Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva
Diplomová práce Statut svěřenského fondu
Filip Pernica
2014/2015
Abstrakt Cílem této práce je analyzovat právní úpravu statutu svěřenského fondu v občanském zákoníku, který je integrální součástí institutu svěřenského fondu, jenž byl do českého práva zaveden rekodifikací soukromého práva v roce 2014. Součástí této práce bude i komparace zahraničních právních úprav s českou právní úpravou. V první řadě bude komparována právní úprava českého svěřenského fondu s právní úpravou kanadského Québecu. Ve druhé řadě pak bude proveden exkurz do lichtenštejnské právní úpravy jejich trust-like institutu.
Klíčová slova Trust,
CCQ,
PGR,
svěřenský
fond,
občanský
zákoník,
statut,
Québec,
Lichtenštejnsko,
Abstract The aim of this thesis is to analyse legislation of trust instrument in the czech civil code, which is an integral feature of trust fund institution, which was incorporated to the czech law with the major recodification of the czech private law in 2014. A part of this work is a comparison of Czech legislation with foreign legislations. First the czech legislation is compared with Canada’s Quebec legislation, secondly with Liechtenstein’s legislation
Keywords trust, trust fund, CCQ, PGR, civil code, trust instrument, Quebec, Liechtenstein
2
Čestné prohlášení
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Statut svěřenského fondu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, jsou citovány v poznámkách pod čarou a uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
V Brně dne 30. 6. 2015
….………………….…………………… Filip Pernica
3
Na tomto místě bych chtěl poděkovat doc. JUDr. Kateřině Ronovské, PhD. za cenné rady, poskytnutí materiálů a ochotu. Dále bych chtěl poděkovat mé rodině za podporu při mých studiích na Právnické fakultě.
4
Seznam použitých zkratek
CCQ
Civil Code of Quebéc / Code Civil du Quebéc (S.Q., 1991, c. 64) Quebecký občanský zákoník ze dne 8. 12. 1991, v účinném znění k 1. 6. 2015.
EU
Evropská unie.
NZ
Notářský zápis
NŘ
Notářský řád - Zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů.
OZ
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
PGR
Personen und Gessellschaftsrecht vom 20. Januar 1926 – Zákon o osobách a obchodních společnostech z 20. ledna 1926.
ZISIF
Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona č. 336/2014 Sb.
ZMPS
Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
ZŘS
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
5
Obsah 1.
Úvod.............................................................................................................. 8
2.
Obecná teoretická východiska svěřenského fondu a jeho statutu ................. 13
3.
2.1.
Právní jednání zřizující trust z pohledu common law ........................................ 14
2.2.
Statut svěřenského fondu v občanském zákoníku ............................................ 16
2.3.
Právní úprava quebeckého trustu .................................................................... 17
Náležitosti statutu svěřenského fondu podle občanského zákoníku a CCQ .... 20 3.1.
Povaha právního jednání představující statut svěřenského fondu..................... 20
3.2.
Forma statutu ................................................................................................. 21
3.3.
Forma zakladatelského právního jednání quebeckého trustu podle CCQ .......... 22
3.4.
Obsahové náležitosti statutu svěřenského fondu ............................................. 23
3.4.1. 3.4.1.1. 3.4.2. 3.4.2.1. 3.4.3. 3.4.3.1. 3.4.4. 3.4.4.1. 3.4.5. 3.4.5.1. 3.4.6. 3.4.6.1. 3.4.7.
Označení svěřenského fondu .......................................................................... 24 Název quebeckého trustu podle CCQ ......................................................... 24 Označení majetku, který tvoří svěřenský fond ................................................ 24 Majetek vyčleněný do trustu podle CCQ..................................................... 27 Vymezení účelu svěřenského fondu................................................................ 28 Účel trustu podle CCQ ................................................................................. 29 Podmínky pro plnění ze svěřenského fondu ................................................... 30 Podmínky plnění obmyšleným podle CCQ .................................................. 31 Údaj o době trvání ........................................................................................... 31 Doba trvání trustu podle CCQ ..................................................................... 32 Určení obmyšleného nebo způsobu určení obmyšleného .............................. 32 Určení obmyšleného podle CCQ ................................................................. 33 Vedlejší ujednání ve statutu svěřenského fondu ............................................ 34
4. Zřízení svěřenského fondu inter vivos a mortis causa podle občanského zákoníku a CCQ ................................................................................................... 35 4.1.
Zřízení svěřenského fondu inter vivos podle občanského zákoníku ................... 35
4.2.
Zřízení quebeckého trustu na základě smlouvy podle CCQ................................ 38
4.3.
Zřízení svěřenského fondu mortis causa podle občanského zákoníku................ 38
4.3.1. 4.4.
5.
Statut svěřenského fondu v Evidenci právních jednání pro případ smrti ....... 40
Zřízení quebeckého trustu mortis causa podle CCQ .......................................... 41
Změna statutu svěřenského fondu podle občanského zákoníku a CCQ .......... 43 5.1.
Změna statutu svěřenského fondu soudním rozhodnutím ................................ 43
6
5.2.
Změna quebeckého trustu na základě soudního rozhodnutí podle CCQ ............ 44
5.3.
Polemika nad eventualitou změny statutu svěřenského fondu na základě dohody 46
5.4.
Změna quebeckého trustu na základě novace podle CCQ ................................. 48
5.4.1. 5.5.
6.
Změna trustu podle CCQ na základě zvláštní smluvní klauzule ...................... 48
Změna statutu svěřenského fondu zřízeného pořízením pro případ smrti ......... 48
Připravovaná novelizace právní úpravy svěřenského fondu .......................... 50 6.1.
Předpokládané změny právní úpravy svěřenského fondu a jeho statutu ........... 50
6.2.
Kritika připravované novely............................................................................. 52
7.
Statut svěřenského fondu v kontextu ostatních právních odvětví ................. 55 7.1.
Zákon o mezinárodním právu soukromém ....................................................... 55
7.1.1.
Depeçage ......................................................................................................... 57
7.2.
Haagská konvence o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání ............... 58
7.3.
Statut svěřenského fondu v kontextu unijních předpisů ................................... 59
7.3.1.
Soudní prorogace podle nařízeni Brusel I ....................................................... 60
7.3.2. Směrnice o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu .................................................................................................. 61
8.
Exkurs do právní úpravy lichtenštejnských trustů ......................................... 63 8.1.
Východiska lichtenštejnské právní úpravy ........................................................ 63
8.2.
Náležitosti formy založení trustu podle lichtenštejnského práva ....................... 64
8.3.
Obsahové náležitosti zakladatelského právního jednání ................................... 65
8.4.
Změna zakladatelského právního jednání ........................................................ 67
9.
Závěr ........................................................................................................... 68
10.
Seznam použitých zdrojů .......................................................................... 71
10.1.
Knižní publikace .......................................................................................... 71
10.2.
Články ......................................................................................................... 72
10.3.
Právní předpisy České republiky .................................................................. 74
10.4.
Předpisy Evropské unie................................................................................ 75
10.5.
Zahraniční právní předpisy........................................................................... 76
10.6.
Mezinárodní smlouvy .................................................................................. 76
10.7.
Internetové zdroje....................................................................................... 76
7
1. Úvod Institut svěřenského fondu byl našemu právnímu řádu opětovně představen novelou občanského zákoníku, která byla provedena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také v této práci jako „OZ“), a stal se tak ve své podstatě staronovým institutem v českém právním řádu. Český institut svěřenského fondu (dále také jako „fond“) je podobný angloamerickému trustu.1 Trust je populární institut mající kořeny v Anglii. Dalo by se říci, že jde o přímo o charakteristický institut anglo-amerického právního systému.2 Motivem zákonodárce3 bylo zavést do českého právního řádu relativně moderní institut, který ve světovém měřítku nabývá stále větší a větší obliby.4 Navzdory vzrůstající popularitě trustů v globálním měřítku je však osud „českého trustu“ v podobě svěřenského fondu z dlouhodobého hlediska relativně nejistý. Již brzy po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku byl podroben tvrdé kritice, přičemž nejvýraznějším argumentem proti fondům byla výtka, že institut svěřenského fondu představuje podklad pro zastření praní špinavých peněz či jiných ilegálních machinací s penězi.5 Tyto obavy vyústily ve vyjadřování různých názorů ve vztahu k současné právní úpravě svěřenských fondů. Paleta těchto názorů spočívá od nejradikálnějších názorů pro zrušení institutu jako takového6, přes povinnost evidovat statut svěřenského fondu (dále také jako „statut“), o čemž bude pojednáno dále v této práci,
1
RONOVSKÁ, Kateřina. Nové české nadační právo v evropském srovnání. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s 15. 2 SMITH, Lionel et al. The Worlds of Trust. Hardback. Cambridge: Cambridge University press. 2013, s 13. 3 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku – konsolidovaná verze. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, © 2013–2015 [cit.2015-03-30]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 4 SMITH, 2013, op. cit., s 26. 5 Boj o svěřenské fondy v NOZ se mění v boj o charakter státu. Česká justice [online]. Media network s.r.o., publikováno 16. 1. 2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.ceskajustice.cz/2015/01/boj-o-sverenske-fondy-v-noz-se-meni-v-boj-o-charakter-statu/ 6 Bradáčová s Marvanovou proti fondům, Polčák nevěří svým uším. Česká justice [online]. Media network s. r. o., publikováno 25. 5. 2014 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.ceskajustice.cz/2014/05/marvanova-s-bradacovou-proti-fondum-polcak-neveril-svym-usim/
8
až po nejmírnější názory, které by chtěly ponechat institut v jeho současné podobě.7 Diskuze nakonec vyústily v pozměňovací návrh8, který je však přijímán relativně rozporuplně9, a nedá se s určitostí říci, zda v nejbližší době projde legislativním procesem a nabyde účinnosti. Cílem této diplomové práce je analyzovat účinnou právní úpravu institutu statutu svěřenského fondu, nikoliv komplexně svěřenský fond jako celek, a identifikovat tak případné problematické momenty spojené s právní úpravou jeho statutu. Za tímto účelem tak budou sloužit hypotézy, které budou v práci potvrzeny, anebo vyvráceny:
1. Právní úprava statutu svěřenského fondu je dostatečně kvalitně upravena v občanském zákoníku a nevyžaduje žádné novelizace. 2. Právní úprava statutu svěřenského fondu je převzatá ze své předlohy v občanském zákoníku Québecu a představuje tak kopii, která nevykazuje mnoho odlišností.
Problematika statutu svěřenského fondu bude v této práci rozpracována v souvislostech s obecnou právní teorií, s právním řádem České republiky a také v komparaci s quebeckou právní úpravou quebeckého trust-like institutu, který je obsažen v quebeckém občanském zákoníku (dále také jen jako „CCQ“). Těžiště práce však bude spočívat v účinné české úpravě statutu svěřenského fondu, nikoliv na 7
Bradáčová s Marvanovou proti fondům, Polčák nevěří svým uším. Česká justice [online]. Media network s. r. o., publikováno 25. 5. 2014 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.ceskajustice.cz/2014/05/marvanova-s-bradacovou-proti-fondum-polcak-neveril-svym-usim/ 8 Návrh tzv. malé novely občanského zákoníku, stav ke dni 7. 11. 2014. Obczan – komunitní portál o rekodifikaci [online]. Obczan, publikováno 10. 11. 2014 [cit. 2015-06-06]. Dostupné z: https://obczan.cz/zakon/noz/cast-treti/hlava-ii/dil-6/oddil-4/pododdil-1?do=detail-item-4120comments-item-3606-switchExpanded 9 Srov. Stanovisko České advokátní komory k návrhu zákona, kterým se mění zákon č . 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č . 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zákon č . 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, zákon č . 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpis ů , zákon č . 111/2009 Sb. o základních registrech, ve zněních pozdějších předpisů, a zákon č . 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Česká advokátní komora [online]. Česká advokátní komora, publikováno 20. 11. 2014 [cit. 2015-0606]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/pro-advokaty/aktuality/14-11-20--novela-noz--stanovisko-ceske-advokatni-komory-_07-142-14_.pdf
9
samotné komplexní komparaci quebecké právní úpravy. Komparaci quebecké právní úpravy a české právní úpravy pak bude věnována taková pozornost, která je přiměřená ve vztahu k předmětu této diplomové práce, jejího rozsahu a naplnění zadání této diplomové práce. Závěrem pak bude uveden i exkurz do právní úpravy trust-like institutu Lichtenštejnska. Vzhledem k závažnosti navrhovaných změn týkajících se svěřenských fondů ke dni odevzdání této práce (30. 6. 2015) bude průběžně v této práci s navrhovanou novelou pracováno, avšak tak, aby problematiku dokreslovala, a aby se práce nelimitovala pouze na současný právní stav. Dalším argumentem pro zakomponování novely do této diplomové práce je vysoká pravděpodobnost nabytí účinnosti v její současné podobě. Metody zpracování diplomové práce jsou zejména deskripce, komparace a kritická analýza. Tyto metody byly v průběhu zpracování diplomové práce užity nejenom jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Metoda komparace, neboli přesněji mikrokomparace,10 je pak výchozí metodou v částech práce zabývajících se srovnáním české právní úpravy statutu svěřenských fondů s právní úpravou quebeckou, popřípadě lichtenštejnskou. Deskripce s kritickou analýzou pak převažuje v části zabývající se účinnou právní úpravou v České republice. Během práce autor využívá především zdrojů knižních. Primárně pak snaha směřovala k užití zdrojů českých, zabývajících se problematikou svěřenských fondů a jejich statutů. Tato problematika je však dosud v České republice relativně málo zpracovaná, což samo o sobě představuje na jedné straně překážku, na druhé straně je v důsledku „neprozkoumanosti“ toto téma relativně akademicky atraktivní. Nicméně tam, kde to bylo zapotřebí, se autor obrátil ke zdrojům zahraničním, a to v anglickém jazyce. Vedle primárních knižních zdrojů byly užity i zdroje sekundární v podobě různých relevantních článků z odborných periodik či databází. Práce je rozčleněna celkem do deseti kapitol, a to včetně úvodu a závěru. Ve druhé kapitole této práce je stručně popsána a analyzována problematika statutu, jako zakladatelského právního jednání, z pohledu obecných teoretických východisek
10
KNAPP, Viktor. Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1996, s 24.
10
trustů. Ve třetí kapitole je již pozornost zaměřena na účinnou právní úpravu náležitostí statutu svěřenského fondu obsaženou v občanském zákoníku současně s komparací s quebeckým civilním kodexem. Ve čtvrté kapitole je pojednáno o zřízení svěřenského fondu inter vivos a mortis causa, přičemž právní úprava občanského zákoníku je komparována s právní úpravou quebeckou. Na toto navazuje kapitola pátá, která je svým obsahem zaměřena na změnu statutu svěřenského fondu. Otázka změny statutu je relativně podstatná, neboť občanský zákoník se zcela jasně nevyjadřuje k otázkám změny statutu. V šesté kapitole je představena, diskutována a podrobena kritice chystaná novelizace institutu svěřenského fondu. V sedmé kapitole je statut svěřenského fondu posouzen z perspektivy dalších právních předpisů, které úzce souvisí s právní úpravou svěřenského fondu v občanském zákoníku, zejména z perspektivy zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, unijními předpisy a Haagské úmluvy o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání. Je zde i stručně uvedena související problematika Bruselu I bis11 ve vztahu
k ujednáním
ve
statutu.
V osmé
kapitole
je
pozornost
věnována
Lichtenštejnsku a je proveden exkurz do právní úpravy lichtenštejnské obdoby trustů s českou právní úpravou. Závěrem úvodu autor považuje za důležité uvést terminologickou poznámku ve vztahu k trustům a trust-like institutům. V této práci bude pojednáno pouze o trust-like institutech, tedy těch institutech, které nejsou „ryzím trustem,“ jež pochází z common law. Jelikož je trust v ryzím slova smyslu pouze v anglo-saském právním systému, pak svěřenský fond a quebecký trust a lichtenštejnský Treuhand jsou trust-like instituty, tedy instituty velmi podobné „klasickým“ common law trustům. Kdekoliv v této práci nebude explicitně stanoveno, že se jedná o anglosaský common law trust, nebo případně o teorie vztahující se ke common law trustu, bude se vše vztahovat k trust-like institutům, jinými slovy k institutům jako trust v širším smyslu. Ve vztahu ke québeckým trustům bude autor této práce používat anglický pojem trust, neboť tento pojem používá oficiální anglická verze québeckého civilního
11
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
11
kodexu, pojem fiducia zase používá jazyková verze francouzská. Oba dva pojmy si jsou rovnocenné, nicméně autor této práce volí pojem quebecký trust.12
12
Srov. PIHERA, Vlastimil. Nejpodivnější zvíře v lese – poznámky ke svěřenskému fondu. Obchodněprávní revue. 2012, č. 10, roč. 4, s 278. a také jazykové verze CCQ:
12
2. Obecná teoretická východiska svěřenského fondu a jeho statutu Český institut svěřenského fondu je podobou anglosaského institutu trustu, přičemž se jedná o populární institut mající kořeny především v Anglii. Dalo by se říci, že jde přímo o charakteristický institut anglosaského právního systému.13 Motivem zákonodárce14 tak bylo zavést do českého právního řádu relativně moderní institut, který ve světovém měřítku nabývá stále větší a větší obliby. 15 Přestože i důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku se ke svěřenskému fondu vyjadřuje jako ke „trustu“, mělo by se používat pojmu „trust-like“16 institut, trust v širším smyslu, neboť jak již bylo poznamenáno v úvodu, označení trust je pouze pro „čistý“ anglo-saský trust. Jedná se tedy o druh transplantátu institutu trustu do českého právního řádu, který je modifikován českému právnímu prostředí a je také velice blízký samotnému anglo-saskému trustu. Podle důvodové zprávy k novému civilnímu kodexu jde o zavedení trustu do českého právního řádu pouze s jiným druhem pojmenování, podle zákonodárce obyvatelům České republiky bližší.17 Podle Gardnera je anglo-saský trust definován jako: „Trust je situací, kdy majetek je svěřen druhému [trustee], který je právně zavázán určitým způsobem s tímto majetkem nakládat bez jakéhokoliv osobního zájmu. Takový závazek může vzniknout buď vědomým [právním] jednáním předchozího majitele, jenž majetek druhému svěřil, nebo může vzniknout v důsledku jiné právně relevantní skutečnosti.“18 Jádrem tohoto institutu je tak správa cizího majetku, jenž byl explicitně vyčleněn pro naplnění účelu trustu. Majetek je svěřen správci (trustee) na základě
13
SMITH, 2013, op. cit., s 13. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku – konsolidovaná verze. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, © 2013–2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 15 SMITH, 2013, op. cit., s 26. 16 RONOVSKÁ, 2012, op. cit., s 15-17. 17 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, MAREK, Radan. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015, s 389. 18 GARDNER, Simon. An introduction to the law of trusts. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2011, s 2. 14
13
právního jednání inter vivos nebo mortis causa.19 Občanský zákoník pak svěřenský fond definuje v ustanovení § 1448 OZ a nasl. jako entitu, která je zřízena vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.20 Tím tak sice plně odpovídá obecné definici trustu, která byla uvedena ve druhém odstavci, avšak o pravý trust nejde. Přestože svěřenský fond vykazuje mnoho znaků společných s nadací, o nadaci v pravém smyslu se také nejedná.21 Trusty podle jejich účelu se obecně dělí na: a) charitativní b) investiční c) dědický První dvě situace odpovídají zřízení svěřenského fondu jednáním inter vivos, poslední pak mortis causa. Vyčleněním majetku podle ustanovení § 1448 odst. 1 OZ vzniká samostatné vlastnictví, bez samostatné právní subjektivity. Nejedná se však o samostatnou právnickou osobu s vlastní právní subjektivitou.22
2.1. Právní jednání zřizující trust z pohledu common law Vzhledem ke skutečnosti, že úprava českých svěřenských fondů vychází z úpravy kanadské23, která pro změnu vychází z právní úpravy anglické, je vhodné pro účely diplomové práce pojednat o stěžejních východiscích zakládání trustu. Je také důležité zmínit, že v zahraničních právních úpravách se pojem statut ve smyslu
19
GARDNER, 2011, op. cit., s 2. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 21 RONOVSKÁ, 2012, s 15-17. 22 ZVÁNOVEC, Vít. Založení svěřenského fondu se zvláštním důrazem na oddělení majetku. In: KOCÍ, Miloš; TICHÝ, Luboš; RONOVSKÁ, Kateřina. Trust a srovnatelné instituty v Evropě. Praha: Centrum právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014, s. 127-139. Publikace Centra právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, s 10. 20
14
ustanovení § 1452 OZ nepoužívá.24 Jde tak převážně o používání pojmu „zakladatelského právního jednání“ nebo „zakladatelského dokumentu.“25 Těmto českým pojmům odpovídají pojmy anglické – trust deed of a trust. V následujících pojednáních však bude užíváno pojmu statut ve smyslu zakladatelského právního jednání (constituting act) českého svěřenského fondu. Samotné zakladatelské právní jednání z pohledu doktríny common law trustů bývá v zahraniční odborné literatuře označováno jako druh „ústavy“ trustu. 26 Jedná se o právní jednání, nejčastěji zachycené v podobě dokumentu, které doslova programuje mechanismus fungování trustu jako institutu správy cizího majetku obsaženého v trustu, a které obsahuje všechny potřebné údaje pro zřízení trustu, podle kterých má zejména dojít k rozdělení majetkové podstaty mezi obmyšlené. Je důležité zdůraznit, že common law trust je možné zřídit i ústně, jednostrannou deklarací, což v kontinentálních úpravách trust-like institutů obecně není možné.27 V právním jednání, které zakládá trust, tak zakladatel především specifikuje, jaký majetek vyčleňuje do majetkové podstaty trustu, identifikuje obmyšleného, několik obmyšlených, anebo způsob identifikace skupiny obmyšlených. Základem anglo-saské doktríny trustů28 v souvislosti se zakladatelským právním jednáním jsou tzv. tři jistoty (three certainties). Jedná se o jistý test, podle kterého se determinují znaky toho kterého jednání, aby mohlo být platně považováno za trust.29 Prvním určitým znakem musí být určitost zaměření právního jednání (certainty of intentions). Musí být určité, co zřizovatel zamýšlí, jaká je jeho intence, zda vůbec zamýšlí ustavit trust.30 Podle equity je však důležitý význam, forma je zatlačena do pozadí. Podle Philipa jde pak o určitost slov, kdy při tvorbě
24
SVEJKOVSKÝ, Jaroslav, MAREK, Radan. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2015, s 389. 25 Trust deed, trust constituting act. 26 PETTIT, Philip H. Equity and the Law of Trusts. Paperback, Oxford: Oxford University press, 2012, s 50. 27 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 438 – 439. 28 PETTIT, 2012, op. cit., s 50. 29 Základem tohoto pravidla je anglická Case Knight v. Knight (1840) viz RAMJOHN, Mohamed. Beginning equity and trusts. New York: Routledge, 2013, s 40. 30 RAMJOHN, 2013, op. cit. s 40.
15
zakladatelského právního jednání může být použito tzv. precatory words31, tedy charakteristických formulací pro založení trustu. Druhým znakem je určitost předmětu trustu (certainty of subject-matter).32 Jedná se o přesnou konkretizaci majetku, který má být vyčleněn do trustu. Nejedná se však o přesné, matematické vymezení, ale jde o takové vymezení, které vykazuje dostatečné vodítko pro určení vyčleněného majetku.33 Třetím a zároveň posledním znakem testu je určitost objektu (certainty of object).34 Podle tohoto znaku je determinována určitost účelu trustu, či případně cílových beneficientů, půjde-li o soukromý trust, kterým má plynout prospěch z trustu; postačí však i určitelný okruh beneficientů (zde půjde o charitativní druh trustu). Rozhodující je zde i vymezení oprávnění správce. Tedy mělo by být vymezeno, zda jde o tzv. fixed trust trust s přesně vymezenými podíly na obmyšlené, nebo tzv. discretionary trust, u kterého je možné, aby majetek rozděloval mezi obmyšlené správce podle svého uvážení.35 Nedodržením výše uvedeného má v anglickém právu za následek nevzniknutí tzv. express trust, nicméně může vzniknout tzv. resulting trust.36
2.2. Statut svěřenského fondu v občanském zákoníku Právní úprava statutu je obsažena v ustanovení § 1452 OZ. Jelikož je zařazen do části III, do práv absolutních, je právní úprava celého institutu, včetně jeho statutu, zcela kogentní a odchýlit se tak bude možné jen s účinky inter partes. Výše uvedené náležitosti zakladatelského právního jednání common law trustu jsou tak velmi blízce podobné ve vztahu k náležitostem právní úpravy svěřenského fondu a jeho statutu, a bude tak dále evidentní, nakolik z nich zákonodárce vycházel. V kontextu s výše uvedeným je sice možné český statut svěřenského fondu přímo přirovnat
31
PETTIT, 2012, op. cit., s 50. RAMJOHN, 2013, op. cit. s 40. 33 PETTIT, 2012, op. cit., s 52. 34 RAMJOHN, 2013, op. cit., s 40. 35 PETTIT, 2012, op. cit., s 59. 36 RAMJOHN, 2013, op. cit., s 58. 32
16
k zakladatelskému právnímu jednání ve smyslu teorie common law trustů (2.1.), nicméně s jistými výhradami a odstupem. Shodným znaky je tedy to, že statut svěřenského fondu sice také představuje zakladatelské právní jednání a soubor pravidel, kterými se bude řídit celá funkce „mechanismu“ svěřenského fondu. Odlišností je pak zejména existence zvláštního dokumentu, který představuje soubor pravidel, a pro tento dokument je požadována kvalifikovaná forma.37 Podle Marka38 je však označení „statut“ za relativně nešťastné,39 neboť v zásadě nekoresponduje s pojmem statut jako souborem pravidel, které lze kdykoliv měnit. Tento fakt potvrzuje i skutečnost, že zahraniční právní řády upravující trust takovouto konstrukci neznají.40
2.3. Právní úprava quebeckého trustu Občanský zákoník z roku 1994 účinný v kanadské provincii Québec (dále v texu
také
jako
„CCQ“)
se
stal,
podle
důvodové
zprávy41
k novému
občanskému zákoníku, předlohou pro zavedení trust-like institutu svěřenského fondu do českého právního řádu. Při komparaci kodexů České republiky a Québecu je evidentní, nakolik se český zákonodárce inspiroval, přičemž někdy převzal celá ustanovení quebeckého kodexu do nového občanského zákoníku a pouze je přeložil.42 Na to kolik se však
37
PIHERA, Vlastimil. Trust. Vybrané aspekty. Obchodněprávní revue. 2009, č. 7, roč. 1, s 196. Podle Podle Pihery český institut svěřenského fondu odporuje podstatě institutu trustu už jen tím, že je zapotřebí k jeho existenci notářského zápisu, což odporuje anglosaskému pojetí pravého trustu jako institutu použitelného na neformální ujednání. 38 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 270 a nasl. 39 Jak bude patrné z dalších částí této diplomové práce, představujících zahraniční právní úpravy. Zahraniční právní úpravy neoperují se statutem v našem smyslu. 40 SVEJKOVSKÝ; Marek, 2015, op. cit., s 438. 41 Důvodová zpráva k zákonu o mezinárodním právu soukromém. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, © 2013-2015 [cit. 2015-03-13]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justic e.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf >. 42 Budiž příkladem samotné první ustanovení kodexu popisující samotný vznik trustu čl. 1260: „A trust results from an act whereby a person, the settlor, transfers property from his patrimony to another patrimony constituted by him which he appropriates to a particular purpose and which a trustee
17
zákonodárci povedlo implementovat do českého právního řádu svěřenské fondy, bývají názory smíšené, nicméně obecně se zavedení tohoto common law institutu do českého práva potýká s kritikou (viz úvod této práce). V Quebeckém občanském zákoníku je problematika trustů upravena v čl. 1260 – 1298 quebeckého občanského zákoníku. Quebecké právo na rozdíl od českého práva zná více druhů trustů. Český zákonodárce se z pohledu druhů trustů omezil „pouze“ na vznik fondu na základě jednání inter vivos, anebo mortis causa43, neboli tzv. express trusts.44 V quebeckém kodexu je vedle těchto způsobů vzniku trustu zakotvena možnost vzniku trustu na základě adjudikace a ex lege.45 Vzhledem ke smíšené povaze quebeckého práva by tak mohlo vše nasvědčovat tomu, že z důvodu common law46 vlivů vedle tzv. express trusts47 (výslovné trusty) zná quebecké právo také tzv. constructive48 a implicit trusts.49 Nicméně podle úhlu pohledu Claxtona50 jsou však všechny druhy trustů podle quebeckého práva „pouze“ tzv. express trusts. Markantní odlišností quebeckého občanského zákoníku oproti českému občanskému zákoníku je skutečnost, že na rozdíl od českého kodexu quebecký civilní kodex neobsahuje úpravu statutu trustu, a na rozdíl od pojetí českého zákonodárce, který naopak statut jako něco autonomního, považuje za jádro samotného institutu, bez kterého nemůže fungovat.51
undertakes, by his acceptance, to hold and administer.“ Toto ustanovení bylo překopírováno do českého zákoníku do § 1448 OZ s minimálními změnami. 43 § 1448 odst. 1 OZ 44 GARDNER, 2011, s 3. 45 Čl. 1262 CCQ. 46 GARDNER, 2011, s 3. 47 Tamtéž. 48 Trusty, které vznikají po naplnění zákonem předpokládaných skutečností nebo na základě soudního rozhodnutí. GARDNER, 2011, s 272. 49 GARDNER, 2011, op. cit., s 272. 50 CLAXTON, John B. Studies on the Quebec law of trust. Toronto: Thomson, 2005, s 80. 51 Civil code of Québec. ÉDITEUR OFFICIEL DU QUÉBEC. Publications de Québec [online]. Gouverneme nt de Québec, publikováno 1. 6. 2015 [cit. 2015-03-18]. Dostupné z: http://www2.publicationsduque bec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php?type=2&file=/CCQ_1991/CCQ1991_A.html
18
Quebecký občanský zákoník pohlíží na zakladatelský dokument jako na tzv. „trust instrument.“ Jedná se tedy o konkrétní právní jednání, dokument, kterým se zakládá trust. Takové jednání může být jak inter vivos, tak i mortis causa. Pokud setrváme na české terminologii, pak „statut“ podle CCQ představuje již samotné zakladatelské právní jednání (trust instrument), nikoliv zvláštní dokument. Kanadský zákonodárce nepovažoval ani za nutné specifikovat v zákoně konkrétní znaky, které musí zakladatelské jednání obsahovat, aby výsledek takového jednání mohl být považován za trust.
19
3. Náležitosti statutu svěřenského fondu podle občanského zákoníku a CCQ Konkrétní náležitosti statutu svěřenského fondu se pak liší v závislosti od toho, o jaký typ svěřenského fondu půjde. Jde tedy o rozdílnost v tom směru, zda půjde o zřízení svěřenského fondu mortis causa, anebo inter vivos. Dále také půjde o odlišnosti v závislosti na tom, jaký bude účel svěřenského fondu, tedy zda bude plnit funkci soukromého svěřenského fondu, investičního, charitativního, anebo dědického. O tomto bude podrobně pojednáno v následujících částech této práce.
3.1. Povaha právního jednání představující statut svěřenského fondu Podle Ronovské52 svěřenský fond jako takový má povahu „obligačněvěcněprávní.“ Toto podle mého názoru vystihuje podstatu a povahu svěřenského fondu, avšak jsem toho názoru, že se toto neuplatní ve vztahu k samotnému statutu svěřenského fondu, neboť podle Pihery53 by statut svěřenského fondu měl mít vždy povahu
jednostranného
právního
jednání.
Indicie
k tomuto
relativně
generalizovanému tvrzení nabízí již samotné ustanovení § 1452 OZ, podle kterého zakladatel vydává statut svěřenského fondu. Domnívám se však, že povaha právního jednání představující statut svěřenského fondu, co se týče počtu stran, může také být závislá od toho, zda se jedná o svěřenský fond založený smlouvou, anebo o svěřenský fond založený pořízením pro případ smrti. Neboli založený jednáním inter vivos, anebo mortis causa. O tomto bude pojednáno v dalších částech této práce. Lze však bez dalšího souhlasit s Piherou54, že v českém právu zásadně nemůže být svěřenský fond zřízen a nemůže vzniknout čistě na základě jednostranného právního jednání, jak je tomu v zemích common law. Jde o situace, kdy by sám zakladatel svěřenský fond založil, vydal statut a posléze sám spravoval majetek jako svěřenský správce. Zabraňuje tomu ustanovení § 1453 OZ, podle
52
RONOVSKÁ, Kateřina; HAVEL, Bohumil. Nadační fond v realitě nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2014, č. 3, roč. 22, s 85. 53 PIHERA, 2012, op. cit., s 278. 54 Tamtéž, s 280.
20
kterého je sice možné, aby zakladatel, obmyšlený a správce byli jedinou osobou, nicméně bude zapotřebí, aby byla jmenována správcem ještě osoba třetí, která bude jednat s druhým správcem společně.55 Jelikož se jedná o právní jednání, bude muset takové zakládací jednání splňovat náležitosti obecně stanovené občanským zákoníkem pro právní jednání (§ 545 a násl. OZ) bez ohledu na konkrétní způsob vytvoření svěřenského fondu, neboť obecné náležitosti právního jednání jsou společné pro všechny druhy svěřenských fondů. Bude tedy nutné, aby právní jednání představující statut splňovalo náležitosti subjektu, náležitosti vůle, náležitosti projevu vůle, náležitosti formy a předmětu. Statut bude moci vydat pouze ta osoba, která je zletilá a svéprávná.56 Jednání představující vydání statutu se svou povahou nesmí příčit dobrým mravům a nesmí se příčit zákonu. To bude platit obzvláště ve vztahu k vyčleňovanému majetku, kdy nelze dopustit, aby vyčlenění majetku bylo nemožné či protiprávní. Opačný postup by vedl k neplatnosti právního jednání. Náležitosti vůle také musí být bezpodmínečně dodrženy. K jednání nesmí být zakladatel nijak donucen, a to jak násilím, tak ani hrozbou (vis absoluta), a také se musí jednat o vůli vážnou. V takovém případě by se jednalo, z důvodu absence vůle, o nicotnost právního jednání.57
3.2. Forma statutu Svěřenský fond podle § 1452 odst. 3 OZ vyžaduje ke svému platnému zřízení statut58 ve formě veřejné listiny. Definice, co se pod pojmem veřejná listina rozumí, je k nalezení v § 3026 odst. 2 OZ, jehož ustanovení stanovuje, že veřejnou listinou se rozumí notářský zápis. Půjde tedy o takové pořízení notářským zápisem, které
55
§ 1453 OZ. KOCÍ, M. Institut svěřenského fondu v NOZ. Bulletin advokacie. 2014, č. 1-2, str. 29 57 § 551 OZ. 58 Podle Pihery požadavek notářského zápisu u statutu svěřenského fondu odporuje podstatě institutu trustu, neboť anglosaské pojetí pravého trustu je takové, že tento institut je použitelný i na neformální ujednání. In: PIHERA, Vlastimil. Nejpodivnější zvíře v lese – poznámky ke svěřenskému fondu. Obchodněprávní revue. 2012, č. 10, roč. 4, s 278. 56
21
vyhovuje nejenom OZ, ale také náležitostem podle § 62 a násl. notářského řádu. Jedná se tedy o kvalifikovanou formu pořízení statutu svěřenského fondu.59 Náležitosti notářského zápisu pro smluvní typ svěřenského fondu se budou řídit podle ustanovení § 5860 a § 63 odst. 161notářského řádu (dále jen „NZ“). Pro svěřenský fond, který bude zřízen na základě pořízení pro případ smrti, bude aplikováno stejné ustanovení, jelikož notářský řád obsahuje obecné ustanovení ohledně náležitosti pro právní jednání pořízené notářským zápisem, nikoliv speciální ustanovení pro právní jednání pořízena pro případ smrti. Nedodržení požadavku notářského zápisu jako obligatorní formy pro statut svěřenského fondu, by podle Pihery62 měl za následek absolutní neplatnost pro rozpor s veřejným pořádkem, a svěřenský fond bez statutu v patřičné formě by nemohl vzniknout.
3.3. Forma zakladatelského právního jednání quebeckého trustu podle CCQ Forma zřízení trustu je ve srovnání s českým občanským zákoníkem poněkud volnější. Jednak je tato skutečnost dána tím, že není zapotřebí zvláštního právního jednání v podobě obdobné jako u statutu svěřenského fondu, a také tím, že není zřízení trustu spojeno s přílišnými formalitami.
59
LAVICKÝ, Petr In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2014, s 2036-2038. 60 „Notářské listiny se sepisují v českém jazyku. Jestliže se notářská listina, kromě listin o ověření, sepisuje s tím, kdo jazyk, jímž se listina sepisuje, nezná, postupuje se podle § 69 [tlumočník].“ 61 „(1) Notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok právního jednání, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, bydliště a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků a je-li účastníkem nebo zástupcem právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo, d) prohlášení účastníků, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, e) údaj o tom, že byla notáři prokázána totožnost účastníků, svědků, důvěrníků, tlumočníků a zástupců účastníků anebo údaj o tom, že je notář zná osobně, a je-li účastníkem nebo zástupcem účastníka právnická osoba, údaj o tom, že byla notáři prokázána její existence a totožnost toho, kdo ji zastupuje, f) obsah právního jednání, g) údaj o tom, že byl notářský zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis,j) další náležitosti, stanoví-li tak tento zákon.“ 62 PIHERA, Vlastimil. In: SPÁČIL, Jiří et al. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976-1474) : komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře.
22
Zakládací jednání může mít buď formu ústní, písemnou a také formu notářského zápisu. Nicméně, podle Claxtona63 je zřízení fondu na základě notářského zápisu v Québecu pouze fakultativní, podle českého práva je bez dalšího obligatorní.
3.4. Obsahové náležitosti statutu svěřenského fondu Zákon stanovuje formální
požadavky na
statut
svěřenského
fondu
v ustanovení § 1452 OZ taxativní enumerací minimálních obsahových náležitostí (viz „Statut obsahuje alespoň.“)64, které musí být splněný k platnému zřízení svěřenského fondu. Jedná se evidentně o relativně kogentní ustanoven, které stanovuje tyto prvky: a) označení svěřenského fondu, b) označení majetku, který tvoří svěřenský fond při jeho vzniku, c) vymezení účelu svěřenského fondu, d) podmínky pro plnění ze svěřenského fondu, e) údaj o době trvání svěřenského fondu; není-li uvedena, platí, že fond byl zřízen na dobu neurčitou, a f) má-li být ze svěřenského fondu plněno určité osobě jako obmyšlenému, určení této osoby, nebo způsobu, jak bude obmyšlený určen.
Dispozitivnost je zde vyloučena, anebo přinejmenším omezená na minimum, což už plyne mimo jiné z toho, že úprava svěřenských fondů je zařazena do části třetí OZ, podle jehož § 978 je zde navýsost jasné, že bude úprava také kogentní, avšak stále relativně kogentní, neboť předepisuje pouze nutné minimum. Volnost je tak dána ve vztahu ke konkretizaci všech podbodů náležitostí statutu. Tedy je plně ponecháno na zakladateli, aby vyčlenil do svěřenského fondu libovolnou věc, libovolně určil práva a povinnosti správce, a podmínky rozdělení majetku mezi obmyšlené jak bude pojednáno na následujících stranách této práce.
63 64
CLAXTON, 2005, op. cit., s 85. § 1452 OZ.
23
3.4.1.
Označení svěřenského fondu Podle ustanovení § 1450 OZ každý svěřenský fond musí mít vlastní označení.
Toto označení bude vepsáno ve statutu, přičemž odstavec 2 předepisuje minimální obsah názvu tak, že název musí obsahovat formuli „svěřenský fond“ a označení účelu. Bližší náležitosti zákoník nestanoví. Je však přirozené, že v praxi budou názvy různorodé, kdy budou obsahovat jméno zakladatele, jak je to obvyklé v právních řádech, kde má trust dlouhou tradici. Nejsou však vyloučeny ani zaměnitelné názvy, či názvy fantazijní.65 Účel pak bude konkretizován podle toho, zda půjde o fond čistě soukromý svěřenský, charitativní nebo investiční.
3.4.1.1. Název quebeckého trustu podle CCQ Otázku názvu řeší CCQ obdobně stručně, jako český občanský zákoník. Podle ustanovení čl. 1266 CCQ každý trust „může“ mít jméno nesoucí jméno zakladatele, správce, obmyšleného nebo v případě, kdy trust má funkci soukromou, může nést označení podle svého objektu. Podle Claxtona66 jde o normu permisivní, a tak trust v konečném důsledku jméno mít nemusí, přičemž jde o neobvyklou situaci. Jméno nemusí být ani uvedeno přímo v zakladatelském dokumentu. Česká úprava je tak v tomto ohledu „striktnější“, neboť přímo bez výjimky počítá v úpravě náležitostí statutu uvedení jména a povinnou obsahovou náležitost v podobě „svěřenský fond.“67
3.4.2.
Označení majetku, který tvoří svěřenský fond Vyčleněný majetek do svěřenského fondu představuje oddělené a autonomní
vlastnictví,68 které s trochou nadsázky řečeno, „levituje v prostoru“ a nikomu
65
PIHERA, V. In: SPÁČIL, J., 2013, op. cit., s 1195. CLAXTON, 2005, op. cit., s 94. 67 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit, s 424. 68 § 1448 odst. 2 OZ. 66
24
nepatří.69 Nepůjde však o majetek nepatřící nikomu ve smyslu ustanovení § 1045 OZ, neboť svěřenský správce bude majetek držet ve prospěch svěřenského fondu.70 Majetek vyčleňovaný do svěřenského fondu musí být označen ve statutu. Takové označení vyčleněného majetku, které bude tvořit majetkovou podstatu svěřenského fondu bude muset být dostatečně určité a zakladatel k tomuto vyčleňovanému majetku bude muset mít ideálně vlastnické právo. Platí tak zásada, podle které nelze do svěřenského převést takovou věc, ke které zakladatel (případně osoba třetí, která navyšuje majetek fondu) nemá dispoziční oprávnění.71 Opačný postup by měl podle mého názoru za následek neplatnost právního jednání a bylo by tak jednoznačně soudně napadnutelné. Pro otázku vyčleněného majetku je důležité zmínit, ve vztahu k jeho zachycení ve statutu svěřenského fondu, že jde o písemné zachycení majetku vyčleněného do svěřenského fondu pouze „na začátku“, při jeho vzniku. Tento fakt tak skýtá teoretickou možnost obcházení zákona v takové podobě, že bude do svěřenského fondu na samém počátku vložen „minimální vklad“, například bagatelní finanční částka, aby bylo učiněné zadost formálním požadavkům zákona, a svěřenský fond tak vznikl. Posléze je možné s majetkem téměř jakkoliv manipulovat bez kontroly, tzn. že majetek může být libovolně ze svěřenského fondu vyváděn a navyšován, přičemž může být navýšen i třetí osobou, odlišnou od zakladatele, obmyšleného, svěřenského správce, potažmo protektora nebo jiných osob. 72 Takováto osoba se však nestává zakladatelem, ani obmyšleným, a majetek tak bude spadat pod správu svěřenského fondu v souladu se zákonem a statutem.73 Zákonodárce žádným způsobem explicitně nelimituje okruh věcí, které mohou být vyčleněny do svěřenského fondu. Podle ustanovení § 1448 OZ se do svěřenského fondu vyčleňuje majetek. Toto je pro nás důležité v tom směru, že podle ustanovení § 495 OZ je majetek souhrn všeho, co osobě patří, jde tedy o aktiva. Vyčleněný majetek, ve statutu specifikovaný, pak bude tvořen téměř všemi věcmi 69
PIHERA, 2012, op. cit., s 281. PIHERA, V. In: SPÁČIL, J., 2013, op. cit., s 1186. 71 Tamtéž. 72 KOCÍ, 2014, op. cit., s. 29. a § 1468 OZ. 73 Tamtéž. 70
25
v právním slova smyslu podle občanského zákoníku.74 Ve specifikaci vyčleňovaného majetku bude tak zakladatel limitován pouze tím, k čemu bude mít ideálně vlastnické právo, potažmo dispoziční právo, jak bylo uvedeno výše. Z výše uvedeného by mělo být jasné, že do svěřenského fondu nemohou být vyčleněny dluhy neboli pasiva. Podle Pihery75 však nepůjde o limitaci na aktiva bezpodmínečně. Jako příklad uvádí de iure možnost do svěřenského fondu vyčlenit obchodní závod, přestože občanský zákoník ve svém ustanovení § 502 popisuje obchodní závod jako organizovaný soubor jmění.76 Tedy soubor jak aktiv, tak i pasiv. Nicméně posléze potvrzuje můj názor, že samostatný dluh do svěřenského fondu není možné vyčlenit.77 Podle Ronovské78 je možné vklady dělit na peněžité a nepeněžité. Peněžité vklady jsou pak představovány konkrétní sumou peněz, jejíž hodnota se odvozuje od jejich nominální hodnoty. Nezáleží na tom, zda jde o měnu tuzemskou či cizozemskou. Podle mého názoru nebude ani záležet na tom, zda bude měna volně konvertibilní či nikoliv. Hodnotu takových peněz je totiž možné určit přes měnu třetí, což obvykle bývají americké dolary či eura. Co se týče nepeněžitých vkladů,79 ty pak mohou být tvořeny všemi věcmi v právním smyslu podle občanského zákoníku.80 Půjde tedy podle Ronovské81 o věci movité a nemovité, které mají kladnou hospodářskou hodnotu, přičemž jejich hodnota je zjistitelná v penězích. Jmenovitě tak může jít o běžné předměty v obecném smyslu, jako je kupříkladu váza, nebo pak věci jako jsou zvířata, ovladatelné přírodní síly, investiční instrumenty a cenné papíry.82
74
§ 489 – 544 OZ. PIHERA, 2012, op. cit, s 278. 76 Tamtéž. 77 Tamtéž. 78 RONOVSKÁ, K. In: : LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s 1406. 79 Tamtéž, s 1407. 80 § 489 – 544 OZ. 81 RONOVSKÁ, K. In: LAVICKÝ, P., 2014, op. cit., s 1407. 82 Tamtéž. 75
26
Ve prospěch fondu mohou být samozřejmě vyčleněny také akcie.83 V evidenci centrálního depozitáře či schovatele, případně v seznamu akcionářů, pak bude bez dalšího uveden toliko svěřenský správce. Snahy o rozkrytí akcionářské vlastnické struktury zde nekončí „až“ ve druhém stupni, nýbrž již v prvním, kde se musíme spokojit se jménem nebo názvem svěřenského správce. Jde tak opět o jeden ze způsobů jak akcie „anonymizovat.“84 Nadto je možné si představit i situaci, kdy budou veškeré akcie akciové společnosti vyčleněny do svěřenského fondu, čímž všechny akcie (podíly ve společnosti) „nebude vlastnit nikdo.“ Domnívám se tak, že se analogicky tato skutečnost bude vztahovat i na obchodní podíl v jakékoliv jiné obchodní společnosti.
3.4.2.1. Majetek vyčleněný do trustu podle CCQ Quebecký civilní kodex stojí na principu patrimony by appropriation, neboli přivlastnění vyčleněného majetku k účelu.85 Přičemž tato konstrukce je principiálně identická ve vztahu ke konstrukci občanského zákoníku.86 Majetek vyčleněný do trustu pak bude tvořit autonomní majetek, ke kterému nemá nikdo titul, ani správce, ani obmyšlený.87 Podle Claxtona88 pak mohou být vložena prakticky všechny věci, anebo práva, pokud to jejich povaha dovoluje. Předmětem quebeckého trustu pak mohou být hmotné a nehmotné movitosti nebo nemovitosti (včetně práv, analogicky k českému občanskému zákoníku). Dále předmětem trustu mohou být i některá práva plynoucí z duševního vlastnictví.89 Úprava je tak víceméně shodná s českou právní úpravou, nicméně ustanovení čl. 1261 CCQ upravující povahu vyčleněného majetku do trustu je detailnější.
83
MORÁVEK, J., JAKL, J. Konec anonymních akcií. Skutečně? [online]. epravo.cz. Publikováno 13. 8. 2014. [cit. 13. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/konec-anonymnich-akciiskutecne-95012.html. 84 Tamtéž. 85 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 337. 86 Tamtéž. 87 Čl. 1261 CCQ. 88 CLAXTON, 2005, op. cit., s 179. 89 Tamtéž, s 185.
27
3.4.3.
Vymezení účelu svěřenského fondu Pokud ustanovení § 1450 předepisuje pro náležitosti názvu svěřenského fondu
mimo jiné i označení účelu, pak půjde o opakování tohoto konstatování. Podle ustanovení § 1449 OZ pak svěřenský fond může být buď veřejně prospěšný – charitativní, nebo soukromý. Účel soukromý pak může sledovat prospěch vůči konkrétně určené osobě či několika osobám, anebo může být zřízen na památku zřizovatele. Druhá varianta tak vyžaduje určitelnou specifikaci okruhu osob. Podle Pihery90 tak může jít o podporu určitého okruhu zaměstnanců, údržbu hrobu či dodávání vína na schůzi kateder právnických fakult. Specifikace tak bude omezena kogentními normami a veřejným pořádkem.91 Pokud bude účel svěřenského fondu definován jako veřejně prospěšný, podle Kocí
92
pak půjde o rozšiřování „veřejného blaha“ analogicky ve smyslu ustanovení
§ 146 OZ. Nicméně považuji za důležité doplnit k tomuto úhel pohledu Pihery93, který správně tvrdí, že veřejná prospěšnost sice bude představovat veřejné blaho, nicméně už se na svěřenský fond nebudou vztahovat ustanovení vztahující se čistě na právnické osoby, neslučitelné s povahou svěřenského fondu, a nebude pro něj také platit předpokládaný zákon o veřejné prospěšnosti, který dosud nebyl přijat, ale v nejbližší době by přijatý být měl.94 Obmyšlený pak bude v takovém případě formulován relativně obecně tak, aby šlo o relativně neurčitý okruh osob vykazující konkrétní znaky.95 Závěrem se jeví jako vhodné zmínit, že hlavním účelem veřejně prospěšného svěřenského fondu nemůže být dosahování zisku nebo provozování závodu.96 Domnívám se však, že dosahování zisku jako účel „vedlejší“, kdy by hospodářská
90
PIHERA, V. In: SPÁČIL, 2013, op. cit., s 1194. Tamtéž. 92 KOCÍ, Miloš. In: ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. Svazek III (§976 – 1474). Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s 1298. 93 PIHERA, V. In: SPÁČIL, 2013, op. cit., s 1194. 94 Tamtéž, s 1198. 95 Tamtéž. 96 RONOVSKÁ, Kateřina. Nadace (a trusty) v kontinentální Evropě – pohled funkcionální. Obchodněprávní revue. 2012, č. 8, roč. 4, s 207. 91
28
činnost podporovala účel dobročinný je schůdná u veřejně prospěšného svěřenského fondu. Výše uvedené však logicky neplatí pro soukromý svěřenský fond, jehož variantou může být i investiční svěřenský fond97 nebo soukromý svěřenský fond „prostý“, u kterého bude svěřenský správce investovat, a tak v konečném důsledku majetkovou podstatu svěřenského fondu bude rozšiřovat jako hlavní účel svěřenského fondu, neboť svěřenský správce má plnou správu majetku svěřenského fondu.98 Svěřenské fondy plnící soukromý účel pak mohou být v rámci tohoto účelu dále stratifikovány na účely „dílčí“, kdy soukromý svěřenský fond může vykonávat funkci fondu obchodního svěřenského99 či investičního100, a také může vykonávat funkci přidruženého fondu nadace,101 ochrannou funkci102, rodinnou funkci,103 nebo také funkci zajišťovací.104
3.4.3.1. Účel trustu podle CCQ Právní úprava účelu quebeckého trustu je obsažena v čl. 1266 -1273 CCQ. Na rozdíl od české úpravy svěřenského fondu quebecká úprava explicitně zmiňuje soukromý trust (private trust), sociální trust (social trust) a oproti občanskému zákoníku další druh trustu, a to tzv. osobní trust (personal trust). Claxton105 však podotýká, že může být mnoho jiných druhů trustů v rámci výše uvedených kategorií. Dalo by se říci, že výše uvedené oddělené kategorie osobního trustu a trustu soukromého v quebeckém právu jsou z pohledu českého zákoníku podmnožiny
97
RONOVSKÁ; HAVEL, 2014, op. cit., s 85. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník po schválení v Poslanecké sněmovně. Obchodněprávní revue. 2012, č. 1, roč. 4, s. 17. 99 PIHERA, V. In: SPÁČIL, op. cit., s 1908. 100 Tamtéž. 101 RONOVSKÁ, K. In: LAVICKÝ, 2014, op. cit., s 1434 – 1440. 102 KOCÍ, M. In: ŠVESTKA, 2014, op. cit., s 1304. 103 Tamtéž. 104 RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku – základní otázky a obecná úprava. Obchodněprávní revue. 2013, č. 7-8, roč. 4, s 193. 105 CLAXTON, 2005, op. cit., s 98. 98
29
českého soukromého svěřenského fondu. Současný občanský zákoník nerozeznává explicitně rozdíl mezi těmito dvěma. Osobní trust má být zřízen ve prospěch určité osoby, anebo ve prospěch určitelné osoby.106 Naproti tomu stojí trust soukromí, jehož předmětem je zásadně věc. Přičemž jde obecně o spravování, udržování nebo o vytvoření konkrétní věci.107 Jedná se tak podle Claxtona108 i o věci, které mohou mít dopad na celou komunitu. Například může jít o soukromý trust, jehož předmětem bude udržování místní památky.109 Obecně se v civilním kodexu québecu rozlišuje na soukromý trust, který bude moci rozšiřovat svůj majetek prostřednictvím investic, anebo prostý, který bude rozdělovat majetek do něho vyčleněný bez vlastní iniciativy. Třetím druhem je tak sociální trust, který je zřízen za účelem obecného zájmu, jako je kulturní, vzdělávací, filantropický apod.110 Ustanovení quebeckého civilního kodexu je tak relativně konkrétnější, než ustanovení českého občanského zákoníku o veřejné prospěšnosti. Podle Claxtona111 tak může sociální trust podnikat a dosahovat zisku, přičemž podle jeho slov se dá mluvit jako o vedlejší činnosti. Zdůrazňuje pak, že v některých případech, zejména jako je uvedený ve vedlejší větě principiálně není ostrá linie mezi sociálním trustem a trustem soukromím, který dosahuje zisk.112
3.4.4.
Podmínky pro plnění ze svěřenského fondu Domnívám se, že v této části bude mít zřizovatel ze všech předchozích
kategorii nejširší pole působnosti. Je jasné, že bude zcela na zřizovateli, jak vymezí rozdělování prospěchu obmyšleným. Ustanovení § 1457 OZ pak připouští, aby míra
106
Čl. 1267 CCQ. Čl. 1268 CCQ. 108 CLAXTON, 2005, op. cit., s 103. 109 Tamtéž. 110 Čl. 1270 CCQ. 111 CLAXTON, 2005, op. cit., s 105. 112 Tamtéž. 107
30
plnění byla ponechána na svěřenském správci. Jde tak o možnost zřízení tzv. discretionary trust.113
3.4.4.1. Podmínky plnění obmyšleným podle CCQ Obmyšlenému bude podle ustanovení čl. 1280 CCQ plněno v souladu se zakladatelským dokumentem. Opět se však jedná o povinnost náležitost, která musí být dostatečně určitá. Jedná se ve své podstatě o identickou úpravu, jako je v občanském zákoníku.114
3.4.5.
Údaj o době trvání Pokud nebyla uvedena doba trvání, platí, že svěřenský fond byl zřízen na dobu
neurčitou. Nicméně tato právní fikce principiálně platí pouze u všech jiných druhů svěřenských fondu, než u svěřenských fondů zřízených za soukromým účelem. Občanský zákoník ve svém ustanovení § 1460 OZ obsahuje pro soukromé svěřenské fondy tzv. pravidlo proti perpetuitě.115 Což znamená, že trvání takového svěřenského fondu je omezeno maximálně na 100 let.116 Podle Pihery117 však nejde o omezení trvání svěřenského fondu jako takového, ale jde o omezení vzniku práva na plnění. Jde podle něho o omezení nepřímé. Podle důvodové zprávy je tak důležité určit i to, kdy obmyšlenému právo na plnění vznikne.118 Současně s výše uvedeným je nutné zdůraznit skutečnost, že statut svěřenského fondu neprokáže nikdy více než to, kdy byl svěřenský fond ustaven a na jakou dobu byl zřízen, nikoliv však skutečnost, kdy přesně vznikl.119 Domnívám se
113
PETTIT, 2012, op. cit., s 79. SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 470. 115 Obecně k pravidlům o perpetuitě blíže viz RAMJOHN, op. cit., s 79 a nasl. 116 § 1460 OZ. 117 PIHERA, 2012, op. cit., s. 281 118 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku – konsolidovaná verze. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, © 2013-2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://obcanskyzako nik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 119 PIHERA, 2012, op. cit., s 280. 114
31
tak, že toto může být předmětem mnoha sporů týkajících se především relativní neúčinnosti.
3.4.5.1. Doba trvání trustu podle CCQ Doba trvání quebeckého trustu závisí od jeho druhu. Nejsou tak vyloučeny ani trvalé trusty, pokud jde o trust soukromý, anebo sociální.120 Nicméně analogicky s českou úpravou obsahuje pravidlo proti perpetuitě v situaci, kdy byl trust založen jako osobní, tedy ve prospěch určitých osob. 121 Ve vztahu k české úpravě je markantnní odlišnost v nepřevzetí122 ustanovení čl. 1271 CCQ týkající se doby vzniku plnění pro právnickou osobu. Podle civilního kodexu quebecu tak právnická osoba může být beneficientem ne více jak 100 let od vzniku trustu. Takovouto úpravu český občanský zákoník nezná.
3.4.6.
Určení obmyšleného nebo způsobu určení obmyšleného Určení obmyšleného je výsostným právem zakladatele svěřenského fondu.
Podle ustanovení § 1457 OZ určuje zakladatel obmyšlené do té míry, v jaké neurčuje opak statut. Obmyšleným může být pak jak právnická osoba, tak i fyzická osoba. Jestliže půjde o svěřenský fond v podobě tzv. discretionary trust, pak bude možné ponechat určení obmyšlených na svěřenského správce123 nebo dokonce na třetí osobu.124 Podle Marka je však stále zapotřebí u svěřenského fondu, který byl zřízen jako veřejně prospěšný, určit obmyšlené jako identifikovatelnou skupinu osob.125
120
Čl. 1273 CCQ. CLAXTON, op. cit., s 261. 122 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku – konsolidovaná verze. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, © 2013-2015 [cit. 30-3-2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakon ik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 123 § 1457 odst. 2 OZ. 124 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 455. 125 Tamtéž. 121
32
Tedy takové určení musí být dostatečně určité, aby svěřenský fond mohl plnit svou funkci.
3.4.6.1. Určení obmyšleného podle CCQ Obmyšlený podle quebeckého civilního kodexu je principiálně určen v podmínkách trustu, tedy přímo v zakladatelském právním jednání.
126
Tedy, pokud
je kupříkladu trust zřízen smlouvou, pak přímo ve smlouvě, pokud pořízením pro případ smrti, bude určen v tomto pořízení pro případ smrti. Podle ustanovení čl. 1283 může být však určení ponecháno na třetí osobě nebo správci, jde tedy také o možnost zřízení tzv. discretionary trust.127 Určení obmyšleného musí být dostatečně určité, neurčitost v tomto bodě má za následek nevzniknutí trustu a majetek tak zůstane stále majetkem zakladatele.128 V druhé řadě pak podmínky určení obmyšleného záleží na tom, o jaký typ trustu půjde. Pokud půjde o sociální trust, pak míra určení obmyšlených bude specifikována konkrétními znaky, přičemž to stejné může platit i pro soukromí trust, kdy bude věc konkrétně specifikována, anebo budou vymezeny znaky, které taková věc musí splňovat.129 Quebecký občanský zákoník však nedovoluje více jak 2 skupiny obmyšlených (ranks),130 přičemž první skupině vznikne právo na plnění nejpozději uplynutím sta let od založení trustu.131 Otázka obmyšlených u osobního trustu je pak identická jako u českého svěřenského fondu. Bude zapotřebí, aby jednotlivá osoba, anebo osoby byly dostatečně specifikovány, anebo pokud jde ještě o neexistující osobu, aby byla dostatečně specifikována, aby po narození mohla být obmyšleným.
126
SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 337. Tamtéž. 128 CLAXTON, 2005, op. cit., s 259. 129 Tamtéž, s 350-360. 130 CLAXTON, 2005, op. cit., s 261. 131 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 350. 127
33
3.4.7.
Vedlejší ujednání ve statutu svěřenského fondu Podle mého úsudku bude také možné ustanovení statutu vázat na různé
podmínky (conditio), doložení času (dies), případně příkazy (modus). Tato možnost se mi jeví především jako evidentní u formulace podmínek ve statutu pro plnění ze svěřenského fondu.
132
Domnívám se však, že v duchu podstaty institutu svěřenského
fondu jako trust-like institutu nebude možná podmínka rezolutivní, neboť by byla svým způsobem proti smyslu tohoto institutu.133 Vedle výše uvedeného pak bude moci statut svěřenského fondu obsahovat i konkrétní vymezení způsobu jmenování svěřenského správce, případně jeho práva a povinnosti.134 Podle Pihery135 není vyloučeno, aby analogicky k nadacím byly statutem zřizovány ještě jiné orgány, než je pouze svěřenský správce. Půjde tak především o různé dozorčí orgány nebo jmenování protektora.
132
Příkladem takové dikce budiž: „ Obmyšlenému specifikovanému v bodě XX tohoto statutu bude plněno správcem tehdy a jen tehdy, pokud dosáhne věku 23 let, absolvuje pětiletý magisterský obor na veřejné vysoké škole a vykoná pouť do Jeruzaléma.“ 133 V návaznosti na poznámku pod čarou č. 23: „Jestliže se obmyšlený po splnění výše uvedeného rozvede se svou manželkou [identifikace], pak bude povinnen vrátit na něho správcem převedený majetek zpět do svěřenského fondu.’’ Podle mého názoru takováto možnost nebude přípustná, neboť plnění správce vůči obmyšlenému na základě jim splněných podmínek je právem, není mezi nimi žádná smlouva, a tak je pro mě těžko představitelné někoho zavazovat podmínkou bez smluvního vztahu. 134 PIHERA, V. In: SPÁČIL, 2013, op. cit., s 1194. 135 Tamtéž.
34
4. Zřízení svěřenského fondu inter vivos a mortis causa podle občanského zákoníku a CCQ 4.1. Zřízení svěřenského fondu inter vivos podle občanského zákoníku V České republice je možné zřídit svěřenský fond inter vivos pouze smlouvou. Podle Svejkovského a Marka136 dikce ustanovení § 1448 OZ může svádět ke zdání, že když zákon zmiňuje jako jeden ze způsobů založení svěřenského fondu smlouvu, mohlo by se zdát, že se na tuto variantu založení svěřenského fondu použije úprava týkající se smluv, nicméně toto bude platit pouze v rozsahu, ve kterém limitem bude statut, který je vždy jednostranným právním jednání bez ohledu na jeho obsažení ve smlouvě. V případě, že se bude jednat o zřízení svěřenského fondu smlouvou, pak takové právní jednání bude mít dvoustrannou povahu. Půjde tedy o smlouvu o zřízení svěřenského fondu mezi zřizovatelem a prvním správcem, přičemž svěřenský fond podle ustanovení § 1451 OZ platně vznikne pouze tehdy, pokud svěřenský správce příjme pověření k jeho správě, a tak vyjádří akceptaci ke smlouvě o správě svěřenského fondu. Jelikož se jedná o smlouvu, bude tak vedle obecných náležitostí pro právní jednání zapotřebí splnit i náležitosti pro smlouvy, které jsou uvedeny v § 1724 – 1788 OZ137, když taková smlouva může být zřízena jak úplatně, tak i jako bezúplatná.138 Takové právní jednání bude mít v závislosti na smluvním ujednání povahu buď synallagmatického139 právního jednání, anebo asynallagmatické,140 tedy v závislost na rozložení práv a povinností. Důležitá je však otázka formy v souvislosti s existencí a postavením statutu svěřenského fondu. Podle ustanovení § 1452 odst. 3 OZ musí mít každý svěřenský fond statut vyhotovený ve formě veřejné listiny. Pokud podle Pihery141 bude smlouva
136
SVEJKOVSKÝ; MAREK, op. cit., s 455. ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. Svazek III (§976 – 1474). Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s 876. 138 Tamtéž. 139 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s 166. 140 Tamtéž. 141 PIHERA, V. In: SPÁČIL, 2013, op. cit., s 1198. 137
35
ve formě notářského zápisu mezi zřizovatelem a prvním správcem nebo správci obsahovat statut, a taková ustanovení budou splňovat podmínky ukládané zákonem pro statut, pak dojde k platnému vzniku svěřenského fondu. 142 Absence předepsané formy, za předpokladu, že by došlo k výše uvedenému uzavření smlouvy o zřízení svěřenského fondu, bude mít za následek neplatnost právního jednání zřizující svěřenský fond. Avšak není zde překážka pro to, aby smlouva nemohla být shledána smlouvou o správě cizího majetku v souladu s § 575 OZ.143 Z tohoto tvrzení Pihery lze a contrario dovodit, že smlouvu o zřízení svěřenského fondu je možné uzavřít i v prosté formě, pokud nebude obsahovat statut. Sám Pihera tomuto přisvědčuje, neboť říká, že postačí odkaz na statut splňující všechny zákonné podmínky.144 Podle Pihery:145 „Neorganické začlenění požadavku na existenci statutu do původního „quebeckého“ konceptu může však vyvolávat vůbec pochybnosti o tom, jaké jsou spojeny následky s absencí statutu.“146 Nabízí se tedy otázka ohledně existence statutu ve smyslu časového, tedy zda statut musí bezpodmínečně existovat před smlouvou, musí být obsažen v ní, nebo postačí jeho dodatečné vydání. Zákon jednoznačně neurčuje, zda je zapotřebí, aby tento statut již existoval, anebo postačí, aby byl pořízen dodatečně. Podle zákona svěřenský fond bez statutu nemůže existovat.147 Občanský zákoník ve svém ustanovení § 1452 stanovuje, že svěřenský fond vzniká až tehdy, když svěřenský správce příjme pověření k jeho správě. Domnívám se však, že jelikož § 1452 OZ explicitně stanovuje, že každý svěřenský fond musí mít statut, jedná se pak o esenciální náležitost právního jednání, a zákon tak předpokládá podle tohoto ustanovení existenci statutu fondu před uzavřením smlouvy mezi správcem
142
PIHERA, V. In: SPÁČIL, 2013, op. cit., s 1198. Tamtéž. 144 Tamtéž. 145 PIHERA, 2012, op. cit, s 278. 146 Tamtéž. 147 § 1452 OZ: „Každý svěřenský fond musí mít statut.“ 143
36
a zřizovatelem. Tomuto názoru přisvědčuje i názor Marka,148 podle kterého statut svěřenského fondu musí existovat a musí existovat vždy bez výjimek před uzavřením smlouvy.149 Tomuto tvrzení odpovídá dikce ustanovení § 1448 odst. 1 OZ, které říká, že svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku, který je svěřen správci smlouvou a tento správce se zaváže majetek spravovat a držet. Nicméně svěřenský fond nevznikne dokud nebude mít statut. Domnívám se však, že statut musí existovat buď před smlouvou, anebo může být součástí smlouvy. Podle mého názoru tak ustanovení § 1448 – 1451 OZ představují jistou sekvenci postupů, kterou je zapotřebí dodržet. Nicméně podle Zvánovce150, pořízení zakladatelského dokumentu s úplnou absencí statutu nemůže mít za následek nevzniknutí svěřenského fondu nebo neplatnost právního jednání. Na základě výše uvedených úvah se však s tímto názorem neztotožňuji. Lze tedy shrnout, že podle výše uvedených názorů zákon zná několik situací zřízení smluvního svěřenského fondu. V prvním případě jde o situaci, kdy dojde k simultánnímu uzavření smlouvy a pořízení statutu svěřenského fondu, to vše notářským zápisem. Dále pak jde o druhou situaci, kdy dojde k uzavření smlouvy mezi zřizovatelem svěřenského fondu s konkrétním odkazem na již existující statut svěřenského fondu. Podle názoru Zvánovce151 pak může dojít i ke třetímu způsobu, kdy bude pořízena smlouva mezi zřizovatelem a svěřenským správcem, a statut bude pořízen dodatečně.152 Nelze si však v praxi představit situaci, kdy by byla uzavřena smlouva bez jakéhokoliv odkazu, případně s obecnou klauzulí, že smlouvou se správce zavazuje spravovat majetek zřizovatele. Je evidentní, že taková smlouva by na první pohled mohla vykazovat znaky smlouvy o správě cizího majetku, nicméně by nemohla vést ke vzniku svěřenského fondu ani tehdy, kdyby existoval statut.
148
SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; MAREK, Radan, op. cit., s 395. Tamtéž. 150 ZVÁNOVEC, Vít. In: ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. Svazek III (§976 – 1474). Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s 1215. 151 Tamtéž. 152 Tamtéž, s 1218. 149
37
Domnívám se tak, že je vždy zapotřebí, aby smlouva mezi zřizovatelem a svěřenským správcem obsahovala byť minimalistický odkaz na již existující statut svěřenského fondu. Smlouva mezi zřizovatelem a správcem se tedy dá považovat za suspenzivní podmínku ve vztahu ke vzniku fondu.
4.2. Zřízení quebeckého trustu na základě smlouvy podle CCQ Podle quebeckého práva je možné platně založit trust také smlouvou. Taková smlouva může být uzavřena jak dvoustraně, tak i trojstranně153. Jelikož se podle quebeckého práva jedná o kontrakt, budou použita obecná pravidla pojednávající o smlouvách154 podle CCQ obsažena v kodexu v čl. 1371 a násl., což je do jisté míry analogicky aplikovatelné i na české podmínky při smluvním zřízení trustu. Podle CCQ tedy může být trust založen na základě dvoustranného lukrativního jednání, ale také na základě dvoustranného onerózního jednání155. Rozdíl oproti těmto dvěma je právě v úplatnosti jednání. Zřízení smluvního trustu tak může být vázáno na úplatu, anebo může být trust zřízen bezplatně. Z pohledu quebeckého práva je zde jednota mezi uzavřením smlouvy a vznikem trustu. Tato jednota sice může nastat teoreticky i v českém právu, nicméně jak již bylo řečeno výše, podle quebeckého práva neexistuje samostatné právní jednání v podobě statutu. V quebeckém občanském zákoníku je tak, na rozdíl od českého práva jednota mezi zakládacím právním jednáním a statutem, pravidlem. Statutem je tak přímo samotné právní jednání zakládající trust (trust instrument).
4.3. Zřízení svěřenského fondu mortis causa podle občanského zákoníku V případě svěřenského fondu vytvořeného mortis causa půjde o konstituci svěřenského fondu na základě pořízení pro případ smrti.156 Vytvoření svěřenského
153
Mezi settlor, trustee a beneficiary. CLAXTON, 2005, op. cit., s 95. 155 Tamtéž. s 97. 156 § 1448 OZ. 154
38
fondu jednáním mortis causa není omezeno pouze na závěť, ale také je možné zřídit svěřenský fond na základě odkazu, dědické smlouvy či dovětku. 157 Podle ustanovení § 1452 odst. 1 OZ se pro statut svěřenského fondu zřízeného mortis causa použije přiměřeně ustanovení § 311 OZ o nadacích. Ronovská158 k tomuto dodává, že je to důkaz toho, na kolik je institut svěřenského fondu blízký nadacím, a zdůrazňuje skutečnost, že bude zapotřebí dbát zřetelu při sepisování statutů svěřenských fondů mortis causa na úpravu nadací v občanském zákoníku. Nicméně podle Marka159 přesto, že ustanovení § 1452 odst. 1 OZ mluví o přiměřeném použití § 311 OZ, tak se stále použijí ty minimální náležitosti, které jsou obsaženy v ustanovení § 1452 odst. 2 OZ. Právní jednání zřizující svěřenský fond pak bude mít povahu jednostrannou neadresnou160, kdy testátor jednostranně zřizuje svěřenský fond ve svém pořízení pro případ smrti. Takové zřízení musí vycházet z obecných náležitostí pořízení pro případ smrti podle ustanovení obsažených v hlavě III části IV občanského zákoníku.161 Vedle těchto náležitostí je důležité, aby v případech zřizování svěřenského fondu mortis causa byl majetek vyčleněn tak, že zakladatel (zůstavitel) ve svém pořízení pro případ smrti vyhradí dědické právo vůči svěřenskému fondu, nebo ve prospěch svěřenského fondu nařídí dědicům odkaz.162 Statut svěřenského fondu může být obsažen již přímo v samotné závěti, anebo postačí, pokud závěť bude na tento statut odkazovat.163 Nicméně stále musí být splněna podmínka, aby samotný statut byl vyhotoven v zákonem předepsané formě, tedy ve formě notářského zápisu. Zákon však již neřeší, zda odkaz na statut musí být na již existující statut fondu, anebo postačí pokud testátor do doby své smrti pořídí statut svěřenského fondu dodatečně. 164
157
KOCÍ, M. In: ŠVESTKA, J., 2014, op. cit., s 1208. RONOVSKÁ; HAVEL, 2014, s 85. 159 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 420. 160 DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, s 166. 161 KOCÍ, M. In: ŠVESTKA, J., 2014, op. cit., s 1208. 162 PIHERA, V. In: SPÁČIL, J., 2013, op. cit., s 1198. 163 Tamtéž, s 1197. 164 Tamtéž. 158
39
Jestliže však zřizovatel nechá pořídit závět notářským zápisem a zároveň v rámci této závěti pořídí i statut svěřenského fondu, pak se podle mého názoru jedná o nejpraktičtější způsob vyřešení celého zřízení svěřenského fondu. V souvislosti s pořízením pro případ smrti je v kontextu náležitostí vhodné odkázat na subkapitolu 3.3, ve které bylo pojednáno o náležitostech notářského zápisu o právním jednání. Na pořízení pro případ smrti obsahující statut svěřenského fondu se náležitosti použijí obdobně.
4.3.1.
Statut svěřenského fondu v Evidenci právních jednání pro případ smrti V souvislosti s pořízením pro případ smrti obsahujícím statut svěřenského
fondu je však vhodné zmínit, že takové pořízení pro případ smrti s sebou nese evidenci tohoto pořízení v Evidenci právních jednání pro případ smrti podle § 35b notářského řádu. Dalo by se tedy s jistým odstupem říci, že některé svěřenské fondy již podléhají evidenci. Je však nutné zdůraznit, že se přímo nejedná o evidenci ve veřejné evidenci svěřenského fondu per se, jak to předpokládá novela165 občanského zákoníku (srov. 3.7.). Evidence právních jednání pro případ smrti je neveřejná evidence právních jednání mortis causa, která je vedená Notářskou komorou na základě notářského řádu166 a zvláštního stavovského předpisu notářské komory.167 Evidenci podléhají všechny druhy pořízení pro případ smrti, které byly pořízeny notářským zápisem. 168 Jak bylo zmíněno výše, Evidenci právních jednání pro případ smrti budou tedy podléhat pouze ty svěřenské fondy, které budou vytvářeny na základě pořízení pro případ smrti pořízených notářským zápisem, kdy stejné pořízení pro případ smrti bude obsahovat statut. Jde tedy v současnosti vedle evidence pro daňové účely podle
165
Viz Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9QMEL7OO 166 § 35b a nasl. zák. č. 358/1992 Sb. 167 Předpis Notářské komory České republiky o Evidenci právních jednání pro případ smrti. Notářská komora České republiky [online]. Notářská komora České republiky, © 2015 [cit. 2015-06-24]. Dostupné z: http://www.nkcr.cz/doc/rady/Evidence_pravnich_jednani_pro_pripad_smrti.pdf 168 § 35b odst. 1 358/1992 Sb.
40
daňového řádu169 o jediný způsob evidence svěřenských fondů, avšak jde o způsob neveřejný. O evidenci však již nepůjde podle mého názoru v případě, že zůstavitel pořídí statut svěřenského fondu notářským zápisem a teprve pak vlastnoručně sepíše závět se všemi náležitostmi, která bude odkazovat právě na tento statut, ať už byl pořízen před sepsáním závěti, anebo potom. K výše uvedenému je tedy důležité zmínit ustanovení § 35c notářského řádu, podle kterého bude soudu nebo úřadu poskytnuty informace z Evidence právních jednání pro případ smrti na základě žádosti. Soudu nebo úřadu by tímto způsobem mohly být poskytnuty informace i o svěřenském fondu. Z tohoto úhlu pohledu bude možné svěřenský fond dohledat, avšak jedná se stále o limitaci na svěřenské fondy založené mortis causa.
4.4. Zřízení quebeckého trustu mortis causa podle CCQ Trust zřízený jednáním mortis causa je podle Claxtona170 jedním z druhů trustů zřízených na základě tzv. gratuitous title (bezplatného titulu). Tento trust má povahu dědictví, nicméně majetek se dostává k obmyšleným odlišným způsobem, a tak nejsou v pozici trustee ani beneficiary.171 Podle Claxtona172 se quebecké trusty vzniklé na základě jednání pro případ smrti řídí čl. 712 CCQ, který stanovuje druhy závětí. Závět podle tohoto ustanovení může být buď holografická psána vlastní rukou, ve formě notářského zápisu, anebo může být závětí pořízenou v přítomnosti svědků. Quebecký občanský zákoník v čl. 1268 výslovně zmiňuje, že vedle zřízení trustu na základě smlouvy může být trust zřízen toliko na základě závěti. Jedná se tak o odlišnost ve vztahu k českému právu, neboť jak již bylo zmíněno výše, české právo dovoluje trust (svěřenský fond) založit i na základě jiných pořízení pro případ smrti,
169
Zákon č. 280/2004 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. CLAXTON, 2005, op. cit., s 268. 171 Tamtéž. 172 Tamtéž, s 81. 170
41
zejména pak ve smlouvě dědiců, anebo v dovětku. V návaznosti na tento fakt je vhodné připomenout, že v úvodní části komparace české právní úpravy s quebeckou bylo zmíněno, že zakládací právní jednání (trust deed) je zároveň i statutem. Quebecké právo nezná kromě odkazu, na základě kterého však není možné trust zřídit, instituty pořízení pro případ smrti, jako české právo. České právo je tedy v tomto ohledu flexibilnější, nicméně je rigidnější ve vztahu k formě. V České republice je vyžadována forma notářského zápisu jakéhokoliv pořízení statutu svěřenského fondu, podle quebeckého občanského zákoníku pak postačí i forma nekvalifikovaná v podobě holografické závěti. V relaci k českému právu pak testamentární zřízení trustu v Québecu bude shodně s českou úpravou jednostranného charakteru, nicméně požadavky formy jsou benevolentnější v quebecké právní úpravě.
42
5. Změna statutu svěřenského fondu podle občanského zákoníku a CCQ Změna svěřenského fondu, potažmo statutu, je z mého úhlu pohledu jedna z otázek, která bude vyžadovat judikaturní „tvorbu.“ Občanský zákoník ve svém § 1469 odst. 2 připouští změnu statutu v případě, když je taková změna potřebná vzhledem k dosažení účelu svěřenského fondu. Provedení takové změny na základě tohoto paragrafu je vázána na soudní činnost. Je však podle mého názoru potřeba zdůraznit, že zákonodárce v dikci rozebíraného ustanovení explicitně nelimituje změnu pouze na soudní rozhodnutí. V případě kdyby byl jeho záměr limitovat změnu pouze na činnost soudů, měl potom vnést do dikce ustanovení formuli typu: „Změna statutu svěřenského fondu je možná pouze na základě soudního rozhodnutí.“
5.1. Změna statutu svěřenského fondu soudním rozhodnutím Jde evidentně o možné zmírnění dopadů situací předpokládaných v prvním odstavci citovaného ustanovení, kdy v důsledku zakladateli v době pořizování statutu neznámých skutečností se stalo dosažení účelu fondu nemožným, nebo dosažitelným pouze s obtížemi.173 Zákon tak preferuje snahu zachovat svěřenský fond oproti automatickému zrušení pro nemožnost dosáhnout účelu fondu. Podle Kocí174 jde tak pouze o technické záležitosti, nebude možné měnit statut svěřenského fondu v podstatných náležitostech, a zejména nelze u soukromého fondu změnit účel v žádném případě.175 Výše uvedený argument je patrný již ze samotné dikce ustanovení. Pokud by u soukromého fondu měl soud měnit účel, šlo by o jednoznačný rozpor se samotným ustanovením zákona, které mluví o „shodě s původním úmyslem zakladatele.“176 Nahrazením účelu za jiný by pak už nikdy nemohlo jít o shodu s vůlí zřizovatele, neboť to již vylučuje samotná podstata změny. 173
§ 1469 odst. 2 OZ. KOCÍ, M. In: ŠVESTKA, J., 2014, op. cit., s. 1264. 175 Tamtéž.. 176 § 1469 odst. 2 OZ. 174
43
Nicméně zákon tuto možnost připouští u svěřenských fondů zřízených s veřejným účelem. V takových případech bude možné účel měnit tak, že zákon připouští i náhradu za podobný účel.177 Nespecifikuje však, kolik původních rysů má být novém účelu zachováno, aby došlo k naplnění této dispozice. Pro výše uvedené změny statutu svěřenského fondu se použije úprava pro řízení ve věcech svěřenského fondu v souladu s ustanovením § 94 – 97 zákona o zvláštních řízeních soudních.178
5.2. Změna quebeckého trustu na základě soudního rozhodnutí podle CCQ Podle čl. 2-1 odst. 2 písmene c)179 Soudního řádu nejvyššího soudu Kanady je nejvyšší soud oprávněn interpretovat jakýkoliv dokument, anebo samotný „trust instrument.180“ Oproti § 1469 odst. 2 OZ jde o jistou odlišnost, kdy v intencích českého práva jde o změnu, tedy přímý zásah do vůle zřizovatele, potažmo stran. Soud zde „pouze“ interpretuje, přičemž podle mého názoru taková interpretace může svou povahou do jisté míry převrátit vůli zřizovatele tak, že de facto dojde ke změně statutu, nicméně nedojde ke změně de iure. V druhé řadě je umožněno na základě CCQ přímo v zakladatelském právním jednání zakotvit konkrétní oblasti otázek spojených s trustem, o kterých může soud rozhodovat, a případně je tak měnit.181 Jedná se o vysoce zajímavou otázku, která je českému právu neznámá. Podle ustanovení čl. 1294 odst. 2 jsou soudy nadány pravomocí měnit dispozice zakládací smlouvy v případě, že je trust sice schopen pokračovat v plnění
177
KOCÍ, M. In: ŠVESTKA, J., 2014, op. cit., s. 1264. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. 179 Court Rules Act: Supreme court civil rules. QUEEN'S PRINTER. Queen's printer BC [online]. BC Laws, publikováno 1.7.2014 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z:http://www.bclaws.ca/Recon/document/ID/freeside/168_2009_01 180 Viz. case Winkler v. Winkler, v jehož odst. 20 toto soud expresis verbis zmiňuje. Winkler v. Winkler, 2012 BCSC 1949. Case law Globe 24h [online]. Globe24h, publikováno 21.12.2012 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://caselaw.canada.globe24h.com/0/0/british-columbia/supreme-court-of-british-col umbia/2012/12/21/winkler-v-winkler-2012-bcsc-1949.shtml 181 CLAXTON, 2005, op. cit., s 786. 178
44
úmyslu zakladatele, ale nová opatření by umožnila lepší (angl. orig.: more faithful) plnění tohoto úmyslu zakladatele.182 Ve srovnání s dikcí českého protějšku v § 1469 odst. 2: „(2) Lze-li ve shodě s původním úmyslem zakladatele účelu svěřenského fondu dosáhnout nebo mu lépe prospět změnou statutu fondu, soud statut upraví.“183 Je zde patrné, že soudní zásah do znění statutu svěřenského fondu je tedy stejný, jako v českém občanském zákoníku. Jde tedy o jedno z ustanovení, které český zákonodárce převzal doslova. Nicméně je třeba mít na paměti, že v dikci našeho zákona se mluví o statutu, který může vystupovat jak autonomně, tak i jako součást smlouvy pořízené notářským zápisem. Dikce quebecká mluví o změně zakládacího jednání (constituting act), neboli trust deed, což se chápe jako celek, nikoliv dílčí výseč celkového zakladatelského právního jednání, jak je tomu v případě české právní úpravy. Je zde sice na první pohled totožná dikce mezi těmito dvěma zákoníky, nicméně konečné důsledky se razantně liší. Signifikantním rozdílem kontrastujícím s českou právní úpravou je možnost zakotvit v zakladatelské smlouvě, že rozhodování v konkrétních otázkách přesně vymezených ve smlouvě zakládající trust, budou ponechány na soudu. Jde zde tedy o přesah přes pouhou změnu zakladatelské smlouvy, ale na základě tohoto může soud prakticky stanovovat a doplňovat vše, co zákon přímo taxativně neupravuje. 184 Jedná se o velmi výraznou odlišnost oproti českému právu, která plyne právě ze smíšené povahy quebeckého práva, ve kterém si soudy ponechaly silnou pozici v důsledku smíšeného charakteru quebeckého práva. Tato kapacita soudů rozhodovat o otázkách trustu je podle Claxtona185 založena na principu inherent jurisdiction,
182
„Where the trust continues to meet the intent of the settlor but new measures would allow a more faithful compliance with his intent or facilitate the fulfilment of the trust, the court may amend the provisions of the constituting act“ In: Civil code of Québec. ÉDITEUR OFFICIEL DU QUÉBEC. Publications de Québec [online]. Gouvernement du Québec, publikováno 1. 3. 2015 [cit. 2015-03-18]. Dostupné z: http://www2.publicationsduquebec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php?type=2& file=/CCQ_1991/CCQ1991_A.html 183 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 184 CLAXTON, 2005, op. cit, s 592-593. 185 Tamtéž., s 594.
45
který vyjadřuje silnou pozici quebeckých soudů v tom směru, že quebecké soudy mohou rozhodovat o všem, co zákon přímo neupravuje, avšak nemohou stanovovat hmotněprávní normy.186
5.3. Polemika nad eventualitou změny statutu svěřenského fondu na základě dohody Podle mého názoru právní úprava změny svěřenského fondu není formulována zcela jednoznačně. Dalším druhem změny by se podle mého názoru mohla jevit změna statutu svěřenského fondu v podobě novace, avšak pouze u toho svěřenského fondu, který by byl založen smlouvou a statut by byl obsažen přímo v ní. Možnost změny statutu svěřenského fondu na základě dohody sice občanský zákoník expresis verbis nezmiňuje, avšak mohla by se jevit jako logicky odvoditelná z ustanovení § 1448 OZ, které zmiňuje možnost zřídit svěřenský fond smlouvou, jestliže by se interpret spoléhal pouze na gramatický výklad. Mohlo by se tedy jevit, že půjde-li fond zřídit smlouvou, a jak již bylo řečeno, budou se používat ustanovení o smlouvách, pak je tedy logické, že bude možné takovou smlouvu měnit. Pokud by takovýto druh změny byl možný, bylo by nutné dodržet formu pro statut. Změna statutu by tak musela být provedena pozměňujícím notářským zápisem za účelem dodržení náležitostí formy. Změna statutu svěřenského fondu dohodou by tak byla eventuálně logicky možná pouze za spoluúčasti všech původních smluvních stran, neboť zřízením svěřenského fondu role zřizovatele obvykle zaniká, a nemůže tak sám jednostranně měnit smlouvu bez účasti ostatních smluvních stran.187 Zákon možnost změny výslovně nezakazuje, neboť ustanovení § 1469 odst. 2 OZ je jediné ustanovení spolu s odst. 1, které mluví o změně statutu. Nicméně předmětné ustanovené je formulováno tak, že „pouze“ konstatuje možnost změny na základě soudní ingerence. Podle smyslu slov předmětných ustanovení se změna statutu výslovně nelimituje pouze na zásah soudu.
186
JUKIER, Rosalie. Inside the Judicial Mind: Exploring Judicial Methodology in the Mixed Legal System of Quebec. Journal of Comparative Law [online]. Vol. 6, Issue 1, 2011, s. 54-69.[cit. 24-03-2015]. 187 PIHERA, 2012, op. cit , s 281.
46
Nicméně k výše uvedenému se jako důvodná námitka k této úvaze jeví ustanovení právě § 1469 odst. 2 OZ, které mluví o změně statutu soudem na návrh osoby, která má na tom právní zájem. Dalo by se podle mého říci, že takovou osobou může být i osoba zakladatele podle § 95 a nasl. z. ř. s. a k tomu dále § 1470 OZ, který mluví o vyžádání názoru soudem od zakladatele nebo dalších osob. Na základě tohoto by bylo v prvé řadě možné říci, že změna statutu nejspíše půjde provést toliko soudním rozhodnutím, neboť podle teleologického výkladu by nedávalo smysl, proč by zákonodárce dával možnost zakladateli navrhovat změnu statutu, kdyby byl nadán oprávněním provést ji prostřednictvím dohody se smluvními stranami. Nicméně názoru v předchozí větě by se dalo kontrovat tak, že uplatnění pro návrh zakladatele k soudu, za účelem upravení statutu v situaci, je dán tehdy, kdy strany nechtějí zasednout k projednání případných změn statutu. K výše uvedenému je důležité zmínit názor Svejkovského a Marka188, podle kterých dikce ustanovení § 1448 může svádět ke zdání, že jelikož zákon zmiňuje jako jeden ze způsobů založení svěřenského fondu smlouvu, mohlo by se zdát, že se na tuto variantu založení svěřenského fondu použije úprava týkající se smluv. Zdůrazňují však, že se jedná pouze o zdání, neboť například trust nelze obecně měnit v žádném případě. Ustanovení o smlouvě je tak velmi zavádějící a nepřesné a připouští pouze změnu statutu svěřenského fondu pouze soudním rozhodnutí.189 K tomuto také Pihera190: „Lze podotknout, že rozhodnutí soudu [podle § 1469 odst. 2 – pozn. aut.] je jediným způsobem, kterým může být moderován statut po vzniku svěřenského fondu, a to i pro případy, kdy na nezbytnosti určité změny panuje shoda mezi všemi zúčastněnými.“
K výše uvedenému lze tedy závěrem říci, že je jisté, že smlouva provedená notářským zápisem půjde minimálně měnit dohodou mezi smluvními stranami v otázkách, které nespadají do okruhu § 1452 OZ, tedy v tom okruhu, v jakém se 188
SVEJKOVSKÝ; MAREK, op. cit., s 455. Tamtéž. 190 Pihera, V. In: SPÁČIL, J.,2013, op. cit., s. 1220. Závěr Pihery explicitně zmiňuje i důvodová zpráva k návrhu novely OZ. Pro zajímavost srov. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment//down/RACK9W3CE5W3 189
47
netýká statutu. Je dále také možné téměř s jistotou říci, že statut svěřenského fondu se bude měnit pouze a jen soudním rozhodnutím.
5.4. Změna quebeckého trustu na základě novace podle CCQ Český právní rád, na rozdíl od quebecké úpravy, neumožňuje stranám u svěřenského fondu vzniklého ze smlouvy fond změnit. Quebecká úprava tuto situací řeší tak, že právě v kontrapozici k OZ jsou strany nadány kapacitou volně, na základě konsensu, měnit statut svěřenského fondu. Půjde tedy o změnu na základě novace, přičemž taková novace je založena na jednomyslnosti.191 Jedná se tak o vyjádření dispozitivnosti smluvních ujednání podle čl. 1439 CCQ. Z pohledu českého práva tato situace není možná. Jak již bylo zmíněno výše, smlouvu o založení svěřenského fondu podle § 1448 OZ, která především upravuje práva a povinnosti svěřenského správce a dílčí otázky nespadající pod intence § 1452 OZ, bude možné podle českého práva měnit dohodou smluvních stran pouze v tomto rozsahu, nikoliv v rozsahu statutu, neboť ten je měnitelný pouze soudem a za omezených podmínek.
5.4.1.
Změna trustu podle CCQ na základě zvláštní smluvní klauzule Podle Claxtona192 v quebeckém právu nic nebrání tomu, aby byla v zakládací
smlouvě zakotvena klauzule, která by stanovovala podmínky pro změnu trustu.
5.5. Změna statutu svěřenského fondu zřízeného pořízením pro případ smrti Z výše uvedeného je tedy patrné, že na změnu statutu svěřenského fondu u svěřenského fondu, který bude zřízen pořízením pro případ smrti, pak bude aplikovatelné výše uvedené ohledně změny statutu soudem. Je tedy evidentní, že výše uvedené bude jednoznačně aplikovatelné na případy, ve kterých bude zapotřebí měnit
191 192
CLAXTON, 2005, s 596 – 597. Tamtéž, s 599.
48
statut fondu již u vzniklého svěřenského fondu po smrti zakladatele, nikoliv na statut obsažený pouze v pořízení pro případ smrti zůstavitele, který stále žije. Ten může být měněn stejně tak, jak mohou být měněna pořízení pro případ smrti. Nicméně se domnívám, že bude možné měnit statut svěřenského fondu spolu s pořízením pro případ smrti. V situaci závěti193 bude plně aplikovatelné, že jestliže závět pozdější zrušuje závět předchozí podle ustanovení § 1576 OZ, pak tato závěť pozdější zrušuje předchozí statut svěřenského fondu spolu s předchozí závětí. Obdobné bude platit i pro případnou změnu závěti, kdy v pozdější závěti budou jiné podmínky upravující svěřenský fond. Situace bude podle mého názoru poněkud složitější v pořízení pro případ smrti v podobě dědické smlouvy. Dědická smlouva je ve svém jádru smlouva, která se řídí obecnými náležitostmi smlouvy podle části čtvrté občanského zákoníku.194 Proto se domnívám, že měnit náležitosti statutu nebo jiných otázek týkajících se svěřenského fondu, které jsou zachyceny v dědické smlouvě, bude možné měnit dohodou prakticky libovolně, protože do okamžiku smrti svěřenský fond nevznikne, tudíž neexistuje.
193 194
Přirozeně před smrtí zůstavitele. § 1591 OZ.
49
6. Připravovaná novelizace právní úpravy svěřenského fondu Jak již bylo předesláno v úvodu této diplomové práce, v současnosti ministerstvo spravedlnosti připravuje tzv. „malou novelu“ či „technickou novelu“ občanského zákoníku, která má mimo jiné novelizovat i právní úpravu svěřenského fondu.195 Cílem této chystané novely má být podle důvodové zprávy reakce na nejpalčivější problémy technického rázu, které mohou mít potenciál nepříznivě ovlivnit práva a povinnosti osob a tyto změny nesnesou odkladu (potažmo nelze čekat na činnost soudů a realizaci nové úpravy v praxi). 196 Připravovaný návrh zákona se však neomezuje pouze na občanský zákoník, ale novelizuje i některé jiné právní předpisy. V souvislosti s předmětem této diplomové práce je důležitá zejména změna zákona o veřejných registrech, o které bude pojednáno níže v této práci. Připravovaná novelizace197 s sebou přináší relativně razantní změnu svěřenského fondu, neboť principiálně mění podstatu institutu jako takového. Jde tak evidentně o nadrámcové řešení tzv. „technických problémů“, které se vyskytly v souvislosti s novým civilním kodexem. V následujících řádcích bude pojednáno o konkrétních změnách této připravované novelizaci, přičemž se bude jednat pouze o ty nejdůležitější změny, jež mají vztah k tématu této práce.
6.1. Předpokládané změny právní úpravy svěřenského fondu a jeho statutu Co se týče statutu svěřenského fondu ve směru obsahovém, pak novela předpokládá zavedení jedné nové obsahové náležitost statutu svěřenského fondu, a to v podobě nově přidaného písmene g) do ustanovení § 1452 OZ, které má do výčtu
195
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9QMEL7OO 196 Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/RACK9W3CE5W3 197 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9QMEL7OO
50
obligatorních obsahových náležitostí statutu svěřenského fondu přidat písmeno g). Podle nového písmene g) bude zapotřebí ve statutu v případě plurality svěřenských správců definovat přesný počet svěřenských správců a způsob jejich jednání, což představuje přiblížení k institutu nadací. Cílem této změny má být zvýšení právní jistoty při mnohosti svěřenských správců.198 Dále by měla být definitivně řešena otázka důsledků absence statutu. Pokud statut nebyl sepsán či nebyl sepsán v požadované formě nebo způsobilou osobou, bude svěřenský fond prohlášen soudem za neplatný.199 Vedle tohoto novela obsahuje také změnu zákona o veřejných rejstřících,200 přičemž tato změna je považována za nejmarkantnější ve vztahu k svěřenským fondům, neboť předpokládá evidenci svěřenských fondů ve zvláštní Evidenci svěřenských fondů.201 Tato změna je považována jako zásah do samotné podstaty institutu, neboť trust jako takový a trust-like instituty mají sloužit jako relativně anonymní prostředky pro uchování a správu majetku. Obecně trusty a trust-like instituty tedy nebývají předmětem evidenční povinnosti, případně pokud je evidován, pak pouze neveřejně a zcela pro účely veřejné správy.202 Novela neponechá nezměněný ani způsob a okamžik vzniku svěřenského fondu. Podle návrhu novely občanského zákoníku by svěřenské fondy jiné než vzniklé na základě pořízení pro případ smrti měly vznikat až konstitutivním zápisem do veřejného rejstříku, což v konečném důsledku znamená téměř přetvoření
198
Tamtéž. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9QMEL7OO 200 Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, ve znění zákona č. 87/2015. 201 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9QMEL7OO 202 Nicméně, jak bude uvedeno níže v této práci (kap. 6.), povinnost evidovat trust u úřadu není neobvyklé. Například v Lichtenštejnsku je sice povinnost uložit zakladatelské listiny trustu u úřadu, nicméně veřejná publikace nastupuje jako sankce v případě, že zakladatelské listiny trustu nebudou doručeny úřadu v předepsané lhůtě. Domnívám se, že toto řešení je dobrým kompromisem mezi oběma extrémy, tedy mezi absolutní anonymitou a bezvýhradnou povinností trust evidovat a zveřejnit. 199
51
v právnickou osobu.203 Svěřenské fondy mortis causa však budou zapisovány do Evidence svěřenských fondů na základě návrhu notáře, který bude mít povahu deklaratorní. Podle novely se také předpokládá evidence údajů identifikujících svěřenský fond. Údaji, které budou zveřejněny jsou: název a přidělené identifikační číslo, účel, identifikační údaje obmyšleného či obmyšlených, identifikace správce nebo správců, identifikace zakladatele a jde-li o svěřenský fond zřízený za soukromým účelem, pak i tento údaj. Údaj, který podle připravovaného návrhu nebude zapsán, je údaj týkající se způsobu naložení s majetkovou podstatou svěřenského fondu. Přestože připravovaný návrh novely výslovně nepočítá s evidencí tohoto údaje, je implicitně jasné, že i tento údaj bude úřadům znám, neboť novela předpokládá do založení sbírky listin i založení samotného statutu a dalších relevantních listin, jako jsou listiny týkající se jmenování svěřenského správce a další.204 Předpokládá se i zveřejnění výše uvedených informací s dálkovým přístupem. Je však důležité zmínit, že veřejné evidenci nebude statut fondu podroben jako celek. Novela předpokládá pouze zveřejnění s dálkovým přístupem několika dílčích údajů ze statutu svěřenského fondu. Předpokládá se tak zveřejnění označení svěřenského fondu, dnu vzniku svěřenského fondu, den jeho zrušení nebo zániku správy s uvedením právního důvodu a den jeho zániku, identifikační číslo svěřenského fondu, účel, identifikační údaje svěřenského správce nebo správců včetně jejich bydlišť.205
6.2. Kritika připravované novely Domnívám se, že výše uvedené okolnosti evidence svěřenských fondů a případně jejich zveřejňování není zcela v souladu s podstatou institutu svěřenského fondu jako takového, nebo s jeho právně-teoretickými východisky, které plynou 203
ELIÁŠ, Karel et al. První novela NOZ očima Karla Eliáše a dalších civilistů. Právní rádce. 2015, roč. 23 , č. 13., s 24. 204 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=RACK9QMEL7OO 205 Tamtéž.
52
z doktríny trustů, potažmo trust-like institutů. K tomuto politováníhodnému záměru se obdobně vyjádřil i Karel Eliáš, který považuje kroky navrhovatelů změn právní úpravy svěřenských fondů jako důkaz totálního nepochopení podstaty samotného institutu a jde tak o populistický útok na soukromí.206 Zarážející je fakt, že kritika předpokládaných změn je vznášena i z právnických zájmových samospráv jako je advokátní komora, notářská komora a další.207 S ohledem na současné politicko-společenské okolnosti je však ještě relativně pozitivní, že zákonodárce módní snahu o „transparentnost“ nedohnal tak daleko, že by se pokusil veřejně zpřístupnit všechny údaje o majetkové podstatě a případně údaje o rozdělování majetku. Cíl zákonodárce podrobit monitoringu prostředky vyhrazené do svěřenského fondu je evidentní na první pohled, nicméně se domnívám, že obsese monitorovat majetek všech za každou cenu, aby nedošlo k sebemenšímu úniku státnímu dozoru, není docela šťastné řešení v demokratickém státě. Je však nutné k pokusu o zachování objektivity připustit, že zpřístupnění veřejnosti může mít i některá pozitiva. Jde pak především o posílené jistoty a předvídatelnosti v právních vztazích, dále také může být dosaženo posílení zásad poctivosti a slušnosti. Tato uvedená pozitiva mohou vyplynout právě ze zpřístupnění informací z Evidence svěřenských fondů veřejnosti, neboť věřitel pak bude mít přehled o potenciálním majetku dlužníka, jestliže by nedošlo k dostání svým závazkům ze strany dlužníka. Šlo by pak o „zlepšení“ vymahatelnosti pohledávek, neboť by bylo možné postihnout obmyšleného právě na jeho příjmech ze svěřenského fondu. V současnosti podle účinné právní úpravy se jeví tato věc jako složitá, neboť neexistuje žádný přehled o tom kolik je svěřenských fondů a kdo může být v jakém svěřenském fondu veden jako obmyšlený. Z důvodů uvedených v předchozím odstavci jsem pro zavedení evidence svěřenských fondů, avšak pouze neveřejné, do které by měly přístup pouze soudy, pokud by šlo o soudní vynucování práv a povinností. Z druhé strany jsem odpůrce zavedení evidence svěřenských fondů, neboť by se mělo dbát soukromí a stát by
206 207
ELIÁŠ, Karel. Občanský zákoník a novelizační tlaky. Bulletin advokacie. 2014, č. 2014, č. 12, s 25. Tamtéž.
53
neměl chtít za každou cenu znát vše o každém. Na základě zde řečeného se přikláním k tomu, aby situace byla řešena obdobně jako v Lichtenštejnsku, ve kterém je povinnost evidovat lichtenštejnskou obdobu trustu v evidenci, do které mají přístup pouze úřady, a která je neveřejná.208 Zároveň by tak bylo dosaženo požadavků nové směrnice proti praní špinavých peněz209 a zároveň by stát dosáhl svého při relativně jakémsi schůdném zachování do soukromí. K výše uvedenému se závěrem hodí zmínit, že patrně dojde k naplnění výše uvedených předpokládaných záměrů novely. Nejedná se v Evropském kontextu totiž o nic nového, jak o tomto jevu pojednává například Mandeep Lakhan,210 který pojednává o podobném trendu i v Lichtenštejnsku. K aceleraci tohoto jevu přispěje i výše zmiňovaná směrnice proti praní špinavých peněz, neboť se evidence svěřenských fondů, jiných trust-like institutů a trustů stane povinností pro všechny členské státy v Evropské unii (viz níže). Domnívám se však, že zákonodárce by měl posečkat se změnami svěřenského fondu a ponechat tak čas, aby ukázal, nakolik svěřenský fond potřebuje změnu své úpravy, neboť všechny předestírané obavy ze zneužití tohoto institutu se zakládají pouze na teoretických obavách, nikoliv na empirii.
208
K tomuto kapitola 6, která je exkurzem do lichtenštejnské právní úpravy jejich trust-like institutu. O tomto bude pojednáno dále v kapitole č. 4, ve které je o této nové směrnici pojednáno. 210 LAKHAN, Mandeep. The Begining of the End of Anonymity? In: SCHURR, Francesco (eds). Trusts in the Principality of Liechtenstein and Similar Juridsdictions: Aspects of Wealth Protection, Beneficiaries’ rights and International Law. Zurrich/ St. Gallen: Dike Verlag AG , 2014, s 59. 209
54
7. Statut svěřenského fondu v kontextu ostatních právních odvětví Z pohledu pramenů mezinárodního práva soukromého, do jehož oboru patří problematika trustů jako soukromoprávního institutu, je možné rozdělit prameny úpravy na národní úroveň, mezinárodní úroveň a na úroveň unijní. Na národní úrovni je problematika svěřenských fondů s přeshraničním prvkem stručně obsažena v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále v textu také jako „ZMPS“). Na mezinárodní úrovni je v úseku multilaterálním či plurilaterálním výchozím a jediným instrumentem konvence uzavřena v Haagu dne 1. července 1985, a sice Haagská konvence o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání.211 Tuto konvenci však zatím ČR neratifikovala. Bilaterální smlouvy o právní pomoci, které by v sobě měly zakomponovanou úpravu svěřenských fondů mezi Českou republikou a cizím státem dosud nebyly uzavřeny. Na unijní úrovni se pak jedná o úpravu obsaženou v aktech sekundárního práva Evropské unie (dále v textu také „EU“), především v nařízeních Evropského parlamentu a Rady, které mají přímý účinek, a tak přímo stanovují pravidla chování bez nutnosti transpozice zákonem, jak je tomu v případě směrnic.
7.1. Zákon o mezinárodním právu soukromém Vnitrostátní
úprava
České
republiky
v rovině
mezinárodního
práva
soukromého je soustředěna do zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále v textu také jako „ZMPS“). Nový zákon o mezinárodním právu soukromém, stejně jako jiné předpisy, byl novelizován zcela novým zákonem tak, aby vyhovoval novým soukromoprávním poměrům v českém právním řádu po rekodifikaci soukromého práva. Obsahuje tak 211
30: Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition. HCCH. Hague conference on private international law [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/conventions/txt30en.pdf
55
i reakci na zavedení svěřenského fondu, kdy v ustanovení § 73 obsahuje kolizní problematiku pro rozhodné právo pro svěřenský fond a obdobné zařízení.212 Obdobné zařízení bude předmětem výkladu, především pak judikaturního, nicméně je zcela nabíledni, že zákonodárce směřoval k anglo-americkým trustům, které jádro svých znaků sdílí se svěřenským fondem, nicméně v některých ohledech se mohou odlišovat.213 Zákonodárce sice zmiňuje v důvodové zprávě,214 že předlohou mu byla Haagská konvence, nicméně kolizní problematiku přejal pouze částečně, podle mého názoru relativně nedostatečně, neboť ponechal mnoho otázek nezodpovězených. Především pak otázku obdobného zařízení. Nicméně k mému tvrzení, v předchozím odstavci uvedenému, ohledně neurčitosti termínu „obdobné zařízení“ lze namítat, že zákonodárce projevil snahu poukázat alespoň na nějaké znaky, které takové obdobné zařízení musí obsahovat, a sice v ustanovení § 73 odst. 4 ZMPS, které stanovuje, že obdobné zařízení musí obsahovat alespoň základní znaky svěřenského fondu, aby byl uznatelný v prostředí českého práva. Je však nutné podotknout, že zákonodárce neurčil, které znaky jsou základní a které už „nadstavbové“. Domnívám se však, že s největší pravděpodobností, hraničící s jistotou, půjde o vymezení znaků uvedených v § 1448 odst. 1 OZ, které obsahuje definici svěřenského fondu korespondující s obecnou definicí trustů215. Zákonodárce v ustanovení § 73 odst. 1 ZMPS zmiňuje rozhodné právo pro svěřenský fond nebo takové obdobné zařízení, které zakladatel svěřenského fondu
212
Důvodová zpráva k zákonu o mezinárodním právu soukromém. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI. Nový občanský zákoník [online]. 2011 [cit. 2015-03-13]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf . 213 Viz BEDNAŘÍKOVÁ, 2014, op. cit., s 142. 214 Důvodová zpráva k zákonu o mezinárodním právu soukromém. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI. Nový občanský zákoník [online]. 2011 [cit. 2015-03-13]. Dostupné z:
56
zvolil. Nemusí však jít přímo o explicitní volbu práva ve statutu, ale bude možná i konkludentní volba práva.216 Na zřizovací dokument, což je důležité z pohledu problematiky statutu svěřenského fondu nebo obdobného zařízení, se použije ustanovení aplikovatelné na smlouvy podle § 87 ZMPS.217 Je ale třeba mít na mysli, že toto ustanovení bude aplikovatelné pouze na ty fondy nebo jiná zařízení, které budou mít podstatu smluvní, neboli budou zřízené jednáním inter vivos. V opačném gardu oproti trustům na smluvní bázi se na svěřenské fondy zřízené na základě jednání mortis causa, bez ohledu na konkrétní druh jednání mortis causa, použije § 77 ZMPS. Je tedy patrné, že nejschůdnější variantou bude explicitní určení rozhodného práva ve statutu svěřenského fondu za účelem zamezení případných problémů.
7.1.1.
Depeçage Pojem depeçage je francouzské označeni pro štěpení statutu z pohledu
mezinárodního práva soukromého, tedy určení rozhodného práva, kterým se řídí ten který okruh společenských vztahů.218 Nikoliv ve smyslu statutu svěřenského fondu jako takového. Ve smyslu štěpení se jedná o podřízení různých částí svěřenského fondu různým právním řádům, nikoliv oddělování majetku na základě převodu.219 S eventualitou simultánního podřízení různých částí svěřenského fondu různým právním řádům počítá ZMPS ve svém § 73 odst. 3, který stanoví: „(3) Je-li možné určitý prvek fondu oddělit od ostatních, může být rozhodné právo určeno pro něj samostatně." 216
DOBIÁŠ, Petr; HÁLOVÁ, Markéta; KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář: podle právního stavu k 1. lednu 2014. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013, s 279. 217 Tamtéž. 218 Například rozhodné právo pro smlouvy je obligačním statutem, pro svéprávnost osobní statut apod. 219 BŘÍZA, Petr a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, s 381 – 382.
57
Pro takové určení platí v zásadě stejná pravidla, jako pro volbu rozhodného práva pro celý svěřenský fond. Nebude tak kupříkladu platné ujednání o právu pro část svěřenského fondu, které buď problematiku svěřenských fondů nezná vůbec, anebo nezná tuto konkrétní problematiku, přestože svěřenské fondy jako takové určené právo zná. 220 Přestože je důležité brát zřetel na výše uvedené, jádro pozornosti by mělo být zaměřeno na potenciální možnost toho kterého prvku být oddělen od zbytku, a takové oddělení je možné vzhledem k povaze a účelu toho kterého fondu.221
7.2. Haagská konvence o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání Haagská konvence o právu uplatnitelném na trust a jejich uznávání ze dne 1. července 1985222 (dále také jako „Haagská konvence“ nebo „konvence“) je dosud jedinou vícestrannou mezinárodní smlouvou týkající se trustů, která byla dosud vytvořena. Nicméně mezi jednotlivými státy, ve kterých je znám trust (common law země), anebo trust-like institut, existují i mezinárodní dvoustranné dohody o právní pomoci, které upravují problematiku trustů. 223 Tuto konvenci dosud ratifikovalo pouze 15 států, především pak výraznou část (5) představují státy vycházející z anglo-americké právní kultury.224 Mezi těmito státy však absentuje Česká republika, a tudíž není pro Českou republiku závazná podle čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústavy.225 Zásadním prvkem této konvence je ustanovení jejího čl. 2, které stanovuje minimální znaky právní entity, aby mohla být uznána v signatářském státě jako trust. 220
BŘÍZA, Petr a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, s 381 – 382. 221 PAUKNEROVÁ, Monika. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s 478. 222 30: Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition. HCCH. Hague conference on private international law [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/conventions/txt30en.pdf 223 RONOVSKÁ, 2012, op. cit., s 207. 224 30: Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition: Status table. HCCH. HCCH [online]. HCCH, 17.8.2010 [cit. 2015-03-13]. Dostupné z:http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.status&cid=59 225 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
58
Podle této definice se jedná o právní poměr vytvořený na základě právního jednání inter vivos, anebo mortis causa, osobou, zakladatelem (settlor), jestliže majetek byl svěřen správci (trustee) ve prospěch obmyšleného nebo pro zvláštní účely. Dále podle této definice musí jít o zvláštní fond majetku, který není součástí majetku správce, titul k majetku má správce nebo jiné osoby jménem správce a správce má právo nakládat s majetkem v souladu s podmínkami trustu.226 Úmluva se však vztahuje pouze na tzv. express trusts (výslovné trusty), které jsou současně zachyceny v písemné podobě.227 Podle Pihery228 tak jde sice o obecnou definici trustu, nicméně nikoliv vyčerpávající. Rozhodující pro Českou republiku by tak mělo být přistoupení k této úmluvě, neboť svěřenský fond svými znaky spadá pod výše uvedené definiční znaky a byl by tak vyřešen potenciální problém s uznáváním českých svěřenských fondů v zahraničí. 229 Statut svěřenského fondu je pak možné subsumovat pod ustanovení čl. 6 konvence, neboť tento článek mluví o „podmínkách trustu“, ve kterých je možné volit právo. Náležitosti zakladatelským právním jednání tato konvence nijak nepředepisuje, pouze se vztahuje na kolizní problematiku práva rozhodného pro trust. Ve vztahu ke statutu svěřenského fondu je pak důležité poukázat na možnost volit ve statutu rozhodné právo, či případně podrobit dílčí otázky statutu různým právním řádům.
7.3. Statut svěřenského fondu v kontextu unijních předpisů Jak již bylo předesláno, unijní úprava trustů je především obsažena v sekundárním právu EU v podobě nařízení. Je však zapotřebí podotknout, že neexistuje žádné nařízení nebo směrnice upravující problematiku trustů komplexně.
226
30: Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition. HCCH. Hague conference on private international law [online]. 2015 [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/conventions/txt30en.pdf 227 Tamtéž. 228 PIHERA, 2009, op. cit., s 196. 229 SVEJKOVSKÝ; MAREK, 2015, op. cit., s 376-377.
59
Jediné nařízení, které pozitivně upravuje některé otázky ohledně trustů na unijní úrovni, je Nařízení Brusel I bis. 230 Ostatní nařízení, která by mohla přijít na mysl jako použitelná ve vztahu například k smluvním trustům, jako je nařízení Řím I231, však přímo vylučují trusty ze své působnosti. Vedle Římu I pak explicitně vylučuje ze své působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012, o rozhodném právu v dědictví, ve svém čl. 1 odst. 2 písmene j). Nicméně podle preambule posledního ze jmenovaných nařízení není účelem vyloučit všechny otázky spojené s trusty, vzniklými na základě pořízení pro případ smrti.232
7.3.1.
Soudní prorogace podle nařízeni Brusel I Nařízení Brusel I upravuje v souvislosti se statutem svěřenského fondu
možnost žalovat ve sporech, kde předmětem sporu bude vztah vyplývající z trustu, tedy včetně sporu ohledně českého svěřenského fondu. Nicméně při zjišťování aplikovatelnosti předmětného nařízení je však zapotřebí přihlédnout k ustanovení čl. 1 odst. 2 písmene f), podle kterého do věcné příslušnosti nařízení nespadají věci dědické. Podle Mankowského233 se tedy nařízení neužije pro trusty mortis causa, tedy až na ty případy, kdy bude předmět sporu tvořen vztahem, který není svou podstatou
230
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). In EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32012R1215&qid=1426284712364&from=CS. 231 Čl. 1 odst. 2 písmeno h) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. 232 Srov. Bod 13 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. 233 Srov. komentář k čl. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 (Brusel I) MAGNUS, Ulrich a Peter MANKOWSKI. Brussels I regulation. München: Sellier. European Law Publishers, 2007, s. 58. Ad spor: Takový spor může být sporech mezi zřizovatelem a správcem, správcem a obmyšleným nebo mezi správcem a dlužníkem atd.
60
sporem plynoucí z dědictví nebo není úkonem spojeným s pořízením pro případ smrti. Podle čl. 25 odst. 3 je možné sjednat prorogaci ohledně soudní příslušnosti odchylně oproti zbytku nařízení, kromě případných výlučných místních příslušností podle čl. 24. Nařízení váže prorogaci soudní příslušnosti na výslovné určení ve zřizovací listině trustu (ve statutu). Taková prorogace ve smyslu nařízení bude však možná pouze v souvislosti se smluvním svěřenským fondem, nebude však možné klauzuli o prorogaci uvést do statutu fondu zřizovaného pořízením pro případ smrti. 234
7.3.2.
Směrnice o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu Podle důvodové zprávy k připravované novelizaci občanského zákoníku235 je
jedním z motivů novelizace zavedení povinnosti evidence svěřenských fondů ve zvláštní evidenci také důvod připravované tzv. Čtvrté směrnice proti praní špinavých peněz a financování terorismus (dále také jako „AML“).236 V době vyhotovení důvodové zprávy šlo stále o návrh směrnice, nicméně k 20. 5. 2015 byl text směrnice ve druhém čtení přijat parlamentem Evropské unie a k 5. 6. 2015 byla směrnice publikována v Úředním věstníku Evropské unie.237 Cílem této směrnice je zamezení praní špinavých peněz a financování terorismu prostřednictvím zneužití finančního systému EU.238 Pro účely této
234
MANKOWSKI, 2007, op. cit., s 434. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok [databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/RACK9W3CE5W3 236 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES 237 Procedure file: 2013/0025 (COD) Prevention of the use of the financial system for the purposes of money laundering or terrorist financing. European parliament/ Legislative Observatory [online]. European parliament, změněno 21. 6. 2015 [cit. 2015-06-21]. Dostupné z:http://www.europarl.europ a.eu/oeil/popups/ficheprocedure.do?lang=en&reference=2013/0025%28COD%29 238 Čl. 1 a nasl. směrnice č. 2015/849/EU. 235
61
diplomové práce není namístě zabývat se všemi podrobnostmi této směrnice, nicméně je důležité zmínit především čl. 31, který zakotvuje povinnost vedení informací ohledně svěřenského fondu ve zvláštní evidenci, která je dostupná úřadům. Směrnice tak předpokládá především evidenci údajů o skutečném vlastnictví majetku ve svěřenském fondu a identifikačních údajů zřizovatele, svěřenského správce a obmyšleného. Nesleduje však evidenci majetku svěřenského fondu, jak to předpokládá návrh novely občanského zákoníku, ani veřejný přístup dálkovým způsobem.239 Kritika Eliáše240naznačuje, že český zákonodárce předvádí jistý alibismus, kdy se v důvodové zprávě snaží ospravedlnit zavedení nadrámcové evidence svěřenských fondů oproti směrnici AML. Směrnice AML ve svém čl. 67 odst. 1241 českému zákonodárci ponechává prostor k provedení patřičných změn právního řádu nejpozději do 26. 6. 2017. Dnes je tak již jasné, že evidence svěřenských fondů a jejich statutů je nevyhnutelná, nicméně AML směrnice nepředpokládá evidenci svěřenských fondů v tak razantní formě, o kterou usiluje návrh novely občanského zákoníku, o které bylo pojednáno výše. V souvislosti s vyhověním požadavkům směrnice přizpůsobit právní řády členských států, tak Česká republika, vedle výše uvedeného návrhu na zavedení evidence svěřenských fondů, také předpokládá novelizaci242 zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.243 Tomu odpovídá legislativní úkol vlády na rok 2015 tento předpis novelizovat a uzpůsobit ho tak požadavkům AML směrnice. 244
239
ELIÁŠ, 2015, op. cit., s 24. Tamtéž. 241 Směrnice č. 2015/849/EU. 242 ČECH, Petr; SOSNA, Jakub. Návrh malé novely NOZ – první krok k završení rekodifikace. Právní rádce. 2015, roč. 23 , č. 13., s 20. 243 Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. 244 Plán legislativních prací vlády na rok 2015. Vláda České republiky [online]. Vláda České republiky, publikováno 7. 1. 2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/mediacentrum/dulezite-dokumenty/plan-legislativnich-praci-na-rok-2015-125665/ 240
62
8. Exkurs do právní úpravy lichtenštejnských trustů 8.1. Východiska lichtenštejnské právní úpravy Lichtenštejnské knížectví je jednou z řady zemí, ve kterých se objevuje trust v jejím právním řádu. Situace Lichtenštejnska je však výjimečná právě tím, že recepce trustů do jeho právního řádu si ponechala svou zřetelnou common law povahu, avšak pouze v tom ohledu, že lichtenštejnský právní řád analogicky s českým povoluje zřizovat pouze tzv. výslovné trusty.245 Podle Gotharda246 jde tak o první recepci institutu trustů do kontinentálního systému práva svého druhu. Schurr247 k tomuto dodává, že srovnatelným příkladem s lichtenštejnským právem je právní transplantace trustu do národního právního řádu, vycházejícího ryze z kontinentální právní kultury právě situace České republiky, která svůj trust-like institut recipovala do svého právního řádu rekodifikací soukromého práva s účinností k 1. 1. 2014.248 Trust v Lichtenštejnsku je upraven v zákoně Personen und Gessellschaftsrecht (dále také jako „PGR“) z roku 1926, ve kterém lichtenštejnská varianta trustu vystupuje pod názvem Die Treuhanderschaften249 (v textu dále jen jako „trust“) V tomto kodexu primárně upravujícím nadace a obchodní společnosti je institut lichtenštejnského trustu upraven v čl. 897 – 932, a představuje tak relativně starou, nicméně fungující úpravu trustů v kontinentální Evropě.250 Jedná se však o generální úpravu trustů v lichtenštejnském právním řádu a významná role je přenechána soudní judikatuře, která vychází především z anglické judikaturní činnosti.251
245
GOTHARD, Charles; SANJVEE, Shah. The world trust survey. Oxford: Oxford University Press, 2010, s 386. 246 Tamtéž. 247 SCHURR, Francesco. Lichtenštejnské Treuhänderschaft jako příklad fungujícího režímu trustu v oblasti občanského práva. In:KOCÍ, M.; TICHÝ, L.; RONOVSKÁ, K. 2014, op. cit., s. 153-177. 248 Tamtéž. 249 Nejde však o typický treuhand (!). Viz Personen und Gessellschaftsrecht vom 20. Januar 1926. Liechtensteinische Landesverwaltung [online]. 2015 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: https://www.gesetze.li/Seite1.jsp?LGBl=1926004.xml&Searchstring=pgr&showLGBl=true 250 GOTHARD, 2010, s 386. 251 Schurr in Ronovská (2010). s 155. K tomuto se hodí však dodat, že přes slova Schurra, že Lichtenštejnsko má relativně obecnou právní úpravu trustů v PGR, na první pohled je evidentní, že úprava je propracovanější ve srovnání s §§ 1448 – 1474 OZ.
63
Vedle výše zmíněného byl roku 1928 přijat zákon o investičních svěřenských společnostech
Gesetz
uber
Treuunternehmen,252
který komplexně upravuje
problematiku investičních trustů. Na tento zákon výslovně odkazuje čl. 910 a 932a PGR pro řešení některých otázek spojených s případnou podnikatelskou činností vyvíjenou s majetkem, který je předmětem trustu a v současnosti je přímo začleněn do PGR. Subsidiárně se pak pro některé obecné aspekty trustů použije pozůstatek lichtenštejnského ABGB, který byl roku 1812 recipován do lichtenštejnského práva. Úprava ABGB se pak především použije pro vzájemné vztahy mezi zakladatelem a správcem. Co se týče mezinárodněprávní úpravy, Lichtenštejnsko je na rozdíl od České republiky smluvní stranou Haagské konvence o právu uplatnitelném na trust. Z tohoto důvodu je patrné, že při posuzování, zda bude český trust na území Lichtenštejnska uznán, soud nebude takový trust posuzovat podle Haagské konvence, neboť Česká republika není smluvní stranou této konvence.253
8.2. Náležitosti formy založení trustu podle lichtenštejnského práva Podle Schurra254 musí být na rozdíl od anglického či velšského práva trust vždy zřízen písemným aktem, přičemž tento akt jako takový je obyčejně jednostranný, kdy bude přijat písemným právním jednáním správce. Nejsou však vyloučeny i ostatní způsoby zřízení, jako je na základě smlouvy nebo závěti. 255 Toto pravidlo vychází z ustanovení čl. 899 PGR. Výše uvedené je principiálně obdobné, jako situace v Quebecu, ve kterém sice postačí ústní dohoda o zřízení trustu, nicméně je zapotřebí ji alespoň zachytit 252
Personen und Gessellschaftsrecht vom 20. Januar 1926. Liechtensteinische Landesverwaltung [online]. Rechtsdiesnt der Regierung, 2015 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: https://www.gesetze.li/Seite1.jsp?LGBl=1926004.xml&Searchstring=pgr&showLGBl=true 253 30: Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition: Status table. HCCH. HCCH [online]. HCCH, publikováno 17.8.2010 [cit. 2015-03-13]. Dostupné z:http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.status&cid=59 254 SCHURR, Francesco. Liechtenstein’s trust transplant. STEP journal [online]. The Society of Trust and Estate Practitioners, publikováno june 2014 [cit. 2015-03-24]. 255 Tamtéž.
64
tzv. protokolem o uzavření smlouvy.
256
V komparaci s českou právní úpravou jde
více či méně o podobnou situaci, avšak Český statut bude muset být vždy ve formě notářského zápisu, přičemž dohoda o založení trustu, která například pouze odkazuje na statut, může být v ústní podobě (lichtenštejnská úprava kvalifikovanou formu nepředepisuje).257 Podle Schurra258 nic v lichtenštejnském právu nebrání tomu, aby zakladatelské právní jednání bylo sepsáno v jiném jazyce než v němčině.
8.3. Obsahové náležitosti zakladatelského právního jednání Podle rozhodnutí lichtenštejnského Oberster Gerichtshoff259 musí každý trust naplňovat tzv. tři jistoty (Three certainties), o kterých bylo pojednáno ve druhé kapitole této práce. První určitý znak musí být určitost právního jednání (certainty of intentions). Musí být určité, co zřizovatel zamýšlí, jaká je vlastně jeho intence, zda vůbec zamýšlí ustavit trust.260 Podle lichtenštejnského práva je zapotřebí, aby bylo z jednání přímo patrné, že zřizovatel chce přímo a úmyslně založit trust (čl. 899 a nasl. PGR). 261 Druhým znakem je určitost předmětu trustu (certainty of subject-matter).262 Podle čl. 897 PGR musí být přesně určeno, co bude spadat do majetkové podstaty, co vlastně bude výslovně vyčleněno v trustu. K tomuto musí přistoupit i konkrétní majetkové prospěchy plynoucí pro beneficienty a způsob jejich rozdělení mezi beneficienty. Bez majetku jako takového vůbec nemůže vzniknout trust, což je podle mého názoru logické, neboť pojmovým znakem trustu je konkrétní vyčlenění 256
CLAXTON, 2005, op. cit., s 75. Personen und Gessellschaftsrecht vom 20. Januar 1926. Liechtensteinische Landesverwaltung [online]. Rechtsdients der Regierung, 2015 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: https://www.gesetze.li/Seite1.jsp?LGBl=1926004.xml&Searchstring=pgr&showLGBl=true 258 SCHURR, Francesco. A comparative introduction to the Trust in the Principality of Liechtenstein. In: SCHURR, Francesco (eds). Trusts in the Principality of Liechtenstein and Similar Juridsdictions: Aspects of Wealth Protection, Beneficiaries’ rights and International Law. Zurrich/ St. Gallen: Dike Verlag AG , 2014, s 59. 259 Rozhodnutí Obersgerichtshof LES 1989 viz. SCHURR, Francesco. Liechtenstein’s trust transplant. STEP journal [online]. The Society of Trust and Estate Practitioners, publikováno june 2014 [cit. 201503-24]. 260 RAMJOHN,2013, op. cit. s 40. 261 SCHURR, 2014, op. cit, s 78. 262 RAMJOHN, 2013, op. cit. s 40. 257
65
majetku. V Lichtenštejnsku mohou být předmětem trustu téměř všechny objekty, ke kterým lze mít věcná práva.263 Třetím a zároveň posledním znakem trustu je určitost objektu (certainty of object).264 Podle tohoto znaku je determinována určitost účelu trustu, tedy případně cílových beneficientů, půjde-li o soukromý trust, kterým má plynout prospěch z trustu. Postačí však i určitelný okruh beneficientů (zde půjde o charitativní druh trustu). Bez dostatečné specifikace této obsahové náležitosti není možné považovat trust za platný.265 V souladu s výše uvedenými náležitostmi neboli třemi jistotami, je zapotřebí, aby v zakladatelském právním jednání byly specifikovány identifikátory jak zřizovatele, tak i správce, popřípadě obmyšlených. Dále je důležité, aby lichtenštejnský trust obsahoval údaj o tom, od kdy je vlastně trust účinný.266 Vzhledem k výše uvedeným obsahovým náležitostem lichtenštejnských trustů pak jde v korelaci k českému právu o paralelu k náležitostem právního jednání, konkrétně ve směru náležitostí projevu vůle. Podle českého práva musí být vůle mimo jiné určitá, tedy musí být jasné, co sleduje jednání jednajícího, kdo je adresátem a co je obsahem.267 Lze tedy říci, že tyto požadavky českého práva korespondují s požadavky práva lichtenštejnského. Jasně výrazným rozdílem oproti účinné české a kanadské úpravě je to, že trusty v délce trvání více než 12 měsíců podléhají ex lege registraci u soudu, anebo u úřadu. Jak již bylo zmíněno výše, v České republice obecně taková povinnost pro trusty neplatí, nicméně toto může být velmi brzy změněno, pokud nabyde účinnosti novela v podobě, o které bylo pojednáno výše v této práci. V kanadském Québecu nicméně taková povinnost také neexistuje. Jde tedy podle mého názoru na jedné straně o jeden ze způsobů státního monitoringu, kterému je nicméně zapotřebí přiznat
263
SCHURR,F. In: SCHURR, F., 2014, op. cit., s 14. Toto je možné důsledně interpetovat přirovnáním k účinnému občanskému zákoníku, a to k věcem v právním smyslu. Podle slov Schurra je sem možné podřadit i práva. 264 RAMJOHN, 2013, op. cit., s 40. 265 SCHURR,F. In: SCHURR, F., 2014, op. cit., s 14. 266 Tamtéž, s 15-17. 267 DVOŘÁK; ŠVESTKA; ZUKLÍNOVÁ, 2013, s 161.
66
výhodu, na straně druhé o to, že všem osobám, jež vstupují do právních vztahů spojených s trustem, včetně beneficientům, poskytuje mnoho relevantních informací, které v konečném důsledku pomohou se domáhat svých práv.
8.4. Změna zakladatelského právního jednání Lichtenštejnský PGR ve svém čl. 910 odst. 4 ve věcech změn zakladatelského právního jednání trustu odkazuje na právní úpravu fundací, která je obsažena v témže předpise. Použije se tak ustanovení čl. 565 a násl. PGR.268 Je možné předeslat, že obecně lichtenštejnská úprava umožňuje změnit zakladatelské právní jednání na základě žádosti ke správnímu orgánu nebo soudu.269 Takováto změna orgánem veřejné moci bude možná i ex offo. V tomto ohledu se v zásadě shodují všechny tři právní řády zmíněné v této práci. Zásadní však pro otázku změnitelnosti zakladatelského právního jednání je možnost zakotvení smluvní klauzule povolující změny zakladatelského jednání. Bude se jednat270 zejména o případnou změnu účelu, nebude-li možné jej dosáhnout, o změnu způsob distribuce majetkové podstaty mezi obmyšlené, či případně o změně okruhu obmyšlených.271
268
Personen und Gessellschaftsrecht vom 20. Januar 1926. Liechtensteinische Landesverwaltung [online]. Rechtsdienst der regierung, 2015 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: https://www.gesetze.li/Seite1.jsp?LGBl=1926004.xml&Searchstring=pgr&showLGBl=true 269 SCHUERMANN, Patrick. Variation of a Trust Agreement. Trusts & Trustees [online]. 1999, vol. 5, no. 8, s 11 [cit. 2015-23-03]. 270 SCHURR, Francesco. A comparative introduction to the Trust in the Principality of Liechtenstein. In: SCHURR, Francesco (eds). Trusts in the Principality of Liechtenstein and Similar Juridsdictions: Aspects of Wealth Protection, Beneficiaries’ rights and International Law. Zurrich/ St. Gallen: Dike Verlag AG , 2014, s 35. 271 Tamtéž.
67
9. Závěr Cílem této diplomové práce bylo analyzovat právní úpravu statutu svěřenského fondu v českém občanském zákoníku a na základě této analýzy měly být identifikovány případné problematické momenty spojené s touto právní úpravou. Právní úprava statutu svěřenského fondu byla podrobena analýze nejenom z pohledu samotného občanského zákoníku, ale také byla provedena komparace s quebeckou právní úpravou jejich trust-like institutu. Podle mého názoru právní úprava svěřenského fondu jako celku vyžaduje novelizaci právní úpravy, ne toliko právní úprava jeho statutu. Právní úprava je v současnosti relativně nedokonalá a je podle mého názoru zapotřebí ji doplnit, potažmo konkretizovat některé sporné otázky. Jednou z takových otázek, které by mohly působit obtíže je právě změna statutu svěřenského fondu. Jak bylo pojednáno v kapitole zabývající se změnou statutu svěřenského fondu, tak především smluvní zřízení svěřenského fondu, případně okolnosti jeho zachycení ve smlouvě, mohou působit interpretační obtíže. Vedle této nejasné otázky vystupovala ještě jedna relativně sporná otázka, tykající se statutu svěřenského fondu, která byla otázka týkající se vlivu absence statutu svěřenského fondu ve vztahu k zřízení svěřenského fondu smlouvou. Byly prezentovány různé názory vyjadřující se k této problematice, nicméně se přikláním k názorům, že bez statutu před uzavřením smlouvy nemůže vzniknout svěřenský fond. Otázku absence statutu tak teoreticky může řešit novelizace, která podle dosavadního návrhu chystané novely předpokládá absenci statutu jako jeden z důvodů pro soudní zrušení svěřenského fondu. Dalším úskalím dnešní právní úpravy je absence jakékoliv evidence statutu. Tato otázka je relativně ožehavá a jistě se jak na straně odpůrců, tak i na straně příznivců najde mnoho relevantních argumentů, proč zavést či nezavést evidenci statutu. Nicméně jsem toho názoru, že by statut evidován být měl. Jak bylo zmíněno v kapitole pojednávající o novelizaci právní úpravy statutu, jedná se tak především o hrozbu zkracování věřitelů. Nemluvě o jiných machinací. Podle mého názoru by bylo
68
nejvhodnější řešení lichtenštejnské, podle kterého je dokument, kterým se zřizuje lichtenštejnská varianta trustu uchováván v neveřejné evidenci. Byla tak vyvrácena hypotéza č. 1, která zněla: „Právní úprava statutu svěřenského fondu je dostatečně kvalitně upravena v občanském zákoníku a nevyžaduje žádné novelizace.“ Domnívám se, že přestože předpokládaná novelizace vzbuzuje mnoho emocí, bude ji časem zapotřebí. Otázkou však zůstává její načasování a samozřejmě je otázkou, zda není příliš brzy takto rapidně novelizovat institut, který dosud nemohl „ukázat“ svůj potenciál, ať už ve smyslu pozitivním či negativním. Druhá hypotéza zněla: „Právní úprava statutu svěřenského fondu je převzatá ze své předlohy v občanském zákoníku Québecu a představuje tak kopii, která nevykazuje mnoho odlišností.“ Hlavním rozdílem quebecké právní úpravy oproti české je odlišnost v podobě existence statutu a vztahu vůči zakladatelskému právnímu jednání. V České republice mohou být principiálně dvě odlišná právní jednání, přičemž v Québecu jde většinou pouze o jedno právní jednání naplňující roli jak zakladatelského právního jednání, tak i statutu v českém slova smyslu. Quebecká úprava nezná českou variantu statutu, jako zvláštního dokumentu či právního jednání, které „programuje mechanismus“ trustu. Dalším rozdílem jsou i požadavky na formu zakladatelského právního jednání podle quebeckého práva a náležitostí formy podle českého občanského zákoníku. Quebecký občanský zákoník dovoluje formu ústní, písemnou a také formu notářského zápisu, nicméně v kontextu s formou českého statutu svěřenského fondu se sluší říci, že forma notářského zápisu je v quebeckém občanském zákoníku pouze fakultativní. Domnívám se, že český zákonodárce by měl odstranit požadavek statutu, jako jakési samostatné jednotky. Podle mého názoru by byla úprava mnohem jasnější, kdyby zákonodárce sice stále požadoval formu notářského zápisu, nicméně by požadoval, aby náležitosti pro dnešní statut uvedené v ustanovení § 1452 OZ obsahovalo přímo zakladatelské právní jednání, a to ať už jde o smlouvu nebo pořízení pro případ smrti. Měl se tak minimálně pokusit více sblížit českou právní úpravu s úpravou quebeckou, nebo úpravu více konkretizovat. Ve druhém případě 69
měl přejmout úpravu lichtenštejnskou, která obdobně jako právní úprava v Québecu nevyžaduje nic obdobného českému statutu a předepisuje náležitosti přímo pro zakladatelské právní jednání. V souvislosti se zmiňovanou problematikou změn statutu se dalším rozdílem může zdát i paleta možností změn trustu v quebeckém právu, oproti právu českému. Je zde důležité zdůraznit, že nejde o záležitosti uvedené přímo v kodexu. Jinými slovy, quebecký civilní kodex nemluví explicitně o všech výše uvedených možnostech změn zakladatelského právního jednání oproti českému občanskému zákoníku, jedná se o možnosti dovozené doktrínou. Ve své šíři zaměřující se na problematiku změny zakladatelského právního jednání se shodují v tom směru, že oba přímo mluví pouze o soudní změně. Rozdílem jsou uvedené změny na základě smlouvy a zvláštní
smluvní
doložky, které dovozuje doktrína.
I podle
Claxtona272existují názory, že quebecký trust nelze měnit jinak, než na základě soudního rozhodnutí, nicméně potvrzuje výše uvedené, že quebecký trust lze měnit i výše uvedenými způsoby. Na základě výše uvedeného je tak druhá hypotéza také vyvrácena, neboť jak bylo zmíněno výše, quebecká právní úprava nezná statut trustu v podobě jako český občanský zákoník. Český zákonodárce explicitně zmiňuje převzetí některých částí quebeckého civilního kodexu a přesto, že bylo v této práci zmíněno, že některá ustanovení quebeckého občanského zákoníku jsou prakticky okopírovaná, nelze pokládat českou úpravu svěřenského fondu a jeho statutu za kopii quebeckého občanského zákoníku. Lze mluvit o velmi blízké podobnosti, o předloze, nikoliv pak o právní úpravě v občanském zákoníku jako o kopii. Pokud však český zákonodárce vycházel z quebeckého občanského zákoníku, měl být podle mého názoru důslednější v přejímáni. Podle mého názoru při recepci trustu měl zákonodárce spíše vycházet z lichtenštejnské právní úpravy, neboť koncepce je sto let osvědčená bez razantních zásahů. Lichtenštejnsko je tradičně civilistickou zemí a existuje i lehce dosažitelné doktrinární a judikatorní zázemí.
272
CLAXTON, 2005, op. cit., s 581.
70
10. Seznam použitých zdrojů 10.1. Knižní publikace 1. GARDNER, Simon. An introduction to the law of trusts. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2011, 355 s. ISBN 9780199545742. 2. BEDNAŘÍKOVÁ, Barbora. Svěřenské fondy: institut pro uchování a převody rodinného majetku. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014,184 s. ISBN 9788074785856. 3. BŘÍZA, Petr a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xxi, s. 381. ISBN 9788074005282. 4. CLAXTON, John B. Studies on the Quebec law of trust. Toronto: Thomson, 2005, 808 s. ISBN 0459241737. 5. DOBIÁŠ, Petr; HÁLOVÁ, Markéta; KOVAŘÍK, Zdeněk. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář: podle právního stavu k 1. lednu 2014. Vyd. 1. Praha: Leges, 2013, 279 s. ISBN 9788087576946. 6. DVOŘÁK, Jan, Jiří ŠVESTKA a Michaela ZUKLÍNOVÁ. Občanské právo hmotné. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 429 s. ISBN 9788074783265. 7. CHARLES GOTHARD, Sanjvee Shah. The world trust survey. Oxford: Oxford University Press, 2010, 608 s. ISBN 9780199551576. 8. KNAPP, Viktor. Velké právní systémy: úvod do srovnávací právní vědy. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1996, 248 s. ISBN 8071790893. 9. LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, 2380 s. ISBN 9788074005299. 10. MAGNUS, Ulrich a Peter MANKOWSKI. Brussels I regulation. München: Sellier. European Law Publishers, 2007, 852 s. ISBN 9783935808323. 11. PAUKNEROVÁ, Monika. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 853 s. ISBN 9788074783685.
71
12. RAMJOHN, Mohamed. Beginning equity and trusts. New York: Routledge, 2013, 197 s. ISBN 9780415528603. 13. RONOVSKÁ, Kateřina. Nové české nadační právo v evropském srovnání. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 327 s. ISBN 9788073579715. 14. SCHURR, Francesco (eds). Trusts in the Principality of Liechtenstein and Similar Juridsdictions: Aspects of Wealth Protection, Beneficiariess’ rights and International Law. Zurrich/ St. Gallen: Dike Verlag AG , 2014, 244 s. ISBN 3037516275. 15. SPÁČIL, Jiří et al. Občanský zákoník III: věcná práva (§ 976-1474) : komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2013. Velké komentáře. ISBN 9788074004995. 16. SMITH, Lionel et al. The Worlds of Trust.
Hardback. Cambridge:
Cambridge University press. 2013, 568 s. ISBN 9781107032439. 17. SVEJKOVSKÝ, Jaroslav. Správa cizího majetku v novém občanském zákoníku: komentář [§ 1400-1474]. Vyd. 1. V Praze: C. H. Beck, 2015, 544 s. ISBN 9788074005480. 18. ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník: komentář. Svazek III (§976 – 1474). Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1298 s. ISBN 9788074785467. 19. TICHÝ, Luboš; RONOVSKÁ, Kateřina; KOCÍ, Miloš. Trust a srovnatelné instituty v Evropě. Praha: Centrum právní komparatistiky Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2014, 235 s. ISBN 9788087488140.
10.2. Články 1. ČECH, Petr; SOSNA, Jakub. Návrh malé novely NOZ – první krok k završení rekodifikace. Právní rádce. 2015, roč. 23, č. 13., s 16-22. ISSN 12106410.
72
2. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník po schválení v Poslanecké sněmovně. Obchodněprávní revue. 2012, č. 1, roč. 4, s. 17-27. ISSN 18036554 3. ELIÁŠ, Karel. Občanský zákoník a novelizační tlaky. Bulletin advokacie. 2014, roč. 2014, č. 12, s 18. ISSN 12106348. 4. ELIÁŠ, Karel et al. První novela NOZ očima Karla Eliáše a dalších civilistů. Právní rádce. 2015, roč. 23 , č. 13., s 22-34. ISSN 12104817. 5. JUKIER, Rosalie. Inside the Judicial Mind: Exploring Judicial Methodology in the Mixed Legal System of Quebec. Journal of Comparative Law [online]. 2011, Vol. 6, Issue 1 2011, s 54-69 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.heinonline.org/HOL/Page?handle=hein.journals/jrnatila6&div=6 6. KOCÍ, M. Institut svěřenského fondu v NOZ. Bulletin advokacie. 2014, č. 12, roč. 2014, str. 28-33. ISSN 12106348. 7. MORÁVEK, J., JAKL, J. Konec anonymních akcií. Skutečně? Epravo.cz [online]. epravo.cz, a. s., publikováno 13. 8. 2014. [cit. 13. 4. 2015]. ISSN 1213-189X.
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/konec-
anonymnich-akcii-skutecne-95012.html. 8. PIHERA, Vlastimil. Nejpodivnější zvíře v lese – poznámky ke svěřenskému fondu. Obchodněprávní revue. 2012, č. 10, roč. 4, s 278. ISSN 18036554. 9. PIHERA, Vlastimil. Trust. Vybrané aspekty. Obchodněprávní revue. 2009, č. 7, roč. 1, s 196 10. RICHTER, Tomáš. Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku – základní otázky a obecná úprava. Obchodněprávní revue. 2013, č. 7-8, roč. 4, s 193. ISSN 18036554.. 11. RONOVSKÁ, Kateřina. Nadace (a trusty) v kontinentální Evropě – pohled funkcionální. Obchodněprávní revue. 2012, č. 8, roč. 4, s 207. ISSN 12106410. 12. RONOVSKÁ, Kateřina; HAVEL, Bohumil. Nadační fond v realitě nového občanského zákoníku. Právní rozhledy. 2014, č. 3, roč. 22, s 82-91. ISSN 12106410.
73
13.SCHUERMANN, Patrick. Variation of a Trust Agreement. Trusts & Trustees [online]. 1999, vol. 5, no. 8, s 11 - 14 [cit. 2015-03-23]. ISSN 17522110. Dostupné z: http://tandt.oxfordjournals.org.ezproxy.muni.cz/content/5/8/11.fu ll.pdf+html?sid=186ccf01-5f8d-4d81-8089-092f3a108a67 14. SCHURR, Francesco. Liechtenstein’s trust transplant. STEP Journal [online]. 2014,
publikováno
june
2014
[cit.
2015-03-24].
Dostupné
z:
http://www.step.org/liechtenstein’s-trust-transplant#footnote4_y2iy7rn
10.3. Právní předpisy České republiky 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 201506-24] 2. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In:
Beck - online [právní
informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-03-24] 3. Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. In: Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-03-22] 4. Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona č. 336/2014 Sb. In:
Beck - online [právní informační
systém]. C. H. Beck [cit. 2015-03-22] 5. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-06-22] 6. Zákon č. 280/2004 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-06-24] 7. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, ve znění zákona č. 87/2015. In: Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-03-30] 8. Zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-03-22]
74
9. Zákon č. 241/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění zákona č. 87/2015 Sb. In: Beck - online [právní informační systém]. C. H. Beck [cit. 2015-02-19]
10.4. Předpisy Evropské unie 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32012R1215&qid=14 34921559482&from=CS 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. In: EUR-Lex [právní informační
systém].
Úřad
pro
publikace
Evropské
Unie
[cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32008R0593&qid=1434921470513&from =CS 3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32012R0650&qid=14 34921402746&from=CS 4. Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 2015-06-21]. Dostupné z: http://eur75
lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32015L0849&from=C S
10.5. Zahraniční právní předpisy 1. Civil code of Québec. ÉDITEUR OFFICIEL DU QUÉBEC. Publications de Québec [online]. 2015, 1. 3. 2015 [cit. 2015-03-18]. Dostupné z: http://www2.publicationsduquebec.gouv.qc.ca/dynamicSearch/telecharge.php? type=2&file=/CCQ_1991/CCQ1991_A.html
10.6. Mezinárodní smlouvy 1. Haagská konvence o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání ze dne 1. 7. 1985
10.7. Internetové zdroje 1. Boj o svěřenské fondy v NOZ se mění v boj o charakter státu. Česká justice [online]. Media network s.r.o., publikováno 16. 1. 2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné
z:
http://www.ceska-justice.cz/2015/01/boj-o-sverenske-fondy-v-
noz-se-meni-v-boj-o-charakter-statu/ 2. Bradáčová s Marvanovou proti fondům, Polčák nevěří svým uším. Česká justice [online]. Media network s. r. o., publikováno 25. 5. 2014 [cit. 2015-0330].
Dostupné
z:
http://www.ceska-justice.cz/2014/05/marvanova-s-
bradacovou-proti-fondum-polcak-neveril-svym-usim/ 3. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku – konsolidovaná verze. Nový občanský zákoník [online]. Ministerstvo spravedlnosti, © 2013–2015 [cit. 30-3-2015]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duv odova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 4. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok
76
[databáze], Úřad vlády České republiky [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/RACK9W3CE5W3 5. Důvodová
zpráva
k
zákonu
o
mezinárodním
právu
soukromém.
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI. Nový občanský zákoník [online]. 2011 [cit.
Dostupné
2015-03-13].
z:
. 6. 30: Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition: Status table. HCCH. HCCH [online]. 2015, 17.8.2010 [cit. 201503-13]. Dostupné z:http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.status &cid=59 7. Court Rules Act: Supreme court civil rules. QUEEN'S PRINTER. Queen's printer BC [online]. 2015, 1.7.2014 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.bclaws.ca/Recon/document/ID/freeside/168_2009_01 8. Návrh tzv. malé novely občanského zákoníku, stav ke dni 7. 11. 2014. Obczan – komunitní portál o rekodifikaci [online]. Obczan, publikováno 10. 11. 2014 [cit. 2015-06-06]. Dostupné z: https://obczan.cz/zakon/noz/cast-treti/hlavaii/dil-6/oddil-4/pododdil-1?do=detail-item-4120-comments-item-3606switchExpanded 9. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony [online]. In Aplikace o/dok, Úřad vlády České republiky [cit.
2015-03-30].
Dostupné
z:
https://apps.odok.cz/kpl-
detail?pid=RACK9QMEL7OO 10. Personen und Gessellschaftsrecht vom 20. januar 1926. Liechtensteinische Landesverwaltung
[online].
2015
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
https://www.gesetze.li/Seite1.jsp?LGBl=1926004.xml&Searchstring=pgr&sho wLGBl=true 11. Plán legislativních prací vlády na rok 2015. Vláda České republiky [online]. Vláda České republiky, publikováno 7. 1. 2015 [cit. 2015-06-22]. Dostupné z:
77
http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/dulezite-dokumenty/planlegislativnich-praci-na-rok-2015-125665/ 12. Předpis Notářské komory České republiky o Evidenci právních jednání pro případ smrti. Notářská komora České republiky [online]. Notářská komora České
republiky,
©
2015
[cit.
2015-06-24].
Dostupné
z:
http://www.nkcr.cz/doc/rady/Evidence_pravnich_jednani_pro_pripad_smrti.pd f 13. Stanovisko České advokátní komory k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č . 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zákon č . 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, zákon č . 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpis ů , zákon č . 111/2009 Sb. o základních registrech, ve zněních pozdějších předpisů, a zákon č . 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Česká advokátní komora [online]. Česká advokátní komora, publikováno 20. 11. 2014 [cit. 2015-06-06]. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/pro-advokaty/aktuality/14-11-20-novela-noz---stanovisko-ceske-advokatni-komory-_07-142-14_.pdf
78
