Č. 21
PSYCHÉ REPORT Nepravidelný informační oběžník
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH: EDITORIAL HLASY Z ŘEDITELNY NOVINKY ZE STŘEDISEK ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH ROZHOVOR S PETREM WINKLEREM NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL Dvacáté první číslo Psychéreportu vydáváme před prázdninami. Na minulé zeštíhlené číslo jsme měli pěkné ohlasy a tak pokračujeme v podobném duchu. Novinky ze středisek jsou heslovité a o to hutnější. Lenka Vychytilová za ústecké středisko stihla připravit příběh z praxe, a sice krátce po složení státnic a nedlouho před nástupem na mateřskou dovolenou. Lenka má můj obdiv, kolik toho stihne a přeju jí vše nej- do nadcházející životní role. Držíme nový trend publikování krátkého rozhovoru v každém čísle. Tentokrát jsme oslovili Petra Winklera, sociologa z Psychiatrického centra Praha. A na rozloučení trochu z umění pardubického fotografa Pavla Šmída. Přeju příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům. Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY Podali jsme návrh Královéhradeckému kraji na rozšíření oficiální sítě sociálních služeb o sociální rehabilitaci pro duševně nemocné v okrese Náchod. Prozatím o dva úvazky sociálních pracovníků. Čerstvou novinkou je, že odborná komise i Rada kraje návrh schválily. Nyní budeme s napětím očekávat, zda nám na rozšíření činnosti bude schválena i krajská dotace. V pozitivním případě chceme činnost začínat během prázdnin. Noví pracovníci by zatím spadali pod rychnovské středisko, ale do budoucna chceme v Náchodě zřídit regulérní pobočku organizace. Petr a Martin se v dubnu zúčastnili kontaktního semináře pořádaného Ministerstvem zdravotnictví pro organizace, které chtějí podat projekt do výzvy CZ11 Norských fondů. Účelem semináře bylo najít norského partnera pro realizaci projektu. Sice se nám to přímo na semináři nepovedlo, ale získali jsme řadu cenných kontaktů. Pokračujeme v hledání partnera, který by nám pomohl svými zkušenostmi s plánovaným projektem vzdělávání psychiatrických sester ve východních Čechách pro práci v terénu. Držte nám palce, aby se to povedlo. Ze stadia příprav do stadia realizace školení pokročil projekt vnitřního vzdělávání „Na okraji“. Část pracovníků měla příležitost absolvovat seminář o práci s nemotivovaným klientem. MPSV také schválila první monitorovací zprávu projektu. Připravili jsme instrukce pro střediska, jak používat v praxi nástroj FACT Board. Petr při té příležitost připravil šetření mezi ambulantními psychiatry, jak by byli ochotní se zapojit do péče o klienty v krizovém stavu. Výsledky šetření bude Petr prezentovat i na sjezdu Psychiatrické společnosti ve Špindlerově Mlýně. Na spadnutí je vydání výroční zprávy za rok 2013. Její podobu včetně zpráv o hospodaření v polovině května schválila naše valná hromada. Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC Vlivem personálních změn jsme byli nuceni vyhlásit STOP STAV. Dobrou zprávou je, že se v polovině května po delší neschopence vrátila do práce Zdeňka Herčíková. A protože se nové kolegyně Pavlína Peterová s Lucií Petrovou dobře zapracovávají, snad v dohledné době STOP STAV zrušíme. Poslední týden v červnu bude končit další běh socioterapeutické skupiny. Přes prázdniny si dáme pauzu a v září plánujeme otevřít nový běh. Za poslední dva roky se uskutečnilo na 60 setkání skupiny, kterou prošlo celkem 14 uživatelů. Je to kus práce a tak jsme o tom ve spolupráci s Petrem vydali tiskovou zprávu. Co absolventi skupiny považují za největší přínos: zvýšení jistoty a sebevědomí, pochopení, radu, podporu, získání kamarádky, kamaráda, pocit "nejsem v tom sám", zlepšení komunikačních dovedností, zbavení se pocitu studu, mluvit před druhými lidmi. Máme proškolené 4 dobrovolnice, které se již pozvolna zapojují do Asistovaného přátelství. Blahopřejeme Lucce Pacovské a Michalovi Zelinkovi, kteří úspěšně získali titul Bc. Sociální práce!
CHRUDIM V rámci navazování dobrých vztahů nejen v našem regionu jsme učinili dva podstatné kroky. Přijali jsme na stáž studující pracovnice z Úřadu práce, konkrétně z oddělení hmotné nouze. Vzhledem k velkému prostoru individuálního posuzování při rozhodování o sociálních dávkách se dobře navázané vztahy vyplatily i našim klientům. Vlaďka s Věrkou se zúčastnily jednání s regionálními poslanci, což možná nebude mít bezprostřední dopady, ale každopádně to bylo zajímavé. Začátkem dubna se nám po dlouhých, bezmála ročních, přípravách podařilo přestěhovat klienta z Domova na hradě Rychmburk do tréninkového bydlení. Prozatím se mu v bytě v Chrudimi líbí, věříme, že díky podpoře celého týmu tréninkové bydlení zvládne. Další novinkou je výstava obrazů našeho klienta. O své výtvarné nadání se rozhodl s námi podělit a díky tomu v klubu můžeme obdivovat krásné obrazy z jeho dílny, které pravidelně obměňuje.
JIČÍN Od února v Jičíně funguje svépomocná skupina, která se schází jednou za dva týdny. Probíhá zde seznamování, sdílení zkušeností a společné trávení času lidí se schizofrenií. Skupina není uzavřená a během setkání je k dispozici pracovník, který poskytuje pomoc a podporu, pokud je potřeba. Od prvního dubna nám přibyla kolegyně Petra Stránská, která má na starosti především klub. Ten jsme rozšířili na čtyři dny v týdnu a i do odpoledních hodin. V dubnu nás navštívil také peer pracovník Michal Balabán z Chrudimi, aby seznámil všechny zájemce se způsobem své práce s vlastní zkušeností a příběhem. Probíhají přípravy na komunitní konferenci s názvem Jít si naproti. Tato konference je naplánována na 19. 6. a představí se na ní tři poskytovatelé sociálních služeb – PDZ, Apropo a Kamarád. Hlavní program konference bude v rukou našich spoluobčanů se zdravotním postižením a znevýhodněním, osobně nás seznámí se svými životními příběhy, zkušenostmi, názory a postoji. Diskuse bude součástí programu. Celou akcí bude provázet moderátorka Mgr. Miroslava Čejková a na závěr promluví vedoucí sociálního odboru Královéhradeckého kraje pan Ing. Jiří Vitvar. Záštitu nad akcí převzal starosta Jičína MVDr. Jiří Liška. 1. květen jsme strávili ve společnosti ostatních neziskovek a společně se prezentovali na jičínském náměstí – Jičínský májový čtvrtek slavil 10. výročí svého založení.
PARDUBICE Během měsíce května probíhala rekonstrukce a inovace prostor klubu Pohoda, na které se podíleli i uživatelé služby. Město Pardubice nám na naši žádost přidělilo do nájmu další byt, který by měl výhledově sloužit k tréninku skupinového bydlení. Byt je nyní v rekonstrukci, začátek provozu tréninku bydlení plánujeme od srpna až září. Trénink bydlení bychom rádi nabídli i lidem, kteří museli být delší dobu hospitalizovaní v psychiatrické nemocnici. Máme velké množství studentů, kteří u nás stážují, a také máme dobrovolnici Báru, která pomáhá v klubu Pohoda. Kolega Víťa Dittrich se vrátil z dlouhodobé nemocenské v plné síle, jsme zase v kompletním počtu, hurá!
RYCHNOV V uplynulém čtvrtletí Dušan otevřel další historické okénko. Tentokrát se spolu s klienty podíval do historie soukenictví, které patřilo po dlouhá staletí k tradici místního kraje. Naplno se
rozjel klub v Novém Městě nad Metují. Bowlingová akce se Stříbrným Vrchem se klientům líbila natolik, že 13. května proběhlo druhé kolo, kde byla hojná účast klientů právě ze Stříbrného Vrchu. Krásně jsme zmokli na výletech na zámky Kostelec nad Orlicí a Častolovice. Krůček po krůčku se skládá mozaika možného otevření Náchodského střediska, tak jsme zvědaví, co nám léto nadělí a zda již brzy představíme naše nové kolegy/ně. No a protože je jaro, tak i trochu veselejší téma. Podělíme se s vámi o odkazy, které nám poslala naše bývalá kolegyně Veronika Berková, nyní koordinátorka projektů v Rozkoši bez rizika. Jistě jste se s tímto tématem při své práci setkali a není vždy lehké se s tím vyrovnat, neboť i pro mnohé z nás je to téma tabuizované či rozpačité. No ale jak vidno, jsou již projekty, které se mu věnují ☺: http://rozkosbezrizika.cz/aktuality/r-r-v-mediich-postizenym-radi-s-intimnostmi-asistentky-pomahatchteji-i-prostitutky
VÝMĚNÍK S příchodem jara jsme ve Výměníku přivítali kromě nového vedoucího střediska Pavla Kampa i Leonu Hovorkovou a Kláru Zahradníkovou, které pracují v Café Robinson jako externistky. Od května rozšířila naše řady Gabriela Pecuchová, která bude posilou do STD. Ve zkušebním provozu začala fungovat nová dílna na zpracování elektromateriálu. Sociálně terapeutická dílna se přestěhovala do nových prostor, které jsou ve stejném domě jen o vchod dál než ty původní. V těchto prostorách už stihl proběhnout workshop „malování na zeď“. Za jeho realizaci děkujeme Kristýně Ozsvaldové.
ÚSTÍ V březnu jsme ve spolupráci s Rychnovským střediskem uskutečnili dvě besedy na střední škole a jednu besedu na vyšší odborné škole sociálního zaměření. Diskutovali jsme o duševních nemocech, léčbě a podívali se i do historie. Přidali jsme také několik příkladů z praxe. Studenti byli úžasní a pedagogický sbor včetně vedení škol nadšen. Co více si přát. Z dotačního programu „Společně za úsměv 2013“ družstva Konzum jsme dostali příspěvek na edukaci pro klienty. Uskutečnili jsme tři besedy pro klienty o psychosomatice a osobním rozvoji.
Besedy vedla dlouholetá sociální pedagožka a ergoterapeutka Mgr. et. Mgr. Taťána Brodská. Účastníci si povídali o běžných nemocech, se kterými se v životě potká většina nás. Začátkem dubna jsme se již podruhé zúčastnili týdenní velikonoční výstavy, kterou v našem městě pořádá Český červený kříž. V dubnu se podařilo prohloubit spolupráci s družstvem Konzum ohledně odběru zlevněných potravin pro klienty v Ústí n. O. Navázali jsme spolupráci s velkoobchodem Konzumu a máme tak možnost vybírat ze širšího sortimentu potravin. Jedná se o zboží krátkodobější i trvanlivější spotřeby. Komplikací ale může být, že klientské potenciální odběry jsou pro velkoobchod příliš malé.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH Dlouhá cesta k důvěře Paní Radka se léčí se schizofrenií, kterou dle ošetřujícího psychiatra měla pod kontrolou až do porodu třetího dítěte. Potkali jsme se poprvé po krátké hospitalizaci, ke které došlo, když napadla svou dceru. Má ještě dva mladší syny. Celé tohle období bylo pro Radku velmi zatěžující, neboť se s ní po 14 letech rozcházel přítel, otec všech tří dětí. Radka ze zmíněné hospitalizace odešla na negativní reverz a tomu odpovídal i její zdravotní stav. Bylo pro mě složité s Radkou vůbec navázat kontakt, protože byla hodně vztahovačná a útočná. Situaci ulehčila přítomnost její sestry, která objasňovala, že Radka má mnoho půjček v řádech statisíců a nevyzná se v nich. Od sestry vycházela prvotní zakázka: pomoci Radce s financemi a vyjednávání s věřiteli. Sama Radka zprvu nerozuměla, proč bychom se měly scházet. Zaměřila jsem se na rozvíjení vztahu s klientkou a společné mapování a zpřehledňování klíčových informací. Vyjednávaly jsme nejen s věřiteli, ale i bývalým přítelem, který klientce nepřispíval na domácnost, jak měl. Nebyly jsme v kontaktu zase tak dlouho, když se její zdravotní stav začal opět zhoršovat. Radka byla zaujatá bludnými představami, paranoidní a výbušná až agresivní. Mluvila o tom, že „ji bývalý sleduje, že ho nasadila policie, která ji chce znovu dostat do blázince, jenže ona nemocná není, nemocný je on“. Často mi volala nebo psala SMS. V osobním kontaktu byla odmítavá, verbálně agresivní, neustále opakovala „že se mnou končí“. Neuběhl ani měsíc, znovu napadla dceru a byla nedobrovolně hospitalizovaná. Během měsíční hospitalizace jsem spolupracovala se sociální pracovnicí psychiatrického oddělení. Konzultovaly jsme kroky k účelnému řešení situace. Začala spolupráce s OSPODem a soud ustanovil kolizního opatrovníka pro zastupování zájmů dětí. Neustále jsem organizovala kontakty s ex-přítelem a sestrou klientky. Společně se sociální pracovnicí OSPODu jsme pro Radku zajistily pobyt v Azylovém domě pro matky s dětmi, protože ji po návratu z hospitalizace matka ex-přítele
vyhazovala z domu. Radka tehdy musela přebývat u své matky v domě s pečovatelskou službou, což bylo jen dočasné řešení. Praktická pomoc Radce ukázala, že jsem na její straně a začala mi věřit. Spolupráce získala jiný spád. Dokázaly jsme mluvit i o konfliktních situacích, které předcházely druhou hospitalizaci, což bylo pro obě úlevné. Spolupracovaly jsme s kolizním opatrovníkem a nově i s právničkou, která po dohodě začala řešit otázku Radčiných dluhů. Sepsala návrh na oddlužení, ke kterému bylo nutné zapojení ex-přítele, což se nám podařilo vyjednat. Mezitím probíhal svěřenecký soud, který nejmladšího ročního syna svěřil do péče Radce a poskytl prostor pro znovunavázání vztahu se staršími dětmi. Díky spolupráci s PDZ si začala paní Radka více věřit. Z azylového domu se po půl roce odstěhovala. Našla si byt a postupně si ho zařizuje. Stále ověřujeme platby oddlužení. Součinnost máme i s insolvenční správkyní a výše srážek z invalidního důchodu byla po našem návrhu správně upravena. Paní Radka je ráda, že je už schopná si mnoho věcí zařídit sama. Ráda se pochlubí s novinkami a vždycky ji potěší, když ocením její pokroky. Lenka Vychytilová (Papáčková)
ROZHOVOR S PETREM WINKLEREM Petr Winkler je sociolog, výzkumník v Laboratoři sociální psychiatrie Psychiatrického centra v Praze. Výzkumně se zaměřuje na společenský kontext duševního zdraví, epidemiologii duševních onemocnění, sociální psychiatrii a psychedelické látky. Výzkumy Petra Winklera mají velký význam pro komunitní psychiatrii a já bych dokonce řekl, že zaplňují dosud bílá místa. I proto mě zaujala zpráva o výzkumu porovnávajícím postoje veřejnosti k duševně nemocným lidem u nás a ve Velké Británii. Spolu s Petrem Winklerem jsou autory výzkumu Ladislav Csémy, Miroslava Janoušková a Lucie Bankovská Motlová. Výsledky výzkumu pro nás nevychází moc lichotivě. Například každý osmý Čech by ukončil přátelství s člověkem, u kterého propukla duševní porucha. V Británii by to udělal jen každý 56. respondent. Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/vyzkum-stigma-dusevni-nemocdgi-/domaci.aspx?c=A140530_145554_domaci_hv
Petře, jak Tě vlastně napadlo téma výzkumu, porovnávat postoje k duševně nemocným u nás a v UK? Předně jsem chtěl zjistit, jaké postoje zaujímají obyvatelé ČR. Stigma totiž bývá popisováno jako jeden z vůbec nejtěžších důsledků vlastního onemocnění, proto také boj proti stigmatizaci zaujímá přední místo všech relevantních mezinárodních dokumentů. Když jsem pak zjistil, že jsou dostupná data z Anglie, kde se proti stigmatizaci bojuje v podstatě již od 60. let, a kde v posledních letech probíhá kampaň "Time to change", neváhali jsme, použili stejný dotazník a výsledky porovnali.
Čím si vysvětluješ tak propastné rozdíly ve výsledcích, v ochotě sdílet svůj životní sociální prostor s člověkem s duševní nemocí? Osobně si myslím, že duševní onemocnění je v ČR stále obrovské tabu. Lidé o tom neumí přemýšlet, a vlastně ani neví, co se pod tím pojmem skrývá. Nevybaví si kamaráda, který byl ve škole trochu zvláštní, často třeba smutný a sklíčený, ale kterého měli rádi. Spíše si možná vybaví mediálně vyrobený obraz nebezpečného šílence, který je ale každodenní realitě vzdálen světelné míle daleko. Smutné je, že ho přiživují i někteří "odborníci", např. když náměstek pro vědu a vzdělávání největší české psychiatrické nemocnice mluví o tom, že deinstitucionalizace povede ke kriminalitě a bezdomovectví. To je čirá demagogie, která posiluje stigmatizaci a je ostudou odborné veřejnosti, že se nedovede s takovýmito názory vypořádat, a že dopustí, aby zaznívaly z významných pozic ve vlastních řadách. Společnost potřebuje inteligentní dialog o duševním zdraví a nemoci, a kdo jiný by se o něj měl zasazovat než odborná veřejnost? Zjištěné rozdíly mohou být důvodem k pesimismu. Vzpomínám ovšem na rozhovor s Julianem Leffem, který jsi připravil pro časopis Psychiatrie. Leff moc hezky popisoval konkrétní aktivity, které jejich tým dělal v místních komunitách. Co bychom podle tebe mohli dělat my v komunitních službách, aby se situace aspoň trochu začala měnit? Výsledky by neměly vést k pesimismu, ale k adekvátní reakci. Český člověk je bystrý, citlivý a přátelský, často však žije ve vleku předsudků jak vystřižených z normalizačních let. To je třeba změnit. Potřebujeme inteligentní dialog na všech úrovních, od základních škol, přes komunity a organizace, až k celospolečenské úrovni; od diskuse s odborníky, přes lékaře a politiky, až po sousedy, kamarády a rodinné příslušníky. Potřebujeme se naučit přemýšlet o duševním zdraví jako o něčem, co je nám všem společné, nikoli jako o něčem, co nás rozděluje před a za zeď psychiatrické nemocnice. Komunitní služby mohou v úsilí o destigmatizaci sehrát významnou roli, mohou vytvářet tlak na změnu, realizovat osvědčené programy a kampaně, vymýšlet a realizovat vlastní nápady. Vše je ale třeba pečlivě - a ve spolupráci s lidmi s duševním onemocněním - vyhodnocovat. Realizovat se musí jen to nejlepší, protože vše ostatní je plýtvání. Způsobů a inteligentních nástrojů existuje nespočet, stačí se třeba blíže podívat na zmíněnou kampaň "Time to change". Člověk pak vidí, že již mnohé bylo vymyšleno a stačí to jen převzít, adaptovat a vylepšovat.
Petře, přeju za sebe i kolegy z PDZ hodně štěstí, Petr Hejzlar.
Redakční poznámka: Rozhovor byl poskytnut zároveň i pro informační bulletin karlovarské pobočky Fokusu Mladá Boleslav.
NA ROZLOUČENOU Již léta se obdivuju fotografiím pardubického přítele Pavla Šmída. Pavel je také vydavatel a kurátor výtvarných výstav. Jeho fotografie jsou zásadně černobílé, na první pohled dokumentární, ale na druhý a každý další především poetické a citlivé. Pavel Šmíd byl ochotný se s námi podělit o své fotky a já Vás všechny na oplátku zvu na právě probíhající výstavu Pavlových fotek ve Východočeském muzeu v Pardubicích, která nese název „Jeden svět, jeden příběh“. pH
