Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva. Diplomová práce NÁHRADA ŠKODY V OBCHODNĚPRÁVNÍ JUDIKATUŘE ČESKÝCH SOUDŮ

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce

NÁHRADA ŠKODY V OBCHODNĚPRÁVNÍ JUDIKATUŘE ČESKÝCH SOUDŮ VE SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM

Barbora Nečasová 2010/2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Náhrada škody v obchodněprávní judikatuře českých soudů ve srovnání se zahraničím“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

Na tomto místě bych ráda poděkovala prof. JUDr. Josef Bejčkovi, CSc., za cenné rady a ochotnou pomoc při zpracování této práce, stejně jako všem dalším, kteří mi její napsání svou podporou umoţnili.

OBSAH OBSAH ……………………………………………………………………………………....1 ZKRATKY ................................................................................................................................ 4 1. ÚVOD ........................................................................................................................ 5 2. ZÁKONNÉ ZDROJE............................................................................................... 6 2.1. VÝVOJ V ČR............................................................................................................... 6 2.2. VÝVOJ V RAKOUSKU ............................................................................................... 7 2.3. HARMONIZAČNÍ SNAHY V EVROPĚ ....................................................................... 8 2.4. ZÁVAZNOST JUDIKATURY ...................................................................................... 8 3. PROTIPRÁVNOST ................................................................................................. 9 3.1. 3.2. 3.2.1. 3.2.2. 3.2.3. 3.3. 3.3.1. 3.3.2. 3.4. 3.5. 3.6. 3.7. 3.8.

POJEM................................................................................................................................... 9 ČESKÁ REPUBLIKA ........................................................................................................... 9 VÝCHODISKA ..................................................................................................................... 9 JUDIKATURA ...................................................................................................................... 9 NÁVRH OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU ............................................................................. 11 RAKOUSKO ....................................................................................................................... 12 VÝCHODISKA ................................................................................................................... 12 JUDIKATURA .................................................................................................................... 12 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA ................................................................................. 16 COMMON LAW ................................................................................................................. 16 POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM..................................................................................... 17 HARMONIZACE ................................................................................................................ 18 DÍLČÍ ZÁVĚRY .................................................................................................................. 19

4.

PŘÍČINNÁ SOUVISLOST ................................................................................... 20 POJEM ...................................................................................................................... 20 ČESKÁ REPUBLIKA ................................................................................................ 20 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 20 JUDIKATURA ........................................................................................................... 20 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................. 23 RAKOUSKO.............................................................................................................. 23 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 23 JUDIKATURA ........................................................................................................... 23 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA ........................................................................... 26 COMMON LAW ........................................................................................................ 27 HARMONIZACE ....................................................................................................... 28 POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM ............................................................................. 28 DÍLČÍ ZÁVĚRY ........................................................................................................ 28 ZAVINĚNÍ .............................................................................................................. 29 POJEM ...................................................................................................................... 29 ČESKÁ REPUBLIKA ................................................................................................ 29 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 29 JUDIKATURA ........................................................................................................... 29 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................. 31 RAKOUSKO.............................................................................................................. 31 POJEM ...................................................................................................................... 31 JUDIKATURA ........................................................................................................... 31 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA ........................................................................... 33

4.1. 4.2. 4.2.1. 4.2.2. 4.2.3. 4.3. 4.3.1. 4.3.2. 4.3.3. 4.3.4. 4.3.5. 4.3.6. 4.3.7.

5. 5.1. 5.2. 5.2.1. 5.2.2. 5.2.3. 5.3. 5.3.1. 5.3.2. 5.4.

1

5.5. 5.6. 5.7. 5.8.

COMMON LAW ........................................................................................................ 33 POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM ............................................................................. 33 HARMONIZACE ....................................................................................................... 34 DÍLČÍ ZÁVĚRY ........................................................................................................ 34

6.

PŘEDVÍDATELNOST .......................................................................................... 34 POJEM ...................................................................................................................... 34 ČESKÁ REPUBLIKA ................................................................................................ 35 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 35 JUDIKATURA ........................................................................................................... 35 RAKOUSKO.............................................................................................................. 35 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 35 JUDIKATURA ........................................................................................................... 35 COMMON LAW ........................................................................................................ 36 HARMONIZACE ....................................................................................................... 36 DALŠÍ ZEMĚ ............................................................................................................ 36 COMMON LAW ........................................................................................................ 36 ŠKODA .................................................................................................................... 36 POJEM ...................................................................................................................... 36 ČESKÁ REPUBLIKA ................................................................................................ 37 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 37 JUDIKATURA ........................................................................................................... 37 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................. 39 RAKOUSKO.............................................................................................................. 40 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 40 JUDIKATURA ........................................................................................................... 40 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA ........................................................................... 42 HARMONIZACE ....................................................................................................... 42 DÍLČÍ ZÁVĚRY ........................................................................................................ 42 ZPŮSOB NÁHRADY............................................................................................. 43 POJEM ...................................................................................................................... 43 POJEM ...................................................................................................................... 43 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 43 JUDIKATURA ........................................................................................................... 43 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................. 43 RAKOUSKO.............................................................................................................. 44 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 44 JUDIKATURA ........................................................................................................... 44 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA........................................................................... 44 COMMON LAW ........................................................................................................ 44 HARMONIZACE ....................................................................................................... 44 POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM ............................................................................. 45 DÍLČÍ ZÁVĚRY ........................................................................................................ 45 ROZSAH NÁHRADY ŠKODY ............................................................................ 46 ČESKÁ REPUBLIKA ................................................................................................ 46 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 46

6.1. 6.2. 6.2.1. 6.2.2. 6.3. 6.3.1. 6.3.2. 6.4. 6.5. 6.6. 6.7.

7. 7.1. 7.2. 7.2.1. 7.2.2. 7.2.3. 7.3. 7.3.1. 7.3.2. 7.4. 7.5. 7.6.

8. 8.1. 8.2. 8.2.1. 8.2.2. 8.3. 8.4. 8.4.1. 8.4.2. 8.5. 8.6. 8.7. 8.8. 8.9.

9. 9.1. 9.1.1.

2

9.1.2. 9.1.3. 9.2. 9.2.1. 9.2.2. 9.3. 9.4. 9.5. 9.6. 9.7.

JUDIKATURA ........................................................................................................... 46 NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................. 47 RAKOUSKO.............................................................................................................. 47 VÝCHODISKA .......................................................................................................... 47 JUDIKATURA ........................................................................................................... 47 ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA ........................................................................... 48 COMMON LAW ........................................................................................................ 49 POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM ............................................................................. 49 HARMONIZACE ....................................................................................................... 49 DÍLČÍ ZÁVĚRY ........................................................................................................ 50

10. ZÁVĚR .................................................................................................................... 51 RESUME ................................................................................................................................. 53 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ...................................................................................... 55 PŘÍLOHA Č. 1 - PŘEHLED

3

ZKRATKY ČR

Česká republika

SR

Slovenská republika

EU

Evropská unie

ČSR obč. zák.

Československá republika zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ABGB

zákon č. 513/1991,obchodní zákoník

HGB

Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch

BGB

Handelsgesetzbuch

VZO

zákon č. 1/1863 Sb., všeobecný zákoník obchodní

NS

Nejvyšší soud České republiky

ÚS

Ústavní soud

KS

krajský soud

VS

vrchní soud

OGH OLG PETL PECL DFCR

Oberster Gerichtshof Oberlandesgericht Principles of European Tort Law Principles of Eureopan Contract Law Draft Common Frame of Reference

4

ÚVOD Zásada, ţe člověk má nahradit škodu, kterou druhému způsobí, je inherentní součástí právního řádu, pocházející z prastarého pravidla, ţe „pachatel musí vytrpět stejné zlo, jaké způsobil oběti“1. Svědčí o tom uţ starověké zákoníky2, v podobě civilních deliktů následovaných sankcemi ji znalo také římské právo. Pojetí odpovědnosti za škodu se v průběhu času měnilo, místo na sankční funkci se v našich kulturních podmínkách začal klást důraz na funkci kompenzační. Odpovědnost za škodu současně splňuje řadu dalších. Tím, ţe určuje, zda a do jaké míry mají být osoby odpovědny za své jednání, jaké okolnosti mají být vzaty v potaz, kde nalézt hranici mezi oprávněnými zájmy poškozeného a únosností poţadavku k náhradě škody kladené na škůdce, vytváří (či spíše reflektuje) komplexní systém norem mezilidských vztahů. Právní odpovědnost, z níţ vyvozujeme povinnost škůdce k náhradě škody, je a ze své podstaty musí být a priori vymezena pouze obecně. Obecná pravidla jsou spíše nástrojem, měřítkem, kterým se z nedozírné mnoţiny navzájem souvisejících skutkových okolností musí vytyčit jasné hranice právně uznané důsledky. Pro právní odpovědnost je proto typický nedostatek či nedostatečnost definic3, které jsou naplňovány jejich účelem. Posuzování odpovědnosti za škodu je proto určeno „morálně hodnotovým obsahem“4 a jeho podmíněnost společenskými podmínkami je nevyhnutelná. Je proto logické, ţe právě judikatura má na obsah odpovědnosti za škodu obrovský vliv. Jen díky tomu je také moţné, ţe v Rakousku dodnes platí desítky let starý zákon a u nás z velké části i pro podnikatelskou sféru zákon, který byl ve své době vítaný pro svůj revoluční socialismus. Cílem této práce bylo analytickou metodou, studiem domácí i zahraniční klíčové judikatury ve vztahu k jednotlivým prvkům obchodněprávní odpovědnosti za škodu, dospět ke srovnání obecných tendencí v soudní aplikaci práva odpovědnosti za škodu. Zjištění měla být také porovnána s aktuálním návrhem nového občanského zákoníku. Práce je proto členěna do kapitol, které odpovídají jednotlivým předpokladům odpovědnosti za škodu; následují kapitoly o způsobu a rozsahu náhrady škody. Pro přehlednost začínám stručným úvodem do historie právních předpisů, v nichţ je odpovědnost za škodu upravena, a krátkou poznámkou o postavení judikatury ve srovnávaných zemích. Vzhledem k úzké hranici mezi občanským a obchodním právem se v práci promítají oboje odvětví, s tím, ţe jsem se pokoušela klást zvláštní důraz na otázky relevantní pro subjekty obchodního práva. Pro srovnání jsem si vybrala Rakousko, jehoţ judikatura je vzhledem ke společné historii následované dlouholetým odlišným vývojem obzvláště inspirativní. Spíše pro zajímavost uvádím také příklady rozhodování v ČSR, v oblasti angloamerického práva a příleţitostně také k dalším zemím. Pro srovnání je v kaţdé kapitole krátce uvedena úprava z prací, které vychází z komparace evropské úpravy.

ELIÁŠ K. Náhrada škody v soukromém právu I. Právní rádce. 2007, č. 12, s. 4. např. 2Mo 21:33 Starého zákona: „Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře“. 3 BEJČEK J.. Nad interpretačními úskalími odpovědnosti za škodu v obchodních vztazích. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 9, ISSN 1210 – 6410. „Obecné definice jsou proto „nepoužitelné bez důsledného a často až kazuistického objasnění jejich obsahu.“ 4 BEJČEK J. Odpovědnost právníků za obsah právní odpovědnosti (Příspěvek k poctě p. prof. Macurovi).Časopis pro právní vědu a praxi. 1998, č. 3. 1 2

5

ZÁKONNÉ ZDROJE VÝVOJ V ČR První i pro dnešní právní řád významnou kodifikací práva náhrady škody na našem území byl Všeobecný občanský zákoník (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, dále jen jako ABGB), tj. zákon č. 946/1811 Sb. Obchodní právo bylo v habsburské monarchii roztříštěno na tři oblasti – vedle francouzského a uherského obvodu byla i oblast třetí, kde platilo jen mnoţství dílčích předpisů.5 Změna nastala přijetím zákona č. 1/1863 Sb., kterým byl, uznávajíc přednosti a výhody, kterýmiž se zákonník obchodní (…) vyznamenává; (…) prohlížejíc k tomu, jak velice se obchod s jinými zeměmi zvelebí společným o tom zákonodárstvím“6, přejat německý obchodní zákoník jako všeobecný zákoník obchodní (dále jen „VZO“). Upravoval kromě kapitálových společností také specifické obchodní závazky a některé další odchylky od ABGB (např. náhradu ušlého zisku). Obě normy byly v roce 1918 recipovány do právního řádu ČSR. ABGB byl přijat jako „provizorní řešení“7 a neplatil na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Proto byly uţ v roce 1920 zahájeny práce na rekodifikaci, která měla vycházet z ABGB a přihlíţet i k úpravě v dalších částech země. Osnova, připravená v roce 1937, nebyla přijata vzhledem k politickému vývoji.8 Z velké části z ní ale vychází současný návrh nového občanského zákoníku. Probíhala i příprava nového obchodního kodexu; práce na osnově ale také skončily v roce 1937, kdy ještě zcela chyběla úprava právních úkonů.9 Vedle VZO existovalo mnoţství zvláštních předpisů, např. o společnostech s ručením omezeným, nakladatelské smlouvě, proti nekalé soutěţi apod.10 Z hlediska náhrady škody byla významná náhrada ušlého zisku a zvláštní část závazkového práva. Vzhledem k funkci a zásadám obchodního práva, obdobným dnešním, byla také odlišně posuzována „péče, již je v obchodním styku nutno vynaložiti“.11 Za socialismu byla dosavadní právní úprava odmítnuta jako „měšťácké právo“12 a došlo k přijetí nového občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., podle nějţ je „základem občanských práv ústavou zaručený společenský řád lidově demokratické republiky a její socialistická výstavba“.13 Občanský zákoník byl doplněn zákonem č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách, a posléze zákonem č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi, který pro „vztahy mezi socialistickými organizacemi, vznikající při provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství“14 zakotvil speciální ustanovení náhrady škody, relevantní zejména v rozsahu nahrazované škody.15 V rámci budování socialistického právního řádu měla být ukončena role občanského zákoníku jako hlavního kodexu soukromého práva. V průběhu šedesátých let byl tak přijat nejen nový a dodnes platný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále také jen jako obč. zák., (vítaný pro své zjednodušení a novost jako „nejradikálnější předpis socialistické právní kultury, odmítající tradiční západní kontinentální právní doktrínu a přinášející do práva nového ducha“16), ale také hospodářský zákoník, zákoník mezinárodního obchodu apod. Tyto zákony, upravující „právní vztahy pro socialismus atypické“17, obsahovaly speciální ustanovení o náhradě škody. Zmíněný zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, upravoval vztahy mezi socialistickými organizacemi. Obsahoval speciální ustanovení o odpovědnosti za škodu „způsobenou porušením závazku nebo jiné právní povinnosti socialistickou organizací“, která byla odpovědností objektivní. Dnešní odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností předcházelo vládní nařízení č. 44/1967 Sb., o vypořádání škod způsobených provozní hospodářskou činností socialistických RANDA A.: Soukromé obchodní právo rakouské. 1. vyd., Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o., 2008, 345 s., s. 19 preambule zákona č. 1/1863 ř.z. MALÝ, K. a kol.: Dějiny československého práva do roku 1945, 4. přepracované vydání, Praha: Leges, 2010, 640 s., s. 426 8 Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku, dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html [cit. 06.12.10] 9 tamtéţ 10 MALOVSKÝ- WENIG A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý Kompas, 1947, 510 s. 11 tamtéţ 12 Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku 13 § 1 zákona č. 141/1950 Sb. 14 § 1 zákona č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách 15 ELIÁŠ, tamtéţ 16 KÜHN Z: Aplikace práva soudcem v e středoevropského komunismu a transformace (Analýza příčin postkomunistické právní krize), C. H. BECK 2005, ISBN 80-7179-429-5, 201 s. 66 17 Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku 5 6 7

6

organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizací a o náhradách v investiční výstavbě. Po revoluci v roce 1989 bylo nutné komplexně soukromé právo proměnit k souladu jednak s ústavními právy, jednak s obnovovaným trţním hospodářstvím a rozvojem soukromého podnikání. Nejvýznamnější novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., obnovila některé předsocialistické pojmy a instituty. Podle autorů nového občanského zákoníku tato novela ale spíše zakonzervovala “typická schémata totalitních právních konstrukcí“. Úpravu odpovědnosti za škodu novelizovaný zákoník ponechal v původní podobě se dvěma výjimkami – konec omezené náhradě škody („která je v příkrém rozporu se zásadami tržního hospodářství a neosvědčila se ostatně ani v hospodářské situaci, pro kterou byla zamýšlena“) a přednost finanční náhradě škody.18 V roce 1991 byl současně přijat obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. (dále také jen jako obch. zák.) s cílem „soustředit v jednom právním předpisu komplexní právní úpravu podnikání čs. i zahraničních osob, právních forem obchodních společností a obchodních závazkových vztahů“. Právním základem zůstal občanský zákoník, který se uplatní subsidiárně. Konkrétně odpovědnost za škodu se řídí obch. zák. tehdy, kdyţ byla škoda způsobena porušením povinnosti ze závazkového vztahu dle obch. zák. nebo stanovené obch. zák. Ostatní se tedy řídí občanským zákoníkem. Významné i koncepční změny byly provedeny pouze právě v odvětví obchodního práva, od začátku se ale mluvilo o přípravě nové a celkové kodifikace. První návrh byl bez úspěchu vypracován uţ v roce 1993, druhý a opět marný pokus proběhl v polovině 90. let. Práce byly opětovně zahájeny v roce 2000. Z tohoto pokusu vyšel věcný záměr, který byl vládou schválen dne 18. dubna 2001. Jeho znění bylo 27. dubna 2009 schváleno vládou19. V koaliční smlouvě současné vlády je obsaţen závazek předloţit nový občanský zákoník Poslanecké sněmovně20. Původně se tak mělo stát do konce prosince roku 2010, nyní je předloţení plánováno na březen roku 2011.21 Návrh počítá s „dekodifikací“ obchodního práva. Velká část úpravy obsaţené dnes v obchodním zákoníku má být přesunuta do občanského zákoníku. Úplně z ní mají vypadnout závazkové vztahy; v občanském zákoníku bude např. i pojem podnikatele a úprava jeho jednání a obecná úprava obchodních korporací.22

VÝVOJ V RAKOUSKU V Rakousku je dodnes platný ABGB z roku 1811, ačkoliv se odhaduje, ţe bylo novelizováno 70% jeho ustanovení.23 Stále v platnosti je i původem německý Handelsgesetznuch (dále také jen jako „HGB“) z roku 1939. V obou zemích je ale HGB novelizován speciálními ustanoveními a doplňován judikaturou, proto se od sebe úprava jiţ liší.24 Jak v občanském, tak i v obchodním právu se ukázala úprava v kodifikacích být nedostatečná a byla doplňována mnoţstvím dalších zákonů. V HGB tak např. není upraveno firemní právo, většina práva obchodních společností, právo hospodářské soutěţe ani právo cenných papírů.25 Náhrada škody je v HGB upravena jen několika specifickými ustanoveními. Významná je péče řádného kupce, náhrada ušlého zisku a úprava jednotlivých smluvních typů. Základem jsou subsidiární ustanovení ABGB. V současné době se diskutuje o změně úpravy odpovědnosti za škodu. Jedním z argumentů je, ţe úprava z 19. století jiţ neobstojí a je ţivotná jen díky normám vytvořeným judikaturním výkladem. V roce 2005 byl připraven návrh, který znamená radikální změny. V reakci na ostrou kritiku byl zpracován také alternativní návrh, který argumentujíc právní jistotou zachovává současnou systematiku. 26

Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku Vláda schválila nový občanský zákoník a některá další protikrizová opatření. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/mediacentrum/aktualne/vlada-schvalila-novy-obcansky-zakonik-a-nektera-dalsi-protikrizova-opatreni-56550/. Vyd. 27. 4. 2009. [cit. 06.12.10] 20 Koaliční smlouva. Dostupné z: [cit. 06.12.10] 21 Hospodářské noviny, Economia,a.s. Vyd. 15. 11. 2010. 22 DĚDIČ, J.: PODNIKATEL A REKODIFIKACE OBCHODNÍHO PRÁVA, in: PODNIKATEL A REKODIFIKACE OBCHODNÍHO PRÁVA, Ed. DĚDIČ, J. a KOTOUČOVÁ, J. 1. vyd., Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o., 2009, 164 s. 23 KNAPP, Viktor: Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy), 1. vydání.Praha, C. H. Beck 1996, 248 s. 24 KNAPP, tamtéţ, s. 141 25 KREJCI, H. Handelsrecht. 2. vyd. Wien:Manzsche Verlags – und Universitäts Buchhandlung, 2001, 375 s. 26 STEININGER, Barbara: I. Austria, in: European Tort Law 2008. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ >. 18 19

7

HARMONIZAČNÍ SNAHY V EVROPĚ Od šedesátých let se projevují snahy o unifikaci soukromého práva na evropské úrovni. Bez ohledu na rozpornou otázku jejich potřebnosti jsou pro komparativní práci zajímavé, protoţe lze předpokládat, ţe jde o výsledek dlouholeté práce odborníků, která vychází z právních tradic v jednotlivých zemích. Proto na ně také příleţitostně odkazuji. První skupinou je práce „Study Group on a European Civil Code“, jejímţ cílem je na základě komparativního výzkumu soukromého práva v EU vytvořit kodifikaci principů evropského práva pro závazkové vztahy27. Předcházela jí Landova Komise evropského smluvního práva, která v roce 1998 zpracovala Zásady evropského smluvního práva (Principles of European Contract Law, dále jen PECL). 28 Výsledkem studijní skupiny je „Draft Common Frame of Reference“ (dále jen jako „DFCR“). V oblasti odpovědnosti deliktní byly skupinou European Group on Tort Law vytvořeny Principy evropského deliktního práva (Principles of European Tort Law, dále jen PETL).

ZÁVAZNOST JUDIKATURY Pro kontinentální systém je charakteristické, ţe je zaloţen na právu psaném; soudce právo netvoří, ale nalézá.29 Soudní rozhodnutí působí jen inter partes, jak je výslovně vyjádřeno v § 12 ABGB, v ČR v § 159a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Naopak angloamerická právní oblast je charakterizována jako oblast práva soudcovského, kde soudce je tím, kdo právo vytváří. Názor vyjádřený v soudním rozhodnutí, přesněji jeho část nazvaná ratio decidendi, je pramenem práva. Od něj se podle zásady „distinction“ soud můţe od předchozích rozhodnutí odchýlit, jestliţe usoudí, ţe skutková podstata je podobná, ale jiná. Tento rozdíl můţe být méně významný, neţ se na první pohled zdá. Zásada, ţe právo kontinentální nevychází z práva soudcovského, je „z velké části fikcí“30, především od druhé poloviny dvacátého století vzrůstá význam precedentů. 31 Převládá názor, ţe soudce sice má moţnost se od předchozí judikatury odchýlit, ale musí tato odchýlení přesvědčivě odůvodnit.32 Faktický vliv soudního výkladu je proto nesporný; jen málokteré rozhodnutí neobsahuje odkaz na rozhodnutí předchozí (v Německu je obsaţen v 99% civilních věcí33). Stejně tak nové civilní kodexy v reflexi na sloţitější a dynamičtější vztahy dávají větší prostor soudcovskému uváţení, neţ tomu bylo v prvních kodifikacích.34 Také v ČR podle ustálené judikatury musí soudce k předchozí judikatuře přihlíţet a případná odchýlení zdůvodnit. Nereflektování konstantní judikatury je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tedy důvodem pro zrušení rozhodnutí.35 Na druhou stranu by „v případě, že při svém rozhodování soud přihlíží k judikatuře, měl by mít na zřeteli, že její ustálenost a platnost jsou odvislé od vývoje, který je odrazem daných společenských a ústavněprávních podmínek…“36 Judikatura „nemůţe být bez vývoje“ a její změny proto nemohou být vyloučeny – „např. v návaznosti na vývoj sociální reality, techniky apod., s nimiž jsou spjaty změny v hodnotových akcentech společnosti. 37

Study Group on a European Civil Code. Introduction. Dostupné z:< http://www.sgecc.net/pages/en/introduction/index.introduction.htm> [cit. 06.12.10] 28 KŘVOHLAVÁ, Petra: Civilní odpovědnost a evropské pokusy o vytvoření jednotného právního rámce. Právní rozhledy. 2008, č. 22, s. 820 29 KNAPP, Viktor, tamtéţ, s. 112 30 KNAPP,Viktor, tamtéţ. 133 31 Tento obrat souvisí jednak s neúspěchem víry v zákon (a nacistického zákonného bezpráví), také ale s posílením role státu a tím i významem soudcovské moci, vzrůstajícím mnoţstvím obecných klauzulí, které činily čistě jazykovou argumentaci nemoţnou, a globalizací a integrací, vedoucími ke vzrůstajícímu významu srovnávací právní vědy a tím i otřesení dogmatického výkladu práva – KÜHN, tamtéţ. 32 KÜHN Zdeněk., BOBEK, Michal., POLČÁK, Radim.: Judikatura a právní argumentace, Auditorium, Praha 2006, 234 s., s. 11 33 KÜHN, Aplikace práva soudcem v e středoevropského komunismu a transformace (Analýza příčin postkomunistické právní krize), C. H. BECK 2005, s. 363 34 KÜHN: v KÜHN Zdeněk., BOBEK Michal., POLČÁK, Radim.: Judikatura a právní argumentace, Auditorium, Praha 2006, 234 s., s. 3 35 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2009, sp.zn. 30 Cdo 4389/2009, a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.8.2005 sp.zn. I. ÚS 403/03 36 Rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 200/96, z: KÜHN, tamtéţ 37 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.08.2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09 27

8

PROTIPRÁVNOST

3.1.

POJEM

Protiprávnost je základem povinnosti k náhradě způsobené škody v kaţdé zemi, výrazně se ale liší to, co se pod ní rozumí; např. zda protiprávnost vyplývá z porušení určitého chráněného statku (tedy jde o protiprávnost v účinku, Erfolgsunrechtlehre), či z jednání samého (protiprávnost v jednání, Verhaltensunrechtlehre).38

3.2.

ČESKÁ REPUBLIKA

3.2.1. VÝCHODISKA Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu jak podle občanského, tak i podle obchodního zákoníku, je protiprávní úkon. Jen výjimečně, v případech odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností a podle § 353 a § 357 obch. zák., můţe povinnost k náhradě škody vzniknout i bez protiprávního úkonu. Všem (tedy jak fyzickým, tak právnickým osobám) je generální klauzulí v § 415 obč. zák. uloţeno „počínat si tak, aby nevznikaly škody, a to „škody na zdraví, majetku, právech jiného, přírodě či životním prostředí“. Pro obchodní vztahy je generální klauzulí zakročovací povinnost v § 377 obch. zák. 39 Přes nejednoznačnost pouţití občansko a obchodněprávní úpravy je judikováno, ţe § 415 není pouţitelný v obchodněprávních vztazích40, protoţe úprava obchodněprávní je komplexní. Zatímco § 377 obch. zák. je příkladem protiprávnosti v jednání, ustanovení § 415 obč. zák. na první pohled ukazuje na protiprávnost v účinku. Platné právní předpisy nerozlišují mezi protiprávností ex delicto a ex contracto. Předsmluvní povinnosti jsou upraveny jen ve vztahu k povinnosti zachovávat důvěrné informace (§ 271 obch. zák.) a odpovědnosti za způsobení neplatnosti právního úkonu (§ 42 obč. zák., § 268 obch. zák.). Teorie vychází z premisy, ţe porušením smluvní povinnosti můţe vzniknout odpovědnost jen vůči druhé smluvní straně.41

3.2.2. JUDIKATURA Při posuzování protiprávnosti jednání judikatura hodnotí škálu dalších „okolností a zvyklostí“ 42 na straně jednajícího. Standard chování, aneb „stupeň pozornosti“43, která případně povede k přijetí specifických opatření, se vyţaduje, musí být vţdy určen „vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci“44. Musí jít o takové jednání, které lze „rozumně požadovat a které – objektivně posuzováno – je způsobilé zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku“.45 Tato obecná klauzule je pouţitelná jen tam, kde neexistuje konkrétní právní úprava dané jednání upravující příslušnou právní povinnost46, nemůţe tedy rozšiřovat povinnosti vyplývající z jiných norem. Poţadavky kladené na osoby musí být objektivně splnitelné. Nelze očekávat, ţe se zabrání všem škodám a ţe budou předvídat kaţdý v budoucnu moţný vznik škody.47 Při opačném výkladu by mohlo jít fakticky o objektivní odpovědnost, coţ je nepřípustné. 48 Proto např. správce turistické stezky není odpovědný za újmu, která vznikla uvolněním kulatiny z můstku.49 Dostačujícím opatřením je často informace ze strany „informovanějšího“ – např. při zjištění závady na motorovém

PETROV Jan:Protiprávnost a obecná prevenční povinnost. Právní rozhledy. 2007, č. 20, s. 745 HULMÁK, M.: Uzavírání smluv v civilním právu. 1. vyd., Praha: C. H. BECK, 2008, 203 s. 40 32 ODO 450/2004, 32 ODO 701/2006 41 ŠVESTKA Jiří, SPÁČIL Jiří, ŠKÁROVÁ Marta, HULMÁK Milan a kol. Občanský zákoník II. 2. vyd., Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 2321 s., s. 1204 42 PETROV, tamtéţ 43 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 618/2001 44 tamtéţ 45 tamtéţ 46 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5.2002, sp. zn. 25 Cdo 1427/2001 47 Sou R NS č. C 1725 – NS, sp. zn. 25 Cdo 618/2001 48 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2003, sp. zn. 25 Cdo 618/2001 49 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne e dne 16. 9. 1997, sp. zn. 5 Cmo 347/96, z: Právní rozhledy. 1997, č. 12, s. 642: „K uvolnění došlo několik dní před úrazem, správce přitom prováděl kontrolu jedenkrát za deset měsíců, coţ je dostačující.“ 38 39

9

vozidle stačí na ni upozornit, dobře informovat a nabídnout odstranění50 a stejně tak banka není povinna zjišťovat ani účel úvěru ani konat šetření za účelem posouzení, zda i případně známý cíl, jehož se má prostřednictvím úvěru dosáhnout, má naději na úspěch.51 Míra aktivní prevence má být přiměřená hodnotě věci (zájmu) – např. povinnost nahradit škodu vzniká i leasingovému nájemci, který nechal předmět nájmu v uzamčeném automobilu zaparkovaném na volně přístupném místě a nepodnikl další opatření52 a město Praha mělo s ohledem na tento jako spolupořadatel vánočních trhů na Staroměstském náměstí trvat na odborném výběru a posouzení kvality dřeva vánočního stromu, vykonávat dohled nad průběhem celé akce apod.53 Pro vztahy mezi obchodníky „platí zásada profesionality účastníků smluvního vztahu, od nichž je možno vyžadovat vyšší míru znalostí a zkušeností i vyšší míru péče o vlastní práva.“54 Od odborníka se očekává, ţe bude „uvažovat s možnými eventualitami a zajistí odpovídající opatření“55. Míra profesionality je mezi obchodníky diferencovaná podle profese a celkového postavení. Od podnikatele v oboru dodávky vody se očekává vědomí o tom, ţe „světlost (průřez) vodoměru a návazného potrubí může a musí mít vliv na požadovaný průtok vody z pohledu protipožární bezpečnosti. 56 Obzvláště „kvalifikovaná odpovědnost“ vyţaduje od banky jako od „specializovaného, vysoce profesionálního obchodníka“, jehoţ klient se můţe na tuto odpovídající profesionální péči spoléhat. Z tohoto předpokladu byla vyvozena odpovědnost banky za rizika ze špatně zvoleného zahraničního zprostředkovatele.57 Od podnikatele působícího v daném oboru se zároveň očekává i jisté právní povědomí. Výše uvedený podnikatel v oboru dodávky vody má předpokládat, ţe takové porušení může být ve smluvním nájemním vztahu sankcionováno.58 Hranice těchto poţadavků ukazuje rozhodnutí okresního soudu, podle nějţ ţalovaný porušil své právní povinnosti, kdyţ „jako specializovaný odborník provedl v zájmu co nejnižších nákladů opravu, která v sobě obsahovala rizikové prvky pro následné závady vozu, čímž způsobil škodu“; toto rozhodnutí bylo zrušeno krajským soudem s odůvodněním, ţe „se nedopustil protiprávního jednání“, protoţe opravu provedl řádně.59 Stejně tak Nejvyšší soud ČR (dále také jen jako „NS“) odmítl poţadovat vyšší míru opatrnosti při uzavírání smlouvy od „obchodní společnosti než občana“ s odůvodněním, ţe „zákon v této souvislosti neklade jiné požadavky na právnické osoby (i kdyby podnikaly v oblasti nákupu a prodeje dotčených věcí) a jiné požadavky na osoby fyzické.“60 Zvýšené povinnosti nemusí být výslovně dohodnuty, plynou „již ze samotného postavení v závazkovém vztahu jako toho z účastníků, který poskytuje druhému za úplatu plnění odborné povahy“61, jak konstatoval NS v případu, kdy ţalovaná měla zaúčtovat účetní doklady a nepovšimla si přitom, ţe jsou zjevně chybné (a počítají s vyšší sazbou DPH). „Odborná péče“ je pak vyţadována u konkrétních v zákoně upravených vztahů. Zahrnuje nejen odborné znalosti, ale i vyšší míru opatrnosti a pečlivosti neţ u laika. N apř. při odborné péči si má zasilatel všimnout rozdílných IČO a situaci prověřit, zejména jde-li o konzumní alkohol, který se často stává předmětem trestné činnosti.62 Odbornou péči nedodrţel ani zasilatel, který smluvil přepravu s osobou, která volala z jiného telefonního čísla neţ tomu bylo dříve, aniţ by si ověřil, zda je oprávněna společnost zastupovat; takové jednání je „lehkomyslné“.63 „Obvyklá péče“ je také podle judikatury předpokladem „omluvitelnosti omylu“ dle §49a obč. zák. – proto se např. předpokládá, ţe si postupník před uzavřením smlouvy o úplatném postoupení pohledávky vůči dluţníku v konkursu ověří, ţe je postupovaná pohledávka přihlášená.64

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 932/2004 Je ale povinna klienta upozornit na „okolnosti, které jsou jí známy a jež mohou mít vliv na výsledek jeho podnikání, k němuž se úvěr poskytuje, je-li tento účel úvěru bance znám.“ 52 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 1828/2008 - čistící stroj v hodnotě 60.000,- Kč 53 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010,sp. zn. 25 Cdo 374/2008 54 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 CDO 4427/2008 55 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008,sp. zn. 25 CDO 3210/2006 56 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.4.2008, sp.zn. 32 Cdo 723/2007 57 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.1. 2003, sp. zn. 29 Odo 690/2001 58 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.4.2008, sp.zn. 32 Cdo 723/2007 59 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp.zn. 25 CDO 2608/2006, Ústavního soudu ze dne 17.09.2008, sp. zn. I ÚS 1854/08 60 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.03.2004, sp. zn. 132 ODO 807/2002 61 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 23 Cdo 3093/2009 62 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 63 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 3008, sp. zn. 32 ODO 1134/2006 64 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007 50 51

10

CULPA IN CONTRAHENDO Problém předsmluvní odpovědnosti byl řešen ve sporu65 o odpovědnost za náklady na přípravu smlouvy o úvěru, která nakonec nebyla uzavřena. Soudy jej posoudily podle § 415 obč. zák., správnost tohoto postupu potvrdil i NS. Porušením prevenční povinnosti podle NS je, kdyţ ve fázi jednání, v níţ je jedna ze stran v důsledku chování strany druhé mylně v dobré víře, ţe bude smlouva uzavřena, jsou jednání o uzavření smlouvy „bez legitimního důvodu“ ukončena. Vzniklou škodou by měly být náklady související s jednáním o uzavření smlouvy a přípravou návrhu, především ty, které nejsou obvyklé a povstaly v důsledku specifických poţadavků druhé strany. Naopak nelze odškodnit „obvyklé provozní náklady“. Spíše mimochodem byly závěry soudu potvrzeny v rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 1335/2005. Rozhodnutí sp. zn. 1166/2004 Sb. dovolací soud ale zrušil, protoţe odvolací soud se dostatečně nezabýval předpoklady odpovědnosti za škodu. Je proto otevřenou otázkou, nakolik by jednání banky při odmítnutí uzavření smlouvy o úvěru bylo skutečně protiprávním. Kritici také namítají, ţe rozdíl mezi „obvyklými provozními“ a odškodnitelnými náklady je příliš neurčitý a bude činit výkladové problémy.66 ŠKODY TŘETÍCH OSOB VZNIKLÉ PORUŠENÍM SMLOUVY Odpovědnost za škodu i vůči osobám, které nejsou účastníky smlouvy, byla dovozena v případu, kdy komanditní společnost nabízela účast ve společnosti, přičemţ jejich vklad měl být do doby zápisu do OR chráněn smlouvou o kontrole uzavřenou s bankou. Tyto vklady byly z bankovního účtu vyvedeny. Podle NS vznikla odpovědnost i ve vztahu k osobám, které účastníky smlouvy nebyly. Podmínkou pro vznik takové odpovědnosti je skutečnost, ţe „závazek, k jehož porušení došlo, měl dopad do právní sféry poškozeného“67. Ve skutkově obdobném případu z roku 2006 NS připustil moţnost vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou neplatností smlouvy v případě, ţe „obsah smlouvy vzbuzuje u třetích osob oprávněná očekávání, že jejich investice ve vztahu k jedné ze stran smlouvy jsou smlouvou chráněny“68. Lze tedy shrnout, ţe účastník smlouvy je povinen nahradit škodu i třetím osobám, jestliţe převzatá povinnost „měla sloužit k ochraně práv třetích osob“ 69. Obdobně byl uznán odpovědným zhotovitel chybného statického posudku za to, ţe na jeho základě majitelé domku se ztrátou vrátili střešní krytinu. Nic na tom nemění, ţe tento statik byl pouze subdodavatelem a nebyl tedy účastníkem smluvního vztahu. Soud zde konstatoval, ţe předpokladem vzniku odpovědnostního vztahu není závazkový vztah, za coţ byl také kritizován70. Na druhé straně je rozhodnutí obhajováno významem, který se klade „na okolnost, že ačkoliv nejde z obsahového hlediska o smlouvu ve prospěch třetí osoby, účelem smlouvy ochrana práv třetích osob byla“ 71. Stejný postoj zaujal i Ústavní soud ČR (dále také jen jako „ÚS“) v případu72 chybného znaleckého posudku, na jehoţ základě byla nemovitost prodána za příliš nízkou cenu. Zhotovitel znaleckého posudku nebyl s prodávajícím ve smluvním vztahu. Přesto je podle ÚS znalec odpovědný.

3.2.3. NÁVRH OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Nový občanský zákoník obecnou prevenční povinnost zachovává, ale zuţuje její rozsah a rozlišuje omisivní a komisivní delikty. Při konání je kaţdý povinen „počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života“73 Povinnost aktivního jednání má ale pouze ten, „kdo vytvořil 65

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne e dne 11. 10. 2006,sp. zn. 29 Odo 1166/2004

Krupka, J.: Zpráva z 3. odborného sympozia organizovaného NS ČR. Bulletin advokacie, roč. 2009,č. 9,s. 6 – 8. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 379/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, č. 56. 68 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.03.2008, sp. zn. 29 Odo 254/2006 69 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1499/2000 70 např. PR 24/2009 s. 7aa, a SALAČ, Jaroslav . K otázce předpokladů odpovědnosti za škodu. Právní rozhledy, 2004, č. 18; dostupné téţ z: : 71 KRČMÁŘ, Zdeněk, z: LASÁK,J.: Záznam z 3.odborného sympozia Nejvyššího soudu ČR. Vyd. 06. 01. 2010, [cit. 07.12.2010]. Dostupné z: 72 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.11.2006,sp. zn. I ÚS 312/05 73 § 2630 návrhu nového občanského zákoníku 66 67

11

nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami“, jestliţe si to „vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života“. Povinnost jednat má také ten, kdo „může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.“74 Návrh kopíruje § 1299 ABGB (který zůstává i podle nového návrhu), tím, ţe „dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, anebo zaváže-li se škůdce činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.“ V tomto případě je tedy zavinění objektivní.75 V souvislosti s tím bude pro podnikatele významný také § 5, podle kterého „kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je s to jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“ Cílem je tak objektivizovat dnešní úpravu, která „spojuje právní následek nejednou s tím, zda určitá osoba něco měla či mohla vědět, anebo jaké pravidlo má být aplikováno, jsou-li pochybnosti.“76 Občanský zákoník neobsahuje obdobu § 347 HGB, pouze zákaz zneuţití hospodářského postavení v 374 návrhu. Návrh obsahuje úpravu předsmluvní odpovědnosti, a to v § 1527 aţ § 1529.

3.3.

RAKOUSKO

3.3.1. VÝCHODISKA V Rakousku je protiprávnost protiprávností v jednání (§ 1294 ABGB). Vedle porušení smluvní povinnosti je protiprávním porušení povinnosti, kterou zákon přímo ukládá. Druhým krokem, který musí být posouzen, je, zda škůdce porušil objektivní povinnost péče („Sorgfaltspflicht“). Protiprávní je také jednání v rozporu s dobrými mravy a zneuţití práva. Obecně je málo příkazů jednání, a neexistuje v tomto směru obecná povinnost. Nicméně protiprávní můţe být ohroţení cizích zájmů opomenutím, kdyţ „existují důvody, které by při zvážení zájmů vedly k názoru, že vznikla povinnost jednání“.77 Protoţe zákon nemůţe vystihnout všechna zakázaná jednání, další cestou jsou zákonem chráněné zájmy – tzn. určité zájmy mají chráněné postavení a všem ostatním vzniká povinnost péče.78 Kvalita péče se přitom musí posuzovat v závislosti na významu chráněného zájmu (např. vyšší standard při porušení ţivota a zdraví a menší pro majetkové škody), ale také stupni ohroţení, zájmů sledovaných jednajícím a stupně zanedbání objektivní povinnosti péče.79 Měřítko poţadavků kladené na jednotlivé subjekty výslovně stanoví § 1297 ABGB, podle nějţ „kdo má zdravý rozum, je také schopen takového stupně píle a pozornosti, jakého může býti použito při obyčejných schopnostech“. Zcela specifická je povinnost péče těch, kdo se podle § 1299 ABGB „hlásí k úřadu, umění, řemeslu nebo živnosti“ nebo převezme obchod. Jeho „náležitá píle a znalosti“ jsou dány tím, co lze od člověka v daném postavení objektivně očekávat. Nelze se vyvinit poukazem na absenci schopností či zkušeností. Povinností jsou konkretizovány podle konkrétního povolání. § 347 HGB stanoví toto měřítko pro podnikatele – tzv. Kaufmännische Sorgfalstpflicht se uplatní v případě porušení obchodního závazkového vztahu nebo povinností v rámci obchodní činnosti. Předsmluvní odpovědnost není výslovně v zákoně upravena. Také v Rakousku právní teorie zastává názor, dle kterého porušením závazkové povinnosti vzniká odpovědnost jen vůči druhé straně, tento názor je ale měněn dalšími výklady (viz dále).

3.3.2. JUDIKATURA Obecná prevenční povinnost neexistuje – protiprávnost povinnosti vyţaduje, aby existoval konkrétní příkaz či zákaz.80 Nicméně z judikatury vyplývá systém povinností, které se prevenční povinnosti § 2762 návrhu nového občanského zákoníku § 2640 návrhu nového občanského zákoníku Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku 77 KOZIOL, H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s., s. 166 78 Mezi tyto zájmy patří zejména osobnostní práva, věcná práva a práva k nehmotným statkům. 79 KOZIOL Helmut. Wrongfulness under Austrian Law. Z: Unification of tort law: wrongfulness. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. 80 např. RS0022394 74 75 76

12

blíţí. Především byl vyvinut tzv. princip ingerence (Ingerenzprincip). “ Je „obecně uznávaným pravidlem“, ţe kaţdý, kdo vytváří zdroj nebezpečí, má podniknout všechna opatření, aby se vyhnul z něj plynoucím škodám.81, a to v hranicích únosnosti82. V návaznosti na to judikatura zákazem ohroţení dovozuje povinnosti, které nejsou zákonem stanoveny („Verkehrssicherungspflichten“). Zavázaný proto musí dokazovat, ţe dodrţel vyţadovaná bezpečnostní opatření, aniţ by mu to muselo být uloţeno zákonem či smlouvou.83 Tato kategorie byla dovozena právní teorií a judikaturou z práva náhrady škody ve spojitosti s obecným zákazem ohroţení dle trestního práva.84 Na rozdíl od prevenční povinnosti podle § 415 mohou být tyto povinnosti zvláštními předpisy doplněny, nikoliv nahrazeny.85 Jejich obsah vţdy závisí na konkrétní situaci86, rozhodnutí posuzují např. zda byl na pořádané akci dostatečný pocit hasičů87. Při posuzování, zda příslušná povinnost vznikla (a následně, zda byla poškozena, s ohledem na povinnost péče), lze fakticky zopakovat to, co bylo řečeno u judikatury české. Zvaţují se konkrétní okolnosti především na straně jednajícího – sleduje se, v jakém měřítku adresát těchto povinností mohl nebezpečí rozeznat a odvrátit88. Vychází z pravděpodobnosti vzniku škod89 a rozhodující je, zda by „dle zkušeností běžného života byl nasnadě vznik předvídatelného nebezpečí.90 Míra péče se určuje také podle chráněných hodnot – posuzuje se, jakou pozornost by vynaloţil „chráněným hodnotám přiměřeně rozvážlivý a prozíravý člověk v pozici jednajícího, aby nebezpečí rozpoznal a zabránil jim“.91 Po povinném se mohou poţadovat pouze „únosná“ opatření92. Vychází se ze zásady, ţe se má do určité míry před nebezpečím chránit kaţdý sám; z druhé strany se posuzuje, nakolik je nebezpečí rozpoznatelné pro poškozené93. Ani tyto povinnosti neměly vytvářet ţádné ručení nezávislé na zavinění.94 Proto nelze činit např. obchod odpovědným za to, ţe se zákaznice pořezala na kráječi volně umístěném v obchodě95. Odpovědný je např. vlastník bytu, který, ačkoliv mu bylo známo, ţe jsou vodovodní trubky staré a ţe dochází k malým poškozením kvůli zamrzání, a přesto nenechal vedení zkontrolovat profesionálem, za škodu způsobenou jeho zamrznutím.96 K aktivním opatřením měl přistoupit také provozovatel hřbitova - sám od sebe má kontrolovat pomníky, kdyţ o ně nikdo nepečuje a z důvodu jejich stavu a stáří lze pochybovat o jejich stabilitě;97 stavební firma je odpovědná, kdyţ opřela okenní rošt o kontejner na papír a někdo se o ten okenní rošt zranil,98 pronajímatel je odpovědný, kdyţ neprovedl ţádná opatření proti tomu, aby byli vyplaveni nájemci99, a pořadatelé akcí mají přijmout opatření i proti nepovoleným jednáním diváků100. Ale pouze tehdy, muselo – li být ohroţení zřejmé – např. mnoţství škod způsobených únikem vody mělo ţalovaného vést k prohlídce a případné sanaci vodovodů101. Naopak např. neexistuje povinnost péče provozovatele serveru pro online aukce k prověření bonity dodavatelů; jiné posouzení se nabízí pouze tehdy, kdyţ byl spraven o jeho insolvenci, příp. získal na onoho dodavatele mnoho stíţností.102 A obchodník nemusí přezkoumat vlastnosti zboţí garantované jejich výrobcem, jestliţe k tomu nevedou zvláštní okolnosti nebo konkrétní důvody podezření.103 Občas postačí i jen varování, např. typicky má stavebník označit místo stavby104. Rozhodnutí OGH ze dne 20.12.2000, sp. zn. 7Ob271/00d RS0023487 83 RS0022476 84 RS0023487 85 RS0023487 86 RS0029874; RS0110202 87 Rozhodnutí OGH ze dne 30.11.1984 sp.zn. Ob609/87 88 RS0023726 89 Rozhodnutí OGH ze dne 02.09.1987, sp.zn. 3 Ob 555/87 90 Rozhodnutí OGH ze dne 24.10.1985,sp. zn. 8 Ob 57/85 91 Rozhodnutí OGH ze dne 09.11.1994, sp. zn. 13Os84/94 92 RS0023397 93 RS0023819 94 Rozhodnutí OGH ze dne 29.03.2000, sp. zn. 7 Ob 51/00a, také např. Ob 124/98h; 1 Ob 338/98g 95 Rozhodnutí OGH ze dne 26.03.1987, sp.zn. 7 Ob 558/87 96 Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4Ob2030/96z 97 Rozhodnutí OGH ze dne 12.05. 2009,sp. zn. 4Ob75/09x 98 Rozhodnutí OGH ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 7 Ob 271/00d, 99 Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4Ob2030/96z 100 RS0023285 101 Rozhodnutí OGH ze dne 14. 07. 2010, sp.zn. 7Ob133/10z 102 Rozhodnutí OGH ze dne 16.04.2009, sp.zn. 2Ob137/08y 103 RS0106613 104 Rozhodnutí OGH ze dne 18.05.2004, sp. zn. 10Ob237/02d 81 82

13

Rozlišuje se také postavení jednajícího – např. nemůţe být povinností spotřebitele si zkontrolovat, zda na cestovní kanceláři, které platí zájezd, nebyl vyhlášen konkurz105. Naopak např. banka má podle judikatury povinnost pokusit se zjistit z veřejně dostupných zdrojů, zda není v insolvenci, a to ještě před oficiálním zveřejněním insolvence.106 Rozlišení je na rozdíl od českého práva uvedeno přímo v zákoně (viz výše). I v této kategorii se projevuje diferenciace. Např. obzvlášť přísné poţadavky by měly být kladeny např. na personál dodavatele ropy, kteří mají znát nebezpečí a přijmout veškerá moţná opatření, aby těmto škodám předešli.107 Při zveřejnění informace třetích v médiích vyţaduje ţurnalistická péče v ověření uvedených vyjádření, alespoň tehdy, kdyţ nejsou zvláštní důvody pro spolehlivost informujících.108Vyţaduje se, „aby se obhájce přesvědčil, kdy lhůta k provedení končí, i kdyby obvykle byla lhůta napsaná jako předposlední den109, advokát má nejen znát právo, ale také převládající právní názory a ustálenou judikaturu vyšších soudů110, Z § 1299 ABGB se vychází i tam, kde osoba nejedná v rámci této své odborné činnosti. Tak např. znalec, který zhotovil vadný posudek na předmět exekuce, není odpovědný za škodu vzniklou advokátovi, který si předmět exekuce koupil na základě chybných údajů v posudku – chyby byly totiţ natolik zjevné, ţe si jich měl ţalobce jako advokát všimnout. 111 Na druhou stranu samotný titul Ing. nemůţe vést k očekávání znalosti ve všech technických oborech.112 Znalec je např. i realitní makléř, který musí znát příslušné problémy a sdělovat předmětné informace, zejména informace o příslušném domu, k čemuţ patří i informace o jeho způsobilosti k poţadovanému podnikání113. Nemá-li důvod o sdělených informacích pochybovat, můţe je předat dál i bez prověřování. 114 Nesmí ale vyvolávat dojem, ţe si informace potvrdil. Stejně tak podnikatel v oblasti stavebnictví má znát stavební předpisy, učí za poškození vedení, obzvláště v zastavěné oblasti. 115 I dealer má mít speciální znalosti; prodejce ojetého vozidlu např. i těţce zjistitelné informace o stáří auta.116 Obdobou § 1299 pro obchodní vztahy117 je § 347 HGB. Měřítko těchto povinností je objektivní. Vyţaduje se „pozornost a píle“ stejně jako „schopnosti a znalosti obvykle vyžadované v dané oblasti“118, jde tedy o obdobu § 1299 ABGB. Současně se v něm ale projevuje subjektivita povinnosti péče jsou kategorizovány podle jednotlivých povolání. Není vyloučeno ani rozlišení podle významu konkrétního obchodu119. Nebere se ale ohled na konkrétní specifika podnikatele – na jeho věk, nezkušenost apod. Obdobně jako v ČR je vyţadováno jisté právní povědomí, např. obchodník má vědět, kdo je oprávněný jednat za banku120. Porušením je také případ, kdyţ podnikatel neudrţuje takové zásoby, aby vystačil s běţnými výkyvy dodávek 121, kdyţ neučiní dostatečná opatření, aby si obstaral zboţí, které má dodat122, podobně např. výrobce konfekce, který přijme objednávku, aniţ by se ujistil, zda má k dispozici potřebný materiál123. Naopak zhotovitel nemusí sledovat zájmy objednatele ohledně věci, kterou mu opravuje - objednatel nemusí být bezdůvodně varován, ţe náklady opravy převýší náklady nové věci. 124 Prodejce věcí, jejichţ pouţití vyţaduje speciální znalosti, které nelze čekat od kupujícího, má povinnost kupujícímu tyto instrukce sdělit.125

Rozhodnutí OGH ze dne 28. 10. 1997, sp. zn,. 4Ob276/97k Rozhodnutí OGH ze dne 28. 10. 1997, sp. zn,. 4Ob276/97k 107 Rozhodnutí OGH ze dne 07.11.1995, sp. zn. 4 Ob 578/95 108 RS0108415 109 Rozhodnutí OGH ze dne 10.04.2003, sp. zn. 15Os33/03; Rozhodnutí OGH ze dne 13. 07. 2004,sp. zn. 14Os76/04 (14Os77/04) 110 RUMMEL, P. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. 3. vyd, Wien: Manz, 2007, ISBN 978-3-214-07015-1, s.501 111 Rozhodnutí OGH ze dne 13.06.2000, sp. zn.1Ob79/00z 112 Rozhodnutí OGH ze dne 17.01.1963, sp. zn. 5Ob5/63 113 RUMMEL, P. a kol.: tamtéţ, s. 549 114 tamtéţ 115 tamtéţ 116 tamtéţ 117 KREJCI, H.: tamtéţ, s.216 118 RS0020466 119 Z: Stauber, OGH ZbL 1920/40 120 RS0020466 121 KREJCI, H.: tamtéţ 122 KREJCI, H.: tamtéţ 123 RS0020126 124 RES0000005 125 Kramer: SZ 43/220 105 106

14

Nelze ale dovodit, ţe podnikatel musí zajistit přebírání zásilek do vlastních rukou. 126 Jinak se ale očekává, ţe podnikatel nechá věc posoudit znalcem, odborné znalosti se od něj neočekávají. 127 Je ale zavádějící dovozovat jakákoliv obecná pravidla, protoţe, jak se opakovaně v rozhodnutích objevuje, konkretizace povinností péče můţe vyplynout jen z konkrétních okolností konkrétního případu.128 CULPA IN CONTRAHENDO Právní analogií k jiným ustanovením ABGB došel OGH k zaloţení odpovědnosti i před uzavřením smlouvy. Ručení přitom zahrnuje náhradu škod, které věřitel utrpěl spoléháním na péči smluvního partnera při vedení jednání a sdělení důleţitých informací.129 Brzy (r. 1975) se přiklonil k doktríně, ţe jiţ zahájením kontaktů vzniká předsmluvní závazkový vztah, který spočívá především v povinnosti navzájem se informovat o plnění a povinnosti péče130. Smluvním partnerům vzniká povinnost varování a vysvětlení (Warnpflichten und Aufklärungspflichten)131. Rozsah vysvětlovacích povinností odpovídá tomu, co by druhá strana v poctivém obchodním styku mohla očekávat. Jsou opět ohraničeny hranicemi objektivní předvídatelnosti ohroţení zájmů druhé strany.132 Např.: podnik osobního poradenství, který jedná za zahraničního (ve skutečnosti neexistujícího) jednatele bez odpovídající zkoušky kvality, ručí za škody, které tak vznikly mu zprostředkovaným uchazečů o práci. 133 Tyto povinnosti vznikají tehdy, kdyţ je zřetelné, ţe obchodní partner se v důvěře na podané vysvětlení sám připravuje zavázat. Ohledy na partnera ale nesmí vést k předčasnému navázání ochranných povinností na jednání; v době jednání musí být oba smluvní partneři ještě mít volnost jednání ukončit a bez uvedení dalších důvodů od uzavření smlouvy ustoupit. Partnerovi je ale třeba naznačit, ţe osoba ještě nemá v úmyslu se zavazovat134, a zúčastnění mají povinnost si sdělit okolnosti, které stojí v cestě uzavření smlouvy. 135 Nejen ţe tedy nikdo není povinen smlouvu uzavřít, také můţe smluvní jednání také na poslední chvíli přerušit bez uvedení důvodu. Nesmí ale v druhém vyvolávat dojem, ţe smlouvu uzavře, kdyţ můţe zároveň poznat, ţe partner v důvěře jeho vůli smlouvu uzavřít činí výdaje. Typicky je proto odpovědný za škodu ten, kdo bez sdělení důvodů odřekl uzavření kupní smlouvy, ačkoliv si byl vědom, ţe budoucí prodávající kvůli očekávání uzavření smlouvy utrpěla škody. ŠKODY TŘETÍCH OSOB VZNIKLÉ PORUŠENÍM SMLOUVY Názor, dle kterého porušením závazkové povinnosti vzniká odpovědnost jen vůči druhé straně, je dlouhodobě136 modifikován judikaturou tak, ţe náhrada škody přísluší také poškozenému, který nebyl se škůdcem ve smluvním poměru137. Dle dřívější judikatury např. znalec, který chybně vypracoval posudek, ručil za škodu tímto chybným posudkem způsobenou pouze ve vztahu k objednateli posudku, s výjimkou posudků úmyslně vadných či případů spiknutí znalce s touto třetí osobou. Teprve později se začala prosazovat odpovědnost znalců i vůči třetím osobám, kterým byla tímto posudkem způsobena škoda, a to tak, ţe smlouva o zhotovení posudku je smlouvou uzavíranou ve prospěch třetího. Tento výklad byl ale aplikován pouze „ve výjimečných případech“. Nezbytným poţadavkem ale je, aby si byl zhotovitel posudku jiţ při jeho objednávce vědom toho, ţe tento posudek opravdu slouţí i zájmům třetích osob. Protoţe takové prohlášení je v posudku obsaţeno málokdy, řídila se odpověď na tuto otázku především účelem, za jakým je posudek zpracováván.138 Současná teorie a praxe ručení znalce opírají na porušení zákonné povinnosti péče, jeţ slouţí také k ochraně zájmů třetích osob. Tato povinnost péče ve vztahu ke třetím osobám je dána tehdy, kdyţ Rozhodnutí OGH ze dne 09.04.2002,sp. zn. 4Ob91/02i Rozhodnutí OGH ze dne 12.05.2009, sp. zn. 4Ob75/09x 128 Rozhodnutí OGH ze dne 22.06.1993, sp. zn. 1Ob572/93 129 Rozhodnutí OGH ze dne 21.02.1973, sp. zn. 1 Ob 269/72 130 Rozhodnutí OGH ze dne 08.10.1975, sp. zn. 1 Ob 191/75 131 RS0014680 132 Rozhodnutí OGH ze dne 24.10.2000, sp. zn. 1 Ob 183/00v 133 RS0014034 134 RS0014680 135 Rozhodnutí OGH ze dne 28.05.1991, sp. zn. 4 Ob 515/91 136 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1949, sp. zn. Rv I 788/48 137 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1949? sp. zn. Rv I 788/48 138 Rozhodnutí OGH ze dne 20.11.1996, sp zn. 7Ob513/96 126 127

15

má být posudek v budoucnu vyuţit i třetími osobami – ručení tedy vzniká pouze vůči těm osobám, o nichţ si znalec musel být vědom, ţe budou jeho posudek v budoucnu vyuţívat jako podklad pro hospodářské dispozice. Rozhodující pro povinnost péče je opět účel znaleckého posudku. 139 Znalec můţe ručit jen tak daleko, jak dosahuje jeho znalecký úkol. 140 Tak např. znalec by mohl být odpovědný bance S., poskytovateli úvěrů, za přecenění nemovitosti, kdyţ na základě tohoto přecenění banka poskytla úvěr touto nemovitostí zajištěný a posléze při prodeji nemovitosti v exekučním řízení získala méně, neţ se dalo dle znaleckého posudku očekávat (v tomto případě zde ale chyběla příčinná souvislost se způsobenou škodou).141 Totéţ se uplatní i při posudcích zpracovávaných v soudním řízení.142 Je-li účel znaleckého posudku upraven přímo v prohlášení znalce, je toto uvedení samozřejmě rozhodující, a to i v případě, ţe by bylo uvedeno pouze „naoko“.143

3.4.

ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA

Podle tehdy platného čl. 282 VOZ se po obchodnících vyţadovala „pečlivost pořádného kupce“, coţ je měřítko niţší neţ podle § 1299 – nevyţadují se odborné znalosti a zkušenosti, ale jen pečlivost, jakou lze od kaţdého řádného obchodníka při nakládání poţadovati.144 Proto má kupec např. provésti „krycí koupi“, jestliţe ví, ţe by se tak sníţila škoda vzniklá neplněním smlouvy. 145 Není ale odpovědný za to, ţe promokla střecha vozu, kdyţ v den nakládání „činila střecha vozu při pečlivé prohlídce dojem bezvadnosti a nepromokavosti“146 nebo bez příkazu pojistit cizí zboţí, které má u sebe.147 Podnikatel odpovídá za vzniklou škodu, kdyţ nenechal osvětlit rozkopanou silnici148, naopak neodpovídá za vstup chlapce, který do prodejny vstoupil bez ohledu na umístěné tabulky se zákazem vstupu – nelze od něj poţadovat, aby postavil ke dveřím zvláštního hlídače.149 Uţ v prvorepublikové judikatuře byl obsaţen výklad k ručení ze smlouvy směrem ke třetí osobě, a to tehdy, „nabyla-li z takové smlouvy přímého nároku na plnění a byla-li smlouva porušena právě v této části“150 Smluvní vztah pak není podmínkou odpovědnosti dle §1299 ABGB - např. spolek vydávající odborné expertízy na ocenění obrazů ručí za vzniklou škodu i tomu, kdo si posudky neobjednal.151 Za chybné vypracování znaleckého posudku je znalec odpovědný i ve vztahu k osobám, které s ním nejsou ve smluvním poměru, tj. posudek si od něj neobjednaly.152 Podle Sedláčka měla být věc řešena především podle adekvátnosti a předvídatelnosti.153

3.5.

COMMON LAW

Definice protiprávnosti v „common law“ je nereálná, resp. nepouţitelná154. Nicméně lze říci, ţe předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je porušení určité povinnosti. Do 18. století bylo sankcionováno pouze porušení specifických skutkových podstat („specific torts“), později se objevil i tzv. delikt nedbalosti („tort of negligence“), a to nejprve jen jako ochrana fyzické integrity. V pravém slova smyslu, tedy v dnešní odpovědnosti za nedbalost, jde o „opomenutí takového jednání, které by rozumný člověk, vedený pohnutkami běžnými v lidském jednání, učinil, nebo jednání, které by rozumný a opatrný muž neučinil“155. Základem je rozhodnutí Donoghue tamtéţ tamtéţ 141 tamtéţ 142 Rozhodnutí OGH ze dne 05.09.2000, sp. zn. 5Ob18/00h 143 Rozhodnutí OGH ze dne 23.01.2001, sp. zn. 7 Ob 273/00y 144 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Rv I 28/26 145 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. RvI 574/39, ASPI ID JUD 9064 CZ 146 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn Rv I 28/26 147 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn Rv I 562/23 148 ROUČEK F., SEDLÁČEK J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl pátý. Reprint původního vydání, Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1998.1011 s., č.2524 149 ROUČEK F.,SEDLÁČEK, J. tamtéţ, č. 16033 150 VÁŢNÝ, Fratntišek, tamtéţ, č. 15663 151 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1949, sp. zn. Rv I 788/48 152 tamtéţ 153 ROUČEK F.,SEDLÁČEK, J. tamtéţ, s. 771 154 HORTO N ROGERS W.V. Wrongfulness under English Tort Law. Z: Unification of tort law: wrongfulness. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. 155 „ the omission to do something which a reasonable man, guided upon those considerations which ordinarily regulate the conduct of human affairs, would do, or something which a prudent and reasonable man would not do« 139 140

16

(Mc’Alister) v. Stevenson z roku 1932156. Paní Donoghue ve svém pivě našla slimáka ve stádiu rozkladu, otázkou bylo, zda můţe být výrobce vůči ní odpovědný za související ţaludeční problémy. Poprvé zde byl vysloven tzv. „sousedský princip“, a to, ţe „pravidlo, že máš milovat svého bližního, se v právu stává pravidlem, že nemáš svému bližnímu ubližovat“. Kaţdý se má chovat „s rozumnou péčí, aby se vyhnul takovým jednáním nebo opomenutím, o kterých může předvídat, že by způsobily újmu jeho bližnímu, tj. člověku, který je natolik přímo a blízko dotknut jeho jednáním, že by měl způsobení této újmy zvažovat, už když dané jednání nebo opomenutí zamýšlí“.157 Takto vznikla obecná povinnost péče („duty of care“); je tím současně odpovězeno na otázku vzniku odpovědnosti vůči třetí osobě. Míra povinnosti péče je určena s ohledem na to, ţe máme právo od ostatních očekávat určitou míru ochrany. Proto je běţné posuzovat jednak míru bezstarostnosti škůdce, jednak míru bezpečnosti, jakou mohl poškozený očekávat. Současně jsme ale oprávněni očekávat od lidí schopnosti, které nejsou jen obecné, ale které přísluší danému „typu člověka“. Proto od doktora nestačí očekávat schopnosti rozumného muţe, ale schopnosti rozumného doktora („duty of high care“). Odvolání na konkrétní nezkušenost či neznalost moţné není.158 CULPA IN CONTRAHENDO V common law se klade větší důraz na smluvní svobodu. Důrazně se odlišuje mezi slibem a

záměrem smlouvu uzavřít, očekávání druhé strany je jejím vlastním rizikem. 159 Předsmluvní odpovědnost můţe být zaloţena dohodou o budoucím jednání v dobré víře, příp. na základě deliktní odpovědnosti (misrepresentation, estoppel) nebo bezdůvodného obohacení, tyto nároky jsou ale také podmíněné existencí „určité formy předběţné dohody“160.

3.6.

POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM

Funkcí římského práva byl především trest, spíše pomsta neţ kompenzace. Logicky byla proto jeho ústřední myšlenkou protiprávní jednání, které mělo být následováno sankcí. 161 Dnes uţ odpovědnost za škodu slouţí především ke kompenzaci, rozsah náhrady se proto odvíjí se proto od způsobené škody a ke vzniku odpovědnosti není vţdy protiprávní jednání nutné (viz dále o odpovědnosti za výsledek), základním prvkem odpovědnosti za škodu ve většině evropských právních řádů stále zůstává protiprávní jednání.162 NĚMECKO Německo je typickým případem země „Erfolgsunrechtlehre“. Protiprávnost vzniká dle § 823 BGB vzniká z „přímého zásahu“ (unmittelbare Eingriffe) do dále uvedených práv. Tato „Erfolgsunrechtlehre“ převládá také např. ve Švýcarsku.163 Některé absolutně chráněné hodnoty jsou vymezeny v § 823, 826 a 839; patří mezi ně také tzv. „další práva“ („sonstiges Recht“). Z této kategorie judikatura vyvodila bohatou škálu dalších chráněných práv – pro obchodní právo je významné především „právo na zaloţení a provozování ţivnosti“ (dále je označuji jen jako „právo na podnikání“). Jeho účelem je ochrana podnikatelské činnosti.164 Chráněnou hodnotou je všechno, co činí hospodářskou hodnotu podniku, a to od jeho majetkového postavení přes podíl na trhu.165 Při posuzování, zda je zásah do práv chráněných dle § 823 BGB protiprávní, posuzují také např. závaţnost zásahu do práva na podnikání, předchozí jednání poškozeného atd., motiv a účel zásahu, jeho způsob atd; a samozřejmě okolnosti vylučující Donoghue (Mc’Alister) v. Stevenson, (House of Lords), [1932] A. C. 562 HORTO N ROGERS W.V., tamtéţ 158 KIDNER R. Casebook on Torts. 7. vyd., Oxford: Osford University Press, 2002, 499 s. 159 HULMÁK, Milan. Uzavírání smluv v civilním právu, 1. vyd. Praha: Nakladatelství C H.BECK, 2008. 203 s. 160 tamtéţ 161 JANSEN, N.: Duties and Rights in Negligence. A Comparative and Historical Perspective on the European Law of Extracontractual Liability. Oxford Journal of Legal Studies, roč. 2004,č. 3, s. 443-469 162 KOZIOL Helmut. Wrongfulness under Austrian Law. Z: Unification of tort law: wrongfulness. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. 163 tamtéţ 164 ZERRES, T. Bürgerliches Recht: Ein einführendes Lehrbuch in das Zivil- und Zivilprozessrecht. 5. vyd., Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-22687 165 eingerichteter und ausgeübter Gewerbebetrieb. [cit. 07.12.2010]. Dostupné z: < http://www.lexexakt.de/glossar/eingerichteterundausgeuebtergewerbebetrieb.html > 156 157

17

protiprávnost.166 Dlouhodobý trend přitom vede spíše k rozšiřování povinností, např. dříve za ně nebylo povaţováno ani sníţení zisků167, později byly tyto povinnosti rozšířeny i na oblast ochranných známek a nekalé soutěţe; posléze na jakékoliv jednání, které představuje zásah do oblasti podnikání.168 Protiprávním zásahem je dokonce i nevyţádané zaslání e-mailu (působí škodu tak, ţe si vyţaduje si výdaje na třídění mailů). 169 Zásahem by mohlo být bezdůvodné vedení řízení o výmaz ochranných známek.170 Neoprávněným zásahem je také pouţití interní sítě k rozeslání emailů, a to ani odborovým svazem171 a neoprávněná stávka172 nebo hodnotící rozsudek, který škodí podnikání (tak byla odsouzena ţalovaný, vydavatelka církevního časopisu, který odsoudila a nedoporučila nákup ţenského časopisu Constanze). 173 CULPA IN CONTRAHENDO V Německu byla teorie „culpa in contrahendo“ původně také rozvinuta judikaturou, a to na základě teorie o existenci vztahu zaloţeného na důvěře, jehoţ porušením můţe odpovědnost za škodu vzniknout.174 Od 1.1. 2002 je tato teorie zakotvena v § 311 BGB, podle kterého „závazkový právní vztah vzniká také zahájením sjednávání smlouvy, přípravou smlouvy nebo podobnými obchodními kontakty.“175 Jednající strana má především povinnost ochrany ve vztahu k potencionálním zákazníkům (povinnost „nepoškodit zdraví, život, majetek nebo právní zájmy druhé strany) – porušením této povinnosti můţe být např. zranění zákazníka pádem role linolea176 nebo neuzavření pojištění automobilu při jeho zkušebních jízdách.177 Odpovědnost za předčasné ukončení vyjednávání vzniká tehdy, jestliţe byl u druhé strany vědomě vyvolán dojem uzavření smlouvy a neexistoval „pádný důvod“ k ukončení jednání (kterým můţe být např. i zajímavější nabídka nebo sníţení odbytu zboţí178). TŘETÍ OSOBY V Německu se tento problém řeší fiktivním vytvořením relativního závazkového vztahu mezi příslušným znalcem a poškozeným. Podle § 311 můţe závazek vzniknout „ také vůči osobám, které samy nejsou smluvními partnery“. Ještě před reformou závazkového práva byla na tuto situaci aplikována teorie smlouvy s ochranným účelem vůči třetímu, přičemţ smluvní partner objednatele znaleckého posudku byl v tomto ochranném účelu pravidelně zahrnut. Na této teorii nic nezměnilo ani upřesnění ručení za znalecké posudku v novém § 311 BGB. V něm zákonodárce jen upřesnil teorii ochranného účelu (vysvětlenou níţe) pro oblast předsmluvního jednání.179

3.7.

HARMONIZACE

Povinnost hradit škodu podle PETL vychází z moţnosti mu ji „připsat“, přičemţ připsat ji lze podle čl. 1:101, odst. 2, tomu, a) kdo ji způsobil svým zaviněným chováním; nebo b) jehoţ abnormálně nebezpečná činnost způsobila škodu; nebo c) jehoţ pomocník způsobil škodu v rozsahu svého úkolu. Povinnosti péče vychází z poţadavku zavinění. Povinnost vyplývá také z vytváření nebo kontroly nebezpečné situace, existence zvláštního vztahu mezi stranami nebo „nebo pokud závažnost újmy na jedné straně a jednoduché odvrácení škody na druhé straně vybízí k takové povinnosti.“(4:103). 166

Rozsudek BGH ze dne 13.10.1998, sp. zn. VI ZR 357/97 Rozsudek BGH ze dne 26. 10. 1951, sp. zn. I ZR 8/51 168 tamtéţ 169 Rozsudek BGH ze dne 20.05.2009, sp. zn. I ZR 218/07 170 Rozhodnutí BGH ze dne 19.01.2006, sp.zn. I ZR 98/02 171 Rozhodnutí OLG sp. zn. 3 W 20/07 172 Rozhodnutí BGH ze dne 03.10.1961, sp. zn.VI ZR 242/60 173 Rozsudek BGH ze dne 26. 10. 1951, sp. zn. I ZR 8/51 174 DOBEŠ, P.: K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata. Právní rozhledy. Roč. 2009, č. 20, s. 715. 175 HULMÁK,M.:tamtéţ 176 DOBEŠ, P.: tamtéţ 177 Rozhodnutí BGH ze dne 29.01.1978, sp. zn.VIII ZR 7/78, z: DOBEŠ, P.: tamtéţ 178 GRÜNEBERG, Ch. in: BAMBERGER, H. G., Roth, H., et al. Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. München : C. H. Beck, 2003, s. 1189, z: DOBEŠ, P.: tamtéţ 167

18

V DFCR jsou předsmluvní povinnosti upraveny v kapitole 3. Jde především o práva na informace, které zahrnují i výslovnou úpravu pravidel při obchodním marketingu a elektronickém uzavírání smluv. Strany jsou „nejsou odpovědné za nezdar jednání o uzavření smlouvy“ (3:301 odst. 1), nicméně jednání musí být poctivá a odehrávat v souladu s dobrou vírou, coţ není obzvláště „pokračování v jednání bez úmyslu smlouvu uzavřít“ (3:301´odst. 4).

3.8.

DÍLČÍ ZÁVĚRY

Přestoţe systematika posuzování protiprávnosti se v ČR a Rakousku liší, ve výsledku jsou povinnosti, jejichţ nedodrţení je povaţováno za protiprávní, téměř stejné. Nepřehlédnutelné je, ţe v Rakousku se větší důraz klade na posouzení okolností nasvědčující vzniku škod; tyto jsou v ČR pouţívané také, ale méně. Vedle výslovných ustanovení zákona se posuzuje náročnost opatření, které by hrozící škodě mohly zabránit, a rozsah hrozících škod. V Rakousku se klade větší důraz na oprávněná očekávání poškozeného. Ve všech sledovaných zemích judikatura dospěla k závěru, ţe vznik protiprávnosti je třeba odlišit dle postavení škůdce, vycházejíc z názoru, ţe poškozený očekává míru péče postavení škůdce odpovídající. Postavení podnikatele přitom tuto péči samo o sobě odůvodňuje. Tento poţadavek přitom nespočívá jen v odborných znalostech, ale také v míře pozornosti, která nepřipouští přílišnou důvěru či bezdůvodný optimismus, ale ani běţný lidský omyl. V současné české judikatuře je tento názor přijímán rozporně. Se zohledněním jiných společenských podmínek ale lze říci, ţe byl akceptován uţ v ČSR a postupně dovozen i v oblasti common law. Vývoj, který se např. v Německu projevuje rozšiřováním zájmů chráněných v § 823 BGB, se v zemích, kde převládá teorie protiprávnosti v jednání, projevuje zvyšováním poţadavků na péči podnikatele. Blízkost právního myšlení v ČR a Rakousku i Německu se ukazuje na přístupu k předsmluvní odpovědnosti a odpovědnosti za porušení smluvní povinnosti vůči osobám, které nejsou účastníky smlouvy. Aktuální česká judikatura ve svých důsledcích kopíruje závěry rozhodování v Rakousku a Německu a blíţí se i úpravě v DFCR; zřejmě lze očekávat, ţe se k nim přikloní i při hodnocení dalších případů. Obdobná je také úprava navrţená v předkládané kodifikaci nového občanského zákoníku. Ta naopak ale neobsahuje výslovnou úpravu smlouvy ve prospěch třetího. Při vymezení protiprávnosti se inspiruje BGB, současně ale ponechává současnou prevenční povinnost. Širší definice protiprávnosti naznačuje širší škálu posuzovaných okolností; pojmy jsou ale zcela obecné (coţ je kritizováno180) a judikaturou nepouţívané („zvyklosti soukromého života“). Stejně tak je obecné a proto zřejmě na rozhodování nic neměnící rozlišení omisivních a omisivních deliktů („odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami“). Toto kritérium soudy uţ převzaly i při posuzování § 415 obč. zák.

KOZIOL H. Úprava odpovědnosti za škodu v návrhu českého občanského zákoníku z hlediska srovnávací analýzy,in: Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Beroun: Eva Rozkotová – IFEC, 2008, 200 s. 180

19

PŘÍČINNÁ SOUVISLOST POJEM Škůdce můţe být odpovědným pouze za takový úkon, který je v příčinné souvislosti se způsobenou škodou. Postup při určování kauzální souvislosti obvykle není upraven v zákoně.181 Prvním krokem při posuzování příčinné souvislosti je faktická kauzalita (conditio sine qua non, but for test, equivalence theory, cause in fact, factual cause)182, která vyjadřuje, ţe škoda je zapříčiněna protiprávním jednáním. Z fakticky nekonečně propojeného řetězce příčin a následků je ale nutné vybrat ty právně relevantní. Tento proces se označuje jako kauzalita právní v protikladu ke kauzalitě faktické183 a nějakým způsobem probíhá ve většině nám blízkých právních řádů, ať uţ se jím teorie zabývá v rámci příčinné souvislosti nebo při určování rozsahu škody, jak je tomu v Rakousku. Z konkrétních otázek jsou zajímavé především následující pojmy: více příčin  konkurenční příčiny - více jednání, z nichţ kaţdé by bylo samo dostatečnou příčinou škody184, v případě alternativní kauzality jde o více jednání, z nichţ kaţdé by bylo samo dostatečnou příčinou škody, ale není jisté, které ji způsobilo185; tato kauzalita je v Rakousku označovaná jak kumulativní186; v případě kumulativní kauzality příčiny mohly způsobit škodu jen společně, nikoliv samostatně (případ, kdy nelze zjistit podíl příčin, se v PETL označuje jako „neurčitá dílčí kauzalita“);  potenciální příčina (také „hypotetická kauzalita“) - jednání bylo sice způsobilé zapříčinit škodu, ale „předběhlo“ je jednání jiné187 přerušení příčinného řetězce.

ČESKÁ REPUBLIKA VÝCHODISKA V zákoně je upravena pouze pluralita příčin v § 438 obč, zák. a § 383 obch. zák., zbytek vychází z judikatury. Otázka kauzálního nexu povaţuje za otázku skutkovou, která musí být řešena pouze v konkrétních souvislostech.188 „Příčinná souvislost musí být řešena konkrétně v každém jednotlivém případě, přičemž musí být zhodnoceny všechny okolnosti objasňující, co bylo příčinou nastalého výsledku.“189

JUDIKATURA VÍCE PŘÍČIN Soudy v ČR provádí „izolaci příčiny a následku“, při níţ je „škodu třeba vyjmout z její všeobecné souvislosti a zkoumat ji izolovaně, toliko z hlediska jejích příčin“. Příčina, která škodu způsobila, přitom musí být „příčinou důležitou, podstatnou a značnou“190. Jde-li o pouhou příčinu vedlejší, odpovědnost škůdce nevzniká.191 Naopak je-li splněn výše uveden poţadavek podstatné podmínky, hradí škodu všichni, kdo se na jejím vzniku podíleli.192

KELLNER, M.: Tort Law of the European Community. European Review od Private Law. GB:Kluwer Law International BV,roč. 2009, č. 2, s. 133-154. 182 SPIER J., HAAZEN O. Comparative Conclusions on Causation. in: Unification of tort law: causation. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. s. 127 183 KELLNER, M.: rtamtéţ 184 3:102 PETL 185 3:103 PETL 186 RS0022729 187 vycházím z definice v PETL, 3:104 188 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2008, sp. zn. 25 Cdo 1586/2006, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006 189 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006, sp. zn. 29 Odo 1252/2004 190 ŠVESTKA Jiří, SPÁČIL Jiří, ŠKÁROVÁ Marta, HULMÁK Milan a kol.: tamtéţ; také např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2003, sp. zn. 25 Cdo 2101/2002 191 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 192 Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 215/96 z: ŠVESTKA J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK M. a kol.: tamtéţ; 181

20

Tak např. vzniká odpovědnost u obou subjektů, jestliţe znehodnocení stavby způsobilo jak vadné chemické sloţení dodaného materiálu, tak nesplnění kontrolní povinnosti odběratele 193 Stejně tak je relevantní příčinou poškození svítiplynem nejen nedostatečné utaţení přívodu plynu do sporáku servisním technikem, ale i druhá příčina - vpuštění plynu do soustavy v domě, obojí jsou příčiny podstatné.194 A jestliţe vydra říční zkonzumovala určité mnoţství ryb, způsobila tak škodu vlastníkovi rybářských práv k předmětným vodním tokům spočívající v úbytku ryb. Na tom nic nemění ani to, ţe k úbytku ryb došlo i v důsledku dalších faktorů, obzvláště jestli byl posudkem tento poměr určen. 195 Zajímavý případ souběţných příčin je v případě, kdy se pachatel dostal do místnosti, aniţ by spustil zabezpečovací systém. Prvotní příčinou bylo nezajištění oken kličkami, díky čemuţ pachatel nemusel rozbít okno a dostal se proto dovnitř bez aktivace alarmu. Kdyby ale okno nerozbil a vytlačil nebo vyrazil rám, alarm by se stejně kvůli vadné instalaci neaktivoval. Alarm se navíc neaktivoval ani po přítomnosti pachatele, ačkoliv se tak mělo stát – dané rozhodnutí nebylo vyřešeno, ale NS uzavřel s tím, ţe je třeba zjistit poměr mezi těmito příčinami.196 Na druhou stranu není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti platit včas a řádně nájemné a vzniklou škodou spočívající v ušlém nájemném za dobu, po kterou měl nájemní poměr podle smlouvy původně trvat, je-li důvodů více, např. změny na trhu nájmu, nutnost úprav objektu apod.197 Podobně kdyţ ţalobce od roku 1989 uţíval pronajaté pozemky za účelem stavby a provozování malé vodní elektrárny, ale ţádost podal aţ od roku 1993; škoda byla způsobena tímto pozdním podáním ţádosti, nikoliv jednáním ţalovaného, který bránil v uţívání pozemku.198 Zamítnuta byla ţaloba kupujících, kteří „ v dobré víře ve správnost údajů obsažených ve veřejné listině“ koupili a renovovali historickou tvrz za účelem jejího pozdějšího prodeje. Prodej se ale nezdařil, protoţe kupní smlouva na část pozemku pod historickou tvrzí byla neplatná. Veřejná listina, výpis z katastru nemovitostí, ale situaci zakresloval jinak. Soudy všech stupňů přesto rozhodly, ţe podstatnou příčinou byla neplatnost kupní smlouvy, nikoliv nesprávný postup KÚ.199 POTENCIÁLNÍ KAUZALITA V této souvislosti je zajímavé rozhodnutí, kde poskytovatel ostrahy objektu vpustil do hlídaného areálu nepovolanou osobu. Ta sice s nejvyšší pravděpodobností ţádnou škodu nezpůsobila, v tu stejnou noc ale z objektu zmizelo několik hodnotných věcí. Oba soudy dovodily, ţe zde nebyla dána příčinná souvislost mezi konkrétním porušením povinnosti a způsobenou škodou. Nejvyšší soud tato rozhodnutí zrušil s odůvodněním, ţe „není rozhodné, zda se žalovaný zachoval nesprávně v jednom konkrétním případě, ale to, zda celková úroveň ostrahy majetku, kterou byl schopen poskytnout, mohla předmětný majetek žalobkyně při běžném provozu její podnikatelské činnosti ochránit“.200 PŘERUŠENÍ PŘÍČINNÉ SOUVISLOSTI „Odpovědnost nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, neboť by tu mohlo vést k neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu.“201 Jestliţe příčiny působí následně z časového hlediska, musí být „řetězec postupně nastupujících příčin a následků“ natolik propojen, „že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku“. 202 Přerušení řetězce příčin a následků způsobí vstoupení „jiné, na jednání škůdce nezávislé, skutečnosti, která je pro vznik škody rozhodující.“ 203 Takovou skutečností je typicky uţ samotný následek, za nějţ škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, příp. který je vyvolán okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce. 204 Okolností bez věcného vztahu k jednání škůdce je např. skutečnost, ţe si Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2010, sp. zn. 23 Cdo 880/2010 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.05.2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007 195 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.8.2009, sp.zn. 25 Cdo 3206/2007 196 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.03.2008,sp. zn. 32 CDO 192/2007 197 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2009, sp. zn. 29 Cdo 407/2007 198 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000 199 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2001, sp. zn. 25 Cdo 11/2000 200 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 24.02.2009, sp. zn. 23 Cdo 5329/2008 201 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2 Cz 36/76, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979, č. 7 202 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2008, sp.zn. 25 Cdo 1437/2006 203 Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 24.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 1807/2001 204 tamtéţ 193 194

21

nájemce vozidla sjednal s poskytovatelem leasingu nevýhodnou smlouvu – za následnou škodu proto uţ ten, kdo je odpovědný za škodu na vozidle, neodpovídá. 205 Takovou okolností ale zpravidla není jiná skutečnost, kterou bylo moţné předvídat – např. společnosti C s.r.o. byla protiprávním jednáním způsobena škoda, v jejímţ důsledku jí nebylo umoţněno vyuţívat pronajaté nebytové prostory. Podle NS mohou být způsobenou škodou i náklady marně vynaloţené na zaměstnávání farmaceutů,kteří zde měli pracovat. Okolnost, ţe bezprostřední příčinou je „bezprostřední příčinou byl závazek z pracovních smluv“, zde nevylučuje vznik škody.206 Často je v obdobných případech předmětem soudního posuzování ani ne to, zda došlo k přerušení, ale která z okolností byla pravou příčinou – např. kdo nezaplacením kupní ceny zapříčinil odstoupení od smlouvy, je odpovědný za marně zaplacenou daň z převodu nemovitostí, přičemţ příčinou není povinnost platit daně, ale uţ nezaplacení kupní ceny.207 Nebo jestliţe ţalovaný chybně provedl stavbu, v důsledku čehoţ ţalobkyně odstoupila od rezervační smlouvy, neuzavřela kupní smlouvu a domáhala se škody spočívající v marně vynaloţených nákladech, neměla ţalobkyně úspěch, ke vzniku škod nedošlo nedosazením oken, ale teprve odstoupením ţalované od smlouvy. 208 Podobně v případu, kdy ţalovaný zfalšoval doklady a předstíral, ţe zboţí určené na vývoz skutečně vyvezl, je v příčinné souvislosti s daní, kterou musela ţalobkyně zaplatit z důvodu nevyvezení zboţí. Není na překáţku, ţe bezprostřední příčinou nebylo falšování dokladů, ale nevyvezení zboţí.209 Stejně tak např. za zkázu zboţí v prodejně je odpovědný ten, kdo omezil ţalobce tak, ţe neprodal veškeré zboţí, není významné, ţe přímou příčinou jsou chemické procesy ve zboţí a rozhodnutí o uzavření prodejny.210 Příčinná souvislost je také zaloţena, kdyţ pronajímatel v důsledku neoprávněného přerušení dodávky vody obdrţel niţší nájemné. 211 Příčinná souvislost je typicky přerušena v případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Typickým případem, na němţ NS ČSR tuto zásadu formuloval, je případ, v němţ někdo utrpěl škodu v důsledku reakce (šoku) na zprávu o smrtelném úrazu jiné osoby, který škůdce způsobil.212 V souladu s tím je i judikatura dnešní.213 Naopak byl-li poškozený sám účastníkem dopravní nehody, při níţ došlo k úmrtí jeho manţelky, lze dopravní nehodu povaţovat za přímou příčinu jeho psychické újmy.214 Zajímavý je kontroverzní případ215, v němţ soud rozhodl o existenci příčinné souvislosti mezi poškozením vozu, kterým cestoval poškozený na obchodní jednání, a škodou, kterou poškozený utrpěl tím, ţe se na jednání nedostavil a neuzavřel tak plánované smlouvy. NS zde rozlišil „následek spočívající ve fyzickém poškození věci“ a následek, kterým byla věc natolik poškozena, ţe „byla vyřazena z provozu“, přičemţ při způsobení tohoto druhého následku „ je příčinou toho, že poškozený přichází o prospěch, jehož by jinak za obvyklých okolností dosáhl, pokud by k poškození věci nedošlo a on ji mohl užívat“. Proto má škůdce odpovídat také za jím způsobenou škodu; zůstává věcná i časová souvislost se vznikem škody. Toto rozhodnutí nebylo přijato k publikaci, a to kvůli obavám, zda se jím „neotevře prostor k příliš extenzivnímu výkladu institutu příčinné souvislosti“.216 Jednou z kritických reakcí byl také argument, ţe tento závěr neodpovídá teorii adekvátnosti.217 Příčinná souvislost je obvykle také přerušena protiprávním jednáním škůdce. Výslovně je to uvedeno v § 382 a § 384 obch. zák., částečně také v § 441 obč. zák. opět se tedy objevuje otázka povinné péče, která se posuzuje „s přihlédnutím k okolnostem“; v případě občanskoprávního vztahu jde o prevenční povinnost poškozeného. Klade se tedy opět důraz na postavení a předpokládanou péči obou stran. Např. není příčinná souvislost mezi škodou, jeţ vznikla v důsledku uvedení nesprávného čísla účtu ve faktuře, a protiprávním jednáním zhotovitelky podle smlouvy o dílo zahrnující i Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2008, sp.zn. 25 Cdo 1437/2006, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005 206 Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 24.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 1807/2001 207 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2007, sp. zn. 25 Cdo 2623/2005 208 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.04.2009, sp. zn. 33 Odo 1789/2006 209 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.02.2008, sp. zn.25 CDO 2252/2005 210 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3/2006 211 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.: 2003, ze dne 25 Cdo 2279/2002 212 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2 Cz 36/76, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979, č. 7 213 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2003, sp. zn. 25 Cdo 1455/2003 214 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1858/2007 215 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000 216 VOJTEK, P. K judikatuře Nejvyššího soudu trochu jinak. Soudní rozhledy. Roč. 2002, č. 9, s. 310. 217 VEČEŘA, z: LASÁK,J.: Záznam z 3.odborného sympozia Nejvyššího soudu ČR. Vyd. 06. 01. 2010, [cit. 07.12.2010]. Dostupné z: 205

22

zpracování softwarového vybavení pro vystavování faktur, kdyţ objednatel nepřekontroloval před odesláním faktur jejich náleţitosti. Ale naopak, jestliţe smlouva o běţném účtu neumoţňovala výběr hotovosti z účtu jiné osobě, neţ té, která je uvedena jako osoba oprávněná, resp. zmocněná v podpisovém vzoru, porušila banka svoji smluvní povinnost, kdyţ vyplatila povinnost osobě, která vystupovala jako zástupce ţalobkyně, avšak nebyla osobou oprávněnou podle podpisového vzoru. – a to bez ohledu na zavinění ţalobce, který dal ţalované podepsané papíry a tím jí umoţnil vystavení plných mocí.

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK Nový občanský zákoník kauzalitu přímo neupravuje. Výslovně ale akceptoval (dále vysvětlenou) teorii ochranného účelu, kdyţ v § 2639 stanoví, ţe „kdo způsobí jinému škodu zaviněným porušením té právní povinnosti, jejímž účelem bylo škodě zabránit, je povinen k její náhradě.“ Obsahuje také ustanovení o podnícení škody poškozeným, které ale nebudou mít pro praxi zřejmě závaţný dopad: „Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Převažují-li však výrazným způsobem okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, škoda se nedělí.“ Akceptuje § 1311 ABGB, totiţ ţe „újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět, zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.“

RAKOUSKO VÝCHODISKA I v Rakousku existují názory, ţe kauzalita je pojem „přírodovědný“ a vychází „z empirické zkušenosti“. Je ale třeba vycházet z toho, ţe existuje právní teorie ručení, která určuje, komu by měly být jaké škody přičítány, přičemţ se toto často můţe stát i v rozporu s přírodovědně chápaným pojmem kauzality.218 V právních předpisech je kauzalita upravena také spíše útrţkovitě, zejména pro případy plurality škůdců a náhody - podle § 1311 ABGB „kdo zavinil první příčinu, odpovídá i za následky, které má další událost z ní vzniklá.219

JUDIKATURA Prvním krokem při posuzování kauzality je aplikace teorie podmínky (také teorie ekvivalence), podle níţ je relevantní jediné kritérium, a to ţe škoda by bez škodného činu nebyla vůbec vznikla 220. Je tedy třeba posoudit, zda by k výsledku došlo, i kdyby se škodné jednání odmyslelo.221 V rámci teorie ekvivalence jsou příčiny rovnocenné222. Nepřijatelné důsledky jsou korigovány dalším hodnocením. VÍCE PŘÍČIN Jestliţe jde o kauzalitu alternativní, odpovídají všichni škůdci, přestoţe by k tomu přísným uplatněním faktické kauzality nedošlo – a to „už z důvodu praktického rozumu“ - jinak by škodu nemusel hradit ţádný ze škůdců; poškozenému nemůţe být pluralita škůdců na újmu. 223 Tak je tomu např. tehdy, kdyţ je způsobena škoda dvěma zhotoviteli, kteří oba své dílo provedli vadně tak, ţe oboje by vedlo ke škodnému výsledku224. Kumulativní kauzalita, označovaná jako „summierte Einwirkungen“, v judikatuře byly řešeny především v souvislosti se společnými sousedskými imisemi a to tak, ţe kaţdý ze škodících je odpovědný, a to z důvodu faktické kauzality. V případě, ţe další příčiny zvyšují škodu jiţ nastalou, určuje se rozsah hrazené škody právě podle této zvýšené

KOZIOL H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s., s.91 VÁŢNÝ, F.: tamtéţ, č. 16075 220 RANDA, A.: O závazcích k náhradě škody dle rakouského práva občanského s ohledem na cizozemské zákonodárství. Praha: Nákladem J. Otty, 1912.119 s. 221 KOZIOL H.. tamtéţ, s.91 222 SCHADENERSATZRECHT – ALLGEMEINET TEIL. [cit. 07.12.2010]. Dostupné z: < http://www.uibk.ac.at/zivilrecht/buch/kap9_0.xml?section-view=true;section> 223 Rozhodnutí OGH ze dne 14.03.1984, sp. zn. 1Ob40/83 224 Rozhodnutí OGH ze dne6Ob658/94, sp. zn. 6Ob658/94 218 219

23

škody.225 Takovým případem je např. ručení třech zhotovitelů díla za nehodu auta.226 Rozhodující je ale naplnění dále popsané teorie adekvence a ochranného účelu. HYPOTETICKÁ KAUZALITA Obdobně jako v předcházejících případech by se mělo postupovat v případě hypotetické kauzality, kdy bylo jednání způsobilé událost zapříčinit, ale nedošlo k tomu – jednání je tedy potencionálně kauzální. Podle OGH je ale odpovědný právě jen ten, kdo škodu způsobil.227 Podle ustálené judikatury ruší škůdce do té míry, do jaké by se škoda v „dohledném čase“ udála. 228 Při doslovném pouţití teorie podmínky by přitom ten, kdo způsobil první příčinu, ručit neměl. Tato otázka se řeší především u újmy na zdraví a nemocí, které byly urychleny úrazem. Děje se tak v rozporu s modelovým řešením teorie.229 Významným je právě otázka času230. Tak např. jestliţe notář pochybil při ověřování data splatnosti a v důsledku toho poškozený plnil příliš brzy a musel si vzít předčasně úvěr, odpovídá tento notář i přesto, ţe by brzká splatnost v důsledku dalších okolností nastala ve stejnou dobu.231 Pro další posouzení má význam především teorie adekvence a teorie ochranného účelu. PŘERUŠENÍ PŘIČINNÉ SOUVISLOSTI Přerušení příčinné souvislosti nastoupením třetího do řetězce příčin a následků bylo odmítnuto – spíše je nutné dokazovat, zda jednání třetího ne/bylo v souladu s teorií adekvence.232 „I škody způsobené zásahem třetí osoby jsou adekvátní, jestliţe byl tento zásah pravděpodobný.“233 Ukázkou je případ, kdy se v rámci reklamní akce rozdávaly reklamní napodobeniny mincí, které se ale daly pouţít v běţných prodejních automatech, čímţ vznikala škoda vlastníkovi prodejních automatů. O přerušení příčinné souvislosti nejde, protoţe „podle všeobecné životní zkušenosti“ bylo moţné takové jednání očekávat.234 Opět se ale očekává od poškozeného nějaká míra pečlivosti; její porušení je uţ událostí přerušující příčinnou souvislost. Např. turista, který se řídil vadnými informacemi uvedenými v mapě, by mohl od výrobce map poţadovat náhradu škody. Nemůţe tak ale učinit, jestliţe se rozhodl projít přes zákaz vstupu (nebyl sice uvedený v mapě, ale byl vyznačen v terénu) a tím si škodu přivodil. Stejně tak neručí ten, kdo uvedl očividně nepravdivé údaje, kdyţ si mohl poškozený pravdivost těchto údajů snadno ověřit.235 A převodce obchodního podílu není odpovědný za škodu způsobenou tím, ţe krátce po prodeji byl vyhlášen konkurz na společnost, jejíţ obchodní podíl byl předmětem transakce, přestoţe byl kupující oklamán finančním plánem společnosti, který byl pouhou kopií jiného dokumentu, nicméně tento dokument byl jen odhadový a tak byl také výrazně označen. Kupující si informace dál neověřil, ačkoliv to bylo snadné, a škodu si tak sám zavinil.236 V souladu s teorií adekvence se znává, ţe jestliţe byly škody zvýšeny obvyklou reakcí poškozeného, je i toto zvýšení škůdci přičitatelné. Nikoliv ale tehdy, kdyţ poškozený jednal sám o sobě, tedy ne vyprovokovaně škodným jednáním , měl by proto za tyto škody odpovídat sám.237 Totéţ platí, byla-li jeho reakce neobvyklá. Postačuje proto obecná způsobilost škodného jednání dané škody zapříčinit, kterou mohl „rozumný člověk“ rozpoznat.238 Přestoţe škůdce ručí za veškeré následné škody nastalé u poškozeného, i kdyby byly vyvolány aţ dalšími – i třeba výjimečnými okolnostmi, stále musí být dodrţeno pravidlo adekvence, tj. ţe škodné jednání objektivně zvětšuje pravděpodobnost vzniku těchto škody, a to „v ne nepodstatné míře“.

Rozhodnutí OGH ze dne 10.06.2008, sp.zn.4Ob75/08w Rozhodnutí LG St. Pölten ze dne 06.04.2006, sp. zn. 21R124/06b 227 KOZIOL Helmut. Causation under Austrian Law. Z: Unification of tort law: causation. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. 228 RS0022609 229 Rozhodnutí OGH ze dne 09.03.1972, sp. zn.2Ob231/71 230 RS0022645 231 Rozhodnutí BGH ze dne 24.10.1985, sp. zn. IX ZR 91/84 232 Rozhodnutí OGH ze dne 06.06.1988 sp. zn. 7Ob553/88, Rozhodnutí OGH ze dne 11.12.2007, sp. zn. 5Ob148/07m 233 Rozhodnutí OGH ze dne 24.10.1985, sp. zn. 8Ob10/85; Rozhodnutí OGH ze dne 06.06.1988 sp. zn. 7Ob553/88 234 Rozhodnutí OGH ze dne 23.03.1999, sp. zn. 1Ob296/98f OGH - lze počítat s tím, ţe se i jinak zákon nepřestupující osoby nechají vyprovokovat k tomu, aby mince takto zneuţili, protoţe tím způsobí malou škodu, nejsou u automatu konfrontováni s lidmi a je nízké riziko odhalení 235 Rozhodnutí OGH ze dne 06.06.1988 sp. zn. 7Ob553/88 236 tamtéţ 237 Rozhodnutí OGH ze dne 06.09.1989 , sp. zn. 2 Ob 168/78 238 Rozhodnutí OGH ze dne 15.03.1973, sp. zn. 2 Ob 15/73 225 226

24

Tak např. škoda spočívající v nákladech souvisejících se špatným hodnocením úřadu – závěr, ţe vadný ropovod zamořil ropou pozemek třetí osoby, poţadavek adekvence nesplňuje239. TEORIE ADEKVENCE Podle teorie adekvence, vyvinuté v roce 1888 matematikem Johannes von Kries, škůdce ručí pouze za tu škodu, která „se musí jeviti jako pravidelný (adekvátní) následek škodlivého chování“; a také tehdy,když přistoupí i další příčina.240 Je zaloţena na tom, ţe rozhodující je pravděpodobnost nastalého účinku.241 Adekvence je zaloţena tehdy, „jestliže je porušení povinnosti způsobilé onu škodu způsobit nebo alespoň zvýšit pravděpodobnost jejího vzniku.“.242 Škůdce proto odpovídá i za náhodné důsledky jeho jednání, má-li se s nimi „in abstracto“ počítat243, tj. lze-li je předvídat „dle běţné ţivotní zkušenosti“ 244 Škůdce neručí za následek „atypický“.245, tedy za škodu způsobenou „výjimečným zřetězením okolností“246. Rozhodující je přitom „objektivní rozpoznatelnost rizik pro škůdce“ 247. Od zavinění se tento poţadavek liší právě objektivitou předvídatelnosti. Na druhou stranu, omezení adekvátnosti hrazených škod platí i v případě objektivní odpovědnosti. 248 Přestoţe připomíná § 379 obch. zák., z judikatury se zdá, ţe je aplikován přísněji, vyřazuje jen opravdu zcela výjimečné důsledky – tak např. ve sporu, zda je odpovědný ten, kdo si půjčil vadně opravené auto na zkušební jízdu, v rozporu s dohodou zkušební jízdu prodlouţil na výlet do Vídně a při této jízdě na autu vznikla škoda. Poškození auta (v důsledku skryté vady) nebylo sice moţné očekávat, ale jeho pravděpodobnost se s prodluţováním cesty zvyšovala, proto „nejde o zcela výjimečný následek“ a odpovědnostní vztah vznikl. 249 Běţnou lidskou zkušeností je např. to, ţe vadně provedené dělící příčky v silu povedou k budoucím vadným plněním kupních, resp. zhotovitelských smluv s tímto silem přijatým mnoţstvím betonu250. Atypický není ani náraz v koloně251, naopak zabavení majetku v Gruzii není adekvátním následkem riskantního tranzitu zboţí přes Turecko do Arménie252. TEORIE OCHRANNÉHO ÚČELU

-

Teorie ochranného účelu vyplývá z obecně přijímané teleologické interpretace zákona. Ta se zde projevuje se tak, ţe škůdce nahrazuje pouze škodu, jejímuţ vzniku měla porušená norma bránit nahrazuje škodu pouze tehdy, jestliţe ji způsobila způsobem v dané normě předvídaným.253 Pouţije se i v případě objektivní odpovědnosti. 254 Škůdce zde ručí jen za škody způsobené zájmům, které jsou chráněny porušenou normou, příp. převzatou smluvní povinností. 255 Které tyto zájmy jsou, se určuje dle smyslu a účelu smlouvy při jejím výkladu. Toto určení je individualizované, odvíjí se ale i od typových účelů pro daný typ smlouvy. Rozhodující je, které zájmy jsou chráněny - proto např. hospodářský cíl smlouvy můţe zaloţit omezení ručení, příp. určit, ţe určité následky jdou k tíţi jedné či druhé straně. Vliv můţe mít i výše úplaty.256

Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.1998, sp. zn. 7Ob60/98v - jde o zcela výjimečné spojení okolnosti, ţe vodoprávní úřady (nepatrnou) kontaminaci půdy v jedné oblasti spojily se vzdáleným únikem ropy na zem třetí osoby 240 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 241 LANDO, O.: Foreseeability and Remoteness of Damages in Contract in the DFCR. European review of Private Law, roč. 2009,č.4, s. 619-639 242 KOZIOL: Unification of tort law, Causation 243 RS0022944 244 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 245 RS0022944 246 Rozhodnutí OGH ze dne 12.03.1981, sp. zn. 8 Ob 26/81 247 Rozhodnutí OGH ze dne 18.03.2004, sp. zn. 1Ob36/04g 248 KOZIOL H: Causation under Austrian Law. in: Unification of tort law: causation. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. 249 Rozhodnutí OGH ze dne 16.06.1987, sp. zn. 7Ob627/87 250 Rozhodnutí OGH ze dne 14.04.1999, sp. zn. 7Ob189/98i 251 Rozhodnutí OGH ze dne 04.06.1981, sp. zn. 8 Ob 41/81 252 Rozhodnutí OGH ze dne 11.11.1999, sp.zn. 8Ob97/98t 253 KOZIOL, H.: tamtéţ 254 KOZIOL, H.: tamtéţ 255 Rozhodnutí BGH ze dne 19.11.1971, sp. zn. V ZR 100/69 256 RS0017850 239

25

Ochranný účel smlouvy se zjišťuje jednak dle výslovných ustanovení a jeho výkladu, jednak dle zákonné úpravy příslušného smluvního typu. Škůdci se tak připisují pouze ty škody, které leţí v oblasti účelu, který daná norma sledovala. V případě smlouvy ale nejde jen o typizovaný účel, významné je i individuální posouzení257. Ze smlouvy můţou vyplynout určitá rizika, které její uzavření přináší.258 V případě smlouvy je proto významné, aby byl účel smlouvy přímo sdělen při uzavírání smlouvy nebo z toho nějak vyplynul, tím by se „rozšířil obsah smlouvy“. Kdyţ totiţ smluvní strana nemohla předvídat, ţe by taková odpovědnost mohla vzniknout, nemohla se tedy rozhodnout, zda toto riziko převezme nebo odmítne uzavřít smlouvu. Proto není za vznik těchto škod odpovědná.259 Účel smlouvy nemusí být výslovně stanoven, stačí, kdyţ vyplyne z jejího smyslu – např. účel ochrany vztahů v islámských zemích v ustanovení přepravní smlouvy o zákazu importu alkoholu do islámských zemí260, účelem přepravní smlouvy ale uţ není ochrana celkových smluvních vztahů objednatele vůči třetím osobám. 261 Opačný případ nastane, kdyţ podobné riziko není „vybočující z lidské zkušenosti“, např. při návaznosti přeprav ve velkém objemu, které se odehrávají v prostředí stálých obchodních vztahů. Ochranným účelem normy soud také zdůvodnil, ţe pouhé vadné plnění nevede pravidelně k odpovědnosti za vznik procesních nákladů s řízením se třetími osobami – to se děje teprve tehdy, kdyţ poruší i vedlejší povinnost ze smlouvy. Právě vedlejší povinnosti (mezi které patří péče, informace a vysvětlení) by měly v tomto ohledu ochránit zájmy smluvního partnera.262 Zajímavé je, ţe svou roli při určování, zda byl porušen ochranný účel normy, hraje roli „zváţení poměru úplaty a škod“ 263. Adekvátně způsobenými škodami jsou např. i úroky z prodlení při neplacení nájemného; úroky z půjčky, kterou by si prodávající nemusel zařídit, kdyby mu kupující zaplatil včas, náklady smírčího řízení před WIPO (škůdce si nechal protiprávně zaregistrovat doménu), atd.264

ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA Ačkoliv odpověď nebyla jednoznačná265, zdá se, ţe v ČSR bylo snáze přijímáno, ţe otázka příčinné souvislosti je „otázkou smíšenou, pokud totiž jde o skutkový podklad pro úsudky soudu, je to otázka skutková, a pokud jde o závěry ze skutečností, je to otázka právní“. K tomu se připojuje i komentář ABGB z téţ doby: „To již není hledisko přírodní, vybíráme-li jednu událost jako příčinu ze shluku a sledu událostí, jde o činnost charakteristickou pro právní posuzování“.266 Z judikatury vyplývá, ţe se postupovalo podle teorie rovnoprávnosti příčin267 - odpovídat měli všichni, kdo se na škodě podíleli. 268 Teorii adekvence v ČSR ve třicátých letech dvacátého století nebyla sice jednoznačně přijímána, soudy ale byla běţně aplikována. Přestoţe tedy např. Ehrenzweig povaţoval tento termín za zbytečný, nicméně Sedláček se k ní přikláněl, s tím, ţe „praxe stojí na adekvátní theorii“269, totiţ ţe „nelze škůdce činiti zodpovědným za veškeré výjimečné, neočekávané důsledky jeho chování.270 Tak např. nevzniká příčinná souvislost není mezi svedením a škodou, která byla sebevraţdou svedené dcery způsobena otci jí podporovanému271, protoţe „svedení o sobě dle pravděpodobnosti nemusilo míti a nemívá v zápětí sebevraždu“; tu přivodila aţ „jemnocitnost Rozhodnutí OGH ze dne 16.06.1987, sp. zn. 4 Ob 521/87 Rozhodnutí OGH ze dne 28.02.1990, sp.zn. 2 Ob 505/90 259 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 260 Rozhodnutí OGH ze dne 12.12.1984, sp. zn. 1Ob643/84 261 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 - škoda spočívala v ukončení obchodních vztahů ţalobce s jeho dosavadními obchodními partnery 262 Rozhodnutí OGH ze dne 17.12.2003, sp. zn.9Ob140/03h 263 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 nebo např. Rozhodnutí OGH ze dne 16.06.1987, sp. zn. 4 Ob 521/87 - např. statik není odpovědný za škodu způsobenou při dalším pouţitím jeho posudku, protoţe nebyl za vícenásobné pouţití posudku odměněn (nic na tom nezměnilo, ţe vícenásobné pouţití posudků je předvídané a obvyklé) 264 Rozhodnutí OGH ze dne 28.10.1986, sp. zn. 2Ob590/86, Rozhodnutí OGH ze dne 03.06.1981, sp. zn. 6Ob797/80, Rpzhodnutí OGH ze dne 16.09.1999, sp. zn. 6Ob147/99g, Rozhodnutí OGH ze dne 16.03.2004 , sp. zn. 4Ob42/04m 265 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 5621 266 ROUČEK F., SEDLÁČEK, J.: tamtéţ 267 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. ZM I 926/31 268 ROUČEK F., SEDLÁČEK ,J.: tamtéţ, s. 686. 269 269 ROUČEK F., SEDLÁČEK,J.: tamtéţ: 684: „tam, kde se příčiny, tj. jednání vícero osob, místně, časově i protiprávně druží, budou odpovídat všechny tyto osoby.“ 270 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 12731 271 RANDA A.: tamtéţ, s. 23 257 258

26

svedené dcery“. 272 Poněkud relevantněji k obchodnímu právu je s tímto odůvodněním odpovědný řemeslník, který pozdě dodal mříţ, za škodu způsobenou vloupáním se v následující noci, nebo pohodný, který ţivil koně určeného k utracení pojišťovnou a pojišťovna poté nevyplatila pojistný peníz. 273 Bezvýhradně nebyla přijímána ani teorie ochranného účelu - Sedláček proti ní oponoval, ţe „účel není nic jiného než obsah“ a Ehrenzweig, ţe není v pořádku, kdyţ „soud zde rozhoduje účel předpisu právního“274. Soudy jím ale argumentovaly: např. byl-li způsoben výbuch bílého fosforu v důsledku jeho smíchání s dalšími látkami, prodávající za škodu tímto výbuchem způsobenou uţ neručí; soud se v tomto rozhodnutí odvolává právě na účel porušené normy, tj. zákona zakazujícího prodej bílého fosforu. 275 Stejně tak, „jestliže účelem normy (zbrojní patent) je zabránit zneužití zbraně, pak za porušení nelze považovat náhodné vystřelení ze zbraně, ke kterému došlo předáním zbraně v rozporu se zbrojním patentem.“276 A odškodnitelné jsou např. škody majitele nákladního automobilu, který nemohl provozovat s automobilem výdělečnou činnost, protoţe škůdce nedal včas pořídit opravu auta277. Vzhledem k § 1311 ABGB nelze mluvit o přerušení v českém slova smyslu.278 Škůdce ručil tedy i za škodu způsobenou špatnou stavbou sklepů (coţ bylo jeho protiprávní jednání), ke které by nedošlo nebýt „spolupůsobení nahodilých okolností“ – ţe půda byla neobyčejně hluboko zmrzlá apod.279 Při zranění na manikúře škůdce odpovídá i za hnisavý zánět zraněné části prstu vzniklý infekcí rány. 280 A obchodník se zápalkami odpovídá za škodu způsobenou jedenáctiletému hochu explozí, které mu neoprávněně prodal, přestoţe samotná exploze je způsobena jinými nahodilými okolnostmi.281 Současně by ale škůdce by neměl ručit za škodu podnícenou poškozeným. Jako ilustraci uvádí Randa případ, kdy poškozený v důsledku neodborného ustřihnutí vousu několik dní nevycházel z domu. Škoda způsobená tímto nevycházením je jiţ podnícenou, za kterou jeho kadeřník neručí.282 Příčinná souvislost je přerušena také takovým zásahem třetí osoby, který by byl způsobilý přivodit škodu sám o sobě. Způsobilou je aţ takové jednání, které zakládá dostatečně nezávislé nové okolnosti, tj. nestačí např. neošetření utrţené rány283 nebo zmeškání lhůty k podání ţalobě o obnovu.284 Ale postačuje, kdyţ poškozený nedbal výstraţného znamení a prošel zábranami na přejezdu285.

COMMON LAW Ve Velké Británii soudy pouţívají kritéria „proximate cause“ – tzn. zda způsobené škody nejsou příliš vzdálené. Precedentem je případ Overseas Tanskhip (U.K.) Ltd. v.Morts Dock and Engineering Co., kdy z cisterny ţalovaného nedbalostí jeho zaměstnanců unikla ropa do moře. Ţalobce si nechal poradit, ţe za normálních okolností se ropa na moři nevznítí, a pokračoval s opravováním lodě v přístavu – poţár ale vznikl. Podle soudu není tato škoda v příčinné souvislosti s jednáním, neboť překračuje hranice předvídatelnosti. Současně se tak odchýlilo od dřívějšího pravidla, ţe se hradí škody přímá, i kdyby byla nepředvídatelná.286 V USA není jasná odpověď, soudy pouţívají různá kritéria (škoda musí být přímá, předvídatelná, „přirozený a pravděpodobný“ následek protiprávního jednání apod.), přičemţ „jde o konstantní bitvu mezi politikami účelu, spravedlnosti, právní jistoty a sociální spravedlnosti“287.

RANDA A. proti tomuto rozhodnutí ale protestuje, ţe „na posledním momentu nezáleží“. ROUČEK F., SEDLÁČEK,J.: tamtéţ, s. 685 274 Randa A.: tamtéţ 275 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 3550 276 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č 14469 277 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 8913 278 Např. kdyţ škůdce nezabezpečil automobil před stříkáním vody z chladiče, odpovídá nejen za škody způsobené tímto stříkáním vody, nýbrţ i za úlek popálené osoby a za škodu na zdraví osoby, která vyskočila z auta v domnění, ţe auto hoří. Stejně tak osoba, která svým násilným vniknutím do bytu porouchala zámek a tím umoţnila, aby v bytě druhý den došlo k loupeţi, je odpovědná i za škodu způsobenou touto loupeţí. 279 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22.11.1921, sp. zn. Rv I 435/21, č. 1301 280 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 15790 281 RANDA A.: tamtéţ, s.23, ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ 282 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č 3065, z Randy č. 23 283 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Kr I 855/22 284 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 14190 285 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 12699 286 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H. Introduction to Comparative Law, 3. vyd., Oxford: Clarendon Press, ISBN 0-19-826860-2, 708 s, s. 610 287 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ, s. 610 272 273

27

HARMONIZACE Principy deliktního práva jsou v tomto ohledu výjimečné, protoţe na rozdíl od většiny právních řádů kauzalitu výslovně upravují- konkrétně konkurenčních příčin, potenciální příčiny a neurčité dílčí kauzality. Odpovědný je kaţdý škůdce; není-li poměr příčin jasný, vychází se z pravděpodobnosti. Potenciální příčina se má zohlednit pouze tehdy, kdyţ má na škodný následek vliv, při neurčité dílčí kauzalitě mají škůdci ručit rovným dílem. Poškozený odpovídá za příčiny vzniklé v jeho vlastní sféře.

POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM Zajímavé je především rozšíření teorie adekvence a ochranného účelu. Obojí jsou rozšířené v Německu, kde je navíc jejich výklad poměrně široký vzhledem k obecným klauzulím. Tak např. škody při částečném zřícení domu spočívající v ušlém nájmu a ceně opravy vznikly z porušení vlastnictví, k jehoţ ochraně slouţí obecné ustanovení § 823 BGB .288 Naopak např. obecný zákaz neškodit ostatním na zdraví nechrání také to, kdyţ je při zranění odhalena dosud skrytá nemoc a proto tato zranění vedou k jejímu projevení dříve, neţ by tomu bylo jinak. Tyto škody uţ nejsou v ochranném účelu § 823.289 Teorie adekvence se pouţívá i ve Švýcarsku, a to obdobně jako v Rakousku.290 Pod vlivem Německa je vlastní také např. Turecku nebo Nizozemsku. Objevuje se také v soudních rozhodnutích v oblasti common law. Naopak vzhledem k obecnosti relevantní úpravy Code Civil nemá odezvu ve Francii.291

DÍLČÍ ZÁVĚRY Domnívám se, ţe přes na první pohled podstatné teoretické rozdíly se v praxi postoj soudů k tomu, kterou z přírodních příčin lze prohlásit za právně kauzální, neliší. Teorie podstatné podmínky je sice jiná neţ způsob posuzování více příčin Rakousku a v ČR přijímané přetrţení příčinné souvislosti nelze přirovnávat k teorii adekvence, ale při pohledu na konkrétní rozhodnutí se zdá, ţe jde jen o různé nástroje vedoucí ke stejným výsledkům. Podmínka, která není podstatná, je obvykle také podmínkou, která by nebyla adekvátní; příčinná souvislost se přerušuje v případě, kdyţ by způsobené škody uţ nebyly pravidelným následkem škodlivého jednání apod. V rozhodnutí se navíc ukazuje, ţe ţádné obecné formulace (jako např. přerušení protiprávním jednáním poškozeného) nejsou stoprocentně platné, naopak. Rozdíly, které by vznikaly absencí teorie adekvence v ČR, jsou přitom částečně korigovány v dalších předpokladech odpovědnosti za škodu. Zajímavé je v této souvislosti - ač ojedinělé – je rozhodnutí ÚS, které je na teorii adekvence zaloţeno.292 Podstatný rozdíl vyplývá z posuzování teorie ochranného účelu, ačkoliv i českými soudy je občas implicitně i toto hledisko akceptováno293. Zajímavý je proto návrh nového občanského zákoníku, který s ní počítá; nechává se tak inspirovat rozšířenou a nám i historicky blízkou úpravou, která se navíc objevila i v soudní praxi. Jinak ovšem návrh občanského zákoníku výrazné změny nepřináší; ustanovení o podnícení škody poškozeným a podnětu k náhodě je v souladu s dosavadní judikaturou. Při srovnání s judikaturou v ČSR stejně jako při zohlednění vývoje v dalších zemích se mi zdá, ţe judikatura směřuje směrem k spíše omezování nahrazované škody a akceptaci názoru, ţe se nahrazuje pouze škoda adekvátní.

288

BGB Rozhodnutí BGH ze dne 7. 6. 1968, sp. zn. VI ZR 1/67 290 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ, s. 601 291 ELISCHER, D.: Nové i staronové jevy v deliktním právu – vybrané aktuální otázky v právu odpovědnosti za škodu, v: TOMÁŠEK, M. a kol.: Nové jevy v právu na počátku 21. století, Univerzita Karlova v Praze, 2009, ISBN 978-80-246-16887-2, s. 159 292 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.11.2006, sp.zn. I ÚS 312/05 293 V rozhodnutí ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1586/2006 NS ČR při posuzování prodeje pyrotechniky potvrdil odpovědnost prodejce za škodu způsobenou následným výbuchem, a to s argumentací odkazující na účel porušené vyhlášky („prodejní omezení směřuje právě k tomu, aby se tyto věci nedostaly do rukou osob, u nichž lze takovou manipulaci předpokládat“ a z toho plynoucí předvídatelnost důsledků 289

28

ZAVINĚNÍ POJEM Zavinění je“ vnitřní, psychický vztah jednajícího k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k výsledku tohoto jednání.“294. Je zaloţené na prvku poznání a vůle, podle jejichţ přítomnosti se rozlišuje úmysl (přímý či nepřímý) a nedbalost (v ČR je běţné dělení na vědomou a nevědomou, v zahraničí je běţné rozlišování na nedbalost hrubou a lehkou).295

ČESKÁ REPUBLIKA VÝCHODISKA V ČR je zavinění jedním z předpokladů odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku; obchodněprávní odpovědnost je objektivní a místo subjektivního zavinění se hradí pouze předvídatelná škoda. Ve speciálních případech odpovědnosti, pro podnikatele zejména za škodu způsobenou provozní činností, není nutné ani porušení škody, hradí se tedy jakákoliv způsobená škoda s výjimkou škody způsobenou vyšší mocí. K zavinění postačuje nevědomá nedbalost, tzn. skutečnost, ţe škůdce následkového jednání měl a mohl vědět, a to „vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům“. Kombinuje se zde hledisko objektivní („nestačí, aby škůdce prokázal, že učinil vše dle subjektivních schopností a znalostí, jde o míru úsilí, kterou lze požadovat od každého“296) a subjektivní (toto měřítko musí být aplikováno „konkrétně a diferencovaně“ 297).

JUDIKATURA Otázka zavinění ve spojitosti s obchodním právem je zajímavá především, nakolik je subjektivní ve vztahu k podnikatelům a odborníkům. Jde zde totiţ o zodpovězení otázky, jednající má „povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem“298. Tato povinnost a moţnost se ale nevyvozuje hypoteticky, je zapotřebí „vycházet z existujících objektivních okolností vyplývajících z určité životní situace, která může být charakterizována celou řadou faktorů, jež pachatel vnímá svými smysly a může je pak hodnotit podle svých znalostí i dalších subjektivních dispozic“. 299 Chyba škůdce je tedy především v tom, ţe vznik škody nepředvídal, ačkoliv ji „vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům“ předvídat měl. V soudní interpretaci dochází proto ve spojitosti s obecnou prevenční povinností k obdobě povinností péče pro určité profesní skupiny, jako je tomu v § 1299 ABGB a § 347 HGB. Tak např. prodejce balónků naplněných plynem tvořícím se vzduchem výbušnou směs, odpovídá za škodu, jeţ v důsledku výbuchu balónku kupujícímu vznikla, „už s ohledem na skutečnost, že žalovaný jako chemik byl s vlastnostmi vodíku obeznámen“ a naopak ţalobcům - laikům, kteří nebyli o nebezpečí hračky poučeni, nelze klást za vinu, ţe s ní neopatrně manipulovali.300 (Na rozdíl od rakouského výkladu § 1299 ABGB jsou zde ale škůdci na újmu jeho nadstandardní schopnosti, které navíc ţalobci nemohli předvídat). Je také např. odpovědný provozovatel centrifugy, protoţe „je osobou, která se dlouhou dobu pohybovala v prostředí provozovatelů atrakcí lidové zábavy a musela mu být zřejmá obecná složitost technického zařízení centrifugy a možnost způsobení škodlivých následků v případě jejích vad a nedostatků“.301

OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST HENDRYCH, D. a kol: Právnický slovník. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2009. tamtéţ HULMÁK, M.: tamtéţ, s. 21 297 tamtéţ 298 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2004, sp.zn. II. ÚS 728/02 299 tamtéţ 300 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2003, sp.zn. 25 Cdo 2181/2002 301 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2003, sp.zn. 25 CDO 1094/2001 294 295 296

29

Občanským zákoníkem se ne ani tak podle ne zcela sjednocené teorie302, ale spíše podle zaţité praxe, řídí také odpovědnost za škody způsobené provozní činností. Ta je objektivní, tzv. odpovědnost za výsledek, která není ani vázána na porušení povinnosti. Jedinou liberační moţností je způsobení škody „neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu“. Podstatou této odpovědnosti je tedy odpovědnost za náhodu, neboli za riziko s provozní činností spojené. Tato úprava vychází z toho, ţe riziko z provozní činnosti má nést ten, kdo z něj má prospěch, tj. jeho provozovatel.303 Provozovatel je proto odpovědný např. za škodu způsobenou vypouštěním oxidu síry304 či samovznícení rostlinného materiálu305, provozní činností ale není organizace sportovních utkání306 ani bankovní činnost a škodou z provozní činnosti není ani zřícení budovy při stavební činnosti, protoţe „taková škodní událost nenáleží ani k projevům, jimiž stavební činnost včetně projektové přípravy působí navenek“307, podle předchozích předpisů není zvlášť nebezpečným provozem také provoz mlátičky.308 Odpovědnost nemůţe být sníţena ani „investicí do nových ekologických technologií, snižujících rozsah škodlivých exhalací“309. „Neodvratitelnou událostí“ je zpravidla nepředvídatelná ţivelná událost. Ţivelnou událostí ale není pouhá neobvyklá povětrnostní situace.310 Můţe jí být ale i lidské jednání či chování zvířete.311 Objektivní odpovědnost se týká podnikatelů také např. dle zákona na ochranu spotřebitele a zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ ODPOVĚDNOST Nebudu se v této práci zabývat okolnostmi vylučujícími protiprávnost, které jsou v mnohém spíše instituty trestního práva (výkon práva nebo plnění povinnosti, jednání v krajní nouzi nebo v nutné obraně, plnění, svépomoc v zákonných mezích a svolení poškozeného).312 Zajímá mě spíše otázka náhody, jak je aplikována v soudní praxi. Náhoda je škoda, které nelze přičíst zavinění jiného.313 (Zajímavá je definice v rozhodnutí z roku 1955, která označuje za náhodu „skutečnost, která není zaviněna a není předem předvídatelná“314.) Jestliţe jde o náhodu kvalifikovanou (neodvratitelnou), označuje se také jako vyšší moc. 315 Pojem vyšší moc v právních předpisech definován není, zmínka je o něm např. v zákoně směnečném a šekovém č. 191/1950 Sb., kde zahrnuje i „zákonné ustanovení některého státu“, dnes se na něj spíše odkazuje bez vymezení, a to především v podzákonných předpisech. Pojem „vyšší moc“ nebyl „ve všech případech, kdy se ho zákon dovolává, veskrze totožný“, uţ ani v roce 1919 za platnosti ABGB.316 V ČR se tradičně vychází z toho, ţe za náhodu se neodpovídá (náhoda stíhá vlastníka – casus sentiti dominus). V současném právním řádu toto výslovně odráţí § 374 obch. zák., který se blíţí vyšší moci 317 a někdy je s ním přímo ztotoţňován318. Jeho obsahem je další předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu, a to neexistence okolností vylučujících odpovědnost. Poslední dva předpoklady se posuzují se s ohledem na konkrétní subjekt; ale typizovaně - nevyţaduje se, aby subjekt škodu odvracel, jestliţe „úroveň znalostí a schopností potřebných pro odvrácení nebo překonání překážky nebo následků nebude adekvátní běžné potřebě znalostí pro požadované plnění povinností“. Dostupná judikatura k danému ustanovení se týká pouze právě předvídatelnosti překáţek; je proto obsaţena v kapitole týkající se předvídatelnosti.

BEJČEK, Josef. Nad interpretačními úskalími odpovědnosti za škodu v obchodních vztazích. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 9 ŠTENGLOVÁ I., PLÍVA S., TOMSA M. a kol. Obchodní zákoník. 12. vyd: Praha, Nakladatelství C. H. BECK 2009, 1397 s., s.968 304 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2001,sp. zn. 25 Cdo 62/2000 305 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006 306 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2600/2007 307 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007 308 Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1956, č. 3 309 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.10:2008, sp. zn. 25 Cdo 582/2007 310 Stanovisko odvolacího soudu v rozhodnutí ze dne 20.07.2010, sp. zn. 25 CDO 2471/2000 311 Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, č. 3 312 HENDRYCH, D. a kol:tamtéţ 313 ŠVESTKA J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK M. a kol.: tamtéţ 314 Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1955, č. 116 315 ŠVESTKA J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK M. a kol.: tamtéţ 316 z: ELIÁŠ, K.: Clausula rebus sic stantibus (Význam změny okolností pro trvání obligace ex contractu).Obchodněprávní revue, roč.2009, č.6, s. 151 317 ŠTENGLOVÁ I., PLÍVA S., TOMSA M. a kol.: tamtéţ, s. 972 318 ELIÁŠ, K.: Clausula rebus sic stantibus (Význam změny okolností pro trvání obligace ex contractu).Obchodněprávní revue, roč.2009, č.6, s. 151 302 303

30

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK Nově se nebude vyţadovat zavinění při odpovědnosti za škodu při porušení smlouvy. Návrh zachovává vyvratitelnou domněnku nedbalosti, čímţ se dle Koziola odchyluje od evropského trendu směrem k objektivizaci. 319 Jak je výše zmíněno, objektivní bude podle rakouského vzoru odpovědnost znalců. Odpovědnost za provozní činnost je bez výrazných změn, přejmenována na „škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným“. V návrhu je výslovně upravena moţnost liberace na základě vyšší moci, kterou je „mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na vůli škůdce.“320 Do vyšší moci se tedy zahrnuje i jednání třetích osob a poţadavky nepředvídatelnosti a neodvratitelnosti musí být uplatněné kumulativně.

RAKOUSKO POJEM Zavinění, „moţnost vytýkat jednání“321, nastává tehdy, kdyţ bylo moţno vůlí ovládnout jednání. Odpovědnost za škodu je na zavinění postavěna322. Více neţ v ČR se přitom hledí na různé stupně – a to dynamicky i ve vztahu k ostatním předpokladům, tj. čím vyšší stupeň zavinění, v o to menší míře se vyţaduje splnění dalších předpokladů323. Rozlišuje se nedbalost hrubá a lehká, přičemţ rozdíl mezi nimi není kvalitivní, ale kvantitativní. Hrubou nedbalostí je nedopatření, kterému se dalo bez námahy vyhnout, příp. kterého se dopustí pouze obzvláště lehkomyslný nebo nedbalý člověk. V § 1297 ABGB je presumovaná určitá míra schopností - „obvyklý stupeň pozornosti a péče“324, čili stupeň, který by vyvinul „řádný a rozumný člověk“.

JUDIKATURA Měřítko nedbalosti je tedy „objektivně subjektivní“ – nedbalost je dána tehdy, kdyţ škůdce nevyvine potřebou péči – potud jde o měřítko objektivní.325 Nicméně zavinění můţe být přičítáno, jen kdyţ je i prokázáno, ţe škůdce podle subjektivních schopností byl v pozici rozpoznat protiprávnost svého jednání a chovat se tomu odpovídajícím způsobem.326 Pro subjektivní předvídatelnost výsledku je rozhodující, zda člověk vybavený schopnostmi a znalostmi jednajícího by byl v jeho pozici schopný předvídat skutečně dosaţený výsledek.327 Při posuzování nedbalosti se tedy opět zvaţuje předvídatelnost následků pro škůdce – tato předvídatelnost se přitom nemusí shodovat s předvídatelností škody jako s předpokladem adekvátní kauzality. Zatímco adekvátní kauzalita je ale dána uţ tehdy, kdyţ je příčina způsobilá dané škody dle lidské zkušenosti způsobit, při zavinění se posuzují konkrétní okolnosti vzniku škody328 – „možnost škodného jednání způsobit následek

na základě okolností, které škůdci byly nebo měly být známy (bekannte oder erkennbar)“; jde ale o logickou, nikoliv psychologickou kategorii, věc intelektu, nikoliv pocitů, předvídatelnost můţe znamenat, ţe škůdce by škodu byl předvídal při „náležité pozornosti“329. Tak je např. odpovědný přepravce zboţí, kdyţ neskladuje zboţí v předepsané teplotě330, či přepravce, který nevypravil zboţí „bez sebemenšího zpoţdění“, ačkoliv věděl, ţe přeprava zboţí je urgentní a pro objednatele významná331. Řidiči ale nelze přičítat zavinění za nehodu v jeho náhlém bezvědomí332. Samo o sobě není zaviněním ani absence vlastnosti prodávané věci - zaviněním ale je, jestliţe podnikatel, který s touto věcí obchoduje, existenci vlastnosti potvrdil.333 Toto potvrzení můţe ale plynout i konkludentně z povahy obchodu.334 Typicky není zaviněním prodlením s placením, KOZIOL H. Úprava odpovědnosti za škodu v návrhu českého občanského zákoníku z hlediska srovnávací analýzy,in: Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Beroun: Eva Rozkotová – IFEC, 2008, 200 s. 320 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku 321 KOZIOL H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s., s. 181 322 KOZIOL H.: tamtéţ, s. 191 323 KOZIOL H.: tamtéţ, s. 191 324 RS0026343 325 RS0026204 326 Rozhodnutí OGH ze dne 05.11.1981, sp.zn. 7 Ob 763/81 327 RS0088902 328 RS0112489 329 Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.2001, sp. zn. 1 Ob 269/00s 330 Rozhodnutí OGH ze dne 16.10.2003,sp. zn. 2Ob267/01f 331 Rozhodnutí OGH ze dne 23.03.1999,sp. zn. 5Ob74/99i 332 Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.2010,sp.zn. 2Ob33/10g 333 RS0018491 334 Rozhodnutí OGH ze dne 20.09.1990,sp.zn.7Ob23/90 319

31

kdyţ se zdají být oprávněné výjimečné okolnosti víry dluţníka, ţe jeho dluh nevznikne, příp. ne v takové výši; ale jen tehdy, kdyţ povinnost platby nevznikla jeho vinou. 335 OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST Na rozdíl od ČR zde tedy neexistuje obecná klauzule zvýšené nebezpečnosti; je ale obsaţena v návrhu novely ABGB.336 Pravidla vyplývají ze speciálních zákonů, např. atomového zákona, zákona o odpovědnosti za výrobek (logicky, EU). Dále jde vedle výše uvedené objektivní odpovědnosti v § 1299 také o případy pouţití nebezpečné věci a objektivizaci ve vztahu k nebezpečí. Čím větší je ohroţení vyplývající z nějaké činnosti, o to jsou větší poţadavky kladené na péči337, a totéţ lze říci ve vztahu k zavinění. Toto dříve pouhé zvýšení povinností péče se můţe vystupňovat aţ do podoby ručení nezávislého na zavinění, z nějţ se lze se tedy osvobodit pouze na základě okolností vylučujících odpovědnost blíţících se vyšší moci. Posouzení toho, kdy jde o nebezpečný podnik, je přitom chápáno restriktivně – podnik je nebezpečný jen tehdy, kdyţ dané nebezpečí nastupuje pravidelně, ne tehdy, kdyţ se stal podnik nebezpečný teprve na základě výjimečných okolností. Jde tedy o „stupeň pravděpodobnosti“ nastoupení vysoce výjimečných škod. Nebezpečným provozem je proto např. provozovatel ohňostrojů338, ale uţ ne pekárna, i kdyţ při jejím provozu došlo k úrazu (vysypání mouky na cestu)339, hotel340 ani jeho výtah341 či vídeňské městské vodovody342, ale ani přepravce343 nebo farma344, ani tedy kaţdý průmyslový podnik.345

OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ ODPOVĚDNOST Stejně jako v ČR je platná tradiční zásada, ţe za náhodu odpovídá vlastník. To je upraveno kazuisticky; obecná klauzule není navrhována ani v novele ABGB.346 Samotný pojem vyšší moci je v právních předpisech obsaţen v rozličných podobách347. Většina předpisů, na jejichţ základě vzniká odpovědnost za zavinění, ale zároveň obsahuje moţnost vyvinění se, kdyţ byla škoda způsobena nevyhnutelnou událostí nebo vyšší mocí a nikoliv nebezpečím, před kterým má daná norma chránit. Moţnosti majitele zdroje nebezpečí se vyvinit jsou o to menší, o co je větší nebezpečnost jednání. Obecně je vyšší mocí „ z vnějšku působící výjimečná událost, k níž nedochází tak často a pravidelně, není očekávatelná a nemohla by být odvrácena či učiněna neškodnou ani s nejvyšší možnou požadovatelnou péčí.348 Tento vysoký standard péče přitom přesahuje obvyklou pečlivost, hranice má teprve ve škodách, kterým by bylo moţno předejít pouze absurdními opatřeními. 349 Vyšší mocí je např. bouřka označována jako stoletá, kterou vzniknou škody na řádně zaparkovaném a upevněném letadle350, povodeň, jaká můţe vzniknout jen jedenkrát za tisíc aţ dva tisíce let351 či neočekávané akutní nebezpečí války, nebo podmínky obdobné občanské válce, neočekávané při uzavírání smlouvy. Nejde ale o krádeţ palet umístěných u vchodu prodejny bez dohledu či zboţí z naloţeného kamionu, které šlo odnést bez klíče a bez poškození auta, ačkoliv bylo kolem mnoţství jiných řidičů352, krádeţ zboţí z dodávky, které je ve velkoměstě nebo na odstavné ploše zaparkováno přes víkend353 , krádeţe a loupeţná přepadení v Jiţní Itálii, především v Neapoli, jsou na denním pořádku a nejsou Rozhodnutí OGH ze dne 25.07.1991, sp. zn.7Ob22/91 KOZIOL H. Úprava odpovědnosti za škodu v návrhu českého občanského zákoníku z hlediska srovnávací analýzy,in: Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Beroun: Eva Rozkotová – IFEC, 2008, 200 s. 337 KOZIOL, H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s. 338 Rozhodnutí OGH ze dne 28.03.1973, sp. zn. 5Ob50/73 339 Rozhodnutí OGH ze dne 29.06.1955, sp. zn. 2Ob318/55 340 Rozhodnutí OGH ze dne 25.07.2000, sp. zn. 1 Ob 306/99b 341 Rozhodnutí OGH ze dne 25.07.2000, sp. zn. 1 Ob 306/99b 342 RS0072338 343 Rozhodnutí OGH ze dne 03.02.1972, sp. zn. 2Ob150/71 344 Rozhodnutí OGH ze dne 26.01.1988, sp. zn. 8Ob604/87 345 RS0085160 346 STEININGER, B.: tamtéţ 347 KOZIOL, H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s., 6/21 348 Rozhodnutí OGH ze dne 19.01.1994, sp. zn. 7Ob607/93 349 tamtéţ 350 Rozhodnutí OGH ze dne 19.10.2005, sp. zn. 7Ob244/05s 351 Rozhodnutí OGH ze dne 24.06.2005, sp. zn. 1 Ob 285/04z 352 Rozhodnutí OGH ze dne 02.07.2008, sp. zn. 7Ob69/08k 353 Rozhodnutí OGH ze dne 31.07.2001, sp.zn. 7 Ob 184/01m; RS0073961; RS0062591; RS0031861 335 336

32

proto výjimečné354; vyšší mocí odůvodňující storno dalšího letu nebo cesty vlakem nejsou izolované ozbrojené útoky na předmětném území, i kdyby byly teroristické povahy, příleţitostné pády letadel nebo ţelezniční katastrofy.355

ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA K odpovědnosti znalců podle § 1299 bylo uţ ve dvacátých letech judikováno (v ČSR), ţe „mají jednati tak, aby z jejich podniku nevzešla předvídatelná škoda jiným“356 a učiniti všechna opatření k zamezení předvídatelné škody.357 Zvýšená obezřetnost plyne zejména pro provozovatele nebezpečného podniku. Zvláštní normy ohledně odpovědnosti za provoz podniku ale neexistovaly358, „zvláštní risiko podnikatelů“ ale spočívá v tom, ţe „při nebezpečném podniku dlužno počítati se škodnou událostí za okolností, které nelze jinak předvídati a snad ani zjistiti“ a takový podnikatel má udělat vše proto, aby nebezpeční odvrátil, i kdyby mu tato opatření nebyla předepsána. Tak NS např. rozhodl nejen o odpovědnosti montéra transformátoru proto, ţe nedodrţel všechna bezpečnostní opatření359, ale také o odpovědnosti skladatele třaskavin za to, ţe nepřizpůsobil sklad zvětšené výbušnosti a rozpínavosti třaskavin, ačkoliv mu to nebylo výslovně uloţeno.360 Nestačilo přitom, kdyţ majitel stroje vyhověl předpisům, kdyţ nezabránil dětem hrát se se ţentourem361, a i přes zachování bezpečnostních opatření je odpovědný za smrt koně dotykem elektrického vedení, které „za prudké vichřice“ spadlo na zem, a to přesto, ţe přijetím dalších opatření by „rentabilita podniku byla ohrožena“.362 Nejednoznačnost ale ukazuje rozhodnutí, podle nějţ má podnikatel plynárny „počítat se škodlivými příhodami při podniku a hledět je zameziti všemi prostředky, pokud jsou technicky možné“.363 Jinak jsou ale „neodvratnou náhodou“ jednání a následky, které ani „při největší pečlivosti nelze odvrátiti opatřeními a prostředky, jež jsou k výsledku v rozumném poměru“364.

COMMON LAW Objektivní odpovědnost není akceptovaná v Británii; nebo alespoň formálně. Zajímavé je, ţe i odpovědnost při provozu dopravních prostředků je teoreticky porušením povinností péče, ale např. řidič, který právě obdrţel řidičský průkaz, odpovědný za škodu, kterou způsobil, kdyţ neřídil tak, jak by se dala očekávat od zkušeného řidiče“ a vlastník dodávky poruší povinnost péče, kdyţ neobjeví defekt, který by ţádný laik nebyl schopen vidět.365 Judikatura také vyvinula odpovědnost vlastníka pozemku - podle precedentu Rylands v Fletcher „člověk, který má na svém pozemku něco, co může při úniku způsobit újmu, to musí držet na vlastní nebezpečí, jinak je prima facie odpovědný za následky úniku“. Musí ale jít o „nepřirozené“ pouţití pozemku; a i na tento případ se vztahuje níţe uvedené pravidlo předvídatelnosti. Tento princip je akceptován také v USA.366

POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM Evropské právní systémy vycházejí ze stanoviska, ţe odpovědnost za škodu je způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Téměř bez výjimky se tento princip uplatňoval do konce 19.století v Německu, Francii i v oblasti common law; vychází z kultury liberálního individualismu, stejně jako z obav, ţe přílišná odpovědnost bude brzdou vývoje.367 Rozhodnutí OGH ze dne 13.09.1990, sp. zn. 8 Ob 620/90 Rozhodnutí OGH ze dne 27.05.1999, sp. zn. 8 Ob 99/99p 356 ROUČEK F., SEDLÁČEK J., s. 756 357 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 103, č. 1358, z: ROUČEK F., SEDLÁČEK J. 358 VÁŢNÝ, F.:tamtéţ, č. 2215 a 6374, z: ROUČEK F., SEDLÁČEK J. 359 VÁŢNÝ, F.: tamtéţ, č. 2149, z: ROUČEK F., SEDLÁČEK J. 360 VÁŢNÝ, F.: tamtéţ, č. 6374 361 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15.11. 1922, sp. zn.Rv I 254/22 362 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20.11.1921, sp. zn. Rv I 633/21, Na to soud argumentoval, ţe „v prvé řadě jest ohled na bezpečnost lidí a hospodářských zvířat a pak teprve přichází ohled na rentabilitu podniku." Ţalovaná měla „použiti všech prostředků, které poskytuje věda a zkušenost, aby pokud možno zabránila úrazům; nedostačí, aby ten, kdo živnost provozuje, splnil pouze podmínky, které předpisuje státní úřad“. 363 VÁŢNÝ, F.: tamtéţ, č. 14618 364 VÁŢNÝ, F.: tamtéţ, č. 10173 365 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ, s. 667 366 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ 367 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ , s. 647. První zemí, která se od uvedeného odchýlila, bylo Německo s Bismarckovým sociálním zákonodárstvím, které problém odpovědnosti přeneslo od oblasti pojištění, tj. sociálního práva. Technický vývoj spojený se zvýšenými riziky stejně jako „změna pohledu na sociální úroveň, kterou by měl stát svým občanům garantovat“, vedl k postupnému opouštění tohoto principu i v dalších oblastech. 354 355

33

Odchýlení se je zřejmé jednak ve výše popsané povinnost péče profesionálů,368 obracení důkazního břemena a speciálních zákonech, historicky šlo např. o odpovědnost ţeleznic369. Objektivní odpovědnost je často rozšiřována judikaturou – např. ve Francii došlo k odchýlení se od odpovědnosti pouze zaviněním nejprve přijetím odpovědnosti za škodu způsobenou vlastní věcí. Rozhodnutím označovaným jako Jand´heur byla přijata zásada, ţe v takovém případě můţe být škůdce zbaven odpovědnosti jen v případě náhody, vyšší moci nebo jiné vnější příčiny; nepostačuje, ţe jednání nebylo zaviněné nebo nejsou okolnosti jasně vysvětleny. Z tohoto principu judikatura odvodila celý systém odpovědnost ţeleznic, tramvají, provozovatelů elektrických sítí apod.; speciální zákony tedy téměř nejsou třeba.370 Obecně lze sledovat tendenci vylepšit pozici poškozeného. Viditelné je to např. v odpovědnosti za výrobek, přísně upravené v EU, která byla ale judikaturou vyvinuta také v USA, kde výrobce dluţí povinnost péče i konečnému spotřebiteli. Pomocí konceptu „warranty“ se postupně došlo fakticky k objektivní odpovědnosti, protoţe soudy ji poté rozšířily nejen na kupujícího, ale na všechny uţivatele – „warranties running with the goods“. Posléze se tato zásada dočkala i výslovné úpravy v Uniform Commercial Code.

HARMONIZACE PETL i DFCR vychází z odpovědnosti za zavinění. Kaţdý je odpovědný za porušení „požadované úrovně chování“ (čl. 4:101). Tato úroveň ale můţe být z důvodu subjektivních okolností opravena. Počítá se s odpovědností bez zavinění (viz výše) i s liberací v případě vyšší moci v čl. 7:102, přičemţ tou je „nepředvídatelná a neodvratitelná přírodní síla (vyšší moc) či chování třetích osob“. Posouzení její existence závisí i na tom, nakolik jsou tyto vlivy vnější (odst. 2). Podle 1:101 PETL je protiprávní je uţ samotná „abnormálně nebezpečná činnost“.

DÍLČÍ ZÁVĚRY Ve vztahu k podnikatelům nelze ve skutečnosti o odpovědnosti za zavinění mluvit; ve zmíněných rozhodnutích se ukazuje, ţe toto částečně platí i o vztazích občanskoprávních. Srovnání s Rakouskem zde vzhledem k odlišné právní úpravě není vhodné. Zajímavé jsou závěry ohledně objektivní odpovědnosti za škodu - v případě škody způsobené nebezpečným podnikem k této zásadě nejen soudy dospěly bez ohledu na právní úpravu, ale navíc ji i posuzují obdobným způsobem a s obdobnými závěry. Objektivní odpovědnost podnikatelů je jinak obvykle upravena ve speciálních předpisech – ale příklad z Francie a common law opět ukazuje, ţe tento vývoj je natolik společensky podmíněn, ţe se k němu dospívá i bez příslušného zákonodárství. Totéţ by bylo moţné říct o zásadě, ţe škůdce neručí za škodu způsobenou vyšší mocí. Tento pojem je obtíţné specifikovat, v ČR není v judikatuře přímo pouţíván; obsahově jej naplňují okolnosti podle § 374 obch. zák, kde soudy posuzují pouze předvídatelnost dané překáţky; a moţnost vyvinění podle §420a, kde se dostupná judikatura vztahuje spíše k otázce, zda šlo o příčinu vnější nebo vnitřní. Typicky jde o ţivelnou událost. V Rakousku se v posuzování, zda jde o vyšší moc, řeší i únosnost přijatých opatření, vzhledem k vysokým poţadavkům je ale obvykle rozhodujícím kritériem předvídatelnost; a závěry se neliší od českých. Do návrhu nového občanského zákoníku se promítla jiţ výše popsaná nevyhnutelná objektivní odpovědnost znalců. V případě škody způsobené provozní činností spíše specifikuje dosavadní úpravu, a to v souladu s judikaturou; vymezení vyšší moci odpovídá rakouské judikatuře i § 374 obch. zák.

PŘEDVÍDATELNOST POJEM Zásada, ţe se hradí pouze předvídatelná škoda, je v různých podobách vlastní většině právních řádů.

ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ , s. 650 - která se posuzuje dle typického příslušníka dané profese, přičemţ standard je často tak vysoký, ţe se blíţí objektivní odpovědnosti („kdykoliv se to zdá nutné pro zachování sociálně akceptované distribuce rizika, soudy trvají na opatřeních, která jsou téměř nereálná přijmout“ 369 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ ,s. 653 - ta byla takto upravena uţ v Prusku v 19. století, s moţností liberace pouze v případě vyšší moci 370 ZWEIGERT, K., KÖTZ, H.: tamtéţ, s. 661 368

34

ČESKÁ REPUBLIKA VÝCHODISKA Předvídatelnost ve vztazích obchodněprávních je vyţadována podle § 379 obch. zák. Strana je povinna hradit jen tu škodu, kterou „v době vzniku závazkového vztahu jako možný důsledek porušení své povinnosti předvídala se zřetelem na skutečnosti, jež v uvedené době povinná strana znala nebo měla znát“371. Měřítkem předvídatelnosti je „pravděpodobnost určitého důsledku s přihlédnutím ke skutečnostem, které při obvyklé (odborné) péči měla povinná strana znát“.

JUDIKATURA Vyţaduje se „profesionální opatrnost“ 372, jinak také rozsah toho, co by předvídal „dbalý podnikatel“ 373 . Od toho se očekává především znalost obchodních zvyklostí - nepředvídatelná je např. škoda spočívající v cílové prémii, kterou měl ţalobce včasným dokončením díla získat, kdyţ ţalovaná o dohodě o cílové prémii nic nevěděla; nic na tom ani nemění, ţe ţalovaná v daném případě mohla předvídat sankce od jiného subjektu za nedodrţení termínu, předvídatelnost se vztahuje jen na konkrétní následek.374 Jako nepředvídatelnou NS zhodnotil také smluvní pokutu, která je vyšší neţ obvyklá.375 Nelze také poţadovat, aby někdo předvídal trestnou činnost376, např. při odkupu podílových listů, který byl proveden falešnou osobou, nicméně s informacemi, které měla mít k dispozici pouze ţalobkyně; tento únik ţalovaný (ačkoliv vysoce profesionální peněţní ústav) nemusel předvídat. Nepředvídatelné jsou např. důsledky, jaké způsobila povodeň v Praze v roce 2002.377 V případě, kdy bylo v době uzavření smlouvy „najisto postaveno“, ţe smluvní pokuta mezi ţalobcem a třetí osobou není sjednána, nelze se při pozdějším sjednání takové smluvní pokuty na objektivitu předvídatelnosti odvolávat.378

RAKOUSKO VÝCHODISKA Předvídatelnost není v zákoně výslovně uvedena.

JUDIKATURA Předvídatelnost je vyţadovaná jednak objektivní v rámci posuzování adekvence, jednak subjektivní při posuzování vzniku zavinění; tyto se přitom nemusí vţdy krýt.379 Při porušení ochranné normy přitom postačuje zaviněné porušení této normy, toto porušení tedy „vždy znamená rozeznatelnost nebo předvídatelnost nebezpečí.380 Při atypických následcích by muselo ručení vzniknout na základě obecných ustanovení, předpokladem je ale opět předvídatelnost.381 Předvídatelná jsou podle judikatury i nebezpečí způsobená nedovoleným a úmyslným zásahem třetího382, natoţ jeho neopatrností - např. má být hostinskému „při vyţadované pozornosti“ jasné, ţe pohyblivá kamna s plameny za mříţkou uprostřed hospody, kde se pohybují lidé po poţití alkoholu, představují zdroj nebezpečí.383 Škodu měl předvídat také např. u dopravce, který dopravované zboţí (vánoční stromky) vyloţí na místě dodání, aniţ by jej druhá strana převzala, jak bylo smluveno.384 OGH také řešil obdobný případ jako v ČR ohledně ne/předvídatelnosti smluvní pokuty – ve sporu, kde ubytovatel v rozporu se smlouvou neumoţnil druhé straně, italské cestovní kanceláři; tato

BEJČEK J., ELIÁŠ K., RABAN P. a kol. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5. vyd.Praha: C. H. BECK, 2010, 542 s., s. 109 tamtéţ 373 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2001/99 374 tamtéţ 375 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 205.2008, sp. zn. 29 ODO 1488/2006 376 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.05.2005, sp. zn. 32 ODO 720/2004 377 Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5.10. 2005, č. j. 13 Co 266/2005-80 378 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2008, sp. zn. 32 CDO 2843/2008 379 RS0112489 380 RS0030049; RS0023525 [T14]); RS0030035; RS0029874; RS0029874 381 RS0022798 382 RS0023801 383 Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.2001, sp. zn. 1Ob269/00s 384 RS0062705 371 372

35

musela hradit svým členům smluvní pokutu. Ubytovatel přitom nebyl na existenci smluvní pokuty upozorněn. OGH nárok na smluvní pokutu posoudil jako nahraditelnou.385

COMMON LAW Precedentem předvídatelnosti je případ Hadley v. Baxendale. V případě poruchy zařízení mlýnu si jeho provozovatel, pan Hadley, najal pana Baxendale, aby toto zařízení dopravil na opravu do Greenwiche. Prodlením pana Baxendale - který ale nevěděl, ţe zařízení je pro chod mlýna nezbytné, došlo k zastavení provozu – a byl ţalován o 300 liber; ačkoliv Hadley mu zaplatil za dopravu libry dvě.386 Podle soudu není takový postup moţný, nahrazovat by se měla pouze škoda předvídatelná. Kdyby si měly strany hradit škody nepředvídatelné, nebyly by motivovány se o riziku plynoucím ze závazku informovat; navíc by se škůdce nemohl bránit nepřiměřenému rozsahu náhrady škody.387 Obdobně se aplikuje předvídatelnost v USA – škůdce hradí jen ty škody, které „měl rozumně znát a kterým nebylo moţné rozumně předejít“388

HARMONIZACE Předvídatelnost omezuje rozsah náhrady škody také podle PETL. Rozsah odpovědnosti podle čl. 3:201 ovlivňuje také „předvídatelnost škody v okamžiku jejího vzniku rozumnou osobou, přičemž je zohledněn konkrétní časový a prostorový vztah mezi škodným jednáním a jeho následky, nebo rozsah škody ve vztahu k normálním následkům takového jednání“. Také podle čl. 3:703 DFCR je škůdce jen za tu újmu, kterou předvídal nebo mohl „rozumně předvídat“ – toto omezení ale neplatí, je-li škoda způsobena úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

DALŠÍ ZEMĚ Předvídatelnost jako poţadavek omezení rozsahu náhrady škody je vlastní většině právních systémů. Výslovně omezuje rozsah náhrady škody v čl. 1150, francouzském Code Civil, kde se také objevila poprvé, kde je ale výslovné vzhledem k ostatním ustanovením spíše nadbytečné.389 Tak je tomu i v BGB – jednak jde o § 252 BGB, podle nějţ je rozsah náhrady ušlého zisku limitován do výše „pravděpodobně očekávané“, zákoník také umoţňuje sníţit náhradu škody, jestliţe je poškozený hrubou nedbalostí způsobil (§ 254 odst. 2 BGB) – podle judikatury je přitom za takovou hrubou nedbalost povaţováno, kdyţ budoucí poškozený smluvního partnera před potenciálními riziky nevaruje. Toto navíc není v praxi příliš vyuţíváno.390

COMMON LAW Předvídatelnost v ČR se v praxi podobá spíše posuzování předvídatelnosti subjektivní v Rakousku v rámci zavinění neţ samotné teorii adekvence – význam má konkrétní následek a konkrétní vědomí podnikatele. Soud zde opět posuzuje míru péče, kterou měl podnikatel vyvinout ke zjištění předvídatelnosti následku; očekává se od něj přitom vědomí obchodních zvyklostí, přičemţ ale nemusí počítat s tak extrémními případy, jako je trestná činnost nebo výjimečná ţivelná událost. Ohledně trestné činnosti je rakouská judikatura spíše přísnější, škůdce má počítat i s tímto jednáním (viz také kapitola č. 5 ); jinak ale v obdobných případech dospívá k obdobným závěrům (viz nejen judikatura výše, ale také u kapitoly č. 3 a 4). Příklady z dalších zemí ukazují, ţe omezení rozsahu škod předvídatelností je vnímáno jako nezbytné.

ŠKODA POJEM Pojem „škoda“ není obvykle zákonem definován; rozumí se jím újma na straně poškozeného.

Rozhodnutí OGH ze dne 21.04.1993, sp. zn. 7Ob512/93 – i kdyţ právní podklad byl sloţitější, šlo o ideální škody, protoţe smluvní pokuta měla jako paušalizovaná náhrada škody pokrýt ztrátu dovolené (ze smlouvy ve prospěch třetího); ty podle ustálené judikatury přichází v úvahu, jen je-li k nim dán zákonný podklad 386 Hadley v. Baxendale – Case Brief Summary. [cit. 06.12.10] Dostupné z: 387 VÉKÁS L.: The Foreseeability Doctrine in Contractual Damage Cases, s. 154. Acta Iuridica Hungarica, roč. 2002., č. 1-2, PP. 145-174. 388 tamtéţ 389 tamtéţ 390 tamtéţ 385

36

ČESKÁ REPUBLIKA VÝCHODISKA Vznik škody, tedy předpoklad, který odlišuje právo náhrady škody od bezdůvodného obohacení, je v ČR definován pouze v judikatuře, a to jako vznik újmy, která „nastala (se projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi“ 391. Protoţe v obchodněprávních vztazích náhrada škody imateriální nehraje roli a jde o příliš komplexní problematiku, nebudu se jí v této práci zabývat. Vedle škody spočívající ve zničení, ztrátě, poškození nebo znehodnocení věci je škodou také ztráta majetkových práv (viz výše), náklady účelně vynaloţen k odvrácení škody, náklady účelně vynaloţené v důsledku očekávání, ţe se druhá strana zachová dle práva a náklady účelně vynaloţené k vyváţení majetkových důsledků toho, ţe uvedení do původního stavu nebylo provedeno.392 Vedle skutečné škody se hradí také ušlý zisk - „rozdíl mezi tím, čeho poškozený majetkově skutečně dosáhl a čeho by dosáhl, nebýt škodné události.“393 Dnes se s náhradou ušlého zisku počítá jak v obchodněprávních, tak i v občanskoprávních vztazích. Obchodní zákoník vedle kalkulace konkrétně ušlého zisku umoţňuje také přiznání abstraktního ušlého zisku (§ 381 obch. zák.) Okamţikem vzniku se rozumí vznik újmy.

JUDIKATURA OKAMŢIK VZNIKU ŠKODY U poškození věci se vznikem újmy rozumí uţ okamţik vzniku poškození, a to bez ohledu na to, zda je věc posléze opravena či ne.394 Takto rozhodl i Ústavní soud, kdyţ zrušil rozsudek, podle nějţ stěţovatelce škoda potřísněním a znehodnocením skel nevznikla, kdyţ nevynaloţila ţádné náklady na jejich výměnu.395 Podle současné judikatury není škodou (skutečnou škodou ani ušlým ziskem) vznik pohledávky396, a to ani tehdy, jde-li soudní rozhodnutí o povinnosti dluţníka zaplatit dluh397 nebo pokutu. 398 Nestačí ani, kdyţ dluţník svůj dluh uzná399 nebo je dokonce i soudně přiznán.400 Tento závěr je zajímavý ve srovnání s argumentací v rozhodnutích, které se vztahují k poškození věci: „I když poškozený k okamžiku poškození (zničení) věci neuhradil třetí osobě úplatu sjednanou v souvislosti s nabytím vlastnictví k této věci, jeho platební povinnost je závazkem (pasivem majetkového stavu poškozeného jako vlastníka věci), který vznikl nezávisle na poškození věci a který trvá zpravidla bez ohledu na to, že věc byla poškozena či zničena. Samotným splněním tohoto závazku se přitom hodnota majetkového stavu nemění, neboť existující pasivum (závazek) se pouze nahrazuje odčerpáním reálných hodnot, případně aktiv; proto ani okamžik, kdy k úhradě došlo, nemá na hodnotu majetkového stavu vliv, a tedy není z hlediska vzniku škody významný. Ţalobce se v tomto případě domáhal náhrady škody za únik vody, ačkoliv tuto vodu ještě sám nezaplatil. 401 Naopak je přijímáno, ţe ke vzniku škody došlo uţ v okamţiku, kdy nedošlo ke zvýšení majetku, ačkoliv k němu dojít mělo.402 Tento názor nejnověji potvrdil i NS a následně ÚS, ke kterému byla marně podána ústavní stíţnost403. Jiţ ustálená je také judikatura v případech404, ţe škoda vznikla zánikem pohledávky jejímu věřiteli. Pak škoda vznikne teprve tehdy, kdyţ „právo na plnění proti dlužníkovi není uspokojeno, nebylo u Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1871, č. 55 ELIÁŠ, K. Náhrada škody v soukromém právu I. Právní rádce. 2007, č. 12, ISSN 1210 -6410 393 BEJČEK, Josef. Ušlý zisk a tzv. zmařená příleţitost. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studijního programu "obchodní právo" na téma Odpovědnost za škodu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005, s. 8-15. Brno. 394 Rozhodnutí OGH ze dne 24.01.2001, sp. zn. 25 Cdo 2146/2000 395 Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. IV ÚS 548/99 396 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001 25 a Cdo 987/2001 397 tamtéţ 398 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.5.2003, sp.zn. 25 Cdo 1836/2001 399 Rozhodnutí Nejvyššho soudu ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2225/2004 400 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001 25 a Cdo 987/2001 401 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.01.2001, sp. zn. 25 Cdo 2146/2000 402 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 3 TDO 559/2009 403 Rozhodnutí Ústavního soudu 09.12.2009, sp. zn. I.ÚS 3042/09 391 392

37

soudu včas uplatněno a nelze je již na dlužníkovi vymáhat“. Rozhodující je objektivní zjištění, ţe se věřitel skutečně svého práva nedomůţe, není přitom nutné, aby o nedobytnosti pohledávky bylo rozhodnuto v soudním řízení. Vzniklou škodou je i úbytek peněz z účtu vzniklou škodou, i kdyţ fakticky jde o pouhý úbytek pohledávky – „není žádný pochyb ani o tom, že pohledávka je majetkovou hodnotou (k tomu srov. výslovné znění § 6 odst. 1 obch. zák.), z čehož dále plyne jednoznačný závěr, že snížení pohledávky je majetkovou újmou vyjádřitelnou v penězích, tj. škodou“.405 Vznikem škody ale není zánik zástavního práva, protoţe se jím „nezvyšuje (nerozmnožuje) majetek zástavního věřitele“.406 Zajímavá je otázka poklesu hodnoty podílu na společnosti. Např. kdyţ v důsledku nesprávného úředního postupu při výkonu bankovního dohledu poklesla trţní hodnota akcií banky v likvidaci oproti jejich nominální hodnotě, není rozhodující pokles na trţní hodnotě akcií, škoda vznikne aţ při skončení likvidace: „Vznik škody na straně akcionáře předpokládá, že jeho právo na podíl na základním kapitálu společnosti, představovaný akcií, tedy jeho majetkové právo spojené s držením akcie, není uspokojeno a že je již nelze na povinném subjektu vymáhat.“407 Totéţ bylo judikováno pro podílové fondy.408 Škoda ale můţe vzniknout uţ za existence společnosti – např. při sníţení obchodního majetku společnosti sice škoda vzniká uţ tímto sníţením. Jde ale o pohledávku společnosti, nikoliv společníka, a společníkovi vzniká jen do té míry, do jaké nevzniká společnosti .409 SKUTEČNÁ ŠKODA Zajímavé je, ţe skutečnou škodou není ztráta kupní síly peněz, „jestliže žalobce měl získat peníze v roce 1998 a získal stejnou částku o deset let později, škoda mu nevznikla.410 Toto rozhodnutí není ojedinělé.411 Při určení se přitom podle zákona výslovně vychází z ceny v době poškození412, k výjimce soudy přistoupily jen tehdy, byl-li by opačný postup v rozporu s dobrými mravy413. To proto, ţe hrazená škoda nemá být závislá na vedlejší okolnosti, mezi které patří i právě vzestup cen. Inflace jde tedy ku prospěchu dluţníka. Podle judikatury mezi náklady vynaloţené v důsledku patří i vynaložit náklady na dokončení díla, které by jinak nevynaložil a které spočívaly v zaplacení vyšší ceny za dílo dokončené jinými zhotoviteli414. Skutečnou škodou je proto také nutnost platit v důsledku škodné události vyšší pojistné.415 Škodou tak mohou být např. náklady na půjčení vozidla po dobu, „kdy poškozený nemohl použít svého automobilu v důsledku poškození“ 416, jsou-li vynaloţeny „nutně a účelně na vypůjčení náhradní věci“417, odpovídající věci poškozené nebo náklady na stavební práce nájemce, kdyţ byl protiprávním jednáním pronajímatele nájem ukončen.418 Hradí se „i náklady vzniklé při uplatnění nároku v trestním řízení majetkovou újmou, která žalobci vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného.“419 Naopak např. předpokládané náklady potřebné k pořízení bytu do vlastnictví nepředstavují skutečnou škodu (§ 442 odst. 1 obč. zák.) způsobenou ztrátou nájemního práva k bytu.420 Marně vynaloţenými náklady samozřejmě nejsou náklady, které by poškozený vynaloţil i bez škodné události – např. placení úroků z úvěrů, jakoţ i pracovně právní nároky převzatých zaměstnanců, popř. nároky vůči nim.421 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.02.2003, sp.zn. 25 Cdo 860/2002, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 03. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp.zn. 25 Cdo 1891/2007, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2009,sp.zn. 23 Cdo 3495/2009 405 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1622/2009 406 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.05.2006, sp.zn-21 Cdo 1348/2005 407 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 1809/2003 nebo 2005? 408 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003 409 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 200929 Cdo 3180/2008, z: DĚDIČ J.: OR 11/2009 410 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp.zn. 25 Cdo 1272/2001 411 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005 412 § 443 obč zák. 413 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 1706/2002 414 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 32 Cdo 1503/2008, ze dne 13.1.2009 415 KOZIOL H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s., s. 37 416 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2703/2006 417 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2010, sp.zn. 25 Cdo 3911/2007 418 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12:2006, sp. zn. 25 Cdo 2316/2005 419 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 1971, sp.zn. 4 Cz 1/71 420 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.01.2010, sp. zn. 25 Cdo 1152/2009 421 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.07.2010, sp. zn. 23 Cdo 4654/2008, 404

38

UŠLÝ ZISK V ČR se ušlý zisk se hradil uţ od zákoníku z r. 1950, ačkoliv od r. 1964 do r. 1991 pod pojmem „jiná škoda“ a jeho náhrada byla věcí soudcovské úvahy422. Šlo např. o ušlý medový výnos, k němuţ došlo v důsledku úhynu včel či ušlý bankovní úrok, který by poškozenému připadl, nebýt škodné události.423 Vznik abstraktního zisku je „mimořádně obtížné“ prokázat vznik abstraktního zisku, snad proto se mi nepodařilo objevit jediný judikát potvrzující rozhodnutí o abstraktním ušlém zisku – buď to znamená, ţe aplikace se zastavuje u niţších soudů, jejichţ rozsudky nejsou publikované, nebo je tento institut spíše téměř nepouţívaný. Ani konkrétně ušlý zisk ale není snadné získat – musí být prokázán s pravděpodobností blíţící se jistotě a být reálně dosaţitelný. Nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuţ mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, jinak řečeno, o jaký reálně dosaţitelný, nikoliv hypotetický, prospěch poškozený přišel. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloţeným na dosaţení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosaţení tohoto zisku potřebným. 424 Nestačí tedy částka, kterou by byl ţalobce získal, kdyby vydal publikaci namísto ţalovaného – ale přitom sám ji jen technicky podporoval, bez výsledku práce ţalovaných by ji sám zřejmě nevydal. 425 Stejně tak je hypotetický tvrzený ušlý zisk, který poškozený postavil na tom, ţe kdyţ ţalobce neobdrţel finanční prostředky, nemohl investovat do svého podnikání – tzn. nakoupit víc sazenic rajčat, jejichţ sklizeň by poté zpeněţil a výhodně nakoupil pohledávky, z nichţ by mu připadl zisk. 426 Podobně kdyţ poškozený podle smlouvy z 20. 3. 2002 měl vykonat dílo do 31. 8. 2002, ale do úrazu (6. 4. 2002, tedy téměř tři týdny poté, kdy začala běţet doba pro provedení prací) je vykonávat nezačal.427 Okolnosti musí svědčit o tom, ţe se děj „již začal nebo alespoň nepochybně měl začít naplňovat a že výsledek by se dostavil“ 428 Za nedostatečné soud také povaţoval např. pouhou tvrzenou investici finančních prostředků.429 Náhrada ušlého zisku se omezuje jen na zisk téměř nevyhnutelný, např. kdyţ je nárok na něj uţ zakotven ve smlouvě – v případě „ztráty nároku na zaplacení smluvní měsíční paušální odměny v důsledku nemožnosti dostát smluvním závazkům pro poškození vozidla430 nebo v případě „ztráty nároku na zaplacení smluvní odměny ze smlouvy o dílo v důsledku nemožnosti dostát svým smluvním závazkům“431. Obdobně je ušlým ziskem při neuskutečnění převodu nemovitosti „rozdíl mezi hodnotou věci a pro něj lukrativní sjednanou kupní cenou“432 nebo kdyţ „nedošlo k nabytí vlastnického práva k nemovitostem, sjednanému smlouvou o smlouvě budoucí433 Při vyčíslení zisku se musí důrazně brát ohled na skutečnou situaci. Např. není přípustné, kdyţ se pravděpodobný zisk vyčíslil jen z dvou předcházejících let a nevzal v úvahu ani změny daní, ani změny poměrů v okolí.434 Stejně tak „výše nájemného obvyklého v určitém místě a čase není určující veličinou pro stanovení výše ušlého zisku v rámci náhrady škody způsobené protiprávním jednáním 435 .

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK Ohledně pojmu škody přináší nový občanský zákoník změny jen v oblasti imateriální škody. Nic se zřejmě nezmění ani na okamţiku vzniku škody.

ELIÁŠ Karel. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce, roč.2008, č. 1 PETR B.: Ušlý zisk, vývoj právní úpravy a aktuální problémy spojené s hledáním mezí v rozhodovací činnosti soudů. Právní rozhledy, roč. 2004, č. 15, s. 573 423 ELIÁŠ Karel. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce, roč.2008, č. 1 424 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008 425 Rozhodnutí Krajského obchodního soudu Praha,sp. zn. 2 Cm 63/94, z: HULMÁK M.: tamtéţ 426 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.01.2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005 427 Rozsudek ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005 428 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1.2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 429 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005 430 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 25 Cdo 965/99 431 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.06.2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007 432 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1085/2006 433 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006 434 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008 435 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004 422 423

39

RAKOUSKO VÝCHODISKA Také v Rakousku neplyne ze zákona jasná odpověď ohledně okamţiku vzniku škody. I zde se rozlišuje mezi skutečnou škodou (újmou na jiţ existujícím majetku či právu) a ušlým ziskem (újmou na budoucí šanci zisku). Hradí se škody primární, tzn. je-li poškozena samotná podstata věci a sníţí se tím její hodnota, ať jde jiţ o škodu věcnou (podle § 1332 ABGB), škodu na vzniklých právech (moţnost abstraktního výpočtu zde přichází v úvahu tehdy, kdyţ nejde přímo o absolutní práva, ale o škodu na jiţ existujícím a proti škůdci chráněném statku. Skutečnou škodou jsou také škody následné, v ČR označované jako škody nepřímé, nutné náklady, náklady, které poškozený vynaloţil k odvrácení nebo zmenšení škody, a náklady marně vynaloţené.

JUDIKATURA OKAMŢIK VZNIKU ŠKODY Podle judikatury „škoda vzniká již vznikem závazku poškozeného, nikoliv jeho splněním.“436 „Snížení majetku není jen úbytek aktiv, ale také nárůst pasiv“, v daném případě i vznikem dluhu vůči advokátovi.437 Závazek přitom nemusí být ani splatným.438 To se odvozuje z formulace § 1293 ABGB, která ale není o nic jasnější neţ formulace české („Kdo utrpí škodu na svém majetku, právech nebo osobnosti…“). Judikatura ale dovozuje, ţe „každá okolnost, která je o něco méně hodnotná než předchozí, má být proto posuzována jako újma a újma je každé snížení majetku, proti němuž nestojí plný ekvivalent“439. Nárok na náhradu škody vzniká ale aţ vznikem konkrétní škody – čistě teoretická moţnost budoucího vzniku škody nestačí. 440 Záleţí na posouzení soudu dle konkrétních okolností, zda lze s uhrazením pohledávky počítat či ne. Tak škoda např. nevzniká ve chvíli, kdyţ ještě není vůbec zjištěno, zda by byly stavební plány ţalobce kdy uskutečněny, a proto nemohly být zjištěny ani zvýšené stavební náklady. Škoda nevzniká také v případě, kdy je nárok na splacení pohledávky, tedy údajné škody, promlčen a dluţník není ochoten ji uhradit. Podle OGH v tom případě škoda nevznikla, pouhou moţnost změny názoru dluţníka nelze brát v potaz. 441 Nárok na náhradu škody vzniklou vynaloţením nákladů soudního řízení vzniká teprve pravomocným rozhodnutím o povinnosti tyto náklady zaplatit442 - nárok protistrany na jejich úhradu totiţ taky vzniká nikoliv průběhem řízení, ale teprve aţ jeho výsledkem.443 Ale odmítnut byl názor soudu prvního stupně, ţe škoda spočívající v soudních poplatcích nevznikne, protoţe věřitel je nemajetný a riziko soudních poplatků proto nehrozí – a to proto, ţe kaţdý přírůstek majetku ţalobce můţe způsobit, ţe újma vznikne.444 Újmou jsou i „v dohledné době nedobytné pohledávky“445. Samozřejmě je tedy škodou i ztráta pohledávky; pouze ztráta nedobytné pohledávky škodou není.446 Nelze tedy ţalovat dříve, neţ je skončeno řízení, v němţ se o promlčení pohledávky rozhoduje; v daném případě šlo také o pochybení advokáta.447Na rozdíl od české judikatury věřiteli vzniká škoda jiţ ztrátou zajištění pohledávky – tak můţe totiţ formou naturální restituce poţadovat obnovení zajištění.448 SKUTEČNÁ ŠKODA Následnými škodami jsou škody v ČR označovány jako nepřímé. Převládá přitom výše uvedený názor, ţe se škody hradí, i kdyby vycházely ze svobodného jednání třetího; při posuzování záleţí 436

RS0022568 Rozhodnutí OGH ze dne 07.10.1992, sp. zn. 1Ob3/92 438 RS0022518, RS0022568 439 Např. rozhodnutí OGH ze dne 18.03.1992, sp. zn. 1 Ob 533/92 440 RS0022464 441 Rozhodnutí OGH ze dne 20.01.1988, sp.zn. 1 Ob 40/87 442 RS0035914 443 Rozhodnutí OGH ze dne 16.07.2009, sp. zn. 2Ob266/08v 444 Rozhodnutí OGH ze dne 18.09.1991, sp. zn. 1 Ob 596/91 445 Rozhodnutí OGH ze dne 05.04.1988, sp. zn. 5Ob517/87 446 RS0022497 447 Rozhodnutí OGH ze dne 10.2003, sp. zn. 1 Ob 214/03g 448 RS0022526 437

40

pouze na adekvenci nastoupených škod, i.e. na pravděpodobnosti jejich vzniku. 449 Tomuto závěru předcházel názor, ţe následné škody jsou oprávněné jen tehdy, kdyţ se při zváţení zájmů ukáţe, ţe záleţelo více na třetí osobě, neţ na prvním škůdci.450 Následné škody se hradí i tehdy, jde-li o důsledek škod věcných, např. škoda způsobená vadnými výrobky.451 Nutné náklady a náklady, které poškozený vynaloţil k odvrácení nebo zmenšení škody, jestliţe byly účelné k danému cílu a hospodářsky přiměřené452 - např. na zastoupení poškozeného453. Mezi nutné náklady patří např. i náklady na vlastní auto pouţité během opravy454 nebo náklady na pouţití náhradního vozidla nebo náklady na odstranění vraku455, stejně jako škoda způsobená nutností zajistit si cizí, tj. draţší, kapitál456. Marně vynaloţené náklady se vykládají restriktivně. Při škodách na věci se přiznávají jen tehdy, kdyţ směřují k tomu, aby se věc mohla znovu pouţít – např. fixní náklady vlastníkovi poškozeného vozidla457, ačkoliv dříve byly odmítány.458 Nárok je samozřejmě omezený –náhrada škody by byla bezbřehá, např. kdyby se hradily veškeré marně vynaloţené náklady zraněného – ty byly omezeny na spotřební věci, lístky na koncert nebo divadlo. K témuţ závěru došel např. i Koziol s odůvodněním (ne)předvídatelnosti. Nehradí se škody zprostředkované („mittelbar“); tento pojem se ale odvozuje od účelu normy – zrpostředkované škody jsou ty, které nejsou chráněny porušenou normou.459 UŠLÝ ZISK Vzhledem k úpravě je významnější rozlišení mezi skutečnou škodou a ušlým ziskem, přičemţ chápání se od českého lehce liší – sníţení či zánik objektivně jiţ vzniklé šance na výdělek je skutečnou škodou, jestliţe šlo jiţ o majetkovou hodnotu. Totéţ platí, má-li poškozený jiţ právně zajištěnou pozici na obdrţení zisku. Stejně tak např. kdyby poškozený bez škodné události měl finanční obnos, se nímţ mohl získat lépe zúročené cenné papíry, vznikla mu skutečná škoda.460 Skutečnou škodou je i zisk, který měl vzniknout z jiţ závazné nabídky či závazku uzavřít smlouvu461 nebo úroky, které mohl věřitel získat, kdyby mu byla splacena dluţná částka včas462. Na náhradu ušlého zisku neboli „negativní škody“ má poškozený nárok také jen tehdy, je-li očekávatelný dle obvyklého běhu věcí, kterými jsou v obchodním právu „typické trţní vztahy“463. Jeho vznik musí být zjištěn s „jistotou hraničící s pravděpodobností“464, subjektivní optimismus poškozeného zde nehraje roli. Mluvit o něm lze jen tehdy, jestliţe ještě nevzniklo právo na jeho splnění.465 Ušlý zisk byl přiznán v případě, ţe chybným rozhodnutím rakouské národní banky nebyl podnikateli povolen vstup na devizový trh466; ušlým ziskem je i předpokládaný zisk na zboţí,které nebylo dodáno467 a provize nedosaţená kvůli předčasnému ukončení smlouvy468 - od předchozích případů je rozlišuje to, ţe zde ještě neexistovala závazná poptávka, v takovém případě by šlo o skutečnou škodu.469 Do obvyklého běhu věcí se nezahrnuje protiprávní jednání poškozeného 470, např. zisk z neoprávněného nájmu reklamní plochy471.

449

RS0022918 Rozhodnutí OGH ze dne 14.01.1999, sp. zn. 2 Ob 155/97a 451 RS0111170 452 Rozhodnutí OGH ze dne 20.01.1988, sp. zn. 1Ob40/87 453 RS0087531 454 BARTA H. Zivilrecht. Grundriss und Einführung in das Rechtsdenken. Wien: WUV-Univ. – Verl., 2004,1165 s. 455 KOZIOL, s. 28 456 RS0030070 457 RS0022533, RS0030541 458 Rozhodnutí OGH ze dne 2 Ob 75/07b 459 RS0022584 460 RS0030447 461 Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.2008, sp. zn. 10 Ob 103/07; RS0111898 462 RS0030374 463 RS0030452 464 RS0111898 465 RS0030452 466 Rozhodnutí OGH ze dne 17.10.1995, sp. zn. 1Ob8/95 467 RS0026504 468 RS0062530 469 Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.2008, sp. zn. 10 Ob 103/07f 470 RS0120236 471 Rozhodnutí OGH ze dne 23.04.2007, sp. zn. 4 Ob 49/07w 450

41

ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA Podle prvorepublikové judikatury „škodou na jmění není jen zmenšení aktiv, ale i rozmnožení pasiv472, a tak má např. banka být odpovědná uţ za rozšíření závazku komitenta.“ Újmou je také znemoţnění růstu jmění.473 V ČSR byl rozdílný náhled na inflaci474, je moţné se domáhat náhrady škody z poklesu kursu cizozemské měny po splatnosti dluhu v této měně..475 Nepříznivé následky stoupání cen má nést škůdce, „který k nim dal svým zaviněním příčinu“476. Vedle poškození věci se hradí i náklady záchranných prací a další nutně spojená vydání477. Za takové byly jiţ za výkladu ABGB478 povaţovány „také útraty, které souvisejí s dobýváním této náhrady“,“otázkou případu“ byly ve 30.letech ještě náhrady nákladů právního zastoupení, lze se domáhat nákladů na vypátrání trestného činu.479 Jde-li o škodu způsobenou jednak dolováním, jednak z jiných příčin, odsuzuje se majitel dolu také k odstranění škod, které nejsou způsobeny dolováním, nejde-li bez oprav těchto škod provésti opravy škod způsobené dolováním“480. Zásadně se nehradily škody nepřímé481, není-li tak výslovně stanoveno ve zvláštním předpisu, např. škody majitele biografu vzniklé tím, ţe jej nenavštíví diváci.482

HARMONIZACE Škoda je podle čl. 2:101 PETL jako „majetkovou nebo nemajetkovou újmou zákonem chráněného zájmu“, přičemţ rozsah hrazené škody se odvíjí od hodnoty chráněného zájmu, zájmů jednajícího i veřejného zájmu. Hradí se i výdaje na prevenci. Počítá i s náhradou ušlého zisku (čl. 10:203). Podle čl. 3: 701 DFCR je škodou i „budoucí ztráta, o níž lze rozumně předvídat, že se stane“. Majetková újma zahrnuje i ztrátu příjmu či zisku, sníţení majetku a vyvolané náklady.

DÍLČÍ ZÁVĚRY Ze srovnání judikatury vyplývá několik zajímavých rozdílů při posuzování vzniku škody. Prvním z nich je, i v historickém srovnání atypický, názor české judikatury, ţe škodu za ţádných okolností není jiţ vznik pohledávky; tento názor je přitom ve své argumentaci rozporný i s jinými českými rozhodnutími. Liší se i další závěry – např. ohledně škody spočívající ve vzniku zástavního práva. Naopak se v ČR přistoupilo k širší definici škod v rozhodnutí, ţe ke vzniku škody spočívající v promlčení pohledávky není třeba soudní rozhodnutí. Podobně vyznívá v obou zemích a rozhodování ve věcech zbytečně vynaloţených a nutných nákladů; a to i při porovnání s prvorepublikovou judikaturou a lze předvídat, ţe i s PETL a DFCR. Mezi právními řády je významný rozdíl (v občanském právu) ohledně náhrady ušlého zisku. Tento ale judikatura vyrovnává, kdyţ za skutečnou škodu označuje to, co by v ČR bylo ušlým ziskem; při porovnání s tím, co je v Rakousku ušlým ziskem, se zase zdá, ţe v ČR se přiznává právě jen to, co by bylo v Rakousku skutečnou škodou.

ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ, s. 902 – č. 6893 VÁŢNÝ F., tamtéţ, č. 11087 474 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 10:1924, sp. zn. Rv I 589/24 475 ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ s. 901 - 903 476 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze 01.02.1921, sp. zn. Rv Iin 278/20, č. 903 477 ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ 478 S ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ, s. 900 479 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5.12.1922, sp. zn. Rv II 163/22, č. 2081 480 VÁŢNÝ F., tamtéţ, č. 15372 481 VÁŢNÝ F., tamtéţ, č. 10178 482 VÁŢNÝ F., tamtéţ, č. 10813 472 473

42

ZPŮSOB NÁHRADY POJEM Způsobem náhrady škody se rozumí, „zda se škoda hradí peněžně nebo vrácením do původního stavu“483.

POJEM VÝCHODISKA V ČR se zásada přednosti finanční kompenzace objevila teprve po novele v roce 1991. V současné době je tedy jak v občanském, tak v obchodním právu platná úprava, dle které „se škoda hradí v penězích“. Naturální restituce je podmíněna ţádostí poškozeného/oprávněného a „tím, že je to možné a účelné“ v občanském právu, tím, ţe „je to možné a obvyklé“, v právu obchodním.

JUDIKATURA Novela z roku 1991 reagovala na rozhodování soudů, které „konstantně“ přisuzovalo náhradu v penězích.484 To potvrzuje i konstatování z roku 1977, ţe „nedochádza takmer k tomu, že by bol žalovaný zaviazaný uviesť poškodenú vec do predošlého stavu“485. O řídkém uplatnění náhrady škody se ale psalo jiţ v třicátých letech minulého století.486 K výkladu „obvyklá“ bohuţel neexistuje relevantní judikatura. „Moţnost“ podle obch. zák. se chápe jako „protiklad nemoţnosti plnění“ 487, jde tedy o kategorii objektivní488. „Účelnost“ se posuzuje „z hlediska hospodárnosti“489 (účelná není naturální restituce tehdy, kdy by byla nepřiměřeně nákladná490), které se ale neomezuje jen na ekonomické zhodnocení, naopak zahrnuje mnoţství jiných aspektů. Z důvodu neúčelnosti např. soud nepřiznal náhradu škody navrácením do původního stavu, neboť mezi účastníky byly „velmi konfliktní vztahy, které brání nezbytné součinnosti, jež je mezi škůdcem a poškozeným nutná při tomto způsobu reparace škody.“491 Naopak účelné je vyţadovat místo finanční kompenzace odstranění poškození bytového domu, kdyţ škůdce má k dispozici materiál, stroje i pracovní síly492 nebo kdyby jinak byl obohacen poškozený - účelná tedy není taková oprava, kterou by „vznikla mnohem větší hodnota, než je hodnota opravované zdi“493. Podle výkladu moţnosti a účelnosti dle bývalého hospodářského zákoníku (obsaţeno v ustanovení §123 odst. 3 ohledně bezdůvodného obohacení) „je třeba vycházet vždy z konkrétní povahy dodaného zboží“. Není tedy moţné ani účelné vydat zboţí téhoţ druhu, kdyţ jde o věci (mrazničku, pařák a bojler), které ţalovaný neměl ve své dispozici a vzhledem k technickému vývoji jiţ ani nebylo na trhu.494 Za proveditelné se povaţují především opravy jiných neţ spotřebních věcí neţ aut – např. nemovitostí a jiným věcem, ke kterým se dá očekávat zvláštní vztah poškozeného.

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK Podle § 2681 nového obč. zák. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Pouze není-li to dobře moţné, anebo ţádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle důvodové zprávy se tak děje proto, ţe zásada přednosti relutární náhrady znevýhodňuje poškozeného. Soud proto „nebude moci zkoumat, zda je zvolený způsob náhrady podle jeho názoru „účelný“ nebo „obvyklý“, protože tato hlediska jsou vlastní právním pojetím totalitních států.“

ELIÁŠ, Karel. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce. 2008, č. 1 tamtéţ 485 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 25.11.1976, sp. zn. Pls 2/76 486 ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ, s. 899: „V praxi náhrada škody vymáhá se zpravidla penězích.“ 487 ELIÁŠ, K.: tamtéţ, s. 5 488 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.06.3007, sp. zn. 25 CDO 2032/2005 489 tamtéţ 490 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22.02.1967, sp. zn. Pls 3/6 491 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.04.2008,sp.zn. 25 Cdo 1030/2006 – poškození při vniknutí do domu 492 Rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě ze dne 25. 08. 1981, sp. zn. 10 Co 351/81R 21/1984, z: HULMÁK M.: tamtéţ, s. 92 493 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2008, sp. zn. 25 CDO 3572/2006 494 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2007, sp. zn. 32 Odo 1426/2005 483 484

43

RAKOUSKO VÝCHODISKA Podle § 1323 ABGB musí být náhrada škody poskytnuta „navrácením do původního stavu; není li navrácení uskutečnitelné („tunlich“)“, poskytuje se finanční kompenzace.

JUDIKATURA Uskutečnitelnost se od „moţnosti“ liší tak, ţe eliminuje situace, kdy by byla naturální restituce moţná, ale jen s nepřiměřenými náklady. Nestačí ale, kdyţ jsou náklady jen o něco vyšší. Vrácení do původního stavu musí být spojeno s velkými obtíţemi a s vynaloţením nepřiměřeně vysokých nákladů.495 Tak např. oprava auta se běţně povaţuje za neuskutečnitelnou, kdyţ náklady na odstranění škod podstatně („erheblich“) přesahují jeho hodnotu v době poškození. Případné změny v ceně na tom nic nemění - „to, že věc mezitím stoupla v ceně, nečiní náhradu škody nemožnou“. Kritériem, kdy a jak přistupovat k naturální restituci, je zváţení, zda by k odstraňování škod přistupoval i „hospodářsky rozumně smýšlející člověk“. 496 Protoţe ten by např. po shoření lesa nesázel hned několikametrové stromy, ale racionálně zvolil niţší výšku a čekal, neţ dorostou, totéţ platí i pro toho, kdo nahrazuje škodu497, ačkoliv jinak naturální restituce musí směřovat k „hospodářsky rovnocennému stavu“.498 Návrat do původního stavu se povaţuje za prospěšný pro poškozeného a nepříjemný pro škůdce – proto se také rozsah „uskutečnitelnosti“ zvětšuje o to, o co je větší zavinění škůdce. Otázku způsobu úhrady náhrady škody je proto nutné dále hodnotit i dle osobního vztahu poškozeného.499 Ta jako ve většině jiných právních řádů i zde je „uskutečnitelnost“ podmíněna přáním poškozeného.500 Svou roli hraje i zásada, ţe škůdce se nesmí na náhradě škody obohatit – naturální restituci lze proto odmítnout i na základě toho, ţe by se škůdce ohodnotil. 501 Proto byla např. odmítnuta naturální restituce – v daném případě sanace – provedením konstrukce, která přitom byla od začátku předvídaná. 502

ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA V ČSR judikatura také zaujala ekonomické hledisko. Finanční kompenzace nastupuje tehdy, je-li naturální restituce „dle zásad rozumného hospodářství nepřípustná“, coţ v praxi znamenalo i zkrátka vyšší náklady – např. „nelze spravedlivě požadovati, aby žalobkyně požadovala uvedení v předešlý stav a ztrácela tak čas, při kterém by mohl krám být pronajmut“503. K tomuto kritériu, uţ tehdy nazývaném „účelností“, ale přistupoval aspekt „slušnosti“ 504 - hodnocení mělo zahrnovat „ethické a sociální ohledy“505.

COMMON LAW Pro oblast common law je typická náhrada finanční; restitutio in integro je ponecháno pro případy výjimečného plnění, při soudcovském uváţení.506

HARMONIZACE PECL dokonce ani neumoţňují škůdci poţádat i náhradu škody navrácením do původního stavu, coţ ale není v mnoha případech praktické a je proto kritizováno 507. I v PETL je v „souladu s většinou evropských právních řádů“ pravidlem kompenzace finanční, naturální restituce nastává teprve tehdy,

495

RS0005291 Rozhodnutí OGH ze dne 14.12.1988, sp. zn. 3Ob565/88 497 tamtéţ 498 tamtéţ 499 RRS0030155 500 Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.2001, sp.zn. 4Ob 118/01h 501 Rozhodnutí OGH ze dne 20.06.1989, sp. zn. 5 Ob 65/88 502 Rozhodnutí OGH ze dne 14.12.1988, sp. zn. 3Ob565/88 503 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 04.05.1934, sp. zn. R I 452/34 504 ROUČEK F., SEDLÁČEK J.: tamtéţ, s. 903 – č. 13504 505 RANDA A., tamtéţ, s. 84 506 LANDO O.: tamtéţ 507 ZIMMERMAN, R.:tamtéţ 496

44

„pokud je to možné a nepředstavuje příliš velké břemeno pro druhou stranu.“ Finanční kompenzace je přitom podle komentáře k PETL „standardní“.508

POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM V římském právu náhradou škody rozuměl spíše trest a hradil se proto peněţitou „pokutou“. 509 Navracení v předešlý stav se povaţoval za vhodnou kompenzaci především za škodu způsobenou krádeţemi a pomluvami.510 Později se, spolu se změnou pojetí funkce škody směrem ke kompenzační, většina zemí přiklonila k preferenci uvedení do původního stavu - z velkých kodifikací 19. století daly přednost vrácení v původní stav nejen zákoník rakouský německý, ale i rakouský, italský a maďarský.511 Dnes převládla zásada finančního nahrazení způsobených škod. Naturální restituce je zákonně preferována jen v BGB a ABGB512, ve většině zemí převládá náhrada v penězích. I v zemích, kde je dávána přednost uvedení v předešlý stav, je tento způsob náhrady spíše výjimečný.513 Je to logické, protoţe „kdykoliv může být vadné plnění nahrazeno finanční kompenzací, obchodníci raději preferují peníze před riskantním plýtváním času a peněz na vymáhání plnění,které nemusí přinést uspokojující výsledek.“ Bez významu také není, ţe jsou obvykle vyšší náklady vymáhání takového plnění stejně jako jeho specifikace. 514

DÍLČÍ ZÁVĚRY Judikatura ukazuje, ţe jak v ČR, tak v Rakousku, se pod rozhodováním o způsobu náhrady škody skrývá jednak čistě ekonomické hodnocení situace, jednak snaha o co nejefektivnější a skutečně proveditelnou kompenzaci, stejně jako nemoţnost obohacení poškozeného. V Rakousku je naturální restituce vnímána automaticky jako pozitivní pro poškozeného; v důsledku odlišné úpravy je jí samozřejmě dávána přednost. V obou zemích také hraje roli nahraditelnost poškozené věci. V ČR v praxi hodnocení účelnosti naturální restituce probíhala vzácně; nic na tom zřejmě nezmění ani nový občanský zákoník - poţadavek „je-li to dost dobře možné“ je natolik obecný, ţe bude zřejmě po vzoru judikatury před novelou občanského zákoníku i judikatury rakouské obsahovat také hodnocení efektivnosti takové náhrady; reflektovat bude také přání poškozeného. Vzhledem ke stávajícímu přístupu lze ale předvídat, ţe k naturální restituci bude docházet jen zřídka. Na rozdíl od rakouské úpravy bude totiţ volba na poškozeném, a vzhledem k dosavadnímu přístupu nelze očekávat hromadný příklon k poţadavkům na naturální restituci. Přesto je ale ustanovení významné, a to pro rozsah náhrady škody (viz dále).

European Group on Tort Law. Principles of European tort law: text and commentary. Wien: Springer – Verlag, 2005, 285 s., s.160 KARNER 510 ZIMMERMAN R.: Principles of European Contract Law and Tort Law. 511 ELIÁŠ K.:. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce. 2008, č. 1 512 KARNER 513 LANDO, H., ROSE, C.: On the enformencement of specific performance in Civil Law countries, International Review of Law and Economics 24 /2004) 473 – 487. apps.isiknowledge.com. [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/proverejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 514 tamtéţ, s.. 7 508 509

45

ROZSAH NÁHRADY ŠKODY ČESKÁ REPUBLIKA VÝCHODISKA Podle § 443 obč. zák. se „při určení výše škody na věci vychází z ceny v době poškození“.

JUDIKATURA Podle judikatury jsou nahrazovanou škodou „majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popř. k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav.“ 515, příp. se nahrazovaná škoda určuje „srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození“ 516 . Škodou jsou tedy buď náklady na provedení opravy, nebo na získání věci, které se ale rovnají vyjádření objektivního sníţení hodnoty, kde kritériem je trţní cena. V judikatuře se opakuje definice, ţe škoda se vyjadřuje „srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození“, rozsah náhrady ale „musí zohledňovat výši prostředků (vyjádřenou v penězích) nutnou k obnovení původního majetkového stavu“. Při poškození věci se vychází z nákladů na uvedení do původního stavu. Byla-li provedena oprava, jsou náklady právě touto cenou („je ovšem třeba ještě zvažovat, zda cena byla stanovena správně, zda oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události“.517 I tehdy, kdyţ oprava provedena nebyla, se náhrada škoda určí podle „předpokládaných nákladů na nutnou opravu, potřebnou k uvedení věci do stavu před poškozením“518. Tak např. výší škody vzniklé poškozením ojetého vozidla je abstraktní hodnota práce na opravě a náhradních součástek (s nezbytným sníţením o tzv. amortizaci korespondující s rozsahem opotřebení vozu).519 “520. Tato cena zohledňuje i prodejnost, proto v úvahu kromě takto určené peněžní náhrady ještě nějaká další náhrada z důvodu „snížené prodejnosti“ či „obchodního znehodnocení. 521 Proto nejsou např. vlastníci pozemku, který se umístěním armatury stal neprodejný, vedle rozdílu plynoucího ze srovnání obvyklých cen, které „vychází z hodnoty pozemku „obvyklé v místě a čase u obdobných pozemků“522, nahrazovat nějaké další škody (v daném případě ţalobci navíc ţádali uvedení do původního stavu). A v případě, kdy auto po opravě poškození bylo prodejné za cenu obdobnou jako před poškozením, ţádné další náhrady ţalobci také nepřísluší – nicméně toto rozhodnutí nebylo přijato do sbírky rozhodnutí pro svou ojedinělost, protoţe zde „výjimečně nenastal rozdíl mezi hodnotou vozu před poškozením a jeho hodnotou po provedené opravě, tj. nedošlo k tomu, že po opravě s použitím nového náhradního dílu, jímž byl nahrazen poškozený a již dříve opotřebený díl, nedosáhla celková (tržní) hodnota vozu původní hodnoty před škodnou událostí“523, V případech, kdy „uvedení do původního stavu není možné“, se náhrada počítá jako „náklady nutné k odstranění následků toho, že uvedení v předešlý stav není možné“524 – a těmi se běţně rozumí nahrazení „obvyklé ceny“, tj. ceny, za kterou lze „obstarat stejnou či obdobnou věc náhradní“525, můţe jít např. i o provedení kopií ztracených knih.526 Cena je trţní, nikoliv účetní.527 Při opačném postupu „by totiž amortizované veci mohli byť napriek svojej úžitkovej hodnote prakticky bezcenné“.528 Rozhodující je cena, „za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc stejných kvalit“529, nejde tedy o „administrativní či účtovní hodnotu věci a rozhodující nemůže být

Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR z 18. 11. 1970, Cpj 87/70 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2004, sp.zn. 25 Cdo 853/2003 517 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01. 08. 2008, sp.zn. 25 CDO 419/2007 518 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1961, sp.zn. 4 Cz 96/61, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2007,sp. zn. 25 CDO 1160/2005 519 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2001, sp. zn. 25 CDO 347/2000 520 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 23.08.2007, sp.zn. 25 CDO 2169/2005 521 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.03.2009, sp. zn. 25 Cdo 567/2007, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2007, sp. zn. 25 Cdo 376/2006, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8.2007, sp. zn. 25 Cdo 2169/2005. 522 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.11.2007, sp.zn. 25 Cdo 376/2006 523 VOJTEK P. Přehled rozhodnutí NS ČR neschválených v roce 2009 do SSRS. Soudní rozhledy, roč. 2010, č. 4, s. 121. 524 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.06.2002,sp. zn. 25 CDO 1629/2000 525 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 526 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 4. 1976, sp.zn. 1 Cz 49/76. Z: HULMÁK M.: tamtéţ 527 tamtéţ 528 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 25.11.1976, sp. zn. Pls 2/76 529 Rozsudek ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 567/2007 515 516

46

ani cena, za niž byla věc po poškození prodána, nebo cena, jakou lze – hypoteticky – jejím prodejem dosáhnout. Tyto dva způsoby pochopitelně nelze zkombinovat tak, aby ţalobce hradil jak náklady, tak rozdíl hodnot.530 U věci starší, pouţité a částečně opotřebované musí být přihlédnuto k obvyklé (trţní) ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemţ od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu 531, a to uţ podle stanoviska z 80. let532. Předejde se tak bezdůvodnému obohacení poškozeného. Náklady, které jsou nutné k uvedení věci do předešlého stavu – a tedy i finanční náhrada – by se měly zjistit „objektivně a nezávisle na nahodilých okolnostech souvisejících se škodnou událostí.“533 Takovou nahodilou okolností je dle soudního výkladu i to, „zda poškozený věc skutečně opravil či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, protože tato okolnost je nahodilá a bez souvislosti s příčinou vzniku škody.534 Není proto rozhodné, zda poškozená věc, jejíţ uvedení do původního stavu je moţné, je skutečně opravována či zda je oprava dokončena 535 a výši škody nelze činit závislou ani na tom, zda poškozený věc někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu), neboť i tyto okolnosti jsou nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody. Jestliţe si věc opraví sám, bude se účtovat také skutečná cena opravy. 536 Podle stejné logiky není významné, zda je poškozený plátcem DPH.537

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK Podle § 2700 se při určení výše škody na věci bude vycházet z její obvyklé ceny v době poškození a „zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“, čemuţ lze rozumět jako zdůraznění aspektu moţnosti pořízení konkrétní věci.538 Dle § 2830 poškodí-li škůdce věc „ze svévole nebo škodolibosti“, nahradí poškozenému „cenu zvláštní obliby“. Cena zvláštní obliby má nastoupit tam, kde je třeba „vedle reparační funkce plnit i funkci satisfakční (popř. penální)“.539

RAKOUSKO VÝCHODISKA Dluţník má primárně být vţdy primárně uveden do stavu, v jakém by byl, nebýt poškození. 540 Způsobil-li škůdce škodu lehkou nedbalostí, hradí jen škodu v její objektivní hodnotě. V případě hrubé nedbalosti nebo úmyslu je povinen k náhradě podle subjektivní hodnoty pro poškozeného.541

JUDIKATURA Při způsobení reálných škod („reale Schaden“) není rozhodující v penězích měřitelná újma, výše škody je dána náklady na opravu věci. Dosaţením stejného stavu se přitom rozumí dosaţení stavu hospodářsky rovnocenného.542 Nemusí tedy jít o stav zcela stejný, např. v případě vysázení nového lesa stačí vysázení stromů menších, které ale splňují stejnou funkci. Jestliţe dluţník opravu sám neprovádí, hradí poškozenému primárně náklady na opravu věci – proběhla-li oprava, musí jít o náklady reálné543, jinak o náklady fiktivní (fiktive Reparaturkosten). Tento postup je nejčastější.

VOJTEK P. Přehled rozhodnutí NS ČR neschválených v roce 2009 do SSRS. Soudní rozhledy, roč. 2010, č. 4, s. 121. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2004, sp.zn. 25 Cdo 853/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83 533 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 534 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2004, sp.zn. 25 Cdo 853/2003 535 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 536 tamtéţ 537 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 977/2007 538 Náhrada za poničení věci – zohlednění nákladů nutných k obnově věci. Dostupné z: [cit. 08.12.10] 539 Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku 540 Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.1995,sp. zn.1 Ob 620/94, Rozhodnutí OGH ze dne 04.04.1990, sp.zn. 1 Ob 535/90 541 STRAUBE M. Kommentar zum Handelsgesetzbuch. 2. Band. Wien: Manz, 1992, 828 s., s. 809 542 Rozhodnutí OGH ze dne 26.02.2002, sp. zn. 1 Ob 15/02 543 Rozhodnutí OGH ze dne 25.01.1978, sp.zn. 1 Ob 1/78 530 531 532

47

Fiktivní náklady jsou současně limitovány objektivním sníţením hodnoty věci. 544 Tato limitace vychází ze zákazu obohacení poškozeného. 545

Jestliţe nelze věc opravit, je třeba uhradit náklady na novou věc. Nastává zde problém „neu für alt" – poškozený by neměl být obohacen, sníţená hodnota staré věci musí proto být zohledněna.546 Pořizovací cenu nové věci je nutné sníţit o ne zcela nezbytné náklady – např. o cenu ne nezbytného vybavení pořízeného vozidla. Nehraje přitom roli, ţe nová věc slouţí stejně ke stejným účelům jako věc stará - rozdíl spočívá uţ v ţivotnosti nové věci.547 Naopak roli nehraje běţné opotřebení.548 Jestliţe si věc opravil sám, jsou mu náklady na tuto opravu uhrazeny549 (Betriebsreservekosten), obchodník si přitom můţe nechat nahradit i zisk.550 Přestoţe je významné, jestli byla věc skutečně opravena nebo ne, je uţ jedno, jak poškozený naloţil s náhradou škody, která měla pokrýt náklady na opravu věci551 , např. jestli je pouţije na opravu starého či koupi nového vozidla. 552 Tak např. při vadném investičním poradenství se mají škody kalkulovat porovnáním ceny fiktivního vývoje portfolia oproti reálným dopadům „smlouvě odpovídající společné strategie“ – výše náhrady škody je přitom nezávislá na tom, zda investor cenné papíry jiţ prodal, nebo zda ţádá o naturální restituci.553 Při škodách kalkulovatelných („rechnerische Schaden“) jsou škody zjišťovány srovnáním dvou odlišných hodnot („Differenzberechnung“), a to ve vztahu k pojmu „majetek“ (Vermögen), který tvoří spíše funkční jednotku neţ pouhý souhrn statků.554 – Proto např. nedojde ke sníţení majetku, kdyţ shoří dům, čímţ se ale zvýšila hodnota pozemku o náklady na demolici.555 Jde o tzv. Vorteilausgleich, vyrovnání škody o získaný prospěch.556 Zda se bude peněţní částka odvíjet od nákladů na opravu nebo srovnání hodnoty, závisí jen na tom, zda je „podle způsobu a rozsahu poškození oprava možná a ekonomická.557 Soudy ale obecně dávají přednost spíše nákladům na opravu, i kdyţ nebude věc opravována558 - s odůvodněním, ţe takový postup plyne uţ z přednosti naturální restituce. 559 Náklady na opravu přitom mohou dosahovat i výše ceny díla.560 Objektivní sníţení hodnoty se nově přiznává i tehdy, kdyţ by sice náklady moţná byly ekonomické, ale nejsou vhodné např. z důvodu nevratného poškození bezpečnosti auta. Jestliţe poškozený prodal auto neopravené a ukázal tím nedůvěru v opravitelnost auta, přísluší mu objektivní sníţení hodnoty.561 Hradí-li se cena opravy, připočítává se k ní dále „obchodní znehodnocení“ (merkantile Wertminderung), dle ustálené judikatury bez ohledu na to, zda bude věc prodávána nebo ne.562

ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA Výpočet nahrazované škody byl obdobný, tj. vycházelo se ze srovnání majetkového stavu poškozeného po a před poškozením, přičemţ „musíme následky škodné události vzíti jako celek a sčítati nevýhody a od nich odečísti výhody, které škodná událost přinesla, neboť jen jejich rozdíl je škodou“.563 Nahrazuje se do „dřívějšího hospodářského stavu poškozeného“564. V případě obchodů dle obchodního zákona má prodávající nárok také na rozdíl mezi sjednanou kupní cenou a obecnou hodnotou věci v době vrácení.565 544

RS0030312 RS0022844 546 RS0010075, RS0022849 547 Rozhodnutí OGH ze dne 01.09.2005, sp. zn. 2Ob104/05s 548 RS0021540 549 Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.1995,sp. zn.1 Ob 620/94, Rozhodnutí OGH ze dne 04.04.1990, sp.zn. 1 Ob 535/90 550 Rozhodnutí OGH ze dne 25.01.1978, sp. zn. 1Ob1/78 551 RS0030285 552 Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.1970, sp. zn. 2Ob137/70 553 RS0125829 554 KOZIOL: tamtéţ, s. 27 555 Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.2008, sp. zn. 2 Ob 176/07g 556 STEININGER B.: tamtéţ 557 Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.1970, sp. zn. 2Ob137/70 558 BARTA H.: tamtéţ, s. 615 559 Rozhodnutí OGH ze dne 26.06.2008, sp. zn. 2 Ob 158/07k 560 Rozhodnutí OGH ze dne 24.03.1998, sp. zn. 1 Ob 351/97t 561 Rozhodnutí OGH ze dne 26.06.2008, sp. zn. 2 Ob 158/07k – z: STEININGER B. tamtéţ 562 Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.1970, sp. zn. 2Ob137/70 563 ROUČEK F., SEDLÁČEK J., s.674 564 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 239/1949 (tj. k ABGB) 565 VÁŢNÝ F.: tamtéţ, č. 15138 545

48

Rozlišení mezi skutečnou škodou a ušlým ziskem, je obdobné jako v Rakousku – skutečnou škodou je i ztráta zákazníků obchodu.566 K přiznání ušlého zisku nestačí jeho moţnost, musí být bezpečný či alespoň pravděpodobný567. Také zde bylo výslovně judikováno, ţe ušlým ziskem nemůţe být takový, kterého by bylo dosaţeno protiprávním jednáním.568 Z hlediska sankční náhrady škody je zajímavé rozhodnutí, ţe výhody, které byly získány provedením špatné rady, mohou mít vliv na rozsah škody.569

COMMON LAW V rozsahu nahrazované škody v oblasti „common law“ se objevuje větší důraz na sankční funkci náhrady škody. Institut sankční náhrady škody, tzv. „punitive damages“, se vyvíjí uţ od 18. století, přes původní funkci blíţící se dnešní náhradě imateriální újmy570 se zejména v USA vyvinuly do podoby ochrany spotřebitelů a „business torts“; má také trestat „ekonomické zneuţití síly“. Nejslavnějším je zřejmě případ odsouzení Mc Donald´s k náhradě $ 160.000 a $ 2,7 milionu za prodej příliš horké kávy, kterou na sebe zákaznice převrhla571. Nejvyšší soud můţe sankční náhradu škody pro nepřiměřenost sníţit.572

POZNÁMKY K DALŠÍM ZEMÍM Pravým opakem angloamerické sankční náhrady škody je zásada, ţe „poškozený nesmí být náhradou škody obohacen“, která je vlastní Německu573 a Rakousku stejně jako Francii574 a např. Skandinávii575. Současně je ale v těchto zemích právní teorií akceptována také preventivní a sankční funkce náhrady škody a existují mechanismy, jak se koncept sankční náhrady škody do aplikace práva dostává. Ve Francii obvykle pod náhradou imateriální újmy, která svou kalkulací dává soudcům volnost přiznávat v případech „hrubého zavinění“ škůdců vyšší náhradu škody.576 „Prvek sankční náhrady škody“ existuje také v právu skandinávském, opět při rozhodování soudce o výši náhrady škody. Neměl by ale překročit skutečně utrpěnou újmu.577 Stejně tak v Německu jsou „hranice mezi kompenzačním a sankčním nárokem v reálné soudní praxi nejasné“.578 Ze zemí s kontinentální právní tradicí sankční náhradu škody otevřeně uplatňují pouze soudy v Itálii, Brazílii a na Filipínách.579

HARMONIZACE Dle čl. 10:201 PETL Tato škoda musí být zásadně určena co nejkonkrétněji, ale může být také stanovena abstraktně, pokud je to vhodné, například odkazem na tržní hodnotu. Při poškození věci se vychází z hodnoty věci, úmysl věc či opravit nebo vyměnit na tom nic nemění. Pokud ale poškozený opravu provedl, „může vymáhat vyšší náklady, které mu tím vznikly, jestliže bylo rozumné tak učinit.“ DFCR pouze obecně uvádí v čl. 3:702, ţe měřítkem pro způsobenou škodu je „takový obnos, který postaví poškozeného do takové pozice, v jaké by byl při řádném splnění povinnosti.“

VÁŢNÝ F.: tamtéţ, č. 11033 VÁŢNÝ F.: tamtéţ, č. 12260 568 VÁŢNÝ F.: tamtéţ, č. 14070 569 VÁŢNÝ F.: tamtéţ, č. 10284 570 např. Benson v Frederick a Forde v Skinner, z: SEBOK A.: Punitive Damages in the United States. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 571 Liebeck v McDonald´s Restaurants.Z: SEBOK A.: tamtéţ 572 BMW v. Gore, ve kterém pan Gore vysoudil původně 4 miliony dolarů za „kosmetickou a neviditelnou“ vadu jeho BMW v hodnotě 40.000,- dolarů; po zrušení Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto o nové výši škody, a to 50.000,- dolarů. Z: SEBOK A.: tamtéţ 573 RADEMACHER, L., JANSEN, N.: Punitive Damages in Germany. Z: European Tort Law 2008. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 574 BORGHETTI,J.:Punitive Damages in France. Z: European Tort Law 2008. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 575 ASKELAND, B.: Punitive Damages in Scandinavia. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 576 BORGHETTI,J.:Punitive Damages in France, s. 35. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 577 ASKELAND, B.: Punitive Damages in Scandinavia, s. 116. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 578 RADEMACHER, L.:, JANSEN, N.: Punitive Damages in Germany. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > 579 KAVĚNA 566 567

49

DÍLČÍ ZÁVĚRY Závěry judikatury ohledně rozsahu nahrazované škody jsou z posuzovaných hledisek aţ překvapivě podobné. I po opuštění zásady naturální restituce se zůstalo u judikatury odvozující nahrazovanou škodu primárně od nákladů na její odstranění, které by mělo doplnit hledisko sníţené trţní hodnoty. Tyto náklady přitom nemusí směřovat k původnímu stavu, stačí stav obdobný (opět jak v ČR, tak v Rakousku). Teprve není – li toto moţné (a podle rakouské judikatury i jindy, není-li to vhodné), nahrazuje se cena poškozené věci. Stejný je i přístup soudů v obou zemích k reálně provedeným opravám, výpočtu nahrazované škody při poškození staré věci, nahrazení sníţení prodejnosti při opravě či zákazu bezdůvodného obohacení poškozeného. Na rozdíl od Rakouska nebyl zatím v (alespoň v mně dostupné) judikatuře ČR řešen případ, kdy by náklady na opravu přesahovaly cenu věci. Obecně lze říct, ţe rakouské soudy se při kalkulaci náhrady škody zaměřují více na majetek jako celek. V obou zemích nepřichází v úvahu sankční náhrada škody; ustanovení o ceně zvláštní obliby za takovou náhradu povaţováno není. V případě přijetí návrhu nového občanského zákoníku by se měly zohledňovat prostředky nutné k nahrazení dané věci. Tato zásada je ale uţ současnou judikaturou aplikována.

50

ZÁVĚR V práci jsem se pokusila systematicky předloţit nejvýznamnější rozhodnutí v oblasti práva na škodu v ČR a Rakousku a tam, kde to bylo vhodné, je pro ilustraci doplnit srovnáním s praxí v jiných zemích. Záměrem bylo tyto posoudit a porovnat, především z hlediska výkladu neurčitých pojmů, a zjištěné závěry porovnat s návrhem nového občanského zákoníku. Předmětem práce měla být odpovědnost obchodněprávní. Vzhledem k provázanější úpravě odpovědnosti za škodu v občanském a obchodním právu v Rakousku i v novém občanském zákoníku a praktickému významu jsem věnovala velkou část i vztahům občanskoprávním, relevantním pro subjekty obchodního práva. Dílčí zjištění jsou obsaţena přímo v kapitolách, kterých se týkají. Před vyslovením obecných závěrů bych ráda předeslala, ţe ačkoliv ČR s Rakouskem dlouhodobě sdílely stejný zákon a záměr rekodifikace občanského práva opět vychází spíše z této neţ pozdější socialistické úpravy, v současné době se předpisy odpovědnosti za škodu výrazně liší. Jiná je nejen systematika, ale i obsah. Totéţ platí i pro úpravu obchodněprávní. Ze srovnání judikatury ale vyplývá, ţe rozdíly v teorii se v praxi soudního rozhodování sniţují. Zejména při komplexním pohledu se zdá, ţe jednotlivé prvky odpovědnosti za škodu se vzájemně vyvaţují tak, ţe jako celek mají podobný účinek. Např. v české zákonné úpravě je výslovně obsaţen poţadavek předvídatelnosti. V rakouském sice ne, škůdce ale škodu nepředvídatelnou nehradí. Rozsah náhrady za škodu je omezen poţadavkem adekvence, která je objektivní předvídatelnosti velice blízká; subjektivní prvek je nahrazen předvídatelností nutnou pro naplnění poţadavku zavinění. Ačkoliv jsou některé neurčité pojmy teoreticky definovány jinak, v důsledku odchylek v konkrétních případech a doplnění dalšími principy fakticky pro sporné strany opět vyznívají obdobně. Dobrým příkladem je skutečnost, ţe dle judikatury obou zemí škůdce nehradí škodu, která by byla způsobena trestnou činností jiného subjektu, nelze to ale říct absolutně. Stejně tak výklad pojmů skutečná škoda a ušlý zisk, kdy skutečná škoda v Rakousku se blíţí ušlému zisku v ČR. Blízkost obou právních řádů dokazuje i aktuální česká judikatura, která v nevyřešených otázkách postupuje stejně jako judikatura rakouská při jejich řešení před několika desítkami let. Při pohledu na judikaturu a literaturu z ČSR se přitom ukazuje, ţe jde o sledování dlouhodobého trendu, který byl v prvorepublikové soudní praxi řešen sice rozporně, ale směřoval k pojetí dnešní rakouské judikatury. Jde např. o problémy předsmluvní odpovědnosti, ručení třetích osob za odpovědnost vzniklou z porušení smluvní povinnosti nebo o teorii adekvence. Srovnávání s dalšími zeměmi, byť útrţkovité a spíše náhodné, zase naznačuje, ţe nejde jen o blízkost ČR a Rakouska, ale o akceptaci podobných principů v našem kulturním okruhu, i přes podstatné odlišnosti jsou tyto principy sdíleny i zeměmi oblasti common law. Totéţ se ukazuje i v DFCR a PETL. Tyto výslovně pojmenovávají i otázky, které v právních systémech obvykle zákonem upraveny nejsou. Ale při pokusu zobecnit pravidla, která se v těchto zemích aplikují, dochází zase k obdobným principům. Toto je viditelné např. u typů příčinné souvislosti. Je zajímavé, ţe k obdobným výkladům se často dochází nejen v rámci neurčitých pojmů, ale i zcela volnou analogií k zákonu. Vytváří se tak vedle zákona svébytný systém pravidel aplikovaný soudy. V ČR se tak děje o něco méně neţ v ostatních sledovaných zemích, nicméně i zde je tento trend patrný. Pro ilustraci mohu uvést řešení protiprávnosti, otázek vyšší moci nebo odpovědnosti za provoz nebezpečného podniku. Tyto závěry samozřejmě neplatí jednoznačně. Právní systémy se např. zásadně rozchází v odpovědi na otázku, zda je vznik pohledávky vznikem škody, o něco méně razantně např. při posuzování vyšší odpovědnosti subjektů z titulu statusu podnikatele, příp. právnické osoby. I zde se ale při pohledu na další země a historický i naznačený budoucí vývoj zdá, ţe u českých soudů jde spíše o odchylku od jinak rozšířeného trendu.

51

Výše uvedená zjištění mě přivádí k názoru, ţe pro soudní praxe v odpovědnosti za škodu je nezanedbatelně podmíněná společenským vývojem a akceptovanými zásadami ve společnosti. Ačkoliv zákonná úprava je relativně neměnná, její faktický obsah se mění. O to více se ukazuje význam teze zmiňované v úvodu, totiţ ţe zákonná úprava je ve věcech odpovědnosti za škodu nevyhnutelně obecná a svůj obsah získává teprve soudními rozhodnutími. Nabízí se ale otázka, nakolik je tento závěr povzbuzen výběrem sledované země – Rakouska, kde je platný zákon starý téměř dvě stě let. Vývoj společnosti byl často zřejmě reflektován právě spíše v soudním rozhodování, neţ v právních předpisech. Na druhou stranu totéţ, ač v menší míře, lze říci o ČR. Judikaturu doplňující občanský zákoník by také bylo moţné odůvodnit historickými důvody, totéţ se neděje pro obchodní zákoník, který je uţ vytvářený jako kodex pro potřeby trţní ekonomiky a demokratického státu. Jestliţe tedy právo odpovědnosti za škodu reflektuje vývoj společnosti, občas i bez ohledu na vůli zákonodárce, je o to zajímavější sledovat vývoj rozhodování. Jednoznačné je např. rozšiřování teorie ochranného účelu normy, zásady předvídatelnosti, přednosti finanční náhradě škody či objektivizace odpovědnosti ve vztahu k podnikatelům. To je přitom skutečně v souladu s celospolečenskými trendy, konkrétně s trendem zvyšující se ochrany spotřebitele, zrychlující se dynamice vztahů (finanční náhrada škody) a odklonu od formalistického vnímání práva (teorie ochranného účelu normy). Jak na tyto změny reaguje návrh nového občanského zákoníku? Na rozdíl od jiných jeho částí, které vzbuzují otázku, zda sebou dosavadní úprava spolu se socialistickým zjednodušením práva a přetrţením tradic nepřinesla i výhodu modernizace, odpovědnost za škodu se tolik koncepčně nemění. Výslovně zakotvuje některé instituty, které zde chyběly nebo byly upraveny jen v judikatuře. Vzhledem k právní jistotě tak lze uvítat např. úpravu předsmluvní odpovědnosti či výslovnou úpravu vyšší moci. Závaţné jsou změny předvídatelnosti a zavinění a zmíněný ochranný účel normy. Domnívám se, ţe jejich praktické uplatnění bude komplikované. Pro mě poněkud zmatečná a ne jasně pochopitelná je nová úprava protiprávnosti; zakotvení naturální restituce se mi vzhledem k výše popsané praxi zdá být zcela nadbytečné; domnívám se, ţe můţe přinést pouze zbytečné problémy. Na závěr bych ráda podotkla, ţe při srovnávání judikatury bylo také zajímavé sledovat rozdílný přístup v odůvodnění soudních rozhodnutí. Zatímco rakouská rozhodnutí byla provázena četnými odkazy na odbornou literaturu, v ČR jsou podobné citace vzácnější; hojněji se objevují aţ v judikatuře Ústavního soudu. V obou zemích je nepřehlédnutelný vliv předchozího rozhodování – předchozí právní věty jsou často citovány téměř jako by šlo o závazný právní předpis. Naopak v judikatuře v ČSR se tyto odkazy objevují minimálně. Podle mého názoru se s precedentními rozhodnutími odlišně zachází – zatímco v ČR se pouţívají spíš zobecněné právní věty, v Rakousku se v rámci právního odůvodnění i více diskutuje skutkový základ těchto rozhodnutí. Stejně tak jsem získala dojem, ţe v Rakousku jsou komplexněji posuzovány další okolnosti vzniku škody, v ČR je odůvodnění v tomto směru spíše strohé a skutečně pouze právně teoretické. To můţe být ale dáno i spíše jiným slohem neţ skutečně odlišnými úvahami soudců. Na závěr bych chtěla upozornit na moţné zkreslení jakýchkoliv zobecněných tvrzení. Soudní rozhodování je vţdy platné jen pro konkrétní okolnosti, z nichţ se zřejmě většina do právních odůvodnění nedostane. Vyslovené věty, které s radostí pouţívám jako argumenty pro zajímavé závěry, mohou být často pouhou zástěrkou pro nestandardní řešení daného případu. Jejich pouţitelnost je proto vţdy omezena. Na druhou stranu uţ zobecněné závěry pouţívané soudy běţně jako argumenty jsou neurčité právě pro svou obecnost – a jak se ukázalo na pojmech skutečná škoda a ušlý zisk, i jazykově totoţné pojmy mohou mít různý obsah. Nejpodstatnějším závěrem z této práce zůstává proto ten o významu soudního rozhodování pro pochopení skutečného obsahu právních norem.

52

RESUME The goal of this thesis was to compare judicial practice in the Czech Republic and other selected countries concerning compensation for damage in commercial law. The intention was to derive general conclusions out of analysis of specific cases and to compare these with the proposal of new Czech civil code, which is about to be presented in the Czech Parliament. The thesis is structured into nine chapters, corresponding to the elements of liability for damages as perceived in the Czech legal system. These are introduced by a short presentation of the sources of law in question. Chapters on the extent and mode of compensation for damage follow. As subject of comparison, Austria was selected, for its close historical connection to the Czech countries, as well as for very recent reasons – the main source of inspiration of the new Czech civil code proposal was a concept of civil code from 1937, based on ABGB; a civil code still valid in Austria. For more complex picture, also historical case law, examples from common law and occasional notes on some other countries are included. Liability for damages, the principle that one should compensate the harm he caused to another, is present in the legal systems all over the world. One of the presumptions at the beginning were that the set of rules a priori regulating law of damages inevitably must be general enough to cover such a broad and complex set of relationships. This can be said especially in the field of dynamic and variable commercial law. This statement was confirmed. In spite of, sometimes fundamentally, different conceptions of law on damage “in books”, individual decisions as well as more general conclusions derived from these are surprisingly alike. The elements of liability might be considerably different, however, their complex result into similar effects. Also vague terms are in theory defined differently, however, this loses its importance after inclusion of other principles and divergences in specific cases. A good example can be given on the presumption of forseeability. According to the Czech commercial code, this presumption is necessary to give rise to a businessman´s liability. There is not such an explicit rule in Austrian legislation. However, the rule of adequacy is applied, according to which the wrongdoer can be made liable only for the harm which was a “foreseeable result of his act, on basis of common human experience”. And to be liable, the wrongdoer has to be at fault, which implies the presumption of subjective forseeability. The connection is clear. The recent case law in the Czech Republic shows even more close relationship to the Austrian judicial practice – in matters of pre-contractual liability, liability of third person for “ex contracto” damages etc. the courts are clearly and explicitly inspired by Austrian concepts (i.e. also German concepts). Examples from other countries make an impression of these similarities on larger scale, as they suggest validity of some principles in our civil law legal culture, with more exceptions and on more general level also in the common law countries. This is the case e.g. for liability without fault. Obviously, the aforementioned conclusions are not valid without exception. On the contrary, some of them differ fundamentally, for example the question, if the relevant harm may consist in rise of a claim, or higher requirements on a merchant. However, these seem to be more a temporary divergence from a trend in the other countries then acceptance of a different argumentation. Clearly the importance of court decisions in law of damage as well as its relative independence on legislation are indisputable. Therefore the following trends, clearly existent in the case law, are even more interesting – e.g. principle of forseeability, preference of monetary compensation and more strict liability of businessmen. The proposal of the new civil code does not change much on the current conditions. It regulates some missing concepts and concepts so far regulated only in the case law, e.g. pre-contractual liability and vis maior is therefore useful. In the view of legal certainty this is clearly a good step. On

53

the contrary, preference of restitutio in integrum is contrary to the court practice and redundant. The concept of wrongfulness is a bit inconsistent and therefore confusing. Obviously, there is a risk of inaccuracy of the aforementioned findings. The court decisions are inevitably specific and destined only for specific circumstances; and only some of them are mentioned in the decision reasonings. However, the general conclusions must be inaccurate for its generality. Therefore, the most fundamental conclusion is the importance of judicial practice for the real content of the legal rules.

54

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ KNIŢNÍ DÍLA BARTA H. Zivilrecht. Grundriss und Einführung in das Rechtsdenken. Wien: WUV-Univ. – Verl., 2004,1165 s. BEJČEK J., ELIÁŠ K., RABAN P. a kol. Kurs obchodního práva: Obchodní závazky. 5. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2010, 542 s., s. 109 DĚDIČ, J.: Podnikatel a rekodifikace obchodního práva, in: podnikatel a rekodifikace obchodního práva, Ed. DĚDIČ, J. a KOTOUČOVÁ, J. 1. vyd., Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o., 2009, 164 s. European Group on Tort Law. Principles of European tort law: text and commentary. Wien: Springer – Verlag, 2005, 285 s. GRÜNEBERG, Ch. in: BAMBERGER, H. G., Roth, H., et al. Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch. Band 1. München : C. H. Beck, 2003, s. 1189, z: DOBEŠ, P.: tamtéţ HENDRYCH, D. a kol: Právnický slovník. Praha: Nakladatelství C. H. BECK, 2009. HORTON ROGERS W.V. Wrongfulness under English Tort Law. Z: Unification of tort law: wrongfulness. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. HULMÁK, M.: Uzavírání smluv v civilním právu. 1. vyd., Praha: C. H. BECK, 2008, 203 s. KIDNER R. Casebook on Torts. 7. vyd., Oxford: Oxford University Press, 2002, 499 s. KNAPP, V.: Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy), 1. vydání.Praha, C. H. Beck 1996, 248 s., ISBN 80-7179-089-3 KOZIOL, H.: Österreichisches Haftpflichtrecht. Bd. 1. Allgemeinter Teil. 3. vyd.: Wien:Manz, 1997, 618 s. KÜHN Z.: Aplikace práva soudcem v e středoevropského komunismu a transformace (Analýza příčin postkomunistické právní krize. Praha: C. H. BECK, 2005, 201 s. KÜHN Z., BOBEK M., POLČÁK R.: Judikatura a právní argumentace, Praha: Auditorium, 2006, 234 s. MALOVSKÝ- WENIG A. Příručka obchodního práva. Praha : Československý Kompas, 1947, 510 s. MALÝ K. a kol.: Dějiny československého práva do roku 1945, 4. přepracované vydání, Praha: Leges, 2010, 640 s. RANDA, A.: O závazcích k náhradě škody dle rakouského práva občanského s ohledem na cizozemské zákonodárství. Praha: Nákladem J. Otty, 1912.119 s. RANDA A.: Soukromé obchodní právo rakouské. 1. vyd., Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o., 2008, 345 s., s. 19

ROUČEK F., SEDLÁČEK J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl pátý. Reprint původního vydání, Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1998.1011 s RUMMEL, P. a kol. Kommentar zum Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuch. 3. vyd, Wien: Manz, 2007, ISBN 978-3-214-07015-1 STRAUBE M. Kommentar zum Handelsgesetzbuch. 2. Band. Wien: Manz, 1992, 828 s., s. 809 ŠTENGLOVÁ I., PLÍVA S., TOMSA M. a kol. Obchodní zákoník. 12. vyd: Praha, Nakladatelství C. H. BECK 2009, 1397 s., s.968 ŠVESTKA J., SPÁČIL J., ŠKÁROVÁ M., HULMÁK M. a kol. Občanský zákoník II. 2. vyd., Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, 2321 s., s. 1204 VÁŢNÝ F.: Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských, Praha: Právnické vydavatelství v Praze, společnost s.r.o., svazky v letech 1923 - 1935 ZERRES, T. Bürgerliches Recht: Ein einführendes Lehrbuch in das Zivil- und Zivilprozessrecht. 5. vyd., Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-22687 ZWEIGERT, K. a KÖTZ, H.. Introduction to Comparative Law, 3. vydání, Oxford: Clarendon Press, ISBN 0-19-826860-2, 708 s.

ČASOPISECKÁ DÍLA BEJČEK J. Nad interpretačními úskalími odpovědnosti za škodu v obchodních vztazích. Právní rozhledy. 2000, roč. 8, č. 9. BEJČEK J. Odpovědnost právníků za obsah právní odpovědnosti (Příspěvek k poctě p. prof. Macurovi). Časopis pro právní vědu a praxi. 1998, č. 3. BEJČEK U. Ušlý zisk a tzv. zmařená příleţitost. In Sborník příspěvků z mezinárodní konference studentů doktorského studijního programu "obchodní právo" na téma Odpovědnost za škodu. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2005., s. 8-15. DOBEŠ, P.: K odpovědnosti za škodu v předsmluvním stadiu de lege lata. Právní rozhledy. Roč. 2009, č. 20, S. 715 ELIÁŠ K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu I. Právní rádce. Roč. 2007, č. 12. ELIÁŠ K. Obsah, způsob a rozsah náhrady škody v soukromém právu II. Právní rádce. 2008, č. 1. ELIÁŠ, K. Náhrada škody v soukromém právu I. Právní rádce. Roč 2007, č. 12. ELIÁŠ, K.: Clausula rebus sic stantibus (Význam změny okolností pro trvání obligace ex contractu). Obchodněprávní revue, roč. 2009, č. 6, s. 151. JANSEN, N.: Duties and Rights in Negligence. A Comparative and Historical Perspective on the European Law of Extracontractual Liability. Oxford Journal of Legal Studies, roč. 2004,č. 3, s. 443469 LANDO, O.: Foreseeability and Remoteness of Damages in Contract in the DFCR. European review of Private Law, roč. 2009,č.4, s. 619-639

PETROV Jan:Protiprávnost a obecná prevenční povinnost. Právní rozhledy. Roč. 2007, č. 20. SALAČ,

Jaroslav

. K otázce předpokladů odpovědnosti za škodu. Právní rozhledy, 2004, č. 18; dostupné téţ [cit. 08.12.10]

z:

PETR B.: Ušlý zisk, vývoj právní úpravy a aktuální problémy spojené s hledáním mezí v rozhodovací činnosti soudů. Právní rozhledy, roč. 2004, č. 15, s. 573 SPIER J., HAAZEN O. Comparative Conclusions on Causation. in: Unification of tort law: causation. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. s. 127 Study Group on a European Civil Code. Introduction. Dostupné http://www.sgecc.net/pages/en/introduction/index.introduction.htm> [cit. 06.12.10

z:<

KOZIOL H. Úprava odpovědnosti za škodu v návrhu českého občanského zákoníku z hlediska srovnávací analýzy,in: Sborník statí z diskusních fór o rekodifikaci občanského práva. Beroun: Eva Rozkotová – IFEC, 2008, 200 s. KOZIOL H. Causation under Austrian Law. Z: Unification of tort law: causation. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. KOZIOL H. Wrongfulness under Austrian Law. Z: Unification of tort law: wrongfulness. Haag: Kluwer Law International, 1998, 144 s. KŘIVOHLAVÁ, Petra: Civilní odpovědnost a evropské pokusy o vytvoření jednotného právního rámce. Právní rozhledy. 2008, č. 22, s. 820 RADEMACHER, L., JANSEN, N.: Punitive Damages in Germany. Z: European Tort Law 2008. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/proverejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > STEININGER, Barbara: I. Austria, in: European Tort Law 2008. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/ezdroje/ > VÉKÁS L.: The Foreseeability Doctrine in Contractual Damage Cases, s. 154. Acta Iuridica Hungarica, roč. 2002., č. 1-2, PP. 145-174. VOJTEK, P. K judikatuře Nejvyššího soudu trochu jinak. Soudní rozhledy, roč. 2002, č. 9, s. 310. VOJTEK P. Přehled rozhodnutí NS ČR neschválených v roce 2009 do SSRS. Soudní rozhledy, roč. 2010, č. 4, s. 121.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE ASKELAND, B.: Punitive Damages in Scandinavia. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacni-zdroje/e-zdroje/ > BORGHETTI,J.:Punitive Damages in France. Z: European Tort Law 2008. SpringerLink [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacnizdroje/e-zdroje/ > Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku. [cit. 06.12.10] Dostupné z: < http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/navrh-zakona.html >

eingerichteter und ausgeübter Gewerbebetrieb. [cit. 07.12.2010]. Dostupné http://www.lexexakt.de/glossar/eingerichteterundausgeuebtergewerbebetrieb.html >

z:

<

LANDO, H., ROSE, C.: On the enformencement of specific performance in Civil Law countries, International Review of Law and Economics 24 /2004) 473 – 487. apps.isiknowledge.com. [online databáze]. Dostupné z: < http://www.law.muni.cz/content/cs/pro-verejnost/knihovna/informacnizdroje/e-zdroje/ > LASÁK,J.:

Záznam z 3.odborného sympozia Nejvyššího soudu ČR. Vyd. 06. 01. 2010, [cit. 07.12.2010]. Dostupné z: http://jinepravo.blogspot.com/2010/01/zaznam-z-3-odborneho-symposia.html Náhrada za poničení věci – zohlednění nákladů nutných k obnově věci. Dostupné z: [cit. 08.12.10] SCHADENERSATZRECHT – ALLGEMEINET TEIL. [cit. 07.12.2010]. Dostupné z: < http://www.uibk.ac.at/zivilrecht/buch/kap9_0.xml?section-view=true;section> Vláda schválila nový občanský zákoník a některá další protikrizová opatření. [cit. 06.12.10]Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/vlada-schvalila-novy-obcansky-zakonik-anektera-dalsi-protikrizova-opatreni-56550/. Vyd. 27. 4. 2009.

PRÁVNÍ PŘEDPISY Zákon č. 1/1863 ř.z. Všeobecný zákonník obchodní Zákon č. 946/1811 sp. z. s., obecný zákoník občanský Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník Zákon č. 99/1950 Sb., o hospodářských smlouvách Zákon č. . 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi Zákon č. 40/1964, občanský zákoník Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník Vládní nařízení č. 46/1967 Sb. o vypořádání škod způsobených provozní hospodářskou činností socialistických organizací na hmotném majetku jiných socialistických organizací a o náhradách v investiční výstavbě Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch Handelsgesetzbuch

SOUDNÍ ROZHODNUTÍ ROZHODNUTÍ SOUDŮ ČESKÉ REPUBLIKY, SLOVENSKÉ REPUBLIKY, ĆSR, ČSSR A ČSFR (Pozn.:Kde je uvedeno pouze „Nejvyšší soud, jde o Nejvyšší soud České republiky): Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2009, sp.zn. 30 Cdo 4389/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2003 sp. zn. 25 Cdo 618/2001 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 932/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008 25 CDO 2608/2006, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 932/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 1828/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010,sp. zn. 25 Cdo 374/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 CDO 4427/2008

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008,sp. zn. 25 CDO 3210/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.4.2008, sp.zn. 32 Cdo 723/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.1. 2003, sp. zn. 29 Odo 690/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.4.2008, sp.zn. 32 Cdo 723/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp.zn. 25 CDO 2608/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. 23 Cdo 3093/2009 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 3008, sp. zn. 32 ODO 1134/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2003, sp.zn. 25 Cdo 2181/2002 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2003, sp.zn. 25 CDO 1094/2001 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 3 TDO 559/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.02.2003, sp.zn. 25 Cdo 860/2002 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 03. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp.zn. 25 Cdo 1891/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2009,sp.zn. 23 Cdo 3495/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1622/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.05.2006, sp.zn-21 Cdo 1348/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2004, sp. zn. 25 Cdo 1809/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 25 Cdo 803/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 200929 Cdo 3180/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp.zn. 25 Cdo 1272/2001 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 1706/2002 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp.zn. 32 Cdo 1503/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2703/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2010, sp.zn. 25 Cdo 3911/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.12:2006, sp. zn. 25 Cdo 2316/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 1971, sp.zn. 4 Cz 1/71 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.01.2010, sp. zn. 25 Cdo 1152/2009 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.07.2010, sp. zn. 23 Cdo 4654/2008, Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.01.2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1.2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 25 Cdo 965/99 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.06.2009, sp. zn. 25 Cdo 371/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1085/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1415/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 25.11.1976, sp. zn. Pls 2/76 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2004, sp.zn. 25 Cdo 853/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2004, sp.zn. 25 Cdo 853/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 977/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.06.3007, sp. zn. 25 CDO 2032/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22.02.1967, sp. zn. Pls 3/6 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.04.2008,sp.zn. 25 Cdo 1030/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2008, sp. zn. 25 CDO 3572/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2007, sp. zn. 32 Odo 1426/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Rv I 28/26 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. RvI 574/39, ASPI ID JUD 9064 CZ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn Rv I 28/26 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn Rv I 562/23

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. ZM I 926/31 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15.11. 1922, sp. zn.Rv I 254/22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20.11.1921, sp. zn. Rv I 633/21 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22.11.1921, sp. zn. Rv I 435/21, č. 1301 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Kr I 855/22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21.10.1924, sp. zn. Rv I 589/24 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze 01.02.1921, sp. zn. Rv Iin 278/20, č. 903 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5.12.1922, sp. zn. Rv II 163/22, č. 2081 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1949, sp. zn. Rv I 788/48 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 300/2001 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2008, sp. zn. 25 Cdo 1586/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2006, sp. zn. 29 Odo 1252/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2010, sp. zn. 23 Cdo 880/2010 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.05.2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2009, sp.zn. 25 Cdo 3206/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.03.2008,sp. zn. 32 CDO 192/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2009, sp. zn. 29 Cdo 407/2007 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2001, sp. zn. 25 Cdo 11/2000 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 24.02.2009, sp. zn. 23 Cdo 5329/2008 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2 Cz 36/76, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979, č. 7 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2008, sp.zn. 25 Cdo 1437/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 24.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 1807/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.3.2008, sp.zn. 25 Cdo 1437/2006, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 25 Cdo 267/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 24.04.2003, sp. zn. 25 Cdo 1807/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2007, sp. zn. 25 Cdo 2623/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.04.2009, sp. zn. 33 Odo 1789/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.02.2008, sp. zn. 25 CDO 2252/2005 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11.: 2003, ze dne 25 Cdo 2279/2002 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2 Cz 36/76, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1979, č. 7 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2003, sp. zn. 25 Cdo 1455/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1858/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1586/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2001,sp. zn. 25 Cdo 62/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.01.2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2600/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007 Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1956, č. 3 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.10:2008, sp. zn. 25 Cdo 582/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.07.2010, sp. zn. 25 CDO 2471/2000 Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, č. 3 Rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1955, č. 116 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2001/99 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 205.2008, sp. zn. 29 ODO 1488/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 03.05.2005, sp. zn. 32 ODO 720/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001 25 a Cdo 987/2001 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.5.2003, sp.zn. 25 Cdo 1836/2001 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2225/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 986/2001 25 a Cdo 987/2001

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.01.2001, sp. zn. 25 Cdo 2146/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2008, sp. zn. 32 CDO 2843/2008 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.10.2004, sp. zn. 25 Cdo 540/2004 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 239/1949 (tj. k ABGB) Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR z 18. 11. 1970, Cpj 87/70 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2004, sp.zn. 25 Cdo 853/2003 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01. 08. 2008, sp.zn. 25 CDO 419/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1961, sp.zn. 4 Cz 96/61 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2007,sp. zn. 25 CDO 1160/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.11.2001, sp. zn. 25 CDO 347/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 23.08.2007, sp.zn. 25 CDO 2169/2005 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.03.2009, sp. zn. 25 Cdo 567/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.11.2007, sp. zn. 25 Cdo 376/2006 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 8.2007, sp. zn. 25 Cdo 2169/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.11.2007, sp.zn. 25 Cdo 376/2006 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.06.2002,sp. zn. 25 CDO 1629/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1949, sp. zn. Rv I 788/48 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 1949? sp. zn. Rv I 788/48 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.01.2001, sp. zn. 25 Cdo 2146/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 4. 1976, sp.zn. 1 Cz 49/76 Rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 25.11.1976, sp. zn. Pls 2/76 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.09.2008, sp. zn. I ÚS 1854/08 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.8.2005 sp.zn. I. ÚS 403/03 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.11.2006,sp. zn. I ÚS 312/05 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.09.2008, sp. zn. I ÚS 1854/08 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2004, sp.zn. II. ÚS 728/02 Rozhodnutí Ústavního soudu 09.12.2009, sp. zn. I.ÚS 3042/09 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.11.2006, sp.zn. I ÚS 312/05 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.08.2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09 Rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 20. 11. 2000, sp. zn. IV ÚS 548/99 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 1997, sp. zn. 5 Cmo 347/96, z: Právní rozhledy. 1997, č. 12, s. 642. Rozhodnutí Krajského obchodního soudu Praha,sp. zn. 2 Cm 63/94 Rozhodnutí Krajského soudu v Bratislavě ze dne 25. 08. 1981, sp. zn. 10 Co 351/81 Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5.10. 2005, č. j. 13 Co 266/2005-80

ROZHODNUTÍ SOUDŮ RAKOUSKÉ REPUBLIKY, Rozhodnutí OGH ze dne 05.11.1981, sp.zn. 7 Ob 763/81 Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.2001, sp. zn. 1 Ob 269/00s Rozhodnutí OGH ze dne 16.10.2003,sp. zn. 2Ob267/01f Rozhodnutí OGH ze dne 23.03.1999,sp. zn. 5Ob74/99i Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.2010,sp.zn. 2Ob33/10g Rozhodnutí OGH ze dne 23.04.2007, sp. zn. 4 Ob 49/07w Rozhodnutí OGH ze dne 20.09.1990,sp.zn.7Ob23/90 Rozhodnutí OGH ze dne 25.07.1991, sp. zn.7Ob22/91 Rozhodnutí OGH ze dne 28.03.1973, sp. zn. 5Ob50/73 Rozhodnutí OGH ze dne 29.06.1955, sp. zn. 2Ob318/55 Rozhodnutí OGH ze dne 25.07.2000, sp. zn. 1 Ob 306/99b Rozhodnutí OGH ze dne 25.07.2000, sp. zn. 1 Ob 306/99b Rozhodnutí OGH ze dne 03.02.1972, sp. zn. 2Ob150/71 Rozhodnutí OGH ze dne 26.01.1988, sp. zn. 8Ob604/87

Rozhodnutí OGH ze dne 19.01.1994, sp. zn. 7Ob607/93 Rozhodnutí OGH ze dne 19.10.2005, sp. zn. 7Ob244/05s Rozhodnutí OGH ze dne 24.06.2005, sp. zn. 1 Ob 285/04z Rozhodnutí OGH ze dne 02.07.2008, sp. zn. 7Ob69/08k Rozhodnutí OGH ze dne 31.07.2001, sp.zn. 7 Ob 184/01m; Rozhodnutí OGH ze dne 13.09.1990, sp. zn. 8 Ob 620/90 Rozhodnutí OGH ze dne 27.05.1999, sp. zn. 8 Ob 99/99p Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.2001, sp. zn. 1Ob269/00s Rozhodnutí OGH ze dne 21.04.1993, sp. zn. 7Ob512/93 Rozhodnutí OGH ze dne 07.10.1992, sp. zn. 1Ob3/92 Rozhodnutí OGH ze dne 18.03.1992, sp. zn. 1 Ob 533/92 Rozhodnutí OGH ze dne 20.01.1988, sp.zn. 1 Ob 40/87 Rozhodnutí OGH ze dne 16.07.2009, sp. zn. 2Ob266/08v Rozhodnutí OGH ze dne 18.09.1991, sp. zn. 1 Ob 596/91 Rozhodnutí OGH ze dne 05.04.1988, sp. zn. 5Ob517/87 Rozhodnutí OGH ze dne 17.10.1995, sp. zn. 1Ob8/95 Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.2008, sp. zn. 10 Ob 103/07; Rozhodnutí OGH ze dne 14.01.1999, sp. zn. 2 Ob 155/97a Rozhodnutí OGH ze dne 20.01.1988, sp. zn. 1Ob40/87 Rozhodnutí OGH ze dne 01.09.2005, sp. zn. 2Ob104/05s Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.1995,sp. zn.1 Ob 620/94 Rozhodnutí OGH ze dne 04.04.1990, sp.zn. 1 Ob 535/90 Rozhodnutí OGH ze dne 25.01.1978, sp. zn. 1Ob1/78 Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.2008, sp. zn. 10 Ob 103/07f Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.1970, sp. zn. 2Ob137/70 Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.2008, sp. zn. 2 Ob 176/07g Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.1970, sp. zn. 2Ob137/70 Rozhodnutí OGH ze dne 26.06.2008, sp. zn. 2 Ob 158/07k Rozhodnutí OGH ze dne 24.03.1998, sp. zn. 1 Ob 351/97t Rozhodnutí OGH ze dne 26.06.2008, sp. zn. 2 Ob 158/07k Rozhodnutí OGH ze dne 22.10.1970, sp. zn. 2Ob137/70 Rozhodnutí OGH ze dne 10.2003, sp. zn. 1 Ob 214/03g Rozhodnutí OGH ze dne 29.05.1995, sp. zn. 1Ob620/94 Rozhodnutí OGH ze dne 20.12.2000, sp. zn. 7Ob271/00d Rozhodnutí OGH ze dne 30.11.1984 sp.zn. Ob609/87 Rozhodnutí OGH ze dne 02.09.1987, sp.zn. 3 Ob 555/87 Rozhodnutí OGH ze dne 24.10.1985,sp. zn. 8 Ob 57/85 Rozhodnutí OGH ze dne 09.11.1994, sp. zn. 13Os84/94 Rozhodnutí OGH ze dne 29.03.2000, sp. zn. 7 Ob 51/00a Rozhodnutí OGH ze dne 26.03.1987, sp.zn. 7 Ob 558/87 Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4Ob2030/96z Rozhodnutí OGH ze dne 12.05. 2009,sp. zn. 4Ob75/09x Rozhodnutí OGH ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 7 Ob 271/00d, Rozhodnutí OGH ze dne 16. 4. 1996, sp. zn. 4Ob2030/96z Rozhodnutí OGH ze dne 14. 07. 2010, sp.zn. 7Ob133/10z Rozhodnutí OGH ze dne 16.04.2009, sp.zn. 2Ob137/08y Rozhodnutí OGH ze dne 18.05.2004, sp. zn. 10Ob237/02d Rozhodnutí OGH ze dne 28. 10. 1997, sp. zn,. 4Ob276/97k Rozhodnutí OGH ze dne 09.04.2002,sp. zn. 4Ob91/02i Rozhodnutí OGH ze dne 12.05.2009, sp. zn. 4Ob75/09x Rozhodnutí OGH ze dne 22.06.1993, sp. zn. 1Ob572/93¨ Rozhodnutí OGH ze dne 14.03.1984, sp. zn. 1Ob40/83 Rozhodnutí OGH ze dne 6Ob658/94, 6Ob658/94 Rozhodnutí OGH ze dne 07.11.1995, sp. zn. 4 Ob 578/95 Rozhodnutí OGH ze dne 10.04.2003, sp. zn. 15Os33/03 Rozhodnutí OGH ze dne 13. 07. 2004,sp. zn. 14Os76/04 (14Os77/04)

Rozhodnutí OGH ze dne 13.06.2000, sp. zn.1Ob79/00z Rozhodnutí OGH ze dne 17.01.1963, sp. zn. 5Ob5/63 Rozhodnutí OGH ze dne 21.02.1973, sp. zn. 1 Ob 269/72 Rozhodnutí OGH ze dne 08.10.1975, sp. zn. 1 Ob 191/75 Rozhodnutí OGH ze dne 24.10.2000, sp. zn. 1 Ob 183/00v Rozhodnutí OGH ze dne 28.05.1991, sp. zn. 4 Ob 515/91 Rozhodnutí OGH ze dne 20.11.1996, sp zn. 7Ob513/96 Rozhodnutí OGH ze dne 05.09.2000, sp. zn. 5Ob18/00h Rozhodnutí OGH ze dne 23.01.2001, sp. zn. 7 Ob 273/00y Rozhodnutí OGH ze dne 14.03.1984, sp. zn. 1Ob40/83 Rozhodnutí OGH ze dne6Ob658/94, sp. zn. 6Ob658/94 Rozhodnutí OGH ze dne 10.06.2008, sp.zn.4Ob75/08w Rozhodnutí LG St. Pölten ze dne 06.04.2006, sp. zn. 21R124/06b Rozhodnutí OGH ze dne 09.03.1972, sp. zn.2Ob231/71 Rozhodnutí OGH ze dne 06.06.1988 sp. zn. 7Ob553/88 Rozhodnutí OGH ze dne 11.12.2007, sp. zn. 5Ob148/07m Rozhodnutí OGH ze dne 24.10.1985, sp. zn. 8Ob10/85 Rozhodnutí OGH ze dne 06.06.1988 sp. zn. 7Ob553/88 Rozhodnutí OGH ze dne 23.03.1999, sp. zn. 1Ob296/98f OGH Rozhodnutí OGH ze dne 06.06.1988 sp. zn. 7Ob553/88 Rozhodnutí OGH ze dne 06.09.1989 , sp. zn. 2 Ob 168/78 Rozhodnutí OGH ze dne 15.03.1973, sp. zn. 2 Ob 15/73 Rozhodnutí OGH ze dne 22.04.1998, sp. zn. 7Ob60/98v Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 Rozhodnutí OGH ze dne 12.03.1981, sp. zn. 8 Ob 26/81 Rozhodnutí OGH ze dne 18.03.2004, sp. zn. 1Ob36/04g Rozhodnutí OGH ze dne 16.06.1987, sp. zn. 7Ob627/87 Rozhodnutí OGH ze dne 14.04.1999, sp. zn. 7Ob189/98i Rozhodnutí OGH ze dne 04.06.1981, sp. zn. 8 Ob 41/81 Rozhodnutí OGH ze dne 11.11.1999, sp.zn. 8Ob97/98t Rozhodnutí OGH ze dne 16.06.1987, sp. zn. 4 Ob 521/87 Rozhodnutí OGH ze dne 28.02.1990, sp.zn. 2 Ob 505/90 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 Rozhodnutí OGH ze dne 12.12.1984, sp. zn. 1Ob643/84 Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 Rozhodnutí OGH ze dne 17.12.2003, sp. zn.9Ob140/03h Rozhodnutí OGH ze dne 14.11.1984, sp. zn. 1Ob587/84 Rozhodnutí OGH ze dne 16.06.1987, sp. zn. 4 Ob 521/87 Rozhodnutí OGH ze dne 28.10.1986, sp. zn. 2Ob590/86, Rozhodnutí OGH ze dne 03.06.1981, sp. zn. 6Ob797/80, Rozhodnutí OGH ze dne 16.09.1999, sp. zn. 6Ob147/99g, Rozhodnutí OGH ze dne 16.03.2004 , sp. zn. 4Ob42/04m Rozhodnutí OGH ze dne 26.02.2002, sp. zn. 1 Ob 15/02 Rozhodnutí OGH ze dne 25.01.1978, sp.zn. 1 Ob 1/78 Rozhodnutí OGH ze dne 26.02.2002, sp. zn. 1 Ob 15/02 Rozhodnutí OGH ze dne 25.01.1978, sp.zn. 1 Ob 1/78 ROZHODNUTÍ SPOLKOVÉHO SOUDNÍHO DVORA: Rozsudek BGH ze dne 2ţ. 10. 1951, sp. zn. I ZR 8/51 Rozsudek BGH ze dne 20.05.2009, sp. zn. I ZR 218/07 Rozhodnutí BGH ze dne 24.10.1985, sp. zn. IX ZR 91/84 Rozhodnutí BGH ze dne 19.11.1971, sp. zn. V ZR 100/69 Rozsudek BGH ze dne 13.10.1998, sp. zn. VI ZR 357/97 Rozhodnutí BGH ze dne 7. 6. 1968, sp. zn. VI ZR 1/67

POUŢITÉ PRÁVNÍ VĚTY z právního informačního systému Bundeskanzleramt, dostupné z: < http://www.ris.bka.gv.at/Jus/>: RS0030312 RS0022844 RS0010075 RS0022849 RS0021540 RS0030285 RS0125829 RS0022526 RS0022918 RS0111170 RS0087531 RS0030070 RS0022533 RS0030541 RS0022584 RS0030447 RS0111898 RS0030374 RS0030452 RS0111898 RS0030452 RS0026504 RS0022497 RS0022568 RS0022518 RS0022568 RS0022464 RS0035914 RS0073961 RS0062591 RS0031861 RS0085160 RS0072338 RS0022394 RS0088902 RS0120236 RS0112489 RS0026343 RS0026204 RS0018491 RS0023487 RS0014034 RS0014680 RS0030049 RS0023525 RS0030035 RS0029874 RS0029874 RS0022798 RS0023801

RS0112489 RS0014680 RS0023397 RS0023819 RS0023726 RS0023285 RS0106613 RS0020126 RS0000005 RS0020466 RS0020466 RS0108415 RS0022729 RS0022645 RS0022609 RS0022944 RS0062530 RS0022944 RS0022476 RS0023487 RS0023487 RS0029874 RS0110202 RS0017850 RS0062705

DATABÁZE Právní informační systém Beck-online [databáze]. Nakladatelství C. H. Beck, 2009 Právní informační systém ASPI [databáze]. Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010 Stránky Nejvyššího soudu České republiky [online] Dostupné z: < http://www.nsoud.cz/>. 2010 Právní informační systém http://www.ris.bka.gv.at/jus/. 2010

Spolkového

kancléřství

[online].

Dostupné

z:

PŘÍLOHA Č. 1 - PŘEHLED ČESKÁ REPUBLIKA

RAKOUSKÁ REPUBLIKA

common law

PETL

jedná ní

zákon

judikatura

zákon

judikatura

ČSR judikatur a

účinek jen spec. závazky ne výslovně ne výslovně

jednání

jednání

jednání

jednání

jednání

ano

ano

ano

ano

ano

dle § 415

ne výslovně

ano

ochrana třetího

ne výslovně

ano

ano

ano

ano

DFCR

PROTIPRÁVNOST jednání/účinek

zvýšená povinnost péče podnikatelů culpa in contrahendo škoda třetího z porušení smluvní povinnosti

jinak

ano

ZAVINĚNÍ objektivní odpovědnost podnikatelů

ano

ano

ano (v rozsahu § 1299)

ano

ano

škoda z provozní činnosti

ano

ano

ne výslovně

ano

ano

vyšší moc

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ano

ne výslovně

ano

ano

ano

společně a nerozdíl ně

t. podstatné podmínky

ano ano

ano

PŘEDVÍDATELNOST vyžadována? PŘÍČINNÁ SOUVISLOST

více příčin

potenicální kauzalita

přerušení

t. adekvence

t. adekven ce t. adekven ce

ano - jiná skutečnost rozhodující pro vznik škody,protipráv ní jednání

t. adekvence

t. adekven ce

ano

ano

ano

ano pravděpodobn ost uhrazení

ano

ano - "v dohledné době nedobytné"

ano

-

-

ano

t. adekvence

více kritérií

všichni

více kritérií

vliv

více kritérií

ne

finanční

finanč ní

VZNIK ŠKODY poškození věci

pohledávka

zánik pohledávky

ne ano nevymahatelno st, nemusí být SŘ

marně vynaložené náklady

ano - nezbytně nutné ano - jistý vznik

ušlý zisk

pouze obchodněprá vní vztahy

ano širší definicke skutečné škody

naturální

naturální, četnost nelze odhadnout

ano

ZPŮSOB NÁHRADY ŠKODY

priorita

finanční

finanční

finanční

finanč ní