Aesthetický Rozbor RUKOPISU KRALODVORSKÉHO

C=5**>» -JP-

Hii

Aesthetický Rozbor

RUKOPISU

KRALODVORSKÉHO

A?

C. k. dvorní knihtiskárna

Srnu Bohumila Haa.se r Prase.

Proslov. Básn to

rukopisu Kralodvorského,

malé svtské

básnické,

biblí

naší

pocházejí

dílem od básníkv, jižto básnictví v duchu

ist národním

jako

zpvy

dílem vyšly

z lidu

se byli vyuili,

epické a lyricko-epické,

samého, jako píme*). *j

Že básn

tyto plod národního básnictví jsou,

historikové literární se

národní jsou aneb od zejí,

rozcházejí

všecky tyto šly

,

druzí

se jich

básn na hádají

na

mnohých; jedni mají

všickni

Zdali ale prosto-

shodují.

básník vzdlaných pochánáhledy. spíisob

vzdlané za

to,

Jedni

tvrdí,

že

srbských z lidu vyže

aspo

pvodce všecky

v

obor

vyjma Jaroslava, jenž pocházejícího prý od básníka vzdlaného živly ist národní se živly nové kultury harmonicky a vítzn spojil, druzí soudí, že ani drobnjší písn prostonárodní nejsou, než že se teprva potdji z vyšších stav do tíd nižších byly dostaly.

básnictví prostonárodního spadají

,

*

—

IV

—

Všecky jsou živoucí památky slavn

svdící o síle, ušlechtilosti, ilosti a pvodním jáde duševného života starých Cech. Živ a výmluvn hlásajíce, jakými myšlénkami a city duch našich praotcv se byl kojil

a ušlechoval,

oživující zdroj

poskytují

nám

vzdlání a cítní staroeského. duch náš okáti, jím bychom

Z nho by ml

mli

srdce své

A

šlechtiti,

v skutku

pružiti,

nám

je

zotavovati.

toho poteba ve-

Cizí živel, vlas naši neblahé

liká.

vítzným proudem

pamti

zaplaviv, dal životu na-

šemu duševnému svah nepirozený, jehožto se zbaviti slavný a veliký úkol jest doby naší.

K

dosažení

žiti

vk

byl

cíle

pispl

menit a pispje bohdá již

tohoto národního zna-

rukopis Kralodvorský

ješt,

bude- li z

nho

vá-

náš své vzdlání a ušlechtní.

To poznav pvec nadunajský

volá u

zápalu vštím: „I vy, kdož jste starci bolm haslé

Ohništ uzíc zoufali, vrate se! Novou založme z tchto dávné Si zboenin vzdlanosti pevnost!"

Aby korunní

—

V

tento klenot našeho ná-

rodního básnictví kouzlem Širší

svého blesku

kruhy oživoval, umínil jsem

tyto zvlášt vzdlati

si,

jej

i

pro

hled pede vším k

,

tomu, aby jeho krásy a pednosti u celém rozsahu a

Do

s

jasným

vdomím

pojaty byly.

výkladu historického jsem se nepustil

dotekl jsem

jenom sem a tam v

se jeho

poznamenání.

Maje básnické krásy a obraty, starším jazykem toliko úpln se jevící, bud zniiti, bud pvodního znní se držeti, rozhodl jsem se pro znní pvodní. Jsem zkušeností pesvden, že rozený Cech staroeské tvary

novoeskými nahraditi dovede. Temnjších tvar není velmi mnoho. Aby ale ani tyto porozumnní nevadily nahradil jsem je v ,

poznamenáních tvary novjšími. Text jsem vzal

verš

z

tená

Výboru píliš

vdeckého

z

z

literatury

nemátl,

neužil

pravopisu, což

obmkených písn ústrojí

platí.

rozdlení

originálu,

eské.

Bych

jsem

písn

hlavn

Jinak šetil

o hláskách

jsem

jazyka staroeského.

dosti

—

VI

—

v

tenám

,

jižto

doprosta neznají, rysy

,

ústrojí

jim tmito úryvky

V

eštiny

podávám nkteré hlavní

pvodní znní

rukopisu Kralodvor-

ského zvlášt karakterisující.

dobe

staré

z

Doufám,

že

mluvnice staroeské

posloužím. Praze, dne

5.

ervna 1861. Dr.

Kvt.

.

^s

Nkolik základných

staršího jazyka rukopisu Kralodvorského.

A) Ze zvukoslovi.

Dlouhé samohlásky.

1.

Dlouhé

a)

=:ie (novoesky

i),

na p. bieda,

viera, dietk}'.

b)

Dlouhé

o

=6

(novo.

)

,

p.

n.

potka,

bdh, vrahom. c)

ie;

neb

síla,

noctí,

pod

a)

Samohlásky

a,

mkkých

stupné)

samohláska a

mkkou

v

í),

na p.

ou),

na p.

nestí, tú

Pehlasování.

hláskách ;

(novo. jen

luntž.

2.

skou

í

lístek.

Dlouhé u z=z ú (novo.

d) ruktí,

t~ ie

Dlouhé

ieáie, mútie,

e

v

o, e,

u, íc i,

í

promují

se

po

(pehlasování po-

promuje

se

i

ped

hlá-

neb $ (pehlasování zpátené).

b) Postupné pehlasování je pravidlem, prvotné

samohlásky

a pak po

mkkých

ave sou-

—

—

Vlil

'hláskách jen výnimkou, k.

p.

muže, duše,

ot

srdce, Slavoje, ot slunce; ale i:

z

mea, búa, tua,

nadj a.

Zpáten pehlasování jeví se dosti

pokroilým

samohlásky

ave neb

e

na p. Polen m. Po-

,

kestené m. kesané, Tateré m. Tatare.

lané,

c)

Pehlasování samohlásky

v e je pravije ídkou výnimkou, na p. Zby-

dlem, prvotné o

hoevi, d)

meem,

Zábojevy, králevým

psM, k mužw,

meí,

neb

eja

(ú)

nocw,

:

m.

královy.

i:

v

i

k

(í)

ob-

sluncw,

Slavoj?*,

Zá-

ocelí, králi.

Stahování.

3.

Pípony

p. vedle

cí^zích i: Slavoji

bojí m. Zábojw,

ija,

ije,

iju

stahují se pra-

iu.

Nová eština užívá místo

na p. veleníe

(velení), rozeníe dle (rozeni),

videln v nich

í,

bez

hnutía

ia,

íe,

(hnutí)

,

ku sdáníw

(sedání)

,

máti

(boží).

Z tvarosloví.

B)

Ze skloování.

I. 1.

a)

ale

;

Pehlasování samohlásky u

jevují se již prvotiny, na

božía

o

Jména

Jména

statná

mají

statná. i

íslo dvojné.

Jeho

nominativ, akkusativ a vokativ ženského a sted-

—

IX

niho rodu shodují se docela

na p. ruce

U

(ruce),

na

s

lokálem jednotným,

dv.

kiedle, paži,

mužského rodu vycházejí

na

Genitiv a lokal vycházejí u všech

tí

šéíty,

ú,

y,

po

e,

na

parohy; paže.

na p. sítá, rukw,

(pehl. m.

ma

na

rod meí

nohií, lýtfoí, pažw,

mew).

Dativ a instrumental vycházejí

rod

pády po

tyto

mkkých

souhláskách tvrdých na

p.

—

ped

,

samohláska stává, co plec-e-ma;

pokaždé

nímžto

ped m v

na p. zrak-o-ma, ošep-o-raa,

dative

ruk-a-raa,

organického

místo

u všech tí

práv

ta

množném, me-e-ma,

ok-o-wa užívá se

o-i-raa. b) Genitiv

jednotný jmen mužských vychází

bez ohledu na životnost a bezživotnos na

p.

a,

na

blska, hroma, šíta, pracha. c)

Akkusativ jednotný jmen mužských bývá

na p.

roven nominativu, Vlaslav,

ze

Taktéž

ady

zabil krahujec,

srazil

Kru voj. množný na p. v

krváceti vrah svój

asto

i

genitiv

,

pohan. 2.

a)

Jména pídavná.

Jména pídavná neuritá,

v mužském

rod

na

tvrdou

t. j.

neb

vycházející

mkkou

sou-

—

X

—

ženském rod na a aneb pehl. e, v o neb pehl. e, skloují se pravideln

hlásku, v

stedním na

pimeného

jako statná 8tiebrn,

v

stru,

s

zakonení,

na p. šít k radostnu uchu, zbra byrn, v tvrd hrad, v hust tm, by-

rna

les

lesa,

stiny dševy. b)

Jména pídavná uritá tvrdého zakonení, vy-

cházející

na

Znanjší

ý, á,

skloují se jako v nové eštin.

é,

rozdíl jeví se

v jednotném genitiv, dative

a lokálu rodu ženského, kde se až posud v ústech lidu žijící ej objevuje,

kého

lesa,

na p. silný Záboj, hlubo-

k ranému sluncu

,

v ponížený úval,

lesem dlúhopustým, po šerem jute, srdec, krátká slova

dvy,

ot

,

bratrských

oteckými slovy

radostnej Prahy,

u krásnej

;

po svj

vterej póle,

drahej milej.

V

dative a lokálu

na p. divichu

s

ženském

i

nkdy

é;

i

j.

také kráse, v šíré lúc, na pa-

vlai krásné; k kaple svtj. c)

Jména pídavná uritá mkkého zakonení,

vycházející na

eštin, jen že

ním ia v

í,

ia,

ie,

skloují se jako v nové

tato rozmanitost

iu v

pípon pehlášev

ve

a stažením

ie

a

všech pádech na skázu pivedla.

O

ženském je-

ie,

ii

dnotném genitiv, dative a lokálu o

platí

ii

í

totéž co

uritých tvrdého zakonení, na p. božia máti

— tužšia bieda (ale

tuia),

k matei

—

XI

tuí hlava, pehl. a

i:

božiej,

po tetiem

stáž.

v

dni,

m.

raniej

páe, cuzím kopytem, na nožiciech ruiech. d)

Jména pídavná mají

Neuritá tvoí je jako statná

též

dvojné

pimeného

íslo.

zakon-

Uritá tvrdého zakonení mají v nominative, akkusativ a vokativ mužského rodu á, ženského

ení.

a

stedního j; v genitiv a lokálu všech tí ti, v dative a instrumentalu ýma, na p. zá-

rod

polená zraky, ostrá drápy,

hrot

ostrú

v silnú

,

pažú, širokýma plecema.

Uritá mkkého zakonení v instrumentalu, na

ním

e)

Komparativ tvoí se píponou

í),

éja (pehl. je), eje

se ješt

pju

p.

objevují

pedpona

naj,

se

jen

lisíma zrakoma.

;

ejí

(staže-

v superlative pedráží

na p. potka poslednje,

najniží, najjistje, najplznjí.

Z asování.

II. 1.

Sloveso

má

pon osobných,

íslo dvojné.

též

totiž

dvojné íslo dvou toliko pí-

va

(t) po druhou a tetí,

ob, oba

(ve)

pro první

osobu,

ta

na p. srážajev stran

sta unavená, paže bésta dorostla, srazist

obe stran, srubené

sté

ob

ruct\

— xn — Ao

2.

a)

sluší

Vedle složených

i

s t y.

as

minulých znamenati

asy minulé, tak zvané aoristy. Jednoduchý as minulý (aorist první) tvoí

jednoduché

i

b)

kmene

se z

r

infinitivného

vzniklé ze staršího

pirážkou pípony

ježto se

s,

ped

zubnicí

ch,

ješt

t

Pípony osobné otely se v jednotném ísle. druhé a tetí osob jednotné otela se i známka

drží.

V

asu.

Aby tvoení podávám vzory

tohoto aoristu

ty

1.

Jedn. íslo

Dvoj. íslo

1.

nésti.

2.

nes-e

3.

nes-e

1.

nes-e-ch-o-va

2.

nes-e-s-ta (-t)

1.

(-t)

nes-e-ch-u 2. vinú-ti.

Jedn. íslo

1.

(-v)

nes-e-ch-o-my (-me, -m)

2. nes-e-s-te 3.

se

nes-e-ch

3. nes-e-s-ta

Množ. íslo

jasným

sloves.

vinu-ch

2.

vinu

3.

vinu

stalo,

XIII Dvoj.

—

— c)

as

Jednoduchý

tvoí se jako

XIV

polominulý

první

aorist

—

,

(aorist

druhý)

ped

jen že se

jeho

pípona ja, obyejné pehl. je, pedráží. Kdekoli tuto píponu samohláska ped-

známku

ch ješt

stahuje

chází,

jisuje,

se

obyejn

s

ajach v ách.

ch vzniklo,

bu

se

Pro snadnjší

ijech stahují se

Známka asová

obmkuje

Pípony osobné

ty

se

ji

hláska se dlouží, na p. ujech, iech,

tak, že

ní

samohláska vyhází a j se vokabud se \j s ní vyhází a pozstalá samo-

pedcházející

i

se

tu v

pojetí

ped

s,

z nížto

sponou

e

v

pak v

Š.

jednotném ísle otely.

podáváme

tu taktéž vzory

sloves. 1.

Jedn. íslo

Dvoj. íslo

nés-ti.

1.

nes-ie-ch fpehl.

2.

nes-ie-š-e

3.

nes-ie-š-e

1.

íies-ie-ch-o-va

m. nes-ia-cln

í-v)

2. nes-ie-s-ta (-t)

Množ. íslo

3.

nes-ie-s-ta (-t)

1.

nes-ie-cli-o-my

2.

nes-ie-s-te

3.

nes-ie-ch-u 2.

Jedn. íslo

1.

(

me,

-ni)

vinú-ti.

vin-ie-ch (stáž. a pehl. m. vinu

ja-ch)

XV

Dvoj. íslo

2.

vin-ie-š-e

3.

vin-ie-š-e

1.

vin-ie-ch-o-va (-vj

2. vin-ie-s-ta (-té) 3. vin-ie-s-ta (-t)

Množ. íslo

1.

vin-ie-ch-o-my (-my, -m)

2.

vin-ie-s-te

3.

vin-ie-ch-u 3. kloniti,

Jedn. íslo

1.

klon-ie-ch

(stáž.

a

prehl

m.

kloni-ja-ch) 2. klon-ie-š-e

3. klon-ie-š-e

Dvoj. íslo

klon-ie-ch-o-va (v) klon-ie-s-ta (-t) 3. klon-ie-s-ta (-t)

1.

2.

Množ. íslo

1.

klon-ie-ch-o-my

2.

klon-ie-s-te

3.

klon-ie-ck-u

-ni)

(-jne,

4. vola- ti.

Jedn. íslo

1.

volá-ch

(stáž. ni.

vola-ja-ch)

volá-š-e 3. volá-š-e 2.

Dvoj. íslo

1.

volá-ch-o-va (-v)

volá-s-ta (t) 3. volá-s-ta (-t) 2.

Množ. íslo

1.

volá-ch-o-my (-me, -m)

2.

volá-s-te

3.

volá-ch-u

— 3.

a) Aorist první.

Jedn. íslo

3. 1.

Tvar

býti.

první.

by by-ch-o-va (-v)

3.

by-s-ta (-t) by-s-ta (t)

1.

by-ch-o-my (-me, -m)

2.

by-s-te

2.

Množ. íslo

Sloveso

-

by-ch by

1.

2.

Dvoj. íslo

XVI

by-ch-u Aorist první. Tvar druhý. 3.

b)

Jedn. íslo

1. 2.

3.

Dvoj. íslo

i.

2.

3.

Množ. íslo

b-ch-o-va (-v) b-s-ta (-t) b-s-ta (-t)

1.

b-ch-o-my

2.

b-s-te b-cli-u

3.

c)

b-ch

b b

(-me, -m)

Aorist druhý. Jedn. íslo 1. b-ie-ch (stáž.

a

pehl. m. b-

ja-ch)

Dvoj. íslo

Množ. íslo

2.

b-ie--8

3.

b-ie-š-e

1.

b-ie-ch-o-va (-v)

2.

b-ie-s-ta (-t)

3.

b-ie-s-ta (-t)

1.

b-ie-ch-o-my (-my, -m)

2.

b-ie-s-te

3.

b-ie-ch -u.

Aesthetický rozbor

Rukopisu Kralodvorského.

Básn

I.

Jest to úkaz pozoru lidské

nezáporn

svt, byby svých

a

historií

dj

domácích.

S podobným úkazem setkáváme roda eského. Sbhly-li se u povstávali

boh

„od národ

duch

hned z jeho

i

zpvy,

národní

všech

jimiž

v také

síle

se

nho dje

i

u ná-

památné,

stedu pvcové, jimž

dáno v srdce pti",

svj

kultury

každý národ na

že

vzdlaný byl, památku bedliv chová ve zpvech,

pvcv

složených od

hodný a

stvrzený,

mén

i

starostliv

epické.

se

oslavujíce

za nejstarší

doby

a plnosti zjevoval,

že

„srdce jímáš e."

Tímto spsobem povstaly

i

historické

zpvy

rukopisu Kralodvorského, jichžto nás VI došlo, totiž

Slavoj, estmír a Vlaslav, Boleslav, Beneš Hermanóv, Jaroslav, Ludiše a Lubor.

Záboj

Oldich

a

a

1*

_4— Neznámí pvcové jsouce

oití

dj

zpv

tchto historických,

opvaných svdkové, vyjma

pvce Jaroslava, skládali je hned po sbhnutí tchto. Tím se živé dje staly osnovou

jediného

jich

zpvm,

duchem ist

jež pak, nadšeni jsouce

národním a opravdov básnickým, v epicky krásný celek rozpádali.

Nerozešedše se

se

národem svým ani myslí

s

ani srdcem, než stejn

s

ním myslíce a cítíce

pvci ist národními. Že v jejich zpvech

síla

vystupuje

básnictví nestejnou

komu nápadné, kdo v úvahu liných pocházejí

Ludiší V

nábh

sama

dosti

rodní

básnictví,

estmíru jako

Beneši

mrou, nebude

ni-

byl vzal, že z roz-

a že mezi

Zábojem

byla vytrpla, jež to života

i

a

eská

na ná-

národního

mly. V Záboji a pvodní síla národního bávliv

burácí

bystíce

mným, valem niím

a ráznost národního

za nichžto národnost

na pravého

mohutný

odkojence,

snictví

vk

století leží,

stali

s

temen hor valem ohro-

zkrotitelným

;

v

Oldichu

ponkud v behy, potokem velešumným; v Jaroslavu rozlévá se eištm širokým, v nmž jezy, a

hrne

se,

zkrocena jsouc

již

umle zbudované, divý její proud upravují; v Ludiši a Luboru vylévá se v proud cizí, ví-

—5— nm

tžn

v

ním.

Ve všech tchto zpvech zjevuje

ist

dále

jen

národní,

nesouc

se

že

tu

bhem svým

a

již

vlast-

duch

smleji a ráznji, tam

Ješt pvce Lu-

ostýchá vji a mdleji vystupuje.

diše a Lubora,

se

vykojeného kulturou no-

vjší, takou bujarostí rozehál, ze látku cizí rou-

ist

škou

národní piodíti ješt dovedl.

nám

Litovati bujarosti

ohromné

že

jest,

síle

a

svží

ducha národního dopáno nebylo, klidn

a organicky vyspívati

ku vnitní povaze tchto

Prohlédajíce historických

nemžeme

zpv

ani jednoho z nich za epos

národní prohlásiti.

Má-li kterýkoli národ epos národní ze sebe

pede vším poteba hlavní, aby jeho pvcové nejen jednotlivé dje u zpvech svých

vyvinouti, je

organicky ukonovali a osoby epicky rázné v po-

pedí

stavili,

rodní

pln

než aby

kráte dosíci lze jest,

jednotlivých

pásmo

djech

spojují.

dji

i

a všestrann

když

osobami život ná-

i

Toho jim jen ten-

líili.

síly

své

epické na

nerozdrobují, než tyto v jedno

Nebo

národní

epos je

živý

a

vorný obraz veškerého života národního, ohromný to

proud,

jenž,

rozvlnn

jedním širokým tee historickými

jenom

jsa

eištm.

zpvy

jednotlivými,

Odrážejí-li se

jednotlivé

zpvy

života národního

—6— nevystupují

stránky,

oboru

z

básní

epických,

jsouce pouhé takoka stavivo eposu národního.

Na

tomto epickém stupni zstali

cové historických

státi

pv-

zpv rukopisu Kralodvorského,

vyjma pvce Jaroslava, jenž patrn najevo dává,

že jednotlivé

by

již spojoval,

objevovala.

ním práv

se

živly epické

v jeden proud

celost národního života

jím

Mžeme Jaroslava

eposem národ-

se krystalujícím nazvati, kdežto ostatní

zpvy

historické rukopisu Kralodvorského, jsouce

jenom

jednotlivé života národního obrázky,

básní

epických nepestupují.

však vysoké jejich

S

cen

Povaha

tato

meze není

básnické na ujmu.

hrdostí spravedlivou

mžeme

íci, že nejen

nade všecky plody národního básnictví slovanského cenou básnickou vynikají, než

národ neslovanských

výtvory

Porovnávati je

co

mén se

bude.

s

výtvory

Slovan tak

i

neslovanských byloby zde od místa. Nic-

jistou se kojíme

sám

podobné

daleko pevyšují.

do ceny básnické

národního básnictví jak ostatních

národ

i

nadjí, že nás nikdo, kdo

o to byl pokusil,

ze stranictví viniti ne-

—

Pvcové

historických

zpv

Kralodvorských,

v nichž se duch národní mimovolným takoka dechem k svtu nese, nahlíželi v tajné hlubiny

mysli staroeské co v svatyni národní

a,

postihše

zrakem vštím

její pednosti, vtiskli je u vlasteneckém zápalu ve své zpvy, aby si krása jimi tím jistji klestiti mohla dráhu v eské srdce

prosté, ryzí a

nezopaené.

s pírodou co dti s matkou milovanou, nerozbírali úkaz pírodných nožem pitevným bouravé abstrakce, než pijímali

Žijíce,

je

jako národ sám,

v mysl svou v neporušené

jich celistvosti s

uctivostí ostýchavou.

Spsob pisu

Kralodvorského ku

pírodností

Zábojem

a

ruko-

pírod mžeme istou všemi zpvy histo-

jež

nazvati,

rickými Kralodvorskými co

zvlášt

pvcv

tento chování se mysli

ni ervená

estmírem,

se táhne,

vynikajícími

pvodností svrchovanou. Poesie

staroeských tchto

dcera pírody

pvodní

epik

je pravá

významnou prostotou karakter, spsobem, krásu

smyslností a veškerým

pírodou vládnoucí

objeviti.

Kráejí k cíli tomuto vznešenému drahou jižto dikratší a pímjší básník novjších ,

vouskýrai prostedky, harujícími,

pracn

um i rozum rozby tenáe v chrám

fantasii,

usilují,

krásy povznesli.

Na utšené

pírodnosti jsou

i

veškerá jich

podobenství osnována

píinou shodnou

vynikajíce

,

práv

za touto

výrazností, jadrnou prostotou a

Dobe vdli,

uhlazenou ukoneností.

eská v myšlénky

duše

že

jiného nejživji a nejsnadnji

pírodou samou vniká.

Pírodnos

zpv

pvod

epických R. K.

dává

druhému jich rázu hlavnímu, totižto jich reálnosti (pedmtnos ti). Jich pvcové nevnu-

i

nám

cují

nikde své individuálnosti, než všady

pedmtm

mluviti dávají

svt

skuteném, smyslnosti

podávajíce a

jako

Bh

šejíce.

s

osobám

vlast-

Pohybují se naskrze ve

sympathií.

ani

co

dojemu pvodního ani svou

ním, nekalíce jich reflexí

samým

se se zvláštní oblibou

djem opvaným

klidnou myslí nad

nad tvorstvem vznikajícím se povzná-

To

platí

zvlášt o jich popisech.

Jinak

ovšem vyznati musíme, že jich epika ráda do Ani jeden historický zpv není

lyriky zabíhá.

prost rázu lyrického, nejoužeji souvisí.

V

což ní

s

národní povahou co

pevládá

cit,

povzbuzen

a vy kojen pírodou samou.

Reálnou naivnosf dávají epikové R. K.

na jevo, že se všemu, a vše,

co

zakládá se

prosté i

tím

co erotické jest, vyhýbají

a nízké jest,

reálnost jich

sníkové novovcí

i

nenávidí;

pímtk.

pomr svj

vlastní

na ní

Kdežto bá-

k

pedmtm

—9—

i

pímetky naznaují, objasují jimi pvcové naši pedmty samy *). Realnos je nejspanilejší kvt epických zpv R. K., dodávajíc jim pvabnosti staroklassické.

Vedle pírodnosti a honosí se

zpvy

tyto

ní výsledné reálnosti

z

cítní a smý-

zvláštním

i

spsobem. Osnovou jich jest veškerý soubor vloh a pud povahy lidské u svží soumrnosti šlení

a spanilé

Jsou živé

ušlechtilosti.

bu-

rázností

jarou, jež se v tvrdos divokou nikdy nepevrhuje, však jsou

i

jemné

utšenou, jež

spanilostí

v strojenou rozplynulos nikdy nezabíhá. úchvatnou *)

V

Zá

sílu s

boj

i

:

hovícím

les

r

n

,

Spojují

klidem, uritost

si

silný,

Záboj

varito

úse-

zvuno,

jiskený, paži pesilná, zbra bystrá, vrch modrý, hory šedé, Ludk hbitý, koni ruí a j.; vCestmíru: me brabivý, šít rn, prsa široká, slunéko jas n é les hustý, skála šedá, hrad vyže, drva vy soka, plece široká, tráva vysoká, kýty tuné, tr jarohlavý, chvrastí niž ní aj.; zrak

,

v

Oldichu: me bí t n ý

hlava

bujná, zvuky

,

rány h

hluné

lesklý; v Jaroslavu: šumy

chý, mrak

temná, bubny b

rný,

luky e

v

r

omne (sené),

stoly

dé, devce dlúhé,

t

tuná, e

plá a

j

zv

zv

pla-

stíbru,

šít

j.

;

pedlúhé,

o

Beneši:

mrk a vy,

tuhé, mee tžké,

skné, krev

zlatoskvúcí, t

pole

r

aj.; v

arob

uj

v

tráva

L

u di ši

Inka šírá,

ný

a

j.

noc

rosná, :

vlasy sedlo

— nou

8

—

10

rozvláností roztomilou, smyslnos bující

rozváži vým

rozumem, libos smyslnou

mravným, heroickou ráznost tichou krásu

s

horující

tjší vlohy a pudy

jemným

s

energií.

soucitem,

I sebe rozmani-

povahy lidské sestupují

nich v celek harmonický,

objevující

povahy

touto,

Vlastností

lidské.

s

citem

s

se

v

celistvost

Nebeský

již

istou soumrnou lidskostí byl nazval (asopis

eského Musea,

1852, sv.

III.,

135), dotýkají

str.

se všech stránek mysli lidské a nabývají dojíma-

povzbuzujíce v ní city nejroz-

vosti všestranné,

manitjší, ježto

jí

brzy dojemy ohromnými

je ušlechtilá

Zpvy, bo] a

z

jí

pobožnost

brzy lahodí,

potásají.

nejkrásnjší

lidskost

Jeli

pvabem

libým

i

kvt

zpv

tchto,

líbezný jich zápach.

doby pohanské nás došlé,

totižto

Žá-

estmír, prodchnuty jsou myslí pobožupímn a úpln bohm oddána, ve všech

nou, jež,

pípadnostech k tmto se obracuje, brzy,je prosíc o

pomoc v as nouze a bídy, brzy jim dkujíc v

as

štstí a zdaru, jež dary božími

Ze

zpv

pak

vane naskrze

z

kesanské

duch

nad pohanstvím

Konen je

uznává.

doby pocházejících

ist kesanský,

nmž

Jaroslava, v

vdn

se vznešenost

zvlášt z

kesanství

slaví. i

láska k vlasti a k

svobod

— neposlední okrasa

má

základ v

ní.

11

zpv

Záboj

—

tchto.

zahoevše zápalem pro svobodu Franky, porobou

upímn

vlí národa

Cechm

svou

vlast

miluje

ztvrzenou,

kára mestným

Djinstvo všech

nekoneným

a Slavoj, vlasti,

tepou

hrozící;

a vládu Nekláno vu,

v slušné

meem zpupného

uctivosti maje,

vládyku Vlaslava

a odpadlíka Kruvoje z podlé nevrnosti

knz Oldich

dobývá v ele vládyk

;

vhlasný vlasti mi-

lovných Prahy, Polány obsazené; odvážný poráží

Nmce

Nmce

estmír,

Beneš

Sasiky, pišlé do vlasti eské,

ji

Jaroslav zaTatar tlupy, pibyv v boji nejrozhodnjším k malému pluku Moravan, na Hostýne

plenit a pustošit; národní horlitel

hání divé

obklíených horlením byl

zpv

ježto

,

pro

vystíhal. tento

vdce

Vratislav

šlechetným

svobodu mrzké zrády Vestoovy I

základ

láska vlastenecká.

v Ludiši historický

a

Luboru,

sotva má,

a

jeví se

1.

Záboj a Slavoj*).

(V rukop.

:

O

velikém

pobití.)

Básník uvádí ze zaátku pední osobu

epi-

silného Záboj e, jak, vystoupiv na skálu erného lesa nící, na všecky strany obzírá a,

ckou, z

spativ vlas hynouti pod

holubiným pláem *)

Pvec opvuje

Nmce

svobod,

vdcovstvím Ludkovým eské ze

zem

mínní prof.

vytiskli.

Samov

a

O základ

istou

vlasti

porobou,

pobili a

historickém rozcházejí se se

domnnka

jenž událos do doby 725 —745, po smrti

ped Krokem

válek franckých

jižto,

Franky, hrozící pod

Zvlášt podstatnou zdá

kritikv.

Tomka,

vraha Franka,

Záboje a Slavoje,

hrdinství

láskou k

nadšeni

jamem

stená.

klade, kdež se prý

majordomv

ás

as

s

Bavory do

Frankové za

ech

dostali a

zpvu vbec a provedení jeho zvlášt svdí nezáporn o jeho pvodu pohanském; z oné z tohoto vysvitá dále, že njakou

jich

na

opanovali.

Celá osnova

i

hned po sbhnutí

události,

složen byl.

Rozmr

století,

tudíž

i

v první polovici VIII

je volný,

utšen

plynný a

„S

rna

—

13

lesa vystupuje skála,

na skálu vystúpi

silný Záboj,

obzírá krajiny na vsie strany,

zamúti

s

zastená

i

emu

Nevíme v skutku, divili,

zdali

živé

bychom

se

díve

plastinosti obrazu tak spanile trefné pravdivosti líení vlaste-

malebného,, zdali

necké

vsch,

ot krajin ote

pláem holubiným."

aneb dokonalé obratnosti

lásky Zábojovy

básníkov, jenž mocným kouzlem soucitu na srdce naše doráží, aby veškerou mysl naši za djstvo již

naped

zaujal.

Celý obraz je tak živý a ráznou individuálzdaile ukonený, žeby ani dláto Pro-

ností tak

kovovo ani šttec nevyvedly.

dje

vlasti,

jest,

Láska Záboj ova k heroický

živji a názornji jeho

Naznauje nekonenou lásku Zábo-

jovu k svobod oslaveného

Mengsv

velikán

jež hlavní motiv

zpvem

rysy epicky svrchovanými.

vlasti jeví se tak horoucí, že

nad porobou

pláem srdeným. Ukaž

vlasti své truchlí

u hrdiny

sentimentalný,

pekvapující, dojímá velevele.

Jím

se

pekrásn

líbezn lahodný, idey básníkovy povždy plasticky naznauje.

Chod jeho

tylický

,

je nestejný; brzy trochaický, brzy dak-

brzy trochaicko-daktylický

Podobn nestejné jsou binr ádky vyškytají

i

stopy

,

verš.

se nejastji.

zídeji jambický. Desíti-

a osmisla-

—

—

14

jeví pravá lidskost reka Záboje, jenž

mocn prsou

máchati umí,

sice i

tklivé srdce chová.

meem vele-

v silných svých Cist lidská jeho ci-

ale

budí v srdci našem soucit velý, jímžto

tlivost

básník naše úastenství pro

si

djinstvo byl

celé

pojistil.

Záboj žalostnými city svými uchvátiti se nedá. Sedí sice

však mžikem

dlouho truchle na skále, mysli,

vlas

hrdinovi

již již

píslušné

a,

opt nabývá rozvahy

odvážným inem ubohou svou

osvoboditi prahna, po

šíré

vlasti

k soudruhm

spchá, by je v svj zámysl zasvtil. „Sedie dlúho, i

s

vzchopí

i

dlúho

s

mútie

vz horu jako jelen,

dolov lesem, lesem dlhopustým bystro

spcháše

ot silná

k

silnu,

Krátká slova ke pokloní

s

ot

muže k muž,

po vsickej

vsm

vlasti.

skryto

re,

bohóm,

otsud k druhu spchá."

Obraz

,

jímž básník kvapné vybavení se z

rozplynulých cit v

jen reálností

o

než

živý

rázný vypodobuje, není i

dmyslem

hluboký, pa-

svdectví dávaje jak o aesthetickém taktu,

trné

tak

in

i

o

psychologickém bystrohledu básníkov;

onom, ponvadž kontrastem, jenžto se mezi

holubem stenajícím a vzchopujícím vuje,

tomto,

svrchované

ponvadž

živosti

se

se jelenem obje-

a úinnosti dochází, o

mysl lidská v skutku jen

ten-

— krát k inu

mže, když v sob

cit povznésti

z

má, najednou

sílu

—

15

kvapností jich se odíci, ježto

s

se kvapnosti vzchopujícího se jelena podobá.

Nábožná mysl Zábojova, již v každé rodin domácím bohm (skítkm) byl osvdil, má zvláštní význam epický. Jí posvtiv básník velké podniknutí Zábojovo napíná mysl naši nadjí, že

bohové reku, jenž

jama

zbavil

je

požehnají, by vlas svou

ctí,

nepátelského.

Návštva Zábojova neminula Všickni mužové, jež byl vyzval,

v noci v erném

lese,

se s

výsledkem žádoucím.

sešli se již

po tech dnech

odkud je Záboj v ponížený úval

bokého lesa odvádí, by tím bezpenji

s

hlu-

nimi jednati mohl o

Cht je i hned k rozhodnému inu rozzvuné a poíná píse pti, jak nepítel v osielou vlas násilím vtrhl, domácí obady rušil a niil a nové spsoby zavádl. osvobození

nítiti,

vlasti.

bére varito

„I i

minu den prvý,

minu den

i

kdaž za tetiem luna v noci

snchu

s

K

zd

nim

mužie

smo

v

les

vterý, bieše,

rn.

Záboj,

otvede je v úval,

v ponížený úval hlubokého

lesa.

Stúpi Záboj najnížeje dolov,

vze varito

*)

zvuno

:

Mužie bratrských srdec

vám pju

*)

najníží z dola.

Nástroj hudební.

i

jiskených zrakóv

!

16 Pies

ide z srdce

z srdce najnížeje

Otík

zaide

ostavi

v

mého,

pohrúžena v hoi.

k otcem,

ddin

dietky svoje

„Bao!**)

svoje kibice

*),

nim oteckými

ty mluvi k

slovy."

piide cuzí úsilno v ddinu,

I i

cuzími slovy zapovídá,

i

kak

tako i

i

neeže nikomu

i

s

v cuzej

zdie

bs

zdieti

jedinu družu

vlasti

dietkám

i

od jutra po veer,

ženám,

nám imti

po puti vsej z Vesny po Moranu I

vyhánie z hájev vsie krahuje

i

kácí bozi v cuzej

*)

Lubice

*)

Baa

c.

t.

libice,

***).

vlasti,

ženy.

m. otec neb kdo na míst otcov

jest,

jako starší

bratr. **í )

„po puti vsej z Vesny po Moranu" je odvodnna obady pi vynášení Smrti i Morany

Protiva

Neb pi tch

na jae. jara

(Vesny)

se

nad zimou.

ství jara

rozdlování roku bylo a Moranu;

„z

slavíval se ode

Prostonárodní a snad t.

zachovalo

J. J.

se

Vesny

Slovák, jméno

zlatovlasá

v jaro

(léto)

i

i

nejstarší

a zimu, ve Vesnu

Vesny po Moranu"

co z mládí až do staroby,

Morany

dávna práv boj

zimou (M o r a n o u) a konené vítz-

as

znaí

tudíž tolik

Jméno hlavn u Cech, Moravan a ale hlavn u Rus. Dva, po celý

živobytí.

bohyn pohanských Slovan

Hanuše.

Str. 39.

od

— takým

bž

klanti

nesmclm

I

ni

s

zd

bíti

i

v

otcík dávááe

jim obcati

ob.

elo ped bohy,

v súmrky jim dávati

Kamo

—

17

jiesti.

krm

bohóm,

kamo k nim blasat chodíváše, poskachu vsie drva i

rozhrušichu vsie bohy."

Motivy, jichžto Záboj svého užívá,

cíle

pirozené

,

jsou

k dosažení velikého živ úinné a pece tak

pvcem

že se básník jimi opravdivým

íárodním objevuje, znaje skrz na skrz srdce eské,

skutku nemohl Záboj pro zámysl svj

zvoliti

prostedku úinnjšího písn nadšené, vzbuzující

v srdcích soudruh,

zpvem

bez toho snadných

již samy sebou k Píse sama je se zvláštním uvážením provedena. Básník dobe vda, že mysl

ku pohnutí,

inu

city vlastenecké,

rozncující.

naše rychleji a vroucnji pro milovaný

pedmt

nám na pam uvádí, ehobychom želeti mli, než když se nám na v-

zahoívá, když se ztrátou jeho

domí dává, se

eho

do líení

držením jeho nabýváme, nepouští

blahobytu,

svobodou národní

štného, než ukazuje toliko benství dojímavém.

eské k

životu rodinnému

se zvláštní

a

Dále

i

hoe poroby v dobe vda, že a k

bohm

upímností a láskou lne,

hlavn tchto

se dotýká.

poji-

podosrdce

domácím

pede vším

Ukazuje soudruhm, 2

—

-

18

žeby za poroby francké žádný otec jich

žeby se vzdáti nmsili všech obyejv,

nehájil,

pedky

za-

svcených, a žeby všecky obady náboženské zru-

Úmysln

šeny byly.

porznu

cizího podmanitele

hnv

cích tím vtší

všecky svatorušné zloiny

proti

uvádí, aby v jich srd-

vrahovi vlasti

roznítil.

Ano i ada zloin tchto není nahodilá, než úmyslným postupem úinn sestavena, poínajíc vyhánním posvátných krahujc z háj a koníc se rušením bohv samých. Každým postupem

hnv konen

znova rozharuje Záboj prsou soudruh,

až

mých v svrchovanou zlobu Úinek písn Zábojovy rozhorlí

k

nim vzplane.

ohromný

,

že se Slavoj

v slova:

„Aj, ty Záboju! ty

srdce

proti

je tak

Frankm v bohv sa-

proti

rušením

srdcu,

pješ

psú

z

steda hoe;

jako Lumír*), ký slovy

i

pniem

bieše

pohýbal Vyšehrad

i

vsie vlasti,

tako ty

m

i

vsiu bratr.

Pvce dobra milujú bozi pj tob ot nich dáno v !

srdce proti

vrahóm

!

Ohromnos úinku zpvu Zábojova je slavn Nabývá-li pirovnáním k zpvu Lumí-

vylíena.

rovu

*)

již

výrazu energického, dostává se jí dokonce

Lumír,

pvec

staroslo vanský.

— pvodem božským

—

v.)

Slavoj

jejž

,

zpvu Zábojovu

pisuzuje, síly svrchované. pokrauje

Záboj na to

u

dále,

zpvu

nemén dojímavým podobenstvím ukazuje, pátelského jama vybaviti lze bylo.

Novým

svém.

jakby vlas

a

z ne-

„Zíe Záboj na Slavojeva zápolená zraky,

pniem dále Dva syny,

srdce jímáše.

i

hlasy pecházesta v muská,

jej ú

vycházievasta v les;

tamo

meem

i

tamo pokrysta

Kehdy paže i

i

i

ošepem uista

vracesta

s

paži,

rozkošem.

jejú biesta dorostla

i

jej umy

proti

vrahóm,

dorostachu druzí bratieci,

ajta.

I

mlatem i

vsi vyrazichu

vz vrahy

!

by krutost jich búúce nebe, v ddiny vrátííe

s

byySe blahost."

Záboj nepestává na jedné písni,

druhm

na

odvážlivý

pam

to

byl

jížto

uvedl, jak krutý Frank,

svatokrádce

a

svatobitec,

poklady národní krvavou rukou sahá. v jich prsou pomstu a zlobu usiluje písní

druhou o

sou-

to

,

na

jich

Rozžeh

jí

v plamen horoucí,

aby na

nm

uhaslou

pochodni národní svobody rozžal.

Jedním rázem pevrátiti vlastenecké jich

hnvem

proti vrahovi již již pekypující,

vli, v rázný

in,

áej písn druhé.

vlasti

svobodou kynoucí,

Básníkv

genius

city,

v pevnou jest

došel jeho

2*

—

—

20

prostedkem docela jednoduchým a pirozeným, ale

práv

za touto jednoduchostí a pirozeností

opravdov genialným, použiv k tomu velemocProto Zábojovi pti dává

ného kouzla píkladu.

podobenství o dvou synech, jižto vytrvale odváž-

ným inem

spolubratr vraha z

udatenstvím

a

vlasti byli vytiskli.

Píklad dvou bratí na shromáždné rozhodnou mocí psobil.

Mžikem

se usnesli všickni

chajíce se již již v blahosti, jež se jásají plesem srdce

na inu podobném a koopt v ddiny vrátiti má,

pekypujícím.

„Aj! skoichu vsici v dól

v pesilná

k Záboju

i

tišechu

jej

s

prs na

prsy vsi kladechu ruce,

paži,

vhlasno*) dávachu slova k slovóm." Vlasteneckou radost a

spsobem srdeným rána z úvalu, jíce do svých „I aj,

Zábojovi

vdnost

vystupují z

na všecky strany lesem porznu se rozcházeddin. picházeše noc

ped

jutro

vystúpichu z úvala,

rózno vezd, ke

ke

upímnou k

a nelíeným na jevo davše,

vsm

vsm

devóm,

stranám bráchu

s

lesem."

Až potud sahá prvá ás zpvu, podaile to provedená píprava k dji samému, jehožto základy a

dvody

v

jeny jsou. *)

Vhlasno, moude.

organický celek trefn

spo-

_

-

21

Drahou ástí poíná pvec dj rozpádati. Tetího dne sejdou Slavoj,

se za

noní v

doby

lese Záboj

a

každý v ele sboru svého. „I i

minu den

i

minu den

vterý,

po tetiem dni, kehdy se zatemníše noc,

bra

s

Záboj v

les,

lesem za Zábojem sbory; i

bra

s

Slavoj

v

les,

lesem za Slavojem sbory.

Vsiak

im

vieru k vojevod,

vsiak srdce úporno král, vsiak

zbra

bystru na král."

Pohyb obou sbor

je

líením struným a ne-

strojeným epicky živý a nabývá provedením sou-

bžným vyniká

,

dojímavosti zvláštní.

akoli temi

ností svrchovanou,

voj

Karakteristika

toliko veršíky

vytena

,

pl-

všecky pední cnosti vojenské

v konkrétné svtlosti udávajíc,

káze

totižto

vojenskou, podmínnou vrou vojín k

voje-

vod, udatnost, zvlášt se zakládající na rozjitené zlob proti vrahovi, a ozbrojení ádné. Sešedše se oba

jak by jim

s

vdcové v

lese se sbory svými, radí se,

nejvtším prospchem na Franky udeiti bylo,

Rozvážlivý Záboj radí, aby vojsko

na dva pluky

nepítele na blízku rozptýleného opatrn minuli, vrchu, za nímž hlavní voj nepátelský

nami

táhli

stál,

.

rozdlili,

k modrému

rozlinými

a pak za vrcbem tímto v lese se opt

spojili.

stra-

Jinak

prudký, boje chtivý Slavoj. Radí, aby celé vojsko ibned odtud

—

—

22

na rozptýlené zástupy a posádky

se vrhlo a,

potevši

je.

teprv

na hlavní voj itokem hnalo. „Aj Slavoji brate

tamo k modru vrchu vrch ten po

vsch po

krajinách

;

tamo zamrímy chody

Ot vrcha k ranému sluncu tamo

les

tamo

si

be s

Nynie i

temen

*)

podámy

ruce.

skoky,

lisími

jáz tako poidu tudy.

Aj Záboji brate

emu

naše

bra jmá

bumy

Otsavad

tepruv ot vrcha soptati krutost

protiv

králevým vrahóm

Básník poíná dj, aby dodal, živly je z

povahy

sob

mu

dojímavosti epické

protivnými obživovati,

vdc

,

národovec

horlivý svobody zastavatel

,

zbožný

kost povahy.

rozvahou

pem

upímný,

bohv

ctitel.

akoli Zábojovi v každém ohledu podí-

tmito samými

zen,

erpaje

obou.

Záboj je rek udatný

Slavoj,

?

!"

a,

se honosí ctnostmi až

Kdežto Záboj úpln nedávaje se okamžitým

zachvátiti

,

po

svém úeli

s

na prud-

vládne mysli

cit peky-

uvdomlostí

jasnou chodí, oddává se prudký Slavoj, pustívaje z mysli

*)

výsledek budoucí, citu

Temen, temuv.

bujícímu.

Tato

23

vdc

obou

povaha opravdov

se

odráží z jich

rady.

Kdyby

eské

se celé vojsko

Frank

vojovy na blízké

podle rady Sla-

zástupy bylo vrhlo, po-

teno by zajisté bývalo vojskem Ludkovým, ponvadž by u své rozptýlenosti jeho síle, již pak rázným odporem bylo osvdilo, sotva odolalo Básník nerozživil dje jenom protivou vý-

ten

zaostenou

než

,

ic

dramatické živostí dodal,

líením samým

písn pi

,

jemuž

tom háje

ú-

lohy epieké. Vhlasný Záboj nedá )teba

,

aby sjednocenou

íodrého vrchu zbavili

se uchvátiti prudkostí Slavojovou.

na svém náhledu dokazuje Slavojovi

netrvaje

udeili

silou

a tak

na hlavní

že nejvtší je

,

voj

nepátelský u

pede vším nejpednjšího

se

nebezpeí. „Slavoji brate!

hada potieti

krtaž

na hlavu najjistje

tamo hlava jeho

Záboj

umle proto

nestvrzuje

sestaveným,

drazným

,

vtší

,

ješt tím

draz

,

skrátil.

náhledu co pravý

jež

dvodem

svého

mudec

písloví bére.

úinek podobenství

zného

—

!"

než podobenstvím reálným a

z národního pokladu šil

chceši,

tohoto, již

že jeho

národní

i

Básník zvý-

samo sebou

nerozvlekl

,

rá-

než pro

— Slavoj

-

24

pisvdil konen náhledu Zábojovu. Celé vojOba vdcové táhnou hlubi-

sko rozstoupilo se na dva pluky.

nami les k modrému vrchu; Záboj v Pátého dne spojují se oba

vedenému vstíc

již stojíce,

s

„Rozstúpi

s

rozstúpi

levo,

Slavoj v právo.

nepátelskému vojsku

,

v

lese za

Ludkem

modrým vrchem.

mustvo lesem,

v právo, v

levo;

tudy táže Záboj evým slovem,

onamo slovem prudká

Slavoje,

hlubinami lesóv k modru vrchu. I

kehdy bieše

podasta i

p

->

sluncí,

pesiln

si

ruce,

pozesta lisíma zrakoma na královy

nám

Sraziti

Ludk

drbí*)

voje.

voje,

voje své pod jednu ránu."

Pohyb pluk je tu jako výše líením struným a nestrojeným epicky živý, a nabývá i tu provedením soubžným dojímavosti zvláštní. Setkav se Ludk u lesa za modrým vrchem se spojenou i

silou

,

,

Zábojovou a Slavojovou, vyhrožuje jim, ve jménu krále

svého je vyzývaje, aby se

vdce Ludkovi

rozešli.

na rozkaz tak drzí

mu híšn

Záboj odpovídá co pední s

plnou hrdostí svobodného

muže, vytýkaje

jeho smýšlení otrocké,

ukrutenství,

prahnoucí po svobod pokojného národa.

Lude

„Aj ty

Ty že

*)

Drbí, musí.

královi

si

parob na parohy krále

rci

svému ukrutníku,

dýmem

jesf

nám

velenie jeho."

pak jeho

-

25 --

Odpovdí touto zraí se rázný sebecit, veliké sebevdomí, jakým muž svobodný otroka pedí a u

nho

dkovi

si

k porobenému,

jeho králem, ukrutníkem

zámrm

má

Záboj

vážnost dává.

co vítz

již

to,

hoví, co rek, za

se jí

k Lu-

a opovrhuje

i

jenž sobeckým toliko

božskou ideou jdoucí.

Básník odpovdí Zábojovou vytknul

i

vzne-

šený a ethicky úinný motiv celého djstva,

to-

srdenou lásku Cech k svobod národní, Záboj co pední osoba epická representuje. Všecku váhu na klada a zvláštní pozornost posloucha k nmu obrátiti usiluje vyznail jej i spsobem drastickým. Úmysln vypravování petrhuje a, jak Ludk vojsku eskému ve jménu

tižto

jižto

,

svého krále rozkazuje,

by posloucha jaksi

aby se rozešlo,

vypouští,

zarazil a jich pozornost

tím

napial.

Ludk

se rozlítí

voje své, jichžto

odpovdí neoekávanou a

Zábojovou

co blesky v

osvt

Záboj na to káže Slavojovi

šiky volá. vyrazil,

zbra

sám pak

mu

v

s

„I rozlúti

v

osvt

slunce se

b

vyráží.

svolá své voje.

plno

osvty

ot slunce,

plno blska z králevých vojev;

hotovi vsici

Ludkova

noh

v krok

dle slova.

i

záí

,

v

aby nepíteli v bok

Ludk,

ruiem hlasem Podnebesie

ped

,

ruku v

bra

—

—

26

Aj Slavoji brate

tudy spj lisími skoky, jáz poidu vstiecu jim v elo.

vyrazi Záboj v

i

vyrazi Slavoj v bok jim jako krupobitie."

Chvat, lišný,

ped

I

s

jakým

se

jako krupobitie,

dj k

dovršení nese, je pí-

v pedešlém dostaten odvodnný,

ale

a epickému napietí na ujmu není.

kv

v bitvu je

útok

I

echv

vylíen

je

básník jadrnou struností

sil

s

bující vznešeností, již

zvláštní

Všecka mysl naše chvje

dodal.

Tažení Fran-

mocí Homérskou vyobrazeno.

s

síly

se

ješt

ped

byl

srazem

tak ohromných.

V

rozhodném okamžení rozpaluje Záboj Slavoje k

nému odporu

mu

spomínaje

,

,

že

stat-

bohové svatokrádcm

a

svatobitcm zvítziti nedají. „Aj brate ti

se

!

ti

se

!

i

nám krušichu bohy, nám kácechu deva

*)

plašícím krabuje z lesóv;

bozi

Vytknul-li

nám

vícestvie dajú!"

básník výše odpovdí

,

již

Záboj

Ludkovi byl dal lásku k svobod co hlavní a pední motiv veškerého djstva, uvádí i zde jeho ,

slovy druhý,

nemén

'

vznešený a ethicky vysoký

motiv, totiž ušlechtilou

*)

Se

t.

c.

hle.

zbožnost,

jejížto vrou-

—

27

cnos a hlubokost spsobem drastickým naznauje, dávaje se ozývati hlasu jejímu i v ryku váleném a v hrze útoku dsného. Sám posilnn a roznícen nadjí v pomoc boh žene se Záboj v souboj s Ludkem, by jedním rázem rozhodl vc svatou. „Aj, prudkost vyrazí Ludkem ,

z i

etných vrahóv

protiv Záboju

vyrazi Záboj,

hoúeiema oima v

Ludk

zlobivo

dub protiv dubu zieti ze vsieho

Ludku

Záboj hna protiv

Ludk

nade vsie

voje.

udeí silným meem,

pete tie kóže v šít i

mi;

lesa

;

udei Záboj mlatem.

Otskoi hbitý Ludk, v devo vrazi mlat,

s

devo na

i

skoti

i

tiedesef jich otide k otcem."

voj

Líení souboje Zábojova s Ludkem patí k a k nejpravdivjším obrazm váleným památek básnických, sahajících obsahem svým do doby pedkesfanské. Jaká to síla planejživjším

stická,

jaká živost reálná, jaká ráznost heroická,

jaký kvap slavný! sotva líiti

zvlášt

tím

dá.

Ráznji

Ráznosti

došel,

že

Zábojov pipodobnil, zavil.

tak

se

konflikt

epický

veleúinné básník

Ludka heroické postav ímž uzel epický podaile

—

—

28

Ludkovi

Záboj prudce vyráží proti

oima v nj

címa

mí —

zlobivo

a

hoí-

Ludkem

i

vrahv proti Záboj o vi vyráží Záboj stojí proti Ludkovi co dub, jenž z lesa nade všecky stromy ní — i Ludk stojí proti prudkost z etných

Zábojovi co dub stovký; Záboj udeí mlatem tak

mocn

na Ludka, že mlat, jemuž hbitý

Ludk

byl odskoil, v strom vraziv jej kácí, jenž padaje

Frankv

tidcet

em kže

tak

—

porubuje

mocn

Ludk

i

v šít Zábojv,

udeí me-

že všecky jeho

peal. Je nám v skutku, jako bychom se dívali v moe mocn se dmoucí, jež vlnami co vž vysokými s jekotem pehrozným nepobyl

hnutou skálu tepe. Setkav se

Ludk

s

Zábojova mlatu úinek,

ním potýkal zbraní

odporem statným a seznav netušený vyzývá

jej

u vzteku litém

,

by

se s

stejnou.

s

„I zluti

Ludk:

Aj ty zhovadilý

hadóv

ty veliká potvoro

meem s Akoli výbuch tickou dissonancí

potýkaj se mnu."

surovosti

je, zvolil ji

Ludkovy

pece

aesthe-

básník, dílem

aby kontrastem ušlechtilý karakter Zábojv tím

vítznji vynikal tivu,

,

za nímž se

meem

dílem

aby nového nabyl mo-

Záboj

u

hnvu

v ruce na surového soupee

spravedlivém ítí.

-

—

2y

maše Zahoj meem,

„I

kus sítá vrahu otrazi; tasi

i

Ludk me,

me s

smee

po

I zapolesta sé

ranami vsie po vsie

i

Líení

kožen šít.

oba k ránám,

sob

dalšího

souboje honosí se podobnou

silou plastickou a rázností

poátek, ano

pedí

i

heroickou

,

jako jeho

ehož píinu

odvodnné

ve výše

,

líení tohoto živostí buja-~

ejší a pohybem ilejším jest

stesasta

kolem zbrocesta krviú."

rozjitenosti

hledati

soupe

obou.

Básník konflikt epický co nejmocnji zvýšiti usiluje,

tu na katastrof nepestává,

již

pro vtší

draz ješt

Vedle souboje Zábqjova

obecná obou

k veeru

voj

než

ji

zadržuje.

bitva, bez

s

Ludkem

líena jest

i

vše-

rozhodného výsledku od rána až

trvající.

„I krviú zbrocechu je

kolkol jejú

vezd v

mužie

pelutej sei.

Slunce peide poledne, i

ot poledne juž na pól

i

váleno ješe,

ni i

i

smo váleno

ni

k veeru;

tamo ustúpeno,

zd,

váleno tamo ot Slavoje."

Jako malí všecko svtlo na pední obrazu

—

a stafáži v pozadí

svého osoby sousteduje toliko osvtluje

tak

onyno v popedí

aby

,

—

30

spoe

se octly

básník matnými' toliko rysy bitvu trefn na-

i

aby

stínil,

bojv

s

Ludkem,

svtlosti

Po druhé marn pokusiv zlomiti,

dj, souboj

hlavní

její živostí

patiné rekovskou

se

Zá-

to

nepozbyl.

Ludk o vu

sílu

rozhorlí se Záboj v slova:

„Aj ty vraže,

emu

bs

v

t

!

ty nasu krev piješi? -4

Horlení Záboj ovo není výbuch slepé, neskro-

cené náruživosti, než výraz spravedlivého, chtilého

hnvu

že

,

se

Ludk

s

energií pravého

reka o mrzký a nelidský úkol zasazuje.

mu

klne.

Ale

viti

chtl,

mu

vlasti

pdu

i

hoe

vlasti

v prsou Zábojových touha po

vzmáhá

se

vítzství,

znova do rozhodného boje pohání. „I chopi Záboj svój mlat,

otskoi

Ludk

;

napeže mlat Záboj výš vz i

horu,

vrže po vraz.

Letie mlat,

rozskoí

s aít, s rozskoista Ludkova s duše tžká mláta,

za šítem I

ulee

híšn

máí.

Myšlénkou na

i

Proto

hned, jakoby kletbu svou omlu-

vytýká, že lehkovážn a

krví

ušle-

prsy.

znova

jež jej

31 mlat

i

i

i

zanese

dušu vyrazí,

p

siehóv u vojsku."

Soustediv básník v obrazu tomto váleném, vznešeností slavném, všecku ráznost, živost a bujnost, dovršil

dje

effektem nejvtším.

Jest to katastrofa, jejžto rozešuje,

dj

básník

vodujé

dstojná

dstojná

mocným proudem

,

úkolu,

velikosti

velikosti se

motiv, jimiž nesoucí,

od-

dstojná velikosti hrdinské energie Zá-

,

bojovy.

Líení zvyšuje ješt

tuto ráznost

klidem naskrze objektivným.

hrzou výjevu

unášeti,

zrakem pravého epika,

než,

básníkovým

Básník nedává se

hled v

ni

reálnosti toliko se drží.

Až dotud sahá druhá ástka zpvu básník boj protivných

klidným

,

sob živl mistrn

proud rozvinujícího se dje

mocn

v

nížto

provedl,

rozvlnil a kata-

strofu co nejráznji vyznail.

Tetí a poslední ást zpvu v nížto katastrofa vítzoslavn ku konci se chýlí, poíná se ,

výsledkem,

s

nímž se

smr Ludkova u obou voj

byla setkala. Strach vrahóm vyráží z hrdl skeky, radost i

vzevzn

z

ust vojnóv

zajiski z radostnu zrak.

Aj bratie bozi

ny vícestviom daiclni.

Zábojevých

— Rozstúpi ze

vsch

s

32

—

vás jeden hluk v právo

údolí

smo

v levo.

i

svete kon,

koni ehci vesken ten les!"

Provedení kontrastného výsledku smrti

kovy u voj obou je ryze

vdce

spativše mrtvolu

jevným vou,

zní z úst

Lud-

epické. Kdežto Frankové,

svého

,

hlasem stracho-

vojínv Zábojových rados Jenom Záboj jeví

jiskí z jich zrak.

plesající a

u všeobecném vítzného jásání proudu slavný klid

S dojímavou skromností udav pozadí stav, vítzství bohm pisu-

mysli, reka hodný. tenství své

zuje a povinnosti své co

Zbožnost

ušlechtilá,

vdce pední

dostává.

skromnost rozmilá a klid

mysli vznešený iní karakter jeho vedle heroické ráznosti a síly obrovské

svrchovan plným, svr-

chovan krásným. Slavoj

napomíná bratra Záboje, aby u vrahy boiti

ne-

upoustl. „Záboji brate, ty udatý* lve,

neupúšej

Zdá

se

prudkému

,

búi

u vrahy!"

jakoby básník Slavojovi v

klada

,

ústa, jakési

slova

tato

nedsled-

nosti u líení karakteru Slavojova se byl dopustil.

Nicmén

podal jimi pravdivý

povahy.

Nebo

teba,

i

vida Slavoj

,

rys

prudké jeho

jak veliká

je

po-

hned na vrahy strachem trnoucí udeiti,

— nemohl

—

33

prudkost povahy rozkazu Zábojova

se pro

dokati, než sám jemu pední jeho úlohu ukazuje.

Mimo

básník

dostál

to

slovy

Slavojovými

zvlášt úloze své epické.

Cht iti,

poslední

totižto ukázati,

vítzství

nieho

sledovati

iní

to

než Franky proná-

nezbývá,

již

ddin eských

a ze všech

vytisknouti,

trefn slovy Slavojovými.

ZAboj prchající

moment djstva ádn vyznaže Cechm k svrchovanému

i

hned poráží udšený voj

Franky

z

eských ddin

s

Ludkv,

a vytiskuje

prudkostí úsilnou.

„Ajta otvrže Záboj šít, i

v ruce mlatem,

tako

v

i

pie

v druhej

i

I

by úpti vrahóm,

i

by ustúpati vrahóm

Tas

je hnáše z bojiše,

strach z hrdl jich vyráže

ehce vešken Vz horu na kon,

koni

s

meem,

proráže dráhy u vrazcb.

skeky;

les.

koni za vrahy prese vsie vlasti

Ruí

koni neste v patách za nimi nasu krutos!

ruie kon,

I

vzskoichu

i

skok na skok po vrazch

hluci vz

s

hnachu,

ránu na ránu sopticlm krutú krutos. I

míjechu rovn,

i

bory

i

lesy v právo

vsie ubíhá

v zad."

i

v l«vo

-

—

34

Vítzoslavný chvat a kvap je mistrn proveden,

vadž

emuž básník

duchých byl

pi tom prostedk docela jednoAle práv tmito jeví se

použil.

v plné

genius jeho

vtšího effektu

Nemohl

velebnosti.

nmž

i

eši, pronásledujíce vrahy, piženou

beh

penáší,

ist

napodobení

nevyrovnané prostností antickou, byl na druhý

zajisté

než jakého líením

dosíci,

objektivným byl došel, na

co známé své

pon-

více diviti musíme,

tím

se

se

cizích

své,

založil.

k ece,

jež je

Frank

však

množství uchvacuje.

„Huie

divá eka,

vlna za vlnu

huechu

s

vale;

vsi voji,

Bkok na skok vsie

s

prudkost a ráznost pronásledu-

Cech pírodným

jících

div huící ekou,

výjevem soubžným, jejíž

síly, jíž

sebe podailejším popisem nikdy vyznaiti

i

nebyl.

s to

Mimo

to

vetkal v

soubžný výjev nžnými

barvami názor národní, dle stech *)

to-

vlna za vlnou se

Sonbžností dodal líení zvláštní

valí.

by

cuzích,

penesechu své zvsty*) na druhý beh."

i

Básník líí

tižto

bnácú eku.

hnáše pes

Vody uchvátichu mnostvie

i

slastech

Zvst, známý.

lidu

nhož píroda

ve

stra-

velého bére podílu a mile

35

mu propjuje. Dojímavé zajisté jest vidti, eská eka Cechy co rodáky své na druhý beh penáší, Franky však u vlnách uchvacuje.

se

jak

Dostávše

Cechové na druhý

se

beh eky, ženou

se

i

dále po vlastech za prchajícími Franky, všady je hubíce. „I po krajinách

vezd v ší i v ší svoje kiedl dlúz,

rozep

lutý ostiež

bystro léta za ptactvem

:

s

Záhojevi voji rozehnachu

v ší,

vezd po vlastech hnachu luto po vrazch, vezd srážechu je i stúpachu koni. Nocú pod lunu za nimi

luto,

dnem pod sluncem za nimi i

opty temnu

i

po noci šedým jutrem."

Pustiv

básník plným proudem burácející

se

pírody v bujné horování, Dva dny a dne

piženou

„Huie

dv

se

i

tu jím se dále nese.

noci trvalo stíhání

lité

a kruté. Tetího

Frankové k ece druhé.

divá

eka,

vlna za vlnu

s

hucechu vsi

voji,

vale

skok na skok vsie

;

s

hnáše

Vody uchvátichu mnostvie i

luto

nocú,

pes

bucú

eku.

cuzích,

penesechu své zvsty na druhý beh."

Z druhého behu vidti Zahoj voj pohání, by

konen

jest

upustiti

pomezí eské, k

mohl od

„Tamo k šedým horám, tamo dobní naše pomsta!"

nmuž

stíhání krutého.

— V ryku

36

—

tak strašném a divém dotýká se u-

strašeného našeho srdce lidský hlas

nevýslovnou.

Byli-li

Zábojv mocí

potud jeho ne-

jsme až

zlomnou vli, jeho jasný vhlas, jeho heroickou ráznost obdivovali, lne nyní

hnutá mysl naše

kvapem k

nmu

upímností vroucí, nebo

s

povi-

díme, že jeho lidskost sama již touží upustiti od

skutk

hrozných,

vyšší ideou,

blahem

vlasti ká-

zaných.

Pohnutí toto

rozharuje

i

Slavoje v etnické

rozilení.

Sám

dojat jsa smilováním Zábojovým,

rozncuje

toto

prudkostí

milosrdenství, jež jej

aby neškodný

prositi,

povahy své v božské

pobádá již

Záboje dojímav

hlúek vrahóv

dále ne-

stihal.

„Aj Záboji brate!

nám

juž

nedaleko hory,

a juž hlúcek vrahóv, i

Slavoj

vrátil.

žalostivo prosie."

ti

pravého milosrdenství

to

kvapností

zvláštní

dává,

,

jak

kterýmiž

a

výmluvností

jest,

píiny

se

vyhle-

by Záboje od úmyslu jeho od-

Ukazuje mu, že nepítel bez toho neda-

leko hranic

eských

již jest,

že ohromná jeho

na nepatrný a neškodný hlúek

síla

se stenila a že

tento žalostivo o milost prosí. Záboj

Slavojovy

prosby neoslyšel.

Již velí, by se ví-

— tzné

voje

—

na dva pluky rozstoupily,

vrah v

zbytky

brátily a

37

nazpt

krajinami

se o-

zemi pozstalých vyhubily.

„Vratno krajinúl tudy

jáz tudy, vyhubit vsie králevo.

ty,

búí pes vlasti, vojsky búie pes vlasti,

Vietr

v právo

i

v

vezd

levo,

šírú silu vojsky,

v radostném hluc."

Obrazem

konen

jest

tímto bujn horujícím dstojn udj zpvu. Básník ale na nm ne-

pestává, než

ností

s

divé horování,

u

nmž

mocnjším a mocnjším valem nesla,

vd-

pravou lidskostí a zbožnou

vždy

se katastrofa

až

ku konci byla

smiuje.

Oba vdcové, vyhubivše v zemi pozstalé vrahv zbytky a u vrchu, odkudž na jivše,

Ludka vítzn

byli udeili,

spchají mrtvol padlých vojín pohrbit a

se spo-

bohm

za

ví-

tzství obtovat.

„Aj brate,

aj

šerý vrch

bozi ny tamo vícestviem daili!

Tamo

*) '*)

Vele,

i

vele *) duš

tká srao tamo po devech **),

mnoho.

HanuŠ

vykládá

(Dva, zlatovlasá bobyn

hanských Slovanv. dovn; „Oblaka

Str.

4)

toto

místo

boulivá, chmury pedstavovávali

po-

náslesi

staí

nejrznjšími obrazy a mezi nimi hojn obrazem strom, ba nebe oblakové samo

stromem velikánským

,

zdálo se jím býti rozprosteným

na kterém

sídlili

i

bohové

i

duše

— jich bojie

s

ptactvo

jedno sovy neboja

i

s

—

38

zv,

plachý

*).

Tamo k vrchu pohebat

mrch,

pokrm bohovóm,

i

dat

i

tamo bohóm spásám dat mnostvie obtí,

a jim hlásat milých slov, i

jim oružie pobitých vrahóv

nkteré, jak se toho dotýká.

Nebo

t.

oblakm šely." *)

po devech

i

prosteden

stromech zem-

ozvna víry v strom, ba i v háje neponvadž se skuten myslilo, že k nkdy v podob ptaí, vtrem se vzná-

v oblaka, duše,

Kralodvorský rukopis

lítání duší

ských jsou pouhá beské

i

!"

Neboja s, nebojí

se.

2.

estmír a Vlaslav*).

(V rukp.

Bouí-li v

:

O

vícestvie

Záboj

i

pvodní

co divá bystice

básnictví

nad Vlaslavem.)

mocí

síla

národního

neukrotitclnou,

vítzným valem vše v divoký svj proud strhujíc, žene se v estmíru proudem skroceným již eištm. Nedá se upíti, že zpv o Záboji rázností a živostí dje, rozmanitostí a dsledností motiv zpv o estmíru pevyšuje; nicmén vyniká tento nad onen

i

epickým klidem

i

rozsá-

hlejší objektivností.

*)

Pvec opvuje Vlastislavem tato vati.

že

Šastný" boj knížete Pražského Neklaná

Luckým,

asi ok.

r.

830 sbhlý.

na historickém základ osnována

jest,

s

Ze událost

nelze pochybo-

Skládání nese tak patrné stopy pohanstva na sob,

nezáporn

o jeho

pvodu pohanském svdí.

podobá se naskrze volnému rozmru

voje,

Žábo je

Rozmr a Sla-

jen že se co do plynnosti a lahodnosti jemu ne-

vyrovná a versi ptistopovými bobatjší jest

— Rozdíl

Básník zlem

zraí

tento

estmíra jako

citu,

uvádí nás

40

se již

Záboje

pímo k epickému

„Nekla káže

na zaátku zpvu.

nedorazí na mysl naši kou-

básník

to

—

vstáti

byl uinil, než

zdroji.

k vojn,

káže kniežeciemi slovy

proti Vlaslavu.

Vstachu voje, vstachu k vojn, vstachu na kniežecie slova proti Vlaslavu.

Holedbáše*) se Vlaslav

knz

nad Neklaném, nad slavným

me

púšfáše i

i

ohe

vícestviem

knzem

v krajiny Neklaniny,

hlásáše nad hrabivými

mei

svojich vojínóv

pohannie Neklánu."

Beze všech oklik a beze všeho básník

s

Neklanovu

epickou

objektivností

výpravu

úkor

mu in? Co vdce

proti Vlaslavovi, jenž,

krajiny jeho staví kníže

toliko

meem

Nekla

i

strojení uvádí

ohnm

pustošil.

vojsku svému v elo chrabrého

a v boji zkušeného estmíra. „V boj, Cstmíe, vedi mé sbory! Hadliv

**)

ny pozýva nadutý Vlaslav."

estmír nevyniká jenom rekovností a vhlasem, knížeti

mu, že *)

**)

než

i

svému, jej

láskou vlasteneckou a vrností ku jíž se tento dovolává,

nadutý Vlaslav byl pohanil.

Holedbáše s, chlubil

Hadliv, potupn.

se.

spoinínaje

— vlasti

—

41

estmír vzradovav se, že mu píležitost dána, lásku k a vrnos ku knížeti osvditi, kvapem se ozbrojuje a

ozbroziv se bohy prosí, by jeho zbrani požehnali. „I vsta

radostn i

sn

se

Cmír

vzradova s,

i

sn *)

svój

šítem

šít

mlat

i

i

rn

dvú zub,

nepronikavý helm;

pode vsie drva vložie obti bohóm."

Popis ozbrojení se estmírova honosí se do-

Básník vyznauje každou

konalostí Homérskou.

jednotlivou

zbra

klassickou.

Pozornost naši zvlášt poutá etnický

s

opravdov

naivností

staro-

význam posledního verše. Sotva že estmír mohutné své paže mlatem, mužný svj bok štítem a vhlasnou svou hlavu helmem byl ozbrojil, již vkládá pod všecky stromy obti bohm, by jeho výprav požehnali. Ká to povahy hrdinské Zbožnou estmírovou dvrou

ušlechtilá stránka

!

pojistil zajisté

básník hrdinovi svému úastenství úplné. Ozbrojiv se a obti vykonav šikuje estmír voje své, a sešikovav je táhne k pahrbu v slunce a pak po celý den

i

ele vojska

již

ped východem

po západu slunce.

„Buj no zvoláše Cmír na voje,

v skoe voje v ady tažechu

ped

sluncem záhe,

i

tažechu

pes

ves*) den

tamo k pachrbu" *)

idú.

I

Sn, sal.

**) Ves,

i

po slunci

**).

váecek, celý.

***) Pachrb, pahrb.

Bujnosti,

živ

nížto

s

42 -

estmír

voje své svolává,

zraí hrdinské sebevédoiuí, zvlášt po-

se

vzbuzené myslí zbožnou.

Kvapný spch voj v ady jdoucích výmluvn k vdcovi, tak i o jich svdí jak o jich touze vlastenecké, vzpupnos Vlaslavovu pokárati. Až potud sahá prvá ás zpvu, v nížto básník dvody a základy dje zcela jednoduše a

dve

strun

V

byl položil.

druhé

nevyznauje hned živl proboj se v ní líiti má, by se katasvrchovan dojímavou, než uvádí

ásti

tivných, jichžto

jím

strofa

stala

díve zajímavou episodu o vítzném boji estmírov s odpadlým Kruvojem, jenž co spojenec Vlaslavv ddiny eské ohném i meem pustošil,

eskému

lidu

míra

i

s

zboží pobral

dcerou

zajal.

Pišed estmír slunce, vidí váleti

stivých

hlas.

zlobí se proti

„Ajta i

*)

s

vojem

dým

se

po

svým k ddinách a

pahrbu po západu slyší stenání žalo-

Maje Vlaslava za pvodce tchto

nmu.

s

vale

dým

po ddinách,

po ddinách stenánie žalostivých hlasóv.

Kto sežže i

a vojevodu jeho Voj-

*)

ddiny ?

kto rozplaka vaše hlasy?

Sežže, sežehl,

spálil.

strastí

za

—

-

43

kto? Vlaslav? Poslednie budi jeho vrastvo

Pomstu

i

pahubu

I

*)

na

voji moji

ne.sú."

Motiv dje episodou provedeného je barvami živými vyznaen. Hrozné

zajisté

estmírovi bylo

dým po ddi-

vidti za veerního šera váleti se

nách drahých a

bratr

hlasy

tichem veerním žalostivé

slyšeti

pohoelých

Nicmén nebouí hned v vedlivá

pvodci

proti

tolika

milostný hlas útrpnosti

S milostnou všímavostí a táže se ubohých,

kdo

a

vydrancovaných

!

prsou jeho zloba sprabídy a

strasti,

než

v nich se díve ozývá. s

úastenstvím vroucím

se byl odvážil jich

ddiny

sežíci a hlasy jich rozplakati.

Pak a lupii, ale

reka

teprv rozehívá se proti krutému palii

za

nhož

Vlaslava

má, prudkým

sice,

hodným hnvem, hroze mu pomstou

a

záhubou. Ubožatka, jimžto nelidské krutosti bylo, zpozorovavše, že

Kruvojovy zakusiti

estmír Vlaslava za pvodce

jich

hoe

má, žalují mu, že odpadlík Kruvoj jich ddiny byl pustošil a poplenil a vojevodu jim zajal.

„Otvecechu vojevod Cstmíru: Kruvoj, Kruvoj škaredý otehnáse stáda, i

sdieše •*)

hoe v ddinách ohnm

*)

Vrastvo, nepátelství.

*'*)

Sdieáe, udéial, uinil.

i

meem.

— Vaie, i

zaje

e

plzno

**)

*)

—

44

pote jeho zloba

bieše,

krutá,

vojevodu nám."

Žaloba je rázu opravdov epického. Nesetkáš se v ní s výlevem žalostných cit, zloiny Kruvoj ovými

povzbuzených, než

s

tmito samými a

tmi, ježto srdce eského zvlášt bolestn Jsouce orby zvlášt milovní a vojese dotýkají. vodovi svému zvlášt oddáni, žalují estmírovi to jen s

pede

vším,

že jim

Kruvoj

úrodu zmail a vojevodu estmír velemocn

stáda

byl odehnal,

zajal.

rozpáliv neslýchanou krutostí a

se

nevrou Kruvojovou, káže vojínm, by druhý den záhy po hotov byli. „I zazli sš Cstmír

na Kruvoj,

s

mu rozeve

z jutra záhe rozpálímy

krutos vsiu

z široká

prs

zloba

po vsch po údech. Vojíni!

— vece —

pohovte zemdleným údóm

I zloba

estmírova

je

!"

ist

epicky vylíena.

se

v mysl estmírovu, by

rozjitení psychologicky

rozebíral, než líí je co

Básník nepohružuje

pravý epik zevnjším, v oi bijícím úinkem, jejž náhlá zloba

prsoma

jevila.

*) Plzno, užitecno.

**) Zaje, zajal.

i

údy estmírovými

byla

-

45

—

Prudkost a náhlos zloby není zde povaze

estmírov na

úmysln na

ji

aby se objektivným

dílem

staví,

mu hlavn

a o to

Básník

ujmu.

objevil, dílem,

aby práv

šlo,

vrnost, na nížto djstvo celého

odiv

jí

estmírovu

zpvu

osnováno

jest, u vznešenosti plné ukázal.

Nebudeme

se

zloby estmírovy

jakého klamu byl.

prudkosti

zajisté diviti,

žalobou

náhlosti

ech

najednou vytržen

Maje jenom Vlaslava za schopného,

ukrutenství

páchati,

slyší

lidských

tchto skutk

tolik

k úžasu svému,

Kruvoj, jenžto Neklanoví vrnost byl

s

a

vezmeme-li v úvahu, z

slíbil,

že ne-

se byl dopustil, spojiv se

Vlaslavem. Nelidské by musilo býti srdce, jehožby neslý-

chaná podlost Kruv oj ova horoucí zlobou neuchvátila.

ím

prudeji

a

náhleji

proti

vrorušii

Kruvojovi estmír zlobou se sápe, tím skvleji a

vznešenji objevuje se vrnost jeho ku knížeti Neklanovi. Druhý den

asn

ráno táhnou voje estmírovy proti

Kruvojovi horami, planouce žádostí

jej stepati.

„Stoja*) hory v právo, stoja

na

•) Stoja,

stojí.

hory v levo,

jich vrcholí

na vysokej

— zírá jasné

Horami

—

46

slunéko.

zd

otsud,

Lorami tam odtud tahu voje, bitvu v

U

sob

nesu."

zpvm

skoku, jenž epickým

ponvadž v

nich

objektivnost

pásmo, popisuje básník krajinu,

vadou

není,

sama pední jest jíž voje estmí-

rovy táhnou.

Neudává spsobem novovkých romanopisc nepatrných malicherností, než spomíná všech

epik vbec

starších

zvlášt

Kralodvorského

ráz

její

Ukazuje

totiž,

nebesm

pnou, a jak slunko

spsobem

epik

a

rukopisu

toliko

jak se hory v právo

práv

i

hlavní.

v levo k

vyplující vr-

choly jich pozlacuje.

Pi dost

tom neopominul básník i planoucí žávojín Kruvoje pokárati živ naznaiti. iní

jedním toliko rysem,

to

ale

rysem mistrovským,

konkrétností svrchovaným.

Na

každého vojína vidti

že vnitro jeho bitva

již

oblieji jednoho

pobuuje. Již se objevuje

v

jest,

nmž

Vojmír

s

vojm

dcerou

ze zdáli na skále hrad

uvznn

k toku, spomínaje jim všecky „Aj,

jest.

krutosti Kruvojovy.

tamo k hradu, k hradu na

tamo, kde Kruvoj jež zaje v

hust

vzí Vojmír lese,

i

skále,

jeho

tamo pod Sedu

Kruvojv,

estmír rozncuje j$

lep dce, skalú,

— i

pohan Nekla knz. obce *)

Kruvoj Neklánu

obak

**)

hlasem tiem

k vyšnu

Aj, vz horu aj,

i

k hradu

—

47

vieru

podáše

i

vrnu ruka

ruku tá uvádieše biedu na lud

***)

hradu,

voji tecte!"

estmír nerozpaluje voj k útoku spsobem nežli mrzkými a podlými skutky Kruvoj ovými, zvláštní draz klada na odpadlství, ponvadž vrnost srdci eskému vcí jest nej-

pemtným

,

svtjší. Po

slovech

vrorušici,

ten

estmírových hrnou

k hradu,

s

se voji, rozjiteni proti

úžasnou udatností a

mužn

„I zamiesichu f)

s

hrnuchu

s

brání.

voji

k hradu

po slovech udatna stmíra jako ledovití mraci.

Pokrychu

s

pední šít na

zadní zapierachu

pie

s

Sít,

na kopie

i

v drva v

i

výš nad vršinu lesa drnkachu

bsnichuff)

zasazená za drva;

protiv

meem

z

mei

jich v hrad,

hrada tesajúciem.

Rváše na hrad Kruvoj vániem býka, *)

**)

***)

sta-

vzdorujíce posádce, ježto se pod srdnatým velením Kru-

vojovým na hrad

i

obléhajíce jej

Obce, slíbil. Obak (obá), pedce.

K

vyšnu hradu, k vysokému hradu.

f) Zamiesichu

s,

zaniísili se,

ff) Bsnichu, vztekali

se.

nepoádek

ztropili,

— váše i

me

48

—

chrabrost v svoje ludi,

jeho padáše v Pražany.

Jako drvo

se skály a po horách

tako ke hradu

V

s

epické

s

právem za vzor

takou výteností, že

prohlásiti a

Homérovým smle po boku

Pi jaká

vší

silných

dubóv

soustedny jsou všecky

tomto

obrazu

pednosti

mnoho

shlue Neklanových vojnóv."

pravdivosti,

jej

vším

obdobným obrazm

postaviti

strunosti

to bujnost, živost a ráznost!

mžeme. a prostnosti

Celým obrazem

bouí píroda sama hrzou svou vznešenou!

Tu tam

se hrnou voji

ve

Kruvoj

k hradu jako

vaním býka

,

le dovití

tu se

mraci,

ženou vojí-

nové na hrad jako drva, jež kácejíce se stovké

duby po horách

drkolí.

na hrad ze zad udeiti a hradbu z pedu zárove peskoiti. Po nesmírném namáhání a po krutém boji podaí se konen vojm pes zdi téci a posádku v hrad g;.

estmír

velí

zachvátiti.

„Vele

*)

Cstmír z zad udeiti na hrad,

peda peskoiti

vele z

Ajta, drva vysokorostlá

hradbu.

v hustot pod skalú

piklonichu k pevnej hradb, po drvch by Aj,

pod nimi

si **)

týkachu

s z

válely klády nad hlavami vojem.

peda

***)

postaví

*) Vele, velel.

**) Si,

s

silných

muž k muž,

druh druha Širokýma plecema.

ti.

***) Týkachu, týkali, dosahovali.

—

—

49

Drva vložichu na rám,

pie

v délie spevnichu lížemi

i

i

pod stavícím sebe dle devce.

I

vzskoichu muži na

sie drva,

rozložichu kopie po ramenu,

spchu žeini. Vzskoi ad tetiech na

vteré,

tvrtých na tetie i

pátých až k vrchu ku hradovu,

s

kad hoechu mee,

s

kad sipchu stely,

s

kad

s

útichu búiecie klády.

Aj, pnul Pražan urno

Druhý prvým. se

nám

našimi

tento

*)

prese zdi tee,

tvrd hrad.

zachvátí vsiu sílu v

válený

obraz

nezstává za

Je tak pravdivými barvami vyveden, že zdá,

jakoby

se obléhání

dalo.

Pi

bující

vší

hradu

ped a

živosti

zraky

ráznosti

opanoval básník látku tak úpln, že se drnkotem

me

a sykotem stel epické rozvahy nebyl vzdal.

S klidnou myslí hledí v hrzu války, nejsa pohnut;

dotknut ani

od jeho

vdomí

jí

ani

odráží se

reálnost co od zrcadla nepohnutého.

Dobyv hradu

daruje

estmír Vojmíra svobodou,

písnou popravu nad Kruvojem

,

vracuje lidu

drží

kois v hrad

nasnošenou a propouští dceru Vojmírovu. Vojmír pak na tom

samém míst,

té

samy hodiny

tovati chce. *)

Vino, prudce, ohniv.

bohm

za své osvobození

ob-

& —

—

50

„Vstup, Vojmíe vstup s mil svá dceru, pokro z vže ven vz rané blaho tamo na skálu Na skále uzieš krváceti Kruvoj pod sekeru mestnú !

Vznide Vojmír v blahodjné

!

*)

jutro,

vznide se svú dceru lepotvornú, i

ze

I

posla Cstmír koist vratno

s

kois

krváceti vrah svój Kruvoj.

I chtieše

vracie

s

Vojmír

ob

**)

*

ludem,

dva.

lepá

bohóm

vzdáti

v siemže miest, v siemže kroc

estmír objevuje

slunce." ***)

zde pravým lidumilem,

se

spravedlivým soudcem a nezištným

vahou

tak

ethicky

ušlechtilou

vdcem.

motivována

Pojest

písná a hrzyplná Nemesis, jež podlého a mrzkého Kruvoj e šlechetnou rukou estmírovou byla uchvátila.

Až potud sník v

hlavní

epikovi

vbec

sahá

dj volno,

jenž vše v horoucí dosti

obšírnou

vyerpatelnou voj ovi

episoda o Kruvoj o vi již bá7

byl vetkal.

bh cit

rozvleci,

každému

Je-li

události oproti lyrikovi,

vnšnos

sousteduje, u

jelikož objektivnost ne-

plností bují

:

je

i

o KruVšak na-

episoda

vbec dostaten odvodnna.

*) Mestný, mstivý.

**) Vratno, zpt.

***)

V

siemže

práv as.

kroc

slunce

v tomto kroku slunce

t.

j.

v ten

—

—

51

bývá ješt zvláštního významu

tím, že

v hlavní dj pede vším za

tou

vetkal,

píinou

Ukoniv

básník

k líení dje

mysl Vojmírovu.

utšenou episodu navracuje

hlavního.

estmír zdržuje Vojmíra, jenž sek jeho v obti obmýšlené,

bohm, vli

jich,

ukazuje mu,

ponvadž Vlaslava

bylo, za jiné

voji byl pidal,

že jenom, prodlev v služba

Nebo mu ne-

stepati chtjí, splní.

A

by o poledni k vrchu nedorazil.

možné

U

vrnost estmírovu ku

knížeti Neklanoví a zbožnou

jinak

byl

aby zastávala místo jeho motivování.

svtlosti jasné vyobrazuje

se

básník

ji

pak by

doby obmýšlenou válenou les tam pro-

vésti a vítzství obdržeti.

„Vz horu, Vojmíe

!

vece

mu

Cstmír,

naši kroci chvátajú vícezi

nad Vlaslavem! Prodli v služb bohóm; chtjú

bozi

Kehdy

stepati Vlaslav.

slunce

dokroí poledne,

jesf

nám

kd

vícestvie hlas vojsk našich vzhlásá.

Vet*)

ti

dokroiti na

zbran vraha

sie miesto,

tvého, pojdi!"

Ethický konflikt, jímžto básník druhou

zpvu

svého

ás

zapoíná, dává nám nahlédnouti u

velikost karakteru estmírova.

estmír

jest

dina svrchovaný v nejširším slova smyslu.

hr-

Neumí

jenom nepátelské shluky mohutným svým mlatem

*)

Vet, hle.

-

52

-

než umí i vítzit v zápasu duševnem svým vhlasem. Tak i zde. Z jedné strany velí

rozrážet,

mu

povinnost

súastniti

obti Voj mírový za

se

mu káže nemenší povinnost, ješt o poledni k vrchu do-

vítzství nad Kruvojem, z druhé strany

Vhlas jeho vybavuje

raziti.

vším

vojskem hnouti.

jest

sml dvodu Aby jej

se

jej

Dokazuje Vojmírovi,

povinností.

tohoto v

z tohoto sporu

že

mu pede

Básník nemohl a ne-

pesné form zejmou

dokonalost jeho

logické uvésti. stala,

uvádíme

zde v pesnosti logické.

Povinnost

Vojmíe,

tvá,

jest jednati co

bohové chtjí;

bohové chtjí, aby Vlaslav stepán byl

mže

Vlaslav

jen stepán býti, když

o poledni

k vrchu

k vrchu dorazíme;

o poledni dorazíme,

v služb

bohm

když

prodlíš;

povinnost tvá jest v služb

bohm

prodlíti.

estmír na dvodu rozumovém nepestává.

Dobe vda,

že

srdce lidské na rozhodných

nech vtšího podílu

city bére,

Znaje

prudkost

i-

rozum hlou-

Vojmírov i pomstu spsobem podailým.

bavý, rozncuje v srdci Vlaslavovi a to

nežli

proti

a náhlosf náruživostí, vrhá

—

—

v srdce Vojmírovo,

toliko jiskru

menem

53

s

„Vzradova vzvola

s

z

mocna

i

vztas

ež

Ká

*)

Vojmír vele

i

hned

pla-

s

hluným,

nepálí

tako,

drva síra lesa:

svému slz,

bozi,

ob

v dnešniem slunci!"

ká

Voj míra,

Básník

to objektivnost!

nám

i

jeho

radostí,

v

nížto

než ukazuje

slabost lidskou, jevící se se jeho

bohóm

hrdla volá

to pravdivost,

neidealisuje

vele,

skály hlasem v lese

Nezjate (s),

kvapnou

pomsta kochá, však jenom na okamžik.

hned na

Vojmír, jakoby se zpamatoval,

hnvu

aby od svého

prosí,

jež

zahoí.

upustili, že

Prosba je

své nedostává.

takou

s

vznešeností pronesena, že se zdá,

dívjší

vroucností

poklesek

to

bohy

povinnosti rázností

a

jakoby básník

Vojmírv smíil

a

vyrovnal.

estmír sám

mní ponkud

dojat

Nemoha vykati,

brav sám

ku

nící,

že

pak

až by

k vrchu

pipravil, jinakby se rychle

zbožností Vojmírovou tak

napí <:d :

Vojmír na míst k obti vše

o poledni nedorazil,

skále, 8 cesty,

s

vroucí,

úmysl svj.

odebral

po níž a na

mu

vyzývá

jej,

by

táhnouti jest, v dou-

vrchu jejím

ob

zapálil,

vojskem svým za ti hodiny tam doraziv pí-

tomen bude obti za vítzství v zadech, za vítzství v pedu.

*)

Ež, že.

— ob

„Dlužná

—

54

bohóm, vece estmír,

a nynie náin na vrahy pospti.

Nynie vsedni ty na ruie kon, prolétni lesy jeleniem

skokem

tamo v dúbravu.

Tam

bohóm zmilená, vrs obtuj bohóm, bohóm svým spásám, na

cesty skála

s

jeje *)

za vícestvie v zadech, za vícestvie v pede.

Neže stiipíš

s

poznaje, že slunce

pokroí na

a neže slunce postúpí vterým i

krokem

krokem tetiem nad vršiny

dojdu i

i

voje tamo

pokoí I

tvrdosti nebes **),

tamo na miesto;

s

ob

kde

,

lesné,

povje v slúpech dýmu,

tvoje

vsie vojska tudy jdúce."

zde je neoekávaný pevrat v mysli

mírov svrchovan

svrchovan

pravdivý,

estreálný.

*) Jeje, její.

**)

Na

tvrdosti nebes

znamená

echm,

bylo pohanským

lendá slovanský,

str.

8)

hlavn oblakové nebe;

tu

t.

jak

c.

vykládá,

slovo nebe

Nebe

na blankytu.

Hanuš to,

(Bájeslovný kaco

nyní

naznaovalo

nám

již

je

samo

sebou toliko oblohu nebeskou, která neviditelné a svtlé

i

jich nebe

lým rájem nebeská,

ráj kryla.

stála

Mezi nebem oblakovým a svt-

uprosted jako

moden i

blankyt,

hradba která

sklem býti zdála, proež se

i

kráte

sklenné hoe

vrchu.

mluví

o

nebi

co

o

modros kišálem i

jakási

se jim

v povstech našich mnolio-

i sklenném

— Odolal-li výše žádosti

—

55

Vojmírov svým vhlasem,

podléhá nyní citm, jež v prsou jeho vroucnost modlitby Vojmírovy

rozešuje

spor

byla

povzbudila,

mocnji na srdce naše

velikostí

i

rozumu

ruím

Vojmír spchá na

od pastuchy za svého

ob již bohm

koni do doubravy na skálu po-

plápolala,

kon

pitáhlo

bohm

jalvku,

uzdou byl koupil.

A když

ob,

i

s

obtuje

estmírovo a vroucn

vojsko

koilo. „I

vsde Vojmír na

rucie

prolete lesy jeleniem

kon,

skokem

tamo v dúbravu na dráhu k skále na vrs skály

zanieti *)

ob

bohóm svým spásám za vícestvie v zadech, za vícestvie v pede.

Jim obtova kravicu bujnú, srs rvená po niej s lsknieše

;

jalóvku siu **) kúpi ot pastuchy

v úvale tam, u vysokej tráv, dada za niu Plápoláše i

*)

záro-

vyhovti.

svátnou, zapaluje na jejím vrchu již

etlúckou,

ím dokonaleji

doráží,

se bylo básníkovi podailo, srdci

ve

vítzn

Cist lidská stránka

povinností.

povahy hrdinské, posvcená tím

a

blíží

s

kó

i

voji

uzdu.

k úvalu,

Zanieti, zanítil, zapálil.

**) Siu, tu.

s

ob

se

—

—

56

horu v dúbravu

z úvala vz

ozvueni hlukem,

voji,

jdu po jednom oružie nesúce.

Prokní i

V vnec

slávu hlásáše,

uvil

básník tolik kras u

v skutku nevíme,

spanilý, že

zdali

divili,

bohóm

zezvue nemeškáse."

tomto

obrazu

díve

se

jda kol obti,

*)

zacházeje

emu

živým barvám

milostnému jich zápachu aneb

bychom

kvt,

umleckému

zdali

jich

sestavení.

Ký jež

Ká

vznešen vroucí chvat Vojmírv, doKato zbožná jeho srdenost,

to

své povinnosti!

státi

za to

i

uzdou pastuchovi dává!

s

vítzná slavnost vojska k

se blížícího

Mimo b

kon

žertvu

!

to

Ká

to jich

plápolající

obti

pokora pi obti samé

!

provedl básník jarolepý tento obraz

epickou pravdivostí a prostotou. Jak opravdov

epicky je proveden popis jalvky!

krásn vyjímá

se

v živém obrazu

Jak epicky

pvabná

o pastuchovi, jenž v úvalu u vysoké

tráv jalvku

pase!

Jak živ a pravdiv vylíena

v nížto

se

pi obti

vojsko estmírovo

Vykonavše pobožnost svou táhnou voje Vojmír jim v ele. Vlaslav

*)

s

O

ptkráte vtší

Prokní, každý.

poledni silou

blíží

oekává.

se

staáže

jest pokora,

bohm koí dále,

rqvine,

estmír a na nížto je

— „I

_

57

kehdy docházeše posleda

vzskoi Vojmír na

tuné kýty I jdeše

i

il

)

vojev,

ruí komo,

svój

plece naloží šesti jezdcem za voji.

vsmi kroky

vojska

slunce

až pod polednie slunce.

Tamo na

oekáváše

rovni

je vojivný Vlaslav,

ot lesa k lesu stáše jeho síla, síla stáše

vše

ptkrát

mraen z niej psóv pemnohá

jako z lánie

Skví-li se obraz

**) Pražan,

vznikáše jeket, mnostvie."

pedešlý barvami pekrásn

rozmanitými, odráží se od tohoto obrazu paprsek

u plné nádhee a spanilosti po-

toliko jeden, ale

lední svtlosti

chované

žhoucí to paprsek svr-

a jasnosti,

reálnosti.

Veliká nepátel pesila dsí Vojmíra

dvru

u

vítzství.

estmír

jej

a budí v

tší obmýšlenou

lstí

nm

ne-

válenou

a velí vojsku, aby se kolem hory devtkrát hrnulo a takto na

oko ísla svá rozmnožilo.

„Trudno nám

váleti s

tmi

vrahy;

kyj palicu málokdy zadrží.

Tako Vojmír. Na eže Cmír vece

Vhlasno

to

v súkromí mluviti,

vhlasno

s

hotovati

Gemu elo

na

protiv skále

vsie.

vzpieci?

Liška obludí túr jarohlavý.

*)

**)

Posleda, posledek, posled.

Vše,

vtší Pražan.

— Zd

ny

*)

rue **)

-

58

vidti Vlaslavu

s

hory

dolov kolkol vrcha sieho,

—

byli, kto u pede bchu opá***) chody tako dolem hory."

by vzad

Ze Voj mír, sluha

zadech

v

tzství

ob

dvrou

kvapem mysl

dvuje,

i

to boží,

v

pec

jenž

pedu bohm

za ví-

s

plnou

byl pinesl, vtší silou nepátel tak trácí,

nežli

a v pravdivost písloví se více

v pomoc boh, zdá se nedsled-

ností býti u líení jeho karakteru.

Však není

to

žádná nedslednost, než skutená slabost povahy Voj mírový,

již básník,

než drže se

pdy

vnosti uvádí.

jenž

pi

nezabíhaje do výše ideáln,

reálné

,

Líí Voj míra

vší své zbožnosti a

u prostosrdené naico

lovka

dve

pravého,

v bohy kva-

pem nastalým nebezpeenstvím mysl trácí. Jinak ovšem estmír. Co rek pstí hlavou i

rozvahy nepozbyv, než chladn u sebe rozebrav, jakých následk neblahých by malomyslnost Voj-

kdyby

mírova, mohla,

nadje

Úmysln *)

v

prsou

ve

známost vešla,

o to usiluje,

Voj mírových

aby

Ny, nás.

Opá, opan.

míti

dvra

obnoveny

a trefn jeho malomyslnost

**) líue, rychle.

***)

vojm

vhlasem svým

a

byly.

ponkud na

—

59 že vhlasno v sou-

ukazuje mu,

dobro vykládá,

kromí o pesile nepátel mluviti, aby nebezpeí za menší pokládáno

vadž

vojm

obávání se

jenské,

sama

síla

nebylo a by na vše pipra-

však že neprozetelné a docela nevo-

veni byli,

na odiv

dávati,

pon-

sob vítzství nerozhoduje. est-

o

mír vyvrací Voj míru v

náhled velmi podaile z

jeho stanoviska.

Ponvadž iní

to

i

se o pravdivost písloví byl opel,

estmír, ukazuje, že není poteba, aby

skuten mil,

se slabší se silnjším

trnjší slaboch

písloví praví, že

kolem hory devtkrát hrne; pak

kol hory

práv v

táhnoucím

se

i

nejnepa-

lstí

Les válená

Vojmír se upokojí. se

že

pemoci mže, jak liška túra obludí.

velikána

plné svtlosti

se se

hned provádí. Vojsko vojínové po nízkém,

rozestavují.

chrastí

Slunce polední,

nad jich hlavami záíc, odráží se od

hrotu z chrastí trících, a celá hora vzplane jedním bleskem,

jakoby všecka vojskem obsazena byla.

„A

sie sdieše

I

hrnu

i

hrnu

s s

Vojmír

sdieše Cmír.

i

vojska kolkol hory, vojska devetikrát.

Tako vrahem vzmnožichu svá tako vrahóm vzmnožichu jich Rozstúpichu

by i

*)

a

by leskem

Po nižniem

s

lsknulu

po nižniem chvrastí, *)

bra

jich

naplnma

chvrastí,

ísla, strachy.

v zrac vrahóm;

hora."

po nízkém

chrastí.

—

60

živ konkrétnou rázdruhá ás zpvu. motivy epické nejsou siee tak rázné, jako v Tímto vojska hnutím,

ností Její

— s

provedeným, koní

Žábo ji,

se

svrchovanou pravdivostí

ale honosí se

a ethickou spanilostí.

V

spchá básník k

tetí ásti

strofy s takou

hímající

její

dovršení kata-

kvapností a rázností,

scény v

skutku

se

mohutn

že

podobají hro-

znému vichení, ježto z mrák, po tichém blankytu sem a tam se vynesších a pak kvapem jedním rázem co ledovíte hrady

se slivších,

mocí neukroti-

telnou bouí. estmír vyráží

zástupem

se

ty

hluk na

nepítele,

jenž, jsa obelstn, Pražany za silnjší má, a strachem jat na

vSe strany se rozutíká. Vojmír pak, udeiv na

na

pl

n

a zastoupiv

úval na východ, proti Vlaslavovi v bok se srdnat staví. „Nalit*) vyrazi Cstmír se zástupem, zástup sien **) s

b

tyie hlukóv etný;

niem ze sticnóv lesniech vyrazi Tas,

Tas osde etné Vzad! vzad! rozprnú

s

—

voje vrahóm.

Strach

ady smo

Vojmír vnoi f ) na

*) Nalit, rychle.

**) Sien, ten.

***) Vsia, všeho, f)

Vnoi,

vrazil.

n

i

jim by ze vsia***)

tamo.

chrabrú ruku,

lesa,

—

61

—

zastúpi úval na vzchod na pól,

i

v bok

s

stavi protivo Vlaslavu.

iie

Aj,

jakby hory

s

vsie drva

i

Úinek ponvadž

vániem

les

iz rivala,

horami válely

v sebe rozlámaly."

voje Vlaslavovy pojímacího,

strachu,

uzel epický roztíná a katastrofu rozho-

duje, postavil básník

vším právem v popedí, nej-

jej vyznaiv barvami. Zpedmtiv pontí strachu, velekrásn hrozný a kvapný jeho

živjšími

úinek

tím znázornil,

Jako

telné byl pipodobnil.

stínech a,

les na koist

pazoury své v

šelm

že jej

totiž tato,

svou, stelou

její

šíji

iní k zápasu dalšímu

:

zafavši,

tak

i

silou neodola-

Tas

na

íhajíc v

ni se vrhá

neschopnou

ji

na vojíny Vla-

slavovy.

isemla-li

svrchovaná živost

obrazu

líení hrozného srazu obou

další

musil je básník

voj

tohoto

zatemniti,

se zvláštní rázností provésti.

A

v skutku nemáme ani v staroklassické epice obrazu

Trneme sama sebe

ráznjšího, jako je obraz tohoto srazu. tu

nejhroznjší

zmaiti úžasným

spsob

srazu

pi

hrzou pírody, usiluje vší

zápasem

pirozenosti

jež !

Nicmén pece

jaksi po-

vaze estmírov, jehož rekovnosti, výše tak

vn než

osvdené, by lstí

rozhodnouti.

spíše

vadí

píslušelo, boj

sla-

meem

—

—

62

To asi básník sám dobe cítil. Proto se estmír na konci ješt v plné sláv rekovské objevuje a vlastní rukou Vlaslava „I i

v

vyskoí Vlaslav

sráží.

protiv Cmíru,

vyrazi Cmír proti Vlaslavu

se

lutú

ranú,

;

opt ranú

srazi Vlaslav dolov.

s

Vlaslav strašno po zemi i

v bok

Moena

v

i

sypáše

jej

Kypieše krev ze

koti,

nemožeše;

zad, vstáti

v noc rnu.

*)

silná Vlaslava,

po zelené tráv v syrá zemiu tee. Aj, a vyjde duša z

vúcej hnby,

výlet na drvo a po drvch

smo

tamo, doniž mrtev nežžen."**)

Akoli líení staropohanském

jímá nás pece

*)

nám

,

mocn

Sypáše, uspala.

cizím

„Moena

jej

se srovnává s náhledy

ist

(Dva,

praví

Str.

39)

sypáše

na názoru

osnováno

,

ráz jeho

Hanuš

pohanských Slovanv. R. K.

Vlaslavovy

smrti

:

zlatovlasá

„patrné

v noc

jest,

je,

bohyn

že

t.

v

ráj

výraz

rnu" pedobe

pohanskými o stavu duší po

Duše Vlaslavova nepišla

za-

objektivny.

smrti.

svtlý, než jen k Su-

dikám,

v mranech temných pebývajícím, tudíž „v

noc rnu."

Vta

tato starožitná je tedy

pvodnosti R. K." **) Nežžen, nesezen, nespálen.

dkazem rázným

— Po

smrti

na útk.

63

Vlaslavov dávají

— se polekané jeho voje

Pražané vracují se jásajíce

Prahy ke

s

úpchu

nabytou

znova

koistí do

svému Neklanoví.

knížeti

Ulekú

s

u Vlaslava

jsúcí,

vz horu na strá otsud,

skryto ped Cmírovým videm, ped Cmírem Vlaslavobojcem.

*)

Zevzni vícestvie k Neklánu radostnu uchu, i

zrai

Výjevem

zpv

o

s

kois Neklanovu

tímto

radostnu oku."

živ kontrastným koní

estmírovi a Vlaslavovi, druhý

to

se

dioskúr

národního básnictví eského z dob pohanských. *)

Videm, zrakem.

« H C» I

Oldich a Boleslav

3. (V rak.

[O pobitie Pojlanóv

:

i

vyh[nánie z Prahy].)

básn ped

Nemajíce celé

*).

sebou, než pouhý

nemžeme

její zlomek, poslední asi tetinu,

o po-

vaze jejího organismu epického nižádného uritého

úsudku

Pestati

pronésti.

pouhého nás

došlého

epické již samy o ností

*)

nám

konce,

sob svdí,

na rozboru pednosti

jest

jehožto

že se osnova vzor-

svrchovanou byla honosila.

Pvec Polák báse s losti

slaví

porážku Boleslava Chrabrého a vypuzení

Prahy na poátku msíce záí

z

událostí

její

s

souvká

pravdou

je,

historickou,

než

i

ze

verš, jimiž básník dosednutí Jaromíra na s

nadšenou radostí

kdyby •

mu pi

zdejší již

znám

trochaickým a

slaví,

skládání

s

býval.

r.

1004.

Že

souditi lze nejen ze srovna-

závrených

stolec knížecí

ehož by zajisté byl opominul, básn žalostný jeho osud po-

Rozmr

je desítislabiný

s

chodem

pravidelnou pestávkou na vrté slabice.

—

65

—

ele sto chlapv chrabrých a ádn* ozbrojených Výhon za doby noní s knížetem Oldichem v erný

V chvátá les

,

sesli,

kde se vládykové se svými

sbory udatnými

a kdepak všickni o vypuzení

Polák

z

již

byli

Prahy vespolek

rokují.

—s

„

s

tamo,

kam

sedm

sich vládyk s

Výhon dub tamo

vsch k

rn

les

mu

niem snahu chvátá

s

temnem noniem.

bieše

na

sto chlapóv,

jmieše v nožnách bietné

sto

meem

vsch

sto

mee,

jmieše mocná paže,

k Výhoi; v útrobách statnú Dostúpichu mýta stedem

podáchu

*),

udatnými sbory.

se vsiú chasu svojú

Sie **) chasa

v

vládyky snchu

vieru.

lesa,

kolem prav ruce,

si

tichými slovesy hovoili."

Líeni shromáždní a rokování vládyk

je

reálnou struností tak živé a plastické, že je pi-

k obdobnému líení v

rovnati lze jest s

nímž

jednomu

se

na mnoze

skladateli

Rokování

se

Žábo ji,

tak shoduje, že oba

pipsány

protáhlo až

zpvy

byly.

do svítání.

Na úsvit pak

podává Výhon vdcovství knížeti Oldichovi ve jménu všech vládyk, jich

*)

vrnos

Snchu s,

**) Sie, ta.

a poslušnost osvduje.

sešli se.

— s

„Noc

pevalíše

—

66

pes

.

pól noci,

pokroíše k jutru šedošeru. Ajta!, vece

Vyho

knz

hoj, poslyš ty veleslavný

Olde,

knze

1

Bóh

ti

bujaros da u vsie údy,

bóh

ti

da vhlasy v bujnú hlavu

—

ny vedi *) proti zlým Polanóm Po tvém slov pójdem v právo v levo, bu v ped bud v zad, u vsie potky luté. ty

Vz horu! vzmužte

chrabrost bujných srdec

Povaha Oldichova, za

vdce

ena,

motivuje, je

ale

!"

jížto Vyho volbu knížete dvma toliko rysy nazna-

tak mistrovskými,

že se

pravdy

i

hi-

Rysy tyto jsou tak prosté a nelíené a pi tom rázem reálným tak epicky živé, že se k nejlepším toho spsobu líením rovnati mohou. Podobn živ a opravdiv líena je i vrnost a oddanost, jížto se Vyho ve jménu vlády k knížeti Oldichovi zaruuje. Zajisté dojístorické dotýkají.

mavá

je

se jeho

Výhoova naivnos

a upímnost, jevící

snahou,

vdcovi

knížeti

a

srdce

celé

*

Kníže Oldich, pijav podané

mu

vdcovství,

i

hned

s

vládykami a jich sbory z erného lesa ku hradu Pražskému táhne,

•)

kde Poláci u spánku ješt pohíženi jsou.

Vedi,

ve.

— 67 — „Ajta

knz

vze

*)

prapor v

mocnu ruku:

Za mnú, za mnú chrabro na Polány, na Polány, vrahy našich zemí!

Hmuše

s

za niem

vládykami tie

s

osm vládyk,

sta pól sta vojnóv,

vojnóv peudatných, tamo

kd

b

mnostvie Polán rozvaleno ve sn. u

Zivos dramatická, jež odhodlanosti a

Oldichov patin

brosti

krásn

vynikati

dává,

chravele-

vyjímá a rozkošn dojímá vedle epi-

se

ckého klidu, jenž se po celém popisu tažení na hrad Pražský rozlévá. Ješt za Petín,

s

nou Prahu

dorážejí zástupové,

šera

nhož

Oldichem

vedeni,

se jim pokraj lesa líbezná vyhlídka

na

na veleb-

rozevírá.

kd

„Na vrs, aj,

Vltava za

stáchu pokraj lesa,

mlie v jutniem kúie v ranj páe,

vsia Praha

s

Prah

s

promodrujú

.

spaní,

vrsi,

za vrchy vzchod šedý projasuje."

Ký

to

velkolepý a

svžích a spanilých se vine Vltava,

!

pvabný

V popedí

kouíc

se

obrázek barev

tichá Praha, jížto

v ranní páe; v pozadí

ped výVýmluvn svdí mysli, s jakou pvec

promodrující se vrchy, jichžto vrcholy

chodem slunce

se

projasují.

spanilý tento obrázek o útlé

k pírod *)

lne.

Použil jeho se zvláštní obratností

Vze, vzal.

5*

— i

co motivu.

Nebo

68

—

výhradn rázu

není

episodného,

v prsou vládyk a jich sbor vlasteneckou lásku roznítiti. A v skutku rozeháti se rausilo láskou vlasteneckou jich srdce pohledem

má

než

i

na krásu a velebnost matky Prahy a vzplanouti

nm

musila v se byli

touha vroucí stepati Polány,

odvážili,

jižto

híšnou rukou po perle ddictví

Svatováclavského sáhnouti. Pookávše pohledem na Prahu, tína na Hradany, kde se krzny

ubírají se sbory s Pe-

za jitního ticha

skrývají,

oruží

zahalujíce.

Ticho

„S hory dolov.

V

tichej

vsie, tichúnko.

Praze chytro pokrychu s,

oružie vsie krzny*) zahalichu."

Úsenos

slohu

nabývá

tu jaksi plastického

významu, váhovosf a loudavos vkrádajících vojín na Hradany zdaile napodobujíc. Když z hradu a

se

na vymelém Pohoelci

na most hlasno

do hradu se dostati použiv,

vráží

byli skryli, jde pastucha

Oldich, píležitosti

troubí. s

se

této

vládykami a se sbory

s

velkým bubnováním a troubením na most. „Jide pastucha po šerém jute, hlásá bránu otvoiti vz horu. Slyše stráže volánie pastušino,

otvoi *)

**)

mu

bránu pes Vltavu*).

Krzno, pláš vojenský.

Osnova básn pedpokládá neomyln most hradský. Most Vltavský je

interpollace

pozdjší.

Pamtník

pozdjší,

—

69

—

Vznide pastý na most, hlasno trúbi

vzskoi

knz

na most, sedm vládyk za niem,

prokní cválá se vsiem se svým ludem.

Udeichu rány bubny hromné, vyrazichu zvuky trúby hluné.

Chorúhvi tu sbory na most vrazia

*),

ves most otásá se pod jich davem. Strach

Pojetí

ckém

vsie

u Polány."

svdí

emuž že

se

ostatn rekové

o zvláštním aestheti-

Akoli

taktu básníkov.

žeme, ují,

udeí u

události

i

se

^mnívati

m-

zídla historická nasvdpastuchou již díve byli

s

neudává pece toho nikde zevrubn, než

umluvili,

ponechává

to jaksi

v pochybnosti, událost pouhou Píina toho je, jak jsme

jednoduše vytýkaje. již

výše spomenuli, zvláštní jeho takt aesthetický.

Dobe vda,

rekv

žeby umluvení

effektu

zpvu

právem

se toho ani nedotýká.

nemaje

již

dissonancí

pastuchou

uškoditi,

vším

mostu hradského na most Vltavský.

starém, prvotním zpévu

ský, nikoli

takou

na mysli starý obraz hradu Pražského, pe-

nesl bezpochyby boj z

Zo v

s

povaze tchto na ujmu bylo, a necht

hrdinské

v skutku

mínn

most hrad-

most Vltavský, nezáporn vysvitá ze záv-

rených verš „davem trú ku brán, piekopy dále dále *) Vrazia, vrazí.

ped

udatnu

sú."

— Nemén

—

70

poeticky podaile provedl

líení

i

samé.

U

kvapném peskoku, jenž již sám o sob pozornost naši k obratu dje obracuje, lahodí mysli naší idyllicky utšený výjev, a hned na to

opt potásá

jí

dsný ryk válený.

Úinek

kon-

velemocný a dochází zvlášt tím

trastu tohoto je

w HeJijryššího,

že oba kontrastující

vrch'ti

momenty

svrchovanou vyznaeny jsou. most strhne se krutý boj. Polané dávají hradskou na útk a za ní píkopy dále.

s živostí

Na-

se branou

„Aj, Polené oružie chvátajú, aj,

vládyky sené rány sek!

Polené tu

skáu snio

davem trú

*)

tamo,

ku brán, piekopy **)

ped udatnu sú." Statným odporem vládyk, jenž sporými dále dále

rysy,

ale za to

nahrazena jest

*)

Trú,

sice

naznaen jest, rekovnosf, jižto spsob

karakteristickými

opt

jich

trí, bží.

**) Místo toto, jak jsme již výše

u poznamenání

byli podotkli,

nezáporn svdí o most hradském. Polané utíkab, jak Kosmas vypravuje, úzkou zadní branou a pak pes píkopy po píkré cest, vbec

Tomek

ukázal,

že

starých památkách

ás

tato

cauda urbis

ono místo

je,

opus neb opyš

zámecké hory, po níž vedou

zvané. Prof.

ježto po

se jmenuje,

staré

esku v t.

j.

ta

zámecké schody.

—

71

—

útoku na hrad jaksi byl pokalil

obratem setkali jsme se

i

v

Rozhodného došedše vítzství,

s

;

obdobným

estmíru. Cechové

zaplesali

s

nad-

šenou radostí nad dosednutím Jaromírovým na stolec knížecí,

velé Bohu vzdávajíce díky. „Aj, vícestvie jesti

bohem dáno!

Vstane jedno slunce po

vsm

vstane Jarmír nad vsiú

zemi

nebi,

i

,

opt.

s radost po vsej Praze, s radost kolkol Prahy, rozlétnu s radost po vsej zemi,

Roznosí roznosí

po

vsej

zemi ot radostnej Prahy."

Vrch katastrofy vyniká usilováním ušlechtilým. Nábožná a vojevodovi oddaná mysl horuje tu u

krásném

roznícení,

vítzství a jásajíc

s

vzdávajíc díky

tím Jaromírovým na stolec

zem

slunce,

slavn

z

Bohu za

nadšenou radostí nad dosednu-

ddiný,

jehož obra-

mrákot v jasný blankyt vítzo-

se povznášejícího, slaví.

iM mmtmpgi

:

•

Malty ibft)

imI iÍnjUu n

g

aoai,

*t*W

,

^

hMu

futfht

&t«0

Beneš Hermanóv

4.

(V rukop.

Báse liší

se

tato,

:

O

pobití Sasikóv).

akoli osnovou

provedením

*).

znan

písn

historická,

od pedešlých básní

epických*

V

provedení jejím

objektivností, ježby

zadržovala a zaplétala,

*)

se

sama

nesetkáš události

s

epickou

rozvoj

brzy

brzy urychlovala a roz-

Pvec opvuje Sasíky, jižto

Cech

vítzství Beneše, syna Hermanova, nad ku pomst za zapuzenou královnu Adélu do

když král Pemysl Otakar I k císai IV r. 1203 byl zajel. Že báse s událostí skoro souvká jest, dá se, jak Palacký praví, z každé její strofy vtrhli,

Ottovi

cítiti.

prvá

Rozmr ádka

je strofický.

Strofa

sama

je

tyádková

osmislabiná, druhá a tetí sedmislabiná a

tvrtá ptislabiná.

Stopy jsou trochaicko-daktylické.

—

—

73

než básník dává v ní platnost

plétala,

jektivnosti.

Pomr

ckým

básni

v

je

epických

této

vbec

i

své sub-

moment k

lyri-

Básník

zajímavý.

místo co by. jak organismus epický toho požaduje,

dvody

dje epicky rozpádal, dotýká se jich jenom povrchn a jednostrann, lyrickým spsobem vyobrazuje hoe, jež Sasíkové plenním a pustošením na ddiny eské byli uvaa základy

Líení

lili.

stih

jí,

katastrofy je, jak se zdá, hlavní úkol

K

básníkv.

chvátá u skoku lyrickém

ní

provádí

ji

pak opravdiv epicky a

a,

s

nám

horoucí bujností a vznešenou rázností, že se síla

pvodního

života hrdinského jakoby

do-

takou

ped oi

staví.

Mnozí historikové tuto

k ballad.

literární

Že porovnání

báse

pirovnali

toto

jenom

z ásti

pravdivé jest, vysvitá jednak z toho, co jsme o

povaze naší básn

již byli pronesli,

vahy ballady samé.

Ballada,

jednak

plod to

z po-

vku

ste-

ist epická, proBeneši Hermanov je

dního a novjšího, je obsahem

vedením

lyrická.

ale z ásti

ist než

lyrická

Báse a z

o

ásti epická

—

ano

ás

epická drží vrch ásti lyrické nejen rozsahem i

provedením.

Pravdivost tohoto výroku nejlépe vysvitne z

rozboru samého.

_

Z poátku vyobrazuje

Cech

—

74

básník žalostnou situaci

výlevem lyrickým. „Aj ty slunce,

emu

aj

slunéko!

žalostivo?

ty-li si

ty svietís

na ny*),

na biedné ludi?"

Výlev tento vyronil se rodního,

totižto

a žal

vlasti

ziti,

neiní

to

Cht

básník

bolestnými svými city vyobra-

pímým

v úkazy pírody.

je

pramene ist ná-

názoru pírody.

z

hoe

z

jich proudem,

Obral

si

než vnáší

slunce za

svdka,

jemužto, jakoby se proti závazku pirozenému bylo prohešilo, lidu

vytýká,

eského

,

že

pi všeobecném zármutku

od nepátel hubeného

,

tváe své

nezakrývá.

Poukázav na rodním,

líí

hoe

další její

vlasti

spsobem ist

bídu ukazuje,

ani krále ani lidu branného není,

„Kde

K

jesf

knz?

by

ná-

že v zemi jí hájili.

kde lud náš branný?

Ote daleko zajel

Kto ny vrahóm výtrže, sirá vlastice !"

zde básník

I

si

lyricky poíná.

epicky vykládal, že král

ným *)

lidem Ny, uás.

k

Místo co

Pemysl Otakar

císai Ottovi zajel a

s

by

bran-

nepítomností

—

—

75

jeho strast tím vtší vlasti hrozí, líí touhu

Cech

králi a jeho branném lidu a jich úzkost spsobem ist lyrickým. Nepouští se totižto do po-

po

pisování jich živý,

tu

dojetí

mysli

a branný jeho

krále

hledající

než uvádí hlas jich

,

lid,

tam

úzkostliv žalující, že žádná pomoc osialé vlasti

nekyne.

Pak

píinu všeho

teprv u plastické strunosti

hoe Cech

udává. „Dlúhým tahem

Nmci

tah,

a sú Nžmci Sasici, ot

Zhoelských devných hor

v naše

Dotek se

živlu epického, historického to zá-

kladu celého zpvu,

prchod

stupuje,

krajiny."*)

opt na

dávaje starostlivé

Napomíná ubožátka Sasiky bivše se

v šanc

pomrm

dali,

lyrickou

a tím

pdu pe-

své útrpnosti.

stíhaná,

aby, podro-

neblahým, movitý statek svj

aspo

co jim nemovitého jest

zachránili.

•)

Byl

to lid,

díl.

I,

jak Palacký udává (srovn. Dj. národ, esk.,

ástka

2,

str.

ského, jenž do zemí

116),

eských

myslu Otakarovi, že se Oty, rozvedl.

s

Dticha

markrabí Míše-

,"

vtrhl, bera

Adélou,

pomstu na Pe-

dcerou to jeho bratra

—

76

—

„Dajte, nebožátka! dajte

stiebro, zlato, zbožice

paky vám vyžehajú dvory, chyžice!"

Výlevem dráhu k

tímto útrpnosti klestí

pd

spáchaných.

epické

—

básník

si

opt

k výtu zloinv Sasiky

Nebot echové odpovídají na radu

útrpnou žalobou, že Sasíkové již vše byli poplenili

a

pustošili.

„A všecko nám vyžehachu, stiebro, zlato pobracbu,

hovdce otehnacbu; dále k

Žalující

Troskám jdú."

kmety tší na

naivn vroucnou, by

s

s

upímností

opt vzejde v krau rouím pedchva-

že blahobyt

jiny jich, a vyzývá je cení,

básník

to

vdnou

již

radostí vyprostiteli již již za-

plesali. „Netužte, kmetie

juž

vám travika

!

netužte,

vstává,

tako dlúho stupaná

cuziem kopytem Víte

vnce

svému

z polských

!

kvtóv

vyprostiteliu

Osenie se zelená,

promnie

Až potud

s

vsie !"

objevil se básník

pede vším

kem, vetkav u výbuchy své lyrické

toliko

lyri-

dva

—

77

momenty epické, totižto tažení Sasíkv v eské a jich plenní a pustošení.

krajiny

Odtud rozhodný Benešv dj vypravuje, nezabíhá více do oboru lyrického. Cist epicky ukazuje

Hemanv

jak Beneš

,

zve, jak

lid proti

Sasíkm

v lese pod Hrubou Skalou

se lidé kmetšií

cepy shlukou a se odtud na Sasiky ženou, jim v

ele Beneš, pomstu „Rue

nepíteli provolávaje. promníše.

se (vsie)

Beneš Hermanóv*)

Ajta,

tamo lud v_hromadu zve protiv Sasikóm.

Shluecliu se kmetští ludé

v

lese

pod Hrubú Skalú,

vsiak **) za oružie

jme cep

protivo vrahóm.

•)

Beneš Hermanóv

t.j.

Beneš, syn

Hermanv,

je,

jak

Palacký ukázal, onen kastelán Budišínský, jehož jméno velmi asto

od

r.

se vyškytá, a jenž

bata

1197

Waldštejnští

varda,

jenž

doložený

pedek

— 1219

k rodu

v

listinách

náležel, z

pocházejí.

nhož

mezi

Byl vnuk onoho

za krále Vladislava

žil

M ar k-

a první listinami

rozsáhlého a mocného rodu byl,

Lemberka,

svdky

pozdjší hra-

kterýž

Zvíetic, Michalovic, War tenber ka, Waldštejna a j. v. se

rozvtvil v pány

**) Vsiak, každý.

z

ze

—

78

Beneš, Beneš v

—

pedu

jede,

za niem ves lud drážlivý.

Pomstu, pomstu

—

volá

—

vsm

Sasóm pleucím!"

Akoli líení bujnou patrn vidti

živostí

jest, že básník,

vleklosti se vyhýbaje,

s

úsilným kvapem

ení pedešlého. „Ajta,

hnvy

krutosú

ob

vzbúichu

s

uchvátichu stran,

v útrobách

rozezlených muž. **)

Rozohnichu zraky jejú protiv

sob

strašivo

;

vstanu kyje nad kyje, kopie nad kopie.

Srazist tu

ob

jakžby

v

les

les

stran,

s

valil

jak blesk hroma po nebi, tako blesk meev. Vzezvue skek hrozonosný, poplaši ves vsie

zv

lesky,

nebeská letadla až po tetí vrch.

Muž

k vrchu

k rozhodné bitv, spchá. Popisem však nám skvlou náhradu za úsenos lí-

události,

bitvy dává

*)

vyniká, pece

úzkostliv vší roz-

t.

c.

mužv.

79

s

Rozléhá

po úvalech

ot skalnatých hor

tu ráz kyjev, tu

meev,

jak kot vetchých dev.

Tako

stasta

protiv

sob

ob

stran

bez hnutia

na zasazenu patu, na pevnú

s

Obrati

kynu

meem

tamo

s

na právo

—

hrnu;

síla

kynu na i

lýtku.

Beneš vz horu,

levo

v levo búíše

—

síla

Otzad na skalnatý lom, i

z loma vsie kamenie

na

Nmce

Ide potka i

by

i

by

s

Nmcem Nmcem i

vrh.

chluma v rovnu; úpti, prnúti

pobitie jim."

Pekypl-li výše básník sentimentalností rickou,

drží se tu

písn

ly-

naivnosti epické, a vy-

válený s takou silou a svéžestí, že nás na pvodní národní básnictví upomíná. Svdí to zajisté o nadobyejném rozsahu genialnosti vádí obraz

básníkovy.

Provedení samé je reálného.

pravý vzor pedstavení

Vše je tak objektivn a výtvarné, že

— ^,in

jest,

80

—

jako kdybychom se na

adu

skupenin

v mramoru vytesaných dívali. Pi tom není ráznost dje velemocná nižádným peliováním zpitvoena, než nese ráz svrchované pravdivosti na

sob

ponvadž si ji básník od písamy vypjil. Nicmén jaksi nemile se nás dotýká, že se Beneš Hemanv co pední osoba epická u všeobecném boji tratí. rody

a to již proto,

Jaroslav

5. (V rukp.:

O

velikých bojech

*).

kesan

s

Tatary.)

Již výše v úvodu nazvali jsme Jaroslava eposem národním práv se krystalujícím, všecky pak ostatní historické básn Kralodvorské bá-

snmi epickými v užším *)

Pvec opvuje

smyslu.

Tatar do klidných sidel postup pes sesutiny íše ruské a uherské z Polska až do Moravy, a konenou jich porážku na Hostýne a u Olomouce 25. ervna r. 1241. Báse kráí v šlépjích událostí samých. Nicmén pvod její nikterak se klásti nemže ped r. 1259, ponvadž západní

vtržení

Europy,

spomenutý v

Kub laj

ní

rických teprv od s historií

divých

vítzný

r.

1259

nesrovnává,

jich

dle zpolehlivých

— 1294

omlouvá

zpráv histo-

panoval. Ze se na mnoze ji

vznik a povaha eposu

národního. Další

této

stránky

rozbor

nespadá v

obor

tohoto

Na nkteré podstatnjší rozdíly upozorníme tenáe na patiném míst v poznamenání; ostatn srov. spisu.

6

—

Zbývá nám náhled uritji

—

82

zde odvodniti a

tento

vysloviti.

Ze pvec Jaroslava národní již epos vyvádti na ml, patrn vysvitá z porovnání jeho zpvu s ostatními básnmi historickými Kralo-

um

dvorskými.

Pvcm listvý

tchto nešlo o

jednotlivé,

psobící

a

to,

vrný

aby

staroeského podali.

obraz života

a ce-

Lííce

v osudy života eského mohutn

události,

vykreslili

toliko

zvlášt život

eský válený, jehožto oití svdkové byli. Jinak pvec Jaroslava. Rozvinuje u zpvu svém celé lých,

pásmo

píbh,

totižto

Uhry, Poláky,

do jeho doby

Tatar

boje

s

Moravany a

s

Tatary zbh-

knížaty ruskými,

konen

s

i

s

Ce-

svdek oitý, než, udávaje je prchod dává plesu národu svého nad pokoením pohanství, celému záchy, nelíí tchto co

podle povstí a podání,

padu porobou hrozícího. Povsti a podání

o vít-

zném postupu Tatarv na západ jsou mu však Šembery:

Vpád Mongol do Moravy

mouci, 1*41 a 2Jíoitgclen ítíjni.

vyd. r

II.

(Siufaíl

im

a

atd.

s

(V Holo-

Palackého:

£er

3aíjre 1241 (Slbíjcmbímigeit tet fnígt.

ber SBiffeníc&aftfn, V. F. II,

©ffellfdjaft

je desítislabiný

1842)

cliodem

odstávkou po tvrté slabice.

trochaickým a

»

B

).

Verš

pravidelnou

—

83

—

volnou jen osnovou Idea základná, idea to o vznešenosti kesanství nad pohanstvím, ozauje a po" svcuje veškeré djství pásmo.

Spravedlivost

nepravost

nebné

pomstou otcovou

boží tresce

kesan

dceru chámovu z ha-

jižto

,

zištnosti byli zavraždili, a stíhá je strašnými

pohromami,

konení'

až

poznavše,

Bh

že

sám

národ vládne, po trpných zkouškách se opt s vroucnou dvrou obracují, pykajíce híchu spáchaného. Upímnou jich líosudy

k

nmu a

tostí

pímluvou panny Marie za

Bh

konen andle

n

smiluje se

nad nimi, a vysýlá Jaroslava co

by je

smilování,

z

poroby pohanské vy-

bavil.

Zpv chtný

o Jaroslavu je epos

duchem

keanským

vykojoný a

—

je

epos

ušle-

ke-

sanský. Proto objevuje se v

nm

Neozývají

se

nepíteli.

Básníkovi

uvdomní

v

nm národnost

Jaroslava národní, než o

v pozadí.

národnímu

více hlasy proti

nešlo

více

o

uvdomní

kesanské. Mimo

stránku

ješt z jiného

náboženskou je

Jaroslav

ohledu kulturného zvláštního

po-

zoru hoden.

V Jaroslavu

vystupuje již duch

stedov6*

—

84

—

kého romantismu, koí se však ješt ducha pvodního básnictví eského.

velmoci

Jaroslav

pedstavuje novou dobu básnictví eského, dobu to,

za

nížto

živlové

ist

harmonicky splývajíce a vzájemn

vjší kultury

eskému k

se pronikajíce, básnictví

umní

národní, se živly no-

stupni nového

vyspívati dávali.

tenkráte jemným svým pvodního básnictví edodávaje obratm jeho elastinosti pvaského bné toto opt zadržovalo onen duchem svým lidským a soumrným, by u výstedivos a jalovos

Romantismus duchem burácející

krotil sílu

,

;

nevy bujnl.

Skvlou zajisté bylaby se stala tato doba, kdyby osudové básnickému geniu eskému byli dopáli, by na nové této dráze organicky vyspl.

Bohužel petrhli se

jichž

cizí

a odporní živlové pechvaty,

ubrániti nemohl, organický jeho

dráze vývoj

,

mu

nedadouce

se udržeti

na

této

na novém

umní

stupni,

slav,

hlasatel této zašlé kultury, poznati a oce-

niti

dává!

základ a dvod než, bezprostedn k poslucham vyzývá, by djm opvaným po-

nepouští

událostí,

se obracuje, je

zorn

významnost nám Jaro-

—

Básník

pásma

jehožto

naslouchali.

se

do

—

—

85

„Zvstuju vám povst veleslavím o velikých potkách, lutých bojech; nastojte nastojte,

ves svój

i

i

Zdali básník u

nadivno

um vám

zbierajte,

sluchu!"

zaátku svého zpvu spsob

cizonárodních epos byl následoval, nedá se tak urit tvrditi, jak se posud udává. Jeli pravda, že zpvy hrdinské shromáždnému lidu s provo-

dem

nástroje strunného

ného nástroje o jedné

emž

(monochordu

t.

j.

hudeb-

strun) zpívány byly,

o

ostatn pochybovati nelze, neteba pedpo-

kládati,

náš Iliadu aneb Aeneidu Úvod tento je, akoli jsme se s zpvech hrdinských nebyli setkali,

básník

že

byl následoval.

ním u starších tak pirozený a snadný, že jeho vyhledávati nemusil u

vzor

Pímým

cizích.

povzbuzením napiav pozornost po-

slucha, vytýká

hlavní jevišt

horu Hostýnskou, a spolu tastrofy,

zázranou „Ve jesti

vlasti,

to

i

pední

hlavní motiv celé ka-

pomoc matky

kdS Olomúc vévodí,

jej *)

im **)

máti božia divy tamo tvoí."

*) Jej, jí.

**) lnic, jméno.

boží.

tamo hora nevysoká,

nevysoká, Hostajnov

události,

— Jeli

dovoleno,

modernám

úkol

vysloviti

—

86

místa v smyslu

tohoto

mohli

,

bychom

že

íci,

je

motto celého eposu.

cht aby v pamti poslucha utkvlo, dobré vda, že se práv povzbuzená pozornost k prvnímu dojmu s plnou žiBásník,

hned zde je uvádí, vostí nese.

Po tomto pístupu k zpvu nevypravuje hned vraždu dcery cháma Tatarského co píinu všeho hoe, jež Tatai na západní Europu byli uvalili, než rozpomíná se ješt drive na mír a blahobyt

dob pedtatarských „Dlúho

vlasti **)

dlúho obih ot

ne-}-)

vstáše

*).

naše v

míe bchu,

mezi Indem ktveše

ba

vzchoda v zemíeeh

dcee

dle taterska

***)

vstáše,

cháma,

juž kestnští ludé pro kamenie, pro perly *)

i

pro zlato zabili ff). u

Cechy užívaly skuten míru

i

blahobytu od

r.

1212,

kdežto císa Fridrich II Pemyslovi Otakarovi a nástup-

cm

jeho dstojenství královské na

vné

asy

listinou

byl potvrdil, až na píchod Tatarv, vyjma války krále

Vácslava I hranicemi

Rakušany a Moravany, ježto

s

se

však

za

vítzn ukonily.

**) Obih, hojnos.

***)

Ktveše, kvetl,

f) Ne, než, ale.

ff)

Povs

tato

vzala

pvod

ze zavraždní ruské

knžny

-

87

Upomínkou na dlouhý mír a blahobyt doby

bíd

pedtatarské oproti básník na

zuje již

válek tatarských pouka-

základnou

padní

kesané híchem na

boží,

stíhající je

svou ideu, že zá-

sebe byli uvalili hnév

Tatarv.

povstáním

Kontrast

obou dob je živými barvami naznaen. a duševným se

doba

i

materialným

na

bouce,

blahobytem honosící

ped píchodem Tatarv pirovnána

k jasnému letnímu ského

Pokojná

východ

ježto,

na západ

se

národu

povstání

dni,

pirovnáno

naproti

jest

tatar-

jest

k

jekotem strašlivým od východu

s

mraky slunce

ledovitými

hrnouc,

kvt

míru zakrývá a všeckcn blahobytu Podinanivosf

ských neobjevují

vlády chtivost

a

jak

se tu,

nií.

chám

tatar-

mo-

historie ukazuje,

vpádu Tatar do západní Europy, než vražda,

tivy

z podlé

od

loupeživosti

tarské spáchaná, jak

jehož se básník základné idei

kesan

na

knžn

ta-

národní podání vypravuje,

ponvadž jeho

již proto uchopil,

pimenjší

jest.

Vraždu co hlavní motiv celého djství v po-

pedí ve

postaviv, zevrubnji

Sted, vnuky

to

ji

pak popisuje.

Michala

\'5evolodie,

královny Kunhuty, manželky Otakara tatarskou uinila. se,

Vaevoloíi,

dl

sesteniee

z nížto

knžnu

Kunhutin,

utekl,

msto své Kyjev, do knížetství Vratiilavskáho Nmci vnuku jeho v Sted zabili.

ztrativ

kdežto

M.

II,

— „Lepá Kublajevna uslyše, že vlasti

v

—

88 *),

jako luna,

na záchod,

sichže **) vlastech luda

s

Otpravi

Na nohy

poznat nravóv

skoi junóv f )

tu

dv

ku próvodu

Nahrnuchu,

eho teba

dv -

i

mnoho ***)

des

jeje ff).

bieše,

i

vsedachu vsi na ruie kon,

i

brachu s, kamo slunce spje.

Jako zora po jute

s

živé.

cuziech.

sjeff J-),

kehdy nad mrkavy šumy vznide, tako

s

rozenu

dci§) Kublajeva i

strojnú

kras

b

v

Obvleena

adra

hrdlo,

vnena

Jméno

toto

s Nmci

nesrovnává se

že jméno

Kublaj,

toliko

znamená. **)

V

sichže,

***) Nravóv, f) Junóv,

,

v tchto.

mravv. jinochv.

Seje se, skví

se.

§) Dci, dcera.

§§) Sieše

se,

jak

rodovým

ff) Jeje, jejímu. •j-ff)

i

perlami.

kráse tuké,

s historií.

Kublaj panoval teprv

Tato chyba v letopotu dá se tím napraviti,

roku 1259.

jménem

zlatohlave,

rozhalena jmieše,

kameniem

Diviechu

*)

vsia

cháma

sieše §§).

skvla

se.

se je,

Palacký domnívá, básníkovi ježto

každého cháma

vbec

—

závidchu bohatstvo stežechu

—

89

jej

velím

*),

puti**) jeje dráhu,

jej

vypaduuehu na niu mezi devy, zabichu ju

pobrachu sbožie."

i

Výpravu tatarské knžny a krásu básník

leskem romantiky.

blajevny jeví se i

rovn

ozáil

její

Líením krásy Ku-

tak duch romantický, jak

rytískou takoka oddaností devíti jinoch, Ku-

blajevnu na západ doprovázejících.

Romantismus podivosti

uzd

a

držán

tu

však ješt nebují u pošmourné než,

na

geniem básnickým národním, po

ce-

divoobrazné neobyejnosti,

lém obraze zái jemnou toliko povlovn rozlévá. I

u motivování vpádu

Europy osvduje tury, stanovisko to

nho ruí

jeden

boží

,

z

za

bu

uražen jest

Proto

Kublajevnu

západní

kesansko-kosmopolitické.

kesan

lenou a nerozdílnou, koli.

Tatar do

básník stanovisko novjší kul-

U

druhého rukou sposi

národnosti které-

Nmci kesany

,

jižto

podlé loupeživosti byli zabili, zákon

dovolávající se trestu na všech

kesanech

západních.

Chám se

se

tatarský, uslyšev o vražd dcery milované, hnul svým nesíslným vojskem do slavné Rusi, pomstou

hroze západu. *)

Velim, velmi.

**) Puti (pouti), cesty.

_ „Když že

sie slyše Kublaj,

s

*)

90

— chám

taterský,

sta se dceru jeho drahú,

sebra voje se všech vlastí valných,

tže

Bh

**) s voji,

kamo

slunce spje."

pomst

po

vyvolil otce

si

by na západních kesanech

vraždou a loupeží byli propadli.

rnužto

metlou

je

Boha

maje

boží,

je-

Kublaj

kesanstvo, od

západní

odpadlé, porobou trestati.

a

Motiv tento,

svdí

u svrchované

historií se nesrovnávající,

s

míe

o epické

umlosti bá-

Jím nabyl správného rovnatele pro vý-

sníkov. voj

prahnoucího,

vykonal,

trest

veškerého djství, jenž

tomuto

pravdivosti

psychologické a dojímavosti živé dodává. RuŠtí velmožové,

táhnou polem

peohromnou

proti Kublajovi,

cháma oekávají

sebravše sílu vojenskou,

a rozloživše se po rovin valné

***).

*) Ce, co.

**)Tže,

táhl.

***) První nešastná bitva strhla se hned jihoruských nad

porážky

byla

ekou K alkou,

nevasná

odvážlivosf

r.

1224 na rovinách

pak píinou

hlavní

M st

i

s

1

a v a hali-

ského, kterýž spoléhaje se na své vlastní síly a

píchodu vojsk

ostatních

Druhá porážka

Rusv

knížat,

stala

se

neekaje

sám udeil na Tatary. po 14

letech,

r.

1238,

ekou Šití, ímž Tatarm otevena cesta k Velkému Novo hradu. A však Batuchán postounad

— „Slyšechu

—

91

na záchod,

to králi

ež cliám spje na ludné jich vlasti;

s

8rotichu

druhý ke druhému,

i

sehrachu pevelikú vojsku,

i

tažechu polem protiv jemu.

INa rovni (s) valnej položichu,

položichu

Básník poíná

prvý

dj

Líení

kajíc a

dj samý

Tatar

všeho rázu

je

jména

ist

na boj na

s

knížaty

individualného

ani místa se nedotý-

u pesné

epickou pokrauje. Tohoto

drží se básník

událostí až

*)."

toliko na zeteli majíc,

strunosti drahou

spsobu

boje

totiž

ani jediného

prosto;

ždáchu

bohatého djství pásma

již z

rozpádati,

ruskými.

zd

cháma

i

u líení všech ostatních

i

hoe

Hostýnské, kdež nejen

osoby v popedí vystupují, než i dj samý rys individualných nabývá. Povšechností

jednotlivé

nedopustil

klesku;

se,

jakby se

rozhodl

pro

se

pivší sice již blízko

Kyjevan obrátil.

Tím

Svtozor, *)

r.

i

byla cesta

1858

-

Ždáchu, oekávali.

žádného po-

dobrou rozvahou.

8

mstu

r.

Kyjeva

hradu

nad Rusy, též

ni

k tomu

na polední Rusko, kdež

jej

zdáti mohlo,

obrátil se zpátky,

1240 po náramném

dobyl a v prach a v popel

Tatarm ubezpeena moc otevena do

1859,

str.

táhna

odpom

129.

a vláda

dalších krajin Europy.

Cht

totiž

bojem na

hoe Hostýnské

úmysln všecku živos

rozviti,

pro

dualného líení

dstojn

teba,

—

92

uzel epický

a ráznost indivi-

spoí, aby, jak toho

vynikal.

Všecky

mu

po-

ostatní boje mají

význam jenom propravný. Kublaj káže kouzelníkm, aby se kouzly svými výsledku

mu

doskoumali, jaký

osud v nastávajícím boji

s

kesany

byl

vykázal.

„Kublaj káže

vsm

svým arodjem,

hádaem, hvzdáem, kúzelníkóm, aby zvstovali uhodnúce, kteraký by konec boj

s

Sebrachu

nalit *)

jml

.zieti.

arodji,

hádai, hvzdái, kuželnici, na

dv

i

na

i

ju na

stran kolo rozstúpichu,

dli **)

tres

dv

rnú

položichu

póle rozšepichu.

im vzdechu ***). im vzdechu,

Prvej póle Kublaj vterej póle králi

*) Nalit, rychle.

rozlin

**) Slovo toto

znamená

t.

c.

vzatý filolog vykládá,

padlis, kouzelníci

že dle

pedmt

pi svých árech

***) Vzdechu, vzdli.

na dli dle

druzí se domnívají, že

jako morav. tla a polsk. tlo slovo

Jedni soudí, že

se vykládá.

na délku,

podlahu ohled bera

jakýsi

naznauje.

vbec znamená,

užívali.

Na

k litvanskému

jehož

—

93

vetchými slovesy nad

Poechu i

vzpchu

síni *)

**).

spolu vojevati,

trsti

trs Kublajeva svícezíše."

Episoda

dodává dji, bez toho u matné

tato

všeobecnosti postupujícímu, romantickou podivností

blahodjné

trstí

má, jak Vocel praví,

Zajisté

živosti.

výjev, kterak

arodjníci a hádai Kublajovi nad

rozštípenou vetchými slovesy pjí uprosted

hrozných vojín, oekávajících od výsledku aro-

djného a

hádav poínání

výpravy celé

ráz

,

rozhodnutí osudu svého

hrzy

démonické, a

od popisu krásné Kublajevny jako jasného této

Mimo

jitra.

spsobem živým nad Rusy.

I

se

se

vytknul básník episod jí,

jak hned uvidíme,

vítzství Tatarv spsobu prorokování arodj ponvadž z domácího zídla po-

a pravdivým

popis

je veledležitý, cházeti

to

motivuje

úkol vážný,

liší

dsná noc od

Povsti, jak

zdá.

dokládá Sabina,

nezabíhají

lid

je

vypravuje,

do tak zevrubného

popisování podrobností takových, ale spíše básník

náš

povdom

spsobu hádání pohanského v

byl

Cechách a použil jeho k vylíení. Tatai, srdce

mužnou *) **)

Nad

nabyvše

odhodlaností

šastným výsledkem

k rozhodnému

sím, nad tím.

Vzpéchu, vzpéli, zapli.

boji

arodj, s Ke-

se chystají.

— sané,

dvujíce

v

se toliko

s

ad s

do

Kestné

konm

svojim,

voje postavichu.

neimchu,

ni svti *)

a hnáchu bez s

s

se ženou.

mnostvie vsieho luda,

prokní tee ruce i

beze vší rozvahy,

svou,

sílu

pýchou slepou v arly pohami „Vzradova

—

94

uma v ady pohan

takú pýchu, jakú

sílu

jmchu.

Tatar je výten motivováno. Kdežto Tatare spsobem svým pohanským vyšší pomoci se dovolávají a pi vsí surovosvi a divoVítzství

akoli planou, nadšeni v boj se žekesany pýcha tak, že se toliko ve

kosti ideou,

nou, zaslepila

svou vlastní

dvují. Ani

sílu

v tchto strastech

nepomnvše na Boha nehodnými

se

stali

jeho

smilování.

Pi byli.

vší hrdinské udatnosti

Slavná Rus padla

na hlavu poraženi

Kyjevem

s

Hradem. „Tu

s

prvý boj v hromadu srazi;

stely dšicbu

**)

jako píval

s

mrakóv,

ošepóv lom jako rachot hroma, blsket

Ob

meev

jako

ohe

stran jarobnjnú

druha

druz

búe.

silu

postúpati brání.

Pohany juž mnostvie kesan hnáše, *)

**)

Svti, rady (sv, rada).

Dšichu,

dštily,

deštm

se sypaly.

a

Novým

— i

95

—

juž by jim byli odoleli,

by nepišli arodji v nov, pinesúce ty Tateré

s

kesany

na

tako krupo že je jak

Tu Ȓt tu

kó

trsti

rozšepené.

vele zapolecbu, luto vyrazichu;

po

*) je

zv

sob

hnachu,

plachý rozprnuchu.

leže, tu helmice drahá,

vlee v stemenech vojevodu,

tu sien ješutno v Tatary tee,

ande

**)

milosrdie pro b óh prosi.

Tako Tateré

s

Vz kesany

da

dv

Ponvadž z píiny

kými

i

***).

položichu,

podmanichu,

Novýhrad prostran."

líení již

etnú

sob

králevstv

starý Kyjev

rozznojichu

boje

Tatar

s

knížaty rus-

výše uvedeno všeho rázu

indi-

vidualného prosto je a tudíž žádnému zvláštnímu

reku vystoupiti nedává, vynaložil básník všecku veleráznos a veleobrazivos pvodního básnictví,

aby drastiností slabost povšechného líení neutralisoval.

Zvlášt podaile uvádí v dob nejrozhodnjší již trsti rozepené, vítzství Tatarm

arodje, slibující,

pinášejí.

*) Krupo,

**)

Motiv tento,

krut, siln.

Ande m. a onde.

***) Rozznojichu s, rozpálili

sp.

a

zcela jedno-

—

—

96

duchy, je umleckého apparatu úinnjší, ponvadž pravdivjší. Povzbudili arodjové v srdi

Tatar

cích lati

s

hmotná

ideu, jížto

kesan

síla

odo-

to nebyla.

Z Ruska vsí chrabrosti

vítzní Tatare do Uher, ježto pi

se

obrátili

vojín uherských v

„V skoe po

vsch

s

roznosi

hoe

v zemiech,

vlastech lud sbierati stan.

Postavichu

tyie

valné voje,

obnovichu vrastvie Tateré

jaraio pohanské upadly *).

s

Tataríny.

s

hnuchu v pravá

stranu,

jak mrak rný, kehdy ledem hrozí

tuných

posáti árody

polí,

tako by roj slyšán ot daleka. Nalit

Uhie v

setniny

nalit oruženi s

s

shluká,

nimi stetná,

a v ješut by chrabrost, udatenstvie,

v ješut vsie jich drzostné vspieránie. Srazáce Tateré stedem v ady,

rozprnuchu vsie jich voje etné, poplenichu vsie,

*)

Po dobytí Kyjeva Jedno,

veliké

síle

i

Pešti. a

Uhrové

r.

bieše."

Tatare na troje oddlení.

Uher a proniklo až k

vtrhlo do

svedli bitvu

átku msíce dubna rážku strašnou.

v zemi

rozdlili se

a to nejsilnjší,

Vácovu

e

sebrali se sice proti

nad

1241,

nim u

ekou Sajavou na

po-

ve kteréž však utrpli po-

Vítzství toto jediné

veškerou zemi uhertkou. Svtozor,

r.

otevelo

1858

— 1859,

Tatarm str.

136.

—

97

—

Ani zde nevzdav se líení všeobecného, do-

Tatar s Uhry jenom všeChtl zde u drastické strunosti novou toliko pohromu vyznaiti, jížto Bh kesany, híchem od nho odpadlé, stíliá, aby, poznavše ji trestem božím, k nmu se opt obrátili, jedinou básník boje

týká se

obecn.

svou spásu v

sané,

nj

kladouce.

I stalo se tak.

Ke-

nadje ve svou vlastní sílu pozbyvše, konen v hoi tak pehrozném k pomoc jej prosíce.

vší

obracují

Bohu, o

se

„Otstúpi i

by

nadja

hoe

Vzmodlichu

s

bohu

by je spásal*)

žalostivo,

sich Tatar zlostivých.

Vsta, o Hospodine sprosf

kesany,

vsie

hora vsieho všie.

!

v hnve

ny vrahóv, spros ny

svojiom,

stíhajúcieeh,

potlaiti chtj ú dušu nasu, oklúcYiee **)

Obratem idea celého

sanech

ny vtiž ***)

tímto

konen pesvdení

knžn

*) Spásal, zprostil.

Vuž,

zvlášt

kesanská

.

že Tatare

metla

kesanstvo západní za vraždu Kublajevn spáchanou, a že jim jen

**) Oklúcncp, obklííce. ***)

vysvitá

ovce!"

zpvu. Strašné pohromy budí v ke-

boží jsou, kárající

na

vlci

jako.

— Bh

—

98

sám, smilovav se nad nimi a prominuv jim

pomoci

další trest,

mže.

proniknut jsa skrz na skrz duchem

Básník,

kesanským, erpal modlitbu vojín cht jí dodati ráznosti posvátné. Tatare,

sku

rozložili

Rusko a Uhersko podmanivše, vítzn a odtud až k Olomouci

kesanským nkolik ptek svedli.

Kesanm

dorazili,

výsledku

bez

nebylo jiné spásy

byla, což se

jim

konen

i

kde

s

žalm,

se

v Pol-

vojskem

rozhodného byli

nežli

,

ských na chlum Hostýn vyniknouti,

možná

ze

dav

z

tatar-

odkudž aspo obrana

podailo*).

„Prvý boj nám ztracen, ztracen vterý; Tateré

s

v Polsce rozložichu,

blíže blíž poplenichu vsie vlasti,

dodrachu

s

k Olomúcu.

luto

Bieda vstane tužšia po krajinách,

Druhý proud Tatarv táhnul od Kyjeva do

*)

rovin polských.

Sudom

Již

dne

a skoro na to

roku strhla

i

msta Leh nice mezi Záhuba

kesan

v

boji

polských zahynulo v

Krkonoš

kdež krut rou

stezkou

Svtozor,

r.

Krakov. Dne

dubna téhož

9.

Dobrém

vojsky polskými

Poli u

a tatarskými.

tomto je známá; 10000 bojovník

nm.

douce nesnadnost prodrati podél

rozlehlých

února 1241 podlehl hrad

na tak zvaném

bitva

se

13.

a Sudet k

Odtud se

obrátili se

pes hory a

Olomouci

plenili krajinu, až se

Tatai,

vi-

lesy do Cech,

a k

Ratiboru,

jim povedlo

vraziti sta-

opavsko-hradeckou do Moravy k Olomouci.

1858—1859,

str.

130.

—

ped

niŽe neby prosto

—

99

pohany.

Váleno den, váleno den vterý,

s

vícestvie

nikamo nekloni.

Ajta rozmnožie se Tatar mnostvie,

jak

s

množie veerní tma v jese,

u povodu

i

s

kolebáše úsilno

na

s

nmž

sich Tatar lutých

kesan

voj

stedem,

drúce k siemu chlumku, máti božia divy tvoi*)."

Ani zde se básník do podrobnjšího líení boje ješt nepouští, spchaje k poslednímu boji na Morav, vrchu výsledku motivy Dal-li

dlitbou,

mnnou

nám

již

zde klade.

již

výše vroucnou

dovolávající

že

,

veškerého djství, jehožto

to

kesan

smilování

mo-

na srozu-

se milosti boží,

boží dji novou vykáže

dráhu, udává již zde urit, že pímluva P. Marie,

kesanský romantismus básnictví stedovkého zvlášt karakterisuje, konený obrat rozhodne. Proto naznail pevnou dvru ke-

jejížto

kultus

sanských kala

bojovník

živostí

svží,

roké povodn, *) I

v

zde se básník

v

její

pomoc, by vyni-

veledojímavým nížto

podání

slabá

obrazem

národního jenom

voln

Toto vypravuje, že na chlumku Hostýnském zdji

sané

kaple vystavena byla, již

ši-

lodika tonoucích,

kdežto dle naší

držel.

teprv po-

básn ke-

u ní se modlí.

7»

— vlnami

100

— behu

spasného

zmítaná,

—

luje.

Až potud sahá

dvody

praví,

dsné

totiž

by

marný,

voch

usi-

první eás, v nížto, jak Vocel

obsahu nesmírného a kontrasty,

množství, i

doplouti

ukrutnos

statný odpor

sklíených, obsaženy jsou.

nejvíce povahou

síla

i

kesan

historická.

Tatar

proudem

Cás

Nestaví se

a di-

tato tu,

je

jako

v hrdinských zpvech pedešlých, dje a jednající

ped

osoby bezprostedn

proto

oi.

Osudné udá-

hrozné bitvy jsou v ní krátce a jenom

a

losti

aby

uvedeny,

kesany

západní

V

se jimi

hnv

boží, trestající

za vraždu spáchanou, objevil.

zpvu vyvádí básník události, hoe Hostýnské zbhlé, již zevru-

druhé ásti

po ti dny na

bnji, objasuje je záí barev individuáln uritých.

Vren zstav

základné

své idei kesanské, ne-

roztíná jedním rázem uzlu epického, než, aby co

nejživji vynikala, odpornými živly se vrchu katastrofy

domáhá, tuhé zkoušky

kesanm

ješt

pestati dávaje, nežli se smilování božího hodnými stanou. Moravské vojsko

vovu lícem cli

lumku a

obrátivši se najednou na radu Vnesla-

Tatarm, kráí zpátenými kroky k vrcholu ve spsob klínu, jehož ostrá hrana namíena

proti to

zstala k nepíteli.

V

noci, ježto boj byla petrhla,

Moravané chlumek, kolem náspy

navrhujíce.

opevují

—

—

101 »

„Vz horu, brati! vz horu! vola Vneslav,

udei svým i

meem

na šít stiebru,

chorúhvu výš nad hlavu toi.

vnoi *)

Vsie se vzmuží, vsie v Tatary srazichu

s

v jednu

vyrazichu jako

ohe

tamo k chlumku

sílu silnu,

z

iz **)

zem Tatar pemnostvie.

Zpátenými kroky chlumkem vz hora na podchlumí v ší

s

k spodu súžichu

s

;

rozstúpichu,

v ostru hranu,

v právo v levo pokrychu

s

síty,

vz ramena vložichu bystrá kopie,

druhým

druzí prvým, tako

Mraky stel

V

tetí.

na Tatary.

tom temná noc posula vsiu

s

rozváli i

tu s hory

k zemi

i

zeraiu,

k oblakóm,

zapeti zraky zápolená

kesan Tatar protiv sob. V hust tm kestné náspy vrh, i

i

náspy zakopané kolkol vrcha."

píbhy

Byly-li

v Rusku

,

Uhrách a Pol-

sku v pozadí držány, postupuje událost Hostýnská

v popedí u dle místa

a

svtlosti

asu

individualnýra.

zevrubn již urena duchem naskrze již poátku objevuje se v-

plné,

a oživena

Hned

z

hlasný a statný Vneslav, rázná

*) Vnuci,

**) íz, z.

vrazilo.

to

osobnost

epi-

—

—

102

hloukem Moravan množstvím Tatar Ustup na chlumek Hostýnský šastn proráží. cká, jenž s

jich

vítzný je

vyveden,

že

estmíra bratn

takou rázností a objektivností

s

v jeho líení básnický

se

Pozoru hodné

zrcadlí.

se již zde dráha klestí

dvra

v Boha a pomoc

nm již

Kdežto

ovoce.

kesan

úplnou stal boj

jest,

genius

jak

o-

ku katastrof. Pevná

P.

Marie nese

kesa-

všecky pedešlé boje

porážkou se byly skonily,

s

z-

u chlumku Hostýnského prvního dne bez

výsledku rozhodného. Druhého dne ženou voje tatarské novým útokem na povysokými náspy krytou.

sádku Hostýnskou, byly udatností

kesan,

„Když na vzchode*)

s

pozdviže**)

Tábor

sien

b

Odraženy vsak

jimžto Matka boží chrabrosti dodává. jutro poínáse,

vešken tábor vrahóv.

Kokol chluma

strašný.

až do nedozírama ***) daleka

na ruiech tu koniech

vuž

hemžechu,

nosúce na kopiech napíchané hlavy

kesan

Shlue

s

zamichu i

*)

vz výš k chámovu stanu.

tu mnostvie vsici

mknuchuf)

v jednu

s

prudko vz chlumek vz horu,

Na vzchode, na východ.

**) Pozdviže, pozdvihl.

***) Nedozírama, nedohlédnutého,

f)

sílu,

v jednu stranu,

Mknuchu s, mkli

se, hnuli se.

103 vzúpichu

i

s

ež

skekem

*)

vsiestrašivo,

hory doly rozléhaly.

Kestné na

náspech všudy stachu,

máti božia dodáše jim chrabrost,

napínachu

rue

i

máchachu

i

by Tatarovóm

I vzjeti

s

zamiesi **)

V

tuhy luky

silno ostré

mee,

ustúpati.

národ Tatar lutých,

s

tie prúdy

chám

s

jich

krutým hnvem.

rozstúpi ves tábor,

hnachu tmi prúdy luto vz chlumek. Kestné skácechu deves dvadse, vsch dvados, e jich tamo stáše, i

pivalichu klády pokraj násep.

Juž juž Tateré

s

skekem vúce

až do oblak strašno,

juž

s

jechu***) náspy rozkotati.

I svalichu s sie

násep klády mocné,

smakachu Tatary jako rvy,

sdrtichu je I

v náspy hnachu,

ješe vz

dál

na

rovni.

by bojeváno dlúho krto,

až noc temná konec bojem sdieše."

Již

jsme

u pedešlých básní epických obdivovali

popisy

živost a

boj

nejen pro jarou bujnost, svží

veleinnou ráznost, než

i

pro

ist

objek-

*) Vzúpichu, žalostiv vzkikli.

**)

Zamési

s,

zainísil

kalil se.

•**) Jechu s,

jali

se.

se, zamoutil

se, zaškaredit se,

za-

—

—

104

pvabu

tivné vyvedení, jež jim zvlášt tolik

že vším právem za

pední okrasu rukopisu Kralo-

dvorského uznány jsou.

Popis boje, jenž se dru-

hého dne mezi posádkou Hostýnskou a jícími Tatary

svedl,

tchto

Honosí se

perel.

jedna

jest

z

ji

nejskvlejších

že je

íci,

i

Moravané obdrží hrozné pohromy je

vrch nad

sice

stíhají.

nepátely,

Hrdina Vneslav

vedl a tam statn

sražen šípem

padl,

hájil,

vody hrozí jim strašnou zhoubou. svou

basili,

nového slunce naprosto „Pro bóh

!

aj

Krutý

žíž

násep Šípem

krto smáhše,

útrobu

Izali *)

tich tu projde

s

promníše v

rosná trávu.

na noc chladnu, jutro šero

v táboe Tatar kludno**)

Den

s

trapná žížá,

vypražená ústa otvieiachu,

*)

;

bieše.

rozhoieva na poledne.

Kestné padachu

Lzali, lízali.

**) Kludno, klidno.

vedrem erv-

nastojte! slavný Vneslav,

sprahlým hrdlem

i

sil,

vyseclil.

s

byl

násep, a nedo-

žel tu teskné srdce rváše,

trapná

Veer

s

k jich

šastn

Jediný pramínek, z

nových nabývajíce

slavný Vneslav srazem

noc

i

avšak pe-

jenž je

,

spáse nepátelskými pluky na chlumek Hostýnský

statek

živostí

pedí.

rozmanitostí

nhož žíze

obléha-

všemi vytenými

zajisté

mžeme

pednostmi, ano

dává,

—

—

105

pviíe chrápav k matei božiej,

k

niej

svá umdlá zraky obracechu,

žalostivo

ot

zem

rukama lomichu, do oblak teskno zechu."

Ješt jednou zavinuje básník

uzel

epický,

nebaže po effektu lesklém, než jedin, jak písluší, o to usiluje, aby se idea jeho

pravdiv a organicky

rozvinula.

kesanm, híchem

nho

otcem opt

státi,

od

musí

tito

mu

kesanská

Má-li se

Bh

odpadlým, laskavým

na jevo

dáti,

že smi-

lování božího v skutku hodni jsou.

Proto posýlá

Bh

na

n

znova zkoušky tak

tuhé,

aby jimi píležitosti nabyli,

niím

více nezvratnou, osvditi.

dvru

svou,

Popis hrozného vedra a kruté žízn je nej-

poklad básnictví eského. Neobraz fantastických ani umlostí obrat pestrých, hoe kesanských bojovník Hostýnských u veleinném pvabu objektivn sprostosti tak živ a pravdiv uvádí, že srdce mocnji a živji dojímá, nežli toho spsobu skvlejší perla v

vynikaje ani

popisy

vku

živostí

i

národu kteréhokoliv,

byby

se

i

skvlejšími a umlejšími obrazy a obraty honosily.

U

nkterých vojín,

nehodná žádos, nouti.

vrahm

Zrádný Vesto

žízní ztrápených, vzniká

kesana

radji se podati nežli žízní zahy-

staví

se v

elo vrtkavc tchto málo-

—

106

—

myslných a mohutným hlasem je k zrád nad sebou

nad

i

vlastí svádí.

„Nevzmožnó nám

déle

žížú

trati *),

nevzmožno pro žíž vojevati;

komu

zdravie,

komu

tomu v Taterech

Tako echu

drah živótek,

milosti zdáti.

**) jedni,

tako druzí.

Trapnje shynúti žížú mea, v porob nám bude vody

dosti.

Za mnú, kto tak smysle!

—

—

vece Vesto za mnú, za mnú, koho vy * a *) žíž trápí

Situací

veledojírnavou

touto

!"

básník

dovršil

kesan, dstojným a spolu vdivým spsobem katastrofu motivuje. tuhou zkoušku

Akoli by kesanm píslušelo myslí Bohu spíše život poroueti, nežli

pohanm

vzdáti a jich

meem

umíti,

pra-

oddanou

s

,

i

krutým

se

ímž

by

se

koneného smilování božího hodnými objevili, dali se pece mnozí pirozeným pudem k zachování života pemluviti. pítel dost

pi vody

hrdle míti

Klamajíce

se nadjí,

zstaví, a že,

budou,

voliti

byby

že je nei

v

jam,

obmýšlejí porobu.

Vesto lákavými

slovy k hodnému kroku vyzývá, však ješt v as

Již

již je

zrádný

*) Trati, trvati.

**)

***)

echu, pravili. Vy ín. z vás.

rozšle-

—

107

—

chetný Vratislav mezi nimi se objeví a otrockého

svdce pokárav v nou

eí

málomyslných plamen-

srdcích

dvru

hasnoucí již

„Tu Vratislav jak túr Vestoa za siln paži die

:

Prorado

!

Nerote *),

ot

bóh ny

sílil

bóh nám

zdáti chvalno,

sveepých Tatar

bratie, spti v

Petrpchom

pahubu

najlutjej vedro,

v rozháralé póldne,

sesle

pomoc

ufajúcím.

Zastyte s, mužie, takých

as

vná

vrci dobré ludi?

Ot boha na milosf ne v porob

jarý skoi, chvati,

kesan

skvrno

v záhubu chceš

v Boha rozncuje.

eí,

hrdinami zváti chcete.

Pohynemli žížú na siem chlumc,

smr

sie

bude bohem

vzdámyli

s meem

sami vražbu nad

zamena

našich vrahóv,

sob

spáchámy.

Mrzkos jes poroba Hospodinu, hiech, v porobu samochtiec dáti

Za mnú pote, mužie, za

mnú ped

stolec

matee

Upíná oddanost do vle kora a pevná

dvra

hrdinské odhodlanosti šené *)

lásky

ku

,

božiej !"

boží,

hluboká po-

v pomoc boží jsou vedle lidské upímnosti a nad-

svobod

Nerote, nechtjte.

šíju.

kto tak smysle,

vlasti

hlavní

rysy

-

108

vdce

vzneseného karakteru to

vzoru

Vratislava, pravého

hrdiny kesanského.

Kdežto

Vesto,

smyslnosti,

všecky

k

lichotivé

zastupitel

-

volá, jimžto

drahý,

život

sob

volá Vratislav, zastu-

kesanské, všecky k sob, jižto od Boha jediného milost oekávají, porobu za mrzkost majíce. Pod korouhví Vestoovou hrozí kesanm nezvratná záhuba, pod korouhví Vratislavovou kyne jim milos boží. Ký to dojímavý a veleinný vrch katastrofy Pravda Vratislavova zvítzí konen v boji tomto duševnem nad klamem Vestoovým. Veškerý houfec obležencv, unesen vznešeným píkladem Vratislavovým, již již plane nezlomnou pitel cnosti

!

—

dvrou mu

v

Matky

v pomoc Boha svého, hotov

ob

pinésti.

Boha

boží,

potel a

jej

spchá ped

Již již prosit,

vodou oberstvil.

i

o Hospodine

!

svtj. v hnve svojiem,

povyš ny v krajinách nad vrahy,

vyslyš hlasy k

tob

volajúcie

Oklúeni smy lutými vrahy, vypros ny í

z osidl krutých Tatar,

daj svlaženie

hlasonosnú

ob

útrobám našim

;

tob vzdámy

Poti v zemiech našich nepátely,

shla

je

u

vk

a

stolec

by nepítele krutého

„Ide za niem mnostvie k kaple

Vsta,

jsa život

vky vkoma í*

—

109

—

Pohled na kající houfec, jenž

ným obrazem modlitby, z

ob

ped

divotvor-

pináší a vroucností

hlubiny zkroušeného srdce se prou-

smilování božího se dovolává, je zajisté do-

dící,

jetím že

sebe v

veleinný.

Zvlášt tím ráznosti nabývá,

básník v modlitbu

byl vdechl.

—

Modlitbou

ducha posvátných

žalm

ás

básn,

ukonena

jest

druhá

živá tuhým bojem odporných živl a veledojímavá duševným processem, z nhož duše kesfan, híchem díve poskvrnné co zlato peištné vy,

cházejí.

Tetí ástka básn

zjevuje spasoplodné

sobení smilování nebeského.

vroucné modlitby

kesan.

p-

Hospodin vyslyšel Spravedlivost jeho,

mrzký zloin kesanstva byl urazil, smíena jest pímluvou Matky boží a obtavostí kesanských bojovník, již konen hotovi jsou život jižto

svj

co

ob

smílivou za všecken

položiti. Již sesýlá zvlažil, již „Aj

metá blesky v stany Tatar. na vznojeném *) nebi mráek

hle,

!

Vidují vti, zalmie brom straSný,

chmráše

s" tu ca po

vsžm

nebi,

blsky rázráz bijú v stany Tatar.

Hojný pieval pramen chlumský *)

kesanský

lid

proudy dešt, by jich útroby

Vznojeném, rozpaeném.

zživí."

—

110

—

Náhle povstalá boue, hojným deštm vyschlý

pramen chlumský

a palivou žízní hy-

oživujíc

noucí bojovníky oberstvujíc,

hlásá

moravským

krajinám hromovým hlasem, jako druhdy národu izraelskému

hory Sinajské, že Hospodin vrou-

s

dvrnou

cnou kajícností a

vynikající, je zvláštní

významný.

obratností

Básník líí boui co prvý úkaz milosti touto

nžto tižto

píinou

jest.

akoli jinak jadrnou rázností

Popis boue, již

obtavostí smíen

uvádí jenom

úinky

ty

Za

boží. její,

o

Boha byli presili, toblesky v stany Tatar bijící a píval praHostýnští

bojovníci

men chlumský

Bh

oživující.

však vyslyšel veškerou jich prosbu a

chystá se

již,

vyprostiti a

jez

osidel krutých

pohany

etné zástupy hromem po vlasti všech krajin

Tatar

konen

potíti.

bojo vnikli se

hrnou

se,

jakoby

rozléhajícím pivolány, ze

k Olomouci*), spásu nesouce po-

sádce Hostýnské.

*) Básník

tu použil

mouce,

slouiv je

vstí o

z/izracnén?

stýne,

nedbaje na

vzdálen

je.

podání o vítzství nad Tatary u Oloi

co

do události

zachránní to,

lidu

že Hostýn od

i

co do místa

s

po-

kesanského na HoOlomouce

4'/2

míle

— „Minu

ba.

Ze vsch

Voje v rady hrnu.

vlastí,

ze

vsch

k Olomcu chorúhvi tžcí

mei

plní túli

jich

bocch jim

po

krajin

zem

vjú, visa *),

na plecech jim ehcú, na bujných hlavách,

jasní helmi jim i

-

111

pod nimi ruí koni skáu."

Unesen mohutností katastrofy a kochaje již

pouští

se

do podrobnjšího popisu boje

básník

posledního, ani místa a dobu rozhodné bitvy žeji

se

v radostném pedcitu brzkého vítzství, ne-

neudávaje, ani

se

blí-

zajímavých podro-

jiných

bností nedotýkaje.

S plnou svžestí objektivného líení bojovníky, posádce Hostýnské ku pomoci spchající, ví-

tzoslavn vykresliv hned i

poslední bitvu popisuje.

„Vzezvualy hlasy rohóv

lesních,

udeily zvuky bubnóv beskných. Nalit srážajev stran

Podvihaje i

s

mlha

ob.

ote pracha,

by potka krutá poslednje.

Vznide chest

i

drnket ostrých

meev,

vznide siket kalených stel strašný,

lom ošepóv, rachet kopí bystrých. I

by

klánie,

i

by porúbánie,

i

by lkánie,

i

by radovánie.

Krev

*) Visa, visí.

s

vale jak bystiny

dševy,

— mrch

—

112

tu ležeše jak v lese dievie.

Siemn hlava na dvé rozšepena,

ob;

siemu sruben st ruce

s

sien i

kotie s

oe pes

jak po skalách lutá

siemu v srdce po i

druhého,

zeivý své vrahy mlátí

sien

búa deva;

jilce

me

vtasí,

siemu Tatarín ucho stieže.

Uh

by ryk, stenánie žalostivo

!

Kesné

pocechu

utiekati,

Tateré je lutým davem hnáti."

V

rozhodné

líení

bitvy objevil básník

této

Akoliv v bujném rozjaení mysli velkolepý svj obraz žhoucími barvami vysvou hlavní.

sílu

maloval a

jej

i

rázností

i

pružností jednotlivých

skupenin jakoby tvorím dechem

nm

pece v

rozené, že se

nám skutenost sama ped oi

Nemenší dokonalosti epické

Cht

dálosti samé.

váním a

,

a

vati

,

*)

by *)

že

s

se

je

i

staví.

postup u-

kesané

smilo-

dává

adm

udatností

a odho-

návalu nepátelskému ustupo-

neoekávaným objevením

se Jaro-

pluky eskými ruka boží tím zrejmji

Obecné

jest

dobné

že

,

hrdinskou

s

dlaností bojujícím,

slava

ukázati,

milostí boží vítzství došli,

kesanským

skví se

oživil,

vše u svtlosti tak pravdivé a pi-

domnní Jaroslav

a,

byl

jak Palacký praví, z

toho

rodu v

pravd poechách a

113

Kesané

ukázala.

na

se žene, tak

a za ním

eši jako

útk Tu se

na

již

hrozí.

ele Cech. Jako

roslav v

cem

již

záhuba jim

již již jistá

se

dávají,

objeví Ja-

lev nastelený za lov-

Tatar

houfy

jásající

doráží

krupobití.

„Ajta Jaroslav jak orel let!

Tvrdú ocel na mohúcech prsech, pod

ocelí chrabrost, udatenstvie,

pod helmiciú velebyster vhlas, jarota

mu

z

žhavú zrak

Rozkacen hna, jako

mu

když

teplu krev

plaše.

lev drážlivý,

s

udá

zieti,

kebdy nastelen za lovcem žene tako zluti s, vz Tatary tri

;

*).

Cešie za niem jako krupobitie."

Mistrnými tahy

obšírn,

den jsa

naznaen

jest

vítz, slavný

Jeho osoby a povahy nevylíil básník

Jaroslav.

jak Vocel vším právem praví, ve-

než,

citem,

pravého

básníka

sousteduje v tchto jadrných,

silou

osvdujícím epickou pro-

niknutých verších vše, co k obražení velkého, heMorav, který nedlouho pozdji pijal na

se

jméno „ze

Šternberka",. i až podnes kvete ve stavu hrabcím. koliv

archivá

Zdislav proti

Boek

Šternberk

nmu

Tri, bžel,

a

že

nikoliv

línal se.

A-

vítz nad Tatary byl

Jaroslav, ozvaly se ped kritikou

tak vážné hlasy, že jeho udání

sotva obstojí. *)

soudí,

•

—

'

—

114

roiekého karakteru potebí

chrabrost, vhlas, sílu

:

rekovskou a prudkost v rozhodné, osudné dob.

pede vším

Clíte jej jej

v popedí,

co hrdinu oslaviti, staví

zásluh a hrdinství ostatních

aniž

rekv vzpomíná *).

V klestí

chestu si

a

drn kotu

Jaroslav

pádným

básník

s

epickou

meem

proklál jej

„Vrazi

k vdci Kuním v

Homérskou

silou

krto na

Srazista

s

souboj,

provádí,

vlastním. Kublajevica,

by potka ovsem

i

a rachotu kopí

meem

Pustiv se

blajevicovi **) dráhu. jejž

me

s

velelutá.

oba ošepoma,

zlomista je oba velím praskem. Jaroslav, ves ve krvi s

meem ot

oem

zbrocen,

Kublajevica zacbváti,

ramene Súrem kylu prote***).

Takož spade bezducb mezi mrchy, zarachoce nad niem túlec

*)

Známo

jest,

kouskému

zem

že králi Václavovi

nejvíce

Moravské,

i

s

lukem."

Bedichovi Ra-

knížeti

dkovati bylo za vyhnáni Mongolv akoli

jisté je,

z

že Jaroslav zabitím Ku-

blajevice bitvu byl rozhodl.

**)Byl

to,

jak Palacký udává, jeden z hojných

pravnuk ingischánových, nelze doskoumati se.

jméno

Jméno

Kub

Kublajevna, jméno

***) Prótee, protekl, protknul.

vnuk

aneb

jehožto jména vlastního již 1

aj

ev

i

e je, jako

toliko rodové.

výše

— Smrtí

koní.

Kublajevicovou

Vítzstvím

ada pohrom, hích byl

115

ježto

vítzoslavn dj

Bh

na

kesany

za jich

seslal.

meem „Ulee

andl

smilování

milost boží.

s

ves lud Tatar lutých,

otmetáše devce séhodlúhé, palová.se tu, kto téci

móže,

tamo, otkad slunce jasno vstává i

se

Jaroslavovým ukonena jest

Jaroslav pináší co

svým

—

by prosta Hana Tatar vrahóv."

—

vítzným

Ludiše a Lubor*).

6.

(V rukop.

Akoli báse pipoísti a

epická jest než

ji

pece k pedešlým zpže rázem svým že nový, významem hi-

to nejen proto, i

proto,

storický zjev v život

*)

slavném sedání).

na skutené události sotva

tato

mžeme

se zakládá,

vm

O

:

národním za

pedmt

má.

Básník opvuje turnaj, jenž se vítzstvím rytíe Lubora

nad soupeem Zdeslavem koní, naež krásná Ludiše,

hrad

dcera knížete Zálabského, na jehožto

bývá, vítze

vncem

z

dubového

listí

zdobí.

sedání se od-

Z erbu

ry-

tíského „tuí hlava", ježto se v básni pipomíná, jakož i

z

se

turnaje

samého

se

Semberou

souditi

lze

,

že

bá-

složena jest za doby krále Otakara II (1253—1278),

jelikož

ob

št v obyej chodem a

s

ty

vci

vešly.

za

doteného krále v Cechách

Verš je osmislabiný

s

zvlá-

trochaickým

pravidelnou pestávkou po tvrté slabice.

— Již

vký

v

—

117

Jaroslavu vidti

bylo,

jak stedo-

eské

romantismus pvodní básnictví

nikati poínal, poznávati již

dávaje

pro-

duchu jeho

výsost, hlubokost a obsažnost a pokoušeje se již

aby pvodní

o to,

pomr

pírodou a du-

mezi

chem, vrch mající v názoru národním, se rozpadl.

V zpvu rytíském,

o Ludiši a

vlastní

to

tepn romantiky, osnován

duch romantický

postoupil

jest,

Luboru, jenž na kultu

znamenit

sice

avšak pece se

na dráze své petváné,

bylo ješt podailo, vítzný prapor na

mu

eské

ne-

pd

národní vztýiti.

Zajímavé a významné jest pozorovati, jak v básni naší

básnickým ješt ztrátu již

pvodním duchem Akoliv tento znanou

romantický duch zápasí.

s

na své pvodnosti, samostatnosti a ráznosti

byl utrpl a ochablos svou mdlou jednotvár-

ností

patrn na jevo dává, má pece v sob ješt

tolik

síly,

cizí

aby, jak z rozboru vysvitne,

rouškou

píinou eského eského Již

národní

zaujímá

piodil.

báse

Práv

pedmt za touto

naše v historii básnictví

místo neposlední, houževnos a životnost

genia básnického ukazujíc.

zaátek „Znamenajte staí, mladí o potkách

i

o sedání,"

118 jímžto zornosti

spsobem

básník

národního eposu k po-

patrn svdí, že

vyzývá,

skladatel,

a

spsoby rytískými vykojen národním duchem živ ješt proniknut jest, což ješt patrnji ,

dosti

z toho vysvitá, že hry rytíské

na dvoe knížete

Zálabského uvádí.

knz

„Bieše druhdy

knz

ten imieše

sob

i

Básnickým luje

Zálabský,

slavný, bohatý, dobrý

dce

vsm

jedinu,

milú vele."

tímto

novému zjevu v Za doby

rodní dáti.

nadsazováním

eském

životu

sedání

patrn

usi-

základ ná-

v Cechách,

ježto

— 1253)

u nás

teprv za kralování Václava I (1230

uvedena byla, na skuteného knížete Zálabského pomysliti,

byl by zajisté

makavý anachronismus.

Více náklonnosti k vzdlanosti asové jeví básník v popisu dcery knížete Zálabského. „Ta

dci

na div sliná

bieše,

tla urostlého krásn. Líce jmieše ovsem

na

lícech

oi jako nebe i

po

bielé,

rumenci ktviechu, jasné,

jejej *) bielej

šíji

vlasy zlatostvúcí vjú,

u prsténcch skadeeny."

*) JeJej, její.

—

estmíra

Kdežto básník mírový zevrubné

lepou

a

—

119

lepotvornou;

slava, tknut

jsa

vnady dcery Voj -

nazývaje

nerozbírá,

básník Jaro-

kdežto

novjším

již

prost

ji

smrem

roman-

knžny Kublajevny s patrnou obliješt dosti pvodn, samostatn a rázn, jeví básník náš v popisu knžny Lunadšení romantické. Úpln se koe mo-

tickým, krásu

a

bou,

popisuje diše již

:

dernímu kultu ženské krásy, zabedl kost, slabost a

Za

vážn

to

na veliké hody zve,

dne ustanoveného z dálných zemí a

na hrad

mk-

epicky provádí, jak kníže Zá-

labský pány na hrad svj jižto se

v

již

divos líení romantického.

vlastí

dostavili.

knz

„Aj druhdy

by

s

káže poslu,

páni vsici snli

ua hrad na hody veliké. I

kdaž bo den ustavený,

snclm z

na hrad I

sem

SŽ

vsiei páni

dálných zemí, z dolitých vlasti

hody líí

knz

na

sie

hody."

prostotou a pravdi-

roztomilou

s

vostí nastrojenou, „Páni ku

l.iiézu

é

poklonichu i

*)

Kniení

kaleni *)

(knín),

i

cho

s

tu

lepej

hrnu,

knézu dcei.

knížecí;

knžna, což vlastn dceru

obyejné,

ac

knížecí znamená.

nesprávn,

— Za pedlúhé

—

120

stoly

sed,

prokní rozenie dle svého.

Nosichu jedenie divá, i

nosichu pitie medná;

i

by hodovánie hluné,

i

by hodovánie slavné.

Rozstúpi rozstúpi

V

popisu

s síla v lidech, s bodros v myslech." vyniká zvlášt rázem dra-

tomto

sticky

epickým

enos

hostí

spsob

na mysli

,

i

jakým

básník

tle popisuje.

rozja-

Drže

se

epické objektivnosti líí vzmáhající se hodováním sílu

tla a bodros mysli tahy naskrze vnjšími,

dávaje

obma z

vati a

psobením na

takoka na venek vystupo-

vnitra

ústroj nos se objevovati.

dvornos hodná, s nížto se k rodin knížecí mají. Všickni se klanjí nejdíve knížeti, pak kníni a teprv naposledy knžn. Je to patrn proti rytíským spsobm dvorným dle nichž se každý rytí dám svého srdce pede všemi koiti má. Básník Ludiše a Lubora, novjší kulturou národnímu Zvláštní úvahy je

i

rytíští hosté

,

životu docela ješt neodcizen, napravuje i

v

celé básni,

rodním,

rytískou

pamtliv

jsa,

eledi vojevodí *)

Vsiak

ot,

každý

že

tu,

jakož

dvo nos obyejem „vsiak

o

t

*)

**)."

otec.

**) Rukopis Zelenohorský.

ná-

svj

—

121

—

Ješt patrnji vystupuje národní názor básníkv slovy, jimiž kníže po odbytých hodech

píinu udává,

kterou pány z dálných vlastí

za

byl svolal.

„V

ta

doby

knz

vece pánóm:

Mužie! nebudí vás tajno, z

kakých píin

Statní

mužie

!

ste

s

stili.

jáz chcu zvsti,

kácí z vás mi najplznjí*).

V míe

válku modro zdáti;

vezdy nám súsdé Nmci."

Básník

neuvádí

rytíských

her,

na

dvoe

Zálabského knížete odbývaných, co zábavu aso-

Podvrhuje jim úlohu vážnou a dstojnou,

vou.

úlohu

to,

eského

jejíž

bylo.

rozešení úkolem

znal,

jížto

národu

Zálabský pány z dálných

Kníže

vlastí proto svolal,

celého

aby v sedání jich udatnost

použíti

zamýšlel v

se-

bojech se souse-

dními Némci,

národní samostatnosti povždy pohromou hrozícími. Pípravy k sedání, ježto se hned po hodech ped hradem na široké louce odbývati má , jsou

pi

rázné

strunosti

s

pravdivostí plastickou vy-

líeny.

*)

Najplznjí. nejužitenjší.

—

122 „Die knz.

s

Petrže

ticho.

Ot stolóv tu vstachu páni, poklcfnichu se tu i

kniení

knz

lepej dcei.

i

Kotly, trúby slyše znova.

s

Vsie

ku

sdáu

Tu ped hradem

v

strojí.

šíré

lúc

vz výši na pavlai krásné sedie

knz

se starostami,

sedie kniení s i

Ludiše

menal,

zemankami,

dvicemi."

samé provedeno

Sedání ježto,

s

jest se zvláštní pílí,

jak A. V. Svoboda vším právem pozna-

rovnobžností u líení vzdlanost a

los v slovesnosti prozrazuje. káže

„I

Kto

na sdánie,

knz sám ustanoviu. knz na Stebora,

ty jáz I

knz zemanóm svým

chtie prví

káže

Stebor Ludislava zývá. Vsedasta oba na kon, vzesta *)

devce

prudko protiv

ostrú

sob

hrot,

hnasta,

dlúho spolu zápasista, ež

devce oba

I tak

zlámasta.

uondaná bsta,

oba z dráhy vystúpista. Zevznie hlahol trub

*) Vzesta, vzali.

i

kotlóv.

:

um-

— I

káže

Kto

—

123

knz zemanóm svým

chtie

vteí na sdánie,

aby kniení

stanovila.

Kniení na Srpoše káže, Srpoš Spytibora zývá.

Vsedasta oba na kón,

devce

vzesta I

ostru hrot.

hna Srpoš v Spytibora,

vysadi jej z tvrdá sedla,

s

sám

s

kon

Oba dobysta ráz po ráze

ruce vrže

tu

*).

meí,

v rná šíty,

jiskry vzprchu z

rnú

šítú.

Spytibor Srpoše see,

Srpoš v chladnu zemiu "páde. oba sta unavená,

I

oba

dráhy vystúpista.

z

Zevznie hlahol trub I

i

kotlóv.

knz" zemanóm svým:

káže

Kto

chtie tetí na sdánie, by Ludiše stanovila.

Knžna na Lubora káže, Lubor Bolemíra zývá. Vsedasta oba na kon, vzesta

devce

rue v protiv

ohradu

s

hnasta,

sob zamista,

srazista

*) Vrže, vrhl.

ostrú hrot,

s

ošepoma.

s

Bolemír

mu

Sít

—

124

kon

s

koti,

daleko zálete;

otnesú jej chlapi z dráhy.

Zevznie hlahol trub

kotlóv.

i

Lubor na Ruboše zývá,

Ruboš rue na kón vzskoi, prudko na Lubora žene.

meem

Lubor kopie

kepe

*)

pete,

mu kon

v helm

Ruboš vazem

s

vrazi ránu

spade

;

otnesú jej chlapi z dráhy.

Vzezni hlahol trub

i

kotlóv.

Lubor na zemany zývá: Kto

s

tm

v ohradu

I

chtjú

se

mnú

smo

bíti,

jeti!

by hovor mezi pány

Lubor na ohrad ždáše.

Vyte i

**)

Zdeslav dlúhé devce,

na devci tuí hlava.

Vzskoi na

o jarobujuý,

hrdivými slovy vece

Pradd

(mój) zbi divá túra,

otík zahna

Nmcev

sbory,

zkusi Lubor chrabrost moju! I tu protiv

sob

hlavama v sebe aj

*)

**)

oba

Kepe, mocn,

s

hnasta, vrazista,

koniú spadesta.

siln.

Vyte, vytknul, vystril.

—

Rue zd meie opsalá

s

dobysta,

zápasista,

kepe me&ma kol

—

125

máchasta,

rozlehacbu rázy.

Lubor

s

meem

krto v helm mu see,

helm

s

Meem i

me

nmu

k

piboi*),

rozskoí v dva kusy.

me

v

udeí ránu,

vzlete za ohradu

Zdeslav

s

;

na zemiu vrže.

Zevzni hlahol trub

i

kotlóv."

Akoliv u líení souboj pvodní snického ducha

bujaros

již

skrocena

dosti drastickou, živostí dosti

dosti individualnou a

plastikou

dojemnou.

je

umlostí pvodnost,

již

nebylo dostávalo,

kazil a pebrousil.

a

estmíru

jížto

se

mu v

plné

míe

Kdežto podobné scény v Záobrazu se podobají,

tahy na plátn byl vyvedl se

že básník, nahrazu-

úinek umlstkou sám po-

mlec nkolika smlými, podobá

bá-

vyniká pece rázností

jest,

Nicmén vyznati nám jest,

boji

síla

zlomena a pekypující jeho

již

jadrnými s

a

jejž u-

pvodními

effektem velerázným,

líení sedání našeho básníka obrazu,

jenž váhavým, každým tahem po effektu patrn

*)

Piboi, piboil, k boku

se pitoil.

_

-

126

manýe peumlkované

bažícím šttcem u

vyve-

Manýra jeví se hlavn hledanou rovnobžností, ježto v jistých pípadech a mezech líení pvabné ráznosti ovšem dodává, zde však den

jest.

unavující jednotvárností

slabos básnického ná-

zoru toliko prozrazuje.

Ku konci zpvu osvdil básník, uvádje Lubora co vítze, ješt jednou, a to spsobem skvlým, samostatnost názoru národního. „Oklúi Lubora panstvo, i

vede

ped

jej

pede knze,

i ped LudiSu. mu vnec stavi,

kniení

Ludiše

vnec

z

dubového

listie.

Zevznie hlahol trub

i

kotlóv."

Nedrží se tu jenom jako výše proti rytíským

spsobm eském pamtliv i

dvorným národního obyeje, na starovyhýbá se, jsa

otcovství založeného, než naivnosti,

v národní epice vrch mající,

všemu zjevu erotickému.

ani lásky Ludišiny

se

Ani štstí Luborova

nedotýká

—

ano ani

gatného polibku nebyl Luborovi dopál.

obli-

Básn

II.

lyricko-epické*

Vedle epických básní setkáváme se v rukop. Kralodv.

ním

s

básnmi obsahem

epickými, provede-

Jsouce na živlu epickém

ale lyrickými.

o-

snovány a duchem lyrickým naskrze proniknuty, spadají

v obor básní lyricko-epických.

Pvcm

básní

tchto mela událost cenu

je-

nom vedlejší. Tato byla jim pouhým rámcem, za njž obrazy vlastní své mysli dávali. Jim šlo hlavn a pede vším o to, aby na základ události citm svým, brzy radostí bujícím, brzy bolem truchlícím,

Kdežto

ulevili.

pedešlí

pvce Beneše, povaha

jich

pravdivost tito

dosti

snažn

mysli v jich

reálného

vyjma jediného

epikové,

o

básn

to

dbají,

aby

se nevloudila a

odlesku nestemnila,

lyriko-epikové jádro mysli své v

kladou

pdu

reál-

— aby v

nou,

kvtinu

se

128

koeny

ni

pak

—

pustilo,

rozvilo, zjevující

z ní vzešlo a

v

zápachem svým

povahu jich mysli.

Také lyricko-epické zpvy máme v rukop. Kralodv. dva, o

totižto

zpv

o

jelenovi

a

zpv

Zbyhoovi. Pvcové obou

základ epickém,

zpv ale

vynášejí

spsobem

city

své

na

zvláštním, ryze

slovanským, lííce je výjevy pírodnými, jež v Tím, že citm

tajemné šero symboliky zaodívají. jejich

v pírod výjev

ony naznauje, mezi jich

Utšený

zvláštní

povždy odpovídá,

vzniká pekrásný

subjektivností a mezi

parallelismus

pírodou samou.

tento parallelismus je zvlášt

v Jelenu

tak samorostlý a rázný, tak živý a pravdivý, že

nám v nižádné jiné básni staroeské u plnosti tak ukonené a dslednosti tak písn provedené se

neobjevuje.

Jelen

1.

Z poátku

*).

vypravuje básník, jak jinoch, po

zbra

horách a dolinami v boje chodívaje a hrdou

nepátelské shluky rozrážel.

nosívaje, *)

Pvec

oplakává

smr

statného jinocha, jenž v litých bo-

mocnou rukou

jech nepátelské shluky nepítel, dej

lstivo

skuten

a konci

na

tato

Str.

bájeslovn vykládati

KA^iiifko-bájeslovnou

citm svým

elegickým

Hanuš (Dva,

rozhodnouti nelze.

má

objeviti

zlatovlasá

má

39)

za

tak,

mohla.

to,

monii,

Rozmr

s

city

bohyn pose báse

pemnou

Ze báse

tato

svdci celý

z

její

básníkovými v jednu har-

nepestávaje na jediné soustav rythmické.

se stává brzy

puje

splývá

cíli

ulevil,

že

že by se

doby pohanské pochází, o tom patrn spsob.

Zdali to

zabil.

aneb básníkem jen k tomu

historický,

vymyšlen, aby

hanských Slovanv.

až jej

rozrážel,

mlatem

podskociv,

Verš

delším brzy kratším, brzy kvapnji postu-

brzy volnji se

rozkládá,

jak toho pohyb

citu bá-

sníkových, brzy kvapnjší brzv volnjší, požaduje.

9

— „Bháše

-

130

jelen po horách, po vlasti,

poskakova po horách, po dolinách krásná parohy

nosí,

krásnýma paroh oma hustý

les proráže,

po lese skákáše hbitými nohami. Ajta junoše po horách chodívá, dolinami chodívá v luté boje;

hrdú

bra na sob

braniú

Splývání

*)

nosívá,

mocnu rozraze vrahóm

dje

s

sledn a velkolep

shluky."

výjevy pírodnými je tu provedeno.

obrazem vykreslil básník

s

vní tahy povahy jinochovy,

ným hnutím jelenovým

Jedinkým

d-

toliko

živou pravdivostí hla-

každému

z nich

obdob-

živé a individuáln bar-

vitosti dodávaje.

Vykresliv rázným a živým a spolu a spanilým obrazem jarost

a

hbitost a lepost,

i

nžným

jakož

i

bu-

srdnatos jinochovu, petrhuje najednou

vypravování své výbuchem elegickým: „Nenie juž junoše v horách!"

Výtenos povahy básníkových

ho

jinochovy

budí

v prsou

mocí kontrastu bolestné vdomí, že potásá jeho myslí tak velemocn,

více není, a

že bolu svého zatajili

nemže.

Vynes všecko hoe povzdechnutím ze srdce

*)

Braniú, zbraní.

— svého, teprv

131

—

to je dále vypravovati,

s

ubohý jinoch byl Podskoi

jakou smrtí

sešel.

na zd

lstivo lntý vrah,

zamiesi zraky zlobu zápolená,

udei tžným mlatem v prsy

zevznchu

*)

mutno

—

žalostní lesi.

Vyrazí z junose dušu, dušicu, sie

výlet

z hrdla

pkným

táhlým hrdlem,

krásnýma rtoma."

Ráznost a živos, jež jsme výše v epických básních byli

seznali,

nosti objevují.

i

zde se u svrchované pl-

Zlobu vrahovu a

smr

jinochovu

naznail básník spsobem plasticky reálným. Ne-

pestává však co lyriko-epik na pouhé

reálnosti,

prchod dává. lesm žapírody, dávaje do Žalost svou penáší lostn šumti; útrpnost svou pemilostn na jevo dává nžností, s jakou hrdlo a rty miláka svého

než

i

žalosti a útrpnosti své

volný

popisuje.

Vida ho pak

již

zesnulého

naíká

si

srdenou. „Aj tu ležie!

Teplá krev za dušicú tee, za syrá I

'")

zem

velú krev

by v každej

Zevznchu, zavznli.

dv

otletlú,

pije.

po žalním srdéc."

s lítostí

— náek,

I

a

132

—

ist

rázem

lyrický,

se živlem

epickým harmonicky splývá.

moment epických s vbec vedle již spomenu-

Harmonické splývání

momenty

lyrickými je

pední a hlavní okrasa

tého parallelismu

zpvu.

Básník

ckými,

než bolestn

již

skutenost.

nevede

—

si

tohoto

náek výbuchy

elegi-

v nezvratnou

se pohružuje

Až potud líil básník city své, ježto srdce jeho pi smrti jinochov svíraly. Však nepestávaje na tchto ukazuje nám dále i city, jež ani

po smrti

milákov

mysl

jeho

tísniti

nepe-

staly.

Za

touto

píinou vede

k hrobu

nás

nm

chovu a ukazuje nám, že na

jino-

píroda sama

nejskvlejší, stoletím vzdorující pomník byla postavila.

„Ležie junoše v cliladnej zemi,

na junoši roste dubec, dub, rozkládá

Obrat

to

Píroda sama velikánem

svta

s

v suky ší

pekrásný hlásá

i

Ȓ."

a spolu

sílu

i

velevýznamný.

a statenost jinochovu

les, jenžto znamenati

se zdá, že ze

nesešel, než že se jeho podstat jím

pemnou

rozkládá.

pouhou

—

—

138

miláka svého

Oslaviv

sobem obdobným

„Cházievá jelen

skáe na

popisuje básník

s

krásnýma rohoma,

nožiciech rnciech,

vz horn v

piená táhlé lirdlo."

lisrie

Obraz tento je významný symbolikou a

i

živostí

je

v ni

jí,

se

nepekonaným

dmysln

byl vyobrazil,

touha

postihnouti

spsobem

provedena.

zpedmtil,

dávaje tím na jevo, že

konen hn-

prahnoucím po pomst spra-

proti vrahovi,

„Sletitjú

s

tlupy bystrých krahujcev

ze vsia lesa sénio na sien dub,

pokrakujú na

Páde

*)

dub

.

padl.

vsici

junoše zlobu vraha,

junoše plakachu

'ad-

Básník

obrazem miláka svého v jedno vzplývá.

s

vedlivé.

I

po-

v jelena, jímž výše jinocha

Roztouživ se po jinochu zahoí

vem

a,

Karakteristika touhy

ponoiti.

touhu svou

jest.

aspo památku miláka

svého u chvatu pemilostném stihíi

vroucnost

dubové vzhru vzpíná, tak

listí

touha básníkova

i

jíž

vypodobnna

na nožkách ruích skáe a

totiž jelen

hrdlo své táhlé v usiluje

tajemnou pírody

i

a pravdivostí,

upímnost lásky toužebné Jako

sp-

touhu svou.

i

v.sie

dvy

!"

— Pede

vším

—

134

vytknouti

jest

psychologickou

pechodu z touhy v hnv a pomstu. úpln odvodnn kontrastem. Cím libostnji

pravdivost Jest se

básníkova

památce jinochov

touha v

byla

kochala, tím hroznji bol jeho srdce svírá, když,

procitnuv ze snní touhou vzbuzeného, strašnou

skutenost proti

—

vidí

vrahovi

a

jeho

bol

hnv

ustupuje

prahne po

hnvu

pomst

spra-

vren

líení

vedlivé.

U

popisu

symbolickému, ale

hnvu i

zstal básník

zde o pírodu se opíraje.

svrchovanou spravedlivost

zvratné své

pesvdení,

hnvu

že vrah

Cht

svého a ne-

jinochv pomst pírody

neujde, naznaiti, bére tenkráte symbol z

posvátné.

Posvátní krahujcové,

pokrakující

nejsou pouhými tlumoníky sníkovy, než jsou

samých.

i

hlasatali

na dub,

hnvu a pomsty báhnvu a pomsty boh

Z.

Zbyho*).

Jako básník Jelena zpév svj na parallelismu

výjev

osnoval,

mysli své

osnuje

i

s

básník

výjevy pírodnými byl

Z by ho

na symbolickém spojení události rodnými.

Je

to

patrné svdectví,

sníkv ku pírod pozdjší

rázu ješt

kultura teprv

n

zpv svj

výjevy pí-

s

že

pomr

bá-

pvodního

je, jejž

nekuli

docela

zrušila,

rozvedla.

Pi oba *)

vší této

zpvy

shod

názoru základného

Pvec opvuje hrdinský in, jímžto svou, Zbyhonm na hrad unesenou, historický jest, nejistého

kém

liší

se

provedením.

jél»

nedá

se

nikterak uriti.

pvodu, akoli nkteré v stáí

svdí.

Verse jsou trochaické šesté slabice.

statný jinoch osvobodil.

Rozmr

je

nm

dvu

Zdali

Zpv známky

dj

tento je o veli-

naskrze pravidelný.

dvanáctislabiné

s

pestávkou po

— Jelena

Básník lismus

136

—

provádí

nadeený

rozmanitostí zajímavou, básník

s

pestává na jednom

dsledn

jej

s

toliko výjevu

pírodném,

událostí celou spojuje

nicky

svj

dává živlm

splývati

epickými,

se svtlostí zjevnou

tento

s

pílišnou

;

kvapností a uvádje

staví,

mikou

zvláštní, tento vtiskl

živly

líe

k jej

v kusosti

jej

až unavující; onen vyráží ráz citu a

trochaickým

se

oblibou se nese

lyrice a epický živel jaksi v pozadí

až

tento vy-

onen harmo-

lyrickým

zvláštní

se

ale

onen zao-

;

symboly své rouškou mystickou,

dívá

vádí symbol

paralle-

Z b yh o n

dje

i

ryth-

zpvu svému veršem

dvanáctislabiným jednostejný

ráz

rythmický.

n

Akoli Jelen cenou básnickou Z by ho honosí se tento pece krásou zajisté

pevyšuje,

utšenou.

Básník poíná svj byl uzavel,

obchází,

zpv

vypravováním, jak

nmžto Zbyho

Jinoch kolem hradu, v

jeho dívku

sklíen žalem hlubokým a

touhou tesklivmi. deva na devo, hoe vsiemu lesu. šírý v tob jáz letávach

„Poletova holub se žalostivo vrká

Aj ty lese s

Ach, a zlobný i

!

holubicú draliú,

s

milú,

Zbyho

s

pemilitkú

chvátí holubi cu,

otnese u hrad, ach, a u hrad tvrdý

-

—

137

Aj obchaze junose kol tvrdá hrada, žalostivo

vzdychá po svj drahej

Ot krada na skálo, žalostivo sedie, s

ní

s

skále

nmým

Jelena

Jako básník pírodný,

Na

si

milej.

sede

;

lesem mlie."

události výjev

vedle

soubžný, klade, by konkrétné

ná-

básník zornosti a pedmtné živosti nabyla, tak Zbyhone. Cht vroucnost lásky a touhy jinochovy po milence, Zbyhonm mu odaté, koni

krétnji

lubem mužto

a živji vylíiti,

národním

,

Zbyho

to

vyobrazuje jinocha ho-

symbolem isté

holubici

byl

shod znázorujícího spisobu

lásky,

Pi

uchvátil.

je-

vší

vidti jest u básník

obou co do jeho provedení rozdíl karakterický.

Básník Jelena provedl parallelismus mezi chem, po horách a dolinami v jícím, a

luté boje

polétává

se

deva na devo

luje; jinoch, žalostivo

sedá na skálu a nelze jest

nám

s

Holub

hoe

své ža-

a lesu

po své drahé milence vzdy-

mrným

básníkovi spíše

lesem

pak

mlí.

ale za-

Však

za poklesek pokládati.

to

U-

v tom jest spsob zdailý, jímžto

vroucnost a prudkost žalu jinochova

mocn

b-

Zbyhon.

chaje, obchází též kol hradu tvrdého,

tak

chodíva-

mezi jelenem po horách, po dolinách

hajícím úpln, ne tak básník

znati

jino-

jeho prsa svíral, že

s to

nastinil, jenž

nebyl slovy

—

hrozný,

—

Proto žalostivo na skále sedí a

jeho projeviti.

nmým

138

s

Les sám, vida bol jeho pe-

lesem mlí.

mlením svou

útrpnost a šeternosf na

jevo dává. Líení také není zajisté jen pekrásné a pravdivé,

než

i

rázem

ist

píroda úastnicí

se jím

národní,

strastí

ponvadž

lidských

osvd-

uje.

k

vdivý a

pohání

sdílnosti

ist

v bolu pohí-

básník jinocha,

Motiv, jímžto

ženého,

je

svrchovan

pra-

národní.

„I pílete holub, žalostivo vrká."

dvrná,

Sympathie

nejjistji

a

chleji

tím bolem trpíme, utišivši

sama

hyne a

jež v mysli naší nejry-

vzniká, trpí,

když vidíme, že jiný

jímžto

i

my hyneme

vluzuje se v bolestné srdce jinochovo a, boui jeho kouzlem svým neodolatelným,

je otvírá.

Proto

pozdvihuje jinoch

lubu, stejným

hlavu

„Podviže*) junoše hlavu k

Ty

svou k ho-

bolem hynoucímu, a srdci svému

ulevuje.

holúbée mutný!

nmu,

vece:

tob mutno samu,

tobli krahujec uchvátí tvú družu?

Ty Zbyhoni tamo na tom tvrd hrad ty uchvátí moju drahú, pedrahúkú

*)

a

Podviže, pozdvihl.

—

139

—

a otnese, ach, u hrad, u hrad u tvrdý

!

Holúbe! ty bysi byl válel 8 krahujem, kdyby tob bylo srdice udatno ty bysi byl

vydel krahujc svú drahú,

kdyby tob byla dravá,

ostrá

drápy

ty bysi byl zabil krahujec zlobivý,

kdyby

Vz

ti

horu,

Tob

byl tvrdý, masožravý nosec.

mutný junoše! zeni*) na Zbyho!

srdce

peudatno

proti vrahu,

tob protiv jemu brán silná, ostrá, tob jemu v hlavu tžek, železný mlat Slovy tmito

podal

u !

básník mistrovsky pro-

vedený obraz mysli jinochovy.

Nejdíve hýbe

jí

sympathie,

s

pemilostnou

k holoubeti smutnému se nesouc, a pak vzmohši se a povaze své sdílné zcela se

útrpností

teprv

,

oddavši, bolestné srdce jinochovo otevírá, z

všecko jeho

se

hoe jedním proudem

nhož

najednou

valí.

Úlevou trapných cit

se sprostiv a

rozvahy

opt nabyv, chystá se jinoch dráhu mužného inu nastoupiti. Duševny tento jeho proces Vidti nám je plastickým spsobem vyznaen. mysli

lze jest,

tato

jak jeho

konen

*) Zeni,

/.cli.

žádos ve vli dozrává a jak

v rozhodný

in

vyspívá.

—

—

110

tak naivným spso-

Celá reflexí jinochova,

bem

pronesená, skvlé vydává svdectví o básní-

kov

známosti mysli lidské.

Vzmuživ

ovu, k

nmuž

„Rue I

spchá

se

jinoch k hradu Zbyho-

v noci doráží.

junose dolov, v dole

vze na

s

svoju bra,

temným

na

i

rám

spje lesem temným ku hradu ku

Bu

hrada tvrdá nocú.

Vezd

lesem.

mlat svój

;

tvrdu.

temno."

Horoucnos úmyslu jinochova je drastickým kvapem zdaile pronesena, ne tak u líení dalšího dje.

„Tlue

silnú

psú.

Kto to?

s

hrada slova.

Já sem, lovec bludný.

Otvoie Tluket silnú

s

vrata.

psú.

Otvoie

s

vteré.

Kde vládyka Zbyho? Za velikú sieui*).

Tam Zbyho Aj, o tvoi

vilný.

tamo plaka dva,

lovc!

Neotvoi Zbyho.

Básník dal se zvláštní

k

co

lyriko-epik oblibou svou

živlu lyrickému tak zavésti,

u strunosti až pílišné rozvinuje,

*) iáieniú, síní.

ímž

že událost se vypra-

—

úseným

vovííní jeho nemile to

pes všecko

stalo.

by

že

Pres

se tu bá-

to již proto, ponvadž tu živel píinou výše uvedených motiv ry-

a

dopustil

epický

kusým

a

vyznati musíme,

rozvláností ješt vtšího poklesku

sník jalovou byl

—

141

za

chlým tokem

se rozlévati musí.

úpln

Události

pimena

za

je

to

rázná

jí patiného drazu a zdaile napodobujíc jednak kvapnos pecházky rozhodné vle v skutený in, jednak

strunost u katastrof,

dodávajíc

konen

svrchovanost blaženosti

mlatem dvi

„I rozrazí i

rozrazi

postižené.

silný junoše,

mlatem Zbyhonvi hlavu,

hradem vezd

u svj krásnej

bhá dvy

Pijde ranné slunce

i

vsie v

hrad

do úsvta vrclioly

pobi,

lože.

dev k

hradu;

pijde nová rados v junošino srdce, že svú krásnu

Ku

parallelismus

spanilostí, ,

chová v silnú pažú. u již ze zaátku zpvu utšenou naivností a

konci provádí básník

zapoatý byl

dvu

dílenl

dílem aby

jeho hoe,

i

i

aby

s

zpv

sarný okrouhlosti na-

blaženost jinochova, jako výše

v skutenosti živého výrazu došla.

„Cie ta holubice?

Zbyho" ju uch váti. Jako

m zd veza

Veza, vzal,

ii

vzení

*),

tak ju v

držel.

tvrd hrad.

— V

lesy s tvrdá hrada I letieae

i

letieše

se s

smo

letieše

deva na devo

chodi

*)

i

v

lesy,

tamo,

se svojím holúbcem,

holúbcem spáváše na jednej vtvici.

Vzradova

s

—

142

s

smo

dva, tamo,

se svojím

junošú

vezd kamo

zecht,

militkem*) spáváše na jednom

S militkem,

s

milencem.

ložici."

Básné

III.

básn

Lyrické

lyrické.

rukopisu

Kralodvorského u-

písn

znány jsou soudem skoro všeobecným za

prostonárodní. známého

Náhled

Maciejowski-ho,

to znalce básnictví slovanského,

že ne-

díve ve vyšších národu stavech, kde vyšší vzdlanost a nžnjší cítní spsob panoval, svj pvod vzaly a pak teprv

jsou prostonárodní, alebrž i

do nižších tíd se dostaly, je osamotnlý.

Písn tyto prostonárodní vynikají svrchovan soustednou vroucností mysli, a to nikoli jednotlivc než

vrné

a

národu, z nehožto byly vyšly. zrcadlo

živé

národního

cítní

proto pro poznání národní povahy dležité.

možná bylo historii

vším

úplnou

napsati

,

prostonárodního

zajisté

by

právem poznamenal,

se i

v

ní,

a

Jsou

práv Kdyby

zpvnictví jak Sabina

djiny vnitního

ži-

—

Odtud

vota lidu objevily. žest,

jadrná strunost,

zná pravdivost,

ejná

pedmtnos

Nepeskakují

hlubokost.

pedmtu

pestávají na jedné

ukonený

celek

city

klad svj

v

rozpádajíce.

naznaují.

Spsob

uznávaje,

srdce vzdlala a ušlechtila, ní se navracuje.

tento

má

Vyslovuje

zjevy

tchto klade, aby

že

zá-

Lid

píroda jeho

u všech pípadech k

Totéž iní, kdykoli míru mysli

své písní vynáší.

symbolicky

tiše

míe mysli, umlých pechod toliko

národním názoru pírodném.

vdn

staroeský,

u básnickém za-

pozoru hoden jest spsob, jakým

Zvláštního se v nich

ji

vít-

a nádoby-

k druhému, než

beze všech hledaných obrat a

v

bezpemtná sv-

jich

svrchovaná svtlost,

názorná

nícení od jednoho

a prost

—

144

totiž

pírodnými,

barvitosti

city

své

bud je

pedmtné

bud vedle

nabyly.

nám v rukopisu Kralodvorském Kytice, Jahody, Rže, Žež-

Zachovalo se šestero písní:

Zarmoucená a Skivánek. Slodob nestejné. Rže pochází, jak ze skladby jazyka vysvitá, nepochybn z vku pradávného, Zarmoucená a Skivánek nejh ulice,

ženy jsou v

i

spíše z XIII století.

1-

Kytice*).

Vje vtieek 3

kniežeckých lesóv;

bže

zmilitka

ku potoku, nabiera vody

v kovaná vdra.

Po

vod k

dv

kytice plyje,

kytice vonná z viol a róží. I je

s **)

dva

kyticu lovi; spade, ach, spade

v chladnu vodicu

Kdabych vdla,

*)

Verš ptislabiný je adonický, pozstávaje z daktyla a trochéa; pozorovati lze v

**) Je

s,

nm

již

stopu

asomry.

jala se.

10

—

—

146

kytice krásná,

kto tebe v kyprú

zemicu sáze,

tomu bych dala prstének zlatý!

Kdabych vdla, kytice krásná,

kto tebe lýkem

hebúkým

sváza,

tomu bych dala jehlicu z vlasóv

!

Kdabych vdla, kytice krásná,

kto

t

po chladnej

vodici pusti,

tomu bych dala vienek svój

V toužení

hlavy!

s

prchod dán nžnému mileninu po milenci. Dva bží ku po-

písni

této

les

vjící,

nimi

uvádí

za

touží.

Jako kytice vonná

nadje a

pluje

;

tak

lásky,

i

a

dlí,

jí

na

srdéko

jenžto

to

Vtíek,

vody v kovaná vdra.

toku, nabírat knížecích,

volný

pam po

její

z viol a rží,

blížeji a blížeji

po

z

milence,

nm

za-

symbol

vod k

toužebná láska k milenci v duši

ní

její

Než jako sama v chladnou vodu padá, když kytici, konen k ní piživji a živji se ozývá.

pluvší,

loviti

se jímá;

tak prchá

i

z její duše

— toužebnou

láskou

147

—

oživená památka drahého ko-

chana, když jej u radostném zanícení objeti chce.

Nemohouc touhy své

aspo

upokojiti,

pemilostn

si jí

pohrává, blahými vzpomínkami se tšíc,

že milenec

lásku

k

ní

až posud v srdci chová,

ji

vrností utužuje a na perutech touhy v duchu

k

ní se vznáší,

kytici v

podobaje se tomu, jenž krásnou

kyprou zemi

svázal a po chladné

sázel, ji

vodice k

heboukým lýkem ní pustil.

10

Jahody*).

2.

má

Jde

milá na jahody

na zelená borka.

Zadieše

ostré trnie

si

v blitkú nožicu.

Nemóže moje

zmilitka

na nožicu vstúpi.

Ach

ty trnie, ostré trnie

emu Za

si

bol

sdlo

? **)

to budeš, ostré trnie,

z borek

vymýtno.

Pozdi***), milá, v

pochládec

v zelené borec.

*)

Rozmr ádka

je strofický.

**)Sdlo, udlalo. ***) Pozdi,

Strofa

sama

je

dvouádková

osmislabiná, druhá šestislabiná.

pokej.

;

prvá

—

—

149

dobhu na palúek

Jáz

po konieek

s

Konieek

bielý.

na palúc

v hustej tráv pase. Moje milá v pochládec na milého ždaje. Je

s

milá žalovati

po tichúnku v borce Ach,

e

ekne moje

máti,

jáz nešastná roba! *)

Vezdy mi iekáše máti

s junoší! emu s junoší chova,

Chovaj

kdaž sú dobí Indie? I

pijedech na koníc

jako sniežek bielém.

Skoich

kon,

s

viezech na suk

za stiebrnú uzdu.

Objech **) i

I

pižech k srdcu,

zabude ***) krásna

v nožici

*)

dve,

celovach ústa.

dva

bolný" trn.

Dít dosplé

a k práci

spsobiló jmenovalo se

jestliže bylo

chlapcem,

robou

východní

Morav

jmenuje se až

podnes každé

roba. '*)

Objech, objal jsem.

***)

robem, Na

vsak, pakli holkou.

Zabude, zapomene.

dve

—

—

150

Laskachom s, milovachom, slunce na záchod.

Poje,

milý,

rue domov,

slunéko nám zajde!

Vzskoich rue na konieek jako sniežek bielý. vzech

I

*) zmilitku

otjedech s

V

písni

U

noch, jak

dvu

v

líbezné

rozkoši

a

ji

v náruie,

domov.

obráží

této

lásky díviny.

ú

se

boleinná blaženost

blahém pocitu vzpomíná

svou v zeleném s ní

až do

boreku

ervánk

pak v náruí na bílém koníku

Pi šnosti

líena je v

nmž

se

ní

ji-

pohrával

dom donesl.

nevázanosti a svévolné rozko-

vší bujné

má píse

si

zastihl,

význam

tato

dosti hluboký.

Vy-

povaha milujícího srdce dívího, v

nejvtší strast

s

nejvtší

slastí

podivn

stídají a úplnou toliko oddaností v blahost splývají.

Dva

zade

si

chodíc v zeleném borku po jahodách

ostré

trní

v bílou nožku a zapomínajíc

na slova matina, že milenci v náru,

se

hoch

by na jeho

v nožce trnem vzbuzeného. *)

Vzech, vzal.

chovati má,

spchá

srdci necítila bolu,

3. Ach

Róze

*).

ty róže, krásná róže!

emus ran

rozkvetla ?

rozkvetavši poinrzla?

pomrzavši usvdla?

usvdevsi opadla?

Veer

sdch, sdch,

sedech, dlúho

do kuropnie**) nic doždáti***)

nemožech,

diezhy f ), luky sežech ff). Usnuch. Sniewe mi s ve sn, vsie

jakoby

*)

Rozmr slabiný

:

"i

mn,

nebožce fff),

je nepravidelný s

jako v

Jelenu;

chodem trochaicko-daktylickým

Po btropeoie, do pní kohoutv.

***) Doždáti, dokati. t)

Diezhy, tísky,

ft) Sežoch, sežehla jsem,

fff) Nebožce

t.

c.

sj)álila

nebohé, ubohé.

jsem.

verš

sedmi-

je nejhustší.

—

152

na právej ruce

—

s prsta

svlekl sž zlatý prstének,

smekl

s

drahý kamének.

Kamének nenadjidech *), zmilitka

V

s

nedoždech.

písni této pronesena jest žalost,

touhou znepokojené

po milenci svém

svírající.

díví srdce

Dva, marn

toužíc

sdluje bolest svou rži, sym-

,

bolu to lásky, jejíž krásné lístky opadaly, anižby

kdo v

se

Pak bdí miláka svého marn oekávajíc. K spánek víka zavírá a zelné tušení, že jejich

vnadech byl kochal.

celou noc,

ránu

jí

kochanka svého na vždy mysl ovládá.

Zdá

ruce zlatý prstének

se jí, s

ztratila,

jakoby se

tesknou jí

drahým kaménkem

anižby jeho více našla. *) Nenadjidech, nenašla jsem.

její

na pravé svlekl,

4. Zezimlice *).

V

šírém poli dubec

stojí,

na dubci zezimlice zakukáse, zaplakáše, že nenie vezdy jaro.

Kakby

zrálo žitko v poli,

by vezdy jaro bylo

Kakby

?

v sad,

zrálo jablko

by vezdy

léto

Kakby mrzly

bylo? klasy v stoze,

by vezdy jese byla

Kakby

dv

tžko

?

bylo,

by vezdy sama byla!

*)

Rozmr

je strofický.

a tetí

ádka

tvrté

slabice,

Chod

Strofa

je osmislabiná

druhá

a

sama s

tvrtá

je trocbaicko-jambický.

je

tyádková

;

prvá

pravidelnou odstávkou po

ádka

je

sedmislabiná.

—

-

154

Píse tato *) provádí s líbeznou spanilostí, nemá dívka v lásce, v jae to života, neustále kochati než i o to dbáti aby sama nezže se

,

,

slovanského bájesloví pro

stala.

Zežhulice,

veliké

a neustálé naíkání nad bratrem v ptáka

petvoená Však

naíká

sestra,

by

co

dle

že není vždy jaro.

si,

Nezrálo by ani žitko

z toho pošlo?

na poli ani jablko v sad, anižby klasy v stoze mrzly.

vin *)

Tak by

ani

dva, kdyby

Hanuš vykládá (Dva Slovanv.

,

píse

Str. 38)

pvodní smysl

usta-

žhulice

(Živa)

Moranu.

—

bohyn pohanských

zlatovlasá

bájeslovn.

tuto

básn (nebesa) dubec (rajský této

st r

o

m)

nemže

stojí,

šírém

poli

na dubci

ze-

prorokujíc, že se brzy promniti musí

Je-li

býti

„Snad byl

Na

následující:

tomu

tak,

sama

(„j e

dn

o li

pvodn

by

nebyla

na konci básn obyejnou pannou, než jež

v lásce

se

kochala, cíle života svého dojíti nemohla.

k

Dvou

a"),

i

v

dva

bohyní,

promujíc

se

nutn (jako jaro v zimu) v Moranu, ba nebyla by niím jiným, le zezhulicí samou. Konec básn („kak by tžko bylo, by vezdy sama byla") byl by tutéž

Dv

díž roven jaro"), jsa

zaátku („zakukáše,

pvodn

zaplakáše, že nenie vezdy

jenom metamorphosis (pemna) jeho

básnicko-bájeslovná."

Zarmoucená

5.

Ach vy

lesi,

tmaví

*).

lesí,

lesí Mileíínatí!

emu

vy

se zelenáte

v zim, v lét rovno Ráda bych jáz neplakala,

?

neinútila srdce!

A eknte,

dobí

ludie,

ktoby neplakal

Kd

zd?

mój otík, otík milý?

Zaheben v rovec!

Kd

moje máti, dobrá máti?

Trávka na niej Ni mi bratra, ni mi

roste

!

sestry,

junošu mi vzechu!

•)

Rozmr

je

strofický.

O^Wrf&A,

Strofa je

dvouádková;

druhá Sestislabiná.

tvrte slabice pravidelnou odstávku.

Prvá

prvá je

ádka má

po

— V

písni

této

—

156

se elegické

ozývají

Ubohý

osialého srdce dívího.

povzdechy

sirotek

se

nad

tím pozastavuje, že se zasmušilé lesy Miletínské,

akoliv

její

v zimé

i

kolébkou jsou, beze všeho soucitu

i

v let zelenají a pi jejím smutku tvá Naíká si, žeby také

veselejší neustále ukazují.

ráda tak téžce a

ustavin

netrtichlila,

ale rány,

neuprositelným osudem tklivému jejímu srdci zajsou tak hluboké, že

sazené, tajiti, i

tím

matku,

nemá.

i

mén

veselá býti.

mládence

jí

vzali

>

;

nemže Neb

bolesti za-

ztratila

i

otce

ani sestry ani bratra

Skivánek*).

6.

Pleje

dva konop

u panského sada, pytá se

e

pro

jiej

skivánek,

žalostivá.

Kakbych mohla ráda

býf,

malitký skivance,

otvedechu zmilitka u

kameny hrádek!

Kdybych pérce imla, písalabych lístek; ty,

malitký skivance,

tyby

*)

Rozmr ádka

s

je strofický.

je

niem tam leal.

Strofa je

sedmislabiná,

druhá

irochaicko-daktylickým chodem.

tyádková; a

prvá a tetí

tvrtá Sestislabiná

s

—

158

-

Nenie pérce, nenie blánky,

bych písala

lístek;

pozdravuj drahého pniem, že

V

písni

zd hoem

nyju!

projevena jest bolest

této

nad ztrátou milovaného jinocha.

rmutku

dva konopí

pleje

dívina

U tžkém

zá-

u panského sadu. Ski-

symbol to isté radosti, ptá se jí, pro sama za jarních rozkoší truchlí. Opuštná dva naíká mu, že se nemže z jarních slastí rado-

vánek

vati, jí

,

neb srdce

její

truchlí pro

na kamenný hrádek

zprávu ani

dáti,

pérce

vánek k

že

ani

nmu

mu

byli

až posud

blánky na

miláka, jehožto Chtíc

odvedli.

vrná

lístek,

s

je,

mu

a nemajíc

nímžby ski-

na hrádek zaletl, prosí tohoto,

aby ho tam aspo

pním

pozdravil, že

-~^>v\rjvv^-

hoem

nyje.

Obsah. Stránka

Proslov I.

III.

Básn

II.

epické

Záboj a Slavoj

12

2.

estmír a Vlaslav

39

3.

Oldich a Boleslav

64

4.

Beneš

5.

Jaroslav

6.

Ludiše a Lubor

Básn 1.

Hemanv

lyricko-epické

Jelen

Zbyho Básn lyrické 2.

III.

3

1.

72 81

116

127 129 135 143

1.

Kytice

145

2.

Jahody

148

3.

Rže

151

4.

Žežhulice

153

5.

Zarmoucená

155

6.

Skivánek

157

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5022 K8

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Kvt, František Boleslav Aestheticky rozbor Rukopisu kralodvorského