C=5**>» -JP-
Hii
Aesthetický Rozbor
RUKOPISU
KRALODVORSKÉHO
A?
C. k. dvorní knihtiskárna
Srnu Bohumila Haa.se r Prase.
Proslov. Básn to
rukopisu Kralodvorského,
malé svtské
básnické,
biblí
naší
pocházejí
dílem od básníkv, jižto básnictví v duchu
ist národním
jako
zpvy
dílem vyšly
z lidu
se byli vyuili,
epické a lyricko-epické,
samého, jako píme*). *j
Že básn
tyto plod národního básnictví jsou,
historikové literární se
národní jsou aneb od zejí,
rozcházejí
všecky tyto šly
,
druzí
se jich
básn na hádají
na
mnohých; jedni mají
všickni
Zdali ale prosto-
shodují.
básník vzdlaných pochánáhledy. spíisob
vzdlané za
to,
Jedni
tvrdí,
že
srbských z lidu vyže
aspo
pvodce všecky
v
obor
vyjma Jaroslava, jenž pocházejícího prý od básníka vzdlaného živly ist národní se živly nové kultury harmonicky a vítzn spojil, druzí soudí, že ani drobnjší písn prostonárodní nejsou, než že se teprva potdji z vyšších stav do tíd nižších byly dostaly.
básnictví prostonárodního spadají
,
*
—
IV
—
Všecky jsou živoucí památky slavn
svdící o síle, ušlechtilosti, ilosti a pvodním jáde duševného života starých Cech. Živ a výmluvn hlásajíce, jakými myšlénkami a city duch našich praotcv se byl kojil
a ušlechoval,
oživující zdroj
poskytují
nám
vzdlání a cítní staroeského. duch náš okáti, jím bychom
Z nho by ml
mli
srdce své
A
šlechtiti,
v skutku
pružiti,
nám
je
zotavovati.
toho poteba ve-
Cizí živel, vlas naši neblahé
liká.
vítzným proudem
pamti
zaplaviv, dal životu na-
šemu duševnému svah nepirozený, jehožto se zbaviti slavný a veliký úkol jest doby naší.
K
dosažení
žiti
vk
byl
cíle
pispl
menit a pispje bohdá již
tohoto národního zna-
rukopis Kralodvorský
ješt,
bude- li z
nho
vá-
náš své vzdlání a ušlechtní.
To poznav pvec nadunajský
volá u
zápalu vštím: „I vy, kdož jste starci bolm haslé
Ohništ uzíc zoufali, vrate se! Novou založme z tchto dávné Si zboenin vzdlanosti pevnost!"
Aby korunní
—
V
tento klenot našeho ná-
rodního básnictví kouzlem Širší
svého blesku
kruhy oživoval, umínil jsem
tyto zvlášt vzdlati
si,
jej
i
pro
hled pede vším k
,
tomu, aby jeho krásy a pednosti u celém rozsahu a
Do
s
jasným
vdomím
pojaty byly.
výkladu historického jsem se nepustil
dotekl jsem
jenom sem a tam v
se jeho
poznamenání.
Maje básnické krásy a obraty, starším jazykem toliko úpln se jevící, bud zniiti, bud pvodního znní se držeti, rozhodl jsem se pro znní pvodní. Jsem zkušeností pesvden, že rozený Cech staroeské tvary
novoeskými nahraditi dovede. Temnjších tvar není velmi mnoho. Aby ale ani tyto porozumnní nevadily nahradil jsem je v ,
poznamenáních tvary novjšími. Text jsem vzal
verš
z
tená
Výboru píliš
vdeckého
z
z
literatury
nemátl,
neužil
pravopisu, což
obmkených písn ústrojí
platí.
rozdlení
originálu,
eské.
Bych
jsem
písn
hlavn
Jinak šetil
o hláskách
jsem
jazyka staroeského.
dosti
—
VI
—
v
tenám
,
jižto
doprosta neznají, rysy
,
ústrojí
jim tmito úryvky
V
eštiny
podávám nkteré hlavní
pvodní znní
rukopisu Kralodvor-
ského zvlášt karakterisující.
dobe
staré
z
Doufám,
že
mluvnice staroeské
posloužím. Praze, dne
5.
ervna 1861. Dr.
Kvt.
.
^s
Nkolik základných
staršího jazyka rukopisu Kralodvorského.
A) Ze zvukoslovi.
Dlouhé samohlásky.
1.
Dlouhé
a)
=:ie (novoesky
i),
na p. bieda,
viera, dietk}'.
b)
Dlouhé
o
=6
(novo.
)
,
p.
n.
potka,
bdh, vrahom. c)
ie;
neb
síla,
noctí,
pod
a)
Samohlásky
a,
mkkých
stupné)
samohláska a
mkkou
v
í),
na p.
ou),
na p.
nestí, tú
Pehlasování.
hláskách ;
(novo. jen
luntž.
2.
skou
í
lístek.
Dlouhé u z=z ú (novo.
d) ruktí,
t~ ie
Dlouhé
ieáie, mútie,
e
v
o, e,
u, íc i,
í
promují
se
po
(pehlasování po-
promuje
se
i
ped
hlá-
neb $ (pehlasování zpátené).
b) Postupné pehlasování je pravidlem, prvotné
samohlásky
a pak po
mkkých
ave sou-
—
—
Vlil
'hláskách jen výnimkou, k.
p.
muže, duše,
ot
srdce, Slavoje, ot slunce; ale i:
z
mea, búa, tua,
nadj a.
Zpáten pehlasování jeví se dosti
pokroilým
samohlásky
ave neb
e
na p. Polen m. Po-
,
kestené m. kesané, Tateré m. Tatare.
lané,
c)
Pehlasování samohlásky
v e je pravije ídkou výnimkou, na p. Zby-
dlem, prvotné o
hoevi, d)
meem,
Zábojevy, králevým
psM, k mužw,
meí,
neb
eja
(ú)
nocw,
:
m.
královy.
i:
v
i
k
(í)
ob-
sluncw,
Slavoj?*,
Zá-
ocelí, králi.
Stahování.
3.
Pípony
p. vedle
cí^zích i: Slavoji
bojí m. Zábojw,
ija,
ije,
iju
stahují se pra-
iu.
Nová eština užívá místo
na p. veleníe
(velení), rozeníe dle (rozeni),
videln v nich
í,
bez
hnutía
ia,
íe,
(hnutí)
,
ku sdáníw
(sedání)
,
máti
(boží).
Z tvarosloví.
B)
Ze skloování.
I. 1.
a)
ale
;
Pehlasování samohlásky u
jevují se již prvotiny, na
božía
o
Jména
Jména
statná
mají
statná. i
íslo dvojné.
Jeho
nominativ, akkusativ a vokativ ženského a sted-
—
IX
niho rodu shodují se docela
na p. ruce
U
(ruce),
na
s
lokálem jednotným,
dv.
kiedle, paži,
mužského rodu vycházejí
na
Genitiv a lokal vycházejí u všech
tí
šéíty,
ú,
y,
po
e,
na
parohy; paže.
na p. sítá, rukw,
(pehl. m.
ma
na
rod meí
nohií, lýtfoí, pažw,
mew).
Dativ a instrumental vycházejí
rod
pády po
tyto
mkkých
souhláskách tvrdých na
p.
—
ped
,
samohláska stává, co plec-e-ma;
pokaždé
nímžto
ped m v
na p. zrak-o-ma, ošep-o-raa,
dative
ruk-a-raa,
organického
místo
u všech tí
práv
ta
množném, me-e-ma,
ok-o-wa užívá se
o-i-raa. b) Genitiv
jednotný jmen mužských vychází
bez ohledu na životnost a bezživotnos na
p.
a,
na
blska, hroma, šíta, pracha. c)
Akkusativ jednotný jmen mužských bývá
na p.
roven nominativu, Vlaslav,
ze
Taktéž
ady
zabil krahujec,
srazil
Kru voj. množný na p. v
krváceti vrah svój
asto
i
genitiv
,
pohan. 2.
a)
Jména pídavná.
Jména pídavná neuritá,
v mužském
rod
na
tvrdou
t. j.
neb
vycházející
mkkou
sou-
—
X
—
ženském rod na a aneb pehl. e, v o neb pehl. e, skloují se pravideln
hlásku, v
stedním na
pimeného
jako statná 8tiebrn,
v
stru,
s
zakonení,
na p. šít k radostnu uchu, zbra byrn, v tvrd hrad, v hust tm, by-
rna
les
lesa,
stiny dševy. b)
Jména pídavná uritá tvrdého zakonení, vy-
cházející
na
Znanjší
ý, á,
skloují se jako v nové eštin.
é,
rozdíl jeví se
v jednotném genitiv, dative
a lokálu rodu ženského, kde se až posud v ústech lidu žijící ej objevuje,
kého
lesa,
na p. silný Záboj, hlubo-
k ranému sluncu
,
v ponížený úval,
lesem dlúhopustým, po šerem jute, srdec, krátká slova
dvy,
ot
,
bratrských
oteckými slovy
radostnej Prahy,
u krásnej
;
po svj
vterej póle,
drahej milej.
V
dative a lokálu
na p. divichu
s
ženském
i
nkdy
é;
i
j.
také kráse, v šíré lúc, na pa-
vlai krásné; k kaple svtj. c)
Jména pídavná uritá mkkého zakonení,
vycházející na
eštin, jen že
ním ia v
í,
ia,
ie,
skloují se jako v nové
tato rozmanitost
iu v
pípon pehlášev
ve
a stažením
ie
a
všech pádech na skázu pivedla.
O
ženském je-
ie,
ii
dnotném genitiv, dative a lokálu o
platí
ii
í
totéž co
uritých tvrdého zakonení, na p. božia máti
— tužšia bieda (ale
tuia),
k matei
—
XI
tuí hlava, pehl. a
i:
božiej,
po tetiem
stáž.
v
dni,
m.
raniej
páe, cuzím kopytem, na nožiciech ruiech. d)
Jména pídavná mají
Neuritá tvoí je jako statná
též
dvojné
pimeného
íslo.
zakon-
Uritá tvrdého zakonení mají v nominative, akkusativ a vokativ mužského rodu á, ženského
ení.
a
stedního j; v genitiv a lokálu všech tí ti, v dative a instrumentalu ýma, na p. zá-
rod
polená zraky, ostrá drápy,
hrot
ostrú
v silnú
,
pažú, širokýma plecema.
Uritá mkkého zakonení v instrumentalu, na
ním
e)
Komparativ tvoí se píponou
í),
éja (pehl. je), eje
se ješt
pju
p.
objevují
pedpona
naj,
se
jen
lisíma zrakoma.
;
ejí
(staže-
v superlative pedráží
na p. potka poslednje,
najniží, najjistje, najplznjí.
Z asování.
II. 1.
Sloveso
má
pon osobných,
íslo dvojné.
též
totiž
dvojné íslo dvou toliko pí-
va
(t) po druhou a tetí,
ob, oba
(ve)
pro první
osobu,
ta
na p. srážajev stran
sta unavená, paže bésta dorostla, srazist
obe stran, srubené
sté
ob
ruct\
— xn — Ao
2.
a)
sluší
Vedle složených
i
s t y.
as
minulých znamenati
asy minulé, tak zvané aoristy. Jednoduchý as minulý (aorist první) tvoí
jednoduché
i
b)
kmene
se z
r
infinitivného
vzniklé ze staršího
pirážkou pípony
ježto se
s,
ped
zubnicí
ch,
ješt
t
Pípony osobné otely se v jednotném ísle. druhé a tetí osob jednotné otela se i známka
drží.
V
asu.
Aby tvoení podávám vzory
tohoto aoristu
ty
1.
Jedn. íslo
Dvoj. íslo
1.
nésti.
2.
nes-e
3.
nes-e
1.
nes-e-ch-o-va
2.
nes-e-s-ta (-t)
1.
(-t)
nes-e-ch-u 2. vinú-ti.
Jedn. íslo
1.
(-v)
nes-e-ch-o-my (-me, -m)
2. nes-e-s-te 3.
se
nes-e-ch
3. nes-e-s-ta
Množ. íslo
jasným
sloves.
vinu-ch
2.
vinu
3.
vinu
stalo,
XIII Dvoj.
—
— c)
as
Jednoduchý
tvoí se jako
XIV
polominulý
první
aorist
—
,
(aorist
druhý)
ped
jen že se
jeho
pípona ja, obyejné pehl. je, pedráží. Kdekoli tuto píponu samohláska ped-
známku
ch ješt
stahuje
chází,
jisuje,
se
obyejn
s
ajach v ách.
ch vzniklo,
bu
se
Pro snadnjší
ijech stahují se
Známka asová
obmkuje
Pípony osobné
ty
se
ji
hláska se dlouží, na p. ujech, iech,
tak, že
ní
samohláska vyhází a j se vokabud se \j s ní vyhází a pozstalá samo-
pedcházející
i
se
tu v
pojetí
ped
s,
z nížto
sponou
e
v
pak v
Š.
jednotném ísle otely.
podáváme
tu taktéž vzory
sloves. 1.
Jedn. íslo
Dvoj. íslo
nés-ti.
1.
nes-ie-ch fpehl.
2.
nes-ie-š-e
3.
nes-ie-š-e
1.
íies-ie-ch-o-va
m. nes-ia-cln
í-v)
2. nes-ie-s-ta (-t)
Množ. íslo
3.
nes-ie-s-ta (-t)
1.
nes-ie-cli-o-my
2.
nes-ie-s-te
3.
nes-ie-ch-u 2.
Jedn. íslo
1.
(
me,
-ni)
vinú-ti.
vin-ie-ch (stáž. a pehl. m. vinu
ja-ch)
XV
Dvoj. íslo
2.
vin-ie-š-e
3.
vin-ie-š-e
1.
vin-ie-ch-o-va (-vj
2. vin-ie-s-ta (-té) 3. vin-ie-s-ta (-t)
Množ. íslo
1.
vin-ie-ch-o-my (-my, -m)
2.
vin-ie-s-te
3.
vin-ie-ch-u 3. kloniti,
Jedn. íslo
1.
klon-ie-ch
(stáž.
a
prehl
m.
kloni-ja-ch) 2. klon-ie-š-e
3. klon-ie-š-e
Dvoj. íslo
klon-ie-ch-o-va (v) klon-ie-s-ta (-t) 3. klon-ie-s-ta (-t)
1.
2.
Množ. íslo
1.
klon-ie-ch-o-my
2.
klon-ie-s-te
3.
klon-ie-ck-u
-ni)
(-jne,
4. vola- ti.
Jedn. íslo
1.
volá-ch
(stáž. ni.
vola-ja-ch)
volá-š-e 3. volá-š-e 2.
Dvoj. íslo
1.
volá-ch-o-va (-v)
volá-s-ta (t) 3. volá-s-ta (-t) 2.
Množ. íslo
1.
volá-ch-o-my (-me, -m)
2.
volá-s-te
3.
volá-ch-u
— 3.
a) Aorist první.
Jedn. íslo
3. 1.
Tvar
býti.
první.
by by-ch-o-va (-v)
3.
by-s-ta (-t) by-s-ta (t)
1.
by-ch-o-my (-me, -m)
2.
by-s-te
2.
Množ. íslo
Sloveso
-
by-ch by
1.
2.
Dvoj. íslo
XVI
by-ch-u Aorist první. Tvar druhý. 3.
b)
Jedn. íslo
1. 2.
3.
Dvoj. íslo
i.
2.
3.
Množ. íslo
b-ch-o-va (-v) b-s-ta (-t) b-s-ta (-t)
1.
b-ch-o-my
2.
b-s-te b-cli-u
3.
c)
b-ch
b b
(-me, -m)
Aorist druhý. Jedn. íslo 1. b-ie-ch (stáž.
a
pehl. m. b-
ja-ch)
Dvoj. íslo
Množ. íslo
2.
b-ie--8
3.
b-ie-š-e
1.
b-ie-ch-o-va (-v)
2.
b-ie-s-ta (-t)
3.
b-ie-s-ta (-t)
1.
b-ie-ch-o-my (-my, -m)
2.
b-ie-s-te
3.
b-ie-ch -u.
Aesthetický rozbor
Rukopisu Kralodvorského.
Básn
I.
Jest to úkaz pozoru lidské
nezáporn
svt, byby svých
a
historií
dj
domácích.
S podobným úkazem setkáváme roda eského. Sbhly-li se u povstávali
boh
„od národ
duch
hned z jeho
i
zpvy,
národní
všech
jimiž
v také
síle
se
nho dje
i
u ná-
památné,
stedu pvcové, jimž
dáno v srdce pti",
svj
kultury
každý národ na
že
vzdlaný byl, památku bedliv chová ve zpvech,
pvcv
složených od
hodný a
stvrzený,
mén
i
starostliv
epické.
se
oslavujíce
za nejstarší
doby
a plnosti zjevoval,
že
„srdce jímáš e."
Tímto spsobem povstaly
i
historické
zpvy
rukopisu Kralodvorského, jichžto nás VI došlo, totiž
Slavoj, estmír a Vlaslav, Boleslav, Beneš Hermanóv, Jaroslav, Ludiše a Lubor.
Záboj
Oldich
a
a
1*
_4— Neznámí pvcové jsouce
oití
dj
zpv
tchto historických,
opvaných svdkové, vyjma
pvce Jaroslava, skládali je hned po sbhnutí tchto. Tím se živé dje staly osnovou
jediného
jich
zpvm,
duchem ist
jež pak, nadšeni jsouce
národním a opravdov básnickým, v epicky krásný celek rozpádali.
Nerozešedše se
se
národem svým ani myslí
s
ani srdcem, než stejn
s
ním myslíce a cítíce
pvci ist národními. Že v jejich zpvech
síla
vystupuje
básnictví nestejnou
komu nápadné, kdo v úvahu liných pocházejí
Ludiší V
nábh
sama
dosti
rodní
básnictví,
estmíru jako
Beneši
mrou, nebude
ni-
byl vzal, že z roz-
a že mezi
Zábojem
byla vytrpla, jež to života
i
a
eská
na ná-
národního
mly. V Záboji a pvodní síla národního bávliv
burácí
bystíce
mným, valem niím
a ráznost národního
za nichžto národnost
na pravého
mohutný
odkojence,
snictví
vk
století leží,
stali
s
temen hor valem ohro-
zkrotitelným
;
v
Oldichu
ponkud v behy, potokem velešumným; v Jaroslavu rozlévá se eištm širokým, v nmž jezy, a
hrne
se,
zkrocena jsouc
již
umle zbudované, divý její proud upravují; v Ludiši a Luboru vylévá se v proud cizí, ví-
—5— nm
tžn
v
ním.
Ve všech tchto zpvech zjevuje
ist
dále
jen
národní,
nesouc
se
že
tu
bhem svým
a
již
vlast-
duch
smleji a ráznji, tam
Ješt pvce Lu-
ostýchá vji a mdleji vystupuje.
diše a Lubora,
se
vykojeného kulturou no-
vjší, takou bujarostí rozehál, ze látku cizí rou-
ist
škou
národní piodíti ješt dovedl.
nám
Litovati bujarosti
ohromné
že
jest,
síle
a
svží
ducha národního dopáno nebylo, klidn
a organicky vyspívati
ku vnitní povaze tchto
Prohlédajíce historických
nemžeme
zpv
ani jednoho z nich za epos
národní prohlásiti.
Má-li kterýkoli národ epos národní ze sebe
pede vším poteba hlavní, aby jeho pvcové nejen jednotlivé dje u zpvech svých
vyvinouti, je
organicky ukonovali a osoby epicky rázné v po-
pedí
stavili,
rodní
pln
než aby
kráte dosíci lze jest,
jednotlivých
pásmo
djech
spojují.
dji
i
a všestrann
když
osobami život ná-
i
Toho jim jen ten-
líili.
síly
své
epické na
nerozdrobují, než tyto v jedno
Nebo
národní
epos je
živý
a
vorný obraz veškerého života národního, ohromný to
proud,
jenž,
rozvlnn
jedním širokým tee historickými
jenom
jsa
eištm.
zpvy
jednotlivými,
Odrážejí-li se
jednotlivé
zpvy
života národního
—6— nevystupují
stránky,
oboru
z
básní
epických,
jsouce pouhé takoka stavivo eposu národního.
Na
tomto epickém stupni zstali
cové historických
státi
pv-
zpv rukopisu Kralodvorského,
vyjma pvce Jaroslava, jenž patrn najevo dává,
že jednotlivé
by
již spojoval,
objevovala.
ním práv
se
živly epické
v jeden proud
celost národního života
jím
Mžeme Jaroslava
eposem národ-
se krystalujícím nazvati, kdežto ostatní
zpvy
historické rukopisu Kralodvorského, jsouce
jenom
jednotlivé života národního obrázky,
básní
epických nepestupují.
však vysoké jejich
S
cen
Povaha
tato
meze není
básnické na ujmu.
hrdostí spravedlivou
mžeme
íci, že nejen
nade všecky plody národního básnictví slovanského cenou básnickou vynikají, než
národ neslovanských
výtvory
Porovnávati je
co
mén se
bude.
s
výtvory
Slovan tak
i
neslovanských byloby zde od místa. Nic-
jistou se kojíme
sám
podobné
daleko pevyšují.
do ceny básnické
národního básnictví jak ostatních
národ
i
nadjí, že nás nikdo, kdo
o to byl pokusil,
ze stranictví viniti ne-
—
Pvcové
historických
zpv
Kralodvorských,
v nichž se duch národní mimovolným takoka dechem k svtu nese, nahlíželi v tajné hlubiny
mysli staroeské co v svatyni národní
a,
postihše
zrakem vštím
její pednosti, vtiskli je u vlasteneckém zápalu ve své zpvy, aby si krása jimi tím jistji klestiti mohla dráhu v eské srdce
prosté, ryzí a
nezopaené.
s pírodou co dti s matkou milovanou, nerozbírali úkaz pírodných nožem pitevným bouravé abstrakce, než pijímali
Žijíce,
je
jako národ sám,
v mysl svou v neporušené
jich celistvosti s
uctivostí ostýchavou.
Spsob pisu
Kralodvorského ku
pírodností
Zábojem
a
ruko-
pírod mžeme istou všemi zpvy histo-
jež
nazvati,
rickými Kralodvorskými co
zvlášt
pvcv
tento chování se mysli
ni ervená
estmírem,
se táhne,
vynikajícími
pvodností svrchovanou. Poesie
staroeských tchto
dcera pírody
pvodní
epik
je pravá
významnou prostotou karakter, spsobem, krásu
smyslností a veškerým
pírodou vládnoucí
objeviti.
Kráejí k cíli tomuto vznešenému drahou jižto dikratší a pímjší básník novjších ,
vouskýrai prostedky, harujícími,
pracn
um i rozum rozby tenáe v chrám
fantasii,
usilují,
krásy povznesli.
Na utšené
pírodnosti jsou
i
veškerá jich
podobenství osnována
píinou shodnou
vynikajíce
,
práv
za touto
výrazností, jadrnou prostotou a
Dobe vdli,
uhlazenou ukoneností.
eská v myšlénky
duše
že
jiného nejživji a nejsnadnji
pírodou samou vniká.
Pírodnos
zpv
pvod
epických R. K.
dává
druhému jich rázu hlavnímu, totižto jich reálnosti (pedmtnos ti). Jich pvcové nevnu-
i
nám
cují
nikde své individuálnosti, než všady
pedmtm
mluviti dávají
svt
skuteném, smyslnosti
podávajíce a
jako
Bh
šejíce.
s
osobám
vlast-
Pohybují se naskrze ve
sympathií.
ani
co
dojemu pvodního ani svou
ním, nekalíce jich reflexí
samým
se se zvláštní oblibou
djem opvaným
klidnou myslí nad
nad tvorstvem vznikajícím se povzná-
To
platí
zvlášt o jich popisech.
Jinak
ovšem vyznati musíme, že jich epika ráda do Ani jeden historický zpv není
lyriky zabíhá.
prost rázu lyrického, nejoužeji souvisí.
V
což ní
s
národní povahou co
pevládá
cit,
povzbuzen
a vy kojen pírodou samou.
Reálnou naivnosf dávají epikové R. K.
na jevo, že se všemu, a vše,
co
zakládá se
prosté i
tím
co erotické jest, vyhýbají
a nízké jest,
reálnost jich
sníkové novovcí
i
nenávidí;
pímtk.
pomr svj
vlastní
na ní
Kdežto bá-
k
pedmtm
—9—
i
pímetky naznaují, objasují jimi pvcové naši pedmty samy *). Realnos je nejspanilejší kvt epických zpv R. K., dodávajíc jim pvabnosti staroklassické.
Vedle pírodnosti a honosí se
zpvy
tyto
ní výsledné reálnosti
z
cítní a smý-
zvláštním
i
spsobem. Osnovou jich jest veškerý soubor vloh a pud povahy lidské u svží soumrnosti šlení
a spanilé
Jsou živé
ušlechtilosti.
bu-
rázností
jarou, jež se v tvrdos divokou nikdy nepevrhuje, však jsou
i
jemné
utšenou, jež
spanilostí
v strojenou rozplynulos nikdy nezabíhá. úchvatnou *)
V
Zá
sílu s
boj
i
:
hovícím
les
r
n
,
Spojují
klidem, uritost
si
silný,
Záboj
varito
úse-
zvuno,
jiskený, paži pesilná, zbra bystrá, vrch modrý, hory šedé, Ludk hbitý, koni ruí a j.; vCestmíru: me brabivý, šít rn, prsa široká, slunéko jas n é les hustý, skála šedá, hrad vyže, drva vy soka, plece široká, tráva vysoká, kýty tuné, tr jarohlavý, chvrastí niž ní aj.; zrak
,
v
Oldichu: me bí t n ý
hlava
bujná, zvuky
,
rány h
hluné
lesklý; v Jaroslavu: šumy
chý, mrak
temná, bubny b
rný,
luky e
v
r
omne (sené),
stoly
dé, devce dlúhé,
t
tuná, e
plá a
j
zv
zv
pla-
stíbru,
šít
j.
;
pedlúhé,
o
Beneši:
mrk a vy,
tuhé, mee tžké,
skné, krev
zlatoskvúcí, t
pole
r
aj.; v
arob
uj
v
tráva
L
u di ši
Inka šírá,
ný
a
j.
noc
rosná, :
vlasy sedlo
— nou
8
—
10
rozvláností roztomilou, smyslnos bující
rozváži vým
rozumem, libos smyslnou
mravným, heroickou ráznost tichou krásu
s
horující
tjší vlohy a pudy
jemným
s
energií.
soucitem,
I sebe rozmani-
povahy lidské sestupují
nich v celek harmonický,
objevující
povahy
touto,
Vlastností
lidské.
s
citem
s
se
v
celistvost
Nebeský
již
istou soumrnou lidskostí byl nazval (asopis
eského Musea,
1852, sv.
III.,
135), dotýkají
str.
se všech stránek mysli lidské a nabývají dojíma-
povzbuzujíce v ní city nejroz-
vosti všestranné,
manitjší, ježto
jí
brzy dojemy ohromnými
je ušlechtilá
Zpvy, bo] a
z
jí
pobožnost
brzy lahodí,
potásají.
nejkrásnjší
lidskost
Jeli
pvabem
libým
i
kvt
zpv
tchto,
líbezný jich zápach.
doby pohanské nás došlé,
totižto
Žá-
estmír, prodchnuty jsou myslí pobožupímn a úpln bohm oddána, ve všech
nou, jež,
pípadnostech k tmto se obracuje, brzy,je prosíc o
pomoc v as nouze a bídy, brzy jim dkujíc v
as
štstí a zdaru, jež dary božími
Ze
zpv
pak
vane naskrze
z
kesanské
duch
nad pohanstvím
Konen je
uznává.
doby pocházejících
ist kesanský,
nmž
Jaroslava, v
vdn
se vznešenost
zvlášt z
kesanství
slaví. i
láska k vlasti a k
svobod
— neposlední okrasa
má
základ v
ní.
11
zpv
Záboj
—
tchto.
zahoevše zápalem pro svobodu Franky, porobou
upímn
vlí národa
Cechm
svou
vlast
miluje
ztvrzenou,
kára mestným
Djinstvo všech
nekoneným
a Slavoj, vlasti,
tepou
hrozící;
a vládu Nekláno vu,
v slušné
meem zpupného
uctivosti maje,
vládyku Vlaslava
a odpadlíka Kruvoje z podlé nevrnosti
knz Oldich
dobývá v ele vládyk
;
vhlasný vlasti mi-
lovných Prahy, Polány obsazené; odvážný poráží
Nmce
Nmce
estmír,
Beneš
Sasiky, pišlé do vlasti eské,
ji
Jaroslav zaTatar tlupy, pibyv v boji nejrozhodnjším k malému pluku Moravan, na Hostýne
plenit a pustošit; národní horlitel
hání divé
obklíených horlením byl
zpv
ježto
,
pro
vystíhal. tento
vdce
Vratislav
šlechetným
svobodu mrzké zrády Vestoovy I
základ
láska vlastenecká.
v Ludiši historický
a
Luboru,
sotva má,
a
jeví se
1.
Záboj a Slavoj*).
(V rukop.
:
O
velikém
pobití.)
Básník uvádí ze zaátku pední osobu
epi-
silného Záboj e, jak, vystoupiv na skálu erného lesa nící, na všecky strany obzírá a,
ckou, z
spativ vlas hynouti pod
holubiným pláem *)
Pvec opvuje
Nmce
svobod,
vdcovstvím Ludkovým eské ze
zem
mínní prof.
vytiskli.
Samov
a
O základ
istou
vlasti
porobou,
pobili a
historickém rozcházejí se se
domnnka
jenž událos do doby 725 —745, po smrti
ped Krokem
válek franckých
jižto,
Franky, hrozící pod
Zvlášt podstatnou zdá
kritikv.
Tomka,
vraha Franka,
Záboje a Slavoje,
hrdinství
láskou k
nadšeni
jamem
stená.
klade, kdež se prý
majordomv
ás
as
s
Bavory do
Frankové za
ech
dostali a
zpvu vbec a provedení jeho zvlášt svdí nezáporn o jeho pvodu pohanském; z oné z tohoto vysvitá dále, že njakou
jich
na
opanovali.
Celá osnova
i
hned po sbhnutí
události,
složen byl.
Rozmr
století,
tudíž
i
v první polovici VIII
je volný,
utšen
plynný a
„S
rna
—
13
lesa vystupuje skála,
na skálu vystúpi
silný Záboj,
obzírá krajiny na vsie strany,
zamúti
s
zastená
i
emu
Nevíme v skutku, divili,
zdali
živé
bychom
se
díve
plastinosti obrazu tak spanile trefné pravdivosti líení vlaste-
malebného,, zdali
necké
vsch,
ot krajin ote
pláem holubiným."
aneb dokonalé obratnosti
lásky Zábojovy
básníkov, jenž mocným kouzlem soucitu na srdce naše doráží, aby veškerou mysl naši za djstvo již
naped
zaujal.
Celý obraz je tak živý a ráznou individuálzdaile ukonený, žeby ani dláto Pro-
ností tak
kovovo ani šttec nevyvedly.
dje
vlasti,
jest,
Láska Záboj ova k heroický
živji a názornji jeho
Naznauje nekonenou lásku Zábo-
jovu k svobod oslaveného
Mengsv
velikán
jež hlavní motiv
zpvem
rysy epicky svrchovanými.
vlasti jeví se tak horoucí, že
nad porobou
pláem srdeným. Ukaž
vlasti své truchlí
u hrdiny
sentimentalný,
pekvapující, dojímá velevele.
Jím
se
pekrásn
líbezn lahodný, idey básníkovy povždy plasticky naznauje.
Chod jeho
tylický
,
je nestejný; brzy trochaický, brzy dak-
brzy trochaicko-daktylický
Podobn nestejné jsou binr ádky vyškytají
i
stopy
,
verš.
se nejastji.
zídeji jambický. Desíti-
a osmisla-
—
—
14
jeví pravá lidskost reka Záboje, jenž
mocn prsou
máchati umí,
sice i
tklivé srdce chová.
meem vele-
v silných svých Cist lidská jeho ci-
ale
budí v srdci našem soucit velý, jímžto
tlivost
básník naše úastenství pro
si
djinstvo byl
celé
pojistil.
Záboj žalostnými city svými uchvátiti se nedá. Sedí sice
však mžikem
dlouho truchle na skále, mysli,
vlas
hrdinovi
již již
píslušné
a,
opt nabývá rozvahy
odvážným inem ubohou svou
osvoboditi prahna, po
šíré
vlasti
k soudruhm
spchá, by je v svj zámysl zasvtil. „Sedie dlúho, i
s
vzchopí
i
dlúho
s
mútie
vz horu jako jelen,
dolov lesem, lesem dlhopustým bystro
spcháše
ot silná
k
silnu,
Krátká slova ke pokloní
s
ot
muže k muž,
po vsickej
vsm
vlasti.
skryto
re,
bohóm,
otsud k druhu spchá."
Obraz
,
jímž básník kvapné vybavení se z
rozplynulých cit v
jen reálností
o
než
živý
rázný vypodobuje, není i
dmyslem
hluboký, pa-
svdectví dávaje jak o aesthetickém taktu,
trné
tak
in
i
o
psychologickém bystrohledu básníkov;
onom, ponvadž kontrastem, jenžto se mezi
holubem stenajícím a vzchopujícím vuje,
tomto,
svrchované
ponvadž
živosti
se
se jelenem obje-
a úinnosti dochází, o
mysl lidská v skutku jen
ten-
— krát k inu
mže, když v sob
cit povznésti
z
má, najednou
sílu
—
15
kvapností jich se odíci, ježto
s
se kvapnosti vzchopujícího se jelena podobá.
Nábožná mysl Zábojova, již v každé rodin domácím bohm (skítkm) byl osvdil, má zvláštní význam epický. Jí posvtiv básník velké podniknutí Zábojovo napíná mysl naši nadjí, že
bohové reku, jenž
jama
zbavil
je
požehnají, by vlas svou
ctí,
nepátelského.
Návštva Zábojova neminula Všickni mužové, jež byl vyzval,
v noci v erném
lese,
se s
výsledkem žádoucím.
sešli se již
po tech dnech
odkud je Záboj v ponížený úval
bokého lesa odvádí, by tím bezpenji
s
hlu-
nimi jednati mohl o
Cht je i hned k rozhodnému inu rozzvuné a poíná píse pti, jak nepítel v osielou vlas násilím vtrhl, domácí obady rušil a niil a nové spsoby zavádl. osvobození
nítiti,
vlasti.
bére varito
„I i
minu den prvý,
minu den
i
kdaž za tetiem luna v noci
snchu
s
K
zd
nim
mužie
smo
v
les
vterý, bieše,
rn.
Záboj,
otvede je v úval,
v ponížený úval hlubokého
lesa.
Stúpi Záboj najnížeje dolov,
vze varito
*)
zvuno
:
Mužie bratrských srdec
vám pju
*)
najníží z dola.
Nástroj hudební.
i
jiskených zrakóv
!
16 Pies
ide z srdce
z srdce najnížeje
Otík
zaide
ostavi
v
mého,
pohrúžena v hoi.
k otcem,
ddin
dietky svoje
„Bao!**)
svoje kibice
*),
nim oteckými
ty mluvi k
slovy."
piide cuzí úsilno v ddinu,
I i
cuzími slovy zapovídá,
i
kak
tako i
i
neeže nikomu
i
s
v cuzej
zdie
bs
zdieti
jedinu družu
vlasti
dietkám
i
od jutra po veer,
ženám,
nám imti
po puti vsej z Vesny po Moranu I
vyhánie z hájev vsie krahuje
i
kácí bozi v cuzej
*)
Lubice
*)
Baa
c.
t.
libice,
***).
vlasti,
ženy.
m. otec neb kdo na míst otcov
jest,
jako starší
bratr. **í )
„po puti vsej z Vesny po Moranu" je odvodnna obady pi vynášení Smrti i Morany
Protiva
Neb pi tch
na jae. jara
(Vesny)
se
nad zimou.
ství jara
rozdlování roku bylo a Moranu;
„z
slavíval se ode
Prostonárodní a snad t.
zachovalo
J. J.
se
Vesny
Slovák, jméno
zlatovlasá
v jaro
(léto)
i
i
nejstarší
a zimu, ve Vesnu
Vesny po Moranu"
co z mládí až do staroby,
Morany
dávna práv boj
zimou (M o r a n o u) a konené vítz-
as
znaí
tudíž tolik
Jméno hlavn u Cech, Moravan a ale hlavn u Rus. Dva, po celý
živobytí.
bohyn pohanských Slovan
Hanuše.
Str. 39.
od
— takým
bž
klanti
nesmclm
I
ni
s
zd
bíti
i
v
otcík dávááe
jim obcati
ob.
elo ped bohy,
v súmrky jim dávati
Kamo
—
17
jiesti.
krm
bohóm,
kamo k nim blasat chodíváše, poskachu vsie drva i
rozhrušichu vsie bohy."
Motivy, jichžto Záboj svého užívá,
cíle
pirozené
,
jsou
k dosažení velikého živ úinné a pece tak
pvcem
že se básník jimi opravdivým
íárodním objevuje, znaje skrz na skrz srdce eské,
skutku nemohl Záboj pro zámysl svj
zvoliti
prostedku úinnjšího písn nadšené, vzbuzující
v srdcích soudruh,
zpvem
bez toho snadných
již samy sebou k Píse sama je se zvláštním uvážením provedena. Básník dobe vda, že mysl
ku pohnutí,
inu
city vlastenecké,
rozncující.
naše rychleji a vroucnji pro milovaný
pedmt
nám na pam uvádí, ehobychom želeti mli, než když se nám na v-
zahoívá, když se ztrátou jeho
domí dává, se
eho
do líení
držením jeho nabýváme, nepouští
blahobytu,
svobodou národní
štného, než ukazuje toliko benství dojímavém.
eské k
životu rodinnému
se zvláštní
a
Dále
i
hoe poroby v dobe vda, že a k
bohm
upímností a láskou lne,
hlavn tchto
se dotýká.
poji-
podosrdce
domácím
pede vším
Ukazuje soudruhm, 2
—
-
18
žeby za poroby francké žádný otec jich
žeby se vzdáti nmsili všech obyejv,
nehájil,
pedky
za-
svcených, a žeby všecky obady náboženské zru-
Úmysln
šeny byly.
porznu
cizího podmanitele
hnv
cích tím vtší
všecky svatorušné zloiny
proti
uvádí, aby v jich srd-
vrahovi vlasti
roznítil.
Ano i ada zloin tchto není nahodilá, než úmyslným postupem úinn sestavena, poínajíc vyhánním posvátných krahujc z háj a koníc se rušením bohv samých. Každým postupem
hnv konen
znova rozharuje Záboj prsou soudruh,
až
mých v svrchovanou zlobu Úinek písn Zábojovy rozhorlí
k
nim vzplane.
ohromný
,
že se Slavoj
v slova:
„Aj, ty Záboju! ty
srdce
proti
je tak
Frankm v bohv sa-
proti
rušením
srdcu,
pješ
psú
z
steda hoe;
jako Lumír*), ký slovy
i
pniem
bieše
pohýbal Vyšehrad
i
vsie vlasti,
tako ty
m
i
vsiu bratr.
Pvce dobra milujú bozi pj tob ot nich dáno v !
srdce proti
vrahóm
!
Ohromnos úinku zpvu Zábojova je slavn Nabývá-li pirovnáním k zpvu Lumí-
vylíena.
rovu
*)
již
výrazu energického, dostává se jí dokonce
Lumír,
pvec
staroslo vanský.
— pvodem božským
—
v.)
Slavoj
jejž
,
zpvu Zábojovu
pisuzuje, síly svrchované. pokrauje
Záboj na to
u
dále,
zpvu
nemén dojímavým podobenstvím ukazuje, pátelského jama vybaviti lze bylo.
Novým
svém.
jakby vlas
a
z ne-
„Zíe Záboj na Slavojeva zápolená zraky,
pniem dále Dva syny,
srdce jímáše.
i
hlasy pecházesta v muská,
jej ú
vycházievasta v les;
tamo
meem
i
tamo pokrysta
Kehdy paže i
i
i
ošepem uista
vracesta
s
paži,
rozkošem.
jejú biesta dorostla
i
jej umy
proti
vrahóm,
dorostachu druzí bratieci,
ajta.
I
mlatem i
vsi vyrazichu
vz vrahy
!
by krutost jich búúce nebe, v ddiny vrátííe
s
byySe blahost."
Záboj nepestává na jedné písni,
druhm
na
odvážlivý
pam
to
byl
jížto
uvedl, jak krutý Frank,
svatokrádce
a
svatobitec,
poklady národní krvavou rukou sahá. v jich prsou pomstu a zlobu usiluje písní
druhou o
sou-
to
,
na
jich
Rozžeh
jí
v plamen horoucí,
aby na
nm
uhaslou
pochodni národní svobody rozžal.
Jedním rázem pevrátiti vlastenecké jich
hnvem
proti vrahovi již již pekypující,
vli, v rázný
in,
áej písn druhé.
vlasti
svobodou kynoucí,
Básníkv
genius
city,
v pevnou jest
došel jeho
2*
—
—
20
prostedkem docela jednoduchým a pirozeným, ale
práv
za touto jednoduchostí a pirozeností
opravdov genialným, použiv k tomu velemocProto Zábojovi pti dává
ného kouzla píkladu.
podobenství o dvou synech, jižto vytrvale odváž-
ným inem
spolubratr vraha z
udatenstvím
a
vlasti byli vytiskli.
Píklad dvou bratí na shromáždné rozhodnou mocí psobil.
Mžikem
se usnesli všickni
chajíce se již již v blahosti, jež se jásají plesem srdce
na inu podobném a koopt v ddiny vrátiti má,
pekypujícím.
„Aj! skoichu vsici v dól
v pesilná
k Záboju
i
tišechu
jej
s
prs na
prsy vsi kladechu ruce,
paži,
vhlasno*) dávachu slova k slovóm." Vlasteneckou radost a
spsobem srdeným rána z úvalu, jíce do svých „I aj,
Zábojovi
vdnost
vystupují z
na všecky strany lesem porznu se rozcházeddin. picházeše noc
ped
jutro
vystúpichu z úvala,
rózno vezd, ke
ke
upímnou k
a nelíeným na jevo davše,
vsm
vsm
devóm,
stranám bráchu
s
lesem."
Až potud sahá prvá ás zpvu, podaile to provedená píprava k dji samému, jehožto základy a
dvody
v
jeny jsou. *)
Vhlasno, moude.
organický celek trefn
spo-
_
-
21
Drahou ástí poíná pvec dj rozpádati. Tetího dne sejdou Slavoj,
se za
noní v
doby
lese Záboj
a
každý v ele sboru svého. „I i
minu den
i
minu den
vterý,
po tetiem dni, kehdy se zatemníše noc,
bra
s
Záboj v
les,
lesem za Zábojem sbory; i
bra
s
Slavoj
v
les,
lesem za Slavojem sbory.
Vsiak
im
vieru k vojevod,
vsiak srdce úporno král, vsiak
zbra
bystru na král."
Pohyb obou sbor
je
líením struným a ne-
strojeným epicky živý a nabývá provedením sou-
bžným vyniká
,
dojímavosti zvláštní.
akoli temi
ností svrchovanou,
voj
Karakteristika
toliko veršíky
vytena
,
pl-
všecky pední cnosti vojenské
v konkrétné svtlosti udávajíc,
káze
totižto
vojenskou, podmínnou vrou vojín k
voje-
vod, udatnost, zvlášt se zakládající na rozjitené zlob proti vrahovi, a ozbrojení ádné. Sešedše se oba
jak by jim
s
vdcové v
lese se sbory svými, radí se,
nejvtším prospchem na Franky udeiti bylo,
Rozvážlivý Záboj radí, aby vojsko
na dva pluky
nepítele na blízku rozptýleného opatrn minuli, vrchu, za nímž hlavní voj nepátelský
nami
táhli
stál,
.
rozdlili,
k modrému
rozlinými
a pak za vrcbem tímto v lese se opt
spojili.
stra-
Jinak
prudký, boje chtivý Slavoj. Radí, aby celé vojsko ibned odtud
—
—
22
na rozptýlené zástupy a posádky
se vrhlo a,
potevši
je.
teprv
na hlavní voj itokem hnalo. „Aj Slavoji brate
tamo k modru vrchu vrch ten po
vsch po
krajinách
;
tamo zamrímy chody
Ot vrcha k ranému sluncu tamo
les
tamo
si
be s
Nynie i
temen
*)
podámy
ruce.
skoky,
lisími
jáz tako poidu tudy.
Aj Záboji brate
emu
naše
bra jmá
bumy
Otsavad
tepruv ot vrcha soptati krutost
protiv
králevým vrahóm
Básník poíná dj, aby dodal, živly je z
povahy
sob
mu
dojímavosti epické
protivnými obživovati,
vdc
,
národovec
horlivý svobody zastavatel
,
zbožný
kost povahy.
rozvahou
pem
upímný,
bohv
ctitel.
akoli Zábojovi v každém ohledu podí-
tmito samými
zen,
erpaje
obou.
Záboj je rek udatný
Slavoj,
?
!"
a,
se honosí ctnostmi až
Kdežto Záboj úpln nedávaje se okamžitým
zachvátiti
,
po
svém úeli
s
na prud-
vládne mysli
cit peky-
uvdomlostí
jasnou chodí, oddává se prudký Slavoj, pustívaje z mysli
*)
výsledek budoucí, citu
Temen, temuv.
bujícímu.
Tato
23
vdc
obou
povaha opravdov
se
odráží z jich
rady.
Kdyby
eské
se celé vojsko
Frank
vojovy na blízké
podle rady Sla-
zástupy bylo vrhlo, po-
teno by zajisté bývalo vojskem Ludkovým, ponvadž by u své rozptýlenosti jeho síle, již pak rázným odporem bylo osvdilo, sotva odolalo Básník nerozživil dje jenom protivou vý-
ten
zaostenou
než
,
ic
dramatické živostí dodal,
líením samým
písn pi
,
jemuž
tom háje
ú-
lohy epieké. Vhlasný Záboj nedá )teba
,
aby sjednocenou
íodrého vrchu zbavili
se uchvátiti prudkostí Slavojovou.
na svém náhledu dokazuje Slavojovi
netrvaje
udeili
silou
a tak
na hlavní
že nejvtší je
,
voj
nepátelský u
pede vším nejpednjšího
se
nebezpeí. „Slavoji brate!
hada potieti
krtaž
na hlavu najjistje
tamo hlava jeho
Záboj
umle proto
nestvrzuje
sestaveným,
drazným
,
vtší
,
ješt tím
draz
,
skrátil.
náhledu co pravý
jež
dvodem
svého
mudec
písloví bére.
úinek podobenství
zného
—
!"
než podobenstvím reálným a
z národního pokladu šil
chceši,
tohoto, již
že jeho
národní
i
Básník zvý-
samo sebou
nerozvlekl
,
rá-
než pro
— Slavoj
-
24
pisvdil konen náhledu Zábojovu. Celé vojOba vdcové táhnou hlubi-
sko rozstoupilo se na dva pluky.
nami les k modrému vrchu; Záboj v Pátého dne spojují se oba
vedenému vstíc
již stojíce,
s
„Rozstúpi
s
rozstúpi
levo,
Slavoj v právo.
nepátelskému vojsku
,
v
lese za
Ludkem
modrým vrchem.
mustvo lesem,
v právo, v
levo;
tudy táže Záboj evým slovem,
onamo slovem prudká
Slavoje,
hlubinami lesóv k modru vrchu. I
kehdy bieše
podasta i
p
->
sluncí,
pesiln
si
ruce,
pozesta lisíma zrakoma na královy
nám
Sraziti
Ludk
drbí*)
voje.
voje,
voje své pod jednu ránu."
Pohyb pluk je tu jako výše líením struným a nestrojeným epicky živý, a nabývá i tu provedením soubžným dojímavosti zvláštní. Setkav se Ludk u lesa za modrým vrchem se spojenou i
silou
,
,
Zábojovou a Slavojovou, vyhrožuje jim, ve jménu krále
svého je vyzývaje, aby se
vdce Ludkovi
rozešli.
na rozkaz tak drzí
mu híšn
Záboj odpovídá co pední s
plnou hrdostí svobodného
muže, vytýkaje
jeho smýšlení otrocké,
ukrutenství,
prahnoucí po svobod pokojného národa.
Lude
„Aj ty
Ty že
*)
Drbí, musí.
královi
si
parob na parohy krále
rci
svému ukrutníku,
dýmem
jesf
nám
velenie jeho."
pak jeho
-
25 --
Odpovdí touto zraí se rázný sebecit, veliké sebevdomí, jakým muž svobodný otroka pedí a u
nho
dkovi
si
k porobenému,
jeho králem, ukrutníkem
zámrm
má
Záboj
vážnost dává.
co vítz
již
to,
hoví, co rek, za
se jí
k Lu-
a opovrhuje
i
jenž sobeckým toliko
božskou ideou jdoucí.
Básník odpovdí Zábojovou vytknul
i
vzne-
šený a ethicky úinný motiv celého djstva,
to-
srdenou lásku Cech k svobod národní, Záboj co pední osoba epická representuje. Všecku váhu na klada a zvláštní pozornost posloucha k nmu obrátiti usiluje vyznail jej i spsobem drastickým. Úmysln vypravování petrhuje a, jak Ludk vojsku eskému ve jménu
tižto
jižto
,
svého krále rozkazuje,
by posloucha jaksi
aby se rozešlo,
vypouští,
zarazil a jich pozornost
tím
napial.
Ludk
se rozlítí
voje své, jichžto
odpovdí neoekávanou a
Zábojovou
co blesky v
osvt
Záboj na to káže Slavojovi
šiky volá. vyrazil,
zbra
sám pak
mu
v
s
„I rozlúti
v
osvt
slunce se
b
vyráží.
svolá své voje.
plno
osvty
ot slunce,
plno blska z králevých vojev;
hotovi vsici
Ludkova
noh
v krok
dle slova.
i
záí
,
v
aby nepíteli v bok
Ludk,
ruiem hlasem Podnebesie
ped
,
ruku v
bra
—
—
26
Aj Slavoji brate
tudy spj lisími skoky, jáz poidu vstiecu jim v elo.
vyrazi Záboj v
i
vyrazi Slavoj v bok jim jako krupobitie."
Chvat, lišný,
ped
I
s
jakým
se
jako krupobitie,
dj k
dovršení nese, je pí-
v pedešlém dostaten odvodnný,
ale
a epickému napietí na ujmu není.
kv
v bitvu je
útok
I
echv
vylíen
je
básník jadrnou struností
sil
s
bující vznešeností, již
zvláštní
Všecka mysl naše chvje
dodal.
Tažení Fran-
mocí Homérskou vyobrazeno.
s
síly
se
ješt
ped
byl
srazem
tak ohromných.
V
rozhodném okamžení rozpaluje Záboj Slavoje k
nému odporu
mu
spomínaje
,
,
že
stat-
bohové svatokrádcm
a
svatobitcm zvítziti nedají. „Aj brate ti
se
!
ti
se
!
i
nám krušichu bohy, nám kácechu deva
*)
plašícím krabuje z lesóv;
bozi
Vytknul-li
nám
vícestvie dajú!"
básník výše odpovdí
,
již
Záboj
Ludkovi byl dal lásku k svobod co hlavní a pední motiv veškerého djstva, uvádí i zde jeho ,
slovy druhý,
nemén
'
vznešený a ethicky vysoký
motiv, totiž ušlechtilou
*)
Se
t.
c.
hle.
zbožnost,
jejížto vrou-
—
27
cnos a hlubokost spsobem drastickým naznauje, dávaje se ozývati hlasu jejímu i v ryku váleném a v hrze útoku dsného. Sám posilnn a roznícen nadjí v pomoc boh žene se Záboj v souboj s Ludkem, by jedním rázem rozhodl vc svatou. „Aj, prudkost vyrazí Ludkem ,
z i
etných vrahóv
protiv Záboju
vyrazi Záboj,
hoúeiema oima v
Ludk
zlobivo
dub protiv dubu zieti ze vsieho
Ludku
Záboj hna protiv
Ludk
nade vsie
voje.
udeí silným meem,
pete tie kóže v šít i
mi;
lesa
;
udei Záboj mlatem.
Otskoi hbitý Ludk, v devo vrazi mlat,
s
devo na
i
skoti
i
tiedesef jich otide k otcem."
voj
Líení souboje Zábojova s Ludkem patí k a k nejpravdivjším obrazm váleným památek básnických, sahajících obsahem svým do doby pedkesfanské. Jaká to síla planejživjším
stická,
jaká živost reálná, jaká ráznost heroická,
jaký kvap slavný! sotva líiti
zvlášt
tím
dá.
Ráznji
Ráznosti
došel,
že
Zábojov pipodobnil, zavil.
tak
se
konflikt
epický
veleúinné básník
Ludka heroické postav ímž uzel epický podaile
—
—
28
Ludkovi
Záboj prudce vyráží proti
oima v nj
címa
mí —
zlobivo
a
hoí-
Ludkem
i
vrahv proti Záboj o vi vyráží Záboj stojí proti Ludkovi co dub, jenž z lesa nade všecky stromy ní — i Ludk stojí proti prudkost z etných
Zábojovi co dub stovký; Záboj udeí mlatem tak
mocn
na Ludka, že mlat, jemuž hbitý
Ludk
byl odskoil, v strom vraziv jej kácí, jenž padaje
Frankv
tidcet
em kže
tak
—
porubuje
mocn
Ludk
i
v šít Zábojv,
udeí me-
že všecky jeho
peal. Je nám v skutku, jako bychom se dívali v moe mocn se dmoucí, jež vlnami co vž vysokými s jekotem pehrozným nepobyl
hnutou skálu tepe. Setkav se
Ludk
s
Zábojova mlatu úinek,
ním potýkal zbraní
odporem statným a seznav netušený vyzývá
jej
u vzteku litém
,
by
se s
stejnou.
s
„I zluti
Ludk:
Aj ty zhovadilý
hadóv
ty veliká potvoro
meem s Akoli výbuch tickou dissonancí
potýkaj se mnu."
surovosti
je, zvolil ji
Ludkovy
pece
aesthe-
básník, dílem
aby kontrastem ušlechtilý karakter Zábojv tím
vítznji vynikal tivu,
,
za nímž se
meem
dílem
aby nového nabyl mo-
Záboj
u
hnvu
v ruce na surového soupee
spravedlivém ítí.
-
—
2y
maše Zahoj meem,
„I
kus sítá vrahu otrazi; tasi
i
Ludk me,
me s
smee
po
I zapolesta sé
ranami vsie po vsie
i
Líení
kožen šít.
oba k ránám,
sob
dalšího
souboje honosí se podobnou
silou plastickou a rázností
poátek, ano
pedí
i
heroickou
,
jako jeho
ehož píinu
odvodnné
ve výše
,
líení tohoto živostí buja-~
ejší a pohybem ilejším jest
stesasta
kolem zbrocesta krviú."
rozjitenosti
hledati
soupe
obou.
Básník konflikt epický co nejmocnji zvýšiti usiluje,
tu na katastrof nepestává,
již
pro vtší
draz ješt
Vedle souboje Zábqjova
obecná obou
k veeru
voj
než
ji
zadržuje.
bitva, bez
s
Ludkem
líena jest
i
vše-
rozhodného výsledku od rána až
trvající.
„I krviú zbrocechu je
kolkol jejú
vezd v
mužie
pelutej sei.
Slunce peide poledne, i
ot poledne juž na pól
i
váleno ješe,
ni i
i
smo váleno
ni
k veeru;
tamo ustúpeno,
zd,
váleno tamo ot Slavoje."
Jako malí všecko svtlo na pední obrazu
—
a stafáži v pozadí
svého osoby sousteduje toliko osvtluje
tak
onyno v popedí
aby
,
—
30
spoe
se octly
básník matnými' toliko rysy bitvu trefn na-
i
aby
stínil,
bojv
s
Ludkem,
svtlosti
Po druhé marn pokusiv zlomiti,
dj, souboj
hlavní
její živostí
patiné rekovskou
se
Zá-
to
nepozbyl.
Ludk o vu
sílu
rozhorlí se Záboj v slova:
„Aj ty vraže,
emu
bs
v
t
!
ty nasu krev piješi? -4
Horlení Záboj ovo není výbuch slepé, neskro-
cené náruživosti, než výraz spravedlivého, chtilého
hnvu
že
,
se
Ludk
s
energií pravého
reka o mrzký a nelidský úkol zasazuje.
mu
klne.
Ale
viti
chtl,
mu
vlasti
pdu
i
hoe
vlasti
v prsou Zábojových touha po
vzmáhá
se
vítzství,
znova do rozhodného boje pohání. „I chopi Záboj svój mlat,
otskoi
Ludk
;
napeže mlat Záboj výš vz i
horu,
vrže po vraz.
Letie mlat,
rozskoí
s aít, s rozskoista Ludkova s duše tžká mláta,
za šítem I
ulee
híšn
máí.
Myšlénkou na
i
Proto
hned, jakoby kletbu svou omlu-
vytýká, že lehkovážn a
krví
ušle-
prsy.
znova
jež jej
31 mlat
i
i
i
zanese
dušu vyrazí,
p
siehóv u vojsku."
Soustediv básník v obrazu tomto váleném, vznešeností slavném, všecku ráznost, živost a bujnost, dovršil
dje
effektem nejvtším.
Jest to katastrofa, jejžto rozešuje,
dj
básník
vodujé
dstojná
dstojná
mocným proudem
,
úkolu,
velikosti
velikosti se
motiv, jimiž nesoucí,
od-
dstojná velikosti hrdinské energie Zá-
,
bojovy.
Líení zvyšuje ješt
tuto ráznost
klidem naskrze objektivným.
hrzou výjevu
unášeti,
zrakem pravého epika,
než,
básníkovým
Básník nedává se
hled v
ni
reálnosti toliko se drží.
Až dotud sahá druhá ástka zpvu básník boj protivných
klidným
,
sob živl mistrn
proud rozvinujícího se dje
mocn
v
nížto
provedl,
rozvlnil a kata-
strofu co nejráznji vyznail.
Tetí a poslední ást zpvu v nížto katastrofa vítzoslavn ku konci se chýlí, poíná se ,
výsledkem,
s
nímž se
smr Ludkova u obou voj
byla setkala. Strach vrahóm vyráží z hrdl skeky, radost i
vzevzn
z
ust vojnóv
zajiski z radostnu zrak.
Aj bratie bozi
ny vícestviom daiclni.
Zábojevých
— Rozstúpi ze
vsch
s
32
—
vás jeden hluk v právo
údolí
smo
v levo.
i
svete kon,
koni ehci vesken ten les!"
Provedení kontrastného výsledku smrti
kovy u voj obou je ryze
vdce
spativše mrtvolu
jevným vou,
zní z úst
Lud-
epické. Kdežto Frankové,
svého
,
hlasem stracho-
vojínv Zábojových rados Jenom Záboj jeví
jiskí z jich zrak.
plesající a
u všeobecném vítzného jásání proudu slavný klid
S dojímavou skromností udav pozadí stav, vítzství bohm pisu-
mysli, reka hodný. tenství své
zuje a povinnosti své co
Zbožnost
ušlechtilá,
vdce pední
dostává.
skromnost rozmilá a klid
mysli vznešený iní karakter jeho vedle heroické ráznosti a síly obrovské
svrchovan plným, svr-
chovan krásným. Slavoj
napomíná bratra Záboje, aby u vrahy boiti
ne-
upoustl. „Záboji brate, ty udatý* lve,
neupúšej
Zdá
se
prudkému
,
búi
u vrahy!"
jakoby básník Slavojovi v
klada
,
ústa, jakési
slova
tato
nedsled-
nosti u líení karakteru Slavojova se byl dopustil.
Nicmén
podal jimi pravdivý
povahy.
Nebo
teba,
i
vida Slavoj
,
rys
prudké jeho
jak veliká
je
po-
hned na vrahy strachem trnoucí udeiti,
— nemohl
—
33
prudkost povahy rozkazu Zábojova
se pro
dokati, než sám jemu pední jeho úlohu ukazuje.
Mimo
básník
dostál
to
slovy
Slavojovými
zvlášt úloze své epické.
Cht iti,
poslední
totižto ukázati,
vítzství
nieho
sledovati
iní
to
než Franky proná-
nezbývá,
již
ddin eských
a ze všech
vytisknouti,
trefn slovy Slavojovými.
ZAboj prchající
moment djstva ádn vyznaže Cechm k svrchovanému
i
hned poráží udšený voj
Franky
z
eských ddin
s
Ludkv,
a vytiskuje
prudkostí úsilnou.
„Ajta otvrže Záboj šít, i
v ruce mlatem,
tako
v
i
pie
v druhej
i
I
by úpti vrahóm,
i
by ustúpati vrahóm
Tas
je hnáše z bojiše,
strach z hrdl jich vyráže
ehce vešken Vz horu na kon,
koni
s
meem,
proráže dráhy u vrazcb.
skeky;
les.
koni za vrahy prese vsie vlasti
Ruí
koni neste v patách za nimi nasu krutos!
ruie kon,
I
vzskoichu
i
skok na skok po vrazch
hluci vz
s
hnachu,
ránu na ránu sopticlm krutú krutos. I
míjechu rovn,
i
bory
i
lesy v právo
vsie ubíhá
v zad."
i
v l«vo
-
—
34
Vítzoslavný chvat a kvap je mistrn proveden,
vadž
emuž básník
duchých byl
pi tom prostedk docela jednoAle práv tmito jeví se
použil.
v plné
genius jeho
vtšího effektu
Nemohl
velebnosti.
nmž
i
eši, pronásledujíce vrahy, piženou
beh
penáší,
ist
napodobení
nevyrovnané prostností antickou, byl na druhý
zajisté
než jakého líením
dosíci,
objektivným byl došel, na
co známé své
pon-
více diviti musíme,
tím
se
se
cizích
své,
založil.
k ece,
jež je
Frank
však
množství uchvacuje.
„Huie
divá eka,
vlna za vlnu
huechu
s
vale;
vsi voji,
Bkok na skok vsie
s
prudkost a ráznost pronásledu-
Cech pírodným
jících
div huící ekou,
výjevem soubžným, jejíž
síly, jíž
sebe podailejším popisem nikdy vyznaiti
i
nebyl.
s to
Mimo
to
vetkal v
soubžný výjev nžnými
barvami názor národní, dle stech *)
to-
vlna za vlnou se
Sonbžností dodal líení zvláštní
valí.
by
cuzích,
penesechu své zvsty*) na druhý beh."
i
Básník líí
tižto
bnácú eku.
hnáše pes
Vody uchvátichu mnostvie
i
slastech
Zvst, známý.
lidu
nhož píroda
ve
stra-
velého bére podílu a mile
35
mu propjuje. Dojímavé zajisté jest vidti, eská eka Cechy co rodáky své na druhý beh penáší, Franky však u vlnách uchvacuje.
se
jak
Dostávše
Cechové na druhý
se
beh eky, ženou
se
i
dále po vlastech za prchajícími Franky, všady je hubíce. „I po krajinách
vezd v ší i v ší svoje kiedl dlúz,
rozep
lutý ostiež
bystro léta za ptactvem
:
s
Záhojevi voji rozehnachu
v ší,
vezd po vlastech hnachu luto po vrazch, vezd srážechu je i stúpachu koni. Nocú pod lunu za nimi
luto,
dnem pod sluncem za nimi i
opty temnu
i
po noci šedým jutrem."
Pustiv
básník plným proudem burácející
se
pírody v bujné horování, Dva dny a dne
piženou
„Huie
dv
se
i
tu jím se dále nese.
noci trvalo stíhání
lité
a kruté. Tetího
Frankové k ece druhé.
divá
eka,
vlna za vlnu
s
hucechu vsi
voji,
vale
skok na skok vsie
;
s
hnáše
Vody uchvátichu mnostvie i
luto
nocú,
pes
bucú
eku.
cuzích,
penesechu své zvsty na druhý beh."
Z druhého behu vidti Zahoj voj pohání, by
konen
jest
upustiti
pomezí eské, k
mohl od
„Tamo k šedým horám, tamo dobní naše pomsta!"
nmuž
stíhání krutého.
— V ryku
36
—
tak strašném a divém dotýká se u-
strašeného našeho srdce lidský hlas
nevýslovnou.
Byli-li
Zábojv mocí
potud jeho ne-
jsme až
zlomnou vli, jeho jasný vhlas, jeho heroickou ráznost obdivovali, lne nyní
hnutá mysl naše
kvapem k
nmu
upímností vroucí, nebo
s
povi-
díme, že jeho lidskost sama již touží upustiti od
skutk
hrozných,
vyšší ideou,
blahem
vlasti ká-
zaných.
Pohnutí toto
rozharuje
i
Slavoje v etnické
rozilení.
Sám
dojat jsa smilováním Zábojovým,
rozncuje
toto
prudkostí
milosrdenství, jež jej
aby neškodný
prositi,
povahy své v božské
pobádá již
Záboje dojímav
hlúek vrahóv
dále ne-
stihal.
„Aj Záboji brate!
nám
juž
nedaleko hory,
a juž hlúcek vrahóv, i
Slavoj
vrátil.
žalostivo prosie."
ti
pravého milosrdenství
to
kvapností
zvláštní
dává,
,
jak
kterýmiž
a
výmluvností
jest,
píiny
se
vyhle-
by Záboje od úmyslu jeho od-
Ukazuje mu, že nepítel bez toho neda-
leko hranic
eských
již jest,
že ohromná jeho
na nepatrný a neškodný hlúek
síla
se stenila a že
tento žalostivo o milost prosí. Záboj
Slavojovy
prosby neoslyšel.
Již velí, by se ví-
— tzné
voje
—
na dva pluky rozstoupily,
vrah v
zbytky
brátily a
37
nazpt
krajinami
se o-
zemi pozstalých vyhubily.
„Vratno krajinúl tudy
jáz tudy, vyhubit vsie králevo.
ty,
búí pes vlasti, vojsky búie pes vlasti,
Vietr
v právo
i
v
vezd
levo,
šírú silu vojsky,
v radostném hluc."
Obrazem
konen
jest
tímto bujn horujícím dstojn udj zpvu. Básník ale na nm ne-
pestává, než
ností
s
divé horování,
u
nmž
mocnjším a mocnjším valem nesla,
vd-
pravou lidskostí a zbožnou
vždy
se katastrofa
až
ku konci byla
smiuje.
Oba vdcové, vyhubivše v zemi pozstalé vrahv zbytky a u vrchu, odkudž na jivše,
Ludka vítzn
byli udeili,
spchají mrtvol padlých vojín pohrbit a
se spo-
bohm
za
ví-
tzství obtovat.
„Aj brate,
aj
šerý vrch
bozi ny tamo vícestviem daili!
Tamo
*) '*)
Vele,
i
vele *) duš
tká srao tamo po devech **),
mnoho.
HanuŠ
vykládá
(Dva, zlatovlasá bobyn
hanských Slovanv. dovn; „Oblaka
Str.
4)
toto
místo
boulivá, chmury pedstavovávali
po-
náslesi
staí
nejrznjšími obrazy a mezi nimi hojn obrazem strom, ba nebe oblakové samo
stromem velikánským
,
zdálo se jím býti rozprosteným
na kterém
sídlili
i
bohové
i
duše
— jich bojie
s
ptactvo
jedno sovy neboja
i
s
—
38
zv,
plachý
*).
Tamo k vrchu pohebat
mrch,
pokrm bohovóm,
i
dat
i
tamo bohóm spásám dat mnostvie obtí,
a jim hlásat milých slov, i
jim oružie pobitých vrahóv
nkteré, jak se toho dotýká.
Nebo
t.
oblakm šely." *)
po devech
i
prosteden
stromech zem-
ozvna víry v strom, ba i v háje neponvadž se skuten myslilo, že k nkdy v podob ptaí, vtrem se vzná-
v oblaka, duše,
Kralodvorský rukopis
lítání duší
ských jsou pouhá beské
i
!"
Neboja s, nebojí
se.
2.
estmír a Vlaslav*).
(V rukp.
Bouí-li v
:
O
vícestvie
Záboj
i
pvodní
co divá bystice
básnictví
nad Vlaslavem.)
mocí
síla
národního
neukrotitclnou,
vítzným valem vše v divoký svj proud strhujíc, žene se v estmíru proudem skroceným již eištm. Nedá se upíti, že zpv o Záboji rázností a živostí dje, rozmanitostí a dsledností motiv zpv o estmíru pevyšuje; nicmén vyniká tento nad onen
i
epickým klidem
i
rozsá-
hlejší objektivností.
*)
Pvec opvuje Vlastislavem tato vati.
že
Šastný" boj knížete Pražského Neklaná
Luckým,
asi ok.
r.
830 sbhlý.
na historickém základ osnována
jest,
s
Ze událost
nelze pochybo-
Skládání nese tak patrné stopy pohanstva na sob,
nezáporn
o jeho
pvodu pohanském svdí.
podobá se naskrze volnému rozmru
voje,
Žábo je
Rozmr a Sla-
jen že se co do plynnosti a lahodnosti jemu ne-
vyrovná a versi ptistopovými bobatjší jest
— Rozdíl
Básník zlem
zraí
tento
estmíra jako
citu,
uvádí nás
40
se již
Záboje
pímo k epickému
„Nekla káže
na zaátku zpvu.
nedorazí na mysl naši kou-
básník
to
—
vstáti
byl uinil, než
zdroji.
k vojn,
káže kniežeciemi slovy
proti Vlaslavu.
Vstachu voje, vstachu k vojn, vstachu na kniežecie slova proti Vlaslavu.
Holedbáše*) se Vlaslav
knz
nad Neklaném, nad slavným
me
púšfáše i
i
ohe
vícestviem
knzem
v krajiny Neklaniny,
hlásáše nad hrabivými
mei
svojich vojínóv
pohannie Neklánu."
Beze všech oklik a beze všeho básník
s
Neklanovu
epickou
objektivností
výpravu
úkor
mu in? Co vdce
proti Vlaslavovi, jenž,
krajiny jeho staví kníže
toliko
meem
Nekla
i
strojení uvádí
ohnm
pustošil.
vojsku svému v elo chrabrého
a v boji zkušeného estmíra. „V boj, Cstmíe, vedi mé sbory! Hadliv
**)
ny pozýva nadutý Vlaslav."
estmír nevyniká jenom rekovností a vhlasem, knížeti
mu, že *)
**)
než
i
svému, jej
láskou vlasteneckou a vrností ku jíž se tento dovolává,
nadutý Vlaslav byl pohanil.
Holedbáše s, chlubil
Hadliv, potupn.
se.
spoinínaje
— vlasti
—
41
estmír vzradovav se, že mu píležitost dána, lásku k a vrnos ku knížeti osvditi, kvapem se ozbrojuje a
ozbroziv se bohy prosí, by jeho zbrani požehnali. „I vsta
radostn i
sn
se
Cmír
vzradova s,
i
sn *)
svój
šítem
šít
mlat
i
i
rn
dvú zub,
nepronikavý helm;
pode vsie drva vložie obti bohóm."
Popis ozbrojení se estmírova honosí se do-
Básník vyznauje každou
konalostí Homérskou.
jednotlivou
zbra
klassickou.
Pozornost naši zvlášt poutá etnický
s
opravdov
naivností
staro-
význam posledního verše. Sotva že estmír mohutné své paže mlatem, mužný svj bok štítem a vhlasnou svou hlavu helmem byl ozbrojil, již vkládá pod všecky stromy obti bohm, by jeho výprav požehnali. Ká to povahy hrdinské Zbožnou estmírovou dvrou
ušlechtilá stránka
!
pojistil zajisté
básník hrdinovi svému úastenství úplné. Ozbrojiv se a obti vykonav šikuje estmír voje své, a sešikovav je táhne k pahrbu v slunce a pak po celý den
i
ele vojska
již
ped východem
po západu slunce.
„Buj no zvoláše Cmír na voje,
v skoe voje v ady tažechu
ped
sluncem záhe,
i
tažechu
pes
ves*) den
tamo k pachrbu" *)
idú.
I
Sn, sal.
**) Ves,
i
po slunci
**).
váecek, celý.
***) Pachrb, pahrb.
Bujnosti,
živ
nížto
s
42 -
estmír
voje své svolává,
zraí hrdinské sebevédoiuí, zvlášt po-
se
vzbuzené myslí zbožnou.
Kvapný spch voj v ady jdoucích výmluvn k vdcovi, tak i o jich svdí jak o jich touze vlastenecké, vzpupnos Vlaslavovu pokárati. Až potud sahá prvá ás zpvu, v nížto básník dvody a základy dje zcela jednoduše a
dve
strun
V
byl položil.
druhé
nevyznauje hned živl proboj se v ní líiti má, by se katasvrchovan dojímavou, než uvádí
ásti
tivných, jichžto
jím
strofa
stala
díve zajímavou episodu o vítzném boji estmírov s odpadlým Kruvojem, jenž co spojenec Vlaslavv ddiny eské ohném i meem pustošil,
eskému
lidu
míra
i
s
zboží pobral
dcerou
zajal.
Pišed estmír slunce, vidí váleti
stivých
hlas.
zlobí se proti
„Ajta i
*)
s
vojem
dým
se
po
svým k ddinách a
pahrbu po západu slyší stenání žalo-
Maje Vlaslava za pvodce tchto
nmu.
s
vale
dým
po ddinách,
po ddinách stenánie žalostivých hlasóv.
Kto sežže i
a vojevodu jeho Voj-
*)
ddiny ?
kto rozplaka vaše hlasy?
Sežže, sežehl,
spálil.
strastí
za
—
-
43
kto? Vlaslav? Poslednie budi jeho vrastvo
Pomstu
i
pahubu
I
*)
na
voji moji
ne.sú."
Motiv dje episodou provedeného je barvami živými vyznaen. Hrozné
zajisté
estmírovi bylo
dým po ddi-
vidti za veerního šera váleti se
nách drahých a
bratr
hlasy
tichem veerním žalostivé
slyšeti
pohoelých
Nicmén nebouí hned v vedlivá
pvodci
proti
tolika
milostný hlas útrpnosti
S milostnou všímavostí a táže se ubohých,
kdo
a
vydrancovaných
!
prsou jeho zloba sprabídy a
strasti,
než
v nich se díve ozývá. s
úastenstvím vroucím
se byl odvážil jich
ddiny
sežíci a hlasy jich rozplakati.
Pak a lupii, ale
reka
teprv rozehívá se proti krutému palii
za
nhož
Vlaslava
má, prudkým
sice,
hodným hnvem, hroze mu pomstou
a
záhubou. Ubožatka, jimžto nelidské krutosti bylo, zpozorovavše, že
Kruvojovy zakusiti
estmír Vlaslava za pvodce
jich
hoe
má, žalují mu, že odpadlík Kruvoj jich ddiny byl pustošil a poplenil a vojevodu jim zajal.
„Otvecechu vojevod Cstmíru: Kruvoj, Kruvoj škaredý otehnáse stáda, i
sdieše •*)
hoe v ddinách ohnm
*)
Vrastvo, nepátelství.
*'*)
Sdieáe, udéial, uinil.
i
meem.
— Vaie, i
zaje
e
plzno
**)
*)
—
44
pote jeho zloba
bieše,
krutá,
vojevodu nám."
Žaloba je rázu opravdov epického. Nesetkáš se v ní s výlevem žalostných cit, zloiny Kruvoj ovými
povzbuzených, než
s
tmito samými a
tmi, ježto srdce eského zvlášt bolestn Jsouce orby zvlášt milovní a vojese dotýkají. vodovi svému zvlášt oddáni, žalují estmírovi to jen s
pede
vším,
že jim
Kruvoj
úrodu zmail a vojevodu estmír velemocn
stáda
byl odehnal,
zajal.
rozpáliv neslýchanou krutostí a
se
nevrou Kruvojovou, káže vojínm, by druhý den záhy po hotov byli. „I zazli sš Cstmír
na Kruvoj,
s
mu rozeve
z jutra záhe rozpálímy
krutos vsiu
z široká
prs
zloba
po vsch po údech. Vojíni!
— vece —
pohovte zemdleným údóm
I zloba
estmírova
je
!"
ist
epicky vylíena.
se
v mysl estmírovu, by
rozjitení psychologicky
rozebíral, než líí je co
Básník nepohružuje
pravý epik zevnjším, v oi bijícím úinkem, jejž náhlá zloba
prsoma
jevila.
*) Plzno, užitecno.
**) Zaje, zajal.
i
údy estmírovými
byla
-
45
—
Prudkost a náhlos zloby není zde povaze
estmírov na
úmysln na
ji
aby se objektivným
dílem
staví,
mu hlavn
a o to
Básník
ujmu.
objevil, dílem,
aby práv
šlo,
vrnost, na nížto djstvo celého
odiv
jí
estmírovu
zpvu
osnováno
jest, u vznešenosti plné ukázal.
Nebudeme
se
zloby estmírovy
jakého klamu byl.
prudkosti
zajisté diviti,
žalobou
náhlosti
ech
najednou vytržen
Maje jenom Vlaslava za schopného,
ukrutenství
páchati,
slyší
lidských
tchto skutk
tolik
k úžasu svému,
Kruvoj, jenžto Neklanoví vrnost byl
s
a
vezmeme-li v úvahu, z
slíbil,
že ne-
se byl dopustil, spojiv se
Vlaslavem. Nelidské by musilo býti srdce, jehožby neslý-
chaná podlost Kruv oj ova horoucí zlobou neuchvátila.
ím
prudeji
a
náhleji
proti
vrorušii
Kruvojovi estmír zlobou se sápe, tím skvleji a
vznešenji objevuje se vrnost jeho ku knížeti Neklanovi. Druhý den
asn
ráno táhnou voje estmírovy proti
Kruvojovi horami, planouce žádostí
jej stepati.
„Stoja*) hory v právo, stoja
na
•) Stoja,
stojí.
hory v levo,
jich vrcholí
na vysokej
— zírá jasné
Horami
—
46
slunéko.
zd
otsud,
Lorami tam odtud tahu voje, bitvu v
U
sob
nesu."
zpvm
skoku, jenž epickým
ponvadž v
nich
objektivnost
pásmo, popisuje básník krajinu,
vadou
není,
sama pední jest jíž voje estmí-
rovy táhnou.
Neudává spsobem novovkých romanopisc nepatrných malicherností, než spomíná všech
epik vbec
starších
zvlášt
Kralodvorského
ráz
její
Ukazuje
totiž,
nebesm
pnou, a jak slunko
spsobem
epik
a
rukopisu
toliko
jak se hory v právo
práv
i
hlavní.
v levo k
vyplující vr-
choly jich pozlacuje.
Pi dost
tom neopominul básník i planoucí žávojín Kruvoje pokárati živ naznaiti. iní
jedním toliko rysem,
to
ale
rysem mistrovským,
konkrétností svrchovaným.
Na
každého vojína vidti
že vnitro jeho bitva
již
oblieji jednoho
pobuuje. Již se objevuje
v
jest,
nmž
Vojmír
s
vojm
dcerou
ze zdáli na skále hrad
uvznn
k toku, spomínaje jim všecky „Aj,
jest.
krutosti Kruvojovy.
tamo k hradu, k hradu na
tamo, kde Kruvoj jež zaje v
hust
vzí Vojmír lese,
i
skále,
jeho
tamo pod Sedu
Kruvojv,
estmír rozncuje j$
lep dce, skalú,
— i
pohan Nekla knz. obce *)
Kruvoj Neklánu
obak
**)
hlasem tiem
k vyšnu
Aj, vz horu aj,
i
k hradu
—
47
vieru
podáše
i
vrnu ruka
ruku tá uvádieše biedu na lud
***)
hradu,
voji tecte!"
estmír nerozpaluje voj k útoku spsobem nežli mrzkými a podlými skutky Kruvoj ovými, zvláštní draz klada na odpadlství, ponvadž vrnost srdci eskému vcí jest nej-
pemtným
,
svtjší. Po
slovech
vrorušici,
ten
estmírových hrnou
k hradu,
s
se voji, rozjiteni proti
úžasnou udatností a
mužn
„I zamiesichu f)
s
hrnuchu
s
brání.
voji
k hradu
po slovech udatna stmíra jako ledovití mraci.
Pokrychu
s
pední šít na
zadní zapierachu
pie
s
Sít,
na kopie
i
v drva v
i
výš nad vršinu lesa drnkachu
bsnichuff)
zasazená za drva;
protiv
meem
z
mei
jich v hrad,
hrada tesajúciem.
Rváše na hrad Kruvoj vániem býka, *)
**)
***)
sta-
vzdorujíce posádce, ježto se pod srdnatým velením Kru-
vojovým na hrad
i
obléhajíce jej
Obce, slíbil. Obak (obá), pedce.
K
vyšnu hradu, k vysokému hradu.
f) Zamiesichu
s,
zaniísili se,
ff) Bsnichu, vztekali
se.
nepoádek
ztropili,
— váše i
me
48
—
chrabrost v svoje ludi,
jeho padáše v Pražany.
Jako drvo
se skály a po horách
tako ke hradu
V
s
epické
s
právem za vzor
takou výteností, že
prohlásiti a
Homérovým smle po boku
Pi jaká
vší
silných
dubóv
soustedny jsou všecky
tomto
obrazu
pednosti
mnoho
shlue Neklanových vojnóv."
pravdivosti,
jej
vším
obdobným obrazm
postaviti
strunosti
to bujnost, živost a ráznost!
mžeme. a prostnosti
Celým obrazem
bouí píroda sama hrzou svou vznešenou!
Tu tam
se hrnou voji
ve
Kruvoj
k hradu jako
vaním býka
,
le dovití
tu se
mraci,
ženou vojí-
nové na hrad jako drva, jež kácejíce se stovké
duby po horách
drkolí.
na hrad ze zad udeiti a hradbu z pedu zárove peskoiti. Po nesmírném namáhání a po krutém boji podaí se konen vojm pes zdi téci a posádku v hrad g;.
estmír
velí
zachvátiti.
„Vele
*)
Cstmír z zad udeiti na hrad,
peda peskoiti
vele z
Ajta, drva vysokorostlá
hradbu.
v hustot pod skalú
piklonichu k pevnej hradb, po drvch by Aj,
pod nimi
si **)
týkachu
s z
válely klády nad hlavami vojem.
peda
***)
postaví
*) Vele, velel.
**) Si,
s
silných
muž k muž,
druh druha Širokýma plecema.
ti.
***) Týkachu, týkali, dosahovali.
—
—
49
Drva vložichu na rám,
pie
v délie spevnichu lížemi
i
i
pod stavícím sebe dle devce.
I
vzskoichu muži na
sie drva,
rozložichu kopie po ramenu,
spchu žeini. Vzskoi ad tetiech na
vteré,
tvrtých na tetie i
pátých až k vrchu ku hradovu,
s
kad hoechu mee,
s
kad sipchu stely,
s
kad
s
útichu búiecie klády.
Aj, pnul Pražan urno
Druhý prvým. se
nám
našimi
tento
*)
prese zdi tee,
tvrd hrad.
zachvátí vsiu sílu v
válený
obraz
nezstává za
Je tak pravdivými barvami vyveden, že zdá,
jakoby
se obléhání
dalo.
Pi
bující
vší
hradu
ped a
živosti
zraky
ráznosti
opanoval básník látku tak úpln, že se drnkotem
me
a sykotem stel epické rozvahy nebyl vzdal.
S klidnou myslí hledí v hrzu války, nejsa pohnut;
dotknut ani
od jeho
vdomí
jí
ani
odráží se
reálnost co od zrcadla nepohnutého.
Dobyv hradu
daruje
estmír Vojmíra svobodou,
písnou popravu nad Kruvojem
,
vracuje lidu
drží
kois v hrad
nasnošenou a propouští dceru Vojmírovu. Vojmír pak na tom
samém míst,
té
samy hodiny
tovati chce. *)
Vino, prudce, ohniv.
bohm
za své osvobození
ob-
& —
—
50
„Vstup, Vojmíe vstup s mil svá dceru, pokro z vže ven vz rané blaho tamo na skálu Na skále uzieš krváceti Kruvoj pod sekeru mestnú !
Vznide Vojmír v blahodjné
!
*)
jutro,
vznide se svú dceru lepotvornú, i
ze
I
posla Cstmír koist vratno
s
kois
krváceti vrah svój Kruvoj.
I chtieše
vracie
s
Vojmír
ob
**)
*
ludem,
dva.
lepá
bohóm
vzdáti
v siemže miest, v siemže kroc
estmír objevuje
slunce." ***)
zde pravým lidumilem,
se
spravedlivým soudcem a nezištným
vahou
tak
ethicky
ušlechtilou
vdcem.
motivována
Pojest
písná a hrzyplná Nemesis, jež podlého a mrzkého Kruvoj e šlechetnou rukou estmírovou byla uchvátila.
Až potud sník v
hlavní
epikovi
vbec
sahá
dj volno,
jenž vše v horoucí dosti
obšírnou
vyerpatelnou voj ovi
episoda o Kruvoj o vi již bá7
byl vetkal.
bh cit
rozvleci,
každému
Je-li
události oproti lyrikovi,
vnšnos
sousteduje, u
jelikož objektivnost ne-
plností bují
:
je
i
o KruVšak na-
episoda
vbec dostaten odvodnna.
*) Mestný, mstivý.
**) Vratno, zpt.
***)
V
siemže
práv as.
kroc
slunce
v tomto kroku slunce
t.
j.
v ten
—
—
51
bývá ješt zvláštního významu
tím, že
v hlavní dj pede vším za
tou
vetkal,
píinou
Ukoniv
básník
k líení dje
mysl Vojmírovu.
utšenou episodu navracuje
hlavního.
estmír zdržuje Vojmíra, jenž sek jeho v obti obmýšlené,
bohm, vli
jich,
ukazuje mu,
ponvadž Vlaslava
bylo, za jiné
voji byl pidal,
že jenom, prodlev v služba
Nebo mu ne-
stepati chtjí, splní.
A
by o poledni k vrchu nedorazil.
možné
U
vrnost estmírovu ku
knížeti Neklanoví a zbožnou
jinak
byl
aby zastávala místo jeho motivování.
svtlosti jasné vyobrazuje
se
básník
ji
pak by
doby obmýšlenou válenou les tam pro-
vésti a vítzství obdržeti.
„Vz horu, Vojmíe
!
vece
mu
Cstmír,
naši kroci chvátajú vícezi
nad Vlaslavem! Prodli v služb bohóm; chtjú
bozi
Kehdy
stepati Vlaslav.
slunce
dokroí poledne,
jesf
nám
kd
vícestvie hlas vojsk našich vzhlásá.
Vet*)
ti
dokroiti na
zbran vraha
sie miesto,
tvého, pojdi!"
Ethický konflikt, jímžto básník druhou
zpvu
svého
ás
zapoíná, dává nám nahlédnouti u
velikost karakteru estmírova.
estmír
jest
dina svrchovaný v nejširším slova smyslu.
hr-
Neumí
jenom nepátelské shluky mohutným svým mlatem
*)
Vet, hle.
-
52
-
než umí i vítzit v zápasu duševnem svým vhlasem. Tak i zde. Z jedné strany velí
rozrážet,
mu
povinnost
súastniti
obti Voj mírový za
se
mu káže nemenší povinnost, ješt o poledni k vrchu do-
vítzství nad Kruvojem, z druhé strany
Vhlas jeho vybavuje
raziti.
vším
vojskem hnouti.
jest
sml dvodu Aby jej
se
jej
Dokazuje Vojmírovi,
povinností.
tohoto v
z tohoto sporu
že
mu pede
Básník nemohl a ne-
pesné form zejmou
dokonalost jeho
logické uvésti. stala,
uvádíme
zde v pesnosti logické.
Povinnost
Vojmíe,
tvá,
jest jednati co
bohové chtjí;
bohové chtjí, aby Vlaslav stepán byl
mže
Vlaslav
jen stepán býti, když
o poledni
k vrchu
k vrchu dorazíme;
o poledni dorazíme,
v služb
bohm
když
prodlíš;
povinnost tvá jest v služb
bohm
prodlíti.
estmír na dvodu rozumovém nepestává.
Dobe vda,
že
srdce lidské na rozhodných
nech vtšího podílu
city bére,
Znaje
prudkost
i-
rozum hlou-
Vojmírov i pomstu spsobem podailým.
bavý, rozncuje v srdci Vlaslavovi a to
nežli
proti
a náhlosf náruživostí, vrhá
—
—
v srdce Vojmírovo,
toliko jiskru
menem
53
s
„Vzradova vzvola
s
z
mocna
i
vztas
ež
Ká
*)
Vojmír vele
i
hned
pla-
s
hluným,
nepálí
tako,
drva síra lesa:
svému slz,
bozi,
ob
v dnešniem slunci!"
ká
Voj míra,
Básník
to objektivnost!
nám
i
jeho
radostí,
v
nížto
než ukazuje
slabost lidskou, jevící se se jeho
bohóm
hrdla volá
to pravdivost,
neidealisuje
vele,
skály hlasem v lese
Nezjate (s),
kvapnou
pomsta kochá, však jenom na okamžik.
hned na
Vojmír, jakoby se zpamatoval,
hnvu
aby od svého
prosí,
jež
zahoí.
upustili, že
Prosba je
své nedostává.
takou
s
vznešeností pronesena, že se zdá,
dívjší
vroucností
poklesek
to
bohy
povinnosti rázností
a
jakoby básník
Vojmírv smíil
a
vyrovnal.
estmír sám
mní ponkud
dojat
Nemoha vykati,
brav sám
ku
nící,
že
pak
až by
k vrchu
pipravil, jinakby se rychle
zbožností Vojmírovou tak
napí <:d :
Vojmír na míst k obti vše
o poledni nedorazil,
skále, 8 cesty,
s
vroucí,
úmysl svj.
odebral
po níž a na
mu
vyzývá
jej,
by
táhnouti jest, v dou-
vrchu jejím
ob
zapálil,
vojskem svým za ti hodiny tam doraziv pí-
tomen bude obti za vítzství v zadech, za vítzství v pedu.
*)
Ež, že.
— ob
„Dlužná
—
54
bohóm, vece estmír,
a nynie náin na vrahy pospti.
Nynie vsedni ty na ruie kon, prolétni lesy jeleniem
skokem
tamo v dúbravu.
Tam
bohóm zmilená, vrs obtuj bohóm, bohóm svým spásám, na
cesty skála
s
jeje *)
za vícestvie v zadech, za vícestvie v pede.
Neže stiipíš
s
poznaje, že slunce
pokroí na
a neže slunce postúpí vterým i
krokem
krokem tetiem nad vršiny
dojdu i
i
voje tamo
pokoí I
tvrdosti nebes **),
tamo na miesto;
s
ob
kde
,
lesné,
povje v slúpech dýmu,
tvoje
vsie vojska tudy jdúce."
zde je neoekávaný pevrat v mysli
mírov svrchovan
svrchovan
pravdivý,
estreálný.
*) Jeje, její.
**)
Na
tvrdosti nebes
znamená
echm,
bylo pohanským
lendá slovanský,
str.
8)
hlavn oblakové nebe;
tu
t.
jak
c.
vykládá,
slovo nebe
Nebe
na blankytu.
Hanuš to,
(Bájeslovný kaco
nyní
naznaovalo
nám
již
je
samo
sebou toliko oblohu nebeskou, která neviditelné a svtlé
i
jich nebe
lým rájem nebeská,
ráj kryla.
stála
Mezi nebem oblakovým a svt-
uprosted jako
moden i
blankyt,
hradba která
sklem býti zdála, proež se
i
kráte
sklenné hoe
vrchu.
mluví
o
nebi
co
o
modros kišálem i
jakási
se jim
v povstech našich mnolio-
i sklenném
— Odolal-li výše žádosti
—
55
Vojmírov svým vhlasem,
podléhá nyní citm, jež v prsou jeho vroucnost modlitby Vojmírovy
rozešuje
spor
byla
povzbudila,
mocnji na srdce naše
velikostí
i
rozumu
ruím
Vojmír spchá na
od pastuchy za svého
ob již bohm
koni do doubravy na skálu po-
plápolala,
kon
pitáhlo
bohm
jalvku,
uzdou byl koupil.
A když
ob,
i
s
obtuje
estmírovo a vroucn
vojsko
koilo. „I
vsde Vojmír na
rucie
prolete lesy jeleniem
kon,
skokem
tamo v dúbravu na dráhu k skále na vrs skály
zanieti *)
ob
bohóm svým spásám za vícestvie v zadech, za vícestvie v pede.
Jim obtova kravicu bujnú, srs rvená po niej s lsknieše
;
jalóvku siu **) kúpi ot pastuchy
v úvale tam, u vysokej tráv, dada za niu Plápoláše i
*)
záro-
vyhovti.
svátnou, zapaluje na jejím vrchu již
etlúckou,
ím dokonaleji
doráží,
se bylo básníkovi podailo, srdci
ve
vítzn
Cist lidská stránka
povinností.
povahy hrdinské, posvcená tím
a
blíží
s
kó
i
voji
uzdu.
k úvalu,
Zanieti, zanítil, zapálil.
**) Siu, tu.
s
ob
se
—
—
56
horu v dúbravu
z úvala vz
ozvueni hlukem,
voji,
jdu po jednom oružie nesúce.
Prokní i
V vnec
slávu hlásáše,
uvil
básník tolik kras u
v skutku nevíme,
spanilý, že
zdali
divili,
bohóm
zezvue nemeškáse."
tomto
obrazu
díve
se
jda kol obti,
*)
zacházeje
emu
živým barvám
milostnému jich zápachu aneb
bychom
kvt,
umleckému
zdali
jich
sestavení.
Ký jež
Ká
vznešen vroucí chvat Vojmírv, doKato zbožná jeho srdenost,
to
své povinnosti!
státi
za to
i
uzdou pastuchovi dává!
s
vítzná slavnost vojska k
se blížícího
Mimo b
kon
žertvu
!
to
Ká
to jich
plápolající
obti
pokora pi obti samé
!
provedl básník jarolepý tento obraz
epickou pravdivostí a prostotou. Jak opravdov
epicky je proveden popis jalvky!
krásn vyjímá
se
v živém obrazu
Jak epicky
pvabná
o pastuchovi, jenž v úvalu u vysoké
tráv jalvku
pase!
Jak živ a pravdiv vylíena
v nížto
se
pi obti
vojsko estmírovo
Vykonavše pobožnost svou táhnou voje Vojmír jim v ele. Vlaslav
*)
s
O
ptkráte vtší
Prokní, každý.
poledni silou
blíží
oekává.
se
staáže
jest pokora,
bohm koí dále,
rqvine,
estmír a na nížto je
— „I
_
57
kehdy docházeše posleda
vzskoi Vojmír na
tuné kýty I jdeše
i
il
)
vojev,
ruí komo,
svój
plece naloží šesti jezdcem za voji.
vsmi kroky
vojska
slunce
až pod polednie slunce.
Tamo na
oekáváše
rovni
je vojivný Vlaslav,
ot lesa k lesu stáše jeho síla, síla stáše
vše
ptkrát
mraen z niej psóv pemnohá
jako z lánie
Skví-li se obraz
**) Pražan,
vznikáše jeket, mnostvie."
pedešlý barvami pekrásn
rozmanitými, odráží se od tohoto obrazu paprsek
u plné nádhee a spanilosti po-
toliko jeden, ale
lední svtlosti
chované
žhoucí to paprsek svr-
a jasnosti,
reálnosti.
Veliká nepátel pesila dsí Vojmíra
dvru
u
vítzství.
estmír
jej
a budí v
tší obmýšlenou
lstí
nm
ne-
válenou
a velí vojsku, aby se kolem hory devtkrát hrnulo a takto na
oko ísla svá rozmnožilo.
„Trudno nám
váleti s
tmi
vrahy;
kyj palicu málokdy zadrží.
Tako Vojmír. Na eže Cmír vece
Vhlasno
to
v súkromí mluviti,
vhlasno
s
hotovati
Gemu elo
na
protiv skále
vsie.
vzpieci?
Liška obludí túr jarohlavý.
*)
**)
Posleda, posledek, posled.
Vše,
vtší Pražan.
— Zd
ny
*)
rue **)
-
58
vidti Vlaslavu
s
hory
dolov kolkol vrcha sieho,
—
byli, kto u pede bchu opá***) chody tako dolem hory."
by vzad
Ze Voj mír, sluha
zadech
v
tzství
ob
dvrou
kvapem mysl
dvuje,
i
to boží,
v
pec
jenž
pedu bohm
za ví-
s
plnou
byl pinesl, vtší silou nepátel tak trácí,
nežli
a v pravdivost písloví se více
v pomoc boh, zdá se nedsled-
ností býti u líení jeho karakteru.
Však není
to
žádná nedslednost, než skutená slabost povahy Voj mírový,
již básník,
než drže se
pdy
vnosti uvádí.
jenž
pi
nezabíhaje do výše ideáln,
reálné
,
Líí Voj míra
vší své zbožnosti a
u prostosrdené naico
lovka
dve
pravého,
v bohy kva-
pem nastalým nebezpeenstvím mysl trácí. Jinak ovšem estmír. Co rek pstí hlavou i
rozvahy nepozbyv, než chladn u sebe rozebrav, jakých následk neblahých by malomyslnost Voj-
kdyby
mírova, mohla,
nadje
Úmysln *)
v
prsou
ve
známost vešla,
o to usiluje,
Voj mírových
aby
Ny, nás.
Opá, opan.
míti
dvra
obnoveny
a trefn jeho malomyslnost
**) líue, rychle.
***)
vojm
vhlasem svým
a
byly.
ponkud na
—
59 že vhlasno v sou-
ukazuje mu,
dobro vykládá,
kromí o pesile nepátel mluviti, aby nebezpeí za menší pokládáno
vadž
vojm
obávání se
jenské,
sama
síla
nebylo a by na vše pipra-
však že neprozetelné a docela nevo-
veni byli,
na odiv
dávati,
pon-
sob vítzství nerozhoduje. est-
o
mír vyvrací Voj míru v
náhled velmi podaile z
jeho stanoviska.
Ponvadž iní
to
i
se o pravdivost písloví byl opel,
estmír, ukazuje, že není poteba, aby
skuten mil,
se slabší se silnjším
trnjší slaboch
písloví praví, že
kolem hory devtkrát hrne; pak
kol hory
práv v
táhnoucím
se
i
nejnepa-
lstí
Les válená
Vojmír se upokojí. se
že
pemoci mže, jak liška túra obludí.
velikána
plné svtlosti
se se
hned provádí. Vojsko vojínové po nízkém,
rozestavují.
chrastí
Slunce polední,
nad jich hlavami záíc, odráží se od
hrotu z chrastí trících, a celá hora vzplane jedním bleskem,
jakoby všecka vojskem obsazena byla.
„A
sie sdieše
I
hrnu
i
hrnu
s s
Vojmír
sdieše Cmír.
i
vojska kolkol hory, vojska devetikrát.
Tako vrahem vzmnožichu svá tako vrahóm vzmnožichu jich Rozstúpichu
by i
*)
a
by leskem
Po nižniem
s
lsknulu
po nižniem chvrastí, *)
bra
jich
naplnma
chvrastí,
ísla, strachy.
v zrac vrahóm;
hora."
po nízkém
chrastí.
—
60
živ konkrétnou rázdruhá ás zpvu. motivy epické nejsou siee tak rázné, jako v Tímto vojska hnutím,
ností Její
— s
provedeným, koní
Žábo ji,
se
svrchovanou pravdivostí
ale honosí se
a ethickou spanilostí.
V
spchá básník k
tetí ásti
strofy s takou
hímající
její
dovršení kata-
kvapností a rázností,
scény v
skutku
se
mohutn
že
podobají hro-
znému vichení, ježto z mrák, po tichém blankytu sem a tam se vynesších a pak kvapem jedním rázem co ledovíte hrady
se slivších,
mocí neukroti-
telnou bouí. estmír vyráží
zástupem
se
ty
hluk na
nepítele,
jenž, jsa obelstn, Pražany za silnjší má, a strachem jat na
vSe strany se rozutíká. Vojmír pak, udeiv na
na
pl
n
a zastoupiv
úval na východ, proti Vlaslavovi v bok se srdnat staví. „Nalit*) vyrazi Cstmír se zástupem, zástup sien **) s
b
tyie hlukóv etný;
niem ze sticnóv lesniech vyrazi Tas,
Tas osde etné Vzad! vzad! rozprnú
s
—
voje vrahóm.
Strach
ady smo
Vojmír vnoi f ) na
*) Nalit, rychle.
**) Sien, ten.
***) Vsia, všeho, f)
Vnoi,
vrazil.
n
i
jim by ze vsia***)
tamo.
chrabrú ruku,
lesa,
—
61
—
zastúpi úval na vzchod na pól,
i
v bok
s
stavi protivo Vlaslavu.
iie
Aj,
jakby hory
s
vsie drva
i
Úinek ponvadž
vániem
les
iz rivala,
horami válely
v sebe rozlámaly."
voje Vlaslavovy pojímacího,
strachu,
uzel epický roztíná a katastrofu rozho-
duje, postavil básník
vším právem v popedí, nej-
jej vyznaiv barvami. Zpedmtiv pontí strachu, velekrásn hrozný a kvapný jeho
živjšími
úinek
tím znázornil,
Jako
telné byl pipodobnil.
stínech a,
les na koist
pazoury své v
šelm
že jej
totiž tato,
svou, stelou
její
šíji
iní k zápasu dalšímu
:
zafavši,
tak
i
silou neodola-
Tas
na
íhajíc v
ni se vrhá
neschopnou
ji
na vojíny Vla-
slavovy.
isemla-li
svrchovaná živost
obrazu
líení hrozného srazu obou
další
musil je básník
voj
tohoto
zatemniti,
se zvláštní rázností provésti.
A
v skutku nemáme ani v staroklassické epice obrazu
Trneme sama sebe
ráznjšího, jako je obraz tohoto srazu. tu
nejhroznjší
zmaiti úžasným
spsob
srazu
pi
hrzou pírody, usiluje vší
zápasem
pirozenosti
jež !
Nicmén pece
jaksi po-
vaze estmírov, jehož rekovnosti, výše tak
vn než
osvdené, by lstí
rozhodnouti.
spíše
vadí
píslušelo, boj
sla-
meem
—
—
62
To asi básník sám dobe cítil. Proto se estmír na konci ješt v plné sláv rekovské objevuje a vlastní rukou Vlaslava „I i
v
vyskoí Vlaslav
sráží.
protiv Cmíru,
vyrazi Cmír proti Vlaslavu
se
lutú
ranú,
;
opt ranú
srazi Vlaslav dolov.
s
Vlaslav strašno po zemi i
v bok
Moena
v
i
sypáše
jej
Kypieše krev ze
koti,
nemožeše;
zad, vstáti
v noc rnu.
*)
silná Vlaslava,
po zelené tráv v syrá zemiu tee. Aj, a vyjde duša z
vúcej hnby,
výlet na drvo a po drvch
smo
tamo, doniž mrtev nežžen."**)
Akoli líení staropohanském
jímá nás pece
*)
nám
,
mocn
Sypáše, uspala.
cizím
„Moena
jej
se srovnává s náhledy
ist
(Dva,
praví
Str.
39)
sypáše
na názoru
osnováno
,
ráz jeho
Hanuš
pohanských Slovanv. R. K.
Vlaslavovy
smrti
:
zlatovlasá
„patrné
v noc
jest,
je,
bohyn
že
t.
v
ráj
výraz
rnu" pedobe
pohanskými o stavu duší po
Duše Vlaslavova nepišla
za-
objektivny.
smrti.
svtlý, než jen k Su-
dikám,
v mranech temných pebývajícím, tudíž „v
noc rnu."
Vta
tato starožitná je tedy
pvodnosti R. K." **) Nežžen, nesezen, nespálen.
dkazem rázným
— Po
smrti
na útk.
63
Vlaslavov dávají
— se polekané jeho voje
Pražané vracují se jásajíce
Prahy ke
s
úpchu
nabytou
znova
koistí do
svému Neklanoví.
knížeti
Ulekú
s
u Vlaslava
jsúcí,
vz horu na strá otsud,
skryto ped Cmírovým videm, ped Cmírem Vlaslavobojcem.
*)
Zevzni vícestvie k Neklánu radostnu uchu, i
zrai
Výjevem
zpv
o
s
kois Neklanovu
tímto
radostnu oku."
živ kontrastným koní
estmírovi a Vlaslavovi, druhý
to
se
dioskúr
národního básnictví eského z dob pohanských. *)
Videm, zrakem.
« H C» I
Oldich a Boleslav
3. (V rak.
[O pobitie Pojlanóv
:
i
vyh[nánie z Prahy].)
básn ped
Nemajíce celé
*).
sebou, než pouhý
nemžeme
její zlomek, poslední asi tetinu,
o po-
vaze jejího organismu epického nižádného uritého
úsudku
Pestati
pronésti.
pouhého nás
došlého
epické již samy o ností
*)
nám
konce,
sob svdí,
na rozboru pednosti
jest
jehožto
že se osnova vzor-
svrchovanou byla honosila.
Pvec Polák báse s losti
slaví
porážku Boleslava Chrabrého a vypuzení
Prahy na poátku msíce záí
z
událostí
její
s
souvká
pravdou
je,
historickou,
než
i
ze
verš, jimiž básník dosednutí Jaromíra na s
nadšenou radostí
kdyby •
mu pi
zdejší již
znám
trochaickým a
slaví,
skládání
s
býval.
r.
1004.
Že
souditi lze nejen ze srovna-
závrených
stolec knížecí
ehož by zajisté byl opominul, básn žalostný jeho osud po-
Rozmr
je desítislabiný
s
chodem
pravidelnou pestávkou na vrté slabice.
—
65
—
ele sto chlapv chrabrých a ádn* ozbrojených Výhon za doby noní s knížetem Oldichem v erný
V chvátá les
,
sesli,
kde se vládykové se svými
sbory udatnými
a kdepak všickni o vypuzení
Polák
z
již
byli
Prahy vespolek
rokují.
—s
„
s
tamo,
kam
sedm
sich vládyk s
Výhon dub tamo
vsch k
rn
les
mu
niem snahu chvátá
s
temnem noniem.
bieše
na
sto chlapóv,
jmieše v nožnách bietné
sto
meem
vsch
sto
mee,
jmieše mocná paže,
k Výhoi; v útrobách statnú Dostúpichu mýta stedem
podáchu
*),
udatnými sbory.
se vsiú chasu svojú
Sie **) chasa
v
vládyky snchu
vieru.
lesa,
kolem prav ruce,
si
tichými slovesy hovoili."
Líeni shromáždní a rokování vládyk
je
reálnou struností tak živé a plastické, že je pi-
k obdobnému líení v
rovnati lze jest s
nímž
jednomu
se
na mnoze
skladateli
Rokování
se
Žábo ji,
tak shoduje, že oba
pipsány
protáhlo až
zpvy
byly.
do svítání.
Na úsvit pak
podává Výhon vdcovství knížeti Oldichovi ve jménu všech vládyk, jich
*)
vrnos
Snchu s,
**) Sie, ta.
a poslušnost osvduje.
sešli se.
— s
„Noc
pevalíše
—
66
pes
.
pól noci,
pokroíše k jutru šedošeru. Ajta!, vece
Vyho
knz
hoj, poslyš ty veleslavný
Olde,
knze
1
Bóh
ti
bujaros da u vsie údy,
bóh
ti
da vhlasy v bujnú hlavu
—
ny vedi *) proti zlým Polanóm Po tvém slov pójdem v právo v levo, bu v ped bud v zad, u vsie potky luté. ty
Vz horu! vzmužte
chrabrost bujných srdec
Povaha Oldichova, za
vdce
ena,
motivuje, je
ale
!"
jížto Vyho volbu knížete dvma toliko rysy nazna-
tak mistrovskými,
že se
pravdy
i
hi-
Rysy tyto jsou tak prosté a nelíené a pi tom rázem reálným tak epicky živé, že se k nejlepším toho spsobu líením rovnati mohou. Podobn živ a opravdiv líena je i vrnost a oddanost, jížto se Vyho ve jménu vlády k knížeti Oldichovi zaruuje. Zajisté dojístorické dotýkají.
mavá
je
se jeho
Výhoova naivnos
a upímnost, jevící
snahou,
vdcovi
knížeti
a
srdce
celé
*
Kníže Oldich, pijav podané
mu
vdcovství,
i
hned
s
vládykami a jich sbory z erného lesa ku hradu Pražskému táhne,
•)
kde Poláci u spánku ješt pohíženi jsou.
Vedi,
ve.
— 67 — „Ajta
knz
vze
*)
prapor v
mocnu ruku:
Za mnú, za mnú chrabro na Polány, na Polány, vrahy našich zemí!
Hmuše
s
za niem
vládykami tie
s
osm vládyk,
sta pól sta vojnóv,
vojnóv peudatných, tamo
kd
b
mnostvie Polán rozvaleno ve sn. u
Zivos dramatická, jež odhodlanosti a
Oldichov patin
brosti
krásn
vynikati
dává,
chravele-
vyjímá a rozkošn dojímá vedle epi-
se
ckého klidu, jenž se po celém popisu tažení na hrad Pražský rozlévá. Ješt za Petín,
s
nou Prahu
dorážejí zástupové,
šera
nhož
Oldichem
vedeni,
se jim pokraj lesa líbezná vyhlídka
na
na veleb-
rozevírá.
kd
„Na vrs, aj,
Vltava za
stáchu pokraj lesa,
mlie v jutniem kúie v ranj páe,
vsia Praha
s
Prah
s
promodrujú
.
spaní,
vrsi,
za vrchy vzchod šedý projasuje."
Ký
to
velkolepý a
svžích a spanilých se vine Vltava,
!
pvabný
V popedí
kouíc
se
obrázek barev
tichá Praha, jížto
v ranní páe; v pozadí
ped výVýmluvn svdí mysli, s jakou pvec
promodrující se vrchy, jichžto vrcholy
chodem slunce
se
projasují.
spanilý tento obrázek o útlé
k pírod *)
lne.
Použil jeho se zvláštní obratností
Vze, vzal.
5*
— i
co motivu.
Nebo
68
—
výhradn rázu
není
episodného,
v prsou vládyk a jich sbor vlasteneckou lásku roznítiti. A v skutku rozeháti se rausilo láskou vlasteneckou jich srdce pohledem
má
než
i
na krásu a velebnost matky Prahy a vzplanouti
nm
musila v se byli
touha vroucí stepati Polány,
odvážili,
jižto
híšnou rukou po perle ddictví
Svatováclavského sáhnouti. Pookávše pohledem na Prahu, tína na Hradany, kde se krzny
ubírají se sbory s Pe-
za jitního ticha
skrývají,
oruží
zahalujíce.
Ticho
„S hory dolov.
V
tichej
vsie, tichúnko.
Praze chytro pokrychu s,
oružie vsie krzny*) zahalichu."
Úsenos
slohu
nabývá
tu jaksi plastického
významu, váhovosf a loudavos vkrádajících vojín na Hradany zdaile napodobujíc. Když z hradu a
se
na vymelém Pohoelci
na most hlasno
do hradu se dostati použiv,
vráží
byli skryli, jde pastucha
Oldich, píležitosti
troubí. s
se
této
vládykami a se sbory
s
velkým bubnováním a troubením na most. „Jide pastucha po šerém jute, hlásá bránu otvoiti vz horu. Slyše stráže volánie pastušino,
otvoi *)
**)
mu
bránu pes Vltavu*).
Krzno, pláš vojenský.
Osnova básn pedpokládá neomyln most hradský. Most Vltavský je
interpollace
pozdjší.
Pamtník
pozdjší,
—
69
—
Vznide pastý na most, hlasno trúbi
vzskoi
knz
na most, sedm vládyk za niem,
prokní cválá se vsiem se svým ludem.
Udeichu rány bubny hromné, vyrazichu zvuky trúby hluné.
Chorúhvi tu sbory na most vrazia
*),
ves most otásá se pod jich davem. Strach
Pojetí
ckém
vsie
u Polány."
svdí
emuž že
se
ostatn rekové
o zvláštním aestheti-
Akoli
taktu básníkov.
žeme, ují,
udeí u
události
i
se
^mnívati
m-
zídla historická nasvdpastuchou již díve byli
s
neudává pece toho nikde zevrubn, než
umluvili,
ponechává
to jaksi
v pochybnosti, událost pouhou Píina toho je, jak jsme
jednoduše vytýkaje. již
výše spomenuli, zvláštní jeho takt aesthetický.
Dobe vda,
rekv
žeby umluvení
effektu
zpvu
právem
se toho ani nedotýká.
nemaje
již
dissonancí
pastuchou
uškoditi,
vším
mostu hradského na most Vltavský.
starém, prvotním zpévu
ský, nikoli
takou
na mysli starý obraz hradu Pražského, pe-
nesl bezpochyby boj z
Zo v
s
povaze tchto na ujmu bylo, a necht
hrdinské
v skutku
mínn
most hrad-
most Vltavský, nezáporn vysvitá ze záv-
rených verš „davem trú ku brán, piekopy dále dále *) Vrazia, vrazí.
ped
udatnu
sú."
— Nemén
—
70
poeticky podaile provedl
líení
i
samé.
U
kvapném peskoku, jenž již sám o sob pozornost naši k obratu dje obracuje, lahodí mysli naší idyllicky utšený výjev, a hned na to
opt potásá
jí
dsný ryk válený.
Úinek
kon-
velemocný a dochází zvlášt tím
trastu tohoto je
w HeJijryššího,
že oba kontrastující
vrch'ti
momenty
svrchovanou vyznaeny jsou. most strhne se krutý boj. Polané dávají hradskou na útk a za ní píkopy dále.
s živostí
Na-
se branou
„Aj, Polené oružie chvátajú, aj,
vládyky sené rány sek!
Polené tu
skáu snio
davem trú
*)
tamo,
ku brán, piekopy **)
ped udatnu sú." Statným odporem vládyk, jenž sporými dále dále
rysy,
ale za to
nahrazena jest
*)
Trú,
sice
naznaen jest, rekovnosf, jižto spsob
karakteristickými
opt
jich
trí, bží.
**) Místo toto, jak jsme již výše
u poznamenání
byli podotkli,
nezáporn svdí o most hradském. Polané utíkab, jak Kosmas vypravuje, úzkou zadní branou a pak pes píkopy po píkré cest, vbec
Tomek
ukázal,
že
starých památkách
ás
tato
cauda urbis
ono místo
je,
opus neb opyš
zámecké hory, po níž vedou
zvané. Prof.
ježto po
se jmenuje,
staré
esku v t.
j.
ta
zámecké schody.
—
71
—
útoku na hrad jaksi byl pokalil
obratem setkali jsme se
i
v
Rozhodného došedše vítzství,
s
;
obdobným
estmíru. Cechové
zaplesali
s
nad-
šenou radostí nad dosednutím Jaromírovým na stolec knížecí,
velé Bohu vzdávajíce díky. „Aj, vícestvie jesti
bohem dáno!
Vstane jedno slunce po
vsm
vstane Jarmír nad vsiú
zemi
nebi,
i
,
opt.
s radost po vsej Praze, s radost kolkol Prahy, rozlétnu s radost po vsej zemi,
Roznosí roznosí
po
vsej
zemi ot radostnej Prahy."
Vrch katastrofy vyniká usilováním ušlechtilým. Nábožná a vojevodovi oddaná mysl horuje tu u
krásném
roznícení,
vítzství a jásajíc
s
vzdávajíc díky
tím Jaromírovým na stolec
zem
slunce,
slavn
z
Bohu za
nadšenou radostí nad dosednu-
ddiný,
jehož obra-
mrákot v jasný blankyt vítzo-
se povznášejícího, slaví.
iM mmtmpgi
:
•
Malty ibft)
imI iÍnjUu n
g
aoai,
*t*W
,
^
hMu
futfht
&t«0
Beneš Hermanóv
4.
(V rukop.
Báse liší
se
tato,
:
O
pobití Sasikóv).
akoli osnovou
provedením
*).
znan
písn
historická,
od pedešlých básní
epických*
V
provedení jejím
objektivností, ježby
zadržovala a zaplétala,
*)
se
sama
nesetkáš události
s
epickou
rozvoj
brzy
brzy urychlovala a roz-
Pvec opvuje Sasíky, jižto
Cech
vítzství Beneše, syna Hermanova, nad ku pomst za zapuzenou královnu Adélu do
když král Pemysl Otakar I k císai IV r. 1203 byl zajel. Že báse s událostí skoro souvká jest, dá se, jak Palacký praví, z každé její strofy vtrhli,
Ottovi
cítiti.
prvá
Rozmr ádka
je strofický.
Strofa
sama
je
tyádková
osmislabiná, druhá a tetí sedmislabiná a
tvrtá ptislabiná.
Stopy jsou trochaicko-daktylické.
—
—
73
než básník dává v ní platnost
plétala,
jektivnosti.
Pomr
ckým
básni
v
je
epických
této
vbec
i
své sub-
moment k
lyri-
Básník
zajímavý.
místo co by. jak organismus epický toho požaduje,
dvody
dje epicky rozpádal, dotýká se jich jenom povrchn a jednostrann, lyrickým spsobem vyobrazuje hoe, jež Sasíkové plenním a pustošením na ddiny eské byli uvaa základy
Líení
lili.
stih
jí,
katastrofy je, jak se zdá, hlavní úkol
K
básníkv.
chvátá u skoku lyrickém
ní
provádí
ji
pak opravdiv epicky a
a,
s
nám
horoucí bujností a vznešenou rázností, že se síla
pvodního
života hrdinského jakoby
do-
takou
ped oi
staví.
Mnozí historikové tuto
k ballad.
literární
Že porovnání
báse
pirovnali
toto
jenom
z ásti
pravdivé jest, vysvitá jednak z toho, co jsme o
povaze naší básn
již byli pronesli,
vahy ballady samé.
Ballada,
jednak
plod to
z po-
vku
ste-
ist epická, proBeneši Hermanov je
dního a novjšího, je obsahem
vedením
lyrická.
ale z ásti
ist než
lyrická
Báse a z
o
ásti epická
—
ano
ás
epická drží vrch ásti lyrické nejen rozsahem i
provedením.
Pravdivost tohoto výroku nejlépe vysvitne z
rozboru samého.
_
Z poátku vyobrazuje
Cech
—
74
básník žalostnou situaci
výlevem lyrickým. „Aj ty slunce,
emu
aj
slunéko!
žalostivo?
ty-li si
ty svietís
na ny*),
na biedné ludi?"
Výlev tento vyronil se rodního,
totižto
a žal
vlasti
ziti,
neiní
to
Cht
básník
bolestnými svými city vyobra-
pímým
v úkazy pírody.
je
pramene ist ná-
názoru pírody.
z
hoe
z
jich proudem,
Obral
si
než vnáší
slunce za
svdka,
jemužto, jakoby se proti závazku pirozenému bylo prohešilo, lidu
vytýká,
eského
,
že
pi všeobecném zármutku
od nepátel hubeného
,
tváe své
nezakrývá.
Poukázav na rodním,
líí
hoe
další její
vlasti
spsobem ist
bídu ukazuje,
ani krále ani lidu branného není,
„Kde
K
jesf
knz?
by
ná-
že v zemi jí hájili.
kde lud náš branný?
Ote daleko zajel
Kto ny vrahóm výtrže, sirá vlastice !"
zde básník
I
si
lyricky poíná.
epicky vykládal, že král
ným *)
lidem Ny, uás.
k
Místo co
Pemysl Otakar
císai Ottovi zajel a
s
by
bran-
nepítomností
—
—
75
jeho strast tím vtší vlasti hrozí, líí touhu
Cech
králi a jeho branném lidu a jich úzkost spsobem ist lyrickým. Nepouští se totižto do po-
po
pisování jich živý,
tu
dojetí
mysli
a branný jeho
krále
hledající
než uvádí hlas jich
,
lid,
tam
úzkostliv žalující, že žádná pomoc osialé vlasti
nekyne.
Pak
píinu všeho
teprv u plastické strunosti
hoe Cech
udává. „Dlúhým tahem
Nmci
tah,
a sú Nžmci Sasici, ot
Zhoelských devných hor
v naše
Dotek se
živlu epického, historického to zá-
kladu celého zpvu,
prchod
stupuje,
krajiny."*)
opt na
dávaje starostlivé
Napomíná ubožátka Sasiky bivše se
v šanc
pomrm
dali,
lyrickou
a tím
pdu pe-
své útrpnosti.
stíhaná,
aby, podro-
neblahým, movitý statek svj
aspo
co jim nemovitého jest
zachránili.
•)
Byl
to lid,
díl.
I,
jak Palacký udává (srovn. Dj. národ, esk.,
ástka
2,
str.
ského, jenž do zemí
116),
eských
myslu Otakarovi, že se Oty, rozvedl.
s
Dticha
markrabí Míše-
,"
vtrhl, bera
Adélou,
pomstu na Pe-
dcerou to jeho bratra
—
76
—
„Dajte, nebožátka! dajte
stiebro, zlato, zbožice
paky vám vyžehajú dvory, chyžice!"
Výlevem dráhu k
tímto útrpnosti klestí
pd
spáchaných.
epické
—
básník
si
opt
k výtu zloinv Sasiky
Nebot echové odpovídají na radu
útrpnou žalobou, že Sasíkové již vše byli poplenili
a
pustošili.
„A všecko nám vyžehachu, stiebro, zlato pobracbu,
hovdce otehnacbu; dále k
Žalující
Troskám jdú."
kmety tší na
naivn vroucnou, by
s
s
upímností
opt vzejde v krau rouím pedchva-
že blahobyt
jiny jich, a vyzývá je cení,
básník
to
vdnou
již
radostí vyprostiteli již již za-
plesali. „Netužte, kmetie
juž
vám travika
!
netužte,
vstává,
tako dlúho stupaná
cuziem kopytem Víte
vnce
svému
z polských
!
kvtóv
vyprostiteliu
Osenie se zelená,
promnie
Až potud
s
vsie !"
objevil se básník
pede vším
kem, vetkav u výbuchy své lyrické
toliko
lyri-
dva
—
77
momenty epické, totižto tažení Sasíkv v eské a jich plenní a pustošení.
krajiny
Odtud rozhodný Benešv dj vypravuje, nezabíhá více do oboru lyrického. Cist epicky ukazuje
Hemanv
jak Beneš
,
zve, jak
lid proti
Sasíkm
v lese pod Hrubou Skalou
se lidé kmetšií
cepy shlukou a se odtud na Sasiky ženou, jim v
ele Beneš, pomstu „Rue
nepíteli provolávaje. promníše.
se (vsie)
Beneš Hermanóv*)
Ajta,
tamo lud v_hromadu zve protiv Sasikóm.
Shluecliu se kmetští ludé
v
lese
pod Hrubú Skalú,
vsiak **) za oružie
jme cep
protivo vrahóm.
•)
Beneš Hermanóv
t.j.
Beneš, syn
Hermanv,
je,
jak
Palacký ukázal, onen kastelán Budišínský, jehož jméno velmi asto
od
r.
se vyškytá, a jenž
bata
1197
Waldštejnští
varda,
jenž
doložený
pedek
— 1219
k rodu
v
listinách
náležel, z
pocházejí.
nhož
mezi
Byl vnuk onoho
za krále Vladislava
žil
M ar k-
a první listinami
rozsáhlého a mocného rodu byl,
Lemberka,
svdky
pozdjší hra-
kterýž
Zvíetic, Michalovic, War tenber ka, Waldštejna a j. v. se
rozvtvil v pány
**) Vsiak, každý.
z
ze
—
78
Beneš, Beneš v
—
pedu
jede,
za niem ves lud drážlivý.
Pomstu, pomstu
—
volá
—
vsm
Sasóm pleucím!"
Akoli líení bujnou patrn vidti
živostí
jest, že básník,
vleklosti se vyhýbaje,
s
úsilným kvapem
ení pedešlého. „Ajta,
hnvy
krutosú
ob
vzbúichu
s
uchvátichu stran,
v útrobách
rozezlených muž. **)
Rozohnichu zraky jejú protiv
sob
strašivo
;
vstanu kyje nad kyje, kopie nad kopie.
Srazist tu
ob
jakžby
v
les
les
stran,
s
valil
jak blesk hroma po nebi, tako blesk meev. Vzezvue skek hrozonosný, poplaši ves vsie
zv
lesky,
nebeská letadla až po tetí vrch.
Muž
k vrchu
k rozhodné bitv, spchá. Popisem však nám skvlou náhradu za úsenos lí-
události,
bitvy dává
*)
vyniká, pece
úzkostliv vší roz-
t.
c.
mužv.
79
s
Rozléhá
po úvalech
ot skalnatých hor
tu ráz kyjev, tu
meev,
jak kot vetchých dev.
Tako
stasta
protiv
sob
ob
stran
bez hnutia
na zasazenu patu, na pevnú
s
Obrati
kynu
meem
tamo
s
na právo
—
hrnu;
síla
kynu na i
lýtku.
Beneš vz horu,
levo
v levo búíše
—
síla
Otzad na skalnatý lom, i
z loma vsie kamenie
na
Nmce
Ide potka i
by
i
by
s
Nmcem Nmcem i
vrh.
chluma v rovnu; úpti, prnúti
pobitie jim."
Pekypl-li výše básník sentimentalností rickou,
drží se tu
písn
ly-
naivnosti epické, a vy-
válený s takou silou a svéžestí, že nás na pvodní národní básnictví upomíná. Svdí to zajisté o nadobyejném rozsahu genialnosti vádí obraz
básníkovy.
Provedení samé je reálného.
pravý vzor pedstavení
Vše je tak objektivn a výtvarné, že
— ^,in
jest,
80
—
jako kdybychom se na
adu
skupenin
v mramoru vytesaných dívali. Pi tom není ráznost dje velemocná nižádným peliováním zpitvoena, než nese ráz svrchované pravdivosti na
sob
ponvadž si ji básník od písamy vypjil. Nicmén jaksi nemile se nás dotýká, že se Beneš Hemanv co pední osoba epická u všeobecném boji tratí. rody
a to již proto,
Jaroslav
5. (V rukp.:
O
velikých bojech
*).
kesan
s
Tatary.)
Již výše v úvodu nazvali jsme Jaroslava eposem národním práv se krystalujícím, všecky pak ostatní historické básn Kralodvorské bá-
snmi epickými v užším *)
Pvec opvuje
smyslu.
Tatar do klidných sidel postup pes sesutiny íše ruské a uherské z Polska až do Moravy, a konenou jich porážku na Hostýne a u Olomouce 25. ervna r. 1241. Báse kráí v šlépjích událostí samých. Nicmén pvod její nikterak se klásti nemže ped r. 1259, ponvadž západní
vtržení
Europy,
spomenutý v
Kub laj
ní
rických teprv od s historií
divých
vítzný
r.
1259
nesrovnává,
jich
dle zpolehlivých
— 1294
omlouvá
zpráv histo-
panoval. Ze se na mnoze ji
vznik a povaha eposu
národního. Další
této
stránky
rozbor
nespadá v
obor
tohoto
Na nkteré podstatnjší rozdíly upozorníme tenáe na patiném míst v poznamenání; ostatn srov. spisu.
6
—
Zbývá nám náhled uritji
—
82
zde odvodniti a
tento
vysloviti.
Ze pvec Jaroslava národní již epos vyvádti na ml, patrn vysvitá z porovnání jeho zpvu s ostatními básnmi historickými Kralo-
um
dvorskými.
Pvcm listvý
tchto nešlo o
jednotlivé,
psobící
a
to,
vrný
aby
staroeského podali.
obraz života
a ce-
Lííce
v osudy života eského mohutn
události,
vykreslili
toliko
zvlášt život
eský válený, jehožto oití svdkové byli. Jinak pvec Jaroslava. Rozvinuje u zpvu svém celé lých,
pásmo
píbh,
totižto
Uhry, Poláky,
do jeho doby
Tatar
boje
s
Moravany a
s
Tatary zbh-
knížaty ruskými,
konen
s
i
s
Ce-
svdek oitý, než, udávaje je prchod dává plesu národu svého nad pokoením pohanství, celému záchy, nelíí tchto co
podle povstí a podání,
padu porobou hrozícího. Povsti a podání
o vít-
zném postupu Tatarv na západ jsou mu však Šembery:
Vpád Mongol do Moravy
mouci, 1*41 a 2Jíoitgclen ítíjni.
vyd. r
II.
(Siufaíl
im
a
atd.
s
(V Holo-
Palackého:
£er
3aíjre 1241 (Slbíjcmbímigeit tet fnígt.
ber SBiffeníc&aftfn, V. F. II,
©ffellfdjaft
je desítislabiný
1842)
cliodem
odstávkou po tvrté slabice.
trochaickým a
»
B
).
Verš
pravidelnou
—
83
—
volnou jen osnovou Idea základná, idea to o vznešenosti kesanství nad pohanstvím, ozauje a po" svcuje veškeré djství pásmo.
Spravedlivost
nepravost
nebné
pomstou otcovou
boží tresce
kesan
dceru chámovu z ha-
jižto
,
zištnosti byli zavraždili, a stíhá je strašnými
pohromami,
konení'
až
poznavše,
Bh
že
sám
národ vládne, po trpných zkouškách se opt s vroucnou dvrou obracují, pykajíce híchu spáchaného. Upímnou jich líosudy
k
nmu a
tostí
pímluvou panny Marie za
Bh
konen andle
n
smiluje se
nad nimi, a vysýlá Jaroslava co
by je
smilování,
z
poroby pohanské vy-
bavil.
Zpv chtný
o Jaroslavu je epos
duchem
keanským
vykojoný a
—
je
epos
ušle-
ke-
sanský. Proto objevuje se v
nm
Neozývají
se
nepíteli.
Básníkovi
uvdomní
v
nm národnost
Jaroslava národní, než o
v pozadí.
národnímu
více hlasy proti
nešlo
více
o
uvdomní
kesanské. Mimo
stránku
ješt z jiného
náboženskou je
Jaroslav
ohledu kulturného zvláštního
po-
zoru hoden.
V Jaroslavu
vystupuje již duch
stedov6*
—
84
—
kého romantismu, koí se však ješt ducha pvodního básnictví eského.
velmoci
Jaroslav
pedstavuje novou dobu básnictví eského, dobu to,
za
nížto
živlové
ist
harmonicky splývajíce a vzájemn
vjší kultury
eskému k
se pronikajíce, básnictví
umní
národní, se živly no-
stupni nového
vyspívati dávali.
tenkráte jemným svým pvodního básnictví edodávaje obratm jeho elastinosti pvaského bné toto opt zadržovalo onen duchem svým lidským a soumrným, by u výstedivos a jalovos
Romantismus duchem burácející
krotil sílu
,
;
nevy bujnl.
Skvlou zajisté bylaby se stala tato doba, kdyby osudové básnickému geniu eskému byli dopáli, by na nové této dráze organicky vyspl.
Bohužel petrhli se
jichž
cizí
a odporní živlové pechvaty,
ubrániti nemohl, organický jeho
dráze vývoj
,
mu
nedadouce
se udržeti
na
této
na novém
umní
stupni,
slav,
hlasatel této zašlé kultury, poznati a oce-
niti
dává!
základ a dvod než, bezprostedn k poslucham vyzývá, by djm opvaným po-
nepouští
událostí,
se obracuje, je
zorn
významnost nám Jaro-
—
Básník
pásma
jehožto
naslouchali.
se
do
—
—
85
„Zvstuju vám povst veleslavím o velikých potkách, lutých bojech; nastojte nastojte,
ves svój
i
i
Zdali básník u
nadivno
um vám
zbierajte,
sluchu!"
zaátku svého zpvu spsob
cizonárodních epos byl následoval, nedá se tak urit tvrditi, jak se posud udává. Jeli pravda, že zpvy hrdinské shromáždnému lidu s provo-
dem
nástroje strunného
ného nástroje o jedné
emž
(monochordu
t.
j.
hudeb-
strun) zpívány byly,
o
ostatn pochybovati nelze, neteba pedpo-
kládati,
náš Iliadu aneb Aeneidu Úvod tento je, akoli jsme se s zpvech hrdinských nebyli setkali,
básník
že
byl následoval.
ním u starších tak pirozený a snadný, že jeho vyhledávati nemusil u
vzor
Pímým
cizích.
povzbuzením napiav pozornost po-
slucha, vytýká
hlavní jevišt
horu Hostýnskou, a spolu tastrofy,
zázranou „Ve jesti
vlasti,
to
i
pední
hlavní motiv celé ka-
pomoc matky
kdS Olomúc vévodí,
jej *)
im **)
máti božia divy tamo tvoí."
*) Jej, jí.
**) lnic, jméno.
boží.
tamo hora nevysoká,
nevysoká, Hostajnov
události,
— Jeli
dovoleno,
modernám
úkol
vysloviti
—
86
místa v smyslu
tohoto
mohli
,
bychom
že
íci,
je
motto celého eposu.
cht aby v pamti poslucha utkvlo, dobré vda, že se práv povzbuzená pozornost k prvnímu dojmu s plnou žiBásník,
hned zde je uvádí, vostí nese.
Po tomto pístupu k zpvu nevypravuje hned vraždu dcery cháma Tatarského co píinu všeho hoe, jež Tatai na západní Europu byli uvalili, než rozpomíná se ješt drive na mír a blahobyt
dob pedtatarských „Dlúho
vlasti **)
dlúho obih ot
ne-}-)
vstáše
*).
naše v
míe bchu,
mezi Indem ktveše
ba
vzchoda v zemíeeh
dcee
dle taterska
***)
vstáše,
cháma,
juž kestnští ludé pro kamenie, pro perly *)
i
pro zlato zabili ff). u
Cechy užívaly skuten míru
i
blahobytu od
r.
1212,
kdežto císa Fridrich II Pemyslovi Otakarovi a nástup-
cm
jeho dstojenství královské na
vné
asy
listinou
byl potvrdil, až na píchod Tatarv, vyjma války krále
Vácslava I hranicemi
Rakušany a Moravany, ježto
s
se
však
za
vítzn ukonily.
**) Obih, hojnos.
***)
Ktveše, kvetl,
f) Ne, než, ale.
ff)
Povs
tato
vzala
pvod
ze zavraždní ruské
knžny
-
87
Upomínkou na dlouhý mír a blahobyt doby
bíd
pedtatarské oproti básník na
zuje již
válek tatarských pouka-
základnou
padní
kesané híchem na
boží,
stíhající je
svou ideu, že zá-
sebe byli uvalili hnév
Tatarv.
povstáním
Kontrast
obou dob je živými barvami naznaen. a duševným se
doba
i
materialným
na
bouce,
blahobytem honosící
ped píchodem Tatarv pirovnána
k jasnému letnímu ského
Pokojná
východ
ježto,
na západ
se
národu
povstání
dni,
pirovnáno
naproti
jest
tatar-
jest
k
jekotem strašlivým od východu
s
mraky slunce
ledovitými
hrnouc,
kvt
míru zakrývá a všeckcn blahobytu Podinanivosf
ských neobjevují
vlády chtivost
a
jak
se tu,
nií.
chám
tatar-
mo-
historie ukazuje,
vpádu Tatar do západní Europy, než vražda,
tivy
z podlé
od
loupeživosti
tarské spáchaná, jak
jehož se básník základné idei
kesan
na
knžn
ta-
národní podání vypravuje,
ponvadž jeho
již proto uchopil,
pimenjší
jest.
Vraždu co hlavní motiv celého djství v po-
pedí ve
postaviv, zevrubnji
Sted, vnuky
to
ji
pak popisuje.
Michala
\'5evolodie,
královny Kunhuty, manželky Otakara tatarskou uinila. se,
Vaevoloíi,
dl
sesteniee
z nížto
knžnu
Kunhutin,
utekl,
msto své Kyjev, do knížetství Vratiilavskáho Nmci vnuku jeho v Sted zabili.
ztrativ
kdežto
M.
II,
— „Lepá Kublajevna uslyše, že vlasti
v
—
88 *),
jako luna,
na záchod,
sichže **) vlastech luda
s
Otpravi
Na nohy
poznat nravóv
skoi junóv f )
tu
dv
ku próvodu
Nahrnuchu,
eho teba
dv -
i
mnoho ***)
des
jeje ff).
bieše,
i
vsedachu vsi na ruie kon,
i
brachu s, kamo slunce spje.
Jako zora po jute
s
živé.
cuziech.
sjeff J-),
kehdy nad mrkavy šumy vznide, tako
s
rozenu
dci§) Kublajeva i
strojnú
kras
b
v
Obvleena
adra
hrdlo,
vnena
Jméno
toto
s Nmci
nesrovnává se
že jméno
Kublaj,
toliko
znamená. **)
V
sichže,
***) Nravóv, f) Junóv,
,
v tchto.
mravv. jinochv.
Seje se, skví
se.
§) Dci, dcera.
§§) Sieše
se,
jak
rodovým
ff) Jeje, jejímu. •j-ff)
i
perlami.
kráse tuké,
s historií.
Kublaj panoval teprv
Tato chyba v letopotu dá se tím napraviti,
roku 1259.
jménem
zlatohlave,
rozhalena jmieše,
kameniem
Diviechu
*)
vsia
cháma
sieše §§).
skvla
se.
se je,
Palacký domnívá, básníkovi ježto
každého cháma
vbec
—
závidchu bohatstvo stežechu
—
89
jej
velím
*),
puti**) jeje dráhu,
jej
vypaduuehu na niu mezi devy, zabichu ju
pobrachu sbožie."
i
Výpravu tatarské knžny a krásu básník
leskem romantiky.
blajevny jeví se i
rovn
ozáil
její
Líením krásy Ku-
tak duch romantický, jak
rytískou takoka oddaností devíti jinoch, Ku-
blajevnu na západ doprovázejících.
Romantismus podivosti
uzd
a
držán
tu
však ješt nebují u pošmourné než,
na
geniem básnickým národním, po
ce-
divoobrazné neobyejnosti,
lém obraze zái jemnou toliko povlovn rozlévá. I
u motivování vpádu
Europy osvduje tury, stanovisko to
nho ruí
jeden
boží
,
z
za
bu
uražen jest
Proto
Kublajevnu
západní
kesansko-kosmopolitické.
kesan
lenou a nerozdílnou, koli.
Tatar do
básník stanovisko novjší kul-
U
druhého rukou sposi
národnosti které-
Nmci kesany
,
jižto
podlé loupeživosti byli zabili, zákon
dovolávající se trestu na všech
kesanech
západních.
Chám se
se
tatarský, uslyšev o vražd dcery milované, hnul svým nesíslným vojskem do slavné Rusi, pomstou
hroze západu. *)
Velim, velmi.
**) Puti (pouti), cesty.
_ „Když že
sie slyše Kublaj,
s
*)
90
— chám
taterský,
sta se dceru jeho drahú,
sebra voje se všech vlastí valných,
tže
Bh
**) s voji,
kamo
slunce spje."
pomst
po
vyvolil otce
si
by na západních kesanech
vraždou a loupeží byli propadli.
rnužto
metlou
je
Boha
maje
boží,
je-
Kublaj
kesanstvo, od
západní
odpadlé, porobou trestati.
a
Motiv tento,
svdí
u svrchované
historií se nesrovnávající,
s
míe
o epické
umlosti bá-
Jím nabyl správného rovnatele pro vý-
sníkov. voj
prahnoucího,
vykonal,
trest
veškerého djství, jenž
tomuto
pravdivosti
psychologické a dojímavosti živé dodává. RuŠtí velmožové,
táhnou polem
peohromnou
proti Kublajovi,
cháma oekávají
sebravše sílu vojenskou,
a rozloživše se po rovin valné
***).
*) Ce, co.
**)Tže,
táhl.
***) První nešastná bitva strhla se hned jihoruských nad
porážky
byla
ekou K alkou,
nevasná
odvážlivosf
r.
1224 na rovinách
pak píinou
hlavní
M st
i
s
1
a v a hali-
ského, kterýž spoléhaje se na své vlastní síly a
píchodu vojsk
ostatních
Druhá porážka
Rusv
knížat,
stala
se
neekaje
sám udeil na Tatary. po 14
letech,
r.
1238,
ekou Šití, ímž Tatarm otevena cesta k Velkému Novo hradu. A však Batuchán postounad
— „Slyšechu
—
91
na záchod,
to králi
ež cliám spje na ludné jich vlasti;
s
8rotichu
druhý ke druhému,
i
sehrachu pevelikú vojsku,
i
tažechu polem protiv jemu.
INa rovni (s) valnej položichu,
položichu
Básník poíná
prvý
dj
Líení
kajíc a
dj samý
Tatar
všeho rázu
je
jména
ist
na boj na
s
knížaty
individualného
ani místa se nedotý-
u pesné
epickou pokrauje. Tohoto
drží se básník
událostí až
*)."
toliko na zeteli majíc,
strunosti drahou
spsobu
boje
totiž
ani jediného
prosto;
ždáchu
bohatého djství pásma
již z
rozpádati,
ruskými.
zd
cháma
i
u líení všech ostatních
i
hoe
Hostýnské, kdež nejen
osoby v popedí vystupují, než i dj samý rys individualných nabývá. Povšechností
jednotlivé
nedopustil
klesku;
se,
jakby se
rozhodl
pro
se
pivší sice již blízko
Kyjevan obrátil.
Tím
Svtozor, *)
r.
i
byla cesta
1858
-
Ždáchu, oekávali.
žádného po-
dobrou rozvahou.
8
mstu
r.
Kyjeva
hradu
nad Rusy, též
ni
k tomu
na polední Rusko, kdež
jej
zdáti mohlo,
obrátil se zpátky,
1240 po náramném
dobyl a v prach a v popel
Tatarm ubezpeena moc otevena do
1859,
str.
táhna
odpom
129.
a vláda
dalších krajin Europy.
Cht
totiž
bojem na
hoe Hostýnské
úmysln všecku živos
rozviti,
pro
dualného líení
dstojn
teba,
—
92
uzel epický
a ráznost indivi-
spoí, aby, jak toho
vynikal.
Všecky
mu
po-
ostatní boje mají
význam jenom propravný. Kublaj káže kouzelníkm, aby se kouzly svými výsledku
mu
doskoumali, jaký
osud v nastávajícím boji
s
kesany
byl
vykázal.
„Kublaj káže
vsm
svým arodjem,
hádaem, hvzdáem, kúzelníkóm, aby zvstovali uhodnúce, kteraký by konec boj
s
Sebrachu
nalit *)
jml
.zieti.
arodji,
hádai, hvzdái, kuželnici, na
dv
i
na
i
ju na
stran kolo rozstúpichu,
dli **)
tres
dv
rnú
položichu
póle rozšepichu.
im vzdechu ***). im vzdechu,
Prvej póle Kublaj vterej póle králi
*) Nalit, rychle.
rozlin
**) Slovo toto
znamená
t.
c.
vzatý filolog vykládá,
padlis, kouzelníci
že dle
pedmt
pi svých árech
***) Vzdechu, vzdli.
na dli dle
druzí se domnívají, že
jako morav. tla a polsk. tlo slovo
Jedni soudí, že
se vykládá.
na délku,
podlahu ohled bera
jakýsi
naznauje.
vbec znamená,
užívali.
Na
k litvanskému
jehož
—
93
vetchými slovesy nad
Poechu i
vzpchu
síni *)
**).
spolu vojevati,
trsti
trs Kublajeva svícezíše."
Episoda
dodává dji, bez toho u matné
tato
všeobecnosti postupujícímu, romantickou podivností
blahodjné
trstí
má, jak Vocel praví,
Zajisté
živosti.
výjev, kterak
arodjníci a hádai Kublajovi nad
rozštípenou vetchými slovesy pjí uprosted
hrozných vojín, oekávajících od výsledku aro-
djného a
hádav poínání
výpravy celé
ráz
,
rozhodnutí osudu svého
hrzy
démonické, a
od popisu krásné Kublajevny jako jasného této
Mimo
jitra.
spsobem živým nad Rusy.
I
se
se
vytknul básník episod jí,
jak hned uvidíme,
vítzství Tatarv spsobu prorokování arodj ponvadž z domácího zídla po-
a pravdivým
popis
je veledležitý, cházeti
to
motivuje
úkol vážný,
liší
dsná noc od
Povsti, jak
zdá.
dokládá Sabina,
nezabíhají
lid
je
vypravuje,
do tak zevrubného
popisování podrobností takových, ale spíše básník
náš
povdom
spsobu hádání pohanského v
byl
Cechách a použil jeho k vylíení. Tatai, srdce
mužnou *) **)
Nad
nabyvše
odhodlaností
šastným výsledkem
k rozhodnému
sím, nad tím.
Vzpéchu, vzpéli, zapli.
boji
arodj, s Ke-
se chystají.
— sané,
dvujíce
v
se toliko
s
ad s
do
Kestné
konm
svojim,
voje postavichu.
neimchu,
ni svti *)
a hnáchu bez s
s
se ženou.
mnostvie vsieho luda,
prokní tee ruce i
beze vší rozvahy,
svou,
sílu
pýchou slepou v arly pohami „Vzradova
—
94
uma v ady pohan
takú pýchu, jakú
sílu
jmchu.
Tatar je výten motivováno. Kdežto Tatare spsobem svým pohanským vyšší pomoci se dovolávají a pi vsí surovosvi a divoVítzství
akoli planou, nadšeni v boj se žekesany pýcha tak, že se toliko ve
kosti ideou,
nou, zaslepila
svou vlastní
dvují. Ani
sílu
v tchto strastech
nepomnvše na Boha nehodnými
se
stali
jeho
smilování.
Pi byli.
vší hrdinské udatnosti
Slavná Rus padla
na hlavu poraženi
Kyjevem
s
Hradem. „Tu
s
prvý boj v hromadu srazi;
stely dšicbu
**)
jako píval
s
mrakóv,
ošepóv lom jako rachot hroma, blsket
Ob
meev
jako
ohe
stran jarobnjnú
druha
druz
búe.
silu
postúpati brání.
Pohany juž mnostvie kesan hnáše, *)
**)
Svti, rady (sv, rada).
Dšichu,
dštily,
deštm
se sypaly.
a
Novým
— i
95
—
juž by jim byli odoleli,
by nepišli arodji v nov, pinesúce ty Tateré
s
kesany
na
tako krupo že je jak
Tu Ȓt tu
kó
trsti
rozšepené.
vele zapolecbu, luto vyrazichu;
po
*) je
zv
sob
hnachu,
plachý rozprnuchu.
leže, tu helmice drahá,
vlee v stemenech vojevodu,
tu sien ješutno v Tatary tee,
ande
**)
milosrdie pro b óh prosi.
Tako Tateré
s
Vz kesany
da
dv
Ponvadž z píiny
kými
i
***).
položichu,
podmanichu,
Novýhrad prostran."
líení již
etnú
sob
králevstv
starý Kyjev
rozznojichu
boje
Tatar
s
knížaty rus-
výše uvedeno všeho rázu
indi-
vidualného prosto je a tudíž žádnému zvláštnímu
reku vystoupiti nedává, vynaložil básník všecku veleráznos a veleobrazivos pvodního básnictví,
aby drastiností slabost povšechného líení neutralisoval.
Zvlášt podaile uvádí v dob nejrozhodnjší již trsti rozepené, vítzství Tatarm
arodje, slibující,
pinášejí.
*) Krupo,
**)
Motiv tento,
krut, siln.
Ande m. a onde.
***) Rozznojichu s, rozpálili
sp.
a
zcela jedno-
—
—
96
duchy, je umleckého apparatu úinnjší, ponvadž pravdivjší. Povzbudili arodjové v srdi
Tatar
cích lati
s
hmotná
ideu, jížto
kesan
síla
odo-
to nebyla.
Z Ruska vsí chrabrosti
vítzní Tatare do Uher, ježto pi
se
obrátili
vojín uherských v
„V skoe po
vsch
s
roznosi
hoe
v zemiech,
vlastech lud sbierati stan.
Postavichu
tyie
valné voje,
obnovichu vrastvie Tateré
jaraio pohanské upadly *).
s
Tataríny.
s
hnuchu v pravá
stranu,
jak mrak rný, kehdy ledem hrozí
tuných
posáti árody
polí,
tako by roj slyšán ot daleka. Nalit
Uhie v
setniny
nalit oruženi s
s
shluká,
nimi stetná,
a v ješut by chrabrost, udatenstvie,
v ješut vsie jich drzostné vspieránie. Srazáce Tateré stedem v ady,
rozprnuchu vsie jich voje etné, poplenichu vsie,
*)
Po dobytí Kyjeva Jedno,
veliké
síle
i
Pešti. a
Uhrové
r.
bieše."
Tatare na troje oddlení.
Uher a proniklo až k
vtrhlo do
svedli bitvu
átku msíce dubna rážku strašnou.
v zemi
rozdlili se
a to nejsilnjší,
Vácovu
e
sebrali se sice proti
nad
1241,
nim u
ekou Sajavou na
po-
ve kteréž však utrpli po-
Vítzství toto jediné
veškerou zemi uhertkou. Svtozor,
r.
otevelo
1858
— 1859,
Tatarm str.
136.
—
97
—
Ani zde nevzdav se líení všeobecného, do-
Tatar s Uhry jenom všeChtl zde u drastické strunosti novou toliko pohromu vyznaiti, jížto Bh kesany, híchem od nho odpadlé, stíliá, aby, poznavše ji trestem božím, k nmu se opt obrátili, jedinou básník boje
týká se
obecn.
svou spásu v
sané,
nj
kladouce.
I stalo se tak.
Ke-
nadje ve svou vlastní sílu pozbyvše, konen v hoi tak pehrozném k pomoc jej prosíce.
vší
obracují
Bohu, o
se
„Otstúpi i
by
nadja
hoe
Vzmodlichu
s
bohu
by je spásal*)
žalostivo,
sich Tatar zlostivých.
Vsta, o Hospodine sprosf
kesany,
vsie
hora vsieho všie.
!
v hnve
ny vrahóv, spros ny
svojiom,
stíhajúcieeh,
potlaiti chtj ú dušu nasu, oklúcYiee **)
Obratem idea celého
sanech
ny vtiž ***)
tímto
konen pesvdení
knžn
*) Spásal, zprostil.
Vuž,
zvlášt
kesanská
.
že Tatare
metla
kesanstvo západní za vraždu Kublajevn spáchanou, a že jim jen
**) Oklúcncp, obklííce. ***)
vysvitá
ovce!"
zpvu. Strašné pohromy budí v ke-
boží jsou, kárající
na
vlci
jako.
— Bh
—
98
sám, smilovav se nad nimi a prominuv jim
pomoci
další trest,
mže.
proniknut jsa skrz na skrz duchem
Básník,
kesanským, erpal modlitbu vojín cht jí dodati ráznosti posvátné. Tatare,
sku
rozložili
Rusko a Uhersko podmanivše, vítzn a odtud až k Olomouci
kesanským nkolik ptek svedli.
Kesanm
dorazili,
výsledku
bez
nebylo jiné spásy
byla, což se
jim
konen
i
kde
s
žalm,
se
v Pol-
vojskem
rozhodného byli
nežli
,
ských na chlum Hostýn vyniknouti,
možná
ze
dav
z
tatar-
odkudž aspo obrana
podailo*).
„Prvý boj nám ztracen, ztracen vterý; Tateré
s
v Polsce rozložichu,
blíže blíž poplenichu vsie vlasti,
dodrachu
s
k Olomúcu.
luto
Bieda vstane tužšia po krajinách,
Druhý proud Tatarv táhnul od Kyjeva do
*)
rovin polských.
Sudom
Již
dne
a skoro na to
roku strhla
i
msta Leh nice mezi Záhuba
kesan
v
boji
polských zahynulo v
Krkonoš
kdež krut rou
stezkou
Svtozor,
r.
Krakov. Dne
dubna téhož
9.
Dobrém
vojsky polskými
Poli u
a tatarskými.
tomto je známá; 10000 bojovník
nm.
douce nesnadnost prodrati podél
rozlehlých
února 1241 podlehl hrad
na tak zvaném
bitva
se
13.
a Sudet k
Odtud se
obrátili se
pes hory a
Olomouci
plenili krajinu, až se
Tatai,
vi-
lesy do Cech,
a k
Ratiboru,
jim povedlo
vraziti sta-
opavsko-hradeckou do Moravy k Olomouci.
1858—1859,
str.
130.
—
ped
niŽe neby prosto
—
99
pohany.
Váleno den, váleno den vterý,
s
vícestvie
nikamo nekloni.
Ajta rozmnožie se Tatar mnostvie,
jak
s
množie veerní tma v jese,
u povodu
i
s
kolebáše úsilno
na
s
nmž
sich Tatar lutých
kesan
voj
stedem,
drúce k siemu chlumku, máti božia divy tvoi*)."
Ani zde se básník do podrobnjšího líení boje ješt nepouští, spchaje k poslednímu boji na Morav, vrchu výsledku motivy Dal-li
dlitbou,
mnnou
nám
již
zde klade.
již
výše vroucnou
dovolávající
že
,
veškerého djství, jehožto
to
kesan
smilování
mo-
na srozu-
se milosti boží,
boží dji novou vykáže
dráhu, udává již zde urit, že pímluva P. Marie,
kesanský romantismus básnictví stedovkého zvlášt karakterisuje, konený obrat rozhodne. Proto naznail pevnou dvru ke-
jejížto
kultus
sanských kala
bojovník
živostí
svží,
roké povodn, *) I
v
zde se básník
v
její
pomoc, by vyni-
veledojímavým nížto
podání
slabá
obrazem
národního jenom
voln
Toto vypravuje, že na chlumku Hostýnském zdji
sané
kaple vystavena byla, již
ši-
lodika tonoucích,
kdežto dle naší
držel.
teprv po-
básn ke-
u ní se modlí.
7»
— vlnami
100
— behu
spasného
zmítaná,
—
luje.
Až potud sahá
dvody
praví,
dsné
totiž
by
marný,
voch
usi-
první eás, v nížto, jak Vocel
obsahu nesmírného a kontrasty,
množství, i
doplouti
ukrutnos
statný odpor
sklíených, obsaženy jsou.
nejvíce povahou
síla
i
kesan
historická.
Tatar
proudem
Cás
Nestaví se
a di-
tato tu,
je
jako
v hrdinských zpvech pedešlých, dje a jednající
ped
osoby bezprostedn
proto
oi.
Osudné udá-
hrozné bitvy jsou v ní krátce a jenom
a
losti
aby
uvedeny,
kesany
západní
V
se jimi
hnv
boží, trestající
za vraždu spáchanou, objevil.
zpvu vyvádí básník události, hoe Hostýnské zbhlé, již zevru-
druhé ásti
po ti dny na
bnji, objasuje je záí barev individuáln uritých.
Vren zstav
základné
své idei kesanské, ne-
roztíná jedním rázem uzlu epického, než, aby co
nejživji vynikala, odpornými živly se vrchu katastrofy
domáhá, tuhé zkoušky
kesanm
ješt
pestati dávaje, nežli se smilování božího hodnými stanou. Moravské vojsko
vovu lícem cli
lumku a
obrátivši se najednou na radu Vnesla-
Tatarm, kráí zpátenými kroky k vrcholu ve spsob klínu, jehož ostrá hrana namíena
proti to
zstala k nepíteli.
V
noci, ježto boj byla petrhla,
Moravané chlumek, kolem náspy
navrhujíce.
opevují
—
—
101 »
„Vz horu, brati! vz horu! vola Vneslav,
udei svým i
meem
na šít stiebru,
chorúhvu výš nad hlavu toi.
vnoi *)
Vsie se vzmuží, vsie v Tatary srazichu
s
v jednu
vyrazichu jako
ohe
tamo k chlumku
sílu silnu,
z
iz **)
zem Tatar pemnostvie.
Zpátenými kroky chlumkem vz hora na podchlumí v ší
s
k spodu súžichu
s
;
rozstúpichu,
v ostru hranu,
v právo v levo pokrychu
s
síty,
vz ramena vložichu bystrá kopie,
druhým
druzí prvým, tako
Mraky stel
V
tetí.
na Tatary.
tom temná noc posula vsiu
s
rozváli i
tu s hory
k zemi
i
zeraiu,
k oblakóm,
zapeti zraky zápolená
kesan Tatar protiv sob. V hust tm kestné náspy vrh, i
i
náspy zakopané kolkol vrcha."
píbhy
Byly-li
v Rusku
,
Uhrách a Pol-
sku v pozadí držány, postupuje událost Hostýnská
v popedí u dle místa
a
svtlosti
asu
individualnýra.
zevrubn již urena duchem naskrze již poátku objevuje se v-
plné,
a oživena
Hned
z
hlasný a statný Vneslav, rázná
*) Vnuci,
**) íz, z.
vrazilo.
to
osobnost
epi-
—
—
102
hloukem Moravan množstvím Tatar Ustup na chlumek Hostýnský šastn proráží. cká, jenž s
jich
vítzný je
vyveden,
že
estmíra bratn
takou rázností a objektivností
s
v jeho líení básnický
se
Pozoru hodné
zrcadlí.
se již zde dráha klestí
dvra
v Boha a pomoc
nm již
Kdežto
ovoce.
kesan
úplnou stal boj
jest,
genius
jak
o-
ku katastrof. Pevná
P.
Marie nese
kesa-
všecky pedešlé boje
porážkou se byly skonily,
s
z-
u chlumku Hostýnského prvního dne bez
výsledku rozhodného. Druhého dne ženou voje tatarské novým útokem na povysokými náspy krytou.
sádku Hostýnskou, byly udatností
kesan,
„Když na vzchode*)
s
pozdviže**)
Tábor
sien
b
Odraženy vsak
jimžto Matka boží chrabrosti dodává. jutro poínáse,
vešken tábor vrahóv.
Kokol chluma
strašný.
až do nedozírama ***) daleka
na ruiech tu koniech
vuž
hemžechu,
nosúce na kopiech napíchané hlavy
kesan
Shlue
s
zamichu i
*)
vz výš k chámovu stanu.
tu mnostvie vsici
mknuchuf)
v jednu
s
prudko vz chlumek vz horu,
Na vzchode, na východ.
**) Pozdviže, pozdvihl.
***) Nedozírama, nedohlédnutého,
f)
sílu,
v jednu stranu,
Mknuchu s, mkli
se, hnuli se.
103 vzúpichu
i
s
ež
skekem
*)
vsiestrašivo,
hory doly rozléhaly.
Kestné na
náspech všudy stachu,
máti božia dodáše jim chrabrost,
napínachu
rue
i
máchachu
i
by Tatarovóm
I vzjeti
s
zamiesi **)
V
tuhy luky
silno ostré
mee,
ustúpati.
národ Tatar lutých,
s
tie prúdy
chám
s
jich
krutým hnvem.
rozstúpi ves tábor,
hnachu tmi prúdy luto vz chlumek. Kestné skácechu deves dvadse, vsch dvados, e jich tamo stáše, i
pivalichu klády pokraj násep.
Juž juž Tateré
s
skekem vúce
až do oblak strašno,
juž
s
jechu***) náspy rozkotati.
I svalichu s sie
násep klády mocné,
smakachu Tatary jako rvy,
sdrtichu je I
v náspy hnachu,
ješe vz
dál
na
rovni.
by bojeváno dlúho krto,
až noc temná konec bojem sdieše."
Již
jsme
u pedešlých básní epických obdivovali
popisy
živost a
boj
nejen pro jarou bujnost, svží
veleinnou ráznost, než
i
pro
ist
objek-
*) Vzúpichu, žalostiv vzkikli.
**)
Zamési
s,
zainísil
kalil se.
•**) Jechu s,
jali
se.
se, zamoutil
se, zaškaredit se,
za-
—
—
104
pvabu
tivné vyvedení, jež jim zvlášt tolik
že vším právem za
pední okrasu rukopisu Kralo-
dvorského uznány jsou.
Popis boje, jenž se dru-
hého dne mezi posádkou Hostýnskou a jícími Tatary
svedl,
tchto
Honosí se
perel.
jedna
jest
z
ji
nejskvlejších
že je
íci,
i
Moravané obdrží hrozné pohromy je
vrch nad
sice
stíhají.
nepátely,
Hrdina Vneslav
vedl a tam statn
sražen šípem
padl,
hájil,
vody hrozí jim strašnou zhoubou. svou
basili,
nového slunce naprosto „Pro bóh
!
aj
Krutý
žíž
násep Šípem
krto smáhše,
útrobu
Izali *)
tich tu projde
s
promníše v
rosná trávu.
na noc chladnu, jutro šero
v táboe Tatar kludno**)
Den
s
trapná žížá,
vypražená ústa otvieiachu,
*)
;
bieše.
rozhoieva na poledne.
Kestné padachu
Lzali, lízali.
**) Kludno, klidno.
vedrem erv-
nastojte! slavný Vneslav,
sprahlým hrdlem
i
sil,
vyseclil.
s
byl
násep, a nedo-
žel tu teskné srdce rváše,
trapná
Veer
s
k jich
šastn
Jediný pramínek, z
nových nabývajíce
slavný Vneslav srazem
noc
i
avšak pe-
jenž je
,
spáse nepátelskými pluky na chlumek Hostýnský
statek
živostí
pedí.
rozmanitostí
nhož žíze
obléha-
všemi vytenými
zajisté
mžeme
pednostmi, ano
dává,
—
—
105
pviíe chrápav k matei božiej,
k
niej
svá umdlá zraky obracechu,
žalostivo
ot
zem
rukama lomichu, do oblak teskno zechu."
Ješt jednou zavinuje básník
uzel
epický,
nebaže po effektu lesklém, než jedin, jak písluší, o to usiluje, aby se idea jeho
pravdiv a organicky
rozvinula.
kesanm, híchem
nho
otcem opt
státi,
od
musí
tito
mu
kesanská
Má-li se
Bh
odpadlým, laskavým
na jevo
dáti,
že smi-
lování božího v skutku hodni jsou.
Proto posýlá
Bh
na
n
znova zkoušky tak
tuhé,
aby jimi píležitosti nabyli,
niím
více nezvratnou, osvditi.
dvru
svou,
Popis hrozného vedra a kruté žízn je nej-
poklad básnictví eského. Neobraz fantastických ani umlostí obrat pestrých, hoe kesanských bojovník Hostýnských u veleinném pvabu objektivn sprostosti tak živ a pravdiv uvádí, že srdce mocnji a živji dojímá, nežli toho spsobu skvlejší perla v
vynikaje ani
popisy
vku
živostí
i
národu kteréhokoliv,
byby
se
i
skvlejšími a umlejšími obrazy a obraty honosily.
U
nkterých vojín,
nehodná žádos, nouti.
vrahm
Zrádný Vesto
žízní ztrápených, vzniká
kesana
radji se podati nežli žízní zahy-
staví
se v
elo vrtkavc tchto málo-
—
106
—
myslných a mohutným hlasem je k zrád nad sebou
nad
i
vlastí svádí.
„Nevzmožnó nám
déle
žížú
trati *),
nevzmožno pro žíž vojevati;
komu
zdravie,
komu
tomu v Taterech
Tako echu
drah živótek,
milosti zdáti.
**) jedni,
tako druzí.
Trapnje shynúti žížú mea, v porob nám bude vody
dosti.
Za mnú, kto tak smysle!
—
—
vece Vesto za mnú, za mnú, koho vy * a *) žíž trápí
Situací
veledojírnavou
touto
!"
básník
dovršil
kesan, dstojným a spolu vdivým spsobem katastrofu motivuje. tuhou zkoušku
Akoli by kesanm píslušelo myslí Bohu spíše život poroueti, nežli
pohanm
vzdáti a jich
meem
umíti,
pra-
oddanou
s
,
i
krutým
se
ímž
by
se
koneného smilování božího hodnými objevili, dali se pece mnozí pirozeným pudem k zachování života pemluviti. pítel dost
pi vody
hrdle míti
Klamajíce
se nadjí,
zstaví, a že,
budou,
voliti
byby
že je nei
v
jam,
obmýšlejí porobu.
Vesto lákavými
slovy k hodnému kroku vyzývá, však ješt v as
Již
již je
zrádný
*) Trati, trvati.
**)
***)
echu, pravili. Vy ín. z vás.
rozšle-
—
107
—
chetný Vratislav mezi nimi se objeví a otrockého
svdce pokárav v nou
eí
málomyslných plamen-
srdcích
dvru
hasnoucí již
„Tu Vratislav jak túr Vestoa za siln paži die
:
Prorado
!
Nerote *),
ot
bóh ny
sílil
bóh nám
zdáti chvalno,
sveepých Tatar
bratie, spti v
Petrpchom
pahubu
najlutjej vedro,
v rozháralé póldne,
sesle
pomoc
ufajúcím.
Zastyte s, mužie, takých
as
vná
vrci dobré ludi?
Ot boha na milosf ne v porob
jarý skoi, chvati,
kesan
skvrno
v záhubu chceš
v Boha rozncuje.
eí,
hrdinami zváti chcete.
Pohynemli žížú na siem chlumc,
smr
sie
bude bohem
vzdámyli
s meem
sami vražbu nad
zamena
našich vrahóv,
sob
spáchámy.
Mrzkos jes poroba Hospodinu, hiech, v porobu samochtiec dáti
Za mnú pote, mužie, za
mnú ped
stolec
matee
Upíná oddanost do vle kora a pevná
dvra
hrdinské odhodlanosti šené *)
lásky
ku
,
božiej !"
boží,
hluboká po-
v pomoc boží jsou vedle lidské upímnosti a nad-
svobod
Nerote, nechtjte.
šíju.
kto tak smysle,
vlasti
hlavní
rysy
-
108
vdce
vzneseného karakteru to
vzoru
Vratislava, pravého
hrdiny kesanského.
Kdežto
Vesto,
smyslnosti,
všecky
k
lichotivé
zastupitel
-
volá, jimžto
drahý,
život
sob
volá Vratislav, zastu-
kesanské, všecky k sob, jižto od Boha jediného milost oekávají, porobu za mrzkost majíce. Pod korouhví Vestoovou hrozí kesanm nezvratná záhuba, pod korouhví Vratislavovou kyne jim milos boží. Ký to dojímavý a veleinný vrch katastrofy Pravda Vratislavova zvítzí konen v boji tomto duševnem nad klamem Vestoovým. Veškerý houfec obležencv, unesen vznešeným píkladem Vratislavovým, již již plane nezlomnou pitel cnosti
!
—
dvrou mu
v
Matky
v pomoc Boha svého, hotov
ob
pinésti.
Boha
boží,
potel a
jej
spchá ped
Již již prosit,
vodou oberstvil.
i
o Hospodine
!
svtj. v hnve svojiem,
povyš ny v krajinách nad vrahy,
vyslyš hlasy k
tob
volajúcie
Oklúeni smy lutými vrahy, vypros ny í
z osidl krutých Tatar,
daj svlaženie
hlasonosnú
ob
útrobám našim
;
tob vzdámy
Poti v zemiech našich nepátely,
shla
je
u
vk
a
stolec
by nepítele krutého
„Ide za niem mnostvie k kaple
Vsta,
jsa život
vky vkoma í*
—
109
—
Pohled na kající houfec, jenž
ným obrazem modlitby, z
ob
ped
divotvor-
pináší a vroucností
hlubiny zkroušeného srdce se prou-
smilování božího se dovolává, je zajisté do-
dící,
jetím že
sebe v
veleinný.
Zvlášt tím ráznosti nabývá,
básník v modlitbu
byl vdechl.
—
Modlitbou
ducha posvátných
žalm
ás
básn,
ukonena
jest
druhá
živá tuhým bojem odporných živl a veledojímavá duševným processem, z nhož duše kesfan, híchem díve poskvrnné co zlato peištné vy,
cházejí.
Tetí ástka básn
zjevuje spasoplodné
sobení smilování nebeského.
vroucné modlitby
kesan.
p-
Hospodin vyslyšel Spravedlivost jeho,
mrzký zloin kesanstva byl urazil, smíena jest pímluvou Matky boží a obtavostí kesanských bojovník, již konen hotovi jsou život jižto
svj
co
ob
smílivou za všecken
položiti. Již sesýlá zvlažil, již „Aj
metá blesky v stany Tatar. na vznojeném *) nebi mráek
hle,
!
Vidují vti, zalmie brom straSný,
chmráše
s" tu ca po
vsžm
nebi,
blsky rázráz bijú v stany Tatar.
Hojný pieval pramen chlumský *)
kesanský
lid
proudy dešt, by jich útroby
Vznojeném, rozpaeném.
zživí."
—
110
—
Náhle povstalá boue, hojným deštm vyschlý
pramen chlumský
a palivou žízní hy-
oživujíc
noucí bojovníky oberstvujíc,
hlásá
moravským
krajinám hromovým hlasem, jako druhdy národu izraelskému
hory Sinajské, že Hospodin vrou-
s
dvrnou
cnou kajícností a
vynikající, je zvláštní
významný.
obratností
Básník líí boui co prvý úkaz milosti touto
nžto tižto
píinou
jest.
akoli jinak jadrnou rázností
Popis boue, již
obtavostí smíen
uvádí jenom
úinky
ty
Za
boží. její,
o
Boha byli presili, toblesky v stany Tatar bijící a píval praHostýnští
bojovníci
men chlumský
Bh
oživující.
však vyslyšel veškerou jich prosbu a
chystá se
již,
vyprostiti a
jez
osidel krutých
pohany
etné zástupy hromem po vlasti všech krajin
Tatar
konen
potíti.
bojo vnikli se
hrnou
se,
jakoby
rozléhajícím pivolány, ze
k Olomouci*), spásu nesouce po-
sádce Hostýnské.
*) Básník
tu použil
mouce,
slouiv je
vstí o
z/izracnén?
stýne,
nedbaje na
vzdálen
je.
podání o vítzství nad Tatary u Oloi
co
do události
zachránní to,
lidu
že Hostýn od
i
co do místa
s
po-
kesanského na HoOlomouce
4'/2
míle
— „Minu
ba.
Ze vsch
Voje v rady hrnu.
vlastí,
ze
vsch
k Olomcu chorúhvi tžcí
mei
plní túli
jich
bocch jim
po
krajin
zem
vjú, visa *),
na plecech jim ehcú, na bujných hlavách,
jasní helmi jim i
-
111
pod nimi ruí koni skáu."
Unesen mohutností katastrofy a kochaje již
pouští
se
do podrobnjšího popisu boje
básník
posledního, ani místa a dobu rozhodné bitvy žeji
se
v radostném pedcitu brzkého vítzství, ne-
neudávaje, ani
se
blí-
zajímavých podro-
jiných
bností nedotýkaje.
S plnou svžestí objektivného líení bojovníky, posádce Hostýnské ku pomoci spchající, ví-
tzoslavn vykresliv hned i
poslední bitvu popisuje.
„Vzezvualy hlasy rohóv
lesních,
udeily zvuky bubnóv beskných. Nalit srážajev stran
Podvihaje i
s
mlha
ob.
ote pracha,
by potka krutá poslednje.
Vznide chest
i
drnket ostrých
meev,
vznide siket kalených stel strašný,
lom ošepóv, rachet kopí bystrých. I
by
klánie,
i
by porúbánie,
i
by lkánie,
i
by radovánie.
Krev
*) Visa, visí.
s
vale jak bystiny
dševy,
— mrch
—
112
tu ležeše jak v lese dievie.
Siemn hlava na dvé rozšepena,
ob;
siemu sruben st ruce
s
sien i
kotie s
oe pes
jak po skalách lutá
siemu v srdce po i
druhého,
zeivý své vrahy mlátí
sien
búa deva;
jilce
me
vtasí,
siemu Tatarín ucho stieže.
Uh
by ryk, stenánie žalostivo
!
Kesné
pocechu
utiekati,
Tateré je lutým davem hnáti."
V
rozhodné
líení
bitvy objevil básník
této
Akoliv v bujném rozjaení mysli velkolepý svj obraz žhoucími barvami vysvou hlavní.
sílu
maloval a
jej
i
rázností
i
pružností jednotlivých
skupenin jakoby tvorím dechem
nm
pece v
rozené, že se
nám skutenost sama ped oi
Nemenší dokonalosti epické
Cht
dálosti samé.
váním a
,
a
vati
,
*)
by *)
že
s
se
je
i
staví.
postup u-
kesané
smilo-
dává
adm
udatností
a odho-
návalu nepátelskému ustupo-
neoekávaným objevením
se Jaro-
pluky eskými ruka boží tím zrejmji
Obecné
jest
dobné
že
,
hrdinskou
s
dlaností bojujícím,
slava
ukázati,
milostí boží vítzství došli,
kesanským
skví se
oživil,
vše u svtlosti tak pravdivé a pi-
domnní Jaroslav
a,
byl
jak Palacký praví, z
toho
rodu v
pravd poechách a
113
Kesané
ukázala.
na
se žene, tak
a za ním
eši jako
útk Tu se
na
již
hrozí.
ele Cech. Jako
roslav v
cem
již
záhuba jim
již již jistá
se
dávají,
objeví Ja-
lev nastelený za lov-
Tatar
houfy
jásající
doráží
krupobití.
„Ajta Jaroslav jak orel let!
Tvrdú ocel na mohúcech prsech, pod
ocelí chrabrost, udatenstvie,
pod helmiciú velebyster vhlas, jarota
mu
z
žhavú zrak
Rozkacen hna, jako
mu
když
teplu krev
plaše.
lev drážlivý,
s
udá
zieti,
kebdy nastelen za lovcem žene tako zluti s, vz Tatary tri
;
*).
Cešie za niem jako krupobitie."
Mistrnými tahy
obšírn,
den jsa
naznaen
jest
vítz, slavný
Jeho osoby a povahy nevylíil básník
Jaroslav.
jak Vocel vším právem praví, ve-
než,
citem,
pravého
básníka
sousteduje v tchto jadrných,
silou
osvdujícím epickou pro-
niknutých verších vše, co k obražení velkého, heMorav, který nedlouho pozdji pijal na
se
jméno „ze
Šternberka",. i až podnes kvete ve stavu hrabcím. koliv
archivá
Zdislav proti
Boek
Šternberk
nmu
Tri, bžel,
a
že
nikoliv
línal se.
A-
vítz nad Tatary byl
Jaroslav, ozvaly se ped kritikou
tak vážné hlasy, že jeho udání
sotva obstojí. *)
soudí,
•
—
'
—
114
roiekého karakteru potebí
chrabrost, vhlas, sílu
:
rekovskou a prudkost v rozhodné, osudné dob.
pede vším
Clíte jej jej
v popedí,
co hrdinu oslaviti, staví
zásluh a hrdinství ostatních
aniž
rekv vzpomíná *).
V klestí
chestu si
a
drn kotu
Jaroslav
pádným
básník
s
epickou
meem
proklál jej
„Vrazi
k vdci Kuním v
Homérskou
silou
krto na
Srazista
s
souboj,
provádí,
vlastním. Kublajevica,
by potka ovsem
i
a rachotu kopí
meem
Pustiv se
blajevicovi **) dráhu. jejž
me
s
velelutá.
oba ošepoma,
zlomista je oba velím praskem. Jaroslav, ves ve krvi s
meem ot
oem
zbrocen,
Kublajevica zacbváti,
ramene Súrem kylu prote***).
Takož spade bezducb mezi mrchy, zarachoce nad niem túlec
*)
Známo
jest,
kouskému
zem
že králi Václavovi
nejvíce
Moravské,
i
s
lukem."
Bedichovi Ra-
knížeti
dkovati bylo za vyhnáni Mongolv akoli
jisté je,
z
že Jaroslav zabitím Ku-
blajevice bitvu byl rozhodl.
**)Byl
to,
jak Palacký udává, jeden z hojných
pravnuk ingischánových, nelze doskoumati se.
jméno
Jméno
Kub
Kublajevna, jméno
***) Prótee, protekl, protknul.
vnuk
aneb
jehožto jména vlastního již 1
aj
ev
i
e je, jako
toliko rodové.
výše
— Smrtí
koní.
Kublajevicovou
Vítzstvím
ada pohrom, hích byl
115
ježto
vítzoslavn dj
Bh
na
kesany
za jich
seslal.
meem „Ulee
andl
smilování
milost boží.
s
ves lud Tatar lutých,
otmetáše devce séhodlúhé, palová.se tu, kto téci
móže,
tamo, otkad slunce jasno vstává i
se
Jaroslavovým ukonena jest
Jaroslav pináší co
svým
—
by prosta Hana Tatar vrahóv."
—
vítzným
Ludiše a Lubor*).
6.
(V rukop.
Akoli báse pipoísti a
epická jest než
ji
pece k pedešlým zpže rázem svým že nový, významem hi-
to nejen proto, i
proto,
storický zjev v život
*)
slavném sedání).
na skutené události sotva
tato
mžeme
se zakládá,
vm
O
:
národním za
pedmt
má.
Básník opvuje turnaj, jenž se vítzstvím rytíe Lubora
nad soupeem Zdeslavem koní, naež krásná Ludiše,
hrad
dcera knížete Zálabského, na jehožto
bývá, vítze
vncem
z
dubového
listí
zdobí.
sedání se od-
Z erbu
ry-
tíského „tuí hlava", ježto se v básni pipomíná, jakož i
z
se
turnaje
samého
se
Semberou
souditi
lze
,
že
bá-
složena jest za doby krále Otakara II (1253—1278),
jelikož
ob
št v obyej chodem a
s
ty
vci
vešly.
za
doteného krále v Cechách
Verš je osmislabiný
s
zvlá-
trochaickým
pravidelnou pestávkou po tvrté slabice.
— Již
vký
v
—
117
Jaroslavu vidti
bylo,
jak stedo-
eské
romantismus pvodní básnictví
nikati poínal, poznávati již
dávaje
pro-
duchu jeho
výsost, hlubokost a obsažnost a pokoušeje se již
aby pvodní
o to,
pomr
pírodou a du-
mezi
chem, vrch mající v názoru národním, se rozpadl.
V zpvu rytíském,
o Ludiši a
vlastní
to
tepn romantiky, osnován
duch romantický
postoupil
jest,
Luboru, jenž na kultu
znamenit
sice
avšak pece se
na dráze své petváné,
bylo ješt podailo, vítzný prapor na
mu
eské
ne-
pd
národní vztýiti.
Zajímavé a významné jest pozorovati, jak v básni naší
básnickým ješt ztrátu již
pvodním duchem Akoliv tento znanou
romantický duch zápasí.
s
na své pvodnosti, samostatnosti a ráznosti
byl utrpl a ochablos svou mdlou jednotvár-
ností
patrn na jevo dává, má pece v sob ješt
tolik
síly,
cizí
aby, jak z rozboru vysvitne,
rouškou
píinou eského eského Již
národní
zaujímá
piodil.
báse
Práv
pedmt za touto
naše v historii básnictví
místo neposlední, houževnos a životnost
genia básnického ukazujíc.
zaátek „Znamenajte staí, mladí o potkách
i
o sedání,"
118 jímžto zornosti
spsobem
básník
národního eposu k po-
patrn svdí, že
vyzývá,
skladatel,
a
spsoby rytískými vykojen národním duchem živ ješt proniknut jest, což ješt patrnji ,
dosti
z toho vysvitá, že hry rytíské
na dvoe knížete
Zálabského uvádí.
knz
„Bieše druhdy
knz
ten imieše
sob
i
Básnickým luje
Zálabský,
slavný, bohatý, dobrý
dce
vsm
jedinu,
milú vele."
tímto
novému zjevu v Za doby
rodní dáti.
nadsazováním
eském
životu
sedání
patrn
usi-
základ ná-
v Cechách,
ježto
— 1253)
u nás
teprv za kralování Václava I (1230
uvedena byla, na skuteného knížete Zálabského pomysliti,
byl by zajisté
makavý anachronismus.
Více náklonnosti k vzdlanosti asové jeví básník v popisu dcery knížete Zálabského. „Ta
dci
na div sliná
bieše,
tla urostlého krásn. Líce jmieše ovsem
na
lícech
oi jako nebe i
po
bielé,
rumenci ktviechu, jasné,
jejej *) bielej
šíji
vlasy zlatostvúcí vjú,
u prsténcch skadeeny."
*) JeJej, její.
—
estmíra
Kdežto básník mírový zevrubné
lepou
a
—
119
lepotvornou;
slava, tknut
jsa
vnady dcery Voj -
nazývaje
nerozbírá,
básník Jaro-
kdežto
novjším
již
prost
ji
smrem
roman-
knžny Kublajevny s patrnou obliješt dosti pvodn, samostatn a rázn, jeví básník náš v popisu knžny Lunadšení romantické. Úpln se koe mo-
tickým, krásu
a
bou,
popisuje diše již
:
dernímu kultu ženské krásy, zabedl kost, slabost a
Za
vážn
to
na veliké hody zve,
dne ustanoveného z dálných zemí a
na hrad
mk-
epicky provádí, jak kníže Zá-
labský pány na hrad svj jižto se
v
již
divos líení romantického.
vlastí
dostavili.
knz
„Aj druhdy
by
s
káže poslu,
páni vsici snli
ua hrad na hody veliké. I
kdaž bo den ustavený,
snclm z
na hrad I
sem
SŽ
vsiei páni
dálných zemí, z dolitých vlasti
hody líí
knz
na
sie
hody."
prostotou a pravdi-
roztomilou
s
vostí nastrojenou, „Páni ku
l.iiézu
é
poklonichu i
*)
Kniení
kaleni *)
(knín),
i
cho
s
tu
lepej
hrnu,
knézu dcei.
knížecí;
knžna, což vlastn dceru
obyejné,
ac
knížecí znamená.
nesprávn,
— Za pedlúhé
—
120
stoly
sed,
prokní rozenie dle svého.
Nosichu jedenie divá, i
nosichu pitie medná;
i
by hodovánie hluné,
i
by hodovánie slavné.
Rozstúpi rozstúpi
V
popisu
s síla v lidech, s bodros v myslech." vyniká zvlášt rázem dra-
tomto
sticky
epickým
enos
hostí
spsob
na mysli
,
i
jakým
básník
tle popisuje.
rozja-
Drže
se
epické objektivnosti líí vzmáhající se hodováním sílu
tla a bodros mysli tahy naskrze vnjšími,
dávaje
obma z
vati a
psobením na
takoka na venek vystupo-
vnitra
ústroj nos se objevovati.
dvornos hodná, s nížto se k rodin knížecí mají. Všickni se klanjí nejdíve knížeti, pak kníni a teprv naposledy knžn. Je to patrn proti rytíským spsobm dvorným dle nichž se každý rytí dám svého srdce pede všemi koiti má. Básník Ludiše a Lubora, novjší kulturou národnímu Zvláštní úvahy je
i
rytíští hosté
,
životu docela ješt neodcizen, napravuje i
v
celé básni,
rodním,
rytískou
pamtliv
jsa,
eledi vojevodí *)
Vsiak
ot,
každý
že
tu,
jakož
dvo nos obyejem „vsiak
o
t
*)
**)."
otec.
**) Rukopis Zelenohorský.
ná-
svj
—
121
—
Ješt patrnji vystupuje národní názor básníkv slovy, jimiž kníže po odbytých hodech
píinu udává,
kterou pány z dálných vlastí
za
byl svolal.
„V
ta
doby
knz
vece pánóm:
Mužie! nebudí vás tajno, z
kakých píin
Statní
mužie
!
ste
s
stili.
jáz chcu zvsti,
kácí z vás mi najplznjí*).
V míe
válku modro zdáti;
vezdy nám súsdé Nmci."
Básník
neuvádí
rytíských
her,
na
dvoe
Zálabského knížete odbývaných, co zábavu aso-
Podvrhuje jim úlohu vážnou a dstojnou,
vou.
úlohu
to,
eského
jejíž
bylo.
rozešení úkolem
znal,
jížto
národu
Zálabský pány z dálných
Kníže
vlastí proto svolal,
celého
aby v sedání jich udatnost
použíti
zamýšlel v
se-
bojech se souse-
dními Némci,
národní samostatnosti povždy pohromou hrozícími. Pípravy k sedání, ježto se hned po hodech ped hradem na široké louce odbývati má , jsou
pi
rázné
strunosti
s
pravdivostí plastickou vy-
líeny.
*)
Najplznjí. nejužitenjší.
—
122 „Die knz.
s
Petrže
ticho.
Ot stolóv tu vstachu páni, poklcfnichu se tu i
kniení
knz
lepej dcei.
i
Kotly, trúby slyše znova.
s
Vsie
ku
sdáu
Tu ped hradem
v
strojí.
šíré
lúc
vz výši na pavlai krásné sedie
knz
se starostami,
sedie kniení s i
Ludiše
menal,
zemankami,
dvicemi."
samé provedeno
Sedání ježto,
s
jest se zvláštní pílí,
jak A. V. Svoboda vším právem pozna-
rovnobžností u líení vzdlanost a
los v slovesnosti prozrazuje. káže
„I
Kto
na sdánie,
knz sám ustanoviu. knz na Stebora,
ty jáz I
knz zemanóm svým
chtie prví
káže
Stebor Ludislava zývá. Vsedasta oba na kon, vzesta *)
devce
prudko protiv
ostrú
sob
hrot,
hnasta,
dlúho spolu zápasista, ež
devce oba
I tak
zlámasta.
uondaná bsta,
oba z dráhy vystúpista. Zevznie hlahol trub
*) Vzesta, vzali.
i
kotlóv.
:
um-
— I
káže
Kto
—
123
knz zemanóm svým
chtie
vteí na sdánie,
aby kniení
stanovila.
Kniení na Srpoše káže, Srpoš Spytibora zývá.
Vsedasta oba na kón,
devce
vzesta I
ostru hrot.
hna Srpoš v Spytibora,
vysadi jej z tvrdá sedla,
s
sám
s
kon
Oba dobysta ráz po ráze
ruce vrže
tu
*).
meí,
v rná šíty,
jiskry vzprchu z
rnú
šítú.
Spytibor Srpoše see,
Srpoš v chladnu zemiu "páde. oba sta unavená,
I
oba
dráhy vystúpista.
z
Zevznie hlahol trub I
i
kotlóv.
knz" zemanóm svým:
káže
Kto
chtie tetí na sdánie, by Ludiše stanovila.
Knžna na Lubora káže, Lubor Bolemíra zývá. Vsedasta oba na kon, vzesta
devce
rue v protiv
ohradu
s
hnasta,
sob zamista,
srazista
*) Vrže, vrhl.
ostrú hrot,
s
ošepoma.
s
Bolemír
mu
Sít
—
124
kon
s
koti,
daleko zálete;
otnesú jej chlapi z dráhy.
Zevznie hlahol trub
kotlóv.
i
Lubor na Ruboše zývá,
Ruboš rue na kón vzskoi, prudko na Lubora žene.
meem
Lubor kopie
kepe
*)
pete,
mu kon
v helm
Ruboš vazem
s
vrazi ránu
spade
;
otnesú jej chlapi z dráhy.
Vzezni hlahol trub
i
kotlóv.
Lubor na zemany zývá: Kto
s
tm
v ohradu
I
chtjú
se
mnú
smo
bíti,
jeti!
by hovor mezi pány
Lubor na ohrad ždáše.
Vyte i
**)
Zdeslav dlúhé devce,
na devci tuí hlava.
Vzskoi na
o jarobujuý,
hrdivými slovy vece
Pradd
(mój) zbi divá túra,
otík zahna
Nmcev
sbory,
zkusi Lubor chrabrost moju! I tu protiv
sob
hlavama v sebe aj
*)
**)
oba
Kepe, mocn,
s
hnasta, vrazista,
koniú spadesta.
siln.
Vyte, vytknul, vystril.
—
Rue zd meie opsalá
s
dobysta,
zápasista,
kepe me&ma kol
—
125
máchasta,
rozlehacbu rázy.
Lubor
s
meem
krto v helm mu see,
helm
s
Meem i
me
nmu
k
piboi*),
rozskoí v dva kusy.
me
v
udeí ránu,
vzlete za ohradu
Zdeslav
s
;
na zemiu vrže.
Zevzni hlahol trub
i
kotlóv."
Akoliv u líení souboj pvodní snického ducha
bujaros
již
skrocena
dosti drastickou, živostí dosti
dosti individualnou a
plastikou
dojemnou.
je
umlostí pvodnost,
již
nebylo dostávalo,
kazil a pebrousil.
a
estmíru
jížto
se
mu v
plné
míe
Kdežto podobné scény v Záobrazu se podobají,
tahy na plátn byl vyvedl se
že básník, nahrazu-
úinek umlstkou sám po-
mlec nkolika smlými, podobá
bá-
vyniká pece rázností
jest,
Nicmén vyznati nám jest,
boji
síla
zlomena a pekypující jeho
již
jadrnými s
a
jejž u-
pvodními
effektem velerázným,
líení sedání našeho básníka obrazu,
jenž váhavým, každým tahem po effektu patrn
*)
Piboi, piboil, k boku
se pitoil.
_
-
126
manýe peumlkované
bažícím šttcem u
vyve-
Manýra jeví se hlavn hledanou rovnobžností, ježto v jistých pípadech a mezech líení pvabné ráznosti ovšem dodává, zde však den
jest.
unavující jednotvárností
slabos básnického ná-
zoru toliko prozrazuje.
Ku konci zpvu osvdil básník, uvádje Lubora co vítze, ješt jednou, a to spsobem skvlým, samostatnost názoru národního. „Oklúi Lubora panstvo, i
vede
ped
jej
pede knze,
i ped LudiSu. mu vnec stavi,
kniení
Ludiše
vnec
z
dubového
listie.
Zevznie hlahol trub
i
kotlóv."
Nedrží se tu jenom jako výše proti rytíským
spsobm eském pamtliv i
dvorným národního obyeje, na starovyhýbá se, jsa
otcovství založeného, než naivnosti,
v národní epice vrch mající,
všemu zjevu erotickému.
ani lásky Ludišiny
se
Ani štstí Luborova
nedotýká
—
ano ani
gatného polibku nebyl Luborovi dopál.
obli-
Básn
II.
lyricko-epické*
Vedle epických básní setkáváme se v rukop. Kralodv.
ním
s
básnmi obsahem
epickými, provede-
Jsouce na živlu epickém
ale lyrickými.
o-
snovány a duchem lyrickým naskrze proniknuty, spadají
v obor básní lyricko-epických.
Pvcm
básní
tchto mela událost cenu
je-
nom vedlejší. Tato byla jim pouhým rámcem, za njž obrazy vlastní své mysli dávali. Jim šlo hlavn a pede vším o to, aby na základ události citm svým, brzy radostí bujícím, brzy bolem truchlícím,
Kdežto
ulevili.
pedešlí
pvce Beneše, povaha
jich
pravdivost tito
dosti
snažn
mysli v jich
reálného
vyjma jediného
epikové,
o
básn
to
dbají,
aby
se nevloudila a
odlesku nestemnila,
lyriko-epikové jádro mysli své v
kladou
pdu
reál-
— aby v
nou,
kvtinu
se
128
koeny
ni
pak
—
pustilo,
rozvilo, zjevující
z ní vzešlo a
v
zápachem svým
povahu jich mysli.
Také lyricko-epické zpvy máme v rukop. Kralodv. dva, o
totižto
zpv
o
jelenovi
a
zpv
Zbyhoovi. Pvcové obou
základ epickém,
zpv ale
vynášejí
spsobem
city
své
na
zvláštním, ryze
slovanským, lííce je výjevy pírodnými, jež v Tím, že citm
tajemné šero symboliky zaodívají. jejich
v pírod výjev
ony naznauje, mezi jich
Utšený
zvláštní
povždy odpovídá,
vzniká pekrásný
subjektivností a mezi
parallelismus
pírodou samou.
tento parallelismus je zvlášt
v Jelenu
tak samorostlý a rázný, tak živý a pravdivý, že
nám v nižádné jiné básni staroeské u plnosti tak ukonené a dslednosti tak písn provedené se
neobjevuje.
Jelen
1.
Z poátku
*).
vypravuje básník, jak jinoch, po
zbra
horách a dolinami v boje chodívaje a hrdou
nepátelské shluky rozrážel.
nosívaje, *)
Pvec
oplakává
smr
statného jinocha, jenž v litých bo-
mocnou rukou
jech nepátelské shluky nepítel, dej
lstivo
skuten
a konci
na
tato
Str.
bájeslovn vykládati
KA^iiifko-bájeslovnou
citm svým
elegickým
Hanuš (Dva,
rozhodnouti nelze.
má
objeviti
zlatovlasá
má
39)
za
tak,
mohla.
to,
monii,
Rozmr
s
city
bohyn pose báse
pemnou
Ze báse
tato
svdci celý
z
její
básníkovými v jednu har-
nepestávaje na jediné soustav rythmické.
se stává brzy
puje
splývá
cíli
ulevil,
že
že by se
doby pohanské pochází, o tom patrn spsob.
Zdali to
zabil.
aneb básníkem jen k tomu
historický,
vymyšlen, aby
hanských Slovanv.
až jej
rozrážel,
mlatem
podskociv,
Verš
delším brzy kratším, brzy kvapnji postu-
brzy volnji se
rozkládá,
jak toho pohyb
citu bá-
sníkových, brzy kvapnjší brzv volnjší, požaduje.
9
— „Bháše
-
130
jelen po horách, po vlasti,
poskakova po horách, po dolinách krásná parohy
nosí,
krásnýma paroh oma hustý
les proráže,
po lese skákáše hbitými nohami. Ajta junoše po horách chodívá, dolinami chodívá v luté boje;
hrdú
bra na sob
braniú
Splývání
*)
nosívá,
mocnu rozraze vrahóm
dje
s
sledn a velkolep
shluky."
výjevy pírodnými je tu provedeno.
obrazem vykreslil básník
s
vní tahy povahy jinochovy,
ným hnutím jelenovým
Jedinkým
d-
toliko
živou pravdivostí hla-
každému
z nich
obdob-
živé a individuáln bar-
vitosti dodávaje.
Vykresliv rázným a živým a spolu a spanilým obrazem jarost
a
hbitost a lepost,
i
nžným
jakož
i
bu-
srdnatos jinochovu, petrhuje najednou
vypravování své výbuchem elegickým: „Nenie juž junoše v horách!"
Výtenos povahy básníkových
ho
jinochovy
budí
v prsou
mocí kontrastu bolestné vdomí, že potásá jeho myslí tak velemocn,
více není, a
že bolu svého zatajili
nemže.
Vynes všecko hoe povzdechnutím ze srdce
*)
Braniú, zbraní.
— svého, teprv
131
—
to je dále vypravovati,
s
ubohý jinoch byl Podskoi
jakou smrtí
sešel.
na zd
lstivo lntý vrah,
zamiesi zraky zlobu zápolená,
udei tžným mlatem v prsy
zevznchu
*)
mutno
—
žalostní lesi.
Vyrazí z junose dušu, dušicu, sie
výlet
z hrdla
pkným
táhlým hrdlem,
krásnýma rtoma."
Ráznost a živos, jež jsme výše v epických básních byli
seznali,
nosti objevují.
i
zde se u svrchované pl-
Zlobu vrahovu a
smr
jinochovu
naznail básník spsobem plasticky reálným. Ne-
pestává však co lyriko-epik na pouhé
reálnosti,
prchod dává. lesm žapírody, dávaje do Žalost svou penáší lostn šumti; útrpnost svou pemilostn na jevo dává nžností, s jakou hrdlo a rty miláka svého
než
i
žalosti a útrpnosti své
volný
popisuje.
Vida ho pak
již
zesnulého
naíká
si
srdenou. „Aj tu ležie!
Teplá krev za dušicú tee, za syrá I
'")
zem
velú krev
by v každej
Zevznchu, zavznli.
dv
otletlú,
pije.
po žalním srdéc."
s lítostí
— náek,
I
a
132
—
ist
rázem
lyrický,
se živlem
epickým harmonicky splývá.
moment epických s vbec vedle již spomenu-
Harmonické splývání
momenty
lyrickými je
pední a hlavní okrasa
tého parallelismu
zpvu.
Básník
ckými,
než bolestn
již
skutenost.
nevede
—
si
tohoto
náek výbuchy
elegi-
v nezvratnou
se pohružuje
Až potud líil básník city své, ježto srdce jeho pi smrti jinochov svíraly. Však nepestávaje na tchto ukazuje nám dále i city, jež ani
po smrti
milákov
mysl
jeho
tísniti
nepe-
staly.
Za
touto
píinou vede
k hrobu
nás
nm
chovu a ukazuje nám, že na
jino-
píroda sama
nejskvlejší, stoletím vzdorující pomník byla postavila.
„Ležie junoše v cliladnej zemi,
na junoši roste dubec, dub, rozkládá
Obrat
to
Píroda sama velikánem
svta
s
v suky ší
pekrásný hlásá
i
Ȓ."
a spolu
sílu
i
velevýznamný.
a statenost jinochovu
les, jenžto znamenati
se zdá, že ze
nesešel, než že se jeho podstat jím
pemnou
rozkládá.
pouhou
—
—
138
miláka svého
Oslaviv
sobem obdobným
„Cházievá jelen
skáe na
popisuje básník
s
krásnýma rohoma,
nožiciech rnciech,
vz horn v
piená táhlé lirdlo."
lisrie
Obraz tento je významný symbolikou a
i
živostí
je
v ni
jí,
se
nepekonaným
dmysln
byl vyobrazil,
touha
postihnouti
spsobem
provedena.
zpedmtil,
dávaje tím na jevo, že
konen hn-
prahnoucím po pomst spra-
proti vrahovi,
„Sletitjú
s
tlupy bystrých krahujcev
ze vsia lesa sénio na sien dub,
pokrakujú na
Páde
*)
dub
.
padl.
vsici
junoše zlobu vraha,
junoše plakachu
'ad-
Básník
obrazem miláka svého v jedno vzplývá.
s
vedlivé.
I
po-
v jelena, jímž výše jinocha
Roztouživ se po jinochu zahoí
vem
a,
Karakteristika touhy
ponoiti.
touhu svou
jest.
aspo památku miláka
svého u chvatu pemilostném stihíi
vroucnost
dubové vzhru vzpíná, tak
listí
touha básníkova
i
jíž
vypodobnna
na nožkách ruích skáe a
totiž jelen
hrdlo své táhlé v usiluje
tajemnou pírody
i
a pravdivostí,
upímnost lásky toužebné Jako
sp-
touhu svou.
i
v.sie
dvy
!"
— Pede
vším
—
134
vytknouti
jest
psychologickou
pechodu z touhy v hnv a pomstu. úpln odvodnn kontrastem. Cím libostnji
pravdivost Jest se
básníkova
památce jinochov
touha v
byla
kochala, tím hroznji bol jeho srdce svírá, když,
procitnuv ze snní touhou vzbuzeného, strašnou
skutenost proti
—
vidí
vrahovi
a
jeho
bol
hnv
ustupuje
prahne po
hnvu
pomst
spra-
vren
líení
vedlivé.
U
popisu
symbolickému, ale
hnvu i
zstal básník
zde o pírodu se opíraje.
svrchovanou spravedlivost
zvratné své
pesvdení,
hnvu
že vrah
Cht
svého a ne-
jinochv pomst pírody
neujde, naznaiti, bére tenkráte symbol z
posvátné.
Posvátní krahujcové,
pokrakující
nejsou pouhými tlumoníky sníkovy, než jsou
samých.
i
hlasatali
na dub,
hnvu a pomsty báhnvu a pomsty boh
Z.
Zbyho*).
Jako básník Jelena zpév svj na parallelismu
výjev
osnoval,
mysli své
osnuje
i
s
básník
výjevy pírodnými byl
Z by ho
na symbolickém spojení události rodnými.
Je
to
patrné svdectví,
sníkv ku pírod pozdjší
rázu ješt
kultura teprv
n
zpv svj
výjevy pí-
s
že
pomr
bá-
pvodního
je, jejž
nekuli
docela
zrušila,
rozvedla.
Pi oba *)
vší této
zpvy
shod
názoru základného
Pvec opvuje hrdinský in, jímžto svou, Zbyhonm na hrad unesenou, historický jest, nejistého
kém
liší
se
provedením.
jél»
nedá
se
nikterak uriti.
pvodu, akoli nkteré v stáí
svdí.
Verse jsou trochaické šesté slabice.
statný jinoch osvobodil.
Rozmr
je
nm
dvu
Zdali
Zpv známky
dj
tento je o veli-
naskrze pravidelný.
dvanáctislabiné
s
pestávkou po
— Jelena
Básník lismus
136
—
provádí
nadeený
rozmanitostí zajímavou, básník
s
pestává na jednom
dsledn
jej
s
toliko výjevu
pírodném,
událostí celou spojuje
nicky
svj
dává živlm
splývati
epickými,
se svtlostí zjevnou
tento
s
pílišnou
;
kvapností a uvádje
staví,
mikou
zvláštní, tento vtiskl
živly
líe
k jej
v kusosti
jej
až unavující; onen vyráží ráz citu a
trochaickým
se
oblibou se nese
lyrice a epický živel jaksi v pozadí
až
tento vy-
onen harmo-
lyrickým
zvláštní
se
ale
onen zao-
;
symboly své rouškou mystickou,
dívá
vádí symbol
paralle-
Z b yh o n
dje
i
ryth-
zpvu svému veršem
dvanáctislabiným jednostejný
ráz
rythmický.
n
Akoli Jelen cenou básnickou Z by ho honosí se tento pece krásou zajisté
pevyšuje,
utšenou.
Básník poíná svj byl uzavel,
obchází,
zpv
vypravováním, jak
nmžto Zbyho
Jinoch kolem hradu, v
jeho dívku
sklíen žalem hlubokým a
touhou tesklivmi. deva na devo, hoe vsiemu lesu. šírý v tob jáz letávach
„Poletova holub se žalostivo vrká
Aj ty lese s
Ach, a zlobný i
!
holubicú draliú,
s
milú,
Zbyho
s
pemilitkú
chvátí holubi cu,
otnese u hrad, ach, a u hrad tvrdý
-
—
137
Aj obchaze junose kol tvrdá hrada, žalostivo
vzdychá po svj drahej
Ot krada na skálo, žalostivo sedie, s
ní
s
skále
nmým
Jelena
Jako básník pírodný,
Na
si
milej.
sede
;
lesem mlie."
události výjev
vedle
soubžný, klade, by konkrétné
ná-
básník zornosti a pedmtné živosti nabyla, tak Zbyhone. Cht vroucnost lásky a touhy jinochovy po milence, Zbyhonm mu odaté, koni
krétnji
lubem mužto
a živji vylíiti,
národním
,
Zbyho
to
vyobrazuje jinocha ho-
symbolem isté
holubici
byl
shod znázorujícího spisobu
lásky,
Pi
uchvátil.
je-
vší
vidti jest u básník
obou co do jeho provedení rozdíl karakterický.
Básník Jelena provedl parallelismus mezi chem, po horách a dolinami v jícím, a
luté boje
polétává
se
deva na devo
luje; jinoch, žalostivo
sedá na skálu a nelze jest
nám
s
Holub
hoe
své ža-
a lesu
po své drahé milence vzdy-
mrným
básníkovi spíše
lesem
pak
mlí.
ale za-
Však
za poklesek pokládati.
to
U-
v tom jest spsob zdailý, jímžto
vroucnost a prudkost žalu jinochova
mocn
b-
Zbyhon.
chaje, obchází též kol hradu tvrdého,
tak
chodíva-
mezi jelenem po horách, po dolinách
hajícím úpln, ne tak básník
znati
jino-
jeho prsa svíral, že
s to
nastinil, jenž
nebyl slovy
—
hrozný,
—
Proto žalostivo na skále sedí a
jeho projeviti.
nmým
138
s
Les sám, vida bol jeho pe-
lesem mlí.
mlením svou
útrpnost a šeternosf na
jevo dává. Líení také není zajisté jen pekrásné a pravdivé,
než
i
rázem
ist
píroda úastnicí
se jím
národní,
strastí
ponvadž
lidských
osvd-
uje.
k
vdivý a
pohání
sdílnosti
ist
v bolu pohí-
básník jinocha,
Motiv, jímžto
ženého,
je
svrchovan
pra-
národní.
„I pílete holub, žalostivo vrká."
dvrná,
Sympathie
nejjistji
a
chleji
tím bolem trpíme, utišivši
sama
hyne a
jež v mysli naší nejry-
vzniká, trpí,
když vidíme, že jiný
jímžto
i
my hyneme
vluzuje se v bolestné srdce jinochovo a, boui jeho kouzlem svým neodolatelným,
je otvírá.
Proto
pozdvihuje jinoch
lubu, stejným
hlavu
„Podviže*) junoše hlavu k
Ty
svou k ho-
bolem hynoucímu, a srdci svému
ulevuje.
holúbée mutný!
nmu,
vece:
tob mutno samu,
tobli krahujec uchvátí tvú družu?
Ty Zbyhoni tamo na tom tvrd hrad ty uchvátí moju drahú, pedrahúkú
*)
a
Podviže, pozdvihl.
—
139
—
a otnese, ach, u hrad, u hrad u tvrdý
!
Holúbe! ty bysi byl válel 8 krahujem, kdyby tob bylo srdice udatno ty bysi byl
vydel krahujc svú drahú,
kdyby tob byla dravá,
ostrá
drápy
ty bysi byl zabil krahujec zlobivý,
kdyby
Vz
ti
horu,
Tob
byl tvrdý, masožravý nosec.
mutný junoše! zeni*) na Zbyho!
srdce
peudatno
proti vrahu,
tob protiv jemu brán silná, ostrá, tob jemu v hlavu tžek, železný mlat Slovy tmito
podal
u !
básník mistrovsky pro-
vedený obraz mysli jinochovy.
Nejdíve hýbe
jí
sympathie,
s
pemilostnou
k holoubeti smutnému se nesouc, a pak vzmohši se a povaze své sdílné zcela se
útrpností
teprv
,
oddavši, bolestné srdce jinochovo otevírá, z
všecko jeho
se
hoe jedním proudem
nhož
najednou
valí.
Úlevou trapných cit
se sprostiv a
rozvahy
opt nabyv, chystá se jinoch dráhu mužného inu nastoupiti. Duševny tento jeho proces Vidti nám je plastickým spsobem vyznaen. mysli
lze jest,
tato
jak jeho
konen
*) Zeni,
/.cli.
žádos ve vli dozrává a jak
v rozhodný
in
vyspívá.
—
—
110
tak naivným spso-
Celá reflexí jinochova,
bem
pronesená, skvlé vydává svdectví o básní-
kov
známosti mysli lidské.
Vzmuživ
ovu, k
nmuž
„Rue I
spchá
se
jinoch k hradu Zbyho-
v noci doráží.
junose dolov, v dole
vze na
s
svoju bra,
temným
na
i
rám
spje lesem temným ku hradu ku
Bu
hrada tvrdá nocú.
Vezd
lesem.
mlat svój
;
tvrdu.
temno."
Horoucnos úmyslu jinochova je drastickým kvapem zdaile pronesena, ne tak u líení dalšího dje.
„Tlue
silnú
psú.
Kto to?
s
hrada slova.
Já sem, lovec bludný.
Otvoie Tluket silnú
s
vrata.
psú.
Otvoie
s
vteré.
Kde vládyka Zbyho? Za velikú sieui*).
Tam Zbyho Aj, o tvoi
vilný.
tamo plaka dva,
lovc!
Neotvoi Zbyho.
Básník dal se zvláštní
k
co
lyriko-epik oblibou svou
živlu lyrickému tak zavésti,
u strunosti až pílišné rozvinuje,
*) iáieniú, síní.
ímž
že událost se vypra-
—
úseným
vovííní jeho nemile to
pes všecko
stalo.
by
že
Pres
se tu bá-
to již proto, ponvadž tu živel píinou výše uvedených motiv ry-
a
dopustil
epický
kusým
a
vyznati musíme,
rozvláností ješt vtšího poklesku
sník jalovou byl
—
141
za
chlým tokem
se rozlévati musí.
úpln
Události
pimena
za
je
to
rázná
jí patiného drazu a zdaile napodobujíc jednak kvapnos pecházky rozhodné vle v skutený in, jednak
strunost u katastrof,
dodávajíc
konen
svrchovanost blaženosti
mlatem dvi
„I rozrazí i
rozrazi
postižené.
silný junoše,
mlatem Zbyhonvi hlavu,
hradem vezd
u svj krásnej
bhá dvy
Pijde ranné slunce
i
vsie v
hrad
do úsvta vrclioly
pobi,
lože.
dev k
hradu;
pijde nová rados v junošino srdce, že svú krásnu
Ku
parallelismus
spanilostí, ,
chová v silnú pažú. u již ze zaátku zpvu utšenou naivností a
konci provádí básník
zapoatý byl
dvu
dílenl
dílem aby
jeho hoe,
i
i
aby
s
zpv
sarný okrouhlosti na-
blaženost jinochova, jako výše
v skutenosti živého výrazu došla.
„Cie ta holubice?
Zbyho" ju uch váti. Jako
m zd veza
Veza, vzal,
ii
vzení
*),
tak ju v
držel.
tvrd hrad.
— V
lesy s tvrdá hrada I letieae
i
letieše
se s
smo
letieše
deva na devo
chodi
*)
i
v
lesy,
tamo,
se svojím holúbcem,
holúbcem spáváše na jednej vtvici.
Vzradova
s
—
142
s
smo
dva, tamo,
se svojím
junošú
vezd kamo
zecht,
militkem*) spáváše na jednom
S militkem,
s
milencem.
ložici."
Básné
III.
básn
Lyrické
lyrické.
rukopisu
Kralodvorského u-
písn
znány jsou soudem skoro všeobecným za
prostonárodní. známého
Náhled
Maciejowski-ho,
to znalce básnictví slovanského,
že ne-
díve ve vyšších národu stavech, kde vyšší vzdlanost a nžnjší cítní spsob panoval, svj pvod vzaly a pak teprv
jsou prostonárodní, alebrž i
do nižších tíd se dostaly, je osamotnlý.
Písn tyto prostonárodní vynikají svrchovan soustednou vroucností mysli, a to nikoli jednotlivc než
vrné
a
národu, z nehožto byly vyšly. zrcadlo
živé
národního
cítní
proto pro poznání národní povahy dležité.
možná bylo historii
vším
úplnou
napsati
,
prostonárodního
zajisté
by
právem poznamenal,
se i
v
ní,
a
Jsou
práv Kdyby
zpvnictví jak Sabina
djiny vnitního
ži-
—
Odtud
vota lidu objevily. žest,
jadrná strunost,
zná pravdivost,
ejná
pedmtnos
Nepeskakují
hlubokost.
pedmtu
pestávají na jedné
ukonený
celek
city
klad svj
v
rozpádajíce.
naznaují.
Spsob
uznávaje,
srdce vzdlala a ušlechtila, ní se navracuje.
tento
má
Vyslovuje
zjevy
tchto klade, aby
že
zá-
Lid
píroda jeho
u všech pípadech k
Totéž iní, kdykoli míru mysli
své písní vynáší.
symbolicky
tiše
míe mysli, umlých pechod toliko
národním názoru pírodném.
vdn
staroeský,
u básnickém za-
pozoru hoden jest spsob, jakým
Zvláštního se v nich
ji
vít-
a nádoby-
k druhému, než
beze všech hledaných obrat a
v
bezpemtná sv-
jich
svrchovaná svtlost,
názorná
nícení od jednoho
a prost
—
144
totiž
pírodnými,
barvitosti
city
své
bud je
pedmtné
bud vedle
nabyly.
nám v rukopisu Kralodvorském Kytice, Jahody, Rže, Žež-
Zachovalo se šestero písní:
Zarmoucená a Skivánek. Slodob nestejné. Rže pochází, jak ze skladby jazyka vysvitá, nepochybn z vku pradávného, Zarmoucená a Skivánek nejh ulice,
ženy jsou v
i
spíše z XIII století.
1-
Kytice*).
Vje vtieek 3
kniežeckých lesóv;
bže
zmilitka
ku potoku, nabiera vody
v kovaná vdra.
Po
vod k
dv
kytice plyje,
kytice vonná z viol a róží. I je
s **)
dva
kyticu lovi; spade, ach, spade
v chladnu vodicu
Kdabych vdla,
*)
Verš ptislabiný je adonický, pozstávaje z daktyla a trochéa; pozorovati lze v
**) Je
s,
nm
již
stopu
asomry.
jala se.
10
—
—
146
kytice krásná,
kto tebe v kyprú
zemicu sáze,
tomu bych dala prstének zlatý!
Kdabych vdla, kytice krásná,
kto tebe lýkem
hebúkým
sváza,
tomu bych dala jehlicu z vlasóv
!
Kdabych vdla, kytice krásná,
kto
t
po chladnej
vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój
V toužení
hlavy!
s
prchod dán nžnému mileninu po milenci. Dva bží ku po-
písni
této
les
vjící,
nimi
uvádí
za
touží.
Jako kytice vonná
nadje a
pluje
;
tak
lásky,
i
a
dlí,
jí
na
srdéko
jenžto
to
Vtíek,
vody v kovaná vdra.
toku, nabírat knížecích,
volný
pam po
její
z viol a rží,
blížeji a blížeji
po
z
milence,
nm
za-
symbol
vod k
toužebná láska k milenci v duši
ní
její
Než jako sama v chladnou vodu padá, když kytici, konen k ní piživji a živji se ozývá.
pluvší,
loviti
se jímá;
tak prchá
i
z její duše
— toužebnou
láskou
147
—
oživená památka drahého ko-
chana, když jej u radostném zanícení objeti chce.
Nemohouc touhy své
aspo
upokojiti,
pemilostn
si jí
pohrává, blahými vzpomínkami se tšíc,
že milenec
lásku
k
ní
až posud v srdci chová,
ji
vrností utužuje a na perutech touhy v duchu
k
ní se vznáší,
kytici v
podobaje se tomu, jenž krásnou
kyprou zemi
svázal a po chladné
sázel, ji
vodice k
heboukým lýkem ní pustil.
10
Jahody*).
2.
má
Jde
milá na jahody
na zelená borka.
Zadieše
ostré trnie
si
v blitkú nožicu.
Nemóže moje
zmilitka
na nožicu vstúpi.
Ach
ty trnie, ostré trnie
emu Za
si
bol
sdlo
? **)
to budeš, ostré trnie,
z borek
vymýtno.
Pozdi***), milá, v
pochládec
v zelené borec.
*)
Rozmr ádka
je strofický.
**)Sdlo, udlalo. ***) Pozdi,
Strofa
sama
je
dvouádková
osmislabiná, druhá šestislabiná.
pokej.
;
prvá
—
—
149
dobhu na palúek
Jáz
po konieek
s
Konieek
bielý.
na palúc
v hustej tráv pase. Moje milá v pochládec na milého ždaje. Je
s
milá žalovati
po tichúnku v borce Ach,
e
ekne moje
máti,
jáz nešastná roba! *)
Vezdy mi iekáše máti
s junoší! emu s junoší chova,
Chovaj
kdaž sú dobí Indie? I
pijedech na koníc
jako sniežek bielém.
Skoich
kon,
s
viezech na suk
za stiebrnú uzdu.
Objech **) i
I
pižech k srdcu,
zabude ***) krásna
v nožici
*)
dve,
celovach ústa.
dva
bolný" trn.
Dít dosplé
a k práci
spsobiló jmenovalo se
jestliže bylo
chlapcem,
robou
východní
Morav
jmenuje se až
podnes každé
roba. '*)
Objech, objal jsem.
***)
robem, Na
vsak, pakli holkou.
Zabude, zapomene.
dve
—
—
150
Laskachom s, milovachom, slunce na záchod.
Poje,
milý,
rue domov,
slunéko nám zajde!
Vzskoich rue na konieek jako sniežek bielý. vzech
I
*) zmilitku
otjedech s
V
písni
U
noch, jak
dvu
v
líbezné
rozkoši
a
ji
v náruie,
domov.
obráží
této
lásky díviny.
ú
se
boleinná blaženost
blahém pocitu vzpomíná
svou v zeleném s ní
až do
boreku
ervánk
pak v náruí na bílém koníku
Pi šnosti
líena je v
nmž
se
ní
ji-
pohrával
dom donesl.
nevázanosti a svévolné rozko-
vší bujné
má píse
si
zastihl,
význam
tato
dosti hluboký.
Vy-
povaha milujícího srdce dívího, v
nejvtší strast
s
nejvtší
slastí
podivn
stídají a úplnou toliko oddaností v blahost splývají.
Dva
zade
si
chodíc v zeleném borku po jahodách
ostré
trní
v bílou nožku a zapomínajíc
na slova matina, že milenci v náru,
se
hoch
by na jeho
v nožce trnem vzbuzeného. *)
Vzech, vzal.
chovati má,
spchá
srdci necítila bolu,
3. Ach
Róze
*).
ty róže, krásná róže!
emus ran
rozkvetla ?
rozkvetavši poinrzla?
pomrzavši usvdla?
usvdevsi opadla?
Veer
sdch, sdch,
sedech, dlúho
do kuropnie**) nic doždáti***)
nemožech,
diezhy f ), luky sežech ff). Usnuch. Sniewe mi s ve sn, vsie
jakoby
*)
Rozmr slabiný
:
"i
mn,
nebožce fff),
je nepravidelný s
jako v
Jelenu;
chodem trochaicko-daktylickým
Po btropeoie, do pní kohoutv.
***) Doždáti, dokati. t)
Diezhy, tísky,
ft) Sežoch, sežehla jsem,
fff) Nebožce
t.
c.
sj)álila
nebohé, ubohé.
jsem.
verš
sedmi-
je nejhustší.
—
152
na právej ruce
—
s prsta
svlekl sž zlatý prstének,
smekl
s
drahý kamének.
Kamének nenadjidech *), zmilitka
V
s
nedoždech.
písni této pronesena jest žalost,
touhou znepokojené
po milenci svém
svírající.
díví srdce
Dva, marn
toužíc
sdluje bolest svou rži, sym-
,
bolu to lásky, jejíž krásné lístky opadaly, anižby
kdo v
se
Pak bdí miláka svého marn oekávajíc. K spánek víka zavírá a zelné tušení, že jejich
vnadech byl kochal.
celou noc,
ránu
jí
kochanka svého na vždy mysl ovládá.
Zdá
ruce zlatý prstének
se jí, s
ztratila,
jakoby se
tesknou jí
drahým kaménkem
anižby jeho více našla. *) Nenadjidech, nenašla jsem.
její
na pravé svlekl,
4. Zezimlice *).
V
šírém poli dubec
stojí,
na dubci zezimlice zakukáse, zaplakáše, že nenie vezdy jaro.
Kakby
zrálo žitko v poli,
by vezdy jaro bylo
Kakby
?
v sad,
zrálo jablko
by vezdy
léto
Kakby mrzly
bylo? klasy v stoze,
by vezdy jese byla
Kakby
dv
tžko
?
bylo,
by vezdy sama byla!
*)
Rozmr
je strofický.
a tetí
ádka
tvrté
slabice,
Chod
Strofa
je osmislabiná
druhá
a
sama s
tvrtá
je trocbaicko-jambický.
je
tyádková
;
prvá
pravidelnou odstávkou po
ádka
je
sedmislabiná.
—
-
154
Píse tato *) provádí s líbeznou spanilostí, nemá dívka v lásce, v jae to života, neustále kochati než i o to dbáti aby sama nezže se
,
,
slovanského bájesloví pro
stala.
Zežhulice,
veliké
a neustálé naíkání nad bratrem v ptáka
petvoená Však
naíká
sestra,
by
co
dle
že není vždy jaro.
si,
Nezrálo by ani žitko
z toho pošlo?
na poli ani jablko v sad, anižby klasy v stoze mrzly.
vin *)
Tak by
ani
dva, kdyby
Hanuš vykládá (Dva Slovanv.
,
píse
Str. 38)
pvodní smysl
usta-
žhulice
(Živa)
Moranu.
—
bohyn pohanských
zlatovlasá
bájeslovn.
tuto
básn (nebesa) dubec (rajský této
st r
o
m)
nemže
stojí,
šírém
poli
na dubci
ze-
prorokujíc, že se brzy promniti musí
Je-li
býti
„Snad byl
Na
následující:
tomu
tak,
sama
(„j e
dn
o li
pvodn
by
nebyla
na konci básn obyejnou pannou, než jež
v lásce
se
kochala, cíle života svého dojíti nemohla.
k
Dvou
a"),
i
v
dva
bohyní,
promujíc
se
nutn (jako jaro v zimu) v Moranu, ba nebyla by niím jiným, le zezhulicí samou. Konec básn („kak by tžko bylo, by vezdy sama byla") byl by tutéž
Dv
díž roven jaro"), jsa
zaátku („zakukáše,
pvodn
zaplakáše, že nenie vezdy
jenom metamorphosis (pemna) jeho
básnicko-bájeslovná."
Zarmoucená
5.
Ach vy
lesi,
tmaví
*).
lesí,
lesí Mileíínatí!
emu
vy
se zelenáte
v zim, v lét rovno Ráda bych jáz neplakala,
?
neinútila srdce!
A eknte,
dobí
ludie,
ktoby neplakal
Kd
zd?
mój otík, otík milý?
Zaheben v rovec!
Kd
moje máti, dobrá máti?
Trávka na niej Ni mi bratra, ni mi
roste
!
sestry,
junošu mi vzechu!
•)
Rozmr
je
strofický.
O^Wrf&A,
Strofa je
dvouádková;
druhá Sestislabiná.
tvrte slabice pravidelnou odstávku.
Prvá
prvá je
ádka má
po
— V
písni
této
—
156
se elegické
ozývají
Ubohý
osialého srdce dívího.
povzdechy
sirotek
se
nad
tím pozastavuje, že se zasmušilé lesy Miletínské,
akoliv
její
v zimé
i
kolébkou jsou, beze všeho soucitu
i
v let zelenají a pi jejím smutku tvá Naíká si, žeby také
veselejší neustále ukazují.
ráda tak téžce a
ustavin
netrtichlila,
ale rány,
neuprositelným osudem tklivému jejímu srdci zajsou tak hluboké, že
sazené, tajiti, i
tím
matku,
nemá.
i
mén
veselá býti.
mládence
jí
vzali
>
;
nemže Neb
bolesti za-
ztratila
i
otce
ani sestry ani bratra
Skivánek*).
6.
Pleje
dva konop
u panského sada, pytá se
e
pro
jiej
skivánek,
žalostivá.
Kakbych mohla ráda
býf,
malitký skivance,
otvedechu zmilitka u
kameny hrádek!
Kdybych pérce imla, písalabych lístek; ty,
malitký skivance,
tyby
*)
Rozmr ádka
s
je strofický.
je
niem tam leal.
Strofa je
sedmislabiná,
druhá
irochaicko-daktylickým chodem.
tyádková; a
prvá a tetí
tvrtá Sestislabiná
s
—
158
-
Nenie pérce, nenie blánky,
bych písala
lístek;
pozdravuj drahého pniem, že
V
písni
zd hoem
nyju!
projevena jest bolest
této
nad ztrátou milovaného jinocha.
rmutku
dva konopí
pleje
dívina
U tžkém
zá-
u panského sadu. Ski-
symbol to isté radosti, ptá se jí, pro sama za jarních rozkoší truchlí. Opuštná dva naíká mu, že se nemže z jarních slastí rado-
vánek
vati, jí
,
neb srdce
její
truchlí pro
na kamenný hrádek
zprávu ani
dáti,
pérce
vánek k
že
ani
nmu
mu
byli
až posud
blánky na
miláka, jehožto Chtíc
odvedli.
vrná
lístek,
s
je,
mu
a nemajíc
nímžby ski-
na hrádek zaletl, prosí tohoto,
aby ho tam aspo
pním
pozdravil, že
-~^>v\rjvv^-
hoem
nyje.
Obsah. Stránka
Proslov I.
III.
Básn
II.
epické
Záboj a Slavoj
12
2.
estmír a Vlaslav
39
3.
Oldich a Boleslav
64
4.
Beneš
5.
Jaroslav
6.
Ludiše a Lubor
Básn 1.
Hemanv
lyricko-epické
Jelen
Zbyho Básn lyrické 2.
III.
3
1.
72 81
116
127 129 135 143
1.
Kytice
145
2.
Jahody
148
3.
Rže
151
4.
Žežhulice
153
5.
Zarmoucená
155
6.
Skivánek
157
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5022 K8
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Kvt, František Boleslav Aestheticky rozbor Rukopisu kralodvorského