Č. 19
PSY YCHÉ REPORT Nepravidelný informační oběžník občanského sdružení
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH: EDITORIAL HLASY Z ŘEDITELNY NOVINKY ZE STŘEDISEK ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ ROZHOVOR S JAKUBEM ROZHOVOR S FILIPEM NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL Devatenácté číslo Psychéreportu je poslední v roce 2013. Když se tak ohlížím, bez Leony Hovorkové opravdu nebylo jednoduché náš oběžník dávat do kupy, a to i při sníženém počtu vydání. To si hned člověk uvědomí cenu práce toho druhého. Aktuální vydání se vyznačuje několika neobvyklostmi. Pavel Provazník pojal novinky z rychnovského střediska sloupkařským stylem, příklad dobré praxe poprvé sepsal někdo jiný (Lenka Vávrová) než já, rubriku Příběh nepsal profesionál, ale sama klientka (skvěle, výstižně) a přinášíme hned dva rozhovory. První je poklidný, druhý plný emocí. Hádejte, který z nich poskytl profesionál? Přeju příjemné předvánoční čtení. Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY V listopadu jsme zakončili podzimní kurz pro učitele Fakulty zdravotnických studií Pardubické univerzity. Šest půldenních setkání mělo účastníky seznámit se stavem psychiatrické péče a postupy rehabilitace a case managementu. Kurz měl velmi dobré ohlasy a máme mj. nabídku zadávat témata bakalářských prací studentů. Na začátku prosince prezentoval Petr naši činnost sociální komisi Rady města Náchoda. Jak řekl její předseda – „To je užitečná služba, která nám tu chybí.“ Na začátku prosince jsme se také sešli s vedoucími středisek a provedli revizi strategického plánu. Plány do budoucna jsme se snažili hodně napojit na možné varianty průběhu reformy psychiatrické péče. Nová verze strategického plánu by měla být dokončena v lednu. Petr na odboru zdravotnictví Pardubického kraje inicioval uspořádání semináře o možných regionálních využitích reformy psychiatrické péče. Seminář se uskuteční 28. ledna a přijede na něj i předseda Psychiatrické společnosti dr. Hollý. Marcelo, na čem teď děláš? Vyúčtování stávajících dotací a rozpočty těch budoucích… No a mohla bys čtenářům Psyché reportu tu činnost nějak přiblížit? Tabulky, tabulky, tabulky, vzorce, čísla, chápeš to?!?… Aha, tak se omlouváme za vyrušení. Jičín, Vamberk, Ústí, sakra mají tam formulář nebo ne? .. a jé jej .. benchmarking spadnul, musím zavolat Flégra .. do kdy je vyúčtování .. poslali to už Marcele? Petře, máš někde tu tiskovou zprávu .. ten excel je už nějakej malej .. kolik lidí bylo na tom pobytu? .. cože? dva počítače, kam? .. aha nejde server .. cože, nabourali auto? .. jé, volal VZIN, že ten kurz do á sedmičky platí, super .. jo, Leona poslala ty zprávy k TDZ .. nakup rohlíky, banány, aha to je soukromé .. tak, ještě zavolám těm truhlářům, prej jakej povrch má být v té kuchyňce .. (pozn. red. – nebyl ten Martinův příspěvek před rokem dost podobný? Že by prosincový syndrom?) Martin + Marcela + Petr
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC Socioterapeutická skupina V Hradci Králové otevíráme po delší pauze nový běh „Socioterapeutické skupiny“. Na jejím vedení se společně s klienty podílí Petra Špryňarová a Jana Králíková (za svobodna Hochmanová). Skupina bude časově omezena na sedm až osm měsíců (v tom nehledejte žádnou vědu, Jana je opět v radostném očekávání ☺). Zatím máme 6 zájemců a někteří klienti se ještě rozhodují. Počet účastníků je omezen na deset. Skupina se bude scházet každý týden na dva 45 minutové bloky. Účast na skupině nabízíme klientům PDZ se zkušeností s duševní nemocí z psychotického okruhu. Každý účastník má se svým klíčovým pracovníkem prodiskutováno, proč se do skupiny hlásí a v čem by mu měla jeho účast pomoci. Co může účastník skupiny získat? Pozitivní zkušenost v mezilidských vztazích, schopnost umět se podívat na věci z hlediska ostatních, schopnost umět si lépe poradit s projevy nemoci, zlepšení komunikace s druhými lidmi, zvýšení aktivity v životě a pocitu jistoty, zvýšení jistoty a sebedůvěry v komunikaci s lidmi. Pokud byste se chtěli o Socioterapeutické skupině dozvědět více, tak na intranetu bude časem k dispozici metodika. Samozřejmě můžete zavolat či napsat dotaz nebo se přijet na skupinu osobně podívat. Dobrovolnice v Hradci Králové Od nového roku se k týmu hradeckého střediska připojí dobrovolnice Maria Tabetová, studentka sociální práce Univerzity Hradec Králové. Začne do praxe uvádět manuál Profesionálního přátelství. Do konce tohoto roku proběhne její zaškolení a v roce novém se již bude moci „profesionálně přátelit“. Zahájena spolupráce s Domovem na Stříbrném vrchu Od konce jara ředitelé PDZ a domova pracovali na dohodě o spolupráci a metodice. Od října spolupráce probíhá v praxi. Cílem spolupráce je pomoci klientům domova k osamostatnění pomocí nácviku samostatného bydlení v našich rehabilitačních bytech. „Styčným důstojníkem“ mezi PDZ a Domovem je Michal, který má za úkol s potencionálními zájemci navazovat dobrý vztah a mapovat jejich možnosti i omezení. Na základě získaných informací Pak Michal bude koordinovat přípravnou fázi a připravovat síť podpory, kterou budou klienti v oblasti samostatného bydlení potřebovat.
Spolupráci vnímáme jako velkou výzvu a zároveň i dobrodružství. Na tréninkové bydlení připravujeme dva pány. Jeden z nich nikdy samostatně nebydlel a třicet let žije po ústavních zařízeních. Na přechod do „svého“ bytu se velmi těší. Musíme však z počátku pracovat na jeho reálné představě o SAMOSTATNÉM bydlení, jelikož nás na první schůzce zasypal otázkami: „kdo mi bude připravovat jídlo?, a dávkovat léky?, a kdo mi naplní volný čas?“. Bude to práce pro kovaného case managera a tak se těšíme a obáváme zároveň. O Angličtině ve středisku Hradec se dozvíte v Rozhovoru s Jakubem. Hradecký tým
CHRUDIM V dnešním čísle Psyché reportu Vás budeme informovat o našich úspěších, o změnách v našem týmu i v provozu a v neposlední řadě o naší účasti na vzdělávání. Takže hurá na to! Od listopadu jsme zavedly změnu v provozu klubů. Vzhledem k personálnímu oslabení jsme po odchodu Olgy měly kluby pouze jednou týdně, vždy v úterý s Vlaďkou. Od listopadu nastala klienty velmi radostně uvítaná změna. Kluby jsou opět dvakrát týdně, vždy v úterý a ve čtvrtek. Velkou změnou je pak i personální zajištění, když není stanoven pouze jeden klubový pracovník a na klubu se všechny střídáme. Program je tím velice pestrý a klienti mohou lépe poznat všechny pracovníky střediska. Týdny pro duševní zdraví jsou již dávno za námi, neodpustíme si však krátkou připomínku. V jejich rámci jsme uspořádaly kurz finanční gramotnosti, který měl velký úspěch. Dozvěděli se o něm i v jiných organizacích. Konkrétně v Šanci pro tebe a oslovili lektorku kurzu Květu Novotnou s prosbou o školení. A jak to dopadlo? Květa byla v listopadu školit 10 klientů Šance pro tebe ve finanční gramotnosti. Věra Pinkasová se společně s Petrou Špryňarovou z Hradce podílely na části vzdělávacího kurzu pro pracovníky Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice. Tématem jejich bloku byla metoda Case managementu a její využití v praxi. Na základě zakázky účastníků zařadily jak teoretickou, tak praktickou část. Zajímavý byl pohled a přístup účastníků především z řad zdravotnických pracovníků. Bylo vidět, že vzájemné propojení našich profesí by bylo pro klienty jednoznačným přínosem. A dostáváme se ke změnám týmu. Od prosince mezi nás přivítáme peer konzultanta Michala Balabána. Trochu více se o něm můžete dozvědět v rubrice Noví zaměstnanci.
Na závěr skončíme perličkou z naší praxe, na čem může sociální pracovník s klientem také pracovat. Třeba i na hledání nejbližšího veřejného domu, zjišťování cen v tomto zařízení a vytvoření plánu, jak si na ně ušetřit. Autor: tým PDZ Chrudim
JIČÍN V městské knihovně proběhl kazuistický seminář na téma služby pro lidi s mentálním hendikepem s využitím case managementu. Přišlo přes 20 lidí. Na semináři vystoupila se svým příběhem i naše klientka Klárka, která povídala i o tom, jak ji služba pomohla, jak ona naši službu vnímá a co pro ni znamená (pozn. red. – viz rubrika Příběh). V městském kině proběhlo promítání filmového dokumentu Otázky pana Lásky. Tento dokument natočila režisérka Dagmar Smržová o mladém muži se zkušeností s onemocněním schizofrenií. Do kina dorazilo asi 25 lidí, včetně některých rodičů našich klientů a lidí z psychiatrického oddělení v Jičíně. Po skončení filmy proběhla beseda s diváky, které film zaujal, a rozhodli se zůstat. Začne rekonstrukce prostorů, kde probíhají naše kluby. Klub „dostane“ novou kuchyň, počítačový koutek a přepažením jedné místnosti vzniknou skladové prostory. Dva pracovníci, Honza a Šárka, se zapojili do projektu Černá a bílá společnosti QUIP. Cílem projektu je testovat metodiku zaměřenou na vytváření kruhů přirozené podpory, plánování života a poskytování podpory při rozhodování. Honza se zúčastnil konference pořádané Quipem, a přijel tak nadšený, že začínáme uvažovat o tom, že bychom podobné konference začali pořádat i v Jičíně. Dodal Marek Fiala.
PARDUBICE Vedoucí pardubického střediska Kateřina Kolínská byla magistrátem Pardubic přizvána do pracovní skupiny, která je pověřená zformulováním koncepce chráněného bydlení v regionu. Slibujeme si od toho, že pro lidi s duševní nemocí by do budoucna mohlo přibýt možností bydlení s nějakou vhodnou formou podpory. Zúčastnili jsme se semináře o insolvenčním řízení a exekucích. Sešli jsme se s konzultanty občanského sdružení Vida, seznámili jsme se navzájem s činností a diskutovali obecné možnosti spolupráce. Taky jsme měli užitečné setkání s pracovníky úřadu městského obvodu Pardubice I. Diskutovalo se o problémech s omezováním způsobilosti k právním úkonům a pracovníci si vyměnili informace o společných klientech, kde to umožňuje kvalifikovaný souhlas.
Po delší době jsme měli setkání s pracovníky CEDR Pardubice o.p.s. Od jara má CEDR nového ředitele i vedoucí rehabilitace. Doufáme, že se nám do budoucna s novým vedením CEDRu podaří lépe vyladit návaznost našich služeb. V klubu Pohoda jsme dali více prostoru aktivitám, které si klienti řídí zcela samostatně. Skupina lidí se tak již déle než měsíc dvakrát týdně schází na popovídání a společné vaření oběda. Schůzek se účastní kolem deseti lidí. „Na přípravě jídla se vždycky podílíme všichni. Minule jsem loupal a krájel cibuli na dušená játra. Oběd za pětadvacet korun je fajn. Oceňuji i to, že se další dva dny v týdnu něco děje a že mohu být mezi lidmi,“ řekl z klientů, kteří se účastní pondělního a středečního vaření. Na 10. prosince chystáme v kavárně Výměník zahájit výstavu výtvarných prací kroužku klientů, se kterým už delší dobu pracuje Kristýna Ozsvaldová. Vernisáž bude spojená s vydáním almanachu. Připravil pardubický tým.
RYCHNOV „Sociálničky“ Svůj příspěvek jsem nazval trochu krkolomně, protože jsem se inspiroval kdysi velmi oblíbeným literárním útvarem, a tím byly „soudničky“ (krátký literární útvar typu fejetonu či povídky obvykle humorné či satirické povahy). Protože naše každodenní praxe přináší kromě těžkých či veselých chvil s klienty také těžké i veselé chvíle se státní správou a organizacemi nejrůznějšího druhu, dovoluji si vám touto cestou přiblížit vám pár momentů z praxe našeho střediska, kdy úplně nevíme, zda se máme smát či naopak plakat, a které třeba mohou mít svůj význam i pro vaši praxi. Případ první aneb kdo to neomezeně vládne Příběh paní Š. jsme v PR reportu už publikovali. Nicméně má další zajímavé pokračování. Stojí za ním mezera v exekučním a insolvenčním zákoně, když se zcela zapomnělo na možnost, že by exekutor nebyl slušným člověkem. Naši zákonodárci tak do povinností exekutora po proběhlém insolvenčním řízení nezařadili povinnost odblokovat účet, jenž byl před insolvencí obstaven. Naše klientka si všimla, že jí chodí výpis z účtu, na kterém má ještě nějaké peníze. Když si je chtěla vybrat, bylo jí sděleno, že její účet je stále obstaven. Když apelovala rozsudkem insolvence, tak jí bylo řečeno, že banka s tímto nic dělat nemůže a že se má obrátit na insolvenčního správce. Toho jsme společně oslovili, jenže nám odpověděl, že toto je kompetence exekutora. Volali jsme tedy společně exekutorovi, který nám oznámil, že případ má za uzavřený, po telefonu se s námi bavit nebude a že se máme obrátit na insolvenčního správce. Nakonec jsme se rozhodli, že zkusíme napsat na exekutorskou komoru ČR, zda by nám s celou věcí neporadili. Právník exekutorské komory nám velmi fundovaně odpověděl a upozornil, že skutečně odblokování účtu není ničí povinnost!
Můžeme tedy dle paragrafů požádat exekutora o odblokování, ale je to jen na jeho dobré vůli. To jsme udělali a čekáme. Klientka má velkou naději, protože občanský zákoník již odblokování nařizuje. Případ druhý aneb páchači dobra Nedávno jsem na úřadu práce v RK při příležitosti Týdnů vzdělávání dospělých povídal o komunikaci s lidmi s duševním onemocněním. Přednáška se povedla (mimochodem - máme k tomu skvělou prezentaci připravenou Petrem). Jedním z účastníků přednášky byla i posudková lékařka úřadu práce, která se mi po povídání o těžkém životě duševně nemocných lidí omlouvala. Prý nemůže za to, že se nemocným snižují důchody, že je to „Drábkovo nařízení“, že jejich situaci chápe, ale proti metodice nemůže nic dělat. Důležitou informací ovšem bylo, že klient, který nebyl během posledních 24 měsíců hospitalizován, ztrácí nárok na důchod III. stupně (informaci jsem neověřoval). Tak mne po přednášce napadlo, jak je to vlastně s naší rehabilitací, kdy snižování počtu hospitalizací považujeme za dobrou praxi, jenže odměnou za skvělou práci na sobě je pak pro klienta snížení důchodu třeba z osmi na pět tisíc korun. Holt stále platí, za dobrotu na žebrotu. O smyslu naší práce nepochybuji, jen jsem chtěl ukázat nesystematičnost a nepropojenost institucí. Případ třetí, aneb když seš postiženej, tak se tak chovej Posledním dnešním případem k zamyšlení je příběh Václavova klienta Pavla. Pavel má kombinované postižení mentální a duševní. Na základě toho dostal v minulosti průkaz ZTP/P. Systematickou prací sociálních služeb (včetně naší) se z Pavla stává samostatný člověk, nezávislý na pomoci druhých, který umí už bydlet sám, pracuje, baví se. Vždycky jezdil v dopravě s někým, kdo ho doprovázel. Jenže teď už to zvládá sám. A co se nestalo, jednoho dne mu řidič autobusu řekl, že pokud má průkazku ZTP/P, tak ho vezme jenom s průvodcem (asistentem) nebo si prostě má jet jinak. Jak chtěl pan řidič lustrovat lidi na zastávce, jestli jsou ten vhodný asistent nebo ne, či jak si představoval, že by platícího zákazníka s platným průkazem nevzal, to nevíme. Co víme určitě, že jsme Pavla vybavili zafoliovanou kopií příslušného paragrafu zákona, kde stojí, že ZTP/P opravňuje k bezplatné cestě pro asistenta, nikoli to nařizuje. Pavel Provazník
VÝMĚNÍK I když počasí vybízí k zimnímu spánku, ve Výměníku vládne čilý pracovní ruch. Pravidelná spolupráce s pardubickým střediskem přivádí do Výměníku klienty vyžadující dlouhodobější sociální rehabilitaci, za což jsme moc rádi. Zároveň usilovně pracujeme na metodickém manuálu sociální rehabilitace, který chceme dokončit do konce roku. Aby naše práce byla efektivnější, hledáme posilu do našeho týmu v podobě nového provozního Café Robinson. Kavárnu čekají i stavební úpravy, jejichž podnětem byla mimo jiné i kontrola Krajské hygienické stanice, kterou jsme nedávno absolvovali. Vedle toho se potýkáme i s vandaly, kteří si Výměník v poslední době zřejmě oblíbili a od srpna nám zničili nebo zcizili již tři popelnice a popelník.
K rozhodně příjemnějším zážitkům patřil koncert pardubické kapely Donrvetr, kterého se zúčastnilo více než 70 návštěvníků, nebo komponovaný večer na téma plýtvání potravinami s promítáním filmu Z popelnice do lednice a besedou s Adamem Bedřichem. Těšit se můžete na sérii tanečně poslechových večírků s pracovními názvy Tanceraj nebo Atomic Twist a taky na vernisáž děl výtvarného kroužku PDZ. Přesné termíny akcí můžete sledovat na webu PDZ. V dílně připravujeme sérii vánočních výrobků, které chceme zákazníkům nabízet nejen v obchodu U soba nabídnout ale i na prodejních akcích. Z těch nejbližších to bude výstava Kreativ Pardubice nebo vánoční prodej na pardubickém Úřadu práce. Vedle toho chystáme společně s STD exkurzi do svíčkárny v Chvaleticích, kde budeme moci proniknout do tajů výroby svíček a vyzkoušet si ji. Po několika letech opouští náš tým švadlena paní Kindlová. Za sebou nechává spoustu výborně odvedené práce a spokojených zákazníků, za což jí moc děkujeme. Abychom mohli službu opravy oděvů poskytovat i nadále, hledáme za paní švadlenu vhodnou náhradu. Vzhledem k tomu, že prostory, ve kterých se nachází STD, půjdou do dražby, připravujeme různé varianty, abychom službu mohli zachovat. Představenstvo sdružení rozhodlo, že se prostory PDZ pokusí vydražit. Držte nám palce, ať to vyjde, a přijďte k nám strávit příjemnou chvilku třeba nad šálkem domácího zázvorového čaje. Vaši Ťoma, Eva a Tomáš
ÚSTÍ Klubové aktivity ve Vysokém Mýtě a v Ústí V uplynulém období jsme s klienty vysokomýtského klubu „výletovali“. Navrátili jsme se zpět do Litomyšle a zavzpomínali na bezstarostná léta dětství v Muzeu hraček. Zavítali jsme i jiným směrem od Mýta, a sice na zámek do Častolovic. Vedle zámku jsme si prošli i zvěřinec, který je nedílnou a příjemnou součástí zámku. Nevynechali jsme ani matku přírodu a podívali se do přírodního labyrintu v Brandýse nad Orlicí. Příjemnou procházku jsme spojili i s prohlídkou Pamětní síně J. A. Komenského. „Výletovali“ jsem i v klubu v Ústí. Rozjeli jsme se do Letohradu na nově rekonstruovanou Tvrz Orlice, poznali její podzemí a dověděli se i něco o historii.
Krom „vyjíždění do terénu“ byli klienti aktivní i po jiné stránce a tvořili upomínkové předměty PDZ, např. knižní záložky, které jsme rozdávali návštěvníkům Týdnů pro duševní zdraví, a naposledy i výrobky s vánoční tématikou. Klubové aktivity v Lanškrouně V rámci lanškrounského klubu uspořádali výlet do Muzea řemesel v Letohradě. Mají tam hodně zajímavé expozice, kdo by chtěl vědět více - www.muzeumremesel.cz . Posezení v místní útulné restauraci také nebylo vůbec špatné… S klienty jsme se také zabývali tvůrčí činností a tvořili obrázky technikou zvanou enkaustika. Všem se dařilo a měli radost z vytvořených děl, které si mohli odvézt domů. V nejbližší době se chystáme zpříjemnit si sychravé podzimní počasí v solné jeskyni.
Změny v sociální oblasti od 1. 1. 2014 Chceme se s Vámi podělit o poznatky z kurzu Vzdělávacího centra pro veřejnou správu. Na začátku příštího roku se totiž mění některé skutečnosti v sociální oblasti. Změny se týkají i zákona o sociálních službách (dále ZSS). Zde http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2013-313 najdete aktuální změny. Měnit se budou redukční hranice u důchodového pojištění, ovšem nepřinese to valorizaci vyšší, nýbrž nižší a to cca o 43 Kč. Stejně tomu bude i u nemocenského pojištění. Podstatnější informace je, že náhrada mzdy se bude zvyšovat, ale i zkracovat. Bude náležet jen za prvních 14 dní, které hradí zaměstnavatel s výjimkou prvních tří dnů bez náhrady. Návrh změn je i v dávkách SSP a to sice v příspěvku na bydlení, kde se mají zvyšovat náklady na bydlení (vodné, stočné, plyn atd.) i normativní náklady pro výpočet dávky, tedy by poté měl být vyšší. Měnit se bude i příspěvek na péči (PnP), respektive okruh oprávněných osob. Pro nárok na PnP se posuzují základní životní potřeby, což bylo potřebné k získání průkazu mimořádných výhod. Se zrušením SKaret se totiž vrací zpět průkazy OZP. Žádost o průkaz OZP se doporučuje podat až v lednu 2014, protože se nárok nebude posuzovat podle zvládání základních životních potřeb, ale podle diagnóz. Mění se i příspěvek na mobilitu, který se bude od 1. 1. 2014 řídit podle typu průkazu OZP. Příspěvek se bude vyplácet kvartálně zpětně ve výši 1200 Kč. Na příspěvek není nárok, pakliže člověk bude celý jeden měsíc hospitalizován. Za Ústí připravily Lenka a Vendula
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE Repliky starých mistrů Začátkem letošního května jsem převzala klienty po kolegyni s tím, že je třeba častější kontakt a že je to trochu „hořák“. Dva manželé ve středním věku, oba víc než 30 let žijící s psychotickou nemocí, kteří před nedávnem „prchli“ z hlavního města před útoky otce, dluhy jejich dcery a nyní žili s velkou obavou z možného příchodu exekutora, který jim sebere majetek a střechu nad hlavou. Ohlásila jsem se na návštěvu. Na menším městě v rodinném dvojdomku mě přivítali s úsměvem. Paní Květa uvařila všem kávu a začali jsme se seznamovat. Já, jako jejich nová klíčová pracovnice, jsem se orientovala v základních bodech. Paní Květa i pan Jan mluvili bez přehnaných zábran o tom, co je momentálně trápí, já se doptávala na věci z jejich života. Při další návštěvě mě provedli domem a pan Jan mi ukazoval své obrazy. Byly schované v různých částech domu, některý přikryté dekou, zastrčené. Jan je takto raději schoval, otec z Prahy stále posílá dopisy s výhrůžkami a do toho obava z exekutora… Tak jsme se pustili do společné práce – dluhy jsme postupně řešili nejen s VZP, ale i s dospělou dcerou, dopisy otce jsem „překládala“ do řeči zákonů, pracovali jsme se vzájemnými vztahem a důvěrou. Na jedné z dalších schůzek jsem po týmovém schválení navrhla možnost vystavit obrazy pana Jana v rámci Týdnů pro duševní zdraví. Nebyl nadšený. Po léta vyměňuje obrazy v čekárně svého ošetřujícího psychiatra, to mu stačí. A pak, co kdyby se ztratily a vůbec jak to bude s exekutorem. Ale nebyl ani zásadně proti, možná, když by byly hlídané. Foyer Divadla K. Pippicha splňoval uvedené parametry a pan Jan se s podporou své ženy pustil do práce. Další schůzky jsme věnovali systematické práci – první výběr obrazů, jejich měření, aby se vešly, seznam názvů, do toho mapování Janovi cesty k malování. Dozvídala jsem se spoustu nových věcí, taky jsme se společně zasmáli, třeba když Jan vyprávěl o svém prvním zaměstnání na Letišti Praha, kam byly zasílány velké bedny z překližky, a obrátil obraz, co mi právě ukazoval, zde se skvěl nápis „Sdelano v CCCP“. Tenhle moment recyklace nešlo neobdivovat. I s paní Janou jsem vedla pravidelné hovory při přípravě kávy a také se účastnila našich diskuzí, a já jen sledovala, jak je orientovaná v dílech a autorech. No, pan Jan obrazů namaloval zhruba 185 kousků různých velikostí, repliky starých mistrů to nazývá. S panem Janem jsme si od začátku začali psát emaily, telefon nemají, aby je otec neobtěžoval. Vše vypadalo nadějně, do toho se začala u paní Květy ozývat ataka nemoci, v krizovém plánu měla uvedeno neopakovat zkušenost hospitalizace. Takže krizová situace, zvýšení četnosti kontaktů a míry podpory. Vernisáž obrazů, která měla zahajovat TDZ v Chrudimi za dveřmi. Obrazy, které jsme vybrali, jsme také převezli, přenosili, rozvěsili. Na reinstalaci si pan Jan přivezl i šroubovák. Vernisáž byla příjemná, klientky z klubu připravily občerstvení, sešlo se i dost lidí. Myslím, že obrazy většinu návštěvníků překvapily a zájem byl nečekaný. Pan Jan s paní Květou sice na sobě nedávali znát výrazné emoce, nicméně když jsem je vezla zpět, prozradili mi, že budou slavit a udělají si chlebíčky. Myslím, že byli potěšeni oba. Já taky.
Vernisáž mi připadala jako symbolické propojení různých světů. Po skončení výstavy jsme obrazy s panem Janem sundali a odvezli opět k nim domů. Když jsem přijela na další schůzku, v různých místnostech jejich domku byly rozvěšené obrazy. Jo a mimochodem - krizový plán paní Květy vyšel! Lenka Vávrová
PŘÍBĚH MŮJ OSOBNÍ PŘÍBĚH JMENUJI SE KLÁRA …. JE MI 31 LET NARODILA JSEM SE V CHLUMCI NAD CIDLINOU A TED BYDLÍM V NOVÉ PACE. BUDU VÁM VYPRÁVĚT MŮJ VLASTNÍ PŘÍBĚH. CHODILA JSEM DO ŠKOLY V JÁNSKÝCH LÁZNÍCH BYLO TO NA TŘI ROKY BYLO MI 17 LET A MOC SE MI TAM LÍBILO. BYLA TO ŠKOLA PRO LIDI KTERÝM NEJDE TAK DOBŘE UČENÍ. DOMU JSEM JEZDILA KAŽDÝCH 14 DNÍ. CVIČILI JSME TAM CHODILI JSME DO BAZÉNU. BYDLELA JSEM NA INTRU. PO ŠKOLE JSEM SE VRÁTILA DOMŮ. A POTOM JSEM ŠLA JEŠTĚ DO ŠKOLY DO PRAHY KDE JSEM SE VYUČILA KERAMIKU A KOŠÍČKY. BYLA TO STŘEDNÍ ŠKOLA ALOISE KLÁRA. TAKY JSEM BYDLELA NA INTRU. DOMU DO JIČÍNA JSEM JEZDILA NA VÍKENDY. PO ŠKOLE JSEM SE ZASE VRÁTILA DOMU. HODNĚ JSEM TRÁVILA ČAS NA POČÍTAČI, CHODILA NA PROCHÁZKU. VŠECHNO ZA MĚ DĚLALA MAMKA. SEZNÁMILA JSEM SE S LUDKĚM KTERÝ BYDLEL V DOMĚ S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU NASTĚHOVALA JSEM SE K NĚMU. POTOM MI PŘÍTEL LUDĚK ŘEKL AT DO 15. 6. 2013 SE ODSTĚHUJU. NEVĚDĚLA JSEM CO MÁM DĚLAT. LUDĚK MI PORADIL ABYCH TO ŘEKLA HONZOVI KTERÉHO ZNAL A TEN MI SEHNAL BYDLENÍ V CENTRU BEZ BARIÉR V NOVÉ PACE. HONZA JE PRACOVNÍK KTERÝ PRACUJE V PÉČI O DUŠEVNÍ ZDRAVÝ. PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÝ JE . JÁ TOMU ROZUMÍM TAK-POMÁHAJÍ LIDEM NA ÚŘADECH A KDYŽ JE NĚKDO V NOUZY TAK JIM POMAHAJÍ VYJEDNAT BYT TAK JAKO MĚ . JSEM ZA TO VELICE RÁDA. S HONZOU JSEM CHODILA VŠUDE PO ÚŘADECH A U VŠEHO JSEM BYLA CO SE MĚ TÝKALO. TEĎ MÁM U SEBE DOKLADY RODNÝ LIST A PAS TO JSEM DŘÍV NEMĚLA.TAKY BYL SE MNOU HONZA U SOUDU ABY MĚ ZŮSTALA SVÉPRÁVNOST. TO BYCH ANI NEMOHLA VYZVEDÁVAT DŮCHOD A TO BYCH BYLA ÚPLNĚ VYŘÍZENÁ. HODNĚ MĚ HONZA RADIL S PENĚZMA. PSAL KVŮLI TOMU DOPISY. MĚLA JSEM DLUHY TAK ABY MĚ ZBYLO NA TO BYDLENÍ JSME TO SPOLU POČÍTALI CHODÍM KAŽDÉ RÁNO TAM KDE TED BYDLÍM V CENTRU BEZ BARIÉR V NOVÉ PACE NA SOCIÁLNÍ REHABILITACI OD OSMI DO PATNÁCTI HODIN UČÍM SE VAŘIT UKLÍZET A BÝT SAMOSTATNÁ.HONZA ZA MNOU POŘÁD CHODÍ KE MĚ DO BYTU.TED MÁM MALÝ PŘÍSPĚVEK NA PÉČI TAK S HONZOU DĚLÁME PAPÍRY ABYCH DOSTALA VĚTŠÍ PROTOŽE
TO POTŘEBUJU PROTO ABYCH SI MOHLA ZAPLATIT ASISTENČNÍ SLUŽBU.HONZA SE MĚ PTÁ JAK JÁ CHCI ŽÍT V BUDOUCNOSTI CO SI PŘEDSTAVUJU.SVOJI BUDOUCNOST SI PŘEDSTAVUJU V PODPOROVANÉM BYDLENÍ SE SVÝM PŘÍTELEM. PODPOROVANÉ BYDLENÍ JE ŽE MĚ PRACOVNÍK PODPOŘÍ V TOM V ČEM POTŘEBUJU O CO HO POŽÁDÁM PROTOŽE UŽ TED JSEM DOST SAMOSTATNÁ DOKÁŽU SI SAMA VYPRAT UVAŘIT JEDNODUCHÝ JÍDLO. JEN S TĚMA PAPÍRAMA A ÚŘADAMA SI NEVÍM ZATÍM RADY. VĚŘÍM ŽE MI I S TÍM HONZA POMŮŽE,ABYCH TO UMĚLA. RÁDA BYCH V BUDOUCNOSTI UČILA LIDI S HENDIKEPEM ŽE TO JDE SE OSAMOSTATNIT JAKO JÁ A ŽE JDE PŘEKONÁVAT PŘEKÁŽKY A ŽE SE NEMUSÍ BÁT A ŽE MOHOU ŽÍT JAKO ČLOVĚK BEZ HENDIKEPU A K TOMU CHCI LIDEM DODÁVAT ODVAHU.
PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ Michal Balabán (Chrudim) Dobrý den – ahoj kolegové. Povím vám něco o sobě. Je mi 45 let. Jsem svobodný. Žiji v Pardubicích. Vystudoval jsem Právnickou fakultu UK v Praze, absolvoval jsem v roce 1991. Nyní studuji na Univerzitě v Hradci Králové sociální práci pro osoby se sníženou soběstačností. Mám rád hokej. Dlouhou dobu jsem byl hokejovým a hokejbalovým rozhodčím. Nastupuji na roční pracovní pozici tzv. peer konzultanta. Tedy místo, kde využiji svou zkušenost s psychiatrií a kde budu pracovat s příběhem recovery – tedy uzdravení.
Bára Cinerová (Pardubice) Ahoj všem kolegům z ostatních středisek. Jmenuji se Bára. V letošním roce jsem dokončila studium psychologie a speciální pedagogiky na UK v Praze. I když můj zájem nejprve směřoval především k oblasti psychologie a psychoterapie, sociální práce je pro mě příležitostí k bližšímu poznání života lidí, kteří potřebují podporu a pomoc v těžkých situacích všedního dne. Ve volných chvílích jsem nejradši doma na horách, mezi stromy, v posledních měsících také ve společnosti našeho pejsana. Přeji příjemný předvánoční čas.
ROZHOVOR S JAKUBEM Od října vyučuje angličtinu ve středisku Hradec Králové jeden z našich klientů, Jakub. Poprosili jsme Jakuba o krátký rozhovor. Jakub, could you tell us more about your lessons of English. How do you feel? ☺… Jakube, proč jste se rozhodl vyučovat angličtinu? K výuce mě motivovaly dřívější zkušenosti, kdy jsem vyučoval soukromé kurzy - skupinky dětí a dospělých. Právě v oboru Speciální pedagogika, kterou studuji závěrečným rokem na TuL (Technická univerzita Liberec), mě napadla myšlenka, proč právě tuto zkušenost výuky AJ nezkusit s klienty PDZ v rámci plnění odborné praxe, kterou jsem potřeboval do konce zimního semestru vykonat v mém studiu na TuL. Jaké jsou Vaše zkušenosti s angličtinou? Dříve na studiích VOŠ pedagogické v Litomyšli mi bylo nabídnuto doučovat AJ na základní úrovni žáky a dospělé v Lozicích - Elemetech o. s., kde jsem připravoval žáky na střední školu a posléze jsem soukromě doučoval AJ i dospělé. Nyní jsem zakončil AJ zkouškou ze Speciální pedagogiky, státnice z AJ ani maturitní zkoušku z AJ nemám. Učím se AJ od roku 1995, od 4. třídy jsem se učil dva jazyky, tenkrát to ještě nebylo povinné. Vedl jste kurz angličtiny již někdy dříve? Angličtinu doučuji od studií na VOŠ pedagogické v Litomyšli, je to tedy už zhruba 5 let. Každým rokem jsem připravoval žáky na opravné nebo přijímací zkoušky. Tak premiéra byla snad v tom, že jsem učil právě klienty PDZ, ale nic víc. Rozdíl mezi doučováním klientů PDZ nebo jakéhokoliv jiného žáka nevidím. Jak pokročilí žáci navštěvují Váš kurz v PDZ? Zatím musím říci, že začátečníci a mírně pokročilí. Sešla se velice dobrá skupina, která je motivovaná. Studium je baví a těm, kteří nedorazí a omluví se, rád zopakuji látku z minulé hodiny. Ti, kdo nestíhají, vědí, že mě můžou kdykoliv zastavit a říct: „Jsi na nás moc rychlý, zpomal!“ Jak dlouho bude kurz trvat? Kurz probíhá v termínu od 15. 10. do 28. 1. 2014, každý týden v úterý od 14 do 16 hodin. Jak vlastně výuka probíhá? Probíhá formou otevřené nabídky, kdy si studenti na konci hodiny volí, co budou další hodinu probírat. Nejprve trénujeme základy formou vysvětlení. Nemáme vyloženě žádný plán. Jedeme z hodiny na hodinu a já připravuji průběžně nabídku toho, co bychom mohli zvládnout, a doporučuji, co bychom se mohli naučit. Taky plánuji poslechová cvičení, využijeme dataprojekce a prezentací, dále nějaké pracovní listy. Zatím jsme trénovali úvodní rozhovor, představení se mezi sebou a fonetickou výslovnost podle slovníku. Hodiny bych chtěl zpestřit tematickými hrami a oživit něčím „speciálním“. Ideálním a zábavným nápadům jsem otevřený.
A jaké z výuky máte pocity, jak jste se sebou spokojený? Já se hlavně obával, aby všechno klaplo systematicky a abych se vešel časově do hodin. Občas se mi stalo, že jsem přetahoval čas, takže jsem se musel hlídat, abych nebyl na studenty opravdu moc rychlý. První zkušenost s klienty PDZ byla velice kladná a spolupráce s nimi výborná. Měl jsem trošku obavy z toho, aby se na mých hodinách studenti nenudili a aby hodiny byly zpestřeny zábavnou formou a nebyly takové, jak jsou studenti zvyklí z běžných škol. Chci, aby na mé hodiny chodili studenti rádi a studium naplňovalo jejich očekávání. Proto bych také chtěl poděkovat za podporu, spolupráci kolektivu pracovníků PDZ a za zprostředkování výkonu odborné praxe právě v PDZ.
ROZHOVOR S FILIPEM MUDr. Filip Španiel byl v devadesátých letech u zrodu občanského sdružení Péče o duševní zdraví, tehdy ještě jako psychiatr v pardubické nemocnici. V Pardubicích pobyl asi dva roky a pak se přesunul za vědeckou praxí do Psychiatrického centra Praha, které se v tomto roce proměňuje na Národní ústav duševní zdraví. Filip zůstává příznivcem sdružení a jeho činnost sleduje. Pojďme nyní na oplátku vysledovat my, čím se Filip zabývá, čím pracovně žije.
FŠ fotí PH a vice versa cestou na Petrovy boudy. Polské turistky v pozadí udiveně sledují rituály domorodců. Filipe, mohl bys pro čtenáře Psyché reportu charakterizovat projekt Národního ústavu duševního zdraví? Pro lidi sice z oboru v širším slova smyslu, ale mimo vědecký provoz, je to obestřené tajemstvím „o co vlastně jde…“. Na plácku v Klecanech, což je obec na severu od Prahy, která hledí dolů do vltavského kaňonu, začala výstavba Národního ústavu duševního zdraví. Náklady na vybudování komplexu činí zhruba 370 milionů korun, celkový rozpočet projektu včetně přístrojového vybavení a prvního roku provozu je 971 milionů korun. Stavba je financována z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, tedy většinově z peněz EU. Bude to hromada betonu a oceli, dole ve sklepě bude supermoderní magnetická rezonance a všude hromada laboratoří. Zařízení, které bude kombinovat vědu s klinickou prací (budou tady specializovaná psychiatrická oddělení a ambulance) se otevře v roce 2015. Přidanou hodnotu projektu nebude ale ten beton, nýbrž lidé. A na to se opravdu moc těším.
Současný počet pracovníků se zvýší na dvojnásobek. Rádi bychom vytvořili ostrůvek pozitivní deviace, kde by se natáhli lidé, které na jednu stranu chtějí trochu popostrčit hranice psychiatrického vědění, zároveň to budou také ti, kteří chtějí naši psychiatrii nějak změnit. A že to potřebuje. Jak si vlastně nyní vede ITAREPS, program včasné detekce varovných příznaků relapsu schizofrenie, jehož jsi duchovním otcem? ITAREPS je výmluvný příběh naší doby. Kolektivní vědomí v české kotlině je možné charakterizovat jako stav stacionární neproduktivní naduřenosti. Já jsem založením optimista, říkal jsem si, že tohle všechno dělají média volného trhu, kde se prodává jenom špatná zpráva a pokud ji zkřížíme s tradiční českou oblibou nadělávat si stále do vlastních bot, máme tady atmosféru dneška. Ale pozor! Ono to má asi reálné základy. Nějak jsme si ty instituce, kterými protékají veřejné peníze nepohlídali a ony nás teď sežerou. My jsme vytvořili relativně jednoduchý systém prevence relapsu na bázi telemedicíny, zavedli ho v naší zemi, vyvezli do Japonska, kde jede. Máme naprosto robustní evidenci o tom, že program u psychotických onemocnění skvěle funguje. Japonci uveřejnili tento podzim zcela nezávislou studii s ITAREPSem, snižuje riziko relapsu na jednu pětinu a počet hospitalizačních dnů o 90%. Nechali jsme udělat nezávislou farmakoekonomickou analýzu společností, kterou si na to najalo ve své době Ministerstvo zdravotnictví a která podle celosvětově zavedené metodiky Health Technology Assessment připravuje podklady pro plátce péče po celém světě. ITAREPs nejenom že pomáhá léčit, ale na rozdíl od všech nových postupů není dražší, ani cenové neutrální. Šetří ročně 24 tisíc na osobu! A výsledek? Pozor, státní instituce nejsou moudrými správci našich peněz, máme před sebou zdegenerovaný systém. Ministerstvo zdravotnictví na poslední chvíli vyškrtlo program z úhradové vyhlášky, takže tady, v téhle zemi s programem končíme. Už nemáme na provoz. Není dovolání, není opravného prostředku. Ovšem, do vyhlášky se stejně propasírovaly desítky nových a novelizovaných kódů, které jsou prohlášeny za veřejný zájem. A víš co je veřejným zájmem v této zemi? Třeba hyperbarická oxygenace. Že jsi o tomhle zákroku neslyšel? Ale jo, vzpomeneš si, největším propagátorem této metody je doc. Milada Emmerová, bývalá ministryně zdravotnictví, vzpomínáš? Potápěči všech zemí spojte se! Takže ministerstvo normálně ITAREPS zadávilo. Konečně se jim to povedlo. Cíleně, čistě, promyšleně. A pojišťovny? Nechaly se slyšet, že žádným studiím ohledně ITAREPSu nevěří, evidence v těch nejlepších časopisech je nezajímá, Japonci se můžou jít klouzat, to nám tady nevybalujte, farmakoekenomické analýze taky nevěří. A navíc ITAREPSu u nich pšenka nikdy nevzkvete, protože mě nemají rádi, neboť moc mluvím s novináři. Filipe, skoro se tě teď bojím zeptat na tvůj názor na reformu psychiatrické péče… ITAREPS byl Psychiatrickou společností vyhlášen jako oficiální součást připravované psychiatrické reformy. Její první vlašťovka. Jsme s tuzemskou psychiatrií na úrovni Gruzie, Ázerbájdžánu, Bulharska a Rumunska - tolik oficiální materiál vytvořený na zakázku MZ ČR. A jak to teď vidím, chvíli se bude rituálně tančit a pak celou psychiatrickou reformu zadáví. Cíleně, čistě, promyšleně. Ale my pojedeme dál. Uděláme veřejnou sbírku na provoz programu. Bude to krásné, jako na Zlatou kapličku. Ale přežijeme. Musíme. Máme v ITAREPSu 1000 pacientů, kteří se díky tomu nedostávají do soukolí gruzínsko-ázerbajdžánského systému. A to je příliš velký závazek. Filipe díky, Petr Hejzlar.
NA ROZLOUČENOU Vzhledem k rozjímavému času adventu dnes na rozloučenou místo vtipu nabízíme imaginaci pardubického fotografa Radka Kalhouse.
Děkujeme všem přispěvatelům a přejeme šťastný rok 2014!
