konfirmandé
18:00 mládeţ
Čtvrtek: 10:00 klub otev . dve í 17:00 biblická
Pátek: 18:30
Ned le: 10:00 ned lní škola 11:00 setkání na fa e
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
p vecký
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://www.cervenykostel.cz kazatelé: Ji í Gruber, Olga Tydlitátová kurátor: Václav Matoulek
ned lní
Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek kurátor: Vladimír Zikmund
Kociánka
Ned le:
9.00 škola
10:00 setkání v Losov sále
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek, Ond ej Kolá kurátor: Jaroslav Kučera
Farní sbor ČCE v Brn - Židenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatel: Pavel Kašpar, senior kurátor: Miroslav Ma ák seniorátní fará i: Romana Špačková, Ji í Šimsa Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
biblická
hodina
setkání
ned lní
p vecký
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2009 (XI). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Vychází 10x ročn s finanční podporou Statutárního m sta Brna. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Adresa redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6
19:30
Pátek:
Biblická pro d ti
20:00
Ned le:
9:00 škola
10:00 setkání v modlitebn
18:30
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK Co hrozí nyn jší verzi státní maturity V dubnu prob hly generálky maturit a na íjen je plánována jejich poslední zkouška. Do 15. listopadu má ţák podat p ihlášku k maturit . Ministerstvo do 31. b ezna 2010 zve ejní kritéria hodnocení zkoušek, včetn hraničního skóre, jehoţ ţák musí dosáhnout. Začít se má 1. dubna. Jak vidno, jede se naostro. Hodno pozoru je, ţe stávající vláda uznala, ţe tak zásadní otázky, jako je zdravotní či d chodová reforma, ešit nem ţe, ale státní maturity, rozhodnutí o experimentu s nejmén jedním ročníkem st edoškolák , tak jak se to stalo n kolikrát za diktatury sov tského typu, je ministryn školství odhodlána prosadit. A to nehled na krizi a na deficit státního rozpočtu. Zajišt ní jednotné zkoušky by m lo p ijít na 4Ř0 milion a potom 165 milion kaţdý rok na provoz. /Právo 15.5.0ř/ K tomu, ţe smysl existence škol typu gymnázia, st ední odborné školy, st ední um lecké školy a odborného učilišt vylučuje pro všechny jednu maturitu, lze dojít prostou úvahou. Bez vyhazování milion a bez okrádání pedagog o čas. Obdobn by nem lo být t eba p ipomínat, jak nesmyslné je reformovat maturity bez návaznosti na systém p ijímání na vysoké školy. Kardinální úlet celé reformy je však v p edstav m itelnosti výsledk vzd lávání. Lze jist vytvo it systém zkoušky, jeţ bude m itelná. To ovšem p edpokládá ptát se jen na p edem známé jednoznačné odpov di. Ty však mohou platit jen u jednotlivostí. Nejsou však jiţ osmnáctiletí, devatenáctiletí zp sobilí zamyslet se i nad širším problémem, kde se otvírají alternativy, a jednoznačnosti se dosáhne jen jejich potlačením? M itelný test bere v úvahu jen výsledek, nikoliv postup, jímţ ţák k n mu došel či nedošel, jeho p ípadnou schopnost najít další postupy. V upnutí se na m itelnost se ignoruje, ţe by ţák mohl odpov d t na otázku nad zadání testu, stranou jde ţákova osobitost, odvaha hodnotit, samostatn myslet. Učitel, vedoucí u maturity rozhovor s ţákem, nebyl pouhým registrátorem jeho v domostí. Dotvá el si sv j úsudek, kým se ţák m ţe stát, stejn jako ţák hled l ukázat, kam aţ pokročil. Byla to maturita obou. M itelné odpov di testu jsou ve srovnání s tím degradací. Musel se vytvo it systém p esných otázek a p esných odpov dí, učitelé a ţáci se jako opičky učí tomuto systému, stranou jde chápání sv ta a ţivota. S iluzí m itelnosti souvisí p ecen ní úlohy maturity. Svým novým nárokem st edoškolské studium završuje, sama však nem ţe nahradit ţák v podíl na vyučování b hem uplynulých let. Je jen jednotlivým výkonem v celkovém procesu. Ostatn škola se nazývala zahradou, seminá em, kde se zasévají semínka. Zrají po celý ţivot. Proto také státní maturita sama o sob nestačí k vyloučení slabé úrovn t ch kterých škol bez fungování odborné pedagogické inspekce. A jiţ v bec ne na to, aby školy závislé na financování podle počtu ţák dovedly čelit nesebekritickým rodič m nebo se odhodlaly zakročit proti ţáku rozvracejícímu káze . 147
V c má hlubší dosah. Redukovat vzd lávání na obeznámenost s jednotlivostmi, naučit se mezi nimi chodit a um t s nimi manipulovat, zakládá neschopnost vymanit se ze zab haných pom r . Odtud obtíţe p i orientaci v realit , jeţ, a se nám to líbí nebo ne, se m ní. Rakouský germanista Konrad Paul Liessmann v knize Teorie nevzd lanosti (LtN 27. 4. 200ř) vidí v současných reformách ízenou snahu učinit vzd lání pouhým nástrojem trhu. Mezinárodní testování se snaţí kvantifikovat tam, kde se má hodnotit kvalita. S d v rou se p ijímají výsledky test , aniţ by n kdo byl schopen ádn doloţit jejich vypovídací hodnotu. „Společnost .. osln ná p edstavou, ţe vše m ţe pod ídit ekonomickému pohledu, osekává svobodu myšlení, a tím se p ipravuje o moţnost rozpoznat iluze jako iluze.“ ada hlas upozor uje, ţe tlaky na vzd lávání, aby se p izp sobilo momentálním dominantním, avšak p esto jen jednostranným tendencím, souvisí se snahami p edstavovat tyto tendence jako n co bez alternativ. Avšak vzd laný je jen ten, kdo alternativy hledá. Není divu, ţe projekt státní maturity, poplatný technokratickým p ístup m, prakticky vy azuje ze hry d jepis, jehoţ smyslem na škole je vést k chápání skutečnosti jako cesty od minulosti p es p ítomnost k budoucnosti. Jestliţe v letech 1968-1ř72 z n j maturovala b ţn aţ polovina gymnazist , nyní mají volit mezi matematikou a společenskov dním základem, konglomerátem povšechných informací z šesti obor . Nepovinný d jepis vedle povinných zkoušek ze společné a profilové části maturity bude raritou. Jakou perspektivu má však demokracie bez pon tí o zápasech, jeţ k ní vedly? Jaromír Procházka
BYLO Blažkov 200ř v obrazech
148
149
Katolická charismatická konference v Brn Ve dnech 8. – 12. 7. 200ř se konala na výstavišti v Brn -Pisárkách v pavilonu F, který pojal n kolik tisíc účastník , Katolická charismatická konference. Mohla se stejn dob e jmenovat Katolická biblická konference, vţdy osu tvo ilo sedm p ednášek na biblické texty ze 14. kapitoly evangelia podle Matouše. Soub ţn probíhala po celé t i dny v prot jším pavilonu G2 D tská konference s tématy Jeţíš Kristus, učednictví, apoštol Pavel, které se zúčastnilo více neţ 500 d tí ve v ku od čty do dvanácti let. Ráz obou konferencí byl výrazn christologický. Motto konference, Jeţíšovo slovo: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se" (Mt 14,27) nebylo jen okrasou v pr čelí sálu, ale bylo vykládáno a na r zný zp sob dosv dčováno po celou dobu. Večerní programy byly pestré. M la v nich prostor mše na Petrov , ale také recitál Slávka Klecandra a Oborohu na výstavišti. Paralelní večerní programy na výstavišti i jinde byly volitelné. Vybrala jsem si z nich hned ten první: "Letnice jsou pro ţivot" Charlese Whiteheada, ale doporučení hodné byly i další, jako ,,K es ané a politika" Stanislava Juránka (jiţ po druhé byl záštitou a mecenášem konference, bez n hoţ by se náklad na uhrazení nájmu z prop jčených prostor na výstavišti promítl citeln do účastnických poplatk ). Téma všedního dne k es an v kuchyni p ednesla pod názvem "B h mezi hrnci" nekatolička, sestra Hana Pinknerová. Osv dčený p ednášející Josef Zeman, odborník na problémy, které se nevyhýbají ani k es anským manţelstvím, si zvolil letos téma "Sluţba v manţelství". Komunita Blahoslavenství p edvedla Biblické tance a prakticky do nich uvád la p ítomné zájemce. Komunita Emmanuel p ipravila v kostele u sv. Tomáše Večer chval. V sobotu večer se na výstavišti konal ješt Večer chval a p ímluv za účastníky konference. Letos jsem se zúčastnila jen jediného večera a t í biblických program . S evangelíky z brn nských sbor jsem se potkala jen ojedin le, ale n který z nich by jist mohl také napsat nebo dát k dispozici to, co ho na konferenci zaujalo. Existují kvalitní nahrávky. Z lo ska mohu p ípadným váţným zájemc m p jčit MP3 s programem celé konference. Dluţno dodat, ţe tato Katolická charismatická konference nebyla první, ale dvacátá. A uţ se p ipravuje, op t v Brn na výstavišti, na p íští rok jednadvacátá. Není p ístupná jen katolík m, ale málo se o tom ví. A uţ v bec není setkáním jen n jakých, více mén obávaných a kritizovaných "charismatik "! Charismatická je proto, ţe je darem Boţí milosti v Kristu Jeţíši, který koná ve všech částech a částečkách své církve dílo obnovy skrze Ducha svatého. Je dobré být p i tom. Vzchopme se, vţdy je to skutečn On, nebojme se. Ester Marková
150
Pam tní medaile ČCE sest e Liselotte Fischerové V sobotu 4. zá í byla sest e Liselotte Fischerové, vdov po vrchním církevním radovi a emeritním evangelickém fará i ze sboru Wien-Währing a WienSimmering Hansi Fischerovi, p edána pam tní medaile ČCE, kterou jí ud lila synodní rada. Stalo se tak na návrh p edsednictva Jeronýmovy jednoty a staršovstva sboru Brno I. Slavnostního p edání ve Vídni v byt Fischerových se zúčastnili p edseda Jeronýmovy jednoty Ji í Tomášek s manţelkou, Ji í Gruber, Ctirad Novák a fará místního sboru Wien-Simmering Sepp Lagger s manţelkou.
Vp edu: Liselotte Fischer, Eva Tomášková Vzadu: Ji í Gruber, Ji í Tomášek, Sepp Lagger, Ctirad Novák
Návrh na ud lení medaile Jménem úst edního p edstavenstva JJ si Vám dovolujeme p edloţit návrh na ud lení pam tní medaile sest e Liselotte Fischerové za dlouholetou a ob tavou spolupráci na díle JJ a za osobní úsilí na p ekonání následk k ivd a neporozum ní, které ji a její rodinu postihlo odsunem n mecky hovo ících občan z ČSR po ukončení druhé sv tové války. Sestra Liselotte Fischerová se narodila roku 1921 v Brn . Byla pok t na a konfirmována v brn nském sboru N mecké evangelické církve v kostele, který je dnes znám jako Červený kostel a náleţí prvnímu brn nskému 151
sboru. Sestra Liselotte zde aţ do konce války pracovala jako učitelka Ned lní školy. Zde se také seznámila se svým budoucím manţelem bratrem Hansem Fischerem, který byl po vykonání vikariátu v Brn a povinné sluţb ve Wehrmachtu dne 5. b ezna 1ř44 v Brn ordinován. V rod sestry Fischerové byl p edek ţidovského p vodu. Tato skutečnost bránila tomu, aby se svým budoucím manţelem b hem války mohla vstoupit do manţelství. Spolu se svou sestrou a maminkou byla za azena v roce 1ř45 do kv tnového odsunu občan Brna n mecké národnosti, ale díky dokument m o pronásledování za nacismu byly z Poho elic propušt ny a mohly se vrátit do Brna. Sestra Liselotte pak následovala svého budoucího ţivotního partnera do Vídn . Stála mu v rn po boku v jeho práci a budování evangelického sboru Wien-Simmering a v práci v rakouském GAV, ve kterém pracovala jako vedoucí "Gustav-Adolf-Frauenarbeitskreis" ve Vídni. Od roku 1řŘ5, kdy začala spolupráce mezi Jeronýmovou jednotou a GAV, projevovali manţelé Fischerovi pochopeni pro tehdejší problémy a pot eby sbor naší církve, pravideln se účastnili výročních shromáţd ní JJ a p iváţeli s sebou finanční dary. Sestra Fischerová organizovala mezi ţenami GAV Frauenarbeitkreis sbírky na podporu nap . p i výstavb Diakonie v Kloboukách u Brna či Sola Gratia v Byst ici pod Hostýnem. V této podpo e nepolevila ani po roce 2002, kdy ovdov la, a snaţila se by skromnými p ísp vky p ispívat na provoz Diakonie v Kloboukách u Brna, nebo ve zcela nedávné dob na opravu kostela v Suchdolu nad Odrou. Pokud ji síly stačily, podílela se i na organizaci a setkávání evangelík z Vídn a Brna. Sv j vztah zejména k Jeronýmov jednot sama vyjád ila slovy: Jeronýmova jednota mi vrátila zemi, ve které jsem se narodila, a dala mi p átelství lidí, které miluji. V tom spat uji velký dar od Pána Boha. K tomuto zd vodn ní se p ipojilo i staršovstvo sboru ČCE v Brn I, které ocenilo zejména podíl manţel Fischerových na symbolickém smí ení, které se v letech 1řřř a 2000 odehrálo p i bohosluţbách v Červeném kostele, k nimţ byli pozváni bývalí členové n meckého sboru a p i nichţ bratr Hans Fischer vysluhoval veče í Pán a kázal. Sestra Liselotte pak zorganizovala n kolik zájezd z víde ského sboru k nám do Brna a z našeho sboru do Vídn . Pat í mezi pravidelné odb ratele Setkávání a pozorn sleduje d ní v našem sboru, který jí p irostl k srdci. Ji í Gruber
152
Kostel z Huslenek v Rožnov Z d ev ných staveb doby tolerance se nezachovalo tém nic, aţ na kostel ve Velké Lhot , d íve Hrubé (coţ neznamená dnes b ţnou hrubost, ale velikost), který se t ší velkému zájmu turist jako památka lidové architektury. D ev né kostely byly postupn nahrazovány takovými stavbami, které by se vyrovnaly chrám m katolickým. 20. června tohoto roku ve 14 hodin byla ve Valašském muzeu v Roţnov slavnostn otev ena replika d ev né toleranční modlitebny z valašských Huslenek. P i této p íleţitosti zpíval p vecký sbor tamního seniorátu a kázáním poslouţil synodní senior Joel Ruml. P vodní kostel si vystav li evangelíci v Hov zím v letech 1782-1786. Od roku 1ř4Ř jsou to dv obce – Hov zí a Huslenky, kde je sídlo sboru. Po tolerančním patentu (1781) se v obci p ihlásila t etina obyvatel k povoleným konfesím a z nich dv t etiny k augspurskému a jedna t etina k helvétskému vyznání. Obojí pat ili k vsetínským sbor m a sbor se osamostatnil aţ v roce 1Řř7, kdyţ uţ m li nový luterský chrám, stav ný od r. 1Ř77 a uţívaný, ješt nedostav ný, od roku 1Řř4. Ke spojení obou církví došlo v roce 1ř1Ř, Ale vra me se k p vodnímu d ev nému kostelu. Byl uţíván sto let a v roce 1895 pro sešlost rozebrán. Jeho podobu známe z obrázku v Bedná ov památníku ČCE a z pozvánky na slavnost v Roţnov . Stavba je realizována jako památka lidové architektury a kulturního d dictví na Valašsku, finančn podpo ena grantem z Norska. D ev ný kostel má v roţnovském muzeu jist své místo. Pro nás je ovšem radostn jší, ţe protestantské Valašsko nebylo ani za kruté protireformace, ani za totality potlačeno, ale stále skutečn ve ví e ţije. Záv rem ješt pár slov z historie Valašského muzea v p írod v Roţnov pod Radhošt m, jehoţ návšt vu všem doporučuji. Zaloţili ho v roce 1925 brat i Jaro kovi. V části Valašská d dina z 50. a 60. let minulého století bylo postupn vystav no 40 objekt se vším, co k valašské vesnici pat í. Jsou tam domy ze starého roţnovského nám stí, fojtství z Velkých Karlovic, ve vstupním prostoru je kopie fojtské stodoly z Hodslavic, moţné modlitebny tajných pob lohorských evangelík . Z tohoto fojtského rodu pocházel historik František Palacký a z Hodslavic pochází téţ profesor J. L. Hromádka.
153
P irozenou dominantu „d diny“ tvo í replika katolického kostela z V t kovic s Valašským Slavínem, kde si m ţeme p ipomenout evangelíky Jana Karafiáta, hudce Jana Pelára z Prţna, ale i tém současné olympioniky Ludvíka Da ka a Emila Zátopka. V bezprost ední blízkosti skanzenu v Roţnov si postavili evangelíci v letech 1951 – 1ř53 podle návrhu Ing. arch. Bareše nový d ev ný kostelík, š astn zapadající do prost edí a krajiny. Tamní členové pat í do sboru ve St íteţi nad Bečvou a tvo í jeho polovinu. Ji í Novák
P EČETLI JSME Návšt va z Basileje Ješt se z podzimu na chvíli vrátíme do májových dn , kdy jsme ve sboru Brno I p ivítali návšt vu z Basileje. Mezi devíti účastníky zájezdu bylo p t „nováčk “. A my se nyní m ţeme dozv d t, jak n kte í z t ch „nových“ i „starších“ letošní pobyt v Brn a v našem sboru proţívali. Jejich dojmy p etiskujeme z červnového čísla INFO francouzské reformované církve v Basileji. Pan Marcel Pilet píše: „Již n kolik let jsem koketoval s myšlenkou Brno navštívit a letos jsem se konečn rozhodl. Hned po p íjezdu jsme byli uvedeni do prostor sboru, kde nás po p ivítání čekala bohatá snídan . Rád bych obzvlášt zmínil setkání s mojí hostitelskou rodinou, kterou zastupoval Petr Čvanda. S ním jsme se okamžit naladili na stejnou vlnu. Bylo to i díky jeho dokonalé znalosti n mčiny, což usnad ovalo rozhovor. Od p íchodu do jeho bytu jsem byl p ijímán jako význačný host. Byl mi poskytnut pokoj, u stolu jsem byl pohošt n skv lými pokrmy servírovanými s vybraným vkusem a dopln nými dobrým vínem. Hovo ilo se o plánech rodiny navštívit Švýcarsko a dalších v cech. Krátce ečeno - dva večery v této rodin byly plny laskavosti. Paní Daniele Rossinelli: Na jeden ze t í dn byl naplánován autokarový výlet do Zlína. Spolu se členy brn nského sboru jsme navštívili m sto, kde Ba a již v 19. století založil svoji výrobu bot. To zcela určilo charakter m sta a jeho sociální rozvoj. Navštívili jsme mj. administrativní budovu podniku, dokonce jsme jeli pov stným výtahem šéfa…. Maurice Payot p ipojil fotografii Ba ova výtahu z r.1ř2Ř a dodává: „Je zde kancelá , telefon, tekoucí voda, knihovna, stoleček pro sekretá ku: úžasné!“ Pan Philippe Merz se dokonce vyjád il veršem: Jsou tak p itažlivé, tak neodolatelné, v noci o nich sníte. Jsou sv tlé i tmavé, malé i v tší. Jemné, rozpoušt jí se v ústech…. Jsou prost chutné - ty české buchty.
154
Christine Clerc se vypravila do Brna poprvé a po ídila zde celou adu fotografií. A paní Claudine Payot uzavírá dojmy z návšt vy Brna t mito krásnými slovy: „V íjnu 1991 se skupinka čty člen našeho sboru vypravila do Brna, abychom navázali styky s nov otev eným „východem“. Byl to pastor François Dubois, Anne-Cécile Fauqueux, Désirée Zimmermann a já. Od té doby se st ídáme v návšt vách pravideln . Pokaždé se navazují nová p átelství a vzájemn poznáváme krásy našich zemí. Ale nejsiln jším momentem jsou vždy ned lní bohoslužby. P i nich objevujeme společné ko eny, když m žeme zpívat stejné písn z našich kancionál , každý ve svém jazyce. P íští rok v Basileji to bude již dvacáté setkání. Na všechny se moc t šíme.“
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Jestliže budete opravdu poslouchat má p ikázání, která vám dnes udílím, totiž abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaší zemi déš v pravý čas, déš podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, sv j mošt a olej a na tvém poli dám r st bylin pro tv j dobytek; budeš jíst dosyta. St ezte se, aby se vaše srdce nedalo zlákat, takže byste se odchýlili, sloužili jiným boh m a klan li se jim. To by Hospodin vzplanul proti vám hn vem a zav el by nebesa, takže by nebylo dešt , z p dy by se nic neurodilo a vy byste v té dobré zemi, kterou vám Hospodin dává, rychle vyhynuli. Tato má slova si vložte do srdce a do své duše, p ivažte si je jako znamení na ruku a a jsou jako pásek na čele mezi vašima očima. Budete jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich, a budeš sed t doma nebo p jdeš cestou, a budeš uléhat nebo vstávat. Napíšeš je na ve eje svého domu a na své brány, abyste na zemi, o které Hospodin p ísahal vašim otc m, že jim ji dá, dlouho žili vy i vaši synové, aby vaše dny byly jako dny nebes nad zemí. (Dt 11,13-21) Slavit Díkčin ní za úrodu p ikazuje dle Deuteronomia 11. kapitoly Izraelc m sám B h. Kdyby začali slouţit jiným boh m a zapomn li, ţe zemi, déš i úrodu mají od n ho, uzav el by Hospodin p ívod vláhy, nic by se neurodilo a lid by vyhynul. Slavnost úrody m la trvat celých sedm dní, aby Izrael dal náleţit najevo, ţe ví, komu se sluší pod kovat. Vţdy kdyby Hospodin zav el svou št drou dla nebo skryl svou dobrotivou tvá , člov k by zahynul. Tehdy slavnost Díkčin ní slavil celý Izrael. My ji slavíme také, nep estali jsme, ale p íliš mnoho v cí se zm nilo, abychom jenom opakovali zvyky našich p edk . Z stali jsme sami, jen malý zlomek národa. Komunistické doţínky s alegorickými vozy pat ily do jiné kategorie. Nem ţeme jednoduše p edstírat, ţe jsme rolníci, kte í um ou do jara hlady, kdyţ krupobití potluče pole. Také p edstava Boha, kterému je t eba stále dokola ob tovat, aby stále dokola dával déš , je nám cizí. 155
Dnešnímu člov ku p ipadá samoz ejmé, ţe si všechno obstarává sám. Nevidí Pána Boha ani za počasím (dokonce ani za p írodními katastrofami) ani za úrodou/neúrodou, za politickými událostmi ani ve stvo ení. Dokonce ani zdraví, nejv tší modlu současnosti, si lidé nespojují s Boţí p ízní. Modlí se totiţ k n mu, aţ kdyţ zdraví ztratí, a takový vztah samoz ejm zavání zištností. Situace p ipomíná scénu s Napoleonem a Pierrem Laplacem: Laplace p edvádí Napoleonovi svou práci o mechanice nebeských t les a Napoleon se ptá, proč tam není ţádná zmínka o Bohu. Laplace odpovídá: „Sire, nemám zapot ebí takové hypotézy.“ Práv tak je dnešnímu člov ku zat ţko uplat ovat hypotézu Boha p i sklizni brambor. Naši současníci uţ za brambory a obilím Boha nevidí. My, k es ané, jsme si do jisté míry obraz sv ta našich p edk , obraz sv ta s Bohem, podrţeli. Ale neznáme uţ onu závislost na úrod či neúrod . Ješt tak p ed sto lety! Dnes je to trochu jako konfirmační slavnost, jejíţ prestiţ a atraktivita se také vytratila. P esto se zdá, ţe existuje jeden vhodný zp sob, jak by se slavnost vd čnosti za úrodu dala slavit dál. V Deuteronomiu se nikde nepíše, ţe podmínkou, aby zem rodila, je víra v to, ţe za počasím stojí B h. Bylo to pro n tak samoz ejmé, ţe to nemuseli zd raz ovat. Naopak se tam zd raz uje, ţe úroda nemusí p ijít, pokud se lid odvrátí od Hospodina a bude slouţit modlám. Kdybyste slouţili jiným boh m a klan li se jim, vyhynete v dobré zemi, kterou vám Hospodin dal. Slavnost Díkčin ní byla obnovou víry. Obnovou vztahu s Bohem. Nešlo jenom o p íčinnou souvislost mezi zrním a nebem. Šlo o zamyšlení nad tím, jak ţijeme, a jestli nás náš zp sob ţivota nep ivede do zkázy. Ţijeme stále ješt v d v rném vztahu s Bohem? Nebo jenom ze setrvačnosti konáme nikomu nic ne íkající ob ady, protoţe vlastn uţ slouţíme jiným boh m? Slavnost Díkčin ní nám nap íklad m ţe poloţit otázku, jaký prostor ješt Pánu Bohu zbývá v našich ţivotech. Neslouţíme pouze sob ? Nestává se sv t kolem nepozorovan také neúrodnou zemí, ačkoli býval dobrý? Není náš sv t vyprahlý a šedivý, rozpraskaný ţízní, a to proto, ţe slouţíme zlým v cem? Prý uţ zde není nekontaminovaný zdroj čisté vody, v kaţdém t le, dokonce i u novorozenc , jsou stopy civilizačního znečišt ní. A moderní člov k za tím op t nevidí Boha a jeho odvrácenou tvá pro naši nev rnost. P esto je výsledek stejný. Tam, kde člov k propadne sobectví, kde ztrácí víru, p estává ho zajímat i bliţní. Nebesa se zavírají a zem se pokazí. Jde nám to moţná jedním uchem dovnit a druhým ven. Proto si Izraelci m li sehnat n jaké klacky a v tve a postavit si z nich stánky, ve kterých m li bydlet sedm dní a sedm nocí. Zamkneme te kostel a budete 16Ř hodin p emýšlet o tom, co jsme si ekli. Budete vzpomínat na to, jak se o vás Pán B h kdy postaral, jak vám kdy pomohl, jak vás sytí a napájí, jaký je váš úkol na sv t , jak máte zacházet s dobrou zemí a komu máte slouţit. Zmocní-li se vás p i takovém p emítání i vd čnost, m ţete ji nechat propuknout v radost. Myslíte si, ţe je to dlouhá doba? Nem ţete si dovolit v novat sedm dn ? Jakpak by ne? Vţdy jsme p ed chvílí konstatovali, ţe na vás na poli brambory 156
nečekají, chleba koupíte v supermarketu, maso se vyrábí v továrn a proti divokému pov t í jste pojišt ni. To spíše ti „primitivové“ p ed 3 000 lety si nemohli dovolit ztratit celý týden. P esto to pro n bylo d leţité a ud lali to. Co ud láme my?
MODLITBA Hospodine, za všechen lid této zem ti skrze Ježíše Krista p inášíme ob chvály a dík . Od tebe pochází všechno dobré v našem život i ve sv t . Ty jsi hoden chvály, protože dáváš svému slunci svítit na zlé i dobré a déš posíláš na spravedlivé i nespravedlivé. Dobro ečíme ti za dobré výsledky každé lidské práce. D kujeme ti za zdraví a sílu, za své spolupracovníky, za vše, co nám usnad uje život. P ijmi pod kování za to, že se svými d tmi a se vším naším lidem smíme žít v míru a bezpečí. Agenda, II. díl, str. 276 Autorem biblického zamyšlení je Michal Kitta. Narozen 1968 v Pelh imov , studoval na KEBF a ETF UK v letech 1řŘř-1řř5, vikariát absolvoval v Trutnov , od roku 1řř6 byl fará em v Hronov a v Broumov . Od roku 2007 je seniorem královéhradeckého seniorátu. Je ţenatý, má jednu dceru.
ROZHOVOR s fará em Tomášem Trusinou Zjiš uji, že jsem se t b hem svého viká ování u Tebe nezeptal na mnoho v cí. Kde jsi vlastn vyr stal? Pocházíš z fará ské rodiny, tak bude odpov asi komplikovan jší... Vyr stal jsem vskutku na fa e – v Záb ehu na Morav , kde otec fará oval celá šedesátá léta a na začátku normalizace. Sboru tehdy dávali výraznou podobu zelovští reemigranti. Ve „dvo e“ (tak se íkalo areálu statk , kde reemingrantské rodiny bydlely a kde se odbývala ned lní volejbalová odpoledne) jsme proţívali docela bezpečné d tství. V dospívání a mládí (i teologickém) jsem poci oval – a pozd ji se v či tomu také vymezoval – ţe byl sbor díky vlivu této skupiny p íliš sv tem sám pro sebe. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsem proţil v T ebíči, která se zrovna prudce rozr stala díky nedaleké dukovanské jaderné elektrárn . Vedle sboru s výraznými postavami (t eba n kdejší akademický ymka prof. Vydrá ) tu byl d leţitý Sokol se skv lým tábornickým oddílem a potom v osmdesátých letech bylo inspirativní prost edí zdejšího undergroundu. Pro adu tvých vrstevník bylo rozhodnutí stát se fará em ovlivn no rodinnou tradicí, ale pro mnohé bylo také vyznavačským činem. Jak to bylo u tebe? 157
Rodinná tradice tolik nehrála roli. D leţit jší byl okruh vrstevník , který jsem potkal ve Vrbn a pak na Zbytov , statku, kde se pod laskavou a otev enou st echou Kellerových a Syrovátkových setkávala mládeţ kolem práce a k es anských program . Tam jsem intenzivn proţil, ţe není pot eba mít za církev jen (do jisté míry svazující) odpov dnost, p ípadn se o ni v nep ejících pom rech strachovat, ale ţe to m ţe být vnit n svobodné a pak i osvobozující společenství. Kdyţ mne pak na začátku posledního ročníku gymnázia t ídní varoval, abych na n jakou teologii ani nepomýšlel (doporučoval mi tehdy studium chemie, která mi údajn docela šla – ale hlavn m l strach z kádrových dopad , které by to p ineslo jemu), nasadil mi larvu do hlavy, z níţ se zanedlouho vyklubalo rozhodnutí. Formující roli ovšem m la práv p edstava, ţe budu studovat s t mi, s nimiţ jsem se pak skutečn na fakult potkal – brat i Šormovi, Št pán Hájek a další. M l jsi n jaké svoje teologické nebo duchovní učitele? Autority, kterými bychom se nechali p ímo formovat, teologicky či občansky, jsme v naší generaci nenacházeli – a vlastn ani nehledali. Já jsem uţ dva, t i roky p ed fakultou vnímal bolestný rozšt p mezi církevním a teologickým „establishmentem“ a okruhem evangelických bezsouhlasník a chartist . Rodiče udrţovali p átelské styky s „Kaverem“ (fará i Kalusem, Veberem, Rodrem, kte í byli od likvidace SČEDu bez souhlasu), po Chart jsem n kolikrát zaţil, jak otce rozzlobila účelová teologická argumentace proti disident m, kdyţ jsme končili první ročník, sebrali státní souhlas Honzovi Kellerovi, a o tom, jak na to reagovat, jsme m li tvrdé st ety i s profesory. Co jsem ovšem oce oval, byla moţnost otev eného rozhovoru o ví e a teologii (a pak svým zp sobem i o církvi za bolševika), začalo to uţ s Hellerem v prvním ročníku, rozhovoru byl otev ený Slávek Ondra i náš pozd jší ročníkový profesor Lud k Broţ. Vst ícný v či n kterým našim iniciativám byl i jinak obávaný Amedeo Molnár. Rozhovory na fakult , u jirchá ského kafe, hádky a bohoslovecké mejdany, v lét vody nebo brigády byly kvasem, kde se bohosloví potkávalo s realitou a vytvá ela se tak neustálá zp tná vazba. Teologii jako v rohodný nástroj promýšlení v cí víry a církve a jejich místa ve sv t pro mne – tvá í v tvá onomu výše zmín nému účelovému ohýbání – rehabilitoval Jakub Trojan, do jehoţ bytového teologického seminá e jsem docházel od t etího ročníku. Jak ses v bec dostal do Heršpic? Po fakult jsem p sobil dva roky jako seniorátní viká , nejrad ji jsem jezdil do Horních Dubenek, kde bydleli na fa e Dana a Petr Brodských, tehdy oba bez souhlasu. Jejich p ístup k lidem i r zným jednotlivostem fará ování mi docela pomohl. V Dubenkách jsem d lal také svoji první konfirmaci – a hned večer po ní nastoupil na p t m síc na vojnu. Z vojny jsem se vrátil – a byli jsme viká i dva, ješt Št pán Hájek. Na t ch společných pár jarních m síc v T ebíči a okolí vzpomínám jako na malé království boţí. Dvakrát jsem nedostal souhlas do východních Čech a tam jší KCT (víš ty v bec, co tahle zkratka je? - ud lej čtená skou sout ţ), neostalinista Zámečník mi pak tvrdil, 158
ţe uţ na mne čekají na Morav . Brn nský tajemník byl uţ takový perestrojkový a souhlas do Heršpic vy ídil obratem. Sbor mne – vlastn úplného zajíce – p ijal hrozn p kn . P itom se mi zdál dost zakonzervovaný, ne ovšem vlastní vinou (leckte í mi to potvrzovali). Víra určujících osobností ve sboru byla helvítsky strohá (coţ mi v určitém smyslu vyhovovalo), velice p íjemné ovšem bylo, ţe si jen minimum lidí st ţovalo na r zné zm ny, občasné máničky z T ebíče v kostele apod. Navzdor jiné mentalit , neţ na jakou jsme byli zvyklí z Vysočiny, jsme se tu s rodinou cítili velice dob e. Zvláštní bylo, ţe jsme tu s ţenou lidsky blízké lidi našli nejprve v generaci svých rodič či ješt u starších, posléze pak v mládeţi. P ímé vrstevníky jsme vlastn celou dobu nem li – a pak jsme je ani nepostrádali. Velikou oporu jsem m l v kurátorovi, jiţ zesnulém Dr. Stracho ovi, který byl nesmírn ob tavý, církev – na m j vkus – miloval aţ nekriticky, ale dokázali jsme si dát najevo, ţe si jeden druhého váţíme – a on, navzdory své jisté tradičnosti, um l být otev ený, kdyţ nabyl p esv dčení, ţe zm ny, jeţ navrhuji, sboru prosp jí. Jak jsi prožíval revoluční rok 1řŘř? P kná byla školka mládeţe na ja e s názvem Je lehké být mladý? Bylo tu p es 200 lidí, p ednášel i Alfréd Kocáb, uţ se pom rn svobodn diskutovalo – nap . mladý Michal Uhde o p estávce bou liv diskutoval s církevním tajemníkem. N kte í mládeţníci jezdili uţ na Palach v týden do Prahy. Za ty dva roky, co jsem byl v Heršpicích, jsem ale nem l moc kontakt na n jaké „opozičníky“ ve Slavkov – potkali jsme se aţ na demonstracích OF. Vždy jsi zd raz oval politický dosah k es anské zv sti. Nelákalo t n kdy vstoupit do aktivní politiky? Na výkonnou politiku jsem se necítil lidsky a ani teologicky, čímţ nevyčítám starším koleg m a kolegyním, kte í do toho na místní či parlamentní úrovni šli. Po zaloţení OF jsem spolupracoval se slavkovskou a pak znovu obnovenou heršpickou radnicí – a velice jsem si povaţoval toho, kdyţ se jedna presbyterka uvolila kandidovat na starostku. Na vesnici se zejména zpočátku t ţko hledali samostatní lidé. Tenhle model se mi jeví nejnosn jší – ţe sbor, církev generuje v tom nejlepším slova smyslu politické osobnosti, schopné dialogu, kompromisu a obda ené určitou mírou idealismu. St ţujeme-li si dnes, ţe takové osobnosti chyb jí v politice, ptejme se nejprve, pomáháme-li je formovat jako církev. I kdyţ z konkrétních zkušeností vím, ţe sv t postnormalizační politiky má v současné dob tendenci se takovýmto osobnostem uzavírat. Na jedné pastorálce jsi zmínil, že si venkovský fará rychle zvykne na určitý statut ve sboru, což m že být nebezpečné. Co jsi tím m l konkrétn na mysli? Uţ si nepamatuji, nač naráţíš. Ale je pot eba p edcházet určitým stereotyp m – nap . ţe „vzd lanec“ rozumí v cem lépe neţ ostatní ve sboru, ţe pan fará je taková ta osoba, z níţ „ukapávají“ duchovní hodnoty či pomazaná moudra... Myslel jsem si, ţe uţ je to pryč, ale leckde se tyhle p edsudky dostávají znova ke slovu a obţivují jak nezničitelné náboţenské 159
archetypy. Na druhou stranu m ţe práv na venkov díky sociálnímu odstupu fará ovi či fará ce déle trvat, neţ k lidem pronikne a zjistí, jak t eba proţívají účast na veče i Pán . Mezitím jim naordinuje spoustu správných agendárních či liturgických postoj , aby po letech zjistil, ţe zahubil/a cosi autentického a nosného. K teologickému, biblickému zakotvení pat í nedíln vykladačská citlivost, která dokáţe „exegetovat“ i prost edí sboru. Nemíním tím vycházet vst íc momentálním nápad m, náladám či nereflektovaným výron m náboţenského ega, ale apoštolskou odpov dnost být „Ţid m Ţid a ek m ek“. Zdá se ti po letech strávených ve st edních Čechách brn nský seniorát n čím specifický? V Heršpicích jsme byli a v Benešov jsme tak trochu na periferii seniorátu. Osou brn nského seniorátu se mi zdála linie Vysočina – Brno – jiţní Morava, heršpický sbor vznikl jako filiálka siln jších Klobouk. Ale rozhodn jsme na té periferii nebyli zapomenuti, práv naopak. Podobn v praţském seniorátu „zvenku“ jako by ho zastupoval Salvátor, Vinohrady, Strašnice apod., p itom v seniorátním výboru sedí z vnit ní Prahy dva lidé, zbytek tvo í členové sboru z Hvozdnice, Radotína, Libčic... Na brn nských pastorálkách kdysi kralovali barthiáni, moţná tu m la a má v tší váhu bohoslovecky poučená argumentace. Praţské klima – zdá se mi – ovlivnili fará i zakotvení spíš v anglosaské tradici, víc orientovaní na praxi, účelnost. Ale povaţuju si toho, ţe navzdor v tším rozdíl m v mentalit a ekonomické úrovni seniorát projevuje vnímavost v či tzv. slabším sbor m. Má jich víc neţ jiţní Morava, kde ješt po ád funguje tradice p íslušnosti k církvi. A jak je to s tolikrát op vovanou či naopak vysmívanou moravskou zbožností? Existuje n co takového v bec, nebo je to jen zjednodušující pohled z Čech? Zcela jist existuje moravské víno... Barokní venkovská zboţnost je spíš záleţitostí jiné konfese. Ale kdyţ jsem ješt v Heršpicích slyšel z „praţského“ rádia psychologa Petra P íhodu, jak op vuje zboţné moravské babičky, p išlo mi to stejn turisticky zkratkovité, jako kdyţ vyjeli Praţáci do vinného sklepa a pochvalovali si tu ty sladké druháky. Našt stí i v Čechách uţ máme slušné vinotéky (s moravským vínem). Pokud jde o evangelíky, nezapome , ţe tu p sobili mj. böhlovci – a ti se do té „p irozené“ náboţenskosti a jejích patologií um li p kn op ít. V rnost ví e a odpov dnost za sbor, vyr stající z reformovaných zdroj , je n co jiného neţ pouhý tradicionalismus – jakkoli jedno od druhého nikdy nejde zcela odd lit. Vždy jsi brojil proti pokušení hodnotit víru podle náboženských prožitk a emocí. Není ale problémem naší církve spíše to, že oslovuje p edevším rozumovou složku člov ka, a tak p itahuje spíše lidi intelektuáln ji založené? Nejsou na tom v tomto ohledu naši brat i katolíci lépe? Bratry a sestry ímské katolíky poznávám intenzivn ji v Benešov , kde máme kaţdý m síc „flan áky“, jakési „m stské pastorálky“, a spíš mám pocit, ţe eší podobné problémy jako my. Nekritické výlevy emocionality jsem vid l 160
a vidím kriticky u t ch, kdo prošli charismatickou konverzí. Všímám si, jak jim to po určité dob podráţí nohy: pokud vstoupím do sv ta víry s vysokou hladinou náboţenských endorfin a nedokáţu se t chto „vstupních parametr “ pustit, kontroluji si pak stále intenzitu vlastního proţitku, pop . vyţaduji stále podobné či vyšší dávky. Pokud nep ehodím výhybku, vyšumím jak limonáda a za pár let je pro mne obrácení uzav enou kapitolou. V našem sboru tvo í tito lidé nemalou část matrikových člen a jsou nejh e oslovitelní. Kdyţ uţ jsme u t ch emocí – v Písmu jsou vyjád eny obratem „pohnula se st eva“. P ičemţ (jak si všiml kreslí Ivan Urbánek) takovému Josefovi se pohnula, kdyţ se potkal se svými bratry. Kdyţ se mluví o milosrdenství , je to také moment, který v sob nese určitou emocionalitu. Ale je to moment, kdy vycházím vst íc druhému, kdy „vykolejím“, abych jako Sama an pomohl ran nému, odpustil. Není to m ič intenzity mé vlastní víry, spíš p íjemný vedlejší produkt. Jsi jeden z p edních zprost edkovatel nizozemské bohoslovecké tradice u nás. Díky Emanovi se m žeme seznámit s jejími p edními postavami. V čem t tato tradice nejvíce inspiruje? Jak ti pomáhá p i tvé práci? Inspiruje hlavn tím, ţe ty knihy musím po ádn p ečíst. Kdyţ opravuju p eklady, pot ebuju víc v d t o tom, „jak to autor myslel.“ Z košaté nizozemské tradice vydáváme nejvíc autory, prezentující tzv. Amsterodamskou školu. Kdyţ vykládají biblický text, neptají se p edn , „jak to bylo doopravdy“ (čímţ je poznamenán do určité míry nap . ekumenický p eklad), ale „proč nám text íká to, co íká“ - v té podob , jak nám ho p edali poslední redakto i. P i práci s biblí se tak m ţe vykladač dob e potkávat s ostatními účastníky nap . biblické hodiny – protoţe všichni stojí tvá í v tvá stejnému textu, moje „znalosti navíc“ nehrají odcizující roli. D leţité je také v domí, ţe pro novozákonní autory m l autoritu „Písma svatého“ náš Starý zákon – a ţe jsou jeho zp sobem uvaţování a vypráv ní určeni daleko víc, neţ jsme ochotni p ipustit. A teologie se tu také potkává bezprost edn s ţivotem konkrétního společenství. Jednou z Tvých nesčetných aktivit je p íprava p íruček pro ned lní školu. Jsou dnešní d ti, uvyklé na masmédia, vnímavé pro biblické p íb hy? M la by se katecheze p izp sobovat současné kultu e zam ené na vid ní a rychle servírované prožitky, nebo má práv nabídnout alternativu v podob vypráv ní, kterému je pot eba soust ed n naslouchat? Mám dobré zkušenosti s tím, ţe soustavná katecheze, postavená na p íb zích a budování souvislostí, stále oslovuje. I d ti si od návalu stále agresivn jších obraz pot ebují odpočinout. A mohou být vnímavé v či tomu, ţe to opravdu d leţité se dostává ke slovu jinde a jinak. Ale to samoz ejm neznamená, ţe se rezignuje na výtvarnou sloţku katechetické práce. Benešovský sbor, kde sloužíš, je výrazn diasporní. V určitém pohledu je ale situace rozptýlení typická pro celou naši církev. M že v sob diaspora skrývat i n jaké šance a možnosti, které lidová církev nemá? 161
Evangelická „diaspornost“ st edních – a ješt víc jiţních, západních a severních Čech – je v tší, neţ nap . na Vysočin či u vás. Platí to jak o počtu lidí, kte í jsou roztroušeni, tak o počtu najetých kilometr . Sbory a seniorát to učí vnímavosti, ţe je d leţité investovat jak do pohybu „do centra“, tak do pohybu „ven“. A n kdy má sbor vlastn spíš podobu sít roztroušených „bun k“. Kdysi jsem tomu íkal „model Al Kajda“. Jen se nám neda í udrţet vztahy v té síti dostatečn intenzivní. O našem sboru dodneška íkám, ţe je trochu virtuální – nikdy p esn nevíš, s kolika lidmi m ţeš počítat. Ale d lám to rád. Generace nastupujících bohoslovc je dosti zdrženlivá v oblasti politiky a celospolečenských otázek. To se projevuje zejména v kázáních, která obvykle nep ekračují osobní rovinu. Jak se díváš na tuto prom nu d raz ? Trápí mne to – zejména v tom, ţe na společenské a politické rovin (a leckdy i v t ch kázáních) se pak opakují obvyklá mediální klišé. Stálo by za to ud lat studii, nakolik je náš projev konformní se softbulvárem, provozovaným v Mladé front a v Lidovkách. Zásadní problém vidím v tom, ţe ţivot úd církve Kristovy z stává hluboce rozšt pen mezi sv t církve a sv t práce a v bec ţivota společnosti. Nejde samoz ejm o to, ţe by církev generovala jediné správné politické preference, spíš o to, aby byla prostorem, kde lidé zápasí o nalezení pravdiv jšího postoje a vnímají nouzi sv ta okolo. Místo toho často odkládáme společenské problémy jako kolty p i vstupu do saloonu, abychom pak uvnit p stovali jakési um lé bratrství a klamali sami sebe. Vždy jsem obdivoval rozhodnutí tvoje a tvé ženy mít hodn d tí. Tento obdiv po nedávném narození naší dcery ješt zesílil. N kolikrát jsem se setkal s názorem, že p ivád t na tento strašný sv t další jeho obyvatele je nezodpov dnost. Co bys takovému skeptikovi odpov d l? Ţe nejvíc nezodpov dný byl uţ Stvo itel... Ale mn se líbí, kdyţ mohu odpovídat práv na jeho nezodpov dnost. Rozhovor p ipravil a otázky kladl Ond ej Kolá SČED = Svaz českobratrského evangelického duchovenstva KCT = krajský církevní tajemník barthiáni = stoupenci švýcarského reformovaného teologa Karla Bartha (1886-1968) böhlovci = ţáci reformovaného profesora na evangelické teologické fakult ve Vídni Eduarda Böhla (1Ř36-1903) Eman = nakladatelství provozované Tomášem Trusinou
CESTUJEME Kréta Na Krétu se v letních m sících dostanete z Brna pom rn snadno. Moravskou metropoli totiţ v tuto dobu spojují s Herakleionem charterové lety, které 162
člov ka b hem dvou a p l hodiny p enesou na tento ostrov, který nejvíce proslavila starov ká minojská kultura, jedna z prvních kultur evropské civilizace. Také dnes má tento ostrov co nabídnout. Na severním pob eţí se nacházejí v tší m sta a turistická centra. Sem mí í v tšina zájezd cestovních kancelá í a najdete tu tak klasický pláţový turistický sv t. Ten, kdo není p íznivcem takovéto masové cestovatelské kultury, se musí vydat na jiţní pob eţí. Tato cesta skutečn stojí za to a nepochybn se vyplatí. Nejlepší volbou je p itom p jčit si auto a zamluvit si ubytování v n jakém apartmánu. By i na jiţní pob eţí pomalu, ale jist turistický pr mysl mí í, stále tu najdete mnoho míst, která jsou jím tém nepoznamenaná. Není patrn mnoho míst v Evrop , kde m ţete na n kolika desítkách kilometr zaţít to, co na Krét . Málokde se vám dnes stane, ţe máte velkou písečnou pláţ s krásn jemným pískem a pr zračným teplým mo em pouze pro sebe. Kréta však není pouze koupání a slun ní se, ale nabízí výborné turistické moţnosti. Jedinečné jsou výlety četnými sout skami. Sestupujete takto uprost ed načervenalých skal, které se vám tyčí nad hlavou aţ do výšky 200 m, cestou širokou na nejuţších místech jenom n co p es p t metr . Tato cesta, p i níţ vám d lají společnost pouze stádečka koz, pak ústí do krásné mo ské zátoky, kde na vás čeká obligátní písečná pláţ s koupáním v mo i. Zdatn jší turisté mohou vyrazit na vysokohorskou turistiku. Nejvyšší hora Kréty Psiloritis m í 2456 m, z jejíhoţ vrcholu je za p íznivého počasí krásný rozhled p es celou Krétu a naskýtá se vám tak pro St edoevropana zvláštní záţitek, kdy má mo e p ed sebou i za zády. Lidé v této části Kréty jsou vesničané, kte í se s vámi jsou schopni občas lámanou angličtinou dorozum t, i kdyţ se to však nepoda í, jsou velmi srdeční, milí a pohostinní. Jídlo je tu výborné a v této části Kréty není nijak p edraţené. Kréta je bezpochyby zajímavým místem pro zájemce o archeologii, kte í tu mohou shlédnout poz statky palác jiţ zmi ované minojské kultury (Knossos, Fastos, Zakros). Obyčejnému smrtelníku se však poz statky t chto bájných palác jeví pouze jako hromádky kamen a pot ebuje notnou dávku výkladu a p edstavivosti, aby si zašlou slávu t chto míst p edstavil.
163
Na Krét p sobí p edevším pravoslavná církev. Hlásí se k ní řŘ % obyvatel. Zejména její kláštery p sobily za druhé sv tové války jako ohniska protitureckého odboje a církev je tak na Krét spjata s národní identitou. Církev je na státu finančn nezávislá. adoví kn ţí podstupují pouze n kolikatýdenní vzd lání v klášterech a poté je jim p id lena farnost, která má své pole a pozemky. Obţivu pak získávají hospoda ením na této p d . Kréta si dokáţe člov ka podmanit svým kouzlem. Snad je to její krajina, snad čisté, teplé mo e, snad olivové háje, snad ona bezprost ednost a srdečnost jejích obyvatel, snad chu místního jogurtu s medem, snad to vše dohromady. Jan Sob slavský ml.
D TEM Plnou parou vp ed! To jsem celá já. Všude chodím pozd . Uţ jsem toho prošvihla spoustu, ale tohle bylo opravdu typické. Plán rodinné dovolené byl tento: prohlídnout Jind ich v Hradec, pokud moţno i se zámkem, u n jakého malebného jihočeského rybníčku rozbalit stany a p enocovat, „ráno“ v 10.42 úzkokolejkou z bodu A do bodu B (ovšem bez tatínka, ten nás jen hodí na vlak a p emístí se do bodu B autem), z bodu B dále společn autem na z íceninu Landštejn a pak se uvidí. Da ilo se. Z Jind ichova Hradce byli nejzajímav jší čápi na zámecké v ţi. Kousek od rybníku Komorník, v mod ínovém lese krásn von la mate ídouška a koloušek se pásl v jeteli. Prost pohádka. Snad za to mohla ta mate ídouška, ţe jsme vstali pozd . Narychlo jsme poskládali stany, v aut zhltli rohlíky, jen abychom stihli vytouţený vlak. Ten vlak totiţ m la být stará parní lokálka a tou my jsme ješt nikdy nejeli. Bude krásné, aţ majestátn odfukujíc vjede do malého venkovského nádraţíčka a my s celou parádou nastoupíme. 10.40 parkujeme u nádraţí. Super, stihli jsme to. Ale co to? Jen dlouhá ada starých voz . Plno turist v nich i všude kolem. „Tak kde je ta prastará chlouba pokroku? Ten vlak snad ani nemá mašinu! A uţ se píská. Tak rychle nastupovat!“ Nastrkala jsem d ti na první volný m stek u vagónu, a uţ se jelo. To se m ţe stát jenom mn : Naordinuju rodin parní vlak, dokonce ho i stihnu, ale nevidím ho. Kodrcáme se na nárazníku a p es hlavy lidí je vid t jen kou z lokomotivy a maliny v p íkopu. Ale cesta to byla p ekrásná! Krajina se začala vybarvovat. Civilizaci vyst ídaly nádhern divoké lesy, plné bor včí – inu Česká Kanada. Prvotní zklamání vyst ídal nával št stí, mysl se zklidnila ujišt ním, ţe d ti, které drţím za mikinu, moţná nevypadnou, a m napadlo, ţe je to vlastn jedno velké podobenství: 164
Jedu ve vlaku, slyším jeho píš alu, ale nevidím ho. Vítr mi čechrá vlasy, kou mi vhání slzy do očí, ale nevidím ho. Nevidím lokomotivu daleko vp edu, jen občas v zatáčkách mám pocit, ţe jsem n co zahlídla. Ale ona tam n kde je, jinak bychom p ece nejeli. A aţ vystoupím, p jdu a p kn zblízka si ji prohlídnu. Je to jako m j ţivot s Bohem. V ím v Boha, slyším Jeho slovo, ale nevidím Ho. Jeho Duch mi čechrá duši, s jeho vanutím p ichází n co, co vhání slzy do očí, ale nevidím Ho. N kde tam ale určit je. Občas mám dokonce pocit, ţe jsem i n co zahlídla… Aţ budu jednou na konci cesty, aţ vystoupím, p jdu a p kn zblízka si Ho prohlídnu. Kdyţ jsme v bod B vystoupili, schváln jsme se šli podívat úpln dop edu. Byla tam. Malá, udýchaná a p esto hrdá, nablýskaná parní krasavice. Stálo to za to. Navíc jsem zaţila na vlastní k ţi malé podobenství. Dokonce i ten pr vodčí, co mi vracel za jízdy, nad zábradlím, 60,- Kč ve dvoukorunách, m l v sob n co p íznačného. A totiţ, ţe kdyţ jsem Bohu vydala sv j ţivot, vrací se mi tato investice v drobných. V drobných poţehnáních, v drobných záţitcích, jako je t eba výlet úzkokolejkou, rozesmáté d ti, koloušek v jeteli,… Takţe plnou parou vp ed! Katka Rybáriková
ZE SBORU BRNO – HUSOVICE P átelství je zlatá brána, v nás, jen v nás je od té brány klíč ... V tomto duchu by mohly být charakterizovány dv p átelské návšt vy, které se uskutečnily na ja e tohoto roku, a to nejprve na p d brn nského husovického sboru a potom na oplátku na Vysočin , ve sboru prosetínském. Toto p átelství dvou sbor má p vod ve skutečnosti, ţe mnoho z nás husovických má k Vysočin a p ímo k malé obci Prosetín blízký vztah; bu odtud pocházejí naše rodiny, nebo tam dojíţdíme za prarodiči, anebo tam jezdíme na chalupy za odpočinkem a p i té p íleţitosti navšt vujeme ned lní bohosluţby často práv v Prosetín . P i t chto ned lních setkáních p i bohosluţbách v Prosetín jsme pozvali naše p átele do Brna do našeho husovického sboru. Návšt va se uskutečnila v ned li 24. kv tna. Kázal hostující fará Jára Coufal. B hem ohlášek nás prosetínští mile p ekvapili, nebo našemu sboru p edali p kný dar – obraz bratra Syrového, malí e ţijícího v Prosetín . Obraz s motivem Vysočiny, který jsme jiţ umístili ve sborových prostorách, nám bude p ipomínat sváteční chvíle této návšt vy. Po bohosluţbách byla na dvorku p ipravena vernisáţ fotek Ivana Ku áka, p i které zazpívala a na akordeon zahrála Sylvie Krbová. Aby si p išly na své i d ti, následovala klauniáda v podání divadelní společnosti Bilbo Compagnie. 165
Po tomto veselém p edstavení jsme se p esunuli pod slunečníky, nebo bylo horké letní počasí, a také proto, ţe zde byl p ipraven chutný ob d. Po p íjemné siest u kávy a moučníku jsme se společn odebrali do Technického muzea, kde se nás ujal tamní pracovník a v poctivé dvouhodinové prohlídce nám p edvedl staré hrací stroje, uličku emesel, zpracování ţeleza, vodní turbíny a mnoho dalšího. Tak se p iblíţila hodina odjezdu a s našimi p áteli jsme se rozloučili s p íslibem, ţe se brzy op t sejdeme, tentokrát v Prosetín . A slib jsme dodrţeli.
Do Prosetína jsme p ijeli hned za m síc, v ned li 21.6. Nutno íct, ţe Prosetín má velké kouzlo. Vesnice leţí v krásn krajin , kostel je tradiční, vymalovaný v barevné kombinaci bílé a ţluté, se starými d ev nými lavicemi a kulatým stolem Pán umíst ným uprost ed kostela. Účastníky bohosluţeb uţ p es t icet let ob tav doprovází na varhany paní varhanice Libuše Kapelová. Svou hru doprovází zp vem, takţe se p i menší účasti nikdo nemusí obávat toho, ţe se zp váci ocitnou v nesnázích. U kostela stojí prastarý statný dub, který se v lo ském roce umístil na čelném míst v sout ţi strom roku. Určit i díky hlasování nás, evangelík . Dub je vstupní branou na malebný h bit vek, za kterým se zvedají kopečky zvln né krajiny. Nevím jak místní, kte í si jiţ na své prost edí zvykli, ale návšt vníky musí tato prostá krása uchvátit. V Prosetín tentokrát kázal Št pán Hájek. Po bohosluţbách jsme se ješt zdrţeli v kostele, protoţe zde herec Láry Hauser zahrál p íb hy ze ţivota svatého Františka z Assisi. Pak jsme se p esunuli do Sokolovny, nebo se nás sešlo tolik, ţe bychom se na faru nevešli. Společný ob d nám velice chutnal, stejn jako dezerty, které v hojné mí e p ipravily zdejší sestry. Po káv a rozhovoru mládeţ zahájila p esun na h išt . Zde prob hl fotbalový zápas a klání v petanque. Také byla p íleţitost vyrazit na kratší procházku, kde jsme se mohli kochat výhledy do krajiny a nebo t eba objevit starý cihlový komín vápenky. Čas p íjemn ubíhal, aţ nastal čas rozloučení. Odjíţd li jsme s pocitem radosti a vd ku za moţnost t chto setkání. Št pán Hájek 166
LIDÉ ZE SBORU Brno II
Brno I 1. 9. 3. 9. 4. 9. 4. 9. 6. 9. 9. 9. 10. 9. 10. 9. 15. 9. 18. 9. 18. 9. 18. 9. 20. 9. 20. 9. 20. 9. 23. 9. 27. 9. 28. 9. 29. 9. 29. 9. 2.10. 2.10. 4.10. 6.10. 10.10. 10.10. 11.10. 12.10. 20.10. 22.10. 23.10. 26.10. 26.10. 27.10. 28.10. 29.10. 30.10. 31.10.
Sabina Flajzarová Jaroslava Velebová Dobromila Kop ivová Lydie Pospíšilová Drahomíra Matulová Bohumil Michal Michaela Tulisová Tomáš Vojtíšek Adam Hladký Jakub Marek Josef Švanda Ludmila Vacková Zdenka Hortová Pavla P ikrylová Alena Valentová Jan Sob slavský V ra Kubáčková Petr Lokaj Mariana Hájková Petr Herzog Petra Volánová Alţb ta Vlašicová Boţena Vondrová Jaroslav Sochorec Kate ina Zogatová Julie Štefflová Jan Oukropec Jaroslava Stratilová Ji ina Setínská Pavel Schwanzer Iveta V ţníková Vladimír Celer Karel Čápek Sv tlana Hrabovská Jacquelina Marková Alena Skalníková Jana Valešová Libuše Sob slavská
92 80 87 60 78 50 30 70 85 30 85 87 60 40 81 30 89 50 20 50 30 87 83 76 30 76 40 79 87 40 20 77 77 50 77 76 60 84
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
Pok t ni byli: 26.7. Tobiáš S ahel, nar. 200Ř 26.7. Daniela Surá, nar. 200Ř 26.7. Alex Mojmír McMillan, nar. 200ř
3.9. 3.9. 3.9. 5.9. 5.9. 7.9. 8.9. 8.9. 9.9. 10.9. 10.9. 11.9. 13.9. 18.9. 18.9. 20.9. 22.9. 22.9. 23.9. 23.9. 23.9. 24.9. 24.9. 24.9. 26.9. 28.9. 2.10. 5.10. 5.10. 5.10. 5.10. 7.10. 7.10. 10.10. 12.10. 14.10. 15.10. 16.10. 16.10. 16.10. 17.10. 17.10. 17.10. 167
Vlasta Brodská Jarmila Mauerová Petr Pe áz Bed ich Gottvald Ludmila Hančíková Eva Tomečková Sv tla Kuhrová Alena Boudová Zoltán Urbančok Jaromír Procházka Kamil Boháč Vlasta Zav elová Jan Liška Marie Kunderová V ra Feilerová Marie Klusáková Marie Šomková V ra Hrazdírová Marta Pánková Eva Prudká Petr Bouda Kornélia Kolá ová Gizela Studnicová Jan Budík Otmar Doleţal Ond ej Budiš Jan Šimsa Zde ka Juránková Dagmar Vlčková Milena Šimsová Ivana Neumannová Miluše Nováková Milan ádek V ra Ohnutová Zdenka Králová Marie Trlicová Valerie Kaštánková Ji í Pokorný Helena Vašíčková Albína Skutková Drahuše Musiolová Kv toslava Pr chová Zde ka Pustinová
84 84 50 89 86 76 50 20 84 83 81 88 76 87 85 84 82 80 86 79 50 30 81 60 89 30 80 85 82 77 60 79 78 80 79 93 95 88 82 78 89 82 77
let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let let
Oddáni byli: 4.7. Ji ina Bušovová a David Blaţek 8.8. Kate ina Nerudová a Radek Sedlák 8.8. Maike Irmgard Freytag a Ji í Pitrocha 21.8. Sylva Vespalcvová a Martin Siničák 22.8. Karla Kalousková a Lukáš Grali ski 19.9. Gabriela Sládková a Michal Kovalčuk Rozloučili jsme se: 24.7. Eduard Hanuš, nar. 1ř14 2.7. B etislav Langer, nar. 1ř33 28.7. Milada Buršová, nar. 1ř17 28.8. Milada Nykodýmová, nar. 1ř23 28.8. Marie Šmídová, nar. 1921 4.9. Laura Bedná ová, nar. 1ř1ř
19.10. 19.10. 20.10. 21.10. 23.10. 23.10. 24.10. 25.10. 25.10.
V ra Bartušková Emil Loubal Pavla Koutná Milada Veselá Vlasta Pindejová Old iška Pe ázová Silva Hájková Olga Marková Hana Mrázková
82 77 80 85 83 76 75 70 30
let let let let let let let let let
Pok t na byla: 6.ř. Leona Anna Komárková, nar. 2009 Oddáni byli: 5.9. Petr Vlach a Eva Popelá ová Rozloučili jsme se: 14.Ř. Libuše Hluchá ová, nar. 1ř26 17.Ř. František Vraspír, nar. 1ř20 1Ř.Ř. David Tydlitát, nar. 1ř74
Kéž bychom to um li, zpívat písn chvály, i když se nám neda í vše, jak jsme si p áli. Kéž bychom svou písničkou mohli bližním íci, že je m že pot šit Pán B h milující. dodatek EZ, z písn 610
BUDE íjnové hudební nešpory Konají se v ned li 4. íjna 200ř v 1ř.30 hodin v Červeném kostele. Účinkuje: Ensemble Opera Diversa ídí koncertní mistr Jan B lohlávek. Sólo: Lucie Kašpárková – soprán. Program: F. I. A. T ma, W. A. Mozart, O. Kyas, L. Janáček, J. S. Bach, A. Dvo ák. Biblické zamyšlení: Mgr. Olga Tydlitátová. Projekt podporuje statutární m sto Brno. Dobrovolné vstupné bude v nováno st edisku Diakonie ČCE v Myslibo icích.
Ekumenické bohoslužby V ned li 1Ř. íjna se op t konají tak jako v d ív jších letech společné bohosluţby sbor p ti církví p sobících ve st edu Brna, p i nichţ slavíme veče i Pán . Letos jsme k nim pozvali hosta, p edsedu Ekumenické rady církví bratra Pavla Černého. Zpívat bude p vecký sbor CB. Tak jako v minulých letech byla volena postupn liturgie jednotlivých církví, tentokrát kaţdá církev p ipravila jednu část bohosluţeb. Začátek je v 10 hodin v Červeném kostele. 168
Kavárnička 7.10. Pel - mel 14.10. Hudební odpoledne, studenti konzervato e 21.10. Vypráv ní bratra fará e Jana Pokorného 28.10. Státní svátek - program dle dohody
Sborový rozhovor v Brn
I
Bude se konat v pond lí 1ř. íjna a promluví p i n m paní Martina Čermáková o D tské misii. Začátek v 1ř hodin. Bliţší informace na stránkách www.detskamisie.cz. Srdečn zveme.
Dny d v ry Druhý íjnový víkend, ř. – 11. 10., p iláká do Brna mladé lidi, kterým je blízká komunita v Taizé, tedy modlitba a písn ekumenického společenství brat í, kte í ţijí v malé francouzské vesničce. Akce má název Dny d v ry v Brn a krom modlitebního setkání organizáto i p ipravují biblické úvody a r zné workshopy. Účastníci setkání budou p ijati v domácnostech brn nských k es an . Více informací o registraci účastník , p ípadn nabídce ubytování m ţete nalézt na www.dnyduvery.cz.
foto: Dny d v ry ve Zlín 2007
Seniorátní setkání mládeže Podzimní školka mládeţe brn nského seniorátu se tentokrát uskuteční v Nosislavi od 16.-1Ř.10. Tematicky bude školka zam ená na dialog s islámem. P ednášet bude doc. Pavel Hošek z ETF UK. Bliţší informace a p ihlášku naleznete na www.embs.cz. 169
ZE STARŠOVSTVA Brno I B hem prázdnin se poda ilo realizovat úkol, který jsme ešili n kolik let. Byl po ízen nový nábytek do sborového sálu a zlepšena jeho akustika. Dále byla opravena st echa sborového domu na Opletalov a dokončen nát r oken. Prázdninový sborový pobyt na Blaţkov prob hl k plné spokojenosti všech zúčastn ných. Staršovstvo schválilo plán sborové činnosti na p íští období, navrhlo kandidáty do nového seniorátního výboru, projednalo ţádosti o k est a ešilo vyuţití nov opravené sklepní místnosti. Samostatn se sejde komise, která plánuje stavbu nového objektu na Pellicov ulici. Sborový rozpočet se vyvíjí podle plánu, i kdyţ je z ejmé, ţe p íjmy z nájemného budou letos niţší vzhledem k hospodá ské krizi, která se tímto zp sobem dotkne i našeho sboru. Ji í Gruber
Brno II Zá ijová sch ze staršovstva se p ipravuje na 14. zá í, po p edpokládané uzáv rce tohoto čísla Setkávání. Očekáváme, ţe staršovstvo bude moci m.j. rekapitulovat d ní ve sboru v uplynulém lét a rozhodnout o zbývajících stavebních úpravách v Blahoslavov dom . Dále má staršovstvo projednat podrobný kalendá akcí ve sboru do konce kalendá ního roku, rozhodnout o poţadavcích na poskytnutí prostor v Blahoslavov dom pro Diakonii a brn nský seniorát, vyjád it se k návrh m na zm ny církevního z ízení, navrhnout kandidáty k volb do seniorátního výboru a zahájit p ípravu volby nového staršovstva sboru – v p íštím roce ji bude zapot ebí vykonat. Jaroslav Vítek
Brno - Židenice Na první sch zi staršovstva po prázdninách jsme se nejprve vrátili k vyda ené sborové ned li, jeţ se konala koncem června. Staršovstvo vyslovilo uznání a dík všem organizátor m a p edevším mládeţi, která jako součást odpoledního programu p ipravila divadelní p edstavení s názvem O marnotratném synu Bohumilovi. – Krom rozd lení sluţeb na následující m síc a plánování nejbliţších oprav (vymalování modlitebny, sanace vlhkého zdiva v kuchy ce) jsme jednali o programu a hostech podzimních sborových večer . Rovn ţ jsme začali p ipravovat volbu 2. fará e sboru, která prob hne koncem íjna (kandidátkou je dosavadní seniorátní fará ka Romana Špačková). Na záv r sch ze jsme ješt stihli navrhnout n které kandidáty pro volbu člen seniorátního výboru a bratr kurátor rovn ţ okomentoval materiály k navrhovaným zm nám Církevního z ízení. L. Švanda
170