Č. 22
PSYCHÉ REPORT Nepravidelný informační oběžník
PÉČE O DUŠEVNÍ ZDRAVÍ
OBSAH: EDITORIAL HLASY Z ŘEDITELNY NOVINKY ZE STŘEDISEK ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI ROZHOVOR S DUŠANEM O CIRKUSE NA ROZLOUČENOU
EDITORIAL Milí čtenáři, dostává se k Vám další vydání našeho občasníku Psyché report. V tradičních rubrikách se můžete dozvědět, co nového v celé organizaci, co v našich pobočkách a také jací noví lidé svou profesní dráhu spojují právě s PDZ. Pro rozhovor jsme tentokrát nehledali zajímavé lidi mimo organizaci, ale věnujeme se stáži rychnovských kolegů na letním kempu Cirkusu Bombastico. Dvacáté druhé číslo Psychéreportu je pro letošek jeho třetím a posledním vydáním. Obrazně tímto číslem uzavíráme devatenáctý rok existence naší organizace. Tímhle konstatováním bych Vás rád připravil na milé výročí, které se celý příští rok chystáme připomínat. Přeji příjemné čtení a děkuji všem přispěvatelům. Petr Hejzlar, zastupující šéfredaktor
HLASY Z ŘEDITELNY V létě se po přípravách otevřelo nové pracoviště PDZ v Náchodě. Podařilo se nám najít skvělé prostory za slušnou cenu přímo v centru města. Na pracovišti působí Martina Chocholáčová a Lucie Pacovská, která tam po mateřské přechází z hradeckého střediska. Těšíme se na spolupráci s městem, místními neziskovými a doufáme, že se nám postupně k dobré spolupráci podaří přesvědčit i místní psychiatrické služby. Pracoviště zatím spadá pod rychnovské středisko s vizí, že se do dvou let stane samostatnou pobočkou. Chystáme se na veřejná řízení pro dodavatele třetího kola individuálních projektů v Pardubickém i Královéhradeckém kraji. Třetí forma IP by měla finančně pokrýt 9 měsíců roku 2015, na zbytek žádáme o dotace MPSV, krajů a měst. V době vydání Psychéreportu už máme podány nabídky v Pardubickém kraji. Porada vedení na začátku října zrevidovala strategický rozvojový plán organizace. V nejbližších dnech bude plán vyvěšen na intranetu. Do konce roku potřebujeme dopracovat rozvojový plán střediska Výměník. Jsme partnerem projektu Centra podpory transformace o.p.s., který se jmenuje Partnerství pro dostupnější služby duševně nemocným v Královéhradeckém kraji a jehož cílem je vytvořit partnerství klíčových organizací pro lepší dostupnost služeb pro duševně nemocné v Královéhradeckém kraji. Naším úkolem mj. bude zapojit se do chystaných seminářů a vypracovat případové studie ukazující, jak se daří i nedaří duševně nemocné začleňovat do veřejných i sociálních služeb v kraji. Martin, Petr a zástupci hradecké pobočky absolvovali další jednání s městem HK, hradeckým krajem a Domovem na Stříbrném vrchu. Jednání vyvolaly odlišné postoje k posunu klientů do služeb bydlení s menší mírou podpory. Výstupem jednání je mj. jasně pojmenovaná potřeba chráněného bydlení v HK. Máme ambici takovou službu od příštího roku začít poskytovat. Hlasy zaznamenal Petr Hejzlar
NOVINKY ZE STŘEDISEK
HRADEC Tak už je nás sedm! Od září máme novou kolegyni Markétu, pro kterou jsme v našich kancelářích péčí celého týmu vytvořili nové pracovní místo. Markéta se Vám představuje v medailónku. V týdnu od 6 do 11. 10. proběhly v Hradci Králové Týdny pro duševní zdraví. Mimo mnoha přínosných přednášek a setkání nás čekala velmi zajímavá a vtipná akce. Tím bylo objímání kolemjdoucích v centru Hradce Králové společně se studenty z IFMSA, kteří do Hradce přinášejí projekt Hugging days. Do ulic jsme vyrazili rozděleni do třech skupin a vyzbrojeni bílými outfity. Jak nám slušely, posuďte sami na fotce.
Zaujala nás kniha Marka Vonneguta „Expres do ráje“ (ISBN: 80-7203-215-1). První kniha syna známého spisovatele je strhující výpovědí o světě za hranicí reálného a normálního. Autor - hlavní postava - po absolvování univerzity odchází znuděný akademickým životem a nedůvěřivý k náhlé slávě svého otce do lesů kanadské Britské Kolumbie, kde se svou přítelkyní zakládá komunu. Po počátečním nadšení se u něj začnou projevovat zřetelné rysy duševní choroby. Na svatého Valentýna 1971 je Vonnegut přijat do psychiatrické léčebny s diagnózou akutní schizofrenie. Už zase máme malá osmáčata. Kdo by chtěl domů nebo do práce milé malé potěšení ať nás kontaktuje!
CHRUDIM V září u nás proběhly Týdny pro duševní zdraví, které se vší skromností hodnotíme jako velmi zdařilé. Do letošního programu jsme zařadili edukaci na Střední zdravotnické škole, kde Věrka
s Lenkou a Michalem informovali studenty nejen o Péči o duševní zdraví, ale také o duševních onemocněních. Další program Týdnů byl zaměřen na blízké osoby lidí s duševním onemocněním. Uspořádali jsme pro ně setkání, kde jsme představili služby a zejména pracovníky, kteří s jejich blízkými, tedy s lidmi s duševním onemocněním spolupracují. Celou akci jsme si zpříjemnili opékáním buřtů. Další akce, která stojí za zmínku, byla Vernisáž obrazů našeho klienta pana Vlčka v židovském dvojdomku v Heřmanově Městci. Ke zhlédnutí zde bylo na 50 obrazů! Ze slavnostního zahájení přikládáme fotografii.
Další novinkou je otevření nového kurzu nazvaného Chůzí ke zdraví, který má za cíl motivovat klienty k aktivnějšímu trávení volného času. Kurz vedou Daniela s Lenkou. Michal Balabán měl na konci září přednášku o projektu peer konzultantů na konferenci ve slovenských Michalovcích pořádané k 20 letům existence sdružení Integra, což je organizace podobná té naší. Jeho vystoupení mělo dobrý ohlas a je možné, že i na Slovensku bude zájem o zapojení peer konzultantů do péče o duševně nemocné.
JIČÍN Konec léta a podzim se nese na vlně personálních změn. Z týmu po dohodě odešla Eva Baudyšová a vrátila se za katedru. Od poloviny listopadu nastupuje nová kolegyně Anna Svobodová, zatím na poloviční úvazek, od ledna na plný. Po více než pěti letech se rozhodl ukončit angažmá v PDZ Honza Pipek. Jeho pracovní poměr skončí se závěrem letošního roku a tak hledáme náhradu. Město Jičín se rozhodlo otevřít od prosince 2014 službu chráněného bydlení pro lidi s duševním onemocněním. Bude to pět bytů v centru města. Službu bude provozovat městská příspěvkovka Sociální služby města Jičín. Probíhá domlouvání spolupráce. Službu vítáme, jen je na přípravu klientů, kteří by službu mohli využít, málo času. Máme nového externího supervizora Jirku Libru. A tým si ho zatím pochvaluje ☺.
PARDUBICE Dne 9.9.2014 proběhla v areálu farmy Apolenka propagační akce pardubických neziskovek, které jsme se také zúčastnili. S účastí na akci vypomáhala naše dobrovolnice paní Kořínková. V prostorách Klubu Pohoda na Dubině jsme provedli výmalbu stěn. Malovalo se veselými a pestrými barvami. Barevně jsme upravili i nástěnku s novinkami a programy na daný měsíc. Opět po roce se konal v Pardubicích Týden pro duševní zdraví. Konala se tradiční výstava v Klubu 29. Tentokrát šlo o komiksy o duševní nemoci, které podle scénáře Petra Hejzlara, vytvořily děti ze ZUŠ Polabiny. Podruhé jsme si vyzkoušeli veřejnou besedu, tentokrát na téma „Duševní zdraví v instituci“. Přes nevelkou účast byla akce hodně podnětná. Podobně jako vloni jsme pojali den otevřených dveří v našem středisku. Domluvili jsme návštěvy studentských tříd, se kterými besedovali naši klienti, jak se jim s duševní nemocí žije, což mělo velký ohlas. Zkusili jsme novou akci „Seznamka“. Jednalo se o posezení s přáteli a seznámení s novými lidmi, které proběhlo 30.9. v prostorách kavárny Robinson. Účast byla bohatá a všichni byli s konáním této akci spokojeni. Přítomni byli i kolegové z jiných středisek. Výtvarná skupina vedená Kristýnou Ozsvaldovou připravila výstavu svých prací pro onkologické oddělení v čekárně ozařoven v Pardubické nemocnici. Výstava trvala do poloviny listopadu a práce má zájem odkoupit Nadace pro léčbu onkologických onemocnění.
RYCHNOV / NÁCHOD Podzim a zima je ve znamení výstav. Podařilo se realizovat celkem čtyři výstavy fotografických a výtvarných děl našich dvou klientů. Dvě výstavy proběhly ve spolupráci s Rychnovskou knihovnou a dvě ve skvělé spolupráci s Výměníkem (doporučuji všem, výborný realizační tým, skvělé prostředí pro výstavu). Jedna společná výstava nás ještě čeká v Kostelci nad Orlicí v rámci tradičních vánočních trhů. Abychom nezůstali jen u umění výtvarného, účastní se náš klient i literární soutěže Zlatý klíč, pořádané Psychiatrickou nemocnicí Bohnice. Předloni získal osmé místo, letos s novými básněmi aspiruje na umístění ještě vyšší ☺. Pokračujeme v kurzu komunikace – vždy jedenkrát za 14 dní se schází skupina klientů pod vedením Petry Zimové a společně otvírají témata, která je v komunikaci tíží (taková komunikace s řemeslníkem může být kolikrát oříšek i pro ostřílené sociální pracovníky ☺). Na prosinec chystáme již potřetí bowling – pomalu a jistě se z těchto setkání stává tradice. Postupně bychom rádi zapojili více klientů ze Stříbrného Vrchu a zveme i klienty a kolegyně z ústeckého střediska. Máme po delší odmlce opět dobrovolnici. Pavlína u nás byla několikrát na stáži a rozhodla se věnovat dobrovolně svůj čas naší klientce, které pomáhá s volnočasovými aktivitami dětí a jejich přípravou do školy. Velkou výzvou je pro nás znovunavázání na spolupráci s psychiatrií v Žamberku po změně na primářském postu. Doufáme, že s vydatnou pomocí Petra nalezneme společnou řeč a budeme moci pokračovat v započaté spolupráci, mj. v oblasti volnočasových aktivit (klub Žamberk).
Náchodské pracoviště se rychle zapojilo do práce. Po velmi úspěšném síťování, do kterého se kolegyně Martina a Lucie vrhly s obrovskou energií, již přijímají první klienty. Ukazuje se, že v Náchodském regionu tento druh služeb opravdu chyběl a o práci nebude nouze.
VÝMĚNÍK Tentokrát se naše zpráva týká především pracovníků Výměníku. O prázdninách nastoupila na mateřskou dovolenou Eva Kotyková, kterou ve funkci vedoucí chráněné dílny nahradila nová kolegyně Tereza Marková (krátké představení viz na jiném místě). V poprázdninovém čase se do pracovního procesu vrátil z asijského studijního pobytu Tomáš Retka. A protože se s mnohými z PDZ dobře znal, přidávám ještě další informaci, že v srpnu úspěšně „státnicoval“ jeden z prvních Robinsonů ve Výměníku Ťoma Vartanian. Z akcí a aktivit, které proběhly v době nedávné, zmiňme kromě kontroly registračních podmínek ze strany krajského úřadu uskutečnění generálního úklidu a sanitace v zázemí kuchyně Výměníku. To se bude pro velký úspěch opakovat. Taky chceme touto cestou poděkovat kolegům ze středisek Rychnov a Ústí za čas a energii, kterou věnovali prodeji výrobků chráněné dílny Výměníku, při veřejných akcích, kterých se účastnili.
ÚSTÍ Uspořádali jsme a podíleli se na několika akcích v rámci Týdnů pro duševní zdraví. Náš stánek byl tradičně k vidění na Veletrhu sociálních služeb v Žamberku a v Ústí nad Orlicí a nově i na Miniveletrhu v České Třebové. Účastnili jsme se integračního setkání, což je akce, kde se setkávají poskytovatelé, kteří pracují s osobami se zdravotním postižením, a veřejnost. Počasí nám letos přálo a tak na akci přišlo i na 450 žáků a studentů zdejších škol. Úspěšnou akcí byl seminář na téma „Psychiatrie, sociální služby a duševně nemocní“. Semináře se zúčastnilo 120 osob z řad úředníků, studentů a veřejnosti. Lektoři Martin Halíř a Michal Balabán měli z publika kladné ohlasy. Součástí Týdnů byla i putovní výstava psané tvorby a fotografií „Kreativní svět nemocné duše“. Výstava je/byla ke zhlédnutí v Ústí, České Třebové, Žamberku a Vysokém Mýtě.
ZÁBLESKY DOBRÉ PRAXE / PŘÍBĚH Být připravený využít tu správnou chvíli Dnešní příklad dobré praxe je zdánlivě obyčejný a náhodný. Přesto si myslím, že teprve dobrý pracovní vztah s klientem a taky velká trpělivost představují předpoklady, abychom byli připravení a schopní využít sílu náhodného okamžiku přesně tak, jak to klienta může co nejlépe podpořit a dát mu šanci pocítit jeho (její) vlastní potenciál. PH Chci se s vámi podělit o zážitek, který se v naší práci nestává každý den a který představuje těžko definovaný bonus, proč mít radost z toho, co děláme. Již přes dva roky pracuji s klientkou Milenou, která ve svém každodenním životě nezažívá mnoho pocitů radosti a štěstí. Milena se nachází v začarovaném kruhu rodinných hádek, obviňování či zesměšňování ze strany otce. Vazba na rodinu je ovšem stále natolik silná, že si Milena i přes všechny neshody nedovede představit, že by z domácího prostředí odešla. Podpořit klientku v osamostatňování je mou vizí do budoucna, jenže v jejím případě by nebylo dobré spěchat. Milena prostě potřebuje čas. Při jedné schůzce jsme s Milenou navštívili zámek v místě, kde bydlí. V objektu zámku je nově instalované piano, na kterém si návštěvníci můžou zahrát. Protože se Milena dříve živila jako učitelka hudby, vyzval jsem ji, jestli si nechce piano vyzkoušet. Zpočátku se ostýchala, ale později se nechala zlákat. Hudba Milenu zaujala natolik, že hrála jednu písničku za druhou. Zanedlouho se okolo nás začali srocovat ostatní návštěvníci, spontánně si začali známé melodie prozpěvovat, Milenu si fotit a tleskat jí. Klientku tento zážitek motivoval natolik, že jsme na zámku strávili téměř hodinu a Milena odcházela s pocitem úspěchu, obdivu a ocenění namísto kritiky a posměchu. Z původně obyčejné procházky se pro Milenu stejně jako pro mě stal nezapomenutelný zážitek, který dává naší práci smysl. Václav Koráb
SEZNÁMENÍ S NOVÝMI ZAMĚSTNANCI Martina Chocholáčová (pracoviště Náchod) Jmenuji se Martina Chocholáčová. Po gymnáziu jsem vystudovala VOŠ sociálně právní v Praze. Pracovala jsem v Azylovém domě pro matky s dětmi v Náchodě, dále v Domově důchodců v České Skalici, v obchodě, za přepážkou v sázkové kanceláři (za mého působení došlo k takovému úbytku sázejících, že byla tato pobočka zrušena :-)). Šest let jsem byla na rodičovské dovolené a po ní jsem nastoupila jako pracovnice v sociální péči v Domově důchodců v Malé Čermné. V PDZ jsem zaměstnaná od srpna – moji vlajkovou lodí je Rychnovské středisko, zde jsem se také skoro celý srpen „otrkávala“. Když jsem v květnu 2013 oslovila Petra Hejzlara, zda by PDZ nechtělo rozšířit své služby i k nám na Náchodsko (a věřte tomu, že jenom rozhoupat se k tomuto kroku mi trvalo téměř 2 roky), netušila jsem, že věci začnou mít tak příjemně rychlý spád. Sabina Kolaříková (středisko Ústí) Zdravím Vás milí kolegové a kolegyně ☺. Jmenuji se Sabina Kolaříková a koncem června jsem nastoupila do střediska v Ústí nad Orlicí jako zástup za Lenku Vychytilovou. Jsem šťastná a vážím si toho, že mi bylo umožněno pracovat v organizaci, jejíž poslání a cíle mě od prvopočátku tolik zaujaly. Studovala jsem v Brně VOŠ sociálně-právní na Evangelické akademii a rok jsem pracovala jako zdravotně-sociální pracovník na LDN oddělení v Nemocnici následné péče Moravská Třebová. Moc ráda Vás všechny poznám a budu se těšit na viděnou, mějte se krásně…
Klára Krulišová (kancelář) Milé kolegyně, milí kolegové, jmenuji se Klára Krulišová, je mi 35 let a vystudovala jsem Vyšší odbornou školu sociálně právní – obor sociální práce. Po dokončení školy jsem pracovala většinou v oblasti administrativy. Ve volném čase se věnuji rodině a vyrábění drobných věcí pro radost. Jsem moc ráda, že od 6. října mohu pracovat jako asistentka vedení. Těším se na spolupráci s Vámi.
Markéta Macáková (středisko Hradec) Zdravím Vás! Jsem nová sociální pracovnice hradeckého střediska PDZ. Jmenuji se Markéta Macáková, je mi 28 let a bydlím v Novém Bydžově. Jsem vdaná a mám tříletého syna Adama. Vystudovala jsem obor sociální a charitativní práce na Pedagogické fakultě UHK. Po studiu jsem dva a půl roku pracovala v domově důchodců v Hradci Králové taktéž jako sociální pracovnice. Mezi mé zájmy patří sledování filmů, četba knih (S. King) a výlety se synem.
Tereza Marková (středisko Výměník) Zdravím! Od října působím v chráněné dílně a obchůdku u Soba ve středisku Výměník a těší mě, že jsem se stala součástí týmu, který pracuje nejen rukama, ale i hlavou a srdcem. Mé jméno je Tereza Marková. Nebráním se spontánním akcím a výletům všeho druhu. Oddávám se hudebním festivalům, dobrému jídlu a každé příjemně laděné atmosféře. Ze sportu nejraději turistika a jízda na koloběžce. Novou energii nabíjím s mým psiskem a kamarády. Ve zbylém čase vymýšlím a tvořím zajímavé a neotřelé nápady. Půjdete-li kolem, zastavte se podívat nebo i nakoupit drobnůstku pro zpestření Vašich dnů :) Kristýna Střítezská (středisko Pardubice) Posílám pozdrav všem svým kolegům do středisek. Jmenuji se Kristýna Střítezská. Po ukončení bakalářského studia na vysoké škole – sociální práce v Praze - jsem nastoupila do střediska v Pardubicích. Jsem ráda, že jsem dostala možnost zužitkovat své znalosti a zkušenosti s lidmi a zároveň je využít v praxi. Mám dobrý pocit, když vidím, že mohu někomu pomoci v nouzi. Při studiích jsem pracovala ve státní správě, samosprávě a nebankovní instituci. V rámci praxe jsem absolvovala osobní asistenci ve škole Svítání u zdravotně postižených dětí. Svůj volný čas ráda trávím sportem, rodinou a výlety. Budu se těšit na naši budoucí spolupráci.
ROZHOVOR S DUŠANEM LACKEM O CIRKUSE ANEB NA ČTYŘI DNY BOMBASTICKÝM CIRKUSÁKEM Letos v létě to bylo už dvanáct let, co v Pardubicích po týdnu soustředění vystupoval CIRKUS BOMBASTICO. Tehdy to byl jedinečný zážitek pro nás, co jsme vystoupení pomáhali organizovat, a taky pro pardubickou veřejnost. No a po těch dlouhých letech jsme se zase cirkusu přiblížili, když nám dobrá duše celého podniku, Beate Albrich, nabídla, zda bychom nechtěli přijet na stáž a uvažovat do budoucna o uskutečnění cirku u nás, se zapojením našich klientů. Výzvy se aktivně ujali kolegové z rychnovského střediska. A jak probíhala letní stáž, se můžete dozvědět v následujícím rozhovoru. Dušane, jak ses poprvé dozvěděl o cirkusu? Bylo to na jedné z našich střediskových porad. Zmíněn byl v souvislosti s možností spolupráce s tímto zajímavým „organismem“. Možná spolupráce by spočívala s návštěvou cirkusu v našem rychnovském regionu. Během jara komunikoval Pavel s Beate Albrich, arteterapeutkou a také jednou patronek tohoto uskupení. Domluvili se na tom, že se náš tým pojede podívat v létě do Krkonoš, abychom viděli cirkus v akci a zjistili, co pořádání takové akce obnáší. Využil jsem nabídky zůstat několik dní a být zúčastněný pozorovatel. Již při mailování v souvislosti s organizačními záležitostmi jsem se dozvěděl, že vystoupení v Černém Dole bude zaměřeno na oheň a práci s ním. A pak už přišla samotná návštěva. Ano, v parném červencovém pondělku jsme se společně s Petrou Zimovou a Pavlem Provazníkem vydali směrem do Krkonoš, konkrétně do obce Fořt pod hřebenem Černé hory. Lokalita, kde se akce konala, byla umístěna v areálu místního zámeckého parku. Přijeli jsme v době snídaně, na které jsme se seznámili s většinou osazenstva. Jaká byla tvoje očekávání, když jsi na místo odjížděl? Na akci jsem jel s ambivalentními pocity. Těšil jsem se na cirkusové vystoupení, seznámení s novými lidmi, že si zkusím nové dovednosti. Zároveň jsem měl lehký strach z vlastního procesu, jak to vůbec bude probíhat. No a tvoje první dojmy? Cirkus je velmi pestrý ansámbl, který je mezinárodního charakteru. V čele stojí principál Frederiko alias „Bombi“, který se svou rodinou tráví čas celoročně na cestách. Koordinaci akcí v Čechách mají na starosti terapeuti Beate, Radka a Viktor. Nedílnou součástí jsou vystupující lidé s duševním onemocněním. Filozofie je postavena na tom, že každý má v představení roli dle svých možností. Na této filosofii Bombi vymýšlí kompozici pro každé představení. Jaká je vlastně role lidí se zdravotním postižením v cirkusovém vystoupení? Lidé s těžkým průběhem onemocnění mají v tom celém zásadní místo. Cirkus odhaluje jejich své skryté možnosti. Jako příklad mne napadá pan K., který při prvním představení s cirkusem před
několika lety stál s ohněm zády k publiku, při letošním představení suverénně žongloval se zapálenými kuželkami a točil s oboustranně zapálenou pochodní nad hlavou. Další přednost vidím v komunitním pojetí. V průběhu celé akce cítím téměř rodinnou atmosféru. Od začátku jsem i já cítil přijetí, díky němuž jsem se rychle zbavil počáteční nervozity a zapojil se rychle do aktivit. Při delším pobytu jsem mohl také sledovat a ocenit veliký význam společných pozdravů s držením se za ruce a společného přání dobré chuti při stolování, společných ranních warm-upů, při nichž každý má své krátké „číslo“. Po celou dobu jsem neviděl jakoukoli kritiku, naopak převládal dobrý pocit ze vzájemných pochval a povzbuzování. Svou funkci má jistě také „hastrošácké“ oblečení, které všichni mají všichni po celou dobu na sobě. Zkus tedy svoji zkušenost shrnout. Celý čtyřdenní pobyt byl pro mne velikou pracovní i životní zkušeností spojený s veskrze pozitivními pocity. V celém cirkusu vidím obrovský rehabilitační potenciál, a to v rovině společenské (setkání s přirozeným prostředím, destigmatizace) i rovině dovednostní a aktivizační (získání nových dovedností). Z pozice zúčastněného pozorovatele vidím veliký potenciál a smysl pro konání akce i v našem regionu a klienty Péče o duševní zdraví.
Epilogem tohoto rozhovoru jsou plány na příští léto. Pavel Provazník vyjednal možnost, že by se cirkus mohl uskutečnit v orlickém Neratově. Do vystoupení by se mohli zapojit klienti PDZ, obyvatelé domova na Stříbrném vrchu a lidé ze sdružení, které právě v Neratově provozuje chráněné bydlení. Tak držte palce, ať se na akci podaří najít finance.
NA ROZLOUČENOU Na závěr podzimně zimní imprese pardubického fotografa Milana Křička. Tak ať tu studenější část roku zvládnete ve zdraví ☺! pH
