Tiskem Th. Venty, společaost s r. o. v Praze-1

¡f^

Tiskem Th. Venty, sp olečaost s r. o. v Praze-1

O VÝZNAMU A PODSTATĚ SKAUTINGU. * Nemohu na těchto málo stránkách rozepisovati se 0 skautingu, kterýž sám o sobě obsahuje již celou lite­ raturu, zejména v cizině, a jest mi přestati na o d1 i š n o s t i skautingu dívčího a zkušenostech svých, jak jsem jich nasbírala za dvě léta činnosti své ve skau­ tingu dívčím. Jinak jest mi poukázati ke spisům professora Svojsíka, zakladatele skautingu našeho, který předvedl nám obraz skautingu hochů v několika spisech svých, v řadě článků časopiseckých a v mnoha a mnoha přednáš­ kách po vlastech českých. A le jak bohaté a názorné jsou zprávy o skautingu hochů, tak chudé a skoupé jsou zprávy o skautingu dívčím nejen u nás, ale i jinde. Z á v a ž n á p ř í č i n a z á l e ž í v t o m, z e d í v č í s k a u t i ng n a r á ž í h n e d o s a mu zá ­ kl a dnu s kauti ngu, volný p o b y t v pří­ r o d ě . T ato okolnost žádá si pak zcela jiného řešení u dívek nežli u hochů. V ý z n a m skautingu dosud pojímán jest u nás jen po této stránce — tedy jednostranně — a představa jeho splynula v širších vrstvách lidu s t á b o ř e n í m p o d š i r ý m n e b e m ve s t a n e c h .

5

T ato stránka skautingu jest ovšem charakteristickou a důležitou jeho složkou, ale n e j c e n n ě j š í v ý ­ z n a m j e h o z á l e ž í ve v ý c h o v n é m j e h o j á d ř e , které zušlechťujíc působili má na duši mlá­ deže, a to nejen hochů, nýbrž i dívek. Stručně shrnouc, j e s t s k a u t i n g s o u b o r e m všech občanských ctností a výchovné t ě ž i š t ě j e h o p ř e s u n u t o ke z d r a v é m u prostředí božské přírody. Skauting určen jest všem vrstvám společnosti lidské, kdekolivěk bydlícím, ale vzhledem k pobytu v přírodě nejžádoucnější jest obyvatelům velkých měst a továrenským střediskům. T ím v podstatě načrtnut jest význam skautingu, kte­ rý ukládá svým stoupencům v hlavních rysech asi toto: 1. 2. 3. 4. 5.

ú p l n o u p o c t i v o s t ve s l o v ě i v č i nu; ú č i n n o u 1 á s k u k b 1 i ž n í m u; bratrskou a sesterskou rovnost; u š 1 e c h t i I o s t v e v š e m j e d n á n í; klidnou rozvahu v k a ž d é p ř í p a dn o s t i; 6. r o z u m n o u s p r á v u ž i v o t a ; 7. j a s n o u a v e s e l o u m y s l -—• což jest nejvzácnější náplní života. Vzhledem ku přírodě buďte zdůrazněna aspoň tato • v*v/ • 1T nejcennejsi pravidla: 1. k a ž d o u c h v í l i m o ž n o z t r á v i t i v p ř í ­ rodě; 2. p o z n á v a t i v ě č n é j e j í k r á s y a p r a v d y ; 3. b u d i t i l á s k u k n í a k t v o r s t v u j e j í m u ; 4. p o z n á v a t i d o b r o d i n í t ě l e s n é p r á c e ; 5. p ř e m á h a t i p ř e k á ž k y a s v í z e l e ;

6

6. s o u s t a v n ě o t u ž o v a t i t ě 1 o; 7. z e ž i v o t a s e r a d o v a t i — což jest opět vrcholem zdravého a s málem spokojeného života. V tomto stručném souhrnu obsaženo jest všecko, co směřovati může ke zdravé výchově naší mládeže, ať hochů, ať dívek, a národu našemu přinésti může pro­ spěch nesmírný, pomůže-li nám vychovati zdravé a silné pokolení příští. V e své podstatě skauting není u nás ničím novým. Národ, který do dějin světových vepsal jména H u s , Žižka. Komenský, který má své C h o d ov á k y, který na kolbiště světové postavil svoje S o k o l s t v o, ten má dávno ryze českou p o d s t a t u s k a u ­ t i n g u ve své krvi. V ždyť zásady sokolské zahrnují v sobě zároveň v š e c k y v z á c n é o b č a n s k é ctnosti, jsou výkvětem lásky vlaste­ n e c k é a ve z d r a v é m t ě l e p ě s t u j í i z d r a ­ vého ducha. Skauting jde za týmiž cíli cestami praktického života a těžiště výchovné č i n n o s t i své p ř e s u n u j e do p ř í r o dy. Věru, není nikterak maličkostí, sestoupiti do všednoty života a denních a obecných jeho potřeb, položiti tam pevné koleje k cílům vyšším a ušlechtilejším, svésti na ně nevázané a neukázněné živly naší mládež«, spoutati je d o b r o v o l n o u p o s l u š n o s t í a odtud vésti ji ke vznešeným ideám všeho lidstva. U nás je to zásluhou professora Svojsíka. A č tedy v p o d s t a t ě skauting u nás není ni­ čím novým a cenné jeho vlastnosti dávno i u nás pěsto­ vány byly bezděčnými skauty i skautkami, přece nová jest f o r m a , která spjala tyto rozptýlené prvky v

7

určitý a pevný celek, a vyhranila jej k útvaru své cílevědomé výchovy v přírodě. N ázev »s k a u t« — s k a u t i n g — rychle se u nás ujal a zobecněl ve významu svém jakožto nový typ dobrovolného bydliště pod širým nebem ve stanech. A nglický jeho původ do jisté míry však odcizuje mu česky cítící našince kteří se vzpouzejí přijmouti toto do­ mněle cizí zřízení u nás a usilují o nový název a nový útvar této zdravé složky v pokrokové výchově naší mládeže. A le hledati nový útvar a nový název pro hnutí skautské u nás — útvar i název, který by vyrostl z na­ šich tradicí a z našeho života přítomného a zahrnoval v sobě význam i podstatu skautingu, jest věcí velice ne­ snadnou a jistě ne hned se podaří a musí býti pone­ cháno asi jen šťastné náhodě, která by na vrch vy­ nesla jméno kteréž by se zamlouvalo širokým vrstvám lidu i česky cítícím nadšencům. V ž d y ť ani anglický název s c o u t i n g — s t o p a ř e n í , s k a u t = z v ě d , ani německý P f a d f i n d e r — s t o p u (stezku) h l e d a j í c í nevystihují plně vý­ znam skautingu, ač významem svým — c e s t u k d o b r u h l e d a j í c í , hodně se mu přibližují. J e n d u c h s k a u t i n g u ať z obec ní u nás a z d r a ­ vé z ř í z e n í j e h o a ť p ř e j d e d o n á š í k r v e a j m é n o s a m o ať p o t o m t ř e b a zmizí, vý­ kon a j í c p o s l á n í své: soustřediti a k dobru vyhraniti všecky jeho ušlechtilé p r v k y i v n á s j i ž d á v n o r o z p t ý l e n ě ži •/ / ) i c i.

8

ROZDÍL MEZI SKAUTINGEM HOCHŮV A DÍVEK. * K dyž dva činí t o t é ž , není to t o t é ž. T ak se to má i se skautingem. Zříditi dívčí skauting úplně ve všem všude podle vzoru hochů, byl by čirý nerozum a zvrhlo by se zřízení toto v přelétavý sport. N a první ráz jest zřejmo, ž e d í v č í s k a u t i n g v y ž a d u j e zcela jiného zorného úhlu nežli skauting hochů. V ždyť jest ohromný rozdíl mezi hochem a dívkou téhož věku a tento naprosto od sebe odlišný materiál nelze zpracovati stejnou metodou. Hoch od 15— 17 let jest ještě převahou dítětem, hravým a dobrodružným, a dívka téhož věku bývá začasté již provdaná a matkou rodiny. Hoch od 15— 17 let má na mysli většinou ještě jen hrdinské půtky a bitky s druhy sobě rovnými i ne­ rovnými a var mladé jeho krve nejraději by se vybíjel v pěstních zápasech a siláckých výkonech hrdinské od­ vahy. A dívka téhož věku? — Způsobná a uhlazená jako holubička s vidinami tanečních hodin, krásných šatů, »růžových jako nebe«, fintilka a parádnice, která chce býti hezká a ještě hezčí, která se chce líbit, a třebas jen sama sobě. Dívčinka v 1 5 letech »už je velká«, což jí maminka i okolí její připomíná při každé příležitosti. Hoch v 15— 17 letech hříbě z pusty, nedotčené ještě jhem lásky, dívka téhož věku nejžádoucnější poupě v rozpuku, v jejíž dušičce rodí se neujasněné touhy a představy o zlatoskvoucích síních a čarovných

9

zahradách, plných rajských květů a nádherného ptactva, pějícího líbezné písně lásky jí, mladé děvušce, která by tam chtěla kralovati po boku vysněného ideálu svého — miláčka vždycky krásného a hodného, který by jí »na rukou nosil a modré s nebe jí snesl«. — Neusmívejte se — prosím — ale ohlédněte se kolem sebe i — za sebe do minulosti a přisvědčíte zajisté, že toto jest odkrytá dušička mladých díve­ nek našich a byla, jest a vždycky tak bude. A sudme dále. — Jak pak jednáme s hochem od 15 do 1 7 let? » T y k 1 u k u« sem a »t y k 1 u k u« tam — a byť i to oslazeno bylo nejčistší láskou rodných i přátel mladého jinocha. Sedmnáctiletý hoch jest pořád ještě »klukem« i přes »mladého pána« v zámožnějších rodinách a všímá si ho jedině tatínek, professor nebo mistr a nej­ častěji s nějakým výtopkem. A dívka téhož věku? — » S l e č i n k o « sem — s l e č i n k o tam — a n d í l k u — k r á l o v n o — r ů ž i č k o — h v ě z d i č k o — jak vyjde na ulici, kdejaké mužské cko hned se za ní ohlédne a ne­ chybí lichotek a poklon, třebas prázdných a jalo­ vých. A popusťte tak někdy uzdu těm mladým juná­ kům — ovšem jenom na zkoušku, a uvidíte, čím jim přetéká mladá duše. Vedle pěstních zápasů a vítězného zápolení mezi sebou, řeky by zastavili a hory by z kořen vyvrátili — žádná skála by nebyla dosti vy­ soká, aby se tam nevyšplhali a žádný dol tak hluboký, aby se tam nedostali — a byť i střemhlav s údy po­ lámanými. — J a k v ý b o r n ě v y s t i h l t u s k a u ting p s y c h o l o g i i i tělesnou bujnost h o c h ů , p o s t a v i v z á k l a d y s v é na p ř i r o ­ z e n ý c h s k l o n e c h m l a d ý c h j u n á k ů na­ šich! 10

Mimo tyto poznatky jeví se však náplň duše mladé dívky v něčem zcela jiném. Učiňte týž pokus s dívkami jako s hochy a pusťte je trochu z otěží. Nejdříve se shluknou v klubíčko, d a j í se do s mí c h u , ř e h o t u a š t ě b e t u — do s m í c h u b e z p ř í č i n y a p o d n ě t u a bu­ d o u s e s m á t a s m á t — n i č e m u — pak se rozlétnou jako holubi, aby v nejbližší chvíli zase v houfu daly se do z p ě v u a t a n c e — b e z h u d ­ by a s a m y j en n ě k d e na t r á v n í k u n e b o p r o s t ř e d l e s a , jako to kvítí, roztančené větrem na louce jako ta ptáčata, zpívající písně své v zá­ vratných trylcích, co jim hrdélka stačí. T a k o v á j e s t d u š e d í v č í a s mí ch, z p ě v a t a ne c j s o u p r o j e v y (kypící m l a d é a jaré síly jako u hochů junácké zápole­ ní. T e d y n a t ě c h t o v l a s t n o s t e c h , p ř í ­ z n a č n ý c h d í v č í m u věku, měl b y b ý t i vybudován dívčí skauting. Nesnadný úkol a z t í ž e n ý j e š t ě — s a m o u ž e n s k o s t í d í v e k . Co baví a zaměstnává mla­ dého junáka, nebaví a neláká mladou dívčinu. A na d u š e v n í m s k l o n u i o c h o t n é v ů l i založena jest vlastně l á s k a , k e s k a u í i n g u u hochů v té podobě, jak jej známe. Dívčí skauting třeba jest p r o ž i t i , aby ukázal, co z t h e o r i e v p r a ­ xi s e o s v ě d č u j e a c o n i k o l i v . Již v základní naší představě liší se skauting dívčí od hochů: d í v k y n e b y d l í v e s t a n e c h , a l e v budovách. Nebydlí, a jak věci u nás jsou, ve stanech někde uprostřed lesů bydliti nemohou, leč jen pod ochranou mužských členů vlastní rodiny. 11

Důvody jsou tu samozřejmé a uváděti jich netřeba. Dívky nemohou v noci, ba ani ve dne s a m y hlídati — nemohou s a m y zůstati doma, nemohou s am y choditi po kraji nebo lesem — což všecko může dělati hoch a třebas i desetiletý. P o v i n n á o p a t r n o s t káže nevydávati dívku ve hru náhody, kde běží o nejdražší majetek její — d í vč í č e s t , z d r a v í , b a i ž i v o t . Namítne-li však někdo, že tato opatrnost jest upřílišená a že dívky a ženy po venku samy chodí krajinou, samy pracují v polích a samy zůstávají doma v myslivnách a pod. — bu diž: k d e v e l í t v r d á , n e z b y t n á p o v i n n o s t , dá člověk ž i v o t za »ž iv o t«; ale skauting jest přece jenom do jisté míry z á b a v o u a v této případnosti není radno dávati ve hru náhody nej­ dražší majetek člověka. D í v k a na s k a u t i n g u n e s m í se v ů b e c v z d á l i t i od své d r u ž i n y ani od p ř í b y t ­ ku v o s a d ě , l e č j e n s d o v o l e n í m a ve s p o ­ l ečnost i as p o ň tří dívek. Dívky neputují tedy se stany s místa na místo, ale při ohni v přírodě tábořiti mohou a snadno to dovedou. N a místě kotlíku stačí kuthan se širokým dnem — dobře se nese v plátěné kabele nebo ve vaku na zádech. Dívky netruhlařily dosud, nestavěly kamen, nepletly rohoží a pod. -— ač i to dovedou a jako budoucím ho­ spodyňkám tato dovednost může býti jenom na pro­ spěch. Rovněž t ě l e s n á c v i č e n í jsou u skautek jiná než u skautů. I h r y j s o u r o z d í l n é od her skautů a výborně se nám tu hodily do programu naše s l o v a n s k é t a n c e (vydání M . Záhořové-Něm cové). Dívkám na 12

skautu není dopřáno užívati dobrodiní v z d u š n ý c h l á z n í v té míře, jako hochům. Z a přiměřeného počasí chodí hoši v táboře jenom v plavkách a celé tělo dýchá tudíž svými póry čistý a osvěžující vzduch lesní. Dívky tak běhati nemohou, leč jenom někde v kry­ tém ústraní. A kromě toho dívčí plavecký oděv kryje tělo skoro tak, jako lehký oděv letní. No — pane světe — to by bylo vzbouření po kraji, kdyby tak dívky běhaly v osadě jenom v plav­ kách! — Nám vytýkáno bylo i to, že jsme se jen — m y l y v r y b n í c e , ovšem že oblečeny. V této případnosti musíme ještě — chvilku počkat, než nová doba při­ nese — více světla a porozumění skautingu. A tak mnohé ještě jest, co dívky od skautů nepřejaly a převzíti nemohou. A tu namítne snad tak mnohý: »C o tedy zbývá ze skautingu pro dívky, když to ne a to také ne? Co tedy s nimi, s cukrovými panenkami?« Odpovídám s dobrým svědomím a po zkušenostech celého života: m n o h o , m n o h o j e š t ě d o b r é h o a c e n n é h o zbývá dívkám ze skautingu, co jirh přinésti může veliký prospěch do života. B o ž s k á p ř í r o d a otvírá dívkám svou náruč stejně jako hochům a odvěké její půvaby a pravdy pro­ mlouvají k duši dívčí snad ještě družněji než k duši hochů. I h o s p o d y ň s k é p o v i n n o s t i skauting ujas­ ní a prohloubí, kterážto okolnost jest za našich dob z míry důležitá. Rovněž k s o c i á l n í p r á c i skauting dívku při13

praví a otevře jí oči pro bídu lidskou a utrpení a nad­ chne srdce její k účinné pomoci. A kromě toho všeho — j a r é v e s e l í a d r u ž n á z á b a v a o s v ě ž í t ě l o i d u c h a d í v k y v ozdravu jícím prostředí božské přírody a vrátí dívku silnější a zdatnější živo­ tu, k t e r ý , b ů h v í , c o s t r á z n í , b o j ů a ú t r a p jí c hys t á.

Pokládám za potřebno vylíčiti ještě život náš v obou osadách — chotouňské i skedeňské — a z na­ bytých zkušeností sestrojiti obraz dívčího skautingu našeho, jak, bez jakékoliv pomoci, jen při slabých si­ lách svých a za okolností velmi těžkých, učiniti jsem mohla a dovedla při vůli nejlepší. Jakékoliv nedostatky buďtež přičteny p o č á t k ů m a n o v o t ě skautingu vůbec a dívčího zvláště. S n a d ­ n ě j š í o v š e m j e s t c h y b y v y t ý k a t i na ho­ t o v é v ě c i , n e ž l i z n i č e h o j i u t v o ř i t i, a to ještě s nemírou překážek a obtíží. Jsem přesvědčena, že dívčí skauting i u nás zapustil již zdravé kořeny a přinese užitek hojný zejména městským našim bledulkám, jimž tolik, tolik jest potřebí zdravého vzduchu venkova.

V CHOTOUNI * Chotouňský dvorec leží sám a osamělý prostřed roz­ lehlých lesů jílovských, náleží i s lesy v majetek arci­ biskupství pražského, jest pronajat a obydlen byl včetně i s hájovnou, v něm umístěnou, asi sedmi dospělými lidmi. 14

Kolem dvorce jest neširoký pruh polí a luk a les kol do kola, asi na sto kroků vzdálen od stavení. Dvorec leží na výšině a uprostřed dvora má rybník s dosti čistou, pramenitou vodou. Hospodář chová hojně hovězího dobytka — bylo tedy ve dvorci postaráno o nejdůležitější potřebu: ml é ko . Dvě prázdné světnice měla jsem najaty od hospo­ dáře pro svou rodinu a ty jsem obětovala p r v n í m u p o k u s u o dívčí skauting u nás a založila tak první skutečně l e s n í osadu o dvanácti dívkách ve dvorci chotouňském, kde jsme pobyly čtyři neděle za počasí skorém stále deštivého. Z a celou tu dobu ani j e d i n ­ k ý d e n n e z ů s t a l y j s m e d o m a , stále jsme byly venku v lesích, denně jsme promokly a — ž á d n á z n á s v ů b e c n e z a s t o n a l a , ba ani rýmy žádná nedostala. Zařízení prostějšího jsme ani míti nemohly: čtyři holé stěny -— a dost. Rozdíl od hochů tedy pouze ten, že oni měli stěny plátěné a my zděné. Po zdech ani hřebíčku — kamna zborcená, okna vytlučena, dveře bez kliky i zámku; závěrkou nám byl — že­ lezný věšáček na šaty. Obě světnice byly však n o v ě v y b í l e n y a pod­ lahy dobře v á p n e m v y m y t y . Dvorec byl ten­ krát zrovna opravován. Své potřebnosti si každá dívka přinesla sam a: deku, polštář, dvě prostěradla, dva ručníky, dvojí prádlo, staré šaty do lesa, hrnek, lžíci, vidličku, nůž a zase dost. Osobní potřeby jako hře­ ben, kartáček na zuby a t. p. rozumějí se samy sebou. Pod kůlnou byla nová prkna — ty jsme si vypůjčily na praktické lůžko. Podložily jsme prkna trámci asi 10 cm vysokými; prkna sahala přes celou šíři světnice 15

a tak se naše společné lůžko zvýšilo poněkud od pod­ lahy, což bylo v přízemí velmi výhodné. N a prkna jsme rozložily slámu — bylo jí po málu ve dvorci po velikém suchu předcházejícího roku. Slámy bylo zvýši sotva 10 cm. Přes slámu jsme na­ táhly staré vlněné a vyprané záclony, aby se příliš ne­ rozbíhala; ze předu pak bylo postaveno jedno prkno na šíř a zabraňovalo tak rozhazování slámy po svět­ nici. N a slámu jsme daly prostěradla, polštáře a vlastní deky dívek na přikrytí. Mimo to dostala každá dívka ještě druhou deku, kteréžto opatření jest ne­ zbytné pro noční chladné počasí, zvláště když dívky přijdou domů umoklé a prostydlé. A ni umyvadla jsme neměly a myly jsme se v ryb­ níce i potom ještě, když jsme si umyvadlo pořídily. Rovněž tak neměly jsme stolu, židle — ničeho, ani kuchyňského nádobí. Nějakou poličku na šaty jsme si později také opatřily, něco nám půjčili hospodářovi, něco jsme si koupily v Jílovém, hlavně hliněné misky a hrnky i hrnce. I stůl jsme si později opatřily, i postel pro druhou, stále zde přítomnou dámu, matinku jedné ze skautek. A le — postel byla bez prkének, slámy ve dvorci ne­ bylo — tedy jsme daly do postele -— jesličky z ovčína a na ně -— klest z lesa a na vrch jen trochu málo slámy. A dáma ona, zvyklá největšímu pohodlí, spala tak, nic nereptajíc, celé čtyři neděle. N a společném lůžku v zadní velké světnici spaly všecky ostatní dívky. O potřebnou ventilaci v této ložnici bylo dostatečně postaráno rozbitými tabulkami oken, jež jsme v citel­ né chladno ucpaly nějakým šatem. V těchto dvou světnicích jsme sice topily za deště i chladna (kamna jsme hlinou spravily sam y ), ale nevařily jsme zde, nýbrž 16

SKA UTKY NA LESNÍ I.ÁVCE.

u hospodářů v kuchyni a z valné části v jejich nádobách. Byli to známí moji z dřívějších let a proto jsem také spoléhala na přátelskou jejich výpomoc v potřebno­ stech, jichž se nám nedostávalo. Vařily jsme snídaně a obědy, večeře málokdy. I na obědy jsme často chodí­ valy do vzdálené Libře cestou samými lesy do zná­ mého hostince, kde jsme dostaly dobře upravená a ne­ drahá jídla (obědy po 70 h ). Kávu jsme vařily jen žitnou, mléka jsme měly dost ve dvorci; za čtyři neděle vypily a snědly jsme ho — pět hektolitrů. Chléb nám hospodyně upekla, při čemž jsme pomáhaly. Ostatní potřeby všecky bylo nám donášeti buď z Libře nebo z Jílového, což při špatných cestách a po­ časí většinou deštivém bylo spojeno se značnými po­ tížemi. K áva a obědy byly za společný peníz, mléko a ve­ čeře, jak a kolik která chtěla, tolik si také zaplatila, nebo koupila si, čeho se jí chtělo. Denní průměrný výdaj se vším všudy byl asi 1.50 K . T oto zařízení mělo své výhody i nevýhody. Z bytu jsme platily nájemné, a neplatily jsme pa­ livo, jehož bylo v okolních lesích nadbytek a se svole­ ním správy lesní mohly jsme si ho nanositi, kolik bylo třeba. Domácí práci s a m y s i d í v k y m e z i s e b o u r o z d ě l i l y , samy chodily nakupovat a samy si vedly účty. P r á c e d í v e k byla d o m á c í a p o l n í , při níž jsme hospodáři účinně pomáhaly. T aké chovaly < opatrovaly dívky ročního synka hospodářova, pásly jsme dobytek a p. Z kulturní práce dlužno jmenovati v y c h á z k y d o o k o l n í c h o s a d , ke s t a r ý m 19

z l a t ý m d o l ů m j í l o v s k ý m , ke s t a r é , z a ­ n i k l é o s a d ě na H m o ž d í ř k á c h , na s t a r é ryžoviitě, do m u s e a j í l o v s k é h o , do l á z n í s v a t o v á c l a v s k ý c h a k jiným památkám jílovským. Mimo to uspořádaly jsme v našich lesích v y c h á z k u h o u b a ř s k o u a v ý s t a v k u hub v chotouňském dvorci u nás, kterou vedl výborný mykolog říd. učitel p. J. Mašek, na níž dívky poznaly asi třicaterý jedlé houby, dříve znavše jen asi paterý. Sluší podotknouti, že sbírání hub v Chotouni bylo z nejmilejších zábav dívek. Rovněž jsme pozorovaly zvláštnosti krajinných úťvarův a všímaly si též rostlinstva i živočichů (hojnost sojek v lesích a pijavek v rybníce). Také běžné v té době práce polní byly dívkám vysvětlovány i hospo­ dářství lesní - ošetřování zvěře, kácení a vysazování lesa (na příkrých stráních do jamek a zasetého ovsa) a t. p. I o b ž í n k y jsme v chotouňském dvorci uspořádaly a tančily při tom dívky národní naše tance, což se ve­ lice líbilo. Z e zábav dlužno jmenovati za počasí jen poněkud příznivého k o u p e l e v r y b n í c e, vzdáleném jen asi deset kroků od našich dveří. I zvláštní plavidla si dívky na rybníce pořídily: utrženou vráteň, necky káď a prkno — a bylo veselí na rybníce až až; přeškoda jen, že tak na krátce. Jinak pěstovaly dívky se zvláštní cblibou zpěv, některé hry a lidové tance a za deštivých večerů příjemné sedjanky při našem »tábo­ rovém« ohni v kamnech. Z p ě v a smích a zdravé veselí hlaho­ l i l o o s a m ě l ý m d v o r c e m i v l e s í c h po c e l ý d e n i za sloty počasí — smích a jaré veselí, překypující a jásavé, tryskající z jasné duše a zdravého 20

jádra života — smích a veselí, nemající vlastní jmé pří­ činy než právě tu zdravou radost ze života. A t ent o zpěv, s m í c h a j a r é v e s e l í j s o u p ří z na č ný dívčím d r u ž i n á m mladých, sobě rovných a bezstarostných dívek a vzácným příznakem dívčího skau­ t i n g u, jak dokazuje Skedeň a naše dosavadní Výlety do přírody. Budiž tuto vzpomenuto i zlých příhod, které dívčí osadu chotouňskou postihly. Jedním z důležitých příkazů dívčího skautingu jest, že b e z d o v o l e n í n e s m í s e ž á d n a a n i na k r o k v z d á l i t i z o s a d y , a odejdou-li s dovole­ ním, musí se v č a s vrátiti. T ři dívky se svolením šly dopoledne do blízkého lesa na houby a bylo jim k obědu se vrátiti. V e dvě hodiny však nebyly ještě dom a; ke třetí hodině za­ táhla se obloha olověnými mraky, v nichž hučely sutky — spustila se strašná bouře s krupobitím a — d í v k y doma nebyly! Líčiti hrůzu a úzkost tehdy z a ­ žitou je nemožno. Nevěřila jsem, že je živé ještě na­ lezneme a z dalších důsledků toho smrtelný pot na čele mi vyrážel. Hledati je bylo marno. Okolí znaly, domů by uhodly kudy, kdyby byly poblíž. Po bouři jsme se rozešli hledat jich, a — nenalezli nikoho. K večeru však se vrátily, živé a zdravé. Zašly na procházce dál do lesů, než měly dovoleno jiti — zbloudily, a když se hnala bouře, ukryly se ve vzdále­ nější vesnici, odkud se vrátily po bouři domů. Další důsledek tohoto přestupku p o v i n n é p o s l u š n o s t i (vzdálily se za povolený obvod) byl o k a m ž i t ý ' j e j i c h o d j e z d z o s a d y , což s důrazem připověděla jsem všem hned při zápise. K ažd á z nich pode21

psala list, ve kterém příčina odjezdu předčasného byla potvrzena dvěma jinými dívkami, ale — odpustila jsem jim, neboť i ony — byly dostatečně potrestány zaži­ tým strachem za svou neposlušnost, v jiných okolnostech snad nezávažnou. Příhoda tato dobře však působila na všecky ostatní a nemohla jsem si odtud stýskati do neposlušnosti žádné ani dost málo. Nebudiž tuto však míněno, že dívky byly vázaný přílišnou přísností; naopak: povolila jsem jim v čem jen možno bylo a vyhověla jsem každému jejich přání, pokud ovšem neplynula z toho vlastní škoda a nebez­ pečí jim samým. Jiná příhoda. — Chovaly a opatrovaly jsme ročního hospodářova syna, který náramně rád se šplouchal v rybníce. Jednou se také tak máchá nožkama po rybníce — mrskne sebou — a střemhlav sletí i s mm slabá dívka do rybníka, kteráž ho držela, a udržeti již nemohla M ěla však přece tolik přítomnosti ducha, že dítě z rukou nepustila, dívky rychle vytáhly oba z vody a jedna z nich (sestřička lékařova) dítě nahnula tělíčkem, aby voda z dychadel vytéci mohla — klouček se roze­ řval — a bylo vyhráno. Leknutí nás všech a zejména matky dítěte líčiti netřeba. A ještě něco. — Jednou večer přišel do dvorce lesní adjunkt z lesovny, jíž jsme byli dvorcem podřízeni, se vzkazem — že z p a n k r á c k é t r e s t n i c e u p r c h l t r e s t a n e c a posledně byl spatřen v lese — hodinu cesty od nás. Adjunkt přišel s radou, abychom ve dvorci byli opatmi a hlídali v noci. 22

Pěkné nadělení! Hrůzou vstávaly mi vlasy na hlavě — ale dívky strachu neměly. B a uspořádaly trestanci l e s n í k o n c e r t — zpívaly a zpívaly — , »aby si trestanec myslil, že je nás ve dvorci mnoho«. Také vhodný úskok — snad jinak úspěšný — ale nebezpečný dívčí ženskosti od t r e s t a n c e dlouho zavřeného. Učinili jsme ve dvorci potřebná opatření bezpeč­ nostní a z nás starších nikdo v noci oka nezamhouřil. Hospodářovi hlídali se střelnou zbraní, psi byli pu­ štěni, ale trestanec — bohudíky — nepřišel, minul náš dvorec a druhého dne byl jinde chycen. A — n a š e d í v k y v l e s e h o p o t k a l y . N e­ ublížil jim — snad že jich bylo několik. — Ostatně — my zachovaly jsme se k němu pa ruský: nachystaly jsme za rozbité okno chleba a salámu; kdyby chudák — asi hladový — byl o tom v ě d ě l , jistě by si byl pro to přišel a nás nechal na pokoji — tak i tak. Úrazu, onemocnění a jiných nehod jsme neměly — ač jsme v deštivě slotě bezpočtukráte promokly a od nohou jsme vlastně byly mokré ustavičně. Dbala jsem přísně toho, aby dívky, kdykoli pro­ mokly, po každé se převlékly hned do suchého oděvu a přezuly se — topily jsme za deště a chladna ve světnici, aby se dívky zahřály, a uchystala jsem jim po prostydnutí vždycky horký čaj nebo jiný odvar. A konečně — čím větší byla slota počasí, tím více jsem se starala, aby byly — ř á d n ě n a s y c e n y — což jest nesporně ochranou nejlepší. V yžádala si mnoha obětí ode mne naše první dívčí a skutečně l e s n í osada chotouňská a mnohých svízelů jsem zažila. Leč v duši hřálo mě dobré svědomí, že touto zkušební osadou položen jest dobrý základ ke 23

zdravému dívčímu skautingu u nás. Nedostatky jeho pak nebyly toho rázu, aby nemohly býti odstraněny a překonány při dobré vůli a součinnosti těch, jimž sku­ tečně záleží na zdravé výchově i naší dívčí mládeže. Odcházela jsem z Chotouně bohatší o z k u š e ­ n o s t i , jež žádnou thecrií nemchcu býti získány a vyváženy, odcházela jsem s pevným úmyslem pracovati dále v rozvoji této myš'enky a proklestili jí cestu do nejširších vrstev lidu našeho.

VE SKEDNI. * K aždý podnik vyžaduje do začátku jistých finanč­ ních obětí — tedy i skauting a snad ještě větších u dívek než u hochů. V mé možnosti však nebylo přinášeti obětí finančních a Ú s t ř e d n í s p o l e k č e ­ s k ý c h ž e n , na jehož jmsno jsem dívčí skauting v Ch,’’ touni zřídila, jakožto jednatelka a vedoucí dívčího od­ boru, byl přetížen jinými kulturními potřebami a ne­ bylo naděje, že bychom mohly ve spolku obětovat ně­ jakou větší částku peněz na potřebné zařízení dívčí osady. Z té příčiny spoléhala jsem na svépomoc a na jaře roku 1913 navrhla, vypracovala a provedla jsem novou dívčí slavnost, staročeské M áje, od nichž jsme si slibovaly výtěžek aspoň takový, aby, což nejpotřeb­ nějšího pro jednu osadu dívčí, mohlo býti pořízeno, a nějaká chudá dívka b e z p l a t u aby mohla b ý t i v o s a d ě o p a t ř e n a . Bohužel — M áje chystané na ostrově Velkých Benátkách třikrát nám zmokly a místo jakéhokoli výtěžku měl spolek ještě dosti značnou škodu. 24

»M áje« protáhly se až do konce června, kdy jistý byl už jejich neúspěch. A dívky byly již přihlášeny i některé přípravy vykonány. V ýprava osady však byla neúspěchem M áji zmařena. Ale tím by byly také zmařeny všecky moje oběti choíouňské a vniveč uvedena všecka moje průpravná práce. A na ráz jsem byla rozhodnuta — úplně po skautské zásadě : p o j e d u s d í v k a m i p ř e c e v e n , a to na v l a s t n í v r u b . Nedostatky — b u d o u-1 i j a k é — a ť p a d n o u na h l a v u mo u — na h l a v u j e d i n é . A vydala jsem se do Skedně za okolností mnohem horších, nežli rok před tím do Chotouně. T am byl mně známý kraj, kde jsem po několik let bývala s rodinou na letním bytě — známí lidé — známé okolnosti i prostředí, poměrná blízkost Prahy (4 hod. cesty), menší počet dívek — tu dálka mno­ hem větší (1 1 hod. cesty), jízda vlakem i doprava obtížnější — k r a j i l i d é ú p l n ě n e z n á m í — okolnosti i prostředí neznámé — tak jsem se vy­ dala do Skedně b e z h a l é ř e j a k é k o l i v c i z í p o d p o r y — s p o l é h a j í c j en na s e b e a své z ku š e nos t i . Skautštěji věru asi sotva vydala se do světa některá družina skautů — ať ředím skautek. Paní Nováková, vlastnice Skedně, kteráž nám ji ochotně a zdarma propůjčila, ta byla na cestách, a tak jsme přijely do Skedně úplně do neznáma. Šestnáct dívek ve stáří od 10 — 2 0 let, skorém ves­ měs studentek z dobrých rodin, zvyklých poměrnému pohodlí doma a vůbec nezvyklých práci tělesné — těchto 16 dívek měla jsem samojediná na starosti v neznámém prostředí a v těžkých okolnostech a svět se 25

z toho se mnou točil. A le božská příroda i tu vykonala své a přispěla mi na pomoc svým kouzlem a nevystihlými půvaby. — Skedeň jest lesní poloha na panství tvoršovickém u Bystřice za Benešovem na dráze cis. Frant. Jos.; panství tvoršovické jest majetkem firmy »J. Novák« ve Vodičkově ulici. Pro dívčí skauting jest jako stvořena. Jest to bývalá lesovna, vilka jednopatrová o čtyřech místnostech, dvou dole a dvou nahoře. J e s t ú p l n ě o s a m ě l á u p r o s t ř e d lesa, byť i nevelikého, a po dvě léta již byla neobydlena. Krajina sama oplývá rozsáhlými, ale uzavřenými lesy, zvláště konopišfskými a ohromnými rybníky, z nichž nejbližší byl nám semovický, kde užily dívky příjemných koupelí do vůle. Blízkost Konopiště, sídla arci vévodského, byla nám vítána pro bezpečnost okolí: na dvě hodiny cesty ne­ spatříš tuláka, cikánův a jim podobných; o to se po­ starají četné a bdělé hlídky četnické. M y ve Skedni, že jsme byly právě na rozhraní, měly jsme hlídky četnické i z Bystřice i z Benešova. Bystři­ ce, Benešov, Konopiště jsou tak na hodinu cesty od Skedně vzdáleny; v Bystřici a v Benešově jsou nádra­ ží. Ostatní obce a panské dvory byly poblíž. T o bylo kulturní prostředí naší osady skedeňské, naprosto odlišné od Chotouně. V ila ve Skedni byla z c e l a p r á z d n á . Dívky přinesly si tytéž potřebnosti jako do Chotouně, ale bez nádobí, jež jsme koupily v š e m s t e j n é , což jest výhodnější. Slámu, uhlí a dříví jsme koupily, rovněž tak ku­ chyňské nádobí, zvlášť veliké hrnce pro 16— 2 0 osob. 26

Místo talířů koupily jsme »stanislavy«, jak dívky překřtily hliněné misky, neboť miska na skaut jest vý­ hodnější talíře. A č jsem vybrakovala vlastní domác­ nost jak možno, přece se nám ještě mnoho a mnoho věcí nedostávalo, jichž jsme v Chotouni užívaly spo­ lečně s hospodářem. T ak na příklad nám chyběla pila, sekyra, motyka, hrábě, lopata, rýč, trakař na dovoz mléka, necky, valcha a j. Něco jsme si vypůjčily u nových známých, něco jsme koupily a z a ř í d i l y j s m e si d r u h o u d í v č í o s a d u s k a u t e k v o s a m ě l é S k e d n i u p r o s t ř e d l e s a , jak jen možno bylo, příjemně. Dole byla kuchyně, v níž jsme neměly ani stolu, válu atp., a vedle jídelna, kam nám zapůjčila pí. N o­ váková zahradní nábytek ze svého parku. Ložnice v prvém patře ve dvou pokojích zařídila jsem jako v Chotouni, ale bez podkladu prken, jen ze slámy. N a čisté půdě upravily jsme šatny: dvě prapo­ rové tyče pověsily jsme na provazy jako visutá bidla a do trámů zatloukly jsme trochu hřebíků, a praktické šatny byly hotovy. V odu z pumpy třeba bylo úplně vyčerpati, byla zelená, zkažená. Pod kůlnou jsme si zřídily tělocvičnu, basin v za­ hrádce jsme vyčistily a cementem spravily; ale voda tam napumpovaná do rána přece jen vždycky zmizela a v basinu zůstaly jen — žáby, které tam přes noc naskákaly a které ráno nejmladší naše skautka zase vyházela do trávy. Bytové podmínky byly ve Skedni velmi výhodné, za to hospodářské proti Chotouni pohoršeny, ač Chotouň jest v širokých lesích zapadlá a odevšad s cesty. Mléko, chléb a jiné potřeby jsme měly ve dvorci 27

cholouňském doma a v ostatních věcech jsme si s ho­ spodyní vypomohly, když nám něco chybělo. V e Skedni však neměly jsme ničehož nic a nikoho, kdo by nám s něčím vypomohl. K dyž jsme na př. zapomněly na s i r k y , nemohly jsme ráno zatopiti. Potom ovšem nosila jsem sirky stále v kapse, jakožto veledůležitou potřebnost. A le rychle jsme se vžily do nových okolností a při­ způsobily je svým potřebám. Božská příroda pak odškodila nás bohatě za vše­ liké nedostatky. V podstatě byl život náš ve Skedni týž jako v Chotouni, ovšem s některými změnami a doplňky, jak po zkušenostech chotouňských uznala jsem za dobré je za­ věsti. Život náš rozdělen byl na p r á c i a z á b a v u . Práce byla jen dopolední; odpoledne pak vyhraze­ no zábavě a osvěžení. Pláce záležela hlavně v úklidu, ve vaření, prádle, nákupu, dovozu mléka a přípravě dříví (řezání a ští ­ pání polen) a menší měrou v práci venkovské. Práci ovšem stanovila jsem sama, ale rozdělení její ponechala jsem jako v Chotouni dívkám samým, neboť ony po této stránce dovedou býti krajně »spravedlivé«. N a rozdíl od Chotouně vařily jsme všecko doma samy a po celou dobu svého pobytu ve Skedni ani jednou jsme jinde neobědvaly. I když jsme šly na výlet celodenní, upekly jsme si maso a nějaké pečivo den před tím a v hostincích jsme pily jen kávu neboť skautky jsou úplně abstinentní. Strava byla pro všecky stejná a převahou mléčná. Ráno káva (z poloviny žitná) se smetanou, v poledne střídána strava moučná (obyčejně pečivo kynuté, což 28

všecky dívky rády jedí) s masitou. Večer něco od uzenáře, máslo, vejce a tvaroh — všecko asi po 2 0 hal. Dopoledne, odpoledne a večer pily dívky mléko, každá po půl litru. Chleba si vzaly, co chtěly. Dívky v a ř i l y s a m y , ovšem za stálého mého dozoru. Každý, kdo zakusil svízele stravování po ven­ ku a k tomu ještě pro větší množství lidí, uzná zajisté potíže, spojené nejen s vařením, ale i s nákupem a obstaráváním potravin. M y ve Skedni i v Chotouni často ani ve dvou vesnicích nesehnaly jsme potřebný počet vajec k večeři a s masem teprve jest bída. Další důležitou prací na dívčím skautingu jest p r ád 1 o ; a naše skautky — p r a l y p o ř á d —- zvláště své bílé halenky. A ne tak prádlo samo, jako ž eh 1 en í působilo dívkám potíže, ale — velmi užitečné byly dívkám zkušenosti takto získané. Po této stránce jest práce dívek proti hochům dosti značná, neboť p r á d l o junáků jest velice od­ lišné od p r á d l a dívek. I ú k l i d u po domě jest na dívčím skautingu mno­ hem více než u hochů, na př. mytí podlah a p., neboť v táboře junáků takového úklidu vůbec není. A že by dívky stačily hochům i v tak mnohé práci jiné, tomu svědčí, že nosily i vozily břemena dosti těžká, štípaly a řezaly dříví a v libeřských lesích samy dobyly i velkých pařezů na pasece. Práce tělesná, v čistém vzduchu lesním, která jest pravým dobrodiním mladému tělu, skoro po celý rok odsouzenému do školních lavic nebo do dusných kan­ celáří a dílen, vystřídána v Chotouni i ve Skedni roz­ ličnými zábavami, vycházkami a výlety a jinými kul­ turními i přírodními poznatky. 29

Ráno před snídaní dívky cvičily v naší lesní tělo­ cvičně v ústraní pod kůlnou bosy a jen v černých svých kalhotkách a bez halenek i za počasí dosti chladného. Potom lítaly po lesní pěšině »M arathon« do zvůle. 0 cvičeních jinde promluvím. Naše skautky později byly tak otužilé, že běhaly na opuštěné lesní stezce »M arathon« v plaveckých ša­ tech i za deště dosti studeného. A n i c j i m n e b y 1 o — také jako v Chotouni, ani rýmy žádná z nich nedostala. Ráno se dívky nekoupaly — ve Skedni nebyla toho možnost jako v Chotouni, kde jsme měly rybník zrovna přede dveřmi. P o snídani nastal úklid po domě, nákup, vaření, prádlo atp., jak život po domácku a v lese práci při­ náší již sám sebou. Odpoledne, jak jen bylo možno, chodily se dívky koupat na semovický rybník. Po deštích, když nebylo možno usednouti v lese, chodily jsme na vycházky po okolí a poznávaly je po stránce kulturní i z přírodních zvláštností. Nejzajímavějším kulturním zjevem byl zde v ý k u p samot i celých osad (Chvojna, Žá­ b o v ř e s k ) , s c e l e n í p o z e m k ů , z nichž veliká část byla zalesněna, dále zbourání a přestavba týchž vesnic na dvory hospodářské; v e T v o r š o v i c í c h pak byla ves rovněž vykoupena, stavení zbořena, ale v podstatě své jakožto obec samostatná jinde vysta­ věna. Dívky prohlédly si hrady K o ž 1 í (zříceninu), K on o p i š t ě sídlo arcivévodské, a L i š n o, odkud byl Mistr Jan Hus vezen do Kostnice, mimo to zámky T l o s k o v a T v o r š o v i c e (maj. pí. N ovákové), 30

k u«, který sám jediný z lidových tanců zde se udržel a hojně jest tančen. Z áb av užily dívky dost a dost. Kromě výletů a koupelí v rybníce byly to n á r o d n í n a š e t a n c e , které dívky tančily kdekolivěk — před domem, v lese a p. a jimž se postupem všecky dívky naučily. K e vzácně krásným chvilkám ve Skedni náležely tiché letní podvečery, kdy všechny si sesedly pod lípy uprostřed lesní tišiny a zpívaly naše překrásné písně národní, takže okolní obyvatelé vážili ke Skedni cestu i dosti dalekou a za tmy se již vraceli domů, aby — druhý den zase přišli na poslech pokraj lesa za stromy. T yto úchvatné dívčí koncerty uprostřed lesa za svitu hvězd nahrazovaly nám večírky skautů u táborových ohňů a věru nevymizejí účastníkům z paměti po celý život. A tak skýtal lesní pobyt náš ve Skedni řadu zábav upřímných a nestrojených, překypujících jásavým ve­ selým, zdravým smíchem a zpěvem — smíchem a zpě­ vem od prvního úsvitu dne až do pozdní noci a dívky smály se a smály často — n i č e m u a ještě dlouho do noci na tvrdém svém !’ žk'j, než usi u!y. Ani o jiné zábavy nouze nebylo. Sebrat nahodilou muziku a vy­ dat se večer celá družina s trakařem do dvora pro mléko — zpívat celou cestu — ve dvoře dát se do národních tanců, až dvorští obyvatelé s úžasem se sbí­ hali k nezvyklé podívané, nebo jiti za deštivé sloty pro večeři k tvoršovickému kupci, uzenáři, řezníku a hostinskému v jedné osobě, tam večeři hned snísti, dáti se do tance třebas při harmonice nebo i bez muziky, i když uprostřed sálu byla — hromada žita — to ne­ bylo žádnou zvláštností a spraveno na ruky obrátku. Budiž tuto ještě vzpomenuto našeho velikého »t á32

*

'

,

.

*

»

bo r o v é h o o h n ě « u lesa v podvečer našeho od­ jezdu ze Skedně, při němž jsme již nezpívaly, ale zá­ dumčivé hleděly do sálavých jeho plamenů s tesknou myšlenkou: k a m a j a k s e r o z p r c h n e d o s v ě ­ ta na š e s k e d e ň s k á d r u ž i n a s k a u t e k , a b y nikdy, n i k d y j iž se n e s e š l a v p l n é m p o č t u ! — T ak se jeví život neúprosným chodem s v ý m -------Dokonalá družnost a shoda pojila všecky dívky bez rozdílu stáří i vzdělanostní úrovně, družnost a shoda, která nebyla zkalena ani jednou hněvem nebo hádkou mezi nimi. K e konci stůj zde i zlá příhoda, kteráž osady skedeňské neminula a jíž podobné jistě potkají i všecky další osady dívčího skautingu, na něž musí býti při­ praveni všichni, kdož skauting budou pořádati. Jedna z dívek patnáctiletá minervistka, dováděla na kulatém břevně na svahu pod lipami, břevno jí ujelo a dívka pádem narazila si ruku v záloktí. Nic víc, jen si ruku narazila, a přece i přes lékařské oše­ tření kolik neděl trvalo, než ohyb v ruce zase byl zcela volný, ač ruka sama již za málo dní byla zdravá.

POTÍŽE DÍVČÍHO SKAUTINGU. * Byl by čirý nerozum a n e p r o s p ě l o b y d í v ­ čímu skautingu, z a t a j ováti r oz l i čn é t r p k é z k u š e n o s t i a n e m i l é p ř í h o d y a vyn á š e t i jen d o b r é a p ř í j e m n é j eho stráňk y. Jsem přesvědčena, že mnohem více prospěje zdra35

vému rozvoji dívčího skautingu, učiním-li pozorný všecky pracovnice a přátele jeho na potíže, které oče­ kávají každého, kdož pracovati chce ve skautingu n a n e s p o r n ý p r o s p ě c h n a š e h o d í v č í h o do­ rostu. Každému, kdo i jen povrchně prostudoval skauting vůbec, jistě ihned vytanul veliký rozdíl, který se jeví v rozšíření skautingu hochů proti dívčímu. Tisíce a tisíce s k a u t ů již vesele táboří ve volné přírodě po všem kulturním světě. A o dívčích skautkách víme toho jen pramálo a dosud jen malý zlomek hlásí se jich ke zdravým zásadám skautingu, a č d í v k y , s n a d j e ­ ště v í c e než hoši, p o t ř e b u j í z d r a v é h o p o b y t u ve v o l n é p ř í r o d ě . Příčina jest v d í v č í ž e n s k o s t i s k a u t e k a nebezpečí jim z toho vyplývající jest samozřejmé. Jisto je, že mladé, nezkušené dívce hrozí nebezpečí v ž d y c k y a v š u d e , a to od lotrů v šatě elegánů tak, jako v cárech otrhanců. Odtud také strach rodičů o dívku, odtud také ča­ sto nemíra »bezpečnostních opatření« a omezování vol­ nosti její. Bohužel však — č í m d á l e t í m v í c e v y h á n í b o j za c h l é b d í v k u z po d o c h r a n ­ n ý c h p e r u t í r o d i n n ý c h a s t a v í j i do ži ­ v o t a s a mu s o b ě z ů s t a v e n o u a vel mi č a s t o i v d á l n é a n e h o s t i n n é c i z i n ě . Jsou to dívky pracující, i dívky, které jako studentky, uči­ telky, profesorky, úřednice atp. musí samy odebrati se i do vzdálených svých působišť a tam žiti bez přá­ telské rady i ochrany, zůstaveny jsouce jen samy sobě. J e v í se t u d í ž o p r a v d o v á p o t ř e b a obrn i t i do ž i v o t a d í v k u z d r a v ý m i z á s a d a ­ mi v l a s t n í o c h r a n y , v z b u d i t i v n í s a m o ­ 36

s t a t n o s t a d ů v ě r u v sebe a p ř i p r a v i t i ji na v š e c k a m o ž n á n e b e z p e č í . V této p ř í či n ě s k au t in g může vel ice p r o s pě t i d o r o s t u m l a d ý c h dí vek na­ šich a pod p ř á te l ský m d oz or em svědo­ m i t ý c h v ů d k y ň mů ž e n a s t o u p i t na c e ­ stu k s a m o s t a t n ě j š í m u vystupování dívky v životě. Dívčí skauting v Chotouni i ve Skedni 1 ve svých potížích byl hodně odlišný. Tam v Chotouni lesní samota, stranou cest ležící, budila strach z cikánův a jiných světoběžníkův, ač příhoda s trestancem na štěstí bez nehody minula, tu ve Skedni žhavá půda kulturního prostředí s poměrně četnou inteligencí lidí studovaných, nejen z okolních měst, ale i po ves­ nicích, vyžadovala zase jiných opatření. Nejhorších svízelů v této věci natropily mi — n á ­ v š t ě v y , jichž bylo hned několik druhů. Jsou pravda, i u skautů návštěvy a to velmi četné — návštěvy č u m i l ů , většinou dětí z okolních ves­ nic; ale i těch měly dost naše skautky. J i n ý c h návštěv jsou však skauti ušetřeni, a mně, ač jsem byla na ně připravena, přece překvapily do té míry, že málem byla bych se již vzdala myšlenky dívčího skautingu. P o celý rok jsem budovala plány, kterak zařídím svou příští osadu na základě zkušeno­ stí chotouňských — měla jsem v mysli všecko připra­ veno — a zatím? Jako když vichřice zaduje do všech mých, až do podrobností vypracovaných plánů, uchvátí je, rozmetá a zanese na jiný konec světa, kde z nich vyrostou zcela jiné útvary. Nežli jsem se probrala z těžkých zařizovacích starostí hospodyňských — měla jsem ve Skedni

37

mimo vlastní svou dívčí družinu skautek jinou, z brusu novou a nenadálou družinu — k d e k t e r ý c h hostí. Kde se vzali tu se vzali — kdyby je byl elektric­ kým drátem po kraji svolával, tak honem by je do Skedně nesvolal, jako přišli sami. Skedeň, Skedeň — kdo pak dříve znal v okolí Skedeň? A najednou zaznívala Skedeň po celém kraji, ze všech úst. Inu — vždyť byly ve Skedni s k a u t k y . Skautky — šestnáct mladých sličných a v z d ě ­ l a n ý c h dívek a všecky ve stejném kroji — novém, nezvyklém a hezoučkém. Sotva že se skautky vyrojily z vlaku na nádraží bystřickém — hned samý smích a jásavé veselí — hned se našli ochotní rádcové kam a kudy do Skedně, a nežli jsme ve Skedni spravily naše kouř hulící kamna a uvařily první kávu, již jsme měly plno návštěv. A od té chvíle bylo ve Skedni návštěv jako když mraky roztrhne. Krev mi z toho v žilách tuhla, rozum k čelu byl přibit, ruce v práci mi klesaly a já pře­ stala jsem osadu z a ř i z o v a t a pomýšlela na o dj e z d — odjezd zpátky do Prahy nebo jinam. Zprá­ vy do našich novin byly napsány, p r o č odjíždíme, dopisy připraveny a — n e o d j e l y j s m e . Noc za nocí jsem probděla v těžkých úvahách, umo­ řena vysilující prací a nesmírnou starostí. Neměla jsem zde nikoho, s nímž bych si byla mohla z duše pro­ mluvili o svých názorech, starostech a obavách — zůstavena jen sama sobě, svému úsudku a své těžké odpovědnosti. A trpce jsem litovala pokusu svého o dívčí skauting, litovala jsem vykonané práce i přinesených obětí —

38

litovala jsem i té krásné Skedně a nejvíce litovala jsem těch dětí samých. Jak byly veselé, ty bezstarostné dívčiny, samý smích a zpěv i žerty — jak ochotně podjímaly se práce nezvyklé — jezdily do dvora s tra­ kařem pro mléko — studentky, abiturientky středních skol a universitní posluchačky nosily těžká břemena našich potřeb ze vzdálených míst, Štípaly polenové dříví a konaly mnoho jiných, jim nezvyklých prací. A teď měla jsem jim říc i: »D ěti — pojedeme domů — pro nemíru všemožných návštěv.« Ony tedy samy nebyly vinny — jim se tyto ná­ vštěvy vlastně — líbily a byly jim příjemné všecky, i s návštěvami rodičů a příbuzných. Běda však mně, vedcucí a odpovědné! Návštěv bylo hned celá spousta. Už ode čtyř hodin z rána jsme měly návštěvy našich bedlivých s t r á ž ­ c ů č e t n í k ů — pak přicházel v e s n i c k ý l i d , jak mu bylo blízko jiti, přišly n á v š t ě v y » o d v l a ­ k u k e v l a k u « — přišly c e l é k a r a v a n y z blízka i z dáli, s t u d e n t s t v o , ú ř e d n i c t v o , l é ­ kaři, p a e d a g o g o v é , r o d i č o v é a př í buzn í dívek — inu, naše široké dveře lesní ani se od návštěv netrhly — k d e k d o s e p ř i š e l p o d í ­ v a t n a s k a u t k y , co dělají a jak se mají na své lesní samotě. Někteří přišli, postáli pokoukali a zas odešli, jiní se dali do řeči a do hovoru — z pozeptávky došlo na žerty, smích a vtipy a za nějakou chvíli hlaholil osamělou lesní tišinou měkký dívčí zpěv a ve Skedni pod lipami rozvíjely se obrázky, o nichž se mi ani nezasnilo, plné půvabu a poesie, zvlášť jímavé upro­ střed lesní tišiny. Široké dveře lesa před nimi zavírati jsem nemohla

a nezavírala jsem jich p ř e d n i k ý m , k a ž d é m u b y l o v o l n o p r o h l é d n o u t i si j e s n í ž i v o t náš d o k o n a l e a k d y k olivek. V íc poctivé upřímnosti nemohla jsem věru podati a poskytla jsem tak příležitost k a ž d é m u ke kontrole života skautek v osadě. Byla jsem, pravda, připravena, že návštěvy budou k nám choditi i do Skedně, ale netušila jsem, že v takové míře. Vždyť i v Chotouni přes nepřízeň počasí a značnou odlehlost v lese přicházely celé karavany až o dvaceti i více osobách i z daleka, přišli »podívat se na skautky« — přijela schválně návštěva až z Vídně a z Mnichova. Mladé a sličné dívky nejen na skautu ale i všude jinde bezděky vábí za sebou řady návštěv a zejména mužů. ' t A v tom vězí právě osudný hřeb, který v dívčin, skautingu jest n e j z á v a ž n ě j š í a n e j c h o u l o ­ s t i v ě j š í a jiná opatření zříditi káže a jiné cesty vymezuje. Namítne snad tak mnohý, že tu jest snadná pomoc: nepohodlné návštěvy vypověděti. A no — ale to by nebylo pranic plátno, ba mohlo by to vésti k horšímu ještě: zakazované ovoce jest nejžádoucnějši. Jest přirozeno, že zejména v lesní samotě každá návštěvá jest milá. Proto byl by nerozum vše­ liké návštěvy odmitati a vedlo by k tomu, že by dívky sváděny byly k úskokům, romantickému tajnůstkářství a dobrodružstvím, čemuž jsem zabrániti se snažila ro­ zumně, připouštějíc s l u š n é n á v š t ě v y v e s p o ­ l e č n o s t i v š e c h , z e j m é n a r o d i č ů — ná­ vštěvy omezené časem i místem. Dívky vůbec nikdy, 40

ani v Chotouni, ani v Skedni, nesměly se vzdáliti od své družiny a bytu ani na krok. J a k ý k o l i v a č í ­ k o l i v přestupek po této stránce byl by měl v zápětí o k a m ž i t ý o d j e z d celé osady, čehož se všerhuy dívky bály, jsouce přesvědčeny, že bych byla pohrůžku svou také zce’a jistě splnila, a proto již samy mezi sebou se všechny postaraly, aby podnětu k tomu dáno nebylo. Zde stojíme tedy před přirozeným a odvěkým zá­ konem a výsadou mládí: dívka bude v ž d y c k y a v š u d e vyhledávána mladými muži — tak bylo, jest a bude. Opak není možno a není přirozeno a proto mají družiny s k a u t ů pokoj od podobných starostí; ovšem, Ťe tu zase, aby — dospělejší skauti neutíkali z t á ­ b o r a za děvčaty v okolí. A dívku skrývat i snad zrakům mužů, bylo by — přeložiti dívčí skauting do k l á š t e r n í c h o h r a d . Ale naše doba a rozumná výchova s n a ž í se z a v í r a t i p ř e d d í v k a m i d v é ř e klášterů a v r a c e t i je skut ečnému ži­ v o t u a z d r a v ý m j e h o z á s a d á m . Nalézti pak z>atou stezku střední a po ní jiti, má býti touhou všech, iimž z^ezí na zdravé výchově naší mládeže — ať hochův, ať dívek. A dívčí skauting velikou měrou přispěti může ke zdravé této zásadě, vypěstí-li v dívce pevnou a ušlech­ tilou povahu, dosti silnou, aby z v l a s t n í v ů l e oddolávala zlu a jeho nástrahám. Ostatně — dívka naší doby, kteráž za chlebem pracovati musí ve školách, v úřadech a rozličných závo­ dech s p o l e č n ě s m u ž i , ta musí býti vyzbrojena jinými zásadami, než byly naše matky a pramatky. 41

Nová doba přináší nové úkoly, které vyžadují si nových útvarů společenských, z nichž jest i skauting. A č rozvedla jsem tuto z míry závažnou okolnost dívčího skautingu poněkud šíře, přece neobsahuje to, co by zde bylo potřeba ještě říci, a těchto několik stránek může podati sotva nejzávažnější část toho, co vířilo hlavou mou, nežli jsem se rozhodla ve Skedni zůstati, č e l i t i n o v ý m o k o l n o s t e m , p o z n a t i j e j i c h d o b r o u i š p a t n o u s t r á n k u a vý­ vod i t i z t oho z d r a v é d ů s l e d k y pro dív­ čí s k a u t i n g v ů b e c . Když prodrala jsem se touto divokou změtí roz­ ličných úvah k pevnému předsevzetí ve Skedni zůstati. zařídila jsem život náš, jak podle nejlepšího vědomí a svědomí svého jsem věděla a mohla. Již před odjezdem z Prahy do Chotouně i do Skedně všem dívkám společně i každé zvlášť jsem vylo­ žila srozumitelně a šetrně velikost i dosah nebezpečí, jež jim v š u d e hrozí pro dívčí ženskost jejich, upo­ zornila jsem je, jak velikou odpovědnost beru na sebe nejen vůči nim samým, ale i vůči rodičům a c e l é n a š í v e ř e j n o s t i , k t e r á b y s t ř e b u d e pozorovati a posuzovati každé naše hnutí. Připomněla jsem jim, že dávám ve hru své dobré jméno i poctivou práci celého života, svůj klid i zdraví jen pro ně, pro zdravou myšlénku dívčího skautingu a že v j e j i c h c h o v á n í t e ď b u d e z á l e ž e t i z d a r n e b o n e z d a r j e h o . Žádala jsem od nich ú p l n é p o s l u š e n s t v í b e z v š e l i k ý c h vý­ h r a d a p r o h l á s i l a , ž e h n e d n e j b 1i ž š i m vl akem zpět domů odešl u k a ž dou dív­ k u k t e r á b y mi o d e p ř e l a p o s l u š n o s t p o

42

a zase stejné zařízení s vyprovázkou hostě a dopro­ vodem dívek. A tak naše družina velikou část pobytu skedeňského ztrávila na cestě na nádraží a naopak. A když byly tyto návštěvy některý den hlášeny i dvě k rozličným vlakům, ať si každý pomyslí rozvrat v denním pořádku, kíerý takto napořád byl vniveč uváděn a t r p ě l y tím i vš e ck y dívky. V žd y ť na příklad vařit uměla málokterá a tím po­ horšeny byly všecky rozvrhy domácí práce, neboť ne­ mohla jsem připustiti, aby jídlo svou neumělostí některá zkazila a já pak neměla čím nasytiti šestnáct i více dívek. A ť h o s t é p ř i j d o u k d y k o l i v ě k, a l e b e z o h 1 á š k y, a tím spíše budou míti možnost, přesvědčiti se o životě v osadě, když ji neočekávaně p ř e ­ kvapí. Jeden den v týdnu — neděle — budiž vždycky na pevno ustanovena k návštěvám, aby, kdož osadu zastihnouti chtějí d o m a , nepřišli nadarmo a také ji za­ stihli. Jedno však budiž tuto s důrazem připomenuto: ne­ míra všelikých těch návštěv velmi rušivě působí na život v osadě. Z v ě d a v c i časem pominou sami sebou, až vnikne poznání skautingu do širších vrstev lidu, a č u m i l y možno zahnati. A rodičové? B u d m a j í d ů v ě r u k v e d e n í d í v č í c h o s a d a svěří jim bez obav své dítě, nebo této d ů v ě r y n e m a j í a ponechají si svou dcerku doma. T e d y i zde nechať platí zas ta zlatá stezka střední: ne oříliš mnoho a s t á l ý c h návštěv ale také ne snad žádných. V časn é a milé návštěvy přinášejí do osady

živý rozruch a čipernou snahu jeviti se vždycky ve světle příznivém, popíliti si s prací a úklidem, býti vždycky čisté a upravené a rovněž tak míti i své pro­ středí lesního příbytku. Proto tedy prosíme všech svých přátel: nechte na po­ koji osady skautek, dopřejte jim, aby mohly v nich žiti po svém a nebyly stále jako v tingl-tanglu, aby se kde kdo »chodil na ně dívat«. Slušné návštěvy v p ř í h o d n ý č a s budou vždycky srdečně vítány a pobaví se jistě příjemně v družině mladých, smavých a bezstarostných dívek.

ZAŘÍZENÍ OSADY. * Nejpřednější potřebou letních osad dívčích jest b y t a j e h o p o l o h a , rozumí se samo sebou v b l í z ­ kosti lesa a v o d y k e k o u p á n í . Úplná samota v odlehlých k o n č i n á c h lesních bez při­ m ě ř e n é o c h r a n y d í v e k jest vždycky spojená s nebezpečím a proto lépe jest voliti pro dívčí osadu csamělá obydlí řádných domácích usedlíků, kraje i okolností znalých, jako jsou l e s o v n y , l o v c i z á ­ mečky, dvorce nebo p r á z d n é zámky, ml ýn y , školní budovy. Nejvhodnější jsou ovšem b u d o v y p a t r o v é , aby v patře mohly býti zřízeny ložnice s o k n y s t á l e o t e v ř e n ý m i a od­ dělené od kuchyně a pokud možno ještě jedné obytné místnosti, v níž by dívky přebývaly přes den za ne­ příznivého počasí. V ložnicích nemají dívky ve dne meškati. Okna ložnic musí býti otevřena dnem i nocí a nejlépe jest, nechati otevřených jen horních křídel

45

jejich. Je-li byt přízemní, na okno musí býti pořízena s i l n á d r á t ě n á s í ť , asi jako prohazovačka na písek, která se upevní buď skobkami vně na okenní rám, když byla vysazena křídla oken, nebo se do rámů okna pořídí taková drátěná síť na místě skla. Vnitřní okno za chladna, vichru, bouře atd. lze tudíž zavírati. Byt, jak jen možno, budiž č e r s t v ě v y b í l e n a podlahy nejlépe také v á p n e m umyty. Vápno jest, jak známo, výborný desinfekční prostředek a mohou si dívky světnice vybíliti samy, což jim může býti užitečno jako budoucím hospodyňkám, třebas by z po­ čátku nadělaly na stěnách i hojnost »kocourů«. K u c h y n ě může býti zřízena také p o d š i r ý m n e b e m, aby dívky všecky práce konati mohly na čerstvém vzduchu. Kamna postaví se z cihel, ale ne na maltu, nýbrž jen na hlínu; ostatní zařízení jako na kamnech obyčej­ ných. Nebo také možno postaví ti ven železný sporák. Nad kamny upraví se lehká stříška na čtyřech dřevě­ ných sloupcích. V o d á k pití budiž předem prozkou­ m á n a a hleděno k tomu, aby nebyla studeň u hnojiště, u chlévů, nebo s vodou jinak zkaženou. Rovněž budiž vyšetřena voda ke koupání. Nejne­ bezpečnější jsou rybníky b a h n i t é a z a r o s t l é , s e s p o d n í m i v í r y a h l u b o k ý m i tůněmi . Kde není na blízku větší vody ke koupání, mohou si dívky koupadlo upraviti samy, zahradí-li někde stra­ nou od vesnice tok vody hrází z kamení a dmu, sple­ tenou z větví a ucpanou hlinou a pod. Při volbě osady nejdůležitější jest, z a j i s t i t i s i potřebné m n o ž s t v í m l é k a — na osobu denně aspoň půldruhého litru.

46

Z a ř í z e n í b y t u buď co n e j p r o s t ě j š í . Nejvýhodnější ovsem jest zařízení osady n a t r v a l o a jak jen možno, za nájemné, neboť výlohy za převoz věcí z místa na místo rovnají se obyčejně výši nájem­ ného po venku za ostatní část roku kromě letního ob­ dobí. A mimo to dlužno jest zaříditi osadu m í s t ­ n o s t e m p ř i m ě ř e n ě . Na příklad š a t n u lze upraviti na půdě nebo jinde v ten rozum, že se po celé délce místností z a v ě s í b i d l o b u ď n a p r o v a z y ve trámech (na půdě), nebo zaklesne se do destiček z prkna, přibitých na stěnu. Do destiček vyřízne se pří­ slušný otvor pro osazení bidla. T y to věšáky — vlastně bidlo — jsou laciné, pevné a nepřekážejí. Jinak mohou býti pořízeny také dlouhé rozbírací venkovské věšáky na šaty, aby doprava jich byla snadnější. A nemusí míti ani kolíků — to málo, co skautky mají, mohou si přehoditi přes bidlo věšáku, jež jsou dvě, jedno na­ hoře a druhé dole uprostřed. Výhodná jsou zde i tak zvaná r a m í n k a na šaty, jež možno kamkolivěk pověsiti. Jinak ostatní zařízení jest velmi prosté: nějaká židle nebo lavice, stůl do kuchyně a k jídlu, polička na ná­ dobí a do spíže — každá vedoucí osady vlastním dů­ myslem musí si již vypomoci. Na př. poličku na ná­ dobí snadno pořídíme, vysadíme-li zbytečné dvéře a podložíme-li je nějakým polenem. Rovněž tak se zřídí i potřebná sedátka: přeřízneme silné poleno nebo pařez na příslušnou výši a máme sedátko hned. K de možno, pořízeny buďte do ložnice s 1 a m n í k y, poněkud užší než obyčejně, kteréž mohou býti nacpány slámou až na místě. Pod slamník ve hlavách mohou býti po­ ložena po délce na půl rozštípnutá polena dříví nebo něco takového. Pod slamníky dobře by bylo položiti

47

SKA U TKY S BAND A SKOU MLÉKA NA TRAKA ŘI.

Hrnce, pekáče a jiné mohou býti také hliněné nebo ¿amenné, když není s dostatek potřebných velikých ná­ dob železných nebo plechových. Na jídlo jsou výhod­ nější m a l é m i s k y , také hliněné, místo talířů, neboť z misky se tekuté jídlo hned tak nevyleje jako z talíře, když dívky jedí venku na trávníku před domén a jinde. H r n k y b u d t e ž s t e j n é , ať jakékoliv, ale p ů l ­ l i t r o v é . na odměrku. K de možno, bud pořízeno také několik menších čtvrtlitrových. Lžíce, vidličky, nože a pod. rozumí se samo sebou. Skautky mají p r a k t i c k ý s t e j n o k r o j : vlně­ nou sukni barvy jako suchá prsť, podobnou barvě krojů sokolských, na nichž není hned tak znáti skvrn od bláta a j. Mimo to mají bílou halenku volnou, u krku po­ někud vystřiženou, se širokým, přehrnutým límečkem, rukávy jen ke kotníkům, s rozparečkem po lokti, dlou­ hým asi 1 0 cm, aby se v horku rukáv mohl ohrnouti na způsob manžety. Látka na halenku budiž bílé plátno rypsové (nebo jiná měkká látka), ani příliš husté, ani řídké. O z d o b y z c e l a ž á d n é , ani krajek, ani vyšívání — jen pod krkem u límce nějakou mašličku. Halenek potřebují skautky každá dvou. Na hlavu mají č e r v e n ý , k v ě t o v a n ý šáteček, j a k o s o k o l s k ý , t r o j c í p ý , s vázankami z čer­ vené prací látky (rouge). Pro chlad mají skautky v e l k é v l n ě n é š á t k y přes ramena (plaidy) kost­ kované, s barvami tlumenými. Všecky tyto vyzkou­ šené potřeby skautek má na skladě firma Novákova ve Vodičkově ul. v Praze. Obuv budiž ze s i l n ě j š í k ů ž e oskarie, t. j. teletinky s nízkými podpatky; nejlepší jsou polobotky, mimo to musí míti každá dívka ještě střevíce nebo jinou obuv na přezutí, a l e v š e c k o 37

jen s nízkými podpatky. Punčochy č e r n é , ale ne pavučinové, aby je měly dívky pořád rozedrané; na měsíc aspoň tři páry, jedny z nich dobře je vzíti v l n ě n é . S p o d n í p r á d l o d v o j í (ko­ šile tři, noční kabátky dva, spodky reformní, barevné; nejlepší jest lehčí trikot, n i k o l i v š a k k l o t , neboť v něm se tělo paří. T aké černá barva na spodní prádlo není vhodná proto, že když dívka promokne, čerň pouští na bílé prádlo (košile) tak, že ho vůbec nelze ani vyprati. Nejvhodnější jest barva r e ž n á (d ra p ), která, čím více ji pereš, tím jest — hezčí. D o m á c í o b l e k může býti nějaký starší, a 1 e d o b r ý a přizpůsoben obleku stejnokroje. Halenky buďtež v o l n é , zástěry z černého klotu s pasem a ši­ roké na způsob empirových, aby je doma dívky mohly nositi jen tak, bez halenek. V e t c h é v ě c i n e j s o u n a s k a u t p ř í h o d n ý proto, že na venku vůbec všecek oděv mnohem víc se dere a správka rozedraného působí značné potíže, zvlášť, když není ani po­ třebných záplat. V š e c e k o d ě v n a s k a u t a ť j e s t p r o s t ý a n e d r a h ý , ale d o b r ý a p e v n ý . Kromě toho musí míti každá dívka k o u p a c í oblek, jen zcela jednoduchý. Ostatní tělesné potřeb} -— hřeben, kartáček a pod. má každá dívka ve zvláštním p r a c í m p y t l í č k u n a z p ů s o b k a p s y v rohu s poutkem k zavěšení. Druhý takový pytlíček jest na mýdlo k mytí (jež má každá dívka rovněž své) a jest jí zároveň žínkou. K a p e s n í k y ať má každá jenom l a c i n é , když je potrácí, aby nebylo jich příliš škoda. R u č n í k y má každá rovněž dva a poznamená si je svou značkou. V š e c k y v ě c i s v é v ů b e c i s polštářem a de-

52

kou na cestu složí si každá dívka d o z v l á š t n í v e ­ l i k é k a b e l y z r e ž n é h o p l á t n a , zvící polštá­ ře se záklopkou, jako u tobolky. Všelijaké zbytečnosti budtež ze skautu vyloučeny, neboť působí jenom nepořádek a jsou na obtíž celé osadě. Vyloučeny jsou ze skautu zejména všeliké skvosty, plesové kapesníčky, prádlo s k r a j k a m i a v y š í v á n í m , potom p u d r ( ? ! ) , voňavky, želízka na pálení vlasů, r r c a d é l k a , b í l é a ž l u t é s t ř e v í č k y ( s ic !) , růžové, f i a l ov é a bílé p a v u č i n o v é pun­ č o š k y , s ná ř e , k a r t y , o r a k u l n í k n í ž k y (!) a po dobné hlupoty. Na skautu není kdy ani na d o b r o u č e t b u — příroda sama jest zde kni­ hou otevřenou, na jejíž každé stránce jesti toho tolik napsáno, že člověk ani za celý život toho neprobadá. Rovněž k l o b o u k y nemohou býti na skaut brány — není kde jich uschovávati. Dívky přijdou hned ve svých šátečkách, j i m i ž m o h o u b ý t i h r d y , z.achovávají-li také předpisy skaut i n g u a hl ás í - l i se k j e h o i d e á m . Při šá­ tečkách ještě zmíniti se musím o jedné velepotřebnosti dívčích osad, na kterou žádná vedoucí zapomenouti nesmí a o které se skautským junákům ani nezazdálo; jest to — z r c a d l o , nějaké již onačejší, ne snad ka­ pesní: jak pak by si zavázaly ty skautské parádnice svoje červené šátečky, aby jim co nejpěkněji slušely? — Okolí Skedně bude ještě dlouho pamatovat na svou osadu skautek: totě tam všude nějakých střepin z rozbitých zrcadélek! A — toho n e š t ě s t í sedmiletého, co z těch stře­ pin skautkám vykvete! Tedy už jen na odvrácer’' těchto »sedmiletých neštěstí« ať raději každá d í v č í

53

osada .nejdříve si pořídí p o ř á d n é z r c a d l o , po­ tom už jí dívky odpustí lůžko sebe tvrdší, jako v Chotouni. V ždyť všude není r y b n í k nebo s t u d á n k a , aby tam se mohly dívky zhlížet, jako to dělaly jejich ženské předchůdkyně už před tisíci lety. Kartáče na obuv a šaty, mazadlo, černou vaselinu, mýdlo na prádlo a p. opatří osada; ale krém na vlastní obuv přinese si každá dívka sama proto, že jím ne­ šetří a při větším počtu dívek položka zaň jest dosti značná. Naproti tomu černá vaselina jest lepší na obuv pro venek a není tak drahá. T l u m o k ů na z á d a ne ní d í v k á m třeba, ale která tlumok m á, vezmi jej s sebou, hodí se na koupi, výlety a p. Rovněž není potřeba p l e c h o ­ v ý c h m i s e k a kuthanů (kastrolků). A le kde možno, ať jsou dívkám pořízeny hrnky ( p ů l l i t r o ­ v é ) z aluminia nebo niklu; jsou lepší než polévané ple­ cháčky. D o osady jest také potřeba n e c e k a nějakého kbelíku, škopku, valchy, žehličky, š ň ů r y na prádlo, u m y v a d l a , n á ř a d í v e n k o v s k é h o jako s e k e r y , p i l y , m o t y k y , h r á b í a p. Málokde jest dovoleno z lesa tolik dříví si nanositi, kolik jest ho třeba při delším pobytu v osadě, a musí b ý t i p a l i v o t e d y k o u p e n o , rovněž tak i sláma. Dívky přinesou si jen své vlastní potřeb­ nosti. Osada však opatří s 1 a m n í k y (nebo jen slámu ) , d r u h é d e k y , k u c h y ň s k é z a ř í z e n í a p o m o c n é n á ř a d í d o m á c í (sekeru a p .) , palivo a všeobecné domácí potřeby (světlo, mýdlo, prádlo a p .), což pořízeno může býti bud nákladem společným, k němuž přispěje každá dívka příslušným penízem, nebo pořídí tyto potřebnosti

54

s p o l e k , s d r u ž e n í a p. — totiž t e n , k d o o s a ­ d u z a ř i z u j e , a příslušný poplatek rozvržen budiž na den a osobu, což jest dosti nesnadné. K společným výdajům musí býti připočten i náklad za dovoz i od­ voz věcí společných. Svá zavazadla v plátěné, velké brašně vezme si každá dívka s sebou do vozu. S t r a ­ v o v á n í osady jest nejdůležitější potřebou na venku. S t r a v y musí býti hoj nost , prost ěj ší ho, ale ž i v n é h o s l o ž e n í . M l é k o jest hlavní její podstatou, mimo s ý r , m á s l o , v e j c e , maso a po k r my moučné. V olba jídel budiž z v y k l e b ě ž n á — m a s a většinou budtež dušená nebo pečená, moučné pokrmy spíše kynuté, což všecky dívky rády jedí. Hrách a čočku mnoho dívek rádo nejí — proto budtež z nich vařeny jen polévky. H o u b y jen zřídka kdy a ne mnoho — brzo se pře­ jedí. A laciné nejsou: kolik másla a vajec do nich se dá — stačí samo na př. k večeři. Rovněž tak nové n e v y z r á l é b r a m b o r y nejsou výživné a i po venku dosti drahé; kromě toho některý druh ani uvařiti nelze, zůstává stále tvrdý, »skleněný«. Kolik másla a tvarohu se na ně spotřebuje, stačí opět samo k večeři. Rovněž tak z e l e n i n a — po venku také dosti drahá — může býti jen za pochoutku, a to ne pro všechny, neboť zase většina dívek ráda zeleninu nejí; ač ovšem je zdravá. Z ato buchty vdolky, lívance, závin, koláče, kned­ líky třešňové, s borůvkami a švestkové jdou vesele na odbyt a se živnou zadělávkou mléka, vajec, omastku a tvarohu jdou dívkám výborně k duhu. Pro 1 6 dívek jsme zadělávaly — čtyři kg mouky a za 2 K povidel — a mnoho toho nezbylo. Les, koupel, práce a čilý pohyb na venku pomáhá výborně tráviti. Masa 55

lépe jest péci a dusiti; možno připravovati ovšem jen taková, jaká na venku — dostaneme ke koupi. K masu (podle úpravy) knedlík, rýži a bram­ bory. S u z e n i n a m i pozor na venku, aby nebyly staré a zkažené. Polévky při ostatní živné stravě nemusí býti masné. Stačí pražená, bramborová, hrachová, s přísadou polévkových trestí hub a zeleniny lze uvařiti polévky velmi chutné. Jak z předešlého vidno, jest námaha v dívčí osadě celkem dosti mírná, přizpůsobena zvyklostem denního ^ života i přiměřená silám dívčím. A le přes to přece není radno přijímati do osady dívky p ř í l i š s l a b é a dokonce n e r e k o n v a l e s c e n t e k po těžkých a byť i ne nakažlivých nemocech, kteréžto případy ovšem jsou z osady vyloučeny samy sebou. Slabá dívka a rekonvalescentka vyžaduje zvláštní šetrnosti a stá­ lých ohledů a výjimek, což v p r a c o v n í o s a d ě mladých a z d r a v ý c h dívek jest na závadu a velmi často i při nejlepší vůli i nemožno. Proto vzniká tuto sama sebou potřeba zříditi pro tyto dívky osady jiného typu, v podstatě shodné se zásadami skautingu, ale zařízené tak, aby dívky měly částečnou úlevu od práce, kterou by za ně vykonával někdo jiný, p l a c e n ý ; byl by tu ovšem poplatek poněkud vyšší než v osadě skautek, kde dívky všecku práci konají samy při kul­ turních potřebách omezených. I t a k o v é o s a d y již máme v programu. Pokud s t á ř í d í v e k se týče, mohou býti přijaty dívky k a ž d é h o věku. A le rozdružení jich v osady budiž ponecháno ve­ doucím. Buď lze dívky skupiti stářím i vzdělaností sobě přibližné, nebo smísiti je věkem i hodně rozdílné.

56

Družiny stářím sobě přibližné lépe si navzájem roz­ umějí a žijí mezi sebcu družněji a zvlášť mezi staršími jest práce snadnější, kdežto družinám s l a b š í c h d í v e k musí býti pomáháno v těžších a obtížnějších pracích. Z této příčiny jest tedy výhodnější s m í s i t i d í vk y věkem i silami od sebe odlišné, aby se navzájem doplňovaly, vychovávaly a sobě pomáhaly. Jest samozřejmo, že před odjezdem do s p o l e č n é osady na venek m á b ý t i k a ž d á d í v k a p r o ­ h l é d n u t a l é k a ř s k y i na prospěch vlastní i vzhle­ dem k ostatním. Stihne-li kterou nemoc nebo úraz, jest žádoucno, aby aspoň vedoucí byla obeznámena s p r v n í p o ­ mo c í , př i č e m ž o v š e m v ž d y c k y m u s í b ý t i p o v o l á n l é k a ř . Není tuto místo i jen sebe stručněji zmíniti se o nejdůležitějších vědomostech v oboru první pomoci a jeví se tu veliká potřeba objasniti řadou přednášek, kteréž by se každým rokem opako­ valy nově přistupujícím, nejdůležitější pravidla z oboru výživy, z d r a v o t n i c t v í a první pomoci, a to nejen vedoucím, nýbrž i všem dívkám. T y to před­ nášky zříditi měla jsem v úmyslu již před dvěma lety, ale nedošlo k nim ještě ani letos přes nejlepší vůli mou. P r o p r v n í p o m o c a nahodilá d r o b n á p o ­ r a n ě n í (říznutí a pod.) nechať má každá osada a n g l i c k o u n á p l a s t ’, nějaké o b v a z y , k a r b o l k u ne bo lysol, vatu, o c t a n hl i n i t ý , v a s e l i n u r ý ž o v o u m o u č k u (na opruzemny prstův u nohou), o p i o v é k a p k y (proti průjmu), d o v e r s k é p r á š k y , c h i n i n , č a j a trochu ko­ ňaku, potom h e ř m á n e k , z e m ě ž l u č , k o p ř i v y ,

57

ř e p í k , d i v i z n u , j a h o d o v é l i s t í (z červ. ja ­ hod) , j i t r o c e l , p o d b ě l a pod. koření lidového mohou si dívky samy nasbírati a v čas nouze jest také dobré. Heřmánek, od bolení, zeměžluč proti zkaže­ nému žaludku, kopřivy a řepík při kasii, divizna a »jahodoviní« za odvar, podběl a jitrocel na rány, ovšem dlužno listí dobře vyprati. J i s t ě j š í však jest pomoc l é k a ř s k á . Při poraněních dlužno dříve všeho dbáti č i s t o t y , aby nic do rány nevniklo. Ostatně, nejlépe jest sestavení příruční lékárničky domácí svěřiti lékaři a p ř í s n ě d b á t i j e h o n a ř í z e n í . K aždé vážnější poranění nebo nemoc ať vedoucí ihned ohlásí rodině dívky d o p i s e m d o p o r u č e n ý m , spolu s podpisem lékařovým, a b y r o d i č e n e m ě l i z b y t e č n ý c h o b a v a v ý d a j ů s c e s t o u do o s a d y . P o c t i v á p ř í m o s t j e tu n e j l e p š í cestou k důvěře rodičů i veřejnosti. V íc e však než kdekoliv jinde platí i zde zlatá stezka střední: n e o t r a v o v a t i p ř í l i š n ý m i a z b y ­ tečnými starostmi a obavami dívkám život v osadě a zase přílišnou lehko­ v á ž n o s t í n e d á v a t i ve h r u z d r a v í j e j i c h a s n a d i ž i v o t . Rozvaha a prozíravost vedoucí a n e o b m e z e n á p o s l u š n o s t dívek nejspolehlivěji zamezí zlo, jež by dívky v té neb jiné způsobě mohlo postihnouti. A k d e l á s k a p o r o u č í , c h t í c j e n d o b r u s o b ě s v ě ř e n ý c h , s n a d n ě j i s e do může posl ušnosti , ne bo ť dívky velmi dobře a brzo vycítí tuto lásku oprav­ dovou a nezištnou, a přilnou také s p l n o u d ů v ě r o u ke s v é v e d o u c í , n e s k r ý ­ v a j í c e jí ž á d ný c h ta je ms tv í — což jest

58

nejvzácnější stránkou obapolných v z t a h ů j ej i c h. K á z e ň v o s a d ě budiž p ř í s n á , dobře promy­ šlená a m ě k k á vedena jsouc železnou rukou v hed­ vábné rukavičce. P o s l u š n o s t j e s t d o b r o v o l n á a b e z vý­ h r a d y . Buď p o s l e c h n e dívka ochotně a dobro­ volně — nebo n e p o s l e c h n e a nejbližsím vlakem může jeti domů. Jiných cest není. O bě strany váže k sobě pouze vzájemná idea — nic jiného. V ed o u cí musí přinésti vedle zkušeností mnohdy celého života v e l i k o u l á s k u k v ě c i , lásku nezištnou a obě­ ti vou, plnou sebezapření i práce, a dívky p o s l u š ­ nost a sílu vůle pevně v l á d n o u t i sobě a podřizovati osobní chtění své prospěchu celku. Z áleží na vedoucích, jakým bude dívčí skauting u nás — a le z á l e ž í t a k é na d í v č í m l á d e ž i n a š í , jak jej pojme a přizpůsobí se mu a jak dovede vy­ užiti vzácných jeho předností ve svůj prospěch vlastní i širokých vrstev svého národa. P roto nechať hlásí se do skautingu jenom dívky z p ř e s v ě d č e n í a ne­ hledí naň jako n a m o d e r n í s p o r t , kterým skau­ ting není a býti nechce. V zorem vzácné ukázněnosti budiž nám naše Sokolstvo — zde najmě ženská jeho část, která podala nám tolik důkazů mravní zdatnosti své, že jí právem můžeme býti hrdy. Ukáži zde jenom na jednu okolnost. Přes poměrnou volnost a samostatnost svého jednání — Sokolky jdou samy pozdě večer domů ze cvičení, jdou společně se Sokoly samy na výlety i přes hranice, jdou za svým povoláním i do ciziny a p ř e c e n a s t o S o k o l e k n e p ř i p a d n e j ešt ě ani j e d n a k l e s l á dív­ ka a p r o c e n t o p r o s t i t uo v a n ý c h m e z i

59

S o k o l k a m i j e s t v ů b e c n e z n á m o . T a k do­ vede působiti i d e a a z d r a v á v ý c h o v a v s e ­ b e k á z n i , tak žádoucí dívkám našim, z nichž veliké procento musí si dnes hledati chleba mezi lidmi v cizině. Z e dvanácti skautek chotouňských tři učitelky hned po skautu nastupovaly na místa svá a dvě z nich až za hranicemi. Užitečná byla jim tedy hned skautská průprava chotouňská k samostatnosti a svépomoci v ci­ zině. V šak těch »zákazů a nařízení« v dívčích osadách není tak mnoho a ve skautingu vůbec, a rozumějí se ji samy sebou. V osadách nejdůležitějším z nich jesí že d í v k y b e z d o v o l e n í a s a m y nesmějí st vůbec vzdalovati od své družiny nebo z osady. Jest to příkaz p o v i n n é p é č e o d í v k y nedávati ve hru náhody jejich čest, zdraví i život, jak již pově­ děno. Jiný příkaz jest, že dívka v osadě musí d o b r o ­ v o l n ě vykonávali práce sobě uložené a přiměřené a to b e z v ý h r a d y , neboť přistoupila ke skautingu s vědomím, že tu nikoho není, kdo by jí měl sloužiti a práci konati za ní. T r e s t ů ve skautingu není. Buď se dívka dobro­ volně podvolí daným nařízením, nebo se nepodvolí a hned jede domů. V osadě však přece jsou rozličné »t r e s t y« k ná­ pravě skautek. Na p. reptá některá na rozvařenou rýži, připálený vdolek a p. D obrá — při nejbližší vhodné příležitosti jde — v a ř i t t o t é ž . A zkrotne potom jako beruška, když těch vdolků připálí ještě více nebo rýži rozvaří na kaši. Nebo nosí po domácku bílou svoji halenku, kterou zbytečně špiní. Na odpoledne ustanovený výlet nebo ohlášená návštěva prožene mi­ lou skautku soutěskou a ona horempádem pere suší 60

a žehlí svou ušpiněnou halenku, neboť skautka musí býti vždycky čista. Stejně tak má se to s nevyčištěnou obuví, s rozedranými punčochami, nebo s nějakým neúklidem. T o je potom honu, shonu a poplachu a kvapu a bude z toho řádka hezoučkých obrázků, až je někdy napíši, z čehož milé moje skautky budou míti asi ma­ lou »radost«. Nechať si nikdo nemyslí, že v š e c k y skautky tak honem a r á d y konají své povinnosti, a velkou trpělivostí musí býti vyzbrojena vedoucí, chce-li dosáhnouti vytčeného cíle. Ne z každé »skautky« bude s k a u t k a — opakuji poznovu. V kratičké době po­ zná vedoucí, která hledá ve skautu jenom sport nebo jinak do osady se nehodí. V takových případnostech ať vedoucí jedná s dívkou, neohlédajíc s e n a n i a je n p o d l e s v é h o p ř e s v ě d č e n í a z á s a d skautingu. Potom buď opraví názor jejich na skauting, napraví jim hlavu a ony se stanou horlivými jeho vyznavačkami, r.ebo nenapraví jich v krátké době a potom jest dobře p o s l a t i j e z p á t k y d o m ů — čím dříve, tím lépe, aby neotravovaly ducha osady a život vedoucí. Př'činy p ř e d č a s n é h o o d j e z d u buďtež ro­ dičům oznámeny vždycky dopisem doporučeným (rekomandovaným). Ostatně, je-li vedoucí s a m a p e v n á a s p r a v e d l i v á , z devíti desetin jest kázeňských starostí ušetřena: p o t ř e b n o u » s p r a v e d l n o s t « a k á z e ň v y k o n a j í už d í v k y s a m y m e z i sebou a co n e j s v ě d o m i t ě j i . Nechať si však nikdo nemyslí, že se mezi sebou škorní nebo hašteří; ani zdáníčka o tom, ani potuchy. V Chotouni i ve Skedni byly dívky rozdílné od sebe věkem i vzděláním a výborně se mezi sebou snášely. 6/

Z á b a v y v osadách mohou býti z míry rozmanité i užitečné. Náleží k nim vlastně i všecka práce v osa­ dě, nezvyklá dívkám studujícím, z úřadů a rozličných závodů. Zábavou jest jim p o z o r o v á n í p ř í r o ­ d y , v y c h á z k y d o o k o l í , k o u p e l e a pod., n á v š t ě v y v osadě, h r y a t a n c e , h r y s p o l e ­ č e n s k é b a i d ě t s k é , tanec kde jaký a hlavně s t a r é naše s l o v a n s k é tance, jimž se dívky hravě učí, d r a m a t i c k é d r o b o t y , sehrané pod širým nebem a hlavně s m í c h , ž e r t y a z p ě v y — d í včí zpěvy, ú c h v a t n é svou l a h o d o u upr o ­ s t ř e d l e s n í t i š i n y , na cestách i v polích tele­ grafie praporci, úprava okolí osady a cest k ní, rozlič­ né hříčky, jako pohřeb ptáčete do hrobečku, úprava »salonů« po lese s drnovými a pod. sedátky, splávky a rybníčky na potůčkách, což rády dělají i dívky starší, vracejíce se tak do svého dětství. K aždá vedoucí nechať prostuduje spisy prof. Svojsíka, z nichž tak mnohé si ještě vybere, co nelze tuto vypisovati. Výhody, které dívkám plynou ze skautingu, jsou mnohotvárné a nejpřednější z nich jest ovšem b l a h o ­ dárné osvěžení tělesných i duševních si l a o t u ž e n í t ě l a , o s a m o s t a t n ě n í vůl e, zdravá svépomoc, jaré veselí a radost ze ž i v ot a , j a s n ý n á z o r na život , v ý h o d y tělesné práce i duševních schopností, prospěch kulturní z jistého uskrovnění ve v š e l i j a k ý c h z b y t e č n o s t e c h , p o z n á n í přírody a tvorstva jejího, i nových a n o v ý c h o b l a s t í doma i v cizině, kulturních zvlášt­ ností a útvarů i lidu a mnoha a mnoha ještě jiného, co nelze tuto uváděti.

62

ZÁVĚR. Když zakládala jsem r. 1 9 1 2 první osadu skautek v Chotouni, neměla jsem k ní docela žádného vzoru, ba ani ne rady. Profesor Svojsík byl již dávno v le­ sích zapadlý se svou také první družinou a já sestrojila jsem si osnovu dívčího skautingu pouze z toho, co jen tak jako přeletem se kmitlo našimi novinami a co sama jsem v y c í t i l a z n a š i c h p o t ř e b v dívčí výchově jakožto dlouholetá pracovnice literární i na veřejnosti a v oné době právě vedoucí dívčího odboru v »Ústřed­ ním spolku českých žen« i jako m a t k a d o s p í v a ­ j í c í c h d ě t í , kteréž všecky právě přestoupily a pře­ stupují maturitní prahy středních škol. Již r. 1911 vypravila jsem několik dívek na cestu do Krkonoš a z vlastního popudu přičinila jsem se o z ř í z e n í l e t ­ n í c h o s a d pro dívky městské u venkovských sou­ kromníků, kteří by za určitý poplatek vzali dívky k sobě na venek přes prázdniny. Nabídek přišlo dosti, ale většinou drahé nebo zase příliš od Prahy vzdálené (na Krkonoších, Šumavě a p ) , takže jen málo z nich mohly dívky použiti. A r . 1 9 1 2 přišel mi skauting jako na zavolanou a rázem přeměnil úmysl můj, zříditi letní kolonie dívčí v Jílovém na p r a c o v n í osadu skautek v Chotouni prostřed lesů. V Jílovém (město blízko lesů) měly dívky bydleti ve vyhlédnutém domku a stravovati se

63

v hostinci mně známém. A tak vyrostla první osada skautek v Chotouni z p ř i r o z e n ý c h p o t ř e b a jen shodou okolností se stalo, že se nerozrostla již větší organisace a nepronikla širší vrstvy lidu. Hlavní oporou při zakládání dívčího skautingu byly mi — m o j e d ě t i a n a v l a s t n í k r v i mohla jsem tedy vyzkoušeti dobré i zlé stránky skautingu. Skoro tak jako s dívkami na skautu žila jsem po léta se svou rodinou po venku na letních bytech a ž i j e ta k i m n o h o j i n ý c h r o d i n . Postavení mé jako matky bylo ovšem ulehčeno přede­ šlou výchovou vlastních dětí. Dříve, než ve školních lavicích, stály děti moje v řadách sokolských a jsem hrda tím, ž e s o k o l s k é h o d u c h a mají v duši i v krvi. O d malička již hravě překonávaly obtíže cestovní, když se svým otcem o prázdninách pěšky pro­ cestovaly valnou část své vlasti, aby poznaly její krásy a památky. Vidouc tyto výsledky na vlasních dětech, věřila jsem pevně, že nalezne se i dosti jiných, kteří by chtěli jiti touž cestou. A nezklamala jsem se. Každý počátek jest ovšem nesnadný a má své potíže. A le i v dívčím skautingu jest překonán, svitly jeho dobré i nedobré vlastnosti a n a z á k l a d ě n a b y t ý c h z k u š e n o s t í možno d á l e p r a c o v a t i na p r o s p ě c h t i s í c ů d í ­ vek, u z a v ř e n ý c h o s u d e m d o z d í m ě s t ­ ských. J e n v e n s ni mi , ve n do b o ž í př í ­ rody, aby slunce a vzduch oživily o c h a b l á j e j i c h tílka a zdravá červeň r o z l i l a se po t v á ř i n k á c h m ě s t s k ý c h b l e ­ d u l e k — t ř e b a za u p r a c o v a n é r uč ky.

64

J s e m s i j i s t a , že ž á d n á z t ě c h dí v e k , k t e r é na s k a u t u p o z n a l y p r o s t ý a zdravýživotpřimáiokulturníchpotřebách, nerozpláče se malomyslně a nezaz o u f á s i, k d y b y j i o s u d n á h l e p o s t a v i l na h o l i č k y a o n a o c i t l a se n ě k d y i s r o­ di n o u snad v o k o l n o s t e c h k t e r é ž by ji zbavovaly zvyklého po hodlí a přimě­ řeného prostředí životního, al e dů­ m y s l e m i p r a c í r u k o u s v ý c h p ř i č i n í s e, aby v daných okol nos te ch vytvořila sobě i svým d r a h ý m p r o s t ř e d í aspoň snesitelné. Takové koště nebo rohožka z chvoje uvázaná, sví­ cen z kůry, hlíny nebo z bramboru, košíček na houby ze starého klobouku — halenka, vypraná třebas na umyvadle, lůžko ze slámy, oběd uvařený v jedné nádobě, jsou tisíckráte dívce názornější, nežli sebe tlustší folianty knih a výklady sebe výmluvnější! A i ten prostinký jejich stejnokroj, který jim tak pěkně sluší, jest jim vý­ borným učitelem, když v něm zažily tolik příjemných chvilek čisté radosti a milé zábavy, že spíše zatouží zase po něm, než po nádheře drahocenných šatů, v nichž se někde na plese nudily. Vzácným dostiučiněním za všecky přetrpěné svízele jest mi výrok takové dcerušky b o h a t ý c h rodičů, zvyklé automobilu a mořským lázním, když řekne o pro­ žitém skautingu: »Tohle byly moje nejhezčí prázd­ niny!« — A jezdila tam s trakařem pro mléko, spala na slámě a jedla z hliněných »stanislavů« (m isek), va­ řila a prala své věci jako všecky ostatní. Každý den na skautu přináší nové a nové dojmy a zdravá poučení pro život a radost i osvěžení.

63

Naskýtá se ted otázka, jaký útvar společenský nej­ lépe se hodí pro dívčí skauting. Odpovídám po z k u š e n o s t e c h a dobré úvaze: spolkový.

U hochů má se vše jinak: šest sedm se jich sebere, pořídí si stan a putují s ním vesele, kam se jim zamane. U dívek má se vše jinak, jak zpředu jsem vylíčila. Těm jest potřeba jiného, b e z p e č n ě j š í h o o p a t ř e n í b y t o v é h o a p ř i m ě ř e n é o c h r a n y v bu­ dově. A aby nebyly dívky nuceny zas a znova vraceti se na t o t é ž m í s t o , jest potřebno, aby takových s t á ­ l ý c h s í d l i š ť b y l o v í c e z ř í z e n o , tak, aby dívky mohly tato svá sídliště střídati a poznávati tak širší a širší okruh své vlasti. Stálá sídliště mají v dívčím skautingu tu výhodu před putovními, že ušetří se útrat spojených s dovážkou a stěhováním potřebných věcí. Představuji si živě budoucí život našich skautek, podaří-li se nám vybudovati větší počet takových dív­ čích osad. A že se podaří pomocí povolaných činitelů, jsem si jista. Jednu neděli, a třebas již v sobotu večer, šla nebo jela by skupina dívek na jih od Prahy, druhou neděli k severu atd. V každé osadě by nalezla stejné zařízení pod dohledem někoho z místních usedlíků a ve stej­ ném pořádku. Něco k jídlu by si přinesly s sebou, něco by si na venku koupily, hospodařily by po svém a ztrávily by krásný den v přírodě. A pomysleme si píli těch mladých hospodyněk, kdyby na nedělní od­ poledne přišli za nimi rodiče, přátelé a známí. V ý ­ borná průprava pro budoucí hospodyňky! Vždyť starost o budoucnost dívčinu, kdyby se neprovdala, nutí

66

teď veliké mriožstvi rodičů, aby dali své dceři takové vzdělání, kterým by se později uživila. Děvče po čtrnáctém roce věku svého jde zase ihned do škol nebo jiného učení a nezbývá jí času ani možnosti, aby se obeznámila s důležitými pracemi hospodyně v domá­ cnosti. A ta k v z n i k á d í v č í skauting z kulturní potřeby dneška a způsobem s m a v ý m a z á b a v n ý m podává dívce to, oč ji připravují — š k o l y a b o j z a ž i v o t , vedouce ji k učení a povoláním výdělečným a vzdalujíce ji od prahu domácího, kde dříve dívky vyrůstaly pod vede­ ním svých matek a záhy cvičily se v potřebných vědo­ mostech a práci hospodyňské. P o t é t o s t r á n c e s t á v á se s k a u t i n g d ů l e ž i t ý m d o p l ň k e m v ý c h o v y d n e š n í d í v k y a j e s t — na v e ř e j ­ ných činitelích našich, aby p od p oro­ vali zř izování tak ový ch letních osad d í v č í c h , kde by dívky vedle osvěžení těla i ducha cvičiti se mohly zároveň v pracích hospodyňských. Č ím v í c e t a k o v ý c h o s a d b u d e z ř í z e n o , tím z d ra vě jš í bude dívčí dorost náš a přibude národu zdatných hospodyněk a dívkám samým — ženichů, kteří tím r a d o s t n ě j i z v o l í za d r u ž k u s v é h o ž i ­ vota skautku, skromnou v p o t ř e b á c h a z d at no u v práci, čím těžší a n e s n a d n ě j ­ ší j e s t z á p a s d n e š k a o skývu chleba. Význam názvu »skauting« asi již zůstane s pojmem zdravého života a pobytu v přírodě mu tím cenu i význam a u š l e c h t i 1 ý m i a v ý m i zástupci a zástupkyněmi svými vzroste a oblibě nej širších vrstev lidu.

67

sloučen a získá zdra­ v úctě

Zřízení spolkové pro dívčí skauting může býti rázu dvojího: buď budou zřízeny dívčí odbory při dosavad­ ních spolcích ženských, kteréž mají svůj pracovní pro­ gram n á m ě t u o b č a n s k é h o , nebo musí býti zřízeny spolky nové, kteréž by se zaměstnávaly jen dívčím dorostem a jeho potřebami po stránce sociální i kulturní. Takových spolků má již cizina hojnost a nejbližší nám soused, Německo, má již dávno své Mädchenheimy, Mädchenbundy, Pfadfinderinnen (skautky) i Wandervögel (turistické). U nás kromě dívčích besídek při několika spolcích není žádného stře­ diska pro dívčí dorost náš, kteréž by přijímalo péči oň v občanském slova smyslu a s t a r a l o s e o d í v k y všech vrstev na základě občanské rovnosti. Zřízení našich dívčích besídek jest velmi nedostatečné a jednostranné: poskytne dívkám jednou za čtrnáct dní v neděli odpoledne ušlechtilou zábavu s programem nahodilým. S jarem besídky přestanou a odtud zas až do zimy nikdo se nestará o dívky a jejich kulturní potřeby. I jevila se tudíž i u nás potřeba zříditi takové pracovní středisko, kteréž vzalo by si na starost zorganisovati péči o dívčí dorost náš v občanském slova smyslu a časem zbudovalo pro ně po možnosti zřízení potřebná ve změ­ něných okolnostech kulturních i sociálních. A tak vzniklo při Svazu ženských spolků českých D í v č í ú s t ř e d í , kteréž vzalo si za úkol, zorgani­ sovati postupem času tuto činnost a přičiniti se o nové útvary společenské na prospěch našich dívek. Podepsaná na těchto stránkách jako předsedkyně jmeno­ vaného D í v č í h o ú s t ř e d í s v a z o v é h o připo­ jila k němu i svou družinu skautek a program skau­ tingu dívčího položen jest za pracovní základ Dívčího

68

ústředí, připojen k němu obor kulturní a sociální a při­ druženy i zábavné podněty. Nejbližším úkolem D í v č í h o ú s t ř e d í svazového jest zříditi pokud možno nejvíce osad skautských a opatřiti je nejpotřeb­ nějším zařízením tak, aby i chudší dívky mohly účastny býti dobrodiní pobytu na venkově, a to buď za menší peníz neb úplně zdarma. I po této stránce sáhly jsme po zdravé skautské své­ pomoci: řadou vycházek a výletů, řízených tak, aby se jich kromě dívek zúčastniti mohlo i jiné obecenstvo, snažily jsme se drobnými příspěvky (jen od hostů) vyzískati něco peněz na zařízení dívčích osad, což se nám také dařilo a my získaly při tom řady stálých návštěvníků a přátel, z nichž zejména starší, osamělé dámy rády se k nám připojují a ochotně jsou nám ná­ pomocny, doprovázejíce dívky do svých okrsků při večerních návratech z výletů a pod. Vycházky konaly jsme n e p ř e t r ž i t ě p o c e l o u z i m u p o d š i r é n e b e s kulturním námětem »P o stopách osad v Praze zmizelých«, při čemž poznaly dívky mnoho zajímavého ze staré Prahy. Na podzim pak a na jaře podnikaly jsme kratší vý­ lety do okolí pražského a teď na léto výlety delší, i kolikahodinné, do krásných vzdálenějších míst okolo Prahy, k nimž použijeme někdy, a tu jen z části, vlaku nebo parníku — ale z veliké části chodíme jen pěšky, když nemůžeme tábořiti ve stanech jako hoši. Vykonala jsem pro dívčí skauting, co jen vykonati jsem mohla při slabých silách svých po nejlepším vě­ domí a svědomí, nemajíc vzoru, aniž jaké pomoci, a odevzdávám jej naší české veřejnosti s přáním, aby jej dále pěstovala, až by rozkvétá jak náleží přinesl hojně 69

mžitku dívčí mládeži naší a tím i národu našemu. D o­ končujíc tento spisek, připomínám potěšena, že se právě ustavil v Praze nový spolek » J u n á k — č e s k ý s k a u t«, který si obral za úkol pečovati o zdravé toto linutí ve prospěch mládeže. V čele spolku jsou nejpřednější naši paedagogové a učenci, a již sama jména jejich zajišťují novému spolku rozkvět a úspěch co nejzdárnější. Radostně vítáme tento nový útvar spolkový, k ně­ muž i my pohlížíme s důvěrou a nadějí, že i dívčí­ mu dorostu pomůže proklestiti cestu do života a podá mu pomocnou ruku svou. Název spolku » J u n á k — č e s k ý s k a u t « — bohužel nehodí se však na dívčí jméno a tak d í v č í d r u ž i n y s k a u t e k musí se spokojiti s dosavadním jménem a pracovali jak možná o rozvoji svém, připravovati půdu sobě vhodnou a přiměřenou v e d l e ostatních kulturních potřeb svých, aby mohly jiti ruku v ruce s Junáky asi tak, jako naše Sokolky se Sokoly. Budiž tuto připomenuto, že i ve stanovách spolku »Junák« jest pamatováno na dívčí družiny a že jen pro krátkost času před prázdninami nemohlo býti po­ třebné vykonáno na svorný postup i junáků, i dívek.

Nakladatelství

E.ŠOLC,

knihkupectví

(spole čno st s r. o .),

f Z

V P R A Z E -K A R L ÍN Ě , doporučuje následující spisy

POPELKY

BILIÁNOVÉ:

♦

j

DĚTSKÉ HRY KOLOVÉ 1 O b s a h : Májový pochod. ~ Myšky. Husičtfy. ~ Kozlíci. « Dětský smích. ~ Diblíci. « Tiché pěny. ~ Andílkové. Potůček. ~ Chlebíček. « Liška. ~ Cena 2 0 hal.

| t

f : \

I HRA S PANENKOU. Sedmero dívčích k o l o v ý c h h e r . Obsah: Pochod panenek. « Před« stavení panenky. « Panenka milovaná. « Panenčma ukolébavka. ~ Panencino probuzení. * Panenčin výlet. « Panenka zmokla. « Cena 12 hal.

VYŠEHRADSKÝ VODNÍK Divadelní hra o třech dějstvích. (Dětské jeviště, sv. 1.). « Cena 7 0 hal.

J

!

S '

LETNÍHO BYTU

Divadelní hra pro děti o třech děj­ stvích. stvích. Cena 8 0 hal.

! KOCOUR í V PENSIONÁTE.

Divadelní žertík o jednom dějství. Dětské jeviště, seš. 3. - Cena 6 0 hal.

V ešk eré

|

Nakladatelství

♦

!

ty to spisy lze obd ržeti v každém knihkupectví, jak o ž i v

E» ŠOLCt knihkupectví

(sp o le čn o st

V

s r. o).

P R A Z E - K A R L Í N Ě .

:♦ ♦ |