PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra obchodního práva. Diplomová práce NÁMITKY SMĚNEČNÝCH DLUŽNÍKŮ

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra obchodního práva

Diplomová práce

NÁMITKY SMĚNEČNÝCH DLUŽNÍKŮ DLUŽNÍKŮ

Alena Petříčková 2011/2012

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Námitky směnečných dlužníků zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

1

Na tomto místě bych velice ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Daně Ondrejové, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi napomohly k dokončení mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli a spolubydlícímu v jednom, Petru Hoškovi, za to, že se mnou po celou dobu psaní vydržel, ačkoliv to jistě mnohdy nebylo jednoduché a byl mi oporou i přes mou nevrlost. Mé díky patří také Mgr. Lubomíru Sudovi, který mi zapůjčil mnoho knižních publikací, díky nimž jsem nemusela trávit dlouhé hodiny a dny v knihovně. Samozřejmě zde nemohu nezmínit poděkování celé mé rodině, protože bez jejich psychické podpory a jimi projevené trpělivosti by dokončení této práce bylo velice složité.

2

OBSAH 1

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.............................................................................. 5

2

ÚVOD .............................................................................................................................. 6

3

SMĚNEČNÉ ŘÍZENÍ ...................................................................................................... 7

4

5

3.1

Specifika směnečného řízení ............................................................................................. 7

3.2

Podmínky vydání SPR a jeho doručení............................................................................. 7

NÁMITKY .................................................................................................................... 10 4.1

Třídenní lhůta k uplatnění námitek ................................................................................. 12

4.2

Základní klasifikace námitek .......................................................................................... 13

LISTINNÉ NÁMITKY ................................................................................................. 14 5.1

6

Námitka formálně neplatné směnky ............................................................................... 14

5.1.1

Směnečná klauzule .................................................................................................. 15

5.1.2

Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu ......................................... 16

5.1.3

Jméno toho, kdo má platit – směnečníka................................................................. 18

5.1.4

Splatnost .................................................................................................................. 19

5.1.5

Platební místo .......................................................................................................... 19

5.1.6

Remitent .................................................................................................................. 20

5.1.7

Datum a místo vystavení směnky ............................................................................ 21

5.1.8

Podpis výstavce ....................................................................................................... 21

5.2

Námitka formálně neplatného individuálního prohlášení ............................................... 22

5.3

Námitka formálního nedostatku aktivní legitimace věřitele ........................................... 23

5.4

Námitka neuplatnitelnosti či nevymahatelnosti nároků ze směnky ................................ 24

MATERIÁLNÍ NÁMITKY........................................................................................... 27 6.1

Podpisy osob, které nemají pasivní způsobilost.............................................................. 27

6.2

Námitka nepravosti podpisu na směnce .......................................................................... 28

6.3

Námitka, že směnku podepsala vymyšlená osoba .......................................................... 28

6.4

Námitka, že byl podpis učiněn nesvobodně či nevážně .................................................. 29

6.5

Změna textu směnky ....................................................................................................... 29

6.6

Námitka omylu ve směnce .............................................................................................. 30

6.7

Námitka nedostatku zastupovacího oprávnění ................................................................ 31 3

6.8 7

Námitka nedostatku aktivní legitimace věřitele .............................................................. 32

OSOBNÍ NÁMITKY..................................................................................................... 33 7.1

Námitka z kauzálního vztahu .......................................................................................... 33

7.1.1

Námitka, že dlužník majiteli směnky nic nedluží ................................................... 36

7.1.2

Námitka zaplacení směnky ...................................................................................... 37

7.1.3

Námitka zaplacení dluhu směnkou zajištěného ....................................................... 38

7.1.4

Námitka nedluhu založená na tvrzení, že žalovaný směnku nepodepsal ................ 39

7.1.5

Námitka, že dlužník podepsal směnku bezdůvodně ................................................ 39

7.1.6

Námitka započtení ................................................................................................... 40

7.2

Námitka protismluvního doplnění blankosměnky .......................................................... 41

8

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 44

9

RESUMÉ ....................................................................................................................... 47

10 POUŽITÉ ZDROJE ....................................................................................................... 49

4

1 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ZSŠ

Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů

OZ

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OSŘ

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

LZPS

Listina základních práv a svobod

SPR

směnečný platební rozkaz

5

2 ÚVOD Česká právní úprava směnky vychází z tzv. ženevského směnečného systému a jejím základním právním předpisem je ZSŠ. Tento zákon je výjimečný zejména tím, že za dobu své platnosti, tedy od roku 1951, prošel pouze dvěma novelizacemi1, z nichž ani jedna podobu tohoto zákonu nezměnila nijak radikálním způsobem. Je s podivem, že ačkoliv právní i hospodářské vztahy doznaly za posledních 60 let značných změn, ZSŠ obstál bez významných změn dodnes. Bezpochyby je to zapříčiněno nevídanou kvalitou tohoto zákona, jež je v našem právním řádu spíše raritou. Právě námitky směnečných dlužníků a zejména ty založené na čl. I. § 17 ZSŠ tvoří z mého pohledu jednu z nejzajímavějších otázek směnečné teorie, ačkoliv jim zákonodárce nevěnoval mnoho paragrafů ani v ZSŠ ani v jiném předpise. Z praktického hlediska získává tato problematika na aktuálnosti nejen z důvodu, že je v České republice v oběhu velké množství směnek, ale zejména proto, že v posledních letech lze pozorovat značný nárůst sporů ze směnek. Tento trend je bezpochyby zapříčiněn zejména skutečností, že se směnky často užívají v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami, kdy spotřebitel směnku podepíše, ačkoli, jakožto laik z pohledu směnečného práva, není schopen předvídat všechny nepříznivé situace a rizika, které pro něj ze směnečných závazků vyplývají. Výjimečnými ovšem nejsou ani situace, kdy je důvodem sporů zneužívání vlastností směnek nepoctivými směnečnými věřiteli.2 Ačkoliv se mnoho autorů ve svých knižních publikacích, či časopiseckých článcích, věnuje námitkám směnečných dlužníků, jejich příspěvky jsou povětšinou zaměřeny jen na úzkou výseč této problematiky a jen málo z nich se zabývá problematikou obrany směnečných dlužníků komplexně. Právě poroto jsem si za cíl své práce stanovila vytvoření přehledného listu základních námitek včetně jejich kategorizace podle jejich podstaty a uplatnitelnosti. Samozřejmě není mou ambicí zahrnout do své práce veškeré existující námitky, což ostatně ani v práci mého rozsahu není možné. Pokusím tedy alespoň o uvedení těch, které jsou z mého pohledu dlužníky nejčastěji vznášeny a také těch, které považují z nejrůznějších hledisek za zajímavé. Byla bych velice ráda, kdyby každý, kdo si mou práci přečte, získal povědomí o úskalích, která jsou se směnečnými závazky spojena a současně byl schopen efektivní obrany v případě, kdy proti němu budou směnečné nároky SPR uplatňovány. Vzhledem k tomu, že ZSŠ problematiku námitek směnečných dlužníků neupravuje do detailů, vzniká mnohdy velký prostor pro dotváření práva judikaturou. Z tohoto důvody se celá má práce bude opírat především o rozhodnutí soudů, která jsou podle mého názoru pro výklad o směnečných námitkách nepostradatelná. 1

zákonem č. 29/2000 Sb. a č. 296/2007 Sb.

2

KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 82.

6

3

SMĚNEČNÉ ŘÍZENÍ 3.1 Specifika směnečného řízení

Směnečné řízení lze definovat jako typ zkráceného civilního soudního řízení, umožňujícího rychlejší uplatnění směnečných nároků oproti jiným majetkovým nárokům.3 Vzhledem ke zvláštní povaze nároků ze směnky, konkrétně potřebě rychlé směnitelnosti za peníze, vykazuje rovněž směnečné řízení svá specifika oproti jiným druhům řízení. Typické jsou pro něj zejména zásady koncentrace, rychlosti, hospodárnosti, procesní odpovědnost účastníka za výsledek sporu, stanovení poměrně krátkých lhůt a námitkové řízení.4 Pro rozhodování sporů ze směnek jsou vždy věcně příslušné krajské soudy, což plyne rovněž z dikce zákona, konkrétně § 9 odst. 3 písm. p) OSŘ. Co se týče místní příslušnosti, pravidla pro její určení jsou stanovena v § 84 – 86 OSŘ. Platí zde obdobná pravidla jako v jiných sporech a místně příslušným soudem je tak především obecný soud odpůrce, v tomto případě obecný soud směnečného dlužníka. Specifikem pro určení místní příslušnosti ve směnečném řízení je možnost využít místní příslušnost danou na výběr, kterou je dle § 87 písm. e) OSŘ platební místo směnky. V této souvislosti je nutné zmínit, že platebním místem nemusí být vždy pouze platební místo na směnce výslovně vyjádřené nebo platební místo zákonné, ale také platební místo vyplývající z domicilu, a to proto, že právě zde se soustřeďuje jak prezentace směnky, tak její protestace. Tradičním procesním nástrojem pro rozhodnutí o nárocích plynoucích ze směnek je SPR, upravený v § 175 OSŘ, který lze definovat jako formu soudního rozhodnutí, jímž se soud vyslovuje o meritorní otázce ve směnečném řízení.5 Jeho podstatou je uložení odpůrci nebo odpůrcům, aby podle SPR do tří dnů od doručení zaplatili, nebo ve stejné době podali námitky. Oprávnění k vydání SPR má pouze soudce. Tímto se úprava SPR liší od obecné úpravy rozkazního řízení, kde je k vydání platebního rozkazu oprávněn namísto samosoudce samostatně také vyšší soudní úředník a asistent soudce. Shodná je však úprava těchto typů řízení v tom, že se tak stane bez nařízení jednání a bez slyšení žalovaného.6

3.2 Podmínky vydání SPR a jeho doručení Základní podmínkou pro vydání SPR je vůle samotného věřitele, kterou musí projevit ve výslovném návrhu, aby soud rozhodl formou SPR. Bez návrhu SPR soud vydat nemůže. Návrh může být obsažen přímo v žalobě nebo jej žalobce může učinit dodatečně samostatným podáním, a to až do doby, než soud nařídí první jednání. V takovém případě se návrh na vydání SPR

3

HENDRYCH, D.; FIALA, J. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009.Str. 993. DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1171. 5 HENDRYCH, D.; FIALA, J. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 993. 6 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1173. 4

7

považuje za součást žaloby.7 Žaloba musí kromě výslovného návrhu na vydání SPR obsahovat rovněž všechny náležitosti stanovené § 41, 42 a 79 OSŘ pro ostatní žalobní návrhy.8 Spolu se žalobou musí žalobce předložit prvopis směnky, která má veškeré náležitosti platné směnky, o jejíž pravosti nejsou žádné pochybnosti. Směnka je základním legitimačním prostředkem navrhovatele a nelze ji tedy ničím nahradit. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla, kterou zákon připouští, je nahrazení originálu směnky rozhodnutím soudu o jejím umoření, které je dle § 185s OSŘ listinou postavenou naroveň prvopisu směnky. Je tomu tak zejména proto, že toto rozhodnutí ztělesňuje až do vydání náhradního cenného papíru samo toto právo. Opisy směnky ať již ověřené či neověřené, fotokopie nebo jakákoliv jiná zobrazení jsou však zcela nepřípustné. Mezi další listiny, které je nutno kromě originálu směnky předložit můžeme zařadit zejména protestní listinu. Tuto listinu musí žalobce předložit zejména tehdy, chce – li uplatňovat práva ze směnky vůči nepřímému dlužníkovi. Toto se samozřejmě netýká směnek, které obsahují doložku bez protestu nebo bez útrat. Protestní listina bude rovněž nutná v případě, kdy je požadováno plnění z lhůtní vistasměnky před uplynutím doby, která vyplývá z čl. I. § 35 ZSŠ, jestliže akcept směnky nebo vidování směnky nebylo datováno, dle čl. I. § 25 odst. 2 ZSŠ. V případě, že hmotné právo podmiňuje platný vznik nebo trvání směnečných nároků ještě jinými listinami, musí být také tyto předloženy v originále. Uveďme si například plnou moc toho, kdo směnku za dlužníka podepsal nebo listiny prokazující převod či přechod práv ze směnky na jiný subjekt jinak než rubopisem nebo u rektasměnky postupem pohledávky. Na tomto místě je nutné upozornit, že v případě nedostatku návrhu spočívajícího v absenci potřebných listin, nelze využít postupu stanoveného v § 46 OSŘ, jako u odstraňování nedostatků návrhu vyplývajících z § 42 § 79 OSŘ.9 Totéž lze dovodit z rozsudku Vrchního soudu v Praze10, který judikoval: „Předložení příslušných listin není náležitostí návrhu, ale předpokladem pro rozhodnutí ve věci formou SPR. V případě, že nejsou splněny podmínky pro rozkazní řízení, postupuje soud podle poslední věty § 175 odst. 1 OSŘ a nařídí jednání. Z toho vyplývá, že pokud nejsou předloženy potřebné listiny, nelze řízení zastavit.“ Po předložení návrhu s doložením potřebných listin soud zkoumá, zda se předložená listina jeví být skutečně směnkou, tedy zda má veškeré formální náležitosti předvídané ZSŠ. Před vydáním SPR musí soud rovněž posoudit, zda uplatňované nároky ze směnky odpovídají postižným právům. Všechny nároky, které je možno řešit SPR, budou mít povahu přímých nebo postihových práv, buď jako postih majitele podle čl. I. §48 ZSŠ, nebo postih ze strany osoby, která již postihem směnku vyplatila a dalším, rembursním, postihem se domáhá postižných práv

7

DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1171. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 464. 9 Tamtéž 10 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 74/94, ze dne 19. 4. 1994. 8

8

podle čl. I. §49 ZSŠ na dalších směnečných dlužnících. Toto jsou jediná práva, kterých se může zkrácené řízení týkat. V případě, že jsou uplatněna návrhem na vydání SPR jiná práva, vyhoví soud jen v části odpovídající postižným právům a o zbývající části uplatňovaných nároků bude rozhodováno postupem podle obecných ustanovení o sporném řízení.11 Jsou – li splněny všechny formální předpoklady, soud je povinen rozhodnout ve zkráceném řízení SPR, v opačném případě soud nařídí jednání a žalobu projedná ve sporném řízení. SPR musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, lze však využít rovněž náhradní doručení, tedy doručit uložením dle § 49 odst. 4 OSŘ. Možnost náhradního doručení obsahuje rovněž slovenská právní úprava, přičemž Najvyšši súd SR12 shodně judikoval: „Zmenkový platobný rozkaz sa môže účinne doručiť do vlastných rúk aj náhradným doručením podľa § 47 odst. 2 OSP.“ V souvislosti s tímto institutem si dlužníci často stěžují na porušení svých základních práv a svobod. Konkrétně tvrdí, že tímto postupem soudu je porušeno jejich právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 LZPS, dále práva zaručená čl. 4 odst. 3 a 4 LZPS a také práva garantovaná čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Stejně tak tomu bylo i v případě, který se dostal k Ústavnímu soudu13, jenž rozhodl „V případě vystavení směnky účastníci vztahu dopředu znají právní úpravu rozkazního řízení a tedy případné následky v podobě možnosti náhradního doručení.“ V případě, že žalovaný odmítne přes poučení doručovatele přijmout SPR, je doručen dnem, kdy bylo jeho přijetí odepřeno. V případě, že se nepodaří SPR doručit žalovanému, zruší jej soud bez jednání.14

11

KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 468. Rozsudok Najvyššieho súdu SR sp. zn. 4 Obo 114/99, z 31. 5. 1999. 13 Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1667/10, ze dne 14. 7. 2010. 14 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1171. 12

9

4 NÁMITKY Námitku lze definovat jako právní nástroj obrany osoby podepsané na směnce proti postupu směnečného věřitele, který žádá zaplacení směnečného dluhu prostřednictvím SPR.15 Od odporu proti platebnímu rozkazu se liší svým účinkem. Nejvyšší soud ČR16 v této souvislosti uvádí: „Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný SPR neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost SPR. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda SPR bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že v řízení o námitkách proti SPR soud nerozhoduje o povinnosti zaplatit, nýbrž o tom, zda byl SPR vydán právem nebo, zda jsou námitky žalovaného důvodné.17 Dle rozsudku Krajského soudu v Brně18 je pro směnečné závazky příznačná jejich abstraktnost a nespornost, projevující se mimo jiné v tom, že účel vystavení směnky je nerozhodný a všechny námitky vznesené osobou ze směnky zavázanou je tato osoba povinna v soudním řízení jednoznačně prokázat. Nejvyšší soud ČR19 k tomuto dodává: „Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je SPR napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti SPR zakládá.“ Pokud námitky neobsahují žádné odůvodnění, jsou soudem odmítnuty usnesením, proti kterému není možné podat odvolání. Ačkoli účinnost SPR maří také námitky, které se následně ukážou jako nepravdivé, směnečné přísnosti je učiněno zadost zásadou koncentrace, která se v námitkovém řízení uplatňuje. Jejím projevem je zejména nutnost v třídenní lhůtě podat všechny námitky, přičemž k žádným dalším již později přihlédnuto nebude, ačkoli by byly pravdivé. V této souvislosti Nejvyšší soud ČR20 shodně judikoval: „Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti SPR – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.“ Současně však dodává: „Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít – podle jeho názoru – význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4, části věty první za středníkem, o. s. ř.) přihlížet.“ Totožná je v této věci rovněž slovenská judikatura Najvyššieho súdu Slovenskej republiky. 21

15

CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 185. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 63/2006, ze dne 26. 7. 2007. 17 SADECKÝ, L. Námitka započtení uplatněná proti směnečnému platebnímu rozkazu. Právní rádce : Měsíčník Hospodářských novin. Praha : Economia, roč. XVIII, č. 7, s. 57-59. 2010. 18 Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 Cm 123/94, ze dne 1. 7. 1994. 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4150/2009, ze dne 24. 5. 2011. 20 Tamtéž 21 Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky sp.zn. 5 Obo 80/2000, z 15. 6. 2000. 16

10

Proti rozsudku o námitkách je přípustné odvolání. Ve smyslu § 205a odst. 1 OSŘ se odvolací řízení řídí principem neúplné apelace a účastníci tak nemohou uvádět, s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Současně s ohledem na zásadu koncentrace řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 OSŘ, která platí ve smyslu § 211 OSŘ také pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami SPR, které byly vzneseny v zákonné třídenní lhůtě a ne novými tvrzeními žalovaného, uvedenými teprve po uplynutí této lhůty.22 Právní mocí rozhodnutí o zrušení vydaného SPR se řízení končí. Naopak SPR, proti němuž nebyly podány námitky, nebo byly shledány nedůvodnými, nabývá právní moci uplynutím třídenní lhůty a stává se tak titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci.23 V souvislosti s námitkami dlužníka vyvstává otázka, který okamžik je rozhodný pro posouzení důvodnosti námitek. V odborných kruzích tuto polemiku vyvolala rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci24, v nichž byl prezentován právní názor, že důvodnost námitek podaných proti SPR je nutno posuzovat podle stavu v okamžiku jeho vydání. Toto rozhodnutí bylo průlomovým zejména proto, že rozhodovací praxe do té doby zastávala stanovisko, že okamžik rozhodný pro posouzení důvodnosti námitek je shodný s uplynutím lhůty k podání těchto námitek. Touto problematikou se zabýval rovněž P. Kolář25, který zastává názor, že závěry Vrchního soudu v Olomouci jsou v rozporu s hmotněprávními i procesními předpisy a jeho důsledky mohou být nespravedlivé vůči žalovaným a uvádí: „Pokud jde o rozsah námitek, zákon jej nijak neomezuje. Z této formulace lze jednoznačně dovodit i to, že žalovaný může namítat vše, čím se může v době, kdy námitky podává, bránit, tedy i to, k čemu došlo v době po vydání SPR.“ Jako další argument dodává: „Samotná podstata směnečného řízení jednoznačně favorizuje žalobce oproti žalovanému, jehož naopak staví do velmi obtížně situace, protože v extrémně krátké lhůtě 3 dnů musí zformulovat kompletní procesní obranu proti vydanému SPR a v řízení o námitkách jej tíží i důkazní břemeno. Nelze dále jeho postavení zhoršovat vytvářením umělých překážek, které ze zákona nevyplývají.“ Vzhledem k tomu, že v judikatuře stále nebyla tato otázka definitivně vyřešena, nelze říct, které stanovisko je správné. Já se přikláním spíše k závěrům Vrchního soudu v Olomouci, s ohledem na zvláštní povahu námitek ve směnečném řízení. Rozhodující roli zde podle mého názoru hraje právě podstata námitek, které neruší SPR, jako je tomu u odporu proti běžnému platebnímu rozkazu, ale pouze odkládají jeho právní moc a vykonatelnost do doby než bude soudem o podaných námitkách rozhodnuto. Proto se domnívám, že důvodnost námitek by se měla posuzovat podle stavu v okamžiku jeho vydání. 22

DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5, str. 30. 2007. 23 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1178. 24 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 394/2002, ze dne 1. 6. 2004 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 159/2002, ze dne 15. 6. 2004. 25 KOLÁŘ, P. K významu okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu pro řízení o námitkách. Právní rozhledy, 2004, č. 24, str. 917 – 919.

11

4.1 Třídenní lhůta k uplatnění námitek Je- li SPR vydán, má žalovaný pouze tři dny na to, aby uplatnil své odůvodněné námitky. Pro běh této lhůty platí obecná pravidla stanovená v § 55 a násl. OSŘ. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dny pracovní, ale o dny kalendářní, často se stává tato lhůta doslova hraniční. Příkladem může být doručení SPR v pátek, kdy žalovaný musí již následující pondělí námitky vyhotovit a odeslat. V tomto případě je tak téměř nemožné, aby dlužník navštívil advokáta a byl schopen odeslat na soud námitky, které by byly schopné zvrátit povinnost uhradit dlužnou částku. Současně je nutné podat námitky u soudu, který napadený SPR vydal. Na tomto místě je nutné zmínit, že podá – li žalovaný námitky u jiného soudu, bude třídenní lhůta k podání námitek zachována jen tehdy, obdrží – li příslušný soud v této lhůtě námitky od soudu, kterému byly nesprávně zaslány, což judikoval rovněž Vrchní soud v Praze.26 Postoupení nesprávně zaslaných námitek nepříslušným soudem v řádu dní je dle mého názoru, s ohledem na zahlcení českých soudů, nereálné. Dlužník by si tedy v každém případě měl na prvním místě zkontrolovat, zda své námitky zasílá na správný soud. Co se týče délky lhůty, jedná se dle mého názoru o lhůtu extremně krátkou, jejíž právní úprava, pocházející již z konce 19. století, absolutně nereflektuje společenský vývoj. Ke stejnému závěru dochází rovněž O. Hruda27, když dodává: „Ačkoli se okolní svět za posledních více než sto let změnil k nepoznání, česká právní úprava směnečného řízení zůstala v podstatě nezměněná“. Ústavní soud28 v souvislosti s touto problematikou zastává právní názor, že současná právní úprava zakotvená v § 175 OSŘ sice omezuje základní právo na přístup k soudu, avšak přímo neohrožuje podstatu tohoto práva. Osobně se domnívám, že by tato lhůta měla být prodloužena, přičemž za optimální považuji lhůtu čtrnáctidenní. Jako oporu pro prodloužení stávající třídenní lhůty považuji zejména možnost omezení práva na přístup k soudu směnečných dlužníků, kteří vzhledem k zásadě koncentrace řízení často nejsou schopni účinné obrany. Myslím si, že by touto změnou rozhodně nedošlo k narušení práv věřitele, jen by byla umožněna efektivnější obrana dlužníka a směnka by tak do budoucna přestala být nástrojem využívajícím či dokonce zneužívajícím neznalosti a nepozornosti nejčastěji spotřebitelů, což považuji za žádoucí důsledek. Ráda bych rovněž upozornila na skutečnost, že úprava okolních zemí počítá rovněž s lhůtou delší než je u nás. Například v Rakousku byla lhůta prodloužena na čtrnáct dní již v roce 1979, a to v souvislosti s ochranou spotřebitele.29

26

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 359/2005, ze dne 12. 10. 2005 . HRUDA, O. Třídenní lhůta k podání směnečných námitek – neobvykle tvrdý přežitek. Obchodněprávní revue, č. 8/2011, s. 234 28 Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1667/10, ze dne 14. 7. 2010 29 Tamtéž 27

12

4.2 Základní klasifikace námitek Základní klasifikaci námitek můžeme provést podle toho, v jakém právním předpisu se nachází ustanovení, na němž jsou námitky založeny. Podle tohoto kritéria směnečné námitky dělíme na procesně právní a hmotně právní. Hmotně právní námitky můžeme dále rozdělit na námitky, které vychází z ustanovení ZSŠ, tedy námitky směnečné, a námitky vycházející z ostatních částí hmotného práva, které můžeme označit jako mimosměnečné. Z praktického pohledu je velice významné třídění námitek podle povahy skutečnosti, která tvoří podstatu námitek. Takto se dostaneme ke klasifikaci námitek na absolutní a relativní.30 Obsahem absolutních námitek je nejčastěji tvrzení, že osoba ze směnky nic nedluží, nebo že je listina jako směnka neplatná. Je tedy zřejmé, že okruh absolutních námitek bude poměrně úzký. Naproti tomu relativní námitky se vyznačuje právě svou rozmanitostí. Podstatou těchto námitek je tvrzení, že mimo směnečný vztah existují okolnosti, v jejichž důsledku není uplatnění směnečné pohledávky řádným výkonem směnečného práva.31 Řadíme zde především námitky týkající se vad podpisu, dále námitky falešné směnky, omylu ve směnce, neoprávněného zásahu do textu směnky, námitky nesprávného vyplnění blankosměnky, námitky promlčení a v neposlední řadě také veškeré námitky kauzální povahy. Z demonstrativního výčtu relativních námitek lze odvodit jejich charakter, tedy že jsou možné jen ve vztahu určitého dlužníka k určitému věřiteli.32 Ve své diplomové práci však budu užívat kategorizaci odlišnou od výše uvedených, která je založena převážně na návrhu J. Kotáska33, jenž setřídil námitky podle následujících kritérií. Podle toho, zda vychází pouze z listiny – tedy námitky listinné, zda jsou založeny na okolnostech přímo se týkajících směnečných prohlášení a vztahů, přičemž po formální stránce je směnka bezvadná – tedy námitky materiální a dále podle toho, zda vychází z informací, které se netýkají přímo směnky, ale vlastních vztahů mezi účastníky – tedy námitky osobní. Vzhledem k tomu, že mnou zvolená klasifikace vychází pouze z hmotného práva, pro úplnost by bylo dobré doplnit také kategorii námitek procesních. Rozsah a zaměření mé práce mi však neumožňuje pojednat o všem, o čem bych ráda a s ohledem na skutečnost, že podstata těchto námitek se příliš neliší od námitek v běžném soudním řízení, nebudu se jimi v textu práce blíže zabývat. Pro upřesnění jen uvedu, že mezi ně řadíme především námitky nedostatku podmínky řízení, jimiž jsou dle Nejvyššího soudu ČR34 pouze námitky, které poukazují na nedostatky, pro které, jestliže je soud shledá a nedojde k jejich odstranění, nemůže ve věci rozhodnout.35

30

CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 185-186. CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 187. 32 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 472. 33 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. 115 s 34 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn 32 Dco 20//2000, ze dne 14. 3. 2000 . 35 Jako příklad lze uvést námitku nedostatku pravomoci soudu, jeho věcné nepříslušnosti, námitku rei iudicatae, námitku litispendence, námitku nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení, apod. 31

13

5 LISTINNÉ NÁMITKY Námitky zařazené do této kapitoly vychází jen z textu listiny. Tyto námitky jsou svou povahou námitkami

absolutními

a

lze

je

tak

s úspěchem

uplatnit

vůči

každému

majiteli,

bez ohledu na to, že jde o směnku na jméno či na řad, zda nabyvatel jednal v dobré nebo zlé víře, či zda nabyl směnku podindosamentem či prokuroindosamentem nebo postoupením pohledávky.36

5.1 Námitka formálně neplatné směnky Formální neplatnost směnky předpokládá absenci některé z podstatných náležitostí stanové ZSŠ, jenž upravuje zvlášť náležitosti směnky cizí a zvlášť náležitosti směnky vlastní. V rámci zjednodušení se budu dále zabývat pouze směnkou cizí, jejíž úprava se od základních náležitostí směnky vlastní neliší zvlášť dramatickým způsobem37, přičemž je obsahově rozsáhlejší. V čl. I. § 1 ZSŠ jsou v osmi bodech vymezeny náležitosti směnky cizí. Ne každá však spadá do kategorie podstatných, a to zejména proto, že absence některých z nich neznamená neplatnost směnky. Pomocným vodítkem pro určení, kterou z náležitostí lze označit za podstatnou, a kterou nikoli, nám poskytuje ustanovení čl. I. § 2 ZSŠ, který stanovuje podpůrná řešení v podobě fikcí pro případ absence některé z nepodstatných náležitostí. Z dikce tohoto ustanovení lze usoudit, že ve směnce nemusí být vůbec udána splatnost, přičemž platební místo a místo vystavení směnky pak nemusí ze směnky vyplývat explicitně, ale lze jej zprostředkovaně odvodit z případných jiných místních údajů v textu směnky.38 K závěru, zda listina splňuje všechny náležitosti směnky, tak lze dojít propojením ustanovení čl. I § 1 a § 2 ZSŠ.39 Pokud listina všechny podstatné náležitosti neobsahuje, nebude se jednat vůbec o směnku a z našeho pohledu ji lze označit za směnku formálně neplatnou. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že by k uplatnění těchto námitek vůbec nemělo dojít, protože právě předložení platné směnky v originále je podle § 175 odst. 1 OSŘ nenahraditelným předpokladem vydání SPR, opak je pravdou. Tento druh námitek představuje univerzální směnečnou námitku, kterou může uplatnit kterýkoliv z účastníků, a se kterou se v praxi velice často setkáme. Jak uvádí J. Kotásek40: „V některých případech soud raději vyhoví návrhu věřitele a případnou obranu ponechává iniciativě dlužníka.“ Považuji za nutné zabývat se podrobně konkrétními náležitostmi směnky a úskalími, která se mohou v praxi objevit, aby bylo možné nastínit možnosti obrany v podobě námitky formální neplatnosti směnky. 36

KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 56. Směnka vlastní předpokládá existenci nejméně dvou osob – výstavce, jenž je přímým směnečným dlužníkem a majitele – směnečného věřitele. Směnka cizí naproti tomu předpokládá účast nejméně tří osob – výstavce směnky, jejího majitele a směnečníka. 38 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 33. 39 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 16. 40 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 57. 37

14

5.1.1 Směnečná klauzule V případě směnečné klauzule se jedná spíše o formální požadavek, který má, jak je uvedeno ve většině odborné literatury, funkci jakéhosi výstražného znamení, jenž má účastníky upozornit, že se jim do rukou dostává listina zvláštní kvality, podléhající zvláštním předpisům.41 Nepostačí pouhé označení směnky v nadpise listiny ani předtištěné slovo směnka jako součást ochranného nebo ozdobného podtisku formuláře. Slovo směnka musí kontinuálně navazovat na vlastní text směnky a ve většině případů bude navazovat na platební příkaz, či osobu remitenta.42 Zákon nevyžaduje uvedení druhu směnky, zcela postačuje slovo směnka, přesto se v praxi často setkáváme se složeninami vistasměnka či cizí směnka. Zákonné požadavky na označení za směnku však nesplňují příliš obecná označení typu směnečný list, směnečný příkaz, čí směnečná listina a ani synonyma typu trata. V tomto ohledu je zajímavé řešení situace, kdy věřitel směnku označí jako určitý typ, avšak obsahem se bude jednat o typ jiný. J. Kotásek43 dochází k závěru, že tato skutečnost by nevedla k neplatnosti směnky a argumentuje přitom faktem, že formálnost by v tomto případě neměla být samoúčelná. S tímto stanoviskem se do určité míry ztotožňuju, dle mého názoru je však nutné rozlišovat situaci, kdy je mylné označení pojato do nadpisu listiny, který nepatří mezi podstatné náležitosti směnky, a situaci, kdy je označení součástí vlastního textu listiny, jak to požaduje čl. I § 1 ZSŠ. V prvém mylné označení skutečně nebude důvodem neplatnosti listiny, a to zejména proto, že zákon s nadpisem listiny nespojuje žádné právní důsledky. V druhém případě se ale s ohledem na současnou judikaturu zastávající formalizovaný pohled na směnečné právo přikláním k názoru, že se bude jednat o směnku neplatnou, zejména proto, že označení směnky v textu listiny je považováno za podstatnou nenahraditelnou náležitost a jeho vadnost bude nezhojitelným nedostatkem, ačkoli by obsah jasně vypovídal o tom, že se jedná o směnku jiného typu. Vzhledem k výše uvedenému lze jen doporučit, aby věřitel nekonkterizoval druh směnky a vystačil si s jednoduchým označením směnka, a to z toho důvodu, že precizace označení mu nepřinese žádnou výhodu a může se stát, že díky nevhodně zvolenému označení listiny dá dlužníkovi prostor pro uplatnění námitky formální neplatnosti směnky. Dalším požadavkem stanoveným v čl. I § 1 ZSŠ je jazyk, v němž má být směnečná klauzule vyjádřena. Zákon v tomto smyslu účastníka nikterak neomezuje ve volbě jazyka a lze tak použít každý existující jazyk, ať už živý, či mrtvý. Není rozhodné ani místo vystavení směnky či osoba výstavce. Vždy je však nutné zachovat jazykovou jednotu, což znamená, že označení za směnku musí být vyjádřeno v jazyce, ve kterém je celá listina sepsána. Stejný požadavek 41

KOTÁSEK, J; POKORNÁ, J. Kurs obchodního práva : právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 185-186. 42 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 76-77. 43 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006.

15

vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR44, jenž judikoval: „Musí-li být slovo „směnka“ vyjádřeno v jazyce, v němž je směnka sepsána, je tím zároveň určeno, že směnečná listina musí být v době, kdy je vydána, jednojazyčná, není přípustné, aby část směnky byla v jazyce jednom a část druhá v jazyce jiném, případně, že by text směnky přecházel postupně z jednoho jazyka do druhého, přičemž není důležité, že použitá kombinace jazyků na vydávané směnce nečiní směnku zcela nesrozumitelnou, neboť jde o jazyky blízké, příbuzné“. Je nutné dodat, že požadavek jazykové jednotnosti se nevztahuje na označení místních údajů či osobních jmen, ani na prohlášení jiných osob, jako je akceptant, aval, indosant, které se od jazyka směnky mohou bez jakýchkoli důsledků pro platnost směnky odchýlit. Jazykovou nejednotnost nezpůsobí ani situace, kdy bude směnka přeložena do jiného než originálního jazyka. V tomto případě bude platit jako směnka pouze originální znění a překlad plní pouze funkci pomocnou, a je směnečněprávně bez jakéhokoli významu.45 Emitentovi lze proto doporučit, aby se vyhnul použití více jazyků na jedné směnce, a to zejména z toho důvodu, že pokud nebude možné určit, který jazyk je jazykem originálním, může tato skutečnost znamenat neurčitost a neplatnost právního úkonu a tím také možnost dlužníka uplatnit námitku formální neplatnosti směnky.

5.1.2 Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu Příkaz zaplatit určitou sumu je podstatou směnky cizí a tvoří tak její jádro. Použití určité formy není v zákoně předepsáno, ale přesto se v praxi setkáme nejčastěji s prostým příkazem zaplaťte. Dle čl. I. §1 bodu 2 ZSŠ musí být příkaz bez jakýchkoli podmínek, přičemž nedodržení tohoto požadavku maří platnost směnky. Tato zásada bezpodmínečnosti se projevuje ve všech směnečných projevech. V souvislosti s bezpodmínečností příkazu bych ráda uvedla případ, kdy žalovaný v námitkách proti SPR namítal, že sloveso ve tvaru zaplatí (tj. 3. osoba čísla jednotného) není bezpodmínečným slibem zaplatit určitou peněžní sumu a jedná se o pouhé konstatování. Ačkoli se Krajský soudu v Českých Budějovicích46 ztotožnil s argumentací žalovaného, v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze47 tento rozsudek zrušil s odůvodněním, že pro formulaci platebního slibu není podstatné, zda je vyjádřen pomocí slovesa v první či ve třetí osobě čísla jednotného. Toto rozhodnutí následně potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR48. Druhou nedílnou součástí příkazu k zaplacení je určení směnečného peníze, tedy peněžité sumy, která má být při předložení směnky uhrazena. Z povahy směnky jakožto dlužnického cenného papíru vyplývá skutečnost, že směnka musí být vždy peněžitým závazkem a nelze ji tak vystavit na zboží ani jakékoliv dokumenty. Směnečná částka může být uvedena slovy, numericky 44

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 427/2009, ze dne 21. 12. 2010 . KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 76. 46 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 79/2005, ze dne 21. 2 2005. 47 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn 6 Cmo 236/2006, ze dne 20. 2. 2007. 48 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1331/2008, ze dne 24. 11. 2009 . 45

16

nebo oběma způsoby, avšak v každém případě musí být vyjádřena jednoznačně a srozumitelně tak, aby komukoli, kdo se v budoucnu může stát majitelem směnky, bylo jasné, kolik se má zaplatit.49 V případě rozporu duplicitního vyjádření pak postupujeme podle čl. I § 6 ZSŠ, a to ve prospěch slovního údaje.50 Ze stejného ustanovení rovněž vyplývá, že směnečný peníz může být na směnce uveden pouze jeden, a to pod sankcí platnosti nižší částky. Je tedy nutné vyhnout se uvádění dvou cifer i v případě, že chce emitent směnky přičíst úroky z dlužné částky. V tomto případě musí obě částky sečíst a teprve konečnou sumu uvést na směnce. Druhým problematickým okruhem týkajícím se úročení směnečné sumy jsou úrokové doložky. Tyto doložky je možné platně uvést pouze u směnek splatných na viděnou. U ostatních druhů směnek tyto doložky přípustné nejsou, avšak jejich uvedení nezpůsobí neplatnost směnky, budou pouze považovány za nepsané.51 Vzhledem k tomu, že ZSŠ nestanovuje zásadu zákonné presumpce měny platebního místa či místa vystavení, musí být kromě výše uvedeného ze směnky patrná rovněž měna. Směnečný peníz může znít na jakoukoli měnu s tím, že se musí jednat o měnu v době vystavení směnky existující. Častý problém v tomto směru nastává v případě vystavování směnek v zemích, kde dochází k přechodu na jednotnou měnu euro. V takovém případě je nutné mít na paměti, že během přechodného období stanoveného pro zavedení eura je možné směnky vystavit, jak v původní národní měně, tak i v euru, avšak po skončení tohoto přechodného období je možné platně vydat pouze směnku znějící na směnečnou sumu uvedenou v eurech.52 Uvedení dvou různých měn má za následek neplatnost směnky a v tomto případě nám nebude nápomocno ani ustanovení ZSŠ řešící rozpor mezi částkami. Důvod je patrný z usnesení Vrchního soudu v Praze53, který rozhodl: „Ustanovení čl. I. § 6 ZSŠ se týká jen rozporů v částkách na směnce uvedených. Nedotýká se označení měny. Je-li označení měny na listině rozporné, pokud jde o použitou zkratku a nezkrácený, vypsaný údaj měny, jde vždy o údaj slovní. Pak nelze uvedené ustanovení použít, směnka je vnitřně rozporná v tomto údaji, nejde potom o slib zaplatit určitou peněžitou sumu a listina není platná jako vlastní směnka“. Jiná situace nastává v případě, že je měna určena údajem, který není značením zcela konkrétní měny, ale jen druhově uvádí měnu, která má v různých zemích různou hodnotu. Taková směnka totiž nemusí být vždy neplatnou. ZSŠ v čl. I § 41 odst. 4 pamatuje na situaci, kdy měna s takovým značením obíhá jak v platebním místě, tak i v místě vystavení směnky. Platí, že jde o směnku splatnou v měně platebního místa. Teprve v případě, kdy by určitý druh měny neobíhal ani v místě vystavení ani v místě, kde je směnka splatná, jednalo by se o směnku neplatnou.54 49

KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 9. KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 22 51 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 82-83. 52 Tamtéž 53 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn 5 Cmo 229/94, ze dne 2. 9. 1994 . 54 KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 140. 50

17

5.1.3 Jméno toho, kdo má platit – směnečníka Tento údaj identifikuje klíčového účastníka směnečného vztahu. Z čl. I § 1 odst. 3 ZSŠ vyplývá, že musí být uvedeno alespoň směnečníkovo jméno, přičemž za nepřípustné je považováno pouze jeho opisné určení.I zde však platí, že každé pravidlo má svou výjimku. Diskutovaná je totiž přípustnost nepřímého údaje směnečníka u zastřené směnky vlastní. Touto problematikou se zabýval R. Chalupa55 a z jeho úvah vyplývá, že právě zastřená směnka vlastní je jedinou směnkou, ve které směnečník nemusí být identifikován jménem. R. Chalupa svá tvrzení opírá o skutečnost, že předválečná teorie zprostředkované označení směnečníka odkazem na výstavce připouštěla a dále se zabývá podrobným rozborem obsahové spjatosti předpokladů účastenství směnečníka a remitenta ve směnečném vztahu. S názory R. Chalupy se v tomto ohledu zcela ztotožňuji a považuji jeho závěry za správné, avšak konečné rozhodnutí bude vždy záležet na ochotě a rigiditě konkrétního soudce a z tohoto důvodu bych doporučila vyhnout se opisnému určení. Jako zdánlivě problematické se může jevit nesprávné označení směnečníka. V tomto případě jde skutečně jen o zdánlivý nedostatek, protože dle Vrchního soudu v Praze56 postačí, pokud bude údaj směnečníka určitý potud, aby nebylo pochybností o identitě tohoto údaje s podpisem příjemce směnky. V této souvislosti bych ráda zmínila rovněž možnost redukce počtu účastníků směnečného vztahu, které se mohou směnečníka dotýkat. Teoreticky může u směnky cizí dojít k několika různým variacím snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu, avšak ne všechny jsou přípustné. Bezpochyby se můžeme setkat se směnkou, kde bude jednou a toutéž osobou výstavce cizí směnky a remitent a dále výstavce cizí směnky a směnečník. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze57 vyplývá, že nelze platně vystavit směnku cizí na vlastní řad, kde výstavce je totožný se směnečníkem, tedy směnku s jedním účastníkem, neboť vedle přípustné směnky na vlastní řad výstavce a zastřené směnky vlastní obsahuje také nepřípustnou směnku na řad směnečníka. Nepřípustnost identity směnečníka a remitenta plyne, jak uvádí R. Chalupa58, z uzavřeného charakteru výčtu možných variant snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Přesto, že o neplatnosti směnky na vlastní řad směnečníka není pochyb, můžeme se setkat s názorem, že lze platně kombinovat směnku na vlastní řad a zastřenou směnku vlastní.59 Vzhledem k tomu, že se tyto názory opírají pouze o jazykový výklad zákona a nepřihlíží k výkladu logickému ani k absurditě takovéto konstrukce, nepovažuji tyto závěry za správné.

55

CHALUPA, R. Snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, str. 3. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 387/94, ze dne 1. 3. 1995 . 57 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 699/94, ze dne 21. 11. 1995. 58 CHALUPA, R. Snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, str. 3. 59 KOVAŘÍK, Z. Vybrané problémy judikatury ve věcech směnečných. Soudní rozhledy, č. 6/1998, s. 137. 56

18

5.1.4 Splatnost Tento údaj určuje, kdy přímé závazky ze směnky dospívají, tedy kdy je možné podle směnky požadovat placení. Uvedení data splatnosti není povinnou náležitostí a při jeho absenci platí dle čl. I § 2 ZSŠ, že je směnka splatná na viděnou. V případě, že remitent na směnce údaj splatnosti uvede, zákon mu dovoluje několik možných variant, a to výslovné vystavení směnky na viděnou (vistasměnka), na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka), na určitý čas po datu vystavení (datosměnka) nebo na určitý den (fixní směnka). Jiné varianty nejsou považovány za přípustné.60 Diference mezi datem vystavení a datem splatnosti může byt nekonečně velká, není však možné, aby byla směnka splatná v den, který předchází datu vystavení; taková směnka by byla neplatná. Současná judikatura považuje za neplatné rovněž směnky, u nichž je splatnost hyperkonkretizována, tedy směnky, ve kterých je datum platnosti určeno nejen dnem, ale také hodinou. Samotné určení konkrétního dne splatnosti je možné provést několika způsoby, např. přesným kalendářním datem, určitým jednodenním svátkem, určitým pojmenováním dne v týdnu ve vazbě na jiné datum, slovy počátkem, v půli, koncem měsíce, zítra, pozítří, aj. Jako neplatný způsob určení splatnosti směnky můžeme uvést zejména určení splatnosti časovým intervalem, a to vzhledem k jeho neurčitosti.61

5.1.5 Platební místo Jako v předchozím bodě, se ani v tomto případě nejedná o náležitost směnky, jejíž absence by znamenala neplatnost směnky. ZSŠ neobsahuje závazný požadavek, ani údaj, který by určoval, jak má být platební místo formulováno.62 Jestliže není platební místo výslovně označeno, považuje se za platební místo, místo uvedené u jména směnečníka. Pokud ani zde není uvedeno žádné místo, případě je uvedeno míst více, bude se jednat o směnku neplatnou. Tyto závěry plynou již z letitého rozsudku Nejvyššího soudu ČSR63. Platebním místem může být jakékoli existující místo na zemském povrchu, avšak jak uvádí R. Chalupa64, ne všechny geografické údaje lze použít. Jako příklad nevhodného údaje uvádí např. na soutoku řek, průsečík zeměpisné délky a zeměpisné šířky a jiné. Dle Nejvyššího soudu ČR65 k naplnění požadavku určitosti údaje platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města. Nejvyšší soud ČR66 došel rovněž k závěru že uvedením názvu obce je platební místo směnky vymezeno dostatečně určitým způsobem, a to i v případně že existuje více obcí stejného názvu. Jako nedostatečné naopak

60

KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 24. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 91-98. 62 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 43. 63 Rozsudek nejvyššího soudu ČSR sp. zn. R I 698/27, ze dne 16. 8. 1927. [Vážný 7244] 64 Tamtéž 65 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, ze dne 31. 3. 2010. 66 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011 . 61

19

označil Vrchní soud v Praze67 pouhé jméno osoby v údaji platebního místa, není-li ze směnečné listiny jasné, v kterém místě se má taková osoba nacházet. Pokud jde o samotné vymezení místa splatnosti, může být na směnce uveden jen jeden údaj. Za nepřípustné je proto nutné považovat zejména alternativní určení platebního místa, případě nedostatečné určení místa splatnosti, jakým je například Česká republika či kdekoli. V případě označení místa splatnosti jako Česká republika došlo k výrazným diskuzím, a to zejména s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR68, v němž soud dospěl k závěru, že v případě, kdy je místo placení uvedeno neurčitě (Česká republika), ale směnka obsahuje rovněž určitý údaj o místě vystavení, který je přesnější než místo platební a současně oba údaje nejsou mezi sebou v rozporu, nemůže nastat nejistota na straně směnečného věřitele ohledně místa, kde má směnku předložit k placení, ani na straně výstavce vlastní směnky o tom, kde má být v den splatnosti připraven na směnku plnit. Směnka tak dle názoru soudu není v tomto případě pro neurčitý údaj o platebním místě neplatná. Ačkoliv existuje v řadách odborné veřejnosti mnoho odpůrců výše uvedeného rozhodnutí, domnívám se, že ačkoliv se soud výrazně odklonil od formalismu a odpůrci stále omílané směnečné přísnosti, považuji toto rozhodnutí za správné. Na rozdíl od názoru prezentovaného M. Říhou a K. Ryslovou69 jsem spíše odpůrcem argumentů jakými je směnečná přísnost či nezbytnost formalismu.

5.1.6 Remitent Neopominutelnou náležitostí směnky je údaj remitenta, tedy prvního směnečného věřitele. Ačkoliv je dostatečné pro legitimaci remitenta k výkonu jeho práv ze směnky uvedení jeho jména, do praxe lze doporučit uvádět podrobnější informace jako je např. sídlo, či bydliště, aj..70 Z povahy směnky jakožto cenného papíru na řad je patrné, že není možná existence směnky na doručitele nebo na majitele. R. Chalupa71 uvádí: „V případě, kdy je doložka na doručitele ve směnce uvedena jako alternativní, nemusí ještě znamenat neplatnost směnky“. Argumentuje tím, že v případě směnky vystavené na řad se jedná o pouhou rekapitulaci blankoindosovatelnosti směnky. Opačné stanovisko však zastává naše judikatura. Z usnesení Vrchního soudu v Praze72 vyplývá, že doložka nebo doručiteli způsobuje absolutní neplatnost směnky. S ohledem na výše uvedené je proto dobré vyhnout se jakémukoli používání této doložky. Vzhledem k možnosti redukce počtu účastníků může být jako remitent ve směnce označen

67

Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn.. 5 Cmo 346/2003, ze dne 4. 11. 2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, ze dne 20. 1. 2011. 69 ŘÍHA, M., RYSLOVÁ, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy, č. 9/2011, Str. 310. 70 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 27. 71 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 43. 72 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn 9 Cmo 240/97, ze dne 3. 12. 1997. 68

20

i samotný výstavce. V tomto případě se bude jednat o směnku na vlastní řad.73 Stejně jako u označení směnečníka ani zde zákon k uznáni listiny za platnou nevyžaduje, aby ve směnce označený remitent skutečně existoval. Na druhou stranu však nelze považovat za platnou listinu, v níž vystupuje jako remitent osoba, která remitentem být nemůže, například proto, že nemá právní subjektivitu.

5.1.7 Datum a místo vystavení směnky Ačkoli lze datum a čas z mnoha důvodů považovat za dvě samostatné směnečné náležitosti, zákon je uvádí pod jedním bodem jako údaje, které specifikují vystavení směnky. Datum vystavení směnky musí být určité a možné, přičemž stejný závěr vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR74, který právní větou stanovil: „Datum vystavení směnky lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný“75. Ze zákona i současné judikatury dále vyplývá, že se nemusí jednat o údaj pravdivý a skutečné vystavení může proběhnout dříve i později.76 Co se týče přesnosti, s níž má být datum vystavení určeno, setkáváme se v odborné literatuře s odlišnými názory. Zatímco R. Chalupa77 zastává názor, že určení doby vystavení nelze připustit s přesností vyšší než na dny, opačný názor zastává J. Kotásek78, který určení vystavení na hodiny připouští. V tomto ohledu se kloním spíše k druhému z výše uvedených, a to zejména proto, že na rozdíl od data splatnosti v tomto případě nemusí být konkretizace na škodu, ba naopak může přinést užitek. Ostatně nevidím důvod, z jakého by konkretizace neměla být v tomto případě připuštěna. U místa vystavení lze uvést obdobné, co již bylo napsáno u místa splatnosti. V případě absence tohoto údaje, se za místo vystavení považuje místo uvedené u výstavce. Pokud však chybí i tento údaj, jedná se o směnku neplatnou.

5.1.8 Podpis výstavce Každá směnka musí být zakončena podpisem jejího výstavce. Podpis musí být na směnku připojen vlastnoručně. Mechanické nahrazení není přípustné, neboť to není obvyklé. Hranice obvyklosti však v tomto případě není zcela ostrá a může se během určité doby změnit.79 V případě podpisu výstavce platí rovněž pravidla pro jeho umístění. Podpis se musí 73

KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011. 75 obstojí údaje splatnosti „6. prosince 1999“, „6. 12. 1999“, „6.XII.1999“ i „6. 12. 99“. 76 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 77 CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 22. 78 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 79 KOTÁSEK, J; POKORNÁ, J. Kurs obchodního práva : právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : Str. 200.

28.

74

21

29. 30 C.H. Beck, 2009.

nacházet na lícní straně pod textem směnky, který by měl prostorově uzavírat. V případě, že by byl podpis umístěn nad některou z podstatných náležitostí směnky, nejednalo by se pak o směnku platnou.80 Ze skripturní povahy směnečných závazků vyplývá, že dlužníkem může být jen osoba na směnce podepsaná. Problémy většinou nenastávají, jde-li o podpis fyzické osoby, která jedná přímo a svým podpisem zavazuje bezprostředně sebe. S problémy se však můžeme častěji setkat v případě podepisování právnických osob. Aby byla z formálního hlediska směnečně zavázána právnická osoba, musí být z podpisu patrné, že se tato osoba zavazuje. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze81 vyplývá, že má – li být dlužníkem ze směnky právnická osoba, musí její podpis obsahovat úplné obchodní jméno nebo její jiný úplný zaregistrovaný název, jak je zanesen v obchodním rejstříku nebo jiném registru a dále podpis osoby nebo osob, které jsou oprávněny za ni jednat. V případě, že je směnka podepsána osobou, která je sice oprávněna jednat za právnickou osobu, avšak nevyjádří u svého podpisu, že za tuto právnickou osobu při podpisu směnky jedná, stane se účastníkem směnečného vztahu sama tato fyzická osoba. Z hlediska formální platnosti není rozhodující, zda podpis vyznačenou osobu skutečně zavazuje a není tedy nutná jeho materiální platnost. Z tohoto důvodu není formální platnosti na škodu, pokud právnickou osobu podepíše osoba, která nemá oprávnění za ni jednat, podpis nezletilce, či úplné falzum.82

5.2 Námitka formálně neplatného individuálního prohlášení Pod pojmem směnečné prohlášení rozumíme platné písemné právní úkony účastníků směnečných vztahů, vyhotovené na směnce, nebo v některých případech i na přívěsku či opisu směnky, které jsou způsobilé založit, změnit, nebo zrušit práva a povinnosti účastníků směnečného vztahu.83 Většinou se jedná o jednostranná prohlášení osob zákonem předpokládaných, která se stávají perfektní právě podpisem těchto osob. Podpisy proto mají zásadní význam v souvislosti se směnečnými prohlášeními. Uvědomme si, že zákon často se samotným podpisem spojuje vznik určitých práv a povinností. Směnečná prohlášení jsou typická svou bezpodmínečnou formálností, která se projevuje zejména v nutnosti jejich písemné formy a jejich umístění na listině, kterou ZSŠ pro konkrétní směnečné prohlášení určuje. Právě tato přísná formálnost je předpokladem oběžné funkce směnky. Samotný text směnečných prohlášení může být na směnce uveden jakkoli, to znamená, že

80

CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 51. Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 615/95, ze dne 25. 3. 1997. 82 KOVAŘÍK, Z. Vybrané problémy judikatury ve věcech směnečných. Soudní rozhledy, č. 6/1998, s. 137 83 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 33. 81

22

může být bez vlivu na platnost směnky předtištěn, napsán na stroji, či mít podobu razítka.84 Výše uvedená benevolence zákona se však nevztahuje na podpis kryjící jednotlivá směnečná prohlášení. Podpis musí být učiněn vlastnoručně oprávněnou osobou a je zcela nepřípustné jej nahradit jinými prostředky, jak to umožňuje §40 odst. 2 druhá věta OZ u jiných právních úkonů. Výjimkou nalezneme v čl. III § 2 ZSŠ, který umožňuje nahradit podpis křížky nebo jinými znaky, staly-li se ve formě úředního záznamu. Bude se zpravidla jednat o úkony osob negramotných, slepých, hluchoněmých, hluchých, které nedovedou číst a němých, které nedovedou psát. Tyto osoby jsou při projevu vůle značně znevýhodněné, a proto je nutné jim zákonem poskytnout určitou úroveň ochrany.85 Na rozdíl od jiných právních odvětví, směnečné právo nezná nepojmenované úkony a výčet směnečných prohlášení je proto uzavřený. Na směnce se tedy můžeme setkat pouze s těmito směnečnými prohlášeními – základní směnečné prohlášení, akcept, indosament podindosament, rukojemské prohlášení, kontace, intervenční akcept, uzavírací prohlášení, zastavovací prohlášení, depoziční prohlášení, prolongační prohlášení a potvrzení viděné. Formální neplatnost směnečného prohlášení způsobuje vada tohoto prohlášení, jenž je patrná přímo z textu tohoto prohlášení. V takovém případě nevzniká jeho podepisovateli směnečný závazek, avšak ve většině případů se nedotýká vzniku závazků ostatních podpisatelů. Některé formální vady však mohou ovlivnit další směnečná prohlášení, jako je tomu např. u formální neplatnosti základního směnečného prohlášení. V tomto případě nejsou směnečná prohlášení způsobilá založit směnečný závazek.86 Povahu konkrétních námitek spočívající v neplatnosti jednotlivých směnečných prohlášeních je nutno odvozovat od konkrétních prohlášení a jejich formálních náležitostí stanovených v ZSŠ. Vzhledem k rozsahu a zaměření mé práce se ale těmito náležitostmi nemohu blíže zabývat.

5.3 Námitka formálního nedostatku aktivní legitimace věřitele S ohledem na povahu směnky, jakožto cenného papíru, který je určen k tomu, aby byl předmětem směňování, je zřejmé, že směnečný vztah není kreací směnky a jejím předáním remitentovi uzavřen, ale pravidelně doznává dalších změn. Okruh jeho účastníků se bude rozšiřovat o další osoby.87 Možností změn v osobě věřitele je více. Výslovná úprava směnečného práva počítá se dvěma typickými směnečnými způsoby převodu práv ze směnky, a to rubopisem (indosamentem) a tzv. blanko tradicí. Vedle již uvedených existují také způsoby změny v osobě věřitele, které se 84

KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 34. KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 602. 86 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 65. 87 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 131-134. 85

23

na směnečném právu nezakládají, jako je např. postoupení, či smrt. U směnky, která změnila svého majitele a nezůstala v rukou výstavce uvedeného na jejím líci, plní rubopisy legitimační úlohu, a to s ohledem na povinnost směnečného věřitele prokázat se dlužníku směnkou, jejíž obsah mu musí svědčit. Nestačí tady pouhá skutečnost, že má směnku v rukou, současně jej musí k výkonu práv ze směnky legitimovat rovněž obsah směnky. V případě, že dojde k většímu množství převodů, nestačí legitimace posledním rubopisem, ale je nutné, aby bylo z řady rubopisů možno dovodit, že směnka řádně doputovala až k poslednímu vyznačenému indosatáři.88 Řada začíná remitentovým indosamentem a všechny další indosamenty musí být podepsány jménem těch, na jejichž jméno zní předešlý rubopis.89 V praxi mohou nastat situace, kdy bude posloupnost řady rubopisů narušena zejména tehdy, jestliže směnka změní majitele jinak než převodem (fúze, dědictví apod.). Nastane – li tato situace, musí být mezery zaplněny důkazem o těchto skutečnostech, přičemž se nejedná pouze o dokazování v řízení, kde by byla práva ze směnky uplatněna, ale již při předložení směnky k placení bude muset majitel směnky prokázat, že je jejím řádným majitelem. Pokud tedy tomu, kdo drží v rukou směnku, svědčí výše popsaným způsobem nepřerušená řada rubopisů, platí, že taková osoba je po formální stránce majitelem směnky. Tuto fikci majitele směnky nemohou směneční dlužníci žádným způsobem vyvrátit a mají povinnosti takto legitimované osobě zaplatit. Z ustanovení § 16 odst. 2 ZSŠ (jenž je konformní s ustanovením § 20 CenP) vyplývá, že ten, kdo je výše popsaným způsobem legitimován, je řádným majitelem směnky, ať už jí původní majitel pozbyl jakýmkoliv způsobem. Toto ustanovení tedy zahrnuje ztrátu a zneužití nálezcem, krádež směnečné listiny, její vylákání, vynucení vydíráním nebo násilné odnětí, aj. 90 V případě, že je takto legitimovaný majitel současně poctivým majitelem, je tímto ustanovením chráněn proti postiženým majitelům a není povinen směnku vydat, o tom však blíže v kapitole materiálních nedostatků aktivní legitimace.

5.4 Námitka neuplatnitelnosti či nevymahatelnosti nároků ze směnky V této podkapitole se budu podrobně zabývat pouze námitkou promlčení, která je z pohledu směnečného práva často diskutovaná, a to zejména v souvislostí s účinky promlčení. ZSŠ obsahuje pouze úpravu promlčecí lhůty, v čl. I. § 70 ZSŠ, a dále přerušení promlčení v čl. I. § 71 ZSŠ. Ačkoli by se mohlo zdát, že tato dílčí ustanovení o promlčení mají jen speciální charakter a nepodstatným způsobem modifikují obecné předpisy, důkladnější pohled ukazuje, že odchylky od obecných předpisů mají širší a hlubší význam.91 Základní promlčecí lhůta ve smyslu čl. I. § 70 odst. 1 ZSŠ je tříletá a vztahuje se na práva 88

KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 76. KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 58. 90 KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 77. 91 PŘIBYL, Z. Směnečné právo. 1. vyd. Praha : Karlova univerzita, 1994. Str. 76. 89

24

ze základního přímého směnečného vztahu majitele proti příjemci směnky i proti jiným přímým směnečným dlužníkům. Rozhodující je den splatnosti, od něhož se běh lhůty počítá. Problematickým se jeví určení počátku běhu promlčení lhůty u směnek na viděnou, kde je splatnost dána prezentací k placení. Při nedostatku jiných důkazů považujeme směnku za předloženou v poslední den lhůty, a to z toho důvodu, jak uvádí Z. Kovařík92, že by bylo nesmyslné, aby promlčení běželo již dávno v době, kdy ještě neuplynula protestační lhůta. Odlišná úprava promlčení lhůty se vztahuje na práva majitele směnky proti nepřímým dlužníkům. Zde se jedná o práva postižní, která se promlčují v jednoroční lhůtě ode dne včasně učiněného protestu. Pokud protest včas učiněn není, práva zanikají prekluzí. Je – li směnka doplněna o doložku „bez protestu“, či „bez útrat“, je majitel směnky zproštěn protestační povinnosti a lhůta běží od splatnosti. 93 Poslední lhůtou je šestiměsíční promlčecí lhůta upravená v čl. I § 70 odst. 3 ZSŠ, která se týká postihu ve druhém stupni, tedy postihu rembursního. Počátek této lhůty se odvozuje od okamžiku, kdy indosant směnku vyplatil, nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn. Kromě indosantů se tento nárok týká rovněž dalších nepřímých dlužníků, jako jsou směneční rukojmí a čestní plátci.94 Vzhledem k tomu, že další otázky již nejsou předmětem úpravy ZSŠ, je nutné použití obecné právní úpravy, která je obsažena v OZ. Ačkoli se můžeme setkat také s názorem, že obecným předpisem by měl být ObchZ, nelze těmto závěrům přikládat důležitost, protože nemají žádnou zákonnou oporu.95 Ke stejnému závěru dospěl rovněž Vrchní soud v Praze96, který judikoval: „ Není podstatné, kdo jsou právě účastníci směnky, neboť i to se může prostřednictvím indosace kdykoli změnit. Konečně není ani významné, k jakému kauzálnímu vztahu se směnka v jakékoli funkci váže, neboť i tato okolnost zejména indosací ztrácí na významu. Potom ovšem nelze tento abstraktní platební závazek podřadit též ObchZ, ale je nutno dospět k závěru, že obecnou úpravu směnečných závazkových vztahů je nutno hledat jen v OZ.“ Obecná úprava zakotvená v OZ se bude týkat zejména otázky stavení lhůt nebo přerušení promlčení doby. Dle OZ promlčecí doba neběží, pokud je právo ze směnky uplatněno v řízení, ve kterém je řádně pokračováno. Po jeho skončení následně doběhne zbytek promlčecí doby, a to za předpokladu, že nedojde k přerušení či nepočne běžet lhůta jiná. Promlčecí doba neběží rovněž za okolností přepokládaných v čl. III. §5 odst. 2 ZSŠ, který stejné účinky na stavění promlčení doby přikládá i tomu, když žalovaný ze směnky, toto oznámí třetí osobě, kterou je nutné rozumět některého z dlužníků, jenž jsou jeho předchůdci na směnce. Poslední situace, která způsobuje 92

KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str.282 Tamtéž 94 PŘIBYL, Z. Směnečné právo. 1. vyd. Praha : Karlova univerzita, 1994. Str. 76. 95 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 228. 96 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 189/99, ze dne 3. 8. 1999 . 93

25

stavění promlčecí lhůty je řízení o umoření. Co se týká přerušení, předvídá OZ dva důvody, a to přiznání práva pravomocným rozhodnutím soudu nebo uznání závazku. Specifikem ustanovení ZSŠ o přerušení běhu promlčecí lhůty je to, že přerušení je vždy účinné jen vůči tomu, u něhož nastala skutečnost rozhodná pro přerušení.97 Zajímavou otázkou v souvislosti s promlčením jsou jeho účinky. V některých odborných publikacích98 se můžeme setkat s názorem, že z čl. I. § 89 odst. 1 ZSŠ lze vyvodit, že promlčení ve skutečnosti znamená zánik směnečných práv, která nebyla uplatněna ve stanovené lhůtě. Tyto závěry však vychází pouze z jazykového výkladu čl. I. § 89 odst. 1 ZSŠ, v němž se ve spojitosti s promlčením hovoří o zániku závazku99 a zcela pomíjí obecnou koncepci promlčení. Z. Kovařík100 jako jeden z argumentů proti uvádí podobnost směnek s jinými cennými papíry, kdy pro žádné jiné cenné papíry (s výhradou šeku) nelze dovodit, že by mělo promlčení vůči nim jiné důsledky, než vůči obecným závazkům. Osobně se domnívám, že použijeme – li na čl. I. § 89 SŠZ kromě jazykového výkladu rovněž výklad logický, historický a teleologický, dospějeme k závěru, že toto ustanovení nám samo o sobě není schopné o povaze důsledků promlčení na trvání směnečných závazků říci vůbec nic a měli bychom tedy užít obecnou právní úpravu promlčení, jež zánik závazků s promlčením nespojuje. Ke stejnému závěru dospěl také Nejvyšší soud ČR101, když konstatoval: „Ustanovení čl. I § 89 odst. 1 ZSŠ neupravuje následky promlčení směnečného nároku obecně, nýbrž jen určuje předpoklady vzniku nároku na vydání obohacení (tj. nespojuje s promlčením směnečného nároku jeho zánik, ani jiný následek), čemuž nasvědčuje i historický výklad úpravy promlčení, ze kterého je zřejmá vazba mezi důsledky promlčení směnečných nároků a důsledky promlčení v civilním právu obecně“. Současně chci dodat, že v případě, že bychom promlčení přiznali účinky zániku práva, došlo by k výrazné odchylce od ženevského směnečného práva, kterou neumožňuje žádná z povolených výhrad, což zákonodárce jistě neměl v úmyslu.102 Pro doplnění je třeba dodat, že kromě námitky promlčení do této kategorie můžeme zařadit také námitku, že věřitel nemůže svou pohledávku uplatnit, protože ještě nedospěla nebo námitku neprovedení protestu, apod.103

97

PŘIBYL, Z. Směnečné právo. 1. vyd. Praha : Karlova univerzita, 1994. Str. 76. FEJTA, J. GRULICH, T. Ještě k aplikaci § 334 obchodního zákoníku a povaze tzv. zajišťovací směnky. Právní rozhledy č. 12/2001, s. 604 – 606. 99 čl. I. § 89 odst. 1 ZSŠ: Výstavce nebo příjemce, jejichž směnečný závazek zanikl promlčením nebo tím, že nebyl včas vykonán úkon potřebný k zachování směnečného nároku, zůstávají majiteli směnky zavázáni, jen pokud se na jeho škodu obohatili. 100 KOVAŘÍK, Z. Důsledky promlčení směnečných závazků. Právní rozhledy, č. 9/2001, s. 414. 101 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, ze dne 26. 11. 2008. 102 KRPATA, P. Promlčení směnečných práv a praktická aplikace § 334 obchodního zákoníku. Právní rozhledy, č. 11/2001, s. 551. 103 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 59. 98

26

6 MATERIÁLNÍ NÁMITKY Od formální platnosti směnky, která předpokládá, že listina obsahuje podstatné náležitosti stanovené ZSŠ, je nutné striktně odlišovat platnost materiální. Ačkoliv jednotlivé projevy na směnce formálně mohou vyhovovat požadavkům ZSŠ a jedná se tak z pohledu ryze formálního o platnou směnku, z materiálního pohledu mohou být stiženy různými vadami. I když tyto vady nejsou zřejmé z listiny, mohou vést k tomu, že dlužník nebude ze směnky zavázán, a to z důvodu materiální neplatnosti takovéhoto prohlášení. Zásadní otázkou v případě materiální neplatnosti jednotlivých směnečných prohlášení však zůstává, zda mají tyto materiální vady vliv na ostatní směnečná prohlášení.104 Odpověď v tomto případě poskytuje čl. I. § 7 ZSŠ, který zakotvuje zásadu samostatnosti jednotlivých směnečných prohlášení, tzn. že jeden závazek nepodmiňuje závazek jiný.105 Potvrzení této zásady nalezneme rovněž v čl. I § 32 odst. 4 ZSŠ, podle nějž je závazek směnečného rukojmí platný i tehdy, je-li závazek, za který se zaručil neplatný z jiného důvodu než pro vadu formy.106 Ve výsledku to znamená, že se jeden dlužník nemůže dovolávat neplatnosti prohlášení jiného dlužníka na směnce uvedeného.

6.1 Podpisy osob, které nemají pasivní způsobilost V čl. III § 1 ZSŠ je uvedeno, že směnečně nebo šekově se může zavazovat každý, kdo je způsobilý vlastními úkony se zavazovat. Toto ustanovení se omezuje pouze na pasivní složku způsobilosti k právním úkonům, přičemž tu aktivní, tedy způsobilost vlastními úkony nabývat práv, nechává neupravenou.107 Pro určení pasivní způsobilosti užijeme obecnou právní úpravu zakotvenou v OZ. Vzhledem k vysoké formálnosti směnečných právních úkonů je nutné pro nabytí směnečné způsobilosti, nabytí úplné způsobilosti k právním úkonům. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům může být omezena, nebo jí může být fyzická osoba rozhodnutím soudu

zcela

zbavena.108Je zřejmé, že osoba zcela zbavená způsobilosti k právním úkonům nemůže být ani pasivně směnečně způsobilá. V případě částečného rozhodnutí bude záležet na rozsahu, v jakém bude rozhodnutím soudu omezena.109 Jak uvádí Z. Kovařík110, lze tuto právní úpravu pasivní způsobilosti považovat za poměrně velkoryse pojatou a s velkou pravděpodobností bychom se setkali s mnoha rozdíly ve vztahu k zahraničním směnečným úpravám. 104

KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 51-52. 105 KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 39. 106 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 54 107 CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2008. STR. 600. 108 109 110

KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006 . Str. 26. Způsobilost právnické osoby lze omezit, nelze ji jí však úplně zbavit. KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006 . Str. 26.

27

6.2 Námitka nepravosti podpisu na směnce Za nepravý považujeme podpis, který pouze vzbuzuje zdání, že pochází od určité konkrétní osoby. V rámci nepravého podpisu můžeme dále rozlišit podkategorii prostého nepravého podpisu a podpisu padělaného. Základním rozdílem je snaha o co nejdokonalejší napodobení, která u prostého nepravého podpisu schází, a to často proto, že podpisateli originál podpisu není znám. Další zvláštní kategorií nepravých podpisů jsou podpisy učiněné tak, že zástupce podepíše jméno osoby zastoupené.111 Tyto podpisy samozřejmě nezavazují podepsané osoby, což vyplývá rovněž z ustanovení čl. I § 7 ZSŠ, přičemž nelze aplikovat ani čl. I § 8 ZSŠ týkající se jednání nezmocněných jednatelů, a proto nejsou zavázány ani osoby, které podpisy napodobily.112 Za velice zajímavou v této souvislosti považuji otázku dokazování pravosti podpisů vyznačených na směnce. Ačkoliv dlouho dobu panovala v tomto ohledu jednotnost a soudy se přikláněly k závěru, že důkazní břemeno nese žalovaný, k opačnému závěru dospěl Nejvyšší soud ČR113, když konstatoval: „Popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti směnky (pravosti podpisu žalovaného na směnce) na žalobci, který směnku k důkazu předložil a který ze skutečností v ní uvedených vyvozuje žalobou uplatněný nárok“ Ačkoli bezpochyby obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníkovi, který pro sebe z existence těchto skutečností vyvozuje příznivé právní důsledky, domnívám se, že směnky se svou povahou natolik liší od ostatních soukromých listin, že i v případě důkazního břemene je možné postupovat odlišně, a to zejména s ohledem na povinnost žalovaného námitky jednoznačně prokázat. V případě, že by důkazní břemeno leželo na žalobci, zcela by to popřelo charakter směnky a byl by tím značně ztížen její oběh, zejména z důvodu nejistoty případných budoucích nabyvatelů. Za odůvodněnou námitku přeci nelze považovat tvrzení, že podpis na směnce je falešný, a dle mého soudu je nutné k připuštění této námitky právě její odůvodnění. Rozsáhlou a podrobnou polemiku nad výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, uveřejnil Z. Kovařík.114

6.3 Námitka, že směnku podepsala vymyšlená osoba V tomto případě není vytýkána nepravost podpisů, ale skutečnost, že příslušný subjekt pod napsaným jménem, názvem či obchodní firmou neexistuje a jeho existence je pouze předstíraná. 115 Jde tedy o předstírané, nikoli napodobené, podpisy neexistujících osob. I přes tuto odlišnost se rovněž na tuto situaci vztahuje ustanovení čl. I § 7 ZSŠ. 111

KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 53. 112 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006, Str. 279. 113 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 21. 12. 2009. 114 KOVAŘÍK, Z. K dokazování o pravosti podpisu směnky. Právní rozhledy č. 8/2010, str. 267. 115 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 53.

28

6.4 Námitka, že byl podpis učiněn nesvobodně či nevážně Pokud jde o závaznost podpisu výstavce na směnce je nutno konstatovat, že právní úkony týkající se směnky se řídí s výjimkami vyplývajícími ze ZSŠ obecnými ustanoveními ObchZ a OZ a podmínkou platnosti směnečných právních úkonů je tedy svobodnost jednání toho, kdo směnku podepisuje.116 Aby byl podpis považován za nesvobodný projev vůle, jenž by měl za následek neplatnost směnečného závazku, musel by být dlužník donucen k podpisu fyzicky nebo psychicky tím, že na jeho vůli působila bezprávná výhružka. Současně je také nutné, aby tento nátlak dosahoval určité intenzity, aby bylo takové jednání možné označit za donucení. Za psychické donucení lze považovat jednání, kdy je dotyčnému nebo jeho blízkým vyhrožováno těžkou újmou, jako je ohrožení života, svobody nebo tělesné integrity.117 Z rozsudku Vrchního soudu v Praze118 vyplývá, že výhrůžka může být výslovná, ale také vyjádřená jinak než verbálně, avšak vždy musí jít o konkrétní jednání, ze kterého plyne jistá hrozba pro jednajícího.

6.5 Změna textu směnky Na rozdíl od blankosměnek, kde je doplňování chybějícího textu předpokládáno a odpovídá vyplňovacímu právu, které blankosměnku doprovází, v případě hotové směnky žádné pozdější vyplňování předpokládáno není. V praxi se můžeme setkat se třemi variantami změny textu hotových směnek, a to situace, kdy dochází ke změně neplatné směnky v platnou, situace, kdy je měněn text platné směnky, přičemž tyto změny nemají vliv na její následnou platnost a také změny, které způsobují neplatnost směnky. V prvém případě platí zásada, že z neplatné směnky nemohou povstat směnečné závazky, a tak jakákoli případná úprava textu nemá žádnou relevanci. Mylné jsou názory, které předpokládají, že v případě, kdy dlužník neúmyslně vydá neplatnou směnku pro absenci podstatné náležitosti, automaticky samotným úmyslem vydat platnou směnku zmocňuje jejího majitele k doplnění listiny. Je tedy nutné dojít k závěru, že v případě, že remitent měl v úmyslu, aby byl text listiny doplňován, jistě by směnku vydal jako blankosměnku spolu s vyplňovacím právem. Opačným postupem bychom způsobili naprostý chaos, co se týče formální platnosti směnek a otevřeli bychom dveře libovůli majitelů směnek, kteří by si tak mohli do směnky doplňovat v podstatě cokoli a kdykoli. Jako ve většině případů je i zde stěžejní důkazní břemeno, které leží na tom, kdo se změny textu dovolává.119

116

Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 358/94, ze dne 1. 3. 1995 . DERKA, L. Námitka nesvobody vůle při podpisu směnky. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi. roč. 14, č. 9/2005, s. 28 – 32. 118 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 358/94, ze dne 1. 3. 1995 . 119 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 84. 117

29

Druhou situaci, kdy dochází ke změně textu platné směnky, která samo o sobě nezpůsobuje její neplatnost, upravuje čl. I. § 69 ZSŠ. Změnou textu jsou myšleny všechny možné případy, kdy je do textu směnky později zasahováno a vyznačený text je tak upravován, přičemž rozhodný není druh změny, motivy ani pohnutky, jež ke změně vedou a ani způsob jakým je změna učiněna.120 Vzhledem k tomu, že toto ustanovení hovoří o změnách textu obecně a nerozlišuje mezi změnami provedenými právem nebo změnami nezákonnými, jsou typickým příkladem změněných směnek směnky zfalšované.121122 Dle tohoto ustanovení jsou v případě změny textu směnky ti, kdož se na směnku podepsali po této změně, zavázáni podle změněného textu a naopak ti, kdož se na směnku podepsali dříve, jsou zavázáni podle textu původního. Z uvedeného je patrný princip samostatnosti a nezávislosti jednotlivých směnečných prohlášení, v jehož důsledku nemají změny v textu směnky vliv na obsah a existenci závazků osob, které se na pozměněnou směnku podepsaly před provedením změn.123 Stejně jako v předchozím případě nese důkazní břemeno opět ten, kdo se změny textu směnky dovolává. Námitku ve smyslu ustanovení čl. I. § 69 ZSŠ může dlužník, jenž je změnou dotčen, uplatnit proti každému dalšímu majiteli směnky, a to i v případě, že směnku nabyl v dobré víře. Je tedy patrný podstatný rozdíl od protimluvního vyplnění blankosmněky, které je možné namítat dalšímu majiteli směnky jen v případě, že by při nabývání jednal ve zlé víře či hrubé nedbalosti.124 I přes toto zvýhodnění, lze dlužníkovi doporučit, aby za účelem předejití nevyžádaným změnám textu, případně lepší důkazní pozici v případném soudním řízení, při vydávání směnky užil všechna možná preventivní opatření. Doporučit tedy lze uvádění směnečné sumy slovy i čísly, proškrtnutí všech volných míst a v neposlední řadě je vhodné, aby si dlužník nechal vyhotovit úřední opis vydané směnky, který sice nenahradí originál, ale poslouží, jako důkaz, jak směnka ke dni opisu vypadala, apod. Při změně textu směnky, v jejímž důsledku přestane být směnka směnkou, zanikají směnečné závazky všech osob, které byly před uskutečněním změny ze směnky zavázány. I v této situaci není rozhodné, jak k takové změně došlo. Jedinou možností majitele směnky, jak vydobýt směnečnou pohledávku, je pak její nahrazení v rámci umořovacího řízení.125

6.6 Námitka omylu ve směnce Otázka neplatnosti směnky z důvodu omylu podle § 49a OZ je velice problematická. Většina odborné veřejnosti se shoduje, že se ve směnečných vztazích nelze neplatnosti z tohoto důvodu domáhat.126 Stěžejní pro tento závěr je, jak uvádí Z. Kovařík127, předně skutečnost, že z hlediska

120

KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 192. Zfalšované směnky je nutné odlišovat od směnek nepravých falešných, na které čl. I. § 69 nelze použít. 122 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 279. 123 CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 494. 124 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 85. 125 CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 495. 126 POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (1. část). Bulletin advokacie, č 5/1995, s. 22. 121

30

ryze směnečného může jít jen o omyl spočívající buď v neznalosti směnečných právních vztahů, kde ovšem neznalost práva neomlouvá, nebo o nepochopení obsahu listiny. S ohledem na kvalifikovanou a formální povahu směnečných vztahů, která se promítá mimo jiné v nutnosti označit listinu slovem „směnka“, aby o její povaze nebylo pochyb, nelze takovouto ochranu připustit. Z výše uvedeného zcela nepochybně vyplývá nepřípustnost námitky omylu v listině, tedy tvrzení, že ten, kdo směnku podepsal, nevěděl, co podepisuje.128 V praxi ovšem bývá většina námitek omylu ve směnce založena na vztazích mimosměnečných, kauzálních, a to zejména na podvodných slibech a závazcích. Avšak ani zde nelze námitku omylu ve směnce připustit. Odlišná situace by nastala, pokud by jednání bylo zcela zakázané, tedy hraničící s trestnou činností. Zde by se o neplatný právní úkon jednalo, ovšem jeho neplatnost by se nezakládala na omylu, ale na rozporu s právem v souladu s ustanovení § 39 OZ. Za omyl ve směnce by bylo možné za určitých okolností označit případ, kdy někdo podepisuje směnku podstrčenou, aniž to vůbec zjistil, ale i zde by záleželo na konkrétním skutkovém stavu a dlužník by byl ve velice komplikované situaci s ohledem na dokazování tohoto omylu.129 Závěrem je nutné doplnit, že nastane - li situace, kterou by přece jen bylo možné kvalifikovat jako omyl ve směnce, podle § 49a v návaznosti na § 40a OZ je právní úkon učiněný v omylu neplatný pouze relativně. Dotčená osoba by se tak musela této neplatnosti dovolat do dne vydání SPR, v opačném případě by byl takový podpis právním úkonem, bez ohledu na případný omyl.130

6.7 Námitka nedostatku zastupovacího oprávnění Účastníky směnečných vztahů zavazují jejich vlastní podpisy, avšak ne vždy musí být podepsaná osoba přímým účastníkem právního vztahu. Typicky tato situace nastává v případě zmocnění. Ačkoli ZSŠ přímo neupravuje možnost zastoupení, z ustanovení čl. I. § 8 ZSŠ nepřímo vyplývá, že zastoupení možné je. Právě toto ustanovení totiž obsahuje pravidla pro případ, kdy se osoba na směnku za jiného podepisuje, ačkoli k tomu není zmocněna, případně zmocněna sice je, ale podpisem směnky své oprávnění překračuje. Zmíněné ustanovení pro oba tyto případy vyvozuje stejné důsledky, a to, že podepsaný je ze směnky zavázán sám a stává se tak směnečným dlužníkem, přičemž je ve stejném postavení, v jakém by byl ten, za nějž se neoprávněně podepsal. Za nejvýznamnější skupiny zástupců můžeme označit prokuristu, statutární orgány, či 127

KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 32. MLEJNSKÝ, J, POHL, T. Některé další vybrané problémy ze směnečného práva. Bulletin advokacie, č 6-7/1996, str. 18. 129 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 32. 130 DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5 (2007), str. 32. 128

31

osoby pověřené určitou činností při provozování podniku.131 Spornou se v praxi může zdát otázka, zda je možné použít tuto námitku rovněž v případě, kdy se skutečný právní subjekt podepíše na směnku za osobu neexistující. Logickým úsudkem lze však jednoduše dovodit, že jedná – li někdo za někoho, kdo vůbec není, pak nelze o oprávnění či neoprávnění vůbec mluvit. Neexistující účastník bezpochyby nemůže být zavázán, a tak není postavení, do kterého by ten, kdo za neexistující subjekt jednal, vstoupil.132 Pro doplnění je nutné uvést, že tato námitka, stejně jako ostatní materiální námitky založené na vadách podpisu na směnce, přísluší pouze tomu, za koho byl podpis učiněn. Tento závěr vyslovil rovněž Nejvyšší soud ČR133 v případě, kdy dlužník namítal, že osoby jednající za indosanta – právnickou osobu – nebyly zmocněny k indosaci směnky. Soud námitku dlužníka odmítnul, s odkazem na skutečnost, že dlužníku tato námitka nepřísluší.

6.8 Námitka nedostatku aktivní legitimace věřitele V podkapitole 5.3 jsem se zabývala formálními nedostatky aktivní legitimace. Jednalo se o nedostatky patrné z listiny, tedy případy, kdy majiteli směnky nesvědčila nepřetržitá řada indosamentů. Tato kapitola se však týká nedostatků odlišných, což vyplývá rovněž ze zařazení námitky do kategorie materiálních. Podstatou této námitky jsou případy, kdy sice majiteli směnky svědčí nepřetržená řada rubopisů, avšak nárok ze směnky nepřísluší aktuálnímu držiteli směnky. V případě, že by byl dlužník uplatňující tuto námitku současně bývalým vlastníkem, jemuž byla směnka např. odcizena, mohl by současně uplatňovat vydání směnky.134 Podstatou této námitky by bylo tvrzení, že nebyl naplněn převodní účinek a dlužník, jenž se domnívá, že mu svědčí právo ke směnce, by musel kromě objektivního vztahu majitele směnky prokázat také vztah subjektivní, tedy alespoň hrubou nedbalost či zlou víru držitele při jejím nabývání.135 Za situace, kdy půjde o dlužníka, který majitelem směnky nikdy nebyl, může tento pouze tvrdit, že majiteli směnky právo nepřísluší. Povinnost směnku vydat naopak bude mít ten, kdo nabude směnku ve zlé víře, tedy všichni, kdo směnku získali nekalým způsobem, přinutili předchozího majitele k jejímu podpisu, nebo ti, kdo jen našli směnku opatřenou na konci řady rubopisů blankoindosamentem, která jim nenáleží a náležet nemá. Mezi nepoctivé majitele můžeme dále řadit ty, kdo se sice na nekalých praktikách sami nepodíleli, ale vědí, že ten, kdo jim směnku převádí, takto postupoval, i ty, kdo vědí o tom, že tak postupoval některý z předchozích držitelů směnky. Alternativně ovšem postačí, že se nabyvatel směnky provinil při jejím získání i hrubou nedbalostí. 131

KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str.57. 132 KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 43. 133 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 459/2005, ze dne 22. 8. 2006. 134 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 67. 135 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 137.

32

7 OSOBNÍ NÁMITKY Osobní námitky může dlužník uplatnit i proti směnkám, které jsou po formální či materiální stránce zcela bezvadné. Jejich podstatou jsou totiž zvláštní osobní právní vztahy dlužníka k věřiteli. Vzhledem k tomu, že se na osobní námitky vztahuje ustanovení čl. I § 17 ZSŠ, nepředstavují žádnou hrozbu dalším majitelům směnky, kteří směnku nabyli v dobré víře. Důvod je prostý. Ustanovení čl. I. § 17 zakotvuje zásadu, že dalšímu majiteli směnky se dlužník může bránit jen tehdy, pokud tento při nabývání jednal vědomě na jeho škodu.136 R. Chalupa137 právě toto ustavení označuje jako jeden z nosných prvků regulace bezpečnosti směnečných obchodů a J. Kotásek138 dokonce za nejdůležitější ze všech vlastností podporující oběh směnky. Často se stává, že námitky založené na čl. I. § 17 ZSŠ bývají označovány jako námitky kauzální. Ačkoli se citované ustanovení skutečně týká rovněž kauzálních námitek, nelze toto tvrzení považovat za správné, a to s ohledem na skutečnost, že osobní námitky nemusí být pouze námitkami kauzálními.139 V této kapitole se zaměřím především na námitky kauzální, a to nejprve v obecné rovině a následně se pokusím o uvedení základních a nejčastěji užívaných námitek tohoto druhu, tedy námitek nedostatku kauzy ve svých různých podobách. Jako druhou část této kapitoly se v protikladu k čl. I § 17 ZSŠ budu zabývat obranou dlužníka proti excesivnímu doplnění blankosměnky, založenou na čl. I § 10 ZSŠ.

7.1 Námitka z kauzálního vztahu Jak jsem uvedla již v úvodu, jednou ze základních charakteristik směnečných závazků je jejich abstraktní povaha. Její podstatu lze spatřovat ve vztahu směnečného závazku k závazku, který byl materiálním podkladem vzniku směnečného závazku a jehož obsah je příčinnou vzniku směnečného závazku. Právě tento materiální důvod označujeme jako kauzu směnky a velmi často má podobu nesměnečného závazku. Ve většině případů nevznikají směnečné závazky bez materiálního důvodu a směnka tak převážně slouží jako nástroj plnění nebo zajištění. Abstraktnost směnečného závazku spočívá právě v jeho existenční nezávislosti na existenci kauzy 140 V souvislosti s kauzálním vztahem je třeba rozlišit tři základní podoby, v nichž může směnka vzhledem ke kauzálnímu závazku vystupovat. První z nich je směnka pro soluto, tedy placení směnkou. V tomto případě směnka představuje prostředek zániku platebního závazku

136

KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 68. CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2006. Str. 157. 138 KOTÁSEK, J. Indosace směnky a vyloučení námitek směnečného dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, roč. 8, č. , 2000. Str. 342. 139 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 101. 140 CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2006. Str. 159. 137

33

ze smlouvy a veškeré další vztahy mezi věřitelem a dlužníkem budou mít nadále pouze charakter vztahů směnečných. V případě převodu směnky na dalšího majitele končí vztah mezi původními účastníky smluvního a později směnečného závazku. Druhou možností je směnka pro solvendo, tedy případy, kdy dochází k placení prostřednictvím směnky. Za této situace existují oba závazky kumulativně, tedy jak závazek smluvní, tak i závazek směnečný a jedná se ve své podstatě o zkvalitnění kauzálního závazku. Obecnou úpravu tohoto vztahu směnky a smlouvy obsahuje ustanovení § 334 ObchZ, které představuje ochranu před duplicitním placením. Toto ustanovení stanovuje, že v případě, že je dohodnuto placení prostřednictvím směnky, je věřitel oprávněn požadovat splnění kauzálního závazku na dlužníku ze smlouvy, jen když nemůže dosáhnout jeho splněním ze směnky. Výše uvedený druh směnky bývá často myslně označován jako směnka zajišťovací. Takové označení se spíše hodí pro poslední druh směnek, tedy směnky kauční. Tato směnka má být použita věřitelem, když není řádně a včas a plněn závazek z kauzálního vztahu. V případě zajišťovací směnky je však věřitel směnkou zajištěné pohledávky oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně, a to proto, že ustanovení § 334 ObchZ na tzv. zajišťovací směnky nedopadá.141 Důvod je odvoditelný již z obsahu tohoto ustanovení, které kromě směnky zahrnuje také šek a akreditiv, přičemž oba tyto instrumenty plní většinou funkci platební, nikoli zajišťovací.142 V praxi proto tento druh není příliš vhodný, protože nabízí poměrně jednoduchou cestu ke zneužití. Když totiž věřitel směnku převede na jiného, nemůže se dlužník dohody s původním věřitelem v zásadě dovolávat. Vzhledem k tomu, že plnění ze zajišťovací směnky je samostatným nárokem nezávislým na existenci zajištěné pohledávky, netvoří pravomocné rozhodnutí o nároku ze zajišťovací směnky překážku věci pravomocně rozsouzené pro řízení o nároku ze zajištěné pohledávky, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR143. Kauzálním vztahem nerozumíme jen poměr, který vedl k akceptaci nebo vystavení směnky, ale také vztahy, které jsou důvodem pro indosaci, avalování nebo čestné rukojemství.144 Námitky z kauzálního vztahu se opírají o absenci, neplatnost či vadnost samotného kauzálního mimosměnečného vztahu.145 Jak uvádí J. Kotásek146, v případě, že jsou účastníci směnečného vztahu totožní se stranami vztahu kauzálního, může dlužník ve směnečném řízení namítat vše, co by mohl namítat v kauzálním vztahu. Na tuto situaci se tak neuplatní čl. I. § 17 ZSŠ, což vyplývá také z rozhodnutí

141

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1839/2000l, ze dne 22. 8. 2002. KRPATA, P. Promlčení směnečných práv a praktická aplikace § 334 obchodního zákoníku. Právní rozhledy, č. 11/2001, s. 551. 143 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 202/2002, ze dne 29. 5. 2003. 144 KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy, 12/1997, s. 615. 145 KOVAŘÍK, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních. Právní rozhledy č. 1/1994 146 KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy, 12/1997, s. 615. 142

34

Vrchního soudu v Praze147, který konstatoval: „Ustanovení čl. I. § 17 ZSŠ se použije jen u směnek vystavených na řad, které jejich majitel získal indosací. Jen v tomto případě je významné, zda při nabývání směnky jednal vědomě ke škodě dlužníka. Ve všech ostatních případech lze kauzální námitky vznášet i proti tomu, kdo získal směnku zcela poctivě.“ O poznání komplikovanější situace nastane v případě indosace směnky na majitele, vůči kterému dlužník nemá žádné námitky z kauzy. Za těchto okolností totiž námitky z vlastních vztahů k výstavci či předchozímu majiteli budou v zásadě vyloučeny. Důvodem je samotná podstata indosamentů, tedy schopnost indosamentu dosáhnout zpravidla plného osvobození od vztahů, které jsou podkladem směnečného závazku. Na rozdíl od občanskoprávního nabytí, tedy postoupení pohledávky, které je odvozeným způsobem nabytí, je indosace řazena mezi originální způsoby nabytí a indosatář tak nevstupuje do obecněprávních vztahů mezi dlužníkem a původním vlastníkem148. Je tedy zřejmé, že indosací na nového majitele dochází v zásadě ke zhoršení pozice dlužníka, který je připraven o obranu, kterou by měl u běžného postoupení pohledávky. Vyloučení námitek z vlastních vztahů však není absolutní, a to zejména za situace, kdy jednání nabyvatele dostalo charakter jednání proti dobrým mravům.149 Námitky vyplývající z kauzálního vztahu s osobou předchozího věřitele lze podle ustavení čl. I § 17 ZSŠ uplatnit proti pozdějším nabyvatelům směnky jen v případě, jestliže současný majitel jednal při nabývání směnky vědomě na škodu dlužníka. Právě vědomé jednání na škodu dlužníka se však velice špatně prokazuje. Pro úspěšné uplatnění námitek z vlastních vztahů vůči dalším nabyvatelům směnky totiž musí dlužník kumulativně prokazovat, že indosatář při nabývání směnky věděl o dlužníkových námitkách a vědomé jednal tak, že dlužníka poškodil. Z formulace čl. I. § 17 ZSŠ tedy vyplývá, že nestačí pouhá znalost dlužníkových námitek, musí k tomu rovněž přistoupit vědomí toho, že nabytím směnky vznikne dlužníkovi opravdu škoda tím, že o námitky přijde. 150 K tomuto J. Kotásek151 dodává, že úmysl způsobit obecně škodu dlužníkovi nehraje roli a musí zde být snaha jednat tak, aby dlužník nemohl uplatnit námitky vůči neoprávněnému vymáhání směnečné pohledávky. Nestačí proto namítat, že majitel směnečný závazek přijal proto, aby obecně způsobil dlužníkovi škodu, když nemá povědomí o tom, že dlužník bude neoprávněně odříznut od námitek, které mu jinak náleží. S ohledem na shora uvedené vyvstává otázka, zda je nutný přímý úmysl, nebo zda postačí nepřímý úmysl. J. Kotásek152 se přiklání spíše k variantě, že postačí úmysl nepřímý a uzavírá: „Hrubá nedbalost v zásadě nepostačuje, přímý úmysl ale není nutný.“ 147

Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 13/99, ze dne 29. 2. 2000 . KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 19. 149 KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo : časopis pro obchodně právní praxi, Praha : Prospektrum, roč. 9, č. 11s. 2-3.. 150 Tamtéž 151 KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy, 12/1997, s. 615. 152 Tamtéž 148

35

Na tomto místě je nezbytné uvést, že samotná námitka vědomého jednání na škodu dlužníka není samostatnou námitkou a nepodléhá principu koncentrace. Jak uvádí J. Kotásek153: „Je pouhým klíčem otevírajícím bránu pro uplatnění námitek z vlastních vztahů k výstavci a předchozímu majiteli i proti indosatáři.“ Aktivně legitimovanými vznášet tento druh námitek jsou kromě výstavce směnky vlastní a akceptanta traty také další osoby směnečně zavázané, jako indosant, směnečný rukojmí, čestný příjemce a také falsus procurator. Komplikované je postavení směnečných rukojmích. Ti jsou sice zavázáni jako ten, za koho se zaručili, ovšem jejich závazek je platný i tehdy, jestliže závazek, za který se zaručili, je neplatný z jiného důvodu než pro formální vady. Nejvyšší soud ČR154 rovněž konstatoval, že tam, kde směnka plní funkci zajištění závazků jiného subjektu, nemá námitka neexistence právního vztahu mezi výstavcem směnky a remitentem místa; kauza směnky je nikoli ve vztazích výstavce a remitenta, ale ve vztazích výstavce a osoby, jejíž závazek vůči remitentovi se směnkou zajišťuje. Směnečný rukojmí tak ve většině případů nemá k dispozici námitky založené na kauzálním vztahu. Velmi často uplatňovanou kauzální námitkou je námitka, že žalovaný majiteli směnky nic nedluží. Tato námitka může mít mnoho podob, avšak ne každá varianta této námitky je schopna dlužníkovi přinést kýžený úspěch a zprostit jej platební povinnosti. V textu níže se tedy zaměřím na nejčastěji uplatňované podoby této námitky.

7.1.1 Námitka, že dlužník majiteli směnky nic nedluží Na první pohled nejjednodušší variantou námitky nedluhu je samo tvrzení, že dlužník majiteli směnky nic nedluží bez dalšího. Zde je však nutné upozornit, že bez konkretizace a uvedení důvodů, proč se žalovaný domnívá, že majiteli směnky nic nedluží, nemůže taková námitka nikdy uspět. Důvod je prostý. V takovém případě totiž soud nemá co posuzovat. Vzhledem k zásadě koncentrace, nelze takto obecně formulovanou námitku ani dodatečně doplnit a je tak předem odsouzena k neúspěchu.155 Nejvyšší soud ČR156 v této souvislosti konstatoval: „Mají-li mít námitky proti SPR původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících, bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit“.

153

KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo : časopis pro obchodně právní praxi, Praha : Prospektrum, roč. 9, č. 11s. 2-3. 154 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, ze dne 29. 9. 2009. 155 DERKA L. Námitka směnečného dlužníka v soudním řízení o zaplacení směnky, že majiteli směnky nic nedluží. Právní rozhledy, č. 19/2008, s. 721 . 156 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, ze dne 29. 9. 2009.

36

7.1.2 Námitka zaplacení směnky Uhradí – li dlužník směnku, zaniká nepochybně jeho směnečný závazek vůči směnečnému věřiteli. V této souvislost je však důležité zdůraznit, že ne vždy jeho placení zakládá absolutní námitku proti směnce a nelze tak vyloučit, že za určitých okolností bude povinen směnku opětovně uhradit. Zásadní roli zde hraje princip solidarity směnečných dlužníků zakotvený v ustanovení čl. I. § 47 ZSŠ, podle něhož jsou všichni směneční dlužníci věřiteli zavázáni rukou společnou a nerozdílnou. Z uvedeného lze dovodit, že v případě placení jedním ze solidárních dlužníků ve vztahu k danému věřiteli vyvazuje nejen jeho samotného, ale také všechny ostatní směnečné dlužníky. Lze tedy uzavřít, že ve vztahu k věřiteli nerozhoduje zda byl uspokojen přímým nebo nepřímým dlužníkem, nebo zda má na směnce předchůdce či nikoli. Na postavení plátce ve vztahu k ostatním dlužníkům pak závisí, zda plnění daného plátce vyvazuje všechny dlužníky ze směnky zcela anebo zda je vyvazuje jen ve vztahu k danému věřiteli. Platí, že plnění dlužníků přímých, směnečníka či umístěnce vyvazuje vždy všechny ostatní dlužníky ze směnky. Placení avalistovo vyvazuje vždy následníky avaláta, avšak nevyvazuje samotného avaláta ani jeho předchůdce. Plnění nepřímých dlužník vyvazuje jejich následníky, ne však jejich předchůdce. Zůstanou – li na směnce osoby plátcem nevyvázané, stává se plátce dle ustanovení čl. I. § 49 ZSŠ jejich věřitelem. Ačkoliv může být námitka zaplacení pravdivá, neznamená to, že musí být vždy námitkou úspěšnou a v případě, že se namítající dlužník ocitne v důkazní nouzi, bude nucen znovu zaplatit směnku již uhrazenou. V souvislosti s námitkou zaplacení směnky je nutné si uvědomit, že bude mít jiné účinky v případě placení před splatností, při splatnosti a v postihu. Je – li směnka uhrazena před splatností, vyvazuje dlužníky jen nedokonale a nelze tak vyloučit, že bude směnečná pohledávka účinným způsobem uplatněna. Před splatností má totiž tato námitka pouze relativní charakter. U zaplacení směnky při splatnosti se sice tato námitka jeví jako absolutní, situace však není tak jednoduchá. Problém je totiž v tom, že hranice mezi originálním nabýváním směnky podle čl. I § 17 ZSŠ a derivativním nabývání směnky podle čl. I § 20 ZSŠ není vázaná na splatnost směnky, nýbrž na protest pro neplacení nebo na uplynutí lhůty k tomuto protestu. Vzhledem k tomu, že lhůta k protestu končí až koncem druhého pracovního dne následujícího po dni, kdy bylo zaplaceno, ještě druhý pracovní den po zaplacení může být směnka indosována s účinky předpokládaným čl. I § 17 ZSŠ157. Pokud dlužníci neprokážou, že k indosaci došlo po rozhodném okamžiku, budou ve stejně nepříznivém postavení jako v případě placení před splatností a námitka tak bude pouze námitkou relativní. Na rozdíl od placení směnky před splatností však při splatnosti

157

U směnek na viděnou je protestační lhůta ještě delší a indosace s účinky dle § čl. I § 17 ZSŠ může proběhnout ještě později.

37

mohou zaplatit všichni směneční dlužníci. Je – li směnka vyplacena v postihu, přestává být dosavadní věřitel věřitelem. Námitka splatnosti v postihu má však opět jenom relativní charakter, a to z důvodu, že ji mají k dispozici všichni dlužníci bez rozdílu, avšak jen proti tomu, komu byl placeno a není tak bez dalšího přípustná proti dalším osobám. I zde záleží na tom, kdo je plátcem, protože ten kdo platí v postihnu může další nároky uplatnit jen proti svým předchůdcům.158

7.1.3 Námitka zaplacení dluhu směnkou zajištěného S touto námitkou se setkává nejčastěji v případě, kdy směnka představuje zajišťovací prostředek. Úvodem je nutné zdůraznit, že je velký rozdíl mezi zaplacením zajišťovací směnky a jinými zajišťovacími instituty, jako je např. ručení nebo zástavní právo. Druhou skupinu považujeme za akcesorické a subsidiární prostředky zajištění splnění hlavního závazku, které jako takové nemohou existovat, pokud neexistuje hlavní závazek, který je zajišťován. Ručitel tak neplní svůj závazek, ale vždy plní závazek zajišťovaný. Jinak tomu je v případě zaplacení zajišťovací směnky, kdy zůstává zajišťovaná pohledávka neuhrazena. Z důvodu splnění zajišťovacího institutu zajišťovaná pohledávka ani nikdy splněna být nemůže. V opačném případě by se totiž jednalo o plnění bez právního důvodu a dlužník by byl oprávněn po věřiteli požadovat vrácení bezdůvodného obohacení v souladu s § 451 OZ. Pokud je však nejdříve splněn závazek směnkou zajištěný (a žalobce je remitentem směnky), ztrácí remitent právo na její zaplacení, neboť důvod podepsání směnky směnečným dlužníkem odpadl a dlužník se tak může bránit zaplacení směnky námitkou dle čl. I § 17 ZSŠ. Obrana dlužníka však bude úspěšná pouze v případě, že tuto námitku vznese a řádně odůvodní. Směneční dlužníci se v případech zajišťovacích směnek často dopouští zásadní chyby, kdy proti SPR namísto uplatnění námitky dle § 17 ZSŠ uplatňují námitku zaplacení kauzálního závazku. Tato námitka, však nemůže být úspěšnou, a to z důvodu samostatnosti zajišťovaného závazku a kauzálního závazku, jak bylo uvedeno již v úvodu této kapitoly. Považuji tedy ze strany směnečného dlužníka za stěžejní správnou formulaci námitky, kde je nutné zcela striktně rozlišovat mezi zaplacením směnky a zaplacením dluhu směnkou zajištěného.159 V případě, kdy dlužník zamění tyto dvě skutečnosti, nemůže být jeho obrana úspěšná, což vyplývá rovněž z rozsudku Vrchního soudu v Praze160, který v tomto ohledu judikoval: „Namítá-li žalovaný proti SPR, že směnku zaplatil, avšak soud zjistí, že místo směnky byl zaplacen kauzální dluh zajištěný předmětnou směnkou, není taková námitka důvodná.

158

KOVAŘÍK, Z. Placení směnky a námitky s tím spojené. Bulletin advokacie, č. 5/2004, Str. 15-27. DERKA, L. Námitka zaplacení směnky a námitka zaplacení dluhu směnkou zajištěného. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi. roč. 16, č. 2 (2007), s. 28 - 30. ISSN 1210-8278. 160 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 231/2006, ze dne 3. 11. 2006. 159

38

7.1.4 Námitka nedluhu založená na tvrzení, že žalovaný směnku nepodepsal Takto formulovanou námitku již považujeme za právně relevantní, vzhledem k tomu že obsahuje důvod, proč se žalovaný domnívá, že nemá vůči majiteli směnky dluh. I přesto však bude postavení žalovaného v tomto případě značně komplikované. Je nutné si uvědomit, že důkazní břemeno k tomuto svému tvrzení ponese právě žalovaný, což potvrzuje také rozhodnutí Vrchního soudu v Praze161, jenž uvedl: „Tvrdí – li směnečný dlužník, že směnku nepodepsal, má důkazní povinnost k tomuto tvrzení směnečný dlužník a není na majiteli směnky, aby prokazoval opak.“ Tuto námitku by bylo možné uplatnit také v situaci, kdy se někdo zmocní listu papíru s podpisem jiné osoby a bezprávně nad tento podpis vytvoří směnku. Podpis sám o sobě samozřejmě nelze považovat za blankosměnku, a proto se ani obrana tohoto žalovaného nemůže zakládat na čl. I. § 10 ZSŠ, nýbrž bude nutné uplatnit námitky založené na čl. I. § 69 ZSŠ. Ačkoli i zde platí, že žalovaný musí prokázat, v jakém stavu listinu podepsal, není dotčen případným vyloučením námitek podle čl. I. § 17 ZSŠ, což jeho postavení nepatrně zlepšuje.162

7.1.5 Námitka, že dlužník podepsal směnku bezdůvodně Z ustálení judikatury lze dovodit, že tvrzení v námitkách, že směnka nikdy neměla kauzu a byla tak podepsána bezdůvodně, není s to samo o sobě zvrátit platební povinnost ze směnky. Tento závěr obsahuje ve své právní větě také rozsudek Vrchního soudu v Praze163, kde soud konstatoval: „Kdo se jako dlužník na směnku podepíše je směnečně zavázán i tehdy, není – li mezi ním a majitelem směnky žádny jiný závazkový vztah. Nedostatek kauzálního vztahu není důvodem neplatnosti směnečného závazku, ale zakládá jen za podmínek čl. I § 17 ZSŠ námitku, která je jen obranou proti povinnosti platnou směnku zaplatit.“ Smysl má toto tvrzení pouze v případě, že je doplněno dalším tvrzením, např. o nesvobodném podpisu směnky nebo podepsání směnky v omylu, což konstatoval také Vrchní soudu v Praze164. Pokud však někdo svobodně a vážně podepíše směnku v postavení směnečného dlužníka, přičemž se současně nejedná o úkon učiněný v omylu a činí tak podle svého názoru bezdůvodně, nemůže se později svému směnečnému závazku ubránit tvrzením, že neměl žádný důvod k podepsání směnky. Stejný závěr lze dovodit z rozsudku Vrchního soudu v Praze, jenž vyslovil právní názor, že: „Vnitřní výhrada při provedení právního úkonu nemá žádný vliv na právní vztah založený tímto úkonem.“165 Vzhledem k tomu, že se směnečný dlužník svým podpisem směnky zavázal tuto směnku zaplatit, nemá k dispozici námitku z vlastního vztahu dle čl. I. § 17 ZSŠ. Uvedenou námitku lze podat pouze v případě, že důvod podepsání následně odpadl nebo se

161

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. Zn. 12 Cmo 233/2005, ze dne 13. 1. 2006 . KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007, s. 10 163 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 11/1996, ze dne 11. 2. 1997 . 164 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo212/2003, ze dne 16. 7. 2003 . 165 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 471/2001, ze dne 8. 1. 2002. 162

39

nenaplnil. 166 S ohledem na kauzální povahu této námitky ji dlužník může vznášet vůči majiteli, pouze pokud má původ ve vlastním vztahu tohoto dlužníka ke konkrétnímu majiteli směnky. Do složitého postavení se z tohoto pohledu dostávají nepřímí dlužníci jako např. rukojmí, a to proto, že tito často nemívají vytvořený vlastní vztah k majiteli směnky. V případě zajišťovací směnky tak rukojmí svým rukojemským závazkem zajišťují splnění směnečného závazku, nikoli však splnění kauzálního závazku, který je směnkou zajišťován. Z výše uvedeného je zřejmé, že na straně rukojmího chybí vlastní vztah k majiteli směnky a rukojmí proto v případě žaloby nemají k dispozici námitku z vlastního vztahu vůči žalobci – majiteli směnky založenou na č. I § 17 ZSŠ a jejich postavení je tak o poznání složitější.167 Aby mohl směnečný rukojmí vznášet námitky z vlastního vztahu k majiteli směnky, musel by mít s majitelem směnky uzavřenou směnečnou dohodu, v níž by byly podmínky, za nichž převzal rukojemský závazek, specifikovány.168 Z rozsudku Vrchního soudu v Praze169 vyplývá, že má - li rukojmí uzavřenou tuto směnečnou dohodu pouze s výstavcem směnky (směnečníkem u směnky cizí), nikoliv s majitelem, nemůže vůči majiteli námitky z této dohody uplatnit.

7.1.6 Námitka započtení Námitka započtení, je založena na jednostranném právním úkonu, tzv. zákonné kompenzaci. Každá kompenzace obecně vyžaduje pro platný zánik závazku kumulativní splnění několika podmínek, a to vzájemnost pohledávek, stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení a právní úkon směřující k započtení. Právě posledně zmíněný hraje v případě uplatnitelnosti námitky započtení proti SPR zásadní roli. Vzhledem k tomu, že předmětem námitkového řízení je již jen posouzení, zda SPR byl či nebyl vydán právem, přihlíží se v tomto řízení pouze ke skutečnostem nastalým do vydání SPR. Je tedy zřejmé, že pokud je kompenzační projev učiněn teprve po vydání SPR, nemůže mít taková skutečnost vliv na jeho zrušení. Stejně uzavírá v právní větě rovněž Nejvyšší soud ČR170, když uvádí, že: „K námitce započtení uplatněné po vydání SPR soud při rozhodování o tom, zda SPR ponechá v platností, nepřihlíží“. Jako právně relevantní pro námitkové řízení tedy považujeme pouze úkon započtení učiněný do dne vydání SPR. V opačném případě se k této námitce nebude vůbec přihlížet. Ke včasnosti úkonu započtení postačí, bude- li do vydání SPR učiněn, přičemž neexistuje podmínka, že by úkon započtení musel rovněž dojít do osobní sféry druhého účastníka přede dnem vydání SPR. Námitka započtení nemusí být vždy směřována jen proti směnečné pohledávce, tj. proti 166

DERKA, L. Námitka nesvobody vůle při podpisu směnky. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi. roč. 14, č. 9/2005, s. 28 – 32. 167 Tamtéž 168 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 44/2001, ze dne 17. 9. 2001 . 169 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 cmo 461/2005, ze dne 10. 4. 2006 . 170 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 63/2006, ze dne 26. 7. 2007.

40

směnce jako takové, ale kompenzační projev může být veden rovněž proti pohledávce, která je směnkou zajištěna. Zde však bude nutné v odůvodnění námitek tvrdit také existenci směnečné smlouvy, na jejímž základě došlo k zániku povinnosti plnit na směnku, stejně jako u všech námitek uvedených v této kapitole.171 Na tomto místě bych ráda upozornila na skutečnost, že vzhledem k tomu, že je námitka započtení svou povahou námitkou zániku směnky zaplacením, náleží tak každému směnečnému dlužníkovi a čl. I § 17 ZSŠ uplatnění této námitky v žádném případě nebrání, jak uvedl Nejvyšší soud ČR172. Velice zajímavý je pohled Ústavního soudu, jenž se od pohledu Nejvyššího soudu ČR diametrálně odlišuje. Dle právního názoru Ústavního soud je totiž nutné, aby obecné soudy přihlížely k námitce započtení uplatněné až do konce námitkové lhůty proti SPR. Dává tedy žalovanému možnost k učinění projevu započtení i po vydání SPR. Je tedy možné, že se rozhodovací praxe soudů změní, avšak osobně se domnívám, že současná judikatura správně reflektuje specifickou povahu směnečného řízení a nemyslím si, že změna navrhovaná Ústavním soudem ČR by byla pro směnečné závazky přínosem.

7.2 Námitka protismluvního doplnění blankosměnky Nejdůležitějším znakem blankosměnky173 je pro nás z pohledu námitek vyplňovací právo. Podstatou tohoto práva je oprávnění přeměnit nehotovou směnku na směnku hotovou připojením chybějících podstatných náležitostí a obvyklých nebo smluvených nepodstatných doložek. R. Šnyrch174 označuje toto právo jako neodvolatelné obecně právní a zvláštní právo majetkové utvářecí, které je převoditelné, přenositelné a zděditelné a náležející aktuálnímu majiteli blankosměnky. V čl. I § 10 ZSŠ je uvedeno, že vyplnění směnky bude ujednáno. Z dikce tohoto ustanovení je tedy zřejmé, že základním právním podkladem pro vznik práva vyplnit blankosměnku bude dohoda. Dohoda o vyplnění blankosměnky je v uvedeném ustanovení pouze zmíněna, upravena však z žádného hlediska není ani v ZSŠ ani jiném předpise a jedná se tedy o smlouvu nepojmenovanou. Pro dohodu o vyplňovacím právu ZSŠ nepředepisuje žádné formální náležitosti, což ve svém rozhodnutí konstatoval rovněž Nejvyšší soud ČR175. Ačkoli může být dohoda po formální stránce učiněna ústně čí dokonce konkludentně, nelze jinak než doporučit takovouto dohodu vyhotovit v písemné podobě, přičemž za ideální považuji spojení písemné dohody a vystavené blankosměnky, aby byl také jakýkoli následný majitel blankosměnky 171

SADECKÝ, L. Námitka započtení uplatněná proti směnečnému platebnímu rozkazu. Právní rádce : Měsíčník Hospodářských novin. Praha : Economia, roč. XVIII, č. 7, s. 57-59. 172 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 483/2002, ze dne 25. 3. 2003. 173 Za rozhodující znaky blankosměnky právní teorie považuje alespoň jeden podpis s tím, že je lhostejno, v jakém postavení podpisatel takovéto listiny vystupuje, určení listiny podpisatelem za směnku, úmysl vydat blankosměnku a udělení vyplňovacího práva jiné určité osobě. 174 ŠNYRCH, R. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy, 12/1996, s. 544. 175 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 194/2006, ze dne 24. 5. 2007 .

41

dostatečně informován, jak směnku vyplnit.176 Z tohoto hlediska je proto bezpečnost blankosměnky vhodné vytvořit samostatnou smlouvu o vyplňovacím oprávnění a nevytvářet ji jako součást jiné smlouvy, např. kupní či úvěrové.177 Vyplněním chybějících částí blankosměnky vzniká směnka, se kterou je nutné zacházet tak, jako by od počátku měla obsah, který byl vytvořen následným doplněním.178 Co se týče samotného vyplnění, učiní jej majitel blankosměnky v souladu se smlouvou, bílými místy na směnce a také s ohledem na obvyklé zvyklosti mezi oběma účastníky a s ohledem na obvyklé poměry konkrétního případu, ke kterému se blankosměnka vztahuje. Vyplněním chybějících údajů v blankosměnce, zaniká vyplňovací právo, přičemž není rozhodné, zda doplněním vznikne směnka platná či nikoliv. Z výše uvedeného lze dovodit závěr, že dalšími zápisy již nelze směnku ze strany majitele měnit.

R. Šnyrch179 uvádí pro podporu tohoto tvrzení letité rozhodnutí

Nejvyššího soudu ČR180, který judikoval: „Je nepřípustné, když se věřitel jednou rozhodne pro určitý způsob vyplnění a směnku v tomto smyslu vyplní, aby dodatečně změnil toto vyplnění, i kdyby býval původně oprávněn vyplnit směnku právě tímto druhým způsobem. Dodatečná oprava očividného omylu je však přípustná.“ Podpisatel blankosměnky má samozřejmě možnost uplatnit námitky jako každý jiný směnečný dlužník, avšak v této kapitole se budu zabývat výhradně námitkami typickými pro blankosměnky, které mají svou oporu v ustanovení čl. I § 10 ZSŠ. V tomto ustanovení je zakotvena námitka protismluvního vyplnění blankosměnky, kterou lze úspěšně uplatňovat nejen proti prvnímu majiteli směnky, ale i proti každému majiteli, který nabyl směnku ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. Za protismluvní vyplnění považujeme nejen vyplnění výslovně odporující smlouvě, nýbrž také vyplnění, které přesahuje rozsah daný prázdnými místy. Na tomto místě je nutné zmínit, že doplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím právem se samo o sobě nijak nedotýká platnosti směnky. Směnečný dlužník se musí tohoto protimluvního doplnění dovolat právě námitkami.181 Pouhé konstatování, že směnečná suma byla v blankosměnce vyplněna nesprávně, však nestačí. Vrchní soud v Praze182 k tomuto uvádí: „Pokud je v námitkách proti SPR pouze konstatováno, že směnečná suma byla v blakosměnce vyplněna nesprávně, nemůže tato námitka obstát, neboť z ní ani nevyplývá, v jakém rozsahu je SPR napadán a zda tedy předmětem námitkového řízení je celý směnečný peníz či nějaká jiná částka.“ Ochraně poctivého majitele směnky je učiněno za dost povinností dlužníka, aby sám namítl a v případě sporu nejdříve prokázal, že směnka byla vyplněna odchylně. V případě úspěchu 176

KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007, s. 10 KOVAŘÍK, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních. Právní rozhledy č. 1/1994. 178 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 82. 179 ŠNYRCH, R. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy, 12/1996, s. 544. 180 viz sb. Vážný č. 5923 181 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 82. 182 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 7/2003, ze dne 29. 3. 2004. 177

42

této obrany pak musí dlužník dále prokázat majiteli, že směnku nabyl ve zlé víře, nebo se při jejím nabývání provinil hrubou nedbalostí. Je zřejmé, že v případě prvního majitele lze již při prokázání odchylného vyplnění bez obtíží dovodit, že buď směnku úmyslně takto doplnil a postupoval ve zlé víře, nebo např. již zapomněl, jak ji má vyplnit a dopustil se tak hrubé nedbalosti. U dalších majitelů rozlišujeme situaci, kdy směnku nový majitel nabyl jako blankosměnku nebo již jako směnku hotovou původně za blankosměnku určenou. V prvém případě platí výše uvedené, tedy nutnost prokázat, že majitel jednal vědomě na škodu dlužníka a vyplnil ji způsobem rozporným od smluveného práva vyplňovacího. V druhém případě je situace odlišná a podpisatel již nemůže užít obranu založenou na čl. I § 10 ZSŠ a své námitky může založit jen na čl. I § 17 ZSŠ.183 Pro úplnost je nutné určit okruh dlužníků, kteří jsou legitimováni k uplatnění této námitky. V tomto ohledu lze vymezení okruhu dlužníků označit za sporné a můžeme se setkat s odlišnými pojetími. Podle jednoho z nich je takto oprávněn v zásadě každý z účastníků, přičemž jako základ pro tento závěr lze uvést argument, že ustanovení čl. I § 10 ZSŠ není ve vztahu lex specialis k čl. I § 17 ZSŠ a úpravu námitek u blankosměnky lze označit za všeobecnou s účinností pro všechny směnečné dlužníky, kteří se podepsali na blankosměnku. Opačné pojetí vychází ze skutečnosti, že k uplatnění námitky protismluvního doplnění je oprávněn pouze účastník, který k listině udělil vyplňovací právo.184 Osobně se přikláním k prvnímu z uvedených názorů, a to zejména proto, že skutečnost, že dlužník není stranou smlouvy o udělení vyplňovacího práva, není dostatečnou oporou pro závěr, že tuto smlouvu neakceptoval. Jako příklad lze uvést případ, kdy dlužník podepsal směnku za výstavce a současně na směnku připojit svůj podpis jakožto aval. V tomto případě, ačkoliv nebyl účastníkem dohody o vyplňovacím právu, podpisem směnky na straně avala bezpochybně přijal za vlastní také obsah vyplňovací dohody. Z tohoto důvodu, dle mého názoru, přísluší tomuto dlužníkovi námitka excesivního doplnění směnky dle čl. I § 10 ZSŠ stejně jako dlužníku na dohodě podepsanému.185 Ostatně ke stejnému závěru došel rovněž Vrchní soud v Praze186, který řešil obdobný případ a v právní větě stanovil: „Pokud fyzická osoba, která blankosměnku jménem výstavce podepsala, bez dalšího tuto směnku avaluje, má s remitentem konkludentně dohodnuto obsahově totožné ujednání o vyplnění směnky jako výstavce, ledaže by bylo prokázáno, že uzavřeli smlouvu jinou. Z tohoto důvodu může vznášet tytéž námitky o nesprávném vyplnění blankosměnky jako výstavce“. Stejný závěr vyvozuje rovněž J. Kotásek187, když uvádí, že zatímco čl. I. § 17 ZSŠ omezuje námitky inter partes, je úprava námitek u blankosměnky pojata všeobecně a zásadně s účinností pro všechny směnečné dlužníky, kteří se vědomě se souhlasem majitele podepsali na směnku, tedy i na případné indosanty. 183

ŠNYRCH, R. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy, 12/1996, s. 544. KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 83. 185 DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5 (2007), s. 29 – 33 . 186 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 408/2004, ze dne 11. 4. 2005 . 187 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 71. 184

43

8 ZÁVĚR Uspořádání práv a povinností účastníků ve směnečném vztahu je příkladem, kdy práva a povinnosti účastníků v závazkovém vztahu nejsou v rovnováze. Je nezpochybnitelný faktem, že právní úprava směnečných závazků zakotvená v ZSŠ výrazně privileguje směnečného věřitele oproti směnečnému dlužníkovi. Ráda bych proto na tomto místě uvedla, jak se dlužník může proti věřiteli bránit. Z pohledu dlužníkovi ochrany rozlišujeme ochranu proti zneužití směnky a jeho ochranu před zneužitím směnky. Zatímco první uvedená představuje dlužníkovi námitky proti SPR, druhá je založena na preventivních opatřeních, která mohou jeho postavení vylepšit a proto ji považuji za klíčovou. Domnívám se, že z pohledu dlužníka by bylo vůbec nejlepší směnečně se nezavazovat, vzhledem k tomu, jaké postavení mu ZSŠ přisuzuje. To platí dvojnásob pro blankosměnky, které pro dlužníka představují největší riziko. Jak uvádí D. Ondrejová188: „V současné době lze z rozhodovací praxe českých soudů vysledovat tendenci směřující k posílení postavení směnečných

„blankověřitelů“

a

námitka

excesivního

vyplnění

blanksměnky

v rukou

blankodlunžíků se stále více stává z hlediska její úspěšnosti pouhou chimérou…“ K podpisu blankosměnky by se tak měl každý uchýlit jenom v krajním případě. Za velice problematickou lze rovněž označit dlužníkovu ochranu proti zneužití zajišťovací směnky. Samotná podstata zajišťovací směnky totiž spočívá v procesním zvýhodnění věřitele zajištěné pohledávky. Do ještě horšího postavení se směnečný dlužník dostane v případě, kdy je směnka indosována na nového majitele, který ji nabyl v dobré. Za této situace dojde k vyloučení námitek, které se zakládají na vztazích směnečných dlužníků k předchozímu majiteli a dlužníku často nezbude nic jiného, než směnku zaplatit (přičemž původní pohledávka směnkou zajištěná již může být dávno uhrazena). Ačkoli bude dlužník ze zajišťovací směnky vždy v dosti nevýhodném postavení, ráda bych zde uvedla několik doporučení, která jej před zneužitím mohou alespoň částečně ochránit.189 Vzhledem k tomu, že se dlužníkova situace výrazně zhoršuje indosací směnky na nového majitele, snad nikoho nepřekvapí, že mé první doporučení bude směřovat k vyloučení indosability směnky. Tohoto vyloučení může dlužník dosáhnout již při emisi směnky, a to uvedením rektadoložky190. Důsledkem rektadoložky je totiž změna formy a účinku oběžnosti a takováto rektasměnka může být podle čl. I § 11 odst. 2 ZSŠ převedena jen ve formě a s účinky obyčejného postupu. Na rozdíl od indosace je postoupení derivativním nabytím práv a nabyvatel tak vstupuje do postavení předchozího věřitele. Zásadní význam spatřuji zejména v tom, že dlužníkovi zůstávají v případě postoupení rektasměnky všechny námitky z vlastních vztahů, které by byly 188

ONDREJOVÁ, D. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné "blanko" dlužníky. Právní fórum, Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2010, 11, str 533. 189 CHALUPA, R. Zajišťovací směnka z pohledu dlužníka. Právní rádce, 2000. č. 8, str. 12. 190 ZSŠ uvádí doložky „nikoliv na řad“

44

v případě indosace vyloučeny. Dalším neméně významným účinkem převodu rektasměnky je skutečnost, že je cedent povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky a dlužník má na rozdíl od indosace přehled o tom, kdo má směnku ve své moci. Pravidlem však bohužel pro dlužníka bývá, že při emisi směnky mívá mnohem silnější kontraktační pozici věřitel a je-li alespoň trochu znalý směnečného práva, připojení rektadoložky jen stěží připustí, vzhledem k tomu, že by se tím snížila obchodovatelnost směnky.191 Nepodaří – li se proto dlužníku prosadit umístění rektadoložky, může se pokusit alespoň o deklaraci zajišťovací povahy směnky doložkou typu depontní“, či „kauční a identifikaci zajištěné pohledávky přímo na listině. Ačkoli ZSŠ takovéto označení nezná, R. Chalupa192 tyto směnky definuje jako směnky, které jsou věřiteli z příčinného závazkového vztahu dávány s tím, že mají být použity až poté, co bude neúspěšně uplatněna pohledávka z kauzálního vztahu.Taková doložka pak vyjadřuje skutečnost, že byla směnka emitována za účelem zajištění určité pohledávky, a ačkoliv není sama s to vyloučit indosabilitu směnky, nepochybně povede k výhodnějšímu postavení dlužníka v případě prokazování vědomého jednání na škodu dlužníka. Ačkoliv se Z. Kovařík i J. Kotásek kloní spíše k závěru, že hodnotové doložky automaticky nezakládají vědomé jednání na škodu podle čl. I § 17 ZSŠ, osobně se domnívám, že pokud někdo nabývá směnku s touto doložkou, měl by se informovat o stavu zajištěné pohledávky a v případě, že tak neučiní, měl by nést následky své nedůslednosti. Platí – li pro indosatáře princip výlučné relevance obsahu směnky, podle něhož vyplývají všechny relevantní údaje přímo obsahu směnky, nevidím důvod, proč by právě doložky neměly být považovány za jeden z relevantních údajů, který by si majitel směnky měl při nabývání ověřit. Posledním avšak dle mého názoru nejdůležitějším a často opomíjeným opatřením, ať již se jedná o směnku zajišťovací, či nikoli, je vynětí směnky z oběhu po zaplacení. Právě situace, kdy plátce opomene využít svého práva, zakotveného v čl. I § 39 ZSŠ při úplném placení přímými dlužníky, směnečníky nebo umístěnci, v čl. I § 50 ZSŠ při úplném placení postižných nároků ostatními dlužníky včetně avalistů a v čl. I § 39 odst. 3 ZSŠ při částečném placení přímými dlužníky, směnečníky nebo umístěnci, je nejčastějším důvodem, proč věřitel stále drží již zaplacenou směnku. Plátce v takovém případě při úplné úhradě směnky nežádá proti zaplacení směnky její okamžité vydání a vyznačení doložky o zaplacení, v případě částečné úhrady vyznačení platby na směnce. Často se stává, že si směnečný dlužník platbu nenechá od věřitele ani jinak, mimosměnečně, potvrdit. Důsledkem dlužníkova pochybení je, že nekvitovaná směnka zůstává v oběhu a majitel na jejím základě může bez problémů získat SPR. Méně častou je situace, kdy určitá osoba získá usnesení o umoření směnky. Tato situace může nastat jednoduše v případě, když věřitel vrátí po zaplacení směnku dlužníkovi a ten ji

191 192

CHALUPA, R. Zajišťovací směnka z pohledu dlužníka. Právní rádce, 2000. č. 8, str. 12 . CHALUPA, R. Depozitní a depotní směnky. Právní rozhledy, 1996. č. 4, str. 414.

45

okamžitě zničí. Avšak ani toto zdánlivě rozumné roztrhání směnky není v případě směnky pro dlužníka příliš bezpečné. Může se totiž stát, že věřitel po vrácení směnky podá k soudu návrh na její umoření. Z hlediska umořovacího řízení je rozhodné pouze to, že jde o listinu zničenou, přičemž nezáleží na to kdo a proč ji zničil. K výzvě umořovacího soudu pak nemůže být směnka předložena a nic nebrání vydání usnesení o umoření směnky. To, že byla směnka zničena v důsledku zániku směnečného závazku, může dlužník tvrdit a dokazovat až v řízení, jehož předmětem budou nároky na zaplacení směnky uplatněné na základě umořené směnky. Aby si dlužník zajistil dostatečnou ochranu, lze mu jen doporučit, aby využil svého zákonného práva a podmínil placení směnky jejím kvitováním a vrácením. Vrácenou směnky by pak rozhodně neměl ničit, nýbrž archivovat minimálně do doby, než by mohl bránit námitkou promlčení směnečného závazku.193 Dále bych ráda doplnila, že by si všichni dlužníci ze směnky neměli zapomínat na princip solidarity, jenž je se směnečnými závazky spojen a měli by si naopak uvědomit, že právě jejich spolupráce jim může být při obraně proti směnce prospěšná. Z pohledu ochrany směnečného věřitele je situace prostá. V prvé řadě je nutné, aby směnečný věřitel věnoval při vystavování směnky maximální pozornost všem formálním náležitostem stanoveným v ZSŠ tak, aby nedošlo k emisi neplatné směnky. Dále lze zjednodušeně říci, že pro něj platí přesný opak než pro směnečného dlužníka, tedy, že by měl směnku indosovat, čímž dojde k vyloučení námitek dlužníka z vlastních vztahů a věřitelovo postavení tak bude ještě o poznání výhodnější. Aby však k indosaci směnky mohlo dojít, je nutné, aby věřitel při emisi směnky nepřipustil vyloučení indosability, a to zejména uvedením rektadoložky. Ať už jde o směnečného věřitele nebo směnečného dlužníka, vždy je nutné, aby si účastníci směnečného vztahu byli schopni uvědomit, jaká práva a povinnosti z jejich postavení vyplývají, neboť bez této základní znalosti mohou směnečné závazky napáchat více škody než užitku.

193

KOVAŘÍK, Z. Placení směnky a námitky s tím spojené. Bulletin advokacie, č. 5/2004, Str. 22-23.

46

9 RESUMÉ Given specific character of claims arising from a bill, namely need for quick interchangeability with money, judicial procedure about claim arising from a bill has its specifics compared to other types of judicial procedures. Judicial procedure about claim arising from a bill enables quick application of claims arising from a bill compared to other proprietorial claims. Tradicional procedural instrument used for decision-making about claims arising from a bill is draft. Since the draft is given, defendant has only three days for defend himself against claims arising from a decision. Instruments of this defence are the objections of drawees. The defence can be successful only if the defendant file well justified objections in three days. This is usually the sticking point. It must be realized that make a list with all possible objections of drawees, which can be applied against the draft, is not possible. We can say that there are so many different types of objections, how many different relations can be found in our society. I drow up the basic classification of objection including objections procedural, documentary, tangible and individual. Procedural objections within judicial procedure about claim arising from a bill are not very different from objection within other types of judicial procedures. Primary difference can be found in statue of limitations and its effects. Considerable attention should be paid to the documentary objections, particularly because this type of objections is used by defendants more often than other types. The essence of documentary objections are facts evident in the document. Bill creditor must be very consistent when the bill is issued, because even a small error can cause bill invalidity. The most significant objections of this category are formally invalid bill objection, formally invalid individual proclamation objection and formally lack of active legitimacy objection. Other category form tangible objections. Although the bill formally meets all the requirements and from the formal point of view is the bill valid, there can be some errors from the tangible point of view. Although these errors are not evident in the document, they can lead to invalidity of the bill. Drawee won´t be obligated to the bill because of the tangible invalidity of proclamation in this case. Basic objections in this category are incompetence of the person signed on the bill, invalid signature on the bill, objection that the signed person doesn´t exist, objection that the signature on the bill was not made freely, objection that the text of the bill is changed, objection becauce of the error on the bill and objection becauce of the lack of active legitimacy of the bill creditor. Last category create individual objections. The essence of these objections are special individual legal realations between drawee and bill creditor. Individual objections don´t represent any threat for other bill holders in due course, because these objections are related to article I § 17 ZSŠ. According to article I § 17 ZSŠ drawee can defend himself against other holder of the bill 47

only in case that the holder wanted to harm him. The most significant individual objections are causal objections based on the out of bill relations of drawee and bill creditor – e. g. drawee objects that he doesn´t have any debt, objection of self-contradictory filling of blank bill – that are based on the article I § 10. The main difference between objections based on the articles § 17 and §10 is the range of drawees who are entitle to give the objection. Article I. § 17 ZSŠ regulates objections inter partes, in case of blank bills is the arrangement general and effective for all drawees who deliberately and with agreement of the owner signed the bill and also for potencial backers. In conclusion should be noticed that everybody, who is going to became participant of bill judicial procedure, should pay maximum attention to obligations arising from the bill. Precaution is always better than dealing with consequences of ill-considered decisions.

48

10 POUŽITÉ ZDROJE Knižní zdroje 1) HENDRYCH, D.; FIALA, J. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. 1459 s. ISBN 9788074000591. 2) CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. 319 s. ISBN 9788072017164. 3) CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2006. 623 s. ISBN 8072015702 4) KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. 115 s. ISBN 978-80-903744-7-8. 5) KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. 319 s. I. ISBN 80-7175-136-7.

6) KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 182 s. ISBN 8021028556 7) KOTÁSEK, J; POKORNÁ, J. Kurs obchodního práva : právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. 419 s. ISBN 9788071794547 8) KOVAŘÍK, Z. Přehled judikatury : směnečná judikatura. 4., aktualiz. a rozš. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 190 s. ISBN 9788073575304

9) KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. 626 s. ISBN 8071795496. 10) KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. 447 s. ISBN 9788074003851. 11) PŘIBYL, Z. Směnečné právo. 1. vyd. Praha : Karlova univerzita, 1994. 77 s. ISBN 8070669322

Časopisecké zdroje 1) DERKA L. Námitka směnečného dlužníka v soudním řízení o zaplacení směnky, že majiteli směnky nic nedluží. Právní rozhledy č. 19/2008, s. 721. 2) DERKA, L. Námitka nesvobody vůle při podpisu směnky. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi. roč. 14, č. 9/2005, s. 28 – 32. ISSN 1210-8278. 3) DERKA, L. Námitka zaplacení směnky a námitka zaplacení dluhu směnkou zajištěného. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi. roč. 16, č. 2 (2007), s. 28 - 30. ISSN 1210-8278. 4) DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5 (2007), s. 29 – 33. ISSN 1210-8278. 49

5) FEJTA, J. GRULICH, T. Ještě k aplikaci § 334 obchodního zákoníku a povaze tzv. zajišťovací směnky. Právní rozhledy č. 12/2001, s. 604 – 606. 6) HRUDA, O. Třídenní lhůta k podání směnečných námitek – neobvykle tvrdý přežitek, .Obchodněprávní revue, č. 8/2011, s. 234. 7) CHALUPA, R. Depozitní a depotní směnky. Právní rozhledy, 1996. č. 4, str. 414. 8) CHALUPA, R. Snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, str. 3. 9) CHALUPA, R. Zajišťovací směnka z pohledu dlužníka. Právní rádce, 2000. č. 8, str. 11 10) KOTÁSEK, J. Indosace směnky a vyloučení námitek směnečného dlužníka. Časopis pro právní vědu a praxi, Brno : Masarykova univerzita. Právnická fakulta, roč. 8, č. 3s. 342-351. ISSN 1210-9126. 2000. 11) KOTÁSEK, J. Ke směnečným námitkám. Obchodní právo : časopis pro obchodně právní praxi, Praha : Prospektrum, roč. 9, č. 11s. 2-3. ISSN 1211-8278. 2000. 12) KOTÁSEK, J. Směnka a její kauza. Právní rozhledy, 12/1997, s. 615. 13) KOVAŘÍK, Z. Důsledky promlčení směnečných závazků. Právní rozhledy č. 9/2001, s. 414.

14) KOVAŘÍK, Z. Ke vztahu závazků směnečných a smluvních. Právní rozhledy č. 1/1994 15) KOVAŘÍK, Z. Placení směnky a námitky s tím spojené. Bulletin advokacie, č. 5/2004, s. 15 16) KOVAŘÍK, Z. Vybrané problémy judikatury ve věcech směnečných. Soudní rozhledy, č. 6/1998, s. 137. 17) KOVAŘÍK, Z. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy, č 1/2007, s. 10. 18) KRPATA, P. Promlčení směnečných práv a praktická aplikace § 334 obchodního zákoníku. Právní rozhledy, č. 11/2001, s. 551. 19) MLEJNSKÝ, J, POHL, T. Některé další vybrané problémy ze směnečného práva. Bulletin advokacie, č 6-7/1996, s. 18 20) ONDREJOVÁ, D. Námitka excesivního vyplnění blankosměnky aneb kladivo na směnečné "blanko" dlužníky. Právní fórum, Praha : Wolters Kluwer, a. s., 2010, 11, 6 s. ISSN 12147966. 2010. 21) POHL, T. Průvodce advokáta základy směnečného práva (1. část). Bulletin advokacie, č 5/1995, s. 22 22) SADECKÝ, L. Námitka započtení uplatněná proti směnečnému platebnímu rozkazu. Právní rádce : Měsíčník Hospodářských novin. Praha : Economia, roč. XVIII, č. 7, s. 57-59. ISSN 1210-4817. 2010. 23) ŠNYRCH, R. Teoretické aspekty blankosměnky. Právní rozhledy, 12/1996, s. 544. 24) ŘÍHA,

M., RYSLOVÁ, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím

Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy, č. 9/2011, Str. 310. 50

Soudní rozhodnutí 1) Rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích sp. zn. 13 Cm 79/2005, ze dne 21. 2 2005. 2) Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 Cm 123/94, ze dne 1. 7. 1994. 3) Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 Cm 123/94, ze dne 1. 7. 1994. 4) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 427/2009, ze dne 21. 12. 2010. 5) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn 32 Dco 20//2000, ze dne 14. 3. 2000. 6) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1839/2000l, ze dne 22. 8. 2002. 7) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1331/2008, ze dne 24. 11. 2009. 8) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, ze dne 31. 3. 2010. 9) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, ze dne 26. 11. 2008. 10) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4150/2009, ze dne 24. 5. 2011. 11) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4722/2007, ze dne 29. 9. 2009. 12) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 194/2006, ze dne 24. 5. 2007. 13) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 459/2005, ze dne 22. 8. 2006 14) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 483/2002, ze dne 25. 3. 2003. 15) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 63/2006, ze dne 26. 7. 2007. 16) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 202/2002, ze dne 29. 5. 2003. 17) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011 18) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, ze dne 20. 1. 2011. 19) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011. 20) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 21. 12, 2009. 21) Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. R I 698/27, ze dne 16. 8. 1927. [Vážný 7244] 22) Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 63/2006, ze dne 26. 7. 2007. 23) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn 5 Cmo 699/94, ze dne 21. 11. 1995. 24) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 387/94, ze dne 1. 3. 1995. 25) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 394/2002, ze dne 1. 6. 2004. 26) Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 159/2002, ze dne 15. 6. 2004. 27) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo 236/2006, ze dne 20. 2. 2007. 28) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 231/2006, ze dne 3. 11. 2006. 29) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 cmo 461/2005, ze dne 10. 4. 2006. 30) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 11/1996, ze dne 11. 2. 1997. 31) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 13/99, ze dne 29. 2. 2000. 32) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 189/99, ze dne 3. 8. 1999. 33) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 358/94, ze dne 1. 3. 1995. 34) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 44/2001, ze dne 17. 9. 2001. 35) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 471/2001, ze dne 8. 1. 2002. 51

36) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo 7/2003, ze dne 29. 3. 2004. 37) Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 5 Cmo 346/2003, ze dne 4. 11. 2003. 38) Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 Cmo 615/95, ze dne 25. 3. 1997. 39) Rozsudok Najvyššieho súdu SR sp. zn. 4 Obo 114/99, z 31. 5. 1999. 40) Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1667/10, ze dne 14. 7. 2010 41) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn 5 Cmo 229/94, ze dne 2. 9. 1994. 42) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn 9 Cmo 240/97, ze dne 3. 12. 1997. 43) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 233/2005, ze dne 13. 1. 2006. 44) Usnesení vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 359/2005, ze dne 12. 10. 2005. 45) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 Cmo212/2003, ze dne 16. 7. 2003. 46) Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky sp.zn. 5 Obo 80/2000, z 15. 6. 2000.

52