PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA
DISERTAČNÍ PRÁCE PRÁVNÍ POSTAVENÍ DĚTÍ NAROZENÝCH MIMO MANŽELSTVÍ V EVROPSKÝCH PRÁVNÍCH ŘÁDECH ADAM WILK, 2007/2008
Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma: „ Právní postavení dětí narozených mimo manželství v evropských právních řádech“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Adam Wilk
1
Obsah Obsah........................................................1 Úvod.........................................................3 I.
Vymezení pojmů..........................................6 I.I.Dítě................................................6 I.II Děti narozené mimo manželství.....................11 I.III Manželství, nesezdané soužití, registrované partnerství...............................14
II.
Mezinárodněprávní dokumenty týkající se postavení dětí narozených mimo manželství........................16
III. Historický vývoj.......................................34 III.I. Římské právo....................................34 III.II. Středověké evropské právo......................36 III.III. Germánské právo...............................37 III.IV. Systém common law..............................38 III.V. Francouzské historické
právo...................39
III.VI. Španělské historické právo.....................40 III.VII. Skandinávské státy............................40 III.VIII. Velké náboženské systémy a jejich vliv na postavení dětí narozených mimo manželství.......................................41 III.IX. Shrnutí historického vývoje....................41 III.X. Československý obecný zákoník občanský..........44 IV.
Určování rodičovství u dětí narozených mimo manželství.............................................47 IV.I. Matka dítěte.....................................49 IV.II. Otec dítěte a určování otcovství v evropských státech...................................52
V.
Rodičovská zodpovědnost u dětí narozených mimo manželství........................................74 V.I. Vymezení pojmu....................................75
2
V.II. Úprava rodičovské zodpovědnosti v evropských státech...................................78 VI.
Zájem dítěte a jeho pojetí v evropských právních řádech......................................92
VII. Právní úprava vztahů osob téhož pohlaví...............110 VII.I. Právní úprava svazků osob stejného pohlaví a jejich vztahu k dětem v evropských právních řádech..........................113 VII.II. Možnost adopce dětí homosexuálními páry..................................................124 VII.III. Právní úprava vztahu registrovaných partnerů k dětem druhého partnera.....................130 VIII.
Odložené děti.......................................136 VIII.I. Odložené děti v minulosti.....................136 VIII.II. Současnost v Evropě - schránky pro odložené děti a anonymní porody.......................137
IX.
Rozsudky Evropského soudního dvora pro lidská práva ohledně dětí narozených mimo manželství.......................................141
Závěr......................................................158 Resumé.....................................................160 Literatura.................................................171 Přílohy....................................................178
3
Úvod Děti v mnoha
narozené
zemích
mimo
světa
manželství
více
byly
méně
či
po
dlouhé
období
diskriminovány.
a
Negativní
postoj vůči těmto dětem jim znemožňoval plnohodnotně se začlenit do
společnosti
narozené
a
užívat
v manželství.
veškerá Neměly
práva, rovné
tak
jako
postavení
měly
děti
v získávání
majetku, založení řádné rodiny, získávání kvalifikace. Především však nebyly uznávány za členy rodiny jejich biologického otce, což znamenalo mimo jiné také to, že nebyly uznávány jako zákonní dědicové po otci, popřípadě byla jejich dědická práva značně omezena,
na rozdíl samozřejmě od dětí manželských.
Velký
vliv
manželství
na
měla
mimomanželský
nerovné
jistě
styk
za
zlepšování
postavení
společnosti
má
postavení
katolická hřích.
dětí
souvislost
Je
narozených
církev,
která
pravděpodobné,
narozených s tím,
dětí
jak
mimo se
mimo
považuje
že
postupné
manželství
v mnoha
ve
evropských
zemích zmenšoval vliv právě katolické církve. Ve
20.
století
se
událo
mnoho
pro
rozvoj
lidských
práv
obecně. Bylo přijato mnoho mezinárodních úmluv zaručujících všem bez rozdílu základní práva a svobody. Stejně tak byly přijaty také
úmluvy
prohloubeny
týkající
se
dětských
práv
a
s tím
byly
rovněž
snahy zrovnoprávnit děti narozené mimo manželství s
dětmi manželskými. Podobná opatření zaváděly mnohé státy také ve svém vnitrostátním právu. Otázkou tedy je, zda se evropským státům skutečně podařilo dosáhnout
rovného
„manželský“
či
postavení
„nemanželský“
všech
dětí
původ.
bez
V této
ohledu
na
jejich
práci
se
budeme
zabývat tím, jak v této snaze evropské státy uspěly po právní stránce. Zda došlo k eliminaci diskriminace dětí narozených mimo
4
manželství
i
v reálném
životě,
by
byla
otázka
pro
odborníky
z jiných vědních disciplín. Je však jisté, že nediskriminační
právní
úprava
je
předpokladem
a
zároveň
reflexí
tolerantního
postoje společnosti k „nemanželským“ dětem. Pro
účely
posouzení
postavení
dětí
narozených
mimo
manželství v evropských právních řádech se nejprve zaměříme na otázku
určování
odvíjí
řada
(nositelů)
rodičovství.
dalších
kroků.
rodičovských
zodpovědnost).
Stejně
Právě Jde
od
určení
například
práv
a
významně
se
o
rodičovství otázku
povinností postavení
(
se
nositele
rodičovská
dítěte
narozeného
mimo manželství projevuje v oblasti jeho dědických práv. Současnou situaci v evropských právních řádech je však nutné uvést
nejdříve
historickým
vývojem,
abychom
pochopili
podobu
současné právní úpravy týkajících se dětí, či také nutnost tuto změnit nebo doplnit. V posledních
letech
došlo
v několika
evropských
státech
včetně České republiky k uzákonění svazků osob stejného pohlaví, přičemž při řešení této problematiky je vždy nutno brát v potaz i vztah
homosexuálních
partnerů
ke
svým
dětem,
dětem
druhého
partnera či možnost adopce dětí. Protože děti, které se narodí některému obdobném
z partnerů svazku),
manželství,
je
považuji
žijících možné za
v registrovaném
považovat
nutné
věnovat
za
partnerství
děti
část
narozené
práce
také
(či mimo této
oblasti. Více než dětí manželských se dětí narozených mimo manželství týká
také
úprava
problematika
utajených
porodů
a
babyboxů.
Zákonná
porodů s utajením totožnosti matky je také relativně nová
záležitost
a
není
umožněna
ve
všech
evropských
zemích,
ale
nahlédnutí do tohoto problému nám dá také jistý přínos pro účely této práce.
5
Pro
důkladné
zhodnocení
načrtnutých
problémových
okruhů
doplňuji také vybrané mezinárodní smlouvy, či rozhodnutí soudů ve vybraných případech. Tak bychom měli získat poměrně ucelený obraz
toho, jaké je v dnešní Evropě
postavení dětí narozených mimo
manželství. Tedy co vše bylo provedeno pro to, aby se jejich situace zlepšila, zda jim současné zákony poskytují stejná práva a stejné možnosti jako manželským dětem a zda je jejich faktické postavení Cílem
rovné ve srovnání s dětmi narozenými v manželství. práce
je
tedy
nejdříve
popsat
a
analyzovat
právní
úpravu evropských států ohledně dětí narozených mimo manželství. Teprve na tomto základu je
možné provést srovnání, které nám
ukáže, zda se právní postavení dětí narozených mimo manželství v jednotlivých evropských státech liší a v čem tyto odlišnosti spočívají. Hlavní použitou metodou pro účely této práce je tedy metoda komparativní, která nám poskytne možnost vidět rozdíly jednotlivých právních úprav a nalézt jejich negativa a pozitiva.
6
I. Vymezení pojmů I.I Dítě Pojem dítě lze samozřejmě definovat různě, přičemž záleží na tom, jaký přístup k tomuto účelu zvolíme. Tak například můžeme dítě definovat negativně, tedy jako ne-dospělého. Častěji je však dítě
definováno
stanovují
chronologicky,
právní
předpisy
tzn.
jako
věkem
společenskou
dospělosti,
který
konvenci.
Tento
přístup je typický také pro právní vědu. Dosažením konkrétně stanovené věkové hranice (nejčastěji 18 let) je dítě ze strany společnosti uznáváno jako jedinec schopný obstarávat sám všechny své záležitosti. I tento vývoj je však postupný, protože určitá oprávnění nebo povinnosti získává člověk ještě dříve nebo naopak později,
než
je
stanovena
věková
hranice
dospělosti.
Jde
například o trestně právní odpovědnost, volební právo aktivní nebo pasivní či způsobilost pracovněprávní.1 Při vymezení pojmu dítě či děti můžeme vycházet z definice obsažené
v článku
I.
V jiných
zdrojích
není
Úmluvy
o
právech
definici
pojmu
dítěte dítě
či
z roku potřebě
1989. jeho
vymezení věnována téměř žádná pozornost. Úmluva o právech dítěte jako jeden z mála dokumentů přináší již v úvodu definici, sice pro vlastní potřeby, ale je jistě možno z této definice vycházet i v širších souvislostech. Chápání dítěte prošlo ve společnosti celou řadou změn a bylo zapotřebí lidského
1
dlouhého jedince
a
vývoje dětství
než
začali
jako
lidé
samostatnou
chápat etapu,
dítě
jako
jíž
dítě
Hrušáková M.: Dítě, rodina, stát. Brno. MU 1993, s.16
7
prochází
do
dospělosti
V minulosti
je
nutno
náležitě
vést
a
bylo dítě často chápáno také jako nesvéprávný
Označení
mocenských
k níž
2
vychovávat.
subjekt.
a
dítě
vztahů,
bylo
neboť
spíše
často
spojeno
než
k označení
s problematikou určitého
věku
sloužil tento pojem k označení těch, kteří měli nižší společenské postavení.3 V 19. století pak přístup k dětem dostal nový rozměr – začaly se totiž objevovat názory, že dítě si vyžaduje speciální péči a jiný přístup než dospělý jedinec. Tyto názory se pak odrazily v řadě nových vědeckých disciplín, které se v péči o dítě angažovaly a také ve vzniku komplexní nauky o dítěti – pedologii. Především pedologie pak přinesla pojetí dítěte jako samostatné lidské bytosti, jíž přísluší samostatné postavení ve společnosti a plná či téměř plná právní subjektivita.
4
Velký
význam měl jistě také boj proti dětské práci, který právě v 19. století probíhal. K významnému rozvoji dětských práv pak došlo ve 20. století, které
se
vznikly
označuje tři
jako
důležité
století
dítěte.
mezinárodní
Právě
dokumenty
ve
20.
týkající
století se
práv
dítěte a dětství. Ženevská deklarace Společnosti národů z roku 1924 požaduje po zúčastněných státech ochraňovat dítě, náležitě zajišťovat jeho výchovu
a
dát
mu
prioritu
v ochraně
i
péči,
vyžadovanou
nepříznivými situacemi. Další pokrok přinesla Charta OSN z roku 1959, která na péči o dítě klade ještě větší nároky, a to především na ochranu a uspokojení všech základních potřeb dětí a požadavků na naplnění jejich
práv.
Charta
OSN
z roku
1959
se
dokonce
zabývá
také
2
Dunovský J., Miltlöhner M., Hejč K., Hanušová-Tlačilová J. : Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha. Grada Publishing, s. 164 3 Hrušáková M.: Dítě, rodina, stát. Brno. MU 1993, s.13 4 Dunovský J., Miltlöhner M., Hejč K., Hanušová-Tlačilová J. : Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha. Grada Publishing 2005, s. 164
8
prenatálním V souladu
vývojem s tímto
nedonošené
děti
ustanoveními
a
dala
dítěte,
jako
nedílné
přístupem
pak
těhotnou
ženu.
přednost
rodinné
součásti
zdůrazňuje Tím,
že
dětství.
potřebu
tato
výchově
péče
Charta
před
dětských
dokumentem
Úmluva
„Úmluva“).
V té
o se
práv
právech již
je
pak
patrně
dítěte
z roku
odrazily
poznatky
svými
kolektivní,
ovlivnila také československý zákon o rodině z roku 1963. Z hlediska
o
5
nejvýznamnějším 1989(dále mnoha
jen
vědeckých
disciplín a společenských oborů zabývajících se dětmi a dětstvím z mnoha různých pohledů. Proto zásadních
aspektů,
k nimž
Úmluva přináší řadu nových a
právě
patří
také
definice
dítěte
uvedená hned v prvním článku této úmluvy. Definice zní takto : „Pro účely této Úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se vztahuje na dítě, není zletilosti dosaženo dříve.“ Trošku neurčuje
problematickým
začátek
dětství.
se
může
Jednoduše
zdát,
že
stanovuje,
tato že
definice
dítětem
se
rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, ale již neuvádí, zda od narození či od početí. Ale právě tato otázka hraje velkou roli v mnoha
sporných
umělého
ukončení
či
krizových
těhotenství,
situacích, odmítání
například narození
v případě
dítěte
při
selhání antikoncepce či ze sociálních důvodů (např. matka bez partnera, nedostatek finančních prostředků apod.)
Důvody pro
umělé přerušení těhotenství se však mohou objevit i na straně dítěte, například zjištěná vrozená vada na začátku těhotenství. Tím, že Úmluva neobsahuje konkrétní definici počátku dětství, ponechala
možnost
volného
řešení.
Navíc
v podkladových
materiálech uznává právo ženy rozhodovat o svém těle, vývoji a
5
tamtéž, s. 165
9
životě. Ve většině zemí se pak za počátek života dítěte považuje jeho narození.6 Dalším problematickým okruhem otázek je existence různých kritérií živě narozeného dítěte. Světová zdravotnická organizace se sice pokusila tato kritéria sjednotit, avšak ta byla vždy závislá na dané situaci ve společnosti, v jednotlivých regionech světa a hlavně na kvalitě a dostupnosti péče o děti v daném regionu a schopnosti výsledky této péče monitorovat. Jako příklad zde uvedu, jak se kritéria živě narozeného dítěte měnila v České republice. Nejdříve bylo živě narozené dítě posuzováno podle hmotnosti a výskytu určitých známek života. Aby bylo dítě uznáno jako živé, muselo mít minimálně hmotnost 1000 g a jevit některé ze známek života.
Později
bylo
přidána
další
podmínka,
a
to
aby
dítě
přežilo minimálně 24 hodin po narození. Později již byla kritéria mírnější a postačovalo, aby dítě jevilo jakoukoliv známku života, i když by byla jediná. V souvislosti s vývojem lékařské vědy a se zvyšováním kvality intenzivní péče o nedonošené děti platí pro živě narozené děti kritéria stanovená také vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR č. 11/1988 Sb. Podle této vyhlášky se za živě narozené dítě považuje plod, který projevil některou ze známek života
(dech,
akce
srdeční,
pulzace
pupečníku,
aktivní
pohyb
svalstva) a má porodní hmotnost 500 gramů a vyšší nebo nižší než 500 gramů, přežije-li 24 hodin po porodu. Za mrtvě narozené dítě se pak podle této vyhlášky považuje plod, který neprojevuje ani jednu známku života a má porodní hmotnost 1 000 gramů a vyšší.7
6
Dunovský J., Miltlöhner M., Hejč K., Hanušová-Tlačilová J. : Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha. Grada Publishing 2005, s. 165 7
údaje Českého statistického úřadu, [citováno 5.4.2007] dostupný z : http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/o/1413-06--1____obyvatelstvo_a_rodiny_a_domacnosti
10
Co
definice
Úmluvy
nevzala
vůbec
v úvahu
(což
je
však
s ohledem na dobu jejího vzniku pochopitelné), je problematika asistované reprodukce a například také otázky klonování. Celkově biologické.
lze Ve
však
říci,
většině
že
Úmluva
právních
zdůrazňuje se
řádů
však
rodičovství
odráží
chápání
rodičovství jako vztahu nejen výhradně biologického, ale spíše psychosociálního.
V souladu
s tím
můžeme
ve
všech
evropských
právních řádech nalézt možnost jisté formy náhradního rodičovství (ať
už
máme
na
mysli
pěstounskou
péči
osvojení),
či
které
přichází v úvahu v případě nějakého selhání rodičů biologických. Tato skutečnost se významně dotýká také dětí narozených mimo manželství. Současná věda sice dokáže na základě testů DNA se stoprocentní
pravděpodobností
dítěte,
ale
to
dítětem
se
také
Prioritu (včetně
ještě
neznamená,
vytvoří
biologického České
určit, že
je
mezi
psychosociální
rodičovství
republiky)
kdo
také
biologickým
biologickým vztah
tím,
že
při
otcem
a
–
dítě.
některé
státy
ratifikaci
Úmluvy
zpochybnily
otec
otcem
odmítly přijmout povinnost sdělit dítěti, které bylo nezrušitelně osvojeno, jméno a bližší informace o jeho biologických rodičích Určení počátku života dítěte či okamžiku, kdy se na dítě pohlíží jako na živou bytost, má samozřejmě vliv také na práva dítěte,
jako
občanství
a
například právo
vrozené
na
právo
ochranu
na
život,
nejlepších
na
zájmů
jméno
a
dítěte,
nediskriminaci, osobního názoru na věci, které se ho týkají, společenskou
participaci,
ochranu
a
podporu
v nepříznivých
situacích. Celkově lze tato práva vyjádřit jako základní práva na to,
aby
dítě
bylo
chtěné,
zdravé,
vzdělané,
zabezpečené
a
milované.8 Etapu dětství pak Úmluva ukončuje dovršením 18. roku života dítěte, přičemž po dosažení této věkové hranice se dítě stává 8
Dunovský J., Miltlöhner M., Hejč K., Hanušová-Tlačilová J. : Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě. Praha. Grada Publishing 2005, s. 166
11
dospělým jedincem. Je zde však ponechán také prostor proto, aby jednotlivé státy upravily hranici ukončení dětství odlišně. Etapa dětství tak může být na základě zákonné úpravy ukončena i dříve, například ustanovení § 13 českého zákona o rodině ve spojení s ustanovením § 8 občanského zákoníku umožňuje nabytí zletilosti na základě uzavření manželství již od šestnácti let. Jen v málo evropských zemích
se zletilosti dosahuje později než dosažením
18 let.9 Další problematickou otázkou je stanovení hranice dospělosti v kontextu trestněprávní odpovědnosti, zejména mezi 14. až 18. rokem a dále pak v případě vyjádření jeho vlastního názoru při důležitých rozhodnutích, která se dítěte týkají. Věk dítěte či jeho
psychická
stanovení
a
fyzická
zralost
pravidel
v mnoha
oblastech
mají –
samozřejmě
například
se
vliv
na
dotýkají
nejnižšího věku, kdy je možno nastoupit do zaměstnání, začlenění do armády, věku, kdy je možno dát souhlas k pohlavnímu styku apod. Ve většině situací v tomto výčtu se může dítě projevit jako relativně samostatný právní subjekt, ještě před dosažením plné právní odpovědnosti dospělého člověka. Takto stanovené věkové hranice nejsou definitivní a neustále probíhají diskuse ohledně možnosti jejich změny. Můžeme pozorovat například silné tlaky na snížení věkové hranice trestněprávní odpovědnosti dítěte či věkové hranice pro souhlas k pohlavnímu styku.
I.II Děti narozené mimo manželství Dětmi narozenými mimo manželství se rozumí děti, které se rodí neprovdaným ženám (svobodným, rozvedeným či ovdovělým) nebo
9
Novotná, V., Šťastná J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 32
12
ženám provdaným, jejichž manžel není otcem dítěte.10 Dále pak se za
nemanželské
osobám,
děti
žijícím
dají
ve
také
považovat
svazku
děti,
které
zformalizovaném
se
rodí
prostřednictvím
registrovaného partnerství či jeho obdobného institutu. Zejména manželství
v minulosti se
platilo,
nedostávalo
že
dětem
narozeným
prostředí
úplné
rodiny
mimo
v jejím
klasickém pojetí a byly často odkázány jen na výchovu a výživu jedné osoby, což mělo samozřejmě závažné důsledky pro dítě (ať už ekonomické či společenské).11 V současné
Evropě
však
takové
tvrzení
přestává
platit.
V demografickém vývoji Evropy se za poslední desetiletí objevily nové tendence. Kromě snižování porodnosti a zvyšování průměrného věku matek, je patrný také nárůst počtu dětí, které se rodí mimo manželství.
Tento
sedmdesátých
let
trend 20.
můžeme
století.
pozorovat
Nejprve
se
již
od
projevil
počátku v severní
Evropě a následně v Evropě západní. V zemích střední a východní Evropy pak tento trend nastoupil až v devadesátých letech. Sice se vývoj směrem k většímu poměru dětí narozených mimo manželství dá
pozorovat
jednotlivými
obecně zeměmi
v celé v tomto
Evropě, ohledu
stále
značné
jsou
však
rozdíly.
Ty
mezi jsou
způsobeny zejména různým stupněm religiozity a také rozdílným životním
stylem
narozených
mimo
v jednotlivých manželství
zemích.
v evropském
Největší kontextu
počet
dětí
nalezneme
ve
státech severní Evropy, například na Islandu se jedná až o 66% z celkového počtu narozených dětí. Velký počet dětí
se rodí mimo
manželství také ve Francii (42%) a Velké Británii (40%). Naopak nízké
zastoupení
v současnosti
nemanželsky
v zemích
jižní
narozených
Evropy,
ale
také
dětí
najdeme
v Belgii,
na
10
Dunovský J., Kučera M., Zelenková M.: Děti narozené mimo manželství. Praha. Ministerstvo práce a sociálních věcí 1974, s.1 11 Dunovský J., Kučera M., Zelenková M.: Děti narozené mimo manželství. Praha. Ministerstvo práce a sociálních věcí 1974, s.1
13
Slovensku, v Polsku a ve Švýcarsku. Ve všech těchto zemích se zastoupení dětí narozených mimo manželství pohybuje kolem 10% z celkového počtu narozených dětí. Nejméně 12
manželství v Řecku – asi jen 3,9%.
dětí se rodí mimo
V České republice se pak
v roce 2006 narodila mimo manželství asi třetina dětí, konkrétně 32%, což je oproti roku 1990 asi trojnásobný nárůst.
13
Obecně však lze říci, že převážná část dětí narozených mimo manželství jsou děti chtěné a
jsou obvykle vychovávány oběma
rodiči.
odlišuje
Právě
tato
skutečnost
dnešní
mimomanželskou
porodnost jak úrovní, tak strukturou od mimomanželské porodnosti před nástupem tohoto trendu.
14
V Evropě je totiž stále častější soužití nesezdaných párů. Tyto
páry
v klasickém
spolu
se
často
smyslu
(tedy
svými muž,
dětmi
žena
a
tvoří
vlastně
jejich
děti),
rodinu jen
se
rozhodly, že nevstoupí do manželství a jejich vztah tedy není zformalizován. Jejich děti jsou tedy sice stále po právní stránce považovány za nemanželské, ale ve skutečnosti není mezi jejich každodenním
životem
prakticky
žádný
rozdíl
oproti
dětem
dokládají
také
manželským. Že
není
tento
jev
možné
přehlížet
statistické údaje. Tak například údaje
Eurostatu15 z roku 2005
uvádějí, že v Evropské unii se již téměř třetina dětí rodí mimo manželství.
Přitom
procent.
v některých
A
ještě
v roce
zemích,
1980 jako
to
bylo
například
méně ve
než
devět
Švédsku
či
12
Pavlik Z., Kucera M. (eds.): Population Development in the Czech republic 1990-2002, s.1-21, [citováno 12.11.2006] dostupný z http://popin.natur.cuni.cz/html2/publications/papers/popdev01cz/postaveni_CR.pdf
13
Údaj Českého statistického úřadu [citováno 20.10.2006] dostupný z : http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/29_7_2006_tretina_ceskych_deti_se_rodi_mimo_manzelstvi 14
Pavlik Z., Kucera M. (eds.): Population Development in the Czech republic 1990-2002, s.1-21, [citováno 12.11.2006] dostupný z http://popin.natur.cuni.cz/html2/publications/papers/popdev01cz/postaveni_CR.pdf
15
informace ČTK [citováno 26.10.2005] dostupný z http://internetporadna.cz/obcan/clanek.php?article[articleid]=6065
14
Estonsku je dnes dokonce více nemanželských novorozeňat, než dětí narozených v manželství. Také Česká republika se drží průměru Evropské
unie,
ve
Slovensku
se
v roce
2004
narodila
mimo
manželství čtvrtina dětí. Počet dětí narozených mimo manželství je navíc rok od roku vyšší, takže se dá předpokládat, že počet dětí
narozených
ilustraci:
mimo
v roce
1980
manželství
bude
nepocházelo
stoupat
v ČR
i
nadále.
z manželství
jen
Pro 5,6
procent dětí, v roce 2004 to bylo již 30,6 procent a v roce 2006 dosáhl počet dětí narozených mimo manželství 33%. A podobný vývoj je možné sledovat také ve většině ostatních evropských států. V Dánsku,
Finsku,
Británii,
Francii,
Litvě
nebo
Slovinsku
přesahuje počet dětí narozených mimo manželství již 40 procent a ve Švédsku dokonce dosahuje 55,4 procent. Samozřejmě existují i výjimky.
Například
v Řecku
a
na
Kypru
jsou
případy
dětí
narozených mimo manželství stále spíše výjimečné. Děti narozené mimo manželství, svobodné matky či soužití nesezdaných párů se tak staly běžnou součástí života společnosti ve většině evropských zemí. Důsledkem toho také do velké míry odpadly negativní postoje vůči dětem narozeným mimo manželství ze strany úspěšně
většinové se
společnosti.
tomuto
vývoji
Otázkou
v Evropě
a
však
zůstává,
masovému
nakolik
nárůstu
dětí
narozených mimo manželství přizpůsobily jednotlivé právní řády evropských zemí a v čem se stále liší postavení dětí narozených mimo manželství v evropských právních řádech.
I.III Manželství, nesezdané soužití, registrované partnerství
15
Manželství Páry uzavřít práva která
osob
různého
manželství.
pohlaví
Instituce
mohou
ve všech
manželství
může
státech být
Evropy
z hlediska
charakterizována jako forma soužití mezi dvěma osobami, vzniká
následky
formálním
(týkající
aktem
se
práv
registrace a
a
povinností
má
určité
jak
mezi
právní
partnery
navzájem, tak mezi partnery a ostatními včetně státu). Zatímco v mnohých výlučně
státech muže
a
je
doposud
ženy,
od
manželství
roku
2001
pojímáno
některé
jako
země
vztah
otevřely
manželství i homosexuálním párům.
Nesezdané soužití Od sedmdesátých let začaly mnohé evropské státy přisuzovat některé
následky
manželství
také
nesezdanému
soužití,
čili
soužití osob bez toho, aby uzavřely manželství. Zákonné uznání nesezdaného soužití bylo nejdříve omezeno pouze pro páry osob různého pohlaví, postupně však některé země začaly uznávat také nesezdané soužití osob stejného pohlaví.16
Registrované partnerství a jeho obdoby Od roku 1989 začaly některé evropské státy zavádět institut registrovaného partnerství. Registrované partnerství je v těchto státech
v různé
míře
analogické
manželství.Narozdíl
od
nesezdaného soužití dvou osob rozdílného pohlaví (vztah druha a družky) je partnerství osob téhož pohlaví upraveno jako statusový právní
vztah
a
blíží
se
tak
v určitém
pohledu
manželství.17
V některých státech je otevřeno pouze pro páry osob stejného pohlaví,
zatímco
v jiných
státech
je
umožněno
uzavření
16
Waaldijk K.: More or less together. 2004 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/dosexualni/125.pdf 17 Hrušáková, M. : Zákon o registrovaném partnerství, Bulletin advokacie 2/2007, s.18
16
registrovaného
partnerství
obdobného
či
svazku
rovněž
párům
heterosexuálním.
II. Mezinárodněprávní dokumenty týkající se postavení dětí narozených mimo manželství
Důležitým
pramenem
práva
jsou
v evropských
státech
samozřejmě také mezinárodní smlouvy. Pokud se zabýváme postavením dětí narozených mimo manželství, musíme zaměřit pozornost zejména na Evropskou úmluvu o právním postavení dětí narozených mimo manželství. Tato úmluva byla přijata 15.října 1975 ve Štrasburku. V platnost
pak
vstoupila
na
základě
svého
článku
11/2,
dne
11.srpna 1978. Česká republika je Úmluvou rovněž vázána (Sdělení MZV č. 47/2001 Sb.m.s. o přistoupení České republiky k Evropské úmluvě o právním postavení dětí narozených mimo manželství).18 Z preambule Úmluvy je zřejmé, že hlavním cílem členských států Rady Evropy bylo přispět touto Úmluvou ke zlepšení právního postavení státech
dětí sice
narozených bylo
mimo
učiněno
manželství. mnoho
pro
V mnoha zlepšení
členských situace
nemanželských dětí již před touto Úmluvou a řada států se snažila zlepšit jejich situaci odstraněním rozdílů mezi jejich právním postavením a postavením dětí narozených v manželství, avšak děti narozené mimo manželství musely stále často čelit právnímu či sociálnímu znevýhodnění.
18
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 34
17
Členské státy Rady Evropy si byly vědomy, jak je uvedeno v preambuli, že postavení dětí narozených mimo manželství může být zlepšeno. Pokusily se tohoto dosáhnout vypracováním určitých společných pravidel, upravujících jejich právní postavení a také sladit jednotlivé úpravy členských států, mezi kterými do té doby existovaly značené rozdíly. Dostály tak také obecnějšímu cíli Rady
Evropy,
totiž
dosáhnout
větší
jednoty
jejích
členů
prostřednictvím přijímání společných právních pravidel.19 Státy,
které
nebyly
z nějakých
důvodů
schopné
přijmout
určitá pravidla ihned, tak mohly učinit postupně.20 Jednotlivá mimo
pravidla
pro
jsou
v této
manželství
zlepšení Úmluvě
situace
dětí
rozvedena
narozených
v celkem
16
článcích. V prvním článku je stanoveno, že každá smluvní strana této
úmluvy
zabezpečí
uvedení
svého
práva
do
souladu
s ustanoveními této úmluvy a také oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, jaká opatření za tímto účelem přijala.Tento článek tedy vyžaduje, aby smluvní strany skutečně pravidla této úmluvy přijaly
jako
závazná
a
včlenila
je
do
své
vlastní
právní
úpravy.21 Druhým pravidly.
článkem
Prvním
je,
už že
se
Úmluva
určení
začíná
matky
zabývat
dítěte
konkrétními
narozeného
mimo
manželství, bude založeno výhradně na skutečnosti porodu. Třetí článek se zabývá tím, jak se u dítěte narozeného mimo manželství určuje otcovství. To může být dokázáno nebo určeno dobrovolným uznáním nebo soudním rozhodnutím. Čtvrtý
článek
Úmluvy
se
dotýká
dobrovolného
uznání
otcovství. Takto založené otcovství nelze podle tohoto článku 19
stránky Senátu České republiky [citováno 20.12 2006] dostupné z http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=2626 20 tamtéž 21 Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 35
18
napadnout
ani
popřít,
pokud
tedy
vnitrostátní
úprava
takový
postup připouští. Výjimku tvoří situace, kdy osoba, která dítě uznala či jej uznat chce, není biologickým otcem dítěte. Článek 5 uvádí, že v řízení týkajícím se otcovství budou připuštěny vědecké důkazy, které mohou dopomoci k určení nebo vyloučení otcovství. V šestém
článku
je
již
patrná
snaha
o
zrovnoprávnění
postavení dětí narozených mimo manželství. K tomu zde přispívají dvě pravidla : 1. Otec i matka dítěte narozeného mimo manželství mají mít k dítěti
stejnou
vyživovací
povinnost,
jako
by
se
toto
dítě
narodilo v manželství. 2. Pokud mají určití členové rodiny otce nebo matky vyživovací povinnost
k dítěti
narozenému
v manželství,
mají
vyživovací
povinnost také k dítěti narozenému mimo manželství.
Sedmý
a
osmý
se
článek
zabývají
rodičovskými
právy
a
povinnostmi. Ponechávám zde výraz rodičovská pravomoc, jak je uveden
v Úmluvě22,
i
když
vhodnější
by
byl
termín
rodičovská
zodpovědnost. Sedmý článek k tomu uvádí dva body :
-
Pokud
byli
k dítěti
narozenému
mimo
manželství
určeni
oba
rodiče, není podle Úmluvy možné, aby rodičovská pravomoc připadla pouze otci. -
Úmluva připouští také možnost přenesené rodičovské pravomoci, úpravu takových případů však přenechává vnitrostátnímu právu.
Rodič (ať už otec či matka) dítěte narozeného mimo manželství, který
nemá
rodičovskou
pravomoc
k dítěti
nebo
nemá
dítě
ve
22
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 35
19
výchově, má v některých případech právo na styk s tímto dítětem, jak uvádí článek osm. Devátý narozených
úmluvy
článek mimo
manželství
uvedeno pravidlo, že
se
snaží
v oblasti
o
zrovnoprávnění
dědického
práva.
Je
dětí zde
dítě narozené mimo manželství má stejná
práva na dědictví po otci a matce a členech otcovy nebo matčiny rodiny, jako kdyby se narodilo v manželství. Desátý článek se zabývá možností sňatku mezi otcem a matkou dítěte narozeného mimo manželství. Takovým sňatkem získává toto dítě postavení dítěte narozeného v manželství.23 Další články už se věnují formální a organizační stránce přijetí úmluvy. Smlouva je otevřena všem členským státům Rady Evropy, podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. Platnost úmluvy se váže na den uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení, úmluva vstoupí v platnost tři měsíce od tohoto dne. Co se týká signatářských států, které smlouvu ratifikují, přijmou nebo
schválí
později,
smlouva
pro
ně
vstoupí
v platnost
tři
měsíce ode dne uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení.24 Po vstupu této listiny v platnost může i kterýkoliv stát, který není členem Rady Evropy, být vyzván, aby k této úmluvě přistoupil,
a
to
Výborem
ministrů
Rady
Evropy.
K přistoupení
dojde tak, že se listina o přístupu uloží u generálního tajemníka Rady Evropy, účinnost je pak vázána na uplynutí tří měsíců ode dne jejího uložení.25
23
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 36-39 24 tamtéž, s.40 25 stránky Senátu České republiky [citováno 20.12 2006] dostupné z http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=2626
20
Článek 13 se zabývá územní platností úmluvy. Stát totiž může při podpisu Úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu určit, na které nebo která území
se
tato
smlouva
použije.
Kdykoliv
poté
může
stát
také
prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit použití Úmluvy na kterákoli další území v prohlášení uvedená, za jejichž
mezinárodní
vztahy
tento
stát
odpovídá
nebo
jejichž
jménem je oprávněn přijímat závazky. Takové prohlášení může být, pokud bude zachován postup podle článku Úmluvy. Ten říká, že smluvní stát může v míře, která se ho týká, může Úmluvu vypovědět formou oznámení, které bude adresováno generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Taková výpověď pak nabude účinnosti uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy generální tajemník toto oznámení přijal.26 Stát také může provést za určitých podmínek také výhrady vůči úmluvě. Takové výhrady však může každý stát provést jen tři, a to vůči ustanovením článků 2 až deset Úmluvy.27 Nejsou však dovoleny výhrady všeobecné povahy, každá výhrada se může vztahovat nanejvýš k jednomu ustanovení. Stát, jež činí výhrady,
provede
tak
při
podpisu
úmluvy
nebo
při
uložení
ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, nebo
když
činí
prohlášení
podle
článku
13/2
(tedy
když
stát
prohlášením rozšiřuje použití této úmluvy na další území). Takto provedená
výhrada
pak
zůstane
v platnosti
pět
let
od
vstupu
Úmluvy v platnost pro příslušný smluvní stát. Formou prohlášení zaslaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy může být platnost výhrady
obnovena
i
pro
následující
pětileté
období.
Takové
prohlášení však musí být zasláno generálnímu tajemníkovi ještě před uplynutím prvního pětiletého období. Platnost výhrady může být také zkrácena. Smluvní strana totiž může plně nebo částečně
26
stránky Senátu České republiky [citováno 20.12 2006] dostupné z http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=2626 27 tamtéž
21
stáhnout výhradu, kterou provedla, a to opět formou prohlášení zaslaného
generálnímu
tajemníkovi
Rady
Evropy.
Stažení
této
výhrady nabude účinnosti dnem jeho přijetí.28 V současné době je Evropskou úmluvou o právním postavení dětí
narozených
Ázerbajdžán, Lucembursko,
mimo
manželství
Dánsko,
Irsko,
Norsko,
Polsko,
vázáno
Kypr,
těchto
15
států
Lichtenštejnsko,
Portugalsko,
Rakousko,
:
Litva,
Rumunsko,
Řecko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie. Úmluvu dále podepsaly Francie,
Island,
Itálie
a
Lotyšsko.
Česká
republika
Úmluvu
podepsala ve Štrasburku dne 26.4.2000.29 Zásadní je pro naše účely rovněž Úmluva o právech dítěte, která
byla
přijata
dne
20.
listopadu
1989
v New
Yorku
a
v platnost vstoupila na základě svého článku 49 odst. 1 dnem 2. září 1990. Již z preambule je zřejmá snaha o zamezení jakékoli diskriminace. Jak v preambuli, tak v článku 2 je uvedeno,
že
státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená Úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy
pleti,
pohlaví,
jazyka,
náboženství,
politického
nebo
jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku,
tělesné
nebo
duševní
nezpůsobilosti,
rodu
a
jiného
postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců. Pod pojem sociální původ dítěte lze jistě zařadit i rodinné prostředí dítěte.
Pokud
by
tedy
bylo
dítě
diskriminováno
na
základě
skutečnosti, že se narodilo jako dítě nemanželské, bylo by takové jednání jednoznačně v rozporu s ustanoveními této úmluvy. Zájem dítěte pak podle článku 3 této úmluvy musí být předním hlediskem při
28
jakékoli
činnosti
týkající
se
dětí,
ať
už
uskutečňované
tamtéž
29
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 40
22
veřejnými
nebo
správními
nebo
soukromými
zařízeními
zákonodárnými
orgány.
sociální U
dětí
péče,
soudy,
narozených
mimo
manželství musí tedy soud a jiné instituce brát zájem dítěte v úvahu vždy, například když rozhoduje, kdo z rodičů bude mít dítě ve své péči, nebo když rozhoduje o úpravě výchovy a výživy k nezletilému.30 Důraz
je
zde
na
mnoha
místech
kladen
také
na
to,
aby
v životě dítěte hráli roli oba rodiče. Tak například článek 7 říká, že každé dítě má být registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud je to možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.31 V článku
9
pak
smluvní
státy
uznávají
právo
dítěte
odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.32 Z hlediska problematiky dětí narozených mimo manželství je důležité zmínit zejména článek 18 Úmluvy, kde se smluvní státy zavázaly,
že
vynaloží
veškeré
úsilí
k tomu,
aby
byla
uznána
zásada, že oba rodiče mají společnou zodpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.33
V rámci mezinárodního práva je třeba zmínit také Úmluvu o pravomoci spolupráci
orgánů, ve
použitelném
věcech
právu,
rodičovské
uznávání,
zodpovědnosti
výkonu a
a
opatření
k ochraně dětí. Tato Úmluva byla přijata 19. října 1996 v Haagu, jménem
České
republiky
pak
byla
Úmluva
podepsána
v Haagu
4.
března 1999. Ve smyslu článku 29 Česká republika určila ústředním 30
stránky Ministerstva vnitra České republiky [citováno 1O.11.2006] dostupný z http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/data/files/umluva.pdf 31 Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 41 32 tamtéž 33 stránky Ministerstva vnitra České republiky [citováno 1O.11.2006] dostupný z http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/data/files/umluva.pdf
23
orgánem pověřeným plněním úkolů uložených touto úmluvou Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně.34 Cílem Úmluvy je podle článku 1 určit stát, jehož orgány mají pravomoc přijímat opatření na ochranu osoby nebo majetku dítěte, určit, jakého práva mají tyto orgány při výkonu své pravomoci používat, stanovit právo použitelné na rodičovskou zodpovědnost, zajistit uznávání a výkon těchto opatření na ochranu dětí ve všech smluvních státech a zajistit mezi orgány smluvních států spolupráci nezbytnou k dosažení cílů této úmluvy.
Pojem
rodičovská
rodičovskou
moc
nebo
zodpovědnost jiný
obdobný
v této vzájemný
Úmluvě vztah
zahrnuje
stanovující
práva, pravomoci a povinnosti rodičů, opatrovníků nebo jiných zákonných zástupců ve vztahu k osobě nebo majetku dítěte. Tato Úmluva se tedy bude dotýkat zejména přisuzování, výkonu, zrušení nebo omezení rodičovské zodpovědnosti, jakož i jejího delegování, práva
péče
o
opatrovnictví
dítě, a
osobního
obdobných
styku
s dítětem,
institucí
nebo
poručnictví,
například
dohledu
státního orgánu na péči o dítě osobou, která má dítě v péči. Pravomoc soudních nebo správních podle dítěte
této
Úmluvy
(článek
přijímat
5),
nezbytná
nejčastěji
odvozuje
v naléhavých opatření
orgánů smluvních států se
na
od
případech ochranu
obvyklého
bydliště
pak
pravomoc
práv
mají dítěte
orgány
smluvního státu, na jehož území se nachází dítě nebo majetek patřící dítěti (článek 11). Při
výkonu
pravomoci
podle
této
Úmluvy
použijí
orgány
smluvních států své vlastní právo. Pokud to však vyžaduje ochrana osoby
nebo
majetku
dítěte,
přihlédnout
k právu
jiného
mohou státu,
výjimečně k němuž
má
použít daná
nebo situace
34
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 41
24
podstatný
vztah
zodpovědnosti
(článek
ze
15).
zákona,
bez
Přiznání zásahu
nebo
zánik
soudního
rodičovské
nebo
správního
orgánu, se řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. Přiznání nebo
zánik
rodičovské
zodpovědnosti
podle
dohody
nebo
podle
jednostranného právního úkonu, bez zásahu soudního nebo správního orgánu, se řídí zákony státu obvyklého bydliště dítěte v době, kdy
dohoda
nebo
jednostranný
právní
úkon
nabude
účinnosti.
Rodičovská zodpovědnost, která již existuje podle práva státu obvyklého bydliště dítěte, trvá i po změně bydliště dítěte do jiného státu. Pokud se obvyklé bydliště dítěte změní, přiznání rodičovské zodpovědnosti ze zákona osobě, která doposud takovou zodpovědnost bydliště
neměla,
dítěte
se
řídí
(článek
právem
16).
státu
Samotný
nového výkon
obvyklého rodičovské
zodpovědnosti se pak řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. Pokud se obvyklé bydliště dítěte změní, řídí se výkon rodičovské zodpovědnosti právem státu nového bydliště dítěte (článek 17). Důležitý je také článek 20 této Úmluvy, kde je stanoveno, že ustanovení
týkající
se
použitelného
práva
v této
úmluvě
se
použijí, i když právo, na které odkazují, je právem nesmluvního státu.
Použití
práva,
na
které
odkazují
ustanovení
kapitoly
týkající se použitelného práva, může být odmítnuto pouze tehdy, když by použití bylo zjevně v rozporu s veřejným pořádkem, avšak s ohledem na nejlepší zájmy dítěte (článek 22).35 Dalším
problémovým
okruhem,
na
který
se
tato
Úmluva
zaměřila, je uznání a výkon rozhodnutí. Z článku 23 vyplývá, že opatření přijatá orgány jednoho smluvního státu budou uznána ve všech
ostatních
smluvních
státech.
Uznání
však
může
být
za
určitých okolností odmítnuto, a to v těchto případech :
35
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 43-48
25
•
jestliže opatření bylo přijato orgánem, jehož pravomoc se nezakládá na některém z důvodů uvedených v této úmluvě
•
jestliže
opatření
bylo
přijato,
s výjimkou
naléhavého
případu, v soudním nebo správním řízení, aniž by dítě dostalo
příležitost
být
slyšeno,
čímž
byly
porušeny
základní zásady řízení dožádaného státu •
na
základě
žádosti
osoby,
narušuje
její
rodičovskou
opatření
bylo
přijato,
která
namítá,
zodpovědnost,
s výjimkou
že pokud
naléhavého
opatření takové případu,
aniž by se této osobě dostalo příležitosti ke slyšení •
jestliže
toto
uznání
pořádkem
dožádaného
je
zjevně
státu,
v rozporu
s přihlédnutím
s veřejným k nejlepším
zájmům dítěte •
jestliže opatření je neslučitelné s pozdějším opatřením přijatým
v nesmluvním
státě
obvyklého
bydliště
dítěte,
pokud toto naposledy uvedené opatření splňuje požadavky pro uznání v dožádaném státě.36
Další
mezinárodní
dokumenty
týkající
se
problematiky
dětských práv a rodiny a jejich důležitá ustanovení týkající se postavení dětí narozených mimo manželství37 :
Dokumenty OSN :
Všeobecná deklarace lidských práv (1948)
36
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 49
37
Novotná V., Šťastná, J.: Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti.Praha.Ministerstvo práce a sociálních věcí 2000, s. 2-6
26
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní v důstojnosti i právech (článek 1). Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu…sociálního původu…,rodu nebo jiného postavení. (článek 2). Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez
jakéhokoli
ochranu
proti
rozlišování. jakékoli
Všichni
mají
právo
diskriminaci(článek
na
stejnou
7).Mateřství
a
dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc.Všechny děti, ať manželské či nemanželské, požívají stejné sociální ochrany. (článek 25)
Úmluva o vymáhání výživného v cizině (1956)
Deklarace práv dítěte (1959) Již
v prohlášení
této
Deklarace
je
stanoveno,
že
byla
přijata, aby děti mohly prožít šťastné dětství, užívat práv a svobod
zde
uvedených
ku
prospěchu
vlastnímu
i
prospěchu
společnosti a vyzývá rodiče, muže i ženy a dobrovolné organizace, místní úřady a vlády zemí, aby uznali tato práva a snažili se dosáhnout jejich dodržování cestou zákonodárných a jiných
opatření
prováděných
postupně
podle
zásad
uvedených
v této Deklaraci. Dítě požívá všech práv stanovených v této Deklaraci.
Tato
rozlišování
nebo
práva
má
bez
diskriminace
výjimky
každé
podle…sociálního
dítě,
bez
původu…,rodu
nebo jiného postavení, ať již jeho samého nebo jeho rodiny. (zásada 1) Dítě požívá zvláštní ochrany. Zákon a ostatní opatření mu mají poskytovat příležitost i prostředky k tomu, aby se mohlo rozvíjet zdravým Nejvyšším
fyzicky, způsobem měřítkem
duševně, a
morálně,
v podmínkách
zákonodárné
duchovně
svobody
činnosti
a
v této
a
sociálně
důstojnosti. oblasti
je
zájem dítěte. (zásada 2)
27
Pokud je to
možné, má dítě vyrůstat v péči svých rodičů,
kteří jsou za ně zodpovědní. (zásada 6) Zde bych upozornil na množné číslo – v péči rodičů. Svou roli v životě dítěte by tedy měli hrát oba rodiče, a to i u dětí narozených mimo manželství, pokud se má dodržet zásada zákazu diskriminace na základě sociálního či jiného původu. Nejlepší zájmy dítěte mají být vůdčími zásadami pro ty, kdož odpovídají za výchovu a vedení dítěte. Tuto zodpovědnost nesou v prvé
řadě
rodiče
dítěte.
(zásada
7)
Opět
jsou
zde
tedy
zmíněni oba rodiče, z čehož se dá také odvodit, že rodičovskou zodpovědnost by měli mít oba rodiče bez ohledu na to, zda se dítě narodí v manželství nebo mimo ně. Zásada
nediskriminace
je
uvedena
také
v poslední,
desáté
zásadě této Deklarace. Dítě musí být chráněno před činy, jež by mohly podporovat rasovou, náboženskou nebo jakoukoli jinou formu diskriminace.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (1966) Každé dítě má bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy,
pohlaví,
jazyka,
náboženství,
národnostního
nebo
sociálního
původu, majetku nebo rodu právo na takovou ochranu, která mu přísluší
s ohledem
na
jeho
postavení
nezletilce,
ze
strany
jeho rodiny, společnosti a státu. Každé dítě je registrováno okamžitě po narození a dostane jméno a každé dítě má také právo na státní příslušnost. (článek 24) Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu
zákona
bez
jakékoli
diskriminace.
Zákon
zakáže
jakoukoli diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle sociálního původu. (článek 26)
28
Mezinárodní pakt o hospodářských, kulturních a sociálních právech (1966) Smluvní strany toho paktu uznávají, že nejširší možná
ochrana
a
pomoc
přirozenou
a
by
měla
základní
být
jednotkou
poskytnuta
rodině,
společnosti,
která
zvláště
je
k jejímu
založení a po dobu, kdy odpovídá za péči a výchovu nezletilých dětí. Zvláštní opatření by pak měla být činěna pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek. Děti a mládež by měly být ochraňovány
před
hospodářským
a
sociálním
vykořisťováním.
(článek 10) Dále jsou také důležitá ustanovení, kde se mluví o rodičích. Je zde ve většině případů (s logickými výjimkami, když jde
například
vyplývá,
že
i
o
těhotenství)
tento
pakt
použito
předpokládá,
množného že
čísla.
práva
a
Z toho
povinnosti
k dítěti mají oba rodiče, ať už se dítě narodí v manželství či mimo něj. Tak například v článku 13 najdeme ustanovení, že státysmluvní strany Paktu, se zavazují respektovat svobodu rodičů, případně poručníků, zvolit pro jejich děti jiné školy než ty, které
byly
minimální
zřízeny úrovni
veřejnými
vzdělání,
státem, a zajišťovat
orgány,
jež
je
které
odpovídají
stanovena
nebo
takové
schválena
náboženskou a morální výchovu jejich dětí
ve shodě s jejich vlastním přesvědčením.
Dokumenty Rady Evropy :
Úmluva o ochraně lidských práv a svobod z roku 1950 Tento dokument obsahuje prohlášení, že každý člověk má
právo,
aby
byla
spravedlivě,
veřejně
a
v přiměřené
lhůtě
upravena jeho občanská práva a závazky nestranným soudem. Také zde opět najdeme ustanovení o zákazu diskriminace. V článku 14
29
se stanoví, že užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí
být
důvodu,
zajištěno jako
je
bez
diskriminace
pohlaví,
rasa,
založené barva
na
jakémkoli
pleti,
jazyk,
náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální
původ,
příslušnost
k národnostní
menšině,
majetek,
rodičovské
zodpovědnosti
rod nebo jiné postavení. Z hlediska
posuzování
a
rodičovských práv a povinností matky a otce je velmi důležitý článek 5 Protokolu číslo 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento článek se týká rovnosti mezi manželi a je zde uvedeno, že při uzavírání manželství, za jeho trvání a
při
rozvodu
mají
manželé
rovná
práva
a
povinnosti
občanskoprávní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem. Toto
ustanovení
však
nebrání
státům
přijmout
opatření,
jež
jsou nezbytná v zájmu dětí.
Evropská sociální charta (1961) V Evropské sociální chartě je v I. části v bodě číslo 17 je
stanoveno, že matky a děti bez ohledu na svůj rodinný stav a rodinné
vztahy
mají
právo
na
přiměřenou
sociální
a
hospodářskou ochranu. S cílem zajistit účinné uplatnění práva matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu se smluvní strany zavazují přijmout všechna vhodná a potřebná opatření vedoucí
k tomuto
cíli,
včetně
zřizování
nebo
provozování
vhodných institucí nebo služeb.
Evropská úmluva o osvojení dětí (1967) V této Úmluvě můžeme nalézt ustanovení, které činí rozdíl
mezi dětmi manželskými a nemanželskými. V článku 5 je totiž stanoveno : …k osvojení nedojde pokud k němu nebyl dán alespoň
30
následující souhlas, a za předpokladu, že tento souhlas nebyl vzat zpět a) souhlas matky a, tam, kde
jde o manželské dítě, otce,
nebo, není-li otce ani matky, kteří by mohli souhlasit, souhlas osoby nebo orgánu, který je oprávněn vykonávat místi nich v tomto ohledu rodičovská práva b) souhlas manžela osvojitele Z tohoto
ustanovení
je
možné
odvodit,
že
pokud
může
dát
souhlas k osvojení dítěte matka a není s jeho otcem sezdaná, nevyžaduje se k osvojení dítěte také souhlas otce. V takovém pravidlu je však možno spatřovat jistou diskriminaci otců dětí narozených
mimo
manželství
a
také
rovněž
nerovné
postavení
dětí narozených v manželství a dětí nemanželských. Otcem
a
matkou
dítěte
se
pro
účely
této
smlouvy
rozumí
osoby, které jsou podle zákona rodiči dítěte. (článek 5, bod 5.)
Evropská úmluva o uznání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí ( 1980)
Evropská úmluva o výkonu práv dětí (1996)
Účelem této úmluvy je, v nejlepším zájmu dětí, podporovat jejich práva, poskytnout jim procesní práva a usnadnit jejich výkon
tím,
že
bude
zabezpečeno,
aby
děti,
přímo
nebo
prostřednictvím jiných osob nebo orgánů, byly informovány o soudních
řízeních,
která
se
jich
týkají,
a
mohly
se
jich
účastnit. Článek 3 se věnuje právu na informace a na vyjádření názoru v řízení. dostatečnou článku
Dítě,
které
schopnost
v soudním
má
podle
chápat
řízení,
vnitrostátních
situaci,
které
se
bude
mít
jej
týká,
předpisů
podle
toho
zaručena
31
následující práva nebo bude mít možnost se těchto práv domáhat takto:
a) dostávat příslušné informace b) být konzultováno a moci vyjádřit svůj názor c) být informováno o možných důsledcích vyhovění jejich názoru a o možných důsledcích jakéhokoliv rozhodnutí.
Dítě má rovněž právo požádat osobně nebo prostřednictvím jiných
osob
nebo
orgánů
o
ustanovení
zvláštního
zástupce
v
soudním řízení, které se jej týká, pokud podle vnitrostátních předpisů
osoby,
mající
rodičovskou
zodpovědnost,
nemohou
dítě
z důvodu konfliktu zájmů zastupovat. Smluvní státy mohou toto právo omezit na děti, které mají podle vnitrostátních předpisů dostatečnou schopnost chápat situaci. V řízení,
které
se
týká
dítěte,
musí
soudní
orgán
před
vynesením rozhodnutí
a)
posoudit,
zda
rozhodnout
má
informace
v nejlepším
zájmu
dostatečné dítěte
k tomu,
a,
je-li
aby to
mohl
třeba,
opatřit si další informace, zejména od osob, které mají rodičovskou zodpovědnost; b)
pokud se podle vnitrostátních předpisů má zato, že dítě dostatečně chápe situaci : -
zabezpečit,
aby
dítě
obdrželo
všechny
příslušné
informace, -
ve vhodných případech dítě vyslechnout, je-li to třeba neveřejně, buď přímo nebo prostřednictvím jiných osob nebo
orgánů
dítěte,
pokud
způsobem, to
není
který
je
v rozporu
přiměřený
chápání
s nejlepšími
zájmy
dítěte, -
umožnit dítěti vyjádřit svůj názor;
32
c)
vzít názor dítěte náležitě v úvahu
Podle
7
článku
Evropské
úmluvy
v řízení, které se týká práv
o
výkonu
práv
dětí
je
dítěte, soudní orgán povinen
konat rychle, aby nedošlo ke zbytečným průtahům. K tomu by měly směřovat i procesní předpisy zabezpečující rychlý výkon rozhodnutí. pravomoc
V naléhavých
vydat
V řízení,
případech
rozhodnutí,
které
se
týká
jež
musí
jsou
dítěte,
mít
soudní
vykonatelná
musí
mít
orgán
okamžitě.
soudní
orgán
pravomoc, v případech vymezených vnitrostátními předpisy, kdy je
vážně
ohroženo
blaho
dítěte,
zahájit
z moci
řízení
úřední.(článek 8) V řízení, které se týká dítěte, kdy podle vnitrostátních předpisů
z důvodů
rodičovskou bude
mít
konfliktu
zodpovědnost,
soudní
orgán
zájmů
vyloučeny
pravomoc
jsou ze
osoby,
mající
zastupování
dítěte,
ustanovit
dítěti
pro
toto
řízení zvláštního zástupce. Smluvní strany zváží také možnost stanovit, aby soudní orgán mohl v případech řízení týkajících se dítěte ustanovit jiného zástupce a tam, kde je to na místě, advokáta, který bude dítě zastupovat. (článek 9) Úloze zástupců se věnuje článek 10 této Úmluvy. V soudním řízení
týkajícím
se
dítěte,
pokud
to
není
v rozporu
pokud
se
podle
dostatečně
chápe
s nejlepšími zájmy dítěte, je zástupce povinen
a)
poskytovat
dítěti
vnitrostátního
příslušné
práva
má
informace,
zato,
že
dítě
situaci; b)
objasňovat dítěti, které dostatečně chápe situaci, důsledky toho, když by jeho názoru bylo vyhověno a možné důsledky jakéhokoli jednání učiněného zástupcem;
c)
zjišťovat názory dítěte a zprostředkovat je soudnímu orgánu
33
Smluvní strany této Úmluvy mohou zvážit možnost rozšířit toto ustanovení také na osoby mající rodičovskou zodpovědnost. Smluvní
strany
také
mají
prostřednictvím
svých
orgánů
podporovat rozvoj a výkon práv dětí. Měli by tak činit především takto:
a) podáváním návrhů na posílení právní úpravy výkonu práv dětí b) vyjadřováním se k návrhům zákonů týkajících se výkonu práv dětí c) poskytováním hromadným
všeobecných
sdělovacím
informací
prostředkům,
o
výkonu
veřejnosti
práv a
dětí
osobám
a
orgánům, které se zabývají problematikou dětí d) zjišťováním
názorů
dětí
a
poskytováním
jim
příslušných
informací
Rezoluce Rady Evropy č.2/288 Tato
rezoluce
zavádí
v soukromém
právu
jako
nejvyšší
zásadu soukromého práva zájem dítěte.
Dokumenty přijaté na zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém :
Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem (1958)
Úmluva o uznání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti (1973)
V článku 1 této Úmluvy je výslovně stanoveno, že tato Úmluva se vztahuje na rozhodnutí vydaná soudním nebo správní orgánem 34
smluvního státu o vyživovací povinnosti ze vztahů rodinných, rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací povinnosti k dětem narozeným mimo manželství.
Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (1980)
Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (1993)
III. Historický vývoj Ve
všech
současných
právních
systémech
samozřejmě
můžeme
nalézt prvky kontinuity historického vývoje právní vědy a její aplikace v praxi. I v oblasti rodinného práva je zřejmá návaznost na dřívější právní normy. Pro pochopení a snadnější porozumění současné evropské právní úpravě manželství
je
tedy
přínosné
postavení dětí narozených mimo nastínit
historický
vývoj
této
problematiky v evropských zemích.
III.I. Římské právo Vzhledem k tomu, že ve většině evropských zemí je dosud v právním řádu patrný vliv římského práva, považuji za nutné zmínit také hlavní zásady římského rodinného práva. V římském právu platila v oblasti rodinného práva jako hlavní zásada zachování rodu, což bylo
považováno
za
hlavní
účel
manželství.
Tento
svazek
byl
uzavírán v zájmu muže a podstatný byl tedy úmysl muže vzít si ženu a mít ji jako manželku a matku legitimních dětí. Nezbytnou podmínkou trvání manželství byla tato vůle mužova.38 Nenalezneme zde žádné pokyny či postupy ke zjišťování manželského původu, patria 38
potestas
se
týkala
dětí
bez
zřetele
na
jejich
původ.
Veselá R.: Vývoj rodinného práva do roku 1938. Brno. Masarykova univerzita 1993, s. 54
35
Důležité je na tomto místě zmínit, že obyvatelé Říma neznali pojem mateřské nebo rodičovské moci. Používal se pouze pojem patria potestas, tedy moc otcovská, protože jediným pánem nad dětmi byl pater familias.39 Patria potestas vznikala ve starém Římě narozením dětí v řádném manželství, osvojením nebo uznáním (nebo-li legitimací) vlastních dětí, které se však narodily mimo manželství.
Již
právo
římské
tedy
znalo
institut
legitimace,
jehož prostřednictvím bylo možno určitým způsobem zrovnoprávnit děti manželské a děti narozené mimo manželství. Tento institut byl
však
určitý
zaveden
vývoj,
až
během
později něhož
a
se
římské
právo
postavení
k němu
dětí
prodělalo
narozených
mimo
manželství měnilo. Například za dob císařství byly v Římě učiněny jisté kroky, jejichž cílem bylo odstranění konkubinátu a které se odrazily v omezení práv dětí zrozených mimo manželství. Teprve později ,jako první, císař Justinián zavedl i pro tyto děti nárok na výživné a v omezené formě jim přiznal i jistá práva dědická. Dědická práva náležela dětem zrozeným mimo manželství,
pokud
jejich otec zemřel bez závěti nebo bez manželských dětí. Navíc byly z nároku na výživné zcela vyloučeny děti pocházející ze vztahu patrná
cizoložného snaha
o
nebo
krvesmilného.
zlepšení
postavení
V této dětí
době
byla
tedy
narozených
mimo
manželství, ale děti manželské stále užívaly mnoha výhod oproti dětem
nemanželským.
Velmi
zřetelné
je
to
především
u
práva
některé
formy
dědického, kdy děti manželské měly stále přednost. Později
byly
ve
starém
Římě tedy
zavedeny
legitimace, jež měly přispět k lepšímu právnímu postavení dětí narozených mimo manželství. Od 4. století byla zavedena možnost, aby nemanželské děti, které se zrodily z konkubinátu, mohly být za jistých podmínek legitimovány. 39
Nejdříve
císař
Konstantin
zavedl
legitimaci
per
Veselá R.: Vývoj rodinného práva do roku 1938. Brno. Masarykova univerzita 1993 s.54 36
subsequens matrimonium a za císaře Justiniána přibyla
možnost
legitimace per rescriptum principis, která přicházela na řadu v těch
případech,
kde
legitimace
per
subsequens
nebyla podle ustanovení zákona přípustná tedy
nebyl
možný.
Legitimatio
per
matrimonium
a sňatek s konkubínou
subsequens
matrimonium
se
prováděla tak, že se muž (otec dítěte) s konkubínou oženil a dítě (v
případě,
že
již
bylo
dospělé)
souhlasilo
se
vznikem
moci
otcovské. Legitimatio per rescriptum principis, česky legitimace císařským
reskriptem
byla
provedena
na
základě
žádosti
otce
císařským reskriptem.40
III.II.Středověké právo evropské Nejdříve
je
nutno
říci,
že
v „předstátním“
období
převažovalo v Evropě patriarchální zřízení a v čele rodiny či velkorodiny stál tedy muž, otec rodiny. Ten nad členy rodiny, zejména nad manželkou a dětmi, disponoval širokou mocí. Vztahy v rodině se řídí především určitým domácím řádem, který je však ovlivněn právem římským a kanonickým.
41
Co se týče postavení dětí narozených mimo manželství, je možno říci, že jejich postavení bylo v Evropě obecně horší než postavení dětí manželských. K otcovské rodině náležely tyto děti jen tehdy, pokud je otec do své rodiny výslovně přijal. Pokud tak neučinil,
mohl
později
dítě
adoptovat.
Možnost
adopce
nemanželských dětí byla tedy známa již ve středověké Evropě. Osvojením pak vznikl mezi osvojitelem a osvojencem stejný právní vztah jako mezi otcem a dítětem. Snad pod vlivem římského práva byla využívána také legitimace nemanželských dětí. Pokud bylo dítě legitimováno, znamenalo to, že se původně nemanželské dítě stalo
40 41
manželským.
Legitimace
byla
provedena
prostřednictvím
Kincl J.,, Urfus V.: Římské právo. Praha. Panorama 1990, s.190 Adamová K.: Dějiny soukromého práva u nás a v Evropě. Praha. Nakladatelství V. Linharta 2001, str.67-69
37
symbolického
ceremoniálu,
po
kterém
bylo
dítě
za
manželské
prohlášeno.42 Značně nevýhodné postavení nemanželských dětí v evropských zemích bylo způsobeno zejména vlivem katolické církve. Ta totiž mezi
manželskými
a
nemanželskými
dětmi
činila
velké
rozdíly.
Právo pod vlivem katolické církve rozlišovalo dokonce také to, jakého
původu
odvozeno
také
nemanželské jeho
dítě
postavení
je
a
podle
v tehdejší
toho
bylo
společnosti.
nadále V jiném
postavení se tak ocitlo dítě narozené z trvalého konkubinátu, dítě
narozené
z náhodného
spojení
nebo
dítě
nevěstky.
Oproti
těmto pak mělo ještě horší pozici dítě narozené z cizoložství a nejhůře
na
dvojnásobného. možnost
tom
pak
U
takových
legitimace
bylo dětí
následným
panovníka nebo papeže.
dítě
narozené
totiž
byla
sňatkem
z cizoložství
dokonce
rodičů
vyloučena
nebo
milostí
43
Nemanželské děti nebyly vůbec považovány za členy rodiny jejich
biologického
dědická.
otce.
S postavením
Neměly
v ní
nemanželského
tedy
ani
dítěte
žádná
byly
práva
spojena
diskriminace i v dalších oblastech. Tyto děti nesměly například nabývat
majetek
nebo
se
učit
Nárok
řemeslům.
na
výživu
ve
starších dobách vůbec pro tyto děti neexistoval, později byla jeho právní úprava značně nedostatečná. Například české zřízení zemské
z
16.
století
sice
šlechticům
nařizovalo,
aby
své
nemanželské děti vychovali na svém statku, ale tyto děti měly jen stejné postavení jako ostatní poddaní.
44
III.III. Germánské právo V germánském práva
právu
uplatňování
hrálo
postulátů
velkou
roli
monogamie
a
v oblasti hlavní
rodinného
slovo
měla
42
Adamová K.: Dějiny soukromého práva u nás a v Evropě. Praha. Nakladatelství V. Linharta 2001, str.70-71 Veselá R.: Vývoj rodinného práva do roku 1938. Brno. Masarykova univerzita 1993, s. 4 44 tamtéž , s.4 43
38
především vlivná katolická církev. Vzhledem k tomu, jak významným prvkem je i pro manželský
současnou katolickou církev rodina a monogamní
svazek,
je
právu
bylo
germánském
logicky
odvoditelné,
otcovství
právně
že
ve
středověkém
přijatelné
jen
tehdy,
pokud vycházelo právě z manželského svazku. Pozdější germánské právo
však
převzalo
institut
legitimace
per
subsequens
matrimonium, k čemuž došlo opět pod vlivem církve, tedy přesněji řečeno kanonického práva. Kanonické právo dokonce od konce XVI. století umožňovalo
zvláštním papežským rozhodnutím i legitimaci
dětí narozených z poměru cizoložného nebo krvesmilného.45 Jak nastává
je
patrné
koncem
nemanželských
postavení.
I
středověku
dětí,
zrovnoprávnění
z uvedených
což
s dětmi přesto,
pokroků
celkové
ovšem
zlepšení
stále
zásady
právní
neznamenalo
manželskými
že
v kanonickém
ani
římského
pozice
jejich
lepší a
právu,
úplné
společenské
kanonického
práva
postupně převzal skoro celý evropský kontinent, existovaly stále velké rozdíly právě v uznávání práv nemanželských dětí ve vztahu k otci, zatímco
ve vztahu k matce bylo každé dítě uznáváno jako
plnoprávné.
III.IV. Common law Velmi
omezená,
pokud
vůbec
nějaká
práva
přiznával
nemanželským dětem právní systém anglický, v němž měl a má dodnes značný
význam
common
law.
Děti,
které
přišly
na
svět
mimo
manželství, neměly ve středověké Anglii žádný právní vztah k otci a
dokonce
výživné.
ani
k matce,
Nebyla
zde
a
tím
neměly
připuštěna
ani
ani
nárok
možnost
na
jakékoliv
legitimace
per
subsequens matrimonium a jediný způsob, jak mohlo nemanželské dítě získat určitá práva, bylo nabytí statutu manželského dítěte rozhodnutím parlamentu. Jednalo se ovšem o náročný a nákladný
45
Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.62
39
proces
a
přistupovalo
se
k němu
tedy
jen
ve
výjimečných
případech.46 O
zlepšení
tohoto
stavu
se
zasloužila
anglická
královna
Alžběta I. Její zákon z roku 1576 ukládal alimentační povinnost muži, jehož otcovství k nemanželskému dítěti bylo možné prokázat. Dědickým nárokům se však věnoval teprve zákon z roku 1926 (tzv. Legitimacy Act) , který za určených
podmínek přiznal dědické
právo i nemanželským dětem.47
III.V. Francouzské právo Také
ve
středověkém
právu
francouzském
byla
práva
nemanželských dětí značně omezenější než práva dětí zrozených v manželském svazku. Zlepšení
v této oblasti ve Francii přineslo
až 17. století, v jehož průběhu se ke slovu dostávaly myšlenky osvícenství a humanismu, jejichž ideály se odrazily i v právní vědě a tak i v příznivější pozici nemanželských dětí. Za vlády Napoleona přišel ovšem opět regres v podobě Code civil Napoléon, občanského
zákoníku
z roku
1804,
jež
byl
skrze
své
autory
pochopitelně značně ovlivněn názory tehdejšího císaře. Podobně jako
katolická
církev,
považoval
i
Napoleon
rodinu
za
nedotknutelný svazek a základ státu, a v souvislosti se snahou tento prvek co nejvíce podpořit byly znovu odstraněny ty právní normy,
jejichž
dřívější
zavedení
vedlo
ke
zlepšení
postavení
nemanželských dětí. Navíc ani nebylo povoleno zjišťovat u těchto dětí otcovství („La récherche de la paternité est interdite“ – po otci není dovoleno pátrat). S postupným zlepšováním společenské pozice
46 47
nemanželských
dětí
ale
došlo
i
k opětovnému
upravení
tamtéž, s. 69 Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.78
40
právního postavení těchto dětí v druhé polovině 19. století, ke zlepšení přispěl v největší míře zákon z roku 1912.48
III.VI. Španělské právo Diskriminaci
nemanželských
dětí
můžeme
nalézt
také
v historickém právu španělském a pod jeho vlivem i v právních systémech latinské Ameriky. V nejhorší situaci se nacházely děti pocházející z poměru cizoložného nebo krvesmilného a děti mnicha nebo jeptišky, jimž nebyla uznána žádná práva a byla znemožněna jejich legitimace, alimentační nároky měly tyto děti jen vůči matce
a
jejím
rodičům.
Také
dětem
zrozeným
z trvalého
a
všeobecně známého konkubinátu nebo z poměru s prostitutkou byla postupně přiznána dědická práva po matce. I v těchto státech však byla později situace nemanželských dětí zlepšována, byl zaveden institut legitimace a i přes vliv Code civil Napoléon se díky humanistickým zásadám zlepšilo jejich celkové právní postavení.49
III.VII. Skandinávské státy Poslední důležitou skupinou zemí v Evropě jsou Skandinávské státy. V těchto státech, jež jsou dnes většinou charakteristické svou
liberální
politikou
vůči
jinde
diskriminovaným
skupinám
občanů, měl v historii větší vliv common law, než zásady římského práva. Tyto státy mezi sebou od 19.století v oblasti rodinného práva (stejně jako v jiných problematikách) úzce spolupracují. V jejich
právních
systémech
je
patrná
snaha
o
odstranění
jakýchkoliv omezení práv nemanželských dětí oproti postavení dětí manželských.
Důkazy
této
tendence
můžeme
nalézt
například
v oblasti výživného.50
48
Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.81
49
Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.85 taméž, s.90
50
41
III.VIII. Velké náboženské systémy a jejich vliv na postavení dětí narozených mimo manželství Na právní normy ve všech zemích má samozřejmě velký vliv náboženství, které v průběhu historického vývoje v té které zemi převažovalo. určování
zajímavost
otcovství
náboženství zákony
Pro
než
v těch
bych
tedy
zemích,
křesťanské,
kde
jehož
uvedl mělo
zásady
určité
značný
značně
například
podobnými
řídilo
historické
islámské
patriarchálními
právo
zásadami
jiné na
státech.
se
jako
vliv
působily
a tím i na způsob života v dosud zmíněných
Tak
aspekty
v
minulosti
právo
římské.
Rokem 622 našeho letopočtu začíná letopočet islámský a od této doby můžeme jako platné brát v úvahu zásady uvedené v Koránu. Věřící muž má povoleno více zákonných manželek a konkubín, jež jsou
k němu
vázány
monopolem
pohlavních
styků,
i
v otázce
nemanželských dětí zde tedy převládá stále patriarchální princip. Dalším zajímavým příkladem je společnost hinduistická, ve které v průběhu historického vývoje převládala sexuální volnost a děti
žily
v rodovém
společenství
bez
ohledu
na
to,
kým
byly
zplozeny a kdo je jejich matkou. Kastovní systém však neumožňoval mezikastovní nemanželských
manželské dětí.
svazky,
což
V současnosti
i
způsobilo zde
platí
velký
počet
zásada,
že
nemanželské dítě je podle práva vždy příbuzné se svou matkou a příbuzenský vztah k otci je podmíněn zvláštními náležitostmi.51
III.IX. Shrnutí historického vývoje V této práci se už ale budeme zabývat jen právními normami v rámci
Evropy.
V historickém
vývoji
se
v Evropě
v oblasti
rodinného práva jako nejvýznamnější ukázaly tři historické právní prameny. Dva z nich již byly zmíněny, a to systém francouzského Code civil Napoléon a systém common law,
třetí pramen byl velmi
42
významný co se týče vývoje právních norem na území našeho státu. Jedná se o systém rakouského všeobecného zákona občanského (dále jen ABGB). Systém francouzského Code civil Napoléon spočívá na zásadě uznání dítěte a přiznává nemanželským dětem určitá práva. Tímto systémem
se
inspirovalo
především
Švýcarsko,
Holandsko
a
Španělsko. Vývoj v Anglii probíhal snad v souvislosti se svou zeměpisnou polohou v mnoha ohledech odlišně než v kontinentální Evropě a tak neměl
ani
velký
zemí.
českých
vliv
na
ostatní
Postavení
evropské
nemanželských
země,
dětí
je
včetně zde
práva řešeno
negativně, nemanželské děti jsou v systému common law brány jako filios nulius. Nemanželské děti mohly podle zákona z roku 1926 (Adoption Act) nabýt postavení manželských dětí jen osvojením teprve
zákonem
z roku
1950
získaly
nárok
na
dědictví.
a
Velký
rozdíl oproti evropskému kontinentálnímu právu je především v tom,
že
anglický
common
law
nezná
žalobu
na
zjišťování
nebo
popření otcovství. Systém rakouského všeobecného zákona občanského (ABGB) měl na právní úpravu v našem státě pravděpodobně největší vliv, což je logicky odvoditelné z faktu, že území našeho státu bylo v době jeho vydání součástí rakouské říše. Tento zákon je založen na principu původu dítěte. Jak
uvádí
Másilko
a
Vaněček52
v průběhu
vývoje
se
tak
v Evropě utvořily čtyři hlavní skupiny zemí, jež můžeme rozdělit podle
toho,
jak
jejich
právní
systémy
přistupují
k otázce
určování otcovství u nemanželských dětí :
1. Státy,
v nichž
je
zjišťování
otcovství
pouze
prejudiciální
otázkou alimentační žaloby, a tak nemá rodinně právní účinky. 51 52
Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.73 Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.61
43
V těchto systémech se o nemanželských dětech pojednává jako o filius nullius, tedy bez právního postavení. Patří sem právě systém
common
law
a
vlivem
historických
souvislostí
také
členské státy commonwealthu. 2. Státy, v nichž je zakázáno zjišťovat otcovství k nemanželským dětem, s výjimkou zákonem vymezených případů. Patří sem např. Francie nebo Itálie. 3. Skupina určování
států,
jejíž
otcovství
součástí
je
nemanželských
i
Česká
dětí
je
republika.
v těchto
Při
státech
absolutní volnost a platí zásada, že biologický stav by měl odpovídat rodinněprávnímu. Mimo ČR patří do
této skupiny i
další státy střední Evropy – např. Polsko a Maďarsko. 4. Poslední státech
skupinu je
s alimentační
možné
tvoří
státy
zjišťovat
žalobou,
tak
i
smíšeného
principu.
otcovství
jak
ke
zjištění
V těchto
v souvislosti rodinněprávních
vztahů, jež jsou však omezené. Rodinněprávní účinek totiž může mít jen rozsudek vydaný v souvislosti s žalobou :
- založenou na slibu manželství - jestliže se otec dopustil proti nemanželské matce trestného činu - jestliže zneužil svého nadřízeného služebního postavení Jako námitka otce v paternitní žalobě je v těchto státech přípustný jak případ exceptio plurium concubentium, tak také neřestný život matky. Do této skupiny států patří například Švýcarsko a Řecko.53
53
Másilko V.: Mezinárodní právo rodinné. Praha. Panorama 1979, s.23
44
III.X. Československý obecný zákoník občanský
28. října 1918 se součástí československého právního řádu stal i všeobecná občanský zákoník z roku 1811, který platil pro všechny země, které v té době tvořily císařství rakouské (vyjma zemí koruny uherské). Stalo se tak na základě zákona ze dne 28. října
1918,
č. 11 Sb. z. a n. o zřízení
samostatného
státu
československého, který je tradičně označován jako tzv. recepční zákon. Ve druhém článku recepčního zákona bylo stanoveno, že veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení prozatím zůstávají v platnosti.
54
O právech mezi rodiči a dětmi pojednávala hlava třetí tohoto občanského zákoníku v § 137 až 186. Stejně jako v předchozích normách
i
zde
převažovala
úloha
muže
v rodině.
Mezi
jeho
pravomoci patřilo například dát dítěti jméno, popř. erb (§146), bez souhlasu muže nesměly děti v jeho moci vstupovat do platných závazků. Muž rozhodoval o výchově svých dětí a také spravoval jejich majetek. Pokud došlo k rozvodu či rozluce, děti patřily otci. Matce byli svěřováni pouze chlapci do 4 let a dívky do 7 let.Takový postup byl však dílčí novelou změněn a o svěření do výchovy rozvedených či rozloučených rodičů již na jejím základě rozhodoval soud se zřetelem na zájmy dětí, postavení rodičů či důvody rozvodu nebo rozluky. Co je však pro nás velmi důležité, je
skutečnost,
že
v
§
155
tohoto
zákoníku
byla
zakotvena
nerovnoprávnost nemanželských dětí s manželskými.55 Nejdříve
uvedu,
jak
byl
v době
platnosti
chápán pojem „nemanželské dítě“. Sedláček
56
toho
zákoníku
uvádí, že za děti
nemanželské se považují děti zrozené mimo platné manželství (§ 136)
anebo
děti,
které
následkem
odporu
(§
156)
nebo
žaloby
54
Rouček, F., Sedláček, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha. CODEX Bohemia 1998, předmluva k novému vydání 55 Malý, K.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha. Linde 2004, s. 293 56 Sedláček, J.: Rodinné právo. Brno. Právník 1934, s. 124
45
manžela
(§
158)
nebyly
uznány
za
děti
v řádném
manželství
zplozené. Původně nebyly nemanželské děti s nikým příbuzné, později občanský zákoník zavedl, že nemanželské děti byly příbuzné se svou matkou. Další novela pak rozšířila příbuzenství i na matčinu rodinu. Zajímavé je, že na zlepšení pozice nemanželských dětí mělo zájem hlavně německé obyvatelstvo. V německých krajích bylo totiž zvykem, že syn se žení až po otcově smrti, tedy někdy až v pokročilém věku, a do té doby žije v konkubinátě. Navíc se mnohem více nemanželských dětí v tehdejším Československu rodilo svobodným ženám německým než českým nebo slovenským.57 V
§
155
všeobecného
občanského
zákoníku
je
výslovně
stanoveno, že nemanželské děti nemají stejných práv jako děti manželské. Byla však dána možnost legitimace, konkrétně upravená v § 161. Na základě tohoto ustanovení děti, které se narodily mimo manželství a které později sňatkem svých rodičů vstoupily do rodiny, počítají se, jakož i jejich potomstvo, k dětem manželsky zplozeným.Nemohou však upírat vlastnost prvorozenství a jiná již nabytá práva dětem, které byly zplozeny v manželství mezi tím trvavším.58 Otcovství
k nemanželskému
dítěti
mohlo
být
zjištěno
buď
uznáním nemanželského otce nebo soudem. V obou těchto případech se za otce dítěte považuje ten, kdo souložil s matkou dítěte v době, od které neuplynulo méně než sto osmdesát
a ne více než
tři sta dnů. V případě uznání postačilo, pokud muž uznal, že souložil s matkou dítěte v této kritické době. Musel tak však učinit
před
matrikářem.V
případě
soudního
sporu
o
určení
otcovství pak musel žalobce prokázat, že žalovaný muž souložil
57
tamtéž, s. 125 Rouček, F., Sedláček, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha. CODEX Bohemia 1998, s. 821 58
46
s matkou
v kritické
době.
Nemanželská
matka
měla
postavení
svědka.59 Nemanželské
dítě
pak
nebylo
pod
otcovskou
mocí,
ta
byla
nahrazena „poručenstvím“ a dítě vychovávala matka. Nemanželské dítě tak bylo postaveno na úroveň dítěte v cizí péči a proto podléhalo ochrannému dozoru (ovšem až od účinnosti zákona ze dne 30.
června
omezena
1921).
podobně
Matka
jako
dítěte
pěstoun.
tedy 60
Moc
byla
při
nad
výchově
dětmi,
která
dítěte jinak
příslušela otci, tedy vykonával poručník za přísnějšího dozoru poručenského
soudu,
ten
měl
například
i
právo
zvolit
dítěti
povolání. Výchova sama pak příslušela výlučně nemanželské matce a nemanželský otec, pokud matka dítě řádně vychovávala, nemohl do toho nijak zasahovat. Jeho poměr k dítěti byl vyčerpán placením výživného.61 Nemanželské dítě nemělo právo ani na rodinné jména svého otce ani na jiné přednosti rodičů a bylo mu přiděleno rodinné jméno matky(§ 165). Popřípadě mu může dát své jméno manžel matky, a to prohlášením pře zemským úřadem a se svolením matky a dítěte nebo jeho zákonného zástupce a soudu (je-li dítě nezletilé).62 Od toho, že bylo dítě příbuzné jen s matkou se odvíjela další práva dítěte – např. domovská a státní příslušnost.
59
tamtéž, s. 826 Sedláček, J.: Rodinné právo. Brno. Právník 1934, s. 176 61 Rouček, F., Sedláček, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha. CODEX Bohemia 1998, s. 862 60
47
IV.
Určování
rodičovství
u
dětí
narozených
mimo
manželství
Odpověď na tuto otázku, kdo je rodičem dítěte, je podstatně složitější,
než se může na první pohled zdát. Navíc odborníci
z různých oborů by jistě nalezli také různé odpovědi. Jako první odpověď se pak nabízí, že rodičem dítěte jsou jeho otec a matka. Pod
takovou
definicí
si
pravděpodobně
většina
lidí
představí
rodinu v její tradiční formě, tedy heterosexuální manželský pár a jejich biologické děti. V souvislosti s vývojem ve společnosti za poslední desetiletí v evropském kontextu je však nutno takové pojetí rodičovství přehodnotit. Při vytváření nové představy o rodině a rodičovství je třeba vzít v úvahu především možnost a také faktickou existenci alternativních rodinných modelů a také možnosti, které přináší pokrok v medicíně (zejména co se týká asistované
reprodukce
Zejména
zvýšilo
se
nebo
v Evropě
dárcovství procento
embryí
spermatu).
či
manželství,
která
končí
rozvodem, množství osob, které uzavírají dvě a více manželství a také současný trend, který směřuje k tomu, že spolu stále více dvojic žije bez uzavření manželství.
Všechny
tyto
okolnosti
mají za následek, že je v Evropě stále více dětí, které se rodí jako nemanželské, dětí, které vyrůstají jen s jedním rodičem, popřípadě dětí, jejichž jeden z rodičů (popřípadě oba) je pouze jejich rodičem
„psychologickým“ biologickým.
či
„sociálním“
Zákonodárci
tedy
rodičem,
při
řešení
ale
nikoliv
problematiky
rodičovství nemají snadný úkol, pokud chtějí, aby právní předpisy reflektovaly faktické dění ve společnosti. Často je otázka rodičovství řešena tak, že právně určené rodičovství by mělo odpovídat rodičovství biologickému. Avšak ani
62
Rouček, F., Sedláček, J.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému. Praha. CODEX Bohemia 1998, s. 835
48
na otázku, kdo je biologickým rodičem dítěte, není v některých případech snadná odpověď. To se týká zejména případů, kdy jedna žena daruje své vajíčko, zatímco dítě odnosí a porodí jiná žena. Je v tomto případě matkou dítěte stále žena, která dítě porodila? Takzvaně
sociální
rodičovství
je
poměrně
Znamená
časté.
v podstatě to, že určitá osoba se chová tak, jak se očekává, že se bude chovat rodič dítěte. Týká se to zejména „nevlastních rodičů“, tedy osob, které žijí s biologickým rodičem dítěte a s ním také o dítě pečují a vychovávají jej. Splňují tedy roli rodiče,
i
když
po
biologické
stránce
rodiči
nejsou.
Taková
situace však neznamená, že daná osoba je rodičem dítěte i po právní stránce. Je zde totiž otázka, zda osoba, jež se fakticky chová jako rodič dítěte, by měla být zákonem také uznána jako rodič. Takováto situace se však ve skutečném životě může objevit v mnoha variacích a není tedy možné určit jednoznačné a obecně použitelné řešení. Například je možné udělit „nevlastnímu“ otci rodičovskou zodpovědnost a její výkon společně s matkou dítěte, přičemž
biologický
dítěte.
Příslušné
status
rodiče,
otec úřady
tak
bude či
institut
stále
soudy
po
právní
totiž
mají
rodičovské
stránce
otcem
k dispozici
zodpovědnosti
a
jak její
výkon, které je od sebe možné oddělit. Co tedy znamená pojem biologické rodičovství? Je to vlastně odpověď na otázku, čí sperma vedlo k početí dítěte a která žena dítě porodila.63 Otázka, kdo je biologickou matkou dítěte, se však značně zkomplikovala v souvislosti s náhradním mateřstvím. genetický
Tak
například
materiál
a
v situaci,
druhá
dítě
kdy
odnosí
jedna a
žena
porodí,
poskytne máme
pak
k dítěti jakoby dvě matky – jednu genetickou a jednu, která byla těhotná a porodila. Odpověď na otázku, která z žen je biologickou matkou
pak
není
zcela
jednoduchá
a
pro
zákonodárce
jistě
představuje (a bude představovat) jistý problém, pokud se chtějí
49
držet
zásady,
že
právní
rodičovství
má
odpovídat
rodičovství
biologickému, jak je stanoveno například v § 50a českého Zákona o rodině („matkou dítěte je žena, která dítě porodila“). Rozpor mezi biologickým a právním rodičovstvím samozřejmě také způsobuje adopce dětí. Je
tedy
sociálním,
nutno
právním
rozlišovat a
mezi
rodičovskou
rodičovstvím
biologickým,
zodpovědností.
V ideálním
případě se tyto instituty spojují v osobách jedné matky a jednoho otce dítěte. Realita však přináší situace mnohem složitější. Lze si například představit dítě, které se narodilo manželskému páru, avšak za pomoci anonymního dárcovství spermatu. Tento pár
se
později rozvede a matka se znovu provdá za jiného muže. Její první
manžel
byl
ze
závažných
důvodů
zbaven
rodičovské
zodpovědnosti a ta byla přidělena druhému manželu matky dítěte, který s nimi žije ve společné domácnosti a dítě společně s jeho matkou
vychovává.
rodičem,
zatímco
zákonným
otcem
manžel matky
Matka
je
zde
biologickým
(ovšem
bez
jak
otcem
biologickým, dítěte
rodičovské
je
tak
dárce
právním
spermatu,
zodpovědnosti)
je
první
a její druhý manžel je společně s matkou dítěte
držitelem a vykonavatelem rodičovské zodpovědnosti. Je tedy zřejmé, že problematika rodičovství a jasné vymezení pojmu nejsou zcela jednoznačné. Především je nutné zabývat se zvlášť otázkou, kdo je matkou dítěte a kdo otcem.
IV.I Matka dítěte
Obecně je otázka, kdo je matkou dítěte, řešena na základě porodu,
a
porodila. 63
tak
se
Takový
za
matku
postup
dítěte
však
považuje
komplikuje
žena,
umožnění
která
dítě
anonymních
Bainham A.: Children. The Modern Law. Bristol. Jordan Publishing Limited 2005, s.89
50
porodů a zavedení babyboxů. V některých evropských státech je totiž umožněno matkám porodit dítě anonymně a jejich jméno tak není nikde zaregistrováno. Mateřství se zdá být problematické také pokud jde o otázku náhradního mateřství a asistované reprodukce, jak jsem se již zmínil výše. V otázce náhradního mateřství mohou vzniknout dva sporné případy. V prvním případě může být matka uměle oplodněna darovaným
spermatem.
Tento
případ
však
není
příliš
složitý,
protože matka je v tomto případě jak matkou po genetické stránce, tak
ženou,
která
dítě
porodila
a
může
být
tedy
nesporně
považována za matku biologickou. Jinou situaci však představuje případ, kdy žena odnosí a porodí embryo, které vzniklo oplodněním vajíčka
jiné
ženy.
V takovém
případě
může
být
jedna
žena
považována za matku na základě toho, že dítě porodila, zatímco druhá žena je matkou genetickou. Otázkou zde je, která z těchto žen je matkou biologickou. Záleží, zda má pro nás větší váhu genetická vazba nebo těhotenství a porod. Přestože je tato otázka značně složitá, zákonodárci zásadně trvají
na tom, že matkou
dítěte je jednoduše žena, která dítě porodila. Problém může vniknout také v případě surogačního mateřství, kdy
je
uzavřena
jakási
„smlouva“
mezi
manželským
párem
jako
„objednatelem“ a cizí ženou, které je implantováno embryo, jež donosí
a
porodí.
V literatuře
(zejména
zahraniční)
je
často
diskutována otázka, jak bude řešena situace, kdy matka hostitelka odmítne předat narozené dítě objednavatelskému páru, který je geneticky příbuzný s dítětem. Komise Sekce asistované reprodukce sice tuto metodu považuje v lékařsky indikovaných případech za etickou, ovšem v ČR ji nedoporučuje provádět.64 Zatímco asistované
některé
evropské
reprodukce
reflektovaly,
jiné
a
právní
náhradního
zatím
zůstaly
úpravy
mateřství u
úpravy
nové alespoň
možnosti částečně
původní,
která
51
s podobnými postupy nepočítá. Tak například český zákon o rodině se otázce určování mateřství věnuje pouze v jednom ustanovení (konkrétné § 50 a), kde je jednoduše řečeno, že matkou dítěte je žena,
která
dítě
porodila.
V kontextu
lékařského
vývoje
a
možnosti náhradního mateřství je však taková úprava podle mého názoru zcela nedostatečná. Jiné státy (například Francie, Itálie či Lucembursko) vycházejí již z francouzského Code Civil a určují mateřství nikoli pouze na základě porodu, ale rovněž na základě uznání mateřství rodičkou.65 Taková úprava je sice komplexnější, ale
ani
ta
se
zcela
nemůže
vyrovnat
s možnostmi
asistované
reprodukce a náhradního mateřství. Pokus alespoň částečně přispět k souladu právní úpravy s reálnými možnostmi medicíny je možné nalézt ve slovenském zákoně o rodině. § 82 tohoto zákona rovněž v prvním odstavci stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila,
ale
hned
v odstavci
druhém
se
uvádí,
že
dohody
a
smlouvy, které jsou v rozporu s odstavce prvním, jsou neplatné. Slovenská úprava tedy stejně jako česká trvá na tom, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, ovšem slovenský zákonodárce dal alespoň najevo, že si je vědom možnosti surogačního mateřství či dárcovství oocytu. Také v důvodové zprávě k tomuto ustanovení se hovoří, že zákonodárce měl za cíl vytvořit možnost řešení v případě pochybností o tom, kdo je matkou dítěte, tedy tzv. sporného mateřství.66 Pro možné spory ohledně mateřství k dítěti pak dává slovenský zákon o rodině možnost, aby mateřství určil soud.
§
83
slovenského
zákona
o
rodině
stanovuje,
že
pokud
vzniknou pochybnosti o tom, kdo je matkou dítěte, určí mateřství na základě zjištěných skutečností o porodu dítěte soud. Návrh na toto určení může podat žena, která o sobě tvrdí, že je matkou
64
Hrušáková M.: Zákon o rodině.Komentář.Praha. C.H.beck 2005, s. 210-211 Hrušáková M.: Zákon o rodině.Komentář.Praha. C.H.Beck 2005, s. 210 66 Padalová M.: Zákon o rodine s komentárom. Žilina. Poradca podnikateľa 2005, s. 148 65
52
dítěte,nebo otec dítěte nebo ten, kdo prokáže, že má na tomto určení právní zájem.
IV.II
Otec
dítěte
a
určování
otcovství
v evropských
státech
Zatímco
určení
mateřství
se
zkomplikovalo
až
s pokrokem
v medicíně, otcovství bylo možno zpochybňovat vždy. Za účelem určování rodičovství byl vytvořen systém paternitních domněnek. Zdánlivě jednoduchá je situace, kdy se dítě narodí provdané ženě. Za otce je pak považován manžel matky. V některých státech se tato
domněnka
v případě
netýká
jen
manželství,
párů.67
nesezdaných
ale
Otcovství
je
používá
se
rovněž
možné
určit
také
souhlasným prohlášením rodičů dítěte o tom, kdo je jeho otcem. Často je však nutné určit otcovství soudní cestou. V takových případech se užívají vědecké metody k určení otcovství. Dříve se pro tyto účely používalo krevních testů, které však nahradily mnohem dokonalejší testy DNA. Sporné
však
může
být
otcovství
v případě
asistované
reprodukce, zejména dárcovství spermatu. V mnoha zemích je tato otázka
řešena
tak,
že
umělé
oplodnění
pomocí
spermatu
od
anonymního dárce může podstoupit pouze provdaná žena se souhlasem manžela.
Manželovi
pak
svědčí
domněnka
otcovství,
i
když
je
zřejmé, že nemůže být biologickým otcem dítěte. Sporné však také je, zda může žena použít k umělému oplodnění sperma manžela po jeho smrti, a zda bude tento muž určen jako otec dítěte. Anglické zákony (konkrétně Human Fertilistaion and Ambryology Act 2003) například tuto otázku řeší tak, že tento muž bude určen jako otec dítěte (ať už k umělému oplodnění došlo před smrtí nebo po smrti manžela), 67
pokud
dal
tento
muž
k umělému
oplodnění
písemný
Bainham A.: Children. The Modern Law. Bristol. Jordan Publishing Limited 2005, s.92
53
souhlas. Důvod pro takový postup je logický. Pokud nějaký pár (ať manželský
či
nemanželský)
společně
podstoupí
proces
umělého
oplodnění prostřednictvím darovaného genetického materiálu, měli by být také oba považováni za zákonné rodiče dítěte.68 Pro zajímavost bych zde zmínil jeden případ z nedávné doby, který se odehrál ve Velké Británii. Nesezdaný pár podstoupil umělé
oplodnění
pomocí
darovaného
spermatu.
Muž
uznal
své
otcovství k dítěti, které mělo vzejít z tohoto umělého oplodnění. Procedura byla úspěšná až při druhém pokusu, ale právě před tímto druhým pokusem vztah těchto dvou lidí skončil a žena si našla nového
partnera,
pracovníkům
přičemž
kliniky,
na
tyto které
změny umělé
okolností oplodnění
neoznámila
podstupovala.
Bývalý partner matky dítěte pak trval na tom, že je zákonným otcem dítěte, protože umělé oplodnění bylo prováděno na přání matky dítěte a jeho. Odvolací soud však vyhověl odvolání matky dítěte. Argumentoval tím, že rozhodující doba je doba, kdy došlo ke skutečnému úspěšnému početí a je důležité, zda muž souhlasil s umělým oplodnění právě v této době. Není proto rozhodující, zda se
nějak
podílel
souhlasil
či
s předešlými
pokusy
o
umělé
oplodnění, pokud nedal souhlas právě k tomu pokusu, který vedl k těhotenství matky a následně narození dítěte. Podobné
případy
se
jistě
budou
objevovat
i
v dalších
evropských zemích a je otázkou, jak se s možnostmi asistované reprodukce a náhradního mateřství vyrovnají právní řády a soudy dalších evropských zemí. U dětí narozených mimo manželství je samozřejmě nutné určit otcovství
soudní
cestou
častěji
než
u
dětí
narozených
v
manželství. Není možné zabývat se zde tím, jak probíhá soudní řízení o určení otcovství ve všech evropských zemích. Pro příklad zde
68
uvedu,
jak
probíhá
soudní
řízení
o
otcovství
v České
Bainham A.: Children. The Modern Law. Bristol. Jordan Publishing Limited 2005, s.94
54
republice. V soudním řízení o určení otcovství je třeba dodržovat zákonem stanovený postup :
1. Nejdříve je třeba prokázat s matkou
dítěte
pohlavní
skutečnost, že žalovaný muž měl
styk
v rozhodné
době
pro
zplození
tohoto dítěte. Pokud tuto skutečnost žalovaný muž popírá, musí se
hledat takové okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se
tento muž s matkou dítěte v kritické době pohlavně stýkal. 2. Pokud je platnost třetí paternitní domněnky potvrzena, musí se dále prokázat, že neexistuje žádná vážná skutečnost, která by otcovství muže, jemuž tato domněnka svědčí, vylučovala.
ad 1 Důkazní břemeno leží na tom, kdo podal žalobu. Žalující strana musí být tedy schopna dokázat,
že mezi označeným mužem a
matkou dítěte došlo k souloži v kritické době. Souloží se zde myslí
výhradně
immissio
penis
in
vaginam,
žádný
jiný
způsob
pohlavního styku, i kdyby byl prokázán, nemůže vést k založení třetí domněnky otcovství. Kritická doba, tedy doba rozhodná pro početí dítěte je v § 54 odst. 2 Zák. o rod. vymezena takto : doba, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů. Samozřejmě je možné, že nebude prokázána soulož výše uvedeným způsobem nebo bude tato soulož prokázána, ovšem
mimo kritickou
založena
domněnka
dobu.
V takovém
otcovství.
Podle
případě
nemůže
být
ustanovení R 98/1967 není
ještě v takové situaci zcela vyloučena možnost, aby byl žalovaný muž určen
za otce dítěte i přesto, že mu nesvědčí ani třetí
paternitní domněnka. Za daných okolností je ovšem nutné dokázat, že dítě bylo počato souloží mimo kritickou dobu nebo že došlo k oplodnění jiným způsobem než souloží (tedy immissio penis in vaginam). Stejně tak pokud některému muži svědčí třetí domněnka otcovství, není ještě vyloučeno, aby byl jako otec dítěte určen
55
jiný muž, který s matkou dítěte souložil mimo kritickou dobu, tedy v době, od které uplynulo do narození dítěte méně než sto osmdesát nebo více než tři sta dní (srov. R 82/1956). „Důkazem pro existenci soulože bývá nejčastěji pouze shodné tvrzení matky a žalovaného muže. Pokud žalovaný muž popírá, že k souloži došlo, nejde ještě o vyvrácení domněnky, ale pouze o jeho procesní stanovisko ve věci.“69 Jako důkaz mohou
v tomto
ohledu sloužit také svědecké výpovědi dalších osob, které mohou podat informace svědčící o stycích žalobkyně a žalovaného muže, a tak
významně
přispět
k prokázání
takových
skutečností,
které
mohou založit domněnku otcovství. Třetí paternitní domněnka tedy svědčí pro otcovství muže, pokud tento muž souhlasí, že s matkou dítěte souložil v kritické době, nebo je-li tato soulož prokázána jinak, tedy i přes jeho nesouhlasné stanovisko.
ad 2 Pokud je
třetí paternitní domněnka založena, přichází na
řadu druhá část řízení, ve které se musí prokázat neexistence žádné
takové
žalovaného
skutečnosti,
muže.
Kdyby
která
ovšem
by
mohla
platnost
vyloučit
třetí
otcovství
domněnky
nebyla
prokázána, nebylo by již nutné přistupovat k druhé fázi řízení a zjišťovat důkazy, které by otcovství žalovaného muže vylučovaly. V této fázi řízení je důkazní břemeno přeneseno na žalovaném muže. které
Ten
musí
v soudním
řízení
prokázat
takové
skutečnosti,
vylučují jeho otcovství. Podle R 38/68 musí být domněnka
otcovství těmito důkazy vyvrácena zcela určitě. Ani námitka, že se matka dítěte stýkala v kritické době s vícero muži (exceptio plurium concubentium) nestačí podle R 4/1969 k zamítnutí návrhu na určení otcovství. 69
Hrušáková M., Králíčková Z.: České rodinné právo. Brno. Doplněk 2006, s.158
56
K vyloučení otcovství žalovaného muže se využívá znaleckých posudků. „Většina znaleckých posudků dokáže jednoznačně vyloučit žalovaného muže z otcovství, určit jeho otcovství však může pouze s určitou (byť zjištění
značně vysokou) pravděpodobností.“70
všech
podstatných
skutečností
je
K řádnému
oprávněné
použít
vyšetření pomocí krevní zkoušky, popřípadě i zkoušky dědičněbiologické,
v úvahu
mohou
sexuologie,
biologie
nebo
pomocí
které
je
navíc
přicházet
také
antropologie.
možné
otcovství
posudky
Nejnovější
jednoznačně
z oboru metodou,
určit,
je
metoda profilování kyseliny dezoxyribonukleové (DNA) pocházející z oboru
lidské
genetiky.
Podle
§
127
odst.
3
o.s.ř.
jsou
účastníci sporu povinni se podrobit příslušnému vyšetření. Vyšetření DNA polymorfismů přináší v paternitních sporech stejné výhody jako genotypizace HLA – možnost časové prodlevy a potřeba malého množství krve k izolaci DNA, některé laboratoře namísto vyšetření DNA z krve používají DNA izolovanou z buněk bukální sliznice. Analýza DNA má ale i další přednosti :
její
vyšetření
je
možné
provést
z velmi
malého
množství
jakékoliv lidské tkáně
může být provedeno i vyšetření v prenatálním období dítěte odebráním vzorku plodové vody
genetický materiál je možné použít i po smrti, a tak je možné provést analýzu DNA již mrtvé osoby
v případě
že
není
k dispozici
genetický
materiál
určité
osoby, je možné provést expertízu za pomocí vyšetření jejích rodičů nebo jiných příbuzných71
70
Hrušáková M., Králíčková Z.: České rodinné právo. Brno. Doplněk 2006, s.158
71
Lenhart K.: Genetika pro účely paternitních expertíz. Olomouc. UP 2001, s.22
57
DNA
analýza
má
oproti
až
dosud
používaným
„klasickým“
sérologickým testům výhodu genetickou a technickou, jejichž vzájemná kombinace nabízí znalci zcela unikátní možnosti, které jsou u klasických sérologických testů nedostupné
Na
úrovni
DNA
je
možné
detekovat
mnohem
větší
množství
polymorfních genetických systémů než na úrovni genetického znaku. Počet DNA polymorfismů, které je laboratoř schopna testovat, závisí pouze na odborné způsobilosti a také jejímu technickému
vybavení.
jednoznačně
vyřešit
Naprostou na
většinu
základě
případů
vyšetření
je
možné
asi
sedmi
polymorfních genetických systémů.
Metodiky užívané pro analýzu DNA mají vysokou rozlišovací schopnost a umožňují spolehlivě určit i minimální genetické rozdíly.
Každá
výjimkou
dvě
individua,
jednovaječných
včetně
dvojčat)
příbuzných
mají
svoji
osob
(s
unikátní
strukturu DNA
Metodiky DNA analýzy jsou také extrémně citlivé. Množství DNA potřebné k testu je malé, protože je možné potřebné úseky DNA namnožit a získat tak množství DNA, které umožňuje dojít
k jednoznačnému
výsledku.
Provádí
se
také
kontrola
výsledků, že při vyloučení otcovství se provádí opakovaná vyšetření
vylučujících
genetických
systémů
z nezávislého
ředění DNA.
Výhodou je také to, že DNA je prakticky nezničitelná, takže vzorky
se
krevní
a
dají
získat
spermatické
i
ze
skvrny,
starých
vzorků
tkáně
(např.
zbytky
vlasů,
zubů,
nehtů,
histologické preparáty uschované v nemocnicích). Navíc pro případy
mezinárodních
paternitních
sporů
je
nutné,
aby
vzorek mnohdy zasílaný ze vzdáleného místa prostřednictvím dožádaného
soudu
byl
použitelný
i
po
několikadenním
transportu.
58
Pokud se vzorkem DNA vhodně zacházíme, je možné ji uchovávat nekonečně dlouho. Je tak možné provést simultánní vyšetření všech
účastníků
sporu
i
v případech,
kdy
získat DNA některé osoby ve stejném
dni.72
Samozřejmě
své
především
má
relativní
analýza
DNA
obtížnost
také
se
nepodařilo
nevýhody.
laboratorních
Tou
metodik
je
k jejich
detekci a větší náklady oproti hematologickým expertízám či HLA systému. Lze však přepokládat, že se cena vyšetření časem sníží. Vyšetření
DNA
polymorfismů
v paternitních
sporech
nebo
využít
jak
genotypizace
DNA
samostatně,
tak
je
možné
k doplnění
analýzy HLA.73 Cenový rozdíl mezi sérologickými testy a analýzou DNA již není tak veliký a vzhledem k tomu, že DNA analýza nám umožňuje jednoznačné důvodem
řešení
proto,
aby
sporu DNA
není
tento
analýza
minimální
nebyla
cenový
použita.
DNA
rozdíl analýza
pomůže totiž nalézt řešení v mnoha sporných případech. Například případy, stupni
kdy
je
vzájemné
za
možného
genetické
otce
označeno
příbuznosti
více
mužů
(sourozenci,
v různém
předkové
a
potomci apod.), případy sporného otcovství u dětí narozených ze vztahu
dvou
příbuzných
osob,
včetně
vztahu
incestního.
DNA
analýza nabízí také možnost vyřešit sporné otcovství nepřímou cestou, v situacích, kdy není možné přímé vyšetření označeného muže. Nepřímý způsob znamená, že se vyšetří genetičtí příbuzní označeného muže – jeden nebo oba jeho rodiče, jeho sourozenci nebo
pokrevní
potomci.
Je
možné
také
řešit
otcovství
již
zemřelého muže (pokud se ovšem zachovaly tkáňové zbytky patřící
72
Loudová M., Sieglová Z.: Metodiky analýzy DNA jednoznačně řeší otázku sporného otcovství, Právo a rodina 4/2002, s.13-16 73 tamtéž
59
prokazatelně tomuto muži). Analýzou DNA lze vyřešit otcovství k dítěte, pokud není možné vyšetřit matku tohoto dítěte.74 Vyloučit
otcovství
stoprocentní
označeného
jistotou.
muže
Vyloučit
je
možné
otcovství
je
provést možné
se
dvěma
způsoby75: •
U vyšetřovaného dítěte je nalezen genetický znak, který toto
dítě
nemohlo
zdědit
ani
od
své
matky,
ani
od
označeného muže •
V genetickém zápisu dítěte nebyl nalezen znak, který by dítě muselo zdědit od označeného muže, pokud by tento muž byl biologickým otcem dítěte
Pokud
nelze
otcovství
označeného
muže
vyloučit,
provede
znalec pozitivní průkaz otcovství. Ten je proveden tak, že se na základě výsledků genetické analýzy vypočte pravděpodobnost jeho otcovství.
Tento
paternálních používané
alel,
postup
vychází
které
k výpočtu.
se
dosazují
Podle
z populačních do
Hummelovy
frekvencí
matematické
formule
kategorizace
hodnot
pravděpodobnosti otcovství je za jednoznačný závěr pozitivního průkazu otcovství považovat hodnoty pravděpodobnosti otcovství vyšší než 99,75 %. Pro takové hodnoty pravděpodobnosti se užívá verbální ekvivalent „otcovství prakticky prokázané“. S vývojem metodiky molekulární genetiky byla tato hranice zvýšena na 99,9 %,
ale
nejsou
výjimečné
ani
případy,
kdy
je
otcovství
muže
prokázáno s pravděpodobností v rozmezí 99,99 až 99,99999 %. Sporné otcovství je možné vyloučit se stoprocentní jistotou ve
všech
příbuzné
případech, osoby.
kdy
matka
V opačných
dítěte
případech
a je
testovaný
muž
u
osob
těchto
nejsou možno
74
Loudová M., Sieglová Z.: Metodiky analýzy DNA jednoznačně řeší otázku sporného otcovství, Právo a rodina 4/2002, s.13-16 75 Lenhart K.: Genetika pro účely paternitních expertíz. Olomouc. UP 2001, s.22
60
prokázat
otcovství
s pravděpodobností
„otcovství prakticky prokázané.
99,9
%,
což
znamená
76
Soudní znalec má v soudním sporu významné postavení, pokud může na základě informací získaných vědeckým metodami vyloučit otcovství muže, jemuž svědčí domněnka otcovství. Jestliže je muž na základě výsledku testu vyloučen z otcovství, žádá soudní praxe vyhotovení tzv. revizního posudku nebo také vrchního dobrozdání. Pokud ale soudní znalec nemůže označeného jako biologického otce s jistotou vyloučit, hraje znalecký posudek pouze roli důkazního prostředku, i kdyby byla pomocí biostatických propočtů zjištěna sebe vyšší pravděpodobnost otcovství tohoto muže. Jak již bylo řečeno,
biologického
otce
nelze
ani
nejmodernějšími
metodami
určit se stoprocentní jistotou a soud tak musí zvažovat i všechny ostatní důkazní prostředky než v konkrétním případě rozhodne.77 Na
poli
značný
vědeckého
pokrok.
Ve
určování 40.
otcovství
letech
je
minulého
samozřejmě
století
bylo
patrný možné
otcovství žalovaného muže vyloučit s pravděpodobností 15-20%, v 60. letech se pokročilo k 50% pravděpodobnosti vyloučení, zatímco dnes nám kombinace zjištěných znaků u dítěte, matky a označeného muže
v konkrétní
pravděpodobností v současnosti
populaci
99%
metoda
a
vyšší.
dovoluje Nejvyšší
profilování
DNA.
určit
otcovství
vypovídací Náklady
hodnotu
na
s má
provedení
znalecké expertízy v oboru genetiky je sice vyšší než u ostatních metod
zjišťování
pravděpodobnosti
otcovství,
ovšem
vzhledem
k jejím výsledkům se již většinou neprovádí nejprve méně nákladné znalecké posudky a je bez dalšího prováděn posudek genetickými odborníky.
Kromě
znaleckých
posudků
z oboru
hematologie
a
76
Loudová M., Sieglová Z.: Metodiky analýzy DNA jednoznačně řeší otázku sporného otcovství, Právo a rodina 4/2002, s.13-16 77 tamtéž
61
genetiky
jsou jako důkazy také používány posudky odborníků
z jiných vědních disciplín :
gynekolog podává u soudu informace o tom, v kolikátém týdnu těhotenství se dítě narodilo
znalecký posudek z oboru sexuologie je důležitý v případě, že žalovaný muž tvrdí, že je neplodný, a tudíž nemůže být otcem. Pokud
by
sexuologický
posudek
vyloučil
žalovaného
muže
pro
jeho neplodnost v době početí dítěte, podléhá prvního znalce též vrchnímu dobrozdání.78
Určování otcovství
ve vybraných státech Evropy
Postup při určování otcovství se liší u dětí manželských a dětí
narozených
mimo
manželství.
Právě
způsob
určování
rodičovství představuje v dnešní době pravděpodobně oblast, kde jsou
největší
rozdíly
v přístupu
k dětem
manželským
a
dětem
narozeným mimo manželství. Nebudu zde uvádět postup při určování rodičovství
(nebo
spíše
jen
otcovství)
ve
všech
evropských
státech, ale pro náhled do problematiky uvádím postup alespoň v některých z nich, přičemž se věnuji nejdříve úpravě české a slovenské
a
jejich
srovnání
–
pro
nástin
rozdílů
mezi
jednotlivými státy. Ostatní státy řadím v abecedním pořádku.
Česká republika U nás je podobně jako ve většině ostatních států vytvořen systém právních domněnek otcovství. Tyto paternitní domněnky jsou domněnkami
vyvratitelnými,
to
znamená,
že
platí,
dokud
není
prokázán opak. Je na místě dodat, že paternitní domněnky se musí 78
Hrušáková M.,Králíčková Z.: České rodinné právo. Brno. Doplněk 2006, s.159
62
uplatňovat v zákonem stanoveném pořadí.79 Druhá domněnka se tedy může uplatnit až poté, co nelze otcovství určit na základě první domněnky, třetí domněnka pak platí, pokud se nemůže uplatnit domněnka druhé.
První
domněnka
zakládá
otcovství
u
dětí
narozených
v manželství, protože na jejím základě se za otce dítěte považuje manžel
matky
dítěte.Narodí-li
se
dítě
v době
od
uzavření
manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se tedy za otce (podle § 51 odst. 1 zákona o rodině) manžel matky. Pokud se dítě narodí ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě
narodilo
před
uplynutím
třístého
dne
potom,
kdy
její
dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. Druhá
a
třetí
narozených dítěte
domněnka
mimo
manželství.
považován
prohlášením
se
muž,
rodičů.
jehož
Toto
pak
z větší
Podle
druhé
otcovství
prohlášení
části
týkají
domněnky
bylo musí
je
určeno být
za
dětí otce
souhlasným
učiněno
před
matričním úřadem nebo soudem (§ 52 odst. 1 zákona o rodině). Pokud chce prohlášení o otcovství učinit nezletilý muž, musí být toto prohlášení učiněno vždy před soudem (§ 52 odst. 2 zákona o rodině). Prohlášení matky dítěte není třeba v situaci, kdy nemůže v souvislosti s duševní poruchou posoudit význam svého jednání, nebo
je-li
opatření
jejího
prohlášení
spojeno
s těžko
překonatelnou překážkou (§ 52 odst. 3). Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato. Účinky takového prohlášení pak
nastávají
okamžikem
narození
dítěte,
narodí-li
se
živé.
Předpoklady tedy jsou následující : dítě již musí být počato (kdyby se následně zjistilo, že matka otěhotněla až později, bylo
79
Hrušáková M.,Králíčková Z.: České rodinné právo. Brno. Doplněk 2006, s.192-193
63
by prohlášení předčasné a nemělo by za následek určení otcovství) a musí se narodit živé.80 Souhlasné prohlášení sestává ze dvou jednostranných právních úkonů,
které
nemusí
být
učiněny
současně.
V soudní
praxi
se
dokonce skutečnost, že matka podala žalobu o určení otcovství proti
žalovanému,
považuje
za
souhlas
matky
s pozdějším
prohlášením žalovaného o otcovství a další prohlášení matky není k platnému
určení
s určováním
otcovství
rodičů
se
nelze
vyžadováno.81
otcovství
prostřednictvím
vyhnout
otázce,
V souvislosti
souhlasného
zda
je
možné
prohlášení určit
takto
otcovství muže, který nemůže být biologickým otcem dítěte. K tomu je
třeba
dodat
otcovství
především
nemohl
uznat
to,
i
že
muž,
zákon
který
nikde není
neuvádí,
biologickým
že
by
otcem
dítěte. Také ze zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, vyplývá, že matriční
úřad
není
oprávněn
zkoumat
soulad
biologického
a
právního rodičovství. Lze tedy dovodit, že zákonodárce považoval za podstatnou především vůli otce být určen jako otec dítěte a nikoli biologickou realitu. Navíc i na základě první domněnky otcovství svědčící manželu matky může být jako otec dítěte určen muž, který není otcem biologickým. Pokud se neuplatní ani druhá domněnka, považuje se podle třetí domněnky za otce dítěte muž, který s matkou dítěte souložil v době,
od
které
neprošlo
do
narození
dítěte
méně
než
sto
osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti
nevylučují.
O
určení
otcovství
na
základě
třetí
paternitní domněnky může rozhodnout soud na návrh dítěte, matky nebo muže, který o sobě tvrdí, že je otcem dítěte (§ 54 zákona o rodině). Žaloba na určení otcovství směřuje proti muži, jehož otcovství 80 81
má
být
určeno.
S řízením
o
určení
otcovství
je
ze
tamtéž, s.231 tamtéž, s. 224
64
zákona (§ 113 občanského soudního řádu) spojeno řízení o výchově a výživě nezletilého). Pokud došlo k určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů nebo k nezrušitelnému osvojení, soud řízení o určení otcovství zastaví (§ 108 občanského soudního řádu). I
u
třetí
domněnky
může
nastat
rozpor
mezi
rodičovstvím
biologickým a právním. Někteří autoři82 zastávají takový názor, že
v řízení
o
určení
otcovství
nejde
o
rozhodnutí,
kdo
dítě
zplodil, ale o stanovení osoby, která bude mít práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a biologické rodičovství je
pouze
jednou
z více
právních
skutečností
významných
pro
stanovení „právního“ otce. Postačí tedy, že muž by mohl podle zákonem stanovených předpokladů (uvedených v § 54 odst. 2 zákona o rodině) být otcem dítěte a není třeba dokazovat, že skutečně je biologickým otcem. V případě, že by se však prokázalo, že muž není či nemůže být biologickým otcem, i když souložil s matkou v rozhodné době, nemohl by být určen soudem jako otec dítěte, protože by se jednalo o závažnou okolnost vylučující možnost určit jej jako otce dítěte. V odborné literatuře se vede také diskuse, zda je rozsudek o určení otcovství povahy deklaratorní či konstitutivní.
Slovensko Rovněž slovenská právní úprava řeší určování otcovství na základě domněnek otcovství. První domněnka svědčící manželu matky je prakticky stejná jako v české právní úpravě. Pokud se narodí dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne od zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky (§ 85 slovenského zákona o rodině). Pokud se dítě narodí ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím lhůty tři sta
82
Hrušáková M.,Králíčková Z.: České rodinné právo. Brno. Doplněk 2006, s. 244
65
dní od zániku předcházejícího manželství nebo jeho prohlášení za neplatné. Rovněž
určení
otcovství
na
základě
druhé
paternitní
domněnky, tedy souhlasným prohlášením rodičů je upraveno stejně v českém i slovenském zákoně o rodině. Za otce se tedy podle § 91 slovenského zákona o rodině považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů. To musí být učiněno před matričním
úřadem
nebo
soudem.
Nezletilý
muž
může
učinit
prohlášení o otcovství pouze před soudem. Prohlášení matky není třeba, pokud nemůže pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání
nebo
překonatelnou
je
opatření
překážkou.
jejího
Takto
prohlášení
může
být
spojeno
určeno
i
s těžko otcovství
k dítěti ještě nenarozenému, ale již počatému. Do matriky se však zapíše až po jeho narození. Pokud by se však matka dítěte po prohlášení o otcovství provdala za jiného muže a dítě se narodilo za
trvání
manželství,
měla
by
otcovství svědčící manželu matky.
ze
zákona
přednost
domněnka
83
Podstatné rozdíly nenalezneme ani v úpravě třetí paternitní domněnky v ČR a SR. Podle § 94 slovenského zákona o rodině může dítě, matka nebo muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Za otce se pak považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neuběhlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují. Mezi českou a slovenskou úpravou určování otcovství tedy prakticky neexistují rozdíly. Je zde zcela zřetelné, že tyto úpravy v souvislosti s historickým vývojem vycházejí ze stejných základů. Přestože v České republice platí stále zákon o rodině z roku 1963 ( samozřejmě novelizován a pozměněn) a na Slovensku byl
tento
zákonem
o
původní
unitární
rodině
(zákon
č.
zákon
v roce
36/2005
2005
Z.z.),
nahrazen úprava
novým
určování
66
otcovství
zůstala
v obou
státech
stejná.
Narozdíl
od
úpravy
určování mateřství, kde novější slovenský zákon reagoval na vývoj v medicíně a současné lékařské možnosti. Rozdíly však změnou slovenské legislativy nastaly v otázce popírání otcovství. Projděme si tedy možnosti popření otcovství u jednotlivých paternitních domněnek ve slovenské právní úpravě. Relativně nový slovenský zákon o rodině umožňuje, aby žalobu na popření otcovství manžela matky podal jak zapsaný otec dítěte, tak matka dítěte, ale rovněž i dítě (a to i nezletilé, ovšem zastoupené kolizním opatrovníkem).Zapsaný otec dítěte může podat žalobu na popření otcovství ve lhůtě tří let od okamžiku, kdy se dozvěděl, že se jeho manželce narodilo dítě. Tato lhůta je tedy subjektivní
a
současně
prekluzivní.
Podobně
je
to
s možností
matky na popření otcovství jejího manžela ovšem s tím rozdílem, že lhůta není subjektivní, ale začíná běžet od okamžiku porodu dítěte.84
Aktivní
legitimace
dítěte
k popření
otcovství
je
upravena tak, že není dána žádná lhůta a dítě tedy není jakkoliv časově omezeno. Na druhou stranu je však popření otcovství na návrh
dítěte
vázáno
na
určité
podmínky.
Ty
najdeme
v
§
96
slovenského zákona o rodině :
Teprve
po
rozhodnout
je to v zájmu dítěte
rodičům již uplynula lhůta na popření otcovství
splnění o
těchto
podmínek
přípustnosti
může
popření
soud
na
návrh
otcovství.
dítěte
Pokud
soud
rozhodne, že se návrhu dítěte vyhovuje a že popření otcovství i po uplynutí zákonné lhůty rodičů je v zájmu dítěte, může dítě po nabytí
právní
moci
tohoto
rozhodnutí
podat
návrh
na
popření
otcovství.85 83
Padalová M.: Zákon o rodine s komentárom. Žilina. Poradca podnikateľa 2005, s. 157 Králíčková Z.: Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem a subjektivní „přirozená“ práva dítěte.Bulletin advokacie 5/2007, s. 34 85 Padalová M.: Zákon o rodine s komentárom. Žilina. Poradca podnikateľa 2005, s. 164-165 84
67
Obdobně je upravena v českém a slovenském zákoně o rodině i druhá paternitní domněnka a možnosti popření otcovství na základě této domněnky
určeného.
Odlišně
od
první
domněnky
se
samozřejmě
odlišuje počátek běhu lhůty na popření, kdy tato začíná běžet pro matky i zapsaného manžela od okamžiku založení této domněnky, popřípadě
od
narození
dítěte
(to
v případě,
že
bylo
určeno
otcovství souhlasným prohlášením rodičů k nasciturovi). Také dítě může popřít druhou domněnku obdobně jako domněnku první.86 Hlavní rozdíly mezi slovenskou a českou právní úpravou tedy představují jak delší lhůty pro popírání otcovství, které zavedl nový slovenský zákon o rodině ( českém zákonu o rodině jsou tyto lhůty
jen
šestiměsíční),
tak
také
aktivní
legitimace
dítěte
k popírání otcovství ve slovenské právní úpravě. K prodloužení
popěrných
lhůt
došlo
v souladu
s judikaturou
evropského soudního dvora pro lidská práva. Přiznáním aktivní legitimace dítěti k podání žaloby na popření otcovství, které bylo založeno na základě první nebo druhé paternitní domněnky, nahradil pak slovenský zákonodárce popírání otcovství generálním prokurátorem.
Takový
postup
plně
vyhověl
požadavkům
mezinárodních týkajících se lidských práv, zejména Úmluvě o právě dítěte. Ta totiž zaručuje mimo jiné právo dítěte znát svůj původ. Současně tato nová úprava přispěla k omezení zásahů prokuratury do občanskoprávních věcí.87 Je tedy zřejmé, že nový slovenský zákon o rodině se pokusil reagovat v nové
jak
na
úpravě
současné určování
možnosti
medicíny
mateřství),
tak
(což také
se
odrazilo v souladu
s mezinárodními smlouvami a judikaturou Evropského soudního dvora pro lidská práva nově upravit problematiku určování rodičovství (a jeho popření) tak, aby mohl být lépe prosazován zájem dítěte.
86
Králíčková Z.: Popírání otcovství nejvyšším státním zástupcem a subjektivní „přirozená“ práva dítěte.Bulletin advokacie 5/2007, s. 34 87 tamtéž, s.34
68
Nová
slovenská
právní
úprava
současně
zřetelně
poukazuje
na
nedostatky úpravy české a na nutnost změn v české legislativě. Zejména by bylo podle mého názoru vhodné, aby i v českém zákoně o rodině byly prodlouženy popěrné lhůty a rovněž byla přiznána aktivní legitimace k popírání otcovství dítěti.Dítěte se přece tato věc velice úzce týká, a to přinejmenším ve stejné míře jako jeho rodičů. Je tedy logické, aby i ono mělo právo na popření otcovství. Na zvážení také je, zda i v českém zákonu o rodině zcela nezrušit právo nejvyššího státního zástupce na popření otcovství, navíc když je už dnes velmi málo využívané.88 Při zavádění změn by však měl i český zákonodárce brát v úvahu především nejlepší zájem dítěte.
Belgie U
dětí
narozených
v manželství
platí
domněnka
otcovství
podle § 315 občanského zákoníku, podle které je otcem dítěte narozeného v manželství nebo během 300 dní po zániku manželství manžel matky dítěte.89 Tato domněnka se týká výhradně manželství dvou osob stejného pohlaví. Pokud matka dítěte není provdaná, může její partner (muž) dítě uznat. Možnost uznat dítě však nemá partnerka matky, ať už spolu žijí v nesezdaném soužití či spolu uzavřely
registrované
partnerství
(§313
odst.1
občanského
zákoníku).90
Dánsko Pokud se dítě narodí v manželství, je automaticky jako otec tohoto dítěte považován manžel matky bez dalšího zkoumání. Tak je 88
tamtéž, s.35 stránky Commission on European Family Law [citováno 3.11.2006] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 90 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.265 89
69
to uvedeno v § 1 Zákona o dětech.91 Pokud se však dítě narodí mimo manželství, muž může být uznán jako otec dítěte, pokud oba partneři
prohlásí,
že
o
dítě
budou
pečovat
(
§
2
Zákona
o
dětech).92
Finsko I
ve
Finsku
patří
zákonná
domněnka
otcovství
svědčící
manželu matky dítěte. Co se týká dětí narozených mimo manželství, u nesezdaných soužití není určení otcovství automatické, ale otec dítěte může své otcovství jednoduše určit prohlášením (§ 3 Zákona o otcovství). Tato možnost se ovšem týká jen nesezdaných soužití osob různého pohlaví.93
Francie Francouzská právní úprava určování otcovství je obsažena v § 312 občanského zákoníku a je rovněž založena na zásadě domněnky otcovství svědčící manželu matky. Podle tohoto ustanovení je za otce považován manžel matky pokud se
dítě narodilo v průběhu
trvání manželství. Tato domněnka je rozšířena také na dítě, které bylo počato již před svatbou a narodilo se během manželství. Mluví
se
pak
o
„dítěti
zasnoubeného
páru“.94
Toto
pravidlo
nalezneme v § 314 odstavec 1 občanského zákoníku, kde je řečeno : „Pokud se dítě narodí před stoosmdesátým dnem trvání manželství,
91
stránky Commission on European Family Law http [citováno 12.11.2006] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 92 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.265 93 stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.11.2006] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 94 Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.3 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/dosexualni/125.pdf
70
je toto
dítě považováno za „legitimní“ a mělo by se tak na ně
pohlížet již od okamžiku jeho početí.95 Domněnka registrovaného
otcovství partnerství
se
však
nebo
neuplatní
nesezdaného
v případě
soužití.
Dítě
narozené mimo manželství musí být na rozdíl od dítěte manželského uznáno oběma rodiči, a to do jednoho roku od narození dítěte. V otázce výkonu rodičovské zodpovědnosti tedy sice zákon z roku 1993 zavedl rovnost mezi manželskými páry a nesezdanými partnery, ale při samotném určování otcovství se postupuje jinak. Možnost uznat dítě se týká pouze párů osob různého pohlaví.
Německo V Německu platí také předpoklad, že otcem dítěte je manžel jeho matky (§ 1592 odst.1 BGB). Domněnka otcovství manžela matky však neplatí, pokud se dítě narodilo po podání žádosti o rozvod a jiný muž uzná otcovství (§1599 BGB).96 Co se týká nesezdaného soužití osob různého pohlaví, partner matky dítěte se stane jeho zákonným otcem, pokud oba partneři souhlasí (§1592 odst.2 BGB).97 Problematická je situace, když si chce nesezdaný pár pořídit dítě prostřednictvím dárce spermatu. Neexistuje zde samozřejmě domněnka otcovství manžela matky, takže otcovství může být určeno až na základě uznání partnerem matky. Problém však vzniká, když partner matky toto uznání neučiní, otcovství popře nebo před prohlášením
o
uznání
dítěte
zemře.
Není
pak
totiž
ani
možné
soudní určení otcovství, protože biologickým otcem je anonymní 95
stránky Commission on European Family Law http [citováno 14.12.2006] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
96
stránky Commission on European Family Law http [citováno 12.11.2006] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
97
Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.3 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/dosexualni/125.pdf
71
dárce spermatu. Vzhledem k této mezeře v zákoně se většina autorů v Německu přiklání k tomu, že k uznání otcovství by mělo dojít ještě před umělým oplodněním anonymním dárcem spermatu.Vezmeme-li v znění § 1594 odst. 3 BGB (o prohlášení o uznání otcovství), musíme dojít k závěru, že muž, který činí prohlášení, vlastně tímto vědomě popírá biologickou realitu, ale prohlášení učinit musí, a to zejména v zájmu dítěte. Prohlášení o uznání ,usí být učiněno osobně a na příslušném úřadu.98
Island Otázka určování otcovství je zde upravena v Zákoně o dítěti, který nabyl účinnosti 1. listopadu 2003, konkrétně v § 2 tohoto zákona.
Důležité
je,
zda
je
soužití
matky
a
otce
dítěte
zaregistrováno u příslušného úřadu v době narození dítěte. Pokud matka
dítěte
označí
zaregistrovaného, dítěte
narozeného
bude mimo
jako
otce
tento
muž
manželství
jejího za
otce
nebo
partnera, také
takto
považován.
v nesezdaném
U
soužití,
které není zaregistrováno, může být otcovství založeno tak, že muž
označený
matkou
dítěte
jako
otec
toto
dítě
uzná.
Další
možností je určení otcovství prostřednictvím soudu.99
Nizozemí Manžel
ženy,
která
dítě
porodila,
je
považován
za
otce
dítěte podle §199a občanského zákoníku. Pokud se dítě narodí mimo manželství, může být otcovství k tomuto dítěti určeno tak, že otec toto dítě uzná. Může tak učinit před nebo po jeho narození
98
Spickhoff, A.; Schwab, D.; Henrich, D.; Gottwald, P.: Streit um die Abstammung – ein europäischer Vergleich. Bielefeld. Verlag Ernst und Verner Gieseking 2007, s. 79 99 Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.4 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/dosexualni/125.pdf
72
(§ 199c občanského zákoníku)100. Nezáleží zde na tom, zda tento muž uzavřel s matkou dítěte registrované partnerství nebo spolu žijí v nesezdaném soužití. Takový postup je možný pouze v případě párů osob stejného pohlaví. Pokud se jedná o
dvě ženy-partnerky,
může se jedna z nich stát legálním rodičem dítěte té druhé jen prostřednictvím adopce. Narodí-li se však dítě během manželství nebo
registrovaného
partnerství
dvou
žen
nebo
během
registrovaného partnerství dvou osob různého pohlaví, získávají oba partneři (či partnerky) společnou rodičovskou zodpovědnost, pokud
nějaký
muž
(obecně
se
souhlasem
matky)
neuznal
své
otcovství k dítěti před jeho narozením. Tuto variantu umožňuje § 253aa a 253sa zákona z roku 2001.101
Norsko Také norská právní úprava této oblasti (konkrétně § 3 Zákona o dětech z roku 1981) vychází z předpokladu, že otcem dítěte narozeného v manželství je manžel matky. U dítěte narozeného mimo manželství
je
nutné,
aby
muž
oficiálně
prohlásil,
že
je
biologickým otcem dítěte, aby mohl být určen jako jeho zákonný rodič. Takový postup je však možný pouze v nesezdaném soužití muže a ženy.102
Polsko Také
v Polsku
je
určováno
otcovství
na
základě
tří
paternitních domněnek. První se týká dětí narozených v manželství 100
stránky Commission on European Family Law http [citováno 29.12.2006] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
101
Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.4 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/dosexualni/125.pdf 102 Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.5 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/dosexualni/125.pdf
73
a svědčí manželu matky dítěte. V případě dětí narozených mimo manželství je možné určit otcovství buď na základě prohlášení nebo
prostřednictvím
domněnky
otcovství
Souhlas
matky
případech.
je
rozhodnutí.103
soudního
postačí třeba
V případě
prohlášení
jen
otce
v určitých,
nezletilého
K založení o
uznání
zákonem
dítěte,
je
druhé dítěte.
vymezených
tedy
vyžadován
souhlas matky. Pokud ovšem matka již není naživu, je zbavena rodičovské
zodpovědnosti
překážky, kterým
je
třeba
bude
nebo
předchozího
nejčastěji
pro
jiné
těžko
souhlasu
poručník
překonatelné
zákonného
dítěte,
zástupce,
v případě
těžko
překonatelné překážky bránící souhlasu matky to bude nejčastěji opatrovník ustanovený na základě art. 98 § 3 a art. 99 KRO. Zjevným nedostatkem současné právní úpravy v Polsku je nahrazení souhlasu
matky
zbavené
rodičovské
zodpovědnosti
souhlasem
zákonného zástupce dítěte. Kromě případů matek zbavené rodičovské zodpovědnosti se totiž může toto ustanovení týkat i situací, kdy byla matka omezena ve způsobilosti k právním úkonům. Toto řešení se váže na případy nezletilých matek, které již dovršily třináctý rok
života
a
matky
s omezenou
způsobilostí
k právním
úkonům.
Zákonodárce tím porušil zásadu rovnoprávnosti rodičů, poněvadž jednalo-li by se o otce dítěte, ten dítě uznat může byť
se
souhlasem zákonného zástupce, zatímco matce toto právo k udělení souhlasu
nepřísluší
vůbec.104
Co
se
týká
prohlášení
o
uznání
otcovství k dítěti počatému, je v § 2 art. 77 uveden požadavek souhlasu matky a není připuštěn souhlas jiné osoby než matky.105 Pokud
není
otcovství
k dítěti
určeno
ani
na
základě
první
paternitní domněnky svědčící manželu matky, ani prohlášením o uznání, určí otcovství k dítěti soud. Za otce dítěte se pak podle
103 104 105
Ignatowicz, J.: Prawo rodzinne, zarys wyklasu.Warszawa. PWN 1996, s. 172-228 Strzebinczyk, J. : Prawo rodzinne.Krakow. Zakamycze 2001, s. 54 Winiarz, J.: Prawo rodzinne.Warszawa.PWN 1996, s.192-194
74
článku 85 KRO (polský zákon o rodině a opatrovnictví) považuje muž, který souložil s matkou dítěte ne dřív než tři sta dní a ne později než v 181. dni před narozením dítěte.106
Švédsko Ve Švédsku bylo zavedeno, že veškeré právní souvislosti a důsledky manželství se vztahují také na registrované partnerství. Výjimkou
z této
zásady
je
však
právě
postup
při
určování
rodičovství. Pravidlo, že otcem dítěte narozeného v manželství, je manžel matky, tedy není možné použít také na děti narozené jedné
z osob,
které
uzavřely
registrované
partnerství.
Co
se
nesezdaného soužití týče, pokud se dítě narodí neprovdané ženě, může se její partner stát zákonným otcem dítěte tak, že podepíše tvrzení, ve kterém prohlašuje, že je skutečným otcem dítěte. Aby takové
prohlášení
bylo
platné
a
závazné,
musí
být
schváleno
matkou dítěte a také příslušným úřadem. Pokud spolu žijí dvě ženy, může se jedna z nich stát zákonným rodičem dítěte její partnerky jen prostřednictvím adopce.107
V.
Rodičovská
zodpovědnost
u
dětí
narozených
mimo
manželství Pokud se chceme zabývat postavením dětí narozených mimo manželství,
je
nezbytné
prozkoumat
nejdříve
to,
ke
kterému
z rodičů mají nějaký právní vztah a jaké povahy tento vztah je. První otázka, kterou je nutné si položit, tedy zní, kdo z rodičů 106
Ignatowicz, J.: Prawo rodzinne, zarys wyklasu.Warszawa. PWN 1996, s. 202 Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.7 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/do sexualni/125.pdf
107
75
má k dítěti narozenému mimo manželství rodičovskou zodpovědnost. Předpokladem zde samozřejmě je, že rodiče dítěte nejsou manželé. Postup určování rodičovství se samozřejmě liší u manželských dětí a u dětí narozených mimo manželství. Tento rozdíl se týká zejména
určování
otcovství.
Pokud
se
totiž
dítě
narodí
v manželství, je v Evropě obecně uplatňován předpoklad, že otcem tohoto dítěte je manžel jeho matky. U neprovdané matky není možné takový ani žádný podobný předpoklad použít a je nutné otcovství určit
jinou
cestou
(např.
dohodou
rodičů,
jejich
souhlasným
prohlášením nebo rozhodnutím soudu). Na základě určení rodičovství se pak také stanovuje rodič či rodiče,
kteří
budou
mít
k dítěti
rodičovskou
zodpovědnost.
I
v této oblasti tedy existují rozdíly mezi dětmi manželskými a těmi narozenými mimo manželství. Každá z evropských zemí pak má v zákonech
stanoven
vlastní
postup,
který
uplatňuje
v otázce
stanovení rodičovské zodpovědnosti.
V.I Vymezení pojmu Rodičovskou zodpovědnost je možné definovat různě. Například je možné ji chápat jako souhrn práv a povinností, které mají rodiče
s plnou
způsobilostí
k právním
úkonům
vůči
svému
nezletilému dítěti. Obsah pojmu rodičovská zodpovědnost pak tvoří následující práva a povinnosti : •
právo dítě vychovávat
•
právo dítě zastupovat
•
správu záležitostí dítěte
•
vyživovací povinnost
•
určení jména a příjmení dítěte
76
Poněkud šířeji je možné rodičovskou zodpovědnost vymezit jako soubor práv a povinností zaměřených na poskytování a zabezpečení blaha dítěte, konkrétně pak : •
péče, ochrana a výchova dítěte
•
důraz na osobní vztahy
•
určení bydliště
•
správa majetku
•
zastupování dítěte108
Prvním předpokladem je, že dítě vychovávají oba rodiče. Za určitých
okolností
nezletilého
však
může
soud
rozhodnout
o
svěření
dítěte do péče pouze jednoho z rodičů. K tomu může
dojít také dohodou rodičů. Týká se to zejména situací, kdy spolu rodiče nežijí nebo bylo manželství rozvedeno. Obecně
platí, že
soud
a
by
měl
rozhodnutí
rozhodovat
by
schopnostmi
se
a
měla
zejména řídit
vývojovými
podle
zájmů
osobností
možnostmi)
a
dítěte
dítěte také
(jeho
veškerá vlohami,
životními
poměry
rodičů. Dítě by také ( v souladu s mezinárodními úmluvami) mělo mít právo na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s oběma rodiči.109 Soud by měl vzít v úvahu postoje dítěte v dané situaci, jeho citovou orientaci a zázemí, jaké mu poskytují oba
rodiče,
jejich
zajistit
dítěti
zkrátka
v úvahu
výchovné
stabilní řadu
schopnosti,
výchovné
faktorů,
především
prostředí.
které
mají
vypovídají o tom, co je v jeho nejlepším zájmu. právo
druhého
rodiče,
jemuž
nebude
dítě
Soudy vliv
schopnost musí
na
vzít
dítě
a
Důležité je také
svěřeno
do
péče,
na
pravidelné informace o dítěti. Dříve se svěřovaly děti zásadně do péče
jednoho
z rodičů
(v
případech,
kdy
spolu
rodiče
nežili
apod.), popřípadě do péče společné. V současné době je zaveden
108
Boele-Woelki,K.; Ferrand, F.; Beilfuss, C.; Jänterä-Jareborg, M.; Lowe, N.; Martiny, D.; Pintens, W.: Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities. Antwerpen. Intersentia 2007, s.25 109 Boele-Woelki,K.; Ferrand, F.; Beilfuss, C.; Jänterä-Jareborg, M.; Lowe, N.; Martiny, D.; Pintens, W.: Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities. Antwerpen. Intersentia 2007, s.27
77
také poměrně nový institut, a to střídavá výchova obou rodičů, která je například v České republice využívána čím dál častěji. Rodiče však při výkonu rodičovské zodpovědnosti dítě nejen vychovávají,
ale
rovněž
rozhodují
o
všech
podstatných
záležitostech, které se dítěte dotýkají. Protože péče o dítě zahrnuje zejména péči o jeho zdraví a tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, je nezbytné, aby rodiče měli při výkonu rodičovské zodpovědnosti k dispozici jistá oprávnění – například mít dítě u sebe, určit místo jeho pobytu nebo stýkat se s ním. Rodiče, kteří výkon své rodičovské zodpovědnosti závažným způsobem zanedbávají, je možno rodičovské zodpovědnosti soudní cestou zbavit. Stejný postup je možný také v případech, kdy rodič svoji
rodičovskou
zodpovědnost
zneužívá.
Protože
však
zbavení
rodičovské zodpovědnosti má dalekosáhlé následky zejména v ohledu práv dítěte a jeho zájmů, je nutno k takovému kroku přistoupit jen
z velmi
možností.
závažných
důvodů
a
až
po
vyčerpání
jiných
110
Mírnější formou zásahu do výkonu rodičovské zodpovědnosti je její
omezení.
nevykonává
K takovému svoje
zodpovědnosti
řádně
zásahu
lze
povinnosti a
samozřejmě
přistoupit,
vyplývající pokud
to
pokud
rodič
z rodičovské vyžaduje
zájem
dítěte.Toto opatření přichází na řadu zejména tehdy, pokud se rodič
k dítěti
chová
nějakým
nevhodným
způsobem
a
jeho
styk
s dítětem není proto žádoucí. Omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti však nemá vliv na povinnost platit výživné.111
110
Boele-Woelki,K.; Ferrand, F.; Beilfuss, C.; Jänterä-Jareborg, M.; Lowe, N.; Martiny, D.; Pintens, W.: Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities. Antwerpen. Intersentia 2007, s.25 111 tamtéž, s. 28
78
V.II
Právní
úprava
rodičovské
zodpovědnosti
v evropských státech Evropské státy lze rozdělit do několika skupin, podle toho, jak postupují v otázce stanovení rodičovské zodpovědnosti u dětí narozených mimo manželství.
státy, ve kterých získává rodičovskou zodpovědnost jen matka dítěte.
Do
této
skupiny
patří
Rakousko,
Anglie
a
Wales,
Finsko, Německo, Irsko, Nizozemí, Norsko, Švédsko či Švýcarsko
státy, které nečiní rozdíl mezi sezdanými a nesezdanými páry a přiznávají rodičovská práva a povinnosti oběma zákonně určeným rodičům.
Takový
postup
uplatňuje
například
Litva,
Polsko,
Rusko, Španělsko, Belgie, Bulharsko nebo Česká republika
státy,
které
(zejména
za
otcové)
podstatné
považují
své
uznali
dítě
rodičovství
určeno,
popřípadě
domácnosti.
Do
skupiny
této
to,
nebo
zda
můžeme
jak
rychle
jakým
spolu
žijí
zařadit
rodiče
způsobem ve
bylo
společné
Francii,
Řecko,
Maďarsko, Itálie nebo Portugalsko
Rozdělení do těchto skupin je však velmi zjednodušené a mezi státy existují
velké rozdíly. Naopak se pak prostřednictvím
některých států tyto skupiny prolínají. Je tedy vhodné se v rámci těchto skupin podívat na jednotlivé státy podrobněji a ukázat různorodost právních systémů evropských zemí
v otázce úpravy
rodičovské zodpovědnosti. V těchto
státech
získává
většinou
matka
rodičovskou
zodpovědnost v okamžiku narození dítěte, a to přímo ze zákona. Předpokladem je, že rodiče dítěte nejsou manželé. Tak získává matka dítěte sama rodičovskou zodpovědnost v Rakousku – podle
79
Sec.166 rakouského občanského zákoníku.112 Stejný postup stanoví finská právní úprava, a to v oddílu 6 finského zákona o péči o dítě a právu na styk s dítětem. I ve Finsku platí pro takový postup
předpoklad,
že
rodiče
dítěte
nejsou
v okamžiku
jeho
narození manželé.113 V Anglii a Walesu pak takový postup stanovuje Sec2(2) English Children Act, podle kterého má ve vztahu k dětem narozeným mimo manželství pouze matka, nikoliv otec, rodičovskou zodpovědnost.114 V Německu
také
platí
pravidlo,
že
matka
sama
získává
rodičovskou zodpovědnost, pokud není v okamžiku narození dítěte vdaná za jeho otce. V Německu však již padly proti tomuto postupu námitky v tom smyslu, že jsou tím omezována práva otce dítěte. Federální soud v Německu však proti těmto námitkám již několikrát rozhodl, německého
že
primární
občanského
svěření zákoníku
dítěte a
matce
obecně
podle
svěření
§1626odst.2 dítěte
matce
neporušuje ani neomezuje rodičovská práva otce dítěte narozeného mimo manželství. Ospravedlnění pak nachází ve velkém množství životních situací, za kterých se děti rodí mimo manželství a matka je pak často jedinou osobou, schopnou poskytnout dítěti po narození
bezpečný
domov
a
odpovědný
vztah
a
péči.
Dalším
argumentem soudu pro takové rozhodnutí je, že matka má k dítěti přirozenou vazbu hned od počátku, narozdíl od otce, který si ji musí začít budovat až po narození. .115 V některých rodičovskou
státech
zodpovědnost
je u
pak
dítěte
jednoduše narozeného
stanoveno, mimo
že
manželství,
získává matka dítěte. Tak to stanoví například článek 1:253b 112
stránky Commission on European Family Law http [citováno 13.1.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
113
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s. 342 114 stránky Commission on European Family Law http [citováno 23.1.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
80
holandského občanského zákoníku,článek 35 odst.1 norského Zákona nebo irská právní úprava.116
o dětech
V některých zemích však není výlučná rodičovská zodpovědnost matky jediná možnost úpravy vztahů rodičů k nemanželským dětem. I když automaticky vzniká rodičovská zodpovědnost jen matce dítěte, není vyloučeno, aby rodičovskou zodpovědnost nabyl také otec. Většinou se tak stane na základě dohody či souhlasného prohlášení rodičů.
Tak
je
prostřednictvím
tomu
například
platné
smlouvy
ve
Švýcarsku,
mohou
kde
dohodnout
na
se
rodiče
přiměřeném
podílu v péči o dítě a rozdělení nákladů na výživném. Příslušný úřad pak může rozhodnout o společné rodičovské zodpovědnosti, pokud
však
je
slučitelná
1občanského zákoníku). Ve
Švédsku
právoplatně
své
se
zájmem
dítěte
(článek
298a
§
117
mohou
nesezdaní
otcovství)
také
rodiče nabýt
(pokud
právo
otec
společné
uznal péče
prostřednictvím registrace u daňového úřadu (ten se ve Švédsku stará také o vedení záznamů o populaci).118 Stane se tak po té, co takovou dohodu oznámí výboru sociální péče (kapitola 6 oddíl 4 odstavec 2 švédského zákona o dětech a rodičích).119 Stejně tak v Rakousku
se
mohou
rodiče
dítěte
narozeného
mimo
manželství
dohodnout na vykonávání společné rodičovské zodpovědnosti.120
115
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s340-341 116 stránky Commission on European Family Law http [citováno 12.2.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 117 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.344 118 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.344 119 stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.2.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 120 tamtéž
81
Ve Švédsku i Švýcarsku však platí, že pokud nedojde k dohodě mezi
rodiči
o
společné
rodičovské
péči,
zůstává
matka
sama
nositelem rodičovské zodpovědnosti.121 Ve státech, které v otázce určení rodičovské zodpovědnosti nečiní žádné rozdíly mezi sezdanými a nesezdanými páry, je asi nejvíce zřejmá snaha o prosazování principu rovnosti všech dětí, manželských i nemanželských. Například v Belgii je tento princip zahrnut
přímo
v zákoně
(konkrétně
v článku
334
belgického
občanského zákoníku), navíc rovnost manželských a nemanželských dětí jako významný princip potvrdil i belgický Ústavní soud ve svém
rozhodnutí
ze
dne
22.
července
2004.
V Belgii
tedy
na
základě tohoto principu byl již 31. března 1987 schválen zákon, který
zavedl
vykonávají
obecné
oba
pravidlo,
rodiče,
ať
už
že jsou
rodičovskou manželé
či
zodpovědnost spolu
žijí
neformálně (článek 373 belgického občanského zákoníku). Podstatný není vztah rodičů, ale právně určený vztah rodičů a dětí, zejména právně určené otcovství.122 Stejně tak bulharské zákony považují pro úpravu rodičovské zodpovědnosti
za
podstatné,
kdo
je
právně
určen
jako
rodič
dítěte, nikoliv vztah rodičů, tedy zda jsou manželé či nikoliv. Rozdíl mezi manželskými a nemanželskými dětmi je tedy způsoben pouze rozdílným postupem při určování otcovství u manželských dětí a dětí narozených mimo manželství. U dítěte narozeného mimo manželství
nemůže
být
uplatněna
domněnka
otcovství
svědčící
manželu matky, a tak zbývá určit otcovství buď tím, že otec uzná dítě před úředníkem matriky (článek 35 a násl. bulharského zákona o rodině) nebo je otcovství určeno soudním rozhodnutím (článek.41
121
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.344 122 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.265
82
bulharského zákona o rodině).123 V případě, že je otcovství u dětí narozených mimo manželství určováno soudně, upravují soudy také péči o dítě, čímž je myšleno faktické vykonávání rodičovských práv a povinností. Konkrétně se tedy takovým rozhodnutím upravuje péče o děti, kontakt s rodiči a podpora dětí (články 42 a 106 bulharského zákona o rodině.124 Také
Česká
republika
se
ke
řadí
státům,
jejichž
zákony
přidělují rodičovskou zodpovědnost oběma rodičům bez ohledu na jejich vzájemný vztah. Jedinou a nezbytnou podmínkou je, že rodič musí mít pro výkon rodičovské zodpovědnosti plnou způsobilost k právním úkonům. Pokud je tato podmínka splněna, matka získává rodičovskou zodpovědnost v okamžiku narození dítěte a otec pak na základě nebo
určení
soudním
otcovství
souhlasným
rozhodnutím.
V otázce
prohlášením rodičovské
rodičů
dítěte
zodpovědnosti
u
dětí narozených mimo manželství tak prakticky není rozdíl mezi úpravou České republiky a bulharskými zákony. Podobně
litevské
a
polské
zákony
svěřují
rodičovskou
zodpovědnost oběma rodičům, i když nejsou manželé. Podmínkou je právoplatně
určené
rodičovství.
Tento
postup
je
stanoven
v článcích 3.139-3.148 litevského občanského zákoníku125, v Polsku se k této problematice vztahuje článek 93 § 1 polského zákona o rodině a rodičovství.126 Pouze ve výjimečných případech pak náleží rodičovská zodpovědnost pouze jednomu rodiči. Takové rodičovská
výjimečné zodpovědnost
situace, pouze
jejichž
jednomu
následkem
z rodičů,
zná
náleží i
ruská
úprava. Rodičovská zodpovědnost tak náleží pouze zákonné matce dítěte (což je podle článku48 (1) ruského zákona o rodině žena, 123
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.265-266 124
tamtéž stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.2.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 126 tamtéž 125
83
která dítě porodila), pokud otec dítěte není právoplatně určen.127 Otec
dítěte
se
pak
může
stát
výlučným
nositelem
rodičovské
zodpovědnosti k dítěti, pokud dítě uznal za své (čl.48(3) ruského Zákona o rodině),
nebo bylo jeho otcovství určeno soudem podle
článku 49 (třeba i proti jeho vůli) zemřela,
popřípadě
případech
náleží
byla
a matka dítěte je neznámá,
prohlášena
rodičovská
za
nezvěstnou.
zodpovědnost
V ostatních
oběma
rodičům
a
vykonávají ji společně.128 Také v ruské úpravě je tedy v otázce rodičovské zodpovědnosti podstatný
zejména právní vztah mezi
dítětem a rodičem, nikoliv to, zda jsou rodiče dítěte manželé či nikoliv. mimo
Jediný rozdíl mezi manželskými dětmi a dětmi narozenými
manželství
spočívá
tedy
opět
pouze
v tom,
že
otcovství
nemůže být založeno uplatněním domněnky otcovství, která svědčí manželu matky dítěte (čl. 48(1) Ruského zákona o rodině). Otec, který dítě uznal, a ten, jehož otcovství bylo určeno soudně, se pak
stávají
nositeli
rodičovské
zodpovědnosti
společně s matkou a není mezi nimi činěn rozdíl.
ve
stejné
míře
129
Ke státům, které za výchozí bod pro posouzení rodičovské zodpovědnosti považují vztah mezi rodičem a dítětem, je možné přiřadit také Španělsko. Španělská právní úprava také považuje v této problematice za irelevantní, zda jsou rodiče manželé, a za podstatnou
považuje
nikoliv. Pokud
otázku,
bylo
určeno
rodičovství
či
bylo rodičovství určeno o obou rodičů, náleží
rodičovská
zodpovědnost
rozdíl
tedy
je
zda
opět
stejně
v tom,
že
tak
otci
nelze
u
jako
matce.130
dětí
narozených
Jediný mimo
127
tamtéž Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.343 129 tamtéž 130 stránky Commission on European Family Law [citováno 10.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 128
84
manželství uplatnit domněnku svědčící manželu matky dítěte, ale že otec musí své dítě uznat.131 Poslední
skupina
států
je
v problematice
rodičovské
zodpovědnosti nejrozmanitější. Kromě určení vztahu rodičů a dětí a vzájemného vztahu rodičů totiž považuje za podstatné další okolnosti, které významně ovlivňují postup při určení rodiče, který
bude
nositelem
rodičovské
zodpovědnosti
nebo
ji
bude
fakticky vykonávat. Francouzská právní úprava sice stanovuje obecné pravidlo, že nesezdaným stejně
rodičům
jako
náleží
manželským
společná
párům
(čl.372
rodičovská
zodpovědnost,
francouzského
občanského
zákoníku), ale tuto zásadu je možné uplatnit jen v případě, že oba rodiče dítě uznali.Čl.372 odst.2 pak stanovuje 2 případy, za kterých získává rodičovskou zodpovědnost pouze jeden rodič132 :
První
možný
některého dítěte.
případ
z rodičů
Pokud
druhý
se
týká
situace,
kdy
určeno
více
než
jeden
rodič
dítě
uznal
bylo rok
dříve,
rodičovství po
narození
zůstává
tento
rodič výlučným držitelem rodičovské zodpovědnosti.
Druhý případ se týká těch situací, kdy bylo rodičovství určeno soudní cestou. Je zde uplatněn předpoklad, že pokud muselo být rodičovství určeno rozhodnutím soudu, rodič nechtěl spontánně svoje rodičovství (zpravidla otcovství) uznat, a tak je mu odepřena možnost stát se nositelem rodičovské zodpovědnosti. Je tedy sice po právní stránce určen jako rodič dítěte, ale ztrácí možnost využívat práv vyplývajících z výkonu rodičovské zodpovědnosti.
131
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.344
132
tamtéž, s.340
85
Ve výše uvedených případech není tedy rodiči, který se zdráhal uznat dítě či odmítal být jako otec dítěte určen, umožněno být nositelem rodičovské zodpovědnosti a fakticky ji vykonávat. Tato situace ovšem nemusí být konečná. I v těchto dvou případech může být
rodičovská
zodpovědnost
vykonávána
společně
oběma
rodiči.
Předpokladem pro společný výkon rodičovské zodpovědnosti však je společné prohlášení rodičů, které učiní před příslušným soudem a uvedou
v něm,
že
budou
rodičovskou
zodpovědnost
vykonávat
společně. Další možností je, že soudce vydá nařízení, kterým přidělí společnou rodičovskou zodpovědnost oběma rodičům (článek 372 odst.3 francouzského občanského zákoníku).133 Podobný postup je možné nalézt také v Řecku, protože i řecká právní
úprava
považuje
za
podstatné,
zda
bylo
rodičovství
dobrovolně uznáno, či muselo být určeno soudní cestou. Pokud rodiče
nejsou
obecně
manželé,
matce.
Otec
připadá
dítěte
výkon
se
může
rodičovské na
zodpovědnosti
výkonu
rodičovské
zodpovědnosti podílet, pokud dítě dobrovolně uzná za své nebo pokud nevystoupí jako odpůrce v případě soudního řízení o určení otcovství. Fakticky však bude tento otec vykonávat rodičovskou zodpovědnost
jen
ve
výjimečných
případech,
tzn.
pokud
matka
dítěte ve výkonu rodičovské zodpovědnosti ustane, selže nebo ji není
schopna
nadále
vykonávat
(Článek.1515
odst.1
řeckého
občanského zákoníku).134 Z jiných
důvodů
zodpovědnosti jen
i
k názoru
být
otci
přidělen
výkon
rodičovské
rozhodnutím soudu, a to pouze tehdy, pokud je
takové rozhodnutí v soud
může
zájmu dítěte. V takovém případě přihlédne
matky,
její
souhlas
bude
považován
za
sice
133
stránky Commission on European Family Law http [citováno 10.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 134 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.341-342
86
významný,
avšak
nikoliv
rozhodující
faktor
(Art.1515
odst.2
řeckého občanského zákoníku).135 Pokud však otec vystupuje jako odpůrce v soudním řízení o určení
otcovství,
nemůže
se
podle
řeckých
zákonů
podílet
na
výkonu rodičovské zodpovědnosti ani v tomto výkonu nahradit matku dítěte (Art.1515 odst.3 řeckého občanského zákoníku).136 Maďarsko na rozdíl od jiných evropských států považuje kromě vztahu mezi rodičem a dítětem za významný také vztah mezi rodiči samotnými.
Pokud
v neformálním
rodiče
svazku,
dítěte mohou
nejsou
společně
manželé
a
vykonávat
žijí
spolu
rodičovskou
zodpovědnost za předpokladu, že je vyjasněn a ustanoven zákonný status matčina partnera. To prakticky znamená, že rodiče nejsou manželé,
ale
jejich
vztah
byl
přece
jen
určitým
způsobem
formalizován. Pokud je tento předpoklad splněn, maďarské zákony nečiní žádný rozdíl mezi rodičovskou zodpovědností sezdaných a nesezdaných rodičů.137 Italská
právní
úprava
rodičovské
zodpovědnosti
v případě
dětí narozených mimo manželství pak považuje za významný jak vztah mezi rodiči, tak jejich vztah k dítěti. Italské zákony pak na základě těchto dvou hledisek rozlišují několik možných situací a podle nich stanovují postup. Pokud oba rodiče uznali své dítě společně a stále spolu žijí, vykonávají rodičovskou zodpovědnost společně. Pokud však spolu rodiče dítěte nežijí, je k výkonu rodičovské zodpovědnosti oprávněn ten rodič, se kterým dítě žije v domácnosti. Může však nastat i situace, že dítě nežije s žádným z rodičů. V takovém případě náleží právo vykonávat rodičovskou zodpovědnost tomu z rodičů, který dítě uznal jako první. Není 135
stránky Commission on European Family Law http [citováno 10.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
136
stránky Commission on European Family Law http [citováno 10.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 137 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s. 342
87
však
vyloučeno,
že
soud
rozhodne
jinak,
pokud
je
to
v zájmu
dítěte (článek 317bis italského občanského zákoníku).138 V Portugalsku
záleží
na
tom,
zda
bylo
legálně
určeno
rodičovství, popřípadě na tom, se kterým z rodičů dítě žije. Pokud bylo u dítěte narozeného mimo manželství určeno rodičovství jen jednoho z rodičů, náleží rodičovská zodpovědnost jen tomuto rodiči však
(článek
bylo
1910
založeno
portugalského rodičovství
občanského
o
obou
zákoníku).
rodičů,
kteří
Pokud nebyli
manželé v okamžiku narození dítěte a nejsou doposud, pak výkon rodičovské zodpovědnosti náleží tomu z rodičů, který má dítě ve své péči (článek1911 odst.1).139 Zákon sice předpokládá, že dítě má ve své péči matka (jak je uvedeno v článku 1911 odst.2), ale tento předpoklad může být vyvrácen.140 Pokud rodiče sice nejsou manželé, ale žijí spolu, dává jim portugalské
právo
možnost
získat
společnou
rodičovskou
zodpovědnost. Pokud totiž rodiče prohlásí před úředníkem matriky, že si přejí vykonávat rodičovskou zodpovědnost nad svým dítětem společně, bude rodičovská zodpovědnost náležet oběma (článek 1911 odst.3 portugalského občanského zákoníku).141
Zemí, kterou podle mého názoru není možno zařadit do žádné z výše uvedených skupin států, je Dánsko. Souvisí to s poněkud zvláštním postupem v otázce určování otcovství, který samozřejmě ovlivňuje také určení držitelů rodičovské zodpovědnosti. Určení otcovství není v dánském právu ponecháno jen vůli rodičů, ale od matky je přímo požadováno, aby poskytla informace 138
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.344 139 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.341-342 140 stránky Commission on European Family Law http [citováno 14.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 141
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.343
88
o možném otci (či otcích) a příslušné úřady pak zahájí řízení týkající
se
otcovství,
pokud
tedy
takové
neiniciovala
řízení
matka, potenciální otec nebo opatrovník dítěte.142 S takto určeným otcovstvím
je
typicky
spojeno
také
prohlášení
o
péči
a
zodpovědnosti (dánský zákon o dětech).143 V tomto prohlášení mohou rodiče uvést, že se budou o dítě starat, pečovat a budou za ně zodpovědni
společně.
rodičovskou
Pokud
zodpovědnost
tak
(článek
učiní, 51
získávají
dánského
společnou
zákona
o
o
rodičovské moci a kontaktu). Další možností, jak získat společnou rodičovskou
zodpovědnost,
je
uzavření
dohody
mezi
rodiči
o
společné rodičovské moci (článek 6 dánského zákona o o rodičovské moci a kontaktu).144 Pokud není učiněno žádné prohlášení vztahující se k péči o dítě
a
zodpovědnosti
společné
rodičovské
pravomoc
–
kontaktu.
k němu
nebo
pravomoci,
Art.5(2)
dánského
pak
nebyla má
zákona
uzavřena
matka o
o
sama
dohoda
o
rodičovskou
rodičovské
moci
a
145
Zatímco matka ve všech výše rozebraných právních systémech získává rodičovskou zodpovědnost automaticky v okamžiku narození dítěte
(samozřejmě
i
tady
existují
výjimky,
týkají
se
však
výjimečných případů jako jsou utajené porody či děti odložené do babyboxů),
u
otců
je
situace
nepoměrně
složitější.
Komplikovanější je již určování otcovství u nemanželských dětí, protože která
nelze svědčí
uplatnit
žádnou
zákonnou
domněnku
podobnou
manželu
matky.
Protože
přisouzení
té,
rodičovské
142
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.339 143
stránky Commission on European Family Law http [citováno 29.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 144 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.340 145
stránky Commission on European Family Law http [citováno 29.3.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
89
zodpovědnosti
se
odvíjí
ve
všech
evropských
státech
také
od
určení rodičovství, má složitější postup při určování otcovství u dětí narozených mimo manželství vliv na rozhodování o rodičovské zodpovědnosti. Jednotlivé evropské státy se od sebe svými právními úpravami a konkrétními postupy v této problematice samozřejmě liší. Ve všech
je
však
narozené
mimo
více
méně
či
manželství
patrná
snaha
neocitly
o
to,
v příliš
aby
se
děti
znevýhodňujícím
postavení oproti manželským dětem. Některé
státy
přičítají
rodičovskou
zodpovědnost
oběma
rodičům, ať už jsou manželé, žijí spolu či nikoliv. Otázkou však zůstává,
do
z rodičovské
jaké
míry
zodpovědnosti
práva plní
a
oba
povinnosti
rodiče,
vyplývající
například
jak
je
ochoten či schopen fakticky vykonávat rodičovskou zodpovědnost rodič, který s dítětem nežije ve společné domácnosti a stýká se s ním dvakrát v měsíci. Státy,
které
naopak
přičítají
automaticky
rodičovskou
zodpovědnost u dětí narozených mimo manželství jen jednomu rodiči (zpravidla
matce),
vylučují
druhého
rodiče
z výkonu
práv
a
povinností spojených s rodičovskou zodpovědností. Lépe řečeno, ponechávají
na
něm,
zda
chce
být
nositelem
rodičovské
zodpovědnosti. Nechávají totiž určitý prostor pro to, aby se i druhý rodič mohl dobrovolně přihlásit jako rodič dítěte
a jako
osoba ochotná nést práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti.
Většinou
tak
však
musí
dojít
v součinnosti
s matkou dítěte či s jejím souhlasem (dohodou rodičů či jejich společným prohlášením). Pokud k tomu nedojde, zůstává většinou matka sama držitelem rodičovské zodpovědnosti. V tomto přístupu lze podle mého názoru nalézt podklady pro tvrzení, že jsou tak diskriminováni případů
totiž
otcové
nemanželských
v těchto
státech
dětí.
vykonává
V naprosté matka
většině
rodičovskou
zodpovědnost a možnosti otce, jak se stát rovněž vykonavatelem
90
rodičovské
zodpovědnosti,
jsou
podstatně
omezené,
pokud
s tím
matka dítěte nesouhlasí. Také se nabízí otázka, zda automatické přisouzení rodičovské zodpovědnosti výlučně matce v případě dětí narozených
mimo
manželství,
nějakým
způsobem
tyto
děti
nediskriminuje či je nestaví do znevýhodněné pozice oproti dětem manželským.
Odpověď
je
však
složitá
a
podle
mého
názoru
by
vyžadovala nejen právní, ale rovněž sociologický a psychologický rozbor. I kdyby se totiž zákony v těchto zemích změnily v tom smyslu, že by rodičovskou zodpovědnost získávali automaticky oba právně určení rodiče, neznamenalo by to ještě, že se situace dětí v praxi opravdu změní a přiblíží dětem narozeným v manželství. Tvorbou
a
aplikací
zákonů
je
sice
možné
donutit
rodiče,
aby
dítěti přispíval na výživu či finančně podporoval jeho studium, ale
už
není
tak
jednoduché
podílel
na
výchově
rozvoj.
I
takové
dítěte
donutit
rodiče,
aby
podporoval
či
požadavky
se
totiž
aby
se
pozitivně
jeho
vyskytují
všestranný v některých
názorech na to, co je vlastně v nejlepším zájmu dítěte. A právě nejlepší
zájem
dítěte
či
blaho
dítěte
jsou
často
tím
nejpodstatnějším hlediskem pro posouzení postavení dětí a měly by být tím hlavním, co ovlivní soudní rozhodnutí ohledně rodičovské zodpovědnosti,
potažmo
jakékoliv
soudní
či
úřední
rozhodnutí,
které se dítěte nějak dotýká. Důležitou otázkou také je, zda se nějak změní situace, když rodiče nějak zformalizují svůj vztah. Obecná odpověď zní, že ne. V některých
státech
je
postavení
dítěte
založeno
na
právně
určeném vztahu mezi ním a jeho rodiči a nikoliv na vztahu mezi rodiči navzájem. Proto nemá na dítě po právní stránce vliv to, zda
rodiče
později
uzavřeli
manželství
či
dohodu
(i
když
samozřejmě po praktické stránce děti a jejich situaci ovlivní). Právní vztah dítěte k rodičům se tím nemění. Ve většině států je navíc jediným způsobem formalizace vztahu manželství. Tím se však zabývá již Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených
91
mimo manželství, která stanovuje, že sňatkem rodičů získává dítě narozené
mimo
manželství
stejné
postavení
jako
dítě
narozené
v manželství. Ve většině evropských zemí však postoupila snaha o zrovnoprávnění dětí narozených mimo manželství natolik, že se postavení
dětí
narozených
mimo
manželství
příliš
neliší
od
manželských dětí. Zpravidla je jediným významným rozdílem jiný postup při určování otcovství. To má někdy za následek, že určení otcovství a tím vyřešení právního vztahu dítěte k jeho otci je u dětí narozených mimo manželství zdlouhavější, zejména v případě kdy otec neuzná dítě dobrovolně a je tedy třeba soudního řízení o utčení otcovství. Pak je záležitostí rychlosti soudů, do jaké míry či na jak dlouho se dítě narozené mimo manželství ocitne ve znevýhodňujícím postavení oproti dítěti manželskému. Některé formalizovaného registrované
evropské vztahu
partnerství
právní kromě
řády
znají
manželství.
v Dánsku,
Velké
také
jiný
Tak Británii,
druh
například Finsku,
Německu nebo Švýcarsku či pacte civil de solidarité ve Francii. Takto zformalizovaný vztah se však týká zejména osob stejného pohlaví a je tedy jasné, že po biologické stránce nemohou být obě tyto osoby rodičem dítěte. Úpravou vztahů registrovaných partnerů k dítěti či dětem některého z nich se pak budeme zabývat v jiné části této práce.
92
VI. Zájem dítěte a jeho pojetí v evropských právních řádech
Samotné termíny „nejlepší zájem dítěte“ či „blaho dítěte“ najdeme prakticky ve všech právních řádech evropských zemí, ale už ne tak často najdeme jejich definici. Výklad těchto pojmů či rozhodnutí, co pod ně zahrnout, je často ponecháno na soudcích či soudech. Jakákoliv definice těchto pojmů by totiž byla nadmíru složitá, ne-li nemožná a podle některých názorů dokonce pro dítě nebezpečná. Je třeba vycházet z toho, že každé dítě (stejně jako každá lidská osobnost obecně) je zcela jedinečné, má jiná přání, jiné potřeby, jiné schopnosti a dovednosti. A stejně tak jsou velice
individuální
životní
podmínky
každého
dítěte,
možnosti
jeho rodičů, vztahy v rodině a další externí vlivy, které na dítě působí. Proto každá definice zájmu či blaha dítěte by byla a je velice obecná a vágní, aby pod ni mohlo být zahrnuto v podstatě všechno,
co
konkrétní
dítě
k konkrétním
případě
vyžaduje
a
potřebuje. V mnoha
státech
tedy
není
možné
v právním
řádu
nalézt
jednoznačnou definici zájmu dítěte a tato je rozmělněna v mnoha jednotlivých
normách,
soudní praxi.
popřípadě
ponechána
právní
teorii
nebo
Často se v evropských právních řádech vyskytují
taková ustanovení, jako například že rodiče musí podporovat blaho dětí (Sec.137 odst.1 rakouského občanského zákoníku)146 nebo že blaho dítěte má být prvořadým hlediskem pro rozhodování soudů (Sec.1 odst.1anglického zákona o dětech).147 Postavení narozených
mimo
manželství
je
velmi
často
ovlivněno
dětí hlavně
soudním rozhodnutím, které ve sporných případech či tam, kde se rodiče nejsou schopni dohodnout, stanovuje, kdo je po právní 146
stránky Commission on European Family Law http [citováno 5.4..2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 147 tamtéž
93
stránce rodičem dítěte, kdo bude mít dítě ve své péči nebo kdo bude vykonávat rodičovskou zodpovědnost. Všechna tato rozhodnutí týkající
se
dítěte
by
podle
evropských
právních
řádů
měla
sledovat zejména nejlepší zájem či blaho dítěte. Názory na to, co tento pojem obsahuje, a také
způsoby interpretace tohoto pojmu v
soudní praxi se však v jednotlivých zemích liší. Pro srovnání postavení dětí narozených mimo manželství v rozdílných evropských zemích proto považuji za nezbytné zabývat se podrobněji také významem
tohoto
pojmu
v jednotlivých
evropských
právních
systémech, způsobem jeho interpretace a praktickým využitím. V rakouských zákonech můžeme nalézt obecný pojem blaho dětí například v Sec.137(1) rakouského občanského zákoníku.148 Blahem se zde rozumí zájmy dítěte, které je nutno vzít v úvahu, a to zejména osobnost dítěte a jeho potřeby, zvláště jeho schopnosti a dovednosti, předpoklady a vývojové možnosti. Stejně tak je nutné brát ohled také na životní podmínky
jeho rodičů (např. jejich
výdělek). Obecně lze říci, že rakouské právo považuje za zájem dítěte především jeho fyzické, psychické a emocionální blaho.149 Pro jeho realizaci je pak nutným základem rodičovská láska, péče a poskytování bezpečí, což by však dítěti měli dávat oba rodiče. Také
v Belgii
jsou
zájmy
dítěte
podstatným
kritériem
či
cílem rodinného práva a ohrožení zájmů dítěte je argumentem pro zásah příslušných úřadů.150 I v belgických zákonech můžeme však definici pojmu „zájmy dítěte“ nalézt pouze jako obecný princip151, který by měl brát soudce v úvahu a je tedy ponecháno právě na soudcích, jak si tento pojem vyloží. Jedná se tedy o subjektivní 148
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.477 149
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.477 150
tamtéž Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.477 151
94
standard
a
v jednotlivých
individuálně,
podle
případech
osobní
situace
je
nutno
dítěte
a
postupovat
sociologického
kontextu. Přesto Můžeme
se
se
však
setkat
objevují
snahy
s definicemi,
o
které
definici se
snaží
tohoto
pojmu.
vymezit
pojem
„zájem dítěte“ buď pozitivně nebo negativně. Pozitivní definice uvádějí, že zájmem dítěte je to, co je mu fakticky ku prospěchu. Jednoduše řečeno, podle tohoto přístupu je zájem dítěte to, co dítěti
prospívá.
Negativní
vymezení
pak
často
dítěte jako určitou absenci nevýhod. Činit v zájmu
dítěte
tedy
znamená
také
definuje
zájem
něco nebo se chovat
zamezit
určitým
negativním
vlivům na dítě, popřípadě snažit se zabránit tomu, aby se dítě ocitlo v nějakém znevýhodňujícím postavení. Pod toto vymezení je samozřejmě
možné
také
zahrnout
i
absenci
diskriminace
dětí
narozených mimo manželství. V Belgii však v posledních letech nastal v otázce posuzování zájmů
dítěte
značný
posun.
Zatímco
v minulosti
bylo
na
dítě
pohlíženo jako na absolutně neschopné vykonávat či využívat svoje vlastní práva, nyní je zřejmá tendence poskytnout dítěti určitou možnost podmínkám
participace. pro
K ochraně
realizaci
zájmů
a
zaopatření,
dítěte,
se
jako
hlavním
v belgickém
právním
systému přidala tedy také participace dítěte na realizaci svých zájmů. Konkrétní posouzení
zájmů
kritéria dítěte
pro
belgické
úřady
tedy
následující:
jsou
v otázce
stabilita
dítěte,
zachování či podpora vztahu mezi rodiči a dítětem, přání dítěte, věk dítěte, možnosti vzdělávání dítěte nebo materiální podmínky rodičů. pokud se dostane do konfliktu zájem dítěte a zájem rodičů (či jednoho rodiče), zájmy dítěte mají přednost.152
152
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.477
95
V právním systému České republiky je koncept „zájmů dítěte“ také často využívaný, ale žádný zákon jej přesně nedefinuje ani v České republice. Interpretace tohoto pojmu tedy náleží soudní praxi a právní teorii. Z obsahu jednotlivých opatření je však možné odvodit, že rodiče mají ve výchově dítěte rozhodující roli a měli by mu být svým vlastním životem a chováním vzorem (§32 českého zákona o rodině). Aby byl výkon rodičovské zodpovědnosti v souladu se zájmy dítěte, měl by vést k všestrannému vývoji dítěte.153 Dánský právní řád rovněž neobsahuje přesnou definici pojmu „zájem dítěte“, přesto však tento pojem používá. Konkrétně jej můžeme nalézt v článku 2 Dánského zákona o rodičovské pravomoci a kontaktu,
kde
je
uvedeno,
že
základě zájmů a potřeb dítěte.
rozhodnutí
musí
být
učiněna
na
154
Podobné ustanovení obsahuje také §1 (1) Anglického zákona o dětech z roku 1989.
Podle něj by měly soudy pří řešení každého
případu, který se týká výchovy dítěte, správy jeho majetku nebo využití jeho příjmů z tohoto majetku, brát jako prvořadé hledisko blaho dítěte.155 Sledovat zájem dítěte však neznamená, že by měli rodiče úplně ignorovat své vlastní zájmy či zájmy jiných osob. Podle některých názorů nejsou rodiče například vázáni zvažovat blaho dítěte v takových otázkách, jako je kariérní postup, změna bydliště nebo rozvod.156 Ve finském právním systému se k zájmům dítěte vztahují zejména tyto zákony : Zákon na ochranu dětí a Zákon o péči o dítě a právu na kontakt. Opět zde nenajdeme definici zájmů dítěte, ale 153
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.478 154 stránky Commission on European Family Law http [citováno 5.4..2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 155 stránky Commission on European Family Law http [citováno 5.4..2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 156 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.479
96
můžeme
z těchto
předpisů
odvodit,
co
finská
právní
úprava
považuje za zájem dítěte a co za nezbytné k jeho prosazení. Tak například ten, kdo o dítě pečuje, má dítěti zajistit blahobyt a vyvážený vývoj podle individuálních potřeb dítěte a jeho přání a také blízký a milující, láskyplný lidský vztah s dítětem, a to hlavně mezi dítětem a jeho rodiči (Sec. 1 odst. 1 Zákona o péči o dítě). Cílem by tedy mělo být, aby dítě prožívalo plnohodnotný vztah
k oběma
rodičům,
zajištěna
dobrá
přiměřené
věku
péče a
nejen a
úrovni
k jednomu.
výchova,
stejně
vývoje
dítěte.
Dítěti tak Dítě
by
měla
dohled
a
by
mělo
být péče být
vychováváno v bezpečném a stimulujícím prostředí a mělo by získat vzdělání korespondující s jeho přáním a talentem (Sec.1 odst.2 Zákona o péči o dítě). Dítě by mělo být vychováváno v atmosféře porozumění, tělesně
bezpečí
trestáno
a
ani
lásky.
Dítě
by
nemělo
jinak
pokořováno.
Dítě
být by
ponižováno, mělo
být
povzbuzováno, podporováno a mělo by se mu napomáhat k tomu, aby jeho vývoj směřoval k nezávislosti, zodpovědnosti a dospělosti (Sec.1odst.3 Zákona o péči o dítě).157 Za dítě samozřejmě často rozhoduje ten, kdo má k dítěti rodičovskou zodpovědnost. Taková rozhodnutí, dotýkající se dítěte, by však měla brát v úvahu nejen věk dítěte a jeho vyspělost, ale také pocity dítěte, jeho názory a přání (Sec.4 odst.2 Zákona o péči o dítě a právu na kontakt). Příslušná osoba, odpovědná za dítě, by tedy neměla rozhodovat jen podle toho, co si ona myslí, že je pro dítě nejlepší, ale také podle toho, co si myslí nebo chce dítě samotné. Proto je žádoucí, aby dítě mělo možnost se k daným problémům vyjádřit a mít vliv na rozhodnutí.158
157
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.479 158
stránky Commission on European Family Law http [citováno 5.4..2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
97
Ve
Francii
v zákonech
je
také
pojem
pouze
„nejlepší
jako
velice
zájem
obecný
dítěte“
princip.
zahrnut
Výklad
je
ponechán zejména na soudcích, kteří musí v konkrétním případě zvážit,
co
je
v zájmu
dítěte.
V článku
371-1
francouzského
občanského zákoníku najdeme definici rodičovské zodpovědnosti, kde je uvedeno, že tato je souborem práv a povinností směřujících k zájmům dítěte. Výkonem rodičovské zodpovědnosti by mělo být chráněno bezpečí dítěte, jeho zdraví a mravní zásady, mělo by mu být poskytnuto bezpečí a umožněn osobní vývoj. Hlavními zájmy dítěte, které uvádějí francouzské zákony jsou tedy : bezpečí, zdraví, morálka a vzdělání, v konkrétních případech však mnoho dalších.
Také ve Francii převažuje názor, že by měla být dítěti
umožněna
participace,
Neuvádí
se
rozhodnutí,
totiž, ale
života dítěte.
159
ovšem
že
mají
mu
přiměřená
rodiče pomoci
mají
jeho za
věku
a
dítě
činit
v rozhodování,
které
zralosti. veškerá se
týká
Podrobnější představu o zájmech dítěte můžeme
nalézt ve francouzském právním systému v následujících článcích francouzského občanského zákoníku160 : •
Článek 371-2 zavazuje rodiče k tomu, aby poskytli dítěti možnost vzdělání a podporovali je v něm (v míře, kterou umožňují jejich finanční prostředky, možnosti druhého rodiče a
potřeby
v momentě,
dítěte). kdy
dítě
Tento dosáhne
závazek
nekončí
plnoletosti,
automaticky
protože
v zájmu
dítěte je, aby studovalo a získalo profesionální vzdělání i poté, co již dospělo. •
Článek371-3 : dítě nemůže být odebráno od rodiny a z jeho domova. Výjimkou jsou samozřejmě situace, kdy je odebrání dítěte nutností. Za jakých situací může být dítě od rodiny
159
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.479-481 160 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.479-481
98
odebráno
je
uvedeno
v zákonech.
Obecně
je
však
v zájmu
dítěte, aby žilo se svými rodiči. •
Článek 371-4 : za normálních okolností je v zájmu dítěte, aby
mělo
osobní
vztahy
se
svými
prarodiči
nebo
dokonce
praprarodiči •
Článek 371-5 stanovuje, že dítě by nemělo být odděleno od svých sourozenců, pokud je možné, aby žili společně nebo pokud
zájem
sourozenci
dítěte
přece
nevyžaduje
jen
odděleně,
povahu jejich osobního vztahu a •
jiné
řešení.
soudce
činí
soudce.
měl
žijí
stanovit
konkrétní podmínky.
Článek 373-2-6 se týká rozhodnutí, která zodpovědnosti
by
Pokud
Podle
ohledně rodičovské
tohoto
ustanovení
může
soudce nařídit, aby byla chráněna nepřetržitost a pevnost vazeb mezi dítětem a každým z rodičů. Toto nařízení ukazuje, že podle francouzského práva bude obvykle v zájmu dítěte, aby udržovalo osobní vztahy s oběma rodiči.
Právě poslední bod má velkou váhu pro posouzení situace dětí narozených mimo manželství. Z tohoto ustanovení je totiž zřejmá snaha o to, aby v životě dětí narozených mimo manželství nechyběl ani otec a ani matka. Týká se to zejména dětí, jejichž rodiče spolu nežijí. Zájem dítěte je hlavní zásadou rodičovské zodpovědnosti také v německém právu (§1697a německého občanského zákoníku).161 Zájem dítěte
je
nejdůležitější
zásadou
pro
výkon
rodičovské
zodpovědnosti, ale také základem pro jakékoliv soudní rozhodnutí. Tento
blíže
nedefinovaný
princip
nalezneme
v německém
systému
v mnoha normách. Například §1671 odst.2 věta druhá uvádí nejlepší zájem dítěte jako kritérium, které by měl vzít v úvahu soud při 161
stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.4.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
99
rozhodování, zda přidělí rodičovskou zodpovědnost výlučně jednomu z rodičů,
když
rodiče
žijí
odděleně.162
Na
tomto
příkladu
je
patrné, jak velmi obecný pojem je zájem dítěte a jak může ve dvou konkrétních případech vést ke zcela rozdílným řešením. Pokud má dítě se svým otcem kladný vztah, otec se aktivně podílí
a chce
se podílet i nadále na výchově dítěte, bude patrně v zájmu tohoto dítěte, aby se otec na výkonu rodičovské zodpovědnosti podílel a podle toho taky soud zřejmě přidělí rodičovskou zodpovědnost i otci.
Pokud
je
však
otcem
dítěte
alkoholik
se
sklony
k agresivitě, zřejmě bude spíše v zájmu dítěte, aby se na výkonu rodičovské
zodpovědnosti
nepodílel.
Tyto
dva
příklady
jsou
samozřejmě
velmi zjednodušeně popsané, ale mohou nám dostatečně
ilustrovat, jak si různé případy vyžadují individuální přístup a řešení. V nejlepším přestěhovalo držitelem
do
zájmu dítěte tak může být i nařízení, aby se
společné
rodičovské
domácnosti
zodpovědnosti,
s rodičem, a
další
který osoby
není (§1682
německého občanského zákoníku). Blíže
k definici
zájmů
dítěte
má
§1666
odst.1
německého
občanského zákoníku, který rozlišuje fyzické, psychické a morální blaho dítěte. Všechny tři složky by však měly být chráněny v co nejširším rozsahu. Blíže však uvádí jen určité typy chování. Tak například stanovuje, že zanedbávání dítěte ohrožuje jeho nejlepší zájmy.163 Jakákoliv užší definice pak obecně vychází z otázky, zda byly dítěti zajištěny určité objektivní standardy pro jeho vývoj, jak je stanovuje například německý zákoník společenské ochrany (Sozialgesetzbuch). Opírá se také o objektivní výchovné principy, jako : podpora vývoje dítěte, výchova dítěte k tomu, aby se z něj 162
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.481-482 163
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.481-482
100
stala
osobnost
schopná
začlenit se do dítě
převzít
odpovědnost
za
sebe
sama
a
společnosti, stabilní prostředí, ve kterém je
vychováváno,
respekt
k pocitům
dítěte.
Dále
musí
být
vzhledem k individuálním okolnostem bráno v úvahu také sociální prostředí dítěte a jeho věk.164 Co se týká rodičovské zodpovědnosti, nejlepší zájmy dítěte by měly být určovány primárně rodiči, přičemž by měli použít kritéria uvedená výše a měly by být v souladu s osobnostními právy dítěte. Objektivní vnější stanovení či určení zájmů dítěte je vyžadováno jen tam, kde je nezbytné soudní rozhodnutí. §1626 odst.3 německého občanského zákoníku pak navíc obsahuje pokus o pozitivní podstatnou
definici
zájmu
dítěte.
součást
blaha
dítěte
Je
zde
totiž
představuje
uvedeno,
kontakt
že
s oběma
rodiči a s jinými blízkými osobami za předpokladu, že podporují vývoj dítěte.165 V řecké právní úpravě rodičovské zodpovědnosti, potažmo ve všech nařízeních týkajících se dětí, je pojem „zájem dítěte“ také velmi flexibilní a lze jej přizpůsobit individuálním potřebám konkrétního dítěte a daným okolnostem. Řecké zákony rozlišují mezi
morálními
zahrnuje dítěte,
ochranu rozvoj
a
materiálními psychického,
jeho
zájmy
dítěte.
duševního
osobnosti,
a
stejně
Morální
fyzického
jako
ochranu
zájem zdraví jeho
základních práv a svobod. Materiální zájmy dítěte pak odkazují k majetku dítěte. Významná kritéria pro upřesněni zájmů dítěte bývají
v Řecku
odvozována
z mezinárodního
práva
(například
z Evropské úmluvy o lidských právech nebo z Úmluvy o právech
164
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.481-482
165
stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.4.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
101
dítěte), z opatření vnitrostátního práva, ale také
z poznatků
moderní psychologie a dětské psychiatrie.166 Maďarský
zákon o
rodině
řadí mezi
své
základní
principy
právě zájmy dítěte a to, aby tyto zájmy byly vždy brány v úvahu při
aplikaci
zajištěna.
tohoto
zákona.
Práva
dítěte
by
měla
být
vždy
Toto obecné ustanovení je obsaženo také v osmé části
tohoto zákona, která se týká rodičovské zodpovědnosti a státní péče. Právě rodičovská zodpovědnost by měla být podle tohoto zákona
vykonávána
v zájmu
dítěte.
To
je
garantováno
také
pravidlem, že dítě, které je toho schopné, má právo být vyslyšeno a jeho názoru se má přikládat váha v každé důležité otázce či problému, který se ho týká. Stejně tak poručník by měl vykonávat rodičovskou zodpovědnost podle nejlepších zájmů dítěte.167 Řecký
zákon
o rodině
sice
obsahuje
pojem
„zájem
dítěte“
namísto pojmu „nejlepší zájem“, ale odborná právnická literatura a
praxe
dítěte“.
vykládá
slova
tohoto
zákona
jako
„nejlepší
zájem
168
Jako jeden z mála právních systémů obsahuje definici blaha dítěte irský právní systém. Pojem „blaho“ je definován v Sec. 2 Irského zákona o dětech z roku 1964 jako náboženské, morální, intelektuální,
fyzické
a
sociální
blaho
dítěte.
definovanému blahu dítěte a ke všem jeho složkám
K takto musí soud
přihlédnout vždy, když uvažuje o péči o dítě nebo jeho výchově, administraci jeho majetku či jeho správě nebo svěřenectví nebo třeba o příjmech dítěte (Sec. 3).169
Blaho dítěte je v těchto
otázkách prvním a rozhodujícím hlediskem. Nejlepší zájem dítěte se tak stává výchozím bodem pro posuzování všech záležitostí 166
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.482 167 tamtéž, s.482-483 168 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.483 169 stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.4.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
102
týkajících se dítěte. Pokud se blaho dítěte dostane do konfliktu s jinými zájmy (například právy rodičů), blaho dítěte převažuje. Tento
princip
je
samozřejmě
v souladu
s mezinárodními
závazky
Irska (Irsko také přijalo Úmluvu o právech dítěte z roku 1989).170 Pro posouzení blaha dítěte musí být brány v úvahy veškeré záležitosti týkající se dítěte a někdy může být nutné vybočit z definice obsažené v Sec. 2 Irského zákona o dětech nebo, lépe řečeno, pojmout ji šířeji. Přece jen byl tento zákon přijat již v roce 1964 a od té doby nastal jistě posun v názorech na to, co je blaho dítěte. Tak například v tomto zákoně není uveden faktor, který je považován za velice důležitý pro blaho dítěte, a to jeho blaho
emocionální.
Podle
některých
názorů
dokonce
emocionální
blaho představuje nejdůležitější aspekt blaha dítěte obecně, a proto
by
na
něj
měl
být
vždy
brán
ohled.
Tento
názor
má
samozřejmě velký vliv na rozhodování o tom, do čí péče bude svěřeno dítě, pokud spolu rodiče nežijí (což se samozřejmě týká také dětí narozených mimo manželství). V Irsku je obecně uznáván názor, že děti mladší sedmi let by měli žít v péči matky. Tyto názory
pravděpodobně
vycházejí
z poznatků
psychologie
či
psychiatrie. Emocionální vazba takto malých dětí na jejich matku je
ve
většině
případů
silnější
než
vazba
na
otce
a
pro
emocionální blaho dítěte (a tím i blaho dítěte obecně) je proto prospěšnější zůstat v péči matky. V posledních letech je však i tento
přístup
znovu
přehodnocován
a
často
jsou
proti
němu
vznášeny námitky. Tak se objevují například názory, že tento přístup zcela ignoruje rostoucí počet mužů, kteří plní svoji rodičovskou roli ve zvýšené míře nebo téměř přejali rodičovskou úlohu matky. Ve světle těchto probíhajících změn ve společnosti mění
také
soudy
svá
stanoviska
a
jsou
stále
častěji
ochotni
170
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.483
103
rozhodnout,
že
dítě
bude
v péči
otce.
Automatické
přidělení
dítěte do péče matky by totiž nemuselo vždy znamenat, že takové rozhodnutí bude v zájmu dítěte. Soudy by měly vyžadovat určité záruky, že rodič, který bude mít dítě ve své péči, má dostatečné mentální a fyzické předpoklady pro výkon povinností spojených právě s péčí o dítě, a teprve podle toho rozhodnout, zda mu je svěří.
Opět
se
zde
ukazuje,
že
je
vždy
nutno
postupovat
individuálně podle okolností konkrétního případu, aby mohlo být co nejlépe rozhodnuto o tom co je nutné učinit pro blaho daného dítěte.171 Co se týká nezletilých dětí v Itálii, musí soudy při všech rozhodnutích, která se k nim budou vztahovat, vzít vždy v úvahu jejich morální a materiální zájmy. Ani italský právní systém ovšem toho,
nestanovuje co
se
ani
zájmem
žádnou
dítěte
přesnou
přesně
definici
rozumí.
172
ani
vysvětlení
V italské
právní
teorii je totiž rovněž zastáván názor, že pojem „zájmy dítěte“ musí být velmi flexibilní, aby mohl být přizpůsoben okolnostem jednotlivých případů. Zájem dítěte je pak právě ten zájem, který vyžaduje konkrétní dítě.173 Litevský právní řád používá pojem „zájmy dítěte“ jak pro negativní,
tak
zodpovědnosti.
také V části
pro 3
pozitivní
článku
3.159
vymezení
rodičovské
litevského
občanského
zákoníku totiž uvádí, že rodičovská pravomoc nesmí být využívána proti
zájmům
stanovuje
dítěte.
pozitivní
Ćlánek
pravidlo,
3.164 že
občanského
veškeré
otázky
zákoníku týkající
pak se
171
stránky Commission on European Family Law http [citováno 15.4.2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
172
stránky Commission on European Family Law http [citováno 21.4. 2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
173
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.486
104
dítěte musí být rozhodnuty výlučně v souladu se zájmy dítěte.174 Výklad
pojmu
„zájmy
dítěte“
a
jeho
přesnější
obsah
je
také
v Litvě ponechán odborné literatuře a soudní praxi. Obecně jsou zájmy
dítěte
výchovných,
definovány
jako
emocionálních
a
souhrn
jiných
materiálních,
okolností,
životních,
které
jsou
pro
vývoj osobnosti dítěte nejpříznivější.175 Ani holandský občanský zákoník neposkytuje přesnou definici zájmů
dítěte
vzhledem
k výkonu
rodičovské
zodpovědnosti,
ani
definici zájmů dítěte obecně. Holandské zákony pouze uvádějí, že výkon rodičovské zodpovědnosti a péče o dítě musí tomuto dítěti zajistit určitý minimální standard, což ovšem ještě neznamená, že tento minimální standard představuje nejlepší zájem dítěte.176 Norské
právo
přijalo
zájem
dítěte
jako
základ
pro
své
vnitrostátní právo poté, co byla Úmluva o právech dítěte zahrnuta do norského právního systému jako předpis s vyšší právní sílou než jiné právní předpisy. Princip ochrany nejlepších zájmů dítěte se také odrazil v několika článcích norského Zákona o dětech z roku
1981.
Ten
dává
k záležitostem, které
například
dítěti
právo
vyjádřit
se
se ho osobně dotýkají, již od dosažení
sedmi let věku, a přikládá velkou váhu přáním dítěte. Se snahou chránit zájem dítěte také jistě souvisí zákaz násilí páchaného na dětech
či
jakékoliv
činnosti,
která
by
mohla
poškodit
nebo
ohrozit jeho duševní psychické nebo fyzické zdraví.177
174
stránky Commission on European Family Law http [citováno 21.4. 2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
175
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.486 176
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.486 177
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.486-487
105
Z Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 vychází také polské právo, jež používá pojem „zájmy dítěte“ ve stejném smyslu jako právě tato úmluva. V polském právu
s pojmem zájmy dítěte pracuje
také Zákon o rodině a poručnictví a polský Občanský soudní řád. Zájem dítěte je v Polsku považován za základní cíl rodinného práva. Podle některých rozhodnutí polského nejvyššího soudu však tento přístup neznamená, že by v zájmu dítěte měly být absolutně přehlíženy zájmy rodičů.178 Portugalské
právo
rovněž
neuvádí
přesnou
definici
zájmů
dítěte, ani neposkytuje kritéria pro posouzení, co je v zájmu dítěte.
Platí
zde
však
obecné
pravidlo,
že
výkon
rodičovské
zodpovědnosti je vždy podřízen zájmům dítěte (článek 1878 No. 1 portugalského
občanského
zákoníku).179
Také
v Portugalsku
se
postupuje podle toho, že existuje tolik odlišných zájmů dítěte, kolik
je
dětí,
a
tak
se
musí
postupovat
individuálně
podle
konkrétních okolností. Portugalští autoři také tvrdí, že zájmy dítěte představují kulturní koncept, ve skutečnosti závislý na systému hodnot platném v určité době v určité společnosti. Ten má vliv
na osobnost dítěte, jeho materiální a emocionální potřeby a
podmínky nutné pro jeho zdravý vývoj. Proto může být pojem „zájmy dítěte“
specifikován
prostřednictvím
pouze
vzhledem
interdisciplinárního
k těmto zkoumání
hodnotám životní
a
jen
situace
konkrétního dítěte.180 Podle Art.65 (1) ruského Zákona o rodině by výkon rodičovské zodpovědnosti neměl porušovat zájmy dítěte a právě ochrana zájmů dítěte
by
měla
být
prvořadým
faktorem
ve
výkonu
rodičovské
zodpovědnosti.181 Narozdíl od zákoníků z let 1918 a 1926 současná 178
Smyczynski T.: Prawo rodzinne i opiekuńcze. Warszawa. C.H.Beck 1997, s.45-47 stránky Commission on European Family Law http [citováno 21.4. 2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 180 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.487 181 stránky Commission on European Family Law http [citováno 21.4. 2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/ 179
106
legislativa nehovoří o výkonu rodičovské zodpovědnosti výlučně v zájmu dítěte. Současné ruské právo totiž předpokládá, že bude nalezena
rovnováha
mezi
zájmy
dítěte
a
zájmy
jeho
rodičů.
Prioritu mají zájmy dítěte až v těch případech, kdy se zájmy dítěte a zájmy jeho rodičů dostanou do tak závažného konfliktu, že není možný kompromis.182 Ani ruské právo přímo nedefinuje pojem „zájmy dítěte“. Článek 65 pouze uvádí několik vzorových modelů chování rodičů, které vždy představují porušení zájmů dítěte. Podle tohoto ustanovení by výkon rodičovské zodpovědnosti neměl poškozovat fyzické nebo psychické zdraví dítěte nebo by neměl být škodlivý pro morální vývoj dítěte. Z výchovných metod by mělo být vyloučeno
zacházení
kruté,
urážlivé,
útočné
nebo
ponižující
lidskou důstojnost. Stejně tak by rodiče při výkonu rodičovské zodpovědnosti neměli dítě slovně napadat nebo vykořisťovat. Za
normálních
okolností
je
ponecháno
na
rodičích,
aby
určili, co je v zájmu dítěte. Pokud se rodiče nemohou v tomto ohledu dohodnout nebo je patrný náznak toho, že rozhodnutí rodičů narušují zájmy dítěte, vymezí nejlepší zájmy dítěte soud nebo Oddělení pro poručnictví a kurátorství. Dítě jakéhokoliv věku dostane možnost vyjádřit své názory ohledně toho, co ono samo považuje
za
své
nejlepší
zájmy
(článek
57
ruského
Zákona
o
rodině). Samozřejmě se však názory dítěte na to, co je v jeho nejlepším zájmu, nemusí krýt s tím, co objektivně v jeho zájmu skutečně je. Proto je rodičům i úřadům umožněno, aby se neřídili názory
dítěte,
pokud
dojdou
k závěru,
že
dítě
není
schopno
adekvátně posoudit své zájmy. Pokud je dítě mladší deseti let, rodiče a úřady nemusejí uvádět, proč nepostupovali podle názorů dítěte. Pokud je však dítě starší deseti let, zákon předepisuje, aby názory dítěte byly zváženy a aby se jimi rodiče i úřady
182
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.487-488
107
řídili, pokud to tedy není v rozporu se skutečným zájmem dítěte (článek
57
ruského
Zákona
o
rodině).
Tento
požadavek
ukládá
rodičům a úřadům povinnost, aby prokázali náležitou snahu, aby vzali ve svých rozhodnutích v úvahu nejlepší zájmy dítěte.183 Výkon rodičovské zodpovědnosti v rozporu s nejlepšími zájmy dítěte může vést k omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti (čl.65(1),69 s porušením
a
73
ruského
nejlepších
Zákona
zájmů
o
rodině)
dítěte
při
a
v souvislosti
výkonu
rodičovské
zodpovědnosti mohou být rodiče také trestně odpovědni.184 Ani španělské zákony neposkytují přesnou definici ani přesná kritéria k určení nejlepších zájmů dítěte. Zákony pracují pouze s obecnou
klauzulí.
V odborné
literatuře
jsou
ve
Španělsku
nejlepší zájmy dítěte často stavěny na roveň s jejich základními právy. V praxi pak často vymezení nejlepších zájmů dítěte činí potíže, zvláště pokud se otec s matkou nemohou na tomto dohodnout mezi sebou. Soudci se v těchto případech často opírají o znalecké posudky z řad psychologů či třeba sociálních pracovníků nebo se řídí kritérii, která jsou obecně sdílena většinou populace.185 Ve Švédsku je třeba nejlepší zájmy dítěte zvažovat zejména v otázkách týkajících se péče o dítě, toho, kde bude dítě žít, nebo kontaktu s rodiči. Švédští odborníci rovněž zastávají názor, že
obsah
protože
pojmu může
„zájem
být
dítěte“
ovlivněn
jak
se
v různých
převažujícími
případech hodnotami
liší, dané
společnosti a jejími morálními zásadami, tak také individuálními okolnostmi konkrétního případu. Z tohoto důvodu nenajdeme ani ve švédských zákonech definici nejlepších zájmů dítěte, ani návod, 183
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.487-488 184
stránky Commission on European Family Law http [citováno 21.4. 2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
185
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.488
108
jak tomuto pojmu rozumět a jak si ho vykládat.186 Určitá obecná kritéria
stanovuje
švédský
Zákon
o
rodičích
a
dětech,
a
to
zejména kapitola šestá, odstavec první, kde je uvedeno, že děti mají právo na péči, ochranu a „dobrou“ výchovu. S dětmi se má zacházet se respektem a neměly by být vystaveny tělesným trestům či
jinému
zákonů
ponižujícímu
zacházení.187
Dále
by
podle
švédských
měla být respektována lidská důstojnost dítěte a potřeba
zvláštní ochrany vzhledem k jeho zranitelnosti, zájmy dítěte by se měly posuzovat na základě individuálních okolností každého případu a měly by být brány v úvahu také přání dítěte, ovšem s přihlédnutím k jeho věku a vyspělosti.188 Současná švédská
legislativa je založena na předpokladu, že
péče o dítě je vykonávána společně oběma rodiči. Obecně je totiž ve Švédsku zastáván názor, že zájmům dítěte odpovídá potřeba blízkého
a
kladného
vztahu
s oběma
rodiči
a
tedy
i
kontaktu
s nimi. Proto jsou také podporovány dohody mezi rodiči a cílem je řešit záležitosti týkající se rodičů a dětí pokud možno jinak než soudní cestou.189 Co se týká postavení dětí ve švýcarské legislativě, blaho dítěte zde představuje základní zásadu. Blaho dítěte funguje jako určité
vodítko
rodičovské
pro
posouzení
zodpovědnosti.
Ani
otázek švýcarské
týkajících právo
se
však
výkonu nepodává
přesnou definici tohoto termínu či vyložení jeho obsahu. Můžeme nalézt pouze určité obecné vymezení blaha dítěte, a to v článku 302 § 1 švýcarského občanského zákoníku, který stanovuje určitý základ pro blaho dítěte – snahu o usnadnění fyzického, mentálního 186
tamtéž, s. 489 stránky Commission on European Family Law http [citováno 27.4. 2007] dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
187
188
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.488 189
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.489
109
a morálního vývoje dítěte. Švýcarské právo totiž vyžaduje, aby byl dítěti umožněn rozvoj v oblasti duševní, fyzické i sociální, a to způsobem, který odpovídá věku dítěte v daném okamžiku a s přihlédnutím k okolnostem.190 Téměř
žádná
z evropských
zemí
tedy
nedisponuje
přesnou
definicí pojmů jako „nejlepší zájem dítěte“ či „blaho dítěte“. Je to
logické,
protože
každé
dítě
vyrůstá
a
žije
v jiných
podmínkách, v jiných okolnostech a souvislostech. Obsah těchto pojmů tedy musí být variabilní, aby se s ním dalo operovat podle aktuálních potřeb. Nehledě na to, že obecná definice by byla velice obtížná, ne-li nemožná. Mnohem snadnější než definovat, co je v zájmu dítěte, je určit, co v jeho zájmu rozhodně není, či co zájem dítěte přímo porušuje nebo ohrožuje. Takový přístup najdeme v mnoha evropských zemích. Podle mého názoru je takové negativní vymezení
užitečné,
i
když
rozhodně
ne
dostačující.
Pokud
například některý z rodičů evidentně zájmy dítěte porušuje nebo ohrožuje, kterýkoliv evropský soud mu pravděpodobně nesvěří dítě do péče nebo nepřidělí rodičovskou zodpovědnost. Pokud však zájmy dítěte očividně neporušuje žádný z rodičů a oba se snaží brát je vždy v úvahu a řídit se tím, co je pro zájem dítěte nejlepší, bude pro soudy mnohem obtížnější rozhodovat tam, kde se tito dva rodiče dostanou do sporu. V takových případech je právě nutné zvážit individuální okolnosti tohoto případu – osobnost dítěte (zejména
jeho
potřeby,
přání,
názory,
věk
a
úroveň
vývoje),
osobnost rodičů (jejich schopnosti a možnosti, ať už materiální či jiné, charakterové vlastnosti či dosavadní chování k dítěti) a také vnější vlivy působící na dítě (kulturní kontext, sociální prostředí, bydliště každého z rodičů nebo třeba vztahy s jinými lidmi než jsou jeho rodiče). Všechny tyto okolnosti samozřejmě
190
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.489
110
ovlivňují situaci dítěte a tedy i to, co je v jeho nejlepším zájmu, a měli by se proto odrazit i v rozhodnutí ohledně dítěte. Jakákoliv
konkrétnější
definice
„zájmů
dítěte“
by
mohla
vést
k tomu, že bude některá z těchto okolností opomenuta a zájem dítěte tak bude ohrožen nebo nebude zcela naplněn. Proto podle mého názoru postupují evropští zákonodárci správně, když zájem dítěte užívají jen jako obecný pojem bez konkrétní definice nebo přesného vysvětlení a jeho interpretaci ponechávají na rodičích, popřípadě úřadech a soudech. Tak totiž nechávají prostor pro to, aby bylo u každého dítěte postupováno zcela individuálně tak, jak to vyžaduje nejlepší zájem konkrétního dítěte.
VII. Právní úprava vztahů mezi osobami téhož pohlaví V posledních
letech
dál
čím
více
evropských
(a
nejen
evropských) států přijímá zákony upravující svazky osob stejného pohlaví
a
republika.
v roce Právní
2006 úprava
se se
k těmto
státům
v jednotlivých
přidala státech
i
Česká
samozřejmě
liší, stejně jako se liší už jen název svazků osob stejného pohlaví – tak například v České republice je to partnerství,
jinde
uzavírají
homosexuální
registrované
dvojice
přímo
manželství. Zákonná úprava svazků osob stejného pohlaví jde ruku v ruce s rostoucí tolerancí většinové společnosti k homosexuální menšině. Takové změny v evropských státech však nepřišly ze dne na den a navíc přetrvávají mezi jednotlivými evropskými státy v tomto ohledu stále velké rozdíly – od úplného zrovnoprávnění homosexuálních dvojic s heterosexuálními včetně možnosti adopce dětí po úplné ignorování svazků osob stejného pohlaví či přímo diskriminaci těchto osob. K tématu
postavení
dětí
narozených
mimo
manželství
v evropských právních řádech je nutno vzít také v úvahu situaci 111
dětí,
které
se
(formalizovaném homosexuální
rodí či
dvojice
osobám
žijícím
v homosexuálním
neformalizovaném), v jednotlivých
možnosti,
evropských
svazku
jaké
mají
zemích,
pokud
chtějí mít děti a vychovávat je společně a také možností adopce dětí homosexuálními páry. Nejdřív
je
však
vhodné
věnovat
se
úpravě
vztahů
osob
stejného pohlaví v evropských právních řádech. Pokusím se tedy shrnout,
ve
kterých
státech
existuje
zákonná
úprava
svazků
homosexuálních dvojic, jaká jsou mezi nimi na základě této úpravy vzájemná práva a povinnosti, jaká práva a povinnosti (pokud vůbec nějaká) má jeden partner k dětem druhého z partnerů a také zda v jednotlivých státech Evropy je pro homosexuální páry reálná možnost si dítě adoptovat. V procesu legalizace či uznání vztahů homosexuálních dvojic se
objevovaly
různé
možné
přístupy
k řešení
tohoto
problému.
Vztah homosexuální dvojice může být v některých evropských zemích upraven buď jako vztah na úrovni nesezdaného soužití (zpravidla platí stejná úprava pro hetero- i homosexuální páry) nebo jako zvláštní svazek osob stejného pohlaví, nejčastěji nazývaný jako registrované
partnerství
a
v některých
státech
mohou
osoby
stejného pohlaví uzavřít i manželství. Podle způsobu uznání a faktického legislativního stavu v jednotlivých evropských zemích lze podle Waaldijka191 rozlišovat tři různé modely řešení právního postavení vztahů
párů stejného pohlaví:
a) Severský model Jedná se o nejstarší model. Pochází z Dánska, kde byly vztahy osob stejného pohlaví legalizovány již v roce 1989. Odtud se tento model rozšířil do Norska (1993), Švédska (1995) a na 191
Waaldijk K.: Cestou malých změn, Sociální studia 7/2002, s.156
112
Island (1996). Severský model spočívá v tom, že je vytvořena oddělená speciální norma, která upravuje tyto
vztahy podobně
jako manželství, ale taxativně určuje výjimky, tedy to, čím se svazky homosexuálních dvojic od manželství odlišují. Tyto výjimky se nejčastěji týkají právě vztahů k dětem, popřípadě rodičovství a cizinecké problematiky. I v oblasti rodičovství však nastává v posledních letech trend postupného uvolňování a tato překážky se snižují či zcela odbourávají. Tato
forma
v parlamentu
odpovídá
prvním
republiky
České
dvěma
používající
návrhům
předkládaným
generální
klauzuli,
která odkazuje na normy týkající se manželství s vyjmenovanými odchylkami.192 Jiná
forma
byla
zvolena
v Německu,
kde
byl
v roce
2001
přijat zákon o ukončení diskriminace osob stejného pohlaví. Od severského přístupu se tento zákon liší tím, že neodkazuje úpravu registrovaného partnerství obecně na normy upravující manželství. Tento zákon totiž postupně přizpůsobuje jednotlivé zákony i jiné právní předpis a způsobil v evropském měřítku značný přínos pro řešení
problematiky
upravující
vztahy
vztahů
osob
osob
stejného
stejného
pohlaví
byl
pohlaví. totiž
Zákon
přijat
ve
velkém a významném evropském státu a zároveň byl zahrnut do jedné z velkých civilistických kodifikací z 19. a 20. století.
193
b) Francouzský model Ve Francii byl zvolen zcela odlišný přístup. Svazky osob stejného pohlaví zde upravuje zákon a občanském paktu solidarity ( pacte civil de solidarité ), který je však otevřen rovněž heterosexuálním párům. Francouzská úprava je založena na smluvním 192
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.45
193
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.47
113
principu,
z této
smlouvy
je
však
vyloučena
možnost
regulovat
nějak vztahy k dětem a z toho vyplývající práva a povinnosti. Nejen tím se vztah založený občanským paktem solidarity liší od vztahu mezi manželi. Kromě
Francie
je
tento
model
použit
rovněž
v belgické
úpravě, v Portugalsku, ale také v zemích, které přiznávají jisté právní
účinky
nesezdanému
soužití
osob,
jako
například
v Maďarsku.194
c) Nizozemský model V Nizozemí zákonodárce přistoupil k poněkud radikálnějšímu řešení oproti jiným evropským zemím, protože zcela zrušil do té doby
výlučné
postavení
manželství.
Stalo
se
tak
Zákonem
o
zpřístupnění manželství párům stejného pohlaví, přijatým v roce 2000, přičemž účinnosti nabyl 1. 4. 2001.195
VII.I.
Právní úprava svazků osob stejného pohlaví a
úprava jejich vztahu k dětem v
evropských státech
Svazky osob stejného pohlaví jsou v evropských státech stále častěji legalizovány a úprava v jednotlivých evropských zemích se stále
ještě
odráží jednoho
také
vyvíjí
směrem
v úpravě
z nich
či
k větší
vztahů
v možnosti
toleranci,
homosexuálních homosexuální
která partnerů
dvojice
se
často
k dětem si
dítě
adoptovat. Považuji na tomto místě pro náš účel za nezbytné, abych se alespoň stručně věnoval tomu, jak je partnerství osob stejného pohlaví v jednotlivých evropských zemích upraveno a jaký
194 195
Waaldijk K.: Cestou malých změn, Sociální studia 7/2002, s.156 Waaldijk K.: Cestou malých změn, Sociální studia 7/2002, s.156
114
má tato úprava dopad na vztahy k dětem. Pro přehlednost uvádím jednotlivé evropské státy v abecedním pořádku.
Belgie V Belgii
původně
svazky
osob
stejného
pohlaví
upravoval
zákon z roku 1999, který byl po francouzském způsobu založen na smluvním principu.196 Od roku 2003 však mají homosexuální páry v Belgii poskytuje
možnost
manželství.197
uzavřít
homosexuálním
dvojicím
Tato
téměř
belgická
stejná
práva,
úprava ovšem
s několika výjimkami. Především je zde vyloučena možnost použití domněnky „otcovství“ (lépe řečeno rodičovství), která by svědčila ženě, jejíž partnerka žijící s ní v „manželství“ porodila dítě za trvání manželství, tak jako svědčí domněnka otcovství manželu matky
dítěte.
V belgické
úpravě
však
není
dána
možnost
ani
společné rodičovské zodpovědnosti manželům stejného pohlaví. Páry stejného
pohlaví
nemnohou
dítě
ani
adoptovat,
i
když
jsou
manželé.
Česká republika U nás byl zákon o registrovaném partnerství přijat v roce 2006
s účinností
od
1.
července
2006.
Dává
registrovaným
partnerům jistá práva podobná těm, jaká mají páry manželské, ovšem
omezenější.
Partner
může
druhého
partnera
zastupovat
v běžných záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění. Jednání jednoho z partnerů při obstarávání běžných záležitostí partnerství zavazuje oba partnery společně a nerozdílně. To platí pro
závazky
vzniklé
v době
trvání
partnerství.
Stejně
jako
v manželství mají také registrovaní partneři mezi sebou vzájemnou
196
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.51
197
Údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 4.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country
115
vyživovací
povinnost.198
Adopce
dětí,
ať
už
oběma
partnery
současně či adopce dětí jednoho z partnerů druhým z rodičů, však v právním
řádu
registrovaného
republiky
České
partnerství
není
povolena však
není.
překážkou
Uzavření
pro
svěření
dítěte, pocházejícího z předchozího heterosexuálního vztahu, do výchovy partnera, který je jeho rodičem, ani neohrožuje výkon práva
tohoto
zdravý
a
rodiče
přirozený
na
styk
s
dítětem,
dítěte.199
vývoj
pokud
nebude
Uzavření
ohrožen
registrovaného
partnerství není ani překážkou pro výkon rodičovské zodpovědnosti partnera k jeho dítěti.200
Dánsko Zákon upravující svazky osob stejného pohlaví byl v Dánsku přijat
již
v červnu
partnerství.
Uzavřít
roku
1989,
a
registrované
to
Zákon
o
partnerství
registrovaném
mohou
v Dánsku
pouze osoby stejného pohlaví, kterým je tak dána široká škála výhod
oproti
nesezdaným
párům,
podobně
jako
je
dána
párům
manželským. Co se týká dětí, může v Dánsku registrovaný partner adoptovat
dítě
druhého
partnera,
ale
pár
nemůže
společně
adoptovat cizí dítě.201
Finsko Také ve Finsku je umožněna forma legalizovaného svazku dvou osob
stejného
finská partnerů
pohlaví
úprava, obdobná
podobně práva
nazvaná jako jako
registrované ta
dánská,
manželským
partnerství. dává
párům.
Také
registrovaným Výjimku
tvoří
uplatňování domněnky otcovství, která se vztahuje na manželské 198
Hrušáková, M. : Zákon o registrovaném partnerství, Bulletin advokacie 2/2007, s. 21-22 Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml 200 Hrušáková, M. : Zákon o registrovaném partnerství, Bulletin advokacie 2/2007, s. 22 199
201
Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml
116
páry, a možnost adoptovat dítě jednoho z manželů druhým manželem. Tato ustanovení se na registrované partnery nevztahují. Osoby, které uzavřou registrované partnerství však mohou mít dítě ve společné péči.202
Francie Jak již bylo řečeno, ve Francii mají páry osob stejného pohlaví možnost uzavřít pacte civil de solidarité, podle zákona z roku
1999,
heterosexuálním
který
tuto
dvojicím.
možnost
Páry,
které
dává tento
homosexuálním pakt
uzavřou,
i se
zavazují navzájem si pomáhat, společně vedou domácnost a mohou využívat
další
výhody.
Tento
pakt
však
nepočítá
s
možností
společné adopce dětí či společnou péčí o dítě. Jediná možnost je, že by jeden z partnerů sám adoptoval dítě, druhý z partnerů by však k dítěti neměl žádný právní vztah. Není ani možné, aby jeden partner adoptoval dítě druhého partnera.
203
Chorvatsko Práva
a
povinnosti
párů
stejného
pohlaví
upravuje
v Chorvatsku Zákon o soužití osob stejného pohlaví z roku 2003. Tento zákon přiznává homosexuálním partnerům pouze některá práva. Právo na společné jmění a právo na podporu ze strany partnera. V tomto zákoně je rovněž zahrnut zákaz diskriminace na základě sexuální orientace, v mnoha ohledech však zůstávají páry osob stejného
pohlaví
znevýhodněné,
například
v ohledu
dědictví.
Chorvatská právní úprava však nedává žádnou možnost zákonného
202
Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml 203
Údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 4.5.2007] dostupný z http://www.france.qrd.org/texts/partnership/fr/explanation.html
117
vztahu mezi jedním partnerem a dítětem druhého partnera, ani možnost adopcí dětí homosexuálními páry.204
Island Od
roku
1996
je
v účinnosti
Zákon
o
registrovaném
partnerství, který přiznává párům stejného pohlaví široký okruh výhod, stejně jako manželským párům. Co se týká dětí, mohou mít registrovaní partneři na Islandu dítě ve společné péči, pokud má jeden z partnerů již toto dítě sám ve své péči. Také může jeden z partnerů adoptovat dítě druhého partnera. Nemohou však společně adoptovat cizí dítě.205
Lucembursko V Lucembursku partnerství
mezi
je osobami
možné
rovněž
stejného
uzavřít
pohlaví.
Takto
registrované registrované
páry pak mají v mnohém stejná práva jako pára manželské, zejména co se týká majetkové oblasti. S možností adopce dětí či společné péče o dítě však lucemburské zákony nepočítají.206
Maďarsko V Maďarském právu je upraveno pouze nesezdané soužití, které se však týká i osob stejného pohlaví. Původně se tento zákon vztahoval jen na heterosexuální pára, ale ústavní soud v Maďarsku rozhodl, že takový zákon diskriminuje páry osob stejného pohlaví a předložil vládě návrh zákona, rozšiřujícího institut druha a 204
Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml 205
údaje Mezinárodní gay a elegické asociace [citování 4.5.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 206 Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml
118
družky žijících ve společné domácnosti i na partnerství osob stejného pohlaví. Na základě tohoto návrhu byl přijat v roce 1996 zákon, který nově definuje životní druhy jako dvě osoby žijící ve společné
domácnosti
v citovém
a
hospodářském
svazku,
aniž
by
vstoupily do manželství. Co se týká dětí, adopce stejně jako umělé oplodnění jsou v Maďarsku přípustné pouze u manželských párů,
a
tedy
vyloučeny
pro
homosexuální
i
heterosexuální
nesezdané páry.207
Německo V Německu k ukončení s účinností
upravuje
svazky
diskriminace od
1.
osob
společenství
srpna
2001,
stejného osob
pohlaví
stejného
který
Zákon pohlaví
zavádí
institut
tzv.registrovaného životního partnerství osob stejného pohlaví.208 Registrovaní partneři mají v Německu v mnoha ohledech stejná či podobná práva jako manželé. Těmto párům je umožněna také společná péče o dítě, které má jeden z partnerů již ve své péči. zákon
jsem
již
zmínil
výše,
zde
tedy
shrnu
209
jeho
Tento
důležitá
ustanovení : •
registrace jsou prováděny státními orgány
•
páry mohou po registraci užívat stejné příjmení jako manželé
•
pro dědictví platí stejná pravidla jako v manželství
•
registrovaní
partneři
mají
právo
na
informace
o
druhém
partnerovi (např. v nemocnicích)
207
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.42 208 tamtéž, s.43 209 údaje Mezinárodní gay a lesbické ligy [citováno 12.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country
119
•
partneři
jsou
oprávněni
odmítnout
svědčit
proti
sobě
v trestním řízení před soudem •
v případě smrti jednoho z partnerů přechází nájemní právo k bytu na pozůstalého
•
jak již bylo řečeno, za určitých podmínek mohou registrované páry rovněž společně vychovávat děti. K tomu se vztahuje například pravidlo, že je-li jeden z partnerů nezaměstnaný, má nárok na vyšší podporu v nezaměstnanosti, pokud právě společně
s partnerem
v předpisech
o
vychovávají
příplatcích
na
děti. děti
Podobně
tedy
jako
platí
pro
registrované páry stejná úprava jako pro páry manželské.210 Podle mého názoru je právě toto ustanovení důležité pro posouzení postavení dětí narozených mimo manželství (v tomto případě vyrůstajících v péči dvou osob stejného pohlaví). Je zde totiž patrná snaha německých zákonodárců, aby se všem dětem dostávalo stejné podpory, ať už jsou jejich rodiče manželé či registrovaní partneři.
V Německu však tento zákon nebyl přijat jednoznačně pozitivně. Spolkové země Bavorsko a Sasko dokonce požádaly o přezkoumání ústavnosti a o suspendaci účinků tohoto zákona do konečného
rozhodnutí
Spolkového
ústavního
soudu.211
Jako
důvod
bylo uvedeno, že tento zákon nerespektuje specifickou ochranu, kterou přiznává manželství německá ústava. však
návrh
zamítnut.
na
zrušení
předpisu
V červenci 2002 byl
Spolkovým
ústavním
soudem
212
210
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.53
211
Baršová A.: Partnerství gayů a lesbiček : Kdy dozraje čas na změnu?, Sociální studia 7/2002, 183
212
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.61
120
Nizozemí V Nizozemí se dočkaly páry osob stejného pohlaví jistého zrovnoprávnění s heterosexuálními páry již v roce 1979, kdy byly zákonem
přiznány
homosexuálních daňové
jisté
dvojic.
oblasti,
výhody
Výhody
imigračních
se
nesezdaným týkaly
pravidel,
párům
zejména
sociálního
včetně
majetkové
a
zabezpečení.
V roce 1998 bylo v Nizozemí uzákoněno registrované partnerství pro osoby stejného (ale i různého) pohlaví. Takto registrovaní partneři získali tímto svazkem téměř stejná práva jako manželé, ovšem s jistými výjimkami, které se týkaly právě dětí. Především registrovaný partner (muž či žena) matky dítěte se nepovažuje ze zákona za druhého rodič tohoto dítěte. Od roku 2001 však mohou osoby stejného pohlaví uzavírat také manželství, čímž získají stejná práva a povinnosti jako manželská heterosexuální dvojice. Jedinou výjimku zde tvoří to, že
páry
stejného pohlaví nemohou adoptovat dítě z ciziny. Pokud se dítě narodí ženě, která žije v manželském svazku s jinou ženou nebo uzavřela tomuto
s jinou dítěti
od
ženou
registrované
narození
obě
partnerství,
partnerky
plnou
získávají
k
rodičovskou
zodpovědnost. Partnerka matky dítěte není považována za „otce“ ani
za
druhou
matku
dítěte
nebo
druhého
rodiče,
ale
získává
společně s matkou dítěte stejná rodičovská práva k dítěti a má k němu
stejné
povinnosti.
Pokud
však
chce
mít
homosexuální
partner rodiče dítěte také status rodiče, mohou jej získat pouze prostřednictvím
adopce.
Adopce
dětí
v Nizozemí možná od 1. dubna 2001.
páry
stejného
pohlaví
je
213
213
Waaldijk K.: More or less together, 2004, s.7 [citováno 20.3.2007] dostupný z http://www.diskriminace.info/doWaaldijk, s.32)
121
Norsko Registrované uzavřít
také
registrovaného
partnerství
v Norsku,
a
partnerství
mohou
to
od
vychází
osoby roku
stejného
1993.
v mnohém
pohlaví
Norská
z dánské
úprava úpravy,
ovšem na rozdíl od Dánska Norsko později nepovolilo společnou adopci dětí homosexuálními páry.214 Jeden z partnerů však může adoptovat
dítě
druhého
partnera,
tuto
možnost
registrovaní
partneři od ledna 2002.215
Portugalsko 15.
března
2001
přijal
portugalský
parlament
zákon
upravující, kterým rozšířil možnost osob žít ve svazku nazývaném „de
facto
union“
také
na
páry
stejného
pohlaví.
Jedná
se
o
možnost osob starších 16 let žít ve svazku blízkém českému druhdružka. Podobná práva jako manželé získávají osoby žijící v tomto svazku
především
v oblasti
daní,
nájmu
bytu
či
penzí.
V portugalské úpravě se však nepočítá s možností adopce dětí, ať už společně oběma partnery či adopce dítěte jednoho z partnerů partnerem druhým.216
Slovinsko Zákon o registrovaném partnerství byl ve Slovinsku přijat v roce 2005. Tento zákon však dává registrovaným partnerům pouze práva v majetkové oblasti – např. závazek podporovat sociálně slabšího partnera či právo po partnerovi částečně dědit. Vztahů
214
Vaculíková V.: Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce, 2003, s.22
215
Údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 3.4.2007] dostupný z : http://www.regjeringen.no/nb/dep/bld/dok/veiledninger_brosjyrer/2001/Registered-partnership--word.html?id=419368 216 údaje Mezinárodní gay a lesbické ligy [citováno 12.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country
122
k dětem
se
slovinská
úprava
registrovaného
partnerství
nevztahuje.217
Španělsko Španělsko v roce 2005 vyřešilo problematiku párů stejného pohlaví tím, že jim zákonem umožnilo uzavírat manželství. Páry osob stejného pohlaví mohou uzavřením manželství získat stejná práva
a
povinnosti
jako
manželské
páry
heterosexuální
včetně
možnosti společně adoptovat děti. Španělsko se tak stalo teprve třetí zemí v Evropě, která poskytuje ohledně manželství plnou rovnoprávnost heterosexuálním a homosexuálním párům.218
Že byl
tento zákon umožňující párům stejného pohlaví uzavírat manželství a dokonce adoptovat děti přijat právě ve Španělsku bylo poměrně překvapivé,
zejména
proto,
že
Španělsko
je
zemí
se
silnou
katolickou tradicí a katolická církev se obecně staví záporně nejen
k možnosti
adopcí
dětí
homosexuálními
páry,
ale
již
k samotné možnosti legalizace párů osob stejného pohlaví. Takový krok může být významným signálem zejména pro ostatní evropské (a nejen evropské) země se silnou religiózní tradicí, kde hlavní argumenty proti legalizaci svazků osob stejného pohlaví včetně možnosti společně vychovávat děti vycházejí právě z náboženských základů.219
Švédsko Původně
se
právní
úprava
ve
Švédsku
věnovala
pouze
nesezdanému soužití párů osob stejného pohlaví, a to v zákoně z roku 1998. Od roku 2003 mají ve Švédsku všechny nesezdané páry stejná práva a povinnosti bez
ohledu na to, zda jde o páry
217
Údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 218 tamtéž 219 Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml
123
homosexuální
či
heterosexuální.
Švédsku
homosexuální
páry
Získají
tak
výhody
podobné
Od
roku
uzavírat jako
1994
pak
registrované
mají
manželské
mohou
i
ve
partnerství. páry
včetně
možnosti společně adoptovat děti. Registrované partnerství mohou ve Švédsku uzavřít pouze osoby stejného pohlaví. 220
Švýcarsko Zákon o registrovaném partnerství přijalo Švýcarsko v roce 2004, účinnosti má tento zákon nabýt 1. ledna 2007. Páry stejného pohlaví tak budou moci získat podobná práva jako páry manželské, především ohledně daní, pojištění či penzí. Nezískají však právo k adopci dítěte.221
Velká Británie Dříve mohly jistá práva získat homosexuální páry pouze jako osoby žijící v nesezdaném soužití. Od roku 2004 však mohou páry osob
stejného
registrované
pohlaví
partnerství.
také
ve
Uzavřením
Velké
Británii
registrovaného
uzavírat
partnerství
získají tyto páry stejná práva jako páry manželské. Registrovaný partner rodiče dítěte je tak ve stejném postavení jako manžel (či manželka) rodiče dítěte. Registrované páry také mohou požádat o společnou adopci dítěte.222
220
tamtéž Údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 221
222
údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country
124
VII.II. Možnost adopce dětí homosexuálními páry Z vývoje v mnoha evropských zemích, jak je nastíněn výše, je zřejmé, že možnost uzavřít nějakým způsobem legalizovaný svazek je možné již ve značně velkém počtu zemí a je pravděpodobné, že okruh těchto zemí se bude i nadále rozšiřovat. Při tvorbě zákonů týkajících se svazků osob stejného pohlaví musí vzít zákonodárci rovněž
v úvahu
k dětem
a
jednoho
nějak
upravit
z partnerů
a
vztahy
možnost
osob
stejného
adopce
dětí
pohlaví
páry
osob
páry
však
stejného pohlaví. Právě způsobuje
společná
výchova
nejbouřlivější
dětí
diskuse
homosexuálními
plné
zcela
odlišných
názorů.
Největšími odpůrci homosexuálních svazků a především možnosti, aby páry osob stejného pohlaví mohly společně vychovávat děti, jsou představitelé a členové církvi a nábožensky orientovaných politických stran. Argumentů, které tito odpůrci používají je více.
Především
homosexuálních
se
však
párů
naruší
obávají, tradiční
že
legalizace
funkci
rodiny.
svazků
Tady
ale
jakoby zapomínají, že tradiční rodina je v současné Evropě již pravděpodobně nezvratně narušena. Mnoho dětí se rodí nemanželským párům,
přičemž
tyto
páry
se
dobrovolně
rozhodují,
že
do
manželství nevstoupí a budou žít v nesezdaném soužití. Navíc je také mnoho „rodin“, které tvoří pouze jeden rodič a dítě nebo děti,
za
poslední
desetiletí
totiž
v Evropě
velmi
stouplo
procento rozvodů. Jedním z trendů poslední doby je také žít jako tzv. „single“, tedy bez stálého partnera a bez ambicí zakládat rodinu.
Představa,
homosexuálních představu
párů
že
v takové
nějak
výrazně
atmosféře naruší
legalizace tradiční
svazků
funkci
či
rodiny, je dle mého názoru mylná. Ochota dvou osob
uzavřít spolu trvalý svazek stvrzený úřady, žít spolu a sdílet spolu
domácnost
a
navzájem
si
pomáhat,
a
dokonce
vůle
spolu
vychovávat děti se možná blíží tradičnímu pojetí rodiny více než 125
mnohé,
dnes
časté
alternativní
rodinné
modely
v evropské
společnosti. Dalším argumentem proti možnosti párů stejného pohlaví vychovávat
společně
děti
je
ze
strany
odpůrců
těchto
svazků
tvrzení, že pokud bude dítě vyrůstat v rodině s homosexuálními rodiči, roste u něj pravděpodobnost, že ono samo bude později homosexuálně zaměřeno. Zde je však nutno vzít výzkumy
zabývající
se
otázkou
vzniku
na vědomí vědecké
homosexuality
a
jejího
vývoje u člověka. Většina odborníků se v současné době shoduje na tom, že na vzniku homosexuality se podílí větší množství faktorů a že největší měrou působí vlivy genetické. Postnatální vlivy mohou hrát roli pravděpodobně jen u disponovaných jedinců. Otázka dědičnosti homosexuality také není zatím zcela vyřešena, zatím se odborníci domnívají, že u dětí homosexuálních rodičů je riziko dědičnosti o něco málo vyšší než u zbytku populace.223 Bylo
provedeno
již
několik
výzkumů
zkoumajících
sexuální
orientaci dětí vychovávaných v homosexuálních rodinách. Výsledky prvních mezi
výzkumů
v této
homosexualitou
oblasti
rodičů
a
nevykazovaly
případnou
žádnou
homosexuální
souvislost orientací
jejich dětí. Výsledky různých výzkumů se shodovaly v tom,
že
naprostá většina dětí gay rodičů se později identifikuje jako heterosexuální
a
navazuje
výhradně
heterosexuální
partnerské
vztahy. K diskusi na toto téma zásadně přispěl především výzkum americké socioložky Judith Stacey zabývající se rodinami gayů a lesbiček. Nejdříve shrnula dosavadní důvěryhodné sociálněvědní studie
a
došla
k závěru,
že
tyto
studie
jasně
prokazují,
že
gayové a lesbičky jsou stejně schopnými, efektivními a úspěšnými rodiči
jako
heterosexuálové.
Tyto
výzkumy
totiž
podle
Stacey
potvrzují, že děti homosexuálně orientovaných rodičů jsou emočně prosperující, sociálně přizpůsobivé a ve vzdělání a sociálním kontaktu stejně úspěšné jako děti heterosexuálních rodičů. Děti
126
vychovávané lesbickými matkami se pak ve srovnání s kontrolní skupinou ukázaly být více emfatické, méně konfliktní a problémové a
také
zdatnější
v komunikaci.
Obecně
lze
že
říci,
naprostá
většina výzkumů se shoduje na tom, že homosexuální orientace rodičů nezvyšuje pravděpodobnost výskytu homosexuality u jejich dětí.224 Velmi častým argumentem proti tomu, aby homosexuální páry mohly společně vychovávat děti je tvrzení, že by se tyto děti musely
potýkat
s velkým
tlakem
okolí
a
negativními
postoji
společnosti vůči takovýmto rodinám. Výzkumy však prokázaly, že děti homosexuálních rodičů nevnímají žádné výraznější problémy ve vztazích
se
svými
vrstevníky
a
většinou
se
považují
za
225
v kolektivu oblíbené.
Výsledky výzkumů, které zatím proběhly na téma rodičovství homosexuálních stejného
jedinců
pohlaví
a
dětí
vyrůstajících
neprokázaly,
že
by
v rodině obavy
s rodiči
z možnosti
homosexuálních párů vychovávat společně děti byly opodstatněné. Výzkumy
totiž
sebehodnocení
neshledaly dětí,
jejich
žádné
významné
emoční
rozdíly
vyrovnanosti
a
v ohledu sociálního
přizpůsobení.226 Jak je tedy řešena možnost adopce dětí homosexuálními páry v evropských státech? Ve
Anglii
a
Walesu
můžou
páry
stejného
pohlaví
žádat
o
společnou adopci dětí na základě zákona o adopci a dětech z roku 2002
(účinnosti
tento
zákon
nabyl
v prosinci
2005).
Každý
nesezdaný pár včetně párů homosexuálních bude muset při žádosti o adopci dokázat, že jejich vztah je trvalý. Celý proces adopce je 223
Polášková E.: Homosexuální adolescenti – jejich vztahy s rodiči a vrstevníky, diplomová práce, Brno 2002, s.5 Nedbálková K.: Alternativní rodinné modely aneb Rodiny lesbických matek a rodiny gay otců. Brno. Nesehnutí 2002, s.10 225 Nedbálková K.: Alternativní rodinné modely aneb Rodiny lesbických matek a rodiny gay otců. Brno. Nesehnutí 2002, s.12 226 Nedbálková K.: Alternativní rodinné modely aneb Rodiny lesbických matek a rodiny gay otců. Brno. Nesehnutí 2002, s.12 224
127
zde
značně
dlouhý
a
důkladný.
Páry
žádající
o
adopci
musí
prokázat, že jejich vztah je stabilní a trvalý. I když o adopci nežádá pár, ale jedna osoba, její partner bude stejně součástí procesu adopce.Konečné rozhodnutí je záležitostí soudů. Právo na podání
žádosti
o
adopci
dítěte
mají
tedy
heterosexuální
i
homosexuální páry, ale teprve během následujících let se ukáže, zda páry osob stejného pohlaví mají skutečně stejnou možnost na adopci dítěte i v praxi. Ve Skotsku se adopce dětí řídí dvěma zákony : Zákonem o dětech z roku 1995 a Zákonem o adopcích a dětech z roku 2007. Hlavní zásadou, kterou se tyto zákony řídí je, že blaho dítěte by mělo být hlavním měřítkem všech rozhodnutích úřadů pro adopci a soudů.
V procesu
adopce
musí
příslušné
úřady
a
soudy
zvážit
zejména : •
Přínos stabilního rodinného prostředí pro vývoj dítěte
•
Názory a postoje dítěte
•
Náboženskou víru dítěte, rasový původ a kulturní a jazykové prostředí dítěte
•
Pravděpodobný dopad rozhodnutí o adopci na život dítěte
Páry osob stejného pohlaví tedy mohou i ve Skotsku adoptovat dítě, pokud prokážou, že jsou vhodnými osobami a vyhoví nejlepším zájmům dítěte. Dříve však mohl o adopci dítěte požádat jen jeden z páru osob stejného pohlaví a stát se tak sám poručníkem dítěte. Zákon o adopci a dětech z roku 2007 však přinesl změnu a umožnil osobám
stejného
adopcí
dítěte
pohlaví
adoptovat
získávají
stejná
dítě
společně.
rodičovská
Takové
páry
práva
jako
heterosexuální adoptivní rodiče.227
227
údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country
128
Vláda
Velké
Británie
také
nedávno
potvrdila,
že
zákonná
úprava adopce by měla být doplněna další legislativou, jež by měla
za
cíl
zabránit
diskriminaci
osob
na
základě
sexuální
orientace. Příslušným úřadům by měla zabránit v tom, aby zamítly možný adoptivní pár kvůli jejich sexuální orientaci.
Belgie V Belgii mohou páry osob stejného pohlaví adoptovat dítě. Možnost
adopce
dětí
byla
uzákoněna
poté,
co
bylo
v Belgii
homosexuálním párům povoleno uzavírat manželství. Belgie se tak přidala
k Nizozemí,
Španělsku
a
Švédsku,
tedy
zemím,
které
možnost adopce dětí homosexuálními páry povolily již dříve.
228
Island Islandské registrované páry mají zákonem danou možnost, aby jeden
z partnerů
adoptoval
dítě
druhého
partnera.
Možnost
společné adopce registrovanými partnery zatím uzákoněna nebyla.229
Německo V Německu je tato problematika upravena obdobně. Existuje zde možnost, aby jeden z registrovaných partnerů adoptoval dítě svého
partnera,
ale
společná
adopce
párem,
který
uzavřel
registrované partnerství, možná není.230
228
tamtéž Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml 229
230
Přehled registrovaného partnerství ve světě [citováno 26.2.2007] Dostupný z : http://www.partnerstvi.cz/glldokumenty/2006-03-14-prehled-rp.phtml
129
Nizozemí Také
v Nizozemí
si
mohou
páry
osob
stejného
pohlaví
adoptovat dítě, a to od 1. dubna 2001. K zásadnímu zlomu došlo v Nizozemí
však
již
v roce
1998,
kdy
byly
adopce
otevřeny
nesezdaným párům obecně (ať již hetero- nebo homosexuálním) a také jednotlivcům bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Dalším krokem
pak
bylo
uzákonění
možnosti
získat
společná
práva
k dítěti, pokud jeden z partnerů není jeho zákonným rodičem a následně automatický vznik společných práv a povinností k dětem narozeným v registrovaném partnerství.231 Jsou dvě možnosti – buď požádají partneři o adopci dítěte společně
nebo
jeden
z nich
sám.
Adopce
však
musí
být
vždy
nepochybně v zájmu dítěte. Zajímavě je upravena otázka příjmení adoptovaného dítěte. Zatímco u heterosexuálních párů získává dítě automaticky příjmení otce
(pokud
příjmení
tedy
matky),
partneři v případě
neprohlásí,
že
homosexuálních
chtějí,
aby
mělo
partnerů
si
dítě
ponechává své původní příjmení (pokud partneři neprohlásí, že chtějí, aby mělo příjmení jednoho z nich).232 Situace
homosexuálních
párů
ve
Španělsku
zde
již
byla
zmíněna. Ve Španělsku byly sňatky osob stejného pohlaví postaveny na roveň manželství včetně možnosti adoptovat děti, čímž tyto páry
získávají
stejná
práva
a
povinnosti
jako
heterosexuální
manželé.233 Rovněž ve Švédsku tamní parlament povolil párům
adopci
uzavřou
dětí.
registrované
Na
základě
partnerství
zákona
homosexuálním
tak
mohou
páry,
které
adoptovat
děti,
a
i
to
ze
zahraničí (samozřejmě pak záleží na tom, jestli daný stát rovněž povoluje adopci dětí páry osob stejného pohlaví). Přijetí zákona 231
tamtéž údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 233 tamtéž 232
130
ve Švédsku předcházel osmnáctiměsíční výzkum, který prokázal, že páry osob stejného pohlaví jsou stejně schopné pečovat o dítě a vychovávat jej jako páry heterosexuální páry.
VII.III. Právní vztah registrovaných partnerů k dětem druhého partnera Zde se budeme zabývat otázkou, jaký právní vztah mohou mít osoby
žijící
s jinou
osobou
stejného
pohlaví
v nějaké
formě
formalizovaného vztahu (např. registrované partnerství nebo pacte civil
de
solidarité)
evropských
státech
již
k dětem byly
svého
přijaty
partnera.
zákony
V několika
upravující
svazky
homosexuálních dvojic a další státy se na tento krok připravují. Při tvorbě zákonů upravujících svazky osob stejného pohlaví je nutno řešit řadu problémových okruhů a sporných otázek. Jednou z těch
problematičtějších
veřejnosti uzavření
a
kontroverznějších
nějaké
formy
z hlediska je
zákonného
úprava svazku
laické vztahů
osob
i
odborné
partnera
stejného
po
pohlaví
k dětem druhého partnera. A to ať už se narodí před vznikem tohoto svazku, v jeho průběhu či po jeho skončení. V právním řádu Anglie a Walesu. Po nabytí účinnosti zákona v originále nazvaného Civil Partnership z roku 2004 bude pro
páry
osob
stejného
pohlaví
možné
svůj
vztah
formálně
registrovat. A pokud bude jeden z partnerů rodičem a držitelem rodičovské
zodpovědnosti,
jeho
registrovaný
partner
bude
mít
stejné postavení, jako manžel či manželka rodiče s rodičovskou zodpovědností, tedy jako nevlastní otec či matka.(článek 1 Civil Partnership Act 2004) Takové osoby pak mohou žádat o rodičovskou zodpovědnost dvěma způsoby. Buď tím, že uzavřou formální dohodu o
131
rodičovské
zodpovědnosti
se
všemi
osobami,
které
dosud
rodičovskou zodpovědnost k danému dítěti mají. Druhou možností je žádat
o
rodičovskou
zodpovědnost
prostřednictvím
soudního
rozhodnutí. (článek 75 Civil Partnership Act 2004)234 Také ve Finsku může registrovaný partner získat jistá práva a
povinnosti
k dítěti
svého
partnera.
Zde
je
nutno
říci,
že
registrované partnerství je pro osoby stejného pohlaví ve finské legislativě V podstatě
jediná má
heterosexuální
možnost,
registrovaný partner
jak
zformalizovat
partner
rodiče
stejné
dítěte,
který
svůj
vztah.
postavení s ním
jako
vstoupí
do
manželství. Partner rodiče dítěte může rodičovská práva získat pouze prostřednictvím soudního rozhodnutí. Soud může ve Finsku rozhodnout,
že
jedna
nebo
více
osob,
které
s tím
souhlasí,
získají dítě do své péče nebo do péče společně s rodičem nebo rodiči dítěte(článek 9 odstavec 1 bod 4 finského Zákona o péči o dítě. Ve Finsku je totiž možné, že rodičovská práva a povinnosti mají k dítěti více než dvě osoby. Návrh na takové rozhodnutí mohou k soudu podat rodiče (či rodič) dítěte, opatrovník dítěte nebo místní orgán sociální péče. Pokud soud převádí péči o dítě či
opatrovnictví
podmínky
uvedené
z rodiče
na
v zákoně
o
jinou péči
o
osobu, dítě.
musí Na
zvážit
základě
jisté těchto
podmínek je převod rodičovských práv možný pouze v případě, že je takový postup bezpochyby v
nejlepším zájmu dítěte.235
Co se týká francouzské legislativy, je obecně možné říct, že osoby, které žijí ve formalizovaném vztahu dvou osob stejného pohlaví, mají k dětem svého partnera stejná práva jako osoby žijící
s rodičem
dítěte
v manželství.
Francouzský
občanský
zákoník (článek 371 francouzského občanského zákoníku) stanoví, že v případech, kdy to vyžaduje zájem dítěte, je možné, aby soud
234
údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 235 tamtéž
132
nějak upravil vztah mezi dítětem a třetí osobou, která může a nemusí
být
přidělit
příbuzný
partnerovi
dítěte. rodiče
Soud
dítěte,
může
takovým
přesněji
rozhodnutím partnerovi
řečeno
rodiče s rodičovskou zodpovědností, jistá osobní práva k dítěti, například právo na kontakt. Je však na volném uvážení soudu, zda taková práva partnerovi rodiče přidělí.236 Jen ve zcela výjimečných případech může být dítě svěřeno do péče třetí osoby, častěji jsou však touto osobou prarodiče dítěte než partner rodiče. Jedná se zejména o případy, kdy je rodič dítěte zbaven výkonu rodičovské zodpovědnosti. Zajímavá jsou však některá rozhodnutí francouzských soudů. Tak
například
rozhodnutí
soudu
Tribunal
de
Grande
Instance
v Paříži ze 7. července 2004 určilo, že dvě ženy – partnerky stejného pohlaví mohou získat společnou rodičovskou zodpovědnost. Jednalo se o případ, kdy jedna z partnerek byla matka tří dcer a byla
také
držitelkou
rodičovské
zodpovědnosti
k těmto
dcerám.
Její partnerka pak tyto děti adoptovala, jednalo se o takzvanou prostou adopci, u které nedochází k přerušení oficiálních vazeb mezi adoptovaným dítětem a jeho biologickými rodiči. Při adopci se
běžně
rodiče,
převádí tato
žena
také
rodičovská
tedy
podala
rodičovskou zodpovědnost a V současnosti objevují
také
se
částečnou rodičovskou
k
soudu
na
žádost
adoptivního o
přidělení
soud této žádosti vyhověl.237
ve
případy,
zodpovědnost
kdy
francouzské homosexuální
soudní partner
praxi
častěji
rodiče
získá
zodpovědnost tím, že ji na něj převede
rodič dítěte, který je jeho partnerem.238 V Nizozemí byla možnost registrovaného partnerství zavedena již v roce 1998, v té době však nemělo uzavření registrovaného 236
Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.394-395 237
údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country
133
partnerství žádný vliv na vztah k dětem registrovaných partnerů. V roce 2001 však došlo v tomto ohledu ke změně. Článek 1:253 holandského
občanského
zákoníku
totiž
přiděluje
registrovaným
partnerům společnou rodičovskou zodpovědnost k dětem, které se narodí
za
doby
trvání
registrovaného
partnerství,
pokud
neexistují zákonné rodinné vazby mezi dítětem a druhým rodičem. Pokud
biologický
rodičovské
otec
uzná
zodpovědnosti
svoje
dítě,
k dítěti
bude
také
narozenému
držitelem
během
trvání
registrovaného partnerství.239 Ve
španělském
právu
je
postavení
registrovaných
partnerů
také podobné jako postavení manželů či manželek rodičů dítěte. Pokud jsou držiteli rodičovské zodpovědnosti oba rodiče dítěte, nemůže
manžel
či
manželka
ani
registrovaný
partner
jednoho
z nich získat rodičovskou zodpovědnost, pokud jeden z držitelů rodičovské zodpovědnosti nesouhlasí s adopcí dítěte manželem či registrovaným partnerem druhého rodiče.240 Další možností ve španělském právu kromě adopce, jak může partner rodiče získat rodičovskou zodpovědnost, je situace, kdy rodič dítěte zemře, ale před svou smrtí označí partnera rodiče jako poručníka dítěte. Je však na zvážení soudce, zda rozhodne podle takového přání rodiče dítěte, přičemž hlavním kritériem je i zde nejlepší zájem dítěte.241 Také
ve
Švédsku
je
možná
adopce
dítěte
jednoho
z registrovaných partnerů druhým partnerem. Tato možnost je ve švédském právu zavedena od roku 2003 a partner rodiče tak může získat
plnou
rodičovskou
zodpovědnost
k dítěti.
I
zde
platí
238
tamtéž Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.397 239
240
údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 241 Boele-Woelki K., Braat B., Curry-Sumner I.: European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities. Antwerp – Oxford. Intersentia 2005, s.406
134
stejná
úpravu
svazků
dvou
osob
stejného
pohlaví
jako
pro
manželské páry.242
Přehled národních legislativ států světa, které nějakou formou upravují svazky osob stejného pohlaví zpracovala Gay a lesbická liga z různých zdrojů.243 Stát
Status
Adopce dětí
Argentina
partnerství
-
Austrálie
partnerství
Rok přijetí 2003
ano (v některých 2002 oblastech) Belgie
manželství
-
2003
Británie
partnerství
ano
2005
partnerství
-
2004
partnerství
ne
2006
Connecticut (USA) Česká republika
ano (biologický příbuzný Dánsko
partnerství
1989 jednoho z partnerů)
Finsko
partnerství
-
2001
-
1999
-
1996
-
2003
partnerství
ano
1996
manželství
ano
2005
partnerství i pro Francie HT Grónsko
partnerství partnerství i pro
Chorvatsko HT Island Jihoafrická republika
242
údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 22.3.2007] Dostupný z : http://www.ilgaeurope.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marriage_and_partnership_country_by_country 243 Tabulka převzata z www.partnerstvi.cz, [citováno 15.3.2007]
135
Kanada
manželství
ano
2005
-
2004
-
1996
ano
2004
partnerství i pro Lucembursko HT partnerství i pro Maďarsko HT Massachusetts manželství (USA) ano (biologický Německo
partnerství
potomek
2001
partnera - 2004) Nizozemí
manželství
ano
2001
Norsko
partnerství
-
1993
Nový Zéland
partnerství
-
2004
-
2001
partnerství druhdružka Portugalsko po 2 letech soužití Slovinsko
partnerství
-
2005
Španělsko
manželství
ano
2005
manželství,
ano (2003),
církevní
umělé oplodnění
požehnání (2005)
(2005)
Švédsko
1994
2005 Švýcarsko
partnerství
-
(referendum )
Vermont (USA)
partnerství
-
2004
136
VIII. Odložené děti
Za
odložené
děti
se
považují
děti
odložené
anonymními
rodiči, většinou jde o novorozence odložené matkami.Problematika odložených dětí se netýká sirotků, jejichž rodiče jsou známi. Němčina
používá
pro
nalezené
dítě
výraz
„findelkind“
nebo
„findling“, italština „trovatello“, francouzština „infant trouvé“ a angličtina „foundling“ nebo „abandoned child“.244 Důvodů, proč matky své děti odloží může být mnoho. Často matky těchto dětí z nějakých příčin tajily již své těhotenství a proto
ani
nenavštěvovaly
zdravotní
zařízení
v průběhu
těhotenství. Důvodem je často špatná finanční situace rodičů, popřípadě matky a neschopnost zajistit dítěti základní potřeby. Vliv může mít také strach z odsouzení rodiny nebo širšího okolí. To se týká zejména velmi mladých matek. Uvádí se také, že děti často odkládají ženy, které byly znásilněny nebo které pobývají ve státě ilegálně. Jistý význam mohou sehrát roli také náboženské důvody.
VIII.I. Odložené děti v minulosti
Ve starověkém Římě nebylo odložení dítěte považováno za nic nepřípustného.
Negativní
postoj
k odkládání
dětí
přišel
až
s křesťanstvím. Ve středověku pak převzala dohled nad výchovou dětí církev. Například ve Francii byly již v 5. století u vchodů do chrámů mramorové mísy, do kterých mohly matky odkládat své nechtěné
děti.
První
skutečnou
institucí,
která
byla
určena
odloženým dětem, byl dům nazvaný Xenochodium. Tato instituce byla založena v roce 787 v italském Milánu. Následně vznikly podobné instituce 244
i
v dalších
italských
městech.
Z tehdejší
evidence
stránky fondu ohrožených dětí [citováno 4.5.2007] dostupný z www.fod.cz
137
vyplývá, že v letech 1843-1900 skončilo v milánském Xenochodiu až 162 237 dětí.245 Možnost odkládání dětí ve středověku dokládají také otočná zařízení namontovaná do bran nebo do zdí domů pro nalezence, nemocnic
a
klášterů.
Matka
zde
mohla
dítě
odložit,
otočením
zařízení jej přemístit do prostor nalezince a zvonkem upozornit na dítě personál. V Německu byla první zařízení pro nalezence založena
v Ulmu
a
Kolíně
a
následovala
podobná
zařízení
i
v dalších městech. Dobové záznamy uvádí, že například v Hamburku bylo v roce 1710 odloženo více než dvě stě dětí. Možnost odložit dítě existovala v minulosti i ve Francii, například v Paříži bylo v 18. století ročně odloženo kolem sedmi tisícovek dětí. Také v Madridu
lze
nalézt
přehlednou
evidenci
o
odložených
dětech
v historii. Mezi lety 1586-1700 zde bylo odloženo 55 420 dětí.246 Představa,
že
možnost
odložit
anonymně
nechtěné
dítě
je
výdobytkem posledních let, je tedy mylná.
VIII.II. Současnost v Evropě
–
schránky
pro
odložené
děti a anonymní porody
Nejpropracovanější pravděpodobně
Německo,
systém kde
je
odkládání kolem
dětí
65
má
míst,
v současnosti kam
lze
dítě
anonymně odložit. Je tak možné učinit prostřednictvím schránek zvaných „Babyklappe“. Matka se může na odložení dítěte předem telefonicky domluvit a nebo může také v zařízení zůstat do doby, než se rozhodne, zda si dítě ponechá či ne. V Německu jsou běžně možné také anonymní porody. První „babyklappe“ byla v Německu zřízena v Hamburku, a to 5. dubna 2 000. Také v Rakousku existuje několik schránek pro anonymní odložení dětí. Podle dostupných 245
stránky fondu ohrožených dětí [citováno 4.5.2007] dostupný z www.fod.cz
246
tamtéž
138
údajů bývá v Rakousku odloženo asi padesát dětí ročně. Podobná možnost existuje i ve Švýcarsku, a to od roku 2001.247 Vzhledem
k vysokému
počtu
usmrcených
dětí
přistoupili
ke
zřízení schránky pro odložené děti také v Maďarsku a ve Slovenské republice byla obdoba českých babyboxů zřízena při nemocnicích v Bratislavě, Žilině a Prešově a během krátké doby začala být také využívána.248 V České republice byl první babybox instalován 1. června 2005 v soukromém zdravotním zařízení GynCentrum v Praze.
Několik úvah k důvodům pro zřízení schránek pro odložené děti
Schránky pro odložené děti jsou zřizovány za účelem snížení rizika, že matka své nechtěné dítě ve své často velmi složité situaci odloží či ponechá na zcela nevhodném místě a výrazně tak ohrozí jeho život nebo své zrovna narozené dítě přímo usmrtí. Schránky
na
alternativu Výhodou
je
odložení a
tak
pro
dětí
také
rodiče
poskytují
východisko dítěte
matkám
z mezní
(zpravidla
bezpečnější
životní matky)
situace. především
anonymita, podobně jako u utajovaných porodů. Právě absolutní anonymita je často terčem kritiky, protože podle odpůrců těchto schránek je tím porušeno právo dítěte na informace o jeho původu. Dalším argumentem proti zavedení těchto schránek je názor, že takový krok povede ke zvýšení počtu odložených dětí.249 Problém samozřejmě babyboxy představují i v rovině právní. K takto narozenému dítěti totiž nelze určit ani matku, natož pak otce,
ale
teoreticky
se
k dítěti
může
jeho
matka
kdykoliv
přihlásit.
247
údaje Fondu ohrožených dětí [citováno 4.5.2007] dostupný z www.fod.cz tamtéž 249 údaje Fondu ohrožených dětí [citováno 14.3.2007] Dostupný z : www.fod.cz 248
139
Protože je možnost anonymního odložení dětí do babyboxů v evropských státech poměrně novým institutem, nebylo zatím ani možno provést důkladnější výzkumy o efektivitě a přínosu těchto schránek.
Při
úvahách
o
výhodách
nevýhodách
či
takovýchto
zařízení je však nutno brát zřetel opět zejména na zájem dítěte.
Stejný názor (tedy takový, že hlavním měřítkem k posouzení by
měl
být
zejména
zájem
dítěte)
bych
zaujal
také
ohledně
anonymních porodů. Nutno zde podotknout, že utajené porody nejsou určeny
ženám,
Anonymní
jejichž
manželům
mají
samozřejmě
porody
svědčí také
otcovství.250
domněnka mnoho
odpůrců.
Někteří
z nich kritizují již samotnou podstatu problému přičemž jedním z argumentů je, že anonymní porody představují porušení práva dítěte zakotveného v Úmluvě o právech dítěte na to, aby znalo oba své rodiče od narození. Zde je však podle mého názoru třeba brát v úvahu
jako
hlavní
zásadu
nejlepší
zájem
dítěte.
Jistě
lze
obecně říct, že je v zájmu dítěte, aby znalo oba své rodiče. Avšak mnohem podstatnější je, aby nebyl ohrožen život dítěte a aby dítě vyrůstalo ve stabilním a příznivém prostředí. Anonymní porody mohou přispět podle mého názoru k tomu, aby bylo sníženo riziko,
že
matka,
která
dítě
nechce
a
ocitne
se
ve
složité
finanční i sociální situaci, odloží dítě na nevhodném místě ve snaze své těhotenství utajit a tak ohrozí život dítěte. Navíc je třeba vycházet z předpokladu, že matka, která využije možnosti utajeného
porodu,
tak
činí
za
velmi
závažných
okolností,
za
kterých by pravděpodobně nebyla schopna dítěti poskytnout vhodné a
stabilní
výchovné
prostředí.
Pro
matky
v těchto
složitých
situacích je právě možnost utajeného porodu velkým ulehčením. A trvat důsledně na tom, aby dítě znalo své biologické rodiče by v těchto případech mohlo v konečném důsledku znamenat ohrožení zájmů dítěte. Navíc přibývá párů, které nemohou mít vlastní děti
140
a šance novorozeňat na to, že si je takovéto páry adoptují, je poměrně vysoká. Druhá
část
kritických
hlasů se
pak týká
kvality
zákonů,
které anonymní porody upravují. Tak například, co se týká české právní úpravy utajených porodů, kritice bývá podrobeno to, že se zákon č. 422/2004 Sb. dostatečně nevypořádal s ustanovením § 50a Zákona o rodině, tedy se stanovením, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Zákon sice umožňuje utajit totožnost matky, ale ta přesto zůstává matkou dítěte po právní stránce a ze zákona jí přináleží rodičovská zodpovědnost. Matka se tedy sice dítěte vzdá, ale zůstává jeho zákonnou zástupkyní. Automaticky vzniklý právní vztah mezi matkou a dítětem zaniká konečně až když je dítě nezrušitelně
osvojeno.
Dostatečně
není
ani
vyřešena
otázka
případné možnosti otevřít zapečetěnou informaci o matce dítěte na základě rozhodnutí soudu. Především není jasně řečeno, který soud by k tomuto byl věcně a místně příslušný, ale ani to, z jakých důvodů by k tomu byl oprávněn.
251
Otázek spojených s anonymními porody je mnoho a bude třeba jistě řešit i mnohé problémy, které
teprve v praxi nastanou.
Možnost rodit utajeně přímo ze zákona totiž nemá příliš dlouhou tradici, a tak prozatím nebylo ani možné získat z praxe mnoho poznatků o tom, jak tato právní úprava funguje, zda je efektivní a zda situaci spíše nekomplikuje.
251
Hrušáková M., Králíčková Z.: České rodinné právo. Brno. Doplněk 2006, s.192
141
IX. Rozsudky Evropského soudního dvora pro lidská práva ohledně dětí narozených mimo manželství
Evropský Evropy,
který
Evropskou Většinu
soudní byl
úmluvou žalob
představují dostupné
dvůr
pro
zřízen o
za
účelem
lidských
právech
k Evropskému
žaloby
lidská
prostředky
a
Rady
založených
základních
svobodách.
již
svého
orgánem
práv
dvoru
kteří
k dosažení
je
ochrany
soudnímu
jednotlivců,
práva
pro
lidská
vyčerpali
práva
na
práva všechny
národní,
vnitrostátní, ale stále jsou přesvědčeni, že byla porušena jejich práva, která jim zaručuje právě tato Úmluva. Rozhodnutí tohoto soudu
jsou
pro
smluvní
strany
závazné.
Považují
za
důležité
zmínit zde některé z rozhodnutí tohoto soudu, které se týkaly právě dětí narozených mimo manželství. Jedná se sice již o starší rozhodnutí, ale přesto významné.
Věc Marckxová proti Belgii Právě toto rozhodnutí se týká statutu svobodných matek a dětí narozených mimo manželství. Konkrétně se jednalo o Alexandru Marckxovou,
která
se
narodila
16.
října
1973
ve
Wilrijku
u
Antverp, a to svobodné matce, belgické novinářce Paule Marckxové. Pro prokázání rodičovství matka svou dceru nejdříve 29. října 1973
uznala
za
vlastní
(podle
§
334
belgického
občanského
zákoníku) a následně ji 30. října 1974 adoptovala (podle § 349 belgického
občanského
zákoníku).
Belgické
právo
totiž
u
dětí
narozených mimo manželství v této době stanovuje odlišný postup nejen u určování otcovství (jako je tomu v mnoha dalších zemích), ale
také
v otázce
určování
mateřství.
Svobodná
matka
může
prokázat příbuzenství ke svému dítěti pouze uznáním, zatímco u dítěte samotným
narozeného narozením.
v manželství I
když
je
uznané,
mateřství avšak
prokázáno
nemanželské
již dítě
142
zůstávalo přesto v zásadě cizím i v rodině matky.252 Dítě se totiž nestávalo členem matčiny rodiny a zákon je vylučoval z rodiny i tak, že se nestaly zákonnými dědici.253 Jeho práva byla do určité míry omezována v záležitostech dědictví bez závěti a bezplatného poskytnutí
daru,
stejně
postavení
s dítětem
„nemanželským“ dětem adopcí,
avšak
obě
jako
práva
narozeným
svobodné
v manželství
matky.
Rovné
bylo
možno
zajistit pouze legitimace nebo legitimace varianty
předpokládaly,
že
matka
uzavře
manželství.254 Na Komisi se Paula Marckxová a Alexandra Marckxová obrátily 29. března 1974 s názorem, že příslušná ustanovení občanského zákoníku jsou v rozporu s jejich právem na respektování rodinného života (čl. 8 Úmluvy255) a že mají charakter diskriminace, jejíž zákaz
je
narozených
obsažen mimo
v čl.
14
manželství
Úmluvy256, oproti
a
dětem
to
diskriminace
„manželským“
a
dětí také
svobodných matek vůči matkám provdaným. Takový přístup je podle stěžovatelek ponižující, což podle nich porušuje čl. 3257 Úmluvy. Rovněž je podle nich porušen čl. 1 Protokolu č. 1258 tím, že neprovdaná matka nemůže svobodně nakládat se svým majetkem ve prospěch svého dítěte.259
252
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.52 stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int 254 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.52 255 Čl. 8 odst.1 Úmluvy : Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondenc.e 256 Čl. 14 Úmluvy : Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství,politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. 257 Čl. 3 Úmluvy : Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. 258 Čl.1 Protokolu č. 1 odst. 1 : Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. 259 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva, Praha. IFEC 2003. s.55 253
143
Komise
sama
se
pak
rozhoduje,
že
věc
z moci
prozkoumá také ve vztahu k čl. 12 Úmluvy260, který
úřední
zaručuje právo
uzavřít manželství a založit rodinu.261 Komise ve své zprávě ze dne 10. prosince 1977 vyjadřuje názor, že belgická legislativa porušuje článek 8 Úmluvy,a
to jak
samostatně, tak také ve spojení s článkem 14, ve vztahu k oběma stěžovatelkám, a článek 1 Protokolu 1 ve spojení s článkem 14 ve vztahu k Paule Markxové. Naopak Komise nepovažuje za nezbytné zabývat se věcí u hlediska článku 3 a ani článku 12. Ještě námitku,
před že
meritorním
stěžovatelky
projednáním přináší
vznesla
otázky,
belgická
které
jsou
vláda spíše
teoretické, přičemž opomínají, že Soud není povolán k tomu, aby prováděl abstraktní kontrolu právních pravidel. Soud tuto námitku belgické
vlády
zamítl
s poukázáním
na
čl.
25
Úmluvy,
který
opravňuje fyzické osoby k tomu, aby argumentovaly tím, že určitý zákon porušuje jejich práva, pokud je zde riziko, že tyto osoby ponesou důsledky tohoto porušení. A právě takový postup zvolily Paula a Alexandra Marckxová, když se na Soud obrátily s tím, že některá ustanovení belgického občanského zákoníku, která se jich dotýkají, porušují jejich práva a potažmo práva všech svobodných matek a dětí narozených mimo manželství.262 Nejdříve Soud uvedl, že článek 8 Úmluvy se vztahuje rodinný život obecně, tedy život „manželské“ rodiny, stejně jako rodiny „nemanželské“.263
Před
tím
se
však
Soud
zabýval
otázkou,
zda
přirozené vazby mezi Paulou a Alexandrou Marckxovými představují vlastně rodinný život, který je chráněn právě článkem osm.264 Obsah práva na respektování rodinného života podle Soudu zahrnuje také to, stát může být nucen k plnění pozitivních závazků. Z toho 260
Čl. 12 Úmluvy : Muži a ženy, způsobilí věkem k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon tohoto práva. 261 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.56 262 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.61 263 tamtéž
144
vyplývá, že například co se týká některých rodinných vztahů, jako vztahů svobodných matek a jejich dětí, musí zvolit takový postup, aby daným osobám umožnil vést „normální“ rodinný život a vyloučil jakoukoli diskriminaci na základě narození v manželství nebo mimo ně.265 Soud
pak
z hlediska
článků
8
a
14
Úmluvy
tři
aspekty
problému, který mu předložila Komise
První
aspekt
:
způsob
prokázání
příbuzenství
z matčiny
strany u Alexandry Marckxové
Soud
dospěl
k názoru,
že
požadavek,
aby
matka
prokázala
příbuzenství ke své dceři Alexandře uznáním, vychází z neochoty uznat její mateřství již od narození dítěte (na rozdíl od dětí narozených v manželství).266 Takové uznání má navíc i negativní důsledky v majetkové sféře. Svobodná matka sice uznáním dítěte prokáže dítěti
své
příbuzenství
vlastně
uškodí.
k němu,
Bude
mít
ale pak
zároveň totiž
tímto
uznáním
omezenou
možnost
darovat či odkázat svému „nemanželskému“ dítěti majetek. Pokud by si chtěla ponechat možnost volně se svým majetkem disponovat ve prospěch dítěte, musela by to udělat jen tak, že s ním nenaváže rodinný vztah právní
povahy. Podle názoru Soudu tak belgický
občanský zákoník staví ženu před velmi složité rozhodování a nerespektuje při tom její rodinný život. Navíc dítě narozené mimo manželství je od narození do svého uznání bez právního vztahu k matce, konkrétně Alexandra Marckxová byla po právní stránce bez matky od svého narození 16. října 1973 do uznání matkou 29. října 1973. Podle názoru Soudu je proto porušen článek 8 Úmluvy ve vztahu k oběma stěžovatelkám267. 264
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.67 266 stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int 267 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.64 265
145
Další otázkou pak bylo, zda byly stěžovatelky diskriminovány a
zda
tato
diskriminace
byla
porušením
14
článku
ve
spojení
s článkem 8 Úmluvy.268 Belgická legislativa podřizuje prokázání mateřství u dětí narozených mimo manželství dobrovolným uznáním těchto
dětí
ze
strany
nemají
děti
narozené
jejich mimo
matek.
manželství
Podle
názoru
menší
Soudu
zájem
na
právního vztahu k jejich rodičům než děti „manželské“.
však
určení 269
Výše
popsaný postup belgické legislativy ohledně určování mateřství nemůže podle Soudu ospravedlnit ani okolnost, že některé svobodné matky nechtějí o své dítě pečovat, ani fakt, že cílem takové právní úpravy je ochrana dítěte a tradiční rodiny. Pro ochranu dítěte
a
důsledku
rodiny
nesmí
způsobí
být
užito
poškození
„nemanželského“ dítěte.
opatření,
které
„nemanželské“
v konečném
rodiny
nebo
270
Belgická vláda argumentovala také tím, že v době sepsání Úmluvy bylo v mnoha evropských státech rozlišování mezi rodinou „manželskou“
a
„nemanželskou“
zcela
běžnou
a
přípustnou
záležitostí. Soud však na tento argument namítl, že je třeba Úmluvu
vykládat
v dnešních
souvislostech
a
brát
vývoj
vnitrostátního práva naprosté většiny členských států Rady Evropy směrem
k rovnosti
dětí
„manželských“
i
dětí
narozených
mimo
manželství. Navíc také z odůvodnění návrhu zákona, předloženého 15. února 1978 Senátu je zřejmé, že jak právníci, tak i veřejné míněni jsou stále častěji toho názoru, že je třeba učinit kroky k ukončení diskriminace dětí narozených mimo manželství.271
268
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int 270 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.64 269
271
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.65
146
Soud na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že pro rozlišování
„manželských“
a
„nemanželských“
dětí
nelze
nalézt
objektivní a rozumné ospravedlnění a představuje porušení čl. 14 ve spojení s čl. 8 Úmluvy, a to jak ve vztahu k Paule Marckxové, tak k Alexandře Marckxové.272
Druhý aspekt : právní rozsah rodiny Alexandry Marckxové
Dle názoru Soudu zahrnuje rodinný život přinejmenším vztahy mezi
blízkými
představuje „normální“ svobodnou
příbuznými
pro vývoj
matkou
stát
respektování
povinnost
těchto a
a
chovat
vztahů.
jejím
dítětem
se
Avšak a
rodinného tak,
aby
rozvoji
tím
také
života zajistil
vztahu
rozvoji
mezi jejich
rodinného života brání to, pokud jeden z nich není členem rodiny toho druhého a také pokud má prokázání příbuzenství mezi nimi účinky
pouze
pro
tyto
dvě
osoby.273
Soud
ani
v tomto
ohledu
nenašel žádné rozumné a objektivní ospravedlnění pro to, aby byl činěn rozdíl mezi rozsahem rodiny Alexandry Marckxové a rodiny „manželského“ aspektu
byl
dítěte. článek
8
Soud
tedy
porušen
jak
dospěl
k závěru,
samostatně,
tak
že
v tomto
ve
spojení
s článkem 14, a to ve vztahu km oběma stěžovatelkám.274
Třetí aspekt : majetková práva zmíněná stěžovatelkami
Čl.1 Protokolu 1 sice zaručuje právo každého na to, aby pokojně užíval svůj majetek, ale není zde zmínka o tom, že by zaručoval také právo nabývat majetek děděním ab intestat (tedy bez závěti) nebo bezplatným poskytnutím. I v oblasti majetkových 272 273
274
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.66 stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int
147
práv se Soud opřel o ustanovení čl. 8 Úmluvy. Oblast dědění či bezplatného poskytování majetku mezi blízkými příbuznými je totiž podle Soudu také úzce spojena s rodinným životem. Do rodinného života totiž podle Soudu nespadají pouze vztahy společenského, morálního nebo kulturního charakteru, ale také vztahy materiální. Přesto však podle názoru soudu není článek 8 sám o sobě porušen omezeními danými belgickým občanským zákoníkem.
Článek 8 totiž
podle Soude nestanovuje, že by dítě mělo nárok na určitou část pozůstalosti Belgický
svých
zákon
rodičů
však
nebo
dalších
blízkých
příbuzných.
v majetkové
oblasti
rozlišuje
mezi
dětmi
„manželskými“ a dětmi narozenými mimo manželství, přičemž takové rozlišování
nemá
podle
Soudu
žádné
objektivní
a
rozumné
ospravedlnění. Na základě tohoto rozlišování byl porušen čl. 14 ve spojení s čl. 8 a Alexandra Marckxová tím byla poškozena. Byla totiž omezena její způsobilost nabývat majetek své matky a také u ní byla úplná absence k povolání k dědictví ve vztahu ke svým blízkým příbuzným z matčiny strany.275 Co se týká matky, Soud je rovněž toho názoru, že čl. 8 sám o sobě matce nezaručuje úplnou volnost darovat nebo odkázat svému dítěti majetek. Ale i ve vztahu k Paule Marckxové byl porušen čl. 14 ve spojení s čl. 8, a to tím, že v dané oblasti rozlišuje belgické právo mezi matkami svobodnými a provdanými, což podle mínění Soudu postrádá objektivní a rozumné ospravedlnění.276 Majetková práva zkoumal Soud také z hlediska čl.1 Protokolu 1, který chrání právo na majetek a právo s majetkem nakládat. V tomto článku je však také stanoveno, že stát může svými zákony, které považuje za nezbytné, upravit užívání majetku v souladu s obecným
zájmem.
Proto
se
Soud
nedomnívá,
že
by
byl
výše
zmíněným omezením porušen čl. 1 Protokolu 1 sám o sobě. Avšak ve
275
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.66
276
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int
148
vztahu k Paule Marckxové byl porušen čl. 14 ve spojení s čl.1 protokolu 1 z toho důvodu, že omezení daná belgickým občanským zákoníkem se týkají výhradně svobodných matek a nikoli provdaných žen. I toto rozlišování podle názoru soudu postrádá objektivní a rozumné ospravedlnění.277 Články 3 a 12 podle Soudu porušeny nebyly. Stěžovatelky následně požádaly o symbolické odškodnění za jejich morální újmu ve výši jednoho belgického franku pro každou z nich.
Soud
byl
však
toho
názoru,
že
není
jiný
způsob
spravedlivého zadostiučinění než to, které vyplývá z konstatování několika
porušení
jejich
práv.
Belgický
parlament
následně
zákonem ze dne 31. března 1987 změnil „různá zákonná ustanovení týkající se příbuzenství“.278
Toto
rozhodnutí
v kontextu
postavení
považuji dětí
za
velmi
narozených
mimo
významné manželství.
zejména Nejenže
Soud zde jasně stanovil, že rozlišování mezi dětmi „manželskými“ a dětmi narozenými mimo manželství má diskriminační charakter a porušuje jejich lidská práva a svobody daná Úmluvou, ale také konstatoval, že takové rozlišování nelze ospravedlnit ani snahou o zachování a ochranu tradiční rodiny. Takový rozsudek je pak jistě možné brát jako určité měřítko pro posouzení jiných zákonů ohledně
diskriminace
nebo
nediskriminace
dětí
narozených
mimo
manželství.
Věc : Vermeireová proti Belgii Toto jejích
rozhdnutí
prarodičů,
se a
týkalo to
vyloučení
z důvodu
vnučky
z pozůstalosti
„nemanželského“
charakteru
příbuzenství.
277 278
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s.66 tamtéž, s.70
149
Tento
případ
se
týkal
paní
Astrid
Vermeireové,
belgické
státní příslušnice, která je uznanou „nemanželskou“ dcerou Jeroma Vermeirea, jednoho ze tří dětí narozených v manželství Camiela Vermeirea a Irmy Van den Berghové. Tito manželé také stěžovatelku – svoji vnučku po smrti jejího otce v roce 1939
vychovávali.
Camiel Vermeire zemřel 22. července 1980, Irma Van den Berghová 16.ledna 1975, oba ab intestat. Po smrti Daniela Vermeirea
byla
jejich pozůstalost uzavřena a majetek byl rozdělen mezi žijící „legitimní“ dědice. Těmi byly obě děti jejich syna Roberta. Paní Astrid Vermeireová byla z pozůstalosti vyloučena, a to na základě § 756 belgického občanského zákoníku, který předpokládal, že děti narozené mimo manželství nemají jakékoli právo na majetek rodičů svého otce a své matky.279 Astrid
Vermeireová
podala
v červnu
1981
žalobu
proti
„legitimním“ vnukům k soudu prvního stupně v Bruselu. Rozsudek tohoto
soudu
ze
dne
3.
června
1983
se
opíral
o
rozhodnutí
Evropského soudu ze dne 13. června 1979 ve věci Marckxová a přiznal paní Vermeireové nárok na pozůstalost jejích prarodičů na základě
přesvědčení,
že
nesmí
být
rozlišováno
mezi
„nemanželskými“ a „manželskými“ dětmi. „Legitimní“ vnuci se však proti tomuto rozsudku odvolali a odvolací soud v Bruselu rozsudek soudu prvního stupně v květnu 1985 změnil s tím, že
rozhodnutí
ve věci Marckxová není pro soudy právně závazný. Stěžovatelka v reakci na tento rozsudek podává kasační stížnost, kterou však Kasační soud v únoru 1987 zamítá.280 Paní Vermeireová se tedy 1. dubna 1987 obrátila na Komisi s kritikou
belgických
soudů,
které
jí
podle
jejího
názoru
odepřely postavení dědice svých prarodičů. Byla toho mínění, že se takový postup negativně dotkl jejího práva na respektování soukromého a rodinného života a že měl takový zásah vůči ní 279
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int
280
150
diskriminační charakter a je v rozporu s článkem 8 ve spojení s článkem 14 Úmluvy.281 Postoj Komise vyplývá z její zprávy ze dne 5. dubna 1990. Zmíněna rozhodnutí podle Komise neporušila články 8 a 14 Úmluvy, pokud jde o pozůstalost babičky, ale porušila tato ustanovení ve vztahu k pozůstalosti dědečka. Paní Vermeireová argumentovala tím, že vnitrostátní soudy měly na převody dědictví přímo aplikovat články 8 a 14 Úmluvy, a to
tak
jak
Marckxová
je
ze
Soud
dne
interpretoval
13.
června
1979.
ve
svém
Paní
rozsudku
ve
věci
Vermeireová
se
také
domnívala, že by belgický zákonodárce měl učinit zákon ze dne 21. března
1987
(kterým
se
jí
kritizovaná
legislativa
změnila)
retroaktivním, a to ke dni uvedeného rozsudku Evropského soudního dvora pro lidská práva.282 Podle mínění Soudu by však zavedením retroaktivity zmíněného zákona byla ohrožena právní jistota a byly by zpochybněny právní akty i situace předcházející rozsudku ve věci Marckxová. Soud se proto
zabýval
pozůstalostí
babičky
a
dědečka
odděleně.
Pozůstalost babičky byla totiž otevřena před 13. červnem 1979, tedy dnem rozsudku ve věci Marckxová, pozůstalost dědečka až po něm. Pozůstalost babičky byla uzavřena po její smrti a dědictví připadlo jejím „legitimním“ dědicům. K vyhlášení rozhodnutí ve věci Marckxová však došlo až po této události a tak nelze na základě uvedeného rozhodnutí tuto právní situaci zpochybňovat. Pozůstalost dědečka byla ovšem uzavřena až po vydání tohoto rozhodnutí.
Je
tedy
nutno
vzít
v úvahu,
že
k vyloučení
paní
Vermeireové z pozůstalosti jejího dědečka došlo až po té, co Soud ve věci Marckxová prohlásil, že úplná absence povolání k dědictví založená 281 282
na
„nemanželském“
charakteru
příbuzenského
vztahu
má
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 83 tamtéž, s.85
151
diskriminační
charakter.
případy
si
jsou
svými
Soud
byl
navíc
okolnostmi
toho
natolik
názoru,
blízké,
že
že
oba
by
se
rozhodnutí ve věci Marckxová mělo vztahovat i na situaci paní Astrid Vermeireové a její pozůstalost po dědečkovi, otevřenou po vyhlášení
tohoto
rozhodnutí.
Odvolacímu
soudu
v Bruselu
ani
Kasačnímu soudu tedy nic nestálo v cestě, aby závěry rozsudku Soudu
ve
věci
Vermeireové. diskriminovat Francine
a
Marckxová
Z tohoto paní
aplikovaly
rozhodnutí
Vermeireovou
bratrancem
ve
Michelem
také
na
jasně
vyplýval
srovnání na
případ
s její
základě
paní zákaz
sestřenicí
„nemanželského“
charakteru jejího příbuzenského vztahu k jejím prarodičům. Úprava celého
příbuzenského
a
dědického
práva
byla
sice
již
určena
k hloubkové změně, ovšem respektování Úmluvy mělo být dodrženo již před touto změnou. Úmluva sice ponechává smluvním státům volnost ve výběru prostředků, kterými splní svoje povinnosti, ale to v žádném případě neznamená, že může pozastavit aplikování této Úmluvy do doby, než bude podobná reforma učiněna. Podle názoru Soudu
bylo
vyloučení
stěžovatelky
z dědictví
jejího
dědečka
v rozporu Úmluvou, konkrétně tím byl porušen článek 14 ve spojení s čl. 8.283 K otázce důvodnosti žaloby se Soud vyjádřil tak, že nemůže zamítnout ohledně pozůstalosti ze dne 22. července 1980 právní body stížnosti, které jsou téměř shodné s těmi, které dne 13. 1979.
června
Tak
je
uvedeno
v rozsudku
ze
dne
29.
listopadu
1991.284 V meritu věci vydal Soud rozhodnutí dne 4. října 1993. Soud zde zaujal takové stanovisko, že vyloučením z pozůstalosti jejího dědečka byla paní Vermeireové způsobena materiální újma ve výši odpovídajícího dědického podílu, který by jí náležel, pokud by byla 283 284
zůstavitelovou
„legitimní“
vnučkou.
Rovněž
se
Soud
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 87 stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int
152
v rozsudku vyjádřil tak, že při stanovení výše odškodného bude nutné vzít v úvahu dlužnou dědickou daň a ušlé úroky. Soud na základě
tohoto
rozhodnutí
přiznal
stěžovatelce
22 192 511
belgických franků, které mají být navýšeny o zákonné úroky od 1. října 1993.285 §
756
belgického
občanského
zákoníku,
který
obsahoval
pravidlo, že děti narozené mimo manželství nemají jakýkoli nárok na
majetek
rodičů
svého
otce
nebo
své
matky,
byl
později
zrušen.286
Zatímco Evropskou
jiné
evropské
úmluvu
o
státy
právním
tedy
v roce
postavení
dětí
1975
uzavřely
narozených
mimo
manželství s cílem zlepšit jejich právní postavení, kde například článek 9 výslovně stanoví, že dítě narozené mimo manželství má stejná práva na dědictví po otci a matce nebo členech otcovy nebo matčiny rodiny, jako kdyby se narodilo v manželství, V Belgii zákonodárce přistoupil ke změnám legislativy diskriminující děti narozené
mimo
manželství
až
v roce
1987.
Před
tímto
datem
pravděpodobně nebyly belgické soudy, jak vyplývá z výše popsaného případu, příliš ochotny přizpůsobit se trendu v jiných evropských zemích
a
respektovat
lidská
práva
tak,
rozsudky
aby
Evropského
omezily
a
soudního
postupně
úplně
dvoru
pro
potlačily
diskriminaci dětí narozených mimo manželství. Děti
narozené
mimo
manželství
byly
v
minulosti
v mnoha
evropských státech diskriminovány jak v reálném životě, tak po právní stránce. Ke zlepšení jejich situace jistě přispěla nejen Evropská
úmluva
o
právním
postavení
dětí
narozených
mimo
manželství, ale rovněž zmíněné rozsudky Evropského soudního dvora pro
lidská
práva.
Odrazil
se
v nich
jakýsi
posun
evropské
veřejnosti směrem k větší toleranci, ale jistě také skutečnost, 285 286
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 89 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 89
153
že dětí narozených mimo manželství postupně přibývalo. Právo by bezpochyby mělo odrážet sociální realitu a přizpůsobovat se jí. A pokud by byly děti narozené mimo manželství diskriminovány i přesto, že jich přibývá a tolerance k „nemanželským“ dětem a nesezdaným soužitím se ze strany společnosti stále zvyšuje, bylo by to proti smyslu a účelu práva. Zajímavé jsou však také rozsudky Evropského soudního dvoru pro
lidská
nemožnosti
práva,
která
omezené
či
se
věnují
možnosti
jinému
popřít
problému,
otcovství
a
to
k dítěti
narozenému v manželství. Zatímco děti narozené mimo manželství byly zákony diskriminovány, u dětí narozených v manželství zase některé státy až příliš lpěly na tom, že jejich otcem je ze zákona
manžel
popřít.
jejich
matky
a
znemožňovaly
jejich
otcovství
Pro naše účely považuji za důležité zde některý z těchto
rozsudků zmínit, protože ukazují, že snaha o zrovnoprávnění dětí narozených
mimo
manželství
byla
provázena
jakýmsi
obecným
uvolněním v rámci rodinného práva. Zájem dítěte a soulad právních vztahů s biologickými a sociálními začaly být důležitější než povrchní
lpění
na
představě
tradiční
rodiny
a
snaha
o
její
vdaná
žena
zachování.
Věc Kroonová a další proti Nizozemí Tento
případ
se
týká
právě
nemožnosti,
aby
popřela otcovství svého manžela ke svému dítěti, a umožnila tak, aby dítě bylo uznáno svým biologickým otcem. Paní
Catharina
Kroonová
se
v roce
1979
provdala
za
pana
Omara M´Hallema-Drisse a jejich manželství se rozpadlo na konci 80. let a od té doby ztratila paní Kroonová se svým manželem kontakt. Paní Kroonová navázala posléze stabilní vztah s panem Alim Zerroukem a v tomto vztahu se jim v říjnu 1987 narodil syn Samir M´Hallem-Driss. Paní Kroonová je však zákonnou manželkou pana Omara M´Hallema-Drisse až do července 1988, kdy je jejich
154
manželství na základě žaloby o rozvod rozvedeno. Dítě se tedy narodilo
formálně
M´Hallem-Drissem,
v manželství avšak
ve
paní
Kroonové
skutečnosti
spolu
s
panem
v době
Omarem
narození
dítěte tito manželé již delší dobu nežili a jeho biologickým otcem je pan Zerrouk.287 Paní Kroonová chtěla prohlásit, že M´Hallem-Driss není otcem Samira a dosáhnout tím souladu právní a biologické reality, ale žádost
o
toto
prohlášení
byla
matričním
úředníkem
zamítnuta
21.října 1988. Paní Kroonová tedy podává žádost k obvodnímu soudu v Amsterdamu, prohlášení
aby
bylo
matričnímu
zaregistrovat.
Tuto
úředníkovi
žádost
však
nařízeno
obvodní
její
soud
13.
června 1989 také odmítá, a jeho rozhodnutí potvrzuje jak odvolací soud
v Amsterdamu
listopadu 1990).
(5.
února
1990),
tak
Nejvyšší
soud
(16.
288
15. května 1991 byla Komisi podána stížnost, ve které Paní Kroonová, pan Zerrouk a Samir M´Hallem-Driss (všichni Nizozemci) kritizují
to,
že
ženatý
muž
může
popřít
otcovství
k dítěti
narozenému v manželství, vdaná žena však takovou možnost nemá. Konkrétně si tedy stěžovali na to, že nemohou dosáhnout uznání otcovství pana Zerrouka ve vztahu k Samirovi. Poukazovali pak na obsah článku 8 Úmluvy, jak samostatně tak ve spojení s článkem 14. Navíc podle jejich názoru Nejvyšší soud v Nizozemí porušil článek 13 Úmluvy289, když jim odepřel účinný prostředek nápravy ve smyslu tohoto článku tím, že jim neumožnil učinit výše zmíněná prohlášení.290 31. srpna 1992 prohlásila Komise stížnost za přípustnou, a to ve vztahu k článku 8 i 14 Úmluvy. Z její zprávy ze dne 7. 287 288
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 105
289
Článek 13 Úmluvy : Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. 290 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 105
155
dubna 1993 vyplývá, že Komise je toho názoru, že došlo k porušení článku 8 pojímaného samostatně, ale nikoli článku 14 ve spojení s článkem 8.291 Rozhodnutí v této věci bylo vydáno 27. října 1994. Soud se zde vyjádřil v tom smyslu, že pojem „rodinného života“, jak je uveden v článku 8 Úmluvy se netýká pouze vztahů založených na manželství, ale může se vztahovat i na vazby osob žijících spolu mimo manželství, tedy rodinných vztahů „de facto“.292 Na základě toho musel Soud nutně dojít k tomu, že i na vztah Cathariny Kroonové, Aliho Zerrouka a Samira M´Hallema-Drisse se příslušný článek
vztahuje,
Stejného
názoru
neboť
jejich
ostatně
byly
soužití i
má
rodinný
nizozemské
soudy
charakter. a
matriční
úředník. Navíc v případě paní Kroonové a pana Zerrouka bylo možno prokázat rodinné vztahy nejen tím, že spolu fakticky žili, ale také tím, že se jim od roku 1987 narodily čtyři děti. Podle názoru Soudu je nutné považovat dítě za součást této rodiny již od samotného narození a na základě samotného faktu narození. Mezi panem Zerroukem a jeho synem Samirem trvá skutečné rodinné pouto,
které
nelze
popřít
ani
tím,
že
nizozemská
vláda
zpochybnila přispění pana Zerrouka k péči a výchově svého syna. Proto lze na tento vztah aplikovat článek 8 Úmluvy.293 Na základě existence faktických rodinných vztahů se by tedy měly
příslušné
státní
orgány
zasadit
o
to,
aby
co
nejdříve
vznikly také úplné právní rodinné vztahy mezi panem Zerroukem a jeho synem Samirem.294 Nizozemská vláda se vyjádřila tak, že danou situaci mohli stěžovatelé
řešit
dvěma
způsoby.
První
možností
byla
adopce
Samira rodičem a nevlastním rodičem. Samir by se adopcí stal 291
Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 108 stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int 293 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 110 294 tamtéž, s.111 292
156
„manželským“ dítětem paní Kroonové a pana Zerrouka. Tato varianta ovšem
předpokládala,
že
paní
Kroonová
a
pan
Zerrouk
uzavřou
manželství, což si dotyční nepřáli. Možnost založit právní vztah mezi otcem a dítětem pouze za předpokladu, že uzavře manželství s matkou
dítěte
nelze
podle
Soudu
v souladu
se
zásadou
respektování rodinného života. Druhé řešení, které předkládala nizozemská
vláda,
bylo
získání
společné
rodičovské
pravomoci
k Samirovi ze strany pan Zerrouka a paní Kroonové. V době vydání tohoto
rozsudku
která
takové
byla
již
řešení
v Nizozemí
připravována
upravovala,
ale
legislativa,
získání
rodičovské
zodpovědnosti by se nijak nedotklo právně založeného otcovství bývalého manžela paní Kroonové k Samirovi a neumožnilo by tedy založit obdobný právní vztah
mezi panem Zerroukem a Samirem.
Proto není ani toto řešení podle názoru Soud dostačující.295 Soud
vyjádřil
respektování společenská
přesvědčení,
rodinného realita
života
získaly
že
vyžaduje,
prioritu
před
naplnění aby
požadavku
biologická
zákonnou
a
presumpcí.
V tomto případě je totiž právě zákonná domněnka v přímém rozporu jak
s prokázanými
fakty,
tak
také
s přáním
dotčených
osob,
přičemž takový stav nikomu neprospívá.296 Podle názoru soudu byl tedy porušen článek 8 Úmluvy, protože Nizozemí
dostatečně
nezaručilo
stěžovatelům
respektování
rodinného života.
Na uvedených rozsudcích Evropského soudního dvora pro lidská práva je velmi zřetelně vidět, že během druhé poloviny dvacátého století
nastal
v přístupu
k nemanželským
dětem
značný
posun
směrem k větší toleranci, a to i ze strany soudu a zákonodárců. Nejen společenská realita, ale také rozvoj lidských práv a stále
295 296
tamtéž, s.115 Berger, V. : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva. Praha. IFEC 2003, s. 113
157
větší
důraz
na
jejich
dodržování
klauzulí
různých
učinily
prostřednictvím
eliminovaly
úmluv
přispěly
diskriminaci
svých dětí
včetně
antidiskriminačních
k tomu,
aby
zákonů
kroky
narozených
jednotlivé
mimo
země
k tomu,
aby
manželství
a
zaručily, aby měli děti manželské a děti narozené mimo manželství stejná práva a v návaznosti na to i rovné postavení. K tomu jistě přispěla také rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva, protože v nich dal Soud jasně najevo, že státy upírají dětem
narozeným
manželské
mimo
získávají
manželství automaticky,
některá jedná
práva, se
která
zcela
děti
jistě
o
diskriminační přístup v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách.
158
Závěr Děti narozené mimo manželství sice měly v minulosti velmi ztíženou
pozici
manželství, svobodné
stejně
matky.
projevila
ve
větší
společnosti jako
Ve
byly
druhé
tolerance
oproti
negativním
polovině k
dětem
narozeným
postojům
dvacátého
vystaveny
století
„nemanželským“
mimo
dětem,
se
i
ale
která
se
odrazila také ve změnách evropských právních řádů a mezinárodních smlouvách. Právě z mezinárodních smluv je nejvíce jasná snaha o to, aby se všem dostávalo stejných práv bez ohledu na jejich sociální postavení. Významnou je pro naše účely zejména Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství z roku 1975. Zatímco dříve byly děti narozené mimo manželství po právní stránce
bez
otce
(pokud
je
tedy
otec
na
základě
svého
dobrovolného rozhodnutí nepřijal do své rodiny), dnes všechny evropské právní řády upravují způsob, jak se určí rodičovství ( a především otcovství) u dětí narozených mimo manželství. Otcovství se tedy u těchto dětí určuje jiným způsobem než u dětí narozených mimo manželství, ale to vyplývá z logiky věci, neboť k dětem narozeným mimo manželství nemůže být určeno otcovství na základě domněnky svědčící manželu matky. Neznamená to však, že by tento odlišný způsob určování otcovství znamenal nějaký diskriminační nebo
nerovný
založit
přístup.
relativně
Otec
snadno
může
svůj
právní
(dobrovolným
vztah
uznáním
k
dítěti
v některých
státech, v jiných zase souhlasným prohlášením rodičů). Pokud pak označený
muž
k dispozici stoprocentní
své
velmi
otcovství dokonalé
jistotou
popírá,
mají
dnes
evropské
metody
medicíny,
které
otcovství
vyloučit
nebo
soudy
dokážou
se
s vysokou
pravděpodobností otcovství muže potvrdit. Od určení rodičovství se samozřejmě odvíjí celá řada dalších právních
problémů
–
rozhodování
o
rodičovské
zodpovědnosti
a
159
jejím výkonu, právo péče o dítě, právo na styk s dítětem, na informace o dítěti atd. Pokud by dítě mělo právně určeného jen jednoho rodiče,mělo by samozřejmě na rozdíl od dítěte manželského jiné, horší postavení. I podle mezinárodních úmluv má dítě právo na to, aby znalo oba své rodiče a oba se také podíleli na jeho výchově (či alespoň výživě). Systém určování rodičovství, který se
v evropských
dokonce
právních
vyžaduje,
aby
vyvinul
řádech
bylo
u
každého
nejen
umožňuje,
dítěte
určeno
ale
nejen
mateřství, ale i otcovství. Dítě tedy nemá po právní stránce otce jen
v krajních
případech,
jako
jsou
utajené
porody,
či
v případech, že matka žádného otce neoznačí. Nejen
v otázce
určování
zodpovědnosti
se
narozené
manželství
také
mimo
tím,
že
jim
dosáhlo
nebyly
rodičovství
vysoké byly
úrovně
dříve
přiznány
a
rodičovské
zrovnoprávnění.
samozřejmě dědické
Děti
diskriminovány
nároky
po
jejich
rodičích či alespoň po jejich otci. Dnes ovšem obecně platí, že děti narozené mimo manželství mají stejná
práva na dědictví po
otci a matce nebo po členech matčiny nebo otcovy rodiny jako děti narozené mimo manželství. Stejně se k tomuto problému staví také Evropský soud pro lidská práva, který ve svých rozsudcích jasně dospívá
k závěru,
že
i
děti
narozené
mimo
manželství
jsou
zákonnými dědici ve stejné míře jako děti manželské. Na základě těchto skutečností je možné říci, že se postavení dětí narozených mimo manželství zrovnoprávnilo s postavením dětí manželských i v majetkové sféře.
160
Resumé Vzhledem
k tomu,
že
téměř
v
celé
Evropě
se
počet
dětí
narozených mimo manželství neustále zvyšuje, je dle mého názoru nezbytné, aby Situace
tento trend reflektovala
dětí
postavení
narozených vycházející
komplikovanější,
než
mimo
také právní teorie.
manželství
z právních
postavení
(a
zejména je
řádů)
dětí
manželských.
jejich poněkud
Souvisí
to
zejména s odlišným postupem při určování otcovství a následně vymezení oficiálních vztahů mezi dětmi narozenými mimo manželství a jejich rodiči (zejména otcem). Posoudit
postavení
dětí
narozených
mimo
manželství
v evropských právních řádech obecně však činí značně obtížnějším také
fakt,
že
důvodů
rození
dětí
mimo
manželství
je
více
a
jednotlivé případy se od sebe do velké míry liší. Rozdíly jsou zejména mezi dětmi, jejichž rodiče spolu nežijí, a těmi, jejichž rodiče
spolu
žijí
jako
nesezdaní
partneři,
ale
fungují
jako
rodina v klasickém pojetí. Zde je přínosná stručná sociologická sonda zaměřená právě na problematiku evropských
rození
státech.
dětí
narozených
Pokusil
jsem
mimo
se
manželství
nalézt
odpověď
v různých právě
na
takové otázky, jako jsou příčiny rození dětí mimo manželství, jejich
postavení
ve
společnosti
jak
v současnosti,
tak
v
minulosti či jak časté je rození dětí mimo manželství dnes a v minulosti. Zajímavé bylo také zmínit současné trendy v evropské společnosti,
tedy
jaký
posun
v tomto
kontextu
v Evropě
během
posledních desetiletí nastal. Nejdříve bylo nutné přesně vymezit pojem „děti narozené mimo manželství“. Abychom se mohli zabývat jejich postavením, je velmi důležité ujasnit si, co přesně tímto
pojmem
rozumíme
a
jak
široký
je
okruh
případů,
které
spadají do kategorie dětí narozených mimo manželství.
161
Dalším krokem byl historický exkurz. Porozumění současnému vývoji v Evropě a evropským právním řádům není dle mého názoru možné bez toho, abychom se zabývali také historickými okolnostmi této problematiky. Mimoevropské, aby byla dána možnost srovnání postavení dětí narozených mimo manželství v evropských právních s postavením
řádů
odlišném
dětí
kulturním
historickému
narozených
prostředí.
vývoji
jsem
Na
zmínil
mimo
manželství
závěr
části
jednotlivé
ve
zcela
věnující
skupiny
se
evropských
řádů, které se v Evropě v průběhu historického vývoje rozdělily podle toho, jak přistupují k otázce určování otcovství (což je pro
posouzení
postavení
dětí
narozených
mimo
manželství
neopomenutelné). Ve druhé polovině dvacátého století je v Evropě patrná snaha o zlepšení postavení dětí narozených mimo manželství a jejich zrovnoprávnění s dětmi narozenými v manželství. Dělo se tak mimo úpravy
v jednotlivých
právních
také
řádech
prostřednictvím
mezinárodních smluv. Jejich znění, výklad a signatářské státy a také jejich význam pro postavení dětí narozených mimo manželství v evropských právních řádech je uvedeno v další části práce. Za zajímavou
vzhledem
Evropskou
úmluvu
k dané
o
problematice
právním
postavení
považuji dětí
mimo
jiné
narozených
mimo
manželství z roku 1978 a Úmluvu o právech dítěte z roku 1989. Zásadní
je
zejména
Evropská
úmluva
o
právním
postavení
dětí
narozených mimo manželství. Z jejího znění je zřejmé, že cílem této úmluvy bylo skutečné zrovnoprávnění dětí narozených mimo manželství a dětí narozených v manželství a omezení či zákaz jejich
diskriminace.
č.2/288, která
Důležitá
zavádí
je
také
Rezoluce
Rady
Evropy
jako nejvyšší zásadu soukromého práva
zájem dítěte. Právě
zájem
dítěte
je
evropskými
zákony
velmi
často
používaný pojem. Avšak už ne tak často je tento pojem jasně a konkrétně
definován.
Obvykle
je
v evropských
právních
řádech
162
zahrnut zájem dítěte jako určitá zásada, kterou se mají řídit soudy
při
rozhodování
týkajících
se
dítěte
o
dítěti,
a
je
při
či
ponecháno
posuzování
právě
na
okolností
soudech,
aby
rozhodli, co je konkrétním zájmem konkrétního dítěte. U dětí narozených mimo manželství se bude podle zájmu dítěte rozhodovat například o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do péče či který
z rodičů
bude
mít
k dítěti
rodičovskou
zodpovědnost.
Konkrétní vymezení zájmu dítěte ve většině evropských právních řádů nenalezneme, ale pro posouzení postavení dětí narozených mimo
manželství
Kritéria,
je
podle
narozených
vyjasnění
kterých
mimo
tohoto
soudy
manželství
pojmu
v otázkách
postupují,
velmi
důležité.
týkajících
mají
totiž
se
dětí
přímý
vliv
životní podmínky těchto dětí a tedy i na jejich postavení. Část práce je proto věnována detailnějšímu vymezení pojmu zájem dítěte a zejména tomu, jak s tímto pojmem pracují jednotlivé evropské právní řády, jakým způsobem tento pojem používají a samozřejmě také tomu, jak je tento pojem v právní a soudní praxi vykládán a co všechno zahrnuje. Pokud
se
manželství vyřešit považují
v
chceme
evropských
základní za
zabývat
právních
problém,
rodiče
postavením
a
dítěte
to
dětí
řádech,
koho
narozeného
je
narozených nutné
jednotlivé mimo
mimo
nejdříve
právní
manželství
a
řády jaký
stanovují postup pro jejich určení. Zatímco u manželských dětí je situace
jednodušší
(obecně
platí
v evropských
právních
řádech
zásada, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila, a za otce je
považován
manžel
matky),
v případě
dětí
narozených
mimo
manželství je situace komplikovanější. Právě určení rodičů je však zcela zásadním momentem v životě dítěte. Způsob, jakým jsou rodiče dítěte určeni a následně kdo je určen jako rodič dítěte, je
pro
posouzení
postavení
neopominutelnou otázkou.
dětí
narozených
mimo
manželství
Z tohoto důvodu byla této problematice
věnována značná pozornost. Zabýval jsem se tím, jak se s poněkud
163
komplikovanějším postupem při určování rodičovství vypořádávají jednotlivé evropské právní řády a jaký postup stanovují pro různé možné situace. Za zmínku stojí samozřejmě také to, jak v této problematice
dostály
jednotlivé
evropské
svým
řády
závazkům
vyplývajícím z mezinárodních smluv týkajících se postavení dětí narozených mimo manželství. V této části bylo také nezbytné porovnat postup při určování rodičovství u dětí narozených mimo manželství a dětí narozených v manželství.
Zejména
bylo
třeba
prozkoumat,
zda
některý
z evropských právních řádů v tomto ohledu přímo nediskriminuje děti
narozené
mimo
manželství
či
nějak
jejich
diskriminaci
nepřímo neumožňuje. Od právně určeného rodičovství se pak odvíjí také určování rodičovské zodpovědnosti. Pro posouzení postavení dětí narozených mimo manželství hraje zcela zásadní roli to, zda mají k dítěti narozenému
mimo
manželství
rodičovskou
zodpovědnost
oba
jeho
rodiče, stejně jako je tomu většinou v případě dětí narozených mimo manželství. Zde se postup v jednotlivých státech liší a bylo zapotřebí
provést
podrobnější
srovnání.
Postavení
dětí
narozených mimo manželství se tak na základě odlišného postupu při
určování
rodičovské
zodpovědnosti
může
v jednotlivých
evropských právních řádech značně lišit. Při zjišťování postupu pro určování rodičovské zodpovědnosti bude nutné zodpovědět i související otázky. Především co všechno ovlivňuje rozhodnutí o tom, komu bude přidělena rodičovská zodpovědnost, jaký vliv má to, zda rodiče dítěte žijí spolu či nikoliv nebo zda má pro přiděleni
rodičovské
zodpovědnosti
význam
způsob,
jakým
bylo
určeno otcovství k dítěti narozenému mimo manželství (zda bylo určeno
dobrovolným
uznáním
dítěte
ze
strany
otce
nebo
bylo
otcovství určeno soudní cestou). V posledních letech je v Evropě obecně patrný vývoj směrem k větší
toleranci
homosexuální
menšiny
ve
společnosti.
Tento
164
vývoj se v některých evropských zemích odrazil také v zavedení nějaké možnosti formalizace vztahu homosexuálních partnerů jako například
registrované
partnerství.
K těmto
zemím
se
již
připojila také Česká republika a dá se předpokládat, že tento krok učiní i další evropské země. Považuji tedy za velmi přínosné věnovat se také dětem, které se rodí mimo manželství, ale jeden z jejich svazku.
rodičů
žije
Samozřejmě
nastat. Například
je
právě tu
ve
mnoho
formalizovaném různých
situací,
homosexuálním které
mohou
se dítě může narodit až po uzavření svazku či
před ním, rozdíl může být také v tom, zda v tomto formalizovaném homosexuálním
svazku
žije
otec
nebo
matka
dítěte
a
otázky
k řešení se budou jistě objevovat i nadále vzhledem k tomu, že tento institut nemá ve společnosti (a tedy ani v právních řádech) příliš
dlouhou
tradici.
nalézt
odpověď
a
Pokusil
srovnat
jsem
právní
se
úpravu
tedy
na
tyto
otázky
homosexuálních
svazků
v jednotlivých evropských právních řádech včetně postavení dětí, jejichž rodič či rodiče žijí v homosexuálním svazku. V závěru
práce
je
věnován
prostor
také
problematice
utajených porodů a odložených dětí.
165
RÉSUMÉ The subject of my dissertation is a status of children born out of wedlock in european rules of law. Nowadays in Europe it is nothing extraordinary to have children without beeing married and number of children born out of wedlock is increases. For this reason it is important to deal with a way how european rules of law reflect this trend and to review status of children born out of wedlock in comparison with childern born in wedlock. First
I
discribed
and
analysed
states concerning children born out
legislation
of
european
of wedlock. On this basis I
compared legislation of european states to find out differences among them. Basic method used for purposes of this dissertation was comparative method. After
introduction
I
defined
important
terms
concerning
given theme, like „children“ or „children born out of wedlock“. It is necessary to know historical development to understand contemporary
situation.
Unmarried
children
were
in
Europe
discriminated in past. Neither social rules nor law guaranteed same rights to all children and children born out of wedlock had unequal position. Effort
to
improve
legal
status
of
children
born
out
of
wedlock appeared in twentieth century in natinoal legislation and also in international contracts. I detailed analysed European Convention on Legal Status of Chiledren Born Out of Wedlock, but I mentioned also other conventions concerning this problems, like Convention on Children Rights. Next
part
legislation.
is
aimed
to
actual
valid
and
effective
First importatnt question was who are legal parents
of children born out of wedlock and how they are recognised. Situation of children born out of wedlock is easier because on principle mother of a child is a woman who gave birth to the
166
child and her husband is a father of
a child. Situation of
unmarried children is more complicated. Legal relationship between child and parent on the basis of affiliation of parenthood affects also an attribution of parental responsibility. Method for attribution of parental responsibility is
different
in
european
states.
It
is
affected
by
various
circumstances like question if parents of children live together or a way of affiliation of paternity. Terms like „best interest of i child“ are very often used by european legislatives. For this reason I discribed a analysed this term and compared conception of it in different european states. Definition of this term is always very general so it is possible to included into it everything what is in best interests of concrete child. laws
dealing
In
with
last
years
relationships
some of
european
same
sex
states
passed
partners.It
was
important to discribe, analyse and compare also this laws and legal
relationships
of
this
partners
to
their
children
or
possibility of adoption. Part of my dissertation is related to theme of anonymous births
and
concerning possibility
baby-boxes. this of
theme
Some but
anonymous
european they
births
are and
countries
passed
laws
criticised
as
well
as
baby-boxes.
I
tried
to
mention main opinions for and against this possibilities and discribe legislative of european countries. In the final part I mentioned judgments of European Court for
Human
Rights
which
demonstrate
that
discrimination
of
children born out of wedlock is not admissible nowadays. In past childern born out of wedlock were discriminated, but now it is possible to say that they have quite equal legal status as children born in wedlock. Discriminated laws were abolished and all children have equal legal status also in property sphere.
167
RÉSUMÉ Le
sujet
de
mon
thèse
de
doctorat
est
la
position
des
enfants nés hors mariage dans les ordres juridiques européens. En Europe
d’aujourd’hui,
augmente,
même
si
le
la
nombre
d’enfants
situation
se
nés
distingue
hors dans
mariage les
pays
particuliers européens. En France, par example, il y a 42 % d’enfants nés hors mariage, tandis qu’en Pologne ce n’est que 10%. En général, le nombre d’enfants illégitimes augmente. C’est donc actuel de s’occuper de la manière avec laquelle réeagissent les législateurs européens quant à cette affaire. Dans le passé, les enfants nés hors mariage en Europe ont été largement discriminés. Leur position inégale ne se montrait pas
seulement
dans
l’oppression
sociale,
mais
était
aussi
reflétée dans les aménagements juridiques historiques, lesquels n’ont pas assuré l’égalité pour tous les enfants, sans acception de leur origine familiale. 20ème
Au jurdique
des
siècle, enfants
un
effort
nés
d'amélioration
hors
mariage
a
de
la
position
commencé
de
se
manifester, dans les aménagements juridiques intérieurs aussi que dans des traités internationaux différents. Les plus important de ceux-ci reste le Traité européen sur la position juridique des enfants
nés
hors
de
mariage,
accepté
le
15
octobre
1975
à
Strasbourg. Son préambule dit que les pays membres du Conseil de l'Europe se sont rendu compte de la position inégale des enfants nés hors mariage, et le but de ce traité a été une émancipation réelle des enfants nés hors mariage avec les enfants légitimes, et une restriction et interdiction de leur discrimination. Les stipulations concernant cette problèmatique sont comportées aussi dans des autres traités internationaux, e.g. le Traité sur les droits
d’enfant,
ou
bien
le
Pacte
international
des
droits
économiques, culturels et sociaux.
168
Une
autre
partie
du
thèse
s’occupe
de
la
législation
actuelle et valide. Le point initial pour le jugement de la position des enfants nés hor mariage a été la solution d'une question fondamentale, c’est-à-dire qui sont d’après les ordres juridiques individuels les parents de l’enfant, et quels sont les procédés pour leur détermination. Chez les enfants légitimes, la situation est plus simple (la mère est la femme, qui a accouché d’enfant, et le père est le mari de la femme), avec les enfants nés hors mariage, le procédé est plus compliqué (la détermination de la paternité). Je me suis alors occupé en détail de la description et de l’analyse des ordres juridiques
européens
et
de
leur
aménagement
de
cette
problématique. La relation juridique entre l’enfant et le parent, basée sur la
détermination
de
la
parenté,
a
une
influence
aussi
sur
l’aménagement de l’institut de la responsabilité parentalle. Pour pouvoir juger la situation des enfants nés hor mariage, il est important de savoir, si la responsabilité de l’enfant né hor mariage tombe sur tous les deux parent, comme c’est le cas chez les enfants légitimes. C’est ici que les procédés dans les pays européens se distiguent at il a fallu faire une comparaison plus détaillée. Dans les pays d’Europe, la responsabilité parentalle peut être influencée par le fait, si les parents vivent ensemble ou non, ou comment la paternité a été déterminée (volontaire du côté du père ou par la justice). Les pays européens peuvent ainsi être divisés en trois groupes, quant à la détermination de la responsabilité parentale chez les enfants nés hor mariage : •
Etats
responsabilité
où
la
mère
seule
automatiquement.
C’est
de le
l’enfant cas
de :
obtient
la
l’Autriche,
l’Angleterre et le pays de Galles, la Finlande, l’Allemagne, l’Irlande, le Pays-Bas, la Norvège, la Suède et la Suisse.
169
• Etats où ne se fait pas la différence entre les couples mariés
ou
non-mariés
et
où
les
droits
et
responsabilités
parentales sont adjugeées aux deux parents. Il s’agit de : la Lituanie,
la
Pologne,
la
Russie,
l’Espagne,
la
Belgique,
la
Bulgarie, ou la République tchèque. •
Etats qui considèrent comme important la manière, avec
laquelle la parenté a été déterminée et si les parents vivent ensemble dans un foyer. Il s’agit des pays suivants : la France, la Grèce, la Hongrie, l’Italie, le Portugal. Dans les années passées, de plus en plus de pays européens accepte les lois régularisants les unions des personnes du même sexe. A part du thème concernant la position des enfants nés hors mariage il fallait ajouter celui-ci des enfants nés aux personnes vivantes en union homosexuel (formalisé ou non-formalisé), les possibilités
que
les
ordres
jurdiques
européens
donnent
aux
couples homosexuels s’ils veulent avoir des enfants et les élever ensemble, aussi que les possibilités de l’adoption des enfants par les couples homosexuels. Il fallait aussi menitonner la problématique des enfants déposés, les baby-box et les accouchements anonymes. Certains pays européens ont déjà accepté les lois concernants les enfants déposés, ou les accouchements anonymes. Il y existe néanmoins beaucoup de désaccords et ces lois ne sont pas acceptée sans problèmes. Ils sont souvent critiqués, parce que d’après certains avis ils menacent les intérêts de l’enfant ou ils violent ses droits. Dans
mon
thèse
j’ai
essayé
de
présenter
les
opinions
fondamentales sois pour sois contre l’aménagament juridique des baby-box
et
aménagement
des
accouchements
jurdique
dans
anonymes,
les
ordres
et
de
décrire
juridiques
leur
euroéens
individuels.
170
Dans la dernière partie du travail j’ai présenté aussi les jugements de la Cour de justice des Communautés européennes. Ils disent que les enfants nés hor mariage doivent avoir une position égale avec celle des enfants légitimes dans les ordres jurdiques européens, et que l’aménagement défavorisant leur position est discriminant. Cela concerne aussi les droits héréditaires des enfants nés hors mariage. Pendant que dans le passé les enfants nés hors mariage ont été notablement discriminés, au cours du 20ème siècle les normes juridiques discriminants ont été supprimés et remplacés pour les normes nouvelles, normes qui aident à une position égale de tous les enfants sans égard à leur origine familiale. Il est possible de trouver des différences entre les enfants nés hors mariage et les enfants légitimes dans les pays européens individuels et leur ordres juridiques, ces différences n’ont pas cependant un aspect discriminant. Comme un example il est possible de mentionner le procédé différent quant à la détermination de la paternité. Une position égale des enfants nés hors mariage a été atteindu aussi dans la sphère de propriété (la question d’héritage). Le preuve est
l’attitude
de
la
Cour
européenne
des
Droits
de
l’Homme,
d’après laquelle les enfants nés hors mariage sont les héritiers légals dans la même mésure comme les enfants légitimes.
171
LITERATURA Neperiodika
Adamová,Karolina.Dějiny soukromého práva ve střední Evropě.Praha : C.H.Beck, 2001, vyd. první. ISBN : 80-7179-283-7, 215 stran
Bainham,
Andrew
:
Chlidren.The
Modern
Law,
Jordán
Publishing
Limited, Bristol 2005, třetí vydání. ISBN : 0 85308 939 6, 811 stran
Berger, Vincent : Judikatura Evropského soudního dvora pro lidská práva, IFEC s.r.o., Praha : 2003, ISBN : 80-86412-23-7, 769 stran
Boele-Woelki, Katharina; Braat, Bente; Curry-Sumner, Ian : European Family Law in Action, Volume III : Parental Responsibilities, Antwerp-Oxford : 2005; Intersentia; ISBN : 905095-443-X; 821 stran
Boele-Woelki,K.; Ferrand, F.; Beilfuss, C.; M.;
Jänterä-Jareborg,
Lowe, N.; Martiny, D.; Pintens, W.: Principles of European
Family Law Regarding Parental Responsibilities.,
Antwerpen-
Oxford : 2007; Intersentia; ISBN: 978-90-5095-645-1,
331 stran
Dunovský, J.; Kučera, M.; Zelenková, M. : Děti narozené mimo manželství; Praha : 1974; Ministerstvo práce a sociálních věcí ČSR; 296 stran
Dunovský, J.; Miltlöhner,M.; Hejč,K.; Hanušová-Tlačilová,J. : Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání
172
dětí u nás a ve světě, Grada Publishing, Praha : 2005, vydání první, ISBN : 80-247-1201-6, 252 stran
Haderka,J.F. : Aktuální otázky rodinného práva, MU, Brno : 1993, vydání první, ISBN : 80-210-0653-6, 16 stran
Hrušáková,Milana;Králíčková,Zdeňka : České rodinné právo, Doplněk, Brno : 2006, vydání třetí, ISBN : 80-7239-192-5,398 stran
Hrušáková,M. : Dítě, rodina, stát,
MU, Brno : 1993, vydání
první, ISBN : 80-210-0694-3, 158 stran
Hrušáková, Milana : Zákon o rodině.Komentář,C.H.Beck, Praha : 2005, vydání třetí, ISBN : 80-7179-912-2
Kincl, Jaromír; URFUS, Valentin: Římské právo, Praha : Panorama, 1990, 451 s. ISBN 80-7038-134-5
Kolektiv autorů : Učebnice občanského a rodinného práva, svazek III; Praha :1955, Orbis; 204 stran; vydání druhé
Lenhart, K. : Genetika pro účely paternitních expertíz, UP, Olomouc, 2001, vyd.1
Mach, Jan : Medicína a právo, C.H.Beck, Praha : 2006, ISBN : 807179-810-1, 257 s.
Malý, K. a kol.: Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Linde Praha, Praha : 2004, ISBN : 80-7201-433-1
173
Másilko, Vilém : Mezinárodní právo rodinné; Praha : 1979; Panorama; 260 stran; vydání první
Nedbálková, Kateřina:
Alternativní rodinné modely aneb Rodiny
lesbických matek a rodiny gay otců, sborník přednášek Ženská práva jsou lidská práva,
Nesehnutí Brno : 2002
Padalová,Mária : Zákon o rodine s komentárom, Žilina : Poradca podnikatela, 2005, ISBN: 80-88931-36-3, vydání první, 383 stran Polášková,E. Homosexuální adolescenti – jejich vztahy s rodiči a vrstevníky, diplomová práce, Brno 2002
Prest, Charles; Wildblood, Stehen : Children Law. An Interdisciplinary Handbook, Jordan Publishing Limited, Bristol 2005, vydání první, ISBN : 0 85308 9442, 1036 stran
Procházka, Oldřich : Děti nemanželské; Praha : 1942; A. Hubínek; 170 stran
Radvanová, Senta; Zuklínová Michaela : Kurs občanského práva.Instituty rodinného práva, C.H.Beck, Praha : 1999, vydání první, ISBN : 80-7179-182-2, 227 stran
Rouček, František; Sedláček, Jaromír : Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi;
Praha : 1998; CODEX
Bohemia; 1192 stran
Sedláček, J.: Rodinné právo, Brno : 1934, Československý akademický spolek „Právník“, 221 stran
174
Smyczynski T. : Prawo rodzinne i opiekuńcze, wydawnictwo C.H.BECK, Warszawa 1997, vyd. 1.
Spickhoff, A.; Schwab, D.; Henrich, D.; Gottwald, P.: Streit um die Abstammung – ein europäischer Vergleich, Verlag Ernst und Verner Gieseking, Bielfeld :
2007, ISBN : 978-3-7694-1012-9
Strzebinczyk, J. : Prawo rodzinne, Zakamycze, 2001, Kraków, vyd. 1
Vacek, Josef : Manželské právo; Brno : 1922; Právník; 151 stran
Vaculíková, V. Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky, diplomová práce 2003
Veselá Renata : Vývoj rodinného práva do roku 1938, Masarykova univerzita Brno, 1993, ISBN : 80-210-0794-X
Vybrané mezinárodní dokumenty v péči o rodinu a děti, uspořádaly Věra Novotná a Jana Šťastná, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Praha : 2000, vydání první, ISBN : 80-85529-85-8, 240 stran
Periodika Bulletin advokacie 2/2007, Hrušáková M.: Zákon o registrovaném partnerství, s.18-24
Bulletin nejvyšším
advokacie
5/2007,
státním
zástupcem
Králíčková a
Z.:
subjektivní
Popírání
otcovství
„přirozená“
práva
dítěte, s.32-35
175
Právní praxe 5/1997, Loudová M., Sieglová Z., Brdička R.: Průkaz biologického otcovství včera a dnes, s. 32
Právní rádce 8/2000, Brdička,R., Loudová,M., Singlová,Z. : Znalec sám proti sobě, s.14-15
Právo a rodina 7 / 2003, Dvořáková Záborská,Jana : Určení otcovství, s. 1-2
Právo a rodina 10/2006, Kodriková,Z. : Matka vždycky jistá?, s.13-14
Právo a rodina 6/2005, Kodriková,Z. : Anonymní porody – jsou skutečně utajené?, s.17
Právo a rodina 7/2000, Kurimaiová, A. : Vztahy mezi rodiči a dětmi a mezinárodní prvek, s. 10-11
Právo a rodina 4/2002,
Loudová,M.; Sieglová, Z. : Metodiky
analýzy DNA jednoznačně řeší otázku sporného otcovství, s.13-16
Právo a rodina 11/2005, Nová,H. : Baby-boxy, schránky pro odložené novorozené děti z pohledu právní úpravy, s. 2-7
Právo a rodina 10/2005, Novotná V. : Další otázky spojené s utajenými porody, s. 15-17
Právo a rodina 1/2005, Špeciánová Š. : Uznávání a výkon rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti v EU, s. 1-5
176
Právo a rodina 8/2002, Švehlíková,R. : Aktivní a pasivní věcná legitimace ve sporu o určení otcovství, s.11-15
Sociální studia 7/2002, BARŠOVÁ, A. Partnerství gayů a lesiček: Kdy dozraje čas pro změnu?, s. 183
Sociální studia 7/2002,WAALDIJK, K. Cestou malých změn: Jak se v Nizozemí prosadilo manželství partnerů téhož pohlaví, s. 156
Internetové zdroje
Pavlík, Z., Kucera M. (eds.): Population Development in the Czech Republic 1990-2002,s.1-21 [citováno 12.11.2006]. Dostupný z : http://popin.natur.cuni.cz/html2/publications/papers/popdev01cz/p ostaveni_CR.pdf
http://portal.justice.cz
stránky Commission on European Family Law, dostupný z http://www2.law.uu.nl/priv/cefl/
stránky Evropského soudního dvora pro lidská práva, [citováno 1.2.2007] dostupný z http://cmiskp.echr.coe.int
stránky Ministerstva vnitra České republiky [citováno 12.10.2006] dostupný z http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/data/files/umluva.pdf
stránky Senátu České republiky [citováno 20.12.2006]dostupné z http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value =2626
177
Údaje Českého statistického úřadu [citováno 14.2.2007]Dostupný z: http://www2.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/29_7_2006_tretina_ceskych_d eti_se_rodi_mimo_manzelstvi
Údaje Fondu ohrožených dětí [citováno 14.3.2007] Dostupný z : www.fod.cz
Údaje francouzské Gay a lesbické organizace [citováno 15.4.2007] Dostupný z : http://www.france.qrd.org/texts/partnership/fr/explanation.html
Údaje Mezinárodní gay a lesbické asociace [citováno 15.4.2007] Dostupný z :
http://www.ilga-
europe.org/europe/issues/marriage_and_partnership/same_sex_marria ge_and_partnership_country_by_country
Waaldijk,K. Eight major steps in the legal recognition of homosexual orientation A chronological overview of legislation in 45 European countries. [citováno 10. března 2006]Dostupný z http://athena.leidenuniv.nl/rechten/meijers/content_docs/Publicat ions%20Kees%20Waaldijk/chronological_overview_25aug2006.doc
Waaldijk, K. Latest news about same-sex law [citováno 14.5.2007] dostupný z : http://athena.leidenuniv.nl/rechten/meijers/index.php3?m=10&c=76
Waaldijk,Kees : More or less together, 2004 [citováno 20.3.2007]. dostupný z :
http://www.diskriminace.info/do-sexualni/125.pdf
178
Evropská úmluva o právním postavení dětí narozených mimo manželství Členské státy Rady Evropy, podepsané níže, majíce za to, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty jejích členů, zejména cestou přijímání společných pravidel na poli práva; vědomy si toho, že v mnoha členských státech bylo vyvinuto nebo je vyvíjeno úsilí o zlepšení právního postavení dětí narozených mimo manželství odstraňováním rozdílů mezi jejich právním postavením a postavením dětí narozených v manželství, jež jsou právně nebo sociálně v neprospěch prvých; uznávajíce, že v právní úpravě členských států dosud existují značné rozdíly; přesvědčeny, že postavení dětí narozených mimo manželství může být zlepšeno a že vypracování určitých společných pravidel upravujících jejich právní postavení by posloužilo tomuto cíli a současně přispělo k uvedení právní úpravy členských států na tomto poli do vzájemného souladu; domnívajíce se současně, že je nezbytné, aby těm státům, které nejsou s to přijmout určitá pravidla této úmluvy ihned, bylo umožněno tak učinit postupně; se dohodly následovně:
Čl. 1 Každá smluvní strana zabezpečí uvedení svého práva do souladu s ustanoveními této úmluvy a oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, jaká opatření za tím účelem přijala.
179
Čl. 2 Určení matky dítěte narozeného mimo manželství bude záviset výhradně na skutečnosti porodu. Čl. 3 Otcovství dítěte narozeného mimo manželství může být dokázáno nebo určeno dobrovolným uznáním nebo soudním rozhodnutím. Čl. 4 Dobrovolné uznání otcovství nelze napadnout ani popřít, pokud vnitrostátní právo takový postup připouští, ledaže osoba, která chce dítě uznat nebo je uznala za své, není biologickým otcem. Čl. 5 V řízení týkajícím se otcovství budou připuštěny vědecké důkazy, jež mohou napomoci určení nebo vyloučení otcovství. Čl. 6 1. Otec a matka dítěte narozeného mimo manželství budou mít stejné vyživovací povinnosti k dítěti, jako kdyby se narodilo v manželství. 2. Pokud určití členové rodiny otce nebo matky mají vyživovací povinnost k dítěti narozenému v manželství, mají tuto povinnost i k dítěti narozenému mimo manželství. Čl. 7 1. Byli-li určeni oba rodiče dítěte narozeného mimo manželství, nemůže rodičovská pravomoc automaticky připadnout pouze otci. 2. Bude dána možnost přenesení rodičovské pravomoci; tyto případy upraví vnitrostátní právo.
180
Čl. 8 Otec nebo matka dítěte narozeného mimo manželství, který nemá rodičovskou pravomoc k dítěti nebo nemá dítě ve výchově, může mít v určitých případech právo na styk s dítětem. Čl. 9 Dítě narozené mimo manželství má stejná práva na dědictví po otci a matce nebo členech otcovy nebo matčiny rodiny, jako kdyby se narodilo v manželství. Čl. 10 Sňatkem mezi otcem a matkou dítěte narozeného mimo manželství získá toto dítě postavení dítěte narozeného v manželství. Čl. 11 1. Tato úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 2. Tato úmluva vstoupí v platnost tři měsíce ode dne uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení. 3. Vůči signatářskému státu, který tuto úmluvu ratifikuje, přijme nebo schválí později, vstoupí Úmluva v platnost tři měsíce ode dne uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení. Čl. 12 1. Po vstupu této úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady Evropy přizvat kterýkoli stát, jenž není členem Rady Evropy, aby k této úmluvě přistoupil.
181
2. K přístupu dojde uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy, s účinností tři měsíce ode dne jejího uložení. Čl. 13 1. Stát může při podpisu této úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu určit, na které nebo která území se tato úmluva použije. 2. Stát může při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu nebo kdykoli poté prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit použití této úmluv na kterékoli nebo kterákoli další území v prohlášení uvedená, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá nebo jejichž jménem je oprávněn přijímat závazky. 3. Prohlášení provedené podle předchozího odstavce může být, ohledně kteréhokoli území v prohlášení uvedeného, vzato zpět při zachování postupu podle článku 15 této úmluvy. Čl. 14 1. Stát může při podpisu Úmluvy nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, nebo když činí prohlášení podle článku 13 odst. 2 této úmluvy, provést nejvýše tři výhrady vůči ustanovením článků 2 až 10 této úmluvy. Výhrady všeobecné povahy nejsou dovoleny; každá výhrada se může vztahovat nejvýše k jednomu ustanovení.
2. Výhrada zůstane v platnosti pět let od vstupu Úmluvy v platnost pro příslušný smluvní stát. Může být obnovena pro následující pětileté období, a to formou prohlášení zaslaného
182
generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, před uplynutím příslušného období. 3. Smluvní strana může plně nebo částečně stáhnout výhradu, kterou provedla podle předchozích odstavců, a to formou prohlášení zaslaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které nabude účinnosti dnem jeho přijetí. Čl. 15 1. Smluvní stát může v míře, která se ho týká, tuto úmluvu vypovědět formou oznámení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 2. Výpověď nabude účinnosti uplynutím šesti měsíců ode dne přijetí takového oznámení generálním tajemníkem. Čl. 16 Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady a každému státu, který k této úmluvě přistoupí: a) každý podpis; b) každé uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu; c) každé datum vstupu Úmluvy v platnost podle článku 11; d) každé oznámení podle ustanovení článku 1; e) každé prohlášení podle ustanovení článku 13 odst. 2 a 3; f) každou výhradu podle ustanovení článku 14 odst. 1; g) obnovení jakékoli výhrady podle ustanovení článku 14 odst. 2; h) stažení jakékoli výhrady podle článku 14 odst. 3; i) každé oznámení podle ustanovení článku 15 a den, kdy výpověď nabývá účinnosti. Na důkaz čehož níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, tuto úmluvu podepsali.
183
Dáno ve Štrasburku dne 15. října 1975 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, jež zůstane uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie každému ze signatářských a přistupujících států.
184
Zápis O určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů ve smyslu ust. § 52, odst. 1 zák, č.94/63 Sb o rodině ve znění pozdějších předpisů, předpisů sepsaný dne_____________________________ u městského – obecního úřadu v_____________________________________ MUŽ Jméno (a) : Příjmení : Rodné příjmení : Datum narození : Místo narození : Okres (stát narození) Stav : Státní občanství : Rodné číslo : Místo trvalého pobytu : Okres (stát) : Doklad totožnosti : Rodný list
ŽENA Jméno : Příjmení : Rodné příjmení : Datum narození : Místo narození : Okres (stát narození) Stav : Státní občanství : Rodné číslo :
185
Místo trvalého pobytu : Okres (stát) : Doklad totožnosti : Rodný list : Těhotenský průkaz vydán : Rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne : Manžel zemřel dne :
Souhlasně prohlašují, že otcem dítěte_____________________________________ pohlaví_______________________, narozeného (den, měsíc, rok)______________ místo narození_________________, okres (stát)_____________________________ ze shora uvedené matky (jméno a příjmení)_________________________________ narozené dne_____________________v___________________________________ je uvedený otec (jméno, příjmení)_________________________________________ narozený dne_____________________v___________________________________
Rodiče se shodli, že toto dítě bude užívat příjmení____________________________
Skončeno, přečteno a podepsáno.
___________________________
________________________
otec
matka
______________________________ (otisk razítka se státním znakem, jméno (a), příjmení a podpis matrikáře
186
187
