m^É^^mMéM^ -ro
tJEPISISÝ ROZBOR
RUKOPISU
KRLOUORSKhO, Pravý-Ii je granát,
jeho lesk to poví.
NAPSAL
JOS.
v
LETOSNÍK.
BRN
1910.
TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY.
- NÁKLADEM
VLASTNÍM.
ROZBOR
DÉJEPISNý
ROKOPISU KRALODVORSKÉHO. Prawý-li je granát,
jeho lesk to poví.
NAPSAL
J05. LETOSnIK.
7^
v?
BRN
1910.
TliKEM MORftWBiÉ AKCIOOÉ KNIHTISKARNý.
+^
—
NAKLADEM VLASTt+lM
PGr
roxz
U\70d. Minuly boj rukopisný byl hlavn bojem filologickým. Zprvu se stanoviska obhájc výhradn obranným. Strana popératel pedkládala své námitky, a obhájci je pijímali a pokud možno vyvraceli. Tím se dostali do postavení velmi obtížného, jelikož výtky initi a pochybnosti pronášeti je vždy mnohem
byl bojem
než je
snazší
vyvraceti.
Ponvadž
pijali
fakticky
stanovisko
Gebauerova „normálního" jazyka, bylo na základ takovém ovšem vítzství
vci rukopisné nemožno.
Naproti .tomu Jos. Jireek a pozdji V. Flajšhans postavili se na stanovisko
jako
zvláštnosti
moravského Byla
i
náeí a vykládali nkteré odchylky rukopisné náení na základ nkolika rukopis pvodu
eského.
pi tom ovšem
ta nesnáz, že liter,
památek
se
známkami
náeními ze XIV. stol. se zachovalo velmi málo a pi nkterých náení známky moravské byly seteny pipisovaem Cechem, i tak
že
k
úplnému objasnní
RK
po stránce jazykové nedo-
staovaly.^) Jan Gebauer nepipustil, aby odchylky jazykové v se
na tomto základ vysvtlovaly.
Pi
básni Jaroslavu
RK
opel se
stanovisku náenímu z té píiny, že pi básni této je zcela zejmo, že básník její nebyl Moravanem, jelikož mu poloha a nkteré jiné podstatné vlastnosti Hostýna známy nebyly. V píin ostatních ástí RK stál na tom, aby náení ráz RK byl doložen spolehlivými doklady, což ovšem bylo jen v nepatrné míe možno. Krom toho nepipustil výkladu, jako by RK byl náením sklánajdou z ásti archaismy dáním, též z té píiny, že se v
nm
dle normálního jazyka ve XIV. stol. již vyhynulé a
1)
Vác. Flajhan?, Boj o Rukopisy
I.,
. .
zárove opt
M. 1896, 195 a násl. i*
novotvary, které teprve
znan
pozdji v jazyce normálním se
objevují.
Dvody
Gebauera však nejsou takové, aby jimi byla
J.
vylouena náení povaha RK. V pokládali jako nevývratno,
píin
Jaroslava nelze
náeím moravským
že
ped-
mluvilo se
Morav. V Litomyšlsku, v Polisku a též jižnji pi hramoravských v echách se podnes alespoii ásten mluví náeím moravským, a není bezpené dokázáno, že moravismy tyto všude jsou pávodu novjšího. Proto mohl Jaroslav docela dobe i pi všech moravismech svých nevzniknouti na Morav, nýbrž v echách a skladatel Jaroslava mohl býti obyvatelem
jen na nicích
zem
eské. Nad
není
to
poteba pedpokládati,
ani
Jaroslava je zcela týž, kterýmž okolnost,
že
báse
tato
že
jazyk
byla složena.
Již ta
by byla báse Jaroslava od Moravana napsána,
dostaila by k
odvodnni moravism
v
ní.
archaismy v RK se najdou, není Že vedle sebe novotvary nic, co by rukopis tento inilo podezelým. Je všeobecn známo, že pi básnictví národním, do nhož klademe zde i RE, mohou v týchž básních se vyškytati formy jazykové ne pouze jednoho i
náeí, nýbrž nkolika, a to proto, že plody básnictví toho pecházejí z kmene na kmen a mohou se tedy rzn co do jazyka pi nynjších pís. lidových se shledává. V Nmcích mniti, jak to pi umlé poesii naleznou se pi téže básni rzná na p. i
i
i
náeí.') Proto, jak
národní
již
nemohou
Sušil
se
a
po
pokládati
nm
písn za dokonalý obraz nkterého Bartoš pipomenuli,
uritého náeí. Totéž platí o lidové poesii srbsko-charvatské. Pejde-li píse do krajiny jiného náeí, než ve kterém vznikla, pijme, pokud toho poet slabik dovoluje, náeí nové, avšak podrží jisté množství tvar náeí, ve kterém vznikla.^
Náení ráz RK náležitými doklady obhájiti ovšem bylo nemožno; avšak rovnž ani J. Gebauer nemohl zevrubn odpovdti na otázku, kde všude jazykem normálním ve XIV. stol. se mluvilo.
i
Nemluvilo-li se po celých echách tímto jazykem a o tom sám Gebauer nepochyboval, pak je pro jazyk RK vedle normál-
')
Plati to
•')
V. Jagi.
na p. o básni Jan
Riegrv Nauný
z Micbalovic,
Am.
slov., Jihoslované.
Kraus.
IV.. 353.
8, 9.
ního jazyka vždycky dosti
místa. Pravidla normálního jazyka v tom pípad neplatí všeobecn, a není také teba, je nevyhnuteln vztahovati v každém pípad k RK. Povážíme-ii, že dle svdectví Kosmova Luané byli kmenem zvláštním, od jiný'ch kmen zeteln se lišícím, že ve východních Cechách kmen Charvát svou politickou samostatnost až skoro do r. 1000. si uhájil, není možno, aby kmeny tyto nebyly mly
svá zvláštní
náeí,
z
nichžto
Kmen Charvát nabývá pesvdení L. Niederle,
však
nás
nic
se
nedochovalo.
pro nás obzvláštní zajímavosti, že dle
najevo ve spise svém „Slovanské není nemožno, ano je pravd podobno, že kmen eských Charvát byl vtví nikoliv eskou, nýbrž národa charvatského, jež v sousedství Srb (lužických) v Cechách snad již brzy po Kristov narození se usadila. Totéž plyne i z Místopisného slovníku A. Sedláka, ze i. Charváti, slovanský národ. Ve lánku tomto klade se Bílé neb Velké ChaiTatsko císae Konstantina Porphyrogeneta do krajiny podkrkonošské ve vých. echách a v sousedním Slezsku; sídla Charvát v Podkrkonoší eském byla dle i. toho v pozdjším kraji Hradeckém a Mýtském. Vznikly-li básn RK nkde na východ ech mezi bývalými Charváty, bylo by možno tím si vysvtliti, pro pívlastková pídavná jména nezakonená jsou v RK oblíbena a pro píslovky konící se na hlásku o jsou etné. Že u nás jen jediná sbírka národního básnictví se zachovala, není nic divného neb podezení budícího: bylaf od té doby, co rozšíila se v echách známost písma, skoro veškerá pozornost obrácena k pramenm cizím, skoro výhradn píšících latinským. Tato jediná sbírka RK však je k tomu ješt kusá bezpený padlek. a krom toho i podezelá, dle mnohých Podezení psobí i ta okolnost, že jen jediný exemplá sbírky té se zachoval: v Nmcích prý Nibelung ti exempl. na perg. se dochovaly. Když však srovnáme plochu Nmecka s echami, shledáme, že vlastn by se bylo mlo zachovati Nibelung více exemplá, aby byla pomrn rovnost s potem exemp. RK. S normálním jazykem staroeským XIV. stol. se RK neshoduje. Mže býti tedy památkou náení; ale náeí staroeských neznáme, proto po stránce jazykové nelze RK obrániti. Naopak jazyk normální XIV. stol. nelze také rozšíiti na veškerou starožitnosti", díl
II.,
sv.
jež dal I.
272,
ech
i
eského a spisovný jazyk se mohl teprve v budoucnosti vyvinouti; proto na základe jazyka normálního nelze bezpené RK za padélek prohlásiti. Vyskytují-li se v RK tehdejší oblast národa
mluvnické tvary, jež dle pravidel normálního jazyka staroeského ve XIV. stol. teprve v pozdjší dob se objevují, nelze nikterak dokázati, že tvary ty v jazyce vskutku teprve tak
pozd
vznikly;
mohly jako tvary nkterého náeí již dlouhou dobu býti v užívání, toho nelze bezpenými literárními doklady dokázati, ale ovšem také ne vyvrátiti. Je-li na p. v RK pouze námstkovy tvar sien jenž jinak v literatue teprve na sklonku XIV. stol. se objevuje,*) jest otázka, jak to, že místo sen zaalo se tu dobu psáti sien? U Štítného již námstka sien se objevuje. Objevují-li se tjrto tvary u Štítného, který není valné dobou vzdálen od RK, jest otázka, vznikly-li tvary tyto teprv tvary ty
a
když se u Štítného vyskytují?
tehdy,
Štítný nevymyslil, nýbrž vzal z
Není pochyby, že jich to bez pochyby z náeí
náeí, a
v níž vyrostl, tedy z pomezí esko-moravskóho. Tento
krajiny,
tvar jisté nevznikl teprve tu dobu, když jej Štítný uvedl do své práce, nýbrž byl v lidu
práv
tak,
desát let
znám
také v dívjších dobách a mohl
jako se dostal do spis Štítného, dostati se
asi
o pa-
díve do Rk.
možno, že mezi Štítným a RK v této véci není žádného rozdílu, než že Štítný, který ml píležitost, aby jazyk z literatury ve stedních echách kolem Prahy nejen z mluvy, ale poznal, pouze tu a tam ve svých spisech do svého rodného náeí „zatrhoval", kdežto jazyk RK, na njž tento vliv nepsobil, zstal ve píin této cele svj. Jest také
i
nkterém náeí velmi nichž mluvnice normálního jazyka nic neví. V RK se také najdou; ale jinak je poviti není možno.
Podobné také naopak mohly staré tvary, o
takové tvary
býti
v
V písních lidových toho nalezneme bezpenou analogii. Na p. v Suš. sb. 96, f umrlá milá táže se z hrobu: Kdo se šlape po mém hrob nedá mn v hrob pokoje? Srovnáme-li tento verš s podobným veršem (kdo to chodí) v písni Rubáš,
—
vidíme zde prastarý tvar ukaž. zájmena sen, místo ten.
I)
V
Suš.
Dle Gebauerova i. Poteba daláich zk. Ath, IIL, 155. Nkolik doklad
toho nalezne se v 6eb. Hist ml. IIL, od.
I.,
506 a násl.
sb.
.
9a praví
se
o
lovku,
který
si
vyšel
na pole pro-
hlédnout obilí:
— na
Potkala ho smrti
velkej silnici.
nkterými výrazy zraí se již V písni této, jež obsahem umlé kostelní písni XVI. stol., objeAruje se, jak vidti, ješt i
v
nominativní tvar smrti, zajisté velmi starý.
V
jiné
písni
nalezneme ješt pi slovese minulého asu pipojenou již ke tvaru píestí mi-
bývalou píponu aoristu, nulého asu.
V
a
písni té milá
Milovalac/t
podezelac/i
nevrnému milému
c c
||
upimnosci,
z ||
praví:
v nepravosci. Suš. 255.
Z uvedeného
plyne, že sice
nemohlo
náležitými doklady obrániti odchylných
se zdaiti
obhájcm RK,
tvar mluvnických
RK
;
ale
rovnž tak bylo nemožno druhé stran dokázati, že tch tvar v nkterém náeí nebylo. Jen tolik bezpen bylo možno tvrditi, i
staroeským srovnati nelze. Jelikož Gebauer sám byl pesvden, že rznost náení ve staré dob v Cechách již pvodn byla, a že tedy jediným jazykem v echách na p. ve XIV. stol. se nemluvilo, oekávali bychom
že je s normálním jazykem J.
ve mluvnici jeho njaký nástin,
ím
tato
náeí
se lišila;
avšak
nic z toho nenalézáme.
Pro
mezera? Ovšem že pro nedostatek lit. památek. lit. památka rázu náeního RK, byla tatáž Když pak píina, pro starými skládáními ji obhájiti bylo nemožno, totiž tato
se objevila
nedostatek jejich. J. Gebauer ovšem dobe postehl obtížnost, aby na základ pouze normálního jazyka staroeského dokázal podvrženost RK; filologických nabyl pesvdení sám patrn již z proto, o podvrženosti RK. pátral z ásti sám, z ásti za pomoci svých pomocník také v jiných oborech po dkazích, jimiž by úinnji
a
dvod
RK. Stalo se to hlavn t z. koincidencemi a pipravena byla na konci století pedešlého taková nálada protirukopisná, že od té doby všeobecn RK byl pokládán a posud se pokládá za usvdený padlek XIX. stol. mohl
eliti
proti
parallelami, jimiž
8 FilologickÝ spor, jelikož ob strany mohly dvodn státi na svém a nemohly býti druhou stranou vdeckými prostedky pekonány, tím samým pestal, a ovšem ani nikomu jinému by se lépe byl nepodail.
Proto
spor
bylo by na ten
po stránce filologické obnovovati, nemožno. Pvodce tchto ovšem do
rukopisný
as
ádk
rozboru filologického pouštti se
Úkolem práce
této
nemže,
jelikož neni filologem.
bude rozbor vcný, jmenovit
výkladech jazykových a nikoliv o jejich tvar.
pjde
historický.
tedy vždy jen o smysl slov a
Pi vt
I.
Oldich.
Zlomek básn Oldicha poíná vypravováním, kterak Oldich s mužstvem asu noního pitrhli do lesa nad Prahou a spojili se tam se sedmi vladykami, kteí je již v lese
a
se
vyho Dub
sbory svými
oekávali.
V
dalším
vypravování líí básník,
kterak spojené mužstvo vytrhlo ku Praze a krátce slunce („když východ
šedý se
ped východem
projasoval") dosplo na pokraj
nad samou Prahou (na Strahov). Po té sestoupili Cechové dolft do tiché Prahy, nynjší Malé Strany, tehda ješt neopevnné. a skryli se tam, pi emž „oružie vše" šatem zahalili, aby nevzbudili podezení obyvatelstva.^) Dále líí básník, kterak pastucha si dal otevíti bránu pes Vltavu, a jak Oldich uslyšev jeho troubení na most vpadl a na druhou stranu Vltavy se dostal. V líení tomto velmi struném nelze na první pohled dosti jasn poznati, na které stran Vltavy si básník bránu mosteckou myslil a od které strany si pedstavoval píchod pastuchv. Že básník tak úsen a pro nás ponkud nejasn píchod pes Vltavu líí, možno vyložiti tím, že považoval zaízení mostu a bran u svých vrstevník za známé a že ve ztracené ásti básn ledacos již mohlo pedcházeti, co básník jako známé pedpokládal. Ponvadž Hájek mnohem podrobnji o vci té mluví a dle mínní mnohých byl pramenem líení básníkova, nebude nemístno, doplniti si báse naši dle Hájkovy kroniky. Z ní dovídáme se, že brána vltavská stála na východním konci mostu a že pastucha picházel k ní z nynjšího Starého Msta žena stádo. Doplníme-li si tím báse, byl by si básník pedstavoval pechod voska eského pes Vltavu takto: Brzy po tom. když lesa
*)
a bubny,
Slovem oružie mini se zde veškeré poteby válené, tedy
pes
které mohli pehoditi též šaty, aby nebyli poznáni.
i
korouhve
10
Oldich na nynjší Malé Stran s mužstvem opatrn se skryl, hnal pastucha stádo z nynjšího Starého Msta Pražského k mostu vltavskému, na jehož východním konci byla brána. Ka voláni otevela stráž bránu, naež pastucha vstoupil na most a hlasn troubil. Co dále následovalo, líí básník takto: pastuchovo
Vz?ko(i knéz na most, prokiii cválá se
sedm vladyk za niem;
vSiem se svým Tudem.
Uderichu rány hubni hromné, vyrazichu zvuky trúby hluné, chorúboi tu s sbory na most vrazia, ved most otásá sé pod jich davem.
Na
zatroubeni pastuchovo tedy vpadlo vojsko
njší Malé Strany na most
korouhvemi a
s
eské
z
ny-
bubnováním, troubením, s vlajícími takým rykem, že celý most se pod nimi otásal. s
Není pochybnosti, že ryk, s kterým vojsko eské vpadlo ml ihned v záptí, že by stráž byla bránu
na most, byl by
zavela a
echy
na pravý
beh
vltavský nevpustila.
Proto nelze pochopiti, jak mohl Oldich zpsobiti na moste
ped sebou bránu mosteckou, jež každou ním mohla zavíti.
ryk válený maje se
ped Z
chvíli
výpravy jest patrno, že Oldich a spojenci jeho, branou do msta proskoiti, velmi opatrn si vedli. Z opatrnosti sešli se v lese nad Prahou v temnu noním, tam tichými slovesy hovoili a když k ránu vytrhli z lesa a na pokraji jeho nad Prahou se zastavili, byl první pohled jejich na Prahu, je-li tam ticho. Radost jejich, když žádný podezelý ruch nezpozorovali, vyjaduje básník slovy: ,Aj vša Praha mlie v jutniem spaní". celé
chtíce Istn
Kam .Vltava
pak pohled
s
pes
poet
(350
Vltavu a rykem
Sotva
že
se I
svezl,
dovídáme
se
ze
slov:
tento pohled velen byl opatr-
zahalena parou, nezpozoruji Polané tak snadno
ností. Je-li Vltava
nepatrný
jejich
kúie v ranj páe*.
se
muž)
vojska
váleným
vojsko
eského pi jeho pechodu
dají se spíše zastrašiti.
Oldichovo poohlédlo po Praze,
obrací zraky na východ a pozoruje, že ,za
Prah
sé
promodrujú
vrsi,
za vrchy vzchod Šedý projasuje*.
již
11
Ani toto dvojverší není výrazem obdivu pírody, ke kterému
Oldich a jeho družina nemli zajisté v té dob ani chuti, ni asu. Jim záleželo spíše na vyšetení asu denního, aby práv ve vhodnou dobu sestoupili do Prahy; nebo nechtli dole v Praze dlouho ekati na otevení brány bojíce se, aby se neprozradili, nechtli však také pijíti pozd, až by se spíci Praha probudila. Toto opatrné sledování asu denního ostatn pozorujeme i v pedu básn, kdež teme, že vojsko v lese setrvávalo, až se noc pevalila „pes pól noci" a pokroila ,k jutru šedošeru."
Když tedy vojsko eské pišedši na kraj strán Strahovské zpozorovalo, že za Prahou se již v šeru ranním promodrávají vrchy a na východ že zaíná svítati, poznali, že je práv píhodná doba k sestupu do Prahy. Básník to svým struným zpsobem naznauje slovy: „S hory dolov"! Pišedše dol do Prahy shledali ke své radosti, že je ,
vše tichúnko"
ticho,
a v
,,tichej
Praze"
chytro
se
ukryli
a
,oružie vše krzny" zahalili.
To
vše
inili,
aby nepátelé
netušili
jejich
pítomnosti a
bránu mosteckou ped nimi nezaveli. Když pak vše se jim vydailo a oni dostali se nepozorovan až na most ped samou bránu, skrze niž nemohli jinak než lstí proskoiti, spustili ryk válený! Vc tuto nelze si jiná!; vysvtliti, než že Oldich o žádné brán na východním konci mostu, která by mu v pochodu na pravý
beh
vltavský
mohla pekážeti,
nic
nevdl,
a že
tudíž
Oldicha" na pravém behu Vltavy si žádnou bránu nepedstavoval. Z tuho ovšem plyne, jelikož básník urit o jedné brán mostecké mluví, že si ji pedstavoval na behu západním, tedy malostranském. S tím zárove také nutno zmniti smr cesty pastuchovy. Dle básn pastucha si dal nejprv otevíti bránu a pak vstoupil na most. Kdyby byl šel ze Starého Msta na most, u nhož brána byla na západním konci, byl by musil díve pejíti most a pak teprve mohl si dáti otevíti bránu. Z toho plyne, že básník si pedstavoval pastuchu jdoucího z nynjší Malé Strany k mostu, na jehož západním konci byla brána. V tomto smyslu pojal báse naši V. V. Tomek ve lánku uveejnném v G. G. M. 1849 a pozdji 1886, str. 357. Považujeme-li Malou Stranu za východisko pastuchovo, musíme si pedstavovati nkde západn od Vltavy jeho chýši básník
,
12
neb pastoušku. Z
ni vyšel pastucha,
ale beze stáda,
nebof
šel
Msta, aby dobytek na pastvu vyhnal. S tím shoduje se naše báse, neiníc žádné zmínky o njakém stád. Praví prost: Ide pastucha po šerém jute. teprve do nynjšího Starého
Když pišel pastucha k mostu, dal si otevíti bránu pes mostu byla postavena; básník
Vltavu, která na západním konci
vyjaduje
to
veršem: hlásá bránu otvoili vzhoru
tato se otvírala „vzhoru",
t.
j.
tak, že
(39).
Brána
heben nebo míž,
kterou
byla zatarasena, vzhftru se vytahovala.*)
a
hlun
Po
té vstoupil
na most
troubil.
Troubení toto mohlo btti znamením mezi Oldichem a pajiž naped ujednaným, podobn jak to u Dalimila a Hájka shledáváme. Naše báse sice nic o tom nepraví; jest však možno, že ve ztracené ásti básn o tom se zmínka stala. Není však teba, pedpokládati njaké dorozumní mezi pastuchou a Oldichem; pastucha mohl prost, jak to každodenn dlal, troubením dávati lidem znamení, aby vyhánli dobytek na pastvu. Af již tomu jakkoliv; Oldich uslyšev troubení pastjchovo poznal z toho, že mostecká brána jest otevena, vpadl hned s lidem svým na most. O njakém hluku pi vskoení na most neiní básník zmínky, a to pirozen; nebof podnik tento musíl se díti, aby se zdail, co možno ticho a rychle. Teprv když byl Oldich na most, spustil s lidem svým veliký ryk válený, jak to již nahoe uvedeno. To mohl smle uiniti, jelikož bránu mosteckou na Malé Stran ml již za sebou, a na východním konci mostu stuchou
i
žádné brány nebylo, tak že se Jak vidti, podává se
strauje
úpln
nemožnosti,
již
neml eho
báti.
sám bez násilí a odpi výklad prvním jsou ne-
výklad tento které
vyhnutelné.-*)
Pedpokládáme-li, že pastucha pfíSel ku hrané na Malostranském se vj-klad verSe 39, jak zde uveden, sám sebou. Výklad, jakohy pastucha volal nahoru, L j. na hlásného véžného, aby otevel bránu, je pravdé ')
hehu, podává
nepodobný, ponvadž tím by verS nabyl slovosledu nepirozeného, jaký v Rk nebývá.
pastucha dle výkladu prvního veSel na *) Nelze také zapomenouti, že most se stádem, které by se bylo zajisté rykem váleným splaSilo, tak že by Oldich byl musil naped podniknouti boj se stádem, zajisté málo poetický.
:
13
Nápadné
že básník uvádí v
jest,
jednom
verši,
že bylo
pi
vojsku vladyk osm, po druhé pak, když mluví o vzskoení na most, jmenuje jich jen sedm. Výklad této okolnosti pravd
podobné možno
si
domysliti z obsahu
básn.
Uinili-li
Cechové
útok na msto, nesmli mosteckou bránu malostranskou nechati neobsazenu, sic by se tím byli vydali v nebezpeí, býti za-
Malé Strany neb s hradu Pražského. Proto je možno, že jeden z vladyk obsadil mosteckou vž hned pi útoku na most. Pedstavujeme-li si v básni naší pastuchu jdoucího asn z rána z Malé Strany' k mostu, pochopíme také smysl verše ,Jde pastucha po šerém jutre'', jejž posud uspokojiv vyložiti
skoenu
se
strany
se nepodailo.
tyto
Aby smysl verše tohoto se vty: A kudyž se kolivk
stal
jasnjším, srovnejme
obrátil (totiž Hus),
s
tam po
ním
nm
v zástupiech šli a jeli (btaí let. 45). Olomúané se po nich (totiž Tatarech) více než za dv míli, mordujíce je, vezli (Hájek po svém pánu bráše (Dalimil F. III. :240). o bitv Olom.). Vždy lidé
s
Jan Lucem. naizuje každému, aby „k boji bez meškánie po nás táhli". (F, III. 394.) (Maria) sama šla po synáku svém, po milém.
(Ad.
Patera,
blesku hlaholu,
vni
O
božiem um. G.
.
M.
592). Po svému vcí
1885,
jdouce, pohodlných pirození
(Kom. Did. 5.) V tchto vtách vyjáden jest pohyb za jistým cílem. Jíti po hlase, po vni, po hlaholu znamená jíti tam, neb tím smrem, odkud hlas, vn, hlahol vychází. Podobn znamená vta: „Jde pastucha po šerém jute" tolik co: Jde pastucha smrem k šerému
hledali.
jitru.
Že šeré jitro mže býti skuten tím pedmtem, po kterém, neb za kterým možno jíti, vysvitne z verše 146. „Jaroslava", jenž zní: „Když na vzchode jutro poínáše". Jitro ovšem na východ nepoíná, ale jiteni neb svítání: básník zde zamnil metonymicky píinu s úinkem a užívá slova Jutro" ve smyslu .jiteni*, neb svítání, jež klade na východní stranu. V tom smyslu ovšem lze po šerém jute jíti. Rozumíme-li tomu v hoejším verši tak. znamená pak verš: „Jde pastucha po šerém jute" tolik co: „Jde pastucha k šerému jiteni neb smrem k tomu místu, kde na nebi poi
zoroval šeré jiteni.
14
smrem východním, nemohl jíti Starém Mst, nýbrž z nynjší Malé Strany, ovšem po nynjším ímž správnost druhého zde uvedeného výkladu jest dotvrzena. Šel-li
pastucha k mostu
Z eeného vidno, že básník RK událost na most pražském, pojal, než Hájek. Shoduje-li , Oldichu" se mluví, jinak týe pastuchy s Dalimilem, pokud se je nesnadno íci, jelikož se jest Dalimil na tom míst velmi struný a tim temný. o níž v
O píchode
cht pastucha na vrátného volati". Slova tato dají dobrý smysl, když pedpokládáme, že pastucha teprve branou do hradu vejiti chtl, aby stádo vyhnal, jako když si je vykládáme ve pastuchové praví prost: ,Za jutra
stádo vyhnati, jme
s
smyslu Hájkov.
Všimneme
ješt jednou verš:
si
mlíe v jutniem kúie v raniej páe,
Aj vto Praha Vltava sé
spaní,
zn Frabú sé promodrajú \r»\,
za vrchy vzchod Šedý projasAuje.
Že verše
ty
úzce souvisí
s
výkladu. Avšak nelze popíti,
djem básn,
že
rty, krajinný dojem Prahy krátce
píiny vysloveno
podávají
vyšitá z hoejšího
též,
a jen
ped východem
nkolika Z té
slunce.
bylo mínní, že verše ty nehodí se do
stedovku zaátkem
a že jsou dítkem pírodního básnictví, jež u nás kvetlo
minulého
století.
Nco
podobného pozorujeme však též pi malíství stedopi malb ve stedovku jest vcí neznámou, avšak pece spatujeme na p. na Karlštein pi nástnných malbách znázorujících legendu sv. Václava, že malí pi nich hojn znázoroval pedmty architektury a jmenovit pohledy
vkém.
Krajináství
krajinné.
')
Byl patrno,
k
že
obraze, v
tomu ovšem veden pedmtem samým; avšak jást k tomu sám vyhledával. Tak na p. pi
píležitost
nmž
pedstavuje Boivoje a Lidmilu
sí, v níž rodina knížecí sedí,
s
s
dítkami, zobrazuje
prostrannými okny a poskytuje
pozorovateli výhled na krajinu. Stává se tím obraz výtvorem nkteré novodobé školy krajináské?
tím
>)
Lambl, Aus Boehmens Kunstleben unter Karl
1898, 111.
IV. Oster.-Unjr.
ten
Revue
15
Podobn
se to
hoejším veden byl
má u djem
básníka naší a
djištm
básn;
své
veršm
on k
i
básn
a podal pouze
v rámci svého vypravování pohled na krajinu sice velice struný ale krásný.
Líení pírodních krás ve stedovké
liter, jest
velice vzácné,
ale pece se naleznou píklady. V eské poesii stedovké nalezneme alespo jeden pípad, v nmž líí básník krásy pírody jarní, líení jeho nevyniká krásou. Líení to nalezne se v Nové Rad Smila Flašky z Pardubic (145) na míst, kde slavík radí
a
králi takto:
hudce
PiStce,
ty
méj
najviec podletního
také.
asu,
ježtof ožívá korenie, veselí
s
vše stvoenie,
máj v rozliném draze vešken svt os\-ietí, když
již
v
již
k\ieti
povtie všady hladké, slyšeti pnie sladké,
nmž
ve dne, v noci
i
v svítánie,
od ptákuov milé zpievánie v lese, v háji i na poh, v tom mj útchu k svéj voli.
Líení východu slunce nad Prahou v RK jest mnohem strunjší než líení toto. Krom toho nadšení básníka Rk pro pírodu seslabuje se ješt tím, že prý ke svému tyveršovému vylíení pírody erpal látku z Hájka a z Alexandreidy. U Hájka našel zmínku o zamžené Vltav a v Alex. Vít. (1285) o východu slunce. Zbyly tedy básníkovi Rk jen dva verše, jež z vlastního
dmyslu obraz
pipojil a tímto slátáním vznikl velice krásný, básnický
jitra
nad Prahou
!
Slepením tí rznorodých
krásná váza, která svým tvarem
výhradn prý
step
vznikla
jen se hodí do
zaátku 19. století. Líení jarní pírody v Nové Rad, jak je pednáší slavík, ovšem dotýká se pede vším pocit sluchových: ale též o pocitech zrakových, ichových tlových dje se zmínka. Jest tedy po této stránce líení toto rozmanitjší než ve tyverší RK. Pi tom jest ovšem ješt velmi dležitá otázka, byl-li by i
dob kvetoucího básnictví pírodního vtsnati nádherný obraz vycházejícího slunce nad Prahou do verš dovedl básník v
ty
16
Pádný dkaz, jak vzdáleni byli básnici té doby od úseRK, poskytuje román „Záe nad pohanstvem'' od Jos. Lindy, vyšlý v zái r. 1818, tedy rok po objeveni RK. Linda v román tomto úmyslné vyhledává píležitost, kde by mohl do dje, jenž padá do dob Václava Sv., vplétati líeni pírodní, s obsahem dje to naprosto nesouvisí. Tak na p. lii,') kterak Václav na svém sídle Vyšehrad vystupuje na vže vyšehradské, aby se kochal pohledem na pírodu, a pi tom podrobné lii krásu okoli pražského. Líeni toto zabírá více než celé dv strany a koni nosti
a
popisem východu slunce nad Prahou, jenž zni takto: .Dnes ješt temnotou byly zasteny krajiny; toliko vrchové jakoby povstávali z mrákoty noní zdáli se dívati k zaervenalému východu, jakoby budili vflkoli a oekávali vycházející slunce. Ješt
slab
z erná zelenali se zatemnli lesové; svtlý a svtlejší východ inil je zelené a zelenjší: tmy ustupovaly na západ a mrákota blošerá mizela z dolin a svtlala se Vltava
jen
beh —
klikatá daleko krajinami a
záplav prozáilo
kouila se
se velebné
tiše plynoucí.
slunce a
Tu
v ervené
duté nebe rozkrásnilo se
nade všemi krajinami slunená záe dotýkala se vrcholí hor na pl temných, na pl od východu svtlých, a rozsvcovala zlaté báné na všech vyšehradských vžích'. :
Vylíení toto není špatné; ale hodí se k popisu
pst na i
k
RK
jako
oko.
Ješt po jedné stránce prý moderní ráz, totiž tím, že
Jaroši,
praporm. V
mžeme
má Oldich se v
nm
básni je sice jen zmínka
soudit, že
pi vojsku
byly v
a
jeví
krom
toho
moderní úcta
ehož
o praporech, z
dob, kdy básn
ty vznikly,
prapory v obyeji; avšak nebude na závadu, pipustírae-li
Tam
Takový modernismus nalezneme též v autobiogr. Karla praví Karel, jak v bitv jedné v Itálii náhle spatil
v túž hodinu nepietelé naši jechu sé utiekati
a i
nejprve
Mantovšti,
utíkající
zachovali
V Nmcích
nm
s
k
praporm
a
ÍV.*)
,ani
svými korúhvemi,
potom mnozí po nich sú úctu
to.
Tedy
táhli".
nezahazovali
jich.
ped
vojskem prapor z hedvábí a na nošen bývala podoba nkterého ochranného svatého aneb i znak.') býval
Záe
nad Pohanstvem nebo Václav a Boleslav.
^)
Jos. Linda,
•^
Fontes
")
Henne am Rhyn, Gesch. des
rer. III. 375.
Rittertums, 146.
60.
—64.
17
Staí Cechové nosívali do boje praporec sv. Vojtcha, zavšený na kopí sv. Václava. V kodexu Vyšehradském jest vyobrazen sv. Václav s takovýmto praporcem. (Zíb. Dj. kroje I., 62.) Z toho je vidti, že není poteba s úctou prapor ekati až k moderní dob. Námitka tato jako i mnohé jiné ji podobné náleží mezi
obr.
námitky
neodvodnné,
takové námitky
mnohem
tedy pouhé
domnnky.
Je
patrno,
že
snáze je initi než vyvraceti.
Sledujme dále ješt vypravování básníkovo o událostech, sbhly v Praze, když byl Oldich most vltavský pešel. Líení toto poíná básník slovy: „Strach udei u vše u Polány". Ze slov tchto vysvítá, že ryk válený, který Oldich zpsobil na most, byl úmyslný. Oldich chtl Polány pestrašiti, a to se mu podailo. Básník vyjaduje úinek strachu mezi jinými také
jež se
tmito
verši: (Polané)
,
davem triu ku brán piekopy, ped udatnu séú!"
dále, dále
Verš „davem triu ku
kládán
:
ale
brán piekopy'
nepodailo se ješt
rozmanit vyaby ml rozumný
byl
vyložiti jej tak,
smysl.
Vadila
pi tom
okolnost,
že
ve verši tomto mluví se jen
o jedné brán, kdežto v hradbách pražských jich bylo zajisté nkolik. Ješt více bylo na závadu, že slovo piekopy se bralo 7. pád množ. ís., což nedalo žádný smysl, jelikož po východní a sev. stran Prahy byl jen jeden píkop a krom toho,
za
že
píkopem
nelze utíkati do bran.
Avšak
vc
piekopy
za
ta stane se
genitiv
ihned zetelnjší, pokládáme-li slovo
jedn.
ís.
podst.
jm.
ženského
rodu
prie kop a. 1) Pak má verš jmenovaný tento smysl: Polané bži ku brán píkopu, t. j. píkopu mstského. Ponvadž básník naped mluvil o brán u Vltavy, jest pirozeno, že na tomto Slovo
pikopá
jest moravismus a vyskytuje se již ve starSí dob. Vedení vody po troubách aneb strouhách (príkopách) dlati slu§i. (Kom.) A uinili jste jezero (pikopu) mezi dvma zdmi (Br. bibU). V Millionu (J. Prášek, 88) teme: Každé msto v tej zemi bylo jesf okopáno piekopami hlubokemi, vody plnými, a ty piekopy tak široké byly, jako móž ')
Na p.
v Jungm.
si.:
luiše vysteliti. Genitiv ,ku brán piekopy" jest podoben vazbám: Za ohradou msta, ulice msta, rynk svta (Kom. Lab.). z
2
18
míst, chtje býti srozumitelným, podotkl, že mini bránu nikoliv vltavskou, nýbrž bránu pikopu mstského. Zstane pi tom ješt ovšem nejasno, ke které brán Polané utikali avšak docela dobe si mftžeme mysliti, že Polané, byli pestrašeni, pece se nerozptýlili a v jednom houfu pouze k jedné brán, která jim byla nejpíhodnjší, utikali. :
a
Proto se básník spokojil pouze obecným vyjádením, že Polané utíkali ku brán píkopu; ke které práv brán, toho nevyjádil; nezáleželo mu snad na tom. Tato okolnost mže
však i
míti
jinou píinu, totiž tu, že verš zmínný jakož zakonení básn je pvodu staršího, než ostatní
také
celé další
zachované ásti
její.
Verš tento
mže
pocházeti ze staršího textu
básn, kteráž dj líený umísovala
nikoliv
na hrad Pražský. (Myšlenka
Jireka.)
do msta, nýbrž ješt V tom pípad pak ovšem ml verš tento zcela uritý význam, jelikož na hrad Pražském byla jen jedna brána píkopu, totiž na záp. stran hradu. Verš
písn
tento
proto, že
již Jos.
mohl básník ponechati v novém zpracováni
mu pi
jeho líení nepekážel.
V zakoneni básn poutá
nás jen dvoj verši:
Vstane jedno slunce po Tftem nebi, vstane Jarmír nad \šú zemiú opét
V prvním verši praví básník obrazn, že jedno slunce po všem nebi, v druhém verši obraz vysvtluje. Slovy „jedno slunce" mini Jaromíra, který nade vši zemi opt vlády
vzešlo
že jedno slunce vzešlo po všem nebi, dává tím na jevo, že ped tím tomu tak nebylo. Z té okolnosti, že Vyšehrad Polanm se nepodrobil, je patrno, že celá zem neposlouchala Polan, a že tedy nevládl zemí jen jeden vlada. Teprve vypuzením Polan nastoupil opt v celé zemi jeden panovník, totiž Jaromír, neb obrazn eeno vzešlo po všem nebi jen jedno slunce. Smysl dvojverši toho tedy jest, že zemi eské, jež za panství Polan nebyla podízena jednomu vládci, nastoupením Jaromírovým dostalo se opt jediného panovníka. Že Jaromír tuto po druhé nastoupil na stolec knížecí, z dvojverš výše uvedených zeteln neplyne; ale výklad ten je také možný. se ujal.
Praví-li
básník,
Zbývá ješt vytknouti, v jakém k djinám.
pomru
jest
báse Oldich
;
19
Od
historického podáni
liši
se
báse
naše hlavn tím, že
pekládá událost, která se stala r. 1004 na hrad Praze, dol do msta Prahy a že pi tom pidluje vynikající úkol pastuchovi. Odchylku toho druhu pozorujeme již u kronikáe Dalimila a Pulkavy. Dle Kosmy rytí Oldichovi oddaný vešel do hradu Pražského a v noci uprosted hradu s místa povýšeného hluným troubením a voláním ,Bží Polané" zastrašil Polány tak, že se dali na útk. U Dalimila tento úkol zastrašení vykoná hlouek mužstva Oldichova, kteí vniknou na hrad ráno, když pastucha vyhnati stádo, naež zpsobili poplach a tím útk Polan. Místem dje zstal dle Dalimila ješt hrad; avšak již nmecký pekladatel Dalimila, o nco pozdjší, peložil výjev ten do msta Prahy. (F. III. 271). Plka va práv naopak než eský Dalimil, rytíe, který Polány zastrašil troubením, podržel, ale dj peložil do msta Prahy. Proto nadpis lánku o tom jednajícího u Pulkavy zní se chystal
„O obležení msta Pražského". Dle i. toho Oldich posílá rytíe „do Pražského msta", aby noního asu troubením
sob vrného
(F. V 233). Totéž v lat. textu (F. V 34). Pulkava drže se staršího podání Kosmova (F. II. 53) vykládá, kterak utíkající Polané s mostu padali a jiní po opyši hradu prchali, a jak mnozí z nich v zadních vrátcích se umakali. Toto hodí se jen na hrad Pražský. Ve pípad práv uvedeném pozorujeme, že Dalimil Pulkava 'Z téže povsti erpali, ale jen ásten a to tak, že každý z nich
pestrašil nepátele
Avšak pes
to
i
jiné ásti její užil.
známa,
ale
U nmeckého
RK pi
ve verši:
ídili
autorita
že celá se
obma byla ásten Kosmou.
povst
též
Kosmova
neplatila:
proto
držel se zcela povsti.
básni Oldich ídil se
ale reminiscence na starší
eeno,
je vidti,
povsti
pekladatele
v peklade svém Básník
Z toho
krom
že
povst zejmá
ovšem jenom povstí jest
pi nm,
jak už
davem triú ku brán piekopy. Ovšem mezi
vylíením básníkovým a kroniká Kosmy a Dalimila je veliký rozdíl: u básníka jest podrobné, názorné zobrazení dje, u kroniká struné a suché konstatování toho, co se stalo. Nastává otázka, kdy asi povst o vypuzení Polan nabyla tvánosti té, jakou jsme práv v RK poznali. Z vci samé plyne, že tato pemna nemohla vzniknouti díve, než se Praha stala pevností, t. j. kdy byla na východní a severní stran obehnána
20
píkopem
a hradbami.
nemožno
Nemohlo
se to
proto dtive
protože
státi,
aby Polané se byli zmocnili oteveného msta mezi dvma pevnostmi (Vyšehradem a hradem Pražskem). Byl by to podnik neprospšný a neudržitelný. Podobné také díve, než se stala Praha pevností, nelze pokládati za možný útok Oldichv na Prahu pes eku, když bylo možno vniknouti z východní strany do oteveného msta. Z toho je vidti, že pemístní bojišt s hradu Pražského dol do msta mohlo se státi teprve po r. 1235, kdy Praha na východ a sever byla opevnna. Brzy však po tomto roce se tato pemna povsti nestala; bylo poteba k tomu delší doby, až nebylo oitých pamtník stavby hradeb pražských, tak že obecn mohla vzniknouti víra, že hradby ty stoji již od dávných dob. Píliš dlouho po stavbt^ hradeb také povst vzniknouti nemohla; v dob, kdy nebylo již pamtník na Malou Stranu ješt neobezdnou, jak vypadala ped r. 1257, pemna povsti vzniknouti nemohla. V dob Dalimilov (1310) bylo to již možno, a ovšem též v dobách o nco pozdjších. Je zejmo, že spolené jméno hradu a msta Pražského pisplo k povsti.
je
si
mysliti,
pemn
V RK
povst již dokonale petvoena a dj celý peložen do msta Prahy. Z obsahu , Oldicha" dobe lze usouditi dobu, kdy asi báse tato byla skládána, jelikož z ní zeteln jest stará
msto Prahu pedstavoval. Shrneme-li podobu Prahy v básni vrhá svtlo, dostaneme tento obraz: Nynjší Malá Strana jest ješt otevené podhradí, most pes Vltavu na západní stran jest opevnn branou, jež poznáváme, jak
si
básník
vše v jedno, co na
nemá zdvihacího mostu, nýbrž otvírá se vytahováním míže vzhru. Na východní stran mostu není žádné brány; za to východní strana nynjšího Starého Msta jest opatena píkopem a
alespo jednou branou,
jest tedy
opevnna.
asi v létech 1235-1257:*) nikdy ped potom nemla tohoto vzezeni. Z toho jest vidti, že básník byl dobe znalý místních pomr Prahy v této dob. Vdomosti tchto ovšem nemohl nabyti z Hájka, ponvadž jich Hájek sám neml; podobn ani z kteréhokoliv pozdjšího hi-
Tak vypadala Praha
tím ani
1)
Staroméstská brána mostecká pipomíná se dle
byla vystavena tedy v letech pedcházejících, a to po
pravém behu Vltavy byla obezdéna.
Tomka poprvé r.
1257, kdy
r.
1310;
Praha
po-
3t
ani
storika,
teprve V. V.
Že by
z
Dobnera, ba ani z Palackého, jelikož pomry ty mistopisnými studiemi Prahy objasnil.
Tomek svÝmi
nkdo náhodou
domyslil tak podrobného
byl
se
a hi-
správného obrazu Prahy, nelze také pipustiti. Z toho plyne, že zaátkem XIX. stol. nikdo báse „Oldich" napsati nemohl, a že tedy báse ona jest pvodu starobylého.
storicky
Ze všeho, co o vci byla v té
podob,
jak
eeno,
té
vysvítá, že
báse Oldich
RK spatujeme, složena nepíliš mla takové vzezení, jak v básni v
ji
po dob, kdy Praha totiž v dob, kdy ješt
žili
dlouho se líí,
pamtnici tohoto obrazu Prahy.
kdož odvolávajíce se na autoritu Safaikovu, jsou toho pesvdení, že epické písn národní vždy vznikají hned po Ti,
událostech, jež opvují,^) výkladu zde podaného
Že mínní Šaíaíkovo není všeobecn ze
srbských písní
o
kralevici
ovšem neuznají.
platné, vysvítá nejlépe
Kdyby byly písn
Markovi.
ty
vznikly hned po dji, musil by býti v nich hrdina tento zobrazen
jako spojenec Bajazeta,
Turkv
proti
a nikoliv jako
caru Lazarovi a
pomaha
kesanský hrdina.^ Z toho písn národní o Marku
že díve, než vznikly nynjší
sultána
je vidti, kralevici,
musilo se na jeho skutené jednání zapomenouti, tradice lidová
musila je pemniti, a v této hrdina tento
státi
pedmtem
pemnné podob teprve písni
Pi
se
mohl
našich písních lidových
pozorujeme tuto okolnost u písní legendových. Tyto písn, na p. píse o sv. Jií a sv. Dorot^) byly pi svém vzniku staletí vzdáleny od dje, jejž vypravují, a jsou jist národní. Z toho je zejmo, že hlavní vcí pi vzniku epických písní národních jest tradice, jejíž psobení ovšem poíná hned po dji tím, že jej mní a nkdy i rozhojuje: avšak není poteba, aby toto podání vždy ihned vyjadováno bylo písní neb vbec verši. Proto mže národní píse epická nkdy znan dlouho po události, již opvuje, vzniknouti.
Nkteré ásti básn Oldicha, jmenovit její zakonení, svdí o vtším stáí, než v jakém se jeví ostatní zachovaný text. Básník na konci básn praví, že po vypuzení Polan v Cechách nastoupil Jaromír. O tom nevdl již ani Kosmas, ani Dalimil O Josef Hanuš,
v Literatue
^ Jan Gebauer, Marko »)
Suš. sb.
.
8. 33.
eské, 19
Královic,
st.
I.
903.
Riegrv Nau.
si.
V. Iž6.
a
rovnž
ani Hájek, který myslil, že Jaromír
nastoupil
Krom
na trn.
spolené
s
Oldichem
toho jest pravdpodobno, že básník
jméno krále polského Boleslava Chrabrého, ani Kosmas ani Dalimil, kteí oba myslili, že otec Boleslavv Méšek byl dobyvatelem Prahy. Že básník znal jméno Boleslava jakožto dobyvatele Prahy, jest ovšem jen domnnka, jelikož se nám to jméno zachovalo jen kuse a to pouze v jednom z ústižk RK. Pi vylíení útku Polan v básni Oldichu neiní se žádná „Oldicha" znal
o
též
nmž nevdl
již
zmínka ani o Boleslavovi ani o Méškovi. Je to nápadné, ponvadž i Dalimil a jmenovit Hájek tak iní. Dle jejich vypravování byl mezi prchajícími Polány kníže polský, a to dle podání Kosmova a Dalimilova kníže Mšek, dle Hájkova Boleslav Chrabrý. Básník , Oldicha* ml píležitosti v básni dosti, jmenovati mezi prchajícími knížete polského, ale neužil jí, V jiných básních epických RK básník rád staví proti sob vdce obou nepátelských stran, jako na p. Záboje a Ludka, estmíra a Vlaslava, Jaroslava a Kublajevice; ale v básni „Oldich" toho neuinil. Na stran eské staví sice v popedí vojska Oldicha: na stran nepátelské mluví však pouze o Polanech a o knížeti polském se nezmiuje. Mže to býti ovšem jen náhoda: avšak
jak Kosmas, tak
pravdpodobnjší
Tomkova
že to má píinu hlubší. Dle vypravování msta Prahy Boleslav již asi o plnoci, tedy
jest,
v Djepisu
když Oldich se zástupem svým pitáhl do lesa nad Strahovem, opustil s jednou ásti svého lidu bez boje hrad Pražský a dostal boji mezi echy a Polány pišlo teprve když dle Kosmy oddaný Oldichovi rytí dal Pi boji tomto tedy Boleslav Chrabrý pítomen nebyl, a nejmenuje-li jej básník mezi prchajícími, shoduje se
se
šastn
zem. K
ze
snad asi k ránu, troubou znamení. v této
píin
s tím,
co se stalo.
Avšak pipusme, že jméno panovníka polského bylo v naší básni jen náhodou pominuto, a rovnž že jméno Boleslav v ústižku RK nevztahuje se ke králi polskému: pece z té okolnosti, že po vypuzení Polan dle básn nastupuje v panství ech Jaromír, plyne, že ve vci této básník „Oldicha" lépe byl
Vc
zpraven než kronikái Kosmas a Dalimil, svtliti
tím,
že
historické
nich varianty: jistá podáni
zase
mizí
neb
se
povsti ze
asem
starší
pemuji. Takové
se
doby starší
tu
mní
možno
si
a vznikají
vy-
pi
se zachovávají, jiná
zachované podáni
23
RK je, že Boleslav dobyl Prahy a Jaromír že nm. Že souhlas s pravdou v píin Boleslava je V
možný, vysvítá
z toho, že byl
Že radostné
plesání,
nastoupil po
v XÍV. ješt za Hájka možný.
kterým básník koní a o
že roznesla se radost „po všiej zemi
nmž
stol.
praví,
od radostnej Prahy*, bylo
ohlasem skuteného cítní v zemi, to vysvítá z Tomkova líeni v Djepisu msta Prahy (I., 105). Dle toho Jaromír s velikým radováním slavn opt usazen na stolec knížecí a podávány jemu pi tom dary z koisti.^) Na to provodín byl na Vyšehrad a opt i
tu provolán za pána.
Z
celé
zem
hrnulo se nyní panstvo
i
lid
ku Praze ve množství prý neslýchaném, jedni hledajíce milosti u nového knížete, jiní aby vidli slavný píchod krále nmeckého, který se oekával. Ti,
XIX.
kdož neuznávají starobylosti RK, vykládají, že básník erpal pro Oldicha látku z pozdjších pramen,
stol.
jmenovit
z
Hájka. Že ve všem by se byl nemohl pouiti u Hájka,
Stránského,
Dobnera atd., již na svém míst ukázáno. Pokud na njž nejvtší váha se klade, podoben RK, vysvitne
jest Hájek,
ze srovnání obou.
Dle RK Oldich s Výhonem Dubem pitáhl do lesa nad Prahou teprve v noci ped onou událostí, jež pak dle básn se stala na pražském most. Dle Hájka pitrhl Oldich s Berkovcem již den ped bojem, a o polednách poslali špehée do Prahy, aby se dohodli s p^stuchou. Dle RK Oldich k ránu sestoupil do Prahy (na nynjší Malé Stran), kdež se opatrn skryl. Dle Hájka pouze Berkovec sešel s vojskem na most pražský, kdež stál pokojn zahaien jsa ranní mlhou blíž zdvihnutého mostu pi stran staromstské. Dle RK jde pastucha z nynjší Malé Strany bez stáda a káže otevíti vzhru bránu u mostu na levém behu Vltavy. Dle Hájka žene pastucha stádo z nynjšího Starého Msta a káže spustiti most pi pravé stran Vltavy. Dle RK teprv na zatroubení pastuchovo vpadne Oldich s rykem váleným na most, tak že se most celý otásá. Dle Hájka na most již ped tím Cechové tiše stáli a na zatroubení pastuchovo vpadli na
1)
Zajimavo,
že
estmír koni veršem: Zraí
se
koist Neklanovu
radostnu oku. Z tobio vidti, že tu jde o starou zvyklost, dle niž odevzdávána Ijyla
po vítzné válce knížeti ást koisti. Odkud znal Hanka neb Linda tuto
zvyklost?
24
spuštny mstek. Dle RK Polané prchají ku brán pikopu, dle Hájka Boleslav Chrabrý prchá k Poíanm. O njakém pikopu zminky neini. Dle RK. Jaromír sám nastoupí na stolec esky, dle Hájka spolen s Oldichem. Jak
z
RK
uvedeného vidno, není mezi
a Hájkovou kronikou
v podrobnostech podoby; spíše pozorujeme mezi
obma
rozdíly.
Hájek tak RK vypuzení Polan jakožto dobytí nikoliv hradu Pražského, jak se
Jenom v tom shledáme podobu,
že líí jak
skuteností
se
Pražského.
Vtší podobnost nalezne
shoduje,
nýbrž
v
RK
a v
osnov dje,
než pouze ve hlavní
dle
z hoejšího.^)
Hájkov
jinakých
podobností
vysvítá z toho, že mezi
RK
obma
Hájka zosnováno na základ jedné a téže povsti, jak se vyvinula po opevnni
není jiné spojitosti, jest
kronice
Msta
Starého
mezi RK a Hájkovou Hájkovy kroniky; že
se
RK
však výklad takový možný není, plyne Není-li
dobytí
jakožto
kronikou jen tehdy, vykládá-li se
i
Starého
msta
než že vypravování
i
Pražského, kterou však Hájek, jelikož místní po-
mry
Prahy neznal, pekroutil a špatn si vykládal. Že Hájek nemohl býti pramenem básníku líícímu vypuzení Polan z Prahy, vysvítá nejlépe jak již V. V. Tomek na to upozornil z naprosté Hájkovy neznalosti místních pomr pražských, a( již klademe událost onu do r. 1004 neb do kterékoliv jiné doby. Že z téže píiny ani kterýkoliv jiný historik pozdjší až do Tomka básníka pouiti nemohl, eeno již na svém míst.
—
—
Že Hanka neb Linda nebo nkdo jiný z jich spolenosti nemohli býti pvodci , Oldicha", vysvítá nejlépe z toho, že
pechod Oldichv pes Vltavu
vyložiti
nedovedli a vykládali
jej
podle Hájka.
Krom že verše:
toho iní autorství jejich nemožným ta okolnost, „Ide pastucha po širém jute* a „davera triú ku
brán piekopy* jejich jim
•)
sice
dobrý
smysl
mají,
ale
domnlí pvodci
sami nerozumli.
Opaný
soud o
pomru Oldicha
spise: Historicky rozbor básni
RK. Na
kroniky Hájkovy mohla vzniknouti
str.
báse
k
Hájkovi
40. ve
piiné
a sice ta
pronádi Jar. Goll ve té praví
:
Na
základe
báse, kterou teme
v
HK.
25
II.
V
Jaroslav.
naped píina vpádu tatarchána tatarského, jak praví básník, ského, totiž zavraždni dcery od Nmc. Motiv tento založen jest na povsti, kteréž mohl básník stedovký snadno nejen užit, ale i vit. Kdy a kde povst tato se objevuje a jak asi dostala se na Moravu, to pesvdiv vysvtleno od Herm. Jireka v Echtheit der K. H. a nejnovji ve spisku Jaroslav. Povst tu lze stopovati hned od samého poátku války tatarské; stopy její objevuji se ve Slezsku, na Morav i v Rusku. Dle Jar. Golla ^) jest pramenem Rk ta verse, jež jest obsažena v leg. o sv. Hedvice z r. 1504. V legend této se vypravuje podobný píbh o císaovn tatarské, jaký se vypravuje v Jaroši, o Kublajevn; rozdíl je hlavn v tom, že je vypravováni legendy mnohem více rozvedeno než v Jaroslavu. Spisovatel to vykládá tím, že prý básník RK vypravováni zkrátil; mohlo by to býti však obrácen, jak to nkdy bývá, že totiž asem povst se rozvinula, a tím rozšíen text legendy. Ovšem pak by se dostal RK v ped legendu. básni Jaroslavu uvádi se
Báse
ad
na eené legend vidí Jar. Goll hlavn v tom, že tatáž pohnutka se podkládá cest manželky a dcery chána tatarského do západních krajin. V legend o sv. Hedvice cis. tatarská asto slyšela mluviti ,von den sytten und gewohnheiten der Gristen lande", a v RK podobn Kublajevna. „uslyše, že vlasti na záchod v siech že vlastech luda mnoho živé otpravi poznat nravóv cuziech". (18). Avšak týž cíl cesty uvádí se také v národní povsti uvedené v Hormayrov Archivu 1818 (Goll 76), v nmž se o tech tatarských princeznách praví, že cestovaly ,die fremde Lande zu sehen". Tutéž myšlenku nalezneme v Millionu, v nmž Marco Pólo sám o sob v}'pravuje, že „nauí se obyejóv a mravv tatarských" (Výb. II. 552) a na jiném míst prad, že Kublaj „libost jmjéše, slyšeti noviny, mravy a obyeje lidské (Výb. II. 553). Proto nikomu nenapadne tvrditi, že pisatel legendy o sv. Hedvice erpal z Milliona. Závislost
—
—
s
Pi nešla do
1)
Jaroslava
tatarské
svta
knžn
zajisté
ani
nelze
za
ani na jiný úel cesty mysliti; obchodem, ani na pout, ani ke
Jaroslav Goll, Histor. rozbor básni RK. 75.
jichž na západ nemla, ani o poznáni ptirodnich krás stedovké nálady jí nešlo a rovnž nic jiného tu nemftže
známým, dle
být pohnutkou.
Bezpenjší znak pro pomr Jaroslava k legend eené zárove pro urení stáí té básn poskytne to, ím se RK na tomto míst liší od legendy o sv. Hedvice. Legenda tato poda
kládá cest císaovny tatarské pohnutku náboženskou. Dle této legendy slyšela asto o mravech a obyejích »der Cristen lande^
wy dy
weren* a rovnž slyšela prý
gar loblichen und erlichen
pánech a rytíích, jak ochotni prý jsou ,czu verCristlichen glauben bis in den todt". Legenda tedy nepokládá sice císaovnu za kestanku, ale za pítelkyni kesanských rnrav. Tato myšlenka v RK není, a jest o knížatech,
—
fechten den selbigen yren
patrn pídavek legendisty; ostatek je bezpochyby spolený pramen tradiní, z nhož erpáno pro Jaroslava jako pro legendu. Ješt dležitjší jest pídavek o kroji Kublajevny, jenž naopak jest vložen do Jaroslava, ale schází v legend. V popise zevnjšku Kublajevnina praví se v Jaroslavu toto: to
i
Obvleena bé vda
v zlatohlave,
hrdlo, Aádra rozhalena jmiede,
vén<:ena
O knžn
Elišce
perlamL
i
Pemyslovn
všeobecn známo, že sama drahokameny vyzdobila ke satku do Špýra. Takový
je
a zlatem, stíbrem, perlami
ušila
si
kameniem
nmž
odv, v
odebrala se
r.
1310.
i
odv
nazýván zlatohlavem a nosily jej nejvznešenjší dámy nejen v echách ale v jiných zemích ve stedovku pi slavnostních píležitostech. Roucha taková nosívala se, jak uvedený piklad i
dosvduje, v stol. XIV. a byla v oblib za kroje francouzského^ který tou dobou v echách domácnél. O rouchu zlatohlavovém Elišky Pemyslovny praví Petr Žitavský výslovn, že byl zhotoven i
dle
i
vkusu francouzského
herném pedstavoval
si
(F.
tedy
IV.
V takovém
150).
básník
„Jaroslava"
rouše nád-
Kublajevnu.
Jinou vlastnost kroje Kublajevnina vyslovuje básník slovy: „hrdlo,
i
rozhalena jmieše'.
Zpsob ve
tento u dámského kroje druhé polovici XIII. stol.
v Nmcích.') ')
2.
adra
ve Francii a rozmohl se
vznikl
Al^vin Schulz,
vydáni.
Das hoiische Lebeii
zu
Zeit der Minesinger.
I.,
Ž52,
27
Jak takový kroj vvpadal, vidli jest v Zibrtových Djinách kdež podána jest ukázka illustrací rukostr. 206, 35S,
kroje na
pisu kap. knihovny svatovítské, polovice XIII.
Dámy
stol. Illustrace ty
nosily
Speculum humanae
druhé neeského.
salv. z
pvodu
jsou nejspíše
tehda šaty hluboko vystižené, tak že hrdlo
nádra byla rozhalena.
i
Do Cech poala polovici XIII.
stol.,
vnikati
francouzská
móda
již
v
druhé
ujala se však teprve v první polovici stol. XIV.
Cech první manželka pravd podobno, že již v té dob bylo vidti dámy eské se šaty hluboko vystiženými, akoliv pímých dkaz pro to není. Na píliš vystižené šaty naíkají mravokárci v echách teprve ve druhé polovici XIV. sto].,^) jest však možno, že v první polovici téhož Žitavský praví,
Petr
zpsob
století
že
ji
do
pinesla
i)
r.
1334
(F. IV., 320.)
ten
se
objevoval jen
Karlova Blanka
Jest tedy
zídka, tak že
pozornost
mravokárc ješt na sebe neupoutal.
Všimnme
si
ješt
úpravy hlavy, jak
si
ji
básník
pi
Kublajevn pedstavoval. V té píin praví básník, že knžna perlami". tatarská byla , vnena kameniem Panny eské nejen ve XIV. stol., nýbrž i v dívjších dobách i
chodívaly prostovlasé a mívaly kolem
ski'ání
loubek neb vínek
upravený z perel a nkdy ozdobený drahokameny.^ Týž obyej byl i v krajinách západních.*) Jak z toho vidti, shoduje se úbor Kublajevnin, pokud o dle kusých poznámek básníkových souditi mžeme, s krojem, jaký zavládl v echách ve druhé tvrti XIV. stol.
nm
dob, do
které RK. svým písmen náleží. Proto hodí se popisem Kublajevny dobe do této doby. Jest však také možno, že Jaroslav vznikl o nco díve a to proto, že kroj ženský, jakým básník odl Kubjajevnu, mohli jednotlivci v echách neb na Morav poznati také v dívjších dobách. Píležitosti k tomu tehda nescházelo. Již na sklonku XIII. stol. pi výprav Jana z Michalovic, která ovšem nedla se bez družiny, nejednou zajisté lenové této výpravy na Rýn a v Paíži vidli dámy
t.
j.
v
^Jaroslav"
I)
Zibrt,
3)
Zibrt,
»)
Zibrt,
)
Aln-in
Kostúmkunde,
Djiny kroje 271, 276. Djiny kroje, 360. Djiny kroje, 86, 351. Schultz, Das hóflsche Leben, II.,
2, str.
568, 577.
L, 237, 238, 2. vydáni. Weiss,
28
odné nejnovjším
krojem,
peetných
a pozdji
za panování Jana
Lucem-
po západních krajinách byla k tomu píležitost astá. Proto píse Jaroslav mohla vzniknouti také již v první tvrtin XIV. stol. Básníci stedovcí vbec rádi znázorovali osoby jiných krajfi a po zpsobu spolenosti, v níž sami žili. Básník burského na
jeho jízdách
vk
vci
s nimi. Moderní aby poslal orientální rozhalenou na cesty; spíše naopak by ji byl zavinul neboli šlojiee, jenž pro dámy nevdané ve XIV. stol.
„Jaroslava" ve
se
byl
ovšem
Z
shoduje se
této
stží k tomu
odhodlal,
básník by
princeznu
do závoje by se byl
nehodil.
toho,
co
eeno
Kublajevny, vysvítá, že to je
o kroji
vydává-li se tatarská císaovna
zcela lhostejno,
zlatem, stíbrem a drahými kameny, bohatství
Beckovským také perly
:
a jsou-li
dle legendy se
pidány k tomuto
toho neplyne nic pro
z
pomr
RK
k Beckovskému. Popisy tyto jsou zcela obecného rázu a hodí se do kterékoliv doby; popis v RK však má zetelný ráz trnáctého
2e perly dávno ped Beckovským zdobívaly stedoeské dámy, o tom není pochyby. V druhém oddílu vypravuje básník, kterak Kublaj, chán tatarský, s velikým vojskem vytáhl na západ, a jak proti nmu králi západní, sebrali peveliké vojsko a podstoupili s Kublajem na veliké rovin boj, v nmž byli úpln poraženi. Ped bitvou touto na rozkaz Kublajv dle líení básníkova arodji, hadai, hvzdái a kouzelníci ttinou, jíž pinesli, pedpovdli chánovi vítzství nad vojskem kesfanským. Jak si pi tom vedli, líí básník podrobn takto: století.
Sebrachu sé nalit arodji, hadai, hvézdái, kuželnici, na dvé strané kolo rozstúpichu i na dli trest rau položichu i ju na dvé póle rozepichu; prvéj póle Kublaj
im
vzdechu,
póle králi iraé vzdechu,
>*teréj
vetchými slovesy nad sim vzpchu.
Poechu i
Ponvadž výjevem
trest
trsti
výjev tento do
hada
v
lat.
a
spolu vojevati,
Kuhlajeva svicezíSe.
jisté
eském
míry se shoduje s podobným probereme líení toto
Millionu,
:
29
spolen. Dle ji
na dvé a
lat.
ob
textu
hvzdái
ttinu pinesli, to vysvítá
pis
lat.,
pinesli jednu ttinu, rozštpili
ásti položili na zemi.^j Že
skuten
jen jednu
zeteln jmenovit z tch rukovýslovn pipomíná.^
zcela
kdež tato okolnost se
Dále se praví, že astrologové jednu ást pojmenovali Ghinchis a druhou Uncham a pravili králi, že až budou ísti v svých knihách, ob tyto ásti tti budou bojovati spolu a ten král
ást na druhé
jehož
zvítzí,
usedne.^)
Když pak astrologové
ásti tti se pohnuly a zdálo se, jakoby jedna druhé povstávala. Konen ást Ghinchisova položí se na ást Unchamovu.^) Výjev velmi tomuto podobný vypravuje Herodot o Skytech. Dle tohoto líení Skytové prý hádají mnoho z etných ttin
v knihách etli, proti
vrbových, a to takto
Pinesše veliké otýpky ttin, kladou je na zemi a rozhrnuji pak pokládajíce ttinu po ttin, odíkávají kouzelná slova: pak zase odíkávajíce ttiny svazují, opt po jedné je skládajíce.^)
je;
Od
Milliona
lat.
se
liší
hádání
Skyt
tím,
že
nepinesou
naped
k hádání jen jedné ttiny, nýbrž veliké otýpky, že je
kladou na zemi a po
odíkávajíce kouzelná slova,
Pi výklad ttiny, nebo je
vt: ^)
Tunc
hada
výjevu
mžeme
bráti ve
trest (ttina) roste
M. Pavlova
astrologi
dle
RK
závisí nejvíce
Slovem tím možno rozumti
slova „trest".
ve
Po té kladou ttinu po ttin naež práv tak zase je svazují.
té rozhrnují.
iii
z
Benátek
bu
na smyslu
kus smyslu hromadném jako na p. jen jeden
na bažinách.^)
Million.
Just.
Prášek a V. Flašhans,
str.
53:
partes duas [L perlongum] scindentes arundinem, divisiones
ipsas interposuerunt [P in terram]. -) Na p. dle Gebauerova i. ve Fil. L. II., 114 jednajícího o tomto pedmte, se praví: „fecenmt portari unam cannam. Quaecunque istanun
duarum *)
cannarum duae
istae
ibit
super aliam.
partes
arundinis pugnabunt ad invicem.
lile
autem rex
victoriam obtinebit in proelio, cujus pars super alterius partem ascendet. *)
batur.
Partes arundinis sunl
Tandem
pai-s
commotae
et
una super aliam insurgere
vide-
Ghinchis ascendit super partem Unchan.
Uvedeno ve cl. J. Gebaura v Fil. list IV. 249. Úmysly ženské jako tresC vratké. Let troj. Jungm. Všady hust stála jakžto tresC neb sláma v snope. Alex. Jind. 307. Hattala, Patera. kopie jakžto trtie Verše ty zni v Alex. Vit. 2027: husté stáchu na zdi kopie neb sláma v snope. *)
«)
—
—
30
Prinesli-li
loviny,
vznikly
hadai jen jednu
ttinu,
rozdlili ve
již
tímto rozdlením pouze
pi ochabování
po-
o
množném ísle slovy „p echu pi následujícím výjevu, když tatarského v boji hadai pišli opt se
tedy nemohl o nich mluviti ve
Podobn
tti spolu vojevati".
dv
dva kusy, a básník by
vojska
:
také
ttinou, nemohl by to básník vyjáditi slovy:
,pinesúce
ty
tti
rozšepené". Méli-li hadai pvodn jen jednu ttinu, kterou rozštpili, nemohli pak míti více rozštpených ttin než pouze jednu. Básník by pak mohl mluviti o dvou polovinách tti, neb, pokládal-li každou polovinu za jednu ttinu, o dvou ttinách neb o jedné
ttin rozštpené;
ale
a k tomu ješt ve
množném
nemohl mluviti o ttinách rozštpených ísle. Básník však výslovn praví, že pinesli tti rozštpené; proto nelze tomu jinak rozumti, než že hadai pinesli množství ttin na dv poloviny rozdlených. Mluví-li tedy v obou tchto pípadech básník o více než o dvou ttinách, a jmenovit, mluví-li o trtinách ozštpených, kde by ml mluviti pouze o jedné ttin rozštpené, aneb o dvou poloi
vinách tti, vyplývá
z toho. že tu
pinesených a potom ve
dv
myslil
na vtší množství ttin
poloviny rozdlených.
Hadai
dle
RK
nepinesli jeden kus ttiny, nýbrž vtší množství jich, tedy na p.
náru neb
otep. Pinesli-lí vtSi množství tti, nelze si aby jednotlivé pruty byli na délku rozštpovali a pak teprv na zemi položili, nýbrž naopak, síto nutno pestaviti, že naped položili tKi a pak je na dv polovice rozdlili neb rozhrnuli beze všeho štípání.*) Jak ttinu položili, to podrobnji uruje básník slovy: na dlí. Výraz tento vykládán byl dvojím hi-st,
mysliti,
zpsobem,
totiž
byla otep
ttti
jak by
pi
RK
bu
dobe
otepi zcela
prost na zemi, bez Dle
na délku a na zemi. Dle toho
ve smyslu položena
Slovo
tedy výjev
Stipati
bére se
kidly tepe lehký
vétik
kidly tepe mékký
vielr
se v
rzné
delší
mohlo
nikoliv na šíku, aneb položena byla
stranu, státi
;
bližšího urení, jak se to stalo.
takto
hadai, rozestoupili se na kolo. V tomto kole položili
•)
na se
a
si
poteba pedstavovati:
strany proti
tresf
(ve
sob
Pišli
a utvoili tak
smysle hromadném), tedy
phkladech ve smyslu déleni: Pták na dvé povéti. (Ctib. Tov. u Jung.) Pták
téchto
v
átipi
na dvé
dv
Stipie
(Geb. Hist. ml.
vétve. Us. v Uherskobrodsku. Kott.
III..
b,
353).
Rozštípili
31
otep na délku (na zemi)
Pak poaly
poloviny.
a rozdlili ili „rozepili"
tti
(mn.
po.),
t.
j.
ji
jednotlivé
na
dv
ttiny
Kublajeva (t. j. úhrnem celá ást Kublajova) zvítzila. Když pak v boji vojsko tatarské
v obou polovicích spolu bojovati
i
trest
zaalo ustupovati, pinesli hadai opt „ty trsti rozepené" (mn. po.). Z toho vidíme, že básník, pokud mluví o tti jako jednotném celku, tedy o tti nerozdlené neb o tti celé polovice, totiž o tti Kublajov, užívá slova toho v jednotném potu a hromadn.
Hadai
tedy všecku trsf položili na zemi a také veškera Kublajeva trsf zvítzila. Mluví-li však o tti rozdlené na dv ásti, klade slovo to do množného ísla; tedy tti (rozdlené) poali spolu bojovati a rozštpené tti byly opt pineseny. Kdyby byl v druhém pípad užil slova trest opt hromadn, bylo by to znlo asi takto: Poala trest proti sob bojovati; pinesli trest rozepenou opt. To jest nejasné a nenázomé.*) Naopak zpsob, jakým výjev tento básník podal, jest názorný a dobe z nho poznáváme symbolickou povahu celého výjevu,
pi
nmž
pinesenou tti zobrazuje se vojsko a jednotlivými Zamníme-li symbol za vc, jež se symbolem znaí, ml by výjev básníkem vylíený tento smysl: Pišlo vojsko a postavilo se: po té rozdlilo se na dv poloviny a jedna polovina pojmenována jménem králi, druhá Kublaj. Pak poali rozdlení vojíni spolu bojovati a vojsko Kublajovo zvítzilo. Když pak Tatai poali ustupovati, pišli ti rozdleni vojíni opt. Ješt jednou vcí liší je RK od lat. Milí., a to pívlastkem, který piiuje k podstatnému jménu , trest" nazývaje ji ernou. V Pipinov „Millionu" pívlastek tento schází, a v jiných textech jest o tti , zelené". Podivný pívlastek v RK, vysvtlíme si. podíváme-li se v msíci srpnu neb zái na místa hust ttinou porostlá. Plod, jenž z každé ttiny vzhru trí, má vskutku barvu tmavou, a básník nazývaje ttinu ernou, myslil patrn na tento ttinami
vojíni.
e ')
Podobný pípad, kde básník
smyslu, shledáváme též v Záboji, v
potu ve smyslu
RK
nmž
ddictví, kdežto ve
užívá jednoho
bére se slovo
slova
ddina
množném poct rozumjí
I
I
ostaví v ddin (= v ddiné zemi) dietky svoje pijde cuzí úsilno v ddinu v ddiny (= osady) vrátiše sé byvšie blabosC.
—
dvojím
se jim osady.
Místo to v Záboji zní:
Otík
ve
v jednotném
32
nikoHv
chochol
nepodobný chocholm na pilbách,
mohl
jež
básník snadno míti na mysli, vida ve trtiné symbol vojska.
Srovnáme-li vypravování Herodotovo
s
shledáme,
Jaroši.,
podstat je mu bližší než Million, totiž v tom, že v Jaroslavu pinesou vtši množství tiny a nikoliv pouze jednu: pak že drive položí ttinu a po té teprve ji rozhrnou, kdežto v Millionu, je to obrácen. Jinak v jedné podrobnosti je Million
že v. hlavní
Jaroslavu
bližší,
a to tím,
že dle Milliona
Z toho
mají zvláštní jména.
je
uriti, které z obojího podáni je
jeho.
Z
té okolnosti, že
též
ob
zejmo, že nelze
RK
bližší
polovice tti
bezpené pramenem
zcela
a které je
Herodot hádání toto o Skytech vypravuje, Slovan, možno souditi, že Slované
jejichž sídla jisté byla blízko
mohli hádání toto
bez Milliona
i
znáti,
a to tím spíše, jelikož
uvedeného i. Gebauerova podobné hádání
dle výše
Germánm a Mongolm známo bylo, a též v Turky mu páli. O pomru Jaroši, k lat. Millionu mžeme pouze, že není nemožno, aby
hada,
byl
peklad
lat.
lat.
r.
tedy vysloviti
MilHon, pokud se
týe výjevu
to je pro to, že
Fra Pipinv
pramenem RK. Možno vznikl
Alanm,
i
Tibete a mezi
1320 a mohl tedy ve druhé tvrtin
14. stol.
býti znám. Avšak jelikož v hlavní podstat podání Herodotovu než Millionu, jest patmo, že po stránce obsahu jest RK bližší Herodotovu podání a po stránce výrazu slovného více Millionu. Slovná shoda verš Jaroslava s Millionem: kteraký by konec ,aby zvstovali uhodnúce
eských
v zemích
je
RK
bližší
—
hoj jest
jml
vzieti'
(50),
pramenem RK,
bezpeným dkazem,
není a to
že
proto,
tato
že
lat.
Million
shoda neobmezuje se
pouze na RK a Million. Rení lat. Milliona: ,ut illi indicarent, totožné qualem eventum proelium futurum esset habiturum", je s místem u Kosmy (F. II., 21): ut (sortilega) edicat, quos aventus futurum obtineat bellm.^) Nemže-li se tato shoda
tém
Kosmy
s
pípad Um spise, v
Millionem vykládati jako napodobení, není ani pi
RK
tomto nevyhnutelno napodobeni pedpokládati, a to jelikož podobné hádání, jež vylíeno je v Millionu a
v Jaroslavu,
v jiných skládáních
i
se ješt
nalezne.
Na dkaz
toho budte zde ješt nkterá místa uvedena, v nichž o hádání je
e,
a to dle i.
')
Na
tuto
již
jmenovaného
shodu upozornil
již J.
J.
Gebauera a ve
Kalousek.
Fil. L. IV.,
548.
33
Píbh hádání vypravuje se již v leg. o sv. Šimonu a Judé v eském Pass. mus. (561). Tam praví se, kterak náelník vojska v Persii ped bitvou táže se sv. Šimona a Judy: „Proši vás, zjevte mi to, kak náš boj projde." Dle kane. Šimona Lomn. Peršané tážou se sv. apoštol: „kterak ten boj bude státi, kdo v bitv obdrží pole?" Leg. aurea vyjaduje tu otázku: „finem belli nobis praedicate!" V sb. Bidpajov kn. 10, (Geb. 249) brahmani vykládají králi sen. a pi tom se praví: „rozstoupí
A
kolo okolo nho, vzpjí své arodjné prpovdi". tu není o hádání ttinou, pece zpsob mluvy ve reních tchto upomíná na Million, akoli s ním jist v souvislosti nejsou.
ei
Totéž
platí o slovech
hl
proroka Ozeáše
12: Lid
4,
mj
deva svého
emuž Theophylakt podává výklad, že hadai zastrkovali dva pruty, tak aby stály, íkali nad nimi své zakhnání, pruty pak psobením ábl padaly na sebe, a dle toho hádáno. Skoro týž zpsob hádání, jaký pose dotazuje a
pisuje
M.
Pólo,
v Mongolsku hádali
jeho oznamuje jemu", k
líí
(1253).
podobn
z
brabantský minorita Rubruqui^, cestovatel Dle jeho vypravování nestorianští knží
prut, jak vylíeno
len moravskobratrské
je v Millionu.
Jaeschke,
missie v Tibetu vypravuje 1843, že hádání
podobné Millionu posud je v obyeji, až na berou se k hádání dva šípy.
to,
že
místo ttin
Že u starých Cech prorokování též bylo oblíbeno, vysvítá povstí o Libuši, o pražské a žatecké vdí z dob Neklanových (Dal. F. III., 40) a ze zprávy Kosmovy o písném zakroení knížete Betislava II. proti „arodjm, kouzelníkm a hadam z
(1092) (F. II., 136). Jméno eské vdí objevuje se též u Rus (vdbma, vdtmak).!) Z toho je zejmo, že mohlo leckteré rení a zvyk z oboru toho i pozdjších dob kesanských se dochovati.
Ješt po jedné stránce výjev hádání RK je poteba srovnati s lat. a eským Milí. a s Kosmou. Dle lat Milliona chán tatarský pikáže „incantatoribus et astrologis suis", dle eského Mil. v souhlasu
povdh hadaem, (F.
II.,
•)
s
lat.
káže
„arodnikóm V RK však
hvzdáóm
svým", aby
Kublaj káže:
„arodjem,
kúzelníkóm-'.
Dle
o výsledku boje.
hvzdáem,
136)
r.
1092 vypudil ze
Hanuš Máchal, Nákres
i
Kosmy Betislav IL všechny arodje
zem eské
slov Bájesl., 172.
34
(magos), kouzelníky (ariolos), že
seznam kouzelnických
arodj
hadae
umlc
(sortilegos).
Z toho
je vidti,
RK nejobsáhlejší. Krom
jest v
hvzdá,
a
v souhlasu
(s
jež v obou Millionech jsou, pibral ješt Kosmou) kouzelníky a hadae. Pozorujeme tedy
opt podobnost RK
s
Kosmou
s
i
Millionem
zárove.
Krom
ovšem národu východnímu dobe hodí, ale nikoliv do zem eské, jsou všecka umní hadaská. uvedená v RK též v Kosmovi; z toho je vidti, že v echách za stará byla dobe známa. O hvzdáství ve smyslu astrologie ovšem tou dobou v echách ješt nevdli. Totéž co Kosmas vypravuje o Betislavu II. pi r. 1092. líí Hájek pi r. 1093, ale tak, že poet arodjnických umlc
hvzdáství
(astrologie), které se
ješt rozmnožil. Dle
nho
kázal panovník tento z království ven
vyhnati: kouzelníky, arodjníky,
hadae, zaklínae, navazovae,
ptakopravce. vštce, básníe, snu vykladae, zempisce a vodopisce.
Hájek podobn jako ani Kosmas mezi arodjnicktmi umlci a poet jich proti RK ješt
Jak vidti, nejmenuje
hvzdáe
o osm rozmnožil.
Srovnáme-li
rzné
tyto
prameny
s
RK, shledáme,
dáni to je nejpodobnjší po této stránce Kosmovi, od liší
jen tím, že v souhlasu
s
Millionem pipojuje též
e
že sklá-
nhož se hvzdáe:
více se liší od Million obou. v nichž je pouze o arodjích a hvzdáích, a nejvíce je vzdálen Hájka, v nmž poet hada rzných zpsob vzrostl již na jedenáct. Z toho je vidti, že je pravdy nejvzdálenjší tvrzení, jakoby Hájek na tomto míst byl
pramenem RK. Z toho, co o výjevu
hada
v
RK
bylo
eeno,
vysvítá
jasn, že zde nejde jen o podobu RK s Millionem, nýbrž o zpsob hádání budoucnosti, jenž byl velice rozšíen nejen v Evrop, ale i v Asii, a vice mén sob všude podoben. Proto, je-li nevyhnutelno, vysvtliti podobnost mezi RK a Millionem. jest práv tak pnteba vysvtliti vzájemný pomr pi ostatních pípadech hádání. Že spolená povra jest základem obyeje toho, je zejmo, práv tak, jako že spolené ideje nkteré jsou zcela
píinou sob podobných
písní.
Zbývá ješt vyšetiti, v jakém pomru jest Jaroslav k eskému Million vzhledem k výjevu hada. eský peklad Milliona na tomto
míst
se
dosti
vrn
pimyká
k
lat.
textu.
Dle tohoto
pekladu hadai pinesou ttinu, kterou naped na délku rozštpí
35
pak na
a
zemi
teme
toho,
z
že
pinesli jen jednu
my budem
v peklade Milliona: „Když
tmi ttmi rozšepenými,
nad
svých knihách
v
isti
Patrno
položí.
ttinu: avšak dále
t dv polovici tti budu spolu bojovati", a když pak tli v knihách, tedy „on dv polovice tti hnuchu sebú a zdáše s, by jedna polovice proti druhé povstávala." Jest vidti, že slova „nad tmi ttmi rozepenými* nehodí se sem. Byla-li jen jedna tehdy
dv
ttina pinesena a na
dv
vzniknouti
dvma
polovice rozdlena, mohly rozštpením
poloviny tti a
mohli
tedy
hadai nad tmito
svých knihách ísti neb také pouze ttmi, neb nad tou tti rozšepenou, ale nikoliv, jak
polovicemi tti
nad tmi
eském
v Million
zejm
ve
tmi ttmi rozšepenými. Tmi
uvedeno, „nad
smysl celé vty. Latinský text k tomuto sporu myšlenkovému podnt nedal, nebo v praví se pouze, slovy
se
ruší
nm
hadai budou isti v svých knihách;^) že budou ttinami, o tom se v lat. textu zmínka neiní. že
a
Avšak o ttinách rozštpených, v Jaroslavu, jest
v
vhodn,
eském Z
jedna.
jak
už
nevhodn,
lze
že slova
souditi,
Milí.
ovšem
O pomru RK lat.
z
výjevu
k
Millionem, nýhrž
i
na váhu. Dvojverší souhlasí
ut
illi
s
Milí.
eené
eským
indicarent,
;
i
mu
vyklouzl.
pouí nás ješt známé
(49, 50),
jež
souhlasí nejen
jeho pekladem a ovšem
toto poslední místo však zde
proto
má
obzvláštní
eventum
proelium
i
lat.
se
nepadá
dležitost,
rytmicky.^) Místo toto v
qualem
Mil.
tom smyslu, jako by vdomosti o hádání erpal,
Millionu
Jar.
eským
s
známým místem u Kosmy
v
eském
nikoliv v
verš z Jaroslava
eskému
hada
pekladateli po-
bylo v
jsou nenáležit pochopenou
ta
Jaroslava
z
eskému
a že jich užito
mimovoln známý
dvoj verši s
text nebyl
slovm tm.
pekladatel
nýbrž že
užito
nm
reminiscencí z Jaroslava, byl
tch
rozštpena otep tti, kdežto nesmysln, nebof v pinesena jen trest
píiny, že lat
hnutkou ke
však slov
jelikož v Jaroslavu byla
Millionu té
e
v jiné souvislosti, je
V RK
uvedeno.
bylo
nad
ísti
že
Milí. zní:
futurum
esset
habiturum.
')
Nobis legentibus invocatíones, deorum nutu ipsorum duae istae partes
arundinis pugnabunt ad invicem. *)
Na
okolnost tuto upozornil
již Jos.
Jireek v
. .
M. 1877. 3*
36
První jak
RK
tak
vtu lat. Millionu: ut illi indicarent eskt Million týmž zpsobem:
podávají
i
RK:
.
Mil.:
aby zvstovali, uhodnúce aby povdli, uhodnúce
— —
Jak vidti, pipojuje se v obou skládáních k slovm odpovídajícím lat. textu slovo „uhodnúce", k nmuž v lat textu
píslušného výrazu nenalezneme, a bez kterého by byl smysl též pln podán. Pro básník Jaroslava slova tohoto užil, snadno si vysvtlíme. Slova „aby zvstovali'* dala básníkovi pouze ti stopy, a verše Jaroslava jsou ptistopé. Proto básník vyjádil myšlenku tak, jak práv vyznaeno. Tím dostal ptistopý, rhytmicky bezúhonný verš ,aby zvstovali uhodnúce*.
U
pekladatele Milliona
dvod
tento
ovšem odpadá: nebot
textem k odchylce z pró.
on pekládal
prosy.
Latín.«kým
této
v
a v
RK. V tomto
stalo
záme
i
v
eském
se tak proto, aby
zpsoben
byl desíti-
týmž rhytmem a týmž doplkem naléMillionu. Není pochybnosti, že tento verš
stopý verš, a týž verš
s
dlal jen jeden z obou. Pekladatel Millionn neml píiny dlati verše; nezbývá než pipustiti, že jej utvoil básnik Jaroslava a že v Millionu jest vta tato pouhou reminiscencí z Jaroslava. Že v Millionu místo .zvstovali" se te .povdli", na vci nic nemní; nebof tím rhytmus celé vty zstal nedotknut
Myšlenka druhé vty textu lat (qualem eventum proelium esset habitunim) podána v RK a v eském Milí. takto:
futurum
kteraký by konec boj
jml
kteraký by konec jejich boj
vzieti.
ml
(RK) vzieti. (0. Milí.)
V RK pojem budoucnosti, vyznaený v lat. textu slovem futurum, není vyjáden. Pojem ten ve vt je zcela zbyteíny a, co hlavn rozhoduje, vyjádením jeho by byl básník pekroil pekl. míru pti stop svého verše. Totéž slovo vypouští však Milliona, jemu nezáleželo na potu slabik, ano akoliv poet 10 slabik i pekroil, vloživ na tom míst do textu slovo jejich. Tato druhá vta jest dležitá též svým slovosledem. Jak RK. tak eský Million kladou pomocné sloveso by mezi jméno podi
a
i
37
s
náhodou a
tomto nelze mnoho poítati
V pípad
statné a jeho pívlastek.
v jazyce
to proto, že
eském mezi
podstatné jméno
a jeho pívlastek zídka klade se jiné slovo. Nad to mluví zde proti náhod ta okolnost, že vložením slova by ped jméno
opt
podstatné posloužilo se
rytmu, na
nmž eskému
ovšem
Milí.
nezáleželo.
Báse
Jaroslav jako
vbec básn RK
pesn
ídi se
rytmem
písní lidových.
pesn
Pravidla tato jsou v Jai-oslavu
pouze ve dvou verších
Kdyby
verš
nalezne
208)
(114,
provedena, tak že
po odchylce.
se
RK
kteraký by
;,
konec
|
ml
boj
vzieti (50)
|
poínal slovy: ,.kteraký konec"*, byl by rytmicky nesprávný, jelikož dvojslabiné slovo pešinovalo po trojslabiném slov by v zdvih na druhou slabiku, což se dje v pravidelných verších vždy jen po slovech jednoslabiných. Odchylku takovou nalezneme
nm
v
Jaroši, jen ve verši 208.
Tato okolnost
jest
práv
v
uvedeném
RK d-
dvojverší
ležitá, že tu patrná snaha upravit verše rytmicky, což nedá se s inností pekladatelovou srovnati, ilista náhodou rytmicky správná naleznou se zajisté i jinde; avšak voliti úmysln jisté prostedky z píin rytmických mže jen básník a nikoli pe-
kladatel prosy.
Z
té
píiny nemohl
pvodcem tchto verš
býti
prosaický pekladatel, nýbrž jen básník a nemohly se tedy tyto verše dostati z
eského
eského Milliona do RK, nýbrž naopak z RK do Z toho mžeme souditi, že pekladatel Milliona
Milliona.
znal místo o hádání z RK., a že
peklad
vliv.
Že tomu tak
jest,
práv to
toto místo
potvrzuje
rozšepené" v eském nepromyšleným napodobením RK, a pi
mlo
též
Millionu, jejž jinak vysvtliti
nmž
na jeho
výraz
,tti
nelze než
na náhodu na-
prosto nelze mysliti.
Bitvu „na rovni valnej"
líí básník
mohutn,
pro nás nejasn. Dle básníkova vypravování bojovaly
zprva tvrdošíjn. Básník to vyjaduje slovy:
ob
stran jarobujnú silu druha druz postúpati bráni.
a
ásten
ob
strany
38
Abychom porozumli dobe tmto slovm, je poteba pozpsobu váleni stedovkého. Pi boji jízdném snažil se každý šik, uiniti prlom v šiku nepátelském, aby tím ohlédnouti se po
mohl
Nepodailo-li se
to, tedy bojováno na témž obé strany na sebe v souboji dorážely, až se podailo nkteré stran uiniti prlom do nepátelského šiku a tím zpsobiti porážku vojska.
jej
roztíštiti.
míst bez
hnutí, tak že
Totéž
platilo též
jízdy stáli tiše a
zemi,
sklonili
o boji pších
tsné pi
je
vped
Olomúcem
vysvitá,
kestany
ásti jízdné,
s
jízdnými.
ad
pední
sobe, v
Pší pi útoku
postavili kopí
a oekávali útok.^) Jak
z
na
boj ped
pedstavoval si básník Tatary na koních a z ásti pší; mohl tedy rniti na mysli práv ten zpsob boje, jak zde jest vyznaen. V každém takovém boji po uinném útoku dotíraly na sebe strany, s místa se nehýbajíce, jelikož každý pohyb ped nepátelským šikem uvádl vojsko v nebezpeí, že jím zpsobí se nepoádek, a tím se usnadní nepíteli vniknouti do ad protjší strany. Situaci v tom pípad vylíil dobe básnik „Beneše", mužstvo jeho nebylo rytíské: z
a
Takto stasta obé stran protÍT sobe bez hnutia na zasazenu pat.
na pevnú
Ijrtkú.
Podobnou situaci naznauje též básník „Jaroslava'' ve výše uvedeném dvojverší. Dle slov tch strana stran bránila postúpati, t j. každé vojsko pekáželo protivné stran s místa se hýbati, neb njaký pohyb initi, jsouc stále hotovo, užiti nepoádk, jež by pi tom se staly, k roztíštní šiku nepátelského. Docela nic smšného by nebylo, kdyby se vykládalo místo toto tak, že druh druhu bránil ustupovati. Práv ústup v tom
pípad byl pro mli útoícího
ustupující vojsko nejnebezpenjší, nebof ustupující nepítele v samých zádech, a porážka jejich byla
každý jiný pohyb byl pípad nebezpený. Z toho plyne, že v RK na tomto míst „postúpati" znamená tolik, co stupati, jiti, neb vbec pohyb initi, a to bez ureni smru.
nevyhnutelná.
Ale nejen
ústup,
nýbrž
i
v tomto
>)
str.
6. Kóhler, Die Entwickelung
254 a
násl.
des Kriegswesens in der Ritterzeit IIL,
39
Bylo-li
užíváno
postúpati
slova
v
tomto širším
smyslu,
budiž ukázáno na píkladech obsažených vtšinou ve slovníku Jungm. a Kotlov. Z píklad tch nepoznáme, že by slovo „postúpati" samo znamenalo tolik, co zpt neb zpátky jíti; ovšem pak smysl ten vysvítá z urení se slovem tím spojených. Tak teme tam mezi jiným: Nepátelé postoupili zpátkem, zpt. postúpiti. Dotavad poTrojánští musichu zase (= zpt) ekové musichu pomusichu utéci. stupujíc, ped nimi stúpiti
ped
Trojánskými.
Postupujíce mezi
vozy k svým
utíkali. Choulostivý se vrtkav páí (zpt postupuje). Kom. a dále se rozstúpajte Jan. 836. Panny, paní, postúpajte
—
(Máchal, Starobylé
dram.,
ski.
149, v.
str.
1).
smr postupování
poznáváme ze svým utíkali, musichu utéci, rozstúpajte se, a nikoliv ze samého slovesa postúpati. a nelze tedy tvrditi, že samo sloveso postúpati znamená pohyb zptný. Pouze v píklad: Naši zadnjší houfové postupovali a dolv padali (Solf. h. 3.) sloveso postupovati samo má význam pohybu zptného; ale smysl ten vysvítá z celé vty. Jest ovšem pravda, že ve píkladech tchto slovesa „poo ústupu. To však plyne stúpati"' užívá se jen tehdy, je-li z píklad, jež náhodou skoro výhradn jednají jen o bitvách, a slova „postúpati" v jiném smysle se užívalo. Pi bitv stedovké byly totiž pohyby do pedu vždy velmi prudké, jelikož
Ve všech tchto píkladech
slov:
zpátkem,
zpt, zase,
ped
nimi, k
e
i
vždy o proražení nepátelského šiku, a hodily se tudíž spíše výrazy jako na p: vyraziti, vraziti, udeiti, hnáti, než slovo postúpati. Výraz tento v pípad, mluví-li se výhradn o postupu tu
šlo
vped
a
jmenovit o útoku na nepátele, byl by
píliš
slabý
V RK obyejn pro útok na nepítele užívá se výraz práv uvedených. Na p. v Jaroslavu Tatare „na kesany Tuto vyrazichu" (78). Kesané z obklíení od Tatar ped Olomúcí „vyrazichu jako ohe z zem" (131) Jaroslav „vrazi hnachu krto na Kublajevica" (276). O Tatarech praví se: a proto se ho neužívalo.
,.i
tmi prúdy
Tuto vz chlumek" (166).
postúpati znamenalo
urení smru, plyne
skuten
tolik,
Že však v jiném smysle slovo co jíti neb pohyb initi bez
zejm
z tchto píklad: Božím divem 564 Kott. Biskup nikterak po králi nepostúpil. (Pass. 519). Hvzdy stále s osmým okršlkem jednostejn rate postupují Kom. Janua 43. Pro buoh rate postúpati
kámen
postúpil
dosti
Pass.
—
40
—
. .
bych mohla syna vidéti (Plá M. P. Pro huoh rate postúpati rate mi tam smutné žen ukázali (Máchal. Dram. hr., str. 158, v. 191). V tchto dvou posledních vtách zejm jest smysl, že Marie si nepeje. aby ped ni ustupovali, nýbrž aby šli s ni, sic jinak by ji byli nemohli tam ani pomáhati, ni tam ukázati. Sem pati také vta v estmíru: ^neže slunce postúpi vtertm krokem". Znamená tedy tolik, co: než slunce popojde dva kroky neb pohyb uiní dvou krok; jak^m smrem, není poteba pipomínati, jelikož každý ví, že od východu na západ. Slovesa po stu piti užívá se též v peneseném smyslu: Po té ei knžna nepostúpi (Pass. b'ó7).
mi tam pomáhati M. 1848,
II.
—
266).
A
Po
L. 1876, 151).
s
vuoli postúpi (Autobiogr.
našie viee postupte (Pass. 611, Fil. nim a v mnohých vcech po jeho
e
Na
ženskú se nic nedaj ani po nich
Karla IV. F.
III.
postúpaj
Máchal, Staro. dram. hry
(J.
64
—
mysliti,
i
str.
180.
153).
Múdrý
po obyeji svých žen proti Bohu (Št Kn. Kolt.). Ani v tchto vtách nelze na njaké ustupováni kdybychom slovo to brali ve smyslu peneseném.
Šalomoun š.
389).
smíi se
postúpil
Z uvedenélio plyne, že slovesa postúpati podobn se užívá jako slova jiti. na p. Tandariáš poe jíti (v souboji) ped pohany zase k stanu (Starob. Skládánie V., 45). Musíš tolik jiti zase. jakož já sem šel ped tebú (46). Ped králem s na bh otdachu (Tristr. 292). Vždy béžéše pedse pre (Tristr. 356). Co po bitv následovalo, líí básník velmi strun a :
z
ásti
uvalení
nehistoricky.
dan
na
Jakožto
kesany
a
pímý následek podmanní dvou
bitvy
prohlašuje
„království", totiž
Kyjeva a Nového Hradu. Z toho plyne, že básník bud vylíenou známou bitvu u Kalky aneb že o následcích jejich neml správné pedstavy, jelikož bitva u Kalky nemla bitvou nemínil
pímých následk pro kesany. Nejspíše nemineme když budeme pedpokládati, že bitvu u Kalky, jež
vftbec žádných
se
pravdy,
stala se
r.
1224,
pedstavoval
si
vpádem Mongol do Evropy, pi
básník v
nmž
pímé
souvislosti se
1240 dobyt byl Kyjev. F^ovážime-li. že nkteí kronikái ešti o nco pozdji, jak ješt o tom zmínka se stane, vpád Tatar na Moravu z r. 1241
Kumán do téže zem z r. 1253, nenemožné, že básníkovi dv události tak jako je dvojí vpád Tatar do Ruska z r. 1224
ztotožovali se vpádem
budeme
sob
to pokládati za
blízké,
r.
a 1240, splynuly v jedno.
41
jež kesany v bitv „na rovni valnej" stihla, nás. nejasn. Týká se to verš, v nichž se pro ásti líí báse z praví, jak Tatai hnali kesany ped sebou slovy:
Též porážku,
tako krupo je po sobe hnachu,
zv
že je jak
Verš první vyložil
plachý rozpmuchu.
pesvdiv
J.
Osádal
^)
v ten smysl,
hrub hnáni za sebou (t. j. druh za druhem). Druhý verš by se stal dobe srozumitelným, kdyby se etlo v nm se místo je;-) avšak vta ta již jinak pesvdiv že
kesané od Tatar
byli
byla vyložena.
podmannými
Mezi
knižet^vími jmenuje básník jen Kyjev
jež po esku nazývá „královstvími". Dalimil: Nový Hrad pidal básnik Kyjeva vdl sám a mínil tím bezpochyby Novgorod Veliký,'') o nmž dobe vdti mohl, jelikož msto toto ve XIV. stol. bylo nejslavnjším obchodním mstem ruským. Patrn slovem „prostran" chtl básník vyjáditi velikost msta. Že ovšem Novgorod Veliký od Tatar podmann nebyl, jest obecn známo.
„starý" a
Nový Hrad „pro stran",
O podmanní
i
v témž poádku jako po dobytí Kyjeva jedna ást Tatar krále uherského pobila, a druhá Polsko zhubila a ped Olomúcem se stavila. Líení básníkovo iní však více dojem, jako by si byl pedstavoval Tatary táhnoucí jedním mohutným proudem. Vysvítá to dosti zeteln z verše 113. Jaroši., v nmž básnik, když byl se již zmínil o porážce Uhr, praví, že „Tatare
postup
Další
dle
Dalimil,
s
v Polsce
souasn
jehož
Tatar
básník
líí
vypravování
rozložichu".
od Tatar
Ve skutenosti byly Uhry a Polsko ovšem rznými ástmi vojska
zaplaveny,
tatarského.
Beznadjnost, která se kesan po porážce Uhr zmocnila, vyjaduje básnik modlitbou, již kesané jakožto celek vznášejí k Bohu.
')
Ve
*)
Podobná vta v autobiogr. Karla
pr.§echu 3)
s
spise.
Jak oslavíme stoletou památku IV. (F.
jich vojsko".
Výklad
již
V. A.
Svobody
z
r.
1S29.
RK III.,
9.
392):
„uteechu a
roz-
Po
básník vzpomene ješt ztrát utrpných v boji slovy:
té
Prvý boj
nám
a líí pak další tažení
ztracen, ztracen vterý. (112)
Tatar:
Tatare sé v Polsce rozložichu, (113) bliže bliž poplenichu vde
vlasti,
dodrachu sé Tuto k Olomúcu.
po druhé bitv se Tatai rozložili v Polsce, druhá bitva znamenati bitvu u Lehnice n^brž bitvu
Jestliže teprve
nemže
tato
v Uhrách,
básník vylíil
již
ve verších 97. a nás!.
Z toho
je
zejmo, že výklad Svobodv, jakoby touto druhou bitvou se rozuiTiéla bitva u Lehnice, není správný.
Když
se byli
Tatai dodrali k Olomouci, dle
slov básníkových
Bieda vstane tužáia po krajinácb,
nie neby
prosto
ped
pohany.
Váleno den, váleno den vicestvie sé
\'terý,
nikamo neklonL
Ajta rozmoiie sé Tatar mnostvie.
Z
ádk
tchto neplyne, jako by byla vypukla veliká dvou-
denní bitva u Olomouce. Naopak básník praví o krajinách vbec,
ovšem že v Olomoucku, že v nich nastala bída a že po dva dny váleno bez výsledku; Tatar pak že pibylo jak tmy na
Patrn
pedstavoval, že vojska tatarského zadnjší ásti vojska za pednjšími do Olomoucka picházely. Kde bylo váleno, nepraví básník; možno, že si boje ty pedstavoval na mnohých místech, ale celkem bez
podzim.
stále
pibývalo
si
tím.
básník že
a
rozhodného výsledku, ovšem že v krajin olomoucké, v niž byli Tatai rozmnožili. Mezi nimi kolébal se voj kesan, patrn jsa Tatary obklíen, srazil se v jednu silu a vyrazil z obklíení Tatar k chlumku matky boží. Na kterém míst se to stalo, básník nepraví; avšak z líení plyne, že se událost ta stala nedaleko chlumku, t j. Hostajnova. Že by si byl básník pedstavoval chlumek ten u Olomouce, nevysvítá z básn nikterak. Z té okolnosti, že se Tatai dodrali J'uto* k Olomouci, nelze se
43
že všichni
souditi, z
poznámky RK,
zstali
jen u Olomouce a dále
že nastala bída „po krajinách",
nepronikli;
vysvítá pravý
povsti v obrazivosti jen bezpochyby nic známo není, svedeny byly básníkov. Jimi básník pouze motivoval události na Hostýne, jež
opak toho. Boje
tyto uvedené, o nichž ani z djin, ani z
dále líí.
Jak
známe
z
básník pedstavoval Hostýn, to dosti zeteln pojeho líení. Horu tuto nazývá básník „chlumkem*
si
a praví, že se Tatai na rychlých koních prohánli .kolkol chluma až do nedozíráma daleka". Pedstavoval si tedy básník Hostajnov
ve skrovných rozmrech a jakožto pahorek svobodn na rovin nezalesnéné stojící, s jinými horami nesouvisící. Z toho jest
pedstava jeho o Hostajnov neshoduje se ani s horou Hostýnem, ani se Sv. Kopekem a rovnž ani se žádnou jinou horou na Morav, a že tedy básník horu tu neznal z vlastního názoru, nýbrž spíše svou obrazivostí dle vlastní poteby si ji vytvoil. Že básník ml tu skuten na mysli známou horu vidti, že
Hostýn, o tom jež
pak
líí,
nemže
býti pochybnosti, a to proto, že události,
shodují se ve
znané míe
se starou tradicí lidovou
již Gruger v 17. stol. zaznamenal; avšak Cruger uvádí ve své knize také, že hora Hostýn je vysoká a píkrá. Nazývá-li básník horu Hostýn chlumkem, dává tím na jevo, že Grugera neznal. Takové chyby moderní básník by se byl ne-
o této hoe,
dopustil,
mimo Grugera byl by se jinak o Hostýnu U stedovkého skladatele je to ovšem domovem v echách neb na západní Morav, snadno
ponvadž
i
i
snadno pouiti mohl. jinak; byl-li
mohl neznáti krajinu hostýnskou. Jak
kesané
z
vyrazili a
nepátelského vojska
se rozestavili, vypravuje básník
podrobn
Srazichu sé v jednu vyrazichu jako
ohe
lamo k chlumku
iz
takto:
silu silnú,
z
zemé
Tatar pemnostvie.
Zpátenými kroky chlumkem vzhoru;
s
rozstúpichu, na podchlumí v ši k spodu zúžichu v ostrú hranu, v právo v*levo pokrychu sé šity,
s
vz
ramena vložichu bystrá kopie druhým teti.
druzi prvým, tako
na chlume
44
Jak
líeni patrno, utvoili
z
kesfané
šik klínový, což
dojem, jako antická reminiscence: avšak o šiku klínovém
dobe
ini
vdli
ve stedovku.^)
1260 naídil svým hejtmanm, IlI. 2, str. 357). Mezi rznými formami šikování uvádí také klín (cuho lat. cuneus), když šik vpedu oste a vzadu do šíky byl rozestaven. Klinu dle tohoto Alfonso X., král kastilský
r.
jak mají vojsko šikovati. (G. Kóhler,
=
mlo
naízení
mohlo
se
užívati,
byl-li
potem etnjší, aby snadnji poraženo.
nepítel
býti vojsko jeho protrženo a
Jak se klín sestavoval, vykládá Alfonso
Zpedu na špici postaví se 3 jezdci, Pi menším potu vojska postaví se Do
mluv
o jízd takto:
za nimi O jezdc, pak 12 atd.
v elo
klínu šikovalo se vojsko nejen jízdné, ale
1, i
pak
pší
2,
(G.
pak 4
Kóhler
atd.
111.,
2
260).
str.
V takovém pípad, když
nepítel se všech stran postupoval,
nebezpeí obklíení, doporuuje král Alfons ve výše uvedeném naízení šik kruhový, aby se na všecky strany vojsko mohlo brániti. V šiku kruhovém stáli bojovnicí k sob zády a na venek na vše strany byli obráceni elem, hotovi jsouce k obran.
že nastalo
V
šiku klínovém bojovalo se ve
útoném;
že však
svduje Kosmas kníže Vratislav
v postavení
i
(F.
II.
II.,
112).
stedovku hlavn pi
obranném
boji
se tak šikovalo, do-
Dle vypravování kronikáe tohoto
a brati jeho moravští knížata Konrád a Ota
mli
boj (r. 1082) s markrabtem rakouským Leopoldem. Jakmile Leopold spatil vojsko eské picházeti, spoádal mužstvo své
zpsobem devného cunei), naež ml k Kníže Vratislav kázal nejprve
totiž,
(praeordinat suos lignei in
klínu
vojsku
aby bojovali na levém kídle. Sám nepátel v samém ele Martov (patrn
postavil,
špici klínu) kázal s
protivníky.
a nepátele
Cech.
když vidl, že se nepítel nehýbal s místa, udeiti na pravé kídlo, bratí pak své
však, kde byl nejhustší šik
bojovati
modm
kterouž perušil útok
Nmcm
Konráda a Otu
na
e,
meem
vojsku svému sesednouti a v
Kteí
rychleji
než
vyeno,
pším skoili
setkání s
koni
zniili.
Z vypravováni Kosmova jasn vysvítá, že Leopold sešikoval sám neútoil, nýbrž i^tok vojska eského vykal.
vojsko své v klín a že
1) O šiku klínovém ve stedovku velmi pouné pi5e G. Kóhler, Die Entwickelung des Kriegswesens in der Ritterzeit III. 2, str. 233 a násl.
45
šiku klínovém bojováno ve stedovku až k poátku nového. Též na turnajích tvoívali zápasnici vždy po tech
V
vku
klínech na
obou
stranách.^)
Z bitev, v nichž bylo vojsko sešikováno v klínech, dlužno jmenovit pipomenouti bitvu na Moravském poli (Kóhler 11., 114, 115).
Z
dobe
eeno,
toho. co
býti
jest
patmo, že stedovký básník mohl to pozorujeme i pi básníku
zpraven o šiku klínovém
„Jaroslava"'.
V jakém
šiku byl
:
uspoádán
voj
kesan
deroucí
vojskem tatarským k chlumku, básnik nepraví: ale z vci samé plyne, že to byl šik kruhový. Když voj vyrazil na chlumek, byl v zadech kryt chlumkem a nebyl tedy s této strany ohrožován
se
nepítelem; proto mohl se petvoiti v klín tím zpsobem, že na podchlumí dle slov básníkových rozestoupil se v ši a k spodu zúžil se v ostrou hranu. Vojíni takto sešikovaní pokryli se v právo, v levo štíty, a druhá i tetí ada namíily kopí proti nepíteli iníce tak neproniknutelnou liradbu. V zadech postaveni byli luištníci, kteí mraky stel vysílali na Tatary. Jak postavila první .
ada kopí, v pípad
postavila kopí
ve
na zemi a k nepíteli
naklonila (Kóhler jízda
pší proti stedovku obyejem, že
básník nepraví. Stálo-li vojsko tomto, bylo
III. 2. str.
ji
k zemi
Z
té okolnosti,
sraziti
a nikoliv také o
276),
jízd, jako první
ada
ostrým hrotem zpsobila, že nepátelská
je horním,
ímž
nemohla. že
ad
básník praví jen o druhé a tetí první,
že namíila
ad.
kopí proti nepíteli
v poloze vodorovné, plyne, že místo to není reminiscencí antickou, ale ovšem že pochází od znalce boje stedovkého. Ze všech tchto boj zejm vysvítá znalost básníkova stedovkého válenictví. Krom toho je pamtihodno, že na dvou místech básník pi bitv vypravuje, že vojsko se seskupilo ve ti proudy.
To
Tatarech ve verších 165. a 166.:
platí o
V i
V tech
tie
prdy
sé rozstúpi ves tábor,,
hnachu tmi prúdy Tuto vz chlumek.
šicích
ve
stedovku
vojsko z pravidla vrhalo se
na nepítele. Z toho je vidti, že si básník na tomto míst pedstavoval zpsob boje u Tatar po zpsobu boje evropského. ')
A- Schultz, Das h6f. Leben,
2.
vyd.
II.
138.
46
Djový obsah níkova jest
na
na Hostýne dle vypravováni básod jiných ástí básn znan bohatý.
událostí
rozdíl
Nkteré prvky líení toho jsou prastaré, sahajíce, jak obecné známo, až do doby cis. Marca Aurelia. Že hlavní obsah událostí hostýnských založen jest na tradicích lidových, o tom dkaz podávají povsti podnes rozšíené v lidu nioravském. Z nich erpal v 17.
stol.
Cruger,
nýbrž
vidl,
Holešovské).^)
že
je
Tím
který
pijal
výslovn z
praví, že
tradice
lidu
psané je nikde ne-
moravského
jsoucnost starých tradicí,
(v
a teprve v
krajin
17. stol.,
doložena.
Není nemožno, že povésti ty souvisejí se starou tradicí doby ímské, a že po vpádu Tatar se petvoily tak, jak je podává Cruger. Mohla-li nmecká skladba o Brunšvíku od umlého
z
skladatele
eského petvoena
býti tak, že hrdinové její vylíeni
jako panovnici eští, mohla tím
spíše obrazivost lidová povsti doby ímské pizpsobiti bojm s Tatary. Krom toho také prastaré, z doby pohanské pocházející náspy kolem vrcholu Hostýna zajisté pudily obrazivost lidu, by je oživila svými výplody. Proto není nemožno, že brzy po vpádu Tatar lid si vypravoval o obrané kesfan na Hostýne a o náspech, kterými
z
na vrcholu hory té se ohradil. Že z tchto starých povsti básník Rk. pímo erpal látku k své básni, ovšem dokázati nelze. Avšak ani opak toho, že pozdjšími písemnými podáními se ídil, dosvden není. Hlavni postavy djišt hostýnského, Vneslav, Vratislav a V^esto, o nichž v žádné povsti zmínka se neiní, jsou bezpochyby duševním majetkem básníka samostatného.') Konené zachránní kesan na Hostýne ve shod s povsti stane se dle vypravováni básníkova pispním Matky Boží. Zázrak na Hostýne oznamuje básník již v úvodu, prav o hoe té, že „máti božia divy tamo tvoi". Když pak kesané, obklíeni jsouce vojskem tatarským, drali se úsiln k Hostajnovu. dodává básník, že to bylo k „siemu chlumku, na nmž máti božia divy tvoí". Když po té kesané na náspech Hostýna bránili se proti Tatarm, praví: .Máti božia dodáše jim chrabrost". •)
Herm. Jireek, Básei^ Jaroslav.
^ Jméno
znamenáno v Nekrologiu Podlažickém. a zbytenosti.
30.
V es to, jehož pvod Hanka
hledal až
v Anglii, jest za-
je tedy výklad, že. je
Spatn tvoeno,
47
Když žize hrozná zaala trýzniti mužstvo a Vratislav prohlásil, že ne od Tatar ale od Boha na milost zdáti jest teba, vyzval pítomné slovy: „za mnú ped stolec matee božiej!" Tam modli se veškerý zástup k Bohu: „Vypros! ny z osidl krutých daj svlaženie útrobám našim!" Hned po té teme: ,Aj, Tatar hle, na vznojeném nebi mráek!" atd. „blesky ráz ráz bijú v stany Tatar," ale naproti tomu u kesan „hojný pieval pramen horský zživi". Kdyby byl básník zde nemyslil na zázrak, pro by byl toto všecko uvádl? Že nedal vrcholu chlumku se rozestoupiti v propast, z které by voda vytryskla, není nic nápadného, docela u básn hlásící se do doby vpádu tatarskému mnohem bližší než jest 17. stol., v nmž povst o onom zázraku byla zaznamenána. Ostatn již ze 17. stol. je bezpená zpráva, že tehdy již pramen jako posud na temeni Hostýna vyvral, a je pravd podobno, že od nepamti a tedy i ve 13. stol. tak bylo (H. Jireek, Jaroši., 27). Že novovký racionalista si všecky ty výjevy vysvtlí pirozen, je sice pravda; že však básník zde v zázrané zachránní kestan vil, to vysvítá z textu. Co historické pravdy skrývá se v událostech hostýnských, oyšem i
nelze uriti.
V
dalším vypravování Jaroslava
již
o
„voji*"
bojovník ho-
stýnských se zmínka neiní. Bylo proneseno mínní, že básník
na nj zapomnl. Avšak básník neml patrn již píiny, pro o hrdinech hostýnských se zmiovati: dostailo, že vzniklou bitvou u Olomouce byli zachránni. Byl to pouhý voj pchoty, bez jízdy, jenž by byl ped Olomouci nemohl nic více initi, než ostatní pchota, o níž zvlášt básník nic neuvedl. Tento nedostatek spojitosti mezi událostmi hostýnskými a následujícím
mže míti také ješt jinou píinu. Dle Grugerova vylíení povsti hostýnských skuten nebylo žádné souvislosti mezi událostmi tmito a bitvou olomouckou. Dle Crugera kesané na Hostýne nalezli útoišt, pokáceU kolkolem lesní stromy, zaroubili jimi vchody na Hostýn a tak se zabojem u Olomouce
chránili. Bitva
olomoucká není
Neuvedl-li básník tedy
ob
s událostí
tyto
touto v
události
ve
žádném
spojeni,
spojení.
ídil
se
Upadl tím ovšem do podezení, že erpal z pozdjšího Crugera ale mohl erpati též z tradice, která byla starší než Cmger.
tradicí.
;
Podobn ani slovem
se
také o dále
vojsku
básník
tatarském,
jež
obléhalo
nezmiuje a rovnž
Hostýn,
ani o chánovi.
48
ped Hostýnem pítomen. Mžeme se pouze u Olomouce bylo totéž vojsko, které obléhalo Hostýn, a že odtažením jeho byli kesfané hostýnští osvobozeni. Avšak z té okolnosti, že o chánovi pi bitv olomoucké se žádná zmínka neiní ani když syn nebo vnuk jeho (Kublajevic) padne, možno souditi, že básník si nepedstavoval, jakoby sám chán byl ped Olomoucí pítomen: snad odtáhl již (ovšem jen v pedstav básníkov) do Polska naped, pomstit své dcery na témže miste, kde byla zavraždna. I po té stránce vidíme, že není mezi událostmi hostýnskými a bitvou olomouckou zetelné spojitosti. Není jí proto, že ji také tradice nemla. O bojích v Polsku níže víc. Na bojišt olomoucké zprávy historické vrhají ponkud více svtla, než na události hostýnské. O bojích u Olomouce víme alespo tolik s jistotou, že Tatai dobyli kláštera Hradišského v nejbližším okolí a že tedy ped Olomoucí bezpen byli. Z kroniky Dalimilovy (pi r. 1242) se dovídáme, že Tatai
jenž byl ve vojsku domysliti, že snad
Polsko zhubili, ped Olomúcem se stavili a tu kralevice ztratili, zaež pstouny jeho nepátelm na smrt vydali. (F. III. 173.) O boji u Olomouce iní tu Dalimil sice velmi krátkou zmínku, ale pece tolik z ní poznáváme, že Tatai u Olomouce kralevice v boji;
ztratili
mstem nkterým
neboC
pravi-li
njakou
se
o nepíteli, že pied
poet
vynikající
osobu neb
jistý
mužstva, rozumí se samo sebou, že to bylo v
boji. Další
Dalimilova
ztratil
pstounech jsou ovšem nesrozumitelná. Tolik
slova o
je jisto»
píbuzenstvo Kóhlera (III. chánovo. Dle 3, 430) v rozkazích Timurových, jež založeny jsou až na zaízeních Temudšinových, naízeno je, ve které ásti vojska též synové chánovi a píbuzenstvo jeho státi mají. Naped vyjíždlo proti nepíteli mužstvo pedních oddlení: oddleni když výsledek nebyl rozhodující vyrazila proti nepíteli vojsku
že ve
bývalo
tatarském
též
zastoupeno
i
pi
zadnjši,
úastni neb jak
byli. si
píbuzní královi Z toho je vidti, že nebylo nemožno, aby králevic,^ nichž
to básník
inné
úastnil.
že by Také
to je
To
princové
královští
a
jiní
pedstavoval, Kublajevic bitvy se sám byl
pravd podobno, než si pedstavovati,, pi tom na chvu s dckem chánovým.
je spíše
byl Dalimil myslil
možno, že mužstvo oddleni, v nmž Kublajevic bose nepiinilo, aby náelníka jejich nestihla nehoda, a proto bylo potrestáno. Dle zprávy mnicha Jana PlanKarpina (z r. 1245) bylo takové zaízení v mongolském vojsku,.
joval, náležit
49
nkolik boj, a ostatní smrtí; aneb jeli jeden neb n-
Že podnikne-li v desátku jeden neb dva neb jich nenásleduji, jsou
ztrestáni
kolik z desátku zajato a spoleníci jejich je neosvobodí,
rovnž
potrestáni jsou smrtí. Totéž stihlo každého z desátku, nedorazil-li
zárove s jinými pi útoku srdnat (Fr. Palacký, Dj. nár. . II., 169). neporozumna, Z toho je zejmo, že zpráva Dalimilova,
a
mže
zakládati se na tradici založené na skutenosti.
Hlavní píina, je ta, že
na
Morav
pro DaUmil nebydlel a
povdl, pi vypravování
tak málo o Tatarech
krom
toho,
že
dob
jeho býti
mnohem bohatší. Jak málo mohou zprávy kroniká
býti po-
býval velmi skouposlový. Proto mohla tradice v
zídlo událostí i velmi dležitých, vysvítá pokraovatele Kosmova, který psal jist ješt XIII. stol. (F. II. 285) a nevdl, aneb alespoi nepovdl nic o vpádu Tatai- na Moravu. Kroniká tento z r. 1241 zaznamenal sice, že Tatai zhubili mnoho království, že pohubili zemi Uherskou a že Jindicha, kníže polské porazili a zabili v Polsku samém: o vpádu Tatar na Moravu se však nezmifiuje ani slovem, psal v dob, kdy žili ješt pamtníci vpádu tatarského, a kdy tedy o události té zajisté ješt
kládány za úplné z
a
velmi
mnoho
se vypravovalo.
Olomoucí mnoho
se
pes
to,
vypravovalo
pak
mohlo v
Z toho lidu
že kronikái
mžeme bezpen
ped bezpen O lidu eském
vidno, že též o bojích
vypravovati a také o nich mlí.
jako o každém jiném
národ
tvrditi,
že
bez tradic o své minulosti nebyl. Více vypravuje o Tatarech Pulkava v první recensi své kroniky
(ped
tém
r. 1373). Své vypravování z ásti do slova vzal pokraovatele Kosmova (F. II., 285), ale peložil vpád Tatar do r. 1253 a následujících. K tomu svedla ho ta okolnost, že tohoto roku byl uinn na Moravu z Uher plenný nájezd Kumán i krále uherského, a Pulkava tuto událost ztotožoval se vpádem Tatar na Moravu. O vpád Tatar pak vypravuje to, co v pedloze své pi r. 1241, naSel o plenech Tatar v Uhrách, a ponvadž v této jeho pedloze divnou náhodou žádná zmínka se nestala, že by také na Moravu byl uinn vpád Tatar, pidal sám sta o pustošení Tatar u Olomouce, pi emž dle jeho vypravování nkterý z rodu Šternberk (quidam nobilis de Stemberg) náelník msta, vypadnuv na nepítele vojevdce tatarského zabil. Tatai po té dali se na útk do Uher a nejmenovaný Šternberg odbyl od krále statky blíž Olomouce, na nichž založil msto
z
mnn
4
50
svého jména
(F. V. 143).
o Tatarech a nikoliv o
To všecko vypravuje Pulkava
Kumánech. Po
té teprve uvádí, co
výslovné
pedloha
uvedená praví o porážce a smrti Jindicha, knížete a smrti Kolomana krále uherského, praví však pi tom, že se to stalo teprve za nékolik let po bitv u Olomouce a že to uinili „idem Comanni sivé Thartari". Poslední tyi slova tiskem oznaená ruší smysl pedešlého vypravování o Tatarech ped Olomoucí. Mluvil-li Pulkava pi vylíení bitvy olomoucké výhradné o Tatarech, nemohl odkazovati se k tomuto líení následující vétou: Idem Gomani sivé Thartari Henricum ducem Silesie occiderunt. Slova ta však nabudou dobrého smyslu, malým pehozením. Pak by veta ta znéla Idem
jeho
výše
Vratislavského
—
—
:
Thartari
sivé
Henricum ducem byl, že tíž
Gomani Silesie
—
postea
aliquibus
occiderunt.
Tatai, kteí u Olomouce byli
elapsis
—
Smysl vety té by pak poraženi, aneb Kumáni
knížete Jindicha slezského porazili a zabili.
eeno,
annis
Tím
je srozumitelné
Olomúcké byl kníže Jindich poražen a to bud od Tatar samých aneb od Kumánfl. Zprávy o vilézství kesCan u Olomouce Pulkava ovšem, jak již eeno, neerpal ze své pedlohy, a nelze ji ani s jinou njakou zprávou srovnati, než jen se slovy Dalimilovými o zahynutí tatarského králevice ped Olomoucí. O njaké veliké bitv tu Pulkava též nemluví, ovšem pak o výpadu posádky olomoucké pod náelnictvim jakéhosi pána ze Šternberka, jenž náelníka tatarského zabil, naež Tatai se dali na útk. Zpráva Pulkavova na tomto míst se docela dobe snáší s uvedeným místem v Dalimilov kronice a mže dobe se považovati za jeho objasnní a doplnní. Odkud vzal asi Pulkava tuto zprávu? Z té okolnosti, že pozdji z kroniky své ást tuto vypustil, lze že teprve po bitvé
souditi, že událost tu znal z
proto
ji
z
knihy své
ústního podání, a že pozdji
vypustil,
ponvadž
ji
práv
považoval za povst
neodvodnnou. Že vítzství u Olomouce samo není historicky doloženo, nic na vci nemní. Porážka Tatar na poli Grobnickém v Gharvatsku též není historicky zjištna,
daní
XVI.
a
pece zprávy o
zachovaly se a poínají se objevovati
ní
erpané
z
v písemnictví
pood
stol.
Že Pulkava sám ve druhé recensi své kroniky vypravování o bitvé u Olomouce vypustil, z toho neplyne žádný dsledek
51
ani pro povsti, ani pro si
pedstaviti,
báse
básník,
že
,
opíraje
Jaroslav".
skvlejšími barvami touž událost, kterou o jakožto nedotvrzenou
dvody to,
z
Zcela
dobe možno
se o jisté povsti, vylíil nej-
nco
pozdjší kroniká
knihy své vypustil. Pro básníka zajisté
on vybírá z historického podání jen a nikoliv, co považuje za pravdivé. Okolnost,
historické neplatí;
mu
co se
líbí
Tatai náhle opustili Moravu, a že píina toho nebyla vbec známa, mohla snadno dáti podnt k domnnce, že porážka jejich na Morav byla toho píinou; na to pak navázala tradice svou innost a povst vyvíjela se dále. Všimnme si ješt, v jakém pomru jest RK po jiných stránkách v píin bitvy u Olomouce ke zprávám o této bitvé ze stol. XIV. a z dob pozdjších.^) Roku, kdy bitva se stala, báse neuvádí a bezpochyby ani
že
se nestarala. Proto jest pro RK zbyteno stopovati,, do které doby rzní kronikái bitvu u Olomouce kladli. Že ve vci té básník spíše se shodoval s Dalimilem než s Pulkavou, možno souditi z toho. že dává Tatarm pijíti do Moravy z Polska a nikoliv z Uher, jak Plka va uinil, a že tedy nepletl ješt vpád
povst o nj
Tatar se vpádem Kuraán, Pulkavy Od DaUmila i
liší
se
básník „Jaroslav" tím,
že
jmenuje hrdinu bitvy Jaroslava. Mínil-li tím však básník lena rodu Šternberského, nevíme; v RIv nic jiného neteme než pouhé jméno Jaroslav. V dob vpádu tatarského nebylo ješt rodového jména „ze Šternberka", a není tudíž nutno pedpokládati,
že
Šternberka,
povst
pvodn vdla
a naopak
možno
souditi,
zdjší titulatury a zstala dlouho
o
njakém
Jaroslavu
ze
že nestarala se ani o po-
pi svém
Jaroslavu.
Dle výkladu H. Jireka^) není ani pravd podobno, aby nkterý z rodu Šternberského byl býval náelníkem bitvy
podobno, že Jaroslav RK není nikdo Že pozdji (Hájkem) tento Jaroš (= Jaroslav) byl pokládán za Jaroslava ze Šternberka, to vysvtluje H. Jireek tím, že pi vpádu Kumán na Moravu (1253) pravd podobné Jaroslav ze Šternberka byl vdcem vojska eského
u Olomouce, a naopak jiný
než Jaroš
ze
jest
Slivna.
') Pedmftt tento již podrobn vypracoval Fr. Palacký v pojednáni: Der Mongolen Einfall im J. 1241 (1842) a rovnéž se svého stanoviska JarosL
Goll v Historickém rozboru *)
H.
J.,
Báse
RK
1886.
Jaroslav rukopisu Králodvorského. 36.
4*
52
Kumánm a králi uherskému a ponvadž ve druhé polovici XIV. stol. vpád tento byl již ztotožován se vpádem Tatar na Moravu, tento Jaroslav byl pokládán obecn za vítze nad Tatary. proti
;
je patrno, že nemáme ani práva Jaroslava RK ztotožovati Jaroslavem ze Šternberka u Hájka a je to docela lhostejno,
Z toho s
uvádí-li teprv
ml
Hájek
celé
že se Jaroslav
tvrditi,
jméno Jaroslavovo, ponvadž nelze ani vztahuje k též osob, kterou Hájek
RK
na mysli. Ze zmínky Pulkavovy „quidam
de Sternberg* mžeme vilo, že vítz olomoucký bezpen souditi, že v dob jeho se pocházel z rodu Šternberského. Není ovšem pravd podobno, že by povst tak neurit mluvila jako Plka va; povst z pravidla nebývá v rozpacích, když jde o jméno hlavního hrdiny, a zajisté v tomo pípad nespokojila se s pojmenováním .jakýsi pán i ze Šternberka*. Proto jest možno a podobno, že Pulkava slyšel nobilis již
jmen, než jedno (Jaroslav, Zdeslav) souvisících s boji Pon\adž však události z r. 1241 a 1253 v jedno Olomouce. u sluoval, táhl snad obé jména k témuž dji, jejž kladl do r. 1254, a nemoha rozeznati, kdo vlastn ze jmenovaných byl vítzem, ekl obecn „quidam de Stemberg*. Z uvedeného plyne, že tvrzení, jako by jméno hlavního lirdiny bitvy olomoucké bylo pvodu pozdního, není odvodnno; naopak vidti z toho, že Jaroslav RK jest pravd podobn starší než Pulkavv ,quidam nobilis de Slemberg" a ovšem též než Hájkv Jaroslav ze Šernberka. Docela dobe se dá mysliti, že Jaroslav povsti asem teprve stal se Jaroslavem ze Šternberka. Nápadno jest, že básník Jaroslava se o bitv u Lehnice ani více
slovem nezmiuje. Souditi z toho, že o bitv této nevdl, je nepípustno a to proto, že porážka u Lehnice více se dotýkala Cech a vtší pozornost zajisté v nich budila, než porážka Uhr.
Také tento
i
Dalimil
dobe
pomže nám
—
byl o ní zpraven. Snad práv ovšem jen pravd podobn
—
spisovatel
vysvtliti
záhadu onu. Dalimil praví o Tatarech, kteí Polsko
Olomúcem
zhubili a
se stavili:
Tateri sé zase vrátichu,
ped
Vratislavem
s
polóžichu.
Knz
Jindich proti jim vynide, (F. IIL, tu velmi žalostn snide .
.
173.)
pak
ped
;
53
Jak z uvedených slov
vidti,
domnní naež teprv Téhož mínní byl
Tatai
uinili
Dalimilova zájezd k Olomouci, kdež králevice
dle
ztratili,
do Polska se zase vrátili a Jindicha porazili. i Pulkava v lat. vydání své kroniky. Dle jeho podání, jak již uvedeno, vpád Tatar do Slezska a následující pak porážka knížete vratislavského stala se nkolik let po bitv u Olomouce. V eském a lat. vydání (II. rec.) již Pulkava omyl tento ovšem opravil. Tak si to mohl pestavovati básník „Jaroslava" a proto nezmiuje se ped bitvou u Olomouce o porážce u Lehnice. Výkladu tomu neodporuje pedposlední verš „Jaroslava", v nmž se praví, že po porážce u Olomouce Tatai prchali i
,tamo, odkaá slunce jasno vstává".
pedstavy básníkovy Tatai do Uher, dlo se zim vstává ovšem zídka „jasno" dál-li se útk jejich do Polska, bylo to k severovýchodu, kde slunce v lét vstává. V obojím smyslu možno verš uvedený vykládati; ve smyslu druhém tím spíše, jelikož Tatai na Morav byli v lét. O bitv u Lehnice se básník ovšem ani pak nezmiuje, jelikož tažení Tatar dále již nesleduje; spokojil se pouze poznámkou, již svou báse zakonuje: ,1 by prosta Haná Tatar vrahóv". Co dále ješt se stalo, nelíí, jelikož by byl radostnou náladu, již vítzstvím olomouckým vzbudil, seslabil. Výklad práv uvedený jest ovšem možný jen, pedpokládá-li se stedovký pvod „Jaroslava"*. U básníka moderního tžko by se vysvtlilo, jak se mohl nezmíniti o bitv u Lehnice a jak mohl ji klásti do doby po bitv olomoucké. Jen jeden podstatný znak bitvy olomoucké dle vylíení RK schází jak u Dalimila tak i u Pulkavy, totiž že vojsko, jemuž velel Jaroslav, byli Cechové, t. j. branné mužstvo z království eského, Myšlenka tato najde se teprve u Hájka.') Z toho ovšem nenásleduje, že teprve Hájek si okolnost tuto vymyslil neb slyšel. Prchali-li dle
to
k jihovýchodu, kde slunce v
Pulkava
vbec
o vojsku ve své
zpráv
nic nepraví a proto
píležitosti se vysloviti, jaké to vojsko bylo.
zmínka o hodnosti ')
Již
pedtím
i
rod
(v 15. stoL)
Jaroslavov,
již
Naopak v
Pulkava zaznamenal.
zaznamenána zpráva o
(. . M. podroben luebnému
taženi vojska
k Olomouci v Famétí Pribyslavské
1893, 434);
pokud nebude
a mikroskop, rozboru.
spis ten
neml
RK schází
avšak nelze
eského ji
užiti,
54
Z toho, co o této véci eeno, vysvítá, že všecky podstatné djinné znaky olomoucké bitvy až na pvod vojska Jaroslavova obsaženy jsou u Dalimila a Pulkavy a že není žádné píiny tento poslední znak
nám možno
pibírati
až
Hájka, a to proto, že není
z
moravské o bitv olomoucké. Musíme se spokojiti pouze zprávami kroniká, kteí nemli v úmyslu sbírati tradice lidové a jen zlomkovit a náhodn nkteré drobty z lidových povstí zaznamenali. Obraz bitvy olomoucké, jak jej nakreslil básník Jaroslava, jest podrobnji proveden, než u kroniká, kteí o témž pedmte jednají. Souditi z toho na menší stáí .Jaroslava" jest neodvodnno. Básník epický má vždy snahu líiti dje podrobn; kroniká jest z pravidla úsenjší, stará se mén o podrobnosti a hlavní zení má k výsledku. Jak veliký rozdíl jest mezi podáním básnickým a kronikáským, nejlépe vysvitne, uvedeme-li zprávu Dalimilovu o jízd pana Jana z Michalovic po Rýn, a srovnáme-li ji s básnickým vylíením téže cesty od Jindicha z
sledovati vývoj tradice
Freiberka, jenž
praví o
báse
svou napsal ke konci
XIII. stol. Dalimil
jízd oné pouze: Tehdy pan Jan
z
Michalovic kole pn
tu ctné pravé kláv. túž cestu
do
Rýnu do Paíže
ech
pijede.
Naproti tomu Jindich z Freiberka
svého: jaké
brnní ml, jakou
sukni,
jede,
F. lU. 901.
podrobn
dále kropí
líí
hrdinu
kon,
uzdu,
emení, helm zdobený korunou se supími péry, závoj, štít, erb, jak nebesa nad ním nesou a kolem nho dvanácte svící, o nichž hyperbolicky praví, že byly veliké jako trámy. Krom toho políí boj pana z Michalovic a odmnu jeho za vítzství.^)
drobn sv.
O
Podobný jest rozdíl mezi obrazem, jaký podává o život Václava Dalimil a legendista Gumpold (z konce 10. stol.). tom, jak pipravoval sv. Václav hostie a víno pro poteby pouze: Ke mšm sám oplatky Gumpold podává podrobné vylíeni, jak
kostelní, praví Dalimil
Naproti tomu v noci
pšenici
sežínal,
v snopy
vázal,
odnášel,
peeieše".^) sv.
Václav
vymlátil,
mezi
kameny rozemlel, na sít prosel, vodou pokropil, v tsto zadlal, z nhož hostie pekl. Podobné jak asu noního do vinice se ')
Dr. A. Kraus, Jan z Michalovic 31.
=0
F.
III.,
55.
tam hrozn do košík natrhal a
odebral,
odnesl, hrozny pak palikou
dobe
a víno
roztíral,
mok
se sluhou
sákem
vinný
svým
je
procedil
uschoval.^)
Nemže-li
se
pi uvedených dvou
vedení látky souditi na pozdjší
skládáních z vtšího roz-
pvod
jejich vzhledem k pozdjšímu kronikái.-) nelze tak uiniti ani pi RK. To platí nejen o bitv olomoucké ale také, a jmenovité o píbzích hostýnských. Básník RK, líe bitvu u Olomouce, praví nejprv, že se všech konin pišly posily k Olomouci, naež líí mohutnými, avšak pouze obecnými rysy vavu bitevní a poínající ústup kesan. V tom objeví se na bojišti dle líení básníkova Jaroslav; ím byl, odkud pišel, byl-li náelníkem vojska z básn se nedovíme. Jen z té okolnosti, že v jiných básných RK, kdykoli se v bitv líí souboj, vždy je to boj mezi náelníky vojsk, mžeme souditi,
že
i
v tomto
pípad
pokládal básník Jaroslava
pokládati pítomnost chánovu
s
i
Kublajevice
pedpi vojšt tatarském ped Olomoucí.
za náelníky vojska. Z toho plyne,
že
není nevyhnutelno
Básník vylíiv strun zevnjšek Jaroslavv, svede jej ihned Kublajevicem a podrobnji (jako iní básník Jana z Michalovic)
zobrazuje souboj jeho
s
tatarským
náelníkem. Boj tento líí
Oba bojovníci srazí se v rytíoštpy zlomí, naež teprv dojde na mee.
básník jako boj rytíský své doby.
ském
Tak
pi
klání,
to
bývalo
emž v
rytíských
rytíi teprv tehdy, když
V
oštpy
bojích
pravidlem
;
mee
tasívali
zlámali neb ze sedla se vyhodili.
tomto Jaroslav
boji
„meem ot
Kublajevica zachvátí,
ramene šúrem kylu prote."')
Toto probodnutí od ramene šikmo ke kyli bylo možno jen na Jaroslava, svrchní tlo sklonil, tak že se hlavou piblížil až k samé šíji svého kon. tím, že v souboji Kublajevic dotíraje prudce
')
F.
-)
Tím
152.
I.,
neni
eeno,
že
nemožno
tu z obsahu poznati, které skládáni
pozdjší; v DaUmilovi na pr. vypravováni o pomru sv. Václava k Jindichu 1. a Radislavu scházejíc ve starších legendách jest známkou pozdjšího
jest
—
pvodu
—
Zde jde pouze o to, že vtší neb menši rozvedeni dje, srovnáváme-li básn s kronikami, k urení stái nedostai. sraziv jej (Tristana) s kon, meem jej protkáše. Výb. II. 46. ^ Štilfrid Až do jilce me v nich skúpá. Alex. Vit. 1616.
—
Dalimilova.
56
To
moblo na piklad státi, chtl-li Kublajevic Jaroslavovi bodnou ránu, pi emž, aby spíše soupee svého dosáhl, se ku pedu naklonil. Okamžiku takového užil Jaroslav a bodl Kublajevice mezi krkem a ramenem, kdež v poloze této Kublajevic nebyl štítem kryt. Také je možno, že z tradice básník ml vdomost o tom, že Tatai na malých konících bojovali, pi emž bodná rána Jaroslavovi byla tím snazší. Že Kublajevice šikmo od ramene ke kyli probodl, možno vysvtliti tím, že oba bojovníci na se dotírali se strany, jelikož pes hlavy koské by byli na sebe dobe nedostali. Bodnutí Jaroslavovo nestalo se tedy se
zasaditi
pímo zpedu i
ponkud
nýbrž
se
strany,
a proto
me
šikmo
Že mee rytíské byly pímé a zpsobilé k sekání k bodáni, je známo.
tlem
projel.
Jak nic,
eeného
z
co by se
pi souboji tomto zpsobu stedovkého
dle líení
vidti, není
nedalo dle
RK
boje vyložiti;
notná nadsázka, docela nic nevadí, ano pi povaze národní poesie a stedovké romantické poesie vbec je to zcela pirozeno. Pi Horymírov skoku je zajisté trochu víc než pouhá nadsázka! Souboj mezi Jaroslavem a Kublajevicem skonil se tím, že Kublajevic spadl mrtev s kon. Básník dodává k tomu: ,Zarachoce že
pi tom
nad niem
je
asi
túlec s lukem."
V rytíských
vojích
sice
šípy
byly zbraní známou:*)
ale
rytíi sami jimi nebojovali. Také v souboji mezi Kublajevicem a Jaroslavem o šípech básník zmínky neiní a Jaroslava .túlem" prakticky ho neozbrojil. Že pece Kublajevici luk s túlem zavsil, neužil, z toho vidno, že mezi kesanským rytíem a Kublajevicem
a
ponkud inil rozdíl a nco slyšel. Byla-li u miniscence, je
pi tom
šíp pi pi zmínce o
že o dležitosti
básníka ta
vojích tatarských
toulu antická re-
vzácná náhoda, že básník, zavsil
toul,
bojovníku tatarskému, jemuž jedin se hodil.
Že souboj Jaroslavv
s
Kublajevicem konán nebyl, o tom s kopími bodacími, nýbrž
není pochyby; nebot Tatai nebojavali vrhali
je
pouze na nepítele.
Krom
toho
nejhlavnjší
zbraní
Mongol byly šípy s kovovými hroty, jež nosnosti vynikaly nad stelbu národ západních. Mei zídka byli ozbrojeni. Proto také do boj s blízka se nepouštli. Jednotlivé oddíly jejich, stídajíce ')
G. KOhler, Entwickelung des Kriegswesens, IIL,
I. str.
71. a násl.
57
se,
na rychlých koních nepítele pepadají, šípy
je zasypávajíce;
avšak rychle se obrátí, naež jiné oddlení vojska je vystídá.^) Že eský básník pedstavoval si souboj Jaroslava a Kublajevice
po zpsobu rytíských souboj, zcela
dobe
pirozeno, a souvisí to
poátkem básn, v nmž básník si Kublajevnu módním obleku tehdejší vznešené spolenosti
s
pedstavuje
zcela
je
v
západoevropské.
Lomoz válený dle líení básníkova zvtšují též „rohy lesní" a , bubny beskné". Rohy lesní zde patrn znamenají rohy, na nž se troubilo v lesích hlavn pi honech. Nic nevadí, že
v
hudebním nástrojm, af byly užil k oznaení tchto
íkalo se takovým
prose
zhotoveny
ehokoliv, trouby. Náš básník
z
trub názvu dle
látky,
dosáhl dvojího úelu:
z
Tím
ty trouby byly zhotoveny.
které
povdl
zeteln, jaké trouby míní;
zcela
trouby byly rzného tvaru. Krom toho mluvil zárove ozdobn, pojmenovav metonymicky troubu rohem, z nhož byla zhotovena. Jinak by byl pedmt ten, aby byl zetelným, musil
nebo
pojmenovati
:
troubou zhotovenou
se pro troubu
z
hlavn názvu ,hom''
rohu. ;
V nm.
ale básníci
jazyku užívalo
nmetí
užívali
nazvu olifant, i když nemyslili na roh ze sloni. Tak nazývají obyejn roh Rolandv. Na roh dávány v bitv signály, užívalo se jich pi honech a fanfárách, ale hráno na rádi též franc.
n
též
pi hudb
instrumentální.-)
Ze by bylo lidové podání o bitv olomoucké vytvoilo obraz tak mohutný, jak v líení básníkov se jeví, není poteba pedpokládati; spíše jest ono výsledkem hyperboly, jíž tu básník ku zvtšení dojmu
epických
RK
básních
v epickém básnictví
užil.
a kterou
spatujeme
i
v jiných
Zbyho) a vbec stedovkém. Rovnž vylíení vavy bitevní (Záboj,
estmír,
v první polovici bitvy zdá se býti výplodem básníkovým, jelikož pedvádí vlastn jen opak bitvy „na rovni velké". V bitv
olomoucké kesané po tuhém
boji
zanou
ustupovati, ale náhlý
zpsobí hrdina kesanský Jaroslav; v bitv ,na rovni velké" naopak pohané již zaali podléhati, ale náhlý obrat nastal obrat
arami pohanskými.
')
G. Kóhler, Die Entwickelung des Kriegswesens,
2)
AI. Schultz,
Das hó. Leben
I.
559.
III., 3.
Ábt, 423 a
násl.
58
Boj Jaroslavv již svým nádherným líením a originálním zakonením, o némž v povstech nic nenalézáme, jeví se býti z velké ásti dítkem fantasie básníkovy. Ponkud se sice podobá podání Pešinovu tím, že oba zápasníci udeí na sebe nejprve kopími a pak mei avšak souhlas ve vci této je nevyhnutelný. Jaroslav práv teprve pikvapil se svým lidem k boji: nemohl ;
mem
K se sáhlo teprve tehdy, zpsob rytíského boje. Výsledek RK jiný. Pšina vypravuje o tom
boj tedy jinak zaíti než kopím.
když kopí byla zlámána boje ovšem je u
povst:
;
Pšiny
to byl
a
tatarskému náelníku ruka, dle druhé proklán kopím. Dle .Jaroslava" byl Rublajevic proboden dvojí
dle jedné
ufata
meem.
pípad
Shoda v
Kdyby
nevyhnutelná. zprovoditi,
Kdyby ho
byl
tomto
s
byl básník
by se
stal
nkterým kronikáem dal
jest
tém
Kublajevice jinak se svta
podobným
zase jiným
kronikám.
byl dal prokláti kopím, byl by se podobal Dubraviovi,
kdyby ho byl meem dal poraniti, opt Hájkovi; tím však, že ho dal šikmo ód ramene ke kyli meem protknoutí, i-zní se ode všech kroniká. Pešinovi podobá se líení RK více než jiným kronikám pouze nkterými reními.*) Píina toho je hlavn ta, že Pšina lií podrobn jako básník Jaroslava. Pi takovémto líení téhož pedmtu není možno, aby ve výraze nebylo podoby. Ve stedovkém boji to jinak nebylo, než že narážely na se mee a kopí, že kopí se lámala (náram mnoho se jich polámalo) že druh na druha vyrazil, že se srazili oštpy a pak teprve mei. To všecko souviselo nevyhnuteln se stedovkým válením. Souhlas takový je nejen možný, ale nevyhnutelný a neznamená pro pvod literární památky pranic. i
Takovýto souhlas jmenovit váií málo, jsou-li spisy, jež se rzných jazyk, jako práv v tomto pípad. Tu nelze sledovati, zdali týž výraz na p. pi synonymech objevuje se v obou srovnaných spisech. V jazyce eském na p. užívalo se pro zbrah bodací nkolikera výraz: kopí, devce, oštp, nkdy srovnávají,
i
sudlice.
jejich,
')
Srovnáváme-li dva eské spisy, poznáme spíše souvislost týchž místech ze synonym týž výraz;
nalezneme-li na
Zpsoby
v Hist. rozboru
soubojft
RK.
u
rozliéných
Jaroši. Golla 93.
kroniká
registrtyí
se
podrobné
59
srovnáváme-li však
eský
spis
s
latinským,
tu
pomcka
tato
odpadá.
A
RK mnoho
s
u Jaroslava je patrno, že Hájka znal, byl by sotva
Hájkem byl srovnáván, pece práv s Hájkem nesouvisí. Kdyby byl básník
aby nkteré velmi pkné pokronikáe tohoto byl nepejal. Dle Hájkova vypravování hrdina Jaroslav s 8000 eského vojska pestoupiv u Jihlavy hranice, opatil Brno posádkou, naež táhl k Olomouci, kdež ješt 4000 muž se k nmu pipojilo. V Olomouci svolal na rynk mstský rytíe i starší msta a ujednal s nimi spolenou obranu proti nepíteli. V noci pak svolal mužstvo do kostela ku pijímání Božího tla, a když takto se posilnili potravou duše, ráno ped svítáním udeil na Tatary a porazil je. Z toho, co eeno, lze souditi, že básník neerpal myšlenek o veliké bitv olomoucké z Hájka neb pozdjších kroniká. odolal,
drobnosti do svého vypravování
z
Tím však není vyerpána ada pomcek, jichž básník Jaroslava užil. Také Miltonv Ztracený ráj prý pomohl v tomto pípad básníkovi pro vylíení nádherného obrazu bitvy olomoucké prý
(Ath. 1886, 212).'
Úvod k bitv prý V RK
vzat z Miltona:
i dmket ostrých meev, vznide siket kalených stel strašný,
praví se: Vznide chest
lom ošepóv, rachet kopí bystrých
Ve
Ztrac. ráji:
[
vznikne
bouUvý
vkol
—
jek a vztek
a povyk, jehož dosavad
nebývalo v nebi nikdy slýcháno.
Mee
brnní
strašné binkají hmot. Šiméjícich šíp oblak plamenný o
divoký a strašlivý jest bitvy létá
V
Alex. Vít.:
nad hlavami
——
Taký kik i hróza taká by u vojech stranu ob, jakož
s
Taký
sé tu
zdáše v tu dobu, by sé juž veš svt boil.
kik
b
stvoil,
ande koni v tleskni ehci skehcí, a v
mei
ande
z
odní
luišf nejedná stela
vynde i z samostela. Nikdy s pievala i jednoho nespadne kropí tak mnoho.
60
Jak vidti,
umného
z
podoby tchto
básni nelze zcela nic roz-
tfí
o vzájemné závislosti jejich souditi. Každá
stedovká
bitva
poínala se kikem a lomozem zbraní. To platí též o Ztraceném ráji, pi nmž si zajisté Milton nepedstavoval boj stelným prachem. O souboji Jaroslavov praví se v RK: Jaroslav ves ve krvi s
meem ot
Ve
Ztrac. ráji
:
oem
zbrocen,
Kublajevice zachvátí,
ramene Súrem kylu protie meiem záhubným
Michal
metá
potírá a
celé zástupy
rozAtipen jest ale tudii na od hlavy ai po pás.
(a satan)
V
pely,
podobného. Jaroslav probodl meCem od ramene až ke kyCli; Michal rozštípl meem, Podoben jest jen výklad t. j. rozCal satana od hlavy až po pás. Jaroslava v této ásti, ale nikoli skutený Jaroslav EK. J. Gebauer této parallele není nic
Kublajevice
v
Pouení
(23) praví, že prý skladatel
patrné íci*
yichtl
že Jaroslav
Jaroslava na tomto
Kublajevicovi kyli
míst
šourem od
ramene prosekl a na místo toho prý ekl, že kyli probodl. Jak z
svdi
toho vidti, místo toto
spíše o pravosti
RK
než o pod-
vrženosti.
Že
ústní podání
pipravovalo básníkovi Jaroslava pfidu, to
pedních ásti livahy této. Ovšem že mžeme pouze tradice více mén oprávnné domnnky vysloviti, jelikož
vysvítá již z
o vývoji
ze starších z
kroniká nikdo
také úmyslné po
nich
nebyl
domovem na Morav
historických
tradicie li
a nikdo
moravských se
nepídil.
Djovým obsahem
tém
báisníkovo vylíení bitvy olomoucké není
o nic bohatší, než co obsahuje zpráva Dalimilova o kralevici
a Pulkavova o
njakém pánu
Dalimil a Pulkava
to,
ze Šternberka k
r.
co vypravují o Tatarech
O
1253.
Odkud
vzali
ped Olomouci?
DaHmilovi pedpokládá sám GoU, že zprávu o smrti kralevice lze mluviti, že zpráva O Pulkavovi tím si nevymyslil. o kterémsi z rodiny Šternberské jest jeho výmyslem, a to proto, že pi eském vydání své kroniky ji opravil. lovk, který se odhodlá bez nucení sám se opraviti, je jist pravdomluvný.
Ponvadž Pulkava
mn
z
písemných
pramen
zprávu svou
bezpen
61
neml, nezbývá než
z vypravování, tedy z podání psaných pramenech zprávy té Kdyby byl mluvil vdomé díve nepravdu,
že
ji
slyšel
národního; avšak když pak ve nenalezl, vypustil
ji.
nebyl by se snažil o pravosti
její je
pesvditi
a byl by
pi
ní
zstal i pozdji. Proto bezpené mžeme považovati zprávu Pulkavovu za podání národní. Takováto zpráva ovšem mže se pokládati mnohdy za starší než jest pramen, v nmž se po prvé
aby ihned po svém vzniku již na p. ve druhé býti známa a do RK mohla i bez
objevuje, nebof není nevyhnutelno,
byla zapsána. Proto mohla zpráva Pulkavova
tvrtin XIV.
stol.
dobe
piinní Pulkavova Jak se tradice lhostejno, jelikož
se dostati. tato
dále
RK krom
vyvíjela,
to
je
pro
RK
skoro
jedné myšlenky nic více djového
obsahu nemá, než zpráva Pulkavova. Vše ostatní, co obsahuje RK o bitv olomoucké, je co do dje tak jednoduché, že mohlo vesms vzniknouti invencí básníkovou. Ani nádherný popis bitvy neobsahuje nic, co by v každé jiné stedovké bitv se bylo nemohlo státi. Totéž platí o první ásti Jaroslava. Krom hádání ttinou jež založeno je na zvyklosti staré u mnohých národ, neobsahuje celá ta ást nic, co by svdilo o vtších historických vdomostech, než jaké se jeví v souasné kronice Dalimilov. Že tyto vdomosti po stránce djin kulturních jsou z ásti vtší, než jaké mli a mohli míti spisovatelé na poátku 19. stol., o tom svdí popis Kublajevny a dokonalá znalost stedovkého válenictví u skladatele Jaroslava. Pouze události hostýnské jsou podrobnji vylíeny a obsahují takové dje, o kterých do 17. stol. nic napsáno nebylo o tch však výslovn Gruger praví, že mezi lidem nikde zaznamenány nejsou. Že již ve XIV. stol. se vypravují, v lidu byly známy, to ovšem dokázáno není; ale ani opak, že známy nebyly, a že teprve pozdji vznikly, dokázán není a nebude. Proto proti RK nic jimi dokázati nelze; naopak ponvadž :
a
práv
v této
ásti jeví básník Jaroslav vynikající znalost vo-
stedovkého, jest vylíení boj na Hostýne svdkem starobylosti RK. Že by národ eský byl býval ve XIV. stol. bez tradic
jenství
historických, jest velice
v Kosmovi ale
i
pravd nepodobno,
v Dalimilovi
z
a to proto, že nejen
dob, kdy djiny ješt zapisovány
nebyly, hojnost tradiní látky byla snesena. Že toto ústní podání
62
vždy je a
starší
rovnž
než jeho zaznamenáni u kroniká, je pirozeno
bezpen mnohdy
že nelze
kroniká
zprávách
je
látkou
pi podobných výmyslem kroni-
rozeznati, co
tradiní
a
co
káovým; z toho však nenásleduje, že takovéto zprávy kroniká mohou se vesms pokládati za pouhý jejich výmysl bez podkladu tradiního.
Na konec shrneme ješt všecky znaky vysokého stáí naši básn. Úborem Kublajevny hlási se Jaroslav do první a jmenovit do druhé tvrtiny XIV. stol. Na tom nic nemní pomr Jaroslava k lat. a eskému Millionu. Dle nkterých míst textu Milí. eského starší než tento peklad. Boje mezi pedpokládají znalost stedovkého váleni jakou nemolil míti falsator z XIX, stol. Tim že básník pedstavoval si týž zpsob boje u Tatar, jaký byl v Evrop stedovké, ídil se dle zvyklosti stedovkých spisovatel a rovnž také tim, že
lze souditi,
že Jaroslav je
kesany
Tatary
a
Kublajevnu
hada že
mu
odl po zpsobu evropském své doby. Že výjev zaátkem XIX. stol., vysvítá z té okolnosti,
nebyl složen
nebylo rozumno. Bitvou
u Olomouce
pojímáním historických událostí za doby mezi Dalimilem a Pulkavou.
S Dalimilem
RK
je
adí
asu vpádu
se básník
tatarského do
v souhlasu smrti kralevice (Kublajevice)
ped Olomouci a nikoliv pouze vojevdce (dle Pulkavy). S Dalimilem dává pijíti Tatarm z Polska do Moravy. Mezi Dalimila a Pulkavu adí
jméno vítze olomouckého,
se tím, že zná již
o jeho rod. S stavoval
bitvu
bma u
souhlasí
pravd podobn
Lehnice po bitv
u
se k epické
poesii
z
Olomouce.
si
ped-
Vadami
hi-
opvobásník moderních. Slohem úseným hlási
storickými, kterých se básník dopustil
vaných, vyluuje se
ale neví nic
tím, že
lidu
eského a
je
pi
po
líení událostí
této
stránce naprosto
od lidové epiky srbské. Svým velikým nadáním básnickým, jež osvdil jmenovit pi líení boj na Hostýne a bitvy u Olomouce, povznesl se básník vysoko nad schopnosti všech nabásník eských až do elakovského, tak že se mezi rozdílný
n
prosto nehodí.
;
63
Beneš Hemanóv.
lil.
V básni Beneš Hemanóv líí básník, jak Sasíci v dob. kdy ,knz" s lidem branným zajel daleko k Ot, uinili plenný nájezd od Zhoelských hor smrem k Troskám. Avšak Beneš Hemanóv shromáždil lid selský v lese pod „hrubú skalú" a zpsobil jim porážku, tak že se dali na útk. Událost v básni líená není odjinud známa a proto do rozliných dob byla kladena. První vydavatelé RK kladli ji vesms do let poruníkování Otty Braniborského (kolem r. 1280); teprve Fr. Palacký
tohoto
totiž
pomoc
cis.
1829 ukázal, že se hodí k
r.
Pemysl
1203.
r.
Roku
Nmec
podnikl válenou výpravu do
I.
na
Pemyslovy v zemi užil dle hypothesy Palackého markrab míšeský k plennému nájezdu do Cech pes hory Zhoelské, a vpád tento líí básník „Beneše Hemanova". Naproti tomu Hanka a Svoboda vztahovali událost Ottovi IV. Nepítomnosti
v Beneši líenou k r. 1280. Že skuten obsah básn této spíše se hodí k vysvítá
z
básn
dosti
zejm;
ihned sám poátek
1203, to
r.
její
tomu na-
svduje. Básník zastesknuv si nad bídným stavem lidu svého „Kd jest knz, kd lud náš branný?* a odpovídá k této dvojí otázce jednou odpovdí: „K Ot daleko zajel". Ponvadž básník slovy tmito odpovídá nejen na otázku první, nýbrž i na
volá:
druhou, plyne se bráti tou, že
z toho,
„zajel" v tomto pípad musí a rozumí se tedy odpovdí
že slovo
ve smyslu jízdy válené,
knz
zajel
k Otovi
válen
ili
s
branným
lidem. Jinak
by básník byl na druhou otázku zstal odpov dlužen. Ve smyslu tomto užíváno slovesa jeti neb jíti ve staré eštin asto. V Dalimilu na p. teme: Vje král tehdy do Budína, vz z Uher i s korunu syna (97). Král Vank jda na vojnu do Olomúc pijede (98). Jmenovit pozoruhodné je místo u Dalimila, líící totéž tažení Pemysla I. z r. 1203, kteréž dle Palackého mínno jest
v básni Beneši slovy:
Giesa Ota na Sasy pijide (pijede je tu
pobichu
v Beneši, že
Ff.
jinak by nebyl
J. Z.).
(F. 111.
knz
jide
K Ot
Sasíci
165,
k Otovi
1.).
mohl Sasy
zajel,
daleko
Místo to zní:
zajel.
knz
nmu
do Sas na eské stany udeichu, Cechové
(jede
J.
Z.),
k
Praví se zde tedy a rozumí se
poraziti.
ovšem
podobn
jako
že s vojskem
Týž smysl mají tedy v básni
64
Beneši slova: v
„K 0té daleko
echách branného
To uvádí
píinu
tedy básník za
zem
za hranice vyjel, a
Kolem roku
s
vojskem, a není
by loupeživé Sasíky vypudil.
který
lidu,
Zajel
zajel".
bídy
že kníže s vojskem
lidu,
zstala bez obrany.
1280. byly
pomry jinaké. Tehda
letý králevic také za hranicemi,
ale
nezajel
byl sice sedmi-
k Otovi, nýbrž Ota
násilné 71etého králevice Václava ze zem dal Tato nepítomnost Sletého králevice byla docela lhostejná pro obranu zem; nebof dokud byl v zemi, byl vznn nehledime-li ani k nedostatenému na Bezdzi, a nemohl tedy jeho stáí zem brániti. R. 1280 nemohlo se odvezení 71etého
Braniborský
odvézti.
—
—
zem
králevice ze
ped práv
píinu
považovati za
jeho odjezdem tak
dobe
tento odjezd pokládá se za
povdv,
Básník
že
knz
k
bídy v zemi; ta byla
nm.
Avšak v „Beneši* pramen neštstí zem eské.
jako po
Ot
daleko zajel zoufale volá:
&to ny vrahóm výtrže, 8irá vlastice?
Kdyby
byl básník zde myslil na sedmiletého králevice, byl by
nebude vrahóm výtrže*. Z toho je zejmo, že vykladatelé RK Hanka a Svoboda nemohli býti pvodci jeho, jelikož místu tomuto nerozumli a je špatn vyložili. Krom toho slovo knz, jimž básník panovníka eského za doby války v Beneši líené oznauje, mže se vztahovati jen k panovníkovi již vládnoucímu a nikoliv k dítti, a k tomu ješt
vyslovil pošetilou myšlenku, že pro odjezd chlapce Václava
,kto ny
i
nekorunovanému. Rozdíl ten dobe mluv o Pemyslovi I. nazývá jej v jak
již
uvedeno,
jmenuje
jej
je
zejmý
dob
knzem. Naopak mluv
královicem,
t.
j.
synem
z Dalimila, který
tažení jeho
do Saska,
o nezletilém Václavovi,
královým,
totiž
krále
králem v dob taženi jeho do Sas proto nenazývá, že byl teprve na sklonku své výpravy do Nmec korunován v Meziboru korunou královskou
Pemysla
dne
II.
(F.
III.,
1).
Pemysla
I.
Dalimil
24. srpna 1203.
Kníže
Pemysl
byl sice
již r.
1198. dne 15. srpna korunován
korunou královskou od Filipa Staufovce, krále nm.; avšak papež Innocenc III., odprce Filipv, neuznal tohoto korunováni a rovnž ovšem ani protikrál Filipv, Ota IV. Z té píiny, když se Pemysl byl smíil s králem Otou a vytáhl r. 1203. do Sas
65
jemu na pomoc,
dal jej král tento skrze legata papežského znova
korunovati v Meziboru.^) Dalimil o prvnim korunování se
nezmiuje: patrn
vbec
ješt r. 1503. nazývá Pemysla knzem. Tento zpsob titulováni pozorujeme vbec u Dalimila. Plati to nejen o králi Vratislavu I. a Vladislavu I.. ale i o Pemyslu 1., Václavu L, Pemyslu II. a Václavu II, Pemysla lí. jmenuje Dalimil, když mluvi o jeho korunování (1261) ješt knzem: od té doby však mu je jen králem. (F. III. 191., 27). Václava II. zaátkem nazývá králevicem; pak když mluví o již jako panovníku, tituluje ho knzem (200. 3. 17, 23, 30). Po té praví (201, 1): ^Pak knz Václav pije korunu královstvie eského", naež již stále ho tituluje králem. Z toho je zejmo, že titul knz k roku 1203, v kterém Otakar I. vtrhl do Sas. se hodí, ale k roku 1280, kde nebylo ani krále ani knze, se vbec žádný z tchto dvou titul nehodí. je nepokládal za platné, a proto
nm
Nazývati tedy k roku
1280. nezletilého Václava
knzem,
je
nevhodné.
Roku
zem
žádný ojedinlý vpád pes hranice popisuje, nýbrž posádky nmecké, sebou pivedl a do rozliných hrad rozsadil, a jež
1280. nestal
se
eské, jak v básni
jež byl Ota
s
se
nmecká msta dobrovoln
pijímala, plenily ve spojení s roz-
linými dobrodruhy pibylými ze Sas nejvtší ást zem. Byly tedy boje tuhé a hojné na všech stranách Cech. jak Dalimil líí. Že vpád nepátelský do Cech, kdyby se byl stal r. 1203, nebyl by zstal bez povšimnuti od kroniká eských, není nevyhnutelno. Básník sám praví, že se rue vše promnilo, a krom toho není poteba bráti líení jeho vesms do slova: známy jsou nadsázky poesie národní, a nejsou bez ní ani ostatní epa RK. Mžeme si právem mysliti, že blesk byl znan mírnjší než blesk hroma po nebi: bylo! zajisté alespo mužstvo eské ozbrojeno
me
hlavn
kyji a cepy. I ten „vzkek hrózonosný" dle básníka samého dále nedonikl než „po tetí vrch", a ty jsou v krajin Trosek hust pi sob. Je dobe myslitelno, že Sasíci byli po své porážce co možno nejdíve za hranicemi, a že ovšem náelníka Beneše ani nenapadlo, dožadovati se v Praze pomoci válené, jelikož by jí
dle
pomr »)
zaátkem básn vylíených
Fr. Palacký,
Djiny
nár.
es.
dil I,
byl
ást U.
ani nedostal. Proto
113, 114.
66
echách v
možno, že vpád saský v žádné pozornosti nevzbudil.
je
krajinách vzdálenjších
Vedle téchto okolnosti také jméno hlavního hrdiny básn, Beneš Hemanóv, svdi o tom, že dj básn náleží do poátku 13, stol. Jméno Hemanóv nemže znamenati obecn potomka Hemanova, nýbrž jen syna Hemanova. Proto jméno , Beneš
Hemanóv Beneš,
mflže znamenati jedin
Hemanv,
syn
skutené
k roku 1203..
syn
Hemanv,
nebyl. k r
Z toho
1280.,
a
žil,
o
co Beneš, syn
tolik,
hodí
se
nm
hrdinu
za
Hemanv. básn
naší
nevíme; njaký Beneš, okolo r. 1280., ješt nalezen
by byl žil palmo, že
který
ze
který
všeho
nic
dj básn
nevztahuje se
nýbrž k roku 1203.
Djišt
,
uruje básník pravé,
Beneše* ,ot
že
Sasici
táhnou
Zhoelských devných hor" Troskám jdu*.
a ,dále k
Slovo
Zhoelských
není
poteba
vykládati
za
obecn
užívané jméno vlastni hor, nýbrž jen za oznaení jejich polohy
u Zhoelce: též by se mohlo vykládati za lokální pojmenování, jež
obecné se nerozšíilo.
Podobn
Nmeckými,
hory Krušné
užívané Krušných hor,
není
to
jmenuje-li
jist
Hájek pi
vlastní
r.
851.
jméno obecné
nýbrž jen pojmenováni dle jejich oby-
Jméno Zhoelských jen tohdy by mohlo býti svdectvím proti pravosti RK, kdyby ve XIV. stol. nebylo bývalo známo. Avšak toto jméno hradu bylo povédomo již pokraovateli Kosmovu dívjší jméno hradu toho Denov (F. II. 212), jenž nad to Vedle téchto jmen místních nalézáme v básni stol. znal a žil ve 12. ješt jméno .hrubé skály'. Až do nedávná považovali všichni vykladatelé RK toto poslední jméno za jméno zámku stojícího podnes v blízkosti Trosek. Teprve v nejnovjší dob, když vatelstva.
i
nastaly
vážné
pochybnosti
nhož báse
o
možnosti
pojmenování toho ve
zaalo se jméno „Hrubá Skála' vykládati ve smyslu jména obecného. Záleží ovšem na tom, kterému výkladu znní básn nasvduje. století XIII.,
O
,
do
hrubé skále" mluví
se
hlásí,
báse
ve verších:
S hluechu s, kmetáti Tudé v lese pod hrubú skalú.
67
básník tuto , hrubou skálu" na míst nynjší z básn se nepouíme. Podobn také nijak tom Hrubé Skály, o z básn nepoznáme, pedstavo val-li si básník slovy „hrubá skála* hrad anebo pouze skálu. Pedpokládám e-li, že slovy tmi básník myslil na hrad, mohli bychom právem oekávati v básni njaké narážky na hrad. Byla-li v dob vpádu Sasík Hrubá Skála hradem, patil zajisté náelníku boje Beneši Hermanovu Svolal-li Beneš lid v hromadu, oekávali bychom, že se to stalo na Hrubou Skálu. Sklukl-li se lid kmetský pod hradem Hrubou Skalou, domnívali bychom se. že stane se pi tom zmínka o njakém život na hrad. Snad Beneš sám pitrhl s posádkou hradskou, která v tak nebezpených dobách byla zajisté etná, k lidu pod hradem shromáždnému, aby rozmnožil ady jeho. Snad z hradu bojovníkm stojícím pod hradem njaké znamení úasti dáno troubením, neb radostným pokikem atd. Snad též z blízkých Trosek, pokládal-li je básník rovnž za hrad, njaký bojovník na pomoc pichvátal. Též pi líení bitvy, která zajisté nedaleko Hrubé Skály byla svedena, bylo dosti píležitosti uiniti zmínku o hradech. Avšak nic z toho neobsahuje báse ani stín narážky na hrady v nejbližším okolí. Myslil-li
si
;
Svoboda a Hanka byli toho pesvdení, že hrady Hrubá Skála a Trosky za vpádu saského již stály. O tom pouí nás vydání RK z r. 1829., jež obstarali spolenou prací Svoboda a Hanka. V úvod k tomuto vydání, napsaném od AI. Svobody, nalézáme práv toto mínní,*) Byli-li Hanka a Svoboda pesvdeni o existenci hrad Hrubé Skály a Trosek za vpádu Sasík,
jest
„Beneši"*
s
podivením,
a
nezmínili,
že
ani
kmetský
slovem se o nich v básni zavedli pod samé hradby
lid
Hrubé Skály a nedaleko ní dali lidu eskému poraziti Sasíky. Okolnost tato je také podivuhodná náhoda, jež náhodu s hrubou skalou vyváží. Autorství že
Hanka
vztahující
a to z
novovké
a Svoboda
dj básn
dvod
Krom
již
toho
kladli
této
k
r,
výše uvedených.
ješt jiná
Svoboda nemohou O RK, vydání
pochybnjším, uvážime-li. dj „Beneše* do r. 1280. Básník 1280. nemohl býti pvodcem jejím,
stane se tím
z r
býti
1829.
jest
pokládáni
píina, pro za
niž
Hanka neb
pvodce básn
Dj. úvod, 58—60.
Beneše.
68
Z jednoho místa básn jí
lid
té totiž vysvitá,
Po zahnáni nepítele
nerozumli.
že
domnli
její
pvodci
za hranice totiž básník tší
slovy: Netužte, kmetie, netužte,
juž
vám
traviéka vstává
I
Osenie sé zelená, proménie sé váel
Hankovy travika teprve vstává, ale osení se již zelená! A pece bylo poteba naped zaseti, tedy na podzim neb na jufe, a pak teprve mohlo se osení zelenati. Verš Dle
ten
má
písa
transkripse
však dobrý smysl,
RK
držel
se
když
hláskou
a nepíše
vdomi
Napišeme-li
se.
nynjšího zpfisobu psaní, bude
pravidla,
pesn
jehož
znní jako
jež jsou téhož
Pedložka zde splývá
první hláska následujícího slova. dující
jsme
si
pi pedložkách,
verš
s násle-
ten. dle
zníti:
Osenie sé zzelená.
Vta
tato
tedy znamená, že se osení zazelená (na podzim
Um promní
neb na jae) a
se vše.
Písa staroeský to napsal sice dobe, ale Hanka a Svoboda tomu nerozumli a v nmeckém peklade to dali též na jevo. Z toho je zejmo. že Hanka a Svoboda pvodci básn Beneše nejsou.
Hlavním pramenem padlatel RK pokud se týká Beneše, Hájek a pokraovatel Kosm v.
byl prý
Všimnme
si
ponkud
té
podobnosti. Pokraovatel
Kosm v
doby poruníkování Otty Braniborského k r. 1280. (v peklade eském^ toto: ,0d té doby (totiž po zaveni pimí) pestali zloinci od inní nátisk, od loupení, od poskvrování kostel, od zabavováni dobytka a koni. od zajímání lidí a trápeni jich, od pobírání pytl, pokrývek a po(F
11,
340)
uvádí o událostech
z
O nco níže pravi o ádní vybíjením noním a žhástvím,
steli."
uvedli jsou uchvátili
prach
a
hlad
na
obrátili."
vypravuje,
že
n
mezi
zemi
pošlapali
Hájek
Nmci
cizinc (355): , Utisky, loupežemi, zkažením všech vcí nepátelé (echy): pronásledujíce duše jejich,
z
životy
ásti k
r.
jejich, a slávu
1279.,
a zvlášt Braniborci,
z
ásti
Sašové a
jejich ve
k
r.
1282.
j.
do
ech
:
zemi
nájezdy,
podnikali vypalovali
hubili loupežemi,
ohnm
dobytek a vše, což mohli
brali
vsi,
a mordy, že
nalézti.
V
„Be-
neši" píslušné místo zní takto
Dajte ubožátka, dajte stiebro, zlato, zbožice!
paky vám vyžehajú dvory, chýžice.
A
všecko
nám
vyžehachu,
stiebro, zlato pobrachu,
hoviedce otehnachu.
je
Že slovné shody mezi uvedeními spisy a Benešem není, zejmo. Co do vci ovšem je mezi tmi místy podoba; ale
vbec
jaká je
asi taková,
mezi líeními loupežných nájezd ne-
pokud pouze obecnými výrazy, jak práv v tomto pípad se stalo, události se líí. Popisy takovéto hodily by se práv tak i na válku ticetiletou neb nkterou jinou. pátelských,
Krom
tchto
podobnosti
shledáváme
však
též
mnoho
Hájkem a „Benešem". Dle Hájka a jiných velký hlad pišel na všecku zemi. V „Beneši" ovšem nic podobného není, ponvadž r. 1203. ve skutenosti toho nebylo; stalf se jen mezi
rznosti
pomíjející,
ojedinlý vpád.
Pravi-li básník, že tra vika byla „tako dlúho stupána
kopytem", nelze jest již týden,
dlouhou,
Dle lové; o
z
na
toho souditi
neku-li msíc,
nebo dostaí
delší
dobu roku. Pro rolníka mu úroda, dobou
pošlapává-li se
ke zniení jeho úrody!
Hájka zloupeni jsou v zemi klášterové
tom
též
v „Beneši" nic
Dle Hájka v
dob
cuziem
farní koste-
i
neteme
vlády braniborské (prý
se Cechové, opustivše své píbytky,
r.
1282.) skrývali
v hustých lesích a skrýších
a to tak dlouho, až zima pišla. Tu pak je teprv rozlinými mukami, chtíce od nich peníze míti.
V básni Beneši nic neteme o tom, že by se v lesích a skrýších, a jmenovit ne až do zimy.
Nmci lid
muili
byl skrýval
Báse
Beneš výpravou Pemysla I. do Nmec. Dle Palackého (I, 2, 115) v lét r. 1203. plenil Pemysl I. nkolik nedl Durinky a Sasko, a vpád Sas
pokud
se
urení asu roního
týká,
dobe
shoduje se
s
:
70
do
ech
se
stal
RK
(dle
v lét, jak to z
též)
básn zeteln
vysvítá.
Básník
totiž
radostn
volá, než
poíná
vyprostiteliul'
V zim by vnce vše promnilo,
O z
vítzství Benešovo
kvtóv
,Vite vénce z polských
svému
líiti
tžko
víti
bylo.
Dle
básn
se rychle
po jediné bitv nepítel
donucen k útku. njakém muení ješté v zim nic z básn nevidti; naopak je líení básníkova zejmo, že nepátelé rázem zahnáni byli za a
hranice.
Dle Hájka, a to prý je obzvláSf nápadné,
lid
vesnický skrýval
manželkami a dítkami pi velikých horách a skalách. V , Beneši" po této obzvlááf nápadné podobnosti ani stopy. Lid selský se neskrýval dle „Beneše* pi horách a skalách ped nepítelem, nýbrž shlukl se na vyzvání Beneše Hemanova v lese pod hrubou skalou, ne aby se ped nepíteli-ni skrvl, nýbrž aby nepítele odtud vypudil. Z toho nepedpojatý tená sám usoudí, co podobnosti jest mezi Hájkem a , Benešem*. Pleny jsou obecným znakem stedovkých válek; vybéeme-li tyto znaky z rzných popis bitev stedovkých, pokud není líení podrobné, není možno, aby se se
s
obrazy
i
v rzných,
spisech a
rzných
událostí ve
znané míe
nesrovnávaly: pihližime-li však k jiným okolnostem, vlastními jen
jak
práv ukázkou
z
Báse
Ludiše
i
opvované v
nikterak podrobnji
„Bieše druhdy
knz
rozdíly,
Hájka dotvrzeno.
IV.
zápasy
které jsou
nkterým válkám, pak ovšem nalezneme
Ludiše
Lubor není básni
teto
i
Lubor. historická.
doby
do
dobu dje. Jen
z
zálabský' plyne,
Básník sice klade
staré;
ale
neuruje
poátených slov básn. že básník dj klade do
doby knížat zálabských t. j. podílných knížat, kteí sidlivali v krajin po pravém behu Labe, západn od ústí Vltavy až po hranice zemské. Poslední z tchto knížat (Vlád. 1.) stal se podílným knížetem v técli krajinách r. 1117. Za kterého z tchto
71
knížat a v kterém
míst sedání
naší
básn se odehrálo, básník dj svého vypravování
nepraví: spokojil se pouze tím, že položil
do šedé dávnovkosti a umístil
do severo-záp. Cech. Z toho doby, do které se RK klade pedpokládá-li se ovšem jeho starobylost nehodí se na tuto jej
plyne, že historické stanovisko
báse. Avšak pece nekonal studií
soudit
tolik
pomr
první polovice 14
mžeme,
že
básník
starodávných, a že tudíž
pokud úmysln od skutených
možno pedpokládati,
—
—
pomr
stedovký jisté
míry,
své doby se neodchyloval,
že v básni jeho doba, v
stol.,
do
níž
žil,
tedy asi
se zrcadli.
Básník nazývá zápasy, jež líí, sedáním. Pojmenování toto zídka ve staré eštin se vyškytá. Pípady, ve kterých o sedání zmínka se dje. sebral Herm. Jireek ve spise: Echtheit der Kóniginhofer Handschrift (133). V sedáních bylo bez odní a za štíty, mei aneb kyji.
takových bojováno
Sedání takové se nás zde netýká, jeHkož v Ludiši nejde o soudní pi: avšak pece
má
pro nás jistou dležitost, a k) tím,
podstatn od soudního souboje v Nmcích. Nmecké souboje soudní dly se totiž v plném brnní, kdežto pi eských soudních soubojích, jak uvedeno, bojováno bylo bez odní, za štíty. Onde bojováno bylo pravidelným kláním s ostrým, kdežto pi eských ') soubojích soudných veden boj mei neb kyji. Z toho je vidti, že po této stránce není shody mezi obyže
lišilo
se
a
ejem eským a nmeckým, a že také nelze pedpokládati, jak mnohdy dje, jakoby vbec zpsoby rytíské v Cechách a v Nmcích byly bez výjimky totožné.
se
Teprve pozdji (1315) dle kroniky Dalimilovy podniknut byl byl
soudnímu
v Hradci boji
Králové soudní boj, jenž
nmeckému
tím, že
(F. III.
225)
pizpsoben
veden byl od bojovník
„dobe odných": avšak lišil se naopak tím, že to byl boj hromadný šesti a šesti muž proti sob. Proto také kroniká praví pípadn, že „sta s súd neslýchaný, ni v eskej zemi vídaný/'') Patrn boj tento byl v Cechách novotou nikdy ped tím nebývalou a bezpochyby ani pozdji neopakovanou. Kdybychom z tohoto ojedinlého pípadu soudili, že kroniká si tu spletl »)
Alwin Schultz, Das hSfische Leben, 1880,
II.,
141.
pipomíná se r. 1351 soudní souboj mezi Bretony a Angliany o 60 mužích. Henne am Rhyn 131.
^ Ve
Francii
72
sedání
zpsobu
kláním, že pravého
s
nemohl ve XIV.
stol.
žíti,
soudili
sedáni
neznal a že tudíž
bychom podobn, jako pi
RK
astéji se stalo.
Krom
souboje znamenalo
soudního
souboj dvou osob vbec,
a
takový uvádí se v autobiograf. Karla
Lucemburskému do Kazimírovi, od
úst slova, jež
nhož
velmi rád chtl by
Pípad
v níž kladou se Janu
IV.,
promluvil ke králi polskému
byl vyzván na souboj, že ,v
ním sedati". (V
s
též jízdný
lat.
rovném odéní
orig.:
vellet
intrare
V tomto pípad
duellum).') jízdný,
,sédánie"
ve smyslu nepátelském.
to
tedy
slovo sedati znaí rovnž souboj dvou zápasník ostrou zbrani a to boj ne-
boj
tomto pípad nedošlo: avšak mžeme že by byl souboj ten se dél tak, jak vbec ve XIV. stol. se souboje s ostrým dly. Souboj nepátelský má rovnž na mysli legendista sv. Václava z polovice XIV. stol. (Výb. 1.316), když vypravuje, co se udalo, ,když té dv kniežet (Václay a Radislav) proti sob na sdánie jdsta". Hus o sedání takto se proslovil Nkterý panoše doufá své síle, cht obdržeti est a zbožie, pozve druhého ku sedání. (Dle slov. Kottova I. 310.) V tomto pípad nelze pedpokládati výhradn souboj nepátelský. pátelsky.
K
souboji
v
bezpené pedpokládati,
:
Zdrojem
cti
a
jmní
byly
práv naopak
rytíské zápasy, které
nevznikaly z nepátelství, nýbrž pouze ze snahy vyniknouti v boji nad soupee. V takových soubojích šlo mnohdy nejen o est, ale
o jmní. Mnohdy šlo pi zápasech o jistou sumu penz, jež vždy to nebylo. Krom toho vítzi pipadla odmnou vítzm, brnní soupeovo. Tím si vysvtlíme, že pipadl kí a nkdy i
a
i
lenové chudší
O
šlechty hledali v bojích rytíských též svou výživu.
sedání mluví Karel IV. ve své autobiografii ješt jednou.
Sezval totiž šlechtici".
mnoho pánv
píinou
za
K tomu pipomíná: „vítze
, sedání
a
v tom sedání bieše zvítzil, opásachme,
rytieským" (F. III. 383 b). Z na rytíe, mžeme souditi, že ani soudní, nýbrž
estný,
a
t to
(duellum) dvou
záhubci druhého, jenž
opásachme
jej
meem
okolnosti, že vítz byl pasován byl souboj nikoli nepátelský
patrné se bojovalo zbraní ostrou,
jelikož se mluvi zde o záhubci druhého.
O (St.
nepátelském
Ski.
»)
F.
IV.
III.,
28),
367,
v 3!í4.
souboji
nmž
líí
mluvi se
boj
se
také
Tristrama
Tristramu
v s
Maroltem.
73
O
tomto boji praví se, že , nebylo jest vídáno sdánie tvrzšieho dávno ani nynie". Pak Tristram rozjede se „s sdánie s veselím a pivítán byl od svých s zpievánim".
Že také v echách bylo možno nabýti rytískými zápasy cti
a jmní, o
tom vypravuje Dalimil Tehdy
Ten že
mu
v zemi
rovn
nebieše.
své veliké klánie
obdržal byl
O
slovieše.
tak veliký kolec bieše,
Ten pro
(F. III.,
IIL, 201):
také jeden v zemi bieše,
^)
achovec
ten
(F.
esf
i
sbožie.
Smilovi praví Dalimil, že kláním dobyl „kapra erveného" 184).
V tchto
posledních pípadech se nemíní ovšem
boj s ostrým a také slovo sedání se neuvádí.
Z toho, co uvedeno, vysvítá, že slovem sdánie ve XIV. stol. nerozuml se pouze souboj soudní, nýbrž vbec souboj jízdný a jmenovit se zbraní ostrou. Pi takovýchto soubojích ovšem nelze mysliti na zvláštnosti souboj soudních, nýbrž na pravidelný boj, jaký býval v dobách rytíských pi soubojích s ostrým, pi nichž se bojovalo kopím a meem dle jistých pravidel. Že pi soudních bojích pronikalo ve XIV. stol. pravidelné klání, to vysvítá z vypravování Dalimilova (F. III. 225) o klání Hradeckém, v nmž šest a šest dobe odných zápasník „nepátelsky s skláli". Ponvadž boj tento nebyl soubojem, t. j. bojem pouze dvou zápasník, nebylo to ovšem sedání a kroniká jej také sedáním nejmenuje. i
V
básni naší se líí jízdný souboj
s
ostrou zbraní, ne sice
pi nmž šlo i o život; nebo i ranné, pi zápasech s dráhy. Proto plným právem
nepátelský, ale vážný, ne-li mrtvé, odnášejí
básník pojmenoval tyto zápasy sedáním.
Krom
toho rozhodovala
u básníka pro pojmenování toto ta okolnost, že kladl dj své básn do šedé dávnovkosti a že ml na mysli tedy jiné zápasy než módní ve XIV. stol. klání a turnaje, Byly-li takovéto zápasy, jak je básník líí, vskutku konány,
na tom
nezáleží,
Církev souboje
•)
Konec
s
XIII.
jelikož
ostrý^ stol.
báse není ani historií ani kronikou. vbec zakazovala, a zákazy ty také
.
74
astéji opakovala;
tom
jež o
z
toho je zejmo, že se konaly.^) Že v Cechách a to ped obecenstvem, vysvítá ze zprávy, i
dly
takové zápasy se
se zachovala,
a
pozdjších.-)
z let
Že sedání toho druhu, jaké se líí v naší básni, krom ojedinlých souboj s osti-tm, ve XIII. neb XIV. století jist se nekonalo, to vysvítá z té okolnosti, že básník uznal za dobré, peložiti dj její do šedé dávnovkosti; avšak že ani v této dob takové zápasy se nedly, jest zcela nepochybno, jelikož tehda
ješt v echách neklálo. Zápasy
se vftbec
a Bruncvíka
také
nikdy
se
nestaly,
s
ostrým
pece
a
rytí
Stilfrida
je básník vylíil.
O ÍStilíridovi (Výb. II., 40) výslovn se praví: ,1 jel jest po rozliných zemiech na královské a kniežecí dvory a nikdež sob rovni nenalezl v udatenství a v klání s ostrým". Není o tom pochyby, že toto sklání s ostrým* na královských a knížecích dvorech bylo slavnostní a dalo se ped diváky, ovšem jen ve básníkov. Proto není poteba ani od našeho básníka že co líí, skuten se stalo aneb vbec dlo.
fantasii
dosvdení,
žádati
Že však kláli
z
s
mimoádn pi
ostrým, to
vysvitá
Pardubic, a to z rady
poádal
turneje
a
kláni se stávalo, že
K
kon.
naped
tím
s
Vylíiv krátkými rysy takový turnaj, radí dále j.
kdežto stojie panny
bu
hotov býti na
po
rytí
turnaji)
aby
spojeny jsou.
králi;
bez meSkánie (891),
panie.
i
poli.
kdežto rytieh
koli.
Vdady
trubae,
slySeti
z
radí králi lvovi,
rozliné radovánky, jež
Inhed po tom (t
nkteí
vylíení Nové rady Smila Flašky
z
mnohýC kií na razae, aby mu dal devo') v ruce, sahá kopie bez kotúe,*) až sé strach dívati tomu. ondet trieská jako z hromu. když silná búe z uoblaka
—
pi
>)
Alvin Schultz,
*)
Za
emž Nmec
kroje
II..
111, 129.
krále Ladislava v Praze kláli vitéz
daroval
ech
poraženému
Í286.
s
Némcem na
echu
život.
moste Karlové, Winter,
Déjiny
•
má
')
Kopí. Týž smysl
*)
Ochranný kotou na
slovo
devo
hrot kopi; v
ve
Stilfridu.
Némcich nazýván
byl
KrOnlein.
75
tchto bére zápasník ke klání kopí bez kotoue, kopím ostrým pi klání pro zábavu, tak že až strach jest se na to dívati. Z toho je patrno. že tu jde o klání patrn jen výjimen pi nkterých zápasnících, pi s ostrým, emž pojímá pozorovatele až hrza. Hmot psobený bojujícími jest to dkladná nadse zde pirovnává silné boui z oblaku sázka, která by se RK jist vytkla. Krom té okolnosti, že zde výslovn potvrzeno jest, že v Cechách pi hrách rytíských byly zastoupeny souboje s ostrým,
Ve
verších
bojuje tedy
s
a
;
dležito,
jest vylíení toto tím
že
souboje ty
následovaly také
po turnaji: jinde bylo ve zvyku, že souboje (tjosty) pedcházívaly pravideln ped turnaji Z toho opt vysvítá, že pravidlo, jakoby obyeje pi hrách rytíských byly všade stejné, jak Knieschek praví, je nesprávné. Proto je možno, že také pi jiných pípadech. v Cechách ledacos bylo pi zápasech tchto jinaí než jinde, jich je velmi málo, že tu byly pravidlem. a odchylky Ludiše, Tím že básník Ludiše peložil dj své básn do dávné minulosti, není eeno, že také ml v úmyslu líiti válené zápasy této staré doby, o nichž zajisté neml žádného pontí; proto
a
bezpen mžeme
pedpokládati, že v básni jeho zrcadlí se zá-
pasy rytíské doby,
v
on sám
niž
žil,
tedy bezpochyby doby
Dalimilovy.
tvoe báse,
Jaké zápasy své doby,
nemže
býti pochyby. Byly
tedy klání
nemohl
báse
ostrým. Klání
s
na mysli;
míti
naše
t.
z.
tedy
ml
souboje jízdné dobrovolná,
na mysli, o tom ostrou
s
t. j.
s
zbraní,
tupou zbraní,
docela nemístné, srovnává-li se
tmito posledními zápasy v takovém smyslu, že požadavek, jako by naše báse bez výjimky s nimi
s
vyslovuje se
mla
je
to
býti v souhlasu.
ocenni básn naší vbec je spojeno s obtížemi, nevíme o rázu takových zápas v echách, a nemžeme tudíž ani bezpen tvrditi, pokud se srovnávaly s podobnými rytískými zápasy v Nmcích. Zápasy líené v básni naši jsou ásti njakých hod, na nž knize zvláštním poslem zve. Slovo hody zde znamená tolik co slavnost. V tom smyslu užívá Dalimil slova toho prav, že Boleslav „pozva jeho (Václava) do Boleslave na hody". Historické
jelikož
(Fontes
tém
III.,
nic
59).
Dle legendy o
sv.
Václ.
byla to slavnost po-
svcení chrámu. Po slavných službách božích Václav „vsed na
76
kon
svého poal hráti se sluhy sv^rni na dvoe". (F. I., 31). Že také hodování bylo, dá se mysliti, se to výslovné nepraví. Avšak ze slov Boleslavových dle legendy to plyne; neboC Boleslav pemlouval Václava, aby po sv. liturgii zstal ka: ,Pro chceš odejíti, brate? Vino a med, vše celé mám u sebe." Takovéto hody byly v Cechách ve zvyku v pozdjších dobách až do za. XIV. stol. (H. Jireek, Slov. právo I., 131).
a
i
Že pi hodech bývaly rytíské (Font.
III.,
nmž
242), v
hry,
to je
zejmo
z
Dalim.
vypravuje se o Záviši:
Také pozva krále Václava eského uini hody veliké,
—
i
turnej, kláni vSeliké.
Tm jeho na
Podobn jako slavnost,
dlužno jejíž
Náš básník
si
téch hodech jechu.
pedstavovati hody u knze Zálubskeho naped hodováni a po tom sedání.
ásti bylo
ml
na mysli starobylé hody.
ale s
rytískými
zápasy své doby.
Že by teprve po hodováni
Knz
dovdli,
iioste se byli
že
bude
ei
po skoneném hodování hostm, že bude sedáni; patrn jim to oznámil již posel neb rozumlo se to pi takových hodech samo sebou. Knz pouze uvedl hostm na pamt dležitost sedání slovy:
sedání, není správné.
neoznámil ve své
,Muiie! nebudí vás tajno, z
kakých
pii
ste sé snéli.
Statni mužie, jáz
kaci z vás
mi
chcu
zviestl,
nejplznéji."
Proto tedy sezval pítomné, aby poznal nejlepší zápasníky. ovzduší žil básník verš tchto, vysvítá z následujících
V jakém ješt
slov, jež
klade do úst knzi: ,V mie válku múdru vezdy
Jest
básník
to
smr
nádhee
nám
zdáti;
súsédé Némci". 40.
Dalimilovy kroniky, jenž
i
tím
v odvích a pokrývkách koní, jakož
se i
jeví,
že
rozliným
zábavám, jež bývaly pi zápasech rytíských v obyeji, žádné pozornosti nevnoval.
stoly
se
o úastnících hodování praví se v básni, že „za pedlúbé sed — prokní rozenie^) — dle svého", j. všichni úastnili t.
hodování
na základ
zrození
svélio
pro
ili
své
zrození
(totiž šlechtické).
eí
knzovou koní
se hodování, první
ást hod.
Ot stolóv tu vstachu páni, poklonichu sé tu knézu .
knieni
i
i
lepej dcei.
Tím koní
se první oddíl básn, první výjev dje. úvodní ásti obzvláštní pozornost básník vnuje Ludiši. o níž mezi jiným praví, že jí
V
vlasi zlatostvúcí véjú (13)
u prsténcéch skadeeni.
V s
tmito
docela z
dvma
dv
Musy
(1804),
doklad k parallelám Katein, z Jungm. Ráje
Ath. (IV. 17) uvedeno bylo nkolik verši
parallely, z
z
ze Slov. hor (1801), z
Z toho ovšem
o
leg.
sv.
epic. básn Maí Magd. (1816). Puchmajrova Chrámu Gnidského
Raymannovy je
vidti,
že také leg. o sv.
Katein má
nové literatue, a to hojné: avšak hlavní vci je, že vlasy zkadeené ve stedovku nejsou nco neobyejného, nýbrž naopak byly vbec oblíbeny. Panny ve stedovku dle Zíbrtových Djin kroje I. chodívaly prosto vlase, bez pokrývky hlavy, a asto ozdobené vncem. Vlasy „u prsténcch skadeené" parallely v
byly tedy v obyeji.
na p. pi zeteln vyznaeny kuery, na p. v illustr. u Zibrta 26. 34, 45. Jmenovit ve Velislavov bibli mužské vlasy bývají kadeavé, na p. obr. 111. Proto
nalezneme v
illustracích
vyobrazení Panny Marie neb
vbec
staroeských
dívek
i
Ve XIV. stol. bylo ve zvyku nejen u žen. ale i u muž umle kadeovati si vlasy (str. 227). Kadeavé vlasy muž vidti jest ve Vel. bib. (obr. 121, 122), ženský zkadeený vlas v obraze 127. 147, 197, 205, 207, 209 u Zibrta. Z toho je zejmo, že výše uvedené parallely nejsou k niemu, a že básník RK o úprav ')
V tom virae, že od Boha jsi vyšel, od vnosti Bóh rodí Syna boha jinú osobu.
tak že od
otce
vným
Hus. Kott
rozením.
78
ml
vlas divek staroesktch Hanka mohl míti. totiž
správnou vdomost,
než
lepší
Po úvodní ásti pechází básník k líeni druhého zápasm na louce. Líení to poíná slovy:
ji
výjevu,
k
Kotly, trúby slyAet znova;
vše sé ku sédániu tu
Kdy v básni. sejití
sedáni na louce po
Pi
stroji,
v Siré lúce.
hodování následovalo, nepraví se
velkých turnajích býval poátek druhý den ráno po
se hostí;
pípad,
ped hradem
ped
byla-li
tira
hostina
ovšem hostina nepedcházela. V našem na p. v poledne, mohly zápasy ná-
neb nkdy jindy: báse vbec o dob zápas ani slovem se nezmiuje. Proto neni odvodnna výtka, že hosté s plnými žaludky jdou k zápasm. Ostatn pravidlo, že rytíské zápasy poínaly vždy ráno a nikdy po hodování, není obecné platné, jako vbec mnohé jiné zásady, jež v télo píin se obecné vyslovují, jsou odvozeny velmi neúplnou indukcí. Tak pi korunováni krále Václava II. 1297 pravidlo to zachováno nebylo. Korunování toto dlo se v nedli svatodušní. Po korunování následovala hostina, pi níž zajisté páni a rytíi te úastnili, a pece ješt týž den konány zápasy rytíské. Podobn stalo se pí korunováni eského krále Ferdinanda I. a manželky jeho Anny r. 1527. dne 25. února. Téhož dne po korunováni byla slavná hostina a veer téhož dne ve velké síni na hrad Pražském pi svtle bylo kláni. Nejpr/e vyrazili proti sob Ferdinand a don Pedro, pak jiní vždy po sledovati k veeru,
a
i
dvou.^)
Mžeme bezpen
pedpokládati, že
zápasníci
tito
pi
hostin byli; a pece jim to pi zápase nic nevadilo. K sedáni bylo upraveno dle naši básn na louce místo, jež „ohradou" se jmenuje; jinde, na p. u Dalimila (Fonstes III., 225) .okolem" se nazývá. Ve Štilíridovi (Výb. II., 43) jmenuje se .okrslek ošrankovaný*. Z toho je vidti, že pro takové zápasišt byl
n-
uvnit „ohrady", po niž dva zápasníci vždy proti sob komo hnali, nebo inili , hnání", nazývá náš básník , drahou". Jest to název pípadný; avšak jinde zvláštního názvu pro pojem tento nenalézáme. Saba Malaspina, jenž vlastním ná-
kolikerý název. Gestu
')
Tomek, Déjiny Prahy
I.,
355, XI., 41.
:
79
zorem
ve
zápasy
rytíské
znal
pi
dráhu, po niž zápasící
Francii
a
nazývá
Itálii,
tuto
souboji inili hnáni, „biceps stadium".
^) Z toho eský název , dráha" je vcn dobe volen. V Praze na p. sloužíval pi jízdných soubojích za dráhu velmi píhodn Karlv most.
[^= dvojhlavá neb dvojdílná dráha závodní, závodišt).
je vidti, že
Pro
vznešenjší
osoby,
vbec
zápas, byly
neúastnily
se
jež
mst
ve zvyku, nekonaly-li se zápasy ve neb pod samými hradbami, pavlae neb tribuny povýšené.
Báse
naše praví o tom
zízeny, jak
to
bylo
na pavlai krásné,
(V)i) vzvýši
(48)
sedieše knéz (s)-')starostami sedie kniení i
První verš v
nebo
Ludiše
s
s
zemankami
dvicemi.
podob, jak
té
se
obyejn
te,
nemá
smyslu,
nahoe. Správný smysl pokládáme-li domnlou pedložku vz s návýši za jedno slovo, jehož nominativ jest
nelze sedti
nahoru,
dostaneme teprve, sledujícím slovem v z výše. Téhož tvaru a
nýbrž jen
významu"
staroeské: vzvýšenie druhé polovice XIV. stol. O sv. Jeronýmu knihy troje.^) Pedložíme-li ped slovo výše uvedené pedložku v, jež v rukopise je vypuštna, nabude verš vyškytá se ve spise
(excellentia), jež
jest
z
uvedený náležitého smyslu. Praví se v nm, že „v vzvýši na pavlai krásné" sedí knz a ostatní vznešení úastníci. Pedložku v zde právem
mžeme
ponvadž
pipojiti,
následující slovo touže
hláskou poíná, a proto pedložka byla vypuštna.
máme
Píklady toho Jeronýmovi. (str.
35
.
a,
ského (v
30)
(z)
pedmluv
O
ve výše uvedeném skládání
pedložky pi slovech: zahrady (s) svtskými (37 a, 23) XIV.). Totéž pozorujeme v hojné
Na p. vypouštjí
se
svatém
(v)
vdov
(z)
židov-
míe
i
na
jiných místech RK.*) Alv. Schultz,
Není v rukopise.
')
A. Patera, Sbírka
hóf.
Leben
pramen ku
1889,
II.,
poznáni
130.
liter,
života v
.
M. a
SI. V.,
138, 15.
str.
*)
108) (s)
Das
')
2)
(s)
Na p.
(k)
knz (Sedáni 21)
sbory (Oldich 47)
snahu (Old.
4).
(z)
(s)
starostami (Sedáni 49)
zelená se
(Beneš 27)
(k)
(s)
konm
skály
(estm.
(Jaroši.
62)
80
Rovnž tak, náeí
moravská
jako staroeské vzvyše. jsou tvoena slova slezského
a
slovenského,
zvyš
a zvýška.
jež
etymologicky jsou složeniny, vz-výš. vz-výška. Píklady jich naleznou se v Kotové si. V, 744, 745: Kaky zplašily se a schytly v zvyš.
—
To
strom, to je zvýška!
A
ten kocúr
zTfšce a jak to pravéla, ten kocúr skoil
mu
vyškrabal. Je to na zvýšce
a tím
s tej
mokejší
sedl doma na
zvýšky a obé
oi
to je. Jiná slova
jmenovaném skládání v hojné míe, na p. ve slovníku vzvelienie, vznieti resonare, vzpáiti,
poínající slabikou vs naleznou se ve
=
vzdržeti sé (od plakánie).
Podrobnjší popis pavlae, o jakéž v RK je e. nalezneme v Hankových stiirobylych skládáních, kdež vypravuje se o Tandariášovi, jak pišel na pole „kdežto honichu"', a tu velci slúpi stáchu, na nichžto siei^i krásná bíe»e, a tu královna se pannami stojie^, ff
niž biechu
i
panie krásné.
hledajíce na to klánie. (58)
Vyzývání
Naped knz
k
se v
RK
zvláštním
zpsobem.
ohlásí: ,Kto
clitie
je
prví na sédánie.
knéz sám ustanoviu,*
ty jáz
Z toho
dje
zápasfim
patrno,
nikdo
že
nebyl k boji nucen, jelikož
tch, kdo ,chtie prví* na sedání. Pedpokládati jest. že ti, kteí první chtli do zápasu, njak zvláš se seskupili, aby knz z nich jednoho mohl vybrati. Ten. kdo byl knzem vybrán, vyzval k souboji ješt jednoho, o nmž se nepraví, byl-li vybrán také jen z tch, kteí chtli první se kníže vybral
jednoho jen
z
úastniti boje; ale pravd podobno to jest. Podobn se to dlo pi druhém a tetím zápase, s tím toliko rozdílem, že kniení a knžna Ludiše jmenovala zápasníka. Ke tvrtému a pátému souboji uinil vyzváni ten, jehož vybrala Ludiše k zápasm, totiž Lubor, jenž
vyzval
na souboj nejprv jednoho
úastniti boje a po druhé prohlásil „Kto
tm
s
chtéjú se
v ohradu
mnú
smo
z
tch. kteí se
obecn: biti.
jeti.''
chtli
81
Pihlásil
však pouze jeden, a když byl
se
poražen,
tím
sdánie skoneno.
Pi stedovkém klání byl tento dvojí posledn jmenovaný zpsob výzvy nejbbyejnjší: avšak nebýval samojediný. Na p. Geskv pán Jan
z Michalovic,
když
králem francouzkým v Paíži,
král
vybral
s
níra.^)
Že
dva to
z
nejlepších
nebyla
souboj
(konec XIII.
klál
ped
rytí
francouzských
njaká neobyejná
v souboji nýbrž
stol.)
sám k
nevyzýval
boji,
k
souboji
zvláštnost,
vysvítá
zaznamenal Saba Malaspina. Dle toho pi tjostech (soubojích s tupými kopími) tak to zaízeno bylo, že nikdo nevdl, kdo s kým bude bojovati. Na rozkaz králv vyjde vždy jeden rytí z Fran<:ouz a jeden z Ital k zápasu.*) Zpsob výzvy, jak uveden jest pi klání Jana z Michalovic a u Saby Malaspiny, není sice shodný s výzvou v Ludiši avšak pece rozdílný od výzvy jinak obvyklé. Z toho je zejmo, že po této stránce nebyla naprostá shoda, jak se tvrdívá, a že tedy v RK odchylka musí býti pípustná. Tolik však z Ludiše je zejmo, že nikdo nebyl nucen k boji, jelikož byli bráni jen ti, kteí dobrovoln se pihlásili, tedy naped ochotu k zápasu proz
líení rytíských
(tjosty). jež
;
i
jevili.
Tím odpadá
také námitka, že jinak
pi
soubojích
ml
dle
obecného zvyku každý právo vyzvání odmítnout. Vybíral-li kníže jen z pihlášených zápasník a vyzýval-li tento, jak to je podobno, rovnž jen nkoho z tch, kteí se pihlásili, pak není vskutku žádného nucení.
Ve slovech knzových
:
—
^Kto chtie prví na sédánie ty pochybení: ustanovil-Ii
knz sám ustanoviu", jest ovšem njaké knz jen jednoho zápasníka, nemohl íci
jáz
,ty" zápasníky ustanoví.
neb njak
podobn
Patrn zde
množném
ve
místo ty
má
býti
ísle, že z
tch
a jde tu o chybu pisaskou.
Že poádek výzvy, jak vylíeno nejprve knz, pak kniení, pak
v
jest
RK,
dle
knžna a konen Lubor
nhož
vyzývají
ovšem zejmo. V urovnání tomto stupování, jak u básník bývá, aby dojem byl mocnjší; proto mžeme smle pokládati toto urovnání za dítko k zápasu, není historický, je
je patrno jisté
invence básnické.
')
Dr. Ar. Kraus, Jan z Michalovic, 109,
=)
Alv. Schullz.
.
Das hOfische Leben, 1889,
197, II.,
130.
8t
V
této
píin
básnici
stedovcí tak dobe dovedli po-
uzdu své obrazivosti, jako se dlo v každé jiné dob. Proto obsahuji mnohdy básn jejich vci, které s pravdou historickou se nesrovnávají, aneb alespo dokázány nejsou. Tak pouštti
na p. stedovcí básnici rádi Uili turnaje, v nichž vitzi dostalo poádal; avšak z historie není
se ruky dcery knížete, jenž turnaj
znám
pípad, takového turnaje, a to ovšem z té se rukou princezen knížecích vbec nenabývalo.*) Podobn také zprávy básník o devcich. jež zhotoveny z ebenového deva neb ze slonoviny neb z nkolika ástí k sob nalepených, založeny jsou na pouhé fantasii ani jediný
píiny, že takovým zpsobem
básníkov.*) Jak se dly zápasy na základ Uení naší básn, nejzetelnji poznáme na souboji tetím, v nmž se potýkají Lubor a Bolemir. Básei o tom praví: kon.
Vsedastii olia na
drvce
vzesta
rue
v
ostni hrotu,
ohradu
9(^
hnasta.
protiv sobe zam^icta. (91)
ped
Zápasníci tedy ekali vsedli na
kon,
uinili proti
vjeli
sob
ohradou. Ti. kteí
na ohradu a
z
mli
zápasiti,
obou protjších konc dráhy
hnání.
poátek souboj též ve Štilfridovi (Výb. II., 43 jinak obyejem. Tak se tomu patrn má rozumt a násl.) a byl když to výslovn básník do podrobnosti i pi ostatních zápasech, tak neuvádí. Na p. pi prvním zápase praví básník pouze:
Tak
líí se i
i
Vsedasta oba na kon, vzesta drévce ostni hrot,
prudko protiv sobe hnasta.
Pi tomto zápase není zmínno, skuten zápasníci stáli mimo Luborovy. V té praví Lubor:
Že
Kto sé
cbtéjii se
že ,v ohradu
ohradu,
mnii
Das hófische Leben. 1889,
•)
Alv. Schultz,
Alv. Schultz, 1889,
11.
hnasta". z
výzvy
biti.
tém v ohradu sémo jeti! Lubor na ohrad ždáSe.
s)
s
vysvítá
— —
IL. 121.
18.
I
83
Po
té praví se
o Zdeslavovi, jenž k boji se pihlásil:
Vzkoi na I
o
jarobujný
sob
tu protiv
hlavama v sebe
—
hnasta vrazista
o
a uinil hnání: Zdeslav hyl tedy mimo ohradu, vzkoil na na ohradu, o tom se zmínka neiní, se to
a
že by byl vjel
zejm
pedpokládá. Z toho
že básník všecko do po-
vidti,
je
a také mu toho svou píse pro nynjší tenái-e, nýbrž pro své vrstevníky ze XIV. stol., kteí dobe vdli, že na ohradu naped se vjelo, aby mohlo býti uinno hnáni.
drobnosti nevyítá,
V
i. Knieschkov
zápasníci na
dlo pi
se
kon
zápasech,
neskládal
vytýká
^)
kon, když
se,
že v
RK
teprv pak vsedají
byli vyzváni, a že se tedy prý
ubírají. Zápasníci
zápasišt
na
co
poteba, ponvadž
nebylo
teprve po vyzvání, ale
vylíení Saby Malaspiny,^
pšky na
ovšem jsou ped ohradou a sednou
pšky na
kdo byl
zápasišt nejdou. Dle
vyzván,
naped
s
velikou
poranní se opatí a náležit na svého kon se posadí, naež uiní hnání. Tato okolnost, že teprve po vyzvání zápasníci vsedají na kon, souvisí ovšem dsledn s tím, že se naped nevdlo, kdo bude bojovati. pelivostí se k boji pipraví, proti
Totéž pozorujeme
V
sezvána byla
i
pi
Stilfridovi (Výb. II. 43 a násl). ostrým a to nepátelský, na njž okolní knížata. První byl vyzván k boji od krále i
básni této líí se souboj
s
—
kepe
na svuoj kuo vskoi". kón pivésti a vsedá na vece ..." (44). Pak „Lipolt na kón vsedá, v šraóky bže .' Po zápase sedmém Englický volá: „Naderšpane, pane Uherský, Symforian. „Tehdy Symforian
Po
té
Štilfrid
sob"
„káza
—
.
kaž
kuo
svuoj
osedlati
a se
proti
Štifridovi
rozehnati."
Tak
se to opakuje stále.
Prbh
souboj
byl pouze boj se
jednotlivých je tento:
drvci
V
prvním souboji
(ostrú hrot). Zápasníci
dlúho spolu zápasista, až
')
d.
Joh. Knieschek,
drvce oba zlámasta
(61)
Zu dem Gedichte Ludiše
Deutschen XXV.. 1887, 142. ») Alv. Schultz, Das h6f. Leben 1889,
II.
u.
Lubor, Mtheil,
z.
Gesch.
111.
6*
u z té okolnosti, že ^dlúho" spolu zápasili, vysvitá, že zde slovem „zlámati* (na rozdíl od zlomiti) rozumí se zakonení dje nikoliv okamžitého, nýbrž optovaného. Oba zápasnici vzali si. jak bylo ve zvyku, vétáí poet drvci, jež všecky dlouhým zápasem polámali. V tomto smyslu užito jest slova zlámati v tchto pípadech: (vítr) byl po vší zemi, tak že mnoho štépuov zlámal a vyvracel.^) Otep nepelomiš, než po prutu vše zlámeš. Pisl.
Ttiny klácené nezlámá. Ben. bibl. Jung. si. Praví-li se v RK. že zápasníci si vzali drvce ostrú hrot, znamená to, že si vzali nkolik (vice než dv) drvci, z nichž každé mlo dva ostré hroty, t. j. bylo zahroceno na obou koncích. Ukázka takového drévce jest na soše sv. Jií na hrad pražském; drvce ta se nazývala též ,sudUce*.
Zápus práv líený se nerozhodl pro žádnou stranu vítzn: oba z dráhy vystúpista." oba zápasníci ,uondána bsta Výsledek takovýto pi zápasech není obyejný. Zápasy vážné
—
ostrým mly z pravidla dle vylíení básník tento postup: Nejprv byl zápas drvci, pak, když jeden neb druhý neb oba
s
vysazeni byli ze sedla, nastoupil
boj
opšale mei, nerozhodl-li
konen vítz peho ke vzdání. (Alw. moženému nasadil dýku na krk a donutil ani
pak
ten,
Schultz
II,
zápasící
chytili
do kížku;
157)
Zápas uvedený v Ludiši
neobyejná vc; avšak pedvádí.
se
Pi
zápasech
souvisí s
nerozhodný, což jest jinak
zflstal
to
se
zpsobem
ostrým stávalo se
zápasu, jaký se
totiž,
že
zápasníci
odpoinku, naež pak dále pokraovali, až se boj rozhodl. Obyej, že v pípad únavy zápasnici perušovali zápas, aby si odpoali, zejm se pipi turnajích.^ Pi jiných zápasech pomíná pi sedání soudním s ostrým jsem doklad toho sice nenalezl, ale je rovnž velmi pravd podobný. Vysvítá to z té okolnosti, že ve válkách bylo dopuštno, aby, kdo v bitv cítil se býti zemdleným, mohl se z vojska vzdálili a k novému boji se vrátiti teprve, až by k tomu byl zpsobilým (Alw. Schultz II., 251). zápasili až
do únavy, tak že nuceni
byli k
i
i
Uvádí-li sedání,
mže
RK,
básník to
>)
Fr. Palacký,
^)
Aiw. Schultz
tedy
Stái let II..
že
docela
.
44.
120. 147.
zápasníci pro
dobe
nebýti
únavu upustili od výmyslem básníka
I
:
85
nýbrž zakládati
tnoderniho.
na správném
se
pochopení staro-
dávného sedání.
ped diváky, bylo by rausilo obeby si byli zápasníci oddechli, naež by se bylo v zápase pokraovalo, aneb by se byl pedvedl další zápas, by pak se bylo mohlo pokraovati v zápase prvním: obojí a po zajisté by bylo nevhodné. Proto snad tento zpsob zakonení boje. Že ve skutených sedáních propadával pemožený i životem, jak J. Gebauer po Knieschkovi praví (Pouení 41), jest potud pravdivé, že bylo možno, aby pemožený pišel pi zápase o život nebylo to však nevyhnutelné. Pi soudním klání, jež se líí u Dalimila (F. IlI. 225), akoliv se strany nepátelsky" sklály, nebylo žádných mrtvých, bylo bojovník dvanáct a s ostrou zbrani. 1 jinak pi sedáních nebyla smrt nevyhnutelným jejich zakonením, Délo-H se však sedání ekati,
censtvo
až
nm
,,
a
jelikož lze
pemožený
pedpokládati, že zápasník
se z pravidla
vítzi poddal a tím ovšem vyhnul se jinak smrtelnému zakonení boje. Jeden takový
se poddal,
pípad
naež oba
se uvádí
vyjeli
u
Štilfrida,
ohrady (Výb.
z
však pedstavuje pouze zápasy
pro
kdež rytí poražený 44).
II.
Naše
zárove
a
cvik
báse
také
pro
podívanou, a nelze tudíž pedpokládati, že básník chtl je pedvésti
dsledn
nepátelský souboj
zcela tak jako
s
Podobn
ostrým.
aby byl kížku a tak rozhodnouti zápas, jelikož takovýto zápas by nebyl užitenou pípravou pro válku na tuto pípravu k válce však knz, jak známo, kladl hlavní váhu. Souboje s ostrým bývaly u stedovkých básník oblíbeným pedmtem líení. Rytíi vyjíždjí na dobrodružství (Avantiure) a vyhledají si rytíe, s nímž bojují s ostrým. Nkdy celá spolenost rytí dle vylíení básník postaví štíty ped hradem a každý z nich je ochoten bojovati s tmi, kteí se štítu
také sotva by se byl básník Ludiše odhodlal k tomu, dal zápasícím se chytiti do
;
—
—
dotknou, a to a není ze
jisto,
skuteného
nelze
s
s
ostrým
;
života
uritostí
a
o
všecko však vypravují pouze básnici, básnický výmysl.
tom není (Alw.
bezpen
stránce od skutenosti se s
to
není-li to jen
liší.
usouditi,
V tom
Povených
Schultz,
pes
shoda, že
to
pokud Ludiše po
nejsou boji nepátelskými.
píbh
Ludiše
práv
zpráv
130). Proto
této
shodují se souboje v Ludiši
uvedenými práv souboji rytískými, že se djí
a že
II.
Mimo
se zbraní ostrou to
i
v tom je
tak je pouze dítkem obrazivosti.
jako podobná skládání západních
liter,
stedovkých.
M Tím, že souboj první zstává nerozhodný, ovšem liší se Ludiše od souboj, které v jiných pramenech se líí. Pi druhém zápase hnali opét zápasnici s nasazenými drvci proti sob, pi emž však jeden ze soupe vysazen byl ze sedla; druhý zápasník, jak bylo pi zápasech s ostrým kopím ve zvyku, pi klání (tjostu) seskoil s kon, a bojováno opšale mei. Že i
a
pece
za slušné, aby druhý zápasník seskoil, a dále zápas se vedl mei, to dotvrzuje Saba Malaspina (AI v. Schulz II., 127). Týž zpsob byl vždy pravidlem pi soubojích s ostrým. Tak Štilrid dal Symforianovi silnou ránu, srazil ho s kon a pak sám skoil
nebylo pravidlem,
to
v tomto
s
kon
se
pokládalo
pípad
a nastal boj
meem
(Výb.
II.
44).
Souboj druhý v Ludíši skonil se tím, že zápasník, který byl vyhozen ze sedadla, byl seen a padl ,v chladnu zemíu; byl
a souboj
poražen
tedy
pece pipomíná
rozhodnut. Avšak básník
tím byl
jako pi prvním zápase: oba sla unavena, oba z dráhy vystúpista. I
(81).
vítz unaven v pípad tomto, byla to vc lhostejná; nebof on odcházel jako vítz a neml na dráze již co init. Jako vítz ml by byl sice sám vyzvati nkoho k souboji; avšak to bylo nemožno, jelikož dle osnovy básn po knní knžna Ludiše urovala, kdo by ml zápas podniknouti. Básník rozhodl tak, že Byl-li
pro únavu odcházejí. Z té okolnosti, že rann, odchází, je vidti, že poranní jeho bylo jen lehké a že padl na zemi jen proto, aby naznail, že se víoba,
poražený
poražený,
a
i
vítz,
byl
tzi poddává.
oštpoma: jeden z nich byl sražen k zemi a štít mu odletl daleko. Byl patrn rann a proto chlapy odnesen. Na zápasišti zstal vítz Lubor, Ve tetím zápase
se
soubojovnici
srazili
jenž vyzval Ruboše. KuboA rue na kó vskoi, pnidko na Lubora žene; Lubor kopie meem prté, kepe v helm mu vrazi ránu.
V tomto zápase pohešujeme pravidelného hnáni obou zápasník proti sob. Ruboš prudce žene na Lubora avšak tento :
87
nepodniká útoku, nýbrž postavil se jen k obrané. Má v ruce jen me. a tím by nemohl útoiti proti Rubošovi, jenž na nho se žene kopím. Lubor se chrání štítem proti drvci odprcovu: ale krom toho eká dobré píhody, aby mohl meem kopí jeho sraziti a tím neškodným uiniti. Podailo se mu to. Lubor docela
odprcovo pefal, jak báse praví, patrné s velkou naež ranou svého mee srazil Ruboše s kon. Takovýchto zápas pi obyejných hrách rytíských nebývalo, jelikož pi nich zápasilo se vždy se zbranmi stejnými s obou stran: avšak pi bitv ovšem takový boj byl pípustný a nkdy nevyhnutelný, a to v tom pípad, když rytí zlomil kopí v boji i
drévce
nadsázkou,
a v okamžiku, tom an
zápas
Proto
kopím.
neml
jiného kopi, byl na
takový
pi sedání mohl
nho uinn míti
útok
praktickou
dležitost jako píprava pro válku.
zápas Lubora s Rubošem dobe rázem naší básn. Byly-li takové zápasy v Cechách ve XIV. stol. ve zvyku, na tom nezáleží, ponvadž básník klade je do dob dávných. Že sraziti odprci pri hnání kopí, nebyla
Z toho
je vidti, že tento
se shoduje s
vc
snadná, vysvítá
z
Laumedon
,
Nestor a
rytiei krále
líení kroniky Trojanské. Dle kroniky této
náramným
bhem
se steesta. Ale Nestorovi
mei svedu, že Nestora neuhodí."
Laomedonta kopie
nkolika rytí bylo poteba, aby kopí protivníkovo tento by se mohl j srazili (Výb. IL 80). Zápas také ješt vysvtliti tím, že Ruboš Lubora pekvapil k souboji ješt nepipraveného a tím ho donutil k obrannému postavení. Vidti
mei
z toho, že
„svedli",
t.
Po souboji práv vylíeném následoval dle poátek jeho takto:
naší
básn
již
jen jeden zápas. Básník líí I
tu protiv
sob
hnasta
Lubor a Zdeslav),
(totiž
hlavama v sebe vrazista, aj oba s spadesta (119).
ko
Rozumí asto
se
se zde, že
dlo
vrazili
v sebe hlavama koskýma, jak i pi hrách. Takový pípad ve
nejen ve válce, ale
válce líí se v Alexandreid:^) Zatíem
s
komi:
prsmi
potkasta i
O Hattala, Patera. Alexandreida, *)
Klytuš
s
Androfilem.
sama^
hlavama.
s
r.
38, 1581.
a jakž
s
druh
druhem
s
pes
spadesta koílma
srazi,
vazy.
Pro nynjší tenáfe ovšem líení v naši básni jest nejasné: XIV. stol. nebylo poteba je vysvtlovati, nebof rozumli, že tu srazili se kon. Dle naší básn mla tato srážka ale
tenám
obyejn se stávalo, opéšale mei zápasili.
pro zápasníky, jak s
koQ
spadli
protivník
a
Luborv
ten
následek,
že
Výsledek boje
podlehl a na znamení,
že
se
oba
byl,
poddává,
že
vrhl
sebou na zemi.
Z celého prbhu sedání je zejmo, že pouze prvni zápas pravidlm obyejného sedání zstal nerozhodným a to z píin, jak uvedeno, odvodnných. Pi ostatních zápasech pemožený, rann byv padne na zemi, neb sám se vrhne na proti
znamení, že se poddává, na zemi, neb ho odnesou chlapi tedy neschopného k boji aneb že není dostatené
i
dráhy,
s
snad mrtvého. Z toho je patrno,
píiny, pro neuznati Ludiši za báse o
sedání,
nýbrž o kláni.
Pi
kon
zápasech rytíských bývalo ve zvyku, že vítz zmocnil
brnní soupeova, a nkdy jeho osoby. V naší bá!«ni tom neiní zmínka. Bylo-li tak ve zvyku v echách v dob básníkov, pro nedostatek zpráv nevíme. eský pán Jan z Michalovic pi kláni v Paíži zajal kon obou svých pemožených se
a
i
se o
soubojovnik, ale
vrátil
jim je zase,*) jak bývalo ve zvyku.
Ve výše uvedeném (Dal.
F.
in.
ražené; avšak o
odní
se
soudním v Hradci nad Labem
kláni
225) nepraví
se,
jak
zejm
naloženo
praví, že
s
ob
koni
strany po-
strany „sú
sob
ovšem pravd podobno, že kroniká uznal-li za dobré, pipomenouti to ve píin odní, sotva by byl zapomnl na kon, kdyby je byli také zpodjimali; proto lze souditi že pi kláni hradeckém kon zajímáni nebyli. V Ludiši o této okolnosti vbec žádná zmínka se nedje a to ani ve píin odní ani koni. Jmenovit padá na váhu, že ani jednou nepraví se, co se stalo s koni pemožených po jednotlivých zá-
odnie zpodjímaly".
pasech
:
nkdo
je
Jest
pece
bhati po dráze. Z toho je zejmo, nic
bezpeného *)
odvedl, jelikož je nemohli nechati
že
souditi, jak
z si
voln
pouhého mlení v Ludiši nedá
se
básník Ludiše pedstavoval, co se
Ar. Kraus, Jan z Micbalovic, 112, ilb.
89
stalo s
brnním
pímo
místo
a
to
s
koni
pemožených zápasník. Tím
v Ludiši
prohlásiti
bylo-li zajímání takové ve zvyku, jak
zápasu
s
za
v
chybné,
píin
koní
mén
když z
lze
nevíme,
hradeckého
velikou podobností lze souditi.
Ješt jedna vc jest, pro kterou bude dobe, srovnáme-li práv uvedené místo z Dalimila o klání hradeckém s Ludiši. Pi soudním klání hradeckém pihodila se totiž ta zvláštnost, že jedna z obou zápasících stran, Rudoltovici, když koho porazili, nechali ho choditi, a ten pak jim. pš chod, nejvíce škodil. Naopak Vnkovici, když kterého srazili (s kon) ihned ho ku poddání pipudili, tak že jim pak již škoditi nemohl: proto také zvítzili (Font.
III.
225).
Z toho je vidti, že v Cechách nebylo obecn ve zvyku, aby pi soudním klání s ostrým poražený odprce donucován byl k poddáni je tedy možno, že básník Ludiše pi sedání s ostrým si to také tak alespo ásten pedstavoval. V Ludiši pouze první zápas zstává nerozhodnut a nemže býti ei o poddání se. Pi druhém zápase jeden ze zápasník po rán :
meem
klesne
v chladnou
zemi:
možno zde
vykládati,
že se
poddal tím vítzi. Po tetím zápase odnesou poraženého z dráhy, tžce ranného neb zabitého; v pípad tomto by bylo
bu
poddávání se zbytené. Totéž stane se pi tvrtém zápase. Pi posledním zápase poražený vrhne se, patrn na znamení, že se poddává, ped vítzem na zemi. Jest podobno, že donucovati poražené k poddání, byl v dob klání hradeckého obyej teprve zánovní, tak že výhody jeho ješt všeobecn známy nebyly: tím vysvtlíme si, pro Rudoltovici ho neužili a v Ludiši v prvním pípad k poddání nedošlo.
Lubor jakožto vítz byl ozdoben rukou Ludišinou.
Odmna
byla
vncem
tedy bez
z
dubového
ceny hmotné.
listí ^)
Nkdy
pi hrách rytíských, že vbec nebylo žádných cen. Že nkdy ceny rukou dámskou, toho píklady jsou jinde.^ Pi zaátku hodování a sedáni, jakož na konci každého
stávalo se
dávány
i
i
zápasu zaznívala dle vylíení našeho básníka hudba trub ') 2e dub byl u sU Slovan stromem Machalova Nákresu si. bájcsloví zejm (24). poteba ekati až na Karamzina, aby se o tom ») Alv. Schultz, Das hoí. Leben, II. 144.
z
nejvíce
váženým,
i
to
kotlvvysvitá
Proto nebylo skladateli LudiSe
dovdl. 147.
90
rytíských pipomíná se jen hudba trub. Ve staroeském písemnictví sice hudební nástroj kotel se nepipomíná: avšak pes to není pochyby, že skuten v Cechách Jinak pti zápasech
znám
nápadno, co Dalimil
byl. Již to je
eském
Vratislavovi
vypravuje.
nad ohném"
, kotel
a
drželi
Praví,
knížata
eská dotud
u dvora
službou
tou
11) o králi
(F. III. 98,
že
sloužili.
Tehdy ho císa kotlá zbavil a uinil jej svým íšníkem. Je patrno, že zde kroniká nemluví pouze o , kotl", nýbrž pidává ke slovu tomu pívlastek ,nad ohném" z té píiny, aby se vyhnul dvojsmyslu. Snadno by tená byl mohl pi slov kotel mysliti na kotel hudební. Že staí echové znali také kotel jakožto hudební nástroj,
vysvítá
šlechtití, kteí tito
z té
mli buben
v
že
o!;olnosti,
echách
podob kotl
v
poloviní
štít
Varlichové
a v právo ve zlat.
poli
buben (kotel), v levo v modrém z Bubna mají pouhý zlatý buben okolnost, že rodové tito mají
mají kotel,
svdí
ve znaku. Rodové
Bubna
pocházejí z Plzeiska. Jsou tp hrabata z
a rytíi a svobodní páni
dva rodové
byli
a z Lític,
Bubna. První máji pokosn postavený hndý z
poli
lvi
(kotel)
pídomek
z
v
Varlichové
hlavu.
modrém
Bubna
a
poli.
Ta
ve znaku
ve znaku jejich jest kotel
o tom, že kotel
tedy buben, a ovšem podoba jeho ve znaku to dosvduje. Nkteí z tchto rod též krátce mají jméno Buben, jako na p. Stach Buben z Hrádku na konci XIV. stol.
hudební,
i
zejm
Vyobrazení znaku
toho
najde
se
v
Hradech a zámcích Aug.
Sedláka v díle II. v piložené tabuli, pak v dile VIII. (str. 24G, 269) pi vyobrazeni zámku Nelahozevesského z let 1600. Krom toho jest vyobrazení v Ottov Slov. nauném IV. 823. Teprve pozdji pánové z Bubna zmnili svj znak a pijali do nho místo kotl buben obyejný. Jiný doklad kotl jako hudebního nástroje podává miniaturní vyobrazeni ped žalmem 80. v bibli Olomoucké, napsané r. 1417, o niž podává zprávu Jos. Jireek v Památkách archaeologických, v dile X. ro. 3. 1876. V obraze tom pedstavuje se šest hudc.
má ped
sebou dva bubny, jejichž tleso je okrouhlé bije hudec palikami. Jiná osoba duje do rohu zkiveného, jiná hraje na housle a konen jedna bije na stemen. Zde máme tedy také spojení hudby na roh a kotel, jak o ní teme v Ludiši, o možnosti takového spojení pochybováno. bylo
Jeden
z
nich
jako u kotl.
Na napatou kži
a
91
Z
toho, co bylo
eeno,
je patrno, že kotel jakožto nástroj
a
hudební byl v Cechách od starodávna dobe znám, obecn kotlem nazýván nebyl, nýbrž jen bubnem. Ovšem kotly hudební
známy ve stedovku jinde v západní Evrop. Obyejný buben v Nmcích jmenuje se pravideln tambur, starofranc. byly také
tabour; ty
i
hudební v
kotel
m panm.
Schultz,
(A.
ímanm
panum starým
Nmcích
tympanon. Ze všeho je zejm.o, že letopisech latinských
sice
I.
561).
ve Francii
Jméno tym-
znamenalo malý poloviní bubínek, slul tento bubínek
ekm
pi bohoslužb;
jehož užívalo se
piike,
nazývali
das hóf. Leben
lat.
tympanum
správn
se
ve stedovkých pekládá slovem buben:
slovo to skuten hudební kotel? Vincencion (F. II. 431), že ped Mediolanem slyšeti bylo „tympanum, signum Boemorum", nepozná se z toho bezpen, rozuml-li letopisec obyejný buben neb hudební kotel: avšak z toho, že na západ evropském slovo tympanum znamenalo kotel, mžeme souditi, že v pípad tomto dáno bylo znamení na kotel. Z toho, co eeno, je zejmo, že dal-li básník sedání tlouci na kotly, není v tom žádný anachronismus básník odchýlil se tu pouze od obyejného pojmenování „buben"', zvoliv název kotel dle podoby pedmtu. Ze všeho plyne, že není správno tvrditi, že kotly se staly nástroji hudebními teprve pi orkestrech 17. stol. a že, uvádi-li se pojem ten v RK, je v tom anachronismus. Že jméno kotel pro buben tvaru toho snad nebylo v užívání, jest pípustno, tím nikterak není dosvdeno, že básník nemohl názvu toho pro podobu a pro rozeznání od bubnu jiného tvaru užiti; že však kotel jako nástroj hudební byl v dob RK vcí neznámou, ale je otázka, neznamenalo-li
Praví-li se v letopise
;
a
odporuje skutenému stavu vci, jak výše uvedeno.
smru protirukopisného, jednající o
Ludiši.
Knieschka ve zprávách spolku pro djiny
Nmc
Nejobsáhlejší prací jest
pojednání
v echách.*)
neznal
J.
V
rytíských
upravení turnaj,
')
Mittheil.
1886, 137.
naped pi zápasech;
práci té spisovatel
zpsob
des
a
o
tch v
Vereines
f.
RK
Gesch.
vytýká, že básník
RK
dokazuje to
na
ale
se nejedná.
Z velkého potu
der Deutschen
in
Bóhmen XXV,
92
Úastník
soudí,
jelikož
to
mél btt
tjosty. Veliké
mže
to
by
že
pouhé prt
se na
pouhá
b;^t
dkladn
obmezi neznamená, básníkova. Že básníi-i
turnaj,
ale slavnost
úastník
množství
nadsázka
nic
pehánti pi vylíeních života rytíského, je véc známá. Když na p. vypravují, že na dvorech knížecích bývalo na tisíce nádherných rytí, kteí žili pi stáltch stedovcí
dovedli
radovánkách a dobrodmžstvích, když líí skvostná brnní jejich, pi tom sice trochu pravdy a zárove mnoho básnické fantasie.^) Ostatn z RK nelze bezpené na obzvlášt veliký poet
jest
hostí souditi. Praví-li se, že hosté se posadili _za
pedlúhé
stoly",
nepoznáme, kolik téch stol bylo a z pedložky za mžeme také souditi, že hosté sedli pouze po jedné stran stol, totiž pi zdi, což v dob, do které RK pravd podobn náleži a tím více, do které skladatel básefí klade, je podobno. Že pozvaní
nevdli
ani, bude-li
picházeli
byli unaveni, to
pi
zápas,
že
na zápasišt pšky, z
textu
básn
šli
s
plnými žaludky k
boji, že
po jednom zlomeni kopí
že již
nikterak nevysvitá. Jest pravda,
tupým kopím (tjostech), byl-li jen jeden zápasník svržen s kon, druhý nesestupoval a zápas lim byl skonen; avšak rovnž je pravda, jak výše uvedeno, že se to pokládalo v takovém pípad za slušné, aby druhý zápasník sestoupil, a že pi klání s ostrým to bylo pravidlem. Není bezpená zásada, že zvyklosti pi rytíských zápasech a hrách byly všude stejné. Zásada ta pro nedostatek pramen nedá se ovšem vždy vyvrátit, ale také potvrdit. Co do pojmenování není pravda, že by správn mlo slova sedaní v básni užíváno býti ve množném potu, a to prý z té píiny, že se nelíí v básni jen jeden souboj nýbrž nkolik. Optováni dje jest pi slov sedati práv v samém kmeni výborn oznaeno, tak že slovo sedáni zeteln vyjaduje optované sedni. Užívati slova sedání ve množném ísle byl by tedy zbytený pleonasmus. a sotva se ve staré že
klání s
eštin
tvar ten najde.
Jako pi jiných ástech RK, tak
pi Ludiši uvedena byla pozdjších spis na dkaz podvrženosti. Pi básni shledány byly shody se Štilfridem, jehož rukopis je z XV. stol., avšak složení jeho pravdpodobn padá do doby
podobná místa této sice
')
K.
v.
i
z
Scbreckeiistein,
Die Rittenvrde
u.
d.
Ritterstand
1886,
185.
:
Jana Lucemburského
Jakou cenu takové podobnosti mají, ukáže
^)
nejlépe parallela ze spisu zde
V
již
Ludiši vyslovuje knéz
.
.
.
asto citovaného Alvina Schultze
úel
^)
sedáni slovy:
„Jáz chcu zviesti,
kácí z vás
mi
najplznéji."
Týž úel pipisuje turnajm Schultz, prav o úelu jejich: ,Den Fursten lag daran, ihre Ritterschaft kennen zu lernen, zu erprobeu, welche unter ihnen besonders tchtigund brauchbar sich bewáhrten." Zdaž poslední vta nevypadá jako vrný peklad z RK? Podobnost mezi Ludiši a Štilfridem plyne z vci samé, se v obou básních souboje s ostrým. Dle obyeje stedovkého vždy pi souboji naped uinno hnání s nasazenými kopími, jež skonilo se z pravidla tím, že bud kopí se zlomila, aneb že jeden neb oba zápasníci byli svrženi s kon, naež nastal souboj opšale mei. V Štilfridovi asi devtkrát souboj ml tento prbh; jaký div, že se v tom, a to nevyhnuteln, z ásti podobá Ludiši? Jiná píina, pro se ob básn sob podobají, jest, že v obou podrobn boj se líí, což jinak alespo v eských básních zídka se dje.
nebo hi
Podobnost mezi obojím skládáním záleží v tom, že v obou zápasy na louce; ped hradem dly se zápasy^ kdykoliv nebylo na hrad dosti místa. V Tandariašovi klálo se na poli. Ve Štilfridu se v hromadu srazili až „ob drvce o básních jsou
s
zlámasta". až
V RK odchyln
drvce (rozumí
byl jeden sražen
oba dobysta
tu
praví
se,
že „dlúho spolu zápasista,
vtší množství) oba zlámasta". Pak když kon, seskoí druhý a me výtrže, (v RK meí): zcela obyejné pípady. Stilfrid se k nmu se
s
piboí, podobn jako Lubor, Slovo pi boí patrn terminus obyejný, znamenající, bokem se piblížiti: jenom že ve Štilfridu se to stalo komo, v Ludiši opšale. V témže smyslu užito slova toho ve Sklad, liturg. J. Máchala str, 211 v, 793. Ve vtách: „Stilfrid dá soupeovi ránu" a v Ludiši „meem krto v helm mu see', není slovné podoby; (ke spoluzápasniku)
jest
»)
Jai-osl,
-)
Das
Vlek, Déjiny eské
hof.
Leben, II„ 112.
liter.
I,
24,
u rovnž
dobyv mee, siln jej práše v udei ránu"*. Boj meem pi zápasech s ostrém nastoupil vždy, když jeden neb oba sraženi s kon. Štilfridovi štít s helmem letl nad kón vysoko, v Ludiši „šít mu daleko zalet* obojí jest obyejný výjev, ale zcela shodný zde není. Ve Štilfridovi po prvním souboji knížata vesele Štilfrida ze šraftkv vyvedou a na konci hry s velikou poctivostí vedou jej ze šrakfi pod jeho korouhev, V Ludiši panstvo obklíilo po posledním souboji Lubora a vedjo jej ped knze. Jest vidti, že v tomto pípad je jenom ástená shoda, že vítz byl vyveden od panstva ale jiné okolnosti pi této úct jsou nesouhlasné. Jest možno, že co se v tomto pípad praví, bylo zvykem pi soubojích, jež konány byly ped obecenstvem, a pak to neni nic, co by budilo podezení. Ze všeho, co uvedeno o básni Ludiši, plyne, že z ní nelze dokázati podvrženost RK: naopak zejm vysvítá, že pft vodce její byl ze XIV. stol. Domnlý falsator Hanka správné užil slova vzvýši v RK, správné je napsal, ale nesprávn etl a transskriboval v z výši, ve starob. Ski. zprávné smysl pedložky v z uvádí ve smyslu do. Z toho je zejmo, že v RK slovu tomu nerozuml a po jini rovnž tak. Rovnž dležito je, že básník správn rozuml slovu zlámati na rozdíl od zlomiti, v nynjším jazyku rozdílu toho není. Rovnž básmk správn vylíil nkteré jiné vci, které obecn byly nesprávn vykládány, jak to Již svým místem uvedeno bylo. Básník správn vyjádil sražení se zápasník lilavama. to myln bylo vykládáno. Básník správn, dal zníti kotlm pi tak není podoby, když Štilfrid
a když v Ludiši se praví:
me
.meem
:
,
a
nm
i
a
a
a
za anachronismus. a uml správn by se byl mohl snadno pouze v jednotu, mýliti a užívati ho nesprávn ve množném potu. Krom toho to nedvodné básník, historicky správn naznail úes Ludiše, odvozováno z moderní literatury. Konen básník odch^^hl se od svého prý vzoru, Štilfrida tím. že první zápas nechal nerozhodný: avšak vc tato není výmyslem básníkovým, nýbrž doložena je starou zvyklostí, o níž moderní skladatel by byl jist nevdl. Z toho je zejmo. že domnnka, jakoby báse Ludiše byla novo-
zápasech,
to prohlášeno
a
užívati slova sedání
a
dobým padlkem, nespoívá na pravd: opak, totiž že jest
pvodu
starého
z
textu
plyne
práv
95
V. Záboj
Z
estmír.
Záboj a estmír mají djem svým padají do dob
ostatních básní epických jen ješt
Avšak
ráz básní historických.
úpln neznámých,
skoro
a
jelikož
možnost historického rozboru pi
jest
nich nepatrná,
V
Záboji jest
hen
odboj pohanství proti vnikajícímu vlivu
politickému kesan. Tím ponkud je urena náboženskému doba tchto boj. Jak z líeni básn je zejmo, vnikalo kesanství z ásti násiln již asi po dobu jedné generace, než dorostli „druzí bratieci" a paže jejich byla „dorostla". To nemohlo díve se díti než po r. 805., kdy Cechy se staly zemí Karlu V. poi
platnou a vliv íránský,
Ve
století IX.
Nmeckou,
a pozdji ale
pece
nkdy
více,
nkdy mén
v zemi psobil.
také asté války byly mezi Cechy a íší Franckou
tolik
z
o nichž
nich
máme ovšem
vysvítá,
jen skrovné zprávy.
že Cechové nkolikráte
zvítzili:
takovému výjevu, jaký se popisuje v Záboji, bylo tom tedy hojnost, I to je možno, že v té dob bylo
píležitostí k
ve
století
v zemi njaké mezivládí,
Že kesanství v
dkazem
9.
naež v básni této se naráží. stol. skuten do Cech vnikalo,
je zpráva, dle níž
r.
845.
14 voj vod
eských v
toho
ezn
pijalo kest. Vztahuje-li
Svoboda v historickém výkladu k vydání
RK
dj Záboje do doby Samovy a ztotožuje-li Záboje se Samem, dokazuje tím jen, že básn té neskládal. Kdyby on nebo nkdo jiný z kroužku jeho býval pvodcem Záboje, byl by báse tu zajisté tak upravil, aby se Záboj Samovi alespo ponkud podobal. Podobn též Linda pedstavoval si, že Záboj básn jest historický Samo. O tom napsal i. v Pražských Nov. 1818.^) Linda ve i. tom vypravuje o Samovi toto: Samo osvobodil z
r.
1829
Cechy od vrchního panství Avar, vévodou. Po z
nichž
nkteí
zaež ho Cechové uinili Samovu okolní národové, ped tím pod panstvím franckým. Z toho
pidali se k panství byli
Dagobertem 1., kr. franckým. Ponvadž s Dagobertem spojeni též Alemanové a Lombardi. rozdlil Samo své
vznikla válka byli
té
•)
J.
s
Hanu.i, FU. L.
1901, 250 a násl.
96
ást jeho druhým vojskem
vojsko: s
poslal
vytáhl
Alemanm
proti
pes zemské
a
Lombardm
hranice do
zem
a
foiíftské,
u Vogtburgu se opevnil a oekával nepítele. Konené Frankové pitáhli a inili útoky na opevnné postaveni Samovo. Teprve tvrtého dne podailo se Samovi nepátele úpln poraziti. kdež
O njakém
pronásledování
Jak vidti
nepítele
tohoto nástinu,
není
Pi Samovi
schází
avšak také o šíeni monogamie.
Krom
žádné a
z
podobnosti.
kesanstvím. V
mezi
zmínka nedje.
Samem
a
Zábojem
zápas mezi pohanstvím Záboji sice se mluví o bozích v cizí vlasti;
nepítel (cuzí) v zemi, za
S tím
však
se
Sama
toho v
dob Zábojov
je
je za hranicemi v íši Francké.
že Záboj pípravy k boji konal aby podezení nepátel nevzbudil: u Sama toho ovšem nebylo. Za Záboje není domácího panovníka, který byl již ped delší dobou zemel, zanechav nezletilé dti. Samo byl zkušeným váleníkem a vévodou zemským. Vedením Zábojovým pišlo k bitv uvnit zem; to vyplývá z té okolnosti, že po bitv Záboj pronásledoval nepítele pes ti eky, které vojíny eské jakožto ,své zvésty" penášely, kdežto nepátelské vojsko topily. souvisí také ta okolnost,
skryté,
Vykládati
zázranou pepravu pes ti eky
foigtské zemi,
tím, že se déla ve obydlené tehdv Slovany, nic nepomže, jelikož by
byla bitva následovala po pronásledování. se
pravdpodobným,
Podobn
také nestane
že bitva stala se za hranicemi, když klade
váha na ptidenní prý pochody ped bitvou. O ptidenních pochodech není v básni zmínky. Pouze se praví, že vojsko se rozstoupilo na dv rzné strany a po pti dnech srazilo se u modrého vrchu, kde si podali ruce. Co po tch pt dní vojsko dlalo, nepraví se: snad sesilovalo se novým mužstvem, snad pipravovalo rozliné poteby válené, snad odpoívalo ped nastávající bitvou, snad také pohybovalo se k modrému vrchu a k ernému lesu, kde bylo vojsko královo. Samv boj s Dagober-
se
lem byl dle i. Lindo va za hranicemi zem.
nemožno, aby byl Linda býval skladatelem Záboje; nebof nelze pipustiti, aby básn k, mysle na pravý opak Samv, Záboje. Sama, byl vytvoil
Z toho
vysvitá, že jest zcela
tém
báse
jist v
Záboj, je tžko íci ihned po dji Kdy složena nestalo, ponvadž nkteré události líené v básni
zázrak
pemnny.
Proto
;
bylo
delši
se
to-
jsou
doby poteba, aby na
97
skutený
bh
tradicí se
pimen pozmnilo. Zajisté pi tom, že tradice skutené
události
spíše
písn
byl pohanem,
té
Látka
k
události se
zapomnlo
a
to,
co se stalo, pro básofi
Že však skladatel
siln zveliila, než zmenšila. básni
je nepochybno.
to
estmíru
jest
známa
z
kroniky;
ovšem
tžko, ponvadž panování knížete Neklaná padá do mythické doby djin eských. V básni této podobn jako v pedešlé líí se souboj, jímž rozhodne se vítzství ve prospch Cech. vroiti
ji
je
Záboj bojuje
pomže
meem,
ale
k vítzství; estmír
hlavn mlatem, s
mu konen meem. Z okolnosti
který
Vlaslavem bojuje
poteba pokládati estmíra za báse mladší, a to proto, mlatem pipomíná se ješt v Alexandreid a v Dalimilovi pi bojích proti Braniborcm po r. 1278. Avšak to je v obou soubojích dležito, že není v básních tchto ei o pravidelném klání, jež by se ovšem do dob mythických nehodilo. pvci Zábojovi uinna výtka, že prý Byla-li proti „spielmanni" nebyli na západ ve vážnosti, pak nelze nic t. z. jiného odpovdti, než že se ta výtka nemže vztahovati na této není
že boj
s
Hrdina tento nežil ani v dob rytíského romantismu, spielmannem, nýbrž pvcem, který sám sebe doprovázel a žil v dob, kdy západní smr v echách teprve psobiti poal. Že myšlenka o veliké moci zpvu, jako na p. pi zmínce o Lumírovi, jenž , slovy i pniem bieše pohýbal Vyšehrad vše vlasti", nemusí býti nápadem moderním, o tom svdectví vydává ruské podání o pvci-loupežníku Slavíkovi, jenž proti Lumírovi byl obrem zpvu; nebo on zazpíval tak, že zem se rozhoupala, s hradu makovice spadly, staré domy se rozvalily a všichni bohatýi na zem popadali jako mrtví! Na politické zízení v echách nevrhá , Záboj" krom zmínky o osielé zemi žádného svtla; za to z , estmíra" je zejmo, že Vlaslav byl panovník samostatný jako Nekla, a nazývá se v básni práv tak knzem jako Nekla. Naproti tomu Záboje.
ani
nebyl
i
Linda, i
domnlý pvodce
knížata
pražská
epických básní
v Zái
slovy
RK
voj voda.
tituloval
O
nesprávn
dobývání hradu
Kruvojova se stanoviska historického nelze nic bezpeného íci, ponvadž žádný zaruený pípad dobývání hradu z tak staré doby nám znám není. Že nkdy dlo se dobývání hrad ve
stedovku po žebících, je dotvrzeno ale bylo to s prospchem možno jen tehdy, byla-li posádka hradu slabá aneb byla-li náhle ;
7
RK
vylíil
živých; myšlenka zajisté
nikoliv
pepadena.')
Básník
dobýváni
hradu
nebásnická, jež
po žebících
mže
býti vý-
plodem pouhé básnické invence. Zcela nemožno však takové dobývání není: pedstavíme-li
byvatelm bylo
si,
že výška skály, na kterouž do-
y básni jest
lézti,
pehnána a
že dostaila výška
muž,
aby se dostali nahoru, nic nemožného pi dobývání tom není. Takovéto hyperboly jsou pi národním básnictví obecné. Proti obrovským nadsázkám a nemožnostem v národní poesii srbské a ruské jsou tyto hyperboly pravou hrakou. Známy jsou divy, jaké dovedl provádti kralevic Marko Iljv vzepjal se a jeho Šarac; a což teprve bohatýi ruští! až po oblaka a sledu za sebou nenechal! Z toho je patrno, že pi poesii národní požadavku fysické možnosti není. Když se tedy po této stránce RK iní výtka, je to nemístné; avšak na ti
nejvýše
K
Škodu
to
RK
nemže,
býti
jelikož tím se
mu
potvrzuji vlastnosti
básnictví národniiio.
Abychom
z
textu básné nabyli jasné pedstavy, jak
si
básník
hradu Kruvojova, tomu je na závadu ta okolnost, že text práv na tomto míst, kde o dobýváni hradu se mluví, je porušen. Když Neklanovo vojsko již se pokusilo, s nezdarem, o peskoeni hradeb, oznamuje básník (verš 66., 67. Ko.), že se ke hradu teprve shluklo, a když od hradeb bylo již nepátelským vojskem odraženo, velí Ctmír peskoiti obléháni a dobyti
myslil
a
hradby.
smysl
Náležitý
však
sám
se
objeví,
když
také oba následující peložíme za verš 57. (Ko.).
bude
míti toto
znní: vydu
,Aj vzhoru k aj
hradu,
k liradu, voji, tecte." (Rozkazuje stmir.)
I
zamiesichu
i
bmuchu
s
voji
?é k hradu
po slovech udatna stmira, jako ledoviti mraci; (a [jako]
po horách
tako ke hradu sé
Vele
stmir
vele s
silných dubóv,
zad udeiti na hrad, hradbu.)
peda peskoiti
Pokrychu
í)
z
mnoho
shlue Neklanových
sft
pedni šit na Sit
A. Schultz. Hóf. Leben,
II.,
322.
atd.
vojnóv.
verše ty a
Pak
to
místo
99
Veršem tímto poíná vylíeni, jak obojí rozkaz Gstmírv Po rozkaze Gstmírov, kterým bylo veleno, aby vojsko udeilo na hrad se dvou stran, oekávali bychom zmínku o tom, že se rozdlilo vojsko ve dv ásti neb voje; ale básník
byl vykonán.
neuvedl a pistupuje ihned k líení, co první ást vojska
toho
podnikla a po té pak opvuje, jak druhá ást vojska
Možno, že zde schází také, že básník o
Dle
mahou
asi
si
vedla.
jeden verš neb dva: možno však
vci samozejmé
se nezmínil.
ást vojska po píkré stráni s nápatrn nízkým: ale hradbu nepodailo. Druhá ást vojska, jež rozestavila se
líení básníkova
dostala
až ku hradbám,
se
peskoiti se jí pod strmou skalou, dostala se, jak již eeno, zpsobem zvláštním a též originálním na hrad. Jedna vc pi tomto zlezení hradeb jest dležitá.
Dle vylíení básníkova muži postavili se podél skály do
ady tak, že se dotýkali ejem patrn obráceni
pie
i
plecema, tedy horním ramenem, a obli-
„Drva vložichu na rám,
byli ke hradu.
v dél je spevnichu úžemi
i
podsta víchu sebe-d!e devce."
Dotýkali-li se takto postavení vojíni rameny, stál tsn druh vedle druha, a nemohlo tedy mezi nimi býti postaveno devce. Spoívala- li deva na ramenou vojín, nemohlo býti
pod
deva postaveno devce
vedle vojín,
tedy po jejich aby devo na devci spoívalo, po na i nabodnuto bylo, a vojín aby mohl devce rukou držeti, by se nepekotilo. Z toho je patmo, že sebe-dle zde se nemže vykládati ve smyslu vedle sebe. tato
boku,
ped pípad
nýbrž
jen
ponvadž devce
vojíny a
to tak,
nm
nestálo
vedle vojín, nýbrž
ped
nimi.
Proto
slovm sebe-dle jinak rozumti než ve smyslu píinném. Vojíni deva podepeli devci pro své polehení, ke zmírnní
nelze
tíže.
Nadsázky, jako
jest
v estmíru, najdou se v
RK
i
v jiných
básních.
Podobná nadsázka
Zábojv
srazil
je v Záboji,
strom k zemi,
ímž
v
ticet
nmž lidí z
praví se, že mlat
vojska
Ludkova
rozum ovšem by usoudil, že sebe tžší mlat nemohl by uiniti více, než že by urazil se stromu nkterou slabší vtev a mohl by ovšem zabiti sotva více než jednoho vojína. Že domácí eky „své zvsty" penášely na druhý beh, to patrn je již pispním božských mocnosti. Tato bylo
zabito.
Stízlivý
:
100
ást
výtku
vyvrací
innou RK.
proniknut jest
že
moderním
rationalismem.
Básn
Záboj a estmír mají na rozdíl od mladších básni spolenou jednu vlastnost. v nich je úplný nedostatek místních jmen. Takovýto
epických (Oldich, Beneš, Jaroslav) že
totiž
nedostatek
pozorujeme také pi legendových písních lidových, Dorot a sv. Jií. Ve staroeských legendách
jako na p. o sv.
a
také ve skrovné míe. se (o tchto svatých) jména místní, ješt najdou: ale v písních lidových již nikoliv. Je vidti, že takováto skládáni prodlením delší doby ztrácejí svj ráz hitak se asem mní také storický a pibližují se více báchorkám osoby lidové v postavy mythické nebo pohádkové. Tím také ztrácejí místní jména svou cenu. Na p. v písni o sv. Dorot (Suš. 8) najdeme jen jméno svtice a Eliáše; krom toho mluví se o njakém králi: kde se to stalo, nepraví se. Totéž platí o legend Sv. Jií (Suš. 32). O tomto svtci se dovídáme z písn, že po horách chodíval, po cestách jezdíval, pišel k jednomu jezeru, nalezl tam .lisaovu"* dceru, pak šel k jednomu msteku a t. p. Takový vývoj snad prodlaly též naše dv nejstarší básn RK. Opomíjení místních jmen pozorujeme také zhusta pi nynjších výpravných písních lidových, jež patrn zosnovány jsou na základ skutených událostí. Takové písn jsou na p. ;
v
Suš.
sb.
v
.
89a,
b,'
98a,
102,
106,
Naopak pi jiných písních místní jména
117,
131,
139,
se naleznou, jako v
158d.
.
89 c,
92, 98c, 99, 100, 101. 105, 107, 123, 129, 134a, 141.
Že okolnost, je-li místní jméno dje opvovaného uvedeno, nepadá mnoho na váhu, o tom svdí nik. Zelenohorský u toho není o místní jména nouze, úprava jeho zevnjší mla svditi o vyšším stáí než pi RK. Krom toho je zejmo, že slabé vdomosti starého zempisu nebyly by asi padlatelm RK mnoho starosti nadlaly; pi estmíru byla by jim dostaila místní jména z Kosmy a Dalimila a u Záboje mohli si je vy-
pi
RK
a
myshti, jelikož
njaké kontroly
V pípad tomto
Štilfridovi
skutenosti vzdálena, že to je
by se
pramen
nemusili se báti.
RK a RZ zcela zejmý zempisná pi stedovkých básních
tedy jest nesouhlas mezi
a nevysvtlen. Ostatn jména
umlých, na p.
starých
a
Brunevikovi, jsou
tém
tolik,
tak
divoká a
jako by jich tam nebylo.
Co do pvodu není žádné píiny, pro básn tyto mly klásti do doby kesanské. V dob kesanské pouze ped-
101
pokládáme,
básn
že
ty
udržovaly, a že ve XIV.
podáním se ve známosti ovšem kesfan krom jiných básní v jednu sbírku. Tím ovšem ped-
ústním
stol.
doby kestanské pojal je pokládáme, že asem básn ty beze
z
mohly
se
týkati
nejen jazyka,
rytmu, jenž snad
asem
teprv
zmn také
ale
se
stal
nezstaly.
Zmny
ty
obsahu a tím i také volnjším než v jiných,
pozdjších básních. Vyslovují se ovšem pochybnosti, že není myslitelno, aby kesfan do sbírky básni pijal také básn pohanské, a krom
aby básn ty až do XIV. stol. ústním podáním se byly udržely. Že obojí toto je skuten možno, toho svdectvím je skandinávská starší Edda. Ve sbírce této obsaženy jsou pohanské písn skandinávské obsahu mythologického, písn toho,
není možno,
že
hrdinské
i
sanství.
Nkteré
podáním
se
krom
a
didaktické
tchto udržely až do z
s poátku kepouhým ústním
toho také písn
písní ze století stol. XIII.,
IX.
kdy byly sebrány a zazna-
menány od kesana Snorra Sturlusona,*) tedy o sto let díve, než vznikla sbírka básní RK. Písn Eddy obsahují bohatý materiál základ byla zpracována podrobná a bohatá mythologie German nordických; naproti tomu v básních mythologický, na jehož
RK
naleznou se jen skrovné zmínky rázu mythologického.
Že by fanatická prý nenávist k pohanm byla v echách stol. tak rozšíena, aby pouhou sbírku pohanských písni neb vbec básni inila nemožnou, to z nieho nevysvítá. Kaopak z kroniky Dalimilovy poznáváme pravý opak toho. O .pražské ve XIV.
vdi-bab", jakou
obt
jež poradila
ped
válkou
s
Vlastislavem estmírovi,
bohm pinésti, její vdní vil. O
mají Cechové
Dalimil tak, jako by v
chtji-li zvítziti, píše
estmírovi vypravuje,
sám Neklaná k válce s Vlastislavem a pijal náelnictví se slovy, že v tom boji chce rád zahynouti. K tomu kroniká pipojuje tuto poznámku, jež úctu jeho k pohanským pedkm vyjaduje:
že pohnul
Znamenajte, kaký-t byl
liud,
že nebyl v nich nynéjSiho liudu blad, již
netbajú, by
ž'by
mu
jedno
est u ddina
mšé
byla,
sé plodila!
Ale oni o sbožiu uic nelbajú,
jedno jmerie dobrého a pamti
vné
hledajú. F. IIL, 40, 43.
')
Ottv Nauný
si.
Vm.,
3734.
102
pedky
Jak vidti, Dalimil pohanské vádí
svým vrstevníkm.
hanské
básn
Takoví
sbírati, ale
i
pedpokládaje ovšem nadání
Tím i
k
vymizelé,
—
nco
—
skládati.
že Dalimil
své doby;
ped-
byli
byl
jiného
rovnž jest,
tak
snášelivým
staré pohanství již
nikomu nepekážející, jemuž
práv
pokolení
eeno,
není
jinovrcm
za vzor ctnosti
zpsobilí nejen popísn o hrdinských jejich inech lidé
oddáni byli pedkové aneb kacíi pítomnosti, docela, staví-li
žijícího,
se nepátelsky proti panujícímu náboženství.
prost Dalimil
O naháích
XIII. stol.
pravi, že flimané jim
TAm
ohném
neb sú 8Vi»j
jako
kacieóm
tivoty otjechu;
kaciefi byli.
tajný blud tak zjevili.
Dal.
19().
á4.
RK ovSem prodlením asu dkladn se jmenují, totiž: Vesna a Morana, dva Z a to první jen obrazn jako zosobnní mládi a jara. Krom toho také bés se pipomíná, jehož jménem též kesfanský ábel byl nazýván. Morana ve XIV. stol. byla dobe známa ze slavností jarních (vynááení Morany). Církevní synody slavnosti takové, pi nichž písn se zpívávaly, r. 1366 a 1384 zakázaly: avšak nkde konají se slavnosti ty posud. Že sv. Prokop vyhánl bésy, to z legendy jeho jisté ve XIV. stol. bylo známo. Pohanství v básních
boh
vybledlo.
jen
i
Domácí bžkové, o kterých v Záboji iní kloní
s
bohóm),
limila (F.
III.
Krom
pipomínají se
též
u
Kosmy
se (F.
zmínka (poII.,
5) a
Da-
6).
toho
ze
zpsobu, jakým básník
estmíra mluví
pohanský názor o slunci, jakožto bytosti božské, chodící denn po obloze. Dle básníka slunce ,doki-oí poledne*, ^pokroí na tvrdosti nebes", postúpí vterým krokem — a krokem tetiem nad vršiny lesné". O pohybu slunce jako bytosti božské jsou posud mezi slovanským lidem hojné pedstavy: jmenovit také se asto íká, že po nebi slunce poskakuje (tancuje) což dje se hlavn pH východu a západu neb o velikonocích a velikých svátcích (Máchal, Nákres slov. báj. 42). o pohybech slunce, lze
O
tušiti
život duše lidské iní se v Záboji estmíru, a též si pohané eští, že duše
v Jelenu zmínky. Dle nich pedstavovali
i
::
loá
sídli
Ludka mlatem
v prsou. Když Záboj
udeil v prsa, pravi
(Záb. 160). Podobné též tom básník, že ,mlat v estmíru a v Jelenu. Duše pak tká po drvech ,smo tamo. do níž mrtev nežžen" (Gest. 196). Podobné pedstavy nalezneme
o
i
duši vyrazí''
i
v nynjších písních lidových. Dle nich za sídlo duše se poprsa. Duše z tla vychází pi smrti v podob ptaí
kládají
a vyletuje na zelenou louku
takové i
zachovaly
ve XIV.
stol.
se
do
až
tím spíše
neb na hájíek.^) Když pedstavy naší
doby, lze
obecn známy
z
toho souditi, že
byly.
Že názory pohanské v tak skrovné
míe
v našich básních
se objevují, to není nic divného: potvrzuje se tím jen pravda, že básn naše udržovaly se tradicí, a že mythologický obsah jejich zcela pirozen stále byl obmezován, jelikož pro kesanskou
spolenost pestával býlí zajímavým. však RK vytýká, že obsahuje jen vybledlou mymluví vtšinou jen o , bozích" beze jmen, a zárove se tvrdí, že není možno, aby kesan XIV. století pro nevraživost sepsal aneb i jen sebral, je to na pohanství byl básn RK
Když
se
thologii, že
bu
nedslednost.
V
Záboji nalezena byla též parallela k Milt. Ztracenému Ráji
Ztracený Ráj 117.
Záboj. Aj Slavoji brate, tamo k
modru vrchu,
Urieli
!
Vezma
stráže polovu,
piln k poledni a druzi at krouží k plnoci, na západ sejdem šlakuj
vrch ten po všech po krajinách,
tamo zamérimy chody! Ot vrcha k rannému sluncu, tamo les temen tamo si podámy ruce.
se.
;
Mezi
úryvky tmito
vcná podoba
RK
ale v
slovné podoby není, jak je
je zcela nepatrná, totiž že
rozdlí se celé vojsko, v Ráji pouze
parallela vyškytá se velmi
cviení
se postupuje a
stráž.
jednotn
bojuje.
Jan Máchal, Nákres slov. bajeslovi 1891,
str.
18, 19.
Taková
pi každém
až po dnešní den;
vojenském a pi každé bitv shledáme se
rozdlen
')
asto
zejmo:
mluví se zde o rozdlení
s
ní,
kdykoli
104
Úelem
práce této nemohlo býti a nebylo, vyvraceti ná-
mitky proti rukopisné rzných obor, jež
pes to pece, možno pokládati za
nesouvisejí; avšak že
RK
není
s výkladem historickým doufám, tolik jí dokázáno,
jak
práci moderní. Není
obsahu a nkdy z výrazu že nemohl vzniknouti v dobé nové. proto, jelikož z
i
RK
to
možno
plyne nevývratné.
Oprava.
Správné budiž teno: promodrujú, U, 16, vysvitá, s
Rosmou
14.
(bez závorky). 34, 4,
prepisovaem, ttaroeské,
18.
tako, 38, 19,
b9, ao, (V)«)vzvý*i, 79. 11, SUrobylých. 80.
cáfc)
3,
16,
18.
z Miltona.
11
rborúhvi,
10,
10.
pedstariti, 30, 24. (s
tekou na
konci)>
ií
«
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 3022 L4.
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Letolnik, Josef Djepisný rozbor Rukopisu kreilodvorského
'•'
í-r.'
-,--'yi:^-
».
<^-í -;&'' ^ra
A
