Právnická fakulta Masarykovy univerzity Veřejná správa Katedra dějin státu a práva
Bakalářská práce Vývoj školské správy na našem území Bc. Laura Bobčíková 2011/2012
„ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vývoj školské správy na našem území zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce jsou uvedeny v seznamu použité literatury“.
Vlastnoruční podpis
2
OBSAH 1. Úvod
4
2. Vývoj školské správy do roku 1848
5
2.1. Počátky vzdělanosti na našem území
5
2.2. Zaloţení praţské univerzity
6
2.3. Školy jednoty bratrské a jezuitské
8
2.4. Reformy školství za vlády Marie Terezie
8
3. Vývoj školské správy za Rakousko-uherské monarchie
11
3.1. Školská správa po roce 1848
11
3.2. Říšský školský zákon 1869
12
3.3. Vývoj ostatních druhů škol
13
4. Vývoj školské správy v meziválečném období
14
4.1. České školství v letech 1918 – 1939
14
4.2. České školství v období protektorátu Čechy a Morava
15
5. Vývoj školské správy v poválečném Československu do současnosti
17
5.1. Školství v době totality
17
5.2. Vývoj školství po roce 1989
19
5.3. Právní úprava školství po roce 1989
23
5.4. Současný školský systém
25
5.5. Alternativní programy ve školách
28
6. Závěr
32
Summary
34
Seznam pouţité literatury
36
Zákony a jiné právní normy
37
3
1. Úvod „Neučíme se pro školu, ale pro život.“ Seneca Pro bakalářskou práci jsem si zvolila téma „Vývoj školské správy na našem území“. V úvodu své práce jsem uvedla citát Senecy, který mě oslovil a zaujal. I kdyţ římský filozof, dramatik, básník a politik Seneca ţil ve 4 století př. n.l., jeho citát je velmi výstiţný a aktuální i v dnešní době. Znovu je kladen důraz na vzdělání a také roste zájem lidí v produktivním věku o doplnění nebo rozšíření svého vzdělání. Coţ je ovlivněno podmínkami naší ekonomiky a vývojem na trhu práce. První zmínky o vzdělání na našem území jsou z doby existence Velkomoravské říše v souvislosti s příchodem bratrů Cyrila a Metoděje ze Soluně, kteří přinesli na naše území slovanský jazyk a písmo. Další významnou osobností nejenom českého, evropského a celosvětového školství je pedagog Jan Amos Komenský. Jeho poznatky a přínosy jsou tak výrazné, ţe je označován za učitele národů. Je autorem mnoha děl. Své poznatky shrnul v knihách, ale také vyzkoušel a uplatnil v praxi, coţ vedlo k tomu, ţe viděl jejich nedostatky, a následně se je snaţil odstranit a některá svá díla přepracoval a doplnil. Nejvýznamnější místo v jeho činnosti zaujímá Didaktika velká. Komenský jiţ v 17. století vytvořil organizaci školské soustavy a učebnice, klade důraz na vzdělávání dětí jiţ v prenatálním a předškolním věku. Stanovil stupně škol, přestávky mezi vyučováním a prázdniny. Z jeho tvorby je moţno čerpat i v současné době. Podoba školské správy se v průběhu jednotlivých století měnila a vyvíjela. Byla ovlivněna historickým vývojem na našem území. Bakalářskou práci budu členit do několika částí od počátku vzdělanosti aţ po současný školský systém, včetně alternativních programů, se kterými se můţeme u nás po roce 1989 setkat a které v poslední době zaznamenávají úspěchy. Na současné období se nejvíc zaměřím.
4
2. Vývoj školské správy do roku 1848 2.1.
Počátky vzdělanosti na našem území
Historie českého školství má dlouhou tradici, školská správa měla řadu podob a prošla velkým mnoţstvím reforem. Církev ve středověku se nejvýznamnějším způsobem podílela na šíření vzdělanosti. Pravděpodobně první školou na našem území byla škola zaloţená Konstantinem a Metodějem ve Velkomoravské říši a školy na slovanských hradištích, které dokládáme z památek hmotné kultury. Legenda o Prokopovi uvádí, ţe se Prokop vzdělával na Vyšehradě, kde se vyučovalo slovanským jazykem. První písemná zpráva o nejstarší škole v Čechách je obsaţena v Legendě o sv. Václavu z roku 940. Jednalo se školu na bývalém kníţecím hradě v Budči u Zákolan, zde se děti z kníţecích rodin učily článkům křesťanské víry a počátkům elementárního vzdělávání v latinském jazyce. V roce 973 vzniká další škola při biskupství v Praze, a to katedrální škola při chrámu sv. Víta. Zmínka o ní je datována aţ v roce 1068. Podobná škola se ve 12. století nacházela také na Vyšehradě.1 Koncem desátého století zakládají školy benediktýni, premonstráti a augustiniáni. Benediktýni zaloţili školy při svých klášterech v Praze na Břevnově, v Berouně, v Rajhradě, na Hradisku u Olomouce a v Třebíči. Premonstráti a augustiniáni zakládali školy při svých klášterech kromě Prahy, také v dalších městech. Kromě klášterních škol jsou v českých zemích zakládány také školy katedrální, které vznikaly v sídlech biskupů. Vznik katedrální školy je datován v roce 973 v Praze. Širší význam pro počátky českého elementárního vzdělání měly především farní školy, jejich vzorem byly také školy klášterní. V době vlády Karla IV. Na našem území působilo okolo dvou tisíc far a při nich fungovaly školy. V tomto období u nás vznikla na tehdejší dobu relativně hustá síť elementárního školství 1
BLATNÝ, L., JŮVA, V. Kapitoly z dějin pedagogiky. Brno: MU, 1996, str. 20
5
v Praze, v Kutné Hoře, v Plzni, v Olomouci, v Brně, v Jihlavě a ve Velkém Meziříčí.2 Ve středověku dochází k rozvoji měst, řemesel, obchodu a také k zakládání městských škol. Tyto městské školy narazily na odpor církve, která se snaţila udrţet dohled a výsadní právo nad školami. Městské školy měly obdobnou podstatu jako školy farní a klášterní, vyučování zajišťovali nejenom učitelé, ale také kněţí. I kdyţ tyto měšťanské školy byly financovány městy, musela města vést neustálý boj s církví o jejich fungování a to aţ do husitské revoluce. Z roku 1265 je dochována první písemná zpráva o městské škole u sv. Havla v Praze. K velkému rozmachu městských škol dochází během 12. a 13. století, kdy tyto školy jsou zakládány ve většině měst. Městské školy byly určeny pro chlapce, při vyučování se pouţíval mateřský jazyk a zaměřovaly se na praktické věci. 2.2.
Založení pražské univerzity
Zaloţení praţské univerzity bylo v dějinách českého školství mezníkem zásadního významu. Vysoké školy vznikaly v Evropě od 12. století, měly mezinárodní ráz a udělovaly akademické tituly, které byly platné v celém křesťanském světě. Absolventi získávali titul bakalář u dvouletého vysokoškolského studia. Titul mistra nebo doktora byl udělován za podstatně delší dobu. Praţská univerzita byla tvořena ze čtyř fakult, a v této podobě existovala aţ do husitské revoluce. Fakulta svobodných umění, označovaná téţ artistická byla ve středověku povaţována za nejniţší. Její absolvování bylo nezbytné pro studium na vyšších fakultách. Jako vyšší byly ve středověku povaţovány fakulty lékařské, právnické a bohoslovecké. Formální hlavou univerzity byl univerzitní kancléř, výkonným činitelem volený rektor. V čele jednotlivých fakult stáli děkani.3 Karel IV. projednal zaloţení praţské univerzity s církví, vzorem se mu stala paříţská Sorbona, kde studoval. Dne 26. ledna 1347 vydal papeţ Kliment VI. svolení k jejímu zaloţení. Zakládací listina Karlovy univerzita byla vydána 7. dubna 1348 (Zlatá bula) a v té době se jednalo o první středoevropskou univerzitu. Pro zajištění ubytování studentů i pedagogů slouţily koleje, 2 3
JANÍKOVÁ, M. a kolektiv. Základy školní pedagogiky. Brno: MU, Paido, 2009, str. 26 RADA, I., VANÍČEK, V., ČORNEJ, P. et al. Dějiny zemí koruny české I. Praha: Paseka. 1992, str. 142
6
nejvýznamnější kolejí praţské univerzity byla Velká kolej, označovaná také jako Karlova. Karel IV. se za své vlády rozhodl zaloţit univerzitu, aby zajistil vzdělání a výchovu odborníků pro české země. Jeho model vycházel z rozdělení národů do čtyř skupin (český, polský, saský a bavorský). Ve druhé polovině 14. století na praţské univerzitě studovali nebo působili nejvýznamnější odborníci a toto období je označováno jako rozkvět praţského vysokého učení. Zaloţení praţské Karlovy univerzity mělo také vliv na městské školy, zejména na jejich kvalitu a rozvoj. Od této doby se setkáváme s označením městské školy jako školy partikulární. Škola partikulární označovala studium částečné. Studium univerzitní bylo nazýváno generale (úplné). Partikulární školy se dělily na vyšší a niţší. Na niţších, dvou aţ trojtřídních, se vyučovalo trivium, náboţenství a latinská mluvnice. Vyšší byly pětitřídní, vyučovalo se v podstatě základům quadrivia, které se prohlubovalo na univerzitách v oblasti dialektiky, rétoriky, fyziky, geometrie a astronomie. Na partikulárních školách převáţně vyučovali vzdělaní bakaláři, kteří podléhali praţské univerzitě. Studenti, kteří dosáhli bakalářského stupně na praţské univerzitě, museli dva roky vyučovat na školách a teprve mohli pokračovat dále ve studiu na univerzitě. Tito mladí bakaláři učili na školách farních, městských i partikulárních na území celé vlasti. Tímto způsobem se český národ během 15. a 16. století dostal na vrchol vzdělanosti a vyrovnal se nejvyspělejším národům na světě. V 16. století jsou vydávány školní řády pro jednotlivé školy i školní řády všeobecně, které přesněji vymezují obsah a způsob vyučování na partikulárních školách.4 Významným mezníkem pro praţskou univerzitu je vydání Dekretu kutnohorského dne 18. ledna 1409 králem Václavem IV. Dekret kutnohorský měnil poměr hlasů na praţském vysokém učení tak, ţe český „národ“ obdrţel tři a příslušníci cizích „národů“ pouze jediný hlas. Cíl a výsledek tohoto opatření byl brzy zřejmý. Husova reformní skupina získala kontrolu nad celou univerzitou. Panovníkův krok měl za následek, ţe němečtí pedagogové a studenti se cítili podvedeni, protoţe ztratili početní převahu, a proto opustili natrvalo Prahu a uchýlili se na jiné univerzity. Jejich odchod představoval
4
BLATNÝ, L., JŮVA, V. Kapitoly z dějin pedagogiky. Brno: Mu, 1996, str. 21
7
zlom pro praţskou univerzitu. Nadnárodní instituce se změnila v první národní vysoké učení v Evropě a začala ztrácet kontakty se světem.5 2.3.
Školy jednoty bratrské a jezuitské
Ke školám klášterním, katedrálním a městským v 16. století přibývají také školy bratrské a školy jezuitské, jejichţ existence trvá aţ do 17. století. Jednota bratrská má velký vliv na vzdělání. Výraznou osobností je Jan Blahoslav a na našem území existuje velký počet bratrských škol. Elementární bratrské školy se zaměřovaly na výuku náboţenství, čtení, psaní a zpěvu. Niţší bratrské školy se vedle elementárního vzdělávání věnovaly také výuce latiny. Vyšší bratrské školy neboli „gymnasia illustria“ připravovaly své ţáky pro univerzitní studia. České vyspělé protestantské školství zaniká tragickou poráţkou českých a moravských pánů v roce 1620.6 Významné místo v oblasti školství mají také jezuité. Zakládají vlastní školy, které mají kvalitní výuku a pedagogické metody. Jezuitská gymnázia byla zaloţena v Praze u svatého Klimenta, v Olomouci, v Brně, v Českém Krumlově v Jindřichově Hradci a v Chomutově. Jezuité v roce 1562 zakládají při koleji svatého Klimenta vlastní vysoké učení. Jezuitská kolej byla internátní školou. Jejich školský systém uzákoněný v roce 1599 byl ve své době jedním z nejlepších. Přejímal podněty jak ze středomořských humanistických akademií, tak z protestantského prostředí a jeho platnost uznával i Jan Amos Komenský. Postupem času však díky své uzavřenosti novým přístupům zvenčí přeţil a byl uţ od počátku 18. století kritizován.7 Přesto platil aţ do konce 19. století. Vytvořil šestitřídní latinskou školu, důraz kladl na latinu, teologii a sedmero svobodných umění. 2.4.
Reformy školství za vlády Marie Terezie
Za vlády Marie Terezie (1740 – 1780) a Josefa II. (1780 – 1790) došlo v Rakousku k zásadním ekonomickospolečenským změnám tím, ţe se
5
RADA, I., VANÍČEK, V., ČORNEJ, P. et al. Dějiny zemí koruny české I. Praha: Paseka, 1992, str. 159 JANÍKOVÁ, M. a kolektiv. Základy školní pedagogiky. Brno: Paido, MU, 2009, str. 27 7 RADA, I., VANÍČEK, V., ČORNEJ, P. et al. Dějiny zemí koruny české I. Praha: Paseka, 1992, str. 292 6
8
uskutečnily výrazné státoprávní reformy, které bezprostředně ovlivnily i řešení dlouholetého konfliktu mezi státem a církcí.8 Tereziánské reformy se týkaly také školství a školské správy v monarchii. Marie Terezie prohlašuje školu za politicum, tedy věc státu, nikoli církve.9 Největší podíl na reformě školství má opat Johann Ignác Felbiger (1724 – 1788), kterého si pozvala do Vídně sama Marie Terezie. Vypracoval Všeobecný školní řád v roce 1774, pro německé normální, hlavní a triviální školy. Na jeho základě musely děti ve věku od 6 – 12 let absolvovat povinné vzdělání, a tím je poloţen základ povinné školní docházky. Důraz je kladen na vyučovací metody a kázeň. K vyučování se začínají pouţívat učebnice. V této době je jiţ zavedena organizace školního roku. Na venkově se řídila zemědělským ţivotem a ve městech chodem městského ţivota. Felbiger se při reformě školství zaměřil také na zajištění vzdělávání učitelů hlavních a triviálních škol prostřednictvím kurzů. Podle Všeobecného školního řádu z roku 1774 se elementární školství řídilo aţ do roku 1869. Změnami prochází také vyučování na gymnáziích, která byla základem pro univerzitní studium. Jsou zavedeny učební osnovy a učební plány. Studium bylo z 5 let prodlouţeno na 6 let. Gymnázia jsou podrobena státnímu dozoru. Novým prvkem tereziánského školství jsou odborné školy. Vznikly v důsledku zavedení státní správy do hospodářského a společenského ţivota a potřebami v oblasti vojenské. Vznikly na úrovni středního (reálky) a vyššího středního školství (tzv. akademie). Vyučovalo se účetnictví, obchod, zboţíznalství, vedení korespondence a právo.10 V oblasti vysokého školství se do popředí dostává medicína, právo, přírodní vědy, historie a literatura. Také vysoké školy podléhají státnímu dozoru. Reformy za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. v poslední třetině 18. století poloţily základ všeobecnému lidovému vzdělání. Reformy byly organizovány státem a jsou uplatňovány sankce vůči rodičům, kteří neposílali děti do škol. Centralistické záměry státu v oblasti školství byly přínosné, ale některé
8
FELBIGER a KINNDERMANN. Reformátoři lidového školství. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, str. 10 9 KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 84 10 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 71
9
národy je nepřijímaly s pochopením. V Čechách se odpor proti centralizaci a germanizaci v oblasti školy stal součástí národního obrození.11
11
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 72
10
3. Vývoj školské správy za Rakousko-uherské monarchie 3.1.
Školská správa po roce 1848 Rok 1848 je rokem revolučním nejen v západní a střední Evropě, ale
také v Rakouském císařství. Revoluce v Rakousku měla řešit národnostní otázky v mnohonárodnostní habsburské monarchii a měla přispět k vybudování státního aparátu. Ze stávající dvorské studijní komise vzniká v březnu roku 1848 ministerstvo kultu a vyučování. Jeho činnost se soustředila na střední a vysoké školství. Univerzity se zaměřují na vědecké bádání a nastává období akademických svobod. Nejvýznamnějšími změnami prochází filozofické fakulty, které se měly zabývat přírodními vědami, filozofií a historií. Propedeutická funkce z filozofických fakult přešla na gymnázia, a tím se dostávají na stejnou úroveň jako univerzitní fakulty zaměřené na vědecké úkoly. Propedeutická funkce filozofických fakult byla v plném rozsahu převedena na gymnázia, a ta byla radikálně reformována. Nejvýraznější změnou je jejich prodlouţení na 8 let, dále se jednalo o změny strukturální a obsahové, zavedení „výstupu“ v podobě maturitní zkoušky, která byla podmínkou pro přijetí na univerzitu. Osmileté gymnázium bylo rozděleno na dva čtyřleté cykly. První cyklus byl určen pro úřednické funkce (u dráhy, na poště) a byl přípravným vzděláním pro následné studium na odborné škole. Podmínkou ke vstupu na univerzitu bylo absolvování také druhého čtyřletého cyklu.12 V této době vzniká nový druh střední školy a to reálka. Byla to škola zaměřená na všeobecné vzdělání, byla opakem gymnázia, protoţe se soustředila na přírodovědně-technické obory. Doba studia byla 6 let. Po jejich vzoru došlo u nás ke vzniku průmyslových škol.
12
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 72
11
Za neoabsolutismu Františka Josefa I. je školství opět v rukou církve. V roce 1855 je uzavřen konkordát, dohoda mezi rakouskou vládou a Vatikánem. Církev schvaluje učebnice, obsazuje volná učitelská místa. Rozvoj školství v Rakousku nastává aţ po zrušení absolutismu (1860) a vydání tzv. prosincové ústavy (1867), která znamenala pro jednotlivé národy v Předlitavsku svobody hospodářské, kulturní a občanské. Byla zaručena svoboda bádání, zřizování škol podle potřeb jednotlivých zemí a vzdělávání v mateřském jazyce.13 3.2.
Říšský školský zákon Staré tereziánské školské zákony jsou nevyhovující. V květnu roku
1869 je přijat tzv. říšský školský zákon říšskou radou. Jeho autorem je ministr Leopold Hasner (Hasnerův zákon). Dochází ke změnám v oblasti jak vnější organizační struktury školství, tak v oblasti vnitřního ţivota škol. Přínosem tohoto zákona je zavedení osmileté školní povinnosti. Jsou vytvořena pravidla pro zabezpečení učitelů a zřízeny obecné osmileté školy a osmileté školy měšťanské, které byly tříleté, pokud navazovaly na niţší pětiletý stupeň školy obecné. Vznikají také čtyřleté učitelské ústavy s maturitou. Školský systém zavedený tzv. Hasnerovým zákonem přetrval po roce 1918 a v době meziválečné.14 Hasnerův zákon byl novelizován v roce 1883, bylo omezeno učivo, zmenšeny poţadavky na učitele, zvýšen počet ţáků ve vyučování a zavedeny úlevy ve školní docházce. Došlo ke zkrácení školní docházky na 6 let. Jediným přínosem novely bylo vymezení a organizace měšťanské školy. Byla povaţována za školu vyšší, která připravovala pro průmysl, zemědělství a také pro studium na učitelských ústavech a odborných školách, které nevyţadovaly přípravu ze střední školy. Tato novela byla zrušena v roce 1922 tzv. malým školským zákonem.15
13
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str.73 14 KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 97 15 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 76
12
3.3.
Vývoj ostatních druhů škol Vzdělávání na všeobecných středních školách probíhalo podle úpravy
zákona z roku 1849. Kromě gymnázií se rozvíjí také reálka. V roce 1869 je zavedena maturita, tím se reálka stává plnohodnotnou střední školou, která připravuje studenty na studium vysoké školy. V roce 1862 je zaloţeno reálné gymnázium V. Kříţkem v Táboře. První dívčí střední školy v českých zemích vznikají koncem 19. století. Byly výsledkem boje ţen o emancipaci a rovnoprávnost v otázkách vzdělání. První dívčí gymnázium v Rakousko-Uhersku nazývané Minerva bylo zaloţeno v roce 1890 díky Elišce Krásnohorské. Dívky měly o vyšší vzdělání zájem, a proto od roku 1900 jsou zřizována pro dívky šestiletá lycea na základě ministerského výnosu.16 Zakládání a rozvoj odborných škol je zaznamenán koncem 19. století a počátkem 20. století. I kdyţ některé z nich byly aţ na úrovni středních škol, nejednalo se o školy střední. V roce 1882 dochází ke změně na úseku vysokých škol. Zákon z 28. února 1882 rozdělil Karlo–Ferdinandovu univerzitu na dvě, a to na českou a německou.17 Koncem 19. století na našem území funguje školství základní, střední a vysoké, dokonce ji zaloţena česká mateřská školka v Praze. Tím jsou poloţeny základy předškolní výchovy dětí na českém území.
16
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 77 17 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 78
13
4. Vývoj školské správy v meziválečném období 4.1.
České školství v letech 1918 – 1939 Rozhodujícím dnem pro osud českého a slovenského národa se stal
28. říjen 1918, kdy definitivně došlo v Praze Národním výborem k vyhlášení samostatného československého státu. Recepčním zákonem došlo k převzetí rakouského a uherského právního řádu a rakouské a uherské veřejné správy. Právní základ pro vybudování ústřední státní správy byl dán zákonem č. 2/1918 Sb. Na jehoţ základě byly zřízeny nejvyšší správní úřady, mezi nimi také Ministerstvo pro správu vyučování a národní osvětu. Ministerstva mohla být zřizována pouze zákonem.18 Změny v oblasti školství nastávají v roce 1919, kdy je zákonem zrušen celibát učitelek, a v roce 1920 je také zákonem pozměněna školská správa a je přijat zákon týkající se menšinových škol. V roce 1922 je přijat tzv. „malý školský zákon“ (takto je označován protoţe, zavádí pouze dílčí úpravy). Na jeho základě byla zrušena novela z roku 1883. Došlo k zavedení osmileté školní docházky na celém území našeho státu, parity muţů a ţen v učitelských sborech a sniţování počtu ţáků na jednoho učitele. Ve 30. letech na našem území existovaly školy obecné i měšťanské. Obecné školy byly dvoutřídní a jednotřídní a víceméně byly školami venkovskými. Ve městech jsou školy měšťanské a niţší střední školy, které navazovaly na školy obecné pětitřídní.19 Na základě zákona č. 233/1935 Sb. o újezdních měšťanských školách se zřizovaly v obcích, na jejichţ území újezdní měšťanské školy byly, újezdní školní rady. Byly to správní orgány společné pro školní obec i pro školní újezd.20 Soustavu středních škol tvořily gymnázia, reálná gymnázia, reformní reálná gymnázia a reálky. Tyto školy měly niţší a vyšší stupeň, zaměřovaly se 18
SCHELLE, K. a kolektiv. Dějiny české veřejné správy. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, str. 91- 107 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 79 20 HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku po současnost. Praha: NLN, 2007, str. 358 19
14
na cizí jazyky. Maturita zakončila studium na středních školách a zaručovala přijat studenta na vysokou školu bez vykonání přijímacích zkoušek. Vysoké školy na našem území měly rozsáhlou autonomii, i kdyţ byly zřízeny přímo ministerstvem. Vzniká druhá univerzita v Brně. Uvnitř jednotlivých vysokých škol dochází k určitým přesunům.21 Významným kritikem prvorepublikového školství u nás byl docent pedagogiky Václav Příhoda. Podle něj školský systém byl nevyhovující pro principy demokratického státu. Kritika směřovala k rozhodnutí ţáka zvolit si sám školu, kterou bude dále studovat. Rozhodnutí bylo závislé na finanční situaci, kterou rodina ţáka měla. Příhodovy reformy se částečně uskutečnily. Ministerstvo školství od 1. září 1929 přistoupilo k otevření několika pokusných reformních měšťanských škol. Na základě jejich činnosti mělo dojít k reformě vnitřní i vnější podoby československého školství. Více faktorů však zapříčinilo, ţe se tak nestalo.22 4.2.
České školství v období protektorátu Čechy a Morava Nejtemnějším obdobím novodobé historie jsou léta 1939 – 1945. Osud
první československé republiky byl určen v září 1938 mnichovským verdiktem. I kdyţ období druhé republiky československé trvá pouze od 30. září 1938 – 15. března 1939, dochází k likvidaci demokratického charakteru našeho státu. Hitlerovým výnosem z 16. března 1939 vzniká na českém území Protektorát Čechy a Morava, který byl začleněn do nacistické Velkoněmecké říše. Slovensko se stává pouze formálně samostatným státem – satelitem Německa. V listopadu 1939 došlo k uzavření vysokých škol. Poté se okupanti snaţí o omezení středního školství, a tak došlo ke zrušení středních škol a gymnázií. 23 Toto období můţeme označit jako nejtěţší období našeho školství, protoţe zásah byl tak velký, ţe došlo k likvidaci českých škol a hlavním cílem bylo zcela zničit českou vzdělanost.
21
HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007, str. 358 22 KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 205 23 BĚLINA, P., RAK, J., POKORNÝ, J. et al. Dějiny zemí koruny české II. Praha: Paseka, 1992, str. 201 - 248
15
V lednu 1942 se do vedení ministerstva školství a národní osvěty dostává Emanuel Moravec. V této době je ministerstvo pouţito jako prostředek k odnárodňování. V roce 1942 jsou zrušeny zemské školní rady a jejich úkoly přešly na zemské úřady, kde vznikají školská oddělení. Následně v roce 1943 jsou zrušeny okresní školní výbory, místní školní rady a také místní školní výbory.24
24
HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007, str. 413
16
5. Vývoj školské správy v poválečném Československu do současnosti 5.1.
Školství v době totality V roce 1945 bylo osvobozeno Československo, poraţen fašismus a je
započato s obnovou naší země na principu právní kontinuity. Dochází k obnově také školské správy a při tom se vychází z modelu, který u nás existoval v době první republiky. Kaţdá republika měla na úseku státní správy v oblasti školství vlastní ministerstvo. Republiková ministerstva školství řídila všechny druhy a stupně středního vzdělávání, právně upravovala náleţitosti kolem zřizování škol, stanovovala síť středního školství a zvláštních školních zařízení. Řídila školní inspekci. Jsou jim podřízeny vysoké školy, výzkumné pedagogické ústavy a Státní pedagogické nakladatelství. Státní správu školství v územních obvodech vykonávaly národní výbory – v rámci své působnosti zřizovaly, spravovaly a rušily všechny stupně škol od mateřských aţ po střední a zajišťovaly jejich odborné vedení.25 V roce 1948 se naše školství dostává do rukou Komunistické strany Československa. Došlo k přijetí nových školských zákonů a provedení reforem, které měly vytvořit jednotné školství. Vyučování zajišťují pouze školy státní, školy soukromé, církevní a také reformní jsou zcela zlikvidovány. Ministrem školství se v květnu 1945 stává Zdeněk Nejedlý. Vypracoval koncepci jednotné základní školy. Zákon o jednotné škole byl vydán v dubnu 1948. Zavedl jednotné, stejné základní obecné vzdělání pro mládeţ ve věku od 6 – 15 let. Povinná školní docházka se prodlouţila o rok, bylo povinné také navazující základní a odborné vzdělání. Školská soustava se členila vertikálně na školy mateřské (3 -6 let), národní (pětiletý 1. stupeň jednotné školy), střední (čtyřletý 2. stupeň jednotné školy) a na školy 3. stupně, ty se dělily na povinné a výběrové. Povinné byly tvořeny jedním druhem škol, tzv. základními odbornými školami, nahradily bývalé učňovské školy. Výběrové školy se 25
HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007, str. 442
17
členily na čtyřleté a kratší čtyř let. Gymnázia a vyšší odborné školy byla čtyřletá, kratší 4 let byly dvou a tříleté odborné školy. Od roku 1948 školy mateřské a školy pro mládeţ vyţadující zvláštní péči jsou začleněny do školského systému. Existence dosavadních středních škol byla ukončena.26 24. dubna 1953 byl schválen nový školský zákon, který nahradil školský zákon z roku 1948. Důsledkem ekonomických a hospodářských problémů byla zkrácena povinná školní docházka. Zavedena byla osmiletá a jedenáctiletá střední škola. Tato změna měla za následek, ţe docházelo k přetěţování ţáků a základní vzdělání poskytovalo pouze všeobecné vzdělání. Střední školství se ve své odborné linii rozšířilo na odborná učiliště, učňovské školy a střední odborné školy. Střední všeobecně vzdělávací škola nahradila tři poslední ročníky jedenáctileté střední školy, zavádí se také střední škola pro pracující.27 V prosinci 1968 je přijat zákon o gymnáziích, která poskytovala vzdělání po dobu 4 let. V 70. letech minulého století došlo k řadě změn v našem školství, tak aby proběhl návrat k socialistickému školství. V roce 1973 se objevil poţadavek na zavedení povinného, všeobecného a polytechnického středního desetiletého vzdělání, byl zveřejněn v roce 1976 v zásadním dokumentu Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy a uzákoněn byl v roce 1978. Realizace tohoto dokumentu měla zavést střední a úplné střední vzdělávání pro všechnu mládeţ. V 70. letech 20. století se poprvé oficiálně setkáváme pojmem základní škola, která poskytuje základy všeobecného polytechnického vzdělání, připravuje ţáky na vyšší sekundární školy, kde mají ţáci zakončit povinnou desetiletou školní docházku.28 V roce 1968 se u nás setkáváme s novým typem středních škol a tím bylo střední odborné učiliště. Studium na těchto školách bylo čtyřleté a nacházelo se zde učňovské školství.
26
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 84 27 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 86 28 JANÍKOVÁ, M. a kolektiv. Základy školní pedagogiky. Brno: Paido, MU, 2009, str. 32
18
Normalizací byla nejvíce poznamenána gymnázia, kam se nepřijímalo podle studijních výsledků ţáků, ale přijímalo se podle politických předpokladů. Dalším zákonem na úseku školství je školský zákon přijatý v roce 1984. Jeho vydání znamenalo zrušení základní devítileté školy. 5.2.
Vývoj školství po roce 1989 Dalším velmi významným dnem v našich dějinách je 17. listopad 1989.
Došlo k pádu komunismu a končí totalitní období, které bylo zaloţeno na totalitním myšlení a ideologii jedné strany. Dochází k obnově Československa na základech demokratického právního státu. Tyto principy se uplatňují také v oblasti školství. Na první místo se opět vrací prospěch a dosaţené studijní výsledky pro přijetí na střední a vysoké školy, nikoli politická orientace. Dne 29. prosince 1989 se do čela našeho státu dostává Václav Havel. Dne 28. března 1990 vzniká Česká a Slovenská federativní republika. Základem nového správního uspořádání se stal ústavní zákon č. 294/1990 Sb., kterým se měnila část Ústavy z roku 1960. Změna se týkala organizace místní správy, základem místní samosprávy se stává obec.29 Bylo zřejmé, ţe trvání federace je neudrţitelné. Dne 1. ledna 1993 dochází k rozpadu federace a vznikají dva samostatné suverénní státy – Česká republika a Slovenská republika. V platnost vstupuje Ústava České republiky ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. Listina základních práv a svobod je spolu s Ústavou součástí našeho ústavního pořádku. Ústavní základ českého školství je zakotven v článku 15 odstavec 1, 230 a článku 3331 Listiny základních práv a svobod. Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.32 Ústředním orgánem státní správy na
29
SCHELLE, K., a kolektiv. Dějiny české veřejné správy, Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, str. 227 Článek 15 odstavec 1, 2 Listiny základních práv a svobod: Svoboda myšlení, svědomí a náboženství je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. 31 Článek 33 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu. 32 Článek 79 odstavec 1 ú.z. č. 1/1993Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů 30
19
úseku školství je Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. V jeho čele stojí člen vlády České republiky. V roce 1990 bylo rozhodnuto, ţe činnost národních výborů bude ukončena a proběhne reforma veřejné správy. Zákon České národní rady č. 425/1990 Sb., zrušil stávající krajské a okresní národní výbory. Jsou vytvořeny okresní úřady, jejichţ činnost se týkala pouze oblasti státní správy. Teprve v roce 1997 je schválen zákon č. 347/1997 Sb., na základě kterého byly vytvořeny vyšší územní samosprávné celky. Od roku 2000 jsou obnoveny kraje. Na krajské úřady přechází agenda z okresních úřadů, ty byly zrušeny k 31. prosinci 2002. Záleţitosti týkající se školství přešly jak na krajské úřady, tak i na obce s rozšířenou působností. Zákon č. 132/ 2000 Sb., obsahuje pravomoci, které jsou dány krajům a které přešly z působnosti ministerstev, školských a okresních úřadů. Tímto zákonem má kraj pravomoc zřizovat některé typy škol, zajistit jejich provoz a investiční rozvoj.33 Česká republika má v oblasti vzdělávání stanoveny právním předpisem zásady a cíle, aby stanovené zásady a cíle byly splněny, jsou vytvořeny vzdělávací programy. Jsou to: Národní program vzdělávání (vypracovává Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy a předkládá vládě a ta poté Poslanecké sněmovně a Senátu ke schválení), Rámcové vzdělávací programy (stanovuje Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy v souladu s danými ministerstvy dle oboru vzdělávání), Školní vzdělávací programy (o nich rozhodují ředitelé škol a školských zařízení) a Vzdělávací programy pro vyšší odborné vzdělávání (nutností je udělená akreditace Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy). Vzdělávací programy jsou realizovány vzdělávací soustavou, a ta se skládá ze škol a školských zařízení. V současné době rozeznáváme v České republice několik právních forem škol a školských zařízení. Jsou to: školské právnické osoby, příspěvkové organizace obce, dobrovolného svazku obcí, kraje či státní příspěvkové organizace, organizační sloţky státu nebo jiné právnické osoby. V českém školství se setkáváme s výkonem státní správy i samosprávy. Státní správu zajišťuje: Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy, Česká školní inspekce, krajský úřad, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, 33
HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J. Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007, str. 481 - 483
20
ředitelé škol a školských zařízení a ostatní ústřední správní orgány. Samosprávu vykonávají: kraje, obce, svazky obcí a školská rada. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy řídí výkon státní správy ve školství, odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy. Plní úkoly nadřízeného správního orgánu krajských úřadů při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Vytváří podmínky pro výkon ústavní a ochranné výchovy a preventivně výchovnou péči a vzdělávání osob umístěných ve školských zařízeních k tomu zřizovaných a dále pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.34 Dále ministerstvo vytváří Národní program vzdělávání, vydává rámcově vzdělávací programy, vypracovává dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy, vypracovává výroční zprávu o stavu a rozvoji naší vzdělávací soustavy a vede rejstřík škol a školských zařízení. Školský rejstřík je veřejným seznamem, který je veden také v elektronické podobě. Na základě zápisu můţe škola nebo školské zařízení vykonávat svou činnost. Má také pravomoci ve finanční oblasti. Určuje republikové normativy na vzdělávání a školské sluţby na jedno dítě, ţáka nebo studenta na daný kalendářní rok a určuje normativy soukromých škol. Normativy zveřejňuje ve svém Věstníku. Finanční prostředky ze státního rozpočtu ministerstvo převádí formou dotace na zvláštní účet kraje. Školy a školská zařízení můţe zřídit a zrušit také Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí. Česká školní inspekce je správní úřad s celostátní působností, který je organizační sloţkou státu a účetní jednotkou. Organizačně se člení na ústředí České školní inspekce se sídlem v Praze a inspektoráty České školní inspekce. V jejím čele stojí ústřední školní inspektor.35 Vypracovává koncepční záměry inspekční činnosti a hodnocení vzdělávací soustavy a zajišťuje inspekční činnost na školách a školských zařízení, která jsou zapsaná do rejstříku škol. Inspekční činnost provádí podle stanovených plánů a také podle různých podnětů, stíţností a petic. K provedení inspekční činnosti je nutné
34 35
JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část, Brno: MU, 2010, str. 162 - 163 JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 163
21
písemné pověření. Jejím výsledkem můţe být inspekční zpráva, protokol podle zvláštního zákona, tematická zpráva nebo výroční zpráva. Krajský úřad je v přenesené působnosti nadřízeným správním orgánem ředitelů škol a školských zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí. Vypracovává dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji a kaţdý rok výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji.36 Obecní úřad obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti je povinen předat stanovené údaje ze zákona krajskému úřadu. A také se podílí na rozepisování a poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu. Ředitelé škol a školských zařízení mají zvláštní postavení. Do jejich pravomoci náleţí rozhodovat o převedení do vyššího ročníku, přijetí a odklad do základní školy, o individuálních studijních plánech a o přestupu a přerušení studia. Nesou odpovědnost za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání, za zabezpečení dohledu nad dětmi a nezletilými ţáky. Musí zajistit předpoklady pro inspekční činnost České školní inspekce a zřizují pedagogickou radu. Kraj má povinnost zajistit podmínky pro střední a vyšší odborné vzdělávání, vzdělávání dětí, ţáku a studentů se zdravotním postiţením a zdravotním znevýhodněním, dále jazykové, umělecké a zájmové vzdělávání a výkon ústavní výchovy.37 Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu na jejím území a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.38 Obec má povinnost zřídit základní školu. V případě, ţe nemá dostatečné podmínky a předpoklady pro její zřízení, musí zabezpečit povinnou školní docházku ve škole v jiné obci nebo ve škole, která je zřízena svazkem obcí. Obec nebo svazek obcí můţe zřídit nebo zrušit: mateřské školy, mateřské a základní školy s vyučovacím jazykem národnostních menšin, zařízení určená pro stravování, základní umělecké školy, školská zařízení pro zabezpečení zájmového vzdělávání, školská účelová zařízení a pokud mají
36
JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 164 JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 165 38 JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 164 - 165 37
22
dostatečné zajištění, tak i školy a školská zařízení, které má právo zřídit kraj nebo ministerstvo. Školská rada je zřizována při základních, středních a vyšších odborných školách. Je to orgán školy, který zajišťuje zákonným zástupcům nezletilých ţáků, zletilých ţákům a studentům, pedagogickým pracovníkům školy a zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy.39 5.3.
Právní úprava školství po roce 1989 Po listopadu 1989 dochází ke změnám v celé veřejné správě a tím i ke
změnám ve školské právě. Kromě státních škol je umoţněn vznik a existence škol soukromých a škol církevních. Na úseku školství bylo od roku 1989 aţ do současnosti vydáno jiţ několik zákonů. Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství zakotvil odvětvové řízení škol. V roce 1990 byl přijat další zákon č. 171/1990 Sb., který mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol.40 Na úseku vysokých škol je vydán téhoţ roku zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Tímto zákonem získávají opět vysoké školy samosprávu, vznikají akademické orgány. Vysoké školy jsou oprávněny udílet jak akademické, tak i vědecké tituly. Činnost vysokých škol se v současné době u nás řídí zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Vysoké školy jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti. Dělí se na veřejné, soukromé a státní. Státní vysoké školy rozlišujeme vojenské a policejní.41 Školský zákon z roku 1990 byl několikrát novelizován. Dnes se řídíme Školským zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, který nabyl účinnosti 1. ledna 2005. Jsou zde obsaţeny podmínky, za kterých se výchova a vzdělávání uskutečňuje. Vzdělávání poskytované podle tohoto zákona je zákonem
39
JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 161 - 162 Zákon č. 171/1990 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů 41 Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů /zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů 40
23
výslovně označeno za veřejnou sluţbu.42 Novelizace školského zákona zakotvila právní úpravu týkající se velmi diskutovaných státních maturit. Tyto státní maturity se poprvé konaly ve školním roce 2010/2011. Maturita je tvořena ze dvou částí – část společná a část profilová. Společná část je tvořena 3 povinnými zkouškami. Profilová část je tvořena 2 nebo 3 povinnými zkouškami, podle oboru rámcového vzdělávacího programu. U povinné části si student můţe stanovit základní nebo vyšší úroveň obtíţnosti. Podmínkou k získání maturitní zkoušky, je uspět u obou částí maturity. Domnívám se, ţe zavedení státních maturit je opodstatněné, aby se zabránilo a předešlo rozdílům ve vzdělání mezi studenty různých středních škol, a také aby maturitní zkoušky nebyly znevaţovány a podceňovány. Další novelizace školského zákona s účinností od 1. ledna 2012 přináší několik změn. Nejvýznamnější změna se týká jmenování ředitelů škol a školských zařízení, které jsou zřizovány ministerstvem, krajem a obcí. Maximální doba, po kterou mohou vykonávat činnost ředitele, je 6 let a je to pracovní poměr na dobu určitou. Původní právní úprava umoţňovala jmenovat ředitele škol a školských zařízení na dobu neurčitou a mohli být odvolání pouze za podmínek stanovených zákonem. Tato novelizace je přínosná v tom směru, ţe nový ředitelé budou prosazovat změny, vlastní nápady a zkušenosti a budou vypsána výběrová řízení na místa ředitelů. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, obsahuje vymezení pojmů na pedagogické pracovníky škol a školských zařízení, poţadavky na kvalifikaci, které jsou nutné pro výkon jejich činnosti, předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy a vzdělávání pedagogických pracovníků. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha je základním dokumentem vzdělávací politiky. Byl schválen 7. dubna 1994 usnesením vlády České republiky. Jsou zde stanoveny cíle vzdělávání, je to systémový projekt, obsahující střednědobý výhled. Na něj se připojuje nový školský zákon. Je zavedeno více úrovní vzdělávacích programů, rámcové vzdělávací programy a školní vzdělávací programy.
42
JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 137
24
5.4.
Současný školský systém Nynější školský systém je v literatuře označovaný jako převratový. Byl
ovlivněn sametovou revolucí v roce 1989, změny se týkají řízení a financování škol a kurikula (v češtině označuje učební plán, učební osnovy). Změny provedené v letech 1989 – 2004 se týkaly několika oblastí. Byla zkrácena povinná školní docházka z 10 na 9 let, prodlouţena osmiletá základní škola na devítiletou s pětiletým prvním stupněm a čtyřletým druhým stupněm. Byla zrušena povinnost jednotné ideové orientace výchovy a vzdělávání. Vznikl nový vzdělávací stupeň a to vyšší odborné školy, nahrazující pomaturitní studium. Školy získaly právní subjektivitu a tím moţnost značné autonomie. Zřizují se nové druhy škol (víceletá gymnázia) a také se začínají zřizovat školy církevní a soukromé. Byly vytvořeny jak nové vzdělávací programy pro základní vzdělávání (obecná škola), tak byly umoţněny alternativní programy ve školách (např. Montessoriovská škola, Daltonská škola, Začít spolu).43 Nynější školský systém vychází ze školského zákona, jehoţ účinnost nastala 1. ledna 2005, je tvořen z těchto druhů: mateřské školy, základní školy, střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy, základní umělecké školy, jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky, vysoké školy. Mateřské školy slouţí pro předškolní vzdělávání dětí ve věku 3 – 6 let. Zaměřují se na rozvoj osobnosti dítěte, citový, rozumový a tělesný rozvoj, mezilidské vztahy. Jsou předpokladem pro soustavné vzdělávání a také mají napravit rozdíly ve vývoji dětí před nástupem do základní školy. Poskytují vzdělávání za úplatu. Přednost při přijetí mají děti v posledním roce před nástupem školní docházky. Základní školy zajišťují základní vzdělání a plnění povinné školní docházky. Povinná školní docházka je stanovena na 9 let. Je rozdělena na dva stupně. První stupeň je po dobu prvních 5 let a druhý stupeň je uskutečňován po dobu 4 let. Je zde moţnost zřídit přípravné třídy základních škol a přestoupit po absolvování prvního stupně a sloţení přijímacích zkoušek na víceletá gymnázia nebo konzervatoře.
43
JANÍKOVÁ, M., a kolektiv. Základy školní pedagogiky. Brno: Paido, MU, 2009, str.17
25
Střední školy nyní tvoří gymnázia, střední odborné školy, střední odborné učiliště. Střední školy jsou zakončovány třemi stupni středního vzdělání (střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou). Na jaře 2011 poprvé v České republice proběhly státní maturity, které umoţňují porovnávat dosaţené výsledky studentů ze středních škol. Střední školy mají moţnost uskutečňovat nástavbové i zkrácené studium. Konzervatoře slouţí k zajištění vzdělávání v oborech hudba, tanec, zpěv, hudebně – dramatické umění. Studium je šestileté a osmileté. Ukončení studia je maturitní zkouškou nebo absolutoriem. Vyšší odborné školy jsou novým druhem škol. Předpokladem pro jejich studium je ukončení středního vzdělání maturitní zkouškou. Jejich programy jsou dvou aţ tříleté, zakončují se absolutoriem. Jejich cílem je zajistit přípravu studentů pro výkony náročných činností (zdravotnické obory). Základní umělecké školy poskytují základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech. Uskutečňují se v základní umělecké škole.44 Zajišťují vzdělávání následně na středních školách, konzervatořích a vysokých školách. Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky zajišťují vzdělání v cizím jazyce. Studium můţe být zakončeno státní jazykovou zkouškou. Vysoké školy jsou vrcholem vzdělávací soustavy. Právní úpravu nalézáme v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Vysoké školy jsou právnické osoby, rozlišujeme veřejné, soukromé a státní vysoké školy a 2 typy vysokých škol – univerzitní a neuniverzitní. Univerzitní vysoké školy mají právní subjektivitu jako celek, fakulta nemá právní subjektivitu. Člení se na fakulty a jiná pracoviště. Poskytují všechny typy studijních programů a také bakalářské univerzitní programy. Neuniverzitní vysoké školy zajišťují bakalářské a magisterské studijní programy, výzkumnou, vývojovou, uměleckou a tvůrčí činnost. Vysoké školy na základě našich právních předpisů a mezinárodních smluv, které jsou součástí našeho ústavního pořádku, mají zaručené akademické svobody a akademická práva. Exkluzivní výsadou vysokých škol je právo přiznávat akademické tituly, konat habilitační řízení,
44
JURNÍKOVÁ, J., a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str.159
26
konat řízení ke jmenování profesorem, pouţívat akademické insignie a konat akademické obřady.45 Na vysokých školách je zákaz zakládání a organizace činnosti politických stran. Poskytují akreditované studijní programy a celoţivotní studijní programy. K uskutečnění akreditovaného studijního programu je třeba získat akreditaci. O jejím udělení rozhoduje Akreditační komise Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy. Vysoké školy zajišťují programy bakalářské, magisterské a doktorské. Veřejná vysoká škola se zřizuje, zrušuje, slučuje, splývá s jinou veřejnou vysokou školou výhradně zákonem.46 Činnost, organizace a postavení členů akademické obce je upravena samosprávnými vnitřními předpisy. Orgány veřejné vysoké školy se dělí na samosprávné akademické orgány (akademický senát, rektor, vědecká nebo umělecká rada a akademická rada na neuniverzitních vysokých školách, disciplinární komise) a na další orgány (správní rada veřejné vysoké školy a kvestor). Veřejná vysoká škola má svůj vlastní rozpočet a vlastní majetek, se kterým hospodaří. Má nárok na příspěvky od Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy a také můţe vybírat poplatky za studium. Soukromá vysoká škola je právnická osoba, která má sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie. Je oprávněna působit jako soukromá vysoká škola, pokud má státní souhlas ministerstva. Oprávnění je nepřevoditelné a nepřechází na právního nástupce.47 K 1. lednu 2008 působilo na území České republiky jiţ šestačtyřicet soukromých vysokých škol.48 V současné době tento počet jiţ neplatí, činnost některých soukromých vysokých škol byla ukončena. Soukromá vysoká škola má daná práva a povinnosti k Ministerstvu školství, mládeţe a tělovýchovy. Organizaci a činnost si upravuje sama svými vnitřními předpisy. Poplatky za studium si určují dle vlastních vnitřních předpisů. Státní vysoká škola je u nás vojenská, která je součástí Ministerstva obrany (Univerzita obrany v Brně) a policejní, která je organizační sloţkou státu, financovaná z kapitoly Ministerstva vnitra (Policejní akademie České 45
JURNÍKOVÁ, J., a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 167 § 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů 47 § 39 odstavec 1,2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů 48 JURNÍKOVÁ, J., a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str.182 46
27
republiky v Praze).49 Na těchto školách neexistuje samospráva, uplatňují se vojenské metody. Cílem státních vysokých škol je zajistit odborníky pro ozbrojené síly a pro Policii České republiky. Po listopadu 1989 se do popředí dostává speciální školství, které se zaměřuje na vzdělávání dětí se zdravotním postiţením a zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Vzdělávání se zajišťuje v mateřských, základních, základních speciálních, středních a vyšších odborných školách. Cílem je zajistit společné vzdělání těchto osob se zdravými jedinci a dosáhnout integrace vzdělání. 5.5.
Alternativní programy ve školách V českém školství se v současné době můţeme setkat s několika
alternativními programy. Jsou to Waldorfské školy, Montessoriovské školy, Daltonské školy, Začít spolu, Zdravá škola, Tvořivá škola, Domácí vzdělávání, Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Ač tyto alternativní programy mají nadšené příznivce, mají také i své odpůrce a mnohé z nich v České republice existují 20 let. Waldorfské školy známe také pod názvem Svobodné školy Rudolfa Steinera, tvoří integrální část německého reformě pedagogického hnutí. První tzv. waldorfská škola byla zaloţena v září 1919 ve Stuttgartu.50 Název těchto škol je podle názvu továrny na cigarety Waldorfa Astoria. Tato továrna patřila příznivci učení Rudolfa Steinera Emilu Moltovi, který se snaţil uskutečnit výchovné a vzdělávací zásady a také usiloval zaloţit školy, které by byly řešením těţké sociální situace jeho dělníků. Vznik těchto škol se v první polovině 20. století dostává kromě Německa i do dalších evropských států. V období druhé světové války je činnost waldorfských škol utlumena. K obnově dochází po ukončení druhé světové války, nyní na celém světě funguje asi 900 waldorfských škol. Cílem antroposofické pedagogiky bylo a je rozvíjet u člověka jeho tělo, duši i ducha v komplexitě. Jde o tělesný, citový, myšlenkový, volní a duchovní vývoj; jeţ se má otevírat vyšším duchovním
49 50
JURNÍKOVÁ, J., a kolektiv. Správní právo – Zvláštní část. Brno: MU, 2010, str. 183 KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 176
28
světům, které jsou nezávislé na ţáku a na jeho smyslech.51 Waldorfské školy jsou mateřské, jednotné (8 let základní školy), jednotné dvanáctileté (základní a střední stupeň), školy koedukované a všeobecné školy (spojena věda, umění a duchovní meditace). Na waldorfské školy se základním vzděláním navazují Waldorfská lycea, která jsou středními školami. V současnosti jsou v Praze, Semilech a Ostravě. Výsledky státní maturity ukázaly, ţe praţské Waldorfské lyceum uspělo velmi dobře. V ţebříčku středních odborných škol se jeho maturanti umístili na první příčce. Mezi odpůrce této školy patří dřívější ministrině školství, mládeţe a tělovýchovy za ČSSD Petra Buzková, která se je snaţila plošně zlikvidovat. To se jí nepodařilo, postarala se o to poslankyně Táňa Fišerová.52 Waldorfské školy se zaměřují na menší mnoţství učiva, ale probírají je do hloubky. Učitelé se dále vzdělávají v rámci vlastních vzdělávacích systémů. Waldorfské školy v zahraničí fungují mnoho let. Bylo zjištěno, ţe ţáci těchto škol mají větší samostatnost, tvořivost a odváţnost. Hodnocení ţáků je slovní. Zakladatelkou Montessoriovské školy je italská pedagoţka a lékařka Maria Montessori. Maria Montessori vystudovala lékařství jako první ţena na Univerzitě v Římě. V roce 1907 zřizuje v chudinské čtvrti Říma tzv. Dům dětí, který má slouţit těmto dětem a zároveň zde pouţívá své metody. Tyto metody se soustřeďují na děti předškolního a školního věku, pouţívá senzitivní fáze ve vývoji člověka (0 – 3 let; 3 – 6 let; 7 – 12 let; 12 – 18let), klade důraz na prostředí, kde probíhá vyučování. Za základ své pedagogiky povaţuje svobodu dítěte a v popředí je i disciplína a podpora sociálního cítění. Monessoriovské školy existují v mnoha zemích na celém světě, jsou to mateřské i základní školy (u nás jsou 4 základní školy). Hodnocení ţáků je opět slovní. První daltonská experimentální střední škola byla zaloţena v roce 1919 v Daltonu učitelkou Helen Parkhurstovou. Školy se liší organizací vyučování. Ţák si na základě uzavřené smlouvy s učitelem plní své úkoly podle svého uváţení a tempa. Můţe se při jejich plnění radit se spoluţáky a svým učitelem.
51 52
KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky. Praha: Grada Publishing, 2008, str. 185 FUNK, K. Phoenix, 2012, č.2, str.54 – 55, ISSN 1214-1984
29
Svoboda je základem daltonského plánu.53 Daltonské školy existují v Anglii, Nizozemí. V České republice jsou značně rozšířeny převáţně v Brně. Program Začít spolu vznikl v USA v 80. letech minulého století pod názvem Step by Step. V současnosti funguje v Americe, Evropě. V České republice je od roku 1994 v mateřských školách, od roku 1996 v základních školách a od roku 1999 i ve zvláštních školách, kde se vyuţívá při vzdělávání dětí z romských rodin. Tento program je zaloţen na individuálním přístupu k dítěti, učitel se stává partnerem při vzdělávání, je kladen důraz na spolupráci s rodinou. Hodnocení ţáků je slovní, týká se jejich dosaţeného pokroku. Projekt Zdravá škola je součástí programu Škola podporující zdraví, nyní má podporu ve 40 evropských zemích. Zaštiťuje jej Světová zdravotnická organizace. V České republice je garantem Státní zdravotní ústav. Do tohoto projektu je zapojeno 200 mateřských a základních škol. Je zaloţen na třech pilířích: pohoda prostředí, zdravé učení a otevřené partnerství.54 Projekt Tvořivá škola vychází z poznatků Jana Amose Komenského a Václava Příhody, který se snaţil provést školskou reformu. Jádrem byla osobnost ţáka a jeho činnosti. Reformní pokusné školy vznikly, jejich existence byla krátká a byla ukončena válkou. Obnova nastává aţ po listopadu 1989. Jde o činnost občanského sdruţení Tvořivá škola. Nyní má projekt podporu asi 100 základních škol. Počátky domácího vzdělávání byly poloţeny v USA a Austrálii. Na evropském kontinentu je podpora domácího vzdělávání malá. Jedná se o formu individuálního vzdělávání ţáků v domácím prostředí. Od roku 2001 se zaměřuje na děti se „specifickými vzdělávacími potřebami“. Vzdělání můţe poskytnout rodič, pokud má středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Dvakrát za rok jsou ţáci přezkoušeni v kmenové škole, kde jsou zapsáni. O domácí vzdělávání lze poţádat na jakékoliv základní škole v České republice. U odborných předmětů je moţná spolupráce jednotlivých rodin.55 Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (Reading and Writing for Critical Thinking) existuje v současné době v 17 zemích Evropy a Asie. 53
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školy a jejich alternativy, Praha: Grada Publishing, 2007, str. 98 54 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školy a jejich alternativy. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 99 - 100 55 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školy a jejich alternativy. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 101
30
V České republice funguje od roku 1997. Jeho cíle jsou: rozvíjet spolupráci mezi pedagogy z různých kulturních prostředí, posiluje dovednosti ţáků kriticky myslet, vybavit učitele ucelenou soustavou obecných vyučovacích metod.56 Program je zaloţen na třífázovém modelu učení: E – U – R. E označuje evokaci, U označuje uvědomění si významu a R označuje reflexe. Je zaloţen na rozhovorech mezi ţáky a získávání informací.
56
VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školy a jejich alternativy. Praha: Grada Publishing, 2007, str. 102
31
6. Závěr Svou bakalářskou práci jsem vypracovala na téma Vývoj školské správy na našem území, rozdělila jsem ji do několika kapitol. První kapitola je věnovaná počátkům vzdělání na našem území aţ do roku 1848. Je to období zakládání prvních škol na našem území v době Velkomoravské říše v 9. století. Významné místo má také vláda Karla IV., který podporoval vzdělanost a v roce 1348 zaloţil praţskou univerzitu se souhlasem církve. Spadá sem také vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II., kdy bylo provedeno velké mnoţství reforem, které jsou označované jako tereziánské. Marie Terezie poloţila základy povinné školní docházky. Druhou kapitolu jsem zaměřila na vývoj školství v Rakousko-uherské monarchii od roku 1848. V roce 1848 je zaloţeno Ministerstvo kultu a vyučování. V roce 1869 je přijat tzv. říšský školský zákon, který zavedl osmiletou školní docházku. Tento zákon bývá nazýván také Hasnerův, podle jeho autora minstra Leopolda Hasnera. Platnost zákona přetrvala do meziválečného období. V této době se setkáváme kromě gymnázií i s novými školami – reálkami, vznikají dívčí střední školy, odborné školy a mateřské školy. Třetí kapitola je věnovaná školské správě v období meziválečném. Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 je vzor školské správy přejat z Rakouska-Uherska. Nejvyšším orgánem na úseku školství bylo vytvořeno Ministerstvo pro správu vyučování a národní osvětu. Bylo přijato několik nových zákonů. Období Protektorátu Čechy a Morava bylo obdobím nepříznivým pro české školství a vzdělanost našeho národa. Snahou Němců bylo provést likvidaci českého školství a uskutečnit germanizaci. Zasaţeny byly základní, střední i vysoké školy, které byly v listopadu 1939 zcela uzavřeny. Čtvrtá kapitola nazvaná Vývoj školské správy v poválečném Československu aţ do současnosti a je rozčleněná do pěti podkapitol. První podkapitolu jsem věnovala školství v době totality, kdy po druhé světové válce byla snaha navázat na prvky první republiky ve školství, ale to nebylo umoţněno nástupem Komunistické strany Československa k moci. V druhé
32
podkapitole jsem se soustředila na naše školství po listopadové revoluci 1989, kdy byla ukončena činnost národních výborů a uskutečnila se reforma ve veřejné správě. Třetí podkapitolu jsem zaměřila na právní úpravu českého školství. Byly vydány nové právní předpisy na úseku předškolního, základního, středního, vyššího i vysokého školství. Významné místo zaujímá právní úprava týkající se zavedení státních maturit, které se poprvé konaly ve školním roce 2010/2011. Další čtvrtou podkapitolu jsem věnovala současnému školskému systému u nás. Poslední pátou podkapitolu jsem se rozhodla věnovat alternativním programům, se kterými se můţeme setkat v českém školství. Tyto programy jsou realizovány převáţně ve velkých městech. V médiích se nejčastěji setkáváme s Waldorfskými školami, které mají na území České republiky značnou podporu a jsou hodně rozšířeny. Cílem mé bakalářské práce bylo charakterizovat školský systém na našem území. Protoţe na toto téma bylo napsáno hodně knih, tak jsem počátek školství aţ do roku 1989 popsala stručněji a zaměřila jsem se na současné školství. České školství vţdy mělo a má i nadále vysokou úroveň. I kdyţ se v poslední době setkává s řadou problémů, zejména finančních v souvislosti se sniţujícím se počtem ţáků a studentů, doufám, ţe tato úroveň bude zachována i do budoucna. Vzdělání má vliv na celý rozvoj našeho státu.
33
Summary For my bachelor´s work I chose the topic called the Development of the Administration of Education System within our Territory. The education administration within the territory of our state has got a colourful history. The first mentions of education come from the period of the Great Moravian Empire when the Slavonic Brothers Cyril and Methodius come to this area. The first written mention of a school in Bohemia is from the year 940. It was a school in Budec. By the end of the tenth century there are monasterial, cathedral and parish schools in this area, which represent the biggest importance for elementary education. In the year 1348 the foundations of university education are laid in the Czech lands. The king Charles IV founds the Prague University to ensure specialists for his lands. In the 16th century apart from monasterial, cathedral and parish schools, brotherly and jesuit schools come into existence. In the area of education the biggest importace is attributed to terezian reforms under the rule of Marie Terezie and her son Joseph II. After 1848, when revolution took place in the Austrian Empire, we mark some changes even in the education system. In the year 1869, so called Imperial Education Law, on the form of which the minister Leopold Hasner worked, is adopted by the Imperial Council. The education system introduced by this laws continued even after 1918. It was abolished as late as in the year 1922 by so called Small Education Law. After the year 1848 grammar schools, comprehensive schools, secondary schools for girls, special schools and even kindergartens are in operation in our country. In the year 1918, when the Czechoslovak state originated, the model of education was taken from the Austria-Hungarian Empire. The Ministry of the Administration of Education and National Enlightment is established. Several new law regulations were adopted and another university in our country – in Brno originates. The education model of the first republic was critised by Vaclav Prihoda, who managed to push part of the reforms through. On 1 st September 1929 the Ministry of Education started the functioning of
34
experimental reform town schools. However, their existence was short because the reform it self did not take place. On the 16th March 1939 by Hitler´s edict the Protectorate of Bohemia and Moravia comes into existence. The Czech education experiences its darkest period. The Germans seized all schools. In November 1939 the universities are closed. The main objective of the Germans is to eliminate Czech education. After the second world was education could not develop under democratic principles because the Czechoslovak Communist Party comes to power and schools are put under state control. The present education administration started to restore and develop after the year 1989, when the whole range of new laws was adopted. The origin of private and church schools was enabled. Multi-year grammar schools are established. The self-government comes back to the universities and new academic organs originate. Apart from the present education system we can find also alternative programmes in schools in the Czech Republic. The state puts the biggest emphasis on higt-quality education, its organization and administration. Education has always influenced and influences the economic, business, cultural and social development of our state.
35
Seznam použité literatury BĚLINA, P., RAK, J., POKORNÝ, J. et al. Dějiny zemí koruny české II., Praha: Nakladatelství Paseka, 1992 BLATNÝ, L., JŮVA, V., Kapitoly z dějin pedagogiky. MU Brno, Pedagogická fakulta, 1996 FELBIGER a KINDERMANN, Reformátoři lidového školství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986 FUNK, K. Phoenix , 2012, č.2 GERHART, J., KUKLÍK, J., Dramatické i všední dny protektorátu. Praha, 1996 HALADA, J., Průvodce evropským myšlením. Praha: Brána, Kniţní klub, 1996 HAUBELT, J., České osvícenství. 2. vyd. Praha: Rodiče, 2004 HLEDÍKOVÁ, Z., JANÁK, J., DOBEŠ, J., Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha: NLN, 2007 JANÍKOVÁ, M. a kolektiv. Základy školní pedagogiky. MU Brno, Paido, 2009 JURNÍKOVÁ, J. a kolektiv. Správní právo – zvláštní část. Brno: MU, 2010 KÁDNER, O., Vývoj a dnešní soustava školství. Díl I. Praha, 1982 KASPER, T., KASPEROVÁ, D., Dějiny pedagogiky. Praha: Grada Publishing, 2008 RADA, I., VANÍČEK, V., ČORNEJ, P. et al. Dějiny zemí koruny české I., Praha: Nakladatelství Paseka, 1992 SCHELLE, K. a kolektiv. Dějiny české veřejné správy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2009 SCHELLE, K. Praktikum z dějin organizace veřejné správy 1918 – 1938. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2007 SCHELLE, K. Vývoj české veřejné správy. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2008 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele – Školský systém v českých zemích. Praha: Grada Publishing, 2007 VALIŠOVÁ, A., KASÍKOVÁ, H. a kolektiv. Pedagogika pro učitele - Školy a jejich alternativy. Praha: Grada Publishing, 2007 VÁŇOVÁ, R. Vývoj počátečního školství v českých zemích. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986
36
Zákony a jiné právní normy Zákon č. 2/1918 Sb., recepční zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 455/1919 Sb., o zrušení celibátu literních a industriálních učitelek ve školách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 226/1922 Sb., malý školský zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 233/1935 Sb., o újezdních měšťanských školách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 31/1953 Sb., o školní soustavě a vzdělávání učitelů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 168/1968 Sb., o gymnáziích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 63/1978 Sb., o opatření v soustavě základních a středních škol, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 171/1990 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších přepisů Zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů
37
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o obecních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění školský zákon
38
39