Č. 20
PSYCHÉ REPORT Nepravidelný informační oběžník občanského sdružení
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH: EDITORIAL HLASY Z ŘEDITELNY NOVINKY ZE STŘEDISEK ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ ROZHOVOR S PAVLEM ŘÍČANEM RŮZNÉ NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL Dvacátým číslem Psychéreportu vstupujeme do roku 2014. A tenhle rok se rozjíždí velmi hekticky, když hned na svém začátku přináší řadu projektových výzev, pracovních skupin spojených s reformou psychiatrie i personálních změn. Jako by s absencí zimy a mrazu někdo zakázal starý dobrý zimní spánek. Ale co, toho zimního spánku si v neziskovkách fungujících v režimu ročních dotací stejně nikdy moc neužíváme. A když už je zima tak vlažná a nepobízí nás k nabírání tukových rezerv, rozhodli jsme se zeštíhlet i Psyché report. Nejvíce se to projeví na rubrice Novinky ze středisek, která bude od nynějška více heslovitá, a dále na sloučení rubrik Záblesky dobré praxe a Příběh klienta. Doufáme, že to čtenáři přivítají. Přeju příjemné předjarní čtení. Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY Byly oznámeny dotace MPSV pro tento rok. Výsledky jsou pro nás velmi potěšující. U všech žádostí jsme nejméně na skutečnosti roku 2013, některé služby si dokonce polepšily o 20% i více (STD Výměník, SNP Pardubice, SNP Chrudim). Doufáme, že nás čeká finančně stabilní rok. V lednu se na odboru zdravotnictví Pardubického kraje uskutečnil seminář o možných regionálních využitích reformy psychiatrické péče, který jsme avizovali v minulém čísle. Semináře se zúčastnil i předseda Psychiatrické společnosti Martin Hollý a pardubický místohejtman Roman Línek. Výstupem semináře pro nás je, že Petr by se měl podílet na návrhu koncepce psychiatrické péče v Pardubickém kraji. Petr s Markem se v únoru zapojili do pracovní skupiny, která má navrhnout výboru Psychiatrické společnosti (potažmo přes výbor Ministerstvu zdravotnictví) standard budoucích Center duševního zdraví. Petr, Martin a Marek se koncem února sešli s Pavlem Říčanem z Fokusu Vysočina a Jiřím Šupou z brněnského Prahu. Diskutovali o možnosti nastavit do Highlandera tabuli inspirovanou nástrojem FACT board, která umožňuje týmu věnovat větší pozornost klientům v nestabilním stavu (viz též rozhovor s Pavlem Říčanem v tomto čísle Psyché reportu). Město Pardubice schválilo naši žádost o nájem dalších nebytových prostor v budově, kde organizace sídlí na Bělehradské 389. Jde o prostory technického určení, které chceme využít ke spuštění nové chráněné dílny pro demontáž elektroodpadu. Uvažovali jsme, že do zmíněných prostor by se mohla přestěhovat také sociálně terapeutická dílna Výměníku. Její dosavadní prostory totiž město nedávno vydražilo a koupil je jiný majitel. Jenže bylo by to patrně hodně „těsné“ a tak hledáme cestu, jak STD přestěhovat do prostor nedaleko těch současných. Držte nám pěsti, ať se to povede. Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC V Hradci nadále neúnavně poskytujeme služby sociální rehabilitace, což se v dnešním Psyché reportu snažíme dokladovat i příběhem „Dobré praxe“. Abychom se ve středisku cítili dobře, podařilo se nám vyměnit koberce! Jsou zelené, měkké a nádherné a máme z toho radost. Kdo z návštěv si přiveze pantofle, má plusové body k dobru ☺. Navázali jsme spolupráci s novým supervizorem Jiřím Librou, se kterým PDZ už v minulosti vícekrát spolupracovalo. Supervizor chce využívat i videozáznamy z pracovních intervencí. Tak v převážně ženském kolektivu řešíme, jak budeme vypadat na kameře a že je potřeba shodit nějaké to kilo ☺. Michal Zelinka se těchto debat zdržuje. Procházíme personální obměnou. Zdena Lejsková se chystá na mateřskou a Marie Kejmarová dostala jinou pracovní nabídku a vrací se do resortu školství. V době vydání občasníku už budeme mít za obě náhradu, protože k nám nastoupily nové kolegyně Pavlína Peterová a Lucie Petrová (viz rubrika noví zaměstnanci).
CHRUDIM Zdravíme z Chrudimi. Máme pro vás dvě informace z toho, co se v našem středisku za uplynulé období odehrálo. Rozhodli jsme se pro letošní rok uspořádat rekondiční pobyt trochu jinak. Počátek toho „jinak“ hledejme u Oblastní charity v Poličce. Oslovila nás s nápadem, uspořádat rekondiční pobyt společně. Neváhali jsme, v lednu poličské kolegy navštívili a je z toho dohoda. Společný pobyt proběhne v červnu v Daňkovicích. A nyní k informaci číslo dvě. Vzhledem k velkému zájmu rozjíždíme již třetí kolo Programu pro dobré zdraví. Kapacita dvanácti účastníků klientů je zcela naplněna! Startovali jsme koncem února.
JIČÍN Je nás víc než vloni, celkem šest. Více hlav, víc rozumu, více nápadů, víc zdrojů, více kontaktů, více možností a také více koláčků, buchet a alternativních zdravých pokrmů na poradě. Před Vánocemi začala rekonstrukce klubových prostor a po Novém roce instalací nových zařízení v kuchyni byla zdárně ukončena. Klubové aktivity se postupně rozšiřujeme i do odpoledních hodin. Sešli jsme se s dalšími poskytovateli sociálních služeb ve městě (Apropo a stacionář Kamarád) a společně začali plánovat akci na měsíc červen, nultý ročník konference na téma rehabilitace lidí s mentálním handicapem. Přípravy koordinuje kolega Honza Pipek.
Navázali jsme spolupráci s centrem Sasanka, které zřizuje Charita a které poskytuje rodinné a párové poradenství. Také gymnázium v Jičíně a v Nové Pace projevilo zájem o spolupráci a ta by měla obnášet pravidelné přednášky pro třetí ročníky školy. Slibujeme si od toho další zvýšení informovanosti o PDZ a taky možnost rozšířit řady dobrovolníků.
PARDUBICE Vracíme se ještě do loňského prosince, protože tahle událost se děla po až po vydání prosincového čísla Psyché reportu. V kavárně Robinson proběhla 10. prosince vernisáž prací výtvarné skupiny, která funguje v rámci Pardubického střediska. Součástí vernisáže byla i dražba almanachů ilustrovaných právě členy výtvarné skupiny. Peníze získané z této dražby budou využity na další výtvarnou činnost. Snažím se lidi přes výtvarný projev povzbudit k zapojení do komunity a dalším projektem této tvůrčí skupiny je výzdoba čekárny onkologické ambulance v Pardubicích. Členové skupiny se také chystají zúčastnit workshopu zaměřeného na techniku sítotisku pod vedením Jana Axmana.
RYCHNOV Nový rok se u nás na horách pozvolna rozjíždí a spolu s ním se probouzí i elán k novým aktivitám. Dušan Lacko zahájil nový rok otevřením Historického okénka v rámci klientských klubových setkání. Cílem je rozvíjet zájem klientů o nové informace a podpořit schopnosti učení prostřednictvím zajímavostí z historie, ve které je Dušan erudovaným odborníkem. Další novinkou je chystané bowlingové soutěžení, do kterého se zapojí i hosté z Domova Na Stříbrném vrchu. Možná vznikne nová tradice. Aktivní spoluprací s domovem chceme podpořit perspektivy návratu klientů do běžného prostředí.
Poslední novinkou je na březen plánované otevření klubu v Novém Městě nad Metují. Aktivita bude sloužit i jako kontaktní místo a bude se konat ve vypůjčených prostorách nízkoprahového klubu Mandl.
VÝMĚNÍK Nový rok přináší do Výměníku mnoho změn. Náš tým se rozšířil o novou provozní Café Robinson Romanu Tichou. Na konci března plánovaně opustí pozici vedoucího střediska Ťoma Vartanian a na jeho místo přijde Pavel Kamp. Z jeho iniciativy bude vznikat nový provoz Výměníku, kterým bude ekologická demontážní linka. Proběhl workshop Peněženky z tetrapaku II (viz foto). V kavárně je k vidění výstava děl klientů výtvarné skupiny. Zveme vás na kávu z našeho nového kávovaru
ÚSTÍ V rámci kontaktního dne v sousedním městě v České Třebové se podařilo domluvit i zavedení volnočasového klubu v prostorách Domu mládeže. Odstartovaly jsme sedmého února. Kontaktní den s klubem bude probíhat jednou měsíčně v příjemnějším prostředí, než byla místnost na městském úřadě. S družstvem Konzum se nám podařilo dohodnout odběr zlevněných potravin pro klienty v Ústí. Zatím jsme prostředníky my pracovnice, ale do budoucna plánujeme vyjednat s Konzumem, aby si potraviny mohli vyzvedávat sami klienti. Taky chceme rozšířit možnost odběru i do blízkých měst. Konzum v uplynulém roce pořádal veřejnou sbírku, ze které jsme získali dar několik tisíc Kč. Díky tomu můžeme pro klienty připravit přednášky o mezilidských vztazích. O přednášení jednáme s lektorkou Mgr. Taťánou Brodskou. A něco ze zákulisí: jinak stabilní ústecký tým čeká první personální změna po čtyřech letech. V létě vás na nějaký čas opustím a budu se věnovat mateřským a rodinným povinnostem a radostem. Tedy si dovolím se s vámi touto cestou rozloučit. Mějte se krásně, ahoj! Lenka Papáčková
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH Case manager mezi odpadky O klientce paní Y. jsme se poprvé dozvěděli od lékařky na Psychiatrické klinice Hradec Králové. Měla ji v ambulantní péči a obávala se, aby klientku nevystěhovali z jejího bytu. Lékařka měla oprávněnou obavu, že byt se nachází ve velmi zanedbaném stavu. V ambulanci se prvokontakt nezdařil. Později jsme se dozvěděli, že je klientka hospitalizovaná v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. V počátcích spolupráce (prvních několik návštěv PN, kde je paní Y. hospitalizovaná stále) byla klientka velmi ovlivněna bludnými přesvědčeními o jedinečnosti jejího umění a její osoby. Ukazovala mi svá „díla“, texty s náboženskou tématikou, a mluvila o svých rozhovorech s Duchem svatým. Zpočátku byla komunikace nesnadná, nicméně podařilo se mi zjistit, že ji hodně trápí ztracené klíče od panelového bytu a obavy, co se s bytem děje. V rámci pátrání (Magistrát Města HK, Policie ČR, Záchytná stanice HK, Bytové družstvo apod.) jsem zjistila, že klíče k bytu klientky nikde nejsou a bude potřeba nechat otevřít byt zámečníkem na základě notářsky ověřené plné moci od klientky. Návštěvě notáře ještě předcházelo jednání s ošetřujícím lékařem, který musel sepsat potvrzení o tom, že klientka je způsobilá dokument podepsat, dále proběhla komunikace se sociální pracovnicí PN, aby zajistila peníze z účtu klientky na zaplacení notáře a na výměnu zámků. Následovala návštěva u notáře v Havlíčkově Brodě společně s klientkou, kde jsme sepsaly plnou moc. Ač nadále zaujatá nereálnými představami, situaci okolo zajištění bytu chápala velmi dobře a těšila se, že do bytu se konečně budeme moci dostat a zjistit, jak to tam vypadá. Dle dříve uvedených informací bylo jasné, že byt bude potřeba uvést do obyvatelného stavu. V rámci dohody s klientkou jsme se domluvily, že dojde k výměně zámků, případnému odstranění možných zdrojů zápachu, byt nafotíme a na další schůzce se dojednáme, jak budeme postupovat. Postupně se začaly vynořovat různé komplikace, které s bytem klientky souvisí (např. odstřižená elektřina pro neplacení záloh, dluhy na nájmu bytovému družstvu, zápach z bytu, na který si stěžovali sousedi, apod.). Ve spolupráci se sociální pracovnicí z PN HB se podařilo uhradit vzniklé pohledávky z účtu klientky. Klientce tak na bankovním účtu nezbyly skoro žádné finanční prostředky. Znovu jsem musela jednat s bytovým družstvem kvůli vyjádření k výměně zámků a vyjednat výměnu zámků. Naštěstí mi se vším pomáhal kolega z našeho týmu. Konečně nastal den „D“ a mohli jsme vstoupit do bytu. Po překonání bezpečnostních zámků a „nástražného systému“ vyrobeného z kovového lanka zámečníci uvolnili vchod. V bytě byl obrovský zápach, neskutečné množství odpadků a spousta podivných přírodnin, např. lůžko udělané ze slámy, starých květina a větví. Nešla elektřina, vodu nebyla z čeho pustit, na zemi vytrhané lino a jiná závažná poničení všeho druhu. Byt jsme nafotili a odstranili největší zdroje zápachu. Bylo jasné, že nás čeká obrovské množství práce, aby se klientka vůbec mohla vrátit domů. Vše jsme probrali s ní a sociální pracovnicí z PN HB. Sestavili jsme plán nejbližších činností. Byt vyklidila úklidová služba. Čtyřicet obrovských pytlů s různými druhy odpadků a odpadu, včetně nákupního vozíku, kamenů odvážel svépomocí náš tým se zapojením jednoho dobrovolníka na sběrný dvůr. Tím jsme ušetřili klientce soustu peněz. Poté jsme zařizovali opravu elektrických rozvodů, revize
a znovuzapojení do sítě, instalatérské práce včetně výměny WC, baterií. Prostě nejnutnější opravy, aby vůbec bylo možné v bytě přebývat. Velkým problémem jsou nízké finanční prostředky, které má klientka k dispozici. Veškeré práce v bytě (jde v podstatě skoro o kompletní rekonstrukci) je nutné podřídit tomuto faktu a vše i správně načasovat. Klientka odmítla nabídku tréninkového bydlení i azylového domu kvůli nutnosti ušetřit co nejvíce finančních prostředků, zatím zůstává v PN HB, ale už se zpět velmi těší. Plánujeme další opravy a snažíme se klientku co nejvíce zapojovat. Navázaly jsme velmi srdečný vztah. Klientka bude i po návratu domů nejspíše pokračovat v dlouhodobé psychosociální rehabilitaci. Zdena Lejsková
PŘEDSTAVENÍ NOVÝCH ZAMĚSTNANCŮ Pavel Kamp (Výměník) Pokud bych se měl prezentovat v několika větách, tak snad takto: Většinou svého profesního života jsem byl zaměstnancem neziskových organizací, které poskytovaly sociální služby cílové skupině osob se zkušeností s duševní nemoci a také služby zaměstnanosti. Pracovně jsem si vyzkoušel pozice od dělnických až po ty manažerské. Nejčastěji bylo mojí pracovní náplní řízení týmů a financí. V organizační jednotce Výměník bych měl navázat na dílo Ťomy Vartaniana a vystřídat ho na jeho pozici. Pozn.- Pavel v únoru a březnu působí ve Výměníku na DPP, od dubna bude pracovat na plný úvazek; k zastižení je již nyní na firemní mailové adrese
[email protected].
Pavlína Peterová (Hradec) Ahoj, moji milí kolegové! Jmenuji se Pavlína Peterová a ráda Vás poznám. Vystudovala jsem bakaláře na Univerzitě v Hradci Králové, obor Sociální patologie a prevence a nyní pokračuji v navazujícím oboru Sociální pedagogika. Jsem velmi šťastná, že mi bylo umožněno stát se jedním z Vás a věnovat se naplno práci v oboru, který s láskou studuji. A co víc! Že jsem dostala flek, který jsem si už při školní praxi vyhlídla☺.
Lucie Petrová (Hradec) Zdravím milé kolegyně a kolegy. Jmenuji se Lucie Petrová, je mi 26 let a na konci února jsem nastoupila do střediska v Hradci Králové, kde se mi zatím velice líbí ☺. V minulém roce jsem úspěšně ukončila magisterský obor Speciální pedagogika. V posledním roce studia jsem pracovala v pražském Klokánku jako týdenní pečující teta, kde jsem si vyzkoušela roli suplující maminky opuštěných dětí a zároveň jsem okusila práci v sociálních službách. Při volbě dalšího povolání jsem věděla, že se chci zabývat pomocí potřebným. PDZ pro mě byla jasná volba především svým smysluplným cílem a posláním. Se všemi se ráda seznámím v čase budoucím. Prozatím Vám přeji mnoho nejen pracovních úspěchů. Romana Tichá (Výměník) Jmenuji se Romana Tichá a od února jsem rozšířila milý tým chráněné kavárny „Café Robinson“ ve středisku Výměník. V předchozích letech jsem pracovala v Centru na podporu integrace cizinců v Pardubicích. Občas jste mě také mohli potkat v Klubu 29, kde jsem příležitostně pracovala za barem nebo na nějakém letním festivalu, kam o prázdninách jezdím s čajovnou. Ve svém volném čase ráda vymýšlím a organizuji nejrůznější workshopy a kulturní akce. Jako provozní chráněné kavárny budu mít jedinečnou příležitost skloubit své dosavadní pracovní zkušenosti a oblíbené činnosti. Budu se těšit na viděnou v Café Robinson.
ROZHOVOR S PAVLEM S Pavlem Říčanem jsme měli možnost se všichni setkat v loňském říjnu, kdy nám na celoorganizační školení v Mnichově Hradišti přijel přednášet o Recovery Star. Bylo to lidsky i pracovně příjemné a přínosné setkání, ostatně jak snad pokaždé. A protože se od října leccos měnilo v našem oboru a taky v Pavlově profesní dráze, řekli jsme si, že by to byla dobrá příležitost udělat rozhovor do Psyché reportu. Pavle, po dlouhých letech ve Fokusu Vysočina se chystáš částečně změnit práci a od dubna se staneš novým ředitelem Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ).
Ano, je to tak, že na část úvazku zůstávám ve Fokusu a zároveň jdu na novou pozici do CRPDZ. S CRPDZ spolupracuju už delší dobu jako lektor a od tohoto roku také jako garant projektu, jehož cílem je pilotně zavést na vysokých školách výuku, kterou realizují lidé s vlastní zkušeností s duševním onemocněním. S jakým očekáváním do nové pracovní role vstupuješ? Těším se. Jsem zvědavý. CRPDZ vnímám jako úspěšnou organizaci, které se daří přinášet do našeho prostředí inovace – v poslední době třeba vzdělávání v tématu duálních diagnóz nebo projekt zapojující peer konzultanty do profesionálních týmů po celé republice. Je za tím spousta odvedené práce, na kterou chci navázat. Současná ředitelka má psychologickou praxi v Karlových Varech, já přicházím z Vysočiny, vypadá to, jakoby ta sebevědomá Praha nějakým způsobem potřebovala lidi z periferie… A jaké před sebou v této funkci vidíš výzvy? Vidím před námi výzvy na mnoho dalších let. Když tu minulý rok byl Roberto Mezzina z Terstu, mluvil o tom, že změny v péči o duševně nemocné mají tři roviny: změna systému (zákony, uspořádání služeb, finanční mechanismy), změna praxí (to jak konkrétně se lidé chovají, například jaké služby poskytují pomáhající týmy) a změna hodnot a postojů (úcta a respekt, principy recovery). Současná situace není něco, s čím bychom mohli být spokojeni. Řada lidí s duševním onemocněním zažívá stigma a diskriminaci. Poskytovatelé služeb spolu mnohdy spolupracují, jindy se vnímají jako konkurence. Nemáme zásadní data, která by nám umožnila nastavit priority: Kolik lidí s duševním onemocněním pobírá invalidní důchod, jaká je jejich zaměstnanost, finanční situace, přístup k bydlení? Jaké intervence jsou úspěšné jaké nikoliv? Zajímavé je, že ty zahraniční trendy, které se CRPDZ snaží přinášet do ČR, jsou vlastně hodně podobné v Holandsku, Finsku i například v Itálii. Takže to je něco, co se dá smysluplně dělat i bez solidních datových podkladů z našeho prostředí. V posledním roce jsme mohli v ČR přivítat zajímavé lidi zabývající se péčí o vážně duševně nemocné lidi. Ať už to byl M. Bahler s prezentací FACT modelu nebo J. Seikkula s aplikací rodinné psychoterapie ve Finsku. Zkusme si na chvíli odmyslet souvislosti reformy psychiatrické péče v ČR a přemýšlet nad vizemi a inovacemi komunitní péče. Jaké trendy či přístupy mají podle tvého názoru být tou nejužitečnější budoucností? To je krásná otázka. Podle mě je klíčové vytvořit prostředí, ve kterém jsou změny možné. Nevěřím tomu, že dobrá cesta je přijmout ten či onen model či techniku a té se držet dalších deset let. Má představa je zkoušet, zavádět do praxe, ověřovat. Věřit ve změnu v životě člověka s duševním onemocněním pro mě znamená i ochotu měnit sám sebe, své předpoklady a způsoby, jak pracují naše týmy. Ptal ses ale na trendy pro komunitní péči. Pokusím se heslovitě odpovědět, snad to nebude znít jako klišé: • Zapojení lidí se zkušeností – do poskytování služeb, výzkumu a vzdělávání profesionálů • Multidisciplinární týmy • Služby poskytované lidem v jejich prostředí - pracovník v terénu je dobrý pracovník • Psychosociální intervence jako základní kámen podpory • Profesionalita znamená být v kontaktu s rodinou a blízkým okolím • Podporu poskytovat čím dříve, tím lépe – je to dobré pro lidi i pro státní pokladnu Nedávno jsme se setkali nad tématem zavedení nástroje FACT board, který používají týmy fungující v rámci flexibilní asertivní komunitní léčby. Pomáhá jim mít rychlý přehled a každodenní porady o klientech v krizovém stavu, o které se stará celý tým. Přemýšleli jsme společně, jak ho v našich
podmínkách používat, aby usnadnil týmové porady a zaměřil pozornost týmů k těm nejpotřebnějším klientům. Kladu si otázku ohledně limitů jeho použití pro týmy, které nejsou multidisciplinární a nemají nepřetržitý provoz. Napadá tě, jak tyto limity překonávat? Jan Stuchlík i Michiel Bahler říkají, že má smysl hledat co nejefektivnější řešení i v rámci invalidního systému. A že je lepší dělat něco (například zakládat uniprofesní sociální týmy), nežli nic. Moje vlastní zkušenost je, že formuláře i databázové programy ovlivňují způsob, jak uvažujeme a pracujeme. Pokud to tak je, má smysl uvažovat o FACT boardu jako o nástroji, který nám může pomoci změnit způsob práce a uvažování, například uvědomit si důležitost kontaktu s člověkem v nepříznivé situaci. Ale k věci. Ty čistě sociální týmy mají i svou výhodu – jsou méně stigmatizující, prakticky se soustředí na sociální aspekty duševních onemocnění. Jejich zájem o to, jak člověk funguje ve svém prostředí je velmi blízko pojetí recovery. Propojení sociálních týmů se zdravotními službami vnímám jako svazek, do kterého obě strany mají co přinést. Věno je na obou stranách. Pojďme vyzkoušet, jak by aliance zdravotních a sociálních služeb mohla fungovat v praxi, identifikujme překážky a hledejme, jak je překonávat. Pavle, přeju za sebe i kolegy z PDZ hodně štěstí, Petr Hejzlar.
RŮZNÉ Rychnovská sociálnička (dnes o hodinové dotaci služby aneb pět minut lásky) Když jsem do minulého čísla Psyché reportu psal sociálničky, tak jsem si říkal, že je to jen pokus a příště nebudu mít o čem psát. Nu, opak je pravdou. Opět jsem se setkal s paradoxy sociálních služeb, o které bych se s vámi rád podělil. Účastnil jsem se zajímavého šetření sociálních služeb pro účely komunitního plánu. Dotazník to byl věru pěkný a sofistikovaný. Bohužel ale převážilo ekonomickému měřítko sociálních služeb a faktor lidského vztahu, neb je neměřitelný, se v dotazníku neprosadil. S tazatelem jsme se názorově neshodli nad otázkou časové dotace služby. Nemohl pochopit, že sestavíme individuální plán služby a nenapíšeme do něho, kolik hodin věnujeme které fázi rehabilitace. Manažersky je to nepopiratelně správný pohled. Dokonce je i spousta oblastí intervencí, kde to jednoduše odhadnout lze. Například insolvence – 40 hodin, doprovod na úřad 2x týdně – 3 hodiny i s cestou atp. Ale… naše práce je více než na čemkoli jiném postavená na vybudování vztahu mezi pracovníkem a klientem a na vytvoření prostředí důvěry a tolerance. Přeci garantujeme individuální přístup. Tak kdybyste to náhodou nevěděli, MPSV možná brzy vydá tabulku s časovými dotacemi, za kolik hodin lze vztah vybudovat, jak dlouho můžete vztah udržovat a jak rychle ho ukončit. Protože jinak byste mohli mrhat finančními prostředky daňových poplatníků. Ještěže některým stačí jen pět minut lásky… Pavel Provazník Ozvěny Automatických kulturních mlýnů V rámci mezinárodního festivalu nového divadla Malá inventura byly ve čtvrtek 20. února v pražské La Fabrice předávány ceny Česká divadelní DNA. Cenu za mimořádný počin na poli nového divadla získala iniciativa Mlýny městu. Za touto iniciativou stojí naši přátelé z Offcity a Divadla 29, jejichž snahou je z areálu pardubických Automatických mlýnů vybudovat multifunkční veřejný prostor. Na jaře a na podzim loňského roku probíhal v prostorách mlýnů multižánrový festival
Automatické kulturní mlýny 1 a 2, jehož nedílnou součástí byl i Výměník. Kromě zajištění občerstvení během představení, koncertů a konferencí, mohli návštěvníci nakupovat i výrobky chráněné dílny. Eva Kotyková Tip na zajímavou knihu / Samuel Shem: Hora hoře Nakladatel: Argo, ISBN: 80-7203-428-6, EAN: 9788072034284, v originále Mount Misery. Knihu mi doporučil kamarád, který si odbývá svůj první rok v psychiatrické léčebně jako klinický psycholog. V této knize našel mnoho z toho, co zažívá „na vlastní“ kůži. Hlavní hrdina mladý lékař Roy přichází na prestižní americkou psychiatrickou kliniku, aby zde absolvoval kolečko po jejích odděleních. Za rok v tomto systému prodělá obrovskou vnitřní změnu, od nadšení přes pochybnosti až po naprostou deziluzi, která ho málem přivede k sebevraždě. Kniha je psána velmi sugestivně, má příjemné dějové tempo, dotýká se mnoha oblastí psychiatrie a psychoterapie. Zároveň je hluboce lidská a s laskavým humorem nahlíží slepé uličky pomáhajících profesí i lékařského byznysu. Dušan Lacko
NA ROZLOUČENOU Jako skalního běžkaře mě letošní způsob zimy opravdu nepotěšil. Prožívám nepříjemný abstinenční syndrom a tak Vám snad nebude příliš vadit, když na tomto místě provedu alespoň povrchní substituční terapii. Tak třeba za rok zase v bílém! PH
Děkujeme všem přispěvatelům.
