A. V.
ŠMILOVSKÉHO
SPISY VÝPRAVNÉ.
UHRNNE VYDANÍ.
jSvAZEK
NEBESA.
V.
— PROCUL
V
PRAZE.
NEGOTIIS.
«
Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka SimÁka. 1885.
o
503£
Nebesa.
A. V. Smiloyský.: Spisy výpravné,
v.
M.
U. í
i.
Nebe
vysmejil: hladké, jemné, jasné a prslunce div rozkoší a blahem neshoí. Povedl se mu také pkný kus práce: se zem svleklo nudný hábit vdovský a vystrojilo si ji za nevstu. Marn namáíš péro; pomvšleje nedomyslíš. Za jedním citem, jednou myšlénkou na sta se hrne jiných, druh družce jako by
svitné.
Na
je
nm
šlapajíce na patv.
Jest druhá polovice máje, doba konvalinek, šeíku, divokých kaštanu, pénkav, sedmihláskv a pnic ví eho všeho: litanie bez míry a konce; nedozpíváš ji. Však jaro si píše samo svou báse kvtnatvmi runami po zemi a hlaholí ji skiváními hlásky po nebi. Vari, i
mín ku,
bh
losos plave! Adié, inkouste!
Záluží jde do Suchdola pšina dobrých pt tvrtí hodin dlouhá. Ze Záluží vine se polnostmi, pak
Ze
babykami a habím po stráni dol na luinu; odtud luka, pole, luka pole potok; pak luka, pole a pole, Suchdol. milý ví, odkud Suchdolu jméno! Dolu tam není, anobrz rovina jako podlaha, a na vsi vru nevidti nic suchoparného vyjímaje ty boží komíny. Hojné stromoví jest jeden kvt a v zeleni a kvtu' sedí ctihodné doškové stechy chalup jako hiby v mechu a lískami,
Bh
ervené stechy jako
fary, školy
a
nkterého nového
muchomrky. Výše do modra
statku
odvažuje se jen kostel
baatou zvonicí a vížkou. Pšina ze Záluží jde tsné podél hlkového plotu posledního statku. Na ní, ve stínu rozkvetlého jeábu stojí muž padesátník opíraje se o hlohodo polí. Ze to vesnický vou hl a hledí na zda fará, vidíme ihned. Hndý jeho zrak jest samá dobrota, ne mrzutou, ale smutale pichmuena zádumivostí, nou a dojímavou. Jisto jest, že se starostmi na srdci hnte, nebo pro by stál uprosted jarního veselí, svatby a plesu jako žíznivý muzikant : Je to velebný pán Vácslav Cvok, fará ze Záluží. Je zdatnvm dlníkem na vinici pán, ale vína sám dojista málo zpotebuje. To projevuje již všecka jeho strje. Už ty boty! jedna má píšripek v právo, družka v levo. byl as, kde byl erný, ale te se A ten klobouk plaví do zelena a vidti na nm, že není zvyklý choKabát jest stihu aspo deset let diti pod deštníkem. starého a na loktech i na švech maliko již ošuml. A tlnatý také není pan fará Cvok orleanová vesta mu naped píliš voln odstává. Jediný pepych pi s
bh
—
;
nm
jsou hodinky na
šrce
z
vlas spletené
a zlatým
srdekem asi uprosted spjaté. Co rmoutí našemu píteli ledví? Nemá chudás v dom ani Já vám to pošeptám. Díví mu došlo, na dvoe není drbeže, a panna groše. Naninka vzala na dnešní obd poslední mouku. Jde do Suchdola, abv si u pana bratra Ledeckého vypjil ptku, nebo není nadje na njaký brzký kest neb poheb. K tomu
má již od zaátku minulého adventu Ledecký na dluhu desítku, které posud nemohl splatiti. Ctihodný pastý duší Zálužských si z hluboká pod jeábem vzdychl, poškrábal se na levém nadloktí a zatoil zrakem jednou v levo k Záluží, po druhé v právo k Suchdolské fae. Byl patrn na vahách, pemítaje, piložte, že
u
nho
raá-li
se
petev pjaté a
ped
si
dom
vrátiti i zajíti do Suchdola Posléze modrým plátným šátkem elo vráskami po?
potem zbrocené, rozhodl se pravou nohou napochod do Suchdola. :
dal se na
V levo pede vraty farského dvora stojí socha sv. Jana Nepomuckého mezi dvma maalv. Staré a statné stromy byly, jako by je kvtem posypal, a hejna vrabcv v nich dovádla do zvle. Knz se zastavil, sundal klobouk a pohlížel chvíli na stromy. Bylo na vidti, že mysl jeho se rozjasují, ano tenké podíváním zrak jeho rtv rozesmály se jaksi až k dovádivému úsmšku. „Mé zlaté stromy," promlouval k sob, „kdo by se z vás nezaradoval ? A ty, svatv Jene, stojíš mezi kvtem a vrabími líbánkami jako já se svou prázdnou kapsou v májové veselce pírody. O svatý píteli, oroduj za mne, abvch vraceje se od Ledeckého po-
nm
i
/
vdnvm
podkoval." Po té vstoupil do dvora a sklopiv hlavu ubíral se jako oukropek mimo okna farského stavení. Azor povstal, protáhl údy valuje se na prahu a zaštkav na
hledem
ti
uvítanou bžel mu naproti. Ye dveích, vedoucích z kuchyn do pokoje faráe Suchdolského, pátera Ledeckého, objevil se rázný profil panny Reginy, ctihodné kuchaky a hospodyn. Nos mla jako papoušek jen jím klovnouti. ^Nebesa už jsou zase tady," pouovala úsen svého pána. „To vám povídám, nepjujte mu !" „Toto," odvtil Ledecký vážn jako kniha. „O, vy máte vždycky: toto, ale na konec dáte se pece ohnouti jako španihelka." „Inu, nejsem jako buk z lesa, jsem kesan." V tom klepáno na dvée. Regina stáhla výrazný ;
dveí kuchyn a ustoupila profil svj z pootevených v zákulisí privrouc jen na pólo dvée, aby jí ani slabiky neušlo z toho, co Ledecký a Cvok spolu budou projednávati.
II.
»Pochválen
bu Kristus,"
pozdravil Cvok. Ledeckeho
po knéžsku. „Sednte, pane brate, sednte," vítal jej Suchdolský a nabízel mu stolici pi dubové tabuli, stojící uprosted pokoje. Usedli si. Ledecký tak, aby ml dvée z kuchyn na oku. Cvok byl k nim zády obrácen. „Jste bez toho ušlý," prohodil Ledecký. „Díky bohu," odvtil Cvok, „nohy mé jsou posud jako mník, a knžská nemoc jako strunky já bhám bohdá nezavadí. Co se zdraví noh týe, jest fara o zlato." ze Záluží pro „Pro íkáte knžská nemoc.'" káral jej Ledecký, „jako by nikde jinde nebylo podagry leda na farách.
a poceloval
jej
;
n
n
Tot
byste
jako
z
vlastního
stavu
A
pece vím,
si
„Jen že zpropaden málo ubohv Cvok a zahledl se do
že jste
sob
tropil
šašky.
ádný dlník
na vinici pán." vydlávám," povzdychl stolu.
V kuchyských se
jevil
prolil
dveích, za zády Cvokovými, obpanny Reginy. V jejím pohledu stálo:
pidlává ke svému kladívku píhodné toNepjujte!" Ledecký se vážn k ní podíval, „Nebojte se. Z toho jemene nebudou jako by ekl: Ke Cvokovi však pravil: „Pravda, fara kroupy." vaše není žádný zlatý dl, Záluží není žádná majetná chudiny jsou tam plné kouty. Ale proto pece obec byste nemusil míti pavuiny v kapse, kdybyste byl jen „Vidíte, jak
prko.
—
;
trochu jinším lovkem a dbal dobré rady, když se vám podává." Cvok neodpovídal. Ledecký pokraoval „Já vím, že nerad takových žalm posloucháte. Pipouštím, že jest krásnou vcí, býti takovým duchovním, jakého vy si v mysli zobra:
zujete a jak
jej
ve skutenosti na sob provésti se snavc jest nepraktická, jak i sama vaše Což na plat, našinec jest z krve, kostí
žíte; ale krásná ta
figura ukazuje. a
masa jako
lovk
každý jiný
a jest
mu
vpraviti se
úad
pomry,
za kterých pi svém duchovním žije. Lid náš venkovský není, jak jej v románech vypisují; nejde-li o vc musitelnou, groše z nho nevyklepáte. Když nad to vidí, že fará hrub o peníze nestojí a že za svou nemá dostatek síly, podle práva svého a škrtí lidé mšec, div jej neudusí. práci se jich domáhati Víte, milý Cvoku, já vás nechci upomínati, ale povídám
v
ádn
:
to jen
mám
byste mi
budete,
rati i
tak pro píklad a doklad. u vás desítku; slíbil jste, že
mohl
jste
se
dobe
zplatil,
ji
již
z
Od zaátku
adventu usilovn o to staaneb aspo uplácel, se
dloužku toho vymaniti."
„A prosím vás, jak?" otazoval se nesmle Cvok. „Hned vám to povím," odvtil klidn Ledeckv. „O ostatcích ženil u vás Rousa syna Matje a zaopatil mu teplou nevstu. Vy jste je oddával. Co vám dali za
oddavkv
„Mj
mne
zvali
?«
bože, co by a
mn dali?"
odpovídal Cvok. „Po-
Naninku na svatbu,
výslužku, že jsme housat."
asi
tyi
dni z ní
dali jedli,
nám poádnou a pak
nkolik
„To nic, mj zlatý Cvoku! Vy jste ml za oddavky tyicet zlatých. Deset zlatých ml jste za-
mn
žádati platiti
a ze
ticeti zbylých rýnskvch
poádný nový
ml
jste
si
koupiti
kabát."
Cvok se rozehíval, kolem rt vyskoil mu trpký úsmšek, a tlo jeho vrtlo sebou nepokojn na sedadle. „Však já s pomocí boží tu desítku vám také zaplatím." „Já vás neupomínám," hájil se Ledecký. želo jenom o to, bych k vašemu prospchu ukázal na vaše chyby, proto že snad nikdo druhý vám
„Mn bvám tak
zjevn
upímn
jako já vlastní vaše zrcádko nepodrží. já vás pes vaše chyby ctím a opravdov miluji. Pro jednu desítku Vem ji šlak! Kdyby vám bylo zle, posloužil bych vám teba druhou." Panna Regina v tom jako vítr do pokoje vrazila nesouc džbánek s pivem, slánku a talí s máslem a naa
Jinak všechna
es,
!
krájeným chlebem. "Slyšela jsem tu velebného pána ze Záluží rozprávti," v vkládala prostírajíc ubrousek, „a myslila jsem si, že po cest jest dobrá posilnná, a teba to byl jen chlebíek se sklenicí piva." „Opravdu, pozoruji, že mám hlad," dí Cvok. „Rádi dáváme,« dodala Regina a odcházejíc do kuchyn mrštila opt okem po Ledeckém. Tento vyhledal
si
v
kout dýmku,
nacpal
Dýmaje musíme
a zapálil.
si
„Když už jsme jednou v
pokraoval:
litanii,
doíkati. Když našinec k vám pijde a chce si hl do kouta postaviti, válejí se tam knihy; chce-li položiti klobouk na postel, jsou tam asopisy chce-li si usednouti, jest na stolici halda knih a na stole jak by smet.
ji
;
Všudy
jen kniha a kniha.
než
bírám,
vsta
a
rok toho
se
mám
K emu
ty zbytenosti:
já
od-
rokem mine, kalendá a Blahomultum dost. K emu vyhazujete s
peníze na svtské knihy ? tak po tenku, musíte asi
Ponvadž bvti u
jest
vašich
knihkupce
píjm
šlakovit
zakídn."
mu platím brambory," odvtil ledabylo Cvok. »Že brambory?! To svt nevidl!" „Já vám to vysvtlím,", vykládal Cvok. „Když jsem osmnáct let kaplanovav domohl se farky v ZáJuží, popánem svým, koupíš si myslil jsem si: jsi potebnvch knih a budeš moci ve své samot vesnické Kdykoliv jsem pišel jíti do kroku s duchem asovým. do msta, vybral jsem si v knihkupectví knihy, které se mi líbil v. „Já
Te
,(
pkn
«
e
Ledecký. neplatil jich," pejal mu knihkupec sám od sebe pí„Pokejte. Pak hodné spisy po poadníkovi zasýlal. Já ml z nich radoPo té, v sobotu po novém roce, stí devadesát devt. pišel mi úet na tvicet zlatvch." »Pro pána boha! Kde jste se nabral penz?" „Ml jsem patnácte zlatých uspoeno. Kde vzíti ostatek? To mi dlalo v hlav kolomuty. Ti nedle s malinkou dujsem pemýšlel. Musil jsem do msta šinkou vstupoval jsem do krámu knihkupeckého. Starý knihkupec se usmíval, domníval se chudák, že mu nesu peníze. Konen jsem ze sebe vypravil, že mám jen >,A
mn
;
On se pozastavil. V tom bh mi poPanika knihkupcova pišla do krámu a peníze na brambory, byl práv trh. nebeská myšlénka mozkem. Nebesa! pomyslil v bramborech ti kyne spása. I ekl jsem knih-
patnácte zlatvch.
pomoc. chtla na
slal
Mn
nm
projela
jsem
si,
brambor nekupoval, je rád dám za knihy,
kupci, by na trhu dosti doma, že mu
na
jsou pravil
poli
s
dovážkou az do domu.
s
mám
jich
To
je
trea,
mnoho
zpotebuje. I bumžeme se také za knihy brambory poádati. to Plácli jsme si, a ted mi rostou na farním
knihkupec
doucn Slovo
trhu,
že
lacinji, nežli
;
u nás se
jich
!
krom bramborv
i
knihy.
„Byl byste moudeji jednal," namítal po otcovsku Ledecký, „kdy byste brambory tak na trh vozil. Není nad hotové peníze A pak, když už jsme tak v ei, to vaše pílišné ležení ve knihách jest píinou, že si dláte mezi duchovenstvem nedobré oko. Domnívají se o vás, že jste svobodomyslníkem. Prosím vás, jak jste se mohl o pouti Radešínské tak zapomenouti a vynášeti do oí tolika pánm bratrm Voltaira do oblak? Já hrál vedle v bulku a argumentaci vaši jsem jen na pl uší slyšel, ale vikáe jste na sebe rozhnval a kdo ví, co by se bylo nestalo, kdybychom ho nebyli pe!
«
10 mluvili, že jste trochu pichmelen a že vaše srdce neví, co jazyk mluví." „Já byl stízliv jako džbánek vody/' hájil se fará Cvok. „A vru jsem Voltaira do oblak nevyzdvihoval. Já naopak tvrdil, že byl špinavý sobec, úkladník i podvodník, že v útocích svých byl náruživý, drzý a plný pemocnv jeho vtip byl pouhý záští a jizlivosti, že ledový úsmšek, ale pes všechen ten hnus a rmut lidský že byl veliký genius a že se od poátku až do konce svého mudrctví držel víry v osobního boha a v osobní nesmrtelnost duše. Když krátce ped smrtí jeho Franklin jej v Paíži navštívil, položil pravici na hlavu jeho vnuka a pravil žehnaje a svoboda. :
A baronu Holbachovi psal rovnž tak, jako dívati se
:
neviti
Bh
v boha
na hodiny
a
jest
scestí
neviti v ho-
dináe!" Vyklepav dýmku ozval se nyní Ledecký „Naneme z jiného soudku. Prosím vás, co slyšíte o slen Jenny :
z
Labutína „Jest
„A na
?"
posud v Praze pi vrchnosti."
vám
nepsala
besed,
až
si
Vždy
nic?
toho
lidé
u
bývala u vás tak asto vás jinde na panství i
všímali.
„Slena Jenny chodí v sukních.
jest
duchaplné
Ona zná
se
dobe
dve, ve
škoda, že francouzské a velmi správn
literaturách rozumí na zenu úkolu literatury. My se spolu výborn bavívali a ona íkávala, že v celém Lahutín není ani jednoho lovka, že jsou to samé loutky složené z dobrého tónu a bezbarevných frásí." „Ani baron Mundv?" „Pravím, co íkávala." „A nepsala vám z Prahy?" „Psala dvakráte na podzim a nic, co by stálo za Od nového roku nevím o ní nieho."
jiných
e.
i
Ledecký upínal chvilku pronikav zrak na Cvoka, pak pro sebe zabruel: „Poctiv jako dít." V tom pibhla do pokoje panna Regina všecka udýchána. „Pospšte, velebníku," zvolala; „už sedí zase na slív pi velníku." Ledecký vyskoil, sal brokovnici za almarou visící, prohlédl její kohoutek a bžel po zadu do zahrady. Regina a Cvok v patách za ním. V zahrad, za rohem farského stavení stanuli. Na vysoké slív, pi zdi ped velníkem, sedl krásný, modrozelený pták zvící havrana, probíraje se zobanem v náprsním peí. Fará Ledecký piložil brokovnici k líci, vzal jej na mušku, rána houkla a pták svalil se do trávy. Šastný myslivec bžel prese všechno pro svou koist a pinášeje ji nazpt ukazoval ji vítzoslavn Cvokovi a Regin. ,,Není-li to ptáek, že mu není k pohledání ?" otazoval se Cvoka. „Nebesa! Tot pták, jakého jsem jaktživ nevidl!" „A jak vzácný! K nám do Cech pilétá jednou za uherský msíc a plachý jest jako všichni šlaci. A já jej
pece
dostal!"
„Jak
mu
„Je to
íkají?"
vlha,
merops
apiaster,"
chlubil
se
uen
Ledecký.
„A k emu jste „Vy jste détina,
jej
zabíjel,"
vyítal
mu
Cvok.
Za jedno jest pochutnán íkem steliti si po tak vzácném ptákovi, potom žere vlha ráda vely a dlala mi škodu; na konec, dám-li vycpati, stojí bratrovi za ptku." ji Slovíko „ptka" trhlo Cvokem. Odcházeje za pannou Reginou a Ledeckým do fary pemítal: „Vida, jemu sedají ptky samy na slívy, a já se nemohu dobrati kuráže, bych mu ekl, aby ptku pjil. Den se nachyluje, musím pomýšleti na navrátila a s prázdnou píteli.
mn
:
52
Záluží. Jak pijdeme do svtnice, hned mu eknu." ona Panna Regina se nechtla z pokoje hýbati, „ptky" všimla. Na štstí ml dnes Lesi prve slova
nemohu do
i
decký dobrou hodinu. Všecek rozradostnn, že zastelil vlhu, po níž už delší as pásl, pravil k hospodyni „Reginko, pro erstvý džbánek! Na poest zdaeného lovu!" Když Regina odcházela do kuchyn, pihrnul se dvemi ze sín do pokoje odrostlý chlapec všecek upach-
tn
a vyjeven.
Cvok
jako by do
se ulekl,
ze Záluží. „Jdeš za
mnou, Kozmánku
Hoch popadal
chvíli
nho ?°
ducha
Koch
stelil.
byl
otázal se poslíka.
vyizoval
a
:
„Jdu.
Panna Naninka vzkazuje, by velebný pán honem bžel
dom,
že se stalo
nco hrozn
„Na fae?" „Na fae." „Nebesa! Snad
je
v ohni.""
nco hrozn
„Není, ale stalo prv se
Cvok
hl
zvláštního."
klobouk a louil Teprve, když dvée za sebou zavel, :
a
ptky.
Vrátil
„Snažn
vás
jde bez
šen
vzal
se
k
Ledeckému
prosím,
pane
zvláštního."
Ledeckým.
se s
vzpomnl
si,
že
a pravil zkrou-
brate,
pjte
mn
ptku. Nemám ani groše v celém stavení, a te se ke všemu doma njaké neštstí strhlo." žádal Cvok mu Suchdolský mlky mu pjil, vroucn potiskl ruku a uhánl z fary. „Pomalu, volal za ním Ledecký; „mjte rozum .
.
o
;
''
a pomyslete,
pl
než
léta
že o
pl
hodiny pozdji
bráti za kliku
pijíti lépe jest,
u lékárny."
Ale Cvok více ho neslyšel. Zvdavost, strach, úzkost', doma oekává, namydlily mu paty, a pes to, že ptku v kapse, minul sv. Jana bez jedinkého vdného pohledu.
co
jej
ml
:
i3
III.
nkdy krasavice, ped zrcadlem
majíc se ubírati na lžko, v nejpknjší skvosty své tak strojila se dnes venku píroda k veernímu poklidu. Slunce, sjíždjíc slavn s blankytu k obzoru, rozzáilo se nádherným zlatojasem. Okna kostela znímala se plamenem, a zele stromoví se nahoe do zlatová pibarvovala. Rákosí na panském rybníce, asi tvr hodiny na západ od Suchdola vzdáleném, zdálo se, jako by v samém tekutém zlaté se koupalo, a šero, nevýslovn jemné rozlévalo se po polích a lukách.
Jako
piodívá
se
Ac báze a zlá pedtucha jej pohánly ku pedu, pece se pítel Cvok ob chvíli na vteinu zastavil, aby oberstvil duši pohledem na veerní vnady pírody. Ušlý Kozmánek, a pidával do kroku, byl hodný kus za ním. Pešed potok a vyšed na strá, zastavil se Cvok
Ml
bystrý zrak a stranou k Záluží nevidl zái z ohn. Tíse se mu napolo se srdce svalila, ale za to, více se blížil k Záluží, tím více týrala jej trapná nejistota, co hrozn zvláštního se doma za jeho vzdálenosti pihodilo. A kdyby si byl tu dobrou hlavu umyslil, na nco podstatného delší chvíli.
ani
památky po njaké
ím
a
pravd podobného nemohl
ním
Záluží, tiché a pokojné
uhoditi.
Již
leželo
oban
ped
asv
za u veerní mlze rozeznával nepíliš jak selský
Metternichových; již ladné obrysy chudého kostelíka, hbitovního kíže a farky své. Nikde nepozoroval ruchu jen ponkud zvláštního, ani njakého podezelého zvuku, mimo všední blekot krav, tu
Co
se stalo
i
tam se ozývající. na fae ?
Cvok došel až k laovým dvíkám a vzav za kliku chvilku stanul. Pak kráel odhodlan po nkolika stupních k stavení, vešel do sín a v levo do eledníka. Tam bylo již napolo tma, a po prostorné svtnici cho-
i4 dila
starým svým hlasem
ninka, chovajíc
pedmt. V tom Opravdivv
temn
prozpvujíc panna Na-
v náruí njaký obdélný, patrn se jí ozval v náruí dtský plá.
bílý
dtský
kola
plá.
Cvokovi
se
dlala
ped oima. „Dobe, nahlas
že jdete, velebný pane/' oslovila jej polo„Já toho ervíka už nikterak
panna Naninka.
nemohu spokojiti. Kií chudinka hladem. Musím mu trochu mlíka oháti. Tu máte, pochovejte jej zatím. Dlejte mu vš vš, a teba mu trochu zpívejte. Jsem tu co nevidt. Tuze s ním neházejte, to není dobe.* Za strila mu do náruí nemluvn a odskoila do sín. Pítel Cvok, všecek zmámen, pistoupil s díttem k oknu a dlal všecko, jak jej panna Naninka pouila, ale dít se dalo do kiku, jako by je na vidliku bral. Pan fará je konejšil, až se všecek spotil, ale pro samý kik nemohl si hejno myšlének, na rzno se kižujících, 1
ei
nikterak ve
hlav
srovnati.
myšlénky Cvokovy vracely
Konen
dít
se poutišilo, a
dom.
První z nich byly krátký a obsahovaly se ve zvolání: „Nebesa, tot nadlení pro mne! Kdyby mne tak nkdo vymaloval, jak konejším dít, byla by to za groš podívaná!" Další osnovu petrhla mu Naninka vstupující práv do eledníka. V pravici držela kahanec, v levici rendlíek s mlékem a mezi bezzubými rty kávovou lžiku. Jak si dvée otevela, milý ví. Pinesené pedmty postavila na stl, shodila nkolik knih s nejbližší stolice, se
bh
whledala nkde v kout podnožku a upravivši si takto pohodlné sedadlo vzala mlky faráovi dít a usedla s ním ke stolu, by je nakrmila. Cvok se postavil k ní s kloboukem na hlav, na njž posud nevzpomnl, a založiv ruce díval se zvdav na ten její znamenitý výkon. Dít mlo hlad a bralo mléko dobe ze lžiky, nic se nekuckajíc.
"
15
„Jaký
hladový
to
je
kluk!"
rozhovoovala
Na-
se
ninka.
„Ale vy umíte také njak krmiti/ prohodil usmívaje se. „To by bylo Však to není ponejprv ..." 1
Cvok
!
Panna Naninka se zamlela a lehce zapálila. Dobromyslný Cvok si toho nepovšimnul a díval se radostn, jak
nemluvnti chutná. „Už má dost," zaínala znova Naninka. „Ted bude
spinkat."
Po vovati.
k
té
nmu
šeptal:
potichu
jala se
Fará
priklížen.
„Spí
byl za-
?°
„Spí."
mn
„Ale tak pišla?" „Jak jsem k
„Ano,
njakou ukolébavku prozp-
poád na svém míst, jako by Oka s dcka nespustil. Po chvíli
stál
jak se
pece eknte,
nmu
jak jste k
tomu
dítti
pišla?"
nám sem do
—
fary dostalo?"
ízením božím." „lnu jak jinak „Ale co tu s ním? My dva jsme tu dost bledé živi, nekuli ješt svil nesmrtelnou dušiku „Když nám pán k opatrování, nebudeme snad nejdíve mudrovati, co
—
bh
s
poneme."
ní
Cvokovi
se zvedaly
slzy
k
oím. Poklepal Nanince
na kostnaté rameno a pravil srdené
:
„Na mou duchu,
vnu
vaše slovo jest jako ržika. Starosti foukneme do Já bych rád každý den o nco jako kotoue z dýmky to dít se dobe najedlo a takhle jedl, jen aby krásn spalo. Vidíte, jak s ním krásník pohrává, ono !
mén
se jako
usmívá
„To
s
poklad, jen
Naninka.
a
nkdy oko
pooteve."
ním rozmlouvá andl strážný, a okem vidí že to nikomu nemže povdti," vykládala
i6
„Jaká to poesie!" zvolal
„Ale k
te
je
as, abych
tomu opuštátku pišli." Fará odložil klobouk a
starý
župan
a
posadiv
Cvok mna si radostí ruce. vám povdla, jak jsme kabát, oblekl se v
se ke
stolu
poslouchal
domácí
oima,
ušima.
obd
všecko uklidila," vypravovala «Když jsem po panna Naninka nehrub plynn, „vyšla jsem si na hbitov a usedla jsem na kámen pi kostele, víte tam pod bezovým keem, kde bych ráda jednou pod drnem odpoívala sen. Sluníko jarní tak krásn zatáplo do mých starých kostí, že jsem na rženec zapomnla. Dlouho-li jsem tam sedla, nevím sama. Však v jarním sluníku uchází chvíle Pak jsem se podívala po slepicích. Ach! te se pamatuji: zde na hodinách bily práv tyi. Jdu do kuchyn, otvírám okno a dávám podušky na n, by se mi provtraly, tu jako bych ze zahradv dcké mrnní zaslechla. Zprva jsem nic na to nedala, ale když se opakovalo rychleji po sob, myslila jsem si Podíváš se do zahrádky, kdo tam pišel s díttem. Ale tam jsem si div oi nevvhledla a kde nic tu nic. Tu v kout, kus pod mvm oknem, pod lískou, zaplakalo dít. Pro hoké utrpení, pomýšlím, odkud se bylo napadlo, aby nám tu vzalo dít! Kde pak by nkdo do zahrádkv podložil cizí nemluvn Co Záluží Zálužím stojí, nco podobného se nezbhlo. Povídaek jsem se sice o tom dosti naslýchala, ale z tch nejde Sla lovku víra A pak fara na polovic svaté místo jsem po plái a tu máš: pod lískou leželo dcko, v bílé peince zaobalené. Mže mu tak bvti osm nedl. Pod hlavikou mlo za podušku paklík v erném plátn, Co si zašitý a zapeetný erveným voskem. poíti ? Nejdíve pipadlo, dít nechati díttem a bžeti k starostovi, jakožto k úední osob a pivésti jej do zahrádky. Ale svt je zlý a sedláci nepijdou
vnv
dom
!
:
mn
!
!
!
pkn
pkn
mn
proto jsem se rozhodla dít vzíti do pro vás, abyste honem pišel dom, a s vámi se díve o všem moude poraditi. Dít se v mém náruí utišilo a usnulo v mé posteli, kde jsem mu mkce ustlala. erný paklík jsem uzavela do svého kufru. Takové vci jest nejlépe pod klíem." „Dobe jste uinila," pochválil ji fará. „A ::eohlídla jste se okolo fary, nebvlo li bv nkde cizího lovka vidti ? „Neohlídla, bála jsem se dít nechati o samot. Což kdybv bylo chudinka umíralo?" „ Pravda." „Za hodnou chvíli vyšla jsem ped faru. Kozmánkuv Frantík šel mimo. Poslala jsem ho za vámi do Suchdola. Zatím jsem jen nco mlíka dítti dala, když se zbudilo. To je všecko, co vím." Fará klepal prsty na knihu ped ním ležící a slab pohvizdoval. Tak iníval, kdykoliv nco vážného na mysli pemítal. Panna Naninka po chvíli prohodila." „Dít se nepokojí, musím je pevinouti; ale do eho? Dejte ty knihy se stolu a rozsvte lampu, abychom si dobe na to boží nadlení posvítili. Snad nalezneme nco, co bude dobe pro budoucnost vdti. Vy máte dobrv zrak; každé niti musím si všimnouti." Pítel Cvok tak uinil a z opatrnosti ješt zastel okna záslonkami, nebylo toho potebí, nebo fara stála kousek ode vsi, o samot, na vyvýšenjším míst, a pod obma okny byla zahrádka, plotem ohrazená. Naninka položila nalezence na stl a zkušenou
hnea po andlích fary
a
:
poslati
pkn
r
a
rukou
petržkami promlouvala „Jest to si to hned! Z bídy je matka neodložila. To je prádlo jako kment. Ah podívejte, jak jsem to uhodla: kluk jako Rus! Nu, nu, te si házej rukama nohama. Protáhni se, tak rovný jest jako svíka. V prádle není pranic, ani ceduliky. jej
rozvíjejíc
s
:
panské dít. Myslila jsem
!
pkn
A.
V
.
Smii.ovský: Spisy výpravné,
v.
;
2
má nco
na prsíkách
Pokejte, tuto zlatv tantýsek.
Na
líci
na
šrce.
panna Maria.
jest
Je to
Co na rubu
nevidím dobe."
stojí,
„Monogram: Maria." „Ted víme zase, co jsme vdli
!
Snad
je
nco
za-
peince." Naninka omakávala mozolovitou rukou svou peinku na všech místech. „Nic v ní hní! Samé podotkla. peí, „Vždy máme ješt paklík!" pipomenul Cvok. „Skoím pro nj. Postjte, velebný pane, u chlapce, pikryti." bv nám nespadl se stolu. Ale musíme jej Fará svlékl župan a pikryl jím hošíka, jenž k
šito
v
11
ním
nmu
bvste prohlédl. Ml erné oi a hrabal se pod županem rukama nohama. Naninka pinesla zatím paklík. Nebyl objemný, ale dosti tžký. Fará šel s ním pod lampu a prohlížel jej co nejbvsteji, zvlášt pee. Zima a horko jej stídavé rozrážely. Pee byla otiskem dámského prstenu s lacinskvmi písmeny J. K. Ruce se faráovi tásly, celo mu vlhlo, dech se úžil. Naninka nespouštla se Cvoka oí a planula zvdavostí. Když jí fará paklík dlouho neotvíral, proho:
dila:
„Chcete
nžky:"
Cvok vval z vesty peroízek a páral šev, pevn sešitv. Kdvž jej rozpáral, rozložil obal z nového erného voskovaného plátna. Obsah paklíku byl zavinut v kus prádla z bílého jemného plátna. Cvok jej vybalil. Hned na vrchu leželo veliké, touž peetí zapeetné psaní. Cvok peetl jeho nápis, sklesl malomocn na nejbližší
stolici
a svesii hlavu
i
ruce.
Panna Naninka ani
nedutala. IV.
Záluží náleželo patronátem do Labutína, dv hodinv vzdáleného, a bvlo nejhorší farou rozsáhlého toho
J
panství. šlechtici
brých
i
9
Na Labutín sedéli od dob povstání eského Poernití z Poernic, zažívajíce tam dnv dozlvch,
jak.
pravé
asy
Rod
šly.
ten
nevynikal
niím, leda že dobe hospodad, že potomkv míval obyejné poskrovnu a že, jak poddaní je pomlouvali, milostpánové chodívali
vykraovaly
"si
v
sukních
v nohavicích.
To
a
milostmanželky že
platilo
výtenou mérou
o posledním majetníku Labutína, o nebožtíku baronovi Edmundovi Kristiánovi. Ostavil sice po sob schopného v synu Edmundovi, jemuž za faráe nástupce Cvoka bylo již pes dvacet šest let, ale vladakou a paní neobmezenou na Labutín byla jeho paní máti: Saloména Milada, baronka Poernická z Poernic na Labutín. Stará baronka Saloména byla povahou. V pée byla zbhlá jako muž a u vcech obecného života byla protelejší, zkušenjší a ráznéjší než deset mužv. srdce své a jiných lidí se takto nestarala: nemla k tomu kdy a nebyla zkrátka z mkkého tsta. V záležitostech penžních a hospodáských byla ostrá jako bitva ten správec se nenarodil, který by ji byl o ici žita ošidil, a povedlo li se mu to jednou, po druhé jisté k tomu již neml píhodné chvíle, ponvadž nebyl již v úad. Od bílého rána do tmavého veera byla
asv
O
m-
:
baronka Saloména na nohách nebylo hebíku v panském plot, jehož by si byla nevšimla. Proto také panství sedlo v plnu a hojnu, o dluzích nevdlo, a baronesa Salv, druhé dít baronino, mela již dávno krásné tisíce v jistých papírech uloženy, než pomýšleti se mohlo ;
vdavky. Vedle toho držela baronka Saloména na písný mrav, byla na pohled velmi nábožná a konala nkdy dobré skutky, ale vždy okázale a veejn, a ráda se velebiti. Všecky ty rysy její povahy ovládala dala za poslíze zcela bezohledná šlechtická pýcha. S mšanským lovkem, jakékoliv cti a dstojnosti, mluvívala
na
její
n
20 tak blahosklonn, odporu.
Le ronin její
že neodcházel
od
úsmšku
ní bez
a
temnjším stránkám stálv v povaze basvtlé: po žensku ješitná nikdy nebyla, a slovo
proti i
stálo
nevyvrátil
jako
Snžka.
Radji
by
palec
si
než aby o pící od slova byla ustoupila. Všecka domácnost na zámku Labutínském byla jen otiskem povahy baroncinv. Nikde a v niem zlatá prostota, upímnost: a bezstarostnos, všudy a u všem strojenos, pokrytost, konvenience. Baron Edmund, i jak mu po velitelce vbec íkáno, baron Mundy, první osoba po matce v dom, nebyl prázden sebevdomí, bál se matky jak ohn, rovnž tak jako baronesa Saloména, byla dala
utíti,
a
ili Sály, práv v pannu dospívající, a jako vyšší nižší služebnictvo, jež ostatn již se stránky hospodáské co do hlav nebylo etno. Baron Mundy byl takto veselý lovk a nedíval se do života sklíkem puntikarskvm, ale ped matkou neb v jejím okruhu stahoi
jeho vroucné, mladické svobodomyslpod nulu. Ale za to rozvazoval, když se dostal z dostelu matina oka. A nebvlo to zídka. Správa rozsáhlého statku dala matce tolik práce, že pozapomíval
se sloupec
nosti
Ostatn
soudila na
urito, že jim k njaké nevázanosti ani vymknouti se nelze. Baronesa Salv bvla více dcerou matky své. Ale ponvadž matku svou po dtinsku nemilovala a vbec pirozen vyvíjeti se nemohla, nedospívala taktéž v pknv samostatný charakter. Pi tom tužby a žádosti panenského jejího srdce unášely ji pirozeným zákonem ze zámku Labutínského v nivy ržových snv a nadjí. Když francouzská vychovatelka vychování její pod dozorem a ízením matky ukonila, šlo paní baronce o to, by jí opatila spolenici, jež by jí zárove i panskou byla. Pátrala a dotazovala se tu tam, ale nala spravovati dti.
dala takové
vychování,
z
nhož
i
úad v jedné osobnosti náležit slouený nabylo vcí choulostivou. Ta mšanská služebná chudina, jež hledala v panském chleba, vzdlávala se sice na obstojné spolenice, neb hodila se na obstojné panské; mla hlavu teba napchovanou vdomostmi dvojí ten
lézti,
dom
pkn
spoleenskými, neb umla dostaten jemné dámské prádlo práti vkusné úesy dlati ale oboje najednou za slušnou jen mzdu
literními a síti.
žehlovati,
i
;
Konen
nechtlo. se vyskytla ženština, snad bude lze na zkoušku pijati. Ovšem, nehodili se, bude škoda náhrady za cestu sem tam, ale tomu není lze se vyhnouti. Paní baronka dala si všecky papíry žadatelky pedložiti jeden celý a zkoumala je policejn dkladn veer. Zadatelka jmenovala se Jenny Kuerová a byla dcerou státního berního, jenž byl vdovcem a krom ní ješt pt nezaopateních dtí a žádného skoro konati, se
jí
již
i
ml
vlastního jmní.
—
nuzné existence a mohla bv dobrotu dlati/' podotkla sama k sob baronka. Jenny Kuerové bvlo ped tvdnem dvacet a jeden rok. Školské vychování její dle vysvdení bylo pravidelné a dokonalé, ze ženských runích prací mla známku výbornou a osvdila se praxí v nich. Hraje "Jest
z
na piano a zpívá, umí plynn francouzsky a byla vyti léta vychovatelkou a uitelkou z ústavu po u tí menších dtí u Pražského kupce J. S. B. Nováka v nepetržité služb a konala svou povinnost ke spokojenosti svého chlebodárce za 20 z\. a všecko zaopatení. Novoroní dárek byl roven msínímu platu a k svátku svému dostávala na vlnné šaty. Jiných mimoádnvch píjm nemla. Jest mravv bezšedši
msín
úhonných, píjemného zevnjšku, pívtivá v obcování a konversaci, povah živých ale nikoli vzdornvch; není prostoeká, strojivá
a
zamilovaná,
ale
umí
si
nkdy
hlavu postaviti.
K
nižšímu služebnictvu chovala
se
po-
dstojn, k panstvu nikdy familiárn. Zvláštní píznak jest horlivá milovnice vážnjší lekturv.
vždy
:
Z
celé
konduity nebyly
dv
vci baronce Salomén
pi Jenny Kuerové po
mysli a chuti: jednak že umí postaviti, jednak, že jest asi rilosi nkdy hlavu svou pi mšanském služebném První pokládala sofkou. lovku za nesmírn nemístnou, nevasnou, ano hloupou, a proti ženskvm mudrlantm mla od jakživa ne-
se ]í zdála Jenny Kuerová ponkud mladou spolenici, a « píjemný zevnjšek" její také jí ponkud pekážel. Baronka, jakož baronesa Sály nebyly sliný, a proto stará baronka sliných lidí nerada kolem sebe vidla. A konen musila i vzhledem k baronovi Mundymu býti opatrnou nebo taková nešastná chudina se slinou larvikou dovede nkdy Istn a ze so bectví mladé šlechtické hlavy poplésti, a jsou píklady, že z takových pletek vznikají ve šlechtických domech šeredné mrzutosti, a pozor jest dobré koení: kdo hlídá, uhlídá se.
chu. Také
na
i
;
Le na konec, když vše kolkolem vzala, nebylo na jiném než o Jenny Kuerovou do Prahy psáti nebo baronesa Salv již pro dobrý tón nemohla býti déle beze spolenice. Tetího dne po té odešlo psaní ve tech dnech opt došla píznivá z Labutína, a odpov. Za týmiž výminkami jako u J. S. B. Nováka pijímala Jenny Kuerová místo spolenice a panské u baronesy Salomény Poernické z Poernic na Labutín. Veer téhož dne ohlásila tu událost stará baronka oficieln pi stole, pi emž neopomenula pipojiti, že osoba ta pijde zatím na msíc na zkušenou. ;
Baronesa Salv nalíila radostnou tvá a dkovala milostmatince za ustavinou péi, kterou o ni má, baron Mundy si však ponkud nedvorn zívl, po-
dvorn
«
23
nvadž
matin
pozoroval, že ostíží zrak
na
nm
tkví,
aby vyzvdl, jak dojímá ho zpráva o nové spolenici. To bylo v pátek. V nedli, k polední, pivezl tFerdinand, lesný lokaj baronin, starý a potmšilý Jenny Kuerovou na Labutín. Po chvíli vstoupil do pracovny baroniny, by o jízd podal zprávy. Baronka Saloména sedla u psacího stolu, vyslechla jej mlky a prohodila „Co jste mluvili spolu na cest ?" „Ani slovíka, milosti," kanula, sladká jako syrup, „Dovolil bych si poz úst Ferdinandových odpov. mysliti, že slena spolenice je trochu hrdopyšna." „Dobe," odvtila baronka. »Asi za dvacet minut, až si slena ponkud oddechne, mže pedstoupiti." Po té zabrala se baronka do njakého mlékaského útu z jednoho dvora. Lopotila se s ním hodnou chvíli, více dalo pemítajíc, jak by o nkolik zlatých se na odbrateli vynutiti. :
msín
»Slena
dv
spolenice,"
zaznl u
portiery
Ferdinan-
hlas.
Baronka pokynula rukou. Do salonu vstoupila drobale zcela jistým krokem Jenny Kuerová.
ným,
Lhostejn dívaly hladinou mysli
její
jemný zevnjšek duit služebného
!"
se
oi baroniny na Jenny; ale To nebyl „pí-
zahýbalo pekvapení.
Vždy píjemný
jako by ekl „není na ní nic", a slena jest,
:
zevnjšek v kon-
„není
práv
ošklivá,
spolenice byla zjev velmi slušný, ano pvabný, do jisté míry teba spanilý. Postavy byla drobné, ale oku lahodné, oi jako trnky, ústa, jak by je Mánes nakreslil, pistižené vlasy havraní a kadeavé, ruky a nožky aristokraticky malé. Odna byla ve tmavozelené šaty, jednoduché ale vkusné.
nebo:
24 Pedstavila
en,
se
zcela slušné
a
prosila zcela
pim-
ráila do vzácné pízné své sevíti, nebot to že pi povolání, jež práv u tak vznešené rodinv nastupuje, jest první a hlavní její pro-
by milostivá
baronka
ji
sbou a žádostí. Baronka pichýlila divadeln hlavu, poslouchala ji blahosklonn a když domluvila, hodnou chvilku nei
Pak
promluvila. ji
drahnou
usednouti.
s
chvíli
A
ní
vymnila nkolik pi dveích, než
tu ješt ohradila
se
a
frásí
státi
nechala
dovolila
jí
tím, že asi
si
slena po
namáhavé cest bude unavena. Slena Jennv si sedla zcela
podle pravidla jako královnou, což baronka lib nesla. Po té rozvíjela vladaka Labutínská klubko hovoru svého zvolna, chladn a urité, opádajíc posluchaku nití nekonen poulivou. Povdla jí paragraf za paragrafem, chce-li si eho od ní žádá a jak si musí poínati, dobyti její spokojenosti, jakož eho se musí vystíhati,
dvorní dáma
ped
a
pobyt její v zámku Labutínském býti trvalý a stranám prospšný a píjemný. Podávajíc jí obraz rodinv a domácnosti své, zastavila se na delší chvíli pi baronu Mundym. „A vím z vaší konduity, sleno, že jste ryzích a jinak bych mravv a z dobré mšanské rodiny vás zajisté za spolenici ku dcei své nepovolala, pece bude dobe, když vás hned této chvíle upozorním, že nkdy v šlechtických domech mezi odvislým ženským pohlavím a mužskými leny rodiny z mladické nezkušenosti zaplétají se nedovolené pomry srdce. Ze valnou vtšinou vedou k záhub, aspo slabší strany, jest jasno m:4-li
obma
—
—
I stínu neho podobného varujte se." Ubohá Jennv byla jako na eavém uhlí a hlava jí šla z výkladv baroninvch kolem. Zdálo se jí, že baronka eká na njakou odpov, ale hrdlo se jí jaksi
jako bílý den.
zadrhlo.
hodné pomlce pokraovala baronka: „Beru za dstojnou odpov, a to ve prospch Nyní vám pedstavím baronesu a barona."
Po
mlení vas.
vaše
Zazvonila
minutu
Za
a
dala
potebný
Ferdinandovi
druhými
dvemi
rozkaz.
mladý
baron baronesou. Po pedstavení podala tato slen Jenny ruku ; baron se chladn uklonil. Salv pak prosila matku, bv smla si na chvíli slenu do své komnaty odvésti. Dostala svolení, a dívky odešly. „Mám na mysli nkteré pozmny v hospodáství," pravila baronka k svnovi. „Bud tak laskav a sedni si, M undy, abychom je spolené probrali a se uradili." Baron si pitáhl keslo k psacímu stolku, usedl a lhostejné poslouchal, co mu matka podávala v úvahu. První zkušebný msíc a celý první rok minul slen za ten Jenny na zámku Labutínském dosti hladce. leckterou as mnohých drobných mrzutostí zakusila, nezáživnou a hokou pilulku spolknouti musila, byla pece zhruba se stavem svvm spokojena. Živobytí v Praze u Novákv bylo sict píjemnjší, ponvadž srdenjší a rozmanitjší, ale práce na Labutín v bylo a byla vstoupili
s
—
a
A
mén
mnohem ducha
i
snadnjší a srdce prázdná
plat
stejný.
odmenos,
Šlechtická
noblesa,
uhlazená formálnos
každikém výkonu byla ovšem poetickým adrm sleniným tísnivou šnérovakou, le rozumná dívka jsouc
v
si
svého odvislého
postavení
dobromvsln
a nalézala
vdoma,
vpravovala se do
posléze v nich jistou zálibu. Za pl léta vycviila se tak v konversaci a v obcování, že kdyby se byla smla strojiti jako baronesa, šlechtic dobrého zrna by nebyl poznal, že jest rodu i mšanského. Z té stránky byla s ní stará baronka spokojena, ani k ní ani k nkomu jinému se o tom nich
i
i
a
neprojevila. Baronese umla slena Jennv celkem dobe vyhovti. Sály nebyla práv z chytrých a dala se dosti laciným zpsobem baviti, a umélos, vkus a pilnost
26
Jennina v ženských runích pracích byly strojivé šlechtin velmi vhod. Zejmé srdenosti ke své spolenici laskavá do nikdy neukázala, ale byla k ní pívtivá i
pedepsané míry, a pišly-li na ni vrtochy, a nkdy sleny neušetila, pece rida se spokojovali, vidouc, že Jenny je povolnou myslí pijímá a jemnou rukou odráží. Takto obdržela bystrá a opatrná spolenice vrch nad svou svenkou a paní, a neviditelné ji jisté,
ovládala.
Se starou baronkou hladce vycházeti byla krušnjší Vdouc, že strážnými jejími duchy zevšad obstavena jest, ídila slena Jenny plachty své lodice podle vtr, z pracovny všemocné vladakv vanoucích. Na
práce.
v nitru svém hadem povždy byla nenarážela na úskalí. Nebyla to situace píjemná, ale byla okolnostem pimena, byla mladé dívce dobrou školou pro život. Uíc se každé slovo dvakrát odvažovati nežli jednou je prodala, chodila Jenny se uit do školy životní moudrosti. Nejtrapnjší bývaly jí návštvy u staré baronky prvního dne každého msíce. Pinášejíc baronce písemnou kvitanci z dvaceti xlatych služného, odnášela od ní v srdci povždy nkoliv trnv podízené své existence. Le musíš-li, i ostré trny
oko
holubic',
bdlým
i
strávíš.
Pomr k baronovi Edmundovi byl první rok zcela pravidelný. Jenny i baron všímali sebe potud, pokud bystrozraku Jennin neucházelo, sebe všímati musili,
a
nestežených baron nutí se ponkud do míry, v dom pedepsané a obvyklé. Vc ta rozvlo o baronovi. Ze žije vála mysl Jenninu k pemýšlení nepirozen pod nátlakem matkv své, že mladý, statený a svéprávný muž pod nátlakem tím trpí, bylo slen Jennv krom všeliké pochybnosti. Že se z jama toho vlastní silou nevymauje, to mla za ddinou chybu mužských potomkv rodu Poernického. A protivilo se
že
za
chvil
27 to. Mladého, zdravého, postavením svým nikoliv nepatrného muže myslil si statný její díví duch zcela jinak. A pece nemohla na barona Mundyho hnvy míti; spíše bylo jí ho líto. Nemohlo ani jinak býti, nežli že za rok o lenech rodu Poernického slyšela mnoho klepv pravdv. Ale o baronovi Mundvm nesnášela povst žádného smetí. Nejen pod písnvm okem matinvm, i mimo choval se baron ušlechtile a mravn, ano co do mravnosti zdál mezi mladvmi, neodvislými šlechtici býti se Mundy bílou kavkou. Ovšem nebyl všechen jeho život mapou na stole k nahlédnutí rozloženou, ale služebnictvu podízenému úednictvu neproletí druhdy ani komár, jen když vrhne stín na budoucího pána. A ani komáího stínu co do zacházení s krásnou pletí Jenny pi baronu Mundvm neshledá vála. Jenny barona ctila. Pro matku jeho jej litovala. Ze na jevišti jejího myšlení, zvlášt za tichých chvil veerního odpoinku mladý baron ani z repertoiru nejí
i
n
i
v máji kvt. panskvcli úedpišla jen do níkv. Z paniek hned od první návštvy nejvíce ji zajímala manželka zámeckého lékae. Byla jen o nkolik let starší nežli ona, mla slušné vzdlání a povahy byla prostolíbezné. K tomu byla povídavá, ale nikoliv klevetná, ímž práv ostatní paniky slenu spolenici od sebe odrážely. Doktor sám mnoho nenadlal, ale když ho dobrá napadla, nebyl bez ízného vtipu. U doktor seznámila se slena Jenny s faráem ze Záluží, i jak mu v žertu pezdíváno, s Nebesy. Podle jména znala jej již ze zámku, kdež nkdy hovor o nj zavadil. Tam pokládali jej za zcela všedního vesnického faráe, jenž jenom tím od druh svých se liší, že miluje knihy, které nenáležejí práv v obor svatého bohosloví, jenž prý franštinu na obstojno láme a jemuž vyšel, jest tak
pirozeno jako
Mimo zámek
dom
eí
i
i
«
28
vbec
íkají
Nebesa.
I
pro mu
slena Jennv ze zámku. „Má zvykem", vvsvtloval
dámám
v
jídeln,
„že kdykoliv
tak íkají,
jednou
mu nco
vdla
baron
již
Mundy
zvláštní radost
Nebesa!' jej pekvapí, srdené provolávati: Ale pojme-li jej hnv, neužívá toho poekadla nikdy. A nalíiv komický posunk nápodoboval pítele Cvoka: „Nebesa! toté polivika! Nebesa! tot omáka! Nebesa! toté kapoun, tot kapr, toté pivko, tot vínko!" Všichni se rozesmáli, jen stará baronka sedla vazn jako sama Polyhymnia a pronesla velice dstojné: „Tuctoví lidé mívají vždycky njaké poekadlo na jazyku, bv zakrvli jím lenivost a prázdnotu mozku, jako sedláci, jsouce líni, a'ov sami pemýšleli, píslovími házejí." Slen Jennv pipadla pi tom frásovitos panstva,
zpsobí nebo
ale
,
slušn mlela.
U doktor slyšela o Nebesích mnohem více. A vru, pítel Cvok objevil se ped ní na zcela jiném podstavci a ve zcela jiném osvtlení, tak že se v ní nejen ilá pozornost, nýbrž i upímná sympathie k jeho osobnosti vzbudila. „Farar Cvok jest hoden úcty", pravila jednou za nevlídného podzimního odpoledne paní doktorová k zámecké spolenici. „Mj muž sám íkává, že sedí v Záchválí jen za luží jako hala na rumišti, a muž pestupnvch let a k tomu ješt jen na polovic úst." „Prosím vás, vvpravujte mi o nm", vybízela slena Jennv. Dámv si usedlv na stupni u výklenku okna proti sob, a paní doktorová hákujíc spustila na celý
mj
splav.
VI.
„Fará Cvok kaplanoval na nácte se
let,
mu
cti
nežli
se
zalíbiti
panství
celých
domodlil farky v Záluží. se
paní
baronce,
osm-
Nedostalo
ponvadž
jest
si
2q
vdom mužné
dstojnosti své a teba stál elem v elo milostivou vrchností. Proto jej také dvakrát vznesená paní patronka z úmysla peskoila, když šlo o to, obsaditi dve výnosné fary, jež mu podle práva a zásluh s
Kam
by se také nedlo! Když si asi ped deRadešínskou na zámku vyšlapoval, dovolil si odcházeje paní baronce ruku podati. Pomyslete, jaká to drzost. Fara mu šastn uletla, chudák schlípil uši ve náleželv.
síti
letv faru
své kaplance." „Já jej vidím
ped
sebou,"
podotkla Jenny.
„Když bželo o Suchdol, opakovala
se stará s
no-
a
Nebesa byla tenkrát opatrnjší. Sel díve nežli na zámek k Radešínskému farái, aby s ním se poradil, jak má u baronky se ucházeti, by mu opt neselhalo. Ten mu dal hromádku dobrých pokynuv; aby se dal ostíhati a oholiti, by navlékl bílé rukaviky, na šatech aby neml ani prášku a klobouk aby neodkládal. Také prv by nebylo na škodu, bv si trochu kabát Kovou,
pkn
línskou vodikou napustil, že prv žadatel nos milostivé vrchnosti musí míti na zení. Také aby teprve až po druhé jej baronka vyzve, si sedl a nota bene, by ruky nepodával, ale když mu bude svou nastrkovati, by jí ji políbil. ,Jsem muž a knz,' durdil se Cvok ješt té nespravedlivé pávici ruku líbati!' ,Inu, mysliti není initi, pane brate, konil Radešínskv úadu ,kdvbvste se jenom písmenkem zmínil, že už jednou jste právo na faru, bude smrti naší amen.' Jednoho krásného poledne šla Nebesa k audienci a když vstoupila do pracovny baroniny, šla od nich že paní baronka div nekýchala. K tomu teba vdti, že baronka voavek vystáti nemže. Ubohý Cvok bvl odpraven, než otevel ústa k oraci, perné nauené. K tomu, když baronka prosebníka si prohlížela, zpozorovala: i. že na levé bot má píštipek; 2. že rukavice jeho jsou špatn vyprány a že na ukazovateli pravé ruky jest Jíra; 3. i
—
;
,
1
;
—
vn,
ml
3o
že
pod
mu
rukávem pravé rukv vylézá
sice
istá vy-
praná, ale roztepaná manžeta, a vrch všeho: 4. že podpatek pi pravé bot jest hezky sešlapán. To dodalo. A kdyby byl Cvok svtéjší nežli svatý Antonín: pro
Suchdol
se
nehodil a nehodil; dostal
„A pece prý
se
s
prý do Suchdola astéji Jenny.
„To máte
jej
Ledeckv m rádi chodívají,"
Ledeckv." mají a Nebesa
pipomenula slena
nebeskou náturu," dokládala paní dona nikoho hnvati a nikdy zlé zlým nevzpomíná. Jednou tu, zrovna u tohoto stolu, pravil: Když nkdo ublíží, jest tc z úmvsla nebo bez úmvsla. Bylo-li to z úmvsla, jest to jeho slabostí, a jako muži a kesanu mi slušno, bych nad slabosti druhého zamhouil teba ob oi; pakli bez úmvsla ublížil a já hnval, bylo by to se na tolik jako láti vtru, že mi srazil klobouk." ktorová;
tu
„on se
nemže
mn
bu
mn
„To neobyejnv lovk!"
divila se
Jennv.
„Ostatn Ledeckv je z míry dobrv muž," pokraovala paní doktorová. „Jeho zásadou jest ovšem nejprv Sobek, potom Tobek, ale jinak každv s ním dobe :
vychází.
„A
A jak
pro vtip nechodí také na jarmark." se dostala Nebesa do Záluží?" vyzvídala
Jennv.
„Prosím vás, pro Záluží si nikdo netrhal boty do Labutína. Sama milostivá paní baronka kalkulovala Pro Záluží jest Cvok dobrý dost. A ped temi lety, o sv. v tom zastreném Vácslavé, slavila Nebesa instalaci hnízd a tráví tam svj vk v bázni boží pi skrovnikém stole se ctihodnou družkou svou, pannou NaDivím se jen, odkud bére na knihy, nebo ninkou. knih jest u nho více nežli chleba a bramborv." „A panna Naninka jest ješt mladá?" „Bývávala," odvtila paní doktorová; „te má léta více než kanonická." :
3
„A jak k „To máte
ní píte]
1
Cvok
pišel."
1
Když
zase kousek jeho nebeské nátury.
mu
dostal dekret od konsistoe za faráe, padlo
Te
na mysl hospodvni.
jako déšt na pole: musíš si opatit sedlák mu za dobré slovo zapáhl, a on i
Nkterý msta.
Tam
zastavil se nejprve o radu
jel
do
v kláštee u kvar-
jej již jako chlapce znal a s nímž astji se poutích i jindy scházíval. Kvardián mu gratuloval Máte li již, pane k jeho povýšení a moude podotkl: brate, njakou hospodyni?' Hledám práv njakou,' odvtil Cvok, ,a pijíždím za tou píinou sem do msta.' Kvardián se pousmál a pidal: ,Mate již njakou vyhlídnutou.'' nemám a jdu k vám na radu.' ,Ach Kvardiánem to trhlo. V kláštee mli starou kuchaku, které se nemohli lecjaks zbaviti a kterou by byli proUinil dali teba zadarmo. Po chvíli pravil kvardián: bych vám nco k vli, ale jen vám, ponvadž vím, že toho plnou mrou hoden jste. tu v kuchaku, pannu Naninku. Není ovšem jiz mladá, ale umí výborn vaiti a jest zachovalá a velmi spravedlivá osoba. Náš na starosti míti, jest pro ni již trochu mnoho, ale pro vás jediného hodila by se jako oko k oku. Je to zbožná duše a myslím, že kdybych já jí to ekl,, šla by s vámi, teba od hodiny. Zstate u nás na obd, pane brate, a po mžeme s ní promluviti. Myslím, že mi budete za ni vden.' Cvok pannu Naninku od vidní znal a pomyslil sob: Jest vyzkoušená, spolehlivá osoba, a to stojí také za nco. I pozeptal se, jen aby
diána, jenž
o
,
—
—
,
!
,
Mam
dom
dm
obd
e—
,Má panna Naninka njaké píbuzensamotná jako kl v plot', odvtil kvarprohodil Cvok. dián. ,Po s ní promluvíme,' s ní promluvili, ona svolila k vli panu A po kvardiánovi, a na veer odvážela si Nebesa pannu NaOd tch dob s peinami. ninku do Záluží s kufrem spolu vrné hospodaí a prosím vás, z hospodáství, tak
stvo?'
nestála
—
:
,Je
obd
obd
i
32 jako jest na fae v Záluží, pannu Naninku hlava nerozbolí; jinde by to ovšem s ní nešlo, nebo do Záluží po celý boží rok nikdo ke stolu nezabloudí."
„Což
Cvok
je
tak
skoupý
?"
by rozdal sama sebe, kdyby ho nkdo muž pichází chtl, ale má to jiný háek. Avšak On vám a hvízdá si; to má dobrou hodinu. musí o pann Nanince vypravovati. To mu dnes neto to
„I
On
!
mj
dom
slevím."
Seskoivši
se
stupn hopkovala
doktorová ke
paní
dveím vedlejšího pokoje, pootevela je, prostrila hlavu „Poj sem, mužíku, na slovíko. a rozmarn žebronila :
Je
tu
slena Jenny
kvma rtoma,
zámku a prosí nám povdt, jak
ze
bysi šel
tebe to
mýma
slad-
na fae v Zá-
luží dopadlo."
Poodkašlav vstoupil pan doktor do dveí a bez ostvchu políbil svou ženušku. Byl to dobrý ticátník chuas tžké studie s hlavou ku pedu sklonnou. a na Labutín nevedlo se mu práv sváten. Pozdraviv proste slenu postavil se uprosted pokoje a prohodil hlasem nepíliš lahodným: "Abyste dobrého lovka Však ví celý svt, že in punkto vypravování nezlobily poslouchám se jako nmecký hexametr." nemáme uši z hedvábí," po„Jen chut do toho bízela slena Jenny. „Tak tedv kaplan Stambera pišel do fary v Zápolednem. Co poluží. Bylo po desáté hodin, ped vídám, Stambera povídal. Ale Stamberovi nesmí se do slova viti. On mívá nkdy a asto nevymáchanou pardon! Vždy jsem vám povídal, že vypravuji jako nmecký hexametr." „Nic neškodí; skandujte jen dále," pobízela znova spolenice. Stambera, „Tak tedy byli v eledníku na fae Nebesa a panna Naninka. Bylo to v zlaté dob švest-
Ml
!
;
—
:
3 3
kovvch
knedlíkv.
Panna
Naninka
stála
pi
válku
a
délala nudle."
Paní se dil
oi
jí
si
doktorová už te spustila hlasitý smích, že zalily. Doktor, vida, že dlá efekt, hla-
slzami
sobhrd
své husté kníry. tedy panna Naninka délala nudle," pokraepicky klidn a vážné. „Nebesa pravila k Stam-
„Tak
oval
berovi Bratíku, zstate na obd. Sel jste pes devt mezí, máte hlad. Máme dnes políviku s nudlemi a švestkové knedlíky.' Stembera hned neodpovídal, dívaje se na pannu Naninku. Musíte vdti, že panna Naninka Dobrácká Nebesa milovnicí vonného šupeku. jest mluvila o pítrž do hosta, aby jen zstal na obd. :
,
Štambera nespouštje s oka Naninku, pojednou sebou rozekl: ,Pane brate, kdybyste kabát na trhal, na obd nemohu zstati/ Nebesa nieho netušíce odpovdla mrzuté: ,Když v mermomocí nechcete, tedy Štambera šel a co na Záluží si jdte s pánem bohem.' vidl, nebylo mu zrovna zpovdním tajemstvím." Smích obou dám neml konce a kraje. Pan doktor spokojen s dojmem, kterv se svým výstupem uinil, vytratil se do svého pokoje. Ale i s Nebesy samými seznámila se slena Jenny u doktorv. Asi ti nedle po tom pišel Cvok k doktorovi návštvou. Doktor byl nkde po nemocných, a když slena Jenny do pokoje vstupovala, spatila neznámého pána, jenž sed pi šicím stolku paní doktorové, s ní živ se bavil. Paní doktorová pemítala Slena Jenny v nové knížce, již jí byl Cvok pinesl. poznala na první pohled faráe Nebesa, a srdce její mu letlo bezdky v ústrety. A za tvr hodinky byli svoji, jako by se byli od jakživa znali. Cvok mluvil upímn jako Sokrates. Pi tom za hovoru nazval vznešenou velitelku Labutínskou „impertinentním babcem", což slena Jenny v duchu pokládala jen za objektivnou kritiku,
mn
trhl a
A. V. Smilovskv: Spisy výpravné,
v.
3
34
peprnos ostatn Nebesa tím pisladila, ze pipo„Baronka by byla jisté lidštjší, kdyby se jí bvlo dostalo pirozenjšího vychování, kdyby nebožtík baron býval statenjším a moudejším mužem a kdvbv nemla okolo sjbe samé palidi, jiz z nedostatku povahy jejíž jila:
bázn o kus chleba v chybách utvrzují." a z
jí
zpívají,
do každé noty
a
ji
Slena Jenny se lehce zardla, ehož si však pítel Cvok nepovšimnul, pevádje obrátkou ruky hovor na jinou osobu.
„Baron Mundy Chodí sice na svj
v podstat
jest
vk
lepší
nežli
matka.
trpliv na jejím provázku. ale to mu za zlé nevykládám: poslušné dít, a teba mlo jiz svá léta, jest jistou mrou povždy úkazem milým, a soudil bych, ze až bude pánem svým, bude píliš
vtším mužem a lovkem než nebožtík jeho otec. Ostatn bude na tom záležeti, jak vlastními zkušenostmi se protíbí a s
povahami
odchovaný, šlechetnel,
vyspje, potká-li a ne s palidmi.
ze
sebe,
se
vbec
na svých cestách
Aby lovk, po
z vlastního
nitra
šlechticku
zmužnl
a ze-
neekl bych"
pi tom polil lehkv rumnec líce sleny Jennv, úsudek Cvokv o baronu Mundvm tanul jí pozdji asto na mysli a pobádal ji k astjšímu a trvalejšímu o mladém baronu pemýšlení. Když odcházel pítel Cvok od doktor, šlo kus mysli Jenniny s ním. I slíbila mu na rozchodné ochotné, že jej podle možnosti na Záluží navštíví, a splovala napotom, pokud se srovnávalo s pomry jejími na zámku Labutínském, co farái slíbila. Lidé si toho všímali a kroutili soukromí nad tím hlavou. Vtší než lidé vnovala tomu stará baronka pozornost. Le spolenice a panská konala vždy piln povinnosti své a jednala vbec tak zejm, že se jí nemohla nijak na kobylku dostati. Ani to, co pod rukou skrze starého Ferdinanda vyzveI
a
;
35
dla, nevrhalo pražádného stínu na jednání sleny Jennv T jež jenom s jejím dovolením a za prázdn své nkdy do Záluží jezdívala. Když se jí baronka dotazovala, co do Záluží vábí, odpovídala slena, že shledala ve farái ji Cvokovi velmi zbožného muže, jenž má sice drsný obal, ale jádro v pravd kesanské, a z jehož hovoru
erpá mnohou útchu pro
duši
svou.
Stará
baronka,
nábožnou paní, nemohla odporovati a a o nikom nic dobrého nemyslila, pece nemohla pipustiti myšlénku, by padesátník, bezvnadný a zevnjšek svj nápadn zanedbávající, mysl mladé dívky jinak než jako knz jímal. S té stránky ml fará Cvok u baronky výbornou konduitu, nebo po drahnou jež
povždy
se
dlala
velmi
knzem
na panství, nikdy, ani za mladzávadného o se neproslýchalo. Také jí pipadlo, že prostoduchý Cvok jest jenom španlskou stnou, za níž se Jenny s njakým jiným mužem v té vci ji její tajná pok milovánkám schází, ale
dobu, co byl
ších jeho
let,
nm
nic
i
úpln
pesvdila,
že není tomu tak. bylo baronce zstati na tom, že slena spolenice na oko pedstírá zbožnost a duchovní potebu, ale ve skutenosti chodí do Záluží s mudrlantem Cvokem filosofovat. Takovou zábavu pokládala ovšem za neužitenou ano zbvtecnou, ale zárove i za neškodnou a nezakázala slen Jenny, jednou za as faráe Cvoka navštvovati.
licie
uspokojila
a
I
VII.
Zena bez lásky jest jako spisovatel bez myšlénky jedno bez druhého nelze pomysliti. A jako špatný spisovatel propadá na kolbišti literárním tak žena bez lásky promaruje vezdejšek svj na jevišti života. Slena Jenny, než dostala se na Labutín, nemilovala. Njaké ty ideální milstky z prvních dnv její .*
3^
Vesny, kdy chodila v Praze do ústav za svým vzdláním, nestojí hrub za pipomínku. Byly to jen rže ranních ervánk, sice pkné, ale vzdušné, bez pevnjší podstaty. Matka jí umela, když jí bylo deset let, a otec po druhé se neoženil, ušlo pece dívce mnoho poesie a což dležitjšího, mnoho potebné pípravy pro skutenv život, již jen pelivá matka dcei dáti mže. Mezera taková nedá se pi dívce sebe lepším vzdláním nahraditi a bývá pak v rozhodných chvílích mocnou závadou jejímu životnímu štstí. Pan berní Kuera, otec Jennin, byl muž poctivý, své cti povždy dbalý. Jsa svdomitým úedníkem musil všechen as svj a všecky síly své na povolání své vynakládati, ale proto staral se o etnou rodinu svou. Praktickému muži šlo pedkem o to, dti podle ady co nejdíve zaopatiti. Starosti o domácnost svil seste své, vládychtivé staré pann, jež byla sice dobrá hospodyn a v náležitý poádek udržovala, dítek Kuale pro drsnjší povahu svou lásky a erových dobývati neumla. Jenny jevila se ve školách vtipnou a uelivou, a ponvadž praktickv otec soudil, že ekati na štstí dívky bez vna za našich dob nejistjší odhodlal se vésti na jest než ekati na terno z loterie nejstarší dceru podle možnosti nejvtší náklad, aby potebného dalšího vzdlání nabvla a jako vychovatelka v njakém panském záhy samostatnou existenci si zjednala. To všecko trnáctiletému a rozumnému dveti prve vyložil, než ji dal do Prahy k sestenici své, by pro svou úlohu životní usilovn se pipravovala. Jenny šla ráda do svta; doma, pod tvrdým žezlem tetiným, se jí hrub nelíbilo. Pražská její teta mla za muže úedníka od železnice a bvla paní praktická rázná, ale prázdná oné krásné ženské poesie, jež blaho a zdar kolem sebe rozsívá. Bylo to chybou pro Jenny, ale otec její, pro samé
a
tém
upímn
dom
dvry
:
dom
ádn
i
:
starosti, nevšimnul si té temné stránky pi opatrovnici své dcery. Paní Kníová mla jen jednoho chlapce a nebyla dtí milovna. Dceru bratrance Kuery ráda pijala do domu; neb jednak, odpadl jí z ní njaký zisk a
pak
mla aspo nkoho
kolem
sebe,
pi
nmž
mohla
svt
rozumv
udati. I vštpovala v útlou duši Jeno ninu zásady, jež pokládala sama za samospasitelné, jež však dívce byly pímo nebezpeny. Tak íkávala dveti
své
„Jedna ženská krášlí sob hlavu nápadnými úesy a klobouky, druhá navšuje na sebe celé krámy skvost, tetí vymetá prach atlasem a hedvábím, jen aby pozornost mužského pohlaví na se obrátilv, by poádného
muže
ulovily
a
výborn
zaopatily.
se
A
která
nemá
musí se vyhntiti ueností, vdomostmi, umním, aby tou cestikou došlapala se téhož cíle. To bylo od jakživa a nikdy nebude jinak. Podívej se na hereky: to jsou vesms chudá dvata, bez vna. Myslíš, že po léta se uením pachtí, by jim lidé v divadle tleskali, nebo v novinách o nich psali ? Aby ulovily njakého kavalíra, to je hlavní vc. I jsou píklady, že dostaly prince z panovnických domv. Mnohá, jíž otec jednou za rok bídn stloukl na kartounové šaty, objednává si te každý msíc za sta roby z nejprvnjších Paížských magacínv. A eho k tomu Jen slinosti a chytrosti. Je-li ženská od pípotebí rody sliná, umí-li vkusnou strjí vnady své zvyšovati a slušn je na odiv stavti a má-li k tomu každou minutu všech pt pohromad pravím ti, musí zvítziti. na pštrosí péra, zlato
a hedvábí,
i
:
:
Na
mužských pipadá jeden chytrý, co se jich pomru k ženskému pohlaví týe, a ten chytrák vleze do tenátek, nejsou-li jen ženskou hloup nalíena. Kdvbych byla na míst tvého otce, dala bych t k divadlu." „To by otec nikdy nedopustil," ozvala se Jenny. »Práv! Ale jako vychovatelka mžeš štstí uddeset
i
i
lati.
Ty
jsi
už
te
sliná
a
nepijdou-li
na tebe nešto-
U
se, dve,, budeš za nco let pkným zjevem. ti do hlavy vejde. Budeš-li dobe hra'ti na piano a koketné zpívati, budeš-li umti zbhle francouzsky a o všem zajímav rozprávti, dovedeš-li tomu, kdo v dom vládne, dobe vyhovti, dovedeš-li pi lidech, na nichž záleží, vyhledávati jejich slabé stránky pro svj užitek, dovedeš-li v pravý as býti ctnostnou a opt v pravý as býti pístupnjší, a což vrchem všeho, dovedeš-li chtíti a chtíti a opt chtíti to by v tom všichni šlaci sedli, abysi jako vychovatelka nebo spole-
vice,
u,
co se
:
nice v
njakém panském
dom
neulovila
njakého ba-
ronka nebo hrabátko." Zdravý díví cit se ovšem v Jenny vzpíral proti zásadám a naukám paní Kníové. Ale Jenny nebyla z domova romantickou, a útlocit její, nebyv pelivou rukou mateskou pstován, nepronikal její nitro tak, aby jedovatý zasev z eí tetiných nebyl do nho koínkv zapustil. Když za prázdnvch chvil dkladnji
vty
nemohla jí nedávati pravdu. Pimladé díví hlavy, rozumem nevycvikované, jež letmo unášela Jenny do nádherných zámkv, kdež po perských kobercích procházela se jako neodvislá paní a velitelka, nebo do skvostných ekypáží, v nichž po boku pana manžela jezdila do koncertních sálv a divadel ulicemi velkomstskými: nedivme se, že Jenny stala se jistou mrou uennicí své uitelky. as, dospívající rozum a zkušenost ji ovšem zchladilv, tak že velikolepé nadje a požadavky její ubíhati se zdály v plané peludy, jež pibývajícím vkem jejím bledly v bezbarvou nicotu: ale když z Prahy jela do Labutína za novým povoláním do panského domu, sny tetiny rozbírala,
mvslíme-li k a zkušeností
tomu
ješitnost
Podle uvíbaron jest zámusila zavrhnouti;
stranou odložené prokmitly zase hlavou tání
baronina domnívala
letníkem.
Ale
domnnku
mladý
se,
že
tu
záhy
její.
39
Edmund
do níž domysl její se do rubrikv, vmstnával, naopak, jak již bylo povní jednáním i chováním svým trvalejší
nehodil
mladé
šlechtice
dno,
budil v
sympathie. Pul druhého léta byla již slena Jenny na zámku Labutínském, a vcné osobní pomry lidí nás zajímajících šly tam poád svou cestou jako železnice po kolejích. Uvnit se asi leccos nového dalo, ale na venek neproráželo nic. Obcházejíc opatrn pozornost zámeckých dám i služebnictva, pozorovala slena Jenny, kdykoliv bylo lze, každiké' hnutí Edmundovo. Uchýlil-li se hlas jeho jen o poznání od tónu obvejného, dohledávala se v duchu píiny toho, by co v eníku se dje, vyi
zkoumala. jí
val setkati se
ní.
s
baronesou, mluvil
vvborn
znají
obcováním
se
jen
odmeným
Edmund
Dlouhé msíce byl valírem, nikdy
kak ní nechodil a nikdy nevyhledáKdykoli s ní mluvil ped matkou a
cesty
s
s
onou hladkou
šlechtici a lidé
ledabylostí, jakovou s
spoleností vybroušení.
duševní pevahou, Nejvtší péi v-
novala he jeho oí a tu jediné se jí zdálo, že oko jeho živji svítívá, když hledí na ni, a že mu pi nejmenším jest lhostejnou než jiné dámy. To byl také skoro všecek vvtžek jejího prvního zkoumání a ten byl
mén
i
ješt záhadný. Stalo se
ovšem,
zámku, parku
v
i
jinde, že spolu
déle mezi
tymi oima
i
zel baron
Mundy
z
vroucnost
proznívala,
z
rozmlouvali; ale míry své, a teba
dvrnosti
nijaké k
tu
nevychá-
hlasu ní
jeho
nikdy
si
nedovolil.
Jaké bylo tedy její podivení a pekvapení, když jednou na veer, zaátkem msíce ervna druhého roku, co byla na Labutíné, vracejíc se do parku na místo oblíbené, kde zapomnla knížku svou, nalezla v ní psán íko!
4° Bylo jí nadepsáno rukou baronovou a zapeetno bylo prstenem jeho, dobe jí povdomým. Tenkráte mla Jenny noc velmi nepokojnou a traplivou, nebo tušila, cítila, ano mla toho vdomí, že psaníkem tím vržena jest na boulivé rozhraní budoucího svého životního štstí nebo neštstí. Slena Jenny nebyla ze slabých. Svolavši všecky dobré duchy své duše k posile, udusila zápas inem rozhodným psaníko baronovo neotevela a napsala mu lístek asi toho smyslu, že psaníko vrací mu nedotknuté a netené, ponvadž starostlivé jeho paní matce, ovšem mlkv, slíbila, že všelikých milostných pletek se vystíhá. Le hoký ten lék nenechala bez oslady, pipojivši, že jest pesvdena, že baron od ní nic nešlechetného nežádá, ano ani žádati nemže, ale že jak jedná, tak jednati musí pro pokoj svj, pro pokoj jeho a pro pokoj celé vzácné rodiny, v jejímž se dostalo a dostává vlídného písteší a vydatné záštity ped bouí všedního života. Ostatn, že událost tuto s psaníkem vrhá v hlubinu zapomenutí a že se oddává, že tímto starý pomr mezi nima opt obnoven jest. Odpis tento odevzdala za vhodné píležitosti samému baronovi do rukou. Nepromluvila pi tom ani slova, mla sklopený zrak, ale ruka se jí pi tom tásla. Baron byl po njaký as nepokojným prese všecko umní v petváce; stará baronka si toho všimla. Na štstí ml po ruce píhodný hromosvod nejoblíbenjší oha jeho, Nero, toho asu nebezpen churavl. :
ln
:
VIII.
Djinný Jenny
a
stroj
baronem
dramatu' mezi slenou jenom zpoátku; brzy rozjíždl
milostného vázl
se živji.
novi
Asi ti nedle po tom, co slena spolenice baropsaníko vrátila, udala se na Labutín píhoda,
4'
by byla málem budoucí es a slávu rodu Poernického povrchu zemského vyhladila. Sama stará baronka, jejížto nervy, jak doktor kdysi letmo prohodil, tak tuhy byly jako struny na base, byla píhodou tou všecka rozrušena. Jako praktití lidé vbec mila i ona každou událost potud, pokud se skuten stala; co by se bylo mohlo státi, to ochotn a ráda penechávala fantastm, novinám a vbec lidem, kteí jen proto mluví, anebo výdlek nestály. Ale tenkráte pekypl by vhlas její z obvyklé nádoby, a co se mohlo státi, doléhalo tížeji na mozek její, než. co skuten se sbhlo. Odtud rozruch, jenž zmítal na as myslí její. Dobrý malí vyhledí a vycítí z každé krajiny nco vábivého, neb aspo zajímavého, ale na Labutín byl by se sotva pro motiv k obrazu zastavil. Zámek a park byly jen, aby byly, a krajina kolem byla samá rovina, jež
s
e
samé polnosti lepší ješt
;
obrvs samá jednotvárná pímka. Nejbyly aleje. Tak íkalo se stromo-
ze všeho
adí ze samých starých, mohutných, drsnokorvch a rozložitých lip, jež táhly se v pravém úhlu od západní zdi parku asi dvacet minut cesty, tak rovn, jako by mrštil. Dle rodinných zápiskv založil aleje nebožtíka barona toho roku, kdy se ženil, a za onch zlatých dob, kdy karabá a lavice rovnaly nerovnosti rozumu selských poddancv a kdv se k tomu ješt nehledlo, leží-li kus úrodné pro zábavu ladem. Do alejí vedla z parku vrátka jen pro pší, a cesta, nad níž si staré lípy podávaly vtve tvoíce vtšinou roztomilé klenutí, ptactvem oživené, byla po léta velmi zanedbána a místy travou zarostlá. Stará baronka chtla již za živobytí manžela svého aleje zrušiti ; za lípy byly by se utržily krásné peníze a z cestv by bylo pibylo nkolik výnosného pozemku: avšak aleje souvisely jaksi s djinami rodinnými a mlv jisté historické právo, na které sáhnouti se ostýchala. Cítila sice, že je to
šrou
dd
zem
mic
42 z
její
strany slabostí, ale domnívala
dopáti
se,
že
si
té
slabosti
mže.
Xa druhém konci sahaly aleje nému .na panství. Nešly až k samé
až k rybníku,
jedi-
nvbrž pede dvéma posledními lipami v levo od rvbníka bvlo prostranství umle navezené, asi tak veliké, co bv zcela pohodlné koárem mohl otoiti, a za ním, zrovna proti stromoadí, na splav se stavidly. Pes splav, nco šikmo, bylo položeno šest soubžnvch trámv a nemohlo se tudíž stromoadím na druhou stranu dopolí jezditi, což poskytovalo výhodu, že stromoadí prostranství pi rvbníku mlo jakvsi pvab milého ústraní. Malý kousek za splavem poloobloukem táhla se nízká strá, porostlá chrastím, jež za nkolik let pravideln se klestilo a prodávalo, a omezovala pohled ku pedu. Od strán v právo, tsn pi rybníku, vinula se pšina, po níž se to zvlášt za veerní doby letní krásn hrázi,
pi
i
procházelo.
Posléze mezi splavem a posledními lipami vybíhalo prostranství do rvbníka v navezenv ostroh, jenž na tech
vod zdivoelými kei šeíkovými byl lemoUprosted ostrohu stál starv vlaský topol, okolo nhož jako kolem osy, v pimené výšce nad zemí,
stranách k ván.
byla šindelová šestihranná stíška ctihodného stáí, spona šesti devénvch sloupcích. V besídce kol kmene bylo sedátko.
ívající
Sem chodívalv v lét, nkdy dopoledne, odpoledne, baronesa Sály se slenou Jenny,
ale
astji
bavilv se
hodinu tením, šitím a povídázábava, nastavovaly ji díváním se na rybník, kde již njakv kapr, njaká lyska nebo potápka jednotvárnou tišinu na hladin vodní oživovaly. Z nouze šumní a šelest pobežního rákosí pivívaly jim do i duše povésti o utopencích a arovné vésti o nadpirotu ieckterou
ním
a
prázdnou
došla-li
43
zených vodních bytostech a ladily obrazotvornost jejich krásných konin poesie. ku výletm do baron Kdmund rád tudy komo jezdíval dávaje I se obyejné po lávce pes splav a pak v právo, pšinou pri rybníku, do polí. Jízda s konm po lávce byla povždy odvážná, a ped starou baronkou nesml se o ní nikdy zmíniti, chtl-li se vyhnouti výtopku. Le baron Edmund spoléhal na své kon a na svou jezdeckou obratnost, na níž nemálo si zakládal. Ml dva kon, by si jich byl žádal aspo deset; ale paní matka mu jich více nepovolila. Ryzka Armida a hndouš Raoul nebyli sice z píliš vzácného plemene, ale byli na oko
vn
a
a
postavy
pkné
bezúhonné
a
a byli
dobe
vycvikováni.
byla jako dít, Raoul míval nkdy mouchy v hiave a byl celkem ohnivjší a povahy pyšnjší a vzdornjší. Ped pánem ješt úctu, ale projíždl-li jej služebník, nekonívala se jízda bez výprasku. Ovšem nesml to baron vidti, nebo Raoulovi nadržoval. Jinak když jej zlá nenapadla, býval Raoul po nedle
Armida
ml
velmi zvedeným konm. Byl konec msíce ervna; byl pátek ped druhou hodinou odpoledne. Poasí bylo tak pkno, jak je obyejné na mysli míváme, když v zim, za vichru a metelice, pi okn na minulé léto vzpomínáme. Den ped tím, k veeru, si asi dv hodinkv sprchlo a proto byl vlahv, lahodný a vní z osení promysl se jaksi od všední zem odluovaly a že pozdvihovaly se v ideálnou sféru líbezného podletí. V zeleném zášeí lipového stromoadí bylo tolik ptaího šveholu, že bys deset krok bez zastávky neušel. Nebyly to slaounké popvy vlaských oper, ale byla to harmonie z nekonena v nekoneno splývající. V besídce pod topolem sedla baronesa Sály a slena Jenny. Baronesa mla na klín nejnovjší íslo Viktorie, jež v poledne poštou pišlo, a ob dívky pro-
vzduch tak
mkkv,
sycený, že tlo
i
.
.
44 bíralv a kritisovalv
mody,
v
nm
obsažené.
Na
šatech
mysl nejdéle a k nim se opt a opt vracela. Pohádaly se maliko pro druh látky, jenž bv nejlépe k takovým šatm se hodil, a slena Jennv svým vybroušeným vkusem držela patrn Jenny jen velmi jemnou zbraní vrch nad baronesou. se ohánla, nebylo to pece baronese po chuti a rozmrzevši se nad neodmluvným vítzstvím své spolenice jedné loutkv
utkvívala
jich
A
a panské pohodila asopisem a dala si podati z košíku knížku, k jejímuž obsahu na oko trvaleji pozornost' svou Jenny pokládala to za pání býti na chvíli upjala. o samot, zdvihla se a nevzavši ani stinník ani klobouk
odešla do stromoadí. Bvla dnes skuten vábným zjevem. Mla na sob lehké ietní batystové šaty nejnovjšího stihu k životu hran vykrojené. tsn piléhající a na adrech do V levém rohu mla zastrenou kytiku z polních kvtinek a na nahém hrdle zlatý vkusný kížek na gumové dívky daly si dnes zvlášt na strji zálešrce. žeti. Stará baronka odjela o deváté hodin pes pole, a ekalv ji až veer. Jenny neobávajíc se kritiky staré paní vystrojila se podle chuti a byla dnes se svým zrcadlem neobyejn spokojena. Kdyby se byla mohla, kdvž do alejí se ubírala, do zrcadla podívati, byla by
ty
Ob
bývala ješt spokojenjší;
nebo lahodný rumnec, jenž
prorážel jejími tváemi a jejž bez pochyby delší chze hádka s baroze zámku k rybníku za letního tepla a nesou do živa zbarvily, slušel jí tak roztomile, jako i
ervená tváika míšeskému jablíku. Vešla kousek do lipoadí a usedla na kámen pomezný v levo pi šestém strom. V tom zaslechla smrem od parku prudký dusot koský. Dusot se neoby-
ejn
rvchle
alejí.
Nemohl
Jennv vyskoila a podívala se do nikdo jiný býti než baron. Pijíždl a frkal divoce, byl úprkem. Poznávala Raoula blížil.
to
—
upnn
45
baron
Mundy
Jenny
tušila,
bez
klobouku
stna. tom, krok ped ní, klopvtl Raoul jen asi o kámen a jako stela sletl s nho baron hlavou naraziv o kmen, že to zadunlo. Svalil se bezduch na zemi. Jenny vykikla, Raoul pádil k rybníku. Se spánku barona Mundvho crela krev potkem. Jenny se nemohla s místa pohnouti. Bylo jí, jako by jí jehla blesku zrovna do srdce vjela. V tom okamžiku byla si po prvé vdoma, že Edmunda miluje, a on válel se ped ní v krvi, bezduch mrtev... Vzchopila se a rázem zmužnla. Piskoila k nešastnému jezdci, narovnala jej ponkud na zemi, pisedla k a pitáhla, co mla síly, svrchní ást trupu do svého klína. Upjala na pohled, jenž mrtvé k životu kísí. Mundy byl všecek zesinalý a krví zohaven a potísnn. Byl na dobro bez pamti a ani stopy života nebylo na nm. Z oí Jenniných ukáply na dv palbyl
Raoul se dvacet neb ticet že
bled
a
mu vymknul
.
jako
z vlády.
V
.
—
nmu
ivé
slzy.
To
vše netrvalo ani minutu.
Odhrnuvši
kadee
si
s
ela
vstala
Jenny
pomalu
zem, položila opatrné barona do mkké trávy a sbhla dol ke splavu, kdež kapesní šátek namoila. se
baronesu,
žalostným
na bratra v as zachytila, že neklesla k zemi. Umyla a oberstvila ji, posadila ke stromu a bžela k Mundymu. Vzala opt hlavu jeho do klína a omývala mu skrán. Baronesa hledla na ni jako vyjevena. Pak sebravši se piblížila se k bra„Je trovi, piklekla k a zuby drkotajíc zašeptala Vracejíc
se
spatila
jež
pohledem zdšena omdlévala. Jenny
ji
práv
nmu
zabit
:
? „Asi."
poneme! Co
„Pro Krista pána!
Co
„Rate ke splavu
namáejte
a
si
si
poneme!"
šátky. Jiného nezbývá."
;
4-6
Baronesa vyizovala Jennin rozkaz
mlky
a rychle.
barona, nehnouc se od nho a zraku s nho neodvracujíc. Uplynulo nkolik dlouhých minut; mrákoty smrtelné nepecházely, le pelivé dívce se zdálo, že životní jeho síly pomalu se probouzejí. Rtové jeho slab sebou škubali, pravá ruka se o poznání po-
Jenny omývala
hnula a pošinula. vala
nmu
k
Jenny v duchu
pólo
nahlas
:
zajásala
„Edmunde,
bh, pamatuj se!" Baron pohnul na levo hlavou
pro živý
—
a rozmloupamatuj se
oddechl
si
.
.
„Živ?" tázala se Sály. „Není mrtev, ale nepichází k sob. Jen vodu, vodu, baroneso!" Baron znova pohnul hlavou a levou rukou. Bolest mu škubla v lících a v oích. Sklenný výraz jich mnil se ve skutený, životní lesk. Zahledl se do Jenny a poal pravidelnji oddychovati. „Co vás bolí?" otazovala se ho Jenny nejsladším zvukem pravé soustrasti. Baron neodpovídal, ale zahýbal pravicí, jako by
nco
hledal.
ni a tiskla mu ji srden. Bojej za jeho oblieje pozmnil se na vteinu v libostné pousmání, ale ustálil se opt ve tvái. „Co vás bolí.'" opakovala Jenny. Baron všiml si, že baronesa jest pítomna, a mlel; když pak poodešla, promluvil jedva slyšitelné: „Srdce." Jenny mlela, le zraku od nho neodchylovala.
Jenny vzala
lestný výraz
Duše
jejich
ovaly
se;
vzájemn pecházely vymnily se.
z
oka do oka;
vym-
„Mluví?" otazovala se baronesa. „Mluví ale s cesty." Baronesa poodešla ke splavu.
—
„Nemluvím se baron.
s
cesty;
mluvím
z duše,
Jenny
!"
ozval
47
Jennv
neodpovídala
a
když
baronesa
se
vrátila,
pravila k ní:
„Jedna z nás musí do vsi pro lékae a dopravu." Baron Mundy stiskl keovit ruku Jenninu. ..Mám bžeti já, nebo ráíte sama, baroneso.'" Baronesou zalomcovala zima. S polomrtvým lovkem, a teba to bvl bratr, pl hodiny o samot, zdálo se jí strašlivým. Láska její sesterská a lidský útlocit bvl v ní menší nežli strach ped trapnou situací. Rozhodla se bez dlouhého rozmýšlení. „Pjdu sama," odvtila pevn „a vy, Jenny, zatím bratra opatrujte jako svou duši. Mamá a rod náš nikdy vám toho nezapomene." Touto nemístnou eí Jenny stízlivla z opojení, ;
nhož ji zavedly nejšastnjší city jejího posavadního života. Teta Kníová pipadla jí na mysl. Odpovdla baronese chladn a zdvoile: „Rate tedy sama Pi tom bute pozorná na zdraví, jíti a sob pospíšiti. byste milostivé matince nezpsobila starostí. Bude míti dosti této strašlivé nehody. Já uiním za vaší nepítom<Jo
nosti,
se
jsem."
Ne obsah, se pozastavila nad tou eí. pronesena byla, nebyl jí hrub po mysli. Le neíkala nic a odešla do besídky pro klobouk a stinník. Když se vracela mimo Jenny a bratra, pipojila: „Pomoc tu bude co nejdíve." Spšnji než mívala zvykem odcházela k Labutínu. Baronesa
ale
tón, jímž
IX.
nepromluvil ani Mundy ani Jenny. Dívka oba šátky na plochu, tiskla jemné obklad na ránu baronovu. Chvíli
složivši
„Jest
již
„Kousek
Sály daleko cestv."
?"
otázal se on.
!
48 „Z doslechu
?"
Jenny neodpovídala. „Pro mi neodpovídáte?" „Slíbila
jsem baronese,
vás
nejpelivji ošeto-
co
dokud léka nepijde. A všecko mluvení jest ve nebezpené situaci škodlivo." „To není ten hlas, jímž jste prve ke mluvila.
vati,
vaší
mn
Já jsem se klamal
.
jsem bláhovec
.
.
.
jsem, jsem
.
."
Jenny mlela.
poínal znova
„Zdálo se mi," ke pravila: Snad pravda A já Jenny, miluji."
mn
jste
Edmunde, toho
si
!
ty
baron,
.
.
zasloužil
„zdálo, že
Snad byl
...
já,
to sen já
vás,
Jenny ani nemukala.
„Pro
mn jste
se
mne násiln
jste
lépe bývalo, nebýti
taková hrdopyšná
.
.
.
.
Bylo by když bezcitná, když
volala k životu
Pravím
.
bezcitná
.
.
vám,
?
lépe,
i
zmítám ped samým hrobem ..."
„Mluvíte nepravideln. Hlava se vám znímá horkoa namoím v erstvé vod šátky." „Jdte si rozumím. Mrzí vás, že se mé hlav tak krásn odpoívá na vašem klín. Položte mne do trávy novvch obkladv od vás nepijmu. O, Jenny, ped živým nebem budete jednou odpovídati za to, jak jste se mnou zacházela ped mou smrtí !" V Jenny se stáhlo srdce; slzy jí vyhrkly z oí, ne krpjemi, deštm Bolestná výitka Mundyho zadrhla jí hrdlo. Snažila se promluviti nemohla ... za stí.
Pjdu
.
.
.
.
.
.
.
.
.
*,
chvíli
teprve vyrazil
jí
z hrdla
nelánkovaný
tém
vý-
kik: „Edmunde!" Baron si oddychl. Slzy Jenniny sypaly se mu na elo a tváe. On sám oslzel, ale nemluvil. Pi tom zmocse její pravice, pitáhl dlouhý polibek. Jenny mu nil
ve rtv.
si ji
ji k ústm a vtiskl na ni vytrhla a políbila jej sama
49
„Zapla ti to pán bh, Jenny," dkoval jí baron chtl se mermomocí vztýiti. Le neml k tomu sil, a Jenny toho nedopustila. Nastala dlouhá pomlka. „Jsem hoden politování," zavádl baron znovu hovor. „A Jenny, že to vím a že si nepomáhám, to jest nejsmutnjší. Jsem muž svéprávný, jsem ddic po otci zákonný, mám zdravý rozum a pece jsem otrokem Nehraju-li ped tebou úlohu až komicky v dom. a
smutnou
:"
Jenny si vzpomnla na úsudek faráe Cvoka o Mundym a vážné odpovdla „Zdárný a poslušný syn a teba v letech mužné síly není a nemže býti komi:
ckým zjevem." „Tší mne.« „Mluvím,
myslím."
jak
„Mluvíš-li, jak myslíš
pro
:
jsi
nepijala
psaníko
mé ped temi nedlemi?" „V odpise
mém
„Nevíš mi
bylo vysvtlení."
?"
„Nevila jsem: od dnešního dne vím." „Opakuj, Jenny,
to
slovíko!"
„Vím." „To mi žil
zdraví
a
staí,
to
mne
do Jest vejpli život
a
uspokojuje, to mi vlévá do duše pokoj. Levá ruka mne a krve ušlo asi mnoho
hrozné bolí. Jdou na mne dímoty." Baron zamhouil slabotou oi a pravice, jíž posud Jenny za ruku držel, svezla se mu bez vlády k boku. Jenny nespouštjíc s jeho hlavy oí padala z úzkosti do a že prve nenadúzkosti. Zdálo se jí, že jest s ním .
.
.
.
he
sazoval, praviv, že z jejích
žely
jí
lící,
rty
na ele.
má ped
smrtí.
promodrávaly
Nepokojem
a
Rumnec potné
a zoufalostí
vytrácel se
krpje vyrámla duši jako
v kleštích. A. V. Smii.ovský: Spisy výpravné,
v.
4
"
5
o
Úzkostliv pohlížela nahoru stromoadím. Nespatila posud nikoho a nahlížela, že léka a povoz nemohou tu Každinká minuta protahovala se jí do ješt býti.
v-
nosti.
„Dímáš-li?" zašeptala
Ruka
Mundymu.
hlava brní, rána pálí." Jenny oslzela znova. mn, Jenny," promlouval slab baron, „rád Jen pomyšlení, bych tu nyní umel, tob na klín.
„Nelze.
bolí,
„V
.
.
že ...
„Bu
silen
Léka
Edmunde; neumeš.
a trpliv,
povoz budou tu co nevidt." „Budeš-li ženou mojí?" „Bude-li to moci býti, ráda!" „Hlas se ti chvje. Kdyby nebylo mé nešastné !" matky, už „Doufejme!" „Která šlechtina má srdce jako ty, Jenny?" „Prosím tebe z té duše: šeti sebe, nemluv, nenamáhej se k myšlení." Baron se na okamžik zamlel. „Pedsudky jsou mocny," jal se znova s pestávkami mluviti. »0d kolébky vštpují je do lovka hejTy ti pokaií je v nm... ale cit se nedá umoiti. slední nedle... a to násilí ped vyzvídavým okem
i
—
.
.
;
matiným. ti „Pro hoké .
ti
kousek
.
její
slídii.
.
."
Každým slovem uchází každou myšlénkou ástice života! Edna prosby mé, nemluv!" utrpení Kristovo
!
síly,
munde, dej „Doufám v boha.
On
nás tady svedl..."
„Díky nebesm! Koár pijíždí, lékaská pomoc se blíží, budeš zachován, Edmunde!" Baron nevrle hlavou pohnul. panský doktor Koár dojel k milencm. Sedl v a jeden z hospodáských píruích na kozlíku vedle
nm
;
koího
starý Ferdinand.
Mlky
sestoupili
s
povozu
a
koí
abv u rybníka obrátil. Než se vrátil, ohledal doktor zbžné barona a vlil mu nkolik sílících kapek do úst. Po té sedl do koáru a naídil obma mužm, aby mu barona opatrn podali. Když tak uinno, uložil si jej do náruí. Píruí a slena Jenny sedli si proti nemocnému, a povoz ujíždl do zámku, jak toho nerovná silnice v alejích dopouštla. Za celou cestu vvménno jen nkolik vt mezi doktorem a Jenny. v zámku bylo všecko vzhru Ve vsi, dvoe baron Mundv byl oblíbenjší nežli matka jeho. Nemocného odnesli do jeho komnaty, kde již lože bylo pro pipraveno, a všichni ti muži zstali pi nm. Koí úprkem jel do Starých Dvor pro šafáe Rambouska, jenž v celém okresu byl znám jako výborný nápravce zlámanin. Jiný jízdný posel již díve jel pro starou baronku. Jenny odešla do svého pokoje a sklesla malomocn do pohovky. Ruce sepjala na klín a vydšen hledla ke dveím, nepijde-li nkdo se zprávou, že Mundyho není více. Sedla tak hodinu a snad více; nikdo se o ni nestaral a nepodal zemdlené dívce ani vody. Konené se vzchopila a odebrala se do korridoru, kde byly komnaty baronovy. Tam bylo ticho jako o pl noci. Jenny postavila se k oknu a ekala, až nkdo od barona vyjde. Nedokavost' a nejistota div ji neumuily. Konen otevely se dvée; šafá Rambousek vyšel. Jenny se mu popojel,
i
;
i
rozbhla
v
ústrety.
baronovi; zstane-li na živ?..." šeredn pošramocen, milá sleinko; levou ruku má tuhle pod ramenem zlomenou na dva kusy. „Jak „Inu
jest je
Ale to nic není. Já mu ji spravil. Ránu, tuhle na hlav, mu pan doktor sešil a zalepil, o to by také nebylo. Ale to bude vypadati s mozkem. Mozek je zpropaden lehtivý kus tla. A když se pádem otese, bývá amen s moudrostí."
he
52
„A neume-li baron?" „Toto! Pan doktor sice kroutí hlavou, ale to dlají všichni latinái, aby se pak pochlubiti mohli, že se jim znamenitv kousek povedl. Ale já nejsem žádný letošník a nejzdravjší stoliku si dám vytrhnouti, jest-li za ti nedle pan baron nebude jako ryba." Slena Jenny v duchu zajásala; z Rambouska mluvila prostá,
pesvdivá
pravda.
Le
do jásotu jejího srdce padl z nenadání veštivý Do chodbv picházela zdola stará baronka ziozvuk. Spativši spolenici dala se bezv cestovním obleku. ohledn do ní: „Jak mžete, Jenny, nechati baronesu v takové kritické situaci samotnu. Rate se pímo k ní Bude-li vaší pomoci zde potebí, dáme vás odebrati. zavolati."
Jenny
se
mlky
uklonila a odešla do svého pokoje.
X.
tém
Ramcelá dv léta. Od tch dob uplynula bousek ml pravdu: baron Mundy ozdravl, a milostné drama mezi ním a slenou Jenny postupovalo dále zvláštními svvmi cestami. Ze to byly cesty neobyejné, lze již z toho posouditi, že všecky praménky djové sbíhaly a probíhaly se v dom, ano takoka pod samýma oima Ovšem staré baronky a že ona o tom pece nevdla. zdá se to pravd nepodobno, ale v houštinách života nejroste tolik pravdy, pravd nepodobné, že botanik zkušenjší zaasté neví, kudy kam se svým umním. By nám neúplnost vyítána nebyla, poznamenáváme, že baronka Saloména se slen Jenny znamenit odmnila za to, že svvm piinním jedinému jejímu synovi a poslednímu potomku starožitného a proslaveného rodu i
Poernických
z
Poernic tenkráte v
alejích
život zacho-
53
Za šaty její, krví baronovou zkažené, koupila jí na nové šaty hedbávné, pisolivši dar svj moudromoudrvm
vála.
jež stálo aspo za troje šaty hedbávné. Krom do rodinných letopisv: toho dostala se slena Jenny stará baronka složila šaty krví Poernickou ztísnné pro památku do rodinného archivu. Nové ty šaty byly slen Jenny tak milý, že kdykoliv si je vzala, ani
pouením,
i
vnou
do zrcadla
se
nepodívala, a to
již
nco
je
íci
pi mladé
dám. Jinak vál po ten celý as se stn komnat zámeckých týž podzimní chlad jako prve, a slena Jenny slyšela sotva o deset srdených slov více nežli ped tím.
Bylo by nám svazky erotickou veteší vyplovati, kdybychom vypisovati chtli, co se po ta dv léta mezi baronem Mundym a slenou Jenny dalo. Myslete si, že tento dje odstavec konal se v zákulisí, a pistupte se mnou ped otevenou scénu, na níž charakteristický
moment dramatu
se
odehrává, jenž
s
nám
dostatek
do-
plní a vvsvtlí, co jsme peskoili.
Jevišt jest fara v Záluží; as: vonný májový veer; osoby jednající: pítel Cvok, panna Naninka a nalezenec. Vadné slovo: „Cvok peetl jeho nadpis, sklesl malomocn na nejbližší stolici a svsil hlavu i ruce. Panna Naninka ani nedutala."
Za chvíli poškrábal se Cvok na levém nadloktí a zahledl se znova do nadpisu na psaní. Zbhlá ženská ruka, jež písmo psala, byla mu bohužel velmi povdomá. etl v duchu: „Velebnému panu Vácslavu Cvokovi, muži v pravd kesanskému a lidomilnému v Záluží." Fará se znova poškrábal, rozlomil pee, vstal a pi-
lamp. Tam vyal dopis z obálky a rozložil Byl to arch in folio jen na první stránce tsn popsaný. Datum: V Praze ió. dne kvtna 868 podpis: Jenny Kuerová.
stoupil k si
jej.
1
",
:
54 Nejistota zmizela; jistota posílila duši jeho. Dal se slovo za slovem a pro sebe.
do obsahu a etl zvolna,
V
psaní stálo
„Svuji Vám, vzácný píteli mj, poklad, jehož si vážím nad vlastní duši svou. Vím svatosvat, že kladouc jej do Vaší poctivé nárue dávám jej z rukou mateských do rukou v pravd otcovských, tož mého synáka, mého jediného, zlatého synáka! Ach! což bych Vám toho, píteli, musila napsati, byste všecko vdl, co mou duši tlaí jako hora z olova. Nežádejte, bych vyliovala, co vylíiti nelze; mou hokou zkušenost, mou boles, hnv, Jeho otce, ne, názvu otce hoden lítost, opuštnost:. není; muž, ne muž; lovk, ne lovk; ta loutka v lidské podob, ano, to snad jest pravý pro výraz, ta loutka jménem Edmund, jest mnou spravedliv zavržena, navždy zavržena, píteli. Chtl na as ukonejšiti mne zlatem, ale já mu hodila zlato pod nohy, já mu ukázala dvée z chudého píbytku svého, já mu nedovolila, by .
.
mj
pohledem svým znesvcoval dít mé. Mám já síly dost, bych pila jed utrpení, jehož jsem zasloužila; já dovedu sama vytrpti a teba dotrpti; já nepotebuji nikoho na božím svt, nikoho, jen Vás, drahý a jediný píteli, byste na as, nevím na dlouho-li neb krátko-li, opatroval, laskav, po otecku opatroval synáka mého. Vím, že neklamu se: jako slunci vrno jest teplo, tak
mn
Vám vrna jest pedsudk
láska, pravá ryzí
kesanská
láska, stejn,
chyby vvtenosti lidské. Na té stavím, na tu spoléhám posýlajíc Vám dít své. Mohla jsem se ovšem díve písemné s Vámi srozumti, ale bh ví! nešlo to. Rázem, takoka se stechy, musila jsem Vám synáka do klína hoditi, a-li vbec ten in jsem chtla vykonati; kdybych byla zvolna, rozmy sin, ku pedu syn mj šla, nebyla bych dosti silná bývala a snad já byli bychom byli ve psí. Takto mžeme býti aspo pro život oba zachránni. bez
vážící
i
i
DO
o
Svn mj narodil se v Praze, letos plnoci a 3. poktn byl na jméno
nebožtíku poctivém
otci,
i.
bezna práv
Josef,
po
mém
nejhorších strastí I prosím ze svta vykroii.
jenž za dní
mvch ustarav se o rodinu sepjatvma rukama pannu Naninku, by se ho matesky ujala, by mu v niem nedostatku nedala, by jej milovala a svatou trplivost s ním mla. Ne-li já, snad on se jí za to odmní, a jist tam na výsostech, jenž na první váhu položí každý dobrý skutek, kterv kdo vykonal na dítku opuštné a nešastné matky." Zde bylo psaní všecko slzami pokapáno, a pítel Cvok utíral si líce. Teprve po chvíli mohl ísti dále
bh
:
»Panna Naninka jest hodná žena, ona lépe mi porozumí nežli Vy a umenší již starosti Vaše o Pepíka. Chlapce jsem dala lékai prohlédnouti; tvrdil, že jest úplné zdráv, a tak jest nadje, že jej dobe odchováte. Já jsem v Praze, jsem tlesn zotavena a budu si dále chléb vvdlávati. Mám již napolo zaopav dobrém mšanském dom; jak budu míti jistý chléb, dám Vám o sob vdti a Vy pak budete psáti hodné mnoho o Pepíkovi. Zahospodaené peníze u baronky vystaily pro poteby a ponvadž vím, že míváte pro svou kesanskou lásku k lidem hubenou tobolku, pikládám na druhé stran padesátku na vychovanou mého Pepíka. Více prozatím nemohu postrádati; ale bute jist, že povinnosti své povždy budu dbalá a svým asem pošlu, co bude lze ušetiti. V paklíku máte všecko potebné prádélko; jen njaká peinka bude se museti pikoupiti. /. brusu nový dukát, v papírku zaobalený, jest pro pannu Naninku; jest na památku. Prosím Vás, vrný píteli mj, zachovejte v plném tajemství pvod Pepíkv ped každým, vyjímaje snad pannu Naninku, uznáte li sám za dobré, jí je povdti. Lidé budou o tom ovšem mluviti, ale všecko na svt zamluví se a zevšední, a myslím, že Vám nikdo
poestn svj
tenou službu
mn
mn
a
56
nemže
za
zlé
bráti,
Prosím boha, by vám
Bute dobrým Vám budu za to
tosti. já
ujmete-li z
pohozeného dítte.
se
toho nepošly nelibosti a mrzu-
a laskavým otcem mému Pepíkovi; do smrti vdná. Jenny Kuerova.
Kdyby z Labutína mu hrozily njaké úklady, tomu nevinnému a malomocnému tvoreku svá vrná prsa za hradbu. Kasiku a mu vaí panna NaP.
S.
postavte
ninka docela ídkou, aby Pítel Cvok doetl a
„To byla bankovka
ji
dobe
vyal
strávil."
ze psaní padesátku.
ve psaní?"
otazovala se panna
Naninka. „Padesátka,
NaninkoU Dít
„Pichází na mou.
jest
z
njakého panského
hnízda."
Fará k ní vážn pistoupil a pravil: „Panno Naninko, dejte mi ruku na to, že do slabiky zachováte tajemstvím, co vám budu z tohoto psaní ísti. Však stojí tam také leccos o vás." Hospodyn mu podala ruku, a on se dal do hlasitého tení; panna Naninka poslouchajíc ronila slzu za slzou. Když bylo doteno, utela si zástrou oi, zlíbala nalezenci ruky a pravila: „K dukátu. Však až bude zle, promníme jej pro Pepíka " A tlumivši v sob pohnutí, jež ostatn pítel Cvok nechápal, dodala:
emu
„A nyní podíváme
se
V
mn
na Pepíkovo prádlo."
paklíku byly složeny košilkv, živtkv, epiky, fáky, plény, osušky, zkrátka na nic nebylo zapomenuto. Naninka rozkládala celý krám po stole a po posteli. „To je podívaná," libovala si, a když pišli na dukát, nemohla si pece nepovzdechnouti: „Tot njaký krásný peníz! Když jest jich tak nkolik kop, musejí zrovna lovku oi pecházeti! Nu, nebude-li toho nutné teba,
pece
si
jej
schovám!"
"
57
„To by
bylo,
abyste
jej
mnila! Vždy máme
pa-
desátku!"
"ekne se: padesátka! Ale dti jedí peníze. Kde kolébka, kde podušky do ní; kde peinky, kde krupika, cukr a když se nco stane, kde na doktora, na babiku ? Paneku, to zlatky lítají jako motýli o sv. Jané. A což až povyroste! Sukniky, bakorky, njaký kabátec. „I o tom potom! Jen když máme Pepíka!" je
!
.
.
Pi tom se zapomnl a z radosti smákl Pepíka na raménkách. Ten se probudil a rozkiel, že ho bylo plny eledník. Panna Naninka piskoila. „To nejde, velebný pane. S díttem se musí jako s pnou, aby se nám pod rukama nerozešla. Poj sem, holoubku; hajej pkn, hajinkej, tys mj poklad malinkej."
Pepík byl dobrák, za chvíli umlkl. „Musíme mu nadlati cuml," podotkla vážn Nebesa. „Jen kdyby bylo tvrdých housek! Ubohá Jeninka! Nejde mi z hlavy, chudinka. Jsme my ženské nešastní tvorové srdce naše jest naše kletba. Bez lásky schneme jako nezalitá kvtina, a láska honí nás z rží do hloží." se hlava posud toí jako mlýnské kolo," pipomínal fará. „Taková novina a tak z istá a jasná! Ale potají se pece nco mluviti musilo. Aspo Such;
„Mn
dolsky
mn
dnes
nco
tak za
mi teprve vychází svtélko
!
ei Proto
napovdl. on
se
na
Ah,
te
mne
tak
díval!"
„A co vám vypravoval?" „Prohodil jen tak ledabylo, co slyším o Jenny, zdali psala a co psala z Prahy a že chodívala na besedu ke do Záluží, zkrátka, jako bych já nco zvláštního o ní musil vdti. A te teprve se mne zdá, jako by byl jen u mne na ke tloukl a jako by si myslil, že sedí ve zajíc. A o baronovi Mundym se lakc
mn
mn
mn
mn
5* zmínil, ale jen tak njak.
už
Jak to souviselo s ostatním, Kolem do kola vzato: Suchdolský nepamatuji. nkde z daleka nco zvoniti a myslil, že já byl
se
slvšel
na mši.'
1
„Netrmácejme
si
hlavy
!
Slena Jeninka byla chytrá
dívka, a jestliže se lásce neubránila,
ubránila
se
aspo
klevetám. Baron Mundy nepjde jisté se svým tajemstvím na trh, niv nepjdeme také, a jak ze všeho vidti, stará baronka neví pranic, a za to bych dala ten svj dukát Z té strany nám netáhnou mrana, a ješt ptník. Ale jest jiná a asem dovíme se všeho dopodrobna. horší
vc." „Která?"
„Že nám dít na fae pibylo, nedá se zatajiti, ráno nejdéle musíme to, velebný pane, starostovi
a zítra
ohlásiti."
Te
pišli fará a jeho hospodyn na velmi tvrdý oíšek co starostovi íci ? Cvok jakživ nelhal, ale kdyby v tomto pípad pouhou pravdu povdl, bylo by tajemství vvzrazeno, Jennina povst ve psí vydána, dít její pak vrženo ve všeliké to nebezpeí, ped nímž mlo práv u faráe býti ochránno. Po dlouhém rokování pravila Naninka „Já vím cestu z lesa: vezmu všecko na sebe. Vy jste byl dnes odpoledne v Suchdole; to ví celý svt. Když jste nebyl doma, dcera po mé seste a pinesla mi nepišla ke mluvn. Má hroznou bídu a musí za mužem na práci stará teta je hodo Rakous. Dít jí pekáží, myslí si spodvní na fae, mže se mého ubohého ervíka ujati a bude mu lépe pi ní nežli pi mn. Já nechci o tom slyšeti, dokud vy k tomu nesvolíte, a posýlám na spch za vámi do Suchdola hocha Kozmanina. Než se vrátíte, dcera po seste mé tatam. Myslila si, že dít nepijmeme, :
:
mn
:
ze strachu uiniti? Mel
a
se potají jste
Co bylo vám vrnou hospodyni z domu vy-
krásné vyklidila.
starou,
59 hnáti
Dlouho
i ml jste z kesanské lásky a shoknz, toho nevinného opuštnce se ujati
díttem,
s
i
jako
vívavosti,
:
nerozpakoval; uinil jste, co jste považoval za svou povinnost: dovolil jste, by dít tu zstalo, pijde." až matka si pro „Ale Xaninko, já vás nepoznávám!" „Protože nevíte, co umí ženská, když není zlá opuštnému dítti nešastné své sestrv kdvž a nco dobrého uiniti. To všecko eknete starostovi a o niem jiném ani písmenkem se nezmíníte. Svádím li vás k zlému, beru všecko odpovídání ped bohem na sebe, protože mám dobrv úmysl." „Podejte Pepíka a pipravte mu zatím u sebe v kuchyni ižko. Je as na spaní." jste
se
n
mže
mn
Hospodyn rue
a
políbila
nemluvn
vstala a vložila
mu pokorn
srden
a
farái do náruku. Dtské
po posteli rozložené sesbírala, vzala do kuchyn. Fará pitiskl dít k srdci a díval se mu do oek. Oka ta se rozevela a pousmála na úsmvem andlské istoty a nevinnosti. »Nebesa!" zašeptal dobrý Cvok. „Pokud bude dechu ve mn, máš v mém srdci útulek, o njž tebe ani osud ani zloba lidská nepipraví..." prádlo
kahan
po
stole a
a odešla
XI. Již z veera vyrostlo v Záluží po staveních tolik povídaek o fae, jako na mezi špiek. Kozmánek pibhnuv uícen dom, povdl matce, že byl v Suchdole pro faráe a že v Záluží na fae se nco hrozn zvláštního stalo. Kozmánková bžela s teplvm koláem k Vá-
vrové, Vávrová k Vavruškové,
novin plniká
innost
mozkv
a
než
se
setmlo, byla
Kromobvejná, takoka zimnin ilá rozvlnila se po Záluží. Co to bylo
ves.
6o zvláštního? Saze pece v komín nechytily, nebo podobného nebylo vidti, a zlodj se asi do fary
hrozn nic
nebo knihy zlodjm zhruba nevoní kloudnjšího, by se tam byl nenechavec nekostel, jako koky nabral. Zvdavé duše obcházely faru horkou kaši, ale fara mla svj starv kabát. V oknech bylo svtlo jako jindy, jen že okna byla zastena, jinak bylo tam ticho, ba ani zvláštního hlasitjšího hovoru nebvlo odtamtud slyšeti. Cihláka sice tvrdila, že prý slyšela z fary njaký plá; že bv plá ten pocházel od bvla klevetnice nad jiné vydítte, nenapadlo jí,
také
nevloupal;
a jiného,
i
a
broušená.
Ráno pineslo svtlo do tmavé záhady a pekvapnvm spsobem, co v noci hlavy kmoter Po ranní vyšel
rozpletlo popletly.
do rozprávky se starostou Omoilem, jenž šel s lopatou na pole. Vypravoval mu historii, jak ji panna Naninka vymyslila, Omoil byl lovk takto bystrý a potmšilý a neušlo ho. že fará, jenž za hovoru každému pímo do oí hledíval, tenkráte ml zrak nejistý a bud k zemi nebo po jiných si
pan fará
a dal se
mlky faráe odpovídal zvolna tónem, a tak díme, úedním: „Mn jde jen o to, by obec z toho nevzala škody a újmy, a proto vás prosím, velebnv pane, byste se mi pede dvma svdky vyjádil, že dít na njakou obtíž obci nebude." „To vám rád uiním, odvtil fará. „Máte kticí list dítte:" vyzvídal Omoil. „Narodilo se v Praze i. bezna letošního roku a 3. bylo u sv. Haštala poktno na jméno Josef.„A jak mu íkají po otci?" Fará se rozpakv zaervenal a byl jako na eavém uhlí. Na jméno ani panna Naninka ani on nepipadli. Na štstí pipletlo se mu na jazyk píjmení, podobné slen Jenny. „Kaer, Josef Kaer," odvtil nesmle. vcech
jej
obracel. Vyslyšev
a opatrné,
>>
6i
Starosta vzal
oznámení
to
dstojn
na
vdomí
a
pi-
pomenul:
„K emu zítra doorávati, co mžeme dnes zorati. Tamto jedou Vávra a Macek do polí. Oba jsou výboi, pokejme na n." Když dojíždli k nim, vyzval je Omoil za svdky, a
ped
fará
nimi opakoval, že Josef
Kaer
obci nikterak
nemá pipadnouti a že ze svého jej bude dokud otec neb matka pro nj si nepijde.
za obtíž viti,
ži-
jaksi úedn do Záluží uveden; neodbylo se tak krátce a nebylo vbec tak jednoduché. Ženské jazyky poaly nejprve za pítele rozvazovati. pecí, ponenáhlu však i mimo
Takto bvl Pepík
le neúední
pijetí
A
dm
Cvoka
v Záluží
vbec
mli,
rádi
pece byl
u
mužv
mezi svými svenci o upímnou a rozumnou pobožnos nespouštl se fará Cvok hned ze zaátku do žádných lépe
zapsán
nežli
u
krásného
Pracuje
pohlaví.
spolkv rženekáskvch. Pedchdce jeho
Pán,
založil v Zá-
ním dvakráte do téhodne zvláštní odpolední pobožnos. A vru, o máslo, sýr, vejce a všelikou drbež nebylo nikdy na fae zle. Vlažností a neteností nového faráe spolek sestiek se luží sesterstvo srdce
rozpadával, až se rozpadl.
a
vykonával
Hlavní
s
modliky
tvrdily se proto proti píteli Cvokovi, vyítaly
ze vsi za-
mu
potají,
není dosti nábožný, a pásly jen po píležitosti, aby njakou chybu mu vytýkati mohly. asem pesvdovaly se, že nový fará vede život svatý, a v eích jeho chrámových bylo tolik kesanské pravdy a lásky, že posluchaky, proti podjaté, se s ním ponenáhlu smiovaly a smíily, na dobro mu nezapomnly, že nechal „srdce Pán" usnouti. Od chvíle, co njaká neznámá ženská nemluvn na faru zanesla, jako by mezi sestiky se byly vosy zahnízdily. Nemly pokoje a na tomto se ustálily úsudku „To není jen tak, jak se povídá; za tím nco vzí. že
Le
i
nmu a
:
2
Pravda vyplave asem na vrch. Vraty ovšem nesmíme do fary vpadnouti, však ona se namane asem píhodná píležitost."
A také se namanula. Asi za tvden, co byl Pepík na fae, byl odpoledne v kostele kest. Porodní babika, chytrá a prohnaná staena, uvolila se, že tomu dítti na fae mákne poádn na zub. Zašla si do kuchyn k pann Nanince, s níž byla dobe známa. „Jdu si k vám trochu odpoinout," zapádala nevinn hovor; „a také bych se ráda podívala, jak vám to sluší s tím Pražskvm díttem." „O, milá babiko," odvtila panna Naninka; „sluší div všecko to podivné mé staré osob. Z poátku z ruky nepadalo; te už si zvykám."
mn
„Tráví-li
dobe,
spí-li:"
„Chvála bohu, spí jako po máku a žaludeek má, že by hebíky strávil. Prosím vás, chudý lovk rodí se již s hladovým žaludkem." „Pravda; však panské dti nejsou z jiných." Panna Naninka se v duchu zarazila a umínila si míti se ped babikou na pozoru. „Ale vy kluka ani neukazujete." „I bože! podívaná je zadarmo."
mn
Po
té sala s chlapce plachetku, a babika postake kolébce a prohlížela si mlky kluinu. Nanince bylo úzko. „Chlapec jako obrázek !« podotkla babika. „V našem rod byla jsme my dvata všecka svtu podobna. A sestra Marie byla hezí nežli já a dcera po ní, matka Pepíkova, kdyby se ustrojila do panských šat, mohla by jíti do každého plesu. A jaká matka, takové dít; jinak už nebývá." »I bývá, panno Naninko! Kdybyste vy to nepovídala, jak živa bych neekla, že je to dlnické dít." „To vy jen tak íkáte, abyste mne potšila."
vila se
mn
"
°3
„Bh
ví, že proto to neíkám. A pak to prádélko, co jest na nm. To jest njaké dtské prádlo! Ani v panských domech nemají lepšího. To jsou njaké vzoreky na karkulce a živtku. Ta dcera po vaší seste, ta musí umti práce!" „I to není od ní", tím je vším vinen velebu v pán. Dít mlo jen nkolik hadíkv. a ty již bylv od pedešlých dtí vypotebovány. Nebylo na jiném než koupiti mu nové hotové prádélko. Co jsem mla initi ? Mám za velebným pánem nkolikaletou službu. Pedevírem po mši šel velebný pán do msta; poprosila jsem ho, by z mé služby njaké prádélko Pepíkovi koupil. A to víte, co to jest, kdvž mužský v krám kupuje. Nastrkají mu toho a nejdražší a nejlepší, abv jen hodn
na
nm
utržili."
„To tam
asi
hodn penz
udal!"
„Ani se neptejte !" „A na tlíku nemá dít nic?"
—
Kdvby mu nco scházelo „Pošlete pro mne teba o pl noci." Babika se rozlouila, Naninka si oddechla. Když se babika „sestikám" vyzpovídala, „Jest jako sklo.
pozavšechny nad tím panským prádlem. Babika jim slíbila, že až pjde do msta, se schváln vyptá, koupil-li tam Zálužský fará dtské prádlo. Byly jí tam jen dva krámy toho druhu známy, v obou patrn vyzvídala a nedovdla se nic. I jinde ptala se na prázdno. To klepnám postaovalo; klevetám nejrozmanitjším odstrena byla závora. stavily se
XII.
Fará
ve svém ústraní jako jindy. Sel málo kam, jeho povaha nestarala se o klevety, jež obíhaly jeho dm. V knihách více tak neležel jako žil
a prostá a zjevná
64
mu
Pepík, jenž se vlichotil do srdce, asem více bavil než nejbystejší sestavy filosofv a nejlahodnjší
díve jej
:
Cvok
verše básníkv.
sestupoval
s
výší života více
mén
radostem i starostem života skuteného, a eho díve vysoko nevážil, to stávalo se mu Pepíkem vcí hodnou pemýšlení a práce a nad to tak zajímavou, že pi ní mysl srdce jeho okívalo jako strom po vydatné vláze. Vzletnos a ohebnost mladictví se mu ovšem -deálného
k
i
více nevrátily, vždy stál již pi samvch vratech stáí: avšak i starší stromy rády se omlazují a rodívá se druhdy na nich ovoce, šavnatjší a chutnjší nežli na stromích mladvch. Nebyl to celv rodinný život, jenž faru Zálužskou pevracel na ruby, ale byl to krásný jeho kus, jenž utvrzoval Cvoka ve pravd, posud mu jenom z poetických knih známé, že rodina omlazuje stárnoucí lovenstvo chráníc je ped smutnvmi úby-
vn
tmi pokroilého vku, prázdného Odchovávajíce dti zapomínáme
mže mnohdy Cvok
šel
jinak
kvtv
na stáí a
i
plodv.
hrob,
a
co
nechutný život lépe a píjemnji okoeniti? jindy málo kam; nyní ješt mén, a pece
mu
dnové doma uplývali jako starci léto, jako zamilovanému párku masopust. V Suchdole nebyl, co byl Pepík v
dom,
tam
se
a
znlo-li o
mnoho
mu
nm
nepomyslil, že práv Nkterv den po tom, co
v uších,
mluví.
zdvihla panna Naninka synáka Jennina pod lískou v zahrádce, šla do Suchdola cihláka se Záluží za njakvm ízením. Panna Regina ji potkala a zavedla si ji na faru na slovíko. Slyšela nco o Zálužskvch Nebesích zvoniti a ráda by se byla pravdy doslyšela. „Sednte, cihláko, sednte. Jaké jdou u vás noviny?" Cihláka postavila koš pod lavici u dveí, usedla na ni a utevši si zástrou ústa, aby se jí povídalo, odvtila: „Novin, že by jich párem neuvezl. Fara naše jako by naší farou nebyla."
pkn
„Jdte, jdte!
Co
se stalo
hrozitánského?"
„Což panna Regina nic neví?" „Nic, milá osobo, nebo skoro tolik jako nic. Kam Nikam. Pokejte, mám tu trochu kávy od já pijdu? snídaní. Posilnte se." Cihiáce se rozjiskily oi. Za hrnek kávy byla by Pochválila vni kávy, navlažila si povídala do rána. hrdlo a jazyk a spustila letanie, že všem svatvm bylo úzko. Panna Regina poslouchala, až se jí brada tásla, Cihláka a místy tolik se divila, že jí oi vystupovaly. vidouc to, nešetila plic a pidávala tolik ze svého, že písnice nebylo vidti žádného konce. Posléze však dopila kávu. pohladila levicí hrnek, podkovala se a podotkla: „Bože mj! Já tu klábosím a zapomínám jako
pro
na smr,
jsem v Suchdole.« byla ješt panny Reginy poprosila, by byla mlelivou, by nevznikly z toho, co jí svila, mrzutosti, odešla cihláka z fary. Regina šla rovnou cestou do zahrady za faráem, který sed v besídce, chmelem porostlé, pipravoval se k nedlnímu kázání. "Vidíte," volala k již z daleka, „že jest pravda, co jsem vám ekla!" „Co myslíte?" „Co myslím! Co myslí Záluží, co myslí Labutín, Byla u mne práv cihláka ze Záco myslí celý kraj.
Když
nmu
luží.
.
.
«
„Cihláka
„Vám
je
klepna."
každá ženská klepna! Ale pravda jest pravdou a nedá se zabíliti. Ten podhodek na Zálužské fae není dít po dcei od sestry panny Naninky. To je všecko zástra dít je Nebesm tak blízké, jako synek otci." „Nerozhnvejte mne, Regino! Kdy že vy nemáte je
:
nic
Zálužskému ? Hloupý klep! Však on to oplatí."
proti
pjím?
A. V. Smilovský
:
Spisy výpravné,
v.
Ze
mu nkdy S
66
Hospodvn mla
ješt
celou haldu
námitek
a
po-
známek na jazyku. n
dnes svj špatný den, Regino,
Vy máte
jste
k ne-
zvolal fará.
vvstání!"
vím! Když lovk stárne, pak je k nevyTakhle slena Jenny. O té )ste jak živ neekl, že k nevy stání!" Ledeckv zatvrzele mlel. „Ale povídám vám, velebný pane, pijdou-li sem „Ráda
stání! je
k
nám
tak
Nebesa,
nenechám,
jim
já
vvtopek." „Nic
deckv a
—
povím své mínní ješt od vás
abych pro
n
mu nepovíte!" odsekl hnviv pemil.
jí
pevn
a
to já
jen
dostávala
zvun
Le-
ji
Panna Regina znala dobe tento pohled. Hrvzla si namodralé rty a celé tlo jí jenjen hrálo. Ulomila zlostí vtviku na kei a lámajíc ji na sto kouskv šla do fary. Ten byl úvod k návštv pítele Cvoka, jenž tou dobou byl již na cest do Suchdola. ve Cvokovi, jenž býval po všechny asy beze žlui I jako holubice, zavaila se dnes krev klokotem a duše jeho trnula v takovém napjetí, jaké zná jenom ten. jehož spravedlivé
svdomí
až do nejhlubší hloubi jehož ctí a miluje nad
bylo z istá jasná a uraženo, a k tomu od
lidi
nevinn nkoho,
ostatní.
Ráno po mši pinesl mu poadník z msta psaní na podací lístek. Dopis byl od pátera Matje Neduchy, muže ba tém starce, jenž býval po drahnv as polovinou duše Cvokovy. Celých dvanácte let strávili a prove školských škamnech, v latinských školách žili spolu v seminái a tch studentských prázdnin užíval jednou Cvok u Neduch, podruhé Neducha u Cvokv. Oba byli z domova nábožní, oba povah mírnvch a tžko zntlivvch, oba pouštli se rádi do mlžin ideálních a pokochávali se rádi v nich. Pozdji ovšem rznili se v tom i
i
i
onom
a bvl
Neducha zejména oddaloval
:
se života a
cest uiniti ze sebe asketu, kterým
na
zralých let svých stal;
Cvok nezavrhoval
se
svta i
za
jakvch nám podává život, ani nepestupoval v tom nikdy slušnou míru a nikdy v sob neporušil sílu, zapírati sebe. Mimo to etl a bádal více samostatn nežli Neducha a živil radostí,
svého ducha mlékem vdy a filosofie neobmezované, kdežto Neducha pokorn a spokojen stanul na tom, co pedpisovala a dovolovala církev jeho. Nkdy ovšem za dosplejších let pátelé se srazili, ale od sebe nikdy se vždy tomu onomu šla pravda nade všecko neodrazili a teba cesty jich se rozcházely, k jedné spolené met pece tíhly k boholibému životu zde a k spravedlivé odplat na vnosti. po vysvcení na pkné míle od sebe byli vzdáleni, pece druh nezapomnl na druha: dopisovali si dopisování jich asem ochablo, pece nikdy nea usnulo. Nkdy se na umluveném míst scházeli, by svátek, jenž po léta jim sebe vidli, a to býval pro z mysli nevycházel. Oba dva pro nedostatek penz choi
;
:
A
a
i
n
dívali- až
šastnjší
k železnici sem i vytylí preláti,
nežli
tam
pšky
houpající
byli
a se
v
pece
mkkých
polštáích elegantních ekypáží. Páter
Neducha nechtl
se státi
faráem
z
kesanské
nhož
byl v duchovní samospráv, mu nebvl dosti knzem, pijal chudikou, samostatnou faru, a lid k hledl jako ke svtci. Byl asketou. Masa, kávy a lihových nápoj nepožíval, ochotn žil nad míru stídm a o vše, co ml, rád a dlil se s chudými. S pánem bohem nešel k nemocnému jinak nežli pšky a teba byla plískanice a chumelenice, že bv psa ven nevyhnal. A nocí tch by napoítala se hezká hromádka, které probdl s nemocnvmi teše a po-
pokory,
ale
když žádný fará, u
nmu
uuje trávil
je a pipravuje je pro život vnv. Prázdné chvíle nejradji mezi dítkami po školách. Vbec všechen
68
pouhou pípravu pro život do stavení, vstupovala tam starce naplovala zvláštní posvta, jež dít s ním bázní. láskou, úctou Pítel Cvok neznal na svt nikoho, koho by byl Když se mu njaký tak ctil a miloval jako Neduchu. dobrý skutek povedl, íkával si v duchu: Sám Neducha pozemský
vný
a
život považoval za
vstoupil-li
nkam
i
i
i
by byl jinak nejednal nežli já. jeho ideálem, ozáeným nad to
Úhrnem: Neducha
upímnou
a
byl
pátelskou
láskou.
potšil, když poadník mu odevzdal jeho rozlomil pee, aby se v slovích pítelových pokochal. etl a etl opt. Nevil svému zraku. Zbledl jako smr a tásl se vihledé. Obsah dopisu jej zdrcoval. zprávu, jež Páter Neducha psal, že dostal o noci pro ni ani oka netak jej zkormoutila, že již zamhouil. Odkud zprávu tu dostal, v dopise nebylo;
Jak se
Chvatn
psaní.
nm
dv
pro silné pohnutí zapomnl to udati. Dále vezdejším s již všecky sva/.ky svtem petrhal a jednoho jediného že si ze všech jenom popál pátelské lásky ku svému starému a osvdenému Vácslavovi. A o té prý musí nyní íci, co shledal pi všech vcech pozemského života, že jest nicoucí nise mu dostalo, že mu ten Zpráva, jíž o cotou. písný soud vnucuje. Po té pistupoval k samému jádru vci a vypisoval suchopárným, ale logicky pádným slohem svým, že dostal zcela hodnovrnou zprávu, že Cvok, byv po let padesát vku svého mužem spravedlivým ped bohem, svodnictví nepítele božího podlehl a zátratnou
Neducha
stálo,
že
as
Neducha dávno
:
i
nm
zahoel k njaké spolenici ze zámku Labutínského; vášn v píbytku svém veejn pechovává pro pohoršení a ke híchm svádní bohem mu svených vících že Cvok nejen z vrolomnosti a ohavností svých se nekaje, anobrž je lidu, Nejvyššímu jaksi vášní
že plod té
;
09
na posmchy, na odiv zastírá,
že
dít
jest
z
tomu ke všemu lží se píbuzných staré jeho nábožné
staví a k
hospodyn. „Vácslave, Vácslave!" volal dále páter pise
svém;
Neducha
v do-
i nešastná híka v rukou hokou smr Spasitelovu, procitni a
„tys-li
to,
dá-
belských?! Pro pasoudcem matuj se, že jednou budeš umírati a ped za sebe úet skládati. Podílem tvým stal se vrch všeho
vným
milost boží opustila tebe, a ty -li sám vší silou, nocí o to nebudeš pracovati, aby vrátila se opt i do srdce tvého a duše tvé, co z tebe bude?" Slova tato práv z úst Neduchových byla pro Cvoka plamenným hrotem, jenž duši jeho pímo ve dví roztínal. Ovšem byl prost tžké viny, již Neducha na nj smítal, ale v jednom byl pece šlechetný jeho pítel ve pravd: on opustil cestu pravdy a zastíral se lží, on odvracel se od boha. Pítel Cvok se teskn zamyslil. Panna Naninka vstoupila do eledníka a vidouc velebného pána zkormouceného tiše opt odešla nebyvší zla:
dnem
jím ani zpozorována. Po chvíli vrátiía se s Pepíkem, bez pochyby, aby Cvoka potšila. Chlapce pibývalo vihled, ano péstounka jeho tvrdila, že stává se již
moudrým.
Jako by dobrodince svého znal, usmíval se Pepík na Cvoka a jaksi ruiky k vztahoval. Zrak se píteli našemu povyjasnil a na srdci se mu uvolnilo. Bezdky vzal dít za ruiky a poceloval je, ale do náruí ho nevzal, jak obyejn iníval. Panna Naninka si toho dobe všimla, ale nezmínila se o tom ani slovem. „Kdo ví," prohodil Cvok po chvíli stísnným hlasem, „nebudeme-li museti Pepíka z domu dáti." „To pjdu s ním," odvtila odhodlan hospodyn. „Nu, nu," pravil na to Cvok; „uvidíme, uvidíme. Musím dnes do Suchdola za dležitou poízenou. Vrátím se asi na veer." i
nmu
Nemluvíc otalovala panna Naninka s Pepíkem v eledníku. Cvok se chvíli procházel, pak vyal ze psacího stolku desítku a uložil ji do své tobolky. Shledal si klobouk a hl, rozlouil se a odešel. Naninka s Pepíkem hledla oknem za ním dokud nezašel. „Aby snad stará baronka!" pobruovala si. „A je jak je, chlapce neopustím. Tak tak, Pepíku, já t neopustím !" pivinula dít k svému starému dobrému srdci. 1 ;
XIII.
Cvok
co noha nohu míjela rozjímaje stále jehož obsah všecko jeho myšlení dusii. Posud uzavíraje se ped lidmi, domníval se, že hrub si toho nevšímají, kdvž se po kesansku ujal odloženého dítte a leda pipouštl z pirodilé dobroty své, že mu ten in v dobré vykládati budou. Pipiš Neduchv jej pouoval o jiném a pivádl jej do rozporu s jeho prost dobrou povahou, jež zlobu lidem ani pisouditi nedovedla a ji jen za následek zbloudilé slabosti považovala. Tato víra se v dnes rozviklávala a myšlení jeho vbec pozbvvalo klidu, pevo dopisu jako
šel jen
Neduchov,
mra
nm
obvyklé váhy své. nesešel na cesty bludné, odhodlal se zajíti si na radu k Ledeckému, považuje ho za muže velmi nosti
a
Aby
praktického, jenž u vcech obecného života mel zbystený zrak a o se domníval, že s vydatnou radou nebude drahotu dlati. Ledeckv nepijal Cvoka jako jindy; bylo na vidti, že by mu dnešní návštvu rád odpustil. Cvok to pozoroval a zarazil se tak, že z poátku nevdl, kudy kam. Oplativ na svj dluh Ledeckému desítku pronesl jen, aby se nco mluvilo, nkolik bžnvch bezvýznamných vt. Suchdolský byl nepítelem bezúelných a mimo
nmž
nm
eí
to a se
vidl na Nebesích, že zastírají se jen prázdnou mlhou nevdí, jak se svtlem ven. Zakaboniv elo a dívaje do prázdna promluvil nevrle a vyítav: „Pro boha
vás prosím,
love,
co
to
jste
opt
vyvedl?"
„Co myslíte?" „Myslím na dít, které doma pechováváte." „Vy jste již o tom slyšel?" „Vždy na dv míle do kola již o tom kohouti kokrhají a musil bych býti tetevem, abych o tom neslyšel. Prosím vás, muži boží, kam jste podél rozum?" „Uinil jsem kesansky skutek, jenž, doufám, bohu i
milý
jest."
„Bohu milý! Lidem
náš jest také milý, aby si o duchovní jazyky otírati mohli, aby se víra a náboženství, jež beztoho stží mezi lidem udržujeme, ješt
stav
k
tomu
z
naší strany
podkopávaly.
A
to se
má bohu
Kdybyste byl nezkušený mladík, nu budiž, v mladé krvi tee více bludu nežli rozumu, a mladé oko vidí Ale vy máte svých sotva na deset krok ped sebe. pét kížk na zádech a rozumu máte takto za deset líbiti!
filosofv táži se vás, kde jste zapomnl hlavu, toho nalezence bral do domu?" :
že
jste
„O kdybych mohl, kdybych sml mluviti, milý Vy byste mne jist tak dtkliv neurážel."
píteli
!
„Nastojte
!
Já že vás urážím ?"
„Nevdomky. Kdybych sml mluviti Prozatím pipomínám: zdání klame, pravda zvítzí. Pravda !
nkdy a
jen jest
je v nepravý as, as, a bude spásou. Teba
zboží velmi choulostivé: prodej
bude otravou, prodej
je
na tu chvíli se zdálo, že
v
prpov tato
dobe nepipadá, pece as
k
mým
až pravý nadejde,
povahám shledáte,
konal jsem dobrý skutek jako kesan lovk. jsem a vím, že mi bude trpti, že mi bude obti podstoupiti; ale byl bych zbablec, kdybych se jich zhrozil. A stavu našemu hanby že
nezradil
jsem i
sebe
a
že
Vdl
neiním: dobrý skutek neiní žádnému stavu hanby, vru, nepodrývá ani víru ani náboženství." „S vámi jest divná vc, píteli! Vy chodíte vždycky njaký sáh nad zemí a ne po ní, jako my ostatní smrtelVy se opíráte obma rukama proti všeobecnému níci.
a
proudu, ale nejste tak sestrojen, abvste svou osobitnos pivedl k platnosti. To je všecka vaše nehoda, to píina, že vás neuznávají a ledabylo pod žertem o vás mluví, protože jsou líni dávati si s vámi práci. Že vám íkají Nebesa, není jen tak: kousek nebes jest ve vás skuten. Kdyby vás te nkdo jiný na mém míst poslouchal, co by si vybral z vaší ei ? Šeredn málo. Možná, že by ekl, že jste nejapný pokrytec. Ale já z vaší ei vybírám si mnoho: pedn že dít není vaše; za druhé že matka jeho jest slena Jenny a za tetí že otec jeho ..." „Pro boha vás prosím, ustahte!" „Nu otec jeho nebydlí daleko od Labutína." Cvok se potil úzkostí a rozhlížel se bojácn po zahrad, zdali nkdo neposlouchá. „Bute bez starosti, milý Cvoku; jsme tu sami," pokojil jej Ledecký a pokraoval nedav se prosebnýma oima svého kolegy pranic zadržeti: „A ješt více si vybírám z vašich slov. Vy, milý píteli, chráníte ti lidi a snad i více svými prsy. Ale nemusilo to býti. Slena Jenny mla míti více rozumu než ženská jest ženská, matka jest matka; myslila si, že jste jenom Cvok, a zapomnla, že jste také fará. Kdo za to. A vy jste myslil, že jste lovk, že jste kesan a zapomnl jste také na faráe. Za to ovšem mžete vy! Ale to jest to: vy faráe :
kladete do jiné rubriky nežli my jiní farái." V tom zvonili poledne. Oba duchovní povstali, pokižovali se a modlili. Z fary vyšla panna Regina. Cvok dostal se bez jejího vdomí do zahradv, když byla práv ve sklep.
»;
„Polévka jest na stole/ oznamovala pánm. Ledecký a Cvok vstávše odcházeli do eledníka panna Regina pozadu div oba oima nespálila Obd 1
byl smutný.' polévka pesolena, omáka pipálena, maso jako houžev, škubánky nebyly dosti mastný. Farái mlky poobdvali a odešli opt do zahradní besídkv. Po tráv pi besídce poskakovala domácí kavka. „Kéž bych byla tou kavkou," pravila k sob v duchu
panna Regina vaíc ernou kávu;
„všechno
bych vy-
slechla a schválné vy kvákala, že bv oba toho mli dosti." Na její neštstí zstal pro ten as spasitelný její jen zbožnvm páním. Cvok vyal z náprsní kapsy psaní. „Co s tím psaním?" otazoval se Ledecký. práv picházím na Suchdol k vám „Pro Tu máte, tte, co tomu eknete."
úmysl
n
o radu.
Páter Ledecký
si nasadil brejle a dal se do tení. pokrucoval hlavou, ale dokud nedoetl, nepromluvil ani slovíka. Když byl hotov, zamyslil se na
Ob
chvíli
chvilku.
„To psaní
že
vás dojalo, pravda-li?"
otázal se Cvoka.
„Nemohu vypovdti. Kdyby mn byl nkdo psal, Matj náhle v pánu zesnul, nebyl bych více zarmoucen."
„Vru, dobrý kanonýr. Slova jeho jsou rány z dla; se pi nich zrovna otese." „Porate mi, co si mám s ním poíti. Bez úcty jeho nelze býti; já bych se uhrvzl, kdyby ml setrvati v tom klamném o mínní." „Sednte pkn za stl, namote péro a povzte mu
lovk
mn
pravdu
mn
tak, jaká jest."
„Jsem vázán slibem a tajemství musím dochovati. „Tím tajemství nebude vámi porušeno. Vyzpovídejte se knz knzi, a Neducha vám jist neodepe želaného rozhešení."
74 Pítel Cvok se zadumal a prohodil po chvíli „Musím Není na jiném, chci-li uleviti dáti za pravdu. stísnnému srdci svému a chci-li pozvednouti malou mvsl svou. A ješt slovíko, píteli. Porate, co jest mi dále initi, bych snad mezi lidem pohoršení nevzbuzoval:" Kdákavé klepny poutichnou „Dejte dít od sebe. pjdou na hrad a povídání jako všecko pod nebeskvm sluncem propadne se zpovolna v zapomenutí." „To nemohu uiniti. Danv slib musí mi zstati svatvm a pak, kdybyste Pepíka znal, vy musil byste si Každá žilka ve jej zrovna tak zamilovati jako já. trne, pomyslím-li, že bych se ho musil vzdáti a pustiti neviátko na zda do širého svta." :
a
vám
i
mn
bh
„Nu
hodláte-li
vzpírejte se. zoceliti,
mermomocí
píteli!
Cítíte-li
se,
„Když jsem Neduchv
proti
proudu
se vzpírati,
tomu silnvch a nu s pánem bohem."
Ale ramen teba
list
k
peetl, rozdvojila
se
srdce
mysl
má a kolísal jsem jako slaboch na nejisto. Nyní, díky rad vaší, mysl se mi zcelila a proti zlob svtské a možným nehodám obrnila. Dít nedám od sebe, padni co padni. Vdomí, že konám, co s povahou mou se snáší, ano co ze samého vnitra jejího se prýští, bude mi dostatenou odplatou za všecken svízel a za všechnv útrapv.
Vte,
te se divím, že mohl jsem býti na vahách. mimodk pi mn zavinil Matj. On ovšem neví,
píteli,
Ale to
lovku, trpí-li dobrovoln za nevinné vinníky, dobe jim inil a zlobv svtské jich uchránil, a zejména kdvž spravedlivý muž trpí za bezbranné, opuštné dít a kehkou ženu a když jim za budoucnost nejistou jak jest
i
by
a
a
k
smutnou pipravuje budoucnost jistou a dobrou." V tom wtrhla panna Regina dvée do zahrady hlásila, že pan Ferdinand ze zámku pišel s poselstvím panu farái.
Ledecký se mrzut vzchopil a odešel do fary, odkudž po malé plhodince se do besídky navrátil. Byl
:
sváten, po knžsku obleen
a promluvil k Cvokovi Stará „Se psaními se, milý píteli, dnes roztrhl pytel. paní baronka mi ráila vlastnorun lístek napsati, že ráda by se mnou co nejdíve promluvila a se v jisté ožehavé vci se mnou poradila. Pání její jest vojenský povel; musím všeho nechati a s panem Ferdinandem k audienci jeti." „A bude-li o a Pepíkovi e?" „Bez toho že o nic jiného nepjde." „Co uiníte pro mne?" „Co bude lze. Strachy neteba vám blednouti. Jako jsem k vám zvlášt ode dneška dobrým pítelem, tak budu k baronce opatrným diplomatem." Potiskli si pravice a rozlouili se. Nebesa bez prjimiž jej Ledecký tahu odešla dvíkami zahradními schváln vyvedl. Suchdolskv fará nalíiv vážnou a píjemnou tvá šel do fary k panu Ferdinandovi, s nímž po chvíli v zámeckém koáe na Labutín odjel. Pan Ferdinand jda prve do fary dobe si všimnul skrze pltek na dvoe, že Cvok byl u Ledeckého v za-
mn
,
hrad. XIV.
Dovolen matkou vyjel si baron Mundy pede žnmi na nkolik nedl do severní Itálie. Byla to teprve druhu jeho vtší cesta; nebo baronka Saloména cestování píliš nepála, nazývajíc je drahou a zbytenou módou. Jako tu dvod na snad. pi všem mla „Lidé jsou všudy stejni," íkávala, „a jen tím se liší, že jedni mluví ínsky a druzí turecky. A co se krajin týe, to nahradí dobré stereoskopy." Jediný prospch pipouštla: že zmniti vzduch a ponebí dobe psobí ve zdraví. A prospch tento pi ní rozhodl, že barona Mundyho do cizích zemí pustila. i
7^ není tak zdráv, již po msíce svn její jako jindy býval, a že asem pichmuuje se elo jeho sklíeností, jejížto nehledala v duši, nýbrž v narušené souinnosti životních zábyvv. Vraceje se z cest zastavil se baron Mundy v Praze, by poptal se po slen Jenny. Osud její projímal srdce jeho tklivji, nežli by byl oekával po porážce, jíž byl svým jednáním v první polovici bezna letošního roku mimo všecko své nadání o ní utržil a o níž strun jen a povrchn zmiovala se Jenny ve známém nám dopise
Pozorovala, že
koenv
k píteli Cvokovi.
Nkolik
dní po tom, co synáek Jennin spatil nebeské, šel baron Edmund mladou matku navštívit. Jenny v pravd miloval, byl pece tou udáNelostí nad míru znepokojen, sklíen, ano rozrušen.
svtlo
jednou
ženou
A
slíbil
Jenny zcela
jeho, a co slíbil,
upímn,
tomu
troufal
že si
jen
ona bude
dostáti,
jak sluší
muže, a Jenny sama byla o tom pesvdena. Le konati slib a provésti jej mívá zhusta osud theorie a praxe ona vtrem letí, tato vlee se károu skutenosti nkdy do upachtní a dostihuje ji obyejn jenom z dáli. Baron se nyní, kdy nadbíhala chvíle rozhodnouti se, pesvdil, že podjal se úlohy krušné a tžké, že není na ten as s ni a vbec že není tím inosilným charakterem, jakým se bvti domníval omamuje nevdomky nalíenou silou Jennino srdce, láskou k nmu roztesknlé a tudíž stráže stízlivého rozumu pozbavené. kdyby byl deset duší ml, ze všech desíti Jenny by byl miloval, pece obklopen hrází nesnází a pekážek spoleenských, neml tolik bohatýrské síly v sob, by vzepjetím a návalem jejím hrázi tu protrhnul. Neokusil posud slasti a strasti státi o svých vlastních nohou vždy a u všem stála nad ním matka s rukou jistou a pevnou, s okem bystrým a prohlédavým, s rozumem v sob se
na
poctivého
:
A
:
77 silným a zkušenostmi vyzbrojeným. Vstupuje k Jenny, by ponejprve políbil synka svého, pinášel sebou místo nekalené radosti otcovské vdomí slabosti své svaté, a trestuhodné nerozhodnosti, a pece nemohl býti jinším jenom tak, jak a domníval se, že na ten as jedná jednati musí.
Jenny sedla v županu a epeku na pohovce u kamen synáka v náruí a matesky šastna vzhlížela k vstupujícímu muži pohledem, jakéhož posud žádný Baron poeta ani na papíe ani na plátn nezachytil. zapomnl pro okamžik na neshody srdce jeho rozdírající, piskoil šipkou k pepadlé mamince, zlíbal jí ruce, elo, oi a ústa a pojal do náruí synáka svého, libvm sníkem
a držela
dímajícího.
Mlky zadíval se na chvíli na dít. Slza radosti mu ukápla. Políbil vroucné a blažen synka ve tváiku. Štstím se pýíc neodvracela s nho Jenny oka. Nkolik minut nepromluvili. Baron
vzpamatoval
se
a
vzdech utrhnul
se
stísnné
jeho duši.
„Ty vzdycháš," podotkla Jenny pólo vyítav, pólo lítostné.
Nový povzdech baronv se a
se;
oko
její,
rumnec
byl
jí
odpovdí. Odmlela
posud štstím jenjen svítící, pitemovalo blahovstný vytrácel se jí z lící; úzkostná
pedtucha omrazila
ji,
že se otásla.
„O jak jsem nešasten!" zalkal pólo nahlas „A pece držíš štstí mé ve svém náruí!" Baron sedl si mlky s díttem Jenny ujímala se dalšího hovoru.
„Vidím
t
jiného,
Bh
tebe oekávala.
velého mého
„Dvuj
srdce." !"
ví,
Mundy, než jest
mi,
na nejbližší
jsi
baron.
keslo.
býval a než jsem
jako by sníh padal do
7»
„Nejsem tak slaboduchá, abych nedvovala tob. Ale ekala jsem na jisto, že ušivším z úst tvých utšení a posilu, a ty odbýváš mne v této posvátné chvíli vzdechy; niím jiným než zlovstnými vzdechv." „Mne tíží na srdci mnoho, Jennv, mnoho..." „Mluv, rozmluv se, nepokryt, zjevné. Nemže bvti píhodnjší chvíle k vážnému a klidnému rozhovoru o naší budoucnosti." „Tšme se nyní z dítka svého; ostatní projednáme jindy."
Jenny zbledla ješt nepokoj, nivé he.
„Snad pomlevši.
více.
pedtucha
zlá
a
V oku
jejím zrail se trapný
ledová
odhodlanost
tob dobe nerozumím,"
mn
dodávala
v
m-
chvilku
abych práv nyní stala na svém a domohla se ne z ásti, ne poloviat, ale zúplna toho, co mi po pirozeném a božském právu náleží. Dokud šlo jenom o mne, víš dobe, že trplivosti a ochoty ekati se mi vždvcky dostávalo. Le nvní jest jinae. Díttem mým pibylo mi povinnosti a vru, spatnou bych byla matkou, kdybych povinnost tu jen ledabylo vážila, kdybych odkládavostí a nerozhodností tvou se spokojila. Pak by vru pomr mezi námi nebvl nieho jiného hoden, než aby skoncoval se tak, jak se konívají milostné pletky mezi kavalírv a mstskvmi „Však
to
dovolíš,
dívkami." „Jsi
ponkud
nervosní, Jenny,"
hájil se
baron ne-
na vrub nemoci, již jsi práv šastn pestála. Posud, doufám, jsem toho na tob nezasloužil, abysi mne adila do stejné rubriky s lehkovážnými, teba šlechtickvmi hejsky." „Posud jsi toho nezasloužil," odpovídala rozehívajíc se Jenny; „le jak dnes tu vystupuješ, nepodivil by se žádný nepodjatý poslucha, že myšlénky podobné neve vznikají a že bez ohrádky je k tob prozcela jist,
dve
„a
mn
kladu
to
"
"
79 naším.
svtlo
Od
a
této
Prahnu po tom, Mundv, aby bvlo mezi námi jasno jako mezi vrným mužem a vrnou ženou. zásady ani na krok neodstoupím a dnes ješt,
než odejdeš z tohoto pokoje, musím míti pro sebe a pro dít své úplnou jistotu."
„A jako
kdybych
z
mn —
„Podej
mi
píin tob rovnž
dít mé!"
vpadla
mu
známých
tak
Jenny
kvapn
do ei.
Ostvchav položil jí baron svnka do lokt. Matka pivinula dít k sob, držela jako na obranu nad ním pravici a pravila pevn a urit: „Kdybys mi tu takové jistotv nedal, pak jsi naposled ml mé dít v náruí svém, pak prve naposledy jsi mne políbil, pak pestoupil jsi dnes naposledy práh mého píbytku, pak
lovka,
považovati tebe budu za
jenž
——
„Jenny !" „Pravda má bitké hrany, Mundv, ale poctivého muže neeže. Prosím, odpovz mi urité na mé otázky. Kdv dáš svazek náš ped svtem církevn požehnati?"
„Dokud má matka na živu, nelze." „Tvá matka pece díve neume, dokud oddá
se
ženou,
jež
bude
jí
po chuti
a
jejíž
tebe
povaha
nejí
rovnž tak vládnouti, jako prve ona sama tebou vládla. Co stane se zatím ze mne, co z mého dítte? Odpovz, muži!" jiná nežli ty ženou mou ne„Jsem pánem svým poskytne
jistotu,
že po
její
smrti tebou bude
;
bude."
pánem svým, ponvadž když to máš ukáa dítte kríš se za matku svou a osud svj, našeho iníš na ní závislým. A ponvadž nejsi pánem svým, ponvadž nejsi rozhodnou a silnou povahou, která bv odolala domluvám, pemluvám, výhržkám a teba úkladm tak rázné aristokratky, jaká jest tvá matka, nemže mi slib tvj, že jenom mne pojmeš za manželku, „Nejsi
zati,
i
mj
"
:
8o
Znám
dostaiti.
rozpor
jakých
mnou
a
mním
jako ty vaše bysi zapletl
pomry se
jenom k vli tob, abych
požadavek svj v ten smysl:
mnou
do
vím,
dej se
t
se
ušetila,
tajn
se
satek nesnáší
se
prozatím
oddati."
„Romantická s
domácí,
veejným satkem
myšlénka
to
a tajný
obanskými zákony."
ješt dnes k notái a dáš jím již podpíšeš sám a dva svdV ní složíš, že kové, z nichž jednoho já si vyvolím. dít naše považuješ za legitimního syna svého a že mne ode dneška do tí let pojmeš veejn, spsobem zákony
„Tomu-li
zhotoviti
tak, dojdeš
ádnou smlouvu,
pedepsaným
„eho
za manželku."
na
mn
žádáš,
to
teba,
Jenny,
náležit
rozmysliti."
„Tv se zdráháš ?" „Jenny, pamatuj na své zdraví; píliš se roziluješ!" „Mundy Po druhé opakuji žádost svou, pj tetí bud jist, že ji nebudu opakovati. Pineseš mi ješt dnes !
!
smlouvu?" „Poshov mi, Jenny. asem, až poznám, že ti mé estné slovo niím není, dám ti snad písemnou smlouvu, tu
obchodníkm." „Dobe, pane barone, dobe. Vím, na em jsem, budu podle toho jednati. Já vám vaše kavalírské slovo
jaká se dává a
jako bezcennou cetku vracím, já vás vytrhuji ze srdce svého, ponvadž si vás déle vážiti, vás déle ctíti nemohu; já vás propouštím ze vší povinnosti ke vás prosím, byste mne A a k tomuto dítti.
mn
konen
déle pítomností svou
„Jenny, což
šílíš
?
——
!"
Jenny sahala po zvonci. Baron piskoil k ní a chopiv „Pro živý
bh, nezvo!"
ji
za
ruku
zvolal
8i
mu
Jenny
vytrhla
ruku,
jako
by ropucha
se
jí
dotkla.
Baron pokraoval jedním proudem: „Popej mi nminut k omluv. Ty nejsi úpln zdráva, ty churavíš! Co jsi práv vykla, nemže býti opravdu myšleno a piítám to více tvé nervové soustav, bolestmi a utrpením narušené, nežli zdravému tvému rozumu. Pro kolik
bh
uvaž nejsi zdráva, máš starosti o sebe a k tomu ješt o dít ; nemáš ani matky ani otce, sama jsi na širém svt. Nemáš nikoho, kdo by o tebe a o vás se staral, mimo mne, a ty mne tak bezohledn od sebe odstrkuješ. Co by z vás bylo beze mne, Jenny? Padouch bych byl, kdybych vás ostavil samy sob v strastech a nedostatku, kdybych poslechl tebe!" „Co z nás bude, to jest mou vcí, pane barone. Však já i bez vás vydlám si chléb pro sebe i pro dít a
:
!
vychovám
si
z
nho poádného lovka.
Za takových
okolností nepipustím, abyste se velkomyslné starati ráil. Najdte si jinou ženštinu, jež teba vám vdnjší bude, budete-li se o ni starati." „Jenny, ty mne hrozn urážíš! Vidím, že dnes není a nebude s tebou ei. Odejdu a pijdu jindy, ale v nedostatku tebe nemohu nechati." A baron vyal ze své tobolky stovku. Jenny vymrštila se z pohovky jako zmijí uštknuta. „Pane barone, jsem poctivá žena, nedám se od vás wdržovati; necht si svj jidášský žold! Mezi námi jest domluveno budte beze strachu, že vám kdy v
—
budu
nem
obtíží."
Baron nevdl, kterak se octl venku... Potuloval chvíli po ulicích, pak zamil k notái; pede dvemi vedoucími do kanceláe stanul. lovk a kavalír na cti ranný znova se v popadli do kížku. Kavalír zvítzil. Baron nevstoupil k notái do pisárny. Najal kdež za si povoz a dal se zavézti do Ovenecké obory, se
njakou
nm
A. V. Smiuovský: Spisy výpravné,
v
6
82 deštíku a ostrého vtru se projíždl, až mu hlava trochu vychladla. Dvakrát ješt, než vrchnost' z Prahy na Labutín odjela, vážil cestu k Jenny. Ta byla v jednání svém
dsledná; nepedpustila ho. Pokoušel se o to, písemn cestu k ní klestiti: dopisy jeho nedotknuty byly mu
si
navracovány. Rozmrzen na sebe, na Jenny, na celv svt s matkou, sestrou a novou spolenicí z Prahy na Labutín koncem msíce bezna. Kdvž petrklíe po trávnících rozkvétaiv a vlaštovky se z jihu navracovalv, pomýšlel na cestu do Itálie a odjel krátce ped tím, když syn jeho pibyl tak romantickvm spsobem na faru Záluzskou. odjel
XV. Stoje
pod
praporem
a
barvou
stavu
vati,
jakož
i
onu
ml
svého,
Mundy vedle vad, šlechticm spolených, které pkné jich vlastnosti. Tak zachovával povždv míru lahody a skromnosti k tm, s nimiž mu bylo baron
delikátnost silného k slabému,
jíž
i
n-
jistou
obcopravý
nikdy nebývá prost. I kdyby byl slenu Jenny opravdu nemiloval, nebyl by dopustil, aby s jeho synem neúprosným starostem a svízelúm obecného života na pospas byla dána. Pravda, ml váznou píinu býti uráenu, nebo Jenny ranila jej smrteln jako muže i šlechšlechtic
zámrv upímo
sprostých a zátratných: pirodilá mu delikátnost k slabým nad kalem všednosti, do nhož necelý muž a šlechtic na míst jeho dal bv se asi strhnouti. Na cestách svých byl skoro stále myslí svou v Praze u Jenny a syna, a nebylo ani hodiny, aby duší jeho neprobíhaly touhv po obnov starého svazku mezi ním a Jenny a nadje, že z oblakv ernjší jsou, tím jasnji mu nové slunko shody a blaha vysvitne. Znal tice,
ale
viníc
pes
jej
ze
to všecko udržovala
jej
tém
ím
83 sice Jennv, že jest rázné
povahv
a že stží dá se oblojednání své a pipouštje, že Jenny jako každá žena nejednala s pesn logického
miti; ale omlouvaje nutností
požadavku,
nýbrž
okamžitému,
velmohoucímu dojmu
oddával se jako vbec lidé slabšího charakteru fantastickým a hnal se za nimi, a sestoupil-li v ledový chlad skutenosti, byly tu hned hedvábné nadje, jež záhevné paprskv své do ní dala se uchvátiti:
dvrn
snm
metaly.
Dokud byl doma, provozoval ped matkou staré pokrytectví a domvšlel se, že ani jinak nemže sobe poínati. Stará baronka nevdla posud pranic o milostném svazku syna svého se spolenicí a nelámala si vbec dlouho hlavu tím, že Jennv ze službv její vystoupila; pedstírala slena, že dostane se jí mnohem výnosnjšího místa. Pi Mundym pozorovala bystrá baronka již po drahnv as zmnu nikoliv nepodstatnou, ale soudila, že poátek její pipadá k úrazu v alejích u rybníka a vzniklé z nho nemoci. Nejednou radila se potají o té
píiny
býti
vci se zámeckým lékaem, k nmuž nemla nedovrnou. Ten ji upokojil myšlénkou,
úrazem tím podle neprozpytných zákonv pírodních nová nastala epocha hmotnému duševnímu vývoji baronovu, ále že zmna ta není na újmu dobrému, ba jadrnému zdraví jeho. Jinv proslulv léka Pražský, jehož že
i
i
vci dotazovala, souhlasil cele s venkovským kollegou. Nežli odešla, svila Jenny baronesse Sály, že bez odkladu odebere se do Vídn. Tak zapadla v baronin jako do vody. Ona zatím pesthovala se potají na Smíchov do píbytku odlehlého, ale vkusné a pose
v
té
svým
dom
hodln péí baronovou upraveného. Tam ob as baron navštvoval; i neušlo jí pi tom, že se do povahy jeho vmísilo cosi cizího a záhadného. To ji velice hntlo, až ustanovila se na tom, pi první píhodné píležitosti ji
:
84
dopátrati se jistoty pro sebe i ten vyplnil tak nosti.
Zámr
oddala
horší jistotu
na zdar
bh
její
z
v
úmorné
nejistot.
nám známo. Baron
mu
cele
silná,
radji
nej-
míti,
nežli tápati
duši,
od pirození vážná a úst baronových chtla
jsouc
a
dít své co do budoucže se
Jak to mezi nimi do-
jej odsouodhodlavši se, kráeti dále životem podle vlastního ponuku duše své a nesvovati osud svj i milovaného dítka svého nesamostatné jeho hlav a nespolehlivým
padlo, jest
neobstál. Jenny
dila,
rukám.
Dokud
na cestách,
byl
pisoval. Doufal, že
za
as má
nkolik nedl, bude-li
dvodm
jí
baron
Mundy Jenny koení
neod-
Jenny úpln svoboda puštna, mysl
všehojivé
a že
zdravého, praktického rozumu otevíti bud zatratiti, neb aspo v jeho a úsudek svj o prospch pozmniti musí. Proto vraceje se z Itálie zastavil se v Praze, aby Jenny vyhledal. Bylo to zaátkem ervence. Po Jenny nebylo nikde ani potuchy. Když se pod rukou u píslušných úadv dotazoval, nedovdl
svou
nm
i
Jenny Kuerová asi koncem se uchýlila, zstalo mu pohádkou. Použiv vhodných záminek navštívil baron paní do rodišt Jennina si dojel k jejím píKníovou, ano buzným; ale bud že tito o Jenny nevdli, nebo návodem jejím pravdy mu nepovdli Jenny prozatím
se
ani
tu
nežli
více,
kvtna Prahu
opustila.
že
Kam
i
i
:
nebvlo
pro
na
svt.
Zabídaje hloubji a hloubji v malomyslnost byl na cest do Labutína, když na samém nádraží sešel Lesní Chvojan se s jedním lesníkem z panství svého. byl již staroch a byl tím znám, že na knžstvo m val Baron promluvil s ním ledabylo nkolik slov s kopce. a bezdky se ho otázal, co doma nového. Chvojan zakrucoval si samolib dlouhé kníry a mžouraje potuteln rysíma svvma oima posloužil baronovi touto pikantní novinkou již
.:
„Nebesm na Záluží pibyl nékolikanedelní andílek v peince a povijanu. Pouštjí mezi lidi, že je ten klouek njaké píbuzné panny Naninky, co tak ráda šupá neale kdo ví, bude spasen jako tráva na úhoe."
A
opomenul pipojiti nkolik kousavých poznámek o knzích. V tom dáno znamení zvoncem. Baron odešel do ekárny. Teprve v kupé, kde ml za spoleníka njakého rozvrzaného Angliana, s nímž nebylo naprosto hovoru, rozJežela se rozprávka v mysli baronov tak, že se mu mimovoln krev do mozku hnala a srdce úžilo. Faráe Cvoka ml baron potud v pamti, pokud mu Jenny vypravovala, že je to muž neobyejné vzdlaný, o
nm
zásad istých a šlechetných snah daleko nad opar všedon nosti se nesoucích, a nebvlo ani jinak lze, nežli že toho muže ctil, jehož byla Jenny rozhodnou ctitelkyní. Muž ten pijal do svého domu cizí dít, k tomu chlapce Kdyby byla Jenny jeho syna Netroufal si ani domysliti. Strach ped matkou Naproti obešel jej omrazem, ale jen pro první chvíb. statenost, jež jako studenému citu zdvíhala se v stará mlniina lahodným teplem jej rozehívala a do šastné budoucnosti przor mu otvírala. Všecko mu povídalo, že domysl jeho s pravdou jedno jest, že Jenny odšedši z umínnosti a z nepravého vzdoru za svým povoláním do svta, dítko své píteli Cvokovi svila, aby uchovala si samostatnost. Tomu-li tak, a baron si mynebylo drama šlénku tu pochybnostmi nepikaloval obrat, nejeho srdce dohráno, naopak nadešel v málo píznivý. „Maje synka jejího v moci," domýšlel baron Mundy, „jsem pánem a editelem dalšího dje pes vli Jenninu." Parostroj zahvízdnul, strojvdce zmiroval jízdu vlaku. Baron se blížil k poslední stanici, vlak se zastavil. Ped skrovnou nádražní budovou oekával jej kaped sebou ješt dobrou briolet ze zámku. Baron i
.
.
.
.
nm
,
nm
i
ml
.
;
86
Picházela mu velmi vhod k jeho rozjícesty. Bvlo odpoledne a slunce jen pražilo. V polích mání. úroda krásn zrála, v podnebesí skivani zpívali, co jim hrdélko stailo. Baron si pohodln do vozu usedl a nepíliš rvchle ujíždl k domovu po prašné okresní silnici. Bylo to téhož dne, co byl Cesta vedla k Suchdolu. pítel Cvok u Ledeckého návštvou.
hodinu
Odcházeje ze Suchdola minul Cvok z roztržitosti Nebylo také divu, nebo nebyl dnes Záluží. po celou dobu svým; ráno dopis pátera Neduchy, po pozvání staré baronky, aby Ledecký k ní se dostavil k dležitému hovoru, v nmž zajisté jen o Cvokovu a Pepíkovu kži pjde: to bvl náklad, jejž unésti síly mu nepostaovaly. Proto se každou chvíli zastavoval a divná metelice ádila v jeho hlav. jako petíženy Všecky myšlénky jeho toily se za Ledeckým do pranebyl píliš živé obrazotvorcovny té staré Izabelly. nosti, pece vidl baronku ped sebou, jak hnvem rozbiskupem pálena na nj a na Pepíka ortel vydává a vyhrožuje; jak soptí na Jennv a pisahá, že ji dá poli-
pšinu do
obd
k,
A
i
cejn
stíhati,
summou: bubák
za bubákem njaké pošmourné
vystupoval
v jeho hlav, v níž to vvpadalo jako v stedovké muírn. Ký div, že jda
dom
po
silnici
sob zacházel; vždy ani hrub nevdl, í jest a co iní. V tom vytrhl jej z dum rachot koáru, proti nmu jedoucího. k
píkopu
Pítel
Cvok uhnul
a ani
zraku k povozu nepozvedl.
se
Cvok mimodk vzhledl baron Mundy.
se zastavil,
k
nmu V
Nebesích
kdyby byl se
mechanicky
nkdo
to
hrklo
jako
z istá jasná
do
a spatil,
právo
v
Le
koár
jak
slézá
ve starých hodinách nho stelil, nebyl by
více ulekl.
„Jsem tomu nad míru povden,"
oslovil
jej
„že se s vámi, velebnv pane, shledávám. tady, Frantíku," obracel se jedním proudem ke
baron,
spšn Pokej
koímu
se na rám Cvokovi, odvádl jej rázn od kostranou k železniní stanici. „Když jsem odjíždl na cesty, koncem kvtna letošního roku," pokraoval baron hlas pitlumuje, „pinesli vám na faru cizí dít, nkolikanedlního chlapeka. Je li posud u vás a zdráv-li.-'" „Zdráv jako ryba," odvtil Cvok všecek se pot. „To jsem rád! Co vám psala Jenny?" Cvok neodpovídal. „Vždy vám pece musila psáti, vždy je to její dít a což bych vám to neekl, vždy jste ctihodný muž a moje." Fará byl jako na jehlách. Kdyby bylo bývalo ke, byl by se od barona odtrhl a vzal do zajeích; ale baron ^e ho držel jako klíšt. „Pro nedáváte odpovdi," durdil se. „Jsem nesmírn pekvapen, pane barone," sbírala se Nebesa k opatrné odpovdi. „Ráíte býti bez pochyby na hrozném omylu. Jest dít u mne na fae, a
zavsiv
áru
—
—
mn
ale
nice
dít po píbuzné panny Naninky, dít chudé dl.
.
."
Baron se kanuly krpje
na s
pronikavé ela. O živv
podíval ubohému lhái svt by nebyl zrak k ba;
ronovi obrátil.
„Pro
na
baron. rozpait oi," dotíral co mi povídáte, podívejte se do oí jako poctivec poctivému muži." Bolestný vzdech vydral se Cvokovi z prsou. „Nebyl bych do vás ekl," vyítal mu -baron, „že klopíte tak
mn
„Pravda-li,
schopen dávati se na lživé emeslo. Ostatn nebude pro vás míti zlatého dna. Vy jste ke lžem píliš nemotoren, velebný pane!" Nebesa se tásla jako chlapec, jejž hlída chytil na cizích luskách. jste
„Co
psala
vám Jenny?" dokraoval
na
baron.
88 „Tajemství, pane barone, tajemství," vytáel se pítel »A ped tajemstvím, tuším, jako kavalír budete míti úctu." „To jste hned íci, velebný pane, a byl bych jist se mírnil v otázkách. Tajemství, které vy a Jenny máte, hodno jist úcty. Jen když hoch jest zdráv Jak
Cvok.
ml
!
se
jmenuje
?"
„Josef."
Baron
se zarazil.
„Pro
Josef?"
"Tajemství."
„Ach! ano, to nešastné tajemství Pojte, sedneme do vozu a zajedeme si na Záluží. Musím to dít !
si
vidti
!"
„To neuiníme, pane barone." »Kdo mne mže zdržovati?" „Je to pro lidi. Jest bez toho u nás a po celém panství klevet a povstí, že by s híchem bylo ke kalu ješt pidávati louže. Kdyby vás vidli na mé fae, ví, co by se s ubohým Pepíkem stalo. Budme opatrní, pane barone, již vzhledem k vzácné rodin vaší. Bez toho milostivá vaše paní matka jest již na stop, a jest práv dnes u ní Ledecký ze Suchdola, by tu vc vy-
bh
šetila."
„Tak! Musím vám bohužel dáti za pravdu; aspo vc by tím nic nezískala, kdybych s vámi jel na
dobrá
Záluží.
dít
jest
Vždy hlavní vcí prozatím jest, dít mé a Jennino. Dejte mi to
se, že ujištní a ne-
ujistiti
pojedu."
Fará opt neodpovídal. „Tak
!
Zapomnl
jsem, že tajemství vám víže rty. eknte mi, byla-li to lež,
Ale takto slibu neporušíte: že dít vámi opatrované dlnice."
„Lež
to bvla."
jest
díttem
chudé
njaké
8g
vici,
„Jsem spokojen, úpln spokojen. Podejte mi practihodnv muži. Tento srdený potisk bud vám
prozatím platnji
asem, dá bh, že se vám mojí odmnou. odvdím, a jsem pesvden, že muž vašich
povah koná dobrv skutek
jen proto, by tšil se z dobrého konání. Pište, prosím vás, Jenny, o jsem s vámi mluvil. Já ji práv hledal v Praze, v rodišti jejím, ale nadarmo. když máme tu dít své, jsem upokojenjší. Mé matky se nic nestrachujte kdyby bylo nejhe, jsem tu já."
em
Te
:
„O mne nejde, pane barone, ale o Pepíka. Již k vli bute opatrným a nevykrote z mezí, jež pedpisuje vám rod váš a úvazky rodinné. Dá bh, že dj se co dj, po dešti pijde as a po mukách kvas."
nmu
„Budu pamtliv píhodné rady vaší, píteli; ale šunt erti denique fines... Rozejdme se prozatím. Tebas bych nesml pro tu chvíli do Záluží: mysl má s vámi odchází, velebný pane!" Podali a potiskli
si
ruce a rozešli se v
opané
stran v.
XVI.
a
Salomén, pée o dobrý výnos dozor nad úednictvem a lidmi správu vedoucími všecken její as zpotebovaly, zbývalo povždy ješt dosti asu, by svdomit starala se o klevety. Jedno týkaly-li se úedníkv, jich manželek a rodin, anebo duchovních, anebo dokonce rolníkv, po nichž jí vlastn nic nebylo: uší svých nikdy ped nimi nezavírala, ídíc se zásadou, že, co se dje pi zavených dveích, zhusta více vydává pro poznání lidí, s nimiž nežli konání jich veejné. Ctihodná paní jí bylo jednati, mla své tajné jednatele a dodavae, již ochotn se jí z té stránky k službám propjovali. Paní
baronce
z panství a vrchní
tém
i
9o
Sotva že pijela ze zimního pobytu svého z Prahy, kterýžto luxus z pravidla jednou za ti léta si dovolovala, bylo jí pkné na talíi všecko doneseno, co se stalo Klevety tyto byly sice rozmanitými na fae v Záluží. domvsly vyšperkovány, ale co pimyšlováno a domyslovano, psáno bývalo celkem na vrub faráe Cvoka; donaseci byli tolik moudi, že o jméno sleny Jenny nikdy nezavadili, bojíce se, aby v niem nedotkli se baroniny rodiny a domácnosti, ponvadž by jim to baronkou ve zlé vykládáno bvti mohlo. Ale baronka nebyla na rozum uhozena, a skutek, že slena Jenny nkdy Nebesa na Záluží navštvovala, probudil v ní hejno myšlének, s nimiž potají sama poítala. Ze však byvši nkolik síc mimo panství, všecky síly napíti musila, by dohonila poádné všecko, co bylo za její nepítomnosti zameškáno, stalo se, že po nkolik prvních nedl historií vrný její nohsleda, nezahýbala. Zulužskou pan Ferdinand, jenž slenu Jenny již po delší as držel ped baronkou za lubem, uznal za dobré déle neotalovati, bv snad nkdo jiný nepipravil jej o prvenství. Za jednoho pkného jitra, kdy vidl na baronce, že do hladká se vyspala, povdl jí delikátn pikantní novinku, že dle obecných názor slena Jenny jest matkou nalezence Zálužského.
m-
4
upímn
Novinka
ta
dm
Le
mysl baroninu rozvtila;
cítila
dobe,
tím její ocitá se v ústech lidskvch, ano strašák, ješt mnohem horší, vynoil se mimodk z jejího pemvšlení: aby snad dokonce její Mundy nebvl do špinavých tch pletich zapleten! Prošla si nejprve v duchu celou dobu, co slena Jenny sloužila v jejím dom, a zprítomnila si všecko chování Mundyho ke spolenici. Mimo nešastnou nehodu v alejích u rybníka, zbhlou za její nepítomnosti, nemla nieho, eho by se zasblížili, chytila. Tenkrát ovšem oba se neobyejn ale potom nebylo nic podezelého jimi podniknuto, a že
dvrn
91
Mundv
zmnn,
bylo to po nebezpené nemoci. pece uzavela, záhadnou tu vc náležit prozpytovati. Vzpomnla si na Ledeckého, k nmuž Cvok astji jako pítel docházel. Suchdoi bvl mimo to v samém sousedství Záluží, a panna Regina byla jí známa jako klepna na ostro kutá. Rozpakovala se nkterv den, pak uznala za dobré, prve nežli Mundy z cesty se vrátí, pro Ledeckého si poslati. Tu z nenadání psal Mundv, kterého dne pijede. Baronka bv byla se svým zámrem zamrzla. Na rychlo poslala Ferdinanda do Suchdola pro faráe Ledeckého. byl-li
Baronka
se upokojila, ale proto
tém
pijel bez prtahu; baronka pijala jej pracovn tak laskavé jako sob rovného. Bystrý fará ekl si v duchu mj se, brachu, na pozoru. Za tím medem íhá nabroušené žehadlo. Podkovav se za vzácnou es, které se mu dostalo laskavým baroniným pozváním, vyslovil své pání, abv jen mohl jejímu
Ledecký
ve své
:
vdn
rozkazu vyhovti,
a
prosil,
abv
mu
ten rozkaz proje-
ráila.
viti
Baronka ráda z jeho
mu pipomnla, zdali netuší, eho by hodnovrných úst dovdla.
se
„Netuším ani
dosti málo," odpovídal Ledecký; „bvl kollega pan fará ze Záluží, když pijel Neml jsem ani pan Ferdinand s lístkem vaší milosti. pokdv rozvážiti, na se pání vaší milosti zavírá.'Baronka vdla již od Ferdinanda, že Nebesa bvla práv v Suchdole, a že se tím Ledeckv netajil, vykládala u
mne práv
em
mu
za
upímnost.
jste se dotknul pedmtu, o nmž vámi porozprávéla," rozmlouvala se baronka tuším, že vám to nebude s podivením."
„Bezdky sám
bych ráda „a
s
Odmlela jí
nerozuml,
k
ní
;
se
pro okamžik.
Fará
nepohnuv ani brvou oekávaje, co bude následovati. a
dlal,
jako by
vzhlížel
pokojn
se
„Fará Cvok," pokraovala baronka, „pijal ped nkolika nedlemi do svého domu pracizí dít v opatrování."
„Ráíte dovoliti, milostivá paní baronko, že vsouvám tu malinkou oprávku," pejímal jí Ledecký „Ne on, ale stará a vrná hospodyn jeho pijala v opatrování
e.
dít
pracizí,
a nikoli
nýbrž
dítko
po dcei sestry své."
„A vy byste vil, velebný pane, té pohádce, nejapn pro venkovský lid nalíené :« „Vím. Páter Cvok jest muž ducha prostého a
dosti spra-
vedlivého. Domnívám se podle delší známosti s ním, že mu vidím až do dna duše, a nemám píiny bráti v pochybnost, co slyšel jsem od nho na vlastní uši své."
„Dnes
?"
„Nikoli; již prve." „A všecko ostatní pokládáte za klevety, prázdné pravdy? Ci snad jste ani jinvch kommentáv o té události
neslyšel
J
"
.
„Slyšel, milostivá paní.
Baronka zbystila
Od pannv Reginy na píklad."
uši.
mn
„Bvlo by milo," podotkla ponkud živéji, „kdybyste si neobtžoval, mne se vším do podrobná obeznámiti."
„Všecky varianty vybíhají ve že ubohé kožto otci
opuštné dcko
dv závrené
vty:
páteru Cvokovi spolenici jakožto matce." pipisují
ja-
bývalé slen jiná ješt osoba, mimo a
jmenované, není-li do „A tch pipletena?" „O nkom jiném ješt nevím ani písmenky." „O mém synu jste pranic nezaslechnul?"
klevet
„Milostivá paní! Kdež pak!" „Nuž nechme toho a pistupme
k jádru vci, pro kterou jsem vás, velebný pane, k sob požádala. Jsem vrná dcera svaté naší matky církve, jíž po dlouhá staletí žádná ratolest staroslavného rodu Poernickvch z Po-
93
A
se neodcizila. jsou k tomu jiní úadové církevní ustanoveni, by chování nižšího duchovenstva ostíhali, pece jest i povinností mojí i právem jako patronky všímati si všeho, co by bylo na újmu svaté naší víe a nahodilým rozpásanostem v as pítrž
ernic nikdy
mým
úadm
bude zakroiti. zástavu initi, než snad vyšším Pomíjejíc zatím z útlocitu veledstojného pana vikáe bez žádám na vás, velebný pane, abyste jménem prtahu farái Cvokovi napsal, že si rozhodn peju, aby eené dít od hodiny ze své fary odklidil a dal je dál, tím lépe, by nkam pes pole na vychovanou, lidem pišlo s oí a mysli a spokojilo se pohoršení,, jímž tak lehkovážn se zavinil. Bude-li se zdráhati, nebo neuiní-li dokonce tak, napište mu zcela urité, že pustíc všecky ohledy mimo nastoupím proti na cestu i
mým
ím
nmu
církevn úední." Ledecký poslouchal baronku pokojn jako socha a když domluvila, neml se hned k odpovdi. Posléze i
rozvázal ústa: „Neradil bych, vaše milosti, abyste provádla zámysl svj a teba vyrstal ze semene spasitelného. Jsem zkušený knz a znám dkladné práva naše; kollega Cvok. Patronu nepísluší, by proti jest jich nemén znalý. farái, ádné ustanovenému, tak si poínal, jak vaše miToté vcí nadízeným lost snad jen navrhovati ráí.
církevním
úadm
vyhrazenou,
díve nevydají,
a
i
ty
podobného roz-
dokud
spornou záležitost' prve nestranné neohledaly a nevyšetily a bedliv obvinénce nevyslyšely. Kollega Cvok má jisté potebné prkazy,, jako kestnv list dítte, v rukou, a bude-li toho pilná poteba, zjedná si zajisté spravedlnost ped nadízenými úady. On vyjde nade vši pochybnost z té pe cel a zdráv r pochvaly, že z kesanské lásky ano dostane se mu vykonal skutek bohulibý nad opušténcem. Kdybychom vaše milost, nebo já jménem jejím podobnvm
sudku
i
—
—
94
rozkazem se na nj odvážili, zapletli bvchom se do mrzuté pe, jež by nám mnohou hokost spsobiti mohla." Baronka pobledlá vyvalila na eníka oi; bvl jí vbec odpor nkoho druhého vcí nevídanou. „Rozumím vám, velebný pane," pravila po delším pomlení; „nechci na vás doléhati, upouštím od své žádosti a uiním sama, co mi svdomí káže. Jen mi na to podejte ruku, že co chováte tajemstvím."
jsme tu spolu promlouvali,
za-
Ledecký podal jí z lehká ruku a hluboko se klon odcházel z audience. Kdvž vyjíždl ze zámeckého nádvoí, vjíždl práv baron Mudy. Baronka rozchodila se proti svému obveji po pracovn. Byla nepokojná, rozbouena; krev se jí hnala do hlavy. Ped Ledeckým prohrála. „Knz knzi neublíží," mluvila k sob v duchu. „Když jsem se mu zmínila o Mundym to jeho na-
—
líené podivení!" V baronce podezení proti synovi stoupalo. Sklesla mimodk do kesla pi psacím stolku. Závra, posud jí neznámá, popadala ji, hlavu mla tžkou, v uších jí huelo, ped oima se jí dlalv mžitky a kola, nohy jí brnly. Úzkostí vyrážel jí pot na ele a skráních. Do pracovnv vstoupil služebník hláse, že milostpan baron práv z cest se navrátil a že se táže, smí-li její milosti svou poklonu uiniti. Baronka pokvnula hlavou. Za minutu vstoupil baron Mundy, políbil ji a podotknul: „Jsi njak rozechvlá, matinko." „Jsem, milý synu. Dnešní vedro jest nesnesitelno." „Nepovolala jsi lékae?" „K emu! Veerní chládek se blíží." „Jak jsem nešasten, matinko! Tolik jsem se na tebe tšil, a te, když po nkolika nedlích opt t mám, leká mne tvá churavos."
95
Baronka se oste na svna podívala a pravila s drazem a významn: „To již osud lidskv, milý Mundv, že druh druha jinak sob pedstavujeme, nežli ve skutenosti jsme."
Mundv oí dobe si
Baronka
lehce zbledl. toho všimla.
„Snad abys mi
nespouštjíc
sklenici erstvé
nho
s
vody pinesl."
XVII.
Druhého dne dopoledne pišel Kozmánek se psaníckem Cvokovým na faru Suchdolskou. Pítel Cvok se tázal, co bylo vera na zámku s baronkou projednáváno. Ledeckv odpovdl krátce a jasn, že jest to tajemstvím,
za
nž
se
baronce
odcházeje
zaruiti
musil.
Ped obdem dostal Cvok odpovd a zasmušil se tak. že mu ani obd nechutnal, a mu práv dnes panna Naninka pipravila, co velmi rád
kovým
jedl,
hrách totiž
s
okur-
salátem.
s ním vbec již od verejška žádné ei, vera ráno se zakabonlvm elem do Suchdola. pišel za soumraku odtamtud mrzut až na bdy. Panna Naninka z nho moudrého slova dostati nemohla, a
Nebylo
a odešel-li
mla
zvdavosti plné údy,
a
obav
se v
ní
hemžilo jako
mušek na slunci. Noc mli na fae velmi nepokojnou: fará nemohl spáti, a panna Naninka nezamhouila ani oka; jen Pepík hajal jako po máku. Nazejtí dopoledne došla Nanince trplivost, vzala Cvoka do výslechu, co ped ní má zatajovati, a hnedle vdla tolik, co on. „Já Pepíka hned odnesu, a si pak pro nj pijde, kdo chce !" prohlásila potom. „K emu odnášeti ?" dí fará. „My Pepíka nedáme, a kdyby sám biskup si pro nj pisel! A pak já ho
96
domu nepustím;
z
nj z
„A pece domu."
„To jsem to
musím
já
za
nj
státi
a
budu
za
státi."
dít tak
bez
jste
vera- ráno ekl,
se ukvapil,
bude
musiti
mám
Nebesa! Já
z lítosti...
bych mu srdce své rozkrájel! Bute Naninko, chyba se nestane žádná, zvlášt
rád, že
starosti,
te, když baron Mundy se k „Jak to všecko dopadne vidím
že
nmu !
—
hlásí."
Milosrdný
bože,
co
?"
Cvok vyskoil a bžel k oknu, z nhož panna Naninka ven se dívala. „Panský koár! Už jsou tu!" naíkala panna Naninka lomíc rukama. „Pro živého boha a jeho utrpení!" „Kde je mj Pepík!" notoval jí fará tesa se úzkostí. „Jest v kuchyni, jdu k nmu. Nepouštjte jich tam, sice
se stane
neštstí!"
A
než fará mohl odpovdti, byla Naninka z prachu. Byl to skuten panský koár. Sedla v paní baronka a naproti ní šafáka. Na kozlíku vedle koího trnil ve své nádhee pan Ferdinand. Baronka mla na dnešek noc nad míru nepokojnou Zavrhnuvši plán, v nmž fará Ledecký a zlou. jí
nm
ml
španlskou stnou, pemýšlela o novém, za okolností nejvhodnjším, a div si hlavu nerozmyslila; konen mla již útek osnovu pohromad. Hned odpoledne druhého dne urila si k provedení. Dopoledne konala svou práci jak obyejn, ano Mundymu se zdála býti povahy jasnjší než jindy. Nkterou hodinu ztrávila po jeho boku a pozorné a ráda vyslyšela nkterou episodu z poslední jeho cesty, ano tu onde prohodila jemný a laskavý žert, což stávalo se jen za svátení její býti
jaksi
i
i
nálady.
Po poledni dala si zapáhnouti pedstírajíc, že podívá se na úrodu nkterého dvoru. Nevyzvala nikoho,
Mundyho ani baronesu Sály, by s ní jeli. Jezdívala vbec nejastji sama, a baron netušil ani dosti málo,
ani
že to snad bude jízda pro osudná. Zajevši do dvora, jenž stál na cest do Suchdola, pojala s sebou odtamtud šaáku. Pan Ferdinand
ml
em
pemítati. Safáka mla kojeátko, aby snad bao ronka. Skládal si na kozlíku dobrodružné sestavy. Baronka velela, by jeli k Suchdolu a vesnici objeli; kus za Suchdolem naídila jeti do Záluží. Pan Ferdinand se tajn pousmál; vdl již, kolik uhodilo. Na farní vrátka siln zaklepáno. Cvok potácel se otevít. Milostivá patronka vstupovala do jeho píbytku hrd jako krasavice do plesového sálu, a majestátn chladn jako královna mezi mšanské dámy. Pan Ferdinand zstal pi otevených vrátkách na stráži a na posluchy. Fará zajíkaje se uvítal zdvoile milostivou patronku a nabízel jí stolici. Ona sedadla nepijala, mrštila okem po pokoji, podívala se jen stihem na faráe a promlouúsen, zvun a studené jako njaký vala k mluvní automat. „Vy, pane farái, pechováváte zde, na fae, cizí dít, jehož pvod jest neznámý a záhadu v. Mám toho potebu, abyste dal peísti jeho kestný list." Pítel Cvok rdl se a bledl zárove. Pro pekvap, rozpak i úzkost nevdl kudy do ei. „Podejte mi jeho kestný list," opakovala draznji baronka. úsudek Nebesa škrábala se po levé ruce .
.
nmu
mn
;
se
mu
pam
i
vracely.
„Dít nebylo zde na Záluží ktno," odpovídal. „Vím to," pokraovala suše a jist baronka; „le beze prkazu kestného jste pece dít na opatrováni nemohl pijati." „Má hospodyn je pijala." A. V. Šmii.ovský: Spisv výpravné,
v.
7
98
„Tou bajkou
krmte selské rozumy
si
mne
;
jí
ne-
odbudete."
„Nemohu niím jiným vašim milostem „Ujišuji vás,
zemn
posloužiti."
posloužíte. Máte-li
i nemáte
té listin v :"
„Nemám. A kdvbych chci-li
ji
i
ml,
záleželo by na
mn,
posloužiti ili nic."
jí
Líce baronino obarvilo se náhlou záplavou hnvu. Vidla, že není na jiném než pádnjší ranou vesnického knze ohromiti, by nezmohl se k ráznjšímu odporu. svou „Jsem patronkou zdejší fary," pokraovala „a nebudu toho trpti, bv slovo za slovem piostujíc z tohoto místa, kde vezdy ádní duchovní bohabojný život trávívali, sím híchv a neestí zašíváno bylo do pole, jež podlé písahv, bohu složené, vám jest oistovati ze všelikého híchu a nepravosti. Proto sem picházím, aby nákaza nerozjídala se dále jedovatým vedem mezi vícími. Kde máte to dít, já je s sebou odvezu."
e
;
Za hímání baronina
Potom
vzpímil,
se
hrál
pemil
klidn, pevn a dstojné: od vás požadovati, byste v
pimen „Až „Vy divím
se
se
mnou
ji
„Mám
jen,
ve všech barvách. promlouval k ní právo, paní baronko, píbytku mému stavu
mém
a
mluvila."
píliš jsem mluvila jste
Cvok písné
mluvila
velice
pimené."
nepimen
se
mnou,
a
že jste jako šlechtina tolik nad sebou se
mohla zapomenouti.". Baronka zesinala a marn pracovala k odpovdi. „Proti všem urážkám vašim stavím se zcela pokojn za štít dobrého svého svdomí. Kladivo vaše bušilo do odpouštím vaší slabosti. Jádro a prázdna. Jsem knz ',
konec všeho
jest:
vy chcete,
svence. Co bvlo ped radomontáda. Pistupme ne v vdám :"
vám vydal svého nabubelá, enická Což kdvž vám dít
abych
tím, bvla k jádru.
: !
99
„Pak pitte „Myslím, že
následky, které vám z toho pojdou." dohe unesu." jen se nemýlíte. Známosti mé sahají vysoko a vydají na váze na místech, jimž vy jako knz jste podízen. Znáte mne, že nepopustím v tom, co jsem uznala za dobré provésti, a proto volte si ze dvou vcí: mi vydáte dít, anebo postarám se o svatého Jií si
je
„A
bu
To
pro vás. „Nuž,
s
zcela jasno.<>
pánem bohem:
starejte
pro
se
mne
o sv.
Jií."
„Mezi námi
Baronka
domluveno
jest
mla
vila se a neobrátivši se ani
„Kde
jest
„U
to
!"
k odchodu. Však zastak farái pravila umírnn
na oko
se
dít?"
své opatrovnice."
„Ráda bych
se
na
n
podívala."
„Vím." bych
„Slvšte, ráda
ronka
s
je
vidla,"
opakovala živji ba-
pízvukem, jako by napolo rozkazovala
a na-
polo prosila.
Pízvuk
Vzpomnl
si,
ten
dotknul
se
píznivji
našeho
že milý jeho Pepík jest jejím
vnukem,
pítele. a do-
mníval se, že by se jaksi proti pírod prohešil, kdyby baronce dít aspo neukázal. Také si myslil, že po tom, co se dnes stalo, svence déle na své fae neudrží a kdo ví, zdali stará baronka nkdy ješt vnuka svého uvidí ozvala; zdálo se mu, že sob tím Lidskost se v nic nezadá a Pepíkovi neublíží. „Svol -li panna Naninka," odpovídal, „nemám nic
nm
vaší žádosti.
proti s
Rate minutku
posekati, promluvím
ní." I
odcházel do
„To
jest
kuchyn dvée
„není více pochybnosti!"
Fará
se
jen
dít Mundyho," zašeptala
A
srdce se
nemohl do kuchyn
pivev. k
sob
baronka
;
stahovalo kleštmi. dvée byly dostati
jí
;
:
IOO
uvnit zataraseny.
Teprve když panna Naninka ode dveí; Pepíka
hlas poznala, odstavila truhlu
v
náruí
tázala se
a
pitlumen:
„Odešla-li
jeho tiskla
:"
„Neodešla. eká v eledníku a ráda by Pepíka aspo vidla. Není nebezpeenství, panno Naninko;
pojte tam
s
Pepíkem."
»Nehnu se odtud, a si jde sem." Fará se vrátil k baronce a vyídil
jí,
co se svou
hospodyní vyjednal. „Nuže," pravila ona, „není-li
zbvtí,
pjdu do
ku-
chyn." Cvok šel naped, baronka za ním. Mlky a spšn, ano chvatn pikroila k Pepíkovi, naklonila se k nmu a ani
ruživv
nedvchajíc prohlížela
si
jej
tak
dkladn,
jako ná-
jíž svt Obyejný, chladnv výraz jejího oblieje stuhnul, jen oi keovit mrkaly. Jistota jí
numismatik njakou starožitnou minci,
posu
nevidl.
strnul
a
—
to byly rysy rodu Poernického. Zpytavé oko její utkvlo déle na jednom míst pi levém oušku vidlo tam touž malou mateskou poskvrnu, kterou ml na témž míst Mundy. Baronka vzpímila se a ohlédla se plaše po kuchyni. „To dít musím s sebou vzíti!" pravila velitelsky. „Nevezmete!" odtušil fará staten. Dvée do kuchyn bvlv pootevenv, a postava pana Ferdinanda kmitala se v síni mezi kuchyní a eledníkem. Baronka jen pokynula, a již vstoupil do kuchyn. Baronka mu naizovala: „To dít vezmi s sebou!" Fará postavil se ped hospodyni a dít; z oí mu sršely blesky: „Ani kroku dále!" zahímal. „Ferdinande," volala baronka, „bž pro pedstaveného obce." „Ani obecní starosta nesmí sáhnouti po dítti," horlil pítel Cvok. „A ostatn vy mu nemáte co rozkazovati. Já mu dít nevydám a nevydám."
vzcházela
mn
Pan Ferdinand
dobe
otálel s
odchodem;
stará ta podšitá
fará jest v právu. Oko jeho tkalo nejist s baronky na knze; ekal patrn na nový rozkaz. Než toho se mu baronkou nedostalo, neb obcházely ji mdloby, ryže mdlobv, jež ji vera veer v pracovn její braly, když Ledecký od ní odešel a dsná pedtucha ji projímala,. že Mundy jest otcem podložence v Záluží. Dnes byl ten záchvat silnjší a údy ji mnohem více brnly. Škubla sebou, pronikavé zasténala a porouela se na podlahu. Ferdinand ješt v as ji zachytil; byla nadobro bez sebe a vypadala, jen aby ji položil do rakve. Odnesli ji do eledníka, položili na lože faráovo a kísili ji. Jen stží a ponenáhlu picházela k sob a pak tak chatrná, že oba muži si rady nevdli. bvla Fará si vzpomnl, že má doma Hofman nské kapky. Skoil pro n, a ona je vzala z ruky Ferdinandovy. Chabé životní síly se v ní oberstvily a vdomí její zjasovalo se. Bylo jí vidti na oích, že silná duše její pozvolnu proniká na venek. S pomocí Ferdinandovou posadila se na loži dech se jí uvoloval; ale nemluvila. Fará se postavil za její hlavu, by ho nemla na oích. vysloAsi za tvr hodiny perušila dsnou pomlku vyvedli I vila pání, by ji vyvedli na erstvý vzduch. ji do zahrádky, kdež ji na stolici posadili a kdež asi pl hodinkv vvsedéla vypivši jen nco málo erstvé vody
liška
vidla, že
i
;
—
se solí
smíšené. Posléze prohlásila, že dosti
že odjede. Pomáhali jí do dítti se nezmínila
O
jest
silná a
koáru.
víc ani slovíkem, a nikdo Pepíka nestaral, nebo Cvok byl stále okolo nemocné paní prokazuje jí službu co nejochotnji. Koár se pohnul a zvolna odjíždl. Cvok si oddychl, jako by skála s nho se svalila. Venku se zatím obloha zachmuila a oberstvující deštík postikoval. Lahodný vtík pofukoval krajinou a píjemn osvžoval baronku. Než-li pijeli na Labutím,
mimo Naninku
se o
i()2
zotavena,
tolik
Také
nežli dojeli, rozkázala zcela
s
ní
fae
jedoucím, v
že
by ani
opt jak obyejn. urit všem tem osobám
vypadala
bvla
slovem
Záluží a která nehoda
ji
neprohlesly, že byla na tam potkala.
XVIII.
Ponvadž
jen
zvolna
se
jelo,
mla
baronka dosti
pokdv cestou o svém položení znovu pemýšleti. Jakvsi pokojnjší duch províval její pemítání a konejšil blahodárné její strasti. Vždy podoba dítte s Mundym mohla mateská poskvrna pi levém uchu bvti jen nahodilou a mohla bvti híkou pírody druhdy rozmarné. A kdyby i
i na krásné bylo JVlundyho, nebyla-li to událost' v šlechtických rodech i nejslavnjších dost obyejná a všední? Pro rozehívá se tolik pro vc dost obecnou, že i nej-
svj, zdraví, dává do nebezpené sázky? Baronka zastihovala se na scestí a pece nemohla podlé povah svých jinak jednati. Nejhorší pi všem bylo, že dražší poklad
první všeho vinu musila sob dávati. Kdyby nebyla bývala tak pes míru vládychtiva, byla by již Mundyho
Také
oženila.
ji
dala se oklamati.
nejlépe
paliv hntlo,
Le
že
Mundym
i
Jenny
co se stalo, odestáti se nemohlo;
bude celou tu mrzutou
vc
poruiti nebeským
oblakm. Takto se baronka pro chvíli spokojila le když ze Suchdola pibližovala se k Labutínu, starost obnovenou ;
opt na ni. Pro Mundy dít své pechovává na blízku Labutína? Patrn má milostnv jeho svazek s Jenny hlubší a pevnjší koenv, než-ii na sta jiných podobných výstedností šlechtických. Snad zamýšlí docela Jenny svým asem za manželku zákonitou pojati; eká snad jen na blaženou chvíli, až matka shasne a nebude mu více cestu jeho zaléhati. Jak rozvázati ten zádrhel? silou doléhala
103
na rychlo mu nevstu vvhledati a jej Baronka mla již dávno pro nj nevsty vvhlédnutv, ale v žádné z nich neshrnovalo se tolik, dobrvch vlastností, kolik si jich pro svna svého prala.
Nezbývá,
ádn
než-li
oženiti.
naplat: pílišná výbranos nebyla na ten as místná; se všemi silami do nesnadné té úlohy se pustiti. Ovšem ukvap v této vci práv mohl býti nejškodlivjší vyvážil dobe škodu, velice škodlivým, ale
Což
baronka odhodlala
i
vzniknouti mohla, kdyby svobodnvm a pak si Jenny za manželku která z toho
Mundy zstal vzal.
Avšak proti takovému jednání vyvíraia se v ní znova pochvbnos. Což kdyby pece tápala v omylech, kdyby dít na fae Zálužské nebylo Mundyho: Odkud nabyti o tom jistotv neomylné? Tázati se pímo Mundyho, nevydalo bv; mohl by se chyte petváiti! V baroniné duši probleskla myšlénka tak jistá a bezpená, že všecka bvtos její se nad ní rozjásala. Již vdla, jak Mundyho vzíti na paškál. A pak, padni zub nebo hlava, pak teprve bude místno a vhodno, oženiti jej. Ze krok ten mže býti pro ni osudnvm, nenapadlo jí. Pevn a jist sestoupila v Labutín pi zámku s koáru a do
schod šla ke svým komnatám tak rychle a lehce jako ped dvaceti lety. Veer o deváté hodin objednala si Mundyho do své pracovny. Když se dostavil, rozmlouvala s ním o nkterých udržela jej v
vcech hospodáských asi pl hodiny, by obyejné jeho míe a pak nic netušícího
tím mocnji mohla pekvapiti.
Tento odstavec
Mundy píral,
bu
ale
souhlasil
konen
se
zámru
povedl se jí výborn. myšlénkami, bud jim odspolu shodli jako rže s rží.
jejího s
jejími
Najednou obrátila baronka list. „Prosila bych tebe, Mundy, ješt za službu," prohodila zcela povrchn, ale v nitru svém se rozchvívajíc,
104
nebo jí
bylo, jako by hejno
jí
mravenc po zádech
i
tle
lezlo.
„Porouej, matinko; rád jsem k službám," odvtil baron.
„Bží
mému,
o
a
já
zhotoviti
to
mn
Chceš-li
list,
jistou
mrou
ti
ministerského papíru." Baron tak uinil a podíval se na matku, její
dležitý.
po pání, sedni k psacímu stolku obsah budu do péra íkati. Vezmi arch
uiniti
oekávaje
nápov.
se do toho? Tedy piš: Vaše biskupská miNejdstojnjší pane!" Baron píše promlouval: „Aj, tot vzácnv dopis, k biskupovi! Jest napsáno; pokrauj." „Nejpokornjší služebnice Vaše v Kristu utíká se k Vašim milostem v záležitosti nemálo ožehavé a jest pesvdena, že bude vyslyšena a že dobrota a sprave-
„Dáme
losti!
pravd
apoštolská, zjedná jí dostiuinéní penášela jsem se, nikoliv bez dvodv, pes první úad církevní, biskupský vikariát. Jde tu o faráe na mém patronátu v Záluží, o pátera Václava Cvoka." Baronovi, an psal, tásla se ruka. Baronka si toho dobe všimla, a bledost nová ji polila. Mundy nepozvedl matka jeho i když dopsal, ješt hodnou oka s papíru, chvilku mlela. „Je-li již dopsáno?" tázala se. „Jest," odvtil polohlasné Mundy. dlivost Vaše, v
potebné, tebas
i
a
„Bu
tak laskav a piš dále:
Týž knz zapomnv
se
nad sebou žil s bývalou spolenicí mé dcery, jménem Jenny Kuerovou, v híšném, pohoršlivém pomru, který ." nezstal bez následkv Baronu Mundymu vstoupila všecka krev pívalem do .
hlavv
;
péro
mu
.
vvpadlo
sebnvm hlasem: „Usta!"
z
ruky na papír,
i
zvolal pro-
„A pro bych ustávala." „Ponvadž píšeš lež." -
1
—
„Ze lež!? Jsi snad lépe zpraven o tom špinavém prádle v Záluží, než-li já, jež dnes na veer odtamtud jsem pijela?"
Baron snažil se
rozchodil prudkými kroky po komnat a lomcující ukojiti, ale nebyl s to. Ba-
se
boui jím
ronka ani oka
s
nho
nespouštla.
„Kivdíš Cvokovi, tomu šlechetnému muži," dopracoval se konen Mundy odpovdi. „Ze mu kivdím já.-' Ci není on otcem toho pan bez sebe. „Matko, usta!" vykikl Mundy „Kdo tedy otcem jeho?" rozkikla se baronka. .
.
."
tém
to chceš mermomocí vdti, tedy synem mým!"
„Když to
dít
jest
to
vz:
„Tvo ..." zasténala baronka a nedopovdla slovo. Vyrazivši ze sebe srdceryvný vvkik svalila se na podlahu a ležela naznak jako zesinalá, bezcitná mrtvola. Obliej svaly na tvái pravé se svsily, koutek její se protáhl, ústní po téže stran byl ohyzdn zkiven a oi byly
dsn pi
vyteštny. Ani nejmenší pohyb životní
ní,
a
o
njakém sebevdomí nebylo
nejevil se
ani potuchy.
Dvchala sice, ale nepravideln a tžce, s chropotnym rykem, a tváe se jí pi výdechu nadýmaly. Baron strnul leknutím; shledav, že všeliké volání a pokoušení se o vzkíšení jest mamo, složil ji na zemi a trhal zvoncem. Na poplach jeho sbíhalo se služebnictvo, pibhla baronesa Sály se slenou spolenicí, a tichá druhdy pracovna naplnila se nákem a voláním více mén bezúelným. Jediný Ferdinand pochopil ihned situaci a nic neeknuv bžel pro lékae, s nímž se asi za tvr hodiny vrátil. i
Léka ucho na
naídil ticho, ohledal nemocné puls a položiv srdce, hodnou chvíli poslouchal. Pak pustil
její
£06 jí
dal ji na lože odnésti a hlavu ledem obložiti. baron zstali posléze sami pi nemocné paní. „Jest nadje?" otazoval se ho baron Mundy. Doktor pokril rameny. „ástená anaemie mozku, « odvtil. „Pravá
žilou,
On
a
ás
tla jest ochrnuta. Možná, že brzy, možná, že za nkolik hodin pijde k sob; možná, že dostaví se paralvsa, a více neoživne. Zdráva více nebude, pane barone." Mundy svsil malomysln hlavu. Klekl k loži a políbil matce ruku. Horká slza ukápla mu na ni.
XIX. Baronka neumela. Pivedli ji k sob. Pravá ás jea vle se jí tla byla a zstala zmrtvlou. zvolna vrátily, ale stav její byl žalostný, a lépe by jí asi bvvalo, kdyby byla zesnula hned pi prvním záchvatu.
Pam
jího
Vidla dobe, staten, tak
slyšela
ale
špatn
a
mluvila velmi nedo-
desátému slovu bvlo rozumti. A tu ješt rozuml jí jen Mundy, jenž od ní neodcházel, ano nadobro se do její komnaty pesthovav, ošetoval nocí. Povoláni též odv pravd po synovsku dnem ji z Prahy lékaové, ale nadje, že bude dobe, jinud, ano nedával žádnv z nich a schvalovali vesms opatení domácího lékae. Jediný lovk na zámku Labutínském kojil se nadjí v lepší budoucnost', a ten byla baronka sama. Silná duše její hodinu k hodin, den ke dni zvedala se pes Stav všeckv vzdory malomocného a chorobného tla. její duševní podoben byl muíme. Cítila, myslila, chtla; vli nemohla na venek projeviti. Kdyby ale cit, mysl bvla jen mluviti mohla, neb aspoh psáti! Ale ani jazyk že
sotva
i
i
i
ani pravice
nemly
vdecká opatení
se pes všecko ošetování, pes všecka k dílu. Baronka trpla a strádala s myslí
•
^ I0 7
statenou, ano bohatýrskou, nespouštjíc se ani na minutku nadje, že ozdraví. Podobala se asi lvu v kleci, jenž sní o palmách, žirafách, antilopách a nádherných msíních nocích na poušti a ví, že ješt jednou zlaté
svobody své bude požívati. Uplynul první msíc. V zámku na panství zvykli si trudnému stavu baroninu. Baron Mundy ujal se žezla vesla, a vše volnji oddychovalo, jako když do dusného i oboru pokojového života zavane z jara erstvý, vonný vzduch. Mladého barona mli vbec v lásce: k chudin byl útrpnjší a dobroinnjší, na rolnictvo nedíval se tak s vysoká jako matka, jež ješt zlaté doby roboty dobe pamatovala, a podízenému úednictvu neztrpoval kus chleba, krušn dobývaný, pelykem studené pýchy Krátce po nehod, která jeho a bezohlednosti. potkala, svolal si úednictvo k sob a pravil k nim: „Pracujte, pánové, poctiv ve prospch mj, a já se poctiv starati budu o vás a rodinv vaše." Heslo to bylo všem milo, a správa panství nebyla o nic horší než-li za vlády matiny, naopak mysl mén stísnná a jasnjší budila vtší chu k usilovnjší práci baronv. pro Nejvíce ze všech ulevilo se píteli Cvokovi a pann Nanince. Nyní nebylo se o Pepíka obávati, nebylo více teba dávati jej z fary. Zámecký doktor požíval neobmezené dvry a ten se k Nebesm vyjádil, že viti, že stará baronka se ješt uzdraví, jest ze snhu páliti cihly. Stejnou s ním zpíval i zkušený šafá Rambousek: ,.A kdybyste jí koení z devíti vrch snesli, baronka zstane i
dm
dm
mrzákem a kukaku více neuslyší kukati." Na fae v Záluží šel život tak jednotvárn jako Pepík ml se k svtu za ti a Nebesa dobré hodiny. jeho hospodyn div ho láskou nesndli. „Nepochybuji," rozpádal Cvok jednou rozprávku, „že po smrti matin se baron dá s Jennv ádné oddati. i
io8
Vy máte vždycky nco
naproti,"
dokládal, kdy Naninka
kroutila hlavou.
»Jsem žena co pišlo jak
vy
se
pette
a myslím po žensku. Podlé toho psaní, Pepíkem, myslím, že to tak snadn nepjde,
s
tam
Nebesa uinila
jenom
jenom
tak,
vás,
pineste
to psaní a
o mladém baronovi." po vli.
stojí jí
"Vidíte, vidíte,"
psala
Prosím
domníváte.
mi, co
že
rozehívala
se
Naninka,
Mundyho navždy
„to nenazavrhla, to není
mu
nabízené peníze hodila pod nohy, že by pohledem svým neuhranul dít To je mnoho od ženské eeno, velebný pane, její. aspo tolik, že kdyby na krásn starou baronku odnesli na ramenech na poslední mši a baron na stav svj baronský nedbal a Jenny za manželku požádal, to nepjde pece jen tak zhola. Baron jednal hanebn. Poctivý muž na jeho miste by byl dal Jenny úpis. Že jest baron, nevídáno! Byl Oldich kníže a vzal si Boženu, a v Tyloích byl arcivévoda a vzal si dceru poštovského mistra. A otec Jennin nebyl také odnkud za plotem."
mu
tak,
že
ukázala dvée,
i
Nebesa se škrábala po Naninky se mu nelíbily tím vrátiti. Po chvíli odpovdl: takové bohatství,
Poernická
takové
Poernic!
z
levé ruce. více,
Dvody
ím mén
je
panny mohl vy-
„Ale pomyslete, Naninko: nádherné postavení! Baronka To je nco! To by Jenny ne-
zavrhla."
kdyby nebvl baron v rozsvou pravou barvu. Ostatn nemám na rozumv kontrakt, možná, že se klamu." Dali si dobrou noc a rozešli se. Farái Nanin„Pravda,
hodné
nezavrhla by,
chvíli ukázal
e
ina
nedala
dobe
spáti,
tajnv hlas
mu
Naninka Pepíkovu a
íkal, že
dále vidí než-li on, a starosti o budoucnost
Jenninu skliovaly mu dobrou duši. Ráno po mši donesl mu poadník dopis a podací list na padesát zlatvch k podpisu. Dopis bvl od pátera
ioo,
Neduchv; podací list byl patrn na psaní Jennino. Vypravil hned posla na poštu a rozevel dopis Neduchv. Ruka se mu tásla a tlo prochvívala úzkost. etl a etl a oko jeho záilo radostí. Starý upímný Matj se s ním smioval, ano prosil za odpuštní, že byl tolik slab a dal se nepravou zprávou sklamati Cvok prý jen neml zapomenouti, že jest duchovním, a dít neml bráti na faru. „Nebesa!" zvolal Cvok; „mj zlatý Matjíek! Jen když zase mám to jeho staré pátelské srdce!" Chvíli po vrátil se posel s listem Jenniným. Naninka sedla si proti farái a poslouchala. A bylo dlouho a nadivno poslouchati, nebo psaní mlo zrovna osm drobn popsanvch stran mimo piloženou padesátku. Jenny byla vychovatelkou u bohaté mšanské rodiny na Budéjovicku. Byla tam mnohem spokojenjší než-li u baronky Labutínské a nic jiného jí nechyblo nežli Pepíek. ;
obd
„Tomu
sob
ráda
vím," pipomenula Naninka
otírající
zástrou ošizené oi.
ml
Pepíek vbec v celém psaní tenor, a z astých slzných stop bylo vidti, jak tžké srdce matka má, že od svého dítte odlouena žíti musí. Valná ástka jejích myšlének táhla se po nm, jako kvtiny, uzavené v pokoji, táhnou se po venkovském svtle a slunci. „Kdybych jen pt minut, jen jednu minutu jej vidla a zulíbala," psala Jenny, „posilnila bych se na rok dlouhých, trpkvch strastí." Pomry domácnosti, v níž nyní z povolání žila, vypisovala struné a jasn a pozdržela se jenom déle s^
charakteristikou
nevšedního povah, jež
domácí paní, již chválila jak dámu ídké uhlazenosti a dokonalých
vzdlání,
dvma
dírkami nelíeným prý sice suchoparný kupec, ale kdykoliv ocitne se v rodin své, vidti jest na starostlivého otce a vroucného manžela.
uznáním
a
jí
splácí práci
srdenou
nm
její
dvrou
s
Pán
jest
I
Jenny
IO
libovala, že jest jaksi mezi svými, a pipojonení to prázdný úštpek, íká-li se, že šlechtici mají zvláštní svou krev; nebo pirovnává-li rodinu Opolských k rodin baronin, jest prý jí, jako by tla báse elakovského vedle klassickv upraveného, citu prázdného si
vala, že
blahopání. Pokraujíc
psala, že jenom jedna vc ji znepokojuje zpsobuje starosti o klidnou budoucnost. Závodu pán Opolského jest prý úasten nevlastní syn po starší
a
jí
jeho seste, pán již letnjší, krásné postavy, libého vzezení a hlasu prý velice lahodného, jenž zrovna k srdci
tyicátník, ztratil asi ped od tch dob vdovcem. Má vlastní pkné jmní. On v nedli a ve svátek a za prý zvláštnjších píležitostí bvvá stolem u Opolských a vyhledává prv, ovšem neokázale, její spolenost. Jenny prý prý pan Doubek dobe vidí, že není mu lhostejnou, velmi delikátn sob poíná, a pozornost jeho rozechvívá prý ji traplivou obavou, jež za jejích okolností ovšem snadno se dává vysvtliti. pipomínala k tomu „Nejednala bych moude, Jenny, „kdybych všecky muže mila podlé barona Poernického, ale pro ten as pekypuje takoka srdce mé místeka, námým zlatvm Pepíkem, a zbývá-li v drahv velebníku, a drahé naší leží ono celé vám, pann Nanince, jež tak po matesku krásn obtuje se za mého Pepíka, což jí nikdy, nikdy nezapomenu." „Vida, vida," podotkla Naninka. Pítel Cvok upjal k ní zrak tázavý a zvídavý. „Samo štstí jí plyne u mužských," prohodila hospodyn. nestojíš, chodí za tebou. Naposledv pojedeme na svatbu, jež nám ani ve snách nenapadla." „Myslím, že z tohoto prosa nebudou jáhly," odpovídala Nebesa; „vždy nestojí ve psaní, že bv Jenny se
pimlouvá.
Jest
pr\
dvanácti lety manželku a
již
jest
i
a
11
nm
mj
„O
Doubkovi dost málo pála."
„Conestojí ve psaní, stojí
mže
státi
v srdci,
a
co ne-
teba posud v srdci, mže se tam dostati." „Vy mluvíte poslední asy jako kniha, Naninko,
mé konceptv." Hospodyn pokrila rameny „Prosím vás, tte dále, co
a
matete všecky
a
potají
píše
si
šupla.
Jenninka,"
vybí-
zela faráe.
Jenny psala dále, že jeho list skrze tetu Kníovou a dkovala mu za všecky zprávy o Pepíkovi obsažené. Ze po nedle nic mu nepsala, omlou-
dostala,
v
nm
Labutín píliš zvykla policejní dohlídce baronky, že první as u Opolských byla velmi bázlivou a úzkostlivou, bv snad njaké podezení k sob nevzbudila, ano že jí posud jest jako lovku, jenž potají nešlechetnv skutek vykonal a dobe ví, že kdybv se na nj nco vyzradilo, veta by bylo po jeho existenci. Proto prý již k vli samému Pepíkovi s dopisem odkládala, aby paní Opolské ukázala, že jest zcela opuštna ve svt a že k nikomu nemá úvazkv. Jest prý to ovšem smutná petváka, jež kdykoliv na ni pomyslí, ji v srdci zabolí, ale že bohužel bez ní se obejíti nemže, nechce-li pro kalnou minulost sob synku svému zkaziti budoucnost jen ponkud obstojnou. Také prý chtla na Pepíka njaké peníze poslati, a to že jí možno bylo vala tím, že na staré
i
teprve nyní.
Konené
oznamovala,
že
koncem íjna msíce po-
paní a s dítkami na zimu do Prahy. „V ten as," pidávala, „bu si na njaký den dovolenou vyprosím,
jede
s
anebo pijede panna Naninka s mvm drahouškem do Prahy, o emž ovšem dopodrobna se ješt písemn smluvíme. Poítám už nyní dni, až Pepíka uvidím a k hlado-
vému
srdci
svému pitisknu."
Dopis byl doten. Obligátní zástra panny Naninkv zvedala se znova k vlhkvm oím. „Hladové srdce" mlo
«
svj úinek; bvlo pann Nanince, jako by piichla k rozstrouhanému kenu. Fará se zadíval do fotografie sleny Jenny. Obrázek
asv
Jenny vypadala bvl velmi zdailv a z posledních slinjší, než-li když byla na Labutín. Bol nad na míru jemný a k srdci se zamlouvající produševoval ladnv ovál jejího oblieje, asi jak to vídáme u figur Rafaelových, a ze samého oka vyzírala takoka celá dojemná novela. „Vazba jest dstojná knihy," pravil k sob pítel Cvok; „jen nemla mi o tom Doubkovi psáti. To pipadá, jako by pavouk sedl na krásný obraz. Zas nové Zani si se ženskými a nevyjdeš z nich. Spíše starosti nebeské oblakv shrneš v prhlednou soustavu než-li je-
nm
;
mn
!
jich srdce."
V tom
zaklepáno
na farní vrátka.
Panna Naninka
vstoupil služebník ze zámku nesa lístek od barona Mundyho. V lístku byla navštívenka, v níž baron Nový, oekáohlašoval, že jeho matka práv zemela. šla
otevít.
I
vaný jinak záchvat mrtvice zhasil jí život. Baron vyzýval faráe, by ješt dnes na Labutín pišel, že rád by s ním
Ke konci pozdravoval syna
pohovoil.
svého.
Fará
uiní po pání pana barona, a služebník odešel. „Co opt nového?" tázala se panna Naninka trnouc
zkázal, že
zvdavostí.
„lovk
ani z novin nevyjde,"
oznamoval
jí
Cvok.
v Pánu." dej lehké odpoinutí, ona je lidem nedájí vala," odpovídala panna Naninka. „Kdyby chtl na vás Pepíka, eknte mu bez obalu, velebný pane, že chlapce od sebe dáti nemžeme a nesmíme." „Stará
baronka
jest
„Bh
„eknu Asi za
—
mu. Vykartáujte mi ten lepší kabát. hodinky byla již Nebesa na pochodu do vykraoval si dnes jako studentík, když jde
pl
Labuttna na prázdninv.
ii 3
XX.
tvrtého dne po tom byla mrtvola staré baronky v nádherném prvod do Radešína donesena a v rodinné hrobce po bok. manžela svého k spánku uložena. Poheb byl slavný, ale nikoli smutný: mimo dti nikdo. Lidem, již pišli na pojejí nezaplakal pi dívanou, nebylo potu, ale více než-li truchlivý výkon církevní, bavila jich mysl jiná vc: prvod na míst faráe Radešínského, nejstaršího a nejprvnjšího to knze na panství, vedl fará Cvok ze Záluží. Bylo to po pání pana barona, a jakkoli náš pítel již z pirodilé skromnosti proti tomu se zpoval, pece úkol ten na uvázl, ponvadž ostatní kollegové jeho již ze zdvoilosti k nové vrchnosti mu ustoupili, na oko sice rádi, ale nikoliv prázdni závisti. bylo o tom v obecenstvu, jako listí v háji. Panna Regina se zlostí ani otenášku
vnému
nm
nm
eí
nemohla pomodliti. „Bude to zlatý poádek na k paní
obroové,
vedle níž se v že se sama
panství,"
prvodu
mudronila
„Pamatujte na mou slavná konsisto do toho bude musit vložiti." „Ano, je dnes krásný a teplý den, nemohl se lépe povésti," odvtila jí velmi diplomaticky její spolenice. Pítel Cvok vypadal trochu divné v ele svých assistentv. Drahocenný, zlatem krumplovaný a tžkv pluviál, jakéhož jaktživ na sob neml, jej tlail jaksi neoddechnul, dokud nepik zemi. Také si díve ocitla.
e:
ádn
dom
—
svému Pepíkovi. Zatím nastaly žn. Lidé mli samou prací horké hlavy a pozapomnli na starou baronku, na poheb na
jel
k
i
Nebesa
a
jeho
svence
v Záluží.
Le baron nezapomenul. Byl nvní pánem vle své svého jednání a akoli tušil, že kromobvejnvm zámrem svým v kruzích píbuzenstva a známých svých
i
A. V. Šmilovský: Spisy výpravné,
v.
8
ii
4
siln narazí a sob na as hokosti a snad i protivenství zpsobí: pece neostvchal se pokusu, se slenou Jenny úpln se smíiti a jí pak zpsobem, poestného muže jméno své nabídnouti. Sotva že tedy dstojným, ruku právní pomry, smrtí matinou vzniklé, zhruba upraveny a nejpilnjší hospodáské práce na panství provesvé osobní pomry urovdeny byly, pomýšlel na to, Propast', jež mezi nati a k žádoucímu konci pivésti. ním a Jenny z jeho viny a nerozhodnosti se rozvírala, nepokládal nijak za bezednou a nepestupnou, a zdálo se mu, že nikdo mu nemohl lepším mostem pes ni i
i
nmuž ím
bvti než fará ze Záluží, k
ml
sympathie,
kládání se
již
pro
synákem
jeho
jeho.
dále tím živjší šlechetné a obtovné na-
Zámeckou ekypáži bylo nyní
astji mezi Labutínem a Zálužím vidti, a lidem spadly nadobro šupiny s oí: vidli nyní, že dít jest baronovo. „Vida, vida," povídali si pi domácím krbe, „Nebesa vyhrála terno. Kdo by to byl do nho ekl, že jest hodí do zátakovv vychytralý pták a že se tak meckvch pletich. Stará baronka na nj! Vru, že by odešel s kvíalou!"
pkn
„Pravda, na Záluží tu
i
tam nkterý pan
mnoho
bratr,
svítku nepojedl,"
mínil
takovou cestou knzi žíti" o bram-
„ale než-li
vvhledávati si polepšenou, to lépe borách!" Pítel náš se ovšem mnoho nehodil do fraku prostedníka, ale volky nevolky musil do nho nejen k vli baronovi, nýbrž pedkem k vli svému Pepíkovi, jemuž krásnou budoucnost pipravovati povinen se cítil. Také že polévka se musí jísti, dokud je teplá, a že si myslil, otalováním a protahováním nesmí se nechati schladnouti.
Zhodlouhý a dkladný dopis, v nmž seznámil sienu Jennv se všemi zmnami, jež na Labutín se
Dráhu svou diplomatickou nastoupil dopisy.
tovil nejprve
udaly, a vší své filosofie a výmluvnosti k tomu použil, s baronem, o tvrdil, že ji nvní ješt rovnž tak. miluje jako tenkrát, dokud se Vylíil jí dále, že baron zná se spolu nerozpátelili. k Pepíkovi za otce a že dopustil-li se viny na ní, stalo se to nikoliv z nelásky k ní, nýbrž z obavy ped písnou
nmž
aby smíil íenny
upímn
a
neoblomnou nebožkou matkou. „Jednejte kesansky, Jenninko,
všecko bude zas
dobe
a všichni
se
odpuste tu
spolu
mu,
a
budeme
ze života radovati."
Po desíti dnech odpovdla Jenny velmi srden, záporn. Panna Naninka, jež byla zasvcena ve vyjednávání, vzpímila se hrd a pravila: „Co jsem vám povídala?! ale
O
ženské Bohatstvím, skvlým postavením, já slávou vyvedete je až na vrch makovice ale když byla jednou až do dna srdce ranna mužem, musí to býti žena jen chatrného srdce, když svine urážku a odpustí. A dokonce je-li svou paní a není-li ohledy vázána jako Jenny." „Co tu poíti?" „Necht tu vc, se trochu odleží. Pak zajete s baronem k Jenny, nejlépe až bude v Praze. Nyní by bylo škoda papíru."
znám
!
ctí,
:
a
„Což abychom vzali Pepíka s sebou?" „Teba. Pojedeme tam všickni s Pepíkem." Baron byl s poátku proti tomu.
K emu
ekati až
nkdy
do listopadu, velebnv „Pojeme hned za Jenny, doufám, že nejlépe poídíme." »Já nedoufám, naopak domnívám se, že bvchom ješt více pokazili. Také bychom nešlechetn jednali, pane barone. Pomyslete, ze po strašlivých bojích nalezla Jenny pokojný útulek u Upolských. Tam jsou na venkov, a potají bychom se s ní sblížiti nemohli. PodeU
pane,"
namítal všecek sklíen na duši.
I
I
O
neb aspo podivné svtlo by padlo vždycky na návštvy, a to víte, že spoádaná rodina nedtí svých vychovatelce, jež není istá jako sklo." „Jaké podivné svtlo! Prohlásím-li se za jejího že-
zení, ni z
sví
naší
nicha a ona za nevstu mou!" „Ovšem, což setrvá-li však na svém odporu? Pak pipravíme ji o chléb, neb návštv naší podkládala by se vždycky pedbžná intimní známost s vámi. Pak by, pane barone, bvla námi pinucena, a o svobodnou vli nebudeme pece nikoho zkracovati jako poctiví lidé." nejde dobe do hlavy," odpovdl „Váš dvod po chvilce baron zasmušile a mrzut; „než budiž, ublínerad, chci požiti jí nikterak nechci a nemohu. sekati do listopadu. A myslíte ji díve o tom zpraviti?" „Nemyslím. Ona chce Pepíka vidti; my pojedeme
mn
A
spolu neohlášeni."
„Vaše osnova má do sebe mnohou dobrou stránku. Ano, budeme podlé ní jednati."
Byl zaátek listopadu. Poasí bylo za dne jasno a ješt teplo a nebylo nebezpeno dáti se s malým díttem na cestu. Mezi slenou Jenny a faráem Cvokem bylo umluveno, že pátého dne listopadu shledají se v Praze. Za dostaveníko zvolen byl píbytek paní Kníové. jež šastnou náhodou ty dni byla na venku na svatb Jenny slíbila, že o poledni se dostaví, bratra mužova. ale kdyby Zálužští její pátelé díve pišli, by ohlásili se jen u domovníka, jenž byl již pouen, aby faráe a jeho hospodyni do bytu uvedl, prokáže-li se navštívenkou, již
Jennv do svého
Den ped
listu
tím, veer,
piložila.
pijeli
Naninka s Pepíkem do Prahy baronov.
a
baron, Cvok a panna ubytovali se v
dom
;
Baron
obyej
nad
byl
dv
mluvným,
že po celé v jídeln strávil, slova a
poítati.
vyítal
vdl
v
1
si
našem
v duchu,
nepokojným
hodiny, které
s
a
tak
málo-
faráem veer
vty jeho by se byly daly odpíteli ze Záluží byla malá dušika že baronovi nic o Doubkovi nepo-
ml
bh
za veera tu vc kolikrát na jazyku, ale vypraviti nemohl. Hovor vázl skoro stále a onen jen ledabylo jej navazovali; veerní noten viny, jež služebník jim pinesl, vypomáhalv jim dlouhou chvíli zabíjeti. desáté dali si dobrou noc a ví,
a
úst
z
ji
i
O
konen
po svých komnatách. Panna Naninka s Pepíkem spala v ložnici staré baronkv, ano v jejím loži, a byla nemén nepokojná než-li pánové. Jen Pepík spal po cest vvborn. Co mu bylo po všem osudu v náruí rozešli se
své
vrné Ráno
opatrovnice a pstounky!
sešli se k spolenému snídaní, pak vyjeli si vespolek podívat se na Prahu, a o jedenácté hodin zaumluveno bylo dostaveníko. Byl jeli k domu, v
dm
nmž
jednoduchý a v odlehlejší ulici, a domovník spativ panský povoz sekaje poklonu za poklonou uvedl je do bytu paní Kníové. to
Pepíek byl
jaksi
„Není-li to špatné
mrzut zaplakal. znamení?" perušil trapné ticho ;
baron.
»Skoro bych myslila," prohodila panna Naninka", „byl po celé cest a celou noc tak hodnv jako dobrá hodina."
Baron se zachvl. Fará pravil: „Snad Jenny nebude moci pijíti!" „Ah! myslíte to tak?" otazoval se baron. „I pijde," odvtila Naninka a konejšila chlapce. Nastala nová pomlka, dlouhá a trapná. Pede dvemi na chodb bylo slyšeti lehké kroky. Zaklepáno na dvée. Srdce ve všech pítomnvch bušilo kladivem.
8
i
1
Do
pokoje vstoupila Jenny a v patách za ní krásný a ve velmi ped elegantním obleku. V baronovi se stáhlo srdce oima se mu dlala tma. Jenny spativši barona zarazila se. Smrtelná bledost rozhostila se na jejích tváích prve rozradostnných. Minutku tak mlky stanula uprosted pokoje. Pak vyskoila, vytrhla paní Nanince chlapce z náruí, pižehla jej k hladovému svému srdci a líbajíc jej pokropila jej pívalem slz. Všem pítomným zaleskly se slzy v oích jen baron pamti. neslzel. Bitký pocit žárlivosti zbavoval jej „Mj zlatý, zlatý píteli," volala Jenny, Pepíka „Má držíc v náruí a potásala pravicí ruku Cvokovu. zlatá, drahá panno Naninko! O jak se vám odmním! Jak se vám odmním! Mé zlaté, zlaté dít! Ach! co jsem pro tebe vytrpla! A tys živo, zdrávo, veselo, krásno !" ó bože, bože Konen utkvlo její oko na vteinu na baronovi. „A vy tu také, pane barone?" tázala se hlas pitlumivši, a bylo na ní vidti, že sbírá všecky síly své, by zstala poklidnou. Baron rozpjal k ní ob ruce a zvolal hlasem, v nmž spoívalo všecko jeho srdce: „A Jenny, ty se divíš ?« Jenniny oi svezly se na okamžik k zemi. Po chvilce pravila poklidn: „I vy bute mi vítán."
muž
s
plným vousem, ladn pistiženým,
;
;
tém
—
mj
Naež
obrátivši se k pánovi, jenž
k
ní
pišel, pro-
mlouvala: „Musím vás, pánové, sob pedstaviti: pan baron Poernický z Poernic, vám již z mého vypravování známý, a pan Doubek, kupec, nastávající manžel." „Jenny! zvolal baron bez sebe. „Jenny, co iníš! Ty nevíš, co mluvíš! Pi vných hvzdách nebeských! Nikdo jiný, já jen mohu bvti tvým manželem!
mj
tém
1
Bh
nemže
ani
jinak
dopustiti!"
;
IQ
I
na nkolik, krok k Doubkovi a za ruku, jako by hledala jeho opory.
Jenny odstoupila pojala
jej
„Bh
ví,"
pravil
Doubek hlasem klidným, zvuným
a tak lahodným, že zrovna se srdci zamlouval; „bh milý ví, že bych ti nebe do duše pichýlil. Tvé štstí jest štstí mé. A teba mi srdce krvácelo já rozvazuji svazek lásky naší, rozvazuji jej dobrovoln, jest-li se chceš vrátiti do náruí baronova. Co mi do všeho blaha, není-li blaho mé blahem tvým. Rozhodni sama v této svaté chvíli: sud jak su, když mne odsoudíš, ctíti a milovati budu tebe vždycky, jakože nade mnou má :
i
bh
slova poslouchá!" „Já již rozsoudila," odvtila Jenny nevýslovn laskav na Doubka se podívajíc; „tys celý muž, Josefe, jakého
Když jsem se ti svila se já k svému štstí potebuji. svým pokléskem, tys velkou a krásnou duší svou mne pozvedl; tys omyl a oistil mne ne útrpností, ne litováním, ale láskou, tou jedinou, pravou, božskou láskou, jež bez obtí, sebe pernjších, ani nemže býti." Doubek ji lehce k sob pivinul a políbil ji v elo.
„A
co se
stane
s
Pepíkem?"
otázal
se
zasmušile
fará.
„Jenny, co stane se se
synákem naším?" opakoval
jemn Doubek. podívala na knze, jenž pohledu tomu ruce po chlapci napahoval. „Nuže, dokud jej chcete, drahý píteli, budiž vaším." „Tak, tak, Jenninko," hovoil vesele pítel Cvok „však já bych ho také nedal. Nebesa! Tot kluk! Však
Jenny
rozuml
jsem
si
a
se
ob
ho také zasloužil!"
I
20
XXI. jsme silnicí. „Nes se zámkem?"
Jeli
„Labutím" •„A tato
s
kostelem?"
,.Radešín."
„Hodný
kostel!«
„A slušný. Ale kanár „Fará?"
jest
lepší
než klec."
„Nebesa. Neslyšel jste nikdy o Nebesích? Dlouhatánská historie Dostal se sem nedávno. Byl díve v Záluží na ovesné farce ale když starý Radešínský fará dojedl a dopil, dal jej baron sem, na nejlepší a nejtunjší faru, a pi poslední visitací jmenoval jej sám biskup osobním dkanem pi obd." patron i biskup?" „Tedy drží „Povídám vám, vzat jest na všecky strany za slovo. Baronovi vychovává svého Pepíka, jenž vlastn jest ba;
na
ronv.
i
se pak nad výpo pl te-
Baron
Je to dlouhatánská historie
kolik let neženil
Potom
to zkusil a zaplakal
dlkem
a dekoval pánu bohu, když jej asi tím lét drahé jeho polovice milostiv zbaviti ráil. Pak necht bvti poslední mužskou ratolestí staroslavného rodu svého adoptoval Pepíka za svého nástupce, a Nebesa mu jej dále vychovávají, aby se dobe zdail. A není pochybnosti; hoch jest iperný a co nad to,
zcela
pirozen a po lidsku vychován." „A panna Naninka?" „Dlouhatánská historie.
.
.
Te
už nedlá nudlí a
nevaí knedlíkv, ted jen v bázni boží se modlí, barona Pepiho na všech jeho cestách ostíhá a ve všední den ze stíbrné, ve svátek a v nedli docela ze zlaté piksly šupe. Obé piksly jsou darem baronovým. Nemá-li nic
dívá
na práci,
se
hbitov, kde už
„Tot samá
okna svého do jednoho kouta na místeko vyhlédla."
z
si
poesie!
11
„U nebes je samá poesie." „Vy jste byl u nho nkdy
ped
pes plnoc
úsmv
Veer
sv.
o a není
starv pán
?"
Vácslavem. všem a ješt o
„Loni,
nesejde,
Divná
vc
!
je
nemá podagra, a s oí mu nešupe a nekouí a karet nevezme ospalv
a
jsme se bavili až
nem.
a
a
prý na píklad bulce lépe rozumí a lépe ji umí, než sám její eský zákonodárce, nebožtík Klicpera. A ráno slyším jej volati z okna do dvora. V Radešín
do ruky,
je
kápo
zlodj njaký Jiskra; ped ním
šindel na steše není
eený
din. vlezl
Jiskra
vyschlé díví,
Nebesa se dol, nebo
asi
tmi
házel
a
chvíli
Jiskra
Jiskro, pokejte, s
shánl
do farského dvora,
já
si
kde
starý
to
je
chlap,
ale
Bylo asi k páté hopomalu díví na zimu, jist.
stálo
v
hranicích
dobe
tžká polena pes vysokou ze.
na
dívala
pak k
a volala
nmu
dobe nedoslýchá: Jiskro, jáku, vám otevru vrátka", vždy se takhle
už
poleny polámete.'
,
A
Jiskra
se
vyskoil
ohlédl,
—
na hranici a hupky byl na zdi a tentam. Po snídaní vyšli jsme si do polí a pišli jsme kus za Radešínem k bramboišti. Tam kleela, zády k nám obrácena, njaká žena, tahala brambory a dávala si je do klína. ,1 vy bezbožná osobo,' zahromovala na ni Nebesa ,vy tu kradete brambory! Cí je to pole?' Ponížen prosím, vaše, milostpane.' ,To je nco jiného. Seberte si brambory a jdte. Jak pak kdyby to bylo pole nkoho cizího!' Uprosted bramboišt bylo makovišt Kvt byl na kvtu, že se srdce smálo. Podívejte se na to mako-
—
—
:
,
,
višt/ pravila Nebesa usmívajíc se; ,co je makovišt mezi brambory, to jsou dti v lidském život.'"
„To je poesie." „Povídám vám: Nebesa
jsou
samá
poesie."
Procul negotiis. SELANKA ZE ŠUMAVY.
1881.
o lide, ím to Cím, mínní mém jsme
že si nedáváme pokoje? Po píliš malí myslitelé a píliš po-
je,
ježto se poddáváme proudu každopíhod a náhod zro\na jako ty trsy bílých pryskyník v našich horských potocích, jež tam splýTím to asi jest. vají, kam se hrne voda. Jest mi dnes do povídání. Nuže, mjte si kousek,
hodlní
povolníci,
denních
vystižený ze strakaté skutenosti, jenž Vás snad pobaví, snad pouí; vždy zábava v pravd eská nebývá ani bez upímné pouky. Libo-li, rate se posaditi a mne i
vyslechnouti.
As uprosted nynjší Jungmannovy
pomníku
ulice,
v právo,
jednoho z arcivelikán kulturní historie evropské našeho století, potkali se na chodníku dva staí páni. Bylo to poátkem íjna msíce druhého roku, co našeho staroslavného eského lva ráil pan Bismarck z nmeckého zvince vystriti. Jeden z pán byl stedmé velikosti, tlnat a ml obnošený obliej rakouského byrokrata z doby pedkonstituní, druhý byl vtší rtové mu hráli v libé shod, a hubenjší, kostnat a oi jako bývá pi lidech sdílných a povídavých. Na nkolik krokv od sebe stanuli a zahledli se jdeme-li
k
i
do sebe radostn
a
pekvapen.
I2Ó
Matji?" provolal pán vtší.
„Ty-lis to,
„Jsem
t
dnes
se
smrti nejdelší!" Padli si do
nich se
oima
odpovídal télnatý.
stodoly! volám s komisaem Špalkem! k duši pitisknu, nebyl bych se nadál do
„Zbote Že
Blažeji,"
to,
náruí tak
upímn,
že
mimojdoucí po
stíhali.
„A co tu robíš v Praze, starý brachu?" rozmlouval znova hubenjší. „Sedím tu na šestý rok v zaslouženém odpoinku." „Jako?" „Vrchní zemský rada."
„Aby
t
nco, vrchní rado! Nemohl
jsi
se ke
mn
na Šumavu podívati?! V lét bys toho nelitoval, na mou vrnou duchu, nelitoval." Pomysli, sedmdesát „Já a cestv, milv Blažeji! šest
Mn
„Nevídáno!
jich
sedí v týle
sedmdesát
a jedno
vru, ješt rád si zajedu do Prahy. Ale dnes se mne nezbudeš. Co máš na práci?" „Jen tak se procházím na erstvém vzduchu."
a
Praha a erstvý vzduch! Jsem-li tu „Nevtipkuj ti dni, div se neukuckám tím erstvým vzduchem. U nás, U nás, to ano, to jest ozon a jaký ozon, a zadarmo! bysi provtral staré kosti. U nás, když tak celý den visí peiny na bidle, to je, paneku, spaníko. Ty musíš se mnou, drahý brate, vr se jak vr. Ale teba si nkde Pojme do Plausednouti a v bázni boží popovídati. !
tejzu
!"
„Také tam nkdy bývám. Pojme !" Vedouce se pod paží a hlasité hovoíce
ubírali
se
staí pátelé do hostince v Platejze, kde si v jídeln, u velikého okna, do dvora hledícího, proti sob usedli. Pan vrchní zemský rada Matj Sychravý nebyl takto od ei, ale dnes se mu také rozvázal jazyk sveden patrn
127
zásadou pana Blažeje Lonka, statkáe ze Šumavy, jenž za hovoru prohodil, že jsou prý ústa „hrozn píjemný nástroj lidského tla". A pak dva staí kamarádi již ze školských škamen, mající život za sebou, když se po draftných létech v milém koutku slezou a zajedí do peené svých životopis! Všeho se doslyšíš, jenom ne konce; na ten není pomyšlení! Povídali a povídali, a my jim ochotn a rádi toho dopejeme, a vytkneme jen tunjší sousta z tabule
bezkonené.
Sychravv, jenž sušeji avšak soustavnji za ei si vedl nežli švitorný Lonek, vypravoval, že jest od roku padesátého tvrtého vdovcem a bezdtkem. Nebožku paní líil jako ženu rozumnou, hodnou a pívtivou, a pi-
pomenul, že ddil po ní tyi tisíce jistiny, jež vlastní úsporou doplnil na šest tisíc, které má uloženy v pražské spoiteln. Pi tom postžoval si upímn svému píteli do svého píbuzenstva, jemuž aby rozdal polovici své výslužby, a jež pes to ani dokati se nemže chvíle, až
zamhouí oi. Lonkovi pi tom zajiskily oi,
pokojn poškubávala
kníry.
a pravice
jeho ne-
Dopál Sychravému domlu-
pak spustil: „Brate! To je smetana do mé kávy! I já jsem vdovcem od padesátého šestého a mli jsme tyi dti. mám ješt ti, co mi Blažej, nejstarší syn, padl u Magenty. Byl nadporuíkem, škoda ho. Srdce ml jako z másla a charakter ze žuly. Co tam, to tam Vle Pán budiž velebena! Nebožka paní má byla dobrá ženská a hospodyn, že jí na pt mil do kola nebylo a
viti
Te
!
rovné. dlíky.
Nkdy až tuze škrtila váek a umla píchati špenO to není. Jsem dobrý lovk, ale nkdy mi dala
co proto, že se duše ve v manželstvu býti,
Bh
že a
je
svt
veliký rybník
ženy naše
štiky.
mn
jí :
Kdyby
dej
my
Ale to musí již nebe! Já íkám, Matji, mužští jsme v kapii
obracela.
nm
nás neprohánly, zdali
bvchom
"
my
kapi neshnili? samý nerv!"
Tak
tomu,
je
brachu; ženská
jest
„Ale dobrá žena jest zlaty sloup v dom," namítal rada pousmívaje se. „Jest, jest, brachu," odpovídal Lonek, „ale musí se
obas oprášiti." Oba starci se »To nemám
rozesmáli. ze sebe,
to
je
z
komisae
Spalka,"
osvtloval Lonek. zmiuješ. Kdo to jest?" „Již po druhé se o „O tom po tom, má stará košatino. Ale abvch nezapomnl svou A Lonek zachytil znova ni u druhého syna, Prokopa, vypravoval, že jest nyní nadporuíkem u myslivcv a že leží práv ve Vídni^ ekaje povýšení. Starší dcera,
nm
e
—
Marie, že vdána jest ve Styrsku, a jeho ze Stank že tam má do spolka s jedním Moravanem uhelné dolv,
a že se
mu
vede jako baronovi budoucnost Mariinu a
a
že
nemá pražádnvch
dítek. Marie že do groše vyplacena a matin podíl že uložil Prokopovi ve spoiteln, odkudž mu úroky na pilepšenou vyplácí. Ostatn prý Prokopovi obas Zárybnický již njakou padesátku pošle. Rada pozeptal se, kdo jest Zárybnický. „Zárvbnickv jest druhv ze mj," vvsvtloval Lonek; „má druhou a poslední dceru mou v Domaníne." „Domanín!? To jest rodišt tvé a statek tvj," pipomínal Svchravv. „Nediv se, brate," vykládal Lonek, „a nemysli, Díky že t nkam zvu, kde snad sám nejsem pánem. nebesm! Na Domaníne jsem já pánem a nikdo jiný, a dokud kostnatá Johanna pro mne nepijde, nikdo mi bohdá žezlo z ruky nevymkne. Ale dostali jsme se k puntíku, kde musím šíe odboiti. Jest to dležitá sociální Tvs muž zákona a rád otázka pro náš život rolnický. starostí o
je
jejích
I
29
poslechneš, jak já rozešil záhadu, jak odehnal jež dusívá rolnicky blahobyt. Sklepníku! Lampa vyhasla, dolej^e oleje." Lonek rozpovídal se o výminku a wmaloval erstvvmi barvami, jak mnozí zasloužilí hospodái bolestné Vvstrádají ustanovením, u nás ode dávna obwklvm. minká hradí se prý papírem, ale papír snese všecko, skutený život nikoliv. Je tu soud, ekne se, ale pe otce a dítte ped soudem jest pelynk, ano utrých do chleba. ekne se: promte výminek v peníze, ale hosi
zajisté
jsem
mru,
'
spodáství je pi tom po ertu zle malému vtšímu. jej vvhojil. A byl Jak vyhojii toho raka: jednoduchý sedlák v Domanín, jen že za prázdných chvil probíral se v starvch špargálích, kde se doetl, jak si naši pedkové, hospodái, vedli, dokud bylo v Cechách dobe. Kdvž se ml piženiti ze do jeho statku, i
i
Roe
Roe
Roe
pevn
ob
nohy a pravil: ,Dám vám jej ped notáem a svdky erné na bílém, ale až mne Pánbh odvolá. To jest tak skuteným pánem na statku bude ze a dcera, ale já budu pánem knihovním. Ticet let jsem se lopotil na poli a louce, tch nkolik deset let, co mi Pánbh postavil
dcei
se
statek,
dám,
ano
na upíšu
—
:
ješt dopeje, chci jim pomáhati, lenoch nejsem; ale na výminek nepjdu. Chci žíti s dtmi svvmi v úct a lásce, ale hospodáství z ruky nedám/ Bylo to hluku u nás na fry Le mladí lidé mli se rádi a druhý masopust šli pece za sebe po vli tatíkove. A po letech se uká!
Rov
zalo: statek byl nejspoádanjší. Jiní výminkái chodili jako zmoklé slípkv, nosil až do své smrti hlavu jako panský A co dovedl pro by
k.
Roe
Roe,
nedokázal Lonek: „Zárybnickv a jeho otec se nuckali a kuckali," do koncoval Lonek, „ale na konec spolkli hokou piluli, od kteréž jsem neupustil, a strojili jsme svatbu. Je tomu dobrých deset let, ale ruím za to, brate rado, že jsme A. V. Šmii.ovský: Spisy výpravnk.
v.
o
13°
Zárybnickým
lepší kamarádi nežli s Blaženou. Já se v jeho panování do nieho nepletu, ale je -li co dležitjšího, nemže jíti beze mne. Kdyby ho nkdo chtl Ped svtem obejíti, se špatnou by se u mne potázal. ctím mu jenom barvu, ale v pravd já jsem pánem. Co se
mu
tomu íkáš?" „Jsi
rozmvslný
a praktický
„To mne na tebe jako ty,
mne ti
ím
mže
již
nco
tší.
Kdo
muž." sestaral v
posouditi, a
doufám
dále tím píznivji posoudíš.
líbím, pojedeš se
Nu
soudní
síni
v Boha,
což,
že.
když se
mnou do Domanína: Hodlám
zítra
ráno odjeti."
a
poasí jest dosti pkno." „To píliš na rychlo, „Pojednou-li nemáš spakováno a na Prahu te nic Bude-li se ti u nás líbiti, zJista u nás. Mne neváže. tím uiníš radost, že ji dobe ani nemohu vypovdti,, a v zdravé, na pólo horské krajin prodloužíš si život; jiné bolesti na tomto svt beztoho již nemáš !« „Ty máš plány na hebíku, milý Blažeji." „Mvslím spíše, že visí na pevné skobe. Dovolíš-li,. vysvtlím. Pedkem ukážu ti naši domácnost jako v kukátku. Zárybnickv jest dobrý lovk jako boží chléb; piinlivý a praktický polní hospodá; nic do vtru, zdravé, plné zrno. Pravda, že si nkdy zamumle a zabruí, ale bez toho není nikdo, a on nebruí do nikoho, kdo toho nezasluhuje. Jinak je spoleník dosti píjemný; rád si zažertuje, ale ze žertu jeho nikdy hlava nebolí. A Blažena jest ovšem na jedenáctý rok vdána, ale neJe to panika mysli si, že jest njaká trpká mišpule.
pkn
jako z cukru a až ji uvidíš, neekneš jist, že již mla z nich už pochovala." pt dtí a že „Jsou ješt malý, není-li pravda?" pozeptal se rada
dv
z opatrnosti.
Chápaje,
Lonek:
kam otázkou míí, odpovídal
upímn
i3i
„Jeník pijde na pesrok do latiny, Blažkovi, mému mazlovi, jde na šestý rok, a Miluška se ped tvrtletém rozbhla a žvatlá jako sojka. Nemysli, že ti dti polezou na krk. Budeš li o to státi, budeš míti pokoj jako v kláštee. Zán bnických a dti jsou dole, ty a já budeme nahoe, a místa a pohodlí jest, co mysl ráí, a díví máme na zimu, že nelze spáliti. Je to jiné teplicko nežli tady v Praze máte z toho nezdravého uhlí. Nám se musí topiti jenom bukovým. A Blažena, nu, uvidíš. Je to paní dobrého, lahodného tonu a elegance, a ty jsi k ní jako by té ušil. Já to vidím, brate, již na tvém šatstvu; Budou to dv skujiž svým zevnjškem iníš dojem. Povídám ti ; že piny: ty a Blažena, já a Zárybnický. procul nám chybíš do naší spolenosti a povedeš
pkn
negotiis svatý život."
„A jakou máš ješt píinu, že tak o mne stojíš." „Ješt dv. Piznávám se, že in puncto cti a pojsem pes svj vk lovk marnivý. Bude-li u mne 1
vésti
bydleti
císaskv rada,
zvýší
se
tím
domu mého, a pak máš na zadanou Jsem muž praktický. Tolik asi máme
v sousedstvu jistinu
šesti
lesk tisíc.
knihovních dluh na Domaníne, a jeden z vitel stává se nám nepohodlným. Proto bvl jsem tu v Praze u právního pítele.
Pi našem jmní a jménu nemžeme do rozpak pijíti, kdvbvchom mli za vitele tebe. bylo by nám to opravdu milo Ze šesti tisíc máme úrokv ti sta. Kdy-
ale
bys
ty
pliti
ti
za ty peníze u nás byl,
hotovými úroky
a
tebe
nemusil
by Zárybnický
bychom hrakou
vyživili.
Snad není tento vyraz pípadný, ale ty jako právník již tomu rozumíš a pravdu z úst mých laskav pijmeš. Sám myslím, že bys také dobe pochodil vsak muž životem protelý a zmoudelý. Gestu do knih máš dokoán a ostatek uvidíš na své oi, a k pezpytu budeš míti dosti kdy. Co tomu íkáš, brachu." „Poslední dvod tvj, Blažeji, je zcela zejmý se své stranv, jsi
;
i
Kdybych
32
odhodlal s tebou jíti, pidal bych Ale nejprv opatrn, potom srden: podívám se k vám na pezvdy a uvidím, co uiniti." „Rozumí se. Zajíc se v pytli nekupuje. Ruku na a
dobrý.
se
ze sebe ješt ti sta.
to,
nezmíním o našem plán, dokud tomu nezmocníš. Pak, až tebe poznají, a
že se ani živé duši
mne sám
k
Zárybnickv Blažena své slovo promluví." „Mluvíš mi z duše, Blažeji: pi smlouv mj každv vli svou, plnou a celou, to základ poádku a blahobytu. Na odpoledne se musíme rozlouiti ráno o sedmé ekám na t k cest pipraven. Zde moje adressa." Dne druhého, ped sedmou z rána, pijel Lonek ve riakru pro radu Sychravého nahoru do Štpánské si
i
;
Rada
ulice.
hovaka
okn
pi
stál
a
pívtivé
mu
—
Poslu-
kvval.
dol
tlumok, teplv pláš a vak na nohy. Rada pinesl krom toho sám devnou krabici, dobe svázanou. Když posluhovaka na rozlouenou radovi
ruku
snesla
líbala,
eklv
sl/.y
jí
jako z okapu a slova se
jí
lítostí
trhala.
„Vidíš,"
náek
„jakv
pravil
Sychravv k Lonkovi, když odjíždli, pece kde mne mohla o krejcar
spustila a
ošidila."
ošiditi,
„Tu „lidé se
v Praze
modlí
jen
je
všecko na oko," dotvrzoval Lonek; U nás jinae. Co to máš
k užitku.
v krabici?"
„Nco
pro dti." „Milv, zlatv Matji! Vidím již naped, že jsi náš!" Jeli Smíchovem na nádraží západní dráhy. Rada Sychravv vrátil se po trnácti dnech do Prahy, spoádal si tam záležitosti své a osmého dne listopadu odejel na dobro do Domanína. Pezvdy dopadly podlé jeho libosti. Nejvíce se mu zamluvila do duše paní Blažena, v jejíž spolenosii starci bylo jako na jarním výsluní.
Mla
vládkyn domanínská eleganci ne piuenou, ze samého instinktu se vyvírající, jež
nýbrž pirodilou,
muži u vybranjší spolenosti sestárlému a šedou chladnou starobu jeho opestovala a prohívala. I sám zrostlá, zevnjšek paní Blaženy bvl vábným. Byla forem oku milých, jemné a bílé pleti, jíž každý duševní vzruch prorážel, a hndé oko její lesklo se dobrotou duši. a pívtivostí. Libv hlas její jímal sluch Starý Lonek nehádal na nejisto: z paní Blaženv a radv utvoila se jedna, z Lonka a Zárybnického druhá skupina v domácnosti panského domu domanínského, a mezi nima zaplétal a rozplétal se nenucené, klidné a píjemné jejich život spoleenský. Starci obývali v hoejším poschodí, kdež mli všecko pohodlí; ráno sešli spolu dol do jídelny, kde posnídali s paní Blaženou, a pak šli po svých. Poobdvavše v rodin odcházeli do svých pokojv, abv se pooberstvili poledníkem, pak lahodila
a
pkn
i
pineseny jim noviny, z nichž ítali jen lánky nepoliabv z olympského svého poklidu se nevy trhli.
tické,
O svain
plevy, pak vybrali pemílali z novin obilí na procházku, a po veei prodleli dole až do spaní. Pro dlouhou chvíli mli tu zábavu s dtmi, ondy klepy ze vsi a okolí )ež nikdy nedochází, tu a pro rozmanitost nkdy hovorné potyky se Zárybnickvm, jimž z mezí vystoupiti paní Blažena nedovolovala. Obyejn stáli v poli Lonek a Zárybnický; rada piznával barvu dnes tu a zejtra onde, stran však více starému svému kamarádovi, rozhodím bývala paní Blamnohdy nerad a vyhýbavé, žena, jíž starý Lonek, se podvoloval. Pro svou povídavos zaplétal se nkdy do se,
bylo
li
i
lze,
i
a
i
komických rozpakv
a
mrzut
nesl,
když byl
usvden
již
Ale dobrý voják unese odporuje. njakou porážku: proto Lonek povídala povídal zas. V nedli dle starého dobrého zvyku chodilo panstvo
do
kostela.
paní Blaženou, že
si
S faráem zídka se
pro sebe a nevlídník, nerad dával se pohostiti, o pansky
zastavili;
komu
dm
co dal,
zídka
bylt on ale
píliš
také ne-
zavadil.
Zdráv
'34
Odtud vešla asi do zplna nebvl; postonával na játra. nho nevrlos. Nejradji vyezával anglickou pilkou z jajanovvch prkének ozdobné zboží, jež posvlával do Prahy do njakého skladu, zaež mnohý zlatv utržil. Obíhala Když ped nkolika o anekdota velice pípadná. létv konal biskup v Domanín duchovní prohlídku a na faráe otázku dal, jak se mu vede, odpovdl náš duchovní pastv: „Biskupská milosti! Byv osmnácte let v horách kaplanem dostal jsem ped tymi roky faru a neml jsem ani zlatkv v kapse. Rate posouditi, jak mi bylo první rok. Druhv rok potlouklo a tetí rok padla mokra vaše lidé nemli groše. A tvrtý rok pichází ke biskupská milost na visitaci."
nm
mn
Hoscmi v panském Bvli to kobvlkái,
sedé.
eí
mnoho
dom již
bývali
nkdy
mli málo
;
okolní sou-
vtipu,
mnoho
Závidli Zárybpro své dluhy. nickému jeho blahobyt a pana radu. jejž pokládali za boháe a jemuž se okázale dvoili. Starci se nikdo z nich nezalíbil. Jednou za as zastavil se tam doktor Chlupsa šiz blízkého msteka. Byl to starý, shrbený pán, Lidé roká ústa se svislými koutky a pronikavá oka. íkali, že vidí jimi skrze kži. Byl zámožný a zasmušilý jako podzimní nebe. Jednal odmené a mluvil málo Povídalo se, že pi ní zvlášt od smrti své manželky. uinil pokus, jenž na zlé vyšel. Pro umní své byl rozhlášen po okolí, a lékai volávali jej k dležitým ponebylo. radám astéji do msta. Spoleenské žíly v Za to jí až nazbyt komisa Špalek. Vrchní finanní komisa Špalek z blízkého okresního msta bvl staroch, malý a okrouhlý jako vdro. Aby jméno jeho vypadalo svtu podobným, nedlal nad S klikv, ale po všem kraji jinak mu neekli nežli komisa Špalek. notné, nažloutle šedivé kníry, a nebyl-li toho dne práv oholen, vypadal jako snhem poa
starostí
ml
nm
ml
Ml
prášen.
Za úedního jednání
uml
hromovati jako starý
1
35
kaprál cviící dobrovolníky, ale proto dal se také ošiditi, když ta „sladovnická nace" udlala „její" véc takoka zavrtánu do Tuto a elegantn. svého velmi ilého jazyka. Takto byl dobrá a veselá kopa a z každého oka mu vykukovalo deset šibalv. Rvi to lovk prazvláštní, zcela samorostlý, jenž z nieho
pkn
jen
prpov ml
nic vlastní hlavou ctihodného úadu,
a vlastní a
na
silou
njž
dopracoval
se každý,
kdo
jej
se
svého
znal,
již
z daleka usmíval.
Komisar Špalek byl
vodn bednáskv se
na
zkušenou
nmecky, etl
z
chudobného lože
Dostav za do nmeckých zemí, tovaryš.
a psal a sbíral
si
a byl
p-
vyuenou
pustil
nauil
dobe
vdomosti
se
pracné,
ale
rozumné a vytrvale. Pak se dal k finanní stráži, kdež dobrvm chováním a pilností v služb naklonil si své nadízence, tak že povyšoval. Byl již dobrý tyicátník, když se stal respicientem. Po letech povedl se mu v horách znamenitv kontrabant a ten ho vysadil do sedla v pravém smyslu. Uinili jej komisaem a dán mu Když již sestaral, stal se vrchním komijízdecký saem. Dále netoužil, ponvadž byl umístn v kraji, kde dlouhá léta psobil a každou louži znal; bydlel v mst, odkudž byla jeho manželka. V Domanín byl ode dávna pivovárek, jejž Záryb-
k.
nickv rozšíil a zvelebil. Namanul se mu podstarší, jenž lubu sotva podlé jména znal, ale dobré pivo vail, jež Za úedním dozorem stavíval se šlo dobe na odbyt. tam komisa Špalek astéji a pijíždíval v polokrytce se svým stíkaným béloušem, jenž již dobrých dvacet let svj oves pojídal a byl jenom jiné, zoologické vydání Komisa hovl svému „Stíkanému" jako svého pána.
pné, po
silnici
jezdíval
jenom
krokem,
a
když
dojeli
kopce, zastavoval se z pravidla „Stíkaný" a obracel hlavu po svém pánu jako by íci chtl: „Jáku, snad nechcete, Komisa sehnal koího bych vás tahal do kopce!"
136
Francka, starého to dlostelce, jen
ponkud
Bi ml
prudší,
Francek
slézá]
sám
s
kozlíka, a byl-li kopec a šel
do vrchu pšky.
bh
sebou, ale jen na psy zachra, aby byl "Stíkaného" švihl. Když pijíždli do dvora, íkával Zárybnický: »Stíkaný již jede se svým komisaem." Francek pomohl své vrchnosti z koáru, Špalek své krátké tlo protáhl a obešel si zvolna a pozorn „Stíkaného". Poklepav mu na krk, íkával laskav „Dotáhl jsi nás a elegantn," poruil po každé Franckovi, by se o „Stíkaného" po otcovsku staral, a odcházel do panského domu k starému pánu, totiž k Lonkovi, s nimž byl už drahná léta za dobré a k nmuž svou povídavostí se hodil jako levice k pravici; ku hovoru se druh druhu takoka podával. Lonek se mu za jeho píchylnost: vdil uznalostí; kdykoliv zabíjeli, nezapomenuto na Spalka s výslužnou, v lét pstruhy a v zim kvíalv mu posýlával, kterýchžto dvou pírodnin byl komisa „hrozny" milovník. Komisa Špalek nosil svá tžká léta vru a elegantn. Šastný blahobyt a upímné se tšení životu bylo na vidti jako na málokterém smrtelníku. Práce si k mysli nepipustil, od toho „své lidi", totiž podízence, a dával k tomu jen „Špalka", t. j. svj podpis. staršího respicienta, s nímž v soukromí si bratíkoval a jenž by byl pro svého „starého" se skály skoil. Doma nikdy dlouho nevydržel; tetí den už jej „štípaly mouchy" a radji se vydával se svým „Stíkaným" nejvtší nepohod, než aby doma za pecí si s
;
:
pkn
pkn
nm
ml
Ml
ohíval pleci. Jednou, pldruhé hodiny ped Domanínem, sedl v širém poli tyi hodiny se „Stíkaným" v závji. Francek, jenž
šel hledat pomoci, pro strašnou metelici pomátl cestu. Komisa si ve své vlue mnoho z toho nedlal, šlo mu jen o „Stíkaného", by mu neomrzly nohy. Ale na štstí „nepotlouklo". Sotva sedl v Domaníné v teplé jídeln tvr hodiny, zapomnl na strašlivou si
l
„situaci"
mka
—
37
—
jest to jedno slovo z jeho jako by byl pijel po železnici.
vlastního
slov-
Špalek mél s každým dobrou vli, jen paní Blažena ho nemela píliš v lásce. Již ped léty si ji jednou rozhnval piohodiv pi stole, že k salámm a k lásce jest vždy potebí kusu oslího masa. Paní Blažena vzala mu ten nvolny výrok na kivou stránku a a ele-
pkn
gantn mu
Od tch dob
za tepla vycinkala.
si
ji
komisa
a
zúplna na sebe neulahodil, byl k ní vždvcky samá pozornost a zdvoilost, a v pravd ctil a miloval. ji Když jí po jídle líbal ruku, vždycky to mlasklo upím-
a
ností a srdeností.
S radou Sychravvm se brzy komisa skmotil. Bystrozraký soudce poznal v hned lovka dobrého a nepokrytého, mysli živé a družebné, humorem zdravým, v pravd Rubešovským prodchnuté. Zvlášt se mu pi líbilo, že satira a ironie mu byla neznámou zemí, že jevil soucit s neštstím lidskvm a že nikdv se nenutil povzletti z obzoru, jejž vlastní povaha mu vykazovala, zkratka, že byl vždycky a cele svj. Zvlášt rád vidl rada, že po každé, když pijel, pinesl Špalek do prosté jich spolenosti kvas, jenž vždy nové a pestré bubliny házel, z nichž se po odjezde jeho nkteré dni tšívali.
nm
nm
i
ml
Že komisa Špalek dobré srdce k lidem, vidti bylo z toho, z: kdykoliv pijel do Domanína, zdaleka se za ním táhl bláznivý Andrýsek, a ten vru se k málo komu pítulné. Jako každé místo má své existence romantickv záhadné, tak mél Domanín svého bláznivého Andryska. Jako dvouleté pachole zbyl tam jednou, ped samou zimou, po komediantech a obec se ho více ne
md
tém
i
zbavila; také se hrubé ani on
nestarala.
S poátku
ujala
138 se
dítte
z
útrpnosti
stará
Nepustilka,
koenáka.
Byla
sama z chudých, a a Andrýsek pi jejím stole býval vždycky pi chuti a pi jejím krbe dosti špatn se ohíval, pece strávil v potrhaném jejím baráku nejpknjší ást' svého života. Kdvž odešla navždy k sv. Šimonu a Judovi, patronm to kostelíka domanínského, nadešla AnBylo mu tenkrát osm drýskovi kížová cesta životem. let a byl chlapcem neúhlednvm, ledabylo vychovaným, a nikdo ve vsi nevzal si ho do pízn; pokládali jej za zlé semínko, potulnými lidmi do vsi zaseté, a jen Andrýsek neml hrub tak že jej mezi sebou trpli. domova, do školv nechodil, zdivoil a jen tu ml ctnost, že nikomu na nic nesáhl. Kde se co šustlo, pi tom byl Andrýsek, a když mu bylo dvanácte let, pišel k úrazu, jenž bídu jeho dovršil. Na zádušní louce, pi potoce za kopcem, káceli staré olše a chlapec se od božího rána na to díval. Jednomu starému a vysokému kmenu, a byl již podezán, nechtlo se padnout', a jeden z podruh vyzval chlapce, by vylezl nahoru a stromem zatásl, aby snáze se skácel. Bvla to vybídka nebezpená nesvdomitá, ale život chlapcv neml pro nikoho váhy. Andrýsek si nedal dvakráte íkati, veverkou vyšplhal se i
samému
vrcholu, strom pi zemi praskl a vší tíží Adrýskem pes potok. V dlnících zarazil O pekot bželi na se dech a vzbouil se lidský cit. druhou stranu k chlapci, na njž byla hrza se podívati. Byl šeredn pošramocen h všecek zkrvácen. Duše až k
svalil
se
nm
i
s
vdomí
nebylo. Vytáhli ubožáka voda ani v lét Ruka jedna byla zlomena a hlava žalostné nezteplila. zohavena. Odneseno jej do vsi, kdež na štstí i neštstí doktor Chlupsa byl u nemocného. Složili jej na slámu hned v první chalup, a domácí chlapec bžel pro lékae. Doktor peliv hocha prohlédl, spravil mu ruku a obvázal v
byla dosud, ale
zpod vtví
a
umývali
jej
v potoce, jehož
i
39
Lonek pišel za ním a dal hocha do rarejny penésti, kde mu pohodlné lože upravili. „Do rána bude po nm," prorokoval Chlupsa; „hned z rána pijdu opt." Po té poruiv, jak ranénce mají opatrovati, odjel
rány. Starv
z
Domanína.
Le se
ráno byl Andrysek ješt
pesvdil,
živ,
ano
dr.
Chlupsa
smr není nutná. mu bylo, kdyby zemel," pipomenul
že
»Lépe by
lakonicky léka a zaídil nyní všecko tak, jako by bylo bezelo o njakého prince. Andrysek dlouho ležel, dlouho se trápil, ale vybral Le jak byl zbdován na se ponenáhiu z pohromv. na tle! Pedkem zblbl, a myšlénky, jež produchu jevoval, nemly dobré souvislosti a uritosti. Obecný byl o nem úsudek, že blázní. K tomu pistoupilo, že v ei i
zadrhoval, ano nkterá slova ani vysloviti nemohl; také
dobe nedoslvchal a v oích tváích jeho ustaloval se úsmch, pi nmž citelného lovka mráz obchází. Chodil jako bez duše a dlouho nebyl k žádné práci. Lidé mli i
s
ním útrpnost
a
nedali
mu
hladovti
asem
potuchla útrpnost k
a
mrznouti, a
n-
neistot nezašel. Ale nmu, nerozumné dti vzaly
které ženy se o to staraly, by
v
ho do zv\ku, pokikovaly na a dlaly si z nho šaškv. Andrvsek se poal lidí štítiti, nepiuil se žádné práci a zil ve smutné a neplodné zahálce do vle boží. Ten kousek potebného jídla nalezl si v lét v lese a na jako poli, v zim ve vsi, a nuzné jeho šaty vypadaly, bv je hadráka z nše vytáhla. Nikomu neublížil a útržky, jimiž jej podlovali, snášel pokorn, ano tup. Tak vynebeskou nežli pod stechou rostl více pod oblohou a picházel do mužskvch let. Tu udala se s ním zmna. U Dobšv dala se od vánoc na službu Pepka Jelínkovic
si
ze Starého (Jjezdce. nikoli
sliná.
Za
to
Byla to obratná a s lna ženská, ale píjemný smích nesešel s oí, jí
i
4o
každý ji rád vidl. I bylo pozorováno, že Andrvsek se najednou njak Dobšovic stavení drží, že v noci rád na blízku spává, že Pepé jaksi nadbíhá a že kde pracuje na poli, nikdv tam nechybí. Jednou jí pinesl plnou epici vybraných jahod, ano chápal se práce, by Pep pomáhal. Lidé si z toho inili úsmškv, vtipkovali o tom a ztrpovali posmíškem život Pep, jež z dobrého srdce mela s ubožákem útrpnost. Na konec pejedlo se Pep vné popichování, vypovdla u Dobšv ze služby a druhé vánoce vybrala se na dobro z Domanína. Šly také slechy, že se jí milv vrátil z vojnv a že s provoda budou stroBláznivý Andrvsek zmnil se po té pnhoá jiti svatbu. do nepoznání. Jako plachv srn ubíhal lidem a na míst obvvkiého úsmvu škaredila se z nho zlovstná váše. Tesknil asi za Pepou. Najednou byl ten tam jako mák v popelu, padal lidem v nepamé a byla jedna myšlénka, že nkde v lesích vzal za své. Snhy již dávno sešly a kalné jarní vody odplavaly, a nikdo již po Andrvskovi nevzdechl: tu jednou na veer vidl ho nkdo sedti nahoe mezi jilmy u Dobšova ovsa. Místo to mel rád; snad nkdy Pepa na tom poli nkolik laskavých slovíek i
i
i
nmu promluvila. Od tch dob z Domanína neodešel vypomáhal lidem již se mu líbili, pi lehí práci. Jinak žil opt do dne spsobem svým. Paní Blažena nerada vidla Andryska ve dvore; do panského domu docela nesml. Bezpochyby, že prirodilému jejímu smyslu pro krásno lovk ten, pírodou zanedbanv a k tomu zídka kdv istv, se zprotivoval. k
a
Pes
;
to
uinila
však
a v
zim mu
nici.
Jednou
kého
lijáku
Komisa
eábem plavých
mu mnohé
dobrodiní
z
po/.dáleí
leckterv bochník chleba poslala. v
Špalek seznámil
msíci ervnu
se
s
Andrýskem na
za hrozné
bouky
a
sil-
prud-
zpozoroval Francek v právo pi silnici pod Dle schoulenou postavu bez kabátu a epice. vlas poznal Andrvska a ohlásil ho pánovi.
'4
1
Špalek vystril hlavu a zavolal na. Postava sebou škubla ; Špalek nar.dil Franckovi, by z místa se nehnula. slezl a Andrýska na kozlík naložil, aby v tom božím nease nezahvnul. Francek uinil po vli pánov, Andrýsek se zdráhal, ale dal si pece íci. Koí jej zabalil na povel komisarv do teplé houn a pivezli ho do Domanína. Bvl chuas promoen a byla mu zima až ale
mu smál
bradou házela, když se tak na komisae,
usmál.
Od
té
chvíle
byl
slézal ve
dvoe
s
kozlíka,
ale
na
Špalek se srden bláznivý Andrýsek Špalkv.
že
i
Kdykoliv pijel „Stíkaný" se svým komisaem, bvl Andrýsek na blízku a staroch náš, kdvž ho spatil, vždy míval pro nkolik laskavvch vt. Špalek se rád v Domaníné pozdržel, a v lét odpoledne chodíval na pstruhy, jichž byl v potoce za vsí povždy dostatek. Andrýsek si té libstky svého pítele všimnul, a kdvž komisa po druhé pijel, stál již Andrýsek s dlouhým, pkným prutem ped vraty. Komisa na zakýval: „Odpoledne pjdeme na n." Od toho dne nabyl špalek spoleníka pro chytání pstruhv. Byla na oba podívaná. Špalek se batolil pi potoce s udicí a Andrýsek sedal asi deset krokv od nho na bobku, držel se rukama za palce u noh a houpal se jako houpací Když Špalek pro dti. kus popošel, posunul se Andrvsek kus za ním. špalek se nkdy k nmu obrátil a íkával: „Tak, tak, Andrvsku, ty delás „tvoji" vc a elegantn." Pi tom v závorce pipomínám, že Špalek dobe esky mluvil, ano jak jsme již slyšeli, velmi jadrn promlouval, ale v zamilované své prpovdi pokaždé „del kozla" gramatického s pisvojovací námstkou k nemalé potše radv Sychravého, jenž byl ješt ze zlaté dobv Jungmannovské, ano nkolika básnikami v „Jindy a Nyní" si zali-
k
pkn
i
i
terátil.
Když jenž
jej
v
dochytal,
odevzdal Špalek prut Andrvskovi. tak dobe míval
panském dvoe mezi kládami
I
42
nm
schovaný, že ho nikdo po nenašel Kromé toho dával komisa svému prvodímu obyejn šesták, jejž však rozpustilí kluci z pravidla na vymámili. Pi chytání pstruhv býval také nkdy rada, všímal si lépe Andrýska a neubránil se sympathii k ubohému opovrženci. Za prázdných chvil, zvlášt k ránu, kdy spaní jej opouštlo, pemýšloval na loži o Andryskovi
nm
zstával na staré pravd, že jest mezi lidmi málo ducha a málo lásky a nikoliv jen pi nevzdlaných, nýbrž pi tch, jichž duch srdce prošel brus lepšího a pelivého vychování a vzdlávání. Tak na p. starý pítel Lonek. Ped jeho oima takoka zstal, rostl, zplanl a trpl Andrýsek v Domanín, a co on uinil pro nešastného toho lovka? A když on nedbal, jak mli dbáti nevzdlaní horalé, sklíení starostmi o vezdejší chléb : Rada byl muž spravedlivý a by píteli Lonkovi neublížil, postavil sebe v duchu na jeho místo, tázaje se sama sebe, jak sám by byl jednal za takových okolností? A tu shledal sám na sob, že by byl nedal Andrvska nižádným spsobem nejistvm píhodám na pospas, že bv bvl aspo tolik pée on vedl, abv se z nho byl a o lidech
i
i
i
poádný vesnickv lovk. Tím jaksi odsoudil Lonka ped soudem lidskosti své a pojal v této vci k nmu nelibost. Ponvadž byli oba starci takoka na se odkázáni a uvykli nezatajovati ped sebou myšlének svých, stal
pivedl rada jednou na procházce Andrýska k ei a vyzvídal po soudcovsku na Lonkovi, jak on vlažnost a liknavos svou k tomu nešastníkovi odvodní a omluví. Nerozpakuje se, odpovídal Lonek obecnou prpovdí, že ona pehnaná lidomilos, jakou vzdlanci vtších mst více v novinách a knihách tisknou nežli ji ve skutenosti provádjí,
nvadž
jest
pro vesnické
málo vcná
nad vlastní zájmy,
eho
a
pomry
pedpokládá
ve
vsi
není.
se
lidi,
nehodí, jiz
nesou
pose
'43
„Co tebe se tve," pidával rada vyítavé, „myslím, že nejsi prosty rolník a že by byly vlastní zájmy tvé docela dobe dovolilv, bv jsi v as byl néco pro Andrvska
uinil,
abv
nebvl
v
ném
jeden
život
lidský
zmrhán."
„Když se potloukl," namítal Lonek, „vzal jsem jej do domu a dal ošetovati až do uzdravení." „To jsi šlechetné jednal, ale nikoli v as. Tehdy Tvs ml aspo po smrti Nepustiliné bvlo již pozd. hocha
na úrazu."
vzíti
onomu
pozor a
nebvl
by pišel
k
osudnému
„Však ty bys na míst mém sotva byl jinak jednal!" ohrazoval se Lonek. „Byl bych chlapci zaopatil njakv domov a dohled a o to dbal, abv poádn chodil do školy, a nebyl by zajisté lezl na podseenou olši." Tato pravda pronikla Lonkovi duši, ale nechtl se ke své chyb piznati. Pi tom bylo v té výitce radové tolik hoaviny, že se Lonek nelibostí zapýil. I stalo se mu, co se mu jednou za uherskv msíc piházelo: zaTeprve po hodné razil se v ei, nevdl odpovdti. chvíli odpovídal ponkud kysele a pichlav: „Milv píteli! Kdyby, kdyby... Který zkušený lovk bude se opírati o kdyby! Co pijde, pijde. Deset, dvacet let padá sníh a jen jeden rok jest z nho povode. Odvra ji rozumným jednáním. Pijde. Osud! Rada se odmlel; picházeli dom. neBylo to vbec po prvé, co si starci v uhoveli, a žili již spolu skoro dv léta, svorn a píjemn po pátelsku. Nepohnvali se zejm, ale kousek hoaviny utkvl v Lonkovi a kousek uražené lidskosti v Sychravém. Jako by njakv tajný zloduch o se pokoušel, vraceli se obas za hovoru k Andrýskovi. Jednou byl 1
nem
n
pi tom
i
komisa
Špalek, a
Lonek mu pkné do
široka
všecko vyložil. Špalek pozoroval, že bv oba rádi vyslechli
:
144 jeho úsudek v té pi a domníval se, sudkem mohl píhodné skoncovati.
by ji svým rozprobíral se chvilku
že
1
v knírech
svých,
odkašlal
si
nkolikrát
a
vydal
tento
rozsudek „Milí tatíkové
!
Andrvsek padl jednou pod stl
a
na
mudrováním nepomžete. emu se pro shýbati a tepati se pi tom do hlav ? Mám ješt pldruhé hodiny kdy. Venku je vtrno, podívejme se pkn ubrus
mu
více
vtrem do knihy
ty
králv. Zahrajme si ve tech elegantn." Rada Sychravý nikdy kartám nepál, ale když hned první zimu, co byl v Domanín, po novém roce žaludek Lonkovi dobe nevail, z ehož byl starý pán ponkud mrzut. uinil mu z pátelského soucitu vli a pijal jeho nabídku, zahráti si s ním po veei mariáš. Veerv byly dlouhý a zábavy nebyl vždycky dostatek. Nad to Zárybnický, jemuž v lét pro hospodáské práce asu k tomu nezbývalo, rád si v zim njaký román nebo njakou polovédeckou, lehí- rozpravu peetl, a paní Blažena, když dti uložila, toužila také za tichých veer zimních po onch nivách, do nichž tak lahodn svítí plodivé slunko obrazivosti lidského ducha. Rada Sychravý ty duševní poteby manžel Zárybnických zpozoroval a snažil se jim býti práv. On Lonek již pi svtle ísti nemohli, pro by si tedy nedovolili nevinné hrv v karty Na to staec jinak ješt bystrý nevzpomnl, že karty jsou jen potud nevinny, dokud leží v pihrádce a že jakmile se dostanou do rukou hrá, šotek z nich za
mariáš;
pkn
a
vn
i
hledí,
jenž
svádí
i
klidné
povahy
nepokoji
k
a
k ne-
pak asem hráe osedlává. Na to vše staec náš nepomyslil a poddal se pohodln proudu, a za nedlouho tšili se on Lonek skoro po celý den na veerní mariáš. Hrávali o nepatrný základ, ale hráli o peníze a sestavili si pro sebe stanovy, jichž se drželi po drakonsku písn. Nejmenší odchylku stíhali
zvyklým žádostem
a jenž
si
i
'45
sob bezohledn. K stanovám
na
tickou, proto byly jadrný.
tm
Poznejme
pišli cestou prakje.
Ponvadž zhusta starci zapomínali, na kom jest kartv rozdávati, vyšumoval Lonek nkde figurku bachrnatého Turka. Rozdav byl každý povinen ji k druhému hrái postaviti. Jinak krejcar platil. Item. Kdo maje snímati aspo jedním prstem svrchního kartu se nedotekl, krejcar platil. Item. Kdo snímaje podíval se na spodní kartu, krejcar platil. Item. Kdo dávaje se pedal, krejcar platil. Item. a
pes
Do
sta platilo se
prohry krejcar,
ze sta
dva
sto z každé desítky krejcar.
pt
Item.
Kdo dohrav neml
Item. Item. Item.
Kdo ml všecky figury, pt krejcar dostal. Co leželo, platilo. Kdo prohrával, ml toho vli naíkati a hubo-
ani desítky,
krejcar
platil.
vati,
ale
do slušné míry.
Item. ale
mrou Na
Kritika a šetrnou.
konec.
Kdo
výsmch
se
první dával,
pi výhe dopouštly, konec hry
ohlašoval
a dodával.
Paragrafy pedposlední a ten ped ním byly a také uvidíme, že oba hrái asem o uráželi, když si je osedlal kartovv šotek, nahoe
z
kauuku,
jaksi
n
se
jme-
nován v. První zimu pivedli oba starci svj mariáš o velikobez rozmíšek ku šastnému konci. Uinivše závrenou rozvahu shledali, že fortuna radovi lépe cvrkala nežli Lonkovi. Prohrál zajisté Lonek za zimu celvch patnácte krejcarv, kteréžto bolesti duše své ulevoval nákem, ale podlé stanov do slušné mírv. kritika a sméch radv nevystoupily z mezí stanov, a Turek karty byly na léto odklizeny beze vší hokosti kyselosti.
noním božím hod
w
I
i
i
A. V.
Smii.ovský: Spisy výpravné,
v.
10
[
46
Krom
toho se tšil Lonek oprávnnou nadjí, že v budoucí sezón nejen tch nešastných patnácte krejcar vvhraje na radovi, nýbrž aspo desetkráte tolik: ale nadje a hrá spí na jedné podušce. I druhou zimu probhl mariáš bez patrnjších nehod.
Ovšem ondv svedeny byly staré jich
nulosti
a
vzntlivé
a i
ondy strhly se mezi starci potyky, ano nkteré ostejší šarvátky, ale tmi se
pátelství nerozviklalo. Vzelo hluboko v miostíhaly ho starecké jejich povahy, tíže již otrlé, aspo a životními zkušenostmi ne li
znanjší mrou ochlazené a pidušené. Však s poátku tetího roku nezasedali o všech Svatých ke he tak pokojn a prázdni vší podjatosti jako jindy. Komisa Špalek neskoncoval svým drastickým výrokem v nich pi o Andrvska, jak se v dobrot své a prostomyslnosti domníval, nýbrž v duši obou starc zbylo nco, co je potají od sebe odchvlovalo, neb aspo starý a jasný pátelský pomr jich nepovdomvm rmutem pikalovalo. Mnlivé posléze štstí ve he, dnes toho, zítra onoho dráždící, spíše podmílalo ustálenou jich povahu, než aby ji bylo utužovalo. Když dokonce karty radu nebo Lonka pronásledovaly, ten, jenž prohrával, domníval se, že mu té porázkv druhý hrá z té duše peje, a pedstava nešastného Andrvska stála vždy takové myšlénce kmotrovstvím. Zárybnický si hrub nevšímal, že nad hracím stolkem vvstupují mezi starci mrana, ale paní Blažena mla bvstejší zrak a jemnjší cit. Castji pohlížela úkradkem od svého asopisu k hracímu stolku, a napjaté poslou-
em
hovoívají. Obsah jich stížností, výdojí povážlivým anebo dále tím koná zlvm, ale zpsob, jímž jej pronášeli, chala, o
smchu
starci
nebo hádek nepipadal
ím
mén srdeným,
ano ostejším
se stával,
a
to
ji
nepoko-
Radu mla ve cti a lásce, nejen že vyšší hodností úední dodával ped sousedy lesku jejímu domu, ale že poznala v nm muže povah dobrvch a šlechetnvch jilo.
147
nad na pohled vroucí, bylo, že dti radu
a v obcování
jim v
Ml
nem
jiné líbezného.
Jeho srdenost nebyla
byla upímná, což z toho vidti mly skoro radši nežli ddeka, a pece ale
i
nedobrém nebo neslušném nikdy nehovéL
své zvláštnosti ano
vady, ale ty omlouval veliký tlesné. Netajila se tím, že má ped otcem jejím mnohé pednosti a pála mu také skoro více nežli vlastnímu otci. jeho vek a chatrnjší
i
již
sílv
Také peŽe se pro Andrýska porznili, vdla. mítávala za prázdnvch chvil o té vci a dávala více za pravdu radovi nežli otci. Smýšlel po jejím soud Sychravý lidštji a ušlechtileji, a bral
vbec
život lidský
mnohem
vážnji nežli otec její. Aby však tak nepatrný tvor jako Andrvsek rozpor mezi starvmi pátelv vznítil, nezdálo se jí, a pece když oba starce tak pi kartách nevidna pozorovala, dohadovala se jemným svým ženským taktem, že tomu jest skutené tak. Tušila, že bude potebí opa-
trn zakroiti, bv snad asem starci se neroztrhli. Také mohl bv svt v neest jejímu domu vykládati, kdyby rada Sychravý, jenž v Domanín si již pivykl, jinam odešel složit svých kostí. Promluvila si o tom nejprve se Zárvbnickvm. Ten ji vyslechl a pravil: starci pi kartách se hubikopohádají a v osm a pt minut jsou jedné A co se bláznivého Andrýska mvsli; jak karty bží. tve, nezná rada venkova. Máme tu jiné starosti nežli starati se o odložence pobhlíkv."
„Snad nechceš, abv
vali.
V osm
se
Patrné stranil manžel Blaženin svému tchánu a všímal hlubina mu byla odlehlá. Smýšlení manželino vážil za ženské vrtochy, pro ukrácení chvíle ho paní Blažena tak vzniklé, a nedal se pesvditi, Když se vci takto mely, nezbýzhola nepropustila valo paní Blažené nežli s otcem rozumné slovo prosi
jen hladiny
;
a
mluviti.
Za nedlouho naskytla
se
píležitost k tomu. 10*
148 Starv
Lonek pišel
dopisem dol, by po zvyku svém se „Tatínku,"
vám pravdu ekla, „A pro:"
mu
ped vánocemi
krátce
na poštu obstarali, s dcerou rozpovídal. pejala mu paní Blažena
mn
jej
se ten váš
marváš
s
njakým
s
emž
pi
e;
„abych
radou
nelíbí."
divil se Lonek nepíliš lahodn, neb mariáš visel mu takoka na duši „Proto že se asto spolu pi he škádlíte, což v obou Kartv jsou karty: vás zplozuje nelibost. K to! nerozvedou-li pátely, nikdy jich nesvedou; že plodí zlou krev, ví každé dít." „Vida, vida! Až se fará rozstn, mohla bys za na kazatelnu." „Myslím, že jsme v domácnosti mé a nikoli v kostele, a tu mvslím, že neodepete mi práva, bvch povdla, co mysl mou tíží." „V tom je kus pravdy, milé dít,, ale já si naproti tomu myslím, že tu nejsem také pátým kolem u vozu. Dobrá! Nelíbí-li se ti náš mariáš, odsthujeme se sním nahoru a budeš míti od nho svatý pokoj."
emu
,,
vás
Nahoe
bv bylo
he
ješt
váše teprve svedla." „Váše! Vás! Koho tím „Snad oba,
nežli dole.
myslíš,
ale vás více
Tam
mne nebo
radu
by ?"•
nežli radu."
„Myslil jsem si tak. Ty radovi nadržuješ proti vlastnímu otci; však už to dávno pi tob pozoruji."
eho není, a „Dve! Kdybych t „Vidíte,
bysi
mne
nechcete vidti, co
nemálo, povídám
znal ode dneška, ti,
nemálo. Rada
jest."
pohnvala jest
jako hodina, ale pi he má vrtochy, a já je snad polvkati jako tešové knedlíky, i že ne?"
lovk
„Necht mariáše
a
dete jich musiti polvkati.
mže
se
to státi
dobrý
mám
ty odpadnou a nebunemusí to býti najednou,
vrtochy
Vždy
pomalu, že
si
ani rada toho nevšimne,
149 já
o to vhodn\
se již
m zpsobem
tomu povolným Staec poodešel k oknu
postarám.
Bute,
ta-
prosím vás za to." a dívaje se do dvora podpatkem levé boty chvilku o podlahu poklepával. Po mitínku, jen
k
J
nut
se
Bh,
„Dít," pravil vážn, „dokud mi popává zdraví jsem já tu panem. To je poádek. Peruším-li já,
obrátil.
sob k vli, mariáš, bude to v poádku; pakli neperuším, bude to také v poádku Já jsem starý, a rada také; co ti napadlo, kaziti nám naši radost, jedinou radost v zim! Nevídáno, že si nkdv nco ekneme. Co si ekneme, jest naše. Ty si o to hlavu nelam. Konej si, co tvého, já si konati budu, co jest mého. Tak to bude, s Pánembohem!" Po té odešel nevrle z pokoje.
Pišed nahoru svil se starv Lonek se svou „domrzutosti hned za tepla radovi. Svchravv vvslechl jej mlky až do poslední teky a poškrábal se temi prsty o bradu, což nemylnou bylo vstí, že pemítá na mysli vc dležitou. Po té pravil pokojn a jist:
lejší"
„Uime, Lonek
Blažeji,
ustoupil
Blažen po
paní
jejím."
podivem na ti kroky
a
pošupoval
roztržit domácí epiku po lebce, jako by mozek svj z omraku probuzoval. „To by tak bylo!" rozehíval se. „Ty nadržuješ Blažen proti Ale takové je lidské pátelství! Každé dnes nebo zítra rozpadává se jako kus staré hlíny." „Blažena jest paní v dom," namítal poklidn Svchravv rozto„a vru vede si nejen peliv, nvbrž mile. Mžeš býti na ni hrd Dámy mají útlejší nervy;
mn!
i
;
!
nebume „Jdi
ženskvch
k
nim
mi
tvrdi,
nkam
neznal!
poshovme
jim."
svou moudrostí! Jako bych já Práv že vdí, že víme v jejich se
'50
slabos a roz marnost', osedlávají si nás a provádjí námi svou králku." „Jsme starci, Blažeji, a moude-li ustoupíme, bude
nám
to se
„A ženské
ctí."
mariáš, každodenní náš
mariáš.
.
Pro vrtochy
.
!«
„Vždy nemusíme od nho rázem ustoupiti. Mžeme zatím dále hráti, pak nalezneme již záminku, abychom nkdy nehráli, budeme hráti teba jenom v nedli, a dole budou mysliti, že nás samy omrzel..." „To je koncept z jejího kalendáe! Vy jste se oba umluvili. za mými zády proti Tak je to, Matji,
mn
nejsem ješt bohudík slep! A víš co, dole po chuti s mariášem, hrajme si jej
tak a ne jinak;
nejsme-li
jí
veer nahoe. To
jest
jediný
moudrý
ústup."
„Já nejsem pro to."
„A pro?" „Proto že dole jest veselo a nahoe smutno." „Smutno! Se mnou je ti smutno! Ty jsi neústupný, Matji, zrovna jako s Andrýskem."
kam zabíháš, starý! Ostatn s Andrýskem nevyvrátil. Poslechni jen, aspo jsi mn uvidíš asem, že dobe pochodíme."
„Ale, ale,
mám
pravdu,
píteli, a
ji
buMatji, já ti ustupuji, bych ti ukázal, že jsem jinší nežli ty. Ale nesmíme to dáti na sob vidti, že povolujeme. Veer „Já jsem
deme krásn
si
živi,
myslil, že tu tak procul a
budeme hráti." „Budeme jako A veer hráli,
ono zatím... Víš
negotiis
co,
jindy."
byli by lépe uinili, kdyby byli dnes karet nechali. Nebyl ani ten ani onen ve své míe, a starý Lonek musil se pemáhati, by nelibost' vnitro jeho rozechvívající nevybuchla na venek. K tomu si ho a míchal dnes kartový rarášek vzal zrovna do tere jak míchal a snímal jak snímal, karty mu padaly špatné, ale
:
:
15'
chuas platil jako starv a naíkal již nad „slušnou míru". Ale bída jeho mla se dovršiti: v jedné he dostal jedinou, a to zelenou desítku, a o tu jej pipravil pokojnjší rada. Není to víe podobno, ale stalo se starý Lonek musil platiti pt krejcar prohry a pt krejcar pokuty, že neml desítky. Na jednu mizernou hru padl celv šesták! I poal se hašteili jako rákosník a házel již kolem sebe prpovídkami, že to není již samo sebou, a podobnými. Paní Blažena vidouc, že rada tak že
i
mní
barvu, pokynula okem Zárybnickmu, jenž se tchánovi nabídl, že zaii pevezme karty. Zdráhal se, ale svolil a micky díval se zeovi do karet, až pestali hráti. Nahoru odcházeli starcové povážliv mlíce. Lonek dal Sychravému jen na pl úst dobrou noc. Druhého dne po veei prohodil rada: „Dovolil bych si pipomenouti, že vánoce jsou pomalu za dvemi. Jest as, abychom se uradili, co dtem již
naložiti."
Paní Blažena podívala se na svého hosta tak laskav, kartách že se mu staré srdce až do dna rozehálo. se nezmínili a dali se do úady. Starý Lonek sedl pi tom mlky a dýmal o sto šest. Pomýšlel: Vida, on tu zabloudil bude pomalu více nežli já.
O
ddekem
Nkdy
úkradkem jeho zrak do kouta k hracímu stolku a kaloval se mu smutkem. Zábavy ostatních besedníkíi
zajen
skrovn se úastoval a na dotazv schvaloval všecko šmahem. Druhv den bylo již mu snáze, zapomínal pomalu na mariáš. Teprve až na štdrý veer dali se opt do mariáše. Lonek vyhrával; skleslé srdce jeho se vesele zvedalo. Dva svátky po tom hráli opt, pak hru perušili do Sylvestra. O masopust starý návyk obdržel Sychravý rada zajedli se opt do oblíbené své po delším posté chutnaly jim karty dvojnásobn. Paní Blažena vidla, že ty šedivé hlavy ke své víe neobrátí, tím mén že je pedlá. Nebylo na jiném nežli
vrch.
hry,
I
i
I
52
aby šly po svém. Hádávali se sice první podlé stanov, a ona se již tšila nadjí, že mariáš starc pozbyl nebezpeenství. Lee uvázla na omylu. Šotek jen podimoval, na dobro neusnul. Probudiv se usedl si opt se špatnými kartami na starého nechati jich,
nedle,
ale
Lonka. Masopust byl dlouhv a trval až do samého zaátku bezna msíce. Kam nemohlo siunce, byla ješt starého snhu hojnost, le po cestách a místech slunných bylo holo a nebylo-li práv vétrno, byl vzduch mkký a dosti píjemnv. Den se hled prodlužoval: svtlo bvlo již do šesti. Odpoledne vjíždl „Stíkanv" se svým pánem do Domanína a po chvíli do dvora k Lonkovm. Pi-
vi
hodilo
se
nco kromobvejného, ponvadž
cestou
asi
komisa sedl sám na
Ti silnicí
k
kozlíku.
Píina
bvla tato:
„Stíkanv", komisa a Francek jeli Francek obas na kozlíku povzdv-
naši druzi,
Domanínu.
choval a do sebe broukal. otázal se konené úsené Špalek svého vrného kumpána po cestách apoštolskvch.
„Co máš?" starého a
.Není
mn
dvakrát kloudno,"
odpovídal truchliv
Francek.
„Co
té
bolí?"
„Mám ukrutnou „Pil
žáhu."
bys:"
„Hrozn." „Až pijedeme k „valachovi", napiješ „Nemám penz."
„K emu? Od eho jsem
já
se."
tu?"
a oi mu pod kosmatým oboím zasvítily. Bvl bv radostí švihl „Stíkaného", ale v as se vzpamatoval. Za dobrou tvr hodinv dojeli k „valachovi", hospod to, jež stála o sa-
Francek
mot
v
Francek
si
právo zastavil
v
pi a
duchu mlasknul
silnici
slezl
pod
jako
samvmi
veverka
s
Václavikami. kozlíku.
Dal
;
l
53
komisai opra do ruky, dostal od nho zlatku a jako by jej vítr smetl, zmizel v hospod. Komisa držel opra jen tak pro forma; nebo „Stíkaný" byl pravý stoik když jej zastavili, sám od sebe jist nešel dále. Špalek zaal zívati a klímati a zapomnl na Francka. Sedl dlouho a dlouho klímal; najednou se zbystil. Z hospody vycházelo njaké dvce. „Co dlá Francek?" otázal se jí. „Má ji," odvtila drvka a významn se zašklebila.
nco
Špalek zadrtil volala hospodského.
Francek
jest
mezi zubv
Tento pišel po
a
naídil,
chvíli
a
abv
pi-
stvrdil,
že
na mol.
„Pil trochu prudce," vykládal komisarovi, »abvloto."
„A to je zpropadená situace!" povzdvchl Špalek. „Nu jaká boží pomoc! Pivete mi ho, abvchom do veera dojeli." Nepivedli ho, anobrž pinesli; neznal ani
pána, ani
„Dám-li
„Stíkaného".
Komisa
filosofoval:
spadne mi a srazí hlavu. Nu, nu, slezu a naložte mi jej do koárku a já pojedu sám. Ale zabalte jej poádn do houn, abv se mi nenastudil. Tak, tak." na kozlík,
jej
Uinili tak Spalka
nesvezl.
Bohem
k
domem
a volal,
a
zapjali
dobe kži ped
Domanínu.
abv
ním,
na kozlík a on jel Zastavil na dvoe ped
naložili
se
pánem panskvm s
kde kdo je. Bvl v kožichu a nemohl dol. Vyšel Zárybnickv, starý Lonek a domácí koí; Andrvsek sedel na kládách. Složili Spalka s kozlíku a vybalili
jej
z
kožicha.
„Lidiky," švitoil staroch, „to vám vezu dnes podívanou. Ale kde máte pana radu?" Starý Lonek díval se ped sebe, jako by chtl rybník vypáliti. Zárybnickv odpovdl, že rada nahoe. „Zavolejte ho," vybízel Špalek, není vidti každého dne."
„co
vám ukážu.
154
Koí
dol
odskoil pro radu, jenž
vymnn
sešel.
I
Sychravý
zdálo se, že starého Lonka ani nevidí. Pochechtávaje se sundal Špalek kryt s koáru, rozhrnul houni a ukazoval jim Francka, jenž spal jako dudek a srden chrápal do kontra C. Po té vypravoval komisa, co se mu dnes cestou pihodilo. Zárybnický byl zamlklv a jako
popadal smíchu. chvli.
se
smíchem
Jen
rtové
za boky, jejich
okám
Sivým
;
se
ale
starcm nebylo do
kysele
Spalkovvm
to
rozeveli neušlo.
a
zstal pozadu, když odcházeli do panského domu, tahal Zárybnického za kabát. „Já
ku, co mají
ti
poza-
Z úmysla a za-
staí zajíci:!"
„Ten zpropadený mariáš jest vším dlužen," vysvtloval Zárybnický. „Ostatn promluvte si s mou paní, ona vám všecko svtle vypoví." Špalek
si
popotahoval nepokojn kníry.
„Podívám
se do pivováru," pravil pak na klípek u milostpaní."
Asi za jej
paní
pl
Blažena
hodiny se
Svila mu,
vrátil se
svainou
;
„a zastavím se
dol do
jídelny,
kdež
výkladem oekávala. mariáš povážliv rozestai
s
že se starci pro všecka domácnost hnvem jich se zhatila a že marn se namáhala ona i její manžel, aby je smíili. Dotýkali se, prv, starci slovy nesrdenvmi a ostrvmi, Rada pres hlavní vinu nese prý její otec. a první a všecko rozbouení jest prý delikátní lovk, ale má prý také svou hlavu. Sám prý jí svil, že by hned se odsthoval z Domanina, ale že se obává, aby ji tím nezarmoutil. On že prý rád by poustoupil, ale že se nuli, že
zachová po vli
mla
její.
jsem poíti," dokonovala paní Blažena žalobu svou; „prosila jsem ho, by byl trpliv, že se snad z té nelibosti nalezne píhodná cesta. Také nemohu pipustiti, by snad za této nepíhodné doby vydával se
„Co
na cestu.
mn
Vždy
se již
po
jest
delší
„Sešel, co jsem
vetchý staec
as
nic
a zdraví
nemá nazbyt J
nelíbí."
ho nevidl," pitakal Špalek.
„Vru", pokraovala paní Blažena, „ekám na vás, pane komisai, jako na boží smilování. Prosím, smite je mezi sebou, budu vám Nepoz toho srdce vdná. vám, jinému
daí-li se to
se
nepodaí,
domácnost naše
a
vezme smutnou pohromu." Špalek
podejme;
rukou dáním, že se té ožehavé úlohy dopadne, že ovšem neví. každého zvlášt na paškál a uvidíme,"
slíbil
jak
„Vezmu
to si
dodal po chvíli. Paní Blažena mu stiskla srdené ruku. Komisa se zvedl a ubíral se nahoru. Na každém tetím schod se pozastavil; srdce jej velmi tížilo. Zamil nejprve k Sychravému a pivedl jej upímnými otázkami do ei. Rada se dal do stžování: „Vidíte na mn, píteli, jak lovk zkušený, rozumný a rozvážný muže chybiti a jak mu jest za neopatrnost jeho strádati. Ze jsem se dal Lonkem z Prahy vyvábiti! Tam jsem mohl pkné ve svatém pokoji ten zbvteek života stráviti a tady takové mrzutosti! Za dne mi nescházejí s mysli a v noci nemohu pro Mínil jsem to spáti. dobe: v Praze nebylo kol mne žádné srdenosti, zde doufal jsem, že ji naleznu. Pak jsem si myslil, že na erstvém, zdravém vzduchu zdejším si život prodloužím. A jak mi tu s poátku svdilo! Lonka jsem ml vždycky rád, už když jsme ped šedesáti léty spolu studovali v Klárovech, a v Plzni na filosofii, pod Sedlákem, jsmedokonce spolu bydleli, jus jsme také spolu vychodili A on... milý píteli, jak on se mnou naložil! Nevám to mohu bez obalu pátclskv, nekesanskv, ano íci hanebn. Ano, hanebn, píteli Víte, že vždv dvakrát vážím nežli prodávám, a proto mne pochopíte. není to irá hanebnost ke mn, starci, poctivou prací
—
—
i
n
—
!
i
56
pro obecné dobro shrbenému, když mi íká do oí, že svdí žaludy:! A nebylo to jednou, tikrát, desetkrát, za jednu hru jsem jednou tch hanebností napoítal dvacet kus. Ze svdí žaludv Víte, komisai, kdo žere žaludv: Což jsem já, rada Svchravý, jemuž císa pán sám za mnoholetou, ve: nou a pilnou službu daroval zlatv kíž s korunou, což jsem já, pravím, de grege Epicuri?" „To jest jako kvíala z krmníku J " pipomínal Špalek,
mn
mn
?
!
.
jenž latinsky neuml. „Inu ano. Vidíte, že rozumíte.' „Ale Lonek to nebral snad do opravdv?" 1
„1 bral,
teba bych
vsaK.
jiz
bohudík rozumím
obsah
pustil
mn mluvil, ten mn rozdíral srdce
to ke
žertu.
mimo.
ostrv,
až žlu se ve pekypla. A to není ješt pišiv ješt vci horší prvních."
ten
zakypla
pak, budiž,
mn
a
„Horší
A
zpsob, kterým jedovatv zpsob, píteli, ale
hnula, až všecko, píteli;
!"
„Ano, horší, píteli. Posudte si. Když prohrál, myslil povždy, že opt prohru dostane dom. A když mu nadje selhala, epejil se jako kohout a ml jsem hned na míse: Co vlk schvátí, nerad vrátí, a ne jednou, tikrát, ale teba desetkrát za jeden veer, a pece jsme si vvjednali, že smí se jen do slušné mírv naíkati. Vlk! Víte, co znamená vlk: Šedivý lupi, píteli. A víte, kdo je ten šedivec: Já. Kdo je ten lupi: Já a opt já. Tak
mnou Lonek
taková zvíata ze mne ctistarého kamaráda uinil. Což jsem z koudele, aby mne to nebolelo, nehryzlo, aby se mi žaludek neobrátil: Abv zdraví mé skrovniké neubhlo ve zkázu? O píteli, já to na sob cítím; starý pítel se
hodného
mne
z
starce
nakládal,
a
prchlivosti a
posunul zrovna zasloužil.-'
Ci
vášn
zradil,
on
mn
nedalekv hrob
ped nohy. ím jsem se o to pi nm mne snad živí? To sousto stravy a ten
;
'57 tepla, jakých zde požívám, má ode mne královsky ?aplaceno. Téch šest set jeko by našel. Sám chtl jenom ti sta."
kousek
ron
Rada
se
odmlel.
„Ale pro pána božího," ujímal se slova Špalek; „nemyslete hned, pane rado, na Šimona a Judy. Pochopuji, že vás to bolí, ale vy, takový uený muž! Jak bych vám ml to vyložiti já, který co do nicnosti jsem proti vám jako ípa proti pomerani! Jsme všichni ti staí pátelé a mezi pátely nesmí se ei odmovati na árky berme na z kesanské lásky hodné sáhovky. Pravda, Lonek je détina a karty ho poplašily, že nevidí si na jazyk, a to je chyba; ale my jsme staí a když my staí si neuhovíme, kdo si uhoví Nemyslete, pane rado. na
n
odchod
z
Znám dlouho Lonka, teba
Domanína.
mn
ml
dobrý chlap. Vte do slova, že kdvbyste s hnvem odešel, by ho to sklátilo." „A já se tu mám v téch mrzutostech broditi?" „A pak paní Blažena?" Rada se škrábal po brad všemi pti prsty. „Ona vás má ráda; já to vím od ní, a více má jazyk jako š>pku, v srdci
je
O
sob ani nemluvím pro vás ráda nežli vlastního otce. ten nešastný salám. Moudrý rada Sychravý jí nezpsobí žalost a mrzutost."
„Nu, ale
se
já
na
to
dobe
mi, zle." ruku na „Dejte
zle
mn
„Na?" „Musím spati.
ve
vyspím,
píteli
komisai;
je
Máme
tu zstati
nco."
na noc; Francek se musí proúterek: zahrajeme si veer
masopustní
tech mariáš."
„S Lonkem?" „S Lonkem. Vv nemusíte ani slova spolu mluviti. Pijímáte nabídku! Vidte? Tak, drahý pítelíku, mám pohovoím ješt s Lonkem." vaši ruku a vaše slovo.
Te
„Poslal-li vás ke
„Sel jsem k u
nho, jsem
jist,
mn?"
vám naped. Ale kdybych byl díve že bv mne byl k vám poslal."
nmž
Rada nic nenamítal. Špalek si utel pot, v vrásky na starém ele jeho plavaly, a zamíil k Lonkovi vedle do pokoje. Pokoje obou starc byly spojeny dvemi, ale každý z nich zvláštní vchod. Špalek šel zvláštním
ml
vchodem a Lonek, jenž rozmluvu jeho se Sychravým u dveí poslouchal, odešel na lenošku k oknu a vzal noviny do ruky. Co rada mluvil, všecko neslyšel; co komisa mluvil, slyšel, ponvadž náš Špalek ml hlas, že z
nho
až uši brnly. Sychravý ze zvdavosti
šel
jako
Lonek na posluchy. Lonek pivítal Špalka uzardívaje
se studem, na všecka složení, aby Pedkem si naíkal, že rada špatn smýšlí a že zradil takto staré jich pátelo ví jakou milost mu prokaství a že si asi myslí, zuje, že u nho jest, a on že jen z nejupímnjšího pátelství jej chtl u sebe míti. Potom si trpce stžoval, že rada zaal, dútklivé mu sahaje do svdomí pro Andrýska. On že byl dlouho trpliv jako kláda, ale všecko Dále, že rada míval vždycky rados že má své meze. z jeho škody v kartech, že sice mnoho nemluvil pi tom, ale že usmíval se ábelsky, když jemu, Lonkovi, padala hanebná karta. O tch nkolik krejcar že jemu, že jest es, jako statkái na Domaníné, nejde, ale ale to že ho nejvíce dopalovalo, že rada pál mu jeho neštstí v kartách, a když jest lovk dopálen, nevídáno, pro by nepovdl, co mu srdce stahuje kleštmi ? A te prý rada chce své zrad epici dáti, chce prý mu tu hanbu uiniti a z Domanína se odsthovati. Ze prý má za ušima a dobe ví, ze tím Lonka pivede do úst závistivým sousedm, že ho klevetníci roznesou po okolí
Starý
že poslouchal. Ale brzy stísnné své duši ulevil.
nm
spustil
Bh
es
59 a
po
kraji,
renomé
a staré jeho
že
bude na vždy pod-
kopáno.
Náš milv diplomat nechal se do prostedkování pi radovi, a kdvž tou trnitou škrábal. vymluvil na estné a
pak dal
nm
spolený mariáš s ním ani písmenkou nezmínil,
starého
kosa
dozpívati jako
tvmže zpsobem
pšinou šastn se proslovo, že veer pijme
radou. Jen o paní Blažené se tolik liškou, že ostýchal se naraziti na dstojnost' starého Domanínského pána. Po dobré veei oživil se kout, v stál hrací stolek. Hráli mariáš ve tech až do desíti hodin. Komisa jsa jiz ospalý podlé stanov ohlásil konec, a všichni ti starci ubírali se k spánku nahoru do svých pokojúv. všech bvlv jasnv, a Svchravv jda do schod zavsil se na paže Lonkovo. Komisa si vvprosil u paní Blaženy, že bude spáti na druhé posteli u starého Lonka. Paní Blažena vedla je proti obveji sama nahoru a davši dobrou noc stiskla všem tem co nejsrdenji i
s
byl
nmž
Oi
pravice. v kroužku uprosted Lonkova pokoje takoka oima.
Starci stanuli
a líbali se
že
„Brati," pravil Špalek; „to je radostnv masopust, zase svoji, tak a elegantn." Pi tom mu ukáplv slzw rada Lonek oslzeli. I
pkn
jste
i
To bvlo na masopustní úterek. Rada a Lonek se sob sblížili, ale mariáše spolu více nehráli jaksi Pátelství jich opt ožilo, ale bylo pece instinktu.
opt z
dv upímn
k
mrou nastaveno, neprohívalo více srdce jejich nerozjasovalo mysli; bylo tak asi stavem polovicného
jen jistou a
srdce
Život
jich,
druhdv zelenv, ubíhal pomalu
šedos. Hovoívali spolu dost
a dost,
ale tvtvž
v
smutnou
zamlovali
;
1
se
a
výmna
6o
myšlenková netšila jich již jako prve, nedo srdce a neprobouzela
splývala rak hladce ze srdce v nich lahodné ozvny.
Bylo odpoledne v tetí postní nedli. Nebe bylo jedna se tu hustji tu ideji v hrubých kouscích sypal, a vítr se láma! s hukotem o rohy panského domu. Kdo nemusil, nehnul se od kamen. Oba starci byli nahoe ve svých pokojích, lib vytopených, a každý sedl ve svém na zamilovaném místeku pi okn. Oba se probírali v novinách. Tu najednou uslyšel starv Lonek v pokoji radov dutý pád na podlahu. Píchlo ho u srdce, hrdlo se mu úzkostí zadrhlo a nohy mu zdevnly. Po drahné chvíli vzpamatoval se a vlekl se do pokoje k Sychravému. Hned pi dveích div leknutím se neskácel rada ležel na podlaze pod lenoškou pi okn, obliejem k zemi pivrácen. Staec volal na nejsladšími jmény, ale rada sebou ani nepohnul. Lonek zazvonil a strhl povyk. Zárybnický s paní Blaženou pibhli a zvedli se zem radu. Byl sice pi život, ale byl docela bez vlády. „Mrtvice!" provolal Zárybnický. „O já nešastník!" hoekoval starý Lonek chytaje
smutná chmura, sníh
:
se blízkého stolku.
nmu adrm
piskoila a pichvlila starou Paní Blažena k svým. Podailo se jí dol jej hlavu otcovu k odvésti. Zapáhli a ujíždli pro doktora Chlupsu. Rada nebyl mrtev, ale byl po pravé stran ochrnut Doktor Chlupsa pijel, zstal ten den mluviti nemohl. a pes noc v Domanín a dal si vbec na nemocném všemožn záležeti. Podailo se mu, že rada opt ponkud ozdravl a že o velikonocích popocházel po pokojích. Také mluvil, ale nebylo mu všecko rozumti. Lonek odnésti, od rady neodešel, dal si postel svou k Ale a tšil starého kamaráda svého jak nejlépe uml. Asi osm nedl po prvním což bvlo všecko na plat!
nmu
101
sthovala
záchvate, když milou zelení a
se
Vesna
s
teplými
lahodným zpvem do Domanína kdvž jednou ráno Lonek vstal a k loži radov
vánky, a okolí, šel,
ne-
soudruh jeho v mariáši dobré jitro, jež mu dával. Byl již tam, kde unavení odpoívají a kde staí pátelé dtinskými vrtochy od sebe se netrhají. Jsa posledních vcí pamtliv nezesnul rada Sychravý bez poslední vle. Jmním svým obmyslil pedkem píbuzenstvo své a nezapomenul na Andrýska. Odkázal slušnou sumiku obci Domanínské, z jejíchž úroku ml nejprve Andrýsek píbytkem a v zim i obstojnou stravou opaten býti, a po smrti Andrýskov vždy njaký oban tle chorý. Také projevil zcela opuštný, na mysli vli, by pochovali jej, kde rod Lonkv leží, a Andrýsek uslyšel
již
starý
i
aby svým
asem
byl na blízku uložen.
Komisa Špalek pijel se „Stíkaným" Franckem poheb a slzy jako hrachy koulely se mu do starých i
na
i
knír, když obvyklé ti hrsti zem spouštl na rakev radovu Když odcházeli po zádušní mši ze hbitova, zavsil se starému Lonkovi pod paždí a pravil: „Nu, uklidili jsme našeho starocha pkné a elegantn." vyšli si starci na procházku, nebo sluPo níko hálo až milo a v modrot nebeské šveholili skivánkové. Starv Lonek si naíkal, jak se tšil, že tak
obd
procul negotiis bude tráviti,
a jak je
aspo
deset ješt let se
Sychravým
osud roztrhl.
nejhorší jest," dodával, „že já sám svou pošejsem vinen, že rada jest již v zemi. O, té tíže nikdo nesejme se svdomí mého!« Špalek vymlouvaje mu to pravil: „Milý brachu! Každý pták zpívá, jak mu Pánbh dal, a každý lovk mluví, jak mu Pánbh dal. K emu Chybil-li jste, však ten moudrý na sebe vinu svádti? Pravda, chybni jsme všichni tatík nahoe vám odpustí.
„A
tilostí
IÓ2 a
bereme
jaká boží
nkdy pomoc!
vc
do bláta san
a
do
snhu koár.
Byla-li chyba, píteli,
pkn
byla jen
Ale ta,
že
neudlal a elegantn." Andrýsek dobrodiní, jež mu rada Sychravý prokázal, dobe nerozuml, ale Špalek mu to vysvtlil tak, že rada si pál, aby astji chodil k jeho hrobu a na vzpomínal modlitbikou. Andrýsek sedával skuten od tch dob u hrobu radova a dávno ješt, když Lonek odešel za Sychravým, sedává tam, držívá si rukama palce u noh a houpává se jako pro dti. Snad se mu pi tom nejlépe modlí.
jste
vaši
k
-HS$ÍJŠ>S-
I bJt
2
PG 5038 S55 1880 sv.5
Šmilovský, Alois Vojtech Spisy výpravné
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
