Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva. Ochrana výrobku podnikatele

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Ochrana výrobku podnikatele Hana Maděřičová 2007/2008

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a s citačními zvyklostmi.“

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Daně Ondrejové, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při přípravě této práce. Rovněž děkuji Ing. Leopoldu Dadejovi, patentovému zástupci, za přínosné konzultace.

OBSAH

ČÁST PRVNÍ ..................................................................................................................5 1 1.1 1.2

Úvod......................................................................................................................5 Cíl a předmět práce ...............................................................................................7 Postup a metody zpracování práce........................................................................7

2 2.1 2.2

Vymezení základních pojmů ..............................................................................8 Pojem výrobek ......................................................................................................8 Pojem podnikatel...................................................................................................9

ČÁST DRUHÁ ..............................................................................................................11 3 3.1

3.2

3.3

4 4.1 4.2

4.3

5 5.1 5.2

Práva k výsledkům tvůrčí činnosti ..................................................................11 Patenty na vynálezy ............................................................................................11 3.1.1 Předmět ochrany......................................................................................11 3.1.2 Podnikový vynález ..................................................................................13 3.1.3 Řízení o udělení patentu..........................................................................13 3.1.4 Účinky a doba platnosti patentu..............................................................14 3.1.5 Mezinárodní ochrana vynálezů ...............................................................15 Užitné vzory ........................................................................................................16 3.2.1 Předmět ochrany......................................................................................17 3.2.2 Řízení o udělení užitného vzoru..............................................................18 3.2.3 Účinky a doba ochrany ...........................................................................19 Průmyslové vzory ...............................................................................................19 3.3.1 Předmět ochrany......................................................................................20 3.3.2 Zaměstnanecký průmyslový vzor ...........................................................21 3.3.3 Řízení o přihlášce průmyslového vzoru.................................................21 3.3.4 Účinky a doba ochrany ...........................................................................22 3.3.5 Průmyslový vzor Společenství................................................................23 Práva na označení .............................................................................................24 Obchodní firma ...................................................................................................24 Ochranné známky................................................................................................25 4.2.1 Předmět ochrany......................................................................................26 4.2.2 Řízení o přihlášce....................................................................................28 4.2.3 Účinky a doba ochrany ...........................................................................29 4.2.4 Mezinárodní zápis ochranných známek ..................................................30 4.2.5 Ochranná známka Společenství ..............................................................30 Označení původu a zeměpisná označení.............................................................31 4.3.1 Předmět ochrany......................................................................................31 4.3.2 Účinky zápisu a doba ochrany ................................................................32 4.3.3 Komunitární úprava ................................................................................33 Obchodní tajemství a know-how .....................................................................34 Obchodní tajemství .............................................................................................34 Know-how...........................................................................................................36

6 6.1 6.2

6.3

Prosazování práv z průmyslového vlastnictví ................................................37 Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví ..........................................37 Právo proti nekalé soutěži ...................................................................................39 6.2.1 Generální klauzule proti nekalé soutěži ..................................................41 6.2.2 Speciální skutkové podstaty nekalé soutěže ...........................................41 6.2.3 Soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěže .......................................42 6.2.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži ......................................42 Ostatní prostředky ochrany .................................................................................43

ČÁST TŘETÍ.................................................................................................................45 7 7.1 7.2 7.3 7.4

Srovnání jednotlivých právních nástrojů .......................................................45 Patent a užitný vzor.............................................................................................46 Průmyslový vzor a ochranná známka .................................................................48 Ochranná známka a označení původu/zeměpisné označení................................51 Patent, užitný vzor a know-how..........................................................................52

8

Závěr a návrhy de lege ferenda........................................................................54

9

Resumé ...............................................................................................................57

10

Seznam použitých zkratek................................................................................59

11 11.1 11.2 11.3

Seznam použitých pramenů .............................................................................60 Odborné publikace ..............................................................................................60 Odborné články ...................................................................................................61 Internetové zdroje ...............................................................................................63

12

Seznam příloh ....................................................................................................64

ČÁST PRVNÍ Předmětem první části této práce bude uvedení do problematiky ochrany průmyslového vlastnictví, stanovení cílů práce, přiblížení metody jejího zpracování a v neposlední řadě zde budou vymezeny základní pojmy, jejichž definice jsou určující pro další směřování této práce.

1

Úvod „Dělejte svou práci tak dobře, aby ostatní, až uvidí, co děláte, vás to chtěli vidět

dělat znovu… a přivedou další, aby jim to, co děláte, ukázali.“ Walt Disney1 Dalo by se říci, že výše uvedený citát je z obchodního hlediska pro manažery výbornou motivací. Je však nutné podotknout, že v poslední době jsou podnikatelé nuceni své přednosti – znalosti a zkušenosti, pracovní postupy, technologie výroby, technická řešení – před svou konkurencí spíše skrývat. V současném konkurenčním prostředí mohou totiž obstát pouze podnikatelské subjekty, které dokáží účinně využívat nejen prostředky hmotného charakteru, například stroje či zařízení, ale také zmíněné nehmotné složky podnikání. Tyto nehmotné statky představují pro podnikatele velkou konkurenční výhodu, můžou se stát prostředkem pro zvýšení kvality jeho produktů a služeb, případně (zejména jde-li o označení) mohou sloužit jako efektivní marketingový nástroj, pomocí kterého podnikatel na trhu odlišuje své výrobky od výrobků jiných podnikatelů. Získání těchto druhů aktiv (nejčastěji jsou jimi předměty průmyslového vlastnictví) je podmíněno využitím intelektuálního potenciálu a nemalými investicemi do výzkumu a vývoje, přičemž účelné výdaje na vědu a výzkum jsou bezpochyby projevem vyspělosti a prozíravé hospodářské či obchodní politiky podnikatele.2 A právě tato podnikatelská „vyspělost“ je hnacím motorem každé ekonomiky.

1

Bender, P. U. Niterný leadership. Přeložil Pavel Medek. Praha : Management Press, 2002, str. 31 Malý, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002, str. VII 2

5

V poslední době je ovšem problémem, že se výsledky těchto investic často stávají objektem napodobování nebo paděláni ze strany konkurence. Je proto nezbytné, aby dotčené subjekty věděly, jaké možnosti jim právo v souvislosti s ochranou jejich nehmotných statků dává a jak se efektivně proti výše uvedenému jednání bránit. Podle výsledků dotazování3, které jsem provedla mezi několika málo podnikateli, je pro tyto subjekty problém vůbec shromáždit všechny potřebné informace o možnostech ochrany předmětů průmyslového vlastnictví v dostatečně úplné a přehledné formě. Nejlépe informovaní jsou podnikatelé o národních prostředcích ochrany, hůře už zjišťují informace o komunitárním či dokonce mezinárodním právním rámci ochrany. Toto je však zčásti řešeno tím, že většina z respondentů v souvislosti se zajištěním ochrany využívá, případně hodlá využívat, služeb patentového zástupce nebo advokáta. Tím už se dostáváme také k otázce finanční dostupnosti. Spousta podnikatelů je přesvědčena o tom, že i kdyby se jim předmět průmyslového vlastnictví podařilo za rozumné náklady ochránit (tak, aby náklady vynaložené na zajištění ochrany nenavyšovaly cenu finálního výrobku více, než jim povolí trh), následná vymahatelnost je náročná nejen z hlediska časového, ale také finančního. Všichni jistě znají situaci obchodní společnosti BLATA, s.r.o., jejíž výrobky – malé motocykly a čtyřkolky – jsou častým předmětem padělání. Jen za rok 2006 činila podle manažera společnosti hospodářská ztráta z nerealizovaných prodejů na 200 milionů korun. Toto číslo vzniklo z kvalifikovaného výpočtu, zkušeností a statistik z prodejů, které předcházely nástupu padělků na trh. Společnost Blata, s.r.o. byla nucena upravit svou strategii, intenzivně spolupracuje se všemi státy Evropské unie, s celníky, policií, obchodními inspekcemi a právními kancelářemi, současně se pokusila zastavit výrobu padělků přímo u zdroje, tedy v Číně, kde zažádala o registraci průmyslového vzoru. Trh je ale podle manažera společnosti natolik poničen, že právní kroky v Číně by vzhledem k nákladům nepřinesly požadovaný efekt.4 Problematika ochrany nehmotných statků s rozvojem obchodu a prohlubující se globalizací trhu neustále nabývá na důležitosti. Právní ochrana tohoto druhu statků je velmi důležitá pro rozvoj ekonomiky i pro mezinárodní obchod. Porušování práv z průmyslového vlastnictví totiž způsobuje ztráty nejen samotnému podnikateli, ale má

3

Viz příloha I a II této diplomové práce Šmíd, J. Blata Blansko : Jak čínské padělky málem zničily českého výrobce. Velká Epocha [online]. 2007 [cit. 2008-03-20], dostupný z: 4

6

vliv taktéž na příjmy státního rozpočtu, neboť z padělaného zboží jsou zřídkakdy odváděny daně, nebo na zahraniční investice. Transparentní právní prostředí a ochrana práv k průmyslovému vlastnictví výrazně ovlivňují zájem zahraničních investorů vstoupit na trh a přinést na něj své know-how, které může také sloužit jako základ pro další rozvoj vědy a techniky.5 1.1

Cíl a předmět práce Z toho, co bylo výše uvedeno, vyplývá, že otázka ochrany průmyslového

vlastnictví je v současné době velmi aktuální. Rozhodla jsem se proto v této práci vymezit právní nástroje, které má podnikatel k dispozici k ochraně svého výrobku, blíže popsat podmínky pro získání jednotlivých forem ochrany, alespoň stručně přiblížit řízení, které udělení ochrany předchází a upozornit na mezinárodní, resp. komunitární rámec ochrany průmyslového vlastnictví. Dále bych chtěla poukázat na otázku prosazování práv z průmyslového vlastnictví a srovnat jednotlivé právní nástroje z hlediska základních odlišností, kladů, záporů a z pohledu jejich časové a finanční náročnosti. Cílem práce bude zjistit, zda je právní úprava nástrojů sloužících k ochraně předmětů průmyslového vlastnictví v České republice dostačující či nikoliv. 1.2

Postup a metody zpracování práce Při zpracování práce vycházím z informací a údajů získaných studiem právních

předpisů, judikatury, odborné právní literatury, článků, výročních zpráv nebo výsledků dotazování. Velmi přínosné byly rovněž konzultace s patentovým zástupcem, Ing. Leopoldem Dadejem, který mi umožnil nahlédnout do problematiky průmyslového vlastnictví i z praktického hlediska. Vymezených cílů je dosahováno pomocí metody analýzy, metody popisné, komparativní a následně také pomocí metody syntézy, tedy shrnutí.

5

Štěrbová, L. Obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví. In Výběr informací pro vývozce a dovozce z oblasti technických překážek obchodu, mezinárodní certifikace a zavádění systémů jakosti XXVI. 1. vydání. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 1999, str. 41

7

2

Vymezení základních pojmů

2.1

Pojem výrobek Tato práce vychází z pojetí výrobku nejen jako hmotného statku, tak jak jej

chápou některé legální definice6, nýbrž do jeho vymezení zahrnuje také statky nehmotné, tedy statky vytvářené konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní vyjádření je způsobilé stát se předmětem společenských vztahů.7 Za nehmotné statky budou pro účely této práce považovány: nehmotné výsledky zkušeností a jiné duševní činnosti (know-how a skutečnosti chráněné obchodním tajemstvím) a předměty průmyslového vlastnictví. Co všechno lze považovat za předmět průmyslového vlastnictví? Při vymezování tohoto pojmu můžeme vycházet z některých mezinárodních smluv upravujících problematiku duševního vlastnictví. Například Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví8 v článku 1 odst. 2 stanoví, že předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu. Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS) pak za předměty průmyslového vlastnictví považuje ochranné známky, zeměpisná označení, průmyslové vzory, patenty a topografie integrovaných obvodů. Podle způsobu právní ochrany jednotlivých předmětů průmyslového vlastnictví a v souvislosti s účelem jejich hospodářského využití lze průmyslová práva dělit na 6

Například zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 2 písm. b) definuje výrobek jako průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět […], podle zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů, je výrobkem jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána a je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze rozumně předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci služby. V podobném pojetí je výrobek definován i v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, nebo v zákoně č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů. 7 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 529 8 Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (tzv. Pařížská unijní úmluva) vstoupila v platnost v roce 1884. Je nejobecnějším mezinárodně právním dokumentem v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Podle statistiky Světové organizace duševního vlastnictví má 172 smluvních stran. Zdroj: Internetové stránky Světové organizace duševního vlastnictví, [cit. 2008-01-29], dostupný z:

8

práva k výsledkům tvůrčí činnosti (patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin) a na práva na označení (obchodní firma, ochranné známky, označení původu a zeměpisných označení). Takto provedenou kategorizaci průmyslových práv bude respektovat i tato práce. Předmětem třetí kapitoly tak budou práva k výsledkům tvůrčí činnosti, čtvrtá kapitola se bude zabývat právy na označení a konečně výše zmíněné know-how a skutečnosti chráněné obchodním tajemstvím budou blíže popsány v kapitole páté. 2.2

Pojem podnikatel Definici pojmu podnikatel obsahuje ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 513/1991

Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ObchZ“). Tato definice vznikla pro potřeby určení dosahu osobní působnosti obchodního zákoníku a nejde tudíž o obecně teoretické vymezení pojmu podnikatel.9 První kategorii podnikatelů tvoří podle § 2 odst. 2 písm. a) ObchZ osoby zapsané v obchodním rejstříku. Není při tom rozhodující, zda jsou tam dané osoby zapsány dobrovolně či obligatorně, ani zda fakticky vykonávají podnikatelskou činnost – zda podnikají10. Tzv. fiktivním podnikatelem tak bude i společnost s ručením omezeným, akciová společnost nebo družstvo založená za nepodnikatelským účelem (§ 56 odst. 1 a § 221 odst. 1 ObchZ). Stejně tak bude mít povahu podnikatele i jiná právnická osoba, která není založena k podnikání, pokud se podle zvláštního zákona zapisuje do obchodního rejstříku. Fyzická osoba naopak může být na žádost zapsána do obchodního rejstříku pouze za předpokladu, že oprávněně podniká.11 Podle ustanovení § 34 ObchZ se do obchodního rejstříku zapisují obchodní společnosti a družstva, zahraniční osoby podle § 21 odst. 412, dále fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou občany České republiky nebo členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, či osoby, které jsou podnikateli a mají zde trvalý pobyt, pokud o zápis požádají, a v neposlední řadě osoby, 9

Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Vybrané problémy. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997, str. 11 10 Podnikáním se podle ust. § 2 odst. 1 ObchZ rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. 11 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004, str. 6 12 Ust. § 21 odst. 4 ObchZ zní: „Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, popřípadě organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podává zahraniční osoba.“

9

stanoví-li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis. Zákon dále stanoví povinnost zápisu fyzickým osobám, které jsou podnikateli, pokud výše jejích výnosů nebo příjmů snížených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období částku sto dvacet milionů Kč, nebo pokud provozují živnost průmyslovým způsobem.13 Podnikatelem je dále osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, bez ohledu na to, zda jde o živnost ohlašovací nebo koncesovanou. Splněny musí být kumulativně obě podmínky, jednak, že jde o osobu, která fakticky podniká a jednak, že k tomu má oprávnění podle živnostenského zákona. Do třetí skupiny podnikatelů náleží podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) ObchZ osoby podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Jejich významnou část tvoří fyzické osoby provozující tzv. svobodná povolání – advokáti, patentoví zástupci, lékaři, stomatologové, lékárníci, veterináři, auditoři, daňoví poradci nebo exekutoři. Podnikání těchto osob je vyloučeno z působnosti živnostenského zákona podle jeho ustanovení § 3.14 Tato skupina podnikatelů se povinně registruje u veřejnoprávních korporací, které dbají na řádný výkon činnosti jejich členů. V neposlední řadě se mezi podnikatele v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 písm. d) ObchZ zahrnují osoby, které provozují zemědělskou výrobu a jsou zapsány do evidence podle zvláštního předpisu. Podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, vedou evidenci zemědělských podnikatelů místně příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností.

13

Blíže viz ustanovení § 7a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“) 14 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004, str. 7

10

ČÁST DRUHÁ V druhé části práce bych ráda popsala jednotlivé právní nástroje ochrany průmyslového vlastnictví a také se zaměřila na otázku prosazování práv z průmyslového vlastnictví.

3

Práva k výsledkům tvůrčí činnosti Práva k výsledkům tvůrčí činnosti jsou výlučná absolutní práva působící erga

omnes. Jak již bylo zmíněno, patří do této kategorie průmyslových práv patenty, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin. Pro jejich okrajový význam a s ohledem na rozsah této práce ponechám stranou úpravu topografií polovodičových výrobků a odrůd rostlin a blíže se zaměřím pouze na patenty, užitné vzory a průmyslové vzory. 3.1

Patenty na vynálezy Patenty patří k nejvýznamnějším institutům ochrany průmyslového vlastnictví.

Na konci roku 2006 platilo na území České republiky více než 13 000 patentů. Oproti předešlým rokům vzrostl počet patentových přihlášek, výraznější růst však zaznamenal spíše počet evropských patentů s účinky pro Českou republiku. Bylo jich dokonce více než patentů udělených národní cestou. Nejvíce přihlášek podaných domácími přihlašovateli národní cestou bylo z oblasti dopravy, měření, optiky, motorů a čerpadel, zahraniční přihlašovatelé pak podali nejvíce přihlášek z oblasti organické chemie, lékařských, zubních a hygienických přípravků.15 3.1.1 Předmět ochrany Předmětem patentové ochrany jsou vynálezy – tedy myšlenky, které v praxi umožňují vyřešení konkrétního problému v oblasti techniky v nejširším slova smyslu, tedy včetně oblasti zemědělství, služeb a obchodu.16 Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „patentový zákon“ nebo „VZN“), neobsahuje legální definici vynálezu. Ustanovení § 3 odst. 1 15 16

Čada, K. Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2006. Průmyslové vlastnictví. 2007, č. 1-2, str. 2 Pospíšilová, A. a kol. Podnikání. 1. vydání. Praha : ASPI, a.s., 2007, str. 925

11

patentového zákona pouze vyjmenovává podmínky patentovatelnosti technických řešení. Těmito hmotně právními podmínkami jsou novost, vynálezecká činnost a průmyslová využitelnost. 1. Novost Řešení je nové, není-li součástí stavu techniky. Za stav techniky lze podle ust. § 5 odst. 2 VZN považovat vše, k čemu byl přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti17, umožněn přístup veřejnosti – ať už písemně (např. v časopisech), ústně (zejména přednesením), využíváním nebo jiným způsobem. Požaduje se samozřejmě novost světová, nestačí, že se jedná o řešení nové na určitém území. To, zda je tato podmínka splněna, posuzuje v České republice ústřední orgán státní správy České republiky na ochranu průmyslového vlastnictví - Úřad průmyslového vlastnictví (dále také „Úřad“ nebo „ÚPV“). Každý patentový nárok se hodnotí jako celek, není proto možné vést důkazní řízení o nenovosti pouze proti jednomu ze znaků patentového nároku.18 2. Vynálezecká činnost Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, pokud pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky, přičemž se nebere v potaz obsah přihlášek vynálezů, které ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebyly zveřejněny (ust. § 6 patentového zákona). Odborníkem je chápán běžný profesionál, který má všeobecné poznatky a znalosti, které jsou dostupné v základních příručkách a publikacích daného oboru a zároveň má k dispozici obvyklé prostředky potřebné pro experimentování.19 3. Průmyslová využitelnost Podle ustanovení § 7 patentového zákona je vynález průmyslově využitelný za předpokladu, že jeho předmět může být vyráběn nebo jinak využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství. Podmínkou je, aby bylo možné předmět vynálezu opakovaně reprodukovat a vyrobit. V § 3 odst. 2 patentový zákon následně uvádí demonstrativní výčet toho, co se za vynález nepovažuje. Konkrétně se jedná o objevy, vědecké teorie a matematické metody, dále o estetické výtvory, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní 17

Právo přednosti na udělení patentu vzniká podáním patentové přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví, případně na základě práva přednosti, které vzniklo přihlašovateli podle mezinárodní smlouvy. 18 Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 31 19 Tamtéž, str. 41

12

činnosti, hraní her, vykonávání obchodní činnosti nebo počítačové programy. Za průmyslově využitelný vynález nelze považovat ani způsob chirurgického léčení nebo terapeutického ošetřování lidského a zvířecího těla. Patentovatelné nejsou podle ustanovení § 4 rovněž vynálezy, jejichž využití by odporovalo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, odrůdy rostlin a plemena zvířat a v zásadě také biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat. Vynálezy lze na základě jejich charakteristických znaků dělit na dvě skupiny. První z nich jsou věci, například výrobky, směsi nebo látky, druhou kategorii vynálezů pak představují postupy nebo způsoby, zejména způsoby výroby a pracovní postupy.20 3.1.2 Podnikový vynález Zajímavou z hlediska předmětu této práce se jeví také problematika tzv. podnikového patentu. Ustanovení § 9 odst. 1 patentového zákona stanoví, že vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele. Právo na původcovství tím nicméně není dotčeno. O vytvoření vynálezu musí původce svého zaměstnavatele neprodleně vyrozumět, ten má poté tři měsíce na to, aby právo k patentu vůči němu uplatnil. Učiní-li tak, má původce vynálezu právo na přiměřenou odměnu. Kritériem pro stanovení její výše je zejména technický a hospodářský význam vynálezu. Pokud by se v budoucnu dostala vyplacená výše odměny do zřejmého nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím vynálezu, má původce právo na dodatečné vypořádání. 3.1.3 Řízení o udělení patentu Řízení o udělení patentu je správním řízením21, které se zahajuje podáním přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví. Patentová přihláška musí obsahovat žádost o udělení patentu, popis vynálezu, popřípadě jeho výkresy, nejméně jeden patentový nárok22 a anotaci. Přihlašovatel je povinen uhradit správní poplatek ve výši, kterou stanoví zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

20

Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 88 V řízení o patentové přihlášce tedy platí obecné předpisy o správním řízení, zejména pak zákon č. 500/2004 Sb., správní řad, ve znění pozdějších předpisů, s určitými odchylkami. V řízení před Úřad se nepoužije například ustanovení o prominutí zmeškání úkonu, o přerušeni řízení nebo o lhůtách pro vydání rozhodnutí. 22 Patentový nárok vymezuje předmět, pro který se požaduje ochrana. Musí být stručný, jasný a podložený popisem. Jeho vymezení je rozhodující pro stanovení věcného rozsahu ochrany. 21

13

Podáním přihlášky vznikne v souladu s ustanovením § 27 patentového zákona přihlašovateli právo priority, tedy přednostní právo na patent vůči případným přihlašovatelům, kteří by podali přihlášku s totožným předmětem později. Nejprve musí být přihláška vynálezu podrobena předběžnému průzkumu. Úřad průmyslového vlastnictví zjišťuje, zda přihláška neobsahuje předmět, který je zjevně nepatentovatelný (např. objev nebo předmět příčící se dobrým mravům) a zda jsou splněny formální náležitosti (zejména zda je uhrazen správní poplatek). Nejsou-li tyto požadavky splněny, ÚPV přihlášku zamítne, jinak přihlášku vynálezu po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti zveřejní a toto oznámí ve Věstníku Úřadu (§ 31 VZN). Od této chvíle může každý podávat připomínky k patentovatelnosti vynálezu, ke kterým Úřad přihlédne v následující fázi řízení – při úplném průzkumu. Úplný průzkum je prováděn na žádost přihlašovatele nebo jiné osoby (tato žádost musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky), případně také z moci úřední. Jeho cílem je ověřit způsobilost vynálezu k udělení patentu a odstranit případné formální vady. Úplný průzkum je ukončen buď zamítnutím patentové přihlášky, zastavením řízení nebo udělením patentu. Podle ustanovení § 34 patentového zákona je přihláška zamítnuta, nejsou-li splněny hmotněprávní podmínky pro udělení patentu. K zastavení řízení dojde v případech, kdy marně uplyne lhůta pro podání návrhu na zahájení úplného průzkumu nebo pokud přihlašovatel neodstraní ve stanovené lhůtě vady přihlášky. Konečně může být řízení ukončeno udělením patentu, a to za předpokladu, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro jeho udělení. Účinky patentu nastávají od dne, kdy bylo udělení patentu oznámeno ve Věstníku Úřadu (§ 11 odst. 2 VZN). 3.1.4 Účinky a doba platnosti patentu Majiteli patentu vzniká výlučné právo vynález využívat, právo udělit souhlas k jeho využívání, nejčastěji licenční smlouvou23, a právo patent převést smlouvou o převodu patentu (ust. § 11 odst. 1 VZN). Od okamžiku nabytí účinnosti patentu se může majitel domáhat ochrany vůči osobám, které do jeho práv neoprávněně zasahují. Bez jeho souhlasu nikdo nemůže vyrábět, nabízet, používat a uvádět na trh výrobek, 23

Licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví poskytovatel opravňuje nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty (§ 508 ObchZ). Vůči třetím osobám nabývá licenční smlouva účinnosti až zápisem do patentového rejstříku (§ 14 odst. 2 VZN).

14

který je předmětem patentu (zákaz přímého využívání) nebo dodávat neoprávněným osobám prostředky, které se týkají podstatného prvku vynálezu a které slouží k jeho uskutečnění (zákaz nepřímého využívání). Zákon obsahuje úpravu omezení účinků patentu, tedy případů, kdy vyžívání vynálezu bez souhlasu majitele není považováno za porušení jeho práv. Patent tak například nepůsobí proti osobě, která využívala vynález před vznikem práva přednosti nezávisle na původci nebo majiteli patentu (§ 17 VZN). Zmíněná nezávislost však musí být absolutní, není přípustná například dřívější konzultace nebo společný výzkum s původcem nebo majitelem patentu.24 Podobně nejsou podle ustanovení § 18 patentového zákona narušena práva majitele patentu v případě, kdy je vynález využit při individuální přípravě léku v lékárně na základě lékařského předpisu, a to včetně nakládání s lékem takto připraveným nebo při činnosti prováděné pro neobchodní a experimentální účely. Patent platí dvacet let od podání přihlášky vynálezu, což je zároveň nejdelší možná doba platnosti. Nezbytná je ovšem každoroční úhrada udržovacího poplatku, který je vyměřován a vybírán podle zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. K zániku patentu následně dochází, uplyne-li doba jeho platnosti, není-li ve stanovené lhůtě zaplacen poplatek za udržování patentu nebo vzdá-li se patentu sám majitel (§ 22 VZN). V úvahu přichází i zrušení neprávem uděleného patentu Úřadem (§ 23 VZN). 3.1.5 Mezinárodní ochrana vynálezů Průmyslově právní ochrana je založena na zásadě teritoriality, což znamená, že udělené patenty jsou účinné pouze na území státu, jehož orgán patent udělil. Mnohdy si ale někteří podnikatelé zajišťují ochranu svých vynálezů také v zahraničí, nejvýznamnějším důvodem pro takový krok bývá snaha ochránit vlastní export. Existují různé cesty, kterými můžou podnikatelé ochrany svých vynálezů dosáhnout. První z nich je cesta národní, vhodná za předpokladu, že je ochrana požadována v jednom nebo několika málo konkrétních státech. Přihláška se podává zvlášť v každé zemi, ve které se ochrana požaduje. Nevýhodou jsou však zvýšené náklady na překlady

24

Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 60

15

a na zastoupení místním patentovým zástupcem, dále je nutné platit samostatně všechny poplatky a sledovat běh lhůt. Druhou možností je využití některé z mezinárodních procedur získání zahraniční ochrany vynálezu, například prostřednictvím Smlouvy o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty, dále také „PCT“), která představuje významný nástroj v oblasti harmonizace patentové ochrany.25 Smlouva byla sjednána ve Washingtonu v roce 1970 a v současné době má 138 smluvních stran.26 Přihlašovatel podáním jediné mezinárodní patentové přihlášky získává právo priority pro svůj vynález ve všech smluvních státech. Přihláška se podává u národního patentového úřadu nebo přímo u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví se sídlem v Ženevě a samotné řízení má potom dvě fáze – v rámci fáze mezinárodní se provádí jediný formální průzkum a mezinárodní rešerše přihlášky, na tuto poté navazuje fáze národní, která probíhá před patentovými úřady zemí, ve kterých je ochrana vynálezu požadována. V neposlední řadě přichází v úvahu také získání regionálního evropského patentu na základě Úmluvy o udělováni evropských patentů. Tato úmluva vstoupila v platnost v roce 1978 a vytvořila Evropskou patentovou organizaci27, která tyto evropské patenty uděluje. Přihlašovatel může na základě evropské patentové přihlášky28 získat patentovou ochranu v několika nebo ve všech smluvních státech této úmluvy, a to na základě jediné přihlášky a jediného řízení. Takto získaný patent má stejný účinek jako patent získaný národní cestou. 3.2

Užitné vzory Ochranu srovnatelnou s patentem poskytují užitné vzory, dokonce je možné obě

tyto formy ochrany kombinovat. Doba řízení, která se pohybuje kolem 3 měsíců, i celkové náklady jsou však pro přihlašovatele v případě užitných vzorů příznivější. Přes to všechno ale došlo v roce 2006 k poklesu počtu zapsaných užitných vzorů. Celkem

25

Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. 2. doplněné a rozšířené vydání. Praha : LexisNexis CZ s.r.o., 2006, str. 57 26 Zdroj: Internetové stránky Světové organizace duševního vlastnictví, [cit. 2008-02-10], dostupný z: 27 Evropská patentová organizace (European Patent Office - EPO) má sídlo v Mnichově a je tvoří ji Správní rada a Evropský patentový úřad. Úředními jazyky EPO jsou angličtina, němčina a francouzština. 28 Blíže viz ustanovení § 35a a násl. zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

16

jich bylo zapsáno 1021, což je o 6 % méně než v roce 2005. Mezi přihlašovanými předměty převažují ty z oboru staveb, dopravy, osvětlení, vyhřívání, měření a optiky.29 3.2.1 Předmět ochrany Užitným vzorem lze chránit technická řešení, která jsou nová, průmyslově využitelná a přesahují rámec pouhé odborné dovednosti (ust. § 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů). 1. Novost Stejně jako u vynálezů je podmínkou ochrany technických řešení světová novost, tedy to, že dosud nejsou součástí stavu techniky30. Za důkazní prostředek proti novosti užitného vzoru lze s úspěchem použít jen takový prostředek, ke kterému měl před prioritou přístup neomezený okruh osob, podkladem ke zrušení právní ochrany tak nemůže být například potvrzení o používání technického řešení na stavbách, kam nemá přístup veřejnost.31 2. Průmyslová využitelnost Průmyslově využitelným technickým řešením je takové řešení, které je možno opakovaně využívat v hospodářské činnosti (ust. § 5 zákona o užitných vzorech). 3. Přesah rámce pouhé odborné způsobilosti K ochraně není způsobilé například takové technické řešení, které je založeno pouze na změně materiálu, aniž by byla nalezena nějaká jeho nová vlastnost, stejně tak je nezpůsobilé řešení, které představuje použití známých řešení v blízkém oboru techniky, pokud se jeho účinky odborníkům samy nabízí a nepřesahují tak rámec pouhé odborné způsobilosti.32 Zákon o užitných vzorech v § 2 demonstrativně vyjmenovává předměty a činnosti, které za technická řešení nepovažuje a nelze je proto chránit užitným vzorem. Jsou jimi objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti nebo pouhé uvedení informace. 29

Zdroj: Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví z roku 2006, [cit. 2008-02-20], dostupný z: 30 Zákon stavem techniky rozumí vše, co bylo přede dnem, od kterého přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti, zveřejněno (kromě zveřejnění výsledků práce přihlašovatele, ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru). 31 Blíže viz rozhodnutí ÚPV ze dne 1. 7. 1998 (PUV 2303-94), dostupné z: Jakl, L. Sbírka správních rozhodnutí ve věcech průmyslových práv – III. díl. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 1999, str. 40 32 Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 206

17

Podobně nelze podle ustanovení § 3 užitným vzorem chránit technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, dále odrůdy rostlin a plemena zvířat, včetně biologických reproduktivních materiálů, a způsoby výroby nebo pracovní činnosti. 3.2.2 Řízení o udělení užitného vzoru Přihláška užitného vzoru se podává písemně u Úřadu průmyslového vlastnictví. Musí obsahovat žádost o zápis do rejstříku užitných vzorů, včetně názvu užitného vzoru, popis technického řešení, dále případnou dokumentaci a nároky na ochranu, v nichž musí být vymezen předmět, který má být užitným vzorem chráněn. V přihlášce musí být také obsaženo, kdo je původcem předmětu přihlášky užitného vzoru. Okamžikem podání přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti. Podle ustanovení § 10 zákona o užitných vzorech může přihlašovatel při podání přihlášky požadovat přiznání práva přednosti z dřívější přihlášky vynálezu, kterou podal na stejné technické řešení. Přihláška však musí být podána nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o přihlášce vynálezu, nejpozději ale deset let od jejího podání. Řízení o udělení užitného vzoru je založeno na registračním principu. V případě, že přihláška splňuje formální požadavky, Úřad zapíše užitný vzor do rejstříku. Provádí se pouze průzkum zápisné způsobilosti, tedy to, zda není předmět přihlášky například objevem, vědeckou teorií nebo způsobem výroby a zda daný předmět splňuje podmínku průmyslové využitelnosti. Pokud je přihláška způsobilá k zápisu, Úřad vydá přihlašovateli osvědčení o zápisu užitného vzoru do rejstříku, zápis užitného vzoru oznámí ve Věstníku a rovněž užitný vzor zveřejní. Registrační princip řízení o přihlášce užitného vzoru přesunuje posouzení novosti a překročení odborné způsobilosti do sporného řízení o výmazu užitného vzoru33, které může být zahájeno na návrh kterékoliv osoby, aniž by musela osvědčovat právní zájem. Návrh na výmaz musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh opírá. Důvodem podání návrhu může být to, že technické řešení není způsobilé k ochraně podle § 1 a § 3 zákona o užitných vzorech, to, že je předmět užitného vzoru již chráněn patentem s účinky na území České republiky či užitným vzorem s dřívějším právem přednosti. Důvodem podání návrhu na výmaz může být i skutečnost, že jde předmět užitného vzoru nad rámec původního 33

Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 213

18

podání přihlášky užitného vzoru. Úřad návrh na výmaz zamítne a ponechá užitný vzor v platnosti, jinak provede výmaz užitného vzoru v celém nebo částečném rozsahu. 3.2.3 Účinky a doba ochrany Dnem zápisu užitného vzoru do rejstříku získává jeho majitel výlučné právo chráněné technické řešení vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit, je oprávněn poskytnout souhlas k využívání tohoto technického řešení jiným osobám nebo na ně užitný vzor převést.34 Doba platnosti užitného vzoru činí čtyři roky ode dne podání přihlášky nebo od podání dřívější přihlášky vynálezu se shodným předmětem. Tuto dobu lze na žádost majitele užitného vzoru dvakrát prodloužit o další tři roky. Maximální doba ochrany je tedy deset let. 3.3

Průmyslové vzory Průmyslový vzor chrání to, co dělá výrobek podnikatele atraktivní a přitažlivý,

co zvyšuje jeho obchodní hodnotu a prodejnost. Chrání smysly vnímatelnou vlastnost výrobku, která je výsledkem tvůrčí činnosti průmyslových výtvarníků a návrhářů a která činí daný výrobek odlišný od výrobků konkurence. Toto vnější uspořádání výrobku má estetický charakter, nikoliv funkční jako v případě technických řešení. Právní úprava průmyslových vzorů je obsažena v zákoně č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZOPV“ nebo „zákon o ochraně průmyslových vzorů“). Tento zákon byl přijat jednak z důvodu harmonizace českého práva s komunitárním právem, jednak na základě požadavků mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána.35 Ze statistiky Úřadu průmyslového vlastnictví vyplývá, že počet podaných národních přihlášek průmyslových vzorů dlouhodobě klesá. V roce 2006 bylo podáno 387 národních přihlášek, v nichž bylo obsaženo 1 222 individuálních průmyslových vzorů. Oproti roku 2005 to představuje, jde-li o počet průmyslových vzorů, pokles o 36 %, zároveň je to nejméně od roku 1993. Tento pokles lze přičíst začátku fungování 34

Podle ust. § 21 odst. 1 zákona o užitných vzorech se mimo jiné pro práva na užitný vzor, pro zápis licenčních smluv k využití předmětu chráněného užitným vzorem a pro převody užitných vzorů obdobně použijí ustanovení patentového zákona 35 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. 2. doplněné a rozšířené vydání. Praha : LexisNexis CZ s. r. o., 2006, str. 89

19

systému ochrany průmyslových vzorů vzorem Společenství a existenci institutu nezapsaného vzoru Společenství, který zajišťuje ochranu zveřejněným průmyslovým vzorům v Evropské unii bez nutnosti registrace pouhým zpřístupněním veřejnosti.36 3.3.1 Předmět ochrany Zákon průmyslovým vzorem rozumí vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Tento je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu. 1. Novost Podmínka novosti je splněna, pokud nebyl shodný37 průmyslový vzor přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti, například zveřejněním na základě zápisu do rejstříku, vystavením, užíváním v obchodě nebo jiným způsobem. Průmyslový vzor není považován za zpřístupněný veřejnosti v případě, že s ním byla seznámena třetí osoba pod podmínkou důvěrnosti nebo pokud byl zpřístupněn veřejnosti jako důsledek poskytnuté informace nebo jednání uskutečněného původcem průmyslového vzoru nebo jeho právním nástupcem, a to během 12 měsíců přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. 2. Individuální povaha Podle ustanovení § 5 ZOPV má průmyslový vzor individuální povahu za předpokladu, že celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele38, je odlišný od dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, který byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti. Není tedy rozhodující, že jsou odlišné jednotlivé detaily výrobku, významně jiný musí být právě onen celkový dojem, a to s přihlédnutím k charakteru výrobku, odvětví a míře volnosti, kterou měl původce při vývoji daného průmyslového vzoru.

36

Zdroj: Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví z roku 2006, [cit. 2008-02-20], dostupný z: 37 Podle ust. § 4 zákona o ochraně průmyslových vzorů se průmyslové vzory považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně. 38 Informovaný uživatel je fiktivní osoba s určitým stupněm a množstvím znalostí a vzorového povědomí. Srov. Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 230

20

V úvahu je nutné brát také ustanovení § 7 ZOPV, které stanoví, že při hodnocení způsobilosti průmyslového vzoru k zápisu se nepřihlíží ke znakům, které jsou dány technickou funkcí průmyslového vzoru nebo které musí být reprodukovány tak, aby bylo možné výrobek, v němž je průmyslový vzor ztělesněn, spojit s jiným výrobkem a společně tak mohly plnit svou funkci. Do rejstříku nebude zapsán průmyslový vzor, který je v rozporu se zásadami veřejného pořádku nebo s dobrými mravy, i když splňuje podmínku novosti a individuální povahy. Dále Úřad do rejstříku nezapíše průmyslový vzor, který je shodný s již zapsaným průmyslovým vzorem s dřívějším právem priority (ust. § 8 a 9 ZOPV). 3.3.2 Zaměstnanecký průmyslový vzor Zaměstnanecký průmyslový vzor je průmyslový vzor vytvořený původcem ke splnění úkolu z pracovního poměru. V tomto případě přechází právo na průmyslový vzor na zadavatele, kterým je osoba, která původci vytvoření průmyslového vzoru zadala. Právo na původcovství tímto není dotčeno. Původce musí v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 ZOPV zadavatele o vytvoření průmyslového vzoru písemně informovat a předat mu všechny potřebné podklady. Od této chvíle má zadavatel tři měsíce na to, aby vůči původci právo na průmyslový vzor uplatnil. Zadavatel i původce jsou během této doby povinni zachovávat o průmyslovém vzoru mlčenlivost. Zadavatel je navíc povinen zachovávat mlčenlivost o průmyslovém vzoru po dobu jednoho měsíce ode dne, kdy na původce právo na průmyslový vzor přešlo. V případě, že zadavatel právo na průmyslový vzor vůči původci uplatní, má původce právo na přiměřenou odměnu, která se stanoví pomocí výše přínosu dosaženého užíváním průmyslového vzoru nebo jiným uplatněním, s přihlédnutím k materiálnímu podílu zadavatele na vytvoření průmyslového vzoru. 3.3.3 Řízení o přihlášce průmyslového vzoru Přihlášku průmyslového vzoru může podat původce nebo jeho právní nástupce. Náležitosti, které musí písemná přihláška průmyslového vzoru obsahovat, stanoví zákon o ochraně průmyslových vzorů v ustanovení § 35. Jsou to mimo jiné název průmyslového vzoru a určení výrobku, ve kterém je průmyslový vzor ztělesněn nebo na

21

kterém je aplikován, a to včetně jeho zatřídění podle příslušných tříd mezinárodního třídění39 průmyslových výrobků. Zákon rozlišuje jednoduchou a hromadnou přihlášku průmyslového vzoru. V jednoduché se požaduje zápis jednoho průmyslového vzoru, v hromadné pak lze žádat zápis pro více průmyslových vzorů najednou. Výhodou hromadné přihlášky je menší administrativní a finanční náročnost. Všechny průmyslové vzory obsažené v hromadné přihlášce, s výjimkou vzorů spočívajících ve zdobení, musí patřit do stejné třídy mezinárodního třídění průmyslových vzorů. Dnem podání přihlášky, která splňuje požadované náležitosti, vzniká přihlašovateli právo přednosti. Úřad provede průzkum podané přihlášky. Zkoumá, zda přihláška obsahuje všechny formální náležitosti a zda je průmyslový vzor způsobilý pro poskytnutí ochrany (jestli je nový a má individuální povahu, jestli není v rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy nebo zda není shodný s průmyslovým vzorem s dřívějším právem přednosti). V případě splnění všech stanovených podmínek Úřad zapíše průmyslový vzor do rejstříku a přihlašovateli o tom vydá osvědčení. Zároveň zapsaný průmyslový vzor zveřejní. 3.3.4 Účinky a doba ochrany Zápisem průmyslového vzoru do rejstříku jeho vlastník získává výlučné právo užívat průmyslový vzor, bránit třetím osobám užívat jej bez jeho souhlasu, poskytnout souhlas s užíváním průmyslového vzoru jiným osobám nebo na ně právo na průmyslový vzor převést. Zákon užíváním chápe zejména výrobu, nabízení, uvedení na trh, dovoz, vývoz nebo užívání výrobku, ve kterém je tento průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován, nebo skladování takového výrobku k uvedeným účelům. Práva ze zapsaného průmyslového vzoru platí ode dne podání přihlášky (§ 19 ZOPV). Zákon o ochraně průmyslových vzorů v ustanovení § 23 vymezuje případy, ve kterých jsou práva z průmyslového vzoru omezena. Tato práva se nevztahují na jednání třetích osob pro neobchodní a experimentální účely, na jednání spočívající v reprodukci pro účely citace nebo výuky, pokud jsou tato jednání slučitelná s poctivou obchodní 39

Mezinárodní třídění výrobků pro účely zápisu průmyslových vzorů zavedla Locarnská dohoda o mezinárodním třídění průmyslových vzorů, která byla uzavřena v roce 1968. Tato dohoda obsahuje 32 tříd a 233 podtříd výrobků a také jejich abecední seznam. V současné době má 49 smluvních stran. Zdroj: Internetové stránky Světové organizace duševního vlastnictví, [cit. 2008-02-22], dostupný z:

22

praxí a je-li řádně uveden zdroj, na zařízení lodí a letadel registrovaných v jiné zemi, dostanou-li se přechodně na území České republiky, a v neposlední řadě se práva z průmyslového vzoru nevztahují vůči předchozímu uživateli.40 Doba ochrany zapsaného průmyslového vzoru činí pět let od data podání přihlášky. Vlastník může tuto dobu ochrany opakovaně obnovovat, vždy o dalších pět let. Celková doba ochrany však nemůže přesáhnout pětadvacet let od data podání přihlášky průmyslového vzoru. Spolu s žádostí o obnovu je vlastník průmyslového vzoru povinen zaplatit správní poplatek podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 3.3.5 Průmyslový vzor Společenství Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství vytváří jednotný systém ochrany průmyslových vzorů na celém území Společenství, který funguje nezávisle na národních systémech ochrany průmyslových vzorů. Nařízení rozlišuje dvě formy ochrany – nezapsaný průmyslový vzor Společenství a zapsaný průmyslový vzor Společenství. Právní úprava nezapsaného vzoru reaguje na nabídku některých odvětví průmyslu, která vyrábí v krátkém období množství vzorů s krátkou životností na trhu. Mezi ně patří i obory spjaté s módními trendy, zejména textilní průmysl. Majitel nezapsaného vzoru má výlučné právo průmyslový vzor užívat, zabránit třetí osobě v užívání vzoru ale může pouze v případě, že se jedná o vědomý úmysl chráněný vzor kopírovat. Nezapsaný vzor je chráněn po dobu tří let od chvíle, kdy je zpřístupněn veřejnosti. O tomto zpřístupnění by měl mít majitel vzoru ve svém zájmu dostatečné množství důkazních prostředků.41 Zapsané průmyslové vzory se naproti tomu zapisují do Rejstříku průmyslových vzorů Společenství, který vede Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu42 se sídlem v Alicante. Výhodou zapsaných vzorů Společenství je delší doba ochrany (až 25 let od podání přihlášky) a větší právní jistota, kterou svému majiteli poskytují.

40

Předchozím uživatelem je osoba, která může prokázat, že před datem podání přihlášky nebo před dnem vzniku práva přednosti začala na území České republiky užívat průmyslový vzor, který spadá do rozsahu ochrany zapsaného průmyslového vzoru, nezávisle na zapsaném průmyslovém vzoru (§ 25 ZOPV). 41 Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 226 42 Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization of Internal Market nebo-li OHIM) je agenturou Společenství, která má na starost řízení související s registrací komunitárních ochranných známek (od roku 1996) a zapsaných průmyslových vzorů Společenství (od roku 2003)

23

4

Práva na označení Označení podnikatelských subjektů mají především identifikační, garanční

a propagační (reklamní) funkci. V první řadě mají za cíl odlišit výrobky různých výrobců a služby různých poskytovatelů (v případě obchodní firmy rozlišit samotné výrobce či poskytovatele), zajistit spotřebitelům, že nabízený produkt opravdu pochází od daného výrobce a že za své peníze obdrží zboží v odpovídající kvalitě. Označení je proto pro spotřebitele symbolem jistoty. Označení mohou také sloužit jako efektivní marketingový nástroj, pomocí kterého podnikatel upozorňuje na svůj výrobek, dostává se do podvědomí veřejnosti a získává nové zákazníky. 4.1

Obchodní firma Obchodní firmou je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního

rejstříku. Jako základní atribut právní subjektivity podnikatele je obchodní firma, na rozdíl od většiny předmětů průmyslového vlastnictví, upravena ve zvláštním předpisu, konkrétně v ustanoveních § 8 až 12 obchodního zákoníku.43 Tato ustanovení se nevztahují na podnikatele, kteří nejsou zapsání v obchodním rejstříku. Název nezapsané právnické osoby a jméno a příjmení nezapsané fyzické osoby podléhají ochraně pouze podle občanského zákoníku a předpisů na ochranu proti nekalé soutěži. Pouze podle ustanovení o ochraně proti nekalé soutěži jsou pak chráněna také zvláštní označení, např. provozoven. Tato je nutné od obchodních firem rozlišovat. Firma fyzické osoby je tvořena jejím jménem a příjmením. Může navíc obsahovat i dodatek, který má za cíl odlišit osobu podnikatele nebo druh podnikání. V případě právnických osob je obchodní firmou název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku, a dodatek, který označuje jejich právní formu. Při tvorbě firmy je nutno dodržovat některé zásady. Především nesmí být firma zaměnitelná s firmou jiného podnikatele. K odlišení není dostačující mít pouze rozdílný dodatek označující právní formu. Obchodní firma dále nesmí působit klamavě, dodržena musí být také zásada pravdivosti, jasnosti a jednotnosti. Poslední tři zmíněné zásady nejsou v obchodním zákoníku nikde výslovně uvedeny, nicméně lze k nim dospět výkladem. Zásadu pravdivosti můžeme dovodit například z ustanovení o firmě podnikatele fyzické 43

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 565

24

osoby, z ustanovení o nekalé soutěži aj. Z pohledu obsahového lze obchodní firmu vytvářet jako osobní, věcnou, fantazijní nebo smíšenou.44 Obsahem subjektivního práva k firmě je výlučné právo spočívající v užívání a nakládání s firmou.45 Subjekt, který byl na svých právech dotčen neoprávněným užíváním firmy, nejčastěji podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, se může domáhat ochrany podle § 12 ObchZ. Tato ochrana je ochranou absolutní, která působí proti všem (erga omnes). V souladu s tímto ustanovením se lze proti neoprávněnému uživateli domáhat zdržení se takového jednání, odstranění závadného stavu, vydání bezdůvodného obohacení, případně poskytnutí přiměřeného zadostiučinění nebo náhrady škody. V úvahu přichází i uveřejnění rozsudku na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. Relativní ochranou obchodní firmy je ochrana podle ustanoveni o nekalé soutěži, tedy podle § 44 až 54 ObchZ. V tomto případě je ale nutné, aby se strany nacházely v soutěžním vztahu. Klíčové pro ochranu firmy jsou především skutkové podstaty obsažené v ustanovení upravujícím vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 ObchZ). O nekalé soutěži bude blíže pojednáno v další části této práce. 4.2

Ochranné známky Ochranná známka může mít pro podnikatele nepochybně velký ekonomický

význam. Toho však dosáhne až ve chvíli, kdy se takové označení stane významnou konkurenční výhodou majitele, tedy když se sami spotřebitelé přesvědčí o kvalitách takto označovaných výrobků či služeb a označení se stane známým. Nejčastěji se tak děje po úspěšné reklamní kampani.46 Ochranné známky jako takové významně zhodnocují zboží a služby, které jsou jimi označené. O jejich oblibě pak svědčí trvale vysoký počet přihlášek ochranných známek. Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2006 zapsal do rejstříku 8 858 národních známek a u 5 942 mezinárodních ochranných známek byla přiznána ochrana pro Českou republiku. Doba řízení ke zveřejnění přihlášky činila průměrně 3,5 měsíce, doba k zápisu ochranné známky 9,2 měsíce.47

44

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004, str. 23 45 Tamtéž, str. 24 46 Malý, J. Oceňování průmyslového vlastnictví. Nové přístupy. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 14 47 Zdroj: Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví z roku 2006, [cit. 2008-02-20], dostupný z:

25

4.2.1 Předmět ochrany Podle ustanovení § 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“ nebo „ZOZ“) může být ochrannou známkou pouze označení, které je schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice a tvar výrobku, pokud toto označení dokáže odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby (tzv. rozlišovací způsobilost). Podle ust. § 2 ZOZ na území České republiky požívají ochrany národní ochranné známky (známky, které jsou zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví), mezinárodní ochranné známky (známky zapsané v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví na základě mezinárodní přihlášky podle Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek nebo Protokolu k Madridské dohodě s účinky pro Českou republiku), ochranné známky Společenství (známky zapsané v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu) a všeobecně známé ochranné známky48. Ochranná známka nemůže existovat sama osobě, musí být spojena s konkrétními výrobky nebo službami49, měla by být především nevšední, originální, přitom však krátká, jednoduchá a snadno zapamatovatelná a vyslovitelná. Známky mohou být různého druhu, zejména slovní, obrazové, kombinované, trojrozměrné nebo zvukové (znázornitelné pomocí not). Z hlediska významnosti zapsaných známek pro podnikání a obchodní aktivity podnikatele, lze vymezit určitý vnitřní systém známek. Na vrcholu by se měly vyskytovat ochranné známky základní – slovní – schopné zajistit široký rozsah ochrany, níže pak stojí ochranné známky obrazové a kombinované, specifické pro určité výrobky a služby, nejníže se pak nachází jednotlivé odvozeniny základní ochranné známky.50 Opomenout nelze ani třídění známek na blokážní, kterými podnikatel brání případným napodobeninám jím registrované známky, certifikační, které informují o určitých vlastnostech výrobku, kolektivní, rozlišující výrobky členů či společníků právnické osoby nebo účastníků sdružení od výrobků jiných osob, nebo

48

Blíže viz článek 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a čl. 16 Dohody TRIPS S výjimkou všeobecně známých ochranných známek 50 Koukal, P. Řádné užívání ochranných známek. Právní rádce. 2006, č. 4, str. 11 49

26

například výrobní, úzce související s výrobním závodem nebo zbožím, které vyrábí, obchodní, které jsou nejčastěji užívány obchodními řetězci, které odebírají zboží od více výrobců a následně toto zboží prodávají pod svou obchodní značkou, a zásobní, registrované preventivně z důvodu možného rozšíření výroby. Nezpůsobilá zápisu do rejstříku jsou podle ust. § 4 ZOZ označení: která nemohou tvořit ochrannou známku v souladu s ust. § 1 (např. chuť a vůně), která nemají rozlišovací způsobilost (neumožní tak cílovému zákazníkovi odlišit výrobky různých podnikatelů, příkladem jsou označení složená z pouhých písmen, čísel nebo geometrických tvarů, stejně tak generická označení), která jsou tvořena pouze údaji sloužícími k určení druhu, jakosti, množství, účelu, zeměpisného původu nebo údaji, které se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech (standard, mini aj.), tvořená jen tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku nebo který je nezbytný pro dosažení technického výsledku anebo který dává výrobku podstatnou užitnou hodnotu,51 která jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, případně jsou klamavá, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku, přihlašovaná pro vína a lihoviny, obsahují-li zeměpisné označení, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ, která obsahují erby, vlajky, emblémy a jiné znaky státní svrchovanosti podle článku 6ter Pařížské úmluvy nebo pokud je jejich užití předmětem zvláštního veřejného zájmu, obsahující znaky vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženské symboly, jejichž užívání se příčí právním předpisům nebo jsou v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, a v neposlední řadě také pokud je zjevné, že přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře. Výše vyjmenované důvody jsou absolutními důvody pro odmítnutí ochrany a tyto nelze překonat. Kontroluje je Úřad průmyslového vlastnictví ex offo ještě před zveřejněním přihlášky. Relativní důvody naopak uplatňují většinou třetí osoby v řízení

51

Do rejstříku mohou být v souladu s § 5 ZOZ zapsána označení, která nemají rozlišovací způsobilost, dále označení, která jsou tvořena údaji sloužícími k určení vlastností nebo údaji obvyklými v běžném jazyce, pokud přihlašovatel prokáže, že označení získalo rozlišovací způsobilost užíváním, např. fakturami za propagační materiály nebo za odvysílání televizní nebo rozhlasové reklamy.

27

o námitkách proti zápisu ochranné známky do rejstříku. Úřad je může odstranit vyslovením neoprávněnosti vznesených námitek. Výčet oprávněných osob a možné důvody pro podání námitek uvádí ust. § 7 ZOZ. Námitku může podat zejména vlastník starší ochranné známky za podmínky, že z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost jejich záměny. Důvodem pro podání námitky může být i shodnost nebo podobnost se starší všeobecně známou známku, která má v České republice dobré jméno, a to i v případě, že je dané označení zapsáno pro jiné výrobky a služby a užívání přihlašovaného označení by nepoctivě těžilo z dobrého jména starší ochranné známky nebo jí bylo na ujmu. Při posuzování dobrého jména ochranné známky je nutno brát v úvahu vlastní rozlišovací způsobilost, dobu a intenzitu užívání nebo intenzitu inzerce. Vychází se z hledisek kvalitativních a kvantitativních. Kvantitativním hlediskem může být rozsah známosti známky u veřejnosti v zemi, v níž je požadována ochrana. Kvalitativním hlediskem pak vlastní hodnota ochranné známky, rozsah a délky její ochrany.52 4.2.2 Řízení o přihlášce Pro kontinentální systém známkového práva je příznačný registrační princip. Ochrana tak vzniká teprve zápisem daného označení do rejstříku ochranných známek.53 Náležitosti přihlášky ochranné známky, která se podává u Úřadu, jsou uvedeny v ustanovení § 19 ZOZ. Přihlašovatel v ní mimo jiné musí uvést, pro které třídy výrobků a služeb54 zápis požaduje. Správní poplatky se hradí ve výši, která odpovídá počtu tříd, pro které je známka přihlašována. Úřad následně provede formální průzkum, ve kterém zjišťuje, zda přihláška obsahuje všechny požadované náležitosti. Další fází je věcný průzkum přihlašovaného označení – zda je způsobilé zápisu a zda se neshoduje se starší ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro shodné výrobky či služby. Vyhovuje-li označení všem podmínkám, je přihláška zveřejněna ve Věstníku. Od této chvíle mají oprávněné osoby tři měsíce na podání případných námitek55. Za předpokladu, že nebyly ve stanovené lhůtě podány žádné námitky nebo byly zamítnuty 52

Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 17. 9. 2004, zn. spisu případu O-168132, dostupný z: 53 Výjimkou jsou všeobecně známé ochranné známky. Jejich informativní přehled je dostupný na internetových stránkách Úřadu průmyslového vlastnictví, dostupný z: 54 Jde o třídění podle Niceské úmluvy o mezinárodním třídění výrobků a služeb z roku 1957 55 Srov. ustanovení § 26 ZOZ

28

či bylo řízení o nich pravomocně zastaveno, a splňuje-li přihláška zákonné požadavky, je ochranná známka zapsána do rejstříku a jejímu vlastníkovi je o zápisu vydáno osvědčení (§ 28 odst. 1 ZOZ). 4.2.3 Účinky a doba ochrany Vlastník ochranné známky má výlučná práva absolutní povahy, která spočívají v právu užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna, a v právu s touto známkou nakládat – zejména poskytovat k ní licenci, známku převést nebo zastavit. Právo k ochranné známce prokazuje vlastník zapsané ochranné známky výpisem z rejstříku nebo osvědčením o zápisu. Ve spojení s ochrannou známkou je její vlastník oprávněn používat speciální značku ®. Zákon stanoví, že nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat (umísťovat na výrobky nebo jejich obaly, nabízet výrobky pod tímto označením, dovážet nebo vyvážet výrobky pod tímto označením apod.) označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, dále označení shodná nebo podobná s ochrannou známkou pro shodné nebo podobné výrobky a služby, existuje-li pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, a v neposlední řadě je zakázáno užívat označení shodné nebo podobné s ochrannou známkou, která má v České republice dobré jméno, a to i pro odlišné výrobky a služby, než pro jaké je známka zapsána.56 Ustanovení § 10 zákona o ochranných známkách omezuje účinky ochranné známky tak, že vlastník známky není oprávněn zakázat třetím osobám užívat v obchodním styku jejich jméno a příjmení, obchodní firmu, název nebo adresu nebo například údaje týkající se druhu, jakosti, množství, zeměpisného původu výrobku, pokud je toto užívání v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Dále musí strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky, a nemůže zakázat užívání ochranné známky na výrobcích, které s ní byly uvedeny na trh v členském státě Evropských společenství nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor tímto vlastníkem nebo s jeho souhlasem (tzv. vyčerpání práv z ochranné známky).

56

Srov. ustanovení § 8 ZOZ

29

Doba platnosti zápisu ochranné známky činí 10 let ode dne podání přihlášky. Zápis lze nicméně opakovaně obnovovat, vždy na dalších 10 let s tím, že maximální doba ochrany není zákonem stanovena. Za žádost o obnovu zápisu je vlastník povinen zaplatit správní poplatek podle zákona o správních poplatcích. Zákon zároveň spojuje ochranu a zachování účinků ochranné známky s jejím řádným a nepřerušovaným užíváním pro výrobky a služby, pro které je zapsána. Řádným užíváním je umisťování chráněného označení na nabízené výrobky a jejich obaly nebo také užití ochranné známky pro obchodní firmu právnické osoby, užití na obchodních listinách, na propagačních materiálech nebo v rámci marketingové kampaně.57 4.2.4 Mezinárodní zápis ochranných známek Také pro známkovou ochranu je charakteristická teritoriální omezenost. Tato je částečně překonávána zavedením mezinárodního zápisu ochranné známky podle Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (1891) a podle Protokolu k Madridské dohodě o mezinárodním zápisu ochranných známek (1989). Přihlašovatel tak na základě jedné přihlášky podané u Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví se sídlem v Ženevě může získat ochranu své známky ve všech smluvních zemích. Zápis nicméně nesměřuje k mezinárodní ochraně, pouze nahrazuje jednotlivé zápisy u národních úřadů. Obsah ochrany je pak závislý na vnitrostátním právu té které země. 4.2.5 Ochranná známka Společenství Systém jedné ochranné známky pro celou Evropskou unii byl vytvořen nařízením Rady (ES) č. 40/94 z 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství. Komunitární ochranná známka má jednotnou povahu – má stejné účinky v celém Společenství, může být zapsána, převedena, lze se jí vzdát, může být zrušena nebo prohlášena za neplatnou a její užívání může být zakázáno pouze pro celé území Společenství (čl. 1 nařízení č. 40/94). Licenci však lze poskytnout i pro jeho část. Přihláška komunitární ochranné známky se podává u národního úřadu průmyslového vlastnictví nebo přímo u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu. Ten provede průzkum pro formální náležitosti a zjistí, zda neexistují absolutní důvody pro zamítnutí přihlášky (například rozpor s veřejným pořádkem). Následně v souladu 57

Koukal, P. Řádné užívání ochranných známek. Právní rádce. 2006, č. 4, str. 11

30

s čl. 39 nařízení č. 40/94 vypracuje rešeršní zprávu a přihlášku zveřejní. Pokud nebyly ve stanovené lhůtě podány námitky nebo pokud tyto byly zamítnuty, zapíše se známka do rejstříku jako ochranná známka Společenství. Podle čl. 46 nařízení Rady (ES) č. 40/94 činí doba platnosti zápisu ochranné známky Společenství deset let od podání přihlášky. Na žádost může být zápis obnoven, vždy na dalších deset let. 4.3

Označení původu a zeměpisná označení Označování původu vzniklo spontánně tak, že se takové označení vžilo pro

výrobce natolik, že s ním spotřebitelé začali spojovat konkrétní výrobky s určitou kvalitou a vlastnostmi, které jsou dány zeměpisnou oblastí nebo typickými vlastnostmi dané lokality.58 Významnou roli hraje označování původu především v mezinárodním obchodě. Jeho smyslem je ochrana výrobků, které mají regionální nebo mezinárodní věhlas. Systém zaručuje, že výrobci z jiných regionů nemůžou dané označení použít, naproti tomu zavazuje také výrobce k tomu, aby používal předepsané výrobní postupy. Právní ochrana označení původu a zeměpisných označení je zakotvena v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně označení původu“ nebo „OOPZO“). Ochrana jim je poskytována stejně jako v případě ochranných známek také obchodním zákoníkem, konkrétně ustanoveními o nekalé soutěži (§ 44 a násl. ObchZ) – neoprávněné užití označení původu a zeměpisných označení je nedovoleným soutěžním jednáním. 4.3.1 Předmět ochrany Zákon o ochraně označení původu v ust. § 2 písm. a) rozumí pod označením původu název oblasti, určitého místa nebo země, který se používá k označení zboží59 pocházejícího z tohoto území, za předpokladu, že kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území. Účelem je odlišit výrobky výrobců z konkrétní zeměpisné oblasti od výrobků, které pochází z oblastí odlišných.

58 59

Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 374 Za zboží se podle § 2 písm. c) OOPZO považují také služby

31

Zeměpisným označením je pak podle ust. § 2 písm. b) OOPZO název území, který se užívá k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území. Jde o širší pojem než označení původu. Zeměpisné označení totiž není vázáno na přírodní a lidské činitele z dané oblasti, připisuje určitému zboží jakost, pověst nebo jiné charakteristické znaky. Výluky neumožňující zápis do rejstříku označení původu a zeměpisných označení jsou upraveny ust. § 4 OOPZO. Do rejstříku nemůže být zapsáno označení, které sice pravdivě označuje území, ze kterého zboží pochází, ale je způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že zboží pochází z jiného území, stejně tak nemůže být jako označení zapsáno označení shodné s již chráněným označením původu, zeměpisným označením, všeobecně známou známkou či zapsanou ochrannou známkou nebo označení shodné s názvem odrůdy rostlin nebo plemene zvířat. O zápis označení původu nebo zeměpisného označení do rejstříku může požádat sdružení výrobců nebo zpracovatelů. Pokud je na daném území pouze jeden výrobce, může o zápis žádat i tato osoba samostatně. 4.3.2 Účinky zápisu a doba ochrany Práva k označení původu a k zeměpisnému označení svědčí všem subjektům, které splňují podmínky stanovené zákonem. Právo užívat zapsané označení (například jej umisťovat na zboží, jehož se chráněné označení týká) má každý, kdo vyrábí, zpracovává a připravuje zboží s odpovídající kvalitou či vlastnostmi na vymezeném území. Nevyžaduje se, aby tyto osoby byly zapsány v rejstříku. Ochrana označení vzniká dnem zápisu do rejstříku a časově není nijak omezena (§ 8 OOPZO). V souladu s ust. § 23 OOPZO jsou zapsaná označení chráněna proti obchodnímu užití zapsaného označení na zboží, na které se zápis nevztahuje, pokud je toto zboží srovnatelné se zbožím zapsaným pod tímto označením nebo pokud užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení. Dále jsou zapsaná označení chráněna proti jakémukoliv napodobení, i když je skutečný původ zboží uveden nebo je chráněné označení doprovázeno výrazem jako "druh", a jinému lživému nebo klamavému údaji.

32

Kdokoliv se může v případě porušení podmínek pro užívání označení původu nebo zeměpisného označení u soudu domáhat, aby bylo užívání těchto označení pro dané zboží zakázáno, případně aby toto zboží bylo staženo z trhu (§ 24 OOPZO). 4.3.3 Komunitární úprava Ochranu označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské výrobky a potraviny (s výjimkou vinařských produktů a destilátů) upravuje v rámci Evropské unie nařízení Rady (ES) č. 510/2006 z 20. března 2006 a nařízení Komise (ES) č. 1898/2006 ze dne 14. prosince 2006, které je prováděcím předpisem k předchozímu nařízení. Právo ochrany se vztahuje na celé území EU. Cílem úpravy bylo sjednotit postup a stanovit pravidla pro získávání ochrany označení původu a chráněných zeměpisných označení ve Společenství. Žádost o zápis do rejstříku může podat sdružení výrobců nebo zpracovatelů prostřednictvím národního úřadu (v České republice je jím ÚPV). Následný průzkum, který by neměl trvat déle než 12 měsíců, provádí Komise. Ta také zveřejňuje žádosti v Úředním věstníku Evropské unie. Námitku proti navrhovanému zápisu lze podle čl. 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 vznést do šesti měsíců od zveřejnění. Přehled zapsaných označení podle jednotlivých kategorií výrobků nebo podle zemí lze nalézt na internetových stránkách Evropské komise. Ochrana již byla přiznána například pro označení Budějovické pivo, Českobudějovické pivo, Hořické trubičky, Štramberské uši nebo Pardubický perník.

33

5

Obchodní tajemství a know-how Pro instituty popsané v předchozích dvou kapitolách je typická formálnost.

Předpokladem jejich průmyslově právní ochrany je jednak kvalifikovaný úkon – podání přihlášky, jednak rozhodnutí veřejnoprávního orgánu o zápisu do veřejného rejstříku. Charakteristická je pro ně také časově omezená ochrana. Některé výsledky tvůrčí činnosti, poznatky a zkušenosti ale nemusí požadavky průmyslově právní ochrany splňovat, případně nemusí být v daném případě pro podnikatele tento typ ochrany příliš vhodný. Například patentová ochrana je ochranou osvědčenou, na druhou stranu ale svým způsobem nedokonalou. Zveřejněním přihlášky získává konkurence podrobné informace o daném vynálezu a může tak být impulsem pro obcházení patentové ochrany.60 Vše, co není nebo nemůže být předmětem průmyslových práv, ale má pro podnikatele tržní hodnotu a může se stát předmětem obchodní činnosti, lze považovat za know-how, případně skutečnosti chráněné obchodním tajemstvím61. 5.1

Obchodní tajemství Obchodní tajemství podle ustanovení § 17 ObchZ tvoří veškeré skutečnosti

obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem62, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Výčet skutečností, které patří do obchodního tajemství je taxativní a zahrnuje tak pouze skutečnosti povahy obchodní (například seznam zákazníků a cenové kalkulace), výrobní (výrobní programy, technologické postupy) či technické (projektová dokumentace, technické výkresy). Nicméně prostřednictvím extenzivního výkladu lze režimu obchodního tajemství podrobit i další skutečnosti, např. organizačního nebo 60

Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno : Masarykova univerzita, 2000, str. 217 Někteří autoři považují obchodní tajemství a know-how za zvláštní průmyslová práva, která nejsou založena na registračním principu. Srov. Munková, J. Právní rámec prosazování práv k duševnímu vlastnictví. Platné právní normy - výklad nejdůležitějších pojmů. In Prosazování práv z duševního vlastnictví. Učební texty. 1. vydání. ELSO group, 2007, str. 14 nebo Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. 609 s. 62 Ust. § 5 odst. 1 ObchZ uvádí, že podnikem se rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo mají vzhledem k své povaze tomuto účelu sloužit. 61

34

personálního charakteru.63 Pokud jde o požadavek skutečné nebo alespoň potencionální hodnoty obchodního tajemství, není rozhodné, zda se v budoucnu porušení obchodního tajemství v hospodářském výsledku viditelně projeví. K vyvolání protiprávního stavu stačí, že je porušení obchodní tajemství způsobilé případný negativní dopad na podnikatele mít. Takovým negativním dopadem je zejména zhoršení pozice podnikatele na trhu, odliv zákazníků ke konkurenci, marné vynaložení nákladů na výrobu či marketing.64 Příslušnými obchodními kruhy pak lze chápat osoby, které by potenciálně mohly být konkurenty podnikatele nebo ty, které by mohly konkurentům podnikatele posuzované skutečnosti poskytnout. V neposlední řadě musí podnikatel projevit vůli utajit takové skutečnosti a odpovídajícím způsobem utajení rovněž zajistit, například pomocí materiálních prostředků, jakými jsou trezory nebo bankovní schránky, nebo skrze organizační a smluvní prostředky.65 Právo k obchodnímu tajemství trvá, dokud trvají skutečnosti uvedené v ustanovení § 17 ObchZ. Problematické bude zjišťování okamžiku, ve kterém přestala trvat ta která okolnost, která o existenci obchodního tajemství rozhoduje, například kdy se daná skutečnost stala běžně dostupnou nebo kdy přestal podnikatel odpovídajícím způsobem zajišťovat její utajení.66 Podnikatel provozující podnik, na který se obchodní tajemství vztahuje, má výlučné právo s tímto tajemstvím nakládat. Zejména může udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takového užití. Toto právo trvá, pokud jsou splněny pojmové znaky obchodního tajemství uvedené v ustanovení § 17 ObchZ. V souladu s ustanovením § 20 ObchZ přísluší podnikateli v případě porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství právní ochrana jako při nekalé soutěži, tedy ochrana absolutní. Souběžně s touto může působit také ochrana relativní podle § 51 ObchZ, která působí pouze v rámci soutěžních vztahů. Podle tohoto ustanovení je porušováním obchodního tajemství jednání, kterým jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl zákonem stanoveným způsobem, zejména tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, výkresů, modelů) na

63

Čada, K. Obchodní tajemství a know-how. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 1997, str. 11 Štenglová, I. Obchodní tajemství. Praktická příručka. 1. vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2005, str. 18 65 Tamtéž, str. 21 66 Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno : Masarykova univerzita, 2000, str. 222 64

35

základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo vlastním či cizím jednáním příčícím se zákonu. 5.2

Know-how Pojem obchodní tajemství nelze zjednodušeně zaměňovat s pojmem know-how.

Primární rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že obchodní tajemství je institutem obchodního práva a know-how je jeho možným předmětem. Obchodní tajemství je tedy pojmem obsahově širším. Z toho nicméně nelze učinit závěr, že každé know-how je součástí obchodního tajemství. Toto totiž může existovat zcela samostatně.67 Legální definici pojmu know-how český právní řád neobsahuje. Právní teorie jej vymezuje jako nehmotný předmět, vyjádřený v objektivně vnímatelné podobě, který je tvořen poznatky, zkušenostmi a vědomostmi z různých oblastí společenského života, má podstatný význam pro svého uživatele, není všeobecně známý ani dostupný, má svou hodnotu a je využitelný třetími osobami.68 Podle jiné definice know-how zahrnuje podnikatelsky využitelné znalosti a dovednosti, které vedou k novému, racionálnějšímu nebo efektivnějšímu řešení konkrétního problému, než jaké bylo doteď známo.69 Know-how může doplňovat využívání průmyslových práv, kupříkladu při zavádění nových výrobních technologií. Jeho zakoupení je vhodné pro rychlé a úspěšné zavedení nového druhu výroby. Podnikatel ušetří čas a náklady, které by jinak musel vynaložit na zkoušení výroby podle patentů a dříve dosáhne požadované kvality výrobku.70 V praxi je obvyklé poskytování know-how na základě inominátních smluv. Využití licenční smlouvy je poněkud problematické, neboť umožňuje pouze výkon práv, nikoliv jejich převod. Úpravu podle § 508 a násl. ObchZ lze proto použít pouze analogicky. Právní ochrana know-how pak vyplývá z podobnosti s obchodním tajemstvím. Pokud know-how splňuje pojmové znaky obchodního tajemství uvedené v zákoně, může být chráněno v rámci práva nekalé soutěže.

67

Lisse, L. Know-how v českém právním řádu. Právní rozhledy. 2003, č. 10, str. 504 Telec, I., Tůma, P. Přehled práva duševního vlastnictví 2. Česká právní ochrana. 1. vydání. Brno : Doplněk, 2006, str. 64 69 Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900. 4. přepracované a rozšířené vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2004, str. 93 70 Čada, K., Knížek, M. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. 3. doplněné vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2001, str. 21 68

36

6

Prosazování práv z průmyslového vlastnictví Co se týče prosazování práv z průmyslového vlastnictví71, je nutné poznamenat,

že je daná otázka upravena celou řadou právních norem, které vymezují, co jsou to práva k průmyslovému vlastnictví, jak vznikají, jaká ochrana jim přísluší a také to, kdo a za jakých podmínek tato práva může uplatňovat. Jde o normy několika právních odvětví, které jsou součástí jak práva soukromého, tak práva veřejného, navíc lze v tomto rámci rozlišit normy hmotně právní i procesně právní. Práva k průmyslovému vlastnictví jsou založena na registračním principu, jsou jejich vlastníkovi přiznána autoritativním rozhodnutím státního orgánu. Úřad průmyslového vlastnictví provádí v rozsahu své kompetence řízení, jehož cílem je nepřipustit zásah do soukromých práv oprávněných osob, zabránit zápisu nebo přiznání ochrany u předmětů, které nesplňují zákonné požadavky. Zároveň z povahy těchto práv vyplývá nárok jejich vlastníků na jejich ochranu ze strany státu, který ji má zajistit po stránce legislativní a procesní.72 6.1

Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví Ochranu předmětů průmyslového vlastnictví zajišťuje zákon č. 221/2006 Sb., o

vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví), kterým byla do českého právního řádu transponována část směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o vymáhání práv duševního vlastnictví, jejíž přijetí si vyžádala potřeba podpory rozvoje jednotného vnitřního trhu.73 Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví má za cíl zajistit vysokou, rovnocennou a stejnorodou úroveň ochrany všech předmětů průmyslového vlastnictví, aniž by bylo dotčeno používání pravidel hospodářské soutěže, dále má umožnit, aby oprávnění požadovat

71

Pojem prosazování zahrnuje jak vymáhání práva jeho vlastníkem, tak i povinnost státu vytvořit legislativní rámec a soustavu orgánů vybavených příslušnými kompetencemi. 72 Munková, J. Právní rámec prosazování práv k duševnímu vlastnictví. Platné právní normy - výklad nejdůležitějších pojmů. In Prosazování práv z duševního vlastnictví. Učební texty. 1. vydání. ELSO group, 2007, str. 19 73 Slováková, Z. Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví podle nové právní úpravy. Právní zpravodaj. 2006, č. 7, str. 3

37

použití řízení, postupů a opravných prostředků neměli pouze vlastníci práv, ale také osoby, které mají na věci přímý zájem a příslušné právní postavení.74 Osobami oprávněnými vymáhat práva podle zákona č. 221/2006 Sb. jsou vlastníci nebo majitelé75 práv podle příslušného zákona na ochranu průmyslového vlastnictví (tedy např. majitel patentu nebo užitného vzoru), osoba oprávněná užívat práva (zejména nabyvatel licence) a profesní organizace ochrany práv, která je řádně uznávána v zemi původu jako organizace oprávněná zastupovat vlastníky či majitele práv průmyslového vlastnictví. Nabyvatel licence může tato práva vymáhat pouze se souhlasem vlastníka nebo majitele práva, souhlas se nicméně nevyžaduje v případě, pokud ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení nabyvatele o porušení nebo ohrožení práva nezahájil řízení sám vlastník. Ustanovení § 3 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví umožňuje těmto osobám zasáhnout nejen proti konkrétnímu porušovateli, ale umožňuje jim vysledovat řetězec podnikatelů, kteří se na porušování práv podílejí. Informace o původu a distribučních sítích zboží či služeb, kterými je právo porušováno, jsou povinny poskytnout osoby, které za účelem získání přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu držely zboží nebo užívaly služby porušující právo, dále osoby, které užívaly či poskytovaly služby porušující právo a ti, kdo se podle výše zmíněných osob účastnili výroby, zpracování, skladování nebo distribuce zboží či poskytování služeb. Informace o držených výrobcích, o jejich množství a ceně pak umožní stanovit náhradu škody a výši bezdůvodného obohacení, které z porušení práv vzešlo.76 Tohoto se lze domáhat také soudně, pokud není informace poskytnuta dobrovolně v přiměřené lhůtě. Vlastník/majitel se může u soudu podle ustanovení § 4 domáhat, aby se porušovatel zdržel jednání, jímž dochází k porušení nebo ohrožení práva, a následky ohrožení

nebo

porušení

byly

odstraněny. Jako odstraňovací nároky zákon

demonstrativně uvádí stažení výrobků z trhu, jejich trvalé odstranění nebo zničení, a 74

Důvodová zpráva k návrhu zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. In Sněmovní tisk 1110/0 – Vládní návrh z. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, dostupný z: 75 Ustanovení § 2 označuje toho, komu svědčí právo vymáhat dodržování průmyslových práv, jako vlastníka a majitele z důvodu nejednotné terminologie zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví – patentový zákon a zákon o užitných vzorech používají pojem majitel, naopak zákon o průmyslových vzorech a zákon o ochranných známkách hovoří o vlastnících. 76 Důvodová zpráva k návrhu zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. In Sněmovní tisk 1110/0 – Vládní návrh z. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, dostupný z:

38

stažení, trvalé odstranění nebo zničení nástrojů používaných při činnostech porušujících nebo ohrožujících právo. Stažení výrobků z trhu bude příhodné v případech, kdy bude možná dohoda mezi oprávněnou osobou a dosavadním porušovatelem, která by z porušovatele učinila oprávněného uživatele práv průmyslového vlastnictví. Soud může oprávněné osobě přiznat právo uveřejnit rozsudek na náklady porušovatele, který ve sporu neuspěl. Konečně v souladu s ustanovením § 5 má oprávněná osoba právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, byla-li zásahem do práv způsobena nemajetková újma. Zákon o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví v ustanovení § 6 upravuje příslušnost soudu ve věcech průmyslového vlastnictví, kterým je Městský soud v Praze. Ten rozhoduje jako soud prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, dále rozhoduje jako soud prvního stupně pro ochranné známky a (průmyslové) vzory Společenství a přezkoumává pravomocná správní rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. 6.2

Právo proti nekalé soutěži Právo průmyslového vlastnictví a právo proti nekalé soutěži spolu úzce souvisí,

neboť do práv k průmyslovému vlastnictví se obvykle zasahuje se soutěžním záměrem. Už prvorepublikové soudy ve svých rozhodnutích často vyjadřovaly názor, že se známkové právo (nebo jiná průmyslová práva) s právem nekalé soutěže vzájemně doplňují.77 Vzájemný vztah těchto právních úprav lze označit za vztah komplementarity, práva a povinnosti z nich vyplývající totiž platí vedle sebe, aniž by se negovaly nebo omezovaly. Význam má právo nekalé soutěže i z toho důvodu, že se týká jakýchkoliv předmětů průmyslového vlastnictví a ochrany se podle jeho ustanovení mohou dovolávat také majitelé předmětů průmyslového vlastnictví, které nepožívají formální ochrany podle zvláštních předpisů, například know-how a obchodní tajemství, případně ti majitelé, kteří možnosti této formální ochrany nevyužili.78 Úzkou souvislost mezi průmyslově právní a nekalosoutěžní ochranou potvrzuje například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2002, sp. zn. 3 Cmo 589/2000, když uvádí, že nárok vlastníka na ochranu práva z ochranné známky a nárok soutěžitele 77

Čermák, K., jr. O vztazích mezi právem nekalé soutěže a známkovým právem. Bulletin advokacie. 2005, č. 2, str. 44 78 Slováková, Z. Vývoj judikatury v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Jurisprudence. 2006, č. 2, str. 70

39

na ochranu před nekalou soutěží jsou sice samostatnými právními tituly, které vychází z odlišné hmotně právní úpravy, ale pokud dojde k zásahu do práva k ochranné známce a poškozený i rušitel jsou soutěžiteli, může být zásah do práva k ochranné známce posouzen jako nekalosoutěžní chování.79 Stejně tak v rozhodnutí R 3 Cmo 198/96 Vrchní soud v Praze učinil závěr, že k nekalé soutěži může dojít tím, že jeden soutěžitel porušuje průmyslové právo jiného soutěžitele způsobem, že bez jeho souhlasu vyrábí a uvádí na trh výrobky chráněné patentem, užitným nebo průmyslovým vzorem. Dále soud vyslovil názor, že průmyslová práva významně působí v hospodářské soutěži a že pokud jeden soutěžitel bez souhlasu majitele patentu, užitného vzoru nebo průmyslového vzoru propaguje, vyrábí a prodává výrobky, které spadají pod průmyslově právní ochranu, jedná v rozporu s dobrými mravy soutěže a majiteli průmyslového práva může vzniknout újma.80 Moderní právní úprava ochrany proti nekalé soutěži má svůj základ v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví.81 Tato úmluva v článku 10bis zavazuje členské státy k zajištění ochrany proti nekalé soutěži příslušníkům všech členských států. Nekalou soutěži pak rozumí jakoukoli soutěžní činnost, která odporuje soutěžním zvyklostem v průmyslu nebo obchodě, zakazuje zejména činy, které by mohly způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele. Obchodní zákoník v ustanovení § 42 definuje nekalou soutěž jako zneužití účasti v hospodářské soutěži. V případě nedovoleného omezování soutěže odkazuje na úpravu provedenou zvláštním zákonem.82 Podle § 44 odst. 1 ObchZ je nekalou soutěží jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž je deliktem objektivní povahy, zavinění není zákonem vyžadováno. Právo nekalé soutěže se zaměřuje na ochranu jednotlivých subjektů, které mohou být v soutěži dotčeny ve svých právech nekalosoutěžním chováním jiných subjektů. Dotčenými osobami mohou být soutěžitelé, spotřebitelé nebo osoby jiné.83 Z hlediska tématu této práce je důležité zejména postavení soutěžitele. Zákon legislativní zkratkou soutěžitel označuje fyzické a

79

Horáček, R., Macek, J. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 245 80 Slováková, Z. Vývoj judikatury v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Jurisprudence. 2006, č. 2, str. 70 81 Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Vybrané kapitoly. Brno : Masarykova univerzita, 2005, str. 32 82 Zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů 83 Večerková, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum. 2005, č. 5, str. 196

40

právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, a to i v případě, že nejsou podnikateli. Soutěžitelem tak může být například vlastník průmyslových práv. 6.2.1 Generální klauzule proti nekalé soutěži Lidská kreativita způsobuje, že zákonodárce nemůže předem předvídat všechny možné formy narušení hospodářské soutěže. K zaplnění mezer v právu, které tato kreativita způsobuje, slouží abstraktní formulace generální klauzule proti nekalé soutěži (§ 44 odst. 1 ObchZ), která dovoluje soudům, aby nedostatek právní úpravy za pomoci vlastních úvah překonaly a právo dotvářely.84 Generální klauzule vymezuje obecné znaky, které musí být splněny, aby určité jednání mohlo být kvalifikováno jako nekalá soutěž. Pokud by tedy byly dány všechny znaky speciální skutkové podstaty, ale chyběl by některý ze znaků generální klauzule, o nekalou soutěž by se nejednalo. Generální klauzuli lze použít také samostatně, a to na zákonem výslovně nepojmenované případy soutěžního jednání, pokud jsou splněny podmínky v této klauzuli uvedené. Předně musí jít o jednání v hospodářské soutěži, které vyžaduje soutěžní vztah mezi výrobci stejného nebo zaměnitelného sortimentu a soutěžní záměr.85 Druhou podmínkou je rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěže. Zda tu rozpor s dobrými mravy je či není, přísluší posuzovat soudu. Konečně třetí podmínkou je způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Újma je pojmem širším než škoda. Zahrnuje rovněž újmu nehmotného charakteru, jakou je například zásah do dobré pověsti soutěžitele. 6.2.2 Speciální skutkové podstaty nekalé soutěže Demonstrativní výčet speciálních skutkových podstat je obsažen v ustanovení § 44 odst. 2 ObchZ. Nekalou soutěží je zejména klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či služeb jiného soutěžitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství a ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.86

84

Hajn, P. Nové pohledy na generální klauzuli proti nekalé soutěži. Právní rozhledy. 2002, č. 11, str. 552 Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. O právní úpravě nekalé soutěže. Praha : Linde, 1995, str. 19 86 K jednotlivým skutkovým podstatám nekalé soutěže viz ust. § 44 a násl. ObchZ 85

41

Zjednodušeně řečeno jde o tři typy nekalosoutěžního jednání – uvádění klamavých údajů, zlehčování a vyvolání nebezpečí záměny.87 Uváděním klamavých údajů propaguje soutěžitel buď sám sebe nebo své výrobky tak, že ve veřejnosti vyvolává mylnou domněnku, například že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určité oblasti, od určitého výrobce nebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky a jakost. Zlehčováním se soutěžitel pokouší získat předstih v hospodářské soutěži uváděním nebo rozšiřováním takových údajů o jiném soutěžiteli, které jsou způsobilé jinému soutěžiteli přivodit újmu. Podstatou vyvolání nebezpečí záměny je parazitní využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat prospěch, kterého by soutěžitel jinak nedosáhl, například užitím firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem. 6.2.3 Soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěže Soudcovské skutkové podstaty vznikají při uplatňování generální klauzule v soudním rozhodování. Právní nauka rozděluje jednotlivé judikáty do skupin a vytváří tak nové skutkové podstaty nekalé soutěže. V rozporu s dobrými mravy soutěže je porušení norem práva veřejného nebo soukromého (může tak dojít k souběhu právní úpravy průmyslových práv a nekalé soutěže), nepřiměřené formy lákání zákazníků, nepřiměřené formy obtěžování zákazníka, obchodní praktiky těžící z pocitu vděčnosti, obchodní systémy označované jako lavina nebo různé formy zabraňovací soutěže (například cenového podbízení z cílem vyřadit konkurenta a získat jeho místo na trhu).88 6.2.4 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Ustanovení § 53 ObchZ uvádí, že osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží dotčena, jsou oprávněny domáhat se, aby se rušitel svého jednání zdržel, aby odstranil závadný stav, dále můžou požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži tak lze dělit na ty, které mají funkci zabraňovací (žaloba na zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění závadného stavu) a na ty, jejichž funkce je především náhradová (oprávnění žádat

87

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, str. 313 88 Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno : Masarykova univerzita, 2000, str. 129

42

přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení).89 Nutné je poukázat rovněž na existenci institutů předběžného opatření a práva na uveřejnění rozsudku90, které jsou upraveny v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“). Osobami aktivně legitimovanými jsou soutěžitelé, spotřebitelé a jiné osoby.91 Tento výčet je rozšířen o právnické osoby ustanovením § 54 ObchZ, podle kterého právo, aby se rušitel zdržel protiprávního jednání a aby odstranil závadný stav, může s výjimkou případů uvedených v § 48 až 51 uplatnit rovněž právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů. Osobu pasivně legitimovanou označuje zákon jako rušitele. Tím je každá fyzická nebo právnická osoba, která se svým jednáním dopouští nekalé soutěže. Za jednání podle ustanovení o klamavém označování zboží a služeb nebo ustanovení o vyvolání nebezpečí záměny je odpovědný nejen soutěžitel, který se tohoto jednání dopouští, ale také ten, který takové výrobky nabízí a prodává.92 6.3

Ostatní prostředky ochrany Ochrany průmyslových práv se lze domáhat i prostřednictvím trestního práva.

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále také „TZ“), obsahuje v ustanoveních § 149 – 151 skutkové podstaty trestných činů nekalé soutěže, porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu a porušování průmyslových práv. V úvahu přichází rovněž postih v rámci přestupkového řízení podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 33 tohoto zákona se přestupku dopustí ten, kdo neoprávněně vykonával práva, která jsou zákony na ochranu průmyslového vlastnictví vyhrazena majitelům těchto práv, nebo ten, kdo neoprávněně užíval obchodní firmu nebo jakékoliv značení zaměnitelné s obchodní firmou nebo označením příznačným pro jiného podnikatele. Práva majitelů průmyslových práv byla posílena zákonem č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá 89

Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Vybrané kapitoly. Brno : Masarykova univerzita, 2005, s. 171 Srov. ustanovení § 74 a násl., § 102 a § 154 odst. 4 OSŘ 91 Tzv. jiné osoby nejsou v zákoně blíže specifikovány, nicméně jejich aktivní legitimace vyplývá přímo z ustanovení § 53 ObchZ. Teorie za ně pokládá zejména osoby, jejichž osobnostní atributy (například jméno nebo podoba) byly neoprávněně použity k soutěžním účelům. Blíže viz Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Vybrané kapitoly. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005, str. 68 92 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004, str. 152 90

43

práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „protipirátský zákon“). Tento zákon stanoví, za jakých podmínek se provádí opatření celního úřadu proti osobám, které vlastní, drží, skladují nebo prodávají zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví na celním území Evropských společenství, jakož i při ochraně vnitřního trhu. Zároveň upravuje podmínky, za kterých je celní úřad oprávněn zadržet zboží, o němž má důvodné podezření, že jsou jím porušena práva k duševnímu vlastnictví. Kromě toho zmíněný zákon vymezuje podmínky, za kterých může dojít k zničení zboží, kterým jsou porušena práva k duševnímu vlastnictví, a podmínky projednání přestupků a správních deliktů při porušení tohoto zákona (ust. § 1 protipirátského zákona). V neposlední řadě je nutné zmínit

také ochranu průmyslového vlastnictví

prostřednictvím spotřebitelského práva, konkrétně zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Tak například § 5 považuje nabízení nebo prodej výrobků nebo služeb porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování takových výrobků za účelem jejich nabízení nebo prodeje a dále neoprávněné užívání označení chráněného podle zákona o ochranných známkách v obchodním styku za klamavou obchodní praktiku. Stejně tak je za klamavou obchodní praktiku považováno propagování výrobku způsobem, který u spotřebitele může vyvolat dojem, že byl vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není.

44

ČÁST TŘETÍ Ve třetí části bude provedeno srovnání jednotlivých právních nástrojů z hlediska jejich právních a faktických odlišností. Budou také zmíněny některé jejich klady a zápory a zároveň bude poukázáno na časovou a finanční náročnost, jak na získání ochrany, tak na její udržování. Dále bude tato část práce obsahovat návrhy de lege ferenda a závěr včetně seznamu použitých zkratek a pramenů.

7

Srovnání jednotlivých právních nástrojů Charakteristické znaky jednotlivých právních nástrojů ochrany výrobku

podnikatele již byly zmíněny. Právní rámec některých z nich – například patentu a užitného vzoru – je v mnoha směrech podobný, zároveň je však nutné upozornit na jejich případné odlišnosti, klady a zápory. Pouze správně vybraný nástroj ochrany výrobku totiž vede k požadovanému cíli. Každý podnikatel má nepochybně jiné časové i finanční možnosti, různé jsou také jejich obchodní, marketingové a vývozní strategie. Při výběru se také musí brát v potaz jak rozsah, tak i omezená délka některých nástrojů ochrany, které podnikatelům právo nabízí. V této kapitole bude provedeno srovnání jednotlivých právních nástrojů z hlediska jejich základních odlišností, budou také zmíněny některé jejich klady a zápory a zároveň bude poukázáno na časovou a finanční náročnost, jak na vlastní poskytnutí ochrany, tak na její udržování. Náklady průmyslově právní ochrany obecně sestávají ze správních poplatků placených úřadům (ÚPV, WIPO, OHIM nebo EPO), udržovacích poplatků, nákladů na překlady v případě přihlašování do zahraničí (například v rámci řízení před Evropským patentovým úřadem) a v neposlední řadě také nákladů na zastupování. Kvalifikované zastoupení napomáhá zejména zajištění optimálního rozsahu ochrany. Zahraniční přihlašovatelé pak musí být zastoupeni povinně. Nelze opomenout ani odměny zaměstnancům za vytvoření tzv. podnikového vynálezu nebo zaměstnaneckého užitného či průmyslového vzoru. Pro výši této odměny ustanovení § 9 odst. 4 VZN taxativně uvádí čtyři kritéria – technický a hospodářský význam vynálezu, přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním, materiální podíl zaměstnavatele na vytvoření

45

vynálezu a rozsah pracovních úkolů původce. Na obecné právní předpisy by poté měly navazovat vnitřní předpisy dané společnosti, které mohou zakotvit vyplácení určité pevné částky po uplatnění práva společnosti na dané řešení nebo po udělení průmyslově právní ochrany.93 V rámci srovnání, které bude provedeno u jednotlivých skupin právních nástrojů, budou brány v potaz pouze poplatky placené úřadům a udržovací poplatky, neboť odměny za zastupování a překlady se stanovují smluvní dohodou. Následující srovnání nelze v žádném případě považovat za vyčerpávající. Zabývá se pouze vybranými aspekty jednotlivých právních nástrojů, jejich nejvýznamnějšími klady a zápory, stejně tak je možné provést srovnání v rámci odlišných skupin nástrojů, než jak jsou zvoleny v této kapitole. 7.1

Patent a užitný vzor Patent i užitný vzor jsou způsoby právní ochrany technických řešení94, která

splňují podmínku novosti, vynálezecké činnosti a průmyslové využitelnosti v případě patentu a přesahu rámce pouhé odborné způsobilosti u ochrany užitným vzorem. Oba tyto nástroje poskytují srovnatelnou ochranu, navíc je možné je vzájemně kombinovat. V některých otázkách právní úprava užitných vzorů dokonce vychází z ustanovení patentového zákona.95 Rozdílná je však míra průzkumu přihlášek ze strany ÚPV. V případě patentové ochrany je prováděn věcný průzkum, během kterého je porovnáván předmět přihlášky se stávajícím stavem techniky96. Tento postup nemusí být pro přihlašovatele optimálním řešením, ať už z důvodů finančních nebo časových. Naopak užitné vzory díky registračnímu principu poskytují právní ochranu jednodušeji, levněji a rychleji. Nevýhodou tohoto administrativně formálního posouzení podmínek, ve kterém není porovnán předmět přihlášky užitného vzoru se stavem techniky, je to, že neposkytuje majiteli dostatečnou záruku udržení užitného vzoru do budoucna. Ustanovení § 17 zákona o užitných vzorech uvádí taxativně důvody, pro které lze užitný vzor vymazat 93

Malý, J. Oceňování průmyslového vlastnictví. Nové přístupy. Praha : C. H. Beck, 2007, str. 19 Užitným vzorem nemůže být na rozdíl od patentové ochrany chráněn způsob výroby a způsob pracovní činnosti. 95 Podle ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 478/1992, o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, se pro práva na užitný vzor, spolumajitelské vztahy, pro zápis licenčních smluv k využití předmětu chráněného užitným vzorem, pro převody užitných vzorů, pro určovací řízení, pro opravné řízení nebo například pro udělování nucených licencí obdobně použijí ustanovení patentového zákona. 96 V rámci první rešeršní zprávy je komentován výsledek rešerše ke stavu techniky. Zpráva by měla obsahovat výčet věcných námitek a upozornění na případné formální nedostatky přihlášky. Srov. Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 128 94

46

z rejstříku, mezi nimi také nesplnění požadavku novosti, průmyslové využitelnosti a přesahu pouhé odborné dovednosti. Návrh na výmaz může u Úřadu průmyslového vlastnictví podat kdokoliv. Zajímavý z hlediska vzájemného vztahu užitného vzoru a patentu je institut odbočení, který umožňuje přihlašovateli odbočit ze své patentové přihlášky na přihlášku užitného vzoru s tím, že mu bude přiznáno právo přednosti z původní patentové přihlášky.97 Přihláška však musí být podána nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o přihlášce vynálezu, nejpozději pak do deseti let od jejího podání. Podobně je možná změna evropské patentové přihlášky, v níž byla požadována ochrana pro Českou republiku, na přihlášku užitného vzoru. Také v tomto případě může přihlašovatel uplatnit právo přednosti z evropské patentové přihlášky. Institut odbočení umožňuje přihlašovateli patentové přihlášky strategicky měnit formu ochrany konkrétního technického řešení, například v případě, kdy hrozí, že dané řešení nebude shledáno z hlediska odpovídajícího stupně tvůrčí úrovně pro udělení patentu dostatečné.98 Nároky na vynálezeckou činnost jsou totiž v případě patentu vyšší než užitného vzoru. Průměrná doba řízení o přihláškách od podání žádosti o úplný průzkum k udělení patentu v roce 2006 činila cca 4 roky. V případě užitných vzorů se doba řízení podle Úřadu průmyslového vlastnictví dlouhodobě pohybuje kolem 3 měsíců.99 Maximální doba ochrany patentem je 20 let, užitným vzorem pouze 10 let. Náklady na patentovou ochranu zahrnují kromě odměn patentovému zástupci následující správní poplatky a udržovací poplatky100: správní poplatek101 za -

přijetí přihlášky vynálezu

1 200 Kč,

-

přijetí žádosti o provedení úplného průzkumu

3 000 Kč,

-

vydání patentové listiny do rozsahu 10 stran

1 600 Kč,

udržovací poplatek102 za:

97

Srov. ustanovení § 10 zákona č. 478/1992, o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha : C. H. Beck, 2005, str. 209 99 Zdroj: Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví z roku 2006, [citováno 15. 3. 2008], dostupný z: 100 Pro lepší srovnání ochrany patentem s ochranou užitným vzorem jsou v práci uvedeny pouze udržovací poplatky za prvních deset let patentové ochrany, tolik totiž činí maximální doba ochrany užitným vzorem. Udržovací poplatek za jedenáctý rok činí 6 000 Kč, každý další rok se poplatek zvyšuje o 2 000 Kč tak, že poplatek za dvacátý rok je 24 000 Kč. 101 Podle sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů 98

47

-

první až čtvrtý rok každoročně

1 000 Kč,

-

pátý až osmý rok každoročně

2 000 Kč,

-

devátý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

3 000 Kč,

-

desátý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

4 000 Kč.

U užitného vzoru je nutné uhradit správní poplatek za: -

přijetí přihlášky užitného vzoru

-

přijetí žádosti o prodloužení platnosti zápisu

1 000 Kč,

-

poprvé o tři roky

6 000 Kč,

-

podruhé o tři roky

6 000 Kč.

Správní poplatky za deset let ochrany užitným vzorem tedy činí 13 000 Kč, v případě patentové ochrany tato částka za stejné období dosáhne 24 800 Kč. Ochrana patentem poskytuje díky úplnému průzkumu vyšší právní jistotu, nicméně z důvodu zmíněné větší finanční i časové náročnosti je vhodná především pro ta technická řešení, která přináší podstatné změny v daném odvětví, při velké konkurenci a v případě, že výroba na něm založená má mít dlouhodobý charakter. Finančně velmi náročná je pak patentová ochrana zajišťovaná evropským patentem. Výhoda evropského patentu spočívá v tom, že na základě jediné přihlášky a jediného řízení může přihlašovatel získat patentovou ochranu v několika nebo ve všech smluvních státech Úmluvy o udělováni evropských patentů. Náklady v tomto případě zahrnují poplatky hrazené Evropské patentové organizaci, náklady na překlady, zastupování a národní udržovací poplatky.103 7.2

Průmyslový vzor a ochranná známka Průmyslový vzor chrání smysly vnímatelnou vlastnost výrobku, která je

výsledkem tvůrčí činnosti. Zákon za průmyslový vzor považuje vzhled výrobku nebo jeho části, který spočívá ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Tento je způsobilý ochrany, pokud splňuje podmínku novosti a má-li individuální povahu.

102

Podle sazebníku zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 103 Ochrana vynálezu evropským patentem v 8 zemích po dobu 10 let může přesáhnout 30 000 €. Viz aktuální sazebník Evropské patentové organizace, dostupný z:

48

Ochrana průmyslovým vzorem může být kombinována s ochranou, kterou poskytuje ochranná známka.104 Tou totiž může být také prostorové (trojrozměrné) označení tvořené tvarem výrobku nebo jeho obalem. Pro tento souběh právní ochrany je však nezbytné, aby tvar výrobku splňoval jak podmínku novosti a individuální povahy, tak podmínku rozlišovací způsobilosti, kterou vyžaduje známkové právo. Vlastník průmyslového vzoru má výlučné právo tento průmyslový vzor užívat a bránit v jeho užívání třetím osobám. Zápisem ochranné známky do rejstříku získává její vlastník výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky a službami, pro které byla zapsána. Bránit v užívání označení shodného či podobného s ochrannou známkou tak může vlastník také pouze ve spojení s takto vymezenou skupinou výrobků a služeb. Rozdílná je taktéž doba ochrany. U zapsaného průmyslového vzoru trvá pouze po omezenou dobu – maximálně 25 let. Ochrannou známku lze naopak užívat neomezeně dlouho. Doba platnosti zápisu ochranné známky činí 10 let ode dne podání přihlášky, je ale možné jej opakovaně obnovovat – vždy na dalších 10 let. Ve srovnání s průmyslovým vzorem je nevýhodou ochranné známky skutečnost, že zákon spojuje ochranu a zachování účinků ochranné známky s jejím řádným a nepřerušovaným užíváním pro výrobky a služby, pro které je zapsána. Doba řízení o přihláškách průmyslových vzorů činila v roce 2006 cca 6 měsíců. V případě ochranných známek trvalo řízení ke zveřejnění přihlášky průměrně 3,5 měsíce a řízení k zápisu pak cca 9 měsíců.105 V případě průmyslového vzoru se hradí správní poplatek za přijetí přihlášky průmyslového vzoru a dále poplatek za přijetí žádosti o obnovu: -

přijetí přihlášky průmyslového vzoru

-

přijetí žádosti o obnovu doby ochrany

1 000 Kč,

-

poprvé o pět roků

3 000 Kč,

-

podruhé o pět roků

6 000 Kč,

104

Vzájemný vztah mezi právy z průmyslových vzorů a jinými formami ochrany upravuje například směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů v článku 16: „Ustanoveními této směrnice nejsou dotčena žádná ustanovení práva Společenství nebo právních předpisů dotyčného členského státu týkající se nezapsaných práv k (průmyslovému) vzoru, ochranných známek nebo jiných označení, patentů a užitných vzorů, typografických znaků, občanskoprávní odpovědnosti nebo nekalé soutěže.“ 105 Zdroj: Výroční zpráva Úřadu průmyslového vlastnictví z roku 2006, [cit. 2008-03-05], dostupný z:

49

-

potřetí o pět roků

9 000 Kč,

-

počtvrté o pět roků

12 000 Kč.

Pro získání ochranné známky je nutné uhradit správní poplatek za podání přihlášky ochranné známky106 a poplatek za přijetí žádosti o obnovu: -

podání přihlášky individuální ochranné známky

5 000 Kč,

-

podání přihlášky kolektivní ochranné známky

10 000 Kč,

-

podání žádosti o obnovu individuální ochranné známky

2 500 Kč,

-

podání žádosti o obnovu kolektivní ochranné známky

5 000 Kč.

V rámci tohoto srovnání je nezbytné upozornit rovněž na existenci komunitárního právního rámce, který byl pro průmyslové vzory a ochranné známky vytvořen. Vytvoření komunitárních ochranných známek a komunitárních průmyslových vzorů prostřednictvím již zmíněných nařízení lze považovat za jeden z největších úspěchů Společenství, který se dotýká práva duševního vlastnictví. Předností komunitárního systému ochrany je to, že přihlašovatel podává pouze jednu přihlášku (v kterémkoliv úředním jazyce Společenství, druhý jazyk si vybírá z oficiálních jazyků OHIM, kterými jsou angličtina, němčina, francouzština, španělština a italština), platí jeden poplatek a získaná ochrana pak platí ve všech členských státech Společenství.107 Náklady na ochranu (průmyslovým) vzorem Společenství zahrnují přihlašovací poplatek, poplatek za zveřejnění a následně také poplatky za obnovu. -

přihlašovací poplatek

230 €,

-

poplatek za zveřejnění

120 €,

-

poplatky za obnovu: -

poprvé o pět roků

90 €,

-

podruhé o pět roků

120 €,

-

potřetí o pět roků

150 €,

-

počtvrté o pět roků

180 €.

Bez nákladů na zastupování činí náklady na ochranu (průmyslovým) vzorem Společenství v délce 25 let celkem 890 €108. Tato částka je srovnatelná s náklady na

106

Tento poplatek zahrnuje seznam výrobků a služeb do tří tříd. Za každou třídu výrobků nebo služeb nad tři třídy se platí poplatek 500 Kč. 107 Charvát, R. Ochranná známka Evropských společenství. Právní rádce. 2004, č. 8, str. 2 108 Srov. nařízení Komise (ES) č. 2246/2002 ze dne 16. prosince 2002 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) vzhledem k zápisu (průmyslových) vzorů Společenství

50

ochranu prostřednictvím národního průmyslového vzoru, jde tedy o ekonomicky velmi výhodný nástroj ochrany. Naopak finančně náročnější je získání ochranné známky Společenství. Poplatky v jejím případě zahrnují109: -

poplatek za přihlášku individuální ochranné známky

900/750 €110,

-

poplatek za přihlášku kolektivní ochranné známky

1 300 €,

-

poplatek za zápis individuální ochranné známky

850 €,

-

poplatek za zápis kolektivní ochranné známky

1 700 €,

-

poplatek za obnovení zápisu individuální ochranné zn.

1 500/ 1350 €,

-

poplatek za obnovení zápisu kolektivní ochranné zn.

3 000 €.

Kromě finanční náročnosti je velkou nevýhodou ochranné známky Společenství zejména skutečnost, že je tuto známku z důvodu možného konfliktu s některou národní ochrannou známkou obtížné vůbec získat. Například v roce 2007 bylo podáno 88 250 přihlášek, zveřejněno bylo 45 387 z nich, námitek bylo následně ve stanovené tříměsíční lhůtě od zveřejnění přihlášky podáno celkem 16 468 a konečně do rejstříku bylo jako ochranná známka Společenství zapsáno pouze 2 813 přihlašovaných označení.111 7.3

Ochranná známka a označení původu/zeměpisné označení K označování výrobků či služeb slouží nejen ochranná známka, ale také

označení původu a zeměpisné označení (dále jen „označení původu“) s tím rozdílem, že označení původu neznačí vztah výrobku ke konkrétnímu podnikatelskému subjektu, jak je tomu u ochranné známky, nýbrž ke všem podnikatelům, kteří na vymezeném území vyvíjí podnikatelské aktivity vztahující se k výrobku. Nevyžaduje se, aby všechny tyto osoby byly zapsány v rejstříku. Případný střet označení původu a ochranné známky upravuje § 4 písm. c), g) a h) ZOZ, který mimo jiné stanoví, že do rejstříku nebude zapsáno označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení zeměpisného původu, dále označení, které by mohlo klamat veřejnost, například pokud jde o 109

Srov. nařízení Komise (ES) č. 1687/2005 ze dne 14. října 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 2869/95 o poplatcích placených Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ohledně úpravy některých poplatků 110 Základní poplatek za přihlášku podanou elektronickou formou je nižší. 111 Zdroj: Statistics of Community Trade Marks 2007, [cit. 2008-03-20], dostupný z:

51

zeměpisný původ výrobku nebo služby, a rovněž nebude zapsáno označení přihlašované pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisné označení, aniž by víno či lihovina měly takovýto zeměpisný původ. Podobně nemůže být podle ustanovení § 4 OOPZO do rejstříku zapsáno označení, které sice pravdivě označuje území, ze kterého zboží pochází, ale je způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že zboží pochází z jiného území, stejně tak nemůže být jako označení zapsáno označení shodné s již chráněným označením původu, zeměpisným označením, všeobecně známou známkou či zapsanou ochrannou známkou. Ochrana označení vzniká dnem zápisu do rejstříku. O tento zápis může požádat sdružení výrobců nebo zpracovatelů nebo v případě, že je na daném území pouze jeden výrobce, může o zápis žádat i tato osoba samostatně. Na rozdíl od ochranné známky, u které je navíc zákonem stanovena povinnost řádného a nepřerušovaného užívání, není tato ochrana časově nijak omezena. Na zapsané označení původu nelze v souladu s § 8 OOPZO poskytovat licenci a také nesmí být poskytnuto jako zástava. Naopak podle § 18 ZOZ může být na základě licenční smlouvy poskytnuto právo užívat ochrannou známku pro všechny výrobky nebo služby, pro které byla ochranná známka zapsána. 7.4

Patent, užitný vzor a know-how Jak již bylo v této práci uvedeno, může know-how doplňovat využívání

průmyslových práv, zejména při zavádění nových výrobních technologií. Může velmi urychlit zavedení nového druhu výroby tím, že není nutné zkoušet výrobu podle patentů a podnikatel tak dříve dosáhne požadované kvality výrobku.112 Navíc existují řešení, která nesplňují kritéria pro ochranu patentem nebo užitným vzorem. Pouze jako knowhow tak lze chránit například postup prodeje. Vynález, který podnikatel k patentové ochraně nepřihlásí nebo který nesplňuje podmínky pro patentovou ochranu, může být před třetími osobami utajován. Takový vynález pak lze v právním slova smyslu považovat za know-how. Ochrana patentem je však z hlediska právního i praktického lepší, neboť pokud by došlo k vyzrazení utajovaného know-how, nemá podnikatel možnost zakázat třetím osobám s tímto know-

112

Čada, K., Knížek, M. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. 3. doplněné vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2001, str. 21

52

how disponovat.113 Naopak majitel patentu má výlučné právo vynález využívat, právo udělit souhlas k jeho využívání a právo patent převést smlouvou o převodu patentu. Může se taktéž domáhat ochrany vůči osobám, které do jeho práv neoprávněně zasahují. Nikdo nemůže bez jeho souhlasu využívat způsob, který je předmětem tohoto patentu. Vzájemný vztah know-how k užitným vzorům je prakticky totožný s vztahem know-how k vynálezům.

113

Lisse, L. Know-how v českém právním řádu. Právní rozhledy. 2003, č. 10, str. 505

53

8

Závěr a návrhy de lege ferenda Lze

konstatovat,

že

nezbytným

předpokladem

úspěšného

podnikání

podnikatelských subjektů je ochrana jejich vlastních nehmotných statků, které mohou představovat velkou konkurenční výhodu. Zanedbání této ochrany může podnikateli v důsledku odcizení tohoto vlastnictví a možné ztráty pozice na trhu způsobit nenahraditelné obchodní a následně ekonomické ztráty. Mnoho podnikatelů však často plně nevyužívá dostupných možností ochrany, ať už z důvodu nedostatečné informovanosti nebo z důvodu velkých nákladů na její získání a udržování. Svou roli zde může hrát rovněž přesvědčení, že jsou tato práva obtížně vymahatelná114. Tato práce proto měla za cíl přehledně vymezit nejvýznamnější právní nástroje, které má podnikatel k dispozici k ochraně svého výrobku. Vycházela při tom z pojetí výrobku nejen jako hmotného statku, ale do jeho vymezení zahrnovala také zmíněné statky nehmotné – nehmotné výsledky zkušeností a jiné duševní činnosti (know-how a skutečnosti chráněné obchodním tajemstvím) a předměty průmyslového vlastnictví. Část druhá se tak zabývala právy k výsledkům tvůrčí činnosti, právy na označení a také know-how a obchodním tajemstvím. Vzhledem k výsledkům výše zmíněného dotazování podnikatelských subjektů bylo důležité zahrnout do této části diplomové práce také kapitolu o prosazování práv z průmyslového vlastnictví, která mimo jiné upozorňuje na existenci zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. Podle důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona115 bylo v zájmu zabránění tříštění právního řádu navrženo, aby úprava vymáhání práv ze všech předmětů průmyslového vlastnictví byla založena jediným právním předpisem a dosavadní úprava v jednotlivých předpisech byla zrušena. Tím mělo být dosaženo určité pružnosti při případných změnách vymahatelnosti práv, které mohou být v budoucnu vyvolány změnami práva Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami. Ve stejné kapitole byl také popsán vztah práva proti nekalé soutěži a práva průmyslového vlastnictví, přičemž bylo zdůrazněno, že právo nekalé soutěže má velký význam zejména pro majitele těch nehmotných statků, které formální ochrany podle zvláštních předpisů nepožívají, tedy například know-how a obchodní tajemství. 114

Viz příloha II této diplomové práce Důvodová zpráva k návrhu zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví. In Sněmovní tisk 1110/0 – Vládní návrh z. o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, dostupný z: 115

54

V kapitole sedmé bylo provedeno srovnání několika z možných právních nástrojů ochrany výrobku podnikatele, konkrétně patentu a užitného vzoru, průmyslového

vzoru

a

ochranné

známky,

ochranné

známky

a

označení

původu/zeměpisného označení. Jako poslední byl porovnán režim vynálezu chráněného patentem či užitným vzorem a know-how. Z daného srovnání vyplynulo, že každý z uvedených právních nástrojů má svá specifika, klady a zápory, a nelze jednoznačně učinit závěr, že jeden z nich je lepší než druhý. Dokonce je možné využít několika právních nástrojů současně a ochránit tak více aspektů konkrétního výrobku najednou. Tímto se dostáváme k otázce, zda je právní úprava nástrojů sloužících k ochraně předmětů průmyslového vlastnictví v České republice dostačující či nikoliv. Domnívám se, že současná právní úprava poskytuje podnikatelům dostatečné množství účinných právních prostředků pro ochranu jejich výrobků. Druhou, nicméně stejně důležitou otázkou je jejich nákladnost a následná právní vymahatelnost. Nutno podotknout, že proti důsledné ochraně práv k duševnímu vlastnictví stojí zájem společnosti na rozšíření nových poznatků a myšlenek pro co nejširší společnost.116 Tohoto je dosahováno legislativně stanovenými výjimkami z ochrany nebo omezenými lhůtami ochrany průmyslových práv. Rezervy spatřuji také v nedostatečné informovanosti a průmyslově právním povědomí podnikatelů i širší odborné veřejnosti. Nedostatek povědomí o možnostech a podmínkách průmyslově právní ochrany může vést například k situaci, že výzkumník výsledky svého výzkumu zveřejní ještě před podáním přihlášky a nebude tak moci získat například patentovou ochranu. Pro podnikatele je potom velmi důležité zvolit správný typ ochrany předmětu průmyslového vlastnictví. S rostoucí důležitostí průmyslově právní ochrany bude také narůstat potřeba dostatečného množství kvalifikovaných odborníků, zejména patentových zástupců. Zásadnější změny je třeba v patentové oblasti. De lege ferenda by měl být vytvořen jednotný a cenově dostupný patent Společenství, který by existoval vedle evropského patentového systému a systémů národních a měl by stejný účinek na celém území Společenství – udělen, převeden a prohlášen za neplatný by mohl být pouze pro Společenství jako celek. Podle Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě by 116

Munková, J. Právní rámec prosazování práv k duševnímu vlastnictví. Platné právní normy - výklad nejdůležitějších pojmů. In Prosazování práv z duševního vlastnictví. Učební texty. 1. vydání. ELSO group, 2007, str. 4

55

jednotný trh s patenty výrazně napomohl konkurenceschopnosti Evropy ve srovnání například s USA nebo Japonskem. Právě patentová politika je totiž zásadní pro oblast inovace, která této konkurenceschopnosti a hospodářskému růstu napomáhá. Zmíněné země dokonce i v Evropě patentují více než samotná Evropská unie. U Evropské patentové organizace je 137 patentů na milion obyvatel z Evropské unie oproti 143 patentům z USA a 174 patentům z Japonska.117 S ohledem na celkové náklady by byl patent Společenství zejména pro malé a střední podnikatele mnohem přitažlivější než postup podle nynějšího systému evropských patentů. Například v roce 2005 podalo přihlášku evropského patentu jen 75 přihlašovatelů z České republiky, v roce 2006 to bylo pouze o tři více, tedy 78.118 Kromě toho podnikatelé sice mohou být schopni investovat nemalé částky do investic a získání patentu, následně už ale nemusí mít dostatek finančních prostředků na udržování patentu a také vedení patentových sporů. Právní rámec komunitárního patentu by tak měl být doplněn účinným a zejména cenově dostupným vymáháním. Na závěr bych ráda citovala slova Stuarta E. Eizenstata, která v zásadě potvrzují a shrnují myšlenky vyjádřené v této diplomové práci: „Jedenadvacáté století bude patřit těm, kdo přijdou s novými idejemi. […] Ochrana inovací je nezbytná pro zajištění budoucího ekonomického růstu rozvinutých zemí i těch, které se jimi teprve stát hodlají. Mezi ochranou duševního vlastnictví, jejímiž nástroji jsou patenty, autorská práva a ochranné známky, a ekonomickým růstem a rozvojem existuje přímý vztah. Pro mnohé země představovalo duševní vlastnictví původně zcela efemérní pojem, nyní jej však začínají brát vážně, neboť poznávají, že jeho ochrana může přinést konkrétní a hlavně pozitivní výsledky. Bez obchodního tajemství, patentů a ochranných známek nemůže žádná země plně využívat svůj potenciál. Efektivní ochrana duševního vlastnictví je pobídkou pro domácí i zahraniční investice, zavádění technologií, ekonomický růst a tím i pro vznik lukrativních pracovních míst. […] Efektivní ochrana duševního vlastnictví je základním kamenem pro vytváření atraktivní investiční atmosféry. Současný technologický rozvoj je natolik silný, že dokáže poskytnout náležité impulsy kterékoli ekonomice. Národům, které ochranu duševního vlastnictví zanedbají, se však těchto impulsů nedostane.“119 117

Zdroj: Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě : Zlepšení patentového systému v Evropě, 2007, [cit. 2008-03-22], dostupný z: 118 Zdroj: European applications 1990-2006, [cit. 2008-03-24], dostupný z: 119 Zdroj: Stránky Úřadu průmyslového vlastnictví, [cit. 2008-03-24], dostupný z:

56

9

Resumé Only entrepreneurs who can efficiently use both tangible business assets, e.g.

machinery and equipment, and intangible business assets, especially knowledge, expertise, work procedures, technological procedures, technical solutions or marking can survive in the current competitive environment. For entrepreneurs, these intangible assets are a big competitive strength; they may improve the quality of their products and services or be used as an efficient marketing tool differentiating their products from the products of other entrepreneurs. Preconditions for obtaining these assets (mostly items of industrial property) are the use of intellectual potential and big investments into research and development; purposeful expenditure into research and development shows the forwardness and foresight of the entrepreneur’s economic or business policy. This “forwardness” is the driving force of every economic system. However, the results of these investments are often imitated or counterfeited by competing companies these days, which is a problem. Hence it is necessary that entrepreneurs affected by this practice know their legal rights related to the protection of their intangible assets and how to efficiently prevent this mispractice. The issue of the protection of intangible assets, the development of trade and market globalization is of rising importance. Legal protection of this type of assets is very important for economic development and international trade. The violation of industrial property rights causes damage not only to the affected entrepreneur, but also influences incomes to state budget (tax from counterfeited goods is seldom paid) or foreign investments. Transparent legal environment and the protection of industrial property rights significantly influence the interest of foreign investors in the entering of the market and introducing their know-how which may also be the basis of a further development of science and technology. The aforesaid facts imply that the protection of industrial property is currently a very topical issue. Hence I decided to define legal instruments available to entrepreneurs for the protection of their products, describe in detail the conditions for obtaining individual forms of protection, outline the procedure preceding the protection and point out international or EU framework of the protection of industrial property and the issue of the enforcement of industrial property rights. 57

Industrial property rights may be differentiated according to the method of legal protection of individual items of industrial property and the purpose of their economic use as rights to the results of creative activities (patents, utility designs and industrial designs) and rights to marking (trademarks, trade names, designation of origin and geographical indication); the last category includes know-how and facts protected by business secrets. This work follows this differentiation. Chapter three defines patents, utility designs and industrial designs. Chapter four deals with trademarks, trade names, designation of origin and geographical indication; the aforementioned know-how and facts protected by business secrets are detailed in chapter five. Chapter six deals with the issue of the enforcement of industrial property rights. These rights are stipulated in a range of laws that define what industrial property rights are, how they are established, what protection pertains to them and who can enforce the rights and under which conditions. The laws exist in several fields of law which are part of private law and public law; moreover, we may differentiate material laws and procedural laws within this framework. Industrial property rights are based on the principle of registration – they are awarded to owners by authoritative decisions of state authorities. The Institute of Industrial Property carries out procedures within its powers that should prevent interventions into private rights of beneficiaries and the recording or awarding of protection with items that do not fulfil statutory requirements. At the same time, the nature of these rights makes their owners eligible for protection, both legislative and procedural, by the state. Finally, chapter seven compares individual legal instruments from the perspective of their legal and factual differences, pluses and minuses and their time and financial demands.

58

10

Seznam použitých zkratek

EPO

Evropská patentová organizace (European Patent Office)

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

OHIM

Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (Office for Harmonization of Internal Market)

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

OOPZO

zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

PCT

Smlouva o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty)

TZ

zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

ÚPV/Úřad

Úřad průmyslového vlastnictví

VZN

zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

WIPO

Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization)

ZOZ

zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů

59

11

Seznam použitých pramenů

11.1 Odborné publikace 1.

Bender, P. U. Niterný leadership. Přeložil Pavel Medek. Praha : Management Press, 2002. 219 s.

2.

Čada, K. Obchodní tajemství a know-how. 1. vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 1997. 213 s.

3.

Čada, K., Knížek, M. Průmyslové vlastnictví a licence v tržním hospodářství. 3. doplněné vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2001. 162 s.

4.

Dauses, M. A. Příručka hospodářského práva EU. Přeložil Radoš Horáček a kol. Praha : ASPI Publishing, s.r.o., 2002. 754 s.

5.

Eliáš, K. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem z judikatury od roku 1900. 4. přepracované a rozšířené vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2004. 946 s.

6.

Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. 609 s.

7.

Ghidini, G. Intellectual property and competition law. The innovation nexus. Cheltenham : Edward Elgar, 2006. 164 s.

8.

Hajn, P. Jak jednat v boji s konkurencí. O právní úpravě nekalé soutěže. 1. vydání. Praha : Linde, 1995. 239 s.

9. Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2000. 329 s. 10. Horáček, R., Macek, J. Sbírka správních a soudních rozhodnutí ve věcech průmyslového vlastnictví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. 287 s. 11. Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2005. 424 s. 12. Jakl, L. Ochranné známky a označení původu. 2. doplněné vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2002. 265 s. 13. Jakl, L. Sbírka správních rozhodnutí ve věcech průmyslových práv – III. díl. 1. vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 1999. 401 s. 14. Kopecká, S. Evropská unie a ochrana průmyslového vlastnictví. 1. vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2002. 84 s. 15. Kotler, P. Marketing management. Analýza, plánování, využití, kontrola. 2. upravené a doplněné vydání. Přeložil Václav Dolanský. Praha : Victoria Publishing, 1995. 789 s. 16. Malý, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2002. 257 s. 17. Malý, J. Oceňování průmyslového vlastnictví. Nové přístupy. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007. 182 s.

60

18. Munková, J. Právní rámec prosazování práv k duševnímu vlastnictví. Platné právní normy - výklad nejdůležitějších pojmů. In Prosazování práv z duševního vlastnictví. Učební texty. 1. vydání. ELSO group, 2007. 80 s. 19. Pelikánová, I. Obchodní právo. I. díl. 1. vydání. Praha : ASPI, a.s., 2005. 460 s. 20. Pokorná, J. Subjekty obchodního práva. Vybrané problémy. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 379 s. 21. Pospíšilová, A. a kol. Podnikání. 1. vydání. Praha : ASPI, a.s., 2007. 1076 s. 22. Rýdl, J. Průmyslový vzor a zpracování přihlášky průmyslového vzoru. 1. vydání. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2002. 84 s. 23. Řezníčková, M. Franchising. Podnikání pod cizím jménem. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004. 228 s. 24. Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví. 2. doplněné a rozšířené vydání. Praha : LexisNexis CZ s. r. o., 2006. 212 s. 25. Špindler, K. Výkladový slovník z oblasti průmyslového a duševního vlastnictví. 1. vydání. Praha : LexisNexis CZ s.r.o., 2007. 94 s. 26. Štenglová, I. Obchodní tajemství. Praktická příručka. 1. vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2005. 168 s. 27. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004. 1439 s. 28. Štěrbová, L. Obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví. In Výběr informací pro vývozce a dovozce z oblasti technických překážek obchodu, mezinárodní certifikace a zavádění systémů jakosti XXVI. 1. vyd. Praha : Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 1999. 80 s. 29. Telec, I. Přehled práva duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základy. Licenční smlouva. 1. vydání. Brno : Doplněk, 2002. 202 s. 30. Telec, I., Tůma, P. Přehled práva duševního vlastnictví 2. Česká právní ochrana. 1. vydání. Brno : Doplněk, 2006. 116 s. 31. Tichý, L., Arnold, R., Svoboda, P. a kol. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, 928 s. 32. Tomek, G., Vávrová, V. Výrobek a jeho úspěch na trhu. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s r.o., 2001. 352 s. 33. Večerková, E. Nekalá soutěž a reklama. Vybrané kapitoly. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005, 330 s. 11.2 Odborné články 1.

Čada, K. Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2006. Průmyslové vlastnictví. 2007, č. 1-2, s. 1-11.

2.

Čermák, K. Spory v oblasti ochranných známek. Od zaměnitelnosti k pravděpodobnosti záměny. Právní rádce. 2006, č. 3, s. 4-16.

3. Čermák, K., jr. O vztazích mezi právem nekalé soutěže a známkovým právem. Bulletin advokacie. 2005, č. 2, s. 39-48.

61

4.

Čermák, K., jr. Peněžité nároky ve sporech z duševního vlastnictví. Právní rádce. 2007, č. 9, s. 4-15.

5.

Hajn, P. Nové pohledy na generální klauzuli proti nekalé soutěži. Právní rozhledy. 2002, č. 11, s. 552-554.

6.

Hajn, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce. 2002, č. 2, s. 5-10.

7. Hajn, P. Průmyslová práva a ochrana proti nekalé soutěži. Bulletin advokacie. 1996, č. 1, s. 8-11. 8.

Charvát, R. Nové změny v nařízení o ochranné známce. Právní rádce. 2005, č. 5, s. 14-21.

9.

Charvát, R. Ochranná známka Evropských společenství. Právní rádce. 2004, č. 8, s. 1-12.

10. Ježek, M. Ochrana duševního vlastnictví v Unii. Ekonom. 2003, č. 41, s. 11-12. 11. Koukal, P. Řádné užívání ochranných známek. Právní rádce. 2006, č. 4, s. 10-11. 12. Kupka, P. Právní prostředky ochrany průmyslového vlastnictví. Právní rádce. 2003, č. 5, s. 1-12. 13. Lisse, L. Know-how v českém právním řádu. Právní rozhledy. 2003, č. 10, s. 503507. 14. Lochmanová, L. Ochrana obchodní firmy. Právní rádce. 2007, č. 4, s. 24-34. 15. Němec, R., Čech, O. Boj proti padělanému zboží v soudní a správní praxi. 2007, č. 11, s. 10-14. 16. Pabjanová, K. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku. Právní fórum. 2006, č. 2, s. 50-55. 17. Patěk, D. Klamavé označení zboží a služeb - nekalá soutěž podle §46 obchodního zákoníku. Obchodní právo. 2006, č. 11, s. 2-9. 18. Patěk, D. Nekalá soutěž po vstupu do EU. Právní rádce. 2005, č. 9, s. 23-27. 19. Přikryl, V., Čechová, J. Nekalé obchodní praktiky. Právní rádce. 2006, č. 2, s. 3139. 20. Slováková, Z. Vymáhání práv z průmyslového vlastnictví podle nové právní úpravy. Právní zpravodaj. 2006, č. 7, s. 1-6. 21. Slováková, Z. Vývoj judikatury v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví. Jurisprudence. 2006, č. 2, s. 65-72. 22. Šmíd, J. Blata Blansko : Jak čínské padělky málem zničily českého výrobce. Velká Epocha [online]. 2007 [cit. 2008-03-20]. Dostupný z: 23. Teyschlová, E. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. Právní rádce. 2005, č. 2, s. 1-10. 24. Večerková, E. Postavení soutěžitele a spotřebitele v nekalé soutěži. Právní fórum. 2005, č. 5, s. 196-200.

62

11.3 Internetové zdroje 1.

Evropská komise: http://ec.europa.eu/

2.

Evropská patentová organizace: http://www.epo.org/

3. Hospodářská komora České republiky: http://www.komora.cz/ 4.

Portál Jihomoravského inovačního centra, z.s.p.o.: http/inovace.cz/

5.

Senát Parlamentu České republiky: http://www.senat.cz/

6. Světová organizace duševního vlastnictví: http://www.wipo.int/ 7.

Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu: http://oami.europa.eu/

8.

Úřad průmyslového vlastnictví: http://www.upv.cz/

63

12

Seznam příloh

Příloha I:

Dotazník k diplomové práci – Ochrana výrobku podnikatele

Příloha II:

Vyhodnocení dotazníku „Ochrana výrobku podnikatele“

64

Příloha I: Dotazník k diplomové práci – Ochrana výrobku podnikatele

65

66

Příloha II: Vyhodnocení dotazníku „Ochrana výrobku podnikatele“ Výše uvedeným dotazníkem jsem obeslala několik společností s následujícím výsledkem: Odesláno dotazníků:

12

Vráceno vyplněných dotazníků:

5

Návratnost dotazníků:

42 %

67

68

69