konfirmandé
p vecký
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn I Betlémský kostel, kostel J. A. Komenského (Červený kostel) Opletalova 6, 602 00 Brno, tel: 542 211 453, 542 210 332 email:
[email protected], http://brno1.evangnet.cz kazatelé: Ji í Gruber, Olga Tydlitátová kurátor: Václav Matoulek
18:00 mládeţ
Čtvrtek: 10:00 klub otev . dve í 17:00 biblická
Pátek: 18:30
Ned le: 10:00 ned lní škol 11:00 setkání na fa e
EVANGELICKÁ CÍRKEV V BRN
ned lní
Farní sbor ČCE v Brn - Husovicích Netušilova 26, 614 00 Brno, tel: 545 212 420 email:
[email protected], http://husovice.evangnet.cz kazatel: Št pán Hájek kurátor: Vladimír Zikmund
Kocián
Ned le: 9.00 škola
10:00 setkání v Losov sále
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brn II Blahoslav v d m, Lidická 79, 602 00 Brno, tel: 541 212 469 email:
[email protected], http://brno-ii.evangnet.cz kazatelé: Jaroslav Vítek, Ond ej Kolá kurátor: Jaroslav Kučera
Farní sbor ČCE v Brn - Ţidenicích Kostel Jílkova 74, fara Konečného 8, tel: 530 324 052 email:
[email protected], http://zidenice.evangnet.cz kazatel: Pavel Kašpar, senior kurátor: Miroslav Ma ák seniorátní fará i: Romana Špačková, Ji í Šimsa Diakonie ČCE – st edisko v Brn Hrnčí ská 27, 602 00 Brno, tel: 549 242 279, 541 248 401 email:
[email protected] http://brno.diakonie.cz editel: Jan Sob slavský
biblická
hodina
setkání
ned lní
p vecký
Setkávání – brn nský evangelický m síčník. Ročník 2009 (XI). Vydávají sbory Českobratrské církve evangelické Brno I a Brno II. Odpov dní redakto i: Ji í Gruber, Jaroslav Vítek. Obálka Iva T mová. Registrováno pod číslem MK ČR E12109. Vychází 10x ročn s finanční podporou Magistrátu m sta Brna. Doporučená cena jednotlivého čísla 12 Kč. Roční p edplatné 120 Kč, sponzorské 150 Kč. Adresa redakce: 602 00 Brno, Opletalova 6
19:30
Pátek:
Biblická pro d ti
20:00
Ned le:
9:00 škola
10:00 setkání v modlitebn
18:30
Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociáln právní Opletalova 6, tel: 542 221 741, email:
[email protected] St ední zdravotní škola Evangelické akademie Šimáčkova 1, 542 213 593, email:
[email protected], http: // www.eabrno.cz editelka: Hana Svobodová
ÚVODNÍK - Počítáš s tím, že máš pro červnové Setkávání dodat úvodník? - Musím p iznat, ţe vlastn ani ne, nevím, o čem bych psal. Uvaţte, ţe jsem byl n kolik m síc od kaţdodenní reality i sborového ţivota od íznut nemocí. - Tak napiš t eba práv o tom, cos v ten čas prožíval! - Vyhovím nap l: Nic nového psát nebudu, ale zopakuji prost t i namátkové vzpomínky, jimiţ jsem nedávno odpovídal na podobný dotaz našeho vnuka. )()( (MODLITBA) Jeden milý spolupacient se tiše modlíval za pomoc v bolestech a za své uzdravení. Byli jsme si blízcí. P iznávám však, ţe já ani v nemocnici jsem se za vlastní zdraví skoro nemodlil. Modlím se p edn za Boţí království a za napln ní Kristova díla ve sv t . Nechci Pánu Bohu určovat, co by m l prokázat mn , spíš mu p i zp tném pohledu d kuji, n kdy dojat, za všechna jeho milosrdenství, která jsou nová kaţdého jitra a činí m š astným člov kem. – Ale p ece jen se člov k vlastn modlí vţdycky také sám za sebe, a to v modlitb Pán : „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ To je prosba za naše kaţdodenní základní pot eby, i ty fyzické, včetn zdraví. Taky jsem si hodn četl ţaltá a s ţalmistou proţíval jeho lkání i volání po Boţí záchran a pomoci. Za Boţí ochranu se pro m ovšem p imlouvali mnozí jiní (tak jako já jsem na l ţku prosil za ty, kdo jsou v tísni). Práv takových p ímluv se asi týká Jakubovo sv dectví, ţe „velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého“. Solidarita brat í a sester mi byla znamením o v čné solidar it samotného Hospodina. Nakonec ješt zkusmá otázka: Kdyţ se za n koho modlíš, je nezbytné, aby to ten člov k v d l? Nejsou vposledu mnohem d leţit jší neţ „informace o mých p ímluvách“ práv samy trvalé p ímluvy, by skryté? A není vlastn nadevše d leţité jen a jen to, ţe Pán naše zajíkavé prosby rád slyší a ze své svobodné milosti vyslýchá? Neobrací k nám dokonce ješt d ív, neţ jsme vzali na jazyk slovo, svoji laskavou tvá ? )()( (ZÁ E) Chodby ve druhém pat e onkologického ústavu slouţí jako pr chozí výstavní sí . Jako hospitalizovaný i ambulantní pacient jsem t mi místy rád procházel. Vystavované obrazy rozmanitých autor skoro pokaţdé zaujmou tak, ţe se p ed nimi člov k s chutí zdrţí. Rozhodn to platilo v únoru o zcela nevšední kolekci, sloţené z ady portrét kreslených uhlem i z barevných kvaš a olejomaleb. Desítky velkých obraz byly nejen rozv šené t sn jeden vedle druhého, ale také všeliskde umíst né na malí ských stojanech nebo voln postavené p ímo na podlahu p i zdi. Jako by malí své um lecké 121
sv dectví nemohl utlumit, ale hnán n jakým vnit ním p etlakem musel sd lit všude všem, jak vidí sv t. Zajímalo m tedy, jak sv t vidí. Ta kvanta zobrazených postav, zjiš uji, nejsou sériov schematické kresby. Nemocní sedící v čekárnách, d lníci na stavb , v tšinou chudí lidé v nejvšedn jších situacích – kaţdý z nich má svou p esv dčivou, nezam nitelnou tvá , sv j osud, svou jedinečnou hodnotu; portrétista k nim p istupoval pokorn jako k bliţním nesoucím b ím ţivota a zpodobil je s respektem k jejich nestrojené konkrétnosti. Bylo mi, jako by nad jejich šedivým osudem zá ila Boţí láska k chatrnému člov ku. To pak vzácn zá ilo i do mých šedých dn léčby, komplikované rekonvalescence a pocit nejistoty. H ejivý klad malí ova pohledu na náš nedokonalý sv t se dal vycítit posléze také za jeho barevnými temperami r zných – často hodn nevábných – zákoutí a pláck z pr myslového prost edí. Slovem: na nečekaných místech citelné povzbuzení a projasn ní naší lopotné pouti ke zdraví! (Pot šení nejv tší nás ovšem čekalo aţ na konci, kdyţ jsme zjistili, ţe tv rcem t chto profesionáln dokonalých výtvarných sv dectví je náš milý bratr, jazykov dec, teolog, myslitel – Mgr. Ji í Farský z husovického sboru, který za totality proţil na Ostravsku čas svého kádrového vyloučení jako prostý stavební d lník. Viz také článek v Setkávání 200ř/3.) )()( (VYZNÁNÍ) Po operaci p išly nelehké týdny chemo- a radioterapie. M j prázdninový obvodní léka na Vysočin mi p ed mnoha m síci sv il: „Nebude to procházka r ţovým sadem, občas se vás pokusíme skoro zabít s cílem, ţe váš nádor zabijeme o chvíli d íve, ale za ten boj to určit stojí.“ Dopady terapie byly v mém p ípad vskutku velice stís ující. P i kaţdodenním vystavení paprsk m automatického lineárního urychlovače ve mn bývala malá dušička, všecko jsem proţíval jako tajemné a nebezpečné… Jednou m p i tom napadlo vybavit si zpam ti Nicejsko-ca ihradské vyznání. Ukázalo se kupodivu, ţe to tiché p erecitování se náhodou na vte inu kryje s dobou trvání oza ovací dávky. Od onoho dne jsem pod radiační p ístroj často uléhal s tímto mohutným vyznáním víry skoro uţ bez pocit ztracenosti. Provázela m pokorná jistota, ţe jsem v rukou Stvo itele „všeho viditelného i neviditelného“ (i toho, co je mi momentáln skryto) a ţe všecko je to stvo eno skrze jediného Pána, Jeţíše Krista, jenţ pro naši spásu sestoupil z nebe a jehoţ království bude bez konce. Tím bylo všecko záhadné a ohroţující jakoby p ekryto. Zjistil jsem, ţe se na léčebný rituál pojednou m ţu i jaksi t šit. )()( Pon kud nezvyklý úvodník, soudím. Jde v bec ješt o úvodník, a ne o neskromnou sebeprezentaci? To uváţí laskavý čtená sám, a autor t chto ádk mu dává p edem naprosto za pravdu. Ctirad Novák 122
JAK SE TO D LÁ Jak se volí synodní rada? Volb synodní rady p edchází pr zkum ve sborech a seniorátech. Kaţdé staršovstvo a kaţdý konvent m ţe na kaţdé ze šesti míst navrhnout jednoho kandidáta. Na synodního seniora byl v celé církvi navrţen pouze jeden dosavadní synodní senior Joel Ruml. Ten ovšem podmínil souhlas s kandidaturou výsledkem mimo ádného synodu, který m l projednat krádeţ deseti milión z fond povšechného sboru. Na prvního nám stka z ad kazatel bylo navrţeno p t kandidát , volbu by však p ijali pouze dva. Na druhého nám stka bylo navrţeno dalších šest jmen, ale volbu by p ijal pouze jeden. Je vid t, ţe po funkcích se v naší církví netouţí. Ale n kdo tu viditelnou církev ídit musí... Joel Ruml se nakonec rozhodl kandidovat a byl zvolen hned v prvním kole 66 hlasy, Ř synodál se zdrţelo a jeden lístek byl neplatný. Jako druhý nám stek byl zvolen 42 hlasy fará Daniel Ţenatý z Pardubic, protikandidát Pavel Kašpar získal 2ř hlas . Brn nský senior byl zvolen v dalším kole druhým nám stkem 61 hlasy, p ičemţ 12 synodál se zdrţelo. Kaţdá úsp šná volba byla provázena p ejným potleskem a krátkým slovem zvoleného. Joel Ruml vyjád il pokorné p ání pokračovat v práci aspo dob e. Danu Ţenatému, který jiţ jednou v synodní rad byl, pop áli všichni hodn moudrosti. Pavel Kašpar pravil, ţe mu bylo trapné být jediným kandidátem na jedno místo, neumí ani církevní právo, ani účetnictví, také teologie nic moc, ale d v ru se bude snaţit nezklamat. Následovala volba t í laik . Kdyţ jediný kandidát na funkci synodního kurátora Pavel Stola oznámil, ţe funkci p ijmout nem ţe, synodály mírn zamrazilo. Ale ešení jiţ bylo p ipraveno. Na míst samém byli p edstaveni t i kandidáti, kte í byli ochotni funkci p ijmout: kurátorka Českého Brodu Lia Valková, n kdejší synodní kurátor Zden k Susa a p edseda Jeronýmovy jednoty Ji í Tomášek. Hned v prvním kole byla 42 hlasy zvolena synodní kurátorkou Lia Valková (Zden k Susa dostal 22 a Ji í Tomášek 7 hlas ). S viditelným dojetím p edstoupila p ed mikrofon, pod kovala za d v ru a poprosila o pomoc Ducha svatého. V dalších kolech byl prvním nám stkem znovu zvolen 47 hlasy Pavel Stola , který se zavázal, ţe n které dramatické chvíle se v synodní rad jiţ nebudou opakovat. Druhou nám stkyní byla ze t í kandidát zvolena starostka obce Moraveč Eva Zadraţilová. Slavnostní uvedení nové synodní rady se bude konat p i zvláštním zasedání synodu 21. listopadu. Do té doby bude pokračovat ve funkci dosavadní tým a noví členové se budou účastnit sch zí jako pozorovatelé. Ji í Gruber 123
Nov zvolená synodní rada
P edstavení nov ordinovaných se stalo na synodu jiţ tradicí 124
BYLO Had z Čáslavi aneb o strachu na r zný zp sob 2ř. b ezna odpoledne se v Blahoslavov dom uskutečnilo vystoupení divadelního uskupení čáslavské evangelické mládeţe Abakuk. Nejednalo se ovšem o tradiční divadelní hru. Vystoupení s názvem „Had“ bylo spíše pozoruhodnou a promyšlenou kombinací divadla, filmu (v n mţ se objevili stejní herci, které jsme vid li na jevišti) a vlastních písní, doprovázených kapelou. Hlavním tématem p edstavení byl strach – a je pravda, ţe člov ku b hem sledování hry občas b hal mráz po zádech. Jak jsme se mohli dov d t z letáčk , p iloţených jako jakési vysv tlení pro diváky, vycházeli auto i z pojetí strachu u evangelického teologa Paula Tillicha. Ten rozlišuje strach ze smrti, který ovládal starov kého člov ka, strach z viny a zatracení, který byl typický pro st edov kou církev, a strach z nesmyslnosti, jímţ tak často trpí dnešní člov k. Všechny tyto t i strachy byly skv le inscenovány pomocí krátkých p íb h , obraz a podobenství. P edstavení Had nám p ipomn lo, ţe strach – a uţ má jakoukoli podobu - je nerozlučným souputníkem zla. A dokud bude na sv t h ích, bude i strach vít zit v našich srdcích. Tu dobrou zprávu, ţe uţ nás sev ení našich úzkostí nemusí dál dusit, protoţe tu díky Bohu byl jeden, který se ani hadího stisku nebál, nám ovšem čáslavští mládeţníci našt stí nez stali dluţni. Ond ej Kolá
Tajný výlet s Ned lkou V sobotu 26.4. se d ti z ned lky sboru Brno II se svými rodiči vypravily do krásné p írody Drahanské vysočiny. Náš výlet se nesl ve st edov kém duchu. Kaţdá rodina m la za úkol vyrobit si vlastní erb. N které d ti si s sebou vzaly i d ev né meče. To bylo vše, co jsme účastník m prozradili. Místo, kam jedeme, i další podrobnosti m ly z stat v tajnosti. Na nádraţí jsme rodiny spojili do skupinek po dvou aţ t ech rodinách. A kaţdá skupinka si vymyslela své rodové jméno. Vyráţeli jsme z hlavního nádraţí sm r Česká T ebová .Vlak m l zpoţd ní a nev d li jsme, jestli na nás lokálka ve Skalicích, kde jsme m li p estupovat, počká. Bylo by to nep íjemné, nestihli bychom uţ vše, co jsme si naplánovali. Pr vodčí ale zavolal na stanici a za ídil, aby na nás lokálka počkala. Ve vlaku jsme s Josefem rozdali první dva úkoly. Kníţata, hrab nky, hrabátka a princátka museli poskládat rozst íhaný hrad Bouzov a poznat, o který hrad jde. Druhým úkolem bylo p i adit erby ke správným rod m. To sice dalo našim milým urozeným hlavám trochu zabrat, nicmén nakonec to všechny zvládly. Podobn lad né byly i další úkoly po čas výletu. 125
Vystoupili jsme ve Velkých Opatovicích u Drahanské vysočiny a zamí ili k zámečku. Jeho součástí je nové kartografické muzeum. Kaţdý z nás si jist v muzeu našel své. D ti d ev né skládačky, dosp lí zase staré mapy Moravy, Brna nebo Rakouska-Uherska. Nádherná byla obrovská plastická mapa Moravy uprost ed muzea. Po návšt v muzea jsme se prošli okolím Velkých Opatovic, navštívili místní arboretum a občerstvili se v hosp dce „Stará škola“. Posiln ni kofolou, kávou a bramb rkami jsme se vydali na poslední kus naší cesty - na nádraţí. Tak tak jsme se vešli do jednovagonové lokálky a p íjemn unaveni jsme se nechali dovézt do Brna. Klára N mečková
Sborový cyklovýlet Brno I se letos uskutečnil v sobotu 18. dubna. Po lo ských zkušenostech, kdy se termín n kolikrát posouval kv li nep íznivé p edpov di počasí (i kdyţ nakonec počasí tak špatné nebylo) aţ do zá í, stanovil bratr fará termín pevn uţ v zim . Trasu navrhl a vedl Petr Zukal. Za slunečného rána jsme se sešli v 9:00 v Bystrci – část ve smyčce Rakovecká, část u Rakovce. Bylo nás 12 cyklist a jedno dít v sedačce. Začátek byl ve znamení Mrštíkovy Pohádky máje: lesní silničkou 3 km do kopce k Ríšov studánce a po dalších dvou kopcích k Helenčin studánce. Od Velké ceny nás čekal dlouhý sjezd do Ostrovačic a rovinka do Rosic. Z hlavní silnice jsme odbočili do Chroustovského údolí, kterým jsme mírn stoupali aţ k cyklokrosové vloţce, která nás zavedla do Domašova. Zdejší hospodu jsme vypustili, p ejeli do obce Jav rek a dlouhý sjezd po lesní silnici nás zavedl do Hvozdce, kde jsme v občerstvení u koní doplnili tekutiny a posílili se gulášovou polévkou a uzeninami. Z bou ky, která hrozila, bylo jen pár kapek. Pochvalovali jsme si, ţe vše probíhá podle plánu, kdyţ v okamţiku odjezdu Jirka zjistil, ţe má prázdné p ední kolo. Po napumpování kolo chvíli drţelo, ale u lávky pod hradem Veve í se ukázalo, ţe vým na duše je nutná. Ač odborník na duše (lidské), Jirka tuto práci rád p enechal technik m. Lávkou jsme p ejeli na levý b eh a podél skoro vypušt né p ehradní nádrţe – údolím tekla jen malá íčka – jsme dojeli na Osadu, kde jsme se po občerstvení rozloučili a rozjeli dom . Výlet prob hl v pohod za p kného počasí, bez zran ní a nehod jsme najeli p es 40 km. T šíme se na další výlet. Jan Franc 126
Návšt va partnerského sboru z Basileje
se letos uskutečnila v prvních májových dnech. Zúčastnilo se jí dev t člen sboru Francouzské reformované církve v Basileji, první t i p ijeli vlakem ve čtvrtek večer (kv li bou ce vypadla elekt ina a vlak skončil p ed Brnem), v pátek ráno další čty i autobusem a poslední dva vlakem dopoledne. Dopolední procházka m stem byla poznamenána ohlášeným pochodem extremist : t ţkood nci v černých uniformách uzav eli nám stí Svobody a hlavní ulice, v ulicích byla vid t i vojenská technika. P esto se nám poda ilo ukázat host m novou i starou radnici, Zelný trh a Petrov, kde jsme se na m sto podívali z vyhlídky na v ţích kostela. Po společném ob d na fa e (svíčková s houskovým knedlíkem) si naši hosté prohlédli slavnou brn nskou vilu Tugendhat. Potom jsme se auty (tramvaje v centru kv li pochodu extremist nejezdily) p esunuli na Červený vrch, p šky jsme došli na lesní vyhlídku, odkud jsme m li jako na dlani moderní architekturu brn nského výstavišt . Sobotní autobusový výlet do Zlína byl pro nás velkým záţitkem. Docent Hlaváček, d kan technologické fakulty Univerzity Tomáše Bati ve Zlín , nás nejprve vyvezl editelským výtahem na st echu slavné administrativní budovy č. 21, kde sice studen foukalo, ale odkud bylo vid t celé moderní m sto jako na dlani, včetn klasických červených domk , které nechal Tomáš Ba a postavit pro své zam stnance. Následovala prohlídka Muzea obuvi, kde jsme se dozv d li mnoho zajímavého o botách. Ţe obouvání je skutečná v da, nás p esv dčila p ednáška doc. Hlaváčka v zasedačce d kanátu, o tom, jak zkoumali obuv Ötziho, prav kého lovce nalezeného na ledovci v Alpách. 127
Ob d z vlastních zásob jsme si dali na fa e funkcionalistického kostela ve Zlín . Vraceli jsme se p es Brodek u P erova, kde jsme si prohlédli zvona ství Marie Tomáškové Dytrychové. Je obdivuhodné, jak lze odlévat zvony – tuto vysoce náročnou činnost spojující techniku a technologii s um ním – v primitivních podmínkách v tší k lny a dvorku. Zvona i se s námi rozloučili zvonkohrou v Brodku na návsi, která nám zahrála lidové písn i klasiku. Pak uţ následovala jízda do Brna. Na Rohlence jsme se rozloučili s B lehradovými. Touto cestou také chceme pod kovat Miloši B lehradovi za bravurní tlumočení všech výklad (bylo jich hodn ) do n mčiny nebo francouzštiny, takţe naš i hosté z Basileje byli o všem plnohodnotn informováni. P i ned lních bohosluţbách v Červeném kostele s Veče í Pán kázala nová fará ka basilejských Daphne Reymond o podobenství o dve ích. Po bohatém ob d na fa e jsme našim host m ukázali Betlémský kostel a vystoupali na Špilberk, kde jsme se kochali zvonkohrou (také dílo Dytrych ) a výhledy na Brno a okolí. Program t ídenní návšt vy, který p ipravil hlavn bratr kurátor Matoulek, byl bohatý, všem se moc líbil. Pod kování pat í také sestrám z k es anské sluţby, které se postaraly o vynikající stravu. Jan Franc a Marie Melicharová
Rozhovor s Joan De Vee Dixon p ed jejím varhanním koncertem dne 7. června 200ř v 1ř:30, po ádaném v Červeném kostele v rámci hudebních nešpor . Milá Joan, díky Tvé ochot posloužit našemu evangelickému sboru svou hrou, projevenou loni v červenci, kdy jsi vystupovala na festivalu Americké jaro, dnes víš o kostele J. A. Komenského a našem sboru možná víc než leckterý brn nský obyvatel. Co T p im lo účastnit se tohoto festivalu, organizovaného Mezinárodní společností Antonína Dvo áka? Narodila jsem se ve stát Iowa, zhruba uprost ed Spojených stát . Vyr stala jsem na farm a dob e si pamatuji návšt vy vesnice Spillville, kdyţ jsem byla malá. Tato vesnice má pouhých 375 obyvatel a jenom jeden kostel (katolický), ale je dob e známa tím, ţe tam v roce 1Řř3 strávil léto Dvo ák. Místní obyvatelé mají stále rádi hudbu a po ádají festivaly. Seznámila jsem se zde s organizací Czech Heritage Partnership (Partnerství českého d dictví), kde jsem byla p edstavena slavnému českému pianistovi Radoslavu Kvapilovi. Díky tomuto 128
spojení mne potom pan Kvapil poţádal, abych vystoupila na American Spring Festival (Americkém jarním ferstivalu). I tak se nám zdá stále neskutečné, že osoba Tvých mezinárodních zkušeností a ohlasu se účastní vystoupení kdesi na druhé stran zem koule, v jakési České republice. Vystupovala jsi v koncertních halách v Londýn , New Yorku, Benátkách, Izraeli nebo v Pa íži. Tento rok (mimo koncert v Olomouci, v Brn a jinde) budeš hrát i v Uničov , jakési Velké Byst ici, Kamenici? Myslím si, ţe by hudba m la být pro všechny. Pan Kvapil tento názor sdílí. Je d leţité nabízet koncerty v malých i velkých m stech. V tšina t ch malých kostel , kde jsme loni hráli, byly plné, ba p epln né. A bylo to v dubnu a bylo velmi chladné jaro. A protoţe jsem sama z malého m stečka, váţím si malých obcí, které si libují v hudb . Jsem vd čná za všechny p íleţitosti, které se mi naskytly, malé i velké. Náš sv t, ve kterém žijeme, je opravdu malý. íká se, že hudba doslova spojuje kontinenty. Byli pro Tebe Antonín Dvo ák, nebo v současnosti Radoslav Kvapil, takovým podn tem, že Ti je česká hudba tak známá a blízká? Možná, že už Dvo ák, tehdy ve Spillville, nedaleko od míst, kde ses Ty narodila, začal vytvá et pomyslné mosty mezi námi. Navštívila jsi n kolikrát Dvo ákovu Nelahozeves, hrála jsi a chodila v místech, kde Antonín Dvo ák žil a skládal. Proč? Je to zvláštní pocit, kdyţ jdete a hrajete ve stopách velkého Mistra. Cítíte spojení a zodpov dnost v či jeho hudb . Málo lidí si uv domuje, ţe byl Dvo ák výborný varhaník a b hem svého pobytu ve Spillville hrál na ranních mších skoro kaţdý den. Je to vţdy mimo ádný pocit, kdyţ hrajete na stejných klávesách, jako hrával on. Víš, že klavírní virtuos a zakladatel Mezinárodní společnosti Antonína Dvo áka Radoslav Kvapil byl po adu let členem brn nského evangelického sboru? V d la jsem, ţe u Vás hrával,ale je pro m Jsem vd čná za tuto informaci.
nové,ţe je členem vaší církve.
Jeho nedávný cyklus koncert v USA u p íležitosti státního svátku ČR 2Ř. íjna 200Ř organizovala Tob blízká paní Betty McGuinnis. Známe ji jako organizátorku celé ady brigád skupin Američan , kte í pracovali nap . v Betlém v Kloboukách u Brna, v B lči, v Letohradu a jinde. Jste ob členky téhož sboru, ekni nám n co o n m? Náš sbor se jmenuje First Presbyterian Church v Cumberlandu, ve stát Maryland. Soust e ujeme se nejen na misii v našem m st a okolí, ale podporujeme i adu projekt v chudých zemích. Te nap íklad výrazn dotujeme stavbu školského areálu v Pákistánu. Nedokáţeme pomoci všem, a proto poskytujeme na dobré akce alespo p ísp vky. Tak se stalo loni i v projektu “Otev ených dve í” vašeho Červeného kostela. Vloni v lét ses pochvaln vyjád ila k p vodním varhanám v Červeném kostele. Stačila Ti p ekvapiv krátká chvíle, abys naše 129
varhany poznala. Zažíváš také situace, že nástrojích, o jejich stavu nic nevíš?
jsi
nucena
hrát na
Varhany jsou jako malé d ti. Všechny jsou jiné, všechny mají svoji vlastní osobnost. A mohou být velice temperamentní. I kdyţ cvičíte a p i zkoušce je všechno dokonalé, m ţe se stát, ţe budou varhany zlobit p i vystoupení (a to je desetkrát jist jší, kdyţ je tam biskup). Mohla bych Vám vypráv t hodn takových p íb h . Varhaník se musí naučit zachovat k lid, kdyţ se n co neda í, a p ípadn improvizovat. Na svých internetových stránkách mám spoustu legračních historek (všechny pravdivé) pod titulem: “The Perils of Practicing.” Jaká byla Tvoje cesta ke h e na varhany? Byla jsi spíš zázračné dít s výjimečným nadáním, nebo mezinárodní obdiv, který dnes sklízíš, vychází spíše z píle? Kolik hodin týdn asi cvičíš? Celé d tství jsem chodila na hodiny klavíru. Byla jsem pr m rná, tedy ţádné zázračné dít . N kdy jsem vydrţela hrát hodiny. Jindy m k tomu museli rodiče nutit. Kdy jsem začala chodit na konfirmační cvičení (v 7.– Ř.t íd ) v našem sboru v Iow (Zion Lutheran, Jubilee), začala jsem se tajn vkrádat nahoru k varhanám. Kdyţ se na to p išlo (o dva roky pozd ji), uţ mi to docela šlo, a tak m k tomu pustili. Mým prvním úkolem bylo hrát na rodinné svatb . Te mé pravidelné cvičení p erušuje spousta pracovních a administrativních povinností. Ale kdyţ se p ipravuji na velký koncert, cvičím aţ Ř hodin denn . ekneš nám n co o svých pocitech b hem hry, kdy z k ru od varhan na posluchače obvykle mnoho nevidíš? Není to nevýhoda, že varhaník hraje publiku vlastn do zad, že není p ed posluchači vp edu? Ano, p ála bych si, aby mne obecenstvo p i h e na varhany mohlo pozorovat. Myslím, ţe je zajímavé vid t, jak p i tom nejen ruce, ale i nohy “lítají”. N které kostely mají za tímto účelem videokameru a vp edu v kostele plátno. Já sedím ráda čelem k oltá i, jak to bývá v českých kostelech. V USA bývají varhany opačným sm rem (viz Váš II. sbor na Lidické), coţ znamená, ţe varhaník musí sledovat bohosluţby v zrcadle. Víme o Tob , že jsi studovala teologii, jsi kazatelkou, profesorkou na univerzit ve Frostburgu, koncertuješ r zn po sv t , učíš své žáky - jak to vše v bec stíháš? Jaké máš záliby krom hudby, jak odpočíváš? To je dobrá otázka! N které dny se v nuji více tomu, jiné onomu. N kdy musím prost íci “ne”. Moje univerzita podporuje mé cestování a moji kolegové jsou ochotni m b hem mé nep ítomnosti zastoupit. A co hobojistka paní Kristen Cooper, znáte se? Tento rozhovor s Tebou vyjde v našem časopisu Setkávání pravd podobn n kolik dní p ed Tvým koncertem, který se bude konat 7. června 200ř. M že být současn pozváním na koncert pro všechny, kte í mají rádi hudbu. P edstav nám, prosím, svou kolegyni. 130
S Kristen jsme se seznámily V luteránském kostele sv. Michala v Minneapolisu, v Minnesot . Byla jsem tam jako varhaník častým hostem a Kristen hlavní sólistkou. Kdyţ se m po adatelé Amerického jarního festivalu zeptali, jestli bych mohla doporučit n jakého instrumentalistu nebo vokalistu, napadla m jako první ona. Myslím si, ţe zvuková kombinace varhan a hoboje je mimo ádná a pro obecenstvo je to opravdový poţitek. Minulý týden jsme m ly v Minnesot b hem jarních prázdnin p edpremiéru našeho festivalového programu. M l velký úsp ch. Vybraly jsme americké i české skladby, včetn jedné fantastické skladby Sylvie Bodorové. Máš dvacetiletou zkušenost s chrámovou hudbou, nahrála jsi dnes už asi víc než jedenáct CD s varhanními a klavírními díly. Uslyšíme b hem Tvého vystoupení v Červeném kostele n kterou skladbu, která je Ti více než blízká? Jsou to asi skladby od Emmy Lou Diemer a také spirituály. Emma Lou Diemer pro m napsala p es 60 skladeb. Creation Songs (Písn stvo ení) byly sloţeny na zakázku pro toto turné; myslím, ţe nesou krásné poselství. Jsou součástí programu Net Fishing (Lov sítí) luteránského sboru sv. Michala. Zám rem je d lit se o n s jinými sbory a programy. Budete-li si p át, existuje video, které m ţe dopl ovat vypráv ní a hudbu. Jelikoţ sbor sv. Michala vlastní autorská práva, m ţeme se o texty, hudbu, i video pod lit s jinými sbory. Tvé dosud nespln né p ání? Myslím, ţe ţádné velké nemám. Cítím jako velké poţehnání to, ţe mohu cestovat a vystupovat v r zných zemích. Myslím, ţe slouţím tak Bohu tam, kde m On chce mít. Tak ho nemusím ţádat o nic víc, neţ mi On sám dává. D kujeme za Tvoji ochotu a cesty, které nám společn vytvá í a navzájem nás jimi spojuje náš Pán. Vyprošujeme Ti Boží požehnaní a t šíme se na Tv j koncert a návšt vu našeho sboru. Otázky kladl Vít Rybárik
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ Když byl Ježíš pok t n, hned vystoupil z vody, a hle, otev ela se nebesa a spat il Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a p ichází na n ho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je m j milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ Matouš 3,16-17 Situace jako tato odedávna motaly hlavu k es anským teolog m a myslitel m. Jsou tu jakési t i osoby – která z nich je B h? A jediná moţná odpov zn la: Všechny jsou B h. Takto vznikla myšlenka Boţí Trojice – nebo lépe: Boţí trojjedinosti. Vznikla z k es anské zkušenosti s Bohem: B h je Otec v nebesích, ale tentýţ B h p išel také v Jeţíši Kristu a tentýţ B h je p ítomen v Duchu svatém. 131
A myšlenka Boţí trojjedinosti je zárove to nejzvláštn jší, čím se k es anství vyznačuje. Tohle je k es anský originál, který nemá srovnání v ţádném jiném náboţenství. To, čím je k es anství originální, nejsou ani obzvlášt skv lí či obzvlášt zboţní lidé, není to ani krása k es anských kostel , ani propracovanost k es anského učení. Ani kruté pronásledování k es an v minulosti, ani celosv tové rozší ení k es anství. To, co je v k es anství skutečn originální, je náš B h. A náš B h je trojjediný. Kdybychom Boţí trojjedinost cht li promýšlet do nejhlubších hlubin, zjistili bychom, ţe je to velmi sloţitý hlavolam. Ale její smysl je jasný: k es anský B h není monolit, ale ţije sám ve vztahu, sám je společenstvím Otce, Syna a Ducha. A p itom to nejsou t i bohové. Je to jeden B h. Nikoli však v tom smyslu, ţe úplný je pouze tehdy, jsou-li všichni t i pohromad . Kaţdá osoba je cele B h. A ţádnou nelze redukovat na jinou z nich: Otec není Syn a Syn není Duch. Na k íţi trp l a zem el Syn, o letnicích byl seslán Duch. Je to jeden B h ve t ech osobách. Takto to vyjád ila stará církev, kdyţ se snaţila postihnout Boţí úplnost a rozmanitost zárove , a dodnes nikdo nep išel s lepším vyjád ením. Náš B h není uchopitelný jinak neţ ve t ech osobách Otce, Syna a Ducha svatého. Není to ţádná abstraktní energie nebo nekonkrétní síla. Je to vţdy osobní B h, B h, k n muţ lze volat, jehoţ lze oslovit. Takto ho smíme poznávat a smíme ho takto poznávat proto, ţe se nám takto sám zjevil. Boţí trojjedinost, ačkoli je to dosti sloţitá konstrukce, není pouze lidský výmysl. Je to snaha postihnout Boţí podstatu, která nám nez stala skryta, ale kterou nám B h dal poznat. Klíčem je Kristus. On je ten, v n mţ cele poznáváme Otce, jeho lásku a milosrdenství, ale také jeho svobodu. Kristus je B h, který se za nás ob toval, byl vzk íšen a otev el nám tím oči a vytvo il prostor pro víru. A na jeho dílo navazuje Duch svatý, který v nás víru probouzí a dává nám odvahu ţít jiţ dnes navzdory všem nep íjemným okolnostem jako zachrán né a radostné Boţí d ti. B h není omezen pouze na jednu osobu nebo na jednu formu jednání. Je to B h, který stvo il sv t a bdí nad ním, nenechá se vtáhnout do jeho pastí; ale zárove je to B h, který sestupuje do sv ta, stává se člov kem a nechá se sv tem semlít aţ k smrti. P ichází k člov ku jako jeho p ímý prot jšek, jemuţ nic lidského není cizí a který má pochopení i pro lidskou slabost a lidský h ích, který jemu samému vlastní není. Nebojí se sv ta, nebojí se hmoty, nebojí se pomíjivosti. To vše je součást jeho stvo ení, jeho plánu, který vrcholí vzk íšením. A zárove p ichází mezi lidi jako ten, který vane kudy chce, zná všechna zákoutí lidského srdce a dokáţe člov ka p emoci láskou zevnit . P ichází a je p ítomen jako skrytá dimenze našeho sv ta a ve sv t skryt p sobí. Tajemství Boţí Trojice tak není nic jiného neţ vlastní tajemství naší spásy. Trojice, to je Boţí cesta pro člov ka, k člov ku a s člov kem. Trojice, to je evangelium: a se pohneš kamkoli, nebo a t ţivot či druzí lidé zavedou kamkoli, by t eba i do hrobu, tv j B h, který t stvo il, vykoupil a dává ti odvahu víry, tv j B h je vţdy s tebou a nenechá t padnout nav ky, protoţe mu na tob záleţí. 132
MODLITBA Trojjediný Bože, d kujeme ti, že jsi pro naši spásu učinil vše, co bylo t eba. D kujeme ti, že jsi stále s námi. Dej, a se na tvoji rozmanitou p ítomnost v našich životech dokážeme ve ví e spolehnout. Amen. Petr Gallus, Th.D. (*1ř7ř v Brn ), studoval evangelickou teologii v Praze, Marburgu a Tübingen, rok p sobil jako odborný asistent na univerzit v Heidelbergu. V současnosti p sobí jako fará v Sázav u Ţ áru.
NAŠE SBORY Velké Mezi íčí Sbor ve Velkém Mezi íčí pat í do horáckého seniorátu, leţí na jeho okraji a sousedí se seniorátem brn nským. Dlouhá léta chodívali evangelíci z m sta a širokého okolí na bohosluţby do tolerančního sboru v Horních Vilémovicích. Podle sborové kroniky se první evangelické bohosluţby od doby b lohorské konaly ve Velkém Mezi íčí roku 1ř17 v soukromém byt . Vykonal je tehdy fará hornovilémovského sboru Jaroslav Urbánek. Roku 1ř1ř byla zde pod jeho vedením z ízena kazatelská stanice. Ve m st samotném bylo tehdy evangelík málo a členy stanice tvo ili v tšinou rolníci z okolních vesnic. Ned lní shromáţd ní se konala zpočátku v soukromí, pozd ji byla prop jčena k tomu účelu t ída ve škole na nám stí. Výbor kazatelské stanice v této dob začal touţit po vlastní budov . Zakladatelé sboru zvaţovali moţnost zakoupení n jakého domu a jeho následnou adaptaci na d m slouţící ke sborovým účel m. Nakonec zvít zila varianta zakoupit pozemek a postavit na n m novostavbu. Vhodný pozemek byl zakoupen v roce 1ř25. Na ja e 1ř26 začalo sváţení stavebního materiálu a samotná stavba podle návrhu stavitele Uherky z Brna byla zahájena v zá í téhoţ roku. O rok pozd ji byl sborový d m s názvem „Hus v“ slavnostn otev en. Roku 1ř2ř byl sbor ve Velkém Mezi íčí prohlášen za samostatný. Jeho prvním fará em se stal Josef Závodský. Počet člen byl tehdy kolem 350. Díky ob tavosti místních sbor dluhy na Husov dom pom rn brzy splatil. Počátkem války – v roce 1939 – se do obvodu sboru p ist hovalo mnoho rodin ze zabraného území, takţe sbor vzrostl na dvojnásobek. Po skončení války se však tito lidé vrátili zp t do pohraničí a počet člen op t klesl na p vodní výši. 133
Ve válečném roce 1ř43 odešel první fará sboru Josef Závodský do P elouče. Poté se na míst fará e vyst ídali: Ji í Novotný (1ř43-1947), Jaroslav Pleva (1948-71), Ji í Ruml (1ř71-87), Joel Ruml (1987-řř) a Pavel Janošík (od r. 2000). V současné dob má sbor 244 kartotéčních člen , z nichţ se asi polovina ke svému sboru hlásí více či mén aktivn . Kaţdou ned li a ve svátky se scházíme v ř hodin k bohosluţbám. Bývá nás okolo 40, na svátky dvojnásobek aţ trojnásobek. Zastoupeny jsou všechny generace. Po bohosluţbách následuje ješt setkání p i káv a čaji v malém sále. B hem školního roku se konají sch zky d tí, mládeţe a st ední generace. Konfirmace bývá jednou za dva aţ t i roky. N kolikrát ročn po ádáme koncerty a sborové dny či odpoledne s r znými hosty. K biblickým hodinám se scházíme po rodinách v n kolika okolních vesnicích. Hostitelé se st ídají a celkový počet účastník dohromady dosahuje počtu účastník na ned lních bohosluţbách. Biblické hodiny po vesnicích se však konají jen od konce íjna do Velikonoc, ve m st b ţí déle. K pravidelným sborovým aktivitám pat í také týdenní prázdninová rekreace. Od roku 1řř0 sbor udrţuje vcelku ţivý kontakt s holandskými evangelíky z Baarnu. Váţíme si i dobrých vztah s místními katolíky, s nimiţ se setkáváme p i společných ekumenických bohosluţbách a biblických hodinách. Fará je vd čný za to, ţe se sbor postavil za jeho dobrovolnou duchovní sluţbu v nov z ízené v znici v Rapoticích, kam pravideln dojíţdí. V roce 2006 se sbor dostal do tíţivé situace, protoţe se v p vodní d ev né podlaze sborového sálu objevila d evomorka. Díky ob tavosti člen a pomoci zvenčí (Jeronymova jednota, m sto, druţební sbor v NL) se nám poda ilo shromáţdit finanční prost edky, které nám umoţnily sborový d m celkov rekonstruovat. Více neţ p l roku jsme se scházeli k bohosluţbám u katolík . Celkové náklady na rekonstrukci se vyšplhaly na tém 1,5 mil. Kč. Díky tomu, ţe jsme výtvarnou stránku projektu sv ili Barbo e Veselé z Prahy, se nyní scházíme v krásném, slavnostním prost edí. Budeme rádi, kdyţ k nám zavítáte na návšt vu. Kdyţ vyrazíte autem po dálnici, je to z Brna vlastn jen kousek… Pavel Janošík 134
MUŽI ČESKÉ REFORMACE Petr Chelčický (*kolem 13Ř0 – +po 1450) Byl nejvýrazn jší osobností české reformace. A p ece jak málo o ţivot Petra Chelčického víme. Je b ţné, ţe u lidí st edov ku neznáme dobu jejich narození. V tomto p ípad nevíme ani, kdo to vlastn byl a kdy zem el. Dlouho se p edpokládalo, ţe to byl svobodný sedlák z Chelčic u Vod an. Z stávala však nezodpov zena otázka, kde našel tolik času i prost edk , aby se mohl sám vzd lávat, a jak získal p ístup ke spis m. Dokud nebyl vynalezen knihtisk, byly knihy jen opisované, a tedy jen t ţko dosaţitelné. Dnes se má za to, ţe Petr Chelčický byl pseudonym vladyky Petra Záhorky ze Záhorčí, tedy z osady nejblíţe Chelčic. Jeho strýc byl dlouhá léta fará em v Českém Krumlov a zárove významným ú edníkem kancelá e Roţmberk . V této funkci se zasadil o kulturní rozmach m sta, rozvoj školství, a dal z ejm podn t k zaloţení sbírky rukopis , která se pozd ji stala základem podivuhodné roţmberské knihovny. Pokud jsou tyto domn nky o p vodu Chelčického správné, nabízejí vysv tlení, ţe práv od svého strýce získal základní vzd lání i p ístup ke knihám, kterými se dál vzd lával. Jeho nadání i houţevnatost byly mimo ádné, takţe brzy dosáhl takového vzd lání, aby mohl studovat teologické spisy. Neznal latinu, avšak díky mnoţství soudobých p eklad mohl studovat tato díla v mate štin . Tak se seznámil se spisy Viklefovými i českých reformátor . Snad poznal i učení Valdenských, které do jiţních Čech proniklo uţ počátkem 14. století. P i studiu literatury z stal vţdy k názor m autor kritický. Neuznával ţádnou lidskou autoritu, promýšlel a posuzoval všechny myšlenky i činy d kladn znovu, zda souhlasí s Boţím zákonem. Ten poznával jen z Bible, p edevším z Nového zákona, za jehoţ základ povaţoval kázání na ho e. Krátkou dobu p ed husitskou revolucí pobyl v Praze, kde diskutoval i s Jakoubkem ze St íbra. V té dob došlo k jeho prvnímu názorovému st etu s husity, kdyţ se ešila naléhavá otázka, zda je dovoleno hájit pravdu Boţí zbran mi. Chelčický byl hluboce p esv dčen, ţe to není dovoleno za ţádných okolností. V tom z stal zcela osamocen, zklamán se vrátil dom . Rozpoznával ve zmatcích a hrozících hr zách doby p íchod konce sv ta, který m ţe nastat kdykoliv. Cht l uprost ed nadcházející zkázy hledat východisko pro sebe a hrstku stejn smýšlejících – „bratry chelčické“ (krom jména nevíme o nich nic dalšího). Poznání, k n muţ se dopracoval, ší il hlavn psaním. Byl první, kdo psal soustavn o náboţenských otázkách česky. ečí naléhavou, bohatou, mnohdy jízlivou. Názory mu byli nejbliţší táborité. Ale ani s nimi se ve všem neshodl. Byla to jiţ zmín ná otázka nep ípustnosti násilí, ale také jim vyčítal, ţe nezrušili poddanství a neţili ve svém společenství jako rovní s rovnými. Získal si respekt i n kterých z t ch, kte í s ním nesouhlasili, a vyhledávali ho, 135
aby poznali jeho názor. V tšina však ho pro jeho svérázné názory a moţná i zp sob ţivota povaţovala za podivína. Byl si toho v dom, nebránil se, nestyd l se za to. Často sám sebe označoval podle apoštola Pavla za „blázna pro Krista“. ada jeho spis se ztratila. Svoje díla nepodepisoval, je proto moţné určit autorství u nalezených spis jen podrobným studiem v dc n kolika obor . Dnes se jeho dílo odhaduje na padesát pojednání, zaznamenaných na n kolika tisících rukopisných stran. Z mnoţství spis zmíníme zde jen Chelčického nejvýznamn jší dílo, „Sí víry pravé“. V n m shrnul své názory na stát i na vztah k es ana k n mu. Za hlavní p íčinu selhání církve povaţuje spojení moci sv tské a duchovní. Z toho viní p edevším papeţe. Opustil chudobu a skromnost apoštol . Slávu, která náleţí jen Kristu, strhl na sebe. Chce vládnout jak nad vírou, tak i nad sv tem. V církvi ustanovil vlastní zákony a k es anství sev el do p íkaz a zákaz , které nemají nic společného s vírou v Krista. Za druhého viníka povaţuje císa e. Kdyţ se na počátku 4. stol. Konstantin p ihlásil ke k es anství, nezm nil nic ve svém ţivot . Nevzdal se zvyk , práv, bohatství, panování. To vše se stalo součástí nové víry. Chelčický tvrdí, ţe prostoupení prvk k es anských a pohanských p ineslo vznik nejobludn jšího systému na zemi. Chování k es an od té doby není jen pohanské, ale také Boha uráţející. A jejich víra je ryzím pokrytectvím. Sí víry byla jedním ze t í spis , které v pozd jší dob byly vytišt ny. Tak se jeho dílo rozší ilo do sv ta, kde vzbudilo pochopitelný rozruch. Kdyţ L.N. Tolstoj po p ti stoletích objevil toto dílo, neskrýval úţas, k jakým názor m uţ tehdy Chelčický dosp l. Podle názoru jednoho Tolstého současníka, kdyby se byl Chelčický narodil jako člen velkého národa, významn by ovlivnil evropské právní a sociální myšlení. Ladislav Hájek Pozn. Na obrázku je detail pomníku Petra Chelčického v Chelčicích od socha e J. V. Duška.
ZE SBORU BRNO - HUSOVICE 54 milión
zhlédnutí
Na youtube.com jsem si všiml videa, které m lo p es 54 milión zhlédnutí. To se nevidí často, a tak jsem neodolal a video pustil. Byla tam část po adu Britain Got Talent, coţ je obdoba našeho Superstar nebo X-Factoru. Video začíná záb rem, kdy na jevišt p ichází 47 letá nezam stnaná Susan Boyle, kterou její naprosto neatraktivní zevn jšek jiţ na první pohled diskvalifikuje jako moţnou kandidátku na vycházející superhv zdu. Obecenstvo v sále, diváci u obrazovek i já se v duchu p ipravujeme na vystoupení, které asi bude více či mén trapné. Cítím se mírn zklamán tuším, ţe to asi nedokoukám, protoţe se nejsem schopen bavit tím, jak se n kdo ztrap uje.
136
Jiţ první odpov di na otázky moderátora m v mém dojmu utvrzují. "Jak se jmenujete?", ptá se moderátor. "Jmenuji se Susan Boyle." "Odkud jste, Susan?", pokračuje moderátor. "Z Blackburnu, poblíţ Bathgate." Na další otázku je odpov p edem jasná, p esto si moderátor š ouchnutí neodpustí. "A je to velké m sto?" Dosud si vystoupení zachovalo alespo určitou formu, ale te začíná ta pravá "show". Susan zmaten vysv tluje "Je to takové, určité, sdruţení... takové sdruţení...", pak se zasekne a z obecenstva zní pobavený smích. Susan se poškrábe na spánku pod prošediv lými vlasy a vít zoslavn dodá "... sdruţení vesnic. Tak to asi je." Sál nevybuchne jen proto, ţe moderátor rychle p echází k další otázce. "Kolik Vám je?" Susan odpovídá: "Čty icet sedm". Z obecenstva se ozývá ehot a pískot a moderátor vrhá na ostatní členy poroty udivený pohled ve smyslu "Co mi to sem poslali?" Susan se chopí hozené rukavice po svém, prohlásí cosi o tom, ţe to p ece není všechno a neskutečným zp sobem se zavlní v bocích náznakem b išního tance. Tím dává trapnosti naprostou korunu a obecenstvo burácí smíchem. Následuje pár dalších otázek a odpov dí v podobném duchu. To uţ jsem docela vzteklý nad hyenismem showbyznysu, který zesm š uje naivní kandidáty na superhv zdy, a také nad zkaţeností publika - 54 milión zhlédnutí! íkám si:"Ti lidi jsou opravdu ujetí". Video ješt není ani v jedné čtvrtin , takţe p edpokládám, ţe bude pokračovat v podobném duchu - Susan se dále ztrapní n jakým sk ehotavým zp vem a p i záv rečném hodnocení porotou ješt n kolika dalšími výroky. To opravdu nemusím. Má myš mí í k vysvobozujícímu "k íţku", kterým se chystám video ukončit a odst ihnout se od "špíny tohoto sv ta". Na p l ucha ješt zachytím, ţe se Susan chystá zazpívat píse "Sním sen" z muzikálu Bídníci. Podlehnu zvrhlé zv davosti a kliknutí myší odkládám o pár vte in, abych slyšel první tóny nepovedeného zp vu. Susan začíná zpívat a prvních pár vte in se zdánliv ned je v bec nic. Ale d je se. Zázrak v p ímém p enosu. Nevím, zda ten pravý metafyzický zázrak, ale rozhodn takový, ţe kaţdý jeden posm váček v publiku zrovna te nejen pochopil, ale do morku kostí pocítil scesnost zp sobu, kterým posuzuje druhé. Hlas, který byl Susan dán, je naprosto výjimečný a ve tvá ích obecenstva i poroty je te vid t obrovský údiv nad tím, co slyší, a zárove zd šení a stud nad vlastní omezeností. I já se stydím - jako všichni ostatní jsem Susan Boyle posuzoval jen podle zevn jšku a te jsem dostal po ádnou lekci. Najednou vnímám jinak i on ch 54 milión zhlédnutí. Jist , pro mnohé je to jen další show, na kterou brzy zapomenou, ale jsem si jist, ţe se najde dost t ch, kte í si alespo na čas uchovají v pam ti lekci, kterou na p edstavení Susan Boyle zaţili. http://www.youtube.com/watch?v=9lp0IWv8QZY zhlédnutími
-
verze
s
55
milióny
http://www.youtube.com/watch?v=XD6bjuAqSZ4 - verze s českými titulky Jarek Klimek 137
BRNO – ŽIDENICE Živá a mrtvá minulost? Páteční večer 17.4.200ř byl v ţidenickém sboru určen zájemc m o historii. Slibný název „Ţivá a mrtvá minulost“ p ilákal pom rn velký počet posluchač . Cílem p ednášky bylo informovat posluchače o současném trendu historik nalézt co nejvíce styčných bod v historii všech stát Evropské unie. Bohulibá myšlenka,ale bez zmínky o společných k es anských ko enech. V úvodu nám p ednášející, pan docent Martin Wíhoda z brn nské filozofické fakulty, vlastní zkušeností potvrdil, jak velký vliv na pozd jší myšlení a rozhodování člov ka mají informace získané v d tství.Ty jsou ovšem vţdy poplatné dob , ve které člov k ţije. Nevím, zda nedopat ením, ale pan docent p i vyjmenovávání letopočt nejzávaţn jších pro naši minulost neuvedl rok1ř4Ř, jehoţ následky ovlivnily d tství či mládí kaţdého z nás. P ednáška pokračovala seznámením p ítomných se současným trendem historik nem nnou minulost dotvá et vlastním subjektivním postojem k ní. Kladným vzorem je uţ i náš historik František Palacký, u Polák je to Sienkiewicz.Jako p íklad dobrého výkladu minulosti pro současnou mladou generaci, která moc nečte, pan docent zda ile pouţil televizní zpracování Ságy rodu Born a Nedobyl národního um lce Vladimíra Neffa (vznikala v letech 1957-63), která je p irovnávaná ke Galsworthyho „Sáze rodu Forsyt .“ Nyní n kolik myšlenek na okraj. Zalitovala jsem, ţe pro zpracování takové ságy, která by končila současností, nedozrála doba. Jsem optimistka, v ím, ţe aţ taková doba nastane, najde se takový rod, který bude znát nejen jména svých p edk , ale i jejich ţivot sto let nazp t .Aby tomu tak bylo, je vhodné p i hledání historických styčných bod pro Evropskou unii začít u k es anství. Pokud bude tím společným bodem i nefundamentalistická k es anská morálka bez exces minulosti, nemusíme se budoucnosti obávat. Varovným signálem pro p íliš volné vykládání historie je celé údobí II. sv tové války a holocaustu (šoa) se svým volným chápáním k es anství a následné beztvaré postmoderny. Jak d tem vysv tlit, ţe vlast je jako jejich velká rodina, kdyţ ţádnou nemají, „protoţe je to te tak moderní“. Rodiče, ani místo narození si ţádný z nás nevybere. Pozd jší určování, kým chci být a kdo bude moje rodina, je popírání genetiky a obelhávání sama sebe zrovna tak jako snaha rozhodovat, co z historie p ijmu a co ne. Učení, které nestojí na faktech, není v da, ale snad literární um ní. Pak by totiţ ztratil smysl i v decký historický výzkum. Ţe p ednáška p im la k zamyšlení nejen mne, o tom sv dčily i dotazy záv rem, na které pan docent reagoval ve smyslu, ţe vše je dnes dovoleno. Kdyby tomu tak opravdu bylo, dosáhlo by naše páteční sejití úrovn sch ze sdruţení zahrádká . Ale pak uţ není d vod scházet se v modlitebn . Alena Nováková 138
BUDE Kavárnička v červnu Pro setkání d íve narozených jsou p ipraveny tyto programy: 3. 6. Prof. Miloš Dokulil promluví na téma „extremismus“ 10. 6. Sestra Zuzana Kv tinová nám p ehraje Dvo ákovy Biblické písn 17. 6. Co nás zaujalo - p ečte V ra Bedná ová 24. 6. Vypráv ní bratra fará e Jana Pokorného Naše st edeční setkání jsou otev ena kaţdému, začátek vţdy v 15 hodin.
Červnové hudební nešpory Konají se v ned li 7. června 200ř v 1ř.30 hodin v Červeném kostele. Účinkují: Dr. Joan DeVee Dixon (USA) - varhany a Kristen Cooper (USA) – hoboj. Program: Emma Lou Diemer, Gilbert M. Martin, Sylvie Bodorová, Gerald Bales, William Bolcom a Joan DeVee Dixon. Biblické zamyšlení: Mgr. Olga Tydlitátová. Projekt podporuje statutární m sto Brno. Dobrovolné vstupné bude v nováno o.s. Klubu p átel červenobílé hole v Brn . Večer je součástí projektu Americké jaro, po ádaného Mezinárodní společností Antonína Dvo áka. Srdečn zveme.
Seniorátní rodinná ned le Koná se v ned li 7. června v Boskovicích. P i bohosluţbách, které začínají v ř,30, káţe Jan Jun, v 11 hodin promluví David Šourek na téma „Sociální inteligence d tí“. Paralelní program pro d ti. Po ob d návšt va westernového m stečka nebo prohlídka ţidovského m sta. Zakončení v 15 hodin.
CESTUJEME Turecko II V ned li 10.června jsme časn ráno vyjeli autobusem po severním pob eţí Marmarského mo e, trajekt nás p evezl na druhý b eh úţiny Dardanely, op t do Asie. Naším cílem byla Trója, tu známe z Homérových epos Ilias a Odyssea. Archeolog Heinrich Schliemann uv il, ţe autor verš vychází z historické skutečnosti, a tak poznal neznámé kultury 2. tisíciletí p ed Kristem. Vid li jsme opravenou repliku trojského kon a skoro kaţdý se v n m nechal n jak zv čnit. P i vykopávkách byla nalezena i 37 m hluboká studna včetn ímských horkých a také studených koupelí, nazývaných frigidárium. Odtud frigidita (pohlavní chladnost). V Novém zákon n kolikrát čteme o Troad (o Tróje). Ve Sk (20,6-12) je tém komická 139
p íhoda, kdyţ apoštol Pavel kázal tak dlouho, ţe jeden mladík usnul na okn a spadl, ale nezabil se. Kdyţ nám n kdo usne p i našem kázání, vidíme, ţe ani apoštol Pavel nebyl toho ušet en. Další den jsme dle programu navštívili m sto Bergama (Pergamon). Dochovala se zde ada památek, ale nejznám jší byl pergamonský oltá (chrám); vid li jsme tam jeho základy, jinak je rekonstruovaný v Berlín . Do Pergamonu sm oval jeden z dopis Janova zjevení, kde autor píše: „Vím, ţe bydlíš tam, kde je tr n satan v…“ Zde byl vynalezen pergamen, na n m byly psány také biblické svitky. V roce 12ř se tam narodil slavný léka Galenus, jeho jméno si vyp jčil Karel Čapek pro pojmenování léka e v Bílé nemoci. Pak jsme projíţd li Izmirem (Smyrou), Homérovým rodišt m a místem upálení šestaosmdesátiletého biskupa Polykarpa. I tam je psán dopis Zjevení: „Bu v rný aţ na smrt a dám ti vít zný v nec ţivota.“ Cestou jsme si všímali nové výstavby. Ţádný nový satelit zdejších m st nem ţe být bez mešity a minaretu. S velkou zv davostí jsme se t šili na Efez, známý uţ dva tisíce let p ed Kristem. Hned za n kdejší m stskou branou byl ve ejný oltá na ob tování bohu imperátorovi. Výjimku m li jen Ţidé, mnozí k es ané rad ji postoupili mučednickou smrt. Nato jsme procházeli Kurétskou a Mramorovou t ídou. M sto m lo uţ tehdy kanalizaci a dochovaly se tam ve ejné latríny. N kte í si je naoko vyzkoušeli, hlavn pro fotografii na památku. Naproti Hadriánov brán se nachází Celsova knihovna n kdy ze 2. stol. po Kristu, jedna z nejlépe zrestaurovaných památek na sv t . Od Origena (185-254) se dovídáme, „ţe Celsus namítá k es an m, ţe celé jejich náboţenství je jeden veliký podvod“. Naproti knihovn je nev stinec, k n mu stále sm uje na r ţovém mramoru vyryté bosé chodidlo, tedy šlapka. Apoštol Pavel navštívil Efez na druhé misijní cest a na t etí misijní cest tam pobyl dva roky, kázal po synagogách a ve škole n jakého Tyrana. P ipome me si ješt pozdviţení v Efezu. V dodnes zachovaném divadle pro 30 000 divák účastníci k ičeli: „Veliká je efezská Artemis (Diana K)“.Apoštol jen o vlásek unikl smrti (Sk 1ř,23-40). Od torza Janovy baziliky jsme si prohlédli ţalostné zbytky chrámu této bohyn , který byl počítán mezi sedm div sv ta. Apoštol Jan se prý po návratu z ostrova Patmos usadil v Efezu s Jeţíšovou matkou. Ukazují tam i Mariin domek, kde m la údajn doţít, p estav ný na kapli, kam jezdí s úctou i muslimové. Ješt si p ipome me, ţe v Efezu se konal v roce 431 koncil v prvním mariánském kostele na sv t postaveném ze skladišt (sýpky, nebo n jaké stodoly). Jeho torza jsme si rádi prohlédli. Po necelých dvou týdnech nás odvezl autobus do Alánie, kde jsme se t i dny v novali uţ jen odpočinku, koupání v mo i, krásné krajin a vst ebávání záţitk aţ do odjezdu dom . Alena a Ji í Novákovi 140
LIDÉ VE SBORU Brno I 1.6. 1.6. 2.6. 3.6. 4.6. 6.6. 11.6. 11.6. 13.6. 14.6. 17.6. 17.6. 17.6. 21.6. 21.6. 21.6. 21.6. 22.6. 23.6. 25.6. 27.6. 27.6.
Judita Hloţková Marie Kučerová Emílie Petrová Jarmila Ehlová Olga Lu chová Milan M š an Markéta Málková Vladimír Matyáš Marie Skopalíková Benjamin Lipenský Vilém Heller Ladislav Lorenc Ludmila Udatná Kate ina Dostálová Dagmar Rudolecká Renata V ţníková Milena Veselá Miluše Kleinová Kamil Drbal V ra Rybáková Zden k Vrána Ladislav Zukal
Brno II 84 let 87 let 100 let 84 let 75 let 80 let 20 let 50 let 89 let 10 let 81 let 70 let 82 let 40 let 40 let 40 let 95 let 82 let 20 let 84 let 76 let 78 let
2.6. 2.6. 3.6. 3.6. 4.6. 4.6. 5.6. 7.6. 8.6. 10. 6. 11. 6. 13. 6. 13. 6. 18. 6. 25. 6. 30. 6.
Vojt ch Kompiš Magda Nováková Petr Pikna Romana Svobodová Arnošt Bohatý V ra Pejtová Ivona Jančová Jaroslav Rábek Jind iška Procházková R ţena Rausová Ladislav Hájek V ra Jandová Ctirad Novák Judita Paschkeová Zde ka Juránková Vlasta Šuláková
83 50 77 40 82 80 50 79 86 79 77 75 78 50 60 70
let let let let let let let let let let let let let let let let
Pok t ni byli: 26.4. Tamara Krotká, nar. 1ř60 26.4. Martin Mad ra, nar. 1řŘ7 26.4. Alena Orlová, nar. 1ř65 26.4. Vladimír Raška, nar.1ř66 26.4. Dana Viktorinová, nar. 1ř5Ř 26.4. Tomáš Vok ínek, nar. 1řŘ0 Rozloučili jsme se: 23.4. Ing. Ji í Stratil, nar. 1919
Když jdu nocí zlou a temnou, nemusím se v srdci bát. K Pánu hledím, on je se mnou, proto mohu pevn
stát.
Ujímáš se i mé duše, peklu bys ji nenechal. Vždy tv j Svatý neporušen pro mou spásu z hrobu vstal. Evangelický zp vník, z písn 202 141
KNIHA Sázavo, Sázavo… V sobotu 30. kv tna 200ř se konala v Losov sále Blahoslavova domu prezentace knihy Jana Vondry „Sázavský deník“. Autor ji vydal vlastním nákladem. Finančn p isp ly oba brn nské sbory a „Fond Vysočina“. S p ípravou knihy pomohla ada p átel, vesm s účastník biblických kurz , které se na Sázav konaly. Výb r a kvalita reprodukcí dokument a dobových fotografií, které doprovázejí text, jen zvyšují obsahové bohatství a mimo ádnou pestrost knihy. Základ tvo í „Sázavský deník“ z let 1ř4Ř a 1ř4ř. Jeho objev podnítil Jana Vondru k tomu, ţe posbíral další materiál – na p íklad výroční zprávy z let 1946 – 1ř55, deníky n kterých účastník , dopisy, které dávají nahlédnout do p ípravy program , a vzpomínky, v nichţ se pisatelé pokusili zaznamenat nejen to, co je na Sázavu p ivedlo, co tam zaţili, ale p edevším co pro n pobyt na Sázav v letech jejich dospívání znamenal. Zvláštní pozornost si zasluhuje text Melanky Ke kovské, která začátek „Sázavy“ zasadila do širších dobových a brn nských sborových souvislostí a dokreslila popisem místních pom r na p d sázavského sboru. Ji í Stan k poukázal na „ko eny“ biblických kurz , Radek Novák na význam toho, ţe práce s biblí práv na Sázav prolomila svou uzav enost v brn nském „ghetu“, a Jan Pokorný zformuloval „odkaz“ Sázavy, který čeká, aţ jej budoucí generace znovu objeví. Bohoslovci a fará i, bez nichţ by práce na Sázav byla nemyslitelná (v textové p íloze dokonce najdeme jejich soupis a v „personáliích“ charakteristiku p sobení n kterých z nich), nebyli pilí em Sázavy. Tím byl jedin „bratr editel Jan Vondra“, nebo téţ „bratr Vondra“, od jehoţ narození v p íštím roce uplyne sto let! Jeho obsáhlý ţivotopis, nazvaný „Ţivot ve sluţb “, je tím nejcenn jším, co kniha p ináší. Je totiţ sv dectvím i výzvou k následování. Vydaná kniha vzbudí jist zaslouţenou pozornost. Pro nás, účastníky sázavských biblických kurz , je kusem naši osobní historie. Najdeme tu, a v textu nebo na nesčetných obrázcích, adu nám blízkých lidí. Jak milé je potkat se tu s fará em J. A. Dvo áčkem, Alicí Pe inovou, Irenou Kalusovou, Bláţou Šourkem, Kájou Trusinou a mnoha dalšími. Pro ty mladší, kte í se nyní starají o mládeţ a d ti a pracují s nimi, se m ţe kniha stát inspirací. Ale p edevším je „Sázavský deník“ dokumentem o jednom úseku ţivota evangelík koncem čty icátých a počátkem padesátých let dvacátého století! Jedin se znalostí minulosti m ţeme vykročit do budoucnosti. D kujeme všem, kdo se o vytvo ení tohoto dokumentu a vydání knihy p ičinili. Knihu dostanete v kancelá i prvního i druhého evangelického sboru v Brn . Nenechte si ji ujít! Milena Šimsová 142
D TEM
143
ZE STARŠOVSTVA Brno I Staršovstvo vyjád ilo uspokojení s jarní ekumenickou ned lí, krásným záţitkem bylo vystoupení zp vák s písn mi z muzikálu Jesus Christ Superstar, vzorn p ipravená byla i návšt va host z Basileje, na Blaţkov se ud lalo p es víkend hodn práce a kdyby bylo více lidí, mohlo se poda it ješt víc. Pokračovali jsme debatou o k tu d tí a p ípravou dvou náročných akcí pro ve ejnost: Noci muzeí a Noci kostel . Na Noc kostel jsme p itom získali technické vybavení v hodnot cca 130 tisíc Kč z fond Evropské unie. Druhá polovina sch ze byla v nována v cem hospodá ským. Byla schválena úprava st n ve sklepní místnosti sádrokartonem (tzv. pingpongárna) a nákup nových ţidlí do sálu. Odhlasovali jsme zhotovení m íţe do Červeného kostela a oprava st echy na Opletalov , vše dohromady v celkové hodnot cca 400 tisíc dle rozpočtu schváleného sborovým shromáţd ním. Ji í Gruber
Brno II Na kv tnové sch zi staršovstva se pat ilo v novat obzvláštní pozornost události, která se našeho sboru dotkla jakoby jen zprost edkovan , a p ece ji nikdo z nás nevnímal lhostejn . Naši p átelé v reformovaném sboru v Apeldoornu proţili v posledním dubnovém dni ot esnou chvíli, kdyţ p ed očima n kterých z nich došlo k pokusu zaútočit na nizozemskou královnu Beatrix, která se v Apeldoornu účastnila oslavy tradičního „Dne královny“. Panovnice a její rodina sice vyvázli bez zran ní, ale útočník zabil n kolik lidí a adu dalších zranil. Elektronická komunikace umoţnila, abychom apeldoornským bratr m a sestrám vyjád ili svou účast a sdíleli jejich znepokojení. V íme, ţe zv st Jeţíše Krista jim p ináší, jakkoli tvá í v tvá veliké lidské tragedii, upokojení, povzbuzení a nad ji. Očekáváme to tím spíše, ţe v t chto dnech uvád jí v kostele Dobrého pastý e do sluţby nového fará e svého sboru. Jeho sluţba a sluţba celého jejich společenství má za cíl nacházet a oznamovat dobrou zprávu pro mnohé. – Hospodá ské, správní a bohosluţebné záleţitosti sboru staršovstvo projednalo v obvyklém rozsahu. Jaroslav Vítek
Brno - Židenice Ţidenické staršovstvo na sch zi 13. kv tna p ipravovalo konfirmační bohosluţby a pokračovalo v p íprav sborového rodinného dne 21. června (divadlo, panelová diskuse o výchov v rodin ); presbyte i p ijali informace o p íprav mimo ádného i ádného zasedání 32. synodu ČCE. Krom obvyklé „operativy“ se jednalo o finanční situaci sboru, s níţ kurátor a hospodá v jedné osob seznámí sbor v rámci ned lních ohlášek; konstatovali jsme téţ nezbytnost zvýšení ob tavosti ve sbírce Jeronýmovy jednoty. Jana Nechutová 144
