bohem, nad jeho nepochopitelnou milostí i blízkostí… a to pak uţ moc nezpívám, protoţe brečím. Ale i tak m ţu poslouchat, jak zpívají jiní a nechat se nést jejich zp vem a časem se zase p idám a jsem moc ráda, ţe se ta jedna píse ješt po ád zpívá, protoţe te to zpívá cosi ve mn – to se nedá popsat, to jde jen proţít. Od t chto písní je uţ jen kr ček k tichu. To je zvláštní dar. N které písn jako by byly dve mi k tichu. Mlčení mi moc nejde. Tedy, ne ţe bych nedokázala mít zav enou pusu, ale takové to ticho i uvnit . A práv kdyţ mi to vevnit moc kecá a chci to ztišit, zpívám. Píse m nov nasm ruje, dá mi nadhled nad současnou situací, tak n jak m srovná – tedy ne píse sama, ale její Autor Ěs velkým Aě. N jak s tím souvisí ád. V mé hlav často moc ád ani po ádek není, ale v písni je mnohé dané: slova, rytmus, melodie. Je to jako kdyby m n kdo vzal za ruku. ĚChodíte rádi za ruku? Tedy myslím jako ti, kdo se nechávají vést, ne ti, kte í mají druhé na starosti a musí dávat pozor na cestu, auta, k iţovatky…ě Vede-li m n kdo za ruku, v ím mu, 134
uvolním se, nevnímám cestu, d leţitý je sm r a cíl. Píse vedená Duchem má moc dovést m k dobrému cíli, ani nevím, jak a kudy. Nemusím rozum t všemu. Stačí, v ím-li Autorovi. A jsou i písn , které m zvednou ze ţidle nebo skloní na kolena. P i takových jsem nejrad ji, kdyţ kolem sebe ani nikoho neznám a nemusím ešit, co si o mn n kdo pomyslí. Vlastn , bu a nikoho neznám nebo znám tak dob e, ţe to op t ne eším. Jde o písn , jejichţ texty vycházejí z Písma nebo z lidské zkušenosti hledání Boha, p icházení k n mu, odevzdávání se do jeho rukou. Chvály jsou opravdu radostné, prosby up ímné, je tu čas a místo k otev ení i p ijímání. Je jist mnoho zp sob , kterými B h–Duch p ichází, ale vím, ţe jedním z nich je píse . N kolik takových jsem zaţila p i chválách u komunity Emmanuel. Moje maminka m la ráda písn z našeho kostelového zp vníku a dodatku k n mu. Zvláš Komenského písn ji hodn oslovovaly. Vím, ţe i tam je mnoho k objevení a tyto poklady na m ješt čekají. Jsem Pánu Bohu vd čná, ţe mi v kaţdý čas dává i skrze písn chléb vezdejší. V poslední dob mám p íleţitost objevovat ješt další rozm r či moc písn . Jde o chvíle, kdy se chci za n jakého člov ka či situaci modlit, p imlouvat. Ano, myslím na n j, prosím o Boţí p ítomnost, vedení… ale po chvilce cítím, ţe bych cht la v modlitb pokračovat, ale znovu Pánu opakovat své prosby, kdyţ On v té situaci je, On ji má ve své ruce a ví nejlíp, co je dobré… p ipadá mi nesprávné dál mlet svou. A tu je píse . Slova, která n kdy zn jí obecn , mají nový význam, najednou jsou velmi ţivá – a sv te div se – jsou to často slova chval, dík , d v ry. Nyní tedy trávím čas v modlitb , v myšlenkách p edkládám pot ebného člov ka, ale nejsou to uţ moje slova: Boţe, dej a …, po kterých ve mn stejn často z stává nap tí a nejistota. Kdyţ Boha chválím, proţívám, ţe On je Pánem té situace, On je nad tím, Jemu to mohu cele sv it – nejistoty, obavy, strachy. Po takové modlitb smím mít darovaný pohled na celou situaci, mohu ţít dál s d v rou, v radosti. Mám pocit, ţe tak n jak m ţe vypadat ona neustálá modlitba, která je mi b ţn tak neuchopitelná. V jedné písni se zpívá: „Svou ruku do dlaní siln jších, neţ je mé doufání, já vloţím s dechem posledním…“ Chvála Bohu, mohu do Jeho dlan vkládat ruku svou i jiných kdykoli. Bohu díky! Iva Oukropcová
ŽILI MEZI NÁMI Doc. MUDr. Svatopluk Doležel, 1921 -1996 Curriculum vitae: Svatopluk Doležel se narodil 26. listopadu 1921 v Prost jov . Jeho otec byl ruským legioná em. Vyr stal v prvorepublikovém vlasteneckém a sokolském prost edí, maminka, strýc a teta byli náčelníky Sokola. Vystudoval klasické gymnázium v Prost jov . Jeho spolužák Luboš Hána (pozd jší fará ČCE) ho p ivedl do evangelického sboru v Prost jov , 135
kde tehdy p sobil senior Emil Stehlík. Pod jeho vlivem se nechal v dosp lém v ku pok tít a stal se členem prost jovského sboru, pozd ji tam p istoupili i oba rodiče. Po válce vystudoval medicínu (1945-1949) na Léka ské fakult Masarykovy univerzity a nastoupil jako asistent do Anatomického ústavu, který vedl profesor Žlábek. Zde p sobil 12 let, než byl propušt n, pon vadž byly obavy z jeho špatného ideologického vlivu na studenty. Dva roky pracoval jako sekundá v patologicko-anatomickém ústavu léka ské fakulty a odtud odešel do Bratislavy (1963-1986), kde byl zam stnancem Ústavu normální a patologické fyziologie Slovenské akademie v d. Do Bratislavy však nemusel dojížd t, pon vadž se v Brn poda ilo z ídit detašované pracovišt v Ústavu patologické fyziologie léka ské fakulty. Odtud jako vedoucí v decký pracovník odešel do d chodu. V roce 1990, kdy pominuly ideologické p ekážky, se habilitoval a až do své smrti 23. íjna 1996 pak p sobil jako docent v Ústavu patologické fyziologie Masarykovy univerzity. M l t i d ti, ale prost ední syn v roce 1966 zem el na vrozenou srdeční vadu. Sám byl k ehkého zdraví a od 32 let, kdy onemocn l d tskou obrnou, bojoval s jejími následky. Ve vyšším v ku se pak p idružilo t žké astma. M l však radostnou povahu, s níž p ekonával všechny životní obtíže. Krom jeho práce, která mu byla koníčkem (struktura a inervace ledvin, cév a srdce) byl velkým znalcem historie a i v jiných oborech m l encyklopedické znalosti. Byl aktivním členem Českobratrské církve evangelické, členem staršovstva, pozd ji byl zvolen kurátorem sboru Brno I a seniorátním kurátorem. Bratr Dr. Svatopluk Doleţel uţ v mládí p emýšlel o zakotvení a smyslu ţivota. Pod pastý ským vedením br. fará e a seniora Emila Stehlíka p istoupil k Českobratrské církvi evangelické, v níţ nehodlal být jen trpným členem. V dob brn nských vysokoškolských studií pracoval ve spolku moravských evangelických student Ţerotín a v Akademické YMCA. V r. 1951 se oţenil s PhDr. V rou Michalovou, která mu vţdy byla oporou a v rnou pr vodkyní na nelehké ţivotní cest . V I. brn nském sboru p ijal ochotn členství ve staršovstvu a pozd ji volbu za kurátora. Za n kolik let byl zvolen i kurátorem Brn nského seniorátu. Svoje presbyterské i kurátorské úkoly v církvi vykonával s poctivou sv domitostí a snahou o dorozum ní, ale také, kdyţ toho bylo pot ebí, s ráznou rozhodností. Mnozí ve sboru i v seniorát stále vd čn vzpomínají na jeho spolupráci a p átelství. Ve svém v deckém bádání dosáhl mezinárodního uznání, kdyţ byl p ijat za člena New York Academy of Sciences. Čekala ho vyhlídka na místo profesora anatomie na léka ské fakult MU. P i svém úsilí m l stále na mysli mravní 136
odpov dnost v decké práce i léka ské praxe. To dokázal tím, ţe se v dob totality nez ekl svého p esv dčení a své víry za cenu toho, ţe byl zbaven styku se studenty a musel se vzdát akademické kariéry. Zvláštním ízením Boţím mohl však pracovat dále na odd leném pracovišti patologické fyziologie. Svým mimo ádným nadáním, v deckou akribií a technickou dovedností p isp l k novým poznatk m v tomto oboru. Nadto byl pozorným rádcem a p ímluvcem všech, kdo se na n j obraceli se svými bolestmi. P itom zápasil po mnohá léta s vlastním postiţením, které dovedl i v t ţkých krizích p emáhat a znova pokračovat ve svém díle. Uv domovali jsme si na n m, ţe i slabé srdce m ţe být statečné. A tak svým dílem i ţivotem nám dal p íklad v rného pracovníka v církvi a srdnatého člov ka. Také d kaz toho, ţe v da a víra nemusí být v rozporu, ale naopak mohou společn p inášet mnohé poţehnání. Na konci svého ţivota se v nových pom rech dočkal bratr Doleţel uznání své v decké práce ud lením docentury. Zem el krátce p ed svými 75. narozeninami dne 23. íjna 1řř6. Rozloučili jsme se s ním v p epln né ob adní síni brn nského krematoria kázáním na text L 24,2ř, jehoţ první část byla p ed 45 lety svatebním textem manţel Doleţelových. Já sám s velikou vd čností myslím na milého p ítele a v rného spolupracovníka, který mi mnoho pomáhal svými radami a povzbuzením. Jan Pokorný Moje vzpomínky na bratra Svatopluka Doleţela začínají v období 1ř43 - 1948, kdy jsme pat ili – já od své konfirmace – do brn nského Dorostu a Sva a do starší generace ve Sdruţení. Pak p išla pro mne léta studií, vikariátu v Praze, vojny a 15 let p sobení v seniorátu Královéhradeckém. Do Brn nského seniorátu jsem se vrátil na ja e 1ř6ř, kdy m zvolili za fará e v Boskovicích. Sva a m p i instalaci v zá í 1ř6ř pozdravil jako seniorátní kurátor. Pozd ji ješt jednou p ijel jako seniorátní kurátor p ijmout slib nového staršovstva. Ale doopravdy jsme se poprvé osobn setkali Ěa také utkaliě v mládeţi, p i biblickém výkladu Jeţíšova podobenství o milosrdném Sama anu ĚL 10,2537ě. Z biblického krouţku, který hrál u n kterých z nás velkou roli v p edeh e ke studiu bohosloví, mi utkv la zásada vykládat bibli biblí ĚHelvetské vyznání II/1ě. Hojn jsme si proto mnozí pomáhali biblickou konkordancí a srovnávali navzájem místa podobná i nepodobná*. Veden touto metodou p ibral jsem k dotyčnému výkladu Jeţíšova podobenství verš z proroka Ozeáše a ztotoţnil „lotry“ s „rotou kn ţstva“ ĚOz 6,řě. Diskuse se vedla nad otázkou, kdo jsou oni „léstai“, lot i. Podstatná otázka „Kdo je m j bliţní?“ z stala stranou. Sva a vášniv odporoval, ale p itom nechyb l jeho typický úsm v. Spojení Ozeáše s evangeliem se mu jevilo jako n co nemoţného. Po t iceti letech jsme začali spolu sedávat na poradách seniorátního výboru – já jako novopečený senior, Sva a jako odcházející seniorátní kurátor, nyní ve funkci 2. náhradníka. Do jednání nezasahoval. Zdáli jsme se mu asi dost energičtí i „moud í“. Vzal si do péče sbory na Vysočin ĚOlešnici, Prosetín, Rovečné a Veselíě. Jezdil tam a na zasedáních zpravidla jako poslední v ad referoval o tom, co p i svých návšt vách vid l a zaţil. 137
Sva a byl výzkumník. T lem i duší. Pat il do týmu prof. Ko ístka, který tehdy ešil otázku um lých orgán , p edevším náhrady srdce. Do jedné sch ze p išel Sva a radostn nalad n a málem uţ od dve í buja e volal: „Tele ţije!“ Experiment s pokusným zví etem se k radosti výzkumník da il a tele uţ kolikátý den i s um lým srdcem ţilo. Na jak dlouho, to jsme se uţ pozd ji nedov d li, ale toto vít zné zvolání nám uvízlo v pam ti. Kdyţ pozd ji jeden z kazatel v seniorát poţádal seniorátní výbor o dva dny studijního volna v týdnu a p ál si být uvol ován z části svého pracovního úvazku, Sva a to vlídn , ale rozhodn odmítl: „Kde myslíš, ţe u nás berou čas v dečtí pracovníci? Jedin v noci. Na úkor svého volna. Rodiny. Zálib či pohodlí. Ţádný z nich není zprošt n nebo z části osvobozen od svých normálních pracovních povinností!“ V c byla vy ešena. Svatopluk Doleţel miloval p esnost v docházce. Pro opozdilce m l humorné i káravé úsloví, pocházející patrn ješt z doby Rakousko-Uherska: „Fünf Minuten vor der Zeit ist Soldatenpünktlichkeit.“ – Vojenská p esnost podle toho znamenala, ţe p ijít včas rovná se p ijít o p t minut d íve. Sám Sva a se také podle toho ídil. Kdyţ se v roce 1řř6 rozhodovalo, zda mám jít či nejít na závaţnou operaci srdce, byl Svatopluk rozhodn pro operaci, a to co nejd íve. Pov d l, ţe odklad m ţe znamenat nevratnou plicní hypertenzi. Kdyţ jsem pak uléhal na operační st l, nebyl jsem si jist, zda se svou p átelskou p ímluvou u operatér nezasazoval v m j prosp ch. Po operaci a rekonvalescenci jsem však uţ nem l p íleţitost se na to bratra Doleţela zeptat. K mému zármutku mezitím zem el. Miroslav Rozbo il
ZE SBORU BRNO II Zpráva o činnosti kazatelské stanice v Tišnov V kazatelské stanici v Tišnov nemáme vlastní prostory, kde bychom se mohli scházet. Musíme proto vyuţívat pronajaté místnosti. B hem minulých let jsme tato místa n kolikrát m nili. N která byla pro bohosluţby d stojná, jiná mén . Nyní se scházíme k bohosluţbám v budov Centra sociálních sluţeb, kde je kaple. Je to p íjemné prost edí a zveme Vás k návšt v . Sluţby Boţí se konají pravideln , a to první a pátou ned li v m síci ve 13.45 hod., druhou, t etí a čtvrtou ned li v 10.30 hod. Brat i fará i se p i nich st ídají; v p ípad zaneprázdn ní obou máme bohosluţby čtené – koná je sestra Hochmanová. S pot šením jsme p ijali ochotu sestry Floriánové doprovázet zp v na elektronických varhanách. ĚViktorie Floriánová a její bratr Jonáš byli v roce 200Ř zde v Blahoslavov dom konfirmováni.ě V jarních a podzimních m sících se scházíme na biblické hodiny st ídav v rodinách. O naší činnosti jsme informovali i v časopise „Tišnovské noviny“. Modlíme se za to, aby aktivita v naší kazatelské stanici pokračovala a oslovila další 138
bratry a sestry v Tišnov . Záv rem chceme pod kovat ob ma kazatel m za sluţbu, za to, ţe k nám p ijíţd jí i za nep íznivého počasí, a sest e Hochmanové za zajišt ní čtených sluţeb Boţích. Pavel Just Zpráva byla p edložena výročnímu sborovému shromážd ní dne 14. 3. 2010 v Blahoslavov dom .
ZE SBORU BRNO-HUSOVICE Festival Husovický dvorek Má za sebou jedenáctý ročník. V ned li 1Ř. dubna účinkoval Ví a Marčík s pohádkou Šípková R ţenka, dvorek byl plný, jak lze ostatn vid t i z dokumentu České televize. Ví a je skutečný mistr, jeho p edstavení jsou sm sí p esv dčivosti, p im enosti, laskavosti a humoru. Divadlo Facka pak 9. kv tna rozehrálo p íb h dvou klaun , kte í utekli z cirkusu, ale bez cirkusu nemohli být. Nápadité kousky pot šily jak d ti, tak dosp lé. V ned li 16. kv tna bohuţel pršelo a foukalo a celkov byla zima, takţe divadlo Anička a letadýlko muselo hrát uvnit p ed neobvykle slabou návšt vou, ale protoţe divadlo tvo í dv herečky z Divadla Husa na provázku, zvládly pon kud nevd čnou úlohu zcela bravurn . Program letošního ročníku uzav elo pak p edstavení divadla DNO Oslík a v rámci Noci kostel klaunérie Bilbo Compagnie. D kujeme všem účinkujícím a t šíme se znovu na shledanou. Št pán Hájek
139
LIDÉ VE SBORU Brno II
Brno I 1.6. 1.6. 2.6. 3.6. 4.6. 6.6. 6.6. 10.6. 10.6. 12.6. 13.6. 14.6. 15.6. 17.6. 21.6. 21.6. 22.6. 22.6. 25.6. 29.6. 30.6. 30.6.
Judita Hloţková Marie Kučerová Emílie Petrová Jarmila Ehlová Olga Lu chová Hana B ezková Milan M š an Pavel Faltýsek Nela Zemniaková Jan Pospíšil Marie Skopalíková Pavel Mareš Lubomír Karásek Vilém Heller Petra Hudečková Milena Veselá Miluše Kleinová Libor M š an V ra Rybáková Sára Kyšová Jana Hájková Jaromír Šlapa
85 88 101 85 76 60 81 50 20 60 90 50 60 82 20 96 83 50 85 10 30 50
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
Pok t ni byli: 25.4. Maxim Šedivý, nar. 200ř Martin Šedivý, nar. 200ř 9.5. Zoe Zídková, nar. 200ř Mat j Jan Sklená , nar. 200ř Simona Frömelová, nar. 200ř Matyáš Blatný, nar. 2006 Dosp lí: Anna Pišová, Otakar Blaha Petr Blatný, Jitka Ţidková Marie Wittichová
1.6. 2.6. 3.6. 4.6. 4.6. 5.6. 7.6. 7.6. 8.6. 9.6. 10.6. 11.6. 13.6. 13.6. 19.6. 24.6. 25.6.
Marta Kučerová Vojt ch Kompiš Petr Pikna Arnošt Bohatý V ra Pejtová Vlasta Havlíková Jaroslav Rábek R ţena Svobodová Jind iška Procházková Petr Tkadleček R ţena Rausová Ladislav Hájek Ctirad Novák V ra Jandová Jarmila Budišová Ronald Marek Hana Tkadlečková
30 84 78 83 81 60 80 60 87 20 80 78 79 76 60 40 50
let let let let let let let let let let let let let let let let let
Pok t na byla 9.5. Ester Kolbábková, nar. 200Ř Rozloučili jsme se 12.5. V ra Svobodová, nar. 1ř37
Oddáni byli: 24.4. Martina Palková a Aleš Kv to 22.5. Jitka Marková a Viktor Švub Rozloučili jsme se: 14.5. Míla Sázavská, nar. 1ř21 140
CESTUJEME Izrael II. díl Nejsiln jším záţitkem z této oblasti byla pro nás autentická plavba po Galilejském jeze e. Jezero i pohled z vody z staly stejné jako v dob Jeţíšova ţivota. P i našem vstupu na lo byly silné vlny a pršelo, naše lo vyplula jediná. B hem naší plavby se hladina utišila ĚMt Ř,23-27ě a kdyţ jsme vycházeli na pevninu, vysvitlo slunce. Boţí p ítomnost zde byla aţ tém fyzicky cítit. Nás ale čekal Betlém s jeskyní Jeţíšova narození, nad kterou stojí bazilika Narození Pán . Na zemi je vyznačeno místo narození st íbrnou hv zdou. Nám se p i vstupu dovnit naskytl nečekaný pohled na vystrčená pozadí, v tšinou klečících ţen, líbajících hv zdu. Kamenná pouš nás dál vedla k ecko-ortodoxnímu klášteru na Ho e pokušení, kde se m l Jeţíš 40 dní postit a být t ikrát pokoušen satanem ĚMt 4,1-10ě. Venkovní ochoz kláštera má výhled do údolí Jordánu a na biblické Jericho. Po n kolikahodinovém putování vyprahlou pouští, p i pohledu na zelené kvetoucí m sto u našich nohou, musela satanova nabídka „Toto všechno ti dám…“ znít neodolateln . Dalším místem našeho poznávání byl Jeruzalém. První zastávkou byla Olivová hora, kde je n kolik kaplí na místech zmi ovaných v bibli. Na úpatí Getsemanské zahrady stojí monumentální stavba, Bazilika národ . Vedle ní je oplocená skupina starých oliv, o nich se traduje, ţe pocházejí z Kristovy doby, a je to moţné. Odtud pohled na ţidovský h bitov, nejstarší a nejv tší na sv t , opravdu svými bílými náhrobky p ipomíná „údolí suchých kostí“ ĚEz 37,1-14). Hora Sión se n kdy ztotoţ uje s celým Jeruzalémem, leţí za m stskou branou. Ţidé zde postavili památník Davidova hrobu. Na stejném míst se ve druhém podlaţí ukazuje i veče adlo ĚMt 26,17-1řě, údajné místo poslední veče e Pán a pak seslání Ducha svatého ĚSk 2. kap.ě. Nyn jším centrem ţidovského náboţenského ţivota je Ze ná k , část podp rné zdi západní strany ţidovského chrámu. P ístup k ní je st eţen, návšt vníci jsou kontrolování, zda nejsou ozbrojeni. Všichni muţi musí mít na hlav pokrývku. V ţenské části bylo mnoho typ , byla tam jak mladičká Madona, tak i moţná Marie sta enka. V muţské části tančily skupinky okolo tóry a mávali kyticemi lulavu, ratolestmi, symbolizujícími člov ka. Byl totiţ svátek stánk , p ipomínající Ţid m čty icetiletou cestu poušti. Radostnou atmosféru p enesli i na nás, n kte í pánové se p idali k tančícím. Chrámový pahorek Ěhora Móriaě je základní místo Starého m sta. Zde m l být ob tován Izák ĚGn 22,2ě. Tento pahorek koupil Šalomoun pro stavbu chrámu. Nyní je to t etí nejposvátn jší místo islámu, odtud m l Mohamed vstoupit do ráje. Stojí na n m Skalní dóm s kopulí z plátkového zlata a mešitou Al Aksa. Komplex staveb je st eţen, návšt vníci kontrolováni a ţeny nesmí dovnit bez zahalení. Je ovšem moţné si vyp jčit dlouhou sukni a velký šátek.
141
K íţovou cestou Via Dolorosa jsme se vydali na Golgotu. Vede úzkými, mnohde krytými uličkami arabského bazaru. Na n kterých domech jsou vyznačena tzv. zastavení K íţové cesty. Vid li jsme poutníky, jak se t mito uličkami proplétají s velkými d ev nými k íţi, které vlečou jako kdysi Pán Jeţíš aţ na Kalvárii. Chrám Boţího hrobu je n kolikapatrová rozloţitá budova, kterou spravuje šest církví. Za vstupem do n j je tzv. Kámen pomazání, kvádr z nar ţov lého vápence, neustále vlhčený vonným olejem, který katoličtí v ící s kamene stírají r ţenci, obrázky či šátky. Zde m l být poloţen Pán Jeţíš po sejmutí z k íţe. Na Golgotu se jde po schodech nahoru, kde za ob tním stolem, který je nutno podlézt, je st íbrným kruhem vyznačen otvor Kristova k íţe. Do Kaple Boţího hrobu v p ízemí se vstupuje nízkými dve mi v p edklonu. V podzemí je za kryptou sv. Heleny kaple Nalezení k íţe. Protestanté v tšinou chodí na jinou Golgotu s jiným Boţím ĚSkalnímě hrobem, kde je jen p íroda. Kde byla Golgota a jeskyn Kristova hrobu, dnes nedokáţe nikdo určit a není to pro nás ani d leţité. Na záv r našeho zájezdu jsme cestou k Mrtvému mo i navštívili Kumrán s jeskyn mi, kde byly nalezeny svitky s částmi Starého zákona. Pak následovalo nejdramatičt jší místo ţidovského národa, Masada. Je to pevnost, která kdysi zachránila Herodovi ţivot. Sem se po zničení Jeruzaléma Ěv roce 70ě uchýlilo asi sto ţidovských rodin. Po t ech letech obléhání spáchali hromadnou sebevraţdu, aby se nedostali íman m do rukou. Dnes je Masada památníkem ţidovského odporu. Neţ jsme se osv ţili koupáním v Mrtvém mo i, míjeli jsme rozsáhlé solné plochy. Tam snad n kde stála biblická m sta Sodoma a Gomora (Gn 18. a 1ř. kap.ě. Pro nás by m la být mementem. Šalom Izrael! Pochopiteln , vid li jsme toho za dva týdny mnohem víc, ale to nechme dalším, kte í se budou chtít se svými zkušenostmi také pod lit. Všude na nás dýchala biblická atmosféra, ovšem naprostá v tšina míst, která jsme vid li, nebyla zcela autentická, tak uţ to bývá. Máme radost, ţe jsme se seznámili s novými p áteli, tolerantními lidmi, kte í rádi vyslechli p i bohosluţbách kázání i evangelického kazatele. Vrátili jsme se dom z Tel Avivu letadlem slovenských aerolinií a pak ješt následovalo zpracování mnoha pohlednic a fotografií, a tak jsme se ješt vraceli a vracíme ve vzpomínkách do Zaslíbené zem i dnešního Izraele. Alena a Ji í Novákovi
BUDE Červnové hudební nešpory Konají se v ned li 6. června 2010 v 1ř.30 hodin v Červeném kostele v Brn . Účinkují: Brno Brass Instruments. Na programu jsou skladby J. S. Bacha, G. 142
F. Händela, A. Vivaldiho a M. P. Musorgského. Biblické zamyšlení: Mgr. Olga Tydlitátová. Dobrovolné vstupné bude v nováno o. s. Handicap – Brno.
Americké jaro v Červeném kostele P i dopoledních bohosluţbách 6. června v Červeném kostele zahrají téţ Američanky, paní Joan De Vee Dixon na varhany a Kristen Cooper na hoboj. P ijíţd jí jako účastnice Hudebního festivalu Americké jaro. Krom toho, ţe krásn hrají, coţ jsme mohli slyšet uţ vloni, jsou aktivními členkami Presbyterní církve v USA. Jejich vst ícnost a p átelský p ístup se projevily i na finančním p ísp vku na kostelní m íţ a m ţeme jej op tovat v rozhovoru p i káv po bohosluţbách.
Americké jaro v Blahoslavov
dom
V rámci rozsáhlého festivalu Americké jaro 2010 vystoupí v Blahoslavov dom duo Arthur Green Ěklavírě a Solomia Soroka Ěhousleě z Ann Arbor, Michigan. Koncert bude v Losov sále ve čtvrtek 10. června. Začátek: 1ř.30. Srdečn zveme!
Kavárnička v červnu 2. 6. 9. 6. 16.6. 23.6. 30.6.
Staronový pohled na Martina Luthera – profesor Miloš Dokulil Koncert klavíristky Kornélie Marečkové – poslech z CD Promítání – bratr Jan Franc Kdo byl Zinzendorf, poví nám sestra Libuše Sob slavská Vypráv ní bratra fará e Jana Pokorného
Sborový den v Brn
– Židenicích
Zveme na ned li 20. června, kdy po bohosluţbách Ěcca v 10:30ě promluví psycholog Jeroným Klimeš na téma Biblický teocentrismus a dnešní egocentrismus. Mládeţe zahraje hru o Samsonovi.
ZE STARŠOVSTVA Brno I Na začátku sch ze p edstavil bratr fará staršovstvu pracovní verzi kázání doprovázeného voln azenými fotografiemi, kterou p ipravuje pro Noc muzeí a Noc kostel . Na základ usnesení sborového shromáţd ní bylo zakoupeno nové sborové auto Octavia kombi. Rozsáhlá diskuse byla kolem ankety, kterou p ipravila sestra Rybáriková. S vd čností byly p ijaty skautské 143
bohosluţby a k estní ned le, p i které byly pok t ny 4 d ti a 5 dosp lých. Na brigád na Blaţkov se ud lalo mnoho práce, která bude ješt pokračovat. Sboru v Boskovicích jsme p enechali staré ţidličky z d tského klubu. Máme radost, ţe se poda ilo p ipravit a instalovat výstavu Neučiníš sob rytiny, která bude celý kv ten a červen ke shlédnutí v Červeném kostele. Stavební komise zajistila opravu schod Betlémského kostela a začala p ipravovat projekt na nový vjezd do areálu. Bude t eba lépe odv trat sklepy na Opletalov , kde vlhnou základové zdi. Ji í Gruber
Brno II Na kv tnové sch zi staršovstvo dokončilo rozd lení svých člen i náhradník do komisí a pracovních skupin. Značnou část jednání bylo t eba v novat záleţitostem sborových budov. Jsme rádi, ţe Blahoslav v d m p i pohledu zvn jšku op t získává p ív tivý vzhled, takţe se kolemjdoucí nezalekne, ale m ţe se cítit pozván dovnit . Opravy pr čelní fasády jsou náročné a nákladné. S údivem a vd čností p ijímáme to, ţe mnoho člen sboru pokládá péči o dobrý stavební stav Blahoslavova domu za svou záleţitost a účinn se podílí na úhrad vznikajících náklad . – Vedle p ípravy opakované volby fará e staršovstvo rovn ţ v novalo obzvláštní pozornost dlouhodobému výhledu na obsazení kazatelských míst ve sboru. – Neţ začne letní a prázdninové období, bude ješt zapot ebí p ipravit n kolik sborových setkání a n kolikrát ve sboru p ivítat sborové hosty z českého i cizojazyčného prost edí. T šíme se na n . Jaroslav Vítek
Brno - Židenice Staršovstvo s uspokojením zhodnotilo výsledek sborové brigády na úpravu zelen a terénu v okolí kostela a modlitebny. Její pokračování bylo naplánováno na listopad, aţ bude moţné pro ezávat d eviny. Dále jsme byli informováni o pr b hu rekonstrukce suterénních místností na fa e pro pot eby mate ské miniškolky, jejíţ provoz by m l začít koncem kv tna. Výlet po tolerančních modlitebnách, který jsme cht li uskutečnit v polovin kv tna, jsme pro malý zájem i z d vodu časové zaneprázdn nosti jejího hlavního organizátora Marka Fajmana p esunuli na 2. 10. – Ze sborového programu pro následující týdny jsme zvláštní pozornost v novali p íprav konfirmační zkoušky a následné konfirmační slavnosti Ě23. 5.ě, dále Noci kostel , jíţ se letos poprvé jako sbor účastníme Ě2Ř. 5.ě, a sborovému dni Ě20. 6.ě – V záv rečné části sch ze jsme vyhodnocovali anketu, která v našem sboru probíhala po n kolik ned lí a jejímţ tématem byla otázka Jak často bychom m li slavit Veče i Pán ?. Výsledkem ankety je zachování stávající praxe vysluhovat kaţdou 1. ned li v m síci a o církevních svátcích. L. Švanda 144