Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra obchodního práva. Diplomová práce. Obchodní rejstřík po novele obchodního zákoníku

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Obchodní rejstřík po novele obchodního zákoníku

Alexandra Cesarová 2007/2008

Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma : Obchodní rejstřík po novele obchodního zákoníku zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“. …..............................................

Poděkování :

Děkuji vedoucí své diplomové práce, paní doc. JUDr. Jarmile Pokorné, CSc., za odborné vedení při psaní mé diplomové práce a svým rodičům za podporu a trpělivost během mého studia.

2

1. Obsah 1. Obsah ..................................................................................................................................... 3 2. Úvod ....................................................................................................................................... 4 3. Historie obchodního rejstříku a vývoj jeho právní úpravy v ČR .................................... 6 4. Obecně k obchodnímu rejstříku........................................................................................ 10 4. 1. Účel a funkce rejstříku.................................................................................................. 10 4. 2. Zveřejňování a oznamování ......................................................................................... 16 5. Hmotněprávní úprava obchodního rejstříku ................................................................... 18 5. 1. Účinky zápisů do obchodního rejstříku ........................................................................ 18 5. 2. Předmět zápisu............................................................................................................. 19 5. 3. Osoby zapisované do obchodního rejstříku .................................................................. 20 5. 4. Údaje zapisované do obchodního rejstříku................................................................... 22 6. Sbírka listin ......................................................................................................................... 28 7. Elektronizace obchodního rejstříku ................................................................................. 31 8. Procesněprávní úprava obchodního rejstříku ................................................................. 35 8. 1. Vedení a členění obchodního rejstříku a rejstříkový spis ............................................. 35 8. 2. Řízení ve věcech obchodního rejstříku......................................................................... 36 8. 3. Návrh na zápis a jeho přílohy ...................................................................................... 40 8. 4. Účastníci řízení ............................................................................................................. 46 8. 5. Přezkumná činnost a rozhodnutí soudu ........................................................................ 46 9. Právo ES a obchodní rejstřík ............................................................................................ 52 10. Poznatky z praxe ................................................................................................................. 54 11. Závěr ................................................................................................................................... 59 12. English Résumé ................................................................................................................... 63 13. Přehled použitých pramenů ............................................................................................... 65

3

2. Úvod V podmínkách tržní ekonomiky je důležité zejména z hlediska právní jistoty, aby veškeré informace o existujících podnikatelských subjektech a jejich právních poměrech byly hodnověrně ověřené. Tuto právní jistotu je možno zajistit právní úpravou, která bude jednotná, přičemž dalším významným aspektem je i její správná aplikace. Ve většině evropských státech je to právě obchodní rejstřík (resp. jemu obdobná instituce), který zajišťuje transparentnost v podnikatelské sféře, která je důležitá zejména pro bezpečnost obchodního styku. Informace zapisované do obchodního rejstříku jsou totiž důležité nejen pro stát a obchodní partnery, kteří s podnikatelem zapsaným v rejstříku přicházejí do styku, ale také pro třetí osoby vstupující s ním do právních vztahů. Právní úprava obchodního rejstříku v České republice doznala za posledních několik let velkých změn. V minulosti byla velmi strohá, čehož důsledkem byla pro podnikatele práva neznalé přílišná složitost problematiky, řízení bylo pomalé a mnohé zápisy v obchodním rejstříku neodpovídaly skutečnosti. Vznik společnosti mnohdy trval celé měsíce s nejistým výsledkem soudního rozhodnutí, a to samozřejmě nevedlo k velké ochotě růstu počtu malých a středních podnikatelů, kteří hrají rozhodující úlohu při vytváření nových pracovních příležitostí a působí tak jako faktor sociální stability a ekonomického rozvoje. Problematika obchodního rejstříku byla tedy v posledních letech velmi diskutovanou oblastí nejen mezi odborníky, ale i laickou veřejností. Především podnikatelé zapsaní (nebo uvažující o zápisu) do obchodního rejstříku vnímali a vnímají velice citlivě veškeré změny, k nimž v této oblasti práva dochází. Domnívám se, že doposud nejradikálnější a pro podnikatele zapsané do obchodního rejstříku zásadní změnou bylo schválení novely, provedené zákonem č. 216/2005 Sb.1 Její účinnost nastala ode dne 1. 7. 2005, čímž došlo k zásadní změně rejstříkového řízení. Cílem Novely bylo především zrychlení zápisů do obchodního rejstříku, omezení ingerence státu při přezkumu, zavedení registračního principu do rejstříkového řízení a zrychlení přístupu k údajům v něm zapsaným. Novela neměla ambice provést kompletní rekodifikaci právních předpisů upravujících rejstříkové řízení, neboť hmotně i procesně právní normy by měly být nově upraveny v kodexu soukromého práva, na němž již byly zahájeny legislativní práce. 1

Zákon č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

4

Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila „Obchodní rejstřík po novele obchodního zákoníku“ záměrně, neboť vedle studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, pracuji také již pátým rokem jako vyšší soudní úřednice na obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně. Ve své diplomové práci jsem se proto neomezila na pouhé vysvětlení teoretických pojmů týkajících se problematiky obchodního rejstříku, ale pokusila jsem se také poukázat na praktické postupy rejstříkového soudu a na problematické oblasti zápisů, s nimiž se podnikatelé v reálném životě potýkají. Ve své práci jsem se nejprve zabývala historií obchodního rejstříku a procesem změn v této oblasti, v další kapitole jsem se pokusila o objasnění pojmu a účelu, funkcí a principů, na kterých je obchodní rejstřík založen. Zabývala jsem se hmotně a procesně právní úpravou, vlivem práva Evropských společenství na obchodní rejstřík a jejich vzájemný soulad. V závěrečné kapitole jsem rozebrala některé problémy z praxe u rejstříkového soudu a pokusila se navrhnout jejich možná řešení do budoucna. Vzhledem k možnostem rozsahu práce tohoto druhu nebylo možno věnovat se podrobně všem zapisovaným údajům do obchodního rejstříku, a proto jsem se soustředila na ty, které jsou podle mého názoru nejzajímavější a které v praxi činí největší potíže. Při tvorbě této práce jsem čerpala z velkého množství knižních publikací, časopisů a také z elektronických pramenů. Kromě publikací věnovaných přímo obchodnímu rejstříku, jsem čerpala také z monografií věnovaných obchodnímu právu obecně, jenž obsahují části o obchodním rejstříku a obchodních společnostech a podnikatelích obecně. Využila jsem analýzy předmětné právní materie, především primárních právních předpisů, ale též mimoprávních pramenů. Využila jsem rozhodnutí soudů, které především v rámci odvolacího a dovolacího řízení v rozhodnutích vyslovují právní věty mající rozhodující vliv na posuzování předmětné oblasti. V neposlední řadě jsem se do své práce snažila zahrnout některé názory odborné veřejnosti (advokátů, soudců), a to buď z osobních konzultací nebo prostřednictvím jejich publikací v odborných časopisech. Při práci jsem používala právní informační systém ASPI, jenž mi usnadnil vyhledávání právních předpisů a jednotlivých vazeb mezi nimi. Pokusila jsem se porovnat jednotlivá ustanovení s praxí pomocí jejich interpretace a aplikace. Použila jsem při tom metodu logickou a systematickou a částečně i metodu komparativní. Ve své práci budu používat zkratku ObchZ pro označení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a o.s.ř. pro zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 216/2005 Sb. ve své práci označuji také jako „Novela“. 5

3. Historie obchodního rejstříku a vývoj jeho právní úpravy v ČR

Historický základ pro tento typ registratury je možno nalézt již ve 13. století v Itálii s vyspělým kupeckým stavem. Mezi střediska obchodu tehdy patřila velká italská a německá hanzovní města, kde obchodní právo bylo součástí práva městského.2 Teprve od 17. století docházelo v souvislosti s rejstříkem k publicitě zápisů. V Rakousku byly obchodní rejstříky zavedeny fallitním řádem z roku 1734, který však pro české země neplatil. Počátky obchodního rejstříku tak, jak jej známe dnes, lze vysledovat v 2. polovině 19. století (konkrétně v roce 1863), kdy byl přijat uvozovací zákon všeobecného obchodního zákoníku pro některé oblasti Rakouska (včetně území dnešní České republiky), a který platil na zemí ČSR až do roku 19503. Jeho účelem byla evidence kupců a obchodních společností na území monarchie.4 Po zániku Rakousko – Uherské monarchie recipovala Československá republika rakouský právní řád a s ním i veškeré zápisy do obchodních rejstříků a všechna sdělení z rejstříků společenstevních, jenž byla nadále zveřejňována v „Ústředním oznamovateli“. V padesátých letech 20. století spolu se změnou politické situace došlo ke změně i v právní úpravě týkající se obchodního rejstříku. Novým zákonem č. 100/1950 Sb. byl zaveden podnikový rejstřík, který nahradil dosavadní rejstříky obchodní a společenstevní. Nutno podotknout, že vzhledem k omezenému počtu ekonomických subjektů (tehdy neexistovali soukromí podnikatelé ani soukromé obchodní společnosti), byl v tomto období význam obchodního rejstříku velmi malý. Hospodářský zákoník (z.č.109/1964 Sb.) vydaný v roce 1964 převzal právní úpravu podnikového rejstříku bez větších změn. Institut současného obchodního rejstříku se vyvinul takřka ze dne na den k 1. 2. 1992 transformací z marginální podoby bývalého podnikového rejstříku. Právní úprava navazovala na československou úpravu předválečnou (dokonce i číslováním spisů a rejstříku), v níž byly obsaženy i prvky úpravy německé.5

2

Více v Eliáš, K. Obchodní rejstřík. Právník, 1995, č. 1, s. 21. K tomu více Pelikánová I. Obchodní právo. I. Díl. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 23. 4 V roce 1906 byly zavedeny společnosti s ručením omezeným a rejstřík byl podobně jako dnes členěn podle vzorců A, B a C. Do oddílu A byly zapisovány firmy kupců -jednotlivců, veřejné a komanditní společnosti. Oddíl B byl určen k zápisu firem akciových společností a komanditních společností na akcie a oddíl C sloužil po firmy společností s ručením omezeným. Již tehdy úzce souvisela úprava obchodních společností úpravou obchodního rejstříku. 5 Myslil, S. Právní úprava obchodního rejstříku. Bulletin advokacie, 2002, č. 10, s. 22. 3

6

Jakožto nový institut byl obchodní rejstřík okamžitě vystaven obrovskému náporu podnikatelské aktivity v České republice. Již na samém počátku jeho moderního vývoje tak obchodní rejstřík nezvládal plnit svou úlohu jak z důvodů organizačních, tak personálních6 a začaly se vést diskuse o nefunkčnosti jeho právní úpravy.7 Teprve až novelou obchodního zákoníku přijatou v roce 1996 byly podnikatelské zápisy přeneseny na obchodní oddělení krajských soudů. Krajské soudy v té době ovšem již byly „zavaleny“ obrovskými nedodělky arbitrážními, takže zásadní změna ve vyřizování návrhů na zápis do obchodního rejstříku ani nemoha nastat. Rejstříkové soudy rozhodovaly nejednotně, nedostatečné právní zázemí se projevovalo na i délce jejich rozhodování. Nejednotné byly také jejich požadavky na prokazování zapisovaných skutečností a podnikatelská veřejnost si stěžovala na pomalost celého řízení. Jedním z důsledků špatného právního stavu v této oblasti byl pokles zájmu zahraničních investorů o působení v České republice. Nad obchodním rejstříkem se vznášel stín úplatnosti a podle některých ani nebylo možno bez úplatku dosáhnout rychlého zanesení údajů do rejstříku.8 Po roce 2000 se činnost rejstříkových soudů značně zkvalitnila a řízení se zrychlilo. Přesto se politikové a podnikatelská veřejnost nevzdali myšlenky na změnu právní úpravy obchodního rejstříku. Tlak na reformu sílil a zpočátku byly jeho výsledkem návrhy zákonů, k jejichž schválení nebyla dostatečná politická vůle. Takovým případem byl poslanecký návrh z roku 2001 o registrátorech, čerpající zejména z francouzské právní úpravy, a částečně také zákon o jednotném registru ekonomických subjektů. Kromě těchto řešení se také navrhoval jako možná alternativa převod agendy obchodního rejstříku na Hospodářskou komoru ČR. Registrátorským úřadem měly být pověřeny soukromé osoby (jednotlivci nebo veřejné obchodní společnosti), přičemž pověření k této činnosti by jim uděloval ministr spravedlnosti. Ten by také určil obvody budoucích registrátorských úřadů. Předkladatelé návrhu počítali se zavedením jednotných formulářů a seznamu taxativně vyjmenovaných příloh ve formě vyhlášky. Registrátor měl pak pouze ověřit, zda jsou navrhované údaje v souladu s právními předpisy a fakt, zda byly předloženy veškeré předepsané listiny. V případě zjištěných nedostatků měl mít registrátor povinnost navrhovateli pomoci v pětidenní lhůtě nedostatky 6

K tomu více Ištvánek, F. Otázka, co s obchodním rejstříkem, stále trvá. Právní zpravodaj, 2004, č. 2, s. 7. Jako příklad bych uvedla besedu mezi soudci a komerčními právníky : Redakční beseda. O obchodním rejstříku. Právní rádce, 1993, č. 9, s. 25, kde obě strany předkládají zajímavé argumenty ohledně obchodního rejstříku. 8 Podobně se vyjadřuje Ištvánek, F. Spory o rejstříkové řízení pokračují. Právní rádce, 2003, č. 7, s. 22, kde uvádí : „Rejstříkový soudce je daleko nedůvěřivější nežli soudce rozhodující skutečné spory. Soud po důkazech příliš nepátrá, spíše vůči účastníkům tvá na plnění jejich důkazní povinnosti a návrhy neveřejně zamítá.“ 7

7

odstranit. V opačném případě by vyzval k jejich odstranění či doplnění návrhu. Lhůta k provedení zápisu byla navrhována pět pracovních dnů pod sankcí fikce zápisu, přičemž kontrolu nad registrátory měl provádět pověřený soudce krajského soudu. Tento zákon měl podle předkladatelů odstranit jednu z nejčastějších výtek ze strany Evropské unie (pomalost řízení) a povzbudit zahraniční investice do české ekonomiky.9 Vzhledem k tradici panující na území ČR a k obávanému nárůstu transformačních nákladů (a koneckonců i vzhledem k nedostatku politické vůle) nebyl tento zákon nakonec schválen.10 Do doby účinnosti zásadní Novely prošel obchodní zákoník mnohými novelizacemi, z nichž některé byly více, některé již méně zdařilé. Byla zavedena povinnost soudu vydat podnikateli i negativní potvrzení z rejstříku, byl zaveden institut úplného znění zakladatelského dokumentu (přičemž do té doby byly zakládány pouze jeho dodatky). Jako novum se začala do sbírky listin zakládat účetní závěrka a zpráva auditora o jejím ověření, jakož i rozhodnutí vydaná podle zákona o konkursu a vyrovnání, týkala-li se osob zapsaných v obchodním rejstříku. V této souvislosti byl zapisován i vstup společnosti do likvidace atd. Na konci 90. let 20. století se již právní úprava obchodního rejstříku stala natolik neúnosnou, že skupina poslanců v čele s Jiřím Pospíšilem (ODS) inicializovala návrh novely obchodního zákoníku, občanského soudního řádu a dalších zákonů. Jednalo se o zákon č. 216/2005 Sb. Smyslem celého návrhu bylo zachování určitého stupně stávajícího stavu, a v návaznosti na dosavadní praktické zkušenosti s fungováním obchodního rejstříku přínos některých nových řešení.11 Mělo především dojít k nápravě sporné aplikace čl. 10 První směrnice12, kdy se do českého práva dostal dvojí přezkum listin notáři a soudy. Zavedením tzv. registračního principu mělo dojít k urychlení celého procesu zápisů do obchodního rejstříku. I když Senát předlohu dílčí novely vrátil Poslanecké sněmovně, tak ta ji dne 3. 5. 2005 schválila.

9

Pelikánová, I. Nebojme se registrátorů. Právní zpravodaj, 2001, č. 11, s. V. Jako jedna z odborníků na obchodní právo se k zavedení rejstříkového úřadu vyjádřila záporně i Miroslava Bartošíková In Bartošíková, M. Rejstříkové soudy. Právní rádce, 2003, č. 7, s. 1, kde uvedla : „chyba nespočívá v systému samotném, ale v jeho fungování.“ A již v roce 1993 vyslovila názor, že : „při změně především procesní úpravy obchodního rejstříku by bylo šlo zachovat agendu obchodního rejstříku u soudů. Bylo by však třeba omezit vyšetřovací zásadu, zvážit okruh účastníků řízení, sjednotit požadavky na důkazy a možná i právně zakotvit katalog obligatorních důkazů.“ 11 Podle důvodové zprávy K Novele : „Transpozicí evropských směrnic a nařízení došlo k tomu, že agenda obchodního rejstříku je nepřehledná a zbytečně rozsáhlá, když neexistuje výkladová shoda jednotlivých ustanovení napříč rejstříkovými soudy (a soudci) v ČR. Obchodní rejstřík pak jako veřejný seznam neplní roli, kterou mu zejména První směrnice dává, totiž ochranu třetích osob (věřitelů), ale stává se prvkem, který narušuje právní stabilitu. 12 První směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření za účelem dosažení jejich rovnocennosti ve Společenství dále jen První směrnice). 10

8

Ačkoli Novele nelze upřít, že díky ní došlo ke zlepšení předchozího nepříznivého stavu, domnívám se, že jako celek nebyla zpracována příliš kvalitně a s mnoha výkladovými problémy. Zřejmě na tom má svůj podíl i fakt, že v průběhu jejího schvalování bylo nutno přikročit v rámci pozměňovacích návrhů k určitým kompromisům. Výsledek byl tedy značně rozpačitý. Některá ustanovení byla zmatečná a nejasná, připouštějící několik možných výkladů, některá ustanovení byla vypuštěna úplně. Jednalo se například o dřívější ust. § 30 odst. 2 ObchZ, který upravoval, že předmětem podnikání obchodní společnosti nebo družstva mohou být i činnosti, které podle zvl. předpisu mohou vykonávat pouze fyzické osoby, je-li prokázáno, že se tyto činnosti budou vykonávat pomocí osob k tomu oprávněných. Nejen na základě kritických ohlasů z řad odborné veřejnosti13 byla záhy provedena dílčí novelizace zákonem č. 337/2005 Sb. a do ObchZ byla navrácena úprava (nyní pod § 37 odst. 1 ObchZ), k jejímuž zrušení došlo zřejmě nedopatřením. Dalším nedostatkem byla formulace § 31 odst. 1 ObchZ. Podle nové dikce totiž mohly podat návrh na zápis pouze osoby uvedené v § 34 ObchZ – tj. podnikatelé. Zákonodárci totiž naprosto vypustili možnost podání návrhu osobou, o které to stanoví zákon (např. u prvozápisů).14 Bez náhrady byly Novelou vypuštěny zápisy některých podstatných skutečnosti jako například identifikační čísla právnických osob zapisovaných v rámci podnikatele, zcela vyloučeno bylo použití § 43 o.s.ř. Naopak zcela nesmyslně se mělo u společníků obchodních společností zapisovat jejich místo podnikání, lišilo-li se od bydliště. Teprve novela provedená zákonem č. 79/2006 Sb. tyto nedostatky odstranila. Do občanského soudního řádu byly znovu zavedeny výzvy pro rejstříkové řízení a možnost uložení pořádkové pokuty až do výše 20.000,- Kč. Také v § 28 odst. 3 a § 33 odst. 2 ObchZ byla špatná formulace „zaručený“ elektronický podpis nahrazena slovem „uznávaný“ elektronický podpis tak, aby toto znění korespondovalo se zněním zákona o elektronickém podpisu (z.č. 227/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Přestože byly mnohé nedostatky a pochybení, které přinesla Novela odstraněny, je nepochybné, že bude třeba dalších rekodifikací k úplné nápravě. Nelze než souhlasit s názorem Bartošíkové, že : „je tristní, že nejde o ojedinělý případ, ale téměř o pravidlo, které zachvátilo náš legislativní proces. K nově nabytému zákonu, aniž by nabyl účinnosti, již putují do Parlamentu ČR jeho další novely.“ 15

13

Faldyna, F. Několik poznámek k novelizovanému obchodnímu rejstříku. Právo a podnikání, 2005, č. 12, s. 7, který upozorňuje na mnohé nedostatky Novely. 14 Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie. Právní rádce, 2006, č. 8, s. 1. 15 Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie aneb jak novela novelu stíhá, Právní fórum, 2006, č. 8, s. 272.

9

4. Obecně k obchodnímu rejstříku

Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do něhož se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích nebo o organizačních složkách jejich podniků. Součástí obchodního rejstříku je sbírka listin. Zapisované údaje a zapisované osoby určuje ObchZ, který navíc sám odkazuje na další zvláštní zákony stanovující údaje a osoby zapisované nad jeho rámec.16 Do obchodního rejstříku je možno zapsat pouze údaje a subjekty stanovené zákonem. Praxe rejstříkových soudů ovšem v minulosti připouštěla i zápis jiných skutečností. V rámci zapisovaných subjektů se rozlišují obligatorně a fakultativně zapisované osoby. Od 1. 1. 2007 je rejstřík veden v elektronické podobě s výjimkou případů, kdy takovýto postup charakter listiny neumožňuje. Ministerstvo v souvislosti s elektronizací obchodního rejstříku vydalo vyhlášku č. 562/2006 Sb. o digitalizaci obchodního rejstříku.

4. 1. Účel a funkce rejstříku Smyslem, resp. účelem obchodního rejstříku je vytvořit a uchovávat evidenci podnikatelů a určitých údajů o nich, zajišťovat dostupnost těchto údajů pro veřejnost (publicita rejstříkových zápisů). K těmto dvěma základním účelům rejstříku přistupuje ještě třetí účel, který bezprostředně souvisí s činností rejstříkových soudů, a tím je zajištění z části preventivní a z části následné kontroly některých právně významných skutečností a právních úkonů podnikatelů.17 Účel této evidence se bezprostředně pojí i s jejím významným podílem na rozvoji trhu a bezpečnosti obchodního styku. Význam rejstříku lze bezpochyby spatřovat také v tom, že zabezpečuje přístup veřejnosti k relevantním údajům o podnikatelích. Osobám zapsané v rejstříku slouží mimo jiné tím, že je zbavuje eventuální povinnosti individuálně informovat své obchodní partnery o určitých skutečnostech, které se jich jako podnikatelů týkají a které jsou z hlediska obchodování důležité.18 Rejstřík poskytuje ochranu osobám, které se například účastní na společnosti, která s nimi odmítá spolupracovat (např. odmítá podat návrh na výmaz odvolaného jednatele, nebo která odmítá vydat úplné znění společenské smlouvy apod.). Kdokoliv si může velmi snadno zjistit některé důležité údaje o kterékoliv osobě zapsané v obchodním rejstříku. A je to právě tato možnost poměrně 16

Jde např. o z.č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, z.č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu, ve znění pozdějších předpisů, z.č. 280/1992 Sb., o zaměstnaneckých pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů a další zákony. 17 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 54. 18 Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. 1. díl. 2. vydání, Praha : Codex Bohemia, 1999, s. 118.

10

jednoduše zjistit informace např. o svém budoucím obchodním partnerovi, která může subjekty ochránit před riziky, jenž se v běžných obchodním podmínkách mohou objevit.19 Význam obchodního rejstříku tedy spatřuji nejen v tom, že utváří podmínky pro bezpečný obchodní styk, ale zajišťuje také ochranu zájmů individuálních a veřejných. Informativní funkce obchodního rejstříku znamená především povinnost soudu poskytovat pravdivé a správné informace z obchodního rejstříku blíže neurčenému okruhu osob (mimo jiné také státním orgánům, které mají naopak povinnost upozorňovat rejstřík na neshody mezi zapsaným a skutečným stavem). Informativní funkce je zajišťována především povinností podnikatelů podat návrh na zápis do rejstříku bez zbytečného odkladu (§ 32 odst. 3 ObchZ) a předložit k němu veškeré potřebné listiny zakládané do sbírky listin (§ 38k odst. 1 ObchZ). Soud disponuje oprávněními, jak donutit zapsaný subjekt ke splnění této povinnosti (§ 29 odst. 6, § 200de o.s.ř.). Rejstřík (resp. úplné výpisy z něj) také poskytuje kompletní informace o procesech, jenž v historii konkrétního podnikatelského subjektu nastaly (například změny obchodní firmy, sídla, statutárního orgánu, předmětů podnikání atd.). Korektivní funkce zajišťuje zachování alespoň minimální platnosti základních právních úkonů týkajících se společnosti. Novelou byla sice z českého rejstříkového řízení vypuštěna tzv. vyhledávací zásada20 a zaveden registrační princip, přesto byla korektivní funkce zachována. Soudní kontrola byla totiž nahrazena pouze částečně. Soud je povinen zkoumat, zda byly doloženy všechny předepsané listiny a i např. notář má při své činnosti povinnost zkoumat zákonnost postupu při přijímání rozhodnutí pouze v některých případech. Poslední funkcí je funkce zajištění právní jistoty. Soud při zápisu určité skutečnosti do obchodního rejstříku, která má konstitutivní účinky, zásadně zkoumá platnost úkonu vedoucího k takovémuto zápisu. Je tedy zaručeno, že pokud byl právní úkon učiněn v rozporu se zákonem, nebude tato skutečnost do obchodního rejstříku zapsána. I po zavedení registračního principu zápisů do rejstříku zůstávají původní funkce z části zachovány, když je soud stále povinen některé skutečnosti věcně přezkoumávat. Jestliže se považuje za hlavní princip obchodního rejstříku zajišťování právní jistoty, je třeba říci, že tento je zajišťován principem publicity. Protože právnické osoby ve fyzickém světě nemají reálné "tělo", je třeba nabídnout účastníkům obchodního styku nástroje, kterými by si mohli ověřit existenci či konkrétní údaje týkající se právnických osob – podnikatelů. Co 19

Z výpisu z obchodního rejstříku je možno zjistit, zda na podnikatele v něm zapsaném nebyl vydán exekuční příkaz postižením obchodního podílu nebo prohlášen konkurs apod., což jsou skutečnosti značně rizikové pro obchodní partnery. 20 Více k dřívější přezkumné činnosti rejstříkového soudu před novelou v Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 1 Odon 61/97.

11

se týče zápisů do obchodního rejstříku, rozeznáváme princip publicity ve formálním a materiálním smyslu. V rámci materiální publicity pak její pozitivní a negativní stránku, kdy materiální publicita bývá též označována principem dobré víry. Principem formální publicity rozumíme přístupnost obchodního rejstříku každému. Kdokoliv má právo do rejstříku nahlížet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Díky povinnosti České republiky harmonizovat svůj právní řád s právem komunitárním došlo od 1. 1. 2007 k tomu, že je obchodní rejstřík veden v elektronické podobě a veškeré dokumenty založené ve sbírce listin jsou postupně převáděny do této podoby za účelem přístupnosti všem na internetu. Přístup k těmto informacím není zpoplatněn a podle novelizované První směrnice (článku 3 odst. 3) je možno požadovat pouze úhradu správních nákladů za vyhotovené kopie listin. Každý takto tedy získal možnost vyžádat si v kterémkoliv členském státě Evropské unie na dálku a v elektronické podobě úřední doklad o existenci či neexistenci určité skutečnosti zapsané, resp. nezapsané do obchodního rejstříku tohoto státu. Některé soudy ovšem dosud nemají možnost opatřit si elektronické výstupy z rejstříku s uznávaným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu. Domnívám se, že na tomto problému by měla i Česká republika urychleně začít pracovat, neboť tyto výstupy zatím nelze použít jako veřejný dokument (např. pro účely soudní, správní spod.). Je třeba dosáhnout rovnoprávnosti mezi tištěnou a elektronickou formou výpisů z rejstříku, což bude nejen výhodou pro podnikatele, ale také pro státní orgány.21 Právo nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy se vztahuje na vlastní rejstřík a sbírku listin, ale samotný rejstříkový spis není pro veřejnost přístupný.22 Nahlížení je podrobeno určitým pravidlům jako jsou úřední hodiny, dozor pověřeného pracovníka soudu apod. V nejbližší době nebude ještě možno ono fyzické nahlížení do sbírky listin úplně nahradit nahlédnutím do její elektronické formy, neboť většina listin dosud do elektronické podoby nebyla převedena (navíc je soudům dána povinnost převést do ní pouze listiny založené od 1. 1. 1997) a některé listiny převedením do elektronické podoby ztratily svou důkazní hodnotu (toto je případ notářských zápisů a listin obsahujících úředně ověřené podpisy). Na žádost vydá rejstříkový soud částečný či úplný opis záznamu nebo listiny uložené ve sbírce listin. V opačném případě vydá tzv. negativní potvrzení o tom, že určitý údaj v rejstříku není. Opis (částečný nebo úplný) je vydáván zásadně v elektronické podobě, pokud 21

Čech, P. Novela první směrnice ES – průlom do vedení obchodního rejstříku. Právní zpravodaj, 2003, č. 8, s. 11. 22 Do spisu s výjimkou protokolu o hlasování mohou nahlížet pouze účastníci řízení, jejich právní zástupci a také osoba, která hodnověrně prokáže svůj právní zájem nebo která k tomuto nahlédnutí má vážné důvody. O tom, zda je v tom či onom konkrétním případě dán právní zájem či vážné důvody na straně osoby požadující nahlédnutí do rejstříkového spisu, rozhoduje předseda senátu.

12

není výslovně požádáno o opis v podobě listinné. O úředně ověřený elektronický opis mohl dříve žadatel požádat pouze v případě, byla-li jeho žádost podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Takováto úprava odporovala čl. 3 odst. 3 První směrnice, neboť podle tohoto ustanovení je možno žádost o jakýkoliv výpis nebo kopii z příslušného rejstříku podávat jak v listinné, tak i elektronické formě a členské státy nejsou oprávněny vyžadovat pouze elektronickou formu žádosti opatřenou uznávaným elektronickým podpisem. Dne 1.3.2008 nabyla účinnosti novelizace ust. § 28 odst. 3 ObchZ, kdy rejstříkový soud vydá úředně ověřený elektronický opis jen na výslovnou žádost a bez nutnosti uznávaného elektronického podpisu. Naopak je tomu u listin uložených do sbírky listin před 1. 1. 1997, neboť v tomto případě vydá rejstříkový soud jen listinný opis, ledaže by byly tyto skutečnosti nebo listiny již uchovány v elektronické podobě. Vydání opisu je samozřejmě zpoplatněno, a to pod podmínkou, že výše poplatku nesmí překročit výši skutečných a účelných administrativních nákladů (což je rovněž požadavkem čl. 3 odst. 3 První směrnice).23 Podle mého názoru je dosavadní výše poplatků značně diskutabilní a neúměrná vzhledem ke skutečným vynaloženým administrativním nákladům. Úprava § 28 ObchZ je velmi neuspořádaná a mnohé soudy se jím v praxi zatím ani neřídí (a to buď z důvodu špatné informovanosti soudního aparátu či dosavadní technické nemožnosti vydat úředně ověřený elektronický opis). Jelikož soud již ve většině případů nevydává usnesení, ale pouze potvrzení o provedeném přímém zápisu, jsou pro osoby zapsané v obchodním rejstříku úředně ověřené opisy v podstatě jediným dokladem o tom, že k provedení zápisu skutečně došlo.24 Princip materiální publicity zvaný rovněž principem dobré víry předpokládá, že zápisy v obchodním rejstříku jsou úplné a správné. V rámci materiální publicity rozlišujeme složku pozitivní a negativní. Pozitivní princip materiální publicity vyjadřuje zásadu, že skutečnosti zapsané do obchodního rejstříku nabývají účinků vůči třetím osobám ode dne jejich zveřejnění v obchodním rejstříku (§ 29 odst. 2 ObchZ) a v žádném případě dříve.25 Za den zveřejnění se považuje den publikace zapsané skutečnosti v Obchodním věstníku nebo den publikace oznámení toho, že došlo k zápisu určité skutečnosti. Prokáže-li zapsaná osoba, že

23

Výše poplatku je stanovena podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se za jednu stranu ověřeného výpisu vybere 50,- Kč. Pokud je listina pořízena na kopírovacím stroji či prostřednictvím počítače, vybere se za ověřenou stranu 35,- Kč, nevěřenou 15,- Kč. 24 Kdy se podnikateli zašle potvrzení o provedeném zápise ve věci a aktuální výpis z obchodního rejstříku opatřený kulatým razítkem soudu. 25 K materiální publicitě zápisů v obchodním rejstříku srovnej Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 44 Ca 67/98.

13

třetímu subjektu bylo provedení zápisu známo dříve, nepožívá tato třetí osoba ochrany podle tohoto principu a zapsaná skutečnost je vůči ní účinná ode dne, kdy se o ní dozvěděla. V těch případech, kdy půjde o deklaratorní zápis, se mohou třetí osoby dovolávat obsahu listin nebo údajů ještě před jejich zápisem do rejstříku, popř. před jejich zveřejněním. Stejně ovšem nelze pohlížet na údaje s konstitutivním účinkem. Těchto se nelze dovolávat dříve z toho důvodu, že do té doby jako právní skutečnosti nemohou existovat. Zapsaná osoba může podle tohoto principu publicity namítat také údaje a obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, vůči třetím osobám až od okamžiku jejich zveřejnění, ledaže by opět prokázala, že třetí osobě byly známy dříve. Domnívám se ale, že prokázání takovéto skutečnosti by bylo velmi obtížné. Z této zásady je ovšem stanovena výjimka spočívající v tom, že údaje a obsah listin není možné namítat vůči třetím osobám až do 16 dne po zveřejnění (pokud tyto osoby prokážou, že o tomto zápisu nemohly vědět).26 Negativní princip materiální publicity znamená, že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti (§ 29 odst. 1 ObchZ). Negativní stránka principu materiální publicity obchodního rejstříku totiž působí objektivně, tj. bez ohledu na zavinění.27 Pokud se například změní některý ze zapsaných údajů týkajících se právnické osoby, je možné, že třetí osoba bude mít k dispozici výpis z obchodního rejstříku, který již není pravdivý. Právo tak chrání jednání třetí osoby a považuje je za platné vůči právnické osobě, pokud např. jednala s již vymazaným statutárním orgánem, avšak postupovala v dobré víře ve výpis z obchodního rejstříku, který ještě tuto osobu jako statutární orgán uváděl.28 V takovém případě je lhostejné, zda podnikatel tento nesoulad mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem způsobil, či zda o něm věděl. Podstatné je ovšem to, že důvěra ve stav zápisu chrání pouze ty, „jenž skutečně věří zápisům v obchodním rejstříku“.29 U deklaratorních zápisů je postavení třetích osob navíc posíleno § 29 odst. 5 ObchZ, jenž jim umožňuje dovolat se vždy i nezveřejněných údajů a obsahu listin, pokud jim nezveřejnění neodjímá účinnost. U konstitutivních zápisů je tato možnost naopak naprosto vyloučena, neboť se nelze dovolávat skutečnosti dosud neexistující (té, jenž má být konstitutivním zápisem založena).

26

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 75. 27 Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 58. 28 Srovnej Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 44 Ca 67/98. 29 Citace z Eliáš, K. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Úvodní a obecná část. Soutěžní právo. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1997, s. 154.

14

V případě, že nastane nesoulad mezi zápisem v rejstříku a zveřejněnými údaji, není možno se dovolávat vůči třetím osobám zveřejněného znění. Naopak třetí osoba se ho dovolávat může, neprokáže-li zapsaný subjekt, že třetí osobě byly údaje známy.30 Nesoulad uložených listin se zveřejněným zněním zřejmě nebude příliš frekventovaný, neboť v Obchodním věstníku se zveřejňují pouze oznámení o tom, že listina byla uložena (nepožádá-li navrhovatel o něco jiného). Princip materiální publicity se neuplatní ve všech případech zápisů v obchodním rejstříku. Zvláštní zákony stanoví případy, kdy se tento princip neuplatní, což je například v případě zavedení nucené správy bank, družstevních záložen, pojišťoven, investičních společností apod. Účinky zavedení nucené správy nastávají vůči každému již okamžikem doručení rozhodnutí příslušné bance, nikoliv dnem, ke kterému byl proveden zápis nucené správy do obchodního rejstříku (jedná se o zápisy deklaratorní povahy).31 Materiální publicitu následně rozvádí § 30 odst. 1 a 2 ObchZ. Jedná se o ochranu právní jistoty třetích osob vzhledem k zápisům statutárních orgánů právnických osob. Odstavec první pamatuje na situaci, kdy je do funkce orgánu či jeho člena oprávněného právnickou osobu zavazovat (např. jednatel, likvidátor, člen představenstva atd.) zvolena či jmenována osoba, u níž je dána překážka výkonu funkce32. Od okamžiku zveřejnění zápisu se nikdo (ani sama společnost) nemůže dovolávat toho, že uvedená osoba není osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat z důvodu porušení právních předpisů, společenské smlouvy či stanov při její volbě nebo jmenování. Opět je v tomto případě dána možnost zvrácení stavu, bude-li prokázáno, že třetí osoba o porušení předpisů věděla. Jediný způsob nápravy takovéhoto závadného stavu je podání žaloby pro neplatnost usnesení valné hromady a vyčkat rozhodnutí soudu o neplatnosti jmenování či zvolení do funkce. V takovém případě pak rejstříkový soud provede na základě pravomocného rozhodnutí výmaz osoby z obchodního rejstříku, a to s účinky ex nunc. Pokud nastane situace, kdy by zvolení či jmenování bylo nicotné, neboť zapsaná osoba nebyla vůbec způsobilá k výkonu takovéto funkce, pak soud zahájí řízení sám za podmínek dle § 131 odst. 9 ObchZ. Jinou situaci řeší § 30 odst. 2 ObchZ, kdy soud zamítne návrh na zápis osoby zvolené či jmenované do orgánu společnosti (např. z důvodu nesplnění podmínky bezúhonnosti či jak se

30

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 625/2005. Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Vybrané problémy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1998, s. 56. 32 K překážkám výkonu funkce jednatele Eliáš, K. Jednatel s.r.o. Po novele obchodního zákoníku. Obchodní právo, 1996, č. 6, s. 2. 31

15

v praxi často stává po předložení vadného čestného prohlášení33). V takovémto případě se volba či jmenování považují za neplatné s účinky ex tunc. Práva třetích osob nabytá v dobré víře nejsou tímto krokem nijak dotčena. Zamítavé rozhodnutí rejstříkový soud zveřejní až po právní moci usnesení, přičemž do té doby nemůže právnická osoba proti nikomu tuto neplatnost namítat. V případě, že bude podán nový návrh na zápis stejné osoby do rejstříku, musí navrhovatel předložit nové (platné) rozhodnutí o jmenování či volbě. Stejný postup se neuplatní v případě, že soud odmítne návrh na zápis určité osoby do obchodního rejstříku (například pro nedoložení výpisu z rejstříku trestů ne staršího 3 měsíců). Odmítnutí návrhu totiž v řízení před rejstříkovým soudem nezakládá překážku rei iudicate a návrh lze po právní moci odmítavého rozhodnutí podat znovu. V rámci ochrany a právní jistoty souvisí s principem publicity také skutečnost, že po zápisu společnosti do obchodního rejstříku se není možno domáhat zrušení rozhodnutí o povolení zápisu a nelze se domáhat toho, že společnost vůbec nevznikla. Prohlásit společnost za neplatnou34 může pouze soud s právními účinky ex nunc, a to navíc pouze v taxativně vymezených případech závažného porušení zákona (§ 68a ObchZ) při jejím založení nebo vzniku. Ke dni právní moci rozhodnutí o neplatnosti společnosti, vstupuje tato do likvidace35. Právní vztahy s takovýmto podnikatelem nejsou rozhodnutím o neplatnosti žádným způsobem dotčeny.

4. 2. Zveřejňování a oznamování Formální publicita a informativní funkce obchodního rejstříku je naplňována mimo jiné díky zveřejňování údajů a skutečností do něj zapsaných a oznamováním o uložení listin do sbírky listin. Rejstříkový soud je povinen zveřejnit zápis, změnu či výmaz zápisu v obchodním rejstříku, jakož i uložení listiny do sbírky listin bez zbytečného odkladu po provedeném zápisu (ledaže je tato povinnost stanovena někomu jinému). Tuto povinnost soudy splňují zveřejněním v Obchodním věstníku, jehož úpravu a rozsah zveřejnění upravila vláda nařízením č. 503/2000 Sb., o Obchodním věstníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nař. vl. OV).

33

Kdy jsou soudu předkládána čestná prohlášení podle § 31a ObchZ, který již od 1. 7. 2005 v obchodním zákoníku není. 34 „Neplatnost společnosti“ byla do českého právního řádu zavedena až novelou ObchZ od 1. 7. 1996 v návaznosti na harmonizaci práva s právem EU – konkrétně s První směrnicí. 35 Pro jmenování likvidátora společnosti platí to, co v případě zrušení společnosti soudem – viz § 71 a násl. ObchZ.

16

Ve věstníku se tedy zveřejňuje obsah údajů či skutečností a nebo oznámení o tom, že určitá skutečnost nastala. Z pohledu obsahu zveřejňovaných úkonů se rozlišuje zveřejnění obsahu zápisu v obchodním rejstříku, obsahu listiny uložené do sbírky listin, oznámení o provedeném zápisu a oznámení o uložení listiny do sbírky listin. V Obchodním věstníku se zveřejňují také jiné údaje a skutečnosti, které se obchodního rejstříku netýkají. Pokud jde o údaje zveřejňované ve věstníku podle ObchZ, vyjmenovává je nař. vl. OV ve svém § 3. V Obchodním věstníku je možno na žádost zveřejnit pouze oznámení o povolení zápisu do obchodního rejstříku, obsahující informaci o jaký zápis se jedná, koho se týká, den zápisu, označení rejstříkového soudu a spisovou značku. Přesně naopak je tomu u zveřejnění oznámení o uložení dokumentů do sbírky listin. V tomto případě se zveřejní pouze ono oznámení o uložení a pouze na žádost podnikatele může být zveřejněn i obsah ukládané listiny (a to buď v plném znění nebo pouze výňatky z jejího obsahu). Údaje určené ke zveřejnění je povinen rejstříkový soud zaslat provozovateli portálu veřejné správy (jímž je Ministerstvo vnitra) nejpozději do dvou týdnů od provedení zápisu nebo přijetí listiny do sbírky listin. Co se týče účinků zveřejnění ve věstníku, jsou tyto v některých případech velmi významným faktorem pro počátek běhu lhůty (tj., konkrétně okamžikem zveřejnění rozhodné skutečnosti). Účinky zveřejnění souvisí s materiální publicitou, kdy zveřejněním dochází k založení účinnosti některých listin zakládaných do sbírky listin. Jako častý příklad bych uvedla smlouvu o nájmu podniku, která nenabude účinnosti před zveřejněním jejího uložení do sbírky listin. V rámci Evropské unie plní tuto funkci Úřední věstník Evropské unie (do konce roku 2003 vycházel pod názvem Úřední věstník Evropských společenství), ve kterém se zveřejňují pouze stanovené údaje (např., že došlo k zápisu nebo výmazu evropské společnosti, že došlo k zápisu sídla či výmazu zapsaného sídla evropské společnosti v případě jejího přemístění apod.). Zveřejňované údaje je rejstříkový soud povinen také nejpozději ve lhůtě do jednoho týdne ode dne zápisu oznámit příslušnému daňovému orgánu, orgánu státní statistiky a orgánu, jenž vydal průkaz živnostenského nebo jiného podnikatelského oprávnění. Mezi „všechny zveřejňované údaje“ je třeba zahrnout i zveřejnění informace o uložení listiny, a proto je třeba oznamovat všem těmto orgánům i tuto skutečnost.

17

5. Hmotněprávní úprava obchodního rejstříku 5. 1. Účinky zápisů do obchodního rejstříku Zápisy do obchodního rejstříku jsou dvojího druhu. Mohou mít povahu konstitutivní nebo deklaratorní, a to podle účinků, které jsou způsobilé vyvolat. Zda se jedná o konstitutivní zápis je možno zjistit z dikce právních norem. Všechny ostatní zápisy mají účinky deklaratorní povahy.36 V průběhu doby některé zápisy změnily svoji povahu, a to buď na základě změny zákona, či judikatury (jako např. zápis likvidace a likvidátora je od roku 2001 zápisem deklaratorním, stejně jako zápis sídla od konce roku 2002 a zápis změny jednatele byl do roku 1996 zápisem konstitutivním). Konstitutivní zápisy jsou takové, které nabývají právní relevanci až okamžikem provedení zápisu do obchodního rejstříku (ex nunc). Vznik, změna nebo zánik hmotněprávních účinků určité skutečnosti nebo platnost či účinnost právních úkonů je podmíněna vyhověním návrhu na zápis a jeho provedením v obchodním rejstříku. Pokud do rejstříku zapsány nejsou, nemohou jejich právní účinky vůči nikomu nastat.37 Nejprve tedy dojde k určité právní skutečnosti (např. založení společnosti s ručením omezeným uzavřením společenské smlouvy), ale právní účinky nastanou až provedením zápisu (po právní moci usnesení o zápisu) do obchodního rejstříku. Mezi konstitutivní účinky patří tedy například tzv. prvozápis právnické osoby, zápis změny obchodní firmy, zápis prokury, zvýšení základního kapitálu, zastavení obchodního podílu, zápis přeměny, zápis štěpení a spojování akcií, změny jejich druhu či formy, omezení převoditelnosti akcií na jméno či jejich změna, zápis sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, výmaz podnikatele z rejstříku atd. Skutečnosti, které se u existující právnické osoby zapisují deklaratorním zápisem (například změna statutárního orgánu, změna v okruhu společníků apod.), jsou při prvozápisu právnické osoby zapsány současně s celou právnickou osobou zápisem konstitutivním. Takže zatímco například při zápisu společnosti s ručením omezeným vzniká funkce jednatele společnosti až zápisem společnosti do obchodního rejstříku, při změně jednatele je tomu jinak (rozhodnutím o jeho jmenování do funkce). Zde bych jako příklad nejasností mezi zápisem konstitutivním a deklaratorním, se kterými se podnikatelé potýkají, uvedla zápis prokury při prvozápisu nového subjektu do obchodního 36 37

Více v Rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 113/2000. Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 60.

18

rejstříku. V praxi je v mnoha případech navrhována k zápisu do rejstříku prokura a prokurista. Takovýto zápis ovšem není možno provést, neboť prokuru může udělit a prokuristu jmenovat pouze podnikatel, který je již v obchodního rejstříku zapsán.38 Jde tedy jednoznačně o zápis konstitutivní. Deklaratorní zápisy uvádějí do souladu stav zápisu a objektivně existující skutečnosti. Nedochází přitom ani ke vzniku, změně nebo zániku hmotněprávních účinků určité právní skutečnosti a ani se jejich realizací nepodmiňuje platnost nebo účinnost právní skutečnosti nebo úkonu. Deklaratorní účinky nastávají nezávisle na provedení zápisů do obchodního rejstříku (ex tunc), neboť zápis již pouze deklaruje tuto skutečnost navenek s účinky publicity rejstříkového zápisu. Mezi zápisy deklaratorní povahy patří například od 31.12.2002 zápis změny sídla. Ke změně (tj. například u společnosti s ručením omezeným změna nastává rozhodnutím valné hromady či jediného společníka, učiněným formou notářského zápisu) sídla tedy dojde bez ohledu na to, zda a kdy je tato skutečnost pomítnuta v obchodním rejstříku. Jiným příkladem deklaratorního účinku je odstoupení člena představenstva akciové společnosti z funkce. Jeho členství zaniká dnem, kdy toto odstoupení projednal nebo měl projednat orgán, který jej zvolil nebo jmenoval. Výmaz z obchodního rejstříku tedy není pro zánik jeho funkce relevantní. Rozlišovat je potřeba den zápisu do rejstříku a den faktického provedení zápisu. Účinky zapisované skutečnosti se odvozují ode dne zápisu, přičemž pro něj připadají v úvahu dvě možnosti. V případě, že soud rozhoduje usnesením, je možno navrhnout konkrétní den zápisu (pokud nebude předcházet dni provedení zápisu), jinak je dnem zápisu den právní moci usnesení. Rozhoduje-li soud zápisem ve věci (přímým zápisem), pak k němu došlo na základě návrhu v zákonné lhůtě.39 Den zápisu je důležitý z hlediska následné povinnosti soudu zveřejnění a oznámení údajů a listin (§ 27 odst. 4 a 5 a § 769 ObchZ).

5. 2. Předmět zápisu Předmětem zápisů do obchodního rejstříku jsou jednak subjekty a také údaje o nich. Taxativní výčet zapisované údajů a subjektů je vymezen ObchZ a dalšími zákony. Údaje nebo osoby není možno zapsat, pokud tuto možnost rejstříkový soud ze zákona nemá, i když by o

38

Odlišně např. Plíva S. In Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, s. 46. 39 Konkrétně v části VI. formuláře je možnost navrhnout zápis k určitému datu nebo provést zápis v zákonné lhůtě.

19

to požádaly. Stejně tak je tomu i v případě, že by např. v rejstříku zapsaný podnikatel požadoval zapsat údaj, který není zapisovanou skutečností. Jako příklad bych na tomto místě uvedla zapisovanou skutečnost - způsob jednání za společnost. Někteří podnikatelé neúspěšně navrhují k zápisu vedle způsobu jednání také způsob podepisování za společnost (což není zapisovanou skutečností), čímž se někteří snaží obejít ustanovení zákona zakazující omezení jednatelského oprávnění (§ 13 odst. 5 ObchZ).

5. 3. Osoby zapisované do obchodního rejstříku Osoby zapisované do obchodního rejstříku rozlišujeme na osoby obligatorně zapisované (jimž tuto povinnost ukládá zákon) a osoby zapisované fakultativně (na vlastní žádost za podmínky, že je jim možnost zápisu dána zákonem). Dále existuje skupina osob, které jsou do rejstříku zapisovány v případě, že naplní zákonem předpokládané podmínky (v tom případě mají také povinnost zápisu). Subjekty, jenž jsou do obchodního rejstříku zapisovány označujeme jako podnikatele (i když nevykonávají podnikatelskou činnost40). Platí ovšem, že ne všichni podnikatelé jsou do obchodního rejstříku zapisováni automaticky. Osoby zapsané v rejstříku obecně prospěšných společností, nadačním rejstříku, a rejstříku společenství vlastníků jednotek, naopak za podnikatele považovat nelze, neboť tyto se nezapisují do obchodního rejstříku, ale do rejstříku jiného.41 Základní okruh zapisovaných osob byl před Novelou stanoven v § 3 ObchZ s tím, že v podstatě v nezměněné podobě byl přesunut do § 34 ObchZ. Podle něj se do obchodního rejstříku se zapisují:


Obchodní společnosti a družstva,




zahraniční osoby podle § 21 odst. 4 ObchZ,




na vlastní žádost fyzická osoba, která je podnikatelem a je občanem České republiky nebo některého z členských států Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen EHP) - to platí obdobně pro fyzickou osobu, která je podnikatelem a má v některém z uvedených států pobyt,




další osoby, stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis.

40

Podle § 56 odst. 1 ObchZ je právnická osoba založena za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství nebo zákon jinak. Zároveň je ve stejném ustanovení zakotveno, že společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, než je podnikání (pokud to zvláštní zákon nezakazuje). 41 Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 109.

20

Do rejstříku se zapisují obligatorně všechny obchodní společnosti a družstva. Zápisem do rejstříku nabývají právní subjektivitu a stávají se podnikateli. Obchodní zákoník uvádí pouze základní výčet obchodních společností, ale existují také specifické formy právnických osob, které jsou do rejstříku zapisovány pouze v případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis (např. Česká konsolidační agentura, Středisko cenných papírů, Česká tisková kancelář a další). Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Zahraniční osoby se co do možnosti podnikání zásadně staví na roveň českým osobám.42 Pokud si tyto osoby na území České republiky zřídí podnik či organizační složku, vzniká i jim povinnost zápisu do obchodního rejstříku v ČR. Teprve od zápisu do rejstříku mají tyto subjekty oprávnění k podnikání. Zahraniční osoby je třeba rozdělit do dvou skupin. Osoby, jenž jsou příslušníky některého z členských států EU nebo EHP a zahraniční osoby ze třetích, tj. nečlenských států. Ty první jsou oprávněny podnikat na území České republiky i bez zřízení organizační složky či podniku (nepůjde-li o soustavnou činnost na základě režimu volného pohybu zboží a služeb). Zahraniční osoba (právnická i fyzická) se může podílet na založení tuzemské právnické osoby nebo se stát v již existující právnické osobě společníkem nebo členem. Může také českou právnickou osobu založit a stát je jejím jediným společníkem. To vše za podmínky, že tak bude učiněno za účelem podnikání. Pokud takto zahraniční osoba učiní, nabývá stejných práv a povinností jako české osoby ve stejném postavení. Zahraniční právnická osoba může na území ČR podnikat prostřednictvím podniku nebo organizační složky podniku, a to v závislosti na tom, zda je v zahraničí podnikatelem či nikoliv. Je-li v zahraničí podnikatelem, má tudíž v zahraničí i podnik, a proto může nesporně na území ČR zřídit organizační složku svého podniku.43 Zahraniční fyzické osoby, které jsou občany některého z členských států EU či EHP nemají povinnost zápisu do rejstříku, neboť mají stejné postavení jako občané České republiky. Povinnost zápisu se tedy vztahuje jen na zahraniční právnické osoby a na jiné fyzické osoby než ty uvedené v § 21 odst. 5 ObchZ. V případě, že návrh na zápis do obchodního rejstříku podává zahraniční osoba (ať už fyzická či právnická), je povinna soudu sdělit doručovací adresu na území České republiky nebo adresu zmocněnce pro přijímání písemností s doručovací adresou v ČR. Smyslem 42

Zunt, V. In Štenglová, I, Plíva, S., Tomsa, S. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 56. 43 Bartošíková, M. Podnikání zahraničních osob prostřednictvím jejich podniku a organizační složky podniku v České republice. Právní rádce, 2005, č. 12, s. 21.

21

doplnění odst. 3 do § 37 ObchZ je snaha vyhnout se složitému doručování navrhovateli do zahraničí. U fyzických osob rozlišujeme, zda se jedná o osoby, jež se do obchodního rejstříku zapisují obligatorně či fakultativně. Část fyzických osob totiž musí být ze zákona do obchodního rejstříku zapsána. Kritériem pro tuto povinnost je především výše jejich výnosů. Fyzickou osobu, která je podnikatelem, je nutno zapsat do obchodního rejstříku, splňuje-li alespoň jednu ze dvou podmínek stanovených v § 34 odst. 2 ObchZ (tj., že výše jejích výnosů nebo příjmů překročí stanovenou hranici nebo pokud provozuje živnost průmyslovým způsobem44). Pokud fyzická osoba splňuje alespoň jednu z těchto podmínek, je povinna podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis do rejstříku. Opačná nastává situace, pokud již zapsaná fyzická osoba přestane splňovat podmínky, na základě kterých byla do obchodního rejstříku zapsána. Pak je výmaz fyzické osoby z obchodního rejstříku fakultativní. Na základně vlastní žádosti se do obchodního rejstříku zapisuje také fyzická osoba uvedená v § 34 odst. 1 písm. c) ObchZ. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník ani jiný zákon neuplatňuje na zapsané fyzické osoby odlišný právní režim než na fyzické osoby v něm nezapsané, mohou fyzickou osobu k dobrovolnému zápisu do rejstříku vést nejrůznější důvody. Může to být možnost udělit prokuru (což je institut, jehož vznik je podmíněn konstitutivním zápisem), zapsat organizační složku a jejího vedoucího nebo je pro fyzickou osobu zápis do rejstříku předpokladem pro získání podnikatelského oprávnění. Vzhledem k tomu, že pro nevyhovění návrhu na výmaz dobrovolně zapsané fyzické osoby z rejstříku není dán věcný ani formální důvod, může takováto osoba být bez komplikací z rejstříku vymazána.

5. 4. Údaje zapisované do obchodního rejstříku Do obchodního rejstříku se zapisují pouze a jen údaje, o nichž to stanoví zákon. Toto pravidlo ostatně vyplývá také z § 27 odst. 1 ObchZ. Přestože výčet údajů zapisovaných do obchodního rejstříku je taxativní, lze se v praxi rejstříkových soudů setkat se zápisy i některých jiných údajů, o nichž to zákon výslovně nestanoví, a to do části „Ostatní skutečnosti“. Zapisovány jsou údaje, které jsou pro společnost určitým způsobem významné.45 Domnívám se, že takovýto postup soudů je nesprávný a je v rozporu se zákonem. Plyne to z veřejnoprávní povahy norem o obchodním rejstříku, jejichž extenzivní výklad je vyloučen. Rozsah zapisovaných skutečností je v české právní úpravě ve srovnání s okolními 44

Co je živnost provozovaná průmyslovým způsobem stanoví §7a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 45 Například údaje o zakladatelském dokumentu (např. spisovou značku N a běžné číslo rejstříku NZ notářského zápisu, jméno notáře, který zápis pořídil apod.).

22

státy nadprůměrný. Nemá-li obchodní rejstřík ztratit přehlednost, je třeba zamezit případům, kdy je do rejstříku zapsána jakákoliv skutečnost, o jejíž zápis je požádáno. Je sice diskutabilní, zda je zákonodárcem zvolený okruh zapisovaných skutečností správný, nemění to však nic na faktu, že určený okruh zapisovaných skutečností není možno svévolně rozšiřovat.46 Obligatorně se do ostatních skutečností zapisuje například zrušení právnické osoby a jeho právní důvod (§ 38g odst. 1 ObchZ) a také právní důvod výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Zapisované údaje je možno rozdělit do dvou skupin, jednak jsou to všeobecné údaje zapisované do rejstříku u všech subjektů (tj. u všech bez ohledu na to, zda se do obchodního rejstříku zapisují obligatorně či fakultativně) a speciální údaje stanovené pro jednotlivé formy právnických osob. Jako obecně zapisované se do obchodního rejstříku zapisují údaje týkající se identifikace právnických osob, informující o právní formě, oblasti podnikání a osobě, která je oprávněna za ni jednat. Jako takové se tedy zapisují : •

firma, sídlo nebo bydliště (liší-li se od místa podnikání, pak také místo podnikání),

•

předmět podnikání,

•

právní forma právnické osoby (např. společnost s ručením omezeným, akciová společnost, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, evropská společnost),

•

rodné číslo nebo datum narození fyzické osoby,

•

identifikační číslo (veřejnoprávní označení podnikatele, které je mu přiděleno při jeho prvním zápisu do obchodního rejstříku),

•

jméno a bydliště nebo sídlo a firma statutárního orgánu právnické osoby (nebo člena statutárního orgánu),

•

pokud je statutárním orgánem nebo členem právnická osoba, jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo členem, s uvedením způsobu jednání jménem právnické osoby, den vzniku (případně zániku) její funkce,

•

jméno a bydliště prokuristy a způsob jeho jednání,

•

u právnické osoby identifikační číslo (pokud jí bylo přiděleno) a

•

další skutečnosti, o nichž to stanoví právní předpis.

Tento výčet zapisovaných skutečností je společný pro všechny druhy zapisovaných osob, k nimž patří další zapisované údaje, vymezené zejména v § 36 až 38h ObchZ. Jsou stanoveny 46

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 824/2006 : „mezi tyto údaje nepatří údaj o tom, že na zástavního věřitele přešlo právo nakládat se zastaveným obchodním podílem, neboť pro ochranu třetích osob by měl být dostačující sám fakt, že obchodní podíl ve společnosti je zastaven, kterýžto se do obchodního rejstříku zapisuje.“

23

pro všechny zapisované osoby nebo pouze pro některé z nich a zapisují se teprve v případě, že doopravdy nastanou (zápis organizační složky podniku, přeměny společností, zahájení insolvenčního řízení, prohlášení konkursu, exekuční příkaz na postižení podílu některého společníka aj). Tyto údaje označujeme proto jako údaje speciální vzhledem k určitým situacím, jenž mohou nastat.47 Dalšími speciálními údaji zapisovanými do obchodního rejstříku jsou ty, které se zapisují u jednotlivých forem obchodních společností, družstev a státních podniků (např. u společnosti s ručením omezeným se u každého společníka zapisuje výše vkladu, rozsah splacení s výše obchodního podílu). Speciální výčet zapisovaných skutečností je předepsán také pro zápis zániku společnosti bez likvidace. Pro tyto případy nebyl vytvořen speciální formulář, ale zápis se provede na základě několika podaných formulářů. Vzhledem k rozsahovému omezení stanovenému pro tuto práci se v následujícím výkladu soustředím na vysvětlení dle mého názoru nejspornějších zapisovaných údajů, jimiž jsou především obchodní firma a sídlo, neboť rozbor všech zapisovaných skutečností považuji za přesahující rámec této kvalifikační práce. V nejčastějších případech jsou totiž návrhy podnikatelů rejstříkovým soudem zamítány právě z důvodu navrhované duplicitní obchodní firmy nebo sídla umístěného do bytu. Obchodní firma Pojem obchodní firma byl do českého právního řádu znovu zařazen zákonem č. 370/2000 Sb., a nahradil tak od 1.1.2001 dosud používané označení obchodní jméno. Zápis či změna obchodní firmy do obchodního rejstříku je u právnických osob zápisem konstitutivním, neboť obchodní firmou je název, pod kterým je společnost zapsána v obchodním rejstříku.48 Ochrana obchodní firmy je považována za ochranu absolutní, počínající dnem vzniku a končící dnem zániku podnikatele. Poškozená osoba se může domáhat v neposlední řadě i náhrady škody po státu,49 došlo-li k zápisu obchodní firmy v rozporu se zákonem.

47

Může se např. jednat o usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu u akciové společnosti, kdy až uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů na akcionáře hlavního. 48 V případě právnické osoby zapisované do obchodního rejstříku podle zvláštního právního předpisu, která vznikla před tímto zápisem je firmou její název. Např. u bank, investičních fondů firma obsahovat pro ně příslušné označení (banka, fond apod.) a jiné subjekty takovéto označení ve své firmě označovat nemohou. 49 Podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). K tomu také Lochmanová, L. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce, 2007, č. 4, s. 27 : „nahradil-li stát škodu, která nastala z nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce, lze požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud byla vina soudce zjištěna v kárném nebo trestním řízení. U vyšších soudních úředníků tato podmínka pro regres stanovena není.“

24

Pro zápis nebo změnu obchodní firmy je třeba rozhodnutí příslušného orgánu formou notářského zápisu. Rejstříkový soud zkoumá pouze skutečnost, zda není navrhovaná obchodní firma zaměnitelná s firmou již zapsaného podnikatele, nebo nepůsobí klamavě, tj. zda nevzbuzuje klamavou představu o podnikateli či předmětu jeho podnikání. Podnikatel proto musí při volbě své firmy postupovat velmi obezřetně, neboť vzhledem k velkému počtu již zapsaných subjektů v obchodním rejstříku se často stává, že soud návrh na zápis společnosti zamítá právě pro zaměnitelnost či klamavost navrhované obchodní firmy s firmou již zapsanou50. Navrhovatelé tak přicházejí nejen o zaplacený soudní poplatek51, ale musejí počítat ještě s dalšími přidruženými náklady v případě, že se rozhodnou podat návrh nový. Půjde zejména o náklady na pořízení živnostenských listů s novou obchodní firmou, notářských zápisů o změně firmy, nová čestná prohlášení atd. Po novele obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb., došlo k přísnější úpravě obchodní firmy, neboť byl stanoven požadavek na nezaměnitelnost obchodní firmy na celém území české republiky.52 Odlišnost tedy musí být dostatečná a musí být patrná při vnímání všemi lidskými smysly. Lišit se musí nejen podoba psaná, ale i podoba zvuková.53 Díky

stále

se

množícím

nekalosoutěžním

sporům

pokračoval

trend

posilování

nezaměnitelnosti obchodní firmy od 1. 1. 2001 také tím, že k odlišení firmy již nadále nepostačuje rozdílný dodatek označující právní formu. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani fakt, že dříve byly některé firmy takto zapisovány.54 Pokud rejstříkový soud zjistí (nebo je upozorněn), že je jedna obchodní firma zapsána dvěma podnikatelům, měl by podle mého názoru vyzvat osobu u níž došlo k pozdějšímu zápisu duplicitní firmy k její změně. Tento názor bych opřela mimo jiné o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93, ve kterém je uvedeno : „proti tomu, kdo užívá v obchodním rejstříku později zapsané obchodní jméno, zaměnitelné s obchodním jménem žalobce, se může domáhat odstranění závadného stavu návrhem na uložení povinnosti, aby změnil toto obchodní jméno. 50

K tomu více v Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 5 Cmo 235/2006. Podle sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí soudní poplatek za návrh na zápis do obchodního rejstříku 5.000,- Kč, za změnu 1.000,- Kč. 52 Obecně je možno zapsat do obchodního rejstříku firmu lišící se od firmy jiného podnikatele v obchodním rejstříku již zapsané pouze označením obce odpovídajícímu sídlu podnikatele. K tomu více v Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 5 Cmo 158/2006, kde vrchní soud uzavřel, že „Ustanovení § 10 odst. 1 ObchZ v platném znění nadále nevylučuje odlišit obchodní firmu (její základ – kmen) označením obce. Tento názor je však třeba uplatnit jak při zkoumání zaměnitelnosti firmy, tak při její klamavosti. Při tom je třeba vycházet z pohledu „běžného (průměrného) spotřebitele (zákazníka)“.“ 53 Podle názoru vysloveného v Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2006, sp.zn. F 13467/06, C 23557 : „Za dostatečně rozlišující znak nelze považovat pouhou odlišnost grafické podoby jednotlivých firem, jako je například velikost či druh písma, pomlčky, zdvojené hlásky apod. Za zaměnitelné jsou považovány také firmy, které při užívání v běžném obchodním styku nejsou vnímány jako odlišné. Je nutné odlišnosti rozlišovat z pohledu takzvaného „běžného spotřebitele“. 54 K tomu více v Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 5 Cmo 261/2006. 51

25

Povinné straně lze zejména uložit, aby změnila své obchodní jméno ve společenské smlouvě a podala návrh na zápis nového obchodního jména u příslušného rejstříkového soudu.“ Ke změnám obchodních firem dochází poměrně často, a proto bych jako doporučení při sepisu jakýchkoliv listin uvedla, že by podnikatelé neměli zapomínat ke své obchodní firmě bezvýhradně uvádět i jejich identifikační číslo. Vyhnou se takto nepříjemnostem a pochybnostem týkajících se jejich následné identifikace. Sídlo právnické osoby a místo podnikání fyzické osoby Sídlo je jedním z nejdůležitějších údajů zapisovaných do obchodního rejstříku. Je obligatorní náležitostí některých listin. Bez určení sídla nemůže být právnická osoba založena a v návaznosti na založení nemůže bez sídla ani platně vzniknout a určení sídla je tedy existenčním předpokladem pro vznik právnické osoby.55 Právní úprava vztahující se k sídlu je obecně upravena v § 19c občanského zákoníku (z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Sídlo je v českém právním řádu pojímáno z materiálního hlediska, tzn. že sídlem právnické osoby je místo, odkud je tato spravována a řízena (zpravidla v místě, kde je umístěn a kde působí její statutární orgán).56 Problém ale může nastat v případě, že společnost má oddělené vedení a místo provozu, neboť jako sídlo může právnická osoba udávat pouze jedno místo. Veškeré ostatní prostory jako jsou např. výrobní hala nebo odštěpný závod proto sídlem být nemohou.57 Zápis změny sídla je zápisem deklaratorním. V této souvislosti si Štenglová, I.58 klade otázku, zda ke změně sídla dochází změnou zakladatelského dokumentu, uzavřením nájemní smlouvy či faktickým přemístěním sídla. Domnívám se, že ke změně dochází faktickým přemístěním sídla, i když toto přesídlení může trvat nějakou dobu. V takovém případě může mít soud (a nejen on) problém např. doručit podnikateli oznámení o změně v zápisu. Z výše uvedeného je jasné, že ve vztahu ke třetím osobám se uplatní až do změny zápisu v obchodním rejstříku princip materiální publicity. Sídlo podnikatele musí být určeno adresou. V zakladatelském dokumentu ovšem jako určení sídla postačí uvedení obce. Je pak věcí osoby, jíž náleží obchodní vedení společnosti, aby rozhodla o úplné adrese podnikatele. V případě změny sídla v rámci jedné obce totiž nebude zapotřebí změny zakladatelského dokumentu notářským zápisem, ale jen nové 55

Eliáš, K. Sídlo právnických osob (poznámky k soukromoprávní úpravě se zvláštním zřetelem k obchodním společnostem – kritický rozbor). Právník, 1993, č. 9, s. 756. 56 Do roku 2001 česká právní úprava vycházela z formálního pojetí sídla, což znamenalo, že do obchodního rejstříku bylo podnikateli zapsáno sídlo které navrhl, aniž by bylo důkladně zkoumáno (vyžadováním listin), zda toto sídlo je skutečným sídlem podnikatele, tedy sídlem v materiálním slova smyslu. 57 Nováková, P. Několik poznámek k pojmu sídlo a k pojmu bydliště v obchodněprávních vztazích. Obchodní právo, 2006, č. 11, s. 10. 58 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI a.s., 2005, s. 71.

26

rozhodnutí o úplné adrese. Tento postup určení sídla je podnikateli hojně využíván, neboť není třeba podstoupit složitou proceduru u notáře. Protože až do roku 2001 soud nezkoumal pravost sídla podnikatele, docházelo k mnohým případům zápisů fiktivních sídel. Rejstříkové soudy se s tímto problémem potýkají dodnes. Do fiktivního sídla není možno doručit soudní zásilky jinak než uložením (fikcí doručení). Majitelé nemovitostí, správní úřady a další subjekty se ve velké míře obracejí na rejstříkové soudy s upozorněními, že podnikatelé nesídlí na adrese zapsané v obchodním rejstříku. Soud pak podnikatele vyzve k podání návrhu na zápis změny sídla. Pakliže podnikatel ve lhůtě návrh nepodá, má soud možnost zrušit podnikatele s likvidací (§ 29 odst. 6 ObchZ).59 V případě fyzické osoby se do obchodního rejstříku nezapisuje sídlo, ale její bydliště. „Pro fyzické osoby platí, že není-li zapsáno místo podnikání jako samostatná skutečnost, je totožné s bydlištěm.“60 Místem podnikání fyzické je tedy adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci. Tento zápis je zápisem konstitutivním, což vyplývá z ust. § 2 odst. 3 ObchZ. Fyzická osoba má rovněž povinnost zapisovat do rejstříku své skutečné místo podnikání. Častým případem je, že si podnikatelé nechají uvést do živnostenského listu jako místo podnikání bydliště i v případech, kdy mají skutečné místo podnikání na úplně jiné adrese.61 Stejně jako jsem již výše uvedla, je soud neustále upozorňován na neexistenci sídla u právnických osob a je taktéž upozorňován na změny místa bydliště a podnikání u osob fyzických (především od příslušných živnostenských úřadů). V tomto případě by měl soud také vyvinout činnost směřující k zápisu skutečného stavu.

59

V praxi jsou tyto výzvy doručeny do sídla (fikcí doručení) a není-li návrh ve lhůtě (zpravidla) 30 dnů podán, předkládá se spis oddělení likvidací. Zde jsou znovu vyzváni statutární zástupci podnikatele a případně i společníci k odstranění závadného stavu. Jinak je společnost zrušena a ustanoven jí likvidátor. Likvidátorem je ustanovována buď některá kontaktní osoba podnikatele (pokud s ustanovením souhlasí) nebo osoba vybraná soudem ze seznamu likvidátorů. 60 Citace z Koliba, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Úplný text zákona s komentářem. Praha : Linde Praha a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2006, s. 74. 61 Salačová, M., Fleischmanová, I. Problémy s místem podnikání. Právní rádce, 2006, č. 4, s. 32 jako důvod uvádí: „podstata spočívá v tom, že si pak uvádějí do daňově uznatelných nákladů i výdaje za cesty z bydliště jako oficiálního místa podnikání do skutečného místa podnikání a zpět, což jsou náklady fakticky fiktivní, ale podnikatelé tyto cesty prezentují jako pracovní cesty.

27

6. Sbírka listin Sbírka listin je součástí obchodního rejstříku a subjekty v něm zapsané jsou povinny zakládat do ní zákonem stanovené dokumenty. Její vznik je datován rokem 1996, kdy Česká republika harmonizovala svůj právní řád s ustanoveními První směrnice Rady z 9. března 1968. Podnikatelům zapsaným v obchodním rejstříku tak vznikla povinnost předložit listiny zakládané do sbírky listin bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti (§ 38k ObchZ) ve dvojím vyhotovení (pakliže se jedná o listiny, jimiž se nedokládají zapisované skutečnosti, předkládají se listiny v jednom vyhotovení). Prostřednictvím sbírky listin by měly být k dispozici informace o podnikatelských subjektech, což v konkrétním důsledku povede k větší průhlednosti v této oblasti, k poznatkům o rozvrstvení kapitálu, k lepším odhadům životaschopnosti společností apod. Listiny zakládané do sbírky listin jsou uvedeny v § 38i ObchZ a jedná se např. o zakladatelské dokumenty, rozhodnutí orgánů a listiny vypovídající o majetkové situaci podnikatele (např. výroční zprávy, účetní závěrky, znalecké posudky atd). V případě zahraniční osoby, jejího podniku či organizační složky, jsou listiny zakládané do sbírky listin uvedeny zvlášť. V důsledku změn právní úpravy týkající se insolvenčního řízení je v § 38i písm. h) ObchZ taxativně stanoven výčet rozhodnutí, které je nutno do sbírky listin založit, neboť vzhledem k povaze a funkci obchodního rejstříku není nutno zakládat veškerá rozhodnutí vydaná v rámci insolvenčního řízení. Soudy vedoucí obchodní rejstříky provádějí kontrolu stavu sbírky listin jednotlivých subjektů, tudíž v případě nesplnění povinnosti založit požadovanou listinu (ať už se jedná například o stejnopisy notářských zápisů pořízených jako osvědčení o provedení určitého úkonu, účetní závěrky nebo jiné listiny), vyzve soud podnikatele k jejímu okamžitému předložení pod sankcí uložení pořádkové pokuty až do výše 20.000,- Kč. Možnost uložení pořádkové pokuty podle § 200de o.s.ř62 se opětovnou novelizací o.s.ř. (zákonem č. 79/2006 Sb.) dostala mezi možnosti soudu jak sankcionovat podnikatele za porušení své povinnosti. Jejím vypuštěním byly totiž původně značně okleštěny možnosti soudu účinně postupovat proti podnikatelům, kteří i přes několik výzev soudu listiny do sbírky nedokládali. Jako druhá možnost vedle pořádkové pokuty pak přichází v úvahu postup podle ustanovení trestního zákona (§ 125 odst. 2).

62

Po účinnosti Novely byl od 1. 7. 2005 vypuštěn § 200d odst. 5 o.s.ř., podle něhož bylo možno uložit podnikateli pořádkovou pokutu, neuposlechl-li výzvu soudu k předložení listin do sbírky listin. Od 1.7.2005 bylo možno postupovat pouze § 125 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

28

Samotná skutečnost, že osoba zapsaná v obchodním rejstříku dobrovolně a průběžně naplňuje sbírku listin nebo tento institut ignoruje, dává najevo, co pro ni znamená serióznost, pečlivost a dodržování právních předpisů, nebo že z nějakých důvodů úmyslně nechce některé skutečnosti zveřejnit.63 Novela obchodního zákoníku rovněž zavedla změny týkající se listin předkládaných soudu v cizím jazyce. Listiny byly předkládány v originálním znění, jakož i v překladu do českého jazyka. Od 1.3.2008 ovšem došlo v rámci harmonizace s právem EU ke změně jazykového režimu listin zakládaných do sbírky. Režim listin předkládaných rejstříkovému soudu, které se nezakládají do sbírky listin, listiny ukládané do sbírky zahraničními osobami a taxativně vyjmenované listiny zakládané do sbírky (podle § 38i odst. 1 písm. h),i),j),k),l), a p) a podle § 38 i odst. 2 a § 38j), byl ponechán v původním stavu, neboť na tyto listiny se požadavky První směrnice nevztahují. České osoby zapsané v obchodním rejstříku ovšem mají nově povinnost listiny vyhotovovat a ukládat do sbírky listin v jazyce českém, jak to stanoví čl. 3a odst. 1 První směrnice a zároveň také mají možnost ukládat jejich překlad do jakéhokoliv cizího jazyka. Co se týče překladu takovýchto listin, je třeba úředního ověření jejich překladu, nejedná-li se o překlad listin z jazyka, který je úředním jazykem členského státu EU nebo EHP. Rejstříkový soud ale může navrhovateli sdělit, že překlad do českého jazyka nevyžaduje. Může tak učinit sdělením vyvěšeným na úřední desce soudu, a to i pro neurčitý počet řízení v budoucnu. V zájmu každého podnikatele je nejen z tohoto důvodu důležité sledovat úřední desku příslušného rejstříkového soudu. Stejná pravidla platí i pro jiné písemnosti předkládané soudu, nestanoví-li zákon jinak. V souvislosti s elektronizací obchodního rejstříku bylo od 1. ledna 2007 stanoveno, že listiny, jimiž nejsou dokládány skutečnosti uvedené v návrhu na zápis, změnu nebo výmaz zápisu v obchodním rejstříku, budou nadále přijímány pouze v elektronické podobě, a to ve formátu Portable Dokument Format (přípona PDF). Z počátku docházelo ze strany rejstříkových soudů k chybnému výkladu vyhlášky64, neboť vyžadovaly předložení dokumentů ve formátu PDF i v případech, kdy se jednalo o listiny, jimiž jsou dokládány

63

Pikna, P. Sbírka listin a její rozdílné pojímání. Právní rádce, 1997, č. 7, s. 11. Vyhláška č. 562/2006 Sb., kterou se stanoví způsob převedení listin do elektronické podoby, způsob nakládání s převedenými listinami a obligatorní elektronická podoba listin (vyhláška o digitalizaci obchodního rejstříku). 64

29

zapisované skutečnosti.65 Tato praxe byla záhy opuštěna, neboť se proti soudům zvedla vlna nesouhlasu především ze strany notářů.66 Tyto dokumenty je možno soudu zaslat pomocí elektronické pošty na podatelnu soudu (bez uznávaného elektronického podpisu) nebo je doručit pomocí datového nosiče Compact Disc Recordable (CD-R). Soud nosiče dat nevrací (pakliže jsou data v pořádku uložená a není nutno podnikatele vyzvat k přeložení řádného nosiče) a po uplynutí 6 měsíců od doručení je skartuje. Tyto procesy souvisejí s celkovou elektronizací obchodního rejstříku a způsobují jak podnikatelům, tak soudům nemalé problémy. Soudy se budou muset dozajista také vyrovnat s úkolem skartace těchto nosičů po uplynutí 6 měsíců od jejich doručení soudu. V současné době jsou veškeré listiny založené ve sbírce postupně převáděny do elektronické podoby pomocí výpočetní techniky.67 Listiny, které podnikatelé dokládali pouze do sbírky listin (nebyly tedy nikdy součástí rejstříkového spisu), jsou nadále přijímány pouze v elektronické podobě ve formátu Portable Document Format (přípona PDF).

65

V praxi to vypadalo tak, že soud vrátil navrhovateli jedno listinné vyhotovení dokumentu a vyzval jej k předložení tohoto vyhotovení ve formátu PDF. Nutno dodat, že rejstříkové soudy takto chybně postupovaly na základě zápisu z porady vedení rejstříkových soudů. 66 Všem rejstříkovým soudům bylo dokonce doručeno stanovisko Notářské komory. 67 Listiny již ve sbírce listin uložené jsou scanovány tak, aby k nim byl možný i elektronický přístup. Je to ale zdlouhavý proces a dosud není převedena ani polovina všech listin.

30

7. Elektronizace obchodního rejstříku K realizaci soustavy opatření souvisejících s elektronizací výkonu justice, tzv. e-governmentu, bylo nutno vytvořit odpovídající právní rámec a rovněž zajistit příslušné technické a organizační zabezpečení. Zatímco proces vybavení rejstříkových soudů výpočetní technikou probíhal od 90. let 20. století poměrně rychle, propojení pro vzájemnou komunikaci mezi soudy a přijetí potřebné právní úpravy mělo značné zpoždění. Hmotněprávní úprava obchodního rejstříku musí být v souladu s komunitárním právem, a proto klíčovým okamžikem pro elektronizaci obchodního rejstříku v České republice bylo přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady68, jenž provedla novelizaci První směrnice. V současnosti je obchodní rejstřík na cestě k plnému převedení do elektronické podoby. Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, jedná se o zdlouhavý proces, neboť díky potížím nebylo možno dosud dosáhnout pouze této elektronické podoby.69 Samotný obchodní rejstřík je již ale řadu let veden v elektronické podobě. Rejstříkové soudy jsou vybaveny speciálním počítačovým programem, který nově podanému návrhu přiděluje číslo F (stanovující počet podání v jednotlivém roce) a přiřadí jej příslušnému vyššímu soudnímu úředníku (na některých soudech dosud výjimečně ve věcech obchodního rejstříku rozhodují soudci) k rozhodnutí.70 Byl opuštěn princip tzv. „kolečka“, kdy bylo možno dopředu vysledovat konkrétní rozhodující osobu ve věci. Systém nyní sám přiděluje veškerá podání náhodně, bez jakékoliv pravidelnosti. Účelem této změny v přidělování věcí bylo zabránit možnému korupčnímu jednání ve věcech obchodního rejstříku. Samotný návrh je sice možno podat soudu v elektronické podobě, ovšem takto ho smí podat pouze osoba podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.71 Podatelna soudu na návrhu vždy vyznačí, zda se jedná o uznávaný elektronický podpis, či nikoliv.

68

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES, ze dne 15. července 2003, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS. 69 Podle čl. V. zákona č. 216/2005 Sb., přechodných ustanoví, lze obchodní rejstřík vést v listinné podobě pouze do 31. 12. 2006. Současně bylo odloženo použití ustanovení § 27 odst. 1, věta druhá a § 33 odst. 2 obchodního zákoníku. 70 Návrh (ať už v listinné nebo v elektronické podobě) je soudní kanceláři předán vyššímu soudnímu úředníku k rozhodnutí o něm. V programu „Pošta“ je možno s naprostou jistotou dohledat kdo a jakým způsobem se spisem manipuloval, jsou v něm zaznamenány veškeré události, jako je den podání návrhu, zda byl s návrhem zaplacen i soudní poplatek, byla-li navrhovateli zaslána výzva k opravě nebo doplnění podání a druh konečného rozhodnutí. 71 Elektronický podpis je upraven zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění posledních předpisů.

31

Není-li návrh opatřen elektronickým podpisem72, lze dovodit, že výklad ustanovení § 42 odst. 3 o.s.ř. je i nadále zachovatelný a podání v elektronické podobě splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu73 je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře s vlastnoručním podpisem, zatímco elektronicky učiněné podání bez uznávaného elektronického podpisu je nutno doplnit do tří dnů.74 Ustanovení § 33 odst. 3 ObchZ sice stanoví, že návrhy na zápis a listiny jsou uchovávány pouze v elektronické podobě a pouze v případě, pokud to charakter listiny neumožňuje, je vedena v podobě listinné. Soud má povinnost převést bez odkladu veškeré listinné materiály do elektronické podoby tak, že v listinné podobě budou v budoucnu vedeny pouze a jenom listiny, které do elektronické podoby převést nejde.75 Složitější situace je v případě dokládání listin. Přestože lze podat návrh na zápis do rejstříku v podobě elektronické, je podnikatel dosud povinen soudu předkládat listiny prokazující zapisované skutečnosti (např. smlouvy o převodu obchodního podílu, rozhodnutí o volbě nebo jmenování statutárního orgánu apod.) v podobě listinné. Elektronická komunikace s obchodním rejstříkem tedy není zdaleka kompletní. Dokumenty dokládané formou PDF dokumentu, který bude mít velikost více jak 8 MB, je totiž třeba soudu předložit na CD-R nosiči dat. Také velikost PDF dokumentů je omezena na 150 kB na jednu stránku listiny. Každá jednotlivá listina musí být také soudu předána jako jeden PDF soubor a není tedy možné rozdělit více PDF dokumentů ani slučovat více listin do jednoho PDF dokumentu. Považuji tento jev za negativní, neboť způsobuje navrhovatelům nemalé těžkosti. Dochází k situacím, kdy podnikatel podá návrh elektronicky, ale stejně musí poštou či osobně soudu doručit CD-R nosič dat, který bude obsahovat potřebné listiny. Údaje obchodního rejstříku jsou zpřístupněny prostřednictvím internetového serveru, mají pouze informativní charakter a s ohledem na jeho zabezpečení si Ministerstvo spravedlnosti vyhradilo právo omezit nebo zakázat přístup k databázi tomu uživateli, který denně odešle k vyřízení více jak 3000 požadavků denně. Bohužel musím konstatovat, že návaznost serveru na aplikaci obchodního rejstříku není na příliš dobré úrovni, neboť uložená data z obchodního rejstříku se objeví na serveru někdy až po několika dnech od jejich zanesení do databáze. 72

Je třeba rozlišovat elektronický podpis fyzické osoby nebo elektronickou značku, kterou může používat i osoba právnická nebo organizační složka státu. 73 Více k elektronickému podpisu Smejkal, V. Elektronický podpis. Právní rádce, 2005, č. 5. s. 25. 74 V Nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05 konstatoval Ústavní soud, že : „povinnost uvedená v § 42 odst. 3 o.s.ř., tedy písemně doplnit své elektronické podání do tří dnů, se nevztahuje na podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen zaručený elektronický podpis podle § 11 odst. 1 z.č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a změně některých dalších zákonů.“ 75 Dle názoru Štenglové I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI a.s., 2005, s. 16, se bude jednat například o doručenky a obdobné údaje, jež budou vyznačeny různými způsoby (strojem, rukou, razítkem apod.).

32

Předseda soudu vydává „Ukládací řád agend vedených na počítačích“, ve kterém je upraven postup ukládání záznamových nosičů, skartační údaje, jakým způsobem se vytváří zálohy počítačových údajů apod.76, podle kterého např. musejí být záznamové nosiče s archivními údaji uloženy vždy v jiné místnosti, než ve které je umístěn počítač obsahující originální počítačové údaje. Rovněž oblasti doručování by elektronizace justice jenom prospěla. Dosud zavedených devět typů obálek by zmizelo a doručování by se stalo méně nákladnou záležitostí.77 Tradiční listinná podoba totiž není ideálním nástrojem komunikace. Jednou z hlavních nevýhod je fakt, že držitel poštovní licence negarantuje doručení konkrétní písemnosti, ale pouze doručení zásilky určité hmotnosti a neznámého obsahu. V soudním řízení pak mohou některé osoby namítat, že jim byla doručena obálka s prázdným listem, nebo s obsahem týkajícím se jiné osoby. Důkazní situace odesílatele je pak značně problematická.78 Prozatím je stejně jako v jiných zákonech i v o.s.ř. vázáno doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na vůli adresáta. Doručovat mu může soud jen v případě, že mu sdělil svoji elektronickou adresu, požádal o doručení písemnosti na tuto adresu a uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, či takový certifikát soudu předložil. Při doručování na elektronickou adresu soud adresáta vyzve, aby do tří dnů od odeslání písemnosti doručení potvrdil, a to písemnou zprávou opatřenou uznávaným elektronickým podpisem.79 Účinné doručení se pak považuje za doručení do vlastních rukou. Naopak nedoručením anebo nepotvrzením doručení ve lhůtě 3 dnů, se považuje doručení za neúčinné a soud se musí pokusit o doručení jiným způsobem, aniž by znovu opakoval pokus elektronickou formou. V praxi bohužel soudy elektronické doručování používají jen velmi málo, neboť jejich technická vybavenost ještě není na takové úrovni, aby mohla být zajištěna naprostá bezpečnost doručovaných údajů. Soudy se odkazují na ust. § 45f odst. 1 o.s.ř., kdy soud může (a tedy nemá tu povinnost) doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě. Z mého pohledu ideální by také bylo zavedení dálkového přístupu do různých rejstříků evidencí, jako jsou katastr nemovitostí, živnostenský rejstřík, rejstřík trestů apod. Navrhovatelé by nemuseli předkládat zbytečně řadu listin, neboť soud by měl možnost do těchto rejstříků pouze nahlédnout a učinit o tom záznam do spisu. Další efekt, který by 76

Řád je vydáván na základě Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 26. dubna 1999, č.j. 75/99-OI ve smyslu ust. § 150 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 23. března 1998, č.j. 1100/98. 77 K tomu více v Jirsa, J. O elektronizaci a modernizaci české justice. Právo a podnikání, 2005, č. 9, s. 18. 78 Brunclík, Z. Elektronická podání. Právní rádce, 2006, č. 3, s. 19. 79 Mates, P. Elektronické podání a doručování. Právo a podnikání, 2005, č. 5, s. 13.

33

takováto změna přinesla je ten, že by odpadly některé případy zfalšovaných či pozměněných listin předkládaných rejstříkovému soudu (např. výpisy z rejstříku trestů). O možnosti propojení těchto registrů se hovoří již řadu let, k její realizaci bohužel pro všechny doposud nedošlo, ačkoliv Ministerstvo spravedlnosti již začalo pracovat na studii tzv. transakčních center pro informační systémy, které by měly zjednodušit vzájemnou komunikaci informačních systémů. Právnická profese se v současnosti již prakticky neobejde bez kvalitního velkého právního informačního systému, elektronické komunikace, digitalizace a zabezpečené elektronické archivace. Informatizace práva je nevratným procesem, který je potřeba respektovat a užívat jeho výhod. Zavádění IT, především elektronických komunikací do oblasti práva přináší nové standardy produktivity práce, kdy při správném vybavení a nastavení systému práce je možno tutéž agendu realizovat mnohem nižším počtem zaměstnanců a s mnohem menšími provozními náklady. Domnívám se, že díky současnému prudkému rozvoji v oblasti informačních technologií bude jistě brzy dosaženo plného digitalizování obchodních rejstříků, jako tomu je např. v Rakousku80 nebo v Singapuru (jenž se řadí mezi nejvýkonnější soudní systémy světa) a podnikatelé nebudou muset složitě a několika způsoby návrhy na zápis do obchodního rejstříku podávat.

80

Srovnej rakouský obchodní rejstřík v Firmengrundbuch Österreich [citováno 25. března 2007]. Dostupný z: http://www.firmenbuchgrundbuch.at/evo/web/compass/1202_DE.

34

8. Procesněprávní úprava obchodního rejstříku 8. 1. Vedení a členění obchodního rejstříku a rejstříkový spis Vedením obchodního rejstříku jsou pověřeny rejstříkové soudy (§ 27 odst. 2 ObchZ). Na základě ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) o.s.ř. rozhodují v prvním stupni ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, krajské soudy.81 Místní příslušnost rejstříkového soudu se určuje podle sídla či bydliště podnikatele nebo podle jeho místa podnikání. Jedná-li se o zápis zahraniční osoby, pak je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je umístěn její podnik nebo jeho organizační složka (§ 21 odst. 4 ObchZ). Ke změně místní příslušnosti dojde v případě, že podnikatel rozhodne o změně sídla do obvodu spadajícího pod jiný rejstříkový soud. Dosavadní příslušný soud provede změnu sídla zápisem ve věci (tedy přímo) a rozhodne samostatným usnesením o přenesení místní příslušnosti na jiný soud. Po právní moci rozhodnutí dojde k uzavření rejstříkové vložky a spis se i se sbírkou listin odešle nově příslušnému rejstříkovému soudu.82 O změně místní příslušnosti rozhodne soud i bez návrhu, dojde-li ke změně rozhodných okolností a podnikatel si sám o změnu nepožádá. Vzhledem k tomu, že všechny rejstříkové soudy jsou navzájem propojeny počítačovou sítí se společným programem, jsou veškeré změny okamžitě registrovány a kontinuita zápisů je tak zachována. Vedení a členění obchodního rejstříku upravuje instrukce Ministerstva spravedlnosti č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy. Obchodní rejstřík je možno definovat jako určitý registr zapsaných údajů, jenž se vnitřně člení do čtyř oddílů, podle toho jaký subjekt se zapisuje.83 Obchodní rejstřík se skládá z rejstříkových vložek a rejstříkových spisů. Rejstříkové vložky jsou dále uspořádány do oddílů pevně určených pro jednotlivé subjekty odlišující se od sebe podle právní formy. Oddíly jsou pro jejich lepší přehlednost označovány velkými písmeny abecedy takto: •

oddíl A pro samostatně podnikající fyzické osoby, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, státní podniky, společenství vlastníků jednotek a další

81

Pouze pobočky krajských soudů a Krajský soud v Praze obchodní rejstříky nevedou. V Praze rozhoduje v rejstříkovém řízení Městský soud v Praze jako soud prvního stupně v obvodu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze. 82 Jako poslední učiní již nepříslušný soud v počítačovém programu „Pošta“ záznam o odeslání spisu a sbírky listin (pokud již není zcela převedena do digitalizované podoby), jinému soudu. 83 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská společnost, Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 59.

35

právnické osoby, organizační složky podniků a odštěpné závody, o nichž to stanoví zákon a pokud nejsou zapisovány do jiného oddílu, •

oddíl B pro akciové společnosti,

•

oddíl C pro společnosti s ručením omezeným,

•

oddíl Dr pro družstva,

•

oddíl Pr pro příspěvkové organizace.

Pro každý zapsaný subjekt je v příslušném oddíle vytvořena samostatná vložka nesoucí označení příslušného oddílu a běžné číslo (např. C 54454). Samostatná vložka se zřizuje také pro organizační složky podniku či odštěpné závody, jsou-li umístěny v obvodu jiného rejstříkového soudu než kde se nachází sídlo podnikatele. Při změně právní formy právnické osoby je nutno v rámci jednotlivých oddílů provést její přesun. Zápis se tedy provede v oddílu pro nově zřízenou právní formu a pod původním číslem se již v zápisech nepokračuje. Pokud ke změně dojde v rámci jednoho oddílu, soud učiní zápis do stávající vložky. O každém subjektu zapsaném do obchodního rejstříku se vede rejstříkový spis. Obsahuje veškerá podání (jako jsou návrhy, listinné důkazy, rozhodnutí soudu, podněty apod.) a na rozdíl od sbírky listin není veřejně přístupný.

8. 2. Řízení ve věcech obchodního rejstříku Řízení ve věcech obchodního rejstříku, tj. procesně právní stránku jeho činnosti, upravuje obecně o.s.ř., speciální úprava je obsažena v ObchZ. Hlava pátá o.s.ř. upravuje rovněž řízení ve věcech obchodního rejstříku jako jedno ze zvláštních řízení. Před Novelou bylo toto řízení ovládáno zásadou vyšetřovací, což jej činilo značně zdlouhavým a neprůhledným. Jako zcela zásadní rys nové koncepce pokládám především opuštění věcného přezkumu a přechod na princip registrační, kdy soud přezkoumává pouze formální náležitosti návrhu, tj. zda jsou předloženy veškeré potřebné listiny. Co se týče hmotněprávního přezkumu listin, tento je prováděn pouze v některých případech a navíc, pakliže zapisovaná skutečnost není podložena notářským zápisem. Dosavadní pojetí konstitutivního či deklaratorního účinku zápisu zůstalo Novelou nedotčeno, stejně tak jako kvantum zapisovaných skutečností a požadavky na dodržení přísné formy u řady listin přikládaných pro zápis (resp. ukládaných do sbírky listin) zůstalo prakticky nezměněno. Takováto zásadní změna právní úpravy by totiž vyžadovala provedení ucelenější novelizace českého obchodního práva.

36

V rejstříkovém řízení v prvním stupni rozhodují od 1.1.2006 ve věcech obchodního rejstříku především vyšší soudní úředníci84, a to včetně provádění zápisů (§ 9 odst. 2 z.č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů). Funkce vyššího soudního úředníka byla do českého právního řádu zavedena v první polovině devadesátých let 20. století, kdy se v rámci reorganizace soudnictví zákonodárci nechali inspirovat zahraničními právními úpravami.85 V současné době je připravován nový zákon o vyšších soudních úřednících, ve kterém by měly funkce vyššího soudního úředníka, soudního tajemníka a asistenta soudce splynout v jedno a dojít podstatnému rozšíření jejich pravomocí. Předseda senátu (oproti minulosti) již ve věcech obchodního rejstříku rozhoduje výjimečně a vykonává nad vyšším soudním úředníkem spíše dohled. Je oprávněn mu věc odejmout a rozhodnout sám, jedná-li se o věc skutkově nebo právně mimořádně složitou, a to navíc jen tehdy, má-li být o zápisu rozhodnuto. Vyšší soudní úředník je naopak povinen věc předsedovi senátu předložit, jedná-li se o věc právně a skutkově mimořádně složitou nebo jeli v řízení třeba provést úkony, k jejichž provedení není oprávněn. Předseda senátu může také v rámci autoremedury rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí vyššího soudního úředníka. Výsledkem rejstříkového řízení je samotné povedení zápisu. Jde o promítnutí určité skutečnosti splňující předpoklady pro zápis do obchodního rejstříku. K tomuto může dojít :


na základě usnesení rejstříkového soudu o povolení zápisu,




bez vydání rozhodnutí (tzv. zápisem ve věci, jsou-li pro takový zápis splněny podmínky),




na základě fikce zápisu.

Druhy řízení Řízení zahájené na návrh je zahájeno dnem, kdy je návrh doručen soudu. Vzhledem k tomu, že jde o řízení nesporné, je k jeho zahájení zásadně třeba návrhu. Pokud mají být do obchodního rejstříku zapsány údaje mající konstitutivní povahu, je třeba existence návrhu vždy a soud nemůže zahájit řízení o jejich zápis. Jednou z důležitých povinností rejstříkového soudu je zajišťování souladu mezi skutečným právním stavem a zápisem v obchodním rejstříku. Soudy nebo jiné správní orgány mají povinnost upozornit rejstříkové soudy na neshody, které vyjdou najevo při jejich činnosti 84

V případě, že to zákon umožňuje, rozhoduje ve věcech obchodního rejstříku také justiční čekatel a soudní tajemník. 85 Např. v sousedním Rakousku nebo Spolkové republice Německo, má právě funkce vyššího soudního úředníka dlouholetou tradici. V Německu jsou vyšší soudní úředníci označováni jako nezávislí poskytovatelé právních služeb a jejich funkce a postavení jsou stanoveny německým zákonem o vyšších soudních úřednících (Rechtspflegergesetz).

37

(§ 200b odst. 3 o.s.ř.). Povinnost udržovat soulad právního stavu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku mají ale především statutární orgány podnikatele, které jsou povinny bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti podat návrh na zápis změny do obchodního rejstříku a doložit do sbírky listin zakládané listiny. Rejstříkový soud má poměrně dobrou možnost zjistit (například z doložených listin, upozornění třetích osob apod.), že určitá skutečnost ačkoliv nastala, nebyla promítnuta do obchodního rejstříku. V takovém případě je soud povinen zahájit řízení bez návrhu (§ 200b odst. 1 o.s.ř.) zvláštním rozhodnutím (usnesením) a provést zápis změny do obchodního rejstříku.86 Jedním z nejčastějších případů, kdy soud musí zahájit řízení o zápis změny z moci úřední je, dozví-li se o platném zániku funkce dosud zapsaného statutárního orgánu. Jiný postup ovšem je třeba zvolit tehdy, jestliže je rejstříkovému soudu doručeno pravomocné rozhodnutí o odsouzení dosud zapsaného statutárního orgánu podnikatele, způsobující ztrátu jeho bezúhonnosti (§ 6 odst. 2 zák.č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů), v důsledku čehož musí být dosud zapsaný statutární orgán z obchodního rejstříku vymazán. K takovému výmazu již není třeba vydání rozhodnutí o zahájení řízení, neboť je-li podkladem pro zápis rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, zapíše se příslušný údaj do obchodního rejstříku, aniž by rejstříkový soud vydával rozhodnutí o povolení tohoto zápisu. Soud tedy provede výmaz osoby z rejstříku přímým zápisem (§ 38g odst. 2 ObchZ). Skutečnost, že soud má možnost zahájit řízení o zápis deklaratorních změn je především velmi důležitým faktorem pro důvěru v zápisy v obchodním rejstříku a soud tímto krokem pouze deklaruje stav, který již reálně nastal.87 Jestliže tedy např. byla určitá osoba po určitou dobu ve funkci zapisované do obchodního rejstříku (a jedná se o deklaratorní zápis), pak je nutné tuto osobu do obchodního rejstříku zapsat bez ohledu na to, zda v době zápisu stále

86

Soud vydá usnesení o zahájení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (podle Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 5 Cmo 28/2007 : „na tom nic nemění ani skutečnost, že obchodní společnost byla o možnosti podat odvolání nesprávně poučena.“.). Lze se rovněž setkat s případy, kdy soud vydává usnesení v němž zároveň rozhodne o zahájení řízení bez návrhu a o změně zápisu v obchodním rejstříku. Podle mého názoru by soud měl nejprve zahájit řízení a teprve poté rozhodovat o změně v zápisu, neboť tento proces je průhlednější i když časově náročnější. Odvolací soudy ale připouštějí i rozhodnutí jediné. 87 K zahájení řízení bez návrhu a jeho podmínkám více v Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 444/2000.

38

ještě ve funkci je, či zda jí už funkce zanikla.88 Novější soudní praxe připouští možnost zahájit řízení z moci úřední v případě všech řízení s výjimkou tzv. prvozápisů.89 Reálně ovšem může nastat také situace, kdy obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nápravy nelze dosáhnout zahájením řízení ex offo. Soud takového podnikatele vyzve ke zjednání nápravy a stanoví mu zpravidla lhůtu 30 dnů. Bude-li se jednat o právnickou osobu a tato nápravu zapsaného stavu ve lhůtě nezjedná, může soud i bez návrhu rozhodnout o jejím zrušení s likvidací (o možnosti takovéhoto postupu musí být samozřejmě ve výzvě řádně poučena). K tomuto kroku soud přistupuje tehdy, nastanou-li okolnosti, které jsou v rozporu s kogentními ustanoveními zákona. Nejfrekventovanějším případem je stav, kdy podle Čl.VIII zákona č. 370/2000 Sb. bodu 20 byly společnosti povinny uvést své společenské smlouvy a stanovy do souladu s ustanoveními tohoto zákona ve lhůtě do jednoho roku ode dne nabytí jeho účinnosti, nebo také je-li soud upozorněn např. příslušným živnostenským úřadem, že společnost nesídlí na adrese zapsané v obchodním rejstříku. Zde soud nemá možnost zahájit řízení a bez náhrady sídlo vymazat.90 Na druhou stranu nesoulad vyvolávají pouze změny takových skutečností, které jsou do rejstříku zapisovány. Nezahájí-li soud řízení i přes listiny prokazující, že došlo ke změně s deklaratorními účinky (nebo i přes písemné upozornění), považuje se takovéto chování soudu mimo jiné i za zásah do práv osob, které mají být zapsány v tomto rejstříku nebo z něj vymazány. V takovémto případě jde ovšem i o zásah do práv společnosti, která má právo na to, aby údaje o ní v rejstříku odpovídaly skutečnosti, a o zásah do práv všech ostatních fyzických a právnických osob, které se musejí v dobré víře spolehnout při ochraně svých zájmů na zápis v obchodním rejstříku a vycházet z něj.91 Velmi podstatným institutem souvisejícím s rejstříkovým řízením je možnost vést řízení o neplatnost usnesení valné hromady. Tento návrh mohou podat osoby uvedené v ustanovení § 131 odst. 1 ObchZ a zákon jim pro jeho podání stanoví prekluzivní lhůtu jeden rok.92 Vyjde-li najevo, že rozhodnutí valné hromady, na jejímž základě již došlo ke změně v zápisu, 88

K zápisu historického stavu více v Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 7 Cmo 12/2003. Právní rozhledy, 2004, č. 2, s. 82. 89 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. Díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 99. 90 Ačkoliv v praxi některých rejstříkových soudů k tomuto dochází. Revolučním rozhodnutím v této věci je usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.3.2007, sp.zn. 7 Cmo 422/2006, kde byl vysloven souhlas s výmazem sídla bez náhrady. 91 Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 4. 1997, sp. zn. ÚS 142/96 musí být z rozhodnutí patrno, že se jedná o ztrátu bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona. 92 K tomu více Hampel, P. Osoby oprávněné domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti. Právní rádce, 2005, č. 7, s. 30.

39

je neplatné, zahájí rejstříkový soud řízení bez návrhu a uvede stav zápisu do souladu se stavem skutečným.

8. 3. Návrh na zápis a jeho přílohy Novela obchodního zákoníku upravila okruh osob oprávněných k podání návrhu na zápis jeho změnu či výmaz zápisu v obchodním rejstříku. Aktivní legitimaci svěřila dvěma okruhům osob (§ 31 odst. 1 a 2 ObchZ). Jednak jsou to osoby zapisované do obchodního rejstříku (§ 34 ObchZ), které jsou povinny návrh podat ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, co rozhodná skutečnost nastala a také osoby, o nichž to stanoví zákon. Druhá skupina oprávněných osob může podat návrh teprve v případě, nesplnila-li osoba uvedená v první skupině svou návrhovou povinnost ve lhůtě 15 dnů. V takovémto případě totiž může návrh podat každý, kdo na něm prokáže oprávněný zájem a doloží předepsané listiny. Je tedy záležitostí navrhovatele, zda uváděné důvody jeho právního zájmu k podání návrhu před soudem obstojí. Aby bylo možno dovodit navrhovatelův právní zájem na podání návrhu, musel by uvádět taková tvrzení, která v případě jejich doložení budou prokazovat, že neprovedení takového zápisu by mělo dopad do navrhovatelova postavení.93 Za listiny prokazující oprávněný zájem lze příkladmo označit zápis z valné hromady a členské schůze, smlouvu o převodu obchodního podílu, rozhodnutí učiněné formou notářského zápisu podle § 80a notářského řádu94, pravomocné rozhodnutí soudu o ukončení dědického řízení apod.).95 Takové rozšíření okruhu aktivně legitimovaných osob mělo jistě posílit efektivitu a aktuálnost zapsaných skutečností v obchodním rejstříku, ovšem ne ve všech případech tyto osoby disponují listinami, na základě kterých by mohlo dojít k provedení změny. Listiny jako jsou stejnopisy notářských zápisů zřejmě v praxi potíže nečiní, neboť se vydávají všem osobám, které prokáží právní zájem na jejich vydání (§ 91 odst. 1, věta první notář. řádu).

93

Např. podle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Cmo 353/2006 : „K prokázání právního zájmu na podání návrhu navrhovatel tvrdil, že tento zájem je opřen o zájem navrhovatele jako společníka společnosti na tom, aby jednatelem společnosti nebyla osoba, která porušuje zájmy společnosti. Navrhovaná změna se navrhovatele, konkrétně jeho postavení jako společníka, dotkne zprostředkovaně tím, že se vytvoří možnost pro volbu nového jednatele, který nebude porušovat zájmy společnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že tato tvrzení jako důvody právního zájmu navrhovatele k podání návrhu na změnu v zápisu v obchodním rejstříku nemohou obstát.“ 94 Zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů. 95 V soudní praxi se vyskytuje celá řada případů, kdy se například jednatel společnosti s ručením omezeným domáhá svého výmazu z obchodního rejstříku i po několika letech po svém odvolání z funkce, nebo například společník platně převedl svůj obchodní podíl na jinou osobu. Společnost v takovém případě měla povinnost bezodkladně podat návrh na jeho výmaz z obchodního rejstříku, ovšem neučinila tak.

40

Jiná je ale situace v případě notářských zápisů o právních úkonech (§ 62 notář. řádu), neboť takovýto zápis nepatří mezi osvědčující notářské zápisy a je možno je vydat jen v případě, že s tím budou souhlasit všichni účastníci. Lze si tedy snadno představit případ, kdy např. jediný společník společnosti s ručením omezeným rozhodne o změně zakladatelské listiny v působnosti valné hromady (k čemuž je zapotřebí notářského zápisu) a zároveň jako jednatel nepodá jménem společnosti návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku. Právní zájem na provedení takovéhoto zápisu pak může prokázat např. člen dozorčí rady. Ten ovšem bude moci stejnopis notářského zápisu získat pouze se souhlasem účastníka, tj. jediného společníka společnosti s ručením omezeným.96 V praxi tak vznikají a budou vznikat případy, kdy určitá osoba sice doloží právní zájem na zápisu, změně či výmazu určité skutečnosti v obchodním rejstříku, ale zároveň nebude mít k dispozici veškeré potřebné listiny.97 Domnívám se, že v takovém případě je soud povinen zahájit řízení bez návrhu za účelem dosažení shody. Další nepříjemnosti může v praxi činit ona zákonem stanovená patnáctidenní lhůta. Jedná se o lhůtu složenou, která počne běžet po uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti“ (§ 32 odst. 3 ObchZ). Lhůta bez zbytečného odkladu totiž není zákonem nikterak vymezena. Otázky, zda lhůta počíná běžet vydáním předmětného rozhodnutí valné hromady, vyhotovením notářského zápisu či jeho doručením společnosti, osvětlí až rozhodovací praxe soudů98. Zjistí-li totiž rejstříkový soud, že dosud neuplynula ona 15 denní lhůta pro podání návrhu podnikatelem, odmítne návrh usnesením z důvodu, že je podán osobou neoprávněnou (§ 200d odst. 1 písm. a) o.s.ř.). V některých případech zákon opravňuje k podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku také jiné osoby (např. u prvních zápisů obchodních společností nebo v případě návrhu na výmaz z obchodního rejstříku). Návrh na zápis se podává a provádí v českém jazyce. Za předpokladu, že k návrhu bude přiložen úředně ověřený překlad znění zápisu do cizího jazyka, je možno na návrh provést zápis také v jakémkoliv cizím jazyce. Jedná se o novinku zavedenou novelou ObchZ od 1.3.2008, neboť do té doby nebylo možno v rozporu s čl. 3a odst. 1 První směrnice činit zápisy v obchodním rejstříku v cizím jazyce. Tento závadný stav tedy byl již napraven, ovšem pro realizaci této myšlenky v praxi bude třeba ještě upravit formuláře pro zápis do rejstříku. 96

K tomu více Bartošíková, M. K podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku po „rejstříkové novele“. Obchodní právo, 2006, č. 2, s. 5. 97 V takovém případě buď návrh ani nepodá nebo bude po podání vyzvána soudem k předložení listin, přičemž po marném uplynutí lhůty bude návrh odmítnut. 98 Bartošíková, M.K podání návrhu za zápis do obchodního rejstříku po „rejstříkové novele“. Obchodní právo, 2006, č. 2, s. 4.

41

Návrh na zápis (návrhem na zápis je třeba ve smyslu legislativní zkratky rozumět i návrh na zápis změny nebo výmazu do obchodního rejstříku) je tedy po Novele možno podat pouze na formuláři (§ 32 odst. 1 ObchZ), jehož vzor99 vydalo Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou č. 250/2005 Sb., o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku.100 Ke každému formuláři byl zveřejněn seznam příloh101, které může rejstříkový soud jako přílohy k návrhu na zápis požadovat. Tyto formuláře, přílohy a návody pro jejich vyplnění jsou uveřejněny způsobem umožňujícím dálkový přístup102 a jsou zpřístupněny bez jakýchkoli poplatků. Každý kdo uvažuje o podání návrhu si může (a měl by) ještě před jeho podáním snadno zjistit potřebné informace a zákonné požadavky pro zdárné provedení zápisu. Povinnost podat návrh na formuláři dosud nemají státní podniky a právnické osoby zřízené zvláštním právním předpisem. Z povinnosti podat návrh na formuláři jsou vyjmuty také prvozápis a zápis změny u nadace, nadačního fondu, org. složky zahraniční nadace, org. složky zahraničního nadačního fondu, obecně prospěšné společnosti a společenství vlastníků jednotek. Stejně jako každý návrh musí být i formulářový návrh opatřen podpisem navrhovatele (případně jeho právního zástupce či zmocněnce), který musí být v případě rejstříkového řízení vždy úředně ověřen. Úřední ověření pravosti podpisu domácích i zahraničních osob (tzv. legalizaci) provádějí orgány obcí, které vedou matriku, jiné pověřené orgány obcí a krajské úřady podle zvláštního zákona.103 Ověření podpisů provádějí i notáři a nově od roku 2005 také advokáti.104 Zavedení tohoto nového právního institutu provázela bouřlivá diskuse nejen v parlamentu, ale také mezi odbornou veřejností. Jeho účelem byla bezesporu snaha zákonodárců urychlit jednání, jehož výstupem má být listina sepsaná advokátem a opatřená úředně ověřeným podpisem klienta. Prohlášení advokáta je tedy nadáno veřejnou vírou v jeho pravdivost (tzn., že listina byla před ním podepsána určitou osobou, určitého dne a na určitém místě). Advokát není zmocněn vedle notářů, obecních úřadů a velitelů námořních lodí 99

Vzor návrhu na zápis do obchodního rejstříku lze nalézt na Ministerstvo spravedlnosti. Formuláře pro zápis do obchodního rejstříku [citováno 12. března 2007]. Dostupný z:http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038. 100 U každého formuláře je zároveň zveřejněn postup pro jeho vyplnění. Ovšem jak je uvedeno v Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 676/2005, že : je tento návod právně nezávazný, neboť nemá vůbec formu právního předpisu, ba dokonce ani nařízení či instrukce ministerstva. 101 Seznam příloh k návrhu na zápis do obchodního rejstříku lze nalézt na Ministerstvo spravedlnosti, formuláře pro zápis do obchodního rejstříku [citováno 12. března 2007]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038. 102 Formuláře jsou připraveny ve formátu ZFO s využitím prostředku 602XML Filler. Tento programový prostředek umožňuje off-line vyplňování formuláře, přičemž je možno si jej uložit na disk v průběhu vyplňování a následně jej znovu otevřít. 103 K tomu více v Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská společnost. ASPI a.s., 2005, s. 63. 104 Račok, M. K právní povaze s účinkům prohlášení advokáta o pravosti podpisu. Bulletin advokacie, 2005, č. 6, s. 10.

42

provádět legalizaci, ale jeho prohlášení je postaveno tomuto úřednímu ověření, pokud jde o právní účinky, na roveň (pokud jej učinil v souladu s § 25a zákona o advokacii105). K návrhu na zápis musí být doloženy listiny o skutečnostech, které mají být zapsány a listinami zakládanými do sbírky listin. Jak již bylo řečeno, součástí vyhlášky č. 520/2005 Sb., je i seznam listin, které mají být spolu s návrhem soudu předloženy. Je otázkou, zda je tento seznam příloh úplný a zda si soud nemůže vyžádat i jiné listinné důkazy než ty, které jsou stanoveny v přehledu příloh. Podle důvodové zprávy106 k Novele, by soud neměl být oprávněn požadovat více, než kolik předpokládají formuláře a seznam příloh. Má se tudíž jednat o úplný (taxativní) výčet listin, které je soud oprávněn požadovat pro zdárný průběh zápisu. Z praxe rejstříkových soudů ovšem vyplynulo, že tento seznam úplný není, a další listiny je nutno vyžadovat v návaznosti na jednotlivá ustanovení ObchZ nebo dalších zákonů. Je třeba si uvědomit, že pokud předložení určité listiny předepisuje zákon, není pro soud relevantní, že ji nevypočítává seznam listin ve vyhlášce (pokud tato není v souladu se zákonem). Například u listin vyžadovaných pro společnost s ručením omezeným je u prokury uvedeno, že je třeba předložit : „listiny o vzniku, zániku, rozšíření nebo zúžení prokury.“ Dle mého názoru se jedná o chybné označení, a vyhláška je zde v rozporu se zákonem, neboť prokura vzniká až zápisem do obchodního rejstříku. Správně by se mělo jednat o doklady o udělení prokury. Rovněž je stanoveno, že prokurista soudu musí předložit čestné prohlášení, že splňuje podmínky podle § 38l ObchZ. Jelikož ale prokurista není statutárním orgánem, ale smluvním zmocněncem společnosti, nelze na něj podle mého názoru vztahovat ust. § 38l ObchZ. V tomto případě jde vyhláška dokonce nad rámec zákona a ukládá prokuristovi více povinností než samotný zákon. V některých případech ovšem nejsou potřebné listiny označeny ani zákonem ani vyhláškou, jako je tomu například u smlouvy o prodeji podniku, smlouvy o převodu části obchodního podílu, dohody o rozdělení obchodního podílu apod. Tyto neupravené listinné důkazy způsobují navrhovatelům největší potíže, neboť pod mediálním vlivem nabyli dojmu, že úprava listin ve vyhlášce č. 250/2005 Sb. je taxativní.107 I když je seznam příloh nedokonalý a neúplný, zamezil alespoň tolik kritizovanému úřednickému dotváření práva, kdy byl navrhovatel mnohdy nucen prokazovat různé skutečnosti a předkládat dokumenty, na 105

Zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Sněmovní tisk č. 2004/566. Návrh poslance Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [citováno dne 17. června 2007]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=566&CT1=0. 107 Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie aneb jak novela novelu stíhá. Právní fórum, 2006, č. 8, s. 268. 106

43

jejichž doložení nárok ze zákona v žádném případě nevyplýval. Bylo totiž nutné prokazovat veškerá tvrzení obsažená v návrhu na zápis.108 Jelikož samozřejmě neexistuje vždy jednotný názor na způsob prokázání té či oné skutečnosti, docházelo k neustálému prodlužování rejstříkového řízení a k neúměrnému zatěžování jeho účastníků. I když tedy není seznam příloh nutných pro zápis do obchodního rejstříku úplný a soud si může vyžádat i další listiny, než jen ty uvedené ve vyhlášce (bude-li to vyplývat z příslušných zákonných ustanovení109), přece jen tento seznam obsahuje většinu potřebných listin. Další novinkou zavedenou do obchodního zákoníku Novelou je úředně ověřený písemný souhlas osob zapisovaných v rámci podnikatele. Tohoto souhlasu není třeba, pakliže vyplývá z jiných listin dokládaných k návrhu. Bude-li například součástí návrhu notářský zápis, jehož bude tento souhlas součástí, není již pak třeba duplicitně zajišťovat jeho úřední ověření. Souhlas zapisovaných osob je vyžadován v rámci ochrany třetích osob, neboť tyto již po Novele nejsou účastníky rejstříkového řízení a je potřeba určitým způsobem chránit jejich práva. Důvodem, proč zákonodárce zúžil okruh účastníků, mělo být zrychlení celého rejstříkového řízení. Zpočátku došlo ke špatné formulaci § 31 odst. 3 ObchZ, ze kterého vyplývala nutnost zajistit i souhlas osob navrhovaných k výmazu z rejstříku. Další novelizací bylo toto zákonné ustanovení opraveno tak, že k výmazu osoby zapsané v rámci zápisu podnikatele se její souhlas s výmazem nevyžaduje.110 K ochraně vymazávaných osob totiž slouží nové ustanovení § 200db odst. 5 o.s.ř. Co se týče listin předkládaných k návrhu, musí navrhovatel prokázat, že mu nejpozději dnem zápisu vznikne živnostenské nebo jiné oprávnění k činnosti, která má být jako předmět podnikání nebo činnosti do rejstříku zapsána. Jednou z dalších podstatných listin je od roku 2001 doklad prokazující právní důvod užívání prostor, do nichž podnikatel umístil sídlo nebo místo svého podnikání.111 Po Novele již není třeba rejstříkovému soudu dokládat vznik nájemní, popřípadě podnájemní smlouvy, ale pouze souhlas osoby oprávněné s bytem nebo nebytovým prostorem nakládat (tj. souhlas vlastníka nebo osoby oprávněné souhlas za vlastníka poskytnout spolu s jeho zmocněním). Tento souhlas samozřejmě není potřeba, pokud je podnikatel sám vlastníkem předmětných prostor. V takové situaci plně postačí předložení výpisu z katastru nemovitostí (ne starší 3 měsíců) prokazujícího vlastnické právo 108

Holec, P. Reforma obchodního rejstříku. Bulletin advokacie, 2005, č. 7-8, s. 53. K tomu více Eliáš, K., Dvořák, T., a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 111. 110 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 8 Cmo 135/2006 : „Z uvedeného ustanovení odvolací soud dovozuje, že jestliže zákon nevyžaduje k výmazu osoby zapsané v rámci zápisu podnikatele její souhlas, nevyžaduje ho logicky ani při výmazu jakéhokoli zápisu u takovéto osoby.“ 111 Eliáš, K., Dvořák, T. A kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 116. 109

44

k prostorám, do nichž podnikatel umístil své sídlo. Otázkou je, zda výčet listin uvedených ve vyhlášce nejde nad rámec zákona, když v případě, že podnikatel není vlastníkem nebytového prostoru, požaduje souhlas (spolu)vlastníka prostor, nebo správce zmocněného k udělení souhlasu s umístěním sídla a zmocnění tohoto správce. Rejstříkové soudy postupují podle vyhlášky a tyto listiny vyžadují, ačkoliv osobně se domnívám, že tato úprava sídla znamená zbytečné zatěžování podnikatelů (zejména v případech prvních zápisů), neboť tyto listiny mají povinnost předkládat již živnostenskému úřadu jako předpoklad pro vydání živnostenského listu. Mnohdy dochází v praxi k situacím, kdy je sídlo živnostenským úřadem bez problémů uznáno a zapsáno na živnostenský list, ale rejstříkový soud při duplicitním přezkoumávání sídla podnikatele zápis podnikatele do rejstříku zamítne (např. pro umístění sídla v bytě v případech, kdy sídlo do bytu umístit nelze). Co se týče zahraniční osoby navrhovatele, ta je povinna sdělit rejstříkovému soudu doručovací adresu na území České republiky nebo zmocněnce s doručovací adresou v ČR, oprávněného přijímat za ni písemnosti. Mezi listinami potřebnými pro výmaz z obchodního rejstříku je uvedeno i potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu podle § 75a odst. 2 ObchZ. Tuto listinu ovšem není soud oprávněn vyžadovat v případech, kdy je společnost vymazávána z rejstříku po skončeném nebo zrušeném konkursu, neboť v konkursním řízení je povinností správce konkursní podstaty uložit veškeré listiny ze zákona. V tomto směru se bohužel dosud rejstříkové soudy nepoučily a vyžadují potvrzení nad rámec zákona. Další podstatnou skutečností, kterou si navrhovatelé často neuvědomují je ta, že soudu je třeba předkládat listiny pouze v originále nebo úředně ověřené kopii. Domnívám se, že podnikatelé by si pro případ ztráty měli originály dokumentů ponechávat uloženy a dát vyhotovit několik jejich úředně ověřených kopií pro případné další použití. Vyhnou se tak složitému nahrazování jejich originálů. Sama ověřovací doložka totiž představuje prohlášení státního orgánu o shodě opisu nebo kopie s předloženou listinou. Kopie listiny pak bude mít soukromý charakter a její součástí se stane veřejná listina v podobě ověřovací doložky. I když charakter veřejné listiny pak bude mít pouze ověřovací doložka, rejstříkovému soudu takováto listina k prokázání určité skutečnosti jako podklad pro zápis zcela postačuje.112 Jednou podaný návrh je možno také vzít zpět, avšak pouze za předpokladu, že je navrhován zápis skutečnosti s konstitutivními účinky. Půjde-li o deklaratorní účinky zápisu,

112

Chlebcová, R. Veřejná listina a její použití v mezinárodním a evropském právu – I. část. Právní fórum, 2007, č. 1, s. 27.

45

nelze takovýto návrh vzít zpět vůbec (§ 200b odst. 2 o.s.ř.) a soud prohlásí zpětvzetí za neúčinné.

8. 4. Účastníci řízení Do 1.7.2005 byl účastníkem řízení podnikatel a všechny osoby, jichž se zápis v obchodním rejstříku týkal (tedy jak vymazávané, tak i zapisované osoby).113 Novela značně omezila okruh účastníků řízení, jimiž je nyní podle § 200c odst. 1 o.s.ř. pouze osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního právního předpisu, a podnikatel (pokud není současně navrhovatelem). Podnikatelem je v tomto případě myšlena osoba zapisovaná do rejstříku podle § 34 ObchZ. Konstrukce tohoto ustanovení je stanovena poněkud neobratně, neboť v případě, že návrh podá osoba bez právní legitimace, musí s ní soud zacházet jako s účastníkem řízení a doručit jí rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle § 200d odst. 1 písm. a) o.s.ř., s čímž je samozřejmě spojeno právo opravného prostředku. Pokud by ovšem mělo být ustanovení § 200c odst. 1 o.s.ř. vykládáno doslovně, nemohl by neoprávněný navrhovatel odvolání podat. Takovýto postup soudu by ovšem byl v rozporu s článkem 36 Listiny základních práv a svobod114. Důležité pro rejstříkové řízení je také to, že se obecná úprava účastníků řízení podle § 94 odst. 1 a 2 o.s.ř. nepoužije. Od předchozího nazírání na účastníky řízení je třeba rozlišovat účastenství v řízení zahájeném ex offo, kde je účastníkem řízení pouze a jen podnikatel. V době krátce po účinnosti Novely některé rejstříkové soudy špatně vykládaly výše zmíněná ustanovení o.s.ř. a usnesení o zahájení řízení bez návrhu a o provedených změnách doručovaly jako účastníku řízení také např. vymazávané osobě. Odvolacím soudům pak v řízení o odvolání nezbylo nic jiného, než odvolání těchto osob odmítat, neboť je podávaly osoby, které k tomuto procesnímu úkonu nebyly ze zákona oprávněny. Bohužel na výsledku nezměnila nic ani skutečnost, že soudy prvního stupně ve svém rozhodnutí odvolatele jako účastníka řízení označily a rozhodnutí mu doručily.115

8. 5. Přezkumná činnost a rozhodnutí soudu Pro celou novelizaci týkající se obchodního rejstříku platí, že hlavní snahou bylo odstranit nejkřiklavější nedostatky týkající se řízení ve věcech obchodního rejstříku. V některých 113

K účastenství v rejstříkovém řízení před Novelou In Štenglová, I. Účastníci řízení v rejstříkových věcech. Právní rozhledy , 1994, č. 2, s. 104. 114 Usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 115 K tomu např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 5 Cmo 302/2006.

46

ohledech ovšem nebyly nové instituty dostatečně dotaženy. Zpočátku neměl soud možnost vyzvat navrhovatele k opravě nebo doplnění návrhu, takže pokud se v návrhu objevila sebemenší chyba nebo nebyla předložena některá z listin, musel soud návrh odmítnout nebo zamítnout. Velkou nespokojenost podnikatelů způsobovaly některé z rejstříkových soudů, které návrhy odmítaly z naprosto banálních důvodů, jako jsou např. neočíslované strany návrhu a podobně. Podnikatelé pak museli čekat na právní moc rozhodnutí před tím, než mohli podat návrh znovu. Počáteční výsledek Novely vyzněl velmi rozpačitě, neboť jejím hlavním cílem bylo zrychlení zápisů do rejstříku, jehož v počátcích nebylo dosaženo. Proto bylo řízení ve věcech obchodního rejstříku opětovně novelizováno zákonem č. 79/2006 Sb.116 Po doručení návrhu soud nyní zkoumá, zda návrh:


byl podán osobou oprávněnou (aktivní legitimaci),




byl podán způsobem předepsaným podle zvláštního právního předpisu (na předepsaném formuláři v případech kdy je formulář vyžadován),




obsahuje všechny náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem,




je srozumitelný a určitý117,




byl podán s listinami, jimiž mají být podle zvláštního právního předpisu doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech.

Má-li návrh vady nebo k němu není doložena některá z potřebných listin, vyzve soud usnesením navrhovatele k odstranění vad či doložení listin. Toto usnesení musí soud vydat do 3 pracovních dnů ode dne doručení návrhu soudu a také jej v této lhůtě navrhovateli odeslat. Opakovaná výzva není ze zákona možná. Ustanovení § 43 o.s.ř. se použije pouze jako speciální právní úprava. Znovu zavedením výzev do rejstříkového řízení došlo k jakémusi kompromisu mezi původní Novelou, která žádné výzvy nepřipouštěla (ačkoliv původní návrh zákona s touto možností počítal) a zákonnou úpravou platnou do 1. 7. 2005, kdy soudy mnohdy nelogicky navrhovatele několikráte vyzývaly k doložení dalších listin. V usnesení (výzvě) soud stanoví zpravidla velmi krátkou lhůtu (např. 5 pracovních dnů), neboť účelem nového rejstříkového řízení bylo zrychlení zápisů a navrhovatelé by měli předkládat návrhy kompletní (při stanovení 5 denní lhůty soud počítá s tím, že návrh lze snadno opravit a doplnit listinou, kterou navrhovatel zapomněl přiložit). Nedomnívám se, že neformální komunikace

116

Zákon č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 117 Nesrozumitelnost a neurčitost návrhu bude přicházet v úvahu např. tedy, bude-li navrhovatel požadovat zápis několika změn na sebe navazujících, které řádně nenavrhne ve formuláři tak, jak k nim postupně docházelo. Nebyla by tak dodržena kontinuita a úplnost zápisu v obchodním rejstříku.

47

(např. telefonická) ze strany soudu, jak ji navrhují někteří právní odborníci,118 by přispěla k jasnému a rychlému řešení problému.119 Jednou z nejdůležitějších listin předkládaných obchodnímu rejstříku je notářský zápis. Zákon v mnoha případech stanoví povinnost provést úkon formou notářského zápisu. Do účinnosti Novely bylo rejstříkové řízení nesporným řízením, ve kterém musel soud vést dokazování z moci úřední. Sám musel prokazovat existenci skutečností navrhovaných k zápisu a nebylo možné vycházet ze zásady formální pravdy. Soud musel přezkoumávat i notářské zápisy z hlediska jejich právní bezvadnosti, neboť nesl odpovědnost za řádnost právních vztahů uvnitř obchodních společností.120 Docházelo tím k duplicitnímu přezkumu listin majících charakter veřejné listiny, přestože již tehdy platný o.s.ř. jednoznačně zakotvoval vyvratitelnou právní domněnku obsahové správnosti veřejné listiny.121 Po Novele platí, že mají-li navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápisu, zkoumá soud pouze to, zda notářský zápis splňuje požadavky kladené na něj zvláštním právním předpisem. Notář vyhotovující zápis se v jeho závěru vyjádří, zda jím ověřované jednání je v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty. Pokud se vyjádří kladně, nese odpovědnost za správnost a zákonnost údajů v něm uvedených. V takovém případě je tedy následný soudní přezkum nadbytečný. Ovšem v případě, že notář bude mít závažné a důvodné pochybnosti o správnosti ověřovaného jednání, upozorní na tuto skutečnost nejprve podnikatele. Pokud ani poté nejsou vady odstraněny, učiní notář v zápise výhradu, že rozhodnutí nebylo učiněno v souladu s právními předpisy nebo zakladatelskými dokumenty, anebo že nebyly splněny předepsané formality. V takovém případě provede rejstříkový soud přezkum, jakoby notářský zápis neexistoval. Je tedy na samotném podnikateli a jeho statutárních orgánech, zda dodají notáři veškeré údaje a podklady, aby mohl provést notářský zápis v souladu se zákonem.122 Přes všechno výše uvedené je praxe poněkud odlišná a některé soudy se necítí být vázány právními závěry notářů o ověření jednotlivých skutečností a stále se pouští do přezkumu notářských zápisů, jejichž správnost již jednou ověřil notář.123 Domnívám se, že v takovém případě ztrácí Novelou zavedená činnost notářů efekt. Dlužno však dodat z vlastní zkušenosti, že jsem se již setkala i s případy, kdy

118

Surga, O. Obchodní rejstřík bez dechu. Právní rádce, 2006, č. 1, s. 66. Úředník či soudce by trávil čas neformální telefonickou komunikací, aniž by měl zajištěnu např. identifikaci druhé osoby, navíc by stěží došlo k naprostému odstranění vad. 120 Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie? Právní rádce, 2002, č. 7, s. 34. 121 Holeček, J. Revoluce v zápisech do obchodního rejstříku na obzoru. Právní rádce, 2005, č. 6, s. 27. 122 Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku. Obchodní právo, 2005, č. 10, s. 3. 123 Myslil, S., Myslil, R. Obchodní rejstřík po novele. Bulletin advokacie, 2006, č. 4, s. 16.

119

48

notář žádnou výhradu v notářském zápise neučinil a následně vyšlo najevo, že tento zápis byl sepsán v rozporu se zakladatelským dokumentem. Pakliže návrh nebude splňovat alespoň jednu z podmínek stanovených v § 200d odst. 1 o.s.ř. (a to i po výzvě v případě odstranitelné vady), soud návrh na zápis odmítne. Ve svém rozhodnutí musí uvést krom podstatných náležitostí rozhodnutí i důvody, které jej k takovému rozhodnutí vedly, včetně poučení jakým způsobem může navrhovatel nedostatky odstranit. Odvolací soudy ve svých rozhodnutích několikráte kritizovaly soudy prvního stupně, že nedostatečně odůvodňují svá rozhodnutí a činí je tak nepřezkoumatelnými. Řádným odůvodněním rozhodnutí a vysvětlením v čem spočívala překážka zápisu, umožní soud pochopit i neprávníkovi, jak je možné podat návrh řádně. Důvodem pro odmítnutí návrhu není, nepřiložil-li navrhovatel k návrhu listinu zakládanou do sbírky listin. V takovém případě má soud jiné možnosti k donucení podnikatele založit listiny do sbírky (pořádková pokuta či postup podle trestního zákona – viz kapitola 6.) . Nedojde-li k odmítnutí návrhu, zkoumá soud ve druhé fázi řízení, zda údaje o zapisovaných skutečnostech vyplývají z předložených listin a zda navrhovaná obchodní firma není zaměnitelná s jinou již existující obchodní firmou, případně není-li klamavá. Pakliže soud dojde po přezkoumání předložených listin k závěru, že některá z nich je vadná, nedává mu zákon prostor pro výzvu navrhovatele k předložení listiny bezvadné. V takovémto případě rejstříkový soud návrh na zápis ihned zamítne.124 To samé platí i v případě, že soud navrhovatele vyzve k předložení chybějících listin a navrhovatel doloží listiny vadné. Proti usnesení o odmítnutí o zamítnutí návrhu je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k vrchnímu soudu, prostřednictvím soudu rejstříkového. Nebyl-li návrh odmítnut ani zamítnut, povolí rejstříkový soud zápis ve věci. Povolení zápisu probíhá těmito způsoby :


provedením zápisu (tzv. přímý zápis bez vydání rozhodnutí),




usnesením o povolení zápisu,




tzv. fikcí zápisu (zvláštní způsob provedení zápisu).

Bez vydání rozhodnutí provede soud zápis na základě rozhodnutí jiného soudu nebo správního orgánu (např. pravomocný odsuzující rozsudek jednatele, pravomocné rozhodnutí v dědickém řízení, pravomocné rozhodnutí živnostenského úřadu o zániku živnostenského oprávnění apod.). Zápis se rovněž provede, mají-li navrhované zapisované skutečnosti

124

Může dojít k případu, že v části soud návrh povolí a v části jej bez výzvy zamítne.

49

podklad v přiloženém notářském zápisu, a nebo pokud jde o zápis deklaratorní povahy. Zápis je do rejstříku proveden ke dni uvedeném v návrhu, nejdříve však ke dni jeho provedení. Nejsou-li splněny podmínky, za kterých soud provede zápis bez rozhodnutí, pak soud rozhodne usnesením, a to bez jednání. Jednání sice může být v rejstříkovém řízení soudcem nařízeno, ale pak by jen sotva bylo možno dodržet lhůtu pro vydání rozhodnutí.125 Usnesením rozhodne soud vždy, pokud je navrhovatelem osoba, která dosud nemá povinnost podávat návrh na zápis na formuláři (např. společenství vlastníků jednotek) a v případech, podává-li návrh osoba podle § 31 odst. 2 ObchZ. Další případ, kdy soud rozhodne o zápisu usnesením je tehdy, pokud navrhovatel bude požadovat zápis k určitému datu v budoucnu (zpětně není možno na návrh zápis provést). Nebylo by totiž možné přímo zapsat údaje do rejstříku s uvedením data jejich účinnosti v budoucnu. Jednak by mezitím došlo ze zákona ke kontumačnímu zápisu a jednak by takovéto zápisy způsobily nepřehlednost obchodního rejstříku. Samotný zápis je proveden po právní moci usnesení. Rejstříkový soud má na provedení zápisu (jeho odmítnutí či zamítnutí) lhůtu pěti pracovních dnů. Do 1. 7. 2006 bylo zákonem stanoveno přechodné období, v kterém měl soud lhůtu pro rozhodnutí 10 pracovních dnů. V případě zápisu přeměny nebo pokud se rejstříkový spis nenachází u soudu, povoluje zákon lhůtu pro rozhodnutí delší, a to patnáct dnů.126 V případě, že soud navrhovatele vyzval k odstranění vad návrhu či k doplnění chybějících listin, počíná běžet lhůta dnem následujícím po dni, kdy bylo soudu doručeno opravené podání či doplněny listiny. Stejně tak byl sporný vliv přerušení rejstříkového řízení na běh lhůty. Tato situace je nyní řešena tak, že vydá-li soud rozhodnutí bránící mu pokračovat v řízení, začne běžet lhůta znovu ode dne odpadnutí překážky v řízení. Nedochází tedy ke stavení, ale k přetržení běhu této lhůty.127 Nedodržením lhůty nastává domněnka zápisu. Vyvratitelná domněnka zápisu znamená, že se navrhovaný zápis považuje za provedený dnem následujícím po uplynutí uvedené lhůty, pokud před jejím uplynutím nebyl návrh vzat účinně zpět.128 Fikce zápisu je jednou ze zásadních změn provedených Novelou, kterou bylo ovšem nutno doplnit následnou novelizací o způsob, resp. lhůtu pro promítnutí takovéto domněnky zápisu do rejstříku. Nyní je soud povinen promítnout zápis do rejstříku do 2 dnů ode dne, kdy je takovýto zápis třeba považovat za provedený. V souvislostí s fikcí zápisu se z odborné veřejnosti ozývají hlasy, že nedořešenou otázkou stále zůstává způsob, 125

Shodně Štenglová, I. In Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 179. V této době, než se spis rejstříkovému soudu vrátí (např. od odvolacího soudu, jiného rejstříkového soudu či Police ČR apod.) lhůty neběží. 127 Dědič, J. Obchodní zákoník se zmítá v předvolební smršti. Právní zpravodaj, 2006, č. 3, s. 4. 128 Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku. Obchodní právo, 2005, č. 10, s. 9. 126

50

jakým se účastník zápisu takovéto fikce domůže, neboť pakliže soud na základě jedné nečinnosti zápis ve lhůtě neprovede, může následovat nečinnost další.129 V případě nečinnosti soudu může navrhovatel využít možnosti obrany proti průtahům v soudním řízení. Rozhodování obecných soudů v nepřiměřených časových dimenzích zhodnotil Ústavní soud ČR jako jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně garantovaného práva účastníka zakotveného v 38 odst. 2 LZPS.130 Rejstříkové soudy se nemohou „vymlouvat“ na velký počet vyřizovaných případů, neboť již v minulosti bylo dovozeno „že námitku přetíženosti soudů je sice možné připustit jako konstatování obecného stavu, těžko však ve věci samé.“ 131 Nedomnívám se ale, že v případě fikce zápisu budou nastávat případy, kdy se navrhovatel bude muset soudně domáhat svého zápisu. Způsob jakým soud informuje účastníky řízení o svém rozhodnutí je závislý na druhu samotného rozhodnutí. Vydává-li soud usnesení, je jeho samozřejmou součástí poučení o možném opravném prostředku. Pokud rozhodnutí není vydáváno, je soud povinen nejpozději do 3 dnů od zápisu odeslat výpis (tj. vyrozumět účastníky řízení a osoby zapisované v rámci podnikatele, že k zápisu došlo132) a jelikož se nejedná o rozhodnutí, není zde dána možnost řádného opravného prostředku. Zvláštní možnost opravného prostředku podle § 200db odst. 4 o.s.ř. mají podnikatel a osoby zapisované do obchodního rejstříku podle zvláštního právního předpisu v rámci zápisu podnikatele. Vzhledem k tomu, že nemají možnost podat odvolání, mohou se tyto osoby do jednoho měsíce od zápisu domáhat u soudu výmazu nebo změny v zápisu. Rejstříkový soud může ale také sám, aniž by byl vázán jakoukoliv lhůtou, rozhodnout (v rámci řízení zahájeném bez návrhu) o nápravě závadného stavu. Při výmazu zápisu osob zapisovaných v rámci podnikatele, mají tyto osoby možnost domáhat se změny zápisu bez ohledu na způsob povolení zápisu, neboť jak jsem již uvedla výše, není souhlasu k jejich výmazu z obchodního rejstříku třeba.

129

Ryšánek, Z. O rozhodování a nerozhodování ve věcech katastru nemovitostí a obchodního rejstříku. Právní rozhledy, 2006, č. 10, s. 374. 130 Nezdařil, A. Možnosti obrany proti průtahům v soudním řízení. Právní rádce, 2006, č. 11, s. 24. 131 Nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 284/04, Sb.n.u.US, svazek č. 34, nález č. 123, s. 269. 132 Prakticky těmto osobám soud zašle protokol o provedeném zápisu a výpis z obchodního rejstříku prokazující tento zápis.

51

9. Právo ES a obchodní rejstřík Obchodní rejstřík a jeho hmotněprávní úprava má svůj základ v komunitárním právu. Hlavní roli hraje především První směrnice, ale určité požadavky týkající se publicity v obchodním rejstříku obsahují také směrnice účetní.133 Nová právní úprava obchodního rejstříku měla mimo jiné uvést úpravu rejstříku do souladu s požadavky evropského práva, konkrétně s požadavky novelizované První směrnice (novelizace proběhla v roce 2003).134 Zásadní změnou bylo zavedení elektronického vedení obchodního rejstříku, která byla provedena k 1. 1. 2007. Veškerá podání vede rejstříkový soud obligatorně v elektronické podobě a na žádost jsou rejstříkové soudy povinny vyhotovit v elektronické podobě také úřední výpis. Došlo ke změně stávajícího pravidla, podle něhož měly evropské rejstříkové orgány povinnost automaticky vyhotovit ověřený výpis, pokud ze žádosti nevyplynulo něco jiného. Byly zpřísněny požadavky na tyto výpisy z důvodu zajištění autenticity jejich původu v rámci celé EU. Nicméně je třeba konstatovat, že požadavky První směrnice byly promítnuty do Novely značně chaoticky, a to především s ohledem na nekonzistentnost přechodných ustanovení.135 Průlomový je nově formulovaný článek 3 odst. 4 První směrnice, týkající se publikace ve vnitrostátním věstníku. Došlo k tomu, že nyní je možno nahradit tradiční publikaci ve vnitrostátním věstníku jeho elektronickou podobou nebo způsobem, který umožní přístup k informacím v chronologickém pořadí skrze centrální elektronickou platformu, což způsobuje zásadní posun ve způsobu zveřejňování obligatorně zapisovaných skutečností do rejstříku.136 Do 1.3.2008 Česká republika v rozporu s čl. 3a odst. 1 První směrnice vůbec neumožňovala činit zápisy do obchodního rejstříku v cizím jazyce a obráceně umožnila, aby listiny ukládané do sbírky listin českými osobami byly uloženy jako originál v jakémkoliv jazyce s povinností uložit do sbírky jejich překlad do českého jazyka. Zpočátku byl tedy chybně zvolen zcela obrácený přístup, než vyžadovala První směrnice. Novela První směrnice zavedla také modifikovaný jazykový systém, kdy jsou členské státy povinny umožnit, aby subjekty zakládaly do obchodního rejstříku a publikovaly v něm dokumenty také v cizím jazyce (jedná-li se o některý z úředních jazyků EU), popř. v několika 133

Zejména Čtvrtá směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. 6. 1978, o roční závěrce akciových společností. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES, ze dne 15. července 2003, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS, pokud jde o požadavky na zveřejňování týkající se některých forem společností. 135 Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 3. 136 Čech, P. Novela první směrnice ES – průlom do vedení obchodních rejstříků. Právní zpravodaj, 2003, č. 8, s. 11. 134

52

takových jazycích. Fakultativně může dokonce členský stát připustit i další libovolné jazyky.137 Kontrolu souladu jazykových verzí pak provádí rejstříkový soud, který si za tímto účelem může vyžádat jejich úředně ověřený překlad. Co se týče právních důsledků vícejazyčné publicity, mohou se třetí osoby dovolávat jakékoliv její jazykové mutace, ledaže by zapsaná osoba prokázala, že o tomto nesouladu věděly. Naopak z pohledu zapsaného subjektu již zde není dán prostor pro možnost namítat rozpor mezi cizojazyčnou verzí a verzí v českém jazyce. Zapsaná osoba se totiž může dovolávat jen údajů obsažených v listinách zveřejněných v českém jazyce. Novelizovaná první směrnice zareagovala také na vývoj k němuž v posledních letech dochází, a tím je přesun části obchodní korespondence do oblasti elektronické komunikace a uložila členským státům zajistit, aby podnikatelé uváděli předepsané údaje (firma, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo a údaj nezbytný pro identifikaci rejstříku) nejen na listinách jako jsou např. objednávky, faktury a obchodní dopisy, ale také na dokumentech zpracovávaných elektronicky a webových stránkách (čl. 4). Nedávná novelizace ObchZ (z.č. 344/2007 Sb.), kterou byla změněna především právní úprava týkající se internetových stránek podnikatele, obchodního rejstříku a přeměn společností, byla nutná především proto, že transpoziční lhůta stanovená novelizovanou První směrnicí pro zavedení všech těchto změn uplynula již 31. 12. 2006 a mnohá ustanovení zákona byla v rozporu s ní. I přes jednoznačně patrný pokrok v harmonizaci, zůstávají mezi právními řády jednotlivých členských států značné rozdíly. Novela První směrnice měla za cíl dosáhnout uniformity v oblasti obchodního rejstříku, ale jak jsem již uvedla, byla donedávna česká právní úprava týkající se obchodního rejstříku dokonce v rozporu s právem EU.

137

Čech, P. Novela první směrnice ES – průlom do vedení obchodních rejstříků. Právní zpravodaj, 2003, č. 8, s.

12.

53

10. Poznatky z praxe Novelou obchodního zákoníku, jenž byla provedena zákonem č. 216/2005 Sb., byly do českého právního řádu zavedeny formulářové návrhy na zápis do obchodního rejstříku. Od data účinnosti tohoto zákona, tj. 1.7.2005, nebylo možno podat návrh na zápis do obchodního rejstříku jiným způsobem, než na tomto předepsaném formuláři. Přestože se jednalo o velmi zásadní změnu jak obchodního zákoníku, tak i občanského soudního řádu, byla legisvakanční doba stanovena pouze necelý měsíc. V prvních dnech účinnosti novely obchodního zákoníku a občanského soudního řádu byla valná většina návrhů podávána „klasicky“, tedy ne na předepsaných formulářích. Soudy zpočátku neměly možnost navrhovatele vyzvat k opravě nebo doplnění návrhu, a proto byly vadné návrhy ihned odmítány. Pokud tedy navrhovatel nevyplnil některou z povinně vyplňovaných kolonek formuláře nebo v případě, že k návrhu nedoložil některou ze stanovených z listin, soud návrh rovněž bez výzvy odmítl. Počet vyřízených věcí se sice zvýšil, ale navrhovatelé podávali návrhy okamžitě znovu, což v mnoha případech pochopitelně vedlo k zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení (překážku litispendence). Při odmítnutí návrhu je soud povinen vrátit zaplacený soudní poplatek. Poplatky byly tedy neustále vraceny, aby mohly být navrhovatelem znovu zaplaceny. Prvotní administrativní náročnost podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku byla tedy v rozporu s představami předkladatele návrhu Novely. Co se týká samotných formulářů, stojí také za zmínku, že řadu dní se na webu Ministerstva spravedlnosti vyskytovaly pouze formuláře umožňující vypisování údajů rukou. Tento stav jistě nesplňoval dikci zákona o „bezplatném zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup“. Po protestech odborné veřejnosti byla umožněna i interaktivní verze formulářů. Velké problémy také činil program 602XML Filler, který způsobil „rozhození“ celého formuláře v případě vkládání většího množství textu jako je např. usnesení valné hromady v případě squeeze-out, fúze nebo rozdělení.138 Jednotlivé rejstříkové soudy v podstatě na poslední chvíli obdržely předtisky nových formulářů a byl zaveden nový počítačový program (resp. ve stávajícím programu byly provedeny zásadní změny pro nově prováděné přímé zápisy). Rovněž školení příslušných 138

Urban, B. Krok k zavedení e-governmentu v oblasti podání na obchodní rejstřík. Právo a podnikání, 2005, č. 10, s. 24.

54

pracovníků, kteří měli ve věcech obchodního rejstříku rozhodovat a provádět zápisy podle nového systému, byla prováděna až po účinnosti Novely. Domnívám se, že následným problémům (a to ať už na straně soudů či na straně navrhovatelů a jejich právních zástupců) bylo možné předejít především větší informovaností veřejnosti o chystané změně a lepším organizačním zabezpečením. Ze své praxe jakožto vyšší soudní úřednice na obchodním rejstříku bych na tomto místě uvedla několik institutů, o kterých se domnívám, že v praxi způsobují jak navrhovatelům, tak soudům velké problémy. Právnická osoba má zásadně své sídlo v nebytových prostorech. Výjimku tvoří případy, kdy je umístění sídla v bytě slučitelné s jejím účelem a odpovídá to i povaze a rozsahu její činnosti. Jedná se tedy o konkrétní posouzení konkrétní společnosti a umístění jejího sídla v konkrétním bytě. V případě, že společnost bude mít kromě předmětu podnikání, který lze považovat za slučitelný s umístěním sídla v bytě (např. vedení účetnictví, zastupování v celním řízení, zprostředkovatelskou činnost), také předmět podnikání jako je velkoobchod, lze si jen obtížně představit, jak lze tento předmět podnikání realizovat se sídlem společnosti v bytě. Rejstříkové soudy zapisují ještě sídlo právnické osoby v „rodinném domě“, pokud je zároveň doložen souhlas vlastníka domu. Skutečnost je jiná, pokud právnická osoba umístila své sídlo například v domě stavebního bytového družstva. „V takovém případě je nutno mít na zřeteli také práva ostatních osob, jež mohou být dotčena umístěním sídla v bytě. Jde o skupinu nemalého počtu osob, kteří užívají ostatní byty v domě k původnímu účelu, tj. k bydlení. Právo na nerušené užívání bytu by bylo realizací tohoto předmětu podnikání navrhovatelem, narušeno. Právo na nerušené užívání bytu je prioritou, kterou je nutno mít na zřeteli při zvážení, zda v konkrétním případě připustit, aby obchodní společnost měla sídlo v takovém bytě.“139 Řešením takové situace se domnívám může být doložení rekolaudačního rozhodnutí o změně charakteru bytu na nebytový prostor určený k podnikání a listiny osvědčující vyjmutí bytu z bytového fondu.140 Nejasnosti týkající se sídla bude zřejmě muset vyřešit až nově připravovaná kodifikace občanského zákoníku.141 Pokud jde o zápis osob oprávněných jednat za podnikatele, bylo upuštěno od vyžadování dokladu o povolení k pobytu u osob pocházejících z nečlenských států EU nebo států 139

Citace z Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 Cmo 200/2003. K tomuto názoru byl vysloven souhlas mimo jiné v Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2003, sp. zn. 5 Cmo 312/2003. 141 Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Návrh občanského zákoníku. [citováno 1. prosince 2007] Dostupný z: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=381&d=125304.

140

55

tvořících Evropský hospodářský prostor. Je otázkou, zda je takovéto otevření se světu správné jednak vzhledem k možnostem kontaktovat takovouto osobu a jednak vzhledem k pobytu různých nedůvěryhodných osob na území ČR. Společenství vlastníků bytových jednotek je osvobozeno od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích. Návrh na zápis společenství do rejstříku ale ve valné většině případů podávají členové výboru. Ignorují fakt, že společenství vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to již dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí nebo jiné listiny, poslednímu z těchto vlastníků. Soud pak nemá jinou možnost, než navrhovatele (členy výboru) vyzvat k zaplacení soudního poplatku, neboť tito od jeho placení osvobozeni nejsou. Mate je zřejmě skutečnost, že návrhy na zápisy do rejstříku podává statutární orgán nebo zřizovatel. Ovšem společenství může návrh podat samo, neboť již vzniklo. Dalším neméně problematickým institutem je zápis rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu a exekuční příkaz na postižení podílu některého společníka ve společnosti. Častěji v praxi dochází k vydání rozhodnutí o nařízení exekuce a jmenování exekutora a teprve ten poté vydá exekuční příkaz postižením obchodního podílu. Je-li usnesení o nařízení exekuce v právní moci a je-li vydán exekuční příkaz postižením podílu, má jeho vydání stejné účinky jako zrušení účasti společníka ve společnosti soudem (§ 148 odst. 2 ObchZ). Účelem úpravy zániku účasti společníka ve společnosti v důsledku vydání exekučního příkazu k postižení podílu je zajistit, aby byla pohledávka oprávněného uspokojena co nejracionálnějším způsobem. Tím je nepochybně výplata vypořádacího podílu společníka.142 Rejstříkový soud po právní moci usnesení o nařízení exekuce (nebo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu) zapíše tuto skutečnost do ostatních skutečností a zahájí usnesením řízení o zápis změny. Rozhodne o výmazu společníka a zápisu uvolněného obchodního podílu143. Například společnost s ručením omezeným (u nichž bývají tyto případy nejčastější) má ze zákona lhůtu 6 měsíců, aby s tímto volným podílem naložila podle § 113

142

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 393/2005: „Je tomu tak proto, že pokud by zákon upravoval exekuci prodejem obchodního podílu, nelze zajistit, aby se tento podíl vydražil, při postižení obchodního podílu však musí společnost v zákonem stanovené lhůtě vyplatit vypořádací podíl, popřípadě podíl na likvidačním zůstatku. K tomu je nezbytné, aby účast povinného ve společnosti zanikla. Z uvedeného je třeba vycházet, při rozhodování o tom, zda může společnost v postavení jediného společníka rozhodnout ve smyslu § 113 odst. 5 ObchZ přesto, že jí § 120 odst. 2 ObchZ zakazuje pro případ nabytí podílu vykonávat práva společníka. 143 K tomu odlišně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 14 Cmo 348/2002 kdy soud vyslovil názor, že : Podle ust. § 148 ObchZ přechází obchodní podíl na společnost a v rejstříku je tedy třeba vyznačit, že oprávněným majitelem tohoto obchodního podílu je společnost, nikoliv jej zapsat jako uvolněný.“

56

odst. 5 a 6 ObchZ. Podnikatelé ovšem často v průběhu řízení dokládají rejstříkovému soudu potvrzení exekutora o zrušení exekučního příkazu a zániku exekuce. K obnovení účasti společníka ovšem dochází pouze v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu společníka ve společnosti.144 Zákon sice hovoří i o „pravomocném zastavení exekuce podle zvl. právního předpisu“, kterým je zákon č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, ten však se zastavením exekuce nepočítá, když výslovně uvádí, že exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí. Skončením exekuce zaniká pověření exekutora k provedení exekuce, což je však jiná situace než předpokládá § 148 odst. 4 ObchZ. V tomto směru je třeba považovat ust. § 148 odst. 2 ObchZ ve vazbě na § 63 a § 65 zák. č. 120/1991 Sb., a § 320a o.s.ř. za ustanovení speciální a uzavřít, že takové rozhodnutí nejenže společnost přijmout může, ale jeho přijetí jí zákon ukládá. Základním předpokladem, který si navrhovatelé často neuvědomují tedy není rozhodnutí o upuštění od exekuce či rozhodnutí o zrušení exekučního příkazu, ale pravomocné usnesení soudu o zastavení exekučního řízení.145 Jako další problematickou oblast bych uvedla zrušení společnosti s likvidací. K této situaci může dojít v několika zákonem stanovených případech. Jednak může podat návrh na její zrušení s likvidací oprávněná osoba (státní orgán, osoba s právním zájmem atd.), ke zrušení společnosti může dojít i bez návrhu z důvodu nesplnění některé ze zákonem vyžadovaných povinností pro její další existenci (např. nedojde-li k postupu podle § 113 odst. 6 ObchZ, nedojde-li ke jmenování jednatele po více než 3 měsíce, nesplnila-li společnost povinnost přeregistrace stanovenou do konce roku 2001146 atd.). V neposlední řadě může sama společnost podat návrh na zápis vstupu do likvidace do rejstříku. Specifickým případem bude zrušení obchodní společnosti ze zákona (např. prohlášení konkursu na majetek společníka veřejné obchodní společnosti podle § 88 odst. 1 písm. e) ObchZ atd). Největší problém rejstříkovým soudům činilo do konce roku 2007 zrušení společností podle § 68 odst. 3 písm. f) a g) ObchZ147 v souvislosti s konkursem. V těchto případech zákon o konkursu a vyrovnání v § 12a stanovil, že pokud soud zamítne návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku, podá zároveň návrh na výmaz dlužníka z obchodního 144

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 5 Cmo 126/2007. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 8 Cmo 276/2004. 146 Zde je třeba upozornit, že se nejedná o lhůty prekluzivní, ale o lhůty do značné míry pořádkové, jejichž nedodržení může mít zákonem řečené důsledky. Neznamená to, že by např. společnost po uplynutí lhůty nemohla naložit s volným obchodním podílem nebo nemohla jmenovat chybějící statutární orgán. 147 Do 31.12.2007 byl důvodem pro zrušení společnosti také zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku. 145

57

rejstříku. Návrhy konkursních soudů na výmaz společností z rejstříku nebylo možno akceptovat už vzhledem k tomu, že neměly náležitosti návrhu a nebyly opatřeny úředně ověřeným podpisem (nehledě na to, že se domnívám, že bylo zcela nesystémové, aby soud podával sám sobě návrhy). Tuto chybu v zákoně vyložily až odvolací soudy, když vyslovily názor, že „je-li konkursní soud současně soudem rejstříkovým, je třeba požadavek ust. § 12a ZKV, aby konkursní soud podal návrh na výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, posuzovat tak, že může jít pouze o podnět příslušnému rejstříkovému oddělení téhož soudu k provedení výmazu. Řízení je pak potřeba zahájit ve smyslu § 81 o.s.ř.“148 Tuto chybu v zákoně napravil až zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, kterým byl zrušen zákon o konkursu a vyrovnání, a který již tuto povinnost soudu neukládá. Zbude-li společnosti po jejím zrušení nějaký majetek, není její výmaz z obchodního rejstříku možný a musí proběhnout tzv. zbytková likvidace. Rejstříkový soud sám zapíše společnost do likvidace s tím, že o jmenování likvidátora bude rozhodnuto v samostatném řízení. Nemá-li společnost žádný majetek, pak je na návrh možno výmaz provést. Nutno podotknout, že v tomto případě již odpadla závažná administrativní překážka spočívající v nutnosti předložit soudu souhlas správce daně (tj. příslušného finančního úřadu a celního ředitelství) s jejím výmazem. Nepodá-li sama společnost návrh na výmaz z obchodního rejstříku, soud ji k tomu vyzve. Rejstříkové soudy nezahajují (až na výjimky) řízení o výmaz společností z rejstříku mimo jiné i z obavy nezaplaceného soudního poplatku za její výmaz. Domnívám se ale, že pokud sama společnost neprojeví žádnou aktivitu a nevlastní žádný majetek, soudu nic v zahájení řízení nebrání. Při rozhodnutí o výmazu se společnosti uloží povinnost zaplatit soudní poplatek za výmaz (3000,- Kč) a po právní moci má soud možnost požádat předsedu soudu (jakožto správce daně) o prominutí zaplacení soudního poplatku za výmaz. Soudy mají možnost zbavit obchodní rejstřík „mrtvých“ společností, na jejichž výmaz zřejmě nikdo návrh nepodá. Zde vidím velkou rezervu v činnosti úředníků a soudců rejstříkových soudů, neboť po tomto postupu volá laická i odborná veřejnost.149

148

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 8 Cmo 301/2003. V dalším rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 8 Cmo 10/2004 bylo konstatováno navíc : „pokud soud prvního stupně dojde k závěru, že jsou splněny podmínky pro zahájení řízení k odstranění nesouladu zápisu v obchodním rejstříku se skutečným stavem, zahájí řízení o výmaz společnosti z rejstříku usnesením. V tom případě soud provede důkazy ohledně skutečného majetku společnosti a případně rozhodne o jejím výmazu.“ K tomu souhlasně i Hampel, P. Činnost likvidátora jmenovaného soudem. Právní rádce, 2006, č. 6, s. 30. 149 Hampel, P. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností. Právní rádce, 2003, č. 8, s. 28.

58

11. Závěr Ve své diplomové práci jsem se zaměřila především na právní úpravu obchodního rejstříku po novele obchodního zákoníku provedené zákonem č. 216/2005 Sb., jenž změnil také procesní ustanovení občanského soudního řádu týkající se obchodního rejstříku. Důvodem, který vedl k takto zásadní změně právní úpravy obchodního rejstříku byla především skutečnost, že účinná právní úprava v České republice týkající se této problematiky byla a dosud je oproti jiným právním řádům členských států Evropské unie stále nedostatečná. Obchodní rejstřík byl ovládán zásadami, jenž byly formulovány během 19. století rakouským právem z důvodu potřeby ochrany třetích stran před fiktivními právnickými osobami. Ačkoliv by soudy v celém procesu měly hrát úlohu spíše kontrolní, byla v důsledku transpozice čl. 10 První směrnice zesílena jejich doktrinální role, neboť tato směrnice zcela ignorovala roli notářských zápisů jako veřejných listin. Soud tak prováděl důkladnou kontrolou veškerých listin a stal se tak spíše „brzdou“ celého procesu zápisů do obchodního rejstříku. Komplikovanost a „přebujelost“ rejstříkové agendy pak vedla k tomu, že podnikatelé obcházeli zákon a využívali „šedých“ praktik na cestě ke konečnému zápisu, což mimo jiné zmiňuje i důvodová zpráva k Novele, která označuje obchodní rejstřík za jeden z významných faktorů „šedé ekonomiky a zvýšení korupčního prostředí“. Právní úprava obchodního rejstříku před Novelou mohla dozajista v některých případech dávat příležitost pro vznik korupčního chování, neboť založení např. obchodní společnosti trvalo v nejlepším případě zhruba jeden měsíc. K dobrému obrazu rejstříku nepřispívala ani hojně využívaná možnost soudu několikrát vyzývat navrhovatele k doplnění listin, neochota některých soudců rozhodovat v rámci autoremedury apod. V každém případě se domnívám, že v současné době bylo riziko korupce v rejstříkovém řízení sníženo na minimum, neboť lhůty, ve kterých je obchodní rejstřík a jeho úředníci nucen konat, nedávají prostor pro takovéto praktiky. Novela zasáhla především do sféry procesní úpravy řízení ve věcech obchodního rejstříku. Tím, že soud již nemusí sám provádět dokazování a může vycházet ze zásady formální pravdy, se značně zjednodušilo a urychlilo celé řízení. Otázkou je, zda tím neutrpí informační hodnota a důvěra v zápis v obchodním rejstříku. V zásadě je možno říci, že základním pilířem nového pojetí obchodního rejstříku je odstranění hmotněprávního přezkumu (pokud jde o notářské zápisy). Tyto změny započaly

59

vlastně již zákonem č. 370/2000 Sb., který transponoval požadavky První, Třetí150 a Šesté směrnice na povinnou formu notářských zápisů pro zakladatelské dokumenty kapitálových společností a jejich změn. Související novelou notářského řádu byl zaveden nový typ osvědčovacího notářského zápisu, v němž se notář musí vyjádřit ke shodě prováděného úkonu s právem. Byl tak naplněn požadavek směrnic na komplexní přezkum založení a vzniku společnosti.151 Bohužel však stále přetrvává ze strany soudů závadné chování ve formě nerespektování presumpce správnosti notářských zápisů. Skutečnost, že došlo ke snížení okruhu účastníků řízení (není nutno jim před rozhodnutím doručovat návrh jako před Novelou), odpadla nutnost nařizovat soudní jednání ve věcech zápisu do obchodního rejstříku úplně. Po rozeslání návrhu totiž někdy docházelo k případům, kdy jeden z účastníků řízení vyslovil nesouhlas s návrhem. Soud pak musel celou věc projednat a umožnit účastníkům vyjádřit se k návrhu a předloženým důkazům. Stále se ovšem ukazuje přílišná vázanost řízení občanským soudním řádem, který byl konstruován především pro sporná řízení (což řízení ve věcech obchodního rejstříku není). Na příkladu dokládání plné moci k návrhu je to zcela patrné. Dojde-li k zastavení řízení, považuje se plná moc za zaniklou (§ 28 odst. 6 o.s.ř.), i když byla formulována jako plná moc pro celé řízení až do zdárného provedení zápisu.152 Navrhovatel tak při podání nového návrhu musí znovu tuto plnou dokládat. Neefektivnost tohoto opatření se zdá být jasně patrnou v případě zahraničních plných mocí, které je nutno překládat či opatřovat ověřovacími doložkami (ať už Apostilou či jiným vyšším ověřením). V tomto smyslu by bylo třeba ust. § 28 odst. 6 o.s.ř. upravit. Jako pozitivní vidím znovuzavedení možnosti soudu vyzvat navrhovatele k opravě či doplnění návrhu. Původní záměr, že návrhy budou podnikatelé předkládat kompletní byl značně nerealistický. V současnosti je přeci jen zaručeno, že návrhy nebudou podnikatelům od stolu zamítány pro odstranitelné vady. Také zavedení lhůt pro provedení zápisu do rejstříku je pro podnikatele pozitivní. Jako jedinou nejasnost bych v tomto případě spatřovala ve lhůtě stanovené pro odeslání rozhodnutí účastníkům řízení. Po provedení (přímého) zápisu do rejstříku tento problém nenastane, neboť ihned po jeho provedení je tato změna v rejstříku patrna. Ovšem lhůta pro vyhotovení usnesení a jeho rozeslání nově upravena nebyla, a tak platí lhůta obecná, tj. 30 dnů. Dlužno

150

Třetí Směrnice Rady 78/855/EHS, ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností 151 Jindřich, M. K soudnímu přezkumu ve věcech obchodního rejstříku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 7 152 Myslil, S., Myslil, R. Obchodní rejstřík po novele. Bulletin advokacie, 2006, č. 4, s. 16.

60

dodat, že alespoň z mé zkušenosti jsou usnesení a veškeré písemnosti rozesílány ve lhůtě tří nebo čtyř dnů. Naopak velkou slabinu bych spatřovala v seznamu listin uvedených ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti. Seznam zdaleka není taxativní, není v něm uvedeno, že některé dokumenty je třeba soudu předkládat ve dvojím vyhotovení a některé listiny jsou naopak vyžadovány nad rámec zákona.153 Bohužel i nadále panuje nejednotnost rozhodování nejen mezi jednotlivými soudy, ale také mezi jednotlivými úředníky na jednom soudě.154 Účastníci podávají Správě soudu řadu stížnosti v tomto směru, neboť některý návrh je pro jednoho úředníka dostačujícím, pro jiného nikoliv. Řešení bych viděla v dalším vzdělávání vyšších soudních úředníků a soudů formou školení či společných porad. Ta ale bohužel organizuje Justiční akademie maximálně dvakrát do roka. Jako další doporučení de lege ferenda bych viděla sjednocení informačních registrů jako jsou např. rejstřík trestů, katastr nemovitostí, živnostenský rejstřík, databázi ztracených občanských průkazů a další. Po takovém propojení by navrhovatel nemusel mnohé listiny dokládat vůbec, neboť by si jejich obsah mohl zjistit rejstříkový soud sám nahlédnutím do takto propojené evidence. Od 27. února 2008 si soudy mohou vyžádat pomocí telefaxového spojení opis a výpis z rejstříku trestů. Žádosti jsou sice vyřizovány obratem, ale domnívám se, že v rámci urychlení řízení by rozhodující osoby měly mít možnost (za určitých podmínek a samozřejmě s ohledem na ochranu osobních údajů), do takového databáze nahlédnout. Velkým negativem celého řízení je také rozsah zapisovaných skutečností a množství povinně předkládaných listin (např. u společností s ručením omezeným). Za jasný impuls by soudy měly považovat zavedení registračního principu a provést „očištění“ obchodního rejstříku od duplicitně zapsaných obchodních firem, nefunkčních společností a společníků, kteří jako jediní působí ve více jak třech společnostech s ručením omezeným. Fiktivní sídla podnikatelů způsobující značné potíže (zejména z hlediska možné exekuce majetku) jejich majitelům, kteří musejí i roky čekat na zrušení společností s likvidací a jejího výmazu z rejstříku. V tomto směru je ochrana třetích osob a jejich zájmů značně zanedbána. V neposlední řadě je to také rozhodování vyšších soudních úředníků a soudců krajských soudů, kteří jen neochotně mění svá rozhodnutí (soudci prostřednictvím autoremedury) a 153

Jako je např. doklad z banky potvrzující zřízení zvláštního účtu v bance, na který správce vkladu vložil splacené vklady. Tento doklad již soud není oprávněn vyžadovat. 154 A to i přesto, že se na některých soudech konají jednou měsíčně interní porady všech vyšších soudních úředníků.

61

rejstříkové spisy radši předávají odvolacím soudům. Zde pak spis čeká v některých případech i měsíce na rozhodnutí mnohdy naprosto zbytečně. Podnikatelé z obavy z prodloužení konečného zápisu podávají odvolání již jen výjimečně, neboť byť s rozhodnutím rejstříkového soudu nesouhlasí, je pro ně časově výhodnější podat návrh na zápis znovu. Právo je systém, který se dynamicky vyvíjí a neustále se mění, a proto je třeba na tyto změny pružně reagovat novou právní úpravou. Ministerstvo spravedlnosti svým projektem eJustice slibuje zrychlení, zjednodušení, zlevnění a zprůhlednění veškerých procesů. ePodatelna bude účastníky okamžitě upozorňovat na chybějící údaje, bude možno on-line sledovat stav řízení u všech soudů (po zadání příslušného čísla jednacího) atd. Česká republika již před svým vstupem do Evropské unie započala s harmonizací svého práva s právem EU a pokud bude v nastaveném kurzu pokračovat, budou zanedlouho velké zůstatky nevyřízených soudních podání minulostí. V budoucnu se zřejmě dočkáme například elektronického soudního spisu, kdy staré spisy budou převedeny do jejich elektronické podoby a nové spisy již budou vznikat pouze v této podobě. Pak bude nejen rejstříkové řízení operativní a komunikace s účastníky a mezi soudy navzájem bude pouze otázkou odeslání emailu. Jisté je, že bude třeba „ujít“ ještě dlouhou cestu a bude třeba změny mnoha pracovních postupů, organizačních schémat, pracovních programů a v neposlední řadě myšlení lidí, než bude nejen oblast obchodního rejstříku, ale i celá justice na takové úrovni, aby unesla srovnání alespoň v rámci Evropy.155

155

V Evropě jsou obchodní rejstříky vedeny různými orgány. Od čistě soudních (např. SRN, Rakousko) a vládních institucí (např. Spojené království Velké Británie a Severního Irska), přes soukromé osoby (Itálie, Nizozemí a další), až po smíšené varianty výše uvedených forem.

62

12. English Résumé I focuse in this diploma thesis on the legal regulation of the commercial register in Czech legal sphere after the amendment to the Commercial Code made by the Act No. 216/2005 Coll. This amendment changed not only the legislation in area of the Commercial Register, but also the legislation concerning special Civil Procedure for the Commercial Register. Reason which led to those major changes in the legal regulation of the Czech Commercial Register was the fact that previous Czech regulation was very strict while compared to another legislations of European Community member states in this legal area. The Czech Commercial Register still respects principles defined during 19th century by the Austrian Law due to the need of protection against imaginary artificial persons. Although courts in the entire process around the Commercial Register should play rather role of control, due to the harmonization in accordance with Article 10 of First Directive (EEC/68/151) the doctrinary role of courts in the Commercial Register procedure was very emphasized. This directive completely ignored the role of notarial registration as a public document. Therefore the court performed complete control of all documents so it slowed down the entire procedure of registering new entrepreneurs and changing previous registrations. In the conditions of free market it is substantial that every information about the business subjects is verified from the reliable source. In the majority of european countries this role is maintained by the Commercial Register or the institution related to it. Informations registered in the Commercial Register are important not only for the state and commercial partners maintaining business relations with an entrepreneur registered in the Commercial Register but also for third persons entering the legal relations with this person. The area of Commercial Register was very often discussed during last years, not only by legal professionals but also by non-professional public. Entrepreneurs registered in the Commercial Register (or those considering the registration) perceive very intensively every change made to this legal area. Complexity and „overgrowth" of the Commercial Register agenda then led to the fact some entrepreneurs evaded the law and used so called „grey" practices on the way to the final official registration.

63

This problem is also mentioned in the official Explanatory Report to the Act No. 216/2005 Coll., which proclaims the Commercial Register as one of the very important factors for „grey economy and increase of corruptive social environment". I dedicate the beginning of the thesis to the historical development of the Commercial Register and explaine its basic concepts and principles. Key facts of the text are contained in chapters about regulation by both substantive law and procedural law because these areas were modified by the amendment to the Commercial Code and to the Civil Procedure Code. The amendment changed the objective law in very important provisions. Further in the text there are explanations about the registered subjects, registered information and legal effects of the registration. I would like to notify readers about possible difficulties during the registration process in the practical use. In the thesis' chapter about the Commercial Register digitizing the changes in the register's technical management and rules for paper documents in the Collection of Documents and its administration are analysed. I introduce readers to the Commercial Register management and division of powers to take decisions in the area of Commercial Register. Effects of the amendment de lege ferenda are also enclosed in the text. I also explaine unperformed legislation changes that are planned. At the end of the thesis I add observations from my work as the judicial official at the Regional Court in Brno and possible suggestions for improving the functionality of the Commercial Register. The amendment to the Commercial Code and the Civil Procedure Code legally effective from July 1st 2005 is a great contribution to the business environment in the Czech Republic and development of the Czech private law (even thought there is an initial discomfort about this Act). Therefore the registrations to the Czech Commercial Register became much faster and judges or judicial officials simply can not extend the procedure by additional summons for documents. Law is a dynamically developing system which constantly changes. Therefore it is needed to flexibly react on the new legal regulation. The Czech Republic before the entering to the European Union began its harmonisation of legislation with the European Union Law. If the Czech Republic will continue in currently set course, great remainders of unsolved court procedures will soon become the past.

64

13. Přehled použitých pramenů Knižní díla Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. Dědič, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. díl. Praha : POLYGNON, 2002. Dědič, J., Čech, P. Evropská akciová společnost. Praha : RNDr. Ivana Exnerová – BOVA POLYGNON, 2006. Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská společnost. Praha : ASPI a.s., 2005. Eliáš, K., Dvořák, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006 . Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J., a kol. Kurs obchodního práva, Úvodní a obecná část. Soutěžní právo. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 1997. Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C. H. Beck, 2003. Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo. 1. díl. 2. vydání, Praha : Codex Bohemia, 1999, s. 118. Pelikánová, I. Obchodní právo. 1. Díl. Praha : ASPI, a.s., 2005. Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Vybrané problémy. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 1998. Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI a.s., 2005. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11.vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. Odborná časopisecká literatura Bartošíková, M. Rejstříkové soudy. Právní rádce, 2003, č. 7. Bartošíková, M. Podnikání zahraničních osob prostřednictvím jejich podniku a organizační složky podniku v České republice. Právní rádce, 2005, č. 12. Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie. Právní rádce, 2006, č. 8. Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie aneb jak novela novelu stíhá. Právní fórum, 2006, č. 8. Bartošíková, M. K podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku po „rejstříkové“ novele. Obchodní právo, 2006, č. 2. Brunclík, Z. Elektronická podání. Právní rádce, 2006, č. 3.

65

Čech, P. Novela první směrnice ES - průlom do vedení obchodních rejstříků. Právní zpravodaj, 2003, č. 8. Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7. Dědič, J. Obchodní zákoník se zmítá v předvolební legislativní smršti. Právní zpravodaj, 2006, č. 3. Eliáš, K. Sídlo právnických osob (poznámky k soukromoprávní úpravě se zvláštním zřetelem k obchodním společnostem – kritický rozbor). Právník, 1993, č. 9. Eliáš, K. Obchodní rejstřík. Právník, 1995, č. 1. Eliáš, K. Jednatel s.r.o. Po novele obchodního zákoníku. Obchodní právo, 1996, č. 6. Faldyna, F. Několik poznámek k novelizovanému obchodnímu rejstříku. Právo a podnikání, 2005, č. 12. Hampel, P. Obchodní rejstřík-nutnost, nebo obtěžující byrokracie? Právní rádce, 2002, č. 7. Hampel, P. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností. Právní rádce, 2003, č. 8. Hampel, P. Osoby oprávněné domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti. Právní rádce, 2005, č. 7. Hampel, P. Činnost likvidátora jmenovaného soudem. Právní rádce, 2006, č. 6. Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku. Obchodní právo, 2005, č. 10. Holec, P. Reforma obchodního rejstříku. Bulletin advokacie, 2005, č. 7-8. Holeček, J. Revoluce v zápisech do obchodního rejstříku na obzoru. Právní rádce, 2005, č. 6. Chlebcová, R. Veřejná listina a její použití v mezinárodním a evropském právu - I. Část. Právní fórum, 2007, č. 1. Ištvánek, F. Spory o rejstříkové řízení pokračují. Právní rádce, 2003, č. 7. Ištvánek, F. Otázka, co s obchodním rejstříkem, stále trvá. Právní zpravodaj, 2004, č. 2. Jindřich, M. K soudnímu přezkumu ve věcech obchodního rejstříku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7. Jirsa, J. O elektronizaci a modernizaci české justice. Právo a podnikání, 2005, č. 9. Lochmanová, L. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce, 2007, č. 4. Mates, P. Elektronické podání a doručování. Právo a podnikání, 2005, č. 5. Myslil, S. Právní úprava obchodního rejstříku. Bulletin advokacie, 2002, č. 10. Myslil, S., Myslil, R. Obchodní rejstřík po novele. Bulletin advokacie, 2006, č. 4. Nezdařil, A. Možnosti obrany proti průtahům v soudním řízení. Právní rádce, 2006, č. 11. Nováková, P. Několik poznámek k pojmu sídlo a k pojmu bydliště v obchodněprávních 66

vztazích. Obchodní právo, 2006, č. 11. Pelikánová, I. Nebojme se registrátorů. Právní zpravodaj, 2001, č. 11. Pikna, P. Sbírka listin a její rozdílné pojímání. Právní rádce, 1997, č. 7. Račok, M. K právní povaze a účinkům prohlášení advokáta o pravosti podpisu. Bulletin advokacie, 2005, č. 6. Redakční beseda. O obchodním rejstříku. Právní rádce, 1003, č. 9. Ryšánek, Z. O rozhodování a nerozhodování ve věcech katastru nemovitostí a obchodního rejstříku. Právní rozhledy, 2006, č. 10. Salačová, M., Fleischmanová, I. Problémy s místem podnikání. Právní rádce, 2006, č. 4. Smejkal, V. Elektronický podpis. Právní rádce, 2005, č. 5. Surga, O. Obchodní rejstřík bez dechu. Právní rádce, 2006, č. 1. Štenglová, I. Účastníci řízení v rejstříkových věcech. Právní rozhledy, 1994, č. 2. Urban, B. Krok k zavedení e-governmentu v oblasti podání na obchodní rejstřík. Právo a podnikání, 2005, č. 10. Rozhodnutí soudů Nález Ústavního soudu ze dne 22. 4. 1997, sp. zn. ÚS 142/96. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 449/98. Nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01. Nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. II. ÚS 284/04. Nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2822/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 113/2000. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 1 Odon 61/97. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 32 Cdo 444/2000. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 393/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 625/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 824/2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 Cmo 200/2003. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 8 Cmo 301/2003. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. 5 Cmo 312/2003. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 8 Cmo 10/2004. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 8 Cmo 135/2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 5 Cmo 158/2006. 67

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 5 Cmo 235/2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 5 Cmo 261/2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2006, sp. zn. 5 Cmo 302/2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 8 Cmo 353/2006. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 32. 1. 2007, sp. zn. 5 Cmo 28/2007. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 5 Cmo 126/2007. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 14 Cmo 348/2002. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 7. 2003, sp. zn. 7 Cmo 12/2003. Právní rozhledy, 2004, č. 2. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 676/2005. Právní rozhledy, 2006, č. 19. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 44 Ca 67/98. Elektronické a ostatní prameny Ministerstvo spravedlnosti, formuláře pro zápis do obchodního rejstříku [citováno 12. března 2007]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=47038.) Ministerstvo spravedlnosti České republiky [citováno 13. září 2007]. Dostupný z: http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2299&d=136225. Firmengrundbuch

Österreich

[citováno

25.

března

2007].

Dostupný

z:

http://www.firmenbuchgrundbuch.at/evo/web/compass/1202_DE. Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Návrh občanského zákoníku. [citováno 1. prosince

2007].

Dostupný

z:

http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=381&d=125304. Sněmovní tisk č. 2004/566. Návrh poslance Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [citováno dne 17. června 2007]. Dostupný z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=566&CT1=0. www.nsoud.cz. www.judikatura.cz.

68