PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA
DIPLOMOVÁ PRÁCE PŘEDMANŽELSKÁ SMLOUVA
TEREZA FOLWARCZNÁ
2014/2015
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Předmanželská smlouva zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.
Tereza Folwarczná
2
Ráda bych na tomto místě poděkovala Doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D., za její ochotu, trpělivost a cenné rady v průběhu psaní diplomové práce. Poděkování patří také mé rodině a přátelům, kteří mi byli velkou podporou během celého studia.
3
Abstrakt Diplomová práce pojednává o problematice předmanţelské smlouvy ve světle nové právní úpravy. Úvodní kapitola je věnována stručně historii, své místo v práci má i část vysvětlující proces uzavírání předmanţelské smlouvy a její uplatnění. Práce je však především zaměřena na analýzu jednotlivých ujednání vyskytujících se v předmanţelské smlouvě a pozornost je rovněţ soustředěna na kolize mezi manţely. Závěr práce se věnuje srovnání s evropskými standardy a úvahám de lege ferenda k danému tématu. Klíčová slova předmanţelská smlouva, manţelský majetkový reţim, smluvený reţim, evropské standardy, prevence rozvodu Abstract The thesis deals with premarital agreement in the light of new legislation. Introductory chapters are dedicated to history, procedure of concluding of premarital agreement and its function. The thesis is especially focused on the analysis of certain arrangements occurring in the premarital agreement and it is also focused on the conflict between spouses. Last chapters deal with comparison with European standard and considerations de lege ferenda in the context of this topic. Key words premarital agreement, matrimonial property regime, regime by contract, European standards, prevention of divorce
4
OBSAH SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ............................................................................................... 6 ÚVOD ............................................................................................................................................... 7 CÍLE A METODY POUŢITÉ PRÁCE ........................................................................................ 8 KOMPOZICE PRÁCE ................................................................................................................. 9 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ........................................................................................ 9 1
HISTORIE PŘEDMANŢELSKÉ SMLOUVY NA NAŠEM ÚZEMÍ .................................. 12
2
PŘEDMANŢELSKÁ SMLOUVA ........................................................................................ 14
3
2.1
PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOST ................................................................................ 15
2.2
PROCES UZAVÍRÁNÍ PŘEDMANŢELSKÉ SMLOUVY ............................................ 17
2.3
OBSAH PŘEDMANŢELSKÉ SMLOUVY ..................................................................... 21
2.3.1
UJEDNÁNÍ O PRÁVECH OSOBNÍCH A MAJETKOVÝCH .............................. 22
2.3.2
VÝSLOVNĚ ZAKÁZANÁ UJEDNÁNÍ ................................................................ 23
2.3.3
JINÁ OMEZENÍ ..................................................................................................... 24
2.3.4
UJEDNÁNÍ DOTÝKAJÍCÍ SE PRÁV TŘETÍCH OSOB ...................................... 26
2.3.5
UJEDNÁNÍ DOTÝKAJÍCÍ SE DĚTÍ ..................................................................... 28
2.3.6
UJEDNÁNÍ PRO PŘÍPAD ZÁNIKU MANŢELSTVÍ ........................................... 31
ŘEŠENÍ KOLIZÍ MEZI MANŢELY V NÁVAZNOSTI NA PŘEDMANŢELSKOU
SMLOUVU ..................................................................................................................................... 36 3.1
RODINNÁ MEDIACE A RODINNÁ TERAPIE ............................................................ 37
3.2
SOUDNÍ PŘEZKUM PŘEDMANŢELSKÝCH SMLUV ............................................... 39
4
VLIV EVROPSKÝCH STANDARDŮ................................................................................. 41
5
ÚVAHY DE LEGE FERENDA ............................................................................................ 46
ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŢITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY............................................................... 52 PŘÍLOHA Č. 1: SHRNUTÍ ROZHOVORU V NOTÁŘSKÉ KANCELÁŘI MGR. RICHARDA BRÁZDY V BRNĚ ......................................................................................................................... 57 PŘÍLOHA Č. 2: SHRNUTÍ ROZHOVORU V NOTÁŘSKÉ KANCELÁŘI JUDR. VLADIMÍRA NOVOBILSKÉHO VE FRÝDLANTĚ NAD OSTRAVICÍ ........................................................... 58
5
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BSM
bezpodílové spoluvlastnictví manţelů
CEFL
Komise pro evropské rodinné právo
ESLP
Evropský soud pro lidská práva
Listina
ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
MFC
Model Family Code
OSŘ
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
OZ
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
OZ 1964
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OZO
zákon č. 946/1811 Sb. z. s., Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuchobecný zákoník občanský, který byl v roce 1918 převzat recepční normou-zákonem č. 11/1918 Sb. z. n.)
SJM
společné jmění manţelů
Úmluva
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod vyhlášená sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb.
6
ÚVOD Rok 2014 znamenal pro české občanské právo velké změny. Ze seznamu právních předpisů zmizely desítky zákonů a mezi nimi i velké kodexy jako zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také OZ 1964), zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Vše bylo nahrazeno novým jedinečným zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále také OZ), který má pomocí svých 3081 paragrafů přinést lidem větší právní jistotu v běţných společenských vztazích, moţnost dosáhnout snáze spravedlnosti a také má být srozumitelnější pro neprávnicky vzdělanou veřejnost. Jednoduchosti pro čtenáře má být docíleno i neroztříštěností úpravy do několika předpisů. Moţná i proto bylo rodinné právo jako celek zařazeno do občanského zákoníku, do části druhé, tedy na důstojné místo v občanském kodexu a nestojí jiţ bokem v samostatném zákoně. Mnohá z ustanovení občanského zákoníku byla přebrána z derogovaných předpisů, spousta z nich je však novinkou nebo minimálně na našem území dlouho neplatila. To ovšem není případ manţelského majetkového práva, do kterého se velké koncepční změny téměř nepromítly. Přestoţe ideovým zdrojem pro občanský zákoník byl vládní návrh z roku 1937, sledující revizi rakouského zákona č. 946/1811 Sb., obecného zákoníku občanského (dále také OZO), manţelské majetkové právo v novém kodexu setrvává z velké části na úpravě z předchozího občanského zákoníku, který na našem území platil aţ do prosince 2013. Tvůrci kodexu se rozhodli odklonit od tradice obecného zákoníku občanského a setrvat na zákonném reţimu společného jmění manţelů (dále SJM) a stejně tak se rozhodli nezařadit předmanţelskou smlouvu mezi smlouvy typové. V Rakousku totiţ dodnes, v návaznosti na historii, platí zákonný reţim oddělených jmění, předmanţelská smlouva je upravena typově a je tedy běţnou praxi sepisovat smlouvy před uzavřením sňatku. Důvodů proč o předmanţelskou smlouvu má zájem stále o něco více snoubenců či proč se o ní mluví častěji i v médích můţe být spousta. Moţná i díky
7
tomu, ţe od pádu komunistického reţimu v roce 1989 uběhlo přes 25 let a z myšlení lidí se mezitím skoro vytratila ona idea společného vlastnictví, myslíme nyní mnohem více na svůj vlastní majetek. V kombinaci se zvyšujícím se procentem rozvedených manţelství a také častým výskytem zadluţenosti manţelů, je v některých případech zcela na místě přemýšlet o úpravě majetkového reţimu mezi manţely. Lidé zjišťují, ţe předmanţelská smlouva můţe mít několik výhod oproti zaţitému klišé „odstavit“ při rozvodu slabší stranu od majetku. Uţ i nejen ti, kteří byli svědky nebo účastníky vypořádání SJM během tzv. sporného rozvodu ví, ţe předmanţelská smlouva můţe být jedním z institutů, jak se vyhnout neuvěřitelně emočně vypjatým a také dlouhotrvajícím konfliktům v rozvodovém řízení. Právě uţitečnost předmanţelské smlouvy během rozvodu manţelství či během jiných nestandardních ţivotních situací mě vedla k výběru tohoto tématu. Jeho aktuálnost spatřuji také v návaznosti na občanský zákoník, kdy téma nové úpravy předmanţelské smlouvy není v odborné literatuře dosud příliš rozebírané. Mou hypotézou bude tvrzení, ţe velké změny, které sebou přinesl nový civilní kodex, stále nejsou pro právní úpravu předmanţelské smlouvy v České republice dostačující.
Cíle a metody použité práce Cílem této práce je tedy podrobně analyzovat novou právní úpravu předmanţelské smlouvy, pokusit se poskytnout přehled dovolených a zakázaných ujednání, včetně návaznosti na kolize mezi manţely a porovnat její právní úpravu s evropskými standardy. Cílem tak je odpovědět na otázku, zda bude nutné v budoucnosti přistoupit ke změnám a případně jakým. Celou práci se také bude prolínat otázka, jestli byl autonomii vůle dán dostatečný prostor při zachování smysluplných limitů. V práci bude vyuţita především metoda analyticko-deskriptivní pro kritické zhodnocení změn, které občanský zákoník přinesl a doplněna bude metodou komparativní, která přispěje k vytvoření úvah de lege ferenda.
8
Kompozice práce Diplomová práce je rozdělena, kromě úvodní a závěrečné části, do pěti kapitol. Úvodní část je věnována zejména představení problematiky, metod, cílů práce a také vysvětlení stěţejních pojmů. V první kapitole se práce zaměřuje na historický vývoj předmanţelské smlouvy na našem území. Těţištěm dané práce je kapitola druhá zabývající se kritickou analýzou stávající právní úpravy. Ve třetí kapitole se práce věnuje problematice předmanţelské smlouvy v návaznosti na řešení kolizí mezi manţely. Čtvrtá kapitola pak nastiňuje vliv evropských tendencí a pátá kapitola je věnována úvahám de lege ferenda. Závěr obsahuje vyhodnocení stávající právní úpravy předmanţelské smlouvy, odpovědi na otázky uvedené v úvodu práce a potvrzení či vyvrácení hypotézy. Pro získání poznatků z praxe jsem navštívila Notářský úřad Mgr. Richarda Brázdy v Brně a také Notářský úřad JUDr. Vladimíra Novobilského ve Frýdlantu nad Ostravicí. Shrnutí obou rozhovorů se pak nachází v příloze č. 1 a 2. Jelikoţ občanský zákoník je účinný teprve od začátku roku 2014, česká odborná literatura věnující se daným paragrafům ještě není tak rozsáhlá, jako tomu bylo u minulé právní úpravy. Přesto uţ kolektivy odborníků zvládly zpracovat první rozsáhlé komentáře, ze kterých jsem, vedle odborných kniţních děl, čerpala většinu informací pro předkládanou diplomovou práci. Pro účely historického srovnání jsem vyuţila historické předpisy a komentáře. Pro komparaci s evropskými standardy byly vyuţity především anglické publikace vydané Komisí pro evropské rodinné právo a jednotlivými zahraničními odborníky a také dokumenty Rady Evropy. Ve své práci také pouţiji odborné časopisecké a sborníkové příspěvky a v neposlední řadě pro analytickodeskriptivní účely pouţiji občanský zákoník a související národní a evropské právní předpisy. K výkladu pojmosloví budou pouţity učebnicové zdroje.
Vymezení základních pojmů Pro účely této práce v následujících odstavcích vymezím několik důleţitých pojmů, které s tématem předmanţelské smlouvy úzce souvisí. Nejčastěji skloňovaným pojmem v této diplomové práci je právě předmanželská
9
smlouva. Ta v českém právním řádu spadá do kategorie smluv o manţelském majetkovém reţimu, které jsou jako celek v občanském zákoníku přímo pojmenovány a také detailněji specifikovány především ve stranách, obsahu, formě či účinnosti. Přestoţe zákonnou definici tradičního institutu předmanţelské smlouvy nenajdeme, lze ji popsat jako smlouvu uzavíranou mezi snoubenci v době před uzavřením manţelství, ve které si upraví budoucí majetkové poměry. Dnes na našem území se jedná o předmanţelskou smlouvu v uţším pojetí, kdyţ se předmět týká modifikace manţelského majetkového reţimu. V širším pojetí, obvyklém především v zemích common law, zahrnuje předmět předmanţelské smlouvy i jiné vztahy vyplývající z uzavření manţelství. Na předmanţelské smlouvy je také nutno vztáhnout obecná pravidla pro právní jednání z části první občanského zákoníku, navíc dle § 11 OZ obecná ustanovení o vzniku, změně nebo zániku práv a povinností ze závazků z části čtvrté se pouţijí přiměřeně i na jiná soukromá práva a povinnosti, tedy i na vznik předmanţelské smlouvy. Pravidla platící v souvislosti s předmanţelskou smlouvou je tedy nutno vykládat komplexně a v souvislostech se všemi dotčenými předpisy a paragrafy.1 Existence institutu předmanţelské smlouvy je projevem smluvní volnosti a autonomie vůle, jakoţto hlavní zásady občanského zákoníku. Jiţ § 1 odst. 2 OZ, pokud to zákon výslovně nezakazuje, dává osobám moţnost ujednat si práva a povinnosti odchylně od zákona. Autonomie vůle byla v důsledku moderního pojetí práva a lidské bytosti povaţována od začátku za klíčovou zásadu, které se drţeli tvůrci občanského zákoníku při tvorbě celého zákona. V rodinném právu se projevuje nejvíce právě na poli manţelského majetkového práva, kdy připouští, aby si snoubenci a manţelé své majetkové vztahy smluvně modifikovali a mohli se tak odchýlit od zákonného reţimu. Přestoţe se moţnost smluvní modifikace v občanském zákoníku oproti minulé úpravě značně rozvinula, v systematice a obsahu úvodních ustanovení o manţelském majetkovém právu se to příliš neprojevilo. Dle zásad, které byly inspirací tvůrcům občanského zákoníku, měla budoucí právní úprava obsahovat pravidlo, kdy by se zákonný manţelský 1
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 217-219.
10
majetkový reţim uplatnil pouze v případě, ţe se snoubenci nebo manţelé nedohodnou jinak.2 Byť je autonomie vůle hlavní zásadou občanského zákoníku, zákonný reţim nakonec ve finále dostal v systematice přednost a je nadále brán dle § 708 odst. 1 OZ jako reţim obecný. Novinkou však je, ţe zákon připouští i jiné formy manţelského majetkového práva a zakotvuje tak reţim smluvený a reţim zaloţený rozhodnutím soudu jako reţimy rovnocenné tomu zákonnému. Jak jiţ ale bylo zmíněno na začátku práce, úprava manţelských smluv a celkově koncepce manţelského majetkového práva zůstala v zásadě kontinuální s předchozím občanským zákoníkem, navzdory obecně hlásané diskontinuitě s tímto předpisem. Během let, kdy se vytvářel návrh nového občanského zákoníku, diskuze týkající se návratu k tradici odděleného jmění zkrátka neprobíhala a ani na půdě Poslanecké sněmovny se nejednalo o aktuální téma.3 Taktéţ důvodová zpráva k občanskému zákoníku neobsahuje ţádnou myšlenku odůvodňující ponechání zákonného reţimu SJM.4 Aţ potom, co občanský zákoník v roce 2014 nabyl účinnosti, rozpoutal debatu týkající se zákonného reţimu manţelů místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Ten tvrdí, ţe současné pojetí SJM je extrémně rizikové, odrazuje snoubence od sňatku, ze zákona by vznikat nemělo a měl by být aplikován reţim oddělených jmění.5 Nicméně debata je teprve na začátku, proto se tato diplomová práce bude věnovat návaznosti předmanţelské smlouvy na aktuální zákonný reţim SJM.
2
ELIÁŠ, K., ZUKLÍNOVÁ, M., Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001, s. 160. 3 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Manţelské majetkové právo: od smlouvy ke smlouvě? In: DVOŘÁK J., MALÝ K. a kol. (eds.), 200 let Všeobecného občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 414. 4 Pro úplnost je vhodné dodat, ţe jinou variantou právní úpravy manţelského majetkového práva můţe být například zákonný reţim oddělených jmění, kdy manţelé nabývají dále majetek samostatně, případně do podílového spoluvlastnictví, anebo také reţim SJM v nizozemském pojetí, kdy do SJM spadne i majetek nabytý před uzavřením manţelství. 5 FIALA, R. citováno dle GINTER, J. Soudce: Zrušme povinné společné jmění manţelů. Právo. 2014, roč. 24, č. 208, s. 1.
11
1
HISTORIE PŘEDMANŽELSKÉ SMLOUVY NA NAŠEM ÚZEMÍ Institut předmanţelské smlouvy na našem území prošel v novodobé historii
mnohými změnami. V roce 1918 jsme jako nově vzniklý československý stát převzali recepční normou kompletní soukromoprávní úpravu bývalé rakouskouherské monarchie a i u nás začal platit rakouský obecný zákoník občanský. Je vhodné zmínit, ţe zákonným reţimem dle § 1233 OZO tehdy bylo oddělené jmění. Pokud měli snoubenci, resp. jejich rodiny za to, ţe by bylo vhodné, spravedlivé či jinak účelné, aby majetek nabytý za trvání manţelství byl jejich společným či pokud měli zájem do společného jmění vloţit například nemovitost z výlučného vlastnictví jednoho z nich, bylo nutné navštívit notáře a sepsat tzv. smlouvu svatební. To, ţe předmanţelská smlouva představovala institut hojně vyuţívaný, naznačuje i tehdejší přísloví „Nejdříve k notáři, potom k oltáři“. Svatební smlouva byla chápána jako smlouva vzájemně zavazující, kdy jedna strana se zavazuje poskytnout určitý majetek a druhá strana se zavazuje pouţít tohoto majetku k účelům manţelským tak, jak je ve smlouvě blíţe stanoveno. To znamená, ţe nebylo moţno upravovat poměry osobního charakteru. Smlouvy, ve kterých by se jedna strana zavazovala k plnění osobněprávnímu a druhá strana k plnění majetkoprávnímu, by byly neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 879 OZO.6 Během druhé světové války se i rodinné právo částečně přizpůsobovalo protektorátnímu právu říšskému, po osvobození změny na poli rodinného práva neproběhly a aţ po nástupu komunistického reţimu byl přijat zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. Finálně z oblasti rodinného práva zmizel právní dualismus, který byl pozůstatkem z dob rakousko-uherské monarchie, kdy na území Slovenska stále platilo uherské právo. Zákon o právu rodinném mimo jiné zavedl mezi manţely institut zákonného společenství majetkového a zcela 6
ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: Linhart, 1937, díl V., s. 444446.
12
vyloučil uplatnění autonomie vůle snoubenců, umoţnil totiţ modifikaci zákonného reţimu pouze a jenom manţelům. Po přijetí nové ústavy v roce 1960 následovala rozsáhlá rekodifikaci mnoha pramenů československého práva, včetně vzniku nového civilního kodexu a nového zákona o rodině. V literatuře byl publikován názor, ţe šlo pouze o novelu zákona o právu rodinném, kdy se ustanovení často měnila jen formulačně či vůbec, ovšem s ohledem na uplatňovaný princip „srozumitelnosti zákona pracujícímu lidu“ bylo rozhodnuto o vydání nového zákona.7 Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, jiţ neupravoval zákonné majetkové společenství. Jeho úprava se přesunula do zákona občanského zákoníku a také se tento institut přejmenoval na bezpodílové spoluvlastnictví manţelů (dále také BSM). Tím, ţe pro úpravu BSM byla nadále typická kogentnost, ani v tomto období neměli snoubenci a tentokrát ani manţelé moţnost upravit své majetkové poměry smluvně. Automaticky tedy vznikalo BSM zahrnující zejména věci movité či nemovité, předmětem BSM nemohly být závazky ani pohledávky. BSM trvalo po celou dobu manţelství a jedinou moţnou změnu představovalo zrušení soudem pro závaţné důvody, příznačně to bylo zejména tehdy, odporovalo-li BSM pravidlům socialistického souţití. Po sametové revoluci jsme se dočkali velkých novel, kdy zákon č. 509/1991 Sb., k datu 1. 1. 1992 přinesl do občanského zákoníku nový § 143a, který umoţňoval rozšíření nebo zúţení zákonem stanoveného rozsahu BSM, vyhrazení vzniku BSM ke dni zániku manţelství či změnu správy společného majetku, avšak tuto výsadu dával pouze manţelům. Aţ velká novela č. 91/1998 Sb. opět dala i snoubencům od roku 1998 moţnost upravit si své majetkové poměry vyplývající z uzavření manţelství odlišně od zákona a uzavírat tedy předmanţelské smlouvy. Tato novela mimo jiné přejmenovala BSM na SJM a manţelé a snoubenci tak měli v této době moţnost si SJM rozšířit, zúţit, vyhradit vznik ke dni zániku manţelství a také odchylně upravit správu. Tato úprava platila na našem území prakticky beze změn aţ do konce roku 2013. 7
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. XXII.
13
2
PŘEDMANŽELSKÁ SMLOUVA Předmanţelská smlouva můţe být snoubenci sjednávána z mnoha pohnutek a
můţe tak v praxi plnit několik funkcí. Jejím hlavním cílem je modifikace manţelského majetkového reţimu a také správy majetkového společenství dle přání snoubenců. Často je uváděna jako vhodná v situacích, kdy jeden ze snoubenců podniká a přináší tak do manţelství riziko zadluţení. Aktuální úprava v občanském zákoníku a procesních předpisech je však konstruována tak, ţe předmanţelská smlouva bude zcela bezvýznamná v okamţiku nařízení výkonu rozhodnutí či nařízení exekuce. Dle § 262a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také OSŘ) a § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), ve znění pozdějších předpisů, smlouvy modifikující majetkový reţim prakticky v daném okamţiku neexistují. Exekutor i soudní vykonavatel totiţ s majetkem nespadajícím do SJM pouze na základě předmanţelské smlouvy nakládá tak, jakoby existovalo SJM, ze kterého lze běţně uspokojovat dluhy jednoho z manţelů a navíc nově i dluhy vzniklé jednomu z manţelů před uzavřením manţelství.8 Výkon rozhodnutí na majetek, který v SJM není, je zastaven aţ poté, co soud rozhodne o vylučovací ţalobě jednoho z manţelů, týkající se tohoto majetku. Naštěstí si zákonodárci uvědomili rozpor této nové právní úpravy s procesními předpisy a je připravena novela zákonů, o které bude blíţe pojednáno v kapitole páté, týkající se námětů de lege ferenda. Uţitečnost předmanţelské smlouvy je dále spatřována při uzavírání manţelství osobami, které mají za sebou jiţ jeden sňatek, ze kterého vzešli potomci a sjednáním reţimu odděleného jmění se snaţí uchovat majetek pro tyto potomky. Právě reţim oddělených jmění je dle mnou navštívených notářů nejčastější modifikací v předmanţelských smlouvách. Doplňuje jej rozšiřování společného jmění o nemovitosti, a to především na základě poţadavků bank při vyřizování hypoték. Na závěr uvádím funkci předmanţelské smlouvy v období 8
NOVOTNÝ, P. a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 62.
14
rozvodu manţelství, kdy manţelé dopředu vědí, jaká práva a povinnosti budou během a po rozvodu mít a obvykle tato úprava podněcuje stabilitu manţelství.
2.1 Předsmluvní odpovědnost Jestliţe hodláme analyzovat předmanţelskou smlouvu komplexně, nelze se vyhnout jejímu vztahu k části čtvrté občanského kodexu. Ustanovení § 11 OZ tento vztah výslovně zmiňuje a přes všechna specifika je předmanţelská smlouva stále smlouvou, takţe je nutno otázku vyuţitelnosti ustanovení týkající se například předsmluvní odpovědnosti zvaţovat. V průběhu jednání o uzavření předmanţelské smlouvy můţe být v daném okamţiku téměř jisté, ţe smlouva uzavřena bude. Jedna ze stran pak s důvodným očekáváním uzavření předmanţelské smlouvy, potaţmo manţelství, můţe jednat tak, jak by bez tohoto očekávání nejednala. V případě, ţe k uzavření smlouvy nakonec nedojde, obecně můţeme říct, ţe přichází na řadu předsmluvní odpovědnost. Ač text občanského zákoníku pojem předsmluvní odpovědnost neobsahuje, důvodová zpráva jej často pouţívá a explicitní zákonnou úpravu tohoto institutu najdeme v § 1728 a násl. OZ. Výslovná úprava je v českém novodobém občanském kodexu novinkou a stanovuje tak povinnost strany, která jedná nepoctivě (přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání bez spravedlivého důvodu ukončí) nahradit druhé straně škodu. V době platnosti předchozího občanského zákoníku byla tato odpovědnost dovozována z obecné prevenční povinnosti, explicitní úprava dozajisté zvýšila právní jistotu v běţném závazkovém právu. Nicméně lze ji bez dalšího pouţít i na předmanţelskou smlouvu? Judikatura i právní nauka zatím mlčí, v budoucnu však lze očekávat vyuţití tohoto institutu v návaznosti na předmanţelskou smlouvu v praxi či alespoň odbornou debatu.9 Argumentem pro je především historická návaznost na obecný zákoník občanský, kdy bylo výslovně dovoleno doţadovat se náhrady škody při zrušení zasnoubení.10 Argumentem proti je dozajisté fakt, ţe „záměr vstoupit s určitou osobou do
9
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 220. 10 § 46 OZO: „Jen strana, z jejíţ strany nebyla zavdána důvodná příčina k odstupu, má nárok na náhradu skutečné škody, o které můţe dokázati, ţe ji utrpěla tímto odstoupením.“
15
manželského svazku může být zrušen či odvolán, a to bez dalších právních důsledků.“11 Mám však za to, ţe tato zásada se vztahuje především k situacím, kdy předmanţelská smlouva či jiný příslib uzavření manţelství, obsahuje sankci ve smyslu smluvní pokuty v případě, ţe k uzavření manţelství nedojde. Fakt, ţe příslib budoucího uzavření manţelství můţe zakládat toliko morální závazek, nikoliv však vymahatelný nárok, je závěr, na kterém se kontinentální právní teorie shoduje jiţ dva tisíce let.12 Domnívám se tedy, ţe uplatnění předsmluvní odpovědnosti u některých předmanţelských smluv bude moţné. Pokud by například jedna ze stran budoucí předmanţelské smlouvy věděla o existenci překáţky k uzavření manţelství nebo to, ţe vstup do manţelství nakonec odmítne, či by bez spravedlivého důvodu od uzavření manţelství nakonec ustoupila a druhé straně by vznikla škoda, povinnost k náhradě zde s velkou pravděpodobností vznikne a v případě, ţe by ji druhá strana budoucí smlouvy dokázala vyčíslit a prokázat, můţe ji soudně vymoci. Dokazování však můţe být v praxi značně obtíţné a mám navíc za to, ţe v případě předmanţelských smluv bude opravdu nutné prokázat záměr nevstoupit do manţelství či podvodné jednání, neboť co lze v tomto kontextu brát za spravedlivý důvod, je otázkou. Lze si představit, ţe spravedlivým
důvodem
bude
změna
poměrů,
coţ
je
obecně
jeden
z ospravedlňujících důvodů, v tom smyslu, ţe strana budoucí předmanţelské smlouvy utrpí úraz s následným zdravotním postiţením.13 Jak ale posoudit situaci, kdyţ ţena v mezidobí otěhotní s jiným muţem? Je i toto spravedlivý důvod pro odstoupení od jednání? Mám za to, ţe ano v případě, kdy by i on měl další partnerku. Právě v takovýchto případech bude nutné, aby soudy posuzovaly jednotlivé případy s ohledem na jejich specifičnost a vyuţívaly test poměrnosti k poměření práv obou stran smlouvy.14
11
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 218. 12 HADERKA, J. Uzavírání manželství z hlediska právního. Praha: Academia, 1977, s. 25. 13 HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 61. 14 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Rodinné právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 24.
16
2.2 Proces uzavírání předmanželské smlouvy Fáze jednání o předmanţelské smlouvě bývá ukončena nejčastěji podepsáním předmanţelské smlouvy. I tato okolnost má ovšem svá pravidla. Nejprve se pojďme věnovat způsobilosti snoubenců předmanţelskou smlouvu platně uzavřít, která je tradičně spojena se zásadou „habilis ad nuptias, habilis ad pacta“, tedy, ţe ten, kdo je způsobilý uzavřít manţelství, je způsobilý uzavřít i předmanţelskou smlouvu. Dle autorů občanského zákoníku měla být způsobilost ke kontrahování dohod výslovně vztaţena ke sňatečné způsobilosti.15 Nicméně v textu zákona se jiţ tato výslovná úprava neobjevila, a tak je řešení ponecháno stále doktríně, neboť ani minulé právní předpisy tuto problematiku neupravovaly. Problematické bude především uzavírání předmanţelských smluv nezletilými nebo osobami omezenými ve svéprávnosti. V literatuře se lze setkat s protichůdnými stanovisky, autoři se však shodují na faktu, ţe platnost manţelství a platnost předmanţelské smlouvy jsou kategorie na sobě naprosto nezávislé.16 To, zda je manţelství zdánlivé či neplatné, upravuje § 677 a násl. OZ. Speciální úprava pro zdánlivost či neplatnost předmanţelské smlouvy však neexistuje. Je tudíţ nutno vycházet z obecných ustanovení o zdánlivosti právních jednání dle § 551 a násl. OZ a o neplatnosti právních jednání dle § 574 a násl. OZ. Provázanost způsobilosti ke kontrahování předmanţelské smlouvy a sňatečné způsobilosti tak není nikde zmíněna. V názoru na to, zda lze o zásadě „habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala“ hovořit jako o zásadě uplatnivší se v českém rodinném právu, se jiţ autoři rozcházejí. Jan Dvořák uţ v roce 1999 vyjádřil názor, ţe vzhledem k potřebám právní jistoty v občanskoprávních i rodinných vztazích, stejně jako k potřebám právní praxe, bude v případech, ve kterých soud povolil uzavření manţelství nezletilým, nutno dojít k závěru o přiznání způsobilosti těmto nezletilým i k uzavření předmanţelské smlouvy.17 Také Tomáš Dvořák zastává názor, ţe zde není ţádný racionální důvod, proč by na jedné straně 15
ELIÁŠ, K., ZUKLÍNOVÁ, M., Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001, s. 162. 16 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Úvahy nad zásadou "habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala". Ad notam. 2003, roč. 9, č. 1, s. 6. 17 DVOŘÁK, J. Habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala? Právní praxe. 1999, roč. 47, č. 7, s. 435.
17
mělo být dovoleno při splnění určitých podmínek uzavřít manţelství i osobám starším 16 let nebo osobám s omezenou svéprávností, kdyţ je nepochybné, ţe uzavření manţelství je věc nadmíru závaţná, avšak na straně druhé by těm samým osobám mělo být zakázáno uzavřít předmanţelskou smlouvu. Majetkové vztahy mezi manţely mají velký význam, avšak manţelství jako takové má význam zásadní, a proto by měla platit stejná pravidla pro uzavření manţelství, tak i pro uzavření předmanţelské smlouvy nezletilým.18 Oproti tomu Zdeňka Králíčková ve svém díle zastává názor, ţe je třeba způsobilost k uzavření manţelství od způsobilosti k uzavření předmanţelské smlouvy posuzovat zcela odděleně a to v dikci tehdejšího § 9 OZ 1964, který je dnes nahrazen § 31 OZ, kdy nezletilý je způsobilý jen k takovému právnímu jednání, co do povahy přiměřenému rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.19 Dle judikatury vztahující se k předchozímu občanskému zákoníku nezletilý neměl způsobilost k jakýmkoliv úkonům ve věci disponování s nemovitostmi.20 Autorka díla zmiňuje, ţe tato praxe by měla být běţná i u předmanţelských smluv, neboť ty se mohou týkat nejen nemovitostí, ale také mnoha jiných závaţných otázek a přivolení soudu k uzavření manţelství na věci nic nemění, neboť v praxi soud povoluje uzavření manţelství nezletilým zejména z důvodu těhotenství snoubenky.21 Nový občanský zákoník jiţ výslovně stanoví v § 898 odst. 2 ve spojení s § 36 OZ, ţe nezletilý není způsobilý samostatně jednat v záleţitostech, k nimţ i jeho zákonný zástupce potřebuje přivolení soudu, coţ znamená, ţe i k právnímu jednání, kterým nakládá s nemovitou věcí. Z těchto dvou protichůdných názorů se ve světle nové právní úpravy přikloňuji k názoru, ţe pravidla pro posuzování způsobilosti k uzavření manţelství a k uzavření předmanţelské smlouvy by měla být totoţná. Vycházím především ze skutečnosti, ţe pokud soud dovolí z jakéhokoliv důvodu vznik
18
DVOŘÁK, T. Společné jmění manţelů a právní úprava jeho smluvní modifikace de lege lata a de lege ferenda. Obchodní právo. 2013, roč. 22, č. 7 – 8, s. 244-245. 19 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Úvahy nad zásadou "habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala". Ad notam. 2003, roč. 9, č. 1, s. 6. 20 Např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1005/99. 21 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Úvahy nad zásadou "habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala". Ad notam. 2003, roč. 9, č. 1, s. 6.
18
něčeho tak důleţitého a zásadního jako je manţelství, tím pádem tedy i SJM, musí mít za to, ţe nezletilý je k tomu dostatečně rozumově a volně vyspělý. Ve světle důleţitosti
manţelství
nelze
připustit
nadřazenost
či
větší
důleţitost
předmanţelské smlouvy. Proto při pouţití argumentu a maiori ad minus nelze vyţadovat
přísnější
podmínky
pro
posuzování
způsobilosti
k uzavření
předmanţelské smlouvy neţ k uzavření manţelství. V konečném důsledku je třeba chápat, ţe okamţikem uzavřením manţelství nezletilý nabývá svéprávnosti, vstupuje do SJM a je plně způsobilý k dispozici se svým majetkem. Podpůrným argumentem je i nový § 1526 OZ, který zavadí moţnost nezletilého staršího patnácti let bez plné svéprávnosti, pořídit závěť bez souhlasu zákonného zástupce. Ač je nutná forma veřejné listiny, ţádná jiná omezení pro disponování s majetkem zde nejsou. Neshledávám tedy důvod, proč způsobilost disponovat s majetkem formou předmanţelské smlouvy nepřiznat i pro nezletilé v období mezi přivolením soudu k uzavření manţelství a sňatkem. Mám za to, ţe situace, kdy by nezletilý mohl být v postavení slabší strany, jsou ošetřeny jinými instituty a to například dovozením neplatnosti smlouvy uzavřené v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek či pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Blíţe se problematikou soudního přezkumu předmanţelských smluv zaobírá podkapitola 3.2 této práce. Nová právní úprava však přinesla ještě jedno elegantnější řešení. Nezletilý starší 16 let totiţ můţe se souhlasem zákonného zástupce a po osvědčení schopnosti se sám ţivit a obstarávat své záleţitosti, poţádat soud o přiznání svéprávnosti. Svéprávnost by tak nezletilý nabyl právní mocí soudního rozhodnutí a tento nový institut by tak v některých případech mohl nahradit jak povolení soudu k uzavření manţelství, tak by i pomohl předcházet sporům o případné nezpůsobilosti k uzavření předmanţelské smlouvy. Tomáš Dvořák se vyjádřil i k otázce smluv uzavřených staršími 16 let, kterým soud nepovolil uzavřít manţelství a také ke skupině nezletilých mladších 16 let, kdy by předmanţelské smlouvy uzavřené oběma skupinami byly pro nezpůsobilost subjektu neplatné. Zůstává otázkou, zda lze analogicky ke konvalidaci manţelství konvalidovat neplatnost smlouvy o modifikaci SJM,
19
kterou uzavřel nezletilý starší 16 let bez souhlasu soudu k uzavření manţelství a který jiţ dovršil 18 let, anebo jestliţe manţelka otěhotněla. Autor zastává názor, ţe takový závěr moţný je.22 V případě nezletilých mladších 16 let konvalidace nepřichází v úvahu a soudní praxe bude takovéto smlouvy povaţovat za absolutně neplatné dle § 588 OZ, manţelství totiţ nevzniká, resp. jde o zdánlivé manţelství. Mezi neméně podstatné náleţitosti předmanţelské smlouvy patří forma veřejné listiny, čímţ se dle zákona rozumí notářský zápis.23 Předmanţelská smlouva bude dále zaevidována notářem, který ji sepsal, do dvou seznamů, a to do Evidence listin o manţelském majetkovém reţimu a fakultativně i do veřejného Seznamu listin o manţelském majetkovém reţimu.24 Nedostatek formy smlouvy bude stiţen absolutní neplatností, neboť tento stav by byl posouzen jako odporující zákonu a také v rozporu s veřejným pořádkem, kdy zákonodárce má za cíl chránit práva třetích osob, coţ se projevuje i v nemoţnosti sjednat smlouvu se zpětným účinkem a také v nemoţnosti dodatečně zhojit vadu doplněním chybějící formy. Absolutní neplatnost lze dovodit i z obligatorní povinnosti zápisu do neveřejné Evidence listin o manţelském majetkovém reţimu, který můţe opět provést pouze notář na základě notářského zápisu.25 Pro úplnost je vhodné zmínit, ţe účinnost předmanţelské smlouvy mezi snoubenci nastává uzavřením manţelství, obligační účinky mezi stranami však nastávají uţ jejím podpisem, kdy například bez souhlasu druhé strany nelze měnit její obsah. Otázkou ponechanou doktríně je moţnost sjednat si posunutí účinnosti smlouvy do budoucnosti. Autoři komentáře tvrdí, ţe v zásadě nic nebrání odloţení účinnosti do doby po vzniku manţelství s výjimkou smluv, které se týkají jiţ existující věci zapisované do veřejného seznamu, kde s ohledem na veřejný zájem 22
DVOŘÁK, T. Společné jmění manţelů a právní úprava jeho smluvní modifikace de lege lata a de lege ferenda. Obchodní právo. 2013, roč. 22, č. 7 – 8, s. 245. 23 Cena takového zápisu se odvíjí především od ceny dotčeného majetku a je určena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif), ve znění pozdějších předpisů. Pro ilustraci minimální cena notářského zápisu je 1000 Kč, pro majetek v hodnotě 1.000.000 Kč je cena 4900 Kč. Zápis do rejstříku manţelských smluv stojí 200 Kč. Ceny jsou uvedeny bez DPH. 24 Seznam listin o manţelském majetkovém reţimu je veden elektronicky Notářskou komorou ČR. Cena za zápis jedné smlouvy je 242 Kč včetně DPH. Ač je seznam veřejný, jedno nahlédnutí do rejstříku je zpoplatněno částkou 30 Kč včetně DPH. 25 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 222.
20
při vedení těchto seznamů je nutno účinnost vázat na uzavření manţelství a § 720 odst. 1 větu druhou OZ tak tedy povaţovat za kogentní.26
2.3 Obsah předmanželské smlouvy Nový civilní kodex s sebou v lednu 2014 přinesl mnoho nového. Nicméně hlavní zásada občanského zákoníku, autonomie vůle, aţ tak novou není. Uplatňuje se zde uţ od pádu minulého reţimu, s novým antropocentrickým pojetím občanského kodexu, kdy je důraz kladen na autonomii vůle jedince, však ještě značně posílila. Smluvní strany předmanţelské smlouvy se řídí zásadou vyjádřenou v čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) „co není zakázáno, je dovoleno“. Nicméně i svobodná vůle není neomezená a má svoje limity. Princip autonomie vůle nevystupoval nikdy jako pravidlo absolutního charakteru, naopak je jeho omezení přijímáno jako nezbytné v duchu pravidla „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda jiných“.27 Smluvní svoboda jakoţto subprincip autonomie vůle bývá nejčastěji limitována kogentními normami. V občanském zákoníku jiţ nemáme ţádný výčet kogentních ustanovení jako v minulé právní úpravě a kogentní jsou pouze ta ustanovení, kde je výslovně zakázáno odchýlit se od zákona. Limity autonomie vůle obecně pak určuje i zákaz ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Právě ustanovení týkající se postavení osob neboli jejich statusu jsou v rodinném právu velmi častá, podrobněji budou limity popsány v následujících oddílech, pro krátké představení při uzavírání předmanţelské smlouvy můţeme mluvit o limitech slouţících k ochraně zájmů nezletilých dětí, hospodářsky slabších partnerů či rodiny jako celku a také k ochraně práv třetích osob. Ne vţdy je však pomyslná hranice mezi ujednáním dovoleným a zakázaným zcela jednoznačná, jak uţ to v právu a ještě častěji v soukromém právu po rekodifikaci bývá.
26
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 247. 27 HURDÍK, J., LAVICKÝ, P. Systém zásad soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 50.
21
2.3.1
Ujednání o právech osobních a majetkových Zákonodárce limituje moţnost svobodné úpravy práv a povinností
v rodinném právu mimo jiné existencí tzv. nedisponovatelných práv. Jsou to práva osobního a osobnostního charakteru, kterých se nelze vzdát, jsou nepromlčitelná, nezrušitelná a nezaniknutelná.28 V občanském zákoníku tato nemoţnost dispozice s nimi vyplývá z § 1 odst. 2 OZ. Nelze tedy v předmanţelské smlouvě upravit práva a povinnosti osobního charakteru vyplývající z manţelství, jako např. povinnost ţít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost a společně pečovat o děti. Teorie začala rozeznávat ještě práva osobně-majetkového charakteru, tedy práva majetková, která jsou ale nepřevoditelná, tudíţ navázána na osobu manţela. Dokonalým příkladem je zde vyţivovací povinnost. Z literatury, povahy věci a také
z
řady
ustanovení
vyplývá,
ţe
výţivné
je nepromlčitelné
(§ 613 OZ), nepřevoditelné (ať uţ jednostranně, či smlouvou), nelze se ho vzdát. Kogentnost je zde opodstatněna vysoce chráněným zájmem na veřejném pořádku ve věci ochrany slabší strany a také faktem, ţe mnohdy jde o uspokojování základních potřeb oprávněného, o jeho zdraví, ţivot, tedy i o ochranu jeho osobnosti.29 V dnešní době je však jiţ překonán názor, kdy je trváno na absolutní nedisponovatelnosti s osobně-majetkovými právy a v následujících oddílech bude o výţivném ještě pojednáno v souvislosti s dětmi i s rozvádějícími se manţely. Pokud bychom však chtěli zaloţit v předmanţelské smlouvě výţivné vůči osobě, které zákon toto plnění nepřiznává, bylo by nutné tuto smlouvu povaţovat za smlouvu o důchodu dle § 2701 a násl. OZ nebo inominátní typ smlouvy, zákon totiţ typy výţivného taxativně vymezuje.30 Vedle výţivného má osobněmajetkový charakter také povinnost hradit náklady společné domácnosti. Zbývající skupinou jsou práva a povinnosti majetkového charakteru, která teorie označuje jako běţně disponovatelná. V prostoru rodinného práva jde právě 28
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 44. 29 KRÁLÍČKOVÁ, Z., TELEC, I. Výţivné v novém občanském zákoníku. Bulletin-advokacie. 2014, č. 3, s. 24. 30 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 45-46.
22
o oblast manţelského majetkového práva, kde autonomie vůle dostala velký prostor a strany tak mají moţnost upravit si své poměry dle svobodné vůle, i kdyţ stále
nikoliv
neomezeně.
Občanský
zákoník
výslovně
dovoluje
si
v předmanţelské smlouvě vyhradit vznik společného jmění ke dni zániku manţelství, sjednat si smlouvou reţim oddělených jmění, reţim rozšíření nebo zúţení rozsahu společného jmění v zákonném reţimu. Mimo to § 718 odst. 2 OZ umoţňuje upravit si majetkové poměry pro případ zániku manţelství. 2.3.2
Výslovně zakázaná ujednání Ač následující oddíly budou definovat mnoho z limitů autonomie vůle při
uzavírání předmanţelské smlouvy, některé z nich byly v důsledku důleţitosti ochrany rodiny jako takové výslovně zakotveny přímo v části o smluveném reţimu mezi manţely nebo v části týkající se bydlení manţelů. Ustanovení § 718 odst. 3 OZ zakazuje upravit smluvně podmínky týkající se obvyklého vybavení rodinné domácnosti. Jedinou výjimkou je situace, kdyţ v předmanţelské smlouvě by tato úprava byla formulována s podmínkou, ţe jeden z manţelů opustil trvale domácnost a odmítá se vrátit. Ustanovení § 719 OZ vzápětí obsahuje další limit autonomie vůle a to zákaz ujednání, které by svými důsledky vyloučilo schopnost manţela zabezpečit rodinu. Jelikoţ není v zákoně bliţšího ujednání, autoři komentáře se kloní k pojetí rodiny v širším smyslu, kdy zahrnuje i nemanţelské děti či děti z prvního manţelství. Jednotlivé případy opět budou posuzovány individuálně, neboť ani dohoda, kdy jeden z manţelů bude nabývat vše, co tvoří příjmy SJM, nemusí tuto schopnost vyloučit. Můţe se totiţ stát, ţe manţel omezený takovouto dohodou, má stále dostatečně velký majetek ve svém výlučném vlastnictví, který můţe na zabezpečení rodiny vyuţít.31 Při porušení § 719 odst. 1 OZ je ustanovení smlouvy stiţeno relativní neplatností, v případě dovození rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem neplatností absolutní. Novinkou, po které právní praxe volala, je uvolnění sféry manţelského, resp. rodinného bydlení. Dle minulé právní úpravy vznikal společný nájem 31
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 242
23
manţelů ex lege, bez moţnosti smluvního odchýlení. Dnes § 745 odst. 2 OZ umoţňuje snoubencům ujednat si, ţe společný nájem manţelů nevznikne ani uzavřením manţelství ani uzavřením nájemní smlouvy v budoucnu. Taktéţ v případě, ţe si snoubenci ujednají majetkový reţim odděleného jmění, bude např. budoucí nemovitost pouze jednoho z nich. Nicméně, sféra týkající se bydlení manţelů nebyla otevřená autonomii vůle v plném rozsahu, a to zejména se zřetelem k nutné ochraně rodinného obydlí a nezletilých dětí ţijících ve společné domácnosti. Situace, kdy by si snoubenci ujednali, ţe společný nájem bytu nevznikne či by nemovitost byla ve vlastnictví pouze jednoho z manţelů, by totiţ v době manţelství mohla ohrozit druhého z manţelů, který právem nájmu disponovat nemůţe, resp. celou rodinu. Tudíţ ač je takovéto ujednání v předmanţelské
smlouvě
obecně
dovolené,
občanský
zákoník
stanovil
smysluplné limity, kterého ho částečně omezují. Ustanovení § 747 OZ proto zakotvuje moţnost manţela v postavení ekonomicky slabší strany namítnout neplatnost právního jednání, kterým druhý manţel disponuje s bytem nebo domem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manţelů nebo rodiny. Pro takovéto jednání, kdy by nebylo zajištěno po všech stránkách bydlení obdobné s dosavadním, je totiţ nutný písemný souhlas manţela v postavení slabší strany, kterého je nutno chránit. Nezletilé dětí jsou navíc chráněny i § 750 OZ. Zakazují se totiţ ujednání snoubenců o dispozicích s bytem či domem, kde se nachází rodinná domácnost, odchylně od § 747 a § 748 OZ v případě, ţe by zhoršovala postavení nezletilého dítěte ţijícího s nimi v rodinné domácnosti. 2.3.3
Jiná omezení Ač to zákon výslovně u manţelských majetkových smluv nezmiňuje, musí
být samozřejmě i u předmanţelské smlouvy neporušena obecná ustanovení o právních jednáních dle § 545 a násl. OZ. Sankcí absolutní neplatnosti dle § 588 OZ pak budou stiţena ta ujednání, která se budou příčit dobrým mravům, odporovat zákonu a narušovat veřejný pořádek a také ta, která budou zavazovat k plnění od počátku nemoţnému.
24
Dobré mravy a veřejný pořádek jsou pojmy relativně neurčité, vyvíjejí se v čase a v prostoru, a proto je zákon nedefinuje. Za dobré mravy se povaţuje to, co je všeobecně uznáváno jako zvyklosti slušných lidí. I kdyţ se je nauka i judikatura pokouší blíţe a košatěji definovat, nelze popřít starý aforismus, ţe definicí pojmu zabíjíme danou skutečnost a ţe stejně pokaţdé rozhodnou především konkrétní okolnosti jednotlivého případu. Lze souhlasit s názorem, ţe zatímco dobré mravy působí v „terénu mezilidského stýkání“, veřejný pořádek zajišťuje fungování celku.“32 Vysoké nároky na soulad ustanovení předmanţelské smlouvy a celkově vztahů mezi manţely a v rodině s dobrými mravy jde dovodit z účelu a funkce manţelství. Ochrana tohoto institutu vychází jiţ z čl. 32 odst. 1 Listiny a je zakotvena i v úvodních ustanoveních občanského zákoníku, kdy se stanovuje, ţe rodina, rodičovství a manţelství poţívají zvláštní zákonné ochrany.33 Dle Jaroslava Salače se právě jako prototyp smluv příčících se dobrým mravům uvádí smlouvy, které ohroţují institut manţelství a rodičovství.34 Typickými příklady jsou jiţ výše zmíněná ujednání, která disponují s osobními a osobně-majetkovými právy a povinnostmi manţelů, které jsou jednak v rozporu se zákonem, jednak se příčí dobrým mravům. Stejně budou hodnocena i ujednání, která vytvoří zjevnou nerovnost manţelů v osobních vztazích. Situace je očividná pokud se například snoubenka smluvně zaváţe podřídit snoubenci, ovšem na posouzení soudu pak budou situace, kdy si manţelé dohodnou nestandardní podmínky nebo případy, kdy jedna ze stran bude v postavení slabší strany. Soud pak musí zohlednit zejména konkrétní situaci a to i po finanční stránce, dále pak cíle, motivy, vztahy. „Obvykle pouze ty smlouvy, kterými se strany vzdávají základních zákonných práv
32
ELIÁŠ, K. Jak vypadají zásady nového občanského zákoníku? Právní rádce. 2012, roč. 20, č. 12, s. 33. 33 SCHÖN, M. Dobré mravy jako korektiv ujednání ve smlouvách uzavíraných mezi manţely a v předmanţelských smlouvách. In ŢATECKÁ, E. a kol. (eds.). Cofola 2011: The Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 197. 34 SALAČ, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2. vydání.. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 244.
25
bez jakýchkoli kompenzací pro dobu po rozvodu nebo bez ospravedlnění zvláštními okolnostmi případu, budou shledány neplatnými.“35 V kontinentálním pojetí lze polemizovat o tom, zda by se smluvní ujednání o plnění manţelských povinností, např. k mytí nádobí či hlídání dětí, dalo povaţovat zakázané pro rozpor s dobrými mravy. Jasné je, ţe by se jednalo o inominát, zcela mimo § 716 OZ a zjednodušeně řečeno smluvně si dnes v inominátních smlouvách lze ujednat téměř vše, co není zakázáno. Pro případ konfliktu mezi manţely a nutnosti soudního rozhodnutí však můţeme pouze hádat výsledek. Milana Hrušáková říká, ţe vymáhat plnění smluvních manţelských povinností u soudu zatím prý v Česku ještě nikdo nezkoušel. Tento typ kauz v judikatuře nenalezneme, proto je nutné pracovat s moţností, ţe někde existuje soudce, který by rozhodl ve prospěch ţalobce.36 2.3.4
Ujednání dotýkající se práv třetích osob Třetí osoby jsou v občanském zákoníku chráněny zase o něco málo více,
neţ tomu bylo v minulosti. Takováto poskytnutá ochrana je zcela pochopitelná, neboť v kontextu předmanţelské smlouvy je ţádoucí, aby si snoubenci upravovali pouze své poměry a nezasahovaly do majetkové a osobní roviny jiného subjektu. § 719, odst. 2 OZ tedy zakazuje, aby se předmanţelská smlouva svým obsahem nebo účelem dotkla práv třetí osoby, ledaţe by se smlouvou souhlasila. Oproti minulé právní úpravě, kdy stačilo prokázat, ţe třetí osoba byla seznámena s obsahem smlouvy, nyní musí s jejím obsahem výslovně souhlasit, jinak smlouva nemá vůči ní právní účinky. Běţně bude chráněnou třetí osobou věřitel, jehoţ práva nemusí být ve finále ani porušena. Stačí, aby se smlouva věřitele dotkla a například zvýšila jeho náklady nebo znesnadnila jednání. O tom, jakou formu má tento souhlas mít, zákon mlčí. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku říká, ţe: „Po dobu, kdy není zřízena (neexistuje) zvláštní evidence smluv o manželském majetkovém režimu, je třeba trvat na tom, aby smlouvy týkající se manželského majetkového režimu i souhlas třetí osoby (je-li ho zapotřebí), měly formu úředního 35
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 150. 36 HRUŠÁKOVÁ, M. citováno dle SÝKOROVÁ, P. Předmanţelská smlouva: nejdřív k notáři, potom k oltáři. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 19. 8. 2008 [cit. 6. 2. 2015].
26
(notářského, popř. jiného) zápisu.“37 Nicméně tato evidence byla zřízena novelou zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jiţ k 1. 1. 2014. Zápis do této evidence však je bohuţel fakultativní a je otázkou, zda v tomto případě trvat na souhlasu v podobě notářského zápisu nebo nikoliv. Autoři komentáře se přiklánějí k názoru, ţe pokud přihlédneme k zásadě bezformálnosti právních jednání v občanském zákoníku, je třeba se spíše přiklonit k závěru nevyţadovat pro souhlas formu veřejné listiny, neboť ani v Seznamu listin o manţelském majetkovém reţimu není moţnost kamkoliv zapsat údaj o souhlasu třetí osoby.38 Oproti tomu Tomáš Dvořák se naopak přiklání k závěru, ţe souhlas musí mít stejnou formu jako smlouva sama.39 Vzhledem k tomu, ţe existující evidence neplní účel, který zákonodárce v důvodové zprávě předpokládal, mám za to, ţe souhlas by měl podobu notářského zápisu mít. Ovšem ne vţdy je tento souhlas nutný, aby předmanţelská smlouva vyvolávala účinky i vůči třetím osobám. Je tomu tak například v případě, kdy je předmanţelská smlouva uzavřena dříve neţ jeden ze snoubenců, potaţmo manţelů, zaloţí vztah se třetí osobou, a to za splnění podmínky evidence předmanţelské smlouva ve veřejném seznamu, tj. v Seznamu listin o manţelském majetkovém reţimu. Ustanovení § 35l odst. 1 notářského řádu umoţňuje, aby smlouva vyvolávala účinky i vůči třetím osobám, jejichţ práv se dotýká, i kdyţ tyto osoby nebyly s obsahem smlouvy seznámeny. V případě, ţe předmanţelská smlouva ve veřejném seznamu zapsána není, ale týká se byť jen v části věci zapsané ve veřejném seznamu, typicky nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, nabývá předmanţelská smlouva účinky vůči třetím osobám i v této části, a to zápisem do tohoto seznamu, který lze v případě snoubenců provést aţ po uzavření manţelství. Ve všech ostatních situacích je nutno souhlas vyţadovat, stejně tak i v případě, ţe vztah ke třetí osobě existoval ještě před uzavřením
37
Důvodová zpráva k § 1448 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 242. 39 DVOŘÁK, T. Společné jmění manţelů a právní úprava jeho smluvní modifikace de lege lata a de lege ferenda. Obchodní právo. 2013, roč. 22, č. 7 – 8, s. 259. 38
27
předmanţelské smlouvy a smlouva by se dotkla jejích práv. Právě na tyto situace totiţ právní úprava mířila a právě zde je nutno práva třetích osob chránit. 2.3.5
Ujednání dotýkající se dětí
Kdyţ uţ se snoubenci dohodnou na tom, ţe uzavřou předmanţelskou smlouvu, mnoho z nich uvaţuje nejen o úpravě svého majetkového společenství, ale rádi by v předmanţelské smlouvě viděli i ujednání týkající se dětí. Inspirací jim je moţná americké common law, kde si v předmanţelských smlouvách šlo dohodnout prakticky cokoliv od mytí nádobí, budoucích důvodů pro rozvod po omezený počet dětí či péči o dítě po rozvodu.40 V České republice jsou v důsledku kontinentálního pojetí práva mnohé z nich shledávána v rozporu se zákonem, dobrými mravy či veřejným pořádkem. Je zřejmé, ţe nezletilé dítě lze povaţovat za slabší stranu a je pak zájmem státu zajistit blaho tohoto nezletilého dítěte a stanovit limity autonomie, které jsou zde zcela opodstatněné. Tedy, která z nepřeberného mnoţství ujednání od úpravy výše výţivného, typu péče o dítě, vzdání se výchovy dítěte či zřízení svěřenského fondu, jsou v našem právním dovolená? Pokud začneme ujednáními snoubenců o péči a výši výţivného pro děti po rozvodu, zdá se, ţe ač je patrný sílící vliv autonomie vůle, takováto ujednání jsou stále shledávána za neplatná. Soudy běţně při rozvodovém řízení schvalují dohody rodičů o péči a výţivném nezletilých dětí, dokonce zcela jednoznačně těmto
dohodám
dávají
přednost
před
autoritativními
rozhodnutími
za
předpokladu, ţe orgán pro sociálně-právní ochranu dětí tyto dohody podpoří. Ovšem zde odborníci spatřují problém. Právě nutné schválení konkrétních dohod soudem a dále zohlednění změny poměrů ve věcech nezletilých děti (§ 909, § 923 OZ) vede ke konstatování, ţe „předběţné dohody“ ve věci nezletilých dětí nemohou tvořit obsah předmanţelské smlouvy.41 I kdyţ rodiče provedou tuto dohodu s respektováním zásady rovnosti partnerů, nezneuţijí postavení slabší strany jednoho ze snoubenců a dohoda bude vyváţená a bude odpovídat nejlepším 40
HRUŠÁKOVÁ, M., Rodinné právo. In: Sborník přednášek ze Semináře k novému občanskému zákoníku pro zástupce krajů. 2012 [cit. 24. 2. 2015]. 41 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 154.
28
zájmům dítěte, bude ujednání stále povaţováno za právně nerelevantní. Ač manţelé mohou soudu, který povede řízení ve věci péče o nezletilé dítě nebo soudu, který bude projednávat rozvod manţelů, poté předloţit dohodu se stejným obsahem, nelze z tohoto vyvozovat závěr, ţe ujednání z předmanţelské smlouvy jsou platná a právně závazná, nicméně vodítkem soudu mohou být. V tomto světle budou samozřejmě povaţována za neplatná i ujednání vztahují se k omezení počtu dětí, jejich výchovy, nezohledňující zájem dítěte, a to pro jejich rozpor s dobrými mravy i se zákonem. Neplatnost těchto ujednání je v souladu se skutečností, ţe v českém právním řádu je předmanţelská smlouva opravdu smlouvou modifikující manţelský majetkový reţim a není pojímána v širším pojetí, ač tendence ze strany veřejnosti by k tomu vedly. Je ovšem třeba mít stále na paměti skutečnost, ţe nezletilé dítě je tou nejzranitelnější třetí stranou a stát si zcela oprávněně ponechává díky kogentním normám moţnost dohledu nad jeho výchovou, rodinným či finančním zázemím. Novinkou na první pohled nesouvisející s předmanţelskou smlouvou a dětmi, kterou občanský zákoník přinesl do našeho právního řádu, je institut svěřenského fondu s velkou tradicí v mnoha zahraničních státech. My se na něj nyní pokusíme podívat jako na velmi efektivní způsob zabezpečení dětí, potaţmo rodiny. V této práci není prostor pro popis historie svěřenského fondu, jeho vývoje v zahraničí a širších souvislostí, takţe přejdeme rovnou k praktickému vyuţití. Podstata svěřenského fondu zaloţeného k soukromým účelům spočívá v tom, ţe jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a svěří ji ve prospěch určité osoby- obmýšleného. Tím vzniká oddělené vlastnictví, k němuţ původní vlastník ţádná vlastnická práva jiţ nemá. Tato práva vykonává svěřenský správce (nebo správci), který ale také není vlastníkem svěřenského fondu a není jím ani obmýšlený. Obmýšleným můţe být i více neţ jedna osoba a nemusí být při zakládání ani přesně určena. Bude dostačovat stanovení kritérií pro její výběr. Podstatné je, ţe svěřenský fond nemá právní subjektivitu.42 Fond můţe být zaloţen smlouvou i pořízením pro případ smrti, ovšem statut musí být vţdy 42
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy: institut pro uchování a převody rodinného majetku. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 123.
29
vyhotoven ve formě veřejné listiny. Ţádné z těchto kritérií tedy nevylučuje moţnost zaloţit svěřenský fond předmanţelskou smlouvou. Tato otázka prozatím nestihla být předmětem odborné debaty, avšak při dodrţení náleţitostí daných § 1448 a násl. OZ mám za to, ţe takovéto ujednání by mohlo být shledáváno za platné.43 Vznik svěřenského fondu lze vázat jak na období klidové fáze manţelství, tak na období rozvodu. V klidové fázi manţelství bývá jeho zaloţení sjednáno např. k určitému věku dítěte. Svůj účel, zabezpečit děti či celkově rodinu, plní i díky ochraně fondu před věřiteli a exekutory, a to právě v důsledku neexistence vlastníka a veřejné kontroly. Pro situaci při rozvodu manţelství vyuţijeme modelový příklad, kdy se dva majetní snoubenci mohou dohodnout, ţe se manţel, kterému po rozvodu nebudou svěřeny nezletilé děti do péče, stane zakladatelem svěřenského fondu ve prospěch kaţdého jejich budoucího dítěte. K vyčlenění majetku ve výši 500.000 Kč ve prospěch kaţdého dítěte, určených na zajištění rozvoje a vzdělávání, dojde ke dni zániku manţelství rozvodem a neţ děti nabudou svéprávnosti, správcem bude do lhůty 1 měsíce od rozvodu jmenována osoba přímo určená v předmanţelské smlouvě nebo se stanoví kritéria jejího výběru. Snoubenci si mohou domluvit i další podmínky, racionální by se mohla zdát ta, ţe děti půjdou do dvou let od ukončení střední školy studovat vysokou školou a v případě nesplnění této podmínky, dále i způsob zániku fondu. Sjednané podmínky musí vţdy splňovat kritérium dobrých mravů. Pro úplnost je vhodné dodat, ţe fond vznikne aţ tehdy, kdyţ správce pověření přijme a vloţeny nemusí být pouze peněţité prostředky, ale i věci movité, nemovité, hmotné i nehmotné.44 Svěřenský fond se tak jeví jako velmi efektivní institut, který při správném pouţití dokáţe ochránit děti i jiné rodinné příslušníky a vytvořit podmínky správy rodinného majetku zcela dle vůle zakladatele, resp. zakladatelů v předmanţelské smlouvě.
43
Pro doplnění např. v Itálii existuje institut majetkového fondu pod názvem „fondo patrimoniale, který je tvořen majetkem manţelům a italský Codice Civile ho výslovně zmiňuje v ustanovení o rodinném právu. 44 KOCÍ, M. Institut svěřenského fondu v OZ. Bulletin advokacie. 2014, č. 1-2, s. 28.
30
2.3.6
Ujednání pro případ zániku manželství Posledním specifickým ujednáním, které předmanţelská smlouva můţe
výslovně dle § 718 odst. 2 OZ obsahovat, je ujednání pro případ zániku manţelství. V historickém vývoji předmanţelské smlouvy se názory na takovéto ujednání lišily. Pokud budeme mluvit o zániku manţelství rozvodem, uţ římské právo připouštělo moţnost upravit si majetkové poměry pro případ krize manţelství. Bohuţel pak byla tato ujednání dlouhá léta povaţována za něco, co eliminuje snahu zachovat manţelství a podporuje rozvod, který nebyl aţ donedávna povaţován za legitimní řešení manţelské krize. V posledních desetiletích se naštěstí od této myšlenky mnohé právní řády odvrací, neboť úprava rozvodu jiţ nestojí na principu viny, ale na principu kvalifikovaného rozvratu, a i v době rozvodu je manţelům dána moţnost dohodnout se.45 Lze i v našem pojetí povaţovat předmanţelskou smlouvu za projev odpovědnosti snoubenců, kteří reflektují vývoj dnešní společnosti v tom smyslu, ţe upravují pravidla řešení krize ještě dříve, neţ nastane, a to přímo v předmanţelské smlouvě? Odpověď není jednoznačná, některá ujednání, jako např. ujednání rozšiřující důvody pro rozvod, jsou striktně zakázaná, některá s příchodem nového občanského zákoníku začala být pravděpodobně dovolená. Ujednání navázaná na rozvod manţelství se budou odlišovat především dle sjednaného typu majetkového reţimu. Pokud si snoubenci rozšiřovali či zuţovali SJM, vyvstává otázka, zda mohou pro případ rozvodu stanovit podmínky, za jakých se bude SJM vypořádávat. Odpověď bohuţel není jednoznačná a vzhledem k tomu, ţe úprava vypořádání SJM zůstala v zásadě kontinuální s předchozí úpravou, můţeme pro argumentaci vyuţít závěrů odborníků z let minulých. Zdeňka Králíčková totiţ ve svých dílech konstantně zmiňuje názor, ţe přípustnost takovýchto ujednání je víceméně spekulativní a stojí především na zásadě „vše, co není zakázáno, je dovoleno“ a také na faktu, ţe i sám zákon dovolil v některých případech dohodnout se na vypořádání SJM ještě před jeho zánikem, a to v situaci tzv. smluveného rozvodu, nyní upraveného v § 757 OZ. Upřednostňuje tedy 45
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Předmanţelská smlouva de lege lata a rekodifikace českého rodinného práva. Právní rozhledy. 2003, roč. 11, č. 6, s. 265.
31
dohodu manţelů s uplatněním autonomie vůle, před uplatněním jiných pravidel. Avšak i kdyţ připustíme moţnost vypořádat SJM před jeho zánikem v duchu analogie s dohodou u smluveného rozvodu, je ujednání o pravidlech vypořádání SJM v předmanţelské smlouvě obecně stále něčím neurčitým, neboť SJM v době sepisu předmanţelské smlouvy neexistuje. Otázkou je, zda se jedná o neurčitost ve smyslu § 553 OZ.46 Dle mého názoru bude třeba kaţdé ujednání posuzovat individuálně. V případě, kdy si snoubenci v předmanţelské smlouvě budou vytvářet pravidla vypořádání SJM pro opravdu neexistující věci podle kritérií způsobujících i jen potencionální nerovnost, je platnost takového ujednání nejistá. Ovšem v situaci, kdy by snoubenci rozšiřovali předmanţelskou smlouvou SJM o konkrétní majetek a zároveň se dohodli na případném vypořádání těchto věcí pro případ rozvodu, neurčitost v takovém jednání nespatřuji. Částečné vypořádání SJM dohodou je totiţ další novinkou v občanském zákoníku a mám za to, ţe i díky tomuto novému § 738 odst. 2 OZ budou mnohá ujednání pro případ rozvodu v předmanţelských smlouvách moci být shledávaná i v praxi za platná.47 V případech, kdy si snoubenci ve smlouvě sjednávají oddělené jmění, je ujednání o dělení majetku ze SJM zbytečné. Dalším aspektem pojícím se s rozvodem manţelství je výţivné pro rozvedeného manţela. Ač občanský zákoník upravuje dva reţimy výţivného, obecné výţivné v § 760 OZ a sankční výţivné v § 762 odst. 1 OZ, závěry pro vyvození pravidel týkajících se předmanţelských smluv platí jednotně. Jelikoţ výţivné je povaţováno za právo osobně-majetkového charakteru, které vzniká aţ po rozvodu manţelství, moţnost disponování s ním je omezená. Ujednání týkající se vzdání práva na výţivné bylo v minulosti shledáváno za neplatné z důvodu existence zásady „nelze se vzdát práv, která vzniknou v budoucnu“. Občanský zákoník od této zásady upustil a ponechal větší prostor autonomii vůle, proto tento argument jiţ v současnosti neobstojí. Zákaz vzdání se práva na výţivné však lze stále dovodit z jeho osobně-majetkového charakteru, kdy se ho nelze vzdát ani 46
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 158-159. 47 Podmínkou jejich platnosti je i dodrţení dalších pravidel z § 736- § 742 OZ a to především toho, ţe vypořádáním nesmí být dotčena práva třetích osob.
32
předem, ani jinak a ustanovení se ho dotýkající jsou koncipována kogentně s ohledem na potřebu souladu s veřejným pořádkem a ochranu slabší strany.48 Co však doktrína uţ za účinnosti předchozí právní úpravy dovozovala, byla moţnost sjednat platné ujednání o výţivném v podobě jednorázové částky. Tento závěr lze převzít i dnes, kdy § 761 OZ výslovně stanovuje, ţe právo na výţivné zaplacením tohoto odbytného zaniká a nedisponovatelnost s výţivným je tak v tomto případě prolomena.49 Zbývá tedy vyřešit situaci, kdy by si snoubenci chtěli sjednat konkrétní částku výţivného po rozvodu. Mám za to, ţe český právní řád toto neumoţňoval za účinnosti předchozího občanského zákoníku, avšak s ohledem na novou výslovnou moţnost uspořádat si předmanţelskou smlouvou poměry pro případ zániku manţelství, musíme na tuto otázku hledat novou odpověď v kontextu s aktuálními předpisy a vývojem společnosti. Nejprve je vhodné poznamenat, ţe
zákon takovéto ujednání nezakazuje, taktéţ v případě
rozvedených manţelů není nutné schválení dohody manţelů o výši výţivného soudem. V případě, ţe manţelé o rozvod teprve ţádají, musí být dohoda o výţivném součástí podkladů, které soud vyţaduje pro smluvený rozvod. Autonomii vůle je tak zde dán dostatečný prostor. Mám za to, ţe ač zde zájem na ochraně slabší strany trvá, soud by povaţoval toto ujednání za neplatné pouze v případě, ţe by si manţelé sjednali částku příliš nízkou, případně by ujednání zakládalo neopodstatněnou nerovnost mezi manţely či by jakkoliv jinak odporovalo dobrým mravům či veřejnému pořádku. Samo o sobě totiţ ujednání o výši výţivného pro dobu po rozvodu v předmanţelské smlouvě nic z toho nenaplňuje a spíše tak utvrzuje pozici předmanţelské smlouvy jako efektivního nástroje v období krize manţelství. Posledním nezmíněným předpokladem smluveného rozvodu je dohoda manţelů týkající se bydlení po rozvodu. Lze si i toto sjednat v předmanţelské smlouvě? V případě vhodně naformulovaných ujednání smlouvy si to lze představit. Příkladem můţe být dohoda, kdy manţelovi, kterému budou svěřeny 48
KRÁLÍČKOVÁ, Z., TELEC, I. Výţivné v novém občanském zákoníku. Bulletin-advokacie. 2014, č. 3, s. 24. 49 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 108.
33
děti do péče soudem, připadne do výlučného vlastnictví nemovitost ze SJM za splnění předpokladu, ţe druhý z manţelů bude ze SJM také adekvátně vypořádán. Dalším moţným ujednáním by mohlo být zřízení věcného břemena s odkládací podmínkou pro druhého manţela. Jestliţe některá ujednání pro případ rozvodu byla dovolena, byť nevýslovně, jiţ za účinnosti předchozího občanského zákoníku, ujednání pro případ smrti jsou novinkou. Navazují tak na moţnost sjednat si předmanţelskou smlouvou oddělené jmění a jejich vhodnost lze spatřovat v ochraně nedostatečně zaopatřeného přeţivšího manţela v případě, ţe by nebyl dědicem.50 Za podmínky splnění všech náleţitostí dle § 1582 a násl. OZ můţe být část předmanţelské smlouvy povaţována za specifickou smlouvu dědickou, dle níţ jedna strana povolává druhou za dědice nebo za odkazovníka a druhá strana toto povolání přijímá, anebo se takto za dědice nebo za odkazovníky povolávají snoubenci navzájem. Pokud bude smlouva povaţována v části za smlouvu dědickou, jejím obsahem by mohly být věci tvořící SJM.51 Po smrti jednoho z manţelů by pozůstalý manţel obvykle majetek ze společného jmění částečně získal při vypořádání SJM, ale v případě existence takovéto dědické smlouvy mu nepřipadne uţ při vypořádávání SJM, ale aţ v rámci pozůstalostního řízení, kde bude mít postavení dědice či odkazovníka a obvykle mu bude finálně náleţet větší část majetku neţ při neexistenci ujednání pro případ smrti. V případě, ţe by ujednání nesplňovalo některou náleţitost dědické smlouvy, neznamená to jeho neplatnost, pouze nebude dědickým titulem. Snoubenci se mohou například dohodnout, ţe pozůstalý manţel má právo volby, které věci ze SJM připadnou jemu do výlučného vlastnictví a které budou součástí pozůstalosti. Dohoda také můţe znít tak, ţe k okamţiku smrti se zuţuje rozsah společného jmění tak, ţe veškerý majetek připadá pozůstalému manţelovi. Po smrti manţela bude soud, resp. notář jako soudní komisař zacházet s dohodou jako s pokyny zůstavitele, které ještě za svého ţivota udělil ohledně svého majetku pro případ smrti. Dle 50
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha. Wolters Kluwer, 2014, s. 157. 51 Oproti tomu klasická dědická smlouva, nikoliv podle § 718, odst. 2 OZ by se mohla týkat i majetku ve výlučném vlastnictví.
34
zákona lze vypořádat SJM po smrti jednoho z manţelů pouze na základě dohody pozůstalého manţela a dědiců nebo na základě autoritativního rozhodnutí soudu. Mohlo by se zdát, ţe zde není pro zohlednění ujednání dle § 718 odst. 2 OZ prostor, nicméně ochrana vůle zůstavitele je zajištěna tak, ţe můţe být schválena pouze dohoda pozůstalého manţela s dědici, která není v rozporu s pokyny zůstavitele, stejně tak i soudní rozhodnutí musí být s těmito pokyny v souladu. Ač tedy ujednání v předmanţelské smlouvě v tomto případě není přímým titulem k dědění, zákonodárce ho jakoţto projev autonomie vůle chrání a k jeho zohlednění v rámci pozůstalostního řízení vţdy dojde.52
52
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 301-306.
35
3
ŘEŠENÍ KOLIZÍ MEZI MANŽELY V NÁVAZNOSTI NA PŘEDMANŽELSKOU SMLOUVU Předmanţelská smlouva můţe mít mnoho funkcí, které byly naznačeny
v předcházejících kapitolách. Její důleţitost v případě krize manţelství však byla zatím pouze lehce okomentována v předcházejícím oddíle týkajícím se ujednání pro případ rozvodu. Lze souhlasit s názorem, ţe manţelé jsou v případě existence předmanţelské smlouvy obeznámeni, srozuměni a ztotoţněni s případnými následky manţelské krize a se způsobem jejího řešení.53 Ač předmanţelská smlouva v našem pojetí zůstává pouze smlouvou modifikující manţelský majetkový reţim a nejedná se o smlouvu předmanţelskou v širším slova smyslu, i tak své uplatnění při kolizi zájmů manţelů má. Pokud necháme stranou všechny nerelevantní kolize a budeme se zabývat pouze těmi s návazností na předmanţelskou smlouvu, i tak zůstane okruh řešených otázek dosti široký. Mezi manţely můţe dojít ke konfliktu týkajícího se zejména společného bydlení, výţivného, SJM, vlastnictví ke konkrétní věci, výše částky jednorázového odbytného. V případě, ţe manţelé mají předmanţelskou smlouvou sjednán na první pohled všeřešící reţim oddělených jmění, můţe během manţelství nebo během rozvodu nastat mezi manţely kolize, protoţe prokazovat, kdo majetek v domácnosti konkrétně pořídil a kdo ho tedy výlučně vlastní, nemusí být po desetiletém manţelství vůbec jednoduché. Samozřejmě je zde moţnost obrátit se ve většině případů na soud s ţalobou, ale v rodinných záleţitostech by se soud měl jevit aţ jako poslední moţné řešení. Strany by se vţdy měly pokusit o smírné řešení, z alternativních metod řešení sporů se pak nabízí především rodinná mediace, případně rodinná terapie.54
53
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 163. 54 Vedle mediace do této skupiny alternativních metod řešení sporů patří například formalizovanější rozhodčí řízení či neformální konciliace.
36
3.1 Rodinná mediace a rodinná terapie Rodinná mediace jako postup řešení konfliktů v rodinných vztazích za pomoci
kvalifikovaného
mediátora
se
jeví
v konfliktech
souvisejících
s předmanţelskou smlouvou nadmíru vhodně. Jejím cílem je během krátké doby vyřešit konkrétní problém a dosáhnout dohody přijatelné pro všechny zúčastněné strany, která v budoucnosti napomůţe uspořádat poměry a zlepšit vztahy uvnitř rodiny.55 Samozřejmě nejčastěji se bude jednat o konflikty vznikající v souvislosti s rozvodem, jenţ se pak řeší v rámci rozvodové mediace. Mediace jako taková je převáţně dobrovolná, nicméně i na základě doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. (98)1, o mediaci v rodině, se v § 100 OSŘ, ve znění účinném k 1. 10. 2008, prvně objevila moţnost soudu nařídit účast na rodinné mediaci či rodinné terapii právě v rodinných záleţitostech a to konkrétně ve věcech péče o nezletilé děti. V roce 2012 proběhla novelizace občanského soudního řádu a soud nyní můţe nařídit první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin všude tam, kde se to jeví jako účelné a vhodné a úprava mediace a terapie týkající se péče o nezletilé se přesunula do zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Soud nadále v těchto řízeních můţe po rodičích vyţadovat aţ tříměsíční účast na mediaci a terapii. Jak jiţ bylo zmíněno, k nařízení mediace nejčastěji dochází při rozvodu manţelství či při řízení ve věcech péče o nezletilé a to aţ ve chvíli, kdy se účastnící obrátí na soud. Mediace jako taková by však mohla být mnohem efektivnější, a to i v ostatních případech, jestliţe by proběhla ještě před soudním řízením. Bohuţel zatím není v podvědomí českých občanů natolik zakotvená a praktickým problém je i cena mediace, která je nejméně 1000 Kč za hodinu a je hrazena účastníky.56 Mnohdy tedy problémy v rodině eskalují a místo řešení pomocí mediace, o které manţelé třeba ani nevědí, se finálně obrací na soud a ač je dle § 99 OSŘ a § 9 zákona o zvláštních řízeních soudních na moţnost mediace soud během jednání upozorní, mnozí účastníci soudních jednání ani tehdy k mediaci dobrovolně nepřistoupí z důvodu cenové náročnosti. Mnohdy si neuvědomí, ţe neţ platit advokáty dle jejich hodinové sazby, by je mediace vyšla 55
HOLÁ, L. Mediace a možnosti využití v praxi. Praha: Grada Publishing, 2013, s. 88. Časté dotazy. Mediace [online]. Asociace mediátorů České republiky, © 2011 [cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.amcr.cz/caste-dotazy/ 56
37
finančně výhodněji, nicméně často jsou strany nezastoupeny či jsou zastoupeny advokáty poskytujícími sluţby zdarma v rámci poradenského centra či za výhodné ceny a přístup k mediaci se tak jeví jako finanční zátěţ oproti soudu. Opačný problém, kdy soud mediaci, zpravidla ve věci týkající se nezletilých dětí, nařídí bez ohledu na historii manţelů či bývalých manţelů i tam, kde je to například z důvodu opakovaného násilí naprosto nevhodné, nebude tato práce detailněji rozebírat. Jestliţe mediace je brána jako velmi vhodná alternativa k soudnímu řízení v rodinných věcech, kde pomáhá dospět k dohodě mezi manţeli či bývalými manţely nezbytné pro budoucnost, vyuţití rodinné terapie spatřuji především v dlouhodobě nefunkčních rodinách. Pracuje totiţ s hluboce uloţenými emocemi, záţitky z minulosti a váţnými vztahovými problémy a jejím cílem je napravit fungování rodiny.57 Aktuálně povinnost rodinné terapie právní řád upravuje ve věcech péče soudu o nezletilé. Jestliţe mediaci i rodinnou terapii budeme povaţovat za obvykle velmi efektivní nástroj řešení kolizí mezi manţely, bylo by vhodné zamyslet se nad tím, zda lze předmanţelskou smlouvou ujednat povinnost vyuţít mediace či terapie při vzniku konfliktu před obrácením se na soud. Opět budeme vycházet především z toho, ţe ujednání této povinnosti není zákonem zakázáno a taktéţ ho nespatřuji v rozporu s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Mám ovšem za to, ţe můţe nastat mnoho výjimečných situací, kdy nelze po straně spravedlivě poţadovat účast na mediaci, dokonalým příkladem budiţ domácí násilí, kdy i zákon říká, ţe mediaci soud nemůţe nařídit v době platnosti předběţného opatření ve věci domácího násilí. Doplňující otázkou je pak samozřejmě sankce za porušení tohoto ujednání. V případě, ţe bychom ho shledali za dovolené, tak by mohlo dojít k sankcím předvídaným smlouvou, případně by mohla být zaloţena moţnost strany odstoupit od smlouvy. V ţádném případě se nemůţe sankce týkat následné péče o dítě, výše výţivného či rozšíření důvodů pro rozvod manţelství.
57
HOLÁ, L. Mediace a možnosti využití v praxi. Praha: Grada Publishing, 2013, s. 88.
38
3.2 Soudní přezkum předmanželských smluv Pokud se vrátíme k obecnému řešení kolizí mezi manţely, je na místě se zmínit i o moţnosti soudního přezkumu předmanţelských smluv. Judikatura českých soudů bohuţel není rozsáhlá, snad jen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 579/2010 se tématikou předmanţelské smlouvy zabýval. Uzavření manţelství pro těhotnou ţenu bylo ze strany otce očekávaného dítěte podmíněno podpisem předmanţelské smlouvy. Snoubenka byla v tíţivé sociální situaci, samoţivitelka s jedním potomkem, dlouhodobě bez pracovního poměru a o podpisu této smlouvy se rozhodovalo těsně před uzavřením manţelství. Nejvyšší soud se ztotoţnil s názorem odvolacího soudu, který napadanou předmanţelskou smlouvu shledal jako uzavřenou v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a odstoupení od ní shledal jako důvodné.58 Inspiraci k přezkumu předmanţelských smluv lze hledat převáţně v Německu, kde Spolkový nejvyšší soud vytvořil na základě judikatury Spolkového ústavního soudu pravidla soudního přezkumu těchto smluv. Souhrnně tedy soudy posuzují vyjednávací pozici snoubenců při uzavírání smlouvy a dále faktický stav, který v průběhu manţelství nastal v důsledku smlouvy. Co se týče vyjednávací pozice, německé soudy konstatovaly, ţe podstatně nerovné a nevýhodné vyjednávající podmínky vylučují obecně právo smluvní strany na svobodný projev vůle. Příkladem je těhotná snoubenka. K druhému aspektu posuzování, následné faktické situaci manţelů, lze zkráceně říci, ţe jako neplatná v důsledku rozporu s dobrými mravy, můţe být soudem oprávněně označena předmanţelská smlouva zakládající jednostranně nevyváţený a bezdůvodně nevýhodný stav ve vazbě na konkrétní okolnosti případu. Příkladem můţe být změna poměrů v manţelství,
58
Nejvyšší soud odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Cdo 47/92 s tím, ţe tísní se rozumí objektivní hospodářský nebo sociální a někdy i psychický stav, který takovým způsobem a takovou závaţností doléhá na osobu uzavírající smlouvu, ţe ji omezuje ve svobodném rozhodování natolik, ţe učiní právní úkon, který by jinak neučinila. Rovněţ nápadně nevýhodné podmínky musí objektivně existovat v době právního úkonu a nemohou spočívat v subjektivním cítění dotčené osoby. Zda jde o nápadně nevýhodné podmínky, je nutno posuzovat vţdy konkrétně, podle okolností daného případu.
39
kdy v důsledku změny hospodářských poměrů je smlouva shledána za jednostranně nevýhodnou.59 S ohledem na moţnosti širšího uplatnění autonomie vůle dle občanského zákoníku lze očekávat mírně vzestupnou tendenci uzavírání předmanţelských smluv, a jelikoţ kolize mezi manţely nejsou v dnešní době ničím výjimečným, v návaznosti na to lze i předpokládat i častější soudní přezkum předmanţelských smluv na našem území. Výše zmíněný judikát naznačil, ţe i Česká republika bude trvat na ochraně slabší strany při sepisování předmanţelských smluv. Situace, kdy bude jednou ze stran smlouvy těhotná snoubenka, ekonomicky znevýhodněný snoubenec nebo nezletilý (pokud bude připuštěn názor, ţe má způsobilost k uzavření předmanţelské smlouvy) bude nutno soudem důkladně hodnotit právě s ohledem na splnění podmínky neexistence tísně či nápadně nevýhodných podmínek a také s ohledem na nutnost souladu s dobrými mravy. Německem se lze v tomto ohlednu dostatečně inspirovat.
59
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 148-151.
40
4
VLIV EVROPSKÝCH STANDARDŮ Po důkladné analýze předmanţelské smlouvy v předchozích kapitolách se
na ni nyní podíváme z jiného úhlu a pokusíme se analyzovat, které z vytvářejících se evropských standardů rodinného práva občanský zákoník reflektoval a které na své zařazení do českého právního řádu stále čekají. Na poli rodinného práva výjimečně nemluvíme o standardech, které by vytvářela Evropská unie. Harmonizace a unifikace práva členských států totiţ naráţí na velké odlišnosti mezi jednotlivými zeměmi a překáţkou je zde především stále velká provázanost rodinného práva kaţdé země s jejími tradicemi, historií, náboţenstvím. Avšak přestoţe o autoritativním sjednocování ze strany Evropské Unie nemůţe být řeč, fakticky k pozvolnému spontánnímu sbliţování rodinného práva členských zemí Evropské unie dochází a probíhá proces tzv. evropeizace rodinného práva.60 Tento proces má původ mimo jiné v existenci Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen Úmluva), která na evropském území zaujímá pozici základního katalogu lidských práv a společných hodnot. Tento první harmonizační pokus je dílem organizace Rady Evropy, která dnes slučuje jiţ 47 státu a k prosazení práv a povinností z Úmluvy vytvořila jedinečnou instituci, Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP). Ten je nadán pravomocí uloţit státům povinnost sladit právní řád s Úmluvou a uloţit jim sankce za předpokladu, ţe ji porušují. Z per soudců ESLP tak vycházejí rozsudky, kterými se zákonodárci některých státu řídit musí, inspirovat se však jimi nechávají i v mnoha jiných státech, kde závazné nejsou. V procesu evropeizace rodinného práva však mají větší roli jiné akty Rady Evropy, a to nezávislá doporučení Výboru ministrů členským státům. Na poli vědy rodinného práva je to pak Komise pro Evropské rodinné právo61 (dále jen CEFL) a v neposlední řadě i samostatní odborníci, např. Ingeborg Schwenzer, která stojí za vznikem díla s názvem Model Family Code (dále jen MFC). Pokud 60
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 42-45. 61 Je tvořena více neţ 30 akademiky, odborníky z oblasti rodinného práva z většiny členských států Evropské unie a jiných evropských státu jako je Švýcarsko nebo Norsko. Českou republiku zastupuje Prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc. V podrobnostech viz http://www.ceflonline.net/.
41
bychom zúţili okruh otázek, kde se sbliţování na evropské úrovni projevuje, na manţelské majetkové právo, resp. předmanţelskou smlouvu, zjistíme, ţe právě nepolitická CEFL je stěţejní institucí a MFC velmi váţeným dílem. CEFL se k akademické diskuzi připojila v roce 2001 a svůj cíl, harmonizovat rodinné právo v Evropě, se snaţí naplnit pomocí tvorby společných nezávazných principů rodinného práva, jeţ mají být rámcem či návodem pro národní i nadnárodní legislativy.62 V pořadí třetím vytvořeným souborem jsou Principy pro manţelské majetkové právo, kde najdeme i úpravu majetkových smluv mezi manţely, resp. snoubenci.63 V celkem šesti principech s číselným označením 4:10 aţ 4:15 se umoţňuje snoubencům i manţelům vybrat si budoucí majetkový reţim. Dohoda má být písemná, vypracována notářem, datovaná a s podpisy obou manţelů. Strany by si měly sdělit výši svého majetku a dluhů a notář by měl kaţdému manţelovi zvlášť radit a ujistit se, ţe strany všemu rozumí a se smlouvou na základě svobodné vůle souhlasí. Článek 4:14 se týká účinků smlouvy vůči třetí straně, které by měly nastávat, pokud je smlouva veřejně dostupná, nebo kdyţ třetí strana byla s relevantními částmi seznámena. Posledním principem této kapitoly je úprava tzv. tvrdostní klauzule, která umoţňuje, aby kompetentní orgán odloţil nebo přizpůsobil tuto dohodu aktuální situaci stran.64 Ač principy byly vydány v roce 2013, kdy návrh občanského zákoníku jiţ byl schválen a tvůrci se tak nemohli jimi přímo inspirovat, nová úprava předmanţelských smluv, kromě výjimek, rámec navrţený principy v zásadě neporušuje. Výjimkou je právě posledně zmíněná tvrdostní doloţka, kterou výslovně upravenou v českém rodinném právu nenajdeme a také povinnost notáře kaţdému manţelovi samostatně radit a ujistit se, ţe obě strany všemu rozumí a se smlouvou na základě svobodné vůle souhlasí. Tuto povinnost notáři nedává výslovně ani notářský řád, nicméně jeho obecnou povinností je chovat se
62
ANTOKOLSKAIA, M. Harmonisation of Family Law in Europe: A Historical Perspective. A tale of two millenia. Antwerpen; Oxford: Intersentia, 2006, s. 3. 63 Komisí byly zatím vydány troje principy. V roce 2004 byly vydány Principy pro rozvod a výţivné pro dobu po rozvodu, v roce 2007 pro rodičovskou zodpovědnost a v roce 2013 pro manţelské majetkové právo. 64 BOELE-WOELKI, K. a kol. Principles of European family law regarding property relations between spouses. Cambridge: Intersentia, 2013, s. 135.
42
nezávisle a nestraně a očekává se, ţe stranám v případě dotazů odpoví. Pro doplnění i s ostatními sadami principů vypracovanými CEFL je občanský zákoník víceméně v souladu, ať uţ se to týká specifické úpravy dispozic s rodinným obydlím65 či úpravy výţivného po rozvodu. Principy totiţ neříkají, kdy by dohoda o výţivném po rozvodu měla být uzavřena a nechávají tak v reţii států, zda ji půjde uzavřít před či během manţelství nebo pouze aţ během rozvodu či po něm.66 Principy upravují i tvrdostní doloţky, kdy výţivné nemusí být přiznáno, resp. můţe být omezeno a odebráno v důsledku nevhodného chování oprávněného. To znamená, ţe ani platně sjednané ustanovení předmanţelské smlouvy přiznávající výţivné ve formě jednorázové částky by se nemělo aplikovat v případě, ţe povinná strana je např. obětí domácího násilí ze strany oprávněného subjektu.67 Občanský zákoník je s oběma principy v souladu, neboť dohodu o výţivném pro rozvedeného manţela lze na našem území platně sjednat během rozvodu, i po něm a tvrdostní klauzuli obsahuje § 762, odst. 2 OZ, který stanovuje, ţe právo na výţivné nemá osoba páchající vůči druhému manţelovi domácí násilí. Výslovnou úpravu moţnosti sjednání výţivného v předmanţelské smlouvě náš právní řád neobsahuje, principy to však ani nepoţadují. Kniţním dílem, kterým se ovšem zákonodárci inspirovat mohli, je MFC z roku 2006.68 Je značně pokrokovější a reaguje pruţněji na vývoj společnosti, leč pro účely této diplomové práce moţnost snoubenců upravit si své poměry pro budoucnost příliš neupravuje. V podstatě pouze dva články 1.38 a 1.39 tvořící pátou kapitolu části o Ekonomických následcích rozvodu s názvem Partnerské 65
Princip 4:5 říká, ţe by partneři při disponování s rodinným obydlím nebo obvyklým vybavením rodinné domácnosti oba souhlasit. Princip 4:6 podobnou ochranu poskytuje i u bydlení, které si partneři pronajímají. V OZ tomu odpovídá ochrana v § 747, § 748 a § 718, odst. 3 OZ. 66 BOELE-WOELKI, K. a kol. Principles of European family law regarding divorce and maintenance between former spouses. Antwerp: Intersentia, 2004, s. 120. 67 Tamtéţ, s. 103. 68 MFC byl vydán Ingeborg Schwenzer, členkou expertní skupiny CEFL a Mariel Dimsey. Smyslem MFC bylo vytvořit univerzální rodinněprávní kodex, který by se mohl stát inspirací pro členské státy a jelikoţ nestaví pouze na základu práva evropského, ale hledá i v právu kanadském, australském či novozélandském, překračuje tak oblast, kde působí CEFL a a jejími Principy tak nesoupeří, spíše je doplňuje a nabízí i jiný úhel pohledu. Nehledá pouze jednotlivým úpravám společné instituty, ale má za cíl nacházet a tvořit nejlepší moţná řešení bez ovlivnění politickou situací a vytvořit tak jednotné a konzistentní právo. V podrobnostech: SCHWENZER, I., DIMSEY, M. Model Family Code. From a global perspective. Antwerpen - Oxford: Intersentia, 2006.
43
dohody říkají, ţe by partnerům měla být dána moţnost v jakékoliv době uzavřít dohodu regulující finanční následky rozvodu. Tato dohoda by měla být písemná a soud ji bude povaţovat za platnou, pokud se bude jevit jako spravedlivá a rozumná ve světle dalších ustanovení z MFC. Ţel jiná ustanovení se partnerským dohodám, natoţ předmanţelským smlouvám, přímo nevěnují. Z čehoţ ovšem vyplývá jediné pravidlo a to, ţe dle těchto dvou článků MFC by předmanţelská smlouva mohla obsahovat i podmínky týkající se budoucích finančních dopadů rozvodu manţelství. Detaily si opět mohou jednotlivé státy upravit dále samy. MFC se zaměřuje především na definice partnerství, manţelství, překáţek manţelství, podmínek rozvodu, včetně jeho průběhu a ekonomických následků pro partnery a dále na ochranu slabší strany, i v postavení obětí domácího násilí, rodinného obydlí a dětí, kde MFC se pokusil o nastavení pravidel poměrně obsáhle, coţ je vzhledem k důleţitosti ochrany nejlepšího zájmu dítěte opodstatněné. Můţeme tedy konstatovat, ţe úprava týkající se předmanţelské smlouvy v občanském zákoníku ustanovení MFC neporušuje, neboť i český právní řád výslovně nezakazuje ustanovení týkající se ekonomických následků rozvodu v předmanţelské smlouvě, bohuţel však ani nějak výslovně toto nedovoluje a nechává řešení praxi. V úvodu této kapitoly byl zmíněn vliv doporučení Výboru Ministrů Rady Evropy na evropeizaci rodinného práva. Tento orgán byl na poli rodinného práva aktivní především v minulých desetiletích. Mnohá z doporučení se týkala zejména ochrany slabší strany, rodinného obydlí a rodiny jako celku.69 Významnými doporučeními je Doporučení o rodinné mediaci (1998) a Doporučení o občanské mediaci (2002). Ač první je staré více neţ 15 let, Česká republika jej reflektovala aţ v roce 2008. V současné době je z aktů Rady Evropy aktuální Doporučení č. (2010)5 Výboru ministrů členským státům ohledně boje proti diskriminaci na
69
Byly vydány například následující dokumenty: Doporučení č. (2002)5 Výboru ministrů Rady Evropy o ochraně ţen před násilím, Doporučení č. (89)1 Výboru ministrů Rady Evropy týkající se příspěvků po rozvodu, Doporučení č. 3/1988 Výboru ministrů Rady Evropy, o platnosti smluv mezi osobami ţijícími spolu jako nesezdané dvojice a jejich závětních dispozic, Doporučení č. (85)4 Výboru ministrů Rady Evropy o násilí v rodině, Doporučení č. (81)15 Výboru ministrů Rady Evropy, o rodinném bydlení, Doporučení č. (78)37 Výboru ministrů Rady Evropy o rovnosti manţelů v občanském právu.
44
základě sexuální orientace a genderové identity. Jedním z jeho bodů je i doporučení k zajištění ekvivalentního právního statutu heterosexuálních párů a párů osob stejného pohlaví, čímţ je myšleno zrovnoprávnění manţelství a registrovaného partnerství včetně všech důsledků i ve smyslu vytvoření SJM a tím pádem moţnosti uzavírat předmanţelské smlouvy. Zpráva o plnění Doporučení Českou republikou70 však zcela oprávněně kriticky poznamenává, ţe přijetí Doporučení zůstalo téměř bez povšimnutí. „České státní orgány, včetně Veřejného ochránce práv, dosud neučinily žádné konkrétní kroky, ať již legislativní či nelegislativní povahy, které by směřovaly k naplňování samotného doporučení.“71 Mám za to, ţe manţelské majetkové právo se v následujících letech v důsledku aktivit Rady Evropy bohuţel vyvíjet nebude. Závěrem této kapitoly je vhodné poznamenat, ţe Česká republika v zásadě nestojí mimo evropské trendy, kdy jsme se díky novému kodexu v mnohém přiblíţili modernímu evropskému rodinnému právu. Ačkoliv inspiraci MFC či principy vytvořenými CEFL nelze spolehlivě prokázat, aţ na výjimky je úprava předmanţelské smlouvy v občanském zákoníku s nimi v souladu. V budoucnu lze s přihlédnutím k evropským tendencím upravit výslovně tvrdostní klauzuli u předmanţelských, resp. manţelských smluv a povinnost notáře důkladně informovat snoubence a kaţdému z nich zvlášť radit. Mám za to, ţe výše zmíněné navrhované změny jsou však v celkovém pohledu bagatelní. Občanský zákoník v souladu s evropským směřováním rodinného práva částečně vhodně zakotvil zranitelné oblasti manţelského majetkového práva jako například ochranu slabší strany a třetích osob či samotné náleţitosti takových dohod a do budoucna by měl v tomto duchu dále pokračovat, avšak za plného respektování hlavního trendu, kterým je uvolňování limitů autonomie vůle subjektům rodinného práva.
70
Zpráva o plnění Doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů členským státům ohledně boje proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity Českou republikou [online]. Praha: Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD), © 2013 [cit. 24. 2. 2015]. 71 Tamtéţ, s. 3.
45
5
ÚVAHY DE LEGE FERENDA Jestliţe občanský zákoník úpravu předmanţelské smlouvy o něco pozměnil,
mnoho toho stále zůstává nedořešeno. Začněme tím, ţe i přes kritiku odborné veřejnosti zůstala předmanţelská smlouva smlouvou inominátní. A to i navzdory skutečnosti, ţe dle nové úpravy je snoubencům dán větší prostor pro uplatnění autonomie vůle, a také navzdory tomu, ţe občanský zákoník je velmi detailně rozpracovaný kodex v mnoha jiných oblastech. Nezbývá neţ konstatovat, ţe si s ohledem na svůj význam zaslouţí větší pozornost, neţ jakou jim občanský zákoník věnuje, a proto se nyní pokusím uvést několik návrhů de lege ferenda. V návaznosti na případnou budoucí úpravu smlouvy jako typové by bylo vhodné výslovně upravit způsobilost nezletilých či osob omezených ve svéprávnosti k uzavření předmanţelských smluv. Dále jako pozitivní krok vpřed vidím formulaci týkající se neplatnosti některých ujednání, např. ve formě demonstrativního výčtu navazujícího na § 718 odst. 3 a § 719 OZ. Pokud je občanský zákoník konstruován jako „zákon pro lidi“, vidím smysl např. ve výslovném zákazu ujednání týkající se dětí, neboť ač odborná veřejnost bez větších obtíţí dovozuje jejich neplatnost, mám za to, ţe snoubenci tento fakt často nevnímají. Dozajisté nebude jednoduchý úkol vhodně zakomponovat ochranu ekonomicky slabší strany při uzavírání předmanţelské smlouvy, efektivním řešením by mohlo být vytvoření skupiny tzv. nezrušitelných práv.72 Jako jedno z nich vidím např. právo na výţivné rozvedeného manţela, dále právo na stejnou ţivotní úroveň či rovnost mezi manţely. Ačkoliv pro dovození neplatnosti předchozích ujednání lze pouţít ve většině případů obecné ustanovení § 588 OZ, výslovná úprava by přispěla k objasnění sporných otázek, především by však mohla plnit funkci materiálního korektivu v případě, ţe by tendence k posuzování souladu s dobrými mravy stejně jako doposud směřovala ve prospěch
72
KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 49.
46
liberálnějšího pojetí, coţ by v důsledku mohlo vést k oslabení slabší strany.73 V souvislosti s evropskými standardy by bylo vhodné upravit přímo v části o manţelském majetkovém právu tvrdostní klauzuli pro případy, kdy dojde k změně poměrů v manţelství. Zákon by také mohl vyjasnit dlouholeté spory ohledně ujednání týkajících se rozvodu manţelství. Mám za to, ţe v souladu s celosvětovými tendencemi by mělo být moţné pojmout předmanţelskou smlouvu i jako prevenci rozvodu. V případě, ţe by manţelé věděli, jaký dopad bude mít porušení jejich práv a povinnosti ujednaných ve smlouvě, je moţné říci, ţe do jisté míry by se jednalo o institut podporující stabilitu manţelství. V případě krize by se pak předmanţelská smlouva mohla stát základem pro nekonfliktní řešení.74 Zákonem nevyřešené jsou zejména otázky, zda lze ujednat podmínky vypořádání SJM a případně za jakých okolností a dále zda lze upravit předmanţelskou smlouvou výši výţivného rozvedeného manţela. Mám za to, ţe práva na výţivné rozvedeného manţela by nadále nemělo být moţné se vzdát, ovšem s výjimkou jednorázového odbytného, tak jak je tomu i doposud. V návaznosti na moţnost sjednat si předmanţelskou smlouvou oddělené jmění by bylo vhodné uvaţovat i o ochraně pozůstalého manţela v souvislosti se zánikem manţelství smrtí jednoho z manţelů. Buďto necháme na vůli snoubenců, zda se rozhodnout navzájem chránit pro tento případ v předmanţelské smlouvě nebo například v závěti, případně můţe stát kogentně zakotvit manţela jako nepominutelného dědice.75 Dle aktuální zákonné úpravy pozůstalému manţelovi vţdy připadne ze zákona do výlučného vlastnictví pouze základní vybavení rodinné domácnosti. Zbytek svého majetku můţe manţel pořízením pro případ smrti odkázat jiným dědicům a pozůstalý manţel by tak nemusel dědit kromě onoho základního vybavení rodinné domácnosti nic jiného. Při respektování
73
SCHÖN, M. Dobré mravy jako korektiv ujednání ve smlouvách uzavíraných mezi manţely a v předmanţelských smlouvách. In Ţatecká, E. a kol. (eds.). Cofola 2011: The Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 198. 74 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 216-217. 75 KRÁLÍČKOVÁ, Z. Smlouvy mezi snoubenci, manţely a rozvedenými manţely. Právo a rodina. 2004, č. 7, s. 6.
47
autonomie vůle se kloním k variantě, kdy manţel nadále nebude nepominutelným dědicem. Současný právní stav bohuţel nijak nereflektuje předmanţelskou smlouvu snoubenců v okamţiku nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce. Naštěstí de lege ferenda by se situace měla změnit. Dne 1. 4. 2015 totiţ třetím čtením v Poslanecké sněmovně prošel návrh změny § 262a OSŘ a § 42 exekučního řádu. Tyto dva paragrafy způsobovaly praktickou zbytečnost zaevidování smlouvy v Seznamu listin o manţelském majetkovém reţimu, neboť soud i exekutor s majetkem nakládal, jakoby existovalo běţné SJM. Pokud návrh novely projde úspěšně celým legislativním procesem, jedna nejasnost související s rekodifikací soukromého práva tak bude úspěšně napravena a dojde k propojení nového § 721 OZ a procesních předpisů.76
76
Sněmovní tisk č. 337/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, publikováno 7. 10. 2014 [cit. 10. 3. 2015].
48
ZÁVĚR Předmanţelská smlouva je na našem území institutem tradičním. Její postupný návrat lze po letech omezování autonomie vůle jistě jen přivítat. Bohuţel se však ani do občanského zákoníku nenavrátila v plném rozsahu z dob první republiky, kdy byla více neţ obvyklá v návaznosti na existenci zákonného reţimu oddělených jmění. Zbývá tak s očekáváním sledovat debatu týkající zrušení automatického vzniku SJM a případného návratu zákonného reţimu oddělených
jmění,
kterou
aktuálně
započal
z řad
odborné
veřejnosti
místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. S touto změnou by velký návrat zaţila i předmanţelská smlouva, avšak tato diplomová práce se vzhledem k relativní čerstvosti debaty věnovala předmanţelské smlouvě pouze v návaznosti na zákonný reţim SJM. Jedním z cílů práce bylo pokusit se poskytnout přehled dovolených a zakázaných ujednání, včetně návaznosti na krizové období manţelství. Po detailní analýze jednotlivých aspektů předmanţelské smlouvy lze shrnout, ţe před účinností občanského zákoníku, ale i dnes, je stále nutno dovozovat velké mnoţství odpovědí na sporné otázky doktrínou, neboť zákon příliš prostoru tématice předmanţelské smlouvy nevěnuje a ani judikatura v tomto ohledu není bohatá. I díky získání poznatků z praxe se mi povedlo rozlišit, které otázky rozebrané v této diplomové práci, jsou pro praxi opravdu důleţité, a které jsou spíše řešeny na poli teorie. Mezi ty teoretické řadím způsobilost k uzavření předmanţelské smlouvy, neboť v praxi je uţ tak předmanţelských smluv uzavíráno málo a v kombinaci s minimem uzavřených manţelství nezletilými, se notář během své praxe s takovým poţadavkem klienta pravděpodobně nesetká. Stejně tak vzhledem ke krátkému působení svěřenského fondu v naší právní úpravě praxe tento problém zatím neřeší. Obě tyto skutečnosti navíc právní řád umoţňuje obejít v tom smyslu, ţe jinými ustanoveními povoluje přidání let nezletilému a samostatný vznik svěřenského fondu. Co však povaţuji za otázku aktuální a praxí řešenou je otázka ujednání pro případ zániku manţelství, kdy tato
49
práce dospěla k následujícím závěrům. Ujednání týkající se pravidel vypořádání SJM by měla být aţ na výjimky shledávána za platná, stejně tak ujednání zakotvující částku jednorázového odbytného pro rozvedeného manţela. Naopak za jednoznačně neplatná by se měla povaţovat ujednání dotýkající se péče o dítě, výţivného pro dítě po rozvodu a také vzdání se práva na výţivné rozvedeného manţela, a to především z důvodu opodstatněnosti zachování limitů autonomie vůle ve prospěch slabší strany, ať uţ to je nezletilé dítě nebo manţel v postavení slabší strany. Samozřejmě tento příkladmý výčet doplňují ujednání v rozporu se zákonem, dobrými mravy, veřejným pořádkem či ujednání týkající se práv a povinností osobního charakteru. Vyjasnění sporných otázek pomocí kogentního zakotvení pravidel de lege ferenda by odborná i laická veřejnost dozajisté uvítala, protoţe ač názor odborníků na „nadbytečná“ ustanovení občanského zákoníku je takový, ţe jejich absence by na věcech mnoho nezměnila, více kogentní ustanovení týkajících se předmanţelské smlouvy by do budoucna poskytovalo větší právní jistotu především snoubencům, usnadnilo sepisování smluv v praxi také notářům, přineslo jednoznačná pravidla pro období rozvodu a také ochranu snoubencům, potaţmo manţelům v postavení slabší strany. Lze uzavřít, ţe § 718 odst. 3 a § 719 OZ, poskytující ochranu rodině jako takové a třetím osobám, jsou krokem správným směrem, avšak v budoucnu by na ně měla navázat další explicitní ustanovení, neboť je důleţité, aby úpravu manţelského majetkového práva neustále provázela myšlenka nutnosti upozadění individuálních zájmu ve prospěch rodiny jako celku. Praxí neřešenou, avšak jako velmi uţitečnou, shledávám moţnost ujednání týkající se vyuţití mediace či jiných alternativních forem řešení sporů. V této práci jsem dospěla k závěru, ţe by ujednání mohlo být platné, pohled notáře působícího v praxi je však takový, ţe snoubenci před sňatkem tyto poţadavky reálně nemají. Při hodnocení naší současné úpravy v návaznosti na evropské tendence mám za to, ţe současný občanský zákoník se vydává správným směrem, ačkoliv je nutné evropský vývoj dále reflektovat. Je otázkou, nakolik jsou čeští familiaristé ochotni se řídit Principy CEFL, dílem MFC či doporučeními Výboru ministrů Rady Evropy či nakolik jsou pro ně podkladem při novelizaci předpisů rodinného
50
práva. Nicméně v celkovém pohledu stávající úprava předmanţelské smlouvy aţ na drobné nedostatky odpovídá pravidlům zakotveným v Principech CEFL a MFC. Výjimkou je Doporučení č. (2010)5 Výboru ministrů členským státům ohledně boje proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, kdy neočekávám v blízké době jeho reflektování v zákonné úpravě. Závěrem lze konstatovat, ţe hypotéza uvedená v úvodu diplomové práce se potvrdila. Jestliţe totiţ úprava předmanţelské smlouvy postrádala detailnější rozpracování uţ v předchozím civilním kodexu, změny, které přinesl občanský zákoník, stále nejsou dostačující a v budoucnosti tak bude nutné přistoupit k novelizacím, které při zachování dostatečného prostoru autonomii vůle ochrání jak hospodářsky slabšího manţela, děti, rodinu jako takovou, tak i třetí osoby.
51
SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY Monografie, komentáře, sborníky a učebnice ANTOKOLSKAIA, M. Harmonisation of Family Law in Europe: A Historical Perspective. A tale of two millenia. Antwerpen; Oxford: Intersentia, 2006, 565 s. ISBN 9050955762. BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy: institut pro uchování a převody rodinného majetku. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, 184 s. ISBN 9788074785856. BOELE-WOELKI, K. a kol. Principles of European family law regarding divorce and maintenance between former spouses. Antwerp: Intersentia, 2004, 170 s. ISBN 905095426X. BOELE-WOELKI, K. a kol. Principles of European family law regarding property relations between spouses. Cambridge: Intersentia, 2013, 420 s. ISBN 9781780681528. COESTER-WALTJEN, D. Předmanţelské smlouvy a rozvodové dohody. In: Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s. 109-118. ISBN 978-80-7357-432-1. ELIÁŠ, K., ZUKLINOVÁ, M., Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001, 302 s. ISBN 8072013130. FIALA, J., HURDÍK, J., STAVINOHOVÁ, J. a kol. Meritum Občanské právo. 2., aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 1000 s. ISBN 978-80-7357-948-7. PAOLO, G., DEMARCHI, A. Il fondo patrimoniale. Milano: Giuffrè, 2011, 780 s. ISBN 978-8814163425. HADERKA, J. Uzavírání manželství z hlediska právního. Praha: Academia, 1977, 374 s. HOLÁ, L. Mediace a možnosti využití v praxi. Praha: Grada Publishing, 2013, 512 s. ISBN 978-247-4109-3. HRUŠÁKOVÁ, M., Rodinné právo. In: Sborník přednášek ze Semináře k novému občanskému zákoníku pro zástupce krajů. CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting, 2012 [cit. 24. 2. 2015].
52
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Rodinné právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 366 s. ISBN 978-80-7400-552-7. HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1380 s. ISBN 978-80-7400-503-9. HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1335 s. ISBN 978-807400-535-0. HURDÍK, J., LAVICKÝ, P. Systém zásad soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 197 s. ISBN 978-80-210-5063-1. KOVÁŘOVÁ, D. Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 152 s. ISBN 978-80-87212-84-4. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Autonomie vůle v rodinném právu v česko-italském porovnání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 264 s. ISBN 8021030933. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Lidskoprávní dimenze českého rodinného práva. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 191 s. ISBN 978-80-210-5053-2. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Manţelské majetkové právo: od smlouvy ke smlouvě? In: DVOŘÁK J., MALÝ K. a kol. (eds.), 200 let Všeobecného občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 413-422. ISBN 978-80-7357-753-7. NOVOTNÝ, P. a kol. Nový občanský zákoník. Rodinné právo. Praha: Grada Publishing, 2014, 200 s. ISBN 978-247-5167-2. RADVANOVÁ, S. O rodině, manželství a dětech. Praha: Panorama, 1978, 167 s. ROUČEK, F., SEDLÁČEK, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: Linhart, 1937, díl V., s. 1011. SALAČ, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 301 s. ISBN 8071799149. SCHÖN, M. Dobré mravy jako korektiv ujednání ve smlouvách uzavíraných mezi manţely a v předmanţelských smlouvách. In Ţatecká, E. a kol. Cofola 2011: The Conference Proceedings. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 186-199. ISBN 978-80-210-5582-7. SCHWENZER, I., DIMSEY, M. Model Family Code. From a global perspective. Antwerpen - Oxford: Intersentia, 2006, 257 s. ISBN 9050955908.
53
ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha. Wolters Kluwer ČR, 2014, 752 s. ISBN 978-80-7478-457-6.
Odborné články DVOŘÁK, J. Habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala? Právní praxe. 1999, roč. 47, č. 7, s. 431-438. ISSN 1210-0900. DVOŘÁK, T. Společné jmění manţelů a právní úprava jeho smluvní modifikace de lege lata a de lege ferenda. Obchodní právo. 2013, roč. 22, č. 7 – 8, s. 242 – 263. ISSN 1210-8278. ELIÁŠ, K. Jak vypadají zásady nového občanského zákoníku? Právní rádce. 2012, roč. 20, č. 12, s. 30-34. ISSN 1210-4817. GINTER, J. Soudce: Zrušme povinné společné jmění manţelů. Právo. 2014, roč. 24, č. 208, s. 1 a 9. ISSN 1211-2119. KOCÍ, M. Institut svěřenského fondu v NOZ. Bulletin advokacie. 2014, č. 1-2, s. 28-32. ISSN 1210-6348. KRÁLÍČKOVÁ, Z. České rodinné právo ve světle evropských harmonizačních tendencí. Právník. 2012, roč. 151, č. 11, s. 1161-1184. ISSN 0231-6625. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Ochrana slabší strany v rodinném právu. Právník. 2011, roč. 150, č. 4, s. 362-377. ISSN 0231-6625. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Smlouvy mezi snoubenci, manţely a rozvedenými manţely. Právo a rodina. 2004, č. 7, s. 6-10. ISSN 1212-866X. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Předmanţelská smlouva de lege lata a rekodifikace českého rodinného práva. Právní rozhledy. 2003, roč. 11, č. 6, s. 263-316. ISSN 12106410. KRÁLÍČKOVÁ, Z. Úvahy nad zásadou "habilis ad nuptias, habilis ad pacta nuptiala". Ad notam. 2003, roč. 9, č. 1, s. 5-7. ISSN 1211-0558. KRÁLÍČKOVÁ, Z., TELEC, I. Výţivné v novém občanském zákoníku. Bulletinadvokacie. 2014, č. 3, s. 23-31. ISSN 1210-6348. Právní předpisy Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2015].
54
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2013, částka 112, s. 3168–3256. ISSN 1211-1244. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů: Česká republika. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012, částka 33, s. 1026–1365. ISSN 1211-1244. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2015]. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 1. 2015]. Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 1. 2015]. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2015]. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 12. 2. 2015]. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 19. 12. 2014]. Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2015]. Zákon č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský, převzat zákonem č. 11/1918 Sb. z. n. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9. 1. 2014]. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2015]. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky (notářský tarif), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 1. 2015].
55
Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1005/99. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 27. 1. 2015]. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 579/2010. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 28. 1. 2015].
Elektronické prameny SÝKOROVÁ, P. Předmanţelská smlouva: nejdřív k notáři, potom k oltáři. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 19. 8. 2008 [cit. 6. 2. 2015]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/predmanzelska-smlouva-nejdriv-k-notari-potom-k-oltaripp8-/viteze.aspx?c=A080818_120728_viteze_hru Zpráva o plnění Doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů členským státům ohledně boje proti diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity Českou republikou [online]. Praha: Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD), © 2013, 109 s. [cit. 24. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.proudem.cz/component/attachments/download/21.html
Dokumenty Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 11. 2014]. Sněmovní tisk č. 337/0 Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha: Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, publikováno 7. 10. 2014 [cit. 10. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=111421
56
PŘÍLOHA Č. 1: SHRNUTÍ ROZHOVORU V NOTÁŘSKÉ KANCELÁŘI MGR. RICHARDA BRÁZDY V BRNĚ Předmanţelské
smlouvy
jsou
uzavírány
v této
kanceláři
především
s poţadavkem na sjednání reţimu odděleného jmění. Důvodem jsou často poţadavky rodičů snoubenců pocházejících z majetných rodin nebo naopak ochrana před zadluţením v případě, kdy jeden z manţelů bude podnikat. V praxi zde nikdy nemuseli řešit problém s nedostatečnou způsobilostí k uzavření předmanţelské smlouvy. Pokud se týká obecně specifických ujednání, tak občas se poţadavky na ně vyskytnou, nicméně zde prý důleţitou roli sjednává právě osoba notáře, který musí zjistit, jaké jsou představy snoubenců, za jakým účelem by dané ujednání chtěli do smlouvy vloţit a navrhnout jim řešení, které bude v souladu se zákonem a bude vyvolávat účinky, které byly původně zamýšleny. V praxi se nesetkali ani s poţadavkem na rozšíření důvodů k rozvodu manţelství či úpravu vztahů k dětem, stejně tak se nesetkali s poţadavkem na začlenění ujednání o povinnosti mediace. Sepisovali však ujednání, kdy manţel, který poruší slib věrnosti a tato nevěra bude příčinou konce manţelství, bude povinen vyplácet měsíčně 10.000 Kč druhému manţelovi po dobu pěti let. Pro praxi vycházejí z toho, ţe pořád se jedná o dohodu mezi snoubenci, takţe jestliţe si ujednají povinnost navštívit mediátora, nic jim v tom nebrání, ovšem u všech takovýchto ujednání je třeba zvaţovat, zda budou účinky pouze inter partes nebo budou nastávat erga omnes.
57
PŘÍLOHA Č. 2: SHRNUTÍ ROZHOVORU V NOTÁŘSKÉ KANCELÁŘI JUDR. VLADIMÍRA NOVOBILSKÉHO VE FRÝDLANTĚ NAD OSTRAVICÍ To, ţe se tato notářská kancelář nachází ve městě, kde ţije méně neţ 10.000 obyvatel, je pravděpodobně jedním z důvodů, proč jsou předmanţelské smlouvy uzavírány v této kanceláři méně často. Nejčastější modifikací je zde zuţování zákonného rozsahu společného jmění z důvodu zvýšeného rizika dluhů, resp. sjednávání oddělených jmění. Shodně s notářskou kanceláří v Brně nemuseli v praxi řešit problém s nedostatečnou způsobilostí k uzavření předmanţelské smlouvy ani ţádost o jiné specifické ujednání, které by bylo zákonem neřešeno. Na ţádost snoubenců, kteří by chtěli vloţit do smlouvy ujednání o povinnosti k mediaci, by spíše doporučovali ujednat tuto dohodu mimo předmanţelskou smlouvu. S příchodem nového civilního kodexu očekávali, ţe snoubenci se budou více zajímat o nové ustanovení § 718 odst. 2 OZ, které umoţňuje uspořádat poměry pro případ zániku manţelství, nicméně vhledem k nízké informovanosti veřejnosti o změnách, které nový civilní kodex přinesl, dané ustanovení zatím nemuseli v praxi aplikovat.
58
