if>'- (Jem a tiskem Aug. Geringera. 541 W. 12th Street. c. 1

if>'-

PG

5038 1911 c.

1

(Jem a tiskem Aug. Geringera.

I

541

W.

12th Street.

é

RBORi

Presented to the

UBKAKY ofthe UNIVERSITY OF TORONTO by

VSk

MRS.

IREN SUMMERVILLE

\

SIMONA NOVELA.

Napsal

BEDICH MORA VEC.

CHICAGO. Nákladem

a

ILL.

tiskem A. Geringera, 541

W.

12th St.

r i.

SI

4

Lesní Lebeda vrátiv se z lesa. odložil pušku na všák, opeený klobouk hodil na psací kterou ped stl a jal se prohlížeti poštu, Bylo tu nkolik chvílí pinesl obecní posel. dopis úedních, ale také jeden soukromý. Sotva ho Lebeda peetl, volal na svou manželku: "^larie, to je novina! Pojd sem!" Pibhla z kuchyn paní Lebedová, hezká, mladá panika, trochu obtloustlá, jak bývá u žen, které tráví po boku svého muže blažený a bezstarostný život.

"Co

se stalo, Františku?"' tázala se vstu-

kanceláe revírní správy. "Povídám, to je novina," ekl lesní a pejel v rozilení svj mohutný, už valn prošedivlý plnovous. "Píše mi sestra, že nám popujíc 'do

na prázdniny svého syna." "Karla?" usmála se paní Lebedová radostn. "Ten chlapec už musí býti veliký." "Veliký?" usmál se Lebeda. "Vždy už

šle

dosplý lovk. Je kandidátem profesury. Píše mi sestra, že je záložním poruíkem a

je to

a suplujícím profesorem na gymmasiu.

Letos v Uhrách a trochu se

cviení nkde pi tom roznemohl. Píše mi sestra, že mi sem Karla pošle na dva msíce, aby se u nás trochu zotavil." odbýval,

si

— "Tedy Karel už

4

je

— profesorem?" zadivila

se paní Lebedová.

"No, skuteným ješt ne, ale studenty už uí," vysvtloval lesní. "Tak švakrové piš, že se na Karla tšíme," ekla paní. "Myslil jsem ši že jí to tak napíši," pravil Lebeda, ekaje jenom na svolení ženino, ale te když vidl, že žena s ním souhlasí, snažil se uplatniti svoji autoritu jako hlava rodiny.

Dopis seste odeslal píštího dne a paní Lebedová chystala pokoj pro synovce. Pi tom vypravovala svým dtem, že pijede do jejich myslivny k delšímu pobytu jejich bratranec profesor a dti hoely zvdavostí, jak A potom psal asi takový profesor vypadá. Karel, kdy pijede. Ten den byl v myslivn Paní Lebedová strojila jako malý svátek. svátení obd, pes tu chvíli posílala služku Kaenku, aby se podívala do "pokoje pana profesora", jestli tam ješt nco neschází. Nejmén desetkrát za dopoledne vybhla Kaenka po schodech do prvního patra, desetkrát byla nahoe paní Lebedová a lesní pece stále je nahoe "Povídám, ženské, naizoval všechno v poádku! asu jste na to mly

—

:

a

dost."

Krátce ped polednem vzal lesní hl, nasadil si klobouk a zahoukl do kuchyn: "Marie, jdu Karlovi naproti." Lebeda vyšed z myslivny, pustil se širokým úvozem dol ke vsi. Myslivna byla na pahorku pi samém lese, ves Pavlíkov rozklá-

dala se v širokém úžlabí táhnouc se podél okresní silnice. Uprosted vsi byla okrouhlá náves, uprosted níž stál kostelík, škola a fara a pi konci silnice na kraji vesnice rozlehlý

dvr

patrovým stavením obytným, etnvmi hospodáskými budovami, hezkou zahradou. Ze tí stran byl Pavlíkov obklopen lesy, na tvrté stran, kam zabíhala silnice ztrácejíc se mezi poli, byla krajina otevená, kam až oko dohlédlo. V neveliké vzdálenosti uprosted polí blalo se osamlé stavení, stapanský

s

nice obchodní dráhy.

Od

Pavlíkova

šlo se

na

které tu vysázel velkostatek a upravil cestu k stanici, která

stanici

alejí

rozložitých

lip,

vlastn zízena byla k vli panskému dvoru Pavlíkovskému. Lebeda kráeje alejí k nádraží myslil jenom na svého synovce. Jak asi vypadá? Lebeda si na Karla vzpomínal. Když se Lebeda ženil, sestra se šv akrem pijeli na jeho svatbu do Pavlíkovské myslivny a pivezli s sebou Karla, tenkrát ješt malého studentíka. Jak vypadá asi jako profesor? Za tch myšlenek došel Lebeda na nádraží. Vlak pijíždl nkolik minut ped polednem. Lebeda sem pišel krátce ped píjezdem vlaku, prochodil tu chvilku po peronu a za nkolik minut pihuel vlak. Mnoho lidí tu nevystupovalo. Mezi nimi snadno Lebeda poznal synovce a chvátal k nmu. Objali se a políbili a lesní ekl se spokojeným úsmvem "Chlape, z tebe se udlal hezký lovk." :

"To jsem ekl Karel

rád,

6

—

strýku, že

se

vám

líbím,"

znovu strýce objal. Karel Radešínský byl hezký, mladý muž. Byl vysoké, trochu štíhlé postavy, jak bývá u lidí, kteí ztrávili mladý vk ve školních lavicích. Obliej jeho zdobený rusým knírem neml zvláštního uritého rázu, nebyl ani krásný ani ošklivý, ale jevil vysoký stupe intelligence, zdraznný hezky klenutým elem a výrazným modrým okem. Kdo se do toho oa

blieje podíval, nabyl

pesvdení,

že ta hlava

chová pemýšlivý mozek, že je schránkou krásné duše a kdo takto soudil, musel uznati, že obliej Karlv je hezkým, teba jím opravdu nebyl snad dle stávajících názor o kráse, které

vyžadují

pravidelné

rysy a

soumrné

linie.

Tak

si

to také myslil

Lebeda kráeje

synovcem od nádraží a prohlížeje si ho se ny zpytavými pohledy. Karel nepodobal

se

stra-

se a-

matce. Paní Radešínská byla starší sestrou lesního Lebedy. Lebeda byl ješt svobodným lesním adjunktem, když si Radešínský odvedl jeho sestru z myslivny jeho otce. Tenkrát byl Radešínský geometrem pi okresním hejtmanství, pozdji byl peložen do Prahy. To už byla ada let. Jednou, už jako ženatý lesní, byl Lebeda v Praze návštvou u švakra a u sestry, ale tenkrát Karel odbýval si vojenskou službu jako jednoroní dobrovolník u ni otci ani

dlosteleckého pluku nkde na jihu mocnáství. Ml tedy Lebeda pedstavu o svém synovci jen jako o malém studentíkovi, jak ho

poznal o své svatb. A te byl jeho zjevem pekvapen. Ale mile pekvapen. A tomu svému pekvapení dával prchod opakuje pes tu chvíli

:

bude z tebe míti radost." pišla jim vstíc hezky daleko

''No, teta

Paní lesní ped myslivnu tak, jak odbhla z kuchyn, s tváemi rozpálenými od ohn a s rukávy ohrnutými. Chvíli dívala se na synovce pekvapená, ale když se shýbl po její ruce, objala ho a políbila na ústa a vyjádila své podivení jako Takhle prve iejí muž "Chlape ty jsi vyrostl jsen si t nepedstavovala." :

!

"Já vás, tetiko, také ne," povídal Karel drže tetu za ruku a kráeje mezi ní a strýcem ten kousek cesty k myslivn. "Podle strýka a

ncsí

maminky jsem

si

\

ás

pedstavoval

starší."

vyptávala se na švakra a na švakrovou, Karel strun odpovídal a tak vešli do myslivny. Lebeda zavedl synovce do pokoje v pízemí a teta musela na chvíli odskoiti do kuchyn. \'rátila se hned k mužským, aby jí neušlo nic z toho, co povídali a v tom se už také vrátily dti ze školy a pestupovaly v rozpacích za dvemi nevdouce, jak osloviti bratrance profesora. Byli dva hoši a dvátko. Ale již je matka vtáhla do pokoje

Teta

a

se usmála,

pedstavovala

hle jsou naše dti.

a tuhle

mateskou pýchou "TuTo je František, to je Jeník

je s

:

Maenka."

Karel hned se k dtem shýbl, políbil je po ad, dti se trochu boily, když je hladil, prohlížeje si zkoumav jejich tváinky, ale záhy

-

8

—

osmlily a zstaly v pokoji. Karel potom požádal strýce, aby poslal nkoho pro jeho vak na nádraží a když tuto záležitost projednali, se

zvala je teta k

Pi

obd

obdu. dopovídali

si,

na

pi^ed

obdem

—

Paní Lebedová povídala synovci "Chceš-li se, Karlíku, podívati, jaký jsem ti pipravila pokojíek? Budeš snad spokojen." nedošlo.

:

"Prosím vás,

teto, jen

pro

mne

štního nechystejte!" usmál se Karel.

nic zvlá-

"Nejsem

zvyklý zvláštnímu pohodlí a spokojím se se vším. Také bych vám nerad inil njaké nepohodlí nebo porušení obvyklého denního po-

ádku." "Ale když ty

—

nemocen," ekla teta. "Musíme pece dbáti, abys se u nás zotavil ze jsi

své nemoci."

"No, teto, tak hrozné to není," smál se Karel.

s

mou nemocí

"A co ti vlastn schází?" zeptal se strýc. "Mnoho ne, strýku," povídal synovec vesele. "Pednáším na gymnasiu mathematice jsem vyzván, abych sepsal uebnici pro náš ústav. Pospíchal jsem s tou prací, aby to pišlo do tisku, trochu mi z toho seslábly nervy a sotva jsem knihu napsal, pišlo pedvolání na vojnu. A to víte, sloužím u dloa letos byl

stelectva a tu je ve služb zase plno poítání, tak jsem se tedy za cviení z té nervové choroby nezotavil. Ale maminka dobe mi poradila, že

pobytem v zdejších

chabíé nervy zase

sesílí."

lesích

moje

o-

-

9

—

myslím," ekl lesní pesvdivým ''Js. sice nevím, co jsou nervy, vbec

"To

si

hlasem.

nevím jestli njaké mám, ale to vím jist, že les vy hojí každou takovou mstskou nemoc. Budeš choditi se mnou do lesa, a když procouráš pl dne po lese, pijdeš dom s hladem ani

jako vlk."

"A

postarám, aby

u nás chutnalo a abys ztratil tu mlékovou barvu, kterou m.áš v oblieji," slibovala teta podávajíc synovci ruku pes stl. "Mám plno drbeže, když to pes ty prázdniny sníme, budeš vypadati jako

mj

já se

ti

muž."

Karel shýbl se k tetin ruce a políbil "Prosím vás, tetiko, jen k vli vyboujte ze svého denního poádku,"

ji

mn

ne-

ekl

lovk

skromný a o nic vlastn se nejedná, než abych si odpoinul po té své duševní námaze. Jsem trochu pepraco\ án a to brzy mine mezi vámi v klidu venkov-

prosebn.

"Jsem

Budu choditi se strýcem do lesa, pracovati duševn nebtidu nic, strýc mne seznámí s ostatními úedníky velkostatku, buského

du

s

života.

ním

celé to

choditi do jejich spolenosti a to

mé

léení.

Tak mi

to

bude

doporuil také

léka." "No, víš, z tch úedník jsem v Pavlíkov jen já sám," ozval se strýc a zakroutil si njak

mrzut svj mohutný

knír.

Karel podíval se na strýce

zvdav.

"Abys tomu rozuml," zaal tlovati.

e

lesní

vvsv-

"Míval jsem lesního adjunkta, ve dvo-

býval hospodáský správec a

ml

také' ho-

— spodáského adjunkta,

10

—

tak nás tu bylo tedy nkolik, ktcrí jsme byli sob jaksi rovni a tvoa

jsme tedy spolenost. Ale poplužní dvory byly po adu let pasivní, kníže soudil, že mu správcové špatn hospodaí a proto dvory pronajal. Xáš dvr a ješt dva sousední najal jakýsi Nachtmann. Je to bohatý žid a hospodai^í tu už pátý rok a hospodaí dobe. Je ku po;di^)u Dokud dvory držel kníže ve vlastní režii, nemohl z nich vytlouci pražádného zisku a tenhle žid vydlává nesmírné peníze. Jako každý zbohatlý žid, je to lovk hrdý a s tím Podržel ve služb se tedy stýkati nemohu. všecky ti správce a platí jim víc, než jim platil kníže, mají vtší služné než já, a to víš, že tedy ten nájemce pohlíží na m.ne s vysoká. Na celém velkostatku zaveden te úsporný systém; vzali mi také adjunkta a místo nho dali mi o jednoho hajného víc. Chodil jsem také mezi sousedy do hospody, vždycky v nedli odpoledne, ale nechal jsem toho hnedle. Když jsem zašel do hostince, vždycky mi nkdo nco v lese ukradl, tak te nechodím nikam. Nkdy sejdu se se zdejšími uiteli, ale jen na chvilku a málo kdy, protože uitelé do hospody nechodí. Spoleenský život není v naší obci žádný. Bývalo tu hezky, ale te sedláci pohlížejí k té židovské vrchnosti ve dvoe s posvátnou úctou, nedlá se nic z obavy, aby milostpán ze dvora nebyl uražen a tak ten pronájem dvora podlomil v naší obci všechen pokrok. Jsi-li zvyklý na ilejší spoleenský život, bude se ti u nás tedy po stýskati." ili

!

nm

—

11

—

"Ba nebude, strýku," odvtil Radešínský rychle. "Tak jsem to nemínil. Co mne se tve, dostaím úpln sob sám, chtl jsem vám jen naznaiti, že bych se ochotn dovedl Jinak pizpsobiti vašemu zpsobu života. však po spolenosti netoužím a úpln mi dosta-

í

vaše spolenost. Nestýkáte-li se vy s nikým, já necítím potebu spoleenských styk. Žil jsem dosud bez nich úpln a tento zpsob života už nezmním, protože jsem mu zvykl." "To jsem tedy rád," usmál se Lebeda spokojen a podal synovci ruku. Po poledni pijel drva, který byl na nádraží pro vak. Karel pivezl všechnm v myslivn po dárku. Pi doruování nastal obyTeta a ejný v takových pípadech výjev. les a

radostným pekvapením, ale namítali, že si Karel nemusel takovou škodu dlati. Ale dti nenamítaly nic a uchopily strýc pijali dárky

dárk

s

velikou radostí. Nkolik hodin vyplnilo prohlížení pokoje v pate, který teta uchystala pro Karla. Dalo to zase látky k delse

s

rozmluv, pi

hledla se pochlubiti, jak se o pohodlí svého synovce postarala a Karel musel pes tu chvíli dkovati. Potom, když se vrátili zase do pízemí, služka Kaenka už pinášela kávu k svain a po svain musel Karel vypravovati o svém otci a matce, o svých studiích, o své vojenské služb a o svém profesorském úad, to vyplnilo zbytek odpoledne do veera, a potom se zas povídalo po veei a rodina lesního šla dnes na odpoinek proti dennímu poádku pozd. ší

níž teta

-

12

—

Karel tedy pinesl jakousi poruchu denních zvyklostí do myslivny, ale pouze v den svého píchodu. Druhého dne ráno vstal asn, sešel se se strýcem pi snídaní a od^ešel s ním do lesa. Zase se s ním vrátil až na poledne k obdu a tu už ho teta vítala, jako by u nich byl, kdo ví, jak dlouho. Byla teta spokojená, že synovec tak rychle vpravil se v jejich zpsob života a byla mu za to vdnou, synovec stal se jí milejším. Pedstavovala si takového profesora všelijak, protože se s takovým ueným lovkem za svého života ješt nikdy nesetkala, a te vidla, že ten uený lovk, pes své vynikající postavení, je pece jen její synovec, který v ní ctí svou tetu a pipadalo jí jako by Karel byl vlastní její syn a následkem toho si umiovala, že se všemožn piiní, aby se zbavil té své hloupé nemoci, jak tu jeho nervovou chorobu v duchu nazývala a že když švakrová své jediné dít posílá nemocné, jí ona jí je vrátí zdravé a bude se o starati jako vlastní matka.

n

Za málo dní stal se Karel Radešínský jakoby lenem rodiny svého strýce, všichni ho

mli

První dva, ti dny, byla teta ješt samá starost. Což, kdyby se jí tu ten tu

rádi.

chlapec opravdu rozstonal? Švakrová by jí teba potom dávala vinu, že si ho dosti peliv nehledla. Když ho léka s tou jeho nemocí poslal na venek, není to tedy jist vc malicherná. Teta se tedy zpoátku asto synovce ptávala, jestli ho snad nco bolí.

:

—

13

~

"Ale nic, teto," odpovídal Radešínský usmívaje se. "1 a moje nervová porucha nebolí ani není smrtelnou. Tak prosím vás. tetiko, nedlejte si o mne starostí, sice bych musel litovati, že jsem k vám pišel jen, ab\ ch vás dva

msíce trápil." "A to bys myslel pkné vci,"

lekla se teta.

t

neradi vidíme? Xzáyt ^'Naposled snad, že já se jen tak ptám. kdyby ti snad nco bylo, že bychom ti hledli pomoci.'" "Ale už mi, teto. není nic," smál se synovec. "Co jsem u vás. jako by nemoc se mne spadla."

Teta se tedy už víc ped synovcem o nemoci nezmínila, ale ptala se za to muže ''Poslouchej. Františku, co pak tomu chlapci tvé sestry vlastn schází?" ''erta starého mu schází," ekl Lebeda se spokojeným úsmvem. "Je to njaká taková mstská nemoc, kterou lékai rozpoznají, ale nic proti tomu nevdí, než poslati pacienta do vesnice. Mš, že nám to povídal, jak se pepracoval, ale myslím, že je to hloupost, jakých asi dosti se líhne v hlavách takových uených lidí, jako je Karel. Chutná mu jísti, dobe spí a chodec je, že není nad nho. Ti tyi hodiny vydrží se mnou choditi po lese, a neunaví se. Tak co by mu, k ertu, mohlo scházeti?

Povídám

odpoinku

a zotavení

ti,

nic

mu

není.

Trochu

poteboval a toho

se

mu

u nás dostane."

Paní Lebedová se žovi

vila vdouc,

že

úpln upokojila. Mumá bystrý zrak, a jist

—

14

-

by u Karla nemoc vypátral, kdyby tu njaká byla^

Radešínský chodil se strýcem do lesa, bylli Lebeda njakou prací pipoután na domov, podnikl Radešínský vycházku do okolí nebo do vsi. V Pavlíkov už za nkolik dní vdl kde kdo, že pan lesní má u sebe synovec profesora a šel-li Radešínský skrz vesnici, byl pedmtem všeobecného obdivu, který se jevil bud uctivými pozdravy se strany starších osob, nebo pihlouplým zevlováním se strany mladších. To bylo všechno pochopitelné, protože co Pavlíkov byl Pavlíkovem, nikdy tu ješt nebyl profesor. Býval tu kníže, majitel velkostatku, na honech, nkdy tu s ním bývali jako hosté rzní šlechtici, ale byli to obyejní lidé, kteí žili z výnosu své pdy, jako každý prostý sedlák, jenže jí mli víc. A na honu vypadali jako obyejní myslivci. Dokonce jednou pan lesmistr lepší klobouk než kníže pán. Ale profesor, který uí studenty a sám je tedy lovk uený, to bylo Pavlíkovským nco nového a proto Radešínského okukovali

ml

zvdav. II.

V

myslivn Pavlíkovské sedli po veei všichni pohromad. Lebeda se synovcem sedli u stolu pi láhvi piva a kouiti. Lebeda z dýmky, Radešínský doutník. Teta pletouc punochu, sedla na pohovce stranou pi stn dti tulily obou muž. a

se

kolem

ní

naslouchajíce hovoru

Naped Lebeda

vypravoval

nco

—

15

—

ze svých zkušeností, potom Radešínský povídal o vycházce, kterou byl dnes podnikl sám do okolí a vyptával se strýce na nco dožaduje se

od

nho vysvtlení. "Konen t to

chození pece jen omrzí," ekl na konec Lebeda. "Se mnou je jinak. Jdu-li lesem, mám tu vždy njaké ízení z povinnosti a jdu tedy za uritým cílem. Ale tob se divím, že se u nás nenudíš." "Dosud ne, strýku," odvtil Karel jistiv. "Krajina je zde skuten romantická a potom vy byste vbec mne zajímá ledacos, pozornosti nevnoval." "No, to máš ovšem pravdu," usmál se lesní. "Já bych nevydržel v lese postáti pl hodiny a dívati se na nkterou rostlinu, jako to dláš ty, ale pece jen konen prohlédneš u nás všechno a zane se ti stýskati. A což takto, zahonit bys si nechtl?" "S radostí, strýku," ekl Karel "Chcete-li mne vzíti s sebou na hon, súastním se rád. Už jsem vás chtl sám požádati." "Tak vida, a já jsem si netroufal nabídnouti ti takovou zábavu," usmál se Lebeda.

emu

—

"Domníval jsem se, že jsi z tch moderních mravokárc, kteí považují lov za zabijáctví a sami hrají náruživ foot balí, perazí pi tom soupei nohu nebo mu rozkopnou bicho a nazývají to ušlechtilou zábavou."

Teta poslouchala udiven, Karel se usmíval a potom ekl "Když jsem byl na cviení ve zbrani v Uhrách, bavili jsme se my dstojníci asto lovem, jednou jsme uspoádali do:

— konce

komo

10

—

štvanici na vlky a skolili

jsme

dva."

"Takové vci strýc.

"Pro

Zítra,

chceš-li

tedy vidl?" podivil se

jsi

Mohli jsme choditi každého veera na ekání na srnce. jsi

mi

to nei^ekl?

Mám

pjdeme.

kolik zajíc, uspoí"ádáme

si

musíme asn." "K vli honu nebudu

odst"eliti

tedy natláku.

nAle

vyjíti

usmál

líný

asn

vstáti,"

se Karel.

"Pojd si tedy hned vybrati runici !" vyzval ho strýc a otevel širokou zasklenou skí, v které ml uloženy zbran. "Chcete-li ráno asn vstávati, jdte záhy spát a necht toho kouení," vyzvala je teta. "Nakouíte se dost zítra pi honu. Jen aby Karel na honb si neublížil a jeho nemoc zase nevypukla."

"Na hon-

"Hlouposti," ekl lesní tvrdiv.

b pece nemže lovk mysliti na nemoc, prokopipraven k výstelu. Kde

tože musí dávati pozor na každé hnutí v

vinách a býti stále pak nervy a les Matko, to nejde dohromady, !"' neboj se !

—

výrazu spokojenosti, ale proto pece ekla ješt Karlovi "Jen dej Opatrnosti nikdy nepece na sebe pozor zbývá !"

Obliej

tetin nabyl

:

!

"Ale, teto, vždy jsem na vojn ve cviení musel vydržeti vtší namáhání, než je taková procházka na hon," usmál se Karel.

Tím

byla záležitost odbyta a muži

šli

dnes

o

nco díve

ší

hon.

—

na lžko, aby se vyspali na zítej-

když hon byl zakonen. Byl krásný, slunený den na poátku srpna a v lese dosti dusno. Lesní Lebeda a Karel sedli na pasece na paezech a jedli, co jim teta dala s sebou. Hajní a honci snášeli na paseku zastelenou a kladli ji ped lesního do ady. Bylo to nkolik zajíc a také jeden srnec. Honci byli vesms lesní dlníci Lebedovi a lesní te dvma z nich naizoval "Doskote hned do Dopravíte do vsi pro trakae zámku, aby se nezapaila. Je dnes tuze horko." Oba vyzvaní drvai hned odešli a lesní obrátiv se k synovci, ekl mu "Chceš-li, mžeš Bylo k poledni,

zv

:

zv

!

:

jíti

dom

sám.

Musím

tu zstati, až hajný

zv

srnce vyvrhne a až se ostatní naloží na trakae. Do zámku v sousední vesnici je pes hodinu cesty, musím tedy dozírati, aby lidé dobe pokryli klestem, aby nic nepišlo na

zv

zmar. Tet ekni, aby pichystala obd asi na tetí hodinu." Karel pehodil si runici pes rameno a vydal se nejkratší cestou k domovu, jak mu strýc byl naznail. Šel širokým prsekem a za chvíli vyšel na silnici vedoucí z Pavlíkova pes lesy do druhé vesnice, kde byl zámek a sídlo správy velkostatku. Šel pomalu jsa trochu unaven po honu, který trval od asného jitra. Na silnici byl stín a také tu vítr trochu táhl tak, že tu nebylo takové dusno jako v lese. Karlovi šlo se hezky. Za njakou chvíli za-

— —

18

-

hrení koáru

když se ohlédl, spatil ho skuten vyjíždti ze záhybu silnice. Byl to malý koárek, v nmž zapražen byl slechl za sebou

jeden by.

k.

dv

V koáe

Když ho

ml

a

osorozeznal Karel povoz minouti, Karel proByli to dva mladí sedící.

nm

osoby v páni v elegantním odvu jeden i-ídil kon, druhv sedl v koáe. Pozdravili oba Karla a ten, co ídil kon, zastavil ho nkolik krok ped Karlem a obrátiv se na kozlíku, oslovil Karla "Rate být pan profesor, synovec našeho pana lesního?" Karel pisvdil mlky a pi tom rychle prohlédl si oba pány. Ten, co sedl na kozlíku, ml zrzavé vlasy a zrzavý knírek velký, ohnutý nos prozrazoval židovský jeho pvod. Obleen byl v svtlešedý letní oblek a na hlahlédl

si

;

:

;

v

ml

Druhý sportovní apku téže barvy. pán v koáe byl pravý opak prvního. erný vlas a knírek peliv pstný také jako uhel, jiskrné erné oko, neklidné a tkavé. Obleen byl v krátký letní kabát a na hlav placatou soukenou epici se svislým malým štítkem, jaké se nosí v Rusku a v Prusku. První pán seskoil s kozlíku a drže otže kon bi v levé ruce, podával Karlovi pravici obleenou v žlutou koženou rukavici a pistoupiv o krok ku pedu, uklonil se, ka: "Dovolte, pane profesore, abych se vám pedstavil Artur Nachtmann, syn nájemce zdejšího panského dvora." "Karel Radešínský, suplující profesor," ekl oslovený s lehkou úklonou.

Ml

ml

,

i

!

— "Je-li

vám

—

19

libo svézti se s

mladý Xachtmann

námi?"

tázal se

provázeje svoji nabídku

pívtivým úsmvem. Karel se chvíli rozmýšlel. bývalo mnohem píjemnjší jíti

Bylo by

mu

pšky

v chládku po silnici, kde ptáci pli po krajních stromech, ale napadlo mu, že by bylo nezdvoi^ilostí odmítnouti nabídku pronesenou takovou zdvo-

ilou formou laskavosti

a

ekl tedy

:

"Smím-li

užiti vaší

!''

"Jen rate, prosím !" ekl Xachtmann a pravicí ukazoval ke koáru. Pán, který sedl uvnit, zdvihl se a otevev nízká dvíka, podával Karlovi ruku jednak, aby mu pomohl do koáru, jednak aby se mu pedstavil, a ekl "Leo Jakovljevi Bernštejn, agronom.*' "Je mi velikým potšením," odvtil Karel a vstoupiv do koáru usedl vedle Bernštejna. Všiml si te, že ten pán má podivnou postavu. tuze krátké nohy oproti píliš dlouhé hoejší ásti tla. Karel všimnuv si jména, kterým se mu jeho soused pedstavil, obrátil se ted k s otázkou: "Rate býti Rus?" Karel mluvil plyne rusky a svého souseda oslovil te týmž jazykem. "Ano, Rus," odvtil oslovený, ale v oblieji jeho objevil se výraz mrzutého pekvapení, když poznal, že Karel je mocen ruštiny. "Z Kyjeva, prosím," dodal. Myslil si Karel, že bue míti ten Rus radost, kdvž si daleko od své vlasti bude moci :

Ml

nmu

:

—

20

—

nkým

pohovoiti ve svc mateí*štin a byl proto skoro udiven, vida, že uvedl svého souseda v rozpaky. Ale když už zaal, ml v úmyslu v rozmluv pokraovat, když se v tom mladý Nachtmann otoil na kozlíku a nechav kon jíti volným krokem, zaal s Karlem bezvýznamnou rozmluvu, jak to v takových pípadech bývá, když se jedná jen o to, aby se nco s

povídalo.

"Tak jak

se

vám

u nás

líbí,

Xachtmann mluvil zkomolenou

re?" tázal

se.

nminou

venkovskvch svvch

rel

mu

tedy také

souvrc odpovdl nmecky

"Krajina zdejší

mi tu

pane profeso-

je

velmi hezká.

a

Ka-

Líbí se

velice."

"To

íkám," vmísil se do hovoru te také Bernštejn. "Málo kde spatí lovk takový kus hezké krajiny jako zde. V^bec v Cechách

já také

je

všude hezky."

Bernštejn mluvil také takovou zkomolenou nminou s podivnou tvrdou výslovností, jíž Karel pipisoval tomu, že jako nedovede nkteré hlásky správn vyslovovati.

us

—

"Jsou ve vaší vlasti také krásné kraje," obrátil se Karel te na Bernštejna nmecky. "Zejména tedy u vašeho domova, Kyjeva."

"Jsou a nejsou," odvtil Bernštejn a Karel zpozoroval, že te, když mluvil nmecky, zmizely jeho dívjší rozpaky. "Jak se to vezme," pokraoval, kre svými širokými rameny stídav. "Jsou hezké krajiny, ale pomry jsou jiné než v Cechách."

— "Pan Bernštejn

21

—

je velice

nespokojen

s

po-

te

na Rusi panují," jal se mladý Nachtmann vysvtlovati. "Víme není tam taková svoboda ve všem jako u nás, zejména

mry,

jaké

pan Bernštejn," pokraoval Nachtmann s chlubivostí jeho plemeni vlastní, "je syn bohatého ruského statkái^e a pijel do Cech, aby tu shlédl, jak my tu hospodaíme a doma potom zavede reformy na otcov statku." "Ano, otec mi bohat," podotkl Bernštejn se stejnou chlubivostí.

vtu

s

takovou

Pronesl tuto

nmeckou

fraseologií, která zase prozra-

zovala Rusa.

"Ovšem

je

Rusko v ledaems pozadu za

západem," pronesl Karel, "ale myslím, že není daleká doba, kdy bude muset Rusko zavésti celou adu reforem na ozdravní svých neudržitelných pomr. Pece, vniká i do Ruska pokrok západu stále. Nkteré zastaralé formy bude muset Rusko odstraniti co nejdíve." "Co nejdíve, co nevidt," zvolal Bernštejn

živ "Už

zaleskly se mu neobyejným ohnm. se o tom pracuje. Ale z podntu vlády

a

oi

najednou, jakoby se byl neho lekl, umlkl náhle a podíval se zpytav na Karla a spativ, ža na nho hledí, rychle sklopil oi. Nachtmann se obrátil do pedu a pobídl kon do klusu. Patrn ho tato rozmluva ne-

to nebude."

A

—

zajímala.

Vyjeli práv z lesa a tu opíralo se polední slunce o zaprášenou silnici s takovým úsilím, že umlkli všichni upadnuvše v stav úplné lethar-

— gie.

Bezdky

22

—

podléhali vlivu vedra, které pod-

lamovalo veškerou ilost tla Setrvali v

v

té

dob ped

i

duše.

mlení nkolik minut

a dojeli

myslivnou, kde Nachtniann bez

pobízení zastavil.

''Dkuji

koáru

slézaje s

podával

srden

za svezení," ekl Karel a drže pak runici v levici,

obma pánm

pravici na rozlouenou.

pane profesore?" "Byl jste na honu se Nachtniann pi této píležitosti. "Dopoledne odstelili jsme se strýcem ,

zal

tá-

n-

kolik zajíc," pravil Karel.

ím

"A

si

co jinak dláte, pane profesore? krátíte dlouhou chvíli?" ptal se zase Nacht-

mann.

"Podnikám vycházky do

okolí,"

— odvtil

Karel.

"To

je

fadesa venkova," usmál se Nacht-

niann a na tvái objevil se mu výraz soucitu, jako by Karla litoval. "Rate nkdy k nám!" zval nenadále. "Ve všední den jsme všichni v polích, v chlévech nebo v stodolách, ale v sobotu, když my Židé máme svátek, jsme všichni doma. Máme pknou zahradu a v ní všechno pohodlí. Na pohodlí si otec potrpí. V za-

hrad hráváme hry, ale

máme

ti, mohli

milovníkem této

tennis, jste-li

také kuželník

bychom

;

kdybychom

byli

Otec v kuželky nehraje, je trochu tlustý, nerad se shýbá, ale kuleník hraje, máme pkný v salonu. Také piano stojí vám k službám, nádherný stroj, dal za

nj

si

zakouleti.

otec celou tisícovku

!"

"

—

23

—

Nachtmann to všechno povídal jedním dechem a na konec Karla znovu zval: "Tak co? k nám podívat, pane profesore?" "K vli tomu pianu bych pišel," odvtil Karel, aby vbec nco odpovdl, nebo náhlé pozvání Nachtmanovo ho nesmírn pekvapilo. "Rád si zahraji a strýc piana nemá. Kdybych vdl, že nebudu obtžovati "Jen rate pijíti, budete vítán. Moje matinka je vzdlaná dáma, je z Prahy a tžce zde na venkov postrádá vzdlané spolenosti. Tedy pijte jen bez ostychu, pane professore!" hovoil Nachtmann a podal Karlovi opt Pijdete

se

—

ruku.

Karel podíval se na Bernštejna, chtje vidti, jak na nho psobila zmínka, že ve dvoe není vzdlané spolenosti. Rus naslouchal beze vší úasti. Mladí lidé se rozešli po nkolika poklonách.

—

Strýc vrátil se ke tetí hodin z lesa a zasedlo se k obdu. Mezi jídlem povídal Karel o svém setkání v lese a že ho mladý Nachtmann pozval do dvora.

"Mladý je ješt k vystání, ale starý je obyejný venkovský žid, který vyženil hodn penz, zbohatl tmi pachty a te je pyšný jako

t

indický nabob. Když pozvali, musíš jíti, já tam nebyl nikdy, nemohu ti tedy íci, jak to u nich vypadá a jací jsou to lidé v spoleenském obcování. To víš o mne, knížecího služebníka, tito bohatí lidé nestojí, ale na tob jim záleží,

—

24

—

proto že jsi profesorem. Já do toho vidím. Židé dovedou zachovati svoje dekorum. Ani o tvou osobu se jim tak nejedná, jako o to, co by i"ekli sedláci. Profesor z Prahy byl dva msíce u strýce v myslivn a milostpána ze dvora si ani nevšiml. Tak nkdy tam mžeš vejíti, nic to nestojí a ujde ti pldne." Karel zmínil se také o Bernštejnovi a ptal

kdo to je? "erti vdí," odvtil lesní svým bodrým zpsobem. "Zde se povídá, že je to bohatý Rus a mešká u Nachtmann za píinou nabytí prakse v polním hospodáství. Mc o se strýce,

nm

nevím."

"Rusky mluví špatn," ekl Karel, "nmecky ješt he, mluví podivnou hantýrkou, myslím už podle jména, že je to ruský žid." "Máš pravdu, tak tomu bude," souhlasil fesní.

"Ruský statká by

se nešel

uit do Cech

k židovi." "Povídal mladý Nachtmann, že jeho matka tžce postrádá spolenosti vzdlaných lidí na vsi a že je dáma vzdlaná," hovoil Karel s pídechem ironie. "Bude to s tím jejím vzdláním asi takové, jako u bohatých židovek

vbec."

"A

ekl Lebeda rychle. "Co je o paní Nachtmannové slyšeti, svdí všechno, že není obyejná venkovská židovka. Pochází z Prahy a její otec byl prý znamenitým

eským ra také

to se mýlíš,"

vlastencem.

Skuten

dochází do dvo-

nkolik eských asopis

;

to víš, že

zo

Nachtmann by

nepedplácel. Není ani ryba ani rak, ani Cech ani Nmec a odebírá jen njaký nmecký, hospodáský asopis. eské listy tou jist jen paní se slenou !" "Nachtmannovi mají také dceru?" otázal je

se Karel.

"Je to velmi hezké dve," pisvdil Lebeda. ''Podivíš se, až ji uvidíš. Jaké je povahy, to ti ovšem nemohu íci, protože jsem s ní ješt nikdy nemluvil, ale je to zjev velmi milý." "Celkem mi však toto pozvání není milým," piznával se Karel, "ale nebylo možno jen tak zhola odíci." "Vždy tam nemusíš jíti hned," mínil strýc.

návštvu, pošlou pro tebe pak ovšem budeš muset jíti." "Stojí-li o tvoji

a

III.

Kdykoliv ted, Karel šel se strýcem do lesa, bral s sebou vždycky runici a už nkolikráte se mu strýc piznal "Mám t o kolik procent radši, od tch dob, co vím, že jsi také lovcem. Myslil jsem, že jsi jen takový lovk od knihy :

s

kouravou nemocí,

pík."

—

A

a ty

jsi

zatím

ádnv

chla-

mu zas ekl — veer pjdeme na ekání.

jednoho dne pi

obd

:

"Poslyš, Karle, Hlásil mi hajný, kde vychází jelen šesterák, ale statný kus. Vyjde-li na tebe, vystelíš si. To se ví, na krále našich les stílí se jen kulkou, vezmeš si tedv veer mou kulovnici."

—

26

—

*'Xa to se, strýku, tším," íckl Karel.

hned líiti, jakých požitk poskytuje lovci takové ekání. "Sedíš, slunce zapadá, ptáci dozpvují poslední své veerní písniky," povídal nadšen, "po lese plouží se dlouhé stíny a ty upíráš oi stále na jedno místo lesní louky, kde ekáš,

Lebeda

že

se

jal

zvi^ vyjde.

ti

Potom

les ztichne, ptáci u-

Pojednou zaslechneš praskání suchých vtví, pevnji tiskneš pažbu pušky, a široce rozevíráš oi, abys zrakem pronikl houstnoucí šero. Rozdlí se vtve protjší smrkové housnuli.

štiny a na louku vystoupí

parohá

vte

na

všechny strany. Nkolik okamžik kocháš se pohledem na ten majestátní zjev, potom neodoláš, zacílíš a pesn zamííš blesk les rozezvuí se ozvnou výstelu a na louce leží parohá v posledním tažení." Lebeda dokoniv svoje líení, pohlédl na svnovce záícím zrakem. "Jak vy to ekání poeticky lííte, strýku," usmál se Karel.

—

"Povídám

ti

to,

jak to

—

skuten

ekl

je,"

Lebeda. teta

kdy

n,

"Prosím t, Karlíku, nev mu !" ozvala se a dala se nahlas do smíchu. "Což jsi ni-

povstné myslivecké latin?" latinu?" ohlédl se Lebeda po že-

neslyšel o

"Cože, já usmívaje se potuteln, ale nikoliv v roz-

pacích.

"Jen se

nebra

!"

hrozila

mu

"\'šichni myslivci jsou lhái ze nejsi lepší.

paní prstem.

emesla

Lííš Karlovi všechno

a ty

pkn,

ale

— nepiznáš

se,

27

že to není

— vždycky takové, jak

to povidas.

"A

jaké to bývá?" tázal se Lebeda a usmíuslyšíš, vaje se, obrátil se ke Karlovi jak ženské rozumjí té tvé lesní poezii/" "To víš, že lépe než vy muži," ekla teta a povídala Karlovi: "eknu ti, jak to na eká:

"Te

bývá obyejn. To víš, já tam nikdy nebyPovídá mi to jinak než la, ale vím to od muže. tob a dost se pi tom naláteí." A teta stoupnuvši si do prosted pokoje, napodobovala nadšené líení, jak je byl ped ní

chvílí provedl její

snáší se veer.

muž

Hejna

"Tak

sedíte a na les

komár

a tiplic padají

:

na vás a bodají vás do krve.

Ale nedbáte, ne-

cháte se bodati a ekáte stále, až Ale ona nevyjde. Setmí se úpln,

komái

zv vyjde. zv nevy-

do sytosti vaší krve a odtáhli do lesních houštin, nevidíte už te na krásn vyšla a na louku, i kdyby s mnohým proklínáním odcházíte tedy šla,

a tiplice nassáli se

zv

dom

puchýi a pupenci." Lebeda vyskoil ze židle

pokryti

manželku kolem bok,

a uchopiv svou

po svtnici: herekou! Dovedeš

otoil

jí

"Marie, tys se mla státi výborn hráti divadlo !" "Je tvým štstím, že jsem se

jí

nestala,"

komickou vážností, odstrkujíc sebe. "Kdybych se byla stala herekou, hrála bych te divadlo a nemusela bych ti vaiti každý pátek ty protivné škubánky.

hovoila muže od

teta s

pro které ty bys se utloukl, ale které já nerada vaím, natož abych je jedla. A jako hereka

—

28

—

mla

bych hejno nápadník, kteí by byli stále kolem mne a nemla bych na krku bruouna, kterv vtší ást svého života vysedí v lese, až jako ten mech na lesních toho zplesniví stromech." "Xebru, Marie," smál se strýc. '*Až pjdu do výslužby, nebudu míti co na práci a budu z

se

ti

stále dvoi^iti."

"Do

té

doby bude ze mne stará bába,"

-e-

kla teta.

jedno," sliboval strýc, "já ti pece jen vynahradím všecku tu pozornost, o kterou

*To

t te

je

pipravil

les."

"Víš, strýc, ten by vysedl celý svj život na ekání," obrátila se teta opt ke Karlovi, "ale ty se nabažíš hned po prvním ekání." "Nevím, teto, a neslibuji nic," pravil Karel,

pozoruje

ho štstí.

s

rozkoší tento výjev manželskévám, ale strýcovi také."

"Vím

"Máš pravdu, chlape," smál

se

Lebeda

"Nkdy dopadne ekání, jak je nkdy zas tak, jak jsem je líil já.

zase usedaje. líila teta,

Víš,

my tomu íkáme

"štstí lovecké"."

.

•

"Já jsem, tetiko, pevn odhodlán snášeti trpliv to bodáni komár a tiplic, abych se nkdy dokal výstelu na jelena nebo alespo na srnce,

A

bude-li to liška nebo zajíc,

vden

budu

i

za

bohyni Dian." "Takové necudné bohyni, kterou malují skoro nahou," stavla se teta uraženou. "Vy mužští jste všichni stejní." "Prosím t, Karle, nepouštj se s mou ženou do hádek," smál se Lebeda, až se za boky

tento úlovek

90

"Te

popadal. nevinnost."

Teta smjíc da

s

Karlem v

už z ní mluví dokonce uražená se utekla

nejlepší

tom veerním ekání. volala:

do

kuchyn

a Lebe-

nálad smlouvali

\'eer

"Pijdete-li tuze

šli

se o

a teta za nimi

pozd,

s

veeí

ne-

ekám." "Když jdu na ekání veer sám, má moje žena o mne vždycky starost, abych se v lese nesetkal s pytláky," vysvtloval cestou strýc Karlovi, "ale když jdeš ty se mnou, nebojí se o mne, ale zas o tebe, abys se snad nenastudil. Ale to jsou všecko hlouposti. Pytlák zde vbec nemám a nastuditi se lovk nemusí, když si sedne na suché místo." Toho veera pinesli z ekání srnce, kterého zastelil Karel, teta na ekala s veeí, mla radost z úlovku a ekla synovci "Chlape, ty jsi njaký chlapík! chodí na ekání teba týden, než nco pinese, a ty jsi stílel hned prvního veera. ]\Il jsi se státi lesníkem." "To bych zas nemohl býti profesorem,"

n

:

Mj

odvtil Karel vesele. "Pravda, pravda," pisvdovala teta. "Jen aby se ti na tch ekáních nezbouhly tvoje choré nervy." "Bute bez starosti, tetiko," ubezpeoval ji Karel, "moje nervy jsou už úpln klidné." Chodili na ekání každého veera, celý den zas Karel prochodil se strýcem po lese, provázel ho na služebních obchzkách, nkdy si pi tom zalovili, picházeli utrmáceni a hladoví jako vlci, ale Karlovi to svdilo.

dom

-

30

— ml

Ple

jeho nabyla tmavé barvy, jako strvc, modré jeho oko záilo pod zlatým skipcem vesele a teta pozorujíc tuto zmnu, byla ráda, že se léebná mcthoda jejího muže tak dobe u

Karla osvdila. Tak uplynulo nkolik dní do konce týdnu, na jehož poátku se Karel sešel s mladým Nachtmannem na silnici v lese. Na pozvání k Nachtmannovm zapomnli v myslivn všichni. Myslili si, že to snad byla jen zdvoilost, jak se vyskytuje mezi mladými, dobe vychovanými muži, aby nezstalo pi prvním setkání a už se o tom u Lebedu ani nemluvilo.

V se

do

sobotu ráno odešel Karel se strýcem zalesa.

Když

se v poledne vrátili, teta

podávala

Karlovi malou obálku.

"Pinesl to sem volák ze dvora,'" ekla.

"Tak

smje

je

to jist pozvání,"

ekl Lebeda

"Židé mají dnes šábes."

se.

Mezitím Karel roztrhl obálku ní

a vytáhl z

navštívenku.

"Není na ní nic," ekl obrátiv ji a ukazuje ji strýci. Bylo tu jen jméno a jeden cípek navštívenky byl peložen. Lebeda vzal lístek Karlovi z ruky, prohlédl si ho a ekl trochu u-

štpan

"Holeku,

to jsou nóbl židé.

Nepíši nic, protože nkde slyšeli, že se na navštívence dá všecko naznaiti pelamováním. Ale co tenhle peložený cípek znamená, nevím. Takové ertovin jsem se nikdy neuil." :

—

31

—

"Ja to také nevím, strýku," piznal se Ka-

"Prosím vás, kdy pak dostane visitka do ruky." rel

smje "A

se.

to jsi

pkný

se

mn

profesor," ozvala se teta

synovcovým rozpakm.

"Já jsem se také nikdy neuila, co které znamení na navštívence znamená, ale tohle vím, že Xachtmannovi chtjí, abys k nim dnes odpoledne pi-

smjíc

šel

se

na návštvu."

"Tak

to bude, teto, asi pravdou," smál se

Karel.

iperná ženská," pikývl "Je tomu jist tak, jak povídá. Ne-

"Xaše matka Lebeda.

je

než jíti do dvora." "Tak tam tedy pjdu," rozhodl se Karel. "Ale potom mi povíš všechno, jaké to tam

zbude

ti

nic,

mají," naizovala

mu

teta.

"Ženská zvdavost," zabruel strýc. "To víte, teto, že vám povím všechno," slíbil

Karel.

Po

obd

do svého pokoje v pate, aby se pistrojil k návštv. Teta pichystala svainu o nco díve a volala ho potom dol. Když Karel pišel odný ve svj svátení šat. teta dala se do smíchu, kouc: "Chlape, ty jsi se vystrojil. Potom vy muži íkáte, že my ženské jsme fintivé, a zatím vy se dovedete vystrojiti také,

šel

kdvž chcete."

"Ale, teto, vzal jsem si jen odv, v kterém chodím v Praze do školy," bránil se Karel trochu v rozpacích. "Pece nepjdu na návštvu

v odvu, v kterém chodím se strýcem do lesa." "]Matko, snad nebudeš vyítati, že

mn

-

82

—

jsem fintivvm," vmísil se do rozmluvy Lebeda. "Ne, tob rozhodn ne," žertovala paní Lebedová. "Tebe jsem nevidla hezky obleeného od tch dob, co jsi mne vedl k oltái, A sotva že jsem se stala tvojí ženou, nosíš stále opelichaný klobouk a ošumlý kabát." "Ale matko, vždy já tebe od tch dob také nevidl jinak než v promaštné záste a ohrnutých rukávech." "Se mnou je jinak," bránila se teta. "Musím s Kaenkou do chléva ke kravám, k vedo chlívka, jak bych se tedy mohla

pm

strojiti?"

mn

líbíš se docela dobe, tak jak "Ale t vidím každého dne," dodal Lebeda. Lebedová se na muže usmála. Karel hledl na oba trochu v rozpacích. "Teto, vždy strýc nemže choditi do lesa v lepším odvu," snažil se upokojiti tuto malou

manželskou pestelku. vypukla teta v srdený smích a objala muže kolem krku. "Co pak je mj muž profesorem jako ty, aby se hezky strojil ? Ani by se mi nelíbil, kdyby neml na hlav ten svj opelichaný klobouk s tetívím tatrem. Ale já vím, pro ty, šíbale, jsi se "I jdi, blázínku,"

tak vystrojil. ekl ti strýc, že je ve ká, mladá židovka." "Ale, teto, ubezpeuji vás," Karel.

dvoe

—

hez-

bránil

se

"Jen nic neubezpeuj a jdi !" pokraovala "Vy mužští jste všichni teta stále se smjíc. Tak stejní a chcete se líbiti jako my ženské.

— jen jdi a

veer mi

33

—

povíš, jestli se

ti

židovka líbila. Ale neprelžeš mne?" "Xepelhu,, teto, na mou est,"

ta

ujišoval

opravdu hezká, eknu vám "Tak už bž !" vybízela ho teta. Po chvíli Karel šel do dvora.

Karel/

"Je-li

*

*

hezká

to."

*

Od myslivny

do dvora muselo se projíti Karel jda po návsi, vidl za

celou vesnicí. okny chalup zvdavé oblieje a tušil, že všichni ti zvdavci mají spolenou myšlenku: "Pan profesor z myslivny jde do dvora." Snažil se

tm

zvdavým pohledm, ale nevyhnouti se dokázal toho, musel se podívati na každou chalupu, hledí-li odtud nkdo za ním, psobilo mu to zvláštní rozpaky, které ho neopustily, ani když vcházel do vrat dvora. Potkal tu njakého eledína, který se už z daleka na nho usmíval a pozdravuje oslovil ho: "Páni oekávají pana profesora v zahrad." Patrn ten lovk na Karla ekal snad to byl týž, který pinesl navštívenku do myslivny. Karel kráel ke dveím zahrady, jak mu byl eledín rukou naznail. \'ešed do zahrady, poznal hned, že mladý Xachtmann pehánl, když se chlubil, že rnají pknou zahradu. Jak se Karel prvním pohledem pesvdil, byla u Pavlíkovského dvora obyejná zahrada, jak bývají pi venkovských poplužních dvorech jako ;

deputátní pozemek pro hospodáského správce trocha zanedbaného ovocného stromoví, nkolik ad angreštových a rybízových, to bylo vše. kout zahradv stála besídka ;

ke V

:

— sbitá z prken, jak

34

si ji

—

pi^ed lety

nkterý

sprá-

vec byl poi^ídil. V besídce byla spolenost a Karel sem tedy zamíil svoje kroky. Hned poznal mladého Xachtmanna a Rusa Bernštejna. Pohled jeho svezl se rychle na ostatní osoby. Tlustý pán sedící na lavici nemohl býti nikdo Vedle jiný než nájemce dvora Nachtmann. nho sedly dv dámy, jedna mladší a druhá starší, ale vypadaly jako dv sestry. Pirozené vnoval Karel vtší pozornost mladší dám, v které tušil dceru Nachtmannovu, ale na vtší yzdálenost nerozeznal nic, než bílý šat nad nímž vynikala hlava vnená erným vlasem. Druhá dáma, patrn paní Nachtmannová, byla trochu obtloustlá, sedla na lavici pohodln rozložená a Karel zpozorovav, že na nho všichni hledí, musel nechati prohlížení spolenosti a blížil se rychlým krokem k besídce. Páni vstali a šli mu vstíc, dámy vstaly také, ale ziastaly v besídce. Pedstavení pán odbylo se rychle, potom starý Nachtmann uchopil Karla za ruku a vedl ho k dámám **Pan profesor Radešínský z Prahy. Moje paní moje dcera Simona," pedstavoval starý .

;

Nachtmann vzájemn. Karel uklánje

se,

podával

Paní Nachtmannová ekla

dámám

ruku.

pívtivým hlasem

"Bute nám vítán!" ekla to esky, akoliv

Nachtmann pedstavoval svého hosta po nmeku. Slena Simona neekla

starý

podala jen Karlovi svoji ruku a usmála se na nho, stihnuvši ho zvdavým pohledem, který ml snad býti tím únic,

—

35

—

«íO'v«ni maskován. Paní vyzvala Karla, al>y a te zaal bezvýznamný rozusedl mezi Karel dosti pirílehovor, za jehož trváni žitosti prohlednouti si všechny z pítomných, j«ž ješt neznal. Starý Xachtmann byl obyejný venkovský žid, jak to byl vtipn naznail strýc Lebeda. Mluvil mnoho a tváil se pi tom vážn, i když mluvil nco hloupého, mluvil mnoho o svých podnicích, jimiž se chlubil. \' tom podobal se •svému synovi, jak ho byl Karel poznal v lese. Paní Xachtmannová byla již dosti letitá, ale

n

ml

doposud hezká dáma. Tlouštka její nebyla na úkor tvarm jejího tla. Mluvila málo a jen vážn, ale usmívala se stále. Už po krátké poznal Karel, že ta paní skuten má více ducha než její muž. Ale nejvtší pozornost vnoval Karel slen Simon. Strýc nelhal. Bylo to neobyejné krásy. Karel byl dobrý aesthetik a poznal hnedle, že krása slenina je podmínna píkrými kontrasty, které jevily se v jejím zevnjšku. Byla neobyejplných forem, jako její matka, ale všechna ta plnost byla ladn uspoádána. Od plných

rozmluv

dve

n

ramen odlišovala se štíhlá šíje práv tak, jak plné rám konilo dtsky nžnou rukou. Plné boky spjaty byly úzkým pasem a plný tvar nohy konil v titrném stevíku. Ale korunou, této tlesné krásy byla

nádherná hlavinka.

Pod

erného vlasu vyhlížel krásný obliej s velikým modrým okem zaclonným dlouhými ernými brvami a lemovaným pkn kresleným oboím, nos neml plemené-^ pletenci bohatého

— ho rázu,

36

—

spíše anticky

pesn

modelován, to bylo ddictví po matce. Mezi plnými tváemi ervenala se kyprá, ale skoro nepatrná ústa a malou bradiku zdobil jcmnv dlek. Karel pozoruje hezký tento zjev, vzpomnl si na slova strýcova, že se bude diviti a ekl si v duchu "Skuten, je to krása antické bohyn, jak je tesali etí sochai z bílého mramoru. Jenže tato bytost je živá, nikoliv b}

1

:

V3^bájená a proto tím krásnjší."

Snad Karel pozoroval slenu Nachtmannovou trochu déle, nebo když vzpamatovav se ze svého údivu, ohlédl se, aby odpovdl panu Xachtmannovi na njakou otázku, setkal se s pohledem Bernštej novým, který hledl na nho upeným a jiskícím zrakem, ale sklopil své neklidné oi hned, jak poznal, že Karel pohled jeho zachytil. Potom setkal se pohled Karlv s pohledem paní Nachtmannové. Usmívala se na nho s výrazem spokojenosti. Patrn jí jako matce lichotilo, že dcera její vzbudila zasloužený obdiv tohoto cizího, ueného muže, který jist pro krásu smysl a vytíbený vkus. Zábava stávala se ilejší, ím více spolenost se s Karlem seznamovala. Rozmluvy úastnili se všichni mimo Bernštej na, který dosud nepromluvil vbec, leda že se nkdy nahlas zasmál, když byl pronesen njaký vtip. Simona osmlivši se, obrátila se nkdy na Karla s otázkou, nkdy njakou poznámkou vmíMla zvonivý, velmi písila se do rozmluvy. jemný hlas. Karel záhy poznal, že dívka ne-

ml

— —

37

—

rada mluví zbyten, ale pronáší jen zdravé úsudky, ímž lišila se podstatn od svého otce, který mluvil bez ustání a peskakoval beze vší píiny z jednoho pedmtu na druhý. Paní Nachtmannová pošeptala potom nco Simon,, naež se tato ze zahrady vzdálila. Arátila se po chvíli nesouc na podnosu erstvé peivo, za ní šla služka, nesoucí konvice s kávou a smetanou a šálky. Paní Nachtmannová pozvala Karla, aby s nimi posvail. Simona dlala hostitelku a nalévala pánm kávu zapoavši u otce. Když nalévala Karlovi, zeptala se "Pejete si, pane profesore, více bílou nebo tmavší?*' "Radji bledší, sleno, smím-li prositi," odvtil. :

na nho pívtiv a pidala mu do šálku smetany. Rus postehl Simonin úsmv a zamrail se. Když se Simona zeptala, jakou kávu on si peje, odvtil s jakýmsi vzdorem "Prosím, hodn tmavou". A takový vzdorovitý pohled vyslal ku Karlovi. Karel zachytiv tento pohled, pomyslil si "Tomu lovku jsem njak antipatickým. Snad si myslí na slenu a domnívá se ve spatovati soka. Blázen. Xa každý pád je mu moje pítomnost nepíjemnou. Xe, neboj se, brachu, tak brzy mne tu zas nespatíš." Mezi svainou hovoil Karel hlavn s paní Nachtmannovou, vedle níž sedl. Páni baviU

Usmála

se

:

:

mn

se o ství,

njakých vcech týkajících se hospodáSimona naslouchala, o em hovoí matka

—

38

—

Karlem. Rozmluva s paní zajímala Karla, takže odpo\ ídal dosti živ. Chtla paní NachtiTiannová vdti až do podrobností, jak vypadá te Praha a život v ní, sama vypravovala, jak vypadal tamjší život za jejích mladých let; S

nkdy

vybavila z pamti nkterou vzpomínku a Karel musel vypravovati, jak to v Praze vypadá te v ohledu spoleenském. Vbec paní kladla otázku za otázkou chtla vdti všechno, jak studoval, jak se stal profesorem, jak se stal poruíkem u dlostelectva a Karel vypravoval velmi poutav jednotliv episody ze ;

svého života.

Mladý Nachtmann se patrn nudil rozmluvou s otcem, proto sotva že služka odnesla nádobí po svain, vyzval Karla "Není libo, :

pane profesore, podívati **S radostí,

se

na náš kuželník?"

dovolí-li milostivá paní,"

ekl

Karel obrátiv se k paní Nachtmannové.

"Pjdeme

všichni," podotkla paní a vstala. Následovali všichni jejího ])íkladu. Celá spo-

lenost ubírala se širokou stední cestou do opaného konce zahrady, kde i)ri zdi zízen byl kuželník.

pehánl

Mladý Xachtmann

v lese silné

Kuželník byl svou chlubivosti. chatrný, patrn pocházel ješt (xl nkteréh') Stará správce a Xachtmann ho nezizoval. prkenná bouda pocházela také z dívjších as, jenom erná tabule, na které se psalo, byla nová. Starý pán zaoískl na píšalku, již vyal z kapsy u vesty. l^ichvátal njaký dvorský eledín, jemuž Xachtmann naídil: se

— *'

Pošlete mi

39

—

sem njakého kluka stavt ku-

želky!" Chlapec pibhl za chvíli. Byl patrn s touto službou už obeznámen, nebo pivlékl odnkud z kouta náru kuželek a hned je stavl. Potom pustil po žlábku dv koule, otluené a staré, jednu vtši a jednu menši. Ukázalo se te, že panstvo ze dvora nezná žádné hry, pi niž je zapotrebi umlých

hod, mimo

každý mže Zaali tedy hráti válenou.

''válenou**,

kouleti, jak umí.

pi

níž

Bernštejn byl nejhorším hráem, nedovedl zamíiti a koule bžela mu vždycky jinam, než chtl. Utržil za to dosti výsmchu od obou Nachtmann, což ho velice zlobilo. Zdálo se, že ho mrzí, že se v této dovednosti nemi^ižc vyrovnati Karlovi a že si ped ním zadává. Mnoho veselosti také zpsobilo, když Simona nkdy nemohla dohoditi až ke kuželkám. ^lan-

Xachtmannovi nekouleli, dívali se jen na hru a starý Nachtmann hrám radil ped každým hodem, akoliv bylo zejmo, že tu vc, co živ, v ruce neml. Za této zábavy ušlo odpoledne, zapadlo želé

slunce a na zahradu padly dlouhé stíny topostojících ped dvorem podél silnice. Spolenost nechala hry, když se sešeilo a ubírala se pak do dvora. Paní Nachtmannová zvala Karla, aby zstal na veei, ale Karel dkoval vymlouvaje se, že jako host musí zachovávati poádek v myslivn zavedený a pes vše-chno domlouvání zdržeti se nedal. Poslední pokus v tom smru uinil ješt Artur, vzpome-

l

— nuv

si

náhle:

40

—

"Mamá, pan

profesor by

si

rád

našem pian". "Tak vidíte, mohl byste pece zstati'', nutila ho zase paní. "Naše Simona ovládá názahrál na

dobe.'' "Ale mamá, nechval

stroj

dosti

slena

mne

píliš", odporo-

usmála ^e na Karla. **Xo, vždy jsem neekla výborn, jenom dosti dobe", odvtila paní. Ted Simona poprvé oslovila Karla dvrvala

a

neji:

''Mohl byste býti tak laskav, pane profesore, a k vli jíti pece nahoru, abyste

mn

nco

Ráda bych slyšela také nkoho jiného hráti než stále sama sebe. abych dovedla posouditi, co vlastn sama umím." zahrál.

"Až nkdy

jindy,

sleno", vymlouval

se.

"Je dnes už pozd." "Pijdete jist?" zeptala se ho a oi její hledly na nho, jako by ho vybízely, tak že odíci nebyl s to. "Zajisté sleno, budete-li si páti", odvtil. Simona zakývala hlavinkou a podala mu ruku.

Louili se mezi vraty dvora. Když podával ruku paní Xachtmannové, ekla: "Rate pijíti všedního dne. Bývá nám smutno, když mužští nejsou doma." Bernštejn podal Karlovi pronesl nedbale "Adio!" :

neten

ruku

íi

—

41

—

IV.

Karel pišel do myslivny dosti pozdé. pece však na nho teta se strýcem ekali. Oba byli nesmírn zvdavi, jak jeho návštva ve dvore dopadla. Zvlášt teta chtla vdti, jak to máji Xachtmannovi ve dvoe zaizeno, jaký máji nábytek, jaci jsou to lidé a otázkami podobného druhu Karla pimo zahrnula. Piznal se jí, že byl jenom v zahrad, do bytvi nájemce dvora že ani nevešel a teta byla ve svém oekávání tedy zklamána.

"Slenu

jsi

vidl?" zeptala

•*Vidl, teto", pisvdil. ''Je hezká, jak povídal

mj

se

se.

muž?"

tázala,

zase zvdav. ''Velmi hezká, tetiko", odvtil živ.

"Tedy se ti líbila?" usmála se teta. "To dve by se muselo každému líbiti". ekl

jistiv.

podivila se teta a pohlédla na synovce pekvapen. A jako by se jí další dotazování zdálo nediskretním. obrátila rozmlu-

"Ajajaj

!"

vu jiným smrem a zavolavši Kaenku, naíPo veei hovodila jí, aby pinesla veei.

návštv ve dvoe stále, vyptával se lesní, chtl vdti dopodrobna všechno,

ilo se o tecT

vtipkoval o starém i mladém Xachtmannovi. ale o Simon se toho veera už nikdo nezmínil.

Ped spaním zmínila se paní Lebedová > slen Xachtmannové ped svým mužem, kouc:

"^^íš. co si

myslím. Františku? slena ze dvora našemu Karlovi libí.''

Ze se

—

42

—

"Bodej by se mu nelíbila", odvtil Lel^eda smje se. ''Vždy má pece oi jako jiný mužský a musí se mu tedy takové hezké dve líbiti."

*'Tak já to nemyslím", pravila paní lesni. ''zdá se mi, že se mu Simona tuze zalíbila."

"Myslíš jako, že se do ní zamiloval?" tá"Má zlatá, to by bylo marné, zal se Lebeda. protože je židovka."

"Práv

mám

proto

starost",

piznávala

se teta.

hned v hlav neskomponujete dohromady", smál se Lebeda. "Karel, který v Praze i v Uhrách vidl spoustu krásných sleen, pjde se zamilovat do židovky v Pavlíkov. Máš ty nápady!" Paní Lebedová se sice už o této záleži-

"Co vy ženské

si

nezmínila, ale Karla pece jen pozorovala starostlivým okem. Než nepožádné a za nkolik zorovala na dní nabyla pesvdení, že slena ze dvora pece jen na jejího synovce hlubšího dojmu neuinila. tosti

ped manželem

nm

zmny

V

následujících dnech se tedy v Pavlíkov•ské myslivn nic nezmnilo. Karel chodil se

strýcem do lesa, každého veera šli na ekáni a delších vycházek do okolí te Karel nepodnikal, když mohl se v lese baviti lovem. Trvalo to tak do tvrtka, o návštv u Xachtmannu pestalo se mluviti a pojednou ve tvrtek v poledne objevil se v myslivn zase eledín s navštívenkou.

;

—

43

—

pijdu do dvora mezi týdnem", vysvtloval Karel, "ale valné se mi ta návštva nezamlouvá." "Když jsi slíbil, musíš tam jíti", ekl strýc. "Slíbil jsem, že

vra se záhy, pjdeme dnes veer abychom zasedli, než zapadne slunce." *'Ale

''Když

ti

posílají

navštívenku,

že o tebe stojí", mínila teta. byli by teba uraženi."

daleko,

vidti,

je

"Kdybys

nešel,

Teta byla velmi snokojena, že Karla netáhne do dvora nic a že svoji návštvu považuje jen za pouhou zdvoilost. Byla ješt spokojenjší, když se Karel k dnešní návštv nestrojil už tak peliv jako k první a zstal v krátkých spodcích, turistických punochách a tžkých stevících pohorkách, jak chodil do lesa.

''Ale

pjdu

až po

svain", ekl.

"Bodej, aby snad nemysleli, že tam jdeš k vli šálku kávy", svdila teta. Když potom Karel odešel, pravila manželi

'Pece

jen Karlovi na

slen

ze dvora ne-

zalezl.

"A^ždy jsem vážn. "\'zíti si

to povídal", jí

svdil Lebeda

nemže, když

je

židovka

pro zábavu, to by mu za to tch pár nedl. c<« tu ješt bude." "Jsi ty starý híšník", zasmála se teta. jen pro *'Co pak si smí nkdo namluviti a namluviti nestálo, pro

si ji

dve

zábavu?" "Jestli smí, nevím, ale lesní.

dlá

se to", odvtil

— "A

tys to také

44

—

dlával?" vyslýchala h)

paní.

ne", usmál se. "Když jsem chodlala jsi mi nkdy brykule, natebou a dil za mluvil jsem si hned dv najednou, a potom **

jsi

Bodej

zkrotla.

Však

"Kdo pak

jsi

ty to víš."

hned takový vtroplach, jakL> byl ty", zahrozila paní Lebedová. "Karel je

jist ne."

"Máš pravdu", svdil lesni. "Pohlíží vážn na všechno, co se mi zdávalo smš-

tuze

ným, když jsem byl v jeho

letech."

•íf

Od

dvoru táhl ?e kousek silnice leKarel ubíraje se na návštvu ke tvrté hodin odpolední, šel pomalu, aby do dvora pišel po svain. \"yšed ze vsi, spatil paní Xachtmannovou a Simonu. Šly od dvora pomalu ke vsi majíce nad sebou rozevené

mované

vsi ke

topoly.

veliké slunníky.

"Snad mi nejdou vstíc?" pomyslil si Kanemohl tuto myšlenku dále rozpádati, kousek cesty ke dvoru byl velmi krátký, v nkolika krocích byl u obou dám a sej mu \^ rel, ale

svj slamný klobouk, pozdravoval.

SinuMia

dkovala na pozdrav pívtivým úsmvem a ])aní Xachtmannová vysvtknala hned píinu setkání. "Jsme doma samy. Mj manžel

i

Artur dozírají k lidem pi sklízení

obilí.

Vyšly jsme trochu na procházku, nevdouce pijdete-li."

Karel se uklonil.

cházkou ke

vsi,

Poznával, že šly pro-

aby ho neminuly.

—

45

—

dvoru a zbytek cesty byl nkolika zdvoi^-ilými frásemi,

Vrátili se všichni ke

sem vyplnn jimiž

se

Karel omlouval.

vy se prositi", usmála se paní, "než vyhovíte pozvání. A snad byste ani dnes nebyl pišel, kdybych pro vás nebyla poslala. Rozumím vám. ]\Iálo se ješt známe. Ale šlohli jsme se už dávno jste tím sám vinen, seznámiti, kdybyste k nám byl pišel, hned jak jste zavítal do Pavlíkova." Za toho hovoru vešli do dvora a paní vedla Karla nahoru do patra, kde byl salon 3 pianem, k vli nmuž se vlastn dnešní ná''Ale dáte

vštva odbývala. Když vyšli po schodech na chodbu pokrytou koberci, Simona obrátila se4c nmu, kouc: ''Xa váš slib nemohl by lovk mnoho spoléhati."

Usmívala

se sice na

nho,

ale ze slov je-

jemná výitka. "Jak to, sleno?" zeptal se. ''Slíbil jste mi, že mi pijdete nco zahrát, nebyl byste pišel, kdyby mamá nebyla

jích vyznívala

ale

pro vás poslala", odvtila.

"Byl bych pišel", ekl dem.

s

vážným

pohle-

zeptala se a pohlédla mu oblieje, ale sklopila oi hned jeho pohledem.

"Opravdu?"

zkoumav do setkavši se

s

"Opravdu", ujišoval. Zatím paní Xachtmannová otevela dvée vedoucí do salonu a zvala Karla, aby vstoupil. Byl pekvapen nádherou, kterou tu spatil, ale

-

46

—

pekvapen také vkusem, který tu panoval. Nebylo tu nahromadno, zbytených vcí, jak

byl

bývá u venkovských

bohá.

Všecko bylo uvybranou eleg^anci.

spoádáno velmi úeln, s Paní Nachtmannová nejspíše pozorovala pekvapení Karlovo a domyslila se jeho píiny,

nebo když

se

na

ni podíval,

usmála se spoko-

jen. Pekvapení mladého profesora bylo pro ni svdectvím, že její vkus vyhovuje požadavaestheticky cítícího a umlecky pojímaí-

km

lovka.

cího

Simona otevela piano. **Rate býti tak laskav, pane

profesore!'^

zvala ho.

Karel prohlížel si piano. Byl to opravdu skvostný nástroj. V tom ohledu tedy Artur

nepehánl. **Ale velkého te,

umní

sleno", usmál **

Vždy

já také

se.

ode

mne neoekávej^.^««^

mnoho neumím", ekla

a

svlékala rukaviky, které položila na desku piana. Byly to malé, dtské rukaviky a Karel se jim obdivoval, zatím co Simona pinášela nkolik tištných skladeb a rozkládajíc je

po pian, vyzvala ho:

"Rate

si

nco

vy-

brati!"

Bylo tu nkolik umleckých skladeb, ale vtšina sešit byly bezvýznamné asové skladby. Bylo vidno, že Simona nemá po boku rádce, který by jí byl u výbru nápomocen. Mezitím vyKarel

jal

se prohlížeti hudebniny.

pravovala paní Nachtmannová Karlovi, že se Simona uila hudb od útlého vku v mst-

— ku. kde

byli

-47

—

uil uiteL daleko znám jako výborný

díve na pachtu,

že

ji

který byl široko, hudebník, potom že byla ti-i roky v Praze v ústavu, kde se v hudb zdokonalila.

Karel

k pianu.

mannová

vybral jednu ze skladeb a zasedl Hned potom zaal hráti. Paní Xachtnaslouchala usmívajíc se, Simona se si

zatajeným dechem. Když dohrál, vstal Karel a poprosil Simonu, aby ona ted nco zahrála.

takovým umlcem, jako jste vy, ostýchám se", ekla a vzhlédla k nmu zvláštním pohledem. ^'Pí-ed

''Umlcem?" opakoval po ní usmívaje se. "Vy jste, sleno, první lovk, který mne na

umlce

Vždy

jenom pro svoji zábavu a vte mi. že opravdu nevím na jakém stupni dokonalosti se se svou hudbou nalépasuje.

já hraji

zam.

"Skuten, pane

jenom sob?'' zeptala se paní Nachtmannová. "Nikdy jste nevystoupil veejn?'' pipojila se Simona k matin otázce.

mé

profesore, hrajete

Karel souna ob otázky. "Hudba je jedinou mojí zábavou. Je mi také zotavením po denní práci a zaasté i duševní útchou, když na mne do"Xikd}',

dám}'-", odpovídal

asn

léhají starosti vezdejšího života."

"Lišíte se tedy podstatn od mladých pán, kteí hledají zábavu v docela jiných vcech'', pravila paní Nachtmannová.

Simona zadívala hledem.

Nad

ním

se na Karla

dlouhým po-

se zamyslila.

-

—

48

—

''Sleno, prosím vás, zahrajte tecf vy!" prosil Karel, aby perušil mleni, které zaínalo býti trapným. Chvíli se Simona ješt zdráhala, ale potom usedla k nástroji a zahrála hezkou skladKdyž skonila, ekl Karel vážn. ''Podbu. ceujete své umní. Ani zdaleka nemohu se vám rovnati. Z mé hry každý pozná, že j^eni samoukem, ale u vás je vidti, že jste mla Mimo to hrajete s citem, dobrého mistra. vtší zrunost než ehož u mne není. pochopení, což je ostatn pirovy, ale A'ždycky mají ženy více porozumní zeno. pro krásu než muži."

Mám

mén

Nachtmannová pohlédla na Karla vdným pohledem. Slova jeho znla jí velmi píjemn, nebo byla dkazem, že mladý profesor uznává Sixnonu za dve vydlané a dokonale vychované a paní Nachtmannová nePaní

mla

jiného životního úkolu, než vychovati ze své dcery bytost jemn cítící, jako byla ona

sama.

Simona, celá zardlá, mla obliej sklonný nad klaviaturu a když po chvíli hlavu zdvi-

vážným pohledem

profesorovým. Usmála se v rozpacích, ale tentokrát už oí nesklopila, naopak hledla na Karla, jako by chtla vyzvdti, myslí-li své tvrzení upíhla, setkala se s

mn. Jakási povznesená nálada zavládla u všech. Xa hru na piano se zapomnlo, paní Nachtmannová rozhovoila se s Karlem o umní, o ušlechtilých cílech lovka, o ideálu šastného

—

49

—

rozumla všemu dobe, když Karel vcech pronášel svj úsudek, pronášela žití,

úsudky o jeho náhledech

trefné

o

tch

velice

a Karel po-

žena poetická mže žiti po boku takového všedniho lovka, jako je Jestli pak je Simona také taková jeji muž? poetická povaha jako její matka?" Byl by to rád vdl, ale Simona se hovoru vbec nesúastnila, byla taková plachá a zamlklá, Karel nemyslil si, že by tak na ni psobila jeho pítomnost a soudil tedy, že ;c vždycky takovou. Bavili se Karel s paní Xachtmannovou a Simona nespouštjíc s Karla oi svých, byla Zbytek odpoledne jen nmou posluchakou. uplynul jako voda, pišla potom nahoru služka oznamujíc, že se páni už vrátili z pole. "Rate s námi do pízemí!" prosila Karla paní. "Mj manžel i Artur picházejí z polí vždycky v takovém stavu, že se v salon obmyslil

jeviti

si:

''Jak

ta

nemohou."

tedy všichni do pokoje v pízemí, kde už b3di oba Xachtmannové a s nimi Rus Bernštejn. Byli všichni ti spocení, nebo den byl dnes parný. Starý Xachtmann hned svlékl kabát a hodiv ho pes lenoch židle, vítal Karla jako starého známého a hned ho zval: "Vypijete s námi skleniku piva? Mám hroznou žíze. Vypekli jsme se dnes na slunci." Xachtmann neekal, co na to Karel odpoví a nalil hned do nkolika sklenek z láhví, které služka pinesla na podnosu. Hovor vedl se ted jen mezi pány. Pivo rozvázalo jim Šli

:

—

50

—

jazyky a také Bernštejn se dnes proti svému obyeji rozhovoil. Jednu chvíli se stalo, že Karel zaal na nho mluviti rusky. dnes zvláštni úmysl dovdti se jaký je to vlastn lovk, který ho stále stíhal pohledy, z nichž Karel vycítil, že nejsou pátelské. Jakmile zaali hovoiti, oba Machtmannové obrátili se k paní Nachtmannové s njakou hospodáskou

Ml

záležitostí a

Simona

odešla.

Dnes odpovídal Bernštejn Karlovi rusky, byla to bídná ruština, plná mluvnických chyb a Karel dlouho nevdl, co si má o tom ale

flovku vlastn mysliti. 'Hovoilo se naped o pomrech na Rusi a Bernštejn tvrdil, že v Cechách jsou

mly

býti

lepší.

pomry

''Nevím

pro by

u nás lepší než u vás", namítal

Karel.

''Povím vám píklad, monsieur profesor", hovoil Bernštejn neobyejn živ. "Tak vidíte, když jsem pišel do Pavlíkova, poteboval jsem dáti vidovati svj cestovní pas. Monsieur Nachtmann poslal mne k obecnímu starostovi, ten mi pas podepsal beze všeho a ekl mi vám k tomu "Jdte k obecnímu strážníkovi, pitiskne obecní peet!" "To je takový pohodlný zpsob venkovského úadování", usmál se Karel. "Obeciií starosta hledí ást svých povinností pevaliti na obecního strážníka. To je, myslím, na .celém svt stejné a u vás na Rusi taktéž." "Velice se mýlíte, monsieur profesor", odporoval Bernštejn vášniv a oi se mu pi tom horen leskly. "U nás, kdybych pišel s ce-

a

—

51

—

slovním pasem na úad, zahoukne na mne strážník "Dojdi zavtra !" Tak bych tedy pišel A chodil bych na zítra a slyšel bych totéž. úad ti, tyi dni zbyten, až bych strážníkovi vstril rubl, aby mne pustil ped úedníka. A až bych se konen po úplatku dostal ped úedníka, spustil by zase tento: "Co "Ponížen prosím, podepsati pa.šchceš?" port", ekl bych. "A máš rublovku?" zahoukl by na mne zase úedník. A tak bych kodosáhl podpisu úedníka za dv rublovPovídám vám, u nás je korupce ve všenx ky. a všude a není nadje na nápravu." "Lííte asi všechno píliš ern", mínil Karel. "Ovšem že u vás mnohých oprav teba postupn." ale dojde na "Dojde, ale kdy?" zvolal Bernštejn. ''Znáte Tolstého?" "No, ovšem", ekl Karel. "Osobn ne, to se rozumí, ale ideje jeho znám, vždy všecky jeho spisy jsou peloženy do všech literatur a do eské též. Máme jeho lánky i ve školních ítankách." "Vidíte, to by u nás nebylo možným", jhovoil Bernštejn stále rozilen. "Tolstoj hlásá svobodu, hlavn svobodu svdomí a pesvdení a na Rusi platí jen pesvdení vysoké církevní hierarchie, obyejný lovk nesmí ani svobodn mysliti." "Ale to peháníte", odporoval zase Karely "To by tedy Tolstoj nesml psáti." "Nepeháním," roziloval se Bernštejn:, **Na Tolstého si pece nikdo netroufá, akoliv^ :

nen

n

"

f) -1

'

nmu

vystupovalo se dosti písn, ale jiný svobodný myslitel nesml by se na Rusi ozvati, zvlášt kdyby byl jevrej."

i

proti

"Máte pravdu, židé nemají na Rusí závidní hodný život", pisvdoval Karel, "ale do míry jsou tím sami vinni." "A jak to myslíte, monsieur profesor?" tázal se Bernštejn. *'Znáte historii ruských jisté

žid?" "Ovšem, jsou

to rakouští židé, ktei^í v

Ru-

hovoil Karel. "Byla to vbec nešastná myšlenka, že se za Marie Terezie vysthovali židé z Rakouska do Ruska. Židé dodovedou se živiti jenom obchodem, ale ruský lid má práv takového obchodního ducha jako sku

žijí",

Pomry,

v kterých ruští židé ted vyvinuly se samy sebou."

židé.

žijí,

"Monsieur profesor, vy jste pece svobodomyslný lovk?" zvolal liernštejn. "Celý svj život ídil jsemi se zásadami demokratickými", ekl Karel vážn. "Pokud tedy demokratismus považujete za svobodomyslné pesvdení

—

*'Odpuste!" pokraoval Bernštejn, "ale ekl jste. že pomry ruských žid vyvinuly se samy sebou. Tak posudte Žid nesmí provozovati obchod než k nejl)lížšímu dvojbarevné natenému sloupu a kdyby ho za tím sloupem pistihl etník, tedy ho zave. A mnoho-li že tedy židovský obchodník vydlati v tomto úzkém okruhu? \^íte mí, že nkter-*'- vydlá sotva pt kopejek, aby si koupil trochu bram!

m-

— bor, upekl jednou za

si

je

53

—

v popeli a najedl se bídné

den.*'"

"Vím",

pí-ísvdil Karel, "ale nahlédnte, že je to jen nutné opatení ruské vlády, aby chránila domácí obyvatelstvo ped konkurenci žid. Ruská vláda považuje židy stále za žikdyl^y vel cizorodý a tak tomu bude stále, i

na Rusi zavlády nové pomry.''

"Jak vy

to povídáte", odpíral

''Vláda není k

Karaime

židm

spravedlivou.

jiná práva a více

Bernštejn.

Pro

mají

svobody než ostatní

židé?"

"To vám vysvtlím,"

usmál se Karel. "Karaité, jak vy je zvete Karaime jsou skutení židé, kteí jsou Rusové: ale židé, kteí se pisthovali z Rakouska, nejsou skutení Karaité jsou židé, nýbrž požidovštlí Xmci. zbožní židé."

"Pkn

usmál se Bernštejn te zlostn. "Mohou choditi po ruské íši, kudy chtí. A jak to dlají! Jde židovský rabbi od vsí ke vsi a za ním jde dvacet jeho uedník a po vsích žebrají." "Xapodobují Krista," usmál se Karel. "Jsou to zkrátka skutení historití židé, ídící

zbožní,"

se slovy písma, které praví, že ptáci ne-

besští nesijí ani

sijí

nežnou

a

pece

jsou živi."

"Bodej!" rozohoval se Bernštejn. "XePovím vám. jak to dlají. a pece žnou.

svou družinou do vsi, nkterý zámožný žid pozve je k sob a vystrojí jim veei. A potom picházejí židé

Vejde takový rabbi

se

—

5 4

—

z celé vesnice, aby vidli zl^ožného ral)biho. A rabbi pi tom vydlá pkné peníze. Pijde stará bába a ptá se uedníka, který sedí na kraji: "Zeptej se mistra, je-li muj nebožtík syn v ráji?" Uedník pistoupí k mistrovi a ekne: "Rab1)i, ta ženská se ptá. je-li její syn

v

ráji."

"ekni

jí,

naizuje uedníku rubltn-ku,

ral)bi

aby

ti

rabbi.

dala ptirublovku !" Ženská dala pti-

pohlédne

zbožn

ke

stropu

potom nco svému uedníku žen a ekne jí se zbožným a uedník výrazem ''Jdi dom. ženo. syn tvj sedí v Monsieur proferáji hned vedle Abrahama." A pece mají Karaisor, není tohle podvod? me více svobod v Rusku než ostatní židé." Karel dal se do srdeného smíchu. ''Povídáte mi zajímavé vci." ekl potom, svtnice,

šeptá jde k

:

**ale

celkem nemyslím, že

l^y

to byl podvod.

Ruský lid. ani židy nevyjímaje, je se vzdláním tuze pozadu a vláda nemohouc poskytnouti lidu potebného vzdlání najednou, hledí alespo zachovati jeho víru. To víte njaká autorita musí býti. když ne skutená, alespo morální. Ostatn myslím, že takový karaitský rabín

je

dobrý lovk.

Za ])tirublovku

neuvdomlé žen

duševního klidu; píteli, takové vci byste v Cechách nedosáhl poskytl

ani za stcn-ku."

Oba

mladí muži vypukli se

nevdl,

o

hlasitý smích.

smjete, pánové?" obrátil se k nim starý Xachtmann a smál se už také, akoliv

*'Cemu

\-

se jedná.

—

—

55

že se bavili o ruských pomrech a Karel podotkl, že pan Bernštejn líí pomry ve své vlasti panující tuze komicky. "Ovšem v Rusku ledacos není jako u

ekli mu,

nás," ekl že pronesl hlavou.

mysle si nepochybn, velmi moudrého, kývl vážn

Xachtmann

nco

a

Vešla v tom do pokoje paní Xachtmannová a zvala Karla, aby zstal na veei. Vymlouval se. že má se strýcem smluvené veerní ekání, ale paní ekla rozhodn: "Pošlu nkoho do myslivny se vzkazem, že nepijdete." A Karel už nemohl odporovati, protože ho všichni pemlouvali. I Bernštejn choval se k dnes jiívtivji. Xež byla veee pinesena, bavil se

nmu

výhradn

s

ním

a také

mu

povídal jen o ru-

ských židech.

Potom pišla paní Nachtmannová se Simonou a hned za nimi pinášela služka píbory.

U

sedl Karel vedle Xachtmanna druhé stran vedle nho sedla paní stolu

na a X^achtmannová. proti

sob

stolu,

chyn.

Artur

s

Bernštejnem sedli

Simona usedla na dolejším konci aby mohla dle poteby odskoiti do kua

Veee

byla hojná, mužští byli celý den na poli a obd se tedy u X^achtmannu odbyl jen zrychla a za to se bohatji veeelo. Za veee se zase hovoilo. Starý X^achtmann. velice zvdavý, chtl vdti, o prve Karel povídal s Bernštejnem. chtl to vdci dopodrobna a obrátil se proto na Rusa s otázkou "Tak. co jste povídal panu profesorovi ?''

em

:

—

56

—

Nachtmann oslovoval Rusa jako svého podízeného a Bernštejn odpovídal velmi ponížen: "Vypravoval jsem, jak u nás na Rusi židé nemají vbec žádných práv a nepožívají žádné ochrany." ''A to

by bylo," ozval

se

Xachtmann

tro-

chu podráždcnr. *fsou pi^cce státními obany a musí požívati ochrany jako jiní lidé." '*A to se mýlíte, monsieur Nachtmann,'* "V Cechách zvolal Bernštejn skoro vášniv. ano, u nás ne." "Ale prosím vás, to je k neuvení," usmál se Xachtmann. "To byste nám musel vypravovati." Povídal to takovým zpsobem, aby Bernštejna piml k vypravování. Xachtmann byl snad zvyklý, aby ho pri jídle nkdo Bernštejn nedal se nutiti a zaal pobavil. vídati neobyejn rozilen: "Monsieur X^achtmann, vy mi nevi?-íte, ale povím vám, jak u Ruští mužíci pijí koi"alku. Já nás židé žijí. vím, co namítnete, nemli by ji p'ti. Aie pijí ji. Vláda tedy koalku zmonopolisovala. Židé prodávají kof-alku, protože se ji vypije mnoho a je na ní slušný výdlek. Koalka prodává se Pijde mužík, v lahvikách zazátkovaných. poruí si lahviku koalky, ale naped ji zkouší. Udeí dnem lahve na dla a když zátka nevyletí, osopí se na prodavae: "Jevrej, nevyletla pfrofka, tv falšuješ carskou vodku!" Strhne se hádka, žid se brání, mužík nadává, lid se sbíhá a za chvíli zane židm spílati,

potom nkdo vydá heslo: "Rozbijme židm kramerky, lijí do koalky vodu!" V nejbliž-

—

57

—

zanou

mužíci rozbíjeti krámky žid. židé se brání a máte známý "poších okamžicích

grom".

Xež pijedou

kozáci. aby

nahajkami

rozehnali zbourený dav. utrpí židé ohromnou škodu, které jim nikdo nenahradí. Ale nkdy Máte se strhne "pogrom" také bez píiny.

v

Odse mnoho

pístavních dlník. Jedvzpomenou, že potáhnou do set

mnoho dne si sta. Co by tam dlali, než pobaviti se se židy,, kterým se na Rusi íká "orti". Pístavním dlníkm íká se "bosáci". Jakmile se v ulicích

objeví

první

ady bosák

s

prvodem

"garmušky"', harmoniky, padne na židy strach a mezi židovsk3'mi krámky ozývá se poplašné volání: "JcFut bosakil" A potom je pogrom zase Jisty.

Bernštejn dokoniv zaal psti. '*U nás taková vc není možnou," ozval se Nachtmann trochu stísnným hlasem. "U nás jsou také etníci a pece se židovské pogromy stále opakuji," ekl Bernštejn se

zlomyslným

úsmvem

zeptal se Karla:

a

"Co vy

práv o

zlomysln tom soudíte, montak

sieur profesor?" *'Já?" ekl Karel vvtrhnuv se z myšlenek. Byl se za vypravování Bernštejnova díval u-

pen

na Simonu.

ké Simona dívá na

oima.

Ani nepozoroval, že

nho

se ta-

rozevenýma tkvly vzájemn v soširoce

Pohledy jejich b, aniž oba o tom mli tušení. Karel hluboce zapadl v podivné myšlenky. Což kdyby takový DOgrom vypukl v Pavlíkov a rozzuený dav drásal to krásné tlo Šimonino a hrubv-

—

58

— v'

mi ranami zpsobil na nem ošklivé modiny. A v následcích této hrozné myšlenky otásl '*\^ echách tase hrzou a ekl podráždn: ková surovost není vbec možnou.. Našlo by se tu dosti lidi rozumných, ktei by se zatýraných."

stali

Simona usmála

se

jaksi

vítzoslavn

a

tento jeji úsmv postehl Karel a byl rád, že Také pani Xachtmannová poto tak ekl. pohledem, a lierndívala se na Karla štejn zeptal se Karla jaksi jedovat: "A vy byste se. monsieur profesor, zastal žid, kdy-

vdným

by na

n dav

útoil?"

bezdky "Vždy jsem pece podíval se na Simonu. vzdlancem a ctím v každém lovku lovka. Divím se vbec, jak vám napadlo porovnávati mne s lidmi, kteí u vás dlají židovské po"'Xo,

rozhodn!"

zvolal Karel a

gromy." Bernštejn usmál se škodolib. Oba Nachtmannové dívali se na Rusa trochu z vysoká, jako l:>y chtli íci: "\'idíš, m}" jsme zde jiní židé. než u vás."

rozladnost zavládla u stolu následkem vypravování Bernštejnova. Zaplašila ji paní Xachtmannová svým jemným taktem uvedši rozmluvu do jiných kolejí. Jakási

^'

K mu

desáté

*

hodin Karel

>;;

odcházel.

Xabizel

X'achtmann, že ho nechá do mysli vny dovézti, ale Karel s díkem nabídku odmítl poukazuje k tomu, že l)y brením koáru mohlo

—

59

—

se zkaziti strýci ekání, jestli sedí

ko pokraje

nkde

blíz-

lesa.

"Pi'ijcrte

k nám. zas brzy!*' zval ho Nacht-

"Hlete, jak píjemn nám ubhne mann. veer, když nás navštívíte. Tak jen pijte bez vybízení, budete nám vždy vítán. Vždy vám musí ]n'ti v myslivn také veer dlouhá chvíle."

Karel vypravoval, že chodí veer se strýcem na ekání, ale pemlouvali ho oba Nach^inannové, aby jen k ninj pišel hodn asto a /\rtur povídal, nepijde-li dlouho, že zas pro

nho

pošle.

Když

mu ruku

Simonou, podala skoro prose^on do oí,

se Karel louil se a hledíc

mu

zašeptala: "Pijdete zas?" ''Pijdu, sleno," odvtil ukloniv

se.

Paní Nachtmannová vyprovodila Karla na chodbu a zde s ním ješt chvilku hovoila pi >ouení'.

''Pijte k nám. pane profesore, astji!" ekla.

''Takový jednotvárný život, jak

vidl dnes. vedeme

njakou

chvíli

stále.

sejdeme.

jste tu

Teprve veer se na Uiníte mí to pot-

šení a pijdete?"

"Pijdu, milostivá paní. jist pijdu," bil

slí-

Karel.

Lebeda

s

manželkou ješt sedli, když

Karel pišel do myslivny.

"Dnes

zdržel dlouho," oslovil ho strýc. "Cekal jsem na teb^ do setmní a když jsi nepišel, tak jsem na ekání nešel." jsi

se

—

60

—

"Zdrželi mne ve dvore pes veei," vysvtloval Karel. Teta se hned jala vyptávati a Karel musel celé dnešní své návštvy vypravovati

prbh

ve dvoe.

"Ten Bernštejn je skuten ruský žid,"" ekl potom strýci. "Vypravuje stále jen o ruských židech a je hrozn rozezlen, že nemají židé na Rusi takové obanské svobody jako u nás."

"Tak jsme tedy dobe

hádali," usmál se

strýc.

V. Karel byl bhem týdnu u Xachtmannfi nkolikrát. Byl tu pokaždé pívtiv pijat a zván opt k nové návštv. A jednoho dne oznámil, že už za týden odjede z Pavlíkova, protože musí býti v Praze alespo týden ped poátkem školního roku. "Ale te budete k nám hodn asto cho-

Xachtmannová. "Než odjedu, pijdu jist," sliboval Ka "^ "Pes pou zstanu ješt v Pavlíkov.

diti,"

rel.

pravila paní

S tím slibem toho dne odcházel ze dvora. Xenaskytla se toho dne píležitost, aby Simona mohla pi odchodu požádati ho sama, aby pišel a Karel tedy odcházel ze dvora dnes jaksi rozladn. V nedli byla v Pavlíkov pou. Lebeda do lesa nešel, protože taková pou je na vsi velikým svátkem. Dopoleílne šel Karel se strýcem dol na náves, kde se odbývnla vlast.

—

—

61

Prochodili mezi krámky perníkáríi skoro celé dopoledne. V poledne a byl v myslivn slavnostní obd, teta chtl-i, ní

pou.

kramá

aby Karel užil venkovské pouti. Pi obd sedlo se dnes déle než jindy, potom strýc ekl, že se podívá do hospody mezi sousedy. Byl to takový starý zvyk. Celý rok Lebeda mezi sousedy nešel než o pouti. V^yzval Karla, chce-li jíti s ním, ale Karel se smíchem odmítl.

"A

co budeš odpoledne dlati?" ptal se

strýc.

''Vyjdu si do lesa. kdyby mi byla chvíle dlouhá," odvtil Karel. "A vy strýku jen jdte a na mne se neohlížejte!"

bych nešel," vysvtloval Lebeda jaksi rozpait, "ale máš to jeden z tch nehezkých venkovských obyej. Vy mšáci o takových vcech nemáte ovšem pontí. Musím ti to vysvtliti, jak se íká, po lopat. Pou je jednou za rok. Je to kesanská -slavnost a mj chlebodárce je pece kesanský kníže, teba že své poplužní dvory najímá židm. Co se týe penz, platí zlatka od kesana sto krejcar, jako zlatka od žida. Ale pokud se týe *'No, ani

pout,

je tu jiné nazírání.

dím, protože

si

všecko

s

Do

kostela necho-

pánem bohem vy-

jednám osobn, teba nkde v lese na pasece, ale kdybych nešel ani do hospody, mohlo by býti zle. Zítra by sedláci íkali: "Pan fot nebyl vera v hospod, už je to také takový nevrec. Ani na pou nedrží." Tak vidíš, abych nepozbyl v obci povsti dobrého kato-

—

62

—

když nemohu jíti do kostela, jdu alespo do hospody." "Vy jste, strýku filuta," zasmál se K^"Konáte své povinnosti jako píslušník rel. církve tam, kde se to dá dlati píjemnjším líka,

zpsobem." **No, moc píjemnosti

v

tom

vážn

ekl "Prosedím

není,"

a pólo žertovn. do pl noci, vypiji adu sklenic špatného piva, vykouím hrzu doutník a nalokám se pralesní pólo

chu, který zvíí taneníci. Utratím celý svj zítejší plat a nejhorší je, že až pijdu a budu v posteli hekat, moje Marie bude na mne volati: "Pro pak jsi to pil, když je to

dom

"ekh".'

Teta se smála výkladm svého manžela, Karel smál se také, ale strýc tváil se dosti

smutn. snadno smáti, když do hospody nemusíte," ekl. "Ale bude v noci zle, ale musím držeti pou s ostatními, aby nebylo k vli ve vsi pohoršení. Teta je

""Vám

je se

mn

mn

Dokud nemla dtí, chodila pouové muzice a ráda si se mnou

chytrá.

k

se

mnou

zarejdila,

narodilo první dít, rychle se od této církevní povinnosti emancipovala. Paní ale jakmile se

jí

fotova Pavlíkovská už nemusí držeti pouti, protože má dti, a tak to tedy zstalo jen na mn. Ženské jsou vbec vypálenjší než mužDo kostela nejdou, protože mají hroma•ští. du starostí o domácnost a do hospody nemusí zase k vli tm starostem. Ale mv ubozí

—

63

—

muži, kteí musíme svou píslušnost k církvi dáti na jevo alespo veer v hospod!'' "Prosím t, ty muedníku svého, náboženského pi^esvdení, už ml, nebo se nad tebou oba rozpláeme," smála se teta, až se popadala za své kypré boky. '*Ale to ti povídám, pijdeš-li mi v takovém stavu jako loni, já se pro církev nebudu tak dalece obtovati, abych ti

zouvala boty!" "Není teba, matko, lehnu si do postele v botách,'" usmál se Lebeda. "Oo vy strýku zkusíte, abyste zachoval dekorum, že slavíte pou s ostatními," smál se Karel. "A vidíš!

Ani moje vlastní žena to neuzná,'' ekl strýc s komickou vážností. "Tak jen už jdi, abys nezmeškal!'' ekla paní Lebedová stále se smjíc. Chvíli ješt bavili se takovj-m zpsobem, potom Lebeda odešel do vsi, aby vyhovl starodávnému zvyku, že alespo o pouti zavítá mezi sousedy do hospody a naznaí tím zpsobem, že ty církevní slavnosti drží s nimi spo^ IV ecne.

Po jeho odchodu sedl Karel njakou hodinu

s

tetou a bavil se

té píležitosti,

aby

dtmi. Teta využila

dovdla,

se

stále v nejistot a co

s

jí

em

byla poslední dny zase na o

psobilo jí starost. '*Tedy ve tvrtek odjedeš," zaala teta. **Nebude se ti stýskati po nás?'' "Máte pravdu, tetiko, zvykl jsem u vás velmi rychle," odvtil Karel zamysliv se írosrdci leželo a

— ''Bude se mi

chu.

divnou

;

liší

se život

64

—

njaký as Praha zdáti na venkov podstatn od

Njaký mstského. jist bude stýskati." života

as

se

mi tedy

"Po nás nebo po slen Simon," ekla paní Lebedová, aby synovce pozlobila.

Karel chvíli pemýšlel, potom pohlédnuv na tetu, usmál se a ekl *To vás teto i po :

slen Simon." "Tedy po

také?" zeptala se teta a podívala se na synovce, jako by chtla svým pohledem proniknouti až do jeho srdce. Karel tetin pohled vydržel. Rozuml mu. Usmál se a nahnuv se pes stul, za nímž na ní

druhé stran teta sedla proti nmu, jal se docela klidn hovoiti: ''Vy si, tetiko, myslíte, že jsem se do sleny Simony zamiloval, vite?" "Opravdu, hochu, taková myšlenka mne trápila, když jsi prvn šel do dvora," piznámuž, že slena "povídal vala teta, ze dvora je tuze hezká, a to víš on takovým vcem rozumí. Když byl svobodný, každé hezké bylo hned jeho." Paní Lebedová pi tch slovech jaksi

mj

dve

smutn povzdychla. "V tom ohledu

strýc

nl; slena Nachtmannová lé

skuten nepeháje

vzorem dokona-

ženské krásy," ekl Karel a najednou se

zamyslil.

pozorovala mlky. "Vidíš, že mám dosti píin k obavám," jala se hovoiti roztržit a pi tom starostliv. Zvážnla pí tom náhle. "Vždy jsem pece

Teta ho

chvíli

:

—

65

— t t

ráda, jako ty své tvá vlastní teta a mám poslala, abys se tu dti. Tvoje matka mi zotavil ze své choroby a já tomu rozumím. Vysvtlil mi to František, že ta tvoje nemoc nevzela v tle, ale v duši. Tak jsem mla radost, jak jsi se té hloupé nemoci v naší myslivn brzy zbavil a už jsem se tšila, že šva-

krová bude psáti

"Dkuji ti, Marie, žes mi toho chlapce Tak vidíš a najednou tak dobe vyhojila." jsi zaal choditi do dvora a tu zas na mne padl strach, abys se

do

hezké židovky nezami-

té

loval." **A

smál

pro

jste se

se Karel, ale

vlastn

úsmv

bála,

teto?" za-

jeho nebyl dosti u-

Teta tu vynucenost dobe postehla a hned pokraovala: ''Pro jsem se bála? Abys místo jedné nervosy nedostal druhou. Kdybys se do té hezké židovky zamiloval a ona t pak nechtla."

pímný.

"To by nebylo hrozné neštstí a kdyby mi ekla, že mne nechce, hlavu bych si proto nestrhl," odvtil.

"Ale vy mužští jste takoví divní a k vli ženské jste v stavu vyvésti nejvtší hloui

post," podotkla teta.

"Já bych ji nevyvedl," ekl Karel pevn. *'Ale, abych vás dlouho nemuil, povím vám, jak vlastn pomr k Simon vypadá. Kdyby mi ekla, že mne miluje, ekl bych jí to také, ale to mi takovou vc nikdy ne-

mj

dve

ekne."

"To

povídal také

mj

muž,"

podotkla

—

66

—

'*íkal mi, že bys si ji nemohl vzíti, protože je židovka." "To vám to tedy strýc nerekl dobe," od''Kdyby mi Simona í'ekla, píral Karel vážn. že chce býti mou, našemu satku by nebráteta rychle.

nilo nic."

"Ty bys

si

mohl

vzíti

židovku?" zadivila

se teta.

"Beze všech

obtíží, teto,"

''Dnes jsou zákony, že víra

usmál se Karel.

nemže

býti

pe!"

kážkou manželskému satku dvou milujících "To jsem nevdla, piznala se teta celá udivená. "A snad to slena Nachtmannová také neví." "I ví to," usmál se Karel.

dve

''Simona je

vzdlané."

t

nemá ráda," podotkla teta a podívala se tázav na synovce. "To práv nevím, teto," ekl Karel a t\á jeho náhle sesmutnla. "Povím vám všechno, abyste mi rozumla. Simona je pro mne há"Tak

tedy

mi praví: "Miluji t." Nezkušený lovk dal by se snad takovým pohledem svésti k velice sladkým nadjím, ale já jsem lovk opatrný a pozoruji byste také Paní Nachtmannová snavedlejší okolností. žila se poskytnouti mi píležitosti, abych se mohl její dcei piblížit. Také Simona chodankou.

Pohled

mn

její

dvrn,

takže jsem už myslil, že se v Pavlíkov opravdu zamiluji a odvezu si odtud nevstu, ale najednou zas zmnila své chování nápadn. Zdá se mi. že nemže jednati podle svého srdce, že vala se ke

dve

dosti

—

t>T

—

idí své jednání vlivem, který jí brání rozMyslím, že mezi námi hodovati svobodn.

Xemáni záhadný Rus Bernštejn. práva pátrati po rodinných pomrech Simoniných, ale myslím, že Simona vezme si toho ten

stojí

U

židu uzavírají se satky docela jiným zpsobem než u nás a jsem tedy pesvden, že Simona stane se obtí takového náboženského satku.'' "Ubohé dve," politovala paní Lebedo-^ vá Simonu. "To to mají tedy židovské dívky spatné, když si nemohou voliti ženicha podle svého srdce!"

Rusa.

Karel pokril rameny a neodpovdl. Teta vyslovila jeho myšlenku. "Tak tedy až od nás od jedeš, budeš p'ece na ni vzpomínati a se trápiti," ekla teta starostliv.

"Vzpomínati ano," ekl "ale trápiti se ne-, budu. Jsem lovk rozumný a po vcech ne-

možných netoužím."

Na

chvíli se

oba odmleli.

Pokroilo od-

poledne, Karel se zdvihl, ekl tet, že se projde lesem a ped veerem se vrátí. Vzal ze

skín

runici a náboje a vyšel. "Ale vra se jist ped veerem," volací za ním teta. "Jsem dnes sama doma. muž pijde jist pozd v noci, nemám starosti cí !" -^, vás oba Karel optoval slib, že pijde brzj.

a

*

'^f

Šel kousek,

pi

^

kraji lesa,

zastavil a podíval se

dol

ke

na

chvíli se

vsi.

Tam

tt

b3''la'

—

68

—

Až nahoru

ke vsi bylo slyšeti beskPišlo Karlovi podínoii hudbu z hospody. Nikde tam nebylo vivati se také ke dvoru. dti lovka. Patrn všechna dvorská chasa. i s ženami byla u muziky v hospod. veselo.

Napadlo Karlovi, co asi dlá Simona. Trochu se nad tím zamyslil. Nachtmannovi ho na pou pozvali, ale odekl, vymlouvaje se, ie musí o pouti zstati doma. Pipadalo mu

smšným,

že židé drží poutní slavnost s kesany, akoliv nevdí ani, co to vlastn je. Ale .na venkov církevní slavnosti obmezují se

vlastn jen na ten zevnjšek náboženských vyznání znaí

a

tu

rozdíl

vr

v

vlastn jen

rzná jména. Jak se nad tím Karel zamyslil, zapomnl na Simonu a otoiv se od kraje lesa, pustil se

vysokým stojákem hloubji do les. pišel na prsek a šel po nm asi

Za chvíli tvrt hodiny.

Prsek

byl zarostlý svží travou, Karel si myslil, že by sem mohl vybhnouti zajíc na veerní napastvení se a že by tu

dnešní

pou

zakonil 'loveckým úlovkem. Ale

prsek nevybhl žádný. Potom pebhla pes prsek veverka a spatišel

stále

a

zajíc

na

vši Karla vyšplhala se rychle na nejbližší smrk.

sav

runici s ramene, došel pod strom a- rozhlížel se po jeho vršku, hledaje oima veverku: Našel ji hnedle. Sedla pikrená na suku vzhlížejíc svými ern<^mi oky dol. Patrn si myslila, že ji Karel nenajde mezi hustou spletí smrkových vtví. Karel zamíil a: stiskl. Hned po výstelu spadla veverka s buchnutím k zemi. Když ji Karel zdvihl, byl Karel

—

69

—

nkolik vtein dodlala mu na dlani. Karel zamyslil se nad tou malou mrtvolkou a rozhovoil se sám sebou "Je v

ní

ješt

život, ale za

:

podivem, jak se lovk rychle zrnní^ když je vytržen z prostedí, v nmž uvykl žíti. Když jsem pišel do Pavlíkova, byl jsem v takové nervosní nálad, že by mne nikdo nebyl pemluvil zniiti život tohoto nžného tvora. Jist bych se byl jen bavil ipernými skoky malé veveice a obdivoval se jejímu akrobatskému umní. Ale od tch dob. co mne strýc zasvtil do svého divokého loveckého emeZastelím sla, jsem docela jiným lovkem. s chladnou krví takové milounké zvíátko jedin proto, že strýc za dostane zástelného tyi krejcary. Jak se lovk rázem zmní!" Karel usmál se, vyal z kapsy zavírák, uízl veverce enich, schoval ho do kapsy a tlo veverky odhodil do koví. Nepatrná tato píhoda s veverkou vyvolala v jeho duši podivnou náladu. Zlobil se sám na sebe, nevda pro. Nedovedl ovládnouti svoji loveckou náruživost a pece mu bylo veverky líto. A smál se sám sob. Na zajíce nebo srnce byl by vystelil beze všech rozpak a ta hloupá veverka vzbouila pojednou jeho vdomí, akoliv ji strýc považuje za lesu škodnou. "V život veverky je více poezie než v život takového hloupého zajíce," odpovídal sám sob na své podivné myšlenky. "Ale pro? Ta skrytost jejího života obetkává ji poezií. Strýc je vlastn tyran, že ve svém revíru provádí takovou bezohlednou samovládu."

skuten

n

zv

— A

70

—

kráeje dále zapadal ve své myšlenky

hloubji, už se neohlížel, jestli se objeví nkde njaká zv, a zpomínal jen na tu ubitou veverku, na její význam v poezii a najednou mu myšlenky peskoily a vzpomnl si na

Simonu. "Je to také taková veveice." povídal si usmívaje se sám svému pirovnání. "Žije skrytý život plný poezie, ale nikdo mu nerozumí. No. ovšem, venkovská židovka. Ale já jí rozumím, jenže s ní jednám jako s tou vevericí.

lovk

vlastn ani pomoci nemže. Jedná podle svých zásad a nehledí pi tom, jestli takovým jednáním ublíží jinému." si

Karel vystoupil z prseku na silnici. Jakmile vykroil na tvrdou pdu silnice, zdálo se, že mysl jeho také se utvrdila. Ovšem ten prsek s mkkým kobercem a zadumivým nítmím smrkové mlaziny, s bzukotem much a tajemným ševelem zapojených korun strom byl jako stvoený k poetickému naladní. Ale na silnici bylo jinak. Byla široká, rovná a ujezdná, myšlenky nabývaly tu také "geometrických a stízlivých forem, jako je mla silnice. Karel vystoupil na silnici práv v místech, kde se ped msícem setkal s mladým Nachtmannem a Rusem Bernštejnem. "Tenkrát jsem tudy neml jíti," ekl si. **No, kdož za to mže, byla to osudná náhoda. Však z Pavlíkova pes to odejdu klidný." Pustil se po silnici ke vsi. V lese bylo krásn. Schylovalo se k veeru, na silnici stlaly li1)ý chládek dlouhé stíny strom, ale

—

'^

—

bylo jisto, že ])i'ed lesem je jisté alespo ješté hodina do západu slunce. Oznamoval hlasitý zpv kos, drozd a ervenek, že slunce ješt nezapadlo. Tato chvíle ped západem slunce je v lét nejkrásnjší v lese. Pi'echod ze dne do noci není v otevené krajin tak A'ýznaný jako v lese, kde tento pechod trvá skoro hodinu a vyznauje se ostrými protivami mezi svtlem a stínem, jásavými denními zvuky a mrtvým tichem tmavé noci. Letní veer je význaným opravdu jen v lese. To všechno cítil Karel, chtl toho užiti do sytá a proto šel po silnici docela volným krokem, aby ku kraji lesa dospl co nejpozdji. Díval se po silnici vped až tam. kde vyústila do otevené krajiny a konec její podobal se vysoké brán lemované z obou stran tmavými sloupy lesních stromu. Xa kus cesty touto branou padalo slunení svtlo na bílpu silnici. V tom svtlém pruhu objevila se náhle postava lovka. \'ypadala. jako by byla ve zlatém rámci, tak oste rýsovaly se její tmavé obrysy ve svtlém okolí. Karel hled do pedu poznal podle tvaru silhouety. že je to žena. "Xkterá teta jde z pouti do sousední vesnice,'' pomyslil si a už tomu zjevu nevnoval pozornosti. Za nkolik okamžik vesla žena do stínu lesa a zmizela Karlovi z dohledu, ale vdl, že neznámou musí potkati, šel pomalu vped a chvílemi se podíval ped sebe. Zena šla patrn pomalu, Karel také nechvátal, trvalo tedy hodnou chvíli, než spatil v dohledu ženskou postavu. Šla po jedné stran silni-

—

72

—

píkopu, byla odna v bílý šat a Karel se te v duchu opravoval "Je to njaké dve, které celé odpoledne protanilo v Pavlíkov a te ped veerem vrací se k domovu. Ale musí to býti hodná holka, když jde sama a tak záhy, aby se dostala dom ješt za svtla." Díval se na dve, jehož postava nabvvala uritjších tvar, jak se vzdálenost mezi obma zkracovala a ph tom v duchu mudroval "Tyhle venkovské muziky jsou vlastn ohniskem veškeré znemravnlosti našeho lidu. Zábavou se to rozhodn nazvati nemže. Jaká pak zábava Takový mladý lovk zaplace podél

:

:

!

tí

vstupné, ale nic neužije. Spije se a potom

v opilosti ani zábavy schopen není. Ale to má ješt dalekosáhlejší zhoubný vliv na mravnost všeobecn. Milady lid venkovský pichází do mst za úelem dobývání chleba, jinoši na práci, dvata do služeb. Venkovský lid, který na vsích zvyk prostopášnému životu a je nauený hovti svým vášním a náruživostern bez obmezení a bez uzdy, protože na vsi hledí se na mravouku z píliš veliké dálky a zákony obyejn nesáhají až za humna obce, hledá potom ty pochybné vesnické zábavy ve a k vli lidem zizují se ve mstech "dupárny", v nichž každé nedle taní lid pišlý z vesnic do msta: dlníci, vojíni, služky. Tak

mst

tm

znemravnlost Sthují se z venkova do se zanáší

nimi rozlézá se zemi jako nakažlivá hlíza." Karel zahloubal se do tchto mravokár-

ziky a lé

—

do mst. mst venkovské muznemravnlost po cez vesnic

s

— váných myšlenek

tak,

že ani nepozoroval, jak octlo se mu skoro tvá-

dve jdoucí proti nmu í

v tvá.

A

najednou

stál

ped ním

a trhl se-

bou pekvapením. "Služebník, sleno !" zvolal zmocniv se okamžit svých rozpak. Ped ním stála Simona usmívajíc se rozpait a hledíc na nho rozjasnnýma svýma krásnýma oima. Pa-

trn

se nemrzela, že potkala profesora tak ne-

oekávan

v

"Slena

lese.

Karel se vzpamatoval hned.

procházku a opustila pou?" tázal se a neekaje na odpov, pistoupil k dívce podávaje jí ruku. jde

na

"Pou?" ekla a buclaté ruky do

vložila usmívajíc se

ob

jeho pravice. "Obdvalo se u nás dnes dosti dlouho, potom papá s Arturem šli do hospody, protože je tam všechna naše ele. Pan Bernštejn šel s nimi."

své

"Ovšem,

je

teba

dáti sankci rakové ven-

kovské pouové muzice," pisvdil Karel a pustiv emen runice, kterou ml pehozenou pes levé rameno, uvolnil si tak levici, aby mohl ob ruky Simoniny držeti ve svých rukou. "Strýc šel také dnes do hospody, aby se ukázal solidárním se svými hajnými a všemi lesními dlníky." "A je to vlastn hloupé, vite?" usmála se Simona. "Matinka si odpoledne lehla a nezbylo nic, než podniknouti procházku do volné pírody, abych píjemn ztrávila zbytek asu do veera. A vy jste byl na lovu, pane

mn

profesore?"

—

74

—

"Totiž ani ne/' odvtil, ''chtl jsem také jako vy ubiti njak zbytek odpoledne." "Ze jsme se nedomluvili !" zvolala Simona. "A pro jste nešel s panem lesním do hos-

pody?" "Z jednoduché píiny, sleno," usmál se. "Neuznávám, že by té pouové muzice bylo

teba také mé

sankce. I\Iou zásadou je, že tací lidé, jako je váš pan otec a strýc mli by prostý lid povznášeti k sob a ne klesnouti k

mj

nmu." "Vaše zásada je hezká, ale myslím, že jí málo kdo rozumí," ekla Simona a pikývla krásnou svojí hlavou. "A jdete dom?" "Slíbil jsem tet, že se brzy vrátím, protože je s dtmi sama doma. Služka odešla k muzice," odvtil Karel. "Vrátím se tedy s vámi. Zašla jsem dost daleko," pravila Simona.

Po celou dobu této rozmluvy drželi se za ruce. Ted Karel pustil ruce Simoniny a vykroil. Simona šla po jeho boku. Sli ve stínu strom podél silniního píkopu. Nkolik krošli mlky, ale thema o pouové slavnosti

k

nebylo dosud probráno dopodrobna, proto Simona užila té látky k dalšímu rozhovoru. "Pane profesore, já jsem židovka," zaala, ^'vašim církevním slavnostem nerozumím, ale divím se, jak možno ist náboženskou slavnost zakonit tancem v hospod. My židé takových slavností neznáme." Karel mrzut svraštil oboí. Zaal Simon vysvtlovati, že ta pouová muzika je vlastn

iD

zbytkem slavností pohanských, vysvtloval, jak kesanství muselo sluovati pohanské slavnosti

kesanskými

s

svátky, jak je lid

slovanský konservativní a zachoval pohanské zvyky až do osvíceného století dvacátého a jak houževnaté bude na nich lpti v století dvacátém prvním. \'ysvtloval Simon, jak

práv rzné kesanské obady nosti byly

píinou,

rod

a církevní slav-

eském povr a zvyk

že zstalo v

ná-

zachováno množství pohanských, které se do probudilé doby nynjší

naprosto nehodí. Simona naslouchala pozorn chvílemi podívala se na Karla zvdavým pohledem, vyklad jeho trval dlouho, jsa podložen mnohými historickými doklady a tak došli spolu až nkolik set krok od kraje lesa, kde slunení paprsky padaly na silnici v pododlouhého, svtlého trojúhelníka. "\'enku je ješt den a v lese už je veer," podotkla Simona. "Ano. v tom ohledu je les nešastný," pisvdil Karel chápaje, co Simona myslí, "den pichází ráno do lesa pozdji a noc se veer do nho díve vkrádá, a také jaro pichází do lesa mnohem pozdji než do otevené krajiny. Dlouho na jae iší z lesa chlad, když krajina ped lesem je už sluncem dostaten prohátá." Xa to Simona už neodpovdla, jenom pisvdila kývnuvši hlavinkou. Ušli opt vol-

b

ným krokem

asi sto

krok, když v tom

objevil

se u vchodu do lesa zástup lidí. \'ypadalo velmi hezky, když se tmavé postavy zjevily v brán, kterou tu tvoily krajní stromy lesa a

-

ostrc kontury

lidí

7«

-

rýsovaly se od svtlého po-

zadí.

"Hezk}' obrázek, vite ?" oslovila Simona Karla ukazuje mu na lidi jdoucí proti nim. "Vás jsem vidl také tak, když jste prve vstoupila do lesa," odvtil. "A poznal jste mne?" tázala se. "Nikoliv, byl jsem píliš daleko," vysvtloval. Sli dívajíce se, kdo jde proti nim.

Za

když lidé vešli dále do lesa, kde kontrast svtla a stínu nebyl tak píkrý, rozeznali už kdo proti nim jde. "Pespolní vrací se od muziky," ekl Karel ohlédnuv se po Simon. Obrázek totiž z. blízka nebyl tolik vábný jako z dálky. Simona pisvdila, že ví, kdo ti lidé jsou, ale Karel zpozoroval, že se celá zaervenala nad tím, co vidla. Lidé pišli jim už tak na chvíli,

blízko, že bylo

možno

soby. Byl to zástup

rozeznati jednotlivé o-

hoch

a

dvakrát tolik jako hochij.

dvat, dvat bylO' Hoši šli vpedu a

každý z nich vedl si dve, drže je bud kolem pasu nebo kolem krku. Semknuté tyto párky se motaly, hoši byli opilí. Dívky, které šly v hlouku za tmito párky, smály se nahlas neomaleným projevm nžnosti a obhroublým vtipm hoch. Každé chvíle nkteré dve vedené hochem hlasit vykvíklo. "Takovým zpsobem uzavírají se známosti mladých lidí," ekl Karel, jako by Simon vysvtloval píinu toho, co vidli. "Dívky nepicházejí na pou k vli pobožnosti, vlastn také ani ne k vli tanci, nýbrž k vli svému

—

77

—

O

venkovské muzice uzavírají se svazky srdcí, o muzice vypuí nžné city lásky. Xa to jsem prve zapomnl, když jsem vám vysvtloval význam pouti." "Ale šastné asi nejsou satky vzniknuvší zasnoubení.

tímto zpsobem/' mínila Simona a podívala se na Karla tázavým pohledem. Pokril rameny a odpovdl jaksi podrá-

ždným ní

tonem "Na tom nikomu nezáleží Hlav vcí je, aby se satky uzavíraly. Nábožen:

ské spolenosti, které za uzavírání satk berou poplatek a mají tedy z toho užitek, mají také pí*irozen zájem, aby se satk uzavelo •do roka hojn<^ a proto musí mladým lidem poskytovati píležitosti, aby se seznamovali a k tomu je taková muzika o pouti jako dlaná. Z hospody je potom do kostela už jen krok. Co v hospod zane, dodlá se potom v kostele proto máte na vsích hospody všude na blízku kostela."

Simona pohlédnuvši na Karla, vypukla v srdený smích. Vypadalo komicky, jak vážvypravoval takovou smšnou vc. Chasa došla k nim už na nkolik rok. Žerty a smích umlkly rázem. Dívky dívaly se na Simonu drze uštpanými pohledy spativše ji ve spolenosti Karlov, kterého patrn

n

hoši považovaly za mysliveckého mládence hledli vypoulenýma a od pití a tance zarudlýma oima na náš párek a jeden chasník ekl sám sob, ale myslil tak nahlas, že to Karel "To je ta židovka ze dvora." i Simona slyšeli A v tom si všiml jeden z hoch Simony, ;

:

:

:

—

78

—

že se smje a domnívaje se, že výsmch plat? jim, za to že vedou dívky kolem krku, zvolal

zlostn

"Ta židovka se nám smje." Rázem po tchto slovech ustydl úsmv na tvái Simonin. Karel Simon rozuml. V '

slovech opilého chasníka byla ošklivá urážka byl to výraz opovržení a Karel podívav se na Simonu, spatil, že zbledla na smrt a pohlížela na nho ustrašen. nejbližších okamžicích proletlo Karlovi nkolik bleskurychlých myšlenek mozkem. Simona slyšela, jak prostý lid opovrhuje židy, do oí so jim staví, když jich potebuje, ale po stran .rád projeví ;

V

Takový lovk mluví v opiSimona bude te mysliti, že talosti pravdu. ké on pohlíží na židy takovým zpsobem jako svoji nenávist'.

jeho souvrci a bylo mu toto pomnní tak trapné, že mu všecka krev vstoupila do oblieje hnvem a proto zahoukl na neurvalce

tito

"Necht cestou

si

hloupé

poznámky

a

jdte

svou

!"

"Oho!

Ty mi nebudeš

zvolal mladík a pustiv

dve,

zakazovat!" rozkroil se ši-

nic

roce uprosted silnice.

"Netykejte mi

!"

zakikl ho Karel.

"Nevydáno !" ekl hoch ní,

hoši

i

posmšn

a ostat-

dívky, seskupivše se za ním, dívali se

m-

na Karla vyzývavými pohledy a Simonu ily opovržlivými zraky. "Myslíš, když jsi myslivcem, kdo ví, jakým jsi pánem, ale na mne to neplatí," pokraoval mladík chlubivým

—

79

—

"Ty jsi jen panským svého nemáš nic, ale já zddím

tonem tohoto druhu

lidí.

služebníkem a zeptej u nás, chalupu s poli. Jen se na jaký jsem chlapík. Já, holeku, byl na vojn divisionstrumpetrem u dragoun. Já znám tahy a proto se nebojím nikoho." Chlapci povzbuzeni touto bojovností svého soudruha, postavili se kolem nho, jako by slovm jeho chtli dodati váhy svým zjevem; dvata dívala se na Simonu a výsmšné jejich pohledy zdály se praviti "To koukáš, židovko, jací chlapíci jsou naši hoši?" Simona všimla si tch pohled jen letmo. Málo jí te záleželo na tom, jak ten lid o ní soudí, všecka její pozornost byla obrácena k profesorovi, který se do sporu s opilci dostal vlastn jen k vli ní, a celá se proto strachy chvla, aby se ti lidé nedopustili násilí proti jejímu zastánci. Karel byl si hned na poátku hádky stoupl tak, aby Simonu zakrýval svým tlem. Mohla sledovati další vývoj vci jen pes jeho rameno. Stál hrd vztýen proti zástupu rozdovádné chasy a najednou ekl ku podivu klidným hlasem: "Te se nebojíš, když jsi nasáklý pivem jako houba, ale až budeš neho potebovati od otce slenina nebo od lesní správy, pi-

mn

:

pkn

A

pokorn a s prosbou. te se najdeš paruješ, protože jsi si koupil odvahu v hospoJe na tob vidti, že jsi se z vojny vrátil jako poádný trumpetr." "Franto, tohle si necháš líbit?" popichoval výboj nika jeden z hoch.

d.

—

—

80

"Herkot, taky že nenechám !" zvolal oslovený. "On mi dal urážku '" A zdvihnuv sevenou pc-st do výše, potácel se proti Karlovi.

budeme hnedle

''Zaínáte-li takhle,

hoto-

ekl Karel a sundav runici s ramene, zamíil do zástupu a vzkikl. ''Ruce dol a utíkejte chaso, sic bude zle!'" "Pane profesore!" vykikla .Simona zdšen. Chasa zaslechnuvši slovo „profesore", vi",

podívala se

"To

dvat A

udiven na

je ten,

Karla.

fot." eklo jedno

co je u

z

nahlas.

už

pustila se

dvata

chopila

klusem po

sukn do

silnici; hoši se

hrstí

a

ješt chví-

rozpakovali, ale za nkolik okamžik odcházeli za dvaty a odšedše asi sto krok, obrátili se a zaali pronášeti neslušné na
na

útk

ji:

"Sleno, vy

Simon,

oslovil

chvjete! Snad

jste se

a Karel pistoupi\

nebála, že

se celá

vám nechám

k

ublížiti?"

Karel klidn se usmíval, aby postrašenou Simonu snáze upokojil. "O sebe jsem se nebála," ekl a usmála se na nho pívtiv, "ale mla jsem strach,

aby

ti

vám."

lide neublížili

"To

jste

tože já bych

zbra,"

ovšem si

mla

strach

nebyl dal

pravil Karel.

zbyten,

ublížiti,

když

pro-

mám

:

—

81

—

Pokraovali v cest a za Potkávali

venku.

lidi

chvíli bvli z lesa

vracející se z pouti,

n-

zdvoile a Simona po každém takovém pozdravu podívala se na svého prvodce zvláštním pohledem, který zdál se

kteí

je pozdravili

praviti

"Vidíš, nejsem u každého

opovrhovanou

židovkou, jsou také lidé, kteí si nás žid váží." Karel jejím pohledm rozuml a v duši rozhostila se

monu

bolí, že

mu

zvláštní trpkost. Tušil, že Si-

práv on

byl

svdkem

jejího po-

koení, rád byl by jí ekl, že v jeho oích má ona velikou cenu pro své duševní nadání a milou povahu, ale bylo tžko zaíti rozhovor o takové nemilé píhod, Karel tedy mlel,

když

se o

tak prošli

tom Simona sama nezmiovala

mlky

a

ten kousek cesty, kde se od

oddloval úvoz vedoucí k myslivn. "Sleno, smím vás doprovoditi k domovu?" zeptal se Karel." "A potkáme-li nkoho, kdo -mi zas bude chtít vynadati a vy budete muset nechat si vynadati k vli mn?" zeptala se a podívala se na nho tveraiv. "Sleno Simono!" ekl s jemnou výitkou. "Víte, že bych byl rád, kdybych vám mohl velmi asto poskvtnouti takové ochranv jako silnice

dnes?"

oi a zaervenala se, ale neodpovdla. Neekaje na její svolení kráel Karel Sklopila

kde na návsi pernikái a kramái skládali své nedoprodané zboží a rozebírali své krámky, z hospody zaznívala vevedle

ní, prošli vesnicí,

níku,

—

uháté páry taneKarel pronesl nkolik poznámek o té

hudba

sela

82

a vycházely z ní

poutní muzice a tak došli konen k poslední chalup vesnice, když už se šeilo.

pod topolem a Simona podávajíc Karlovi ruku, ekla tichounkým lilasem: "Jsem vám zavázána velikým díkem, pane proZastavili se

fesore."

"Za co, sleno Simono?" stavl se udiveným. "Nezmenšujte význam svého dnešního inu," hovoila a hlas se jí pi tom chvl. Karel jí už pro šero do oblieje nevidl, tušil však,

—

že je dojatá, poznával to z chvní její ruky, kterou držel ve své a z chvní jejího hlasu, když pokraovala: "Poznala jsem dnes, že

neklamala ve vaší povaze. Jsem vám vdná, velmi vdná a ze srdce ráda bych vám svou vdnost projevila, kdybych vdla

jsem

se

jak." ^

"Sleno Simono !" zvolal Karel vzrušen a stiskl dívce ruku. "Kdybych se sml opovážiti, ekl bych vám, jak byste mi mohla zpsobiti velikou radost."

"Pijte

k nám, pane profesore, pohovoí-

tom a domluvíme se," odpovdla a Karel cítil jemné stisknutí její ruky. "Pijdu," ekl rychle. "A mám s sebou vzíti hodn nadjí?"

me

si

o

"Vezmte chováte

!"

s

sebou všechny, které v srdci

ekla.

"Tedy pijdu jist!" zvolal radostn shýbnuv se políbil ruku, kterou tiskl.

a

—

83

—

"Líbáte ruku opovrhované židovky," ekla, ale hlas její znl bez pídechu trpkosti. "Budu šasten, budu-li ji moci líbati celý"

svj

život," zvolal.

"To svoji

jist

ruku

z

!"

když její svtlý mizel v houstnoucím šeru veera.

"Pijdu

šat

odvtila a vyvinuvši jeho, ekla ješt: "Tedy prijcfte

záleží na vás,"

!"

zvolal

za

ní,

T

Do teta

myslivny pišel Karel už za tmy a

ho vítala

s

výitkou: "Ty

jsi

pece zstal,

!"

na ekání "Nezstal, teto, ale setkal jsem se v lese: se slenou Nachtmannovou," odvtil KareL "Aj, aj !" divila se teta. Karel vypravovaf, co se v lese pihodilo. "A jsou to sprosáci," zlobila se teta, kdiyž slena mla míti ráda skonil.. "Za to by

t

víc než toho Rusa."

"Myslím, teto, že jsme se s tím Rusem mýlili," usmál se Karel a vypravoval, jak se se vSimonou rozešel a jak její vyzvání, aby k nim pišel, vzbudilo v slastné nadje. Teta. naslouchala pozorn. "Mj zlatý hochu, já bych ti pála hojn štstí," pravila potom, "ale nevím, jak to s vámi bude. To víš. já takové divné lásce nerozumím. vStrýce jsem mla ráda a vdla jsem, že on mne má také rád, našemu satku nepeká-

nm

vdl,

že jiného nechci než jeho, ale s tebou to bude divné. Když ona zželo nic a strýc také

stane židovkou, budete stále jako nesví a

aby

— Slkesankou, k tomu myslím, starý Nachtmann nesvolí." "Na tom velmi málo záleží," usmál

ona

stala se

že se

Karel.

"Hlavní vcí

aby mne Simona

je,

mla

ráda a svolila státi se mou ženou." "No, já ti peji, ab}' se to stalo, jak po tom toužíš, ale já b\ch si žida nebyla vzala, leda, že bv ten žid byl František, tvj strýc." "Te jste ekla pravdu," rozesmál se Karel a teta musela se své ei také dáti do smíchu. VI..

Slunce stálo už vysoko na obloze, když se Karel probudil. Zdálo se mu, že se nkdo lehce dotýká jeho ruky, která visela s postele. Otevev oi, spatil svoji malou sestenici. Chopiv hlavinku dvátka do nárue, pitiskl si ji na prsa a otázal se nžn: "Ty jsi mne

Maenko?" "Už jsem tu byla dvakrát," švitoilo dvátko tulíc se k nmu. "Máš vstávati. \'zkazuje ti maminka, že ti káva vystydne. Už prv-e budila,

jsem

t

tahala za ruku,

chtl." "Ale

vátko.

te

vstanu,"

í\le

vstávati ne-

Karel pustiv

í-ekl

"ekni mamince,

Maenka

t}^ jsi

že

pijdu hned

d-

!"

pokoje a Karel vyskoiv z postele rychle se oblékal a myl. Když vešel do pokoje v pízemí, teta už mu nesla snídaní na stl byla ho slyšela scházeti

odhopkovala

;

se

schod.

z

—

8o

—

"Strýc ješt spí?" zeptal se Karel usedaje za stl. "Jako dudek," odvtila teta a dala se do smíchu.

"Pišel pozd?" zeptal se zas Karel.

"Byly skoro ti hodiny," povídala teta stále se smjíc. "Ten starý híšník. Povídala Kaenka, že také tanil nkolik kousk a když pišel dom, musela jsem mu uvaiti ernou kávu a pak chtl, abych s ním tanila. A spát mi nechtl jíti, akoliv už nebylo dlouho do svítání; tak jsem ho vysvlékla a svalila na postel. Usnul potom hned. Ten si zas vera vyhodil z kopýtka."'

Karel se

smál", teta

mu

pizvukovala a když

do sytá nasmáli, ekla "Až vstane, tak se ped námi bude stydti za to, co v noci vyvádl." se

:

"Leda bych bláznil," ozval se basový hlas ve dveích ložnice a strýc zapínaje si spodky, vešel nedostrojený do pokoje usmívaje se celý

rozespalý.

mne

"Dobré

jitro

dti," pokraoval.

"To

vera

"na-

pomlouvala, že jsem to táh", vid?" obrátil se k synovci. asi teta

vyvádl daremnosti," hnvala se na oko paní Lebedová. "On se opováží taniti se svobodnými dvaty." "Však

jsi

"A kdo

vinen?" smál se strýc usedaje vedle synovce. "Ty se mnou do hospody jíti nechceš a pece si k tanci nevezmu starou bábu !" A obrátiv se ke Karlovi, dodal: "Trochu se ve mne vera vzbouila zelená krev." je

:

-

8tf

—

Karel se smál a teta zahrozivši prstem, povídala **Kdy pak se ta tvá zelená krev pe*'" stane bouiti "To víš. matko, že dív ne, dokud nebude 3jpln studená," usmál se lesní. \'ešla v tom Kaenka vracejíc se odnkud :z venku, bylo na ni také znáti, že protanila celou noc. Spativši Karla u stolu, vyizo:

mu

"Pane profesore, je tu njaký pán :a rád by s vámi mluvil. ekla jsem mu, že ješt spíte. Požádal mne, abych vám ekla, A^ala

:

až vstanete, abyste vyšel ven, že na vás po'ká v úvoze." "A kdo je to?" tázali se všichni ti sou-

asn. "Myslím, že vídala

je to ten

ze dvora," po-

Kaenka.

A^šichni pistoupili k •do

Rus

úvozu.

Ml

Procházel se

odv

oknu a podívali se tam skuten Bern-

bílého plátna, na hlav svoji sportovní epici a švihaje si tenkou hlikou, chodil v úvoze nahoru a dol. **Co chce ten židák, pro nejde dovnit?" štejn.

ekl

letní

z

strýc.

Karel podíval se na tetu a teta na Karla. Oba mli v té chvíli stejnou mvšlenku *'Pi*ichází k vli Simon." Myšlenku tuto vymnili si pohledem, ale strýc, který nevdl, co se vera mezi Karlem a Simonou stalo a byl následkem nevyspání v trochu mrzuté nálad, pokraoval: "Co si ten lovk vlastn myslí? Chce-li ti nco. jde sem, nebudeš ty pece za ním bhati ven."

a

:

—

87

—

"Snad mi chce jen nco vyíditi a nechce to íci ped vámi," ekl Karel bera epici. "Vyjdu pece k nmu." "Máš pravdu, jen jdi !" souhlasila paní Lebedová. "Máme tu beztoho po ránu ješt nepo-

ádek." Lebeda pokriv rameny, ekl "Jak tedy chceš. i\le já bych za židem nebžel a nechal bych ho celé pldne choditi po úvoze, až by ho to omrzelo." "A což za židovkou?" pozlobila ho paní. :

"To je nco jiného," žertoval Lebeda. "Kdyby byla tak hezká jako slena Simona, za tou bych bžel a Karlovi bych v tom také nebránil ani bych se

mu

nedivil."

Karel vycházeje ze dveí, tetou

významný

vymnil

zase

s

pohled.

Bernštejn spativ Karla picházeti, šel mu vstíc a už z daleka podával mu ruku. "Dobrý den. monsieur Radešínský." oslovil ho kamarádským tonem. "Odpuste, že jsem vás vyvolal, pináším vám dopis od naší milostivé paní, od paní Nachtmannové." Doruil Karlovi po té malinkou obálku, kterou ml v náprsní kapse. Teprve te dostal se Karel ke slovu. "Dobrý den Lve Jakoví jevii." odpovdl rusky.

"A dkuji vám

za vaši laskavost." se rukou roztrhl obálku a etl

Tesoucí nkolik slov napsaných na malé navštívence "Píteli, je pozd !" psala paní Xachtmannová. "Vera se mi Simona piznala, ekli jsme otci vše, byl nemile pekvapen a oznámil

—

88

—

nám, že prcd nkolika dny štejnovi.

To

víte,

Simonu Bernmy židovky musíme otroKdybyste se byl vyjádil slíbil

cky poslouchati. ped trnácti dny, mohli jsme míti všichni radost, Bernštejnovi nemusíte nic íkati, nebo mu jen eknte, že Vám oznamuji zasnoubení své dcery, které se odbude dnes. Je pozd, píteli!" Karel pemohl násiln své pohnutí a vstril navštívenku do kapsy. ''Gratuluji Lve Jakoví jevii," ekl zlomeným hlasem. "Gratuluji k spanilé nevst !"

"Monsieur Radešínský, vy znáte, da já Jevrej," spustil oslovený svou bídnou ruštinou.

"Vdl

jsem to dávno," odvtil Karel a vykroil po boku Rusov smrem ke vsi. "Poznal jsem to podle nenávisti ke všemu ruskému, která vyznívala z každé vaší vty." Bernštejn živ pisvdil, usmál se sebe"Doprovoa obrátil se ke Karlovi

vdom díte

:

mne kousek?" Karel pisvdil

hlavou.

Pokraovali

vol-

ným krokem

v cest hovoíce rusky. Vlastn povídal jen Bernštejn a Karel mlky naslouperušiti, protože chal, steže se mluvícího Bernštejn se náruživ rozpovídal odhaluje Karlovi svoje

nitro.

monsieur profesor," zaal, "nemám píin míti Rusy v lásce. Oni nás židy tak nenávidí, opovrhují námi a eknte, jak nemusí našince naplniti nejvtším hn"Nedivte

se,

.

—

.

,

89

—

vem, vidí-li, že rusky mužík, úpln nevzdlaný jenom z pouhho náboženskho fanatismu nenávidí žida mnohem vzdlanjšího, než je on. A jak se k židm chová vláda? Ani desetiny práv a svobod, které má neuvdomlý ruský lid. nepožívá ruský žid. Je bolestno slyšeti, monsieur Radešínský, jak mnohý žid naíká, že nemže poskytnouti svým dtem potebného vzdlání, protože židm není vstup do škol dovolen a všecky prameny vdní jsou jim ucpány, protože tomu chtí pravoslavní poz

•

}y

''Jednou jsem

vám

povídal, že

samy sebou

pomry

ty-

ekl Karel. "Vláda ví, že lid je u vás ješt na nízkém stupni vzdlání a že by židé své chytrosti a svého vzdlání užili jen k svému obohacení na

to vyplynuly

z nutnosti,"

úkor ruského lovka a nepovažujíc židy z Rakouska se pisthovavší za píslušníky ruského národa, hledí svj lid chrániti omezováním svobody žid. Nepovídám, že je to pravý zpsob, ani jej neschvaluji, ale prozatím nemá vláda jiných prostedk po ruce. Zmní se na Rusi pomry, až bude vláda moci poskytnouti ruskému lidu takového vzdlání, jakého si te židé opatují soukromou cestou. Ta doba nadejde zajisté co nejdíve, vždy už ozývají se na Rusi hlasy volající po zdokonalení obecného školství a ozývají se i hlasy sympathisující se židy a pimlouvající se za to, aby uznáni byli i na Rusi za lidi rovnocenné s pvodním obyvatelstvem, jak je tomu v jiných zemích. Jistotn provede Rusko v nejbližší dob roz-

—

90

—

sáhlé reformy a židé budou míti z nich díl. To je náhled."

"Ale val

mj mj ne,"

zvolal Bernštejn a

lví

po-

pokrao-

"Dokud bude na Rusi

vášnivým tonem.

My

absolutická vláda, nedokáme se nieho. chceme republiku nebo alespo vládu konsti-

dopomžeme

k tomu revolucí." "Blázníte Lve Jakovljevii?" vypukl Karel v smích. "Revoluce na Rusi? Kde práv vy židé nemáte pirí stupu k vojsku a proto také na vojsko pražádný vliv. Tam chcete zpso-

tuní

a

biti revoluci?

nou

si

Lve Jakovljevii, vy máte buj-

fantasii."

Až dosud

poslouchal Karel Bernštejnovy výklady beze vší úasti. v srdci krutou bolest, že ztratil Simonu práv v okamžiku,

Ml

když myslel, že bude na vždy

k Bernštejnovi neodolatelný odpor, ^protože on ho o Simonu pipravil a závidl mu, že má býti úasten štstí, o které on byl pipraven nepíznivým osudem, ale jak se Bernštejn zmínil, že židé zpsobí na Rusi revoluci, to psobilo na Karla tak komickým dojmem, že na okamžik zapomnl na svj duševní bol a musel se dáti do smíchu. Z vlastní zkušenosti znal židy, jakými jsou špatnými a bázlivými vojáky, podíval se na Bernštejna se strany, jak te cupal na svých krátkých nožkách, pedstavil si ho jako revolucionáe bojujícího na barikádách a zase se musel dáti do smíchu. "Vám je to k smíchu, monsieur profesor," ekl Bernštejn vážn, "ale vte mi, že se pipravují velké

vci

!

Zasnoubím

jeho.

se se

Cítil

slenou

—

91

—

Nachtmannovou. uzavru s panem Xachtmannem smlouvu na devadesát let. ale hned se ženit nebudu. Jedu ješt do Paíže a potom do Ameriky. Za msíc odjedu, proto chci tuto záležitost se zasnoubením uvésti do poádku. Dnes bude zasnoubení prohlášeno. Pijdete

Nemýlím se pece, pece, monsieu profesor že jsem vám pinesl pozvání k mému zasnou!

bení se slenou Simonou?"

"V tom

se

ovšem

nemýlíte.'" zalhal Karel,

do dvora už nepijdu, odjedu dnes veer do Prahy. \'yite mé poruení rodin Xacht-

*'ale

mannovic."' **.^koda, byli

Bernštejn. *'A

já

bychom

vám vám mnoho ''Peji

si

pohovoili," ekl

tedy šastnou cestu." štstí k vašemu za-

snoubení," pravil Karel najednou sesmutnv. ^'eknte slen Simon, že jí peji štstí z

upímného

srdce."

"\'yí*ídím.

vyídím."

"Tak co

chtl

odvtil Bernštejn. ''Zatím je to ovšem jen zasnoubení, abych ml Simonu jistou, jak bude pozdji, nevím ješt. Tedy. adio, monsieu Radešínský." Bernštejn potásl Karlovi rukou a hvízdaje si njakou ruskou písniku, pospíchal úvozem na silnici a dále ke vsi. Karel vracel se k mvslivn zahlouba\' se v smutné mvšlenkv. ti

:"

oslovil

strýc synovce

vstoupivšího do pokoje. Paní Lebedová pohlédla na Karla tázavým pohledem. Karel se v rozpacích usmál. Od chvíle, co opustil Bernštejna, zamstnával se jen myšlenkami na Simonu a

.

—

.

92

—

tedy na mysl, že se ho bude nkdo ptáti, pro ho Rus vyvolal z myslivny. ho otázka strýcova nesmírn pekvapila. "ekla jsem Františkovi všechno," podotkla teta pozorujíc rozpaky Karlovy.

nepišlo

mu

"Máš

Te

do dvora co?" zeptal se strýc usmívaje se potuteln. Byl už se svou manželkou mluvil o možnosti, aby se Karel ucházel o Simonu a tvrdil, že takovou hezkou ženskou bude v Praze každý Karlovi závidti. Karel se jen smutn usmál a vyav z kapsy lístek paní Xachtmannové, podal ho mlky pijíti

strýcovi.

"Tak lístek til

se

to tedy dopadlo!" zvolal strýc,

peetl

a

když

podav ho paní Lebedové, obrá-

ke Karlovi

:

"Když

vlastn konec všemu. bys na tom nezmnil.

A

ty

je

pozd, tak

nevš

Ostatn ráda nemla, když

je

hlavu Nic myslím, že t !

si vezme loha židovka ani židovkrtonožku místo tebe. Myslím, že kám je mužský jako mužský, jen když se vdají. Ostatn, najdeš si ješt hezí, než je tato. \^zpo"Pro si, co si my myslivci zpíváme: jedno kvítí slunce nesvítí"."

ta

tm

me

"P)udu si tu písniku také zpívati, strýku, ale dnes veer odjedu," ekl Karel a smut"Doprovodíte mne na stanici?" se usmál.

n

"Hlouposti," utrhl se strýc. "Dnes nepojedcš.

Pjdeme

tecf

do

veer ješt na do Prahy njakéha

lesa a

ekáni. A'ezmeš tatínkovi -/ajíce, abys z letního bytu nepijel nýma rukama."

s

prázd-

—

93

—

"Dnes neoijídj. Karlíku/' pimlouvala -e teta vracejíc

mu

navštívenku paní Xacht-

mannové. "Vzdst bychom ani nemli asu lebou se

Ovšem

s

A

neber si to tuze k srdci! není možno hned zapomenouti, tomu rozloiiciti.

rozumím, ale povídal jsi mi, že by jsi se netrápil, kdyby t ta židovka nechtla, tak se

pus to z mysli!"' vždy snad nevypadám

tedy netrap a

"Xo,

jako rozervanec, teto'" usmál se Karel a podal tet ruku. ^'Cekají na mne ve škole dležité povinnosti a k vli nim zapomenu hnedle." "\ ždy já vím. že jsi rozumný hoch," ekla teta už upokojená. "Tak jenom zsta aspo do zítka, abychom mohli poádn od nás vypraviti. To víš, musím ledacos švakrové poslati, aby snad nemyslela, že si na

t

ni ani

nevzpomeneme."

"A te

se seber,

pjdeme do

lesa

!"

ekl

Lebeda. "\'era jsem tam nebyl celý den a stýská." už se mi po \'strila jim paní Lebedová honem do brašen po krajíci chleba a kusu sýra, hodili brašny pes ramena, vzali runice ze skín a vyšli. Dopolední pochzka lesem týkala se vlastn jen Karla. Strýc na pasece troubil, až pišel hajný, naídil mu, aby jednoho drvae poslal s trakaem k myslivn. že poveze ráno vak pana profesora k rannímu vlaku, a když byla tato záležitost odbyta hledali potom njakého toho zajíce. Zastelil ho po dlouhém chození strýc a když si ho Karel zavsil na brašnu. Lebeda ekl:

nm

asn

—

94

—

"Musíme hledti, abychom veer na ekání dostali alespo ješt jednoho. Mohu jich pro svou spotebu do roka odsteliti dvacet a já sním sotva dva, protože to Marie nechce péci, že prý takový zajíc spotebuje více píprav, než za stojí jeho zvina a radji tedy vychová nkolik hus a ty sníme tak o tch svátcích, protože prý se husa sama omastí. To máš ženské kuchaské praktiky. Ale v Praze je taková potvora zajíc pece jen velkou vzácností. Xo, snad se nám veer podaí dostati ješt jednoho." Piblížilo se poledne a vrátili se dom. Když sedli u obda, Kaenka pinesla lístek a podavši ho Karlovi, povídala, že jej pinesl njaký chlapec ze dvora. Lebeda s manželkou dívali se nedokav na synovce toucího lístek. Obliej profesorv zstal klidný i potom, když proetl lístek a podal ho tet. "Pijte po tetí hodin na místo, kde jsme se posledn sešli! Simona," etla teta nahlas, aby nemusel Lebeda dlouho ekati. "Tak snad t má ta holka pece ráda," ekla teta a podívala se na Karla soustrastn. "O tom nemže býti pochybnosti," zvolal strýc popudliv. "Pece je Karel jinší Ale já chlapík než ten podšitý ruský žid. tomu rozumím. U žid je to takové táta ekne "Toho si vezmeš a holka musí poslechnouti, protože židovské dti poslouchají svých rodi více než naše. Táta potom vyjedná :

:

se

ženichem jen penžní

nemá dcera

co mluviti.

záležitosti a

do

toho-

Slena Nachtmanno-

—

96

—

vé chce ti patrn jen objasniti svoje postaveni, abys jí nic nevyítal. Jiné píiny pece nemá zváti t k dostaveníku, když už je zasnoubení hotové.

A

pjdeš tam?"

"Musím, strýku, jinak by snad myslela, že se na ni hnvám," ekl Karel. ho teta a oi jí zvlhly. "Vždy to bude tak nešastné jako ty." "A pro myslíte, teto, že budu nešastný?" otázal se Karel. "Vždy mám ješt jiné vznešenjší tužby, než je ženitba." "Tak jen jdi, ale brzy se vra, abychom mohli zavas jíti na ekání," perušil Lebeda rozmluvu, která se mu zdála zabíhati už zase do sentimentality, které nenávidl. Ped tetí hodinou odešel Karel do lesa. Strýc lehl si na pohovku, aby dospal probdlou noc a byl veer na ekání svžím. Aždy chtl odsteliti ješt jednoho zajíce pro švakra a pro sestru. To se mu zdálo dležitjším než Karlovo dostaveníko. Xež usnul povídal ješt žen "Marie, kdybych sám neivstal, o páté mne vzbu, abych se trochu prokoukal Jdeme veer s Karlem na ekání. Ten chlapec bude jist sedti a mysleti na tu hezkou židovku a na zajíce pozoru dávati nebude. A já bych rád seste poslal alespo dva zajíce, aby Karel pinesl také nco lepšího než ten ved na srdci, který si v Pavlíkoulovil k vli té vnadné židovce." Obrátiv se na bok, usnul hned. "Jen

jdi !" nutila

dve

:

!

dom

v

— Karel' vystoupil

96

—

známým prsekem

na

sil-

smrem

ku kraji lesa. Simona už tu byla. Šla zvolna po kraji silnice a spativši Karla zrychlila krok. Také on po-

nici a podíval se rychle

spíšil a za chvíli se sešli.

Když k

docházel, zastavila se a sklonila hlavu majíc ruce svšené podle tla. Vypadala jako mramorová socha pedstavující bolest nebo utrpení, ale byla i s tímto svým výrazem neobyejn krásná. Podal jí ruku a ona k pohlédla zvlhlýma oima, v nichž zrcadlila- se muka její duše. ní

nmu

"Paní matka mi psala, co se u vás stalo," ekl Karel stísnným hlasem. nestalo nic, teprve dnes veer má se odbýti zasnoubení," zašeptala Simona ponechavši svoji ruku v jeho pravici. "Proto

"Ješt

jsem chtla co

mám

se

s

vámi

mluviti, abyste

mi

poradil,

initi."

Karel zahledl se do tch krásných oí, které te na nho hledly s výrazem bolestné touhy, etl v nich celé vyznání lásky, vidl v nich své nebe, ale nebe, které už bylo pro nho ztracené a zmocnila se ho divoká bolest. Celý den byl snášel zklamání dosti zmužile, k emuž hlavn pispla laskavá slova tetina a žertovný zpsob, jakým mu strýc dodával útchy ale te když stál v bezprostední a odvahy blízkosti sliné dívky a poteboval jen vztáhnouti paže, aby ji objal a pivinul tu vnadnou postavu na svá prsa te teprve poznával, co ztratil a bolestný vzdech vydral se mu z prsou.

—

—

97

—

vašich úst, že mne milujete, že toužíte, abych byla vaší, proto jsem pišla," vysvtlovala mu. "Miluji vás, sleno Simono, chtl jsem vám to íci a požádati o vaši ruku, ale píše mi vaše matinka, že je pozd, že vás tatínek slíbil panu

"Chci slyšeti

z

Bernštejnovi," hovoil sm-utn do oblieje.

Karel

hled Simon

"Xení pozd," zvolala živ.

"eknte

odepu

své svolení. Není u nás sice zvykem, aby dcera otci vzdorona vala, ale chcete-li mne, odepu podpis smlouvu svatební a zasnoubení bude nemož-

mi, že souhlasíte a já

nym. "Nikoliv, sleno, ke vzdoru vás navádti "Pi zanebudu," zavrtl smutn hlavou. snoubení u vašich souvrc nejedná se nikdy o lásku a osobní náklonnost, nýbrž o záleži-

penžní, mohl bych vám tedy snadn íci "Simono, chci jen vás, bute mojí, a váš otec si nechá peníze, které chce upsati tomu Rusovi," ale nejde to. Je nco, co má vtší cenu než vno nevstino je to požehnání rodi. Znáte to z bible, jakou cenu mlo požehnání otce Izáka pro jeho syny Esaua a Jakuba. Vidí-li váš otec vaše šts' v tom, když vás dá tomu neznámému lovku, nemohu vás pemlouvati, abyste se proti vli otcov stala mojí ženou. Simono, poslechnte svého otce!" veliké slzy kanuly zvolna po bledých lících Símoníných. ''Bute šastná!" ekl tiskna ji ruce. tosti :

a

—

Dv

—

98

—

Te vypukla Simona pravila:

kajic,

"Jak

v hlasitý

plá

mžete

a vzlymluviti,

takto je pro mne nejvt-

když víte, že tento satek sim neštstím: **Pro mne také, Simono," vzdychl. ''Tak se rozejdeme?" otázala se vzhlédnuvši k nmu toužebn. "Nemám na vás žádného práva," ekl a shýbnuv se k její ruce, políbil ji nkolikrát velmi vele a peskoiv pak silniní píkop, zmizel v

lese.

Chvíli stála

Simona nehybn na témž

míst, potom pitisknuvši

si

kapesník na oi,

vracela se zvolna ke vsi.

"Rozešli jste se?" tázala se paní Lebedová synovce, když se vrátil do myslivny. a

Na

vždy," odvtil klidn.

(i>

a

dostaneme ješt 'Tak pojcT na ekání, jednoho zajíce," ekl Lebeda.

Druhého dne ráno vyšel Karel

se

strýcem

Teta doprovázela je kus cesty úvozem volajíc za synovcem: "asto nám piš!" Karel slíbil vda. že teta z jeho dopis chce se dovdti, jaký bude jeho duševní Strýc šel s ním na stanici, kam jeden stav. z lesních dlník byl už hodinu ped tím odvezl na trakai Karlova zavazadla. Šli kolem vesnice zadem za humny^ aby se vyhnuli z myslivny.

dvoru.

:

—

99

—

VII. \

Lesní Lebeda, kdykoliv pišel z lesa doptal se manželky: "Marie, je tu psaní od Karla?" Nkolik dní odpovídala paní lesní záporn, ale Lebeda pece jen pehlížel poštu, která ležela na jeho psacím stole, jak ji sem Dva dny obecní posel každého dne položil. po odjezdu Karlov odpovídala paní Lebedová: "Vždy Karel tepr^'e vera pijel do Prahy, dnes tu psaní vbec ješt nemže býti.''

m

Tetího dne mínil Lebeda, že by dopis Karlv už mohl dojíti do Pavlíkova, ale paní namítala: ''To víš, že nemá hned první dny asu psáti. Musí se pece potšiti s otcem a s matkou, kde pak si vzpomene na nás." Pátého dne ješt paní Lebedová hlásila manželi, že tu dopis od Karla není, ale byl tu dopis v úhledné obálce, z které lesní vyal tištný lístek a peetl nahlas

—

Simona Xachtmannová Lev Jakovljevi Bernštejn, agronom, snoubenci.'' **

"Je to starý partyka, takhle zašantroit takové hezké dít!" zvolal Lebeda zlostn a hodil lístek na zem. "Nemohl jí dáti Karlovi?"

Snubní oznámení vyvolalo u manžel Lebedových truchlivou náladu. Dlouho do nocí mluvili jen o nešastné lásce svého synovce

nm,

jak asi snáší svoji bolest hlavn paní Lebedová byla plna starostí, aby se snad Karlovi nevrátila ta nervová choroba. Kona o

—

luo

—

n

šestého dne hlásila paní lesní radostn: "Je tu dopis od Karla!" '''Sláva!" zvolal

Lebeda

a roztrhl obálku

nedokav.

Paní vystoupla na špiky, aby dopis mohla ísti souasn s manželem. Karel dostal šastn, psal úpln klidn, že se

dom

že

ml

první dny

mnoho

práce

s

pí"ijímacími

zkouškami a se zkouškami opravnými, te že už zaalo pravidelné vyuování a že tedy mu Oznamoval, zbyla chvíle k napsání dopisu. že dostal oznámení o zasnoubení Simony, ale nepi^*iinil k tomu žádné poznámky. Hned potom psal, že matka mla velkou radost ze zajíc, které pinesl.

Obsah dopisu

naplnil

manžele Lebedovy velikým uspokojením. Z celého dopisu bylo vidno, že Karel neodnesl si z Pavlíkova rozrušenou mysl. "Za krátký as vžije se ve svj obvyklý zpsob života a na tu židovku zapomene," mínil strýc, když byl dopis synovcv doetl. Paní Lebedová zavrtla starostliv hlavou. Patrn nesouhlasila s manželem, který na takové srdení záležitosti nazíral píliš povrchn. Od toho dne picházely dopisy Karlovy astji. Byly stále stejn klidné a o Si-

mon

už v nich zmínky nebylo. Následkem toho Lebedovi pestali také vnovati pozornost rodin nájem.ce dvora, k níž první as nesla se všecka jejich pozornost k vli Simov

ne.

Jednou na da pinesl

ni zase

dom

odjel z Pavlíkova.

vzpomnli, když Lebe-

novinu, že

Rus Bernštejn,

—

101

—

"Kéž by nebyl nikdy do Pavlíkova pipani Lebedová. "Máš pravdu. Zrovna ert ho sem zanesl a žádný svatý," rozpovídal se Lebeda. "Kdyby sem nebyl pišel, byla by si Simona jist vzala Karla. A co te ta holka má? Zasnoudo bená je, ale svatba, kdo vi, kdy bude. Ruska ji vdaji. Ani nevdi, kam se dostane. tch žid je to špatné s. holkami, musi jiti, kam je tatik pošle a svého nastávajiciho ani neznají. A v Rusku mají te vojnu." "Jestli je ten Bernštejn vojákem, to se slena ze dvora naeká na svatbu," ekla paní šel!" vzd^^chla

A

U

Lebedová

a

hned dokládala:

"Nebo kdyby

takhle v té vojn pišel o život." "Což ty bys mu pála nebeské

králov-

vypukl lesní v smích. "Jak vy ženské si hned všechno sestavíte do budoucnosti. Kd^^by toho krtonožku zastelili Japonci, s kterými Rusové válí, bylo by po zasnoubení a Karel by se zas mohl o Simonu ucházeti. \^ Rusku židé na Ale, holka, marné nadje. ství,"

vojn

Ostatn ten Bernštejn ani dom nejel, odejel k vli své prakci ješt nkam do ciziny, patrn v Pavlíkov nachytal málo vdomostí a ulovil tu jen bohatou nevstu a te je pkn za vtrem, když mají u nich doma hroznou pataliji." "Snad hledá ve svt nevstu bohatší než neslouží.

Simona," mínila paní Lebedová. "Proti tomu bych také nebyl a pál bych mu, aby ji našel," ekl lesní hlad svj vous, "ale tato tvoje nadje je asi marná. Matko, je

i

—

102

—

ty myslíš stále, že by se nco mohlo státi, aby se Karel se Simonou dostali za sebe a býti, že Karel na to už sám nemysli. Dívá

mže

na svt jinýma oima než my. Ostatn vím, že u žid takové zasnoubeni neni jako u nás, kde si namluví hoch dve, ekne si o n, za pl roku je nechá a chodí za jiným. Židé všechno udlají mezi sebou písemn a žádná strana potom nemže couvnouti." se

Paní Lebedová mužovi vila, pece však se

nadje nevzdala. Každého veera musel

zprávy

jí

muž pedítati

bojišt rusko-japonského, ta válka zajímala jí neobyejn. Velmi asto jí Lebeda pipomenul, když stálo v novinách, že Rusové utrpli porážku *'Ale ten krátkonohý žid mezi nim nebyl." z

:

'*To je jedno, jen

mi

to

peti," naléhala

paní.

Na vánoce

Lebedovi Karla, aby k nim pijel na svátky, aby také vidl, jak vypadá Pavlíkov v zim. Na jeho odpov ekali dychtiv. Odepsal, že by pijel rád, rád zvali

by vidl, jak dti rád že by také vidl že

oslaví

štdrý veer

i

Pavlíkovské, jak vypadají v zim v snhovém hávu a rád by si v nich se strýcem zalovil, ale nejde to. Matinka nechce ani slyšeti, aby na vánoce odejel lesy

domova, ješt ani jednoho roku se nestalo, aby na vánoce byl mimo domov, z vojny musel pijeti dom. Na vánoce tedy do PaTlíkova pijeti nemže, ale pijede na velikoz

i

—

1C3

-

bude deset dní prázdno, bude se tedy moci alespo týden v myslivn zdržeti. Xkolik dní ped vánocemi pišla z Prahy bedna s dárky. Sice každého roku pražský strýek a pražská tetika pamatovali na dti noce,

v

to

myslivn

a

poslali

jim k

vánocm njaké

bylo znáti, že dárky vybíral profesor Karel, že poznal, co by tšilo malé jeho bratrance a malou jeho sestenici, ale co by jim také souasn prosplo. Bylo mezi

hraky,

ale letos

dárky mnoho vcí užitených.

Na nkolik sté vzrušení

dní vnesla zásilka Karlova

do myslivny Pavlíkovské.

ale

ji-

po

vánocích zavládly tu opt pravidelné pomry. Za krátkých zimních odcházel Lebeda do lesa jen na nkolik hodin a vracel se záhy donkterého dne bylo poasí takové, že na obchzku lesem nebylo ani pomyšlení a sotva takodti dostaly se do školy dol do vsi. vých dnech pracoval Lebeda ve své kancelái až do setmní, kdy vrátily se dti ze školy. Kanceláských prací bylo te po novém roce dost a pibývalo jich každým dnem, protože v lese vyrábly se zásoby díví. Za dlouhých zimních veer sedávala rodina Lebedová ve

dn

m;

V

vytopeném pokoji a Lebeda pedítal zprávy z rusko-japonského bojišt, k nimž záhy pibyly také zprávy o nepokojích v Rusku, o množících se loupežích a krádežích tických vraždách.

i

poli-

Tyto zprávy zajímaly paní Lebedovou neobyejn, akoliv si jindy takových vcí

—

104

—

nevšímala tak, že Lebeda jednou ekl: "Ty se mi, Marie, njak pouštiš do politiky!" "Jen ml a ti!" poruila mu paní. Jednou zas Lebeda povídal: "To všechno dlají v Rusku židé. Štvou nespokojený lid

vlád." "A z pouhé nenávisti?" ptala se paní. **Ovšem z nenávisti také, ale chtí tím dovykládal cíliti njakých svobod pro sebe," strýc. *'Tmi nepokoji hledí docíliti, aby byla zrušena vláda absolutická a zavedena konstiproti

tuce." ^*A co to je?" ptala se zas paní Lebedová.

"A

holka zlatá, to by vedlo

výkladm," usmál

se strýc, *'a

-k

širokým

potom

to neni

pro ženské." S tím se musela paní Lebedová spokojiti. Jednou se také manžela zeptala, neví-li kdy

slena Nachtmannova bude míti svatbu.

vci starám?" utrhl "Karla si nevezme se Lebeda skoro hnviv. a není mi nic potom, kdy se bude vdávati. Radji mi tu vc ani nep"ipomínej !" Za takových hovor plynuly v osamlé myslivn ty dlouhé a smutné zimní veery. ''Což já se o takové

Nkdy zmny

pišel dopis od Karla a pinesl trochu do jednotvárného života, nebo veer pak psal strýc odpov a toho výkonu súast-

lenové rodiny. Každý chtl njakou novinu svoji vlastní, zprávy a zpráviky vztahovaly se mnohdy k nejnepatrnjším událostem v myslivn a dovšichni Karlovi sdliti nili

se

i

pis protáhl se

mnohdy na

kolik stránek.

—

105

—

Tak plynula pomalu

zima. Minul únor, který byl letos tak krutý jako leden a v beznu, když se dloužil den, zaali se u Lebedu tšiti na Karla, protože v posledním dopise psal, že na svátky jist pijede. Svátky byly

polovin dubna a Lebeda velmi asto opakoval páni "Jen aby bylo o svátcích už pkné poasi, aby táhly sluky a mohli jsme s Karlem vysteliti." letos v

:

^'i

Piroda probouzela se zvolna ze zimniho spánku. Lesy za myslivnou Pavlikovskou pozbyly své erné barvy, ale svže zelené ješ nebyly, protože listnaté stromy byly dosud

mohly se zazelenati, kdyby poasi bylo nkolik dni dodrželo teplé. Sluneko hálo sice již pkn, ale nkolikrát holé, ale

i

tyto stromy

za den pevalily se ješt po obloze mraky, z nichž išel studený vítr, který ve chvílí ochladil vzduch, o jehož vyhátí bylo se slunce po kolik hodin pokoušelo. Pece však den ode dne bylo zetelnji znáti, že se jaro blíži kvapem. Tráva na lukách, teba že ješt nizou-

ká

ídká, pece už se zelenala, mezi travkou houpaly se v jarním vánku bílé hlaviky sasanek, na moálech žloutly se živé kvty blatouchu a ze spadaného listí na pokraji lesa vyhlížela modrá oka jaterníku. A také v lese probouzel se život. Kosové a drozdi pli ve vrcholcích strom, a kdykoliv se slunce vyhouplo z mrak na nkolik hodin, rozšveholila se také ervenka v houštin na holém dosud buku houkal holub a na rozložitém štpu a

;

— ped myslivnou chanici

106

—

špaek podivnou mípísniek tepaje pi tom kídly a pohyzpíval

celým tlem, jako by chtl vyzpívati všecku svou radost najednou. A radost byla buje

všude.

Radost

stedu

mly

o tetí

dti Lebedovy, když

hodin

vrátily

se ve

ze školy vola-

''Od zítka máme prázdno a zítra pijede bratranec profesor." Radost mla teta upravujíc s Kaenkou hostinský pokoj v pate a hovoíc trochu stanoci rostliv: ''Ale díví si sem naneseš! je pece ješt chladno." jíce:

V

ml

Lebeda vrátiv se ped veerem z lesa a oznamuje své manželce: "Zítra zapadá. Karel bude bude hezky; slunce míti hezkou cestu. Jen aby byly celé svátky pkné a potom, aby táhly sluky. A ty, matko, Radost

pkn

budík, abys mne vzbudila o páté, vlak pijede pesn o šesté. Na Kaenku se spolehnouti nemohu, ta spí jako paez, když se

naid

si

pes den ubhá." Nebylo teba lesního buditi, vstal ráno sám velmi záhy a než paní uvaila snídaní, Návratu jeho ebyl už pipraven na cestu.

myslivn

velkou nedokavostí. Dti pes tu chvíli vybíhaly do úvozu, aby se podívaly ke vsi, jdou-li již oekávaní. O osmé hodin objevil se Lebeda s Karlem na silnici za vsí a všichni bželi jim vstíc až na konec úvozu, kde vyúsoval na okresní silnici. Paní Lebedová ekala v úvoze. Skoro se bála setkání se synovcem. Jak asi vypadá? kali v

všichni

s

:

—

107

-

Nebude utrápený a pohublý? Vždy není ani možné, aby na Simonu zapomnl, když jí má Ale když pišel blíže veda jednou rukou Maí*enku a druhou Jeníka a zdaleka už volal *'Tetiko!" rozbhla se k a odstrivši dti, chopila ho do nárue a skoro by se byia rád.

nmu

rozplakala,

když

mu

povídala:

"Vypadáš

mj

hochu, bála jsem se, že to s bou bude horší. A což tvoje srdíko?" "No, touží, teto, ale musí mleti. Je

hezky,

ležitjších starostí více.

Stal

jsem

se

te-

d-

skute-

ným

profesorem a pibylo mi povinností," hovoil Karel políbiv tet ruku a potom ob líce,

které

mu

nastavila.

"Prosím t, nezaínej zase s tou židovkou a hle radji, aby Karel dostal poádný hrnek kávyí To je te pro nho vcí nejdležitjší," ekl Lebeda, ale v duchu se radoval, že jeho žena neshledala na synovci podstatných

zmn,

které by se jevily špatným zevnjškem. Však se toho bál sám, než Karel vylezl z železniního vozu.

Jako u vítzoslavném prvodu vedli všichni Karla do myslivny. A ješt jednoho uvítání odbylo se, když vcházeli do vrátek zahraPihnal se Ledy, kterou se šlo k myslivn. bedv lovecký pes, veliký kaštanový stav s moudrýma oima a zaal se kolem Karla ometati. Bhal nkde po ránu v polích a vida svého pána s celou rodinou picházeti úvozem, pibhl, aby se podíval, co se tu dje. Lízal Karlovi ruku, skákal mu až na ramena a

kuel

radostí.

—

108

—

"Lorde!" zvolal Karel pohladiv psa po hlav. "Ty mne ješt znáš?" Bodej by t neznal, když jsi s nim loni ]\Ij Lord má výbornou patolikrát lovil. mt," ekl Lebeda hrd. "Vychoval jsem si ho ze štnte a to víš, že bych ho byl dávno dal pry, kdyby to nebyl pes dokonalý." A te vedeni Lordem, který se rozbhl naped, vešli všichni do myslivny. **

Celé dopoledne se propovidalo, trochu asu vzalo také, když Karel otevel svj vak a vyložil dárky, které každému pinesl. Lebeda sedl se synovcem na pohovce, dti tulíce se ke Karlovi, naslouchaly, co vypravuje otci o pražské tet a o pražském strýkovi, o Praze a o svém vyuování na s^ymnasiu, tedy vesms o vcech, kterých dti neznaly a teta tu chvíli pibíhala z kuchyn do pokoje, aby alespo njaký ten úryvek z jejich rozmluvy zaslechla. poledne se potom rozhovoili jak ná-

V

leží,

když mohli

delší

dobu posedti všicnm

pohromad. "A veer pjdeme na

povídal strýc a hned jal se líiti krásu takového lovu jarního. "Není nad takové jarní ekání," hovoil. "Slunce zapadá ted ješt velmi záhy, ptáci pjí veerní své písn, ale umlkají hnt-d po západu slunce, protože te na jae velmi lese je veer ticho jako y rychle se šeí. hrob, te ješt necvrkají kobylky, nebzuí mouchy a komái. A v tom tichu ozve se najednou zvláštní vrzavý zvuk. "Kvor", zní to zdaleka. To táhne sluka. Musíš se rozhlí-

V

sluky,"

—

109

—

žeti proti svtlejší obloze, jinak

bys sluky ne-

vidl. Po tom spatíš ji, jak se mihne klikatým letem nad vrcholky strom a musiš sti-

Ale ta radost, když potom spadne takový vzácný pták a Lord ho pinese z houXo, vždy to veer všechno uvidiš." štiny. Odpoledne šli Karel se strýcem do lesa hned po svain. Xemohl se Karel dokati, jak vypadaji Pavlikovské lesy na jae. "Tak krásné to tu není jako v lét," poznamenal, když vstoupili do lesa, ''ale je v takovém probouzejícím se lese více poezie než v lese hýícím životem, jak jsem ho poznal loni v lét." '']^Iáš pravdu,'' pisvdoval strýc. "Ale se libí les vždycky a mám ho tedy rád v zim, když je celý zasnžený a vypadá jako mrtvý. V každé roní dob najde v lese nco hezkého, kdo má pro to oi, ale máš také lidi. kteí nevidí lesa pro samé stromy." Prochodili lesem, str3'c ukazoval Karlovi, kde se v zim paseilo a jak se následkem toho zmnil na mnohých místech vzhled jednotlivých lesních oddíl, zatím zaalo se slunce kloniti k západu a strýc zavedl Karla na pokraj bažinaté louky, kde mly sluky táhnouti. Sám stoupl si kus dále za smrkovou houštinu. Tak slunce zaradlo. šeilo se kvapem. Louka byla na pokraii lesa a bylo odtud vidti dol ke vsi. Karel dívaje se na louku, zabloudil zrakem v dál. \"es tratila se ve tm. ale v oknech chalup zaala se obievovati jednotlivá svtélka. Bezdky obrátil Karel zrak na praleti

rychle.

mn

i

— noradu osvtlených oken obytného stavení ve dvoe. V zápjeti vynoila se mu v Vidl ji, jak [duši vzpomínka na Simonu. ped ním stála na lesní silnici všecka zdrcená nad tím, že musí se síci lásky, která sotva že byla jí v srdci vypuela. A zdálo se Karlovi, že tenkrát odešel od Simony trochu bezohledn, že jí neekl ani slova útchy. Ale když se tenkrát nacházel v takovém stavu, že sám sebou co dlati, aby pekonal vlastní bolest. Jak asi Simona žije? Karel smutn Má plno starostí s poádáním výse usmál. ba ženy bavy, vzpomíná na svého ženicha Simona na nho jist už ani jsou nestálé. nevzpomíná. Karel zahloubaný do svých vžjpomínek, trhl sebou leknutím. Ztichlým lesem houkl výstel a chvíli po té druhý. Strýc stílel a Karel si te pipomenul, pro vlastn tu stojí. 'Rozhlédl se po obloze, nespatil nic a oi se mu svezly opt do tmy, kde záila okna budov ve dvoe jako ada bludiek. A tam za krásná nkterým tím oknem mešká Simona bludika, která zlákala ho k sob a když už myslel, že je jeho, unikla piu. Práv jako ta bludika na bažin piláká k sob osamlého chodce a když ho zavede doprosted bažiny, shasne a nechá bláhovce jeho osudu. Karel zase zapadal v smutné a bolestivé Praze vzpomínal myšlenky. Ku podivu! na Simonu jako na krásnou vidinu, ale inil to docela klidn vda, že se na tom nic zmniti nedá, ale te že byl Simon na blízku, njaká podivná touha probouzela se v jeho

vo

a spatil

ml

—

—

V

— srdci.

111

—

Radji neml do Pavlíkova

jeti.

Ale

když strýc zval tak naléhav. Nco dotklo se nohy jeho, až se uleknutý vzchopil a ze svých myšlenek vytrhl. Byl to Lord, který

nmu

zticha, otíral mu hlavu o piblíživ se k nohu, jako by ho chtl upozorniti, že je teba míti pozor, když je lovk na ekání. Karel Rázem zapomnl na se musel psu usmáti. Simonu a myslil jen na sluky. A pojednou zaslechl z dálky picházející podivný vrivý

zvuk a hned po té míhal se njaký tmav}'' bod nad vrcholky pokraj nich strom. Karel honem chytil ten pohyblivý bod na mušku u stelil.

Za Lord odskoil hbit do houštiny. chvilku se vrátil a podával Karlovi mrtvou už sluku.

Již

také picházel strýc.

*'Máš ji?" zeptal

se.

Karel ukázal usmívaje se na

"Tak

svj

úlovek.

sláva!" zvolal strýc radostn.

''Na sluku musí býti mistrovský výstel a ty jsi chlapík, když jsi hned svou první nechybil. Už není nic vidt, pjdeme dom!" dodal bera sluku od Karla. Vyndal z brašny ješt a ekl vesele: ''Podívej se! Máme ti. na dvoj stel. Zejtra je teta uJá srazil

dv

dv

pee

k obdu. To si popeješ lahdku. Marie se sice bude mraiti, protože je zejtra zelený tvrtek a pst, ale k vli slukám dá se pemluviti a na konec bude jísti s námi. Je mlsná jako každá ženská."

Smjíce

se,

vraceli se

dom

spokojeni

s

—

112

—

výsledkem prvního ekáni na sluky a umiobudou choditi každý veer. vali si, že na

n

den.

Na zelený tvrtek byl nádherný jarní Dti hned ráno odbhly do kostela,

Karel

šel

se

strýcem do

lesa.

Vrátili se na

samé poledne lých

lidí

a pustili se s chutí vyhladovdo sluk, které teta znala obzvlášt

ml

chutn

upravovati. Odpoledne strýc cestu do zámku v sousední vesnici. Svolal le^?mistr všechny lesní úedníky na dnešek k ]^*ízení. Karel chtl ped veerem jíti strýci naproti, ale Lebeda povídal, že neví. kdy se vrátí, že to býti dosti pozd, protože po ízení zajdou lesníci do hospody, aby se jednou za

mže

as spolen

dlouhý

trochu pobavili.

Karel tedy po odchodu strýcov bavil se chvíli s dtmi, potom když odbhly do vsi, šel do lesa procházkou, protože teta mla plné ruce práce s chystáním na svátky a nemohla mu mnoho asu vnovati.

V

lese bylo

krásn.

Slunce hezky pihí-

tou zvláštní koennou vní jara. která provází probuzení pírody a Karel šel bez cíle, nemyslel na nic, podléhaje bezarovnému vlivu, jaký te kolem sebe šíil omladlý les a celá ta jarní lahoda. valo,

les

vonl

dn

Šel

prsekem,

nm

ješt vlhstudilo do nohou, na

ale bylo

na

které nepíjemn nichž Karel obuty jen lehké stevíce. Vyšel tedy na silnici, kde byla cesta už suchá jako mlat a šel zpt ku kraji lesa chtje poko,

ml

—

113

—

kraovati v procházce kolem nho, protože lii pi kraji byl les vice prohátý než uvnit.

Když docházel v

místo, kde silnice vychápolí, spatil, že proti Poznal paní Nachtmannovou

nmu do jdou dv dámy. Patrn je jaro vylákalo na proa Simonu. cházku. Karel chtl se jim vyhnouti a vrápaní Nachttiti se do lesa, ale bylo pozd mannová už ho spatila, slušel jim tedy jíti vstíc, ale šel nerad domnívaje se, že to bude setkání trapné. Když k nim pišel, pozdravil tedy dosti rozpait a chtl se ubírati dále k. úvozu, který odbooval od silnice k myslivn. Všiml si, že Simona podkovala na jeho pozdrav se sklonnou hlavou zaervenavši se, Nepovedlo se mu ale na nho se nepodívala. minouti je po pouhém pozdravu, nebo paní zela

z

lesa

—

Nachtmannová

zvolala jako radostn: ''HleXa svátcích?" me, pan profesor Radešínský podávala mu ruku. Musel se tedy zastaviti a podal ruku také Simon. !

A

Paní vymnila

s

Karlem nkolik bžných

bývá pi takové píležitosti a za té rozmluvy podívala se také Simona na Karla a usmála se na nho rozpait. Paní Nachtmannová byla neobyejn hovorná, jako by se mezi nimi nebylo nic zvláštního stalo a za chvíli ho vyzvala: ''Navrátíte se s námi, pane profesore? Jdeme se podívat, jak to vypadá v lese a vrátíme se hnedle. Nebyly jsme celou zimu z domu a nevíme ani, frásí,

jak

jak jaro vypadá."

—

114

—

Odíci nebylo možno a Karel tedy pipojil se k dámám. "Ani se neptáte po panu Bernštejnovi," ekla paní Nachtmannová a njak zvláštním

zpsobem

na Karla usmála. "Na podzim dostal jsem od nho pohlednici jednu z Benátek a msíc po té z Nového Yorku," ekl Karel trochu v rozpacích následse

kem obratu, který paní Nachtmannová dala rozmluv tak neoekávan. "Z Nového Yorku nám psal, že jede do-

m

doby, jako by do vody padl," povídala paní provázejíc svá slova stále takovým zvláštním úsmvem. "Je to podivný ženich, vite, který nemá pro svou nevstu ani chvilky asu, aby jí napsal dopis." "Jsou te na Rusi zvláštní pomry, mi"Celá zem zachválostivá paní," ekl Karel. cena je revoluní horekou." "Víme o tom," pikývla paní hlavou, "proto se snažím našeho tatínka pemluviti, aby to penáhlené zasnoubení zrušil." Karel pohlédl udiven nejprve na paní, potom na Simonu. Usmála se na nho a rychle sklopila oi. Její úsmv vzbudil v Karlovi

do Ruska, ale od

té

nové nadje. "A co íká pan Nachtmann?" otázal

se

rychle.

"To

obchodník," pokrila paní rameny. "Ukazuje na smlouvu, která byla zhotovena notáem a na základ jejíž mohl by Bernštejn zatáhnouti mého muže do soudního sporu. Podle smlouvy, má se satek odbývíte,

—

115

—

Kdyby Bernštejn nedodržel lhty, pak bychom ovšem mli píinu k zruv ervnu.

váti

šení smlouvy, ale tuto nevšímavost Bernštej-

novu nepovažuje

mj

muž

za

píinu

zákoni-

srdci

Karlov

tou."

Nadje, která tak náhle v

vypuela, uvadla práv tak náhle po slovech paniných.

Rozmluva stoila se jiným smrem. Paní Nachtmannová patrn chtla jen Karlovi naznaiti, aby se všech nadjí nevzdával a spopomoc. Vraceli se ke vsi. Ted" se Karel odvážil Odpovídala mu hlaosloviti také Simonu. sem jako by zasteným závojem a každé svoje slovo provázela záivým pohledem svých krásných oí, takže Karel bezdky zas podléhal kouzlu jejího zjevu a láska dímající na dn jeho srdce hlásila se k životu jako ten les probuzený jarem. Doprovodil ob dámy ke dvoru, kde se s nimi rozlouil a vrátil se dom hluboce zamyšlený. léhal se na její

Strýc vrátil

"se

Teta už po tm. jeho návratu.

"Co

ízení dosti záhy, akoliv Karlem sedli ekajíce s

z

pldne?" byla první otázka strýcova, sotva že se usadil k veei. "Setkal jsem se s paní Xachtmannovou jsi

dlal

celé

Simonou na procházce," sdloval Karel. ," zvolal strýc nedokav. "No, a Také teta rychle se na synovce podívala. Ped ní nebyl se o tom setkání zmínil. Vy-

a se

—

— nemu

etla

to hned,

kouc: "A

mn

jsi

neekl

nic!

"Chtk

jsem

vám

to

povdti najednou

obma,

protože je to dležité a rád bych také slyšel náhled strýcv," pravil Karel jako na

omluvu. ''Tak co íkaly?" naléhal strýc. ''Pani

Nachtmannová mi oznámila,

že naléhá na muže, aby zasnoubeni Simonino zruišil,"

vypravoval Karel jedním dechem. "Nacht-

mann

by je, kdyby si ten Rus nevzal Simonu v ervnu, jak je ustanoveno ve svatební smlouv. Bernštejn jim vbec nepíše a nedává o sob vdti, akoliv je v Rusku." "Je-li v Rusku, tak se v ervnu ženiti nebude!" zvolal strýc a vyskoil od stolu, jako by ho zmije byla uštkla. "Víš co mi najednou napadá?" tázal' se postaviv se ped Karla. "Že se zdráhá,

Rus

zrušil

statkáem není. Revoluci na Rusi spískali vlastn židé a ten krátkonožec byl takovým revoluním as^entem, jak je te v Rusku chytají. Jestli jim nepíše, tedy je ten

ani

jist doma pi tch randálech a v oženit jist nepijede."

ervnu

se

"To mi strýku také už kolikrát napadlo," ekl Karel neobyejn vážn. "Jeho ei, Imnohdy dosti výstední, pivádly mne na dobrodruh nebo a^ent njaký, ale potom jsem si zas pomyslil, pro by praktikoval ve dvoe a pro by se tu zasnuboval?" myšlenku, že

je to

— "To

—

117

spoítáš na prstech,'' vykládal lesní rozhánje se rukama. ''Nachtmann mu dal vysvdení, že u nho pl roku byl v prakci,Bernštejn takového vysvdení opoteboval, aby se mohl vykázati njakým zamstnáním a aby m.l také píinu toulati se po svt. Opravdu však sledoval docela jiný úel než studium polního hospodáství. A s tím zasnoubením je to také takové. Byl nad erta chytrý a myslil si, jestli se ta chumelenice y Rusku povede, že si piveze z Cech bohatou usadí a zaídí s penevstu a doma se nzi, které dostane Simona." ''Ano, tak tomu nejspíše bude, strýku," ekl Karel. "Usuzujete velmi pípadn.'' "No, abych ti pravdu ekl, z mé hlavy si

pkn

usmál se na svou pani:

to není,"

n

lesní a podíval se

význam-

"My

jsme o tch vcech povídali s tetou celou zimu a její to byla myšlenka, že ten Rus je njaký dobrodruh a tu holku ze dvora si ani nevezme. Snad i ta smlouva s Xachtmannem nemla jiného úele než, aby mohl se jí nkde vykázati, že je v Cechách zasnouben."

"To til

vy, teto. jste na

se Karel

s

vdným

mne

myslila?" obrápohledem k paní Le-

bedové.

Teta podala

mu mlky

ruku a do oí

vstoupily jí slzy. "Víš, ženské se tak §.nadno nevzdávají nadje, jako my," hovoil strýc vysvtluje mlení své paní. "Teta se nevzdala myšlenky, že bys si Simonu pece jen mohl vzíti, kdyby

—

118

A

se to zasnoubení rozešlo. pro Simonu nešel, nadje

když

si

ten

Rus

Celou zimu musel jsem jí pedítati zprávy z Ruska. Napi*ed doufala, že toho Rusa zastelí Japonci a když jsem jí vysvtlil, že židé na Rusi nejsou vojáky, ješt se nadje nevzdala a potom když vypukly v Rusku ty revoluní nepokoje a noviny psaly, že v ele toho hnutí nacházejí se všude židé, teta stále uritji vyslovovala myšlenku, že ten krátkonožka je v tom také. To byly ovšem všechno domnnky, ale ted když vím, že jezdil po svt až do Ameriky a vrátil se do Ruska práv v dob, když revoluce vypukla tomu úpln." její

sílila.

vím

Simona v ervnu?" ozvala podívala, se tázav na Karla.

''A nevdá-li se

se najednou teta a

"Co udláš?" ''Nevím," odvtil. "Vždy jsme se ani ped tím zasnoubením se Simonou nedomluVlil.

"Ale rád

ji

máš dosud?"

tázala se teta.

"Moje city se vbec nezmnily," odvtil vážn, "smíil jsem se pouze s myšlenkou, že moje touha nikdy nebude splnna." "Na každý pád budeme te této záležitosti vnovati nejvtší pozornost," pravil lesní. "Nestaral jsem se valn o dvr, dokud jsem ml pevné pesvdení, že je nadobro konec, ale te když vím. že by z toho mrana pece jen mohl býti déš, neujde mi ve dvoe ani hnutí."

Zbytek veera ztráven povídán'm o tch nepokojích na Rusi, o nichž Karel

vdl

mno-

— hem

119

—

podrobností než obyvatelé Pavlíkovské myslivny. Potom se zas povídalo o dnešním setkání Karla se Simonou a z jejího chování a z chování paní Xachtmannove ervíce

pány nové nadje, celkem

pece

dosti

slibné,

ale

jen velmi neurité.

VIII.

Ráno na velký pátek

nco

spali

v myslivné o

když dti nešly do školy. Také pi snídaní sedlo se déle, protože lesní s Kariem chtli jiti do lesa až pozdji, až sejde Dti po snídaní vybhly do zahrady rosa. ped myslivnu, kam je vy vábilo slunce záící Bylo už k dnes opt tak jasn jako vera. deváté hodin, lesní práv chtl vybídnouti Karla k vycházce do lesa, když všechny ti dti vrazily do pokoje volajíce jedno pes druhé: "]\Iáš jíti ven, Karle, je tu slena ze dvora!" Osloven}' pohlédl udiven na dti. déle.

*'Kde je?" tázal se a rychle vstal sahaje po klobouku. '*Xa silnici dole u úvozu," vyizovaly o pekot, "a volala na nás, abychom vyvolaly ven." Lesní s paní piskoili k oknu. "Je to skuten ona," zvolal lesní. ''Tak jen jdi, když sama zve k dostaveníku! Nevzpomnl jsem, že mají letos židé svátky souasn s námi. Staí Xachtmannovi jisté jeli do synagoo^y v okresním a Simona

t

t

mst

— užila té píležitosti,

t se

120

—

aby se sešla

s

tebou, když

vera potkaly a ví te, že jsi tu. No, to už mnou dopoledne do lesa nepjdeš. Pjdu

sam.

Karel vyšel rychle a lesni s paní dívali se za ním oknem až došel k Simon. Vidli, jak jí podal ruku a jak spolu potom zamíi^Mli po silnici k lesu. ''Slena Simona snad te bude choditi za Karlem sama," dala se teta do smíchu, když zašli.

mi

''Co na tom," usmál se lesní, ''vždy tys byla také stále za patami." "Však za tebou bylo ti'eba choditi," pra-

Lebedová. "A se mnou bylo jinak, já byla tvojí nevstou, ale slena je zasnoubená s jiným." "Hlouposti!" zvolal lesní rozhodným tonem. "Má-li ho opravdu ráda, nebude z té židovské smlouvy nic. Chybou bylo, že se na podzim nedomluvili a oba hned všeho nechali." vila paní

Když Karel sted úvozu

se

Simon, stála uprosklonnou hlavou, ervenajíc došel k

rozpaky, ale usmívala se a podávala mu ob ruce. Uchopiv je, tiskl je v náhlém pohnutí a díval se na ni zanícen, nevda, co by honem ekl. Rozbhl se k ní tak rychle, že neml cestou ani pokdy, aby pemýšlel, jak ji osloví. A tak stáli mlky proti sob za hodnou chvíli. Karel perušil mlení, se

Konen

ka: "Sleno Simono, zajisté dležitá píina pimla vás, že jste mne k sob zavolala."

—

121

—

Simona odvtila

mu

jen

úsmvem, jejich oi a

nm

ale

pi

krásné odhrnuly se clony modro snoubilo se s jasnou jarni oblohou v jediný jásavý ton nádherné bar^^y. Modré oko Simonino smálo se jako ta jarni obloha. Simona byla pesvdena, že už nemusi Karlovi ikati, pro ho k sob volala, vdla, že to vyetl z jejiho pohledu a Karel ji skuten rozuml a srdce jeho rozjásalo se v blažené nadji. ^^

"Divají se za námi dti pana lesního, ekla Simona tichounce, "chcete jiti se mnou kousek cesty k lesu? Ai do poledne mohu zstati mimo dm. Xaši odjeli." Karel neodpovdv, vykroil po jejím boku. Tch nkolik set krok k lesu šli mlky, Karel nespustil s ni oka a ona po-

nho

chvílemi, pokaždé se usmála a potom sklopila oi k zemi. Ale tyto obapolné rozpaky trvaly jenom, než došli k lesu.

hlédnuvši na

Jakmile vstoupili pod zelenou klenbu smrk a jedli a zaslechli jásavý zpv ptactva a vdechli vni puících pupen a kvtin, padlo na

n

kouzlo, které kolem sebe rozsévalo mladé jaro a srdce jejich rychle snažila se sblížiti se. Karel vzal Simonu za ruku a tak šli po silnici vedouce se jako malé dti.

mne ješt

Karle?" zeptala se. Už mu neíkala ''pane profesore" a Karel pozn^av, že odlouením a beznadjnosti zmohutnla ieií láska, jak by se snad nebylo stalo, kdyby se^ té lásce nebylo nakupilo tolik pe''Máte

kážek, zvolal

rád,

nadšen:

"Pro

se

mne

ptáte.

Simono? Vy vité dobe, že není možno, abych vás kdy pestal milovati. Jste prvni žena, ku které ozvalo se moje srdce tímto podivným citem, který bolí a blaží souasn,

mní

myslícího lovka. to dobe víte, pro se mne tedy ptáte?" "Myslila jsem, že jste na mne rychle za-

který

Vy

celou

pomnl," zaala své nitro.

neml

jste

bytost

povídati otvírajíc

mu

dvrn

''Vdl jste, že jsem nešastná a pro mne slvka útchy. Pl roku

jsem se trápila, vy jste musil tušiti, že snáším hrozná muka a nezeptal jste se mne ani struným dopisem: "Simono, trpíš?" A vaše mlení, vaše náhlá chladnost inila mne nešastnjší než ta nejistota mého píšt'ho osudu, kterou pivodilo pislíbení otcovo. O zasnoubení nemže se mluviti, nebo mne se nikdo neptal. Matinka mi vysvtlila všechno. Musí dít poslechnouti rodi, naše náboženství to pikazuje, ale pikazuje také, že pi satku nesmí nevsta k ženichovi cítiti odpor."

"Simono!" zvolal Karel. "Takové podezení Vždy já trpl více než vy, ale domní!

nemám

práva milovati jste zasnoubena jinému muži." "To je sofistika vás kesan," usmála se Simona a zastavila se zahledvši se mu upené

jsem vás. když val

se,

že

ani

do oblieje. "Ale já jsem židovka a mám jiné zásady, o nichž se domnívám, že neisou nemorální. Povím vám, emu jsem se nauila od svého otce. Mže-li uiniti obchod, uiní ho hned, kyne-li mu z nho zisk. Hledí získati vc,

—

123

—

Ukák jejímu získání píležitost. že-li se pozdji, že obchod nebyl uzaven právoplatn, že otec užíval získané vci neprávem, postoupí ji zákonitému majiteli, ale zisk, který z obchodu vyplynul, až do právního ujasnní, .zstane pece jen mému otci. Nikdo nemže íci, že nejednal moude pivlastniv Karle já nejsem si vc, dokud nevdl, í je. dosud nií." Simona vztáhla ob ruce ku Karlovi, oi její záily a pootevená ústa oddychovala rozIilen. V nejbližším okamžiku pitáhl Karel Simonu ve svou náru a když vykikla radostí a zaala ho vášniv líbati, vzpamatoval se a

dokud

je

otázal se

nesmle

—

'*A staneš-li se ženou to"Stanu-li se jí, tedy se rozejde:

ho Rusa?" me," hovoila neobyejn živ ta dívka jindy tak v ei zdrženlivá, ''ale dosud jí nejsem a smím t tedy milovati. Kdybys mi byl na podzim ekl, jak velká je tvoje láska, byla bych vzdorovala, ale tys mi vzal všechnu odvahu, ekl jsi mi, abych poslechla otce a vnukl jsi mi muivou myšlenku, že jsi se chtl o ucházeti jako ten Rus, abys získal moje kypré tlo a otcovy peníze, a já byla nezkušená, ale matinka mi pozdji vysvtlila, jakého druhu je tvoje láska a tvoje odíkání, že je vlastn jejím dkazem. Potom jsem ti tedy již nem-

mn

la

za

ptáš,

zlé,

žes

jestli

mne na

jsem se vážiti

opustil a ani se na mne nezetebe vzpomínám, ale nauila

si

Simona zase

tebe." se ke Karlovi pitulila.

—

124

—

tohle všechno byl vdl!" zvo*'Ale' Simono, což bude-li naše láska jen

"Kdybych

lal.

krátkým snem?" **Je mi jednostejné", ekla rozmarn, "ale bude krásným snem. Je píece lepši kráNemysný sen, než smutná skutenost.

—

—

slíš?"

Karel na místo odpovdi pivinul a políbil její

Potom

vnadná

ji

k

sob

ústa.

chodili lesem líez cíle, o své lásce

nemluvili, nebylo toho teba, cítili oba, že se milují tak, že ta jejich láska pinese jim

bu

nezmrné

blaho nebo nesmírnou bolest, ale zatím ta láska blažila a proto hledli jí užíti, dokud k tomu mli práva podle svtských zákoSimona a ustálených lidských obyej. stala se proti svému obyeji sdílnou. Povídala Karlovi, že matinka vší svou výmluvností snaží se otce pesvditi o nevýhodnosti satku s Bernštejnem a Artur, že otci nasadil pochybnosti do duše poukazuje k tomu, že se vlastn ani neví, jaký Bernštejn má majetek a na pouhé doporuení ruských žid, které si Bernštejn do Pavlíkova pinesl, na to že se nevelká váha klásti, protože se zase neví, jací jsou to lidé. Vbec bratr, že siln matce znní pomáhá, ale otec dosud že trvá na smlouvy, aby se pokalo do ervna.

n

mže

ml

"A potom bych

t

otec dá?", zeptal se Karel.

"Nadji?

la

nadji, Simono, že mi

mj

drahý, jistotu," usmáse blažen. "Matinka by vítala jako mého

Ne,

t

—

125

—

ženicha s jásotem, radji než každého jiného a také Artur mluví jen o tob". Za takového hovoru ubhlo jim dopoledne a když se v Pavlíkov rozezvuel zvon oznam.ujicí poledne, Simona chystala se k domovu a zeptala se: "Kdy odjedeš?" '*V úterý", ekl, ti

'*ale

bude mi strýc psá-

o tob, to už jsme ujednali dnes".

''Tedy jsi se peci nevzdal nadjí?" zvolala radostn.

"Ne, moje drahá," odvtil pesvdiv. *'Když mi vera tvoje matinka ekla, že se svatba tvoje musí odbýti v ervnu, slíbil mi strýc, že mi oznámí, když se neodbude." ''A v

tom pípad byl bys

zel?" tázala se hledíc na

nho

se o

mne

uchá-

záivýr" pohle-

dem. ''Zcela jist,

"Te

ti

Simono!"

vím,

že

jsi

zvolal.

mne nepestal

milo-

vati", vzdychla.

"A

co jsem se tou nejistotou natrápila.

Ale dokud zstaneš v Pavlíkov, sejdeme se každého odpoledne. Náš pesáh koní s vašimi svátky. Pijdu každého odpoledne do lesa, ale musíš na mne ekati, protože nevím, kterou hodinu se budu moci z domova vzdáliti." "Budu ekati od poledne do veera, až pijdeš a když nepijdeš, budu vdti, žes pijíti nemohla", ekl. Ve stínu strom na pokraji lesa rozlouili se nesetnými polibky, které si dali v tsném objetí.

—

126

—

''Tak co chtla?" ptal se Lebeda, když Karel vešel do pokoje. *'Co vám chtívala teta, když vás zvala k dostaveníku", odvtil Karel a z tváe jeho vyzírala blažená spokojenost. ''A

hrome

bývaly

to

strýc a zakroutil

jsem se

zvolal

knír.

si

''Obyejn mi

pkné vci!"

tu

vyetla

adu

hích,

bhem

týdne dopustil bez jejího vdomí a proti jejímu výslovnému zákazu". Strýc se smál vzpomínaje na své schzky se svou ženou, dokud byla svobodná, ale paní Lebedová se nesmála. Dívala se na synovce soustrastným pohledem a do dobrých jejích oi draly se slzy, jichž pvod si Lebeda nedovedl vysvtliti, ale kterým Karel dobe rozuml. "Simona mi vyetla také velmi mnohé vci, jichž jsem se ve své úzkoprsosti dopustil, ale konen jsme se pece domluvili", pravil jichž

Karel.

"A

myslíš tedy, že ji pece dostaneš?" zeptala se teta a už opravdov oslzela. "Má

— t

opravdu ráda?"

"Má, teto," ekl Karel jistiv. "Mám pevnou nadji, že se moje touha splní, vyplní-li se

všechny pedpoklady, o nichž jsme veer

mluvili."

"To

je

tak," zvolal strýc

chod rozilen

"Kdybych mohl toho krtonožku jako škodnou zv, pijde-li se sem

po pokoji. odsteliti

v ervnu oženit, tak by bylo dobe, ale protože ruský žid patí mezi škodnou jenom v Rusku, bude zle. Tak, co bude, pijde-li v ervnu?"

—

127

—

strýku. Ožení se se Simonou", ekl Karel velmi vážn. "A co budeš dlati?" zeptal se zase strýc. *'Vezme-li si ho Simona, tedy nic," odvtil *'Nic,

Karel.

"Ubohý hochu!" vzdychla *'A jak to ted

mnl

si

náhle

bude

se

teta.

slukami?" vzpo-

lesní.

''Dobe, strýku," odvtil synovec klidn. "Odpoledne budu choditi na dostaveníko se Simonou a veer s vámi na ekání na sluky a v úterý ráno odjedu." "Tak dobrá," ekl Lebeda spokojen. Ti dny svátk uplynuly jako voda. V pondlí odpoledne se Karel se Simonou rozlouil slíbiv jí, že jí bude asto psáti na adresu strýcovu a František, že dopis pinese, když pjde do školy. Ohledn Františka smluvil se Karel se strýcem, že ho o prázdninách pipraví k pijímací zkoušce na gymnasium a po prázninách, že ho vezme s sebou do Prahy. "A vdá-li se Simona v ervnu?" tázal se Lebeda. ''To je jedno, pijedu k vám na prázdniny k vli Františkovi", odvtil Karel. "Ale šestnáctého ervence jsem jist v Pavlíkov." Po odjezdu Karlov zavládly v myslivn obvyklé pomry, ale nebyl tu obvyklý klid. Jaro rozvilo se v plné kráse a les byl té krásy plný. Paní Nachtmannová s dcerou chodily te každé nedle procházkou k lesu a Lebeda je tu asto potkal a chvíli s nimi pohovoil.

—

Vždycky

se

paní

Nachtmannová ptávala na

—

128

—

pana profesora Radešínského

Simona se neptala, co píše, protože docházely do myslivny každého týdne alespo dva dopisy oznaené na obálce zvláštním znaménkem, jež potom František bral s sebou do školy. Ale než vešel do školy, odbhl ke dvoru a jak ho slena ze dvora spatila, vyšla na silnici mezi vrata a dopis si od hocha vzala. Jednou zase setkal se Lebeda na silnici s Arturem. Mladý

Nachtmann

jel se

a co píše.

svým koárkem

ze sousední

dohoniv lesního, pozval ho, aby si pisedl, že ho sveze. Lebeda pisedl ochotn, tuše, že to pozvání není bez píiny. Rozmluva toila se naped okolo obyejných vcí, potom Artur zaal se vyptávati na Karla, jaký je to lovk a jaké povahy. synovec, syn mé jediné ''No, je to sestry, chlapec celý ze zlata," odvtil lesní vsi a

mj

svým upímným zpsobem. *'Vy víte, pane lesní, že se mezi panem profesorem a mou sestrou vyvinul zvláštní pomr. Co o tom soudíte?" zaal zas Artur s opatrností

židm

**A záleží lesní

vlastní.

vám

na

mém

úsudku?" zeptal

se

drsn.

''Velice,

pane

lesní,"

odvtil Artur velmi

zdvoile.

"No, moc pkný mj úsudek nebude", vyhrkl Lebeda a hned potom ekl, jak si to myslil: "Ti mladí lidé se mají rádi až k zbláznní, moje stará se už nco k vli nim nabreela a váš starý je veliký hlupák, že nevidí ištstí své jediné dcery, kde opravdu je a chce

—

—

129

zapartykovati lovku, kterého vlastn ani nezná a který snad chce z nho vytajtrlíkovati jen jeho peníze, aby jich užil teba k politické propagand".

ji

pane lesní, to je hrozné podezení", zvolal Artur skoro zdšen. '*Je-li hrozné, nevím, ale myslím si, že je tn takové a dokud se nepesvdím o jiném, ''Ale,

neodvolám ze svého, tvrzení ani slova", horlil Lebeda. ''Ten Rus má patrn spadeno jen na peníze vašeho tatíka, ale Karel byl by šasten, kdybyste mu dali slenu beze všeho a slena by vám do smrti blahoeila". "A je to všechno tak, jak povídáte, pane lesní?" zeptal se Artur trochu nedviv. "Hrome, pane Nachtmanne, já nikdy neIhu a svého synovce znám jako svou starou brokovnici", zvolal Lebeda.

"Promluvím

s

otcem", ekl Artur, zamy-

sliv SC;

"Prokážete tím své

slen

seste službu r pravd bratrskou", ekl Lebeda už mírnjším hlasem.

A

jednoho dne po tom paní Nachtmanno vá se Simonou vracejíce se z procházky od lesa, zamily úvozem k myslivn a paní Lebedová šla jim vstíc, když jí Kaenka oznámila, že paní ze dvora se slenou jdou k ím. Ženy seznamují se mnohem snadnji než •

muži.

"Pkn Lebedová na

ob

vítám,

pívtiv

píchozí.

pkn

vítám," volala pani usmívajíc se už zdaleka *

' '

—

130

— Jí

k vám, paní fotov?i povídala paní Nachtmannová a také se tak pí-

jdeme

vtiv

se podivat

usmívala.

''Naši mužští se

se tak

dobe

znají, ale

my

dosud neznáme". Paní Lebedová podávala ruku paní Xachi-

mannové

a

Simon

a vybízela je:

"Rate

te-

dy dál!"

A

povídat

mly ob paniky

hned

dost.

Paní Nachtmannová za sebe i za paní lesní omlouvala, pro se díve neseznámily, kouc: ''Když my ženské máme stále co dlati a zídka nám zbude chvilka volná." Paní lesní živ pisvdovala. Uvedla své hosty do velkého pokoje a usadivši je tu, odbhla do kuchyn naídivši Kaence, aby uvaila kávu a když se vrátila do pokoje, usedla na-

—

Simon, aby si ji mohla dkladn prohlédnouti. Paniky se rozhovoily, Simona mlela a odpovídal ajen, když se jí paní lesní na proti

nco

ob

usmívaly se na sebe stále. Simona vdla od Karla, jak se teta zajímá o jejich lásku a te také od Artura slyšela, že mu lesní povídal, co se jeho paní už k vli nim naplakala a proto Simona hned pi prvním setkání pilnula srdcem k tet Karlov. Paní Lebedová si zas v duchu povídala: "Ta dívka je skuten velmi krásná. Nedivím se Karlovi, že ji má tak rád. Co je na tom, že je židovka, jen kdyby už byla jeho, aby se zbyten oba zeptala, ale

netrápili."

Než Kaenka pinesla kávu, paniky

vdly

všechno, co

vbec

si

po-

za tu krátkou dobu

—

131

—

možno vypovdti a byly už jako staré známé. Potom paní Lebedová ukazovala svým

bylo

hostm

svoje hospodáství. Vodila je všemi pokoji, zavedla je i do chléva a potom šly do patra.

Když

paní pokojíku, vešly do rožního Nachtmannová pistoupivší k oknu, zvolala pekvapena: "Jaká krásná vyhlídka je odtud!"

tud!" pokoj našeho profesora," ekla paní Lebedová a podívala se pi tom s významným úsmvem na Simonu. ''U tohoto okna prodléval nejradji, protože je z nho vidti vesnice jako na obrázku". **Je to

Simon

zasvítila

oka

radostným

ohnm.

Zde tedy pebýval Karel, myslíval na ni a toužíval po ní. Prohlížela si všechny vci v pokojíku s neobyejnou pozorností. Paní Nachtmannová se tváila, jako by byla poznámku paní Lebedové peslechla a mohla se tedy Simona nerušené oddati svému pozorování. Za chvíli ozval se v pízemí hluk; dti pihnaly se ze školy a shánly svainu. Paní lesní odvedla tedy své hosty do pízemí a ted dti poskytly dosti látky k povídání. Slunce již zapadalo, když se dámy Nachtmannovy ubíraly myslivny. Paní lesní s dtmi doprovodily je na silnici a paní Nachtmannová optn zvala paní Lebedovou, aby ji navštívila ve dvoe a Simona podávajíc ji ruku, zaprosila také: z

"Pijte k nám vás!"

jist,

paní fotova,

prosím

— ''Pijdu,

paní

jist

132

—

pijdu,

sleno", slibovala

lesni.

Veer Lebeda pišed z lo, když mu paní povídala, vu. A když se mu potom

nemánávšt-

lesa. divil se

jakou

mla

zminila, že

ji

paní

Nachtmannová pozvala do dvora, ekl: ''Když t pozvaly, tak tam musíš jíti. Po léta si nás ti

lidé nevšimli a

žuje

s

myslivnou.

te

najednou se dvíir To nco znamená."

sbli-

Styky paniek stávaly se stále dvrnjšími. Stídaly se návštvy mezi dvorem a my-

Nachtmannová se Simonou bývaly v myslivn astji než paní lesní ve dvoe. Paní Lebedová nemohla také se tak ao sto vzdáliti z domova majíc více starostí hospodáství. A kdykoliv pišly Nachtmannovy do myslivny, Lebeda pipomenul manželce "Zeptala's se, jestli ten Rus už psal?" slivnou, jenže paní

:

"Nepsal ješt ani slova," odpovdla paní. "To víš, že na tu vc nezapomenu." "Tak ho snad pece už ert vzal," ulehil si Lebeda. A tak plynul as, jaro pešlo v léto, piblížil se osudný erven. Dopisy mezi Simonou a Karlem vymovaly se neobyejn asto, Simona byla bledá a zamlklá, vypadala jako po nemoci, Artur byl v njaké podráždné nálad, nic mu ele neudlala vhod a starý Nachtmann pohlížel na svou rodinu nejistými

—

pohledy. A zatím co ubíhaly dny osudného msíce paní Nachtmannová s paní lesní se umlouvaly pro nejhorší pípad. Ale minul celý erven,

—

133

—

msíce Lebeda nešel do lesa a prvního ervence bžel sám na stanici a telegrafoval do Prahy: "Rus nepijel!" poslední den toho

IX.

Patnáctého ervence pibhly Lebedovy dti ze školy s velikou radostí, volajíce: "Zítra zaínají prázdniny a zítra pijede Karel.*' "Jen aby nepršelo", ekla paní Lebedová prohlížejíc výroní zprávy dtí. "Tatínek pjde na stanici". Dti pišly ze školy o desáté,

pi obd manželce: "Odpoledne zstanu doma.

Lebeda 'ekl

vrátil se z lesa o jedenácté a

mu<=ím pokati na poštu. Karel bude psáti, kterým vlakem pijede, nebo kdyby snad nemohl pijeti hned zítra a odložil odjezd z Prahy na pozdjší dobu." "I to víš, že pijede zítra", usmála se paní lesní, "vždy ho sem táhne láska." Dnes šel Lebeda obecnímu posluhovi vstíc až na silnici, aby od nho pijal poštu. Byl tu dopis od Karla pro strýce a také pro Simonu. S tím rozbhl se František hned do dvora.

Karel

pijede zcela jist šestnáctého ranním vlakem, aby strýc poslal nkoho s

psal, že

trakaem pro jeho vak. Ráno byla teta velmi

asn

vzhru a prvXa východ obje-

byla k oknu. voval se první záblesk nového dne, obloha byla jasná a bledly na ní poslední hvzdy. To slibovalo hezký den. "Františku, vstávej!" budila potom manní její cesta

:

—

134

—

''Za chvíli vyjde slunce a je

zela.

venku

vel-

mi hezky."

Když

slunce vyhouplo se na obzor, byl už Lebeda na cest. Jitro bylo nádherné. Na cest vedoucí ku stanici dráhy, dohonil ho (koár a volala na nho paní Nachtmannová

"Pisednte

pane fot!" Lebeda pozdraviv usedl proti paní Nachtmannová a Simon, tázaje se: ''Kam ráíte ^tak asn, milostivá paní?" si,

"Inu, kam vy," zasmála se paní. naproti panu profesorovi."

"Tak?"

"Jedeme

podivil se lesní a podíval se na

Simonu. Zaervenala se a usmála se na nho. Lebeda zakroutil se spokojen knír. Když se vlak pihnal do stanice, Karel vyskoil z vozu a podávaje Simon už zdaleka ob ruce, volal radostn: "Svobodná, Simono, svobodná!"

"Na nuvši

mu

dlouho?" zasmála se pohlédblažen do oblieje. jak

"Na dlouho rel

ne,

moje Simono," ekl Ka-

vážn.

"Piiníme se o mi uritým tonem.

to,"

zabruel Lebeda

vel-

Paní Nachtmannová dívala se na párek milenc usmívajíc se, ale oi mla plné slzí. Potom sedli všichni do koáru a jeli k Pavlíkovu.

Ve dvoe viti s

objevil se

Lebeda peje

panem Nachtmannem.

si

mlu-

—

135

—

"Co nám nesete, pane lesní?" zeptal se Nachtmann pívtiv nabízeje Lebedovi židli. Domníval se, že Lebeda pichází s njakou od iditelství. ''Nenesu nic, pane Nachtmanne," usmál se Lebeda, "ale rád bych si odnesl od vás prípov, že dáte svoji slenu dceru mému sy-

záležitostí

novci." **No, pane lesní,

Nachtmann "Já o tom vím, til

mluvme moude," odv-

pohlížeje na lesního se strany.

nechtl jsem

vdt,

jsem lovk opatrný. Já slíbil Simonu panu Bernštejnovi a udlali jsme to notásky, musím ale

já

smlouvu dodržeti." Ale on ji nedodržel," namítal Lebeda. Nu ovšem, nepijel v ervnu, ale mže pijeti pozdji a nutiti mne, abych smlouv dostál," povídal Nachtmann krout se na židli.

''Tu je pece snadná pomoc," ekl lesní smje se, "dejte slenu hned Karlovi a když bude jeho ženou, však ji Karel tomu Rusovi uz nedá. "Vy jste špásovitý lovk, pane lesní," ušklíbl se Nachtm.ann. "A co pak proces, který by z toho mohl povstati?" "Dejte pokoj !" utrhl se na nho Lebeda

mrzut.

"eknte

ano a udláte dva hodné lidi šastné. A procesu se nebojte! Vždy ten Rus víckrát do Pavlíkova nepijde. Byl to njaký dobrodruh, který si chtl zabezpeiti bohatou nevstu a nejspíše nkde zahynul v té ruské pestelce."

136 i(

Kdybych

bude

na Rusi

že

a

tedy bych

vdl

Simon

—

jistotu, že se hlásiti ne-

nemá žádného majetku,

nebránil," povoloval Nacht-

mann. ''Tohle jsem oekával a také jsme o tom s Karlem mluvili," pospíšil si Lebeda kouti ''Karel má na železo, dokud bylo žhavé. Rusi pi"ítele profesorem, ten by mu opatil bez-

penou

zprávu."

"A

tam tedy pan profesor píše!" ]:-ekl Nachtmann a podal Lebedovi ruku. "Když bude v té zpráv nco, co by bylo možno udati jako píinu k zrušení smlouvy, dám Simonu panu profesorovi rád. Vždy už jsem od svých lidí zkusil dost, no, ale tenkrát, když jsem ji slíbil Bernštejnovi, nevdl jsem, že by pan profesor stál o moji dceru, když nejsou stejné víry."

"A

milý pane Nachtmanne, láska ptá se erta po víe," usmál se Lebeda.

"A pana profesora prosím, aby tedy k nám pišel, abychom se domluvili," dodal Nachtmann.

"To lesní

víte, že tu

bude jako na koni," ekl

vesele.

O

letošních prázdninách chodil Karel se

strýcem málo do lesa. Dopoledne uil Františka, odpoledne býval u Nachtmann a jenom nkdy veer šel se strýcem na ekání. Hnedle rozneslo se po vsi, že pan profesor z myslivny chodí za

slenoq ze dvora, a

lidé lámali

—

137

—

hlavy, jak že je bude pan fará oddávati, když ona je židovka. si

Útulná zahrada za dvorem stala se te Sedávali v staré rájem Karlovi a Simon. besídce a snovali plány pro svou budoucnost paní Nachtmannová sedíc proti nim, naslouchala jejich rozmluv a usmívala se blažen. Starý Nachtmann byl však stále neklidný a kdykoliv Karel pišel do dvora, pokaždé se ho ptal: ''Ješt nic, pane profesore?" a

"Dosud

vždy

nic," odpovídal Karel" a

tro-

chu sesmutnl. Ale jedné soboty pibhl celý rozradostnný a už na schodech k salonu volal: "Je tu psaní z

Ruska

!

Všecko v poádku

mohl býti prorokem." Simona radostí plaíc vrhla

—

!

Strýc by

se Karlovi

do

dnes poprvé v pítomnosti matin. A paní Nachtmannová všecka se chvjíc rozilením poslala všechny lidi, kteí byli po ruce, aby hledali pána. Shánli ho nkde na poli. pišel za nkolik minut s Arturem, oba spocení a udýchaní, jak chvátali a Nachtmann tázal se nedokav: "Tak co?" "Je mrtev!" oznamoval Karel a podal mu

nárue

dopis.

"Gott der gerechte! Takový mladý lo-

vk!" ným,

zvolal

Nachtmann stav

ale bylo vidti, že je to

pekvapepekvapení strose

jené.

vraceje dopis Karlovi, ekl: "Pette to sám, pane profesore, tee ješt pot do oí, jak jsem bžel."

A

mn

—

138

-

Karel etl hlasem trochu se chvjícím: Informace, za kterou "Milý pane koleg"o! jste mne -^ožádal, dala mi trochu dopisování a intervence u úad, proto si vyžádala delší doby, ale za to je te podrobná. Mohu s vámi sdliti všecko, co jste si vdti pi^ál. Lev Jakovljevi Bernštejn, nikoliv statká, nýbrž bý-

valý skladník v židovském se loni po šest

obchod

zdržoval

m.sic v Cechách pod zámin-

kou prakse hospodáské, o emž bylo u nho nalezeno vysvdení. Pi tom prodával ži-

dm

v Cechách losy zionistického sdružení v skutenosti však m.la tato prakse za úel udržovati styky s revolucionái meškajícími

íši a nákup zbraní. Ped vypuknutím revoluce zdržoval se v Odse. Za odboje, jejž stíprovedlo stávkující dlnictvo a pi lelo se na vojsko také ze strojních pušek, židé,

mimo

nmž

kteí vzbouence vedli a podncovali, první na útk a byli schytáni kozáky.

dali

se

Mezi

Ponvadž byl nimi také dotyný Bernštejn. polapen se zbraní v ruce, byl souzen dle stanného práva a zastelen s ostatními vzbouenKdybyste si pál úedního poci v pevnosti. tvrzení toho, co vám píši, jsem milerád ochoten

vám všechny

listiny opatiti, jen že

by

to

trochu déle trvalo, vaše zasnoubení by se tím však protáhlo, a myslím tedy, že k naznaené-

mu

úeli dostaí vám tato moje zpráva. Peji vám hojného štstí, a znamenám s koleí^^ialním pozdravem váš Osip Alexandrovi Strijskij."

"A

neposílá nic!

To by

ekl Nachtmann oddychnuv

si

z

stálo

penz,"

hluboká, jako

— by

s

nho

veliké

139

—

bím

bylo spadlo. "A zítra rodinou, to dáme vše-

a

pozvete pana fota s cko do poádku." Karel ujal ruky Simoniny a zašeptal

''Konen

má!" Oslzevši ukázala Simona ped

blažen:

jsi

když

se Karel ohlédl,

paní

Xachtmannová

mu

jí

sebe,

a

vidl dnes poprvé, jak

objala svého na ústa hluný polibek.

muže

a

Za jiných okolností bylo by objetí tchto dvou tlustých lidí vypadalo dosti komicky, ale v tomto vážném okamžiku vynutilo všechnm pítomným vtiskla

'slzy pohnutí.

Druhého dne byla nedle a celá rodina Lebedova pišla do dvora. Slavilo se tu dnes odpoledne zasnoubení Karla a Simony. V úterý vdl to celý Pavlíkov vynesla tu zprávu ele ze dvora a každý te ekal, jaká bude Ale nedokal se nikdo nieho. Jedsvatba. noho dne v týdnu odjel Karel se svojí nevstou do Prahy, provázeli je starý Nachtmann ;

když se veer vrátili, dovdli se zvdavci, že slena ze zámku je už paní profesorovou. Zprvu tomu nikdo nevil, ale když se profesor pesídlil do dvora, poznali i nevící, že je to pravda. A potom nkdo vysvtlil, že pan profesor byl se svojí nevstou oddán na úad, protože jsou každý jiné. víry, a Nachtmann s Lebedou, že jim byli svdky.

a

Lebeda

a

Týden ped koncem prázdnin jel starý Nachtmann se zetm do Prahy, aby zaídil mladým manželm byt. Vrátil se za ti dny sám; Karel už zstal v Praze. Na poátku

—

140

—

Školního roku vezla paní Nachtmannová dceru Mladá paní profesorová vezla s do Prahy. pod dosebou Františka lesních, který zorem svého bratrance v Praze studovati.

ml

svátky velikononí oslavující píchod mladého jara a vzkíšení pírody. Ve stedu ped svátky šel Lebeda s manProfesor Radešínský ml želkou do dvora. dnes pijeti se svou paní na svátky a pivezou

Zase

pí"išly

Františka.

Paní

Nachtmannová chystala Pijede

uvítání.

její

slavnostní vdaná dcera, jak asi vy-

padá?

Zahrel vz na silnici a všichni vybhli na dvr. Nejprve \^letl z koáru malý studentík František a hnal se k matce, potom vystoupil Karel a pomohl z koáru své manžel-

A te

ce.

nastalo objímání a líbání, jež ne-

obešlo se bez

slzí

—

ovšem

slzí

radosti.

Když Lebedová objímala Simonu záící štstím zeptala se jí tiše: ''Máš hodného muže,

vid?"

"Zlatého," šeptala Simona líbajíc tetu vášniv. "Miluje mne z celé duše a vám budu, má dobrá tetiko, do smrti vdnou, že jste tu jeho lásku stále živila a nedala jí uhasnouti v beznadjnosti."

když

vždy

já vdla, že se musíte dostati, se máte tolik rádi," ekla teta a skrze

"I

slzy usmívala se radostí.

— O cem

141

—

letošních svátcích byl Lebeda se synovspokojen chodil s ním stále do lesa.

—

Celé dopoledne toulali se v tom velebném chrámu pírody, jak byl Karel jednou les nazval, dívali se, jak se stromy probouzejí k novému životu, odpoledne byl Karel doma u své manželky, ale každého veera šel se strýcem na sluky.

A

la

jednoho toho jarního odpoledne vyzvaSimona svého muže na procházku do lesa.

lesa.

*'Kam pjdeme, moje drahá?" zeptal se **Na místo, kde jsme se .sešli poprvé

jí.

a

poznali, že se milujeme," odvtila. šli po silnici, až pišli do lesa, kde od-

A

booval prsek do smrkové mlaziny a tu za''Zde to bylo, kde stavila se Simona a ekla :

mne opilci ped tv<'ma oima pohanili a se mne zastal. Ped tím jsi se mi jen líbil,

tys ale

od tohoto okamžiku jsem t poala milovati." A zase šli kousek dál až k místu, kde se loni rozešli, dle svého

domnní

na vždy.

"Na tomto míst jsem trpla

velikou du-

ševní bolest," pravila Simona zastavivši se. **A zpsobil jsi mi ji ty svojí velikou svdomitostí. Pro jsi mi hned tenkrát neekl ''Simono, mojí!" A já bych byla radostné svolila. Což kdyby ten Rus byl si skuten :

bu

pro

mne pišel?"

"Prosím t, zlatouši, zanech tch smutných vzpomínek a bu ráda. že se to nestalo," usmál se Karel pivinuv ženu k sob.

— *'Ale

cházkou?

142

—

budeme sem vždycky

Vi?"

choditi pro-

žadonila.

"Budeme, kdykoliv budeme v Pavlíkové meškati," svoloval Karel. "O prázdninách navštivíme všecka místa v lese, kde rozkvetla naše láska." "Budu-li jen do té doby moci podnikati takové daleké procházky!" usmála se paní a zaervenala se pn tom.

-r

T

Nákladem A. Geringera, 541 W. 12th St vyšly následující knihy.

DJINY AMERIKY, OBANSKOU VÁLKU ností

eských vojín.

díl III., obsahující

pipojením zkuše-

s

Sestavil Josef

Nejdležitjší

dílo,

bylo vydáno.

S illustracemi.

jaké pro

ermáí.

echy americké Krásn vázané

$3.00, poštou $3.30.

BOHEMIA AND THE ECHS

by W. S. Nejnovjší v anglickém jazyku vyMonroe. daná kniha, seznamující pouze angliinu ovládající

tenáe

s

zempisem naší — etná umlecky prove-

historií v

a

krásné staré vlasti. dená vyobrazení doplují bohatost pekrásného tohoto díla a i vnjší úprava, krásné plátné desky se zlatými odznaky zemí koruny eské, zlatá oízka a nejjemnjší papír iní knihu onu pravým pokladem každé knihovny. Chcete-li seznámiti Vašeho souseda pouze anglicky mluvícího s naší krásnou eskou zemí aneb Vaše dítky dosplejší, jež snad pec angliinu lépe ovládají než eštinu, nemže býti vhodnjší knihy, než jest tato. Celé dílo ítá 486 stránek a stojí $3.00 dodávkou. i s vyplacenou

THE GRANDMOTHER. A

story of coun-

Bohemia, by Božena Nmec. Translated by Frances Gregor. Znamenitý anglický try life

In.

proslulé "Babiky" se životopisem spisovatelky. 352 stran elegantn vázané

peklad

knihy za

75c,

s

poštovní dodávkou 86c.

ESKO- AMERICKÝ DOPISOVATEL

tém

nepostradatelv každé domácnosti ná kniha, ve které jest velký výbr návod

jest

ku správnému sestavení ršech spoleenských dopis, psaných anglicky i esky, rzných obchodních a právních listin dle amerických zákon. Cena bohaté a cenné této knihy y plátné vazb jest $1.25, poštou $1.30.

BOHEMIAN MADE EASY.

Velice užitená a potebná kniha pro každého cizonárodovce i zde rozené echy, kteí se chtjí nauiti anebo zdokonaliti v eském jazyku. Sepsal Karel Jonáš. Obsahuje 294 stran, jest v plátné vazb a cena $1.50.

DEUHÁ ÍTANKA

pro školy feko-americké. Sestavil Fr. B. Zdrbek. Šesté opra vené a rozšíené, obrazy etnými opatené vy Kniha 330 stran silná, v tuhé desky dání. vázaná, která nemá ve svém oboru sob rovné.

Cena

65c.,

poštou 75c.

SLOVNÍK ANGLICKO-ESKÝ KAPES-

nm

obsahuje na 25,000 slov. V obsazena jsou anglická slova dle abecedního seadní na prvním míst, u nich naznaena správná výslovnost a jich eský význam. Jest tedy používán s výhodou, kde jest zapotebí vdti eský význam pro anglická slova, jako pi tení anPkná knížka v glických novin, knh, atd.

NÍ

ohebné plátné vazb.

Cena $1.00.

SLOVNÍK ESKO- ANGLICKÝ, KAPESNÍ

obsahuje 35,000 slov, jest téže úpravy Tento slovník a vazby, jako výše uvedený. jest nepostradatelným pro toho, kdo se uí anglicky a velmi užiteným každému. Cena $1.00. Oba tyto slovníky, vázané v jednu knihu v ohebné plátné vazb, pouze za $1.75.

Vis

Cena vázané

50c.

li

'