EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN

konfirmandé

Čtvrtek: 10:00 klub otev . dve í 17:00 biblická

Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e

EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN

p vecký

18:00 mládeţ

Pátek: 18:30

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email: [email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, senior a Olga Tydlitátová, fará ka seniorátní fará i: Ji í Šimsa a Marta Ţidková kurátor: Václav Matoulek

ned lní

Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email: [email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek, fará kurátor: Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor

Kociánka

Ned le:

9.00 škola

10:00 setkání v Losov sále

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email: [email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek a Ond ej Kolá , fará i kurátor: Jaroslav Kučera

Farní sbor ČCE v Brn - Ţidenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email: [email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatelé: Pavel Kašpar, nám stek synodního seniora Romana Špačková, fará ka kurátor: Miroslav Ma ák, nám stek seniorátního kurátora Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email: [email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský

k biblická

hodina

ned lní

p vecký

Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2010 (XII). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6. Vychází 10x ročn s finanční podporou statutárního m sta Brna.

19:30

Biblická pro d ti

setkání

Pátek:

20:00

Ned le:

9:00 škola

10:00 setkání v modlitebn

18:30

Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email: [email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email: [email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová

ÚVODNÍK Prázdninový úvodník Po p edchozím nap tí uţ snad nastává uvoln ní. Uţ je po agresivních, pomlouvačných a nev rohodných p edvolebních kláních. Lidé byli rozd lováni na pravici a levici, mladé a staré, bohaté a chudé, mén pak uţ na k es any a lidi sekulární, ti spíš všichni vplouvají do p edešlých škatulek. Volby dopadly k p ekvapení mnohých. ČSSD je vyhrála (22,1 %), a současn nevyhrála. Pravicové strany ODS (20,2 %) a nová strana TOP 09 (16,7 %) cht jí vytvo it koalici s další novou stranou V ci ve ejné (necelých 10,ř %). Nepochybuji, ţe se n jak dohodnou, vytvo í vládu a vy to budete p i čtení úvodníku jiţ v d t. Do parlamentu se ješt dostala KSČM se stabilní voličskou základnou (11,3 %). KDU-ČSL (4,4 %) poprvé ve svých d jinách propadla sítem a tak u nás zmizela z aktivní politiky jediná strana s k es anským označením. V této souvislosti chci citovat dva výroky, o kterých jsem p esv dčen, ţe je t eba je zve ejnit práv nyní. Prvním je citát z knihy Rozhovory s pam tí Jakuba Trojana, str.187: „Práv ve sv tle evangelia nám bylo stále z ejm jší, že zvláštní odpov dnost nás váže ke slabým člen m společnosti, menšinám, k lidem postiženým a vy azeným.“ Druhým jsou slova Dominika Duky pronesená t sn po volbách: „Nemén d ležité je, aby odpov dnost byla spojována s ohleduplností v či slabším a pot ebným.“ Čas ukáţe, jak se nová vláda dokáţe vypo ádávat s korupcí, zadluţováním státu, jak vy eší otázku daní chudých a bohatých, školství (nap . školného pro nemajetné), v dy, a jak chápe svou povinnost k postiţeným, nemocným, starým. Do eší i nejasné církevní restituce? V t chto dnech uţ opadávají na Morav a ve Slezsku, a nov i v Čechách více či mén hr zné periodické povodn . Tak jako p edvolební boj rozd luje lidi, t eba i ve sborech, tak povodn zase vzbudily solidaritu lidí, se kterou jsme uţ ani nepočítali. Zapojila se ada jednotlivc i organizací finanční i fyzickou pomocí, jako nap . ADRA, Charita, Člov k v tísni, Český červený k íţ, Diakonie, Hasičský záchranný sbor. Op t se k radosti projevilo biblické slovo: „Sdílejte se s brat ími v jejich nouzi…plačte s plačícími“ ( 12,13-15). V záv sném kalendá i ČCE je na červenec a srpen uvedena ada výročí. Ti, co nemají rádi historii, mohou tento odstaveček p eskočit. 5. července je svátek slovanských v rozv st Konstantina a Metod je a hned nato výročí upálení Mistra Jana Husa. Zápas o Husa je letitý (nap íklad u Peka e a Masaryka) a trvá aţ do dneška. Te t eba Milan Kníţák horuje pro odstran ní Husova pomníku na Starom stském nám stí v Praze. My evangelíci si ř.7. p ipomínáme Rudolf v majestát z roku 1609. O sto rok d íve se narodil reformátor Jan Calvin a t i dny nato, v roce 1546, zem el humanista Erasmus Rotterdamský. Koncem července 1509 byl vydán Svatojakubský mandát 145

k likvidaci Jednoty bratrské a 12. srpna 1474 zem el její zakladatel Bratr eho , o n mţ jsme si p ečetli v 5. čísle Setkávání. Toto sedmé číslo Setkávání dostáváte na prázdniny a dovolené, na delší odpočinek neţ jeden den v týdnu, který není ani dnes samoz ejmostí. O prázdninách a dovolených máme moţnost se uvolnit, rekreovat (dnes uţ není takovou vzácností t eba u mo e) a poznávat blízké i vzdálené krajiny. Navštívíme p átele, které jsme dlouho nevid li. Máme moţnost poznávat další sbory, t eba s jinými d razy, a nás navštíví k naší radosti mnozí p átelé a prázdninoví turisté. P ejeme vám všem, d tem, mladým i starším, krásné léto s posilujícím zklidn ním a odpočinkem. Ji í Novák

BYLO Zv davc m vstup povolen! - Noc kostel v brn nských sborech Proč vlastn otevírat v noci kostely? Copak tu nejsou pro kaţdého i p es den? Ţel, nejsou – a zdaleka ne jen proto, ţe se v tšina z nich chrání p ed nenechavci. Návšt va bohosluţeb či jiných církevních setkání je pro v tšinu „outsider ― nep edstavitelná. Noc kostel jim poskytuje moţnost nezávazn nakouknout, prohodit pár slov s místními, nebo t eba poprvé v ţivot vyslechnout kázání. A dodejme: u evangelických modliteben v bec zjistit, ţe se n co takového ve m st nachází. Noc kostel se jiţ n kolik let t ší velkému zájmu v sousedním Rakousku, které se stalo inspirací i pro české církve. Zkušenosti z minulého roku, kdy se kostely poprvé otev ely v Brn a v pár dalších m stech a p ilákaly nečekané mnoţství návšt vník , povzbudily letos stovky dalších farností prakticky po celé republice, aby se rovn ţ p ipojily. Myslím, ţe nelitovaly: b hem večera 2Ř. kv tna bylo jen na Brn nsku zaznamenáno 111 000 návšt vnických vstup . Pokud se nemýlím, jednalo se o zatím nejv tší ekumenickou událost v České republice. Velkorysou propagaci stejn jako zprost edkování pot ebného „know-how― zajistila katolická církev i pro ostatní církve. V Brn otev ely své brány také všechny čty i evangelické sbory. Nejvíce host p irozen nalákala jedna z dominant m sta – Červený kostel. Po úvodní ekumenické bohosluţb se zde rozb hl hudební program prokládaný audiovizuálními pásmy o historii a současném ţivot brn nských evangelík . Ačkoli návšt vníci v prostých evangelických modlitebnách patrn neočekávají nic moc k vid ní, v Červeném kostele mohli být p íjemn p ekvapeni: byla pro n p ichystána výstava o evangelickém um ní toleranční doby a expozice vzácných biblí a modlitebních knih. Kázání na sklonku večera bylo doprovázeno promítáním fotografií, jeţ aktualizovaly biblický text. Blahoslav v d m se nachází p ece jen trochu stranou od centra, coţ bylo znát i na počtu návšt vník . Nicmén organizáto i mohli být spokojeni – své posluchače si našly jak varhanní koncerty, tak i hudební vystoupení mládeţe, 146

k n muţ se díky písním promítaným na st nu mohli hosté p idat. Výstava fotografií p iblíţila činnost občanského sdruţení Ester. Velký úsp ch sklidilo občerstvení, zvlášt poté, co se nad Brnem strhla bou ka. Husovický sbor potvrdil svou pov st centra um leckých aktivit: krom hudby nechyb la ani výstava ilustrací Mariky Bumbálkové k biblické knize Jonáš či vystoupení klauna Bilba a Sylvie Krobové. Noc kostel byla pro Husovické p íleţitostí pozvat na zdejší festival Husovický dvorek či na bohosluţby v hospod Desert. V Ţidenicích zas - krom varhanních skladeb zazn ly písn v podání místního p veckého sboru a meditativní modlitby z Taizé. Program dopl ovala výstava fotografií. Nejen skeptičtí pozorovatelé, ale i sami po adatelé si jist poloţili otázku, jaký m la taková akce smysl. Co si lidé z kostel odnesli? A p ijdou ješt n kdy (d ív neţ zase za rok)? P ehnaná očekávání nejsou na míst , avšak uţ samotný fakt, ţe se k es ané ve ejnosti p edstavili jako slušní lidé, kte í uţ dávno nevedou k iţácké války, je povzbudivý. Doufám, ţe Noc kostel zv tšila okruh t ch, kdo se sice (zatím) zdráhají stát se aktivními členy církve, avšak nejsou v či ní zatíţeni p edsudky a snad s ní i sympatizují. Ond ej Kolá , psáno pro časopis Český bratr

Noc kostel

2010 v Brn - Židenicích

Letošní Noc kostel zasáhla náš ţidenický kostelík jako p ívalová Troubky. Tedy, bez ničivých účink , ale zhruba se stejnou intenzitou. jsme se v lednu k této akci p ipojovali, nem li jsme ani tušení, v jak podnik se rozroste, a ve své malov rnosti jsem prohlašoval, ţe povaţovat za úsp ch, p ijde-li se na náš kostel podívat alespo 20 lidí.

vlna Kdyţ velký budu

Návšt vník bylo nakonec nepočítan . Tedy, napočítali jsme 254, ale ţákyni 3. t ídy Tereze T mové, která v dob nejv tšího náporu návšt vník statečn razítkovala poutnické pasy a návšt vníky sčítala, se počítání místy vymklo kontrole a proto p esný počet bereme s nadhledem. Zajímav jší neţ počet návšt vník byly však d vody jejich návšt vy. S lítostí musím zaznamenat, ţe je v tšinou nep ilákal program, který jsme p ipravili. Častým d vodem návšt vy bylo získání razítka do poutnického pasu, ale v bec nejčast jším d vodem byla zv davost lidí, z nichţ mnozí chodí kolem našeho kostela desítky let, ale nikdy nebyli uvnit . Prohlíţeli si kostel i modlitebnu a často s úţasem hled li na naši farní zahradu, která se táhne celým vnitroblokem a jako zelený ostrov ticha a klidu se zaskv la v pátečním slunečném odpoledni. A práv zv davost na to, co je za stále zav enými dve mi, nám hodn napov d la o uzav enosti našeho sboru a o velkém misijním potenciálu, který má naše nejbliţší okolí. Záv rem d kuji katolík m brn nské diecéze za perfektní organizaci Noci kostel 2010. Jejich manaţerské vedení se v limit blíţilo dokonalosti. Zárove d kuji všem k es anským sbor m, farnostem a jiným společenstvím, které se této noci zúčastnily, nebo díky jejich úsilí se zvedla mohutná vlna 147

zájmu o naše kostely, která zasáhla i náš sbor. Ale o tom uţ jsem psal na začátku. Boris Lobo Tančev

SYNOD Stručný pohled synodála Od čtvrtka 27. kv tna do ned le 30. kv tna 2010 se konalo 4. zasedání 32. synodu ČCE. Tém všichni z osmi desítek zástupc seniorát , synodní rady i teologické fakulty, k tomu na dvacet poradc ze všech moţných aktivit církve se sešli u Salvátora k zahajovacím bohosluţbám, p i kterých kázal nám stek synodního seniora Pavel Kašpar. A pak uţ bez okolk procházkou do budovy Českého svazu v deckotechnických společností na Novotného lávce na úpatí Karlova mostu, a do práce.

Začnu zcela od konce: poslední, v sobotu večer schválený návrh celého zasedání dává za úkol synodní rad (a tím jist pracovník m v Úst ední církevní kancelá i) zjistit, zda by bylo moţné konat zasedání synodu i jinde neţ v Praze. Vedle mnohých t ţkostí technického rázu (kancelá ský servis, noclehy apod.) si však zárove umím p edstavit laskav jší, domácí prost edí k jednání a zejména podstatn jší zájem církevní ve ejnosti. Osobn tomuto „revolučnímu― návrhu fandím. Hlavním tématem letošního zasedání synodu bylo vzd lávání v církvi. Vedle n kolika referát p ipravených na toto téma z r zných pohled a uvedení do povinností a práce odd lení výchovy ÚCK nám byly zevrubn p edstaveny všechny školy Evangelické akademie včetn jejich editel . Po lo ské presentaci Diakonie op t velmi uţitečné rozhodnutí. 148

Synod neschválil návrh ke zkrácení lh ty pro rozeslání usnesení, proto z ejm pozd ji neţ po ú edních 30 dnech dostanete do všech sbor odkaz, kde na nových webových stránkách naší církve (http://www.e-cirkev.cz) najdete všechna oficiální usnesení synodu. Bývá to tak, ţe se obvykle nedozvíte, které z návrh schváleny nebyly. Proto práv o nich krátce poreferuji. - Nebyla schválena navrţená zm na Církevního z ízení zavád jící nový kárný a odvolací systém v církvi (nep kn , nep esn a zkratkovit se tomu íká „církevní soud―). Navrţená zm na CZ nezískala pot ebnou dvout etinovou v tšinu, proto se prozatím nebudou v tomto smyslu ani m nit jiné ády. Nadále tedy trvá praxe seniorátních a celocírkevních pastý ských rad s moţností odvolání k synodu. - Nebyla schválena liberalizace personálního fondu. Jedinou moţností tedy z stává zaplatit vyhlášenou výši p ísp vku, pro p íští rok op t 71.000,- Kč. Nic mén , nic více. V tšina k tomu našla dobré d vody. - Nebyl p ijat návrh na moţnost „volby na dálku―, tedy korespondenčn . Stávající praxe voleb p i sborových shromáţd ních z stává. - Nebylo p ijato krácení funkčního období člen výbor . Dále je to tedy šest let.

staršovstev či seniorátních

- Synod nezm nil statut Jeronýmovy jednoty v tom smyslu, aby se delegáty JJ mohli stát i nečlenové staršovstev. Pro v tšinu synodál je práv slib presbytera podmínkou pro sv ení odpov dnosti za finance v církvi. - Synod vzkazuje, ţe odmítá rušit nutnost podvojného účetnictví ve sborech. Zárove vyslechl omluvu SR za nepovedené d ív jší rozhodnutí o uţívání počítačového programu Xaverius. Co tedy dál? Všechna další usnesení synodu si p ečtete, aţ budou po schválení zápis vyhlášena. K obligátnímu balíku účetních, statistických a správních usnesení rád p ipojím poznámku, ţe práce na SR a v ÚCK byla b hem synodu n kolikrát pochválena, provedené zm ny kvitovány, a účetnictví církve vykazuje správné a aktuální součty! Jen tak dál, drţíme palce! Byly schváleny nové platové sm rnice, pravidla finanční podpory Diakonii, rozd lení celocírkevních repartic (brn nský seniorát 4Ř1.000,-) a chystá se nový klíč k jejich rozd lování. Byl p ijat upravený ád diakonické péče, vizitační ád, nové formulá e pro svatební shromáţd ní i koncepce nemocniční duchovenské péče, dopln n byl dokument „Cesta církve―. Byla zjednodušena pravidla pro evidenci členství v církvi, chystá se nový evidenční dotazník. Dále se má pracovat na novém zp vníku i nové agend . Svou činnost zahajuje precizn p ipravený Seminá pro církevní hudbu a zp v pod vedením celocírkevního kantora a o studium je, zdá se, velký zájem! Byla schválena „nepovinná― varianta programu supervize kazatel z t íletého grantu Sv tové luterské federace, nebyl však, ani opakovan , zvolen navrhovaný koordinátor tohoto projektu. Synodu bylo p edstaveno p t nov ordinovaných fará ek, t i fará i, jáhenka a p t presbyter . Velmi se z toho radujeme. 149

Záv rečné synodní zasedání bylo velmi kompetentn vedeno br. Vladimírem Kopeckým, díky jehoţ p esnosti (p ísnosti?) a péči jsme vše stihli, nestalo se, ţe by se synod dostal do úzkých z jakýchkoli d vod . Ti, kdo cht li, pohodln stihli i zúčastnit se voleb do Parlamentu ČR. Jediný „ne ád―, který je však obecn chápán a omlouván, je naprosto mizivá účast synodál na ř. jednání zasedání, kterým jsou ned lní bohosluţby ve sboru v Praze – Vinohradech. A tak sv dkem kázání br. Andrease Hesse, končícího dlouholetého referenta HEKS pro Evropu a p ítele naší církve, stejn jako pov ení do sluţby nov zvolené fará ky – spirituálky pro EA v Náchod , sestry Rut Brodské byl jen poloprázdný vinohradský kostel. Synodálové z našeho seniorátu (O. Tit ra, M. Zikmund, J. ezníčková, V. Zikmund, M. Ma ák a M. D dič) budou jist ochotni zodpov d t vaše p ípadné dotazy. Ond ej Tit ra

BYLO Tropický Blažkov (lepší než arktický…) Po minulém setkání rodin sboru Brno II na Blaţkov , kdy jen kvalitní spacáky dokázaly zaručit poklidný spánek a kdy se nejvyhledávan jším místem tábora stal krb, byly tentokrát modlitby za dobré počasí z ejm obzvláš intenzivní: na pátek 11. června, kdy víkendovka začala, byl ohlášen tropický den, coţ se skutečn naplnilo. P edpokladem zda ilého pobytu ovšem není jen počasí, ale také dobrá nálada a zajímavý program. Myslím, ţe i ti nejunaven jší po pracovním týdnu byli v pátek večer strţeni p ednáškou Petra Floriana, který p l roku strávil jako voják v Afghánistánu. Je dobré si v duchu konfrontovat názory p edních politik na účast českých voják v zahraničních misích se zkušenostmi člov ka, který byl opravdu na míst a ví, v čem m ţeme této neš astné zemi pomoci. Obdivuji kaţdého, komu je sice jasné, ţe jeho p ísp vek k ešení početných a sloţitých problém , jeţ místní suţují, je jen dílčí a vlastn tvá í v tvá všemu nepatrný – a p ece do toho s chutí a s nasazením ţivota jde. Sobota více pat ila d tem, pro které zástupkyn mládeţe sboru p ipravily zábavný program, ale ani dosp lí nebyli ošizeni: mohli se p ipojit k batikování (ti kreativn jší), nebo k výrob drobných šperk z korálk (ti 150

trp liv jší), nebo k nikdy nekončícím pracím pro blaţkovský tábor (ti siln jší), nebo k va ení (ti, kte í v sob spojují všechna tato nadání). Ale kdyţ se zapojí víc lidí, jde všechno snáz a rychleji. Večer nás čekal táborák a také pravá letní bou ka, která nás od n j p edčasn vyhnala. Uv domil jsem si, ţe jsem uţ dlouho nezaţil bou ku v p írod a ţe jsem trochu pozapomn l, jak zní po ádný úder blesku, kdyţ se p ed ním člov k nechrání tlustými st nami s plastovými okny. Dokonce ani po ádné kroupy nechyb ly. A aby byl pocit úzkosti zpohodln lého m š áka uprost ed kruté p írody dovršen, p estala fungovat elekt ina. Večerní biblický program se tedy musel obejít bez dostatečného osv tlení, coţ bratra fará e, který nep íliš rád improvizuje, donutilo leccos p ipraveného pozm nit. Myslím ale, ţe elektrický proud po čase nikomu moc nechyb l, zvláš ne d tem, které se ochotn chopily pochodní. No a zpívat se dá velice dob e i za tmy. Bez tradičního ned lního zakončení v blaţkovském kostele by byla víkendovka nemyslitelná. Op t s dovolením p ipojuji malou fará skou zkušenost: do kostela se musí občas i p kn dlouho šlapat, ne kaţdý má to št stí, ţe ho má naproti bytu… Tak jsem o to více vd čný, ţe do n j (nejen) v ned li vţdy n kdo p ijde. Ond ej Kolá

SV DECTVÍ První týden v kv tnu tohoto roku jsem proţila dny napln né chválou, tichem, radostí, tancem a hlavn úţasnou Boţí p ítomností. Rodina m vyslala na duchovní cvičení pro ţeny do Komunity Blahoslavenství. Tématem bylo Tvé t lo je chrám Ducha Svatého. V bec jsem netušila, co m čeká, a jen jsem se t šila na to, co mi B h p ipravil. Hned po p íjezdu na m padlo ticho. Takové to ticho, které léčí. To ticho, o kterém mluví Izajáš 30,15: "V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a d v e vaše vít zství." Sestra Lucie nás vyzvala, abychom se na dva dny ztišily a opravdu mezi sebou nemluvily. Bylo to zvláštní být mezi 30 ţenami, nemluvit a dorozumívat se gesty. Dvakrát denn jsme m ly biblické tance. Je to nádherný zp sob modlitby. Gesta dokáţou vyjád it mnoho. I naše společenství se tímto utvá elo. D leţité byly p ednášky o tom, co jsme jako ţeny v Kristu, jak p ijmout sebe jako ţenu, o uzdravení naší duše, o ţenské intuici a taky o našem jazyku - jak dokáţe ubliţovat, ale taky jak m ţeme chválit, ţehnat... Bylo toho tolik, ţe jsem ani nemohla usnout. Úţasné byly ranní chvály. Zjistila jsem, ţe je to část modlitby, která mi chyb la. Dozv d la jsem se, ţe chvála je postoj srdce a ne n jaké hopsaní a radování jen tak n kdy a n kde. Chci se učit chválit. Nejv tší záţitek jsem proţila p i večerních společných modlitbách. B h se m osobn dotkl a poznala jsem ho zase jinak neţ do te . Promluvil ke mn slovy Izajáše 43,3-5: "Já Hospodin jsem tv j B h, Svatý Izraele, tv j 151

Spasitel. Protoţe jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protoţe jsem si t zamiloval... Neboj se, já budu s tebou." Jsem moc vd čná za tyto dny, za péči, kterou mi dává m j nebeský Otec. Jsem vd čná rodin , ţe mi to umoţnila. Moc všem ţenám doporučuji. Komunita d lá program i pro muţe. Katka Cahlíková

ZAUJALO NÁS Dov d t se, co jsem zač mi moţná zamýšlí usnadnit Marek Orko Vácha. Snaţím se číst pozorn s porozum ním tyto jeho v ty:

a

„Protestantismus chápe víru velmi osobn , ve smyslu já a B h. Katolicismus pon kud ší eji, my a B h, či společnost a B h; snaží se posv tit všechny aspekty života, jídlo, pití, práci, odpočinek, politiku, lásku a válku. Religio je v této perspektiv vzduch, který dýcháme, zp sob, kterým jsme na sv t . "Protestantská" jsou ta náboženství, která se zam ují na jednotlivce a jeho p ímý vztah k Bohu, jeho osobní víru a spásu. V současné pluralitní společnosti dochází nepochybn k "protestantizaci" všech náboženství včetn katolického.“ (Otišt no v Setkávání 6/2010, s.131.) Citované v ty se objevily v otišt ném rozhovoru jako odpov na otázku, která se o rozdílnosti protestant a katolík ani v nejmenším nezajímala. Je z etelné, ţe Vácha z jakési p íčiny pot eboval slovem „protestantismus― pojmenovat cosi velmi nepat ičného. „Protestantismus― se sem dostal jako fackovací panák. A kdyţ jde n co od desíti k p ti, a se tomu dle Váchy íká „protestantizace―. Zkrácen lze totéţ vyjád it takto: Katolíci svou víru opravdov ţijí ve všech oblastech ţivota, evangelíci si z ní ud lali soukromou hračku odd lenou od skutečného ţivota. Jist ţe nevím, kdo m l p vodn být p íjemcem toho sd lení. Ale kdyţ jsem si je p ečetl, je uţ určeno i mn . Pon vadţ Marek Orko Vácha po pravidle hovo í a píše p kn , výstiţn , sd ln , a to o velmi rozumných v cech, rád bych od n j p ijal ponaučení. Je to tedy tak, jak píše? Abych mohl souhlasit, musel bych zapomenout na p íliš mnoho lidí z evangelického (či snad protestantského) prost edí, kte í s velikým nasazením kdysi i velmi nedávno vstupovali a jiní dnes op t vstupují tam, kde záleţelo na utvá ení podoby pro „práci, odpočinek, politiku, lásku a válku ... zp sob, kterým jsme na sv t ―. V d jinách naší zem (a p inejmenším ješt i našeho sv tadílu) to myslím uţ vícekrát zp sobilo skutečný podn t ke zm nám k lepšímu. Kdyţ se netajili tím, ţe k motiv m jejich jednání podstatn pat í víra, je to podle Váchy z ejm jenom omyl (nebo snad leţ?). Jsem si jist, ţe v tomto p ípad se hodn zmýlil n kdo jiný. Jist , práv lidé, kte í jsou p íkladem odpov dného a moudrého ţivota, lidskosti a úcty k pravd , zvýraz ují otazník, který Vácha píše nad mým 152

p iznáním k ví e. Uţ zas zjiš uju, ţe se mi o ní p íliš snadno povídá. Uţ zas zjiš uju, ţe jiní jsou pro m p íkladem, já pro jiné mnohem čast ji naopak. Snadno se začnu schovávat za ty, kdo osv dčili svou víru a dosv dčili Krista ve sv t pravdiv a bytostn . A kdyţ se divím, ţe mne B h p esto ješt neodmítl, je to „protestantismus―? Jako se otec slitovává nad d tmi ... Neumím a nechci se z eknout toho, co obsahuje vyznání Jeţíše Krista, jenţ je Pán – a to nejen snad nad mou duší; je p ece Pán proto, ţe mu Otec sv il do rukou panování nad veškerenstvem, nad tím, co jest, i nad tím, co má p ijít. D lá z nás uprost ed Boţího stvo ení účastníky svého jednání – a to ne na základ toho, jak dovedeme rituáln posv covat kterou z oblastí svého sv ta. Je to proto, ţe si nás zamiloval. Tak m o tom ujiš ují evangelická vyznání. A je mi srdečn jedno, zda to je nebo není „protestantismus―, jen kdyţ z Boţí milosti budu moci spolu s mnohými ješt být u toho. Jaroslav Vítek

Hrubé domácí št stí? Roste-li hrubý domácí produkt, ekonomové se radují, protoţe neomezený hospodá ský r st je pro n znamením, ţe společnost je na správné cest a zdárn se rozvíjí. Vycházejí p itom z premisy, ţe je-li v po ádku hospodá ství, je v po ádku i celá společnost. Nic proti ekonomice, je pro společnost nutnou podmínkou existence, ale celý ţivot společnosti na ni redukovat nelze. V hrubém domácím produktu je totiţ zachycena jen hodnota t ch statk , tedy zboţí a sluţeb, které se realizují p es trh a jsou placeny jako práce. A to zdaleka nejsou všechny. Nezohledn ny v n m z stávají všechny činnosti odehrávající se mimo trh, nap íklad celá oblast sociálních vztah , občanských aktivit, péče o d ti a o rodinu, bez nichţ by se společnost rozpadla i p i té nejlíp fungující ekonomice. Jak vskutku hrubý a nedostatečný ukazatel hrubého domácího produktu je, ukazuje následující p íklad: Vychová-li rodina zdárn p t d tí, její (bezplatný) výkon se v hrubém domácím produktu neprojeví. Vychová-li ale p t darebák , kte í budou zam stnávat policii, soudy, psychology a v ze skou správu, její rodinné selhání se v hrubém produktu, p es platy t ch, kte í se p ípadem jejích d tí zabývali, projeví jako plus. Na nedostatečnost HDP se uţ dlouho poukazuje, k podstatné náprav ovšem dosud nedošlo paradoxn i proto, ţe tyto neplacené sociální činnosti jsou p íliš komplexní na to, aby se daly vyčíslit. V himálajském království Bhútán na to šli radikáln . Uţ v sedmdesátých letech si tu uv domili, ţe ekonomie má slouţit člov ku, a ne člov k ekonomii, a cílem se pro n stalo najít kritéria, kterými je moţné m it lidské št stí, ekn me rad ji spokojenost. První otázka, kterou si poloţili, byla: Co vlastn d lá člov ka š astným? Které p edpoklady je t eba splnit, aby lidé mohli vést š astný a spokojený ţivot? A ada dotazník rozeslaných v roce 1řřř všem občan m království jim na to odpov d la: Št stím je um t ţít s druhými. A nemít hlad. Výpočet bhútánského brutosociálního št stí stojí na devíti kritériích – ekologicky udrţitelný hospodá ský rozvoj, kultura, čímţ se také 153

rozumí rozvoj zem v souladu s jejími tradicemi, dobrá vláda, vzd lání, zdraví, ţivé společenství v obci, vyuţívání času, duševní zdraví a ţivotní standard. A poslední, rok staré šet ení tu nap íklad ukázalo, ţe št stí není závislé na výši p íjmu. Kdyţ v Bhútánu se stanovením produktu společenského št stí začali, sv t se jim smál. Dnes se o jejich metodu zjiš ování míry občanské spokojenosti začíná zajímat OSN. A francouzský prezident Sarkozy svolal radu odborník , kte í uvaţují o vyvinutí souboru r zných indikátor , mezi nimiţ by hrubý domácí produkt byl jen jedním z ukazatel mezi adou dalších. Bhútán se sice ani vypočítáváním produktu domácího št stí nestal rájem na zemi a má své problémy, ale o ráj ani nešlo. P edevším šlo o to, poloţit si ty správné otázky a nastolit ta správná kritéria, která spokojený ţivot občan postulují jako úst ední zájem a cíl politiky státu. Alena Wagnerová, spisovatelka a publicistka TÝDENÍK ROZHLAS č.24/2010 Autorka se narodila v r.1936 v Brn a vyr stala v prost edí mládeže Blahoslavova domu. Na MU studovala biologii, dále vystudovala pedagogiku, teatrologii, germanistiku a literární v dy. Od r. 1969 p sobí v Saarbrückenu.

BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Poklad ukrytý v poli Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který n kdo najde a skryje, z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Matouš 13,44 Podobenství o pokladu v poli je patrn nejkratší Jeţíšovo podobenství, je to vlastn jen jedna v ta. Proto je zde mnohé nevy čené a z stává v pozadí d je o nalezení a znovu ukrytí pokladu, o prodeji veškerého majetku a koupi toho pole, ve kterém poklad je. Tato stručnost provokuje u posluchač domýšlení celé události. To je p irozené a n kdy se s tím i počítá, nap . domýšlení toho, jak si bude nálezce, kterému se poda ilo poklad získat, potom po ádn uţívat. Ale n které otázky, které nás nad tímto podobenstvím mohou napadnout, nás dál neposouvají. Nap . otázka, proč si člov k ten poklad, který v poli našel, prost neodnesl tajn dom , kdyţ o pokladu nikdo jiný nev d l, tato otázka nemá být ešena. Pointa podobenství je v tom, jak získat legitimn poklad, o kterém vím, který je ovšem na cizím pozemku. A ešením je koup tohoto pozemku, a to za kaţdou cenu, nebo jeho hodnota je díky pokladu mnohonásobn vyšší neţ jakákoli částka, kterou p i jeho koupi bude nutno zaplatit. To je základní 154

logika, kterou nám podobenství p edkládá pro ilustraci toho, jak je to s nebeským královstvím. Kdyţ jsem o tomto podobenství p emýšlel, napadl mn jeden známý výrok z Koránu, který rádi pouţívají súfijové - islámští mystici. V tomto výroku o sob B h íká: „Byl jsem skrytým pokladem a toužil jsem být poznán. Tedy jsem vytvo il sv t, abych poznán mohl být.― B h se zde p ipodob uje ke skrytému pokladu, který touţí být hledán a nalezen. A proto stvo í sv t a člov ka, aby jím byl poznáván. B h je podle Koránu ukrytým pokladem a to je velmi podobné tomu, co íká Jeţíš. Nebeské království je jako ukrytý poklad. Tedy ne p ímo B h, jak je tomu v Koránu, ale Boţí vláda, která p ináší p emoţení zla, vláda pokoje a spravedlnosti. Tato vláda je na zemi skrytá, ale m ţe být člov kem nalezena. A člov k, kdyţ nebeské království najde, kdyţ rozpozná, ţe B h vládne nejen n kde na nebi, ale také na zemi, mezi lidmi, dokonce v jeho ţivot , má velkou radost. A na základ této radosti potom dál v ţivot jedná. Nebo chce, aby tato Boţí vláda byla trvalou součástí jeho ţivota, aby k jeho ţivotu pat ila jako poklad nevýslovné ceny. Obrovská hodnota srovnatelná s pokladem, který p edstavuje skrytého Boha nebo jeho vládu ve skrytosti, je d leţitým motivem toho, co o Bohu a jeho vlád íká Jeţíš i Korán. V ící lidé si patrn pot ebují občas znovu uv domit, co p edstavuje ty nejv tší hodnoty, které m ţeme nacházet a o které máme usilovat. To nejd leţit jší v podobenství je práv to, jestli jsme pochopili, jak nesmírnou cenu nebeské království má. Jestli je pro nás opravdovým pokladem. Protoţe pokud ano, tak potom bude veškeré naše jednání ve znamení radosti, podobn jako jednání toho člov ka, který z radosti nad nálezem pokladu jde a ud lá všechno pro to, aby nalezený poklad získal. Podobenství se soust e uje do okamţiku, kdy člov k prodává všechno, co má, a kupuje pole, které vypadá jako zcela obyčejné. Nalezení pokladu p edcházelo tomuto obchodnímu jednání, které se zdá být vn jšímu pozorovateli velmi pošetilé a riskantní. Nebo prodat všechno, investovat veškerý sv j majetek do n jakého pole, to je p ece hloupost. Ten, kdo neví o pokladu, nepochopí, jak n kdo m ţe takto jednat, jak m ţe vkládat všechno, co má, do n čeho tak obyčejného a b ţného, jako je pole. V podobenství toto jednání p edstavuje úsilí, jak získat pro sebe hodnotu, kterou člov k našel v Bohu, jak si ji osvojit, obohatit jí sv j ţivot. Je to jednání, které má za cíl učinit sv j ţivot nesmírn duchovn bohatým. V podobenství je p ítomen prvek velké milosti, kterou p edstavuje nález pokladu. To je n co nezaslouţeného, je to jakási š astná náhoda, která je člov ku darována. Mohli bychom íct, ţe poklad nálezci seslalo samo nebe. Ale potom je tam také velké úsilí o získání tohoto pokladu, investice veškerého majetku, nebo aby bylo moţno pokladu uţívat, nestačí o n m jen v d t, je t eba si jej p ivlastnit. Dalo by se íct, ţe je to podobenství o nejlepší ţivotní investici. V této poloze je podobenství velmi z etelné a logické, protoţe investovat do získání pokladu je to nejsamoz ejm jší, co m ţe rozumný člov k ud lat. Je to prost vyuţití velké milosti, kterou nečekaný nález takového bohatství bezesporu je. 155

A tímto bohatstvím je nalezení jistoty o tom, ţe boţí zachra ující vládá je nám p ítomná, ţe se nás týká, ţe jsme do ní zahrnuti a proto má lidský ţivot smysl, nad ji a dobrou perspektivu. Odtud plyne radost, se kterou jednáme, kdyţ investujeme do toho, aby náš ţivot byl duchovn bohatý, abychom si p isvojili nebo osvojili to, co nám B h nabízí. Na druhou stranu nám toto podobenství íká, ţe pokud není motivem k úsilí o bohatý duchovní ţivot radost, tak jsme nepochopili jeho hodnotu.

MODLITBA Radujeme se, Pane, z toho, že ses nám dal najít, že smíme v d t o tvé vlád nad našimi životy, o tvém království, do kterého sm ujeme. Ty nás činíš duchovn bohatými, a proto se t šíme, až do tvého království vstoupíme v jeho plnosti. Amen. Autorem biblického zamyšlení je Lukáš Klíma. Narodil se v roce 1974 v Boskovicích a evangelickou teologii studoval v Praze a Heidelbergu. Od roku 200Ř p sobí jako fará ve sboru v Proseči. Publikuje v K es anské revui. Je ţenatý a má dv d ti.

JAK SE TO D LÁ Návšt vy u nemocných D vody pastý ské péče o nemocné: Neduh zabra uje nemocnému p ijít do obecenství sboru. Musí tedy sbor p ijít za ním. Nemusí to být jen v osob fará e, nýbrţ i kohokoli z brat í či sester. Vlastním vnit ním d vodem je to, ţe nemoc zjevuje k ehkost ţivota a pot ebu pomoci. Dosud se člov ku zdálo, ţe všechno vydrţí, ţe je na svém míst nepostradatelný, byl p ísným šéfem, nem l nikdy dost času na rodinu a sbor. A te tu leţí jako chv jící se uzlíček nerv a času má tolik, ţe neví, co s ním. Je z toho vyplašený nebo naopak stísn n utlumený. Je to zvláštní postavení, které vyţaduje citlivou pastý skou péči. P íprava k pastý ské péči: Modlitba a zase modlitba. Ješt i v poslední chvíli, neţ vstoupíme do pokoje chorého. Také si probrat v mysli biblická místa nebo verše pro jejich p ípadné pouţití. Návšt vu je nutno oznámit p edem, abychom nemocného i jeho blízké nep ivedli do rozpak , kdybychom je zastihli t eba v choulostivé situaci. Pak nezapomenout a p ijít p esn . Čekání nemocného rozrušuje a unavuje. P icházíme i k lehčeji nemocným, zvlášt aby se br. fará neobjevoval v rodinách nebo v ústavech jako „pták smrti―. Pak bychom se mohli dočkat i odmítnutí návšt vy s omluvou: „On d deček by si mohl myslet, ţe je to s ním uţ tak špatné, kdyţ má p ijít pan fará .― Hle me se také dov d t n co o chorob – ne abychom s nemocným o ní mluvili, nýbrţ spíše proto, abychom se vyhnuli nep im enému hovoru. 156

Vlastní návšt va je chvílí, kdy smíme naslouchat a vypráv t. Po úvodním p ivítání a vy ízení pozdrav od brat í a sester ze sboru se soust e me p edevším na trp livé naslouchání. Nemocný pot ebuje, aby se mohl n komu blízkému vymluvit. Jeho vypráv ní však berme s jistou opatrností. I p i t lesných nemocech je nutno počítat s lehkou poruchou citového vnímání a psychickými p esuny. Pacient m ţe zkreslen líčit domácí pom ry nebo práci ošet ujícího personálu. N které nemoci mohou provázet období rozja eného optimismu, kdy pacient nebere sv j stav váţn . Jiné nemoci jsou provázeny depresemi a zatrpklostí. I k sebezmaten jšímu člov ku p icházíme s úctou. Nevidíme ho jen v jeho p ítomném obrazu, nýbrţ v podob jeho zdravého lidství. B hem návšt vy m ţe dojít k nejzávaţn jším otázkám nemocného. Nem jme však pocit prohry nebo selhání, kdyţ k nim, zvlášt p i první návšt v , nedojde. Nemocný musí nejprve pocítit, ţe n kdo na n ho myslí, n komu na n m záleţí, je s ním solidární. Avšak bu me p ipraveni, ţe na ty nejhlubší dotazy d íve nebo pozd ji dojde. „Proč to práv na mne p išlo?― Biblický pohled na choroby není jednoznačný. Je jisté, ţe n které výst ednosti p inášejí zákonit t lesná či duševní onemocn ní, nap . alkoholismus, kou ení, drogy, promiskuita. Mnohá nemoc je také zp sobena porušeným vztahem k ţivotu, zlostí, závistí, leností, nebo naopak p epracovaností. Jindy je nemoc zkouškou víry a prot íbením (Jób). Na n kterém neduhu má být zjevena sláva Boţí (J ř,1-3). A tak se varujme toho, abychom m li pohotová vysv tlení. Kolem nemocí a zkoušek je prost určité mystérium. Mohou být soudem i zkouškou, trestem i pomocí. Odkazují nás k Vykupiteli, k Jeţíši Kristu. Zde je místo pro naše sv dectví. Smíme p inést toto biblické poselství. Od chudičkého narození v Betlém aţ po opušt nou smrt na k íţi prošel Jeţíš Kristus nemocemi a krizemi. Proto je nám tak blízký, proto nám tak rozumí. Ve všem zvít zil a sám pomáhal t lesn i duševn chorým. S ním se smíme vydat do boje proti všemu, co nás ohroţuje. Proto se dáváme očkovat, voláme léka e, podrobujeme se léčebným zákrok m a rozhodn máme mít v li být zdrávi. Ovšem na druhé stran je odevzdaná víra nezbytnou podmínkou pro tento boj. Jde tedy, jak íká Karl Barth, o boj v odevzdanosti a o odevzdanost v boji. Nade vše má do nemocí a zkoušek i do posledních chvil svítit tiché a nad jné sv tlo Pána Jeţíše Krista a jeho lásky k nám h íšným lidem. D leţitým problémem je také, zda zmínit nemocnému, n kdy na jeho p ímý dotaz, váţnost jeho nemoci. U nás je spíše tendence zatajovat blízkost smrti. M ţe pak dojít k zvláštnímu divadlu. Všichni okolo i nemocný v dí, ţe se blíţí konec. Zastírají to však, pon vadţ se necht jí navzájem zarmoutit. Tuto problematiku je pot ebí ešit od p ípadu k p ípadu. N kte í neunesou pravdu o své nemoci, jiní neunesou nejistotu o svém stavu, zvlášt kdyţ zpozorují kradmé pohledy a znamení svých blízkých. Rozhodn nejsme povoláni k tomu, abychom vynášeli ‚rozsudky smrti‘ a brali nad ji. Není však t eba lhát, ale ujistit, ţe ošet ující personál v nuje postiţenému všecku péči, poukázat na to, jak máme být p ipraveni všichni, a neskrýt, ţe naší jedinou 157

nad jí v ţivot i v smrti je Pán Jeţíš Kristus. Všichni k n mu smíme p ijít, dokud máme čas. Návšt vu podle uváţení, zvlášt kdyţ je to na p ání nemocného, zakončíme modlitbou s Otčenášem, ke kterému se obyčejn p ipojí nemocný, p ípadn rodinní p íslušníci, a v nemocnici i další pacienti na pokoji. S nemocným a s ostatními pacienty se rozloučíme s p ípadným p áním Boţí posily a uzdravení. Poznámka záv rem: I zde je nutno rozeznat obdarování k této sluţb a modlit se za n . Jan Pokorný

ČTY IKRÁT Z BRNA DOMOVY, SENIO I, P ÁTELÉ [Sbor ČCE Brno-Husovice] D m d stojného stá í v Malom icích byl otev en teprve v červenci 2004 a poskytuje klient m komfort penzionu s ošet ovatelskou péčí. Toto za ízení provozuje Československá církev husitská, na vybudování domova však p isp li finančn n mečtí luteráni, kte í si vymínili, ţe se zde budou konat jednou m síčn evangelické bohosluţby. Od léta 2004 tedy konáme v domov pravidelné ned lní bohosluţby jednou za m síc. Zpíváme p itom ze zp vník husitské církve, p eváţná část účastník totiţ nejsou evangelíci. Ale n kolik evangelík tu p ece jen je, bydlí zde nap íklad pan fará Pr ša. P stujeme zde p íjemnou ekumenu. A po ádáme i další akce, velký úsp ch tu m la vánoční hra, kterou zahrály d ti z našeho sboru. ŠH [Brno-Židenice] Jako druhá fará ka ţidenického sboru docházím jiţ n kolik let jednou m síčn do domova Nad je v Bohunicích. Nejprve jsme se scházeli v úterý dopoledne k poboţnostem. V posledním roce jsme se sociální pracovnicí zm nily formu i čas. Začala jsem docházet do Nad je v úterý odpoledne. Schází se tu menší skupinka diskutujících senior . Vţdy p ipravím téma, nad kterým se posléze rozproudí ţivý a podn tný rozhovor. Diskutovali jsme jiţ nap íklad nad tématy: Vánoce, zpov , Jeţíšova ob , smysl církve. P i setkání zpíváme písn z Evangelického zp vníku. Další sluţbou našeho sboru v charitativní‘oblasti je aktivní účast sester Jany Kašparové a V ry Ma ákové v dozorčí rad Diakonie ČCE – st edisko v Brn . Romana Špačková [Brno II] P ibliţn p l století p etrvalo konání pravidelných poboţností v ústavu sociální péče Chrlice. Velká část klient za ízení byla a je smyslov postiţená (namnoze jsou to nevidomí obyvatelé). Aţ do listopadu 1řŘř jsme 158

je n kolikrát do roka navšt vovali se sluţbou Boţího slova a svátosti Kristova stolu „na zap enou― s tichým souhlasem n kterých odváţných zam stnanc / zam stnanky . Dv desetiletí se uţ se zájemci o evangelickou bohosluţbu setkáváme ve ejn a vedení ústavu nás p ijímá p ív tiv . Zájmeno „my― v tomto p ípad znamená kazatele a s ním zejména spolupracovnice z K es anské sluţby. – Naopak teprve od listopadu 1řŘř jsme pravidelnými hosty (kaţdou druhou sobotu) v domov pro seniory na Kociánce. Leč i tam nás potkává p ív tivost a vst ícnost vedení a zam stnanc a pravideln očekává 25 – 30 účastník sluţeb Boţích z ad obyvatel domova. (Číslo napovídá, ţe v tšina z nich nejsou evangelíci, jsou však horliví posluchači Boţího slova a účastníci stolu Pán .) T ší nás, ţe vedení domova p ijalo hned od začátku naši prosbu, aby se sluţeb Boţích mohli zúčastnit i další zájemci ze sboru – ani jednou se dosud nestalo, ţe by „zvenčí― p išel pouze fará , pokaţdé vzniká společenství obyvatel domova a host z brn nských sbor . Jaroslav Vítek [Brno I] To, co hledám, kdyţ chodím do Nad je v Ptašínského ulici a v ečkovicích, do Domova pro seniory na V stonické, do Diakonie na Hrnčí ské, je p átelství. To tam hledám, a navíc nalézám. Vţdy hledat p átelství u starých lidí je vlamovat se do otev ených dve í. To také slýchám. Ţivot je p íliš rychlý, kdo si vzal sluţbu za své povolání, nemá čas, po ád n kam sp chá. T ch, které má na starosti, je p íliš mnoho. A p emýšlí, kdyby se u m zdrţel, ţe by mu čas u jiných ubyl. Tou rychlostí ani si nemá čas uv domit, ţe je člov kem. To mi vytanulo dnes u paní Bed išky. Je to má nejstarší p ítelkyn . Také ona by mohla íci: „Kdybych vid la a slyšela, uţ nic jiného mi nechybí.― Je jí 102 let, a v dob , kdy tento p íhovor vyjde, 103 let. Jejího p átelství si cením, vţdy na ní vidím, jak jí záleţí na mladším bratrovi, o deset let mladším. Jak znepokojen pozoruje jeho stárnutí. A kdyţ mi zem e blízký člov k, dovede pot šit a povzbudit. P átelství nalézám i u t ch, kte í jsou na tom špatn s pam tí. Podle jejich nesouvislých v t poznávám, jestli se cítí lib či nelib , jestli je má p ítomnost straší nebo t ší. Sta í lidé tak jako d ti dovedou pov d t hned, co jim vadí, co je mrzí, čeho by se od nás nenadáli. A kdyţ s nimi sedím u kafe, p ipadám si jako mezi svými. Co je mládí, co je stá í? Ten člov k u rybníka Bethesda nem l člov ka. Po čem více touţíme neţ po p átelství? A kdo p átelství hledá, u starých a nemohoucích je najde nejsnáze. Ji í Šimsa

KNIHA Cesty a necesty Alfréda Kocába Vzpomínky Alfréda Kocába Cestou necestou vyšly uţ v roce 2007, není to tedy novinka, ale stojí za to na knihu upozornit. Autor proţil dv významná údobí moderních d jin, nacismus a komunismus, a jeho osobní sv dectví je d leţité 159

pro ty, kdo tuto dobu z vlastní zkušenosti nepoznali, i pro ty, kte í ji zaţili a kterým pom ţe získat objektivn jší pohled na minulost. D tství a mládí proţil Alfréd Kocáb ve Vídni, kde se roku 1ř25 narodil. Tatínek m l mechanickou dílnu, maminka mu pomáhala a starala se o d ti; Alfréd m l o čty i roky staršího bratra Karla. Oba chlapci chodili na p ání maminky do českých škol a unikli tak „plíţivé germanizaci―, která ohroţovala všechny víde ské Čechy. Maminka byla nejen horlivou vlastenkou, ale také p esv dčenou katoličkou. Sv j druhý domov našla ve farnosti sv. Josefa, kde trávil mnoho času i Alfréd; ve t inácti letech se rozhodl stát se katolickým kn zem. Kdyţ bylo Alfrédovi deset let, otec rodinu opustil a doma nastaly t ţké časy. Matka se ale odmítla dát rozvést, a kdyţ otce postihly dv mozkové mrtvice a jeho ţivnost skončila v bankrotu, p ijala jej zp t a po jeho smrti v roce 1940 musela platit jeho dluhy. Finanční správa zkonfiskovala všechno, co bylo v byt . Jak autor píše, p íklad jeho matky zanechal v jeho srdci hlubokou stopu a stal se součástí jeho bytosti. Mládí Alfréda Kocába poznamenala válka. V b eznu 1ř3Ř byly ulice najednou plné voják a civilist provolávajících slávu Adolfu Hitlerovi. V roce 1ř41 byla na p íkaz nacist uzav ena česká škola, a i kdyţ byl Alfréd jako Čech zprošt n povinnosti slouţit v n mecké armád se zbraní v ruce, klid netrval dlouho. Jeho bratr byl p i pokusu o út k do Švýcarska zatčen a uv zn n. Svému spoluv zni, slezskému Polákovi Klimkovi, pomohl k út ku z v znice a dal mu adresu své maminky, kde by mohl n kolik dní z stat, neţ si seţene falešné doklady. Z pár dní bylo nakonec t ináct m síc , coţ byla doba nekonečn dlouhá a hlavn velmi nebezpečná, zejména kdyţ po za azení Alfréda v roce 1ř43 do pracovní organizace „Technische Nothilfe―, kde byl aţ do osvobození americkou armádou v kv tnu 1ř45, z stala jeho maminka na všechno sama. Situace, které musela ešit, jsou aţ neuv itelné, uv domovala si však, ţe vše je závislé na Boţí ochran a bez moudrosti sh ry v tomto nerovném zápase neobstojí. A kdyţ v roce 1ř44 mohl Klimek konečn odejít do Polska, ukrývala doma p t m síc synovce katolického kn ze, který dezertoval z n mecké armády a hledala jej armádní polní policie. Nakonec všichni p eţili – nemoţné se stalo moţným! Po válce se Alfréd Kocáb rozhodl odejít z Rakouska a také jeho maminka a bratr se p est hovali do Československé republiky. Rozhodnutí stát se katolickým kn zem ustupovalo do pozadí, stálo více se zabýval politikou, kulturou a také východní spiritualitou. Po dvou pokusech o vysokoškolské studium dokonce váţn uvaţoval o odchodu z republiky. Pak se však seznámil se svou budoucí ţenou Darjou a po tém mystickém záţitku, který jej obrátil zp t ke Kristu, a pod vlivem n kolika p átel začal studovat na Husov evangelické bohoslovecké fakult . V roce 1ř52 se oţenil a 1.6.1ř55 nastoupil jako viká do sboru ve Zruči nad Sázavou. Vzpomíná, jak p i malování kostela jeho návrh, aby na st n nad stolem Pán byl namalován jednoduchý k íţ, vyvolal tém rozkol ve sboru – nakonec musel ustoupit. Byla to doba, kdy se prosazovalo heslo „Pryč od íma―. Ţivot sboru ovliv ovala politická situace padesátých let – n kte í členové sboru byli postiţeni násilnou kolektivizací a vyst hováním a Alfréd Kocáb byl vystaven nátlaku na podepsání spolupráce 160

s StB. „Kdyţ začali mluvit o vázacím aktu, n co do m vjelo. Náhle ve mn vyrostla jakási ze , na níţ byl nápis ‚ne, a nikdy ne‘. Jejich nabídku jsem jednoznačn odmítl; zd raznil jsem, ţe podléhám p ímo Kristu a jsem mu zavázán v rností, proto další vazba nep ichází v úvahu.― Reakce byla p edvídatelná – vyhroţování a sledování, hrozba odebrání státního souhlasu. Nakonec to však skončilo p emíst ním do Chodova u Karlových Var. Chodovský sbor byl jiným typem sboru neţ zručský; v tšina farník p išla po válce z bývalého n meckého Slezska, n kte í byli ovlivn ni letničními d razy, a ti se snaţili získat fará e pro letniční pojetí Evangelia; nakonec asi desítka rodin odešla ze sboru. Dalším p sobišt m Alfréda Kocába byla od roku 1ř6ř Mladá Boleslav, kde byly poloţeny základy ekumenické spolupráce a rozvinula se práce s mládeţí. To vedlo v roce 1ř74 k odn tí státního souhlasu, který však fará Kocáb p íliš nerespektoval – po dohod se staršovstvem, ale k nelibosti seniorátního výboru, synodní rady a státních ú ad . P i vykonávání r zných činností ve sboru pracoval aţ do odchodu do Prahy v lednu 1978 v mladoboleslavské Škodovce. V Praze pracoval adu let jako topič a podílel se na práci Charty 77 a Výboru pro obranu nespravedliv stíhaných. V roce 1řŘ4 začal p sobit jako výpomocný kazatel ve sboru v Radotín , pozd ji byl souhlas pro výpomocnou duchovenskou sluţbu rozší en na sbor ve Vršovicích na dobu studijního pobytu Michaela Ot ísala ve Švýcarsku. V roce 1řŘ6 staršovstvo salvátorského sboru oslovilo fará e Kocába s nabídkou, aby p ijal ve sboru místo fará e, seniorátní výbor mu však naléhav doporučil, aby o místo fará e na plný úvazek neusiloval, a tak začal Kocáb p sobit ve sboru nejprve jako výpomocný kazatel. Ani tady nebyla situace po smrti fará e Renata Schillera jednoduchá, a navíc po roce 1řŘř čekala sbor náročná oprava kostela. V této dob , kdy bylo naléhav pot eba získat nemalé peníze, projevila poh ební sluţba zájem o pronájem chrámu na jeden nebo dva dny v týdnu pro konání poh ebních ob ad za milion korun ročn . Nabídka byla lákavá, p esto však ji fará Kocáb odmítl, a na dotaz pokladníka, odkud chce vzít peníze, odpov d l, ţe čeká pomoc sh ry. Pokladník podotkl: „Na to si tedy počkám.― Po krátké dob darovala sboru jedna sestra 400 tisíc korun, které získala z restituce. Kdyţ fará Kocáb hlásil pokladníkovi, aby si zapsal tento dar, pokladník mu ekl: „Vedete jedna nula―. (To by se nám dnes hodilo!) Skončím slovy, která autor napsal v úvodu: „…uslyší-li čtená za t mito ádky tichou ozv nu hlasu Nejvyššího, nepsal jsem toto sv dectví marn .― Hana Dvo áková 161

CESTUJEME Norsko (n kolik post eh

z pozoruhodné zem

Má rozlohu trochu v tší neţ Polsko, ale je roztaţené na délku tém 1ř00 km. Ţije tam necelých 5 mil. obyvatel (p eváţnou v tšinou jiţn od spojnice Bergen - Oslo), zatímco v Polsku 36 milion . I jeho poloha je neobyčejná. Nejjiţn jší část zem začíná na rovnob ţce, kde končí Velká Británie a značná část území leţí za polárním kruhem. Dv t etiny zabírají hory s mnoha ledovci. Norsko je nejvlhčí zemí Evropy, a Bergen, kde údajn prší kaţdý den, má roční úhrn sráţek 1ř60 mm! P esto počasí zde není tak nevlídné, jak bychom očekávali. V tšinu norského pob eţí omývá Atlantický oceán s Golfským proudem a ten znamená pro obyvatele velké dobrodiní. Tvrdí se, ţe zmír uje v lednu teplotu aţ o 24 stup a v lét umoţ uje p stovat i hluboko na severu teplomilné plodiny, jako jsou jahody, ale i broskve a jiné. Obyvatelstvo je tak jako v ostatních zemích Skandinávie z 90 % evangelické, luterského vyznání. Norsko vyuţívá svého značného nerostného bohatství, zásob ropy, plynu i d eva a vzhledem k p írodním podmínkám i vodní energie. Má prosperující zem d lství i rozvinutý rybolov se zpracovatelským pr myslem. Hospodá sky pat í k nejvysp lejším stát m. P írodní zvláštností zem jsou nesčetné fjordy – hluboké mo ské zálivy mezi vysokými skalními masivy, které pronikají desítky kilometr hluboko do pevniny. Na cestách s turistickou kancelá í se člov k p íliš neseznámí s místními obyvateli. P esto i tak byl pro mne zp sob ţivota zdejších lidí v mnohém p ekvapením. Hned na začátku m udivilo, ţe silnice, která vede od švédských hranic, p es hlavní m sto dále na sever a prochází nap íč celou zemí aţ k nejzazšímu konci zem , není dálnice, ale normální dvouproudá silnice, jakou známe i u nás. Dálnice nicmén byla ve stavb , hotová však jen kolem Osla. Norové se stavbou nesp chali, snad prý si ji šet ili na horší dobu, kdy nebude dost práce. Za týden jsme se po stejné silnici vraceli od severu zp t. Desítky kilometr cesty jsme jeli spo ádan stále mezi týmiţ vozidly, všechna stále shodnou rychlostí, aniţ by n kdo poci oval nutkání p edjíţd t. P itom to bylo dob e moţné, povolená max. rychlost byla ř0 km/hod a tu jsme zdaleka nedosahovali. Není divu, ţe se za hodiny jízdy vytvá ely mezi nejbliţšími posádkami aut zvláštní vzájemné vztahy. Kdyţ potom auto p ed námi ukázalo, ţe nás opouští a z ady odbočuje jinam, jeho cestující se s námi velmi p átelsky rozloučili zamáváním. Domnívám se, ţe Norové, i kdyţ jsou bohatí, nepodléhají touze budovat stále nové, lepší, ale rad ji vyuţívají to staré, pokud se osv dčilo. Jednak 162

v dí, ţe nové nemusí být vţdy výhodn jší, ale hlavn jsou skromní. Moţná to n jak souvisí s jejich individualitou, samotá stvím. Vzhledem k dlouhým obdobím noční tmy v zim (o dv hodiny delší ve srovnání s námi) by člov k očekával, ţe Norové budou vyhledávat společnost, snaţit se ţít mezi ostatními, aby snáze p ekonali frustrující období. Skutečnost je jiná, mají rádi soukromí. Na venkov vybírají pro svá sídla místa vzdálená od soused . Vid li jsme hodn hospodá ství na samotách, značn odlehlých. Je ovšem moţné, ţe je to i z d vod ekonomických, aby farma byla uprost ed jejich pozemk . Norský venkov se velmi liší od našeho. Jejich osady netrpí nedostatkem místa, lidé nestaví v p ímém sousedství, ale vţdy kus dál od sebe. Domy i kostely mají na venkov vesm s d ev né. St echy dom jsou často pokryté zeminou s trávou. Je to prý tepeln úsporné a p íjemné. H bitovy jsem tady povaţoval snad za nejkrásn jší, které jsem kdy vid l. Prostorné, porostlé sv ţí trávou, bez cest, všude se dá chodit. Místo našich hrob s nejr zn jšími pomníky jsou tady jen v tší či menší kamenné desky s nápisy a dole pod deskou kv tiny. Ţádné záhony, ţádné obrubníky ohraničující hroby. U nás na h bitovech, ale uţ i v parcích jsou cesty pro p ší v tšinou asfaltové. V Oslo celá plocha p ed královským palácem byla prašná, št rková. Jen po obou bočních stranách byly p íjezdové silnice k paláci dláţd né. Pochopiteln po procházce kolem paláce jsem m l zaprášené boty, coţ u nás ve m stech neznám. Nor m to nevadí. I palác sám m p ekvapil. Očekával jsem honosnou stavbu. Je p kný, ale ničím výjimečný. Za budovou je rozsáhlý park. Menší část je soukromá, mnohem v tší díl je p ístupný občan m. Ti vyuţívali park po svém, jako „jejich―. Odpočívali na trávnících, hráli si s d tmi. Dostatek vláhy zachovává všude p írodu neobyčejn sv ţí. Občané si své pozemky udrţují v nejlepším stavu, trávníky sekají tak často, aby jejich paţit z stával m kký jako koberec. Všichni mají od d tství hluboký vztah k p írod , nepoškozují ji, ale p ísnými pravidly chrání. Velká stavební díla umis ují do krajiny citliv a velmi promyšlen . P ehrady na zachycení vody, ze sypaného p írodního materiálu (kamene), jsou vysoko v horách, hydrocentrály pak na úrovni mo ské hladiny, v podzemí. Propojení obou je vţdy jen podzemními štolami. Vyuţitím nejvyššího spádu dosahují maximálního moţného výkonu. Dostatek elekt iny je pro Nory vzhledem k uţ zmín ným dlouhým nocím ţivotn d leţitý. A tak svítí i topí elekt inou, aniţ by nadm rn zat ţovali sv j rodinný rozpočet. Prý všude, kde ţije člov k, se po celou dobu tmy svítí, doma i venku. P ispívá to k jejich psychické pohod . Norové v referendu jednoznačn odmítli vstup do evropského společenství. Nemyslí si, ţe členství v unii je v jejich zájmu. Jedním z d vod je rybolov. Sami dávno vylovují jen takové mnoţství jednotlivých druh ryb, které neohrozí v mo i rovnováhu. Nejsou p esv dčeni, ţe normy EU takový stav zaručí. Také nev í, ţe rybá i členských stát budou omezení p ísn dodrţovat. Ale i v problémech ochrany ţivotního prost edí se Norové povaţují za p ísn jšího ochránce neţ unie. Ve v cech nesporných s EU pln spolupracují. Ladislav Hájek

163

LIDÉ VE SBORU Brno I 1.7. 2.7. 3.7. 4.7. 5.7. 6.7. 6.7. 7.7. 8.7. 10.7. 12.7. 17.7. 21.7. 29.7. 29.7. 4.8. 5.8. 6.8. 8.8. 11.8. 11.8. 13.8. 14.8. 14.8. 15.8. 15.8. 16.8. 16.8. 16.8. 16.8. 18.8. 19.8. 20.8. 20.8. 25.8. 29.8. 23.8.

Bed iška Köhlerová 103 Vlasta Michalská 89 Dagmar Prudká 40 Edita Tomanová 75 Vladimír Zho 82 Marie Pivcová 81 Zdenka Ške íková 80 Libuše Plívová 91 R ţena Burgetová 84 V ra Doleţelová 86 Anna Smutná 84 Vlasta Nykodýmová 86 Zbyn k Píza 30 Eva Čermáková 30 Jarmila Orlová 75 Kate ina Málková 30 Jakub Vondra 20 Vendula Sob slavská 30 Josefa P ikrylová 89 Eva B lehradová 50 Eva Valová 30 Zden k P ikryl 80 Vlasta Dvouletá 86 Olga Navrátilová 30 Radmila Jedličková 87 Blahoslava Ondrová 95 Miloš B lehrad 60 V ra Dostálová 60 Eva Mesarč Jasičová 30 Simona Romportlová 40 Michal Turčan 20 Libuše Procházková 70 Eva Hrudová 40 Boţena Tomková 94 Viera Holečková 82 Vlasta Zukalová 85 Pavlína Nejedlá 30

Brno II let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let

2.7. 5.7. 7.7. 8.7. 9.7. 17.7. 18.7. 20.7. 31.7. 3.8. 3.8. 6.8. 10.8. 10.8. 10.8. 10.8. 12.8. 12.8. 15.8. 22.8.

Boris Procházka V ra Vašíková Ivana Huvarová V ra Randýsková Libuše Navrátilová Libuše Holečková Zde ka Kučerová Šárka Hawerlandová Petra Hrubá V ra Uhlí ová Ladislav Vašina Albert Št rba Ji í Stan k Zden k Vojtíšek Vlasta Melicharová Alena Šebestová Dana Wojnarová Filip Osvald Ji í Jirušek Št pánka Zálešáková

76 88 50 86 60 82 82 20 10 83 83 91 88 87 83 76 50 10 30 88

let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let

Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, p t žalmy, hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou v rnost. Ž ř2,2n 164

Brno I Pok t na byla: 6.6. Jana Hrabcová, nar. 1982 Konfirmováni byli ( 27.6.): Helena Dvo áková, Daniela Čvandová, Dag Popelá , Kryštof Michal, Eva Horálková Oddáni byli: 13.6. Šárka Doleţalová a Tomáš Kandel 3.7. Anna Matoulková a Pavel Štembrok Rozloučili jsme se: 15.6. Anna Klechová, nar. 1ř24 17.6. R ţena Hnilicová, nar. 1ř23 18.6. Ivan Novák, nar. 1945 24.6. Magdalena Dirdová, nar. 1960

NAŠE SBORY Hustopeče Evangelický sbor se sídlem v Hustopečích byl zaloţen roku 1ŘŘ2. Jeho zaloţení p edcházelo velmi sloţité jednání mezi staršovstvem sboru v Nikolčicích a nikolčickým fará em Františkem Šebestou, který od začátku své sluţby v Nikolčicích (1Ř70) pomýšlel na st ídavé kázání na t chto dvou místech a na zaloţení kazatelské stanice v Hustopečích. Kv li tvrdošíjnému odmítání nikolčických presbyter , nezdravému bydlení a v domí nutnosti kázat v Hustopečích se nakonec v roce 1ŘŘ0 p est hoval se svolením starších na jednu zimu. Díky jeho velkému nasazení a nemalým vlastním náklad m se poda ilo otev ít 24. íjna 1ŘŘ0 hustopečskou kazatelskou stanici. Je zvláštní, ţe nejbliţší sbor nikolčický této snaze nep ál, nosislavský lhostejn p ihlíţel, ale vzdálený kloboucký vypomáhal. Finanční pomoc p icházela také od p íbuzných fará e Šebesty z N mecka a Holandska. „Dne 3. dubna sjeli jsme se pán senior D. Nešpor, pán fará Císa z Klobouk a já v Nikolčicích, abychom zastupitelstvo nikolčické k tomu nahnuli, by i nadále st ídavému kázání svolilo, aby Hustopeč nezanikla; vše marné, zastupitelstvo nikolčické necht lo povoliti, a nezbývalo mi jiného, než vzdáti se ú adu v sboru nikolčickém a držeti se toliko Hustopeč.― (doslovný citát z Šebestova zápisu ze dne 8.2.1882) Druhým fará em sboru byl od 16.4.1Řř7 do 15.7.1ř05 licenciát teologie Josef Ladislav Hájek. Za jeho p sobení byl postaven kostel na Masarykov nám stí. Po sjednocení reformované a luterské církve v roce 1ř1Ř a vzniku Českobratrské církve evangelické z stalo v Hustopečích jen n kolik evangelík n mecké národnosti a i ti se brzy odst hovali. V dob vzniku sjednocené 165

církve p sobil ve sboru fará Vlastimil Svatopluk Juren (1ř05-1922), který se velice zasazoval o vznik českého školství v Hustopečích.

P estupové hnutí, které p ineslo evangelické církvi v naší zemi nebývalý nár st člen p vodn z ad ímskokatolické církve, se dotklo Hustopečí jen málo. V roce 1ř22 m l místní evangelický sbor jen 160 člen . Pouze v Rakvicích vznikla z lidí p estoupivších kazatelská stanice, čítající 43 duší. Tehdy p sobil ve sboru hustopečský rodák, fará Jaroslav Kučera (1ř231ř2Ř). Po jeho p sobení byl sbor neobsazen a musel být administrován z Nosislavi bratrem fará em Pavlem Nešporem. 1. srpna 1ř31 nastoupil do duchovenské práce v hustopečském sboru fará ThDr. Rudolf íčan, který zde setrval do konce srpna 1ř35. Nezapomenuteln se vepsal do historie sboru p edevším svou pastorační prací. Po krátkém období op tovné administrace nastoupil do Hustopečí 1.února 1ř36 fará Karel Balcar. Ten se však uţ v zá í 1ř37 odst hoval do Krakovan a hustopečský sbor byl zase odkázán na administraci. 15. kv tna 1ř3Ř byl zvolen fará em sboru Miloš Krybus. Podzim téhoţ roku byl pro sbor t ţký a p elomový. Podle mnichovské dohody došlo k okupaci a tém celé území sboru bylo zabráno N mci. V tšina člen evangelické církve, včetn fará e Krybuse, odešla a z stalo jen málo zem d lských rodin. Malý hlouček lidí se scházel kaţdou ned li v tzv. čítárn sboru (dnes se této místnosti íká učírna) ke čteným bohosluţbám. Jedenkrát za 14 dní p ijíţd l br. viká Zlatohlávek z Miroslavi, která se rovn ţ ocitla v zabraném území, a jednou br. viká Krygl z Vídn . Ve sborovém archivu se zachovala 166

pozoruhodná zmínka o účasti členek hustopečského sboru v odboji. Sestra Milada Dostálová byla v Brn na Cejlu v zn na 15 m síc , její sestra Št pánka (učitelka) byla zapojena do podzemního hnutí na Kloboucku a sestry Marie a Lydie Dostálovy v odboji na Ţidlochovicku. Teprve konec války a p ist hování Čech do neosídleného pohraničí p ineslo sborové práci nové perspektivy. Hustopečský sbor p evzal do své administrátorské péče fará F.K. Šedý z Nikolčic, který byl v únoru roku 1ř46 zvolen fará em v Hustopečích. P sobil zde aţ do svého d chodu, do kterého odešel v roce 1ř51. Od 1. srpna 1ř51 p sobil ve sboru fará Jaroslav Horák. Byl nejdéle slouţícím evangelickým kazatelem v Hustopečích. Do výsluţby odešel v roce 1řŘ3, po 32 letech fará ování v tomto sboru. V dob komunismu byl hustopečský sbor – jako všechny církve v naší zemi – vystaven soustavnému náporu státem prosazovaného ateismu. I kdyţ nešlo p ímo o systematickou likvidaci sboru, jeho činnost byla všemoţn omezována státní správou. Z ţivota církve mizí tém k ty d tí, vyučování d tí a mládeţe i svatební shromáţd ní. Do církve i mezi její nejv rn jší členy a rodiny s hlubokou evangelickou tradicí proniká sekularizace. V okolních obcích, kde se d íve konávaly bohosluţby, se evangelíci p estávají shromaţ ovat. (Dočítáme se ve sborníku Církev v prom nách času.) Po odchodu fará e Horáka do d chodu p evzal duchovenskou správu sboru fará ThDr. Ji í Doleţal, dojíţd jící do Hustopečí z Nikolčic, kde bydlel se svou rodinou a kde jeho manţelka p sobila jako viká ka (a jediná kazatelka v historii nikolčického farního sboru). V dob p sobení fará e Doleţala byla obnovena sborová práce v kazatelské stanici Pasohlávky, op t se začalo s vyučováním d tí a mládeţe. Ji í Doleţal v Hustopečích skončil svou sluţbu 1.ř.1řř4. Ješt p ed jeho odchodem se dohodly sbory hustopečský a nikolčický, ţe vzhledem k jejich velikosti bude uţitečné, kdyţ budou v budoucnu obsazeny jedním společným kazatelem. Stalo se tak v roce 1řř6, kdy oba sbory uzav ely personální unii a vytvo ily v té dob zcela nový útvar v rámci ČCE, tzv. sousbo í. Po více neţ sto letech tak dochází k napln ní misijn motivovaného zám ru fará e Františka Šebesty, který si koexistenci obou sbor p edstavoval jako reálnou. Tém symbolickou roli zde hraje skutečnost, ţe manţelka br. fará e Doleţala Mirjam Doleţalová je pravnučkou tohoto fará e Šebesty. Po čtrnácti letech personální unie m ţeme shrnout, ţe tato forma souţití sbor je nejen finančn uţitečná, nýbrţ i eklesiologicky nosná. Ivo David, fará sboru Hustopeče a Nikolčice

ZE STARŠOVSTVA Brno I V úvodu sch ze byla provedena inventura spln ných a nespln ných úkol z minulých sch zí. Bylo vzpomenuto nedávného úmrtí sestry Liselotte Fischerové. Rodin byl zaslán soustrastný dopis a poh bu se za sbor zúčastnil 167

Blahoslav Šimek. Bratr fará pod koval za dlouholeté organizování sluţby varhaník bratru Dušanu Markovi, který se vzdal této ídicí funkce. Bylo dohodnuto objednat kv tinovou výzdobu do Červeného kostela. Kladn jsme hodnotili Noc muzeí, Noc kostel i výstavu tolerančních památek. Také p ímý televizní p enos se poda il, mrzela nás však niţší účast na bohosluţbách neţ obvykle. Dále jsme ešili nájemní vztahy, stavební úpravy na Opletalové a popadané stromy na Pellicov . Ji í Gruber

Brno II Na své poslední sch zi p ed prázdninovou pauzou staršovstvo rekapitulovalo a zhodnotilo uplynulé období, které bylo bohaté na nejr zn jší sborové akce. S uspokojením m ţeme konstatovat, ţe oprava vn jší fasády Blahoslavova domu je jiţ z velké části hotová; dokončovací práce prob hnou aţ na začátku podzimu. -- Staršovstvo s p ipomínkou schválilo návrh statutu kuratoria st ediska Blaţkov. -- Seznámili jsme se se zprávou vsetínského st ediska Diakonie o vyuţití pen ţního daru od našeho partnerského sboru Víde – vnit ní m sto. Jsme rádi, ţe jsme se jakoţto zprost edkovatelé mohli podílet na této dobré v ci, která pom ţe sociáln znevýhodn ným d tem ve Vsetín , a ţe podpora ze strany víde ských p átel bude pokračovat. Do diakonické činnosti našeho sboru pat í rovn ţ finanční podpora dívky Debory v rámci projektu Adopce na dálku; také tento rok se poda ilo shromáţdit pot ebnou částku. -- Rozd lení sluţeb staršovstva p i ned lních bohosluţbách tentokrát zahrnovalo dlouhé prázdninové období. -- Hovo ilo se také o práci sborových sester, p edevším o jejich nov upravených zam stnaneckých pom rech a úvazcích, ale také o očekávaných personálních zm nách, k nimţ dojde na podzim letošního roku; ty ale uţ budou v cí zá ijové sch ze. Ond ej Kolá

Brno – Židenice Pravidelná sch ze začala tentokrát o p l hodiny d íve. Na její úvodní část byli vedle presbyter pozváni všichni, kte í mívají sluţbu čtení a modlitby p i ned lních bohosluţbách. Bratr fará p ednesl stručné poučení o tom, jakou strukturu by m la mít úvodní modlitba. Poučení bylo nabídnuto jako pomoc, nikoliv jako závazná norma, a s povd kem bylo p ijato nejenom t mi, kte í začali tuto sluţbu vykonávat teprve nedávno. — V uţším kruhu potom sch ze pokračovala posledními p ípravami sborového dne (20. 6.). Po ádáme ho jiţ t etím rokem a o jeho oblib sv dčí, ţe na společný ob d se p ihlásila tém stovka sester a brat í – počítáme, ţe vzhledem k lákavému programu jich nakonec p ijde ješt o n co více (v plánu je p ednáška psychologa Jeronýma Klimeše, mládeţnické divadlo, hry, zpívání, grilování apod.). — Deštivé počasí posledních dní a vlhké zdivo nám p ipomn lo naléhavou pot ebu opravit deš ovou kanalizaci kolem modlitebny. Protoţe se nám uţ poda ilo shromáţdit pot ebnou částku na její rekonstrukci, naplánovali jsme ji na období prázdnin. L. Švanda 168