M.
li.
A. V.
SPISY
Di\ Majer yiadinw
ŠMILOVSKÉHO
VÝPRAVNÉ UHRNNE
vydaní.
>VAZEK
VIII,
ERVENÝ DEŠTNÍK. - TATÍNKOVY HODINY. — KOVÁRNA KLENICI. — VÁCHA Z NEBUZÍNA. — PÁTER ANTONÍN, — JEHLA. — PAN KONTRIBUNÍ - HODINA V EXPEDITÉ.
NA
V KNIHTISKÁRNA F.
PRAZE. SIMÁCEK, NAKLADATELÉ. 1892.
\
^
"^ ^^
H
9
50^3
^ 5b
/v-X
v
ervený
A. V. Šmilovský: Spisy výpravné.
deštník.
se i neožení?" "Neožení. „Ožení." „Ale považ: takové zásady a náhledy staropanické. Pevné a jisté jako tento sloup u silnice!" Kdybychom mli na hromad všecky >,Milá brachu ty pevné a jisté sloupy povah lidských, kteréžto vichr náruživostí a hnutí nejrozmanitjších a promn z nich jdoucích a zmn jako pírka již do prachu povalil: vru mohli bychom vystavli velikolepý pantheon vrtkavosti a nestálosti lidské!" „Nic naplat! Janouš se neožení!" Nejsou-li to „O, té pevnosti zásad a náhledv! kuželky tak do ádky na kuželníku rozestavené!? Jak ladn jsou skupeny kolem krále, toho jádra nebo pravé a vlastní podstaty mysli jednotlivcovy. A pižene
Ožení-li
-11
!
pkn
hozena teba bílou, mkkou, neumlou rukou, kuželky s králem se porouejí a kácejí se pátá pres devátou. A kdyby jich bylo více než devt, kdyby jich bvlo sto: padnou, brachu." „Nebude tak zle! by pak byl život, ne-li kaleidoskopem bez ustání se toícím ?" „Tak se skoro podobá. A kdyby jím nebyl, dusily by nudy a trudy jako kamení mrtvé všechno osení našeho mvšlení a cítní."
se koule, a
i
ím
„A on
se
neožení,
vsame
se.u
.Or„Dávám na jej
základ vedro dobrého plzeáka." a národní. Uvidíme,
»Toté základ véru eský odnese, ty-li nebo já."
„Tedy ,
Platí.
kdo
platí?"
Tu
je
ruka."
»A co mi dáš, tetiko, na památku, až zejtra od tebe pojedu?" Však „A co bych ti dala, má zlatá viaštoviko víš, že bych to srdce s tebou rozplila, tak té ráda, ty lichotivé kotátko!" „A nejsem už koátkem. Považ, tetiko, vera mi To už jsem aspo koikou, bylo zrovna šestnáct let. vid?" „A!e, dévée, kdy pak si pihneš trochu ze Salamounovy Hašky V Když mné bylo šestnáct let, byla jsem už na polovic rozumnou hospodyní. A tys poád dtinské fanfárum." „Asisi. Za to mám té, tetiko, tak ráda, že bych té samou láskou snédla.« .'
I
mám
„Jdižiž,
tiachalko."
„Co pak té to netéší, že té »Co by mne to netšilo?" „A pro se tak zamejšlíš?"
mám
tak ráda."*"
„Zamejšlím a pemejšlim, co bych mátku." „A to jsi hodná, tetoušku Víš I
ti
dala co,
já
hádati."
„Hádej." „Ze uhodnu. Budou ,
Chyba lávkyl"
to
nové, vlnéné šaty.«
na pa-
budu
«
„Ale te to mám. Hezký pláštík na zimu?" „Toto." Už jsem skoro s hádáním na ),Co to tedy bude? holikách. Ach, už to mám: dáš mi ervené korále, po tech šrkách na každou ruku, vi?" >,Nco erveného to bude, ale jinak jsi, Toniko, daleko od pravdy uhodila."
„Nco erveného? Toho
já
neuhodnu,
to
mi pe-
sahuje rozum," co,
„To je tím, že jej máš ješt trochu krátký. nechme toho pro dnešek; zejtra ráno budeme kdy na
dosti
»Ale to
to.
Vždy
Víš míti
pojedeš teprve k poledni." spát, budu plakat a teba
nebudu moci
já
odstu. Pak
budeš míti."
to
eká, doká se." Pepka nebo Marina, jist bys jim
„Mj pece rozum! Kdo „Kdyby
to byla
to ihned, tetiko, povdla." »To není pravda. Ani Pepku, ani Marinu, ani jejich
nemám
ovšem
sestra
kr/e, ale je v
matku
tak ráda, jako tebe a tatíka tvého. Je to a
bratr,
tom
a
vy všechny
tri
rozdíl, veliký rozdíl,
jste
z
jejich
dve.
>,A jaký rozdíl, tetiko?" »Je to dlouhá litanie, ale pro bych ti ji neodríkala? Sestra Marie a bratr Antonín, tyj tatík, jsou ovšem moji vlastní bratí; oba jsou Stokové jako já, ale je docela jinší. Marie a ten celý chování jejich ke rod její považují mne za napitou houbu a vymakávají na na darech a penzích, co se vymakati dá. To je Antonín z jiného kraje! Ped osmi lety, na Vácslava, pijel ke a pravil: Sestro, potebuji šesti set zlatých se mám utíkati jako soli a chleba, a nemám jich. k cizím lidem; ty jsi Stoková, pomoz, mžeš-li.' Šest set zlatých jsou pkné peníze, a bratrovi pjiti bývá Rozmejšlela jsem se, ale tvj než pjiti Židovi. tatík ekl: ,Dám ti právní úpis; první rok dám ti sto
mn
mn
mn
,
K emu
he
zlatých a tak po šest let poád vyplacena.' Mla jsem tenkrát ve
stm
.
.
jdoucích,
a
spoiteln
k
budeš osmi
."
také tolik penz?" ptáš? Mám tam všeho všudy ti sta na poheb, abych, až umru, byla dstojné pochována^ jak se sluší a patí na Stokovou." „A ty už myslíš na poheb?" Však mám už tyi pes „Jak bych nemyslila! padesát, a co lovk, to kehká nádoba. Ale abychom Já ekla: , Antoníne, to, déve, nezamluvily. ti, bez úpisu. Tu máš spoitelní knížku, je tam pes napsati osm set. Šest set si vyzvedneš, dáš to do knížky a knížku mi pak pošleš. Každý rok mi pak splatíš tch sto zlatých.' ,Milerád, s úroky,' ekl Antonín. Úroky ti daruji,' odpovdla jsem, ,máš dti, kup jim nco za to a ekni, že to ode mne.' Nu, a vidiš> Toniko, došel první rok a bylo tu sto zlatých od Antonína, a tak to šlo poád, a za šest let jsme byli ,,A
máš tam te, tetiko,
))K
emu
se
Vím
i
ádn
i
,
sobe právi." „Ale, tetiko, ty musíš míti penz jako želez." „Jen pomalu s tou ííintou! Co mám? Mám ten dm, zahradu a ty dva kusy pole, to je to celé nadlení. Z nájmu toho jsem tak tak živa. Mla jsem peníze uhospodaeny, ale ty už všecky praskly. Je te tuze draho, milé dít, a pak sestra Marie také trochu
mn
od nich odpomohla.
„A
Pálily
ji.«
jak to bylo?"
„Tak to bylo. Pijela na podzim a rozplývala se samou sesterskou láskou jako máslo na slunci. Aha, myslela jsem si, to tvé kapse na dobro nevyjde, ale neíkala jsem nic. Asi tetí den teprve vrtla sebou jako šiška na pánvi a konen z ní vylezlo, abych jí pjila dv stovky. Já se vytáela dost, ale dala jsem se
pece
obmkit
a
vyklopila
jí
ty
dv
stoveky."
«
,;A více
Jsi
se s
nimi neshledala?"
"Kde pak! Když jsem ji upomínala a domlouvala, bylo pláe k utopení a sesterské lásky k uteení. Nebylo na jiném, než nad milými penzi tmi udlati svatý kíž.
A
odpoívají v pokoji, ale po druhé mne už neZkušeností hlava zmoudí a srdce se obrní. »Tatínek také íká, že to nejde u strýka, jak to
dostala.
má
jíti."
„Bh ví, kam se ty peníze u nich djí. On je pece piinlivý muž a není žádný útrata, a emeslo Ale nechme toho, my to nespravíme. jim dobe jde. Snad se to vrtne k lepšímu. A pak ty, Toniko, a její dti: Pepka a Marina. Co bych ti to neekla, pro lé mám ráda. Když t rodie poprvé ke mn do Hory poslali,
dve
šlo
ti
na desátý rok. Myslela jsem
si:
devítileté
neumí petvaovati, a teba ji matka navádla. Bh chra, abych snad švakrovou, tvou matku, podezívala, ale lovk musí býti opatrný. Vedla jsem t tedy na zkoušku na námstí ped krám cukráe Klapky." „A bylo tam cukroví, vid, tetiko?" ,>Na dtské laskominy až píliš. Já ti je ukazovala kup mi to a to, a zase a ekala, ekneš-li: Tetiko, toto. Ale ty jsi neekla ani a ani b, akoli jsi se samým se
divením rozplývala." „A mla jsem sto chutí na jazyku." „Proto žes mi ped tím dala jablka a proto že jsem si myslila, že by toho bylo najednou mnoho." »Vidíš, proto jsi moje, Toniko. Pepka a Marina byly Vedly poád svou: jinší. Kde co vidly, všecko chtly. ,
Tetiko,
máš penz jako
želez,
kup
nám
to
a
to,
A kdo vám co ti to udlá, proto neschudneš.' to ekl? vyzvídala jsem. Odpovídaly, nebo neumly se ješt petvaovati , Maminka.' Vidíš, Toniko, to je jiná je krev, než ty. A potom, když byly vtší, posýlali sem, když byl jejich svátek nebo mj, a tu to chodilo a ono,
:
mn
«
"
;
8 jako na kolovrátku: ,To se tšíme, co nám dáš vázaného; to se tšíme, co dostaneme na tvj svátek!' Ale nejsem je sem dávali na ty doby. dnešní, vím, pro To
mn
stará
je
vymamovati
praktika,
Pro
z
bohatých píbuzných
sem neposlal na tvj svátek ?« „Ale pro, tetiko, mluvíš o penzích? už to
a
pátel peníze.
tebe tatík nikdy
m
mrzí.
abys vdla, že teba peníze nebyly všecko, pece hrozn mnoho v život. Však bez toho pro nehospodaím, šetím a schrauji pro vás. Pijde as a budete se chtít vdávati, a to potom nco vydá, ))Proto,
jsou sebe
když
ví
ženich,
že
nevsta
má
svobodnou
bohatou,
tetu.«
),To už pro peníze.
je
poslední
ženich,
který
dve
bére
si
»Ty tomu rozumíš jako koza petrželi. Pro by si ji Pro krásu? Ta zvadne. Pro lásku? Ta zchladne. Pro dobrotu ? Té není v ženských na fry. Peníze jsou peníze, milé dít. Na ty berou muži více než ryby na mušky a dešovky." ,,To se radji nevdám!" bral?
„Však ty Však uvidíš!" „Proto ty
obrátíš,
jsi
až
se asi,
ti
vdavky pijdou do hlavy.
tetiko, nevdala?"
tom byla jiná klika, ty máš opt jinou dlouhou a zvláštní ))V
všecku povím.
A pro
vná historii,
bych nepovdla?
tázalko a
tu
Vždy
!
ti
To dnes
povin-
rozumného lovka, aby ze svých zkušeností nejen pro sebe pouení vybíral, ale i pro ty, kteí jsou blízcí a drazí jeho srdci. Snadno je možná, že moje historie bude pro tebe lepším vnem, nežli to, co po ností
mé
smrti ode mne dostaneš. Však ti je už šestnáct let pochopiti mpe mžeš, máš-li jen dobrou vli.<'
»Ó,
vypravuj,
hodn mnoho. Ty
tetiko,
vypravuj,
ani nevíš, jak
hodn
dlouho a
pobožn budu každého
tvého slova poslouchati." Místo odpovdi odepjala panna Baruška svazek klí, jenž jí visel pi pasu za zástrou, vybrala z nich jeden trochu podivný a šla k almae. Almara ta byla veliká a hraotná, starodávné fasóny, jako vbec všechen nábytek u velikém jejím, ist vybíleném a klenutém pokoji, jenž byl na rohu a tyi okna, z nichž ti vedla dol do údolí k Pachu. Nahoe na almae byly narovnané šálky, talíe, cínové mísy a konvice, a mosazné svícny. Peste figurami pomalované tácy opíraly se v pozadí o ze, a nebylo na nich ani prášku vidti. Panna Barbora otevela almaru dokoán, a tím
ml
objevila se
oku hromada ženských šat,
látek
dobrých
a vzácných, ale kroje a stihu staromódního. Pod šaty u vzorném poádku zavšenými bylo šuple se dvma mosaznými kruhy. Panna Barbora klekla ped šuple, vytáhla je a vzdychši hlasit vyndala z nho podlouhlý pedmt, opatrn v hrubé plátno zaobalený, a položila jej zvolna vedle sebe na podlahu jako kída vydrhnutou. ,,Go jsi to vytáhla, tetiko?" tázala se nedokav
Tonika. „Však
uvidíš.
Prozatím
se
toho nedotýkej."
Panna Baruška zavela šuple a almaru, a nechavši klív u zámku zdvihla onen podlouhlý pedmt se zem Pravou rukou opela se o stl a položila jej na stl. a chvilku oddychovala byla tlnatá a prudší pohyb jí dobe nesvdil. Tonika opela oba lokte o stl a bradiku o dlan a ekala, co se bude dít. Poodpoinuvši sob jala se panna Baruška mlky plátno rozbalovati, a když je odhalila, objevil se užasBaruška jej uté Tonice ervený starodávný deštník. vzala do rukou a roztáhla jej proti svtlu. Nebylo v ani diriky, barva byla tak erstva, jako by dnes býval ;
li
nm
lO barven, a mosazné, došli umle vytlaené držadlo lesklo jako zlato. Podél okraje a nahoe kolem holi táhl se svtle žlutv, asi na dva palce široký pruh s ervenými
se
zelenými kvtinkami, a rukoje nebo supí hlavu, jež na míst oí
pi^edstavovala
a
Deštník
amethysty.
dobré
mnohem vtší, tak ped deštm ukryti
že
mla
proti našim deštníkm osoby snadné se pod ním
byl
dv
mohly.
„Nastojte!" zvolala
Tonika
hrdlo
jí
„tot
všecka udivena,
paraple, jakéhož jsem jaktživa nevidla." ,,Není paraple jako paraple. Toto paraple
e
orlí
zasazeny dva
.
.
.«
panny Barušky se petrhla, jako by usekl; asi bolestná vzpomínka zadrhla, a oi z nieho
nic zalilv
se
jí
slzami. Zaštkala.
Tonika bžela
k ní, padla jí okolo krku a pitiskla svou tvá k vlhkému líci tetinu. Dala se ze sympathie také do pláe, a takto trvaly ob ženštiny, hodnou chvíli plaíce a štkajíce, pod roztaženým deštníkem. „Ale pro pak pláeme, tetoušku ?« pejala znova
Tonika e. „Pro ty pláeš, má zlatá holubiko, nemla jsem ti pece slibovati, já, já .
.
.
nevím", ale že ti budu
povídati o tomto deštníku. Ó, milé dít, je to památka, luze drahá památka, a já ti ji chci zase dáti na památku." Samým podivením a pekvapením ustoupila Tonika
na krok od ní; nespustila však pes to ani na okamžení oka s deštníku. Panna Barbora zavela svou „tuze drahou památku", usedla na nejbližší stolici a opela deštník o kolena. Tžce oddychujíc utírala si zástrou mokré oi. Tonika se postavila vedle ní a vzala ji pravicí okolo krku.
"Tak
povídej, tetiko, povídej!" vybízela
matrónu k ei. Panna Baruška zahledla „Neslyšela
jsi
nikdy
se
ped
doma jména
pohnutou
sebe a tázala se: Vácslava Chluma?"
1
1
» Nikdy."
dve,
tvj má útlé srdce. Sestra Marina, vdly dvata, Pepka dobe, kdo je Vácslav Chlum. Matka jim to doma vypravovala, snad aby mne zlehila, nebo aby snad >,
Vidíš,
Marie
je
tatíií
Ob
jinší.
i
poznaly mou slabou stránku vymámily." ,,A kdo je to, tetiko?"
a
mn
snadnji na
peníze
wVácslavek Chlumv jest, jak pak bych ti to ekla, bývalý milovník. Ale, milé dít, není to milovník jako milovník Vácslavek byl milovníkem opravdu, nevím, jak bych ti to vypodobnila." „A tetiko, ty jsi byla také jednou zamilována?" ,>A ty se divíš? Ci myslíš, blahoušku, že jsem byla povždy tak stará, jakou nyní mne znáš? To je zmejlená, milé koátko. Já jsem také tak ped lety rozkvítala jako ty, a stará naše Bta, když mne v sobotu veer mývala, nejednou se zarážela a íkala: ,To je tlo jako z alabastru, a ty ramena a adra, jako by je nejkrásnji také tenkrát na soustruhu vykroužil 1' A vlasy šedinami neprokvítaly jako nyní. Když jsem spustila až ke ktkm." copy své, sahaly mA byly erný, vid?" samy od sebe ka„Jako havran, a naped se deily do prstýnk. Kamarádka má, Apolenka Maíkovic, íkávala: ,Míti tvé vlasy, Báro, ptkrát otenáš bych se denn za pomodlila!'" jest
mj
to
;
.
.
.
mn
mn
mn
n
>,A
nepletly
jste
si
jich
jako
my
ted?"
»Kde pak! Tenkráte splétaly jsme si vrkoe a chodily jsme vesms prostovlasy. Aby si nejvíce vlas, nejvíce se líbila.
je
vzadu do
Která byla
mla
nkterá
dívka cucky nebo všelijaké tretky do vlas strkala, jako to nyní dláte! Byla by upadla do smíchu a potupy
u družek svobodných hoch. Ted je samý mam a klam, malba a šalba, proto se také tak špatn vdáváte! i
«
12
tak aneb onak vzato, mužští prohlédnou pece vaše léky, sebe chyteji nastražené, a nevbéhnou jen tak ledabylo a slep do vašich pastí.
Nebo
»Však vy
„Bodej.
jste
nebyly také svaty."
Nebyly svaty!
Byly jsme také z krve a od jsme se také chtly, jako každé Evy poínajíc; ale ne tak jako vy. Mv byly tak, jaké jsou ty kvtiny z pole a háje, a vy jste jako ty kvtiny ze sklenných domv a záhon zahradních. Cnos jsme nemly ovšem ke kži pišitu, ale že jsme byly aspo desetkrát lepší než vy, to je pravda jistá." kostí a
dve
líbiti
„Nanme
Povídej, jak z jiného soudku, tetiko. zamilovala." »To, dít, nevím, a kdybys mne nožem rozkrájela. šlo na dvacátý rok, milý ví, jak to tak pišlo. a Vácslavkovi bylo asi dvacet osm; tak to pišlo." nejde do hlavy Museli jste si pece „Ale to
jsi
se
Mn
Bh
mn
!
nco
milého íci." »Nic jsme si neekli.« »Tak jste si snad nkde dali po hubice." „Nedali jsme si jak živi. Víš, Toniko, ty jsi trochu všetená. Já bych se na tvém míst stydla za takové otázky a mla bych chu, nic ti nepovídati."
„Už „To
ani
nemuknu." moudejší slovo.
Vácslavek bydlel tvrtý Otec jeho byl koželuh a Vácslavek také. Mli svj dm, vinici a tyi hezké kousky polí. dv sestry: Manu a Filoménu, ale tch jsem nikdy ráda nevidla. mly ostré jazýky a jednou se Byly to dost vysmívaly, že mám po mamince šaty. hezké šaty, modré, merinové. Co jim bylo po tom.'* Vácslavek byl lepší povahy. Nemluvil nikdy na piano a byl by se mohl dost chlubiti. Byl na zkušené ve svt jako chasník. Byl ve Vídni, v Pešti a až nkde je
dCím od nás.
Ml
Ob
mn
«
13
v Tyrolsku. Urostlý byl jako svíka a nosil se vždycky slušné, to jest v nedli, nebo ve všední den pracoval pilné s tatíkem v díln."
vi?"
byl hezký,
,>A
mn
se aspo vždycky líbil. Oi byly jedna dobré a liché jako oi berání. Když jsme se potkali, upíral je pokaždé na mne, jako by se ptalv, jestli mu pi^eju. ví, vždycky jsem svj zrak musela ped ním sklopiti; ale když jsem kus zašla, musela jsem se po každé za ním podívati. A on se po každé
»Byl,
charpa
a
Bh
po
mn ,,A
ohlížel."
nikdy
jste
si
nerekli, že se
máte rádi?"
>,Nikdy, díté, Pánbh tomu nechtl. A pi^ece jsem kolikrát prosila Pánaboha, aby nás nkde tak o samot svedl a abv se Vácslavek zeptal, jestli ho chci, že
mn
od srdce peje.
„A co bys mu byla ekla?" „Co jsem si myslela, byla bych ekla." .,A byla bys mu dala hubiku?" »Ty jsi rozpustilá jako chlapec, Toniko. že to tak daleko pivedeš, že už ani slova ze dostaneš." ),Ale jak
to
je,
když
se
dve
zamiluje
Uvidíš,
mne
ne-
?«
Bh
milý ví. Je to nad pomyšlení podivno a snad sladší nad ten med. lovk by dal tu drahou Boží duši za toho, koho má rád, a nic by za to nechtl, nic, nicoucí nic, než aby ho ten druhý ml upímn rád. Ve dne ani v noci, a dláš co dláš, nesejde ti obrázek milákv s mysli. Když jsem vaila kaši, dávala jsem na ni hromadu syrobu, nebof jsem když jsem pekla si myslila, že ji Vácslavek bude jísti; když buchty, myslila jsem si, že je peku pro néj jsem šila Tondovi košili, myslila jsem, že ji šiju pro „Jak to
je,
i
;
"
H Ráno, když jsem vstávala, byla první Vácslavka. šlénka: Vácslavek; veer, když jsem si lehala
—
my-
„Co jsi si to myslela, tetoušku ?" „Nebudu ti už nic povídati, až zas zejtra." „Tetoušku, já t uškrtím samou zvdavostí, a Bh budu již jako ta péna, nebo jako to paraple. Jenom
ví,
povídej
!"
„A když „Povídala
pi tom
mn
jsi jsi,
e." mla Vácslavka
zmátla
jak
jsi
ráda,
jak
ti
bylo."
mají jen lidé tak rádi ? se také tak, krom že nemají té drahé duše. Vidíš, na zahrad Ty jsou už dávno vysekány. jsme mli dv švestky švestky mly nejchutnjší ovoce z celé zahrady. Pro? Mlv se rády. Jednou jsem chodila po zahrad, myslila jsem na Vácslavka a zastavila se u tch švestek. Práv kvetly. Stály zrovna vedle sebe jako mládenec a panna. Po té jedné lezly veliky a vybíraly si z mouku. A pak, když jí nasbíraly, peletly na druhou a zase tu mouku po ní rozsypávaly. Vidíš, to byly ty sladké myšlénky lásky. S mládence nesly se na pannu zúrodovaly, a švestky a z toho se ty kvty tak z obou strom byly rok co rok jako fíky. Vždycky jsem si myslila, že ty švestky jako fíky jsou jako jejich dítky. Vidíš, dve, lidé se honí po penzích, po sláv, po moci a panství, ale honí jen vítr po širém poli. Láska rodinná je mnohem krásnjší. To máš tak, všecko
„Milé dít, ty myslíš, že
Chyba
lávky,
i
ti
se
nerozumní tvorové milují ;
dv
kvt
pkn
na ta
svt je
je pouhý stín, teplouké sluníko."
jen
„To jsi si tak myslívala, lože: vid, tetiko."
upímná manželská když
jsi
veer
lehala do
„Teba."
„A na Vácslavka
jsi
láska,
pi tom nemyslívala?"
«
'5
t
nkdo poslouchal, co by by: to je krásná panenka." ),Však já bych to ped jiným neekla." »To vychází na jedno. Vždycky máš mluviti tak, aby 10 celý svt slyšeti mohl, a pochodíš po každé "Toniko,
si
tob
o
kdyby
dobe. Zapiš
si
to
tak
ekl
pomyslil?
za uši."
„Zapíšu, tetiko, zapíšu. posud ani nezmínila. »Nic se neboj, však ono
o
deštníku
jsi
se
na dojde. Ale pro mi petrhuješ ? Pak ani nevím, jak bych v hlav urovnala myšlénky. A jich vru jako
každou si
Ale
e
chvíli
—
mám
klas na poli. „Tak tedy mli jsme se oba rádi, Vácslavek a já, a nikdy jsme si to ani slovíkem nepovdli. Ale rodi to neušlo. Jednou, v nedli odpoledne, rozprávla matka
má
s
otcem,
a íkala
si
práv
Vácslav a Chlum, pravila
,V
:
v
mn,
a
nm. Já byla vedle Zaslechla jsem slova:
tomto pokoji o
v modlících knihách.
skokem byla jsem u dveí. Matka tatíku,
on na Barušku
Otec
bére.'
odpovdl:
,Ale prosím t, matko, on je stydlav, jako „skopová peen"'. Tonika sa dala do chechtu: panna
Baruška však vážné pokraovala: „,To víš, pi lásce to jina nejde,' ekla matka; ,jen se pamatuj, tys nebyl mnohem smlejší.' ,'Jdi mi k šípku s takovou eí,' namítal otec, ,já mel ohn jako mladý vraník.' ,Když jsi byl sám,' ekla matka ,ale když jsme spolu mluvili, nevdl jsi také, odkud jsi a í jsi.' Nehádejme se, matko,' pravil otec; ,já bych to rád vidl, kdyby z toho byla svatba.' ,Já rovnž tak,' odpovdla matka, ,ale nechme toho; holka sedí vedle, aby nás neslyšela, a posekejme, až co z toho
—
—
—
pojde.'
,
;
—
—
Od
té doby nemla jsem, milá Toniko, ani pokojné minuty. Domnívala jsem se, že jsem všeho nezaslechla, co rodie o a Vácslavkovi mluvili, a soudila jsem,
mn
i6 že snad dokonce už matky neb otcové mezi sebou rozprávli o mné a Vácslavkovi. Nešlo mi nikterak do hlavy, pro Vácslavek je tak ostýchav. To jsem ještc nevdla, že pravá láska jest taková nemluva a že pro
pouhou ostýchavos se
a
nesmlos
upímn
tak leckterá,
milující srdce picházejí na zmatky.
Kdyby
mn
to
snad sama už s Vácslavkem nkterak chyte a šikovn zaala, ale nenapadlo mi. A pak byla )sem nemén stydlivá než Vácslavek. Rodie mne písné a poestn v bázni boží vychovali ; to není tak jako nyní, kde matky, sotva dvata s pannami pestanou hráti, už jim lekce o mužích dávají.« matka ješt žádné takové lekce nedala," bylo napadlo,
byla
bych
»Mn
Tonika.
ozvala se
važ jako vzácného klenotu. Z toho je je hodnou mateí podle zákona Pán. Já bych nebyla živou mocí k Vácslavovi ekla: Pozoruju, že na mne béete, je to pravda, Vácslavku? Ale kdybych to byla ekla, bylo by to dobe bývalo. Nebyla bych nyní starou pannou, opuštnou jako kl u cesty, na jejížto smr laní pátelé ekají. To se netýe tebe, Toniko, ale sestry Marie a jejích dtí. Zatím uplynula zima a uplynulo jaro. A Vácslavek nic, ani co by za nehet padlo. bylo už jako nahému v trní. mne pod nohama pálila a nemohla jsem se už ani otenášku v pokoji pomodliti. To jsi mla: ),Ote náš<' ale co ten Vácslavek dlá? »jenž jsi" snad zítra pece pijde, a tak to šlo stále. „vím" to už ani nepišlo. Zatím rozkvetly švestky a španlský bez kvetl a tulipány. Bylo už po svatém Jan a Vácslavek posud byl jako hrob, a já jsem už myslila, že pozbudu rozumu. Tu konen pišlo Boží tlo."
»Proto
vidti,
že
si
jí
tvá
matka
Zem
Mn
—
—
—
K
nmý
„Zapla Pánbh, a
oi
se
jí
že už pišlo," radostí rozjiskily.
zvolala
Tonika
;
17
Panna Baruška se na chvíli odmlela, jako by hledala slov k tomu, co dále chtla vypravovati. »Na jae bylo sucho, ale v ervnu pehánli se dešové. Nebylo dne bez dešt; na sv. Jana dopoledne Božím tle byl déš na spadnutí^ pršelo jen se lilo. Vystrojili oltáe, ale ráno pece se nespustilo. a po deváté hodin vyšlo procesí od sv. Jakuba jako obyejné. Lidí se za ním táhlo jako plátna a svobodná dvata byla vystrojena jako k muzice. Já mla z brusu
O
nové šaty
z
dobrého
pl
pkn
kosmonoského kartounu.
Na
Loket
jsem pitknula kytici z bazalky, balšánu a božího devce, a udlala jsem si dva vneky, jeden na vlas jako druhý. Chtla jsem ten Vácslavkovi poslati, ale nedalo mi to jeden po stydla jsem se. Chudák, ten vneek! Uvadl mi doma. Když vyšlo procesí, ohlížela jsem se. Vácslav byl asi na dvacet krokv ode mne a tak se po celé procesí pi držel. To si mžeš pomysliti, že jsem se ani nepomodlila. Jak pak! Cítila jsem až do toho srdce, že se mne oka nespouští. Po každém zastavení zstávala pišla. jsem vždy o nco pozadu, abych blíže k Ale když jsem mu byla blíže, zstal on o kus pozadu; zrovna jako by se mne byl vzdaloval. Byla jsem bez toho už všecka zmatena, to mne ale ješt více mátlo. Povídám ti, dve, nešlapala jsem po dláždní, rákosím posypaném, ale po uhlí žíznivém Pi tetím oltái zaalo pokapávati. Vyíintné ženské táhly se do domv a na podsí a mnohé šly dom. Lidí na procesí idlo. Já jsem setrvala, nebo Vácslavek neodcházel a poad mne s oí nespouštl. Dávalo se hustji do dešt, a k tvrtému oltái se pro prudký déš už ani nepišlo. Lidé se rozutíkali, knží a kantoi pospíchali do kostela. Já šla za nimi a Vácslavek za mnou. Ml deštník, tento deštník v ruce, ale nenabídl ho. Sám také nechal na sebe pršeti, ml nový hebíkový kabát. stál
skoro
tolaru.
prsa
Bt
mn
nmu
a
A. V. Smilovský: Spisy výpr.wné.
mn
2
v kostele bylo lidí, jako by nabil; knží se s velebnou svátostí sotva protlaili. Já zstala skoro u zadních vrat a Vácslavka lidé tak pi^itlaili, že byl jen krok za mnou. Obrátila jsem se a ekla: ,
Nechcete,
Vácslavku, ke
jDkuju,' odpovdl, na osyce; ,já tu na vás netlaili.'
pevn
mné?
hlas
a
stojím
a
se
je
tu ješt
mu
místa.'
tásl jako
zdržuju
lidi,
list
aby se
„A to byl hodný lovéK,* prohodila radostn Tonika. „Tak vidíš, dve, jakým byl dobrákem, « pokraovala panna Baruška, »jak pak by ho lovk neml rád! si
Já
mu
budu na
„A
také ekla: ,To jste hodný, Vácslavku, to vás pamatovati.'"
co on ekl, tetiko?"
,Ale Bože,
Po
vždy
Baruško,
to nestojí
ani
za
e.'
konví a zadní pitlaili Vácslavka až ke mn. Cítila jsem na zádech jeho prsa, ano jak i jeho srdce bije, a schváln jsem se
na
té
hodné „Vida,
spustilo
se
nebe jako
s
z
opírala." vida,
jak
byla
jsi
usmívala
chytrá!"
se
Tonika. „Kdybysi mlela, lépe bys udlala," kárala ji panna Baruška a spádala dále pásmo svého vypravování. „Bylo už dávno po službách Božích, ale lidé se Vácz kostela nehýbali, nebo venku byl soudný den.
o
asi rád, že se opírám, a stál jako skála. Byli jsme oba jeden ohe. Já si pála v té chvíli, abych v jeho náruí umela. A skoro by se to bylo toho dne vyplnilo. Vzpomnla jsem si, že na ruce vneek. Svlékla jsem jej a ekla jsem: , Podívejte, jak
slavek byl
mn
mám
mi zmakali vneek. Prosím vy
jste
silnjší.'
On
si
jej
pravil:
,Bude múj, Baruško?'
vás,
vemte
si
jej
na ruku;
navlékl na pravou ruku
íx
'9
>,Bude," ekla jsem, ,,a tu jsme se na sebe podívali." Panna Baruška se znova odmlela a hlasité rozplakala. Tonika ani pohnutím nehlesla, jí se vyhrnuly slzy z milých oí a kapaly deštíkem na mokré líce tetino. usoudil; nemli jsme býti „Co tam^ to tam. i
Bh
zavzdychla Baruška po drahné chvíli. Opt pomlka, a tak dím rázu tragického, Tonika oi neodvažovala se nové otázky. Panna utírajíc si Baruška násilím v sob tlumila sklíenos, do níž strnla vzpomínka na onen pohled Vácslavkv. Vždy zrailo ji v nejen vyznání nejupímnjší lásky, nýbrž s-e neskonalá oddanos a obtovnos. Pohled takový utkví i v citlivém lovku pro celý živoi. A jak by neutkvél! všechny Jako v jediném paprsku uzaveny jsou v ty duhové poblesky blaženosti pozemské. Mysl ženská neskonale vdnjší jest nežli mysl mužova. Pro životní hluk a šum zapomíná muž jako letmo na vci lásky, jejichž živé barvy v mysli ženské ani do smrti nevypvodem píinou milojemné lyrinosti blednou. u staen, jež tytýž až dramaticky se rozvinuje, a zárove didaktinosti až suchoparné pi starcích, jejížto praménky ztrácejí se zhusta v písinách apathie ke všemu, duchem hýbe. Panna což živým a mladým srdcem Baruška byla staenou rázu svrchu eeného. pejímala další ,)A tu jsme se na sebe podívali," vypravování, »a všecko šlo mimo nás: Boží tlo, kostel, lidé i ten liják venku. Krom starých lidí rozešlo se zatím všecko z kostela. A my tu poád stáli, hledíce na sebe. Já se díve vzpamatovala nežli Vácslavek." Liják povolil, nepjdeme dom?' tázala jsem se. ,Chcete-li už, panno Baruško, pjdeme,' odpovdl
svoji,"
nm
nm
To
i
i
i
i
,
Vácslavek. ,Ale venku ,
Vždy máme
,To
pojme
!'
mn
ani
poád
prší.'
deštník, Vácslavku,'
nepipadlo,"
prohodila jsem.
ekl Vácslavek.
,Tedy
20
A vyšli jsme z kostela. U dveí zapomnli jsme oba se pokropiti svcenou vodou. To bylo snad píinou Sotva jsme pišli na námstí, dalo se naší nehody. znova, hustji a prudeji do dešt. byl deštník široký a my se k sob dosti krili, nebylo pece možno dojíti. Co íkám dom, ani na pedsí nemohli až jsme se dostati. Zastavme se zatím tuto v síni u Kuka,* navrhl
A
dom ,
Vácslavek.
Mn šaty.
v
to
Zašli
levo
na
bylo milo, nebo bála jsem se o své nové jsme do sín ke Kukaovm. To je námstí, co je na ta Matka Boží za
nm
dm
míží. V síni, tenkrát mnohem širší, nežli je nyní,, nebylo ani živé duše. Byli jsme sami. Na námstí pral liják do dláždní a široké proudy dešové vody valily se dol. Vácslavek poodložil deštník, z nhož voda crkotem šla, a oba jsme se dívali vraty do toho strašnéha neasu. Vácslavek mi tiskl mlky ruku. Chtl tim tisknutím mi povdíti, co mi projevil v kostele oima. ekla jsem, abych mu dodala mysli: ,Bez vás, Vácslavku, byla bych promokla jako myš.'
Odpovdl: ,Bh ví, panno Baruško, do ohn bych pro vás skoil.' Srdce moje se rozsvtlilo a rozveselilo, jako by jarní slunéko do nho bylo zasvítilo. Mla jsem už na jazyku: ,Což pak mne tolik rád máte?' Ale nemla jsem odvahy, íci mu to." „Já bych mu to byla ekla,« prohodila Tonika. »Což ty, ale já! Vždy bych se byla studem pro-
mn
to bylo z úst vyjelo. Dve, panna, hocha! Radji v pedpeklí písek vázati, nežli to. Vy, nynjší dvata, nazvaly byste mne za ta husikou ale což vy víte, co byla panenská cnos za našich starých as. Dvata, to je vaším nejsvtjším pokladem, uily nás matky; jednou jen neopatrn na
padla, kdyby a namlouvati
;
si
2Í
pohlédnouti, jednou hloup se podíci, a hích potáhne za vámi. A híchu jsme se bály. nebo jsme Hlemly živou a pravou víru v milého Pánaboha. dli jsme zase mlky do šeredného neasu. Voda bláto stíkalo na nás do sín pres práh. .Pojme sem, tu je sucho,' pravil Vácslavek a odtáhl mne do sucha za zavenou vráte. Vzal mne za ruku a více nepustil. chtl tu duši z tla Zahledl se do mne. jako by ví, jak Hlava mi šla kolem bylo. vyhledti. Nevdla jsem, kde jsem a í jsem, a kolena klesala. a ped oima mžitek za mžitkem."
muže se
— i
mn
Bh
»Hahaha,"
»A
zajásala
ti
»ted vím, co se stalo
!«
t
vzal
okolo pasu,
pižehl
t
k
srdci
hubiku, nehoráznou, dlouhou hubiku."
wVšetenice rati,
Tonika,
co by se bylo stalo?"
„Vácsiavek a dal
mn
I"
„A odkud barva, panno tetinko? Jak mžeš zapívždy ti planou tváe, jako by ti je nkdo obarvil!" «Ale Toniko!" dal?" „A ekni, že ne! Vi, že ti ji
." „Poslechni „Vida, vytáíš se jako úhor z ruky, pustím. Piznej se!" Panna Baruška pikývla hlavou. .
.
"Tetiko, stokrát
t mám
ale
od této chvíle
t
ne-
radši.
Do
já
smrti bych se byla na tebe hnvala, kdybys mu nebyla hubiky dala. Ale te povídej dále, nebo nyní pijde
už to pedzvídám!« povídati, když jsi mne všecku pomátla I" „A jak dlouho jste tam s Vácslavkem stáli?" „Dlouho dost, milé dít. Chýlilo se již k poledni Ani jsme nevdli, že pestalo pršeti. Teprve když už lidé po námstí chodili, vzpamatovala jsem se, že už to
nejlepší,
»Jak
,je
já
mám
as dom."
22
„A
šli
jste
spolu
dom?"
»Šli.«
»A šastn „Nikoliv.
a tuze
Na cest
brzo jste se p-ihodilo se
dom nám
dostali,
vid?"
neštstí."
>>Jdi."
„Zaboili jsme do Havíské ulice; však ji znáš. Tenkrát stálo tam jen na zaátku nkolik domk, dále po obou stranách byly zahradní zdi. Úzká byla tak,, jako je posavad. Drželi jsme se v levo pi domích, byl tam pruh dlažby. Nedošli jsme ani do poloviky, an najednou uslyšeli jsme náramný hluk a lomo?, a zoufalý pokik. Nežli jsme se z leknutí probrali, vyítily se zrovna naproti nám splašené kon s vozem, kterým
úprkem zrovna na nás, jeden bílý, jeden erný. Jako by byl boží posel do nás udeil, stáli jsme okam-žení piraženi pi zdi.. Také nebylo kam se ukryti, všudy ze, irá ze a utíkati nazpt bylo marno, nemožno. Byla bych smrtelnou úzkostí na zemi se porouela, kdyby mne byl Vácslavek silnou svou rukou nezachytil a tlem mne nezakryl. Divocí kon byli sotva dva sáhy ped námi. Nebyle^ pomoci, museli nás rozšlapati. V tom otevel Vácslavek zprudka deštník proti nim, to je podsilo. Uskoili v právo ke zdi a blouš upadl. Vyškrábal se však, než by pt napoítal, ze zem, a strašný povoz hnul se ku pedu, do msta. se nic nestalo a deštníku také ne. Jen Vacslavkovi rozedelo kolo levou nohu, krváceL Chytila jsem se ho obma rukama a ped oima se udlala tma. Pibhli lidé a bželi za komi; mrákoty mne pešly. zadrhli o roh a který se skácel. Hnali se
Mn
mn
,To vás Matka Boží zachránila,' volali lidé na nás,. ,koí zaplatí asi svou opici životem. Není svtu podoben !'
,To byl nápad
s
deštníkem!'
divil
se jiný.
23 dodal vážn Vácslavek a Vzala krev potkem. jsem ho pod jedno paždí a jeden soused pod druhé, a redli jsme ho k nám, nebo nebylo to daleko. (Nešastné dti,' vítal nás otec na prahu. Zavedli jsme Vácslavka do eledníka a posadili ho. Zvonili práv poledne. Otec rozízl botu, a já a matka vymývaly jsme mu ránu vodou a octem. Antonín bžel k Chlumovm. Rána nebyla zlá noha byla celá, aspo kosti. Pivedli ranhojie, starého Vanžuru. Prohlídl nohu, obvázal ji a dal na rány náplast. Po té chtl Vácslavkovi pustiti žilou, neb aspo nkolik bank mu vsaditi. Vácslavek nepipustil. Pravil: ,Však mi splašení kon dost na noze pustili.' Starý Vanžura rozepejil se jako krocan. ,0d toho jsem já doktor,' rozhorloval st, ,kde kdo se rozstn, honem se bží pro starého Vanžuru. A je tu dost mladých doktrkv! Uvidíte, vy mladý, nerozumný love, že tu píhodu tžce odstnte, nedáte-li si pustiti.' Vácslavek nedal. tenkráte povoliti, nebo doktor je doktor, a Vanžura dobe prorokoval. Byl to osud, a osudu volí nezlomíš a zdi hlavou
,Ten
nás
zachránil,'
z roztržené boty cedila se
mu
;
Ml
nepovalíš!
K veeru odvedli Vácslava dom. Odcházeje dkoval za ošetení a stiskl mi tak vele ruku, jako v síni u Když zahýbali za roh, obrátil se ješt a toil se oima po mn. Já dobe rozumla, co ty dobré, zlaté oi jeho chtly íci. Nemla jsem pokojné minutky. Nejedla jsem, nespala jsem, byla jsem u vyjevení, .len chvílemi šlv na mne v noci tžké sny. Hrza povídati, milá Toniko. Kdo nezkusil, neví; kdo ví, neumí vypraviti. Lidé jsou ted" chytejší, nežli my jsme
Kuka.
mn
byli.
Nemají
tolik
povr
a
pranostik,
nedají více tolik
na sny, jako my jsme tehdáž dávaly. Jediný živý sen dlával nám plnou hlavu starostí po kolik dní. Byla jsem po matce, ta la bez ohrádky ve sny. U tohoto
v
24
okna na hebíku egyptský sná.
Co
visíval
po
tu bývalo
do lutrie matka nikdy nebo byla pamtliva
všechen
as
spravedlivý
njakého vykládání!
Ale híchem,' íkávala, slov velebníka Konvalinky, jenž nevsadila. ,Je to
tenkráte u mšanek platil za samu církev svatou. On kázával: , Lutrie je ertovská piksla Každý krejcar, který do ní stríte, je nitka na een, jejž splítá si na vás sám ábel.' A tenkrát jsme vili knžím na slovo. To, to, aby si nkdo z nich smíchy stápal, jako se to dje za našich as. Ten velebníek Konvalinka'. On kázal vždy pro stavy, zvlášt v post. Tu nesml na píklad nikdo jiný do kostela než my, svobodné mladice, a to jste mly vidti, jak on nám obracel duši v tle. Když zpíval „Tantum ergo" za velebnou svátostí, pojala hrza, že vlasy stávaly a tlem probíhal mráz. Utrhaní jazykové ovšem také po jezdili a íkali, že Drobných Katynka, jež každou sobotu k k zpovdi chodila, a pozdji se zbláznila, z tch zpovdí si od nho živý obrázek pinesla. Ale to byla holá lež. Matka íkávala, že velebníek Konvalinka je „konvalinka všech cností". íkávala matka: ,Sny jsou od Boha.' Proto mne moji snové tak strašliv dsili. Jako ssáli z tla krev a z duše a svdomí pokoj. Víš, co znamená bílá brna podle snáe? Smr, dít, jistou smr. A sotva jsem usnula, vidla jsem, jak úprkem se na mne ženou bílá brna a vraník. Na nich sedli jsme já a Vácslavek; kdo na kterém, nemohla jsem rozeznati. Hrozná pedtucha, že jeden z nás smrtí sejde, nežli se za sebe do staneme, ulehla mi na duši, že kvílela, že úpla jsem. Nikdy mne slunce pod peinou nevidlo; tenkráte ponejprv. Hlava brnla, kíž bolel, když jsem druhého dne procitla, ruce, nohy jako olovo. S tží jsem druhého dne vstala a první mé slovo bylo: ,Jak je Vácslavkovi?' Zdali umel, ostýchala jsem se ptáti. ekli mn, že je mu lépe, ale jako by to ná vítr sázel nevila
t
nm
nmu
mry
mn
mn
;
:
Po poledni jsem ulehla, musela jsem, rodie chtli tomu. Poslali pro starého Vanžuru. Kroutil nade mnou povážliv hlavou a pravil: .Abych vám spravedliv ekl: nevím, co Barušce je. Musíme do zítejška pokati. Zatím pustíme žilou; nemže to škoditi.' Druhého dne pišel dvakrát. K veeru musela jsem mu ruce a hrdlo jsem.
ty jeho oi mne bodaly. malinké, ervené. Dostane neštovice, vyjelo mu neopatrn z úst. Jako by byl dal palicí. jsem vdla, kdo sedl na bílé brné byla jsem to já. Tak mladá a hezká, a práv, když Vácslavek vyznal, že mne rád má, když se pootvírala brána do ráje: usoudil smr! Zmalomyslnla jsem, byla jsem více mrtva než živa. Osud má splašené kon, neobrátíš jich. Odevzdala jsem se do vle Boží. Asi za ti dni, nevím ani za kolik, nebo nerozeznávala jsem den od noci, pišel k nám velebníek Konvalinka s Pánembohem. Tenkrát už jsem špatn vidla a tolik jsem byla práv pi rozumu, že když odešel a mne hromnicemi obnášeli, jsem zpozorovala, že kleel u postele Vácslavek a plakal tak usedav, že srdce se mi v tle trhalo na kusy. Dlouho ho ke nepustili, dnes si nedal zabrániti. Odstril všechnv a vrazil ke do pokoje. To potom vypravovali."
odhaliti,
Nalezl
prohlížel
na
mne, až
kži pupínky,
mn
Te
mn
mn
mn Bh
mn
mn
mn
Panna Baruška se na drahnou chvíli odmlela. Živá vzpomínka na onu strastnou chvíli tak ji pekonala, že nemohla nalézti slov k dokonení toho truchlivého odstavce ze svého života.
Tonika
plakala,
až
jí
srdce
usedalo.
„Kolik dní nevidla jsem ani svtla kraovala panna Baruška. „Tak zlé byly jsem na as oslepla. Také jsem o sob Má-li se lovk k smrti, je mu, jako by •tmavý mrak. Kam ho nese, o to nedbá,
Božího."
po-
neštovice, že ani nevdla.
ho nesl šedý, nedbá vbec
!
!
26 o nic. Ó, kéž bych byla smrti dluh zaplatila, kéž bycb byla ztuhla v mrtvolu, jíž jsem už skoro byla se toily pa Procitla jsem, rozhlídla jsem se. Vítr svtle, po oknech. Byl pošmourný, deštivý den.
Oi
meluzina skuela. Matka sedla mi v hlavách punochu. Bylo poledne. Odzvonili. Po té bylo slyšeti hrany od svatého Jakuba od Matky Boží. ,Komu to zvoní, matko, komu ?' tázala jsem se. Matce vyhrkly
huel,
a
pletla
neodpovídala.
slzy,
Já se také více neptala.
K emu?
Tšila jsem se, že opt vidím a že mi snáze. První myšlénky mé padly na Vácslavka. Zdali mne bude budu-li pocfubána neštovicemi? Bude, myjeho láska upímná jest a poctiva, a co dbá poctivá láska o krásu. Jí jde o cnostné a dobré srdce,. Dali a dobroty a cnosti mi neštovice nepobraly. polívku, jež mi chutnala. Matka pak poodešla za njakou Ony dv se u mne stará Bta. prací a pišla ke nepustili, aby se nestídaly; sestry a bratra ke
ješt
slila
chtíti,
jsem
si,
mn
mn
mn
Hrany dávno umlkly,
nakazili.
ale
znly
mn
poád
v uších. Nedalo mi to, ptala jsem se znova Bty, komu Bta byla hodná a vrná ty hranv v poledne zvonili. osoba, ale trochu pihlouplá. Spustila plá a odpovdla:
,Což to nevíte, Vácslavovi
Ano, ano,
jemu
.
.
panno Baruško, že
zvonili
Ghlumovic
?!'
mému
Vácslavkovi zvonili hrany
!
Jemu^
.
„Já jsem se z neštovic vybrala, já ozdravla, a Vácslavek zaplatil lásku svou smrtí. On se mou nemocí nakazil. Byl zdráv, silen jako Rus. Nemoc se do nho oboila, padl jako silný, mlad}'- doubec, podatý jednou ranou. Já byla jeho smrti vinna. Bože mj, Bože mj, jak pak se nezblázniti Všechen svt byl jedna hustá, tmavá mlha> Vše mi bylo jednostejno. Ne všecko. Za nco jsem pece prosila, jedno jsem mermomocí chtla, a pes všecka
mn
27
vymlouvání a
Aby
šli
.
.
mn
jednom
v s
museli povoliti Vácslavovou mimo téhož dne k veeru
mrtvolou
okna, až bude jeho poheb.
->aše
Ji
bránní
a
ustoupiti.
A
.
Padla
jsem
doktoi mne
znova
v
nebezpenou
To máš
nemoc;
Chceš
ale
umíti, neumeš; pakli se zpíráš, veta po život. Když už jsem chodila a s rozumem se modlila za duši Vácslavkovu, pišla jednou odpoledne stará Chlumová k nám návštvou. Pinesla tento deštník a Vácslavkovy modlící knihy. Tento deštník,' prosil ji Vácslavek již na smrtelné posteli, dejte, matko, mé drahé Barušce ode mne na památku, Zachoval nám obma, ovšem na kratiký jen as, život. Dejte jí jej a vyidte: kdykoliv se na podívá, aby vzpomnla si na mne a na to krásné Boží a když tlo, když jsme se zastavili v síni u jsme šli spolu pod ním dom. Vzkazuju jí: dej jí Pánbh Nereptám, že štstí, až budu pod drnem práchnivti. jsme se nestali svoji a že smr si jde pro mne. Kdyby však nebylo bývalo toho Božího tla, kdybychom se z
ní vytáhli.
tak.
li
,
,
mn
Kuka
nebyli
sob
reptal,
byl
piznali, že se stejné rádi máme, byl bych sešílel ped smrtí svou. jí: Vácslavek ti nebrání, vdej se, budeš-li po druhé milovati, ale až budeš míti dítky, nezapome, že u Matky Boží nad všecky svty miloval, a pive leží nkdo, kdo aspo na dušiky ty drahé dítky k jeho hrobu, aby se To jí, maminko, ode mne vyidte za nj pomodlily. a ten vneek, co mi dala o Božím tle, ten mi dejte
eknte
bych
t
pod hlavu do rakve.' Matka mu uinila po vli a žádosti. Také když zesnul v Pánu, ustihla mu vzadu na hlav kade, dál ji do jeho modlících knih a pinesla mi je. Nad to mi i
ješt mnoho o za své nemoci. nosil,
hned od
nm
vypravovala,
Povdl tch as,
jí,
jak
ím
se
jí
svil
dlouho mne v
co se vrátil
z
teprve
srdci
svém
vandru. Jak byl
28 všecek šasten, jen když
mne
vidl, a jak
neml
nikdy
nkomu
tetímu to povdti, neku-li mn. Byl prý v této stránce po tatíkovi. Ten, když se chtl ženiti, byl prý zrovna takový. Kdyby si ho nebyla Chlumová sama namluvila, kdo ví, zdali by se byli za odvahy
a
smlosti
sebe dostali. Ona byla z jinšího kraje nežli já. Míti jen ostýchavosti panenské, a nebyla bych nyní starou, za sebe! Jedno opuštnou pannou. Ale kdo Pojte hoši, pivote, je rže a ta volá na mládence: jak hezky voním;' jiné je íialkou. Ta voní teba ješt lépe, ale pro nesmlos a stydlivost uvadá v chladu. Kdo za sebe! A co^ mi toho ješt Chlumová napovídala o Vácslavkovi íkávala prý mu kolikrát: , Chlape, ože se.' Ale on prý na každé mstské dcerce nalezl vadu a chybu. Jmenovala prý mu mnohá dvata jménem; jediiou také mne. Tu prý se zaervenal po uši a místo odpovdi pedstíral, že slíbil kamarádovi pijíti na chvíli do hostince. A odešel prý bez odpovdi. Tenkrát,' pravila Chlumová, ,už napadlo, že vás, panno Baruško, má v oku. Ale už se njak asem na to pozapomnlo a já si toho nikdy neodpustím, do smrti nejdelší neodAle pustím, že jsem se sama do toho nevložila. chil neštstí a stalo se,' Když jsem po nemoci vyšla ponejprv z domu, Stará byla má první chze na hbitov k Matce Boží.
mén
dve
mže
,
mže I
,
mn
Bh
Chlumová
šla se
mnou.
Mly
mne
jsme
se
od tch dob hrozn
k Vácslavkovu hrobu. Skropila jsem jej od hlavy až k patám horkými slzami a tam jsem slíbila ped milým Bohem, že to dobe slyšela ona nahoe a Vácslavek dole, že synu jejímu zstanu vrnou až do skonání. Pišli k nám ženichové a lidé hodní a zámožní, stáli o mne opravdové, ale já se jednou zadala Vácslavkovi, a byla mu po smrti jeho vrna. Když rády.
Vedla
i
29
picházela
léta,
bylo mi slyšeti leckteré jedovaté úštipky,
mn,
až sestárnu, bude Jísti hoký že zbudu na ocet, že chléb samoty, že leckterá fiflenka si mnou ústa bude Podívala jsem st, vyplakovati, ale což já na to dala! za takových pochyb na tento drahý deštník a bylo zase dobe. Nikdv jsem nenaíkala, že jsem se nevdala. Nebo,
když
to
vezmeme, byla jsem a jsem posud vdána za ovšem jinak než jiné ženy, ale vdána jsem
Vácslavka,
pece."
«A ty mne, tetiko, tolik máš ráda, že mi dáváš na památku Vácslavkv deštník?" „Tolik."
Tonika
vzala deštník do ruky a políbila
jej.
„Mám a proto
néco za lubem s tím deštníkem, milé dít, jsem se k tomu odhodlala, dáti jej tob na
památku."
„A co to je^ mj zlatý tetoušku?" „Sama nevím, jak bych ti to povdla. Poslyš, Toniko. Kdykoliv se na deštník podíváš, vzpomeneš si jist na všecko, co jsem dnes tob vypravovala. Nejsem pišla, mohu býti ze železa; nežli tv bys zase ke památka by již nkde u Vácslavka, a ta drahá po zetlela jako vc starodávná, jíž nikdo si nevšímá, kterou leckams pohodí. A když deštník a mne a Vácslavka
mn
nm
budeš míti na mysli, jist, až pijde as tvj, a to není daleko, budeš milovati tak, jako jsem milovala já, a z takové lásky vzejde li štstí dvojnásobné; jedno za mne a Vácslavka a druhé za tvoji lásku. Nedej nic, dít, na klamné sny mladé své hlaviky, to jsou bubliny, jež rozfouká první vtík; dej jen na opravdivou lásku, Pak muži, jehož budeš milovati, až se v tob zbudí. vypravuj všecko, co jsi slyšela od tety, a ukaž mu deštník. A dávám ti vnou svou spásu v základ, že on s radostí sáhne po ruce tvé a srdci tvém, a že vám rozkvete pravé to a zlaté štstí rodinné, nad nž nic
«
30 ostatní, blahobyt, es, babí léto, které vichr životní roznáší a zanáší. To musí díve ženich tvj pochopiti, a to jist pochopí z tvé ei, a to jest jedinou známkou jistou, že se vám dobe povede. Zda-li Tonika moudré tet porozumla? Byla mladá, nezkušená jako ta pnkavka, co v houštin poUvidíme. skakuje a prozpvuje
-ve
svte
není.
bohatství
sláva,
Nebo všecko
jest
jen
.
.
.
V jasu odpoledního srpnového slunce vlnily se po baštách davy prochaze ve dvou opaných a soubžných proudech. Na blízku Koské brány valn jich ubývalo, nebo hlavní proudy vinuly se dol v právo na Svatovácslavské námstí. Mezi jinými, kteí šli smrem pímým ku brán, kráeli, v podpaží se držíce, dva pánové, zabráni do hovoru. Známe je již s poátku naší povsti, kdež vedli spor a založili se o to, zda-li Janouš ^e ožení ili nic. Naproti nim od brány blížil se párek, pán a dáma. Postava pánova byla pímo imposantní, obliej jeho byl nevšedního výrazu, ano v liniích jeho spoívala jakási kavalírská noblesa. Dáma, jež se o jeho rám skoro až nápadn vroucn opírala a zamilovaných oí svých ani s tváe jeho nespouštla, byla milá a líbezná jako ta mladá vesna, již oduševnila zlatými nadjemi plodivá síla pírody. Ryze po esku okrouhlou a roztomilou hlaviku její obestíralo hejno rusých kadeí, a ústa vroubená svžíma a blahem kypícíma rtoma, loudila
se
úsmvem svým
magickou
do duše. Párek potkal se s našimi tyi stanuli pekvapením. >,Jsi-li
z
pánv.
ty to,
Janouši,
dvma
i tvj
silou
divákovi
procházecí. Všichni stín?«
zvolal
jeden
31
„Živ
vás
Bh,
bratí,"
odpovídal
vesele
Janouš.
„Toté pekvapení! Tuto pedstavuji vám svou zlatou ženušku, Toniku." „Tys ženat!" vyjelo druhému pánovi z úst. „Tak jest, milý Karle. Prvního tohoto msíce odvedl jsem si Toniku od oltáe." Za ei objímal Janouš pátele své a Tonika poa srdené mkkou a teplou ruku. máš, Karle," promluvil vítzoslavné druhý pán k píteli. „Propadl jsi, brachu, propadl skrze ešeto i se svým základem. A ty, Janouši, krásnv's bratr. Nepozye na svatbu a nedá ani slovíka vdti!" „Šlo to parou a plnými plachtami. Tisíckrát prosím prozatím za odpuštní. Doufám pevn, že vše se vysvtlí a vyrovná. Ale, Bože, ani jsem vás Tonice nepedstavil!" Pi tom vykonal, co zanedbal, nazývaje oba pány svými nejlepšími a nejvrnjšími páteli. Karel usmíval -se pi tom více kysele nežli sladce. Bylt poražen i se svým vdrem plzeáka. I druhý pán se usmíval, ale jako filosof, jenž vidí potvrzenu zásadu svou, již posud
dávala jim
„Tu
bode
to
pochybnos. Rozhovoili se a za hovorem sestupovali do Svatovácslavského námstí. „Kdyby t milostpaní na hodinku nám propustila,**
5vét bral v
prohodil Prokop, tetí z trojlistu, „byli
bychom
jí
velmi
povdni.**
wDobe
máš,**
odvtil Janouš,
vysvtlení, a dnes kyne
Co
myslíš,
k
Toniko? Odvedu
„Nebude- li proti
nám
vaše
tomu námitek,"
hodinka dala
„jsem
vám dlužen
tomu vhodná
t
píležitost.
na hodinu k tet?" píliš dlouhá, nemám
Tonika
za
odpov.
." >,Bude snad trochu delší," pipojil Prokop, „ale „Nebude na škodu, cviiti se trochu v manželské trplivosti, chcete asi íci,« doložila potuteln Tonika. .
.
32
»To Jsem neml práv na
mysli,
milostivá
paní/*^
pánové, tveráci,« smála se Tonika; „ostatn, se lovk nauí, dobré jest. Zaved mne, muži, k tet. Uvidí ráda milé pátele tvé." „Jste,
emu
Vešli do Jednoho domu a za pl hodiny vrátili se pánové bez Toniky. Zašli do blízké hostinské zahrady a zasedli si v pozadí k osamlému stolu. A když se pnilo ped nimi plzeské, nastalo vzájemné vysvtlování. "Pede vším nediv se, Janouši," zapádal Prokop hovor, „že pijeme na kapsu Karlovu. Vypadá, Jako by byl vyhoel, není-li pravda? Však mu pustíme dnes žilou. Prohrál. Vsadili jsme se o tebe.'* „Že se neoženíš,« doploval Karel, nut se k humoru.
„A
naši vyhráli.
Od
šastným
„Jsem
prvního srpna,
manželem
a
léta
tak
Pán
dále,"
..." dodal
Janouš. „Fait accompli."
„A nyní
a
pij
dej
se
do
vysvtlení,"
pobízel
Prokop.
A k
Janouš
podrobil
se
celou
duší
své
povinnosti
pátelm.
„Bh vati,
»ale
ví,
pátelé, jak se to stalo, «
stalo
pranic nemrzí." »>A co bylo
se,
mohu
a
píinou,
panickými rozumy
a
že
jsi
vás
jal
ujistiti,
se zvrátil se
se
že
vypravo-
mne
to
svými staro-
posadil se obratem ruky do
man-
koáru ?" "ervený deštník."
želského
„Rozpouštíš, brachu, špaky."
„Nerozpouštím, bratí," tvrdil vážn Janouš. "Zapalme si doutníky. Tak. A nyní ves svój um sbierajte." Janouš vypravoval. Jak se zcela všedním zpsobem seznámil s Tonikou, Netajil se tím, že jej jakési nevysvtlitelné
pvabno
k
ní
táhlo,
ale
ženní
mu
ani
33
roztomilým dvetem nevinné že když mluvil vážn, vetší libostí myšlénky jeho vnímala, toil hovor jeho na kolovrátku spoleenské žertovnosti. Pozastavoval se sice na tom,
nepipadlo. Chtél se jen pobaviti.
Tonika
s
Pi tom mnohem
než když se zdvoilosti a
s
zpozoroval,
Hlouposti, ženská jako ženská, planá rže. Jednou, když byli sami, on a Tonika, pišla na to, kde co kdo z nich má nejvzácnjšího. Tonika vytáhla pelivé zaobálený podlouhlv pedmt. Rozbalila jej šetrné a byl to staromódní. ale myslil si:
Zmýlil
se
v
Tonice.
e
ervený deštník. Janouš se div smíchy nepopukal. Tonika zstala vážná, oko jí zvlhlo. A dala se do vypravování historie tetina deštníku. Ze zaátku se jí to
dobe
nevedlo, ale
ím
dále postupovala, tím plynnjší' povídka. Nu, ví, jak se to stalo, Janouši nebylo více do smíchu. Srdce mu mklo Cítil, že v tch jeho hodinách, a oko se svlažovalo. hnaných posud sobeckými, staropanickými náhledy, nco hrklo; že jdou najednou zcela jinak; že se omlazuje pod teplým jarním slunékem ; a prerozuje jako ta že posud bylo na jeho cestách tmavo a sychravo, a že by mohlo býti na nich sluneno a krásn, kdyby se Strašlivá pedtucha, že zmaí si k Tonice pivinul. jinak život, stiskla mu srdce a podsila mysl. Tajemná,
a vroucnjší byla
Bh
její
zem
prudká síla pohánla ho k tomu, aby rozpáhl náruí aby objal Toniku a více jí nepustil. Vzpíral se sice proti ní rozumem, ale nešlo to, nešlo, A když Tonika dokonivši své vypravování o pann Barušce a Vácslavkovi, jej vyzvala, aby vstoupil k ní pod roztažený deštník a aby zkusil, jak se mu to s ní pod tetiným deštníkem choditi bude: tu pistoupil chvatn k ní pod deštník, pižehl ji k srdci a obma se pihodilo nco na vlas takového, jako pann Barušce a Vácslavsvé,
Kuka. A
kovi za vraty v síni u nedl umluvili svatbu.
šest
A. V. Smii.ovský: Spisy výpravné.
bylo to hotovo, za
Janouš
se
o
tom svým 3
34 Bál se jich, aby mu to nerozpro zimninou chtivost svou sotva se mohl svatby dokati. A aby se v úmyslech svých nerozviklal, pann zajel si pro lepší jistotu s Tonikou do Hory k Barušce.
pátelm
„Je
svou;
ani nezmínil.
a
mluvili,
vám
„ale
bratí,
to,
stará
povídám vám,
panna/
ryzí zlato,
konil zpov samé ryzí zlato.
A
penz bratí, to nelze pirovnati. jako želez. Jako advokát mi vyložila, co všecko má obvní Toniku, jak bude svatba. A byla na a svatb a dala nám pouení, jež stálo za mnoho, a úpis co nejsprávnji vyhotovený a svdky potvrzený, jenž
My mužové
.
.
.
má
ím
ješt za více^ A ted víte všecko, 9 vdro plzeského bud mu milostiv, ležáku, milý Karlíku, prasklo.
stojí
Bh
ale ne tu, nýbrž v
vru
mé domácnosti
šastnjší Vácslavek
mého
než
mj
na
ten,
Jsem
svátek.
pvodem
jenž byl
štstí."
máš teprve ráno, namítal Karel.
„Však není ješt veer;
veerem
nechval dne,«
„Krásné ráno vští krásný den
i
a
milý veer,"
ped po-
dotkl Prokop.
„Nehádejte
se
znova,"
pokojil
je
Janouš.
»Nejde
také o vás, jde o mne.«
„Jde o
mou
^Filosofie
filosofii,
životní
je,
brate, « bránil se Karel. brachu,
«Ona perývajíc neúprosn úhory
filosofie,
vyrývá
mnohý
její
dokládal
odjinud,*
Janouš.
plevel a zasypává
vaší školské jej
erstvou,
kyprou zemí, z níž klíí a vyrstá plodní klas pozemského blaha. Tonika mne zachránila. Mj život budiž nyní kyprou, životvornou ornicí." »Slova, nic než slova, milý Janouši," rozumoval Karel; „slova kulatá a hladká. Rozházejí My miti budeme výsledkem, jaký pinese."
se.
se, ti
rozkutálejí
budoucnos
35
„Má pravdu
Karel/' prohodil Prokop úsméšné» výsledkem, ale výsledkem pítomnosti, nikoliv Karel náš sedí v hustém a pošmourném budoucnosti. vzduchu moderního materialismu jako pavouk v pavuin, a výsledek ? Prohrané vdro plzeského. Ty, Janouši, jsi z nho se vymanil položiv vlastní blaho obétovné do lokt milované ženy. A výsledek tvj ? Blahem záící oi a ženuška, že by jí našinec paty líbal. To jsou dva výsledky, jež vidti beze všeho drobnohledu. budiž meno."
»mme
Tmi
vymioval si Janouš. ale o mém svátku," „O tvém svátku Tu je ruka. Karle, podej ruku. Tak. A nyní vstame. Hodina uplynula a naší povinností ^est odvésti tebe Tonice. Zpropadený výsledek! Ty jdeš, Janouši, k ústm z máku kvítí, a my s Karlem ))Ano,
pjdeme
bez cíle Prahou dále jako bludné ovce." »Na vás jest," podotknul Janouš, „vyhledati njaký ervenv deštník."
„Tob Prokop.
snadno mluviti, když na tebe neprší," dodal
„Ostatn
já
se
neodíkám
bude po ztrát svého základu Odešli.
ped
dv
si
Když
se
blížili
hodinou Toniku, smály blankytné
oi
na tou nejkrásnjší
~^'
a
Karel náš?
Ten
také moudejší." k domu, v nechali asi
se
n
nmž
z daleka
filosofií.
z
okna
Tatínkovy
hodiíNy.
I.
ml
dvoje hodiny; oboje stojací a oboje jak tenkráte se íkávalo, na „khostnech". Jeden prádelník byl v rohu, zrovna mezi dvma okny, z nichž jedno vedlo do hlavní a druhé do vedlejší, »dékanské« ulice. Hodiny na stojící byly na ten as zcela podle módy a byly nejpknjším kouskem nábytku v celém velikém pokoji.
Tatínek
stály v
Vlach
eledníku na prádelnících, nebo
nm
tém
Na obdélném vkusném
ern
podstavci,
ozdobn rýhovaném
dva úblové sloupy se zlatými hlavicemi, a na nich spoívala velmi ozdobná ímsa opt z erného deva, a mla po stranách, zrovna nad sloupy, po vázice z úblu. Uprosted ímsy vypínala se jakási vžika, jež na pední hladké ploše mla zaa
vyleštném,
stály
sklený kotou s dlanou kytikou z rží a karaíiát. Na jednom z tchto sedla zlatozelená bedruka, malá vžika pisice, ale jako živá. Krom toho byla ímsa ozdobena plochými ržikami a arabeskami z perleti. Dol, mezi sloupy visel válec s hodinovým strojem a s postíbeným ciferníkem, s ímskými íslicemi a mode nabhlými ruikami. Kyvadlo bylo mosazné a kotou pi nm zvící dlan umle byl vyezán. V právo hned pi ciferníku visela dol zelená hedvábná šrka. Když i
«
40 se za ni zatáhlo,
za
kotouem
Hodiny
hodiny
kyvadla
ty bily
bily.
V zadu
stála zlatá,
každou
tvr
a
na podstavci, zrovna
pkn
vyezávaná
lyra.
opakovaly hodinu. Hlas
byl mkký, nepíliš zvuný a lahodný, a tatínek íkával, že když je ponejprv u hodináe Zimy slyšel bíti, ten jejich hlas mu zrovna v srdci utkvl. „Pane Franci, co vám dám za ty hodiny, « nabírali nkdy známí sousedé tatínka Vlacha, ,)A kdybyste mi padesáte tvrdých tolar na stl vysázeli," odpovídal Vlach, „hodiny z rohu vám nedám. jejich
Vlach
n
A pece dala panímáma za jenom dvanácte rýnských, ale tatínkovi Vlachovi pirostly asi také proto k srdci, že mly hodiny z rohu svou historii. Tatínek Vlach na né spadeno od chvíle, co ponejprve je u Zimy spati^il, ale Zima chtl za patnácte rýnských ve stíbe, a to byly njaké peníze! Pes to vše povídával doma velmi asto panímám o tch krásných hodinách. „Nechápu," íkávala panímáma, „jak jste se, pantáto, do tch hodin tak mohl zajísti. Vždy naše hodiny nám zúplna staí. Patnácte zlatých vyhoditi na vítr zvlášt za tchto zlých as, to leda njaký baron nebo dkan Bylo by s híchem, kdyby si to popál soused, emeslník, jako vy. Chvála panence Marii, máme z eho krájeti a kousati, a nemusíte se více na stará kolena emeslem díti a nepjíme-li, sami si vypjovati nemusíme; ale nezapomínejme, že máme ješt Toniku, a kde svobodná dcera v dom, tam nebývá bez starostí a každý uschovaný dvacetník je dobrý.*' „To je všecko pravda," dával tatínek Vlach za odpov; „ale na vítr by ty peníze vyhozeny nebyly Ty
ml
n
mže
!
stojí bratru za n." Za takových nepatrných domácích šarvátek, v nichž panímáma ani o pí neustoupila, ubhla asi dv léta. Tu zrovna na popelení stedu tatínek Vlach se rozstonal a ležel pádem celý Boží pst. Doktor Svehla mu sice
hodiny
41 z poátku pustil, že vyšlo z nho krve jako z valacha, ale tžkou nemoc neodvrátil. Teprve o svatý tvden, o Velikonocích, bylo tatínkovi Vlachovi hezky. noci trochu spaní Chodil již po pokoji, za dne Od tch dob, co a chutnalo mu lehí maso s hoicí.
hned
ml
poád
o zamilovaných hodinách. tatík na bílou usnul, ustrojila se na ulici, vzala sebou
se sbíral, mluvíval skoro
V panímám
i
pekonalo srdce rozum. Když
obd
sobotu po patnácte zlatých a šla rovnou k Zimovi hodinái. Tam smlouvala se s ním do krve, a Zima dal hodiny za dvanácte rýnských. Veer po vzkíšení pinesl uedník hodiny k Vlachovm. Postavili je zatím vedle do pokojíka, aby pantáta o niem nevdl a Tonika, jí bylo už pes dvacet let, radostí skákala, když se na kráse nových hodin s maminkou pásla. „Já nebudu celou noc spáti," pravila k matce, „abych .len aby nezaspala^ až je tatínek ponejprv uslyší bíti.
a
nám ho Pánbh
aby se radostí nerozstonal." kdy pijdeš k rozumu," kárala ji písná panímáma, jíž posud dvanácte zbyten vydaných zlatých srdce kormoutilo; „radost neranívá, radost hojí a vyhojí jist pantátu lip nežli všecky lekmá hodn spáti, tvary. Lehni si, lehni; svobodné aby bylo hezky pi tle. Až se vdáš, dá-li Matika Staroboleslavská, ráda bys nkdy spala a dti ti nedají." O desáté pantáta usnul a chrápal, jako by hrál na basu. Panímáma uklidila všecko na prádelníku v rohu
„Bh
milý
chránil,
ví,
dve,
dve
a
spustila
kyvadlo.
Tonika
se
postavila
ve
dveích
pokojíka na posluchy.
Hodiny
bily.
Pantáta sebou v posteli hnul a po chvíli se ozýval: »Spíš-li,
panímámo?"
„Chceš nco, tatínku?" wNechci, ale slyším ty hodiny
ml bíti."
tázala se
jsem živý sen.
panímáma. Zdálo
se mi,
že
42 „Sen je sen. Jde teprve na dvanáctou; spi, starý,. budeš erstvý jako parma v Jizee." Pantáta znova usnul, ale panímám a Tonice nechilo se do spaní.
a zítra
Hodiny odbily dvanáctou.
tvr
Odbily
na jednu.
„Rozsv, panímámo," Panímáma rozsvítila.
zavolal siln tatínek Vlach. Pantáta sedl na posteli a upíral zrak na prádelník v rohu. Poznal hodiny. Radostí vyhrkly mu slzy z oí. Nemohl mluviti. Panímáma vstala a Tonika vybhla z pokojíka k tatínkovi a
zaala ho objímati.
„Když
jsi
chtl,"
je
prohodila
panímáma na pólo
plaky, »tak si je mj, tatíku." „O, jste vy ženské!" promlouval Vlach. >)Takovou se ti, rados mi udlají a zrovna na boží hod! panímámo, odsloužím?« To praviv vstal s postele a rovnou cestou šel k prádelníku a k hodinám. Svíku vzal s sebou, postavil na zamilované si ji vedle hodin a kochal se pohledem hodinv. Pi tom mu nedalo, abv nezatáhl za šrku.
ím
Hodiny
„To
spustily.
lidiky! Což?"
hlas,
je
pisvdila panímáma. »To ne, ale jako když jsem jako chlapec byl nemocen a nebožka matka mi povídala, co mi všecko „Jako zvon,"
koupí, až se
vystu."
napomínala panímáma; lehnout," snadno nachladí a k tomu ty, jenž: posud nejsi ve své kži." »Pokej, až budou zase bíti." „Však je uslyšíš v posteli, pantáto! Poslechni jen."
»Abys
»v noci se
šel
si
lovk
i
si
Pantáta poslechl, ale svíku nedovolil shasiti. Sedl na lože a sepjal na klín ruce. Na spaní nebylo pi pomyšlení. Toniku poslal na lože a když byli
nm
43 s
panímámou
sami, pravil tak
srden,
že v
panímám
každá žilka radostí omládla: "Panímámo, tos mi uinila hroznou rados." »A komu jinému mla bych ji udlati ne-li vám?« odvtila po chvilce panímáma ne ústy, ale samým srdcem. »Pravda, však poruil jsem už za nemoci duši Pánu Bohu a na ostatek už také bych ml as, abych odešel, odkud nikdo se ješt nevrátil; ale když jsem si pomyslily že tebe, panímámo, tu mám zanechati samotnu a pak Toniku, div jsem se úzkostí nezalknul. Skoro tyicet let jsme se spolu starali a groš skládali ke groši, a hokého slova jsme si nikdy neekli." ,)To jsou híšné myšlénky te, když vám Pánbh zdraví vrátil. Ale te už nechme plácání. Vy máte odpoinku potebí a já nejsem ze železa. Dej vám Pánbh dobrou noc." Tatínek Vlach se spokojil a nespal, více nehovoil. Pemýšlel od tvrti ke tvrti. Když došla tvr, poslouchaly jak nové hodiny ty starší na druhém prádelníku, vedle pohovky, bijí. Tyto bily o nco pozdji nežli první ý patrn nedocházely, nebo nové hodiny od Zimy za vzor hodin všech. Myšlénky starcovy neodchýlily se ani na minutu dnešní noci od hodin. I ty druhé hodiny
a
i
ml
mly
nepíliš veselou, ale pro dojemnou. bhem vcí lidských i hodin dcv naší povsti nejedním kolekem zasahuje, byli bychom sami proti sob, abychom ji za milé tišiny noní tenástvu svému nepovdli. Ostatkem nebylo to u nás žádnou tajností, a každý chlapec v naší ulici vdl, že ty starší hodiny stály tatínka Vlacha celou stovku ve svoji historii,
Ponvadž
stíbe.
tálo
divným
44
II.
Druhé hodiny stály na druhém prádelníku ve skíni tí stran zasklené a byly celkem nádhernjší a co áo pízdoby bohatší nežli hodiny od Zimy, ale nebyly daleko tak podle módy a pamatovaly již krásnou hromádku let. Dolejší díl jejich pedstavoval chrámeek s kostkovanou podlahou, uvnit zrcadly obložený; po každé stran jeho stálo po dvou úblových sloupcích a mezi nimi po mosazné figue. V levo stál Herkules s kyjem a lví kozí; v právo polonahá panna s lukem, asi Diana. Na kyvadle místo kotoue houpal se sám Apollo v tyspežném sluneném vozíku a obraz toho skupení oživoval neustále zádní zrcadla. Hoejší podobala se oblé vížce, již s obou stran podpírali dva pozlacení drakové ze deva vyezávaní a jež byla nahoe ozdobn zakonena. Naped na ní byl porcelánový ciferník s arabskými íslicemi a s nápisem: Jácobus Podkova Prague fecit. Jinak byly hodiny zhotoveny z oechového deva hndé leštného a slušnými ozdbv panské komnat kami mosaznými okrášleny, tak že slohu rokokového zcela dobe mohly státi a možná, že i nkdy stály. Bily taktéž tvrti a opakovaly hodiny,
se
ás
i
ale hlas jejich
znl
jaksi
píliš
kovov
a
tvrd
a
sluchu
se nezamlouval.
Hodiny ty lezníka Ptiny.
ml
tatínek
Vlachv od
nebožtíka
že-
Ptina byl muž piinlivý a poctivý, ale trochu nad míru podajný a na zadní koleka dosti nemyslící. Kdyby byl ml ženu jako byla panímáma Vlachova, poádnou, starostlivou a ostrou, nebyl by býval ve psí, ale takto nebylo na jiném, nežli že ocitl se utrmácev se starostmi posléze s rodinou na holikách. Dobrá hospodyn jest sloup v dom; špatnou posad i
45
do milionv a rozmete je. A nešetrná a nádhery a rozkoší milovná Ptinová umla rozmetati a k tomu dovedla dobráka manžela tak osedlati, že byl doma skoro si pátým kolem u vozu. Staral se takto až jej hlava brnla, ale na konec mizinu odvrátiti nedovedl. Vzal chudas za své v nejkrásnjším vku ztýrán tvrdými viteli. Štstí, že zstal po jenom jediný syn, za smrti otcovy ási desetiletý, a že se hocha ujal strýc s otcow ví, co by se strany; jinak pod vedením Ptinové bylo z hocha stalo. Hoch ten, jménem Stanislav, vyuil se hodináem, a když ped léty šel na zkušenou do svta, prorokovali mu sousedé, že setrvá-li, jak jest, se ani v Americe neztratí. Ptinová odešla za nkolik let za mužem; smr ji vyprostila z nedostatku a trampot. Ptina byl mstský synek jako Vlach a bydlel skoro naproti Vlachovm. Oba spolu vždycky dobe vycházeli a Vlach stavl na jeho poctivos jako na Také spolu mívali obchody, nebo Vlach byl skálu. emesla svého zámeníkem. Jednou bylo Ptinoví zle svil se mezi tyma oima Vlachovi a o peníze prosil ho, by mu stovkou vypomohl a nikomu nic neVlach se poradil s panímámou, jež sice pjku íkal. neschvalovala, ale na konec nic proti tomu nemla. Vlach pinesl sám sto zlatých Ptinoví do domu a dal mu je beze svdkv všelikého úpisu. Tenkráte byla to vc zcela obyejná; poctivé slovo platilo více než úpisy nejsprávnjší za našich dob, a pújil-li soused
nm
Bh
i
i
i
sousedu,
nechodil
s
tím ani ten ani onen na trh,
po-
nvadž každý poádný mšan pokládal dluh veejn známý za poskvrnu, jeho dm hyzdící. Stovka šla pkn z domu, ale špatné se vracela do nho. Ptina byl nejlejDŠí vle, ale vle není splátka. když jej posléze I Vlach po prátelsku upomínal, tu ho obyejn uprosil tatínek Vlach ekal dále a nepochyboval spoléhaje na svou víru v poctivosf sousedovu, že ke svým a
penzm
46 Zatím šlo to potají s Ptinou s kopy na groš onde peskakovaly povídaky, že vede obchod jen tak na fatku, že kdyby ho neudržovala stará jeho Vlach dobrá povs, vitelé by mu asi zamkli krám. se domáhal usilovnji svých penz, ale Ptina tolik si mu naíkal a tak upímn, že nechtlo se mu pomáhati železníka pochovávati a teba nabýval pesvdení, že Ved šíící se smutné povsti se s pravdou nemíjejí. dlouho tajený konen rázem propukl: vitelé jako by pijde. a tu i
byli umluvili, sehnali se na ubohého Ptinu jako vosy, zapeetn mu krám a konány veejné pípravy na prodej všeho jeho majetku knihovního i neknihovního, Ptina se jenž ostatn daleko neuhrazoval dluhv. vzmužil a inil se byl, by trosky ze svého jmní a
se
dobrého svého jména uhájil, le sahal ubožák po hvzdách. Úsilí jeho rozpadalo se v nic, nebyla více možná. Hanbou, lítostí, strachem
zmalomyslnl
a krátce
pod kladivo, smrteln zrovna ten den ped
Ptinv Stank
ped
zem
náprava a
žalostí
tím, než jeho majetek pišel
Tenkráte,
bylo to
Janem Nepomuckým,
pibhl
se rozstonal. sv.
se
Vlachovm
vyizoval, že tatínek prosí, aby tam pantáta Vlachv ihned pišel, že s ním musí mluviti. Vlach uposlechl. K Pétinovm nebylo mnoho pes sto krokv, ale tatínek Vlach pro tžkost' srdce asi dvakrát si musil odpoinouti, než tam došel. a
jako Lazar na loži nepíliš istém a vidti, že pomalu již mlátí z posledního. mluvil z tžká, ale bylo mu dobe rozumti.
Ptina bylo na
k
ležel
nm
Nemocný
„Nic mne tak nebolí," promlouval úryvkovii, „jako že jsem vás o tch sto zlatých ošidil, pane sousede. Nikdo, kdo mi pomohl, tak nevil jako vy, nikdo neml se mnou tolik útrpnosti jako vy a když se všecko na mne sesypalo jako sršáni, aby mne uštípali, vy jediný jste mne ušetil.*
mn
47 Vlach ani nedutal, srdce
se
mu
soustrastí stahovalo.
Ptina poodechnuv si pokraoval po chvíli trapného pomlení: „Dnes ped obdem smíil mne pan dkan s Pánembohem. Já jsem se mu vyzpovídal, jak jsem vás ošidil, radil, abych pro vný pokoj duše své si vás a on dal k sob zavolati a požádal vás za odpuštní a abych
mn
za náhradu za ztracené peníze vám dal aspo nco na památku." Vlach mu mlky podával ruku a tiskl mu ji pi^átelsky. »Tím jsme vyrovnáni, milý sousede," pravil srden, «Bh vidí do mne, že vám rád a ze srdce odpouštím." »V devnici pod slámou mám ukryty stojací hodiny," vykládal dále Ptina. »Ddil jsem je po otci a bylo mi jich líto, aby se nkam do žid nedostaly. Tv hodinv jsou vaše, sousede Vlachu, ty vám dávám na památku. podíváte, vzpomete si na mne a Kdykoliv se na pomyslete si byl to híšný a slabý lovk, ale byl poctivý a nechtl mne ošiditi."
n
:
»Dkuji vám za dobrou vli," odpovídal Vlach, „jako by se stalo. Ale vy máte chlapce a nkolik zlatých za ty hodiny mohou mu nkdy býti dobré." „O, vemte je ode mne na památku, vždy snad jsem aspo tolik hoden, abyste je ode mne vzal." »0 to není, milý sousede myslím to s vámi dobe." »A já nebudu míti pokoje na vnosti." „Tak tedy hodiny pijímám." »To jste hodný. Turek vám je na veer pinese. On o tom ví a žena má také.* Veer nádenník od Ptiny, Turek, pinesl k Vla;
chovm a
šly,
skíni
a
,)Za
sto
Když stály panímáma ped
hodiny.
postavila se
zlatých
nežli veliké nic.«
jsou
n
drahé,
ale
již
na prádelníku
a pravila lepší
:
malé
nco
48
Druhého dne bídou.
—
To se
9
všecko
oživlo
Ptina
k poledni rozžehnal se
s
vezdejší
témé do
posledního slovíka obnovilo dnešní noci v mysli tatínka Vlacha. více na posteli, ležel, ale dímota
za
Nesedl sice mermomocí nechtla
na
pijíti.
djiny obou hodin bavily
jej
Také po s
ní píliš nebažil,
dostatek,
tak
tvr
že
tvrtí mu dosti vesele ucházely, a že se pokaždé divil, kdykoli ponocný novou minulou hodinu zrovna na rohu jeho domu odpískával. Jako starostlivému muži, jenž i do budoucna pro-
za
hledá, namanula se mu pak další zcela pirozená myšlénka: kde jsop hodiny, jest potebí hodináe. dobe žádné sebe lepší hodiny nechodívají. Tu povolí nebo pukne péro; tu olej vyschne v matikách; tu vyskoí nejtek anebo vnikne prach mezi koleka; tu nadcházejí,
Vn
i
i
tu nedocházejí;
sumou, bez hodináe
se
neobejdeš.
A
ti
hodinái! Dej jim hodiny na správu a máš je hned zase v dom, aby znova spravovali. Vlachv hodiná byl starý Osolil. Byl to staec ze starého sékula, dal si na as s prací a dal si zaplatiti, ale ledabylé, povrchní práce nikdy neodevzdal, ovšem dotud, dokud dobe vidl. Ale nyní mu starobou již zrak pecházel a práce mu šla tžko od ruky, zvlášt práce jemnjší a nesnadnjší. Tatínek Vlach nahlížel, že s Osolilem to dobe nepjde, jestli se hodinám nco stane. Druhý a poslední hodiná ve byl známý nám již Zima. Vlach byl s ním za dobré, ale co do správek mu mnoho nevil; aspo lidé o povídali, že spravuje tak, aby zase zlatí
mst
nm
bylo spravovati. To byly starostlivému tatínkovi Vlachovi truchlivé nadje do budoucnosti, ale posléze mu pro elo starostmi nescvrklo, nebo potšil se myšlénkou, že než njaká nemoc na jeho hodiny pi)de, zatím se ve njaký nový doktor hodin usadí, který se ohlédl po
n
mst
49
svt
nemu
a
pece bude rozumti,
vzpomnl
Jetmo
pomalu
také
již
syna
na
mže
Ptinová,
a
tu
jen tak
si
jenž
Stanislava,
býti mistrem.
Konen k ránu se pece jen ty Boží myšlénky v tatínkov mysli pletly, v postupu svém uvolovaly a zastavovaly, temnly až ztemnly. Když ponocný na rohu tvrtou hodinu odpískával, tatínek Vlach ho již neslyšel. Usnul a spal njakou hodinu, jako by ho na vod
víly
My
kolébaly.
pro mu íkali „tatínek'* Vlach. sice s panímámou dtí jako kmínu, zrovna tucet bez dvou, ale odchoval jenom tyi: dva syny dcery. Nejstarší syn byl vrchnostenským úedníkem a za všeckny ostatní na Slikovsku; druhý, jenž dti starostí nadlal, byl na vojn pi polní pekárn a dlal, co byl ženat, dobrotu. Starší dceru Pepiku zatím potichu vysvtlíme,
Ml
dv
rodim
ml
doma vdánu,
dal
jí
vnem
druhý,
svj
lepší
dm
a zeti odevzdal své emeslo, a Tonika, nejmladší z dtí, modlila se ješt doma o ženicha k sv. Ondeji, ale o toho pravého, nebo o takové, kteí se jí nelíbili, nebylo jí vru zle. dti nesmírné rád a Vlach pišel-li nkam, kde byla ta milá drobotina, býval hned s nimi kamarád a vábíval je k sob íkávaje: "Pojte, koata, k tatínkovi;" nebo „poj sem,
—
mužíku, „poj ke
a
nepla,
ml
vždy
mn, koiko,
já
a
jsem tvj tatínek',"
ekni
mi tatínek
a
nebo
dám
ti
jablíko," a tak podobné. na ulici na povolávaly „tatínku« toho všímali a bylo jim to milo; nebo Vlach bylo ve asi šest a za hovoru je museli pece od sebe rozeznávati. Jednomu, soustružníkovi Vlachovi, íkalo se „kratina", protože, jak tveráci íkali, rostl jenom na veliký pátek; jinému íkáno dokonce „kašlavý Vlach", nebo jen „kašlavý", protože, co ho kdo pamatoval, neustále pokašlával více ze zvyku nežli z poteby,
Kurážnjší dti
a lidé
si
mst
A. V. Smilovský
:
Spisy výpravné.
4
50 ja
tak
i
našemu pantátovi íkali
„tatínek Vlach",
nebo
Vlach si z té pezdívky nic nedlal, „tatínek". naopak rád slýchá/al, když ho i vážnjší sousedé oslovovali krátce
„tatínku".
ména na
Vždy
svt
po jeho rozumu nebylo nad slovo „tatínek".
ani-
krásnjšího
III.
Dvé )ar se zatím vystídalo od onoho velikononího Božího hodu, za nhož brzo po plnoci tatínek Vlach uslyšel poprvé zamilované hodiny na prádelníku v rohu bíti. Za ten as se domácnosti jeho hrub žádná zmna
vk
nedotekla. Pantáta a panímáma byli zdrávi na svj Tonika kvetla posud jako erstvá kvtina ped oima rozumné své matee a nemla posud ženicha. Jen a
u
Tuk —
stala se
Pepiin manžel zmna, jež tatínkovi
jim do hospodáství holika,
se
jmenoval
Tuek
—
Pibyla práce pidlala. tlustá jako bucek, a tatínek
každého dne z rána, když šel po osmé z kostela, choOdpoledne díval tam, aby malou Pepiku pokolébal. pak se šel podívat, zdali dít od rána pece trochu vyrostlo,
Tonika rád
pi se
k
škádlíval,
emž vnuku obyejn
trochu pochoval,
Tukovm píliš nehnala, nebo švakr a když mu trumfa pebila trumfem,
ji
nedurdíval. Tuek vbec nikoho nezarmoutil, chybu, že asem rád špikami házel a že Tonice Byla ženichy namlouval, ímž ji dráždil a dopaloval. Tonika v písné poestnosti vychována a jako panenská citlivka proti volnjším žertm nedtklivá, což tveráckého mistra jen tím více popichovalo, by ji pivádl do rozpakv a hnvnho zápalu, z nhož míval své potšení. Nkdy se Tukova až na muže pohnvala, že ho
práv
ale
se
ml
svobodná
její
sestra
tak zajímá.
« «
«
51
„Ml, ml, cholíval
stará rašple; nevyjde to z rodu,"
Tuek; „kdyby Pánbh
ji
dopustil
a
chláty
jsi
odešla do Hlinská, nebude na škodu, mám-li na mušce za tebe náhradu. „Té radosti ti neudlám, abych umela," odmlouvala mu paní Pepika, „a kdyby na krásn tak se stalo; jak znám Toniku, vzala by na pohrabá, kdybysi
t
námluvy. „To mi dláš krásné nadje," vzdychl si šelmovskv Tuek; >,naposledy bude pece nejlépe jednáno, když Tonice njakého ženicha nadženeme, dokud t mám." wMyslíš, že je každé dve tak hloupé jako já jsem byla, aby se tak hnalo do vdavek a dalo se mužem
šel
k ní na
tak obalamutiti jako a
rozvahy ),Jdi
Byl by
a já
mi
jí
já
tebou? Tonika má více rozumu O, zlaté asy za svobodna!" Jako bych vás ženských neznal! kdyby vás lovk kupoval podle
to schvaluji.
nkam!
krásný trh, toho, co stojí na pytli. Divná vc, že hezkého hocha ani vidti nemžete abyste si ho nepály za muže!" „Ty mluvíš jako nebožka hluchá !« to
—
"Ostatn pod vncem choditi jest pkno, ale pod jest tepleji. A Tonika, nedopouštj to Pánbh, mohla by pi své vybíravosti zamrznouti. Do Pavlíka
epcem
Brzoradovic se jí nechce a je to hoch zachovalý a z teplého hnízda Frantík ze Suchého mlýna jest sice veselá kopa, ale takto dobrá duše jako hodina, a Tóna Doležalv bude si brzo museti brejle koupiti, jak si oi po ní vykoukal. Pavlíka nechce, že je pihovitý, Suchomlýnský jest jí málo moudrým a pobožným a oležálek, kdyby byl aspo o hlavu vtší." „Když si mže vybrati, pro by si nevybralo; však vy mužští jste ješt horší. Kdybych pro píklad kdo ví, zdali by mne byl pan já byla mívala pihy, ;
dve
Matj Tuek chtl. „Ta bradavice
v levo na krku
jest
horší."
„Tuku,
tou
bradavicí
mne
nedopaluj
;
všecko
má
svou míru, má trplivos!" „Nu, nu, však jsem tak mnoho neekl!** »A mohl jsi ješt mleti." "Pravda. Plna jsou nebesa slávy Boží a zem krásy ženské. Amen, sta se. Víš li Pepiko, kdo sem dnes i
pijel."
„Co mi do toho?" »Kdo ví! Pamatuješ
se
na
nebožtíka Ptinu,
že-
lezníka?"
od nho hodiny, ty pod skíní.« zlatých; na to jsem ani nevzpomnl Dnes v poledne pijel sem dostavníkem z Prahy jeho syn, Stanislav. Je to krásné jméno, vid?" „Lepší nežli Matj." »Vidíš, ty mluvíš dnes moude jako slabiká, Stanislav Ptina jest hodináem, žádá tu o mistrovství a hodlá se usaditi. Není pochybnosti, že slavný magistrát ho neoslyší. Za jedno starý Osolil nerozeznává již koleko od klíštk a Zima, jediný hodiná na celé msto, co to je? A pak Ptina má prý denáry a to jest kolomaz, pi které se dobe jezdí pi slavném magistrátu a zvlášt pi hospodyni pana purkmistra. A Ptina je svtem prošlý a pro rozumy nepjde asi do krámu. Byl dnes veer s námi u Jelínk na sklenici piva a každému se nám líbil. Jeho strýc. Vaniek, s ním tam pišel. Mudroch z Dkanské ulice mohl na oi nechati. Však ho již zlobili, že by to byla kstka pro jeho Kaenku. Já jsem si však pi sob pomyslil, že by lépe slušel naši pann Antonii." >,Ty jsi horší nežli kvasniKOvá bába." „Kdybys ho vidla, jak se pkné nosí! Jde mu na dvacátý osmý rok, ale vypadá jako student; na mou duši, jako rhétor. Vlasy má jako nepipálený lea a nad svrchními pysky knírky; povídám ti, jen mu dáti hubiku. „Tatínek
»Ty
za
má
sto
!
nm
«
53
A
je ti jako panna; mluví málo a jen ho nkdo ptá, a tu mluví ješt opatrn a uhlazen, se to pi svobodném jako by odíkával z knihy. hochu velmi líbí, když je tak skromný." „Vezmi si ho za píklad. ho dáváš „Vida, ješt jsi ho ani nevidla a již za píklad! O, vy ženské!" „A kdo tím vinen, ne-li ty?!" „Pusme žerty mimo. Ptinoví se dobe povede. Za jedno jest mstský synek, za druhé má peníze a za tetí jest jako obrázek. Pamatuj, Pepiko, na dnešní mou, že se Tonice bude líbiti, a že by z toho mohl
pak ostýchav
když
se
Mn
mn
e
poádný
maryáš, jako stodola." povím, Matji. Slib mi, že se o Ptinoví ani slovem Tonice nezmíníš." „To je tžká vc, milá manželko." „Udlej mi to k vli a uvidíme. Byl by již opravdu as, aby Tonika se provdala. Možno, že Ptina by se Ale kdybys ty do toho mluvil, jí zalíbil a ona jemu. dávám ti písemn, že bys všecko u Toniky pokazil." .« „Ale jen tak upozorniti „Nic upozorovati. Co se státi má, stane se bez lidských domluv a pímluv, a kdyby lidé asto z dobré mi, že by bylo o krásnou vle jiným štstí nekazili, hromádku štstí více na svt. Nestarej se nic o Toniku a mladého Ptinu. Dej mi ruku na to." „Na mou duchu, nerad ti ruku na to dávám, ále býti
»Já
ti
nco
.
.
v
tu
si
ji
mj."
Tuek složil v ruku své manželky slib a pi tom ženušku políbil za její moudrou e. V tom malá Pepika na kolébce se rozplakala. Mistr vstal a položil Mistr
matce do náruí, naež si ulehl, nebo celá rozmluva konala se veer, již k desáté hodin, když Tuek vrátil se od Jelínk, kde z pravidla každého dne denní prach a lopotu pintou piva splachoval.
ji
54 Asi po tyech nedlích usadil se skuten mladý Ptina na novém mst vedle pošty. Zaídil si krám, že Zima se ped ním musil schovati, a ml hodin a hodinek na výbr, že Osolilovi až sluch pecházel, když mu lidé o tom povídali. Hodináský stolek postavil si zrovna k oknu a od bílého rána až dlouho do veera sedával pi pi práci. Do hospod nechodil, jen
nm
nedli z pravidla zastavil se u Jelínk mezi vážnjšími v
otázku, jak se
mu
v
»Každý zaátek že to
asi
na
dv
mšany.
nebo ti hodiny kdo na
Dal-li
emesle vede, odpovídával: tžký; le doufám v Pánaboha,
jest
pomalouku pjde."
uVšak vy vtipkoval
tomu
již
nohy,
nastríte
aby
to šlo,«
Tuek.
„Inu tak," pidával starý Mudroch a usmíval se na Ptinu jak nejlépe uml mysle pi tom na Kaenku, mladým Ptinou do párku hodila. jak by se s Tuka, jenž uhodl asi jeho myšlénky, svrbla krev Napiv se prohodil: >,Dnes jsem potkal vaši a jazyk. jako strunka; Kaenku, když šla z kostela. Je to již byste také na vdavky pomýšleti." „Spatný kucha, "Inu tak!" odpovídal Mudroch. jenž svou kaši chválí, ale za Kaenku se žádný otec stydti nemusí. Však matka koupila v pátek ti kopy plátna; bylo zpropaden drahé, ale jako prkno. Inu tak! Já vždycky povídám: když už je výbava, a je poi^ádná; na njaký tolar nekoukej. Není to na pt let, je to na dvacet let; muži mají v manželství dosti jiných výloh. Nejvíce nás stály peiny; ale když se tak v komoe na podívám, jak jsou krásn narovnány: jak jsem mužský, mám z toho rados." ,,To jich máte jist asi na šest postelí," nabíral
pkn
dve
ml
n
Tuek. „Inu tak. bratru udlati."
Na
ti,
ale
na
šest
by
se
z
nich dalo
55
Tuek všímaje
se
po
oku
ho hledl
si
podíval
na stl
a
na Ptinu.
posmšn
Tento ne-
se pousmíval.
»Na toho šeplavou Kaenku neudá, « pomyslil si a vidl a slyšel v duchu Kaenku Mudrochovic, „Tenhle pan Stanislav še mi k mamince povídá:
Tuek, jak
siln
líbí."
Kaenka totiž pošeplávala a místo íkala i. Ostatkem sliné dve, jež by se bylo již velmi bylo to hodné rádo vdávalo Ale koncepty její se jí njak mátly. Mladý Ptina se jí velice líbil, ba zamilovala si ho od pouhého vidní. Co se usadil na novém mst, nemla pokoje, a kdy to jen ponkud šlo, chodívala po novém mimo jeho krám, aby hodináovu pozornost na sebe obrátila, a mezi jinými dívkami íkávala, že „takový istý a tichý remešník jest jí milejší, nežli njaký i'
i
mst
úedníek."
Tonika s Kaenkou kamarádily již ze školy; také bydlely jen nkolik od sebe a asem k sob docházely. Asi tetí den, co se Mudroch s výbavou své dcery u Jelínk chlubil, bylo Tonice jíti na nové msto. Sla klopíc oi k zemi jako obyejn, když ji Kaenka dohonila. wPozdrav t ruka Pán, dve, ke komu jsi na <:ešt?« ke hbitovu k provazníkovi," ))Jdu odpovdla na prádlo." -dívka; „petrhla se nám
domv
šra
»To
še
š
tebou svezu," pravila Kaenka.
Popošly spolu
Ptinovu,
s
asi
sto
krokv
nhož Kaenka
a
blížily se
ke
krámu
ani oka nespouštla.
„Víš co, Tóny," ujímala se Kaenka hovoru a zavsila se pevn na rám družky své; „poj, podíváme v Praze chce poád Bratr •še tamhle na hodinky. nové hodinky a tatínek náš mu je slíbil na jeho svátek. Poj, vybereme njaké."
mj
56 s tebou nepjdu, zdráhala se „Já do krámu Tonika. »Do krámu nepjdeme, pjdeme jenom k oknu, bez toho že ty nejlepší tam visí." Tak promlouvajíc pitáhla Kaenka Toniku k výkladnímu oknu, za nímž sedl pi práci Ptina. Dívky se dívaly na hodinky, ale pi tom také na hodináe,^ jenž všimnuv si toho, velmi zpsobné se jim uklonil, upíraje pi tom oi zvlášt na Toniku. <«
Toniku a se
vehnalo se prudce od
»Musím
rozrazilo palivé horko, stáhlo do tváí, že ji zrovna pálily.
Kaenky
a pravila
více
:
ješt chvíli hodinky prohlížela; nevšiml ponoiv se do své práce.
Tonika bžela honil.
Stydla
se,
provazníkovi
k
že se dala
vypadalo, jako by sama
„Co si o rozum
stud a
mu
ani
Odtrhla
provazníkovm."
k
Kaenka jí
mn !
srdce
jí
jí
šla
svésti;
si
nkdo
ji
vždy
to
za Stanislavem.
lovk
pomyslí.
Kdybych ho
potkala,
ten
jako by
Kaence
Ptina
Kam
jsem
nebudu
podla
se
moci
do oí podívati."
Takové a podobné myšlénky chumelily jí hlavou, nepozorovala ani, že již dávno domek provazníkv minula a že jest již mezi stodolami. V tom ped ní
a
njaký psík zaštkal. Vzpamatovala se a obrátila k mstu. Když šru koupila, nešla více novým mstem dom. Zaboivši v levo dol, pšinou obešla si radji msto. Toho dne nemla již pokoje a nemohla se ani veera dokati, až bude sama v pokojíku. Konen se pantáta panímáma uložili. Tonika ješt chvíli šila a pak shasila i
svtlo. Svlékla se a podle starého zvyku piklekla k loži svému, by se pomodlila. Ale kde byly dnes její modlitby t Ptkrát zaala otenáš a ani jednou jej nedomodliia.
57
Ten Ptina stoupil
jí
s
jeho na ní
jako by mysli a
jí
uaroval;
poád
cítila,
ani
na minutku neod-
jak ty milé
modré oi
visí.
Tonika vyskoila, ulehla a pikryla se až pres hlavu svrchnicí, aby se ped Ptinou ukryla; aJe marno. ví a Matka Bylo jí do pláe, do smíchu a milý Posléze odevzdala se do svého osudu Boží, do eho. a pravila zmuživši se:
Bh
„Dj
se se
mnou vle Pán!"
IV.
Tatínek Vlach neml již dobrého spaní. Ped devátou do postele, usnul tak po desáté a probouzel se z pravidla po pl noci. Pak poítával hodiny a po tetí hodin znova usnul. Ráno vstával obyejn s denním svtlem, umyl se, šupl si a natahoval hodiny. Pak prochodil a prohovoil as až do snídaní, jež vaívala Tonika. Po snídaní projednával široce s panímámou^ co budou k obdu vaiti, dostrojil se, a když ve ti tvrti na osmou zvonili do kostela, vycházíval již obyejn z domu na osmou mši. Po mši zastavil se u šel trochu do jak již jsme vypravovali, a od šel
obyejn
Tuk
tam se nebylo-li práv šeredno, tu zastavuje a o bžných vcích poklepávaje. poledne ucházel as jako voda po luin.
msta,
i
Tuk,
známými se Tak mu doPo obd si
na pl hodinky chrupnul a pak trochu si etl ve starých kalendáích, jichž ml nahoe v komoe pes pl kopy nastádaných, a peliv zavázaných v cejšce, aby moli Jestliže njaká starost do cesty mu se do nich nedali. vstoupila, míval dosti asu na rozjímání, jak by nejvhodnji se jí s krku zbyl. Bez panímámy se však za takových píležitostí neobešel.
58
mu
takového rázu starost nadešla a vru, na nj. Sotva že k ránu, po tetí hodin znova usnul, hrklo nco v neas v hodinách v rohu stojících. Tatínek sebou trhl, ale spal dále. Když však došlo na pl pátou a jen hodiny po nebožtíku Ptinoví Byl tak zvyklý na bily, tu se tatínek ze spaní vytrhl. bití obou hodin, že nemohl spáti, kdyby se jedny byly
Dnes
pivstala
si
nastavily.
Tatínek vstal
a rozsvítil.
Panímáma se zbudila. »Co se stalo, pantáto?" „Hodiny
Musím
To
v
rohu
podívati!" praviv šel se
rozkýval kyvadlo, je
nebijí;
se
pihodilo.
jim
svíkou k hodinám. Stály. Tatínek vidl hned podle jeho hybu, že Cekal chvíli. Kyvadlo se zastavilo,
ale
chyba ve stroji. nJsou porouchány,"
»,te to
nco
se
naíkal
hlasité
si
vzdychnuv,
mám !"
»Nu, proto vám snad hlava s ramen Dají se spravili a bude po zármutku."
nespadne.
»Tob
se to snadno povídá, panímámo, ale co já íkati?! ekne se: dej je spravit, ale jak to bude v noci vypadati s mým spaním? Však víš, jak jsem na jejich hlas zvyklý. A pak, nehled ani k zbytené útrat, aby zase brzo nemusely k hoje spraví tak, kdo
mám
mn
dinái? Ó, panímámo, jak jednou se dobré hodiny dostanou k hodinái, pak už cestu k nmu nezapomenou; to máš, jako když nkdo jde ponejprve k židovi o peníze.*
»To
je
„Což
si
»Víte,
zajdte
si
k
lamentac pro puklé péro!" ani
ped
tebou v žalosti
nemohu
ulehiti?!"
Ráno od zet pantáto, pojte si lehnout. Zimovi, nebo k tomu mladému, k Ptinovi.«
Tatínek Vlach své a poslechl.
Le
zrak na milé hodiny nýbrž usedl v loži.
vrhl žalostný
nelehl
si,
59
„Dobe
jsi
mn
pipomnla Ptinu,
Zimoví nevím. Ptina byl
panímámo.
Bh
ví v Praze, ve Vídni a sám ho jist na tisíce hodin v rukách. kde, sem pinesl, on mi snad hodiny poctiv spraví.«
Bh
ml
Tonika
se
v
pokojíku hovorem
rodi
vzbudila.
ráno po tom, co se s Kaenkou u krámu Ptinová zastavily. Dvée do pokojíka byly jen piveny a zaslechla každé slovo z eledníka. Jméno Pétinovo ji tolik krásných všecku vzrušilo, vždy v noci se jí o
Bylo
to zrovna
vcí
nazdálo.
nm
i
^í
Horký rumnec
Sbystila
úžila.
ovšem že
»I
budeme
uši,
asi
ani
jí
spraví,"
tvá
a prsa se
písmenka neušla.
pokraovala panímáma*, »a
aspo lacino. Než by si odnám za jeho otcem zstaly, musel
míti tu správku
pracoval ty peníze, co
by
aby
polil její
kopu polámaných per
spraviti."
Já jeho ,)Nevzpomínej, panímámo, starých sliv. tatíkovi všecko odpustil a za synem nemám ani halíe. Rád mu zaplatím, co je poctivo, jen když mi hodiny
^ase
od
dobe pjdou."
winu, je-H mladý Ptina poádný lovk, však on vás nic nevezme. Však on asi ví, že jste jeho otci
stovku odpustil."
„Co je nespravedlivého, nesmíme na nikom žádati. zaáteník a musí vydlávati, aby nco ml. Jak pjdu od Tuk, zastavím se u nho. Beztoho již mne
On
je
to dávno ponoukalo, abych Je prý tam hodin pkných
se
a
podíval na jeho krám. vzácných, že se srdce
smje !" »Jen si tam zase nkteré nezamilujte; nerada bych zase njaké kupovala."
Tatínek Vlach se zamlel.
„Což kdyby „nové hodiny
jí
se
Tonika
vdávala," rozumoval dále;
pece musíme do hospodáství
dáti."
6o
„Nemluvte v pokojíku hodin, k
emu
Tonika
dve by nás mohlo ml ženich sám dost
tak hlasit, pantáto,
slyšeti.
Což kdyby
nových?!"
se
chytila
za
srdce;
vzpomnla
si
na
Ptinu.
dobrosrden tatínek Vlach; teba za hodináe. Kdyby už Musí si k nám jen byl den, abych mohl k Ptinovi. pro hodiny pijíti." Tonika se všecka znepokojila. Ptina pijde dnes^ do domu! Jak se s ním setká! Ó, kdyby jen vdla, kdy pijde, na pdu by ped ním utekla. Ráno oblékla se do nejlepších všedních šatv a nebylo s ní ei^ zrovna jako by jí byl nkdo lilku dal. Ped snídaním jí vykyplo mléko a panímáma jí dala poádnou pouenou sotva by jí to muž a pipomnla, že kdyby se vdala, Pozdji krájela mrkev k obdu. tak zhola prominul. „Pravda,"
„vždy
mže
a ízla se, že
odpovídal
se dostati
panímám
bylo z toho úzko.
„Máš už dnes nešastný den, dve," matka, »budu radji sama za tebe vaiti.
podotkla,
«»
K jedenácté hodin vrátil se tatínek dom. Záil blažeností a vypravoval široce, co u Ptiny vidl. chlubil s& »I stroje, nov nalezené, mi ukázal," ženským, „a o Paíži mluví, jako my o našem pedmstí. „Mladí lidé bývají mluvkové," pipomenula paní«'
máma.
mu
kivdíš, panímámo," ujímal se ho tatínek. zpsobný, zdvoilý mužík, a co mluví, má odváženo. Však tomu rozumím. Musil jsem si sednoutina nejlepší stolici a sám vlastní rukou mi kašket a hl vzal a pkn uložil. Povídám ti, že má moresy, že je ))To
„Ptina
jich
je
u nás k pohledání." Protože cítí u vás peníze." „A já nevím, panímámo, co
»
máš!
Pro by
se
mi
nelíbil,
poád
proti
Ptinovi
když toho zasluhuje?!"
«
bi
„Protože to nerada
prvním vidní by
Díve
posadil.
cizího
zkusiti,
vidím,
když
lovka
pak chváliti
;
nkdo hned
heben od
na
po
kostela
nejprv opatrn, pak
srden. »Nu,
uvidíš,
Však pijde dnes k nám,
až zkusíš.
obd." Tonika mlky
hned po
rosnika.
Tatínkovi
poslouchala a mnila barvu by byla okolo krku padla,
jako
ped
.maminkou dostávala strachy. Bylo po obd. Tatínek si nasadil brejle a vytáhl z nadalmary kalendá. Do poledníka obvyklého se mu dnes nechtlo; ekal na hodináe. Panímáma si sedla k oknu a pletla punošky, malé Pepice do zásoby. Tonika šla za prací do kuchyky, jíž se musilo do pokoje. Byla na vahách, co má uiniti mla-li tu zstati, do domu poodejíti a vrátiti až pijde Ptina, nebo se, až by již mohl býti pry. Bila jedna hodina; hodiná ;
nkam
.nešel.
«Je
„myslí .tnu
zpsobný lovk,"
to asi,
si
že tatínek po
rozumovala
obd
si
Tonika;
pospává, a nechce
poledníek pekaziti." V tom klepáno na dvée.
Tonika sebou jako stna. Vstoupil
trhla a krev se v ní srážela, že byla
Tuek, od
práce
umounný-
Nežli
se
Tonika
vzpamatovala, ukradl jí hubiku. Tonika se rozepejila. »Nepjdete-li, švake, rozbiju o vás ten cedník,"
plísnila
ho drsn.
»Kde škádlil Spí-li
ji
se
toulala
Tuek
tatínek
myšlénkách
panna Antonie
ped cedníkem; „doma
?"
jdte si.« šel do eledníka.
))Nespí;
Tuek
v
ustupuje
?«
nebyla.
62
„Toho sem práv duchu Tonika. »Ale
v
Pepce,
a
si
dává na
nj
ert já
to
byl tak
dlužen,"
hubovala
nenechám; eknu to
pozor."
Klepáno znova. Vstoupil
Ptina
„Doma-li pan
a stanul
otec,
pi dveích.
sleinko
?«
„Doma.«
To bylo všecko, co spolu mluvili. Ptina vešel doeledníka. Tonika stála Jako pimrazena u kuchyského Což teprve, kdyby byla vdla, že je na tvái stolu. od
Tuka zaernna!
Ptina byl dobrou tvr hodiny v eledníku tatínek musel celou pirozenost hodin vypovdíti, aby mu je dobe spravil. Tuek se z eledníka nehýbal. Konen se Ptina porouel odnášeje hodiny istým bílým šátkem zastené. Tuek šel s Ptinou a usmíval se za jeho zády tak potuteln na Toniku, že by mu byla s chutí peká ;
mu
i
s
Ptina se jí zpsobn na hlavu hodila. pi emž jeho oi se ješt pknji na ni ponežli vera oknem. Tonika se potom na chvíli
omákou
porouel, dívaly
lokty podepela o stl a zakryla si obma rukama; tváe. Pohled Ptinv prochvl její duši tak, že se v ní rozezpívala andlskými libozpvy.
obma
Tonika
byla nezkušena, na pohled spíše chladna vroucná a panenské její duše nedotekl se posud žhavý vánek opravdivé lásky; ale pesto všecko tušila, ano cítila, že mladý muž se ani nemže takovým okem podívati na dívku, do níž mu nic není, jako odcházeje se podíval jí do duše Stanislav. nežli
Slzy se prodíraly skrze prsty Tonice, slovné radosti, neskonalého štstí.
slzy
nevý-
Dobe bylo, že panímáma nepicházela do kuchyn. Zkušená matka by byla hned poznala, že ten, jenž. tatínkovy hodiny na správu odnášel, srdení hodiny
63 Její
dcery nadobro porouchal, a že jenom on jediný je pro život spraviti. Co by tomu byla panímáma ekla, nevíme; snad se byla držela své zásady nejprv opatrné, pak
mže opt by
:
srden.
Tuek
vrazil
do svtnice ku své žen, jako by na
blízku hoelo.
nezbu mi
„Pro Boha tebe prosím, paní Pepika.
„Co
mám
je!
),Co ie?« Už je to
oko ,)Komu?" lepší
cnostné
>,Inu,
navázáno
nežli ostíž.
pann
a
dít,"
zvolala
beze mne; vidíš, že na svatbu."
Pjdeme
Antonii
a
poestnému pana
Stanislavovi, hodinái,"
„Nevídáno, že si tam pišel pro tatínkovy hodiny." "Tatínkovy hodiny! Na ty se to navázalo. O, já to vím!" od koho to víš?" ,,I „Inu, od Toniky." „To hrozn pochybuji, aby ona ti to ekla." „Ale já to na ní vidl. To není ona, jdi se na ni podívat. A on, vždy nemohl od ní oi odtrhnouti !" »Ty toho namluvíš za groš do putny. Pokej u dítte, já se pjdu podívat."
dom
»Jdi
Za
uvidíš."
si,
pl
>,Nu
?"
hodiny
„Pedn s
vrátila se
otazoval se ti
písn
paní
Pepika
dom.
Tuek. zapovídám,
abys
Tonikou nechal; nebo bude zle.«i »K službám, paní manželko. A
„V tom druhém máš pravdu. nechceš-li míti peklo se mnou."
to
toho
líbání
druhé?"
Ale jazyk za zuby,
:
64
Druhého dne, po tetí hodin odpolední pinesl Ptina tatínkovi Vlachovi spravené hodiny. Postavil je na prádelník, spustil kyvadlo a zatáhl za šrku. Hodiny bily dvojnásob tak krásné jako prve. Tatínkovi pecházely radostí oi sluch. Škoda, že panímáma byla u Tukv! i
Tonika sedla pi nevzhlédla. Zdálo se, že »A pújdou-li nyní
šicím stolku a z práce své ani má tuze na pilno. dobe ?« otazoval se tatínek
mladého hodináe. Ptina pokril ramenoma
Toniku, pi
ervenaje
vídal,
když sice
lže
i
a
n
ona zrak zajíkaje
"Nemohu
za
dkladn
rozebral
záležeti,
n
emž
abych
si
a
pohledv stihem na
k
nmu
se,
jako
pozvedla, odpopoctivý lovk,
vážený pane Vlachu. Já je prohlédl, a dal si na nich získal vaší spokojenosti; ale státi za státi,
a
nemohu, ponvadž je teba, abych je delší as znal. Hodiny staršího zpsobu mívají své vrtochy. Dovolíte-li, podívat a za pl léta eknu já se ob as pijdu na pak s dobrým svdomím: stojím za n."
n
Tatínek se poškrábal na nose a pravil: „Mluvíte, pane miste, na svj vk tuze rozšafn. Pijte se jen na hodiny podívat, kdy se vám hodí. Dobrá vc chce svému asu; co kvapno, nebývá plátno, a já musím míti dobré hodiny. Radji nic nežli nejisté hodiny." "To je také moje zásada," odpovídal Ptina pO' hmuuje okem po Tonice. Tatínek vytáhl klí z kapsy a tázal se: „Kolik jsem vám dlužen, pane miste?"
65
„Prozatím
budu moci
nic,
íci
vážený pane Vlachu. stojím za n, pak
Až po pl
se spolu spravíme/* Tatínek nerad vyplácel penz; byl rád podmínce Ptinov. Podávaje mladému muži ruku pravil: „Tedy vám prozatím za práci dkuji a zstávám dlužníkem," a obrátiv se k Tonice dodával: „jestli pak se ješt na naši Toniku z dtských let pamatujete?* Ptina se zaervenal a pravil po chvíli: „Trošinku. Když jsem šel do svta, byla dívinka
lété
:
již
sotva škole odrostlá." „Léta ubíhají jako oblaky," dl na to tatínek; „ale my vás tu od práce zdržujeme, pane miste, vždy
pijdete zase.
Jenom pijte."
podal ruku tatínkovi a neml vidti, že by se rád neho odvážil, k emuž nemá dosti smlosti. V tom pohlédla Tonika. Ptina popošel k ní a nabízeje jí ruku promluvil zajíkaje se: »Snad sleinka nevezme za zlé, poprosím-ii ze staré známosti podala ruku ?" aby ji, Tonika mu hbit a ochotn nastrila pravici. On upímn. Po té odcházel a tatínek ji jí stiskl vroucn a ho doprovodil až ped dm. Ze by se nco zvláštního mezi mladými lidmi dlo, dobrému starochovi ani ve snách nepipadlo. Panímám se líbilo, že Ptina od správky nic nevzal,
Ptina
se k
vstal se stolice,
odchodu. Bylo na
nm
na
mn
a
soudila
nebylo
jí
mn
z
toho,
že
po mysli, že
jest slíbil
poádným lovkem, ale as do domu docházeti,
ob
na hodiny. Kdyby jí bylo bývalo doma, by to pantátovi vymluvila. S pantátou je tžká poízená! On ekne snadno a a nepomyslí, že v patách po a bývá bac, on vidí v Ptinovi hodináe a nevzpomene, že hodiná jest mladý a sliný svobodný muž, životem protelý, tudíž prohnaný, a Tonika že
by
se podíval
byla
A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
5
66 jest
mladé, nezkušené
dve
se
srdcem chytlavým. Aby
dít bankrotáovo za Tonikou Vlachovic cestiku šlapalo, zdálo se panímám neslušno, nebezpeno, ba nepoestno. Ces a dobré jméno domu bylo jí nade všecko jmní. Když posléze tu vc kolem do kola na mysli zobracela, zdálo se jí, že maluje si jen zbytené strašáky, a že zdvoilý a zpsobný Ptina jen proto pravil, že ob as podívá se na hodiny,
aby nemusil íci odpustili jste já pece za správku hodin nemohu od vás nic vzíti. A v tomto výkladu se panímáma pozvolna utvrzovala, vždy minuly od toho dne ti nedle a Ptina nepicházel. Nepicházel, ale pišel, když panímáma byla sama doma. Nespustila oí s nho; zkoumala Mladý mistr velmi zdvoile pozdravil a ekl, pro ho. pichází, postavil si hodiny k svtlu, otevel je vzadu, prohlédl, kleštikami nco ve stroji pitužil a nechal je bíti. Pak opt zdvoile se ukloniv odešel. Bhví jak se stalo: panímáma ani nepišla k tomu, by se s ním dala do ei, by mu sáhla na zub. Když odešel, hnvala se sama na sebe a pravila si v duchu: takhle ženich nevypadá, vždy si mne pranic nenadcházel! Budoucn však s ním promluvím a eknu mu, že se nemusí k nám namáhati. Ale budoucn nebylo zase jí a pantáty doma; Tonika byla sama, když Ptina pišel hodin prohlížet. Prohlídka trvala dnes trochu déle, nežli když panímáma byla sama doma, a když klíšíkami do stroje šoural, tásla se mu pravice. Tonika hrála všemi barvami a svolávala v duchu všecky svaté a svtice na pomoc; takové úzkosti skliovaly jí duši. Také se ponkud na Ptinu štíila. Pro k ní ani slovíka poádného nepromluvil? Byla by mu s chutí uši peprn natela, že je takový nemluva, takový nesmlý až do pihlouplá. Ptina postavil hodiny na jejich místo a ohlížel se po epici. V Tonice hrklo. „Pjdou-li dobe?" oslovila Ptinu.
mému
otci
sto zlatých;
:
67
Hodiná
upjal
k
ní
oi
ondyno
jako
v kuciiyni
a
a drže levicí epici utíral ji loktem pravého rukávu, nebylo ani prášinku na ní. Zdálo se, že ztratil nadobro mluv, anebo že nemže nalézti toprko ke kladívku, jímž by byl rád na srdce Toniino zaklepal. Konené se mu pece jazyk rozvázal.
„Panno Toniko," vyhmoždil
Tonika
ze sebe.
ani nedutala.
„Panno Toniko," rozvazoval se dále jazyk mladíkv; „ach! kdybych sml se k vám otázkou opovážiti! Ale vy byste se teba na mne hnvala. „Vždy snad nic zlého na mne nechcete," dodávala mu Tonika kuráže. „Ach! Já bych pro vás z Krásné Louky do Jizery mne trestej na skoil, teba o samých vánocích míst, nemluvím- li holou pravdu." Tonika vstala a pistoupivši k oknu párala se na nejbližším muškátu. »A pro byste pro mne skákal?" otázala se po 'i
!
chvilce zajíkajíc
se.
„Ach! Protože vás a nocí
s
pamti
mám
nejdete.
Bh
— tolik
Jsem
tak
rád,
že mi
dnem
sám, dobe vrné manželky,
sám
a
Bohu, vede, potebuji jen o koho starati, pro nkoho pracovati ale nehnváte se na mou e, panno Toniko?'* » Vždy nic nemluvíte, co by stálo za hnv." „Prosím vás, panno Toniko, obrate se ke Ach! Snad jsem vám odporný!" se mi, chvála
abych
se
ml
a
mn
.
.
.
.
.
.
„Nejste." »Ani dost málo?" "Ani dost málo.*
„O! Toniko! Kdyby
to nebyl hích, na kolenách abyste mi ekla, jak se mnou smejšlíte, zdali mám jen kouštíek nadje, že si vašeho srdce vydobudu. Jak je nad námi, nebudete-li vy mne chtíti,
bych vás
prosil,
Bh
5*
68 s
od oltáe
jinou
ženní odíkám „A ím si
se
nepovedu.
Na dosmrti
se
všeho
!«
to
na vás zasluhuji?"
„Cím? Svou cností, svým pkným chováním, svýma krásnýma oima, svou štíhlou postavou, vším, vším a co nad to vše, dobrotou vašeho srdce, svou panenskou pokorou, kterou, kdybych jí hledal na deset mil do kola, pi^i žádné svobodné ženské nenalézám a nenaleznu. Ale já toho tolik namluvím a vy nic na to, Toniko!" .« »Kdyby tatínek a maminka nebyli proti tomu „Vy byste také proti tomu nebyla? !« zajásal hodiná, upustil epici, piskoil k dívce a uchopil ji za ob ruce. Tonika mu je nevytrhla. Pozdvihla sklonnou .
.
hlavu a zahledla se do nho. Chvíli stáli takto mlky a co ústa jen napovídala, dopovdly si oi do sytá. „Toniko, vy mne máte také ráda?" pozvolal Ptina. »Mám,« zašeptala dívka a odvrátila studem hlavu. „A budete mojí, na vky mojí?" dodával Stanislav. »S vlí Boží, budu." wToniko, na stvrzení slibu hubiku, jen jedinou .« hubiku Pojme od okna, nikdo nás neuvidí „Na hubiky máme dost asu." „A necháte mne, žebrácká, s prázdnou odejíti?" .
.
.
.
.
—
„Nechám." »0, vy váš slib!
Ale
slib
jste
neoblomná! Ale
Aspo vám
ukážu,
bu si!
že nejsem
Jen když mám žádný svták.
platí?"
„Platí."
»Na život a vnos?" »Na život a vnost." )»Mám se sviti tatínkovi "Prozatím ne, až jak
musíme
býti tuze opatrní
;
a
panímám?"
smluvíme. ona tak brzy se
S maminkou
nkomu
dceru
nedá. Kdybychom tuze pospíchali, daleko bychom nedošli; ale trplivost probíjí i železná vrata.«
s
ní
69 „Já
budu trpliv!"
„Já také.«
V tom epici
se
vrzly
zem na
klesla
dvée u kuchyn. Stanislav zdvihl Tonika mu kynula, aby šel. Odešel.
nho
Tonika Pak
a
oí,
nespustila s stolici zachvívajíc
se
dokud nezmizel.
strachy
a
úzkostí,
panímáma. Tenkráte to dobe dopadlo; byl to jen žebrák. Tonika mu dala almužnu, oddychla si a chytivši se obma rukama za srdce zašeptala: „Dkuji ti, Pane Bože!" Le dlouho se ze samoty netšila. Pišla ji navštívit jdeli
Kaenka, všecka rozehátá. „Co dlal u váš Stanislav?"
byla první
slova.
její
„Prohlížel tatínkovy hodiny," odvtila Tonika vyhýbajíc se jejím zpytavým zrakm. „Tak, tak. Poslouchej, dve. On asto chodí mimo
náš a jak
pozdravuje,
ti
mne
když
spatí!
Co tomu
íkáš?*
„Máš štstí u mužsk}^ch." „Kdyby to dala Matika nebeská!
On vám spravoval hodiny. My máme také jedny rozlámané, na komoe. Hned dnes eknu tatínkovi, aby mu je dal spraviti. Co še
Ty
usmíváš?
„To!" „A ty
jši
mn
závidíš,
byla sama
vi?«
doma?"
„Sama.«
„A co íkal?" wZe venku poprchává."
v
„Až
k
nám
mn, dve,
kdybych já byla šaraa doma, bych byla v stavu padnouti mu
pijde, že
okolo krku.«
Tonika sebou
trhla jako by
jí
pavouk za adra
padl.
70
Poj
»Maminka mi koupila vera od krajkáky krajky. se na podívat," pravila chladn a odvádla
n
Kaenku do Kaenka „Zapla
pokojíka. a povídala
šla
Pánbh,
že
si
v duchu
rahle
Tóna
:
je
tak
chladná
osoba."
VI.
Od první své rozmluvy se Stanislavem byla Tonika jako by ji vymnil. Brzo vzdychala, brzo zpívala, brzo byla štbctnou, brzy se zamvšlela, brzo byla do práce jako vítr v poli, brzo stála pi ní bezduchá. Panímám ty nemohly ujíti, a když si to srovnala, že jest Tonika všecka od toho dne, co byl Ptina
zmny
vymnna
dom
a
chmura
za
pustila
se
v
doma.
dceru zastal
chmurou
doma samotnu, pozdvihovala se její. Aby tísni své poulevila,
v mysli
nejprve do pantáty, když Vyítala mu, ba plísnila ho,
byli
jednou sami
nemá
ani za pipustiti a dovoliti, aby Ptina sml ob as do domu picházeti, a spustila celý žaltá na jeho zamilované hodiny, které jsou všeho zlého píinou. Tatínka vzal dopal, jenž mu nedal mleti, a šarvátka byla hotova. Pi tom panímáma mu pivedla k pamti, že je Ptina dít bankrotáovo a že kdyby všecky cnosti jako Cherubín a Seraíin, by košt vzala, kdyby se opovážil za její dcerou choditi a dveti hlavu plésti. Tatínek se spravedlivé hodináe ujal a vysvtloval jí, že dít za otce nemže, a že ostatkem nebožtík Ptina, pes to že o sto zlatých u nho pišel, byl hodný a poctivý muž, a že by snad ješt sedl v pln, kdyby nebyl míval za ženu takovou strojivou a marnotratnou sojku. Ta že byla vším neštstím vinna, jakož vbec ženské jsou ta pravá studnice
kventlík rozvahy,
ml
na
a
opatrnosti,
a
že
že
neml
71
všech nehod na svété. tatínkovi tolik latiny, si
starý
To panímám
kalendá vyhledal
a
dodalo
i
petla
úkropek a radji do tení se dal, aby paní-
že stichl
jako
mámu
uchlácholil. To se mu jakž takž povedlo, ale nepokoj se v panímám neuložil. Cekala njaký ásek,
Tonika se jí vyzpovídá ze svého tajemství, ale když zarputile mlela jako ten vycpaný špaek na almae, pešla panímámu trplivost a vzala si dceru na paškál. Tonika neumla lháti a vyznala se matce zdali
ze híchu svého srdce. vážlivá žena; nestrhla
Panímáma byla opatrná a boui a neplísnila dceru,
rozale
rozumnými dvody neštstí od domu odvrátiti. Ale Tonika nebyla z vosku; farní kostel nestál pevnji na svých základech, nežli Tonika na svém slibe. Panísnažila se
mám
ani hlava nevychladla tím více, ím víceré starala, nikdo ve se nedovdl, co žalostného se v jejich domácnosti pihodilo. Plán k náprav nadlala si panímán^a dosti, ale žádný jí nechtl dobe držeti. Potebovala vdce a pomocníka ve svých svízelech, ale kde se ho beze vší okázalosti ohledati? Napadl jí starý dkan, k nmuž mla úctu a dvru posvátnou. Ale špatné u nho nabhla. On ji vyslechl, uvážil a odvážil všeckv iejí ei a odpovdl, pokud Ptinu zná, že jest to hodný, mravný a kesanský mladý muž, a že co ona proti má, jest ne-
aby
mst
tém
nmu
—
kesanský pedsudek. Panímáma si proto potají zaplakala, ale na konec jenom ekla, že dkan záležitostem domácím si pece nerozumí, že neví, co jest est domu a dti, a zstala na tom, že poseká, zdali smutná ta kronika nevezme sama sebou dobrv- obrat. Cekala, ale nedokávala se. Dcery své ostíhala sokolím zrakem a Tonika nepišla skoro nikam krom kostela, Tukovic, njakého pohbu a podobné vycházky. Ptina nesml více do domu, ale dopisovali si s Tonikou skrze paní Pepiku a vídali se posléze
72 skoro jen v nedli a ve svátek v kostele. Tu se panímáma rozstonala. Dusilo ji na prsou a musela se doma v teplé svtnici léiti. Tonika musila astji za ni vy-
musela do trhu, do eznických krámv a každou Panímáma ji sice pokaždé napomínala, ale co to bylo plátno: mladí lidé shledávali se astji a láska jejich rostla jako žito o sv. Janu Ktiteli. Nejvíce bylo líto tch sliných a nešastných milenc Tukovi. Tiché a trvalé hoe Toniino obracelo mu srdce na rub a s Ptinou se ovšem za zády panímámy spátelil tak jako se žádným jiným ve mst. K tomu již ml tu slabou stránku, namlouvati sob mladé lidi a byl by za to dal nevím co, kdyby byl
cházeti, chvíli
nkam.
mohl panímámu ke svolení oblomiti. Nad to mu ležel Ptina st;^le v uších, aby se stal prostedníkem mezi ním a panímámou, a vyhrožoval, že jestli do jara panímáma nesvolí, on s Tonikou do Jizery skoí. Tuel: se tomu smál, ale uvnit mu nebylo do smíchu, když vzpomínal, že kdyby mu nebyla dala panímáma Pepiku, že by byl teba také njakou hloupost vyvedl. Posud se nikterak inné do tch zamilovaných pletek nepletl, jednak na radu ženy své, jednak proto, aby s panímámou dobe vycházel a nevzbudil v ní podezení, že njak Ptinoví nadržuje. Ba naopak, jsa šelmou na oko, nkdy
panímám
piznával barvu, jako by uznával
za jediné dobré a moudrosti
její
mámu
byl-li
odpor
k
sob
pichýlil a
panímámin
vru,
zlomiti,
se
koil.
její
Tím
zásady si
paní-
nkdo
nebyl
to
toho schopen, nikdo jiný než
Tuek. Dlouho
hledal vtipný mistr cestu z lesa, ji našel. Ze byla podivná, ba nebezpena, píliš nepihlédl. Vtip neváží se vbec na zlaté vážky a veselá a lehká mysl Tukova neprohlédala práv k budoucnosti a nestarala se, co z jeho šibinek pojíti. ferina
konen
Nkolik
mže msíc po tom,
co byla
dopoledne o tech králích zašel
si
panímáma churava,
Tuek
potají k
Ptinoví
73 že mu odpoledne zjedná slovo panímámino. nešastný milenec z úžasu probral, dodal: „Ped veerem jste ženichem a nevstou. Usekni mi tuto pravou ruku, jestli to nedokážu. Nezmiuj se ani živé duši tím, co zamejšlím. Odpoledne po tetí hodin vezmi s sebou strýce Vanika a chote spolu v Dkanské ulici pi dome, ale aby vás panímáma nespatila. Budeme potebovati svdka. Pantátovo slovo máš dávno. On bude s Tonikou na požehnání a my si to spravíme s panímámou. Až t zavolám, padneš jí
a
A
k
svil mu, nežli se
nohám
a
zulíbej
jí
ruce; jak vstaneš
a
se
protáhneš,
budeš jejím zetém."
Po té odkvapil. Ptina byl u vidní. Krám, hodiny, celý svt šel s ním kolem a srdce se mu jásotem div nerozskoilo. Pobíhal po svém píbytku jako splašený a moudré myšlénky se nedomyslil. Pi obd pesolil si polévku, že nemohl jísti a ostatního jídla se ani nedotkl. O druhé hodin bžel k strýci Vanikoví a prosil ho, by mu stál svdkem u staré Vlachové. Staec si ho pokojným okem zmil a vrtl hlavou. Ustrojil se pomalu do nejlepších svých šatv a když zvonili na velikém zvonu ti hodiny, vydal se s Ptinou na tu podivnou pou. Tuek byl již v ulici a navedl je, by drželi se pi domovních dveích, on že musí ke staré naped. Vstoupil do domu a vrazil do dveí eledníka ji
všecek vyjeven, zrovna jako by krov nade v jednom plameni.
domem
stál
),Panímámo, panímámo!* zvolal sotva ducha po„stalo se hrozné neštstí!" Panímám spadly leknutím brejle na Nebes klí, v nmž si práv íkala. Všecka užasnuta vyvalila na oi, vymrštila se se stolice a pomalu jenom, teprve po chvilce, našla se jí „Pro Krista Pána! Co se stalo?!" padaje;
nm
e:
74
„Co
Ten dareba hodináská,
se stalo?
svdce^
ten
plém
bankrotáovo, ten Panímámou lomcovala úzkos,
ten podvodník, to
Zarazil se. zuby nejektala.
,«
.
.
že div
Tuek
neodpovídal. „Snad se neobsil?!" vyptávala se stará Vlachová, nejisté a duié zarážejíc v po každém slov. „O, kdyby klátil žaludy! Nco horšího, stokrát, tisíckrát horšího ... Ta ubohá naše Tonika! Kdo by to byl ekl! A esf našeho domu, naší celé rodiny, ." od jakživa isté a zachovalé
ei
.
.
vybuchlo z panímámy, jež se bezdky chytila za stl, aby se nesvalila. „Mluvte, musím to ." vdti, a kdybych mla z toho „Jak vám to íci A kdybyste mi dávala celé doly
nPane
zeti,"
.
.
!
píbramské vámi
Jílovým,
s
i
ne,
z úst
to
nepivedu ped
!<•
Panímáma zesinala jako mrtvola. Strašlivá její pedtucha stávala se pravdou, jež ji div nezabila Co mohl ze jiného mysleti, nežli že Tonika s Ptinou zapomnla se nad svou ctí, že bude chovati Potné krpje jako hrachy vyrazily jí na svraštném ele, lapala po vzduchu boles a lítos zadrhly jí hrdlo, že !
.
.
.
;
Hrozným
div se nezalkla.
jen
násilím vypravila ze sebe
slovo jediné.
„Snad?
Tuek se
k
•' !
.
.
.
k ní
piskoil,
chytil
ji
do
náruí
a lísal
ní.
Bh
a všecky svaté „Vy jste uhodla! Pro živý Boží! Panímámo, naše zlatá panímámo, pamatujte se, pamatujte se, abyste v náruí neumela. Co je to všecko plátno, a kdybyste si hlavu strhla V celém ješt ani jedna blecha o tom neví, jen vy a já, ani pan tatínek nic neví. býti ješt dobe, O! eknte jenom slovo, jenom slovíko, se ti lidé vezmou a všecko se napraví. Kdo si toho všimne, až
mn
I
mst
mže
a
75
es
es
naše, budou svoji?! Ani živá duše! Ges vaše, celého rodu bude zachránna, bude cista jako ten kišál. A vy nám ji zachráníte, panímámo, vy jste moudrá žena, že není jí daleko široko rovno. Prosím vás, panímámo, za nás všecky, jako naši spolenou, dobrou a
upímnou matku, dejte mu ji, Bh vám ten dobrý skutek
Toniku Ptinoví
dejte
nás tisíckráte na Já vím, panímámo, že máte srdce jako z másla, teba o vás íkali, že jste tvrdá; vyslyšte mne a všecko bude napraveno, všecko, všecinko v nej-
a
vnosti
pro
odplatí.
lepším poádku."
Panímáma Tvrdý vyraz v
trhala
keovit
sebou
jejím oblieji
zjemnl
a
v
náruí.
jeho
poala pravideln
oddychovati. Rozmejšlela se a rozmyslila se. „Bu si!" pravila hlasem vážným, ale bezezvuným; „není na jiném, musím se obtovati: a si ji Ptina vezme."
wHned
pivedu!"
ho
zvolal
Tuek
a
vyskoil
a
panímáma za ním volala, že Ptinu nechce ani vidti, vyrazil ze dveí a jako by se byl zbláznil, pivádl panímám Ptinu a strýce Vanika. Panímáma sklesla sdrcena na stolici, Ptina hnal se k ní jako povtí, padl ped ní na kolena a smáeje ruce její, jež mu odtahovala, potokem slzí, promlouval, radostí,
a
"Zapla vám
Pánbh. nositi
A
mne
na rukách
Vaniek
mu
to
Bh a
nenadálým štstím
Pánbh, panímámo, zapla vám nebudu-li vás s Tonikou
ztrestá,
a ctíti jako
slzel
povedlo. promluvila:
že se
lovk
nešastný
ano blábolil jako opojený:
Tuek
dobrou, pravou matku naši.* se
Panímáma
blažen zdvihala
a
„Vstate, pane synu, já vím, že vám o tom mlme, není žádné hany! slovíka. Mjte si Toniku."
Le
hrd
Ptinu
usmíval, a
krom o
vážn té
vci
tom
ani
:
76
Ptina
utel
si
a
slzy
políbil
nastávající tchyni své pravici.
Tonikou
V
znova po synovsku
tom
vracel se tatínek
požehnání. Oba stanuli užasnuti u dveí, jako by nkdo do nich stelil. Tonika se zachytila prádelníka. Podívavši se na šastnou tvá Stanislavovu, uhodla hned, co se pihodilo. I ji nenadálé štstí div
s
z
neporazilo.
Mkce
lidský
výraz
v
oblieji
panímámin
stuhl
když z nenadání Tonika jí vstoupila na oi. Zraky její vypadaly najednou tak ledov jako pi slepé. Jako generál, jemuž pivedli na soud polního špeha, pokroila panímáma ke stolu uprosted elednika a opela se on obma pstmi. Tonika zbledla, Tuka a stvrdí,
rozrážela zima, ostatní si nedovedli poínání panímámino vysvtliti. Nadešla krátká, ale velmi traplivá pomlka. Tišina ped vichicí. Panímáma si odkašlala a spustila pevn a chladn
Toniku
upevši oi na
»Ty nezdárnice, ty erná poskvrno našeho domu. nešlo o to, bych ped svtem Kdyby a poctivou povst našeho domu zachránila, vyhodila bych na dobro z tchto dveí i s tím pankartem, kterého nosíš
mn
es
t
pod srdcem
!<*
Tonika vykikla a svalila se na podlahu jako kus poraženého deva. Ptina a Tuek piskoili jí na pomoc. Tatínek lomil rukama a vlasy mu hrzou stály vzhru. Zpamatovav se pravil vvítav a drsné k panímám: „Ale, panímámo, co to tomu dítti íkáš ?I<* „Což ty víš, ty zbrklý hodinái, co nám za zády s Ptinou vyvedla, « odsekla panímáma. Tonika zatím
oi a plaše se „Panímámo naše,"
otevela slova;
),vy
se mýlíte,
mvm slovm
.
.
."
rozhlížela.
ujímal se všecek rozpáit Tuek hrozn mýlíte. Vy podkládáte
.
77
»Což jste mi sám, zeti, neekl, že jest Tonika Ptinou samadruhár!" »Já?! panímámo, já že jsem takovou hi^íšnou lež ekl o Tonice?! Jen se rozpomete, panímámo, že jsem sám o podobné véci ani nezakukal. Já nco takového o Tonice! Hlavu položím hned na špalek s
její nevinnos! Vždy Tonika je konvalium všech panenských cností. To víte vy, já, tatínek, Ptina, celé msto to ví, na to mžeme všichni umíti."
za
Panímám
hlav rozbesklo; chápala nyní, aby z ní svolení vynutil. Vážná matrona promnila se rázem v lítici. Klepala keovit obma pésma na stl a z oí jejích sršely deštm blesky do Tuka, jenž pes všecku dobrou povahu svou že
Tuek
ji
zdšen
tu stál jako vinník, spravedlností dostižený.
„Tak, tak,"
jste
od vás
jsem^ se
O,
žida.
na
vdl,
ústa.
jí
dala
te rozumím
mne
úryvkovit ze sebe a trpkv „Což jsem na rozum uhozena,
vyrážela
posmšek skivoval že
v
se
napálil,
dokroil.
jako hloupá selka od advokátské politice, kterou jste to neekl, ale dobe jste
ošiditi, té
Vy
budu pi tom
mysliti, a utvrzoval jste mne v tom. Nu, budiž, budiž Slovo jsem dala a jakživa jsem od slova neustoupila a dnes také neustoupím. Ale, že jste na mne tak z ostrá a chytrá hanbu a po-
co
si
.
.
.
smšek kul, na mne, matku deseti dtí a mšanku, páni úedníci zdaleka klobouk snímají, ped kterou to vám do nejdelší smrti neprominu. Pry, pry, pry i
.
mn
a
vás nevidím, a do smrti ani vaše plém sem do domu
pak bych se zapomnla, prsty rozsápala
.
.
.
ani vy, ani žena vaše,
na pak bych
oi nechote, nebo vás tmito starými
."
se na Tuka se vztýenýma rukama. Muži jí zastupovali cestu a mrkali na Tuka, aby odešel. Poslechl.
A panímáma
rozbhla
:
78
Panímáma
se nechala
zahledla
oddychujíc
se
na pohovku temné pod
uvésti a z sebe.
Ptina
k ní piklekli. ji chlácholil: »Neberte si to tak panímámo; znáte ho, že nemá zlého srdce a že tak rád nkdy zažertuje." Panímáma pohodila hlavou, jako by jedním a
tžká
Tonika
Tatínek
všecku
jen
rázem
duše chtla odhoditi. Pak pravila: vy, Ptino, vy jste byl s ním spolen? Vy jste
tíži
„A
tuze, si
se své
vdl
o jeho politice ?« na míst padnu, vdl-li jsem o tom,« odpovídal ženich a plná jasná pravda proznívala z jeho slov. „On jen ekl, bych se strýcem po tetí hodin ped pišel, že najisto dnes zjedná slovo
„A
mn
dm
mn
panímámino." >,Se strýcem," perušila ho panímáma; „chtl míti hned svdka pi tom, ten politiká!"
„Kdybych byl vdl," dodával Ptina, „že tak hrub, teba jen žertem, es mou a drahé naší Toniky poraní, o celý svt bych to nebyl pripustil.«
Panímáma a
dodala
se probírala levicí ve vlasech
Toniiných
slzíc
„Odpus mi, mé zlaté dít, že jsem ti ublížila. Byla jsem slepotou poražena." A Tonika vyskoila a objímala panímámu. Ptinu a Vanika již dom panímáma snesly kde co bylo v
nepustili.
dom
Tonika
a
na stl a slavily se námluvy, jak vbec tak z nenadání bylo lze. Panímáma pouštla sice po celý veer ješt bubáky po svtnici, ale chvílemi se jí pece oi rozjasovaly. Ptina se jí líbil a piznávala se sama sob v duchu, že takový pkný párek se každý masopust neshledá.
79
VII.
O
ostatcích byla svatba. Nežli byla, zajedl se
panímám rados.
den
do srdce;
zrovna
Ponvadž
celé
k v
hodiny
Tukovm hodinárn
tatínek
nesml, a
Ptina
ml
bavil
ješt vtší sedával každý se
hodinami.
Tukovic na svatbu nepozvali. Panímáma byla zapeklitá jako eský bratr: a jí tatínek, oba synové, již na svatbu pijeli, Tonika a ženich snažn prosili, by Tukovi odpustila: neustoupila ani o vlas od svého slova. a
u Ptinu
a
chtl-li
si
V dom
Tukov
rodin ani zmíniti vbec nkdo panímámu rozhnvati, po-
nesmli
teboval jen o
se
Tuka
a
o
jeho rod zavaditi.
sám první dobu hnv panímámin píliš Ale asem sám nad sebou se mrzel, íkávaje: vzešla lebeda. ))Inu našel jsem mariánku Ptinoví a Cas všecko zhojí hnv umínné staeny."
Tuek
nevážil.
mn
i
se:
as
K
tomu
ubíhal jako na koni a panímáma pistoupilo, že paní Pepika dále tím píkeji lítostí scházela, že proti muži vystupovala a vbec celá jeho domácnos se hatila. stával již netšila druhdy tak bodrého mistra, I práce se mrzutým a nevrlým, a všecky ty bývalé jeho žerty se propadly. a nápady jako by byly bývaly do
Ale mýlil neodpouštla.
ím
zem
Stával se zamlklým a vážným, tak že ho známí lidé ani nepoznávali, a když slýchal nkoho bezstarostn žertovati, trpce se usmíval. Všecky pokusy jeho i jeho
ženy panímámu smíiti zstaly bez úinku. Spoléhal na Ptinu; ten se ho také z vdnosti upímn ujímal, ale nepoídil nieho. Ani dkan, k nmuž se posléze se svou ženou o radu a pomoc uchýlil, a jenž všech pak svého knžského úadu pi staré Vlachové použil,
8o nepotkal se jako by
ji
s
lepší.
Panímáma
byla
Tukovm
proti
vytesal ze žuly.
nemohl svého postavení již tém snésti. dávno minul, otevíralo se jaro a nadje a útcha mu odnikud nekmitala. I uzavel na babiku hrubší stelbou namiti. Pustil hlas po mst, že se vyprodá a odjede s celou rodinou do Ameriky. Když se to panímám k uším doneslo, nedávala tomu s poátku víry; ale když to šlo do opravdy, tu ji na njaký as
Tuek
Rok
již
posedl nepokoj a zdálo se, že ji zakutilos její hlavy mrzí. Ale na konec odpovídala klidn a mírn: si jede; má dosti politiky, aby se v Americe neztratil.
„A
Ostatn
jen
a
radou svou neuhodí na Jánka."
Tuek
by se byl jist pustil do na konec paní Pepika nebyla
kdyby svých
nejisté se
v
ciziny,
úmyslech
zvrátila,
»Lepší jest krka v otin, nežli nejisté maso v cizin," pravila, „a babika není z oblázkv, a teba se
ped námi
tak dlouho zatvrzovala." zstal v Cechách. Zatím pešlo léto a podzim, minul advent, minuly
Tuek vánoce.
Schylovalo se
již
ke
druhému roku,
co trval
hnv
panímámin, co ani dítky Tukovy jí nepišly na oi. Byl den ped novým rokem; byl to den šeredný, vtrný a sychravý. Kdo nemusel, nehnul se od kamen.
Panímáma trpla záduchou a nemohla již asi šestý den kroku uiniti. Ležela. Ptinovic s malým Staníkem Ped devátou odešli. byli veer u babiky na besed. Tatínek se pomodlil a uložil. Usnul. Panímáma nemohla Venku okolo rohu spáti; tžký dech ii velmi soužil. lámal se vítr a huel, že ji hrza pojímala. Divné strachy velmi málo picházely na babiku. Již po dva dni, spala, zdálo se jí o veliké vod. To znamená jistý ohe. Panímáma pemýšlela, co by se s ní stalo, kdyby
a
Bh
ohe by
dopustil.
Tatínek
o sebe.
Uhoela by
se
stár a slab;
je .
.
jiní
lidé
starali
.
Tu, desátá byla už dávno odpískána, strhl se povyk na ulici. Babika sbystila uši. „Hoí/* kiel nkdo zrovna pod okny, „hoí!" Zbudila tatínka, jenž bžel k oknu a pootevel je, aby kde.
se zeptal,
„Vedle u Smetan, vedle vás," slyšela panímáma. Tatínek odstoupil od okna a strojil se na rychlo. Ustrojiv sbíhali,
se po pokoji. Venku se lidé veliký zvon. tatínkovy utkvly
rozhlížel
se
udeeno na
Oi
do náruí, aby je vynesl. V tom zabucháno vší silou na domovní dvée. Tatínek šel s hodinami otevít. Do eledníka vrazil Tuek s njakým velikým šátkem v ruce. Mlky rozprostel šat na tatínkovu postel, zabalil do nho panímámu, vzal ji do náruí na hodinách.
a
uhánl
s
ní
Vzal
je
pry.
),Hned tu budu,« tu stál
omámen
s
zavolal
hodinami
v
letmo na tatínka, náruí.
jenž
Tuek utíkal s panímámou ke kostelu a odtud na nové msto k Ptinovm. Tam uložili panímámu do teplého lože; tam byla jista. Smetanovic vyhoeli, ostatn nikdo. Sousední stechy byly promokly a lidí byla hojnost' k hájení. Tuek se svými tovaryši strhali ješt v as šindele a lat se stechy Smetanovy v tu stranu k Vlachovm.
To
rozhodlo;
ohe
se
nemohl
rozšíiti.
Byl nový rok. Lidé se chodili dívat na spáleništ. Ku podivu, panímám se u Ptinu jaksi ulehilo. Libovala si, že snáze dýchá a tajíc nepokoj skoro stále pohlížela na dvée. Po deváté hodin ozývaly se pede dvemi dtské hlasy. Tonika otevela. Do poko)e vstoupil Ferda se dvma sestikami. Šlo mu již na šestý rok.
Tukv
A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
6
«
82
„Maminka
povídala, «
zaal chlapec vykládati, „aby-
chom neíkali, že víme, že je babika tady." keovitý kašel. Babiku polily slzy; chytil ji
Kluk byl po tátovi kurážný. Pistoupil k posteli a nastrkuje babice cukrátko, švitoil: to je tuze dobré „Tu máš, babiko, cucni si ;
proti kašli."
Panímámu pešel
Vzala od Ferdy cukrátko
kašel.
Po chvíli promluvila: „Kde máš tatínka?" „On je venku se strejkem, maminka také. My dnes nevaíme. Tatínek beztoho íká, že nemá ani
a políbila ho.
ani
pomyšlení na »Jdi pro
jídlo."
maminku
a tatínka,
Ferdáku," prohodila
panímáma.
Tuek
a paní Pepika vstoupili do pokoje. Panímáma pod sebe promluvila „Milý zeti! Budete tak dobrý a až bude veer, odkud jste mne v noci odnesete mne zase tam,
hledíc
:
pinesl." „I
Bože,
naše
„eknte
radostí;
a
panímámo," odnesu vás
tchto rukách zde.« „Ferdáek povídal,
Tuek záe
odvtil
teba
Prahy
do
na
doma nevaíte. Toniko, budeme u vás všichni jísti. Však naše Pepika ti pomže. Nu, sednte si, lidiky, se tžko sednte a hodn mi toho napovídejte. postarej
o nás,
se
že dnes
dnes
Mn
rozpráví.
„Kde si,
je
tatínek ?«
tázal se
Tuek.
„Sel na chvíli dom," odvtila Tonika; že ráno zapomnl natáhnouti hodiny."
Tuek „Co Tonika.
„vzpomnl
se rozesmál.
je
vám do smíchu, švake
?«
otazovala
se
83
wVzpomnl
Dm
jsem
si,
jak
chudák vera veer odnášel panímámu panímámou,
své hodiny. nechal domem, jenom na hodiny nezapomnl." ))Však
nejsou
hodiny
zlaté
kot,
ty
Tonika bývali, jist
hodiny," pasu Tonice.
jako
Ptina položiv ruku kolem
tatínkovy hodiny jsou se
štstím
by byla padla
pipomínal „Vi, mé
pamti hodný."
Kdybv byli sami svému mužíkovi okolo krku.
zapýila.
'^'
6*
OVARNA NA
KLENICI,
I.
142 24. dne msíce máje rozléhal se již od rána divný ruch po Boleslava Mladého. Byla zajisté ped dny po i okolí roznesla se povst, že
Léta již
1
mst mst
vdce, bratr Zižka, s vítznými Tábory svými hnul se od Jarome,*) a že odebere se pes Boleslav do Litomic, aby zpupné ono msto pokoil. Není divu, že obyvatelé msta nemyslili a nemluvili o niem jiném, nežli o starém hrdinovi, ped nímž se cizí národové tásli nebo Zižka sám byl takoka živým obrazem asu, který mohutnou svojí volí a bystrým umem z lna temnosti nad vlastí svou byl vyvolal. bylo nemálo I tch, kteí strachujíce se velikého a uchvacujícího úkazu veliký
i
;
toho, kinuli všem
nmu
skutkm
jeho, jižto z lásky
i
pýchy
pivinuvše, mysli své otevírali uení novému a s radostí vítali novou slavnou národu eskému v Mladé dobu. Jako po celé korun eské stály Boleslavi podle sebe strany tyto, v potu však nestejném,
národní k
se
i
Jarome
Žižka ve spolku s Pražany a mnohými na cest odtud táhl Dvorem Králové, který se mu samodk vzdal, a vzal a vypálil Trutnov, který se mu postavil ke zbrani, a pijal v poslušenství jiná msteka a hrady, jež se mu vzdávaly dobrovolnž. ")
pány eskými
i5.
dobyl
kvtna,
88
nebo druhá strana mnohem pesahovala první; zjevné odpory a sváry mezi nimi ovšem porznu naskytly se, nebývaly však dlouhého trvání a nezapáchaly posud nikdy krví lidskou. Dnes však zdálo se, že zmizela nesvornost, že jedna myšlénka oživuje strany ob, jeden že nad nimi vládne duch; byla to touha živá spatiti
osobn onoho
emž
na
starce, jehož železná ruka šmahem boila, stavli vkové. Zvdavost jednch i druhých
každou chvíli a hromada lidí po ulicích shrnula kolem posl, kdykoli který pišel a povídal, kde asi Ziž ka již je a kdy asi do msta doraziti mže. Kus za mstem u stodol na široké rovin, která se k vrchu Báb táhne a kam jen oko sahá, vysokými Krkonošemi nebo hoinými chlumy obklíena jest, stála hromada lidí a ekala, až se Táborové na rovin ukáží. Báze nedokavost jevily se na tváích všechnch. „Pkn vítáme do Boleslavi, pane ote," ozval se Komárek, mistr poctivého cechu krejovského, a zastaviv se pošoupnul apku na lysinu ped zavalitým, již starším mužem, mlynáem Vineckým, „pišel jste se na bratry rostla
se
bu
i
podívat až z Vince
?"
"Pišel, Komárku, ale pro tys radji nezstal doma za pecí, vždy strachem rejdíš, jako by sto šlak ti
sedlo
v týle!"
Maliký krejík zakoulel oima
a vzav mlvnáe za knoflíky u haleny zamkl je a tiše pravil: „Hm! O strach ped bratry Tábory by nebylo, to víte, co Žižka, to já, ale
má
žena
—
v tom to vzí."
„Snad se nebojíš o ni?" „Ba že bojím. Prosím vás, jsem ped Bohem zodpovdným manželem jejím a kdyby mne opustila, jako že to tak vypadá, musel bych si zoufat a do Jizery skoit."
„Snad by nechtla
s
Husity táhnouti
.^^
:
89
„V tom
vzí, pane ote, vy
to
jste
moudrý lovk.
To víte, Pánbh mne stvoil Davidem a nestvoil mne Goliášem, a Madlena je proti mn jako loket proti jehle! Nu, neml jsem si vzít, ale láska, pane ote, ji
—
ukrutn zlá vc a v tom to vzí. napomínám, jak se na kesanského muže je
— Kdybyste
Já
ji
sluší,
dost co
a
vidl má záda. pane ote, mlýnským musilo hnout, a už od Boží nedle mi hrozí, že mne tu nechá a pjde s Vávrou. Víte, Vávra byl tovaryšem u mne, a on a Madlena mému mkkému srdci mnoho bolestí udlali, a pak šel k Táborm a dnes pitáhne, já to už vidím. He Madleno, kde pak jsi? Musím, pane ote, za ní, aby mi nešla nešastné pokolení .až ke Klášteru Vávrovi naproti, ó,
ona?
kamenem by
to
!
JEvino!« ztratil se švihlý mistr Komárek mezi hledal svou Madlenu, až ji našel; i po-
Takto zvolav
houfem potáhl
lidí ji
a
za sukni a pravil
„Slyšíš,
Maí sám,"
osopila -jednou tak veliká jako on. »Jdi
si
skroušen:
Majdaleno,
poj
dom
se
na
nevrle
žena,
se
mnou!" ješt
„Tak nepjdeš, holoubku?"
„Nepjdu!" Komárek utel
si
rukávem
slzy
v
oích
a
bruel
vle Pán, ale já tu ztrátu nepekám! Kdo mn dá ubohému rady Pokej, skoíš ke kováovi na Podhradí, to je poctivý a moudrý lovk jako kniha." To praviv ubíral se Komárek rychlým „Já to vím,
že
ji
ztratím,
dj
se
I
krokem do msta, zstaviv drahou svou Maí Majdalenu vli Boží. Na protjším konci msta, kdežto sloulo nad Podhradí, stála na cest k Vinci, jež se krásným údolím "podél Jizery táhne, jeden bok svj do potoka Klenice smáejíc stará kovárna Ková, jemuž vbec starv Hanuš
90
pibyl asi ped patnácti lety s mladou dívinou do Boleslavi, aniž védl kdo odkud. Koupiv si starou onu kovárnu živil se skrovn emeslem svým a nabyl brzy bystrým rozumem si^ým, jenž zajiáté že uzrál v trpké škole života, vážnosti nemalé mezi svými sousedy. Byl to staec vzrostu vysokého a vzezení vlídného, jehož veliké modré oi, šediny jako mléko, plný vous íkali,
a I
vysoké vráskovité elo jaksi bezdky vzbuzovaly úctu. nešel zajisté nikdo okolo kovárny, aby ho nepozdravil nepromluvil
aspo nkolik
ním
slov. Baruška, sebou pivedl, dospla v ten as, ve kterém dlo se, co vypravovati hodláme, k nejkrásnjšímu vku panenskému a líbeznost! její, zdá se, a
ono
byla
dve,
s
které
píinou,
že
byl
s
Hanuš
tolik
práce
míval,
že
ji
ani
nemohl. Nebylo snad ani mstského synka, ani mladíka rolnického v okolí, který by nebyl znal Barušku kováovic, i sám mistr Komárek, když pišel do kovárny, rozplýval se v medovém úsmvu a íkával, že o dvacet let omládne, kdykoliv Barušku spatí, že prý jí sedí v dolíku na brad tveraivý diblík a v tom že to vzí. I byla Baruška vskutku jako krev a mléko, a oi modré jako charpa svítily jí až milo. To každý uznával, ale nejvíc Antoš, který asi rok u Hanuše pracoval, a pilný a statený jonák byl jen když se oi Barušiny na nedívaly, nebo pak byl skroušený a povolný jako dít. A co bychom to pímo neekli,. Antoš a Baruška se mli rádi, od srdce rádi, a starý Hanuš nebyl proti tomu. Dnešní sobota byla pro Boleslavany jako nedle, nikde se nepracovalo, a nedivme se tedy tomu, že Antoš sedl s Baruškou ruku v ruce v zahrad pod hruškou, vždy i mistr Komárek, jenž práv šel okolo
sám
zastati
—
a u houští se zastavil,
se
tomu nedivil a hledl se zaOvšem táhla Antoše, jako
líbením na ty dva lidiky. všechny junáky boleslavské,
touha,
aby
TáboriJm
šel,
!
91
—
le kdo odolá sladkým prosbám dívky, jižto naproti od srdce miluje Baruška zajisté dost naprosila se Antoše, aby zdržela ho u sebe. Bála se skuten o nj, jako mistr Komárek Madlenu svou, vdouc pedobe, že bujná, mladá mysl Antošova prahne po inech a sláv, a kde ml ne-li tyto hledati, mezi vítznými voji Zižkovými. 1 sedli milencové naši v zamyšlení; Antoš snil o sláv a Zižkovi, Baruška o ztrát, která hrozila pobouenému Byli by tak dlouho sedli, kdyby nebyl srdci jejímu. najednou Antoš zahlédl Komárka. „Jsou už tady?" ptal se kvapn, vstana se sedátka. „Ješt ne, milý hochu," odpovdl krejík vzdychna, „ale dlouho to trvati nebude. Je starý Hanuš doma?" »Je, íká si v písm/" znla Antošova odpovd. Krejík odešel a Antoš pošoupna apku pohledl tázavé na Barušku. »Ty chceš pece a
slzy krásných
oí
vi?«
jít,
modré oi jí Antošem to hnulo
hlasem
pravila
tato
mkkým
zavlhly. ;
i
vzal
jejích zašeptal:
ji
okolo krku a slíbav
„Tys bláhová, Baruško,
já t mohl opustiti!" „A pece pjdeš?" „Bože, podívat se mohu, vždy by mi bab, že schovávám se za ženskou sukni, a já
jako bych
es
spílali
hoši
mám pece
v tle."
wOvšem, es máš, ale tu lásku, již jsi díve míval, nemáš více; ekni mi to upímn, co ú milejší, vojna nebo
já ?«
Antoš zakaboniv elo vzal apku s hlavy a makaje ji trochu nevrle pravil: „Nevím, co ti dnes vlezlo do hlavy, pravil jsem ti již, že nepotáhnu se Žižkou a že
budu opatrný,
ale ty
V tom
se
spativ
obrátil
sndou
nakládáš se
mnou
jako
s
dckem."
Antoš ke hradu a leknutím zbledl, vousatou hlavu, Ježto s ábelským
92
úsméchem
dívala se skrze houští na oba milence; Baruška obrátila se a kiknouc padla Antošovi do náruí. „Libor je tady, Pánbh s námi!" Antoš sebou trhl, odstril Barušku a chtél vrhnouti
i
se
na Libora.
„Probh usta!" za rameno,
„sice
je
zvolala Baruška
Antoš tásl se na celém tle pracovala. Levicí drže Barušku zajel
zachytila
ho
a si
prsa
mu voln
pravicí
do plných
hlubokým hlasem pravil: »Poj do kovárny, kroku od tebe nepjdu. Musíme se míli ádn na
kuer ani
a
veta po nás!"
a
pozoru !" a ohlížeje se, zdali ješt Liborovy jizlivé oi spatí^ vedl Barušku do kovárny. u malého okénka, Celí udýcháni vstoupili do jizby na nmž starý kvetoucí rozát stál, sedl starý Hanuš a íkal si v písm. »Go se stalo?" tázal se vážn ulekané Barušce ruku podávaje. Baruška políbila mu ji a pravila: „Vidli jsme Libora, ote, a hrozil nám !« Staec položiv pravici na hlavu její, políbil ji v elo a pravil: »Bh jest s tebou, dcero má, bez jeho vle nespadne ani vrabec se stechy, aniž zakroutí nkdo vlasu tvého. Hospodin jest pevný hrad, neboj se! A což ty, Antoši, jakýs to jonák, že nejdeš uvítat vojsko Machabejské, s jehož prapory táhne Hospodin. Jdi, aby ústa tvá vypravovati mohla vnukm tvým, co vidly ;
oi
tvoje."
a
nerad, uposlechl hlasu otce Barušina, Antoš, jsa sirotkem ctil a poslouchal ho co otce svého. Nahoe ve sešel se s mistrem Komárkem a vypravoval mu, že spatil Libora odpoledne u kováovy zahrady.
nebo
mst
Komárek Libor, jenž
asi
v kovárn znám, ped rokem na vojnu
jsa
vdl šel,
dobe,
že
ponvadž od
93
Barušky vyslyšen nebyl, jest lovk mstivý a neustupn\v když od Antoše slyšel, že Libor, když odcházel, zapísáhl se se zbraní si pro Barušku pijíti, vzal Antoše za ruku a pravil:
a
„Máme, hochu,
stejné neštstí,
zachrániti Madlenu, kdo
jak
ví,
já
poj
se
a pomoz mi tob opt neod-
sloužím.n
msto. Slunce schylovalo se ponkud dtí a nemocných bylo snad celé msto tu shromáždno a hromada rostla vihled^ a snad mladíci všichni odešli naproti Táborm. Komárek Antoš brzy se od sebe odtrhli. V tom se zvedl vysoký sloup prachu na široké cest, jež vedla kolem Baby dol k mstu, a zem dunla pod kopyty a rachot tžkých voz rozléhal se veerní krajinou. Veškeren již
Pišli opt za k západu.
Krom starc,
i
ov
houf lidí umlkl a strach jakýsi posvátný omrazil srdce divákv. A jako boue, jež se za horami zbouzí mezi tžkými mraky, blížilo se strašn a velebn vojsko
Táborv
u velikém poádku.
Tu zaznly
trouby
i
zpv,
sotva že umlkly, rozstupoval se prach a bylo lze rozeznati bojovníky, oe povozy. A hlel Tu vidti již v popedí tlupu jezdc se železným odvem srdcem! a
i
i
Osmáhlé tváe,
jiskící oi,
údy pádné, tla jako mladé
duby, jež na skalách bleskm vysmívají se byli Táborové, to byli Zižkovi bojovníci!
—
aj!
to
Kousek cesty za rejtharv dlouhá se táhla živá obou bocích hradili ji po dvou adách vozové
ulice; po
drnící rachotem vozy krajní ili bojovné byly etzy mezi sebou svázány a každý ml svého vozataje, nkolik ;
pavezníkv svých bud
a
stelcv, nebo
jednu
a
skrýval v širokých plecích pušek,*) jejichž strašlivé
více
') Pušky byly co nynjší dla a dlívaly se bud na honfnice nebo harcovnice, srubnice a hákovnice.
94
bu
otvory pršívaly déš blesk nebeských zhoubnjší, ebíky a pístroje pepodivné k bourání Krom toho byl každý vz a zteení mst i hrad. pokryt svislými prkny proti nepátelm. Vozové vnitní chovali v sob stelivo a zavazadla, potravu pro lid a kostvo, nemocné Tábory, a ženy dti jejich. A v prostedku mezi vozy táhl pší lid v prapory stejn oddlen; i dlili se s prapory podle zbraní svých a bylo tu vidti stelce, kopinníky, cepníky, sudliníky a prakae, za tmito šly ženy táborské s dtmi, ze zadu jsouce opt bojovníky v prapory oddlenými kryty. 1 bylo tu vidti sotva prsu mateskému odrostlé chlapce, jižto s obuškem na ramen, s hlavou nepokrytou s ruky matiny na bojovníky se usmívali. Venku vedle válce, kola,
bu
bu
bu
i
bojovných voz táhli jezdcové. Zrakové lidu ped mstem shromáždného byli upeni na strašn velebné toto divadlo,- le upokojeni nebyli, nebo hledali Zižku. Aj Tu spatili v popedí pi vozové hradb vnitní obyejný vz, na nmž v povýšení dva mužové vku dosplého sedli. Ten v právo byl knz, nebo nesl v rukou kalich Pán; !
levo však sedl muž bojovník, postavy nevysoké. S hustými jeho šedinami pohrával si veerní vtík, jedno oko erná zakrývala páska, druhé však svítilo jako plný eský granát pod vysokým rozbrázdným elem; dlouhé prošedivlé kníry rozcházely se pod orliím nosem jeho, bradu ml holou, a rtové širocí v
pevn
stísnni ukazovali na mohutnou a železnou vli. Širokou, vyklenutou plec kryl kruný s kalichem a levice spoívala na jílci velikého mee, nohy pláštm pokryty, který pravicí držel. Když se piblížil k shromáždnému lidu, usmálo se lehce oko jeho, nebo vidl, že je mezi svými, a lid pokorn sal apky s hlavy a z tisíce hrdel rozléhalo se: „Zdráv bud, Zižko, ote a brate náš!"
ml
:
95
Když Táborové
k Boleslavi pirazili, setmívalo se ve svém poádku na veliké prostranství, kde nyní stojí Nové mésto, a zastavili se. Najednou vypjali se bokové vozv a držíce pi sob rozstoupili se ponenáhlu do tverhranu, v nacházeli se vozové již.
vjeli
1
nmž
krom
jezdcv.
Sotva se to stalo, hrnuli se odevšad z msta lidé potravou nápojem k vozové hradb, aby oberstvili a posilnili bratry Tábory, a Ješt více, aby podívali se, I bylo tu vypravování jak to vypadá uvnit hradby. rozmanitého, a baby, které se tam na chvilku dostaly, tvrdily, že do nejdelší smrti nezapomenou na to, co tam vidly. Zatím však setmlo se a obyvatelé msta a okolí, když se kolem hradby vozové dost nachodili a zvdavost svou ukojili, odebrali se dom. Bojovníci Zižkovi však téhož veera z hradby nevyšli, nebo vdce tak byl rozkázal, zavázav se prve slovem poslm, obecní rada Mladé Boleslavi naproti které opatrná Ponenáhlu utichl ruch až do Hradišt mu byla poslala. v ležení husitském, nebo bojovníci tak jak ve bvli delší cestou ztrmáceni. Krom rozestavených stráží bdly posud jen dv osoby v táboe: Zižka totiž a knz s
i
mst
i
me
a sal kruný Jan. Posilniv se vínem odepjal vdce se širokých prsou svých, pak usedna na tvrdém lžku svém z kozí promluvil ke knzi "Brate Jene, pines mi písmo svaté I«
Bratr Jan pinesl rozsvítil
kahánec
rozevel
ji
a
„Zaíná
a
hrubou knihu s tžkým kováním, podav knihu Zižkovi k políbení
pravil takto:
knihy Machabejské první kapitola tetí jedná o vítzství Judov nad Apolloniem." A písmo pistriv ke hahánci etl vážné: „I povstal Judas, kterýž sloul Machabeus, syn jeho, místo nho: A pomáhali mu všichni bratí jeho a všichni, kteíž se byli pivinuli k otci jeho a bojovali boj israelský s veselím. a
se
96 rozšíil slávu lidu svého a oblékl se v pancí I jako obr, a vzal na se odéní své válené v bitvách, a hájil vojska svým. A podoben byl lvu v skutcích svých a jako Ivíe rvoucí v lovení/'
meem
Tu položil Zižka tžkou pravici svou knzi na knihu, na znamení, by pestal ísti, a rtové jeho pohybovali se, jako by opakovali slova písma. Po chvíli vztáhna pravici svou zpt poslouchal, jak bratr dále te: „I shánl se po nepravých vyhledávaje aby, kteíž bouili lid jeho, pálil ohnm. A odehnáni jsou nepátelé jeho pro strach jeho, a všichni initelé nepravosti zkormouceni jsou: a zízence :
spasení skrze ruku jeho. A pivodil ke kyselosti krále mnohé, ale obveseloval Jakoba skutky svými a památka jeho na vky v požehnání bude." jest
Tu opt ji
zpt
položil Zižka pravici na
písmo
a
vztáhna
pravil:
„Zamkni!"
Knz do klínv
uposlechl a Zižka pokižovav se složil rucea íkal si tiše modlitbu za Mistra Jana.
II.
Sotva se rozednilo, scházeli se Boleslavané, staí, mladí na námstí p/ed hradem nebo mli se o osmé hodin do tábora Žižkova ve vší sláv odebrati pedstavení úadové mstští, aby odevzdali do rukou jeho hrad msto, a slíbili mu poslušnost vrnou. Ped osmou hodinou zaznly hlun trouby, píšaly a bubny mstských hudc ped hradem, lid se rozstoupil, tžká dubová vrata dráhové mstští oteveli, a v brán objevil se jinoch s bílým praporcem, znamením to lásky i míru^ ;
i
se hudebn''ci, za tmito postavil herold, nesa na holi mstsky znak, stíbrného lva totiž v modrém poli, v záptí jemu spanilé panny mstské v bílé roucho odné, z kterých jedna
ním seadili
Za
se
mstský
dv
nesla na stíbrné míse klí hradu, druhá pak klíe bran mstských. Za pannami v široké erné všech íze, zlatý etz jako znak hodnosti své zavšený maje na prsou, kráel vážn samoten purkmistr mladobole-
ty
slavský
a
nim
za
pak v témže
po dvou
poádku obecní
konšelé
v
potu šest. a Poádkové
msta. svými korouhvemi starší
rozliných emesel se odznaky a uzavírali celý prvod. Pi slavném vyzvánní hnul se prvod od hradu a ubíral se k Hradištské brán, která stála tam, kde nyní slov na Mstku, a která dokoán otevena byla, a zpíval doprovázen hudbou: nSvatý Vácslavel" Jak pešli padací most a pišli na vršek, mli již ped sebou tábor Zižkv. Ona strana, která k mstu obrácena bvla, byla otevena. Hned u vchodu stál Zižka v ele voje svého s hejtmany a knzi svými ve zbroji, a když herold sklonil ped ním znak msta na dkaz podvolení se jeho, poklonil se on a pozdravil radu mstskou. Starý pak purkmistr povystoupiv postavil se mezi i
panny a složiv ruce pes prsa pravil hlasem povýšeným »Mv, purkmistr, konšelé a obecní starší msta a hradu Mladé Boleslavi, podáváme tob, brate Jene
:
z Trocnova, pokorné pozdravení a nabízíme tob ochotn službv své. Jak jsme tob skrze poslv své splnomocnéné povdli a vyjádili se, a jak t poslové tito skuten o tom zpravili, víš a vzal jsi u vdomí, ze
Zižko
nedržíme
více
s
pány
z
Michalovic,*)
druhdy
pány
za krále Jana Lucemburského Michalovic a setrvala pod panstvím jejich až do husitských válek, kdežto zjevné svrhla vrchní panství Michalovic. Po husitských válkách však opt je pijati musela ')
Boleslav Mladá
jako zástava do
rukou
dostala se
pán
A. V. Smilovský: Spisy
z
výprwné.
7
w
98 anobrž
našimi,
že
svdomí
poddanosti se jim podle
z
vypovídáme a k tob se a svaté vci, kterou meem zastáváš, pidáváme, protože ji uznáváme po bedlivém uvážení za vc pravou^ a mstu našemu milému píslušnou a prospšnou, jakož celému národu. Abychom tob to dokázali skutkem zjevným, podáváme tuto tob klíe brány hradu Mladé Boleslavi, a nejinak klíe všech ty bran msta Mladé Boleslavi, svého
i
a
cti
svdomí
svého dokládajíce
se,
že jsme
se
na tom
poctiv uradili, což tob tuto shromáždná Odevzdáobec msta Mladé Boleslavi ústn dosvdí. vajíce do tvé ochrany milé msto naše, prosíme té obysnažn, abys byl otcem dobrým mstu našemu všichni prvé
i
vatelm
jeho, a nedal
skládáme
i
v
i
slovo
ti
tvé,
slib,
podle
konáme, co nám
mu
že sil
podle svdomí svého ublížiti, v lásku tvou majíce svvch a možností poctiv vy-
dvru
uložiti ráíš.
Žižka, pijav klíe hradu a
odpovdl
msta Mladé
Boleslavi,
silným hlasem svým:
xOpatrným
pánm
konšelm
purkmistrovi,
a
obecním starším msta tohoto dkuji za dvru jejich. Uváživ, co jste mi slíbili, slibuji já podle vle Boží msta vašeho, a svdomí svého, že šetiti budu hradu všech obyvatel zdejších, a to sice píbytk vašich i
i
mladých,
všeho zboží velikých malých, neb neživého, kostely a kláštery zdejší vyjímaje, nebo ty spálím ohnm, aby nezmáhala se po vlasti setba Belialova, a pak na vás žádám: Byste netrpli ani nyní ani jindy mezi sebou knze pod jednou, ovšem ale byste trpli laskav knze pod obojí, byli jim po ruce a chránili je životy svými; starých jejich,
a
i
bu
i
i
živého
zstala pod panstvím domu toho až do roku 1468,
poslední Michalovic, panství ono na rod
píjmím Kruhlata, umel. Po Tovaovský z Cimburka.
v který rok jeho smrti pešlo
99
niem
mn
se od slib svých ke ztresrám pokutou strašlivou byste konené, dokud tady budeme, a kdykoliv toho jindy budeme žádati, bojovníky naše potravou, kostvo penzi poctiv a naše bratrstvo vbec teba pící,
v
byste
neodchýlili
inných, nebo vrolomné
;
i
fedrovali."
Když mu purkmistr rukoudáním všecko vrné pikynul Zižka, aby šli s ním k službám Božím. Uprosted táboru na vyvýšeném míst uinn byl
slíbil,
nmuž pistoupil knz kalichem Pán v ruce; pisluhovalo mu, z nichžto jeden dvé šedých již S obnaženými na stl Pán svaté evangelium položil. hlavami kleeli kolem Táborové ozáeni teplými paprsky jarního slunce; nade vším tím klenulo se nebe. modré jako charpa, a skivánkové milostné prozpvovali. Sluha ze v
sroubených
prken
stl,
obyejném obleku svém
k
s
muž
Pán jal se ísti shromáždnému lidu písmo svaté nového zákona a vykládal mu je zvuným hlasem. Po výkladu dal písmo Zižkovi, hejtmanm a rad mstské Pak etl služby Boží dále v mateském k políbení. jazvku a shromáždný lid zanotoval nábožnou píse, hudebníci doprovázeli. již Když Zižka, hejtmane a purkmistr, konšelé a obecní starší msta pistoupili ke stolu Pán, kdež jim jeden knz víno z kalicha a druhý tlo Pán podával, umlkl zpv a panovalo ticho velebné. Po ukonení služeb Božích požehnal knz shromáždnému lidu a Zižka, jenž po celé služby Boží na holé zemi kleel, vstal a dal znamení, že mluviti chce. an I bylo slyšeti mohutný hlas jeho po celém táboe, dával vojsku rozkaz následující: i>Dnes je nedle, Boží den; odpoite sob. Kopinníci se mnou potáhnou do hradu, ostatní houfové mají dnes svobodu jíti do msta a okolí. Kdož by kolivk však mordéstvím, bud žhástvím, bud ne-
bu
"
lOO šlechetností všelikou
rušil
den Boží,
tomu zaplatím
smrtí."
Takto praviv pokynul mstské rad. S Zižkou purkmistrem v ele a kopinníky ukonen ubíral se prvod opt Hradištskou branou do msta do hradu, ve který Zižka jako pán se uvázal. vlídné pi^ísteší, Táborové nalezli všude u maso, rozdlil se o milerád s bratry, a kdo ml víno jimž také po bratrsku chutnalo. msta sedl Odpoledne po odevzdání hradu v kovárn na KJenici starý Hanuš u okna a spravoval sít, nebo rád si nkdy s rybáem v Klenici a Jizee zalovil, nyní se mu málo síly dostávalo, nebo starý vk siin se již hlásil u nho a žádal tím více odpoinutí, protože byl Hanuš mladý vk svj v lopotách vojenských strávil. Baruška sedla vedle v komrce a myslila bezpochyby na Antoše, kde tak dlouho prodlévá; posud moila ji trapná pedtucha, že Antoš s Husity odtáhne, a ješt více hrozila se ouklad Lia
i
mšák
n
i
i
a
borových, nebo vdla, že jestli se sejde s horkokrevným Antošem, jednomu nebo druhému hrozí smr. Když takto v tichosti Hanuš a Baruška sedli v kouzelném vzduchu jarního odpoledne, otevely se tu zhurta dvée u jizby a mezi nimi objevila se hranatá postava Liborova. „Zdráv bud, miste," pravil píchozí a bouchl dvemi, až se okna otásla, »nco ti pináším a rád bych také
nco
odnesl."
upel na Libora zrak svj a pravil: ?" nebo mne šálí slabý zrak „Což pak mne neznáš, však jsem se dost u tebe nabušii, pt let, pomysli! Byly to hezké a špatné asy; Kdyby byla Baruška ))A co nám neseš, sedni si," zamlouval Hanuš. „Me abys mi trochu skoval, o svj jsem pišel
Hanuš ulekna
»Jsi
se
mj
to ty, Libore,
—
a tenhle
je
samé vruby."
lOI
„Dnes je Boží den Antoš ti to udlá."
a
práce
je
hích,
zítra
si
pij,
,,Hm! Antoš, aspo ho nauím, jak se zachází Ale kde je Baruška, nebo, miste, není ti nic plátno, já se o ni hlásím opt, jak jsem ti ek].« pravil ),Milý Libore, z mraku sotva bude déš,« Hanuš vlídn. „A já pravím, starce, že bude," zvolal Libor uhod „nebo nadarmo nejsem Táboritou a dovedu si na me, vám vyhnati ty vrtochy, ne-li po dobrém, tak po zlém." ),A já ti pravím, chlape, že to nepjde po zlém ani po dobrém," ekl vážn Hanuš a vstal ze stolice s
mei.
oi
jeho utkvly pronikav na Husitovi. Libor se zarazil na okamžení, ale pak vypjal prsa a skípaje zuby dodal: „Starce, nerozzlob mne, nebo ti ukáži, že nejsem a
chlapec, ale bojovník,
kterému
neradno
je
protiviti se."
byl bojovníkem," rozhorlil se Hanuš, „a ty-li se mi protivíš, ukáži ti, jakým. Rozumíš A nyní odejdi »I já
!
v pokoji!"
Libor roznícen sahal
udšena Baruška krku
a
bodne
z
již
komrky
zvolala v plái:
k
mei
tu
;
vybhla
celá
Hanušovi okolo ote, on t pro-
a vrhla se
„O, mírni
se,
!"
Libor zstal nepohnut stát, jako by ho nkdo pimrazil, pak nut se k úsmvu zakroutil vous a pravil: »Nech starého blázna, Baruško, a poj se mnou, dej
te políbení, že budeš jist mou." praviv chtl obejmouti násiln Barušku, kterou sotva Hanuš v tesoucím se náruí držel; v tom otevely se jednou ranou dvée, Antoš vyítil se jimi a jako mi aspo
To
lev vrhl se na Libora a popadna jej za krk mrštil jím o zemi, že mu kus odlíti a sok jeho na podlaze roztáhl se, jak široký tak dlouhý. Libor pomalu se zvedná, vztekem a bledý jako
rozdráždný
me
nmý
I02
Stna
Slova nepromluvili^ postavil se proti Antošovi. zapálení zrakové jejich kouleli se strašlivé. Baruška polomrtvá klesala v Hanušov náruí na kolena. Tu mžikem chopili se oba sokové kížem a nastal zápas vyítili se na zahradu Jizba jim nestaila smrtelný. a jeden druhého ztésujíce ustupovali až do houští, mezi nímž se Klenice do Jizery ústí. Tu kobrtnul Antoš pes koen a Libor stril )ím do houští, tak že Libor chtl se již ve vzteku svém spadl do hlubiny. za ním vrhnout, popadla ho však za rameno mohutná ruka Husity starého, který náhodou s nkolika druhy zápas ten s cesty vidl a za Liborem pospíšil. "Poj, Libore," pravil, „sice pijdeš o krk. Víš, co Žižka slíbil." I odvedl šastn Libora. Libor šel ješt do kovárny pro me, zvedl jej se ale
i
uštpan a k starému Hanušovi shledanou, kovái, my se ješt uvidíme."
zem
pravil:
„Na
IIL
Antoš byl by zajisté zápas svj životem svým kdyby prozetelnost ho nebyla zachránila. Prodrav se totiž skrze vrbové houští do hlubiny, byl by zajisté, jsa vysílen bojem, utonul, kdyby na vynízaplatil,
koenu zetlelé vrby za kabátec nebyl zstal pes to bylo postavení jeho nebezpené, nebo nemaje pdy pod nohama houpal se na vetchém koenu vajícím
viset.
Ale
k tomu lomcovala jím keonad jistou záhubou vit zima, nebo voda bvla studená. První myšlénkou jeho, když se zpamatoval, bylo, co poíti; vrátiti se do kovárny zdálo se mu velmi nebezpené, nebo domníval se, druhové jeho ho hledají a na že Libor a snad íhají. Pustiti se pes eku a Barušku zvli Liborov v tom praskl zstaviti, zdálo se mu býti ješt horším ;
i
—
I03
koen,
ponvadž
a
nezbylo
mu
se
jiného,
Antoš
na
beh
nežli peplavati
dostati
na
nemohl,
protjší beh.
vylezl šastn na louku, a utrmácen položil se tam I do vrboví a životní síly ho opustily. Slunce již zapadlo, když se probudil z tžkých mrákot; vrávoraje vzchopil se a ubíral se k protjší stráni údolí, aby v lesíku, ve známé mu jeskyni strávil dlouhou noc. Na štstí nalezl lun rybáv i veslo v houštin u hlavního proudu Jizery a šastn se až k lesíku peplaval a nalezl jeskyni, kde si usedl na mech mezi kapradí a zamyslil se. Mráz ohe projíždl jeho údy nebyl i
s
to ani
i
na nohy se postaviti.
pkn
Zatím vyšel msíc a svítil v úplku nad jizerním údolím a osvcoval msto naproti a mohutné na skále nící hrad, v se ješt svtla kmitala. Duše Antošova dlela v kovárn u Barušky a úzkosti
nmž
ji. Takto sedl dumání probudily napjal zrak svj v
skliovaly
více
ho
blížící
až
z
jak
hodinu v jeskyni,
se kroky.
tu stranu, a nadje opt spatil dole u vody po pšin pomalu se ubírati mistra Komárka, jenž maje ruce sepjaté k plnému msíci srutn hledl a hlasit mu lkal boly a žaly své. „Miste Komárku I" zvolal k s hry Antoš. Komárek ulekna se obrátil se a dal se na útk I
oživila ho,
jak
nmu
zastavil se teprve, když Antoš zvolal: „Já jsem to, miste, Antoš z kovárny." Komárek požehnal se kížem, zastavil se a zvolal: »Po)d dol ke mn!" „Nemohu, miste, jsem nemocen, prosím te, pomoz mi!« Komárek prodíral se houštím a šastn se dostal až k jeskyni, kde spatil Antoše sedti. »Pro Boha t prosím, hochu, kde jsi se tady vzal?« ptal se Komárek Antošovi ruku podávaje. a
104
Antoš
várn
mu
krátce
povdl,
co
se
odpoledne
v
ko-
na Klenici stalo.
),Tvá historie jest smutná," dl po té mistr Komárek potásaje hlavou, >,ale má je ješt horší; pomysli si, dnes k polednímu pišel Vávra k nám a odvedl mi Madlenu na procházku, a ta nešastnice s ním šla, a jak se smála pi tom, a ješt veer nepišla domil, a Vávra napadne, mi pikázal, že jestli pijjdu za nimi a on Bhví, milý hochu, podívej se že mi hnáty petlue. na mé rukávy, jsou celé mokré od samých slzí, které jsem pro Madlenu procedil. A já to vím, že ji ztratím, svtem jejím ádným mana jsem pece ped Bohem želem !" To praviv dal se Komárek do usedavého pláe.
m
i
Antoš
chvíli
mlel, osud ubohého
mistra šel
mu
pak pravil ke krejíkovi: „Miste, ty bys mohl velikou službu prokázat!" „Milý hochu, já nevím, kde mi hlava stojí, ale ta nešastná Madlena, v tom to vzí." „Vidíš," pokraoval Antoš, „Barušku musel jsem mi svdek, já opustit, a nevím, co se s ní stalo. ^ bych tam letl, ale nemohu se ani na nohy postavit; kdybys se šel tak tam podívat a vyídil jí, že jsem živ a že k ránu pijdu, a že svj život za ni dám, bude li toho poteba." k srdci;
ale
mn
Bh
„Tys hodný chlapík,"
odpovdl Komárek, „když
jsem byl tak mlád jako ty, také jsem tak Madlenu rád nea bhví, ruce bych jí líbal, jen kdyby odešla s lim Husitou. Ale víš co, Antoši, pjdu tam a vvídím to, a kdvbvch toho šibeniníka, toho darebáka, toho Vávru nkde tam u vody našel, na mou duši bych ho tam stril! Svdomí bych si z toho nedlal,
mn
ml
A mám
zase sem pijít?« „Kdyby Barušce se nco
Boží
bu
ji
stalo,
pijd,
ochráním nebo padnul"
a
pak po vli
I05 Mistr
Komárek
Obešel
odešel.
msto,
opatrné
dostal se oklikou šastné až ke kovárn na Klenici a nepozorován šel zahradou, ponvadž vidl v komoe svtlo. I pišel tiše až k okénku, vylezl si na kámen, U stolku, na který stál pod ním, a podíval se tam.
nmž
kahan stál a šaty v uzlíku svázané mla, sedla hlavu o dla majíc podepenou Baruška a slzy koulely se jí po rozpálených tváích a bolest hrála kolem krásných jejích rt. Plakala ubohá pro Antoše, nebo povdli jí jako jistotu, že se v Jizee utopil, a bylo jí vidti z oí, že jí srdce v prsou bolestí krvácí. To nebyla ta Baruška plná života a líbeznosti, jak ji Komárek znal, nyní mu pipadala jako bolestná matka pod kížem v kostele menších bratí Františkánv.
V tom
Komárek pádné kroky po ouvoze;
zaslechl
ohlédl se a spatil asi pt nebo šest hrubvch muž, jižto se opatrn k zábradlí blížili. Strach pojal jej a nápad skrvti se za košatý bez, který stál sotva vedle osvíceného okénka. Tesa se na celém tele skril se tam ve stínu. i
ml
„Jsme z
sami,
hoši,"
noních tulák,
jak se
»Já
ozval
polohlasn
se
tená
již
domyslí,
jeden
že Libor.
pjdu k okénku se podívat, vy zstate tu ukryti. to pjde po dobrém a nepjde-li, vezmu ji ná-
Snad
;
Pozor na znamení
silím.
pikradl
I
se
k okénku
v bolu se rozplývající
jeho,
i
strnula,
nouti,
I"
a
Barušky
podíval
Obraz tam. tvrdého srdce trhnouc sebou
se
neobmkil
zaklepal tiše na okno. Baruška když spatila surový jeho obliej. le úzkos a hrza stiskly jí hrdlo,
s
to odvrátiti
a
po ruce
zraky od
"Slyšíš, Baruško," jí
nám Hanuše
sahaje, a
Chtla kikano nebyla
nho. pravil
„poj
se
tiše
Libor, okno vytiskna v pokoji, teba
mnou
toho holobrádka, pjdeš se
na
mnou
a
budeš
io6
mít dobré asy. Budeš-li se vzpovat, pinutím t. Se mnou nejsou žádné hraky !« Baruška s ošklivostí ruku odtáhnouc zpamatovala „Odejdi, Libore, tys mordé, tys zabil se a pravila: Antoše, tys z pekel nestvra...!" Libor se zasmál a nakion se z okna chtl vzít Barušku okolo pasu a vyzdvihnouti ji z okna ven^ prav: wNech Antoše na pokoji, ten už dávno bahno pije."
Tu
vzchopila se Baruška a v rozpálení hnvu šlesáhla po starém mei, jenž v kout stál, a máchnouc jím nad hlavou velitelsky zvolala: „Vari^ Libore, nebo t proklám!« Libor bezdky uhnul se od okna, ráznost' Barušina omráila jej. V tom hnul sebou starý Hanuš vedle v jizb, že až lože zapraskalo, a Libor odkvapil v tichosti
chetného
k
druhm svým Všecko
a
nepustila
do houští.
opt
me
utichlo. z
ruky.
Baruška
nechala
rozsvíceno
Komárek dosud sedl
v
tráv
za bezem zuby jektaje a vidl, že Libor a soudruhové jeho neodešli, nýbrž že v tichu mezi sebou se radí. Jak rád by byl varoval Barušku a zbudil aspo Hanuše; le strach ho samého mrazil a myšlénka, že mu poslední už bije hodinka, tak ho zkormoutila, že mu vyrážel
na ele studený pot. Skrýš svou opustiti nemohl, sice by bylo bývalo s ním amen. Tu zdálo se mu, že Husité opt hlasitji mezi sebou rozprávjí. I byl jako pna a bedliv poslouchal.
„Nu
což,"
ozval se jeden hlas po
dlouhém mlení;
„udlej to krátce Já bych zapálil kovárnu, starého vezmi si as, af uhoí, a v koui skoíš tam a vezmeš ustrašenou holku a bude po švand." v,Ale považ, brachu, dnes je nedle," namítal druhý hlas, „a kozlu vr, pijde-li to ven, porouím se, má zlatá hlaviko!" !
loy „Jaké strachy," odvtil po té Libor, „já to odbudu sám, to by v tom musel rarach býti! Vy jdte všichni blíže pod hrad a pijte pak hasit. A mne kozel nevezme, není to naposled ani ponejprv, ale te, co íkáte, máme
pokat, nebo hned..." „Pokej, skoím pro smolnici!" Nastalo byl
mohl
opt
ticho.
potají odejíti,
Komárek umíral strachy kdyby byl by ovšem pobouil v pod;
pedešel takto požáru, jenž dvma skoro jistou záhubou hrozil; le na to nemohl pomysliti ve strachu pro vlastní život svj; ekal tedy na píhodnou chvíli. Skuten asi za tvr hodiny pinesl jeden z Husii smolnici, kterou v houští rozžehli, a Libor skrývaje plamen kradl se pozorn ke kovárn a stril ji do slastechy. Suché došky vzaly se ihned plamenem, nebo zavál náhle silnjší vítr, a Libor rozraziv okno skoil do komory; kou hrnul se již za ním. Tu vzchopil se hluboce oddechna Komárek ze skrýše své a jedním skokem bžel mezi píbytky Boleslavan do podhradí a volal hlasem hrozným: „Vzhru, lidiky, kovárna hoí Vzhru I« A jako pomaten bhal mezi staveními, pomoci se dovolávaje. Mšané vtším dílem nespali, nebo obávali se požár, které takka všudy s Husity v záptí táhly, i hrnuli se pekotem ze stavení ven a bželi kovárnu hasit. V malé chvíli oživlo celé podhradí, smutný hlahol zvon rozléhal se jasnou nocí a kik a ruch nahradí obyvatele
a
životm lidským
mné
I
plnil okolí.
Zatím, nežli se lidé pihrnuli, vyskoil Libor opt a dým, zdá se, celý vyjevený. že pinutil jej bez Barušky vrátiti se, která bezpochyby v nebezpeenství života se vzpouzela s ním jíti. I stál i tu jako zkamenlý, že sklamal se v nadji své, a snad hlas svdomí v i lidský probudil cit. z
Kou
okna ven,
nm
io8
Píchozí
hasící
i
ovšem vdli,
že
ková Hanuš
a Baruška meškají ve stavení, le plamenové šlehali již uvnit, proež se bál každý, komu byl život milý, i pokusiti se o zachránní jejich. Volali je jménem
—
nic naplat, ani
Hanuš, ani Baruška neukázali
oken
se u
anebo dveí.
Tu
rozléhal se hluk od hradu. Zadní branka vedoucí
pídvoí do podhradí otevela se a bojovníci sestupovali schdkami dol po skále a v ele jejich sám Žižka. z
I
hnali se
úprkem
k požáru.
Lid spate Zižku a hetmany rozstoupil se
s
úctou.
Zižka stoje v ele hetman nejblíže u ohn, ohlédl se na vše strany; tu padl mužíek s oima uplakanýma ped ním na kolena a sepjav ruce volal úpnlivé :
„Ote, vysvobo Hanuše a Barušku, sice uhoí !« I vzedmula se prsa rekova, oko zasvítilo bleskem nevídaným, lví duch jeho rozpjal kídla svá, nebo byl v živlu svém, ohni a koui, okamžení a velký vdce Tábor vyrazil vrátka do hoící kovárny.
—
mlel
Lid
jako
hrob
a
každý
slyšel
tlukot srdce
svého.
Tu
objevil
se Zižka,
v
v
levici
a vynesl je ven.
Jedva
pravici
tímaje na prahu kovárny
dívku
starce
a
vystoupil, sesul se s hrozným lomozem strop. se Zižka v pl kole obyvatelv i bojovník
na
plná záe požáru padala jeho šedinami. Lid ani nehlesnul.
svou
a
„Kdo
to uinil ?«
že každý z
Tu mení
divák
vystoupil
ani
utéci
koistí pohrával si s
jadrným hlasem svým,
se otásl.
mužíek,
nemohl,
»Uinils to?«
zahml
a vítr
postavil
I
tázal
a
šel k Liborovi, jenž v omápravil: „Brate, tento byl!''
se Žižka.
—
Libor
mlel.
lOQ
„Dívku
a starce
chorého do hradu, palie do ohn!"
rozkázal vdce. popadli nkteí Táborové Libora za ruce a nohy I a uvrhli po hlav do ohn a dýmu. Zižka poruiv lidu, aby byl opatrným, odešel s ostatními do hradu.
IV.
Sotva slunce ve velebné kráse své nad horami Krkonošskými vstalo a pozdravilo eskou vlast, procházel se sám a sám na cimbuí západní vže hradu Mladé Boleslavi vítzný vdce Táboritv a pemýšlel. Za ranního šera, dokud ješt všecko odpoívalo, hledával
obyejn
Zižka
samotu, a tu rodívaly se v hlav jeho nad kterými pl Evropy nejednou
ony smlé zámry, ustrnulo;
nebo
na
em
usnesl
se
urit,
to
provedl
myšlénka a skutek bylv nerozdílní u nho brati, jeden bez druhého pouhé nic. Dnes myslil na Litomice, kam jej vlastn cesta vedla, a usnesl se na tom, že postaví tam pevný hrad, jenž by na severu v Cechách ohniskem státi ml se pánem tamní krajiny, a zárove štítem nového uení. Ze provedl tuto myšlénku, známo že nazval to, bude tenám z djepisu vlasti naši, zajisté,
i
i
i
hrad ten Kalich
a
Kalicha.''")
najednou potoku Klenici, kde místo kovárny hromady popelu se ješt kouilo, pak podíval se
Procházeje se stát a pohlížel
jen z
napotom Zižka z po cimbuí zstal Zižka
že se psal
dol
k
se samodk Pražanm, kteí je obléhali kvtna r. 1421, nébof roznesla se zpráva jistá, že Zižka se blíží s Tábory svými k mstu. Zižka sice jal se msta dobývati, upustil však od dobývání k vli Pražanm. Za to však podrobil sil tvrz na hoe nad Trebušínem, dal tam vystavti hrad, jejž nazval Kalich, a odebral se pak na snm do áslavi, jenž zaal po té dne 3. ervna t. r. *)
dne
29.
Litomice poddaly
I
lO
krásném údolí, po nmž lehounká mlha teplými paprsky slunce sem tam potrhána se toulala, ped sluncem. jako by hledala úkrytu ped nepítelem Na vysoké stráni po pravém behu Jizery strml pevnv hrad pán z Michalovic^ a dále, ovšem v mlze, zpínal se vysoký vrch s pepevným hradem Bezdzi. k severu po
—
„Práce síly
ta
dost,"
také dost,
jen
zabruel Zižka
nám
mlha ped sluncem
kižácké
dej
utíká,
kníry
Pánbh ha,
ha,
krout,
„ale
Hle, jak jako vojsko
zdraví!. ba,
!"
V tom
ozvaly se kroky na schdkách, které vedly jinoch zvedná tžké železné padací dvée „Ote, neposnídáš objevil se a promluvil k Zižkovi Cekají dole v síni prve, nežli sejdeš se s hetmany ? na tebe." „Pines snídaní sem," odpovdl Zižka zrakv od údolí neodvrátiv, »a hetmanm vyi, aby sem pišli,
na cimbuí,
a
:
že
žádám " Za chvíli
a koflík
s
pišlo nkolik
Obrát a vypiv
vrátil
se
jinoch
na
niíse
nesa
chléb
vínem, obyejné to snídaní Zižkovo, za ním
hetmanv. pozd avil se s nimi srden Zižka rázem koflík vína chlebem je zajídal
se rychle
jedním
a pravil:
„Nu, bratí, stýská se vám po díle, pravda-li? Ale odpoledne vyrazíme tuto údolím k Litomicm, dopoledne dopejme však lidu radosti, nebo bojuje on
K vyvrácení a spálení jsou tu s veselím. hnízda Belialova; klášter Kižovník tuto na skále a tamto v levo za mstem klášter a kostel menších bratí Františkán. Nemá zstat kámen na kameni a s popelem a smísí se zem, aby nevzešlo v ní sím nepravostí. Vy stojíte mi za to slovem svým, že jiný píbytek ani v ani kolem nho nelehne popelem; boj
israelský
dv
mst
)á
budu
V
kterou hodinu
psáti listy.
Vrné
hneme
se
mn
posly vyberte ruce. k. k odjezdu, povím pak, až
vyhotovím listy !" Pak se tázal jednotlivých heiman na jejich roty, tam na nejmenší podrobnosti, bylo vyptal se tu vidti, že od bojovník svých zasloužil si jména otce, nebof znal celý voj svj tak dobe, jako otec dít své, i
i
i
mže
dokázati. vdl tudíž jasn, ím vládne a co Bystrý jeho duch ve spojení s velikou zkušeností a známostí lidí a v nadšení pro vc, kterou jediné za životní úlohu si vytknul, bystrý jeho duch, pravím, nesnesl a vle jenž ani nejmenší zištné myšlénky pevná jako z oceli, utvoily z nho velikána, s kterým sokové jeho, zištností nejvíce vedení, miti se nemohli, a který jako jediný zvláštní úkaz v djinách všeobecných se naskýtá. On byl muž, jenž v pravd osobností svou velikou uchvátil krajany své a uchvátiv je miloval je, nebo pokládal se s nimi za jedno tlo a utvoil z nich na darmo tisícové najatých žoldné kopí štít,
a
nmž
své lámali;
on
byl zajisté tím,
„Já uinil národ tím,
ím
ím
muž, jenž smle íci mohl: je, a národ mj iní mne
jsem."
Když hetmané odešli, šel on za svou prací a pi lomozu, který za nedlouho otásal celvm mstem, psal on pokojn listy, o kterých doufal, že po smrti i
i
budou pro národní vc. Netrvalo dlouho, co odešli hetmané
jeho psobiti
z
hradu do
ped
Hradištskou branou, a již roznesla se po zvst, že Husité pjdou boit a pálit kláštery. hromada dtí sešla se Mladá chasa obojího pohlaví Jenom již ped ležením, majíc vli i chu jíti s nimi. starší a odvážnjší obyvatelé ostihali píbytk svých bedliv, uklidili všecko, na co snad ped píchodem
ležení
mst
i
Tábor zapomnli, nebo
do sklepv
obávali se velice, že snad
a i
do bezpených míst,
msto popelem
lehne
všeobecné drancování nastane, ano i rada obecní odebrala se v úzkosti ješt do hradu k Žižkovi a prosila ho za ochranu. a
Zižka nebáli;
nevrle
odpovdl:
jdte v pokoji
„Pravil
jsem,
abyste
se
dom!"
vrhnul se zástup lidstva Hradištskou branou do boui skrývající mrak valil se ke rodenských, jenž stál tam, kde posud vysoko stojí na skále mezi hradbami dm, jenž slov Templáský.*) Mnichové ovšem již nkolik dní I
msta
a jako erný, klášteru kižovník
ped píchodem Husitv
opustili sídlo své a uchýlili se
menšími bratry Františkány na hrad Michalovice, kde mnli, že budou v bezpenosti. V kláštee samém zstal jen jediný staec, jenž smrti se nehrozil pro víru svou. S kížem v ruce stál u oteveného okna ve vži, jako by chtl uchrániti ped zkázou stánek pobožnosti. Jak spatil zástupy, jež s lomozem velikým ulikou i
s
smr zkázu papežníkm provotichým pláem a sklonil smutn hlavu ke kíži. Zatím wlámaii dole vrata a hluk strašný rozléhal se po prázdných síních kláštera. Okna inela, skín praskaly, a smích a kik a úzkostné volání mnohého slabšího a hádky strašlivé, jedno za druhým ke klášteru se valily,
i
lávajíce, zaplakal
jako boue rozléhalo se. Kde co bylo, pišlo na zmar, co jeden vzal, vzal mu druhý, a bylo nkolik, již krví
svou zbarvili v chodbách
bílé
a
v
stny síních
klášterní.
1
hemžilo
mravenc
jako
v
se lidstva
mraveništi.
Dm
tento na západní stran msta nedaleko hradu posud ovšem že znan zmnn. Znaky kižovník z ostrova Rhodus posud namnoze zachovány, jakož místa vidti jest, kde stála druhdy kaple se sakristií a pekrásným klenutím. Svršku kulaté vže více není, lze však z pozstatku dobe vidti, kde stála vž. Kižovníky Rodens slouli prve rytíi jerusaiemští sv. Jana, pozdji ')
stojí,
i
až podnes rytíové melienští nebo zvláštní monografie v rukopise.
maltézští.
O dom
tomto
je
Nkolik Tábor vyhrnulo mnicha, jenž „Jsi
již
na
se
vž
a vrazili
na starce
modlil.
se
hotov?"
ptal
se
jeden.
Staec mlel. I
vzali,
kde
co bylo,
strhali
se
starce šat a pak
smíchem se ho chopivše hodili ho po hlav s vže dol, kdež sob o skálu hlavu rozrazil. Tlo jeho
se
skuten skutálelo se dol do roští. „Ten více nevyleze," zavtipkoval jeden z Táborv a všichni hrnuli se výše. Nahoe na vži nalezli velikou okovanou bednu
lámali se do ní v nadéji, že na dalo jim to práci velikou, tak I že peslechli výstrahy a hlasité volání bratí svých, že hoí nebo dole již založili ohe, kdvž všecko již vyplenili a díve v žádosti své po koisti nevzpaa
bohatou pišli kois.
—
—
matovali vystoupil
se, a
až
již
hustý,
pes hlavy
se
tžký dým jim
až
nahoru na
vž
valil.
I zbledlo leknutím všech pt surových mužv a stelhbit chtl jeden pes druhého po schodech s vže dol, le nastojte! Devné schody stály v plameni!
bylo jim všem strašliv v ohni zahynouti, á jako mnich, staec, již nahoru nevylezl, neslezl již také žádný
I
z
nich
s
vže dol.
Ruka Boží Zatím vyloupený.
zastihla je!
Táboi
opustili klášter, prve již hrnuly se v proudech z oken a dveí a táhly se jako hadové po šedivých zdech. Devné domky, které na blízku stály, na štstí neutrplv ohnm, nebo klášter byl uvnit namnoze klenutý a ohe se k poledni sám sebou strávil. bvli
ostatní
Dým
i
ohe
Odsud hnula se celá hromada rozjaena a rozvev tsnvch chomáích ulicí podél hradby dol, kolem Staré fary k Blské brán, kde se svobodnji rozvinula a nkolika cestarri o pekot se hnala ke klášteru selena
A. V. Šmilovský: Spisy výpravné.
8
114
menších bratí Františkán za mstem. Píina neobyejné píle a veselosti nezáležela v tom, že by snad hojné koisti byli nadlali v kláštee u križovník, nýbrž že roztroušena
byla
povs,
že
mnoho
Františkáni
vína
sklep zanechali. I hledal každý, jak se dostali do kláštera, pedevším sklepy jen stízlivjšího ducha kdož ve
;
hledali a loupili
byli,
Povs
o
vín
nahoe
v
síních a kostele.
bylo zvláštní podívání na pestrou smsici lidu, jak najednou všichni usjednotili se na tom, pomoci plným tžkým sudm z temností sklepních na Boží svtlo. I vytahali prkna z podlah, nebo lan nedostávalo se, kladli je na poschody a kouleli poprášené sudy nahoru. Kiku a láni bylo pi tom mnoho, nejvíce však na ty, kteí z pohodlnosti zrovna u sud ve sklep sedti zstali, je vrtali, do epic víno natáeli a pili. Když jeden tžký sud po pracném namáhání šastn do chodby dostali a všichni úastníci kolem nho odpoívali, vztýil se tu Jeden z nich, muž jako obr, a hojný pot s ela rukávem si utev protáhl údy se vyplnila.
I
své a pravil hlun: „Já ku, hoši, na je mnoho škvorv, ale ti nejhorší škvorové, já ku, jsou, co dole víno pijou. Co íkáte, hoši, abychom je vyhodili?" "Vyhome je," volala jedním hlasem celá hromada. »Já ku, pokejte! Myslím si tentononc! Když nám Boleslaváci dali vera dost jíst a pít, já ku, co
svt
by
se
s
námi
nenapili.
Jsme
vyšlehni
„Máš pravdu, Krahuje,"
na
n
bratí od kalichu!" jeden hlas, „hr
zavolal
do sklepa!"
"Jáku, pokejte!" kikl Krahujec mozolovité dlan, zatleskal
a
a
naplil
si
mezi
hnal se dol.
Ve sklep nastala praka a konec konc byl, že šastn pohodlné pijany nahoru vynesli a nemilosrdn je na kamennou podlahu v chodb posadili. Nkteí již
ani nemohli na
nohou
státi.
:
115
„máme istý sklep. Já ku, vyvah'me všecky sudy ze sklepa; a pak do zahrady. A pak budeme pít až se budou hory doly zelenat! Co myslíte ?« "Vyvalíme je a v zahrad budeme pít," ozvalo se nkolik hlasv. Teprve když si všecky A tak se také stalo. sudy vedle sebe na zahrad narovnali, nastalo pití a radování. Kdo byli mladší, chtli míti hudbu a tanec. pišel dudák a spustil skonou, a šlo to do kola, I jako by biem mrskal okolo staré hrušky. Starému Krahujci hrálo již víno v nohou, a byla mu už cesta ou^ká; tu najednou s rukama v kapse zavrávoral a byl by upadl pres mistra Komárka. I chytil »A
ted," pravil Krahujec,
—
tento s nimi
hoši,
—
pkn
mužíka
za ramena a poal s ním potásat, až v panu tváe mistrovi kosti chrastly. Komárkovi svítily nos jako karbunkule, nebo nebyl on nepítelem vína, a teba bylo Františkánské. Octna se v náruí toho odiducha a nožkama tepetaje koktal ve smrtelné úzkosti k husitovi i
»Streje, Krahuje, dejte mi
kdo
skvrn,"
ty
,,I
t
tu vytrousil?
Toto á vzal
si
))Já
-„Já
praviv
zachechtal
Nu,
sedl
tu
si
ji
hubiku!"
Krahujec, >,já máš, bratíku."
ku,
prázdný
sud
se
Krahujec
Komárka na klín. ku, í jsi, knoflíku
?"
tázal
na se
krejíka.
jsem mistr krejovský, Jií Komárek."
Krahujec
se
ehonil, až
»A pro
jsi
tak
»Jak miluje se
se
smutný?"
bicho popadal. ptal se opt Komárka.
za
nemám s
být smutný, když tamhle žena jiným. Vidíš? V tom to vzí!"
Co škodí, „Vždy tu není
>,EhI
„Eh, proto
jen pij!"
vína!"
mžeš pece
pít!«
má
lib
„Tys tverák, strejku," pravil chytrouš Komárek, nemáš Boleslavany rád?"
wviJ, tv
mám
ku,
,,Já
rád,
je
a
pro bych neml?
Dali^
co mli." „Vidíš, já jsem také Boleslavan, a kdybys Boleslavany rád, udlal bys mi nco k vli." >,Já
ku, udlám
lena
tom
v
» Vidíš,
Komárkova
Krahujíku, »Já
a
i-ku,
a
vzí, tamhle sedí
vedle Vávra,
tu
te Jdi
dol, synáku!"
mu
žena Majdadrží,
ji
máš liubiku!
za ten nápad. poád vím, co to je, já ku, seperu
zrovna k Vávrovi a dal na zem. Nasrala praka
má jak
vidíš,
jdi,
!"
M
Pánbh
slezl
ml
!"
to
natlu mu ty cvrku,
Komárek
ty
nco se,
Pozdrav
t
šimralo v žilách,
námelu
mu
hbet.
kolenou a Krahujec vrávoral takový štilec, že se pevalil a Vávra již se strojil Krahujci
s
mu
hned však piskoilo nkolik Táborv a jeden mladý z nich Vávrou tak stril, že odlíti na deset krok, ka: „Vari od Krahujce! Krahuiec je moudrá hlava."
odplatit,
Krahujec chytil
se za švestku,
aby neupadl,
a
pravil
vážn: „Já ku, také moudrá hlava!" »Vyhote Vávru pres ze!" volali nkteí.
A
stalo se
Zatím
se
tak.
Komárek
strachy odkradl a utíkaje vrazil
na Antoše.
„Probh, miste," zádrže,
),ie
»Pus
zvolal úzkostliv Antoš,
Baruška zdráva?
m,
A
kde
je,
abych nedostal výprask!**
„Nepustím, odpovz!" >,Inu,
je
se
Komárka
povz ?«
starým Hanušem na hrad."
"
:
117
„Povz, jak se k ní dostanu « „Pus, hochu, seznam se tamhle s tím velikým Krahujcem, ten t tam dovede !« To praviv vzal Komárek nohy na ramena a utíkal do msta. Krahujec si zatím sedl opt na sud, zavolal druhy a rozkládal jim
„Já
nco jedl
ku,
chtli;
hoši, a
já
já
to
bych nco chtl, a vy byste také vím a nevím to, ale pece to vím,
bych vepi^ovinu."
»My
také,«
Antoš
zvolali druhové.
napadlo mu, zdali snad Táborové
to slyšel;
bžel do zpustošeného komín nehledali, vlezl z kuchyn do komína a šastn ti kusy
v
i
ulovi)
a
Krahujci pinesl.
kláštera,
uzeniny Krahujcova rados byla ná-
ramná. I pivinuv uzeninu k srdci svému pravicí vzal Antoše okolo krku a zvolal: „Hochu, já ku, tys nám spadl s nebe! Ty musíš Víno, hoši, a se napije chlapec u mne zstat!
mj
tady
!
A pátelství bylo hotovo a následky, jak níže uvidíme. Zatím
ale nastala
mlo
pro Antoše trvalé
krušná chvíle pro bratry Tábory
;
dopili totiž víno.
„Co poneme?"
tázali
se
»Zapálíme tuto barabinu
a
odpovdl vážn. A tak se stalo,
Krahujce.
pjdeme kam kdo
patí
!"
a když klášter menších bratí Františkán v nejlepším ohni stál, táhli Táborité se zpvem a tancem bud" do tábora ped msto, nebo do Krahujec, opíraje se siln hradu. Mezi posledními byl i
o svého chlapce Antoše.
ii8
V.
kovárna na Klenici hoela, a Barušku, oba bezduché, odnesli Táborové do hradu a uložili je v tmavé komrce. Mistr Komárek zstal u nich, až je táborské pak teprv ženy léky svými opt k životu zbudily odebral se dobrosrdený krejík do msta, aby vyhledal nešastnou svou Majdalenu. Na Antoše doista zapomnl a nelze se mu také diviti; ostatn byl by Antoš sotva vci prospl, nebo po studené koupeli v Jizee byl velice seslaben. Zá z požáru vidl sice z jeskyn za vodou, a domníval se, že hoí kovárna, le nohy nechtly mu strávil v jeskyni noc. jak vnost dlouhou sloužiti, I a trapnou nemén, nebo srdce mu svíraly smrtelné úzkosti o Barušku. Slunce již vyšlo, když trochu usnul. Probudiv se spatil zrovna naproti klášter Kižovník Jak Žižka vera,
když
rozkázal, sralo se. Starého
Hanuše
;
dýmu a plameni. 1 sebral síly své a pustil se do msta. Z kovárny spatil jen hromadu popelu; nejistota a nedokavost nutkaly ho jíti k Františkánm. Oberstviv se ponkud vínem sešel se tu, jak již víme, s Komárkem, Hanuš a dovdl se tu radostnou novinu, že Baruška žijí a že jsou na hrad. Když kopinníci a mezi nimi Krahujec s Antošem v
i
vraceli
se s
kterým
z
plenu
picházeli,
do svého hradu, až
ke
komrce,
rozléhal se hluk, ve které bydlil
Baruškou. Krom malých spálenin na tle oba dosti zdrávi, a Hanuš neml nic proti tomu, když ho Baruška vroucn prosila, aby šel s ní na náhradí, že snad spatí tam Antoše, po kterém její srdce toužilo jako vadnoucí kvt po erstvé rose. Nežli však vyšli, hulákali a veselili se Táborové na náhradí,
Hanuš
byli
s
již
nejvíce však Krahujec, jenž brzy líbal, brzy hladil zdravá,
pkná
líce
Antošova.
119 z tebe »Já ku, Antoši, ty zstaneš se mnou budu mít jednou velikou radost. Na mou véru, chlape, ode dneška jsem tatík tvj a ty kluk mj, vid, synáku ?" » Poslyš, Krahuje," ekl vážn Antoš, jenž k prostoduchému Táboroví skuten náklonnost cítil, "kde pak z ohn vyje ten staec a dve, které vera Zižka ;
svobodil?"
ku, když mi tak ekneš tatíku a ne Krahuje, povím !« »Povéz mi to, tatíku!" wTamhle v komoe, pjdu tam s tebou, ale dív nám pipiješ a slíbíš, že budeš Táborem. Hoši, víno!« Jindy by se byl Antoš zdráhal, nvní jsa však vínem rozjaen a v nadji, že Barušku spatí, pislíbil to. „Já
li
to
Tábor
vína sehnal, rozstupovali až se hrdel zaznlo, vzduch otásal: „Zdráv bu, Zižko, brate náš!" Zižka pišel totiž dol mezi bojovníky. Po provolávání nastalo ticho, nebo Zižka postavil se uprosted nich. Tu vzal
Sotva jeden z
se
bojovníci
a
z
koflík
nkolika
set
Krahujec do jedné ruky koflík s vínem a druhou Antoše sebou táhna prodral se až k Zižkovi a zvedná vysoko pohár pravil vážn: »Zdráv bu, ote Jene, vedu ti nového bojovníka pro zákon Boží, pipij mu, brate, na štstí vojenské!" Zižka lehounce se usmál, smoil rty v kotlíku za
srden
k
„Bh
s
Antoši pravil: tebou a štstí válené!" pi tom jako v kostele. Když Antoš piložil I bylo Na sta k ústm koflík, zaznlo pronikavé vykiknutí.
a
obrátilo se v tu stranu, odkud vyšlo. A ejhle! Spatili tu starce, jenž v náruí držel klesající dívku. Byl to Hanuš s Baruškou. Ubohá! Vidouc, jak Antoš stal se bratrem Táborem, jak pro ni jest ztracen, strnula. jako by ledový had ovinul se kolem velého I bylo jí,
zrakv
srdce jejího
a
uštkl
ji
žíhadlem smrti.
Ústa
bezdky
I20 pronikavé vykikla,
jasný zrak zatáiily
mrákoty
a
tlo
schvátila mdloba.
Zižka ani se neobrátiv zakroutil kníry a rozkazoval hlasem, že se to daleko široko rozléhalo: „Jak odbije na hrade patnáctá hodina, odtáhneme k
Litomicm. Každý
k
nmuž
v
hrob;
jí
s
jdi za svou prací.*" Takto praviv odešel do hradu a Táborové za ním Jen nkteí, a mezi nimi ovšem Antoš a Krahujec, zstali u starce a dívky. Antoš vzal Barušku do náruí a ústa svá na chladnoucí její rty vtisknuv, jako by políbením i život do ní vlíti chtl, odnášel ji za Hanušem do komrky a položil ji tam na tvrdé lžko, si
sám pisedl.
I
komrce
bylo v
ticho jako
Antoš sklánje hlavu k Barušce a pot bílého ela stíraje chvilkami k ní mluvil hlasem jen
mkkým: otevi oi své a Antoš tvj." Starému Hanušovi koulely
„Baruško, jsem to
vždy
u dveí se smutné na podlahu. Krahujec,
jenž
podívej
se
na
mne,
já,
stál,
se
slzy
kroutil
do
vousv
a
kníry své a díval
V tom procitla Baruška a zvednouc se na loži hledla zmámen ped sebe. „Což mne neznáš, Baruško?" tázal se Antoš tesoucím se hlasem. Baruška obrátila se k nmu, vykikla, vzala ho okolo krku a pivinouc se k nmu položila mu hlavu na prsa a dala se do usedavého pláe. Krahujec obrátil se do kouta, aby Antoš nevidl, utírá slzu, a vykradl se ven. Vyplakavši se na prsou Antošovvch sedla opt Baruška na lžku a zamyslila se. « mluvila pološeptem. »Ty pjdeš pece, Antoši Antošovi se div srdce neutrhlo, když vyslovil tiše slovo: „Musím !«
že
si
—
;
121
»A když
,,A
mne
máš-li
se
neumeš,
ráda,
padneš?" sejdeme v nebi,«
jestli
„Pak
umru?«
já
"Baruško, nenavrátím!"
odpovdl
dokud
se
Antoš hlasem
temným. Baruška
svj
a
jak
verejška
„já
ty
„vždy
ty
Antoši
Ze boles
a
zármuteK tžce na-
její, i
udlal
ti
m
bolesti
dla po
ne,"
máš
té
veliké!"
úsmvu
Baruška k
rád, ale já
se
nutíc,
sama jsem blázínek,
vid,
?«
„Bh ví,
stala.
vidti bylo na vyhaslých oích, ubledlých lících. Baruško," pravil Antoš, vlasy jí s ela od-
„Vi, »I
zamyslila; Antoš zvedl k ní zrak nad tou zmnou, která se od
zhrozil
ní
s
srdce uvadlých rtech
vštívily
hrnuje,
opt
se
se
ví,«
Baruško,
tak zarmoutil.
odvtil Antoš, pro plá sotva mluv, „Bh srdce bolí nad tebou, že jsem té
že
m
Nevymlouvej mne
však."
„A kdy pjdeš, Antoši?" „Dnes."
„Až veer?" „V patnáctou hodinu."
„Bh
ti.
bu
milostiv a
Baruška, Antoše okolo krku plakat, Antoši, a ty také ne,
mn
také,"
berouc,
„ale
vi? Vždy
ekla po já
ty zase
té
nebudu pijdeš
po vojn?"
„Pi sám živý Bh, Baruško, pijdu, ano s vtrem poletím k tob, a myslit budu jen na tebe, a ty také,
vi?" budu
jen na tebe myslit a za tebe se modlit padnout, dej mi, Antoši, znamení!" „Dítky," promluvil starý Hanuš, který mlky hovor milenc poslouchal, „potšte se zatím, já jdu kZižkovi!"
„Já
a
kdybys
a odešel z
ml
komrky.
122 Starý Hanuš patil zajisté k onm povahám, které takka ped lidmi zavírají. Víme již, že byl píchozím v Boleslavi a že nikomu o své minulosti nepovídal, a jenom snad úmysl, aby pedešel rozlouení se Barušky nebo oba upímné miloval piml ho s Antošem k tomu, aby šel k Žižkovi a pootevel mu minulost se starým vdcem svou, která divným ízením Božím se
—
—
i
Tábor
souvisela.
Když Hanuš po schodech nahoru kráel, potkal práv hetmany, kteí odcházeli od Zižky. S radostí, že Žižku zastane samotného, vstoupil voln do veliké sín, nebo k Žižkovi mohl každý, kdo nco žádal, svobodn
V
na právo od velikého okna stál veliký na nco papír rozloženo bylo; Žižka pak sám sedl ve veliké pohovce a probíral se Uslyšev vrznouti vráte obrátil se a uzev v nich. Hanuše u dveí stojícího vh'dn promluvil: ,>Tys ková dole z podhradí?" „Jsem." „Co žádáš?" „Promluviti s tebou." pijíti.
dubový
síni
nmž
stl,
„Mluv!«< se nebudeš na Hanuše echa, tebou za mladších let v Polšt."
„Ty ovšem pamatovati jenž bojoval
s
Žižka odložil papír „Pamatuji se jako
pam
a
v
pravil:
mlze,
mou.
od
Tys
tch dob
veliké
milý brachu, jednou Tys, tuším, odnesl starý soudruh mj? Ah z bitvy, jak do prsou jsem dostal ránu?« „Odnesl, brate Jene!'> „Tu máš ruku, starý brachu, vidíš, jsem rád, že ruka boží vedla!" jsem t z ohn vytáhl. To „VysvobodiTs také mladou dívku a tu t ješt více ruka Boží vedla." „Dívka ta jest dcera tvá I" starosti seslabily
!
m
ledy,
m
123
ji
>,Ped lidmi; ostatn jsem k ní cizí lovic, jenž vychoval a otcovsky ji miluje. Všiml jsi si jí lépe,
Žižko?'^
»Nevšiml." „A pece pochází
„Co
z
krve tvé!"
podivením Zižka,
a vstana „Povídej!" uNehnvej se, Zižko, mi svdek, nebyl bych t za nevím co zarmoutil, ale poteba káže mluviti. Dívka ta je dít nepravosti, je dcerou sestrv tvé dcerou
zvolal
že díš,"
rychlým krokem
namil
s
k Hanušovi.
Bh
—
Johaninou." Zižka se na okamžik zarazil a pejel si rukou elo; vnitní pobouení bylo na Piblíživ se asi znáti. na krok k Hanušovi upel na pronikavé oko své, chopil se ho za ruku a tázal se písn: »Kde máš, starce, dkazy?" ,)Kromé zdravého rozumu svého a krom toho, že jsem bojoval po boku Zižkové, nemám žádnvch dkaz pro pravdu slova svého !» odpovdl velebn kmet, pevn
nm
Zižkv
zrak
Zižka
snesa.
pemil pádným
krokem
síh
a
u okna se
zastaviv zamyslil se; zdálo se, jako by si byl vzpomnl otcovský a na sestru svou nešastnou. na
dm
»Odkud máš to dít?" tázal se pívtivji Hanuše. »Z Prahy, kamž ze strachu ped tebou zaneseno bylo stará chva uchýlila se s dckem k tovaryšce z mládí svého, k mé matce. Když umela^ zstalo dvátko nám, milovala je matka má i já, když z vojny jsem pišel dom, a dít, kdvby je byli žádali, nebyli bychom vydali pirostlo nám k srdci. se, že jsi sestru svou pro poklések jejího mládí zatratil, tajil jsem ped každým pravv rod dvátka a zatouživ po bouném živobytí po míru, Božím ízením ocitl jsem se v Boleslavi a Baruška stala se mi takorka hvzdou v temnostech stáí." ;
i
i
;
Dovdv
;
124
„A
tomu
kolik
let,
starce?"
„Osmnácte." "Pravda! A co žádáš pro dít nebohé sestry mé?" Hanuš tu krátce vypravoval o Antoši a Barušce a prosil Zižku, aby Antoše s sebou nebral. Šedivý rek táborský nejprve se usmál, ale pak zakaboniv elo pravil k Hanušovi s výitkou: „Sty se, vojáe, mluviti o takových pletichách. Já ovšem nemám práva k dcei sestry mé, ponvadž jsem ji nevychoval, že však pochází z krve mé, myslím, že si mohu vyžádati, aby za muže si vzala bojovníka nebo ona pochází z krve Zižkovy, a ten jen lásku mou si zjedná, kdo bojuje pro dobrou vc a národ svj. Antoš pjde se mnou! Ví dívka o svém pvod?" „Neví!"
pive ji nyní sem!« Baruškou pišel, srovnal Zižka papírv a uložil je do torby, pak pistoupil k oknu a pemýšlel. Ková dívka vstoupili tiše do siné tak, že jich ani neslyšel. Najednou se obrátil a oko jeho utkvlo na ztepilé postav Barušin. šel jí až do prosted sín I naproti a pobídl ji, aby pistoupila. Hanuš ji vedl. „Nikdy
Nežli
jí
o
Hanuš
tom nepovídej;
s
i
„Jak se
nazýváš,
hlasem tak pívtivým, nikdo mluviti neslyšel.
dcero
má?" ho
pravil
snad
od
„Baruška," odvtila dívka tesouc
se,
jak
k
ní
Zižka
dávných
let
„Neboj se mne, milé dít," tšil ji Zižka a prohlížel jemný, polobolestný výraz jejího oblieje. Pak odstoupil k oknu a chvíli mlel; poznal v Barušce podobu sestry své Johanky a lítos, zdálo se, že peletla po vráskách ela jeho. Najednou obrátil se a popošel k Barušce^ položiv ruku na její hlavu pravil pohnutlivé: „Zsta vždy hodná, dcero má! Boj se Boha a miluj tuto otce svého; stež se lidí zlých a k dobrým naklo i
125
Bh
Snášej trplivé, co sešle na tebe, a on požehná tob. Mj se dobe, dít mé I" Baruška divným hnutím puzena chopila ruku jeho a políbila vroucn. Zižka rychle se odvrátil a Hanušovi srdce své.
ji
se zdálo, že
Když
byl
mu
zvlhlo oko.
Hanuš mezi dvemi,
mi pivedl" Antoš vstoupil,
nebo
zavolal Zižka: „Antoše
dovedl prve Barušku až ke
dveím. „Tys Antoš?" „Jsem, ote!"
„Však pro národ
my a
se
už známe;
svatý zákon
„Pjdu I" „K tomu potebuješ
pjdeš
s
námi
bojovat
Pán!" jen
milovati
Boha
a
nebáti
rozšlapeme setbu Belialovu ve vlasti své a pokoíme cizince zpupné, pak vrátíš se k Barušce. Prve se jí musíš hoden státi. Jdi a piprav se, zstaneš mezi kopinníky!« Antoš šel s Baruškou dol a Hanuš vrátil se k Zižkovi, aby se rozlouil. Zižka pejev pravicí elo své, jako by chtl dojmy, které prav na psobilv, s duše své setíti, postavil se proti kovái. Chvíli mleli oba starcové; Zižka jal se prve mluviti: „Hle, milý brachu, tys ujal se sirotka a vykonas na dobrodiní, které vlastn pináleželo mn. Le cesty mé jsou daleké a práce má veliká jest a vénovav síly, které mi dal, národu svému, nepomyslil jsem nikdy na rodinu. A tak jsem sestárnul. Piznám se, že bych dítti sestry mé a tob, jeho dobrodinci, rád nco dobrého prokázal, le nemám, brachu, co bych dal. Podívej se na mne, starce, jenž ped tebou stojí! Národové cizí tesou se pede mnou a já mstím národ svj a slávou vním elo jeho, a hle! Já staec chd jsem jako žebrák, nemám, kam bvch hlavu svou položil, se smrti;
až
nm
Bh
126
odv,
údy mé
jenž
kryje,
je
mj
jediný
—
nemám,
abych mohl díté sestry své a tebe zaopatiti. Já nejsem svj, jsem jen nádoba v rukou božích pro zachování cti a blaha národa svého. Já žil jsem, já pracoval jsem, vše pro já umru, já na vnosti Boha prositi budu národ svj !" „Zsta v hrad s dcerou svou, nebo posádku tu nechám ležeti ; však k tomu rozkaz dám. A tak dej mi ruku, starý brachu, a vzpome si na Zižku a pomodli se za nj. Na sláv boží shledáme se. S Bohem'." Takto praviv vyprovodil Zižka Hanuše ke dveím. Pak opásav me, jenž v kout stál, a lehkou pilbu sadiv na hlavu, otevel okno do náhradí a dal znamení trubam troubiti k odchodu. Baruška vrátili se již prve do píbytku Antoš svého na hrad, kde na Antoše ekal již Krahujec
—
i
i
tžkým kopím
a mistr Komárek. Odevzdávaje kopí pravil Krahujec: „Potžkej, Antoši, já ku, není kopí jako kopí, ale Však jsem je tímhle bude se zrovna na isto rubat. s
vybral."
A
Komárek,
slzy
si
utíraje,
pravil:
»Vem si to, Antoši, má Madiena, ped Bohem svtem má manželka, už je tam s Vávrou. Dj už se vle Boží, já to dlouho nepekám!"
i
Antoš však nedbal na toho ani na onoho, jeho duše byla plna bolesti, že musí Barušku opustki. Baruška sama byla ponkud pokojnjší, co vidla Zižku, jenž Tšiti se ovšem milencové k ní tak laskuv mluvil. nemohli, nebo pro bolest srdce jedva mohli promluviti. Tu zaznla ponejprv trouba k odchodu a Hanuš vrátil Vstoupiv do komory padl Antošovi do se od Žižky, náruí a pocelovav ho pravil vážn: „Synu mj, bud povždy ten, kterým nyní jsi. Mé staré oi brzy se zamknou a sotva spatím té více.
:
Bud po mé si
s
na
ni.
smrti
Barušiným
Bh t
bude
štítem a v bitvách
chránit."
vzpome
Pro pohnutí nebyl
to více promluviti.
raku v ruce s klekl Antoš I starým Hanušem, a on požehnal jim.
Tu zaznl
Baruškou
ped
po druhé hlas trouby.
»Hola, kovái a dceruško, s Bohem! Poj, Antoši, však já se o tebe budu starati, jako tatík o synka svého. Já ku, poj!" volal Krahujec.
A Komárek
volal
zase nespustím oka
>,Já
neboj se
s
Barušky, nic se
jí
nestane,
!«
Konen se Antoš s Baruškou rozžehnal a doprovázen páteli svými táhl s ostatními kopinníky a Zižkcu v ele do tábora ped Hradištskou branou. Sotva že pišli a Zižka nkolik slov s hetmany promluvil a požehnání knze pijal, hnul se celý tábor a protáhna se v dlouhou ulici zatáel se v právo dol do údolí k
Michalovicm.
tém
Celé msto doprovázelo Husity a podle uplakaných oí mnohých mstských dívek bylo vidti, že asi Baruška nebyla jediná opuštna. Mistr Komárek nejdále vyprovázel Antoše a Krahujce. jim podával ruce, plakal a pravil: „Pozdravujte,
Když
mou Madlenu, až ji uvidíte, a mjte se Barušku se nestrachuj, Antoši, tu já budu opatrovat, ale Madlena má Kdyby byli u nás ješt bratí Františkáni, dal bych rád za její duši sloužit prosím
vás,
dobe.
O
!
mši svatou!"
VI.
nedle po Velikém dnu u Domažlic, Asi tyi v který, to bylo 14. srpna roku J431, tedy deset let po událostech, které vypravovali jsme páté a poslední vojsko ki^ižácké, které z íše na pokoení Cech vytáhlo,
—
v potu, jak letopiscové udávají, z více než „sto tisícóv tisícóv«, ízeno byvši samvm kardinálem a tidceti ímským Julianem od Prokopa Velikého docela na hlavu poraženo bylo; po onom Velikém dnu^ ve kterém tchto tisíc sto ani neekajíc na Husity jedva rachot voz „Kdož jste Boží bojovníci* uslyšelo, jejich a zpv o pekot, bez ladu a skladu na útk k Nýrsku se dalo, kdež v lesích strašliv porubáno bylo; asi tyi nedle po onom Velikém dnu, ve kterém, jak moudrá ústa Palackého vypravují: „vyklizeny jsou nejen Cechy, ale i
Morava od nepátelv, jednoty
národní
odporu ve
a
kalich,
útcha svým
vlasti
to znamení napotom bez postrach cizincm I"
vítzné
panoval
nadšenosti,
i
a
vidti bvlo poutníka, jenž cestou od Benátek ubíral se rovinou do Mladé Boleslavi. I byl již veer a po parném
boue
veliká. Nebe stálo jako v ohni, pi strašném rachocení hromu jako biové rozhnvaných nebes mrskal matku zemi a vichr
dni
blesk
strhla
se
za bleskem
lijavcem huel po polích horách, vyvraceje Poutník, zahalen v pláš, ubíral se pomalu cestou svou a vzdoroval návalu rozlíceného vtru. v zápasu
stromy
s
i
stoleté.
as
po ase
Posilnn na zem, aby odpoinul. vstal pak a zrychlil kroky své dostal se šastn až na návrší, s kterého mu jen hlubokým ouvozem jíti bylo, aby dostihl Boleslavi. 1 máchal se vodou, která po ouvoze dole brela, a zahnuv v právo zastavil se a pohlížel k hradu Boleslavi, kde ješt sem a tam svtla položil
se
i
:
:
i2g
Když
blesk osvítil hnédé jeho líce, vidti bylo duševní pobouení. Pak pustil se pímo k hradu a pijda ke Klenici nalezl lávku v houští, musel tu být tedy znám, a pracn po kluzké pšin, jež vedla nahoru do msta, se ubíraje pišel k Pražské brán, která posud otevena byla. Ani se nezastaviv zamil ke hradu. U brány zavolala stráž:
kmitala.
na
nm
na
"Kdo
jsi?"
„Bojovník pro zákon Pán!"
»Odkud picházíš?" „Od Domažlic. Pus
m,
brate,
nebo jsem
celý
promoklý!" v
Stráž spustila most a poutník ocitl se najednou jizb v náruí nkolika Husit, kteí ho objímali
a volali
té
»Byls u Domažlic? Povídej!" „Budu povídat, hoši, ale po druhé; dnes už mám boue dost. Prosím vás, žije ješt na hrad starý
Hanuš
«
Husité se zarazili; bylo vidti rozpaky v oích nechtli s barvou ven, aby nezarmoutili bratra jejich, od Domažlic, který se s velikou nedokavostí tázal: „I
ovšem
je
tu,"
odpovdl
jeden,
dovedu
„pojd,
tam." I veda píchozího pes dvr na levo do kouta ukázal mu píbytek, kde ješt svítili.
té
Poutník náš otevel dvée
U
a stanul
na prahu.
stolku sedla pi kahánci Baruška a tla v modlitbách, naproti ní šil mistr Komárek erný rubáš; na loži ležela mrtvola Hanušova.
dubového
Baruška i Komárek, uleknuti nad tou pozdní návštvou, zstali koukat na píchozího. Tento sebou ani nehnul. Tu vykikla Baruška, vyskoila, a již ležela v rozpaženém náruí poutníkov. I
Komárek vyskoil
a
bže
A. V. Smilovský: Spisv výpravné.
k
nim
volal q
:
130
m
„A
nco
vezme,
jsi-li
to
Antoši,
ty,
nebo
tvj duch!" s krví." „Jsem to, Komárku, s tlem „Nu, hochu, dej sem pece ruku!" Antoš tiskna pravicí Barušku k prsoum svým, i
vážn
pravil
ke Komárkovi:
„Milý miste, dal bych ti ji srden rád, ale nemám pišel jsem o ni u Domažlic," a odhodiv pláš ukázal na svj prázdný levý rukáv. „Nu a ty, Baruško, zažertoval jestli pak ješt i bez ruky chceš?" ji
;
m
líbaje
ji.
vždy já mám dv »I kdybys neml ani jedné; zdravé ruce a ty by s radostí zastaly tebe. Ale podívej Se, Antoši, na ubohého otce, dnes nám odpoledne umel; chudák, asi trnáct posledních dní na tebe ekal. Ta radost by ho byla uzdravila."
VII.
Antoš
Hanuše
šel
s
Baruškou k loži a pokižovav mrtvého ho v elo poklekl s Baruškou a po-
a políbiv
modlil se. Komárek stál smutn za nimi. Když vstali, odešla Baruška udlat ohe, aby nco uvaila, a Antoš sedl si ke kamnm, aby rozehál prostydlé své údy. Sotva byli sami, jal se ctihodný mistr Komárek mluviti
»Prosím t, Antoši, když tady Baruška není, co pak víš o Madlen, povolal si ji Pánbh k sob, nebo heší ješt proti nmu?"
»Už
je
na vnosti, milý Komárku
„Dej jí Pánbh prosím t, hochu?" lety u Óustí
rados!
A
!«
jak se to stalo,
s díttem. Bylo to, tuším, ped nad Labem, Byla to mela; Vávra tam
„Pišla pod kola
pti
vnou i
131
Toho vidl jsem Krahujec, a ten se nezmare
také padl.
já,
tak.
o Madlené brzy !"
povídal to
„A tak, chudák, už hnije," vzdychl si hluboce Komárek, wkdyby mne nebyla opustila, mohla posud v náruí svého dobrého manžela. Pánbh jí dlíti
odpus Za
!"
chvíli
pravil veseleji dále;
>>Ale vidíš,
smrti vím,
jsem aspo rád, že jisté o jsem docela svobodný."
Antoši,
nebo te
její
»Gož jsi po tom toužil?" tázal se Antoš a doložil smíchem: „snad nehodláš se ješt ženiti, miste?" „A kdybych chtl, k smíchu to pece není; jsem ješt dost chlapík, o svatém Jií uvidím teprv Abrahama a jsem zdráv na tle. Vlastn to však v tom vzí, Antoši; ty si vezmeš te Barušku a co já bych u vás dlal? Dokud jsi byl pry, slíbil jsem hlídati Barušku, aby ji
se
zlého nepotkalo, te mohu odejíti a samotnému není podle písma ve svte dobe. V tom to vzí.« ,,A máš-li pak už nevstu?"
nic
wProsím té, ml, Baruška pichází a ped ženskými musí muž svou dstojnost zachovat, to víš!" Když se Antoš teplou krmí byl posilnil, odnesli tlo Hanušovo s Komárkem a s Baruškou do márnice a pak opét usedli ke stolu. Venku posud vichice bouila a opírala se siln o okénko jizby. Na takový veer se to sedí v teplé svtnici v kruhu svých milých a povídá se rádo. I Antošovi, a byl po nemoci a krom toho cestou drsnou utrmácen, nechtlo se spáti, a to tím více, proto že Baruška si k nmu pisedla a milostn
pkn
se
o jeho
rám
opela.
„A prosím t,
Tu
tázal se
Komárek:
Antoši, co víš o Krahujcovi,
je
posud
živ?"
Antoš napiv se ze džbánu kníry a dal se do povídání:
medoviny
zakroutil
1.^2
„Živ
je
mu
a dej
Bh
zdraví,
sedl mezi vámi.
sotva bych
m
Ml
kdyby jeho nebylo, jsem ho rád, jako Tenkrát, když nám
rodného otce, a on jako syna. otec Zižka zemel a my se stali sirotky, myslil jsem, že chudák bolestí zajde; to jsem vidl, jak je dobrý chlap!" Antoš se zamlel. „Prosím t, vypravuj o otci Zižkovi,« škemral
Komárek.
„Hm! To
milí lidiky! Ped sedmi bratrem Žižkou na Prahu. Tenkrát leželi jsme na Vltavo u Libn, kdvž se odsud tam jde, pod špitálským polem. Žižka chtl ji spálit, ale nám jí bylo pece líto, nebo leží tam všichni králové slavní. Tu pišli poslové z Prahy, mezi nimiž bratr Rokycana, mistr slavný, a ten Zižkovi mluvil tak do duše, že nechtl více Prahu spálit, a my jsme byli rádi. Tak vyjednávali njaký as, až jsme se dovdli, že potáhneme na Moravu, kde utiskovali cizinci a papežníci naše bratry. Tenkrát táhli s námi Pražané s polským knížetem Korybutem a mnoho jiných houf, jako by byli chtli slavného bratra Jana doprovodit ve sláv na poslední jeho cestu. Dole v Cechách pustili jsme se na hrad Pibislav a dobývali jsme ho. Zižka se roznemohl a v poli tam umel tu stedu ped svatým Havlem. Já a Krahujec jsme byli na štstí v ohni, ale co u nho byli, jako pan Viktorin, Kuneš a jiní, ti asi zkusili bolesti. Morová rána je hrozná nemoc! On prý však bolesti na sob neprozradil a byl až do poslední chvíle pi rozumu a dobré mysli. Museli ho vynést ven, že Když všichni tiše prý chce umíti na Božím slunci. plakali, pravil k nim: „Bute mužové a dkujte se mnou Hospodinu, že tu milost prokázal a zachránil mne rukou svou vždy jsem ho prosil, aby mi nedal zemíti rukou njakého nepítele zákona Božího!" Pak nám všem, svým milým bratrm, vzkázal, abychom se báli je
smutná vc,
lety asi táhli jsme
mn
;
s
133
Pánaboha
nám
vrn
a
pravdu
bránili
Boží,
a
že
Bh
odplatí."
Opt Komárek
zamlel utíraje
si
pravda-li to,
,)A
„Ti
Antoš
se
slzy
s
oí
v
bolestné
tázal se
vzpomínce.
opt:
že byl docela slepý?"
na jae
táhli jsme odtud prosím t, Zižka, oí, on dovedl všechno se zavenýma oima. Co svt svtem stojí, takový muž se nenarodil! Pak ho odvezli do Hradce a my šli bojovat, jak on si pál." léta,
milv miste;
lét v Rábí se k emu on poteboval a
v
„A
o Krahujci
to
chtFs
stalo,
ale
také povídat."
,,Hm, Krahujec má srdce ze zlata a hlavu ze železa. jsem již povídal, u Domažlic, jak Nmci utíkali, rubali jsme se a pišel jsem o ruku. Byl jsem jako omráen. Když jsem se probudil, nesl Krahujec pes rameno a blížili jsme se k chatri v lese u potku. Tam bydlila stará babice a spílala nám kací, vykropovala nás, a že nás tam nepustí, kuela. Krahujec vyrazil dvée, babu vyhodil položil do trávy, oknem, že se sotva z toho vylízala, a pak donesl do chatre. Zstali jsme tam pes ti nedle, až Krahujec vyhojil. On zná všelijaké zeliny; a také poád rány myl a sob také, nebo byl poádn pošramocen a vyšel jsem z toho. Pak jsme se spolu odebrali ku Praze a dom, a považte, putoval až k Benátkám a slíbil, že zstane u nás. Ale když jsme se blížili k Benátkám, šel pomalu a nemluvil nic; vdl jsem. že mu nco vrtá v hlav, ale nechtl jsem se ho zeptati. Najednou se zastavil, chvtil prudce za ruku a pravil se sklopenýma oima: »Vidíš, Antoši, já bych šel s tebou do Boleslavi, ale nemohu; já bych bez vojny nemohl býti živ." Nu á odešel, to já vím, že se zdržet nedá; nebude-li vojna, však on pijde!"
Jak
m
m
m
m
— —
m
m
134
»Kdybys však ml ješt ruku, nebyl bys také vi, Antoši?" ptala se žertovn Earuška, ruku
pišel,
jeho k srdci tisknouc.
„Nepišel, Baruško Nebo bojovník dobrý jen pak smí na domov myslit, když ho vlas nepotebuje." !
Po té se rozlouili a šli spát. Tetího dne pochovali Hanuše k
.
šli
kolem místa, kde „Vidíš,
chaloupku
A
a
stála
.
sv.
Vítu.
Po pohbu
na Klenici kovárna.
Baruško," pravil Antoš, »zde vystavíme budeme spolu tiše živi.«
Než zima
si
nad do níž se noví manželé sthovali. Antoš vzal pomocníka a zaal kovait, a hle! práce ml dosti, nebo každý ho rád poslouchal, když vypravoval o vojnách za Zižky, a dával tam proto dlat. Na jae pišel Komárek tak
se
také stalo.
hrobem Liborovým pkná
devná
pišla,
stála
chaloupka,
—
zvát na svatbu.
»Tak pece, miste?" smál
se
Antoš.
„Pece, Antoši," vzdychl Komárek na srdce své, doložil: „tu to vzí."
a
ukazuje palcem
Po tech letech, po nešastné bitv u Lipan, kde Cech pekonal echa, pišel najednou do kovárny na Klenici starý, suchý muž, veliký jako obr, se šedivým plným vousem, s meem a ranekem pes rameno. ),Já ku, Antoši, což mne neznáš, chlape mj ?« ostýchav promluvil ke kovái. „Tatíku, Krahuje!" vykikl Antoš, a již mu ležel na prsou.
ku, hochu, s námi je konec. Boží zákon do prachu je jiný svt, já se do nho nehodím. Bratí mordovali bratry u Lipan. Hochu, jak živ jsem neplakal, ale tenkráte pro plá jsem nevidl ped sebe. Jdu k tob složit staré kosti své a zakopat „Já
strhli
—
me
135 a budu tvým dtem povídat o krásných za Zižky, aby to zase mohly vypravovat."
svj
asech
A tak bylo Antošovo štstí úplné. Krahujec zstal nho a choval dti jeho a za dlouhých zimních veer povídával o zlatých minulých asech, o bitv
u
na Žižkov, o licích,
a jak
a
Nm. Brod
nkdy
a
také o tom,
kováku vysvobodil
z
Oustí,
Tachov, Domaž-
jak Zižka byl v Boleslavi
ohn.
'£5G'
Vácha
z nebuzína.
Jsi z Nebuzína?" „Z Nebuzína, pane desátníku,
Ty-li
,,To znal
jsi
z ísla pátého,"
Jana Váchu?"
„Uitelovic syna?"
„Toho." ))Pišel
na
vojn
o život."
Na mou
„Pišel, ale jak! hrza divné." ),Co se
mu
stalo
duši,
vojáci,
divné, až
~^"
„Téžko povídati! Divná smrt!" tomu dávno ?"
„Jak
„Deset let. pravé dnes. Bylo to v noci na sv. Jana Ktitele, pravé jako dnes. Hoši, vy nevíte, jaká zlá bývá nékdy vojanina, zvlášté, postavíš -li si hlavu.
íkám
tolik:
chceš-li
míti ani hlavy ani srdce.
adu pátk jím pitulace. Ty jsi ale já
mnou
býti
A
já
dobrým vojákem, už, chvála
nesmis Bohu, hezkou
komisárek. Tetí kapitulace je tetí kaznal Jana Váchu z Nebuzína od vidéní,. ho znal tak, Jako by srdce jeho tuto leželo pede otevené. Pt minut do devíti, zavádt!*
140
Svobodník odešel s jedním mužem zavést novou Desátník Ryba vstal od obdélné k prachárn. tabule, za níž sedl, a položil se jak byl dlouhý a široký na blízkou prynu. Ruce složiv pod hlavou zahledl se do stropu. stráž
Strážnice, v níž se nacházíme, jest mírn dlouhá, neširoká jizba. Obdélná tabule s lavicí po pravé a pryna po levé stran, jest veškeren v ní asi pro deset jest strážnice, leží asi tvr Domek, v nábytek. hodiny za mstem nad úvozem, na jehož druhé stran
muž
nmž
stojí kamenná prachárna se strážní budkou a Gesta mezi strážnicí kousek dále vojenské skladišt. a prachárnou v právo se zatáí v údolí k rybníku a jde tsn kolem popraviši, jemuž se tu íká „u spravedlnosti". V noci v tu krajinu nikdo nezabloudí. Jest noc ped svatým Janem Ktitelem. Jasná, teplá, vonná,
protjší
ervnová
noc.
Svobodník
se vrátil
zbran
Povsili
nice.
a
s
vystídaným mužem do
áky
stráž-
na stnu, rozepjali kabáty
a sedli za stl.
prohodil svobodník. desátník Ryba. „Stráž stráž a dobrý voják spí jen, kdy spáti smí." „Tak pak. nco povídejte, teba o Váchovi." „Tak se s námi nemluví," durdil se Ryba. „Poví-
„Chrupni >,Není k
je
dejte
1
Hle,
si,«
tomu asu,« zabruel
hle
!
To
se
musí díve,
jak se sluší, po-
prositi."
„Prosíme, pane desátníku, poslušn prosíme," volali vojáci.
„Tv Tak."
z
Nebuzína, pooprav kahan,
a
k
tomu vidím.
:
141
Vácha z Nebuzína nebyl nadarmo uitelv. by tiskl, a mluvil nmecky, jako když prší. Um! také kresliti mapy, domy a zvíata, hrál na housle a na klavír, zkratka: bylo ho škoda na vojnu. Co do vzrstu byl chlapík jako panna. Modré oi, erné vlasy, erné kníry. Štíhlý jako bouek a ohebný jako z vrby prut. Když se dal do ei, byl bys ho do rána poslouchal. Za tyi nedle byl desátníkem a než minul rok, šikovatelem. Paneku, potebovali ho; vzali Penz ml dost. To víte, šmejdy a ho do kanceláe. rejdy z kanceláe nevymeteš. Nosil se také však Vácha slušné. Kabátec, nohavice, kamaše z hladkého brnnského Jan
Psal, jak
sukna, jako kadet; v ústech cigárko; o vojanský tabák ani nezavadil. Povídám: radost se podívati. Také však ženské braly. Sel-li po mst, kde které ženské oi, tu máš, už se za ním toily. A nejen svobodné sleinky, ale panikv. Však to známe. Dvojí sukno Jakživy se ješt nepokousaly a nikdy a ženské srdce!
na
na i
nepokoušou. Kdyby to jen vždycky dobe dopadlo! je ta klika. Skoda Váchy! Dali jej k tvrté setnin a k našemu šiku. První dny neplakal a nevzdychal jako jiní peciválové, huboval jen na to, že musí zbra a ŠJty cíditi. Spali jsme vedle se
To
a proto jsem mu ekl Vácho, dejte na pivo a všecko za vás udlám. Svolil a od tch dob ml Já sám, Bhví rád. jak se to dlo, tak jsem mu navykl, že bych byl zadarmo za všecko vykonal. Pravda ml jsem už leckterou milenku, a nkdy dost poádné dve, ale tak rád, jako Váchu, neml jsem žádnou. Divná vci Dalo mi to už dost spekulace, ale ani papež mi to nevysvtlí! Hned první rok rozstonal se Vácha na horeku. Dali ho do špitálu. Neml jsem ve dne v noci pokoje a šel jsem k panu hejtmanovi a prosil jsem, aby komandoval do špitálu. Vyložil jsem mu, pro. Hejtman
sebe
m
i
:
m
142
Macháek a proto
byl ješt ze staré
ml
mody. Dtí
ml
jako smetí
cit.
Pišel jsem do špitálu a nešel od Váchy ve dne Bylo to ponejprv a naposled, co jsem se na vojn modlil. Modlil jsem se za Váchu a mi ho zachoval. Když se vybral po dlouhých msících z nemoci, ekl mi Vácha: „Rybo, jak živ ti nezapomenu, co jsi pro mne uinil. Brate! Nyní t mám radši než vlastního otce.« To jsou vlastní jeho slova, jako že jsem desátník Ryba. Po nemoci byl Vácha, jako bys ho promnil. Tu byl zamyšlen jako výr na berlice, tu zase dovádl jako vrabík na steše. Abych se piznal, se to nelíbilo, ale myslil jsem si pejde to. Udlali ho šikovatelem a dali ho do kanceláe. Bylo to štstí pro nj, ve služb by byl pi své lehké mysli leckdes narazil. Já mu však z mysli nevyšel. Kdykoliv jsme se potkali, stril njaký dvacetník do ruky. Na svátek vedl na víno a pidal ke všemu kížový tolar. Byl bych však také pro Váchu skoil do Labe teba o pl noci. K jaru r, 1848 zbouili se Italiáni v Milán. Šli jsme na pomoc Radeckému. Vácha vstoupil do ady a byli jsme zas u sebe. V lét, hned v první poádné bitv s Karlem Albertem, totiž u Gustozzy, dostal Vácha kuli do levé ruky. škoda! Kdyby se to nebylo stalo, byl by jist brzy býval oficírem. Tenkrát jsem ho nemohl ošetovati, musel jsem za svou povinností. Vojna nás od sebe odtrhla. Nevidli jsme se asi dv léta. Zatím svrhli Karla Alberta a nastoupil mír s Viktorem. Obléhali jsme Vlaské Benátky a dobyli jich. Stály však dost potu a krve! Na jae po tom vraceli jsme se do Cech. Tu jsme se s Váchou shledali a všecko se zdá, že jsem slzel radostí. ani v noci.
Bh
mn
:
mn
mj
m
Vná
mn
143
Divná vc Vácha pestál,
Nebezpenou
plesuru z vojny italiánské neštstí, které ho ekalo v Cechách, nepestál. To je tak: srdce je horší nežli ruka, a láska Skoda Váchy bývá nékdv horší než sardinská koule !
a
!
!
V echách
Dostali pidlili náš patalion k štábu. plukovníka. Byl baron a jmenoval se Graueisen. Byl to podivný pavouk a ke všemu lakomec. Kdybys mu byl dával drozda, byl by chtl bažanta;
jsme
nového
pekroj ped ním pecen a vezme obé ple. K vojákm pod panbyl tvrdý jako kámen, ale doma byl toflem.. Ženní si dlouho rozmýšlel, vybíral, až pebral. Vzal si za paní njakou Madarku. Byla sice vdovikou a mla po prvním muži ti dti, ale byla to ješt jak náleží hezká paní. Vlasy mla jednu kade a oi erné
pkn
jako uhlv. Byla plná, veselá a živá, a usmívati se umla jako málokterá svobodná mladice. íkávají: mladá žena, Vru, plukovnice starý muž: plaché kon, starý vz. mné vždycky pipadala jako bujný, ohnivý vraník a plukovník vedle ní jako ubhaný poštovský valach. V domácnosti Spatné formanní s takovými koni. plukovníkov bylo asi více kopiv nežli rží! Paní plukovnice pivedla muži svému do domu ti dti. Dva menší chlapce a dceru Irmu. Sleinka Irma nebyla ani
dve
dít, ani panna, bylo to štíhlé a roztomilé. Když se na tebe podívala, myslil jsi, že do smrti chce si t pamatovati. Matka byla od ei, dceruška málomluvná snad je to móda u urozených lidí. Ta milá plukovnice byla všeho neštstí píinou. Všecko, co vám povídám, mám z úst Váchových. Poátkem masopustu zaídili poddstojníci ples. Stál mnoho práce a mnoho penz, ale vydail se jako ;
!
144
žádný jiný. Rozumí s plukovníkem v ele plukovnicí. Všecky,
se,
že
tam bylo
celé
oticírstvo
všecky
paní oíicírky i s paní ty nejhezí a nejmladší paniky, Tak krásn vypadala. Mela erné ztratily se vedle ní. atlasové šaty u prsou silné vystižené a bílými tenkými krajkami lemované; na rukou a hrdle samé zlato a perly, a v právo, v rozechraných kadeích, ohnivou rži. Tancem jí tváe a oi rozhoely a dstojníci ji div oima nepohltili. Vácha byl prvním výborem plesu a vidl jsem, jak ho poruík Stank paní plukovnici pedstavoval. Vácha jí políbil dvorn ruku a plukovnice Divná se pi tom na nj milostn podívala a usmála. vc! Ženský úsmv není nic zvláštního a pece bylo pi nm, jako by mi byl kus ledu do srdce padl. Vácha a paní plukovnice toili se v kole. Mli jste je celou duší a nespustila s Vinula se k vidti! s nho oka. Její erné vlasy s tou ohnivou rží házely se kolem hlavy Váchovy, že se mnou, jenž jsem se na Což teprve Vácha! to s galerie díval, šel svt kolem. pozdji, že když tak její kypré a rozVypravoval ohnné tlo v náruí držel, tlukot jejího srdce, dmutí z vlas ader, horký dech z úst, palivý zrak a a
i
mn
nmu
mn
vn
plynoucí tak ho omámily, že mnl se býti nkde v desátém nebi! Tancovali spolu vícekrát a ím dále, tím vtší ml jsem o Váchu strach. Po plnoci odešli pluplukovnice a poslední její pohled v sále padl kovník na Váchu. Den po té chtl jsem s Váchou promluviti rozumné Le on bral mou slovo, aby nepišel do neštstí. na židovské váhy a uml celé vci takovou barviku vidím strašáky, dáti, že sám jsem na konec myslil kde jest bílé svtlo Proto však strach o nj z duše mi nevyšel a vru, brzo se ukázalo, že moje obava nebyla jen tak z modra. i
e
:
H5 Asi
za
týden
se
povídalo,
že
plukovník
vzal
si
Váchu za uitele svých dtí! Vojáci íkali, že je to v poádku. Plukovník byl lakomec a kdyby si byl vzal byl by musil poádn mu platiti; plukovník ho ml zadarmo, poteboval však takový poádek nechtl se v hlav srovnati. Tušil jsem, ba byl jsem pesvden, že krásná a chytrá plukovnice má v tom své prsty. Nyní byl nejvyšší as, protíti Váchovi zraky. jsem tu nejlepší vli, le, bhví, jak se to dlo, jsem to neumle navlékl, anebo byl už to tak osud: Vácha se uhýbal jak vodou ryba a já poídil jako Kec u Jankova. Nkolik nedl a ubohý Vácha vzel až po uši v lékách, které mu upletly bílé ruce paní plukovnice. Uil sice jenom její dti, ale pi tom zbývalo dosti asu, aby doprovázel plukovnici na klavíru, když zpívala, a zpv prý milovala nade vše. A tu ovšem ^e stalo, že podepela se leckdys o lenoch jeho židle, že civilního
uitele,
Vácha byl voják jenom poruiti.
a
Mn
Ml
bu
mn
nmu
pitiskla, až kadee se hlavy jeho dotýkaly, k ukazujíc mu místa v partesích, jak by je hráti. Vácha byl mladý a nezkušený, jedna jiskra Kam by se to dlo Jste vojáci a víte, že nepotebovali si teprve pro lásku psáti, že pišla sama. Byla ohnivá Maarka a ty jsou jinší nežli ešky! eška, má-li hocha, myslí na to, jak si spolu zaídí domácnost a jak spolu budou živi ; Maarka má kratší mysl a pam, láska je jí všecko, dále nemyslí. íkala mu, že jeho modré oi jsou pravé uherské oi, jeho erné vlasy že jsou pravé uherské vlasy. Slibovala mu, že se o nj postará, že brzy bude oticírem, a nasázela mu do hlavy ržiek, že zapomnl na celý svt. eknete: což na tom! Bylo to už tady tisíckráte se
ml
!
!
a
bude
tu zase.
Pravda, pišlo!
jen
kdyby nebylo nco horšího do toho
A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
iq
146
Jednou odpoledne, bylo to na podzim, a plukovník byl nkde u Prahy pi manévru, sedl Vácha s plukovnicí v salon pi klavíru a objímali se a líbali. Do salonu nesmly ani dti plukovnice bez dovolení vstoupiti a proto si oba milenci pro samou lásku ani nevšimli, že vrzly dvée a že do komnaty vstoupila sleinka Irma Do sleinky jako by byl hrom udeil, s psaním v ruce když spatila matku v náruí Váchov. Jist by byla nepozorována odešla, kdyby ji byly nohy nesly. V tom Mžete si pomysliti, padl zrak plukovnice na dceru. Hanbou a studem tásla se na jak jí bylo a Váchovi. celém tle a živou mocí nemohla ze sebe slova vypraviti. vzpamatovala, že divoce a zlostn tolik se zeptala se sleny, pro pichází. Ta odpo\^dla zajíkav, že nese psaní od papá, dala je na stolek pod zrcadlem a podívavši se dlouhým, nevýslovným pohledem na Váchu odešla ze salonu. Ten její jediný pohled jako pronikl Váchovi duši a srdce, že zdrcen klesl ostrý Bhví, na židli. Nebyl s to, aby udržel se na nohou.
Konen
me
jak se
že
je
to
dlo,
ale
v
tom okamžení vidl a cítil Vácha, hoden potupy a opovržení všech
bídák, který jest
hloupá loutka, na níž není ani za mák mužné Plukovnice objevila se mu najednou cti. v takové ošklivosti, že nemohl se na ni ani podívati, a slena Irma v takové vznešenosti, že div o rozum nepišel. V prvním okamžení chtl bžeti za Irmou a vrhnouti se ped ní na kolena a prositi za odpuštní, pak ale tak zmalomocnl, že by se byl nejradji propadl na sto sáh hloubky do zem. lidí,
že
je
a vojanské
Tak mu
bylo,
mám
to z
jeho
tjst.
147
Jsem ilínézi
s
starv'
lovék a vypravování Zaponanl jsem na
kazatelny.
mn
nejde jako co vám
leccos,
teprve nvní musím vysvtliti. Va'cha uil v plukovníkov dti v literním umní a se sleinkou Irmou kreslil. Sedávali pi stole proti sob a mluvívali spolu velmi málo. Jeden se ostýchal druhého, a když na sebe pohledli, klopil Divná vc, Vácha nenáležel jeden ped druhým oi. k stydlavým lidem Z poátku domníval se, že sleinka
dom i
I
Irma
asem Irma
hrdá a pyšná svým rodem a postavením. poznal, že je na omylu, naopak pozoroval,
jest
Le že
služebným vlídná a laskavá. Myslil si tedy, že ho slena nerada vidí a spravoval se podle toho. Pro matku mnoho na dceru nemyslil a pece, kdyby ho nebyla plukovnice svou vášní omámila, byl by pozoroval, že kivdí sleince Irm, myslí-li, že jest mysli. Když vstoupil k plukovníkm, byla Irma jí proti skoro dít, za ten krátký rok však dospla ku podivu. Z dvete vyrostla panna, matce v niem nepodobna. Byla vtlená mírnos a dobrota, a Vácha cítil poznenáhla potšení z toho, když s ní kreslil. Nedovedl si toho vysvtliti a také si toho nevysvtloval. Pro matku nejest
i
k
mnoho na dceru. Tu vám práv vypravoval.
myslil
stalo se v
salon, co jsem
Jak se Vácha ten den od plukovník dostal, sám Rozbhl se za msto a toulal se v polích dlouho do noci. Když se trochu upokojil, zhrozil se 5ám nad sebou. teprve vzešlo mu v hlav a v srdci svtlo, te teprve vdl, na je. Zkrátka: plukovnici rád smvsln, Irmu však od osudného okamžiku miloval tím nejvtším zápalem, tou nejvtší silou mladého srdce. Kroutíte nad tím hlavou, není-li pravda? Bylo to podivné, ale, pravím vám, pravda, svatá pravda. Ted
nevdl.
Te
ml
íeprve
na
si
nm
em
vzpomínal, že Irminy oi nkdy tak podivn spoívaly, ano že nkdy slena stávala u okna,
!
Í48
když picházel do domu. Mladý lovk! Myslil si hned, ho oekávala, že snad mu v srdci svém pála, a zdsil se, že mohl býti takovým zaslepencem. Co poíti? Pomyšlení na plukovnici tak Jej odráželo, že se zaklel, že nikdy více k ní do domu nepjde; za to však sleinka Irma tak neodolatelnou silou a mocí ho pitahovala, že neml jiné touhy^ než ji vidti a prositi, aby ho nezatratila, aby mu odpustila. Byl celý nešasten
že
Druhého dne mne vyhledal
svil
a
se
mn
se
vším
jako zpovdníkovi.
>>Pora, Rybo, neštstí zahubí!"
porad
a
pomoz,"
zvolal,
„sice
m
mn
Pomoz! ekne
se snadno, ale jak? Bylo ho jsem nad ním nezaslzel. Sebral jsem všechen svj rozum a všechnu zkušenost, rozmyslil jsem si to a pak jsem mu ekl: „Sleinku Irmu musíš pustiti s mysli." ))Nepustím," zvolal.
tak
líto,
„Pak
se
„Nech rád to
div
že
povede
ti
si,
a
zle."
kdybych
ml
pro
ni
na šibenici umíti,
uiním!"
,Jsi lovk své hlavy, daleko nedojdeš! S plukovnicí nesmíš se rozpoliti, sice se tob pomstí!"
„Nech se mstí, jak musím a v duchu jsem se žena, jež
chce,
odtrhnouti
od ní odtrhl. omámila lehkou mysl mou."
)>Pozd
to
již
od
ní
nahlížíš!"
dobrého
nahlížím pec, a co se zachovati dá, to ješt zachovám."
»Ale
„Ted už
se
Je to bídná
to
pjde ztžka, ona
t
zkazí."
na
mn
149
když Irm otevru své srdce, aby konci spraví to kulka do hlavy." „Což rodiové tvoji, což bratí?" „Neznám nikoho, jenom Irmu znám." Zdsil jsem se a po dlouhém rozmlouvání a pemlouvání aspo tolik jsem s ním poídil, že slíbil, že aspo na oko nerozhnvá se s plukovnicí a že k ní pjde, aby se umluvili a plukovník se o niem nedovdl. Sel tam, ale místo úmluvy stala se mezi nimi roztržka, která se nedala více spraviti. Vácha jednal ovšem jako muž, ale byla v tom chyba. Dej ertu prst a ruky více neosvobodíš! Nepamatuji se už dobe, o spolu mluvili a jednali, akoli Vácha Vím to všecko vypravoval. jen, že Vácha dal ku konci plukovnici sám od sebe slovo, že by se mstila nevím jak, jako muž a voják životem svým bude hájiti její cti. Slouží mu to sice ke cti, ale moudré to nebylo. Nebo chytrá a mstivá plukovnice spoléhala na toto jeho slovo a mohla ho pak podle své choutky a libosti
„Nech
mne
zkazí,
nezatratila.
jen
Ku
mn
em
zkaziti.
každý na prstech, že plukovnici samým podivením šla hlava kolem. Hrdá a záletná paní dávno tomu uvykla, požadovati od muž, s kterými ve svých kruzích se potkávala, nejen zdvoilé šetrnosti, ale vroucí oddanosti a povolnosti; sám písný a suchopárný plukovník pijímal s vdností každý libý pohled z jejích oí, a když mu dala svou bílou ruku lovk políbiti, rozplýval se blažeností. A ten Vácha rodem postavením jí nerovnv, voják bez portepé, muž, jehož radši mla než oba své manžely dohromady,
Spoítá
pekvapením
si
a
i
i
i
I50 jehož tolik milovala, jako posud žádného jiného muže na tom celém šírém svt, jehož zahrnovala tou nejvtší vášní svého srdce: on má tolik síly a odvahy, že po hrdne její láskou, postaví se jí na odpor, ano hrdým elem vyzývá ji k vojn! Odkud tento v obrat? Z poátku domnívala se, že Vácha bojí se prozrazení ped plukovníkem, že bojí se Irmy. I chlácholila jej, tvrdíc, že dosti má prostedk pinutiti Irmu, aby ped marná práce, Vácha trval na svém. otcem mlela. Chytré paní vzešlo najednou v duši hrozné svtlo. jinou píinu, on musil milovati jinou ženu^ Vácha pro kterou ji opouštl se srdcem stateným. Pi pom}šlení tom shrnula se rázem plukovnici všecka krev do srdce, div že se nerozskoilo. Chopila ho obma rukama za pravici, zavsila se na ni keovit a upjala nafi tak pronikav svj zrak, jako by nejtajnjší skrýši jeho srdce proniknouti chtla. »Ty máš jiného hada v srdci, ty mne chceš zraditi !"^ zvolala sípavým hlasem. „Zaklínám se spásou svou, je li jen za mák pravdy v mém zdání, strašliv i
nm
Le
ml
vnou
pomstím!" Vácha mlel, neprozradil se. Slzy, prosby hrozby její pustil po vtru. Odešel, aby více nepišel. Plukovnice byla žena hlavy a vle ocelové. Vyvrhla Váchu ze srdce a co jednou bylo ze srdce vyvrženo, toho jí nebylo žel. Nkolik dní pátrala pod rukou, kdo Chtla obraz její ze srdce mladého vojína vytlail. poznati sokyni svou, aby ji Váchu zkazila, aby neštstím jich schladila svou žhavou pomstu. Ale ze všeho pátrání a slídní nic nevypadlo, a ím více pemítala nehodu v srdci svém, tím cítila se nešastnjší. Le bystrému oku sklamané ženy neujde ani stín komára. Jednou všimla si pi Irmy. trávilo se takka samo v sob, oi mlo zapadlé a líce povadlé patrnou se
li
i
i
obd
žalostí.
Dve
Hrozné podezení padlo na
duši
nešlechetné
15'
matky. ábel v ní se smíchem zavolal: Což nepadá ti posud blmo s oí, nebo nevidíš, že Irma miluje Váchu Plukovnice se zachvla jako list na osyce a a on ji? chtla pece nabyti jistoty, musila jistotu míti. ,,Go je li, Irmo?" nutila se k otázce, když byly v pokoji samy, „i snad pohi^ešuješ uitele v kreslení?" Irma se podívala na ni tak ledov a pronikav, že plukovnice studem musila sklopiti oi a ihned otázky své litovala.
odvtila Irma bodav, »že nkdo jiný pohešuje hráe na pian, než já uitele v kreslení. Ostatn mám v sob hrdos ženy a šlechtiny, a nepivolila bych, aby ten jistý uitel jen ješt jeden tah tužkou na papíe u mé pítomnosti uinil." Plukovnice sedla na eavém uhlí. Sebrala všechen „Myslím,"
více
rozum svj
a pravila zajíkav: dít, na zdravý vzduch; jsi churava." Irma odešla, plukovnice klesla do lenošky. Pemítala. Nebylo pochybnosti Irma^ teba nechtla s barvou ven, milovala pece Váchu. Vlastní dcera byla její soky ní. Jiná paní by byla pi tom pomyšlení prolévala horké slzy lítosti. Ne tak plukovnice. Práhla tak po tom, aby se pomstila Váchovi, že ani neštstí vlastního dítte nebylo s to, by zarazilo proud její vle. Více než ped tím byla nyní odhodlána léky své proti nevrníkovi provádti. zárove k tomu posloužiti, aby se jí pesvdila, vzí-li skuten Vácha Irm v srdci. Navlékla to dosti chyte, ta bídnice Poslyšte!
„Jdi,
:
Mly
!
Když
z manévru a po Váchovi pod barvikou, že mladý a sliný vojín se zdál jí pro Irmu nebezpeným, a že ho slušným zpsobem odbyla. Rozumí se, že plukovník o bližším a podrobnjším chtl vdti, chytrá
se tázal,
se
plukovník
povdla mu
vrátil
pkn
nem
ei
paní však toila se ve své jako úho v ece a šastn vyklouzla. Proto však Vácha pece vrub u plukovníka.
ml
152
Po
pihodilo se Váchovi nco nemilého. Byl tehdejší když etníci do mody pf-icházeli, divný. Nékde hostinci Vácha prý ekl, že nás Cechy z Vídn té
as, v
utlaují a njaká kesanská duše donesla to plukovníkovi. Ve vcech služby byl plukovník tvrdý k nám jako ocel,
nco mimo službu, nebyl nejhorší a za leckdys oko. Na Váchu však beztoho snad mluvil o tom se svou paní, jak s vrchu, a bu, Vácha byl za trest degradován za sprostého vojáka. Mžete si pomysliti, jaká to byla rána do srdce pro stalo-li
se však
ml
mhouil už
bu
vdl
najisto, že oficírem nikdy nebude a nho; nyní že Irma nikdy nebude jeho. Vinu dával jenom plukovnici. více než mnohý dstojník, Vácha držel na svou byl zvyklý pohodlí a te musil konati všecky práce sprostého vojáka. Nevyšel do msta, dokud nemusil, a tásl se úzkostí, aby ho Irma v hrubé kytli a modré
es
Ale neušel tomu, co na plukovnice Pišla ada na šik, v nmž byl, choditi po celý týden do masných krám pro maso' Však víte, jak se to dje. Každý muž musí vzíti veliký v za plechový hrnec anebo kotlík a jíti kaprálem. Chodilo se kolem bytu plukovníkova. Necitelná plukovnice musila o tom vdti a pimla schváln Irmu k tomu, aby v as, když šlo se pro maso, s ní z oteveného okna se dívala. Bylo to v pondlí ráno, okolo deváté hodiny. Jak Vácha spatil Irmu u okna, udlala se mu kola ped oima, upustil kotlík na zem a zavrávoral tak, že vedlejší muž ho musil chytiti, aby neupadl. Irma ho poznala, vykikla a svalila se v mdlobách híšné své matce k nohám.
epici nevidla. tak
mistrn
nalíila.
pkn
ad
:
!
153
Láska Je nemoc a zdraví se jí nechce. Nedbáš rady, nedbáš lék, pouštíš celý svt i s rozumem mimo. A kdyby cestika tvoje samým trním a bodláím zarostla, ty myslíš, že jsou to rže, zamotáváš se s libostí do bolestí a útrap, neiješ, že duše i tlo chadne a vadne, až posléze ulehneš, abys více nevstal. Mli jste
Váchu vidti, by
byl
kratikém ase
jak v
nad ním
se
zmnil!
Kámen
což teprve srdce pítele V erném vlasu jeho ukázaly se šediny a raditi si nedal! Chodil, jako by duch i život z nho byly odešly; lovka bolelo srdce. Pravil jsem k nmu: „Zanes svou žalos lesním ptákm, ji roznesou!" Usmál se trpce, zakroutil hlavou, vzdychl si a celá byla jeho se
slitoval,
a
odpov
„Nepochopíš!* „A pro bych nepochopil? Ci nemám srdce v tle?" Vzal za ruku a podíval se na mne tma modrýma oima, že na ten pohled do smrti nezapomenu. „Rybo," pravil, »tys jediný lovk na šírém svt, jehož si vážím a na njž všecko dám. Ty prokážeš mi službu, tu nejdležitjší službu." »Prokážu, staí-li jenom síly.«
m
Po a
té
peliv ),To
vyal psaníko zaobalené. psaní doruíš
odpov."
pkn
opatrn
složené a
Irm
a
zapeetné
pineseš
mn
m
v ruce zrovna pálilo. Vzal jsem psaní, akoli Slovo je slovo; pozd odpírati! Kdyby byl ale ekl: Rybo, sko za mne do horoucího pekla, vte na duši moji, radji byl bych skoil do pekla, nežli to psaní si bral na starost. Nechodil jsem nikdy ke kupci pro rozum, když se jednalo o ženské byl jsem svtu podoben a mi jela jako po led. A na hladkou jdou ženské jako ;
e
e
«
:
154
Uml
na vjiku. jsem se vždycky dobe projen ženská za to. Ovšem, byla-li to stará karabina, pak vysvobo nás, pane! U plukovník mli ti ženské v kuchyni. Zvlášt kuchaka byla hezká osobika. Všecka úcta! Byl jsem jsem tedy kus šarše. Nastrojil tehda svobodníkem, jsem si to hezky v duchu, aby sleinka Irma dostala
mouchy sekati,
stála-li
ml
Vdl jsem, že pouštím se do nebezpené hry, Vácha byl pítelem. Na tom dost! Fortuna pála, vypadlo to nad oekávání dobe Kuchaka sázela ráda do loterie. Plán byí a šastn. hotov. Sel jsem druhého dne k plukovníkm, abych psaní.
ale
mn
jsem ml o ní živý sen, abychom spolu Sotva vyjdu Ale nebylo toho ani potebí. s tlukoucím srdcem nahoru po širokých schodech, kdo tu nejde z pavlae jako sleinka Irma samojediná. Postavím se, salutuji a podávám jí s tesoucí se rukou psaníko. Sleinka se zapálila, psaníko nevzala, podívala jí
ekl,
že
vsadili.
se na
íci
r"
mne oste
ptala se,
a
od koho psaní
jest.
Co
Nejlépe pravdu. ekl jsem tedy: >,Od Váchy."
Slena chtla odejíti, podívala se však na mne ješt jednou. Nevím, jak se dlo, ale vstoupila slza do oka, že jsem ped sebe ani nevidl. Prožluklá slza! Kolikrát už jsem ji proklel! Kdyby jí nebylo bývalo, nebyla by vzala slena psaníko a neštstí nebylo by se stalo Ta slza slenu pemohla, vzala je vrátila psaníko a petla si je pede mnou. Pak a ekla zajíkav „eknte Váchovi, aby v nedli ve tyi hodiny odpoledne pišel zadními vrátky do naší zahrádky. Když jsem to vyizoval Váchovi, vyskoil radostí jako stelná rána. Rylo to ve tvrtek a do nedle nebylo
mn
!
mn
s
ním k vydržení.
:
155
od msta vystavl si kníže na vitri hodiny nový letohrádek. V nedli jej svtili a kníže
Asi nicích sezval
si
k slavnosti oíícírst^o a vyšší
úedníky
z
msta.
Plukovník jel tam s plukovnicí k polednímu a slena Irma zstala doma. Ped tvrtou hodinou doprovodil jsem Váchu k zadním vrátkljm plukovníkovy zahrádky. Vrátka vedla do hradební uliky. Ulika ta byla opuštná a nevidli jsme v ní ani živé duše. Vrátka nebyla zamena; stiskl jsem Váchovi ruku a mlky jsem odešel. Od vrátek vedlo asi pt kamenných stup nahoru do zahrádky. Vácha je pekroil a stanul pak jako by pimrazen. Nebyl živou vcí s to, aby udlal krok ku pedu. Slena chodila mezi záhony kvtin. I ona se zarazila a stanula neodvracujíc od ubohého Váchy oka. Trvalo prý to hezkou chvíli, než slena mu rukou kynula, aby pistoupil blíže a ekla." rtCo chcete ode mne, pane Vácho?" Vácha se nehnul z místa. Sepjal ruce a oi se mu zalily slzami. Pro tžké srdce nevypravil více ze sebe nežli
dv
slova:
"Nezatracujte mne!"* Slen vvhrkly slzv z
oí milovala Váchu. Vidouc nešastného zapomnla na ostýchavos panenskou a pravila slovy pláem dušenými »Což záleží vám tolik na tom, co o vás smýšlím?" „Celý svt mi dýmem a parou, jen obraz váš drží duši mou nad propastí zoufalství. Jen po jednom slov z vašich úst práhnu odpuštní' a Vyslovte slovo umru spokojen." ;
jej
!
nmu
,
On chytil a podala mu ruku. šla k ruky, klesl ná kolena a pokropil ji hojnými slzami bolesti a lítosti. Slena jej zvedla se zem a vedla ho do besídky. Slzy ulevily tžkosti srdce, duše jejich nabyly k sob a jazyky se rozvázaly. Vácha vyzpovídal se Irm jako nejskroušenjší híšník. Co na srdci, to Slena
se
té
dvry
ií)6
na jazyku:
povdl
menší chybiky
všecko na sebe nezamlev ani nej-
vlastní.
Od
pekvapila
nešastného plesu až ku
plukovnicí u klavíru a v níž poprvé poznal, že Irmu miluje a všecky ty žalosti a starosti, které po té ho stíhaly a muily, všecko, všecinko povdl jí s nejvroucnjší upf-ímností a oddaností. Po celé vypravování nespustila Irma oka s jeho úst a když dopovdl, splatila upímnost upímností. loudily se jí hlavou Vypravovala, jaké sladké sny o a srdcem, dokud nepoznala híšného jeho k matce pomru; jaká nenávist a opovržení vzaly se proti po té v srdci jejím a jak spativši, kterak ho matka ve své mst ponížila a potupila, pocítila s ním soustrast lásku. Jest to s podivením, a posléze opravdivou k z bodláí a kopiv vyrostla a\e pece jen svatá pravda v srdci jejím ržika lásky. Bylo to poup, jež zvolna chvíli,
v
níž
jej
s
nm
nmu
nmu :
se rozvíjelo, ale jež dnes se rozevelo v tu nejNa mne si pi vypravování také krásnjší rži lásky. vzpomnla a vyznala bez obalu, že pes to prese všecko nebyla by etla psaníko Váchovo, kdyby ji nebyla k tomu pohnula ta slza v mém oku. Po té dlali milenci plány do budoucnosti. Rozumí vždy byli se, že na smutný konec ani nepomyslili;
jen
mladí, hezcí a zdraví, a to víte. láska od jakživa si hoví podušce nadje. Slena Irma pedcházela na
mkké
zkušenjšího a ponkud zdrženlivého Váchu. si v hlavice své plán, jemuž dala plnou víru Vácha stržen dvrou její uvil. a v njž posléze O, tch divných nápad lásky! Plukovnice, všeho neštstí pvod a píina, mla založiti budoucí štstí milenc. Satek milenc byl jen tenkráte možný, kdyby stal se Vácha oíicírem. Jako až posud plukovnice proti Váchovi pracovala, tak mla nyní na pemlouvání Irmy pro nho psobiti a nebylo pak pochybnosti, že psobením plukovníka mohla Váchovi skvlá kariéra se v
tom
Vystavila
i
157 otevíti. Patrno, že brala Irma na se úlohu tžkou a lopotnou; le což na tom, jen když vila, že ji se zdarem podnikne a dobe provede, Vácha sám tomu vil, nebo domníval se, že Irma matku svou lépe zná než on, ano klonil se k náhledu, že až posud píliš nepátelsky plukovnici posuzoval. Slunce již zapadalo, když milovníci se rozcházeli. Pi rozchodu položila slena Irma hlaviku svou u vrátek na prsa Váchova a zahledla se do nho s nevýslovnou láskou. Tu odstoupila od Váchy všecka nesmlos, všecka posavadní zdrženlivost. Vzal spanilou dívku kol útlého pasu, vyzvedl Ji se zem a pitiskl ji k blaženým prsm svým. A v prvním, dlouhém, vroucím políbení splynuly duše jejich v jedinou povnou bytnost a zasvtily se i
sob
na život a na smr.
Pes týden pemítala slena Irma úmysl svj
a
zámr
posléz odhodlala se uiniti konec trapným nejistotám a dosíci jasná a pravdy u vci, jež ani okamžik s mysli jí nešla a k rozhodnému kroku ji pov srdci;
Nco nového pimnožilo jí starosti a nepokoje. Pororovala, že nadporuík jeden, rodem baron, jehož co nejdíve ekalo povýšení za setníka, více si jí všímá a jí se dvoí, než snáší se s obvyklou zdvoilostí a ku dámám šetrností, ano, co horšího, zdálo se jí, že otec mluvívají, než matka v pítomnosti její více o by bylo záhodno a slušno. I usnesla se na tom v as s matkou vážné a rozhodné slo/o promluviti a použila k tomu první píležitosti, jež se jí nabízel;i. Zaátkem ervna, za deštivého odpoledne, byla plukovnice s Irmou v salon. Dcera sedla s vyšíváním u okna, matka probírala se v njakém módním asopise. hádala.
i
nm
«
«
„Jak ti ubývá práce?" prohodila plukovnice jako by náhodou k Irm. „Nevaln, matinko," odvtila Irma; »ne snad, že by byla práce páravá, ale že nco tesklivého srdce mé tísní a mysl rozptyluje a od díla odvrací. Chci se tob, matko, svit a prositi t zárove za laskavou radu a za pomoc, jež docela ve tvých rukou spoívá. Plukovnice upjala s podivením zrak svj na dceru. „Týká se prosba má osobnosti," pokraovala Irma, „o níž to
asi
nejmén
tušíš."
wKoho tím myslíš?"
tázala se plukovnice
nepokojn,
"Bývalého uitele našeho, Váchu. Zapu, matko, k vli každou nemilou upomínku, jež snad pi lom slov v tob se probouzí a otevi srdce šlechetným
mn
citm
lidskosti.
že
trpí,
Vidla
vru hoden
jsi,
jest
jak
ubohý ve svém ponížení
naší slzy.«
Plukovnice zapýila se nevolí a zlostí. „Nerada slyším," odpovdla po chvilce, „že zmiuješ se o lovku domýšlivém, pošetilém a ve smýšlení svém sprostém a drzém." „Snad není, matinko, takový, za jakého jej máš,*' namítala Irma vlídn. „Možná, že neznáš ho dobe. „Snad znáš ho ty lépe?« hnvala se plukovnice. „Troufám si tak tvrditi, matinko. Le pusme mimo všecko, co snad zastírá svtlo a jasno mezi námi. Já poznala dkladn Váchu, nebo jsem s ním na jeho prosbu mluvila a on se objevil v holé a pouhé pravd, prázdný vší petváky a klamu."
mn
mn
neostýcháš," vyjela plukovnice, „mn, íci do oí?« „.Matinko, prosím snažn, neroziluj se, mírná. Pus zatím Váchu s oí a obra všechnu pozornost na mne, na své dít," mluvila Irma se sepjatýma rukama. „Nešastnice! On t obloudil, ty ho miluješ více než kdy!"
„A
matce
ty
své,
se
to bez obalu
bu
«
'59 »Je to neštstí, matinko, že miluji?"
„Což šílíš, nezkušené dve ?1« »Mluvím s plnou rozvahou, matko." „Sílíš
I
dve
!" milující žena, ne jako nezkušené ne jako dcera!" jako dcera posud mluvím a na tob jest, abv ten
„Mluvím jako )>A „I
pomr
potrval mezi náma."
„Ty
jej
rušíš,
ne
rozhorlila
já,"
kovníkova
a
sprostý voják
se
po komnat.
vstala prudce a popocházela
plukovnice, ,>Dcera plu-
I«
„Což dbá srdce rozdílu stav! Pravá cena jen leží
v
pouhém
lovku!"
nehodná odpovdi! Víe nepodobno, by ses mohla zahoditi, že slézáš se za mými zády se sprostým vojákem, že šlapeš es vlastní a povinnou úctu k rodu svému, že máš drzos šílené chtíe >,Pošetilost,
že tak
pede mnou
své
vykládati!"
Uražena do nejhlubší duše vyskoila Irma se
a zapálila
hnvem.
es
„Já nikdy se nazahodila svou neposkvrnila, aniž
mýlíš se v osob." Tvá plukovnice
Irma stelila
ji
a
nezahodím," zvolala, >')á chtí mj šílený. Snad
jest
zalila se krví,
duše hanbou
a zlostí.
do živé duše.
„Bídnice!" zasípala ozlícená ženština na Irmu, „tak mluví se k matce? Ani slova více, nechceš-li, abych na tebe nesáhla. Trplivost má je u konce, jdi mi z oí a
domu, pohled zmije mi milejší nežli tvj 1" Po té chtla kvapn odejíti. Irma zaskoila
a
chytila
ji
pevn
jí
cestu
za ruku,
matko, dokud neuslyšíš, co mám já hlasem plným síly a dstojnosti. „Pišla jsem k tob s dvrou a nadjí, a pedkládala ti prosby své s více než povinnou úctou. A jak tys „Neodejdeš,
tob
íci,"
zvolala
i6o
prosby srdce Víš,
kdo
mého
jsi
ty
pijala,
jak
kdo jsem
a
ukojila vilné a šílené
se
ty
mnou
zacházíš?
Tys žena^ jež aby své chtíe, chyte jsi svedla nemuže, jehož, když z hnusného já?
zkušeného mladého bahna nemravnosti tvé se chce vytrhnouti, pronásleduješ a mstivostí svou hubíš. Tys híšné s ním se slézala za zády muže svého dtí svých, tys zhanobila svou vlastní esf a es rodu svého, tys zapomnla na povinnou úctu k dtem svým jako matka a roztrhala lehkomysln nejsvtjší svazek, jenž lovka víže k lovku To jsi ty Ne ty nade mnou, ale já nad tebou pronáším soud. Ped tváí živého Boha, ve jménu muže tvého a dtí i
!
tvých odsuzuji
t
k
vné hanb
a lítosti
!
"
Irma domluvila, nebo plukovnice ji více neslyšela. Zdrcena spravedlivým soudem vlastního dítte sklesla v mdlobách k nohám Irminým.
Tážete
se,
Štstí Irmy
co dále se stalo?
Povíme
Váchy nemohlo
si
podle Láska
to
krátce.
co vypravoval, více zazelenati. jejich narodila se na nešastné planet; konec její byl smutný. Žalosti a nehody jen jen se sypaly na nešastné milence, v lepší budoucnost, tak že konen ztratili všechnu až si zoufali. Nadporuík stal se setníkem a plukovník plukovnice doléhali na Irmu, aby se mu zasnoubila. i
jsem
a
vám
se
toho,
dvru
„Radji smr, než
život
bez Váchy, «
vyjádila se
Vácha sám jako slovo muže. byl života syt; nemyslil také jinam nežli na smr. Jak se spolu srozumívali, to nevím. Vácha byl strašn
Irma
a slovo její platilo
a zamyšlený. Já sázel s kuchakou plukovníkovic do loterie a všecka psaníka jejich šla našimi
nemluvný
i6i
rukami.
Oba jsme
jsme, k
emu
byli
jen
podáváme
tak slepé nástroje.
Netušili
ruce.
ped svatým Janem. Jasná, teplá, všecko vonlo. Náš šik byl komandován na síráz k prachárné, Vácha jako sprostý voják, já jako svobod nik. Vácha byl nad obvej vesel. Sliboval, že zítra, o jeho Bvla noc
v
polích
svátek,
pjdeme
na víno.
rád," pravil jsem k nmu. „K emu všeti hlavu a choditi jako po smrti. Celý svt je hloupos." „Ohromná hloupost," doložil Vácha. V deset hodin zavádl jsem Váchu na stráž nahoru Po nebi táhlv obláky, jako by to bylo k prachárné. dnes. Když jsem odcházel, ekl Vácha: »S Bohem, Rybo!" Odpovdl jsem: ,,Ve dvanáct se shledáme." Neshledali jsme se. Ped strážnicí jsem se zastavil a pohledl k vršku. Zdálo se mn, jako by za prachárnou u magacínu byly se kmitly ženské bílé šaty. Myslil jsem, že to klam, nebo oblak zakryl práv msíc. Ale nebyl to klam. V jedenáct hodin padla strašlivá rána, tak hrozná, že rozpadly se tabulky v oknech strážnice na kousky. Jako by do nás bylo uhodilo. Leknutím jsme onmli. Po hodné chvíli vybhli jsme. Prachárna vyletla do povtí, s ní Vácha, a jak se pozdji ukázalo, slena Irma. Byl to strašný výbuch. Teprve k ránu shledávali jsme roztrhané a strašn zohavené kusy jejich tl na tvr hodiny v okolí. Po Váchovi našlo se v kasárnách psaní, urené jeho rodim. Tam stálo, že vyhodí sebe Irmu do povtí, aby po obou nezstalo ani památky. asto už jsem o tom pemýšlel, pro tak hroznou smr si vyvolili, a posud jsem si to nevysvtlil. Snad chtli umíti po vojansku a Vácha si netroufal Irmu do srdce steliti. Takto umeli jeden na prsou druhého. je pomiluj ,iA což plukovnice, pane desátníku?" tázal se krajan Váchv z Nebuzína.
))Tak
t mám
i
i
Bh
I
A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
i i
102
„Vsak
na
ni
odpovídal
došlo,"
desátník
Ryba.
„V témž roce umel plukovník a ona se pak provdala po tetí za mladého prý, ale chytrého ptáka, který jí pomohl od penz a statk, jež mla v Uhrách. Když sestárla a nic už nemla, upláchl jí tetí pan manžel, a ona sedla na stará kolena pkn v hloží. Starší syn, jediná její nadje, padl prý u Hradce a druhý hoch eho se chytil, nevím. O tom všem dovdl jsem se pedloni od bývalého komorníka plukovníkova. Krásná a záletná paní a necitelná matka vzala konec, jehož by žádná žebrácká oslepla
a
jí
Rok ped svou
nezávidla.
smrtí
nemla, kdo by soucitem v bíd
a
nadobro nemoci jí
opatoval. Zahynula v bíd ve špitále. Tak ji potrestal za to, co spáchala na dcei ji na zemi Pt minut ped dvanáctou. své a ubohém Váchovi Svobodníku, as zavádti stráž." ulevil a
již
Bh
.
.
.
Páter antonín.
I.
Roku
1848,
msto
v
nedli dne
na nohou.
bezna,
bylo u nás starým svítily oi a chvatu ruce k práci, Jíž 19.
Mladým
i
pikládali u veselém nikdo do dlouhé smrti se nenadal. Méla se veer oslaviti Slavnost se konstituce udlená králem Ferdinandem.
všichni
povedla.
Sotva se stmívalo, šli do rozsáhlého dvora starožitného hradu, jenž od dob Marie Teresie obrácen byl v kasárny. Žlutá jako blinou natená vrata, omalovaná velikým orlem rakouským, otevela se dnes pohostinn dokoán. Odjakživa bývala nepístupnou hrází, po patnáctém beznu ty hráze se rozpadly.
Odbila sedmá hodina veerní. Zvony se rozzvuely Dubcích zaznlo hímání z hmoždí. V kasárnách hnul sebou spoádaný prvod a vystoupil z vrat do msta osvtleného, chvojím, prsvitnými obrazy, branami a jehlanci okrášleného. V ele za praporem s eským lvem kráela turecká hudba a za ní táhl prvod s poa na
chodnmi,
svítilnami, svícemi a praporci v
jásotu.
V
pední ásti prvodu
šla
honorace.
nekoneném
i66
Když v
se sestavovali,
))Po)te
mávaje holí;
,,já
stupu lidu, jenž »Hle,
odvtil
mi!"
s
Toníku!"
námi, pátere
s
>,Jdte
páni k malému muži velikou kokardou na prsou;
pravili
dlouhém erném kabát
pjdu prvod
ten s nevrlým pízvukem, lidem." A pipojil se k zá-
s
uzavíral.
velebníek!"
hle,
>,Z lidu jsem vyšel, národu!" volal knz.
s
voláno,
lidem
„a drží
pjdu do
se
nás
!«
smrti. Sláva
Dv mšanky
zavsily se mu za ruce. „Dnes budete velebný pane; komu je co do loho? Máme kon-
náš,
máme
stituci,
»Máte bratí
a
svobodu!"
pravdu,
odpovídal knz, „jsme upímnost nade všecko!" hlavními námstími a ulicemi,
matky,«i
Jeden duch,
sestry.
Prvod vinul se vystoupil pak za msto a zahnul v levo v stromoadí, v poli vypálili ohostroj. Potom šel prvod jinou stranou do msta a naposled stanul na námstí. „Sláva, vivat, žije," nemlo konce, nebo na námstí se prvod koniti. Posléze se vlny hukotu utišily, nastalo na
a
ml
okamžik
ticho.
Toho a
použil páter Antonín a vystoupiv na
mávaje holí
volal
našemu
králi,
zdraví
Sousedé
vzali
srden že
knze
nám
a
upímn
pedu „To
k
na ramena.
ho? To je páter Rulík, « svému sousedu.
je
on,
dej
dal konstituci!"
oSlyšíte
v
špiky
„Bh
:
musí míti vždycky
prohodil jeden
nco
zvláštního."
i67
II.
Páter Rulík byl deficientem a byl u nás na pensi. malá, kostnatá postava, lebka významná, veliké, sivé oi, zapadlé pod pkné vyklenutým elem. Od koene nosu táhla se el-em nahoru hluboká rýha. Kdo nemyslí mnoho, nemívá té rýhy. Však nebyli by ho dali do pense! Nebo co zdraví se tkne, byl jako Vlasy byly krátce pistiženy a ponkud šedivý, Rus. po obou stranách tváí vráskovitých byly krátké licousy. Co do vku soudil bys na padesátku. Pro pátera Antonína dali do pense, nevím. Lidé povídali, že to svou hlavu. z kaplana na faráe nepivedl proto, že Jinak rozpolil se prý s rozumem a má prý jisté asi
Vidím ho:
ml
o
pl
druhého koleka
více.
Tak
povídali jedni.
„Páter Rulík stokrát více prodal, než mnohý jiný »Pravda, poza celý svj život koupí, « íkávali jiní. divný je, ale kde stojí, že musí býti jeden jako druhý!" své zvláštnosti. Nikdy se neusmál, Páter Antonín byl zamyšlen, chodil rychlým jako potrhlým krokem, mávaje kolem sebe holí. Jedl-li, než se dal do jídla, íkali, že ohání dal kousek každého pokrmu stranou. se holí ped zlým duchem, a ten štipec od pokrmu že dává zlému duchu, aby mu nevstoupil jídlem do tla. ho Páter Antonín nikdy se nevyjádil, pro to dlá, tím asto zlobili. I zpsob života jeho byl neobyejný.
ml
a
Zstával u
Kaer
nemli dtí. Oba
pod podloubím. Kaerovic byli bohati, pili a co do nevymáchaných slov
rádi
nebylo jim rovných. Purkmistra, za jehož dlouhého panování ani jednoho žida neodvedli, a slavný magistrát protesával starý Kaer jako omlatky ve stodole. Páni íkali: ,,Co poneš s ním? Blázen a opilec!"
A Kaer íkával »Kanceláská kapsa, kachní žaludek. Nedokrmíš se. Umím stíleti do nich stíbrnými a nechybím se." Kaerovi všecko prošlo. Byla doba pedbeznová, v níž zámožní mšané podle se klanli. Starý Kaer :
i
docházel svou neohrožeností Vyhýbali se jisté slávy. mu, aby nedostali u slavných vroubek. Za nevím co nebyl by nikdo se pisthoval do Kaerova domu. A páter Rulík tam zstával. lovk takový nemohl i
úad
pi zdravém rozumu.
býti
U Kaer
bydlela vdova Mikšová, mla v pízemí prodávala vaeky, hrnky, mísy a dtské hraky. Mla dceru Btušku, Btušce bylo už dávno pes ticet a pošilhávala na pravé oko. Jinak byla pracovitá a piinlivá, dobrého srdce, málomluvná a pobožná. Pisluhovala z ochoty nahoe páteru Antonínovi. Ale mnoho jí udlat nedal, udlal si vše nejradji sám a nepoteboval nikoho. Tak prý to u nho vypadalo až hrza! Ghtla-li Btuška smýiti, odbyl ji: „Pavouci mají tak právo k životu jako my lidé. nepekážejí." Vail si sám. Veliké práce mu to nedalo, nebo doma byl vegetariánem. Ale byl-li pozván k obdu, jedl také maso. Do pokojíka jeho tžko se bylo dostati. Bud" k sob nepustil, anebo byl-li kdo známý, vyšel ven a pijal ho v síni. Lidé íkali, že má doma erného kocoura, který po celý Boží rok z píbytku nevyjde. Btuška byla Antonínovi pelivou Mariou, Zvykla si na zpsob jeho Páter a starala se on jako matka. Antonín nikdy ji nepochválil, ale v srdci byl jí vden. Když pišel z njaké knžské hostiny, pinášíval „Snzte to, Btuško!" To bylo jí kornout s cukrovím. celé jeho uznání. po udlení konstituce byl i u nás hybný a veselý. Lidé dostali jinou krev, rozdíly stav zmizely
krám
a
Mn
as
169
V
upímnost, pi hmní
dešti, láska a svornost jevily se v jednání. blýskání sestoupilo se jednoho dne a obyvatelstvo na mstské stelnici v národní gardu.
a
tyi
Udlali ve
táhli
setniny
a
spoádaném
dstojnictvo. Promoklí tureckou hudbou do msta.
zvolili
šiku
s
Byla to podívaná. Mezi dstojníky kráel s holí pes Zvolili ho za polního kaplana. páter Antonín. a deklamacemi. Páter Antonín Nastaly besedy se dovedl se ukázati. Jestliže panna Anna nabírala mužské dekiamací o piv, vystoupil po té páter Antonín a ml teplou o kafíku.
rameno
zpw
e
„Kdo by
to hledal v našem polním páteru," íkali „Nemusil on choditi k Kubešovi pro nápady,
mužští.
má
jich
sám dost!«
Zaátkem dubna zaaly
z
Havlíkovy „Národní noviny".
královských lázní vycházeti První, veliké, samostatné
noviny! Radost k nevy psáni! Chtli, aby páter Antonín pedítal. On podíval se na žurnál a vložil jej do rukou krejímu Kaákovi, známému to tenái a vlastenci. Kaák te. Ticho jako v hrob. Páter Antonín neodvrátil oka od novin a od tenáe. Jedva že mrknul. Pro neetl sám? Proto: „Národní noviny" nebyly tištny švabachem, místo
zaveného v se ypsylonem
stálo a
po
poátkem c atd.
slov
stálo
i
lí, spojka i nepsala místo j'. Proto páter
Antonín neetl.
III.
as Bylo jsme.
as
ubíhá,
pinášejí,
odnášejí.
Pinesli
a
odnesli.
smáli jsme se, pikvail veer, slzeli odnesl krvavé letnice pražské, odnesl slovanský ráno,
sjezd, národní
výbor
i
íšsky
snm,
a
všecky ty hrady
170
eských nadjí. Rozum
se zarmoutil a schoulil v koutek tím se tše: Co ty nedáváš, pinese as. Nadešli dnové temní a smutní. Podezívala se, internovalo se a zavíralo se. Páteru Antonínovi sešedivly siln vlasy. Nemluvil, ba vyhýbal se každému, a hledl zamraen. Celé dni nevycházel z píbytku, a vyšel-li, vyhledával odlehlých míst, nejradji les. Tam sám sebou vedl hlasité hovory, ohánl se holí více než jindy. Dlal v duchu maso; z koho, mžeme si pomysliti. „Bídný as, bídní lidé, nešastný národ," volával, „a to, že upustili od pokladu zddného po praotcích, od švabachu, ypsylonu !" Dostal psaní nkde od Budjovic. Rozevel je a aniž by etl, odložil je. Bylo psáno latinkou. Když po té mu Btuška pinášela vodu, požádal ji, aby mu to
Jen
—
peetla. Podpis poinutí.
Hák
na psaní byl:
Blažej
Hák, právní na od-
kamarád pátera Antonína od dtských bydleli v témž dom. o dobrá léta starší, opozdil se Hák pro chorobu tak ve studiích, že asi jen o dv léta Antonína pedcházel. Jako studenti kupovali eské knihy a asopisy, oba vlastenili, oba psávali básn o lásce a pásce, o vlasti a slasti. Povahami se rznili: Antonín byl málomluvný, hloubavý, opravdivý, dkladný; Blažej nezavel po celý den úst, život
let.
a
svt
a
déle
mli
byl
A
Byli krajané,
bral
z lehké
nežli
hodinu
Když
stránky, se
vtipkoval rád
nikdv
a
žertoval,
A pece
nehnval.
se
za tím a jiným povoláním, piznali se, že nemají nad sebe lepších pátel. Psali si dlouho, pak pestali, jak bývá v život, a nevidli se, leda jednou po mnohých letech Pítelovo psaní vzbudilo v páteru Antonínovi radostnou revoluci. Hák psal, že oba syny má dobe rádi.
zaopateny, že
je
je
život rozvedl
kolik let
vdovcem
a že
si
myslí: lépe
«
odpoinouti doma, Antonína,
by
mu
v rodišti, psal,
nežli
v cizin.
draho u nás
jak
a
Dále žádal
by
mu
vy-
budou na stará i<.olena pospolu. Vyhledav píhodný byt napsal páter Antonín Hákovi dkladným pérem list a pipojil ke konci: „Pij a neotálej. Co v poušti pramen v chzi zemdlenému, budeš ty srdci mému v tchto bídáckých dobách reakce." Asi pt nedl po té pišel skrovný nábytek právního Háka a za tyi dni po té pijel Hák sám, veliký, suchý, holobradý, se špiatou bradou a špiatým nosem. Kdyby byl ml kníry a brnní, a kdyby se nebyl tak vesele díval do svta, malíovi byl by mohl sedti za vzor hledal byt, že
k
Donu
Quichotovi.
IV.
"Dovol, Antoníku, odpustíš, že ti tak íkám, teba osud zapsal do cechu tch erných pták, dovol, jaK pak mžeš psáti ješt švabachem ?« Pi tom vytáhl psaní Rulíkovo a rozbalil je. Páter Antonín sebou trhl, jako by na vosa sedla.
t
Stril pravici za kabát
a
pravil
vážn
a
dstojn:
i
))Pro bych medle nepsal švabachem? je krásnjší litery nad švabach?" Hák se rozesmál: „Co ti má lovk na to odpo-
vdít?« „Nevidí se mi, že by v mých slovech nco bylo k smíchu," povídal páter Antonín vážn a drazn. „Všecko, kamaráde! Naposledy" pi tom podíval se do psaní a smál se znova »a na mou vru, erné na bílém: pt císaských s y s;^lnic s j^. Deset pytl do toho, ty píšeš j>'."
—
„Povný to ddictví
po
to
—
zákon našeho krásného jazyka, svatého
—
"
172
mn
„Jdi
šípku
k
s
takovým ddictvím!
Podle
Mohykán
ze staré gardv nebožtíka Nejedlého. Milý brachu, stojíš na ztracené vart!"
všeho
ty poslední
jsi
Páter Antonín mával kolem sebe rukama. odjakživa, Háku,
))Ty,
to
muž
mrtvých
na
hrob;
byl
v
znamenitý, ctihodný!"
pobožný," pevzal Hák slovo", „modlil se: Ve ypsylon syna, ypsylon ducha svatého. Dejž to nebeský Pánbh A ty se posud tak
)>A
jménu
nenecháš ani
Nech Jana Nejedlého odpoívati
pokoji.
otce,
Amen.
!
modlíš?" „Lepší literatury
byl
všichni
nežli
neznabohové
vy
nové
1"
„A ctihodný
Ptám
znamenitý!
a
se,
co
napsal
znamenitého?"
„Což hlasatel, což jeho grammatika, nad nemáme, co Numa Pompilius, co Kvílení? To nic,
není-li
pravda, pane
„A zapomnl dostal professuru,
za
nž
jsi
—
niž
posud
je
všecko
na ,Vlasicnští zpvové', za nž a na knihy všeobecné,
ten chvtrák,
dostal císaského radu, ten reakcioná
!«
Páter Antonín vyskoil, Professora, císaského radu, doktora veškerých práv a spisovatele Jana Nejedlého nazvati reakcionáem, slvšeti to z úst nejlepšího svého pítele! Páter Antonín stál omráen a nm. Chtl zahímati do duše utrhanému píteli, ale nebyl s to. Jazyk jako kus olova.
ml
Hák pokraoval: „A tu jeho ctihodnost! Dokud byl Dobrovský živ, mlel s ypsylonem, leda že si nkdy za vtrem ulehil. Ale když nebylo se více
pkn
báti
duchaplného muže,
professor.
Ci v
tom
je
jako tatík do "chlapce,
tu
spustil
ctihodnost a
?
na celý pluh pan Pak se dal do Hanky
když nemohl nic poíditi,
na
'73 vrchnosti hoenovské vymáhal, aby Hanku jako pobhh'ka v tom je ctihodnos? Ale jali a na vojnu odvedh'.
i
habeat sibi, to bych mu prominul; ale že Jungmanna tajné u úadu podezíval, u policie osoil, a na svržení jeho s professury pracoval: to mu neodpustím, nebo v tom není za mák ctihodnosti, v tom je plný pytel kalokrevné pýchy, ctižádosti a slávychtivosti, jež stála beztoho jen na jedné a k tomu na chromé noze jako to jeho ypsylon." Nikdy nelhal, proto se Páter Antonín celý vel. pipustil mu také nikdy dobe nevedlo, a vyjma to Vdl, že také každou pravdu bez výjimky k srdci. Hák mluví pravdu, ale Nejedlý byl jenerálem ypsylonist mohl co lovk poblouditi, ale co ypsylonista nemohl Jako milovník pravdy byl by byli špatným lovkem! tedy páter Antonín pi slovech Hákových zamhouil oko, ale to poslední o ypsylonu a o jeho chromé noze
y
;
rozpálilo pravil:
jej
k
hnvu
tak,
„Stál Veleslavín,
že
stál
kasaje
Všehrd,
se stál
proti
Hákovi
Ctiboi Ko-
nm
nestáli? s ypsylonem, pro my bvchom o klíí jádro všeho neštstí našeho, že nerozumným chvatem odtrhujeme se od své minulosti, že boíme mosty za sebou a pouštíme se na vetchých lunech v rozevené vlny budoucnosti. Vidíme, kam docházíme.
menský
V tom
Jest
ypsylon
naší bytnosti.
s
tou
svou
nožikou
V tom znamení
viditelné znamení zvítzíme pes všechny
skvlé šplechty novotáv!" „Tys, Antoníne, kus staré zíceniny v rozkvétající naší národnosti," horlil Hák; „jádro našeho neštstí nespoívá v zanechání ypsylonu, ono leží v tom, že spali jsme, když sousedé bdli, že probudili jsme se trochu pozd a tuze dlouho protíráme si oi. Pry se sny o minulosti a pry s malichernými híkami! V rukou zbra, v hlav svtlo vstupme na pdu skutenosti. Leží-li teba hory v cest, však máme zdravé
luin
174
abychom Je prokopali. To je moje pi tom zstanu. S Pánembohem!"
ruce, a
Ani
nepodal
páter
Antonín
slovo a znamení,
ruky
odcházejícímu
Hákovi,
V.
Právnímu Hákovi se v rodišti jeho dobe líbilo. pátera Antonína našel tam ovšem málo známých z jasných dob mládí svého, ale to nevadilo; vždy každý dm, každá ulice, každý starý strom byl takovým
Krom
známým. Veselou spolenost našel tam také pi vín a piv rnu ucházel. Nejoblíbenjší vinárna byla u paní Zochové, vzdlané a roztomilé to paní, jež poa
as
žívala
pkn
povésti první vlastenky v
povždy spolenost, tam scházely
mst. U Zoch nalezl denn klepy z msta
se
a píchozí z okolí a cizinci odkudkoli pišlí. chová mla vtip, mezi hosty neinila rozdílu, a v zábav jevila takt, byla docela podle chuti jenž žert a zábavu miloval. íkával: „Má
Paní Zov hovoru
právního, paní Zochová," a ona jemu: „Zlatý pane!" Poslední titul líbil se hostm a jmenovali jím brzy všeobecn právního. A zlatý pán nikdy nic nepokazil. Od poslední rozmluvy s páterem Antonínem minulo nkolik nedl. Na blízku kdesi rozstonal se fará a poprosil Rulíka, aby ho zastal. Ochotný ypsylonista dlel
nkolik nedl mimo msto. Za
ten
as
zlatá
nasbíral
nm
si
Hák
o svém píteli hromadu dat, jež zbudily v nepokoj. "Nevím, nevím, « prohodila paní Zochová, „jestli vám odpustí. On si všecko dobe zapíše a kdo mu sáhne na ypsylon, dobe nepochodí.* ))Vždy jsme staí kamarádi," namítal Hák, „co neprojde jinému, projde mn. Ostatn mne mrzí, že
«
175
jsem
se
hokou
s
ním
do
pustil
hádky
zpsobil
a
mu
ti^eba
chvíli."
Jednou procházeje se spatil Hák pátera Antonína na druhé stran námstí. Zakýval na a šel k nmu. Páter se obrátil a šel dom. Nebylo pochyby, zpozoroval Háka a vyhýbal se mu. Háka to zamrzelo. „Zlatá paní Zochová mla pravdu," zabruel si. »Zpropadené ypsylon! Kdybych to byl vdl, bvl bych si radji dal ústa na zámek." Po té pemítal, má-li k Antonínovi jíti, a usnesl se na tom, že zítra ho z nenadání pepadne a stj co stj s ním se smíí. Posilniv se u paní Zochové na pou k „uraženému ypsylonu", šel v dobrém humoru. Pítel náš ve svém pokojíku dlouho neotvíral. Ale Hák nedal se odbyti, posléze klapla závorka a dvée se otevely, »Pro pt ran!" zvolal Hák. „Tys uzaven jako v zakletém zámku!" „Ped zlými lidmi,« odvtil páter se zvláštním
drazem. Právní
Le
spolknuv
pilulku uvítání posadil se na stolici, nedbaje, že knihy a papíry na ní jsou rozloženy. vstoupil
se
zarazil.
rázn do píbytku knzova
»Povz, Antoníku, pro
jsi
se
když jsem k tob šel?a „Protože nechtl jsem s tebou „Tak! A pro jsi nechtl?" ),Protože
jsi
zlý
lovk!" pus
))Podívejme se Víš co, tu máš, a zatop mn!« !
„Nemám
chuti,"
starým brachm. chromé ypsylon I
mn
jíti,"
se
vera vyhnul, znla odpov.
do mne, když
mne
odpovídal páter Antonín.
„Víš co, podejme
nám
a
si
ruce a nechme hnvu. Nesluší A pro takovou hloupost, pro
ij6 Páter Antonín nevolí zardélý prudce rozkládal: „Pravím tob, ypsylon není žádná hloupost! Tisíce není ješt jedno vážné ypsylon. vašich titrných i Ten jest náhled mj, jemuž vren budu do smrti, a kdo smje se mému náhledu, ten smje se mn, mé osob, mému rozumu, mé pravlastní bytosti, a tomu já nepodám
ruky."
Hák
se v
duchu usmál;
ohn.
pítele do
„Odíváš barvou pravdy
nco,
samo
byl
tomu
— a dím
s
rád,
že
dostal
Veleslavínem
—
sob
lichou parou, « povídal právní to psáno a nikoliv bez úmyslu. >,Ghci v-iti všecko, nebo není, ale že by lovka pravlastní bytost ležeti jakživ neeknu „credo", mohla v ypsylonu, k té a proto jsem tvou pravlastní ypsylonovou bytost nemohl
co
v
a
ei
uraziti."
Však znám je!" horlil ypsy„To vaše credo! Slepií vejce má lepší nežli vy.
„Advokátské vytáky lonista.
!
vám
ypsylon, což slavná minulost ctihodných což výplody ducha jejich v literatue pod znamením ypsylonu! Maluj si straky komu chceš, jich nenamaluješ. Pesvdení, jež vpustilo koeny v duši mou, je pesvdení svaté, a úsmšky tvé, v nichž zavinuta zloba, k mému ypsylonu dávno hledají cesty!" „A což nemže se lovk zasmáti?"
Což
je
pedk,
„Smj
se tomu. co smíchu hodno „Smích má své právo!" „K ypsylonu nemá!" „A kdo mu je smí vzíti?"
mn
!«
„Bh!" „A Nejedlý a Jura Palkovi!« „K emu mne muíš! Licomrníku !" V tom vstoupila Btuška do pokoje, njaký list. Oba muži pro chvíli umlkli.
pinášejíc
Perušení hovoru bylo vítáno Hákovi. Ghtlt rázem hovor obrátiti
'//
když Btuška odešla proto pravil, bGo soudíš, Antoníne, o celibátu?" Obrat ten byl pro Háka rozhodn neštastny. Jako každý myslící knz, byl páter Rulík zejmým nepítelem jen nástroj, jejž vymyslila vidl v bezženství; ímská politika, aby roztrhla odvný svazek, jenž knze spojoval s obanskou spoleností, aby utvoila z knží a
:
i
nm
odlouenou kastu, proti panovníkm. jenž a
jež
Ml
mnoho koukole
ješt
slovem
horší
vci.
a
R.
dobe jej
za
sloužiti
jí
pouhý
mže
v
boji
disciplinární zákon,
pýru zasel, zplodiv konkubinát 1848 byl také páter Antonín
dvod
písmem
rozproti celibátu horlil z lidomilných, a nikoli sobeckých. Kdyby Hák nkdy jindy otázku tu maní pronesl, byl by zajist povdl Rulík zcela upímn, co o bezženství knží smýšlí. Ale Hák volil nejnevhodnjší chvíli, I soudruzi v povolání zlobívali Rulíka s Btuškou a povždy jej tím rozmrzeli; ba chtl-li ho kdo známý nabírati a zavadil jen o ypsylon anebo Btušku, byl ohe na steše. Ubohý Hák nemyslil na nic zlého, le okolností stala se otázka ta jiskrou do prachárny. Páter Antonín stanul ped Hákem celý ustrnulý. Tváe mu zbledly, rtové zmodrali a oi záily hnvem v prvanu svtlo tásl se teprve Jak a a lítostí. po hodné pomlce vypravil ze sebe dutým hlasem, úryvkovit, jako když kamení sype se se strán: nTys lovk do poslední žilky nešetrný a zlý. ublížila i
umových
a
ím
dobrá ženská, ím a nestoudné podezívání?"
tob
ta
Hák níne,"
ml nco píliš
se té
odpovdi
omlouval s
»Usta dobe
oí potupu
„Snad nemyslíš, Anto-
»že
si
jako bys
myslím,
"
rozkikl
cítím,
že házíš mi do
ulekl.
se zaražen,
Btuškou !"
já,
se
páter
Antonín,
'>dobe, až stelami.
kam mííš svými hanebnými
Skoda každého slova mezi námi!" A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
12
Po
té
oknu
k
šel
nepromluviv ani slova na Právnímu
a
chlácholícího jej Háka, hledl dol v údolí. nezbylo, než aby odešel. Sel k »zlaté paní" všecko. Ulehil si. jí
a
povdl
VI.
Téhož dne odpoledne potkal páter Antonín paní Zochovou. „Jak pak je to, velebníku, s tou vaší Btuškou?" pan právní všechno povdl." zažertovala; „však Páter Antonín ani nepozdraviv šel na dkanství. Dkan nebyl doma, šel ke kaplanovi. „Však já mu posvítím, já ho budu soudn žalovati bez sebe a zjednám si zadostuinní!" zvolal
mn
tém
vstupuje do dveí. »Což pak se
pihodilo?"
tázal
se
kaplan
jaksi
vesele.
„Vy to nevíte? Vždy „Kdo to roztrousil?" »Kdo? Právní Hák, žalobu k soudu." „Co vás napadá, ani
netou."
na
to vsadit
je
toho plné
ten bezbožník.
Klepáno
chtl
odejíti,
než sednouti uinil.
.
o Btušce!«
Hned
švabachem
vy píšete
"Jen se smjte, holobrádku .
msto
a
napíši
ten páni
A kdybych ml
!
krk
."
na dvée, vstoupil Hák, Páter Antonín Co zbylo, kaplan mu zastoupil dvée. si
a
„Jak pak to
hledti pod sebe. je
s
Btuškou?"
To
páter Antonín
ptal se kaplan
Háka
posmšn. Právní na místo odpovdi pistoupil k uraženému upímn „Podej ruku, Antoníne.
píteli a pravil
:
mn
179
Už
jsme dost staí a víme, že hnvání jest hloupost. a podej mi ruku." Páter Ruhk zastril si ruce nazad a neodpovdl. „Starochu náš,<* doléhal na právní, „nezatvrzuj
Odpus mné
se v srdci proti
A
já
mn.
Jsi
lovk, kesan, knz,
vlastenec.
jsem ten starv mluvka Blažej. Což zlého na tom,
Bh
ví, co soudíš o celibátu ? já nemyslil na tvoji Bétušku!" Páter Antonín vvskoil a bžel ke dveím, jež byly
ptám-li se,
posud kaplanem streženv. „Puste mne, mladíku zvolal odstrkuje mladého knze od dveí; „za žádnv svt ani chvilky nezstanu mezi špatnými lidmi." „Zvolna," pravil kaplan, »což jsem já nebo tuto zlatý pán špatný lovk?" „Vy ne. ale on. to ví celý svt. já to dokážu!" „Já že špatný lovk ?«< tázal se Hák. !
"
A
lovk I"
))Tys špatný ))Myslíš
to
opravdu?**
„Docela opravdu." Kaplan ustoupil, páter Antonín odešel.
Hák
se
zakabonil.
Vil.
Právní byl všechen humor
muž zkušený a
veselou
mysl
a
rozumný, le prese puncto cti trochu
in
Také posud se mu nepihodilo, a byl dobrým šedesátníkem, aby byl nkdo nešetrn sáhl na jeho es. Pro pátera Antonína a by jej nazval špatným lovkem, ml v srdci svém sto výmluv, a kdyby se to bylo stalo mezi tyma oima, ne jedno, ob nad pohanním byl by zamhouil oi. Ale ten „špatný lovk" byl vysloven ped svdkem, a to Háka hntlo
útlý a citelný.
12*
«
na více dní veselou mysl. Le jaká rada! musii urážku snášeti a snášel ji, netrpliv. První dni ekal, že páter Antonín pijde sám a omluví se. kdo nepicházel, byl páter Antonín. Páter Rulík se v ani neukázal. Záhy z rána odetl si mši a ostatní as trávil samotásky mezi knihami a pavouky ve svém zataraseném píbytku. netšil se dlouho z klidu ve svém zákoutí. Ješt v prbhu téhož týdne zdrtila jej novina, jíž by se byl nenadal právního Háka ranila mrtvice ani do nejdelší smrti: a v hodin uinila konec jeho životu. a
pikalilo
Stalo se,
mu
a
Hák
Le
mst
Le
Vc mla láním
dostal
Jeden do Prahy a
se tak se
pátel Hákových povo-
z
:
u
veer ped odjezdem
hostinu, pi níž zlatý pán nesml chybti. Ráno teprve se rozcházeli a dva vedli zlatého pána dom, ponvadž by asi sám sotva byl odešel. Pede dvemi píbytku najednou klesl v jejich náruí. Kísili vystrojil
ho, marno, pišel léka, dlal prostedky, za hodinu nebyla více nadje k životu.
Když Btuška Antonínovi tak byl pekvapen
marno,
asi
nechtl ohromen. Ale když mu udala pramen, z nhož tu novinu má, sklesl na stolici a zakryv si obma rukama obliej dal se do bolestného jí
uviti;
tu zprávu pinesla, a
vzlykání a plakal jako dít. míti k tomu píinu; nebo prostonepomyslil, že mrtvice byla nejspíše následkem hostiny, nýbrž bral za jisté, že Hák si vzal jeho hnv a urážku k srdci a že lítostí mu srdce puklo.
A domníval ten muž
se
duchý
Myslil, že on a nikdo jiný jest
vrahem Hákovým
Jedva dkanství.
vzal
že
se
Tam
„Vidíte,"
v
vzpamatoval,
chodb prkn
a
!
šel
na
potkal kaplana. nic zlého
pravil tento,
Antoníne, již je na špatného lovka.
klobouk
a
vy
jste
nemysle, „pátee ve stedu nadal
mu
Páter Antonín svsil malomocné hlavu a pravil hlasem se chvjícím: „Jsem bídný lovk, zaslepenec, mi odpus!"
Bh
Vymlouvali mu, aby nemuil své svdomí. Marno, si vvmiuviti, že jest vinen smrtí Hákovou.
nedal
Po nkolika temných dnech a ješté temnjších nocech pisedl si ke stolu a psal nejstaršímu synu zesnulého pítele dlouhý list in folio. Pracoval o pes dva dny. Jaké myšlénky ten list v sob uzavíral, nevíme, ale tolik dostalo se pozdji v obecnjší známost, že syn Hákv píteli svého otce odpovdl dopisem
nm
srdeným,
plným opravdivé úcty k nejstaršímu nebožtíka otce, mluvícím lahodnou smíru a útchy. List ten etl páter Antonín opt a opt a tiskl jej asto k smutnému srdci svému co dar útchy velmi
eí
píteli
a odpuštní. Stálo však v list ješt
Syn právního
nco
na starost postavení dstojného právnímu.
)>Nemohu
se
jiného.
žádal pátera Antonína,
z
úadu
pomníku
odprázdniri
a
aby
si
vzal
zemelému pro ten
as
hrob otcv navštíviti. Zašlu vám peníze, postarejte se o pkný pomník a vhodný nápis. Jsem jist, že nikdo na svt nemže lépe vyplniti žádost mou nežli Vy, a že nikdo tak rád se jí nepodvolí, jako vy, drahý pane !" Páter Antonín staral se o pomník s úzkostlivou pelivostí. Vážil za tím úelem cestu do Prahy a na nápise dal si velice záležeti. V potu tváe stloukal ku
sám si musil dát nápisu není rovného na celém hbitov. V každém slov bylo aspo jedno s c a po y. Pomník byl postaven a páter Antonín vedl u vítzosláv k paní Zochovou. verši verš, piloval, že jiskry sršely, až
svdectví,
že
nm
nmu
l82
»Vru, krásný
to
pomník,"
„es
pravila
zlatá
paní;
vašemu gustu, velebníku, kdyby ho zlatý pán vidl, líbil by se mu a pesvdil by se, jak velice jste ho ml v lásce." „A co hlavní, matko," dodal páter Antonín s jiskícíma oima; „dobije se podívejte na nápis. Zvnil jsem švabach a ypsylon zlatou literou v eském mramoru."
'^'
Jehla.
Od nepamti
vzdychal, píchal a vysychal „na korábe". lidi zhruba nešil. Zákazníky jeho byli nkteí starosvtští mšané, pedkem z pedmstí, lidé jimž vrcholem odvnického to ze starého sékulum, umní byl volny a vytrvalý šat; pak dlníci, již živili se v mozolích a potu, a posléze dítky z lepších až do deseti let; sumou lidé, na jichž mysl tkavý a mnivý motýl „móda" ješt neusedl. Pro modu vbec si hlavy neumejšlel: pt anebo šest módních obrázk mlo nejmladší datum pibitých mezi oknv na nerate se, mé zlaté tenáky, lekati 1850.
Pro dosplé
domv
stn
—
—
„Na korábe" íkali poslednímu sešlému domu o jednom pate na konci pedmstí, kde bylo od starodávna mýto podle rozlámané rohatky a vybledlé vejsadní
kudy se jezdilo kopcem nahoru do Nepomuka. šikmo naproti korábu bylo vidti úhledn vystavené stcdolv dvorce paní Stranické a vtry celého kalendáe sletovaly se tam po všecky Boží asy ve snm s paní Meluzinou a braly notn na petes jeho firmu, ernou to tabulku na jednom háku visící, jež z té píiny vždy visívala na kivo, brzy na levo, brzy na právo, jaký práv duch ovládal snmovnu. tabule, a
Nco
:
1
Na eené
86
tabulce stálo žlutou hlinkou
v
erném
poli
Pavel Kubásek Zhotov:
Odvu
Oboj. Pohlaví.
Kubásek vypadal jako každý krejí z mody vyšlý rumy zapomenutí se propadající, jenž na stará kolena ocitl se „na korábe"; byl hubený jako šindel, vysoký jako háda, pihrblý jako starý komorník pleti byl neuleženého kozího sýra, šupal a dbal písné ano
a
v
;
Kdykoli vystoupil istotný zevnjšek. vždy ulízán a ulíen, že radost byla podívati se kalhoty ml vždy na štruple, kabát erný až po krk upjatý, placatou epici co nejsolidnji na hlavu posazenou a boty vyleštné. A co do chze, vru nezadal si nic se samým panem purkmistrem: šel vážn a opatrn, vyhýbaje se starostlivé blátu a loužím, nikdy o nikoho se neotel a nedopustil také, by nkdo A nitro jeho pipadalo pkné za chze otel se o. s každým lovkem ml dobrou vli k zevnjšku: úzkostlivé
z
na
korábu,
byl
:
a
vázl
li
nkde njakým dloužkem
div za našich zlých býti práv, vedl si
as — a !
—
nemohl-li
což
véru není
svým závazkm
vždyckv s viteli tak rozšafn, že vždycky posekali, vidouce v nem dlužníka poctivého a spravedlivého od epice až do podpatkúv. Kubásek zkusil životem dost a dost. Bývaly asy, že bydlel na námstí a od vánoc k vánocm ti, tyi
mu
rádi
tovaryše
živil.
Le ržový
pímo
Vídn
krejí
as
odkvetl: vzal se tu na šaty, že samému Kubáskovi z toho pot na ele vyvstával. Vaous ho zastínil, Vaous mu odloudil nejlepší domy, Vaous ho zabil. Panu mistru Kubáskovi bylo pesthovati se na pedmstí a z pedmstí postupem asu až na koráb. Starosti, nedostatek, bída všely se mu na šosy a nedaly z
ten
Vaous
a stíhal tak
.87 se setásti,
a
masil
je
pijati za stálé a
vrné spoleníky
své domácnosti.
Le
pi tom pi všem nepozbyl mistr Kubásek na tolik, co bv tasoitka na svém ocásku Dostalo se mu ovšem asem poádného dostiuinní; Vaousa strhl jiný nový Vaous až do smetí, tak že skoro v necti dokrejoval, ale co z toho mél Kubásek? K uedníku, neku-li tovaryši více se nezmohl, a teba ml hodnou manželku a hodné dti, bolestným
své Cli unesla.
ani
a
se modlil starostem nevidl ani kraje ani konce, a na pedpis, štstí se více nedomodiil. Družka jeho dní i nocí, semper íidelis, paní Kubásková, byla s ním ve stejn<'ch letech a byla starostmi Vru, odchovati sedm všechna ztrápena a uhntena. dtí v bázni Boží a poctivosti lidské, jest úloha, jíž my mužové ani s dostatek odvážiti neumíme. Ti z nich ovšem vystrojila do rakviek, ale ty ostatní byly zdrávy nejako ípa a mly papárnu jako pekárnu, a v bývalo zhusta ani hrsti mouky, ani mirky bramborv, Kubásková musili asto ani skývy chleba, a Kubásek zachovávati písnou dietu beze všeho pedpisu lékaského. Truchlivý ten osud žaludka snášeli s tureckou resignací, na proso. vždy nemohli pece dti poslati po Tomu bránila est rodiny jich, jež i za nejtužšího nedostatku byla jich poloviním Pánembohem a již ped svtem skuten zachovali neposkvrnnou. Když Kubásek
dom
i
mst
ten obd vybhával, íkával si v duchu wNéjak bylo, njak bude; bez víry nedostaneš se do nebe!" A njak vždycky bylo; my lidé, již jsme zvyklí do sytá se najísti, ovšem nechápeme jak, ale Kubáskovic zachovali svou a dti jejich byly zvedenjší, nežli
njaký
:
es
nejbohatších rodin ve mst. vypravujeme, mli své dti Toho asu, o vesms zaopateny. Nejstarší, Karla, byla v Praze služkou
dti
z
nmž
u paní radové Tebické. Byla v dobrých rukách a mli Vždy pan rada nedávno, když pijel do svého ji rádi. rodišt na prázdniny, osobn zašel si ke Kubáskovm Vida a nemohl jim dceru jejich ani dost vynachváliti. ve všech koutech nedostatek, daroval mistrovi ptku, Karla posýlá. A uhodil pi zalhav si, že mu ji po tom na pravdu, nebo almužnu byl by sotva Kubásek^ Nejmladší, Fana, byla a teba i z jeho ruky, pijal.
nm
za
prý
chvu v Plzni, mly radši ji
v
dom
nežli
velmi spoádaném, a dti samu mamá; to vypravoval
forman Hranická, jenž jezdíval do Plzn na vlastní oi vidl. Ostatní dva synkové byli oba krejími. Starší ve Vídni a mladší až nkde v Temešváru. Nebylo v roce svátkv, aby nebyli rodim po nkolika zlatkách poslali. Kubásková pokropila ty peníze vždycky slzami a Kubásek chlubíval se kam pišel, jaké hodné dti mu Pánbh dal. Že jeho zásluhou jsou hodni, nikdy ani slovíkem se nezmínil, ale rozvážlivým lidem nemohl lista zašiti a ti mu asto tu chutnou peínku po míse strkali, jako na p. starý regenschori Putynka. Putynka byl vyhlášen za písného morousa a teprve když nkdo za zlatku si chvály dobyl, chválíval ho za
Kubáskové
a všecko
groš.
Kubáska tloukl tak
ml
ve své zlaté knize,
dobe bubny,
pedkem
proto, že
mst.
Kubásek
jako nikdo ve
poítal pausy na vous a ukl vždy v pravý as a kdyby v celém krédu jen jedinou osmerku a jeho byl vír na bubny v intrádách! Sám Putynka nco podobného nevvvedl, se kolikrát v tom cviil. Inu, krejovské ruce! Lehké jako pírka a pružné jako struna! Rád by si byl leckdo z hudebník zatloukl
ml
;
a
bubny,
ale
„Bud
Putynku ke svolení nepimámil. nebo sníh," íkával starý
uhel,
»popel za nic nestojí!"
Putynka;
189
Tím rozuml, že nechtl niemu poloviatému, prostednímu, že chce lovka celého k bubnm, a tím byl mu jenom Kubásek, )enž si také na svém umní velice zakla'dal. O vtších svátcích nezameškal ani jednou hrubé mše; as ten již obtoval bubnm a Pánubohu. Kubásková byla takto hodná, pracovitá a trplivá žena, ale jazyka dar svil jí jako každé Slovance. I krom tluení bubn na kúru muž její jiné své slabiny, k nimž nemlívala. Tak jako každý krejí síval rád v nedli a slavíval rád modré pondlí. V ten den ítával rád „kroniky", jež mu uitel Živna zadarmo pjoval. Když byl Kubásek v kronice, mohla pod ním stolice doutnati, od kroniky se nehnul. A nkdy nebylo ani na obd ; odkud se mlo v Kubáskové andlské
Bh
ml
trplivosti
Mírn
nabírati?
a
nkolikráte
napomínala
Kubásková manžela, aby se šel po njakém výdlku ohlédnout. Kubáska bral dopal. Jak se ml od Husa, Zižky, Podebrada odtrhnouti a jíti po výdlku! Slovo dalo slovo, tu i tam teskl výstel, šarvátka tu byla jako na koni. Do Kubáskové vjela inkvisilorská jiskra, hrozila, že mu Kroniky spálí. Všecko snesl mistr, ale takové
rtjezovitské'*
surovosti nesnesl,
a
byl takto po-
božný lovk. Hejno výitek lítalo mu kolem uší. tekly slzy; Kubásek šel pro kartá. To bvlo jisté znamení^ že pjde z domu, nebo nežli vyšel, vykartáoval se peliv'é Kubásek od epice k botám. Tato strojivos nebyla Kubáskové po mysli. Mistr ml na p. nkam jíti pro práci. I vypravoval se k vvcházce jako chudý král do boje. Mistrové došla trplivost. Napomínala ho, aby nepromaroval tak drahého asu. „Svatý apoštole národv!" odsekl Kubásek; „ne-
pjdu pece Taková stavidla a
na
jako
ulici
odpov
proud
se
njaký otrapa!"
dopálila m.anželku jeho.
hnal
pes Kubáska.
Vytáhla
igo „Jest to si
kíž
s
vámi ženskými!"
naíkal mistr
uši
zacpávaje.
mám
tebou nebe!« vlípla mu Kubásková co všecko s ním již zkusila, že mistrovi zaléhaly uši. Nebylo na jiném, nežli ohlížeti se po dveích.
„A
oí
do
I
já
s
a spustila
litanii,
pi svém emesle umínn,
jinak býval mistr náš
ehož mu
pelynek na hubené jeho roli životní rostl <do honu. Mistrová by nám mohla kroniky o tom vyprávti, a když byla nejvíce dopálena, mla na stelbu, jež duši jeho sestílela na hromadu a které jenom zídka a vždycky naposled užívala. Stelba ta zahrnuta z
vt:
byla v jediné
»Pro jehlu
Poekadlo zavíralo
v
pálíš
svíku
!«
na pohled nevinné a nepíliš obsažné pro Kubáska velmi smutnou historii.
to,
sob
mn
Neberte za etli jste teba
^lé,
ale
musím vám
ji
povdti.
vtší hlouposti nežli tu, kterou ode mne uslyšíte. Nu a pak moudrý lovk te jako Kubásek své kroniky: nete, by jen etl a zapomnl na vezdejšek, ale aby z toho nco ml pro život. Dobrý lovk by nevil, jak dležitá vc v krejovin již
—
jehla. Nemyslím to jen theoreticky, jako že Krejí jehlou vezdejší chléb si vydlává, ale beru to z prakse. Není jehla jako jehla. Nkterou jehlou nepoídíš nic a kdybys byl Krachem anebo Moitlem. Jinou ušiješ ti kabáty, pt nohavic, deset vest a z jehly stává se teprve jehla. Ona se povede! Ni navlékneš teba potm do ní, v prstech drží se sama a což krejoviny korunou: ona li šije sama. Dobí krejí mívají takovou „svou" jehlu; kdyby jim nkdo druhy na ni sáhl, strhují povyk; berou ji s sebou i o modrém pondlí na procházku, jest
pkn
a pevp zapíchnutou, a mnohý krejík když svou milenku k srdci vine, nezapomíná pi tom, aby i
lOI
nepišel o svou jehlu. Taková jehla bývá neumoitelna jako právní
vdní
lidu.
ml náš mistr Kubásek. Jak dlouho nepamatoval, ale s mysli ji nepustil i když Kdyby mu ]i poítal pausy v kostele pi bubnech. nkdo byl hodil mezi sta jehel, byl by ji z nich vyTakovou
ji
ml,
jehlu
i
ani
hledal, a pece nemla žádného zvláštního znamení ve svém prvodním listu. Ta jehla šila mu sama, píchala a protahovala se mu jako úho; kdvž zastavovala se takoka sama, jako by vdla, niti padá v nicotu. eknte mi, jak neml si jí vážiti, jak neml ji milovati, jak neml si na ní zakládati! Byla sobota ped svatodušním Božím Hodem. KuDíla se mu básek asi deset dní velice na pilno. sešlo, že nevdl, co díve vzíti do ruky. Byly to ovšem ale ti tší jen šaty pro dti a pro chudý dlnický lid se více na nové šaty, do nichž se o svátcích obléknou, nežli kdo jmý. Kubásek to jako rozvážlivý lovk a šil, až ho ruce a celé tlo brnlo. í noci nastavoval, aby slovu dostáti mohl, a o modrém pondlí ped tím f>eetl jen jedinou kapitolu z nové knihy od uitele Zivny, a i pro tu dostalo se mu od manželky výtopku. Kubásková m.u pomáhala, kde mohla, vždy byla beztoho poloviním krejím, a nikdy nic nezkazila. Bohu díky, práce mu šla pkné od ruky! všecka práce Do soboty do veera byla hotova, všechny kousky odneseny a odvedeny. Zbývala jen jedna vc, a to hlavní, a tu si mistr nechal naposledy, proto že se chtl 'jí ukázati. Píznivec a pítel jeho, uitel Živna, vedle samých dvátek jediného
do látkv jako
jed
docházela
ni, že bez
ml
;
vdl
tém
ml
synáka Vašíka, kterému docházel tvrtý
rok. Vašíek byl tatínkv mazel, ba Pánbíek, a na Hod Boží svatodušní dostati první kalhoty, první kabátek, sumou první mužské, šatiky.
ml
192
Moudrý Kubásek dobe vdl, co to u dítte znamená dostati první kalhoty, a Živna nemusil mu nebo docela na duši všeti, že si ho do smrti rozhnvá, jestliže Vašíek na Boží Hod nebude míti šatiky hotové. Vašíek chodil již od tvrtka se ani pikazovati,
služkou ke ušity.
Kubáskovm se vyptávat, jsou-li již kalhoty mu dával tšínská jablka, slibuje svatonejdéle na Boží Hod v sedm hodin ráno
Kubásek
svat, že šatiky hotoxé pinese; pi tom pidával, že budou ty šatiky jako z cukru a že se jist každý chlapec na ulici bude po ném ohlíželi. Ješt v sobotu, když byla Kubásková v trhu, zachytila ji paní Zivnová a pohrozila jestli pan misrr slovu nedostojí, že jí ani muži jejímu jí, nebude smti na oi. Upomínky tv dotkly se Kubásky jako déš husy: jak by mohl on z krejovské liknavosti Zivnovi rados na Boží Hod pokaziti! Byla sobota ped Božím Hodem chýlilo se siln
vn
vkv
;
venku se již pomalu stmívalo. Kubásek ml již Vašíkovi na šaty stiženo a všecko již na šití pipraveno. Bylo jen potebí k dílu si sednouti, do plnoci mohly býti šatiky hotovv, záhy z rána mohl je vyžehliti. Kubásek bvl ovšem vícedenní prací zmožen, také se dnes v noci jen málo vyspal a klapky ho makaly na oích a prsty trochu brnly, ale s vcí musitelnou nelze odkládati kdyby mly ruce upadnouti. Kubásek nco k veei pojedl a žmoJe ješt v ústech chléb, vyhledal si „svou" jehlu, navlékl ji a dal se do práce. Manželku poslal si k ervenému volu pro žejdlík piva na posilnnou. První a druhou ni šastn vyšil; když navlékal tetí, stalo se mu nco, co se mu již dávno nestalo; »jeho" jehla vypadlá mu z rukou. Pobožný mistr v duchu zaklel a jal se ji hledati^ k
veeru
a
i
ale
a ml
zaklel tetí,
takto
po druhé,
le
jehly
Mistr nalézti ji nemohl. tenkráte již nahlas, a brzo po té po nikde nebylo; byla ta tam, jako by
dobré oi,
193
ábel sám do ní zavichil. Kubáska popadla zlos a nevrlos, až mu žíly na ele nabíhaly, a hromy se mu sypaly z úst za zpropadenou Jehlou. Pak si vzpomnly že již dobe není vidti na hledání. rozsvítil dvouI krejcarovou svíku, jež ležela na polici, a svit si po S nahnuté svíky kapal potkem jehle hledal znovu, lj na podlahu. V tom vrátila se Kubásková s pivem. Spatí^ivši to divadlo rozepejila se, pozbyl rozumu?" pustila se do tžkostí po podlahu vydrhla na ty Boží svátky a ty mi ji celou lojem zneádíš!" Kubásek mlky hledal dále; lj se svíky kapal jako díve, »Pro Boha t prosím, co mi to na vzdory tropíš? To jsem pece jakživa nevidla," rozehívala se Kubásková. ml!" odpovídal nevrle mistr, hlavy wA ty nepozvednuv „upadla mi nkam, všichni erní vdí kam. Nemá noh. Daleko nemže býti.« „Ješt ke všemu se dej do látrování! Co ti upadlo?"
„Což
muže.
jsi,
„Vždy
starý,
jsem
obd
s
mn ;
„Jehla!"
„Nevídáno!"
Kubásek se vzpímil a opovržliv díval se na ženu. Hlavu ml všechnu krví zalitou od pílišného shýbání. Vteinu si vzal Kubáskovou oima na mušku a dodal
drazn
hlasit:
a
„Moje jehla!"
rámusu !" odsekla Kubásková. „Nech jehlu vezmi si jinou! Pro hloupou jehlu nespálíš dvoukrejcarovou svíku!" »A povídám ti, matko, nepopichuj Hloupá jehla! Ty víš, co byla moje jehla! A kdybych ml voskovou
„To
jehlou
je
a
!
tvrtliberku "Nežli
spálit, ji
já
najdeš,
ji
musím
mohl
Kubásek udeil na stl, A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
jsi
nalézti a
musím!"
míti kalhotky hotovy!"
až knoflíky skákaly. 13
;
194
„Povídám ti, ženo, nemu mne! Ty musíš míti vždycky nco naproti, vždycky njaké jedovaté slovo, v lovku obrací Rozsv radji že se duše po lampu a pomoz mi hledat!" scházelo, abych s tebou ješt bláznila!" „To by kosti Kubásek vrhl sebou na stolici, že v zachrastly. Vyteštil na ženu oi a mlel. Kubásková Když se po chvíli vracela, sedl ješt na vyšla ven. svém míst se svíkou v ruce, jejímž lojem ml celou jednu nohavici pokapanou. Mistrová zatím trochu vy-
nm mn
!
nm
chladla a pravila nutíc se k mírnosti: "Vem, tatíku, jinou jehlu, napij se a dej se do práce. Beztoho jsi tyto dni se nevyspal. Nebudeš s prací
do zítka hotov!" »Ze pece uznáváš, že jsem prací zmoen! Jak se mám dáti do práce, když nemám svou jehlu? S jinou už dnes nic nedokážu. Já to vím. Najdi mi ji já ne;
cítím už ani hlavu. S jinou jehlou už na práci nesáhnu!" »To si jen tak myslíš," odpovdla mistrová a
pomalu dohoívala. Po jehle nebylo ani potuchy. Svíka dohoela. „To je hospodáství !« rozmlouvala; „pro jehlu
hledala se svíkou, jež už
spálí
svíku 1« „To jsem už
slyšel!"
zasípal mistr,
vyskoil, a jako
by ho vosa štípla, vzal epici a vyrazil ze dveí. Kubásková si utela zástrou ústa a pomyslila si: „a si jde, aspo trochu venku vyvtrá a vychladne." Rozsvítila lampu, vzala nž, odškrabovala lj s podlahy a dala se do drhnutí zneištného místa. Trvalo hodnou chvíli, než byla hotova, a vzpomnla si teprve pak na Kubásek nepicházel. Sbhla dol se tatíka, kde je. poptala. schod k obma sousedkám, aby se po Mistra tam nebylo a povdly jí, že neslyšely ho „koráb" na silnici jíti nahoru. Kubásková vybhla ped a rozhlížela se. Venku byla již tma a mlo se na déš
nm
:
195
odnikud nebylo žádných krok slyšeti. Mistrovou pojímala úzkost pro muže. To jí ješt nikdy neudlal, co byli spolu, a pro takovou hloupost, pro mizernou jehlu, jež jsou dv, ti za krejcar. Tu nkdo od msta picházel, še! jako o sudech, byl patrn opilý. Aby to byl Kubásek! Krev dech se v ní zarazily. Chodec se piblížil, Kubáskové spadl centný se srdce. Muž její to nebyl! Rozbhla se do pedmstí a šla se k >,volu« podívat. Tam vbec ani Kubáska nebylo. Jinam do hospody ani nepišel. Mistrová se vracela i
dom. Ze dvora paní Stranické vyšel jí eledín do cesty. „Jste to vy, Kubásková?" »Jsem. Nevidl jste Kubáska ?« „Práv že jsem ho vidl. Chodí za dvorem u studn. Já se ho ptal, co tam dlá, ale jemu není hrub do rei.tt
Kubásková vybhla jako šipka
mez
na
Stude dne
podél
a
stála
ta
stodol
již
mimo
za dvorec,
dvorec
a
silnice nahoru kde byla stude. nebylo tam ani za se
veselo.
U
studn
stál
její
muž. Kubásková sbhla k nmu, za loket a p omlouvala
popadla ho obma rukama laskav a mkce k
nmu
„Staroušku,
mohl bys
se
poj dom, vždy
nastuditi.
Pojd,
mj
je
venku chladno,
starý,
poj;
pivo
ti
všecko vy vtrá."
„Dobe, .0
tvr
že picházíš, ženo,"
hodiny pozdji
Kubásková »Jdi
kesan Hod .
.
s
a
se
a
odpovídal
temn
mistr.
byl bych tuhle ve studni."
otásla omrazem.
takovou híšnou eí, staroušku! Vždy js tolik jsme již spolu unesli, a zítra je Bož
.«
13*
igb
»Práv, Boží Hod! A já nejsem už dnes k práci Živnovu chlapci šatiek nedodlám, a slíbil jsem svaté» Jsem špatný chlap, že slova nedodržím že to bude. tolik dobrého udlaly a ješt k tomu Zivnovi, jenž a pak Vašíek tší se na nové šatiky jako na smilování do smrti z hlavy nevyjde!" Boží. O, to Nemožnost ie „Jdižiž, s takovými myšlénkami! nemožnost! Já to u Živnu všechno vymluvím. Pojd^ a
mn
mn
starý,
odpoineš
Vašíek mže Kubásek
mu
nemžeš;
dnes už pracovati
vyspal,
si.
Poj,
a zítra
nocí
se
jsi
ne-
druhý svátek."
míti šatiky na dal se odvésti.
tolik
budeš zase jako mník,
Doma
vypil pivo a žena bezu. Dal se svléci a uložil
se
uvaila kvt do postele.
to
Kuhásková od ného neodešla, pokud neusnul. Bylo' už dávno po plnoci.
erného
z
Ráno, sotva že si promnul oi, podíval se Kubásek nejprve na stl pi okn, kde ležely nedodlány Vašíkovy šatiky. Zasmušil se a roztesknil.
Kubásková mla již tém snídaní uvaeno. Obrátivši nmu, laskav hovoila: ),Spi ješt, tatíku, spi.^ nemáš nic promeškáno. Jjk
se
k
se
nasnídám,
pobhnu
Nedlej
spravila.
pkn
se pijdu, musíš na hrubou
udlám na
ti
telecí
si
k
Zivnovm, abych
nasnídáš a oholíš.
zatlueš
a
na cibuli
si
to
za tebe
všecko bude dobe.
brykulí,
Máme Hod
pkn
a
Až Boží,
na bubny K obdu seženu ti nkde okurku !
salát."
Bvio Mistr podíval se mlky na hodiny u dveí. dílo skoro pl sedmé; v sedm hodin nejdéle odvésti. Vzdech se mu vydral ze sklíených prsou. Kubásková si uvázala nejlepší svj šátek na babku a
ml
již
pehodila
si
vlák,
znan
na chvíli do zrcátka na
již
stn,
ošumlý, odešla.
a podívavši se Mistr vstal a šel
197 hledat svou jehlu, div si oi po ní nevyhiížeje. Jehly nikde nebylo. „To není samo sebou, ^ bruel sám pro sebe, „to
bu
znamení. Bohu porueno I" Usedl si, sepjal na klín ruce a svsil hlavu. Vzpomnl si na stude za dvorem Stranických a na všecky ty verejší myšlénky, jež ho tak omámily, že málem byl by do studn skoil. Stud, lítost, hanba div ho nepipravily o rozum. Kdyby to tak nkdo ve vdl, co by si o pomyslili ? Vdomí, že on, starý, rozšafný muž, tak hanebného skutku se dopustiti chtl, tak jej stýralo, že se až na bdy na sebe omrzel. » Pavle, Pavle," káralo jej stýrané svdomí, „kam se podla tvá es? Jakou šerednou odvárku jsi to sob je
zlé
nm
mst
pipravil?!"'
Vstal a chtl se mýti; le vzpomnl si, že není ješt oholen; konal k tomu pípravy, postavil si hrnek na stl a opel zrcátko. Namydlil si tváe a pitáhl bitvu. Zaal se holili, le ruka se mu tásla až bda ízl se, krev se mu objevila na tvái. „Nu, nebude tak zle," pomyslil si a pokraoval. Najednou sebou trhl a vykikl Celá pravá tvá mu okrvavla a krev smíšená s mydlinami inula mu potkem. Vstal. V tom vrátila se fubásková. Spativši muže okrvaveného zbledla jako smr. Nemyslila jinak, nežli že se podezal. „Pro Krista Pána! Tatíku!'* vykikla zdšen. „Dej mi vodu, umj mne; všecek jsem se poezal." Kubásková jej omyla a oddechla si. Pes levou tvá ml nahoe menší, ale pod tím dlouhý šrám. Krvácel stále, krev se nechtla zastaviti. Mistrová natrnala hubky a zalepovala mu šrámy. Konen byla ^ operací hotova. Kubásek se podíval do zrcátka. ,)A.ch, zle je, zle!« naíkal žalostiv. »Já dnes nebudu moci na kruchtu. Kdo bude tlouci bubny? O, moje. repjtace! U Živný padla a u Putynky padne také
o
I
Všecko se proti do studné!"
mné
obrací!
Ml
jsem radji skoiti
„Vždy není ješt osm hodin a do jedenácti budešmsta do kostela." ,,To bohdá neuiním. Aby si lidé myslili, že jsem njaký ocblasta, njaký prá z krmy. Udlej mi, ženo, moci do
po vli
i
a
ml
mil Jsem
lovk hodný
mne mému osudu !« „Vždy si mžeš šátkem tvá
politování.
Ponech
zastíti!"
Kubásek vrtl hlavou a zmalomyslnl. Oplakával v duchu svou ztracenou es. Celé dopoledne prosedl mlky; když bylo jedenáct hodin, uronil slzu jako hrách. Nesnídal a v poledne ani hrub nejedl. Sousta mu tak rostla v ústech, že nemohl jich spolknouti. hrabala se Kubásková v šatech na všáku,, Po jenž zastupoval almaru, a tak ze zvyku prohledávala kapsy u všedních šat mužových. Najednou radostí vy-
obd
kikla
:
wUž
mám!"
ji
Kubásek vyskoil
a
oi
se
mu
zajiskily.
Zena
Bh
pinášela mu »jeho« jehlu; byla v kapse u vesty. milý ví, jak se tam dostala. Spadla tam asi, když naKubásek oživl jako chameleón,, vlekal do ní tetí nif. když po dlouhodenní pouti z Egypta pokropí se vodou. Poslal si pro žejdlík erstvého piva, sedl ke stolu a dal se do šití na Vašíkových šatikácb. Veer byly hotovy, mistrová odnesla je k Živnovm a prosila tam znova za svého muže. Kubásek se bál zrovna do msta, z daleka vyhýbal Putynkovi. Jednou však z nenadání potkal se Živnovi se se Živnou. Uitel mu vyet) poádn levity a Kubásek ani nemukal. Ukápla mu jenom pi tom slza. Ta slza Živnu obmkila. Podal mistrovi ruku a ekl mu, jen aby si zase pišel pro njakou knihu. Téhož dne volal již Putynka, regenschori. Te"n byl horší patron i
na
199 si Kubáska tak, že nezstalo na mistrovi suché Kubásek pijímal mlky zasloužené výitky a když Putynka chtl mermomocí vdti, pro na Boží Hod
a
podal
niti.
opustil s
své
šupec,
povdl mu
všechno,
co
se
mu
Putynka ho
vyslechl,
vážn
vzal
bubny,
pihodilo.
jehlou
odvážil
jej
svým zpsobem.
v
Chvíli
a šupl si hlasitým odpovídal pohnut:
pravé ruce
pomlev
),Pozejtí máme placené requium o deváté. Pijte^ Kubásku, tlouct bubny. Dostanete zlatku!« Od nebožtíka Putynky mám tu celou historii o jehle. Lidé íkali o Putynkovi, že je moudrý lovk, a to proto, že když nco ze života vypravoval, nikdy nemluvíval do pole, nýbrž jistý úel s tím spojoval, který obyejn ke konci zejm projevoval, aby mu bylo dobe rozumno. 1 jehla Kubáskova jeho moudrosti neutekla.
mn
»Ruku na
srdce," pravil ke na konec, »nemá-li nás svou jehlu, pro niž spaluje svíky? Ale celí národové...** nejen my, lidé o sob, ))Dávám vám za pravdu," odvtil jsem, „já aspo
i
každý
z
i
už kolikráte spálil svíku pro jehlu. Jsme již my lidé takoví: pro nepatrnou vc obtujeme nkdy mnoho^ blaho své." nezídka zlatý pane,« dokládal Putynka, »ale >,Tak, tak, nesmíme také zapomínati, vc i sebe nepatrnjší rozumn ponvadž vc na oko malá a zdrav odvažovati, i
mj
mže
míti veliké následky."
»Pravda," pisvdil jsem za krejcar jest, ale zápachu z
mu, „paklík
nho
pt
sirek zajisté
eských." „Tak, tak," liboval si a nabízel mi svou tabatrku. Bylo to veliké vyznamenání, nabízel-li Putynka nkomu
šupec.
—
za
Pan kontribuní,
v oblak poesie kráíval pan kontribuní Kolenec z píbytku svého v Dkanské ulici do Všechen zjev tohoto pána byl proberního úadu. duševnén tragikou, pravou a živou, Jakou splozuie život, týž život, v jehož promnlivém kalendái panují zlé vtry, svívajíce kvítí blaha trpce zaslouženého da zapomenutí. povdom pan kontribuní z kostelního Byl
Zahalen
tn
mn
jen ponkud slavnjší mše, hrával na sotva že doznívalo „Dona", tlaívali jsme se již my chlapci k nmu, bychom mu nástroj smli nésti. Popustiv struny opatrn jako jeho drahou mas ukládal housle do pouzdra erveným aksamitem vyloženého a povrchu velmi úhledného, vybral oima jednoho z nás a dal mu je nésti. Já byl ponkud s ním do pízn a domníval jsem se, že mám k houslím vtší právo nežli jiní hoši, a také jsem mu nejednou
kru. Když byla první
housle,
a
dom
housle
dom
odnesl,
dostav
obyejn njaký
pamlsek
tehdáž pan si vbec na sob záležeti, jako by byl z panské krve. Úcty dostávalo se mu ochotn a nelíené se všech stran a obíhal
od cesty. Pokud snáším pamtí, kontribuní zamlklý, malomluvný,
byl již a dával
204
nm
mstem jeden hlas, že jest to pán ádný a poestný, k nižším dobrotivý, k sob rovným pívtivý a lahodný a naproti vyšším jen potud pokorný, pokud pipouštlo vdomí jeho vlastní dstojnosti a bezo
úhonnosti.
U synem
Kolencú jsem si Ferdinandem;
obyejn
jejich
mn
nebylo
)ejich,
s
dobe
pohrál s jediným Boženkou, druhým díttem do hry. ^Bylo to dvátko
Školní hoši nkdy pokikovali, že má oi jako žába z kalu, a ona se s nimi za to honívala a nejednou nkterému vakem s knížkami dala na pamtnou. Cho pán Kolencova byla pkná paní, pibledlá, stihlá a útlá, a linie jejího profilu byly po hellensku ladný. Ruce její, na nichž mívala plno prstenu, byly jako z úblu a tak lepotvárny, že jako chlapec jsem si Lidé nemli ji tak rádi Jako pana toho všiml. kontribuního a vdli jí nejednu hanu. íkávalo se u domácích stol, že si Kolenec hodnjší paní zasloužil, že když pán jest v úad, a tam byl skoro po celý den, o dti hrub se nestará, jim ve všem pouští vli a píliš je nechává bhati, že by se zabila po kávových
tkavé
za
a svévolné,
a nedosti sliné.
ní
i
že jí nad mandle a dorty. pan kontribuní proto jest tak smuten a zamlklý, že v domácnosti po jeho nejde a že ho domácnost netší, a on ani k živé duši podobným neprohlesnul, pece tomu dávána obecná víra a spoléháno na služebnou chasu, jež nepovolan z domu vynášela smetí. Posléze proskakovalo po mst, že milostpaní bez vdomí manželova se zavazuje v dloužky
spolenostech
Také
a
klevetnictví
se povídalo,
že
ním
a
i
dokonce prý u židv. Tak hovoilo se po domech ale do oí panu kontribunímu i
a
neodvážil, nebo milován, dvrných pátel
dobrým
a
teba
se nikdo
po ulicích,
i
s
ním
ctn
ne-
snad neml. Podle povah svých byl
vážen,
a
205
dvrné jší ano když se mu nehledal, jich pátelství nabízelo, spíše ruku do kapsy dal, než aby ji ochotn podával. Nebyl družný a besední stl mu byl dalek sobectví a vbec o lidstvo nebyl po mysli, a a jeho touhy se zajímal: lidí samých do srdce svého nepouštl, uzavíraje se rád ped nimi do ústraní vlastního nikdy
i
a
mínní
Krom nmž
pesvdení
zkušeností. a vlastních u vlastním svém svt, v hudba a pedkem housle první jeho byly potchou, mladou a spanilou radostí, rozkoší, princeznou v zakletém zámku, A ty housle v jeho náruí nehrály, ale šeptaly, mluvily, zpívaly, jásaly, plakaly, naíkaly. Za teplých nocí letních stávali lidé v ulici, kamž otea
úedního povolání
žil
vné
veným oknem
pokoje
z
pana
kontribuního
hudba
Bda, kdyby byl nkdo se houslí se linula. zapomnl a radostí zatleskal: okno se uzavelo a tak z
jeho
brzy neotevelo, pan Kolenec A not vlastní rukou opsaných,
ml
houslemi
se zadíval;
mu ,,ty
Ferdinand
a
dobe
pi
byl
medem
Dokud
vtšinou
také?"
»Také, bude-li se s
a
mi jedenkráte, když jsem pouzdro odevzdával a do krásné almárky s notami noty dostane všecky Ferdinand."
„A housle
rohlík
stohy
pravil
wVidíš," s
celé
tom
uiti." a
pojídal
zcela
neten
máslem.
do školy,
nechodil
Potom
pana kontribuního.
byl Ferdinand
se otec
mazlem
v projevech lásky
náruživ miloval hocha, jenž byl jemných. Byl to hoch sliný, rusých kuer jako otec, a oi mly zrovna tak hlubokou moskou zele jako oi otcovy. Uení ve škole nebral SI píliš k srdci, a maje dobrý sluch a pkné schopnosti
své mírnil, ale v srdci spíše
pro
povah drsných
uení na
nežli
piano a housle nikdy nebyl nadšen.
206 „Vše se asem podá, ai oteve se mu rozum," všecky nadje tšíval se pan Kolenec a skládal v budoucnost, jež duší jeho hýbaly, v syna svého a pokládal ho vbec za jediného ddice svého cítní, Pokaždé, kdy Ferdinand nmyšlení, chtní i umní. jakému tžšímu hmatu se nauil, zajásalo srdce v otci, shrnujíc všechen obsah radosti své v kratikou vtu:
dvrn
„bude po mn!" Ferdinand se snadno nevychovával a kde již mínní panu kontribunímu nevystaovalo, radíval se s uiteli zkušenými. Le nejlepší vychovatelé, bohužel, co prakti, co o vychoticky provádjí, neumívají povdti, a i
vávání píšou, nebývají z nejlepších. Pes tu i onu radu dávanou, jíž pi chlapci použil, bvval otec zhusta ve trapných pochybnostech, což pikalovalo mu istotu jeho snah a psobívalo mu asem noci bezesné.
Le
novými ervánky projasovala
opt mysl
jeho a znova ochotn dával se do díla, jež bylo mu životní úlohou. S manželkou svou býval druhdy na sporech. se
Vyítala mu:
„Ty popáváš hochovi málo rostl za
Kam
to
radostí, chceš, aby ti sklem podle toho, jak ho oezáváš a zaléváš. povede? Hoch jest pro život a nesvobody má
dosti ve škole."
Pan kontribuní popocházel po a z pravidla na
„Nech
mn
hocha na
zvlášt když jsem
v
úad
starosti a
—
ve
péi o
by zdráv byl poal, kdyby mi
Co bych si umel! Jen toho a se nedokám!" »Dobe, dobe, « dávala nevrle mi k úrazu.
pemýšlel
pokoji,
konec promlouval:
paní
v
a
to
—
nepišel
pedasn odpovd
duchu: „Mrzout, povždy mrzout! Jasného laskavého slovíka od nho neuslyšíš! Nebude
a pomýšlela v
pohledu a již jiným i«
;
20' z jara rákosí. Bylo mu Již do poslední tídy hlavních škol. ped novým rokem. Bylo v sobotu, odpoledne, a na staromstské vži odbily ti hodiny. Secf jednotvárná, nudná smutná povláela oblohu Suchou a promrzlou ttinu po k snhu se nemlo. krajích mstského rybníka probíhal ezavv vtík, že v ní chrastilo. Rybník byl již skoro ti nedle nadobro zamrzlý a ledna hladina byla porznu pomárána tisíci arami od želízek. Hned ze zaátku pi stelnici bavilo se klouzáním nco hochv a dvat, a jen tu a onde
Ferdinand
rostl
jako.,
jedenácte let a chodil Bylo po vánocích, den
i
dále vidti bylo nkterého jinocha na bruslích, ponvadž studenti byli na vánoních prázdninách. Letos se klouzaka povedla. Snhu bylo málo a hned zaátkem prosince padlo po sob nkolik ostrých a suchých mraz. Což dbala mládež ostrého vtíku!
Ržikv
vtíkem
na lících namalované rdly se svžím nachem, ústa o závod vykládala rozoumky a nohama probíhala rtu. Kus od ostatních stála do plkola skupina asi osmi chlapc, již mezi sebou nco projednávali. Ferdinand byl mezi nimi a tváe mu radostí jen jen hoely. »Víte co, hoši," vykládal soudruhm, >,vykonáme cestu k severnímu pólu, do ledové zem, až po most
pod prachárnou." „Je tam daleko," namítal
jiný hoch, dobe ošacenv; musím o tyech býti doma." »Do ty jsme dávno tady,« odrážel dvod jeho Ferdinand; »kdo pjde S2 mnou, je kos; kdo nepjde,
„a já
bucek." rozhodli nkteí; „kdo pak bude po všem."
„Pojme," zítra
snhu
a
ví,
nenapadne-li
Zpola se klouzajíce, zpola cupajíce dalo se jich šest na pochod. Dva, již zstali, bojíce se pedržeti dovolenou, žalostivým pohledem šastnjší druhy provázeli.
2o8
Mstský rybník byl dlouhý a od stavidel nebylo vidti konce, ponvadž se nahoe v levo zatáel, až kus za mostem, o nmž se Ferdinand zmínil, se v mokrých luinách ztrácel, jež mu vbec poskytovaly vodu. Hluboký byl dosti á jen po krajích byla místa rákosím a ttinou porostlá a mlká. Naší výprav k severnímu pólu, již pes to, že vítr jim do tváí fiely žertovný hovor nedocházel, ubíhala cesta v pravd jako na mýdle. Teprv asi tisíc krok ped mostem pojednou se zastavila. V místech tch býval nejjadrnjší led a vozeno jej odtamtud do pivovárv a hospod. Ponvadž letos podle oblíbených pranostik vštila se krátká zima, pospíšili si s ledem a vysekána byla uprosted hladiny prohlube znan široká a ješt delší, jež však ped
mu
nkolika
mnohem
dny
znova zamrzla.
slabší
nežli
starý
Led
led
a
ji
ml
potahující byl také mnohem
tmavjší barvu. Výprava zastavila se k úad, má-li se nebo výsek obejíti; jediný Ferdinand, jenž jaksi v ele byl, stál na svém, aby šlo se jen rovnou pes vrátiti
výsek, led že
již
dobe
drží a že jest hladší ke klouzání
nežli jinde.
Le
báze,
nechtli po jeho smlý hoch, aby po kraji posekali, on že pjde naped sám a ukáže jim, že led jest jako skála. mu to zrazovali, provedl svou a popošed nkolik metrv od nich po slabém led obrátil se k nim, vyal z kapsy jablko, kousl do nho a vyskoil nkolikrát, aby ukázal, jak led pevný jest. pi nkolikátém výskoku praskl a prolomil se pod ním led. Hoch spadl po krk do vody, chytal se zoufale okraj, ty se s ním ulamovaly a on utonul. Dsný skek vyrazil z hrdla chlapcm, bhali na rzno, než na tenký led o živý svt se nikdo neodvážil. Chodec, jenž práv po most šel, uslyšev kik hoch domyslil se neštstí a úprkem bžel do strážnice k prachárné pro vojáky. hoši,
uiniti, a tu,
jež
by
je
obcházela
pesvdil,
A
Le
navrhl
209 Tito pibhli, ale nevdli sob rady. V tom pijel na bruslích dosplejší student, jenž dovdv se, co se stalo, úprkem dol ke mlýnu ujíždl, odkudž asi za malou plhodinku mlyná a chasník se ebíkem a hákem pibyli. Mlyná položil ebík na tenký led až k prolomu a stoupal opatrn po ku pedu, až mohl hák do hlubiny ponoiti. Za krátko vytáhl za šat z vody Ferdinanda, zsinalého a dávno již mrtvého. Pokusy o vzkíšení byly marný, nebylo, než utopence naložiti na rám a donésti do mlýna, odkudž pak mrtvolu houní pikrytou na vozíku mládek do msta odvážel. Žalostný a tichý byl to prvod: nkolik vydšených hochv a mlyná šli za vozem, v pak prvod
nm
mst
když pišli k domu pana kontribuního, bylo pl ulice lidí. Poslav prve po lékaích odnesl mlyná Ferdinanda do obydlí.
každým krokem
rostl,
tak že
Téhož odpoledne
sedla paní Kolencová u paní lib vytopeném a voavkami prodchnutém s nkolika paními pi káv, cukrovinkách a zavaeninách, a dámy, v nichž od požité vonné mokky každá žilka lupala, byly práv v nejživjší zábav. Pan kontribuní potil se práv se závrenými úty v úadovn, když služka pro pišla zvstujíc mu neštstí. Více mrtev nežli živ potácel se a spativ zmodralou mrtvolu svého miláka na pohovce, dal mu dvma prsty lehký políek na studenou tvá a zalkav hlasem, jehož zvukem „Cos mi se ve všech pítomných srdce ve dví trhalo: porouel se v mdlobách na to, Ferdinande, uinil?!!" Téže chvíle vrátila se paní dom; zalomivši podlahu. rukama bezduchá svezla se na bezduchého synáka. radové
v
pokoji
dom
A. V. Šmilovský: Spisy výpravné.
14
210 byl pochován. Pan kontribuní ležel nesmla, lékai již mu netušili. Paní k nesnesl její pítomnosti. Posléze, sklenikái a dráteníci z Tater trousili se již po mst, ozdravl a vycházel do blízké zahrady a zotavoval se ve vonném jarním výsluní. Lidé z lítosti chodili mu z cesty a on se stával nadobro samotáem. Nejhorší bylo, že po vypsané katastrof i rodinný život jeho se rozpadával. Od smrti synkovy pan Kolenec hrub souvisle se svou chotí nepromluvil, a mluvil-li s ní, toila se rozmluva jich v šedém kruhu všedních poteb a zájm, volnjší rozruch myšlének mezi nimi strnul a o srdenosti upímnjší nebylo mezi nimi potuchy. Každým dnem patrnji od sebe se dálili, pán z hoe a bolesti, z nichž vinil paní, paní z vdomí viny, že nestarala se svdomit o dti. Ovšem dávala sama proti sob výitkám svdomí pknjší barviku, pisuzujíc manželu chlad a nelásku, ano nespravedlnost k sob, ale holé a bitké pravdy udusiti se jí nepovedlo. Prostednictví matky své, povrchní to ženy, nepijala, tušíc, že by mezi ní a manželem matinou domluvou led se neprolomil, anobrž spíše sesilnl. Nejbývalo v sobotu odpoledne, v den to úmrtí Ferdinandova. Téhož dne nebýval pan kontribuní ke práci, oi jeho hledívaly do jiného svta, nemluvil, a obas kanuly mu po vyschlé jeho tvái slzy. Naladivši svou k nejjemnjší srdenosti jala se paní jednou ho „Vra mi tšiti, le on odpovdl jí zhurta a trpce: Ferdinanda!" V paní stydla krev a budila se v ní nevole a vzdor. Ke konci postu vrátil se po letech do otiny své nadporuík Dejmek, jsa služebn peložen k praporu ve posádkou ležícímu. Již za let studentských vidl Dejmek rád paní kontribuní a ona jsouc v prvních letech panenství pála slinému uhlazenému jinochovi. Le vichr životní rozvál je od sebe a vnadné peludy
Ferdinand
pádem
nmu
a
he
e
mst
i
2
I
I
mladé lásky vybledly v srdcích jejich v bezcennou upomínku. Nadporuík Dejmek byl muž v plné síle a v pravd krásný, a obcovav v nejlepších letech s vybranou spoleností jevil noblessu, krásné pleti velmi vábivou. Hned první dny toily se za ním významné díví oi a vzdechy po lepém vojínu rozvinovaly útlá
adra
tím více,
ím
zejmji vystupovalo
nadporuíkovi více jest severu maní setkal se s paní kontribuní v
oslovil
ji
a zapletl v
hovor,
z
nežli
v
na jevo,
že
Dejmek
jihu.
mstských sadech,
nhož útuln
proznívalo
dávné pátelství.
Dojala ho nejen posavadní spanilostí svou, ale bolem svým^ jenž jí dodával pvabný výraz trpící svtice. I on uinil na ni dojem trvalejší, a se tomu vzpírala, n;byla s to, by obraj jeho s mysli setela. Myšlénkami na milence z máje žití svého okívalo srdce její jako luina deštíkem, a es a povinnost", jež pobádána svdomím proti sob do pole vedla, pipadaly pomalu jen jako hnusné píšery, jež zloduch vrhl jí jí do výsluní šfastnjšího života. Nehledali sebe, ale nacházeli se, a píležitosti k vroucnjšímu a vzájemnému vyslovení asem naskýtaly se dosti hojn, ochotný papír doplnil ostatek. Asi po tvrtleté bylo veejným tajemstvím mezi dámami, že stará láska mezi Dejmkem a kontribuní vvhnala nové a silné ratolesti. Pan Kolenec, jenž v usilovné úední práci hledal zábavy a potchy, nevdl ani písmenka o tom, ano o prostou mysl ádného toho když za muže nezavadil ani stín njakého podezení jeho pítomnosti nkterý známý, ovšem v rukavikách, žehavé té vci se dotknul. Na podzim, odpoledne o sv. Václave, pekvapen bvl zvláštní návštvou. Dala se mu ohlásiti baronessa Cernovická, sirotek po majoru císaské armády, a za m nutu vstoupila mladá a sliná dáma, v jejímžto zjevu i
a
i
zraila se rovnž tak intelligence jako rázná vle a samostatnost v obcování. Byvši vlídn pijata poprosila 14*
212
ob
za pohovor u vci, »pro
strany velmi nepíjemný". že pres rok b}la lásku zradil, její již k jeho paní, s níž
Potom vypravovala jadrn a strun, nevstou nadporuíka Dejmka, jenž zahoev náruživou láskou za mladých
ml
známost. „Vymohla jsem na matince,« plá, ,,že mne sem vyprovázela, a
tomu
let
Rozumí
pokraovala tlumíc
pesvdila jsem
se,
mn
že jsem uinila, co a dstojnost ženy velela: Dejmka vytrhla jsem ze tolik nejsem andlem, abych srdce a zatratila. odepela si pomsty, k níž mám svaté právo. Slyšela jsem, že jste z každé strany ctihodný charakter a že jste paní svou obelstn. Žádost obeznámili vás se vším, stala se mi takoka povinností. A tu povinnost práv
že
tak
jest.
se,
es
Le
jsem vykonala."
Pan kontribuní neodpovídal. jeho šly na
tvá
rzno
zesinala.
jako
V tom
Chmurné myšlénky
mrana ped bouí vstoupila
jeho
paní
bledá jeho pokoje.
a
do
Kolenec zvedl se z tžká s fotelu a opev se obma rukama o stl pednesl zvolna a zeteln vše, z eho baronessa obviovala, paní své do oí a žádal na ní ji odpovdi. Paní stála ped ním jako bezduchá socha oi upjala k zemi a zachytila se keovit blízké skín, aby neklesla. Pan Kolenec ml jistotu. Baronessa se zvedla, zmila zJobiv opovržliv vinnici a odešla. Nkolik minut nepromluveno ani z té ani z oné Konen vzmužil se kontribuní a promlouval strany. ;
i
tiše
a
dojemn,
ale
urit:
Bh mn
„Nemysli, Adélo, že obsypu t výitkami. dává sílu, že na sebe jsem spravedliv, a tu shledávám, Když jsme se že není vina na tob, nýbrž na mn. chtli, nikdy nevidl jsem, že jsem ti proti mysli nebo ví, že bych nebyl tebe požádal dokonce protivný. za manželku. Byla jsi krásná a dobrá, mého srdce
Bh
213 žádostí
První vina má byly moje housle v tajemství hudby, kdo posvcen tímto, jest díttem cizího svta. jím byl I já
radostí.
a
Kdo zasvcen tajemstvím,
tys nechápala
a jsem,
a
nepochopila mne,
pes mou vrnost
vírala se
a lásku
k
a
tím roz-
tob mezi námi
Za dne byl jsem v úad, veer jsem hrával: byl jsem málo tvj. A pece nám život splýval pokojn až do smrti Ferdinandovy. Tvou zásluhou. Náruživ, híšn jsem to dít miloval, a když jsem pomyslil, že co tys se s panikami lib pi káv bavila, mé nejdražší dít v ledové vod zápasilo se smrtí, div jsem nezešílel. trhlina.
Nediv se, že jsem všecku vinu na tebe smítal, že jsem, když jsi mne chtla usmíiti, ti šílen v srdce hímal: vra mi Ferdinanda! Ty jsi se zatvrdila proti mn, a v dob, kdy potebí ti bylo nejvíce lásky, já ti ji odepel, jiný ti ji nalhal." wNenalhal!" ohrazovala se úsen paní. „Budiž tomu tak; vcí to nezmní. Jisto dopustil jsem se viny a strašná Nemesis že chvátila. i
Smime
Ferdinanda,
ty
jest,
mne
že za-
vzájemnou obtí: já obtuji housle obtuj milence, a esf pokoj domu
ji
i
i
mého bude zachránn. Vra se na mé srdce, Adélo, a bude opt dobe. Vždy máme ješt Boženku a s ní krásný
ped
sebou." Jene," odpovídala paní všecka se tesouc: „nejsem tebe hodná, jsem bídná." „Já zvýším lásku svou a láskou uiním t opt cíl
sPozd, pozd,
hodnou !" „Z oblázku neuiníš démant." „Podej mi ruku a nespus se
jí
více."
štír..." vykikla zoufale paní a svalila se v mdlobách na zemi.
„Ne, ne,
ne,
jsem
štír,
:
214
as opovržen
Nadporuík Dejraek dal se peložiti nevstou nikdy již od zmínného dne sv.
míjel.
:
Václava s paní kontribuní se nesešel. Paní Kolencová churavla, manžel byl s ní jednu celou zimu v Meran a obklopoval ji nebem srdce svého i vší povahy své; le nebe to nevrátilo duši její pokoje a tlu zdraví. Pan kontribuní Zesnula souchotinami na srdci jeho. nedal se peložiti od hrob sob drahých a vychovával svdomjt Boženku, jež dávno jest zdárnou matkou a hraje na housle. Dlouho dosti ješt kráíval do úadu zahalen v oblak tragiky, pravé a živé, V Odyniecových listech z cest lesknou se mnohé perly z hlavy Mickiewiczovy. Jedna zní „Pramen vší poesie jest pravda a skutenost; pro laika sice holá skála, pro zasvcence však pramen ne-
pkn
vysychající."
~^'
Hodina
v expedité,
to
Byla
budova, pi níž z
malebnosti.
eené s
vní
Stála v levo na
nebylo ani za babku rohu z hlavní ulice,
kuchaky pívtivým
Horní, do ulice Konváské, kudy chodily
koši a klepy na Zelený trh, a proti ostatním
domm
vypadala asi Jako strom chrousty ohlodaný mezi kvetoucími štpy. Než jistý, a tak dím, staropanenský zákyslý humor nedal se jí odmluviti. Již s ela bylo lze jí seísti, že tu stojí krásnou hromadu let, a všecek stavby sklad zpsob jevil nad slunce jasnji, že vznikla ješt za onch romantických dní, kdy veejné budovy se stavitelm dražbou nepronajímaly, kdy nehledlo se k tomu, spotebuje-li se o nkolik for kamene, vápna a písku více nebo mén, do úhrnka vzato, byla to dkladnost v kámen vtlená. Byla dvojnásob delší nežli širší, mla jedno poschodí a byla kdysi zelenou hlinkou „obílena" ale dlouholetý slunce pal, dešv a chumelic pívaly, prachu spousty a vtr svist tak pvodní barvu pimoudily, že sám Skréta slavné pamti by jí nenašel jména. Obruby oken a ploský pás, poschodí od pízemí dlící, bývávaly nkdy bily, než na ten as byla to še a žlu v smsi nevýpisné. Vchod ml náš jediný z ulice Konváské, dvée byly železem pobity a zaepovány v pevných i
;
dm
2l8
kamenných podvojích
a z ulice vcházelo se do nich hrubých, poloobloukových stupních, notné vyšlapaných, což jinak nebude s podivením, ponvadž v budov byl mstský delegovaný okresní soud okresní
po
tech
i
hejtmanství. Okna v pízemí byla zamížována jako v kriminále a dobrých osm stop nade dlažbou uliní; hoejší okna byla beze míží. Rozvrh místností uvnit nebyl modern jednoduchý a pehledný, chodby byly široký a skrovn jen osvtleny, a pízemí vesms dkladn sklenuto. nechme pízemí pízemím a pojme nahoru. Tam z hlavní chodby uhneme na levo do užší chodbiky a z té prošedše v právo pedsí o jednom okn, kde pi zdech jsou prostá dubová sedadla pro ekatele, zaklepejme na dvée výpravny ili expeditu. Neekejme na žádné >,dále« není tam módou na otazný klepot odpovídati. Vstupme bez pozvání jako spisovatelé ze emesla. Býval jsem tam každý rok návštvou u pana Mouky, krajana a dobrého známého svého, a rád
Le
;
tém
ochotn piznávám, že se to tísnivé, ponkud pituchlé kanceláské ovzduší této úední sín do duše jaksi lahodn zamlouvalo, ano, což nad to, že zadouvalo v harfu mé obrazivosti asi jako vánek v rozhoupané zvonky ínského pavillonu. Ale k srdci pivinul se mi náš expedit teprve prostednictvím diurnisty Hubinky. Tento, jediný z pti živých inventárních kus v expedit, jímal lahodnji zraky mé. Linuly se z jeho tváí aspo veerní ervánky poesie mladosti a lidskosti, prací za vezdejším krajícem pi psacím stole posud nerozmazané a nevyhlazené. A pak, našinec není také z koudele. Mouka mi sub rosa vypravoval, že Hubinka plodv a že je náruživým ctitelem mých slovesných když poprvé mne spatil tváí v tvá a já s ním zahovoil, druhého dne v expedit povídal, že si ten den ve svém kalendái dvakrát ervenou tužkou in gratam i
mn
«
2iq
memoriam podtrhnul. Proto pokaždé zastavil Jsem se u jeho stolu a vymnil s ním nkolik pívtivých vt.
rei i
Jednou, když ml jsem se již od nho k odchodu, Hubinka po panensku oi, vytáhl rue z pod poškrábané podložky veliké psaní s nadpisem mi svdícím a ukázal pokanným prstem na pípisek v pravém kout velikou literou napsaný a tun podtržený: »V nejvtším tajemství." Psaní propadlo se do náprsní mé kapsy, že tcho okresní šikovatel Cernohlávek, naproti Hubinkovi >,v inkoust pracující" a takto lovk obezetný, nezpozoroval, sklopil
piznávám vrn rád, že zvdavost a nedokavost pravd ženská mne smetla z expeditu do sad za msto, kde v pítulném odlehlém kout na sedátku pihouštin z brslen jsem íe dal do dopisu jako lovem vyhladovlý myslivec do veerní peen. Nebyla to sice peené a byl to vlaský salát, ze samých ingrediencí a
v
v
expeditu
vyrostlých
a
vzatých
složenv,
jenž
mou
kuchaskou innost líinn podráždil. Bylo toho plniký arch in folio, povrchn pojato bez píinné spojitosti v malebném bezladí rozházeného, ale aspo prosvitala z rzných barev mihotu jednotná myšlénka
mn
i
v
vnitní
nmž
i
zevní.
K
archu piložen byl zvláštní pípisek,
Hubinka na diurnistu
,,Co jsem za
rzných
zcela
moude
svtlejších chvil z
vykládal
r
pohovor
pán pedstavených v expedit úkradkem sehnal poznamenal v opisování úedních kousk na oko zabrán, Vašnostem tímto podávám pro možnou potebu. svých
a
Vle má byla dobrá; jsou-li to bezcenné šarapatky, ráíte je beztoho do koše pohrbiti. Jenom prosím bute mlenliv, naprosto mlenliv, nebo jinak mohl bych pijíti o ten kousek chleba, jenž beztoho máslem a medem není namazán." )>Z té stránky, milý Hubinko," slíbil jsem mu za tepla v duchu, „mžete spáti jako dudek. :
;
220
Od tch dob
rokem podávaly dvée Pedmt, pro njž péro jest již historií; Hubinka si dávno krájí z vlastního bochníka; jeho „možná poteba" je tu také; pro bychom trochu péro neprohnali?
tomu namáím,
jesti
rok
si
více jak deset
za
let.
Prosím o ruku jenom na hodinku, která se beztoho ledakdys prolelkuje u lidí i sebe dlnjších. Zaklepáno máme, vstupme do expeditu. Mysleme si, že jsou sobotky a že jsme arodjnou mastí nama^áni, a tudíž neviditelní, což tuším již štipec fantasie spraví. Jsme takto úplnými
pány
Rozhlížejme
situace. Jesti
to
obdélník
do vle. hluboký a slušn široký, Boží svtlo pti okny. jsou se
hodn
nhož dobývá se Dv ele proti dveím, ti v levo. Šestého oicna, nejbližšího dveím, jako by nebylo. Je zakryto nadobro kusem starší registratury, jež vyrovnána v pihrádkách peliv íslovaných až ke stropu, táhne se ode dveí v levo až do rohu a odtud nkolik loket zdélí pes šesté okno. do
v
Svazek ke svazku
Chtj
jest
pkn
srovnán,
jako by to vy-
tch tisícv a tisícv, officiál Mouka sfoukne pavouky, ote ošumlým loktem pavuiny a hned jej má. „A nejsou to žádné áry, je to emeslo," íkává maloval.
kterýkoli kousek z
Mouka. V tchto koninách
expeditu panuje poetické pítmí puch kanceláského potu, dávno vyschlého. Expedit jest mode vymalován, aby se nemusil bíliti, ale ten indych na stnách jest šeredn vyplaven, tož sešlostí vkem, kouem z dýmek a kamen, kopuletým prachem a vzduchem málo obnovovaným, specificky kanceláským. A což strop! Ta ržice uprosted, ty nárožní arabesky a vyplavlé áry je spojující plavou a
221
Má
nco
zvláštního do sebe: s vníten strop do výše v oblohu, že mní se býti na jiném svt. Pravda, že )est pt díl svta, rozplývá se v páru a dým, zdá se, že náš expedit jest šestý dí). Jsou také usedlí jeho obyna svých stolicích sedí, vatelé jinší. A jak jsou usedlí po celý Boží den. Obecné jako by je piklížil, více lidské poteby, jako jídlo a pití, jsou v tomto svt vcí neznámou, a spaní zná náš expedit jen tak povrchn z odpoledních letních hodin, kdy Morfeus jen jako by píliš z rozmaru spouštívá svou oponu na oi V
okeánu
zašlosti.
mavým divákem
to
zdvíhá
se
jaksi
:
mén
sn
žádostivé.
Nábytek v
šumném
jest
vesms
as tonu
bíle
naten,
ale
blost jeho
tak sešedivla, sežloutla a
ošumla,
v rozkošnou splývá shodu se stropem. proti oknm, jichž dvou skíní pi pravé obrovské útroby napchovány jsou úedními folianty, jsou tu jen samé stoly, z nichž pt psacích. Pi prvním, v ele o sob stojícím, jest usedlý pan krajan Mouka, hlava expeditu, ostatní tyi jsou po dvou, elem k sob sestaveny podél tí oken, vedoucích do Konváské ulice. Pi prvním páru tráví svou existenci na zelené zem.i dva kancelisté, pánové Zámlský a Piklopil; pi druhém že barva jeho
stn
Krom
páru Cernohlávek a Hubinka.
Již
správn
zpsob, kterým pi
ídí dle hodnosti úední, ano dle let služebných, nebo na p. Zámlský jsou v téže kategorii a liší se jen nco s Piklopilem co do prosloužených, vlastnji eeno prosoužených let. Hubinka jako diurnista jest ovšem expeditniho tlesa ohon, má tudíž právem nejhorší svtlo ku psaní a stranu tepla jest nejblíže pi dveích. Pak také mže odtamtud nejlépe pikládati do kamen. Krom toho jest prostora mezi skínmi a psacími stoly z ásti vyplnna dlouhou tabulí, jež jako všickni ostatní druzi její ctihodn jest postíkána kakami, a stolech usazeni jsou, zcela i
se
222 za Moukou a Zámlským, stl na pakova'ní zásylek, z jehož šuph'ku visí asi ti konce špagátu. Na jest poti^ebné náiní a hranice opotebovaných obálek, z nichž každé tyikrát s pro-
V rohu,
úedních
nm
spchem
se
užije.
Když jsem nad tím mi Mouka,
jako dívka tetínská, ukázal a doložil opt:
„Nejsou
to
žádné áry,
V pravém kout podle režného k
runíku
asi
je
to
nco
jest
kroutil hlavou jak se to
dlá,
emeslo." jako
umývai
stolek
za dvacet krejcarv.
Na konec všimnme si také podlahy, vždy náleží Místo popisu pipomínám, že ona není tak
celku.
i
bez života, míváf své hosti bez kostí, proto že se jen jednou za rok, na bílou sobotu, myje a drhne rovnž jako okna. Proto nemluvil jsem do pole prve praviv, že se jimi svtlo do expeditu dobývá. Jednou, když jsem se do nich soustrastn zahledl, vysvtlil zhola
mn
Zámlský temnou záhadu: ))Byla
by
to zcela slušná
okna," pravil trochu na ky-
„kdyby jen za ten Boží rok tolik prachu a deš neznešvailo. Sklo pak ovšem nemže býti kišálové
selo; jich j
isnosti."
Kousek od skíní jsou dvée, k nimž žádný obyvatel expeditu bez náležité úcty a bázn nevzhlédne; vcházívá jimi ve vší dstojnosti a veleb, beze všeho ohlašování krom vrzání bot, hímavý Perun a chladnoduchý vševládce nad expeditem, pan vrchnokrajinskv rada, rytí Sumec,
Ped
lety, tuším nkde v Mnichov, vidl jsem masek znamenitých muž, rázných národv a rozmanitého povolání, a bavily mne; le zabrousím-U pamtí do expeditu, vru že zajímají mne posud hlavy
sbírku
223 jeho pri usedlých bylo nápadno, že
mrou zvýšenou. Pedem všecky hlavy vlasy do krátká
obyvatel
mly
ostíhány. To bylo tím, dle zápisk Hubinkových, že rytí Sumec dlouhým vlasm nepál, jež po mínní jeho zapáchají revolucionástvím, a proto, by mu byli k oku, páni podízenci jeho nosili vesms vlasy na krátko. I na plné brad nemohl se týž vševládce žádné krasochuti dojísti íkávaje, že odznakem polských židv a sociálních demokratv, a nesluší tudíž státním úedníkm. Proto nebylo v expedité žádné plné brady a falešné vbec pstovaného vousu, jenž nám krásy falešné dstojnosti dodává, což nám všem v tomto pi mých plastoletí sice dobré služby koná, ale stických studiích v expedité by bylo bývalo na závadu. Co do útvaru lebeného byla každá hlava z jiné vsi, ale co do pleti jevila se v obliejích nápadná píbuznost a srovnalos; byla vesms stejné jaksi na kyselo pismahlá kanceláským ovzduším a pergamenov tvrdá oškrabováním bitvami. Význané však ásti tím v oblieji, ústa. nos, oi brada, byly pi každé hlav povaha jich jiné a prosvitala jimi s dostatek rzná
mužm
i
mn
vným
i
majetníkv. Pan krajan Mouka ml obliej po esku kulatý s bradou pimenou, ústa široká a dobrácká, obyejn pootevená, a na nose slušné velikosti a rud prokvétajícím brejle v erném rohu zasazené, jež se mu z pravidla dol pošupovaly, tak že když byl pi stole nachýlen, pes se veliké jeho oi do svta boulily. Vous nenosil, a vlasy a oboí byly naryšavlé, a od oí k spánkm rozbíhaly se paprskovit vrásky. Uši mu odstávaly. Na velikých rukách míval asto rukavice bez prst, vlnné, tak eené hanšlíky, nebo v expedité bývalo zhusta „po ertech málo teplouka*, proto že se tam jen topívalo od Dušiek do sv. Josefa. Díve nebo pozdji kamna ani tísky ani gramu uhlí nevídala.
n
224 nO, zlaté dušiky," vzdychával íjnu chladnem se kre; „ó, že již
a
Mouka
v
záí
tu nejste, aby se
nám kže
rozvolnila!" „Zlaté dušiky!** vzdychl po Moukoví Zámlský, po Zámiskem Piklopil. u Cernohlávka povzdech se zarazil jako ozvna v horách, kdy padne do propasti. MusilCernohlávek jako otužený vojín hráti si na chlapíka,
Le
mu
teba
zima bradou házela,
pece pronesl vážn: slušná teplota, pravda. Já spal kolikrát v Itálii ve snhu jako v peinách. Teba jen se otužiti, pravda, otužiti." >,A co voni ?" otazoval se Mouka. Ten „voni" byl Hubinka. Ostatní, jako úedníci, a
))Mn
si
není zima,
vykali, ale
peci
když
je
vedli
tu
hovor
s
vdomí, že mluví »Pidávám se ku vtšin," dáti
na
Hubinkou, musili s
pouhým odvtil
mu
diurnistou.
diplomaticky
Hubinka.
To
Mouka kýchl. Dvée do byla specialita Mouková:
výstel trhly.
z
pistole;
Když
ml
dvée officiál
pedpokoje sebou
zatrhly.
kýchnutí jeho bylo jako špatn piléhající pokaždé sebou rýmu, íkával Zámlský:
„Lidiky, necht dveí do koán." Kancelista Zámlský byl starý panic a vypadal jako seschlý hib. Obliej jeho byl podlouhlý jako okurka, ale jinak pravidelný. Na jeho hlav bylo všecko špiato, brada i nos, i ta jeho oka byla pichlavá. jen dlouhé anglické licousy, jež visely mu po stranách dol jako dva tupé hroty. On skuhral a každý týden jinou nemoc; na podzim a na jae dv, ti do téhodne. ,)Inu, já jsem již na mršník !« bylo stálým refrénem vyhýbal se jeho truchlozpvv, a hbitovu a na deset hon. Když jednou v dom, ve kterém bydlel, byla mrtvola, po celé ti dni nespal doma, nýbrž u kollegy Piklopila. Ale proto si rád celý svt nabíral, klep
Ml
ml
vn vkv
pohbm
225
náramný milovník
a nkterý den peíkal všecko, mrtvé. Krásná ple byla mu hebíkem v bot a Piklopil dostal od své paní kolikrát výtopek, že s ním takto byl nakrmen dosti vtipnou kaší, Kamarádí. dal se pece Zámélský vymyšlenými klepy ošiditi. Mouka to uml s ním nejlépe. Proto také Zámélský stál vždy v šiku a proti officiálovi a prach držel si vždycky v suchu. Piklopilova hlava byla význaná, ryzího slovanského typu, k emuž valn pispívaly husté a dlouhé jeho kníry, o nichž se chlubíval, že jsou panenské, to jest,
byl
živé
a
A
ad
na
že se jich bitva nikdy nedotknula a že do vle Boží. Nos ml klikatý, smle a
mu
vyrostly
pkn
mode-
hndých
zapadlých oí jeho záila dobrota, zádumivos a milovnos pokoje a pohodlí. Kdyby byl ml dlouhé vlasy, byla by to hlava po Manesovsku krásná. Piklopil byl rodi ze zlatozrnné Hané a byl zbožný lovk. Každého dne zastavil se na plosmou v kostele, nežli šel do expeditu a malý Nebeklí nevyšel z kapsy jeho kabátu. Dvakráte do roka, o Velkonocích a o svém svátku, pistupoval ke stolu Pán. Dtí ml
lovaný
a
z
jako mšic, hrozné rád povídal a rád se napil. Zámélský pomlouval, že narodil se na ryb a že když vidí
jej
A
prázdnou sklenici, dlá se mu na nic. jeho on sám ženuška mli z domova slušné jmní, pece starosti o rodinu stále jej hntly, ale uhnísti se nedal, penášeje se prese trudy stoickou myslí a nestrojeným humorem. Rytí Sumec pál mu více nežli ostatním v expeditu, ponvadž sám ml hodn dtí. Piklopil míval své dobré chvíle a pak toho napovídal do Pánaboha a míval vbec konce své ei hrozn v zadu. Bulka pi dýmce a sklenici erstvého piva byla mu vrcholem pozemské blaženosti. Doutník nenávidl tvrd, že jsou první a hlavní píinou souchotin. Po celý pst nevzal v pátek dýmky do úst. A. V. Smilovský: Spisy výpravné.
i
i
5
226
Než pojme o stl dále k panu okresnímu šikovateli ernohlávkovi, jenž bez dýmky v levé ruce také nikdy do expeditu nepišel. Byla to stará vojna, slušn již zvtralá, skoupozvuká, mící všechen život podle lokte svého reglementu a ponkud temná jako ruský ikon. Hlava jeho vypadala také podle toho; v oích byla mu vidti turecká poslušnost a resignace, a hustý drsný vous, šed prokvetlý a na brad peliv vyholený, dodával jeho vzezení rázu martialn-policajtského. Doma vedl písné kommando a chlapce jeho poznal každý podle modrých kalhot, ušitých z obnošených tatíkových pantalon. Z poátku mu ostatní úedníci z expeditu dobe nevili, domnívajíce se, že donáší, co se mluví v expedit, pod palcem rytíi Sumcovi. Ale pesvdili se, že jest sice povaha vojensky utvrdlá a zamlklá, ale poctivá, a pojali ho do své rodiny. Gernohlávek nikdy si nezažertoval, ale rád si nkdy zaprášil chlumeckým prachem jako každý starý voják. Nikdy nic nezkazil, ale kdy toho byla poteba, stál s ostatními za jeden lovk. Zvláštního to, že rád jídal v pokrmech esnek, a že tudíž šíil kolem sebe zvláštní ovzduší,
mužn
ml
zvlášt nosu Hubinkov vhod nebylo. Piklopil íkával Gernohlávek že voní z nho židovská vanilka, na židy z osira nabroušeno, a když rozmluva k vyvolenému národu se pitoila, odkládal obyejn péro, probral a pohladil si pravicí vousy a pidal již ze svého njaké polínko, aby ohníek lépe hoel. Protjšek jeho, diurnista Hubinka, nebyl hrub ernohlávkovi po chuti; byl mu píliš mlád, neusazen, vtroplach, zkrátka píliš svobodomyslný a vybujnlý bez vojenského reglementu, Hubinka po mínní svém v expedit se choval jako úkropek a upímn se snažil pi tom kousku chleba se udržeti. Byl z chudého hnízda pták, sešel pro nedostatek se studií, chytal se njaký ásek toho onoho, až se po velikém doprošování svým lež
o
a
nm,
ml
a
i
:
pkným rukopisem a rychlým psaním v expedité uchytil, kdež ho nedostatek, ba sama nouze pivrtala ke stolku opisovacímu. Než mladické osení duše jeho nedalo se ani za rok ani za dvé léta udusiti tím spíše, ponvadž za prázdných veer ítával hledaje pro nudnou existenci svou posily a potchy v arovné republice lidské fantasie, kdežto cténí jeho pedstavení krom Pražského Denníku málem nic jiného po celý rok do ruky nevzali. Kdyby nebyl ml doma matku, starší to a upracovanou ženu, a jednu neduživou sestru, byl by sotva v rodišti svém a v expedité vydržel. Le do pochmurné prosy životní pi stolku jeho svítil mu pece jeden oživující bod byla to slena Justýna ze Zlatého jelena. Zlatý jelen byl hostinec zrovna naproti expeditu, v nejvíce Slena Justýna byla v fashionable. pokojovou a tšila se dobré povsti. Byla to krasavice plných tvar, vkem již náležit dosplá a vzezení ponkud resolutního. erné kuery kroužily se jí kol ela šíje, oi jí jiskily a v dolíkách jejích tváí íhal úsmšek a široké její rty ne nepvabn se rozvíraly. Mouka mi o ní vypravoval, že má slušné peníze nastádány, že jest praktická žen-
nm
mst
i
ština a že
si
Hubinka
asi
myslí na partii
s
ní.
»Kdyby se vzali," dodával, »mohli by si spolu njakou hostinskou živnos zaíditi a vru Hubinka by se k ní špatn nepiženil." Tenkráte jsem pochyboval, není-li Mouka se svými sestavami na omylu; nebo plán takový zdrav praktický nesrovnával se mi dobe s Hubinkou, jinak dosti ideáln
naladným. prvním slena Justýna pi
Uklízejíc a provtrávajíc hostinské pokoje v
poschodí bývala
a
prodlévala astji
oknách a Hubinka udržoval stále pi ušpinném okn svém vyhlídku v pelivé istot, by se své stolice s ní mohl koketovati. Ostatn známos obou lidiek omezovala se asi hlavn na tuto oní telegrafii; ve skutenosti
27\
nebvla prý posud rázu srdeného, aspo Zámlský mé! rubriku o tom ješt prázdnou. Podle všeho zajímala se slena Justýna o Hubinku, za njž pimlouvala se asi dívích rysv i všecken pi ní jeho tvá, útlých, Ze jeho solidní život, svdící o dobrém vychování. bylo diurnistovi pro jeho tajné milovánky mnohé špiky i
tém
od pán kolleg v expedit spolknouti, nebude nám divno z povinné úcty k nim však nekazíval jim radosti, teba nejednou v útrobách jeho boue se zdvihala, a vbec vrhal tento pomr, a již skutený nebo zdánlivý, kus životní poesie do jednotvárné úední existence ;
v expedit, o niž pan rytí Sumec,
se
již
ostatkem vrchnokrajinský rada, staral, aby neoplývala pí-
svdomit
jemností.
Podle peroutné kritiky Piklopilovy byl eený pán kostelník, to jest, nedal se tak snadno v ošiditi. Pokládaje každého lovka za šibala neb aspo za pokrytce, nevil na svt nikomu a nejmén svým podízencm, a vdl jako otenáš, kolik pilný úedník od osmi do dvanácti a od dvou do šesti mže utáhnouti^ a neutáhl-li, vždy si mohl ráno pivstati nebo veer posedti, a v nedli odpoledne je také krásný as k práci. Dkladnost a poádek byly mu chlumem vší lidské snahy, meem do povrchnosti a ledabylosti stavl se metlou cesty. Práci svých podízenc pokládal za vlastní jistinu, jež jemu z vyšších míst úroky vynáší, a z toho stanoviska neustoupil nikdy ani o centimetr. O blaho tch, kdož byli pod ním, se starati pokládal za zbytenou poetickou veteš; byla-li to síla dobrá, nepustil ji od sebe, byla-li prostední, pobodával ji a vyhánl z ní prostednos, až dobe táhla. Vzpírati se mu bylo nevšecko v hrsti. Ale i to, co zoveme mravní možno;
nem
vykoukaný
i
ml
229 uznání, neznal;
dobré práce
nikdy nepochválil,
ta
se
rozumla sama sebou, ale kde ulovil chybu njakou, a po tch pásl se vzácnou horlivostí, tu nastávala tomu, kdo
se
dopustil,
jí
„Skoná
se
s
ním skoná.
Sumcem"
byl jeden z
bžných termin
nmž
technických z expeditu, pi již poslucham naskakovala husí kže a nebylo divu: vždy jako napilé knoty na rozžžatou sirku ekali drahná léta všichni na povýšení ve služb, a toto záviselo hlavn na qualifikaci Sumcov. Ponvadž pak tužby jejich sebe horoucnjší nechtly se zamovati ve skutené události, piítali toho vinu radovi a mli ped ním nejen strach, nýbrž i odpornou nechu k nmu. Kdyby se byl topil, sotva by byl nkdo z nich za ním skoil, ale pan rytí byl z nejopatrnjších; k vod se nikdy ani nepiblížil. Pan rytí Sumec byl díttem z eské vesnice a po-
cht míti z nho pána dal ho záhy do Nmec, kde mu uitel nejprve vyložil, že musí se psáti Sumetz a ne Sumec, to že nic není, a hoch od tch dob pi tom tvaru setrval. Zapomenuv skoro na mateský jazyk odbyl si pedepsanou pípravu a vstoupil do státní služby a vedl si v ní tak ostražit, svdomit, ano vzorn, že dobýval si všude pochvaly svých nadízencCiv, nikterak duchem nad hladinu obyejnosti nevynikal, a pivedl to tam, že již v padesátém roce byl vrchnokrajinským radou a že po ticetileté vykonané státní služb stal se rytíem. Rytíem byl také v úad tuhým a tvrdým, ale doma, in adamiticis, byl zázran cházel ze statku. Otec
a
mkkým
a
oddavkách
nebylo na
šos
divu: fraku
paní jeho klekla prý mu pi a kokrhala pak pirozenou
mrou doma
po kohoutím. Byla to malá, nervosní dáma,
etnou rodinou
usta-
ústy pichlav výmluvnými a rázných povah, jež doma na dstojenství svého manžela si pranic nezakládala, ale ped svtem velice. íkáno jí obecn raná,
s
230 „paní
Jednou
rytíka
ze
vracejíc se
Sumce", s
a
kuchakou
to z
mlo msta
svoji
an domovník, starý to švec, njaké Sumcova se ješt nevrátila. rozdurdila nad tou jeho neuctivostí k její
jezd, '/ídal,
že paní
historii.
zaslechla v prij-
ženské po-
Panika
osob
se
a vy-
etla mu za tepla levity, jež v tom vrcholily, že ona není žádná paní Sumcova, jako njaká krejová nebo mšfanka, anobrž ona že jest „rytíka ze Sumce". Když o poledni pišel pan rytí z bureau, požadovala na energicky, aby napsal žalobný list na domovníka a poslal jej bez odkladu domácímu pánu, jenž bydlel
nm
mimo msto,
s doložením, že nalezne dost onaejších zdvoilejších jiných domovníkv. Ale rytí Sumec byl mimo úad uinná opatrnost a vymlouval jí šetrn její žádost omlouvaje ševe jeho sprostností a nevzdlaností. tu nastala i jemu s milostivou paní chotí skoná, tak že byl z toho srdce rád, když bily ti tvrt na dv a on jaksi se ctí mohl se uchýliti do úadu. Vbec pomlouváno pana vrchního radu, že proto prosedí celé Boží dni ano i veery v úad, by pokoj od domova, kdež prý jeho talentm pšenice nekvete. Zámlský vykládal také jeho antipathii proti jízd v koáe tím, že prý doma musí malé dti v koárku po pokoji vozili. Ale nejhorší a nejdelší skonou míval pan rytí doma, když jeho paní cho se pipravovala k novým mateským radostem. Nikdo neml z toho takovou radost jako náš expedit a vbec podízenci Sumcovi, a když mu posléze Mouka in corpore s ostatními gratulovali k novému princi nebo princezn, proznívala prý
a
i
Le
ml
vždy dle svdectví Hubínkova z gratulace tklivá elegie, to proto, že ten slavný okamžik ješt aspo nkolik msíc nepokal. Pan vrchnokrajinský rada byl vysoký hubený pán s pistiženými kníry a miniaturními licousy; sivé, ostré
231
ml
vlasy v staromodní míval sklopeny a nad elem Byl zarytý pívrženec absolutismu a sladkou nadjí, že konstituce se v naší kojil se íši zvrhne. Ostatn nkdy absolutismu svoval konstituní list fíkový íkaje:
oi
kakadu sesány.
vn
dosti
)>Lid
krušn
shání
na
vás
dan,
pánové,
hodn
piln pracovati." Písnos, chladnos a život strojový rozbíhal se v íši jeho jakoby ze stedu soustavy mozkové na periferii do okonin, ruce a nohy nikdy nevdly, co hlava iní, byl on zkrátka dokonalý byrokrat, V nmeckém slohu byl mistr pro svou potebu; v eštin zadrhoval a eský jeho úední sloh nebyl bez humorimusíte za to
a
i
stického pvabu. V expedité tšil se velmi úsmšnému uznání, tam nesedli žádní Veleslavínové a Hubinka podával z nho ve svém memorandu anthologii nikoliv
a
nezajímavou.
Rate mi
na slovo uviti, že bych z pti usedlých našeho expeditu, z pana rytíe Sumce a z paní rytíové ze Sumce mohl sestrojiti nejednu novellu nebo veselohru slena Justýna a Hubinka zejména jsou na ale nebylo by to p. k m.ilostné episod jako ušiti moderní a po mysli mé a théma mé by rozplývalo do nekonena. Dnové naši pejí pikantním úryvkm více nežli rozvlánjším ústrojným celkm a záliba ta má také svj dobrý pvod a dvod, jež respektují i hlavy^ svého úkolu dobe uvdomlé.
oban
;
Protož z
—
vezmte
za
vdk
jen
ješt
jednou
scénou
expeditu. Jest
odívá
se
íjna msíce druhá polovice. v nach žluf, vtry jsou i
na stromech nejlepším kole
Listí v
232
omývá
z milosrdenství tabule okenní pi expedopoledne, po desáté hodin, chvíle to poejest v obzoru. tické nálady, ponvadž
a déšf
Jest
ditu.
ob
Mouka má
Zámlský vzí pod svým šatem od po krk ve vlnném zboží; vždy jest ješt ped Dušikami. Ctihodné postavy Piklopila a Cernohlávka prokmitají z dýmového své hanšlíky a palce u noh až
elegicky prokukuje vyhlídkou po a Hubinka prvním poschodí Zlatého jelena, kde se dnes okna pro venkovskou šeredu neotvírají. Déš šlehá ze zlosti do oken, že jej vítr bez mi-
oblaku
prohání svtovou prostorou. zápach ze židovské vanilky Slabý, jemn poletuje ovzduším expeditu. Pana rytíe Sumce není dnes v bureau. Musil dnes doma zstati pro dležitou rodinnou záležitos, oekávat, že pibude dnes nový drahý pedmtek pro Úední posluha Honzátko rajeho otcovskou lásku. dostnou tu novinu již ped devátou hodinou po celém roztrousil, než co dím, roztroubil. úedním protož nedivme se pranic, že dnes do tísnivého ovzduší expeditu zrovna vjela veselka, a že stopy její vidti ve všech tváích našich pátel jako v zrcadlech. Dnes jsou jisti ped panem šéfem: takové vdomí zvedá duši do nekonena, jako plyn balon. losti
rozený
dom
A
a
pijavcem péro, hodil je na kalamá na lenochu massivní židle, odprvní perušil ticho.
je
pravda," hodil do expeditu, ,,my
Zámlský vytel a napravuje kašlal
si
„To
si
páte
pana principála jak náleží
„Jako sedláci berní úad,« hodil po
Všeobecný smích
svého
nm
PiklopiL
zašelestil.
„Podle jak se patího zpsobu," dodal ze svého míšku.
máme
rádi."
officiál
Mouka
233
Všeobecný smích se rozezvuel. Obulus Moukv byl kousek z eské grammatiky pana rytíe Sumce. On totižto z pravidla „)ak se patí" sklooval podle „dnešní", kterýžto passus se v expedici zvláštní oblib tšil a již po delší as nepišel na stl; a proto chutnal. Led byl prolomen; vlny se rozvolnily, rozšumly.
„Mám tu ped sebou „ženami", ypsilonem," ozýval se z podsvtí daly se pro „pérový dobytek." s
tikrát na konci
Hubáek;
pohá-
»Nu, ten nicný „pérový dobytek" by také poctivá „drbež" spravila," vykládal Mouka snaže se hráti prým; „ale ty ženy s tím ypsilonem nejsou tak zly. Vždy jindy, pánové, se tak psávalo samými vlastenci.* V Zámlském se nadmula polemická žíla; Mouka
mu
do rány.
vlezl
„Aby
vás
nco, pane koUego,"
Mouku; »vy byste takhle Mouka se epejil. „Co bych „abyste
vdl,
matiky
a
z
já
si
posmšn
zpoizoval,"^ vrhal se do potyky; ze sebe, že to z gramgrammatiky, kollego; od Nejedlého, ji
že to
jaké
nabíral
zpoídil grammatiku."
nemám
mám
od znamenitého Nejedlého." „Sedíte na Jankovi, pane kollego; Nejedlý, Nejedlý, to
je
stará
pargamyška."
Mouku bral dopal a zvedal ho se stolce, marn ví, pracoval k odpovdi. co by se nebylo stalo, kdyby se byl Piklopil nevrhl mezi n.
Bh
„Pomalu s tou flintou, lidiky," chlácholil je po moravsku; „já si myslím, že je to jeden ert, ženv s y nebo s ?." Vtip úinkoval: ze všech pti hrdel zatroubil jeden smích. Mouka sáhl do kapsy a vyal váek, dlouhý s
dvma
kroužkv.
234
„Tu je šesták na uhlí,
stnte."
Zámlský
se
zlobn
ušklebil.
„Však ono dojde na posmváky," odpovídal nosem prudce sípaje. „Jaká nemoc, jaká nemoc Nemám spaní, nemám chuti k jídlu a pivo se mi protiví. Dnes 1
jsem v
v
se
noci
v
posteli
naobracel,
že
m
všecky
musím míli zrovna nachlazený žaludek a pravém stehn mám njaké podezelé škubání, asi
kosti
bolí,
zde od okna. Tikrál už jsem se mazal terpentýnem." co
„Já
dobrý
ale
„Je,
psobí; když
tu
poád
dnes
mnou
už na mršník,
tak voní
!
Terpentýn
je
lík."
nic,
lovk
polštám a lovka kosu
se
nic na
mne
ne-
pod živým svtem! Je to koský osud^ musí celé noci bol svj svovati hluchým poslouchati, jak si ta kosllivá Johana na klepe."
„Jaká Boží pomoc," namítal Piklopil s kesanskou oddaností; „dnes nebo zítra, za hodinu nebo za rok; Bohem všem stejn nameno. Smr tne a bude po Káin svatb ..." „.
.
.
a
ddkové
bublání," doložil zrychla
Mouka.
235
Zámlský se rozkohoutil. Vyskoil šipkou a postaviv se zády k oknu házel rukama jako gorilla a pronášel trhané, zlostí v zarážeje:
ei
„Tohle ... oh
!
.
Dovolte, pane
e .
officiále,
Mn
tohle
je
njaká parlamentární od vás?! je teprve padesát dva; to ješt není žádný ddek! Strte si nos do svého kticího listu a neklovejte do mne; však nejste z mladších, nejste-li starší. Ano, a nejsou lidé, že s osmdesátkou celou obstojn živi jsou a kopají ken a najedí se vepoviny se zelím Ano s osmdesáti, s devadesáti, .
.
.
—
pane officiále. A tento bublání! Já že bublám, já Prosím, tu jsou svdkové; já že bublám!? Já nebublám, ani neskuhrám. Ze nkdy po pátelská povím, co mi je, nevídáno, to není žádné ddkovo bublání. Však kdyby vás malík svrbl, ví to hned celý expedit jako po telegrafu, a Honzátko jak by smet, jako
rysi,
.
a
.
.
Honzátková
.
.
.«
wNeurážejíc vaší uenosti a vtipnosti, pane kollego," bránil
se
svdomím
Mouka; íci,
bývá za groš do putny ," „A tohle aby .
„Díví
nemžete,
»to
nkdy
že
.
.
kollego,
nebubláte
a
že
s
dobrým
nkdy
toho
.«
.
tady," provolal Hubinka ve dveích vstupuje s Honzátkovou. Všichni vzchopili se jako na povel a hrnuli se vtrem ke kamnm, jež oblehli. Ano Mouka obtoval na podpal velké, jen do póla opotebované obálky z klíženého papíru. Zámlský praštil sebou na stolici a sedl tvrdošíjné a uhlí je
dv
asi dv, ti minuty. zvolna za ostatními.
kamna ponou
mlský
se
„Bh mých
plic
Pak
Ohe
dýchati. kuckal.
mu
to
pece nedalo
vesele zapraskal.
Trochu
se
z
a
šel
Cekali, až
nich kouilo, Zá-
milý ví," naíkal zapomenuv se; už také nic není."
„do tch
«
236 vPostav se
dobe,«
pravým stehnem ke
s
kamnm;
udlá
Piklopil. Zámisky tak uinil. Honzátková odešla. "Již hejí!« zajásal Mouka svlékaje hanšlíky. „Hubinko, poádn pikládati, máme z eho!" Po té rozešli se po svých místech, jen Zámisky zstal. takhle mazák plzeáka,« povzdechl Piklopil sedaje, »a byla by to existence po vli Boží, ale takto ." „Ba," pejímal mu Mouka pásmo od úst. „My tu beztoho jen tak plesnivíme u tch pokanných stolv, až z nás budou ometená košata. Když jde nkde o njakého listovního, jako by nás nebylo na svt! »0n" se již o to stará. To je smutek jeremiášský." „Což vy," obrátil se k hbit Piklopil, „ale Posute si to, lidiky, pt dtí. to je já, pt dtí! náklad! Eh! vem to neš! Nejlépe má tamto náš Hubinka. Podívejte, lidiky, jak vejruje po slen ti
to
radil
„Te
.
.
nmu
.
.
pkn
Justýn."
Hubinka se zbarvil do ervena. „Milý Hubinko," zanotoval Mouka po kanlorsku*, „ženské
jsou náledí.
Gi že ne,
Cernohlávku
?
Co vy
tomu íkáte ?« „Pravda,"
umné
zabasoval šikovatel,
>>
náledí pro
neroz-
lidi."
V Zámlském
u kamen se div ivy nepotrhaly; svrbL Pi tomto thémat mleti byla pro muka Záhoova a pece se pemáhal z opposice k Moukoví. Tento jakoby mu vidl do nejhlubší duše jazyk ho zrovna
hlubiny, stoil nad brejlemi oi po pívtiv patrn na usmíenou:
nm
a
promlouval
„Tamto koUega Zámisky by nám mohl podati životní jejich biografii.
Pobídka
tato
proti officiálovi
a
úinek: hnv a kyselost celému svtu, všecko všudy spadlo
mla arovný
-0/ se Zámlského a ústa se pišpulila k zamilo-úštipku na krásné pohlaví. Vajíko se okamžik
mžikem vanému
klovalo, pak vyskoilo kuátko. "Biografie ženských je krátká, pronášel zvolna slovo za slovem se
chtí
líbiti
a
vbec,
líbiti
potom
má jen jeden verš," Zámlský; nnejprve
uloviti
muže,
pak
opt
když odkvtají, sužují muže."
vpadl mu Piklopil do nespokojenec a všecko jde :i na kivo. Co by z nás bylo bez ženských, když picházíme na svt, jak by nám bylo bez nich, když odcházíme se svta? A mezi tím zašli bychom bez nich ve rmutu, nepoádku a prakách a na mou vrnou duchu, bez nich by byl život tak smutný a nudný jako ),Ty
ei,
je
starý mládenec,"
jsi
»a proto
vný
jsi
ten náš expedit."
Nadešla vážná pomlka v shromáždní. „Pravda," zabasoval šikovatel.
Mouka
kýchl jako z pistole;
dvée
se zatásly.
Na Zámiskem sedlo dnes neštstí; utržil dnes druhou porážku a co horšího, nevdl pro tu chvíli, kudy z konopí. Mozek byl jedna pouš, jazyk kus deva. Vedle na vži zacinkalo poledne. Honzátko vrazil jako povtí do dveí a zahímal:
již
"Princezna, pánové; u rad mají princeznu!" „Už pátá!« pravil vážn Mouka hlavu svsiv. jest spravedliví" dodával Piklopil vstávaje; »nereptejme, kollegové, na svj osud.«
„Bh
Náš expedit patí již k historii. Zmnil se do nepoznání; uvnit jest zcela slušn upraven a když teplomr káže, topívá se v
Mouka
a
nm
Piklopil
i
byli
ped Dušikami
po sv. Josefu. neb jsou ješt listovními, Zái
238
mlský
a
níkem.
Hubinku
Cernohlávek
jsou již ad acta hrobnalezl jsem jednou náhodou pi hostinské živnosti na jednom nádraží lepšího druhu a o panu rytíi Sumcovi etl jsem ped lety jednou v novinách, že dán byl do zaslouženého odpoinku. Tak doufám, že nic jsem nezstal dlužen a
a že pišlo všecko
uloženi
slenu Justýnu
do jak
se
patího poádku.
OBSAH. ervený
deštník
i
....
Tatínkovy hodiny
Kovárna na Klenici
Vácha
z
Sy 85
Nebuzína
iSj
Páter Antonín
i63
Jehla
i83
Pan kontribuní
201
Hodina v expedit
21.^
—*'-^'*—
/
PG 5038 S55 1880 sv,8
Smilovský, Alois Vojtech Spisy výpravné
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
