PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra občanského práva. Diplomová práce. Členství ve spolku

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Členství ve spolku

Richard Pěnčík 2014/2015

Prohlašuji, že jsem tuto práci na téma „Členství ve spolku“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

Richard Pěnčík

2

Chtěl bych na tomto místě velice poděkovat vedoucí mé diplomové práce doc. JUDr. Kateřině Ronovské Ph.D. za její odborné vedení a cenné rady při psaní této práce. Velký dík mým nejbližším za jejich podporu po dobu mého studia.

3

Abstrakt Diplomová práce pojednává o právní úpravě členství ve spolku v České republice. Za účelem analýzy všech právních aspektů se budeme věnovat především úpravě vzniku a zániku tohoto právního vztahu a dále právům a povinnostem příslušejícím jeho subjektům. V práci budeme vycházet z výkladu občanského zákoníku doplněného o odbornou literaturu vztahující se k tématu a judikaturu soudů. Zaměříme se též na postavení člena jako slabší smluvní strany tohoto vztahu a na obecné zakotvení práva na sdružování. V práci budeme též občas porovnávat starší právní úpravu s tou aktuální.

Klíčová slova Spolek, spolkové právo, člen spolku, občanský zákoník, sdružovací právo, právnická osoba, práva a povinnosti člena

4

Abstract The Diploma Thesis describes the legislation of membership of associations in Czech Republic. For the purpose of analysis of all aspects of legistation we will focus mostly on formation and extinction of this legal relationship and on its rights and duties belonging to its subjects. We will make interpretation of the Civil Code supported by experts´ publications and jurisprudence of courts. We will focus on status of a member as a weaker party of that contract and on the Right of association. We will also compare old legislation with the new one.

Key words Association, Law of Associations, member of association, the Civil Code, the Right of association, corporation, members´ rights and duties

5

Obsah Abstrakt .................................................................................................................................... 4 Klíčová slova ............................................................................................................................. 4 Abstract .................................................................................................................................... 5 Key words ................................................................................................................................. 5 Úvod ......................................................................................................................................... 8 1. Obecný základ ................................................................................................................... 10 1.1 Obecně o členství ve spolku ......................................................................................... 10 1.2 Prameny ....................................................................................................................... 11 1.3 Ústavní zakotvení práva na sdružování ........................................................................ 14 1.4 Principy ......................................................................................................................... 16 1.5 Ochrana slabší strany ve spolku ................................................................................... 18 2. Vznik členství ...................................................................................................................... 22 2.1 Vznik členství založením spolku – společný účel.......................................................... 22 2.2 Přijetí za člena .............................................................................................................. 26 2.3 Další způsoby vzniku členství určené zákonem nebo stanovami ................................. 27 2.4 Podmínky vzniku členství ............................................................................................. 29 3. Práva a povinnosti členů spolku ......................................................................................... 31 3.1 Členský příspěvek ......................................................................................................... 31 3.2 Seznam členů ............................................................................................................... 33 3.3 Podíl členů na správě spolku ........................................................................................ 36 3.3.1 Nejvyšší orgán spolku ............................................................................................ 39 3.3.2 Statutární orgán .................................................................................................... 44 3.3.3 Komise ................................................................................................................... 47 3.3.4 Spolek vůdcovského typu. ..................................................................................... 51 3.4 Ochrana člena v rámci spolku ...................................................................................... 52 3.5 Soudní ochrana člena spolku ....................................................................................... 54 3.6 Další práva a povinnosti ............................................................................................... 60 4. Zánik členství ...................................................................................................................... 63

6

4.1 Vyloučení ...................................................................................................................... 63 4.2 Vystoupení ................................................................................................................... 65 4.3 Zánik pro nezaplacení příspěvku .................................................................................. 66 4.5 Zánik spolku a smrt člena ............................................................................................. 67 Závěr....................................................................................................................................... 69 Seznam použitých zdrojů ....................................................................................................... 71

7

Úvod Každý člověk má v životě své cíle a zájmy a ne vždy jsou to zájmy vlastní pouze jemu. Mnoho takových cílů by ani jednotlivci dosažitelné nebyly a on je tedy odkázán hledat si osoby, které by je s ním sdílely. Máme to zřejmě v genetice potkávat se s ostatními lidmi za účelem společné činnosti. Aby tato činnost však mohla být efektivně vykonávána a organizována, vznikl v naší zemi již v době Rakouska-Uherska určitý útvar, který byl nadán právní osobností a nazýval se spolek. Tato spolčovací činnost se i přes různé útrapy dostala až do současnosti. Základ této právnické osoby tvoří společný zájem alespoň tří osob, které ho založili právě z tohoto důvodu. Prostřednictvím tohoto útvaru totiž můžou vyjadřovat svou společnou vůli a dosahovat svých zájmů a za tímto účelem nadali spolku samostatnou právní osobností, i když ani spolek stejně jako všechny právnické osoby fyzicky neexistuje. Tento vztah mezi osobou a spolkem se nazývá spolkovým vztahem a osoba se prostřednictvím něho stává členem této korporace, získává vůči spolku určitá práva a podřizuje se tím i povinnostem ukládaným jí spolkem. V této práci bychom se chtěli věnovat především analýze právní úpravy tohoto vztahu se zaměřením na postavení člena v něm. Samotný text práce započne u krátkého teoretického výkladu pojmu člena spolku, kdy přes stručný historický exkurz se dostaneme až k ústavnímu zakotvení sdružovacího práva, z něhož pak další právní úprava vychází. Následně si provedeme výčet všech právních pramenů, kde se vyskytují normy vztahující se na člena. Rozbor samotného členského vztahu pak zahájíme výkladem všech principů vyplývajících ze spolkového práva, které mají na člena dopad, a přiblížíme si nerovnost tohoto vztahu z důvodu rozdílnosti postavení obou subjektů. Poté se mnohem konkrétněji zaměříme na specifika spolkového vztahu. Rozebereme si způsoby jeho vzniku. Spolkový vztah je právním vztahem, a proto jeho obsahem musí být práva

8

a povinnosti vyplývající z něj. Největší část tedy věnujeme kompletnímu rozboru tohoto obsahu. Přes majetkovou povinnost v podobě placení členských příspěvků přejdeme k podílu člena na řízení celého spolku. Jelikož si již dříve konstatujeme slabší postavení člena vůči spolku, považujeme za vhodné si následně dopodrobna rozebrat jeho právo obrany v případě neúnosnosti tohoto vztahu, kdy tato ochrana má přijít nejdříve z dispozice spolku a až následně ze strany veřejné moci. Tento spolkový vztah samozřejmě musí být též ukončitelný a tak bychom chtěli nakonec analyzovat možnosti takového právního jednání. Ačkoli se v práci pokusíme poukázat též na změny vzniklé v této právní oblasti v rámci nedávné rekodifikace soukromého práva, není taková komparace jejím hlavním cílem. Tím bude analýza kompletní právní úpravy vztahující se na spolkový vztah mezi členem a spolkem s cílem najít její občasné nedostatky a nastínit jejich možná řešení. Velký důraz bude kladem především na právní úpravu doplněnou judikaturou soudů, publikacemi odborníků z dané oblasti, kdy využijeme též znalosti nabyté během studia na právnické fakultě. V diplomové práci použijeme především metodu analytickou, deskriptivní a komparativní. Deskriptivní metoda bude sloužit vždy především k popisu daného zákonného znění ohledně vybraného tématu, kdy následně bude tato část podrobena analýze a vyvození závěrů o jejím obsahu. Metoda komparativní pak bude sloužit k porovnání s předchozí úpravou nebo k dovození řešení vzniklých nedostatků pomocí analogie v jiném právním předpise.

9

1. Obecný základ 1.1 Obecně o členství ve spolku Možnost založit spolek, stejně jako do něj vstupovat jako člen, je výrazem ústavně zaručeného sdružovacího práva. Jak bylo uvedeno v úvodu, členství představuje ideální možnost jak dosáhnout určitého zájmu, kterého je však obtížné dosáhnout sám. Členové tedy propůjčí část své právní osobnosti právnické osobě, která tuto osobnost nabude právě na základě účasti těchto osob v ní. I přes nutnost zajišťovat určité potřeby pomocí majetku, je spolek korporací postavenou čistě jen na osobním základu a členská základna tvoří jeho základní složku. Vztah mezi členem a spolkem je čistě soukromoprávní a vzniká vícestranným právním jednáním. Jeho obsahem jsou práva a povinnosti členů vůči spolku a opačně, které jsou určeny jak smlouvou mezi těmito subjekty tak zákonem. Členství je zásadně dobrovolné a může být kdykoli ukončeno. Tomuto vztahu musí být i přes určitou spolkovou samosprávu poskytována ochrana ze strany státní sféry ať už určitým nezměnitelným zákonným rámcem nebo i následnou možností zasáhnout v případě jeho porušování. Se spolky se můžeme setkat kdekoliv v našem okolí, kdy od existence malých spolků založených za účelem pořádání ochutnávky vín jednou ročně, přes sportovní kluby se lze dostat až k spolkům majícím možnost podávat námitky ve veřejnoprávních záležitostech, kterými by jednotlivec disponovat nemohl. Je tedy zřejmé, že společným účelem spolku může být jak dosahování zájmu soukromoprávního, tak i veřejnoprávního. Realizaci spolkového práva můžeme najít již v Rakousko-Uhersku, kdy tyto právnické osoby vznikaly na základě zákona ze dne 15. listopadu 1876, č. 134 ř. z., o právu spolčovacím. Již od této doby jsou u spolků dány základní principy jako například zákaz nuceného členství nebo zákaz zákonného ručení členů za spolek. Tento zákon platil i v následném Československu a i přes období jeho omezení

10

v době 2. světové války vytrval až do roku 1951. Následně byl přijat zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních, který více vyhovoval potřebám socialistického státu. Především princip spolkové autonomie byl u dobrovolných organizací potlačen na úkor zásahů ze strany státu. Návrat k původním principům tedy představoval až „porevoluční“ zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o sdružování občanů“). Úprava v něm poskytovala vysokou míru svévole v úpravě vnitřních poměrů občanských sdružení, což však zároveň nechránilo dostatečně členy samotné a v tomto zákoně tak byly značné mezery. V roce 2000 tedy připravila vláda návrh zákona o spolcích, který měl situaci změnit. Tento zákon však nikdy nebyl přijat a změna tak přišla až v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Občanský zákoník obecně zavádí do soukromého práva více dispozitivnosti a tento přístup se odrazil i v jeho úpravě spolku, kdy však zároveň zaručuje určitou míru ochrany důležitým právním zájmům formou norem kogentních. Poskytuje základní právní rámec těm spolkům, které na svou vnitřní úpravu příliš nedbají a členové tak nemají právní jistotu ve svých právech a v této části právě nastupuje zákon. Nesmíme opomenout návrat k názvu této právnické osoby, kdy všechna občanská sdružení mají povinnost se přejmenovat na spolek. Občanský zákoník tedy zavádí například základní úpravu organizace spolku, vytvořil zákonnou úpravu vyloučení, zakotvuje již dříve dovozenou vázanost členů vnitřním řádem spolku a přidává mnoho nových způsobů ochrany členských práv. 1.2 Prameny Primárním pramenem pro členství ve spolku, ale i pro celé spolkové právo, je ústavní pořádek tedy především ústavní zákon č. 1/1993 Sb.; Ústava České republiky (dále jen „Ústava“) a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České

11

republiky (dále jen „Listina“). Tyto předpisy určují základní právní rámec pro členství ve spolku, který si později rozebereme podrobněji. Dalším neopomenutelným pramenem členství ve spolku jsou mezinárodní smlouvy přijaté a vyhlášené dle článku 10 Ústavy. Tyto smlouvy mají v případě rozporu se zákonem přednost a my si zmíníme alespoň ty nejdůležitější pro úpravu spolkového členství. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, upravuje ve svém článku 11 sdružovací právo, kdy znění tohoto článku je téměř totožné s článkem 20 Listiny, nicméně je zde možnost omezení sdružovacího práva bezpečnostními složkami státu. Dále máme sdružovací právo zaručeno např. čl. 22 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v čl. 15 Úmluvy o právech dítěte máme pak zaručeno sdružovací právo i pro děti.

1

Dle článku 95

Listiny jsou soudy při svém rozhodování vázány mezinárodní smlouvu a její ustanovení mají aplikační přednost před zákonem. Co se týče práva Evropské Unie, najdeme zde pouze pár předpisů upravujících spíše specifické druhy spolků, jako například spolky zabývající se evidencí koní.2 Nejzákladnějším právním pramenem členství ve spolku a spolku vůbec je občanský zákoník. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2014 a zároveň zrušil zákon o sdružování občanů, který upravoval sdružovací právo předtím. Nutno dodat, že tento zrušený zákon byl svou úpravou velmi strohý, a proto bylo třeba mnoho situací upravovat pomocí stanov. Spousta otázek byla ponechávána na vnitřní úpravě, což však představovalo malou záruku pro členská práva. Současný občanský zákoník již v mnohém rozšiřuje úpravu fungování spolku a členství v něm, ale na druhou stranu je vybudován, stejně jako celé soukromé právo, na principu dispozitivnosti, a proto lze mnoho spolkových vztahů upravit pomocí stanov nebo dalších interních spolkových předpisů. Výjimku samozřejmě tvoří ona menšina 1

TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 36 s. Rozhodnutí Komise č. 92/353/EHS, kterým se stanový stanoví kritéria pro schvalování nebo uznávání organizací a spolků, které vedou nebo zakládají plemenné knihy evidovaných koňovitých. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015+. 2

12

norem kogentních, na něž si ale poukážeme později. V občanském zákoníku bychom ustanovení podstatná pro členy hledali především v ustanoveních § 118 a následujících, která obsahují obecnou úpravu pro všechny právnické osoby, kde je důležitá například část věnovaná úpravě orgánů právnických osob. Tato obecná úprava však pro spolek platí pouze v případě, že ji neupravují normy speciální, tedy § 214 až 302. Nesmíme také opomenout ustanovení § 210 až 213, kde jsou upraveny právní vztahy pro všechny korporace a je zde zakotveno také například právo člena nebýt znevýhodňován nebo jeho povinnost chovat se vůči spolku čestně. Jak jsme si již zmínili, dalšími prameny, upravujícími členské vztahy, jsou vnitřní předpisy spolku, tedy stanovy a další předpisy, které se od stanov odvíjejí, jako je například disciplinární řád. Stanovy jsou určitým právním dokumentem, na jehož obsahu se shodli zakládající členové, který je závazný pro všechny členy, a který upravuje fungování spolku.3 Zde zmíněné předpisy slouží především ke konkretizaci zákonných norem nebo k odchylné úpravě tam kde je to možné. Posledním pramenem členství ve spolku je judikatura soudů. Tento pramen byl podstatný především za účinnosti zákona o sdružování občanů, kdy tento zákon poskytoval jen základní rámec spolkových vztahů a bylo nutno pomocí rozhodování soudů zajistit vyšší právní jistotu a ochranu členů. Tento pramen bude samozřejmě důležitý i z hlediska výkladu norem občanského zákoníku. Lze předpokládat, že některé rozhodnutí pozbyly svého účinku s nabytím nové právní úpravy, protože ta již v sobě spornou situaci upravuje. Jedním z takových situací je například úprava svolávání členské schůze.4 Z výše zmíněného nám tedy vyplynulo, že ústavní pořádek společně s mezinárodními smlouvami nám zaručují právo na sdružování obecně, avšak konkrétní úpravu dále nalezneme především v zákonných předpisech. Toto je 3

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 150 s. 4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 945/2005. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit. 23. 1. 2015].

13

následně doplňováno vnitřními předpisy spolků a judikaturou soudů, která řeší sporné situace nebo mezery v úpravě. 1.3 Ústavní zakotvení práva na sdružování Ústavně zaručené právo každého svobodně se sdružovat za dosažením určitého účelu je primárně obsaženo v čl. 20 Listiny. Celý text odstavce 1 toho článku zní: „Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích“5. Z tohoto znění můžeme vyložit, že právo svobodně se sdružovat není myšleno pouze pro spolky, ale i pro společnosti a jakékoli jiné právnické osoby včetně fundací a ústavů. V odstavcích 2 a 4 výše zmíněného článku je potom právo každého občana sdružovat se do polických sdružení, což také nemůžeme opomenout, ale zároveň to s naší prací až tolik nesouvisí. Odstavec 3 článku 20 nám dále zaručuje, že sdružovací právo může být omezeno pouze na základě zákona, a to za splnění podmínek nezbytnosti pro demokratickou společnost na ochranu veřejné bezpečnosti, bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo předcházení trestným činům. Tato omezení můžeme nalézt například v § 145 občanského zákoníku ve výčtu zakázaných právnických osob. Dále je v článku 20 odstavci 3 možnost omezení sdružovacího práva pro ochranu práv a svobod druhých, což se nám může objevit při střetu jiného ústavně zaručeného práva s právem sdružovacím. Typickým příkladem tohoto střetu je například střet s článkem 36 Listiny, tedy právem na spravedlivý proces. V tomto případě je sice možná soudní ochrana členů spolku před spolkem samotným, která je však omezena výčtem možných žalob ať už stanovených zákonem nebo judikaturou soudů. Poslední zmíněná věc stojí za zamyšlení především proto, zda rozšiřování typů spolkových žalob například Ústavním soudem není již pozitivním zákonodárstvím, když vezmeme v úvahu, že omezení tzv. spolkové samosprávy má

5

Čl. 20 odst. 1 Listiny.

14

být dle tohoto článku pouze za kumulativního splnění podmínek, tedy na základě zákona a splnění výše uvedených podmínek. Výše zmíněná spolková samospráva je zaručena článkem 20 odst. 4, tedy že spolky i jiná sdružení jsou odděleny od státu. Toto právo se někdy nazývá též principem odluky spolku od státu, a právě tento princip se často dostává do střetu s právem člena na spravedlivý proces, jak jsme si již uvedli výše.6 Za zmínku stojí též ústavně zaručené právo obsažené v čl. 27 odst. 1 Listiny, které zaručuje právo svobodně se sdružovat za ochranou svých hospodářských a sociálních zájmů. Toto právo se týká především sdružování v odborových organizacích. Takové organizace jsou ale právnickými osobami sui generis7 a na členství v nich se použijí spolková ustanovení pouze v rozsahu, ve kterém se na ně nevztahuje úprava dle mezinárodních smluv.8 Co se týká právní úpravy spolků, zavádí nám čl. 10 Ústavy další právní prameny, které nám upravují členská práva. Těmito prameny jsou Mezinárodní smlouvy, kdy nejdůležitější z hlediska úpravy členství ve spolcích jsme si uvedli v předchozí kapitole. V ústavním pořádku České republiky je ovšem mnohem více práv garantovaných členům spolků. Jsou to práva, která přísluší všem a nikoli jen členům spolků. Uvedeme si ty nejdůležitější. V čl. 2 odst. 4 Ústavy je právo konat vše, co není zákonem zakázáno a právo nebýt nucen k ničemu, co zákon neukládá, z čehož můžeme dovozovat například smluvní volnost každého spolek založit nebo do něj vstoupit a zároveň poté svobodně vystoupit. V článku 90 Ústavy a v článku 36 Listiny je právo na spravedlivý proces, které může využít každý člen v rámci členské žaloby. Článek 3 Listiny upravuje zákaz diskriminace, což platí též při uplatňování spolkových práv. V souvislosti se spolkem je třeba zmínit též článek 21 Listiny, tedy že občané mají právo účasti na správě veřejných věcí, kdy toto právo může být 6

TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 44 s. Svého druhu. 8 Viz § 3025 občanského zákoníku. 7

15

například u spolků založených k ochraně životního prostředí uplatňováno právě prostřednictvím těchto spolků. Co se týče práva na sdružování, vytváří nám ústavní pořádek jakýsi základní rámec zaručených práv, které následně další prameny spolkového práva konkretizují. 1.4 Principy Vznik spolku jako takového je umožněn podle ústavního principu odluky spolku od státu, který je zaručen právem sdružovacím. Fyzické a právnické osoby, které pojí určitý společný zájem, tedy mají své právo sdružit se do určitého útvaru, který je nadán právní subjektivitou.9 Nikdo však zároveň nemůže být do členství ve spolku nucen, přičemž toto nám vyjadřuje princip dobrovolného členství. Tento princip je spolu se společným účelem členů též jedním z pojmových znaků spolku, což judikoval i Evropský soud pro lidská práva v případu Young, James and Webster proti Spojenému království.10 Na tomto principu je spolek postaven již od prvopočátku spolkového práva u nás a tento princip neopomenul upravit též občanský zákoník ve svém ustanovení § 215, kde nalezneme zákaz nutit kohokoliv k členství. Díky existenci tohoto základního principu též můžeme dovozovat, že toto ustanovení je kogentní. Tento princip vychází z obecnějšího principu smluvní volnosti, na kterém je založeno celé soukromé právo. Na základě tohoto principu též dovozujeme, že nikdo nemůže být ve spolku jakýmkoli vnitrospolkovým ustanovením držen a má tedy právo ze spolku kdykoli dobrovolně vystoupit. Na to také navazuje možnost spolek dobrovolně zrušit, což jej odlišuje například od nadace, kde tato možnost není.11 Dodržování

9

TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 44 s. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 8. 1981. Young, James and Webster proti Spojenému království. Věc 7601/76;7806/77, *online+ Evropský soud pro lidská práva, *cit. 16. 1. 2015]. 11 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 150 s. 10

16

této zásady je důležité především z toho pohledu, že spolek je korporace vystavěná na členském základu. Tato skutečnost je též další ze spolkových zásad, tedy že spolek není závislý na majetkové účasti svých členů, ale je založen na jejich fyzické participaci. Jinak řečeno řadíme spolek mezi tzv. osobní korporace. Toto není prolomeno ani případným placením tzv. členských příspěvků, což můžeme dovozovat též z volnosti spolku tuto povinnost zavést či nikoliv. Jakákoliv majetková povinnost však není dána zákonem, protože by to přiblížilo spolek blíže korporacím vystavěným na majetkovém principu. V podobném duchu můžeme u spolku nalézt též zásadu neexistence povinnosti člena uhradit ztrátu spolku nebo zásadu neexistence zákonné vkladové povinnosti. Z neexistence jakékoli zákonné majetkové povinnosti potom vyplývá zásada omezení použití zisku jen na spolkovou činnost. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu12, možnost sjednání majetkového vypořádání může být ovšem sjednána ve stanovách a toto ustanovení v rozporu se zákonem není. V zákoně o sdružování občanů ustanovení o použití zisku chybělo, ale občanský zákoník toto uvedl ve svém § 217 odst. 3. Je tedy otázkou, jak bude podobný postup judikován soudy nyní. Další důležitou zásadou, která se týká členství ve spolku, je zásada zákonného neručení členů za dluhy spolku. Autoři publikace Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích nicméně takové ručení zcela nevylučují, pokud jde například o zajištění důvěryhodnosti spolku vůči věřitelům.13 Z povahy spolku jako osobní korporace plyne dále zásada nepřevoditelnosti členství a zásada osobně vázaného členství. Ani tyto zásady však nejsou uplatňovány

12

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. Zn. 28 Cdo 1018/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 1. 2015+. 13 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 70 s.

17

vždy, kdy občanský zákoník umožňuje v § 232 upravit ve stanovách převod i přechod členství.14 Důležitou zásadou je nakonec zásada soudní ochrany členských práv. Bez této možnosti by nemělo cenu dodržovat výše zmíněné zásady a principy. I tato zásada je však omezena zákonným výčtem žalob, které je možné v souvislosti se spolkem uplatnit. Některé typy žalob též doplnily soudy svou judikaturou15. Omezení žalob je důležité především kvůli zajištění dodržování zásady odluky spolku od státu.16 Výše popsaný výčet všech zásad, které se týkají členství ve spolku, není samozřejmě úplný. Pokusili jsme se však popsat ty nejdůležitější, které se vztahují především k členství, ale nesmíme opomínat i obecné zásady, které se vztahují k celému soukromému právu jako například zásada autonomie vůle, zásada dispozitivnosti norem nebo zásada ochrany dobré víry. 1.5 Ochrana slabší strany ve spolku Spolek je samozřejmě založen pomocí soukromoprávního úkonu a i samotné přijímání členů se děje na základě svobodné vůle subjektu vstoupit do spolku a vůle spolku tuto osobu přijmout.17 Postavení subjektů je při těchto právních úkonech rovné a osoba nemůže být do tohoto svazku nikdy nucena. Z tohoto hlediska by se mohlo zdát, že zde není žádná slabší strana, která by byla hodna ochrany. Člen spolku však při svém projevu vůle stát se členem spolku přenechává této korporaci určitou pravomoc, aby jednostranně rozhodovala o jeho spolkových právech a povinnostech. Tato koncepce by však bez možnosti určitých způsobů ochrany

14

TELEC, Ivo. Zásady nového spolkového práva. Právní rozhledy *online+. 2013, č. 22, s. 763 *cit. 11. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pd_4/art_8896/detail.aspx. 15 DAVID, Ludvík; BÍLKOVÁ, Jana; PODIVÍNOVÁ, Martina. Přehled judikatury. Soudní ochrana člena spolku, církve a politické strany. 1. Vyd. Praha: nakladatelství Wolters Kluwer ČR. 2011, 33 s. 16 TELEC, Ivo. Zásady nového spolkového práva. Právní rozhledy *online+. 2013, č. 22, s. 763 *cit. 11. 2. 2015+. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pd_4/art_8896/detail.aspx. 17 TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 132 s.

18

mohla vést ke zneužívání ze strany spolku. Při ochraně člena spolku však musíme mít vždy na paměti dodržování zásady jeho odluky od státu.18 Obecné ustanovení, ve kterém lze spatřovat určitou rozdílnost postavení dvou spolkových subjektů je § 221 odst. 2 občanského zákoníku, kde je stanoven zákaz bezdůvodného zvýhodňování a znevýhodňování členů a zároveň povinnost šetření jejich členských práv a oprávněných zájmů. Že se jedná o ustanovení chránící jednu stranu, můžeme dovozovat též z jejich kogentnosti.19 Rozhodnutí orgánu spolku porušující toto ustanovení může být následně prohlášeno za neplatné, a pokud toto rozhodnutí mění navíc i stanovy, pohlíží se na něj dle § 245 jako na nicotné.20 Porušení tohoto ustanovení může být též nárokem na náhradu škody za porušení zákonné povinnosti dle § 2910.21 O tom, že nejsou subjekty ve spolku vždy v rovném postavení, svědčí též existence speciálních spolkových žalob, které prolamují dokonce i zásadu spolkové autonomie. Zákonný výčet navíc prolamuje též judikatura soudů, která rozšiřuje možnost spolkových žalob nad rámec zákona.22 Další ochranu člena spolku jako slabší strany spolkového vztahu můžeme spatřovat v úpravě vyloučení ze spolku. Některá z ustanovení upravující tento způsob zániku členství jsou kogentní23, ale i odchýlení se od zbylých ustanovení vyloučení ve větší míře může být velmi problematické z hlediska rozporu s dobrými mravy. 24 18

TELEC, Ivo. Zásady nového spolkového práva. Právní rozhledy *online+. 2013, č. 22, s. 763 [cit. 11. 2. 2015+. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pd_4/art_8896/detail.aspx. 19 Jedním z důvodů zakotvení kogentních norem je právě ochrana slabší strany, na jejíž úkor bývá často omezena smluvní volnost, což dokazuje i toto ustanovení. Viz BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 22 a 1076 s. 20 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1187 s. ISBN 978-80-7400-529-9. 21 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1078 s. ISBN 978-80-7400-529-9. 22 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4380/2011. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 11. 2. 2015+. 23 Srov. § 239 odst. 2, § 240 odst. 2, § 241 odst. 1 a § 242 Nového občanského zákoníku. 24 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 122 s.

19

Samotný obsah členství ve spolku můžeme rozdělit na složku osobní, která v sobě obsahuje např. právo účasti na řízení spolku nebo povinnost dodržovat stanovy spolku, a na složku majetkovou, která však nemusí nastoupit vždy, ale k její existenci stačí například zavedení příspěvkové povinnosti. Spolek si může ve svých stanovách dále zavést různé druhy členství, přičemž každému tomuto druhu budou přiznávána různá členská práva a tedy i obsah složky osobní a majetkové bude naplňován různým způsobem. Může tedy nastat i situace, kdy bude osobní složka člena značně omezena a naopak prioritní bude v tomto vztahu složka majetková. V důsledku této situace bude spolek vystupovat v tomto vztahu vůči členovi jako podnikatel.25 Takovým příkladem by mohl být třeba určitý čtenářský spolek, jehož vedlejší činností bude rozesílání knih členům, kteří si tyto knihy každý měsíc objednají a zaplatí, a kteří budou mít omezená členská práva právě jen na tyto transakce. Výtěžek z této činnosti potom bude spolek používat ke své činnosti hlavní, ať už bude jakákoliv. Jiným příkladem by mohl být například spolek, který svým členům poskytuje užívání tělocvičny, pokud mají zaplacený svůj roční příspěvek, ale jinak nemají žádná práva ke správě tohoto spolku. Osobní složka je v obou případech silně omezena a důležitá je v tomto vztahu právě složka majetková. Tato situace bohužel nebyla v konceptu občanského zákoníku doposud nijak předpokládána a je tedy otázkou, zda lze na tento vztah použít ustanovení pro ochranu spotřebitele obsažená v ustanoveních § 1810 a následujících. Ochrana spotřebitele v podobě člena spolku se však může stát aktuální, kdy např. v Rakousku je již tento institut zaveden judikaturou. Soudy tam rozhodly, že lze na člena spolku pohlížet jako na spotřebitele v případě, že spolek vůči němu vystupuje jako podnikatel, že lze předmětné plnění dosáhnout i u jiných soutěžitelů na trhu, že ho spotřebitel nabývá pouze v souvislosti s členstvím a úplata za toto plnění je formou

25

Což může nastat, pokud spolek provozuje podnikání jako svou vedlejší činnost dle § 217 odst. 1 občanského zákoníku. Tato podnikatelská činnost může směřovat buď dovnitř spolku vůči jeho členům, nebo i ven vůči třetím osobám.

20

pravidelných plateb.26 V tomto případě bychom měli připustit i v naší spolkové úpravě, že pokud je u člena spolku potlačena osobní stránka tohoto členství a je oproti ní zvýhodněna stránka majetková, měla by na tuto úpravu ve stanovách být analogicky použita ustanovení na ochranu spotřebitele.27 Výše zmíněné považujeme za hlavní ochranná ustanovení sloužící členovi ve vztahu se spolkem. V ustanoveních občanského zákoníku bychom však nalezli mnohem více případů, kdy je člen proti spolku chráněn a tato ustanovení jsou často kogentní. Uvedeme si například zákonné neručení členů, zákaz bránění vystoupení ze spolku nebo dovolání se neplatnosti rozhodnutí spolkového orgánu.

26

Rozhodnutí rakouského des Obersten Gerichtshof ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 4 Ob 312/99g. JANOUŠEK, Michal; Člen spolku jako spotřebitel. Článek předán k tisku do Časopisu pro právní vědu a praxi. 27

21

2. Vznik členství 2.1 Vznik členství založením spolku – společný účel Na počátku vzniku každého spolku je určitý společný zájem alespoň tří osob, kterým tyto osoby, prostřednictvím soukromoprávního úkonu, nechají vzniknout nový právní subjekt, tedy spolek.28 Tímto procesem je uvedeno v život ústavně zaručené spolčovací právo, které je nám též garantováno závaznými mezinárodními dohodami.

29

Součástí tohoto práva je i právo na spolkovou autonomii, tedy právo

na odluku spolku od státu. Tato autonomie spočívá v možnosti upravit si vnitřní poměry spolku podle sebe, což je omezeno pouze kogentními ustanoveními zákona a zároveň obecnými právními zásadami jako je například jednání v souladu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. 30 Z pojmu společný zájem můžeme vyčíst, že spolek je vždy spojen s jednáním více osob. Prakticky nám to tedy vylučuje založení spolku jednou osobou. K založení spolku je třeba alespoň tří osob. Tento princip pochází již z římského práva, kde platila zásada tres facium collegium, tedy „tři tvoří spolek“.31 Nutno dodat, že od této zásady se odchýlila „prvorepubliková“ úprava spolkového práva, kde bylo výkladem dovozeno, že k založení spolku stačí pouze zakladatelé dva.32 Následná úprava se však později vrátila k dodržování výše zmíněné zásady.33 V dnešní úpravě bychom toto pravidlo nalezli v § 214 odst. 1 občanského zákoníku. V případě, že by pak počet členů spolku klesl pod tuto hranici, založilo by to dle § 211 po předchozím upozornění možnost soudu zrušit i bez návrhu takový spolek. Vzhledem k tomu, že 28

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 8 s. 29 Dále viz kapitola 1.2. 30 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 22 s. 31 TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 106 s. 32 DUSIL, Václav; KLIMENT, Josef. Spolky, shromáždění a politické strany podle práva československého. Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1936, 29 s. 33 Srov. § 6 zákona o sdružování občanů.

22

seznam členů se obligatorně nezveřejňuje ani nevede ve spolkovém rejstříku, je taková situace závislá na oznámení osoby obeznámené se situací.34 Společný zájem neboli účel je určitý cíl, který však není vlastní pouze jedné osobě, a kterého by též jedna osoba nebyla sama schopna dosahovat. Na dosahování takového cíle však zároveň nemá zájem veřejný sektor, anebo tento zájem má, ale považuje za vhodné přenechat jeho správu sektoru soukromému a určí k tomuto dosahování pouze určitý právní rámec nebo mu zajistí kontrolu. Jako příklad nám může posloužit jednoduchý fotbalový klub, kdy jedna osoba má zájem hrát pravidelně fotbalové utkání. Z hlediska toho, že k takovému utkání je třeba dalších 21 osob, je tedy třeba aby se spojila s dalšími osobami se stejným zájmem a založily spolu fotbalový klub. Tento klub má dále zájem účastnit se určité soutěže s danými pravidly a termíny. Vstoupí proto do svazu sdružujícího tyto spolky, tedy Fotbalové asociace České republiky. Tato asociace následně spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Existence takového účelu je tedy důvodem, proč se osoby spolčují a tento účel je též obligatorní náležitostí stanov.35 Společný zájem členů je též obligatorním znakem spolku, což judikoval též Nejvyšší soud.36 Zájem může být jak soukromý, tak veřejný a některé spolky dokonce vykonávají úkoly, které vyplývají ze zvláštních zákonů. Zájmem soukromým je např. výše zmíněný fotbalový klub, veřejným můžou být například spolky na ochranu přírody a spolkem vykonávajícím zákonné úkoly může být např. sbor dobrovolných hasičů.37 Stejně jako v předchozí úpravě samozřejmě nechybí výčet účelů, pro které nelze spolek založit. Existují účely dle § 145 občanského zákoníku, které jsou

34

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 117 s. 35 § 218 písm. b) občanského zákoníku. 36 „Občanské sdružení je svou povahou kontrakt minimálně tří osob, uzavřený za účelem společného výkonu určitých aktivit, resp. Sledování společného zájmu.“ Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 19. 2. 2015+. 37 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 150 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 275 s.

23

zakázané obecně pro všechny právnické osoby a dále je zde § 217, který zakazuje speciálně spolku, aby byl založen primárně za výdělečným účelem. Pojem zakladatel byl ustanoven pojmem zákonným až v občanském zákoníku, avšak byl používán i dříve.38 Na rozdíl od předchozí úpravy není v nové úpravě výslovně stanoveno, že zakladatelé musí být svéprávní. Dle § 31 občanského zákoníku můžeme dovodit, že i právním jednáním nezletilých by bylo možné dosáhnout založení spolku, pokud bychom splnili podmínku naplnění rozumové i volní vyspělosti k takovému jednání. Na založení spolku by se též mohlo vztáhnout ustanovení § 32, tedy že by nezletilé osobě udělil souhlas k založení spolku jeho zákonný zástupce. Tuto úvahu nevyvracejí ani autoři publikace Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích, kdy však doporučují, aby zejména z důvodu následného rejstříkového řízení, byl alespoň jeden ze zakladatelů plně svéprávný.39 Novinkou v občanském zákoníku je možnost, aby zakladatelé byly pouze právnické osoby, což zákon o sdružování občanů ve svém § 6 odst. 2 zakazoval.40 Členství zakladatelů ve spolku vzniká dnem vzniku spolku, tedy dnem zápisu do spolkového rejstříku. Tento zápis se řídí nově vzniklým zákonem č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rejstříkový zákon“). Je zde tedy na místě krátce vysvětlit proces vzniku spolku. Nejprve totiž dochází k založení spolku, což je soukromoprávní úkon mezi zakladateli. To lze učinit shodou zakladatelů na budoucích stanovách spolku, což můžeme pojmenovat jako konstitutivní zakladatelské právní jednání.41 Druhá možnost je založení pomocí usnesení ustavující členské schůze, kterou může 38

V § 19 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Občanského zákoníku byl pro právnické osoby používán pojem zřizování a z něj se vyvozoval pojem zřizovatel. V § 2 zákona o sdružování občanů se pak u spolků mluvilo o zakládání a v souvislosti s tím se tedy používal i pojem zakladatel. Tuto nejednotu právní úpravy odstranil tedy až nový občanský zákoník ustanovením pojmu „zakladatel“ jakožto legálního pojmu, ve svém § 218. 39 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 33 s. 40 Nemožnost takového jednání by byla v rozporu např. s ustanovením § 3025 občanského zákoníku, které zakládá použitelnost spolkových ustanovení též na zaměstnavatelské organizace. 41 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1111 s.

24

iniciovat jediná osoba, nazývaná občanským zákoníkem v § 222 odst. 1 jako svolavatel. Tato osoba vypracuje též budoucí návrh stanov. Každá osoba, která splňuje podmínky pro členství,42 dostaví se na ustavující schůzi a podepíše se do listiny přítomných,43 jakoby se přihlásila do zakládaného spolku. Autoři komentáře označili tento postup za tzv. fikci podání přihlášky ke spolku.44 Tento název však nepovažujeme za příliš vhodný, neboť přihláška ke spolku je možná jen u spolku již existujícího, a bylo by proto vhodnější označit toto jako přihlášení mezi zakladatele. Následným schválením stanov alespoň třemi osobami přítomnými na této schůzi je potom spolek založen. Osoby, které hlasovaly proti přijetí stanov, můžou od tzv. fikce přihlášky následně odstoupit. Do této doby jsme se pohybovali stále v rovině soukromoprávního jednání, nyní však je třeba jednání veřejnoprávního, aby spolek byl prohlášen jako samostatný subjekt nadaný právní osobností.45 Za tímto účelem musí dát zakladatelé návrh na zápis spolku do spolkového rejstříku, který se podává u příslušného Krajského soudu. Až povolením tohoto zápisu vzniká spolek samotný a tedy i členství zakladatelů v něm. V souvislosti se zakladateli ještě stojí za zmínku úprava jejich právního jednání jménem spolku v období mezi založením a vznikem. Dle § 127 občanského zákoníku může takto jednat kdokoliv, tedy nejen zakladatel, ale zavazuje tím pouze sebe. Spolek poté musí do tří měsíců od svého vzniku tento závazek převzít na sebe a jeho účinky se tímto považují ex tunc od doby kdy se zavázala předchozí osoba. Vyloučeno není samozřejmě ani pozdější převzetí závazku, ale to se již uskutečňuje

42

Ze zákona nevyplývá, o jaké konkrétní podmínky se jedná, ale máme za to, že jde o podmínky stanovené pro konkrétní spolek. Tedy například, že členem čtenářského spolku seniorů nemůže být dítě. 43 Tímto je splněna podmínka písemnosti zakladatelského právního jednání dle § 123 občanského zákoníku a zároveň podmínka podpisu, aby byl písemný právní úkon platný dle § 561 občanského zákoníku. 44 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1129 s. 45 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 32 s.

25

formou jiného soukromoprávního jednání a nemůžou mu být přiznány účinky ex tunc dle tohoto ustanovení. Shrnuli jsme si tedy vznik členství, který nastává současně se vznikem spolku jako takového. Existence takového stavu je podstatná zejména z toho důvodu, že spolek je korporací založenou na osobním základě, a tudíž nemůže být konstituován bez současného vzniku tohoto jeho pojmového znaku. 2.2 Přijetí za člena Druhým zákonem aprobovaným způsobem, jak se stát členem spolku, je dle § 233 odst. 1 občanského zákoníku přijetí za člena. Oproti výše uvedenému způsobu nabytí členství, kdy bylo třeba nejprve vícestranného soukromoprávního jednání založení spolku a následně veřejnoprávního aktu vzniku spolku i členství, se přijetí za člena pohybuje pouze v rovině soukromoprávní. Takové členství vzniká na základě dvoustranného právního jednání mezi členem a spolkem. Na jedné straně tedy musí vzniknout tzv. offerta.46 Toto je v právní praxi nazýváno přihláškou do spolku. Na druhé straně poté musí přijít přijetí offerty ze strany spolku. Z principu dobrovolnosti členství vyplývá, že nikdo nemůže být do členství nucen.47 Na druhou stranu má spolek právo na svou samosprávu a má tedy možnost každou žádost o členství odmítnout. Tento princip může být ale porušen v případě, kdy si spolek ve svých stanovách určí např. podmínky, dle kterých když se bude osoba chovat, vznikne jí nárok na dané členství.48 Podobným případem může být možnost přechodu členství na dědice zemřelého člena, pokud si toto spolek ve stanovách zavede. Ani zde však není porušena dvoustrannost tohoto jednání pouze s tím 46

Návrh osoby na vznik jeho členství ve spolku. Od 1. 1. 2013 zavedla Fotbalová asociace ČR, sdružující jako své členy všechny fotbalové kluby u nás, ve svých stanovách pravidlo, že všichni hráči, kteří se chtějí účastnit jejich fotbalových soutěží, a kteří jsou již zároveň členy jednotlivých klubů, musí se stát jejími členy. Všichni tito hráči vstoupili kvůli svému společnému zájmu hrát fotbal do spolků v podobě jednotlivých klubů. Je tedy na zvážení, zda tato forma zavedení dalšího členství ve Fotbalové asociaci, není formou nuceného členství, kdy bez něj by hráči přišli i o své členství klubové. 48 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 110 s. 47

26

rozdílem, že offerta zde přichází z dispozice spolku. Vůle osoby, stát se členem spolku, musí být zřejmá ať už formou podání přihlášky nebo zaplacením členského příspěvku a nestačí tedy neurčité ustanovení ve stanovách zakládající vznik členství na základě příslušnosti k spolku jinému.49 Ze strany spolku musí být určen orgán, který přihlášku schvaluje. Dle zákona má být tento orgán určen stanovami, jinak je tímto orgánem nejvyšší orgán spolku. Pravomoc tohoto orgánu je v této věci nasnadě především z toho důvodu, že tento orgán má ve své kompetenci zpravidla nejzásadnější rozhodnutí týkající se spolku.50 V praxi tuto činnost vykonává často také orgán statutární. Úpravu přijímacího procesu ponechává zákon na stanovách spolku. Je vhodné zde upravit například usnášeníschopnost orgánu, většinu potřebnou k vydání rozhodnutí nebo lhůtu, do které je třeba rozhodnutí vydat. Také způsob vyhotovení rozhodnutí může být různý a zpravidla se vyhotovuje buď písemně, nebo postačí pouze zápis žadatele do seznamu členů. Okamžik vzniku tohoto členství se zpravidla váže na platnost rozhodnutí o přijetí, ale může být pojata například i taková úprava, kdy členství vznikne až zaplacením členského příspěvku. Můžeme tedy shrnout, že úprava přijímání členství je ponechána z velké části na autonomii spolku, ale tato autonomie musí mít zároveň na mysli speciální zákonnou úpravu.51 2.3 Další způsoby vzniku členství určené zákonem nebo stanovami Občanský zákoník ve svém ustanovení § 233 odst. 1 sděluje, že je možné, aby členství ve spolku vzniklo kromě výše uvedených způsobů též dalšími způsoby 49

Takto se vyjádřil Nejvyšší soud ke znění stanov fotbalového svazu, dle nichž se členství v tomto svazu mohlo nabýt příslušností k členským klubům. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3074/2012. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 19. 2. 2015+. 50 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1156 s. 51 Toto judikoval Nejvyšší soud, kdy dovodil, že spolek nemůže upravovat přijímání členů do mysliveckého spolku odchylně od zákonného ustanovení, dle kterého mají být upřednostněni vlastníci a nájemci honebních pozemků. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005. Nejvyšší soud [online+. Nejvyšší soud, *cit. 21. 2. 2015+.

27

určeným stanovami, a nemůžeme zapomínat též na případný vznik ze zákona. I zde je opět ponecháno široké pole působnosti autonomii spolku. Prvním případem je přechod členství. Ustanovení § 232 občanského zákoníku sice říká, že členství nepřechází na právního nástupce, toto pravidlo však zároveň není kogentní a je tedy na vůli spolku, zda si takový způsob vzniku zavede ve stanovách. Bylo by totiž proti principu spolkové autonomie nutit jej, aby se určité osoby podílely na chodu spolku bez toho, aby s tím spolek souhlasil, a také právě proto je přijetí do spolku jednáním dvoustranným. Tím, že si však přechod členství spolek ustanoví, koná tím jakoby první část tohoto dvoustranného jednání, tedy offertu. Logickým případem, kdy by bylo vhodné upravit si ve spolku přechod členství, může být například zánik právnické osoby, která byla členem spolku, jejíž činnost převezme v rámci sukcese jiná právnická osoba za účelem dosahování stejného společného zájmu.52 Dalšími případy mohou být různé spolky, v nichž má členství rodinný nebo tradiční význam a je proto důležitý jeho přechod na potomky. Vhodné je též upravit proceduru takového přechodu, kdy může nastat problém s více právními nástupci. Další možností vzniku členství je jeho převod. Obecně opět zákon nepředpokládá tuto možnost, ale spolek si ho může zavést, pokud je to pro něj účelné. Je však vhodné si upravit alespoň podmínky tohoto aktu, aby nebylo tohoto institutu zneužíváno. Vhodná by se mohla jevit například zkušební doba. Převod se vyskytuje často například u spolků, kde je vznik členství vázán na vysoké vstupní poplatky a je proto v zájmu člena, aby tyto prostředky nepřišly vniveč, pokud již nechce ve spolku pokračovat. 53 Za zákonný vznik členství můžeme považovat tzv. domněnku členství. Dle § 234 občanského zákoníku se má za to, že se vznikem členství v pobočném spolku vzniká členství i ve spolku hlavním. Pobočný spolek je sice též právnickou osobou, 52

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1151 s. 53 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 111 s.

28

ale zároveň má svou právní osobnost odvozenou od spolku hlavního pomocí jeho stanov. Jedná se o princip akcesority spolku pobočného vůči spolku hlavnímu. Ve stanovách lze však též omezit práva a povinnosti člena sdružujícího se primárně ve spolku pobočném vůči spolku hlavnímu nebo dokonce vyloučit tento současný vznik druhého členství. Výše uvedené případy patří mezi nejčastější způsoby vzniku členství, pokud pomineme přijetí a vznik spolku samotného. Zákonodárce však opět ponechal subjektům práva volné ruce se zaváděním dalších způsobů. 2.4 Podmínky vzniku členství Každý spolek si může pro vznik členství upravit různé podmínky. Zákon se o podmínkách členství zmiňuje pouze v § 223 v souvislosti se vznikem členství ve spolku vznikajícím. Ani tam nám však zákonodárce nedal najevo, jaké podmínky tím má na mysli. Pokud bychom hledali podmínky zákonné, přichází v úvahu například dobrovolnost osoby stát se členem. V případě podání přihlášky nesmíme zapomínat na náležitosti právního jednání obecně, tedy především na vůli stát se členem a projev této vůle. Podmínkou vzniku členství zakladatelů je vznik spolku samotného na základě jeho zápisu do spolkového rejstříku. Oproti předchozí úpravě nám odpadla podmínka plnoletosti zakladatele, ale i tak si můžeme představit spolky, kde bude omezen věk člena na základě zákonných ustanovení.54 Dále můžeme vyloučit členství nemožná z povahy věci, kdy například členství právnické osoby ve fotbalovém klubu by bylo zcela zřejmě v rozporu se společným zájmem členů hrát fotbal. Další podmínky vzniku členství si upraví spolek sám. Samozřejmostí je, aby proběhla procedura vzniku členství tak, jak je ve stanovách. Tedy jak projev vůle osoby, tak rozhodnutí stanoveného orgánu. Na osobu, která chce založit své 54

Například k členství ve střeleckém klubu jsou přijímáni pouze držitelé zbrojního průkazu a věkové omezení je zde tedy nasnadě.

29

členství, bývají často kladeny podmínky v podobě věku, schopností nebo bezúhonnosti. Spolek si též může stanovit počet členů, nad jehož limit již přijímat nebude. Často je vznik členství vázán i na zaplacení členského příspěvku. Vkladová povinnost při vstupu obecně pro spolek neplatí, ale ani zde se spolkové autonomii meze nekladou. Obecně lze tedy shrnout, že zákon je, co se týče podmínek členství, velmi benevolentní a až na pár výše zmíněných ustanovení, která jsou povětšinou kogentní, ponechává úpravu těchto podmínek stanovám spolku.

30

3. Práva a povinnosti členů spolku Prostřednictvím práv a povinností členů dochází k naplňování účelu spolku. Tyto pojmy určují fungování členské základny, která je z důvodu osobního základu spolku primárním prvkem jeho funkčnosti. Úprava práv a povinností byla dříve v zákoně o sdružování občanů ponechána zcela na stanovách, tato koncepce však vedla k právní nejistotě a nezaručovala zachovávání ani dalších principů jako je například ochrana slabší strany, a proto považujeme určení základních práv a povinností občanským zákoníkem za více než vhodné. Zákon ovšem zakotvuje až na výjimky tento institut dispozitivně a ponechává tak opět značný prostor autonomii spolku ohledně jejich úpravy. Práva a povinnosti členů můžeme rozdělit na majetková a osobní, přičemž záleží na tom, která z těchto složek je při uplatnění daného práva nebo povinnosti více zasažena. 3.1 Členský příspěvek Placení členského příspěvku je základní majetkovou povinností člena spolku, ale přichází v úvahu jen v tom případě, pokud ji spolek zavede. Dle § 235 občanského zákoníku závisí totiž zavedení příspěvkové povinnosti pouze na stanovách spolku. Ponechání zavádění této povinnosti na stanovách je též odrazem spolkové zásady neexistence zákonné vkladové povinnosti. Tato povinnost je nicméně zaváděna poměrně často, kdy každý spolek potřebuje na svou činnost určitě finanční prostředky a tento způsob jejich získávání se zdá nejjednodušším. Spolku samozřejmě ale nic nebrání, aby své členy nezatěžoval touto povinností a obstarával si prostředky formou vedlejší podnikatelské činnosti nebo jiným využíváním svého majetku.55

55

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1159 s.

31

U příspěvkové povinnosti nás může napadnout záměna s povinností vkladovou u obchodních korporací, což je však zde mylné. Zákon sice nevylučuje placení jednorázového příspěvku při vzniku členství, stejně jako je tomu u vkladu do společnosti, ale chybí zde povinnost spolku vrátit tento příspěvek při zániku členství. Tímto by se spolek přiblížil korporacím založeným na majetkovém základu. Stejně jako v jiných případech však ani zde není vyloučeno zavedení tohoto pravidla ve stanovách. Jak již bylo řečeno výše, zákon neupravuje ani formu ani splatnost příspěvku. Lze tedy zavést formu pravidelných plateb, jednorázové platby při vstupu nebo placení při mimořádné události jako může být například pořádání finančně náročné akce. Stejně tak není dáno pravidlo, že příspěvek musí být peněžní, a proto může být přispíváno do spolku i materiálně, pokud je to pro činnost spolku vhodnější. Povinnost placení příspěvku a jeho výše může být diferencována na různé druhy členů. Může být vhodné oprostit od této povinnosti kupříkladu čestné členy spolku. Zde však musíme pamatovat na kogentní ustanovení § 212 odst. 1 občanského zákoníku, dle nějž nemůže spolek žádného člena bezdůvodně znevýhodňovat ani zvýhodňovat a musí šetřit jeho oprávněné zájmy a práva. Je proto vhodné zavést přesné podmínky jak dosáhnout postavení člena, který příspěvek platit nemusí, tak, aby tohoto stavu mohl dosáhnout člen každý a takový stav též objektivně odůvodnit.56 Výše členského příspěvku může být stanovena několika způsoby. Spolek může stanovit fixní částku již ve svých stanovách, která bude pro každé období splatnosti stejná a měněna může být pouze změnou stanov. Dále může spolek zavést ve stanovách závazný postup, podle kterého se na každé nové období příspěvek vypočítá, jako například vydělení ztráty spolku počtem členů. Posledním způsobem může být stanovení orgánu, který o výši příspěvku vždy rozhodne. 56

Autoři komentáře k občanskému zákoníku například považují stanovení vyššího příspěvku osobě právnické oproti fyzické za souladné se zákonem. viz BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1160 s.

32

Z hlediska právní jistoty však doporučujeme spíše první dva způsoby, a pokud se zavede způsob třetí, tak je vhodné si stanovit alespoň pravidla takového rozhodování.57 První dva způsoby výpočtu jsou vhodnější též z toho důvodu, že toto fixní stanovení je podmínkou osvobození od daně z příjmů z tohoto příspěvku. Nesplacený členský příspěvek může být spolkem následně vymáhán jako pohledávka. O sporu mezi členem a spolkem rozhoduje dle § 265 občanského zákoníku rozhodčí komise, je-li ve spolku zřízena a není-li stanovami upravena tato působnost jinak. Výsledek rozhodnutí této komise se považuje za rozhodčí nález dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“) a může být tedy i exekučním titulem pro následné vymáhání. Nesplněním příspěvkové povinnosti může členství ve spolku i zaniknout, ale pouze za splnění předchozí výzvy k dodatečnému splnění. Ustanovení § 238 občanského zákoníku je však možné stanovami vyloučit. Přestože toto ustanovení není kogentní, nedoručujeme zavedení odlišné úpravy ve stanovách, kde by se předchozí výzva nevyžadovala. Takové odchýlení by se totiž mohlo dostat do rozporu s dobrými mravy. Předchozí právní úprava neupravovala příspěvkovou povinnost žádným způsobem, a proto považujeme zakotvení jejich základních rysů do občanského zákoníku za vítané. I zde je však zavedení této povinnosti ponecháno výlučně na spolku a zákonná úprava nastoupí až ve chvíli, kdy je tato povinnost dána. Především zákonný zánik členství v případě nezaplacení považujeme za posílení právní jistoty v tomto směru a za zjednodušení postupu ukončování členství. 3.2 Seznam členů Vedení seznamu členů není zákonnou povinností spolku. Jeho zavedení lze však doporučit. V zákoně o sdružování občanů bylo členství spojeno s účastí na

57

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 208 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 275 s.

33

činnosti sdružení, a proto zde mohla často vzniknout otázka, zda byla i nečinná osoba stále členem.58 V návaznosti na tuto nejistotu zde mohl poté vzniknout problém též s vymáháním členského příspěvku. Z hlediska evidenčního a především z důvodu právní jistoty je tedy více než vhodné si seznam členů ve svých stanovách zavést. Pokud ke konstituování seznamu členů dle § 236 občanského zákoníku spolek přistoupí, je dále nutné ustanovit závazná pravidla pro jeho fungování. Především jak budou prováděny zápisy a výmazy ze seznamu, a který orgán bude mít činnost spojenou s tímto seznamem na starosti. Vzhledem k exekutivní povaze činnosti spojené se správou seznamu se může jevit jako nejvhodnější orgán statutární. Následně je vhodné určit rozsah údajů, které se do seznamu zapisují. Minimem by měly být alespoň takové údaje, aby na základě nich nemohlo dojít k problémům s identifikací člena. Zde je nutné mít na paměti, že člen má dle § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), právo odepřít spolku evidování svých údajů, protože spolek k této evidenci potřebuje jeho souhlas. Dle autorů komentáře k občanskému zákoníku se za tento souhlas považuje již samotné poskytnutí těchto údajů např. v přihlášce ke spolku, ale zároveň doporučují vyžádání si souhlasu výslovného.59 Dle § 9 tohoto zákona je dále třeba souhlasu písemného ke zpracování údajů citlivých, jako je například zdravotní stav nebo národnost. Zároveň je zde vhodné zmínit, že dle § 18 tohoto zákona zde není nutná ohlašovací povinnost vůči Úřadu na ochranu osobních údajů. Forma vedení seznamu není v zákoně určena, a je proto na spolku, zda bude seznam veden v písemné nebo elektronické podobě. Dále přísluší spolku určit, zda bude seznam členů veřejně přístupný nebo ne. Tato povinnost totiž ze zákona nevyplývá. Z § 236 občanského zákoníku je však 58

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1162 s. 59 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 221 s.

34

zřejmé, že uveřejnění může být učiněno jen se souhlasem všech členů spolku. Toto ustanovení je dle autorů publikace Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích kogentní, a nelze proto svěřit takové rozhodnutí orgánu, v němž nejsou všichni členové zastoupeni nebo stanovit nižší kvórum pro odhlasování tohoto aktu.60 V případě odhlasování uveřejnění seznamu je dále vhodné ustanovit, které údaje budou součástí veřejně přístupné verze, přičemž bude třeba přihlížet k ustanovením na ochranu osobnosti zakotveným v § 81 a násl. občanského zákoníku. Zde připadá v úvahu souhlas osoby se zásahem do jeho osobnostních práv dle § 93, když každý z členů dává svým hlasem souhlas s uveřejněním daného seznamu. V souvislosti s členským seznamem nesmíme zapomenout na právo člena vyžádat si od spolku potvrzení o tom, že je jeho členem. Součástí tohoto potvrzení je též výpis ze seznamu členů. Takové potvrzení se samozřejmě nemusí vázat jen k seznamu členů a může být vydáváno, i když spolek seznam nevede. Potvrzení je tedy jakýmsi dokladem, že členství ve spolku existuje a může sloužit k předcházení případným sporům, což je hlavním účelem vedení seznamu. Stejně tak si může bývalý člen vyžádat potvrzení o zániku jeho vztahu ke spolku, což může být vhodné například při vstupu do spolku konkurenčního. Žádost o potvrzení může podat též manžel, dítě nebo rodič člena a v případě, že žádná taková osoba není, tak jakákoli osoba blízká nebo dědic. Všechny tyto osoby musejí k žádosti prokázat zájem hodný právní ochrany. Taková žádost třetí osoby může mít význam například u spolků, u kterých je zaveden přechod členství a zde by bylo právním zájmem např. možnost dědění členství. Občanský zákoník tento institut upravuje ve svém ustanovení § 236 odst. 2., kde je výčet osob oprávněných k žádosti o výpis a následně jediná zákonná náležitost v podobě prokázání právního zájmu. Při splnění těchto podmínek má spolek povinnost poskytnout potvrzení a oprávněná osoba se může takového

60

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 71 s.

35

nároku domáhat nakonec i soudní cestou. Toto právo osoby nemůže být vyloučeno jednáním spolku, a lze proto výše zmíněné ustanovení považovat za kogentní.61 Lze tedy shrnout, že nová úprava sice nestanovila zavedení seznamu členů jako obligatorní náležitost spolku, ale svěřuje tuto možnost spolku samotnému. Pokud si však spolek seznam ustanoví, nastupuje kogentní úprava některých podmínek jeho fungování, sloužící především k ochraně členů. Z kogentnosti těchto ustanovení můžeme také vyčíst, že zákonodárce má na zavedení a správném fungování seznamu členů značný zájem. Pro předcházení sporům o členství a zjednodušení evidence lze zavedení seznamu členů jen doporučit. 3.3 Podíl členů na správě spolku Možnost člena spolku participovat na správě svého spolku je jedním z nejdůležitějších členských práv. Bez jeho existence by nebylo možné fungování spolku, protože tato korporace je postavena na osobním základě, prostřednictvím kterého je spolek ovládán. Orgány spolku ovšem nemusí obsadit pouze jeho členové, pokud si takovou podmínku spolek nezavede. Z principu spolkové samosprávy plyne, že i orgány kontrolující činnost orgánů řídících, působí uvnitř spolku, avšak není zde zákonná povinnost je zavést. Do tohoto principu zasahuje stát až v krajních případech, kdy se spolek ubírá směrem překračujícím zákon ve větší míře a je třeba zasáhnout někdy i zrušením spolku samotného. Kogentní ustanovení § 243 Nového občanského zákoníku uvádí, že obligatorní orgány spolku jsou orgán statutární a nejvyšší, přičemž na základě zásady spolkové autonomie ponechává na spolku, komu tuto funkci svěří, zda bude tento orgán kolektivní nebo ne, a jak budou jeho členové voleni. Z této koncepce nám plyne princip bipartice orgánů spolku, který může být omezen jen v případě, že

61

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 68 s.

36

budou tyto dva orgány sloučeny v jeden.62 Dále pak výše zmíněné ustanovení navrhuje zavedení kontrolní a rozhodčí komise, ale zároveň nevylučuje zavedení i orgánů dalších. Stanovení alespoň základního zákonného rámce má oproti předchozí úpravě zajistit funkčnost spolku v případě, že úprava stanov je nedostačující. I když stanovy upraví skladbu orgánů tak, jak je navrženo zákonem, stále mají právo dát jim vlastní název. Jedinou zákonnou podmínkou jim je v tomto směru zákaz klamavosti tohoto označení. Nemůže tedy nazvat členskou schůzi například kontrolní schůzí, kdy by toto označení mohlo působit záměnu s kontrolní komisí, která má zcela jiný účel. V právní úpravě spolku nesmíme samozřejmě zapomínat ani na ustanovení obecná pro všechny právnické osoby. Členem orgánu může být dle § 152 též právnická osoba, ale je zde podmínka dle § 154, že tato musí zmocnit k zastupování v daném orgánu osobu fyzickou. Tato zastupující osoba, stejně jako fyzická osoba, která je sama členem orgánu, musí být svéprávná. Výjimkou může být spolek, jehož hlavní činnost se týká nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností, kde může být stanovami povoleno členství v orgánech pro tyto osoby.63 Pokud se stane členem voleného orgánu osoba, která k tomuto není způsobilá, považuje se tento akt za nicotný ex tunc, kdy však práva nabytá v dobré víře v souvislosti s funkcí této osoby jsou chráněna.64 Další podmínku členství ve voleném orgánu je omezení pro osoby, jejichž úpadek byl osvědčen, přičemž tyto se můžou stát členem orgánu, jen pokud na to předem povolávající osoby upozorní.65 Značné rozšíření povinností člena voleného orgánu spolku spatřujeme v § 159 občanského zákoníku. Zatímco předchozí úprava obsahovala pouze 62

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1181 s. 63 Viz § 152 odst. 3 občanského zákoníku. 64 Viz § 155 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. 65 V tomto případě však nenastupuje nicotnost jejího povolání do funkce, ale je nutné kromě odvolání vnitrospolkového žádat o odvolání takové osoby i soud. Viz § 153 odst. 3 občanského zákoníku.

37

povinnost takové osoby jednat s péčí řádného hospodáře, nynější ustanovení již tuto povinnost konkretizuje na nutnost nezbytné loajality, potřebných znalostí a pečlivosti. Když vyjdeme z podmínky, že člen korporace se musí dle § 212 chovat ke spolku čestně a zachovávat jeho vnitřní řád, a vezmeme v úvahu, že členem orgánu spolku může být i „nečlen“ spolku, bude mít tato osoba širší výčet povinností než samotní členové spolku. Významnou novinkou v této úpravě je pak věta druhá § 159, kde je konstituována vyvratitelná právní domněnka nedbalého jednání člena orgánu, pokud není péče řádného hospodáře schopen, ač to musel před přijetím funkce vědět. Může tedy nově vznikat obava osob vstupovat do orgánů spolku z důvodu strachu z možnosti jeho odpovědnosti za škodu v tom případě, že nebude schopen zvládnout záležitosti spolku.66 S takovou odpovědností je spojeno též následné zákonné ručení za škodu způsobenou spolkem v důsledku jednání této osoby, pokud se poškozený nemůže zhojit na spolku.67 Je otázkou, jak toto rozšíření povinností ovlivní zejména malé spolky na vesnické úrovni, kde bývá nedostatek kvalifikovaných osob pro vykonávání řídících funkcí ve spolku. U takové osoby není samozřejmě vyloučena ani správněprávní a trestněprávní odpovědnost.68 Dle § 159 odst. 2 vykonává člen voleného orgánu funkci osobně. Výjimku z osobního výkonu této funkce představuje možnost zplnomocnění jiného člena tohoto orgánu k hlasování za něj při jeho neúčasti. Zákon i komentář v tomto případě mlčí o četnosti možného zastoupení, a lze si tedy představit i případ, kdy by za orgán kolektivní rozhodovala jen jedna osoba, zmocněná k tomuto ostatními členy orgánu. Zde by však mohla být uplatněna povinnost vykonávání této funkce s nezbytnou loajalitou. Výše uvedené však nesmí být též chápáno jako možnost

66

CIBIENOVÁ, Markéta. Odpovědnost statutárních orgánů a její funkce. Epravo.cz [online]. 2015, [cit. 7. 3. 2015]. 67 Viz § 159 odst. 3 občanského zákoníku. 68 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 92 s.

38

udělení plné moci generální pro všechny své budoucí neúčasti, ale je možné toto učinit jen pro jednu konkrétní situaci.69 3.3.1 Nejvyšší orgán spolku Jak jsme si uvedli výše, zavedení nejvyššího orgánu je jednou z obligatorních náležitostí spolku. Zákon nám však již neříká, jak má být tento orgán pojmenován nebo kdo má jeho funkci vykonávat. Dle § 247 odst. 1 občanského zákoníku určí stanovy, který orgán bude orgánem nejvyšším. Odstavec 3 tohoto ustanovení pak říká, že v případě kdy stanovy o tomto určení mlčí, je nejvyšším orgánem členská schůze. Taková úprava je více než vhodná, protože členové spolku jsou základem spolku a sdružují se v něm za účelem dosahování společného zájmu. Proto připadá vhodné, aby si nejdůležitější otázky této korporace rozhodovali právě členové sami. Jak vyplývá z jeho názvu, měl by nejvyšší orgán mít svěřeny kompetence nejzásadnějšího významu pro spolek samotný a určovat tak hlavní rámec jeho činnosti, přičemž konkrétní vykonávání této činnosti má ponechávat na orgánu statutárním nebo na členské základně samotné. Zákonodárce zde znovu preferuje rámec činnosti pouze demonstrativní, který nastoupí, jen pokud není stanovami upraveno jinak. Ve svém § 247 odst. 1 mluví o určování hlavní zaměřenosti a nutno podotknout, že by bylo zvláštní, kdyby o hlavní činnosti rozhodoval jiný orgán než nejvýše postavený. V další části působnosti najdeme změnu stanov, tedy nejzákladnějšího právního rámce spolku. Zákon přiznává tomuto orgánu též rozhodování o hospodaření nebo hodnocení jiných orgánů a členů. Nejvyššímu orgánu je tedy přisouzena též funkce kontrolní. V poslední řadě mu přísluší také rozhodnutí o zrušení spolku nebo o jeho přeměně. Zákon svěřuje nejvyššímu orgánu též volbu a odvolávání členů orgánu statutárního a kontrolní i rozhodčí komise. Z dikce § 163 plyne, že co není svěřeno jinému orgánu, připadá do působnosti orgánu statutárního. Je tedy třeba vymezit především působnost orgánu nejvyššího 69

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 822 - 823 s.

39

a zbytek už je dle tohoto ustanovení zřejmý. Nejjednodušší řešení působnosti těchto dvou orgánu se naskytne v situaci, kdy se upustí od principu bipartice spolkových orgánů a tyto orgány se sloučí do jednoho, který bude vykonávat působnost veškerou.70 Nejčastěji je otázka nejvyššího orgánu spolku řešena dosazením členské schůze na tuto pozici, což doporučuje i zákonodárce. Je logickým krokem, aby o hlavních otázkách spolku rozhodovala celá jeho členská základna a o jejich konkretizaci se starali dále jen členové pověření ať už v rámci orgánu statutárního nebo jinak. Především z tohoto důvodu se budeme dále v této kapitole věnovat úpravě členské schůze. Členská schůze je shromážděním všech členů daného spolku a každý člen má tedy právo se jí účastnit. Existují ovšem i spolky, kde jsou osobní práva členů potlačena na úkor práv majetkových, a kde není členské schůzi přiznán žádný význam a funkci nejvyššího orgánu vykonává někdo jiný. Zde se členská schůze nesvolává a právo k účasti na ní tedy odpadá. Taková možnost vyloučení členské schůze plyne z § 247 odst. 3 občanského zákoníku, který stanovuje dispozitivnost všech ustanovení týkajících se členské schůze. Pokud je však členská schůze ve spolku ponechána měla by být zaručena její funkčnost pomocí pravidelného svolávání. Zákon doporučuje alespoň jedno její konání za rok, což však může spolek libovolně upravit, je však třeba dávat pozor na rozpor s dobrými mravy, kdy např. desetileté období pro svolávání by se do tohoto rozporu dostat mohlo. Roční periodicita se může zdát vhodnou, především pokud je tomuto orgánu dána též pravomoc schvalovat rozpočet. O její samotné zorganizování a svolání se stará orgán statutární. S principem spolkové demokracie je spojeno právo členů na konání takové schůze, jež je dále posíleno ustanovením § 248 odst. 2, kdy zákon dává jedné třetině všech členů právo podnětu vůči orgánu statutárnímu ke svolání této schůze. Pokud tento podnět zůstane bez reakce, je

70

Dále viz kapitola 3.3.4.

40

možné statutární orgán obejít a tato třetina si následně svolá schůzi sama. Tímto novým ustanovením ve spolkové úpravě je zajištěna především vyšší ochrana zájmu členů na dosahování společného cíle. Vůči orgánu statutárnímu by v tomto případě připadala možnost uplatnění odpovědnosti za jednání s nedostatečnou loajalitou a pečlivostí.71 Z důvodu fungování tohoto orgánu vždy jen při jeho svolání vyvozuje právní teorie, že se nejedná o orgán stálý, nýbrž o orgán svolávaný pokaždé na určitý časový okamžik.72 Člen spolku má samozřejmě právo se o chystané schůzi včas a řádně dozvědět. Zákon v tomto ohledu mluví o 30 denní lhůtě před samotným konáním i zde je však často věc ponechána primárně na stanovách. Forma pozvánky není v zákoně blíže specifikována a Bílková a kolektiv se tedy domnívají, že za dostatečnou lze považovat i prosté veřejné oznámení.73 Pokud bychom per analogium hledali podobné ustanovení u akciové společnosti, tak nám ustanovení § 406 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“) stanoví formu tohoto úkonu buď jako oznámení nebo jako zaslanou pozvánku, přičemž veřejné oznámení se vztahuje pouze na vlastníky anonymních akcií. U akcií znějících na jméno se obligatorně vyžaduje pozvánka písemná a vhledem k tomu, že členství ve spolku je výhradně vázáno na jméno, respektive osobu člena, považujeme za správné se i zde přiklonit k této úpravě a doporučit zasílání písemné pozvánky na členskou schůzi.7475 71

Viz § 159 odst. 1 občanského zákoníku BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1199 s. 73 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1202 s. 74 Dalším argumentem pro uvedené může být gramatický výklad slova „pozvánka“, kdy Nejvyšší soud dovodil v případě svolávání honebního spolku, že tato pozvánka se zasílá členovi písemně na jeho adresu. Domníváme se tedy, že v případě, že by se zákonodárce spokojil s pouhým zveřejněním konání schůze, použil by pojem jako „oznámení“ nebo „zveřejnění“. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1579/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 8. 3. 2015]. 75 Odesílání pozvánky konkrétním členům doporučují i Svejkovský a kol. Viz SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 238 s. 72

41

Pozvánka musí dle zákona obsahovat obligatorně místo, čas a pořad schůze. Pořad proto, aby se mohl člen na schůzi řádně připravit, což můžeme vyvodit též z § 249 odst. 2 a z § 253 odst. 3 občanského zákoníku, které stanoví přísná pravidla pro změnu takového pořadu.76 § 249 odstavec 3 pak dále chrání právo člena na participaci na dané schůzi, kdy čas a místo svolání nemají být určeny tak, aby ztěžovaly účast člena. Konání schůze není samozřejmě bezpodmínečné a plánovanou schůzi může svolavatel odvolat nebo odložit. Důvody přitom můžou být jak subjektivní na straně členů tak objektivní z důvodu nenadálé události. U odvolání je třeba zohlednit především ustanovení o četnosti svolávání členské schůze.77 Učiní-li tak však svolavatel méně než týden před plánovaným datem, vznikne tím dostavivším se členům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Zákon na tento nárok neklade dokonce ani podmínku nevědomosti o změně konání a náklady tak náleží členům bez dalšího. Skrze členskou schůzi dochází k realizování práva každého člena na participaci na správě spolku. Každý člen má totiž právo se účastnit členské schůze, vyjádřit se zde ke skutečnostem zde probíraným a dostat k nim vyjádření od kompetentní osoby přímo při konání schůze78, toto právo je však omezeno s ohledem na informace, jejichž zveřejnění zákon zakazuje nebo jejichž prozrazení by způsobilo spolku újmu.79 V případě nezákonného odmítnutí poskytnutí informace se člen může tohoto svého práva domáhat skrze rozhodčí komisi a posléze 76

Nejvyšší soud též judikoval nepřípustnou možnost změny ohlášeného pořadu schůze, pokud na ní nebyly přítomni všichni členové a tato ustanovení občanského zákoníku jsou tak reakcí na tento rozsudek. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 945/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 12. 3. 2015+. 77 Především potom zákonnou lhůtu dle § 248 občanského zákoníku. 78 Poskytnutí informací přímo při konání členské schůze dovozujeme analogicky z rozsudku týkajícího se poskytnutí takové informace při konání valné hromady akciové společnosti. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1592/2011. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, [cit. 10. 3. 2015]. 79 O informace zákonem zakázané se jedná v případě údajů dle zákona o ochraně osobních údajů. Blíže viz kapitola 3.2. Informacemi způsobilými způsobit újmu můžou být například údaje o interní činnosti za přítomnosti jiných osob než členů na schůzi.

42

i členskou žalobou. Právo požadovat vysvětlení nemůže být stanovami až na tyto výjimky vyloučeno, protože by se tím výrazně oslabila pozice člena jako slabší smluvní strany spolkového vztahu.80 Na členské schůzi může být realizováno též členovo aktivní volební právo do orgánů spolku, pokud tomu není ve stanovách upraveno jinak. Právo volby členů statutárního orgánu totiž připadá dle zákona nejvyššímu orgánu, takže v našem případě členské schůzi. Ohledně kontrolní a rozhodčí komise je již zákon specifičtější a přiznává tuto funkci členské schůzi bez ohledu na to, zda figuruje jako nejvyšší orgán spolku. S právem účasti na členské schůzi je dle § 252 občanského zákoníku spojeno též právo hlasovat na této schůzi a podílet se tak na správě spolku samotného. Zákon stanoví podmínku pro usnášeníschopnost schůze v podobě účasti nadpoloviční většiny všech členů. Tato situace však bývá velmi často spolky upravována na počet menší nebo bývá toto ustanovení obcházeno, kdy zejména u spolků s širokou členskou základnou bývá taková situace neudržitelná.81 Ustanovení § 247 je navíc úpravou speciální vůči obecnému ustanovení § 158 a dle zásady lex specialis derogat legi generali musí mít jím stanovená dispozitivnost přednost. V případě nenaplnění podmínky usnášeníschopnosti schůze má spolek právo svolat schůzi náhradní, kde již toto kvórum odpadá. Usnesení se následně přijímá většinou hlasů všech přítomných členů, kdy každý člen má jeden hlas. I přes dispozitivnost tohoto ustanovení stanovenou v § 247 odst. 3 lze toto pravidlo doporučit zachovávat. Bylo by totiž proti samotnému principu spolkové demokracie přijímat usnesení menším počtem než většinou. Oproti tomu vyšší počet hlasů může být pro určitá důležitější rozhodnutí více než vhodný. Stejně tak počet hlasů na 80

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1208 s. 81 Např. u vesnických sportovních klubů bývají členy všichni bývalí hráči a funkcionáři, kteří však již nejeví zájem o účast na řízení spolku. K dispozitivnosti se zde přiklání i Ronovská a kol. Viz RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 74 a 96 s. V této části si tedy dovolujeme spíše nesouhlasit s autory komentáře k občanskému zákoníku. Viz BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1210 - 1211 s.

43

jednoho člena je odrazem rovnosti členů vůči sobě navzájem a nedoporučujeme tedy odlišnou úpravu přiznávající určitým členům více hlasů. Vyloučeno není zplnomocnění jiné osoby k hlasování za člena. Řízení schůze provádí zpravidla předseda zvolený na jejím počátku. Ověřuje podmínky pro její konání a dále ji vede dle zveřejněného pořadu. Tato osoba bývá zpravidla členem spolku. Je možné si ve stanovách určit též další činovníky, jako například revizní komisi, která slouží ke kontrole postupu předsedy. Ze schůze se pořizuje zápis, který vyhotovuje statutární orgán. Jeho pořízení může sloužit především k předcházení následným sporům nebo k posílení důkazního břemene v nich. Každý člen má poté právo do tohoto zápisu nahlížet, což je vhodné především pro osoby, které nebyly na schůzi přítomny, avšak usnesení na ní přijatá se dotýkají jejich členských práv a povinností. I zde lze doporučit nevylučovat toto členské právo, i když § 247 odst. 3 to připouští. Právo na informace o spolku je totiž jedním ze základních spolkových principů a jeho vyloučení by znamenalo výraznou újmu slabší strany, tedy člena. K zajištění lepších podmínek pro účast členů na schůzi je možné též zavést dílčí členské schůze, kdy každý z členů se může zúčastnit jiné schůze a výsledné hlasování i kvórum pro usnášeníschopnost z těchto schůzí se následně sčítá. Je třeba neopomenout zakotvit důsledná pravidla těchto schůzí tak, aby nevznikaly dohady. Druhá možnost jak zjednodušit rozhodovací proces členské schůze je zavedení shromáždění delegátů volených určitým počtem členů. Tito delegáti následně na shromáždění zastupují členy, kteří je do této pozice zvolili a disponují tedy i takovým počtem hlasů. 3.3.2 Statutární orgán Existence statutárního orgánu je pro spolek nezbytná především z toho důvodu, že spolek jako právnická osoba je nadán svou právní osobností skrze zákon, avšak fyzicky neexistuje a je tedy třeba určité fyzické osoby, která by za něj navenek právně jednala a vyslovovala jeho vůli. Z tohoto důvodu je tedy zavedení

44

statutárního orgánu obligatorní náležitostí nejen spolku, ale i každé právnické osoby. Zákon neříká, zda má být taková osoba pouze jedna nebo zda jich bude víc, v čemž můžeme spatřovat rozdíl například oproti nadaci nebo ústavu. Je tedy možnost pojetí statutárního orgánu jako orgánu kolektivního i individuálního. Je však nutno dodat, že i pokud bude takový orgán kolektivní, zastupuje každý jeho člen spolek ve všech záležitostech, není-li ve stanovách uvedeno jinak.82 Právní jednání tato osoba provede tak, že k názvu tohoto spolku připojí též svůj podpis a údaj o svém členství ve statutárním orgánu. Tuto skutečnost si může druhá strana ověřit též ve spolkovém rejstříku, protože individualizace statutárního orgánu v tomto rejstříku je dle § 25 odst. 1 písm. g) rejstříkového zákona povinná. Určení statutárního orgánu ve stanovách je tedy obligatorní náležitostí každého spolku, bez níž by spolek nemohl platně vzniknout. Zákon však nemluví též o povinnosti určit ve stanovách první členy tohoto orgánu, což je však z hlediska plynulého průběhu zakládání spolku doporučováno.83 Ve stanovách je nutné upravit též název statutárního orgánu. Zákon sice tento název neurčuje, ale nepřímo napovídá, že vhodným názvem pro orgán kolektivní je výbor a pro individuální předseda. Často používané je také představenstvo nebo výkonný výbor a u jednotlivce např. ředitel nebo prezident. Orgán zvaný výkonný výbor býval v praxi často pověřen exekutivními záležitostmi nebo záležitostmi orgánu nejvyššího v době mezi schůzemi členské schůze a statutárním orgánem byl v tomto případě např. pouze předseda. Vzhledem ke klamavosti takového názvu, kdy by mohl budit dojem, že výbor je orgánem statutárním, bude však nutné takový název upravit.84 Statutární orgán jedná za spolek ve všech záležitostech vnitřních i vnějších, není-li ve stanovách nebo v zákoně uvedeno jinak, což plyne z obecného ustanovení 82

Viz § 164 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 65 s. 84 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 231 s. 83

45

§ 163. Z hlediska obligatorního zavedení nejvyššího orgánu spolku je však nutné ponechat některá oprávnění i jemu.85 Dříve bylo jednání statutárního orgánu v právní teorii označováno jako přímé jednání právnické osoby, oproti tomu se odlišovalo jednání nepřímé, což prováděl obecně člen spolku pověřený k určitému právnímu jednání za spolek. Občanský zákoník tuto koncepci zrušil a i statutární orgán se od nynějška považuje za jakéhosi zmocněnce spolku.86 Vztah mezi nimi se tedy musí posuzovat dle § 436 a násl. a § 2430 a násl., tedy dle zastoupení a smlouvy příkazní.87 Pokud je statutární orgán kolektivní, rozhoduje ve sboru za přítomnosti většiny svých členů a to většinou hlasů přítomných. Dané kvórum je však možné ve stanovách zpřísnit. Je také možné rozdělit svou působnost na jednotlivé členy tohoto orgánu a ti si poté vykonávají správu nad svým oborem sami.88 Člen statutárního orgánu musí splňovat kromě podmínky svéprávnosti též podmínku zákazu účasti v zákonem vymezených orgánech. Dle § 262 odst. 2 nesmí být zároveň členem kontrolní komise a dle § 266 odst. 2 členem komise rozhodčí. Tato omezení nesmí být vyloučena právním jednáním spolku, protože jde o ustanovení kogentní.89 Členové statutárního orgánu jsou voleni a odvoláváni, přičemž tato skutečnost se zakládá do sbírky listin. Tuto činnost provádí dle § 244 nejvyšší orgán spolku, pokud však stanovy neurčí jinak. Funkční období členů je 5 let, avšak i zde je možná odlišná úprava. Přílišné zvyšování však může vést až k rozporu s dobrými mravy. Je zde též další možnost jak se stát alespoň dočasně členem statutárního orgánu, a sice kooptace. Jde o zvolení náhradního člena do doby, než se sejde orgán 85

Výjimkou bude samozřejmě situace, kdy budou tyto orgány sjednoceny, což předpokládá § 247 odst. 2 občanského zákoníku. 86 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1184 s. 87 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 51 s. 88 Viz § 156 a 158 Nového občanského zákoníku. 89 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 73 s.

46

příslušný k volbě řádné. Specifikem je v tomto případě to, že volba přichází z dispozice samotného statutárního orgánu. Zákonnou podmínkou pro povolení této možnosti je existence stále ještě alespoň poloviny těchto členů i tato podmínka však může být stanovami upravena. Účelem kooptace je především zajistit funkčnost právnické osoby v každé situaci.90 Krajní možností, kdy by počet členů klesl pod onu polovinu a nebyla by již možná kooptace, je jmenování náhradních členů soudem nebo nakonec i zrušení spolku. Další práva a povinnosti členů statutárního orgánu může spolek samozřejmě zavést stanovami. Sjednána může být například odměna za tuto funkci nebo náhrada vynaložených nákladů. Lze se setkat také s konkurenční doložkou. 3.3.3 Komise Občanský zákoník ustanovuje kromě výše popsaných dvou obligatorních orgánů spolku též dva orgány fakultativní, tedy rozhodčí a kontrolní komisi. V rámci spolkové autonomie je tedy výlučně na spolku samotném, zda si tyto orgány zavede. Pro případ, že se tak stane, však už zákon následně určuje základní rámec pravidel, ze kterých se může spolek odchýlit jen v některých částech. Vzhledem k povaze a působnosti těchto orgánů je totiž třeba chránit členy spolku před situací, kdy by si spolek tyto orgány přizpůsobil k svévolnému využívání. Kogentní úprava je důležitá též z toho důvodu, že zřídí-li si spolek kontrolní komisi, dává tím najevo, že má vnitřní systém kontroly, jehož funkčnost je zajištěna právě pomocí kogentnosti jeho úpravy. Dle Svejkovského a kolektivu dispozitivnost úpravy spolku jako celku nezakazuje zavedení jiného kontrolního orgánu individuálního, přičemž pravidla jeho fungování by si spolek upravil libovolně, a nevztahovala by se na něj tedy tato úprava kogentní.91 Dle našeho názoru by však mělo být na jakýkoliv kontrolní orgán

90

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3718/2009. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, *cit. 8. 3. 2015+. 91 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 250 s.

47

nahlíženo jako na kontrolní komisi, a proto by tento postup mohl být v rozporu se zákonem.92 Nejprve bychom se chtěli zaměřit na kontrolní komisi. Tento orgán je upraven v ustanoveních § 262 až 264 občanského zákoníku, a pokud je tato komise stanovami zřízena, všechna tato ustanovení jsou pro spolek závazná bez možnosti jejich změny.93 Samozřejmě i v rámci nich je určitý prostor k vlastní vůli spolku, ale jen tam, kde je to výslovně uvedeno. Tento orgán se tedy zřizuje jen pomocí stanov. Zde je možné zavést i jeho odlišný název, ale je třeba dbát na předcházení jeho klamavosti a měla by z něj být jasná jeho kontrolní povaha. Možným názvem je tedy např. revizní komise. Jak již bylo řečeno, je tento orgán zřízen stanovami, k jejichž změně je dle zákona povolána členská schůze. V § 262 je zavedeno též právo této schůze volit členy kontrolní komise. Zde se zákonodárce uchýlil k explicitnímu vyjádření tohoto orgánu, kdy zcela pominul situaci, kdy členská schůze není nejvyšším orgánem, z čehož můžeme dovozovat, že tato schůze bude za tímto účelem povolána v každém případě. Výjimkou bude ovšem případ, kdy stanovy určí k této volbě orgán jiný, ale i zde je omezení pro statutární orgán. Pokud totiž určí stanovy k této volbě právě jeho, je toto ustanovení nicotné. Z hlediska počtu členů stanoví zákon spodní hranici tří osob, přičemž tento minimální počet je vhodný z hlediska záruky, že jeho členové můžou kontrolovat též sami sebe navzájem. Tyto osoby nesmí být zároveň členy statutárního orgánu ani likvidátorem při zániku spolku, kdy v tomto případě by činnost kontrolní komise pozbyla svůj účel. Samozřejmě stanovy můžou určit i jiné podmínky, kdy může být vhodné například, aby člen komise nebyl zároveň zaměstnancem spolku, nebo aby dosahoval určitého vzdělání.94

92

Podobně též RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 87 s. 93 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 73 s. 94 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1241 s.

48

Náplní kontrolní komise je dohled nad souladem činnosti spolku se stanovami a zákonem. O tom, že hlavním účelem je kontrola výkonných orgánů, svědčí i zákaz jmenování členů komise rozhodnutím statutárního orgánu. Pro působnost je stanoven tento základní zákonný rámec, který spolek nemůže nijak omezit. Samozřejmě mu však není bráněno v rozšíření této působnosti. Kontrolní komise má dále povinnost upozornit statutární orgán na veškeré nedostatky, které objeví. Vhodné se jeví též upravení vydávání výkazu své práce, který by byl dostupný všem členům a byl by předmětem pořadu na členské schůzi. V rámci zde uvedené působnosti má pověřený člen komise možnost nahlížet do interních dokumentů kontrolovaných orgánů a požadovat k nim vysvětlení. Forma tohoto pověření není zákonem nijak určena a lze si tak představit i pověření ústní. Povinnost poskytnout vysvětlení nelze odmítnout ani pro údaje utajované, protože z povinnosti jednání s nezbytnou loajalitou dovozujeme též povinnost mlčenlivosti pro členy komise.95 Oproti kontrolní komisi, která má předcházet protiprávnímu jednání, nastupuje činnost komise rozhodčí, až takové protiprávní jednání nastane. Na základě principu spolkové samosprávy propůjčil zákon spolku takový orgán, který je schopen rozhodnout vnitřní spolkové spory a jehož rozhodnutí má právní význam i po skončení spolkového vztahu. Tato komise má sloužit také především k ochraně oprávněných zájmů členů a posílit snahu vyřešit interní spor mimosoudně a bez větších nákladů. Vzhledem k právní síle rozhodnutí vzešlého z jejího řízení však nelze nestanovit základní právní mantinely pro tento orgán, aby bylo předcházeno svévoli spolku v rozhodování a zajištěna tím ochrana práv slabší strany, tedy člena. Působnost této komise je v zákoně upravena pouze pro případ, že o ní stanovy mlčí. Pokud tedy není upraveno jinak, rozhoduje komise spory mezi spolkem a jeho členy o placení členských příspěvků a o rozhodnutí o vyloučení člena, tedy nejzásadnější zásah do členských práv. Tyto dva druhy sporů se můžou zdát nejčastějšími, ale může být vhodné k nim přidat též rozhodování o neplatnosti 95

SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 254 s.

49

spolkového rozhodnutí, spory mezi členy navzájem nebo i jiné spory, kde jsou dotčena práva člena. Z povahy tohoto orgánu, kdy je zřizován stanovami, můžeme též dovozovat, že zde nelze rozhodovat spory mezi spolkem a osobami třetími.96 Členy rozhodčí komise volí členská schůze nebo shromáždění členů, podle toho, který z těchto orgánů ve spolku působí. Počet členů stanoví občanský zákoník na tři, ale toto pravidlo stejně jako pravidlo o jeho volbě je dispozitivní a ponechává tedy jeho úpravu na spolku samotném. Zde na rozdíl od komise kontrolní chybí zákaz volby členů statutárním orgánem, což je zde především z toho důvodu, že rozhodčí komise může rozhodovat spory vzniklé z dispozice jakéhokoliv orgánu a podmínka nezávislosti vůči kterémukoliv orgánu by se zde stanovila těžko. Dispozitivní ustanovení o počtu členů zde není omezeno směrem dolů, přitom ale z gramatického výkladu pojmu komise se nepředpokládá jeho individuální povaha a minimální počet členů plyne též z § 40g zákona o rozhodčím řízení, který řízení před rozhodčí komisí podpůrně upravuje.97 Členství je zde omezeno podmínkami, jejichž úprava je kogentní. Ke svéprávnosti, která musí být u všech orgánů, zde přibývá i zletilost, tedy dovršení osmnáctého roku věku. Dále zde nechybí podmínka bezúhonnosti, což může přispět k důvěryhodnosti rozhodce, tato podmínka se však zkoumá pouze na něčí návrh. Zákon zde dále přidává zákaz členství též ve statutárním a kontrolním orgánu. Zákon neurčuje, zda musí být člen komise členem spolku a lze zde tedy dosadit i osobu z vnějšku. Člen spolku, jehož spor je řešen před rozhodčí komisí, má právo namítat podjatost člena této komise, pokud by mu okolnosti případu mohli bránit v nepodjatém rozhodování. Zbytek rozhodování tohoto orgánu je řešen dle zákona o rozhodčím řízení a výsledek řízení je tedy rozhodčí nález, který může sloužit jako rozhodčí titul. Není zde však vyloučeno podat následný návrh soudu na zrušení

96

Stanovy jsou vnitřním předpisem spolku zavazujícím pouze subjekty tohoto právního vztahu. BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1246 s. 97

50

tohoto nálezu. Také tím není dotčena možnost dovolávat se speciálních členských žalob specifikovaných v občanském zákoníku. Obě komise jsou ve spolku zřizovány tedy především z důvodu vyššího stupně ochrany členských práv. Zároveň můžou vzbuzovat vyšší úroveň vnitřní organizace spolku u osob třetích. V rámci odluky spolku od státu by tedy na prvním místě mělo vždy proběhnout zde popsané řešení vzniklých problémů interním způsobem a až poté by mělo přijít na řadu řešení z dispozice veřejné moci. Lze tedy jejich zavedení doporučit, pokud má k jejich vedení spolek potřebné kapacity a prostředky. 3.3.4 Spolek vůdcovského typu. Právo člena podílet se na řízení spolku může být značně omezeno v případě, že je stanovami sloučen orgán nejvyšší s orgánem statutárním. Takový spolek se nazývá spolkem autoritativního nebo vůdcovského typu. Tato existence jediného vrcholového orgánu sice porušuje princip bipartity spolkových orgánů, ale je na druhou stranu příkladem extrémního vyjádření principu spolkové autonomie. Z povahy věci by byla velmi problematická situace, kdy by pravomoc těchto orgánů byla sloučena do dispozice členské schůze. Tato schůze je orgán existující vždy jen při svém svolání, jak jsme si dovodili výše a jeho výkonné schopnosti vyžadované od statutárního orgánu by tak šlo jen těžko zajišťovat. V praxi se lze tedy nejčastěji setkat se sloučením těchto orgánů do malé skupiny lidí a není vyloučena ani osoba individuální. Název v tomto případě není zákonem nijak stanoven, nicméně je nutno dodržet zásadu zákazu jeho klamavosti. Vhodný se tedy jeví název jako výbor nebo předseda. Zákon pro tento orgán klade požadavek schopnosti vykonávat svou působnost, přičemž pokud členové spolku shledají nedostatek v tomto ohledu v časovém období jednoho měsíce, mají právo svolat alespoň pětinou z nich shromáždění všech členů, kdy na tento orgán přechází ze zákona působnost orgánu nejvyššího, který může dosavadní spolkové uspořádání změnit. Tento orgán bude

51

svolán však jen ad hoc pro danou situaci. Neschopnost vykonávat svou působnost je především nedosažení kvóra pro usnášeníschopnost a tedy faktické nevykonávání své působnosti.98 Zákon zde výslovně stanoví možnost i toto právo členů vyloučit, což se nám však nejeví jako příliš vhodné a naopak přichází v úvahu též zavedení možnosti svolání takového shromáždění i v případě špatného výkonu své funkce, především pak při nedodržování povinností loajality a pečlivosti. Za situace, že si totiž spolek zavede autoritativní orgán, který následně na svou činnost rezignuje, by totiž mohlo dojít k absolutní disfunkčnosti spolku a nemožnosti členů dosahovat společného účelu. Takový typ spolků bude využíván především ve spolcích zakládaných za účelem poskytování členům z větší části pouze majetková práva, přičemž osobní stránka členství bude značně potlačena. Takový případ jsme si uvedli v kapitole 1.5. 3.4 Ochrana člena v rámci spolku Vzhledem k tomu, že spolku byla přenechána značná samospráva nad svou činností, musí být na druhou stranu poskytnuta z jeho strany určitá ochrana práv osob sdružujících se v něm. V dřívější právní úpravě nebyla ochrana člena v rámci spolku příliš reflektována, což však občanský zákoník změnil, a dokonce pro tyto pravidla zavádí mnohdy kogentní úpravu. Nejdůležitějšími orgány v této činnosti jsou samozřejmě rozhodčí a kontrolní komise, jejichž činnost jsme si poslali v předešlé kapitole, a proto se zde budeme věnovat dalším možnostem. Až po využití těchto procesních možností nastupuje ochrana z dispozice státu v podobě členské žaloby a následného soudu. Jednou ze situací, kdy má člen zákonné právo na určitý kontrolní proces v rámci spolku, je právo na přezkoumání rozhodnutí o jeho vyloučení. Pro toto rozhodnutí zákon vyžaduje písemnou formu. V rámci § 241 občanského zákoníku má pak člen právo do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí podat návrh na jeho 98

SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 235 s.

52

přezkoumání v rámci spolku. Samotné doručení tohoto rozhodnutí je ustanoveno kogentně a nelze jej tedy spolkem vyloučit, což by významně oslabilo členovo právo na informace a následnou obhajobu. Stejně tak možnost návrhu na přezkoumání je ustanovením kogentním, kdy orgánem příslušným k přezkoumání je rozhodčí komise, přičemž určení tohoto orgánu je jedinou dispozitivní částí tohoto ustanovení. Občanský zákoník zde uvádí, že k přezkoumání je příslušná tato komise, nestanoví-li zákon jinak. Taková úprava však není příliš vhodná, protože rozhodčí komise není obligatorně zřizovaným orgánem spolku, a proto z dikce zákona vyplývá, že pokud není zřízena a stanovy neurčí jiný orgán, není k přezkoumání příslušný žádný orgán. Dle důvodové zprávy k zákonu by měla být v tomto případě orgánem příslušným k projednání členská schůze, nicméně taková koncepce by měla být zakotvena též v zákoně samotném.99 Dvouinstančnost

přezkumu je

obligatorní z důvodu kogentnosti tohoto ustanovení a nelze tedy předpokládat, že vynechání konkretizace příslušného orgánu ve stanovách má za následek nemožnost tohoto přezkumu na spolkové úrovni. Lze proto jen doporučit úpravu takového orgánu ve stanovách z důvodu předejití případnému sporu o příslušnost a k zajištění ochrany práva člena na obhajobu. Nevyužití tohoto opravného prostředku ovšem ruší možnost následného využití přezkumu soudem. Paradoxní situace by nastala v případě, kdy by vyloučený člen podal žalobu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o svém vyloučení, kdy by však soud mohl dle výše uvedeného tento návrh zamítnout z důvodu nevyčerpání vnitrospolkových revizních prostředků, přičemž tyto nebyly sice ve stanovách, ale vyplývají z kogentnosti dané úpravy a lze je dovodit z důvodové zprávy, jak jsme si uvedli výše. Člen by tak byl potrestán za nedostatečnou vnitřní úpravu spolku.100 Návrh na vydání vyloučení člena může učinit kterýkoliv další člen nebo orgán spolku. I s tímto návrhem musí být vylučovaná osoba seznámena. Dále se vůči němu 99

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 72 s. 100 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 124 s.

53

může bránit dožádáním potřebného vysvětlení a doložením příslušné obrany svědčící v jeho prospěch. Důkazním prostředkem může být cokoliv, co se za něj považuje dle občanského soudního řízení. Ani toto právo nemůže být spolkem jakkoliv omezeno a orgán, který o vyloučení rozhoduje, musí členovi v jednání vycházet vstříc a poskytnout mu možnost k uplatnění všech zde zmíněných práv. Každý člen má totiž právo se svobodně sdružovat a na to navazuje jeho právo na zachování a ochranu takového členství, přičemž do tohoto práva může být zasahováno pouze na základě skutkově podloženého důvodu.101 Dalšími možnostmi ochrany před porušením členských práv může být podání podnětu jedné třetiny členů k svolání členské schůze, pokud statutární orgán svou nečinností na tuto povinnost zanevřel a členové se cítí dotčeni ve svém právu na účast na správě spolku. Jinou možností, jak se bránit proti protiprávnímu jednání uvnitř spolku, může být návrh na vyloučení člena, který takové protiprávní jednání působí, k němuž je aktivně legitimován každý člen. Stanovy však můžou zakotvit mnohem více ochranných mechanismů, jako například podnět ke kontrolní komisi na zahájení šetření. Určitou zákonnou garanci ochrany členských práv spolkem samotným považujeme za přínosnou a její převážně kogentní úpravu zavedenou občanským zákoníkem hodnotíme jako příznivý krok posilující ochranu slabší smluvní strany spolkového svazku, tedy člena. Tyto procesní postupy umožní vyřešení spousty sporů již na spolkové úrovni a můžou snížit četnost členských žalob. 3.5 Soudní ochrana člena spolku Jak jsme si uvedli výše, zákonodárce svěřuje spolku značnou autonomii v jednostranném rozhodování o právech a povinnostech členů a stejně tak mu zavádí určité vnitřní prostředky pro přezkum, přičemž pravomoc k těmto jednáním je založena na základě vzniku členství, kdy se tím člen podřizuje stanovám spolku 101

BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1172 s.

54

a tedy i jednání spolku samotného. Člen však musí být též chráněn v tom případě, že je tato pravomoc spolkem zneužívána a spolek jedná v rozporu se zákonem nebo stanovami. „Člena spolku je tedy nutno chránit nejen před svévolí moci státní, ale i moci soukromé“.102 Soudní ochrana člena byla též v zákoně o sdružování občanů, kde § 15 svěřoval členům právo požádat o přezkum rozhodnutí orgánu spolku, které bylo v rozporu se zákonem nebo se stanovami. Toto ustanovení se však ukázalo jako nedostačující a soudní ochrana tak musela být pomocí judikatury rozšířena. Občanský zákoník již v této úpravě značně pokročil a v návaznosti na tuto judikaturu zavedl více možností tzv. členských žalob. Jakýmsi obecným ustanovením pro členskou žalobu v občanském zákoníku se může jevit § 258, tedy žaloba s návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Tato zákonná určovací žaloba se podává u okresního soudu a řídí se dále pravidly dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Její petit musí znít na deklaraci neplatnosti rozhodnutí, a tedy nikoli na jeho zrušení.103 Zákon zde stanoví subjektivní lhůtu 3 měsíce k podání této žaloby od doby, kdy se člen o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, přičemž možnost dozvědět se bude muset být zkoumána vždy v závislosti na konkrétních okolnostech a bude ji nutno dokázat. Objektivní lhůtou, kdy toto právo zaniká nejpozději, je jeden rok od přijetí rozhodnutí. Důvodem pro podání žaloby může být rozpor tohoto rozhodnutí se zákonem nebo se stanovami. Není zde vyloučen ani důvod rozporu s jiným vnitřním předpisem, kdy závaznost tohoto předpisu bývá zavedena ve stanovách, a proto rozhodnutí v rozporu s tímto předpisem je též i v rozporu se stanovami.104 Aktivní legitimace k podání takové žaloby je oproti předchozí právní úpravě rozšířena na osobu, která zde má zájem hodný právní 102

BRIM, Luboš. Soudní přezkum rozhodnutí orgánů občanského sdružení. Právník. 2013, roč. 152, č. 5, 511 s. 103 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 131 s. 104 „Není vyloučeno, aby tvrzený rozpor zahrnoval i další interní dokumenty občanského sdružení, které stanovy konkretizují“ dále viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1981/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+.

55

ochrany. Pod tímto zájmem si lze představit zásah do hmotného práva osoby ve větší míře, kdy tato osoba není se spolkem v jakémkoli svazku. Jako příklad můžeme uvést uložení povinnosti osobě, která nebyla členem daného spolku.105 U této osoby samozřejmě neplatí podmínka vyčerpání vnitrospolkových opravných prostředků. Podmínkou pro podání žaloby zůstává vyčerpání opravných prostředků uvnitř spolku, pokud spolek takové prostředky má. Zákonodárce připojil též další podmínky pro úspěch takové žaloby, které jsou hmotněprávní, a kdy některé z nich již dříve dovodila judikatura. Rozhodnutí, které zasahuje do práv a povinností v malé míře nebude zneplatněno, pokud je zde zároveň zájem spolku hodný právní ochrany.106 Dále zde zákon chrání právo třetí osoby nabyté v dobré víře, pokud by bylo toto právo zasaženo podstatně. Případem rozporu rozhodnutí se stanovami, kdy tento rozpor neměl závažné právní následky a zároveň bylo třeba hodné právní ochrany pro spolkové rozhodnutí, byl následující případ. Rozhodnutí členské schůze zde bylo přijato členy, k jejichž hlasům se započítal též určitý nepatrný počet hlasů osob, které však toto hlasovací oprávnění neměly. Nejvyšší soud zde však konstatoval, že by bylo dané rozhodnutí přijato, i kdyby zde tyto nepříslušné osoby nebyly a z důvodu nepodstatnosti této vady ponechal rozhodnutí platné.107 Všechny tyto podmínky navazují na judikaturu Nejvyššího soudu, který již dříve stanovil čtyři podmínky pro vyslovení neplatnosti spolkového rozhodnutí, a sice protiprávnost jednání spolku, společenský zájem na projednání věci, vyčerpání smírčích instrumentů, jsou-li ve spolku nějaké, a značnou újmu, ať už osobnostní či

105

Tato úprava vznikla v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu, kdy tento dovodil aktivní legitimaci funkcionáře ČMFS, kterému byla tímto svazem uložena pokuta, ačkoli nebyl jeho členem. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2865/2006. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+. 106 Takovým bagatelním zásahem je například uložení pokuty ve výši 2.000,- Kč. Viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1075/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, [cit. 16. 3. 2015]. 107 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 33 Odo 967/2004. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+.

56

materiální.108 Především kritérium společenského zájmu však nebylo příliš vhodné z hlediska práva spolku na svou vlastní samosprávu, kdy společnost v tomhle ohledu tvoří až stranu třetí.109 Zřejmě z tohoto důvodu bylo toto kritérium nyní vynecháno a nahradila ho ochrana práva nabytého třetí osobou, což je kritérium mnohem vhodnější a ne tak často naplnitelné. Určitý společenský zájem však může být nalezen v podmínce zájmu spolku hodného ochrany, kdy tento zájem bude poměřován právě se zájmem společenským a bude-li shledáno jeho převážení, může být zneplatněno i rozhodnutí bagatelního charakteru.110 Výsledkem zde popsané žaloby je poté rozsudek soudu o vyslovení neplatnosti spolkového rozhodnutí, kdy soud může v rámci tohoto procesu zhodnotit též soulad stanov se zákonem, ale pouze v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí.111 Speciálně se občanský zákoník věnuje úpravě žaloby na prohlášení neplatnosti vyloučení, tedy nejzásadnějšího zásahu do sdružovacího práva.112 Zde zákonodárce záměrně vynechal pojem rozhodnutí, což nám rozšiřuje možnost podat tuto žalobu i tam, kde byl člen vyloučen bez něj. Tato koncepce též vychází z judikatury.113 Aktivně legitimován je zde z povahy věci pouze bývalý člen spolku. Pro vyloučení je zde členovi poskytována vyšší ochrana samozřejmě též formou dvouinstančnosti vnitrospolkového přezkumu, jak jsme si popsali v kapitole 3.4. V tomto případě je vnitrospolkový přezkum stanoven kogentně, a proto nastoupí vždy. I zde je zachována prekluzivní lhůta k uplatnění této žaloby v podobě tří 108

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2916/2006. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 18. 3. 2015+. 109 BRIM, Luboš. Soudní přezkum rozhodnutí orgánů občanského sdružení. Právník. 2013, roč. 152, č. 5, s. 504. 110 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích.1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 138 s. 111 BRIM, Luboš. Soudní přezkum rozhodnutí orgánů občanského sdružení. Právník. 2013, roč. 152, č. 5, s. 508. 112 Viz § 242 občanského zákoníku. 113 Zde judikoval Ústavní soud, že v případě, kdy chybí rozhodnutí o ukončení členství, nelze sice napadnout toto ukončení členskou žalobou dle § 15 zákona o sdružování občanů, ale je zde možnost podat určovací žalobu na existenci takového členství. Dále viz Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2542/07. Nalus *online+. Ústavní soud, *cit. 16. 3. 2015+.

57

měsíců, která může být prodloužena až na rok od zápisu do seznamu členů v případě chybného doručení. Zákon zde ovšem neřeší, co nastane, když tento fakultativní seznam členů ve spolku chybí a lze tedy soudit, že tato objektivní lhůta poběží od samotného přijetí rozhodnutí.114 Z důvodu povahy vyloučení, jakožto nejzávažnější sankce vůči členovi, je zde též vyloučen počátek běhu této lhůty od doby, kdy se člen o rozhodnutí pouze mohl dozvědět. Třetí členskou žalobou, která je v občanském zákoníku výslovně zavedena, je žaloba na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Tato může následovat po jakékoliv jiné členské žalobě nebo i rozhodnutí interního přezkumného orgánu, pokud zde byl vysloven zásah do práva člena a tento zásah byl závažný. Tato žaloba může být uplatněna též i bez předchozího procesu prohlašování neplatnosti rozhodnutí, pokud toto považuje člen za efektivnější řešení.115 Zde je délka lhůty na uplatnění žaloby stanovena buď shodně jako u žaloby na určení neplatnosti rozhodnutí nebo má tato lhůta délku tří měsíců od právní moci rozhodnutí o zamítnutí návrhu na neplatnost z důvodu ochrany práva nabytého třetí osobou. Zde však, na rozdíl od předchozích dvou typů, jde o lhůtu promlčecí, kdy soud takovou žalobu zamítne, až když uplynutí těchto lhůt namítne žalovaný spolek. Z dikce zákona plyne, že aktivně legitimován je v tomto případě pouze člen. Kromě výše zmíněných tří typů žalob, které zákon zavádí výslovně, vzniklo značným rozšířením práv členů v občanském zákoníku též mnoho typů žalob, jejichž petit zní na uložení povinnosti poskytnutí těchto zákonných práv. Dle § 251 je zde například nyní možnost domáhat se vysvětlení záležitosti probírané na členské schůzi, dle § 254 odst. 3 lze podat žalobu na uložení povinnosti k poskytnutí zápisu z členské schůze nebo dle § 245 je možné podat žalobu na deklaraci nicotnosti

114

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 141 s. 115 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1239 s.

58

rozhodnutí spolku.116 Další kategorií spolkových žalob jsou žaloby obecné pro všechny právnické osoby, přičemž za zmínku stojí žaloba na určení neplatnosti hlasu člena, pokud byl tento hlas zneužit k újmě spolku dle § 212. Zbyly nám též určité žalobní návrhy doplněné judikaturou, kdy stále ještě ne všechny jsou pokryty ustanoveními zákona. Takovým příkladem může být například žaloba na určení členství ve spolku, kde chybí rozhodnutí o ukončení takového členství a nešlo o zánik prostřednictvím vyloučení.117 118 Dle zákona je pasivně legitimován u výše zmíněných žalob pouze spolek, jehož je žalobce členem. Bílková a kolektiv se ve svém komentáři pozastavují nad možností člena podat žalobu i vůči svazu, ve kterém se sdružuje členům spolek.119 Tuto otázku však již dříve vyřešil Nejvyšší soud, kdy seznal, že není třeba činit rozdíl mezi „řádným“ a „zprostředkovaným“ členstvím ve svazu.120 Tato skutečnost však může být nyní překonána též možností podat žalobu na neplatnost rozhodnutí osobou, která na tom má zájem hodný právní ochrany dle § 258. Z výše popsaného je tedy zcela zřejmé, že mnohem širší úprava možnosti podat členskou žalobu přináší větší ochranu slabší straně spolkového smluvního vztahu. Toto můžeme spatřovat jak v rozšíření žalobních návrhů, tak v přizpůsobení jejich podmínek ve prospěch žalobce, tedy například rozšíření aktivní žalobní legitimace nebo prodloužení lhůt k podání členských žalob. Zároveň byla však na druhé straně zachována ochrana principu spolkové autonomie přidáním zákonných hmotněprávních podmínek, za kterých nebude soudní spor pro žalobce úspěšný. Z obou hledisek však dojde k posílení právní jistoty ohledně očekávaného výsledku

116

Tato žaloba by přišla v úvahu i po uplynutí lhůt dle § 259 k uplatnění žaloby na prohlášení neplatnosti rozhodnutí. 117 Viz výše. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2542/07. Nalus *online+. Ústavní soud, [cit. 16. 3. 2015]. 118 Výčet těchto žalob byl dovozen zde: BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1229 s. 119 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1229 s. 120 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1075/2011. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud.

59

sporu. Za pozitivní považujeme též ustanovení o nicotnosti spolkových rozhodnutí v § 245, kdy jejich neplatnost již nemusí být konstatována soudy. 3.6 Další práva a povinnosti Dosud uvedený výčet práv a povinností členů samozřejmě není kompletní. Nejzákladnějším právem každého člena je jeho právo se sdružovat ve spolku, z čehož vyplývá též právo na zachování a ochranu tohoto stavu. Zbylá práva a povinnosti poté navazují na toto základní. Vznik členství zakládá členovi povinnost být vázán od tohoto okamžiku stanovami spolku. Tato povinnost byla do zákona ustanovena až občanským zákoníkem, i přesto však byla již dříve dovozena judikaturou. V těchto stanovách musí být dle § 218 písm. c) určena práva i povinnosti členů, která jsou zároveň obsahem spolkového vztahu mezi členem a spolkem a jejich výklad je v případě potřeby učiněn dle společného účelu spolkového vztahu.121 V souvislosti se spolkovým vztahem však členovi vzniknou též práva a povinnosti vyplývající ze zákonné úpravy spolkového práva a tedy i těmito je člen vázán nebo k nim oprávněn. Zákonná ustanovení můžou být samozřejmě až na výjimky upravena stanovami odlišně. Obecnou povinností člena je chovat se vůči spolku čestně a dodržovat jeho vnitřní řád, tedy i další vnitřní předpisy spolku než jen stanovy. Obecnými právy jsou poté právo nebýt ze strany spolku nijak znevýhodňován a musí být také šetřena další členská práva a oprávněné zájmy. Nevylučitelným je též právo každé osoby nebýt ke členství nijak nucen a nesmí mu být ani bráněno ho ukončit. Z tohoto důvodu je spolek omezen ve své vnitřní úpravě práv a povinností členů, která by byla v rozporu s těmito obecnými pravidly. Člen má povinnost podrobit se rozhodnutí spolkového orgánu, pokud má tento orgán pravomoc stanovit mu povinnosti. Tyto povinnosti mohou být jak 121

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 50 s.

60

obecné vůči všem členům, tak individuální vůči jednotlivým osobám. Takovou povinností může být též vyloučení ze spolku za závažné porušení členských povinností. Zákonem stanoveným pravidlem je dále automatický zánik členství z důvodu neplacení členského příspěvku. Stanovy můžou samozřejmě určit jinou formu sankcí za porušení povinností, přitom v úvahu připadá například zaplacení pokuty. Člen má právo vyžadovat po všech rozhodnutích spolku, aby byla v souladu se zákonem i stanovami, přičemž nesmí být zapomínáno ani na obecné ustanovení pro právní jednání jako je například určitost nebo soulad s dobrými mravy. Základním právem člena bývá právo osobní povahy v podobě podílení se na řízení spolku. Součástí tohoto práva je například pasivní a aktivní volební právo do spolkových orgánů, právo na informace o činnosti spolku, právo vystupovat na členské schůzi a činit zde návrhy nebo dávat podněty a stížnosti k příslušným orgánům. Některá z těchto práv vyplývají přímo ze zákona a zbytek bývá často doplněn stanovami.122 U většiny práv zákonných je však možné si je ve stanovách omezit, kdy v krajním případě mohou být členům ponechána jen práva majetková, jak jsme si dovodili v kapitole 1.5. Doporučujeme však ty nejdůležitější, jako jsou právo na informace nebo možnost podávat stížnosti a podněty nevylučovat, kdy by toto omezení mohlo být napadnutelné z důvodu rozporu s dobrými mravy a ochrany slabší strany. Vhodné se jeví též stanovit si práva členů účastnit se na činnosti spolku, které jsou často předpokládány automaticky a ve vnitřních předpisech chybí. Člen se ale samozřejmě sdružuje především za účelem naplňování určitého zájmu a jen těžko by byl spokojen, pokud by ho nemohl uplatňovat. Je tedy vhodné upravit též určité užívací právo k majetku spolku a pravidla běžné spolkové činnosti. Toto právo může být zavedeno i jako povinnost. Lze tedy na závěr kapitoly konstatovat, že úprava všech členských práv a povinností je díky kodifikaci občanského práva mnohem obsáhlejší a poskytuje 122

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 84 s.

61

mnohem větší právní jistotu jak členům, tak i spolkům. Pokud spolek nemá dostatečný zájem na detailní úpravě pomocí stanov, poskytuje mu občanský zákoník téměř dokonalý základní rámec členských práv a povinností. Zároveň ho omezuje v jeho libovůli upravit si cokoli podle sebe, což je provedeno za účelem zachování určitého základního standardu práv.

62

4. Zánik členství Dobrovolnost členství je jedním ze základních spolkových principů, z čehož plyne též možnost kdykoli tento právní vztah ukončit. Nikomu nemůže být v tomto ohledu bráněno. Opačným případem je však též právo na zachování takového vztahu a jeho ochrana.123 Spolek má však ale i právo na určitou svou vlastní samosprávu a musí mu být umožněno mít možnost zakročit vůči členovi, jenž porušuje své povinnosti. Lze tedy konstatovat, že je možné ukončení členství ve spolku z dispozice spolku, z dispozice člena nebo i obou a není vyloučen ani zánik členství na základě zákona. Jak jsme si uvedli výše, vztah mezi spolkem a členem je vztahem soukromoprávním a bylo by proti principům celého soukromého práva, pokud by ho nebylo možné ukončit. Možné je též tato ukončení rozdělit na zanikající na základě právního jednání a na základě právní události. Zákon upravuje pět druhů zániku členství, a to vyloučení člena, jeho vystoupení, smrt, automatický zánik členství pro neplacení členského příspěvku a zánik spolku samotného. My si nyní tyto způsoby rozebereme podrobněji. Samozřejmě je možné zavést jiné možnosti zániku, jako například dvoustrannou dohodu na ukončení. Je zde vhodné též dodat, že členství nezaniká omezením způsobilosti právně jednat, kdy zde nastupují ustanovení o zastoupení takové osoby dle § 38 a následujícího občanského zákoníku.124 4.1 Vyloučení Vyloučení je nejpřísnější sankcí za porušení spolkových povinností, a proto je s ním třeba nakládat opatrně. Tento způsob zániku je předpokládán zákonem, a i když není vyloučeno jeho odstranění pomocí stanov, lze si takový případ jen těžko 123

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 18. 3. 2015+. 124 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 206 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 275.

63

představit. Spolek by se tím připravil o možnost jednostranného zrušení svého právního vztahu s členem, a nemusel by tak mít efektivní obranu proti jeho chování. Vyloučení upravuje § 239 a násl. občanského zákoníku. Značná část této úpravy je kogentní, a spolek si tak může vyloučení ve stanovách upravit jen částečně. Za dispozitivní lze považovat odstavec 1 § 239, kde je dovozena odlišná úprava pomocí stanov. Pokud se tak však nestane, je možné vyloučit člena jen za závažné porušení členských povinností. Zákon zde poskytuje členovi též dodatečnou možnost nápravy po výzvě spolku. Tato výzva se však nevyžaduje v případě nemožnosti takové nápravy nebo v případě intenzity zvlášť závažné újmy způsobené porušením. Z dikce tohoto ustanovení se jeví též možnost vyloučit výzvu úplně, což by však mohlo poškodit člena jako slabší stranu a hrozil by tím rozpor s dobrými mravy. Vyloučení člena musí být vždy odůvodněno a podmínky nástupu tohoto jednání by měly být členovi známy ještě před tím, než provede protiprávní jednání, které k vyloučení směřuje. Zákon stanoví celkem obecnou podmínku pro vyloučení v podobě závažného porušení spolkových povinností. Je tedy bráněno vyloučení za každé i menší porušení povinnosti, kdy taková úprava by mohla působit přísně z důvodu závažnosti této sankce. Dle Ronovské a kolektivu lze podřadit pod závažné porušení též vícečetné porušení menší intenzity, kdy tato jednání lze sčítat.125 Jak judikoval i Nejvyšší soud, „není zásadně přípustné, aby bylo členství v občanském sdružení ukončeno vyloučením člena bez uvedení důvodu. Jestliže stanovy občanského sdružení takovou možnost připouštějí, dostávají se v této části do rozporu s právem svobodně se sdružovat“.126 Ve zde zmíněném rozsudku Nejvyšší soud dále konstatoval, že důvod musí být předem uveden ve stanovách a musí být pro členy srozumitelný a nevzbuzující pochybnosti o svém obsahu. Lze tedy shrnout, že důvod možného vyloučení musí být členovi nesporně znám předem a tento 125

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 122 s. 126 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 18. 3. 2015+.

64

důvod musí být následně aplikován na konkrétní případ v rozhodnutí o vyloučení. I zde je třeba dbát zdrženlivosti ze strany spolku a sahat k této formě sankce jen v případě, že jde jednání podřadit zcela zřejmě pod vylučovací důvod. Proceduře vylučování jsme se blíže věnovali v kapitole 3.4, lze tedy zde pouze připomenout, že tento proces je zákonem upraven především kogentně a je zde ve velké míře chráněno právo člena na obhajobu. Účinky vyloučení nastanou po vyčerpání vnitrospolkových možností nápravy nebo po uplynutí lhůty k jejich uplatnění.127 Celkově lze dále shrnout, že k možnosti spolku upravit si vylučování členů ve stanovách je přistupováno opatrně, a i když zde určitá volnost ponechána je, lze pouze doporučit dbát při tom na ochranu slabší strany, kdy se její dotčení považuje za rozpor s dobrými mravy.128 4.2 Vystoupení Vystoupení ze spolku je jednostranným právním jednáním přicházejícím tentokrát z dispozice člena. Na základě principu, že nikomu nemůže být bráněno ze spolku vystoupit, by se mohlo zdát, že takové jednání může člen provést kdykoli a bez ohledu na okolnosti. Spolek sice nemůže vázat vystoupení na schválení svého orgánu, kdy by tato úprava měnila právní jednání na dvoustranné, může však vázat vystoupení na splnění určitých podmínek. Vhodné se jeví například povinnost dokončení činnosti, kterou člen vykonával alespoň tak, aby spolku nevznikla žádná škoda. K tomuto se používá například stanovení výpovědní doby nebo možnosti vystoupit pouze ke konci určitého období. Ve stanovách bývá také často určeno vůči kterému orgánu je nutné úkon učinit a v jaké formě. Jak jsme si uvedli výše, platbu případného členského příspěvku nelze srovnávat s vkladovou povinností dle zákona o obchodních korporacích, a členovi

127

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 125 s. 128 RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 75 s.

65

tedy nepřísluší spolu s vystoupením právo na navrácení příspěvků, pokud tuto otázku neupraví stanovy jinak. Vystoupení ze spolku také musí splňovat náležitosti právního jednání a především vůle vystoupit by měla být zřejmá. V případě, že je tímto členem právnická osoba, je třeba řádně zkoumat též osobu, která za ni vystupovací jednání učinila a zda k tomuto byla oprávněna.129 4.3 Zánik pro nezaplacení příspěvku Občanský zákoník dal vzniknout novému způsobu zániku spolkového vztahu. V § 237 jsou předpokládány další možnosti zániku členství uvedené ve stanovách nebo v zákoně a ihned v ustanovení následujícím nám zákon jeden takový způsob zavádí. Nestanoví-li totiž stanovy něco jiného, dochází k zániku členství ex lege v případě neplacení členského příspěvku. Jedinou zákonnou podmínkou je zde předchozí výzva spolku k zaplacení dluhu, která musí obligatorně obsahovat přiměřenou dodatečnou dobu k platbě a též poučení o následném zákonném zániku. Co se myslí přiměřenou dobou zákon nestanoví, lze tedy na základě dobrých mravů doporučit minimálně 10 dní. Lze předpokládat, že se tento zákonný postup neuplatní v případě, že má spolek ve stanovách zaveden důvod pro vyloučení v podobě neplacení příspěvku. Pak je tím tento zákonný zánik vyloučen.130 Ponechání této zákonné úpravy však může být ve spolcích více než vítané z důvodu usnadnění redukce neaktivní členské základny. Zákon nestanoví způsob obrany proti takovému zániku, protože ho neprovází žádné rozhodnutí orgánu. Jako možnost zde přichází pouze judikatorně dovozená určovací žaloba na existenci členství. Z tohoto důvodu se nejeví též vhodné zavést si ve stanovách více důvodů pro zánik členství bez dalšího, kdy by to mohlo zcela 129

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1919/2009. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 25. 3. 2015+. 130 BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 1167 s.

66

zjevně obcházet zákonnou ochranu, kterou má člen kogentně zaručenou v případě vyloučení. Neplacení členského příspěvku je jednoduše skutkově prokazatelné jednání, a proto je pro něj složitá vylučovací procedura bezpředmětná.131 Účinky tohoto zákonného zániku nastanou uplynutím dodatečné přiměřené lhůty ke splnění příspěvkové povinnosti. V případě, že spolek vede seznam členů, má výmaz člena z něj účinek pouze deklaratorní. Nutno ještě dodat, že dluh vůči spolku v podobě nezaplacených příspěvku tímto zánikem členství nezaniká, zřídka kdy však bývá spolkem vymáhán. 4.5 Zánik spolku a smrt člena Zánik členství současně se zánikem spolku nebo se smrtí člena132 je zcela logický z důvodu osobní vázanosti člena na spolek. Spolkový svazek je dvoustranným soukromoprávním vztahem, kdy po zániku jedné této strany nemůže tento vztah dále trvat, protože by vzájemná práva a povinnosti nebyla vůči komu uplatňovat. Obě tyto situace předpokládají zánik členství nikoli na základě právního jednání, ale z důvodu právní události.133 V případě zániku spolku však tomuto předcházejí právní jednání vedoucí nejprve ke zrušení a skrze následnou likvidaci až k úplnému zániku spolku. Existuje však i zde případ, kdy může dojít k zániku členství bez dalšího, a to když se spolek sjednává na dobu určitou.134 Výjimkou je samozřejmě případ, kdy si spolek zavede možnost přechodu členství na právního nástupce člena. V tomto případě nedojde k zániku členství, ale pouze se změní jeho subjekt. Jinou situací je též fúze a rozdělení spolku. V případě fúze hovoří § 286 občanského zákoníku o nabytí členství v nástupnickém spolku. Není třeba souhlasu člena s touto změnou spolkového vztahu, protože smlouvu o fúzi schvaluje dle 131

RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 71 s. 132 V případě členství právnické osoby jde samozřejmě o zánik této osoby. 133 TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 153 s. 134 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 18. 3. 2015+.

67

zákona členská schůze, i zde je však možnost jiné úpravy pomocí stanov. Stejně je tomu s nabytím členství v případě rozdělení spolku, kde však zákon v § 288 odst. 4 i 289 odst. 3 hovoří o možnosti jiné úpravy pomocí smlouvy o rozdělení. U rozdělení jde o dva nově vznikající spolky na úkor jednoho zanikajícího a člen nabývá členství v obou. U obou těchto případů zanikne původní vztah se starým spolkem a současně s ním vznikne vztah nový s jiným subjektem na spolkové straně. Specifickým případem bude možnost transformace spolku na ústav, kterou předpokládá občanský zákoník v § 3045, ale pouze pro spolky (občanská sdružení) vzniklé před účinností tohoto zákona. Zde ovšem nedochází k zániku původní právnické osoby, ale pouze ke změně její právní formy. S touto situací však dochází k zániku veškerého členství, protože ústav je právnickou osobou postavenou na majetkovém základu bez jakékoliv členské základny, a tedy členství v ní není fakticky možné. Druhým typem transformace předvídaným v § 3045 je transformace spolku na sociální družstvo. Tato právnická osoba sice členskou základnu má, ale členy se můžou stát pouze osoby za splnění určitých podmínek. U právnických osob žádné podmínky nejsou, ale fyzické osoby musí být s družstvem zároveň ve vztahu zaměstnaneckém, dobrovolnickém nebo být příjemcem jím poskytovaných služeb. Při této transformaci je tedy vhodné upravit postavení členů tak, aby tyto podmínky splňovali, popřípadě je poučit o zákonném zániku jejich členství.

68

Závěr V diplomové práci jsme si provedli kompletní analýzu právní úpravy vztahující se k postavení člena ve spolku. Hlavní důraz jsme kladli na obsah tohoto soukromoprávního vztahu, tedy na vzájemná práva a povinnosti jak člena, tak spolku. Částečně jsme též porovnali dřívější právní úpravu se stavem po rekodifikaci soukromého práva, za účelem dovození současných kladů a nalezení nedostatků. Konstatovali jsme, že nynější právní úprava členství ve spolku reflektuje současný trend celého soukromého práva a velká její část je tvořena normami dispozitivními. Je tedy ponechána smluvní volnost vnitřní úpravě spolku, kdy se při této činnosti vyžaduje respektování kogentních ustanovení, které se snaží tuto volnost udržet v určitých přípustných mezích. Toto zajišťuje na jednu stranu obecný požadavek neznevýhodňovat slabší stranu v podobě člena spolku, pokud by se taková úprava dostávala do rozporu s dobrými mravy, na druhou stranu najdeme ve spolkovém právu i několik koncepcí ryze kogentních, v nichž spolek ani nemá jinou možnost odlišné úpravy. I takové normy primárně chrání zájmy člena. Ve velké části těchto ustanovení zákonodárce reagoval na dosavadní judikaturu k danému tématu a reflektoval její názory. V občanském zákoníku je výrazně chráněna právní jistota členů především v situacích, o kterých stanovy spolku mlčí, kdy právě v tomto momentu nastoupí úprava zákonná, která poskytne členovi dostatečný výčet jeho práv a povinností. I takových situací však bude vznikat méně z důvodu zakotvení obligatorních náležitostí stanov, přičemž jednou z nich je výčet práv a povinností členů. Způsoby vzniku i zániku členství jsou až na výjimky garantovány v zákoně a zhodnotili jsme si též nový způsob zániku členství v případě neplnění příspěvkové povinnosti. Za výrazné pozitivum úpravy spolkového práva vzhledem k členům považujeme rozšíření zákonných žalobních nároků, kdy byla překonána velmi nedokonalá koncepce jednoho typu návrhu, který musel být rozšiřován judikatorně.

69

Ruku v ruce s touto zákonnou ochranou člena jde též stanovení základních vnitrospolkových principů řešení sporů, kdy v mnoha případech bude šetřen právě člen, kterému bude umožněno dovolat se spravedlivého rozhodnutí bez nutnosti obracet se s daným sporem na soud. Samozřejmě se ani současná úprava neobešla bez nedostatků. V těchto záležitostech se často rozcházejí i názory autorů odborných publikací k dané problematice a až praxe a následná judikatura kompetentních soudů ukážou správný

přístup.

Ze

všech

je

třeba

zmínit

především

ustanovení

o usnášeníschopnosti členské schůze, otázka příslušnosti orgánu k přezkoumání rozhodnutí o vyloučení v případě neexistence rozhodčí komise nebo forma pozvánky na členskou schůzi. Uvedli jsme si též nový pohled na postavení člena jako spotřebitele vůči spolku, kdy je možné uplatnit na tento vztah ustanovení na ochranu spotřebitele. Tyto případy však u nás dosud nebyly řešeny a bude tedy třeba vyčkat na další vývoj tohoto problému. S ohledem na celou práci musíme konstatovat, že vývoj úpravy člena spolku v souvislosti s rekodifikací soukromého práva lze považovat za velice kladný. Otázkou je, jak se celá situace promítne do reality, jelikož spolkům stále ještě neuběhla tříletá lhůta k přizpůsobení stanov nové zákonné úpravě. I přes občasné nedostatky však nyní občanský zákoník obsahuje komplexní, jednotnou a přehlednou úpravu členství ve spolku.

70

Seznam použitých zdrojů a) Primární prameny 1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.; Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015]. 2. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práva a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015]. 3. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších předpisů In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015]. 4. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015]. 5. Úmluva o právech dítěte, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015]. 6. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 24. 2. 2015+. 7. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění účinném k 31. 12. 2013. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015+. 8. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 24. 2. 2015+. 9. Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 8. 3. 2015]. 10. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 23. 1. 2015]. 11. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 8. 3. 2015]. 12. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících a právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI *právní informační systém+. Wolters Kluwer ČR *cit. 15. 2. 2015+.

71

b) Sekundární prameny 1. BÍLKOVÁ, Jana a kol. Občanský zákoník I. Obecná část komentář. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2014, 2380 s. ISBN 978-80-7400-529-9. 2. BRIM, Luboš. Soudní přezkum rozhodnutí orgánů občanského sdružení. Právník. 2013, roč. 152, č. 5, 499 – 518 s. ISSN 0231-6625. 3. DAVID, Ludvík; BÍLKOVÁ, Jana; PODIVÍNOVÁ, Martina. Přehled judikatury. Soudní ochrana člena spolku, církve a politické strany. 1. Vyd. Praha: nakladatelství Wolters Kluwer ČR. 2011, 161 s. ISBN 978-80-7357-715-5. 4. DUSIL, Václav; KLIMENT, Josef. Spolky, shromáždění a politické strany podle práva československého. Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1936. 5. RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. 2004, 355 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 275. ISBN 80-210-3453-X. 6. RONOVSKÁ, Kateřina; CHOLENSKÝ, Robert. Spolkové právo v návrhu nového občanského zákoníku ve světle švýcarské právní úpravy. Právní fórum. 2006, Roč. 3, č. 11, 71 – 76 s. ISSN 1214-7966. 7. RONOVSKÁ, Kateřina; VITOUL, Vlastimil; BÍLKOVÁ, Jana. Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges. 2014, 256 s. ISBN 978-80-7502-020-8. 8. SVEJKOVSKÝ, Jaroslav; DEVEROVÁ, Lenka. Právnické osoby v novém občanském zákoníku. 1. Vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 2013, 522 s. ISBN 978-80-7400-445-2. 9. TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Brno: Nakladatelství C. H. Beck. 1998, 254 s. ISBN 80-7179-194-6. c) Soudní rozhodnutí 1. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 8. 1981. Young, James and Webster proti Spojenému království. Věc 7601/76;7806/77, *online+ Evropský soud pro lidská práva, *cit. 16.1.2015+. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=00157608#{"itemid":["001-57608"]}. 2. Rozhodnutí rakouského des Obersten Gerichtshof ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 4 Ob 312/99g.

72

3. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. Zn. 28 Cdo 1018/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/$$WebSearch1?SearchV iew&Query=%5Bspzn1%5D%20%3D%2028%20AND%20%5Bspzn2%5D%3DC do%20AND%20%5Bspzn3%5D%3D1018%20AND%20%5Bspzn4%5D%3D200 5&SearchMax=1000&Start=1&Count=15&pohled=1. 4. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 33 Odo 967/2004. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/131DF30A9 66B4779C1257A4E0065AA72?openDocument&Highlight=0. 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1579/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 8. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FCD7298E7 552B9B0C1257A4E006906FA?openDocument&Highlight=0. 6. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2865/2006. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/66AD799A1 B8578EDC1257A4E0064DC93?openDocument&Highlight=0. 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 21. 2. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/44FC9617A 7698307C1257A4E006868E4?openDocument&Highlight=0. 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 28 Cdo 945/2005. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 12. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/26EC1F268E 602ECDC1257A4E00674886?openDocument&Highlight=0. 9. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2916/2006. Nejvyšší soud [online+. Nejvyšší soud, *cit. 18. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/F2EEAF0F97 10A1F1C1257A4E006ABFA2?openDocument&Highlight=0. 10. Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2542/07. Nalus *online+. Ústavní soud, *cit. 16. 3. 2015+. Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=62113&pos=1&cnt=1&ty p=result.

73

11. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1919/2009. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 25. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3E4532FBBE F3C06CC1257A4E0068E977?openDocument&Highlight=0. 12. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1981/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/32122611E4 8CDAABC1257A4E0067AFAE?openDocument&Highlight=0. 13. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3718/2009. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 8. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/3C8A250CF BE1F710C1257A4E006868DE?openDocument&Highlight=0. 14. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 18. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/5C1927571 5308B7BC1257A4E00655DC6?openDocument&Highlight=0. 15. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1075/2011. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, *cit. 16. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/FBF83FA431 9200C1C1257A4E0064F786?openDocument&Highlight=0. 16. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1592/2011. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 10. 3. 2015+. Dostupné z:http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/A067E27B 87421415C1257A4E006554D0?openDocument&Highlight=0. 17. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4380/2011. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 11. 2. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/C7005EC63 69CE548C1257A4E0065759A?openDocument&Highlight=0. 18. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3074/2012. Nejvyšší soud *online+. Nejvyšší soud, *cit. 19. 2. 2015+. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/869D9FB50 7A3C97AC1257B010055789F?openDocument&Highlight=0.

74

d) Elektronické zdroje 1. TELEC, Ivo. Zásady nového spolkového práva. Právní rozhledy [online]. 2013, č. 22, s. 763 *cit. 11. 2. 2015+. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pd_4/art_8896/detail.aspx. 2. CIBIENOVÁ, Markéta. Odpovědnost statutárních orgánů a její funkce. Epravo.cz *online+. 2015, *cit. 7. 3. 2015+. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/odpovednost-statutarnich-organu-a-jejifunkce-96854.html. e) Další prameny JANOUŠEK, Michal; Člen spolku jako spotřebitel. Článek předán k tisku do Časopisu pro právní vědu a praxi.

75