Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Sociální pomoc. Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení. Diplomová práce

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Diplomová práce

Sociální pomoc

Volná Danuše 2006

Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Sociální pomoc zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

Obsah Úvod……………………………………………………………………………..

4

1. Pojem sociální pomoc ……………………………………………………… 5 1.1 Legislativní definice sociální pomoci ……………………………………….

5

1.2 Sociální pomoc jako pomoc proti sociálnímu vyloučení …………………....

6

1.3 Sociální pomoc jako základ pro sociální práci ……………………………...

6

1.4 Sociální pomoc a sociální politika …………………………………………..

7

1.5 Sociální pomoc v kontextu právního řádu ČR/ úvaha de lege ferenda/ …….. 7 2. Historický vývoj právní úpravy sociální pomoci ………………………...

8

3. Postavení sociální pomoci v systému práva sociálního zabezpečení …... 10 4. Sociální pomoc a formy sociálního zabezpečení ………………………… 12 4.1 Formy sociálního zabezpečení z hlediska postavení státu …………………. 12 4.2 Formy sociálního zabezpečení z hlediska postavení občana ………………. 13 5. Prameny právní úpravy sociální pomoci ……………………………….. 15 5.1 Ústavní základy sociální pomoci …………………………………………... 15 5.2 Prameny mezinárodního práva …………………………………………….. 15 5.3 Prameny práva Evropské unie v oblasti sociální péče ……………………... 16 5.4 Zákony a podzákonné předpisy v oblasti sociální péče ……………………. 16 6. Právní vztahy sociální pomoci …………………………………………… 18 6.1 Subjekty sociální péče ……………………………………………………... 18 6.1.1. Oprávněné subjekty …………………………………………………….. 18 6.1.2. Povinné subjekty ………………………………………………………... 20 6.2 Objekt právních vztahů sociální péče ……………………………………... 22 6.3 Obsah právních vztahů sociální péče ……………………………………… 22 7. Formy poskytování sociální péče ………………………………………... 23 7.1 Dávky sociální péče ……………………………………………………….. 23 7.2 Služby sociální péče ……………………………………………………….. 23 7.3 Poradenství ……………………………………………………………….... 24 7.4 Sociální prevence ………………………………………………………….. 24 7.5 Sociálně-právní ochrana …………………………...………………………. 25 8. Pojmy životní minimum a sociální potřebnost ......................................... 26 8.1 Životní minimum ......................................................................................... 26

2

8.2 Sociální potřebnost ......................................................................................

27

9. Dávky sociální péče ..................................................................................

30

9.1 Charakteristika jednotlivých dávek sociální péče ......................................

30

9.1.1 Dávky sociální péče pro rodiny a děti .....................................................

30

9.1.2 Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu .......................................

32

9.1.3 Dávky sociální péče pro staré občany .....................................................

33

9.1.4 Dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené občany ....................

33

9.1.5 Dávky sociální péče ve zvláštních případech ..........................................

36

9.1.6 Dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti .................................

37

9.2 Nárok na dávku a nárok na její výplatu ......................................................

37

10. Služby sociální péče ..................................................................................

40

10.1 Charakteristika jednotlivých služeb sociální péče ....................................

41

10.2 Poskytovatelé služeb sociální péče ...........................................................

47

10.3 Žádost o sociální službu ............................................................................

48

11. Povinnosti a odpovědnost občanů oblasti sociální péče ........................

49

11.1 Povinnosti v oblasti sociální péče .............................................................

49

11.2 Odpovědnost v oblasti sociální péče .........................................................

49

12. Působení nestátních subjektů v systému sociální pomoci ......................

51

12.1 Občanská sdružení ....................................................................................

52

12.2 Obecně prospěšné společnosti ..................................................................

53

12.3 Církevní organizace a účelová zařízení církví ..........................................

54

12.4 Nadace a nadační fondy ............................................................................

54

13. Právo EU a sociální pomoc .......................................................................

56

14. Připravované změny právní úpravy v oblasti sociální pomoci .............

59

14.1 Nový zákon o sociálních službách ............................................................

59

14.2 Změny v oblasti sociálních dávek .............................................................

60

Závěr ................................................................................................................

62

Resumé ............................................................................................................

64

Seznam použité literatury ..............................................................................

66

3

Úvod Sociální pomoc představuje významnou součást systému sociálního zabezpečení. Jejím cílem je především to, aby občan znovu získal schopnost zabezpečovat své potřeby vlastním přičiněním, případně mu poskytnout pomocnou ruku po dobu, kdy toho není sám schopen. Výjimku představují takové životní situace člověka, které vyžadují trvalé poskytování sociální pomoci bez možnosti návratu k soběstačnému životu v důsledku těžkého zdravotního postižení či vysokého věku. Je tedy určena všem občanům, jejichž životní potřeby nejsou v dostatečné míře zajištěny a hrozí jim sociální vyloučení, nebo již sociálně vyloučenými jsou. Zatímco chudoba představuje výsledek nerovnosti v přístupu k bohatství a výsledek nerovnosti při distribuci bohatství vytvářeného tržní ekonomikou, sociální vyloučení je chápáno jako nerovnost v participaci na životě společnosti, která je výsledkem nedostatku příležitostí k této participaci. Tato nerovnost vytváří neschopnost podílet se na společenském životě a izolaci od společnosti. Sociální vyloučení je tvořeno nerovným přístupem k pěti základním zdrojům společnosti, a to zaměstnání, zdravotní péči, vzdělání, bydlení a sociální ochraně. Mezi chudobou a sociálním vyloučením bývá často souvislost, kdy ohrožené skupiny občanů mají velmi často zkušenost s obojím. Z výše uvedeného vyplývá, že otázka sociální pomoci je i přes poměrně nízký počet jejích klientů velmi významná, neboť představuje poslední naději pro ty, jež jsou na ni závislí, a jimž hrozí sociální vyloučení. Proto se domnívám, že se tato otázka týká každého z nás a měla by být rozvíjena občanskou společností každého demokratického státu. Je velmi důležité, aby právní úprava sociální pomoci zaručovala každému, kdo se nachází v tíživé sociální situaci, nejefektivnější a nejvhodnější prostředky pomoci s ohledem na individuální situaci každého klienta. Stát by zde měl zapracovat na kvalitní právní úpravě v oblasti kontroly, aby prostředky, které jsou na tuto oblast vynakládány byly využity co nejefektivněji a dostaly se opravdu k těm, co tuto pomoc potřebují. Samotné poskytnutí pomoci by však mělo být ponecháno na pracovnících poskytujících sociální pomoc, rodinných příslušnících, a širokém lidském zázemí klienta a nemělo by být řešeno jen přes pouhé poskytnutí hmotné dávky. Cílem této práce je poskytnout co nejkvalitnější přehled základních institutů a otázek vyvstávajících v této oblasti. Obsah práce by měl vytvořit jasný obraz o pojmu sociální pomoci, a to jak pro laika, tak pro klienta obracejícího se pro radu. Je sestaven tak, aby jasně vylíčil základní systémové zařazení tohoto pojmu v celém systému sociálního zabezpečení, jeho funkce a obsah.

4

1. Pojem sociální pomoc Definovat pojem sociální pomoc hned na počátku diplomové práce by se mohlo jevit velmi odvážné, zejména proto, že bych k objasnění jejího obsahu měla dojít v podstatě až na závěr této práce, a také proto, že právní úprava v České republice (dále ČR) s tímto pojmem zatím nepočítá a místo něj ve stejném významu používá pojem sociální péče. Nicméně pojem sociální pomoc je všeobecně uznávaným termínem a proto bude velmi vhodné, když se nejen z praktických důvodů vypořádám s jejím obsahem hned na počátku této práce. „ Sociální péče pramení ze společenské solidarity a spočívá v transferu prostředků a služeb ve společnosti.“1 Sociální subjekt, zejména stát, zde tedy formou přerozdělování pomáhá těm, kteří takovou pomoc nutně a prokazatelně potřebují v důsledku právem uznaných nepříznivých sociálních situací – sociálních událostí. Je určena pro individuální sociální potřebu občana v nouzi. Pokud se občan ocitne v tíživé sociální situaci, nastupuje sociální pomoc jako projev lidské solidarity a dobročinnosti s cílem : a) navrátit takovému občanu sociální suverenitu, b) pomoci mu překonat sociálně-ekonomické potíže, c) anebo řešit jeho trvalé sociálně neuspokojivé postavení.

1.1 Legislativní definice sociální pomoci: Dle současné právní úpravy, jak je uvedeno v § 73 odst.1 zák.č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení je sociální péčí „péče, kterou zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.“2 Toto ustanovení doplňuje § 73b cit.zák., který uvádí že „za sociální péči se považuje též ústavní péče poskytovaná ve zdravotnických zařízeních občanům, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopni se obejít bez pomoci další osoby a nemohou být proto propuštěni ze zdravotnického zařízení, pokud jim nemůže být poskytnuta potřebná péče nebo pečovatelská služba, přestože podmínky pro poskytování těchto služeb splňují.“3 1

Více k tomu Arnoldová, A., Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. Část – Sociální péče, 2. vydání, Praha, karolinum, 2004, str. 9 2 § 73 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení 3 § 73 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení

5

Jako negativum této legislativní definice bych uvedla zejména její důraz na roli

státu

jako primárního nositele sociální péče v právních vztazích sociální péče obecně, tedy jak v oblasti jednotlivých dávek sociální péče, tak i služeb. Stát má být garantem sociální jistoty a na rozdíl od rozhodování o přerozdělování různých dávek financových ze státního rozpočtu, kde je samozřejmě role státu velmi důležitá, by měl stát v oblasti sociálních služeb působit až když jiné prostředky pomoci selžou. Platná legislativní úprava tedy upřednostňuje subjekty státu před subjekty, které jsou nezávislé na státu, jejichž role je velmi důležité hlavně z toho důvodu, že se soustředí na provozování sociálních služeb v přirozeném domácím prostředí, formou sociálních zařízení s malou kapacitou, které občanovi pomáhají zajistit nejen hmotné zabezpečení a překonat tíživou sociální situaci, ale v důsledku speciálního individuálního přístupu také lépe zajistí jeho opětovné zařazení společnosti. Dle mého názoru by se tedy mělo v oblasti poskytování služeb sociální péče postupovat postupně od rodiny a jejího blízkého okolí, dále přes nestátní subjekty, a až když budou tyto možnosti vyčerpány, by se měl stát nositelem sociální péče stát. Také bych této legislativní úpravě vytkla její pojetí občana, jako pasivního příjemce, jenž se ocitl v nepříznivé sociální situaci. V praxi se nevyžaduje skoro žádná aktivita z jeho strany pro zmírnění či vyřešení své nepříznivé sociální situace, stačí pouze aby se obrátil na příslušný úřad a podal žádost o dávku. Zatím zde neexistují takové principy, které by stavěly občana do aktivní role, což ale nově schválený zákon o sociálních službách brzy změní .

1.2 Sociální pomoc jako pomoc proti sociálnímu vyloučení: Sociální vyloučení chápeme jako ztrátu místa ve společnosti a ze sociálního postavení v ní v důsledku zdravotního postižení, ztráty zaměstnání, stáří, závislosti na drogách či alkoholu, ztráty domova atd. Vyloučení je dáno pozicí subjektu, je to v zásadě oboustranně nepříznivý stav, protože vede k sociálnímu napětí. Charakterizuje situaci, kdy jednotlivec, rodina, či skupina jedinců nejsou schopny účastnit se mnohdy až všech stránek společenského života, jako jsou politika, kultura, vzdělání, ekonomika, sport apod., a plně využívat výhod, které jim společnost poskytuje.

1.3 Sociální pomoc jako základ pro sociální práci „ Pojmem sociální pomoc můžeme rovněž rozumět souhrn jednotlivých metod sociální práce uplatňovaných sociálními pracovníky, psychology, lékaři, dobrovolníky charitativních a humanitárních organizací, jakož i rodinnými příslušníky a ostatními občany, cítícími morální

6

povinnost pomoci potřebným.“4 Jejím cílem je pomoc zaměřená na zlepšení nebo obnovení schopnosti sociálního fungování jejích subjektů.

1.4 Sociální pomoc a sociální politika Sociální pomoc je projevem sociální politiky v nejužším slova smyslu, začíná tam, kde již ostatní nástroje sociální politiky nestačí. Nastupuje tehdy, když ani jeden z ostatních systémů sociálního zabezpečení (sociální pojištění ani státní zaopatření) nejsou schopny poskytnou dostatečné pnění, které by vyřešilo nepříznivou sociální situaci jedince. Sociální pomoc tedy představuje ten nejspodnější rošt, kterým by žádný jedinec neměl propadnout. Tvoří tedy tzv. záchrannou sociální síť.

1.5 Sociální pomoc v kontextu právního řádu ČR / úvaha de lege ferenda/ Sociální pomoc lze také definovat jako soubor právních norem, které upravují vznik, změnu a zánik specifických společensko-právních vztahů v rámci práva sociálního zabezpečení. Předmětem právní úpravy sociální pomoci je sociální ochrana osob, jež se ocitly v tíživé sociální či hmotné situaci, kterou nemohou překonat samy, bez cizí pomoci a nejsou tak schopny zabezpečit své základní životní potřeby. Jejím cílem je odstranění nebo zabránění vzniku sociálního vyloučení, z čehož plyne její výrazná preventivní funkce. Právní normy v oblasti sociální pomoci proto musí poskytnout v každé její oblasti to nejkonkrétnější a nejindividuálnější řešení tíživých životních situací, jež by byly schopny reagovat na nejrůznější neopakovatelné lidské osudy.

4

Koldinská, K., Marková, H., Sociální pomoc a právo, 1. vydání, Praha, Orac s.r.o., 2001, str.8

7

2. Historický vývoj právní úpravy sociální péče Sociální pomoc má ve světě i na našem území své dlouholeté kořeny. Odnepaměti existuje určitá solidarita bohatých s chudými, zdravých s nemocnými, jednoduše mezi těmi, co pomoc potřebují a těmi, kdo ji nabízejí. Již od pravěku cítí člověk potřebu sociálního bezpečí, která je vědomou i podvědomou konstantou lidského chování. „Na úsvitu lidské civilizace můžeme spíše hovořit o aktu vzájemné pomoci, která byla naprosto přirozená a spočívala v zásadě na rodové a kmenové pospolitosti.“5 V některých starověkých státech se přidělovala půda válečným vysloužilcům, poskytovala se pomoc vdovám a sirotkům po vojácích

a chléb chudým občanům, což ale bohužel

směřovalo spíše k získání politického vlivu, než k pomoci chudým a potřebným . Již před naším letopočtem některé státy pečovaly o slepé, hluché a postižené. Tato pomoc byla poskytována určitou komunitou, a to jednorázově, nebo po určitou dobu. Stát se v této formě pomoci angažoval pouze v případě, že mu hrozilo určité nebezpečí, jako např. stávky otroků, a to často represivně než sociálně. Ve středověku dochází k velkému rozvoji péči o chudé. Tato péče byla zpočátku velmi neorganizovaná a jejími nositeli byli především církev a šlechta. S prvním chudinským zákonodárstvím se v českých zemích setkáváme až za období Rakouska-Uherska. „Vůdčí zásadou rakouského zákonodárství byla myšlenka, že pečovat o své příslušníky v nouzi je povinna domovská obec.“6 Tato povinnost domovské obce byla zakotvena v říšském policejním řádu Ferdinanda I. z roku 1552, který byl ale spíše represivního charakteru. Represivní charakter měla i další nařízení proti žebrotě a o postrku, jako např. nařízení Marie Terezie „Bettler-, Schub- und Verpflegsordnung“ z roku 1754. K prvnímu zmírnění dosavadních represivních předpisů došlo až u dvorských dekretů Josefa II. z let 1782-1786, kterými bylo zavedeno zřizování farních chudinských ústavů. V druhé polovině 19. století došlo legislativní úpravě veřejné chudinské péče zákonem č. 105/1883 ř. z., o domovském právu, který obsahoval vymezení domovského práva jako právo na pobyt v obci a nárok na zapatření chudinské, a chudinským zákonem č. 59/1868 čes. z. z., jež upravoval právní vztahy v oblasti chudinské péče. Oba tyto předpisy byly později recipovány do právního řádu Československé republiky.

5 6

Durdisová, J., a kol., Sociální politika, 2. vydání , ASPI Publishing, s.r.o., Praha, 2002, str. 107 Koldinská, K., Marková, H., Sociální pomoc a právo, 1. vydání, Praha, Orac s.r.o., 2001, str. 13

8

Chudinská péče byla dle chudinského zákona poskytována jednak v ústavech, formou tzv. uzavřeného chudinského zaopatření, tak i mimo ně, formou volného zaopatření chudého. Ve své době byly nejmodernější ústavem ve střední Evropě Masarykovy domovy v Praze. Kromě výše zmiňovaného veřejného chudinství došlo také k rozvoji chudinství soukromého, kdy chudinskou péči poskytovaly také soukromé subjekty, jako humanitární organizace a spolky. Tento systém chudinské péče existoval až do roku 1956, kdy vstoupil v platnost zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, jež se stal jednou z prvních základních a jednotících norem práva sociálního zabezpečení. Tato nová právní úprava převedla v podstatě veškerý výkon sociální péče z obce na stát, resp. na jeho místní orgány – národní výbory, a upravila poskytování dávek a služeb sociální péče formou poradenství, ústavního zaopatření atd.7 V roce 1964 byl přijat nový právní předpis stejného názvu pod č. 101/1964 Sb., který sice zařadil sociální péči pod pojem služby sociálního zabezpečení, ale koncepce sociální pomoci zůstala v podstatě nezměněna. Tento zákon prováděla vyhláška č. 102/1964 Sb., dle které se také poskytovaly sociální služby. Na výše uvedený zákon poté navázal zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, který zavedl mnohem širší spektrum dávek sociální péče, jež se poskytovaly občanům dle jejich příslušnosti k určité sociální skupině. K tomuto zákonu byla rovněž přijata prováděcí vyhláška č. 130/1975 Sb. Jako další předpis upravující sociální péči byl přijat zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a

i když byla mnoha ustanovení tohoto zákona v souvislosti s postupující

reformou sociálního zabezpečení zrušena, je sociální péče stále upravena tímto právním předpisem. Posledním právním předpisem schváleným poslaneckou sněmovnou je nový zákon o sociálních službách, jež bude účinný od 1. ledna 2007. Tento zákon byl přijat z důvodu nevyhovující a zastaralé právní úpravy v oblasti sociální péče a systému sociálních služeb, o jehož budoucím přínosu bude pojednáno v samostatné kapitole této práce.

7

Více k tomu Tröster, p., a kol, Právo sociálního zabezpečení, 3. vydání, C. H. Beck, Praha, 2005, str. 271

9

3. Postavení sociální pomoci v systému práva sociálního zabezpečení Právo sociálního zabezpečení je veřejnoprávním odvětvím, které je tvořeno souhrnem právních norem upravujících vznik změnu a zánik právních vztahů, které vznikají důsledku právem uznaných sociálních událostí. Sociální událost je tedy kterákoliv právem uznaná právní skutečnost, která má, nebo může mít nepříznivý dopad na sociální postavení jedince a osob závislých na něm výživou. Vzhledem k množství sociálních událostí, při kterých tyto právní vztahy vznikají mění se a zanikají a při kterých je poskytováno hmotné zabezpečení či jiná pomoc, je právo sociálního zabezpečení velmi bohaté a složité právní odvětví. Ovšem právě na základě výše zmiňovaných sociálních událostí můžeme dle právní literatury systém práva sociálního zabezpečení rozdělit na tři základní pilíře, a to na : I. sociální pojištění II. státní sociální podporu III. sociální pomoc

Tyto tři systémové části jsou tvořeny celkem pěti základními subsystémy práva sociálního zabezpečení. Jsou to : 1.veřejné zdravotní pojištění – jako subsystém sociálního pojištění 2. nemocenské pojištění – jako subsystém sociálního pojištění 3. důchodové pojištění – jako subsystém sociálního pojištění 4. státní sociální podpora – jako subsystém státního zaopatření 5. sociální péče – jako subsystém sociální pomoci

Systém práva sociálního zabezpečení v ČR tedy vypadá takto:

sociální pojištění

státní zaopatření

sociální pomoc

státní sociální podpora

sociální péče

nemocenské pojištění důchodové pojištění veřejné zdravotní pojištění

10

Vnitřní systémové části práva sociálního zabezpečení tvoří dohromady sedm částí. K pěti základním subsystémům řadí teorie práva ještě obecnou část práva sociálního zabezpečení a důchodové připojištění. Ve výsledku se tedy vnitřní systém práva sociálního zabezpečení člení na : a) Obecnou část práva sociálního zabezpečení, která obsahuje ustanovení společná všem právním vztahům uskutečňovaným v rámci práva sociálního zabezpečení, jako jsou pojem, předmět, metoda právní úpravy atd. b) Veřejné zdravotní pojištění, které obsahuje úpravu právních vztahů vznikajících při poskytování a financování zdravotní péče. c) Nemocenské pojištění, které se zabývá úpravou poskytování hmotného zabezpečení při krátkodobých sociálních událostech a vztahuje se na ekonomicky aktivní obyvatelstvo. d) Důchodové pojištění, které obsahuje úpravu těch právních vztahů, které vznikají při poskytování hmotného zabezpečení při dlouhodobé nebo trvalé ztrátě pracovní schopnosti, ve stáří a při ztrátě živitele. e) Důchodové připojištění, které představuje nadstavbu nad důchodovým pojištěním. Jedná se o dobrovolné doplňkové pojištění. f) Státní sociální podporu, která pokrývá zabezpečení rodin s dětmi ze strany státu. Vyjadřuje jeho podíl na krytí nákladů na výživu a ostatní základní potřeby rodin s dětmi a je tvořen dávkami, které jsou vypláceny buďto závisle na výši příjmu rodiny, jen individuálním adresátům, nebo bez závislosti na výši příjmu, tedy plošně. g) Sociální pomoc, která představuje tu část práva sociálního zabezpečení, která nastupuje až v případě, kdy ani jeden z předchozích systému nedokáže zabezpečit jedince v sociální tísni. Zahrnuje ty vztahy, které vznikají při poskytování hmotného zabezpečení těm osobám, které jsou ve stavu sociální potřebnosti. . Cílem je tuto sociální potřebnost zmírnit, nebo odstranit. „Systém sociální pomoci reaguje na individuální situaci občanů, zohledňuje jejich sociální, příjmové a majetkové poměry, nutné náklady na zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a nákladů na domácnost.“8

8

Krebs, V., a kol., Sociální politika, 2. vydání, ASPI Publishing, s.r.o., Praha, 2002, str. 213

11

4. Sociální pomoc a formy sociálního zabezpečení Formy sociálního zabezpečení specifikují sociální zabezpečení jednak z hlediska postavení státu při tvorbě zdrojů sociálního zabezpečení a při jeho organizaci, a dále

z hlediska

postavení občana v systému sociálního zabezpečení a splnění podmínek pro to, aby se systém práva sociálního zabezpečení vůči němu začal uplatňovat.

4.1 Formy sociálního zabezpečení z hlediska postavení státu a) stát jako nositel sociálního zabezpečení : forma všeobecného povinného státní zabezpečení - „ příjmy a výdaje jsou přímo napojeny na státní rozpočet, stát organizuje provádění sociálního zabezpečení institucionálně.“9 - státní orgány řídí a realizují tuto formu systému práva sociálního zabezpečení, - občan se stává automaticky oprávněným subjektem v této formě sociálního zabezpečení, vstoupí-li do právních vztahů, s nimiž stát spojuje vznik tohoto zabezpečení, - subjekty obvykle nemají přímou povinnost podílet se na tvorbě zdrojů v této formě sociálního zabezpečení, jejich podíl na tvorbě zdrojů zde existuje nepřímo, tedy formou tvorby a přerozdělování státního rozpočtu. b) stát jako garant sociálního zabezpečení : forma všeobecného povinného pojištění - stát vytváří právní rámec sociálního zabezpečení, - stanoví podmínky sociálního zabezpečení, - upravuje sociální práva občanů a jejich realizaci, ale není zde přímo subjektem, který realizuje sociální zabezpečení, - k provádění této formy sociálního zabezpečení jsou vytvářeny speciální instituce, jež vystupují nezávisle na státu a také v této formě sociálního zabezpečení samostatně hospodaří s prostředky sociálního zabezpečení, - stát zde ale poskytuje záruku za fungování systému sociálního zabezpečení a za plnění z tohoto systému. c) stát jako iniciátor sociálního zabezpečení : forma dobrovolného doplňkového pojištění - stát vytváří pouze právní rámec pro působení subjektů v této formě sociálního zabezpečení, - vymezuje základní pravidla chování těchto subjektů, - neposkytuje zde ani právní záruku za fungování systému sociálního zabezpečení v této formě - tyto formy sociálního zabezpečení jsou financovány hlavně z příspěvků jejích subjektů 9

Galvas, M., Gregorová, Z., Sociální zabezpečení, MU v Brně, 2000, str. 23

12

Jednotlivé formy sociálního zabezpečení se navzájem prolínají a doplňují a tak jsou systémy sociálního zabezpečení většinou tvořeny smíšenými formami sociálního zabezpečení. „ Tím je umožněno, aby konkrétní systém práva sociálního zabezpečení byl budován vrstevnatě a mohl tak pružněji reagovat na měnící se sociální události v životě člověka i na měnící se vnější podmínky.“10

4.2 Formy sociálního zabezpečení z hlediska postavení občana a) zabezpečovací forma z hlediska postavení občany - stačí, aby se občan po určitou dobu vyskytoval v určitém právním postavení, aby mu bylo ze systému sociálního zabezpečení poskytnuto plnění, - a nemusí se přímo podílet na tvorbě zdrojů v této formy sociálního zabezpečení b) pojišťovací forma z hlediska postavení občana - k zařazení občana do tohoto systému sociálního zabezpečení je nutné, aby se finančně podílel na tvorbě zdrojů systému c) zaopatřovací forma z hlediska postavení občana - v této formě sociálního zabezpečení stačí k poskytnutí plnění pouze objektivní stav potřebnosti občana bez dalších podmínek, tzn. bez jakéhokoliv jeho dalšího přičinění.

I formy sociálního zabezpečení z hlediska postavení občana se v jednotlivých systémech sociálního zabezpečení navzájem doplňují a prolínají, stejně jako formy sociálního zabezpečení z hlediska postavení státu. Sociální pomoc má z hlediska postavení státu primárně formu všeobecného státního zabezpečení. Stát zde hraje hlavní roli ve financování plnění poskytovaného na základě jednotlivých sociálních událostí a také řídí a organizuje provádění tohoto systému sociálního zabezpečení prostřednictvím orgánů státní správy, které k tomuto účelu zřizují :

10

-

ústavy sociální péče,

-

manželské poradny,

-

domovy pro matky s dětmi,

-

stanice pečovatelské služby pro děti,

-

zařízení pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc,

-

zařízení pro občany společensky nepřizpůsobené,

-

kluby důchodců

Galvas, M., Gregorová, Z., Sociální zabezpečení, MU v Brně, 2000, str. 24

13

-

samostatné jídelny z vlastní kuchyní pro důchodce,

-

zařízení pečovatelské služby, zejména zařízení pro denní pobyt starých občanů, střediska osobní hygieny a prádelny pečovatelské služby.

Sociální pomoc má ale z hlediska forem sociálního zabezpečení, ač v mnohem menší míře, i formu dobrovolného doplňkového zaopatření. Jak již bylo výše uvedeno, je tato forma sociálního zabezpečení financována hlavně ze zdrojů vytvořených různými dobrovolnými dobročinnými institucemi, a také jednotlivci působícími v této formě zabezpečení. Je tedy financována ze zdrojů vytvořených nezávisle na státu. Mezi tyto dobrovolné dobročinné instituce patří různá občanská sdružení a charitativní, církevní organizace, nadace a nadační fondy.

14

5. Prameny právní úpravy sociální pomoci 5.1 Ústavní základy sociální pomoci: Dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ( dále LZPS ),vyhlášené ve Sbírce zákonů pod číslem 2/1993 Sb. má občan právo na přiměřené hmotné zabezpečení , a to v případě, že nastane jedna ze tří jmenovaných sociálních událostí, tedy stáří, nezpůsobilost k práci nebo ztráta živitele. Odst. 2 tohoto článku pak stanoví, že „ každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“11 Řeší tedy sociální událost hmotné nouze, bez ohledu na to, zda se jedná o občana ČR či nikoliv. Dále čl. 31 říká, že „ každý má právo na ochranu zdraví“12, a opět tedy se nevztahuje pouze na občana ČR, ovšem jeho pokračování říká, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon, a tak se zde opět setkáváme s dvojím rozlišením osobního rozsahu. Sociální péče se také týká čl. 32 LZPS, který zaručuje ochranu rodiny a rodičovství. Zaručuje jednak rodičům právo na výchovu dítěte a péči o něj, ale na druhé straně chrání dítě před negativním vlivem rodičů, a to tak, že na základě zákona rozhodnutím soudu je možné dítě od rodičů odloučit.

5.2 Prameny mezinárodního práva: Mezi významné mezinárodní právní prameny patří zejména Mezinárodní pakt OSN o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966, který ČSSR spolu s Mezinárodním paktem OSN o občanských a politických právech ratifikovala a vyhlásila ve Sbírce zákonů pod číslem 120/1976 Sb. Velmi významným mezinárodním dokumentem je také koncem roku 1999 ratifikovaná Evropská sociální charta, vyhlášená ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 14/2000 Sb. m. s. Z hlediska sociálně-právní ochrany dítěte je velmi významným pramenem Úmluva o právech dítěte, přijatá OSN v roce 1989, publikovaná ve Sbírce zákonů pod číslem 104/1991 Sb. Dále je ČR vázána velkým množstvím bilaterálních smluv, z nichž některé se samozřejmě také týkají sociální péče. 11 12

Čl. 30 odst. 2 LZPS Čl. 31 LZPS

15

5.3 Prameny práva Evropské unie (dále jen EU ) v oblasti sociální péče Základním dokumentem je jistě Charta základních práv EU, která v článku 34 chápe sociální pomoc jako nástroj boje proti sociálnímu vyloučení, o které bude dále hovořeno v 13. kapitole této práce v souvislosti s právem EU. Evropská sociální charta je dalším významným dokumentem v oblasti ochrany a uznání sociálních práv a i když se v podstatě jedná o pramen mezinárodního práva, je její závaznost je daná tím, že ji signovaly všechny členské země EU. Po přistoupení ČR k Evropské unii ( dále EU ) jsou v rámci koordinace dávek v oblasti práva sociálního zabezpečení stěžejní tyto dokumenty: -

Nařízení Rady (EEC) č. 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství.

-

Nařízení č. 574/72, které stanoví postup provádění Nařízení (EEC) č. 1408/7113

5.4 Zákony a podzákonné předpisy v oblasti sociální péče: Stěžejním právním předpisem v oblasti sociální péče je zákon č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jehož předmětem úpravy je právě sociální péče samotná. Dále upravuje v důsledku přijetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, díky němuž byla z tohoto zákona vypuštěna ustanovení týkající se důchodového zabezpečení, pouze právní úpravu zvýšení důchodu pro bezmocnost, a nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných. Dále zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů, který upravuje kompetence správních orgánů v oblasti sociální péče. Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví definici sociální potřebnosti, která je mezi podmínkami pro vznik nároku na některé dávky či služby a proto je významným nástrojem pro stanovení, zda se jedná o sociálně potřebného občana a také upravuje i další dávky poskytované sociálně potřebným občanům. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů, jehož výše je také důležitým kritériem pro posouzení, zda se jedná o sociálně potřebného občana. Zákon č. 71/1967 Sb. o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, jež se použije ve vztahu k právní úpravě sociální péče subsidiárně, kde tedy úprava sociální péče nestanoví jinak. 13

Arnoldová, A., Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. část – Sociální péče, 2. vydání, Praha, Karolinum, 2004, str. 11

16

Vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů a zákon ČNR o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, jež přesně stanoví jednotlivé formy dávek a služeb poskytované jednotlivým skupinám příjemcům. Vyhláška MPSV č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška MPSV č. 82/1993 Sb., o úhradách za pobyt v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška MPSV č. 83/1993 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška MPSV č. 310/1993 Sb., o úhradách za poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. A další související předpisy.

17

6. Právní vztahy sociální péče Právní vztahy sociální péče jsou takové společenské vztahy, které jsou upraveny právními normami práva sociálního zabezpečení , a jejichž obsahem jsou určitá práva a povinnosti subjektů těchto vztahů, které se zakládají, mění a ruší na základě právních skutečností. Tyto vztahy jsou zásadně veřejnoprávní povahy, kde na jedné straně vystupují orgány veřejné správy spolu se soukromými subjekty, jako povinné subjekty, tedy poskytovatelé sociální péče, a na druhé straně příjemci této péče, tedy oprávněné subjekty. Poskytovatelé a příjemci sociální péče mají mezi sebou tedy nerovné postavení. Orgány veřejné správy zde rozhodují o nároku na poskytnutí plnění, o jeho výši a formě v jaké má být poskytnuto. U poskytování dávek sociální péče se spojuje funkce rozhodujícího a poskytujícího orgánu v jeden subjekt. Právní vztahy sociální péče vznikají, mění se a zanikají na základě právních skutečnostísociálních událostí. Jedná se o sociálně tíživé situace, které vznikají nezávisle na vůli subjektů jimi postižených. Sociální události vznikají nejčastěji jako důsledky: a) nedostatečné sociální prevence, b) selhání přirozených nebo náhradních zdrojů sociální soběstačnosti a jistoty, c) ztráty schopnosti využívat přirozené nebo náhradní zdroje sociální soběstačnosti a jistoty, d) ohrožením občana jednáním jiného občana.

6.1 Subjekty sociální péče 6.1.1 Oprávněné subjekty sociální péče Zákon o sociálním zabezpečení č. 100/1988 Sb. definuje oprávněné subjekty sociální péče dle jejich příslušnosti k určité sociální skupině. Tyto sociální skupiny pak představují i samotné oblasti sociální péče. Dle § 73 odst. 5 zákona č. 100/1988 sociální péče obsahuje péči o tyto sociální skupiny:14 a) rodinu a děti, b) občany těžce zdravotně postižené, c) staré občany, d) občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, e)občany společensky nepřizpůsobené.

14

§ 73 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení

18

Způsobilost k právům a povinnostem oprávněných subjektů sociální péče je upravena rovněž zákonem o sociálním zabezpečení, a to v ustanovení § 4 tohoto zákona, jakož i způsobilost v těchto právních vztazích vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.15 Co se týče právní úpravy způsobilosti k právům a povinnostem oprávněných subjektů v ustanovení § 4 odst. 1 tohoto zákona, můžu říci, že se velmi podobá ustanovení § 7 občanského zákoníku.16 Ovšem odlišně je zde upraveno prohlášení občana za mrtvého. Dle § 4 odst. 1 tohoto zákona způsobilost k právům a povinnostem zaniká prohlášením za mrtvého, tzn. v den, kdy je vydáno příslušné soudní rozhodnutí. Vzniká tak situace, kdy občan, který je již mrtev, může nabývat práv a povinností jako by byl naživu, dokud není vydáno příslušné rozhodnutí o jeho prohlášení za mrtvého. Toto rozhodnutí má tedy účinky ex nunc. Oproti tomu úprava občanského zákoníku je v tomto ohledu logičtější, když zánik způsobilosti k právům a povinnostem spojuje výhradně se smrtí. Rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého dle § 198 a § 199 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu zde má účinky ex tunc, proto způsobilost k právům a povinnostem zaniká již dnem, který je v tomto rozhodnutí označen jako den smrti, případně v den, který nezvěstný nepřežil, nebo se ho nemohl dožít.17 Způsobilost k právním úkonům vzniká oprávněným subjektům sociální péče dle § 4 odst. 2 zák. č. 100/1988 Sb. dovršením šestnáctého roku věku. Toto ustanovení je tedy ve vztahu k § 8 občanského zákoníku lex specialis, tzn. použije se právní úprava zákona o sociálním zabezpečení. Z toho vyplývá, že občan sám může ještě před dosažením zletilosti žádat o přiznání dávky sociální péče a také samostatně vystupovat v řízení o dávku jako účastník řízení. Občan, který dovršil 16. rok věku a hodlá se v těchto řízeních nechat zastupovat, musí svého zástupce k příslušným právním úkonům zmocnit plnou mocí, a to dle § 17 správního řádu. Občan mladší šestnácti let musí být zastoupen zákonným zástupcem, jak je uvedeno v § 36 a § 37 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, a to buď opatrovníkem ustanoveným soudem, nebo svými rodiči. Dle § 4 odst. 3 zák. č. 100/1988 Sb. „ omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, zákonném zástupci občana, jehož způsobilost k právním úkonů byla omezena nebo který byl

15

§ 4 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Více k tomu § 7 Občanského zákoníku 17 Více k tomu § 198 a § 199 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu 16

19

této způsobilosti zbaven, a to prohlášením občana za mrtvého platí ustanovení občanského zákoníku.“18 Použije se zde tedy ustanovení § 27 odst. 2 občanského zákoníku.

6.1.2 Povinné subjekty sociální péče Sociální péči dosud stále v největší míře zajišťuje stát, a to prostřednictvím orgánů státní správy, event. orgánů místní samosprávy.19 V zákoně č. 114/1988 Sb.o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení jsou vymezeny kompetence jednotlivých povinných subjektů v oblasti sociální péče. Dle § 1 odst. 1 cit. zákona to jsou : -

Ministerstvo práce a sociálních věcí,

-

krajské úřady,

-

obecní úřad obce s rozšířenou působností,

-

pověřený obecní úřady,

-

obecní úřad,

dále dle § 1 odst. 2 tohoto zákona vykonávají působnost na úseku sociálního zabezpečení též obce a kraje.20

a) Ministerstvo práce a sociálních věcí ( § 2 odst. 1 cit. zákona ) - řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení, zajišťuje úkoly spojené s rozvojem dávek a služeb v této oblasti, může zřizovat a spravovat zařízení a ústavy sociální péče a diagnostickou službou, provádí dozor nad poskytováním sociálních služeb soukromými subjekty, tzn. právnickými osobami a občany, a v případě zjištění pochybení ukládá opatření k nápravě - Ministr práce a sociálních věcí má právo odstraňovat tvrdosti, které se mohou vyskytnout při provádění sociální péče ( § 2 odst. 2 cit. zákona ) b) Krajský úřad ( § 3 odst. 1 cit. zákona ) - řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení, provádí dozor nad poskytováním sociálních služeb organizacemi a občany a ukládá opatření k odstranění těchto závad, má právo rozhodovat o povolení výjimky z podmínky trvalého pobytu na území ČR žadatele o poskytnutí služby ( § 3 odst. 3 cit. zákona ) - a dále je odvolacím orgánem proti rozhodnutí obecních úřadů v řízeních o poskytnutí dávek sociální péče

18

§ 4 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení Ryba, J., a kol., Nad sociálním zabezpečením, 1. vydání, Praha, Orac s.r.o., 1998, str. 192 20 § 1 odst. 2 zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení 19

20

c) Kraj v samostatné působnosti ( § 3 odst. 2 cit. zákona ) - zřizuje a spravuje všechny druhy zařízení sociální péče, které vykonávají diagnostickou službu, rozhoduje o přijetí do ústavů sociální péče, které spravuje, o ukončení pobytu v nich, o přemístění do jiných ústavů, které spravuje, o úhradě za služby c ústavech poskytované a o případné úhradě za služby poskytované v ostatních zařízeních sociální péče, pokud je spravuje, rozhoduje o poskytování pečovatelské služby, kterou zabezpečuje, a o úhradě za ni. d) Obec - rozhoduje o: 1. umístění matky s dítětem, popřípadě těhotné ženy do domova pro matky s dětmi, který spravuje, a o úhradě za služby v něm poskytované, 2. o přijetí dítěte do stanice pečovatelské služby pro děti, kterou spravuje a o úhradě za služby v ní poskytované, 3. o poskytování pečovatelské služby a o úhradě za ni, 4. o poskytnutí služby sociální péče a věcné nebo peněžité dávky dle § 8a odst. 3 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, atd.21 e) Obec v samostatné působnosti - rozhoduje o přijetí do ústavu sociální péče, které spravuje, o ukončení pobytu v nich, o přemisťování do jiných ústavů, které spravuje, o úhradě za služby v ústavech poskytované a o případné úhradě za služby poskytované v ostatních zařízeních sociální péče, pokud je spravuje, zabezpečuje pečovatelskou službu dle § 86a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení ( dále SZ ), a rozhoduje o jejím poskytnutí, atd.22 f) Obec v přenesené působnosti ( jako pověřený obecní úřad ) - rozhoduje o poskytování příspěvku na společné stravování, o poskytování jednorázových peněžitých a věcných dávek, s výjimkou dávek, o nichž rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností, atd.23 g) Obecní úřad obce s rozšířenou působností - rozhoduje o poskytování příspěvku na výživu dítěte dle § 5 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a dalších účelových a peněžitých dávek, dále rozhoduje o poskytování bezúročných půjček, o poskytování příspěvku na opatření zvláštních pomůcek občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, nevidomým a neslyšícím občanům,

21

Více k tomu zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení Více k tomu zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení 23 Více k tomu zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení 22

21

- ukládá pokuty v rámci své působnosti za porušení předpisů o sociálním zabezpečení upravujících sociální péči, atd.24

Sociální služby mohou vedle výše uvedených povinných subjektů poskytovat také právnické a fyzické osoby, o kterých bude dále hovořeno v kapitole o působení nestátních subjektů v oblasti sociální péče.

6.2 Objekt právních vztahů sociální péče Objektem právních vztahů sociální péče je zabezpečení základních životních potřeb občana, a tak mu pomoci překonat tíživou životní situaci, a to jak hmotným zabezpečením, tak i zabezpečením jeho sociálních potřeb, tedy snahou o jeho opětovnou integraci do společnosti.

6.3 Obsah právních vztahů sociální péče Obsah právních vztahů sociální péče tvoří jednotlivá práva a povinnosti subjektů sociální péče, která jsou obsažena v právní úpravě sociální péče. Oprávněné subjekty zde mají zákonem dané právo na poskytnutí péče v případě splnění zákonem daných podmínek a povinné subjekty zde mají povinnost tuto péči - dávku či službu - poskytnout v případě, že zde tento právní nárok existuje.

24

Více k tomu zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení

22

7. Formy poskytování sociální pomoci Základní formy poskytování sociální pomoci, které jsou realizovány v rámci právních vztahů sociální pomoci, lze rozdělit do pěti skupin. Jsou to dávky sociální péče, služby sociální péče, poradenství, sociální prevence a sociálně-právní ochrana.

7.1 Dávky sociální péče Systém dávek sociální péče reaguje na individuální tíživé situace občanů, vázané na věk, zdravotní stav, finanční či jiné závažné problémy . - z hlediska formy ve které jsou poskytovány je můžeme dělit na: a) peněžité dávky sociální péče b) věcné dávky sociální péče - z hlediska četnosti jejich poskytování na: a) jednorázové dávky sociální péče b) opakující se dávky sociální péče - z hlediska povinnosti správního orgánu dávku poskytnout na: a) obligatorní dávky sociální péče b) fakultativní dávky sociální péče

7.2 Služby sociální péče Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, poskytnutí kontaktu se společenským prostředím, pomoc při ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí ubytování a stravování, atd. - služby sociální péče zahrnují : a) výchovnou a poradenskou péči, b) pracovní rehabilitace, c) ústavní sociální péči, d) péči v ostatních zařízeních sociální péče, e) pečovatelskou službu, f) stravování, g) kulturní a rekreační péči, h) mimořádné výhody pro některé skupiny občanů těžce zdravotně postižených, i) bezúročné půjčky

23

7.3 Poradenství Poradenská činnost směřuje k poskytnutí profesionální znalosti sociálních pracovníků občanům při řešení jejich tíživé životní situace. Základní sociální poradenství se vyskytuje ve všech formách sociální pomoci. Úkolem je jednak zajistit preventivní funkci poradenství, tzn. předcházení vzniku tíživých životních situací, tak i snaha o zmírnění či vyřešení problémů občana, který se již v této tíživé životní situaci nachází. Obecně lze říci, že poradenská péče není dostatečně zajištěna jak personálně, tak i kapacitně. Jedinou oblastí, o které můžeme říci, že je poradenskou činností dostatečně vybavena, je oblast poradenství pro rodinu a děti. Poradenská činnost pro rodinu a děti je zabezpečena stávajícími odděleními péče o rodinu a děti a poradnami pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Poradenskou činnost v této oblasti zajišťují také psychologové pracující při Lince důvěry.

O ostatních oblastech

poradenství můžeme říci, že nejsou dostatečně zabezpečeny, a tak se ukazuje jako nezbytné věnovat této oblasti sociální péče větší pozornost a co nejdříve toto poskytování základních informací o možnostech řešení tíživých sociálních situací institucionalizovat.

7.4 Sociální prevence „Sociální prevence je chápána jako prostředek k předcházení sociálně patologickým jevům metodami sociální práce.“25 Její úkol spočívá v ochraně občanů před těmito jevy, jako jsou kriminalita, toxikomanie, dětská prostituce pornografie, rasismus, xenofobie, šikana, vandalismus, intolerance, lhostejnost atd. a zabránění tak ohrožení základních hodnot uznávaných ve společnosti. Cílem sociální prevence není tyto jevy zcela odstranit, ale dostat je pod kontrolu, regulovat je a pokusit se zamezit jejich dalšímu šíření ve společnosti. - Druhy sociální prevence jsou odvozeny od jejích jednotlivých adresátů. Jsou to: a) primární prevence – je zaměřena na fungování celé společnosti, zaměřena na děti a mládež, která ještě není negativními jevy zasažena, nebo je těmito jevy ohrožena, b) sekundární prevence – je zaměřena na rizikové skupiny a jednotlivce, většinou ve věku mladistvých, u kterých je zvýšené riziko, že se stanou nositeli negativních jevů v důsledku poruch sociálních procesů a sociálních institutů. Jedná se hlavně o členy rodin s nízkou sociokulturní úrovní, děti a mladistvé, kteří tráví svůj volný čas bez smysluplné náplně a bez dozoru na ulici, dále o členy skupin vyznačujících se agresivním chováním vůči okolí a o drogově závislé či gamblery a další. 25

Arnoldová, A., Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. Část – Sociální péče, 2. vydání, Praha, Karolinum, 2004, str. 164

24

c) terciární prevence – tzn. prevence následná, která je zaměřena na ty jedince, kteří už jsou nositeli negativního chování ve společnosti. Hlavní důraz při tom klade na předcházení recidivě trestné činnosti, tzn. soustřeďuje se zejména na pachatele trestných činů a na jejich opětovné začlenění do společnosti po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Aktivity sociální prevence se uskutečňují ve dvou rovinách, a to v rovině horizontální a v rovině vertikální. a) Horizontální rovina spočívá v aktivním zapojení více resortů v sociální prevenci. Tato prevence tedy není vykonávána pouze v resortu práce a sociálních věcí, ale i v resortu školství, vnitra, spravedlnosti, zdravotnictví atd. b) Vertikální rovina se zabývá prevencí sociálně patologických jevů na úrovni celostátní, regionální a místní.

7.5 Sociálně-právní ochrana Sociálně-právní ochrana je v ČR podrobně upravena jen pokud jde o nezletilé děti v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zatímco v ostatních právních předpisech se s touto formou pomoci pro ostatní fyzické osoby skoro nepočítá, ač ji mnohdy také velmi naléhavě potřebují. V současnosti se jedná o občany, kteří nemají způsobilost k právním úkonům a nejsou schopni vlastními silami uplatňovat své oprávněné zájmy a zákonem chráněná práva, a výkon těchto práv by mohl být ohrožen či porušen.

25

8. Pojmy životní minimum a sociální potřebnost 8.1 Životní minimum Pod pojmem životní minimum rozumíme takový soubor statků a služeb, jež umožňuje domácnosti nebo jednotlivci uspokojovat jejich potřeby v míře uznané společností v dané etapě za minimálně nezbytné.26 Představuje určitý práh chudoby, kdy občané nacházející se pod ním nemohou žít způsobem minimálně přijatelným v daném státě. Dle § 1 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, pojem životní minimum představuje „společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze.“27 Stanoví výši nezbytných finančních prostředků pro domácnost k dočasnému zajištění základních životních potřeb jejich členů. Pokud čisté peněžní příjmy nedosahují životního minima a není možné je zvýšit vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných závažných důvodů vlastním přičiněním, stát poskytuje sociální pomoc formou dávek sociální péče na základě zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Vznik nároku na dávku sociální péče je tedy vázán na splnění podmínky sociální potřebnosti, jež se odvíjí od výše životního minima. Dávky sociální péče potom doplňují nedostatečný příjem zpravidla do výše životního minima. Mohou však být poskytovány i v nižší úrovni, nebo naopak i nad úroveň životního minima, pokud jsou prokázány odůvodněně vyšší základní životní potřeby související např. s lékařsky doporučeným dietním stravováním, vyššími náklady na bydlení apod. Na odborné úrovni můžeme rozlišit dvě hladiny životního minima, a to existenční minimum a sociální minimum. Existenční minimum představuje soubor statků a služeb, bez jejichž zajištění by došlo k ohrožení zdraví, nebo dokonce i života. Většinou představuje asi polovinu celkového průměrného příjmu na osobu. Sociálního minima dosahuje domácnost, která zajišťuje všechny životních potřeby na minimální společensky přijatelné úrovni a s minimálními náklady. Hladina sociálního minima tedy vyjadřuje dolní hranici pásma všeobecně přijatelného životního standardu a tak tvoří hranici chudoby. Sociální minimum je většinou stanovováno ve výši asi dvou třetin průměrného čistého příjmu.

26 27

Tröster, P., a kol., Právo sociálního zabezpečení, 3. yvdání, C. H. Beck, Praha, 2005, str. 272 § 1 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu

26

V ČR bylo prvně stanoveno životní minimum zákonem č. 463/1991 Sb., jako oficiální hranice chudoby - hmotné nouze. Tento zákon se tedy stal součástí sociální záchranné sítě, jejíž potřeba vznikla z důvodu uskutečňování sociálně ekonomické transformace společnosti. Životní minimum v ČR se skládá ze dvou částí: 1. První tvoří částky, které mají vztah k základním osobním potřebám jednotlivých osob v domácnosti. Mezi tyto osobní potřeby patří výživa, ošacení, obuv, ostatní průmyslové výrobky pro krátkodobé využití, dále služby a osobní rozvoj, který zahrnuje např. vzdělání atd. Částky určené na zajištění osobních potřeb jsou rozděleny do čtyř úrovní podle věku nezaopatřeného dítěte, a to do věku 6 let, 6-10 let, 10-15 let, 15-26 let, a dále pro ostatní občany. 2. Druhá část vyjadřuje potřebu finančních zdrojů nezbytných k úhradě společných nákladů na domácnost, a to především nákladů na bydlení a související služby.28 Jsou zde stanoveny čtyři úrovně částek životního minima na společné potřeby domácnosti, a to podle počtu osob v domácnosti, od jedné až po pět a více osob. Aktualizaci částek životního minima a udržování jejich reálné úrovně sleduje a zabezpečuje vláda svými nařízeními po dosažení zákonem stanoveného nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen.

8.2 Sociální potřebnost Zákon č 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, upravuje postup poskytování peněžitých nebo věcných dávek občanům, jejichž příjem nedosahuje částek životního minima a proto jsou považováni za sociálně potřebné občany. Tento zákon byl přijat k zabezpečení článku 30, odst. 2 LZPS, uvozené ústavním zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky č. 23/1991 Sb., který stanoví: „Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“29 Institut sociální potřebnosti vyjadřuje konvenčně přijaté a přiznané potřeby, tj. to, co společnost na daném stupni vývoje za potřebné definuje a je také schopna a ochotna poskytnout. Tyto biologické, psychické a sociální životní potřeby jsou dle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu( dále jen zákon č. 463/91 Sb.), uspokojovány hlavně z výdělečné činnosti, výnosy majetku a dávkami nemocenského a důchodového pojištění nebo jinými státními dávkami. 28 29

Krebs, V., a kol., Sociální politika, 2. vydání, ASPI Publishing, Praha, 2002, str. 219 Čl. 30, odst. 2 LZPS

27

Občan se tedy považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zákonem č. 463/91 Sb., a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných závažných důvodů vlastním přičiněním. Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu vlastní prací, dále prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku a řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění, dávky důchodového zabezpečení, dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce dle § 85 a dalších zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a uplatnění nároků z pracovních nebo obdobných vztahů. Uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje pokud je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanovi spravedlivě žádat. Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti u poživatele starobního důchodu, u občana staršího 65 let, rodiče, který celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o starší dítě, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, u nezaopatřeného dítěte a dalších osob, u nichž se pracovní aktivita nepředpokládá, nebo je přímo nežádoucí. Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů se posuzuje podobně jako sociální potřebnost nezaopatřeného dítěte. Za životní minimum občanů, jejichž příjmy se posuzují společně, se považuje úhrn částek stanovených tímto zákonem k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Pokud žije v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost jen jednou. Ovšem zjišťuje-li se životní minimum pouze jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základní osobních potřeb občana a poměrné částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Dle zákona č. 482/91 Sb., nelze společně posuzované osoby uznat za sociálně potřebné, pokud je mezi těmito osobami pouze jediná osoba, která některou z podmínek sociální potřebnosti neplní. Výjimku tvoří pouze případy, kdy je tato osoba vzata do vazby, nebo nastoupila k výkonu trestu odnětí svobody.

28

Dále se nepovažuje za sociálně potřebného i ten občan, jehož celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanovi spravedlivě žádat, dále občan, jehož příjem sice nedosahuje částek životního minima, ale není v pracovním nebo obdobném poměru a ani nevykonává samostatně výdělečnou činnost a není evidován jako uchazeč o zaměstnání, občan, který nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody atd.30 Sociální potřebnost je tedy institutem sociální pomoci, který jako jeden z mála v této oblasti reaguje na skutečné potřeby občana, a rozhodným kritériem pro vznik nároku na dávku zde není pouhé splnění určitých podmínek jako v ostatních oblastech sociální péče. Ovšem nová právní úprava sociální pomoci se již bude obracet ke skutečným potřebám občana, a tak se principy, které jsou prozatím uskutečňované pouze u institutu sociální potřebnosti, budou uplatňovat i v ostatních oblastech sociální pomoci.

30

Více k tomu Arnoldová, A., Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. Část – Sociální péče, 2. vydání, Praha, Karolinum, 2004, str. 233

29

9. Dávky sociální péče Jak již bylo výše uvedeno systém dávek sociální péče je určen pro občany, kteří se ocitli v tíživé sociální situaci, tuto situaci nedokážou řešit sami, ani s pomocí rodiny, a tak se stávají sociálně potřebnými. „Rozhodování o jednotlivých dávkách je svěřeno obecním úřadům, pověřeným obecním úřadům a úřadům obcí s rozšířenou působností.“31 Dávky sociální péče jsou poskytovány příslušnými úřady v rámci výkonu státní správy v přenesené působnosti a zdroje k jejich vyplácení jsou poskytovány ze státního rozpočtu. V rámci samostatné působnosti, tzn. z peněžních prostředků samosprávy se poskytuje také bezúročná půjčka a jednorázový peněžitý příspěvek. Sociální dávky systému sociální pomoci můžeme rozdělit do dvou základních skupin: 1. Dávky poskytované ve vazbě na sociální potřebnost občana, popřípadě ve vazbě na sociální potřebnost osob s občanem společně posuzovaných. 2. Dávky vázané na určitou sociální skupinu nebo na konkrétní sociální událost. V případě některých dávek je jejich poskytování dosud vázáno jak na sociální potřebnost, tak na příslušnost k určité sociální skupině.

9.1 Charakteristika jednotlivých dávek sociální péče 9.1.1 Dávky sociální péče pro rodiny a děti a) Příspěvek na výživu dítěte poskytovaný dle § 5 a § 6 zák. č. 482/91 Sb. Příspěvek na výživu dítěte se poskytuje ve formě peněžité dávky, na kterou má nárok nezaopatřené dítě, jež je sociálně potřebné, vůči kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti neplní vyživovací povinnost, stanovenou této osobě v soudním rozhodnutí. Příspěvek se poskytne ve věcné formě v případě, že by peněžitý příspěvek nebyl používán ve prospěch dítěte. Příspěvek se poskytuje ve výši výživného stanoveného v soudním rozhodnutí, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem. Může se však zvýšit v případě potřeby dietního stravování nebo z důvodu držení průkazu mimořádných výhod ZTP/P. Příspěvek se poskytuje formou opakované dávky každý měsíc, po dobu plnění podmínek nároku.

31

Více na www.statnisprava.cz, ze dne 10.3.2006

30

b) Dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem poskytované dle § 23 vyhl. MPSV. Na úhradu jednotlivých mimořádných výdajů rodiny se poskytují jednorázové peněžité a věcné dávky, jejíž členové nemají dostatečné peněžní prostředky na jejich úhradu. Mezi tyto mimořádné výdaje patří např. pobyt dítěte ve škole v přírodě, nákup pračky, školní pomůcky atd. Peněžité dávky se poskytují do výše 15 000 Kč, věcné dávky se poskytují do výše 8 000 Kč, ve výjimečných případech do výše 15 000 Kč. V obou formách se dávky poskytují jednorázově. c) Příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte před jeho převzetím do pěstounské péče dle § 26 odst. 1 vyhl. MPSV. Jedná se o peněžitou nenárokovou dávku, poskytovanou občanům, kteří se ujali dítěte se souhlasem příslušných orgánů v době, která předcházela rozhodnutí o svěření tohoto dítěte do jejich pěstounské péče, nebo do péče poručníka. Pokud toto dítě žilo před touto péčí v zařízení pro výkon ústavní výchovy, poskytne se tato dávka vždy. Dávka se poskytuje na pořízení základního vybavení dítěte, a to jednorázově, do výše 4 500 Kč u dítěte předškolního věku a do výše 6 000 Kč u ostatních dětí. Poskytnutí této dávky nevylučuje poskytnutí příspěvku při převzetí dítěte, poskytovaného v rámci systému státní sociální podpory. d) Příspěvek při uzavření manželství dle § 26 odst. 2 vyhl. MPSV. Jedná se o peněžitou nenárokovou dávku, poskytovanou při uzavření manželství na hrazení výdajů spojených s vybavením domácnosti dítěte, které bylo v pěstounské péči. Pěstounská péče končí dosažením 18-ti let věku dítěte. Příspěvek se poskytuje jednorázově, až do výše 10 000 Kč. e) Příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte dle ustanovení § 27 vyhl. MPSV. Nezaopatřenému osiřelému dítěti žijícímu v náhradní péči, popř. nezaopatřenému osiřelému dítěti, které se připravuje na povolání, na které přešlo právo osobního užívání bytu, lze poskytnout opakující se nenárokový peněžitý příspěvek na úhradu za užívání bytu a služby s tím spojené, nemá-li vlastní příjem. Příspěvek se poskytuje ve výši úhrady za užívání bytu a služby s tím spojené, snížený o částku, o kterou příjem dítěte včetně přídavku na dítě převyšuje částku životního minima dítěte na osobní potřeby a podíl společných nákladů na domácnost. Dávka může být také poskytnuta ve výši potřebné k úhradě dluhu, který již nezaopatřenému osiřelému dítěti vznikl. Dávka se poskytuje opakovaně po dobu plnění podmínek. f) Příspěvek na rekreaci dětí důchodce dle § 28 vyhl. MPSV. 31

Jedná se o peněžitou, nenárokovou dávku, poskytovanou na úhradu nákladů spojených s rekreací dítěte důchodce. Podmínkou pro přiznání dávky je potřeba úhrady nákladů na rekreaci vlastního nebo osvojeného dítěte důchodce nebo dítěte převzatého do péče nahrazující péči rodičů, a to ve věku do skončení povinné školní docházky.32 Důchodce musí být sociálně potřebný a tento příspěvek nemůže být poskytnut ze zaměstnání důchodce nebo druhého rodiče dítěte. Příspěvek na rekreaci dítěte lze ale poskytnou i tehdy, nesplňuje-li důchodce podmínky sociální potřebnosti, jestliže jeho rodina má zvýšené životní náklady v důsledku déletrvající nemoci nebo invalidity některého z členů rodiny, nebo je důchodce účastníkem odboje, nebo z jiných závažných důvodů. Dávka se poskytuje jednorázově ve výši 80 % celkových nákladů na rekreaci, výjimečně až do plné výše nákladů na tuto rekreaci.

9.1.2 Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu (dle § 80 a násl. zák. č. 100/88 Sb.) Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží občanovi, který pečuje osobně, celodenně a řádně o tuto osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80-ti let a částečně bezmocná. U péče o jinou než blízkou osobu musí být splněna podmínka společné domácnosti. Poživatelům plného invalidního důchodu, vdovského, vdoveckého a starobního důchodu nárok na dávku nevzniká, jestliže výše jejich důchodu, popř. jejich souběhů přesahuje výši této dávky. Dále tato dávka náleží rodiči, prarodiči, popř. jinému občanovi, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, který pečuje o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je podle zvláštního právního předpisu dlouhodobě zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči. Podmínka osobní, celodenní a řádné péče je splněna i v případě ve kterém si např. pečující osoby vyřizuje nezbytné osobní záležitosti, nebo vykonává výdělečnou činnost a zajistí během této činnosti péči jinou zletilou osobou apod. Příspěvek lze pobírat i při omezené výdělečné činnosti, tj. výdělečné činnosti, která zakládá účast na nemocenském pojištění nebo samostatné výdělečné činnosti. Výše příspěvku představuje 2,25 násobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a 3,85 násobek při péči o dvě nebo více osob.

32

Více na www.mpsv.cz, dávky sociální péče, ze dne 10.3.2006

32

9.1.3 Dávky sociální péče pro staré občany a) Jednorázové nenárokové dávky - Jednorázové peněžité dávky, určené občanům v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo pro dlouhodobě nemocné na úhradu závazků krátkodobé povahy. - Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči, určený nepracujícím důchodcům, kteří hradí poukazy na rekreaci a lázeňskou péči z vlastních prostředků. Výše tohoto příspěvku je vázána na výši důchodu. - Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými dopravními prostředky, určený sociálně potřebným účastníkům rekreace a lázeňské péče, hrazený až do výše skutečných nákladů. - Jednorázové peněžité a věcné dávky, určené sociálně potřebným občanům na úhradu mimořádných nutných výdajů, které nemohou uhradit ze svých příjmů. - Věcné dávky, určené sociálně potřebným občanům ne jejich běžné životní potřeby, které pro svůj zdravotní stav, věk, nebo osamělost nemohou zabezpečit sami. - Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice, určený sociálně potřebným občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to až do výše 1 000 Kč. - Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice, určený pro sociálně potřebné občany, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to až do výše 1 000 Kč. b) Opakující se nenárokové dávky - Příspěvek na společné stravování, určený k úhradě části nákladů vydávaných sociálně potřebným starým občanem na společné stravování, a to ve výši 12 Kč na jeden oběd, v mimořádných případech zvýšený až o 15 %. - Příspěvek na zvýšené životní náklady, určený pro občany, kteří trvale používají ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky, pokud jim vznikají v souvislosti s používáním těchto pomůcek zvýšené výdaje, a to ve výši až 200 Kč měsíčně. - Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice, určený občanům starším 70-ti let, kteří žijí osaměle. Výše příspěvku může být stanovena až do výše plné úhrady základní měsíční sazby z používané telefonní stanice.

9.1.4 Dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené občany (dle § 31 a násl. vyhl. MPSV) a) Jednorázové a nárokové dávky - Příspěvek na úhradu bytu, určený občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (dále jen vadami ústrojí) a občanům, kteří jsou úplně nebo prakticky nevidomí, 33

k odstranění bariér v rámci jejich bytu. Příspěvek lze stanovit až do výše 70 % prokázaných nákladů na úpravu, nejvýše ale ve výši 50 000 Kč. - Příspěvek na individuální dopravu, určený občanům s vadami ústrojí, úplně či prakticky nevidomým a rodičům nezaopatřených dětí, léčených pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastózou, kteří nevlastní motorové vozidlo nebo nejsou dopravováni vozidlem, ne které je přiznán příspěvek na provoz motorového vozidla. Výše příspěvku je stanovena na 6 500 Kč ročně. - Příspěvek na zakoupení motorového vozidla, určený občanům s vadami ústrojí a rodičům nezaopatřených dětí, kteří mají vadu ústrojí, které jsou prakticky či úplně nevidomé nebo těžce mentálně postižené. Výše příspěvku činí až 100 000 Kč. - Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla, určený občanům s vadou ústrojí a rodičům nezaopatřených dětí, jež mají vadu ústrojí, které jsou úplně či prakticky nevidomé nebo těžce mentálně postižené. Příspěvek se poskytuje až ve výši 60 000 Kč. - Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla, určený občanům s vadou ústrojí, kteří sami řídí motorové vozidlo, a s ohledem na své postižení tuto úpravu vozidla potřebují. Příspěvek se poskytuje v celkové výši ceny úpravy, pokud tomu nebrání výše souběhu tří příspěvků, poskytnutých v průběhu 10-ti po sobě jdoucích kalendářních roků, která činí 200 000 Kč. - Příspěvek na provoz motorového vozidla, určený držitelům motorového vozidla, jejichž zdravotní postižení odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. a III. stupně, jež používají toto vozidlo ke své pravidelné dopravě. Dále provozovatelům motorového vozidla, jež používají vozidlo k pravidelné dopravě svých blízkých osob, jejichž zdravotní stav také podmiňuje přiznání mimořádných výhod II. a III. Stupně, a rodičům nezaopatřených dětí léčených pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastózou. Výše příspěvku činí u jednostopého vozidla 4 200 Kč u mimořádných výhod III. stupně a rodičům výše uvedených dětí a 9 900 Kč u ostatních vozidel a dále u jednostopého vozidla 2 300 Kč u mimořádných výhod II. stupně a 6 000 Kč u ostatních. b) Opakující se nárokové dávky - Příspěvek za užívání bezbariérového bytu, určený občanům s vadami ústrojí, kteří obývají byt s charakterem bytu zvláštního určení. Příspěvek se poskytuje ve výši až 400 Kč měsíčně. c) Opakující se nenárokové dávky - Příspěvek na zvýšené životní náklady, určený občanům trvale používajícím ortopedické, kompenzační, nebo jiné pomůcky, pokud jim vznikají v souvislosti s používáním těchto pomůcek zvýšené výdaje. Tento příspěvek se poskytuje ve výši až 200 Kč měsíčně. 34

- Příspěvek na zvýšené životní náklady, určený pro úplně nebo prakticky nevidomé občany, kteří vykonávají soustavnou pracovní činnost nebo se připravují na pracovní uplatnění soustavným výcvikem nebo studiem. Výše tohoto příspěvku je stanovena na 200 Kč měsíčně. - Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice , určený těžce zdravotně postiženým sociálně potřebným občanům. Výše příspěvku může být stanovena až do celé výše základní měsíční sazby za používání této stanice. - Příspěvek na úhradu užívání garáže, který je určený pro občany s vadami ústrojí, kteří obývají byt s charakterem zvláštního určení. - Příspěvek pro prakticky nebo úplně nevidomým občanům, určený na krmivo pro vodícího psa, který je ve vlastnictví tohoto občana. Výše příspěvku činí 800 Kč měsíčně. d) Mimořádné výhody pro občany se zdravotním postižením - Mimořádné výhody pro občany těžce zdravotně postižené jsou stanoveny ve třech stupních: I. stupeň = TP, II. stupeň = ZTP a III. stupeň = ZTP/P. Tyto výhody jsou určeny pro občany, kteří mají podstatně omezenou pohybovou nebo orientační schopnost a poskytují se dle stupně a druhu postižení, zejména v dopravě nebo při potřebě průvodce.33 Prokazují se průkazem mimořádných výhod. - Bezúročné půjčky, určené těžce zdravotně postiženým občanům v nepříznivé životní situaci, kterou mohou pomocí této půjčky překonat a nemohou půjčku získat jiným způsobem. Výše této půjčky činí až 20 000 Kč. Pokud tento těžce zdravotně postižený občan splňuje požadavky na poskytnutí příspěvku na zakoupení motorového vozidla, může být tato půjčka poskytnuta až do výše 40 000 Kč. Jedná se o jednorázovou nenárokovou dávku sociální péče, která je v kompetenci příslušné obce s rozšířenou působností, jež ji poskytuje ze svých finančních prostředků. e) Jednorázové a nenárokové dávky - Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými prostředky, určený sociálně potřebným účastníkům rekreace a lázeňské péče. Příspěvek je hrazen až do plné výše skutečných nákladů. - Příspěvek na opatření zvláštních pomůcek, určený těžce zdravotně postiženým občanům k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení. Maximální výše příspěvku je stanovena procentní částkou z ceny pomůcky. - Příspěvek na úhradu výdajů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa, určený úplně nebo prakticky nevidomým občanům. Příspěvek je hrazen až do plné výše skutečných nákladů, tj. až 210 000 Kč. 33

Více k tomu Černá, J., Trinnerová, D., Právo sociálního zabezpečení, 1. vydání, Aleš Čeněk, Pelhřimov, 2002, str. 113

35

- Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice, určený pro sociálně potřebné občany, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně. Příspěvek může být poskytnut až do výše 1 000 Kč. - Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice, určený sociálně potřebným občanům, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně, v případě přeměny skupinového připojení na stanici se samostatným nebo podvojným připojením, poskytnutý až do výše 1 000 Kč. - Peněžité dávky, určené občanům umístěným v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně, nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu jejich závazků krátkodobé povahy. - Příspěvek při odchodu ze zařízení, určený svěřencům ústavu pro tělesně postiženou mládež, pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením nebo s více vadami a pro občany se změněnou pracovní schopností, kteří podstoupili přípravu na pracovní uplatnění. Výše příspěvku je stanovena na 7 000 Kč, výjimečně až na 15 000 Kč. - Peněžité a věcné dávky, určené pro sociálně potřebné občany na úhradu jejich mimořádných nutných výdajů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů. - Věcné dávky pro sociálně potřebné občany, které jsou určeny k uspokojování jejich běžných životních potřeb a které si pro svůj zdravotní stav, věk, nebo osamělost nemohou zabezpečit sami. - Příspěvek na společné stravování ve výši 12 Kč na jeden oběd, v mimořádných případech zvýšený až o 15 %. - Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči, který je určený pro nepracující důchodce, jež hradí poukazy na rekreaci a lázeňskou péči z vlastních prostředků. Výše tohoto příspěvku je vázána na výši důchodu.

9.1.5 Dávky sociální péče ve zvláštních případech a) Nenárokové dávky pro občany, kteří potřebují zvláštní pomoc - Peněžité a věcné dávky pro občany, kteří se

přechodně ocitli v mimořádně obtížných

životních poměrech, nebo v nich žijí, určené k překonání těchto nepříznivých poměrů , zejména při získání zaměstnání, při zvyšování kultury bydlení, při péči o výchovu a vzdělání dětí, při kulturním rozvoji atd. Výše dávky závisí na posouzení správního orgánu. Jedná se o dávky jednorázové i měsíčně se opakující, za předpokladu splnění podmínek sociální potřebnosti. - Peněžité dávky určené občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných životních poměrech z důvodu živelné pohromy nebo požáru. Tyto dávky jsou určené k okamžité pomoci 36

překonat následky těchto událostí. Výše dávky závisí na majetkových poměrech občana a jeho rodiny a poskytuje se až do výše 30 000 Kč. Jedná se o jednorázovou dávku, která není závislá na sociální potřebnosti. b) Nenárokové dávky pro občany společensky nepřizpůsobené - Peněžité a věcné dávky, určené k zabezpečení životních potřeb těchto občanů, za splnění podmínek sociální potřebnosti, dále určené jako první pomoc občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, občanům, proti kterým je vedeno trestní řízení, popř. jim byl výkon trestu odnětí svobody odložen, občanům závislým na alkoholu a drogách, občanům žijícím nedůstojným způsobem života a občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Dávka se poskytuje až do výše 1 000 Kč. - Bezúročné půjčky, určené občanům, kteří jsou v nepříznivé životní situaci. Maximální výše půjčky činí 20 000 Kč. c)

Nenárokové dávky pro občany, kterým je poskytována sociální péče ve zdravotnickém

zařízení. - Jednorázová a opakující se peněžitá dávka, určená sociálně potřebným občanům k úhradě jejich základnách osobních potřeb. Dávka je nenároková. O výši dávky rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. d) Jednorázový peněžitý příspěvek poskytovaný obcí v samostatné působnosti. - Obec se může ve své samostatné působnosti rozhodnout poskytnout občanům, kteří se ocitli v mimořádně nepříznivých sociálních podmínkách, jednorázový peněžitý příspěvek.

9.1.6 Dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti Jedná se o jednorázové nebo opakující se dávky, které jsou určené k zabezpečení základních životních potřeb občana. Jsou poskytovány v případě, kdy čisté peněžní příjmy občana, respektive domácnosti (společně posuzovaných osob), nedosahují životního minima a není možné je zvýšit z ohledem na věk, zdravotní stav nebo z jiných závažných důvodů vlastním přičiněním.34

9.2 Nárok na dávku a nárok na její výplatu ( § 94 a násl. zák. č. 100/88 Sb.) Po splnění podmínek pro přiznání dávky vzniká nárok na dávku, který trvá po celou dobu, po kterou oprávněný subjekt podmínky na jeho přiznání splňuje. Tento nárok tedy nezaniká uplynutím času, ale zanikne v případě smrti oprávněného, ať již jde o dávku obligatorní nebo

34

Více k tomu zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti

37

fakultativní. Nároky, které jsou předmětem dědictví, uplatní dědici oprávněného - zůstavitele v příslušném dědickém řízení. Není zde rozhodné, zda jsou dědici povoláni na základě závěti, nebo zákona. Nabyvatelé ze závěti zde nemají odpovědnost za zůstavitelovy závazky. Dle § 104 cit. zák. tedy zásadně platí, že nároky, které přecházejí na osoby uvedené v odst. 2 a 3 § 104 cit. zák. – manžel(ka), děti, rodiče atd. - nejsou předmětem dědění. Přechod práv oprávněného na jiné osoby tak vylučuje použití § 460 a násl. občanského zákoníku o dědění. Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek pro vznik nároku na dávku a její výplatu a poté podáním žádosti o ni, pokud není stanoveno, že žádosti není třeba. „Náležitosti žádosti nejsou v žádném ustanovení předpisů sociální péče vymezeny, žádosti tedy odpovídá každé podání, z jehož obsahu je patrné, že se občan domáhá poskytnutí dávek sociální péče.“35 Ovšem je-li tato žádost neúplná, je příslušný úřad povinen tuto žádost přijmout a vyzvat občana k jejímu doplnění. Na rozdíl od výše uvedeného nároku na dávku je nárok na výplatu dávky časově omezen, a to třemi lety ode dne, za který dávka náleží, není-li uvedeno jinak. Příjemcem dávky je fyzická osoba oprávněného. Ovšem v případě omezení jeho způsobilosti k právním úkonům je příjemcem dávky zákonný zástupce oprávněného, který je povinen použít dávku pouze ve prospěch zastoupeného a osob, které je povinen vyživovat. Příslušný státní orgán může stanovit i tzv. zvláštního příjemce dávky s jeho souhlasem v případě, kdy by se výplata dávky míjela svým účinkem, nebo ji oprávněná osoby nemůže přijímat. Tento zvláštní příjemce je také povinen použít dávku ve prospěch oprávněného , případně ve prospěch osob, které je povinen vyživovat.

Dle mého názoru by se výše uvedené dávky sociální pomoci měly poskytovat jen ve velmi omezené míře a jen ve specifických případech. Tím mám na mysli situace, kdy jsou příjemci těchto dávek občané zdravotně postižení , staří a občané, jejichž zdravotní stav je nepříznivý. Tím samozřejmě neříkám, že by se měly u ostatních sociálních skupin dávky zrušit, ale k jejich poskytování by mělo dojít jen po přísném prověření majetkové situace jejich příjemců a snahy řešit tuto nepříznivou sociální situaci vlastním přičiněním. Zatím se tak ale neděje, a to hlavně z důvodu malé adresnosti poskytované sociální pomoci, a také z důvodu preferování finančních dávek před poskytnutím věcné pomoci či pomoci v podobě služby, jež by dle mého názoru měla být např. u občanů společensky nepřizpůsobených na prvním místě. Zároveň by to měli být sami klienti, kteří by rozhodovali o tom, v jaké formě jim má být sociální pomoc poskytnuta. Neposkytnutím těchto dávek v případech , kdy to opravdu není nezbytné, by

35

Tröster, P., a kol., Právo sociálního zabezpečení, 3. vydání, C. H., Beck, Praha, 2005, str. 289

38

logicky došlo k finančním úsporám. Tyto finanční úspory by poté mohly být využity v případech, kdy na jejich poskytnutí závisí lidský život – např. v hospicích, nebo by mohly být zvýšeny ty dávky, které klient nutně potřebuje a které vedou ke zkvalitnění jeho života.

39

10. Služby sociální péče Služby sociální péče zahrnují péči o občany, kteří nejsou schopni zabezpečit své základní životní potřeby v potřebném rozsahu zejména z důvodu nedostatečného příjmu, nepříznivého zdravotního stavu a věku. Součástí těchto služeb jsou i služby poskytované v zařízeních sociální péče.36 Mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří hlavně senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi a lidé, kteří z různých důvodů žijí na okraji společnosti. Služby sociální péče jsou poskytovány podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. MPVS. Jejich prostřednictvím je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu. Zahrnují zajištění stravování, ubytování pro uživatele služeb, pomoc při zajištění chodu domácnosti, při ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psychoterapie a socioterapie a pomoc při prosazování práv a zájmů uživatelů služeb sociální péče. Jejich cílem je podporovat rozvoj, anebo pokud možno alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele služeb, dále jeho návrat do domácího prostředí a snaha o obnovení nebo zachování jeho původního životního stylu. Dále se také snaží rozvíjet schopnosti uživatelů služeb a tak jim postupně umožnit vést samostatný život a také mají zájem o snížení sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem života jejich uživatelů. Mezi základní činnosti při poskytování sociálních služeb patří pomoc při zvládání běžných úkonů při péči o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při zajištění chodu domácnosti. Dále mezi tyto základní činnosti při poskytování služeb patří výchovné, vzdělávací, aktivizační činnosti, poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. V rámci širokého okruhu sociálních služeb můžeme rozlišit: 1. intervenující služby - tzn. služby, které reagují okamžitě na vzniklé potřeby jejich uživatelů, popřípadě se snaží vzniku těchto potřeb předejít, 2. pečovatelské služby – které reagují na trvající potřeby uživatelů služeb a usnadňují život lidem s omezeními.

36

Králová, J., Rážová, E., zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně postižené občany, 2. vydání, ANAG, Ostrava, 2003, str. 14

40

10.1 Charakteristiky jednotlivých služeb sociální péče 1. Sociální poradenství Cílem sociálního poradenství je poskytování informací potřebných k tomu, aby osoby, které se nalézají v nepříznivé sociální situaci, mohly tyto nepříznivé sociální situace s jejich pomocí překonat. Základní sociální poradenství je součástí všech možných sociálních služeb. Odborné poradenství potom zahrnuje občanské poradny, manželské a rodinné poradny, sociální práci s osobami společensky nepřizpůsobenými, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí, sociálně právní poradenství pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Tato služba obsahuje poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba sociálního poradenství se poskytuje bezúplatně.

2. Sociálně zdravotní služby Sociálně zdravotní služby napomáhají k zajištění psychické a fyzické soběstačnosti jejich uživatelů. Jsou nabízeny osobám, které již nepotřebují akutní zdravotní lůžkovou péči, ale zároveň jsou natolik nesoběstační, že nutně potřebují pomoc od druhé osoby při každodenních úkonech a tato pomoc jim nemůže být z objektivních důvodů poskytnuta v jejich domácím prostředí. Sociálně zdravotní služby jsou poskytovány v pobytových zařízeních sociálních služeb nebo v pobytových zdravotnických zařízeních. Tyto služby sociální péče podléhají úhradě. Zdravotnické úkony jsou hrazeny z fondů veřejného zdravotního pojištění.

3. Sociální rehabilitace Sociální rehabilitace představuje soubor specifických činností zaměřených na nácvik potřebných dovedností osoby se zdravotním postižením. Tento nácvik dovedností má za cíl dosažení samostatnosti a soběstačnosti osoby se zdravotním postižením v největší možné míře s ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a poté nalezení vhodného pracovního uplatnění pro tuto osobu.

4.Osobní asistence Osobní asistence je sociální služba, která se poskytuje v přirozeném domácím prostředí osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž zdravotní situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v dohodnutém rozsahu a čase. Osobní asistence zahrnuje pomoc při zvládání běžných úkonů, péči o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění chodu

41

domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Tato služba je poskytována za úplatu.

5. Pečovatelská služba Pečovatelská služba zahrnuje péči o děti, osoby se zdravotním postižením a seniory, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v jejich přirozeném domácím prostředí i ve specializovaných zařízeních. Obsahem této služby je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Pečovatelská služba se poskytuje za úplatu. Bezúplatně se poskytuje rodinám s nezaopatřenými dětmi v hmotné nouzi, dále rodinám, ve kterých se současně narodily tři děti a více, účastníkům odboje, pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70-ti let.

6. Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba Tyto služby se poskytují osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti orientace a komunikace a

zahrnují zprostředkování kontaktu se

společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Poskytují se za úplatu.

7. Služby rané péče Služby rané péče se poskytují rodičům dítěte ve věku do sedmi let, které je osobou se zdravotním postižením nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého sociálního prostředí. Jsou zaměřeny na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Tyto služby se poskytuje zejména v domácím prostředí. Zahrnují výchovné vzdělávací

a

aktivizační

činnosti,

zprostředkování

kontaktu

se

společenský

prostředím,terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Jsou poskytovány bezúplatně.

8. Podporované bydlení Tato služba je poskytována osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby a realizuje se v domácím prostředí. Obsahuje pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Poskytuje se za úplatu. 42

9. Odlehčovací služby Odlehčovací služby jsou ambulantní nebo pobytové služby, které se poskytují osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, o které jinak pečuje osoby blízká v domácnosti. Jejich cílem je umožnit pečující osobě nezbytný odpočinek. Zahrnují pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů a poskytují se za úplatu.

10. Centra denních služeb Centra denních služeb nabízejí ambulantní služby ve specializovaném zařízení s cílem posílit soběstačnost osob se zdravotním postižením a seniorům v nepříznivé sociální situaci, která může vést k sociálnímu vyloučení. Tato forma služby zahrnuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Poskytuje se za úplatu.

11. Stacionáře denní a týdenní Denní stacionáře poskytují ambulantní služby ve specializovaném zařízení seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám, které jsou ohroženy užíváním návykových látek, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc další osoby. Týdenní stacionáře poskytují pobytové služby ve specializovaném zařízení seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám, které jsou ohroženy užíváním návykových látek, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc další osoby. Stacionáře zahrnují pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, dále výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Denní i týdenní stacionáře se poskytují za úplatu.37

37

www. mpsv.cz, služby sociální péče, ze dne 15. 3. 2006

43

12. Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy pro osoby se zdravotním postižením poskytují dlouhodobé pobytové služby osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Obsahem služby je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu.

13. Domovy pro seniory Tyto domovy poskytují dlouhodobé pobytové služby seniorům, jejichž situace si vyžaduje pomoc jiné osoby. Domovy pro seniory zahrnují pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, aktivizační činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Domovy pro seniory jsou druhem služby, která se poskytuje za úplatu.

14. Azylové domy Smyslem azylových domů je poskytnutí pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Tato služba zahrnuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů a se poskytuje za úplatu.

15. Domy na půl cesty Domy na půl cesty nabízejí pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby do 26-ti let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zřízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež. Zahrnují pomoc v podobě poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Tato forma pomoci se poskytuje za úplatu.

16. Chráněné bydlení Chráněné bydlení je dlouhodobá pobytová služba, která se poskytuje osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Chráněné bydlení má formu 44

skupinového nebo individuálního bydlení, a osobám, které tuto službu využívají, se poskytuje podle potřeby podpora osobního asistenta.38 Obsahem této služby je poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Je to služba, která se poskytuje za úplatu.

17. Kontaktní centra O kontaktních centrech můžeme říci, že to jsou nízkoprahová zařízení, která navazují kontakt s osobami ohroženými závislostí na návykových látkách. Jejich cílem je minimalizovat sociální a zdravotní rizika spojená se zneužíváním návykových látek. Kontaktní centra zahrnují terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Tato forma pomoci se poskytuje bezúplatně.

18. Telefonická krizová intervence Telefonická krizová intervence představuje soubor metod a technik krizové práce s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou a ohrožující, založená na jednorázovém nebo opakujícím se telefonickém kontaktu klienta s pracovníkem telefonické krizové intervence.

19. Krizová pomoc Krizová pomoc je ambulantní nebo pobytová služba, která se na přechodnou dobu poskytuje osobám, jež se nacházejí v situaci ohrožující zdraví nebo život a tuto situaci nemohou na přechodnou dobu řešit vlastními silami. Obsahem této služby je poskytnutí ubytování, stravy nebo pomoc při zajištění stravy, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Poskytuje se bezúplatně.

20. Nízkoprahová denní centra Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní služby pro osoby bez přístřeší. Součástí této služby je pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy. Nízkoprahová denní centra jsou druhem služby, která se nabízí bezúplatně. 38

Více o osobních asistenci píše Arnoldová, A., ve vybraných kapitolách ze sociálního zabezpečení II. Část – Sociální péče

45

21. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Tato služba zahrnuje ambulantní služby poskytované dětem a mládeži, které jsou ohroženy sociálním vyloučením. Nízkoprahová zařízení jsou určena pro rizikové děti a mládež, kteří jsou ohroženi sociálně-patologickými jevy nebo mají vyhraněný životní styl neakceptovaný většinovou společností. Pro navázání kontaktu s cílovou skupinou se používá nabídka různých volno-časových aktivit. Cílem této služby je podstatně vylepšit kvalitu života cílové skupiny předcházením a snižováním sociálních a zdravotních rizik, jež souvisí se způsobem života těchto dětí a mládeže a umožnit jim lépe se orientovat v sociálním prostředí. V důsledku toho by měly být v případě jejich zájmu schopny řešit svou nepříznivou sociální situaci. Obsahem této služby jsou výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Poskytuje se bezúplatně. 39

22. Noclehárny Účelem nocleháren je poskytovat ambulantní služby osobám bez přístřeší, jež mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Služba zahrnuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytovaní, poskytnutí nebo zprostředkování informací. Služba je poskytována za úplatu, kterou si stanoví její poskytovatel.

23. Služby následné péče a doléčování Služby následné péče a doléčovaní jsou ambulantní služby, které poskytují následnou péči osobám s chronickou psychickou poruchou a osobám závislým na návykových látkách, jež absolvovaly ambulantní nebo ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení nebo osobám, které abstinují. Jejich obsahem jsou terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Poskytují se bezúplatně.

24. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Jedná se o ambulantní služby poskytované rodinám s dětmi, u kterých existují rizika ohrožení jejich vývoje v důsledku dlouhodobě nepříznivé sociální situace, kterou rodiče těchto dětí nedokáží řešit sami, bez pomoci. Obsahem této služby jsou výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické

39

www.mpsv.cz, služby sociální péče, ze dne 15.3.2006

46

činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Sociálně aktivizační služby se poskytují bezúplatně.

25. Terapeutické komunity Terapeutické komunity poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách a pro osoby s chronickou psychickou poruchou, které se chtějí začlenit do běžného života. Jejich obsahem je poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů a poskytují se za úplatu.

26. Terénní programy Terénní programy jako druh služby se poskytují osobám, jež vedou nebo jsou ohroženy rizikovým způsobem života. Jsou určeny pro problémové skupiny dětí a mládeže, uživatele návykových látek, pro osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a další sociálně ohrožené skupiny. Jejich cílem je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika spojené se způsobem života těchto osob. Terénní programy zahrnují pomoc v podobě zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů a jsou poskytovány bezúplatně.

10.2 Poskytovatelé služeb sociální péče Sociální služby pomáhají lidem žít běžným životem. Dávají jim možnost pracovat, navštěvovat školy, účastnit se ve svém volném čase různých aktivit, starat se o své blízké , o sebe, o domácnost atd. Jejich cílem je uchovat co nejvyšší kvalitu jejich života. Na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj sociálních služeb dbají především obce a kraje, zejména zjišťováním skutečných potřeb lidí a zdrojů k jejich uspokojení. Navíc i sami zřizují organizace poskytující sociální služby. Dle mého názoru je jejich funkce v této oblasti velmi významná hlavně proto, že je díky znalosti problémových oblastí sociální péče v jejich obvodech zaměřena na řešení konkrétních sociálních problémů, což vede k velmi flexibilní a efektivní reakci na konkrétní potřeby občanů. Dále jsou velmi významnými poskytovateli služeb nestátní neziskové organizace a fyzické osoby, neboť se domnívám, že sociální služby jsou oblastí sociální pomoci, jež by měla být poskytována zejména nestátními subjekty, pro jejich činnost by ale měly být stanoveny podmínky zvláštní právní úpravou, která zatím chybí. Dále o těchto subjektech bude pojednáno v samostatné kapitole této práce. 47

Ministerstvo práce a sociálních věcí je také důležitým poskytovatelem služeb sociální péče a nyní je zřizovatelem pěti specializovaných ústavů sociální péče.

10.3 Žádost o sociální službu O sociální službu musí člověk obvykle sám požádat. U některých druhů sociálních služeb vydávají obce a kraje rozhodnutí o poskytnutí služby ve správním řízení. Jedná se zejména o pečovatelskou službu a pobytové služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Pokud je poskytovatelem služby nestátní nezisková organizace, uzavírá s uživatelem služby smlouvu, v níž je také stanovena případná finanční spoluúčast uživatele na poskytování této služby. Jedná se např. o příspěvek na stravu, bydlení atd. Domnívám se, že regulace tohoto právního vztahu smlouvou zajišťuje pevnější postavení klienta. Dochází zde k jasnému vymezení obsahu dané služby a vzájemných práv a povinností, což vede k právní jistotě obou stran.

48

11. Povinnosti a odpovědnost v oblasti sociální péče 11.1 Povinnosti v oblasti sociální péče Dle zákona o sociálním zabezpečení( dále ZSZ) mají občané tzv. ohlašovací povinnost a povinnost osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku nebo službu sociální péče. „V případě, že posledně jmenovanou povinnost nesplní, nebo se nepodrobí vyšetření zdravotního stavu v souvislosti s výplatou dávky nebo poskytováním služby sociální péče podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, může být výplata dávky nebo poskytování služby sociální péče pozastaveno.“40 Občan je tak povinen vyhovět výzvě správního orgánu a osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku či službu sociální péče, a to v prekluzivní, osmidenní lhůtě ode dne, kdy výzvu od tohoto orgánu obdržel. Tento správní orgán má zároveň povinnost upozornit občana na možné nepříznivé následky v případě nesplnění této povinnosti. Pokud tedy výzva takovéto upozornění neobsahuje, nemohou tudíž ani nastat právní následky, které zákon s nesplněním uložené povinnosti spojuje. Dále ZSZ stanoví některé zvláštní povinnosti v souvislosti s přiznáním mimořádných výhod, které jsou adresovány hlavně oprávněnému. Jedná se např. o povinnost předložit svou fotografii, aby mu mohl být průkaz mimořádných výhod vydán a další. Porušení těchto povinností ale na rozdíl od výše uvedených není nijak sankcionováno, ledaže by došlo ke zneužití průkazu formou pobírání dávek neoprávněnou osobou. V takovém případě by této osobě vznikla obecná odpovědnosti v sociálním zabezpečení. Státní orgány, zaměstnavatelé, školy a školská zařízení a další právnické osoby jsou povinni na výzvu příslušného orgánu sdělit potřebné údaje, či sami ohlásit podstatné změny pro poskytnutí dávky či služby.

11.2 Odpovědnost v oblasti sociální péče Odpovědnostní vztahy jsou právní teorií označovány jako vztahy sekundární, tedy odvozené, protože vznikají až po porušení povinností z primárního právního vztahu. Ustanovení § 107 ZSZ upravuje odpovědnost příjemce sociální péče. Podmínky, pro které odpovědnost vzniká jsou nesplnění povinnosti příjemce dávky, vyplácení dávky neprávem, či ve vyšší výměře, vyplácení dávky bez právního důvodu, příčinný vztah mezi uvedenými podmínkami a zavinění příjemce dávky- stačí dolózní zavinění- příjemce věděl, nebo musel

40

Tröster, P., a kol., Právo sociálního zabezpečení, 3. vydání, C. H. Beck, Praha, 2005 str. 290

49

z okolností předpokládat, že mu byla dávka vyplacena neprávem, nebo ve vyšší výměře, než měla být vyplacena. V případě vzniku odpovědnosti u sociální péče je sankcí povinnost vrátit dávku v té výši, v jaké byla neoprávněnému poskytnuta, a to ode dne, od kterého mu nenáležela. „K uplatnění nároku na vrácení dávky nebo její části je příslušnému orgánu stanovena subjektivní tříletá a objektivní desetiletá lhůta, která začíná běžet ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, resp. ode dne, za který byla dávka vyplacena.“41 Jedná se o lhůty prekluzivní. Zákon samozřejmě stanoví i odpovědnost organizací, nicméně dle mého názoru je tato právní úprava v současné době již překonaná novými právními úpravami.

41

Koldinská, K., Marková, H., Sociální pomoc a právo, 1. vydání, Orac s.r.o., Praha, 2001, str. 67

50

12. Působení nestátních subjektů v systému sociální pomoci Od roku 1990 začalo v ČR vznikat mnoho nestátních subjektů, které začaly rozvíjet svou činnost také v oblasti sociální péče. Pro jejich působení v této oblasti ale nejsou stanoveny žádné bližší podmínky a právní úprava činnosti těchto soukromoprávních subjektů je zde opravdu nedostatečná. „V rámci sociální péče zcela chybí taková právní úprava podmínek vzniku, trvání a zániku těchto subjektů, která by zohlednila specifika spojená s poskytováním sociálních služeb.“42 Je zde pouze stanovena kontrola nestátních subjektů u hospodaření se svěřenými prostředky, a dále jsou zde ustanovení upravující dohled kraje či obce na úroveň sociálních služeb. Stanoví se zde také povinnost dodržovat zdravotnické a hygienické podmínky, které jsou ovšem upraveny zdravotnickými předpisy. Co se týče právní úpravy podmínek poskytování a kontroly kvality služeb můžu říci, že v této oblasti zcela chybí. Proto si myslím, že je nutné vytvořit v této oblasti vhodné legislativní prostředí, které by přispělo k rozvoji činnosti nestátních subjektů, jež jsou mnohdy efektivnějšími poskytovateli kvalitních sociálních služeb, než orgány státu. V rámci ČR patří mezi nestátní poskytovatele sociální péče zejména nestátní neziskové organizace, jimiž jsou občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, humanitární organizace církví, různé nadace a fyzické osoby. Tyto subjekty poskytují sociální služby, mezi něž patří např. domovy pokojného stáří, azylové domy pro bezdomovce, domy pro matky s dětmi, pro mládež z narušeného rodinného či kriminálního prostředí, zařízení zaměřená na prevenci drogových závislostí, stacionáře pro mentálně postižené, střediska péče pro děti zneužívané či týrané, různé poradny atd. Na provoz činnosti nestátních subjektů jsou poskytovány nenárokové dotace ze státního rozpočtu přidělované Ministerstvem práce a sociálních věcí. Mají-li tedy tyto subjekty o jejich poskytnutí zájem, musí každoročně vyhotovovat a předkládat projekty, které jsou poté vyhodnocovány hodnotitelskými komisemi. Ty berou zřetel hlavně na to, jestli tyto projekty skutečně v určitých regionech vhodně doplňují služby státní. Oproti tomu státní subjekty jsou financovány automaticky ze státního rozpočtu, a tak zde vzniká nerovnost mezi státními a nestátními poskytovateli služeb sociální péče. Co se týče výše uvedených projektů, jsou v rámci sociální a sociálně-zdravotní oblasti v ČR uskutečňovány např. tyto projekty: a) Prázdniny – organizace prázdninových pobytů pro děti z dětských domovů. 42

Tröster, P., a kol., Právo sociálního zabečení, 3. vydání, C. H. Beck, Praha 2005, str. 275

51

b) Dům Olgy Havlové – poskytuje pomoc těm, kdo budují domy na půl cesty pro osamělé dospívající a mladé lidi bez rodinného zázemí. c) Cesty k integraci – je jeden ze stěžejních programů na pomoc překonávání bariér lidí se zdravotním postižením. d) Rehabilitace – představující příspěvky na rehabilitační pomůcky pro zařízení pečující o děti se zdravotním postižením a rodinám, které tyto děti vychovávají doma, dále příspěvky na invalidní vozíky a jejich doplňky, které nehradí zdravotní pojišťovna. e) Nová rodina – poskytuje pomoc rodinám, které pečují o děti v pěstounské péči. f) Senior - je projekt, který zahrnuje spolupráci s občanskými sdruženími a charitativními organizacemi, které poskytují péči a podmínky pro důstojný život nejstarší generaci. g) Pomoc v nouzi – ve výjimečných případech poskytuje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové jednorázové příspěvky na úhradu nezbytných životních potře. h) Roma – je projekt na poskytování příspěvků vzdělávacím a kulturním iniciativám v romské komunitě, pro dialog a vzájemnou toleranci mezi různými etnickými skupinami. i) Fond vzdělávání – je projekt na poskytování stipendií studentům se sociálním nebo zdravotním handicapem při studiu na vysokých a středních školách. j) Zdraví dětem – představuje zdravotnickou pomoc v průmyslově nejohroženějších regionech severních Čech a Moravy. k) Na pomoc dětem s rakovinou – zahrnuje pomoc při vzdělávání dětských onkologických sester, při rozvíjení herní terapie a při budování dětských hospiců. l) Růžová stužka – symbol prevence rakoviny prsu – představuje pomoc organizacím, které prevenci provádějí a pomáhají překonat ženám s tímto omezením vnitřní i vnější osamělost.

12.1 Občanská sdružení Občanská sdružení hrají významnou roli v oblasti sociální péče, neboť jejich působením v této oblasti dochází k demokratizaci státní správy a k rozvoji občanské společnosti. Občanská sdružení začala v ČR vznikat dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, podle kterého začaly vznikat všechny neziskové organizace, neboť zde chyběl takový právní předpis, jehož předmětem úpravy by byly právě neziskové organizace. Ke změně došlo až přijetím zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, jež se hlavně zaměřil na právní úpravu neziskových organizací jako subjektů poskytujících sociální služby.

52

Občanská sdružení představují právo zaručené Listinou, a to právo sdružovat se s jinými ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. K jejich založení jsou oprávněny pouze fyzické osoby, nicméně právnické osoby mohou být jejich členy. Je-li občanské sdružení založeno, nastává druhá fáze vzniku sdružení, a to návrh na jeho registraci. Ten podávají nejméně tři osoby, které tvoří přípravný výbor a z nichž je alespoň jedna starší 18 let. Návrh na registraci se podává Ministerstvu vnitra ČR, které má povinnost sdružení zaregistrovat, splní.li všechny podmínky stanovené zákonem ke vzniku sdružení do 10 dnů od zahájení řízení. Evidenci všech sdružení vede Český statistický úřad. Mezi nejvýznamnější občanská sdružení v ČR patří bezesporu Sdružení zdravotně postižených v ČR (dále SZDP), které sdružuje tyto organizace: Svaz tělesně postižených v ČR, Svaz postižených civilizačními chorobami v ČR, Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR, Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých v ČR, Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Sdružení pro pomoc mentálně postižených v ČR a Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených v ČR. SZDP se orientuje na problémy obecnějšího charakteru společné pro více postižení, jako je např. legislativní činnost, obecné sociálně-právní poradenství, vydávání informačních tiskovin, zahraniční styky formou členství ve významných mezinárodních organizacích( např. Rehabilitation International, Mobility International) a další. Oproti tomu členské organizace řeší problémy specifické, dle jednotlivých tipů zdravotního postižení. „V jejich činnosti je silně akcentována otázka sociální rehabilitace, tj. zaměření na osvojení návyků, dovedností a schopností postiženého člověka vyrovnat se v maximální míře s problémy každodenního života způsobeného jeho zdravotním postižením.“43

12.2 Obecně prospěšné společnosti Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, upravuje právní poměry a postavení těchto společností. Obecně prospěšná společnost je právnickou osobou, která je založena dle výše uvedeného zákona, a která poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek. Její zisk nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jejich orgánů nebo zaměstnanců a musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla založena. Zakladateli této společnosti mohou být fyzické, ale právnické osoby a stát. Zakládá se zakládací smlouvou v případě plurality zakladatelů, nebo zakládací listinou, je-li jen jediný zakladatel, a to ve formě notářského zápisu. Obecně prospěšná společnost vzniká dnem zápisu 43

Arnoldová, A., Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. Část – Sociální péče, 2. vydání, Praha, Karolinum, 2004, str. 106

53

do rejstříku, který vede rejstříkový soud, jímž je krajský soud v jehož obvodu má tato společnost sídlo a zaniká výmazem z tohoto rejstříku.

12.3 Církevní organizace a účelová zařízení církví Církevní a náboženské společnosti jsou další významnou právní formou poskytování služeb sociální péče, jež tuto činnost v ČR vyvíjejí na základě zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Tato forma poskytování sociální pomoci je jednou z nejstarších, neboť pomoci bližnímu svému je stanoveno již v Bibli a zejména pak v Novém zákoně. Vznik církví a náboženských společností je podmíněn jejich registrací, k níž je příslušné Ministerstvo kultury jako ústřední orgán státní správy. „Návrh na registraci podává neméně tříčlenný přípravný orgán církve či náboženské společnosti, jehož členy musí být zletilé osoby.“44 Ministerstvo má povinnost církev zaregistrovat, pokud se však její založení a činnost nepříčí základním zásadám, na kterých stojí občanská společnost. Projev náboženské víry představuje jedno ze základních práv zaručených Listinou a je spojen se svobodou myšlení a svědomí. Odst. 1 čl. 16 Listiny rovněž stanoví, že „Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony, nebo zachováním obřadu.“ Církev nebo náboženská společnost představuje dobrovolné sdružení osob stejné náboženské víry v organizaci s vlastní strukturou, orány, vnitřními předpisy a obřady, jež jsou právnickou osobou. Mezi nejvýznamnější církevní organizace patří v ČR bezesporu Diakonie Českobratrské církve evangelické, jež je nestátní, veřejně prospěšnou organizací spravovanou představenstvem. Jejím cílem je sloužit všem potřebným z církve i z celé společnosti, věřícím i nevěřícím. Řecký pojem diakonie je mezinárodně užíván k označení sociální práce církví.37

12.4 Nadace a nadační fondy Nadace a nadační fondy vznikají hlavně za účelem finanční podpory obecně prospěšných společností, které poskytují i sociální služby. Nadace samy tak obvykle sociální služby neposkytují. Jejich vznik, činnost a zánik je upraven zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, a je v podstatě stejný jako u obecně prospěšných společností. Mezi nejznámější nadace působící v ČR patří např.:

44

Koldinská, K., Marková, H., Sociální pomoc a právo, 1. vydání, Orac s.r.o., Praha, 2001, str. 81

54

- Nadace Naše dítě – má za cíl pomoci dětem, které se ocitnou v těžké životní situaci. Zajišťuje provoz Linky bezpečí, provozuje Krizové centrum Linky bezpečí pro pomoc dětem při hledání optimálního řešení problémů, podporuje humanitární projekty, které přispívají k vytvoření účinného systému ochrany dětí a jejich práv dle Úmluvy o právech dítěte. - Nadace Dětské krizové centrum – jejím cílem je prevence, diagnostika a terapie syndromu CAN (syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte). Její činnost je zaměřena na děti, mladistvé a jejich rodiny, ve kterých se projevují příznaky tohoto syndromu. - Fond ohrožených dětí – poskytuje pomoc dětem, jejichž vývoj je ohrožen v důsledku nevyhovujícího rodinného prostředí, zejména těm, které jsou umístěné v dětských domovech a jiných ústavech. - Bílý kruh bezpečí – jedná se o sdružení odborníků, kteří se orientují na pomoc obětem násilných trestných činů. - STŘEP – je zaměřeno na poskytování pomoci rodinám s dětmi v tíživých životních situacích. - Nadace Rosa – poskytuje pomoc obětem domácího násilí. - ELEKTRA – poskytuje pomoc sexuálně zneužívaným a znásilněným ženám. - La Strada – je zaměřena na prevenci obchodu se ženami ve střední a východní Evropě.

55

13. Sociální pomoc a právo EU V současné Evropě se sociální pomoc rychle vyvíjí, a to v důsledku nárůstu i zcela nových sociálních problémů v evropských společnostech. I když je sociální pomoc velice lokální záležitostí, jsou zde mezinárodními dokumenty stanoveny určité minimální standardy, které každá signatářská země musí respektovat, a proto si myslím, že je nutné se o nich v této práci zmínit, i když nejsou v názvu této kapitoly přímo zahrnuty.„Mezinárodní právo po dlouhou dobu v oblasti sociální pomoci garantovalo v podstatě minimální příjem k zajištění základní životní úrovně a určitého minimálního standardu.“45 Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948( dále jen Deklarace) v čl. 25 upravila právo na základní životní úroveň jako jedno ze základních lidských práv. Stát je zde povinen garantovat výživu, šatstvo, byt, lékařskou péči a nezbytná sociální opatření, a tak zajistit zdraví a blahobyt jedince a jeho rodiny. Dále Deklarace zaručuje právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na vůli jedince. V deklaraci je tedy zaručeno určité životní minimum, a to takové, které zajišťuje základní existenci jedince a jeho rodiny. Zatímco tedy existenční minimum, tak jak je uvedeno v deklaraci, zajišťuje holé přežití jedince, garance sociálního minima představuje zajištění takového standardu, který jedinci umožní opětovné zařazení se do společnosti. Ke koncepci sociálního minima však směřuje až Mezinárodní pakt o hospodářských, kulturních a sociálních právech (dále jen Pakt) z roku 1966. Ten v čl. 11 rovněž jedinci garantuje určitou životní úroveň, ale oproti Deklaraci stanoví přiměřenou životní úroveň a garanci výživy, a zajištění šatstva a bytu v dostatečné míře. Dále pod právo na přiměřenou životní úroveň zahrnuje i právo na neustále zlepšování životních podmínek, z čehož je patrné jisté směřování ke garanci sociálního minima. Dále zavádí právo každého na osvobození od hladu, jež bylo prohlášeno za základní právo vzhledem k současné světové situaci, tedy problému distribuce a redistribuce potravinových zdrojů ve světě. Co se týče sociálního práva na evropské úrovni, řídí se zejména zásadou koordinace.V budoucnu by však mělo dojít i k harmonizaci jednotlivých právních systémů států EU v sociální oblasti, a tak i k sociální integraci Evropy. Termín „právo na sociální pomoc“ zde byl poprvé použit Radou Evropy v Evropské sociální chartě z roku 1961. Evropská sociální charta(dále jen Charta) sice není přímo součástí

45

Tomeš, I., Koldinská, K., Sociální právo EU, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 2003, str. 238

56

práva ES, ale její závaznost je daná tím, že jejími signatáři jsou všechny členské státy EU. ČR Chartu ratifikovala v roce 1999 vyhlásila ji ve sbírce zákonů pod č. 14/2000 Sb. m.s. Velmi významnými ustanoveními týkající se sociální pomoci jsou čl. 13 a 14 Charty. Ve čl. 13 je zaručeno právo na sociální pomoc osobám, které se ocitly bez přiměřených prostředků a nejsou schopny si je zajistit samy. Státu je zde uložena povinnost zajistit osobě přiměřenou pomoc, zajistit rovné postavení osob, které takovou pomoc přijímají, stanovit ve vnitrostátním právním řádu právo na osobní pomoc a poradenství směřující k redukci sociální potřebnosti, a tak je zde pohledu vnitrostátního právního řádu právo na sociální pomoc určeno vlastně sociálně potřebným jedincům. V čl. 14 Charty je zajištěno právo na využívání služeb sociální péče. Sociální služby jsou zde tedy chápány jako prostředek k poskytování sociální péče a sociální pomoc zde představuje finanční podporu v případě sociální potřebnosti jedince. V roce 1996 vznikla na půdě Rady Evropy Revidovaná Evropská sociální charta, která ale neučinila v zakotvení práva na sociální pomoc a služby sociální péče žádné změny, pouze pracovněprávní oblast doplnila o dalších osm práv, a mezi nimi zajistila i právo na ochranu proti chudobě a sociálnímu vyloučení. „Boj proti sociálnímu vyloučení na úrovni EU byl sice na nejvyšší úrovni poprvé zmíněn na zasedání Evropské rady v Lisabonu v roce 2000, nicméně akční plány boje proti chudobě byly na úrovni EU přijímány již od 70.let.“46 Boj proti sociálnímu vyloučení byl dokonce označen za jeden z nejdůležitějších prostředků modernizace evropského sociálního modelu, jako jeden z hlavních cílů EU. Na témže zasedání Evropské rady byla přijata i Charta základních práv Evropské Unie. Jedná se o mimořádně významný dokument na poli EU, jež obsahuje právní úpravu občanských, hospodářských a sociálních práv občanů EU a občanů, kteří legálně žijí na tomto území. Většinu těchto základních práv převzala z jiných mezinárodních dokumentů a navázala tak na tradici rozvoje mezinárodní úpravy lidských práv, ale v případě boje proti sociálnímu vyloučení je Charta základních práv EU průkopnickým dokumentem, neboť poprvé používá pojem sociální vyloučení. Charta základních práv EU je rozdělena do šesti kapitol s názvy lidská důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva, soudní práva / právo na spravedlivý proces. V kapitole s názvem Solidarita jsou obsaženy dva typy sociálních práv, a to sociální práva související s právem pracovním a sociální práva v užším smyslu, jež jsou upraveny normami práva sociálního zabezpečení, a to právo na sociální bezpečnost a sociální podporu.

46

Tomeš, I., Koldinská, K., Sociální právo EU, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 2003, str. 241

57

V čl. 34 Charty základních práv EU je sociální pomoc chápána jako prostředek boje proti sociálnímu vyloučení. Dále je v něm rovněž uvedeno právo na pomoc při bydlení, neboť ztráta bydlení je jedním z nejdůležitějších důvodů sociálního vyloučení v rámci EU. Účelem této právní úpravy je zajištění slušné existence a důstojného života všem, kdo jsou bez dostatečných prostředků, aniž by se zkoumalo proč a zda si je nemohou opatřit. Z výše uvedených skutečností můžu vyvodit fakt, že je Charta základních práv EU oproti Chartě poněkud obecným dokumentem, a to zřejmě proto, že vyjma sociálního vyloučení pouze shrnuje to, co již bylo v mezinárodních dokumentech zakotveno. Na zasedání ve Stockholmu roku 2001 vyzvala Evropská rada k přijetí programu sociálního včlenění a přijetí indikátorů chudoby a sociálního vyloučení. Tento požadavek byl naplněn tím, že došlo ke stanovení osmnácti indikátorů chudoby a sociálního vyloučení v jednotlivých členských státech47, které zakotvila EU za účelem měření chudoby a sociálního vyloučení, a stanovení struktury národních zpráv, které mají členské státy každoročně podávat jako informační materiál o plnění národních akčních plánů boje proti sociálnímu vyloučení. V Bruselu v březnu 2003 byly na zasedání Evropské rady členské státy vyzvány, aby si ve svých národních akčních plánech boje proti sociálnímu vyloučení stanovily za cíl výrazné snížení počtu osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením, a to do roku 2010. Předpokládá se, že tím dojde k výměně nejlepších zkušeností v sociálním začleňování a podpoře sociální odpovědnosti.48 V oblasti boje proti sociálnímu vyloučení tedy EU směřuje k tomu, že se na její úrovni bude koordinovat spolupráce členských států a výměna jejich nejlepších zkušeností. „ EU se tak snaží čelit nepřiměřenému růstu chudoby, který bude vzhledem ke svobodě pohybu v rámci EU celounijním problémem, pokud překročí určitou snesitelnou hranici.“49 Pokud se tedy podaří zajistit kvalitní spolupráci států na evropské úrovni, mělo by tím dojít i k rozvoji boje proti sociálnímu vyloučení na vnitrostátní úrovni.

47

Srov. Report on Indicators in the fields of poverty and social exclusion. Social Protection Committee, 2001 Srov. Brussels European Council. Presidenty Conclusions, March 2003 49 Tomeš, I., Koldinská, K., Sociální právo EU, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 2003, str. 244 48

58

14. Připravované změny právní úpravy v oblasti sociální pomoci 14.1 Nový zákon o sociálních službách V ČR využívá sociální služby téměř půl milionu osob a asi 100 tisíc z nich by bylo bez těchto služeb vážně ohroženo na zdraví a životě. Navíc jsou poskytovatelé sociálních služeb i významnými zaměstnavateli, kdy v sociálních službách pracuje okolo 70 tisíc lidí. Hlavním důvodem k přijetí zcela nového zákona o sociálních službách byla potřeba změnit systém sociálních služeb, který je platný již od konce osmdesátých let minulého století a z hlediska požadavků dnešní doby a společenskému vývoji je už zastaralý, a ani nezohledňuje proces sociálního začleňování jako základní myšlenku moderní sociální politiky. Nový zákon o sociálních službách již schválila poslanecká sněmovna, který jí byl senátem vrácen s pozměňovacími návrhy. Takto schválený zákon musí ještě podepsat prezident, a poté by měl být účinný od 1. ledna 2007. Základním cílem tohoto zákona je zajistit lidem v nepříznivé sociální situaci pomoc prostřednictvím nabídky široké škály sociálních služeb, dále stanovit pravidla pro jejich poskytování a v neposlední řadě zavést příspěvek na péči. Tento příspěvek je určen lidem, kteří potřebují z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu pomoc jiné soby. Lidé si tak budou moci volit způsob zajištění pomoci a podpory. Dále tento zákon zaručí každému nárok na poskytnutí sociálního poradenství a nárok na posouzení nepříznivé sociální situace. Samotné poskytnutí sociální služby je založeno na smluvním principu, což je velmi významnou změnou, neboť staví žadatele o sociální službu do aktivní situace. Nový zákon také klade důraz na to, aby hodnocení potřeb žadatelů bylo objektivní. Úřad práce určí dle sociálního a lékařského posouzení tzv. stupeň závislosti na pomoci jiné osoby. Dle tohoto stupně přizná žadateli příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností odpovídající výši příspěvku na péči. Tento příspěvek nahradí dosavadní zvýšení důchodu pro bezmocnost a příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou, a tak dojde ke zjednodušení tohoto systému. Navíc bude hodnota příspěvku na péči až trojnásobně vyšší. Zvedení tohoto příspěvku tak výrazně pomůže rodinám, které pečují o své rodinné příslušníky.50 U poskytovatelů sociálních služeb je nejvýznamnější změnou zavedení jejich povinnosti registrovat se, jinak nebudou moci tyto služby poskytovat. S povinnou registrací je také nezbytné zavést určité kontrolní mechanizmy, a tak kontrolu poskytování služeb bude 50

Více na www.mpsv.cz/nový zákon o sociálních službách/ ze dne 18.3.2006

59

zajišťovat inspekce sociálních služeb, kdy bude kontrolovat zejména jejich kvalitu. Registraci a inspekci služeb budou provádět krajské úřady a MPSV. Co se týče hodnocení výše uvedené kvality služeb, zavádí nová právní úprava jako měřítko hodnocení standardy kvality. Zároveň zavádí právní úpravu způsobů zajištění ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče při poskytování pobytových sociálních služeb v zařízeních a formu jejich financování. Zákon dále upravuje předpoklady pro výkon povolání v sociálních službách a pro výkon povolání sociálního pracovníka. Kvalita sociálních služeb a efektivita sociální práce je založena především na odbornosti jejích pracovníků. Co se týče zajištění dostupnosti sociálních služeb budou hrát hlavní roli obce a kraje, kdy jim zákon zavede povinnost zajišťovat potřebnou síť sociálních služeb na svém území.

14.2 Změny v oblasti sociálních dávek Poslanecká sněmovna nedávno schválila návrhy zákona o pomoci v hmotné nouzi, zákona o životním a existenčním minimu, a dále schválila návrh zákona, který mění některé právní předpisy v souvislosti s přijetím výše jmenovaných zákonů. Cílem těchto právních úprav je bezesporu rekonstrukce životního minima a změna systému ochrany osob a rodin před hmotnou nouzí. Mělo by tak dojít k dostatečné a spravedlivé ochraně osob před hmotnou nouzí, ale také k jejich motivaci k aktivnímu hledání zaměstnání. Potom ti, kteří prokáží snahu zvýšit si příjem vlastní prací, by měli být při čerpání sociálních dávek zvýhodněni. Návrh zákona o životním a existenčním minimu zcela mění podobu současného životního minima, neboť mění současnou dvousložkovou koncepci životního minima na jednosložkovou. Dosud životní minimum zahrnuje jednak náklady na výživu a ostatní základní potřeby a nezbytné náklady na společné potřeby domácnosti, zejména na bydlení. Nově pojaté životní minimum bude již obsahovat pouze náklady na výživu a ostatní základní osobní potřeby, které budou nově odstupňovány podle pořadí osob v domácnosti a u nezaopatřených dětí ještě i podle věku. Současně se zavádí nová dolní hranice příjmů, jež vyjadřuje náklady minimálního životního standardu umožňujícího přežití. Částka životního minima pro jednotlivce bude činit 3 126 Kč. Co se týče druhé složky životního minima, tedy nákladů na bydlení, bude řešena přes dávku státní sociální podpory, a to příspěvku na bydlení, ovšem jinak propočítávaná. Nově se bude zohledňovat nejen příjem domácnosti a její velikost, ale i náklady na bydlení. Navíc bude rozdílné náklady na bydlení v různých regionech ČR u osob v hmotné nouzi řešit i zákon o pomoci v hmotné nouzi, a to formou nové dávky – doplatku na bydlení. 60

Další nová právní úprava zahrnuje oblast systému ochrany před hmotnou nouzí. Nový zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje výkon této pomoci na území celého státu, a také obsahuje principy, za nichž by mělo dojít k propojení výplaty dávek s motivačními kroky. Nová právní úprava potom zvýhodňuje ty příjemce sociálních dávek, kteří budou při řešení své nepříznivé situace aktivní. Dále má za cíl omezení dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách tím, že poskytne poradenské služby těm, kdo je potřebují, a zabrání tak sociálnímu vyloučení. Zákon o hmotné nouzi navazuje na nový zákon o životním a existenčním minimu a reaguje na změnu institutu existenčního minima. Pro stanovení živobytí osoby využívá i nově zavedeného institutu existenčního minima. Jedná se o prosazení principu, podle něhož se občan, který pracuje musí mát lépe než ten, který práci nehledá a vyhýbá se jí. Dohromady s výše uvedenými změnami bude nově zavedena dávka – příspěvek na živobytí. Pokud žadatel o dávku pomoci v hmotné nouzi nebude aktivní při hledání práce a nabízenou práci bude odmítat, či jiným způsobem nebude projevovat vlastní snahu o zvýšení si vlastního příjmu, promítne se to ve výši příspěvku na živobytí. Dokonce může dojít i k situaci, kdy úřady neuznají žadatele o dávku z uvedených důvodů za osobu v hmotné nouzi a dotyčný tak nebude mít nárok na toto zabezpečení, a pokud již tuto dávku pobírá, mohou úřady vyplácení tohoto příspěvku pozastavit nebo jej odejmout. Změny, které zákon o pomoci v hmotné nouzi přináší, se netýkají zvýšení či snížení životního minima, ale rekonstrukce celého systému. Cílem zde není snížení výdajů na oblast sociálních dávek, ale snaha o jejich efektivnější a spravedlivější přerozdělení.

61

Závěr Domnívám se, že současný systém sociální péče je zastaralý a nevyhovuje požadavkům dnešní doby. Základním cílem nové právní úpravy systému sociální pomoci by měla být snaha vytvořit moderní systém sociální pomoci odpovídající podmínkám a potřebám demokratického státu s tržní ekonomikou, v němž není občan pouhým pasivním objektem paternalistické péče, ale aktivním subjektem, který má právo na pomoc k překonání obtížné sociální situace. Cílem sociální pomoci je zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se nacházejí v tíživé sociální situaci a z objektivních nebo subjektivních důvodů si je nejsou schopni zabezpečit vlastním přičiněním, ani s pomocí rodiny. Prioritní role by měla patřit prevenci vzniku tíživých sociálních situací, v tomto směru se jedná hlavně o vytváření příznivých podmínek pro vznik a fungování optimálních vztahů mezi občanem a společností. Značný význam bude mít také poskytování informací o možnostech řešení obtížné sociální situace občanů, kteří se v ní již nacházejí nebo jim hrozí, že se do ní dostanou. Klíčovým problémem je potřeba skloubit koncipování podmínek nároků na pomoc na jedné straně s odborným posouzením situace klienta na straně druhé. Vyčerpávajícím definováním nároků dochází k růstu počtu příjemců a zcela dobrovolné poskytování pomoci na základě individuálního posouzení sociální situace negarantuje ani minimální nároky a jeho působení je ohroženo přílišným subjektivizmem. Zcela se ztotožňuji s názorem, že je zde tedy nutné skloubit působení obou faktorů, tj. taxativně stanovených podmínek nároků a podmínek, jejich plnění podléhá individuálnímu posouzení. Jednotlivé případy sociální pomoci jsou natolik specifické, že je velmi obtížné postihnout je platnými pravidly měření a hodnocení hmotné, popř. sociální nouze, aniž by se zvyšovala pravděpodobnost

neopodstatněného přiznávání nebo naopak nepřiznání sociální pomoci

v opodstatněných případech. Tato citlivá součást sociálního systému se proto nemůže zbavit jisté míry subjektivního posuzování. Profesionální přístup sociálního pracovníka je optimální a opravdu těžko nahraditelnou zárukou efektivní sociální pomoci organizované státem a samosprávou. Nový systém sociální pomoci by měl realizovat některé obecnější požadavky, které odrážejí jak dosavadní zkušenosti, tak zkušenosti ze srovnatelných systémů evropských zemí. Tento systém nesmí deformovat, ale účelně korigovat primární příjmové rozdělení občanů vzniklé na trhu práce s cílem odstranit jeho tvrdosti, a to zdůrazňováním nepeněžních forem sociální pomoci a poskytováním sociálních služeb. Uplatnění odborných postupů by mělo přispět

62

k zabezpečení vyšší adresnosti poskytované sociální pomoci, mělo by umožnit stanovení diagnózy sociální situace občana a určit nejvhodnější formy jejího řešení. Dále by také mělo dojít k podpoře vlastní aktivity občana, a to za přísného prověření majetkové situace a snahy řešit svou nepříznivou sociální situaci vlastním přičiněním. Systém by měl vytvořit nástroje k přesnějšímu poskytování sociální pomoci v případě hmotné nouze v závislosti na délce jejího trvání, na snaze a součinnosti občana zlepšit svoji sociální situaci. Důraz by měl být také kladem aktivní opatření v sociální pomoci zakládající se především na sociální prevenci a na práci s občanem, v bonifikaci snahy občana a v sankcionování jeho pasivity s cílem vytvořit vztah dynamické interakce mezi občanem, obcí, sociálním pracovníkem a státem. K zabezpečení kvalifikovaného provádění sociální pomoci by bylo také vhodné stanovit určité standardy etického přístupu ke klientům sociální pomoci, včetně práv a povinností sociálních pracovníků a poskytovatelů sociálních služeb. Všechna tato řešení by měla postupně vést ke změně a snížení role státu a podle principu subsidiarity ke zvýšení odpovědností a kompetencí samosprávných obcí při zabezpečení základních životních potřeb pro občana nacházejícího se v tíživé sociální situaci, zejména v oblasti sociálních služeb tak, jak je tomu ve vyspělých evropských zemích. Realizace reformy veřejné správy vytváří v tomto smyslu velmi dobré výchozí předpoklady. Kvalitní právní úprava také chybí v oblasti poskytování sociálních služeb nestátními subjekty a v oblasti kontroly kvality sociálních služeb, kdy se současná právní úprava zaměřuje pouze na kontrolu hospodaření se svěřenými prostředky. Proto doufejme, že bude tato nová právní úprava přijata co nejdříve, neboť právě poskytování sociálních služeb nestátními subjekty by mělo být na prvním místě. Co se týče kontroly kvality služeb sociální péče, dle nového zákona o sociálních službách bude tuto funkci zastávat inspekce sociálních služeb. Systém sociální péče je dnes nepřehledný, neboť obsahuje velké množství dnes již překonaných dávek a navíc je roztroušený ve více právních předpisech, což vede k oslabení právní jistoty. Navíc je podstatná část právní úpravy sociální péče obsažena v prováděcích právních předpisech, což vytváří nepřijatelný stav, kdy jsou nároky ze systému sociální pomoci upraveny nikoli zákonodárnou formou. Doufejme proto, že připravované změny v oblasti sociální péče, tedy nový zákon o sociálních službách a změny v oblasti sociálních dávek, přispějí k vyjasnění dnešního chaotického systému sociální péče a že nových a kvalitních právních úprav bude v této oblasti přibývat. Množství sociálně vyloučených občanů a připravenost jim pomoci vypovídá mnohé o vyspělosti občanské společnosti v demokratickém státě a kvalitní právní úprava je toho základem. 63

Resume Social assistance presents an important part of the system of social security. Social assistance can be understood in objective intendment as the system of rules of law, specialized institutes and institutions, which are aimed to solving the social oppressive situations. The object of social assistance is first at all to make a citizen to safeguard his own needs by his own helpfulness, or to provide a help during the time of his inkompetence. The exception represents the living situations of the citizen, which require pernament providing of social assistance with out possibility of returning towards the self-sufficient life as a result of serious health handicap or hight age. The social assistance is provided to citizen, whose living needs are not safeguareded in minimum extant, which is required. Social assistance is marked in law teory as the third pillar of social welfare. It represents the lowest floor, through any citizen could fall down, it makes up a so called secured social network. The firs pillar is formed by sick benefit, public health insurance and pension. The second pillar covers the state social welfare. The legal relations of social assistance are the social relations, which are regulated by the rules of the law of social welfare and they contents particular law and the duties of subjekt of this relations, which are established, changed and canseld based on investitive fact. This relations have on principle public legal charakter, where on the first side act the institutions of public administration together with privat subjects as compulsory subjekt, which means the social service provider and on the other side, there act the recipients of social assistance, which means the legitimate subjekt. The providers and the recipients of social assistance face to unfair posicion. The institutions of public administration decides on righ to a benefit, its extent and the form of its providing. The funktion of deciding and providing institution is put in one subjekt together by the providing of social welfare. The legal relations of social assistance are established, changed and canseld based on investitive facts – the social affairs. It is the matter of socially oppressive situations, which arise out of the will of disabled. The social situation arise at most as a result of the lack of social prevention, the failure of natural or alternative sorces of social self sufficiency and safety, the loss of ability to use natural or alternative sorces of social self sufficiency and safety, the endanger of citizen by behaviour of another citizeso. Social assistance is ensured by providing of social welfare benefits and social services, which are given to families with children, old citizens and to heavily physically handicapped citizens, socially in-adapted citizens and to citizen requiring a special help.

64

Social assistance covers providing of following benefits: benefit by care for relative or another person, benefits providing as a resul of inadequate income, which means the benefits from the reason of social need and the benefits using for particular groups of person for ensure of particular needs, especially the benefits for heavily handicapped citizen and old citizen and the benefits for families with unprovided children. Benefits are provided in material or financial way. Social assistance covers an activities, which can give to people in an oppressive living situation a chance to integrate to the society again and give a protection against social excommunication with an aim to make for them possible the social reintegration. The termin of “social services“ covers all short- and long-term services, which are provided to a legitimate users, which aim at quality improvement of the client’s life or protection of society interest as well. The initial social services can be the following articles: an accommodation, a catering, a hygiene, the help in a household, social contact, a consultancy, the help by requesting rights and interests, an activist services, educational and sociotherapeutical servies. The social services are provided for example at centers of social services, half way houses, foster homes, asylum, lodging houses, contact center, phone critical intervention, in the therapeutical communities and so on. The social services can be provided by region and local autority, organisations as citizen assocation, foundation, mutual relief associations, a church and citizens. For those of this social services-providers are given purpose of proceedings from the state financial resources as compesations for this services. Particular authorities of social welfare can make a control of financial management of provided purpose of proceedings and the provided purpose of proceedings have to be returned in case of use which is in variance with the original purpose. Subjects, judging the social situations of a Citizen andeventually deciding about the provision of the benefits, are Ministry of Labour and Social Affairs, a regional autority, a region, a local autority with extended agency, an authorized local autority and local autority. I find the contemporary system of social assistance being out-of-date and inconvenient for todays requests. Our system of social assistance is unclear, because it contents a big amount of social benefits, which are no more typical today and besides that it is spread in many low enactments. So we can hope only, that preparing changes in area of social assistace which means the new Social assistance Code and the changes in the area of social benefits will make todays chaotic system of social assistance clearer.The number of socially excommunicated citizens and being ready to help them is an indicator of societys’development in democratical state and its foundation is the duality low rules. 65

Seznam použité literatury Monografie: Arnoldová, A.: Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení II. Část – Sociální péče, 2. vydání, Praha, Karolinum, 2004

Brdek, M., a kol.:Trendy v evropské sociální politice, ASPI publishing s.r.o., Praha, 2002

Brussels European Council : Presidenty Conclusions, March 2003

Břeská, N., a kol.: Lexikon – sociální zabezpečení, zdravotní pojištění, Sagit, Praha, 2002

Černá, J., Trinnerová, D.: Právo sociálního zabezpečení, 1. vydání, Aleš Čeněk, Pelhřimov, 2002

Durdisová, J., a kol.: Sociální politika, 2. vydání, ASPI publishing s.r.o., Praha, 2002

Filáčková, J.: Šest let nestátních sociálních služeb. Sociální politika., 1. vydání, Praha, 1997

Galvas, M., Gregorová, Z. : Sociální zabezpečení, MU v Brně, 2002

Koldinská, K., Marková, H. : Sociální pomoc a právo, 1. vydání, Orac s.r.o., Praha, 2001

Králová, J., Rážová, E. : Zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně postižené občany, 2. vydání, ANAG, Olomouc, 2003

Krebs, V. a kol.: Sociální politika, 2. vydání, ASPI publishing s.r.o., Praha, 2002

Ryba, J., a kol. : Nad sociálním zabezpečením, 1. vydání, Orac s.r.o., Praha, 1998

Social Protection Commitee : Report on Indicators in the fields of poverty and social exlusionos, 2001

Tomeš, I., Koldinská, K.: Sociální právo EU, 1. vydání, C. H. Beck, Praha, 2003 66

Tröster, P., a kol.: Právo sociálního zabezpečení, 3. vydání, C. H. Beck, Praha, 2005

Úlehla, I.,: Umění pomáhat, 1. vydání, Slon, Praha, 1999

Články: Žárský, M.: Věcný záměr zákona o sociálních službách a jeho cesta k těm, jichž se bude týkat, Sociální péče, 2004/3

Zákony: Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů Ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava ČR Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně- právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Internetové adresy: www.diakoniecce.cz www.mpsv.cz www.statnisprava.cz

67