Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Přestupky v silniční dopravě

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva

Bakalářská práce Přestupky v silniční dopravě

Jana Šneková 2011/2012

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Přestupky v silniční dopravě zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.― Podpis ……………………………

2

Poděkování: Za pomoc, cenné odborné rady a také za to, ţe mi umoţnila psát bakalářskou práci na vlastní téma, patří mé velké díky doc. JUDr. Soni Skulové, Ph.D.

3

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................................... 8 1.1 Správněprávní odpovědnost ........................................................................................... 8 1.2 Správní delikty................................................................................................................ 8 1.3 Pojem přestupku ............................................................................................................. 9 1.3.1 Obecné znaky přestupku ...................................................................................... 10 1.3.2 Znaky skutkové podstaty přestupku .................................................................... 11 1.4 Sankce........................................................................................................................... 13 2 VÝVOJ PRAVIDEL SILNIČNÍHO PROVOZU VČETNĚ VÝVOJE ŘEŠENÍ PŘESTUPKŮ .......................................................................................................................... 14 3 SKUTKOVÉ PODSTATY PŘESTUPKŮ V SILNIČNÍM PROVOZU ......................... 17 3.1 Přestupky související s registrační značkou ................................................................. 17 3.2 Řízení technicky nezpůsobilého vozidla ...................................................................... 19 3.3 Řízení vozidla pod vlivem alkoholu a návykové látky ................................................ 20 3.4 Řízení bez řidičského oprávnění .................................................................................. 26 3.5 Drţení telefonního přístroje při řízení .......................................................................... 31 3.6 Překročení nejvyšší povolené rychlosti ........................................................................ 32 3.7 Nezastavení vozidla na červenou nebo pokyn „Stůj―................................................... 36 3.8 Nedání přednosti na přechodu pro chodce ................................................................... 37 3.9 Zákaz předjíţdění ......................................................................................................... 38 3.10 Přednost v jízdě .......................................................................................................... 38 3.11 Vjíţdění na ţelezniční přejezd.................................................................................... 39 3.12 Jízda vozidla na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla ....................................... 40 4

3.13 Neoprávněné stání na parkovišti označené parkovacím průkazem ............................ 41 3.14 Omezení jízdy některých vozidel ............................................................................... 42 3.15 Dopravní nehoda s ublíţením na zdraví ..................................................................... 42 3.16 Dopravní nehoda bez ublíţení na zdraví .................................................................... 44 3.17 Antiradar ..................................................................................................................... 46 3.18 Souhrnná zbytková podstata ....................................................................................... 46 4 PROCES SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ O DOPRAVNÍM PŘESTUPKU ............................... 48 4.1 Přípravné řízení ............................................................................................................ 48 4.2 Zahájení řízení .............................................................................................................. 49 4.3 Dokazování ................................................................................................................... 50 4.4 Vydání správního rozhodnutí ....................................................................................... 51 4.5 Příkazní řízení ............................................................................................................... 52 4.6 Blokové řízení .............................................................................................................. 53 5 BODOVÝ SYSTÉM ............................................................................................................ 54 5.1 Důvody zavedení bodového systému ........................................................................... 54 5.2 Princip fungování bodového systému........................................................................... 55 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 57 RESUMÉ ................................................................................................................................. 60 SEZNAM PRAMENŮ A ODBORNÉ LITERATURY ....................................................... 62

5

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá problematikou přestupků v oblasti silniční dopravy. V průběhu historického vývoje dochází ke stále se zvyšujícímu počtu osobních automobilů, lze se však také setkat s větším rozmachem přepravování osob a materiálu, především pak na silnicích. Proto se provoz na silnicích stává stále častěji místem, kde se nejčastěji setkáváme, nejen se samotnými přestupky, ale také s mnoha trestnými činnostmi, coţ souvisí také s větší agresivitou řidičů a s vysokou rychlostí motorových vozidel. Dnes tedy ţijeme v době, kdy se stalo téměř běţnou záleţitostí vlastnit automobil a silniční doprava se stala záleţitostí mnoha z nás - občanů. Vzhledem k narůstajícímu počtu motorových vozidel, zvyšujícímu se počtu dopravních nehod a bezohlednosti řidičů jsou na nové řidiče kladeny velmi přísné podmínky, které začínají od zdravotní způsobilosti a vyšetřování psychického stavu, pokračující přes jejich výbornou pozornost aţ ke znalostem dopravních předpisů a právních norem. V průběhu vývoje pravidel silničního provozu docházelo k jejich postupným změnám a právním úpravám. V roce 1960 byl ustanoven zákon, který mezi prvními definoval jednotlivá pravidla, která musí účastníci silničního provozu dodrţovat. Aţ v roce 2001 nabyl účinnosti zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), který poprvé ve svém obsahu zahrnoval nejen jednotlivá pravidla silničního provozu, ale také další ustanovení a části, která do té doby byla prováděna jednotlivými vyhláškami, coţ se však nejevilo jako optimální řešení. V roce 2005 poté proběhla velmi důleţitá novelizace zákona o silničním provozu, kdy vstoupila platnost bodového systému. Další velká novelizace tohoto zákona byla provedena zákonem č. 133/2011 Sb., s účinností od 1.8.2011 kdy, mimo jiné, skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu pod § 22 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích), byly přesunuty pod § 125c zákona o silničním provozu. Cílem mojí bakalářské práce je nastínit problematiku přestupků páchaných v silničním provozu, a to z hlediska jak práva hmotného tak i procesního. Ve stručnosti bude přiblíţen vývoj pravidel silničního provozu včetně vývoje řešení přestupků na tomto úseku, aţ po jejich současnou právní úpravu. Jádrem práce pak bude analýza přestupků v silniční dopravě, přičemţ největší část bude detailněji věnována přestupkům v § 125c odst. 1 zákona o silničním provozu. Část práce bude věnována i bodovému systému, neboť

6

novelizací zákona od 1.8.2011 došlo k jeho podstatné změně. V textu budou vyjádřeny vlastní právní názory a návrhy. K vypracování své bakalářské práce jsem vyuţila interpretace údajů získaných studiem právních dokumentů, norem a judikatury vztahující se k této problematice, a to nejen na úrovni českého práva, ale i práva evropského, které se v této oblasti uplatňují. Vyuţila jsem i několikaletých poznatků a zkušeností z projednávání přestupků na úseku dopravy, jako oprávněná úřední osoba správního orgánu – Odboru dopravy Městského úřadu Svitavy.

7

1 Vymezení základních pojmů V této části bakalářské práce budou nejprve definovány základní pojmy vztahující se k problematice popisu skutkové podstaty protiprávních jednání v silničním provozu. Je tedy nejprve potřeba charakterizovat pojem správněprávní odpovědnost, správní delikty a přestupek.

1.1 Správněprávní odpovědnost Správněprávní odpovědnost je velmi důleţitým pojmem v oblasti správních deliktů a přestupků vůbec, proto je na místě seznámit se s jeho definicí a tím, jak je v oblasti správního práva vymezen. Správněprávní odpovědnost lze charakterizovat jako specifický typ právní odpovědnosti, který je v této souvislosti pojímán zcela obecně. Správněprávní odpovědnost zde vystupuje jako právní odpovědnost, která je poté realizována jednotlivými správními orgány a je pouţita na podmínky a potřeby veřejné správy.1 O správněprávní odpovědnosti lze hovořit v takovém případě, kde je posuzována odpovědnost člověka za správní delikt (jedná se ve většině případů o tzv. přestupky), nikoliv delikt soudní (v tom případě je myšlena trestněprávní odpovědnost). Charakteristikou takové odpovědnosti za přestupky je, ţe je uplatňována na úrovni správních orgánů (nikoliv tedy soudními orgány) a to tehdy, jestliţe dojde či opakovaně dochází k porušování správněprávních předpisů. Je však třeba si uvědomit, ţe správněprávní odpovědnost je systémem, který je poměrně výrazným způsobem vnitřně strukturovaný, a v jeho rámci jsou vytvářeny jednotlivé části správněprávní odpovědnosti, které jsou vyčleňovány na základě jednotlivých skupin správních deliktů, spolu s rozdílnými správněprávními sankcemi a také s odlišným způsobem, jak jsou tyto sankce uplatňovány.2

1.2 Správní delikty Předtím, neţ bude pojednáváno o přestupcích a jejích jednotlivých typech, je nejprve třeba vymezit samotný pojem „delikt―. Deliktem je myšlen takový čin, který porušuje zákon nebo nějaký jiný obecně závazný právní předpis. Delikt tedy představuje takové 1

KADEČKA, S., PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Multimediální učební text. 2., nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 74 2 HORZINKOVÁ, E., ČECHMÁNEK, B. Přestupky a správní trestání. 4. doplněné vydání Praha: Eurounion, 2008, s. 310

8

protiprávní jednání, z něhoţ vzniká nebo můţe vzniknout újma (škoda) právnické či fyzické osobě nebo společnosti. Tato škoda bývá nejčastěji hmotná, na zdraví nebo mravní újma. Správní delikty je moţné spolu se soudními delikty, ke kterým patří mimo jiné také trestné činy, zařadit v rámci českého právního řádu k veřejnoprávním deliktům.3 V systému správně právní odpovědnosti lze s ohledem na právní úpravu platnou v České republice rozlišovat následující typy správních deliktů: přestupky, jiné správní delikty fyzických osob, správní delikty právnických osob, hybridní správní delikty (správní delikty podnikatelů), disciplinární delikty, pořádkové delikty.

1.3 Pojem přestupku Samotný pojem přestupku je vymezen v ust. § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, podle něhoţ „přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo trestný čin.―4 Jedná se zde o obecně pojmové vymezení, o tzv. generální klauzuli přestupku, která je zaloţena na kombinaci jeho pozitivního a negativního pojmového vymezení, coţ umoţňuje přestupky poměrně spolehlivě odlišit od jiných deliktů, tj. od jiných správních deliktů postiţitelných podle zvláštních právních předpisů a od trestných činů.5 Přestupky se od jiných správních deliktů liší svými zákonnými znaky a od trestných činů stupněm společenské škodlivosti. Aby se jednalo o přestupek, musí být splněn materiální znak přestupku, který spočívá ve škodlivosti pro společnost,6 ale jednání musí vykazovat i formální znaky, mezi 3

KADEČKA, S., PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Multimediální učební text. 2. nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 74 4 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 5 PRŮCHA, P., Právní úprava přestupků. Vydala Masarykova univerzita, Brno – právnická fakulta. Právnické sešity č. 59, s. 7 6 „Samotná skutečnost, ţe řidič vozidla v provozu na pozemních komunikacích sice překročil nejvyšší povolenou rychlost stanovenou právním předpisem nebo dopravní značkou nicméně rychlost jeho jízdy se hranici nejvyšší dovolené rychlosti blíţila, sama o sobě nepostačuje pro závěr o tom, ţe nebyla naplněna materiální stránka (§2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 4 citovaného zákona. Měla by však vést správní orgán k tomu, aby materiální stránku tohoto jednání zaměřil svou pozornost, neboť je třeba posoudit,

9

které patří věk a příčetnost a formy zavinění. Aby se jednalo o přestupek, všechny znaky musí být splněny současně.

1.3.1 Obecné znaky přestupku Zákonné znaky přestupku dělíme na znaky obecné, které jsou společné pro všechny přestupky bez rozdílu a na zákonné znaky skutkové podstaty, které slouţí k individualizaci konkrétního přestupku. Pro obecné znaky je charakteristické, ţe se musí jednat o jednání, protiprávnost, zavinění, jednání odpovědné osoby a jednání stíhatelné. Protiprávnost, jinak řečeno nedovolenost, vyjadřuje fakt, ţe určitý čin je právním řádem zakázaný.7 U některých skutkových podstat dopravních přestupků je znak protiprávnosti přímo zdůrazněn, např. ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu zakazuje fyzické osobě v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla drţet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Chybí-li pojmový znak protiprávnosti, odpovědnost za jednání nelze vyvozovat. V zákoně o přestupcích je protiprávnost vymezena v ust. § 2 odst. 2, jako okolnosti vylučující protiprávnost, kterými jsou nutná obrana, krajní nouze,8 oprávněné pouţití zbraně, plnění rozkazu, příkazu, nebo svolení poškozeného. Zavinění je vybudováno na sloţce vědění a na sloţce vůle. Z jejich existence nebo absence vychází rozlišování dvou základních forem zavinění: zavinění z nedbalosti a zavinění úmyslné.9 Nedbalost máme vědomou a nevědomou, úmysl přímý a nepřímý. Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliţe pachatel věděl, ţe můţe způsobem uvedeným v zákoně o přestupcích porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe takové porušení nebo ohroţení nezpůsobí (nedbalost vědomá). O zda zde nejsou další pro věc relevantní okolnosti, které by teprve ve svém souhrnu takový závěr odůvodňovaly.― Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.12.2009, čj. 5 As 104/2008-45 7 MATES, P., a kol. Základy správního práva trestního. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2002, s. 29 8 S ohledem na jednotu právního řádu nutno vykládat vztah mezi nutnou obranou a krajní nouzí v přestupkovém právu obdobně jako právu trestním. Judikatura Nejvyššího soudu přitom vychází z toho, ţe podstatou nutné obrany je odvrácení nebezpečí, které vzniká útokem směřujícím proti zájmům chráněnému trestním zákonem, a to činem, který by jinak byl trestným činem, namířeným proti útočníkovi. Jelikoţ obránce odvracející útok chrání tytéţ zájmy, které chrání sám trestní zákon, nejedná proti účelu trestního zákona, ale naopak ve shodě s ním a vlastně nahrazuje zásah veřejných orgánů. Útok je jednání člověka a to zpravidla konání nebo opomenutí, které je úmyslné, protiprávní a nebezpečné pro společnost. Naproti tomu při krajní nouzi se odvrací nebezpečí přímo hrozícím zájmům chráněných trestním zákonem, které nelze za daných okolností odvrátit jinak. Nebezpečím se rozumí stav hrozící poruchou, který můţe být různého původu (přírodní katastrofa, jednání člověka); nebezpečí musí přímo hrozit, a to bezprostředně (citováno podle shrnutí této ustálené judikatury usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 66/2007 ze dne 28.3.2007)…..Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.3.2010, čj. 5 As 72/2009-50 9 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF. V. Přestupkové právo. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1.1.2007. Praha: Linde 2007, s. 19

10

nedbalost nevědomou se jedná tehdy, pokud pachatel nevěděl, ţe svým jednáním můţe porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Z výše uvedeného vyplývá, ţe zatímco při vědomé nedbalosti pachatel o moţnosti způsobit následek věděl, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, ţe k němu nedojde, u nedbalosti nevědomé o této moţnosti nevěděl. Zákon o přestupcích rozlišuje dvě formy úmyslu.10 Úmysl přímý, kdy pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem o přestupcích a také tak učinil a úmysl nepřímý, kdy pachatel věděl, ţe se svým jednáním můţe přestupku dopustit, ale pro případ, ţe se ho dopustí, s tím byl srozuměn.

1.3.2 Znaky skutkové podstaty přestupku Skutkovou podstatu přestupku tvoří souhrn typových znaků přestupku, které určují, o jaký přestupek jde. Těmito obligatorními znaky jsou objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka. Objekt Objektem přestupku je právem chráněný zájem, který je spácháním přestupku ohroţen nebo porušen. Objekt, v případě dopravních přestupků, spočívá v bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a ochraně ţivota a zdraví osob, jakoţ i ochraně majetku. Objekt je dále rozlišován na obecný, skupinový a individuální. Objekt obecný je formulován absolutně obecně, z čehoţ plyne, ţe představuje souhrn všech společenských vztahů, zájmů a hodnot, chráněných zákonem. Objekt skupinový lze vymezit i jako objekt individuální, který vyjadřuje konkrétní ochranu společenského zájmu, jako je ochrana ţivota, lidského zdraví a majetku. Objektivní stránka Objektivní stránka přestupku v sobě zahrnuje jednání, následek a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem a charakterizuje způsob spáchání přestupku a jeho následek. V jednání se projevuje jednota vůle a jejího projevu, jako projev vůle navenek. Jednání můţe spočívat v konání řidiče např. chovat se v provozu na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně (chování aktivní) nebo opomenutí, které můţe spočívat v nečinnosti, např. nepřipoutání se bezpečnostními pásy. Následkem přestupku je porušení 10

HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H., Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 41

11

nebo ohroţení objektu přestupku. Nejčastějším vyjádřením následku je např. výše způsobené majetkové škody při dopravní nehodě nebo újma na zdraví. Mezi jednáním a následkem musí existovat příčinný vztah (kauzální nexus). Určitá osoba můţe být odpovědná za spáchání přestupku pouze tehdy, pokud svým jednáním následek skutečně způsobila. V praxi se zpravidla příčinný vztah dokazuje obtíţně, kdy toto vyţaduje hlubší odborné zkoumání. Pokud není kauzální nexus zjištěn, můţe se správní orgán dostat do stavu důkazní nouze. Subjekt Subjektem dopravních přestupků je pachatel, nejčastěji řidič motorového vozidla, ale i řidič nemotorového vozidla, či jiný účastník v provozu na pozemních komunikacích, který svým jednáním naplnil všechny znaky přestupku. Z osobní působnosti zákona jsou vyňaty osoby, které poţívají výsad a imunit. Toto upravuje ustanovení § 9 zákona o přestupcích a jedná se např. o prezidenta republiky ČR, soudce Ústavního soudu členy diplomatických misí, poslance a senátory. Dále jednání osoby uvedené v ustanovení § 10 zákona o přestupcích, která má znaky přestupku se neprojedná jako přestupek podle přestupkového zákona, ale jako kázeňský přestupek podle zvláštního zákona. Jedná se o osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů a osoby během výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.11 Pachatelem přestupku můţe být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 15 let a která je v době spáchání přestupku příčetná. Tyto dva obligatorní znaky jsou velmi důleţité z hlediska způsobilosti k právní objektivnosti, neboť osoba, která nedosáhla věku 15 let, nemůţe být právně odpovědná za přestupek, neboť aţ s uvedeným věkem dosahuje potřebné rozumové a volní vyspělosti, aby mohla posoudit následky svého jednání a ovládat jej.12 Stejně tak není moţné postihovat za přestupek osobu, která je nepříčetná, pro trvající duševní poruchu, nebo nedostatek schopnosti rozpoznávací (intelektuální, rozumové) nebo ovládací (volní, určovací). Pokud se pachatel přivede do stavu nepříčetnosti, byť i z nedbalosti, poţitím alkoholu nebo jiné návykové látky, odpovědnosti za přestupek se nezbavuje.

11

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF. V. Přestupkové právo. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1.1.2007. Praha: Linde 2007, s. 28 12 MATES, P., a kol. Základy správního práva trestního. 3. vydání. Praha: C.H.Beck, 2002, s. 37

12

Subjektivní stránka Subjektivní stránka je posledním ze znaků skutkové podstaty přestupku. Jedná se o klíčovou stránku, která spočívá v zavinění. Zavinění vyjadřuje vnitřní (psychický) stav člověka k určitým skutečnostem, které zakládají přestupek. Pachatel je právně odpovědný za následek, který způsobil, jen pokud jej zavinil. Zaviněním musí být pokryta celá skutková podstata přestupku.

1.4 Sankce Při ukládání sankcí za přestupek a při rozhodování o jejich výši správní orgán uplatňuje institut správního uváţení.13 Nejedná se však o volnou úvahu správního orgánu, ale především o úvahu v rámci zákonných hranic, neboť na základě čl. 39 Listiny základních práv a svobod je moţné jednotlivé tresty uloţit jen podle platné právní úpravy, a to takovým způsobem, jak to sám stanoví zákon. I v případě ukládání sankcí za dopravní přestupek platí tedy ústavní zásada „nulla poena sine lege―, která se obecně vztahuje na veškeré veřejnoprávní sankce.14 Zákon o přestupcích stanoví taxativně sankce, které lze za jednotlivé druhy přestupků uloţit a těmi jsou: napomenutí, pokuta, zákaz činnosti, propadnutí věci. Výměra sankcí za spáchané dopravní přestupky je upravena v § 125c a 125d zákona o silničním provozu. Vedle sankcí jsou pachatelům dopravních přestupků ukládány i trestné body. Jak však vyplývá ze současné naší judikatury i judikatury Evropského soudu pro lidská práva, má ukládání bodů povahu vedlejší sankce, přitom se nejedná o dvojí postih, jak judikoval ve svém Rozsudky Evropský soudu pro lidská práva ve věci Malige versus Francie ze dne 23.9.1998.15 13

SKULOVÁ, S.: Správní uvážení – základní charakteristika a souvislosti pojmu. Brno: MU, 2003, s. 25. In KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s 63 14 HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H., Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 62 15 „Pokud jde o stupeň závaţnosti, Soud konstatuje, ţe odebrání bodů můţe vést aţ ke ztrátě platnosti řidičského průkazu. Avšak je nesporné, ţe právo řídit motorové vozidlo je velmi uţitečné pro běţný ţivot a výkon povolání. Soud z toho vyvozuje, ţe i kdyţ odebrání bodů má preventivní charakter, má rovněţ kárný a odstrašovací, a rovná se tak vedlejšímu trestu. Vůle zákonodárce odlišit sankci odebrání bodů od ostatních trestů vyslovených trestním soudem nemůţe povahu tohoto opatření změnit. Soud dospěl k závěru, ţe čl. 6

13

2 Vývoj pravidel silničního provozu včetně vývoje řešení přestupků Provoz na veřejných silnicích začal být v českých zemích právně upravován ve druhé polovině 19. století. Prvním společným pravidlem pro jízdu automobily a motocykly bylo nařízení ministra vnitra č. 156/1905 ř. z. z 27. září 1905. Toto nařízení například zavádělo, ţe vozidlo musí být lehce řiditelné, vybaveno dvěma světlomety. Za přestupky byly ukládány pokuty ve výši 2 – 200 K. Přestupkové řízení prováděl starosta obce, v jejímţ obvodu k přestupku došlo, ten mohl přestupek vyřešit i v blokovém řízení. Klíčové bylo vydání Ministerského nařízení v roce 1910, které obsahovalo ustanovení o maximální povolené rychlosti v obci i mimo obec. Toto nařízení stanovilo, ţe v obci lze jet rychlostí do 15 km/h. Pokuta za rychlou jízdu činila v průměru 20 Kč. K postihu byl oprávněn okresní politický úřad. Vzhledem k tomu, ţe se postupem času začala rozvíjet i mezistátní automobilová doprava a stávající úprava o jízdě motorovými vozidly jiţ nestačila, byla ve dnech 20. aţ 24. dubna 1926 v Paříţi uzavřena „Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly―, která měnila a doplňovala dosavadní předpisy. Aby byla úprava přehledná, bylo vydáno vládní nařízení č. 203/1935 Sb. z. a n., podle kterého muselo být kaţdé vozidlo opatřeno rejstříkovou značkou. Vládním nařízením byly stanoveny rychlostní limity na 35 km/h v uzavřených obcích, mimo obec pro osobní vozidla s přívěsem na 50 km/h.16 Zákon obsahoval i ustanovení o přestupcích. Za porušení ustanovení zákona nebo prováděcího nařízení ukládal pokuty okresní úřad, a to aţ do výše 2 000 Kč, mohl uloţit i trest vězení do 5 dnů. Za zvláště přitěţujících okolností mohl uloţit pokutu aţ do výše 5 000 Kč nebo trest vězení do 14 dnů. Pokud pokuta nepřekročila částku 300 Kč, mohl být přestupek vyřízen také v blokovém řízení. V období Protektorátu Čechy a Morava si rozvoj silniční dopravy začal vyţadovat sjednocení právní úpravy, neboť snahou okupačních orgánů bylo přizpůsobení současného právního řádu právnímu řádu německému, a proto bylo přijato nařízení č. 241/1939 Sb. z. a n. o jízdě motorovými vozidly, nařízení č. 242/1939 Sb. z. a n. o chování v silniční dopravě a nařízení č. 243/1939 Sb. z. a n. o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích.

odst. 1 je na případ aplikovatelný.― In KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 65 16 ŠTEMBERK, J. Automobilista v zajetí reality. Praha: 2008. Karlova univerzita v Praze, s. 97

14

Přestupky proti bezpečnosti na silnicích byly trestány pokutou do výše 5 000 K nebo vězením do 14 dnů. Pro zajímavost nutno uvést, ţe za řízení vozidla bez řidičského průkazu mohla být uloţena pokuta aţ do výše 10 000 K nebo vězení do 1 měsíce. Nařízení z doby protektorátu byla platná aţ do listopadu 1951, kdy nabyl účinnosti zákon č. 56/1950 Sb. o provozu na veřejných komunikacích. V roce 1953 bylo na základě ústavního zákona č. 47/1950 Sb., o úpravách v organizaci veřejné správy, vydáno vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích. Toto nařízení platilo aţ do roku 1997. Tresty za přestupky proti bezpečnosti na silnicích byly ukládány citlivěji, např. jiţ nemohl být uloţen trest odnětí svobody. Zákonem

č. 60/1961 Sb., o

úkolech národních

výborů

při

zajišťování

socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů, který vstoupil v platnost od 1.7.1961, se projednávaly sankce za méně závaţná porušení pravidel silničního provozu. Za spáchané přestupky mohly pověřené státní orgány uloţit sankce, a to napomenutí, veřejnou důtku nebo pokutu do výše 500 Kčs. Kromě těchto sankcí také mohly ještě vyslovit propadnutí nebo zabrání věci. Na základě prováděcí vyhlášky bylo moţné pachateli přestupku udělit i blokovou pokutu do výše 100 Kč, kterou dostal na místě např. od orgánu Veřejné bezpečnosti. V roce 1990 byl zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů, nahrazen zákonem o přestupcích, který je platnou právní úpravou v této oblasti aţ do dnešní doby. Je však nutno poznamenat, ţe tento zákon byl několikrát novelizován a postupně tak docházelo k zpřísnění sankcí za jednotlivé druhy přestupků. S účinností od 1.1.2001 byl vydán zákon o silničním provozu, který nejenţe zmodernizoval právní úpravu provozu na pozemních komunikacích, ale také zajistil soulad s ústavními poţadavky a s předpisy Evropské unie. I tento zákon prošel mnoha změnami, kdy za změny nejrevolučnější lze bezesporu povaţovat zavedení bodového systému, který byl do právního řádu zaveden s účinností od 1.7.2006 v souvislosti s novelou zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 411/2005 Sb. Pod č. 133/2011 Sb. byla ve Sbírce zákonů vyhlášena dosud největší novelizace zákona o silničním provozu od r. 2005, kdy s účinností od 1.8.2011 došlo, mimo jiných, i ke změně úpravy přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Dříve přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích upravené v § 22 zákona o přestupcích, byly zrušeny a jsou nově upraveny v

15

§ 125c zákona o silničním provozu. Nutno poznamenat, ţe systém sankcí a jejich výše, aţ na několik málo výjimek, se od původní právní úpravy nikterak neliší.

16

3 Skutkové podstaty přestupků v silničním provozu Jak jsem jiţ zmínila v úvodu, jednotlivé přestupky v silničním provozu jsou nově od 1.8. 2011 zakotveny v § 125c odst. 1, 2, 3 zákona o silničním provozu. Některé dopravní přestupky však zůstaly v ustanoveních § 23 zákona o přestupcích, a některé jsou obsaţeny v ustanoveních zvláštních zákonů. Níţe budou analyzovány pouze ty skutkové podstaty přestupků, které jsou obsaţeny pod ustanovením § 125c odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť tyto dopravní přestupky jsou nejfrekventovanějšími přestupky v provozu na pozemních komunikacích, proto si myslím, ţe je na místě se jimi zabývat detailněji.

3.1 Přestupky související s registrační značkou V provozu na pozemních komunikacích se můţe pohybovat jen vozidlo, které je způsobilé k provozu v dobrém technickém stavu a s poţadovaným vybavením, k čemuţ je potřeba, aby vozidlo bylo vybaveno registrační značkou. Registrační značka je státní poznávací značkou silničního motorového vozidla a slouţí k identifikaci vozidla a jeho vlastníka. Registrační značkou musí být vybaveno kaţdé vozidlo, které je vedeno v registru silničních vozidel. Jízdou bez registrační značky řidič znemoţňuje identifikaci vozidla a moţného pachatele jiného přestupku spáchaného s vozidlem, coţ je důleţitým rizikem pro bezpečnost silničního provozu. Skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o silničním provozu naplní fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němţ v rozporu s jiným právním předpisem, není umístěna tabulka státní poznávací značky, (dále jen „registrační značka―) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena.17 Zvláštním právním předpisem je zde vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, která provádí zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích). Komentované ustanovení se pouţije pouze na nepodnikající fyzickou osobu. Na podnikatele a na toho, kdo jednal jménem právnické osoby nebo na příkaz, ji pouţit nelze, neboť řidič, který by byl zároveň provozovatelem vozidla by souběţně mohl páchat jiný správní delikt podle § 83a odst. 1 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel na 17

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

17

pozemních komunikacích. O přestupku a správním deliktu zákon nepřipouští konat společné řízení. V praxi činí správním orgánům značné potíţe prokazovat jízdu, pokud na vozidle není umístěna registrační značka. Stačí, kdyţ obviněný uvede, ţe o ztrátě registrační značky nevěděl, protoţe jí ztratil během jízdy. Správní orgán musí obviněnému prokázat naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty přestupku, coţ je velmi obtíţné a v praxi to často vede k zastavení přestupkového řízení. Snáze a celkem bez problémů se v praxi prokazuje jízda s vozidlem, pokud je na něm umístěna registrační značka, která nebyla vozidlu přidělena. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu se dopustí fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo jehoţ tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, ţe je znemoţněna nebo podstatně ztíţena její čitelnost.18 Tato skutková podstata byla do právního řádu doplněna v reakci na velmi častý jev, kdy zejména řidiči motocyklů, ve snaze vyhnout se postihu za spáchaný přestupek (nejčastěji překročení maximální dovolené rychlosti), deformují nebo zakrývají tabulku registrační značky tak, aby byla policistům znemoţněna identifikace vozidla.19 Správní orgán, na základě správního uváţení a volného hodnocení důkazů, v řízení o přestupku musí posoudit, do jaké míry byla identifikace vozidla ztíţena či znemoţněna. Dle metodiky Ministerstva dopravy, v případě, ţe řidič uţije vozidlo, které sice nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť na něm nejsou umístěny tabulky registrační značky řádně, tj. na místě k tomu určeném konstrukčním řešením vozidla, ale nebyla identifikace vozidla prostřednictvím tabulek registrační značky podstatně ztíţena nebo zcela znemoţněna, je moţné jeho jednání kvalifikovat jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k)

20

zákona o silničním provozu, v souvislosti s porušením ustanovení § 5

odst. 1 písm. a) téhoţ zákona.

18

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Stanovisko Ministerstva dopravy k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o přestupcích ze dne 28.01.2011, zn. 294/2010-160-OST/4 20 Teprve na základě zjištění skutečného stavu věci lze rozhodnout, zda jednání řidiče lze právně kvalifikovat jako přestupek podle § 22 odst.. 1 písm. a) bod 1, popř. podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. V případě, ţe řidič v rozporu s § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., uţije vozidlo, které sice nesplňuje podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť na něm nejsou umístěny tabulky registrační značky řádně, tj. na místě k tomu určeném konstrukčním řešením vozidla (jiné umístění totiţ můţe ztíţit identifikaci vozidla), ale ve smyslu shora uvedeného nebyla identifikace vozidla prostřednictvím tabulek registrační značky podstatně ztíţena nebo zcela znemoţněna, je moţné jeho jednání kvalifikovat podle druhé z uvedených skutkových podstat přestupku, tj. podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích. Metodické 19

18

Posouzení jednotlivých případů bude vţdy záviset na dokazování ze strany správních orgánů a na jejich rozhodnutí. Stanovit přesný, a na všechny případy pouţitelný návod k procesnímu postupu, či k pouţití sankcí, u výše uvedené problematiky přestupků, není moţný z důvodu rozdílnosti jednání osob. V této souvislosti je nutno odkázat na Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích čj. 52 Ca 45/2008, …―pro rozhodnutí, zda je konkrétní jednání přestupkem či nikoli, nestačí proto jeho hodnocení jen ve vztahu ke znakům uvedeným v příslušném ustanovení zvláštní části přestupkového zákona, nýbrž je nutno třeba vždy hodnotit i jeho společenskou škodlivost (srov. Např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/66). Je třeba posuzovat tak, že správní orgán nejprve učiní potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech. Dále učiní závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky přestupku a poté se vypořádá s tím, zda skutek vykazuje potřebný stupeň společenské škodlivosti (svor. Např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20/98), jinými slovy zodpoví otázku, zda je konkrétní jednání hodno postihu ze strany orgánů veřejné moci.“ Za tyto přestupky se uloţí ve správním řízení pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od šesti měsíců do jednoho roku. Nejsou spojeny s bodovým hodnocením řidičů. Sankce jsou, dle mého názoru přiměřené, neboť by měly působit především preventivně a odradit potencionální pachatele přestupku od jejich páchání.

3.2 Řízení technicky nezpůsobilého vozidla Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu se dopustí fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závaţným způsobem, ţe bezprostředně ohroţuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.21 U tohoto přestupku je nutné, aby se správní orgány zabývaly otázkou, kdy je vozidlo natolik technicky nezpůsobilé, k provozu na pozemních komunikacích, ţe uţ ohroţuje ostatní účastníky silničního provozu, to znamená, ţe musí být dán příčinný vztah mezi technickým stavem vozidla a bezprostředním ohroţením ostatních účastníků provozu

stanovisko Ministerstva dopravy k aplikaci § 22 odst. 1 písm. a) bod 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., ze dne 10.9.2008, zn. 754/2008-160-OST/1 21


19

na pozemních komunikacích.22 Například, pokud bude mít vozidlo nefunkční stěrače, bude takové jednání kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Bude-li však mít závadu, která má vliv na znečišťování ţivotního prostředí, např. unikání paliva, oleje, mazacích tuků, bude jednání kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod. 3 zákona o silničním provozu v souvislosti s porušením § 36 zákona č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemích komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V praxi se občas objeví i taková skutečnost, kdy pro správnou kvalifikaci přestupku, si nechá správní orgán vyhotovit odborné vyjádření znalce z oboru dopravy, neboť vzhledem k roztříštěnosti technických norem a právních předpisů, vztahujících se k technickému stavu vozidel, toto činí správnímu orgánu mnohdy značné potíţe. Na základě správné kvalifikace přestupku se odvíjí i výše sankce, kdy za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu je v zákoně stanovena v rozmezí od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. V kartě řidiče bude osobě zapsáno 5 bodů. Výše sankce podle § 125c odst. 1 písm. k) je v zákoně stanovena od 1 500 do 2 500 Kč., v blokovém řízení do 2 000 Kč.

3.3 Řízení vozidla pod vlivem alkoholu a návykové látky Současná právní úprava je ve vztahu ke konzumaci alkoholických nápojů během jízdy velice přísná. V České republice se uplatňuje nulová tolerance alkoholu, a to jak u řidiče motorového vozidla, tak i u cyklisty nebo jezdce na zvířeti.23 Je to z toho důvodu, ţe vliv alkoholu a jiných návykových látek na lidský organizmus je neoddiskutovatelný, kdy způsobuje pomalejší reakce a niţší soustředění na samotné řízení motorového vozidla. Poţití alkoholu patří vedle překročení nejvyšší povolené rychlosti k nejčastějším příčinám dopravních nehod, z toho důvodu je nutné věnovat tomuto přestupku zvýšenou pozornost. Evropská unie se v této souvislosti snaţí podpořit boj s alkoholem prostřednictvím mnoha opatření, a to z důvodu, ţe v mnoha evropských zemích je alkohol velmi častou příčinou dopravních nehod, mnohem více neţ v České republice. Pro srovnání, u nás představuje alkohol za jízdy přibliţně 4 % smrtelných dopravních nehod, ve Finsku je to 25 %, v Itálii 11 %, v Dánsku 15 %.24 22

ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo. 14. aktualizované vydání podle právního stavu k 1.1.2007. Praha: Linde 2007, s. 54 23 Dopravní-pravo.cz: Alkohol za volantem [online]. [cit. 2012-04.21]. Dostupné z:
20

V této souvislosti vydala Evropská unie Doporučení Evropské komise, ze dne 1. ledna 2001, týkající se nejvyšší povolené hladiny alkoholu v krvi řidičů motorových vozidel.25 Jsou doporučovány dva limity alkoholu v rámci všech členských zemí Evropské unie, které mají být aplikovány v souladu s kritérii pro řidiče a vozidla. Standardní limit alkoholu pro všechny řidiče motorových vozidel, nesmí překročit 0,5 g/kg, coţ je v současné době splňováno ve většině členských států. U určitých skupin řidičů, např. nezkušení řidiči, drţitelé dočasného řidičského průkazu ţadatelé o řidičské oprávnění nebo noví řidiči, kteří jsou drţiteli řidičského oprávnění méně jak 2 roky, je limit doporučované hladiny alkoholu v krvi ještě přísnější právě z důvodu jejich nezkušenosti.

Alkohol a jiné návykové látky, jejich právní kvalifikace V úvodu je nutno vymezit pojem alkohol a jiné návykové látky. Za „alkoholický nápoj― je podle § 2 písm. k) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen tabákový zákon), lihovina, víno a pivo; alkoholickým nápojem se rozumí téţ nápoj, pokud obsahuje více neţ 0,5 objemového procenta alkoholu. Za „jiné návykové látky― jsou pro potřeby řízení o přestupcích povaţovány v souladu s § 130 z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník), alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky, které nepříznivě ovlivňují psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. S uţíváním alkoholu a jiných návykových látek jsou spojeny přestupky podle § 125c odst. 1 písm. b) a písm. c) a v neposlední řadě i písm. d) zákona o silničním provozu. S těmito skutkovými podstatami úzce koresponduje § 5 odst. 2 písm. a), ve kterém zákonodárce striktně zakazuje řidiči uţít jakýkoliv alkoholický nápoj nebo nějakou jinou návykovou látku během jízdy, § 5 odst. 2 písm. b), podle kterého řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky nebo v takové době po poţití alkoholického nápoje nebo uţití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem, § 5 odst. 1 písm. f), kdy je řidič povinen podrobit se na výzvu [cit.2012-04.21]. Dostupné z
21

policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní police vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem a dále v souvislosti s § 5 odst. 1 písm. g) je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo stráţníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou. Za jednání, které naplňuje skutkovou podstatu podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, respektive za řízení (nejen motorového) vozidla bezprostředně po poţití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho poţití, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, je-li u řidiče zjištěný obsah alkoholu vyšší neţ 0,3 g/kg, nebo řízení vozidla bezprostředně po uţití jiné návykové látky nebo v takové době po uţití takové látky, po kterou je řidič ještě pod jejím vlivem, je v bodovém systému hodnoceno maximálním počtem 7 bodů. Spodní hranice pokuty byla novelizací zákona od 1.8.2011 sníţena z původních 10 000 Kč na 2 500 Kč, horní hranice 20 000 Kč zůstala nezměněna. Ke změně nedošlo ani při ukládání sankce spočívající v zákazu činnosti, která se v přestupkovém řízení řidiči uloţí od šesti měsíců do jednoho roku. Obdobně jako u rychlosti, i zde dostal správní orgán od zákonodárce moţnost posoudit a zakomponovat materiální znak přestupku do výše pokuty, coţ shledávám jako velice správné. Myslím si, ţe před novelizací zákona o silničním provozu, pokuta v minimální výši 10 000 Kč, byla značně tvrdá především k řidičům, kterým byla naměřena bagatelní hodnota alkoholu v organizmu (0,04 g/kg), oproti těm řidičům, kteří byli přistiţeni při řízení motorového vozidla v opilosti. (Srovnej Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5.2011 č.j. 7 As 105/2010-96). Sankce a bodový postih jsou shodné jak u skutkové podstaty § 125c odst. 1 písm. c), tak i písm. d), kdy sankce, které je moţné za jednání podle těchto ustanovení ve správním řízení uloţit, tvoří pokutu od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Počet bodů v bodovém hodnocení se uloţí v maximální výši, tedy v počtu 7 bodů. Vzhledem k tomu, ţe skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu lze vyuţít pouze u cyklistů, či jezdců na zvířeti, je tato sankce, dle mého názoru, velice tvrdá. Zde bych navrhovala zákonem stanovit pokutu ve výši od 5 000 Kč do 10 000 Kč, která se jeví jako dostačující, bez likvidačních důsledků pro osobní ţivot pachatele.

22

Sankce, zákonem stanovená u ustanovení podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, se mi jeví jako vhodná, neboť má působit odstrašivě na potencionální pachatele, kteří řídí vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a v domnění, kdyţ odmítnou orientační dechovou zkoušku event. odborné lékařské vyšetření, vyhnou se tak odpovědnosti za trestný čin nebo přestupek.

Přestupek nebo trestný čin Podle Usnesení Nejvyššího soudu však řízení pod vlivem alkoholu či návykové látky není jen pouhým přestupkem, ale můţe být také trestným činem podle § 274 trestního zákoníku.26 Při respektování materiálního pojetí trestního práva je tedy v jednotlivých případech namístě nejprve zkoumat, zda jednání řidiče, který řídil vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, nedošlo k naplnění formálního a téţ materiálního znaku trestného činu, a teprve v případě záporného zjištění by mohla být celá záleţitost posouzena jako přestupek.27

Stav vylučující způsobilost V praxi, zejména v interpretačních závěrech soudů (podobně i správních orgánů), se dosud za takový stav povaţovalo, jestliţe hladina alkoholu v krvi řidiče dosáhla nejméně jednoho promile.28 Pokud soudní praxe vytyčila, jako určující atribut, „stavu vylučující způsobilost― u alkoholu hranici 1,00 g/kg, z logiky věci musí jít při ovlivnění jinými návykovými látkami o vyšší stupeň ovlivnění, neţ při hladině alkoholu v krvi do 1,00 g/kg. Z praxe je moţné dovodit, ţe různé druhy omamných či psychotropních látek na různě dlouhou dobu ovlivňují jednání potencionálního pachatele různým způsobem, zatímco při jízdě pod vlivem alkoholu k takové diverzifikaci obvykle nedochází. Stěţejním 26

„obecně lze konstatovat, ţe pro posouzení skutku jako trestného činu ohroţení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. postačí, bude-li obsah alkoholu v krvi řidiče stanoven v určitém rozmezí, přičemţ spodní hranice tohoto rozmezí překročí hodnotu 1 ‰, neboť dle poznatků lékařské vědy není ţádný, byť nadprůměrně disponovaný řidič, schopen s takovým mnoţstvím alkoholu v krvi bezpečně řídit motorové vozidlo. Nicméně ani v případě, pokud by byla hladina alkoholu v krvi niţší neţ 1 ‰, nelze bez dalšího dovodit, ţe se řidič nenacházel ve stavu vylučujícím zmíněnou způsobilost. Kaţdé ovlivnění alkoholem totiţ sniţuje způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla, jelikoţ řidič není schopen správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situace vznikající v dopravním provozu. Stav vylučující způsobilost je tak třeba v kaţdém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Vţdy proto bude nutno provést další důkazy, jako např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů, lékařů a dalších osob, které mohou podat informace o chování řidiče, o způsobu jeho jízdy.― Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, čj. 3 Tdo 509/2009 ze dne 13. května 2009 27 KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související na CD. 1 vydání podle platného právního stavu k 1.6.2008. Praha: Leges, 2008, s. 62 28 ZŮBEK, Jan. Postih jízdy pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky podle přestupkového zákona. Bulletin advokacie. Rok 2008, číslo 3, s. 34. Dostupné z právního informačního systému ASPI

23

problémem dokazování bude zjištění, zda-li ovlivnění drogou je srovnatelné se stavem, ve kterém se nachází osoba, která řídí vozidlo v době, kdy hladina alkoholu v její krvi činí 1,00 g/kg. Takový závěr však můţe učinit – na podkladě řádně zjištěného důkazního materiálu – pouze znalec z oboru toxikologie. K této problematice se velmi přesvědčivě vyjádřil osmý senát Nejvyššího soudu České republiky, ve svém usnesení pod sp. zn. 8 Tdo 449/2010. Nejvyšší soud navíc dodává, ţe v některých případech bude nezbytné přibrat i znalce z oboru psychiatrie, aby se vyjádřil k rozpoznávacím a ovládacím schopnostem pachatele, který můţe být závislý na drogách.29 Lze předpokládat, ţe aţ postupem doby se při tomto dokazování ustálí závěr, jaké mnoţství té či oné psychotropní látky navodí u řidiče stav, vylučující způsobilost řídit ve smyslu § 274 trestního zákoníku.

Zjišťování a dokazování alkoholu a jiných návykových látek Postupu při zjišťování alkoholu či jiných návykových látek je třeba věnovat zvláštní pozornosti. Řidič (nejen řidič motorového vozidla, ale také řidič vozidla nemotorového a řidič tramvaje) je povinen podrobit se na výzvu policisty nebo stráţníka obecní policie od 1.9.2009 také příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele a ošetřujícího lékaře vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem na základě tabákového zákona. Před 1. lednem 2009 byla dechová zkouška pouze orientační a policisté museli kaţdého řidiče odvést na krevní rozbor. Od 1.1.2009, kdy začal platit nový zákon o policii, je jiţ průkazná dechová zkouška. Vyšetřením se rozumí orientační vyšetření, podle § 2 písm. o) tabákového zákona, spočívající v provedení dechové zkoušky, odběru slin, stěru ze sliznic nebo kůţe, přičemţ odborným lékařským vyšetřením se podle § 2 písm. p) a q) tabákového zákona, rozumí cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové zkoušky, odběru vzorků biologického materiálu nebo jiného obdobně účinného vyšetření. Aby mohl správní orgán správně a objektivně rozhodnout, je nutné zjistit přesné mnoţství alkoholu v krvi řidiče. Orientační vyšetření, spočívající v provedení dechové zkoušky, se v praxi nejčastěji provádí za pomocí dechového analyzátoru zn. Dräger, který musí být schválen Českým metrologickým institutem ve smyslu § 6, resp.§ 7 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o metrologii, a musí být jedenkrát ročně tímto institutem ověřen. Aby byl výsledek měření alkoholu v dechu relevantní, dechový 29

Silniční doprava a trestná činnost. Vydavatel: PORADCE, s.r.o., s. 131

24

analyzátor musí splňovat podmínky, které jsou stanovené vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů. Analyzátor alkoholu v dechu se musí pouţít v souladu s přílohou k Metodice Českého metrologického institutu č. 114-MPC00/-08. Abychom z výsledku měření hmotnostní koncentrace alkoholu ve vydechovaném vzduchu řidiče získali relevantní informaci o hodnotě alkoholu v jeho organizmu, je v souladu se závěry metodiky ČMI potřeba odečíst od naměřené hodnoty hodnotu 0,24 g/kg. Následně poté můţe být konstatováno, ţe byla prokazatelně zjištěna hladina alkoholu v jeho organizmu. Ze závěru metodiky ČMI30 vyplývá, ţe s ohledem na faktory, které se mohou promítnout do výsledku měření, lze výsledek zkoušky provedené analyzátorem alkoholu v dechu povaţovat za pozitivní (tedy takový, kdy výsledek zkoušky prokazuje ovlivnění alkoholem) v případě, ţe výsledná naměřená hodnota je větší nebo rovna hodnotě 0,25 g/kg. V případech, kdy je naměřená hodnota niţší neţ 0,25 g/kg, tedy 0 – 0,24 g/kg, je výsledek povaţován za negativní. Je také nutné počítat s tím, ţe v krvi větší části populace je obsaţena fyziologická hladina alkoholu pod 0,20 g/kg a za pozitivní průkaz pouţití alkoholického nápoje se pokládá aţ hladina alkoholu vyšší neţ 0,20 g/kg stanovená metodou plynové chromatografie. Zjištěním mnoţství 0,2 g/kg alkoholu v krvi vyšetřované osoby plynovou chromatografií a 0,3 g/kg alkoholu méně přesnou Widmarkovou zkouškou je vţdy prokázané, ţe řidič poţil určité mnoţství alkoholických nápojů. V praxi se často stává, ţe se řidiči odmítnou podrobit jak orientačnímu vyšetření, tak i odbornému lékařskému vyšetření. Nejčastějšími výmluvami řidičů jsou například špatný zdravotní stav, nevolnost s odběrem krve, obava z nákazy virem HIV, někdy dokonce i arogantní chování policistů, lékaře a podobně. Pokud podezřelý řidič odmítne odběr krve, sám se tím zbavuje nejobjektivnějšího důkazního prostředku, kterým je moţné prokázat jeho případnou nevinu. Jednání je pak ve většině případů kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d)31 zákona o silničním provozu, podle kterého se fyzická osoba dopustí tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle 30

Metodika k usměrňování některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., čj. 285/2009-160-OST, s. 3 31 Za odmítnutí lékařského vyšetření nelze povaţovat pouze výslovný projev vůle, ale např. i podmiňování podstoupení lékařského vyšetření různými nesplnitelnými podmínkami. Účelem zde není trestat řízení motorového vozidla po poţití alkoholu, ale zjistit potřebnou spolupráci podezřelého se správními orgány, resp. trestat odmítnutí takové spolupráce, která je nutná pro řádné vyšetření případného jiného přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2007, čj. 1 As 33/2007-150

25

§ 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro její zdraví.32

3.4 Řízení bez řidičského oprávnění K řízení motorového vozidla je oprávněn pouze ten, kdo vlastní řidičské oprávnění zařazené do příslušné skupiny nebo podskupiny. Podmínky, za kterých je ţadateli uděleno řidičské oprávnění, se řídí platnou právní úpravou, a to zákonem o silničním provozu, konkrétně § 82 odst. 1 písm. a) aţ f), který stanoví, ţe řidičské oprávnění můţe být uděleno pouze takové osobě, která dosáhla stanoveného věku, je zdravotně a odborně způsobilá k řízení motorového vozidla, její trvalý či přechodný pobyt je hlášen na území České republiky a v té době není proti němu zahájeno řízení spočívající v udělení sankce nebo trestu zákazu činnosti v řízení motorového vozidla. Ve snaze zdůraznit nebezpečnost a škodlivost uvedeného jednání zavedl zákonodárce v souvislosti se změnami pravidel silničního provozu účinnými od 1.6. 2006 postih takového jednání jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a jednak jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tehdejšího trestního zákona, který byl k datu 1.1.2010 ke dni účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., z trestního práva vypuštěn. V rámci zákona o silničním provozu § 125c odst. 1 písm. e) body 1 aţ 5 se přestupku dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo a není současně drţitelem řidičského průkazu (bod 1), byl mu řidičský průkaz zadrţen (bod 2), nemá platný průkaz profesní způsobilosti řidiče (bod 3), není drţitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti (bod 4) a také v tom případě, jestliţe nevlastní řidičský průkaz Evropské unie či průkaz, který by byl vydán jiným státem, opravňujícím ho k řízení motorového vozidla na územní České republiky (bod 5). Podle současné právní úpravy se podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu přestupku dopustí fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) není drţitelem příslušného řidičského oprávnění podle § 81 téhoţ zákona.33 Zde je na místě rozlišit dva případy, kdy se pachatel můţe dopustit přestupku dle výše citovaného ustanovení. Prvním 32


33


26

je, kdy pachatel řídí motorové vozidlo a nikdy se nestal drţitelem řidičského oprávnění, protoţe neabsolvoval zkoušky odborné způsobilosti podle zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen autoškolský zákon), coţ patří zcela jistě mezi nejzávaţnější delikty v silničním provozu a druhou skupinu pak tvoří pachatelé, kteří sice absolvovali autoškolu a sloţili zkoušky odborné způsobilosti podle autoškolského zákona, ale řidičské oprávnění ztratili z důvodu odnětí řidičského oprávnění pro ztrátu odborné nebo zdravotní způsobilosti, nebo vzdáním se řidičského oprávnění. Řidiči mohou také pozbýt řidičské oprávnění dosaţením dvanácti bodů v bodovém hodnocení řidičů, čímţ automaticky ztrácejí odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a nebo v souvislosti s pravomocně uloţenou sankcí nebo trestem zákazu řízení motorových vozidel. Pozbytí řidičského oprávnění je zákonným důsledkem určitého předchozího jednání řidiče – ztráty bodů s ohledem na spáchané dopravní přestupky, nikoli výsledkem rozhodovacího procesu, kdeţto odnětí řidičského oprávnění je výsledkem rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci.34 Řízení motorového vozidla bez příslušného řidičského oprávnění jako přestupek je ukládána ve správním řízení pokuta ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Do evidenční karty řidiče se zapíší 4 body. V praxi je moţno se setkat s případy, kdy řidiči, kterým byla uloţena sankce nebo trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, často neví o tom, ţe dnem právní moci rozhodnutí pozbývají řidičské oprávnění podle § 94a zákona o silničním provozu a chtějí-li po vykonání trestu znovu řídit motorové vozidlo, musí ve smyslu § 102 zákona o silničním provozu poţádat o vrácení řidičského oprávnění. Pokud tak neučiní a začnou opět řídit, dopouští se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu. Touto problematikou se z vlastní iniciativy v roce 2011 zabýval i Veřejný ochránce práv, který uvedl, ţe je ţádoucí eliminovat tyto případy a mělo by tak být učiněno vše pro to, aby řidiči, kterým byl zákaz řízení motorových vozidel uloţen, byli o této skutečnosti informováni. Dále uvedl, ţe lze sice argumentovat tím, ţe drţitel řidičského oprávnění, jemuţ byl zákaz uloţen, by měl být odborně způsobilý a měl by znát své povinnosti vyplývající ze zákona o silničním provozu, ale protoţe praxe ukazuje opak, je tedy na místě, i s ohledem na principy dobré správy, poskytnout drţiteli řidičského 34

KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 47

27

provánění potřebné poučení.35 S ohledem na výše uvedené vydalo dne 7.3.2012 Ministerstvo dopravy doporučení ve věci poučení účastníka řízení o právech a povinnostech souvisejících s uloţením sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel čj. 87/2011-160-OST/5, ve kterém doporučuje obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, aby v rozhodnutí o přestupku, jímţ ukládají zákaz řízení motorových vozidel, informovaly přestupce o povinnostech odevzdat řidičský průkaz v zákonné lhůtě a povinnost poţádat o vrácení řidičského oprávnění v případě, ţe po vykonání sankce hodlá řídit motorové vozidlo. Dále Ministerstvo dopravy doporučilo, aby orgán evidence řidičů po obdrţení rozhodnutí, kterým byl uloţen zákaz řízení motorových vozidel, vyčkal splnění povinnosti odevzdání řidičského průkazu ze strany přestupce, a pokud ke splnění povinnosti v zákonné lhůtě nedojde, aby prověřil, zda přestupce byl o této povinnosti poučen. Pokud se tak nestane, poskytne poučení o právech a zejména povinnostech v této otázce přestupci sám. Zde by bylo na místě, de lege ferenda, v rámci právní úpravy, striktně odlišit řidiče bez odborné způsobilosti od řidičů, kteří odbornou způsobilost mají, ale z nějakého důvodu ji pozbyli. Tito řidiči jsou proškoleni a zcela jistě nevykazují tak vysokou společenskou škodlivost oproti řidičům, kteří proškoleni nikdy nebyli. Navrhovala bych, aby byla přidána nová skutková podstata pod názvem „Řízení motorového vozidla bez odborné způsobilosti―, jako trestný čin do trestního zákoníku a sankcionovat ho odnětím svobody na dva roky, nebo alternativně s peněţitým trestem. Poté, u skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1, zákona o silničním provozu, bych navrhovala sníţení sankcí, kdy pokutu bych stanovila od 2 500 Kč do 5 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho měsíce do šesti měsíců. Skutkovou podstatu podle § 125c odst. 1 písm. e ) bod 2 zákona o silničním provozu naplní řidič motorového vozidla, který poruší § 118b odst. 2 zákona o silničním provozu, dle kterého po dobu zadrţení řidičského průkazu drţitel řidičského oprávnění nesmí řídit motorové vozidlo. Nejedná se o pozbytí řidičského oprávnění, ale o samotné faktické odebrání dokladu - řidičského průkazu. Doba, od okamţiku zadrţení řidičského průkazu se započítává do doby zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.

35

Doporučení Ministerstva dopravy ve věci poučení účastníka řízení o právech a povinnostech souvisejících s uloţením sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ze dne 7.3.2012, čj. 87/2011-160-OST/5

28

Za tento přestupek je řidiči ve správním řízení uloţena pokuta ve výši od 5 000 do 10 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel od šesti měsíců do jednoho roku. Toto jednání je navíc ohodnoceno přísně, maximálním počtem 7 bodů. V tomto případě jsou, dle mého názoru, sankce přiměřené, neboť kaţdý, komu byl zadrţen řidičský průkaz je povinen toto respektovat. I zvýšení bodů, z původních 6 na 7 je adekvátní. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 3 zákona o silničním provozu se dopustí fyzická osoba tím, ţe řídí motorové vozidlo a není drţitelem platného průkazu profesní způsobilosti řidiče.36 Z citovaného ustanovení vyplývá, ţe postihnout lze pouze řidiče, který buď nikdy nebyl drţitelem platného osvědčení profesní způsobilosti řidiče podle autoškolského zákona, nebo kterému platnost průkazu profesní způsobilosti řidiče skončila po pěti letech. V České republice je vydáván k doloţení profesní způsobilosti řidičů samostatný doklad, který vydávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle autoškolského zákona a který zákon označuje jako průkaz profesní způsobilosti řidiče. Tento průkaz je dokladem v rámci celé Evropské unie. Drţitel průkazu profesní způsobilosti řidiče, který řídí motorové vozidlo, musí mít průkaz při řízení u sebe. Pokud řidič řídí motorové vozidlo a není drţitelem platného osvědčení profesní způsobilosti řidiče, je mu uloţena ve správním řízení pokuta od 5 000 do 10 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od šesti měsíců do jednoho roku. Do evidenční karty řidiče se zapíší 3 body. Tato sankce se mi zdá zcela adekvátní vzhledem ke společenské škodlivosti jednání pachatele. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a není drţitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti.37 Z ustanovení § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu vyplývá povinnost drţitelů řidičských oprávnění podrobit se pravidelné lékařské prohlídce, vţdy nejdříve šest měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení tohoto věku. Po dovršení 68 let kaţdé dva roky. Za prohlídky se u lékaře platí a řidiči u sebe musí mít osvědčení, ţe jí absolvovali. Skutečnost, ţe řidič motorového vozidla nebude mít doklad o zdravotní způsobilosti u sebe, sama o sobě nezakládá naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku.

36 37

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

29

Myslím si, ţe vzhledem k prodluţujícímu se věku odchodu do důchodu, kdy v brzké budoucnosti bude dosahovat 65 let, je přirozeně neadekvátní pochybovat i o schopnosti řídit motorová vozidla. Proto povaţuji povinné kontroly zdravotní způsobilosti běţných řidičů v 60 letech věku za zbytečné a doporučovala bych, aby příští novelou silničního zákona byla tato hranice posunuta aţ na zmíněných 65 let věku. Sankce, které jsou ukládány ve správním řízení se mi zdají příliš tvrdé, kdy se pokuta pohybuje ve výši od 5 000 do 10 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Vzhledem ke skutečností, ţe statistiky vykazují, ţe starší řidiči způsobují mnohem méně dopravních nehod neţ řidiči mladší, neboť řídí opatrněji, přestupek bych nepostihovala zákazem činnosti a pokutu bych sníţila od 2 500 Kč do 5 000 Kč. Řidiči se za tento přestupek, v současné právní úpravě, neukládá ţádný bod do karty řidiče. Skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bod 5 zákona o silničním provozu naplní fyzická osoba tím, ţe řídí motorové vozidlo a pozbyla jako řidič, který je drţitelem řidičského průkazu Evropské unie, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, právo k řízení motorového vozidla ne území České republiky podle § 123c odst. 7.38 Z výše uvedeného vyplývá, ţe tohoto přestupkového jednání se můţe dopustit pouze cizinec, jakoţto speciální subjekt. Pokud řidič, který je drţitelem řidičského průkazu Evropského společenství (Evropské unie), řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, dosáhne celkového počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, automaticky ze zákona pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky a to na dobu jednoho roku. Nemůţe však pozbýt řidičské oprávnění, neboť mu nebylo vydáno příslušnými orgány České republiky. Proto správní orgán o dosaţení 12 bodů nemusí vést správní řízení. Příslušný obecný úřad obce s rozšířenou působností pouze řidiči – cizinci zašle o tom, ţe dosáhl 12 bodů a pozbývá tak právo k řízení motorových vozidel na našem území, oznámení. Skutek je postihován stejnými sankcemi jako nejzávaţnější dopravní přestupky, a to pokutou od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Přestupek však nepodléhá bodovému hodnocení.

38


30

Tuto sankci povaţuji za dosti razantní, myslím si, ţe postačující by byla pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel od šesti měsíců do jednoho roku.

3.5 Držení telefonního přístroje při řízení S mohutným rozvojem mobilních telefonů se telefonování stalo nedílnou součástí naší společnosti. Snad nikdo si jiţ nedovede představit ţivot bez mobilního telefonu a pocitu, ţe si nemůţe zavolat kdekoli a kdykoli. Avšak existují určitá místa, kde by se měl telefon ztišit, ne-li vypnout. Jedním z takových míst by mělo být i motorové vozidlo, pokud ho řídíme. I kdyţ průzkumy prokázaly, ţe telefonování za volantem rozptyluje pozornost řidiče a zvyšuje riziko nehodovosti, na silnicích mnohdy vídáme pravý opak. Ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu zakazuje fyzické osobě v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v rozporu s § 7 odst. 1 písm. c) drţet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.39 Z dikce uvedeného ustanovení zcela zřejmě vyplývá, ţe je zakázáno „drţet v ruce….―, není však zakázáno samotné telefonování pomocí hands-free sady. Za „jiný způsob― je povaţováno například drţení telefonu hlavou na rameni. Uvedený přestupek se v praxi obtíţně dokazuje, neboť neexistuje ţádné záznamové zařízení, jako například u překročení rychlosti vozidla, které by protiprávní jednání řidiče zachytilo, a i přesto, jak Nejvyšší správní soud judikoval: „Skutečnost, že řidič vozidla drží v ruce telefonní přístroj, je objektivně vnímatelná lidským zrakem z protijedoucího vozidla. Proto tvrzení policistů, že stěžovatelku viděli držet v ruce za jízdy telefonní přístroj, může být samo o sobě věrohodným důkazem, aniž by byl předložen další důkaz, neboť k tomu není potřeba odborná znalost ani zvláštní vybavení,―40 obviněný často s přestupkem nesouhlasí, z důvodu nedostatku věrohodných důkazů.41 39

Ze smyslu a účelu ust. § 22 odst. 1 písm. f) bodu 1. zákona o přestupcích přitom jednoznačně vyplývá poţadavek na zamezení situace, kdy řidičova pozornost při řízení je sníţena ovládáním jiného technického prostředku („zařízení―) neţ vozidla samotného. Není pochyb, ţe „hovorovým zařízením― podle tohoto ustanovení je produkt lidské činnosti (výrobek, zařízení), který můţe slouţit k hovoru (pravidelně mobilní telefon). Pouţívá-li tedy ve stejné souvislosti zákonodárce pojem „záznamové zařízení―, je evidentní, ţe tím myslí právě produkt lidské činnosti (výrobek, zařízení), které můţe slouţit k pořízení záznamu (tedy i videokamera, diktafon, fotoaparát a pod). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2011, čj.. 5 As 77/2010 40 HRDLIČKA, P., KNĚŢÍNEK, J., MLSNA, P. Přehled judikatury ve věcech silničního provozu, silniční dopravy a pozemních komunikací. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s 80. ISBN 978-80-7357-477-2 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2008, čj. 1 As 64/2008-42 41 „Nejsou tyto důkazy vţdy nutné k prokázání tohoto přestupku. Pro posouzení věci je podstatné, ţe oznámení o přestupku není důkazem jediným, naopak je podpořeno dalšími provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi policistů.― Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.9.2007, čj. 4 As 19/2007114

31

Pokuta hrozí ve správním řízení v rozmezí od 1 500 Kč do 2 500 Kč, v blokovém řízení pak do 1 000 Kč. Bodová hodnota se s účinností od 1.8.2011 sníţila z původních 3 na 2 body v bodovém hodnocení řidičů.

3.6 Překročení nejvyšší povolené rychlosti Je obecně známo, ţe zvyšující se rychlostí motorových vozidel vzrůstá i počet a závaţnost dopravních nehod. Překročení nejvyšší povolené rychlosti je nejčastějším dopravním přestupkem, kterého se řidiči na silnicích dopouštějí. Tady je na místě poloţit si otázku: „Je časová úspora, o kterou se opírá většina řidičů, skutečně tím jediným správným kritériem?― Jednání řidiče, který překročil maximální povolenou rychlost v obci nebo mimo obec, je shledáváno přestupkem na základě § 125c odst. 1 písm. f) body 2, 3, 4 zákona o silničním provozu. Dle bodu 2 výše uváděného paragrafu je přestupkem překročení nejvyšší povolené rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více. Přestupek překročení nejvyšší povolenou rychlost v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více je řešen v rámci § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 a bodem 4 je jako přestupek kvalifikováno překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně neţ 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně neţ 30 km.h-1. Tyto přestupky jsou zakotveny v zákoně o silničním provozu, ve kterém je dle § 18 odst. 1 stanoveno, ţe: „rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je moţno předvídat; smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.―42 Jak stanoví § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, řidič automobilu, jehoţ nejvyšší hmotnost není větší neţ 3,5 t, a autobusu se můţe mimo obec pohybovat rychlostí max. 90 km.h-1, na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí max. 130 km.h-1. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí dosahující max. 80 km.h-1. Ustanovení o maximální povolené rychlosti v obci je upraveno v § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, podle kterého se smí řidič pohybovat rychlostí max. 50 km.h1, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h-1. Niţší povolené maximální rychlosti jsou zde stanoveny z toho důvodu, ţe obec představuje takové místo, 42

Zákon č. 361/200 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

32

ve kterém je těţší provoz na pozemních komunikacích a současně s tím zde dochází také ke zvýšené koncentraci pohybu chodců. Nastávají zde zcela jiné a neočekávané situace oproti provozu mimo obec, na něţ musí řidiči reagovat. V zákoně o silničním provozu se nachází dále několik speciálních ustanovení, které stanoví maximální povolenou rychlost. Jedním z takových je § 28 odst. 3 výše uváděného zákona, ve kterém se stanoví, ţe ve vzdálenosti 50 m před ţelezničním přejezdem a při jeho přejíţdění smí řidič jet rychlostí dosahující max. 30 km.h-1. Svítí-li přerušované bílé světlo signálu přejezdového zabezpečovacího zařízení, smí 50 m před ţelezničním přejezdem a při jeho přejíţdění jet rychlostí max. 50 km.h-1. Přejíţdění ţelezničního přejezdu nesmí řidič zbytečně prodluţovat. Dalším speciálním ustanovením je i § 39 odst. 5 zákona o silničním provozu, který upravuje nejvyšší rychlost pro jízdu v obytné a pěší zóně, kde smí jet řidič rychlostí nejvýše 20 km.h-1. Tato nízká hranice nejvyšší dovolené rychlosti je předpokladem bezpečnosti provozu v zóně. Stanoveným podmínkám nejlépe vyhovuje rychlost jízdy odpovídající rychlosti chůze. Rychlost jízdy můţe být omezena i pomocí zákazové značky B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost―, která zakazuje řidiči překročit rychlost v kilometrech za hodinu vyjádřenou číslem na značce.43 Toto omezení vyplývá z ustanovením § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, podle kterého je kaţdý povinen řídit se, mimo jiné, dopravními značkami v rámci místní úpravy silničního provozu. Na základě toho, jaký přestupek řidič spáchal, je mu uloţena pokuta a případně také zákaz činnosti řízení motorového vozidla, a to na základě § 125c odst. 4, 5 a 6 zákona o silničním provozu takto: přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 překročení nejvyšší povolené rychlost v obci o 40 km.h-1 a více nebo mimo obec o 50 km.h-1 a více je sankcionován ve správním řízení pokutou od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákazem činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Do evidenční karty řidiče se mu zapíše 5 bodů. Přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více je sankcionován ve správním řízení pokutou od 2 500 Kč do 5 000 Kč. Avšak v případě, ţe byl konkrétní řidič v období po sobě jdoucích dvanácti kalendářních měsíců jiţ trestán minimálně dvakrát, je mu uloţen zákaz činnosti řízení motorového vozidla na jeden aţ šest měsíců. Pokud je přestupek spáchán stejnou osobou poprvé za dobu dvanácti po sobě

43

Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích

33

jdoucích měsíců, je moţné jej vyřídit v blokovém řízení pokutou do 2 500 Kč. V obou případech jsou pachateli tohoto přestupku zaznamenány do karty řidiče 3 body. Přestupek na základě § 125c odst.1 písm. f) bod 4, tj. překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně neţ 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně neţ 30 km.h-1, je trestán pokutou od 1 500 Kč do 2 500 Kč a v blokovém řízení je sankcionován pokutou do 1 000 Kč a navíc se mu zaznamenají 2 body do karty řidiče, je-li rychlost v obci překročena o více neţ 5 km.h-1 nebo mimo obec o více neţ 10 km.h-1. Překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně neţ 5 km.h-1 nebo přesně o 5 km.h-1, jakoţ i překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o méně neţ 10 km.h-1 nebo přesně o 10 km.h-1, je sice přestupkem, ale od 1.8.2011 nejsou řidiči zaznamenány do karty řidiče ţádné body. Novelizací zákona

o silničním provozu jiţ není pokuta v blokovém řízení

stanovena pevnou sazbou, ale do výše pokuty je moţnost zakomponovat reálnou společenskou škodlivost (materiální znak přestupku), coţ je v zákoně vyjádřeno tak, ţe: „V blokovém řízení se uloţí pokuta do..―, coţ je dle mého názoru velice dobře, neboť při ukládání blokové pokuty je moţné zohlednit za jakých okolností, do jaké míry a z jakého důvodu řidič ohroţuje, respektive porušuje zájem chráněný zákonem. Před novelizací zákona o silničním provozu, pokud jel řidič v obci rychlostí 69 km.h-1, zaplatil v blokovém řízení pokutu rovných 1 000 Kč, kdyţ jel rychlostí 70 km.h-1, zaplatil rovných 2 500 Kč, bez jakékoli moţnosti zohlednění, ţe ve skutečnosti jde pouze o rozdíl 1 km.h-1, coţ dle mého názoru nebylo příliš zdařilé a správné.

Oprávnění k měření rychlosti K měření rychlosti vozidel jsou podle § 79a zákona o silničním provozu oprávněny Policie České republiky a obecní policie, která můţe měřit výhradně na místech určených policií a postupuje v součinnosti s ní. S účinností od 1.8.2011 jiţ neplatí povinnost obecní policie upozorňovat na úseky, na nichţ radary měří rychlost vozidel. Řidiči se tak budou muset vrátit k obezřetnosti, ţe mohou čekat kontrolu všude.

Způsob měření rychlosti Kaţdé zařízení pouţívané k měření rychlosti vozidel musí odpovídat právním předpisům, kdy právní řád ČR odkazuje v případě přesnosti rychloměrů na mezinárodní předpisy, a to konkrétně na předpis EHK/OSN č. 39 a evropskou směrnice 75/443/EHS, ve znění pozdějších směrnic, ze které jednoznačně vyplývá, ţe rychlost udávaná rychloměrem

34

nesmí být nikdy niţší neţ skutečná rychlost. Je přesně stanoven vzorec, podle kterého se přípustná odchylka rychloměru určuje. Kaţdý radar, který pouţívají orgány veřejné správy k měření rychlosti vozidel, musí odpovídat zákonu č. 505/1990 Sb., o metrologii, a jejich prováděcím vyhláškám. Radary musí mít platné typové schválení a kaţdý jednotlivý kus musí být pravidelně kalibrován. Radary jsou v České republice schvalovány s jednotnou odchylkou ± 3 km.h-1, pokud je zjištěna rychlost do 100 km.h-1. Při rychlosti nad 100 km.h-1 je rychlost zohledňována ± 3 %. Protoţe tato odchylka není promítnuta do zobrazené rychlosti na radaru, musí jí zohlednit sám policista nebo stráţník obecní police. Teoreticky můţe u řádně fungujících radarů nastat situace, ţe vozidlu, které objektivně jede rychlostí 50 km.h-1, ukáţe jeden radar rychlost 47 km.h-1 a jiný 53 km.h1. Překročení rychlosti 50 km.h-1, lze povaţovat za spolehlivě prokázané aţ tehdy, zobrazí-li se na radaru rychlost 54 km.h-1 a vyšší.44 V rozhodnutí správního orgánu o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2, 3, 4 zákona o silničním provozu se musí ve výrokové části rozhodnutí uvést, jaká byla vozidlu naměřena rychlost a jaká byla vzata v úvahu tolerance.

Dokazování překročení rychlosti V přestupkovém řízení je nutno dokázat překročení nejvyšší dovolené rychlosti u řidiče, coţ se sice na první pohled můţe zdát jednoduché, nicméně v některých případech se správní orgány setkávají s mnohdy kuriozními argumenty řidičů, jeţ se dopustili spáchání takového přestupku. Řidiči v mnoha případech totiţ argumentují, ţe v době měření nebyl funkční rychloměr. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu „řidič vozidla je odpovědný za spáchání přestupku ve smyslu § 22 odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o přestupcích i tehdy, pokud k překročení maximální povolené rychlosti dojde za situace, kdy řidiči nefunguje rychloměr. Podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více. Ve věci není žádného sporu o tom, že stěžovatel nejvyšší dovolenou rychlost v obci překročil o 31 km.h-1.―45 Z toho tedy jasně vyplývá, ţe ţádný z pachatelů dopouštějícího se přestupku překročení maximální povolené rychlosti v obci či mimo obec nemá právo vymlouvat se 44

Doporučení Ministerstva dopravy k jednotlivému postupu při řešení přestupků souvisejících s rychlostí jízdy ze dne 4. srpna 2006, zn. 89/2006-160-LEG/1 45 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2009, čj. 1 As 73/2009-78

35

na to, ţe nebyl funkční rychloměr, neboť jiţ došlo k samotnému naplnění skutkové podstaty přestupku tím, ţe byla překročena maximální povolená rychlost.

3.7 Nezastavení vozidla na červenou nebo pokyn „Stůj“ Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu se dopustí fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích tím, ţe pří řízení vozidla v rozporu s § 4 písm. b) a c) nezastaví vozidlo na signál, který jí přikazuje zastavit vozidlo nebo pokyn „Stůj― daný při řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích osobou k tomu oprávněnou.46 Při účasti provozu na pozemních komunikacích je kaţdý, tedy i řidič, povinen řídit se, mimo jiné, světelnými signály, coţ je upraveno v § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Jednotlivé světelné signály upravuje vyhláška provádějící pravidla provozu na pozemních komunikacích, konkrétně § 24. Podle ustanovení § 70 odst. 2 zákona o silničním provozu je řidič povinen na křiţovatce řízené světelnými signály tříbarevné soustavy s plnými signály se směrovými signály na signál s červeným světlem „Stůj!― zastavit vozidlo před dopravní značkou „Příčná čára souvislá―, Příčná čára souvislá se symbolem „Dej přednost v jízdě!― a „Příčná čára souvislá s nápisem STOP―. Kde taková dopravní značka není, je povinen zastavit před světelným signalizačním zařízením. Pokud řídí provoz policista, je povinen řidič zastavit vozidlo při pokynu „Stůj!― a na křiţovatce před hranicí křiţovatky. „Není-li znamení, dávané při řízení provozu na křižovatce příslušníkem Veřejné bezpečnosti, srozumitelné a má-li tedy řidič o jeho významu pochybnosti, nesmí si je vykládat ve svůj prospěch tak, že mu umožňuje projet křižovatkou bez ohledu na ostatní účastníky silničního provozu a bez respektování obecných pravidel o přednosti v jízdě na křižovatce.“47 Tento přestupek je moţno vyřešit blokovou pokutou do 2 500 Kč. Ve správním řízení od 2 500 Kč do 5 000 Kč a v případě, ţe je přestupek spáchán v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců více neţ jedenkrát, je doplněna o zákaz činnosti od jednoho do šesti měsíců. Bodové hodnocení odpovídá počtu 5 bodů. Takto stanovené sankce povaţuji za dostatečné, hrozba zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel při jeho recidivě působí rovněţ dostatečně preventivně. 46

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Sb. rozh. tr. 1/1969, sp. zn. 6 Tz 40/68 in KUČEROVÁ, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 359 47

36

3.8 Nedání přednosti na přechodu pro chodce Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 6 zákona o silničním provozu se fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích dopustí při řízení vozidla tím, ţe v rozporu s § 5 odst. 2 písm. f) neumoţní chodci na přechodu pro chodce nerušené a bezpečné přejití vozovky nebo nezastaví vozidlo před přechodem pro chodce v případech, kdy je povinna tak učinit, nebo ohrozí chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou odbočuje, nebo v rozporu s § 5 odst. 2 písm. g) ohrozí chodce při odbočování na místo leţící mimo pozemní komunikaci, při vjíţdění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání.48 S účinností zákona o silničním provozu byla především mediálními prostředky mylně prezentována absolutní přednost chodců. Chodci proto často neočekávaně a náhle vstupovali před rychle se blíţící motorová vozidla s očekáváním, ţe zastaví. Nárůst počtu lehce zraněných osob vzrostl za první dva měsíce účinnosti zákona v porovnání se stejně dlouhým obdobím předchozího roku o alarmujících 229%.49 Aţ novelizací zákona o silničním provozu s účinností od 1.8.2011 došlo k sjednocení a upřesnění pravidel týkajících se přednosti chodců, kdy je řidiči zakázáno ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, nebo který hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce. Zákaz ohroţení nebo omezení chodce se však ani v nové úpravě nevztahuje na řidiče tramvaje. Skutková podstata tohoto přestupku se skládá ze čtyř částí, z nich kaţdá je různě bodově hodnocena. Sankce jsou stejné u všech čtyřech částí, kdy v blokovém řízení lze uloţit pokutu do 2 500 Kč, ve správním řízení od 2 500 Kč do 5 000 Kč, pokud je přestupek spáchán v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců více neţ jedenkrát, je doplněna o zákaz činnosti od jednoho do šesti měsíců. Pokud řidič ohrozí na přechodu chodce a neumoţní mu nerušené a bezpečné přejití vozovky, budou mu do evidenční karty řidiče zaznamenány 4 body. Pokud řidič nezastaví vozidlo před přechodem pro chodce v případech, kdy je povinen tak učinit, zapíší se mu do karty 3 body, za ohroţení chodce na přechodu a neumoţnění nerušeného a bezpečného přejití vozovky se započítávají 4 body, za ohroţení chodce přecházejícího pozemní komunikaci při odbočování s vozidlem na místo leţící mimo pozemní komunikaci, při vjíţdění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání se započítává bodů 5.

48

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů KUČEROVÁ, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 88 49

37

3.9 Zákaz předjíždění Nesprávné předjíţdění se řadí do čtveřice nejčastějších příčin vzniku dopravních nehod hned za nesprávný způsob jízdy, nepřiměřenou rychlost a nedání přednosti v jízdě.50 Proto tomuto přestupku odpovídá i počet 7 bodů v bodovém hodnocení řidičů. Ve správním řízení se uloţí pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Předjíţdění vozidla v případech, ve kterých je to zákonem o silničním provozu zakázáno, je přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. Zákaz předjíţdět upravuje ustanovení § 17 odst. 5 písm. a) aţ g) a také ustanovení § 36 odst. 4 zákona o silničním provozu, který se vztahuje na řidiče nákladních automobilů o celkové hmotnosti převyšující 3 500 kg a řidiče jízdní soupravy, jejíţ celková délka přesahuje 7 metrů. Přestupkem podle výše uvedeného ustanovení je také nedodrţení zákazu předjíţdění vyplývajícího z dopravní značky B 21a „Zákaz předjíţdění―, nebo z dopravní značky B 22a ―Zákaz předjíţdění pro nákladní automobily―. Pokud tedy řidič předjíţdí v místě, kde je to zakázáno dopravní značkou B 21a „Zákaz předjíţdění―, případně dopravní značkou B 22a, dopouští se vţdy přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 51 zákona o silničním provozu. Pokud nastane situace a řidič bude předjíţdět v místě označeném vodorovnou dopravní značkou V 1a „Podélná čára souvislá― nebo V 1b „Dvojitá čára souvislá―, dopouští se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Nutno také podotknout, ţe do 31.7.2011 zákon o silničním provozu nezakazoval předjíţdění na přejezdu pro cyklisty a bezprostředně před ním. Novela zákona č. 133/2011 Sb., však tento nedostatek napravila.

3.10 Přednost v jízdě Podle ustanovení § 2 písm. q) zákona o silničním provozu se jedná o povinnost řidiče počínat si tak, aby řidič, který má přednost v jízdě, nemusel náhle změnit směr nebo 50

KUČEROVÁ, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 168 51 „Pokud řidič v provozu na pozemních komunikacích předjíţdí jiné vozidlo v rozporu se zákonem o silničním provozu, bude, bez ohledu na to, zda zákaz předjíţdění vyplývá přímo ze zákona (§ 17 odst. 5 ProvPoz) nebo dopravní značky, jeho jednání postiţitelné podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 7 PřesZ. S účinností od 1.8.2011 se bude jednat o přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7. Zákona o silničním provozu.― In KUČEROVÁ, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 171

38

rychlost jízdy. Pokud fyzická osoba nedá přednost v jízdě v případech, ve kterých je povinna dát přednost v jízdě, dopouští se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 zákona o silničním provozu. Povinnost řidičů dát přednost v jízdě vyplývá z mnoha ustanovení zákona o silničním provozu, kdy v ustanovení § 12 odst. 7 je upravena přednost při zařazování se do průběţného jízdního pruhu, ustanovení § 20 upravuje vyhýbání, ustanovení § 21 odst. 5 a 6 upravuje odbočování, ustanovení § 22 upravuje jízdu křiţovatkou, v ustanovení § 23 odst. 1 je upraveno vjíţdění na pozemní komunikaci. Povinnost dát přednost v jízdě je dále upravena mnoha dopravními značkami. Nerespektování zákazu vyplývajícího z dopravní značky je porušením ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Nedání přednosti v jízdě sankcionuje zákon pokutou ve správním řízení ve výši od 2 500 Kč do 5 000 Kč. Stejnou pokutu a současně zákaz řízení motorových vozidel od jednoho měsíce do šesti měsíců můţe správní orgán uloţit osobě, která se stejného přestupku dopustila v období dvanácti po době jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát. Pokud je popsané jednání spácháno touto osobou poprvé v období dvanácti měsíců po sobě jdoucích, je moţné jej vyřítit v blokovém řízení, a to pokutou do maximální výše 2 500 Kč. Při opakovaném spáchání jej blokově vyřídit nelze. Za tento přestupek je zapsáno do karty řidiče 7 bodů. Tato sankce je, dle mého názoru, přiměřená výše popsané skutkové podstatě přestupku.

3.11 Vjíždění na železniční přejezd Na ţelezničních přejezdech vznikají váţné dopravní nehody, při kterých ve většině případů dochází ke ztrátám na lidských ţivotech. Děje se tak proto, ţe účastníci silničního provozu totiţ často vjíţdějí na koleje ještě bezprostředně poté, kdyţ výstraţná světla začnou blikat. První automobil většinou koleje přejede, jeho následovníci však jiţ takové štěstí nemívají. Řidiči se také pokoušejí přejet přejezd ihned po průjezdu vlaku i přes to, ţe červená výstraţná světla stále blikají. Neuvědomují si ale, ţe ve velmi krátkém časovém sledu můţe po stejné nebo druhé koleji přijíţdět další vlak a vjedou přímo pod něj. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 9 se dopustí fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla tím, ţe v rozporu s § 29 odst. 1 vjíţdí na ţelezniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno.52 V tomto ustanovení se uvádí taxativní 52


39

výčet situací, kdy je zakázáno na ţelezniční přejezd vjíţdět. Pokuta uloţená ve správním řízení se pohybuje od 2 500 Kč do 5 000 Kč. I v tomto případě platí pravidlo opakovanosti skutku za dvanáct po sobě jsoucích kalendářních měsíců. Poté k pokutě přistupuje i zákaz řízení motorových vozidel od jednoho měsíce do šesti měsíců. V blokovém řízení je moţno při neopakovaném jednání přestupek vyřešit pokutou do výše 2 500 Kč. Bodový systém za porušení takového zákazu zaznamená řidiči 7 bodů. Takto uzákoněná sankce se mi zdá dosti mírná vzhledem ke společenské škodlivosti přestupku. Navrhovala bych pokutu ve výši od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od šesti měsíců do jednoho roku.

3.12 Jízda vozidla na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla Skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 10 naplní fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla v provozu na dálnici nebo na silnici pro motorová vozidla se otáčí, jede v protisměru nebo couvá v místě, kde to není dovoleno podle § 36 odst. 1 písm. b).53 Bezdůvodné přejetí s vozidlem do protisměru jízdy znamená podle judikatury hrubé porušení pravidel silničního provozu.54 Ve správním řízení se za takové jednání uloţí pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu od šesti měsíců do jednoho roku tomu, kdo spáchal přestupek v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát. Otáčení při jízdě na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, jízda v protisměru tamtéţ nebo couvání v místě, kde to není dovoleno, se zaznamená do evidenční karty řidiče 7 bodů. Tyto sankce se mi zdají naprosto přiměřené a správné, vzhledem k velkému provozu motorových vozidel, který se na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla vyskytuje.

53

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Bezdůvodné přejetí s vozidlem do protisměru znamená hrubé porušení pravidel silničního provozu, jmenovitě ustanovení § 8 odst. 1 vyhl. FMV č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (dále PSP) a pokud toto porušení bylo příčinou způsobení těţké újmy na zdraví, je nutno mít za to, ţe se tak stalo pro porušení důleţité povinnosti uloţené podle zákona, a je namístě kvalifikace takového jednání jako trestného činu ublíţení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (po datu 1.1.2010 podle ust. § 147 tr. zákoníku). Judikát je aplikovatelný i za současné platné právní úpravy, neboť ve smyslu ust. § 11 odst. 1 zákona se na pozemních komunikacích jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky. In KUČEROVÁ, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 651 54

40

3.13 Neoprávněné stání na parkovišti označené parkovacím průkazem Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 se fyzická osoba dopustí v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla tím, ţe neoprávněně stojí s vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postiţením nebo v rozporu s § 67 odst. 4 neoprávněně pouţije parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postiţením při stání nebo při jízdě.55 Podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. o) zákona silničním provozu řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, pokud nejde o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno. Ustanovení připouští zastavení nebo stání i jinému vozidlu, neţ kterému je parkoviště vyhrazeno, na dobu maximálně tří minut, přičemţ nesmí ohrozit ani omezit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích a dále nesmí omezit řidiče vozidel, pro které je parkoviště vyhrazeno. Ustanovení § 67 odst. 7 zákona o silničním provozu vjezd na parkoviště vyhrazené pro vozidla označené parkovacím průkazem vozidlům bez tohoto označení zakazuje a tříminutovou výjimku nikterak neupravuje. Z tohoto plyne, ţe bude především záleţet na uváţení správního orgánu, zda vyuţije analogie, která je ve správním trestání ve prospěch pachatele přípustná, a zastavení či stání na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo takovým průkazem označené, kratší neţ tři minuty, nebude stíhat. Ustanovení, účinné do 31.7.2011, řidičům ostatních vozidel vjezd na vyhrazené parkoviště zakazovalo. Aţ novelou zákona došlo ke sjednocení terminologie – na vyhrazeném parkovišti pro vozidlo označené parkovacím průkazem zákon vozidlům bez tohoto označení zakazuje zastavení a stání. Vyhrazené parkoviště č. IP 12, resp. dodatková tabulka k ní, obsahuje symbol zařízení nebo prostoru pro osoby na vozíku. Vodorovná dopravní značka V 10f upravuje vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těţce zdravotně postiţenou. Na takto označeném parkovišti smí zastavit a stát pouze vozidlo označené parkovacím průkazem označujícím vozidlo přepravující osobu těţce zdravotně postiţenou.56 55

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Navrhuje se nahrazení stávajícího označení O 1, tj. označení vozidel přepravujících osoby těţce postiţené nebo těţce pohybově postiţené, parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postiţením, přičemţ za takové osoby budou nově povaţovány pouze osoby s těţkým pohybovým postiţením nebo mentálním postiţením. Postiţení pohybového aparátu bude nutno orgánu vydávajícímu parkovací průkaz doloţit potvrzením odborného lékaře v oboru neurologie nebo ortopedie, v případě mentálního postiţení, pak potvrzení od odborného lékaře se specializací v oboru psychiatrie. Zásadní výhodou nového průkazu je, ţe bude mít náleţitosti stanovené Doporučením Rady 98/376/ES ze 4. Června 1998, a bude na rozdíl od dosavadního označení O 1 akceptován i v jiných státech Evropské unie, kde dosud drţitelé označení O 1 56

41

Za naplnění skutkové podstaty přestupku podle komentovaného ustanovení hrozí pachateli pokuta ve správním řízení od 5 000 Kč do 10 000 Kč. V tomto případě se zákaz činnosti neukládá. Jelikoţ řidičům vozidel ustanovení zakazuje bez označení parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postiţením nejenom stání, ale také zastavení, na které § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu nepamatuje, bude tedy porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích v posledním případě postiţitelné podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Za takový skutek je moţné ve správním řízení uloţit pokutu od 1 500 do 2 500 Kč, v blokovém řízení pokutu do 2 000 Kč. Toto jednání je však moţno vyřešit i v blokovém řízení s maximální výší pokuty 1 000 Kč v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 obecné části zákona o přestupcích. Tento přestupek nepodléhá bodovému hodnocení řidičů.

3.14 Omezení jízdy některých vozidel Porušení omezení jízdy některých vozidel je kvalifikováno jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu, kdy případy omezení jsou taxativně uvedeny v § 43 zákona o silničním provozu. Výjimky platí přímo ze zákona a o jejich existenci se ţádný zvláštní správní akt nevydává. Nerespektování takového omezení je spojeno s pokutou ve správním řízení v rozmezí od 2 500 Kč do 5 000 Kč. V tomto případě platí, ţe v případě opakování takového jednání v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců, bude vedle pokuty potrestáno i zákazem řízení motorových vozidel od jednoho měsíce do šesti měsíců. Bloková pokuta můţe činit aţ 2 500 Kč. Tento přestupek není bodově hodnocen.

3.15 Dopravní nehoda s ublížením na zdraví Přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí v provozu na pozemních komunikacích tím, ţe způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíţeno na zdraví. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, ţe přestupku podle komentovaného ustanovení se můţe dopustit kterýkoli účastník silničního provozu, kterým můţe být téţ například chodec. Do 21.8.2007 byl postiţen i ten, kdo ublíţil sám sobě. V souvislosti nemohli poţívat zvýhodnění (zejména zvláštních parkovacích míst) určené pro osoby zdravotně postiţené. Důvodová zpráva k zákonu č. 133/2011 Sb., změna zákona o silničním provozu. PSP rok: 2010 strana: tisk č. 26. Dostupné z právního informačního systému ASPI

42

s novelizací provedenou zákonem č. 215/2007 Sb., s účinností od 22.8.2007 byl tento postih ze zákona odstraněn. Podle ustanovení § 47 odst. 1 zákona o silničním provozu je dopravní nehoda definována jako „událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo sráţka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níţ dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.―57 Nutno také podotknout, ţe ne kaţdé zranění, které vznikne v souvislosti s dopravní nehodou, je předpokladem automatické aplikace komentovaného ustanovení, jak judikoval Nejvyšší správní soud dne 28.8.2008, sp. zn. 5 As 32/2008 „Nelze automaticky vinit ze spáchání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, porušením povinnosti stanovené v § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu řidiče automobilu, který, jakkoli nestandardní chování chodců ve vozovce předvídá a počíná si s maximální opatrností, nemůže již střetu nijak zabránit. Zavinění obviněného ze spáchání přestupku nutno posuzovat také s ohledem na tzv. princip omezené důvěry, podle něhož po účastníkovi silničního provozu nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci, v daném případě pohybujícími se na komunikaci s možností výskytu (byť omezeného) motorových vozidel. Příčina dopravní nehody je zásadním skutkovým zjištěním pro zjištění a rozhodnutí o spáchání přestupku. Není proto bez významu, zda ke střetu s vozidlem došlo vinou neopatrné jízdy řidiče, nebo to byl naopak chodec, který náhle bez rozhlédnutí do vozovky vstoupil. Aby skutek mohl být kvalifikován jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, musí být v přestupkovém řízení dokazováním zjištěno, že jsou naplněny všechny znaky jeho skutkové podstaty i podle § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Při posuzování, zda byl spáchán přestupek podle výše citovaného ustanovení zákona, je třeba přitom vzít v úvahu i stupeň společenské nebezpečnosti. Rovněž ne každé zranění vzniklé při dopravní nehodě je předpokladem pro automatickou aplikaci tohoto ustanovení.58 V souvislosti na intenzitě zranění můţe být dopravní nehoda také posouzena buď jako trestný čin ublíţení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148, popřípadě jako trestný čin usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 trestního zákoníku. Nový trestní 57

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.8.2008. sp. zn. 5 As 32/2008, dostupné z www.nssoud.cz 58

43

zákoník v ustanovení § 122 odst. 1 definuje ublíţení na zdraví jako stav záleţející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob ţivota poškozeného a který vyţaduje lékařské ošetření. 59 Proto správní orgán při posuzování, zda byl spáchán přestupek podle § 125c odst. 1 písm. h), musí postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy a zjistit přesný a úplný stav věci a opatřit si potřebné relevantní podklady pro rozhodnutí. Je-li třeba k posouzení skutečnosti odborných znalostí, správní orgán přibere znalce z příslušného oboru. Pokud správní orgán zjistí, ţe zranění nedosahuje poţadované intenzity, nebo nemůţe prokázat jaká zranění poškozený utrpěl a zda toto zranění je újmou na zdraví ve smyslu ustanovení § 125c odst. 1 písm. h), musí přestupek kvalifikovat podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. V praxi k tomuto dochází často a to v případě, kdy poškozený nedá souhlas s vydáním lékařské zprávy pro účely přestupkového řízení. Pokud byl přestupek spáchán mezi osobami blízkými, projedná se pouze na návrh postiţené osoby, jejího zákonného zástupce nebo opatrovníka. Tento přestupek patří k nejpřísněji postiţitelným, kdy se ve správním řízení uloţí pokuta ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel od jednoho roku do dvou let. Do karty řidiče se zapíše 7 bodů. Myslím si, ţe výše sankcí i bodů je přiměřená a správná, vzhledem ke společenské škodlivosti přestupku.

3.16 Dopravní nehoda bez ublížení na zdraví Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. i) bodu 1 – 4 se fyzická osoba dopustí tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích při dopravní nehodě v rozporu s § 47 odst. 2 písm. a) neprodleně nezastaví vozidlo (bod 1), v rozporu s § 47 odst. 3 písm. b) neohlásí nehodu policistovi (bod 2), v rozporu s § 47 odst. 3 písm. f) neprokáţe totoţnost ostatním účastníkům dopravní nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě (bod 3), a konečně v rozporu s § 47 odst. 4 písm. c) nedovoleně opustí místo dopravní nehody nebo se neprodleně nevrátí na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody (bod 4). S účinností od 1.8.2011 toto ustanovení doznalo zásadních změn. Oproti předchozí právní úpravě výše hmotné škody na její kvalifikaci jiţ nemá ţádný vliv. Způsobená 59

Zákon č. 40/2009 trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

44

hmotná škoda, která převýší zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč je jednou z okolností dopravní nehody, kdy účastníci dopravní nehody jsou povinni dopravní nehodu ohlásit policistovi. Přestupkem podle výše uvedeného ustanovení nadále zůstává jednání fyzické osoby, původně upravené v odst. 1 písm. j), k) spočívající v nesplnění povinností stanovených v ustanovení § 47 zákona o silničním provozu. Přestupku podle (bodu 1) se můţe dopustit řidič, který měl účast na dopravní nehodě, neprodleně nezastaví vozidlo, a to nejen motorové. Za tento přestupek se zapíše pachateli do karty řidiče 7 bodů. Pokud řidič neohlásí dopravní nehodu policistovi, v případech, kdy tuto povinnost stanoví zákon, dopustí se přestupku podle (bodu 2). Jedná se o případy, kdy dojde k usmrcení nebo zranění osoby, nebo ke hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, nebo kdy dojde ke hmotné škodě na majetku třetí osoby, s výjimkou škody na vozidle, jehoţ řidič má účast na dopravní nehodě nebo škodě na věci přepravované v tomto vozidle, nebo pokud dojde k poškození nebo zničení součásti nebo příslušenství pozemní komunikace podle zákona o pozemních komunikacích a konečně také, pokud účastníci dopravní nehody nemohou sami bez vynaloţení nepřiměřeného úsilí zabezpečit obnovení plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Subjektem tohoto přestupku je širší skupina, proto se ho můţe dopustit kaţdý účastník dopravní nehody, nejen řidič vozidla, coţ v podvědomí veřejnosti, aţ na výjimky, chybí. Tento přestupek nepodléhá bodovému hodnocení. Přestupku podle (bodu 3) se můţe dopustit kaţdý účastník dopravní nehody, pokud neprokáţe totoţnost ostatním účastníkům nehody včetně sdělení údajů o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě. I tento přestupek nepodléhá bodovému hodnocení. Kumulované skutkové podstaty přestupku pod (bodem 4) se můţe dopustit účastník dopravní nehody, pokud nedovoleně opustí místo dopravní nehody, nebo se neprodleně nevrátí na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody. Za tento přestupek se pachateli zapíše 7 bodů do jeho evidenční karty řidiče. Nutno upozornit na skutečnost, ţe vzhledem k formulačním nepřesnostem činí v praxi správním orgánům mnohdy značné potíţe při vymezení formálních znaků komentované skutkové podstaty přestupku. Tomu, kdo je uznán vinným ze spáchání některé z komentované skutkové podstaty přestupku, hrozí ve správním řízení pokuta od 2 500 Kč do 5 000 Kč a zákaz řízení 45

motorových vozidel od jednoho měsíce do šesti měsíců pokud tento přestupek spáchal v období dvanácti po sobě jdoucích kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát. Přestupek je moţno vyřešit i v blokovém řízení do 1 000 Kč, ovšem pouze za předpokladu, ţe se řidič stejného jednání nedopustil v uplynulých dvanácti měsících. Takto je moţné uloţit blokovou pokutu v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 zákona o přestupcích60, neboť zákon o silničním provozu, v ustanovení § 125c odst. 6, na výši pokuty v blokovém řízení opomněl.

3.17 Antiradar Skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. j) naplní fyzická osoba tím, ţe v provozu na pozemních komunikacích v provozu s § 3 odst. 4 pouţije antiradar. Jedná se o všeobecný zákaz pouţívání jakýchkoliv technických prostředků a zařízení, které ovlivňují funkci, byť i nepatrně, prostředků pouţívaných při dohledu na bezpečnost v silničním provozu. Jednání v rozporu s tímto ustanovením je správním deliktem jednak podle § 125c odst. 1 písm. j) a jednak podle § 125d odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu. Technické prostředky, které neznemoţňují ani neovlivňují funkci technických prostředků uţívaných při dohledu na bezpečnost a plynulost v provozu na pozemních komunikacích však zakázány nejsou (např. pasivní antiradar). Za tento přestupek se ve správní řízení uloţí pokuta od 5 000 do 10 000 Kč, kdy zákaz činnosti se neukládá, taktéţ body přidělovány nejsou. V blokovém řízení je moţné přestupek projednat v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 zákona o přestupcích do výše 1 000 Kč.

3.18 Souhrnná zbytková podstata Vzhledem k tomu, ţe dochází k porušování zákona o silničním provozu, jeţ nelze postihnout v samostatně definovaných přestupcích, právní úprava obsahuje souhrnnou skutkovou podstatu přestupku, která spočívá v jiném porušení zákona o provozu na 60

Skutečnost, ţe přestupek podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích není uvedena ve výčtu přestupků v § 22 odst. 10 téhoţ zákona, neznamená, ţe by tento přestupek vůbec nemohl být vyřešen v blokovém řízení, znamená pouze to, ţe se pro určení výše blokové pokuty uplatní obecné ustanovení § 13 odst. 2 zákona o přestupcích. Tomu, odpovídá i § 86 písm. a) stejného zákona, který zakládá pravomoc orgánů Policie České republiky projednávat v blokovém řízení veškeré přestupky podle § 22 zákona o přestupcích, nikoliv pouze přestupky uvedené v § 22 odst. 10 tohoto zákona. Judikát je využitelný i podle stávajících právních předpisů. In KUČEROVÁ, H.: Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 634

46

pozemních komunikacích, neţ které je výslovně uvedeno v § 125c odst. 1 písm. a) aţ j) zákona o silničním provozu. V případě, ţe dojde k porušení jiné povinnosti, neţ která je stanovena v § 3 aţ 79a zákona o silničním provozu, nepůjde o přestupek podle § 125c odst. 1, ale bude moţný postih podle § 46 zákona o přestupcích, například dojde-li k porušení povinnosti související s právní úpravou řidičských průkazů. Tento přestupek postihuje nejméně společensky škodlivé jednání, kterému odpovídá i výše sankce, kdy se uloţí pokuta od 1 500 Kč do 2 500 Kč, v blokovém řízení se uloţí pokuta do 2 000 Kč. Za zmínku stojí uvést, ţe v tomto jediném případě skutkové podstaty dopravního přestupku lze upustit od uloţení sankce.

47

4 Proces správního řízení o dopravním přestupku V současné době je proces řízení o dopravních přestupcích zakotven a řešen jednak prostřednictvím přestupkového zákona a dále se subsidiárně postupuje na základě zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). Postupuje se právě z toho důvodu, ţe samotný přestupkový zákon obsahuje jen některá ustanovení v oblasti procesního práva, kterými se proces řízení přestupků liší od klasického procesu správního řízení. Smyslem jednotlivých ustanovení přestupkového řízení je zabezpečit, aby bylo účelné, bez zbytečných průtahů, přitom správně a objektivně zjistit, zda ke spáchání přestupku došlo, kdo jej spáchal, za jakých okolností a jaká sankce se pachateli za spáchaný přestupek uloţí.

4.1 Přípravné řízení Hlavním smyslem přípravného řízení je prověřit, zda jsou dány zákonné podmínky pro zahájení přestupkového řízení. Jde o úkony, které správní orgán činí dříve, neţ je správní řízení zahájeno, a to v obecném pohledu za účelem zjištění, zda řízení má být zahájeno, či nikoliv, nebo také k zajištění nebo usnadnění průběhu budoucího správního řízení (pokud bude zahájeno).61 První stádium přestupkového řízení začíná v okamţiku, jakmile se správní orgán o podezření za spáchání přestupku dozví. Dopravní přestupky oznamují příslušným správním orgánům státní orgány, orgány Policie České republiky a obecní policie, obce, fyzické nebo právnické osoby. Podnět k zahájení přestupkového řízení však nejčastěji podávají orgány police, které samy dopravní přestupky odhalují a přijímají podněty od občanů a dále stráţníci obecní (městské) policie. Oznámení musí být správnímu orgánu učiněno do třiceti dnů ode dne, kdy se o přestupku dozví. Oznámení se zasílá věcně a místně příslušnému správnímu oránu. Zjistí-li správní orgán, ţe přestupek spadá do věcné příslušnosti jiného státního orgánu např. celního úřadu, vojenské správy apod., skutky, které jsou v kárné pravomoci soudu nebo podléhají kázeňskému řízení orgánů vojensky organizovaných sborů apod., postoupí správní orgán bez dalšího šetření tomu orgánu, jemuţ věc přísluší. Pokud má správní orgán pochybnosti o tom, ţe jde o přestupek a skutečnosti nasvědčují tomu, ţe se jedná o trestný čin, postoupí celý spis orgánům policie nebo státnímu zastupitelství.

61

SKULOVÁ, Soňa et al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 140

48

Po doručení oznámení, aniţ by správní orgán zahájil řízení o přestupku, je povinen věc odloţit, pokud z dostupných podkladů zjistí, ţe nastal některý z důvodů odloţení věci vyjmenovaných v § 66 v odstavcích 1 a 3 zákona o přestupcích. Institut odloţení věci je jedním z praktických vyjádření zásady rychlosti a procesní ekonomie přestupkového řízení. Věc se odkládá usnesením, které se pouze poznamená do spisu.

4.2 Zahájení řízení Řízení o dopravním přestupku se zahajuje a přestupky se projednávají v drtivé většině z úřední povinnosti. Výjimku tvoří návrhové přestupky, kdy řízení o nich se zahajuje pouze na návrh k tomu oprávněné osoby – navrhovatele. Dojde-li k menší dopravní nehodě, kdy manţel z nedbalosti ublíţí na zdraví své manţelce, potom správní orgán přestupek projedná, jen pokud manţelka podá návrh na jeho projednání. Je tak proto, ţe individuální zájem navrhovatele na projednání přestupku převyšuje veřejný zájem společnosti na projednání přestupku. Podkladem pro zahájení přestupkového řízení je oznámení státního orgánu, organizace nebo občana, dále poznatek z vlastní činnosti správního orgánu nebo postoupení věci orgánem činným v trestním řízení. Neshledá-li správní orgán, kterému bylo doručeno oznámení o přestupku, ţe jsou dány důvody pro odloţení věci podle § 66 přestupkového zákona nebo její postoupení podle § 71 přestupkového zákona, zahájí přestupkové řízení. Nejběţnějším způsobem zahájení přestupkového řízení je, ţe správní orgán zašle oznámení o zahájení řízení, ve kterém předvolá osobu k ústnímu jednání. Předvolání musí být písemné a musí být účastníku řízení doručeno do vlastních rukou s dostatečným, nejméně pětidenním předstihem. Okamţikem doručení oznámení se stává osoba z přestupku obviněná. Správní orgán je povinen zahájit přestupkové řízení bezodkladně, nejpozději do šedesáti dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o přestupku. Vhodné by bylo, de lege ferenda, i kdyţ je pro řízení o přestupku zákonem stanovená lhůta ve dvojnásobné délce neţ v běţném správním řízení, aby byla prodlouţena především v případech komplikovaných dopravních nehod. Zde bych navrhovala, aby zákonodárci v příštích novelách zákona o přestupcích ustanovení upravili přiměřeně stávajícím poměrům ve veřejné správě.

49

4.3 Dokazování Jedním z podkladů pro vydání správního rozhodnutí jsou důkazy,62 které správní orgán provádí buď ze své vlastní iniciativy nebo na základě návrhů účastníků řízení. Dokazování je nejnáročnější, nejsloţitější, ale především nejdůleţitější proces přestupkového řízení, neboť jakoţto zvláštní řízení správní, podobně jako řízení soudní, je pojmově spjato s dokazováním minulých událostí a dějů, přičemţ zákonodárce správnímu orgánu ukládá, aby skutkový stav zjistil co moţná nejúplněji, s vyuţitím všech dostupných zákonných prostředků a i bez návrhu zjišťoval všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, neboť stejně jako v řízení trestním i v řízení přestupkovém platí, ţe společnost má stejný zájem na „odsouzení― viníka, jako na „zproštění― nevinného (a to i proti jeho vůli). Dále platí, ţe přestupkové řízení je ovládáno zásadou vyhledávací (vyšetřovací), kdy podklady pro rozhodnutí opatřuje zásadně správní orgán. Správní řád, jako ostatní procesní předpisy, rozlišuje mezi důkazem a důkazním prostředkem, kdyţ důkazním prostředkem rozumí obecně jakýkoliv prostředek, jímţ lze zjistit stav věci, důkazem pak výsledek (poznatek) zjištěný z procesu dokazování pomocí důkazních prostředků.63 Důkazním prostředkem je například výpověď svědka, důkazem je potom skutečnost takovou výpovědí získaná. Správní orgán hodnotí podklady, zejména důkazy podle své úvahy, coţ mu umoţňuje některé důkazy přijmout a jiné odmítnout. Jak rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22.7.2009, čj. 1 As 44/2009-101 „provedení důkazů navržených účastníky řízení pak správní orgán může odmítnout v případě, (…) že zjištění skutkového stavu má takové kvality, že o skutkovém stavu již neexistují žádné důvodné pochybnosti a případně další dokazování by již jen mohlo potvrdit okolnosti osvědčené předchozím dokazováním a bylo by tak již nadbytné.“64 Pokud správní orgán návrhy účastníků neuzná, musí svoje stanovisko řádně odůvodnit v rozhodnutí. Mezi nejdůleţitější důkazní prostředky patří: listiny, ohledání, svědecká výpověď,

62

SKULOVÁ, Soňa et al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 158 VEDRAL, J., Správní řád komentář. 1.vydání Praha: BOVA POLYGON 2006, s. 337 64 Dostupné z www.nssoud.cz 63

50

znalecký posudek. Jako důkazního prostředku nelze pouţít záznam o podání vysvětlení, ale lze pouţít např. protokol o zajištění důkazů. Nutno podotknout, ţe dokazování u dopravních přestupků závisí vţdy na konkrétním případu.

4.4 Vydání správního rozhodnutí Rozhodnutí v přestupkovém řízení je individuální správní akt, jako výsledek správního řízení, jímţ se v určité věcí zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určených osob. Rozhodnutí o přestupku musí být vydáno v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, musí být vydáno příslušným správním orgánem a musí obsahovat předepsané obsahové a formální náleţitosti. Rozhodnutí o dopravním přestupku musí vţdy obsahovat přesný a úplný výrok, odůvodnění a poučení účastníků.65 Dále musí být přehledné a srozumitelné z důvodu soudní přezkoumatelnosti. Výroková část je nejdůleţitější součást rozhodnutí, které je výsledným aktem a současně hlavním účelem celého přestupkového řízení. Výrok představuje vlastní rozhodnutí ve věci, proto z něho musí být patrné jak a na základě čeho bylo rozhodnuto. Musí v něm být uvedeno ustanovení právního předpisu, podle něhoţ bylo rozhodnuto a pro splnění uloţené povinnosti stanovena lhůta. Zákon o přestupcích tento základní obsah výroku konkretizuje a ukládá dále (tedy navíc) v něm uvést vyslovení viny, popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, druh a výměru sankce, která se za přestupek ukládá nebo rozhodnutí o upuštění od uloţení sankce, rozhodnutí o náhradě nákladů řízení,66vzniklých zaviněním účastníkem řízení, svědka nebo znalce. Další náleţitosti výroku jsou odvislé od toho, o čem správní orgán v řízení o přestupku rozhodoval, např. rozhodnutí o náhradě škody, rozhodnutí o započtení doby do zákazu činnosti (podle současné právní úpravy nejčastěji půjde o započítání doby, kdy byl obviněnému zadrţen řidičský průkaz podle § 118b, § 118c zákona o silničním provozu).

65

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi. 2. přepracované a doplněné vydání. Podle stavu k 1.7.2006. Praha: Linde. 2006, s. 252 66 Náklady řízení se hradí paušální částkou danou vyhláškou ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích, ve znění vyhlášky č. 340/2003 Sb.

51

Odůvodnění rozhodnutí je shrnutím všech zjištěných skutečností, které odůvodňují výrok rozhodnutí.67 Správní orgán v něm uvede podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení, výklad právních předpisů a informace o tom, jak se vypořádal s námitkami a návrhy účastníků. Odůvodnění musí obsahovat i argumenty toho, proč správní orgán volil konkrétní sankci a zdůvodnit výši částky. Vedle výroku a odůvodnění je obligatorní náleţitostí rozhodnutí poučení o opravném prostředku, které musí obsahovat údaje, zda je rozhodnutí konečné, nebo zda je moţné se proti němu odvolat, ke kterému orgánu, v jaké lhůtě a od kterého dne se tato lhůta pročítá a u kterého správního orgánu má být odvolání podáno. Pokud nemá odvolání odkladný účinek, musí být tato skutečnost v odvolání uvedena. Rozhodnutí se účastníkům řízení nejčastěji oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení doručením do vlastních rukou na příslušnou adresu. Aby rozhodnutí o přestupku mohlo nabýt právní moci a být vykonatelné, musí být oznámeno všem účastníkům řízení, případně jejich zmocněncům.

4.5 Příkazní řízení Příkazní řízení je zkrácený způsob přestupkového řízení, které se řídí zákonem o přestupcích § 87. Účelem příkazního řízení je především urychlení a zjednodušení projednávání přestupků. Podstata spočívá v tom, ţe není pochyb o tom, ţe obviněný z přestupku se přestupku dopustil a věc nebyla vyřízena v blokovém řízení. Potom správní orgán vydá příkaz, který musí mít všechny náleţitosti rozhodnutí o přestupku, tj. výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Sankce, které lze uloţit je napomenutí nebo pokuta do výše 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, ţe některé zvláštní zákony v ustanoveních připouští uloţení pokuty vyšší neţ 4 000 Kč, myslím si, ţe maximální sankční hranice je v dnešní době jiţ překonána. Nutno zdůraznit, ţe v příkazním řízení nelze rozhodnout o náhradě škody, jakoţ i stanovit úhradu nákladů řízení. Příkaz nelze vydat, jestliţe obviněný z přestupku je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jeho způsobilost k právním úkonům je omezena, taktéţ ho nelze vydat mladistvému. Příkaz má stejné náleţitosti jako rozhodnutí. Oznamuje se vţdy písemně. Opravným prostředkem proti příkazu je odpor, který můţe podat obviněný z přestupku do 15 dnů ode dne doručení u správního orgánu, který příkaz vydal. Po 67

ČERNÝ, J., HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. 10. vydání. Praha: Nakladatelství LINDE, 2006, s. 142

52

podaném odporu se příkaz ruší a správní orgán pokračuje v řízení, které končí vydáním rozhodnutí. Při dalším řízení je správní orgán vázán, při uloţení druhu a výše sankce, obsahem zrušeného příkazu, tudíţ nemůţe uloţit jiný druh sankce ani sankci vyšší (zákaz změny k horšímu – zákaz reformace in peius).

4.6 Blokové řízení Proces blokového řízení se řídí zákonem o přestupcích § 84-8668, na základě kterých lze přestupky projednávat tím způsobem, ţe je uloţena pokuta v případě, ţe lze spolehlivě zjistit formu a druh přestupku a samotný pachatel má zájem na tom, aby byla pokuta zaplacena. Dle odst. 2 výše uváděného paragrafu je však nutné připomenout, ţe proti uloţení pokuty v rámci blokového řízení se nelze odvolat. Blokové pokuty jsou vybírány a ukládány jednotlivými správními orgány. Vyuţití celého procesu blokového řízení můţe nastat ve dvou situacích. První z nich je v přípravném stadium, tedy teprve v době, kdy ještě není zahájeno samotné správní řízení a jsou teprve samotné přestupky prověřovány. Na základě oznámení správního orgánu se pachatel přestupku k dané věci vyjádří a v případě, ţe jsou splněny všechny zákonem dané podmínky k uloţení blokové pokuty, je mu tato uloţena a tím je proces projednávání přestupku ukončen. Druhou situací, která můţe nastat při rozhodnutí o blokovém řízení, je jiţ probíhající správní řízení. V tomto případě rozhoduje konkrétní správní orgán o uloţení blokové pokuty po vyslechnutí pachatele přestupku, kdy došel k závěru, ţe přestupek je moţné vyřešit právě touto formou. Jak je uvedeno v ustanovení § 76 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, správní řízení se zastaví v tom případě, kdy byla za přestupek uloţena bloková pokuta. Je však nutné zdůraznit, ţe blokové řízení nemůţe být uskutečněno u takových přestupků, které jsou sankcionovány zákazem činnosti řízení motorového vozidla a u kterých musí správní orgán rozhodnut o náhradě škody.

68

„Blokové řízení upravené v § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, je zařazeno v části třetí tohoto zákona nazvané „Přestupkové řízení― jako tzv. zrychlené řízení pro případ spolehlivě zjištěných přestupků a je tak zvláštním typem přestupkového řízení, na které musí být vztaţeny všechny zásady, které se takového řízení týkají, a to včetně zásady „ne bis in idem―. Při opačném právním názoru by byla zaloţena nerovnost osob, u nichţ bylo postupováno v blokovém řízení, oproti osobám, u kterých bylo pro nesplnění zákonných podmínek pro blokové řízení uplatněno obecně přestupkové řízení. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.12.2007, sp. zn. 5 Tdo 1399/2007

53

5 Bodový systém Systém bodového hodnocení řidičů motorových vozidel byl do platného právního řádu zaveden s účinností do 1.7.2006, v souvislosti s novelou zákona o silničním provozu, provedenou zákonem č. 411/2005 Sb. Bodový systém byl zaveden do našeho právního řádu po vzoru řady evropských zemí (např. Francie, Rakouska, Německa), jehoţ cílem bylo ukáznit řidiče a případně dočasně „vybodovat― notorické porušovatele pravidel silničního provozu, především „piráty silnic― a umoţnit jim návrat aţ po splnění stanovených podmínek. Protoţe bodový systém vyvolával stále nejrůznější reakce a debaty nejen mezi odborníky, ale i širokou veřejností, došlo v souvislosti s novelou zákona č. 133/2011 Sb., s účinnosti od 1.8.2011, v bodovém hodnocení řidičů k zásadní změně, kdy se počet bodovaných přestupků zredukoval ze současných 44 na 27.

5.1 Důvody zavedení bodového systému Zavedení bodového hodnocení, kterým se trestají přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, jeţ páchají řidiči motorových vozidel, navrhovala Policie České republiky jiţ několik let před jeho ustanovením do silničního zákona. Předpokládala totiţ, ţe bodový systém bude velmi vhodným a spolehlivým opatřením, které povede ke sníţení počtu a následků dopravních nehod a dopravních prostředků v České republice. S tímto systémem se jiţ počítalo v roce 2000, nicméně posléze nebyl v zákoně o silničním provozu vůbec zakotven, neboť nebyl dostatečně propracován, navíc v té době odpovědné orgány veřejné správy ještě nedisponovaly ani centrálním registrem řidičů. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 411/2005 Sb., kterým byl novelizován zákon o silničním provozu, charakterizuje princip bodového systému, kde se uvádí, ţe bodový systém je zaloţen na skutečnosti, ţe řidičům motorových vozidel jsou za určité přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány tzv. trestné body do určité výše, popřípadě odečítány od předem stanoveného základu.69 Nutno poznamenat, ţe tyto body nejsou sankcí za přestupek nebo trestem za trestný čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestného činu. Jak judikoval Nejvyšší správní soud: „Účelem systému je zejména postihovat recidivu páchání přestupků proti bezpečnosti provozu na 69

Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 411/2005 Sb., kterým se mění zákon o pozemních komunikacích

54

pozemních komunikacích. Dostatečný preventivní účinek má pouze hrozba ztráty řidičského oprávnění. Bodový systém pak představuje administrativní postup, kterým se hodnotí závažnost spáchaných přestupků, a který v tento důsledek může vyústit. Zavedení systému bodového hodnocení vskutku nelze chápat jako nepřípustné ukládání dvojího trestu; jedná se o specifické preventivní opatření, které má přispět k pozitivní motivaci řidičů k dodržování předpisů o provozu na pozemních komunikacích a k eliminaci těch řidičů, kteří se dlouhodobě a opakovaně porušování těchto předpisů dopouští. Bodovým hodnocením dochází k průběžnému sledování kázně řidičů, přičemž důsledkem porušování předpisů o provozu na pozemních komunikacích, za které mu jsou ukládány sankce, může být právě pozbytí řidičského oprávnění v případě dosažení dvanácti bodů.“70 Lze tedy konstatovat, ţe za určitý přestupek nebo trestný čin je pachatel sankcionován danou pokutou nebo zákazem činnosti řízení, avšak ještě navíc mu jsou za ten který spáchaný přestupek uloţeny body. Přitom se však musí jednat o takový přestupek, který spadá do celého systému bodového ohodnocení.

5.2 Princip fungování bodového systému Bodový systém hodnocení se vztahuje pouze na řidiče motorových vozidel, kterému je při spáchání konkrétního přestupku či trestného činu udělen určitý počet bodů, a ty se zaznamenávají do registru řidičů, jak je uvedeno v § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. Započítávání bodů do registru se provádí dle výše uváděného zákona podle § 123b odst. 2, přičemţ záznam do registru řidičů provádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to k tomu dni, kdy je mu uloţena pokuta za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uloţení sankce za přestupek, rozhodnutí o uloţení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uloţení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uloţení pokuty za přestupek v blokovém řízení, rozhodnutí o uloţení sankce za přestupek a rozhodnutí, kterým byl uloţen trest za trestný čin. Novinkou v bodovém hodnocení řidičů, která platí od 1.8.2011 je, ţe pokud se řidič dopustí více přestupků anebo trestných činů, a budou-li projednány ve společném řízení, 70

Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky, sp. zn. 2 As 19/2009 ze dne 10. prosince 2009 dostupné z www.nssoud.cz

55

tak se body zaznamenají pouze za ten nejzávaţnější. V dřívější právní úpravě tomu tak nebylo, coţ bylo odbornou veřejností velmi kritizováno. Body jsou zaznamenávány do celkového počtu 12 bodů. Poté, co řidič tohoto počtu dosáhne, je úřadem neprodleně vyzván, aby do 5 dnů od doručení této výzvy odevzdal svůj řidičský průkaz. V případě, ţe tak neučiní, pozbývá i tak jeho řidičské oprávnění platnosti. Řidič můţe získat řidičské oprávnění aţ po uplynutí jednoho roku a to po přezkoušení z odborné způsobilosti a nově od 1.8.2011 téţ po podrobení se dopravně psychologickému vyšetření, které by mělo odhalit a odstranit nezdravé návyky řidičů motorových vozidel.

56

Závěr V poslední době dochází k neustálým změnám a současně i ke vzniku dalších skutkových podstat přestupků v mnoha oblastech veřejné správy. Jednou velkou změnou, kterou jsem jiţ zmínila v úvodu je, ţe přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu v ustanovení § 22 zákona o přestupcích byly zrušeny a od 1.8.2011 jsou nově přesunuty do ustanovení § 125c zákona o silničním provozu. Tuto změnu vnímám velice pozitivně, neboť tím dochází k plnění vládní koncepce správního trestání, podle níţ by měly být jednotlivé skutkové podstaty přestupků ukotveny v sankčních ustanoveních zvláštních zákonů. Jeden z největších problémů současné právní úpravy spočívá právě ve velké roztříštěnosti skutkových podstat přestupků, které jsou obsaţeny ve velkém mnoţství zvláštních zákonů. Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zmapovat oblast přestupků, které se vyskytují v oblasti silniční dopravy, přičemţ jsem se podrobně zabývala pouze skutkovými podstatami obsaţenými v ustanovení § 125c bodu 1 zákona o silničním provozu, neboť se jedná o přestupky nejfrekventovanější, se kterými se správní orgány v praxi setkávají nejčastěji. Tato problematika je natolik široká a obsáhlá, ţe jsem se nemohla detailně věnovat všem skutkovým podstatám a problematickým okruhům. Poslední novela zákona o silničním provozu přinesla celkem 19 změn, a to jak do bodového systému, tak i pravidel silničního provozu. Samotný systém bodového hodnocení řidičů byl revidován, kdy z dosavadních 44 bodovaných přestupků byl sníţen na 27, čímţ byly odstraněny některé sporné body vyskytující se v něm jiţ od samého počátku. Nicméně neustále není zcela dokonalý a já bych ráda v této souvislosti upozornila alespoň na některé jeho nedostatky. Je aţ s podivem, ţe při zavinění nehody s ublíţením na zdraví pachatel „nezíská ţádný bod―, naopak některé méně závaţné přestupky jsou bodovány. V této souvislosti by bylo vhodné, de lege ferenda, zavést i bodové ohodnocení takových skutečností, ţe pachatel při zavinění nehody s ublíţením na zdraví, její neohlášení či při nespolupráci a útěku od takové nehody bude sankcionován, a to ztrátou několika bodů. Nelze totiţ pohlíţet jen na to, ţe u takové nehody nedošlo k usmrcení lidského ţivota, nýbrţ ţe můţe dojít k váţnému ublíţení na zdraví s doţivotními následky, které mohou člověka téměř vyřadit z běţného ţivota. Jako zápor novelizace zákona spatřuji také v tom, ţe nejen ţe nebylo zcela zakázáno telefonování při řízení vozidla, ale bylo sníţeno bodové hodnocení ze 3 bodů na 2, coţ dle mého názoru není správné. Jsem přesvědčena o tom, ţe telefonování za jízdy 57

sniţuje pozornost a chování řidiče, zároveň i rychlost jeho reakcí, kdy následkem tohoto jednání dochází k dopravním nehodám, často s fatálními důsledky. Myslím si také, ţe bodové ohodnocení za nepřipoutání bezpečnostními pásy u dětí (4 body) a u dospělého člověka (3 body) je nízké, neboť je aţ neuvěřitelné, ţe ještě v dnešní době usedají lidé do motorového vozidla, aniţ by zapnuli bezpečnostní pás. Přitom není pochyb o tom, ţe bezpečnostní pásy jsou nejdůleţitější bezpečnostní prvek ve vozidle a zachrání mnoho lidských ţivotů. Naopak pozitivně hodnotím připsání 5 bodů za ohroţení jiného řidiče při předjíţdění, neboť v tomto jednání spatřuji hrubé porušení pravidel účastníka provozu na pozemních komunikacích. Na straně druhé kladně oceňuji úplné upuštění bodování u nejméně závaţných přestupků, například nerozsvícená světla, řízení vozidla bez drţení platného posudku o zdravotní způsobilosti, překročení rychlosti v obci o méně neţ 5 km/h-1 a mimo obec o méně neţ 10 km/h-1 nebo za řízení vozidla bezprostředně po poţití alkoholu nebo v takové době po poţití alkoholu, po kterou je řidič ještě pod jeho vlivem, při zjištěném obsahu alkoholu v těle řidiče ve výši menší nebo rovné 0,3 g/kg, neboť takových přestupků se v určitých situacích dopouštělo hodně řidičů. Další novinkou, která dle mého názoru není nejšťastnější, je zavedení tříměsíční lhůty pro moţnost projednat přestupky ve společném řízení tak, aby se řidičům motorových vozidel nekumulovaly neprojednané přestupky a na základě jednoho společného řízení u nich pak nedošlo k vybodování. Omezení moţnosti projednání přestupků ve společném řízení na dobu 3 měsíců je pro řidiče méně příznivé, neţ předchozí právní úprava, kdy ve společném řízení mohly být projednány všechny přestupky spáchané do doby zahájení přestupkového řízení orgánem I. stupně. V praxi je nové pravidlo vyuţitelné pouze pro přestupky kvalifikované podle § 125c odst. 1 aţ odst. 3 zákona o silničním provozu, kdy jeho vyuţití není moţné rozšiřovat na přestupky jiné. V souvislosti s platnou právní úpravou o přestupcích a ukládáním sankcí je nutno obhájit jejich razantnost a tvrdost (své právní názory jsem vyjadřovala především v textu bakalářské práce), neboť se u některých jedná opravdu o závaţné přestupky a jako s takovými je nutno s nimi nakládat. Bohuţel se lze také často setkat s tím, jak se pachatelé snaţí vyhnout odpovědnosti za spáchaný přestupek, kdy účelově maří přestupkové řízení, a tím oddalují rozhodnutí ve věci, aby tak mohlo dojít k zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek. Z toho hlediska se tedy jeví roční prekluzivní lhůta, kdy je moţné projednat přestupek, jako zcela 58

nedostatečná, neboť počet přestupků se kaţdým rokem zvyšuje a také tím pádem dochází k většímu ohroţení bezpečnosti a plynulosti provozu na českých silnicích. Jako velice vhodné, de lege ferenda, se jeví prodlouţit tuto lhůtu na 2 aţ 3 roky. Další opatření, která by mohla přispět k zlepšení stavu v oblasti řešení dopravních přestupků, a tím „ulevit― přetíţeným přestupkovým úřadům a zároveň ušetřit velké mnoţství finančních prostředků, bych navrhovala, aby byly přestupky projednávány více na místě v blokovém řízení, neboť jak všeobecně platí, pouze okamţitý postih za spáchaný přestupek je nejúčinnější a plní tak i ţádoucí výchovný účinek. Velice vhodné se jeví i řešení, kdy se orgánům obecní (městské) policie v určitých případech nepodaří zjistit skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, aby mohly věc odloţit sami. Také si myslím, ţe pokud by se zlepšilo materiální a technické vybavení policistů, došlo by tím současně i k lepšímu zadokumentování přestupku, kdy v některých případech je prvotní zadokumentování nedostatečné a správní orgán musí věc odloţit. Další problém spatřuji v oznamování přestupků, kdy řidič motorového vozidla při jeho spáchání není zjištěn na místě. Poté musí správní orgán předvolat provozovatele vozidla, kdy jeho nejčastějším argumentem bývá, ţe vozidlo neřídil on, ale s odkazem na § 68 zákona o přestupcích uvede, ţe vozidlo řídila osoba jemu blízká. Poté 80 % případů končí bez zjištění konkrétního pachatele, z čehoţ plyne, ţe takové oznámení neplní svůj účel, ale jen zatěţuje výkon státní správy. Od 19.1.2013 má však nabýt účinnosti novela zákona o silničním provozu č. 297/2011 Sb., která by měla udělat přítrţ výmluvám řidičů na osoby blízké při spáchání dopravních přestupků. Tato novela totiţ zakládá objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za zajištění toho, kdo vozidlo řídil. Pokud provozovatel vozidla nesdělí údaje o řidiči vozidla, můţe mu být uloţena pokuta za správní delikt aţ do výše 10 000 Kč. Trestné body mu však přidělovány nebudou. Jak se tato novela osvědčí v praxi, ukáţe aţ čas, ale jsem přesvědčena, ţe splní svůj očekávaný účel a cíl.

59

RESUMÉ Má bakalářská práce se zabývá problematikou přestupků v silniční dopravě. Úvodní kapitola definuje základní pojmy, které jsou s problematikou přestupků v silniční dopravě spjaty, dále definuje pojem přestupku podle současné právní úpravy. Následující druhá kapitola mapuje vývoj pravidel silničního provozu včetně vývoje řešení přestupků na tomto úseku od jeho počátku aţ po jejich současnou právní úpravu. Třetí kapitola je detailněji vymezena hmotněprávní úpravě přestupků na úseku silniční dopravy, kde jsou analyzovány přestupky v ustanovení § 125c odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť se jedná o přestupky, které jsou účastníky provozu na pozemních komunikacích páchány nejčastěji a s kterými se správní orgány nejčastěji setkávají ve své praxi. Čtvrtá kapitola popisuje procedurální postup správního řízení o dopravním přestupku, popisuje postup správního orgánu před zahájením řízení (přípravného řízení), jako úkonu, který správní orgán činí za účelem zjištění, zda řízení zahájí, či nikoliv, dále popisuje některé druhy správního řízení – zahájení řízení, které je

jednou z

nejdůleţitějších fází rozhodovacího procesu, popisuje proces dokazování, kterým se správní orgány snaţí zjistit skutečný stav věci a také popisuje proces vydávání správního rozhodnutí, jako vrchol správního řízení. Dále jsou zde popsány zvláštní formy správního rozhodnutí ve věci - příkazní řízení a řízení blokové, jejichţ účelem je bez předchozího formálního řízení rozhodnout o jednoduchých, méně závaţných dopravních přestupcích. Poslední pátá kapitola popisuje bodový systém, jako jedno ze stěţejních opatření k motivaci řidičů k dodrţování pravidel silničního provozu, a to vyváţenou mírou účinky prevence a současně i represe za jejich porušení. V bakalářské práci je vyuţito interpretace údajů získaných studiem právních dokumentů, norem a judikatury vztahující se k této problematice, a to jak na úrovni práva českého, tak i práva evropského, které se na úseku silniční dopravy uplatňuje. V této práci je vycházeno i z několikaletých poznatků a zkušeností získaných praxí. Práce je zpracována k právní úpravě účinné ke dni 31.5.2012.

60

ANGLICKÁ RESUMÉ My bachelor thesis deals with offenses in road transportation. Preliminary chapter defines the essential terms, which are to the issue offenses in road transport linked, further defines the term offense under the current legislation. The following the second chapter maps the development of road traffic rules including the development solutions offenses in the sector from its beginning to the current rules. The chapter three is in more detail defined substantive adjustment offenses in the road transport, where are analyzed offenses in this section 125c/1 of Law on road traffic, as this is the offenses, which are participants use on the road committed the most frequently and with which the administrative authorities often meet in the practice. The chapter four describes procedural order of executive process for the transport offense, describes the procedure executive authority before the initiation of proceedings (pre-trial proceedings), the act, which the management authority shall be in order to determine whether the proceedings initiated or not, the description of some types administrative proceedings - initiation of the procedure, which is one of the most important phases decision-making process, describes the process of taking of evidence, of the administrative authorities to ascertain the actual state of affairs, as well as describes the process issuing an executive decision, to top executive procedure. Furthermore, here are described special forms of administrative decision in case - order management and block management, the purpose of which the formal investigation procedure without prior to the simple, less serious road traffic offenses. The last chapter five describes the point system, as one of the key measures to encourage drivers to compliance with road traffic rules, and balanced rate effects prevention of, and at the same time as the repression of infringement. In this bachelor work, it is used interpretation of the data obtained by studying legal documents, standards and the case law relating to the issue, and both at the level of Czech, and rights of the European, which, in the road transport shall apply. In this work is applied years of knowledge and experience gained from practice. Work is processed on the legal treatment effective on the date 31.5.2012.

61

Seznam pramenů a odborné literatury Monografie ČERNÝ, J., HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Přestupkové řízení. 10. vydání. Praha: Nakladatelství LINDE, 2006. ISBN 80-7201-623-7 ČERVENÝ, Z., ŠLAUF, V. Přestupkové právo. 14. Aktualizované vydání podle právního stavu k 1.1.2007. Praha: Linde 2007. ISBN 978-80-7201-651-8 ČERVENÝ, Z. Přestupkové právo. 1. vydání. Praha. Institut pro místní správu, 2003. ISBN 80-239-3042-7 HORZINKOVÁ, E., ČECHMÁNEK, B. Přestupky a správní trestání. Právní úprava k 1.5.2008. Praha: Eurounion, 2008. ISBN 978-80-7317-069-1 HORZINKOVÁ, E., KUČEROVÁ, H. Zákon o přestupcích s komentářem a judikaturou 2. vydání podle právního stavu účinného od 1. 11. 2011. 2. vydání Praha: Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-94-3 HRDLIČKA, P., KNĚŢÍNEK, J., MLSNA, P. Přehled judikatury ve věcech silničního provozu, silniční dopravy a pozemních komunikací. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. ISBN 978-80-7357-477-2 KADEČKA, S., PRŮCHA, P. Správní právo - obecná část. Multimediální učební text. 2. Nezměněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-802-1045-880 KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související na CD. 1. vydání podle platného právního stavu k 1.6.2008. Praha: Leges, 2008. ISBN 978-80-87212-03-5 KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011. ISBN 987-80-87576-01-4

62

KUČEROVÁ, H. Dopravní přestupky v praxi. 2. přepracované a doplněné vydání podle stavu k 1.7.2006. Praha: Linde, 2006. ISBN 80-7201-613-X MATES, P., a kol. Základy správního práva trestního. 3. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2002. ISBN 80-7179-789-8 PRŮCHA, P. Právní úprava přestupků. Vydala Masarykova univerzita Brno – právnická fakulta. Právnické sešity č. 59. ISBN 80-210-0739-7 VEDRAL, J., Správní řád komentář. 1.vydání. Praha: BOVA POLYGON 2006. ISBN 807273-134-3 Silniční doprava a trestná činnost. Vydavatel: PORADCE, s.r.o. Český Těšín. ISBN 97880-7365-327-9 SKULOVÁ, S. Správní uvážení – základní charakteristika a souvislosti pojmu. Masarykova univerzita Brno, 2003. In KUČEROVÁ, H. Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou a předpisy související. 2. vydání. Praha: Leges, 2011. ISBN 987-80-87576-01-4 SKULOVÁ, Soňa et al. Správní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-807380-110-6 ŠTEMBERK, J. Automobilista v zajetí reality. Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum 2008. ISBN 978-80-246-1461-8

Právní předpisy, směrnice, stanoviska, metodiky Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/20/ES ze dne 8. dubna 2003, kterou se mění směrnice Rady 91/671/EHS o sbliţování právních předpisů členských států týkajících se povinného pouţívání bezpečnostních pásů ve vozidlech s hmotností do 3,5 tuny. (Úřední věstník EU, 2003, L 115)

63

Zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2006 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu Vyhláška Ministerstva vnitra č. 141/1960 Sb., kterou se vydávají pravidla silničního provozu Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích Stanovisko Ministerstva dopravy k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o přestupcích ze dne 28.01.2011, zn. 294/2010-160-OST/4 Metodické stanovisko Ministerstva dopravy k aplikaci § 22 odst. 1 písm. a bod 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., ze dne 10. 9.2008, zn. 754/2008-160-OST/1

64

Metodika k usměrňování některých správních činností obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů v souvislosti s novelizací zákonů č. 361/2000 Sb. a č. 379/2005 Sb. zákonem č. 274/2008 Sb., čj. 285/2009-160-OST Doporučení Ministerstva dopravy ve věci poučení účastníka řízení o právech a povinnostech souvisejících s uloţením sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel ze dne 7.3.2012, čj. 87/2011-160-OST/5 Doporučení Ministerstva dopravy k jednotlivému postupu při řešení přestupků souvisejících s rychlostí jízdy ze dne 4. srpna 2006, zn. 89/2006-160-LEG/1

Elektronické dokumenty BESIP: Doporučení mezinárodních orgánů a institucí a mezinárodních dokumentů k alkoholu za volantem [online]. 2010 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z
Judikatura Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Malige versus Francie ze dne 23.9.1998 Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 509/2009 ze dne 13. května 2009 Usnesení Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 6 Tdo 566/2008 ze dne 30. dubna 2008 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 5 As 77/2010 ze dne 27.5.2011 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 5 As 72/2009-50 ze dne 25.3.2010 65

Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 5 As 104/2008-45 ze dne 14.12.2009 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 2 As 19/2009 ze dne 10. 12. 2009 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 1 As 73/2009-78 ze dne 22.10.2009 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 1 As 44/2009-101 ze dne 22.7.2009 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 8 As 5/2009-80 ze dne 25.2.2009 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 5 As 32/2008-150 ze dne 28.8.2008 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 1 As 33/2007-150 ze dne 24.10.2007 Rozsudek Nejvyššího správního soudu, čj. 6 As 22/2005-55 ze dne 29.11.2006

Ostatní zdroje www.nssoud.cz Právní informační systém ASPI. ZUBEK, J. Postih jízdy pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky podle přestupkového zákona. Bulletin advokacie. Rok 2008

66

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Přestupky v silniční dopravě

Recommend Documents