konfirmandé
18:00 mládeţ
Čtvrtek: 10:00 klub otev . dve í 17:00 biblická
Pátek: 18:30
Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
p vecký
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek
ned lní
Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor
Kociánka
Ned le: 9.00 škola
10:00 setkání v Losov sále
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera
Farní sbor ČCE v Brn - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
k biblická
setkání
ned lní
p vecký
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2010 (XII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Vychází 10x ročn s finanční podporou Statutárního m sta Brna. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Adresa redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6
19:30
Pátek:
Biblická pro d ti
20:00
Ned le:
9:00 škola
10:00 setkání v modlitebn
18:30
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK V pátek začala kalamita. Lidé i šaliny se brodili b ečkou rozb edlého sn hu a bylo jen otázkou času, kdy doprava v Brn zkolabuje. Kdyţ jsem došel na hlavní nádraţí, odjezdová hala byla plná neš astných lidí, kte í nev d li, jak se dostanou z práce dom . Vlaky na Tišnov byly zcela zrušeny, ostatní m ly hodinová zpoţd ní. Nakonec se mi ješt poda ilo odjet a v Telnici p esednout na autobus do Dambo ic. Další autobusy uţ nedojely nebo to objíţd ly p es Slavkov. Silnice na Hodonín byla uzav ena a ti, kte í k nám jeli autem, museli p es Ţidlochovice. Večer vypnuli elekt inu a p estal fungovat internet. Byli jsme od íznuti od sv ta. Kdysi jsem si v takových dnech, které na jiţní Morav nastávají tak dvakrát za p tiletku, s úlevou íkal: „Tak to vidíte, vy komunisti. Taky na vás došlo! Kde jste se svou technikou? Stačí, aby trochu nasn ţilo, a jste v koncích.“ V duchu jsem sp ádal plány, jak vezmeme kosy a vidle, p jdeme na národní výbor, svrhneme místní funkcioná e a nikdo se to nedozví. To jsem si, prosím, nevymyslel. To mi ekl církevní tajemník, kdyţ jsem cht l schválit text vánočního dopisu a nelíbil se mu jakýsi citát z bible. Pravil, ţe v bibli jsou n které verše, ţe kdyby je v ící vzali váţn , museli by vzít lopaty a rýče a šli by svrhnout vládu. V podstat m l pravdu, ale to jsem mu nemohl íci. Vnučka ten večer z stala u nás, protoţe rodiče nev d li, zda v bec dojedou dom . Manţelka odešla na biblickou a tak jsem m l Aničku celý večer pro sebe. Nejd ív jsme hráli na schovávanou a pak si p ála vypráv t o modrém panáčkovi. Kaţdý d deček má svou oblíbenou pohádku, ale tahle musí být vţdycky nová. Modrý panáček je malá hadrová hračka, která myslí, mluví a pomáhá lidem. Toţ jsme si vykládali, jak modrý panáček lyţuje, padá do záv je a plave v lavin ... Však to znáte. Nakonec povídám, ţe bychom to n kdy mohli sepsat jako kníţku a Anička by k tomu mohla namalovat obrázky. Vnučka se toho hned chytla a íká: „D do, poj me tu knihu psát.“ Musel jsem se bránit: „To není jen tak. To dá moc práce. Na to bych si musel vzít nejmí týden dovolenou a místo psaní kázání vymýšlet pohádky o modrém panáčkovi.“ Anička se zarazila a ekla: „Kdybys p estal psát kázaní, to by se asi Pánu Bohu nelíbilo.“ Te jsem se zarazil zase já. „Myslím, ţe by se Pán B h nezlobil. On si ty p íb hy o modrém panáčkovi také rád poslechne. Moţná se na n t ší stejn jako ty.“ A v duchu si íkám: „Moţná se mu líbí víc, neţ ta moje kázání.“ V noci pršelo a ráno je všechno obaleno ledem. Jdeme s Aničkou p šky p es kopec do sousední vesnice, kde bydlí. Pro jistotu si beru lyţa skou h lku, abych n kde nezapackal. Kaţdá v tvička je jako ze skla. I to nejobyčejn jší k oví a suchá tráva by mohly jít na výstavu. Jak málo stačí a co bylo všední, stane se krásným. Anička si chce ty nejhezčí v tvičky vzít sebou, ale já ji ut šuji, ţe doma na zahrad bude mít v tvičky stejn krásné. V kuchyni ve 25
váze by jí stejn roztály. Bo íme se ve sn hu a stoupáme známou cestou ke k íţi u silnice. Tam nás čeká táta a zbytek cesty vezme Aničku autem. Já pokračuji mezi vinohrady a nemohu se vynadívat na tu krásu. Ud lal jsem za to dopoledne asi čty i sta fotek. Kaţdý camfour obalený ledem se stává um leckým dílem. Jsem jediný, kdo ho vidí! Za pár hodin led roztaje a bude po všem. Ji í Gruber
BYLO D tské vánoční slavnosti Brno I V Betlémském kostele jsme letos m li moţnost vid t vánoční hru "And lé" z pera Št pána Brodského. Pokusil se v ní vánoční tématiku uchopit trochu jinak. Bourá v ní zdánlivý stereotyp stále se opakujících svátk a slavností.
26
Brno II Vánoční slavnost, která prob hla 20. 12. 200ř v Blahoslavov dom , nebyla v pravém smyslu vánoční hra, ale série p ti scének na motivy biblických text o Jeţíšov narození. Do poslední chvíle nebylo jasné, jak to všechno nakonec bude vypadat, protoţe scénky si nacvičovaly jednotlivé rodiny zvláš ... Ale experiment se vyda il. P isp lo k tomu nejen nasazení účinkujících, ale i hezké obrázky, které hru doprovázely.
Husovice Čtvrtou adventní ned li odpoledne se hrála v Husovicích hra Jana Tkadlečka O vlcích a ovečkách.
27
Vánoční hra v Židenicích Vánoce ve verších, p íb hy o mocných a bezmocných, ponocných, stráţných i moudrých a také o narození Jeţíše.
28
Jedno adventní ohlédnutí My starší jsme vyrostli v dob , kdy nebyla zrovna velká d v ra v policii, i kdyţ m la název Sbor národní bezpečnosti. Vid li jsme je sice postávat t eba o p lnoční u velkých m stských kostel , kde uvnit provád li n kte í mladí všelijaké výtrţnosti. P ed dvaceti lety byla d v ra v policii v bec nejmenší a pak se p ece jen začalo n co m nit, moţná ani dv desítky let všechno nenapraví. Pozvánka a vstupenka nám oznamují datum 11. 12. 200ř a místo konání adventního koncertu v bazilice Nanebevstoupení Panny Marie na Mendlov nám stí na starém Brn . Oznámení po adatel nám zní podivn , ale pro mladší lidi, díky Bohu, uţ ne. A tedy po adatelé: Policie České republiky, editelství M stské policie a Sportovní klub policie Kometa Brno. Interpretem byla Hudba Hradní stráţe a Policie České republiky. Dali jsme s manţelkou p ednost této akci pro zvané p ed dalšími, které se na tento večer nabízely, a nelitovali jsme. Vstupným bylo mnoţství dárk pod p ipravený vánoční stromek v „chrámové p edsíni“ pro d ti v Domov svaté Markéty České charity na jiţní Morav a D tského domova ve Stráţnici. Nikdo neskrblil, i kdyţ se nemohl nijak zviditelnit. Návšt vníky pozdravil opat zdejšího kláštera Evţen Martinec, který je 11. opatem a 5. po Gregoru Johannu Mendelovi. Mimo jiné íkal, ţe augustiniánský kostel rádi zap jčili pro tento humanitární koncert. P ipomn l historii kláštera, jeho zakladatelku Elišku Rejčku, spjatost tohoto místa s hudebním skladatelem Pavlem K íţkovským a Leošem Janáčkem. Nevadí nám, ţe vidíme vedle sebe eholní od v a vojenské a policejní uniformy. My jsme d íve vídali d stojníky v kostelích ve výcvikových prostorech na politickém školení muţstva. Také to uţ je za námi. Uniformovaných hudebník bylo n kolik desítek (v tšinou s ţes ovými nástroji), včetn sólist zp vák (soprán a bas) a sólist orchestru. Program m li sestaven od mén známých skladeb aţ po ty nejznám jší, které slýcháme v p edvánoční a vánoční dob , dopl ují tak vánoční náladu. Vyslechli jsme skladby Georga Friedricha Händela, Johanna Sebastiana Bacha, Antonia Vivaldiho, Jana Jakuba Ryby aţ po „Ave verum corpus“ Wolfganga Amadea Mozarta. Krásu zapln ného gotického chrámu, vedle podmanivé hudby, obdivovali mnozí, hlavn mladí, kte í pocházeli v naprosté v tšin ze sekulárního prost edí. To se dalo poznat z jejich postoj a dotaz p ed koncertem. Atmosféru doplnila a mile p ekvapila po adatelská sluţba mladých policistek a policist ve slušivých slavnostních uniformách. Rozhodn se lišila t eba od uvad ček v divadlech. Oni kaţdého p ivítali a pozdravili, rozdávali programy, byli p íjemní, ochotní a usm vaví. I takto neobvykle jsme proţívali advent s tím v domím, ţe kdyţ jde o dobrou v c, mohou si porozum t všichni nesobečtí lidé – k es ané i nev ící. Ji í Novák
29
ZAUJALO NÁS Milost ve sv tových náboženstvích Úvod V tšina k es an se domnívá, a do jisté míry právem, ţe k es anské pojetí milosti je naprosto jedinečné. Učení o tom, ţe člov k si sám ve své bíd nem ţe pomoci, ţe je zakletý v h íchu a neschopný sebenápravy, ţe záchrana člov ka je od začátku aţ do konce dílem Boţí milosti, kterou si nem ţeme nikterak zaslouţit, ţe B h se sklání k člov ku v Jeţíši Kristu a jenom díky n mu člov ka zachra uje, ospravedl uje a posv cuje - toto učení najdeme v takto formulované podob skutečn jenom v k es anství. Otázkou ovšem z stává, jestli v ostatních náboţenských tradicích opravdu nenarazíme na nic ani vzdálen podobného. N kte í k es ané tvrdí, ţe k es anství je sv dectvím o milostivém p íklonu Boha k člov ku, zatímco ostatní náboţenství p edstavují marné pokusy vyšplhat se do nebe po ţeb íčku vlastních zásluh, vlastních náboţenských výkon , sebezap ení a tak dále. Toto pojetí je podle mého názoru p ece jen pon kud zjednodušující. V náboţenstvích sv ta najdeme četné stopy v domí lidské nedostatečnosti a Boţí nezaslouţené, láskyplné, zdarma nabízené p ízn , najdeme v nich (tu a tam) i poznání, ţe člov k si sám nepom ţe, ţe je zakletý ve své h íšnosti a odkázaný na pomoc p icházející sh ry. Ba najdeme v nich zcela výslovnou tematizaci tohoto problému, tedy hloubky lidské porušenosti a z ní pramenící pot eby nezaslouţené milosti. Hinduismus Začn me v Indii, v kolébce hinduismu a buddhismu. Uţ v roce 1ř30 napsal n mecký teolog Rudolf Otto studii nazvanou Indická náboţenství milosti a k es anství. Otto si v této práci všímá p ekvapivé podobnosti mezi k es anským učením o milosti a myšlenkami jednoho z nejvlivn jších indických učenc Ramanudţi (1056-1137), který vykládá starší indickou tradici tak, ţe rozhodující d raz klade na osobní d v ryplný vztah v ícího k osobnímu boţstvu (Višnuovi), p ičemţ d leţitým rozm rem tohoto vztahu oddanosti (bhaktz) je v domí vlastní nedostatečnosti a d v ra v boţí zachra ující milost (prasáda). Lidské nitro je podle Ramanudţi p íliš zatemn no nev domostí a t lesnými ţádostmi, člov k je proto odkázán na spásnou intervenci milujícího Boha. Náleţitou odpov dí z lidské strany pak není hromad ní dobrých skutk a snaha zaslouţit si spásu, ale oddanost a láska v či milujícímu Zachránci. Ramanudţovi ţáci toto učení ješt up esnili a rozvedli; hovo ili o opičí cest a kočičí cest . Opičí cesta počítá s aktivním podílem člov ka na vlastní spáse - tak jako se opičí mlád musí samo pevn drţet matky, kdyţ ho nese do bezpečí. Stoupenci kočičí cesty naopak trvají na tom, ţe člov k je ke své záchran "nesen" bez vlastního p ičin ní - tak jako kočka nese své vlastní mlád v zubech a ono samo se na p esunu do bezpečí nijak nepodílí. Pavel Hošek, K es anská revue 5/200ř, 1. část, vybral Ji í Gruber 30
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Promluvil k nim jiné podobenství: „Království nebeské je podobno kvasu, jejž žena vzala a ukryla do t í m ic mouky, až všecko bylo prokvašeno.“ (Mt 13,33 – Žilk v p eklad) Jeţíšova podobenství. Království nebeské se n čemu podobá. S královstvím nebeským je to, jako kdyţ… Jsou tu podobnosti, o nichţ lze mluvit. Práv o t ch podobnostech chce Jeţíš mluvit. Nevytvá í ţádné jinotaje ani skrývačky. Jeţíšova podobenství jsou nápov dy pro nás a kv li nám. Nápov dy o tom, co p ichází a co m ţeme sami n jak poznat. Pocítit na své vlastní k ţi. Ţít to. Tady a te . Království nebeské stále ješt p ichází. Na jednu stranu m ţeme být zklamaní. Ješt není úpln dobojováno. Ješt není konec. Není to ale mnohem spíše nad jné? – Stále tu ješt je ten čas p icházení… stále tu ješt je ta moţnost vstoupit a nechat se zm nit. Myslím, ţe rozumím nejistot v ícího člov ka. Ani náhodou nejsem dokonalý. Po ád je toho ohromná spousta, co kazím. Stále dokola. Po ád n jak nedokáţu spoléhat se zcela a úpln . Nejsem zklamán z toho, ţe království nebeské stále ješt p ichází. Jsem vd čný za to, ţe po ád ješt jsme v čase p icházení. Jsem za to rád. Nejen kv li sob . Znám ve svém okolí mnoho t ch, kterým ješt nedošlo, ţe B h není nep ítel. Ţe B h ani člov k nejsou jen „jednou v cí mezi mnoha ostatními“, k níţ lze zaujmout lhostejný postoj. Na Jeţíšov podobenství o kvasu jsem pochopil, ţe království nebeské není nic statického, nem nného a dop edu určeného. Je to spíše proces, který se s námi a mezi námi d je. Moţná trochu pomalu, ale rozhodn ne ned sledn . Není to ani obrana. Ze spadlá z nebe rozd lující jedny od druhých. Je to spíš útok. Útok takové intenzity, ţe člov ka občas napadne, zda takováhle intenzita a dravost nejsou za hranicí vkusu a únosnosti. - Kaţdý člov k. Celý sv t pod vládou nebeského království… Nebeské království ale p ece neútočí proto, aby rozd lovalo a rozkládalo. Útočí proto, aby sjednocovalo a spojovalo. V tomhle útoku jde o jednotu všech. Není to výmysl jednoho chorého mozku. Je to skutečnost, která se d je uţ dávno, od samého začátku. Jednota uţ je tu dávno. Byla tu vţdy. My ji te díky Kristu Jeţíši m ţeme poznávat a ţít. - Tak jakýpak vlastn útok, kdyţ to tu bylo vţdy?
31
P emýšlím nad tou ţenou, která kvas do t sta z mouky „skryla“. To p ece nebyla náhoda. Kvas jí nespadnul do t sta náhodou. Jeţíš o tom ve svém podobenství nemluví. Moţná proto, ţe se to rozumí samo sebou. Cílem té ţeny nebylo jen prokvasit celé t sto. Cílem bylo ud lat z n j pokrm. Asi n jaké chleby. Celou hromadu chleb . Tak velkou, ţe by se z nich najedlo minimáln sto lidí. Moţná i sto padesát, jak jsem se kdesi dočetl. Není pak království nebeské, Jeţíšem p irovnané ke kvasu, vlastn budoucím pokrmem, který dokáţe nasytit hladové? Pokrmem, který sil neubírá, ale naopak je dodává? Kaţdému, kdo jednou p ijme ten kvašený chléb? To, co bylo na začátku dvojí – mouka a kvas – se spojilo v jedno jediné t sto. Z dvojího lze vytvo it jedno jediné. A ne tak, ţe ti velcí p eválcují ty malé. I ti malí mohou být tím d vodem a silou, která dokáţe m nit. Mouka p ece pot ebuje kvas a kvas pot ebuje mouku. Teprve spolu a dohromady jsou t stem, z n jţ lze upéci kvašený chléb. Tohle ta ţena v d la a proto ten kvas do mouky „skryla“. Necht la, aby vyhrálo jedno nad druhým, ale aby jedno ovlivnilo druhé. Aby jedno druhé pozm nilo. Ne zvn jšku, ale zevnit . Ne rychle, ale pomalu a d kladn . Kvas a kvašené v ci povaţovali Izraelci za nečisté a nebezpečné. Bujení, které zasahuje do Boţích pravomocí. tohle své podobenství také proto, aby krom té síly malého nic není nečisté samo o sob ? Ţe čistými a nečistými se v jakým zp sobem a kv li čemu je uţíváme?
vţdy tak trochu Ne ekl pak Jeţíš ukázal i na to, ţe ci stávají aţ tím,
Království nebeské, tak jak o n m mluví Jeţíš, není nic tajemného. Nic, co teprve p ijde. Je to forma ţití, spoluţití jedn ch s druhými. My všichni dokáţeme být jedním jediným lidem. Protoţe jím díky Bohu jsme. My všichni m ţeme a máme být nakaţeni tím Jeţíšovým kvasem, který má sílu a moc zm nit doslova kaţdého. A kdo takhle vidí sebe, sv t a všechny lidi v n m, je tím Kristovým kvasem skutečn prokvašen.
MODLITBA Hospodine, tv rce Všehomíra, chválíme t a d kujeme za všechno tvé sklán ní se k nám. Není nikdo, kdo by od tebe nedostával. Nic a nikdo na celém tvém sv t . A ty jsi k nám ve svém Synu p išel, abychom to pochopili a poznali. Zažili a na vlastní k ži pocítili. Všichni. Pane náš, nedej nám na to zapomenout, uč nás víc a víc rozum t tob i tomu, jaké úmysly s námi máš. Prosíme t , dej nám sílu a odhodlání žít naše životy v plnosti, kterou jsi ty sám pro nás p ipravil. Amen. Autorem poboţnosti je Petr Grendel. Narodil se v roce 1976 v Praze. ETF UK studoval v letech 1998-2007. Pok t n byl v roku 1řřř ve st ešovickém sboru ČCE. Vikariát absolvoval v letech 2007/200Ř v Záb ehu na Morav . Od roku 200Ř je fará em ČCE v Domaţlicích. 32
ČTY I SBORY Mládež Ve sboru Brno I se s mládeţí scházíme ve st edu v šest večer (n kte í samoz ejm chodí aţ na sedmou). Od íjna do prosince část mládeţe zpívá na kurzech Alfa, které ve sboru probíhají. Potom za odm nu dostaneme veče i. Programem sch zek bývá zp v s kytarou ze zp vníku Svítá a poté debata (nejčast ji o nejpalčiv jších sv tových otázkách, ale i o našich vlastních názorech). N kdy se dohodneme, ţe jeden bude mít p ipravený duchovní program - probíráme r zné části Bible, ale bez systematického p ístupu. Na n které sch zky pozveme hosta, který nám p ipraví program (nap . Katka Rybáriková) a jednou za čas také hostíme vysokoškolskou mládeţ. Naše brn nská mládeţ pouţívá své internetové stránky (no, pouţívá, ekn me, ţe má), které jsou aktualizovány výhradn podle času administrátora). Najdete je na adrese http://www.evangelicka-mladez-brno1.ic.cz SH Chcete si ud lat obrázek o mládeţi v Blahoslavov dom ? Dobrá tedy, p edstavím vám naši mládeţ v obrazech. Obraz první: bezesporu zp v. Jako první proto, ţe jím mládeţ začíná i končí, ale co víc - dovolím si označit naši mládeţ za zp vácky i muzikantsky nadšenou. Obraz druhý: biblické čtení pod vedením Ond eje Kolá e a pana Nico ter Lindena. Druhý jmenovaný napsal knihy, které nám uţ druhý rok slouţí jako výborné vodítko pro biblické úvahy – letos začínáme s druhou knihou, výklady k evangeliím. Obraz t etí: hry a tvo ení. Náš poslední společný počin byla na podzim p íprava celých mládeţnických bohosluţeb. Myslím, ţe to pro nás byla velmi zajímavá zkušenost a nebudeme proti uskutečnit znovu n co podobného. No, máte se na co t šit. LK Kaţdé úterý od 1ř hodin se v prostorách židenické modlitebny schází kolem 15 mladých lidí a vţdy jeden z fará . Od zá í se vedení mládeţe ujala malá skupinka akčních mládeţník . Vedení jednotlivých setkání má vţdy na starosti určený člov k, který uva í pro všechny čaj, dohlíţí na čas, vítá hosta. Sch zky začínají tradičn zpíváním písní. Zhruba po 15 minutách má jeden z mládeţe pro všechny p ipravenou „zah ívací“ otázku na nejr zn jší témata. Následuje krátká poboţnost, kterou p ipraví zase n kdo jiný. Poboţnosti mají r zný tvar, a to podle toho, kdo poboţnost p ipravuje. Hlavní program vede další z mládeţe. Letos se v nujeme výkladu a diskuzi nad evangeliem podle Marka s pomocí knihy Nico ter Lindena. Tato část programu je zakončena písní a modlitbou. N kdy zbude čas na hru nebo popovídání o čemkoli. Jednou 33
m síčn místo hlavního programu je pozván zajímavý host, v tšinou ze ţidenického sboru, a hovo í na téma, které je mu blízké. Sch zky mládeţe v Ţidenicích jsou radostným a inspirativním setkáním lidí, kte í Kristovo následování ve svých ţivotech berou váţn . RŠ Husovická mládež pulsuje svébytným a pestrým ţivotem. P i pravidelných sch zkách jsme se n kolik let podrobn zabývali Evangeliem podle Matouše. Výklad m l fará , následovala diskuse, v tšinou na velmi dobré úrovni. Nyní práv p echázíme na jiný typ program , budeme se zamýšlet nad r znými tématy víry. Mládeţ je aktivní, organizuje pro d ti sch zky, víkendové pobyty i letní tábory, jezdí na vodu a na brigády. N kolikrát také p ipravila hlavní hru pro seniorátní rodinnou ned li. Chodí společn na kulturní akce, angaţuje se pro demokracii. Rozhodn není uzav ena ve zdech modlitebny či srubu, tvo í také jádro komunit kolem kavárny Podnebí, kapely Poletíme? či um leckého sdruţení Tuţme se. ŠH
SLUŽBA BLIŽNÍMU Podaná ruka z Kurd jova Zdávna nás zaujalo, že se kolem katolického teologa P.Jaromíra Smejkala (49), fará e v Kurd jov , obci mezi Hustopečemi a Nikolčicemi, pravideln scházejí rozmanité skupiny zvláštn motivovaných lidí. P ed delším časem mu položil n kolik otázek Ctirad Novák. V roce 2007 jsme v tomto časopise referovali o sdružení „Podané ruce“, zam eném na lidi drogov závislé. P edpokládám správn , že na jeho aktivity navazujete i vy v Kurd jov ? JS: Jsme u nás vskutku jakási v tev Podaných rukou. Ty však jsou samostatným občanským sdruţením, ne součástí církevních struktur. Moţná 34
tam p evaţují v ící lidé, jeţ ta práce zajímá, ale ze zásady tomu tak být nemusí. V Kurd jov je z církve jakoby „podána ruka do Podaných rukou“. Cítíte se víc otcem svých v
ících, nebo aktivistou Podaných rukou?
JS: Ješt p ed vysv cením jsem pobýval v jedné drogové komunit v Itálii, abych obkoukal, jak to tam d lají. Šlo o společenství zaloţené jistým jezuitským kn zem. I moje kn ţství bylo od počátku sm rováno k pomoci lidem s drogovým problémem. Ovšem otec biskup m l o mn p edstavu, ţe se musím nejd ív naučit kn ţství v ádné farní pastoraci, a ţe m pak pro tu specifickou bude postupn víc a víc uvol ovat. Vzhledem k tomu se rozhodl umístit m n kde, kde té klasické sluţby zase tolik nebude. Uţ po léta tedy pode mne spadá kurd jovská farn stka. Jak dalece vaši farníci stojí za tak extenzivní prací, kterou d láte? JS: Jsem ve společenství místní církve zakotven, mše svatá je pro nás centrem a východiskem všeho ostatního. Ale na samu farní pospolitost aţ tak nespoléhám, pon vadţ jejich účast je dost nahodilá (ač i tam uţ máme n kolik stabilizovaných v ících). Spíš spoléhám na společenství Komunity Milosrdenství, jejíţ členové se dobrovoln zavazují k modlitb a milosrdné sluţb lidem na okraji společnosti. Kurd jov je místo, které nám bylo darováno, kdyţ se zakládaly Podané ruce. Do jejich díla jsme byli, celá skupina, od začátku pono eni. Hledali jsme však, kde najít p i náročné práci v terénu útočišt , n co jako duchovní domov, v n mţ bychom se mohli pro sluţbu regenerovat… T m lidem nešlo toliko o práci v Podaných rukách, po níţ by se zase rozcházeli dom a tam se t eba soukrom pomodlili. Šlo jim o to vytvá et společenství modlitby, společenství ţivota. V počátcích se sem sjíţd li načerpat nové síly, a bydleli pospolu. Společenství ţivota te tímto zp sobem nepokračuje, mimo jiné i proto, ţe n kolik lidí z komunity uţ odešlo a další se p est hovali jinam. Dostalo to ráz trochu voln jšího seskupení. Na kurd jovské fa e bydlím sice zase sám, ale lidé, kte í jsou na m navázáni, tam za mnou jezdí k setkáním a duchovním obnovám, n kdy i na více dní. Takţe společenství – by p ijíţd jící a odjíţd jící – tam ţije dál. Prý se u vás nejčast ji sjížd jí maminky? JS: Ano, p vodní myšlenka byla pomoci n kolika maminkám, které po velmi pohnutém ţivot s drogovou kariérou z staly samy se svým dít tem a pot ebovaly oporu ke stabilizaci. Pokoušíme se jim nabídnout jakousi platformu, nap . psychologickou podporu, intervenci, poradenství a duchovní doprovod, aby se op t nepropadaly n kam na dno. Společenství maminek je jedna ze sluţeb Podaných rukou. V Brn je naším pracovišt m „K-centrum“ (kontaktní místnost na Víde ské 3); Kurd jov je jakási jeho odbočka. Utekli jsme se tam, abychom byli trochu stranou hlavního náporu a z stali pro tu základní práci chrán ni p ed p íliš t ţkými klienty. Chronicky drogov závislí tam zváni nejsou. Jedna z poloh vaší duchovn (post-péče). Čeho se týká?
pastorační služby je následná péče
JS: Týká se klient , kte í v rámci Podaných rukou prošli n jakou léčbou a dál jim vlastn není co nabídnout. Uţ se jen očekává, ţe budou správn 35
fungovat, ale oni jsou po ád n jaké pomoci pot ební. Práv na to se zam ujeme. T m, kte í s námi naváţou n jaký kontakt a získají k nám d v ru – t m se v nujeme a doprovázíme je na jejich cest . Jsou to nejen ty maminky, ale uţ i muţi, společenství tatínk , jimţ poskytujeme v Kurd jov stejnou moţnost duchovních obnov. Vedle toho soustavn nabízíme celým rodinám, i rodinkám neúplným, aby si p ijíţd ly na víkend odpočinout nebo tu déle pobyly s d tmi o prázdninách; vyuţily levné ubytování, moţnost vypadnout z m sta, trochu se zrekreovat a proţít n co duchovního. Zveme i k r zným jednorázovým setkáním a slavnostem (na Silvestra, o svátcích apod.). Vím, že intenzivn v nujete osobní pastý skou péči desítkám, možná stovkám „klient “. Jaký je váš pracovní rozvrh? JS: V Kurd jov trávím v tšinou víkend, napln ný společnými aktivitami, k nimţ p ijíţd jí účastníci odjinud. Obyčejn z stávám i p es pond lí, coţ je m j volný den (já taky odpočívám!), v úterý funguji v místní fará ské práci a obstarávání okolo farnosti, kostela apod., ale to tam uţ lidé p ijíţd jí samoz ejm také na zpov , na pastorální setkání nebo poradenství, a drogové či psychologické, nebo kdyţ proţívají n jakou t ţkost a hledají oporu. Ve st edu uţ obyčejn zvedám kotvy a odjíţdím z Kurd jova. Bu to jedu do terapeutické komunity v Kostelním Vyd í u Dačic, coţ je další ze sluţeb sdruţení Podané ruce, nebo do Brna, kde mám domluvena n jaká setkání a výjezdy za konkrétními lidmi, kte í pot ebují pomoc, povzbuzení, k es anskou sluţbu. Ve čtvrtek mívám dopoledne bu mši v bohunické v znici, nebo jezdím do naší chrán né dílny „Eikón“ ve Francouzské ulici. Tam pracují klienti, kte í pot ebují podporované zam stnání, aby se zvrávorali po léčb ; je t eba se n jak znovu zachytit, postavit na nohy, získávat pracovní návyky a také n co málo vyd lat. Ve čtvrtek odpoledne jsem k dispozici klient m docházejícím do K-centra na Víde ské, nebo uţ mám v naší kontaktní místnosti sjednané sch zky s lidmi, kte í se trápí s n jakými problémy. Navečer se pak s n kterými zase setkávám doma nebo za nimi jezdím na návšt vy. A druhý den, v pátek, zajíţdím skoro na celý den do v zení, k individuálním kontakt m. Účastní se bohoslužeb v z ové z vazby společn
s odsouzenými?
JS: Musí se to konat zvláš . Pro vazební v zn d lám mši dopoledne ve čtvrtek, a to na st ídačky pro muţe a ţeny. Pro jiţ odsouzené – kterých ovšem je v bohunické v znici ve srovnání s vazebními málo – slouţím mši zhruba jednou za m síc v pátek odpoledne po skončení individuál . Obyčejn pak zase jedu n koho navštívit, n kdy jsem ţádán o rozhovor pro noviny atd. Zdá se, že jak ubývá praktikujících k es an , zv tšuje se u nás na druhé stran prostor pro pastorální diakonii. M že být pro naše okolí ilustrací, že ty lidi n kdo miluje. Uk ižovaný a vzk íšený Pán je p i díle. JS: Ano, a zvlášt tam, kde člov k trpí. Zdrojem nové ţivosti církve je, ţe Pán oslovuje a volá své sluţebníky, aby byli práv u t chto lidí v utrpení. Nepovolal svoje učedníky pouze k osobní nábožné konzumaci. 36
JS: Smím se u toho trochu pozastavit? Jako začínající kn z jsem cítil pot ebu jít aţ do t ch okraj společnosti a do individuálních kontakt s trpícími lidmi. M l jsem trošku pocit, ţe ta církev za mnou je pon kud pasivní a ţe je te pot eba se do toho dát a n jak to zm nit. Takovou tu údrţbá skou pastoraci jsem si u sebe zlehčoval, jako ţe je skoro samoúčelná. Te uţ tak nesmýšlím. Snad ţe jako kn z dozrávám, nyní to doce uji a zjiš uji, ţe obojí je stejn d leţité. Je ale pot eba, aby se obé vzájemn vyvaţovalo. Ta „údrţba“ tu musí být. A nejde p itom jen o uspokojování náboţenských pot eb v ících, jak íkávali komunisté. Ţe to národu tak dlouho vtloukali do hlavy, míváme sklon pravidelný ţivot v církvi podce ovat. Ale všichni pot ebujeme re-evangelizaci. Bez ní nem ţeme vycházet do duchovního boje. O co jde nap íklad v jedné z vašich nestandardních skupinek, tzv. „spolču“? (*Dv jeho členky jsou rozhovoru p ítomné.) JS: To je spíš neţ na Podaných rukách postaveno na výše zmín né Komunit Milosrdenství (mající své stanovy i eholní sliby – nap . závazek ţít jiným zp sobem ţivota). Komunita se starala, aby zde bylo určité společenství i pro lidi, kte í ho nemají v církvi. My sami jsme s ţivotem ve společenství osobní zkušenost m li, i za totality jsme k svému velkému uţitku d lali taková „spolča“. Proto jsme m li za d leţité, aby to pokračovalo i dále. Vid li jsme lidi, kte í by se s námi cht li n kde scházet a spolu modlit, ačkoli nejsou v ţádné komunit , a tak jsme jim nabídli, ţe budeme takové společenství organizovat a udrţovat. Od té doby se v Brn nebo blízkém okolí jednu ned li v m síci setkáváme na p l dne v byt n koho z nich. *Lenka: Myslím, že za mnohým z účastník se dají vytušit r zné životní zkoušky, jež ješt dlouho doznívají. Ze svého pohledu bych ekla: Já každé z t chto setkání prožívám jako Boží milost. Duchovní témata (a slova Písma), která se nám tam nevšedním zp sobem otevírají, vyús ují do spontánního, hluboce osobního rozhovoru a do společných modliteb. Ze „spolča“ se pak rozjíždíme jako po setkání s Kristem, v obnovené síle a povzbuzeni k zápasu o nový život uprost ed t ch nejsyrov jších všedních podmínek. *Magda: A když potom n kdo z nás dá o sob t eba v d t, že mu je zle, funguje tu sí vzájemné opory a modliteb, která pochází práv z t ch společných chvil. N kdo víc pot ebuje slovo, jiný zas prostý kontakt. Že jedni na druhé myslíme a že se to stále utužuje, vnímám jako velkou v c. Když se cítím nedob e, opravdu m to nese. JS: Mám zkušenost, ţe toto se spontánn tvo í samo, ţe spolčo je ţivé, ne jenom formální setkávání, a stejné to je s t mi skupinami maminek a tatínk . Kdyţ se sejdou, sdílejí se o mnoho v cí a pomáhají si navzájem sami. Takţe na mn je p edevším sluţba pastý ská a usilovný zápas v p ímluvách p ed Pánem. *Lenka: Kolem duchovního jádra se vytvá ejí normální p átelské vztahy a péče jedn ch o druhé. Roste fungující společenství církve. [B hem rozhovoru se P. Smejkalovi n kolikrát rozezvonil mobilní telefon.] JS: Ty mobily te skoro začínají být zvláštním nástrojem pastorace. Je to osobn jší medium, neţ nap íklad televize a rozhlas. Poselství Slova se tak dá 37
p enést velmi aktuáln . Hodn toho vyuţívám, kdyţ ovečky, se kterými se nemohu sejít, pot ebují akutní pomoc. V naší dob se člov k k pastoraci m ţe p emis ovat dost daleko a dost rychle autem, coţ d íve nebylo. Ale te uţ se m ţeme kamkoli na r zná místa, t eba stovky kilometr vzdálená, p enést bezprost edn mobilem. P vodn jsem od toho moc nečekal. Ale není to tak dávno, co jsem komusi psal esemesku, jak se modlit a co ud lat, a pak jsem se na dálku bezd ky pomodlil sám, a p ekvapiv se dostavil okamţitý účinek. Ţádná vzdálenost a ţádná forma není pro Pána Boha p ekáţkou. Modlíme se tedy i p es mobil. Kdyţ ten člov k je v tísni, v krizi, pod útokem zlého ducha, tak se p ímo modlím, rozvazuji z moci zlého – a on m ţe být vyvázán a upokojen, chvála Bohu. Čtená asi bude žasnout, jak usilovn záchran klesajících.
u vás všechno mí í k
JS: Církevní společnost tvo í n kdy lidé, kte í „všecko mají“. Bylo jim dáno uv it a jsou stabilizovaní; n jakých zvláštních pot eb – svých nebo cizích – si ani v domi nejsou. *Lenka: Jakmile je všechno tak zab hané a usazené, je na míst otázka, neztratila-li církev schopnost vnímat a p ijímat odchylné lidi. Pak ten, komu je špatn , neví, co s tím. Bojí se to íct nahlas a nemá odvahu vstoupit. JS: Tahle pospolitost okolo nás je vytvá ena lidmi, kte í mají velké ţivotní problémy a velkou pot ebu pomoci. O to v tší je nutnost budovat vztahy a mít „spolčo“, abychom byli pospolu a nesli b emena jedni druhých podle zákona Kristova; a abychom proţívali tu dimenzi církve, ţe je vnímavou rodinou, která se navzájem podporuje a nese. Máme radost ze služby vašeho otev eného, společenství. A velmi d kuji za tento rozhovor.
nízkoprahového
NAŠE SBORY Dambo ice Dambo ice jsou nevelká, ale stará obec (první písemná zmínka je z roku 1141) na úpatí ţdánického lesa, na jehoţ svazích se p stuje dobré víno. Národopisn pat í do oblasti hanáckého Slovácka. Dnes mají 1345 obyvatel, kte í dojíţd jí za prací v tšinou do Brna (36 km) nebo do Kyjova (20 km), krom toho je v obci zem d lské druţstvo a st edisko p ečerpávání ropy. Díky p íjm m z této t ţby probíhá nyní v obci čilá výstavba. Budují se d tská h íšt , kluzišt , obecní domy a další infrastruktura. V 16. století v dobách náboţenské svobody byla v tšina obyvatel evangelického vyznání. V sousedních Násedlovicích a Ţdánicích je doloţen sbor Jednoty bratrské. O rozkv t Dambo ic se zaslouţila také silná komunita habán - novok t nc , kte í byli velmi vynalézaví a pracovití. Po Bílé ho e byli z vesnice pro svou víru vypuzeni. V tšina z nich odešla do Uher. Z staly zde po nich na n kolika místech prostorné sklepy, zbytky hrnčí ských pecí a cizokrajná jména (nap . Hortvík). 38
V následujícím t ţkém období za tajnými evangelíky p ijíţd jí kazatelé z Uher a Saska. Kralická bible a postily se četly za zamčenými dve mi v p ísném utajení. Dambo ičtí evangelíci m li však v té dob rozvinuté kontakty se svými souv rci z nedaleké Nosislavi, coţ víme díky tomu, ţe tyto styky byly vyzrazeny, vyšet ovány a zabavené dopisy se zachovaly. N kolik let p ed tolerančním patentem zapisoval místní katolický fará n které d ti jiţ jako helvíty. Jejich rodiče tedy svou víru neskrývali a m li odvahu se k ní p ihlásit ješt d íve, neţ to bylo zákonem povoleno. Celá oblast je dodnes siln katolická a evangelíci se udrţeli pouze tam, kde jich bylo více pohromad . Nedaleko odtud je známé poutní místo Ţarošice, kam se konají pout z širokého okolí. Evangelický sbor reformovaného vyznání v blízkých Kloboukách byl zaloţen jiţ rok po vydání tolerančního patentu. Sbor m l 1ř obcí, celkem 1 350 člen , z toho 130 evangelík bylo v Dambo icích, 142 v sousední obci Velké Host rádky a 136 v Násedlovicích. Jejich počet neustále vzr stal a počátkem 1ř. století bylo jen v Dambo icích jiţ 360 p ihlášených evangelík . Jejich touhou bylo mít vlastní sbor i budovu, nebo cesta do Klobouk (asi 10 km) na bohosluţby byla dlouhá a často velmi nesch dná. Stejn dlouhá, nikoli ale nesch dná, se ukázala i cesta k vlastní modlitebn . T ikrát dambo ičtí evangelíci ţádali o povolení k postavení vlastního svatostánku, t ikrát byli vrchností odmítnuti. Ale jejich vytrvalost byla nakonec odm n na a novou modlitebnu otev eli 5. července 1ŘŘŘ, šedesát t i let po podání první ţádosti. Ze sýpky bývalé katolické fary byla vybudována vytouţená modlitebna, která slouţí po r zných úpravách dodnes. P i prvních slavnostních bohosluţbách daroval Dambo icím kloboucký duchovní Ferdinand Císa vlastnoručn podepsané Písmo svaté, které doposud zdobí st l Pán . Bohosluţby zde bývaly p edevším odpoledne a p ijíţd li sem kazatelé z Klobouk. Cílem dambo ických evangelik však bylo mít nejen vlastní modlitebnu, ale také vlastní sbor a kazatele. Mate ský sbor však tyto snahy p íliš nepodporoval, protoţe by to pro n j znamenalo umenšení p íjm a počtu člen . Osamostatn ní se poda ilo aţ po druhé sv tové válce a zásluhu na n m má tehdejší kloboucký fará Pavel Ške ík. Prvním kazatelem filiálního sboru v Dambo icích se stal František Lutovský, který zde bydlel a p sobil dvacet let. K nov vzniklému sboru pat ily krom Dambo ic ješt Násedlovice, Ţdánice, Bošovice a Velké Host rádky, které se však po n kolika letech vrátily do sboru klobouckého. Prvním kurátorem byl poštmistr Josef Procházka a po n m 39
bývalý kloboucký kurátor Karel Bartošek, dále František Kratochvíl, oba z Dambo ic, a po nich Josef Mastný z Násedlovic. V padesátých letech se uvaţovalo o zakoupení opušt né ţidovské synagogy, ale pro nevyhovující stav od toho bylo upušt no. Synagoga byla posléze zbo ena a na jejím míst je dnes uţ jen pam tní deska. Nákladnou akcí se stalo po ízení varhan z Krnova, které se sbor odváţil p es námitky synodní rady. Všechny závazky však byly ádn zaplaceny a od roku 1ř65 varhany nep etrţit slouţí. Iniciátorem stavby varhan byl tehdejší varhaník Vlastimil Matula. V roce 1ř67 p ichází do sboru jako kazatel František Hanák, rodák z nedalekých Klobouk, který zde zanechal výraznou stopu zejména zaloţením sdruţení mládeţe a zahraničními styky. Za jeho p sobení byl zakoupen domek č.p. 73 a p estav n na faru. Po odchodu „br.fr.“ Hanáka p ichází do Dambo ic v roce 1ř75 na své první místo viká ka Jana Páleníková, pozd ji provdaná Gruberová, která zde krom doby mate ství, kdy ji zastupoval manţel, p sobí dodnes (tedy víc neţ 30 let). Kurátory byli postupn Karel Bartošek, Josef Pučálka a Karel Bartošek ml. Po jeho p edčasném odchodu se stal kurátorem Miroslav Dobeš z Násedlovic. V osmdesátých letech prošla modlitebna generální opravou, p i které byl výrazn zm n n její vzhled a orientace. Na míst n kdejšího vstupu je nyní st l Pán a kazatelna a vstup je z boku z p istav ného zádve í. K velkým p ednostem tohoto sboru pat í samoz ejmost, s jakou se presbyte i starají o opravy sborových budov. V poslední dob s vyuţitím dotací obce, která má pravidelné p íjmy z t ţby nafty na svém území. V dobách p sobení manţel Gruberových byla častá spolupráce se sousedním klobouckým sborem, zejména p i společných akcích mládeţe a týdenních pobytech na Blaţkov . Ve sboru se v současné koná v tšina obvyklé sborové práce: biblické hodiny od podzimních hod do Velikonoc v rodin presbytera Pavla Bartoška, práce s d tmi v kuchyni na fa e, a stejný rozsah činnosti je v kazatelské stanici v Násedlovicích, kde je modlitebna z roku 1Řř6, k níţ byla pozd ji p istav na místnost pro setkávání menších skupin (biblické hodiny, d ti, staršovstvo). Účast na bohosluţbách se pohybuje kolem 12 osob v Dambo icích a 25 v Násedlovících. O svátcích bývá dvojnásobná. Za historickou zm nu je moţno povaţovat pravidelné konání (od roku 2000) ekumenických bohosluţeb v novoročním období místní ímskokatolickou farností – v c v tomto kraji nedávno ješt tak ka nemyslitelná. Jana Gruberová
Modlitebna ModlitebnavvNásedlovicích Násedlovicích
40
LIDÉ VE SBORU Brno II
Brno I 2.2. 3.2. 4.2. 5.2. 5.2. 7.2. 7.2. 9.2. 9.2. 15.2. 15.2. 17.2. 20.2. 23.2. 24.2. 27.2. 29.2.
Jana Straková Jaroslava Muchová Ester Kamínková Ji í Smola Ludmila Šustrová Jaroslav Koukal Petra Slováková Josef Gracias Martin Lípa Jind iška Jakubcová Luboš Muric Jaromír Chmelík Blahomíra Ryšavá Martin Čech Jaroslav Černý Milan Bohatec Zden k Pilát
70 78 79 76 83 10 30 83 10 82 84 91 81 40 76 70 78
Rozloučili jsme se: 22. 12. Jan Odstrčil, nar. 1ř32
let let let let let let let let let let let let let let let let let
1. 2. 3. 2. 3. 2. 3. 2. 4. 2. 5. 2. 6. 2. 9. 2. 10. 2. 12. 2. 15. 2. 16. 2. 16. 2. 18. 2. 19. 2. 19. 2. 22. 2. 23. 2. 27. 2. 27. 2. 27. 2. 27. 2. 27. 2. 28. 2.
Drahomíra Šafa íková V ra Lipinská Anna Pohanková Josef Havlík Jaroslav Marek Marta Kučerová Milada Ševčíková Alena Bartošková Dáša Horáková V ra Ondráčková Ludmila Malášková Darina Stejskalová Eva Dufková Dagmar Dvo áková Josef Ván Noemi Zakopalová Zdena Procházková Zden k Sotolá Miroslav Šimek Marta Kompišová Marta Dufková Michaela Urbanová Rostislav Mahel Jana Bártová
78 84 82 79 78 76 87 50 80 83 86 80 70 84 85 80 86 50 84 77 40 10 10 60
Rozloučili jsme se: 14.12. Zden k Dufek, nar.1ř44
Požehnán bu B h, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodep el. Ž 66,20
BUDE Kavárnička v únoru 3. 2. 10. 2. 17. 2. 24. 2.
Osobnost superintendenta Ferdinanda Císa e Studenti konzervato e Severní Albánie – IV. díl, promítá Jan Franc Vypráv ní bratra fará e Jana Pokorného 41
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
BRNO – ŽIDENICE T i setkání nad otázkami víry. Na prosincovém staršovstvu byl p ijat návrh br. Tančeva o uspo ádání t í teologicky zam ených večer , určených zájemc m z našeho sboru i odjinud. V dob , kdy budete číst tyto ádky, uţ budou z ejm dva večery za námi, a to 22. ledna na téma: Odkud zlo?, který p ipravil nosislavský fará Ond ej Macek, a 2ř. ledna na téma: Co máme rozum t pod pojmem „t la z mrtvých vzk íšení“, k n muţ byl o pr vodní slovo poţádán br. fará J. Vítek. P ed námi je ješt t etí vzd lavatelný večer, který se koná v pátek 5. února na téma: Kristova zástupná ob . Výklad a vedení následného rozhovoru p islíbil fará Pavel Kašpar. Setkání se uskuteční v modlitebn sboru CČE v Brn Židenicích na Jílkov ulici 74 ve 20 hod. Všichni jste srdečn zváni. Jana Slámová
Kniha Kniha vzpomínek P ed dv ma lety jsem v Setkávání upozor ovala na mimo ádn zajímavou knihu Paula Spiegela, která byla do češtiny p eloţena Evou a Pavlem Dobšíkovými pod názvem „Kdo jsou Ţidé“. V bec jsem netušila, ţe ješt v tom roce 200Ř vyjde česky další jeho kniha zásluhou stejných brn nských p ekladatel , která ponese název „Op t doma?“ Musím p iznat, ţe jsem se o ní dozv d la teprve p ed časem v Mahenov památníku, kde Eva Dobšíková uvád la na trh svou vlastní knihu pam tí pod názvem „Naše doba a my v ní“ a p i té p íleţitosti m la s sebou i další knihu Paula Spiegela „Op t doma?“ Docela krátce osv ţím vaši pam , kdo byl Paul Spiegel. Byl prezidentem Úst ední rady Ţid v N mecku. Narodil se v roce 1ř37 ve Warendorfu do rodiny obchodníka s dobytkem a jeho p edkové ţili v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku uţ n kolik století. Za války jako dít se musel skrývat v Belgii, ale po válce se jeho rodina vrátila zp t do Warendorfu. V šedesátých letech pracoval jako redaktor a pozd ji si vybudoval um leckou agenturu. Tém t icet let v noval všechen sv j volný čas práci v ţidovských grémiích. Zem el v roce 2006. O čem píše Paul Spiegel ve své knize „Op t doma?“ (v originále Wieder zu Hause)? Podává v ní velmi osobní zpov , která zahrnuje vzpomínky na d tství, na pronásledování za války, na návrat do N mecka, ale i vypráv ní o 42
práci pro ţidovské obce v N mecku. Je to kniha pam tí, ale jak poutavých! Všichni Ţidé byli za vlády nacist ohroţeni na ţivot , šest milion Ţid bylo zavraţd no, n kte í se zachránili a p eţili tu hr znou dobu díky lidem, kte í se sice báli, ale p esto pomáhali. Neuv itelné osudy, neuv itelná utrpení, bolesti a tragedie museli Ţidé a jejich d ti proţít. Nejsou dva stejné ţivotní p íb hy. Velmi jímavá je v knize kapitola, kdy se malý, sotva p tiletý Paul musel v Belgii ukrývat. N jaká k es anská rodina za velkou úplatu skrývala ţidovské d ti. Asi deset jich ţilo v jedné místnosti, mohly si hrát, ale musely být potichu. A kdyţ n kdo zvonil, museli do úkrytu do sklepa, kde bylo vlhko a tma. Nikdy se nenajedly do sytosti a večer usínaly s pláčem a hrozným steskem. Paul byl mezi nimi nejmenší. Po čase Paulova maminka cht la vid t, jak se má její dít , a byla zd šena, ţe ţije ve špín a zavšivené, tak ho odtamtud odnesla, ale najít novou skrýš nebylo tak jednoduché. Vypráv ní je to zajímavé, ale hlavn odpovídá na otázku, proč znova mohou Ţidé ţít v N mecku, v zemi vrah svých blízkých. Vţdy malý Paul byl po válce jediným ţidovským dít tem ţijícím ve Warendorfu. I jako dosp lý se Paul Spiegel setkával s názorem n kterých ţidovských p edstavitel , ţe všichni Ţidé by m li odejít a budovat nový stát Izrael. Byl to duchovní zápas o tuto problematickou vlast, ale práv z této knihy ho m ţeme pochopit. Dovídáme se také o p ílivu Ţid ze Sov tského svazu do N mecka za Gorbačova, coţ se nelíbilo izraelské vlád , protoţe podle sionistického pojetí je Izrael vlastí a útočišt m všech Ţid na sv t . Paul Spiegel chápal p ist hovalectví Ţid ze stát bývalého Sov tského svazu jako p ísp vek k znovuoţivení ţivota ţidovské komunity v N mecku, k jehoţ úsp šnému náboţenskému, kulturnímu a sociálnímu rozkv tu významn p isp l a jemuţ v noval veškerou energii. Snaţil se o to, aby se generace, které p icházejí, mohly v N mecku bez obav hlásit k ţidovství a rozvíjet svou víru, aby p edávaly tradice. Kapitoly, kde se dozvídáme, jak se stal noviná em, odborníkem na reklamu a pozd ji i majitelem úsp šné um lecké agentury, jsou plny nap tí, laskavosti a moudrosti. P i této p íleţitosti se dovídáme i pohnutý ţivotní p íb h Hanse Rosenthala, který se stal nejoblíben jším n meckým bavičem. Poznali ho i diváci televize, kte í se v dob totality mohli dívat na rakouskou televizi. Hans Rosenthal se stal Spiegelovým nejlepším p ítelem. Zárove čteme, jak Paulovi Spiegelovi byly sv ovány funkce v ţidovské obci aţ k postu nejvyššímu, stal se prezidentem Úst ední rady Ţid v N mecku. Není bez zajímavosti, ţe p edmluvu k českému vydání napsal fará Jan Šimsa, který knihu vlídn vyprovodil na cestu za čtená em. Píše v ní, ţe kniha Paula Spiegela „Op t doma?“ nám pomáhá pochopit soudobé N mecko z neobvyklého pohledu, a to rozhodn není málo. Eva Šimková 43
ZE SBORU BRNO - HUSOVICE Kázání v hospod
pokračuje
Uţ od zá í 2006 se koná zvláštní aktivita husovického sboru – bohosluţby v klubu Desert. Za provozu otev ené hospody zde zní modlitby, čtení z Písma i kázání evangelia. Vystupují rozmanité kapely, p edstavují se zajímaví hosté. A po ád je plno. Vedle evangelík p icházejí lidé na konkrétní program, o n mţ se dozv d li nejspíš z internetu, anebo ti, kte í p išli prost na pivo a zjistili, ţe se tu cosi d je. Evangelium tak m ţe zaznít i n komu, kdo by církev nikdy nevyhledal. Jedinečnost akce probudila v lo ském roce i zájem médií. Nejprve vyšel velký rozhovor v Mf Dnes, pak tu natáčela Česká televize (Týden v regionech), a pár minutek v noval Desertu i Radioţurnál Českého rozhlasu. Znamená to, ţe kdyţ k es ané vyjdou z církevních prostor , šance evangelia se zvyšují? Št pán Hájek
Na fotografiích jsou skupina Síla a spisovatel Milan Uhde
foto: Ben Skála 44
CESTOVÁNÍ Druhý advent v černé Africe Kdyţ jsem se vracel z Nsukky, o které jsem psal minule, ani ve snu mne nenapadlo, ţe se do Nigérie vrátím. A stalo se to práv za rok. Kv li stávce univerzit se vloni Workshop konal jen v omezené mí e, a tak se mému hostiteli prof. Chidume poda ilo ješt jednou získat peníze a Workshop uskutečnit ve v tším m ítku, navíc v hlavním m st Abuja na p d Národní matematické společnosti. Krom jeho a mne p ijel p ednášet ješt profesor Claudio Morales z USA. Cestou v letadle jsem si četl knihu o d jinách zem . Nigérie vznikla z britské kolonie, která spojila zcela nesourodé oblasti: muslimské Hausy na severu, kulturní Joruby na jihozápad a k es anské Iby na jihovýchod . Kdyţ Britové 1ř60 p edali vládu místním, demokratická vláda se neudrţela dlouho. Nap tí mezi severem a jihem postupn rostlo, vedlo k atentát m, pogrom m, aţ vyústilo do občanské války. Zjistil jsem, ţe práv Nsukka byla ohniskem této občanské války, která zu ila koncem šedesátých let. Tehdy jihovýchodní část zem s bohatými zásobami ropy na pob eţí vyhlásila nezávislou republiku Biafra. Federální vlád se da ilo povstání potlačit, ale v dce povstalc plukovník Ojukwu p išel na ábelský plán: z oblastí, které ztrácel, vyhán l místní obyvatelstvo do cizích kraj , kde nem lo potravu. Najal švýcarskou reklamní agenturu, aby vyhublé lidi a zvlášt d ti fotily (starší si pamatují na hr zné snímky z Biafry). S humanitární pomocí na povstalecké území však p icházely také zbran , a tak se občanská válka protáhla o 20 m síc a zahynul p itom skoro milión lidí. Vít z se však zachoval velkoryse. Díky obrovským p íjm m z exportu ropy zahájil velkorysý projekt obnovy a budování zem . Dováţelo se tolik zboţí, ţe kapacita p ístav nestačila; lod na vyloţení zboţí čekaly i p l roku. Kdyţ však p išel pád cen ropy, vyschnul zdroj pen z a realizace projekt se zpomalila, mnohé z nich z staly nedokončené. Jedním z projekt bylo p esunutí hlavního m sta z Lagosu na jihozápadním okraji do st edu zem . Tak se ve zvln né, tém neobydlené krajin s p ív tivým klimatem po vzoru Brazílie podle plán renomovaných architekt začalo budovat nové hlavní m sto Abuja. První dojmy naznačují velkoryse navrţené m sto s vybudovanou sítí širokých silnic, ale jen s n kolika budovami, v tšinou nedokončenými. Centru vévodí Národní ekumenické centrum s katedrálou, Centrální mešita se čty mi minarety, soudní dv r, banka a další ve ejné budovy. M stu dominuje oblá skála Aso v zeleni. Matematické národní centrum sídlí v provizorní budov , nová se staví 60 km západn . V sobotu byl pro účastníky Workshopu uspo ádán výlet. První zastávkou byl supermoderní hotel Sheraton ve tvaru dvou šikmých obytných blok , které se naho e sbíhaly a tvo ily tak stín. Mezi bloky byly tropické rostliny a stromy. St ny byly ozdobeny d evo ezbami, bazén lákal ke koupeli. Potom 45
jsme navštívili jezero na pitnou vodu nad m stem. N kte í účastníci si oblékli sv j kroj: jednoduchý malovaný šat, ideální oblečení pro horké podnebí. Další zastávkou byly vodopády na ece Guarara. Cestou naši pozornost upoutal Zuma rock - obrovský holý šedý skalní monolit 300 m vysoký, hladké svislé st ny ho činily nep ístupným. Navštívili jsme také černošskou vesničku, kde lidé ješt ţili v kulatých chatrčích z hlíny, s kuţelovitou st echou ze slámy.
Protoţe byl advent, p i svých procházkách m stem jsem narazil na evangelikální bohosluţby, které se konaly v otev eném prostoru jen s provizorní st echou. Nezapomenu, jak vp edu kazatel vyzýval v ící, aby se radovali, a oni všichni odpovídali, zpívali a tančili s plným nasazením, otev eným srdcem a nadšením, se kterým se u nás uţ nesetkáme. Zpívali i píse „Tichá noc“, s mojí p edstavou zimního času ost e kontrastovalo úmorné vedro a pot inoucí se z tančících. Po Workshopu nám hostitel cht l ukázat sv j domov. Cesta autem byla zajímavá, včetn p ejezdu veletoku Niger, bohuţel brzy byla tma. Tak jsem se podruhé dostal do Nsukky, za ten rok se zde skoro nic nezm nilo, jen univerzita byla plná student , uţ se nestávkovalo. P ed odletem jsem se ješt zastavil v metropoli Lagosu. Centrum s mrakodrapy p ipomíná americký „Manhattan“, zblízka je to kombinace obou kultur. P i odjezdu mne potkal nep íjemný záţitek. Taxiká dostal zaplaceno a vezl mne na letišt . Za rohem nás však zastavil voják se samopalem. Kdyţ jsme chvíli stáli, ptal jsem se idiče, co se d je. Voják cht l stovku dolar – a já m l práv na zaplacení letištního poplatku. Našt stí si po chvíli n jak dal íct a já jsem se dostal na letišt včas. Jinak jsem se ale v Nigérii setkal s milými lidmi. Jan Franc 46
KULTURA Pozvánka na Pražský hrad aneb m l Hus vousy? „Teto, umíš anglicky?“ otázala se m nete , kdyţ jsem jí sd lila, ţe pojedeme do Prahy. Nep íjemný záţitek (zvláš pro menší postavy) z dav turist na Praţském hrad z vás však rychle opadne, kdyţ vstoupíte do ztichlé prostory bývalých císa ských koníren na ţel velice málo navšt vovanou výstavu Um ní české reformace. Tém 120 vystavených exponát si však klid a ticho zaslouţí. Po zkušenosti z ned stojných front p ed kaţdým obrazem ve víde ské Albertin se zde v tichu skloníme nad nejstarší, Klaudiánovou mapou Čech. Nete ihned začne hledat jihočeská m sta. Jsou zde naho e – jak se dočítáme, v roce 151Ř nebylo ješt ustáleno zobrazovat jih dole. Mapu dopl uje satirická kresba vozu, taţeného dv ma ko skými sp eţeními na dv strany. Vozatajové se nemohou dohodnout. Jde o alegorii tehdejšího náboţenského rozd lení Čech. Náš pr vodce m vede k prvnímu vyobrazení Jana Husa. Jiţ v 30. letech 15. století v Martinické bibli neznámý opisovatel nakreslil malinkou postavičku na hranici vedle ozdobné iniciály. Kreslil to tajn ? Se strachem? Se škodolibostí? Vyobrazení Husa se našlo i p i restaurování gotického deskového oltá e z roku 14Ř6 v kostele v Roudníkách po odkrytí p emalby. Ta zachránila výjev p ed zničením. Ve školních učebnicích jsme prohlíţeli (a ti šikovn jší dokreslovali) asketický profil Mistra Jana Husa s ostrou bradkou od Broţíka či Švabinského. Tak by m l podle p edstavy 1ř. století vypadat ten, kdo za víru poloţí ţivot. Nejstarší vyobrazení ukazují však Husa v daleko st ízliv jší, prosté, nenápadné podob . Vousy coby katolický kn z nemá. Ty byly typické aţ pro husity – táborské kn ze. K ivdili bychom ale Broţíkovi, ţe si tu bradku vybájil aţ on. Uţ na renesančním kachli je Hus podle dobové módy vousatý, s baretem. Tak i ve známém malostranském graduálu z let 156ř – 72, kde Viklef vyk esává jiskry, Hus zapaluje svíčku a Luther nese pochode . Výstava zachycuje i začátek protireformace. Zející rána v Rudolfov majestátu, který byl rozst iţen na znamení jeho neplatnosti, mluví za vše. Deník Metro komentoval výstavu pod titulkem „Praţský hrad obsadili husité“. Praţský hrad bohuţel neobsadili husité, ale turisté, a nám nezbývá, neţ po hodin a p l rozjímání nad postavičkami z graduál , propletenými v notových osnovách, vmísit se op t do mnohojazyčného davu. V této tlačenici m napadá pesimistická otázka, kdo a kam se o ten v z p etahuje dnes. Na plakát se dočteme, ţe výstava, otev ená do 4. 4. 2010 denn od 10 do 1Ř hodin, je hradním p ísp vkem k čty setletému výročí Majestátu Rudolfa II. o náboţenské svobod . Naším p ísp vkem by alespo mohlo být, ţe ji navštívíme. A vyplatí se jet ve skupin ! Marta Procházková 47
ZE STARŠOVSTVA Brno I Na první lednové sch zi jsme nejprve probírali spln né úkoly a urgovali ty dosud nespln né (nap . smyčka pro h e slyšící v Červeném kostele, nové ţidličky do d tského klubu). P ipravovali jsme koncept výroční zprávy a opakovanou volbu sestry fará ky. Oba kazatelé byli uvoln ni na lednový fará ský kurz v Praze. Učitel m ned lní školy je t eba pod kovat za p ípravu vánoční hry. S uspokojením jsme vyslechli zprávu o m ení, která potvrdila zlepšení akustické pohody v sále po letních opravách stropu. Na b ezen se op t p ipravuje ve ejná sch ze staršovstva. Staršovstvo se také začalo zabývat otázkou koup nového sborového auta a schválilo umíst ní informační mramorové desky na Červený kostel. Finanční komise dostala za úkol p ipravit návrh rozpočtu na rok 2010. Ji í Gruber
Brno II I na začátku kalendá ního roku bylo zapot ebí v novat se pečliv hospodá ským záleţitostem. Uţ na ja e má sbor p ed sebou d kladnou opravu uliční fasády Blahoslavova domu – záleţí nám na vzhledu domu na frekventované ulici – a záleţí na tom, abychom skutečný stavební stav domu zachovávali v co nejlepší podob . Rozhovor o náplni činnosti a hospoda ení st ediska na Blaţkov se v hospodá ské části jednání odehrál se zaujetím účastník a d kladn . Staršovstvo uzav elo p ípravu návrh kandidát , které chce sboru doporučit k volb do staršovstva na p íští období. Sborové shromáţd ní je letos op t p ipravováno do dvou částí jednání, a to na 14. února a 14. b ezna. P ehled sborových, seniorátních a celocírkevních akcí zamýšlených pro první pololetí tohoto roku, jak jsme jej vzali na v domí, je rozsáhlý. Jaroslav Vítek
Brno – Židenice První sch ze staršovstva v novém roce začala výjimečn o hodinu d íve, protoţe krom obvyklé agendy jsme m li na programu také delší dobu plánovaný tématický rozhovor. Po projednání programu ve sboru pro následující m síce, dolad ní p íprav na blíţící se instalaci druhé kazatelky sboru (24. 1.) a rozd lení ned lních sluţeb pro nejbliţší týdny jsme se zamýšleli nad otázkou, jak často a jak náleţit máme slavit Veče i Pán . Bratr fará si p ipravil malý teologicko-historický úvod, načeţ se rozproudila čilá diskuze o tom, zda má být vysluhování Veče e Pán vyhrazeno jen pro n kolik p íleţitostí v církevním roce, nebo zda by se naopak m lo stát b ţnou součástí ned lních bohosluţeb. (V současné dob je v našem sboru Veče e Pán vysluhována krom svátk také kaţdou první ned li v m síci.) Téma jsme nechali otev ené a rozhodli jsme se o n m v brzké dob uspo ádat sborový rozhovor. L. Švanda 48
