Č. 24
PSYCHÉ REPORT Nepravidelný informační oběžník
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH: EDITORIAL HLASY Z ŘEDITELNY NOVINKY ZE STŘEDISEK ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI ROZHOVOR S PETROU A PAVLEM NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL Milí čtenáři, dovolím si trochu upozadit upoutávku na aktuální číslo Psyché reportu a nejprve podniknu menší reklamu na blížící se oslavu dvacátých narozenin PDZ. Máme už stanovený pevný termín: čtvrtek 24. září. Akce se bude konat v pardubickém Divadle 29. Na odpoledne chystáme odbornou část programu a máme přislíbenou účast několika zajímavých řečníků (Jan Pfeiffer, Bohumila Baštecká, Jiří Libra, Filip Španiel a Pavel Říčan). Podvečer budeme vzpomínat na Tondu Šimka a večer se uskuteční kulturní překvapení (zatím nebudeme prozrazovat). Věříme, že vaše účast bude hojná! Vaši pozornost snad upoutá i Psyché report. V tomto čísle je zajímavá různorodost, s jakou se jednotlivé pobočky ujaly popisu novinek ze své činnosti. Příklad dobré praxe by vás mohl upoutat nejen obsahem, ale i svou literární formou (zvolený název On the road není náhodný). A rozhovorem vám chceme přiblížit zapojení našich kolegů do výzkumné činnosti laboratoře sociální psychiatrie NUDZ. Přeji příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům. Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY Uskutečnily se první dvě setkání s konzultantem Janem Syrovým v rámci vnitřního manažerského projektu, jehož cílem je zvýšit kvalitu řízení. Na prvním setkání jsme vytvářeli mapu procesů v organizaci a na druhém diskutovali o systému dokumentů a záznamů v organizaci. Přes prázdniny máme řadu domácích úkolů a v říjnu nás čeká další setkání, na kterém budeme tvořit podrobnější popis organizačních procesů. Od května se statečně potýkáme s administrativními nároky projektu financovaného z Norských fondů. Petr během května přednášel o case managementu na mezinárodní konferenci k 80. letům případové sociální práce, kterou pořádalo MPSV, a o návrhu koncepce psychiatrické péče v Pardubickém kraji na semináři, který připravilo psychiatrické oddělení svitavské nemocnice. Probíhá příprava na finanční audit vyúčtování dotací, které nám MPSV přidělilo v loňském roce. Prvního června se konala členská schůze spolku (dříve valná hromada občanského sdružení). Schválila výroční zprávu za rok 2014 a hlavně změnu stanov spolku, kterou se mění a zkracuje název na Péče o duševní zdraví, z.s. Změnily se také stanovy pobočného spolku Výměník. Konaly se první koordinační porady k organizaci letošních Týdnů pro duševní zdraví. Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC Naše středisko žije hlavně spuštěním projektu financovaného z Norských fondů. Projekt rozšiřuje náš tým o 3 nové pracovnice (jedna nastoupí až v červenci). A tak jsme se rozhodli novinky ze střediska podat cestou rozhovoru s dvěma novými kolegyně, Bárou a Anetou. Proč jste se do výběrového řízení přihlásily? A: Po studiích v Praze jsem se chtěla vrátit do svého rodného a milovaného Hradce a s tím souviselo najít si zde práci. S lidmi s duševním onemocněním jsem se setkala během svých praxí i ve svém předchozím zaměstnání. B: O lidi s duševním onemocněním a celkově tuto problematiku se zajímám dlouhodobě. Ráda navštěvuji Výměník v Pardubicích, proto jsem zabrousila na stránky PDZ a narazila na inzerát. Překvapilo Vás hraní modelové situace? Jak jste to zvládly? A: Když jsem se do telefonu dozvěděla, že v posledním kole nás bude čekat nějaké ,,překvápko´´, hned mě napadlo, že by mohlo jít o nějakou modelovou situaci. Mám za sebou výcvik v krizové intervenci, takže to pro mě nebylo nic nového, ale stejně jsem byla nervózní. B: Snad jsem to zvládla celkem dobře na to, že hraní rolí před neznámým publikem mi moc nejde. Co Vás u pohovoru nejvíce pobavilo? A: Ta otázka na znamení zvěrokruhu a pes na pohovoru. B: Mile mě překvapil pejsek. Chvíli jsem přemýšlela, jak mě bude asi hodnotit. Jak byste celkově zhodnotily výběrové řízení? A: Velmi důkladně připravené a strukturované s příjemnou atmosférou. B: Atmosféra působila příjemně, člověk nebyl zbytečně vynervovaný. Otázky byly k věci. Vůbec mi to přišlo celkově dobře připravené. Ocenila jsem také přítomnost celého týmu při osobních pohovorech.
CHRUDIM Zdravíme z jarní Chrudimi a přinášíme heslovitě pár „střediskových informací“: V rámci spolupráce s CRPDZ u nás stážovala peer konzultantka Green Doors, paní Veronika. Stáž jsme hodnotili pozitivně z obou stran. Od poloviny května začala činnost svépomocná skupina rodičů a příbuzných klientů. Začátkem června proběhla ve Výměníku vernisáž výstavy „Repliky starých mistrů“. Je to další příležitost vystavit svou práci pro našeho klienta. Srdečně vás zveme (do konce června). Sice jsme nepostoupili do finále, ale i tak děkujeme všem, kteří náš projekt podpořili hlasováním v Burze filantropie. Od prvního července rozšíří naše řady nová posila, paní Zdeňka Vilímová. Po nástupu vám ji představíme blíže. PDZ má 20 let a chrudimskému středisku je letos 10 let. Slibujeme, že to řádně oslavíme!
JIČÍN Naše středisko na jaře žilo přípravami komunitní konference „Jít si naproti“. Jde o společnou akci tří poskytovatelů sociálních služeb v Jičíně (Apropo, Stacionář Kamarád a PDZ). Nultý ročník konference proběhl vloni. Akce se konala 2. 6. 2015 odpoledne v areálu firmy Seco GROUP a.s. v Jičíně. Společně jsme se zabývali, co můžeme dělat, aby lidé s postižením měli v životě stejné možnosti jako jejich vrstevníci a mohli žít život podle svých představ. Proto podtitul letošního ročníku zněl „Stát na vlastních nohách/kolách“ (různé podoby osamostatnění lidí se zdravotním postižením a znevýhodněním). Hlavní program byl v rukách našich klientů. Osobně nás seznámili se svými životními příběhy, zkušenostmi, názory a postoji ve vztahu k tématu „osamostatňování se“. Celou akci moderovala Miroslava Čejková, stejně jako v roce minulém. Čestnými hosty byli hlavní aktéři ročníku pilotního, tedy lidé, kteří nás svými příběhy obohatili právě před rokem. Zúčastnilo se kolem sedmdesáti lidí a ohlasy byly velmi dobré.
PARDUBICE Rada města Pardubice nám schválila nájem velkého bytu, který bude sloužit skupinovému bydlení. Byt zařizujeme vybavením a na nastěhování připravujeme čtyři klienty. Součásti našeho týmu se na dohodu o provedení práce stala zdravotní sestra Lucie Rýznarová. Bude se podílet na práci s klienty v krizovém stavu a také bude pracovat s klienty s tělesnými potížemi, třeba vytvářením zdravého jídelníčku. Začali jsme s přípravou rekondičního pobytu, který chystáme na první srpnový týden do Mnichova Hradiště. Klienti měli možnost se na pobyt přihlásit do půlky května. Pobyt zajistí Kristýna Střítezská, Kateřina Pavlů a brigádník Jan Pažout. V květnu jsme v kavárně Robinson uskutečnili akci „Dostaveníčko s přáteli“ určenou klientům našich služeb, ale i dalších organizací, třeba Cedru nebo Kosatce. Cílem bylo umožnit lidem se navzájem seznámit, poznat nové přátele a v neposlední řadě strávit příjemné odpoledne. V klubu Pohoda probíhala série diskusních setkání na téma „Na peníze s úsměvem“. Diskuse vedla Kateřina Pavlů a jejich cílem bylo zvýšit finanční gramotnost zúčastněných.
RYCHNOV / NÁCHOD Petra je stále v pracovní neschopnosti a tak fungujeme ve třech. Podařilo se oživit klubová setkání v klubu v Žamberku. V klubu v Novém Městě se vytvořilo se stabilní jádro návštěvníků a na každé setkání přijde kolem pěti lidí. Dokonce je i taková poptávka, že kolegyně z Náchoda plánují otevřít i klub v Náchodě. Prostory, které máme v Náchodě v nájmu, by se na to daly využít. Uskutečnilo se důležité setkání v komunitní zahradě v Doudlebách, avizovali jsme to tiskovou zprávou. Akci jsme organizovali s Místní akční skupinou (MAS) Splav. Přišlo osm klientů a dokonce dva z nich se dohodli s vedením zahrady na pravidelné výpomoci.
V Náchodě jsme 16.6. spolupořádali první ročník festivalu sociálních služeb. Návštěvnost ze stran široké veřejnosti nebyla velká, ale důležité při prvním ročníku bylo spojit se s dalšími neziskovkami, seznámit se a vytvořit tvůrčí prostředí pro komunitní spolupráci. A to se myslím díky entuziasmu účastníků i krásnému počasí a prostředí kavárny Láry Fáry podařilo. Poslední akcí, kterou zmíníme je setkání sociálních služeb v Rychnově, které proběhlo tentokráte na náměstí (agoře).
VÝMĚNÍK Jarní měsíce přinesly řadu nevšedních akcí, na kterých Café Robinson i Obchod U soba prezentovali svoji činnost a výrobky. Uveďme třeba ANIMAL FESTIVAL nebo VELETRH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB. Na DNI ZEMĚ na Pernštýnském náměstí jsme pro veřejnost připravili workshop o ruční
výrobě herbářů. Sami jsme organizovali akci BLEŠÁK před Café Robinson, kde lidé mohli prodávat či měnit drobnou veteš, oblečení, boty, módní doplňky, knihy či hračky. Program doplnily workshopy na téma recyklace. Taky se vybralo 5 pytlů oblečení a různých doplňků, které putovaly do Městského azylového domu pro ženy a matky s dětmi a do pardubického K-centra. Na akci KAŽDÝ CHVILKU NA ŠPANĚLKU jsme předvedli žhavou novinku, jarní kolekci sukní. V dílně totiž recyklujeme oblečení z druhé ruky a vytváříme stylové módní doplňky a outfity. Jedním z počinů jsou právě sukně vyrobené z pánských košil. Dále jsme se zúčastnili BLEŠÁKu na Třídě Míru a JARMARKu na oslavu 15. výročí založení Pardubického kraje. Těšilo nás zapojit se i do MULTIKULTURNÍHO TÝDNE, který se částečně uskutečnil v prostorách Café Robinson. Zavítáte-li v těchto teplých dnech do kavárny, můžete posedět na zahrádce s dobrou kávou a u toho si počíst v časopise „Tady a Teď“, vytvořený lidmi ze sociálně terapeutické dílny. Lidé z STD jsou vůbec tvůrčí, už v březnu se u nás uskutečnila premiéra loutkové pohádky „Láska ke zvířatům“, které si pro své blízké a známé připravilo divadelní seskupení z STD „Divadélko z košíku“. V neposlední řadě chceme poděkovat všem střediskům, které se podílely na prodeji našich výrobků při několika veřejných akcích. Chvála Vám! A na závěr inzerujeme volná místa v sociální rehabilitaci v kavárně a šicí dílně.
ÚSTÍ V ústeckém kulturním domě se v dubnu konal tradiční veletrh sociálních služeb. A jako obvykle jsme tu měli informační stánek i my. Veletrh doprovázel kulturní a vzdělávací program, například přednáška pracovníků úřadu práce o systému sociálních dávek. Před velikonoci byl stánek Péče o duševní zdraví k vidění taky v prostorách Nové Louže, kde se každý čtvrtek pořádají farmářské trhy. Této akce jsme se zúčastnili nejen s informacemi o naší činnosti, ale i prodejem výrobků Výměníku. Zorganizovali jsme dvě besedy v rámci podpůrného setkávání klientů. Na první přednášela sociální pedagožka a etopedka Táňa Brodská o asertivitě a asertivních technikách. Na druhé besedě se s klienty setkal peer konzultant Michal Balabán, jehož měli účastníci možnost vyptat se na cenné zkušenosti zotavení z duševní nemoci. Aktivity byla podpořena v rámci grantového programu Společně za úsměv 2014, jehož vyhlašovatelem je družstvo Konzum. V dubnu proběhlo setkání s psychiatrickým oddělením Albertina Žamberk, kterého se účastnili primářka, vrchní sestra, staniční sestra, psycholožka, sociální pracovnice a za nás ředitel a vedoucí poboček v Ústí a Rychnově. Protože v Žamberku došlo je od podzimu nová primářka MUDr. Michlová, která nahradila MUDr. Bayera, bylo cílem setkání obnovit domluvu o vzájemné spolupráci, zejména pravidelných multidisciplinárních setkáních a také provozu klubových aktivit v Žamberku, které nabízíme i hospitalizovaným pacientům psychiatrie. Průběh setkání byl velmi konstruktivní a tak mj. v květnu proběhlo klubové setkání, kterého se zúčastnilo 8 hospitalizovaný lidí.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH ON THE ROAD Někdy o naší práci obrazně mluvíme jako o doprovázení složitým životem ovlivněným duševní nemocí. A jako každá sociální služba jsme v pokušení doprovázet mluvením, dialogem. Ne že by to nebylo důležité, mluvit, povzbuzovat, radit. Jenže to podstatné lze zažít (a díky tomu růst) jen v akci. Mluvení bez akce je jako cestování bez pohybu. A tuhle zkušenost lze získat zase jen akcí, ne rozhovorem nebo čtením. Tak ať vás následující text inspiruje! PH Michal je nezaměnitelná postava Kostelce nad Orlicí, undergroundová legenda, básník, fotograf, intelektuál. Člověk s neuvěřitelným citem pro jazyk, básnickým nadáním a znalostmi literatury a hudby jako málokdo. Žije sám v malém panelákovém bytě, sedí v houpacím křesle, kouří jednu od druhé a vypráví. Vypráví příběhy o tom, co bylo a není, o ženách co miloval, hudbě co poslouchal, obrazech, které kreslil a pivu, které měl tolik rád. A mluví taky o hlasech, co ho pronásledují na ulici, o postavách, které vidí, o strachu z cest, o neschopnosti se na něco dlouho soustředit a o tom, jak stále musí na záchod. Čtu básnickou sbírku, kterou napsal, vydal s kamarádem a nakonec schoval do skříně, protože není dobrá a nikomu by se nelíbila. Mně se líbí, dokonce moc. Hodiny povzbuzování, hodiny přepisování básní do Wordu. A Michal souhlasí, pošle svoji sbírku do literární soutěže Kouzelný klíč, kterou pořádá PN Bohnice. A je úspěšný – první rok 8. místo, letos 15. místo ze 100 účastníků. Tady by mohl náš příběh končit. Jenže to není konec, ale teprve začátek velké Michalovy cesty. K soutěži Kouzelný klíč patří i setkání oceněných autorů a všech, kteří zaslali svá díla do soutěže. I Michal dostal pozvánku. První rok bylo setkání v Opavě a to bylo příliš daleko i pro mě. Letos bylo setkání v Praze. „Tak co Michale, pojedem?“ „Kdepak pane Provazník, to je daleko a bojím se, že tam nedojedu, to je moc velká akce…“ „Na cestě není přeci důležitý cíl, ale právě ta cesta. Tak když to nepůjde, tak se prostě vrátíme domů“. Michal souhlasí. Vzhůru ON THE ROAD. Zvolili jsme klasickou cestu vlakem. Scházíme se v šest ráno na ještě setmělém nádraží v Častolovicích a vyrážíme. Pro nás oba je to „velká cesta“. Michal jede veřejnou dopravou do Prahy po dlouhých deseti letech a já budu s klientem mnohem déle jak pár hodin. Oba v prostředích a v situacích, ve kterých se neznáme. Po třech hodinách plných strachu (z možné ztráty jízdenky, nevystoupení včas, nepřestoupení, nenalezení WC apod.) dojíždíme do Prahy. Na nádraží nás čeká Michalův tatínek (nikdy spolu nežili, ale pravidelně se vídají), univerzitní profesor lingvistiky na UK. Oba trvají na tom, že si uděláme společný den a tak vyrážíme do „víru velkoměsta“. Den je plný zážitků, protože díky Michalovi vidím Prahu jako poprvé. Odpoledne nás pak čeká slavnostní setkání a raut v Bohnicích. Zpátky domů přijíždíme kolem desáté večerní. Michal to dokázal a věřte, že to pro něho byl nadlidský výkon. Zvlášť, když mu celou zpáteční cestu jeho „nevlastní bratr“ našeptával, že z vlaku nedokáže vystoupit. Pro mě měla cesta velký význam i z profesního hlediska. Uvědomil jsem si, jak moc těžké musí být žít s duševní nemocí, jak moc se promítá do běžných úkonů dne i zdánlivých maličkostí. Dalo mi to novou energii a sílu do naší práce, víru, že to celé má smysl. Tak příště zase ON THE ROAD.
SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI Magda Balážová (středisko Hradec) Jmenuji se Magda Balážová, je mi 32 let, pocházím z Hořic v Podkrkonoší a v současné době bydlím v Hradci Králové. Vystudovala jsem UHK (sociální a charitativní práce). V sociálních službách se pohybuji od roku 2003. Pracovala jsem v Ústavu pro tělesně postižené v Hořicích, v Domově pro seniory tamtéž a v Oblastní charitě Hradec Králové (Dům Matky Terezy). Jsem optimistka s pozitivním přístupem k životu. K mým zájmům patří např. turistika, četba a chovatelství (pes). Jsem společenská, ráda trávím volný čas s přáteli a mými blízkými. A poslední – nejdůležitější informace: od 1. 7. 2015 budu součástí týmu hradeckého střediska. Těším se na spolupráci. Aneta Doskočilová (středisko Hradec) Milí kolegové, dovolte mi napsat pár řádků o sobě a zároveň Vás všechny touto cestou pozdravit. Jmenuji se Aneta Doskočilová, pocházím z Hradce Králové a je mi 24 let. Vystudovala jsem Psychologii a Speciální pedagogiku a v současné době pracuji na dokončení magisterského studia Psychologie. S lidmi s duševním onemocněním jsem se setkávala na svých praxích v psychiatrických léčebnách a také v rámci svého předchozího zaměstnání na lince důvěry. V předchozím zaměstnání jsem pracovala se seniory a vedla jsem lekce trénování paměti. Jak je zřejmé z obrázku, mám slabost pro sladké. Dále ráda chodím za kulturou do divadla či na koncert. Baví mě turistika, lyžování, pilates a jízda na kole. Relaxuji při četbě knih nebo při háčkování. Bára Jánská (středisko Hradec) Zdravím všechny nové kolegy a kolegyně. Jmenuji se Bára Jánská, je mi 26 let, dokončuji magisterské studium oboru Resocializační pedagogika v Pardubicích, kde také bydlím. Předtím jsem studovala Psychologii se zaměřením na vzdělávání v Plzni. Ráda poslouchám muziku a čtu knížky, ale co opravdu miluji je cestování, poznávání nových míst a lidí… anebo zvířat . Nyní poznávám hradecké PDZ a zatím se mi tu moc líbí.
Kateřina Jenčíková (středisko Jičín) Jmenuji se Kateřina Jenčíková a od dubna jsem novou posilou jičínského týmu. Vystudovala jsem Vyšší odbornou školu sociálně právní v Praze, a pokud vše klapne, tak letos ukončím bakalářské studium sociální práce na Technické univerzitě v Liberci. Před nástupem do jičínského PDZ jsem 3 roky pracovala v týmu sociální rehabilitace Fokusu MB a musím říct, že jsem se v práci s lidmi s duševním onemocněním našla. Proto doufám, že je na mé práci vidět, jak mě ohromně baví. Kromě zaměstnání je mým velkým koníčkem můj pejsek Bárník, kterému přizpůsobuji veškerý svůj volný čas. To je za mě asi vše a moc ráda všechny poznám osobně.
ROZHOVOR S PETROU A PAVLEM Na loňské konferenci sociální psychiatrie v Přerově jsme se setkali s Petrem Winklerem z Národního ústavu duševního zdraví (rozhovor s ním jste mohli číst v jednom z minulých čísel Psyché reportu). Petr nás požádal o zapojení do výzkumu jeho oddělení sociální psychiatrie. Za organizaci jsme do této činnosti vyslali Petru Špryňarovou a Pavla Provazníka a nyní s nimi přinášíme rozhovor „o co vlastně jde“. Kolegové, co vlastně pro Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) děláte? Pavel: S týmem Petra Winklera spolupracuji na sběru dat z terénu pro studii, která se jmenuje „Náklady na psychózy v České republice a ekonomický model reformy psychiatrické péče“. Účelem je zmapovat, kolik zdravotních a sociálních služeb naši klienti v průběhu roku čerpají a kolik to v průměru stojí. Osloveni jsme byli proto, že poskytujeme péči v oblasti východních Čech a záměrem studie je mít zmapovány klienty napříč ČR. Do studie jsou zapojeni poskytovatelé z celé ČR (např. Fokus Mladá Boleslav, Práh Brno, Ledovec). Petra: Jsem vlastně na konci výzkumného řetězce a sbírám data o životě lidí s duševní nemocí prostřednictvím čtyř dotazníků. Je to zajímavá a docela komplexní sonda do jejich aktuální životní situace. Rozhovor trvá zhruba hodinu a v krátkém časovém rozmezí ho provedu se sedmnácti lidmi. K čemu je ta práce dobrá a k čemu budou sloužit její výstupy? Petra: Výzkum by měl přispět k transformačním procesům a nasměrovat je správným směrem. Pavel: Výstupem by měl být návrh co nejlepšího modelu péče o lidi s psychotickým onemocněním. Dalším cílem je odhadnout náklady, které vznikají v souvislosti s onemocněními psychotického okruhu.
Petra: Výsledky by taky měly sloužit pro další vyjednávání o způsobu financování systému péče o duševní zdraví a pro plánování rozvoje systému péče o duševní zdraví. Měli jste možnost absolvovat i nějaké vzdělávání? Petra: Absolvovala jsem školení ohledně dotazníku CAN a GAF, které jsou součástí baterie dotazníků. S těmito nástroji v PDZ sice pracujeme, ale i tak byly kurzy užitečným „oprášením“ znalostí. Pavel: Mně na tom mi přišlo velmi zajímavé zkusit si seškálování s pracovníky z jiných organizací. A musím říci, že z počátku jsme měli právě nejvíc starostí s tím, jak se shodnout třeba v hodnocení míry funkčního postižení, zda se např. jedná o střední nebo mírné obtíže. Také mne zaujalo, že jsme jediná organizace, která GAF aktivně používá pro hodnocení klientů, to je jedinečný model. Jaký to celé má přínos pro vaši práci? Pavel: Obohatila mě možnost vyzkoušet si dotazníky i s klienty, u kterých nejsem klíčovým pracovníkem. Přináší mi to větší přemýšlení o míře nevýhodné sociální situace a funkčního postižení. A z toho se dají odvozovat žádoucí rehabilitační aktivity. Na druhou stranu jsou zde i určitá vystřízlivění, např. úřední "šiml", který je v NUDZ obrovský, problémy s financováním takového výzkumu, informační šumy, logistika. Nicméně nelituji a jsem rád, že se můžu účastnit. Výsledky budou známy po roce sběru dat a budou nám poskytnuty Petra: Je to vlastně i určité oživení a zpestření práce. Překvapil mě poznatek, že většina oslovených lidí z náhodného výběru souhlasila se spoluprací, která potrvá 12 měsíců (rozhovor s každým jedincem proběhne v průběhu roku 4x). Jejich motivací bylo především to, že mají příležitost se účastnit nějaké změny v psychiatrické péči. Musím říct, že spolupracovali velmi zodpovědně, opravdu se snažili. Proto si říkám, jestli bychom i v rámci organizace neměli s tímto nastavením lidí s duševní nemocí více pracovat. Více je podporovat k aktivitě, k tomu, aby o sobě dávali vědět. Mám pocit, že by rádi využili tohoto prostoru, ale potřebují v tom určitou podporu. Pavel: Taky je zajímavé podívat se do samotného NUDZ, setkat se s kapacitami oboru (Winkler, Španiel, Höschl), navázat osobních kontakty s kolegy z jiných organizací, třeba Janem Stuchlíkem, Jardou Hodboďem, Jiřím Šupou a dalšími. Mimochodem z těch setkání máme zpětnou vazbu o profesionálním kreditu naší organizace. Neskromně musím říci, že jsme bráni jako jedni z lídrů oboru. Díky za rozhovor. Ptal se Petr Hejzlar.
NA ROZLOUČENOU A už je to tady zase. Spory mezi přízemní a oduševnělou částí redakce. Jak by totiž mohl někdo oduševnělý navrhovat, abychom výročí organizace ilustrovali obrázkem s motivem „PĚKNÁ DVACÍTKA“?! Dokážete si představit, jaké odkazy se objeví, když tohle sousloví zadáte do Googlu? Ještě teď se červenáme. Takhle tedy ne! Dvacítka možná, ale hezky, umělecky, abstraktně, a na to se hodí třeba Piet Mondrian… pH
