Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva
Bakalářská práce Odstoupení od smlouvy Robert Svoboda 2006
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Odstoupení od smlouvy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
V Brně dne 25.5.2006
................................. Robert Svoboda
Poděkování:
Rád bych vyjádřil poděkování prof. JUDr. Josefu Bejčkovi, CSc. za
jeho odborné připomínky, které mi pomohly při vytvoření této práce.
3
Obsah: Seznam použitých zkratek
5
Úvod
6
1. Odstoupení od smlouvy
7
1.1 Pojem
7
1.2 Zákonná úprava
7
1.3 Předpoklady odstoupení od smlouvy
9
1.5 Dodatečná přiměřená lhůta
12
1.4 Náležitosti odstoupení od smlouvy
1.6 Odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti
11
14
1.6.1 Podstatné porušení povinnosti
14
1.6.3 Prodlení
16
1.6.2 Nepodstatné porušení povinnosti
15
1.6.3.1Prodlení dlužníka
16
1.6.3.3 Fixní obchody
19
1.6.5 Následná nemožnost plnění
21
1.6.3.2 Prodlení věřitele 1.6.4 Vadné plnění
1.6.5.1 Hospodářská následná nemožnost plnění 1.6.5.2 Dílčí následná nemožnost plnění
1.6.5.3 Následky následné nemožnosti plnění
1.7 Odstoupení od smlouvy bez porušení povinnosti
1.7.1 Odstoupení před hrozícím porušením povinnosti
18 20 22
23
24
24
25
1.7.2 Odstoupení před porušením povinnosti
26
2.1 Právní následky odstoupení na vztahy zajišťovací
28
2. Právní následky odstoupení od smlouvy
26
3. Návrh odstoupení od smlouvy v novém Občanském zákoníku
29
Resumé
34
Závěr
Prameny a literatura
32 36
4
Seznam použitých zkratek: ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů
ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
5
Úvod V této práci se budu zabývat problematikou institutu odstoupení od smlouvy. Jedná se o problematiku, která svou podstatou tvoří výjimku
z jedné ze základních zásad soukromého práva pacta sum servanda – smlouvy se mají dodržovat, jelikož se jedná o druh zániku, jiným způsobem, nežli splněním.
Práci rozdělím do tří částí, kde se budu postupně věnovat
jednotlivým kapitolám. Těmi jsou samotné odstoupení od smlouvy, dále
právní následky odstoupení od smlouvy a nakonec institut odstoupení od smlouvy v návrhu nového občanského zákoníku. V první
části
objasním
zákonnou
úpravu
a
její
rozčlenění
vyplývající ze situací, které mohou nastat a jak tyto zákon třídí. Po prostudování judikatury týkající se této problematiky se budu snažit
k jednotlivým případům uvést konkrétní příklad, jak jsou tyto našimi soudy vykládány. Zaměřím se i na jednotlivé případy porušení smluvní povinnosti
zakládající
právní
nárok
na
odstoupení
od
smlouvy.
V druhém bodě pojednám o právních následcích platného odstoupení od smlouvy, vůči jednotlivým stranám a to jak na hlavní závazkový vztah, tak i vůči vedlejším zajišťovacím vztahům.
V závěrečné pasáži této práce se pokusím o komentář k návrhu
institutu odstoupení od smlouvy v novém Občanském zákoníku.
6
1. Odstoupení od smlouvy 1.1 Pojem K zániku závazků dochází i jiným způsobem než splněním, což by
měl být optimální a nejběžnější způsob zániku závazkových vztahů. I přes to, že zánik závazků jinými způsoby, nežli splněním, by měly být
využívány jen výjimečně, zákon tuto problematiku jednak upravuje sám a navíc dává smluvním stranám možnost vlastní úpravy skrze smluvní ujednání.
Pokud je plněno povinnou stranou v souladu se smlouvou, dochází
tím také ke splnění ekonomického účelu smlouvy. Jak již jsem výše poznamenal existují i další, od splnění odlišné, způsoby zániku závazkových vztahů.
K nim se řadí i odstoupení od smlouvy, jehož
problematika je upravena především ustanoveními v občanském a obchodním zákoníku. Další úprava odstoupení od smlouvy je obsažena také v dalších zákonech a podzákonných předpisech. 1.2 Zákonná úprava
Institut odstoupení od smlouvy je stanoven obecně v zákoně a
zároveň je možná úprava ustanovením přímo ve smlouvě 1. Odstoupení
od smlouvy je upraveno jak v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském
zákoníku, ve znění pozdějších přepisů, v části první, hlavě čtvrté, v §
48, tak i v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a to v části třetí, hlavě první, dílu osmém, v § 344
- § 351. Vzhledem k tomu, že v ObčZ neexistuje úprava otázek, které
by neřešil ObchZ, neuplatní se úprava odstoupení od smlouvy v obchodně závazkových vztazích dle ObčZ ani podpůrně.
Nedává-li zákon možnost smluvní straně jednostranně odstoupit
od smlouvy a zároveň tato možnost není dohodnuta ani smluvně, 1
Ustanovení § 344 ObchZ
7
není možné od takové smlouvy platně odstoupit.
Odstoupení od smlouvy je takovým způsobem zániku závazkového
vztahu, při kterém nedojde k uspokojení oprávněného. Následkem
odstoupení od smlouvy dle ObchZ je její zánik s účinky ex nunc 2,
což znamená, že odstoupením od smlouvy tedy není nijak dotčena její předchozí účinnost. Vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení
dispozitivní, je možno jej smluvně upravit odlišně. Při aplikaci ObčZ
je naopak zánik smlouvy spojen s účinky ex tunc 3, což značí že se ruší od počátku a závazkový vztah jako by vůbec nevznikl.
Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem,
k jehož účinnosti je třeba, aby došel druhému účastníkovi smlouvy.
Skutečnost, že druhý účastník mohl z okolností dovodit, že byla projevena vůle od smlouvy odstoupit, nemá účinky dojití projevu vůle a
nevyvolává tudíž účinky odstoupení od smlouvy. Jedná se tedy o adresovaný jednostranný právní úkon.
Judikatura výše uvedené potvrzuje a přispívá tímto k vyšší právní
jistotě smluvních stran. Nejvyšší soud ve svém odůvodnění uvedl: „u
odstoupení od smlouvy jako jednostranného právního úkonu se k jeho
platnosti vyžaduje, aby byl učiněn vůči osobě, jejíchž práv se má týkat, a je proto nezbytné, aby byl takový projev vůle doručen jeho adresátovi“.
4
Další judikaturou vztahující se k této problematice je případ odstoupení
leasingové společnosti od smlouvy, kde Nejvyšší soud konstatoval: „úkon
oprávněné strany musí obsahovat takový projev vůle, na jehož základě je
možno dospět k názoru, že tato strana hodlá odstoupit od smlouvy, a to eventuálně i s použitím výkladu dle ustanovení § 266 odst. 1 až 3
Ustanovení § 349 ObchZ Ustanovení § 48 odst. 2 ObčZ 4 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.10.2002 sp.zn. 33 Odo 779/2001, „Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem, který musí splňovat veškeré uvedené zákonné náležitosti stanovené v § 34 a § 35 ObčZ, aby mohl podle § 48 odst. 2 ObčZ vyvolat právní následky s takovým úkonem spojené, tj. zrušení smlouvy od samého počátku. Chybí-li prokazatelná existence vůle některé ze smluvních stran od smlouvy odstoupit, popřípadě nebyla-li takováto vůle objektivně realizována, nelze hovořit o učinění právního úkonu odstoupení od smlouvy.“ 2
3
8
obch.zák.“ 5 Poměrně jednoznačné je i vyjádření judikatury, pokud je na jedné ze smluvních stran více účastníků, kde Nejvyšší soud uvedl
v odůvodnění rozsudku: „Byly-li účastníky smlouvy na jedné straně dvě osoby, je třeba, aby odstoupení od této smlouvy bylo adresováno oběma
účastníkům a aby se projev vůle od smlouvy odstoupit dostal do jejich
dispozice, to platí i v případech, že šlo o smlouvu, kterou nabyli účastníci věc do bezpodílového spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že v daném
případě bylo odstoupení od smlouvy adresováno jen jednomu z jejích účastníků na straně kupující, nemohlo mít zamýšlené právní účinky, a ke zrušení smlouvy zde nedošlo“.6 Z tohoto můžeme vyvodit zcela jasný výklad Nejvyššího soudu, že projev vůle strany, která chce odstoupit od
smlouvy musí být učiněn jednoznačně a musí být doručen druhé straně, a
to všem jejím účastníkům. Osobně si myslím, že tento výklad Nejvyššího soudu poměrně určitě specifikuje straně, která od smlouvy odstupuje,
způsob kterým se právní úkon stává perfektním a pro druhou stranu je
určitou ochranou proti nejasnému a neurčitému projevu vůle odstupující strany.
1.3 Předpoklady odstoupení od smlouvy Právo na odstoupení lze realizovat pouze za situace, že existují
důvody, které k takovému kroku opravňují. Strany závazkového vztahu si
mohou odstoupení od smlouvy sjednat smluvně zcela libovolně, jelikož je zákon v tomto vůbec neomezuje. Ustanovení zákonné úpravy dle ObchZ
patří mezi dispozitivní. Smluvní úprava může tedy obsahovat i možnost oprávnění odstoupení pouze jedné ze smluvních stran, odlišná ustanovení odstoupení od smlouvy pro každou ze stran závazkového vztahu.
Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 14.4.1998, sp. zn. 2 Odon 102/97 „je-li ve smlouvě odstoupení vázáno na splnění určitých podmínek, je nutné tyto podmínky splnit, jinak nemůže mít úkon o odstoupení právních účinků.“ 6 Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 21.5.2001, sp. zn. 22 Cdo 3005/99 „je třeba pokud na jedné straně je více osob, adresovat odstoupení od smlouvy všem účastníkům, i v případě bezpodílového vlastnictví manželů, jinak účinky odstoupení od smlouvy nemůžou nastat“. 5
9
Co se judikatury týče, Nejvyšší soud konstatoval, že „pojmu zrušení
uvedenému ve smlouvě lze proto rozumět jen v tom smyslu, že kupující je
oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoliv důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas prodávajícího“. 7 Z toho vyplývá, že i když není přímo ve smlouvě
uvedeno odstoupení od smlouvy, lze pojem zrušení brát jako možnost
odstoupení od smlouvy. Dle mého mínění opět ochrana, tentokráte však odstupující strany a to ve smyslu toho, že pokud strany ujednají ve smlouvě
možnost odstoupení od smlouvy, i když jej přímo nepojmenují, nemůže žádná strana posléze tvrdit, že tato možnost nebyla ve smlouvě sjednána.
Vzhledem k faktu, že v ustanoveních ObchZ není uveden výčet ani
omezení důvodů, pro které si mohou strany závazkového vztahu
smluvně sjednat odstoupení od smlouvy, zůstává opět v dispozici stran také to, které možné důsledky s odstoupením od smlouvy budou
spojeny. Pokud toto ujednání stran ve smlouvě chybí, použije se podpůrně zákonné ustanovení ObchZ.
Od smlouvy nelze odstoupit v případě, pokud již zanikla splněním.
Možnost odstoupit od již zaniklého závazku by byla možná pouze
v případě, pokud by dlužník plnil se zpožděním, ale zpráva o tom by nedošla k věřiteli dříve, nežli sám poslal zprávu dlužníkovi o svém
odstoupení od smlouvy.8 Jinak za předpokladu, že všechny závazky z ní vyplývající již zanikly, nemůže nastat odstoupením jejich další zánik.
„ObchZ váže možnost odstoupení od smlouvy zásadně na (a to buď
stávajíc, nebo potencionálně hrozící) porušení smluvní povinnosti a jen výjimečně (a navíc dispozitivní normou) připouští odstoupení i v situaci, kdy
smluvní povinnost porušena nebyla.
Můžeme
tedy
rozlišovat
odstoupení od smlouvy jako odpovědnostní důsledek (sankci) za porušení smluvní povinnosti druhou stranou (která tím v důsledku porušení své
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.1.2002 sp.zn. 25 Cdo 1272/2000, „Pojem "zrušení", uvedený ve smlouvě a vztahující se k ní, lze vyložit tak, že ta smluvní strana, u které zrušení smlouvy podle textu této smlouvy přichází v úvahu, je oprávněna od smlouvy odstoupit, a to v podstatě z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodu, aniž by byl zapotřebí souhlas druhé smluvní strany.“ 8 Ustanovení § 324 odst. 2 ObchZ 7
10
povinnosti
a
odstoupení
oprávněné
strany
ztrácí
právo
odstoupení od smlouvy bez jejího porušení druhou stranou.“ 9
plnit)
a
Vázanost normy, v prvé řadě na porušení smlouvy, ať již nastalé, či
jen hrozící, dává bezpochyby účastníkům závazkových vztahů pocit větší
právní jistoty, především potom straně, která svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy plní bezchybně. Dispozitivní charakter normy dává potom
rozsáhlé možnosti smluvních ujednání tam, kde je stanovení případů odstoupení od smlouvy bez porušení povinnosti žádoucí. 1.4 Náležitosti odstoupení od smlouvy Aby byl právní úkon mající vyvolat nějaké účinky platný, musí
splňovat veškeré předpoklady, které mu zákon ukládá. Pro vyjádření vůle odstoupit není zákonem požadována žádná forma, ustanovení
ObchZ 10 se o předepsaném projevu vůle odstoupit v určité formě nezmiňují, z čehož jednoznačně vyplývá, že záleží na smluvních
stranách, jak tento projev učiní. Nabízí se forma písemná, ústní i konkludentní. 11 Zákonem je výběr formy prohlášení ponechán na stranách závazkového vztahu.
Pokud použijeme judikaturu, zjistíme, že výklad Nejvyššího soudu
v této problematice, účinnosti platně uskutečněného odstoupení od
smlouvy, nezanechává pochyby. Nejvyšší soud uvedl, že „pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje zákon obecně žádnou zvláštní formu. Odstoupení od smlouvy se jako jednostranný, adresovaný právní úkon stává
perfektním již tím, že dojde do dispozice (sféry) adresáta. K perfektnosti odstoupení není tudíž třeba ani souhlasu adresáta, ani rozhodnutí soudu.“12 Výklad soudu je tedy jednoznačný, na formě právního úkonu
nezáleží a k jeho platnosti je potřeba pouze učinění určitého projevu vůle Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 195 10 Ustanovení § 344 - §351 ObchZ 11 Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Linde Praha a.s., 1996, s. 737 12 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.4.2002 sp.zn. 25 Cdo 252/2001, 9
11
a dojití adresátovi. Nelze zde však jinak, než-li doporučit formu
písemného provedení. Smluvní strany si především musí uvědomit, že z hlediska případného dokazovaní toho, že byl tento projev opravdu
uskutečněn, není jiná forma vhodná. Důkazní břemeno zde nese strana oprávněná.
Platné prohlášení odstoupení od smlouvy musí splňovat především
znak určitosti. Nehledě na to, že samotná forma ani přesné znění není zákonem stanoveno, strana, která činí prohlášení o odstoupení od
smlouvy, musí zcela bez jakýchkoliv pochyb a určitě vyjádřit svou vůli odstoupit. Výhrůžka v tomto případě tedy nezakládá účinky odstoupení od smlouvy.
1.5 Dodatečná přiměřená lhůta Pokud nastane situace nutnosti stanovit dodatečnou přiměřenou
lhůtu při nepodstatném porušení povinnosti, o kterém budu hovořit
níže, je na volbě odstupující strany, zda prohlášení provede při
stanovení dodatečné lhůty, či bude tuto skutečnost deklarovat až po jejím marném uplynutí. Zde ObchZ hovoří pouze o nutnosti stanovení této
lhůty,
nikoliv
o
nutnosti
učinění
odstoupení oprávněné strany od smlouvy.
oznámení
o
budoucím
Tuto lhůtu je povinna oprávněná strana poskytnout povinnému
proto, aby mu bylo umožněno dodatečně splnit svůj závazek. V této lhůtě má strana závazkového vztahu, která porušuje svoji povinnost, možnost
splnit v náhradním časovém termínu. ObchZ hovoří o přiměřenosti 13 dodatečné lhůty, ale nijak blíže ji nespecifikuje. Záleží tedy především
vždy na konkrétním případu závazkového vztahu a na vzájemných smluvních podmínkách sjednaných ve smlouvě ohledně původní dodací lhůty.
ObchZ žádným způsobem nespecifikuje délku lhůty. Záleží tedy
na oprávněném, jakým způsobem dodatečnou přiměřenou lhůtu stanoví. 13
Ustanovení § 346 ObchZ
12
Nemusí v tomto případě ani blíže specifikovat přesnější časové určení. Stačí, pokud se vyjádří o stanovení lhůty přiměřené. Pokud by
oprávněná strana dodatečnou přiměřenou lhůtu nestanovila, nenastanou účinky platného odstoupení od smlouvy dříve, nežli tato lhůta uplyne.
Také stanovením kratší dodatečné lhůty, nežli přiměřené, nemůže dojít k platnému odstoupení od smlouvy před uplynutím lhůty přiměřené. Při
stanovení lhůty kratší může kdykoliv povinná strana dodatečně splnit i po jejím uplynutí, ovšem před skončením lhůty přiměřené a oprávněná strana má toto plnění přijmout.
Dodatečná přiměřená lhůta nemusí být stanovena v případě,
který uvádí ObchZ14 a to za předpokladu, že povinná strana v prodlení
prohlásí, že svůj závazek nesplní. V tomto případě může oprávněná strana učinit odstoupení od smlouvy, aniž by dodatečnou přiměřenou lhůtu poskytla, popřípadě před jejím uplynutím.
Pokud oprávněná strana stanový dodatečnou lhůtu delší než
přiměřenou, stává se tímto pro ni závaznou a platné účinky odstoupení od smlouvy nastoupí až po uplynutí této delší dodatečné lhůty. Délka doby přiměřené lhůty na tuto situaci již nemá vliv.
Aby účinky odstoupení od smlouvy byly platné, musí tento úkon
splňovat předpoklady výše uvedené, a to určitý projev vůle oprávněné strany o odstoupení a pokud to zákon vyžaduje, poskytnutí dodatečné
přiměřené lhůty. Zde musí oprávněný prokázat, pokud taková situace nastane, že nemusel případnou lhůtu stanovit.
Tato úprava je, alespoň co se způsobu projevu a nutnosti
stanovit dodatečnou přiměřenou lhůtu jednoznačná a nedává prostor k vzniku případných nejasností. Toto potvrzuje i judikatura. Nejvyšší soud
ve svém odůvodnění uvedl: „K tomu, aby věřiteli vzniklo právo od smlouvy odstoupit však bylo třeba, aby dluh nebyl splněn ani v dodatečné přiměřené lhůtě, stanovené věřitelem.“ 15 Zde výklad soudu Ustanovení § 346 ObchZ odst. 2 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7.3.2001, sp.zn. 22 Cdo 989/99, „Předpokladem pro odstoupení od smlouvy je , že dlužník splatnou pohledávku včas a řádně nesplní, a nesplní ji ani v dodatečně přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté. Pokud však 14
15
13
jen potvrzuje znění zákona, co se odstoupení od smlouvy při nepodstatném porušení smlouvy týče. Nedává tak prostor případnému dostatečně neodůvodněnému jednání věřitele, které by mohlo poškodit dlužníka.
1.6 Odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti Pokud je závazek plněn odlišným způsobem od smluvního
ujednání, jedná se o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy. Obecně platí, že porušením povinnosti je možné označit takové konání, nekonání či opomenutí, které je v rozporu se smluvním ujednáním, popřípadě se zákonnými normami. K porušení
povinnosti
nemusí
dojít
pouze
zaviněným
chováním povinného, ale i zcela nezávisle na jeho vůli. Při porušení povinnosti není důležité, která strana závazkového vztahu povinnost porušila. U porušení smluvní povinnosti je důležitá skutečnost, zda
neplnění má charakter pouze dočasný či definitivní. Pokud je zde předpoklad
možného
hospodářského
účelu
dodatečného
smlouvy,
plnění
jedná
se
a
o
zároveň
dočasné
dosažení
neplnění.
Problematika odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti je
rozčleněna na dvě možné situace, které vyvolávají odlišné účinky. Jedná se o porušení smlouvy podstatným způsobem a porušení smlouvy
nepodstatným způsobem. Toto dělení má význam především pro okamžitou možnost odstoupení oprávněné strany. 1.6.1 Podstatné porušení povinnosti „Za podstatné porušení smlouvy se považuje takové protiprávní
jednání, o
němž
se dalo
v době
uzavření
smlouvy
přinejmenším
přepokládat, že druhá strana v jeho důsledku ztratí zájem na plnění porušené povinnosti. Tato předvídatelnost musí být odvoditelná objektivně věřitel dlužníkovi poté, co jej požádal o plnění a tak přivodil splatnost pohledávky, neposkytl ke splnění další přiměřenou lhůtu, nemůže od smlouvy pro prodlení dlužníka odstoupit.“
14
z okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, nebo z účelu smlouvy, který
vyplynul z jejího obsahu. Zákon konstruuje vyvratitelnou domněnku, že
v pochybnostech se porušení smlouvy považuje za nepodstatné. Je-li povinnost porušena podstatným způsobem, může oprávněná strana
odstoupit od smlouvy ihned a v tom případě musí oznámit povinné straně
tuto skutečnost bez zbytečného odkladu poté, co se o porušení povinnosti
dověděla. V případě, že není odstoupení ve stanovené lhůtě povinné straně oznámeno, nebo pokud oprávněná strana prohlásí, že na splnění porušené
povinnosti i nadále trvá, není již možné okamžité odstoupení a dále lze postupovat jako při nepodstatném porušení smluvní povinnosti.“ 16
Skrze
dispozitivní charakter ustanovení ObchZ mohou strany závazkového vztahu
smluvně
vymezit
případy
podstatného
porušení
smluvní
povinnosti, což nelze jinak, než vřele doporučit. Důkladné stanovení těchto pravidel dává posléze oběma účastníkům závazkového vztahu
právní jistotu ohledně případného protiprávního jednání druhé strany.
Vyvratitelná domněnka, že v pochybnostech se jedná o nepodstatné porušení právní povinnosti, napomáhá k tomu, aby nedocházelo ke
zbytečnému zániku smlouvy, kde toto oprávnění oprávněnému nenastalo. 1.6.2 Nepodstatné porušení povinnosti „Režim
sankčního
odstoupení
od
smlouvy
při
nepodstatném
porušení smluvní povinnosti je možný jen při současné existenci dvou předpokladů, a to, že byla věřitelem poskytnuta dodatečná přiměřená
lhůta ke splnění porušené povinnosti, a že povinná strana svoji povinnost
ani v této lhůtě nesplnila. Oznámí-li však, strana jež je v prodlení, že svoji povinnost nesplní, nastupuje opět režim odstoupení jako při podstatném
porušení povinnosti a oprávněná strana může okamžitě po doručení
takového oznámení odstoupit od smlouvy, aniž stanovila dodatečnou lhůtu ke splnění.“17
Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 196. 17 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné 16
15
Jak již jsem uvedl výše, je na smluvním ujednání stran, aby si
zvolili, které jednání zařadí pod podstatné porušení a které pod
nepodstatné. Smluvní strany na základě jejich smluvního ujednání a ustanovení ObchZ získávají jak práva, tak povinnosti ze závazkového
vztahu. Tyto mohou vznik závazku a jeho průběh také nemálo ovlivnit. Smluvním stranám zůstává i po uzavření závazku možnost jej dohodou v
budoucnu změnit. Jsou ovšem také případy, kdy ke změně může dojít i
mimo takovou dohodu, především pak, když jedna ze stran svůj závazek nesplní. O poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty jsem se zmiňoval již výše, v pasáži o dodatečné přiměřené lhůtě.
Mezi porušení povinnosti v závazkových vztazích, které vyvolávají
možnost odstoupení od smlouvy patří především prodlení a vadné plnění. 1.6.3 Prodlení
Právní úprava stanoví, aby závazky byly plněny řádně a včas.
Pokud takto nenastane, vzniká prodlení. Prodlení může vzniknout jak na
straně dlužníka, tak i na straně věřitele. Pro každou ze stran přitom vyplývá něco jiného. Nové povinnosti přibývají na straně, která se v prodlení ocitla, naopak strana oprávněná má nově vzniklá oprávnění. Prodlením nenastupuje automaticky zánik závazku, pokud se ovšem
nejedná o fixní obchody, nýbrž dochází k jeho změně. Pro prodlení, které
se týká pouze části plnění a plnění, které postihuje vedlejší smluvní ujednání, platí zvláštní ustanovení, stejně jako pro výše zmiňované fixní
obchody. U prodlení je na rozdíl od následné nemožnosti plnění, dodatečné pozdější plnění, za určitých předpokladů, ještě možné. 1.6.3.1 Prodlení dlužníka „Dlužník se dostává do prodlení, jestliže nesplní řádně a včas
svůj závazek, a to až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 197.
16
Dlužník však v prodlení není, pokud nemůže plnit z důvodů spočívajících na straně věřitele.“ 18
Předpokladem vzniku prodlení dlužníka je splatnost pohledávky.
Rozlišujeme zda dochází k prodlení objektivnímu, či subjektivnímu, které se dělí podle toho zda k prodlení došlo se zaviněním dlužníka – subjektivní prodlení, a
nebo bez jeho zavinění – objektivní prodlení. Toto rozdělení není vůbec důležité v otázce vzniku prodlení, ale pouze při řešení následného odpovědnostního stavu.
Pokud není prodlení blíže specifikováno, je obecně míněno objektivní prodlení, tedy bez zavinění dlužníka.
U prodlení je důležité rozdělení, pokud se jím jedná o podstatné
porušení povinnosti ze závazku, či nepodstatné porušení. Toto má vliv
především pro to, jaká oprávnění prodlením vzniknou na straně věřitele. V případě pochybností pak nastupuje vyvratitelná domněnka, že jde o nepodstatné
porušení
povinnosti.
Pokud
se
jedná
o
podstatné
porušení, má oprávněná strana nárok na okamžité odstoupení od smlouvy, pokud toto dá straně povinné bez zbytečného odkladu na
vědomí, a to bez stanovení dodatečné přiměřené lhůty. Oprávněná strana nicméně dodatečnou přiměřenou lhůtu může stanovit a potom je vázána jejím uplynutím.
V případě, že se jedná o prodlení u nepeněžitého plnění,
přechází na dlužníka odpovědnost za škodu. 19 Pokud se prodlení týká
peněžního plnění má oprávněná strana nárok na zaplacení úroků dle ustanovení ObchZ. 20
Částečné prodlení nastává v situaci, kdy je plnění splněno pouze
z jeho části, nikoliv zcela. Na tomto místě je potřeba rozlišovat, zda se částečné prodlení týká plnění, které je dělitelné, či není dělitelné. Pro
určení, zda se jedná o plnění dělitelné či nedělitelné, je rozhodující vůle smluvních stran závazkového vztahu.
V případě, že se jedná o nedělitelné plnění, nemá oprávněná
Ustanovení § 365 ObchZ Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 152 20 Ustanovení § 502 ObchZ 18
19
17
strana povinnost takové plnění přijmout. V této situaci má oprávněný
na výběr ze dvou variant. Požadovat celkové plnění uvedené ve smluvním
ujednání nebo od smlouvy odstoupit. Od celého závazku lze odstoupit
v případě, že nesplnění znamená podstatné porušení smlouvy nebo způsobuje odpadnutí hospodářského významu. 1.6.3.2 Prodlení věřitele „Věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi
vyplývající ze závazkového vztahu, nepřevezme řádně nabídnuté plnění,
nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.“21
Zákonná úprava prodlení věřitele obsažená v ObchZ 22 dává
dlužníkovi možnost odstoupit od smlouvy v případech vymezených
smlouvou nebo zákonem, tedy obdobně jako je tomu při prodlení dlužníka, což potvrzuje i judikatura. Nejvyšší soud uvedl ve svém
odůvodnění toto, „důsledky prodlení věřitele upravuje obchodní zákoník
v ustanovení § 371 a § 372. Mezi tyto důsledky - mimo jiné - patří oprávnění dlužníka odstoupit od smlouvy.“23 Nejvyšší soud ve svém
výkladu ustanovení ObchZ potvrzuje možnost dlužníka při prodlení
věřitele odstoupit od smlouvy. I v tomto případě se jedná o dispozitivní úpravu, která dává stranám možnost smluvně stanovit podmínky.
Při prodlení věřitele přechází nebezpečí za škody na věci na věřitele a
zároveň se posouvá termín dlužníkova řádného plnění a to až do doby, nežli pomine prodlení věřitele.24
Ustanovení § 370 ObchZ Ustanovení § 370 - § 372 ObchZ 23 Rozsudek Nejvyššího soudu České Republiky ze dne 26. října 2005 sp. zn. 29 Odo 1389/2004, „mezi důsledky prodlení věřitele patří mimo jiné oprávnění dlužníka odstoupit od smlouvy, nepatří však mezi ně vznik následné nemožnosti plnění“. 24 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 154
21
22
18
1.6.3.3 Fixní obchody Fixní obchod je takovým typem obchodu, u něhož je splnění času
plnění tolik podstatnou
částí
smluvního
ujednání,
že
v případě
opožděného plnění tento závazek zaniká. Fixní obchody jsou upraveny jak v ObchZ 25, tak v ObčZ 26.
V ObchZ jsou fixní obchody definovány jako takové, u nichž z
obsahu smlouvy vyplývá, že věřitel nemá zájem na splnění závazku po uplynutí
doby
stanovené
pro
jeho
plnění. Pokud věřitel učiní
oznámení o tom, že na pozdějším plnění vyplývající ze smlouvy má
zájem a učiní tak ještě dříve, nežli se dlužník dostane do prodlení, smlouva nezaniká. Pro obě strany z tohoto vyplývá, že se v budoucnu již nemohou odvolávat na to, že o plnění nemají zájem. Pokud toto ovšem oprávněná strana neučiní, nastávají účinky odstoupení od smlouvy,
jakmile se dlužník dostane do prodlení. Věřitel pak v tomto případě nemůže plnění v budoucnu požadovat. Má však nárok na náhradu škody kvůli neplnění. Tento nárok není zánikem smlouvy nijak dotčen. V otázce
fixních
obchodů
judikatura
praví
následující,
„ustanovení § 349 odst. 3 obch. zák. spojuje zánik fixní smlouvy toliko s prodlením dlužníka, nikoli s prodlením věřitele. U fixní smlouvy má jen prodlení dlužníka za následek zánik smlouvy (pokud věřitel
dlužníkovi neoznámí ještě před prodlením, že na plnění závazku trvá).“ 27 Výklad Vrchního soudu, je tedy co se nemožnosti zániku fixní smlouvy spojené s prodlením věřitele týče, jednoznačný.
Ohledně formy odstoupení platí, že není potřeba u fixních
obchodů provádět prohlášení oprávněné
strany o odstoupení od
smlouvy, ani stanovení dodatečné přiměřené lhůty.
Ustanovení § 349 odst. 3 ObchZ Ustanovení § 518 ObčZ 27 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.7.2004, sp. zn. 5 Cmo 82/2004 25
26
19
1.6.4 Vadné plnění „Vadné plnění je důvodem změny závazku. Toto ukládá kogentní
ustanovení ObchZ. 28 Pokud původní závazek nezanikne odstoupením
věřitele, mění se jeho obsah v závislosti na nárocích vzniklých z vadného plnění a závazek zanikne až uspokojením těchto nových nároků. Konkrétní věcný obsah změn závazku závisí vznesených nárocích
věřitele. Tyto nároky se liší u jednotlivých druhů smluv a jsou zásadně zákonem stanoveny dispozitivně.“ 29
I plnění, které může být bezvadné z hlediska termínu dodání,
může vykazovat nedostatky. Tyto se dají obecně dělit na nedostatky
faktické a nedostatky právní. Faktické nedostatky se týkají buď kvalitativní nebo kvantitativní stránky smluvně ujednaného plnění. Vadným plněním se dá označit každé odchýlení skutečného plnění od smluvně sjednaného. Povinná strana v tomto případě
ručí za to, aby plnění mělo vlastnosti, které by dle smluvního ujednání stran závazkového vztahu mělo mít 30.
Dispozitivní je i zákonná úprava nároků plynoucích z vad zboží,
což dává smluvním stranám závazkového vztahu možnost odlišného ujednání ve smlouvě.
ObchZ není stanovena zákonná záruční lhůta. Okamžik, kdy
přechází nebezpečí škody na druhou stranu, je důležitým momentem ohledně případné vady na plnění. Povinná strana je totiž odpovědná
pouze za vady na plnění, které v této době existovaly. Není zde však rozhodující, zda byla vada v době přechodu nebezpečí škody zjevná či skrytá.31 Oprávněná strana je povinna si přijaté plnění co nejdříve
prohlédnout a následně podat informaci o případně zjištěných vadách 28
druhé
straně.
I
v tomto
Ustanovení § 324 odst. 3 ObchZ
případě
se
jedná
o
úpravu
Bejček, J., Eliáš, K. Raban P., a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 3. vydání. Praha C.H. Beck , 2003, s. 106 - 107
29
30
31
Ustanovení § 420 odst. 1, § 560 odst. 1 Ustanovení § 425 obchZ
20
dispozitivní, která nevylučuje změnu smluvního ujednání.
Jak již bylo uvedeno výše, ObchZ rozlišuje podstatné a nepodstatné
porušení smlouvy. Skrze toto dělení má oprávněná strana možnost
při podstatném porušení, pokud vadu plnění včas druhé straně
oznámí, od smlouvy odstoupit. Při nepodstatném porušení povinnosti je
již potom odstoupení od smlouvy možné pouze při splnění dalších zákonných podmínek.
1.6.5 Následná nemožnost plnění U následné nemožnosti plnění nastává situace, kdy závazek
nemůže být splněn. A to skrze překážku, která ovšem vznikla až v době po uzavření smlouvy. Tímto se dostáváme k jednomu ze
znaků, které následná nemožnost plnění musí splňovat. Jedná se o následnost. Skutečnost, která brání plnění nesmí existovat již před
uzavřením závazkového vztahu, jelikož by se jednalo o počáteční nemožnost plnění a ta zavdává nemožnost uzavření takové smlouvy 32. Dalším znakem následné nemožnosti plnění je její trvalost.
Pokud je zde reálná šance, že povinný bude moci někdy v budoucnu
plnit, nejedná se již o následnou nemožnost plnění, nýbrž pouze o přechodnou nemožnost plnění, což spadá pod ustanovení o prodlení dlužníka. 33
„Následná nemožnost plnění musí být také objektivní. Musí být
nezávislá na osobě, nebo na vůli dlužníka. Závazek tak nezanikne pro
nemožnost plnění, pokud je dlužník platebně nezpůsobilý, ať zaviněně
nebo nezaviněně.“ Nemožnosti plnění se nemůže dovolávat někdo, kdo ji sám způsobil nebo kdo objektivně neexitující nemožnost plnění předstírá. 34 Toto značí, že v případě objektivní nemožnosti není
schopen plnit žádný jiný subjekt. Nejedná se tedy v tomto případě o Ustanovení § 37 odst. 2 ObčZ Ustanovení § 365 - § 369 ObchZ 34 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 183 32 33
21
překážky,
které
mají
individuální
K překážkám tohoto druhu nelze přihlížet. 35
charakter
k dlužníkovi.
Pokud dlužník není schopen zajistit věřiteli sám plnění, ale
existuje osoba, která je tohoto schopná, je povinností dlužníka toto plnění pomocí této jiné osoby zajistit. Pokud je však plnění vázáno na
osobu vlastníka skrze vlastnosti jeho osoby, není, jak praví Obchoz, 36 výše uvedené možné.
Následnou nemožnost plnění dělíme na faktickou a právní. 37
Rozhodujícím kritériem je zde příčina, která nemožnost vyvolává. O
faktickou následnou nemožnost plnění se jedná v případě, že příčina,
která brání plnění, existuje jako důsledek přírodní zákonitosti. Naproti
tomu právní následná nemožnost plnění má příčinu v zákazu, který vychází ze zákona nebo nevydaného úředního povolení, k jehož vydání směřovaly aktivity povinného.
Úpravu problematiky následné nemožnosti plnění nalezneme
v ObchZ. 38 Co se dokazování následné nemožnosti týče, důkazní břemeno nese vždy povinná strana.
1.6.5.1 Hospodářská následná nemožnost plnění Pokud se jedná o subjektivní nemožnost plnění, kdy sice není
plnění nemožné z objektivních příčin, ale povinná strana neplní z důvodu,
že by toto plnění bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, jedná se o hospodářskou
nemožnost
pnění.
Hospodářskou
nemožnost
plnění
upravuje ObčZ 39, která je platná i pro obchodně právní vztahy. Zde je
řečeno, že pokud lze plnit za ztížených podmínek s většími náklady nebo opožd ěně , je plnění možn é. Nej edn á se tu tedy o nemo žnost plnění,
nýbrž
pouz e
o
zm ěnu
výhodnosti
pro
dlužníka
Pelikánová, I., Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Praha : Linde Praha a.s., 1996, s. 758 36 Ustanovení § 332 odst. 1 ObchZ 37 Dědič, J., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl IV. Praha : Polygon, 2002, str. 383. 38 Ustanovení § 352 - § 354 ObchZ 39 Ustanovení 575 odst. 2 ObčZ 35
22
a
nedochází v tomto případě ani k zániku smluvního závazku. 1.6.5.2 Dílčí následná nemožnost plnění Následná nemožnost plnění se nemusí vztahovat vždy pouze na celé
plnění. Existují případy nemožnosti povinné strany plnit pouze část smluvně ujednaného plnění. Pokud tato situace nastane, jde o dílčí následnou nemožnost plnění. Zde je třeba se zabývat především tím, zda se jedná o plnění dílčí, které je již z podstaty závazku rozděleno na několik
samostatných plnění s různou lhůtou řádného plnění nebo se jedná o
nedělitelné plnění. Dělitelnost plnění nezáleží pouze na faktu, zda jde plnění fakticky dělit, nýbrž především na vůli stran, vyplývající ze smluveného závazkového vztahu. Pokud tato situace není smluvně upravena, považuje se za nedělitelné plnění takové, u kterého je stanoveno splnění ve stejném čase plnění.
Tato problematika následné dílčí nemožnosti plnění je upravena
v ustanovení ObchZ .40, které je odchylkou od obecné úpravy § 575 odst. 3 v ObčZ.41
„Stane-li nemožnou pouze část plnění, má to v obchodních vztazích
specifické důsledky. Závazek zanikne pouze v té části, v níž je plnění nemožné, v ostatním je závazek nedotčen a nezanikne ani v případě, že by z povahy smlouvy či účelu plnění vyplývalo, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam.“42 Vzhledem k tomu, že se jedná opět o dispozitivní úpravu, je zde možnost stran odlišného ujednání ve smlouvě.
Za předpokladu existence více volitelných plnění a současného
vzniku nemožnosti jednoho či více z nich, pokud je toto zapříčiněno osobou, která nemá právo volby plnění, má oprávněná strana možnost odstoupit od smlouvy.
Ustanovení § 352 odst. 3 ObchZ Ustanovení § 575 odst. 3 ObčZ 42 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 184 40 41
23
1.6.5.3 Následky následné nemožnosti plnění Co se následků následné nemožnosti plnění týče, ObchZ stanoví ve
svém ustanovení,43 že povinná strana musí uhradit straně oprávněné
škodu, která jí tímto vznikne. Zde je ovšem nutné rozlišit, zda k následné nemožnosti plnění nedošlo okolnostmi vylučujícími odpovědnost.44 Pokud
k následné nemožnosti plnění došlo skrze tyto okolnosti, může dlužník tohoto využít proti nároku věřitele na náhradu škody a to osvobozením od této povinnosti.45
Ani v tomto případě nepředepisuje zákon pro oznámení o
odstoupení žádnou zvláštní formu. Toto je ponecháno zcela na straně
oprávněného, pokud není dohodou stran smluvního závazku stanoveno něco jiného. Projev však musí být učiněn tak, aby z něj byla patrná
vůle oprávněné strany odstoupit. Pro účinky odstoupení se pak přiměřeně použije ustanovení ObchZ. 46
„Zánikem závazku pro následnou nemožnost plnění zanikají
zásadně všechna práva a povinnosti ze smlouvy s výjimkou případů
zákonem stanovených, zůstává zachován nárok na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy ještě před jejím ukončením. Znamená to, že odpovědnosti za škodu vzniklou se nelze zbavit poukazem na zánik
závazku pro nemožnost plnění, byť třeba z důvodů tzv. vyšší moci.“ 47 1.7 Odstoupení od smlouvy bez porušení povinnosti Zákonná úprava připouští odstoupení od závazku i tehdy, pokud
nedošlo k porušení smluvní povinnosti, ovšem pouze za předpokladu splnění určitých podmínek. Dále potom rozlišujeme případy, kdy
dochází k odstoupení od smlouvy před hrozícím porušení smluvní Ustanovení § 353 ObchZ Ustanovení § 374 ObchZ 45 Ustanovení § 373 ObchZ 46 Ustanovení § 351 ObchZ 47 Bejček, J., Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1994, s. 186 43
44
24
povinnosti či bez porušení smluvní povinnosti. 1.7.1 Odstoupení před hrozícím porušení povinnosti Pokud porušení smlouvy hrozí, upravuje ObchZ 48 jak situaci, kdy
povinnost dlužníka má být plněna teprve v budoucnu, tudíž závazek není
ještě splatný, tak i situaci, kdy jedna ze stran je již povinna plnit jako
první a stane se zřejmým, že druhá strana svůj závazek nesplní. Odstoupení oprávněné strany od smlouvy je potom možné v obou případech.
Pokud hrozí podstatné porušení smluvní povinnosti v případě
situace, kdy plnění má být teprve v budoucnu, může věřitel požadovat po dlužníkovi poskytnutí dostatečné jistiny, čímž dokáže věřiteli, že je
v budoucnu připraven svůj závazek splnit. Dlužník musí tuto jistotu poskytnout věřiteli po jeho vyzvání bez zbytečného odkladu. Pokud toto
dlužník neučiní, má věřitel právo po uplynutí přiměřené lhůty odstoupit od smlouvy.
Dále může věřitel od smlouvy odstoupit, pokud dlužník prohlásí, že
svou povinnost nesplní. V tomto případě není potřeba dlužníkovi, který
výslovně a jasně prohlásí, že odmítá plnit, stanovit dodatečnou
přiměřenou lhůtu k plnění, jelikož za této situace zcela ztrácí svůj smysl a zbytečně by jen prodloužila dobu než dojde k definitivnímu zrušení smlouvy.
V druhém výše uvedeném případě může dlužník svoje plnění
odepřít až do
té
doby,
kdy mu
bude
poskytnuto protiplnění.
Oprávněný v této situaci může odstoupit pouze za předpokladu stanovení
dodatečné přiměřené lhůty, která bezúspěšně uplyne. Za překladu prohlášení konkurzu na majetek druhé strany není stanovení této lhůty vyžadováno. 49
Z ustanovení ObchZ 50 vyplývá, že nelze odepřít plnění či od
Ustanovení § 326 odst. 1 ObchZ Ustanovení § 326 odst. 2 ObchZ 50 Ustanovení § 326 odst. 3 ObchZ 48
49
25
smlouvy odstoupit z důvodů, spočívajících ve včasném nebo řádném neplnění jiné smlouvy. Poskytnout
přiměřenou
lhůtu
nemusí
oprávněná strana v případě, kdy toto nemá smysl. Ani ustanovení ObchZ51 však nedávají oprávněné straně závazkového vztahu možnost
odepřít své plnění do poskytnutí nebo zajištění protiplnění. Nelze tedy svoje plnění podmiňovat splněním závazku smluvního partnera.
Lze odstoupit i v případě teprve v budoucnu splatné pohledávky,
kdy dlužník prohlásí, že ji nesplní. V případě, že dlužník jasně deklaruje odepření svého plnění, není třeba stanovovat dodatečnou přiměřenou
lhůtu k plnění. V tomto případě je jedno, zda je pohledávka již splatná nebo bude až v budoucnu.
1.7.2 Odstoupení bez porušení povinnosti Vzhledem ke skutečnosti, že se zde jedná o úpravu zcela
dispozitivní, nic nebrání smluvním stranám závazkového vztahu, aby si právo odstoupit od smlouvy dohodly i pro případ, že k porušení
smlouvy nedojde. I zákon stanoví předpoklady odstoupení od smlouvy aniž by došlo k porušení smluvní povinnosti.52 V tomto případě nevzniká
žádné straně nárok na náhradu škody, ani smluvní pokuty, jelikož nedošlo
k porušení povinnosti ze závazkového vztahu. Dispozitivní úprava dává možnost odlišného ujednání.
2. Právní následky odstoupení Odstoupení
od
smlouvy
je
jednostranným
adresovaný m
právním úkonem nevratným. Po jeho provedení nelze už jeho právní účinky odvolat či měnit jednostranně, ale pouze se souhlasem druhé strany.
ObchZ 53 vychází při své úpravě odstoupení od smlouvy ze
Ustanovení § 326 ObchZ Ustanovení § 356, § 547 odst. 6, § 552 odst. 1 ObchZ 53 Ustanovení § 351 ObchZ 51 52
26
zásady, že smlouva zaniká odstoupením s účinky ex nunc. To
znamená, že odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy, ale její předchozí účinnost není tedy
nijak dotčena. Za okamžik zániku smlouvy se považuje doručení řádného projevu vůle oprávněné strany druhé straně.
Vzhledem k dispozitivní úpravě institutu odstoupení od smlouvy, si
mohou strany závazkového vztahu ve smluvním ujednání upravit účinky odstoupení od smlouvy mezi sebou odlišně. Uskutečněním odstoupení od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran závazkového
vztahu ze smlouvy vznikající, mimo práva a povinnosti vzniknuvší
v důsledku porušení smlouvy. Odstoupení od smlouvy nemá vliv ani na ta ustanovení, která mají vzhledem k vůli stran nebo na základě své povahy trvat i po ukončení smlouvy.
ObchZ54 také řeší situaci, pokud při odstoupení od smlouvy dojde
k tomu, že jedna ze stran nebo obě smluvní strany, již poskytly svoje
plnění straně druhé. V tomto případě je stranám uloženo si již poskytnutá plnění vrátit, vzhledem k tomu, že důvod plnění již odpadl. Vrací-li plnění strana, která odstoupila od smlouvy, má dále i nárok na
ú h r a d u n á k l a d ů s t í m s p o j e n ý c h . Plnění, u nichž odpadl jejich důvod, se stávají bezdůvodná a je nutné tyto vrátit. Pokud by se takto
nestalo, mohlo by dojít k bezdůvodnému obohacení jedné ze stran závazkového vztahu na úkor druhé. Bezdůvodné obohacení je potom upraveno výhradně v ObčZ.55
Ani v tomto případě nebrání nic odlišnému ujednání smluvních
stran, vzhledem k dispozitivní povaze ustanovení. Nastane-li situace, že
již nelze z nějakého důvodu uskutečněné plnění vrátit, přichází sekundárně v úvahu peněžitá náhrada.
54 55
Ustanovení § 351 odst. 2 ObchZ Ustanovení § 451 - § 459 ObčZ
27
2.1 Právní následky odstoupení na vztahy zajišťovací Odstoupení od smlouvy při porušení povinnosti se nedotýká
zajišťovacích vztahů. To znamená, že nárok na zaplacení smluvní pokuty, náhrady škody či úroků z prodlení není odstoupením od
smlouvy a jejím následným zánikem nikterak ohroženo. Důležité je, aby nárok na zaplacení vznikl před odstoupením od smlouvy, jelikož zajišťovací vztah již není závislý na hlavním závazkovém vztahu, který odstoupením od smlouvy zaniká.
Judikatura tento názor potvrdila. Nejvyšší soud zastává tento způsob
výkladu práva,56 že odstoupením od smlouvy sice zanikají veškeré
akcesorické závazkové vztahy, které jsou na hlavním závazkovém vztahu závislé, tedy i vztahy zajišťovací, ovšem nikoliv za předpokladu, že nárok
na jejich zaplacení vznikl před zánikem hlavního závazkového vztahu a to
odstoupením od smlouvy. V tomto případě se stává tento nový závazek
nezávislý na odstoupení od smlouvy. Další judikatura, která se týká
zajišťovacích vztahů, řeší případ přechodu zajištění ze základního závazkového vztahu na závazek vrácení již poskytnutého plnění. Nejvyšší
soud se v tomto případě vyjádřil takto, „Vyplývá-li z vůle stran projevené
ve smlouvě o úvěru i z povahy zajišťovacích instrumentů, že po odstoupení od smlouvy o úvěru má trvat smluvené zajištění, vztahuje se toto zajištění nejen na základní závazek ze smlouvy o úvěru, spočívající ve splácení úvěru a zaplacení úroků, ale i na závazek vrátit zaplacenou část úvěru s příslušenstvím vyplývající z odstoupení od smlouvy.“57
Za předpokladu odstoupení od smlouvy, v případě, že povinnost
porušena
nebyla,
nevznikají
odpovědnostní
podmínky
a
strany
závazkového vztahu nemají na zaplacení smluvní pokuty nebo náhrady škody nárok.
56
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.6.2003 sp.zn. 33 Odo 131/2003,
„Odstoupení od smlouvy se nedotýká již existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty.“ 57 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.4.1999 sp.zn. 32 Cdo 1066/98 28
3. Návrh odstoupení od smlouvy v novém Občanském zákoníku Připravovaná
úprava58
tohoto
institutu
v novém
Občanském
zákoníku se inspiruje v dnešní zákonné úpravě ObchZ, a to zřejmě
z důvodu vůle zákonodárce zakomponovat do nového ObčZ podstatnou část 3. části současného ObchZ. Nicméně dualismus v podobě dvou
kodexů soukromého práva, v podobě ObčZ a ObchZ, zůstane zřejmě zachován. Úprava odstoupení od smlouvy by se měla nacházet v novém
ObčZ v ustanoveních § 1674 až § 1680. Návrh zachovává dispozitivní úpravu, obsaženou v současném ObchZ, která především upřednostňuje
autonomní vůli stran, ale zároveň dává jistotu smluvním stranám a brání neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního předpokladu.
Touto novou úpravou by mělo dojít k důslednějšímu odlišení
institutů výpovědi a odstoupení od smlouvy. Výpověď předpokládá
zrušovací lhůtu a její účinky nastupují ex nunc, kdežto odstoupení od smlouvy zakládá vůči obligaci okamžité výpovědní účinky s nástupem ex tunc. Výjimkou z pravidla by měly být stanoveny případy, kdy
z praktických důvodů bude vhodnější účinnost nastupujících účinků ex nunc, tak jak tuto problematiku řeší současná obchodně právní úprava. Rozdíl
mezi
oběma
instituty
spočívá
také
nejen
v době
nastupujících účinků, ale i v předpokládané příčině jejich využití. Odstoupení od smlouvy dle nového ObčZ bude možné jen za nesplnění
povinnosti druhé smluvní strany, kdežto výpověď nebude chápána jako
sankce za porušení smlouvy. Vzhledem k dispozitivnímu charakteru ustanovení odstoupení od smlouvy lze ve smlouvě sjednat i nesankční odstoupení od smlouvy.
Jak již jsem výše poznamenal nově navrhovaná úprava odstoupení
od smlouvy v novém ObčZ vychází ze současné úpravy v ObchZ, nicméně úprava se zcela neshoduje.
58
http://zcu.juristic.cz/download/rekodifikace/obcan/OZ_konsolidovana_verze_duben_05.zip
29
Podstatné
části
této
úpravy,
jako
je
vymezení,
za
jakých
předpokladů lze odstoupit, v jakém případě porušení je možné odstoupit
bez stanovení náhradních lhůt k plnění či ustanovení týkající se dílčího plnění, kde zákonodárce využívá současné úpravy ObchZ, zůstává bez větších změn.
.
V nové úpravě ObčZ však již nejsou řešeny otázky vymezení
podstatného porušení povinnosti, jak je tomu v současné úpravě v ObchZ,
dále potom není řešena otázka dodatečné přiměřené lhůty. Novým prvkem této úpravy je ustanovení § 1677 návrhu nového ObčZ, kde se
praví, že „při sjednání smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti nelze od smlouvy odstoupit pro porušení této povinnosti, lze však odstoupit pro neplacení této pokuty.“ 59 Za největší rozdíl bych osobně
považoval, za předpokladu že tato nová úprava bude využívána i pro
obchodně právní vztahy, nastupující účinky zániku závazkového vztahu odstoupením od smlouvy. Ve stávající úpravě obsažené
v ObchZ se účinky vážou, jak již bylo několikrát v této práci zmíněno ex nunc a předchozí účinnost smlouvy před odstoupením není dotčena,
kdežto nová úprava odstoupení od smlouvy v ObčZ vychází ze stávající úpravy ObčZ, kde je tento problém řešen obdobně, a účinky
budou nastupovat ex tunc, což značí zrušení závazkového vztahu od jeho počátku.
Ve věcném záměru 60 je však uvedeno, že zákonodárce bude
určité případy, kde je vhodné zachovat účinky závazkového vztahu
vzniklé, před odstoupením od smlouvy, řešit výjimkou a účinky těchto případů, budou tedy, shodně se současnou úpravou ObchZ, nastávat
ex nunc. Úprava co se zaplacení smluvní pokuty, úroků z prodlení a
náhrady škody týče, je také podobná současné úpravě ObchZ a přiznává oprávněné straně tento nárok i po odstoupení od smlouvy, za předpokladu, že již dospěl.
59
60
http://zcu.juristic.cz/download/rekodifikace/obcan/OZ_konsolidovana_verze_duben_05.zip http://zcu.juristic.cz/download/rekodifikace/obcan/vec.rtf
30
Osobně si myslím, že přesunutí komplexnější a ucelenější
úpravy institutu odstoupení od smlouvy ze speciálního předpisu
soukromého práva do obecného předpisu je velice vhodné. Dnešní úprava odstoupení od smlouvy v ObčZ, obsahující ustanovení jednoho
paragrafu je nedostatečná a její přesun bude přispívat k větší právní jistotě účastníků závazkových vztahů, a to nejen v obchodně právní oblasti.
31
Závěr Úprava odstoupení od smlouvy je v současnosti upravena jak
v ObčZ 61,
tak
v ObchZ, 62
která
je
bezpochyby
obsáhlejší
a
komplexnější. Jedná se o institut, který je výjimkou z obecné zásady soukromého práva, jelikož zde dochází k zániku smlouvy odlišným
způsoben od splnění. Zákon touto úpravou reaguje především na
situace, kdy dojde ke změně poměrů, za nichž byla smlouva uzavřena,
nebo jedna ze smluvních stran poruší povinnost, která jí ze smlouvy vyplývá.
Zákonodárce ponechal v ObchZ právní úpravu odstoupení od
smlouvy veskrze dispozitivní, což znamená ponechání na uvážení smluvních stran závazkového vztahu, možnosti odlišného ujednání ve smlouvě.
Právní úprava váže možnost odstoupení od smlouvy na případy,
kdy jedna ze stran poruší svoji smluvní povinnost. Výjimečně je ovšem možné i odstoupení od smlouvy za předpokladu, že smluvní povinnost
porušena nebyla, ale z okolností nepochybně vyplývá nebezpečí porušení smluvní povinnosti nebo i bez porušení smluvní povinnosti,
pokud si strany závazkového vztahu do smlouvy tuto možnost stanoví.
Co se varianty porušení smluvní povinnosti týče, je zákonná úprava postavena na rozlišení podstatného a nepodstatného porušení smlouvy.
Toto rozdělení využijeme především u institutů prodlení a
vadného plnění, kde dělení na podstatné a nepodstatné porušení povinnosti hraje důležitou roli. Odstoupení od smlouvy může vyvolat
jak prodlení dlužníka, tak i prodlení věřitele. V otázce prodlení je
neméně důležitá také otázka poskytnutí dodatečně přiměřené lhůty k plnění. Její stanovení a následné uplynutí je při nepodstatném porušení 61
62
smlouvy podmínkou platného
Ustanovení § 48 ObčZ Ustanovení § 344 - § 351 ObchZ
32
odstoupení
od
smlouvy.
Existují ovšem i případy kdy její stanovení či dodržení není ani při nepodstatném porušení smlouvy vyžadováno. Následná
nemožnost
plnění
vyvolává
účinky
možného
odstoupení od smlouvy, a to ať již u celého závazku nebo jen v jeho
části, pokud to plnění připouští. U následné nemožnosti plnění je důležité splnění znaků objektivity, následnosti a trvalosti.
Právní následky odstoupení od smlouvy mají za účinek, že
odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva povinnosti stran
plynoucích ze smlouvy, s výjimkou těch, u kterých z vůle stran ve
smluvním ujednání vyplývá, že mají zůstat zachovány. U zajišťovacích vztahů platí, že nárok na sjednanou smluvní pokutu a náhradu škody
tímto není dotčen, pokud jeho nárok vznikl již před odstoupením od smlouvy.
Co se týče návrhu institutu odstoupení od smlouvy v novém
ObčZ, je zde patrná inspirace současným ObchZ. To je zřejmě důsledek toho, že i při zachování ObchZ vedle ObčZ dojde zřejmě z velké části k přesunu třetí části současného ObchZ do nového ObčZ.
Důkladněji budou odděleny instituty výpovědi a odstoupení od
smlouvy. Nejdůležitějším rozdílem od současné obchodně právní
úpravy je dozajista nástup účinků platného odstoupení od smlouvy a to tak, že se závazkový vztah ruší od počátku. Počítá se stanovením výjimek pro případy, kde je nástup účinků ex nunc vhodnější.
33
Resume The cancellation of contract is an exception from a general
private law, as this is termination of the executive power reacts on the
changes of circumstances, under which the contract was concluded or one of the negotiating parts breaks the obligations following from the contract.
The executive power left the institute of cancellation of contract
in the commercial code more or less non-mandatory, which means leaving the negotiating parts the possibility of consideration of the different arrangements apart from those concluded in the contract.
The legal arrangement binds the possibilities of cancellation of
contract by the cases, where one the parts breaks the contract
obligation. By exception, it is possible to withdraw the contract even if the obligations were not broken, but the circum stances show close
breaking, or if the obligations were not broken, but then negotiating parts specify this possibility in the contract. Taking into account the possibility
of
breaking
the
obligations,
the
legal
arrangement
determines the essential and non-essential breaking of the obligations.
We use this division especially with the institutes of delay and
defective fulfilment, where such a division plays an important role.
The cancellation of contact can be caused by both the delay of the
debtor and the delay of the creditor. Concerning the delay, the question of providing accurate terms of filling is quite important. Setting of such term and consequently its expiration is a condition of valid cancellation of
contract due
to the
non-essential breaking
the
obligations. There are even the cases, when the setting of the term and its observation is not demanded even in the case of essentials breaking of the obligations.
The following incapability of fulfilling is evoking the possible
cancellation of contract either in full range or its certain part, if this is
34
possible. Concerning the following incapability of fulfilling it is important to meet the attributes of objectivity, posteriority and permanence.
The legal consequences of the cancellation of contract are such
that by the cancellation all the rights and obligations of both negotiating parts given by the contact empire with exception of those,
which by willing of the parts are said to be kept. Taking into account the relations, the right on the negotiated penalty and reparation is not affected if its title appeared before the cancellations of contract.
The proposal of the cancellation of contract contained in new
civil code is obviously inspired by the current one. This is probably a
consequence of moving the third part of the current commercial code into
new
civil
code,
even
though
both
of
them
stay
valid
simultaneously. The institutes of resignation and cancellation of contract will be separated more precisely. The most important
difference from the current legal setting is definitely a start of the effect of valid cancellation of contract in such way that the obligation
relation is invalidated from the beginning. The exceptions for cases, where the ex nunc effect is more suitable, are gong to be implemented.
35
4. Odkazy a prameny Literatura:
Bejček Josef: Nástin obchodního práva II. Obchodní závazkové vztahy, cenné papíry, 1. vydání, Brno 2004, Masarykova univerzita
Bejček Josef: Obchodní závazky. Obecná úprava a kupní smlouva, 2. aktualizované a doplněné vydání, Brno 1994, Masarykova univerzita
Bejček Josef, Eliáš Karel, Raban Přemysl a kol.: Kurs obchodního práva. Obchodní závazky, 3. vydání, Praha 2003, C.H. Beck
Dědič Jan a kol.: Obchodní zákoník. Komentář, Díl IV. § 221 - § 775, Praha 2002, Polygon
Faldyna František, Hušek Jan, Des Zdeněk: Zajištění a zánik závazků, Praha 1995, CODEX Bohemia
Pelikánová Irena: Komentář k obchodnímu zákoníku, 3. díl, Praha 1996, Linde Praha, a.s. Štenglová
Ivana:
Přehled
judikatury
ve
věcech
obchodních
závazkových vztahů, 2. vydání aktualizované a rozšířené, Praha 2005, ASPI, a.s.
Štenglová Ivana, Plíva Stanislav, Tomsa Miloš a kol.: Obchodní
zákoník. Komentář, 10. podstatně rozšířené vydání, Praha 2005, C.H. Beck
Právní předpisy:
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Soudní rozhodnutí:
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.4.1999 sp. zn. 32 Cdo 1066/98
36
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7.3.2001 sp. zn. 22 Cdo 989/99
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.5.2001 sp. zn. 22 Cdo 3005/2004
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.1.2002 sp. zn. 25 Odo 1272/2000
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.4.2002 sp. zn. 25 Cdo 252/2001
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.10.2002 sp. zn. 33 Odo 779/2001
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.6.2003 sp. zn. 33 Odo 131/2003
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.10.2005 sp. zn. 29 Odo 1389/2004
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.4.1998 sp. zn. 2 Odon 102/97
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14.7.2004 sp. zn. 5 Cmo 82/2004
Internetové odkazy:
http://www.epravo.cz/poradce/show=jud&from=1 3.5.2006
http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&id_category=10&csum =914df367 9.5.2006
http://www.profipravo.cz/index.php?page=archivefull&id_category=10&csum=7b8975b7 9.5.2006
http://zcu.juristic.cz/download/rekodifikace/obcan/OZ_konsolidovana_ verze_duben_05.zip
15.5.2006
http://zcu.juristic.cz/download/rekodifikace/obcan/vec.rtf 15.5.2006
37
