SNÉMY ESKÉ dle
obnoweneho zízení zemského
FERDINANDA
11.
Sepsal
Wácslaw Wladiwoj Tomek.
...
W Tiskem
a
c^a^SOs^^O
PRAZE
nákladem dra.
-
1868. F.
Skrejšowského.
Práwo pekladu do
nminy
skladatel
si
wyhražuje.
Pedmluwa.
Politické
pomry
as
zem
eské, než
toliko
tím wíc potebau
každého
abych o
pedmtu
w
se
Ku stwí zati,
bylo
pedmtem
w
totiž
dál
wáž-
byl jsem proto z wíce stran dožadowán,
odhodlal jsem se tedy k badání ,
neho
a
nebylo
dokonalého neb úplného.
poznání práwního stawu wcí, co se
jaké státní práwo
mly echy
císaenj Ferdinandem
jakým spsobem
we zídlech
mi možné aniž jsem neml
toto
11,
práwo
jest
týe nárok
králow-
hlawn poteba uká-
po wydání obnoweného zízení
k tomu pak za druhé owšem
bhem asu
až do naší
pamti
zemdleno a pozbaweno nejwtší ásti swé skutené úinnosti. Pilná zaneprázdnní jiná nedowolila mi na ten
se
ím
obana wbec.
eského na samospráwné postawení,
zemského také,
i
wztahujících
úmyslu, dowésti
stáwá se
stalo a
tomto pojednal spsobem, který by se hodil
k okamžité poteb; k tomu
eského
praktického politika a
pro každého myslícího
Za pedešlého roku
dle státního
jednostrannými skutky. Poznání histo-
rického wywinutí státního práwa
ným
a to zwlášt
pozdjších, kterých zaízení zachowala práwní plat-
nebywše nikdy zrušena spsobem platným
nost swau,
práwa
we wtší míe než
djinám zízení zemského w echách,
jindy pozornost k
k djinám
nejnowejších let obrátily
úkol tento celý,
we wypsání
než toliko
státního
w
prwní,
as
uwázati
owšem tžší ást
jeho,
práwa eského, netoliko co do záldadních
zákon, na kterých spoíwalo, nýbrž
skuten let
sobu,
dob
co do spsobu,
asu císae Ferdinanda
zachowáwalo, od
panowání Marie Terezie,
snm
i
Co
se
se
doprwních
we wypsání innosti
a tudy zwlášt
eských eeného asu.
11 až
kterým
týe ásti
druhé,
totiž
sp-
kterým od asu císaowny Marie Terezie až do nejnowjších bylo
od ústední wlády mocnástwí rakauského libowoln sa-
háno do práw
nowjšímu
zem
eské, mohu prozatím toliko odkazowati k nej-
Déjú
wydání swých
aspo powšechn mi známo, že
a
pehledn
Jcrálowstwí
jest o
eského
^
we kterých
Krom toho jest ástenou podrob-
tom jednáno.
se jiný pracowník zanáší
aspo
s
njší prací do tohoto oboru pipadající, která nepochybn podstatn
pispje k objasnní
W
téhož
Praze dne
pedmtu.
23.
Února 1868.
Skladatel.
I.
Základy práwa státního. Jest
mínní welmi obyejné
a za nejnowjšího
asu
ckého strannictwí také asto zarputile hájené, jakoby byl
z politi-
w Cechách
Blohorskau irý absolutismus opráwnní dosáhl, jakoby starodáwné swobodné zízení tehdáž bylo docela za swé wzalo a na jeho místo nastaupilo obnowené zízení císae Ferdinanda II co jediné potomní prawidlo státního práwa, we kterém prý panowník pozstawil sob a budaucím swým na wli, zízení toto samé mniti bitwau
a jakoby tudy od té doby nehylo žádného prawého
zase dle libosti,
echách, jakož takowého, které na obapolném swolení založené také jen obapolným swolením mnno býti mže.
státního
proti z
práwa
\v
Mínní toto samospráw
docela mylné,
jest
a
krom samého chtíe
králowstwí tohoto nepátelsky brojících pochází
nedostateného posud skaumání djin eských pozdjších tí
letí,
ježto se
nm
w
stran
doposud wždy ješt jen we skrowné
sto-
míe
pokroilo.
Myln
pokládá
zízením zemským, ústawní
dle
listinau
se již
pedn
obyejn
za
to,
co staí
totožné
s
echowé
ústawau
pontí nowého wku, jakoby
ili
nazýwali
njakau
se tím totiž byl
rozuml njaký základní zákon, obsahující w sob celé w jistém ase platné prawidlo weejného práwa w zemi. Když stawowé eští ponejprw za krále Wladislawa dali wyhledati z
a
w
11 o to se usnesli,
desk zemských a z privilegií chowaných na Karlštein
jednu knihu je sebrali
i
tiskem wydali k obecné
umli onmi práwy swými na pedním míst
mly
sprawowati
Snmy
eské.
aby swá práwa
saudy
zemské
w
poteb;
roz-
kterými se
zákony,
konání sprawedliwosti jak we -L
2
/.
Základy práwa
wcech práwa saukromého
státního,
tak trestního, jakož
i
jiné nkteré, elící
k zacliowání bezpenosti a poádku w zemi; wedlé toho pak pojata jsau do téhož sebrání také nkterá privilegia stawii zemských a jiná ustanowení týkající se pomr státopráwních, zwlášt takowá, která se ke zízení a spsobu osazení saud zemských wztahowala. Toto sebrání práw nazýwalo se zízením zemským. Byl to wlastn
O
zákonník zemský.
úplné sestawení wšeho, co tehdáž inilo ústawu
králowstwí eského ili zízení zemské dle našeho nynjšího smyslu,
Kdoby chtl
nejednalo se pitom.
utwoiti
w
sob njaký
Wladislawowa zízení zemského
obraz o tehdejším
echách, hned by poznal, jak
shledal, zcela jen
z
jest to,
ádu we wcech weejných coby w nm k tomu úelu
zlomkowité a dokonce nedostatené, ki uwedeme
jen jeden píklad, darmo
bychom we Wladislawowu zízení zemském
eskému nepíslušelo ukládati berní na swolením snmu; a to pedce bylo základním práwem
hledali ustanowení, že králi
zem,
w
le
se
eské
zemi. Státní práwo
ném zízení zemském nýbrž wedlé
nho
nezakládalo se tedy na tomto tak zwa-
jako na jediném platném
na starších do
nho
zákon
základním,
nepojatých psaných zákonech
ást na pauhé starodáwné zwyklosti, uwedena we formu psaného zákona. A tauž
ili privilegiích, ano s welkau
která
nikdy
nebyla
powahu, jako prwní toto zízení zemské Wladislawské,
nowá
pedsewzatá za krále Ferdinanda
recensí jeho
tak zwané obnowené zízení Ferdinanda
II.
I tato
mla potomní I,
opt pak
tak zwaná zízení
zemská byla na pedním míst knihami zákon soudních a dílem policejních, jen pak ásten také zídly práwa weejného ili státního, nikoli pak ústawami zemskými w našem smyslu toho slowa. Po wítzstwí swém na Bílé hoe zastawil císa Ferdinand II na as wšecka práwa staw ili zemských w echách, a sprawowal zemi samowládn prostedkem plnomocného kommissae ili místodržícího a mocí wojenskau. Nikdy wšak nebyl úmysl jeho, zrušiti posawadní zemský ád celkem a na wždy. Již roku 1623, pijew do Prahy, osadil aspo pedešlé nejwyšší úady zemské oby-
snm
ejným spsobem,
a oznámil
stawm,
že míní brzy swolati
snm.
promn wpo-
Zdá
se, že tehdáž nezamýšlel ješt píliš podstatných sawadním zízení zemském; teprw událostmi potomních let, totiž zwlášt wítzstwími zbraní císaských nad zahraninými nepátely, dozrály pi nejspíš úmysly jiné, až konen roku 1627 pod datum 10. Kwtna wyšlo z rozkazu jeho obnowené zízení zemské co zákon-
nm
ník platný odtud na
míst pedešlého zízení zemského tak zwaného.
Základy práwa
1.
Hlawní které
promny w
práwích
státního.
3
ádech králowstwí eského,
a
obnoweným zízením Ferdinandowým, byly
nastaupily tímto
následující
Trn eský
1.
do oné doby dédiný toliko
byl
pokolení, a stawowé eští pokaušeli se nékdy
w pochybnost. Císa Ferdinand 11 ddiné netoliko w mužském nýbrž
i
prohlásil i
w
w mužském
ddinost uwésti králowstwí eské za
tuto
ženském potomstwu rodu
králowského. 2.
Císa Ferdinand
zákon
dáwání
II
potáhl na krále
naizowání
ili mocnost
eské samé práwo wy-
ádu
a práwa
w
zemi (jus
we wcech takowých, we kterých dotud zákony wycházely toliko z dorozumní mezi králem a snmem zemským. takowým spsobem, že napotom neTéž obmezil psobení
legis
ferendae)
i
snm
mlo
na nich býti jednáno
bylo wznešeno od krále ili
niem
o
w
jiném,
než co by na stawy
proposicí králowské
;
stawm samým
nepíslušelo práwo initiativy. Obmezení toto jest wšak pozdji zdwi-
wy danými od císae Ferdinanda III r. 1640 w ten spsob, aby pi nm zstalo toliko, pokud se týe „spráwy obecné," to jest wcí wlád zemské píslušících, o jiné wšak, jak se prawí,
ženo declaratoriemi
„lehejší a menší wci,
kteréžby se králowské osoby, wywýšenosti,
aby stawowé po wyízení projednati smli, pak by se usnesli, aby
dstojenstwí a regalií nedotýkaly," posicí králowské
spolen
o
schwálením králowským platnosti dosahowalo. 3.
Snm
eský
skládal se do
panského, rytíského a mstského.
wykázáno
jest místo
arcibiskupu,
biskupm
na
snme
asu
Ferdinanda
11.
ze tí
staw,
Obnoweným zízením zemským také
stawu duchownímu,
to jest
a praelatm majícím statky zemské, tak sice
že staw duchowní byl odtud co do pednosti stawem prwním, staw
panský druhým, rytíský tetím a 4.
Ponwadž
byl národ
msta
králowská stawem twrtým.
eský majetníkem
zem
eské, nesml
swobodných statk zemských w echách, le by byl pijat do zem za obywatele s rownými práwy a powinnostmi s jinými obywateli, k emuž bylo poteba swolení krále i snmu zemského. Obnoweným zízením zemským zmnn jest tento starodáwný základní zákon w ten spsob, že král potáhl na sebe samého moc udlowání práwa obywatelského. A kdež dotud wšecko zízení zemské spoíwalo jediné na národnosti eské a protož pi saudech zemských a w zákonech zemských nesmlo se užíwati jiného jazyka než eského (nmecký pak, jakož pozdji teprw žádný
cizozemec
nabyti
uw
1*
L
4
dním
Základy práwa
osad do králowstwí pijatý,
státního.
ml
swé opráwnní
toliko
w
oboru
mstské a wenkowské) naídil císa Ferdinandi! obnowenýra zízením zemským, aby eský i nmecký jazyk mly rowný prchod obce
w
;
zemi.
Dále zrušil wšecka privilegia daná
5.
stawm
pod obojí na
swobodné prowozowání jich náboženstwí, a ustanowil za zákon, aby napotom nikdo nesml býti obywatelem w echách, léby se znal
ku katolickému náboženstwí. 6. Jakož dle obnoweného zízení zemského moc zákon dáwání we
wcech práwních
samému wyhražena bez
byla králi
spolu-
psobení snm, tak zemskému práwo wykládání zákon w jednotliwých pochybných pípadnostech, a wyhradil je sob samému. Rownž pak zrušil posa-
odal Ferdinand
také nejwyššímu saudu
II
wadní práwo saudu zemského, dle kterého nebylo od nho žádného wyššího odwolání, zawedením revisí jeho rozsudk, kterau poz-
samému prostedkem úadu nejwyššího kanclée zemského. 7. Konen zmnil ád saudní pi saudech zemských w ten spsob, že na míst posawadního jednání austního a weejného na-
stawil králi
ízeno bylo odtud jednání písemné a tudyž tajné. Když stawowé eští roku 1845 w rozepi s wládau o práwa swá na obnowené zízení zemské se odwoláwali, jala se wláda naproti tomu ukazowati na pedmluwu téhož obnoweného zízení, we které prý císa Ferdinand sob a swým nástupcm wyhradil práwo mnní zízení zemského dle swé libosti což wšak zakládá se ;
na pauhém libowolném wy tržení jednoho místa oné pedmluvy ze sauCísa Ferdinand prawí po wyložení píin, pro wislosti s celkem. které wydal obnowené zízení zemské,
jak nejwíceji býti mohlo,
pi
která wedlé nynjší powahy
„Nejwíceji
pak,
w
nm
jura privatorum.,
starém spsobu zanechal, a wšak
n-
králowstwí tohoto zídil a ustanowil
ponkud wedlé práw císaských
také
že
a jinde obyejných naprawil.
dokládá hned k tomu,
tedy co se práwa saukromého týe)
i
w
pedn
tom cti
we wšem
(to
jest
a sláwy Boží, piro-
zeného práwa a obecného dobrého šetiti i sob moci zízení tohoto našeho zemského k rozšíení, zmnní, oprawení i inní wšeho toho, což
s
sebau jus legis ferendae pináší, zanechati ráíme".
Wyhražení budaucího
mnní
we zízení zemském
mínilo se
tedy jen o zákonech týkajících se práwa saukromého, které
inily daleko nejwtší ást obsahu zízení zemského.
ejné newztahowalo
se wyhražení
owšem
Na práwo we-
ono nižádným spsobem.
Práwo
náklady práiva
1.
5
státního.
weejné králowstwí eského nezakládalo se pauze na obnoweném zízení zemském, nýbrž i potom wždy na celém sauboru privilegií zemských a starodáwné zwyklosti. O privilegiích téchto prawí císa Ferdinand we lánku obnoweného zízení samého A. XXII: „Akoli jsau privilegia s strany neodcizowání statk k králowstwí eskému náležejících do prwnjšího zízení zemského na w^tším díle slowo od slowa položené byly; ale ponwadž s strany tchto tak i jiných privilegii k wrným a poslušným stawm našim obzwláštn se wyjewiti a resolvirowati chtíti ráíme, protož slowo od slowa týchž privilegií
doložiti
tuto
zapotebí býti jsme neuznali."
Resolucí pak o privilegiích zemských,
na kterau císa Ferdi-
nand tímto spsobem stawy odkázal, wyšla již 29. kvtna 1627, tedy dewatenáctý den po wydání obnoweného zízení zemského, a to sice stwrzením týchž privilegií s jistým obmezením, totiž celkem potud, pokud se s ustanoweními obnoweného zízení zemského nepotýkala.
jakož jest
Císa Ferdinand prawí w této stwrzowací se králowstwí eské asu nedáwno pominulého
mocn
listin,
proti
že,
nmu
králowstwí náležející privilegia,
slušn by wšecka témuž pokudž a jak daleko se na staw7
obecn aneb
universitatem jejich wztahují, zrušiti
in
forma universitatis
králowstwí eského
zprotiwilo,
wzhledem na stálau wrnost nkterých obywatelw doteného králowstwí, kteí radji swau wlast opustili, nežli by se proti nmu byli postawili, též také že již na wtším a wyzdwihnauti
mohl;
ale
eské k wíe swaté samospasitelné katolické pistaupilo, ano i mnozí z wrných radd a ze služebníkw jeho se w nm usadili, za tmi píinami že se na tom ustanowil, aby swTchupsané králowstwí jeho eské zase w jisté stawy, jakž obnow^ené zízení díle
králowstwí
zemské sieji
w sob
obsahuje, wyzdwiženo
a wšech a
býti
w^šeli-
jakých obdarowání, swobod a majestát, jenž by proti témuž obno-
wenému zízení zemskému necelily, bez pekážky užíwati mohlo. Wymiuje z toho jmenowit majestáty císae Rudolfa 11. o náboženstwí a o upuštní od wšelijakých pokut ztracení statk, jakožto
prý od
staw pod
obojí wynucené.
S tau pak wýminkau a wThra-
žením, prawí dále, „wšecka a wšelijaká od slawiiých
stawm
téhož králowstwí
stawu rozdíln
propjená
eského spolen jako privilegia,
jak swrchu dotknuto, proti témuž
i
pedkw našich
jednomu každému
práwa a swobody, kteréž
nowému zízení zemskému necelily
a že jsme o nich jiné naízení neuinili, schw^alujem, potwrzujem, piíkajíce za nás
i
by,
obnowujem a
za ddice naše, budaucí krále eské,
6
/.
Základy práwa
tyry stawy a
že -sYŠecky
téhož
králowstwí
našeho
pi
doteném od nás obnoweném zía zachowati chceme". Wytýká pitom
práwích, spraweclhiostech a
jejicli
zemském ochrano wati
zení
obec
celau
státního.
ješt zwlášt privilegium dané stawu panskému roku 1502 od krále Wladislawa, práwo staw o powolowání berní, zachowání králowstwí w jednot církwe ímské katolické a péi o dobré naízení s strany mince.
Tímto stwrzením sebe
zawázal císa Ferdinand
privilegií
II,
jak widti,
swé budaucí k zachowáwání a hájení starého práwa a ádu eské, pokud od nho wýslown nebyly promnny, a rownž
i
zem
k zachowáwání obnoweného zízení samého co základního nezmnitedlného zákona, pokud se týkalo weejného, ne saukromého práwa. témž smyslu znla písaha králowská obnoweným zízením zemským naízená, ježto se jí každý nastupující král ped pomazáním a korunowáním zawazowal, že chce „nad katolickým náboženstwím pewn ruku držeti, jednomu každému sprawedlnosti udlowati a
W
stawy
pi
jich
od
N. N. potwrzených a
(titul)
vilegiích zachowati, od králowstwí tohoto ale
radji podlé
wšecko
možnosti
eského
rozšiowati
pri-
nic neodcizowati,
a je
rozmnožowati,
k dobrému a poctiwému téhož králowstwí
což
to,
swé
dobe nabytých
i
jest,
initi."
Od staw eských
se
stalo
pistaupení k
nowým základm
práwa eského, tímto spsobem pro budoucnost ustanoweným, když na prwním snme hned potom držaném, kterýž swolán byl k 15. Listopadu roku 1627, císai podkowání uinili, že privilegia a swobody jejich potwrdil, a stwrzení toto do snesení snmowstátního
ního wepsati
dali.
Takowým spsobem stawu w^cí, jenž
nastal
tedy
po bitw Blohorské, obnowena jest zase
nepetržitost práwa weejného
zmnné, potom
jako
po krátkém trwání mimoádného
w echách,
pedtím
tak že, jakkoli podstatn
zakládalo se na obapolném swolení
staw eských a práwn nemohlo býti naeno, le rownž obapolným jich swolením.
krále a
zrušeno ani peji-
eské od asu císae Ferdinanda II nezakládalo pauze na obnoweném zízení zemském, nýbrž že wšecko, co pedtím bylo za práwo, podrželo práwní platnost i napotom, pokud nebylo obnoweným zízením zemským zruHledíce
šeno nebo státního
k tomu, že
zmnno,
w echách
se státní
obdržíme
práwo
asi následující
od onoho asu.
hlawní rysy zízení
/.
1.
základy práwa
státního.
7
Králowstwí esko bylo samostatným (celkem státním, spoje-
ástmi panstwí domu rakanského jen spoleným panowníkem z ehož toliko plynula newyhnutedln jednota politiky zahranin s druhými ástmi mocnástwí a wedlé tolio možnost zachowáwání w jisté míe stejných zásad a spsohú we spráw wnitní. Spoleného zdkonodárstiví, spolené spráwy prostedkem njakých nejwyšškh úadu postawených nade wšemi zemmi nebylo. Spolenému panowníkowi toliko nemohlo býti bránno, aby bral radu o záležitosti wšeclmch zemí se týkající s jakýmikoli osobami, prwé než nastaupil na wlastní jednání o nich, kteréžto samo se nemohlo díti jinak, než se snmy a prostedkem nejw}^šších úedník jedné každé zem obzwláš. Ku pedbžným poradám takowým
ným
s
ostatními ;
stáwaly
hlawn ti
sbory
pi dwoe císaském, zízené
již
od krále
zwaná tajná radda, dworská wojenská radda a dworská komora, weskrz toliko sbory poradné, kterým nejwyšší úady králowstwí eského dokonce nebyly podízeny, pijímajíce rozkazy wždy jen od krále samého. Dle smluw, kterými byl nkdy Ferdinand I pijat za krále eského, mli panowníci rakauští míti obyejné sídlo swé w Praze. Obnoweným zízením Ferdinanda II ani stwrzením privilegií od nho nebyl záwazek tento zrušen. 2. Swazek mezi králowstwím eským a druhými zemmi a lény náležejícími ku korun eské zstal nezmnn. Král eský, co takowý, byl spolu pánem jejich; nesml wšak jak od králowstwí tak od zemí tchto nieho odcizowati bez swolení staw eských. Rozkazy a listy králowské wycházely do nich z dworské kanceláe eské, jejížto obor innosti na tyto zem se wztahující ješt rozšíen jest od císae Ferdinanda II now zawedenými revisími we wcech saudních, ježto i od saud tchto zemí, tak jako z králowstwí samého, šla revisí ku králi prostedkem kanceláe eské dworské. Podobn wztahowala se moc králowského saudu nad appellacími na hrad Pražském, Ferdinandem I zízeného, na msta králowská netoliko w echách, nýbrž i we druhých zemích koruny eské.jyi 3. Moc panownická byla od starodáwna w jistém oboru íieobmezená, w jiném zase obmezena snmy. Ku korun náležely rozsáhlé zemské statky, léna, cla, stíbrné a jiné doly, odúmrti, zwláštní Ferdinanda
I,
totiž tak
—
dchody
z
králowských mst,
tmito mohl
ze
Žid
a jiné rozliné.
S dchody
poteby zcela dle swého wlastního uznání neb zalíbení. Pokud prostedky z nich staily, mohl z nich jmenowit wydržowati wojenskau moc k službám swým, aniž k tomu král naložiti podlé
8
/.
Základy práiva
státního,
potebowal swolení snmowního, a wojenská tato moc owšem také se sprawowala jen jeho naízeními a rozkazy. Král wydáwal také od starodáwna sám zákony a naízení we wcech, které wyplýwaly ze spráwy tchto jeho dchod. Zákonm takowým podléhala jme-
nowit
i
založená
msta
prwotn na korunních statcích a tudy ku komoe králowské náležející, a owšem w mekrálowská,
jakožto
propuštna samospráwa wíce nebo mén rozsáhlá. Tento obor neobmezené moci panowníkowy byl welice rozšíen obnoweným zízením zemským, ježto jím moc zákonodárná celkem byla wyhražena králi, i pokud se wztahowala na jiné wci než na wlastní píslušenstwo komory. Zwlášt bylo tím na krále potaženo celé zákonodárstwí práwní, we kterém pedtím, pokud se wztahowalo wlastn na zem, to jest na stawy panský a zemanský, ne na msta, žádná promna nemohla býti naízena, le se swolením wyšších dwau staw na snme. *) zích privilegií králowských, kterými byla jim
Pokud wlastní dchody komory králowské k zaprawení poteb weejných nestaily, musil král na snmích žádati pomocí mimoádných prostedkem berní neb daní. Starodáwné toto práwo eských uznáno jest obnoweným zízením Ferdinandowým 4.
snm
wýslown a w
pedešlé rozsáhlosti lánkem A. V, jenž takto „Co se wšak wšelijakých berní a sbírek dotýe, na tom jsme
zní:
celé
Na
oboru neobmezené moci panowníkowy spoíwala podstata swazk, spojujících zem koruny eské s druhými ástmi mocnástwí rakauského w je')
den celek. Neb týmž spsobem jako w echách wládl panowník také w Uhích w jiných zemích swých welkým nadáním koruny samostatn a nanzowal we
a
wcech
s
snm. Akoliw tedy spojení korun domu Habsburského záleželo jen na osob
tím sauwisících bez obmezení od
eské a uherské
i
starších zemí
panowníka, wšak w tom mlo základ welmi reálný, že spolený panowník wládl we wšech zemích znamenitau mocí dle swé wlastní wle, a potud tato moc byla we wšech zemích w jednch rukau a slaužila jednm úelm. Pauze personalná unie, na kterou se odwoláwají Uhi za našeho asu, pestala býti dosta-
teným
teprvN"^, když Uhi roku 1848 wymohli powstné zákony, kterými mezi obory neobmezené a obmezené panownické moci w zemích koruny uherské zrušil zízením odpowdného ministerstwa a potažením celé finanní
spojidlem
se rozdíl
spráwy pod swolowací moc snm. Wymožením tchto zákon stala se tžká kiwda* druhým zemím mocnáství nebo jen pokud panowník jejich ml njakau samostatnau moc w Uhích, šel jim prospch ze spojení s tímto králowstwím, že s ním spolen byly mocnau íší a mohly snáze odpírati cizím mocným nepátelm. Jen w ubezpeení prospchem tímto mohly se spokojowati po ti staletí, že se korunních dchod jejich i k tomu také welkých ustawiných snmowních swolení užíwalo ku potebám s Uhry spoleným, ano po nejdelší as k wytržení ;
/.
se
Záldady prátna
jak sami od sebe tak
státního.
9
na míst budaucícli našich, král a
i
d-
dic teliož králowstwí, milostiw ustanowiti ráili, že tch toliko pi samých snmích a to jinae nic nežli proti obyejným reversm
staww
od
žádati
a
wyhledáwati
chtíti
ráíme, o tom žádné po-
wrní stawowé naši jak naše tak poteby každého asu wrn a upímné k
chybnosti nemajíce, nežli že
swé nastalé
wlasti
i
milé
mysli
Toho wšak nijakž pehlídati a k tomu nyní neb napotom pijíti dáti chtíti neráíme, aby takowé bern a dan od nás žádané nám skrz nkteré neslušné wýminky, kteréž by se proti
a srdci pipustí.
naší
králowské mocnosti,
mohly, k
tm
jako
wyldedáwání nowýcli
skrz
podobných
wywýšenosti a dstojenstwí
wecí,
jenž
by
jakž se to až posawad dalo, od
'privilegií
a
wztahowati
swobod anebo
w proposicí naší obsažené nebyly, staww obmezowané a zastawowané
mly." Krateji a wšak ješt uritji a ráznji piíká se stapráwo powolowání berní we stwrzení privilegií od Ferdinanda II, kdež prawí: „Nechceme také žádné bern a dan od poslušných staww našich jinaeji nežli na snmích podlé artikule w témž zízení zemském pod literau A 5. položeného žádati, a mimo to, býti
wm
coby
kdy stawowé swolowalí,
tak
na n. žádných daní a berní nC'
ukládati,^''
o.
Ponwadž
se
bernmi mlo
chod komorních na poteby
jen dosazowati,
obecné nedostáwalo,
co se z
záleželo
d-
stawm
Uher z moci Turk, jíž by nikterak samy o sob byly odolati nemohly. Jak medle panowníkowi w Uhích mla býti odata swobodná disposicí se starými jeho dchody a práwy, byly druhé zem wydány na milost snmu uherského, zdali by chtl nebo nechtl pispíwati ím ke spoleným potebám mocnástwí. Ze stáno wišt tohoto sluší powážiti také argumentací Uhr o státním dluhu rakauském a powinnosti jejich ku pnspíwání na nj. Dluh ten byl uinn na spolené poteby celého mocnástwí, hlawn totiž na poteby wojenské. Ale snm uherský prý nikdy nedal swolení swého k tmto dluhm, a proto prý Uhi nemají žádné práwní powinnosti, na platiti. Tak by mohly také mluwiti zem koruny eské; nebo i jejich snmy nikdy nebyly tázány o swolení k pjkám onm, méwše nemén jak snm uherský práwo ku powolowání berní. K pjkám státním nebylo wšak ani w Cechách ani w Uhích poteba žádati swolení snmowního. Dluhy dlal zde i onde král na korunní ili komorní dchody swé; jestliže dchody tyto nestaily k zaplacení dluh, musil král jak w Uhích tak w Cechách žádati na snmích mimoádné pomoci k tomu. Korunní wšak dchody uherské byly státním dluhem rakauským tak dobe
n
zawadny jako korunní dchody jiných zemí, a druhé zem rakauské nebyly powinny nechati sob líbiti, aby dchody tyto byly ze spoleného tohoto záwazku wyaty jednostranným usnesením mezi králem a snmem uherským,
10
/.
Základy práiva
státního.
dchody onmi králowými dobe hospodailo. Z té sob privilegia od krále Wladislawa II, dle nhož nesmlo ze statk korunních w echách nic býti odcizeno bezswolení snmowního. Na toto privilegium wztahuje se zmínka w obnoweném zízení zemském we lánku, jímž sob král Ferdinand konenau resolucí o privilegiích zemských wbec wyhradil. Privilegium
na tom, aby se píiny wymohli
s
jak se tam prawí, do zízení zemského od slowa
toto nebylo sice,
k slowu wloženo, privilegia 6.
wbec
ale
podrželo
swau
ježto Ferdinand II
platnost,
stwrdil a o tomto neuinil žádné wýslowné
Dle starého
ádu nesml
král také bez swolení
wýminky.
snmowního
weejné hotowosti wojenské, le jednalo-li se o obranu zstalo w podstat swé obnoweným zem. I toto opráwnní zízením zemským nedoteno. lánek A 11. totiž, jednající „o powinnosti obywatel králowstwí we wcech wálky se dotýkajících" mluwí jen o potebách obrany proti wenkowským neb domácím nepátelm králowým, nikoli o wýbojných wálených pedsewzetích, a wyslowuje za powinnost obywatel, kdyby „za tau piinau^ z\)0ruení králowa wzhru býti mli a k tomu powoláni byli, tehdy pod ztracením cti, hrdla a statku, též pod uwarowáním pokuty aurážky nejwyššího dstojenstwí a mocnosti naší tak se poslušn zachowati a wzhru býti a w ty jim jmenowané asy a místa bu každý osobn se postawiti anebo pokudžby jeden nebo wíceji z nich ze slušných a hodných píin osobn postawiti se nemohli, jiné hodné osoby se wší mocí swau nepochybn wyprawiti má a mají." Akoliw moc zákonodárná obnoweným zízením zemským 7. rozkázati
snm
wbec králi stenstwí w ní dle
declaratoria císae Ferdinanda
smli na snmích
jednati o
byla
wyhražena,
bez ujmy „králowské osoby,
nicmén zstalo
i
stawm III,
že totiž
wcech obecného dobrého wywýšenosti,
jisté
úa-
pedn
se týkajících
dstojenstwí a regalií"
a initi uzawení, kteráž schwálením od krále docházela plné platzadruhé pak byly wci, o kterých se nedaly zákony nosti zákon; wydati
le
obywatele,
s
uložením penžitých neb jiných
bemen na stawy neboli
což pak již bylo by býwalo uložením
bern
bez swolení
snmowního, proež král w pípadnostech takowých musil zákony samy pedkládati stawm k swolení; konen zatetí tím samým zákony týkající se bernictwí, totiž spsobu wybírání a rozwržení berní, skládání katastr atd. nemohly jinak platn wycházeti le z usnesení mezi králem a stawy na snmích. ele spráwy zemské a moci wýkonné stáli nejwyšší úed8.
W
/.
Základy práwa
státního.
níci zemští, jicližto dosazovváiií nále/A-Jo
osoby stawu panského nob rytískélio
w
králi.
\\
Musiii to
wšak
býti
zemi usedlé, to jest mající
snm
swobodné statky zemské, a tedy osoby, jimž náleželo místo na zemském. Zwláštním privilegiem krále Wladislawa, které císa Ferdinand II s malau promnau stwrdil obnoweným zízením zemským, bylo ustanoweno rozdlení úad tchto mezi ony dwa stawy, tak že jedni náleželi se
skládali
wýhradn pánm,
druzí
wýhradn rytím. Rownž
saudowé nad osobami stawowskými a jinými
držiteli
swobodných statk zemských, totiž saud zemský, saud komorní, saud dworský a saud purkrabí Pražského, dle zízení zemského weskrze z písedících stawu panského a rytíského, každý w uritém potu. Na welikém saud zemském pedsedal bud král sám bud na jeho míst nejwyšší purkrabí Pražský, wedlé nhož mli na místa a powinnosti urité nejwyšší sudí, nejwyšší komorník
nm
a nejwyšší písa zemský. Saudu komornímu pedsedal nejwyšší hofmistr, saudu dworskému ili manskému sudí dworský. 9.
Nejwyšší úedníci zemští wykonáwali zákony a rozkazy pa-
nowníkowy jak we wcech
náležejících do oboru
neobmezené moci jeho, tak také w takowých, které se wyizowaly dle usnesení mezi králem a snmem. Stawm bylo wšak od starodáwna pozstaweno, wymíniti sob wykonání nkterých uzawení swých také swými wlastními ústroji, kommissími zwolenými ze swého prostedka a pidanými k nim pomocnými úedníky, w emž se jim také obnoweným zízením zemským nebránilo. Zwlášt dalo se wybíráníswo-
úad nejwyšších berník prostedka staw od snmu do snmu.
lených z
daní
skrze
zemských,
wolených
K
usnadnní spráwy weejné dlila se zem na kraje s pedstawenými heitmany krajskými. Jim píslušela na pedním míst pée o weejnau bezpenost w kraji, tudy stíhání zloinc a dostawowání jich k saudm; wedlé toho mli wšak rozsáhlau psobnost we wšech rozliných odwtwích spráwy, zwlášt také pi 10.
rozwrhowání a wybírání swolených berní. Dle rozdílných powinnosti swých byli podízeni jednak králowským nejwyšším úedníkm zemským, jednak a jejich zízencm, jakož zejména nejwyšším
snmm
berníkm zemským. jako
a
to
I
oni byli dosazowáni od krále,
musili
wšak
nejwyšší úedníci býti osoby stawu panského neb rytíského,
we swém
kraji usedlé.
W
každém
kraji byli
dwa heitmané,
pán a jeden rytí. Dle obnoweného zízení zemského byl každý powinen ten úad na sebe pijíti i aspo rok pi setrwati.
jeden
nm
Powotowdm
ti.
12
herní.
auad zempanských nebylo. moc nad poddaným lidem sedlským wykonáwaly 11. Nižších
Saudní a spráwní wrchnosti
;
králow-
msta
sprawowala se swými purkmistry a konšely pod dohledem králowského podkomoího a králowských heitman a rychtá nad jedno tliwými msty. ská
11.
Powolowání a)
berní.
Za Ferdinanda II
a
IIL
Jest hlawním úkolem tohoto pojednání,
ukázati, jak a pokud wýkladu bylo práwem zem, také we skutené platnosti se zachowalo w dob od císae Ferdinanda II až do panowání Marie Terezie. to,
co
dle
tohoto
Pikroíme
nejprwé ku práwu powolowání berní, jakožto nej-
dležitjšímu z práw, ježto byla císaem Ferdinandem now zaruena.
W
II
tomto ohledu jest zwlášt dležité pozorowati, jak stawowé
eští práwa toho užíwali hned za prwních dwau panowník
Ferdinanda stwrzení
snmu
stawm
II totiž,
nhož
od
wydáno,
privilegií
té doby,
bylo obnowené zízení zemské a
Ferdinanda LU,
a
který
nowé
za prwního
nowého ádu držaného hned w roce 1627 byl za žiwobytí otce korunowán a prwní tudy písahal na zachowání privilegií zemských w nowé jich spsob. Neb zajisté ze spsobu, jak se práwo powolowání berní hned w prwním tomto ase wykonáwalo, nejlépe sauditi se mže, jak se jemu rozumlo w nowých základních dle
zákonech samých.
Porownáním
této
doby
s
dobau,
která
bezpostedn pedchá-
zela powstání stawowské roku 1618, nabude se snadno
že
w práwu
se
jeho nestala
snm
eských w tomto ohledu žádná podstatná promna.
Nejobyejnjší ze eští dlostí
w
spsob
kterých
we wykonáwání
powolowali
stawowé
ase ped bitwau Blohorskau, byla bern z usebern wlastn a prost tak eená. Tato se ukládala
posledním
ili
jednostejnau
mrau
na
wšecky poddané usedlé
atd. tak
toho, co bylo
s
rozdílem
mezi
ástenau usedlostí chalupník, zahradtotiž, že usedlosti ástené platily jen pomrnau ást uloženo na jednoho usedlého. Pitom ustanowilo se
celau usedlostí sedlskau a
ník
daní,
i
peswdení,
a)
Za Ferdinanda II a IIL
pokaždé snmowiiíni usnesením,
ást
zdali
ml da
13 platiti
poddaný sám
poddaný, ást wrchnost z wlastního
mšce, k. p. mnoho kdy wyukládala usedlost, se pokaždé zárowe meno bylo na poddanau sauseda usedlého we mstech králowských, také bern na každého ili
celau,
polowici poddaný, polowici wrchnost. Dle toho, jak
na každého
na
faráe,
každého kupce
ili obchodníka,
každého
swobodníka, náprawníka, ddinníka a swobodného rychtáe, každého
owáka
a
dokládalo
da
aby
owáckého pacholka, konen na Židy. Co se kupc týe, se obyejn, aby bohatší chudším nápomocni byli, to jest
prmrem, skuten
na jednoho ustanowená byla
mén
platil bohatší wíce,
bohatý
mén. Na
Židy se ukládala berné
bud na wšecky jednau summau nebo wymením, s
pes dwadcet
rozdílem dle stáí
léty
let
wšak
co
nebo mezi
ml platiti jeden,
desíti
a dwadceti
2).
Wedlé bern a posudného. brzy
z usedlostí užíwalo
Bern domowní
se
nejastji bern domowní
w
wybírala se
domu
menší, z jednohokaždého
urité míe, brzy wtší
ili obydlí,
we mstech
i
we
pi emž se na rozdíl mezi sedlákem a chalupníkem nehledlo, wšak we mstech byla wyšší, na wenkow nižší. Zhusta pejímali také msta podíl swj na sebe w jedné summ, a rozwržení bylo jim samým zstaweno. Posudné powolowalo se z každého sudu piwa waeného a na prodej wystaweného, bud we mstech bud na wsech,
snm
powolowané musí se rozeznáwati od posudného stálého po bílém groši z každého sudu piwa, ku kterému byla msta králowská zawázána králem Ferdinandem I w pokutu za wzpauru roku 1547; což tedy nebyla da od
panstwích
posudné od
kteréžto
;
snm
powolowaná, nýbrž Jiné
spsoby
z hlaw, dle
dchod
komorní.
mén
asto užíwalo, byly sbírky rozdílných staw a powolání roztídných, sbírky z penz daní, kterých se
uložených na aurok, z
komín,
ze
mlýn,
konen z
rozmanitých ped-
mt potrawních awšelijakého wína a jiných nápoj, jakož masa ili dobytka, tchto pedwlny a Nkteré mt podléhaly w Praze a w jiných králow^ských mstech tak z
zboží,
z ryb, z
z
t.
p.
z
zw^a-
té doby obyejné, 2) Roku 1654 powolili stawowé Židm snížení quoty do a ustanowili za prawidlo, aby platili pokaždé V45 bern na celau zem uložené, z ehož Ya pipadaly na Židy Pražské a Va ^^ wenkowské ili krajské. Ponwadž se wšak pozdji Židé rozmnožili pisthowáním nkterých z Wídn, když
odtamtud byli wypoAvdni, uloženo jest na atyrydcátého dílu ješt o 12000 zl. wíce.
n
napotom každoron krom pt-
14
//.
nému
Powolowáni
berní,
ungeltu, to jest dani stálé, která se wybírala
w míe
od staro-
dáwna ustanowené pro komoru ki-álowskau. Ale ungelt tento wztahowal se práw jen na msta, a ml we starodáwné zwyklosti zákonné meze swé. Na zem w celosti nenáleželo králi ukládati jeho ani pod tím ani pod žádným jiným jménem. Z pehledu tohoto jest widti, že jak pímé tak i nepímé dan, krom tch, které náležely k dchodm komory, ped bitwau Blohorskau záwisely na swolení snmowním. Obnoweným zízením zemským nic se w tom nezmnilo. Císa Ferdinand, zaruiw stawm nowé práwo powolowáni wšelijakých berní a daní, žádného druhu jich z toho newymínil; a dle toho
roku
1627
za celého
panowání jeho
wšeliké swrchu uwedené i
jiné jakékoli
nacházíme také
wždy jen
spsoby
i
w artikulích
císae Ferdinanda
daní, kterých se
se swolením
snm od
snmu
pedtím
III,
že
užíwalo,
se rozpisowaly.
Obyejn
záleželo swolení snmowní i w tomto ase w berni rozwržené dle usedlostí, tak sice, že wbec nebylo roku, we kterém by nkterá ást poteb weejných nebyla opatena uložením bern
tohoto spsobu.
Krom penžitých plat
nkdy da w
také
obilí
ano
i
w
ukládala se na usedlosti
mase ku potebám wojska
w as
zuící tehdáž wálky tidcetileté; tak zejména w létech 1634, 1636 až 1639, 1641 až 1645. wtší byly swízele wálky, tím wtší
ím
bern, bud w penzích bud w obilí pijímaly wrchnosti na sebe. Nejobyejnji bylo po as wálky, že se na wrchnost uložila polowice a na poddaného též polowice z každé usedlosti, nkdy také na wrchnost V5 ano i %. Krom toho ustanowowalo se oby-
ást
této
ejn, aby wrchnosti poddaného,
kterýby nemohl
platiti,
prozatím za-
welmi pak zhusta musily wrchnosti za mnohé poddané platiti bez náhrady, chtlyli zabrániti, aby jim poddaní we zlých tch
ložily; i
asích neutekli od statk.
Da
domowní byla swolena w létech 1628, 1629, 1630, 1636, 1637, 1638, potom teprw zase roku 1650; posud-
né
piwa
1629 (po 4 malých groších), 1630 (po 3 gr. bílých), 1636 (po 14 kreycaích), 1637 (po 14 kr.) pokaždé na rok, roku 1638 (po 6 gr. bílých), 1640 (po 24 kr.) pokaždé na léta, r. 1642 (po 24 kr.) opt na rok; w létech 1643 a 1644 (po 1 zl. 10 kr. z jeného, po 1 zl. z pšeniného) pokaždé na rok; roku 1646 z prwu toliko na pl léta, po wyjití jeho wšak na ti léta z
r.
dw
(po 1
roku 1649 (po 45 kr.) opt na rok, též roku 1651 (po 1 zl.); wedlé toho také z wína a z medu picího i páleného od roku 1640 we wšech létech práw jméno waných. Koku 1638, potom zl.),
a)
opt sic
Za Ferdinanda II a
III.
15
1642 a 1644 byla uložena sbírka z penz na aurocích, a prwníkrát po 4 zL, podruhé a potetí po 6 zl. z 1000 r.
zlatých jistiny.
Jen jednau za celého panowání Ferdinanda
bitw u Jankowa,
nešastné
po
dle rozliných
staw
praelaty,
rozdílu
snmem
byla
11 a III,
swolena
roku 1645
da
s
hlaw
Roztídní obywatelstwa k tomu cíli bylo welice obsáhlé. Od nejwyššího k nejnižšímu, každému byla ást jistá uložena. Na pedním míst ukládá se w nm na kníže wládae, bu duchowního bud swtského stawu, 666 zl. 40 kr., na dle
a zamstnání.
mezi bohatšími
duchowní nadání, klášter neb
kollej,
chudšími,
a
též
dwau tíd 133
dle
na zl.
každé
20
kr.
skuteného kanowníka 13 zl. 40 kr., na arcijahna 33 zl. 20 kr. Hrab neb pán mající 10,000 kop statku neb penz na aurocích ml platiti 200 zl., chudší 120 zl., každá rytíská osoba dle téhož rozdílu 133 zl. 20 kr. neb 73 zl. 20 kr. Uwodí se dále císaští skutení raddowé; zemští sekretái; knížecí raddowé neb kancléi; císaští komorníci, kontrolorowé, sumulíi, futrmisti, wagenmisti a podobní dworští oíficírowé; doktoi jakéhoneb 80
koli
zl.,
umní;
na každého
agenti; šlechtické osoby statku nemající (20 zl.); zemští
taxatorowé, deklamatorowé, registratorowé, advokáti;
koncipisté a expeditoi;
císaští kancellisté a ingrossatoi; sollicitatoi; dále
dka-
nowé a farái we dwau tídách dle dchod (po 12 zl. 40 kr. a po 6 zl.). Osoby stawu mstského dlí se pedn na dw tídy dle mst wtších, w potu 22, a menších, též 22, dále pak w každém mst pedn mšané mající domy na ti tídy 1. pednjší a možnjší (we wtších mstech 26 zl. 40 kr., w menších 13 zl. 20 kr.), 2. prostední a 3. zadnjší a potebné (13 zl. 20 kr. 6 zl. 40 kr.), mšané pak neb emeslníci dom nemající na dw tídy, pednjší a zadnjší. Obzwlášt wšak cení se dále: každý kupec pední (200 zl.), kupec cizí, který obchod swj wen ze zem wede (66 zl. 40 kr.) a kupec dworský (100 zl.); apatyká; emeslník swobodu dworskau mající; pošty fedrowník; šifmistr; mlyná; obecní kramá, který w králowských mstech s owocem, omastkem a jinými podobnými wcmi obchod wede, by i mšanem nebyl; podobn každý obecní kucha; emeslnický towaryš (1 zl. neb 30 kr.); kupecký služebník; nádenník, nosi, posel a tm podobný dlník (2 zl. :
neb (4
1 zl.); školní mistr
zl.);
kantor,
mstech (2
zl.
40
neb školní mistrowá
kostelník kr.)
;
neb
muzikant
sakristian a (6zl.
w králowských mstech zwoník w králo^vských
40 kr.) forman we ;
swt pracující
IL Poicolowání
16 (6zl. 40kr.); plawec (4
Na každého
šenký i krmá; koní, šrotý neb
;
karník.
swobodníka, swobodného rychtáe, ddinníka, náprawníka
a jiného robotného
20
zl.)
herní,
mana KiwoMátského
a Karlšteinského ukládá se
40 kr. Pechází se dále na panské swobodné officíry a služebníky bud pi pánech samých neb na statcích jejich pí hospozl.
dástwí, jedenkaždý z nich aby platil polowici takowé osobní kontribucí, která by na, kdyby neslaužil, podlé stawu jeho pišla w tíd chudších neboli potebnjších, totiž hrab, pán neb swobodný pán
60 6
zl.,
zl.
rytíská osoba 36
40
kr. z
ustanoweno
za
40 kr., mstského stawu z wtšíchmst zl. 20 kr. O osobách ženského pohlawí
zl.
menších 3 prawidlo,
aby manželka
platila
šestý díl toho, co
pijde na muže, wdowa polowici toho co wdaná, panna o sob žijící po smrti rodi a statkem wládnoucí polowici toho, coby platila osoba mužského pohlawí.
O
lidech poddaných
konen, aby každý
poddaný usedlý, nezcela zkažený, platil 3 zl., wšak aby bohatší chudšímu byl nápomocen, chudé pak poddané aby wrchnost založila; nemén i každý mistr owák 3 zl. a pacholek owácký 45 kr.J
Roku 1644
swolili
stawowé
z
každého domu,
w nmž krám
anebo sklep obchodnický se nachází, tetí díl nájmu, který se z takowého krámu neb sklepu ron dáwá, též od každého nájemníka w králowských mstech tetí díl toho, co roního nájmu odwozuje; dále urité
dan od každého w jiných mstech
obzwlášt zásobnjšího, z každého towaryše jeho, ze wšech mlýn z každého mlýnského kola (w Praze 6 zl., w jiných mstech 4 zl, jinde 3 zl.), z každé pánwe piwowárské, z každého rybníka, z každé pece, we kteréž se cihly neb wápno pálí, z každého železného hamru, z každé sklenné huti, z každé kuchyn obecní, z každého lomu kamene, z každé papírny. Roku 1646 swoleny jsau zárowe se sbírkau nápojnau z piwa i z wína na ti léta dan z každé libry howzího, telecího, skopowého, owího, wepowého neb swinského masa, které by bylo bito a spotebowáno, po 1 kr., ze wšelijakého obilí 40. mandel neb uritá náhrada w zrn; z nasazených rybník z jednékaždé kopy násady kaprowé 10 kr., z každého kamene wlny, která se prodá, 20 kr., z každého centnýe másla, které se prodá, 1 zl., z každého centnýe
w
Praze
sýra 35
i
emeslníka,
každého sáhu díwí, které se prodá, 5 kr., z každého páru bot na kramflecích 20 kr., sprostých pak bez kramflek 5 kr., z
kr., z
každého
páru
stewíc na
z každého páru pantofli
4
kr.
kramflecích 6
kr.,
sprostých 4
kr.,
a)
Za Ferdinanda II a
17
III.
Pi
ložil
požadowání berní na snmích byla zwyklost, že král wysnmu staw wcí politických, zwlášt zahraniných, a wyplý-
poteby swé a dle nich wznásel na stawy žádost o pomoc jejich bud docela wšeobecn bud také s pojmenowáním toho neb onoho druhu bern, jehož si pál; stawowé pak sami ustanowající
toho
z
wowali, jakých
druh
pání králowu,
byloli jaké
wymením,
pedmtu
kolik
mlo
berní
se
zením ke zwlástnímu
se užiti, se
wysloweno, a usnesli se o wýšku dáwky
mlo
platiti
z
jedné usedlosti neb
jiného
z
powahy dan. Pitom se dalo wypoítati piblížiw, nikdy wšak docela urit, kolik celé swolení wynese. Nowé bylo, když císa Ferdinand II na prwním snme držaném po obnowení dle
zízení zemského, roku 1627, žádal na stawích swolení bern
summ,
800,000 zlatých ili 200,000
totiž
zl.
w urité
za každé twrtletí
Pohnutka k tomu byla, že následkem welkých pohrom, které utrpla zem w pedešlých létech, následkem welkého obecného schudnutí ztracen byl posawadní klí, dle nhož roku 1628.
nastáwajícího
bylo lze wypoítati wýnos bern,
pi obyejné
berni z usedlostí,
netoliko
pi
jiných daních,
ponwadž welký poet statk
ale
i
sedl-
když byli naskrze zkaženi lidem beze byla zem wystawena ta léta
ských byl od poddaných opuštn,
ádní
wojenským, jehož
tém
wší ochrany. Stawowé wšak se na ten
pi
byli
by
nepodwolili této
že když by rozwržení jejich žádané
které se rozumlo,
newyneslo,
as
musili
ji
doplniti
rozwržením
nowot,
summy
nowým; nýbrž
zawázku k docílení jakékoli urité summy swolili císai dle posawadní zwyklosti berni po 6 zl. z každého usedlého. Pi tom.
bez
pak spsobu zstalo se po celý as tidcetileté wálky, jakkoli astji bylo od císae na to stžowáno, že se nemohl nikdy spolehnauti na dostatený wýnos snmowního swolení. Teprw roku 1652 stawowé od swého odporu, a powolili císai I'erdinandowi III uritau summu, totiž 200,000 zl. na ten spsob, že mla odwedena býti we dwau lhtách, k tomu pak cíli uložili na prwní lhtu upustili
z
každého usedlého
wili,
kdyžby
totiž
to
100,000
dw
w prwní
zl.,
této
20
kr. a
ustano-
lht newyneslo polowice žádané
summy,
kopy míšeské ili 2
zl.
aby osoby ze staw, kolik by jich tu
cliwíli
bylo
pítomno w Praze, na sjezde mimoádném dle toho, co se nedostáAkoliw stawowé walo, uinily nowé rozwržení na lhtu druhau. prwní
toto
delším a
pedstawowání
škodliwé
Snmy
swolení urité
eské.
summy uzaweli
císai,
jen pro tentokrát a po
„žeby to jich milé wlasti nebezpené
anobrž také proti jich
pedkw
píkladm, wýstrahám ^
II.
J^g
Powolowáni
a pedcházením bylo"; peclce potom
císae Ferdinanda
III
w
berní.
i
w
ostatních létech panowání
powolowání berní tímto nowým spsobem
pokraowali.
Pi každém
bern jmenowal
ku kterému jí potebowal, bud urit bud jen wšeobecn; pi emž rozumlo se, že co k emu bylo swoleno, nesmlo býti obracowáno k niemu jinému. Podobn jmenowaly se w snesení snmowním také úely, ku kterým stawowé swolowali bern ze swé wlastní initiativy. Hlawní rubriky, pod kterými se zawíralo skoro wšecko, kemu snmowé swolowali dan, byly: 1. poteby wojenské, 2. poteby dworu císaského, 3. poteby zemské. Z poteb wojenských wy týkají se wšak obzwlášt a rozdíln: žádání
král úel,
pomoci swolowané na zachowání pomezních pewností uherských proti Turkm t. j. hlawn na wyplácení tamjších posádek (w létech 1628, 1629, 1630, 1636, 1637, 1638, 1650),
na oprawení pcAvnosti
Kladska (1628, 1629, 1630), na opewnní Prahy aChebaodrokul641 skoro každoron. K wydáním na dwr císaský sluší poítati dary neb pomoci,
které se dle starodáwného obyeje swolowaly
pi
ko-
pi swatbách len císaského rodu, na wtší cesty panowník a pi jiných podobných píležitostech. Mezi poteby zemské kladau se platy nkterých úedník, jako zejména radd a jiných úedník pi saud nad appellacími, úedník podízených pi kancelái místodržitelské w Praze, léka (ty) a bradí (dwau) zemských a heitman krajských wydání na weejné stawby, jakož na oprawení hradu králowského w Praze (1627 až 1630), na stawení a oprawowání hlawního chrámu sw. Wíta na hrad Pražrunowání krále neb králowny,
;
ském (1627 až leslawi (1651),
1630), jednau také na stawbu kostela
mostu
w Litomicích
(1654),
oprawu
w
Staré Bo-
dom nejwyš-
písae (1627), nejwyššího purkrabí (1636, 1640), podobn i na oprawení spustlých dwor a statk puikrabstwí Pražského (1627^ 1640), zcela do podrobná také jednau 500 zlatých na zdlání železných okenic a dweí pi dskách zemských (1636); na uprawení šího
plawby po Labi (1628 až 1630, 1641) a jin podobné. Snm powolowal peníze k tmto úelm dílem jednotliw,
mén bern mlo wydání na dílem
wícc
neb
ili z domowní,
Bern
z
hromadn,
a
pi každém, z jaké zdali z bern dle usedlostí,
uril
býti zapraweno,
nápojného neb z jakékoli sbírky
z usedlostí, jakožto nejwíce užíwaná, byla
na jednom
snme
mén
obyejné.
pitom nkdy teba
nkolikkrát rozwržena dle rozliných
úel,
tak
,
a)
rozwžení
že jedno
sice,
a
druhýiii
s
snmu mlo
swolení jednoho ského,
Za Ferdinanda
II a líí.
19
nesmlo
býti mícháno.
Celé
tudy podobu jakéhosi rozpotu zem-
w
wétším dílem jen
nejwšeobecnéjsích rysech a
s
wý-
slowným wytknutím jen nkolika zwláštních pedmtii. Budiž zde položen jeden píklad takowého celého swolení snmowního, z roku 1630.
Snm
swolil:
pokaždé
1
6
30
zl.,
každé
lht
od každého faráe
8 zlatých, zl.
w
kr.
od swobodníka,
od mistra
owáka
1
we mstech od
celý rok po 3 zlatých,
tedy za
zlatý,
každého usedlého *:13
od každého poddaného o tech lhtách
Berni z usedlostí
1.
zl.
od celého Židowstwa 14000
2
na
zl.
40
kr.
tedy za celý rok po
každau lhtu 54
od kupce
kr.
ddinníka neb swoboduého rychtáe 21 kr. od pacholka owáckého 33 kr.,
zl.
rownž
o každé
lht. Z ehož aby
se zaprawilo a)
dosti
pedewším,
císae a jednání
anticipirowalo
s
na zakaupení
obilí
ehož bude na
pro wojsko,
b)
potom co pijde na wojsko
c)
pro chudší
d)
na stawbu kostela Pražského 3000 zl. na oprawu zámku králowského w Praze, jakož
wýš 40,000
e)
pi
obywatel tohoto králowstwí dle úedníky zemskými naped odwedlo
nm
i
žá-
co se od
ili nej-
zl.
w
Praze we guarnison
ležící,
dále
witele komory králowské w echách 70,000
na zaopatení zbrojnice Pražské 10,000
i
zl.
wodowodu
zl.
na uprawení plawby po Labi krom toho, co pozstáwá 20,000 zl. prwé již swolených, ješt 2000 zl. proti náležitému potu, g) na oprawení zámku a pewnosti Kladské 5000 zl. f)
z
h) i)
na králowskau appellací 7000 zl. na osoby slaužící pi kancelái eské
w
Praze a na zemské
lékae a bradíe, co by jim náleželo zadržalých plat. Coby po zaprawení toho wšeho zbylo, zstawuje se k swobodné disposicí císaow, aby mohl obrátiti na jiné poteby, zwlášt wšak na dlání hor a na útraty pi kommissí tehdáž zaneprázdnné s uprawením hranic králowstwí.
Na opatení a zachowání hraniných pewnosti a zámk w Uhích da domowní, na panstAVÍch od každého poddaného za 2.
rok 40 20,000 3.
gr.
míšeských we dwau lhtách, od
mst w
jedné
summ
zl.
Na wychowání dworu císaského posudné
groších bílých se sudu k odwedení
z
we dwau lhtách. 2*
piwa po 3
Powolowáni
II*
20
pomoc císai na zaplacení zadržalých úrok kursaskému z penz jemu zapsaných na dwau markrabstwícli Zwláštní
4.
firstowi
horní a dolní
Lužici,
totiž z
každého usedlého poddaného
we mstech od každého usedlého ráe 10 kr. od kupc po 2 zl. 1
ddinník
áka
herní.
12
a swobodných
kr.
Pi
mšana
owáckého
kr.
od každého
kj..
7 kr.
kr. fa-
od swobodník,
3 penzích,
kr.
rychtá po 50
od pacholka
40
15
od každého mistra owod Židowstwa 3500
zl.
úelm
obzwlášt naznaeným býwaly astji ustanoweny wýminky neb wýhrady, kterými sob stawowé hledli pojistiti, aby se peníze skuten a ádn obrátily k tm úelm. Tak byl k. p. pokaždé, když se swolila domowní da na zachowání swoleních k
zámk
pomezních
ml
a pewností uherských, zwolen jeden z
penzi sebranými
s
jákm
jeti
a jiným stranám dle
do
Uher a sám
poukaz
z nich
pán,
který
wypláceti wo-
císaských, pokud peníze staily.
1630 byl k tomu zwolen Sezima hrab z Wrtby, nejwyšší hofmistr králowstwí eského, roku 1636 Rudolf hrab z Waldšteina, w létech 1637 a 1638 Wilém Albrecht Krakowský z Kolowrat, tehdy heitman Nowého msta Pražského. Teprw r. 1650
Roku
1628, též
zanechali stawowé
Co dinanda
se
spsobu wyplácení císai samému.
týe wýšky
II a III,
daní swolowaných za panowání
bylo by
mylné,
domníwati
se,
císae Fer-
že stawowé eští
bitw Blohorské píliš lehce powolowali, co na nich bylo žádáno. Jednalo se pitom wždy hlawn o jejich wlastní mšec a o mohopo
witost jejich poddaných, na nížto, aby šetena byla, wysoce záleželo
wrchnostem pro pojištní jich wlastních požitk z poddaných. Protož neshledáwáme nikterak, žehy stawowé toho asu byli býwali wbec powolnjší w uzawírání o berních než pedkowé jejich za posledních
as
ped
bitwau Blohorskau. Co do cifry sice nedá se to rok za
w dob, pokud se stawowé bránili powolowati bern summ; nicmén wtom ase jest wíce píklad, z kterých
rokem ukázati
w
urité
i
jest widti, že
stawowé nepowolowali wšeho, co se na nich žádalo. Tak k. p. naznail císa na snme držaném r. 1631 dne 12. Února potebu swau za píinau wálených na 30,000 zl. msín,
píbh
cožby inilo
šenskau
ron
ili 1
zl.
Stawowé
360,000
zl.
10
každého
kr. z
powolili toliko 1
usedlého
na
celý
kopu mirok,
což
i
kdyby tehdáž bylo býwalo 100,000 usedlých, inilo by teprw 116,686 zl. a s pirážkou asi tetiny toho co píspwku mšan, fará a druhých tíd berni platících, 155,554 zl. Teprw když další bh tehdejšího wáleného tažení proti Gustavowi Adolfowi objewil potebu wtší,
a)
stawowé
Za Ferdinanda II a
lit.
21
Kwétna téhož roku nowau berni po 1 zl. 30 kr. s usedlého, což wezmauc za mítko týž poet usedlých bylo by mohlo initi 200,000 zl. ») Roku 1637 žádal císa swolili
obilí
po
pl
na
dne
sjezdu
pl
korci žita a po
19.
korci owsa; stawowé powolili toliko
V4 korce ili wrtel žita a wrtel owsa, k tomu pak pl twrtce a mírku pšenice. Roku 1640 byla wypotena poteba na wojsko na
306,368 zlatých; stawowé powolili 4 zlaté z usedlého, 3)
což tehdáž,
w echách ped bitwau mšan asi 12,000, fará pla-
Dle Pawla Stránského (Resp. Bojema. 557.) bylo
Blohorskau pes 150,000 poddaných usedlostí, berni 1340, swobodných rychtá 338, mistr owák 1067, pacholk owáckých 2375. Kdyby tyto poty byly býwaly ty samé roku 1630, byla by inila bern toho roku swolená dle úložek wýše w textu za píklad udaných 450.000 zl. 1. z usedlostí poddaných
tících
2.
3.
od
od
mšan fará kupc
od
od swobodných
rychtá swobodník, ddinník
6.
od
7.
od mistr
8.
od pacholk owáckých od
zl.
3.618
zl.
6.084
zl.
4.333
zl.
(neznámo)
4. 5.
9.
96.000
íc.
(neznámo)
owák
Žid
.
3.932
zl.
42.000
zl.
To iní wšecko dohromady 605.967 zl. a z toho tedy wšecky ostatní rubriky krom 450,000 zl. z usedlostí, dohromady 155.967 zl., tedy nco wíc než ',4 celé bern. Pomr tento byl by o nco málo jiný, kdybychom znali poet jestli tyto ti tídy posledn kupc a swobodník, ddinník a náprawník, jmenowané nejsau již w potu swobodných rychtá obsaženy, což se wšak zrowna nepodobá. Poet usedlostí nebyl wšak roku 1630 ten samý jako ped rokem 1620, nýbrž dle wýslowných swdectwí snmowních artikul již o mnoho menší, klesal pak bhem další wálky tidcetileté ješt wíce. Roku 1690, w
a
ase kdež toliko
se staw
56.695 (dle
wcí
zase
již o
nco
zlepšil,
bylowšech usedlostí poddaných
artikul sjezdu toho roku), a protož musil
pi
konci 301eté
wálky poet jich býti ješt o nco menší. To se stwrzuje obsahem artikulu snmowních z roku 1652, na kterém stawowé, chtíce sebrati dan 200.000 kop. lhty rozdlili a k docílení prwní polowice, totiž 100.000 míš. tuto summu na kopy miš. na jednu usedlost; mly pak pi tom zl. uložili na zkušenau dle mínní staw jen Y4 této summy, tedy 75.000 zl. wypadnauti na wenkowské
dw
dw
na msta. K docílení tchto 75000 zl. bylo poteba (poítajíc kopu miš. po 70 a zlatý po 60 kreycaích) 72.142 usedlostí. Summa se wšak skuten nesešla, což dílem se piítati musí neprawým udáním w piznáwacích listech, usedlosti, V4
a
poet usedlostí musil sklesnauti náramn. Známá stará zpráwa, že asi s tí million obywatel ped bitwau Blohorskau sklesla Udnatost Cech do konce 301eté wálky na 800.000, nabýwá tím zajisté znamenitého stwrzení. Že poet mšan sklesl asi wtémž ue-li w horším pomru jak poet usedlých pod-
pedce
ukazuje, že
daných, nelze pochybowati.
22
Powolovmni
JI-
ponwadž
usedlostí jist nebylo o
herní.
mnoho wíce než
asi 50,000,
mohlo
pirážkau tetiny snad asi 270,000 zl., mže wšak býti že ješt mén. Od asu, co se zaaly bern powolowati w urité summ, jest za ostatního panowání císae Ferdinanda III pokaždé rozdíl mezi summau, které císa žádal, a kterau stawowé swolili. Tak bylo žádáno roku 1651 300,000 zl. swoleno 200,000, roku 1652 žádáno 600,000 zl. swoleno 450,000, roku 1654 initi jen asi
200,000 a
s
žádáno 500,000, swoleno 450,000, roku 1655 žádáno 500.000, swoleno 400,000; roku 1656 summa žádaná w artikulích snmowních se nejmenuje, swolení bylo wšak toliko 380,000
Obyejná
zl.
obrana, které užíwali stawowé
pi
strhowání na žá-
stžowání na wšeliké bídy zem, bud od neaurody, suchoty, pádu dobytka, krupobití, powodní a jiných pírodních nehod neb zase ze strastí wálených a zwlášt ze zlého dostech císaských,
ádní
bylo
wojsk císaských, we kterémžto ohledu
býwala
e
jejich
asto ostrá a neobalená. Tak pedkládali císai Ferdinandowi 11 hned na prwním snme roku 1627: „že jsau po ta w^šecka léta od zaátku té ohawné rebellie newyprawitedlných tžkostí a bíd s ubohými a na nejwýš schuzenými lidmi poddanými swými od lidu wojenského
pocítili,
nicmén
na
jich kontribucí
n
pes možnost císaské poddan odwo-
že jsau také nad možnost a
ukládané Jeho Mti.
zowali, skrze ten lid statkowé jich že jsau splundrowáni a
piwedeni,
wowé, jakožto wrchnost
swého wlastního
mšce
jejich,
za
w
pozistalé
ty
uložené kontribucí jsau
dáwati musili a posawáde dáwají." nauzi
na pustinu
poddaní na nejwyšší wyšacowáni a rozehnáni, a sta-
lidé
s
wtším
dílem ze
welikau obtížností
Roku 1629 stžují stawowé na
krajích z neaurody, „tak že lidé místo ze žita chléb z owsa
pitom zárowe na welké wyssání od woják now odwedených i skrz táhnaucích. Roku 1630: že jak byli poddaní jejich po mnohá léta od wojska laupeni, také tohoto roku od wojska now odwedeného, které králowstwím táhlo, mnoho škody uinno jest, a kwittancí, na které se na dani sráží, nikdy aupln se neobdržely, tak že kdo na sto škody a autrat ml, sotwa na kopu kwittancí dostal, proež poddaní powolených kontribucí platiti nepekau,"
staí a tudy stawowé, jakožto wrchnost udržeti a aby swých
za
n
swolené
bern
welké obtížnosti
a
s
jejich, chtíli ostatní
poddané
statk docela pustých a opuštných newidli, ze swého wlastního nejistotau
mšce
platiti
budaucího splacení.
musí, ne bez
Po podobném
pedložení roku 1634 prawí stawowé, že swolují berni,
a
tím
sob
a)
a
swým
Za Ferdinanda Ti a líL skoro poslední
ubohýiii potldaiiýni
23
sausto
chleba od huby
Na sjezde téhož roku o iieco pozdji držanéin uwodí se, w tyto petžké asy weliký poet lidí poddaných se nachází,
utrhují.
že
kteíž do gruntu zahubeni jsau,
dwory a obydlí jich zboené, spálené a tak spustlé mají, rolí anebo ddin swých málo aneb dokonce nic jsau neosili, pry bezelstn zbhli aneb zstáwajíce pi gruntu dokonce nic nemají, na kteréž se také nic ukládati ani wrclmost za žádných kontribucí dáwati nemže. totiž
n
Wedlé toho nescházelo wšak pi stawích eských toho asu nikterak smyslu pro newyhnutedlné poteby státu aniž také ducha
práw w ase
wlasteneckého. Jewí se to
nejwtších
tidcetileté, totiž za posledních let trwání jejího, když
zem
koruny eské
nejhe
wálky
strastí
echy a druhé
potírány zbraní šwédskau anastá-
byly
oprawdowé nebezpeenstwí rozptýlení jich. Zrowna tehdáž stžowání spsobu naznaeného mén se ozýwá a odhodlanost k na-
walo
pnutí posledních
wlastenecké
sil
swdí
na
nastupuje k. p.
její
odwodnní
O takowé
místo.
obsažené
w
horliwosti
snmu
artikulích
roku 1645, držaného po bitw u Jankowa, wztahující se k tehdej-
Stawowé pipomínají sice tžké dan nedáwno pedtím již swolené a ješt zcela neodwedené nicmén prý „ponwadž nyní práw as, píina, dležitá poteba a sama powinnost toho jest, aby wšichni wrní synowé a spoluaudowé wlasti s nejmilostiwjší wrchností od pána Boha sob wystawenau, králem a pánem swým, též milowanau wlasti oprawdow se spolili, wšeckny šímu uzawení sbírky
s
hlaw.
;
privátní
interesse
wlastní
neboližto
zisky
i
stranu odložíce, o wšeobecnau defensí, obranu a se starati
nápomocni
byli,"
proto
swrchueenau
Kterak ostatn císa Ferdinand jímati stawy
eské a sob
III
nepíležitosti na
jiné
slowy
pomoc peowati a
da
swolují.
králowskými
uml
když toho poteba byla, nachylowati zpráwy Slawatowy o snme roku 1640.
jich,
k powolnosti, wyswítá ze Když totiž stawowé eští toho
roku
zpowali
se powoliti sbírky
nápojné, ježto byla na nich žádána, psal císa Ferdinand nejwyššímu purkrabí,
Jaroslawowi Boitowi z Martinic, jakožto editeli
wlastní rukau:
„Moji wrní, poslušní a milí
echowé ješt
snmu, nikdá
dwrnosti jsem, že mn w této wci Psaní pak toto od nejtaké satisfakcí dají a žádost mau naplní." wyššího purkrabí we snmu petené mlo úinek, že se stawowé k žádosti králow nakloniti dali. *)
mne
*)
neopustili; té milostiwé
Wiz Pamti Wiléma hrabte Slawaty we wydání Gindelyho
str. 14.
24
^^-
Powolowání
Nejopatrnji chowali se stawowé ili
dluh komory eské,
snme
roku 1627 uinil
o
herní.
w píin dluh
králowských
kterých císa Ferdinand 11 hned na
pedložení stawm,
od nich, jakými by prostedky
k
zaplacení
žádaje dobrého zdání
swému
pijíti mohly.
Dluhy tyto nebyly uinny od zem ani se swolením zem na snme, nýbrž od komory králowské, a protož placení jich nepipadalo zemi, nýbrž s
komoe
císaem,
že,
z wlastních
jak jim bylo
dchod.
Stawowé wyslowili autrpnost
pedneseno, swé wlastní
knížetstwí, panstwí a statky ano
i
swé klenoty na
ddiné zem,
díle zastawiti a
wšak prostedk pomoci že na ten as newdí, nepochybujíce o tom, že JMCá. ráí jich nemožnost tak dobe jako wrnau upímnost a wolnost znáti; slibowali toliko, pokoj stále propjiti ráil, že tehdáž w takowé kdyby pán na
díle
dokonce
prodati ráil,
Bh
píin
pispti se snažiti budau. aby komora králowská a witelowé i rukojmí
podlé možnosti císai ku pomoci
Pitom uzaweli, její mli píroí,
1.
jinak moratorium, na rok,
2.
dluh
aby popis
ko-
skaumán byl kommissí snmowní k tomu zwolenau. Píroí toto bylo potom swolením snmowním prodlužowáno od roku k roku po wíc než pl druhého století až do panowání císae Františka II, tak že komora králowská nemohla býti pro dluhy ony stíhána exekucí. Práce kommissí smowala k tomu, aby se prawé dluhy od neprawých odlauily, a s tmi, kdož prawé dluhy prokáží, aby bylo jednáno o slewení. Kommissí shledala brzy mnoho dluh neprawých, totiž rozlinými praktikami na komoru uwaiených, jiných také nco, které prý nebyly zde w echách udlány, nýbrž odjinud na komoru eskau wykázány. Ke skoncowání wšak wc tím spsobem nepišla; ješt roku 1638 jednalo se o tom s nedostateným úinkem. Mezitím, ponwadž bylo mezi witeli komory mnoho lid^ chudých a potebných, pimlauwali se stawowé u císae hned na snme roku 1627, aby takowým chudým witelm wykázal aspo 50,000 zl. k zaplacení z bern toho roku od nich swolené. Roku 1628 wložili nálezem snmowním 60,000 zl. k témuž úelu do rozpotu, tak aby tolik wyplaceno bylo witelm z bern; tolikéž roku 1629, a 70,000 zl. roku 1630. Když wšak císa roku 1636 žádal zwláštního swolení, z nhož by se 60,000 zl. wyplatilo chudým witelm, odepeli toho stawowé; neb že jim nemožné jest, komorní dluhy na sebe wzíti; a toliko na tom zstali, jestli co z kontribucí pomorních
wolené zbude, aby císai samému na
Witele
to obrátiti.
Když pak žádost
wli zanecháno
bylo,
ta roku 1637 byla
na chudé
optowána,
Za Ferdinanda II a
a)
odpowdli,
že
bídu snášejí,
ale
kteí pro iKizaplacerií poiiewadž na králowstwí rána
za ranau pichází a tudy nemožné jest pomoci,
za wymluwené,
že
nemohau a
woliti
25
swých milých pátel,
litují
dluh tch welkau
lil.
aby je
JMKá ml
tch G0,000 zl. ani také menší summy protož pi uzawení pedešlého snmu toho ani
po-
po-
zstawují.
Na snme roku 1630
powolili stawowé, jak
wýše
již
úrok
zwláštní pomoc,
které žádal
saskému,
zamítnutím pojmenowání tohoto úelu,
prawili,
ale se
k
disposicí
nemíní se
tímto
císaow
kurirstowi toliko,
jak
wýslowným ohrazením, že swolením saskému ani co do jistiny ani co do
a
kurfirstowi
úrok w nejmenším
s
zawazowati.
Se swolowáním berní
wádní
císa na zaplacení
uwedeno,
šlo
woják ili oddruh bern a co takowý
za jedno swolowání
wlastn jen zwláštní nco zcela rozdílného od powirmosti obywatel k weejné hotowosti. Powinnost tato byla sice obnoweným zízením zemským zachowána, ale ponwadž se posawadní zízení weejné hotowosti k nowjším pomrm wojenstwí nehodilo, málo se jí w potomních asích užíwalo. Za tidcetileté wálky byla weejná hotowost, pokud swdí o tom artikule snmowní, jen dwakrát naízena, totiž roku 1642, když hrozilo nebezpeenstwí wpádu do zem od Torstensona, prwé ze Byl totiž sebrán tak Slezska, potom ze Sas, opt pak roku 1645. zwaný zemský lid, to jest poddaní ozbrojení w uritém potu z každého statku, a postawen w naízených místech k obran zem, wychowání pak jeho wykázáno z berní toho roku swolených. K wlastní wojn užíwalo se již jen najímaných cwiených woják. Najímání pak jich bylo wždycky panowníkowi wolné, jen když ml prostedky k jich wychowání. Powolení penz k tomu jako ke wšem jiným potebám weejným, pokud dchody komorní nestaily, píslušelo snmm. Mohl wšak snm také najímání rekrut sám wzíti na sebe, a tím spsobem tedy powolowati wojáky místo penz, tak jako
rekrut. Byl to
byla
zaátku
nkdy
17.
k.
století
p.
bern
obilná místo penžité.
býwalo obyejné,
W
že stawowé eští k
16. a
na
wálkám
tureckým powolowali jistý poet wojska, které na swj náklad poDle toho píkladu žádal císa Ferdinand 11 na stawili do pole. stawích ponejprw roku 1636 1500 muž pších, potom roku 1637
opt 1800 pších 200.
Rownž
muž
pších,
a 500 jízdných. Stawowé powolili jízdných toliko
swoleno roku 1638 postawení
pi emž
wytkli stawowé,
ty
setnin ili
1200
aby se rozumlo tím „re-
26
FoivoJoiváni berní.
//.
krutirowání toliko, nekwartyrowání," to jest ne stálé
wychowáwání
lidu toho, než jen autraty
na najmutí a prwní opatení jeho, s pipojením wýminek do podrobná: „Pedn aby naízení werbíi žádného z lidí poddaných usedlých, nad to pak služebné eládky oby-
watelw
Za druhé jak by jich 100 osob pospolu bylo, aby ihned skrze kommissae pokojn s ádem wen ze zem wywedeni byli. Kteréžto wšak rekrutyrowání nemá déleji nežli ti msíce trwati a po wyjití jich bud žeby poet ten 1200 doplnn byl nebo ne, má pestati, a stawowé žádným dalším wychowáwáním jim powinnowáni býti nemají." Roku 1646 žádal císa postawení 1000 muž s powrchní i poboní zbraní aneb za jednohokaždého z nich 10 íšských tolar ili 15 zlatých. Stawowé uzaweli, „aby najímati nemohli.
od mšani! a poddaných podlé potu jich nyní effective se nacháby dokonce zkažen nebyl, wždycky desátá osoba se
zejícího, který
míst
a na
potla,
deno bylo."
té
každé desáté osoby na penzích 8
zl.
odwe-
^)
Poslední léta panowání císae Ferdinanda
III, již
po skonení
wálky tidcetileté,
piwedla ješt jinau zwláštnost do spsobu powolowání berní od eských. Když totiž císa roku 1650 na wychowání wojska žádal odwedení tyrydcátého mandele wšelikého obilí a wedlé toho penžitau pomoc, usnesli se stawowé na míst toho, celé a úplné wychowání lidu wáleného na jeden rok pewzíti na sebe bez ujmy a porážky na berních toho roku swolených, pi emž ustanoweno, že polowice porcí na muže i na kon má dáwána býti in nátura, polowice w penzích, aneb také celá porcí w penzích a to sice po 772 kreycaích pro muže a po 6 kr. pro kon na den. Co na to bylo poteba, musilo se rozwrhnauti na celau zem; k emuž mli jmenowit Židé pispíwati 1000 zlatými msín. Rozumlo se pitom wychowáwání wojska w králowstwí
snm
eském byl
rozloženého neb
stawm ^)
wálky.
také na
as
jinde stojícího,
jehož
poet
oznámen, proež nepijali tím powinnosti bez ui itého
Toto snesení
snmowní dáwá
Císa žádal 1000
muž
strašliwé
pontí o tehdejších záhubách zl. tedy dohromady 15,000 zl.
neb náhradu po 15
Dejme tomu, že stawowé swolením swým chtli docíliti celé této sumray (a chtli swoliti mén), tehdy bylo poteba 18,750 poddaných a mšan, z nichž desátý (tedy dohromady 1875) ml dáti po 8 zl. StaAvowé poítali tedy, spíše
mšan
že bylo tehdáž w zemi jen asi 18,750 poddaných a „ne dokonce zkažených" ze wšech onch 150,000 poddaných usedlých a 12,000 mšan, které
p
ocital Stránský.
h)
wymení.
Wýhoda pak
Za Leopolda
27
1.
pro stawy byla,
že so
pi tomto spsobu
pewzetí na sobe nic nemolilo obrátiti jinam než k ustanowenému úelu. Z té píiny zstalo pi nowém tom spsobu po wšechna ostatní léta panowání l'erdinanda III, tak že pokaždé wedlé swolených daní na jiné poteby stawowé wychowání wojska pejímali na sebe.
Tím samým spsobem swolili stawowé roku 1652, aby tak zwaná wydání zemská, to jest na platy kanceláských úedník pi místodržitelstwu, heitman krajských, léka a bradí zemských a t. p. nebyla dle posawadního obyeje wpotena do hlawního penžitého swolení na poteby od císae jmenowané, nýbrž že je sta-
wowé
a
též
wzali na
sebe,
pitom prawilo, že zstalo pitom na wždy, odtud každoron. I
to jest
uinili na
se to swoluje jen
se
to jest
b)
zwláštní swolení.
na tentokrát, nicmén
powolowak) se
Za Leopolda
Na prwním snme držaném
n
to
tím spsobem
I.
za panowání císae Leopolda
stawm
I
pedložena žádost neobyejná, aby krom berní na ten rok již swolených sbírku z piw a z wín ili posudné w tom spsobu, jak we pedešlých létech býwalo powolowáno, králi na wždy „za wlastní a swobodné odewzdali a pustili, tak aby JMKá. skrze jinému toho odewzdání ano skrze swobodné a ddiné toho odprodání w potebné a hotowé penžité prostedky se tím díwji objíti moci ráil." Stawowé wyšší mli se tedy podrobiti posudnému stálému, jakému podléhala msta králowská od asu wzbauení roku 1547 proti králi Ferdinandowi I, a da tato mla již nebýti pedmtem dobrowolného swolení snmowního, nýbrž státi se pewným dchodem komorním; což bylo tím powážliwjší, když wláda projewowaia úmysl, dchod tento jinému odewzdati, to jest saukromým podnikatelm pronajmauti nebo snad i odprodati, kdež pak stžené peníze mohly teba w krátkém ase býti wydány, na zemi pak znamenité bemeno zstati na wždy uwaleno. proposicí králowské ukazowalo se na nebezpené pípadnosti we wcech zahráni ných, totiž na wálku tehdejší mezi Polskem a Swédy, we které se Rakausko ješt w posledním roce žiwota císae Ferdinanda III ujalo swého utištného souseda, krále polského Jana Kazimíra, proti nesprawedliwému na uinnému útoku. Stawowé neswolili k této žádosti, kterau by byli píliš mnoho (1657
3.
Záí) byla
W
II'
28
swému práwu;
zadali
a wšak
toho swolili na deset let
pojná sbírka
120,000
zl.
ron
ron,
dohromady jeden
Powoloiváni herní.
když
poád
král
následujících
stawowé na 10
ze sta
rownž
1.
dan
z
coby asi
ná-
150,000 potom
po 100,000
zl.
tedy
summa
ta pokud možná daZa tau píinau uzawel
uloženými na neusedlé kryta byla. wybírání
let
na míst
na spsob od wlády samé pona-
million, a sice
wržený, aby totiž k ulehení usedlých
nmi snm
tolik,
wynášela, poítaje toho nejdíw swolili
mu
aby
žádal,
penz na úroky zapjených po
summy hlawní ode wšech
lidí
neusedlých,
dan
toliko od lidí neusedlých, 3.
1
dan
2.
zlatém s hlaw,
z cizích wín, totiž uher-
Kýnských a jiných (nepoítajíc w to wín morawských, rakauských a z jiných ddiných zemí dworu císaského) po 20 kr. z wdra, též dan z wlny, odjinud piwezené po 1 zl. 30 kr. z každého kamene, a z rozliného jiného pespolního zboží, jakož jmenowit z plátna, pediwa, tunných a suchých ryb, po 1 zl. z každého s hlaw byla pitom celkem dle týchže tíd 100 zlatých ceny. ských,
Da
rozwržena jako wrchností
hlawn
i
roku
mšan
i
1645,
wšak
poddaných.
wynecháním usedlých, totiž Uwodí se tedy co powinnowatí s
statk nemající, rozliní úedníci, neusedli emeslníci a dlníci rozliného druhu, uitelowé mládeže, podruzi a „pokojníci" w duchowních, panských a rytíských šosowních domích Proti roku 1645 jest wypotení rozmanitých zamstnání bydlící. hojnjší, ježto se nezapomnlo w ani na „keyklíe a kteí na prowaze tancují, kunstlíe, okulisty, dryjáníky, komedianty a tm podobné lidi"; ukládá se na po 1 zl. 30 kr. a k tomu z každého kon, jejžby pi sob mli, 45 kr. Nowá wálka se Swédy z píiny Polska wedená, potom pak zase spletky sedmihradské, z nichž se chýlilo, k wálce s Turky, byly píinau, pro kterau roku 1657 a w následujících létech náklad na wychowání wojska wzrostl wýše než byl za posledních let císae šlechtické osoby
nm
n
Ferdinanda
III a tedy stal se
wowé ponejprw
wzali
na
wtším bemenem,
sebe.
inil
totiž
než když
jej
sta-
roku 1657 554,280
zl.
pes 600,000, w létech 1660, 1661, 1662 až pes 950,000 zl. Za píinau wálky swolili stawowé w létech 1658 a 1659 ješt také pokaždé 30,000 korc obilí pro záso-
w
létech 1658 a 1659 pokaždé
bárny wojenské.
Naproti tomu byli o
nco
spoejší
w
powolowání
hlawní penžité sbírky pedtím obyejné, která se wyžadowala dílem také na poteby wojenské, jakož
ských municí a profiantem, k
jmenowit k opatení hranic uher-
now zaatému opewowání
Prahy a
Za Leopolda
h)
w
k stawbé zbrojnice
Cheba,
29
I,
Praze a
t.
p.
dílem na wydržowání
k cizím mocnostem, k zastání kažílodenních dworských wydání a jiných poteb císaské wlády. Místo žádaných 450,000 zl. swolil snm roku 1657 330,000, w potomních pti léposelstwí a wyslaných
tech (1658 až 1662) pokaždé místo 400,000 toliko 250,000 zlatých.
penžitá sbírka byla urena, jest wšak roku 1659 náklad na fortifikací, to jest na opewuowání Prahy a jiných míst w echách, wylauen; stawowé swolili k tomu obzwláš toho roku 20,000, w potomních pak létech 1660 až 1662 pokaždé
Z wydání, ku kterým
10,000 zlatých.
tato
Mimoádné
bylo swolení daru ili donativu 50,000
zl.
stawowé roku 1658 wyjewili swá blahopání ili congratulací ke zwolení krále swého Leopolda I na císastwí ímské. Roku 1660, když pro rozbroje sedmihradské ponejprw bylo poteba oprawdowého zbrojení proti Turku, žádal císa obzwláštní pomoci kterým
k tomu, jmenowit „k spsobení municí, k wyprawení auplné
silné
w summ
400,000 zl. ku kteréžto žádosti swolili stawowé 150,000 zl. tak že i s hlawním swolením 250,000 toho roku inilo to teprw 400,000 zl. od císae artillerie,
upewnní branných
míst" a
t.
d.
hned zprwu žádaných.
Wšecky bern
snmem eským w
prwním roce panowání Leo-
(1657) swolené inily auhrnkem 993,180 zlatých; roku 1658 wystaupilo celé swolení na 1 million a nco pes 80,000, roku 1659 spadlo zas asi na summu roku pedešlého roku wšak 1660 wzrostlo
polda
I
;
na 1,473,292 zlatých,
nco pes
inilo
w
obau pak potomních létech 1661 a 1662
1,300,000.
Roku 1663 wypukla
konen
wálka turecká
s
prudkostí ná-
tak že wojsko welikým wezirem wedené w Uhích pešlo až na plnoní beh Dunaje a mezi dobýwáním pewností Nowých-
ramnau,
zámk
a Nitry hejna laupežná
ních Rakausích
po
i
Moraw.
Turk
W
i
Tatar rozbhla
se po dol-
nebezpeenstwí tomto tak blízkém
zemská swolána k hájení hranic proti obáwaným wpádm do samého králowstwí, nýbrž zárowe také wznew}'soko šeny jsau na stawy žádosti, které swolení pedešlých pesahowaly. Akoliw deset let ješt neminulo, na který as bylo nápojné od staw wykaupeno swoleným millionem, žádal císa pedn byla
netoliko hotowost
snm
netoliko
opt
sbírky z wín a piw, než také z mauky, z
masa,
wosku „a jiných takowých podobných k potebám swým užíwají," na njaký prostranný anticipací, to jest pjky, užiti mohl. Stawowé
ryb, kozí, loj, mýdla, díwí,
wcí, kterých lidé as, tak aby na
obilí,
n
;
30 i
tentokrát
ního
odepeli žádosti
císaow w
;
swolili
mšce
w dáwku
wšak za
již
kterau potom
protožeby
swoleným kontri-
mimoádnau pomoc 150,000
to
wrchností,
spsob,
této
takowé jen na pekážku byly bžícím
sbírky
bucím
Powoloiváni berní.
II'
zl.
z wlast-
pání císae promnili
dle
k zásobení wojska a zwlášt pewností uherských. Wedlé toho žádal císa i na ten rok zase penžité sbírky k rozdílným wydáním w summ 400,000 zl. Stawowé swolili místo toho nápojné z piwa i z wína na ti léta po sob, od 1. Bezna roku 1664, po 1 zlatém ze sudu piwa, po 20 kreycaích z wdra wína, krom toho po 3 kr. z pinty medu nebo páleného. Poítajíce, že to wynese
ron
obilí
do 350,000
žádali za to,
zlatých,
aby je císa z odwádní
roních 100,000 zlatých na powolený million propustil; císa wšak swolil k tomu jen pod wýminkau, kdyžby posudné skuten 350,000 wyneslo; pakliby se nco nedostáwalo, aby stawowé až do summy 100,000 zl. zase doplnili; i zdá se, že wýnos nebyl tak welký, ponwadž se^ potom i w následujících létech až do roku 1667 onch 100,000 zl. wždy odwádlo. Nejtžší wšak wyžadowání císaowo týkalo se nákladu na wyDle proposicí králowské
chowání lidu wojenského toho roku. králowstwí porcí dle
inilo
eské
na sebe 43,384 porcí, od roku 1650 po 1^/2 kr.
wzíti
wymení
msín
162,690
než ješt jednau
a
zl.
tolik, co
ron
wypadalo
což,
když se poítá
na muže denn,
1,952.280 zlatých,
ron
mlo
to
za posledních tí
^)
jest wíc let
ped-
Stawowé pedkládali císai „zejmau nemožnost" pewzetí tak welkého bemene; neb že již pi wyžadowáních prwjších wíce swolili než podniknauti a wymoci možné bylo, pauze proto, že „jim w tom žádné nejpohnutelnjší deprekací nebo prosby nepostaowaly" nicmén podáwali pewzetí žádaných 43,384 porcí na prwních šest msíc, na druhých pak šest jen tolik každý msíc, co se pedešlého roku odwádlo, totiž 79,991 zlatých. Císa wšak pedce pi swé pedešlé žádosti zstáwal, aby jmenowaný poet Tu stawowé konen takowé porcí pes celý rok byl odwozowán. prohlášení uinili, které swolením nebylo, než jen poddáním se netím.
msín
odolatedlnému
tlaku
nemohau, než prwé Avíce newzkládati,
wyšší
již
moci,
podáwali,
nýbrž
milostiw zstawiti ráil. Roku 1678 poítalo
ponwadž wíce swoliti „JMCé. poddan prosí, aby na že
totiž,
n
pi wýše oznámeném jich swolení wšeho Pakliby JMCé. pi swých wyhledáwáních se
na pšího 4
zl.
msín,
což iní 8 kr. na
clen.
h)
wždy
Úplné zstati
Za Leopolda
se widlo,
31
1.
tehdy že o tom jako o wšeiii jiném
milostiw porauiti moci ráí, a oni zawázáni jsau JMCé. netoliko statky ale i krwí a žiwoty swými w poddané devocí se obétowati Jaké by wšak
a odewzdati.
nepoádnosti,
ujma,
nepíležitosti z toho
nejistota kontribucí a jiné
nepostaitelnost,
poddané
powstaly,
JMCá. žádného odpowídání z toho na né, stawy, uwaliti nedopustí, nýbrž jich powinnau dosawad nade wsecku možnost astji w skutku dokázanau wolnowrnost a úinliwost k nejwýš možnému polehení a potšení již na nejwýš ochuzelých kontribuent milostiw a otcowsky pijíti dáti a toto swé ddiné králowstwí se nadjí, že
k budaucím dalším službám zachowati ráí."
Ponwadž císa nepochybn prohlášení toto pijal za swolení, inila summa wšech berní na tomto snme swolených 2,527.280 zl. wýše wíc než dwojnásobné proti summ prmrné pedešlých swolení za prwních let panowání Leopoldowa. Slawné wítzstwí u sw. Gotharda a mír s Turky hned následkem toho zawený roku 1664 zachránily zemi na ten as od dalšího napínání Již na snme toho roku držaném síly berniné w takowé míe. a dosáhla tudy
spadla
summa
swolených berní zase wíc než o polowici, a saustawa
doby jistého ustálení na nejdelší wání císae Leopolda I, až ji teprw zase pozdjší wálky
berniná nabyla od s
se
té
as
pano-
Turky
s
i
Francauzi welice otásly.
Snmowní swolení toho asu mla nyní již každoron naskytowaly, tak
od posledních
Leopoldowa,
let
Ferdinanda
totiž: 1. swolení
III,
patero stálých rubrik, ježto
jak se
dílem
wci
od prwních
na wychowáni wojska,
sbírka penžitá, 4. swolení na fortifikací,
uprawily dílem
5,
let 2.
panowání
nápojné,
3.
wydání zemská.
Náklad na „wychowáni lidu Aváleného" ili quanlum
militare^
jak se tomu pozdji íkalo (asi od roku 1679), inil wždy nejwtší
ást snmowního
w
wypoten na 818,520 zl. do roku 1671 inil wždy nco pes 600,000
swolení.
potomních létech až
Roku 1664
byl
roku 1669 spadl až na 455,500 zlatých; wystaupil pak opt na druhém snme roku 1671 (tedy pro rok 1672) na 745,000 zl. Znanjší zwýšení jeho spsobily potom wálky s Francauzi, insurtoliko
rekcí
w Uhích
roku 1683.
a
konen
Od roku
totiž
dlauhá
wálka turecká, která
1672 až 1681 swolowal
se
zaala
snm každoron
potom od roku 1682 až 1696 1,170,000 zlatých. Prwním Beznem roku 1667 došla tíletá lhta, na kterau byla na snme roku 1663 swolena sbírka nápojná, a týmž rokem 1,152.840,
II-
32 doplatil se jeden
nápojné po
snme
žádáno.
nebylo
let
stawowé
který
million,
deset
Poivolowdni herní.
w msíci Beznu
swolaném
byli
Císa wšak
1667 za
a stawowé powolili prodlaužení jeho
aby na nich
swolili,
žádal hned na
další powolení
nápojného
w míe posledn pedtím ustano-
1668 opt na V/2 roku, 1670 na dwléta, 1671 na V/^ roku, potom pokaždé na rok (jen roku 1677 na
wené na V/2 roku,
léta
dw
do roku 1700.
léta) až
Wedlé welkého nákladu na wychowání wojska a každoroního powolowání nápojného odpadáwala poteba tak welkých hlawních berní penžitých, kterých powolowali stawowé za pedešlých dwau císa Ferdinanda II a III, pokud se práw nejwtší ást poteb posledních weejných zaprawowala z tchto berní ili sbírek. wedlé nápojného odwádlo ješt po tech létech, za kterých se
W
100,000 zlatých na doplacení
swoleného millionu (1664 až 1667),
nebyla
wbec
wána.
Když wšak roku 1668 císa žádal jistého zwýšení nápojného,
žádná tak zwaná „zwláštní sbírka penžitá"
stawowé na míst toho
radji
swolili
w
urité
summ
powolo-
75,000
zl.
zámluwy swé na wojenském potomních tech létech žádal císa zwláštní penžité sbírky pokaždé 200,000 zl. Stawowé swolili
pipojením wýminky, aby císa wychowání dobrého dílu umenšil. s
dle
W
roku 1669: 100,000, roku 1670: 50,000, roku 1671: 75,000 zlatých, potom pokaždé toliko 50,000 zl. až do roku 1701. Bern tato, do
eeno, nejwtší ást weejných poteb se zapowolowala se nyní hlawn jen co píspwek na dworská
které pedtím,
hrnowala,
jak
wydání ili k swobodné každé,
že
zbrojnici
Od
toho,
basích
z
ní
má
Pražskau,
disposicí
císaow,
s
podotením
toliko po-
také býti zaprawowáno každoroní wydání na to
jest jak
že byla k disposicí
obyejn quantum ad
na stawení tak na zásobowání
císaow, nazýwala liheram
se
dispositionem
w
jí.
pozdjších
nebo skrácen
quantum ad liheram^ jinak také quantum camerale s rozdílem od quantum militare. Na fortifikací swolili stawowé, jak wýše zmínno, ponejprw
summu 20,000 zlatých, tak že do hlawní sbírky penžité pojata nebyla. Pitom se od té doby zstalo, a wyjma toliko snm roku 1666, powolowala se každoron zwláštní summa k tomuto úelu. Od roku 1669 inila pokaždé 30,000 zl. až do roku 1683. Od roku 1684 až do roku 1701 powolowalo se sice roku 1659 zwláštní
také wždycky 30,000 šlého roku zbylo,
zl.
do této
ale s doložením,
že co ze
summy mlo wpoteno
swoleí pede-
býti.
Rozdíl byl
b)
znamenitý,
protože se
Za Leopolda
asu w
toho
I.
prácích
33
opewowacích
mén
piln pokraowalo, tak sice že k. p. roku 1687 potebí bylo ke zbytku z pedešlého roku pidati toliko 12,245 zlatých. Wydání zemská inila w prwním roce, když je stawowé pewzali na sebe, totiž roku 1652, 8000 zlatých, od roku wšak 1663 poítala se aspo až do roku 1676 wždy na 30,000 zl. ron. K tomu pišlo od roku 1701 zlepšení platu kanceláských úedník pi místodržitelstwu o 2328 kop míšeských ili 2716 zlatých a platu na saud nad appellacími o 8275 zlatých, které ponejprw sice jen na rok bywši uzaweno, odtud pokaždé se powolowalo. Mimoádných wyhledáwání krom tchto každoron powolowaných naskytlo se w celé dwadcetileté dob od tžkého roku 1663 až do nowé turecké wálky roku 1683 jen poídku. Náleží k tomu pedn swatební dar ili donativ na prwní swatbu císae Leopolda I (1666) 120,000 zl. na druhau (1673) a tetí (1676) po 50,000 zl. rownž na wýprawu sester císaowých Marie Eleonory prowdané za krále polského Michala (1670) a Marianny za Filippa IV krále španlského (1678) po 40,000 zlatých (tolik také již nco pozdji,
dcei císae Leopolda Marii Antonii k swatb s Maximilianem Emmanuelem, kurfirstem baworským); dále na oprawu wže kostela sw. Wíta w létech 1671 a 1672 auhrnkem 8000 zl. pi kterémžto swolení wšak stawowé pipomenuli, „že se také snad pro oprawu doteného hlawního kostela staré fundací nacházejí a JMCá z králowské komory swé, coby wíce zapotebí bylo, naíditi ráí." Jen jednau za ten as žádal císa na stawích rekrut, 1000 jízdných totiž a 3667 pších, roku 1670, s pozstawením wšak jedné každé wrchnosti, aby swj podíl w penzích odwedla. létech dwau potom následujících swolili stawowé pokaždé jistau summu penz na autraty rekrutowání, roku 1671 totiž 46800 zl. roku 1672 67,670 zlatých. Jednau také, totiž roku 1676, žádal císa na stawích penžitého wykaupení weejné hotowosti summau 300,000 zl. pedstíraje „nebezpeenstwí z wýchodních zemí od totiž
roku 1684,
W
Turkw, Tatarw a Sedmihradanw skrze wšeliké domácí i cizích národ auklady za píinau rebellantw w hoejších Uhích se rozmáhající."
Stawowé
swolili
100,000
zl.
wšak
s
prohlášením,
„že
aby se ta summa sebrala, žádným spsobem pipowdíti nemohau." Celé swolení snmowní obnášelo od roku 1664 až 1671 w prmru asi 1,080,000 zl. každoron, pi emž roku 1669 spadlo nejníž,
jistotu
Snžmy
a ubezpeliwost toho,
Žeské.
O
II'
34 na 865,500 pilo
nejwýš
zl.
Powolowáni
dwakrát pak,
pes
1,200,000;
totiž
w
berní.
létech 1664 a 1671, wystau-
od roku 1672 až do roku 1683 inilo
wždy pes 1,500,000, jednau (1676) až 1,662,840
Wšecka sobu
bern
tato swolení
z usedlostí.
snmowní
Dan
O
ukládala se toho
asu we sp-
které se wedlé toho
jiného druhu,
snmu
byly ony, které dle usnesení
wybíraly,
zl.
roku 1657
mly
po-
skytowati pomoci k snadnjšímu zaprawení millionu ili 100,000 zl.
roních na deset let po sob tehdáž swolených, totiž da ze hlaw a z penz na úrocích od osob neusedlých a da z rozliných prodajných wcí. Tyto dan neodwádly se císai, nýbrž zstaweny byly w moci staw, kteíž z wýnosu jich mohli zaprawiti ást berní swolených a o tolik potom mén rozwrhnauti na usedlosti. Proto nazýwaly se sbírkami postranními neb také pomocnými (adminicula), že jimi také neusedli pomáhali snášeti bemena, rozwrhowaná pímo jen na usedlé.
Z artikul snmowních newyswítá
da
dosti
jasn, jak dlauho
da
wšak, že jen
penz na aurocích skuten se wybíraly, zdá se onch deset let, co se platilo po 100,000 zl. na mil-
lion; ostatní
wšak
ze hlaw a
z
sbírky, z rozliných prodajných
swolené, wybíraly se
i
wcí, roku 1657
po uplynutí oné doby desítileté dle usnesení
mezi císaem a stawy na potomních snmích, kterými se pokraowání w nich uzawelo wždy znowu na rok. Obyejn uwozowaly se
w
snmowních co pomoc na zaprawení bern swolené na Roku 1671 uinili stawowé z podržení jich i wýminku,
artikulích
fortifikací.
pod kterau píspwek na
fortifikací swolili.
tžek
pomoc k berni na fortifikací, dá
z nich pokládal za
že celkem
mnoho newynášely; nebo
Již z toho,
celé swolení
na
sbírkami.
Již
roku 1663 jest
clo
z
se sauditi,
fortifikací,
ron. Bhem asu stawowé uzaweli rozliné promny
zmínno, neinilo tehdáž wíce než 30,000
že se wý-
jak
zl.
s
tmito
pespolního zboží pro kupce
setení tom kladu nápojné wždy w suram 250,000 zl. nemaje wšak jiného základu, nežli že stawowé sami roku 1663 cenili je na 350,000 zl. poraziti 100,000 zl. o strkteréž summy když by dosáhlo, mli si na
)
Pi
nm
není potom ei. Wydání zemská poítám howání wšak tchto 100.000 w létech 1652 až 1662 pokaždé w summ 8000 zl. která se udáwá urit w roce 1652, w pozdjších wšak létech nejspíš poznenáhlu rostla, až dosáhla roku 1663 30000 zl. Od toho roku poítám wždy 30000 zl. až do r. 1701, akoliw se jen na léta 1663 až 1676 summa 30000 zl. wýslown uwádí w artikulích snmowních. Od roku 1701 pibylo k tomu 10,991 zl. píplatku úedníkm zl.
kanceláským a na
appellací.
b)
domácí sníženo na 30
Za Leopolda
35
I.
100 zlatých
kupce pesze zlatém Pitom zstawcno pi jednom sta. polní wysazeno také na každé karty piketní 9 kreycar, na „trapule a jiné prostší karty" 5 kr. Roku 1664 zrušeno clo z wol uherských a polskýcli^ kteí se skrz zem prohánjí, tak aby se platilo jen z tch, ježto by
w
zemi
zstali
roku 1673
kr. ze
skuten
a
zbiti
clo z cizí wlny, nalezše,
byli.
„že
nejwíce poddaní saukenníci Braumowští létech odtud zemi špatná
dení sbírek tchto z
nho
platilo
;
toliko pro
Rownž zrušili stawowé po ten as takowau sbírkau obtžowáni byli a w tolika
pomoc pibyla." Hned pi prwním zawe-
roku 1657 jednalo se také o tabák,
stawowé wšak
zapowdn, pod
že jest
uznali,
škodliwá pro nebezpeenstwí ohn,
icí docela
ii
aby se
kauení tabáku wec
a uzaweli, aby byl tabák kau-
pokutau,
kdoby
jej
piwezl nebo pro-
A
wšak již roku 1663 uznalo se, „ponwadž zapowdný kauicí neb pip tabák pedce tajn a potuteln do zem pichází," aby se od tch, kteí jej prodáwají, platilo z každé truhly, která se piweze, dwa tolary íšské, z každé pak truhly, ježto by wen dáwal.
ze
zem
tudy
s
byla wezena, jeden tolar.
Wýslown
tabákem obchod wésti chu odata
byla.
mínilo se tím,
Úinek
aby
tento nebyl
wšak dosažen spozorowalo se toliko, že si obchodníci dáwali dlati wtší truhly, aby mén platili. Když pak již roku 1664 jistý wyslaužilý rytmistr, Petr Theobald, s nkterými spoleníky žádost zadal k císai, aby mu swobodný, to jest wýhradný, obchod w témž kauicím neboli piptabáku powolen byl, kteraužto žádost jeho dal císa snmu pedložiti swolili stawowé k tomu, a propjili Petrowi Theobaldowi a jeho spoleníkm swobodný obchod w tabáku na rok, tak aby powinen byl platiti po dwau tolaích ili tech zlatých Rýnských z každého centnýe. Odtud propjowal se obchod s tabákem ili abalda až do roku 1677 wždy na rok té stran, která z nho nejwíc a pod bezpenjším zaruením odwádti chtla. Roku 1677 nawrátili se stawowé k wybírání cla z tabáku na hranicích wýbrími králowskými pi pomezních clech, kteí za to ;
;
mli
míti
který
w
s
w odmnu
padesátý peníz, a naídili také
zemi wzroste neb ze
zem
doložením, žeby užíwání tabáku
mlo
se
wywáží,
da
a
z tabáku,
ješt jednau
radji pestati, jakožto ne-
wšak roku 1681 uzawelo se, aby tabák zase propjowán byl, i pewzali jej roku 1682 Pražští kupci; zawázali se platiti z každého centnýe domácího tabáku 4 zlaté, z pespolního prostého 5 zl. z brasilského též virginského 6 zl.
bezpené a
škodliwé.
Již
3*
I^'
36 Již
jiných
snme
na
wcí
Powolowání
herní.
roku 1669 dal císa
stawm pedložiti,
aby kroni
také z kozí sbírku zawedli. Stawowé wšak nepiswdili,
pedstawujíce,
by takowé
kterak
sbírky „ad praxirn a
we
skutel^
piwésti tžko a nejisto bylo a sice k wtší nesnázi a obtížnosti pracných obchodw a hospodástwí slaužilo." Na ten as pestal
císa na tom;
ale
wcí
sbírek na wíce
stawm
roku 1673 jednalo se zase znowu o uloženi
již
rozliných;
opt pak roku 1674
pedložil
císai
obyejným kontribuentm sbírk} masa, kozí a wšelijakých plat ze
za prostedek k ulehení
ili akcisy
z
mauky, nápoje,
služeb pocházejících, což
i
na spráwce wšech panstwí a jiné služebné
rozumíno býti mlo. Psaním císaským dne 31. Kwtna 167f dáwal se úmysl na jewo, žeby císa z usnesení staw o tom zw-
lidi
dti chtl, „jakby dalece pi rozpisowání nowého snmu obecníhc mezi jinými swými postuláty i na oznámený prostedek sbírek zetel
swj
míti mohl."
Akoliw
se
pitom ubezpeowalo,
že
se
uložen
tch
„k žádné ustawiné trwanliwosti nemíní," zdásepedce
že stawowé
wlád nedwowali, aby we spoléhání na hojný píjen pes míru žádosti swé o bern. Po n-
sbírek
ze sbírek tchto nezwýšila
kolikaletém jednání na
snmích
usaudilo
se
roku 1679, že „akcizj
wcí pi pedešlém snme pednesení eském na konec prakticirowány neboližt(
neboližto sbírky z rozliných
w w
tomto
králowstwí
skutek uwedeny býti nemohau." Ješt jednau zízena
1681 kommissí
snmowní k wypracowání náwrhu
byla roki
o akcizích, od nÍ2
nawrhowána zwlášt sbírka z cizích wín a ze skwostného zbož zahraniného, jakož z nitných a hedbáwných krajek, z francauzskýcl tak zwaných galanterií a jiných podobných. Snm uzawel, aby s( z wýnosu tchto now zamýšlených sbírek a z tabáku zaprawila ástka swolení na wychowání lidu wáleného toho roku w potu 59000 zlatých. A wšak na snme, který potom nejprwé držán byl (1682), stawowé pedce zawedení nowých sbírek tchto zamítli uwodíce za píinu, zwlášt žeby skrze takowé sbírky na JMCé, hraniném cle, mýtech a ungeltu ujma následowati mohla a ty sbírky bez toho by málo wynášely; onch pak 59,000 zl. radji rozwrhli na usedlosti, wšak tak, aby je zaplatily wrchnosti z wlastního mšce. Weliká wálka turecká, která se zaala roku 1683 tažením welkého wezira erného Mustafy ped Wíde, a ku které pozdji
sauasn žadowala
pidružila se také optná wálka
s
Francauzi na
Kýn,
wy-
náramných obtí ode wšech zemí panstwí rakauskéhp^
a
'Za
h)
Leopolda I
9A
píinau netoliko welkého petížení králowstwí eskélio bernmi wymáhanými na snmích než i nowot w bernictwí na ujmu samému opráwnní snm. Hned roku 1683 na snme držaném již po dobytí slawného wítzstwí ped Wídní žádal císa na snme eském mimo wšecka byla tudy
posud obyejná swolení také zwláštní tak
w sunim
220,000
zl.
kteráž odtud
zwanau sbírku tureckau
každoron w
summ
této
byla
powolowána až do roku 1692. Roku 1693 žádal císa zwýšení jí až na 660,000 zl. Stawowé swolili 440,000, a swolení w této wýšce opakowalo se potom tyrykrát po sob až do roku 1696, po kterém wítzstwí prince Eugenia savojského nad Turky we slawné bitw u Senty (1697) zjednalo nadji w konec wáleného namáhání. Mezitím již roku 1690 žádal císa na stawích anticipat 815,972 zl. na wálené poteby w ten spsob, aby tato summa w 6 létech byla poražena na obyejném swolení na wychowání lidu wáleného, každý rok totiž šestá ást a k tomu úroky po pti ze lili
toliko 650,000 zlatých. Musili
wšak
již
Stawowé sworoku potomního a potom sta.
rok za rokem na žádost císaowu swoliti k ekání, tak že se
rážením
ásti
šesté
nestal
zaátek po
celý
as
wálky;
roku 1698 swolil císa ponejprw k zaplacení úroku
z
s
po-
ano teprw
summy,
oné
potom se odkládalo. Na tom nebylo wšak dosti. Roku 1692 žádal císa již opt mimoádného píspwku na poteby wálené w summ 326,390 zl. již ne co anticipat, nýbrž na spsob bern. Stawowé swolili, s pedložením, že nemožnost sehnání této summy wedlé tolikerých jiných berní jest makawá, ježto prý poddaní již nieho nemají, wrchnosti pak wtším dílem rownž jsau již zkaženy, a pro neaurodu k tomu picházející, co w tch zlých asích ješt zahospodaily, nyní na wyžiwení poddaných takoka na spsob špitálu obraceti musí. Nicmén žádal a obdržel císa téhož mimoádného píspwku také roku 1693, ano w létech tech potomních (1694, 1695, 1696) žádal pokaždé krom tchto 326,390 zl. ješt jiného píspwku 456,944 zl. 26 kr. kterýžto „wedlejší postulát" pokaždé snížen od staw na splácení pak jistiny
i
a
dw
tetiny, tedy 304,629
onch ádné
326,390
zl.
wojenské
mšce
zl.
37
kr.
2 peníze, a
w
té
summ wedlé
swolen jest. Jak sbírky turecké, tak tyto
píspwky
mimo-
byly skoro weskrz powolowány z wlast-
Po rozhodném obratu we wálce s Turky bitwau u Senty a po zawení míru s Francauzi w Ryswiku (1697) pedložil císa stawm jakausi nowau saustawu budaucího požado-
ního
wrchnosti.
38
JI-
wání berní na wojsko,
Poivolowáni berní.
jejíž
podstata wšak nebyla jiná,
nežli že
wedlé obyejného wyžadowání „na wychowání lidu wáleného"
pokaždé
státi
mimoádná roními,
také wyžadowání „na jiné
swolení pedešlých let
mla
mlo
poteby wojenské," to jest se státi napotom každo-
lht mla nowého epsobu
za druhé že se místo posawadních twrtletních
bern na wojsko odwádti msín.
Dle tohoto
žádal císa toho roku pro quanto militari zlatých, to jest o 700,000
wychowání wojska
w
zl.
jedné
summ 2,284,721
než inilo obyejné swolení na
wíce,
posledních asích
wowé podáwali nejprwé
w
ped
wálkau tureckau. Sta-
1,500,000, pidáwali pozdji ješt 500,000,
na ustawiné wšak doléhání císaowo
swolili
konen
k
celé
summ.
K
snadnjšímu snesení welkého tohoto bemena nawrhowal císa stawm, aby zawedli postranní sbírku z mauky; stawowé wšak prostedek tento zamítli, jakožto obtížný u wywedení. Roku 1G98 spadlo wojenské swolení na nco pes dwa milliony, w létech 1699 a 1700 na nco pes 1,800,000 a 1701 na nco pes 1,700,000 zlatých ale pro wypuknutí nowé wálky o španlské ddictwí w roce posledn jmenowaném wystaupilo w létech 1702, 1703 a 1704 opt na dwa milliony každoron. Ješt jiné bím toho asu na zemi uwalené byl píspwek 32,638 zl. 53 kr. na zaprawení úrok z pjky komorní dwau million zlatých, jehož císa na stawích eských sob wyžádal roku 1692, a sic na pt let pokaždé w oné summ. Ponwadž pjka nepišla k místu toho roku, poalo se placení onoho píspwkuteprwr. 1693; ale po projití ptileté lhty musili stawowé swoliti ješt k dalšímu placení téhož píspwku také w létech 1698, 1699 a 1700. prwním roce welké wálky turecké (1683) wyžádal císa Leopold na stawích eských také postawení rekrut w potu 3917 muž tím spsobem, že w náhradu autrat na to mohla si každá wrchnost poraziti 12 tolar ili 18 zlatých za každého muže na berni k wychowání lidu wáleného. létech 1688 a 1690 žádalo se na stawích stawní rekrut pod spsobau weejné hotowosti, tak totiž, že každá wrchnost musila prwé jmenowaného roku postawiti desátého muže, druhého onoho roku šestnáctého muže (wlastn 16Vi6) dle potu swých poddaných, a náklad zaprawiti z wlastního mšce. Swolení I6Y16 muže roku 1690 inilo dohromady 3750 muž. Skuten to weejná hotowost nebyla; nebo sebrané mužstwo ;
W
W
wadno
jest
nejednalo o
obyejným spsobem do pluk císaských; také se obranu zem, a císa nebyl tudy dle zízení zemského
Leopolda
h) /Ca
39
1.
opráwiin wyniáhati toho na zemi le práw se swolcním snmu. Toho se mu w té pípadnosti dostalo; wšak zdá se, že stawowé nebyli wolni, bráti
nowé takowé
1690, když císa žádal
bím
stále
na sebe. Již téhož roku
na stawích ješt jednau 3750
muž,
stalo
se swolení to zase jen jako roku 1683 za srážku 12
Roku 1691
swolil
snm
3916 muž,
náklad wrchností, polowici za srážku létech následujících
tolar za muže. wšak jen polowici na wlastní
mže. W pti každoron 3916 muž,
12 tolar za
1692 až 1696 swoleno
wždy jen na srážku, a sice tehdáž 16 tolar ili 24 zlatých za muže. Srážka tato owšem na zaprawení celého nákladu nestaila, jak jest widti hned z dalšího píkladu roku 1697, když císa opt žádal 3916 muž, ale dal stawm wdti, žeby se snad nco mužstwa dalo ujednati od knížat íšských a protož dal jim na wli, bud postawiti rekruty in nátura, bud zaplatiti za muže 30 tolar. Stawowé dali pednost swolení takowému w penzích, tak, aby s 30 tolar, jež sob císa poítal za rekrutu, sraženo bylo 16 tolar jindy stawm poítaných. Roku 1698 žádal císa opt 3916 muž; stawowé wšak swolili již toliko 2000 týmž spsobem jako roku pedešlého; potom swoleno teprw zase roku 1700 toliko 1720 muž ale
a
za srážku 21 zlatých. Náklad, jenž se wedl od
staw pi
rekrutowání, když
jej
na
bud za srážku na berni, záležel 1. w opatení postaweného wojáka odwem, 2. poboní zbraní, a 3. we wychowání do jistého asu, až mužstwo sebrané bylo odwedeno dstojníkm wojenským k tomu ustanoweným, kdež pak poalo w}xhowání jeho jíti z prostedk na wychowání wáleného lidu wbec ustanowených. Dle swolení roku 1683 ml býti odw barwy šediwé sebe pewzali bud celkem
z dobrého
sukna a takowý,
tažení obstáti mohl.
tmawé
w nmžby
týž
Roku 1690 ustanowuje
lid
se
šediwé, jakož prý Pražská guarnizí nosí,
pes
jedno polní
odw barwy pi nmž „wýložky
uritji
pokaždé od oíficír, pod který regiment podstreni budau, snadno
budau moci zmniti," Dle swolení roku 1694 a 1695 ml rekruta obdržeti také ranec, rukawice, stewíce (aspo dwa páry), punochy (dwa páry lnných a jeden pár wlnných) a klobauk. Hlawní swrchní šat byl wolný kaput, k tomu od roku 1694 dle tehdejšího swolení
se
na zwláštní žádost císaowu také krátká kamizola. Poboní zbraní rozuml se kord, k tomu emení a tobolka na patrony. Wrchní zbra,
pušku ili mušketu, dostal woják ze zbrojnice císaské. K ušetení swých lidí poddaných wyžádali si stawowé roku 1690, aby totiž
40
ii-
Poioolowáni herní.
pinucené a mocn obzwlášt tuláci na wojnu bráni byli, ponwadž by sic málo se jich našlo, kteí by se dobrowoln werbowati „i
dali."
wšechnch tchto tak welikých obtí wymáhání bylo Avšak, když wláda císaská, nelib owšem snášejíc obtíže inné od snmu, který pi wšem powolném uwažowání welkých poteb státu pedce nikdy nepestal klásti na wáhu také welké schudnutí zem, w týchž létech wálených ponejprw také Avyšinula se z mezí práwa a poala si otwírati prameny nowých dchod obcházením swolení snmowního. Roku totiž 1692 rozepsána Powážliwjší
nežli
da
ponejprw císaskými patenty
jest
ze hlaw dle rozliných tíd
obywatelstwa, jak usedlého tak neusedlého, bez pedcházejícího tázání
snmu
tomu a že
Není pochybí,
o swolení.
byl
o
že se stawowé ozwali proti
spor mezi nimi a wládau.
to
Kdybychom mli
snmowních toho asu, jist zwdli jakým spsobem byla ta rozepe wedena. Narážejí
obšírnjší zpráwy o jednáních
bychom
z nich,
w
na snme roku 1693, ze hlaw dotud wybíranau jure absoluto regio extradiaetaliter wymáhal, na kterémžto práw i nyní wždy sine limitatione pestáwá, pedce naklonn jest se stawy se smluwiti spsobem, jak hned níže bude oznámeno. Jakými dwody wláda
na ni slowa že
oznámení císaském k
JMCá
akoli
stawm
sbírku
domnlé práwo swé, o tom owšem nemáme zpráwy; ale platných základních zákon zem nemohla ho odwozowati; musilo
zastávala z
neobmezené moci panownické, tehdáž owšem s oblibau hlásané; nebo Ferdinandowo obnowené zízení zemské a privilegia zemská neznala žádného práwa králowa k ukládání jakýchkoli berní neb sbírek bez swolení snmowního že pak sbírka ze hlaw nebyla žádným starodáwným wlastním dchodem komorním, ukazují jak starší snmowuí swolení tak nowjší tehdáž píklady roku 1645 a 1657, na kterých da tato ádn to
býti
jen
a
priori
theorie
z
o
;
snm
snmem
byla
swolena.
roku 1692 mimo zemského.
když
císa
snm
Wypsání tedy sbírky ze hlaw, pedsewzaté z moci králowské bylo pestaupením zízení
Na snme roku 1693
stawm
pozstawil,
summau 350,000
zl.
w
létech
prwních tech
k
emuž
zmírnila
aby
da
se toliko
tuto
od nich swoleno
potom (1694
— 1696)
s
podoba jeho,
wykaupili uritau toho roku
wyhražením
i
také
toliko
skuteného sebrání dan pohlawné od neusedlých k rukaum zem na spsob sbírky pomocné. Sbírka tato z neusedlých wynášela wšak jen nkolik set zlatých ron.
b)
Za Leopolda
41
I.
týmž spsobem rozepsal císa o nkolik let pozdji, když se strojilo k wálce o španlské ddictwí, w echách jako we wšech swých ddiných zemích wšeobecnau sbírku ze jmní, zase, jak rozepsání znlo, jure regio, mocí a práwem králowským (1700 10. Prosince). Stawowé pak wykaupili ji na snme držaném 3. Ledna 1701 swolením 600,000 zl. Mezitím žádal císa a obdržel od staw již roku 1691, že mu Zcela
sbírky z tabáku,
postranní
dotud pro zem wybírané, postaupili na
pedtím dle prmru wynášela, totiž za 7536 zl. ron. Po uplynutí tch tí let (1694) stalo se další postaupení pod tauž wýminkau opt na ti, potom (1697) opt na dw léta, pozdji pak pokaždé od roku na rok, akoliw sbírka ta ti
léta za
náhradu toho,
ron
co
Stawowé tuším hledli k této zkušenosti, když roku 1697 nechtli zawésti nowé sbírky z mauky, majíce na jednom píklad dosti, že postranní sbírka, jak medle ji piwedli k wtší wýtžnosti, lákala dychtiwost wlády, aby se jí zmocnila pro sebe. A wšak wláda také w tom ohledu nezachowala wynášela
se
již
konen w
okolo 20,000
zl.
mezích zákonnosti,
nýbrž bez swolení
zawedla nkteré podobné sbírky, jakož z masa,
ujm
snmowního
z kozí,
z papíru,
Stawowé mli již na snme roku 1698 píinu k stžowání na „škodliwé a málo platné akcizy" ale žádost o
swé
a k swé ruce.
;
jejich,
aby císa králowstwí od nich ušetil,
nebyla na ten
as
wyslyšena.
Po skonení wálky turecké naléhali stawowé na polehení posawadních bemen, a císa jeho slibowal ale pekáželo tomu welké nahromadní dluh komorních, které se stalo za píinau wálky wedlé wšeho wymáhání tžkých obtí spsobem zákonným i nezákonným. Císa Leopold wyhledáwal na snm. držaném dne 3. Ledna 1701 pomoci staw k zaplacení dluh tchto, které se wztahowaly w celém mocnástwí na 22 million zlatých. Za to mínil se wzdáti nkteré dan dotud obyejn swolowané, totiž newyžadowati jí na snmích budaucích. Stawowé nawrhli k tomu pede wším sbírku ;
posudného z piwa; i stalo se tedy usnesení, dle nhož stawowé eští pewzali na sebe 6 million dluh císaských k zaplacení
w
15 létech
witelm,
kteí by na lírálowstwí eské byli odkázáni; za to swolil císa, aby stawowé 1. „extraordinarní sbírku piwního tácu" w té spsob, jak dotud od snmu do snmu byla swolowána, po tch 15 let pro sebe wybírali, 2. aby nowji zawedené sbírky z masa,
z kozí a z papíru byly zrušeny,
wyjma
toliko
we mstech
42
li'
Potoolowám
každé libry masa
Pražských
z
mlo
wpoteno onch 650,000
býti
staw složeny a rownž podíl tili
byly císai
'/2
dotud aurok 32,638
Do tchto
kreycaru.
které
zlatých,
6 million
roku 1690 od
wšak posud nezaplaceny, kterého stawowé eští pla-
co anticipat a
dwau million,
jistiny
herní.
z
ron.
zl.
Smlauwa tato byla wšak zawena práw, když se již strojilo k nowé dlauholeté wálce o ddictwí španlské, která brzy we staw hospodástwí státního uwedla ješt mnohem wtší zmatek než dotud.
snmowního mlo se wybírání posudného od staw zaíti teprw roku 1702. Na rok 1701 zstalo ješt w rukau císae,
Dle
usnesení
wbec
a rok ten nepinesl také
sledkem tehdáž
bím
dosáhlo
práw daní
dosawadní wýšky,
powstném
od
totiž
roce 1663).
žádného ulewení, ano naopak; náswoleného aequivalentu za sbírku z jmní
snmu
swolených, celkem wzaté, nejwtší
3,222,744 zlatých (o 700,000 wíce než we
Na
rok 1702 swolil
snm
držaný ku konci
roku 1701 znamenit wtší quantum camerale k disposicí císaow, než bylo pedtím w obyeji, totiž 150,000 zl. místo posawadních
roních 50,000 losti
Boží
na
z ohledu
zl.
tak to,
w
že posudné, jindy
práw
nowené, nyní bylo zanecháno stawm. Již
mimoádné wyžadowání daru
pišlo
owa neb
dwr císaw z mi-
powážení zwlášt, „kterak
patrn požehnán a rozmnožen
Josefa, krále uherského
aspo 165,000
wšak také na dworská wydání ustaroku 1698 bylo nastawy jest,"
píinau swatby
za
syna císa-
korunowaného. Císa byl žádal 200,000
stawowé podáwali nejprwé 60,000 zl. s odwoláním na snesení roku 1628, kdež tolik bylo swoleno na swatbu krále Ferdinanda III; wšak když císa pedkládal, že se pi nynjších wysokých cenách takowau summau málo dá poíditi, zlatých;
a také zwláštním psaním dne 15. Ledna 1699 stawy poctil pozwá-
ním k
swatb, pidali ješt 20,000 zl. a swolili tedy 80,000 zl. císai, mimo to pak 10,000 dukát, to jest 40,000 zl. k rukaum této
krále Josefa samého.
císa
žádal
již
zase
Na snme swrchu zmínném ku konci roku 1701 nowého píspwku na krále
Josefa,
když se
wyprawení jeho k wojsku do íše; a stawowé swolili celých 150,000 zl. od císae žádaných s wtší ochotností než pedešle. Dobré dorozumní mezi stawy a wládau petrhlo se wšak brzy, nejspíš za píinau nowé sbírky ze jmní, kterau císa opt již roku 1702 a podruhé roku 1703 rozepsal bez swolení snmow-
jednalo
ního.
o
Stawm
císaských,
musilo býti
tžko
dodržeti
když se na zemi wymáhaly
smlauwu o pejmutí dluh
platy,
o kterých
snm
nic
h)
nowdl. iii
Náshidkííiii
Za Leopolda
stížností stíiwíi,
jak in cori)ore tak také prý
na císae wzncšených,
particulari
43
í.
o jicliž
obsahu se
sice nic
pedložení na sneni držaném dne 29. Prosince 1702, dle kterého smlauwa o pejmutí 6 million dluhu obapolným swolením jest zrušena, tak že komora dworská wzala dluh
uritého neprawí,
stalo se
na sebe, naproti tomu pak stawowé swolili posudné z piwa na 15 let nejprwé píštích, s wýmiukau od císae pijatau, aby jim
zase
wýnosu této sbírky byl každý rok splacen patnáctý díl toho, co mli za císaem z anticipat od roku 1689 a potomních let jak na z
jistin tak na úrocích. Zaslíbení toto
Rok od roku ano
i
posledn
eené
odkládalo se splácení
když roku 1705 císa Josef
I
nebylo wšak ani nyní zdržáno.
lhty práw tak jako pedtím; k naléhání staw wýplatu na-
komora dworská i w potomních létech jalowými wýmluwami, jakoby poty o tom nebyly ješt uwedeny w auplnau ídil, zdržowala to
spráwnost.
wálená pinesla s sebau krom neblahé sbírky ze jmní rozliná nowá obtížení. Roku 1702 swoleno rekrut 7030 muž, tedy poet wíc než o tetinu wtší než w létech pedešlé wálky turecké. Wedlé toho žádal císa mimoádného daru Hned prwní
léta
pro druhého syiia swého Karla,
když
ml
co za krále
španlského
ustanowený wezen býti do Portugalu. Stawowé swolili 60,000 zl. co píspwek na cestu. Na zaátku roku 1704 wyzýwal císa stawy k obran zem ili defensí pro nebezpeenstwí wpádu baworského, a stawowé prokázali swau ochotnost k tomu uzawením,
aby pátý
wšak pod wýminkau, aby náklad byl zaprawen ze swolení na wojsko; k emuž když císa pistaupiti nechtl, postawen toliko od 50 usedlých jeden stelec ili mysliwec, a od 100 usedlých jeden jízdný, wše na náklad zem, což inilo 82,601 zlatý. Na rok 1705 žádal císa 6528 muž rekrut a k tomu ponejprw také jistého potu koní pro wojsko, totiž 1306
muž
dle
potu
usedlých byl
ozbrojen,
Stawowé již siln namítali proti tomu nedostatek lidí, že totiž „na mnohých místech tak dobe wrchnosti jako poddaní k obsáhnutí potebné polní práce na pacholcích welký nedostatek trpí a proto u nkterých sedlák ženské koní kyrysarských a 653 dragaunských.
pohlawí orati musí, ano
i
mnohý
otec již posledního syna do služby
wojenské dáti musil, odkudž následuje, že lidí
mnoho
polí neositých
z
nedostatku podobných
zstati musí a skrze to wšeobecné
a kontribucí wzeti zstáwají a zapraweny býti nemohau."
dan
Žádali
Powolowání
11'
44
herní.
aby zem odwádním rekrut in nátura ušetena byla i aby se mimo zem, zwlášt wBawoích tehdáž dobytých, na wojnu bralo. Po delším wyjednáwání usneseno, aby 1200 muž plukowé sami
proto,
mimo zem, wšak na
autraty
staw
ostatek aby postawen
sebrali,
byl in nátura.
Na posledním tomto snme pedloženo,
také 1.
že
I bylo
wláda napotom rok wojenský wždy ode dne
tomu stawowé
nemli, toliko aby se s bern již swolené na wojsko ást wypadající na dwa msíce Listopad a Prosinec strhla, ponwadž by sice
Listopadu poítati míní.
žádali,
letošní
n
za žiwobytí císae Leopolda
Proti
nic
skuten zamýšlela pitom získání tch dwau msíc spsobem pokautním. Na námitky staw nkolikkrát opakowané odpowdno konen listem císaským, že
za
Ale wláda
dwakrát bylo placeno.
nemže, a
se od toho, co již swoleno, nic upustiti
že císa dalšího
dopisowání o tom dowoliti ani pijíti moci neráí.
K
tomu odpowdli stawowé podobn jako ondy roku 1663, žeby „z pauhé poslušnosti rádi ihned byli swolili, ale z ohledu oit patrné nemožnosti že sice celau summu chtí dáti rozwrhnauti, a wšak žádané jistoty w tom že nemohau nikdá mén jak toho roku slíbiti."
c)
Za
Josefa
Na prwním snme, Josefa
(1705
I
2.
Karla
7,
VI
který byl
Éíjna)
,
žádalo
a Marie Terezie.
swolán
za
císae
panowání
na stawích eských swo-
se
na poteby wojenské we wýšce dotud neslýchané 3,600,000 zlatých, s ponawržením, aby nebyla celá tato bern uložena na
lení
usedlosti, nýbrž
ást aby
jakož sbírkau z
jmní neb
daní nebo
rowání
odkaz
a
konen
uložením
zl.
njaké dáwky
skrze smlauwy,
mimoádnými prostedky,
ze sta ode wšech prodej,
poslední
wle
mlo
da-
neb kodicilly neb
Stawowé podáwali na
co ordinarium, které
neb obilnau
z dobytka, z koní,
poátku
to z
býti rozwrženo
na poddané
co
extraordinarium tím spsobem,
pjkau w staw eských splacena w
jiných zemích, kteráž by potom
dle
usedlostí,
aby
si jej
z
z hlaw,
prostedkem accis.
1,500,000
byla od
se sehnala jinými,
mšc
a jeden
císa zjednal
wrchností.
million
osmi neb
Když wšak císa
s
desíti létech
i
s
úroky
tím se spokojiti nechtl,
stawowé po delším wyjednáwání summu od nho sníženau na 3,333,333 zl. z kteréž aby dwa milliony zapraweny byly od podswolili
daných dle usedlostí, ostatek od wrchností, a to
pedn prostedkem
Za
c)
sewk,
da
/,
Karla VI a Marie Terezie
45
hospodáských užitk twerého druhu, totiž z wýdobytka, z dchodu piwowárních a z rybník, pokud by
(lan
zwláštiií
Josefa
z
z
Dle piznání niéki wynášeti 012,334 zl. k emuž msta pispti swau ástí wymenau na 22 zl. 2 kr.
ta
staikx.
mimo to mla a 5 penz s každého Stawowé
usedlého.
wysoké berni podrobiti jen tenkrát wýminen, a wyslowili jmenowit swé ubezpeení, že jich císa tím spsobem takowých piznání z jich užitk hospodáských na buse tak
mínili
obtžowati neráí. Ale postulát 3,600.000 zl. na poteby wojenské pedložen byl odsud každoron po celý as trwání wálky o španlské ddictwí, až totiž do roku 1713, a prese wšecky námitky staw pokaždé snížen toliko na 3,333.333 zlatých. Stawowé podáwali roku 1706 nejprwé 1,200.000, potom 1,500.000 zl. co ordinarium od poddaných, krom toho pak mírnau sbírku daucí
z
asy
dále
jmní, newyslowili
usilujíce z
w
jaké wýšce.
Odpowdi
této
na proposicí
wšak snmowní kommissai pedložiti císai, swolení celé summy. K tomu se stawowé pro-
zpowali
císaskau
se
tuha o
se
pauhého a samoslepého poslušenstwí" dají rozepsati 2,000.000 na poddané dle usedlostí, wšak bez ubezpeení, žeby se
hlásili,
že „z
summa skuten sešla; ostatních 1,333.333 zl. mínili sehnati pjkau; když wšak wyjednáwání o to s nkterými obchodnickými ta
uzaweli rozwrhnauti celau tuto summu prozatím co extraordinarium na wrchnosti dle usedlostí (po 22 zl. 5 kr. V2 penízi z každé usedlosti), wedlé toho wšak uložiti opt da z hospodáských užitk wrchnostenských,
domy
nedošlo
cíle
a od wlády pospícháno bylo,
mlo
pozdji každému býti wynahraženo, coby dle usedlostí zaplatil. Na snme roku 1707 podáwali stawowé nejprw 1,600.000, potom 1,800.000 zl. co ordinarium a 700,000, potom 900,000 co extraordinarium, kteréžto mlo býti sehnáno wšeobecnau
z jejíhož
wýnosu
císa naléhal netoliko na celau summu, nýbrž aby celá byla rozwržena dle usedlostí, 2,000.000 totiž na poddané a 1,333.333 na wrchnosti. K emuž stawowé po dlauhém sbírkau z jmní.
Opt wšak
wšak jak se opt prohlánejmilostiwjší sili, „ne pod spsobem swolení, ale na JMCé. a Ké. poruení, z pauhé slepé poslušnosti" a tedy bez ubezpeení. Teprw a tuhém wyjednáwání
konen
pistaupili,
roku následujícího (1708) zjednáno jest ulehení bemene tauto berní dosud na usedlosti uwalowaného, ale prostedkem, který
na
snme
sám bemenem nemenším pro wšecko obywatelstwo zem, totiž i)Owau sbírkau accis wztahující se skoro na wšecky pedmty každo-
byl
II-
46 poteby.
denní
Císa
Powolowání
rozepsal
ji
herní.
podobn, jak
se bylo již
pedtím
nkolika sbírkami, opt bez pedcházejícího swolcní snniowního, wšak co sbírku adminicularnau, tak že, kolik se z ní sešlo, o tolik mli stawowé mén rozwrhnauti na usedlosti k dosažení celého swolení wojenského.. Paátek wybírání stal se od 20. Ledna 1709. Poítalo se, že sbírka wynese za twrt léta aspo 300,000 zlatých; dle toho uzawelo se na snme, aby na druhé twitletí stalo s
toho roku ze
summy
swolení
wojenského o 300,000
mén
zl.
wrženo bylo na usedlosti; když by byl wýnos wtší, aby
roz-
se o tolik
na následujícím twrtletí, a tak aby se poki^aowalo. wynesl accis ron až 1,800.000 zl. a wíce, což se w pti
wíce srazilo
Skuten
potomních létech pokaždé od wojenského swolení 3,333.333
Mimo
tento
zl.
odráželo.
wšeobecný accis wybírala se wšak po odwolání
smlauwy pedešlé mezi císaem Leopoldem a stawy eskými také zase zwláštní sbírka z masa, a zdá se, že ješt jiná ta neb ona. Císa Josef postaupil i této sbírky z masa stawm na snme roku 1708, a wšak toliko nájmem na 15 let za 140,000 zl. ron, takže jen, co se pes tuto summu wybralo, mohlo býti užíwáno od staw k ulehení jiných bemen. Wálka o španlské ddictwí wyžadowala wšak ješt wíce jiných nedostatku penz pomáhala si wláda nkdy pjkami, obtí. které se od obyejných dotud dluh komorních tím rozeznáwaly, že se wykazowaly k zaplacení z berní budaucích let, proež k ubezpeení witel býwaly se swolením staw wkládány do artikul snmowních. Prwní takowé wložení stalo se roku 1701 hrabti Hemanowi ernínowi na 400,000 zl. a opt roku 1704 na 1,200,000 zl. Posledn jmenowaného roku, za panowání ješt císae Leopolda I, wyžádáno jest na duchowenstwu wydání kostelního stíbra ku po-
W
tebám státním w summ za 88,493 zl. a slíbeno zaplacení této summy w 6 létech po skonení wálky z weškerého swolení sn-
W
prwním roce panowání Josefa I následowala pjka 50,000 zl. od hrabte Hemana ernína, k zaplacení w 5 létech od 1. Listopadu 1706, a roku 1706 pjka IV2 millionu od Wímowního.
denského banku, která
w
15 létech, a sice wždy 150,000
wzato 48,958 to téhož
o se
mla býti zaplacena od
emž zdá,
roku
zl.
20
kr. z
wypjeno
zl.
ron,
1.
Listopadu roku 1707
z nichž
na
echy pe-
každoroního snmowního swolení. Mimo 674,000 zl. od zámožnjších osob w zemi,
we snmowních artikulích zmínka nedje; byla to, jak pjka nucená. Boku 1710 zbýwalo dluhu nesplaceného
se
c)
z
pedešlých
Za
pjek
eno na nowo sumnia
celá
Josefa
Karla VI a Marie
7,
hrabete ernína 40í),00()
od sirotku po néni
w
zaplacena byla
zl.
1,00(),()()()
()()(),()()()
47
Terezie.
zl. zl.
ku kterým wypjse záwazkem, aby
10 létech, po
1()0,0(X) zl.
ron, pi emž
porunictwu wymínno práwo zadržení powinné bern ze statk sirotích na poet každoroní lhty. Na snem roku 1712 obrátil se císa Karel VI, nástupce Josefw, k stawm samým,
žádaje,
zlatých, která s
auwrkem zjednali pjku zaplacena w 10 létech roními
aby swým
mla
býti
3 million o(X),(XX)
zl.
Stawowé neopominuli jim wedlo s pedešlými kterak se „ubezpeením
úroky z každoroního swolení na wojsko.
pi
ukázati
píležitosti
té
anticipaty
na
to,
jak se
od roku 1689 a následujících,
od dwau císaských
Primo slawných pamtí, milostiw
uinným
upewnným"
z
o
Leopoldo a Josepho
králowských Milostí,
a
splacení
15.
12 létech zadosti nestalo.
dílu
snmowním tácu pi již
a
piwního
snesením minalých
Podáwali toliko sprostedkowání
dwau million, teprw pak po optném ubezpeení císae, s
tímto
s
strany
starších
prostedek peowáno, zjednala tím
w
se
bylo
wymínno,
ní
zauastnili,
Roku 1713 wložen
z
požadawk
swolili
spsobem, že
ježto
že jak
splácením na jisto se pokraowati bude,
desítiletým
splácení
pjky
k
celé
zem a
pjce
tí million, kteráž se
wydala dlužní úpisy swolení
snmu nowý
i
bude brzy o náležitý
witelm,
wyplácení jich wzala na sebe,
každoroního jest do
zem
tak
na
poteby
jak
wojenské.
dluh 300,000 zlatých,
wy-
pjených od Jana Wácslawa hrabte Gallasa, k zaplacení we tyech létech. Wšecky tyto pjky, kterými byla spsobena by ne powinnost, pedce jistá nutnost k wtším swolením berní od staw na ješt ke wšem potebám a ke zdržení wlády, aby zanechala pedešlých prostedk nezákonných ke zjednání sob penz. Na snme roku 1712, tom samém, který swolil k pjce 3 million zlatých práw zmínné, jednalo se opt také o wykaupení sbírky ze jmní, kterau byl císa bez s^volení snmowního rozepsal patentem wy daným dne 3. kwtna 1712, potom wšak dle pedstawení místodržících wznesl na snm, dáwaje na wli, aby jiným spsobem byla nahrazena. Stawowé swolili místo ní 500,000 zl. kteréž sehnali pjkau, a rozepsali se swolením císae sbírku pomocnau od kapitalist, zwlášt neusedlých, a sbírku z každého sudu piwa léta budaucí, nestaily
(wedlé posudného powoleného císai) na ti ta byla zase splacena.
Mimo
to
naízena
léta,
jest
aby
z
toho
pjka
patentem císaským
48
Powolowáni
II'
dne
5.
da
Dubna 1712 nowá
ili
herní.
sbírka musiní,
to jest z kaž-
dého bálu a tance.
Wedlé zwýšeného wojenského swolení wyžadowaly.se na každém snme i w této dob španlské wálky obyejné ti položky snmowních swolení, jak býwaly pedtím od dáwného asu, totiž quantum camerale, fortificatorium a na wydání zemská.
Na komorní wydání
(camerale) žádalo se od roku 1704 po-
každé 200,000 zlatých; totiž
stawowé pak obyejn podáwali 50,000 zl. kolik se powolowalo ped rokem 1702, pokaždé wšak konen
Teprw na snme swolaném roku 1713, který protáhl až pes zawení míru w Eastadt (1714, 6. Bez.), žá-
powolili 100,000 se
dali
dokonce,
aby císa od tohoto wyžadowání, kterého
zemích nebylo,
opt
zl.
upustil,
w
na námitky pak císaowy naposledy
jiných swolili
wýminkami, aby odtud krom obyejného nákladu na zbrojnici placeno bylo 9,100 zl. na fortifikací Nowomstskau, náklad na wychowání chudých lidí zstáwajících we špitálích, též platy služebník pi kostele sw. Wíta, heitmana hradu Pražského a heitman mstských, nemén posl komorních a wrátných zámeckých, kterýchžto autrat zaprawowání komora krásice
100,000
zl.
ale s
lowská se wyhýbala od nkterého asu.
Na
Prahy a Cheba swolowali stawowé wždy ješt, 30,000 zl. ron, až teprw roku 1709 a opt 1710 a 1711 podáwali toliko 20,000 zl. s ukazowáním na to, že opewfortifikací
jako pedešle,
nní
Cheba,
tém
nmž
dose stawlo již od roku 1650, bylo konáno a nepotebowalo tudy již skoro žádného nákladu. Nicmén swolili konen pedce pokaždé 30,000 zl. Teprw roku 1714 (na snme swolaném 1713) odepeli swolení na fortifikací dokonce, s odkázáním, aby se stawlo z pebytk pedešlých let, jichž mlo býti dost ped rukama; a císa pro tenkrát od wyhledáwání swého o
upustil.
Wydání zemská
ím ník
brali
dál tím wíce pibýwalo. slaužících
pi kancelái
stawowé pokaždé na sebe,
Krom pedešlého místodržitelské
akoli jich
úeda radd pi saud nad zwýšení plat
roních 6000 zl. kancléi eskému k wýžiw jeho we Wídni a roku 1708 ku píspwku ronímu 6000 zl. na wydržowání stálého wyslance ili ablegata pi íšském snmu w Éezn a písedícího ili assessora pi komorním saud íšském we Wetzlaru. Roku 1709 inila wydání zemská auhrnkem aspo 70,000 zlatých. appellacími
podwolili
se
stawowé
roku
1704 k
placení
c)
Také
Za
Josefa
Karla VI a Marie
/,
rekrut a jezdeckých
stawéiií
49
Terezie.
pro wojsko
koní
bylo
i)0
as
wálky špaiilskc stálým lánkem swolení snniowních každého roku. Od roku 1704 až do roku 1713 žádáno bylo pokaždé a také swoleno 6528 muž a 1306 koní kyrysarských, 653 dragauncelý
Mužstwo žádáno bylo obyejn
ských.
in nátura s
náhradau útrat
41 zlatých za muže, která se strhowala s každoroního wojenského swolení; jen dwakrát za ten as, w létech 1709 a 1713, dal císa stawm na wli, jistau ást swoleného potu odili bonifikací
w
wésti s
penzích, poítajíc
kterých wšak strhowala
w tch pípadno stech
se
rownž
platili,
skuten
než
61,
zlatých.
podruhé 65
zl.»
bonifikací 41 zlatých, tak že
stawm skutené
pišlo
muže na 20 a podruhé na 24 radji
muže ponejprw
za
wydání
za jednoho
Ponwadž stawowé pokaždé
stawli rekruty, dá
se
sauditi,
že jim
skutené stawní rekrut picházelo obyejn dráže, než když císa pijal peníze a dal za sám najímati lid; proež každé swolení
n
znaným zwtšením swolených berní penžitých. O koních rimontách bylo obyejn dáno na wli, bu dostawiti je in ná-
rekrut bylo ili
bud
tura za uritau bonifikací,
zaplatiti za
n
uritau cenu.
Oby-
30 kr. za kon dragaunského 52 zl. 30 kr. Cena, za kteraii bud stawowé skuten kupowali, nebo s kterau se císa spokojil, pohybowala se za kon kyrysarského mezi 79 a 87, za dragaunského mezi 64 a 72 zlatými, tak že ztráta na jednom koni po odražení bonifikací wždy inila
ejná
aspo
9
zl.
30
kon
za
bonifikací
kr.
až 19
i
I,
zl.
30
zl.
kr.
swolení, která se nahodila od smrti císae Leo-
Mimoobyejná polda
kyrysarského byla 67
byla roku 1707 dar 50,000 zlatých ke
swatb Karla
bratra
na wýprawu Marie Anny sestry císaowy, když byla prowdána za krále Jana portugalského, potom roku 1710 pomoc na cestu Karla VI ze Spanl, když Josefowa, tehdáž krále španlského a 50,000
zl.
w panstwí po Josefowi, 600,000 zlatých. Summa celého snmowního sw^olení inila, pokud se dá wypoísti, w létech 1705 a 1706 pokaždé pes 3,774.000, roku 1707 pes 3,874.000, w létech 1708 a 1709 pes 3,953.000, w létech nastaupil
1710 a 1711 pes 4,263.000, a wystaupila roku 1712 až na 4,542.333 zlatých, nepoítajíc
w
to
náklad
zem
na rekruty a rimonty,
který
inil pokaždé také wíc než 150,000 zlatých.
konen
mírem Rastatským, zaweným dne 6. Bezna 1714, spsobena byla nadje stálejšího upokojení w pomrech Jak
medle
zahraniných,
jali
se
stawowé eští ihned doléhati na wládu o po-
50
^-^-
J^owoloioání herní.
tebné polehení, o zaprawení dáwno odkládaných náhrad, pede wším pak o zrušení obtížného accisii. Císa žádal psaním dne 15. Února, tedy ješt
ped zaweníni
stawowé ješt ten rok oznámením, že míní dáti
míru, aby
požadawky strpení mli, s jednati mezi nimi a komorau dworskau o spsob, kterým by splácení onch dluh rokem 1715 zaátek wzíti a potom dále pedsejíti mlo; s ímž stawowé na ten as se spokojili. Dne 23. erwence 1714 wyšel potom patent císaský, kterým se accis zrušil k welkému potšení zem, tak že wybírání jeho od 15. Srpna toho roku Hned pak psaním k nejse zastawilo, po pti a plletém trwání. wyššímu purkrabí daným dne 25. erwence 1714 wznesl císa na stawy pání swé, aby se k ulehení zem a nicmén ku pojištní potebného wydání na wojsko jistá summa roní na nkterau adu let ustanowila, kterau by stawowé co quantum militare odwádti se zawázali, zárowe pak aby se s strany zaplacení dluh uinilo rozwržení též na jistý poet rok; k tomu cíli aby snm zwolil deputací, po jedné osob z každého stawu, která by o tom we Wídni se zwláštní kommissí císaskau wyjednáwala. Stawowé zwolili se
staršími
k tomu Daniele Josefa Mayera, probošta Pražského, Jana Arnošta hrabte Šafgoe, praesidenta nad appellacími, Wácslawa Hložka z Žampacha, místokomorníka pi dskách zemských, a Bohuslawa Jana Woikowského z Kunratic, primátora Starého msta Pražského; kteíž plnomocenstwím a instrukcí opateni, do Wídn se odebrali. Kommissí císaská, s kterau wešli we wyjednáwání, skládala se ze tí osob, kteíž byli Jan Leopold kníže Trautson, Wintí Tomáš hrab ze Stahremberka, praesident komory dworské, a Leopold Josef hrabe Šlik, nejwyšší kanclé eský. Prwní pedložení císaské uinné prostedkem této kommissí ili ministerialné deputací bylo, aby stawowé na deset let poád zbhlých od 1. Listopadu roku 1714 každoron dwa milliony Wyslaní eští pedesteli nemožnost a 600,000 zlatých swolili. I)ewzetí tak welké summy, a podáwali se swé strany summu, která naposledy
w as
pokoje,
totiž
roku
swolena
1682,
byla,
to jest
1,170,000 zlatých, na nejwýš pak 1,500,000, jak daleko se wpustiti
dowolowala jim instrukcí se nemínil, zlatých,
staw,
jejich.
wšak se swé strany
wyžádali
si
Když císa
s
deputowaní
Tu
spokojiti
na dwa milliony a 200,000 eští dalšího plnomocenstwí od
slewil
dle kterého podali nejprwé 1,600,000,
tetí 1,800,000 zlatých.
podáním tím
konen
potom 1,700,000 a po
císa oznámil wyslancm
w osobní
Za
c)
Josefa
/,
Karla VI a Marie
audiencí jim lulélené, že se iníní spokojiti
K tomu
a na tom základ
od wyslaných,
n wc
když na
stawowé,
swolili
s
Terezie.
51
roními dwcnia
milliony.
podruhé wznešena byla
zawona smlauwa
ili
recess tak
zwaný, jejž podepsal císa dne 12. Dubna 1715. Stawowé tedy zawázali
2,000,000
eeno, na deset let nejprwé píštích platiti roné bern na poteby wojenské. Císa naproti tomu slíbil
jak
se,
zl.
as
po celý ten
žádné nucené
dan
wíce nežádati, ani žádné
z
hlaw nebo ze jmní,
pjky (subsidium praesentaneum), žádného accisu „aneb
jménem dan militarní eno býti mohlo," na králowstwí eské neukládati. Wýminka se dopauštla toliko pro pípadnost turecké neb jiné tžké wálky nebo njakého podobného coby sice pod jakýmkoli
wšeobecného nebezpeenstwí,
snmown
tak
w
aby
takowé pípadnosti císai
Podobné wšak aby také stawm bylo wolno, w nešastných píhodách, které by w zemi welkau škodu spsobily, slewení s umluwené summy wolno
bylo
wtší swolení
darmo bylo upomínáno.
dluh,
o
dw
Do jedné postaweny starší 1696 a 1697, kterých summa
dotud
které
tídy.
1695,
2,099,373
zl.
39
Tato
kr.
od roku 1715 do roku
každý rok 109,189 rok
10
132,337
zl.
a 1 pen.
kr.
se stawy jednati.
ustanowowal se recessem spsob zaprawení starších
Dále
žádati.
o
zl.
kr.
1
mén,
summa mla 1724,
15
kr.
a
Rozdleny jsau na
anticipaty z let 1689, 1691, i
s
auroky zasezelými inila
býti zaplacena
w
10 létech
tak sice že rozwrženo z jistiny na
3%
peníze, z
aurok pak na prwní
Yg pen. na další pak léta wždy o 5291 tak že na poslední rok wypadlo 84,716
zl.
zl.
272 peníze. Druhau tídu inilo stíbro kostelní wydané roku 1704 a pjka zámožnjších od roku 1706, obojí w summ 762,493 zl. 24 kr. a 1 peníze. Tato summa rozwržena jest na 6 let od r. 1716 do r. 1721, tak že z jistiny položeno na prwní rok 29
kr.
202,550
zl.
33
kr.
4 Ve pen. na potomní tyry léta po 138,948
zl.
476 peníze, na poslední, šestý rok 4148 zl. 33 kr. 476 peníze; z aurok pak na prwní rok 42,472 zl. 47 kr. potom rok od roku mén až na poslední rok toliko 155 zl. 34 kr. Každoroní
33
kr.
lhty
tyto
telm umí
w
mly
zaplaceny.
se,
že
býti se swolených
O
jiných dluzích
zstalo pitom,
dwau million strženy a
w
co bylo o
wi-
recessu nejmenowaných roz-
jednom každém ustanoweno
prwotních smluwách dlužních.
Do dwau million každoroní bern na poteby wojenské nebylo wpoteno fortificatorium, tím mén camerale. Obojí swolowalo se jak pedtím tak po wšecka další léta panow^ání císae Kai'la VI, 4*
52
IJ^'
w
Poicolowání herni.
1715 až 1717, pozdji pak wýminkau také w létech 1721 a 1732 w summ pedtím obyejné 30,000 zl. w ostatních létech od rokn 1718 toliko 20,000 zlatých, camerale wždy w summ 100,000 zl. Také posudné ili piwní tác, swolené roku 1702 na 15 let, wybíralo se posud, a stawowé, po nkterém
a sice foti íicatorium
létech
a
zpowání,
swolili
na
snme
roku 1716
w
optná 15 let. Mimo
prodlaužení jeho
lhty roku 1731 na dalších snme roku 1715 s císaem o nowau sbírku musiní wýše zmínnau, tak že ji pejali na sebe na 4 léta, se záwazkem odwádti z ní ron 40,000 zl. Smlauwa tato jest pozdji 15
let,
po
ijrojití
pak
této
to smluwili se na
roku 1718 obnowena na
na 6
let,
další
4
léta,
roku 1722 a 1728 pokaždé
roku 1734 a 1738 zase pokaždé na 4
léta.
Poítáme-li
roní wýnos posudného wždy ješt na 250.000 zl. wydání zemská rowným potem na 100,000 zl. a pipoteme-li také 140,000 zl. smluwených za sbírku z masa; dá se summa celého swolení snmowního na prwní rok recessem uprawený, totiž na rok 1715, wypoísti než
asi
na 2,660,000 zlatých, což iní dobe o 1,400,000
prmrné
roní swolení w
dewíti
mén,
pedcházejících létech wá-
lených.
Rok 1715 zstal wšak jediný, we kterém desítiletní recess císae Karla VI byl skuten zachowán. Již roku 1716 nastala pípadnost,
pro
kterau byl
si
císa wyhradil uchýlení se od recessu,
wy puknutí totiž nowé wálky s Turky, která se teprw roku 1718 skonila mírem Požaroweckým, a mezi ní optné wypuknutí wálky se Spanly, která zaneprazdowala zbran císaské w Itálii až do zaátku roku 1720. Císa žádal za tau píinau na rok 1716 ti milliony zlatých na poteby wojenské. Stawowé swolili dwamilliony ustanowené ordinarium, a podali nejprwé 600,000
co
ordinarium,
666,666
co extra-
zl.
potom na další žádost císaowu zwýšili na Na rok 1717 zwýšil císa postulát na 3,633,333
kteréžto
zlatých.
zlatých, dáwaje
stawm
na wli, aby ást této summy sebrali pro-
stedkem sbírky z jmní, potažením neusedlých kapitalist neb jiným podobným spsobem. Stawowé wšak bránili se tomu, podáwajíce toliko jako wloní 2,QQ>Q,QQQ zl. jménem bern, krom toho pak
pjku
srownání,
ili
anticipat
717,334 zlatých,
dle kterého swolili 2,700,000 zlatých
kapitalist k nkteré ásti, a 900,000 zlatých býti
a
w
stalo
bern,
pjky,
se s
konen
potažením která
mla
staw sprostedkowána wydáním dlužních úpis od zem, létech zaplacena zadržením ásti bern na wojenské poteby,
od 6
i
c)
Za Josefa
/",
jak na jistinu tak na úrok}'.
Karla VT a Marie
Na rok
1
71
Terezie.
/ádal císa
f^
')?,
opt
3,033,333
stawowé powolili 3,200,0(X) co berni. Tím úsilnéji bránili se wšak, když císa již po odbytí wálky turecké žádal na rok 1719 pedce ješt 3,500,000 zlatýcli. Stawow, pedstírajíce neaurodu, pád dobytka a jín bídy, které postihly zem, odwoláwali se na zlatých, a
lánek recessu, dle kterého jim bylo wyhraženo, žádati sleweni s umluwených dwau million, zstawujícc na uznání císae, kolik by
mohl;
slewiti
mšce
wedlé toho pak podáwali 500,000
zl.
co extraor-
Nyní císa snížil swé wyžadowání na 2,866,666 zlatých, wšak s pedložením, že se z této summy pokládá 666,666 zl. za extraordinarium simplum (jaké bylo swoleno na rok 1716), že wšak by pro wálku ^N Itálii bylo poteba i dwojnásobného extraordinaria, ale císa že chtje zem šetiti, nemíní dinarium z
wrchností.
ukládati tolik najednán, o 200,000 wíce, tedy
položených
866,606
než radji
w pti
létech po
sob pokaždé
krom recessualných dwau million ješt swrchu zl.
Na takowé pednesení uzaweli stawowé
pidati k swému pedešlému podání ješt 100,000
zl.
ale proti wzta-
nowého extraordinaria na pt let, jak se tu zamýšlelo jednostrann od císae, ohradili se s drazem; neb žeby to bylo proti privilegii zem. Po delším wyjednáwání swolili stawowé na tentokrát pedce k celé summ 2,866,666 zl. ale od „quinquennalného extražení
ordinaria" musil císa upustiti.
Ponwadž
se
dchod
státní
dwma
zmínnými wálkami opt
znamenit zadlužil, nebylo ani po skonení jich wáce možno, dokonale k recessu se nawrátiti; nicmén aspo tak zwané extraordinarium, to jest co se pes dwa milliony ukládalo, rok od roka bylo menší. Císa sám na rok 1720 nežádal již 2,866.666, než toliko 2,766,666
zl.
stawowé pak
swolili toliko 2,666.666
zl.
W následujících
obyejn dle pedešlého snmowstawowé pokaždé ješt nco strhli, tak že na rok
létech ídilo se císaské pedložení
ního swolení; ale
1724, kterým recess došel, inilo swolení wojenské
W
potomních létech spadlo ješt o
inilo
konen
jen 2,200.000,
nco
již
jen 2,275.000 zl.
málo, tak že na rok 1727
pozdji pak až do roku 1733 pohy-
bowalo se wždy
toliko mezi 2,300.000 až 2,600.000, kteréžto poslední wýšky dosáhlo jen jednau, na rok 1731.
Krom
zwýšení
bern mla nowá wálka
turecká
s
potomní
španlskau za následek, že se na stawích wyžadowalo ješt také nkterý as stawní rekrut a rimont na týž spsob, jak bylo prwé w obyeji. Po skonení pedešlé wálky o španlské ddictwí byl jen
54
Powoloinánr herní.
II-
na rok 1715 žádán menší poet než pedtím, koní kyrysarských a 163 koní dragaunských.
W
muž,
1G32
totiž
327
potomních létech
171G až 1720 stawl se zas pokaždé pedešlý každoroní poet 6528 muž a 1306 koní kyrysarských, 653 dragaunských, a ješt
na rok 1721 mužstwa polowice toho potu, koní pak kyrysarských 870 a dragaunských 435 Va. Teprw odtud další stawní nebo
%
penzi wyplácení pestalo. Recess císae Karla VI nebyl wšak držen, co se týkalo
lhty k zaplacení
stawm eským
starších
dluh jím
také do-
ustanowené.
Již
roku 1716 wyžádal císa na stawích, aby místo ustanowených
10
let,
z nichž
teprw jeden rok uplynul, na zaplacení jedné tídy
na zaplacení tídy druhé, bylo uinno rozwržení obau tíd auhrnkem na dalších 14 let od r. 1716 do roku
onch dluh, 1729.
a šesti
let
Dle toho ustanowena ástka, ježto
rok 1716 (jistiny
i
od roku menší, až
zasezelých
konen
mla
býti zaplacena za
aurok) na 299,204
na rok 1729
zlaté,
toliko 127,800
potom rok zl.
Následkem nowých k tomu pirostlých dluh jak pjkami od saukromých osob tak jméno wit zemským anticipatem 900,000 zl. od roku 1717, který ml býti zaplacen w 6 létech, byl císa pinucen roku 1721, žádati opt poshowní, aby mu totiž stawowé s nkterau ástí platu na rok 1722 wypadajícího posekali. Stawowé zwolili w této píin kommissí ze swého prostedka, která wstaupila we wyjednáwání o tom se zwláštními kommissary, jimž wc byla uložena od císae.
Tito pedložili
nhož mlo
pokati wšech dluh, které byly uritými
náwrh,
dle
zl. 27 kr. na každém tisíci lhtami odkázány na wojenské swolení, jak
starších
Celá powinnost za rok 1722 inila 468,984
zl.
se 721
potu
se
tak nowjších.
11 kr. S toho
mlo
k dalšímu pokání 338,270 zl. 28 kr. a tedy zaplatiti toliko 130,713 zl. 43 kr. Kommissí stawowská wytýkala proti tonm jednak nepraktinost nawrženého poítání, ukazujíc, žeby dle pomru 721 zl. 27 kr. k 1000 jednotliwým ásteným se dle toho
witelm
sraziti
wypadla srážka na takowé
zlomky,
kteréby se wyplatiti
nemohly (až totiž na Vsiooo-ooo aiio na V29,ooo-ooo wídenského) zwlášt wšak proti wila se dalšímu rušení recessu tímto spsobem, podotýkajíc s welkým drazem, kterak jiným zemím starší pjky jejich, zárowe s eskými zawené, již ped mnoha léty wynahraženy byly; proež že stawowé nedaufají, aby JMCá této zemi pro zásluhu její, že se zaplacením nkterých dluh tch již po 32 let ekala, dalším ;
odkladem nowé bemeno
uložiti
chtla;
kterak by
pak takowým
Za
c)
od
odstaupením císaské a
witelm,
Josefa
recessu
králowské
w
n
I,
V7
Karla
kredit
zem
sneseních
a Marie
zlehen
Terezie.
byl,
55
když by slowo
snmowních weejné
wytišténé
kteí dlužné úpisy w též wíe od prwotních witel pejali, zdrženo nebylo. Kommissí mínila sice nicmén showní s celau žádanau summau 338,270 zl. 28 kr. powoliti, ale ne se srážkau na dluzích recessem wyízených, než toliko na pozdjších, totiž na pjce zemské od roku 1717 a na pjkách hrabat íYantiška Josefa ernína, Františka Josefa z Waldkteí
šteina, Adolfa
se
na
Bernarta
spolehli, a jiným,
Antonína z Losenthalu a hrabte
z Martinic,
Šporka, kteížto k tomu dobrowoln
swolili,
a sic tak, aby se
s
celau
tchto pjek na ten rok wypadající ekalo; ponwadž pak to dohromady inilo jen 272,500 zl. aby se ostatních 65,770 zl. 28 kr. které se do celého potu 338,270 zl. 28 kr. nedostáwaly, sehnalo pjkau zwláštní, ježto by pišla k zaplacení roku 1725. Na tomto základ se smlauwa o posekání skutené zawela; následowaly pak podobné smlauwy o další pokání také na rok 1723, na rok 1724, na rok 1725, na rok 1726, wždysrozwržením pebýwajícího dluhu na léta potomní, až pak teprw w létech 1727, 1728 a 1729 splácení šlo ustanoweným spsobem pedse, a posledn jmenowaného roku došlo swého konce. Awšak mezitím, již roku 1727 pokladnice císaská potebowala zase mimoádné prozatímn pomoci pjkau 2,200.000 zl. ode wšech zemí eských, z které stawowé eští 1,200,000 zl. pejali na králowstwí. Mla býti týmž spsobem jako pedešle, totiž zadržením na swolení wojenském, splacena w 8 létech, ponauc rokem 1729. K tomu pak pišla roku 1730 optná pjka 600,000 zl.
Ihtau
z jistiny
která se
mla
splatiti
we tyech
létech od roku 1737,
to jest
po
lhty oné prwní pjky. Prwé wšak nežli prošel as k zaprawení tchto dwau pjek ustanowený, strhly se nowé wálky, a uwalily na zem nowé dluhy a jiná tžká bemena. projití platební
Pro wypuknutí tak zwané wálky o nástupnictwí polské žádal císa na snme swolaném ku konci roku 1733 pedn zase antici-
pjky
prostedkem staw, k zaplacení w 15 létech ze swolení wojenského; krom toho wšak w}T)sal také na nastáwající rok 1734 sbírku ze jmní, dáwaje stawm na wli týmž spsobem, jakž se stáwalo od posledních let císae Leopolda I, aby ji swolením urité summy wykaupili. Stawowé podali 350,000 zl. a swolili konen dle žádosti císae 400,000 zl. wšak s wyhražením patu ili
1,200,000
zl.
56
II'
sob nowých pomocných ženo býti na usedlosti. z
každého
Powoloioáni herní. sbírek, .aby
Uložena
sudu piwa po
30
stech proto, že
mstské piwo
od roku 1547),
2.
15
kr.
totiž se
na
kr.
mstech, wedlé posudného, které
celé
se
bylo
bím
swolením císae
panstwích
1.
15
a po
sbírka
we
kr.
odwádlo císai (mén we mtaké obtíženo posudným stálým
od kapitalist usedlých z každého sta
od neusedlých po 30
uwr-
nemusilo
kr. 3. tolikéž z
po jednom zlatém ze
jistiny
po
roních plat ili pensí z penz, které by
po 30 kr. ze sta, 4. kdo ml ležeti w hotowosti, 5. od penzomnc a kupc, co by na každého wymeno bylo dle srownání se zwláštní stawowskau komSbírka z jmní rozepsána jest císamissí k tomu ustanowenau. skými patenty podobn také
w
následujících
sta
dwau
létech a
wykau-
pena pokaždé jedním millionem. Stawowé rozwrhli tuto summu i roku 1735 na usedlosti s potažením ku pomoci týchž sbírek postranních; totiž
roku wšak 1736 uzaweli zaprawiti
600,000
Když
se
hned
zl.
Ostatních 400,000
w prwním
jeho spojenci zaala
roce
mly
wynésti postranní sbírky.
po zawení míru
optná wálka
s
ásten pjkau,
ji
Francauzskem a Turky, pokraowalo se we wys
máhání mimoádných takowýchto berní jen pod jiným jménem. Císa totiž rozepsal w létech 1737, 1738 a 1739 mimo snm pokaždé tak
zwanau sbírku tureckau, a pokaždé, tak jak se pedešlá ti léta stáwalo se sbírkau z jmní, teprw po rozepsání swolil k náwrhu místodržitelstwa, aby o tom bylo uinno pedložení snmu^ jak se wýslown prawilo „ne k cíli njaké deprekací (to jest odmítnutí), ale jen toliko k powdomosti", jestližeby ji stawowé chtli wj^kaupiti. Takowé wykaupení stalo se i nyní pokaždé jedním millionem, jejž stawowé shánli dílem pjkau dílem wýše udanými postranními sbírkami, we kterých se i potom pokraowalo k zaprawení tchto pjek zemských. Roku 1737 wypjili stawowé na tuto potebu 400,000, w létech 1738 a 1739 pokaždé 600,000 zl. Wedlé tchto mimoádných sbírek, ku kterým byli stawowé we skutené prawd donucowány, ježto mínil císa wymáhati jich sice pominutím snmu, toliko jiným, obtížnjším spsobem, wyžadowalo se také wlastní swolení snmowní na poteby wojenské na snmích od roku 1734 až do roku 1740 w summ wyšší ,
než
w
létech
pedešlých,
totiž
pokaždé 3,300,000
zl.
s
ehož
sta-
wowé pokaždé nco strhli, ale pomrn jen málo, tak totiž že skutené swolení inilo roku 1734 (na rok 1735) 3,152,000 zl. potom pokaždé o
nco mén,
až inilo na rok 1739 3,132,000, na rok pak
Za
c)
Josefa
T,
Karla VI a Marie
Terezie,
57
1740 rownau suinraau 8,000,000. K tomu pišlo tííké zase staw^ní rekrut a rimont, a to we wetším potu než bylo pedtím až do roku 1720 w obyeji, rekrut totiž na léta 1734 a 1735 pokaždé H15(J, na rok 1736 8158 muž, na rok 1737 toliko G528, totiž poet za
as
pedešlých
obyejný,
ale
na
léta
1738 a 1739 pokaždé 81G0,
muž. Poet rimont byl na rok 1734 a pozdji zase na rok 1737 1306 kyrysarských, 653 draa
teprw zase na rok 1740 jen G528
as
pedešlých obyejn odwádlo, wšak 1735, 1738, 1739 pokaždé 1741 neb 1742 kyrysarských a 871 neb 870 dragaunských. Wšecky tyto odwody daly se gaunských,
na
to jest kolik se za
léta
proti
bonifikacím jindy
nebo
w
obyejným,
bud že
se
stawlo
in nátura,
penzích.
w obyej, že stawowé eští pi swonejobyejnji pi swolowání bern na poteby wojenské, pedkládali císai rozliné stížnosti swé a žádali naprawení jich. Byly to nejwíce stížnosti na spráwu dchod císaských od roku 1722 pišlo
Již
lowání berní,
a
sic
komoru císaskau, to jest na zwyšowání zawádní nowých plat aneb jiných obtíží
ili na
cel
soli,
w
wtwích
její
moci úední.
opakowaly
Ponwadž
se
pomožení
samé
a mýt,
ceny
rozliných od-
obyejn
slibowalo,
na jednom
snme
ale
nestáwalo,
po
druhém, a poet jich se množil až do konce panowání císae
se
ty
stížnosti
Karla Ví.
tchto wztahowala se na zawedení tak zwaného malého ungeltu, to jest dáwky wybírané pro komoru kráJedna ze
lowskau
dáwný dáwky
z
stížností
rozliných
pedmt
spoteby,
s
kterých se ungelt staro-
Stawowé žádali zrušení této již na snme roku 1722, ale komora neupustila od ní, a teprw roku 1735 zawena jest smlauwa mezi císaem a stawy, kterau stawowé malý ungelt wykaupili, zawázawše se platiti za nj ron 25,000 zl. Wykaupení jeho jednau summau složenau na wždy nepijala wláda. Podobn zawena roku 1736 smlauwa o dchod z tabáku následkem stížností proti spsobu, kterým stát užíwal práwa na tento dchod, prwotn od staw nan peneseného. Byl totiž obchod s tabákem i dlání jeho we fabrikách k tomu zízených od státu ješt wždy pronajímán bud jednomu nebo wíce podnikatelm spolen w celé zemi, k jichžto hájení, aby jim nikdo do obchodu neb fabrikací té nesáhal, bylo nepochybn poteba doStížností proti tomu ujali se stawowé hlídky obecenstwu obtížné. králi náležející jindy newybíral.
wšechnch tí zemí koruny eské spolen,
a žádali, aby byla abalda
58 ili
swolil
tí zemí
k
ním wbec propuštn. k tomu roku 1736 na ten spsob, že stawowé wšech
pronajímání tabáku zrušena a obchod
Císa z
Powoloioáni hernf.
I-
ron
uwolili se platiti
450,000
tabáku postaupen, tak aby smli sázení,
do
tabák
zem
dowážený.
zl.
uložiti
k fabrikací neb k obchodu
s
s
a za to jest jim
njaký
dchod
plat za powolení
tabákem, též pirážku na
zemmi wypadlo ron, na kterémžto
Dle dorozumní mezi
summy na králowstwí eské 225,000 zl. základ zawena smlauwa zwláštní mezi stawy eskými z oné
a císaem
Ledna 1737 we skutek. Poítajíc tyto smluwené platy za dchod z tabáku a za malý ungelt, jakož i starší za musiní a masitau sbírku, o nž se smlauwy wždy na jistý poet let obnowowaly, s bernmi na každém sném obzwláš swolowanými dohromady, wzrostla summa celého roního swolení za tchto posledních wálených let císae Karla VI opt na wýšku, které pedtím nikdy nedosahowala. inila, pokud se dá spoísti, již roku 1734 4,550,000 zl. roku 1735 4,827,000, roku 1736 4,932,000, w následujících tech létech 1737 až 1739 pokaždé nco pes 4,800,000 zl. K emuž když se pipote ješt náklad na rekruty a rimonty, wypadne na každý rok nco pes pt million nebo nco málo pod pti milliony. Poslední rok panowání Karla VI (1740) pinesl nkterau úlewu, totiž skoro asi o million zlatých proti roku pedešlému, a také w prwním roce panowání Marie Terezie (1741) inilo swolení snmowní ješt o nco mén než w roce pedtím, ponwadž králowna z poátku hledla náklad tžkých wálek, které se proti ní strhly, zaprawiti pjkami. Tím wíce zkusily echy bhem prwních pti let wálek tchto od nepátelských i pátelských wojsk, jakožto jedno ze hlawních djiš wálky. Na zemi pak wyhubenau dolehlo potom nicmén bemeno berní ješt zas tíže než za asu pedešlého. Krom obyejných swolení na poteby wojenské wymáhalo se opt wykupowání sbírek ze jmní a stawní rekrut a rimont, zas ješt we mnohem wtších potech než prwé, což pak dotud nebylo, beze wší Již roku bonifikací neb aspo s odkládáním jí na dobu neuritau. 1743 swoleno bylo 7521 muž, 1506 koní kyrysarských a 753 dragaunských, což inilo náklad 673,586 zlatých. Léta 1744 a 1745 a wstaupila od
dne 30. Prosince 1736,
byla
wšak
neprawidelná léta
pokaždé se
w
asi
pro
wpády nepátelské do zem;
1746,
1747,
12,000
muž
artikulích
1.
1748
bylo
swoleno
potem
a k tomu 3213 koní. Náklad
snmowních roku 1746 na 546,278
zl.
na potomní okrauhlým
wypoítáwá 30 kr. roku
Za Josefa
c)
1747 na 1,078,845
na odwod, dá
7,
Karla VT a Marie
Celé swolení sn^miowní,
zl.
wypoísti roku 1740
se
Od tžkého ani po wálce.
II
nepítele
náklady
tfimito
s
zl.
nebylo tentokrát pomoci
berní
mlo
Mocnái^-stwí rakauské
ském Fridrichowi bylo se
bemena
tohoto
i
na 5,341,000, roku 1747
asi
na 5,515,000, roku 1748 na 5,015,050
59
Terezie.
w
od té doby
wždy hotowého k
boji,
králi pru-
nhož
od
pro budaucnost obáwati welkých nebezpeenstwí.
i
císaowny Marie Terezie pokládala proto za potebné,
Wláda
w as
i
míru
wydržowati znamenitau moc wojenskau, a dle toho zíditi celé státní
K
tomu cíli pedložen jest snmu eskému, jak podobn jiným zemím eským i rakauským, dopisem císaským dne Bezna 1748 náwrh nowého decennalného recessu. Císaowna 1. hospodástwí.
žádala,
stawowé
aby
4,616,156
zl.
46
kr.
na deset
eští s
pen.
sob
po
let
ron
swolili
na poteby wojenské, tím spsobem,
wychowání wojska (krom pauhého písteší pi ubytowání) i také wšechen náklad na odwod rekrut i rimont byl od státu zaprawowán, tak aby stawowé napotom s odwodem nic aby
z
toho celé
initi nemli,
než plukowé aby se
sami rekrutowali, zawazujíc se
pjky
zemské za pedešlých let ku postižení mimoádných berní zawené na sebe k zaplacení z této summy pejmauti. Stawowé wyslowili srozumní swé že následkem postaupení s nowým tímto ádem, pipomenuli wšak, Kladska králi pruskému a wypowdní Žid ze zem, naízeného také dluhy na wojenské swolení odkázané
od králowny roku 1744,
odpadá obyejný
ním zemským, kterýž by
w
aby byl od oné
dali proto,
owna nco
slewila s
a aby se tedy
s
okrauhlé
summy
minky:
ostatek 1.
píspwek
summ
odražen,
zl.
sbírkách, totiž od kapitalist a
císae zawedených,
2.
zl.
zem w
i
žá-
císa-
této wálce,
spokojila,
na kterau
twrtinu ze swého Pitom kladli za wý-
platily
aby nesli druzí kontribuenti. byli
k ber-
krom toho pak aby
roní summau 4,200,000
aby stawowé zstaweni
jejich
inil 300,000
ohledem na tžké utrpení
by dle píkladu jiných zemí wrchnosti
mšce,
i
pi posawadních
postranních
jiných za posledních let
aby posudné z piwa
i
zemelého
dan z páleného byla
malý ungelt ili roní wýplata jeho (25,000 zl.) aby byla zrušena, 4. aby byl zemi poskytnut jistý dchod na zaprawení zemských wydání a na nahražowání škod od ohn a krupobití, k emuž nawrhowali, aby bylo Židm powoleno do Prahy se zemi postaupena,
nawrátiti a jinde
3.
w
byl zanechán zemi.
zemi zstati,
Pitom
i
zmínili
aby se
píspwek
jejich
k bei-ním
stawowé o berni na poteby
II'
gO
Powolowání
herní.
komorní ili quaiitum ad liberam, podáwajíce i na budaucnost obyejných dotud 100,000 zl. ron, z nichž by wláda zaprawowala wšecka posawadní wydání na tuto berni odkázaná. Co se wšak týe fortificatoria, žádali,
aby bylo zcela zrušeno.
Teprw nyní oznámila císaowna stawm (10. erwna), že se jí jedná netoliko o ustanowení poteby na wojsko, než i na jiných zwlášt pro welké zadlužení stranách že dchody státní nestaí, z pedešlé wálky, proež že pomoci jejich žádati musí k zawedení „tam in militari quam camerali et banjisté wšeobecné saustawy cali." K tomu žádala na-wšecko wesms ron 5,270,488 zl. 44 kr. a krom toho smluwenau wýplatu roní za masitau sbírku a za dchod tabákowý, swolujíc jinak k wýminkám staw wýše položeným, a dáwajíc jim na wli, aby ku postižení oné roní summy užili také za pomoc jisté pirážky ze
Stawowé
swolili
k tomuto
aspo
w jiných ddiných zemích obyejné. pedložení s tžkým srdcem, wyslowujíce soli
po uplynutí tchto
bude zemi poskytnuta žádaucí úlewa, wymiujíce sob, aby krom pedešlých postranních sbírek, posudného, musiní sbírky (ježto se jí císaowna pomlením odíkala) a solné pirážky ješt také smli zawésti kolek nadji, že snad
desíti
let
na papír, karty a kalendáe a kreycar za otwírání bran Pražských. Na základ tchto pedbžných umluw zawena jest prostedkem deputowaných stawowských, wyprawených ke dworu císaskému do
Wídn, konená smlauwa
wowé
o recess dne 30.
zawázali se tauto smluwau, jak
wojenského roku 1749 odwádti 4,200,000
ron
5,270,488
zl.
let
44
od poátku kr. a sice zl.
44 kr-
we lhtách twrtletních, wedlé toho wýplaty za sbírku
co camerale
masitau a za
dchod
tabákowý.
smluwena za 140,000 Kladské (466G zl. 40
zl.
kr.)
ehož ustanowena
dle
eeno, na 10
1748. Sta-
we lhtách msíních, a 1,070,488
co militare
zl.
erwence
Wýplata za tabák,
sbírky masité, která byla jindy
odtáhla se ástka wypadající na hrabstwí a na Židowstwo (3111
jest
která
Od
na 132,222
prwotn
zl.
13
zl.
kr.
6 kr. 4 pen.), 2 pen.
inila 225,000 zlatých,
ron.
byla
již
roku 1741 slewena o tetinu, na 150,000 zlatých. Z toho mlo se odraziti 5000 zl. na Kladsko, 3333 zl. 20 kr. na Židy a 7536 zl.
46
nkdejší
kr.
prwotní
kterau komora králowská platila
postaupení toho
na 134,129 toho
reluicí,
zl.
desítiletí
sbírek ze
stawm za
dchodu; roní wýplata ustanowena tedy
54 kr. Naproti tomu zawázala se císaowna bhem žádných jiných berní nežádati, jmenowit žádných
jmní, sbírek tureckých, sbírek ze hlaw,
aniž fortificatoria
cj
Za
Josefa
7,
Karla VI a Marie Terezie.
fjl
zwaných dar dobro wolných, na cesty, na swatby neb tomu podobné píiny, a to sice pro wšecku pípadnost, bud pro pokoj bud pro wálku. Stawni zanechány jsau wšecky již prwé jmenowané postranní sbírky, jak starší tak now jim postaupené neb od nich ani žádných tak
nawržené, aby dle wýnosu jich rozwrhowali na usedlosti toliko ást swolené bern, která by sbírkami tmito nebyla kryta. Též swolila
císaowna k nawrácení Židii do Prahy, a ustanowila, aby Zidowstwo zemské platilo ron 170,000 zlatých, které mly zstati w rukau zem k nahražowání škod ohnm a krupobitím. Konen o splácení dluh zemských a na bern králowstwí eského odkázaných, kterých se poítalo za 6,552,731 zlatých, ustanoweno, aby stawowé každého roku z umluwené summy bern komorní (camerale) zadrželi 393,163 zlatých, na zaprawení ptipercentowého úroku a jednoho zlatého ze sta na porážku jistiny.
Míwá
císaowny Marie Terezie stalo ulehení zemím, neb aspo že se spráwa finanní zjednodušila ustanowením jedné berné wyšší a zrušením naproti tomu rozliných dáwek jiných, jichžto wybírání a nerowné rozwržení bylo obecenstwu obtížné. Jak widti, nebylo tomu tak. Nebo summa roních 5,270,488 zl. a s pipotením sbírky masité a dchodu z tabáku celkem 5,534,849 zlatých byla wzata dle wýšky pedtím nikdy nebýwalé, jaké dosáhly bern jen w posledních létech pedešlé za
se
to,
že se desítiletním recessem
wálky.
Dáwky pak
stawm
a jim zanechána starost o obtížné jich wymáhání.
cessu
wedlejší nebyly zrušeny, než toliko postaupeny
císaowny Marie Terezie bylo
zachowán, jak
w
létech
pokoje,
nejlepší to,
kterého
že
zem dobe
byl
Pi
re-
skuten
užily
bhem
po skonení wálky o ddictwí rakauské, tak i za prwních dwau let wálky sedmileté, ježto wpadala do recessního desítiletí. Wálka tato pinesla nowá zwýšení bemen, která i summu recessem osmi
let
ustanowenau
znamenit pesahowala.
To
wšak
leží
již
za mezí
wytknutau tomuto pojednání.
m.
Wplyw
snm
na spráwii komorní.
S práwem powolowání berní sauwiselo práwo staw eských, dle nhož nemlo od koruny eské nic býti odcizeno bez jich swoDle toho býwaly prodeje i také zástawy korunních statk lení.
62
Wplyw sném, na spráwu komorní.
J^ll'
wždy oznamowány yiiiiiu a se swoleiiíin jeho wkládány do artikul snmowních. Od wydání obnowenélio zízení zemského stalo se tak ponejprw již roku 1628 se zástawau zámku a paustwí Mlnického hrabti Wilémowi Slawatowi, na kterau ml zápis císae Ferdinanda II od roku 1623. Za císae Ferdinanda III swolili stawowé roku 1649 ku prodeji komorních neb stolních panstwí Benátek a Lysé, naproti emuž císa zase panstwí Teboské piwtlil ku komoe. Panstwí toto jest pozdji zapsáno w zástawu, roku pak 1658 od císae Leopolda I postaupeno k swobodnému wládnutí strýci jeho, arciknížeti Leopoldowi Wilémowi, od tohoto pak se swolením císae hrabti Janowi Adolfowi ze Schwarzenberka, k emuž stawowé dali SAvolení swé roku 1661. Za dalšího panowání Leopoldowa swolili stawowé roku 1685 ku prodeji komorních wesnic, též císai wyhražených wrchních práw podacích kostelních a wysokého hwozdu na statcích obywatel we hrabstwí Kladském, roku 1686 ku prodeji panstwí Mlnického i s wesnicí Tebošnici, roku 1704 ku prodeji les Rychnowských a Wamberských s wesnicemi Peklem, Peklicí a Drowera. Za císae Josefa I zastaweny jsau týmž spsobem roku 1710 Zbiroh, Toník a Králw dwr knížeti Adamowi Ondejowi z Lichtenšteina w 500,000 zlatých, které jemu mly býti splaceny w desíti létech, ponauc rokem 1712. Po projití této lhty a skuteném splacení jest také nawrácení panstwí tch ku korun
stawm
ohlášeno a do
We
snmowního
snesení wloženo (1723).
wšech tchto pípadnostech
teprw po zawení smlauwy, panstwí Kiwoklátské z Waldšteina
i
s
se
se
stalo
wznešení na
snm
ano roku 1685 prodal císa Leopold
statkem Krušowickým hrabti Arnoštowi
opominutím swolení snmowního,
nejspíš pro tu
píinu, že pi tomto prodeji wymínno bylo korun práwo zpáten kaup. Když wšak po 49 létech wnuka Teeného hrabte z Waldšteina, knžna Marie Anna z Furstenberka, toto práwo zpáten kaup wyplatila pidáním 200,000 zl. ku prwotní kupní cen 400,000, stala se smlauwa o to pod wýminkau, aby komora králowská wymohla swolení k ní od snmu; kteréž také udleno roku 1734. Swolení staw eských bylo poteba také, když se jednalo o odcizení statk ležících w jiných zemích koruny eské. Takowé swolení
dali
stawowé,
když císa Leopold
I
roku
1684 zastawil
Bežské a Olešnické (spadlé na korunu roku 1676 po posledním knížeti Jiím Wilémowi) knížeti ze Schwarzenberka we 484,000 zlatých, a opt když roku 1689 knížetstwí Tšínské, knížetstwí Lehnické,
Wplyw snem
///.
li
na správou komorní,
63
Bežské, Lehnickc a Olawské zastaweiia byla \vc 3(X),0CKJ zl. hrabti Hemanowi ernínowi. Stawowc k prwiijšímu z tclito dwau swolení pidali pání „takowých as, aby císa zástawu tu zase wymohl."
platiti
císa Ferdinand II také se zachowal dle starých privilegií eských, tohoto práwa se týkajících, když we smlauw o mír
Již
staw
zawené w Praze roku 1635
w snme
postaupil kuríirstowi saskému obojího
Pednesení o tom roku 1636 s wyslowením nepochybné dse hned na císaowy, že stawowé newyhnutedlného tohoto postaupení ne-
markrabstwí lužického stalo
wry
budau za
neb wykládati, nýbrž je
míti
zlé
léno od koruny eské.
Stawowé odpowdli, wají pitom, žádajíce
sob
oblíbí a schwálí.
nechá-
že jinak býti nemohlo,
že uwážiwše,
aby král jakožto lenní pán a dominus
toliko,
tch markrabstwí nad katolickým náboženstwím we dwau
directus
tch zemích ruku ochrannau držel. Na wlastní spráwu dchod komorních neml snm pímého zákonného wplywu, psobil wšak nicmén pednášením stížností a žáTakowé
dostí.
stížnosti
wztahowaly se
k. p.
na zwyšowání
cel
na hra-
pespolního zboží (1654, 1672), na lehkau minci (1658, 1659, 1667), na obtíže rozliné pi obchodu solním (1654, 1655
nicích
z
a jiné tomu podobné.
atd.)
náprawu roku 1655
;
swolil
císa Leopold
ležit
w poádnost
minci
císa Ferdinand
slibowal
ponwadž wšak nepochybn na
I
snme
wbec
wc
ná-
berná také
bez nesnází byla pijímána.
sl
ježto se prodáwala
soli,
III
nebyla dostatená,
roku 1667, pokud by se
neuwedla, aby mince lehká
pi úadech císaských S strany
O
císaská, kupowání pak
wysokými cly na hranicích, stžona wysokau cenu tak na nedostatený poet sklad w zemi a pocházející z toho obtíže dalekého ježdní. Již roku 1654 žádali stawowé, aby zízeny byly sklady w Plzni, wŽatci, w Mladé
jiné
pespolní
bylo
soli
stíženo
walo se jak
Boleslawi,
w
Hradci
Klatowích; což císa také
slíbil,
swých
dohlížeti,
pozdji cizí
aby se
zase
sešlo,
se
obejíti,
když
cizí
jak tehdáž hned,
se
protože
sl
welká wzdálenost
na zápor a
jich, s
zem
do
poznalo,
soliwárny
jedno nestaily celé králowstwí
zem
w
Prachaticích,
nelze
císaské
cla
se
a
we
opt roku
na panstwích
nepiwážela.
zaopatiti
solí
proež wozila
obcházením
že
Sušicích,
tak
Naproti tomu zawázali se stawowé roku 1668
1658.
soli
w
Králowé,
S toho
w echách bez w Rakausích za za
druhé
sl baworská
wadila
a saská do
na hranicích. Stawowé astji
64
J^V.
Zákonodárstwi a péct o obecné dobré.
pedkládaly, žeby nejjistjším prostedkem proti tomu bylo sm'žem' ceny pi soli císaské, ale wždy darmo. Konen stalo se na snme roku 1702 usnesení takowé, že se císa zawázal sl Gmundskau
w
prodáwati
celé
zemi
za
stejnau
cenu,
kteráž
mla
býti
s
po-
sawadní ceny
Pražské dewíti zlatých snížena na 5 zlatých za pod wýminkau, aby nahrazení ostatních zlatých stawowé wzali na sebe. K tomu swolili w ten spsob, že se zawázali odbírati ron od císae 100,000 beek. Tyto se rozwrhly na jednotliwé wrchnosti, a wrchnostem dáno wýhradné práwo prodáwání soli na panstwích swých. Kolik by soli potebowali pes rozwržený poet beek, mli míti na wli odbírati, kdež se komu líbilo. Roku 1718 zwýšil císa cenu soli o 30 kr. na centnýi, a dal uiniti snmu oznámení o tom pedestením mimoádné poteby pro tehdejší wálku i také s ustanowením, že má toto zwýšení platiti jen na 15 let. Po uplynutí této lhty upomínali wšak stawowé od roku 1 733 až do smrti císae Karla VI darmo o slewení na cenu pedeslán. Pi jednání potomním o recess za císaowny Marie Terezie bylo stawm naproti tomu nawrženo od wlády, aby k postihnutí každoroní summy bern tehdáž ustanowené mezi jinými prostedky také pirážku na sl zawedli. O to uzawena smlauwa
beku,
ty
ale
zwláštní dne 18.
Kwtna
1749, kterau se stawowé zawázali odbírati
ron
240,000 cent Gmundské soli po 5 zl. 39 kr. pirážka pak zemská ustanowena 1 zl. 50 kr. na bece. Ukázáno jest již wýše na swém míst, kterak se stawowé eští bránili za panowání císae Ferdinanda II obtížiti zemi pewzetím bemene komorních dluh tehdáž zdlaných, ponwadž to nebyly dluhy
zem,
než
práw komoe
Stawowé swolowali
králowské píslušelo o
n se
starati.
píroí od snmu do snmu; pitom pak
toliko
rownž skoro na každém snme na komoru králowskau, aby aspo nuzným witelm, wdowám a sirotkm, zadusím a dobroinným nadáním platila. K takowému upomínání býwala obyejn od císae nkterá ást bern k jeho disposicí swolené wy sazena pro nuzné witelc komory, obyejn 10,000 zlatých. naléhali
IV.
Zákonodárstwi a
Wy znaili
jsme hned
eského dwojí hledišt,
z
pée
w úwodu
o obecné dobré. o základech
kterého po wydání
státního
práwa
obnoweného zízení
IV, ZáJconodávíitwi a
dárstwí, že totiž wztahowalo se
zem
f5o
eských ku psobení na zákonoopráwnní toto jednak na zákony,
práwem powolowání
s
o obecné dobré.
snm
zemského plynulo opráwiiní sauwisící
pée
berní,
jednak na
wci
obecného
pokud se uzawíráním o nich nesáhalo do práw swrchowané moci panowníkowy. Samo sebau jest patrné, že zákonná naízení o tom nebyla dost uritá, aby se dle nich dala meze ustanowiti beze wší pochybnosti, jak daleko tu sáhalo práwo staw a kde zaínal se obor neobmezené moci panowníkowy. Na mnoze rozhodowala o tom jen praxí, jak se bhem asu wywinula dle srozumní panowníka a snmu w nahodilých pípadnostech. dobrého
se týkající,
S práwem powolowání berní nejaužeji sauwiselo ustanowowání
spsobu, jak se také
mla bern
W
exekucí wymáhati.
wybírati a pokud potebí
rozwrhowati,
tomto oboru
moc snmu nade nenaizowalo, le co
byla
wšecku pochybnost
jista,
uzawením snmu
a schwálením králowským dosáhlo moci zákona.
Nejdležitjší psobení
wowání spsobu, jak
w
péi
o
tak že se nikdy nic
snm
se
mla
ádné zhotowowání
w
tomto
smru
rozwrhowati
záleželo
bern
w
ustano-
z usedlostí,
ili
katastru.
W asích ped bitwau
Blohorskau zakládal se sauet usedlostí na piznáwacích listech jednotliwých wrchností. Každý pán neb jiný obywatel, který ml poddané lidi, udal pokaždé, když byla bern wypsána, na swé swdomí, kolik poddaných osedlých ml, a z toho potu se bern odwádla. Ponwadž se w asích dlauhého pokoje od jednoho roku ke druhému mnoho w tom nemnilo, nebylo asi nesnadno, o prawdiwém udání promn w potu poddaných osedlých úedn se peswditi, tak že popisy usedlostí zhotowené dle piznáwacích list w posledních létech ped bitwau Blohorskau mohly býti dosti spolehliwé. Pohromami tidcetileté wálky, jmenowit zlým ádním wojsk císaských hned za prwních desíti let, staly se wšak zmatky náramné, ježto se poddaní rozutíkali a mnoho ddin zstalo neosazených neb aspo s ást pustých, tak že se nemohly pokládati za celé usedlosti. Tím pišlo odwádní bern w nepoádek již w létech, když bylo zízení zemské staweno a bern wypisowány beze snmu. Hned na prwním snme držaném dle obnoweného zízení zemského,
aby
w^zali
bern od
roku 1627, wznesl
w lidí
proto
císa Ferdinand
uwážení, jak by nepoádek
poddaných
w lepší ád
11
na stawy,
ten zastawen a wybírání
a rownost uwedeno býti mohlo.
Stawowé uzaweli, aby wšiclmi obywatelé (to jest wrchnosti) odwedli poznamenání rolí lidi swých poddaných wypotené na lány, lán po SnSmy
Seské.
O
lY, Zákonodá7'stivi a
65
pée
o obecné dobré.
60 korcích Pražské míry poítajíc, a pitom také ocenní ili šacunk dwor a grunt jejich podlé register urburních, to jest popis, podlé kterých poddaní odwádli swé powinnosti wrchnostem. Tato poznamenání aby byla odwedena do sw. Wácslawa roku 1628, a z nich aby byly sestaweny popisy dle kraj, tak aby budaucímu snmu mohlo býti pedloženo, „co šacunkowé každého kraje na lánech, wýsewcích, dwoích a domích lidí poddaných in specie wynášejí, podlé ehož budaucn kontribucí na nco jistšího narážeti a lepší rozdíl mezi bohatým a chudým uiniti se moci bude". Zamýšlelo se tedy, aby se
napotom bern nerozwrhowala dobroty
dle
nýbrž dle
usedlostí,
wýmru
a
pdy.
Práce wšak uložená wrchnostem tímto nálezem nešla tak rychle
Do urité lhty „málokteí"
pedse, jak bylo oekáwáno.
proež na snme prwním potom w Proroku 1628 obnowilo se naízení pod pokutau s urením lhty
daných dle sinci
popis pod-
lán
pedložili
do sw. Jií roku 1629.
;
Ale
wc
se
protáhla
mnohem
déle.
Ne
wšude snad bylo samo sebau lehko žádosti snmu zadost uiniti. K tomu pišlo walné mnní maj etniku na tolika panstwích a statcích toho asu následkem wypowdní nekatolických ze zem a jiných tehdejších pewrat, potom léta ješt wtších strastí wálených, tedy doba prowedení každého wtšího úkolu k stálosti smujícího Na snme roku 1638 dal císa Ferdinand III welice nepízni wá. opt pohádati stawy, aby se o záležitost tu piinili. Ješt wšak tehdy scházely od mnohých žádané popisy rolí, a musilo se proto Prozatím zstáwalo se wždy pi rozwrhowání další jednání odložiti. bern dle usedlostí, a hledlo se jen prozatímných prostedk k jistjšímu zwdní jich potu. Ponwadž se na piznáwací listy nebylo lze spolehnauti, uzaweli stawowé již roku 1629, aby se každý musil piznati k tolika poddaným, kolik ml dle posledních piznáwacích list ped powstáním, totiž od roku 1615, jestližeby pak od té doby byl co odprodal neb jemu spuštno bylo od woják, ohnm neb jiným spsobem, aby to dokázal wyswdením krajských heitman, pod pokutau tynásobného placení z toho, co by zamlel. Pozdji,
na
snme
roku
wšech usedlých poddaných
emž
1637, naídila
w každém
se
visitací
kraji skrz
ili
krajské
spoítání heitmany,
wyswdení dali, a to aby spolu s piznáwacím listem odwedeno bylo. Na panstwích heitman samých mla se visitací tato wykonati dwma osobami z wyšších staw z písedících bud pi saud zemském, bud dworském neb komorním. Zdá se wšak, o
aby
IV. Zákonodávistwi a že toto setení, ku kterému bylo
zhotoweno
Bhy
nebylo.
pée
o obecné dobré.
asu
delšího
f)7
skutené
zajiotebí,
we kterých echy jmenowité
wálené,
roku 1639 byly opanowány od Šwed a celý rok zstaly moci, musily w tom býti nepemožitedlnau pekážkau.
w
jejich
Teprw roku 1646 sešly se popisy rolí poddaných ode wšech wrchností ili obywatel aupln. Ale úel, ku kterému byly žádány,
budaucn bern neukládala dle poddaných, nýbrž dle wymení pdy, byl potom puštn z mysli, bu že se popisy ty newidly býti spolehliwým základem ku prowedení toho zámru, nebo že se pitom naskytowaly jiné pochybnosti. aby se
totiž
Když stawowé eští roku 1652 ponejprw
w
swolili císai berní
urité
summ,
se dali pohnauti, že
wyplýwala z toho poteba
n-
zmny w
posawadním spsobu rozwrhowání bern, mlo-li se uložením jí na usedlosti skuten dojíti oné urité summy. Stawowé rozdlili tehdáž, jak swrchu powdno, swolenau summu na dw lhty, a uložili na prwní lhtu dw kopy míšeské z každé usedlosti. Kdyby se tím o prwní lht nedocílilo polowdce celé summy, ml býti swolán mimoádný sjezd staw^owský, jemuž dána moc ui-
jaké
opatení na druhau lhtu, aby se w ní docílilo ostatku. Za základ wzali se na prwní lhtu obyejné piznáwací listy, a wšak ustanoweny jsau osoby w každém kraji, jeden zemský praelat jiné
niti
dw
a jedna
totiž
osoba radní z každého krajského msta,
wšecky piznáwací
listy
oznámiti místodržitelstwu a nejwyšším nich k naprawení
Pi
prwní
se polowice
nich neprawého nalezli,
berníkm zemským, aby od
piwedeno a pokutau
lht
w
skaumati, a coby
kteí mli
stíháno bylo.
summy skuten
nesešla.
Popis
wšech poddaných, dle piznáwacích list sestawený, wykazowal menší poet usedlostí, než se stawowé pi wymení dwaii kop na usedlost
se
celá
wrhla.
summa
swolená
Ti
sob dané uzawel, aby následujícím spsobem roz-
Sjezd tedy dle moci
byli domníwali.
twrtiny,
(200,000
totiž
zl.)
150,000
zl.
lúoženy jsau na poddané
swobodnými dwory, swobodníky, ddinníky, náprawníky a swobodnými rychtái, mistry owáky a pacholky owackými, tím spsobem, že pro každý kraj, s wyjmutím Loketského, usedlosti spolu s farái,
ustanowena jest
jistá quota,
„
Hradecký Bechynský Plzeský
„
Boleslawský
1.
kraj
2.
„
3. 4.
kterau odwésti musil, totiž:
.... .... .... ,
.
.
24,000
zl.
20,500
„
18,000
„
14,000
„
6*
68
Zákonodárstwi a
J^V.
o obecné dobré.
12,000
zl.
„
Chrudimský Prachenský
12,000
„
12,000
„
10,000
„
9,000
„
5. kraj 6.
pée
„
Litomický
8.
„
áslawský
9.
„
Žatecký
10.
„
Kauimský
5,500
„
11.
„
Podbrdský
5,000
„
12.
„
Wltawský
3,000
„
13.
„
Slánský
3,000
„
14.
„
Rakownický
2,000
„
7.
.
.
Za základ k ustanowení tchto quot poddaných
w
a
jednomkaždém
K
berni
ostatních
kraji dle tehdejších
msto
swrchu jmenowaných piznáwacích list,
....
Hrabstwí Kladské
nejspíš setení
mli pispti:
ostatním 50,000 zlatých
Chebsko,
slaiižilo
tíd
platících
krajina,
10,000
zl.
.
4,000
„
.
4,000
„
.
8,000
„
Plze msto
1,000
„
Budjowice
1,000
„
2,500
„
.
5,000
„
Loketsko
ti králowská
horní
.
mstem Loktem
s
i
i
msta
Pražská
msta
wšecka jiná králowská
wnná msta
msta
císaowé
.
.
.
2,500
„
wšecka obec židowská
.
.
.
12,000
„
Rozdlení quoty jednohokaždého kraje na jednotliwé statky nebo panstwí sweno jest tyem deputowaným w každém kraji, z
každého stawu jednomu, spolu
pitom
íditi dle
potu
list, jak byly zadány,
usedlostí,
s
heitmany krajskými. ale ne dle
nýbrž po skaumání
Ti se
mli
pauhých piznáwacích
jich,
jak se
sami
pe-
swdili, s uložením pokuty dwojnásobného zaplacení z toho, coby kdo zamlel. Co na koho od deputowaných bylo uloženo, musil na ten as zaplatiti, mohl wšak, myslilli býti obtížen, wésti stížnost na wyšším míst. Aby pak každý mohl lepšího peswdení nabyti, zdali se mu nedje kiwda, mli deputowaní celau reparticí wšem obywat(;lm kraje od panstwí ku panstwí poslati k nahlédnutí. Pi-
tom rozumlo
se,
již zaplatil, to se
že co kdo dle pedešlého
mu
uzawení na prwní lhtu
na powinnosti jeho dle tohoto druhého roz-
wržení porazilo. Aby pak práce od deputowaných jednau podstau-
Zdkonodárstvn a
IV.
pná
pée
69
o obecné dobré.
k trwalému užitku, jest jim také uloženo, dle swého wyskaumání složili popisy celého kraje, tak zwané slaužila spolu
kteréby také
krajské,
w
pi každé mistry
i
mla w
berné
podobé tabulkowé
obsa-
držitel, dále jména wesnic na
wesnici
poet poddaných
poddaná
potem mšan, owácké pacholky.
owáky
a
s
usedlých,
mén
pilnjšího neb ukládalo se
w
nho
sídel
každém panstwí a
podobn msta
Židy
we dwau tídách
ml
kraji
krá-
mén w
dle stáí
swé nedostatky,
nerownost mezi
pilného wyhledání skuteného
nkterém
neb twrzí,
faráe, kupce, swobodné dwory,
pes 20 a pod 20 léty. Nowý tento spsob rozwrhowání bern a zwlášt ten, že pocházela z
rolly
pi rozwrhowání
prwní rubrice názwy panstwí, statku,
we druhé jména lowská
potomních létech
Rolla krajská
slaužily za základ.
howati
w
aby
kraji, ježto dle
potu
usedlostí
jiném wíce na jednu use-
potud wšak ukázal se býti úinliwý, že se jím uritá summa bern, od snmu swolené (s wýminkau owšem nedbalých plátc, kteí musili býti teprw exekucí dohánni) skuten sehnala. Protož dlost
;
snm
uzawel
nejprwé potom swolaný,
w Prosinci
roku 1652,
opt
týmž spsobem pokraowati; pi emž toliko o skládání list piznáwacích naízeno, aby se w nich uwodily jak osazené tak i pusté wesnice
i
aby se
udal
poet jak
wlastních osedlých poddaných,
chalupník a zahradník, též o krajských rollách, aby se now složily, by se na nich oprawilo, co pedešle bylo ješt udáno myln. Také ustanoweno, kdo wlastn za jednoho skuten ili eífective usedlého poddaného poítán býti celé
má,
usedlosti
totiž
majících,
tak také
„jedenkaždý nyní na gruntu
swém
eífective se nacházející
hospodá, který tak bud! skrze ohe aneb sice jinaeji na žiwnosti swé zahuben a dokonce zkažen není, nýbrž pes polowici ddin a rolí swých zdlaných, osetých aneb hospodástwí swé tak zaopatené má, že wrchnosti powinné roboty s potahem wykonáwati
mže;
za chalupníka, kdo
níka, který toliko
nco swých
njaké wyžiwení
z
rolí oseti
mže,
dobytka má.
za zahrad-
tyi
chalupníci
neb osm zahradník dle tohoto wymení mlo se poítati za jedJinší pak, „kteí mimo samé chalupy noho usedlého poddaného. žádných grunt nemají, nýbrž jako nádenníci prací rukau swých se žiwiti musí,"
ti
toliko že se z placení
bern wymimijí
a wji^auštjí.
uzawel snm,
Aby se wšak pro budaucnost wtší rownosti docílilo, podobn zase jako roku 1637, popsání celého králowstwí, z nhož by se o potu usedlostí neodwisle od posawadnícli list piznáwa-
iV. Záiconoddrstwi a jjée o obecné dobré.
70
Dílo to newzneslo se wšak tenkmte jako roku
cích jistoty nabylo.
1637 na heitmany krajské, mnohými jinými pracemi zaneprázdnné, nýbrž na zwláštní visitaní kommissí, kteráby w celém králowstwí
wšechna panstwí a statky
mli
wzíti za základ
sjela
poet
lidí
oit
Kommissai tito poddaných na každém panstwí, který a je
spatila.
1615; mli sob wšude dáti ukázati knihy urburní ili gruntowní a z nich neb sice odjinud wyhledati a se wyptati, w jabyl roku
kém spsobu
to
panstwí nyní pozstáwá,
pro poet poddaných nyní
zmenšen jest, a zdali role, domowé a chalupy, které byly roku 1615, bud ješt stojí a jsau osazeny aneb na díle a jak mnoho jich spáleno a opuštno jest. Kommissí visitaní dokonala práci swau asi we tech létech.
Za
snmu
byl,
jako prwé za
roku 1655, jenž se skonil dne 29. Kwtna, byla we wšech krajích s nejwtší ást již hotowa, tak že pozstáwalo na pehlédnutí celého obšírného od ní sebraného materiálu, a ustanowení se dle nho na nowém koneném poádku. Úel práce té ne-
asu císae Ferdinanda
II,
aby se mohla
bern
budaucn rozwrhowati dle wýmru a dobroty pdy, než toliko, aby se zwdl prawý poet wšech usedlostí w zemi, aby se dalo dle
nho bezpen když se
dlost,
wypoítati, kolik by se musilo uložiti na jednu use-
mlo
dosáhnauti jisté
summy
swolené bern, aby se
tudy mohlo
zanechati prozatímného nerowného rozwrhowání dle kraj, a starodáwný spsob rozwrhowání bern dle usedlostí w celé zemi jednostejn aby mohl býti obnowen. Kommissí visitaní uká-
wšak we zpráw swé na wšelijaké rozdílnosti w pomrech, kterých by se musilo šetiti, ml-li každý snášeti bím berniné dle zala
jednostejné slušnosti, na rozdíl mezi hospodástwím
w
kraji,
mají, jest
dm
na rozliné žiwnosti
ježto jinde
pauze
obchody,
orba se prowozuje.
wlastn usedlost a jak by stalo za dost.
a
Na snme
které
w
horách anebo
nkde prchod
Wznikla otázka, co
rozumti mla, aby se tmto ohleroku 1656 usaudilo se, že „na ten
se
as
žádná dokonalá deíinicí neboližto wymení usedlého poddaného ješt státi se nemže." Nicmén pijat jest jak od snmu tak od císae
jistý
prozatímný náwrh, na základ akt kommissí
od nejwyšších berník zemských
uinný,
dle kterého
visitaní
napoten jest
powážením onch rozdíl „dle nejwyšší možnosti," a wyhraženo každému práwo stížnosti proti tomu. Pitom pak zstalo se wždy ješt pi krajských reparticích. Stížnosti, které se i proti tomuto prozatímnému spsobu rozkaždé wrchnosti
jistý
poet usedlých
s
tV. Zákonodárstwí a pé^e o obecné dobré.
71
wrhowání bern naskytowaly, zawdaly píinu, že se již na snme roku 1659 uzawielo, al)y místodržitelstwo a tak zwaná hlawní kommissí, to jest tehdejvší wýbor zemský, k prwnímu snmu potom se uradili, „zdali, kterak a na jaký spsob njaké jisté, stálé a weejné
ehož by lowk poddaný za skuten usedlého položen a držán býti ml, wynalezeno býti mže". Tím se stal zaátek nowého delšího jednání, we kterém také císaské rozhodnutí wypsání, wedlé
prošlo,
„že definicí neboližto wypsání usedlého poddaného jako newy-
hnutedlné prawidlo potebné jest".
Následkem toho zízeni jsau opt deputowaní w krajích, aby o tom spolu s heitmany krajskými radu wzali a zpráwu uinili. Wtší díl zpráw tchto w tom se srownáwal, že jest potebí hledti rozdílu mezi lepšími a horšími S tím sauhlasila také zwláštní
rolemi, obchody, žiwnostmi a odbyty.
kommissí,
jíž spolu s
místodržitelstwem zpráwy tyto byly odewzdány
ku pehlédnutí, wyslowila wšak minní swé, že k ustanowení žádané definicí s pozorowáním wšech potebných rozdíl potebí jest nowé generáln visitací celého králowstwí. Mínní toto došlo schwálení od sjezdu, který schwaln k slyšení zpráwy o tom držán byl roku 1665, i opt od císae, jemuž zpráwa potom se pedložila. Následkem toho wšeho uzawel tedy snm roku 1666, aby se nowé
zem
popsání neb generalná visitací celé
pedsewzala.
Kommissai
k tomu zízení mli užiti práce pedešlé kommissí visitaní s pozorowáním promn, které se staly za deset let prošlých od pedešlého popsání. Nowý popis ml wšak býti mnohem obšírnjší. Kommissai mli, jak se w snmowním snesení prawí, „jednoho každého hospodáe ktným jménem i píjmením, k tomu pole a rolí, kteréž má, wšak ných,
s
rozdílem dobré, prostední a neaurodné
auhorem neb ladem
ležících
i
pdy, wzdla-
zarostlých polí, pustých a sho-
elých domw, tolikéž w now usedlých gruntw, item co každý potahw, koní neb wolw, dojných kraw, krmných wolw, jalowého dobytka, owího, swinského, kozího chowá neb chowati mže, dále co jeden neb druhý za emeslo, obchod, handl neb žiwnost wede, nice
má, nápodobn
uhlí
wozí, též
ty,
dewnými potebami
industrialia, z kterýchž
pilný
obchody
a
i
a
háje,
nádobami
hospodá sob
zaznamenati a specifice wyslowiti,
ných mstech
neb
štpnice neb chmelježto sl, wíno, díwí, železo, ryby forují,
zdali wlastní mlýn, rybník, luka, lesy
nemén
se
žiwí a jiná
užitek piwésti
mže,
také w králowských wn-
privilegowaných panských mstech, ježto rozdílné
žiwnosti
mají,
jednoho každého
jmní w
tolik classes
IV- Zákonodárstwí a
72
neb rozdílw, jakžby zapotebí
mli
o obecné dobré.
Aby pi tomto
bylo, rozepsati."
ustanowení kommissai nejprwé wšickni
kraji a to
w
popiso-
možná, jednostejn týž spsob zachowán býti
wáiií wšude, jak iiejwíce
mohl,
pée
takowém, který
má
i
rowiny
i
spolen w jednom
hornaté krajiny, práci
swau zapoíti, a potom teprw do ostatních kraj se rozdlitio Ažby se popisowé ze wšech kraj sešli, mla na základ jich „hlawní kommissí neb jiná zwlášt k tomu ustanowená wypracowání o potu poddaných a rozwržení bern dle nho uiniti a snmu co náwrh pedložiti.
Práce nowé kommissí visitaní uložená stála wšak, jak se samo
asu
sebau rozumí, mnoho
wedliwé
w
rownosti
a nákladu; poteba pak zawedení spra-
rozwrhowání bern byla
pilná.
Z
té
píiny
ješt ped dokonáním nowého popisu celého králowstwí zwolil snm roku 1669 nowau kommissí ili deputací 12 osob, po tech z každého stawu, která by otázku, jakým spsobem by se bern nejlépe
mla
rozwrhowati, znowu
nejprwé wtšinau hlas,
w
uwážení wzala. Deputací tato usaudila
že
pi mnohonásobných
rozdílech,
které
wy skytly mezi wlastním piznáním o poddaných roku 1646, generalným popsáním celého králowstwí roku 1654 a nejnowjším popsáním ješt nedokonaným, „žádná ubezpeil wá definicí neboližto se
wypsání jednoho poddaného, z kteréhož by se contribuirowati mlo,
uinna
nemže." S kterýmžto mínním když také
hlas wšech
šinau další
býti
ty
staw
se srownal, uloženo jest též deputací
spsobem rozwrhowání bern nejlépe Deputací nawrhla nkolik spsob, z kterých jeden as za nejpimenjší, a to takowý, který se od
wyšetení, jakým by se
mlo
zíditi.
uznán na ten
posawadního, pijatého roku 1656, mnoho nerozeznáwal. se,
snm wt-
jak prawí usnesení snmowní, že prwní
visitací, totiž
Shledalo od r. 1654
(naízená roku 1652), by pi ní neb také pi revisí a re visitací njaké chyby se zbhly, wždy zemi prospšná byla; proež že nechtí
se
•
jí
K
stawowé lehce
spustiti a
na njakau škodliwau nowotu
kdo jest usedlý, pijato tedy za prawidlo, jak bylo podobn již roku 1652 wysloweno, „že ti, jenž od swé wrchnosti ad proprium commodum za jednoho nebo wíce aequivalenter skuten celých neb polowiných osedlých sedlákw, chalupníkw a zahradníkw, kteí ze swých rolí, luk, dobytka, rybníkw, díwí a se dáti.
jiných
otázce,
handlw,
industrialií,
powinnosti a roboty konáwají, tolikéž
w
w
té
žiwností a wšelijakých
jmenowané
swým wrchnostem wypro summo principe ili
jakosti
té jakosti dle proporcí
obchodw swé
IV. Zákonodárstv a pé6e o obecné dobré.
73
zem
k odwozowáiií kontribucí a jinších bemen za takowé držáni a poteni býti mají." Dle tohoto prawidla mli nejwyšší berníci na základ posawadních popis rozwržení uiniti kdoby stžowal, že se mu wíc poddaných poítá, mel chybu pro
nejwyšší
wrchiiost
;
dokázati;
rozhodnutí pozstaweno
za nepítomnosti
držitelstwu, za pítomnosti císae hlawní kommissí,
nostech
s
císae místo-
w
obau pípad-
wyhražením odwolání k císai samému. Nowé popisowání
celého králowstwí zastaweno jest,
jakožto píliš nákladné, a že se
také zdálo býti neubezpeliwé.
Wšecko wyhledáwání
lepšího a sprawedliwjšího
spsobu
roz-
wrhowání berní nebylo tím wšak pedce zaweno. Již na snme roku 1672 zwolena k tomu nowá kommissí ze staw, dle její-
ty
snm
a
potomního roku pedloženého (1673), uzawel po delším uwažowání teprw roku 1682, aby se na zkaušku
hož náwrhu,
již
zawedl nowý spsob, dle letí
nhož
uložilo se
na poslední
toho roku po jednom kreycaru z každého korce
dw
twrt-
wýsewku
a po
jednom kreycaru z každé kráwy msín, ostatek pak swolené bern rozwržen dle pedešlého spsobu na usedlosti. Na základ pak zkušenosti tím nabyté pedložil snmu již w roce potomním 1683 nejwyšší kanclé František Oldich hrab Wchynský jakausi redukcí neboli spojení jednoho spsobu s druhým, tohoto nowjšího totiž se starším, kterýž
W em
obecn
jest oblíben a
uzaweno
redukcí ta záležela, není položeno
dle
nho
pokraowati.
w artikulích snmowních
každému snmownímu swolení piložených, že usedlost zstala i potom wždy mítkem, dle nhož se bern rozwrhowaly. Za panowání císae Josefa I myslilo se proto opt na podrobné popsání celého králowstwí k lepšímu ustanowení ili rektifikací usedlosti, asi dle téhož spsobu jako pi generáln visitací naízené roku 1666. se protáhla až do zaátku panowání Karla VI. Na snme držaném roku 1712 zízena k tomu kommissí po tech osobách z každého stawu, která pedn obšírnau instrukcí k tomu složila. Potom ustanoweni jsau kommis-
jisté
wšak
jest z
potomních generalných
reparticí,
Wc
sai do jednotliwých kraj, kteí popisowání dle instrukcí té skuten zapoali. Práce tato trwala wšak po celý as panowání Karla VI, a došla swého cíle teprw za prwních let králowny Marie Terezie. Resultatem jejím byl nyní tak zwaný starý katastr, dle nhož se bernictwí sprawowalo až do našeho asu. Z práwa swolowání a rozwrhowání berní wyplýwala sama sebau moc k oswobozowání jednotliwých osob neb tíd obywatelstwa
^^' 2iákonodárstiDÍ a pece o obecné dobré.
74
aneb k odepení takowého oswobození.
Stawowé eští uwázali se w tuto moc rozhodn a bez wýminky hned na prwním snme po wydaní obnoweného zízení zemského, totiž roku 1627. od berní
W
snmu
artikuHch
„Jakož
takto prawí:
jsau
se
skrze
n
nachází
jeden, jenž krátce a
JMCé daná
od
konfirmací privilegií zejména swolili,
bern
sicí
ode w^šech
tom
snme swolených) ukládané
(totiž
žádá,
wšechnch
nemá
ponwadž stawowé berní krom, které
tchto
se žádný ze sbírek
od císae samotného
snmu. Tak k. Pražského po šastné obran na deset císa Ferdinand
wznesli, aby je
wyjmutím
ale
;
(totiž
w
létech
na
pe-
wytahowati. Nebo takowé obdarowání na
než toliko od
1649; kteíž
obywatelé
oswobozeni jsau, císa pak we swé propo-
1620 až 1627
bern dosáhnauti od krále, když obané Starého a Nowého msta
Dle toho nemohl nikdo oswobození
pedložil
nkteí
na dobro woln swolené kontribucí se wztahují."
a ne
ukládané),
i
pesn
odwoláwali, domníwajíce se
wšech kontribucí oswobozeni býti
by sami na sebe
s
se
nkterá msta ano
také
na privilegia
tolikéž ^v
dešlé,
toho
p.
proti
let
III
powolili tohoto
od
Šwédm
r.
1648 prosbu na císae
od wšelikých berní a daní oswobodil, žádost tuto
stawm
na
snme
roku
oswobození toliko na jeden rok a to
tehdejší sbírky obilné, posudného piwného a ubytowání
posádky Pražské, potom pak w témž spsobu prodlaužili oswobození ješt na jeden rok na snme roku 1650. Na témž snme wy-
kterým k ulehení nowého osazení spustlých a we zkázu piwedených králowských a jiných mst, msteek a wesnic wšichni, šel zákon,
ježto by wali,
w
dm
nich
neb statek
w now
netoliko ode wšech berní na ti
wystawili a
léta
w
nm
obý-
jsau oswobozeni, nýbrž
také poddaným, kteíby toho roku 1650 pusté statky ujali, wšecky úroky a platy wrchnostem powinné na ti léta prominuty jsau. Když roku 1654 Kutnohorští za píinau zwelebení hornictwí za
oswobození od
bern
stawowé tuto žádost, akoliw^ od císae byla podporowána, podáwajíce toliko císai samému na wypawli, kdyžby snad i pro skutený užitek swj summu na Také optné dající, wšak bez ujmy staw, jim odpustiti chtl. žádali, zamítli
n
císaowo roku 1657 o oswobození wšech horních bud ode wšech berní bud aspo od polowice toho, coby na pedložení
mst
n
sic
pipadlo, zamítli stawowé.
Dle obdoby
s
práwem powolowání bern píslušelo stawm zem-
ským také práwo swolowání k zákonm jakýmkoli, kterými se wlád neboli komoe králowské poskytowaly wýhody njaké spojené s ob-
IV. Zákonodárstwi a
mezením práwa obywatel.
snme
na
swolili
pée
o obecné dobré.
Takow)' byl
k. p.
eském pi komoe eské prwé se ohlásil, zdaliby ku poteb státní. Takowý zákon wydán jest zwonowiny,
deji staré
zem
wážení ze
mdi
a jiných
ron
by salitru
kolik
zem
ze
a
w
králow-
nebyl kaupen
roku 1655 také o pro-
podobných
bylo,
w
wywážeti chtl,
salitr ten
dokonce se zakázalo. Když ale
astji na stawích wyhledáwáno nili,
zákon, jím/ stawowé
roku 1654, aby ka/dý, kdož by salitr
dlaný prodáwatí aneb wen
stwí
75
kow,
wyza císae Leopolda I jichžto
aby mezi sebau usnesení ui-
jaké
cen
do zbrojnic císaských
odwedeno býti mohlo, tak aby se císa na sprostedkowání jich pitom bezpeiti mohl, odepeli stawowé pewzetí toho na sebe, a císa od toho upustil na snme roku 1692. Podobn když císa roku 1684 žádal, aby císaská sl oswobozena byla od wšelikého placení cla a mýta, i kde dchod ten náležel saukromým osobám, wyslowili se stawowé, že to za slušné uznáwají; ale ponwadž by se to práwa saukromého týkalo, odkázali na wyjednáwání s jednotliwými držiteli mýt, zdali by od práw swých chtli dobrowoln upustiti.
Krom tchto innost
snm
nowit do
do rozliných
odwtwí epráwy weejné,
obchodu
záležitostí
Již
míry a
ze
snmu
wáhy,
totiž
pée
o
jakož jme-
wenkowského weejnau bezpenost a jisté
a policie
hospodástwí, weejných staweb,
wykonáwání sprawedliwosti,
zasahowala zákonodárná
finanních
záležitostí
obchodní,
též do záležitostí církewních.
roku 1627 wyšel zákon o zachowáwání rowné aby se
w
Pražské, se wztahem ke starším
celé
zemi užíwalo míry a wáhy
uzawením snmowním
z let
1607
a 1615, což se potom astji obnowowalo a pokutami piostowalo, jakož na
snmích roku
Na prwním snme také zákon o mysliwosti
také potom za dlauhau
1630, 1650, 1651, 1676, 1687. za císae Ferdinanda
we spsob jak
adu
let
již
11,
roku 1627, wyšel
za pedešlého
asu tak
obyejné. Práwo o mysliwosti bylo
zízením zemským ustanoweno, tak totiž že honní zwe náleželo toliko wrchnostem na jich statcích, poddaným bylo zakázáno, pitom pak byly pestupky lowí we hwozdech králowských zakázány pod pokutami zwlášt písnými. Tato ustanowení byla potomními nálezy snmowními w jednotliwých láncích podrobnji wykládána krom toho pak podwolowali se stawowé obyejn k zwláštní žádosti králow nkterým obmezením swého honebního práwa k zwtšení lowecké kratochwíle na statcích králowských. K tomu sice
;
náleželo
jmenowit
obmezení honby na
jisté
msíce w
roce dle
druh zwe,
rozliných
na
pée
IV' Zákonodárstwí a
76
jistý
as, aby se
k
míli býwalo králi
zw
zastawení honby nkterého druhu
i
wíce rozmnožila.
libosti stílení
wýminkami zakázáno; za králowské také na
neb
cizí
zwi.
o obecné dobré.
bu
zajíc
to byly zde
i
W
okolí
Prahy na jednu
bud
docela
také jinde,
s
jistými
kdež se revíry
statky wztahowaly, držitelm jich wysazeny
staw k takowýmto obmezením práwa loweckého bylo dáwáno podobn jako pi berni jen na uritý as, roku 1627 k. p. na ti léta, pozdji obyejn jen na rok neb od snmu do snmu. Proto wyskytuje se artikul o mysliwosti we sndeputaty we
Swolení
mích welmi etných za panowání Ferdinanda II, Ferdinanda III i Leopolda I, až konen ze snmu roku 1681 wyšel zákon o mysliwosti, kterým se msíce k stílení zwe i také jiná naízení dotud obyejná ustanowila stále. K tomu pidán pozdji zwláštní zákon o zlodjích zwe, k žádosti císaeKarla VI od snmu r. 1713
wypracowaný a jím stwrzený. Smr zákon tchto o mysliwosti, jak widti, nebyl k hájení polního hospodástwí proti škodám od zwe, stawowé pi swolowání k žádosti nýbrž hlawn k šetení zwe, císaow druhdy také pipomínali, že „od nmožstwí zwe ubohým
a
lidem na osení jich weliké škody se iní" (1663), a jmenowit
k. p.
roku 1661 uzaweli, aby se pedtím ustanowený as k honní erné zwe, totiž od 15. íjna do 16. Ledna na celý masopust prodlaužil, erná snadn se rozmnožuje a tau píinau neb „že bez toho
zw
chudým poddaným welká škoda
Na snme roku 1629
se dje."
jednalo se o
wc
zízení
saud
se tý-
nebo jiné njaké uprawení tak zwanýchpráw Stawowé žádali na držitelích saud tchto, Praze.
kající, totiž o zrušení
postranních
w
aby jim ukázali privilegia swá. emuž podv>^olil se jak nejwyšší purkrabí s strany práwa swého tak také práwo císaowé u sw. Jana
wšak držitelé, osoby duchowní, zpowali se, odwoláwajíce se k císai. Za tau píinau upustil snm od dalšího jednání, zanecháwaje toho též na wli císae, od nhož, jak se zdá, byla wc ta práw wznešena na stawy. Zmáhání se laupežnictwí na cestách a zwlášt w lesích, pona Malé stran
zstatek
to
;
druzí
wtším
dílem
zloád
wzniklých ze tidcetileté wálky,
píinu k wydání císaského patentu proti laupežníkm, wbec Petrowským eeným, dne 7. Srpna 1650, kterým se hlawn naizowalo písné wykonáwání wšeho, co obsahowalo obnowené zízení zemské w té píin. Císa wznesl pak wc také pa stawy na snme nejprwé potom swolaném ke 24. íjnu toho zawdalo roku 1650
IV. Zákonodárstwi a
pée
o obecné dobré.
77
aby také o jiné platné i)rostedky k témuž úelu se usnesli.
roku,
Stawowé uznali wšccko za dobré, co patentem oním bylo naízeno, a pidali k tomu nkterá jiná uzawení, kteráž císa také oblíbil. Wydán následkem toho zákon, kterým se pedn naizowalo, aby každá wrchnost poddaným swým zbran wšeliké odala a na jednom miste složila, odkudž by jim jen tehdy zase wydány byly, když by toho bylo poteba k stíhání laupežník neb za jinau podobnau píinau. Se zbraní aby nikdo nesml choditi le maje pi sob wýkaz na powolení k tomu (pascetl); kdoby sice postižen byl, aby k práwu útrpnému potažen nebo pokutowán býti mohl. Také na hospodách aby nikdo noclehowati nesml, kdož by se newykázal paletau, to jest wyswdením, kdo jest, odkud a kam cestuje. Proti zajatým Petro wským aby se práwo písn konalo a krátce ili a summown aby s nimi jednáno bylo. Polesní aby w lesích na na skrýše jejich pozorní byli. Ponwadž pak krosnái, to jest podomowní prodawai, asto s laupežníky dorozumní mli, aby nikdež trpíni nebyli, le by mli wyswdení od swých wrchností. Také naízení obsažené w obnoweném zízení zemském, aby se pro wtší bezpenost cestujících lesy wedlé silnic po obau stranách na
n
opt wy hlášeno. Wšecka tato naízení jsau pozdji na rozliných snmích opt a opt pipomínána a pídawky k nim inny. Ponwadž se stíhání a trestání zloinc na mnoze opomíjelo z píiny autrat na wychowání wzn
jistau
wzdálenost wysekáwaly, jest
na exekucí ili odprawení odsauzených pro chudobu nkterých mst a obywateli poprawu majících, stalo se usnesení mezi císaem a
a stawy na slné
snme
roku 1658,
nastupowání na
revisí
w
aby z pokut sbhlých pro lehkomypráwních rozepích jistý díl ku pod-
poe takowým chudobným držitelm popraw wykázán byl. Roku 1666 swolili došly,
stawowé k témuž úelu 2000 zlatých, a když ty roku 1676 swolili opt nkterý píspwek na to z bern na wydání
zemská toho roku wy sazené. Ze snmu roku 1650 wyšel zákon o oprawowání silnic, cest a stezek, most i jez na wodách, jímž pipomínala se powinnost tch, kteí mli na nich cla a mýta, aby wedli potebný náklad na I tento zákon byl to. astji potom obnowowán a piostowán. zákon tom samém dáwalo se každému sausedu na wli, když
W
neb mýta swé powinnosti zadost neinil, aby to oznámil místodržícím králowským, by jej k tomu pidrželi. Roku 1662
by držitel
cla
uložilo se
králowskému prokurátoru, aby takowé nedbalé obwinil a
IV. Zákonodáratwí a
78
pée
o obecné dobré,
ku pokut piwedl. Koku 1668 naízeno krajským heitmanm, aby k tomu písn pihlíželi. O dw léta pozdji (1670) wznesl císa na
stawy, aby se wyšetení stalo, zdali
by snad mnozí cel a mýt práwa k tomu. Snm swil to heitmanm krajským s upozornním, že mnozí jsau od starodáwna w držení cel a mýt, toliko dokument ili list na nemajíce; proež aby jen proti takowým náprawa hledána byla, kteí teprw od nedáwného asu cla a mýta bez práwa zídili neb zwýšili. Roku 1671 uložena lhta tí msíc na potebné oprawy cest. Kdoby w tom ase cesty newybírali,
nemajíce
n
nesprawil, aby
oprawiti dali,
mu
heitmané krajští mýto zabawili a z nho cestu též kdeby mýta nebylo, aby to dali udlati na útraty
powinného.
Na snme roku 1656 stalo se usnesení, ponwadž za píinau wcí z hospodástwí pocházejících ubozí hospodái
welké lacinosti
tžce
se obžiwowati mohau, aby pokaždé o suchých dnech od hlawní kommissí spolu s místodržitelstwem „wedlé slušnosti, též jednoho neb druhého místa spsobilosti a hojnosti obilí tu se nacházejícího"
taxa
ustanowena
obilí
byla,
pod kterau prodáwáno býti nemlo.
Z podobného úmyslu wyšlo naízení snmem uzawené roku 1682^ aby sýpky a obilnice na samých hranicích králowstwí nedáwno wy-
škod a ujm obecného dobrého pro samý prismující, zrušeny byly. Rozkaz ten jest roku 1687 optowán; musil wšak ješt jednau býti obnowen roku 1704, ježto sýpky pedešle zapowdné dosud zrušeny nebyly ano nad to jiných
stawené, jakožto „ke
vátný zisk"
wíce
w now
wystaweno.
Zwlášt astým pedmtem snmowního jednání byly prostedky k zachowání a pstowání náboženstwí katolického w zemi. Po wel-
kém pewratu, který prowedl Ferdinand II wypowdním protestantských staw ze zem a donucením ostatního obywatelstwa k obrácení se na wíru katolickau bylo zachowání nowého stawu wcí w tomto ohledu žiwotní záležitostí pro wtší ást šlechty eské, jak staré tak
nowji do
zem
uwedené.
Nebo podwrácení nowého ádu
ženstwí a nawrácení protestant do
zem
hrozilo
jí
nabytých po wysthowancích a odsauzených ano na
w
ztrátau díle
nábo-
statk
a dle okol-
swých wlastních. Proto mla obtownost staw eských za pozdjších let wálky tidcetileté, když Šwédowé zamili zbra swau nejwíce proti zemím koruny eské, welnii silné hmotné pohnutky. Když roku 1645 na sjezdu Osnabruckém ponejprw byly pedloženy od Šwéd wýminky míru, mezi kterými zwlášt ností snad
i
starších
1
aby
takc žádali,
nawrácciio
v.
w
w
o obecné dobré.
echách we weccch nábožcnstwí wšccko
obilnau,
79 bylo
nemalé pohnutí mezi Snm, který tehdáž swolil welkau da ze hlaw a wyslowil ochotnost staw „pi císai a celém
pedešlý staw; spsobilo
stawy eskými. sbírku
Zákonodámtwi a pée
to
slawném domu rakauském swé a wšech swých statky a žiwoty až do nejposlednjší krpje krwe ctn a šlechetn wynaložiti," s oswdením, že stawowé nadepsané kontribucí za tau píinau tím radji a spšnji jsau swolili, ponwadž to ne bez welikého nad tím se zhrození uznáwati musí, jak nepátelé dáwno wysoce žádostiwý pokoj proti wší slušnosti a kesanské lásce na takowé asy a punkty conditionirowati se pokaušejí, skrze kteréžto by starodáwní swatá,
prawá katolická neboližto
religie
a
práw
náboženstwí,
apoštolská
w
tomto
ímská, samospasitedlná králowstwí ped mnoha
dobe wštípené a po tžkém wystání mnohých ukrutných útiskw zase prospšn nawrácené a pewn utwrzené, w kterémž sty léty
potomky swými milými stále bez promny žiwi býti i umíti hotowi jsau, hrub zleheno a potlaeno, králowstwí pak tohoto znamenité pewné základy, práwa a ustanowení zrušeny a w nic obráceny, „dotení také stawowé s ddici a budaucími swými w pokojném držení a užíwání statk a zboží swých, kterých jim pedkowé po sob zanechali i kterých oni sami sprawedliw nabyli, k tomu též draze kaupili a zaplatili, turbirowáni a hyndrowáni, in summa wšecek obecný prospch do nejwtší konfuzí uweden a zaoni
s
pleten byl."
Stawowé optowali oswdení swé, že chtí pi wíe katolické setrwati, také na nkolika snmích potomních; když pak mírem Westfalským tehdejší obáwání jejich bylo zemezeno, pikroili na snme roku 1650 k obšírnjšímu jednání o záležitosti náboženské, aby pro budaucnost w zemi samé wšeliké píiny takowého obá-
wání byly odstranny. Snm wznesl pedn žádost na císae, aby, když jemu mírem zaweným jus reformandi, to jest práwo naizowání náboženstwí, w králowstwí tomto zachowáno jest, nad náboženstwím katolickým bez ohledu na jakékoliw intervencí nebo pímluwy dle králowské powinnosti swé a wykonané písahy mocnau ochrannau ruku držel, aby tudy naízení císaem Ferdinandem II
nkdy
proti
obywatelé, kteí
wému
w
písn
zachowána a protož bludech urputn wzí, obrácení swého k pra-
nekatolickým wydaná byla
náboženstwí žádné nadje nedáwají, nýbrž jiným nniohé po-
horšení iní, ahy nebyli
w
zemi
trpíni,
pede wším pak úedníci
a
IV. Zákonodárstim a pece o obecné dobré.
80
pry stalo se usnesení, aby úedníkm neb byla lhta šesti nedl, do které mli
spráwcowé statk, kteí byli.
Dle žádosti této
cm
takowým uložena k
obrátiti
wíe
osoby katolické, aby
nejsaii
bud ze
katolické
zem
patent císae Ferdinanda
dosažení stantští,
cíle
pitom aby
wšudež wypuzeni,
II
se
bu
wysthowati; za druhé reformací katolické
pokraowali,
pro snadnjší pak
swých
byli predikanti, to jest
duchowní prote-
zapowdné schzky emigrat
nekatolických zastaweny, tolikéž
spráw-
w
aby wrchnosti wšecky na panstwích dle
se
odbyti
a jiných
wšichni podezelí uitelowé
mlá-
deže odstranni.
Na snme roku 1651 ukazowalo se zwlášt ku predikantm picházejícím do krajin pi hranici slezské z knížetstwí Swídnického Rozkaz k wrchnostem, aby w reformací pokraowali, jest obnowen, s dodatkem o poddaných, kteí ped reformací bud na jiná panstwí bud i do jiných zemí utíkají, aby byli zpt wydáwáni, ponwadž jim práwo k wysthowání nenáleží. Roku 1652 stala se umluwa o takowé wydáwání poddaných z Morawy do ech a naopak, též ze Slezska. Roku 1654 uzaweno jest, aby pedn po a Jaworského.
tch wrchnostech bedliw
naízenau reformací pozdni byli a dlauho odkládali, poddané swé ku katolickému náboženstwí až posud piwésti zanedbali a ješt nekatolické poddané mají. Kdožby do projití tohoto snmowního snesení ukázati nemohl, že poddané swé ku katolické wíe skuten piwedl nebo wšech k tomu slaužících
prostedk
užil,
ptáno
bylo, které s
má platiti pokutu za každého
nekatolického
wypadá bern nyní swolené na jednoho poddaného. Optné naízení, aby ti, kteí se w náboženstwí nesrownáwají, w zemi trpíni nebyli, wyšlo také ze roku 1663 a 1666. poddaného
tolik,
kolik
snm
K wáním nebo
obrácení poddaných na wíru katolickau náležitým uznal
w now
snm
založené fary píkladnými a hodnými farái byly osa-
zeny, spustlé pak a zkažené nosti zase
nadáno
jich cíli
fary a kostelowé podlé nejwyšší
wyzdwiženy, a co jest,
zase k
nim
zwolena jest kommissí
mla
1
ped asy k
kaplí k
kollatur
K tomu
2 osob, po tech z každého stawu, která
záduší, far,
w
každém
kostel farních
i
kraji staw
filialných též
nim pináležejících wyšetiti a na základ tom asem swým
pedložení uiniti.
wdom
ili
mož-
zachowání a zwelebení
zcela a zauplna obráceno bylo.
prostedkem i)odízených kommissar
wšechnch
wyuo-
roku 1650 zapotebí, aby wšecky od starodáwna
Na
ten
as uzawel snm,
prostedky k wychowání faráe
ml
aby každý, kdož by
a fary neosadil, k tomu
IV. Zákonodárstwi a
pée
o obecné dobré.
81
pod propadením práwa podacího neb jinau pokutau podlé uznání císae pidržen byl; kdež by pak držitel podacího pro nemožnost swau a pro nedostatek dchod farních s dosazením faráe ješt dostaiti nemohl, aby sob missioná k wyuowání lidu a pisluhowání swátostmi wyžádal a je náležitým wychowáním, též autratami na cestu opatil. Dle usnesení snmowního roku 1654 mla dáwána býti dwma missionám jedna kopa míšeská denn. Ponwadž kommissí zízená k ohledání far pro rozliné pekážky za delší as k innosti piwedena býti nemohla, obnowena jest týmž spsobem roku 1657, s naízením, aby jí dány byly k užití zpráwy kommissí visitaní,
zem
popsání
za
totiž
1652 ku
která mezitím roku
té,
piinau bern zízena
byla,
pokud
se práce její
na fary wztahowaly. Práce kommissí šla nicmén i potom zdlauhaw ku pedu. Po dwanácti létech, za kterých se o tu wc na
též
snmích astji opt jednalo, uinila kommissí zpráwu, dle které nejwtší píina takowého prodlaužení byla, „že wtší poet z obywatel, kteí prázdné a opuštné fary pináležejících
dchod
tm
zadusím a farám napomenutí od kommissar psaná
mají,
newyjewují a na
k
neodpowídají". Stawowé uzaweli, abytakowí, když by neuposlechli,
od místodržících k tomu pidrženi
byli,
aby, kde který
též
mže,
wíce far neb kostel filialných drží, než náležit zastati arcibiskupu a konsistoi jeho tak také
fará jak
heitmanm krajským píslusob bez pipojení k nim ji-
by fary samy o ných swého wlastního spráwce duchowního wychowati mohly (1669). Teprw o léta pozdji (1671) zídila ostatn kommissí stawowská podízenau kommissí k ohledání záduší a far, a to ne pro každý ki'aj šelo wyhledati, které
dw
zwláštní, jak bylo
mínno pi
liko jednu, která práci
swau
jjrwním usnesení roku 1650, než to-
w kraji
tom pokraowati od kraje po autraty pi ní prozatím 1000
kraji.
Slánském zapoala a mla poSnm roku 1671 powolil na
zlatých.
Kommissí byla
s
ki-ajem
Slánským teprw po dwau létech hotowa (1673), a wjTÍdila potom Popráci swau w kraji Rakownickém a na díle w Kauimském.
nwadž
se
protáhla,
wšak
stawm
zdálo, že
by
wc
tím
spsobem
píliš se
uzaweli roku 1675 ješt jednau, aby od místodržících
skrz heitmany krajské bylo naízeno, aby každý obywatel, máli na
swém hlásil,
statku kostel a faru neosazenau, do jisté
kterak by nejlépe
w poádnost
uwedena
lhty
býti
mohla
wyzdwihla, a když by se
tom ;
se pro-
nápodobné
vikáe od kommissí po obdržení zpráw tchto
wšak oznámení aby také konsisto arcibiskupská
fará
w
skrz
^V' ZáJconodárstwi a
82
nkde také
nem
na
pée
o obecné dobré.
zastawowala, aby dalšího wyswtlení žádala neb
osobním wysláním podízených kommissar o stawu
peswdila. Z celého bhu wci
jest widti, že
s
,
zádušních,
snadno kážka tato widla tak
možitedlnau,
že
aspo ásten
hledati
ní pro neochotnost
nechtli
zbawiti
se
Pe-
kterých dotud užíwali pro sebe.
konen
se nejspíš
i
se
we snmu panowalo mínní
této záležitosti pízniwé, že wšak nedailo se jednotliwc ježto mnozí patronowé kostel
dchod
wci
wtšin staw
býti
nepe-
uznala
zapotebí od donucowání upustiti a
jiných
prostedk k
dosažení
cíle.
Na snme
roku 1676 obrácen jest zetel k fondu založenému císaem 'erdinandem II roku 1630 z jisté ástky solních dchod, která se od
komory králowské odwádla co náhrada za statky duchowenstwu w pedešlých asích zabawené, s obzwláštním úmyslem pitom, aby z dchodu toho asem twero biskupstwí w echách bylo založeno. Snm uzawel totiž, ponwadž tžko jest fary osaditi, kde záduší od starodáwna nemá dchod, rownž pak nemožné jest kollatory w obtížných okolnostech toho asu donucowati, wznésti žádost na swolení, býti s
ím
pi kongregací de propaganda fide w by z onch penz náklad na osazowání takowých
aby
císae,
mohl;
kollatory,
z
pišlo
1682,
by se potom
a
snm
zídil kommissí po
pi nowém zizowání
biskupy pokraowati mlo. zmizela
rolm 1683 wyžádal peníze
roku
každého stawu pede wším k wypracowání
instrukcí, dle které
kem nabytá
wzat
coby kdo dobrowoln chtl ku pomoci tomu uiniti.
dwau osobách s
far
wedlé toho pak aby zízena byla kommissí k jednání
Swolení papežské
umní
wyjednal
zase.
Pi
sob císa
k obecným potebám
far
jisté
w doroz-
A
wšak pomoc tímto prostedwypuknutí welké wálky turecké
swolení papežského,
obrátiti
sml
aby tyto
proti budaucí
solní
náhrad.
S tauto náhradau odkládalo se wšak rok po roce, až se pestalo na ni mysliti. Artikul o „uwedení w poádnost kollatur a far"
stkwl se sice i potom každý rok w usneseních snmowních na prwním míst hned po úwodu o proposicí králowské, ale obsahowal pokaždé toliko odklad nedostatkem prostedk odwodnný. Když se poalo za císae Josefa I jednati o nowau rektifikací usedlostí, kollatur a far ponejprw roku 1709 na k tomu mla býti zízena, tak aby staw záduší kommissí, která stawem se usedlostí wyšetila. Tím protáhla se wc a far spolu pes celý as panowání císae Karla VI. Wíce wšak poídilo se
odkázána
jest
záležitost
IV. Zákonodárstwi a
pée
o ohecné dobré.
83
mezitím cestau dobro wolnau, na kterau nejprwc ukázal siim
r.
1676,
a která pozdji uritji jest naznaena usnesením snemowním
r.
1696,
tak
totiž,
úadem
aby mezi duchowním
w
a jednotliwými patrony wy-
bud w plodinách bud nawrácením polností a jiných sprawedliwostí dobrowoln pispti chtli, aby se bcneficia mohla now zíditi. We smru tom wyšlo pozdji roku 1718 dle snmowního usnesení weejné wyzwání ili excitatorium ku patronm kostel, aby se ku pispíwání takowému wolnými prokázali. Toto excitatorium jest potom skoro každoron obnowowáno s pochwalau úinku jeho, ježto skoro každý rok nkterý poet beneíicií byl tím spsobem skuten uweden w pojednáwáno
bylo,
coby
tito
bud
penzích,
ádnost.
Do oboru
zákonodárstwí
náleží také zákon wyšlý ze
snmowního we wcech náboženstwí
snmu roku
1654, od císae dne 22. Éíjna
weejn wyhlášený, „kterak by dni pán nedlní a jiní swátkowé weejn swceni, pestupnici pak a potupníci jich zwláštní zákon ze snmu téhož roku, býti mli," jakož
toho roku wšichni trestáni
i
pstaun pána Krista, pijat jest za spolupatrona králowstwí eského a dáno w moc arcibiskupowi, jak by swátek toho swatého budaucn zaswcen býti ml. kterým swatý
Josef,
Jestliže se
innost
snm
newidí teba dost rozsáhlá,
w
zákonodárstwí dle tohoto wypsání
pedce widti
rozliných ped-
jest z
mt,
na které se wztahowala, že jí dosti rozmanité obory byly oteweny. Bylo to krom wcí ist komorních hlawn jen zákono-
dárstwí
w
saudních wcech, owšem
odwtwí
ze wšech nejdležitjší,
obnoweného zízení zemského zstáwalo skoro wýhradn w moci panowníka. We wšech jiných oborech nebyl nedostatek opráwnní staw píinau, pro kterau zákonodárná innost jejich nerozwinula se šíe; záleželo to wíce w nepízniwých okolnostech asu onoho wbec. které
dle
Wedlé innosti zákonodárné w nejwlastnjším smyslu toho zawádním rozslowa sluší wšak také zmíniti se o psobení liných ústaw a zaízení k obecnému dobrému. K tomu náleželo:
snm
Starodáwné zízení tak zwaných léka a bradí (to jest ranhoji) zemských, kteí byli od staw dosazowáni a roními a)
tyi
lékai
Na snme wšak roku 1676
wzali
platy opateni. Dle zaízení staršího býwali dosazowáni
a
dwa
bradíi, umístní
stawowé 7,
w
uwážení,
daní kontribuent,
w
Praze.
kterak lékai zemští,
neádi,
pijímajíce
zwlášt ke chudším,
z
platy swé
Prahy wen do 6*
pée
IV. Zákonodáratwí a
34
o obecné dobré.
kraj wyjíždjí. Proež za slušné uznali, aby zemským platowé jich do polowice zmenšeni
byli,
bradím
i
ažby pak dwa
aby místa po nich prázdná zstala neosazena a platOAvé
odemeli,
aby rozdleni byli mezi lékae, ježto by pro obecné dobré
jejich
w
lékam
krajích
bydlili
a
obywatelm
i
lidem jich poddaným
w as
po-
teby pomáhati mohli, tak aby se každému asi po 100 kopách s obmemíšeských dostalo. Nález ten byl od císae stwrzen, zením, aby to wbec we skutek wešlo teprw po odemení jednoho neb druhého z tehdejších léka nebo bradí. Pišlo k tomu tedy ponejprw roku 1682. Snm uzawel, aby byli budaucn w Praze toliko dwa lékai a ti bradíi zemští, a dosadil krom toho dwa nowé bradíe, jednoho w kraji Bechynském a jednoho w Žateckém. Potom pokraowalo se wždy po nkolika létech dále a dále we zizowání nowých míst pro lékae a bradíe, až ml každý kraj
a
swé,
na
hoji
emž
se zakládá
ješt
i
posawadní zízení
léka
a ran-
krajských.
prbíe zemského, též od staw placeného, jehož jmenowání dalo se w dorozumní s místodržitelstwem. Místo toto, které jak se zdá w prwním ase po bitw Blohorské zašlo, bylo usnesením snmowním roku 1654 obnoweno. b)
Zízení
Uprawení plawby po Labi, jak se zdá od Mlníka až ke hranicm zemským, na kteréžto dílo nastaupilo se hned na snme roku 1627, tak že wzloženo jest na nejwyšší úedníky zemské spolu s kommissí stawowskau k tomu jmenowanau, aby rozwržení nákladu uinili. Dle rozwržení toho swolili stawowé roku 1628 20,000 zlatých na potebné autraty, a zawázali krom toho obywatele nejbližších míst, aby poddané swé k nkterým práem pitom na nkolik dní bezplatn propjili. Tím spsobem bylo dílo asi po 10 létech, totiž roku 1638, bez mála dokonáno. Jednalo se pozdji roku 1654 c)
o uprawení plawby po Labi a
wowé
Wltaw
nahoru až ku Praze, a
sta-
wšak když by odstranny byly pekážky plawby Labské skrz wysoká cla, jmenowit w Magdeburce. Což ponwadž se po rozliném jednání s kuríirstem saským nepodailo, zstala wc newyízena. byli
ochotni,
wésti náklad na
to,
Zízení zemské školy jízdné. Prwní, a, jak se zdá, ješt ne stálý zaátek k ní stal se, když r. 1658 jakýsi Jan Mundt z Thingen stawni pedložení o užitenosti takowé školy we mstech Pražd)
ských
uinil
a
za rossbereitera neboližto zemského tumlíe koní
Hájení práw zemé.
v.
skrownau roní mzdu pijat býti na rok k tomu swolili. za
žádal,
85 stawowó pak prozatím
Psobení staw w tclito a podobných smrecli k obecnému prospchu bylo wšak zajisté rozsáhlejší, než se nám jewí z artikul snmowních každého roku tiskem wydaných, které nám slaužily tém za jediný pramen pi skládání spisu tohoto. Jak mnoho dležitých wcí jest we zídle tomto pominuto mlením, o tom sauditi lze již z toho píkladu, že we wšech artikulích snmowních od císae Ferdinanda II až do Marie Terezie nikdež se nete nic o sýpkách a penžitých zálohách kontribuních, ježto, stáwawše, pokud s jistotau
ízení ze
aspo již ped rokem snmowních usnesení pošlé. známo,
1748, nejspíš byly též za-
V.
Hájení práw Ukázali jsme
w prwním
lánku,
zem. o základech
práwa státního
w echách, že zízení zemské, pokud se týkalo práwa weejného a jmenowit pomru mezi králem a stawy zemskými, bez obapolného swolení jich práwn zmnno býti nemohlo. Ten smysl mlo neobnowené zízení zemské spolu se stwrzením privilegií od císae Ferdinanda II, nýbrž tím samým také písaha králowská pi každém korunowání, jak týmž obnoweným zízením Ferdinandowým byla wymena, a rownž potwrzení privilegií wydáwané od každého panowníka dle starodáwného obyeje po nastaupení na trn. Písaha toliko
králowská
pi korunowání
roku 1627
již
byla
uinna
od krále Ferdinanda
za žiwobytí otce jeho hned
zízení zemského; od dwau
syn
práw
III
po wydání nowého
tohoto panowníka, Ferdinanda
IV
ješt za jeho žiwobytí; pozdji od císae Karla VI roku 1723, od králowny Marie Terezie roku 1743. Toliko za císae Josefa I nepišlo ku korunowání pro roku 1646 a Leopolda
I
roku 1656,
též
brzké jeho úmrtí.
Za wšech tchto panoví^ník pokládalo se sic za práwo králowské, zízení zemské wykládati, pokudž o jednotliwých ustanoweních jeho wznikly jaké pochybnosti. ustanowení,
wbec
Wýklad, doplk,
širších
tak zwaných declaratorií k obnowenému zízení
zemskému, týkajících
se
netoliko
saukromého, nýbrž
i
práwa, wyšel dosti znamenitý poet jak za Ferdinanda
weejného II
samého
86
V.
'
Hájení práw zem^.
tak za jeho nástupc. Již za Ferdinanda III byla roku 1640 sesta-
wena authentická
sbírka takowýchto declaratorií.
W ní nachází se usta-
nowení od nás jinde zmínné, kterým císa Ferdinand
III rozšíil
a
práwo initiativy staw eských we wcech zákonodárstwí. K takowému ustanowení, kterým král od wlastního práwa swého ku prospchu snmu nco upustil, nepodléhalo opráwnní jeho owšem žádné pochybnosti. We wšech jiných pípadnostech wztahowala se declaratoria takowá toliko ku práwm jednotliwých staw neb osob, k. p. ku poádku pednosti a jiným pomrm mezi nimi nikdy netýkalo se to ustanowení práwa mezi panowníkem s jedné a snmem uwolnil
;
s
druhé strany.
Že
w pípadnostech takowéhoto spsobu
uznáwána byla poteba obapolného dorozumní mezi králem a stawy, toho se nejjasnjší píklad z té doby objewujew jednání o pragmatickau sankcí císae Karla VI. Zákon tento ml w echách potud menší dležitost než k. p. w Uhích, že w králowstwí uherském do asu císae Karla VI bylo jen práwo mužského pokolení domu Habsburského k nástupnictwí uznáno zákonem, w echách pak bylo také opráwnní ženského potomstwa ustanoweno již obnoweným zízením císae Ferdinanda II. Pitom wšak nebylo žádného zákonného ustanowení o poádku, we kterém by potomstwu ženskému nastupowání náleželo. Císa Ferdinand II byl poslední wlí swau roku 1621 ustanowil, aby wšecky zem rakauské linie domu Habsburského pokládány byly za nerozdílný majorát, we který mli mužští lenowéjejí nastupowati dle poádku prworozenstwa. Na ženské se ustanowení toto newztahowalo, ano byly z
poádku
tohoto
wýslown wylaueny
wyhražením toliko slušné wýprawy. Toto ustanowení, jakožto jednostrann od panowníka wyšlé, nemlo zákonné moci, pokudž s
se
w
jednotliwých zemích
kalo, k. p.
w
Uhích.
s
platnými zákony jich základními potý-
Potkalo pak se krom toho
s
odporem mlad-
šího bratra Ferdinandowa, Leopolda, který dle staršího
Habsburském žádal podílu postaupením hrabstwí
w
panstwí.
tyrolského,
a
Ferdinand
W
že
se
wztahowalo
owšem
echách platilo tehdy již ddinost trnu wztahuje
jen
II upokojil jej
stwrdil pedešlé
o nedíhiém nastupowání dle prworozenstwa tak
ádu w dom
na
kodicillem
jeho
ustanowení
roku 1635,
wlastní potomstwo.
obnoweného zízení za práwo, že se také na ženské pokolení králowského rodu musilo pak se dle posawadního obyeje samo sebau rozumti, že práwo ženského potomstwa nastupuje teprw, když mužského ;
dle
v. Hájení,
práw zemi.
87
Potud byl kodicill císae Ferdinanda II se základními práwy králowstwí w úplné srownalosti; ale kterému z nkolika ddic po ženské stran náleželo po wymcní mužského kmene pední (ledico není.
práwo k nástupnictwí, nebylo posud zákonem ustanoweno. O tom uinil naízení ponejprw císa Leopold I, když se we wálce o španlské ddictwí dle uniluw mezi ním a jinými europejskými mocnostmi jednalo o to, aby ze dwau syn císaowých mladší, totiž potomní císa Karel VI, dosazen byl na trn španlský, starší pak, Josef I, aby pestal na starém ddictwí domu rakauského. Císa Leopold ustanowil totiž roku 1703 (12 Záí), aby jeden bratr po druhém, když by ten když pak by
neml mužských potomk, následowal w ddictwí; mužských potomk wbec nebylo, aby pešlo ddictwí
nejprwé na dcery staršího, Josefa jejich
potomky, potom pak
I,
dle
rownž na
poádku prworozenstwa
a na
dcery mladšího Karla.
Po-
wýpowdí dne 19. Dubna roku 1713 we slawném shromáždní nejwyšších úedník znamenitého potu tajných radd rozliných králowstwí a zemí ohlášenau, dle kteréž po nm, když by nezstawil mužských ddic, mly následowati pedn jeho wlastní dcery s potomstw^em swým dle poádku prworozenstwa, po nich teprw dcery císae Josefa I,
ádek
tento
zmnil wšak
zase
císa Karel VI
i
a po nich
i
jich
potomstwu
sestry císaowy, dcery Leopolda
Ani ustanowení císae Leopolda zwaná pozdji pragmatickau sankcí,
I ani
wýpowd
nemly samy
I.
Karlowa,
sebau
na-
zákonné
w
echách, a úinliwost jejich nebyla pojištna, le jestliže se lenowé panownického rodu sami jednosworn mínili jim podi*obiti. Stala-li se mezi nimi samými rozepe, pak zajisté dle práwa náleželo rozhodnutí stawni zemským, ponwadž nebyli dosud niím jiným wázáni, než obnoweným zízením zemským, dle nhož jen wbec práwo ženského potomstwa k ddictwí bylo uznáno. Komu mezi wíce potomky ženskými náležela pednost, musilo býti wolnau otázkau. Padalo to tím wíce do oí, když práw dwa panowníci sami, Leopold I a Karel VI, w krátkém ase po sob rozhodli wc každý platnosti
jinak. Proto bylo schwálení
pragmatické sankcí
w echách
od
staw
newyhnutedln zapotebí, aby mla moc zákona. Císa Karel Ví wznesl wc na stawy eské na snme roku 1720 zwláštním pedložením w etném shromáždní staw dne 12 íjna, kterým oznámena jsau jim wšecka pedešlá ustanowení o nástupnictwí, jakožto k zachowání jednoty mezi wšemi zemmi panstwí císaského smující, poslední wle totiž císae Ferdinanda II,
88
V.
Hájeni práiv zemi.
téhož kodicill z roku 1G35, naízení císae Leopolda a
wýpowd
tomuto
Karlowa
roku 1713, a žádáno, aby
z
I
z
r.
1703
k nejnowjšímu
ustanowení jakožto k zákonu na wždy platnému a
sankcí
Stawowé odpowdéli na to oswdením daným dne 16 íjna 1720, kterým dle poníženého spsobu toho asu pedn dkowali císai, že toto swé nejstarostliwjší a nejsprawedliwjší rozhodnutí jim ze samé peplýwající pirozené milosti pednésti dal, uznali prospšnost jeho pro obecné dobré a k odwrácení wšelikého nebezpeenstwí, jakož i že se zakládá na starých základních zákonech králowstwí, a oznámili, že k nmu co k zákonu základnímu na wždy platnému pistupují, a se
pragmatické
zawazují,
statky
pistaupili
ád
a
ji
podnikli.
nastupowání na
swými
i
trn
jím ustanowený zachowáwati a
krwí swau po wšecky
asy
hájiti, té
dwry naproti
nejwrnjší stawy a obywatele zem, pi týchž základních zákonech a pi privilegiích zemských císaem Ferdinandem II dne 29. Kwtna roku 1627 stwrzených, též ádech a jsauce, že císa je,
tomu
Oswdení
zwyklostech zachowá a chrániti bude.
toto sepsáno jest
we dwau exempláích, z nichž jeden odewzdán císai prostedkem kanceláe eské dworské, druhý poslán k úadu desk zemských, a po wypsání do nich uložen do tajného archivu zemského w kapli Swatowácslawské. Zízení zemské bylo, jak jsme swrchu spatili, za posledních císae Leopolda, za panowání Josefa I a opt za posledního asu Karla VI nkolikkrát pestaupeno, když si panowníci tito
let
poteb wálených jisté mimoádné Stawowé nemli druhy daní rozpisowati bez swolení snmowního. dosti moci, aby se tomu w okolnostech takowých mimoádných s auinkem postawili na odpor; obyejn toliko odwrátili skutené wybrání takowé dan wykaupením jí nikdy wšak proto nebylo práwo panowníka k takowému ukládání berní uznáno, tak že zstalo to wždy jen wykroením z mezí zízení zemského. osobili
práwo,
w as
welkých
;
Proti privilegiím
zem
bylo také, že králowé eští od
1'erdinanda 11 nepcbýwali stálým sídlem
wyjednáno we smluwách zawených Stawowé eští dlauhý jeho za krále.
dwr
Wídn
s
swým w
Praze,
Ferdinandem
as
neustáli
asu císae
I
pi
jak bylo zwolení
upomínati
o to^
pisthowal do zem. Hned na prwním snme císae Ferdinanda 11 roku 1627, pi kterém byl osobn pítomen, žádali stawowé císae wedlé dkowání za obnowení práw aby se
zem,
z
zase
„aby residencí swau císaskau a králowskau zde mezi nimi
F.
Hájení práw zemé.
89
na trne swcm zstáwati ráil;" ku konci roku 1029 což se wšak jen na krátko splnilo. Na pipomenuli stawowé, když se jednalo o swolení posudného, že tato da jindy obyejn jen na wychowání dworu císaského swolowána za
mnohá a prodlaužoná
léta stále
snm
pitom wždy na pebýwání jeho w zemi myslilo. Pimji wyslowili se w msíci Lednu roku 1634. Wzawše zaátek od noworoního pání, kterým odpowdli na milostiwý dopis císaw sob petený, oznámili, že by jim w prawd nic milejšího a potšitelnjšího a tomuto králowstwí prospšnjšího nebylo, jak aby bud JMCau, swého nejmilostiwjšího krále a pána, w zemi osobn pítomného mli, k JMti w dležitostech swých útoišt bráti, a cožby k dobrému tohoto králowstwí a wšech jeho obywatel bylo, jemu pednášeti mohli, bu aby dle astji jim uinného zaslíbení král byla, a že se
uherský a eský, nejmilejší pan syn
JMCé
(Ferdinand
III)
i
s Její
Mi-
králownau do tohoto králowstwí dle žádosti jejich pijel a jemu osobn byl pedstawen. Ale že se to doposud nestalo a oni seswé
lostí
zbaweny a tak docela opuštny spatují, Bohu poruiti a swému welkému neštstí piítati
nejmilostiwjší wrchnosti
na ten
to že
musejí.
as
Nebo jaké
zlé
císae Matiáše dobré pamti newasný od-
jezd z tohoto králowstwí
mén
každému wdomé; nenejmilostiwjší, ku koho pak koli rad nehled ani na tehdejší tlesnau nemoc
spsobil,
když JMCá, pán jejich
(cujuscunque tandem suasu),
že jest
nejmilejšího pana syna, a proti wší nadji, odtud odjel, jaké nehody z toho králowstwí tomuto pišly, že se JMCá sám milo-
JMKé, swého
stiw upamatowati mže, a také toho obywatelé na nejwýš utištní a utrápení swau nejwtší zkázau a hynutím lítostiw doposud pocitují. Naproti tomu když JMt císa Rudolf slawné pamti stále králowstwí tomto pebýwal a zstáwal, jak ono toho asu, na který mnozí s hokými slzami a wzdýcháním wzpomínají, kwetlo a
w
wšelikých
wcí
hojností oplýwalo, to že také jest
wdomé
a
swtu
známé. nedlauho potom král Ferdinand III, jakožto již tehdáž za žiwobytí otce korunowaný, když po usmrcení Waldšteina ujal welitelstwí nad wojskem, zárowe také
Doléhání toto
jistým
mlo
za úinek,
spsobem pedstawen
že
jest králowstwí
eskému na míst
cí-
saow, tak že za posledních let žiwota Ferdinanda 11 jmenowit i snmowé w echách byli. od nho swoláwáni. Ponwadž wšak nicmén stále w zemi nezstáwal, bylo stawm opt již roku 1636 zapotebí, žádati, aby se jak nejdíwe možná pistéhowal, apokudž
90
V'
Hájeni práw zemé*
by sám pro zaneprázdnní na jiných stranách nemohl, aspo králownu a mladé panstwo w králowstwí pebýwati nechal. Pitom naízeno jest nejwyšším berníkm s strany posudného, kteréž bylo swoleno na témž snme, aby peníze sebrané želi
nieho nejmenšího
a
ního píjezdu
JMKé
aspo
neb
pi optném dworem swym do
s
zadr-
newydáwali až do žádaucího osobkrálowny a mladého panstwa. Zaba-
z nich
wení to zdwihli stawowé teprw na a wšak
úad
pi swém
snme
roku potomního (1637), opt žádali, aby se král
swolení posudného
králowstwí pisthowal a u nich zstal. Žádost
optowána také po nastaupení Ferdinanda III w císastwí po smrti otce (1638) s upamatowáním na mnohá o tom uinná zakázání. Císa také na to stawm dal oznámiti, „že toho celého
ta jest
úmyslu býti ráí, do tohoto králowstwí swého pijíti i zde s dworem swým mezi nimi zstáwati." Zlá léta wálená, we kterých potom práw Cechy byly nejwíce wystaweny útokm nepátelským, mnoho k tomu pispla, že slib ten nebyl splnn w plnjší míe.
Císa Ferdinand III wšak aspo dosti asto a mnoho w Praze peTeprw od asu Leopolda I pestala nadje w oprawdowé býwal. pesídlení dworu z Wídn zpt do Prahy a také konen ušilo wání Toliko twánost, jako by Praha wždy byla sídlem král, zao n. chowáwala se, takjmenowit, zeza pebýwání krále mimo zem býwali nejwyšší úedníci a saudcowé zemští jmenowáni místodržícími, kterýžto
názew pokaždé pestal, kdykoli král teba na
as
dosti krátký
pijel do Prahy.
Z pebýwání králowského dworu we Wídni jeden z nejwyšších
úedník
býwal mJmo zemi, jakž byl býwati
zemských,
ád
pi osob králow.
pednosti
ped
pocházelo, že také
kanclé,
totiž nejwyšší
pe-
starodáwný, že kanclé wždy musil
Proto
wšak
neml
nejwyšší
ostatními úedníky, nýbrž powažowal se
kanclé
wždy za
jed-
noho z nich, a ml pitom toliko na péi dorozumíwání se mezi nimi a panowníkem. Wbec nezmnilo se tím nic we zízení nejwyšší spráwy zemské a
w samostatném
stwí eského, jaké jemu
dle
od nás wyložených, náleželo.
postawení koruny a králow-
základ státního práwa zem, swrchu Jakkoliwk pontí toho asu o swr-
chowané moci panowníkow bylo weliké, nicmén nebylo až do
asu Marie
w
tomto ohledu
Terezie ani žádného zjewného
smowání
ku promnám samostatnému státnímu práwu eskému protiwným. Wyswítá to nejlépe z jistého jednání o nowé zízení zemské pro Cechy i také pro Morawu, které mínil wydati císa Josef I^ o kte-
v.
Hájeni práw zem.
rém wšak potom pracowalo Karla VI 'a nedošlo se konce. asi
roku 1710, jednu
w
se
délo
91
nastupco
za
joho,
císan;
Císa Josef zídil k tomu kommissí
echách jednu na Moraw,
kteréž
mly
od lánku k lánku na základ Ferdinandowa zízení zemského pracowati,
sob hotowé náwrhy ku porownání sdlowati
a
rownž
po
láncích pedkládati císai k jeho uzawení. Kommissí tyto byly dosazeny od císae; nebo
we snmowních
jednáních toho
asu
nena-
chází se o nich žádná zmínka; ale skládaly se weskrz z osob sta-
wowských, dílem z prostedka nejwyšších úedník zemských, dílem jiných, a sice stawu panského, rytíského a mstského; pi emž jest auplné pominutí duchowního stawu nápadné wšech kommissar eských bylo, jak se zdá, dwanáct. Kommissí eská pracowala, pokud známo až do roku 1723, a to sice ješt i po korunoAvání Karla VI, které bylo wykonáno 5. Záí toho roku. Tehdáž byla skoro s celau ástí zízení zemského, na práwo weejné se wztahující, w obnoweném zízení Ferdinandow pod literau A obsaženau, ho;
Náwrhy
towa.
její
ského jsau weskrz doloženy
promn,
lánk
zízení zem-
odwodnním
nawržených
nowého znní jednotliwých
a piloženy k
obšírným
tomu zákony,
privilegia, declaratoria a jiná
W
na kterých kommissí zakládala swé mínní. celé té práci nenachází se nic, coby smowalo ke zmenšení práw zem naízení,
neb
staw
dinanda
zemských. uwésti
II
Wlastní úel
její
w takowé znní, aby
byl,
obnowené zízení Fersamém wšecka po-
w nm
zdjší wyswtlení byla spolu obsažena. Základy jeho ším se
nehýbalo; práwa
zemského
rownž
staw mla
býti
w niem nejmen-
nowým znním
zízení
tak jako práwa panowníkowa jasnji wyložena,
zejména wýslowným uwedením wšech dležitých starších
privilegií,
obnoweným zízením zemským nezdwižených; z úwodu kFerdinandowu zízení zemskému i jinde wšude mly zmínky o „ohawné rebellii" býti odstranny, jakožto k nynjším stawm se newztahující atd.
Dílo wšak, jak
kých píin.
^)
eeno,
nebylo dokonáno, neznámo z ja-
Pomr ech
mím
k jiným zemím koruny eské a k ostatním zepanstwí rakauského spoíwal krom spoleného panowníka také
Náwrhy kommissí eské nacházejí se w archivu dworské kanceláe eské we Wídni. Pepis jich nedáwno teprw pro zemský archiv eský zhotowený jest mi propjen dobrotau pana prof. Gindelyho. Pohíchu není piloženo prwotní naízení císae Josefa I k této práci; proež nedá se as, kdy byla zaata, urit udati. Nachází se wšak mezi pílohami jisté ástené nau«)
V'
92
Hájení práiv zemé.
na pátelském dorozumíwání se mezi stawy jedno tliwých zemí, kte-
w
rému wšak byly
dob wyteny mnohem
meze než za ped bitwau Blohorskau. Obyejný prostedek k tomu mezi zemmi koruny eské býwaly pedtím tak zwané generáln snmy, nepekáželo tomu které w této dob již swoláwány nebyly, žádné zákonné ustanowení. Dorozumíwání takowého bylo poteba, pokud se týkalo pomrn rowného pispíwání k wydáním na spolené záležitosti, totiž hlawn na poteby wojenské. Již za císae Maximiliana byla w tom ohledu jistá proporcí mezi zemmi eskými a nmeckorakauskými umluwena, která se až té
užší
as
a
do wypuknutí tidcetileté wálky
zachowáwala,
tak totiž že se na
poteby wojenské pokaždé uinil rozpoet od komory dworské, a dle nho wyžadowal panowník wždy urité quoty od jednékaždé zem jak na penzích tak na mužstwu. Z toho owšem nenásledowala powinnost
rozumlo
ale
že
ml
snm,
aby tolik pokaždé
jestliže
se,
císa žádal
dle proporcí žádati také
na
se perušila íirstowi
as
saskému.
prostedkem
císa žádal;
summy na
jedné zemi,
jisté
na wšech druhých.
Proporcí tato
následkem postaupení Lužice horní i dolní kurRoku 1649 jednalo se o nowé ustanowení quot konferencí wšech
jisté
swolili, kolik
zemí,
jichž
se týkalo.
Císa
k takowé konferencí pišlo, mli k tomu powoláni býti z Cech pan Oldich František Libšteinský z Kolowrat, nejwyšší hofmistr, a pan Wilém Albrecht Krakowský z Kolowrat, wojenský generalný kommissa w králowstwí eském. Konferencí takowá sešla se roku 1655, na kteréž umluwena proporcí tak, aby na zem koruny eské pišlo pokaždé 10, na zem rakauské 8 díl. Dle toho ídily se rozpoty Ferdinand usnesl se se stawy eskými,
že když by
we kterém za císae Leopolda I, nejspíš opt prostedkem konferencí, wy meno jest na zem eské nco mén až
do roku
než
dw
totiž
teno
1679,
na
tetiny,
zem
rakauské
na ony IIV4, na tyto 674 tak,
že se
díl, z nichž 282 kauské,
a to
mla mlo
sice
na
celá
nco
dílu, což
wíce než jedna tetina,
roku 1682 uritji wypo-
poteba dliti na 18 141,
to jest
432
150 na zem rana Morawu 47, na Slezsko 94,
pipadati na
echy
X 24,
zem
eské,
dané kommissí eské dekretem císaským dne 7. Srpna 1710, dle jehož se, že se tehdáž kommissí zaala teprw nedáwno. Že se práce protáhla delší as ješt za panowání Karla VI, wychází na jewo z rozliných declaratorií tohoto panowníka, které se uwodí mezi doklady náwrhíi kommissí. cení
obsahu zdá
Poslední z nich jest z roku 1723 daná dne
5.
Kíjna.
F.
Hájeni prám zemi.
93
na dolní Rakausy 50, na horní Rakausy 25, na zcm wriitrorakauské 75 díl. Králowstwí eské snášelo tedy dle tolio bez mála tetinu celé poteby, Morawa a Slezsko dohromady práw tolik co
W
echy.
tom utrpná
záhuby
stala
se
promna
od
když
s
ohledem na
wpádem tureckým roku pedcházejícího
sleweny jsau zemi dolnorakauské
wzata
roku 1G84,
zemí eských,
druhá
%
(1G83)
pepitom pak
jejího dílu, z nichž jedna
od zemí rakauských,
zstaweno až do roku 1691, potom pak slewení to sníženo na ^3, a zstaweno pitom do roku 1G99. Pozdji byla wšak proporcí tato libowoln pekraowána na ujmu ech od dworské komory; což bylo pedmtem astých stížností staw za panowání Karla VI, které
konen
teprw recessem
zaweným
za králowny Marie Terezie
došly swého wyízení.
Podobného ustanowení proporcí w ukládání bemen weejných, jako mezi echy a jinými samostatnými zemmi, bylo také poteba s
strany jistých krajin, které stály ku králowstwí
ním, s
ale
mnohem užším
než
zem
w pomru
zwlášt-
ku korun piwtlené,
strany Loketská, Kladska a Chebska.
totiž
Loketsko a Kladsko byly
starodáwné ásti králowstwí eského, mající wšak zwláštní postawení proti
jiným ástem zem, Loketsko
ské, které
w
nm
totiž
pro zwláštní zízení man-
pewládalo, Kladsko co zwláštní nkdejší župa,
pozdji hrabstwím nazwaná, která od nkolika set let nacházela se obyejn pod panstwím zwláštních knížat, až posledn za císae Rudolfa II byla zase kaupena ku lené pod wýminkau, aby se
korun
za peníze od
staw
swo-
napotom již nikdy neodcizowala. Chebsko bylo pod jménem zástawy k echám postaui)eno od íše nmecké. Jakožto píslušenstwa králowstwí eského byly krajiny tyto potahowány k snášení ásti bemen jeho, akoliw se obywatelé jejich we snmích zemských neúastnili. Musili k tomu pokaždé býti pidrženi k žádosti staw eských prostednictwím králowým. Po zawedení obnoweného zízení zemského usilowali snmowé eští .0 to, aby Loketsko i Kladsko, jakožto skutené ásti králowstwí, byly s ním uwedeny w rownau jednotu a podléhali wšem berním od snmu swoleným dle urité proporcí. Již roku 1630 musili se Loketští uwoliti, pi každém swolení snmowním platiti z každého dwora dwakrát tolik, co jinde uloženo bylo na poddanau usedlost. Kladsko mlo býti powažowáno za dwadcátý díl králowstwí a odwádti tedy pokaždé 720 celé swolené bern. Posudné a jiné podobné sbírky ukládaly se w obau krajinách jako w jiných
94
V.
Hájeni práw zem.
ástech zem. Wyjednáwání
kem
hrabstwí Kladského
krále
i
III
poddaní
w tom smru
staww
w
lowstwí obywatelé ke
roku 1644
:
ponwadž JMCé,
tohoto králowstwí a spolu
s
jakožto
nimi
i
králowstwí tomto immediate obsažení, jako
od slawné pamti Ferdinanda
stwí pipojeni jsau, aby
snmu
„jak kraje Loketského tak
obywatelm poruiti
eského, podlé
ddiní
oni
Dle uzaweiií
iiapotom minauti.
císa Ferdinand
slíbil i
mlo
krále
nimi od pípadu ku pípadu prosted-
s
k jiným krajm tohoto králow-
II
napotom sami také osobn jako
wšem
po poádku pimlauwali a
snmm
a
zawírati
je
sjezdm
jiní
tohoto krá-
se sjíždli,
pomáhali
w
nich se
a na žádné ob-
kommissae, jakoby píkladem markrabstwí morawského a knížetstwí slezského tomuto králowstwí piwtleni byli, neekali." Rozdíl mezi Loketském a jinými kraji eskými následkem tohoto nálezu ponenáhlu pominul; ale stawowé hrabstwí Kladského zwláštní
odpírali déle se
mu
podrobiti.
I
w
potomních létech musili
po-
wyzwáni k placení swé quoty. Roku 1646, když císae Ferdinanda žádali zaustanowení njakého jistého ádu pi saudech we hrabstwí, wyšlo rozhodnutí císaské na to, aby se sprawow^ali obnoweným zízením eským. Kladští wšak toho podniknauti nechtli, tak sice že se ani wyhlášení obnoweného zízení zemského u nich nestalo, až teprw za císae Leopolda I opt jest naízeno roku 1696; tím mén dáwali se nalézti na snmích eských. Naproti tomu stžowali již roku 1651 na petížení quotau na wymenau. Po delším wyjednáwání o to prošlo naízení každé teprw od krále
býti
n
císaské k nim roku 1654 (14. Února), aby jakožto aud králowstwí
ke
snmu
se najíti dali a
tam swau
stížnost pednesli. Kladští
toho ani tehdáž neuinili, a odkázání jsau proto na
posawadní až jednalo jak
potu poddaných,
do wyšetení
w celé
zemi tak
jim potom quota slewena
i
u
nich.
s 20.
dílu
wšak
odwádní quoty
o které
se
tehdáž
Následkem wyšetení toho jest na 30. díl celého králowstwí, ped rokem 1657.
neznámo kterého roku, wšak dojista Msto a krajina Chebská pokládaly se za 50. díl králowstwí, a platily dle té proporcí, neznámo mi kdy ustanowené. Musilo wšak
nimi pokaždé býti jednáno, což stáwalo se dle žádosti od snmu na krále wznešené obyejn prostedkem heitmana kraje Loketského. o to
s
Také posudné
se
wždy ukládalo na Cheb spolu
s
Avlastním králowstwím.
Naízením císae Ferdinanda III dne 9. Listopadu roku 1638 bylo Chebským poskytnuto jisté ulehení, které wšak platilo jen na ti Ješt léta, tak že mli platiti jen ze 400 dwor ili osedlých.
v.
oku
1652 bylo ze summy 200,0(X)
na Cheb,
inesto
krajinu,
i
roce 1657
4000 zlatých
obnášela quota
ped rokem 1660 o polehení,
na 100.
díl snížena.
již
tedy 50.
rozvvržcno,
zpowali
jen
70. díl,
tolik
díl.
platiti.
a byla kdysi
Dalším žádostem Chebských
snm již roku 1669 a pozdji, nechtli Konen wšak jest jim pedce powoleno na-
wznášeným na
stawowé místa
dáti.
roku 1707, aby na wojensk extraordinarium na jiné pak bern stým dílem jak doposud pi-
ízením císae Josefa dwaustým,
toliko
jejich
95
swolené za celé králowstwí
zl.
roku 1654 zdá se wšak že se Chebští
Již
W
Hájeni práw zemé.
I
spíwali.
Ku práwm zem,
jejichž hájení náleželo
stawm
jakožto za-
zemskému, sluší poítati také zachowání hranic králowstwí. Již na snme roku 1627 jednalo se o starší rozepe o hranice s Bawory, s Falcem, se zemí markrabí BrandenburskoAnspašského i se Sasy, a zízena za píinau jich roku 1628 kommissí od císae i od staw, aby písemnosti starší o té wci prohlídla, s zemskými a k tomu náležitými lidmi hranice osobn sjela, krajské heitmany a maj etniky statk na pomezí k tomu postupitelstwu
mii
wolala,
s
strany sporných míst
swdky
wedla a
s
kommissai sau-
sedních knížat k témuž wyprawenými se smluwila. Jednání petrhlo se
potomními
bhy wálenými,
obnoweno
sledkem zawení míru Pražského
s
jest zase
roku 1636 ná-
kurfirstem saským, ale nedoko-
asu pi optném dlauhém zuení wálky. Teprw roku 1661 dal císa Leopold I pedložiti stawm opt záležitost týkající se hranic lužických, ponwadž uprawení jich bylo
nalo
se
eeným w
wzali
pro nepíležitost
mírem Pražským pozstaweno zwláštnímu jednání. Stawow^é uwážení,
že také na saských a ba\vorských jakož
kauských a morawských hranicích nemálo
a žádali,
záleží,
i
na raaby se
titi
wbec wšecky hranice tohoto králowstwí dali sjeti, oit spaa w dokonalau poádnost piwésti. Se swolením císae zízena
jest
pedewším kommissí
proto
ty
osob,
po jedné
z
každého
sta^vu,
k wyhledání, co w té píin pedešle ízeno bylo, i ke zhotowení instrukcí pro kommissae, kteí mli k dílu samému býti zízeni. Práce té kommissí protáhla se wšak píliš dlauho pro rozsáhlost úkolu a mnoho k tomu potebných nauení z rozliných stran zem, i uwázla potom opt po wypuknutí dlauhých wálek tureckých, pro které šetilo se i s potebným k tomu nákladem. Toliko jednotliwé rozepe o hranice byly mezitím prozatínm wyrownáwány. Také obrátili stawowé zetel k uebezpeenstwí pi prodáwání
96
ád pi
F7.
les na
snmích a
pi spráw stawowské.
cizincm, aby
hranicích ležících
z
toho spory o
hranice
zemské se nerozmnožily. Ponwadž prodeje cizozemcm dle zízení zemského nesmly se jina stáwati než zwláštním powolením králowským,
stalo se usnesení
na
snme
roku 1650, aby král powolení
takowých nedáwal.
Také wyplaowání les na hranicích pokládalo
za
se
wc
wehni škodliwau, o emž pamt následující w artikulích snmowních roku 1682: „Dáleji také pedneseno bylo, žeby nkteí z obywatelw lesy s jinými krajinami mezující welmi wysekáwali a planili,
JMCé
ježto
a celému králowstwí netoliko pro uwarowání wše-
skrácení k
likého
na tom
záleží,
spsobeni
ujm
celných regalií
smujícího, nýbrž
i
proto
aby takowí lesowé (kteížto od Boha a pirození tak
obzwlášt tehdáž, když Chodowé a
jsau, že pedešle,
swobodníci k opatrowání jich
zawázáni
byli,
za obranu
jiní
zem
se
wc
Pišedše we spsob, protože králowská komora eská nadjmenowané swobodníky za lidi podací prodala a tíž lesowé, obzwlášt na pokládali)
mnohem
zachowáni býti mohli.
pak nyní ta
jinší
hranicích baworských,
tak oteweni
se býti prawí, že
w
nich celé
wsi wystaweny a cizími, z okolních zemí picházejícími lidmi osazené
kdyby pak takowé k tomuto králowstwí náležející wsi zase zkaženy býti mly, ti lidé ne sem do zem, nýbrž jinam se wynacházejí,
a
wen
ze
zem
by odešli a tudy kontribuent by ubylo: proež
stawowé za dobré lární
uznali,
aby
JMCá pi kommissaích k
hranin kommissí w Risemburských
partiku-
a falcowských differencích
zízených naíditi ráil, aby oni staw wcí wyšetili a zpráwu dali, podlé ehož by budaucn pi obywatelích, kteí takowých les w držení jsau, naízeno býti mohlo, aby od dalšího planni jich se zdrželi a ta
wyplanná místa zase zarsti
nechali."
Ví.
ád W eských
pi snmích
posledních asích
ád
krále, stalo
obyejný, že se
a
pi spráw
stawowské.
ped bitwau Blohorskau byl pi snmích w den, ku kterému snm položen byl od
zahájení jeho králem
samým neb
za nepítomnosti
W
kommissai zwlášt k tomu jmenowanými. plném shromáždní staw dal král, na trnu sed, nebo kommissai jeho ísti proposicí králowskau, we které obsaženy byly žádosti králowy neb
krále
VL
ád pi snmích
a
pi
pedkládal snmu.
jiné náwrhy, jež
spráwé stawowské.
Stawowé
07
bud w celosti bud po jednotliwých láncích w uwázení tím poádem, že se nejprwé uradil o ní staw panský, potom oznámil swc uzawení we spis uwedené stawu rytískému, staw rytíský pak po
porad
shromáždní
pánm
mínní swé
obzwláštní oznámil
též
wzali proposicí
we spoleném
když pak
se oba stawowé srownali, oznástawu mstskému, mili usnesení swé který se též poradil nejprwé mínní plném w obzwláš a potom swé shromáždní stawu pednesl.
O
s
stawowé
se takto
byl-li
nimi;
uzawením
s
usnesli, pedložilo
spokojen,
písemn
se
schwálil je;
ml-li
kterýž
králi;
co
proti
nmu,
stawm rownž
písemnau odpowdí ili replikau, která se od nich pedešlým spsobem wzala w uwážení. Nkdy se tím oznámil to
spsobem wíce spis wymnilo mezi králem a stawy. Na týž spsob jednalo se také o náwrzích, které wyšly z prostedka staw. se došlo shodnutí mezi králem a snmem, uwedlo se
O
w
wšecko
jeden spis nkolika osobami ze wšech tí
w
zwolenými, který se zase etl
teby oprawen a schwálen snesení
bylo
plném
konen
co
staw k tomu
shromáždní, byl dle po-
snmowní.
usnesení
snmowní takowým spsobem
dokonáno,
Když tlo
se
w slawném shromáždní, zase jako proposicí, u pítomnosti krále neb kommissar jeho, pi otewených dweích, aby slyšeti mohl i
lid
wenku
stojící,
a tím se
snm
zawíral.
Snesení
snmowní
wložilo se pokaždé
do desk zemských, a oznámilo se také tiskem. každé swolení bern wydal král po skonení snmu revers
Na stawm,
wm
že swolení to jakožto dobrowolné
jejich.
Pedsedán
ili direktorem
nemá
snmu
byl
býti
na ujmu prá-
obyejn
nejwyšší
we shromáždních jednotliwých staw, panského mužowé z jich prostedka, tak zwaní principálowé jejich. We stawu mstském zaujímali to místo
purkrabí Pražský
;
a rytíského, pedsedali wzácnjší
Pražané; rad jeho
eníkem
w
stawu mstského, který pednášel wýpadek poplném shromáždní staw, býwal písa ili kanclé
Staromstský.
Poádek
se celkem také za asu po wj^dání obnoweného zízení zemského. Z obyejného sice pebýwání dworu císaského we Wídni po-
tento zachowal
cházel rozdíl, že již
obyejn
králem samým osobn;
chowáwána, kdykoli byl král dinanda n k. p. byl otewen SnSmy
Seské.
otwírání a zawírání
ale stará zwykiost
w
Praze.
snm
U
prwiií
snmu
nedalo se
býwala pedce wždy zapítomnosti císae Ferdle
obnoweného zízení 7
ád pi
yj.
gg
Císa Ferdinand
roku 1627.
pi
snmich a
spráw' stawowské.
III zahájil
osobn snmy roku 1646
císa Leopold hned prwní snm za swého panowání roku 1657, potom opt roku 1679, a sic pokaždé nejprw austním promluwením králowským, potom širším pednesením nejwyššího kanclée k stawm ped trn králowský do rytíské swtnice náhrad
a 1656,
Pražském powolaným. Týmž ádem stalo se otewení snmu císaem Karlem VI roku 1723, den ped korunowáním jeho na kráObyejné bylo wšak otwírání snmu kommissai králowlowstwí. skými, kteíž pak wždy w prwním plném shromáždní dali peísti swé wicí listy a instrukcí. Kommissai býwali pokaždé ti. Byli to wždy nkteí z nejwyšších úedník zemských neb jiných radd králowských, a sice pokaždé dwa stawu panského, a jeden stawu rytíského.
Po petení
proposicí králowské
pedn kterýžto ád
každý staw jejím,
o sob,
w plném shromáždní
potom teprwé wšichni spolen
byl nyní
o
nco
spletitjší tím,
že
jednal
o obsahu
místo
pe-
dešlých tí
Jen ídkau wýminkau stáwalo
že
ustaupili
staw byli již tyi. stawowé od poádku tohoto
stawše
o proposicí
králowské uzawení uinili,
mimoádná poteba wyžadowala
ped
obležením
Wídn
od
se,
pohromad zkdyž totiž njaká
a hned
Tak stalo se roku 1683 na prwním snme potom pi
pospíšení.
Turk
i
sklonku téhož roku, a ješt jednau na snme roku 1684, pokaždé s ohrazením, že to má býti bez protržení a ujmy starobylého obyeje.
Koku 1694
wším jiným
w
wzali stawowé
uwážení hned
w
toliko artikul
o rekrutách
pede
plném shromáždní, o ostatních
jednal každý staw obzwláš a potom teprw wšichni
spolen.
Mezi císaem a stawy jednalo se na snmu písemn, ehož nyní tím wíce bylo poteba, když dwr pebýwal we Wídni. Nejobtížnjší jednání býwalo oberni; w kteréž píin málo kdy pestalo se
na prwní odpowdi
císaow i
ty
a
spis
odpowdi k z
staw ku ní,
proposicí,
nýbrž asto bylo
wždy na replice poteba wymnní tí
a ne
každé strany.
Wydání reversu stawm od císae na každé swolení bern Každé bylo wymínno wýslown w obnoweném zízení zemském. snesení snmowní konilo se proto záwrkem k tomu se wztahujícím, který k. p. hned pi prwním snme císae Ferdinanda II
ty
staww roku 1627 znl následown: „Toto pak wšecko wšech králowstwí tohoto snesení a swolení, kteréž jsau tak na milostiwau
VL
JMCé
ád pi
snímich a
pi
spráwi stawowské.
99
poddané lásky a swé swobodné dobré wle uinili, nemá býti k žádné ujm a protržení privilegiím, obdarowáním, žádost
swobodám,
z
práwm,
ádm,
a zwyk-
na asy budaucí, a JMCá také revers dostatený dáti a milostiw odwcsti poruiti ráí."
lostem tohoto králowstwí
na
obyejm
dobrým starobylým
to
nyní
i
Wydáwání artikul snmowních tiskem
dalo
ím
nejwyššího písae a místopísae zemského, a to
se
pod wírau
dál tím obšír-
njším spsobem, tak že se obecenstwo dowdlo z nich netoliko znní wlastních nález snmowních, než i odwodnní jich a hlawní tresti celého jednání snmowního od proposicí králowské a odpo-
wdi do
na
ni,
s
replikau a dalšími spisy dle hlawního obsahu jich, až
záwrku snmu. Za prawidlo
slaužilo
a když bylo poteba,
i
od dáwna, že
pokud mi známo, tikrát, že
w
Bhem
astji.
w jednom
snm
držán byl každoron,
tidcetileté wálky stalo se,
roce byly držány
dwa snmy,
1638 a 1644; pozdji nenachází se žádného takowého píkladu, le potud, že se teba w jednom roce dwa snmy zaaly, ale druhý již platil za rok následující, tak že se totiž
létech 1631,
snm
poet
potem
s
Zaátek snmu býwal za
wyrownal.
w nejrozlinjších msících, w tom žádné prawidelnosti,
tidcetileté wálky
asy nedopauštly i
let
za ostatního panowání císae Ferdinanda
III.
protože nepokojné
a tak zstalo ješt
Za Leopolda I
ustálil
poádek, který se zachowal až do asu Marie Terezie, tak totiž, že se snm zaínal nejobyejnji w posledních dwau anebo w prwních dwau msících každého roku, tedy w Listopadu, w Prose již jistý
w Lednu
sinci,
nebo
w
1704, 1705) a dwakrát
w íjnu (1672, ptkrát pak w Beznu
Únoru, wýminkau jen tikrát
w Záí
(1657, 1723),
(1666, 1667, 1670, 1671, 1715).
Za císae Ferdinanda 14
dní,
Prwní
nejdelší
snm
roku 1631
11
snm eský
trwal málokterý
17 dní,
nejkratší
Ferdinandw roku 1627 skonil
se
plných
téhož roku 4 dni.
w
10 dnech.
Za
Ferdinanda in, a zwlášt po skonení tidcetileté wálky, potebowaly snmy již delšího asu. Nejkratší roku 1638 trwal 16 dní, nejdelší
pt se
roku 1651 ti msíce a 10 dní;
málokterý byl
la-atší
než
Od poátku panowání Lepolda I protahowaly snmy ješt mnohem wíce do délky. Již prwní snm jeho trwal neb šest nedl.
potom pak málokterý kratší as; což potom tak zstalo až do panowání Karla VI, za jehož asu prawideln býwaly snmy ješt delší, tak že za Leopolda I 6, 7 msíc, za
tyry msíce a 19
dní,
7*
YL
100 Josefa
snm
dní, za
9
i
10
spráw^ stawowské.
msíc
nebylo nic neobyejného.
6
msíc
msíc,
msíc
1683 dokonce 12
roku
pH
za Leopolda I byl roku 1667,
kratší roku 1709,
15
8
byly roku 1676,
nejdelší
11 dní,
snímích a
a za Karla VI
1
Nejkratší dní,
dd pi
roku 1682,
a 6 dní;
msíc
10
a 15 dní.
msíc
za Josefa I nej-
21 dní, nejdelší roku 1705, 14
msíc
msíc
2 dni, nejdelší
Píina takowého
protažení zále-
Karla VI nejkratší roku 1722, 6
roku 1716, 16
ty
dwa msíce bez
we zdlauhawém písemném wyjednáwání mezi Prahaua Wídní, pi kterém se zwlášt o wyžadowané berni nikdy nedocílilo brzkého srownání. Pi tak dlauhém trwání snmu wšak newšichni
žela lilawn
stawowé zstáwali po celý astji do swých domow,
as
nýbrž rozjíždli se dílem
pítomni,
nkdy
a býwali
mezi
snmem
zase ob-
zwlášt zwáni do Prahy, jestliže se nahodilo nco, k emu se pálo etnjšího shromáždní. Takowé swolání zwláštní stalo se k. p. mezi snmem swolaným ke 4. Prosinci roku 1719 za píinau pedložení pragmatické sankcí.
Dlauhé trwání se
se
w
snm
a spojené
tím autraty na zdržowání
s
Praze neb asté dojíždní k sezením byly píinau, pro kterau
obyejn mnohem
mén
osob
úastnilo we
snme, než
bylo
jmenowit mnohá msta králowská pro welké tehdejší ochuzení obcí asem odwykla si wbec wyprawowati posly swé k snmm (což byly obyejn dw neb ti osoby
k tomu opráwnno, a
že
radní od každé obce), zanecháwajíce zastupowání
prospch stawu
Pražanm a nkolika jiným mstm možnjším. We shromáždní staw k uwažowání pragmatické sankcí roku 1720, swého nejwíce
wýslown pipomíná co shromáždní etnjší a slawnjší, bylo pítomno, krom nejwyššího purkrabí, jakožto direktora snmu, 18 osob stawu duchowního, 23 pán, 18 rytí a 26 posl z mst, tedy dohromady 86 osob. Poslowé mstští byli po tech ze Starého, z Nowého a z Menších mst Pražských, ti z Plzn, po dwau z Budjowic a kteréž se
z Hory,
ti
z
Rokycan, po dwau ze Stíbra a z Mostu, ti z Hradan.
ádným
místem k odbýwání
Pražský, jakožto
sídlo
králowské.
walo se we swtnici saudné. dinanda
II
až
do
snm
byla Praha, a to sice hrad
Plné shromáždní
snmu
asu od píiny moru
Jen dwakrát za celého
Marie Terezie musil
peložen do jiného msta, jednau a jednau do Plzn, 1713.
totiž
snm do
z
odbý-
Budjowic, roku
Ferbýti
1649,
Akoliwk dle znní privilegií a obnoweného zízení zemského neml král jinak berní a sbírek žádati než na snmích, dal nic-
VL Rád pi
mén
císa Ferdinand
snémich a
pi
sprón:^ stawowské,
w
na zaátku roku 1634
II
snm,
101
rychlé
poteb
shromáždní nkterého potu staw, a pedložiti jemu žádost o jistau pomoc mimoádnau. Stawowé, shromáždiwše se we „welkém potu," swolili, ne bez poukázání k tomu, že jest to proti zízení zemskému a privilegiím. Podobný sjezd držán jest ješt jednau téhož roku z naízení krále Ferdinanda III na míst císaow opt pro poteby wojenské pi tehdejším wytažení jeho do pole w ele wojska císaského, s udáním píiny, že pro spch pitom nebylo dobe možné snmu obecného rozepsati a držeti. Naízení bylo dáno místodržícím, a sic tak, aby „jisté osoby ze wšech ty staw" k tomu obeslali. wojenské swolati ne
Sjezd uinil
i
a poddanau
tentokrát dle
žádostí,
než toliko sjezd,
a
pání králowa,
aby wíce a dále
to jest
„s poníženau
takowých kontribucí skrze
podobné sjezdy proti privilegiím a obdarowáním tohoto, též
pitom
staww králowstwí
obnowenému zízení zemskému wyhledáwáno
nebylo, aby
k žádné ujm a protržení týchž privilegií k. i aby JMKá revers dostatený stawm odwésti poruiti ráil." Bhem tidcetileté wálky naskytla se wšak ješt nkolikkrát poteba spšného opatení, a zawdána tím píina k swolání pauhého sjezdu. Roku 1638 držel císa Ferdinand III sám osobn sjezd toliko s „jistým potem osob ze wšech staww," kteíž, jak se wýslown dokládá, „uznáwajíce, že pro nynjší rychlau potebu snm tak spšn rozepsán býti nemohl," žádosti sob pedložené w uwátoto swolení nebylo
ty
žení
wzali,
swolení pak
njším obecném „ratihabirowání"
sob císa
od
s
tím
záwrkem
uinili,
aby
snmu wšem tyem stawm ke pedneseno bylo. Na snme téhož
staw samých
pi
nejprw-
schwálení ili
roku wyžádal
swolení k držení sjezdu,
kdyby jaká
poteba toho nastala, tak totiž, že nejwyšším auedníkm a saudcm zemským, též raddámsaud komorního a dworského „s nkterými jinými obywateli z obce, duchowního i swtského stawu, které by se tehdáž w. Praze a blízko Prahy najíti a dostati
rychlá
a nenadálá
„aby oni jisté swolení, které by se na nco skrowného a snesitelného wztahowalo, na wšech spolu obecní záplatu uiniti mohli." Dle swolení toho byl sjezd držán w msíci mohly," takowau
moc
dali,
Dubnu roku 1639. Z nkolika tchto pípadností wywinul
se obyej, dle kterého
potomních asích býwali sjezdowé takowí dopauštni w rychlých a nenadálých potebách. Za císae Ferdinanda III byly sjezdy ješt w létech 1640, 1641, 1642, 1644 dwakrát, 1646, 1652 a 1655, za
i
w
VL
102
ád pi snmich
pi
a
spráwé stawowské,
císae Leopolda I nkolikkrát za wálek tureckých, zejména 1663, 1664, 1667, 1688, 1690, 1692, 1694. že
skoro pokaždé swolení
se
w létech
Potom wešlo we zwyk,
rekrut a rimont stáwalo na sjezde.
K
tomu úelu bylo totiž w ase od roku 1702 až 1719 držáno 9 sjezd a mezitím jeden roku 1707 k swolení swatebního daru pro Karla bratra císae Josefa I, tehdáž španlského krále, ješt pak potom jeden roku 1722 za píinau swatebního daru pro Marii Amalii, dceru císae Josefa I. Pozdji zwyk ten pestal, tak že se za ostatního panowání Karla VI o sjezdech zmínka nedje. Jako snm obecný, nemohl i sjezd, a to tím mén, swolán býti od kohokoli jiného než od krále, a wšak stáwalo se to od nho jen naízením k místodržícím, kterým obyejn bylo zstaweno jmenowati den k tomu. Jako roku 1638, stalo se také ješt jednau roku 1651, že bylo držení sjezdu ustanoweno pedcházejícím usne-
sením mezi králem a swolili berni
w urité summ 200,000
a pozstawili toliko
k tomu
snmem, když
ho dle zkušenosti
stawm, kteí by
pi prwním
pítomen; také
se
zas
„znamenitém."
nacházeli
w
Praze aneb
pipomíná, že
Kommissai
zárowe direktorem
pokaždé stawowé
w
se
stawowé
zwláštní
w
sešli
k
pi sám
nmu
nepítomnosti krá-
místo jejich zastáwal nejwyšší
sjezdu.
Praze pítomní
I
zase císa Ferdinand III
byl
ke sjezdm nebýwali zízení;
purkrabí, jsa
se
terminu nabyté bylo zapotebí.
tomto sjezdu, jako roku 1638,
low
zl. s
aby pro druhý termin uinili nowé opatení, kdyžby
pijeli,
w potu
stawowé tehdáž ponejprw rozdlením na dwa terminy
totiž
i
také
Zwáni
w
byli
ke sjezdm
okolních krajích
pe-
samo sebau, že také každý jiný ml práwo w nich se zauastniti. Každé swolení sjezdu, nemlli již naped moci sob dané od snmu, platilo toliko pod wýminkau, byloliby od následujícího snmu schwáleno. Píklad neschwálení udal se roku 1694, když sjezd swolil tak zwaný wedlejší postulát 456,944 zlatých, snm wšak swolení snížil toliko na dw tetiny této summy. Na každé swolení bern na sjezdu wydáwal ostatn král revers podobného znní jako pi zawírání snmu. Za asu Ferdinanda II a III i za prwních let císae Leopolda I nebylo znaného rozdílu w trwání sjezd od trwání snm. Jen býwající;
rozumlo pak
se
jeden sjezd za císae Ferdinanda dni; naproti
tomu trwaly sjezdy
dní, a ejezd za
konce až do 4
císae Leopolda
msíc
I
roku 1644, trwal toliko dwa létech 1634 a 1642 pokaždé 31
III,
w
roku 1664 držaný protáhl se do-
a 15 dní. Naproti tomu byly pozdjší sjezdy
ád pi snémích
ví.
w
a
pi
spráin^ stawowské.
103
1094 odbyty pokaždé jedním dnem, a tak bylo nejspíš obyejné i se sjezdy pozdjšími az do roku 1722. Místo, we kterém se sjezdowé držíwali, byl tak zwaný zelený pokoj na hrade Pražském. Až do roku 1094 wydáwala se usnesení sjezd tak jako artikule snmowní tiskem; pozdji zdá se že se to nestáwalo; uzawení sjezdu se wšak pokaždé oznamowala w nejbližším za Leopolda
I.
létech 1092 a
tištném snesení snmowním. Jednalo-li se na snme o wc, která potebowala bedliwjšího wyšetení nebo jiných píprawných prací, tehdy stawOwé zwolili k tomu naped kommissí ze swého prostedka; a rownž býwaly kommissí také woleny ku prowedení zwláštních wcí snmem uzawených, tak že kommissími takowými prowozowala se wbec spráwa záležitostí do oboru innosti náležejících, pokud nebyla zanecháwána úedníkm zemským, ježto byli také osoby z prostedka staw. Takowého spsobu byla k. p. kommissí zízená roku 1627 k jednání o dluzích komorních, kommissí zízená roku 1628 nad pracemi k uprawení plawby Labské, kommissí kustanowení hranic zemských (1628 ic), kommissí k spoádání kollatur a far, rozliné kommissí kwynalezení nowých spsob daní ili sbírek, jistá kommissí k jednání mezi msty králowskými a witeli jejich o spsob ponenáhlého splacení dluh jejich obecních, zízená roku 1657, a jiných mnoho, kteréžto skoro každá po wíce let, a nkteré welmi dlauhý as zstáwaly we swé innosti. Mezi tyto kommissí snmowní sluší také poítati úad nejwyšších berník zemských, kterému dle starodáwného obyeje bylo
snm
sweno wybírání berní z celé zem. Byly to do snmu z prostedka staw wolené, po jednom Na snme roku 1629
úad
aby
ten,
se wybírání
jednalo se
sic o to dle
prý pro welké autraty
bern
zanechalo
komoe
na,
osoby od
snmu
každého stawu.
z
pedložení od císae,
byl zrušen,
jest
to
aby
králowské a jejím nástrojm.
Ale
stawowé k tomu pistaupiti nechtli, nýbrž
císa
pi
žádali,
aby jich
staré zwyklosti zanechal, dáwajíce toliko na wli, když by
se uznalo zapotebí, aby také od císae jedna osoba
k tomu
úadu
zwolena byla, bud praesident bud nkterý z radd komory králowské.
Na
to
sledn
císa od pedložení swého
eeného
nepijal, tak že
swém pedešlém spsobu. totiž
nno;
ponejprw což
na
mínilo
snme se
upustil,
úad
podání pak
staw
nejwyšších berník zstal
po-
we
Toliko wybírání posudného jest pozdji,
roku 1646,
z
úadowání berník wymí-
jen na tehdejší swoleuí, ale pozdji zstalo
VI.
ÍQ4
Rád pi
snemích a
pi spráw stawowské.
pitom, tak že k posudnému byli zízeni wýbrí po krajích a nad nimi zwláštní úad tak zwaných depiitowaných. Krom nejwyššícli berník wolených ze staw náležel k auadu tomu wrchní berniní písa a nkolik jiných podízených úedník ili písa. Ustanowowání jich i také propauštní ze služby jest snmem roku stále
ty
1651 nejwyšším berníkm samým zstaweno dle staršího obyeje. Nejwyšší berníci chowali peníze z berní sešlé
každý
z nich
ml
w pokladnici,
od které
jeden klí a wrchní písa pátý. Jim náleželo peníze
sebrané wydáwati na wýkazy ili assignací od krále wycházejíci
prostedkem kanceláe eské dworské neb místodržitelské, pitom pak pihlížeti, aby se neobracely k jiným úelm, než ku kterým byly od snmu swoleny. Stawowé hájili toto prawidlo již na snme roku 1630, jmenowit w tom smru, aby se snad berní od snmu swolených neužíwalo k placení
bern úadu
s
dluh
komorních.
wymínním, aby nikam jinam
nebyli
Swolili
odwádny
tehdejší
než
do
berniního, aby tedy císa nedáwal jednotliwým osobám po-
sob
wolení, by
dluhy swé za komorau na swé powinné berni po-
smli; neb žehy z toho welký zmatek a nepoádek pošel a zbytené by bylo mezi císaem a stawy snmy zawírati a se smlauwati, když by peníze jinam, než na se powolily, obracowány býti mly. Ze sebraných a wydaných penz byli berníci powinni initi poty, kteréž se zwláštní kommissí snmowní, pokaždé k tomu wolenau, skaumaly. Wšichni tyi byli za spolenau spráwu i také za swé podízené úedníky odpowdni. Naproti tomu mli platy rážeti
roní za swé úadowání.
býwaly tyto
Jindy
platy
nepimen
welké; odtud pocházely námitky od wlády proti tomuto pro pílišný náklad zdwihané; protož stawowé na snme
1636
nejwyších
plat
ustanowil
snm
berník na
polowici
roku
Roku 1652
snížili.
na platy a útraty berniného
úadu
úadu
celkem 8000
zlatých.
Sjezd roku 1652 držaný, na kterém za
bern, tehdáž ponejprwé
w
prácech
a dle toho se
za tauž
zízení
w
urité
summ
píinau
jistého sehnání
swolené, zaátek se stal
potu poddaných osedlých k sprawedliwjšímu spsobu rozwrhowání bern, stal píinau památným také tím, že z nho wyšel zaátek dlauholetých
jistého
k wyšetení
wýboru zemského ke hlawnímu ízení Ponwadž na držel pod swau wlastní spráwau.
stálého
wcí, které snm sjezde tom císa Ferdinand III wýslown piekl stawm práwo, aby pi úad berniném naizowali ád, jakž by se jim nejlépe
VI.
Rád pi
sn^mích a
widlo, uzawcli stawowé z
a které
zárowe swili
spráwé stawowské.
zwoliti jistau
mla
každého stawu. která
pi
105
kommissí 12 osob, po tech nad
míti doliled
rozhodowáiií wšech
berriiním
úadem,
námitek neb stížností
jednotliwých osob proti reparticím zhotoweným od krajských depu-
towaných tehdáž zízených, též we skutek uwedení kommissí zené k wyhledání stawu kollatur a far
i
wbec
naí-
skutené prowe-
W
pedešlém snme zawíno bylo. kommissí této mli místo nejpednjší osoby každého stawu, jakož z duchowního dení wšeho, co na
stawu arcibiskup,
panského
z
nejwyšší
stawu podkomoí tehdejší.
z rytíského
ješt téhož roku
sweno
jest
této
purkrabí a nejwyšší sudí,
Na snme prwním potom
kommissí také wrchní ízení
k uzaweuému tehdáž popsání celého králowstwí za píinau bern, a protož také dosazení tak zwané kommissí visitaní k wykonání tohoto úkolu, tak aby tato kommissí byla jí podízena; roku 1654 jest jí dáno w moc dosazení prbíe zemského w dorozumní s místodržitelstwem a opatení jeho platem; roku 1656 celé ízení ubytowání a wychowáwání wojska, pokud tehdáž píslušelo stawm, též naízené tehdáž ustanowowání taxy obilí o každých suchých dnech w dorozumní s místowztahujících
prací
držitelstwem
;
se
roku 1657 prowedení a rozwržení swolených tehdáž
pi
hlaw zwlášt také uznání, které osoby nuzné a chudé mly by z ní býti wymínny. Roku 1659 odkázáni jsau Pražané se stížností pro wydáwání díwí a swtel ke hlídkám posádky Pražské na rozhodnutí této kommissí dle uradní sbírek postranních a
jí
s
sbírce ze
nejwyššími berníky;
ského tumlíe koní,
w
jí
roce
též
zanecháno opatení
s
pedtím jen prozatímn do
strany zem-
služby pi-
Roku 1663 wznešeno na ni spolu s místodržitelstwem zídefensí a opewnní hranic, když by za píinau nebezpeenstwí
jatého.
zení
od
Turk
bylo poteba. Již roku 1652 nazýwána jest tato kommissí
podízeným; a jméno to píslušelo jí ím dál tím wtším práwem následkem dalšího potom rozšíení oboru jejího. Byla zajisté hlawním wýkonným ústrojem snmu, zastáwajícím jej w ase, když nebyl shromáždn. Moc hlawní kommissí byla od snmu wždy znowu prodlužowána, takže trwalaaž do roku 1674. Potom najednán pomíjí, a newí se, z jaké píiny;
hlawní kommissí, hledíc k jiným
jen tolik je
jisté,
že
jí
nebyli stawowé, nýbrž
snme
snad wláda
pwodem
swolaném roku 1676 prosili stawowé císae, aby k wypracowaní nowého spsobu ukládání berní hlawní kommissí zase zízena býti mohla ale „bywši prý jisté podstatné rozmyšlení
toho;
nebo na
;
VI.
106
Rád pi
snemich a
pi
spráwé stawowské.
w létu 1652 resolvirowanau tak eenau hlawní kommissí na ten as reassumirowati dáti, na pekážce," císa stawm nowau deputací ze wšech ty staww zíditi powolil, kterážto mla jen tento
tauž
uritý úkol, beze wší jiné moci. Teprw za panowání císae Kark VI zízena jest roku 1714 nowá kommissí w oné spsob co obecný
wýkonný
snmu,
ústroj
tak
že
totiž,
jí
dle
znní
snmowního
snesení „stawowé místo sebe spráwu a zízení zemského hospodástwí swili."
wojenského
Kommissí
roku 1715, to jest
dwau
se z osmi osob, po byli
now
snmu
sion a z
poátku
1.
každého stawu, kteí od
snmu do snmu
Nejwyšší purkrabí byl stálým direktorem jejím,
woleni.
tak jako
z
w
innost swau od poátku Listopadu roku 1714. Skládala
tato nastaupila
íkalo
samého. taktéž
se
jí
nmecky Ausschusscommis-
esky ausšuskommissí,
což
potom od roku
1721 pekládáno nemotorným purismem: weyhozní kommissí. Byl to
zemský wýbor, který potud nepetržit úadowal až do asu císae Josefa II, potom po krátké pestáwce opt od císae Leopolda 11. až do nynjška.
as
Za ped bitwau Blohorskau býwaly bern wybírány w každém kraji od zwláštních berník krajských, wolených z prostedka stawu toho kraje, tak totiž, že každá wrchnost wybralaberni od swých poddaných a i se swau powinností berníkm krajským ji odwedla, tito pak dále teprw nejwyšším berníkm zemským. Po obnowení zízení zemského nebyl wšak ústaw berník krajských obnowen, tak že každá wrchnost musila dle prawidla odwádti berni ze statk swých nejwyšším berníkm zemským bezprostedn. Toliko
wáni
k wybírání posudného zwláštní
wýbrí
pokud zstáwala
swowáno dém
w
krajští,
podízení auadu
krajským heitmanm, a
obyejn
wýše pipomenuto, dosazo-
asu Ferdinanda
obyeji, totiž jen za
kraji jednoho
lowského,
již
deputowanému a Krom toho býwalo wybírání sbírky domowní,
komoe.
králowské
jak
byli,
praelata
a
tak zwaného
to s
11
w nkterého msta
potažením k tomu
primátora krajského
msta.
Zwláštní
a
III,
kažkrá-
pí-
1650 swili wybrání píspwku 5000 zl. na rozšíení kláštera sw. Jií na hrad Pražském heitmanm krajským, a týmž také roku 1664 wybírání sbírky obilné. Krom toho náleželo heitmanm krajským také wymáhání berní prostedky exekuními, když jich bylo zapotebí. Z penz tím neb oním spsobem wy braných powinni byli initi poet nejwyšším padnost byla, že
stawowé
berníkm zemským.
roku
Teprw od asu, když za císae Leopolda
I
ví.
Rád
pi
snmich a
pi
spráwé stawowské.
107
poaly se bern wybírati w msíních lhtách místo pedešlých tí nebo ty lht za rok (1697), poznala se wclká obtíž, aby méli hospodáští spráwcowé wšech panstwí každý msíc se sebranau berní pijízíKíti do Prahy. Pomohlo se tomu wšak teprw za panowání císae Karla \'l roku 1714 snesením snmowním, dle kterého od poátku wojenského roku 1715 zízeny jsau krajské filialné kassy we wšech krajských
mstech
jedním
s
wýbrím
a jedním
kontrolorem,
kteí
od té
doby pijímali bern od wrchností každého kraje a odwádli je dále do Prahy. Jen ti kraje okolo samé Prahy ležící, Kauimský,
wymínny, tak že se z nich mla i napotom da odwádti bezprostedn w Praze, a to wýborowé kommissí tehdáž práw zízené. Auad nejwyšších berník zemských jest pi té píležitosti zrušen; wýborowá kommissí pijala Beraunský a Rakownický, jsau
z toho
napotom jeho powinnosti na sebe spolu se spráwau hospodástwí zemského wbec. Krajští heitmanowé byli krom swého spolupsobení pi wybírání a wymáhání berní také rozliným jiným spsobem pomocní w ízení wcí, ježto stály pod spráwau staw neb jejich ústroj.
Powdno
nahoe
již
o prácech, které jim byly
sweny w
prwních
asích pi rozwrhowání berní a pi wyšetowání potu poddaných osedlých. Jim bylo podobn odewzdáno wyswdowání škod, utrpných ohnm neb jiným spsobem, pro které kdo mohl žádati oswobození od bern; uloženo jim napomáhání pi prácích kommissí k wyhledání dchod farních a zádušních, ízení w^cí týkajících se a wychowáwání wojska,
ubytowání
též
opatowání wojska na po-
poádku a kázn pitom rownž na zachowáwání rozliných zákon wydaných od snm,
chodech a dohled na zachowáwání dohled
rownost wáhy a míry, na sprawowání cest a wysekáwání
jakož na
les pi
;
na poádek pi saukromých clech a mýtech a rozliné jiné wci. Za tyto práce, které dílem nenáležely hned prwotn
k
auadu, byl
jejich
plat
w
nich,
zem,
od
o
heitmanm krajským wykázán
jehož
ustanowení
jednalo
se
již
jistý
na
roní
snmich
1629 a 1630. Po tidcetileté wálce byl plat tento již roku 1650 zmenšen na polowici s ohledem na to, že heitmanm krajským w pokojných létech práce ubylo, a roku 1651 jednalo se i
létech
o zrušení
skému,
že
platu toho s poukázáním
bez toho
dle
nho
k obnowenému zízení zem-
žádný odepíti
nemže
powinnost
úadu toho nejmén na jeden rok na sebe pijíti; nicmén pedce pi nm jsau zanecháni, ponwadž pi-ý až posud s wychowáním
108 wáleiiélio
lidu
cházejících
zde
w
assignací,
nápojné
sbírky
w
^d P^i snimích
y^-
pi
a
spró,ici stawoivské.
zemi zstáwajícího,
s
mnoho práce
Práce tyto a takowé
míti budau.
proež wydáwal
nm
krajským roní plat až do roku 1705, snme za císae Josefa I naízeno, aby
míst
toho
piinním
které by
ten
platu
odwedeny
poskytnut
na
i
se heitma-
we kterém na prwním heitmanm la^ajským
jeden zlatý ze
byl
jednohokaždého
byly,
wy-
z
wyšetením potu poddaných usedlých a
s
potomních asích nikdy nepestaly,
na
inním pot
w
berni
penz,
sta z
jeho
kraji sku-
rozumí se od opozdilých kontribuent užitím
exekucí.
jak
Ponwadž zízení krajské slaužilo we wcech zstawených w moci
snm;
spolupsobení
nestáwala
zem
za základ celé weejné spráw,
w oborech se také žádná zmna w rozdlení snmowním. Již na snme roku krále samého
tak
na kraje le se swolením 1629 jednalo se o lepší rozdlení kraj, a zízeni jsau k tomu koramissai od snmu, kteí tu wc spolu s nejwyššími úedníky zemskými
w
uwážení wzíti mli.
Zdá
se wšak, že
stawily dokonání tehdejšího pedsewzetí.
jeden
pt
kraj
leželo
imský,
Wltawský,
4.
Podbrdský,
sahowaly ke hranicm zemským, 8.
Boleslawský,
Bechyský,
9.
13.
Hradecký,
Prachenský,
5.
za-
Po pitení Loketská za
císaem Ferdinandem II poítalo w prostedku zem okolo Prahy, totiž
3.
bhywálené
potomní se
kraj
15, jichžto 2.
Kau-
Rakownický, ostatní
do-
:
1.
totiž: 6. Žatecký,
10.
Chrudimský,
14.
Plzeský,
15.
Slánský,
7.
Litomický,
áslawský, 12 Loketský. Praha
11.
rownž Chebsko a hrabstwí Kladské nenáležely k žádnému kraji. Teprw za píinau nowého spsobu odwádní bern do filialných pokladnic krajských jednalo se opt na snme roku 1714 o njakau promnu w rozdlení kraj, a to sice na pednesení císaské, a
„zdaliby pro uwedení lepší rownosti
a
wrní
a
poslušní
obywatelé
dalece od
úadw
krajských wzdáleni nebyli,
aby
píliš
w ízení krajských heitmanw, w jednom neb druhém kraji
proporcí krajw, tak aby totižto jeden
uwedena býti mohla." která wšak s druhé strany byl,
Snm
tém
jakáž
takáž
tak welký jako druhý
zídil k uwážení toho kommissí,
k tomu hledla, jakby se rozdlení kraj „bez obtížnosti neb rozdwojení panstwí a statk" státi mohlo. Dle dobrého zdání této konmiissí stalo se tedy usnesení snmowní, i
jímž se wyžadowání králowskému jen
Na míst liko
na
zadost stalo.
posawadních 15 kraj rozdleno jest králowstwí tokraj nowých, a to sice tak že 1. kraj Loketský i
totiž
12
we skrowné míe
ví. liád
pi
snémich a
pi
spráwé stawowské.
100
panstwím Falknowským potažen jest do Žateckého, 2. Slánský a Rakownický kraj spojeny jsau w jeden, s krajským Rakowníkem, mstem 3. rownž Wltawský a Podbrdský, jimž za krajské msto ustanowen Beraun, 4. z kraje Kauimského wyjmuty s
Chebskem a
jsau
od ostatních
kraji tomuto,
msto Mlník kraji
ležely we welkém wnit kraje Boleslawského, a jsau piwtleny 5. podobn peneseno jest do Boleslawského kraje v
nkteré wesnice panstwí Brandýského, které
wzdálí
ku
s
se
Sopkau, (Pšowkau), které
Litomickému.
podstat.
Ostatní
kraje
se
zstaly
dotud poítalo ku
we
swé
pedešlé
Obsah. str.
Základy práwa státního ÍI. Powolowání berní. a) za Ferdinanda 11 a III b) za Leopolda I c) za Josefa I, Karla VI a Marie Terezie III. Wplyw na spráwu komorní IV. Zákonodárstwí a pée o obecné dobré V. Hájení práw zem I.
1
12
.
snm
VI.
Éád pi snmícb
a
pi spráw stawowské
27
«
....
44 61
64 85 96
