Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva
Diplomová práce Rozvod manželů s nezletilými dětmi
Kateřina Žemličková 2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Rozvod manželů s nezletilými dětmi zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
Děkuji tímto vedoucí diplomové práce doc. JUDr. Zdeňce Králíčkové, Ph.D. za cenné rady a připomínky.
2
Obsah diplomové práce:
1. Úvod ............................................................................................................. 5
1.1. Východiska práce ....................................................................................5 1.2. Cíle práce ............................................................................................... 6
2. Struktura diplomové práce ..............................................................................7
3. Použitá metoda zpracování .............................................................................9 4. Vymezení základních pojmů.........................................................................10
4.1. Rodina ...................................................................................................10 4.1.1. Základní funkce rodiny..................................................................11
4.1.2. Charakteristické znaky současné rodiny ........................................12
4.2. Dítě .......................................................................................................12
4.3. Manželství .............................................................................................13
4.4. Rozvod ..................................................................................................14
5. Platná právní úprava rozvodu manželství v ČR.............................................17 5.1. Sporný rozvod .......................................................................................21
5.2. Sporný rozvod s tvrdostní klauzulí .........................................................21 5.3. Nesporný rozvod....................................................................................22
5.4. Výchova nezletilého dítěte.....................................................................23
5.4.1. Svěření dítěte do péče jednomu z rodičů........................................24 5.4.2. Společná a střídavá výchova..........................................................26 5.4.3. Změna rozhodnutí .........................................................................28
5.5. Vyživovací povinnost k dítěti ................................................................29
5.6. Úprava styku rodičů s nezletilými dětmi ................................................31
5.6.1. Popouzení proti jednomu z rodičů .................................................32 5.6.2. Bránění ve styku ...........................................................................33
6. Rozvod manželství de lege ferenda ...............................................................35
7. Exkurz do slovenské právní úpravy ..............................................................40 8. Alternativní formy řešení rodinně právních krizí...........................................44
9. Závěr ............................................................................................................49
10. Summary ......................................................................................................52 11. Přílohy..........................................................................................................55
12. Seznam použitých zkratek ............................................................................59
13. Seznam příloh...............................................................................................60 3
14. Seznam použité literatury .............................................................................61
4
1. Úvod
Rozvod manželů s nezletilými dětmi je téma, které jsem si vybrala pro psaní své
diplomové práce. Proč právě toto téma? Již při absolvování gymnázia mne rodinné právo v rámci předmětu Základy společenských věd velmi bavilo a lákalo. To mi vydrželo i na studiích na Právnické fakultě.
Toto téma se mi zdá velmi aktuální a určitě i kontroverzní. Každý člověk na něho
mívá svůj vlastní názor. Přesto se rozvod manželství stal v současné době relativně běžnou
záležitostí. Neznám nikoho, kdo by v dnešní době nevěděl o tom, co znamená pojem rozvod a sám osobně, popř. zprostředkovaně se s ním nesetkal. Zároveň přístup společnosti k neustále se zvyšující rozvodovosti je čím dál více benevolentnější.
Během studií na vysoké škole jsem byla svědkem několika rozvodových řízení, která
se sice netýkala přímo mě osobně, ale dotýkala se osob mi blízkých. Proto jsem viděla, jak velký vliv má rozvod manželství nejen na samotné aktéry, ale i na široké okolí. Rozvod negativně ovlivní nejen psychiku člověka, ale i jeho vztahy k dětem a přátelům.
Na základě zkušeností svých blízkých jsem se rozhodla zabývat se institutem rozvodu
manželství s nezletilými dětmi a rozvodovosti obecně v širších souvislostech, abych lépe pochopila příčiny a následky rozvodu manželství. 1.1. Východiska práce
Rozvod je v naší společnosti poměrně běžnou záležitostí, téměř každý s ním má
nějakou zkušenost, ať již přímo vlastní nebo zprostředkovanou. U nás v České republice se rozvádí cca 63% manželských svazků, z toho 36% s jedním dítětem, 24% se dvěma dětmi a
3% se třemi a více dětmi.1 Příčiny rozvodů mohou být různé a většinou to nebývá pouze
jediná, ale dochází k jejich vzájemné kumulaci a prolínání.2
V případě, že se rozvádějí bezdětní manželé, jde jistě pro oba z nich o neradostnou a
těžkou situaci. Horší a složitější bývá ale situace, kdy se rozvádějí manželé, kteří mají alespoň
jedno nezletilé dítě. Rodina plní ve společnosti a hlavně v životě dítěte důležitou a nezastupitelnou roli. Téměř každé dítě má utkvělou představu o tom, že domov se rovná matka a otec, kteří dítěti zajišťují pocit bezpečí, pohody a jistoty. Rozvod manželství může
toto vše velmi lehce narušit a ohrozit. Dítě je živá bytost, která všechno vnímá, prožívá a určitým svým způsobem na danou situaci reaguje. Při tom všem závisí na jeho věku,
1 2
Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti České republiky 2005 Viz. Tabulka č. 3 5
vnímavosti, citlivosti a povaze. Proto je potřeba, poskytovat dětem ochranu. Naprostá ochrana dítěte před rozpadem manželství není možná, ale lze ho chránit vhodnou právní úpravou. Diplomová práce vychází z následujících skutečností:
Po rozvodu rodičů jsou nezletilé děti převážně svěřovány do výhradní péče matky s tím, že jejich kontakt s otcem je soudem schválen a určen na velmi omezenou dobu. Tato standardní
úprava poměrů nezletilých dětí po rozvodu znamená pro většinu dětí radikální omezení či úplné přerušení kontaktu s otcem, které má pro děti závažné následky. Děti totiž potřebují ke svému zdravému psychosociálnímu vývoji co nejintenzivnější účast obou svých rodičů.
Někdy se rodič, kterému je dítě svěřeno do výlučné péče (ve většině případů tedy
matka), rozhodne z různých důvodů zpřetrhat vzájemné vazby mezi dítětem a druhým
rodičem, se záměrem odstranit ho zcela z života dítěte. Toho se snaží dosáhnout tím, že brání
uskutečnění již tak velmi omezeného styku dítěte s druhým rodičem. Takové jednání je pro
dítě nežádoucí a ve svém důsledku dopadá na psychosociální vývoj dítěte a poškozuje ho. Tímto jednáním potlačuje jedno ze základních práv dítěte, a to být ve styku s oběma rodiči a mít prospěch z jejich výchovy, a proto je považováno za protiprávní.
Postup v takové situaci je podrobně ošetřen jak v zákonech České republiky, tak i
v mezinárodních smlouvách a to tak, aby byl zájem dítěte ochráněn a byl mu zajištěn kontakt s oběma rodiči. Nicméně z praxe vyplývá, že v po-rozvodové péči dochází v tomto smyslu
k řadě pochybení, která mají za následek prohloubení problému a vystavení tak dítěte dalšímu zbytečnému traumatu ze ztráty jednoho z rodičů. 1.2. Cíle diplomové práce
Cílem diplomové práce je zpracovat problematiku po-rozvodové péče, včetně
alternativ k rozvodovému řízení, všech druhů po-rozvodového uspořádání poměrů se zaměřením na výlučnou péči jednoho z rodičů ve spojení s úpravou styku dítěte s druhým
rodičem, střídavou a společnou výchovu nezletilých dětí. V diplomové práci popíši exkurz do slovenské úpravy rozvodu manželství s nezletilými dětmi. Ve své práci se zaměřím na úpravu
rozvodu manželství s nezletilými dětmi de lege ferenda, která bude zahrnovat připravovanou rekodifikaci občanského zákoníku, jehož obsahem by se měla stát i nynější právní úprava rodinného práva v rámci zákona o rodině. Dále se v práci pozastavím u toho, jaká je běžná praxe při úpravě poměrů nezletilých dětí po rozvodu jejich rodičů. Dalším cílem je pojmenovat a doložit některé nedostatky při ochraně dětí v rozvodové a po-rozvodové situaci.
6
2. Struktura diplomové práce
Při zpracování dané problematiky jsem se rozhodla členit text do ucelených
tematických kapitol.
Úvodní, resp. 4. kapitola popíše a vysvětlí základní pojmy, převážně vymezení rodiny
a její význam, dalšími pojmy budou dítě, manželství a rozvod v obecné rovině, protože na rozvod manželství bude zaměřena celá následující kapitola. Nadále se tedy budu zabývat platnou právní úpravou jednotlivých druhů rozvodů, tj. sporným rozvodem, sporným
rozvodem s tvrdostní klauzulí nebo-li ztíženým rozvodem a na závěr nesporným rozvodem
s podmínkami, za kterých k němu může dojít. Mám tím na mysli smlouvy zajišťující úpravu majetkových poměrů, otázku společného bydlení a popř. i vyživovací povinnost. Platnou
právní úpravu představuje nejen základní právní předpis, jímž je zákon o rodině, ale zároveň čím dál větší vliv mezinárodních úmluv a primární zakotvení práv dětí a rodičů v Listině
základních práv a svobod. Diplomová práce se podívá do mezinárodní úpravy, která obsahuje většinou ustanovení chránící nezletilé děti a také poměrně různorodě definuje pojem dítě.
V následující kapitole se zaměřím na podstatu své diplomové práce, tedy na otázku
výlučné péče a styku s druhým rodičem a posléze na otázku střídavé a společné výchovy nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
Na připravovanou rekodifikaci občanského zákoníku, která by měla zahrnout nynější
rozsah rodinného práva, jež je momentálně obsahem zákona o rodině, se podíváme v šesté kapitole. Otázky rodinného práva by měly být upraveny komplexně a to pouze novým
občanským zákoníkem bez úpravy ve speciálních zákonech. Kodex bude vycházet z toho, že statusové právo a s ním úzce související práva osobní, popř. i práva majetková, mají tvořit jeden celek.
Vzhledem ke společné minulosti právního řádu České republiky a Slovenské
republiky považuji za vhodné věnovat se exkurzu do slovenské právní úpravy rozvodu
manželství a v některých případech i stručné komparaci české a slovenské právní úpravy
rozvodu manželství s nezletilými dětmi. Tomu bude věnována kapitola sedmá. Pro Českou a Slovenskou právní úpravu je charakteristické sbližování, které je dáno společnou státností
v rozmezí let 1918- 1992. Ke konci roku 1992 došlo k rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky na dva zcela samostatné státy, kterými se staly Česká republika a Slovenská
republika. V tomto období naopak dochází ke vzdalování právních úprav, což bylo zaviněno politickým vývojem. Nový vývoj směřuje ke změnám jednotlivých právních úprav v souvislosti s přijetím a vstupem do Evropské Unie. Cílem práva Evropské Unie je 7
harmonizace a unifikace právních řádů jednotlivých členských států, což má za následek postupné sbližování právních úprav.
V předposlední kapitole se pozastavíme u možností alternativních forem řešení
rodinně právních krizí, s tím, že se převážně zaměřím na mediaci. Dále vymezím základní
pojmy, jako jsou alternativní formy řešení rodinně právních krizí, mediace a rozhodčí řízení. V závěru kapitoly popíši podobnosti a rozdíly mezi mediací a rozhodčím řízením.
Na dokreslení dané problematiky považuji na vhodné znázornit graficky vývoj
rozvodovosti dle počtu nezletilých dětí, příčiny rozvratu manželství dle pohlaví manželů, míru
rozvodovosti manželství dle věku mužů a žen a statistiky soudů, rozhodujících ve věcech rozvodu manželství.
V posledních kapitolách jsou uvedeny závěry diplomové práce, resumé, seznam
pramenů, použitá literatura.
8
3. Použitá metoda zpracování
Při zpracování diplomové práce jsem používala převážně metodu analyticko
deskriptivní, kterou jsem použila v rozsahu celé diplomové práce, nejvíce při zpracování
kapitoly č. 4 s názvem Vymezení základních pojmů. Abychom se mohli více zaměřit na téma, kterým je Rozvod manželství s nezletilými dětmi, je potřeba znát základní pojmy související s danou problematikou. Tuto metodu jsem hodně používala i u alternativních forem řešení
rodinně právních krizí. Další metodou, kterou jsem při psaní diplomové práce využila, byla
komparace, tedy metoda srovnávací. Pracovala jsem s ní při uvádění charakteristik pojmů z různých zdrojů a dokumentů, konkrétně z mezinárodních smluv, dále v rámci exkurzu do
slovenské právní úpravy – v porovnání slovenské a české právní úpravy rozvodu manželství
s nezletilými dětmi a také u kapitoly Rozvod manželství de lege ferenda. Ostatními metodami při zpracování zadaného tématu diplomové práce byly dedukce, indukce a kritická analýza. Hlavními materiály, kterých budu při své práci využívat, budou právní normy.
Základním právním předpisem bude z. č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen ZOR) a předpisy s ním souvisící. K jejich výkladu použiji metody právně hermeneutické, mezi které patří zejména metoda sémantická a gramatická a dále použiji metodu logickou. Převážně pro
úpravu rozvodu manželství v rámci připravovaného občanského zákoníku využiji důvodovou zprávu, pomocí které zjistím legislativní účel, kterého by mělo být dosaženo. Zaměřím se na knižní publikace a řady článků v právních časopisech, které se věnují problematice rozvodu manželství. Rozvod manželství je časté téma, které se objevuje na internetových stránkách, proto se i jich pokusím využít.
V rámci lepšího pochopení problematiky rozvodu manželství a seznámení se s jeho
realizací v praxi, jsem využila kontaktu na advokátku specializující se danou problematikou a také jsem se snažila využít poznatků získaných během školní praxe u Městského soudu v Brně.
9
4. Vymezení základních pojmů 4.1. Rodina
Jednoznačná definice pojmu rodina je velmi problematická a lze ji chápat z mnoha
různých úhlů a hledisek. Liší se dle přístupu mnoha vědních disciplín (jako např. sociologie,
psychologie, právo nebo demografie) i mnoha oblastí praxe (soudců, sociálních pracovníků, psychologů, učitelů, pediatrů). I různé oblasti téže vědy přistupují k pojmu rodina rozdílně. Chceme-li popsat rodinu, nastává komplikace v tom smyslu, že se jedná o velmi
proměnlivý systém. Rodina se mění ve smyslu historickém- jinou rodinu měli naši předkové,
jinou máme my sami a jinou rodinu budou utvářet naše děti. Rodina se mění rovněž ve smyslu svého vlastního vývoje- jinak ji pociťujeme rok po svatbě, jinak se dvěma dětmi šest let po společném „ano“ a jinak by ji vymezili manželé, kteří jsou na prahu stáří a prožili spolu mnoho společných let.3
Pokud bychom se omezili jen na psychologické pojetí, nalezneme různé definice
rodiny podle různých systémových přístupů (psychoanalýza, behaviorismus atd.). Literatura uvádí rozdílné definice na základě různých aspektů (rolí, komunikace, procesu socializace a individualizace apod.). Uvedu proto hned několik definicí pojmu rodina.
Podle psychologického slovníku je rodina „společenská skupina spojená manželstvím
nebo pokrevními vztahy, odpovědností a vzájemnou pomocí.“4
Psychologický slovník rozlišuje rodinu nukleární, která zahrnuje pouze otce, matku a
děti a rodinu širší. Součástí širší rodiny je i další příbuzenstvo (prarodiče, strýcové, tety, bratranci, sestřenice apod.)
Josef Výrost uvádí v knize Aplikovaná sociální psychologie definici J. Langmaiera a
M. Kňourové. Rodina je „institucionalizovaná bio-sociální skupina, vytvořená přinejmenším ze dvou členů odlišného pohlaví, mezi nimiž neexistuje pokrevní pouto, a z jejich dětí.“5
Dále Josef Výrost zmiňuje definici J. Odehnala „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším
socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho
s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím
způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí
Šulová, L.: Rodina funkční a dysfunkční, Právo a rodina, č. 1/2006, s. 8 Hartl, P.: Psychologický slovník, Budka, Praha 1993 5 Výrost, J.: Aplikovaná sociální psychologie, Portál, Praha, 1998, s. 304
3
4
10
normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, sobě samému i společnosti obecně.“6
Jaroslav Řezáč definuje rodinu v knize Sociální psychologie s odvoláním na P. Říčana,
„ jako intimní vztahový systém, časoprostorově ohraničený a vyznačující se relativní trvalostí.“7
4.1.1. Základní funkce rodiny
Funkce rodiny se vyvíjí v souvislosti se společenskými změnami a proměnou
kulturních faktorů, které ovlivňují postavení rodiny ve společnosti i vztahy uvnitř rodiny.
Moderní rodina pozbyla některé ze svých dřívějších funkcí. Jiné funkce pouze ztratily (popř. získaly) na důležitosti. Můžeme říct, že máme čtyři základní funkce rodiny a to materiální,
reprodukční, výchovnou a sociální.8 Společnost jako celek v podstatě dokáže většinu těchto
funkcí alespoň částečně nahradit nebo doplnit. Nicméně funkce emocionální stále vystupuje jako funkce nezastupitelná a v prvních letech života dítěte sem patří i funkce výchovná, protože rodina dítěti předává významné modely chování. Dává mu tímto možnost je od
počátku vnímat a pozorovat a také si je prakticky zkoušet v přátelském prostředí domova.
Může tu být opravováno a vedeno k lepšímu pochopení a výsledkům. Je to právě rodina, která dítěti předává systém, který mu pomáhá se orientovat ve vnějším světě, poskytuje mu jistotu, stabilitu, dodává mu sebedůvěru a dává mu jasný vztahový rámec nejen vůči ostatním lidem,
tedy okolnímu světu, ale i vůči sobě samému. Je to rodina, která formuje identitu dítěte a jeho pohled na sebe.
Základní funkcí je reprodukce obyvatelstva-tedy založení rodiny, řádná výchova a
výživa dětí. O této funkci mluví i § 1 odst. 2 ZOR, který uvádí, že „hlavním účelem
manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.“ Funkce materiální byla v minulosti
významnější než v současné době, kdy funguje systém sociálních podpor a slabší členové rodiny nejsou tolik závislí na silnějších. Jak jsem se již zmínila výše, funkce výchovná znamená, že rodina poskytuje dítěti základní orientaci v okolním světě.
Při funkci emocionální hraje rodina jedinečnou a nezastupitelnou roli a naopak, pokud
je rodina dysfunkční, je právě tato oblast nejvíce zraňující. Rodina poskytuje všem svým
členům uspokojení řady potřeb. Mezi jinými potřeba podpory, pomoci a přijetí, potřeby společných rituálů, společných plánů apod.
Tamtéž, s. 326 Řezáč, J.: Sociální psychologie, Paido, edice pedagogické literatury, Brno 1998, s. 27 8 Šulová, L.: Rodina funkční a dysfunkční, Právo a rodina, č. 1/2006, s. 9
6 7
11
Proto, aby rodina plnila uvedené funkce je třeba přítomnosti všech jejích členů.
Vzhledem k dítěti tedy hlavně obou rodičů. Je všeobecně známo, že absence jednoho z rodičů je pro sociální i emocionální vývoj dítěte velmi škodlivá a snad ani nemůže projít bez následků. Pokud je rozpad rodiny neodvratitelný, je třeba udržet vztahy mezi oběma rodiči a
dítětem na nejvyšší možné úrovni, aby zůstalo zachováno co nejvíce z výše zmiňovaných funkcí.
4.1.2. Charakteristické znaky současné rodiny
Moderní rodina se od dřívějšího pojetí rodiny značně liší. Současné rodině jsou
v západním světě společné některé charakteristiky, pomocí kterých lze alespoň částečně
vysvětlit nestabilitu rodiny v dnešní době. Tato nestabilita přináší ve svých důsledcích mnoho problémů, mezi nimiž je problematika po-rozvodové péče o děti jedním z nejzávažnějších a nejrozšířenějších. V České republice je navíc rozvodovost vysoká i ve srovnání s Evropou.
Současnou českou rodinu charakterizuje hlavně odklon od tzv. dítěcentrizmu9 (tedy
upřednostňování zájmů dítěte) a přesun k tendenci „prožívat život naplno“, což by se mělo
týkat všech členů rodiny. Dalším znakem je výrazná pracovní angažovanost obou rodičů. S tím také souvisí snižování prestiže mateřství a rodičovství obecně. K ostatním
charakteristickým znakům můžeme také přiřadit snižování počtu dětí a nárůst tzv. alternativních rodinných soužití, které jsou zastoupeny i rodinami bez dětí. Dalším znakem je
malá víra v očekávání trvalosti vztahu, kdy se jednotlivec nechce obětovat zájmu rodiny,
nechává si prostor pro změnu na základě svého svobodného rozhodnutí. A jako poslední můžeme přidat i vysokou celospolečenskou toleranci vůči rozvodům, kdy rostoucí liberalizace postojů k rozvodům v současné době posiluje představy, že rozvod je vhodným řešením nespokojenosti s momentálním stavem manželství. 4.2. Dítě
Dítětem se dle Úmluvy o právech dítěte přijaté dne 20. listopadu v New Yorku rozumí
každá lidská bytost mladší 18 let, pokud nedosáhla zletilosti dříve.10 Dle zákona o rodině jsou
za děti považovány osoby mladší 15-ti let. Občanskoprávní pojem koresponduje s trestněprávním pojmem nezletilosti. Nezletilost je obsahovým i významovým opakem Tamtéž, s. 9 čl. 1 sdělení č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte: Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud dle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. 9
10
12
zletilosti. Nezletilý je fyzická osoba, která nedovršila osmnáctý rok života nebo nenabyla zletilosti manželstvím. Na časové ose života vyjadřuje období od narození do nabytí zletilosti.
S nezletilostí z občanského hlediska je spojena způsobilost mít práva a povinnosti. Nezletilí
mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Tato způsobilost zaniká smrtí nebo prohlášením fyzické osoby soudem za mrtvou.
Zletilost je jedním ze základních pojmů z hlediska občanskoprávního. Pojem zletilost
vyjadřuje způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti, tedy tzv. způsobilost k právním úkonům. Zletilosti se nabývá dovršením
osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství a není rozhodné, jestli jde o manželství uzavřené na základě povolení soudu, manželství platné, nebo bez povolení soudu, manželství neplatné. Takto nabytá zletilost před dovršením 18-ti let se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. 4.3. Manželství
Na úvod můžeme říci, že není rozvodu bez manželství. Tzn., že k rozvodu může dojít
pouze tehdy, bylo-li předtím uzavřeno manželství. Jde o tzv., univerzální instituci, což
znamená, že institut manželství je zakotven v každém právním řádu na světě. Manželství je soužití partnerů opačného pohlaví, jehož hlavním cílem je zabezpečení reprodukce obyvatelstva řádná výchova a výživa potomků vzešlých z tohoto manželství.
Legální definici manželství obsahuje § 1 ZOR, který uvádí: „Manželství je trvalé
společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem.“ Jde o právní vztah, který ke své platnosti musí splňovat náležitosti stanovené v ZOR. Manželství je právní vztah založený na svobodném a úplném souhlasném prohlášení muže a ženy o tom, že spolu
vstupují do manželství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, ale nejedná
se o manželskou smlouvu. Z toho vyplývá, že manželství nevzniká zápisem do matriky, který má pouze deklaratorní charakter, ale již souhlasným prohlášením muže a ženy.
Manželství je dobrovolný, relativně trvalý svazek osob opačného pohlaví, který
manželům ukládá specifická práva a povinnosti. Česká právní úprava stanoví, že manželství
je trvalé společenství muže a ženy, z čehož vyplývá, že může být uzavřeno pouze mezi ženou
a mužem. Do dnešní doby nezná naše právní úprava institut tzv. registrovaného partnerství, za který je považováno soužití osob stejného pohlaví, přestože tento zákon již několikrát prošel Poslaneckou sněmovnou. Před necelým měsícem vrátil prezident Václav Klaus zpět do
Poslanecké sněmovny zákon o registrovaném partnerství. Zde jsem pro dokreslení našla na 13
internetových stránkách článek, který vyšel po vrácení zákona. „Byl bych proto velmi rád, aby
se další diskuse věnovala tomu podstatnému, tedy meritu věci, čili obsahu tohoto zákona. Není možné vést debatu o jakémkoliv zákoně a nebýt seznámen s jeho obsahem. Věřím proto, že
další diskuse bude o skutečném obsahu tohoto zákona, a nikoliv o tom, co si někteří lidé myslí, že tento zákon říká.“11
Manželství plní následující funkce: biologickou, výchovnou a ekonomickou. Jedná se
o stejné funkce, které plní rodina. Za základní funkcí je považována reprodukce obyvatelstvatedy založení rodiny, řádná výchova a výživa dětí. Tuto funkci zmiňuje i ZOR ve svém § 1
odst. 2, který uvádí, že „hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.“
ZOR zároveň klade důraz na ochranu dítěte. Jeho projevem je institut manželství, které svým způsobem zajišťuje ochranu dětem a je reálným předpokladem, aby spolu rodiče žili a dítě vychovávali, což je pro jeho zdravý psychosociální vývoj důležité a nezbytné. 4.4. Rozvod
Rozvod manželství je jediný způsob, kterým může být v českém právu za života
manželů zrušeno jejich manželství. Česká právní úprava vychází při úpravě rozvodu
manželství důsledně z objektivního principu, kterým je existence kvalifikovaného rozvratu
vztahů mezi manžely. ZOR již od své účinnosti neupravuje v souvislosti rozvodem manželství vinu na rozvratu manželství. Kvalifikovaný rozvrat vztahů mezi manžely je charakterizován tím, že jde o rozvrat hluboký a trvalý, přičemž ale nejde v budoucnosti očekávat obnovení manželského soužití. Příčiny, které k takovému rozvratu vedly, mohou být různé.
Řízení o rozvod manželství je řízením sporným, což znamená, že řízení je zahajováno
na návrh některého z manželů. Povinností soudu je zjistit existenci kvalifikovaného rozvratu s přihlédnutím k jeho příčinám. Pokud soud poté, co provedl potřebné důkazy, zjistí, že tato podmínka pro rozvod manželství není naplněna, soud návrh na rozvod manželství zamítne.
Nicméně může nastat i opačná situace, na kterou český zákon také pamatuje a to taková, že je sice bezpečně zjištěna existence kvalifikovaného rozvratu a přesto soud návrh na rozvod
manželství zamítne. Zákon totiž novelou z roku 1998 upravil zvláštní možnost ochrany toho
manžela, který se rozvodu manželství brání. Oprávněnost jeho ochrany předpokládá, že jde o manžela, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně
nepodílel a jemuž by byla rozvodem manželství způsobena zvlášť závažná újma a konečně i
11
www.novinky.cz/77767-.html 14
mimořádné okolnosti svědčí pro zachování manželství.12 V takovém případě soud návrhu na
rozvod manželství nevyhoví. Nicméně tato ochrana proti rozvodu manželství není absolutní, a přestože by byly splněny všechny předpoklady na straně manžela, který se nechce rozvádět, soud návrhu na rozvod manželství vyhoví, pokud spolu manželé po dobu delší než tři roky nežijí.13 Opět i v tomto případě soud musí zjistit existenci kvalifikovaného rozvratu a jeho
příčiny. K rozvodu manželství může dojít také jednodušším způsobem. Mám jím na mysli
rozvod, jehož základem je právní domněnka kvalifikovaného rozvratu manželství, který však na rozdíl od předchozích dvou případů není třeba prokazovat. Zároveň se nezjišťují ani
příčiny rozvratu. ZOR stanoví předpoklady pro tento jednodušší způsob rozvodu manželství. Manželství musí trvat alespoň jeden rok, přičemž spolu manželé alespoň šest měsíců nežijí a
druhý manžel se k návrhu na rozvod manželství připojí.14 Splněním těchto předpokladů začíná působit právní domněnka kvalifikovaného rozvratu. To samo o sobě ještě nestačí k tomu, aby
soud provedl rozvod manželství. K rozvodu manželství dojde až tehdy, když manželé předloží soudu písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto
rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
„Řízení o rozvod manželství je tzv. statusovým řízením, tedy řízením o řešení
osobnostních vztahů, z čehož vyplývá, že pokus soud žalobě vyhoví a manželství rozvede, jsou
vyloučeny jakékoliv mimořádné opravné prostředky včetně obnovy řízení a nepřipadá v úvahu žaloba pro zmatečnost ani dovolání.“15
Rozvod manželství velice významně zasahuje do osobnostních a majetkových práv a
povinností nejen rozvádějících se manželů, ale i jejich nezletilých dětí.
Z toho, co bylo uvedeno k definici rozvodu výši, můžeme vyvodit, že současná česká
právní úprava rozlišuje tři možné způsoby rozvodu manželství, které se od sebe liší
§ 24b odst. 1 ZOR: Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. 13 § 24b odst. 2 ZOR: Jestliže však manželé spolu po dobu delší než tři roky nežijí, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky § 24. 14 § 24a odst. 1 ZOR: Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a b) pravomocné rozhodnutí soudu o úpravě poměrů nezletilých pro dobu po rozvodu. 15 Kovářová, D.: Jak psát žalobu o rozvod, Právo a rodina, č. 1/2006, s. 2 12
15
podmínkami. Těmito způsoby jsou: 1. sporný rozvod, 2. „ztížený“ rozvod, 3. „nesporný“ rozvod. Blíže se k nim dostanu v následující kapitole.
16
5. Platná právní úprava rozvodu manželství v ČR
Prameny českého národního práva, které upravují vztahy související s rozvodem
manželství a péčí o nezletilé dítě, jsou i dle § 10 Ústavy ČR vyhlášené mezinárodní smlouvy,
k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána. Tyto mezinárodněprávní normy jsou součástí právního řádu. V případě, že stanoví mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Prvenství mezi takovými smlouvami zaujímá Úmluva o právech dítěte, která byla
přijata v New Yorku dne 20. listopadu 1989, v platnost vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst. 1 dnem 2. září 1990. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 49 odst. 2 dnem 6. února 1991.
V Úmluvě o právech dítěte je zakotven v čl. 3 odst. 1 princip priority zájmu dítěte.
Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už
uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
Další článek, který je důležitý pro rozhodování o poměrech pro dobu po rozvodu je čl.
9 odst. 3, který stanoví povinnost, aby smluvní státy uznávaly právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů na pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.
S rozhodováním o poměrech dítěte souvisí také čl. 12 odst. 1 Úmluvy, který ukládá
povinnost smluvním stranám, aby zabezpečily dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají,
přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém soudním
nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být v souladu s procedurálními
pravidly vnitrostátního zákonodárství.16 To se samozřejmě projevuje v právním řádu ČR, tedy
konkrétně v zákoně č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, který stanoví v § 8 odst. 2, že „dítě, které je schopno formulovat své vlastní názory, má právo pro účely sociálně-právní
ochrany tyto názory svobodně vyjadřovat při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte.“ Vyjádření dítěte se při projednávání všech záležitostí týkajících se jeho osoby věnuje náležitá
pozornost odpovídající jeho věku a rozumové vyspělosti. Dle platné právní úpravy soud 16
čl. 12 odst. 2 sdělení č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte. 17
zpravidla zjistí názor orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu dětí, který je obeznámen s poměry, o vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření.
Rovněž ZOR obsahuje specifická ustanovení směřující k aplikaci čl. 12 odst. 1
Úmluvy.17 Pokud dítě není natolik duševně vyspělé, aby mohlo formulovat své názory,
vyjádřit je nebo pochopit smysl probíhajícího řízení, přesto má právo na informace a to prostřednictvím zástupce. Tento zástupce zjišťuje názory dítěte a zprostředkovává je soudu. V České republice jsou většinou opatrovníkem pověřovány orgány sociálně-právní ochrany
dětí, jejichž cílem je ve smyslu čl. 3 Úmluvy, vybraných ustanovení ZOR a § 5 zákona o sociálně-právní ochraně dětí chránit zájem dítěte, který je hlavním kritériem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, a zajistit dítěti ochranu a péči, která je nezbytná pro jeho blaho.
Na základě toho můžeme říci, že procesně právní postavení nezletilého dítěte je
v souladu s Úmluvou o právech dítěte.
Mezi další mezinárodněprávní úmluvy patří např.:
Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí byla sjednána dne 25.
října 1980 v Haagu. Cílem úmluvy je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění nebo zadržování a stanovit postupy k zajištění jejich bezodkladného návratu do
státu jejich obvyklého bydliště a zajistit ochranu práva styku s nimi. Přemístění nebo zadržení dítěte se dle čl. 3 úmluvy považuje za protiprávní, pokud bylo porušeno právo péče o dítě,
které má osoba nebo jiný orgán společně nebo samostatně a které vyplývá zejména ze zákonů, soudního nebo správního rozhodnutí nebo z dohody platné dle právního řádu daného státu. Ustanovení této úmluvy se nepoužije tehdy, jestliže dítě dosáhlo věku 16 let.
Dne 25. ledna 1996 byla ve Štrasburku přijata Evropská úmluva o výkonu práv dětí
a pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 1. července 2001. Evropská úmluva se použije na děti mladší 18 let. Vidíme, že dítě vymezuje větším věkovým rozdílem než
předchozí úmluva. Účelem Evropské úmluvy je, v nejlepším zájmu dětí, podporovat jejich
práva, poskytnout jim procesní práva a usnadnit výkon tím, že bude zabezpečeno, aby děti, přímo nebo prostřednictvím jiných osob nebo orgánů, byly informovány o soudních řízeních, které se jich týkají a mohly se jich účastnit. Výrazem soudní řízení úmluva označuje zejména
řízení v rodinných věcech, převážně tam, kde jde o výkon rodičovské zodpovědnosti, o otázky
pobytu a práva styku s dítětem. Evropská úmluva upravuje v čl. 3-5 procesní práva dítěte, § 31 odst. 3 ZOR: Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podstatných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje. 17
18
kterými jsou právo na informace a na vyjádření názoru v řízení, právo požádat o ustanovení
zvláštního zástupce a případná další procesní práva. Právo na informace a na vyjádření názoru v soudním řízení má dítě, které je schopné chápat situaci a toto řízení se ho týká. Tato práva
mu jsou zaručena a může se jich domáhat. Patří sem také právo, aby dítě bylo informováno o možných důsledcích vyhovění jeho názoru a o možných důsledcích jakéhokoliv rozhodnutí. Dítě má právo požádat osobně nebo prostřednictvím jiných osob nebo orgánů o ustanovení
zvláštního zástupce v soudním řízení, které se jej týká. Mezi případná další procesní práva
dítěte patří: právo požadovat pomoc vhodné osoby, která jim pomůže vyjádřit jejich názor;
právo požadovat ustanovení zástupce a tam, kde je to na místě, advokáta; právo určit si svého
vlastního zástupce; právo vykonávat některá nebo všechna práva účastníka řízení. Těmto právům dítěte odpovídají povinnosti soudních orgánů. Pro účely této úmluvy je ustaven Stálý výbor, ve kterém je každá smluvní strana zastoupena 1 nebo 2 zástupci.
V Lucemburku byla přijata dne 20. května 1980 a pro Českou republiku vstoupila
v platnost Evropská úmluva o uznání a výkonu rozhodnutí a výchově dětí a obnovení výchovy dětí. Úmluva upravuje pravomoci orgánů smluvních stran a procesní podmínky ve
věcech uznání a výkonu rozhodnutí. Cílem úmluvy je zabezpečení toho, aby rozhodnutí o výchově dětí mohla být v co nejširším rozsahu uznávána a vykonávána. Zdůrazňuje princip
blaha dítěte a snaží se, aby bylo znesnadněno neoprávněné přemisťování dětí přes hranice států prostřednictvím spolupracujících ústředních orgánů. Pro Českou republiku vykonává působnost ústředního orgánu Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jehož sídlem je Brno.
Osoba, která v některém smluvním státě dosáhla vydání rozhodnutí týkajícího se
výchovy dítěte a která si přeje, aby takové rozhodnutí bylo uznáno nebo vykonáno v jiném
smluvním státě, může za tímto účelem podat žádost ústřednímu orgánu v kterémkoli
smluvním státě. Dožádaný ústřední orgán, orgán domnělého pobytu dítěte, má povinnost
učinit veškeré kroky směřující k vypátrání pobytu dítěte, zabránění újmy na zájmech dítěte a vydání dítěte navrhovateli po povolení výkonu rozhodnutí. O uznání a výkonu rozhodnutí má být rozhodnuto v jednoduchém a rychlém řízení. Rozhodnutí cizích státních orgánů nesmí být
přezkoumáváno po věcné stránce. Zamítnutí uznání a výkonu lze pouze z taxativně vymezených důvodů. V případě, že příslušný orgán bude chtít zamítnout uznání a výkon
rozhodnutí z důvodu, že shledal, že z důvodu změny poměrů včetně uplynutí času, účinky
původního rozhodnutí nejsou zjevně v souladu se zájmy dítěte, má povinnost zajistit názory dítěte, ledaže by to bylo neproveditelné s ohledem zejména na jeho věk a chápání a také může požádat o provedení vhodných šetření. Úmluva se snaží zajistit vhodné procesně právní
prostředí na ochranu zájmů dítěte a především pro jeho navrácení do zákonného výchovného 19
prostředí. Ústřední orgány nejsou oprávněny rozhodovat nebo revidovat jakákoli rozhodnutí o
výchově vydaná orgány jiného státu. Jejich prvořadým úkolem je pouze přispět k obnově řádné výchovy dítěte dle rozhodnutí soudního nebo správního orgánu jiného státu.
Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy ve věci rodinné mediace, které bylo
schváleno v lednu 1998. Účelem tohoto doporučení je poskytnout členským státům určitý
právní rámec k vytvoření a regulaci alternativních procesů rozhodování rodinných sporů. Mediace neboli zprostředkování je vhodným řešením zejména manželských problémů, protože rozvádějící se manželé jsou přinuceni komunikovat a určitým způsobem se pozitivně dohodnout. Její využití je vhodné při řešení sporů o svěření dítěte pro dobu po rozvodu.
Mezinárodněprávní úprava rodinných věcí působí vůči vnitrostátní úpravě podpůrně.
V případě, že stanoví mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní
smlouva. Všechny současné mezinárodní úmluvy, které se týkají ochrany dětí, jsou
vybudovány na principu priority zájmů dětí, přiznávají dětem právo vyjádřit svůj vlastní názor a celkově berou dítě jako plnohodnotného občana spolu, který má ovšem zvýšenou ochranu svých zájmů, protože ještě není schopno hájit své zájmy dostatečně samo. Mezinárodněprávní úprava působí kladně na právní úpravy jednotlivých států, které se jí přizpůsobují, tím pádem
se přibližují i jednotlivé národní úpravy. Většina států poskytuje dětem ochranu prostřednictvím specializovaných orgánů, které vykonávají poradenskou a informační službu. Jak jsem se již výše zmínila, u nás v České republice jde o orgány sociálně-právní ochrany
dětí, kterými jsou Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady.
Základní, primární právní normou, která upravuje postavení rodiny v našem právním
řádu je z. č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen LZPS). Čl. 31 LZPS kromě jiného uvádí, že
„1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je
zaručena.
2) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
3) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a
péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
4) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.“
Současnou právní úpravu rozvodu manželství s nezletilými dětmi najdeme v ZOR.
Rozvod manželství upravuje hlava pátá ZOR v §§ 23-29.
20
Velkou novelou ZOR, účinnou od 1.8.1998, byly zavedeny 3 formy rozvodu-rozvod
sporný, rozvod nesporný a sporný rozvod s tvrdostní klauzulí. Neprávem dochází k označení
rozvodu sporného a nesporného, protože oba dva probíhají dle pravidel sporného řízení. V tomto případě máme spíše na mysli to, zda a do jaké míry je mezi účastníky shoda ohledně rozvodu a to zejména řešení následků rozvodu.
Česká právní úprava zná pouze jediný důvod rozvodu a to kvalifikovaný rozvrat
vztahů mezi manžely, který je dán intenzitou a délkou jeho trvání. Tímto chrání zákon manžele, kteří chtějí řešit každý sebemenší problém rozvodem a jednají ukvapeně. Délka trvání a intenzita rozvratu se posuje u každého konkrétního případu individuálně. 5.1. Sporný rozvod
Sporného rozvodu se použije tehdy, pokud není možná dohoda mezi manžely ohledně
právních následků rozvodu včetně úpravy poměrů k nezletilým dětem, popř. neexistují
důvody pro využití ztíženého rozvodu. Je upraven v § 24 ZR, který uvádí, že „soud může
manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.“
V řízení, které je možné zahájit pouze na návrh jednoho manželů, je nutné, aby
navrhovatel prokázal, že je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že již není možné
očekávat obnovení manželského soužití. Jedná se o tzv. kvalifikovaný rozvrat, který je uznán
právní úpravou jako jediný rozvodový důvod. Stejně jako u ztíženého rozvodu soud bere v
úvahu příčiny, které vedly rozvratu manželství. Nejde zde ale o zjišťování viny na rozvratu, protože příčin může být mnoho a mohou být subjektivního i objektivního charakteru. Jak už vyplývá ze samotné definice sporného rozvodu, není na něho právní nárok. Tím pádem soud nemusí manželství rozvést, pokud se ukáže, že vztahy mezi manžely jsou sice rozvráceny, ale
manželství stále plní svoji funkci nebo společenský účel. Objevuje se zde ochranný charakter právní úpravy, který se projevuje v tom, že mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.
5.2. Sporný rozvod s tvrdostní klauzulí
Řekla bych, že tento typ rozvodu nebude příliš častý, resp. bude spíše výjimečný.
Půjde zde o situaci, kdy sice mezi manžely existuje kvalifikovaný rozvrat, ale jeden
z manželů s ním nesouhlasí především proto, že mu rozvod jeví jako nespravedlivá tvrdost. Právní úprava stojí na straně toho manžela, vůči kterému by rozvod manželství znamenal 21
citelnou nespravedlnost a to nejen z pohledu ekonomických dopadů a závislosti na druhém
manželovi, ale také z následků bytových, osobních. Zákon vyžaduje splnění určitých
podmínek a to kumulativně. § 24b ZOR konstatuje, že „návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí
manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.“ Avšak české právo nezná absolutní zákaz rozvodu, proto ani ochrana manžela, který se brání rozvodu, nemůže být absolutní. Proto má
ustanovení §24b také odst. 2, který umožňuje, aby soud manželství rozvedl, pokud spolu manželé nežijí po dobu delší než tři roky a jsou-li splněny podmínky § 24. 5.3. „Nesporný“ rozvod
Jak jsem se již výše zmínila, byl velkou novelou ZOR, účinnou od 1.8.1998, zaveden
třetí typ rozvodu manželství, označovaný jako „nesporný“ rozvod. Ten umožňuje rozvádějícím se manželům, aby komplexně upravily všechny právní následky související s rozvodem manželství. Jde o to, že se obě strany shodly na tom, že je pro ně vhodnější se
rozvést a zvolit tak menší zlo, než setrvávat v manželství. Musím ale dodat, že se nejedná o rozvod na základě dohody, ale jde o rozvod na základě kvalifikovaného rozvratu manželství.
Také v tomto případě se jedná o sporné řízení dle OSŘ. Sporný rozvod neznamená vítězství ani jedné strany, ale jde o nalezení přijatelného kompromisu pro obě strany.
V případě splnění zákonem stanovených podmínek soud konstruuje nevyvratitelnou
domněnku, že je manželství hluboce a trvale rozvráceno tak, že už nelze očekávat obnovení manželského soužití. Aby soud mohl rozvést manželství, je třeba, aby byly splněny
následující podmínky: 1) manželství trvalo alespoň jeden rok, 2) manželé spolu nejméně šest
měsíců nežijí a 3) k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí.
Soud se nezabývá příčinami rozvratu, jsou-li předloženy a) písemné smlouvy s úředně
ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných
majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu.
Pokud podají manželé návrh na rozvod manželství dle § 24a, ale současně nepředloží
výše zmíněné smlouvy, soud má povinnost prozkoumat obecné podmínky rozvodu manželství.
22
5.4. Výchova nezletilého dítěte
Dítě nelze před rozvodem jeho rodičů zcela uchránit, to by šlo pouze tehdy, pokud by
byl rozvod rodičů s nezletilými dětmi ze zákona přímo zakázán. Ovšem tato představa je nereálná. Je možné, přímo nezbytné, dítě v souvislosti s rozvodem jeho rodičů chránit.
ZOR výslovně nedefinuje pojem „výchova“. Tímto pojmem se v obecné rovině
rozumí cílevědomé rozvíjení schopností člověka.18 Hlavní roli zde představují rodiče, kteří jsou zodpovědní za řádnou výchovu svých dětí. ZOR tím má na mysli „při péči o nezletilé
dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.“19
V užším slova smyslu chápeme výchovu jako svěření do osobní výchovy. Vycházím ze ZOR a jeho § 26 odst. 1, který uvádí, že: „Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů
nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.“
ZOR v původním znění ukládal soudu povinnost přihlédnout při rozvodu rodičů
zejména k zájmům nezletilých dětí. „Přihlédnutí“ k zájmům nezletilého dítěte se časem stalo poměrně formálním, a proto nová úprava s platností od 1.8.1998 podstatně zvýšila ochranu nezletilých dětí v souvislosti s rozvodem jejich rodičů. Zvýšení ochrany se projevilo ve dvou
směrech: 1) došlo k oddělení řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem od rozvodového řízení manželů a 2) naskytla se možnost nepovolit za určitých podmínek rozvod manželství po dobu nezletilosti dítěte. Původní úprava ZOR upravovala rozsudek o rozvodu tak, že v něm byly obsaženy tři výroky: výrok o rozvodu manželství, výrok o svěření dítěte do výchovy (většinou jednomu z rodičů) a stanovení výživného ze strany druhého rodiče. Poslední dva
výroky, tj. výrok o svěření dítěte do výchovy jednomu z rodičů a výrok o stanovení výživného
byly tzv. závislé výroky, tj. pokud se jeden z rodičů odvolal proti rozhodnutí o rozvodu, nemohly nabýt právní moci ani zbylé dvě rozhodnutí.20
Na základě toho jsou nyní před rozhodnutím, kterým se manželství rodičů nezletilého
dítěte rozvádí, soudem upravena jejich práva a povinnosti k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu, zejména tak, že určí, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy a jak budou přispívat na jeho výživu. Smyslem nové právní úpravy je jednoduchá úvaha: buď jste schopni
se dohodnout, nebo akceptovat rozhodnutí soudu o výchově a výživě vašeho nezletilého dítěte a budete rozvedeni nebo nejste a v tom případě na rozvod pro příštích pár let zapomeňte.
Arnoldová, M.:Pojem rodina v rodinnom prave, Justičná revue, č. 1/1990, s. 16 § 31 odst. 1 ZOR: (1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění. 20 Hrušáková, M.: Rozvod a paragrafy, vydání druhé, Computer Press, Brno 2003, s. 45 18
19
23
Oddělení rozhodování soudu o rozvodu manželství a úpravě poměrů k nezletilým
dětem má dvě nesporné výhody a jednu nevýhodu.21 Velkou výhodou je, že o dítěti rozhoduje tzv. opatrovnický soudce, který má v tomto směru bohaté zkušenosti. Další výhodou je i možnost, že soud může upravit poměry k dítěti i pro dobu do rozvodu manželství. Tou
jedinou nevýhodou odděleného rozvodového řízení a úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu je prodloužení rozvodového řízení.
K předchozímu výkladu je třeba dodat, že místní příslušnost soudu péče o nezletilé je
upravena odlišně, než je místní příslušnost rozvodového soudu. Dle § 88 písm. c) OSŘ
rozhoduje o úpravě poměrů k nezletilým dětem okresní soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popř. jiných rozhodujících skutečností
bydliště. Na rozdíl od toho, místní příslušnost pro rozvodové řízení je dle § 88 písm. a) OSŘ
upravena tak, že o rozvodu manželství rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v České republice. Co se týká vzájemného vztahu mezi těmito dvěma druhy řízení, v ZOR chybí jejich úprava.
Pravomocný rozsudek soudu péče o nezletilé je bezpodmínečný pro to, aby se
rozvodový soud mohl rozvodem vůbec zabývat. Jde sice o rozsudek, který je v právní moci,
ale právní účinky tohoto rozsudku nastanou teprve ke dni právní moci rozsudku o rozvodu. Soudní praxe je taková, že oba návrhy jsou podávány současně. V návrhu na úpravu poměrů
k nezletilým dětem je soudu péče o nezletilé sděleno, že byla současně podána žaloba o rozvod manželství a v žalobě o rozvod je rozvodový soudce ujišťován, že byl podán návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem.
Jak jsem se již výše zmínila, s účinností od 1.8.1998 byla zvýšena ochrana některých
nezletilých dětí v souvislosti s rozvodem jejich rodičů. Novou právní úpravou byla zavedena
přímo zákonná povinnost soudu nepovolit rozvod manželů, pokud by to bylo v rozporu se zájmem nezletilých dětí.
5.4.1. Svěření dítěte do péče jednomu z rodičů
Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví
jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, kterému z nich bude dítě
svěřeno do výchovy a jak má druhý rodič přispívat na jeho výživu. Obvyklá soudní praxe vychází z úvahy, že matka je vždy schopna postarat se o dítě lépe než otec, pokud není
prokázán opak, zatímco otec musí soudu prokázat, že je schopen se o dítě postarat. Je skutečností, že přes 90% dětí je svěřováno do péče matky. Dle standardního názoru řady 21
Tamtéž, s. 46 24
soudců, je tomu tak proto, že 80% otců již předem rekapituluje a dítě je tak svěřeno do výchovy matce. Hlavní boj se tak svádí o úpravu styku a výši alimentační povinnosti.
V případě sporu mezi rodiči o svěření dítěte do výchovy přicházejí často ke slovu odborníci z oboru psychologie.
Pozornost bych ráda věnovala i právu dítěte vyjádřit se k věcem, které se ho
bezprostředně týkají a být v takových záležitostech slyšeno před soudem.22 Pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí se na tyto předpisy často odvolávají a přání dítěte uvádí jako
jedno z kritérií, které zkoumají při prošetřování výchovných předpokladů rodičů. Aplikace
těchto paragrafů však může přinášet některé problémy v souvislosti s relativitou svobodného vyjádření vlastního názoru dítěte. Dítě je ovlivňováno řadou faktorů a orientace v nastalé situaci je pro ně vždy velmi složitá. Někdy jsou děti záměrně popuzovány jedním z rodičů proti druhému.
V extrémním případě se mluví o syndromu zavrženého rodiče, kdy o svobodném
projevu dítěte nemůže být řeč. Pro soud je těžké posoudit, do jaké míry dítě projevilo opravdu
své vlastní přání a do jaké míry bylo ovlivněno někým jiným. Dalším faktem, který je třeba brát na zřetel je, že rozvod rodičů je i tak pro dítě velmi stresující a je často spojen s pocity
viny. Je pravděpodobné, že požadavek na projevení větší náklonnosti jednomu z rodičů tyto negativní pocity ještě vystupňuje.
Již výše jsem se zmínila, že soudy většinou svěřují nezletilé dítě do výchovy matce.
Tím současná standardní úprava poměrů po rozvodu ochuzuje mnoho otců o jedno z jejich
základních práv, tím je právo vychovávat své dítě.23 Tím, že soudy svým rozhodnutím
povolují otcům pouze minimální kontakt s dětmi, ztrácí tak otcové v dětských záležitostech autoritu. Nejsou již součástí života svých dětí, ale stávají se příležitostnými návštěvníky. Je zcela přirozené, že otcové stejně jako matky vkládají do svých dětí naděje, chtějí o ně
pečovat, chtějí být u toho, jak rostou, chtějí jim předávat své zkušenosti, vzdělávat je,
pomáhat jim, radit, vést je životem, chránit je, podílet se na utváření jejich osobnosti. Na to
však jeden víkend za čtrnáct dní neposkytuje dostatek prostoru. Dokáži pochopit, že danou situaci vnímá řada
otců oprávněně jako újmu, nespravedlnost a snad i životní
prohru. Nicméně vše může dopadnout ještě hůř v případě, že se matka rozhodne nerespektovat ani omezený kontakt otce s dětmi a jeho uskutečnění brání. Výhradní péče
matky nebo otce byla donedávna jedinou možností úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu. 22 23
čl. 12 odst. 1 sdělení č. 104/1991 Sb., Úmluvy o právech dítěte, § 31 odst. 3 a § 47 odst. 2 ZOR čl. 32 odst. 4 LZPS 25
Velká novela ZOR z roku 1998 přinesla jako další alternativu střídavou, resp.
společnou péči. Děti jsou v současné době svěřovány z 90% procent do péče matek, zbytek pak do péče otců nebo jiných příbuzných. Otci jsou děti svěřeny pouze v případě
nepřítomnosti matky, jejího nezájmu nebo naprosté neschopnosti se o děti postarat. Z toho vyplývá, že pokud jsou oba rodiče stejně kvalitní, mají stejný citový vztah k dítěti a ono
k nim, mají stejné sociální a ekonomické zázemí, mají stejné výchovné předpoklady apod., jsou děti většinou svěřovány matkám, často i v případě kdy otec vychází ze srovnání o něco
lépe. Během porovnávání dětí ve výhradní péči matky a výhradní péči otce bylo zjištěno, že není důvod k diskriminaci otců při svěřování dětí do péče. Obecně známým faktem je, že chlapci se na rozvod rodičů adaptují hůře než dívky.
Příčinou není samotný rozvod, ale výhradní péče matky. Zrovna tak dívky žijící po
rozvodu s otcem mají více problémů než dívky žijící s matkami. Z toho se dá vyvodit, že děti
ve výhradní péči rodiče stejného pohlaví-dívky v péči matek a chlapci v péči otců-jsou lépe přizpůsobeny než děti ve výhradní péči rodiče opačného pohlaví.
Ať je dítě svěřeno do výhradní péče matky nebo otce, vždy je postiženo tím
nejzávažnějším důsledkem rozvodu, totiž ztrátou plnohodnotného vztahu s druhým z rodičů. Je zřetelné, že vzhledem k poměru svěřování dětí matkám a otcům, jde ve velké většině o radikální omezení kontaktu s otcem.
Odborníci činní v procesu úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu mají vůli k jiné
(„alternativní“) úpravě poměrů jen výjimečně. I přesto, že stojí mimo konflikt, nejsou
ovlivněni emocemi, mohou s nadhledem zhodnotit situaci a mají patřičné vzdělání na to, aby znali potřeby dětí i to, co pro ně ztráta jednoho z rodičů znamená. 5.4.2. Společná a střídavá výchova
Pokud jsou oba rodiče způsobilí vychovávat své dítě a mají-li o jeho výchovu zájem,
může jim soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy pouze tehdy, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
Střídavá výchova je určitým řešením disproporce ve vztahu k oběma rodičům, která je
důsledkem klasické úpravy poměrů nezletilých dětí po rozvodu. Střídavá péče bývá nazývána „nejlepším darem, který může dát rozvádějící se pár svým dětem“. Chrání děti před mnoha vlivy, které ruší jejich vývoj v péči jednoho rodiče. Je pochopitelné, že institut střídavé
výchovy není pro každého. Existují rodiče, kteří nemají předpoklady pro výchovu dětí a jejich péče by byla spíše na škodu. Objevují se také manželé, jejichž konflikt je natolik hluboký, že dohoda, alespoň dočasně, není možná. Právě schopnost spolupracovat, hledat kompromisní 26
řešení a značná míra flexibility jsou základními předpoklady úspěšné střídavé péče. Rodiče musí vzájemně respektovat důležitost toho druhého pro jejich dítě.
Naše právní úprava rozlišuje střídavou a společnou péči. Střídavou péči charakterizuje
výklad ZR „jako svěření dítěte v určitém přesně vymezeném časovém období do výchovy
jednoho rodiče a v dalším časovém období do výchovy druhého rodiče.“24 Současně je soud povinen vymezit práva a povinnosti obou rodičů v těchto střídajících se časových úsecích.
Kladné zkušenosti přinesla soudní praxe se střídáním výchovy po měsících, je však možno dohodnout delší i kratší časové intervaly. „Střídavou výchovu nelze proto apriori brát jako
zákonem stanovený kompromis mezi rodiči, kteří se nedokáží dohodnout, u kterého z nich dítě po rozvodu manželství zůstane.“25
Společná výchova řeší situaci, kdy rodiče spolu nadále zůstávají i po rozvodu v určité
formě společenského soužití. Např. společně bydlí, společně hradí část svých potřeb a
zejména společně pečují o dítě. Dělí se o jeho materiální zajištění i zabezpečení jeho školních i mimoškolních aktivit, vzdělávání i volného času.
Dle názoru psycholožky Ilony Špaňhelové26 jsou podmínkami pro úspěšnou střídavou
výchovu následující: schopnost domluvit se na střídavé výchově ve prospěch dítěte; domluvit
se na podobných výchovných principech; neočerňovat jeden druhého před dítětem; nikdy
mluvit špatně o druhém rodiči; umět společně komunikovat o věcech, které se dotýkají dítěte; zachovávat podobné výchovné postupy a stereotypy u matky i otce dítěte; pravdivě
informovat druhého rodiče; rodiče by měli být před dítětem pravdomluvní; měli by se
navzájem tolerovat; měli by umět v době, kdy je dítě u nich, využít chvíle strávené s ním a
starat se o něho, věnovat mu čas, užívat si to; rodiče by neměli soupeřit o lásku dítěte; nejprve mluvit s druhým partnerem o výchovných problémech a pokud rodič žije s jiným partnerem, nemá vnucovat dítěti postoje a názory druhého partnera.
Zkusme se zamyslet, jaké výhody s sebou přináší střídavá výchova. Otcům dovoluje udržet se svými dětmi hodnotný vztah. Muži se těší skutečné důvěře svých dětí a prožívají s nimi
opravdovou blízkost. Jejich vztah je v porovnání s povrchním vztahem otců, kteří vídají dítě
jednou za dva týdny, daleko kvalitnější. Čas trávený s dětmi jim dává možnost skutečně děti
vychovávat. Dětem přináší společná výchova oba rodiče, stale jsou přítomni v jejich životě a
Holub, M., Nová, H., Hyklová, J.: Zákon o rodině- Komentář a předpisy souvisící, 7. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005, s. 51 25 Průchová, B., Novák, T.: Lze prosadit střídavou výchovu proti vůli jednoho z rodičů?, Právo a rodina, č. 10/2003, s.11 26 Špaňhelová, I.: Střídavá péče o děti po rozvodu očima psychologa, Právo a rodina, č. 5/2005, s. 2-3 24
27
na oba se mohou kdykoli obrátit. Mohou se od nich učit. Oba jsou jim k dispozici při
zdolávání těch životních úkolů, s kterými jim může pomoci pouze rodič určitého pohlaví.
Střídavá a společná výchova nepřinášejí pouze pozitivní výsledky, ale jsou velmi často
kritizovány. Kritici střídavé výchovy poukazují na to, že děti potřebují stálé prostředí.
Pravidelnou změnu prostředí považují pro dítě za velmi stresující, nechává je v nejistotě kam patří a znemožňuje mu navázat bezpečný vztah alespoň k jednomu z rodičů.
Rozvod vždy dlouhodobě poznamená všechny zúčastněné osoby o to více děti, které
se v situaci špatně orientují a je pro ně jen těžko pochopitelná. Nejlepší, co mohou rodiče pro své dítě udělat, je umožnit mu co nejčastější styk s oběma rodiči, tak aby s nimi mohlo
udržovat kvalitní a vřelý vztah. To je možné pouze při dobré vůli rodičů. Standardní úprava poměrů nezletilých dětí po rozvodu, určovaná soudem na jeden víkend za čtrnáct dní, není dostačující. Řešením umožňujícím udržení trvalého intenzivního vztahu s oběma rodiči je
střídavá péče, která je však velmi náročná na kooperaci páru. Většinou se špatnou adaptací na rozvodovou situaci souvisí snaha vymazat jednoho z rodičů z života dítěte. Popouzení,
bránění ve styku vedoucí k syndromu zavrženého rodiče, jež mají za následek prohloubení
utrpení dítěte a znásobení ztrát, které rozvod rodičů vždy doprovázejí. Toto jednání i trvale poškozuje dětský vývoj v mnoha oblastech a je třeba mu předcházet nebo alespoň včas podniknout kroky k jeho zastavení. 5.4.3. Změna rozhodnutí
Úprava práv a povinností k nezletilým dětem je dána stavem v době, kdy o ní bylo
rozhodováno. Může se stát, že časem dojde ke změně poměrů, jak na straně rodičů, tak na
straně dětí. O takové změně rozhoduje obecný soud dítěte dle § 88 písm. c) OSŘ i bez návrhu. Ke změně dojde s účinností od právní moci nového rozhodnutí. Na zmíněnou situaci pomýšlí § 28 ZOR. Pokud by taková možnost nebyla zákonem dána, mohlo by dojít k ohrožení nebo také poškození zájmů nezletilého dítěte. Důvodem ke změně rozhodnutí soudu o výchově
nezletilého dítěte může být pouze změna závažnějšího rázu tzv. kvalifikovaná změna.27 Mělo by se jednat o důsledek výraznější změny těch skutečností, které tvořily skutkový podklad rozhodnutí soudu o výchově a výživě nezletilého dítěte. Soud by měl mít na paměti
požadavek stálosti výchovného prostředí a přihlížet k zájmu nezletilce na řádnou výchovu. Soud má povinnost zvážit, zda změna předchozího rozhodnutí o výchově a výživě
Holub, M., Nová, H., Hyklová, J.: Zákon o rodině- Komentář a předpisy souvisící, 7. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005, s. 66 27
28
nezletilého dítěte je pro nezletilé dítě vhodná, tedy nepřivodí mu citový stres a neohrozí jeho další vývoj.
5.5. Vyživovací povinnost k dítěti
Při rozvodech manželství bývá většinou jedním ze základních problémů spor o určení
výše výživného pro dítě.
Přestože ZOR používá často pojem výživné, neuvádí jeho výslovnou definici.
Nicméně jím rozumíme zabezpečování a úhradu osobních potřeb dítěte, zabezpečující jeho
všestranný rozvoj, jak po stránce fyzické, tak po stránce duševní. Nejedná se pouze o zajištění výživy ve vlastním slova smyslu, ale zahrnuje také uspokojení ostatních hmotných a kulturních potřeb oprávněného subjektu, kterým je v tomto případě dítě.
Vyživovací povinnost k dítěti je nejdůležitějším druhem vyživovací povinnosti. Dítě
má právo na výživné již od narození, je jeho osobním právem. Vyživovací povinnost vzniká
vždy ze zákona a není nutno, aby o ní rozhodoval soud. Můžeme říci, že vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká se vznikem rodičovského právního vztahu ( vztah rodič-dítě), u matky narozením dítěte a u otce určením otcovství za pomoci některé ze tří domněnek určování otcovství. Pro vyživovací povinnost není rozhodné, zda se rodiče dítěte stali manžely.
Vyživovací povinnost rodičů k dětem dle § 85 odst. 1 ZOR „trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit.“
Oba rodiče mají vyživovací povinnost vůči svým dětem. Výživné může být plněno
v penězích, ale také může spočívat v poskytování naturálií, kterými jsou např. ošacení,
bydlení,… Zákon pokládá za plnění vyživovací povinnosti i výkon osobní péče o dítě. ZOR neuvádí konkrétní výši výživného, ale vychází z toho, že oba rodiče přispívají na výživu
svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Soudy při rozhodování o stanovení rozsahu výživného přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře osobně pečuje o
dítě. Obecně je soudní praxí přijímán názor, že rodič, který o dítě útlého věku osobně pečuje, vykompenzuje svoji vyživovací povinnost výkonem takové osobní péče o dítě. Podíl rodiče, který osobně pečuje o dítě, by měl být brán v úvahu vždy. V raném věku dítěte, je to
především matka, která přejímá péči o nezletilé dítě, zatímco otec plní svoji vyživovací povinnost formou finančních prostředků.
Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah vyživovací povinnosti
tehdy, bylo-li rozhodnuto, kterému z bývalých manželů bylo dítě svěřeno do výchovy nebo
pokud schválí jejich dohodu o výši výživného. V případě, že o výživném rozhoduje soud, má povinnost stanovit konkrétní výši výživného a to pro oba rodiče. Nicméně soudy určují 29
výživné tomu z rodičů, kterému nebylo dítě svěřeno do osobní péče. Ten je povinen platit
výživné v pravidelně se opakujících částkách vždy měsíc předem k rukám rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy. Zletilému dítěti je plněno k jeho rukám. Dojde-li k rozvodu manželství se zletilým dítětem, které není schopno se samo živit, rodiče plní vyživovací povinnost, buď dobrovolně, na základě dohody, a nebo musí zletilé dítě podat soudu samostatný návrh na určení vyživovací povinnosti.
Již výše jsem se zmínila, že při stanovení konkrétní výše výživného, soud přihlíží
k věku dítěte, jeho odůvodněným potřebám a zejména ke schopnostem, možnostem a
majetkovým poměrům povinného rodiče. Základem pro zjišťování schopností a možností
povinného rodiče jsou údaje o průměrném měsíčním příjmu za předchozích šest měsíců až 1 rok. Dále je dle soudní praxe nutno přihlédnout k věku, zdravotnímu stavu, vzdělání a
pracovním návykům a pracovním schopnostem apod. V oblasti vyživovací povinnosti došlo
k rozšíření kritérií pro stanovení vyživovací povinnosti rodičů k dětem. Tímto rozšířením bylo zjišťování majetkových poměrů, což má za cíl, že soud přihlédne nejen k fakticky dosaženým příjmům, ale také k movitému nebo nemovitému majetku, který povinný rodič vlastní a také ke způsobu života.
Rozsudek o výchově a výživě nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu nabude účinnosti
až po právní moci rozsudku o rozvodu manželství.
Dojde-li ke změně poměrů, ať na straně oprávněného dítěte, nebo na straně povinného
rodiče, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti.
Velkou novelou ZOR bylo přidáno ustanovení § 85a odst. 2, který zavedl novou
úpravu pro případ, že tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za
odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na
budoucí povolání. Tím je zajištěna tvorba úspor do budoucna pro případ, kde není jisté, zda
vysoká životní úroveň povinného rodiče bude trvat po celou dobu, než bude dítě schopno se
samo živit. Soudní praxe až do roku 1998 zaujímala názor, který byl postaven na stanovisku
Nejvyššího soudu z roku 1967, že výživné má mít spotřební charakter, tj. má být zdrojem, ze
kterého jsou čerpány prostředky k uspokojení všech odůvodněných potřeb, které se vyskytují v době, kdy je výživné plněno. Výživné by nemělo vést k vytváření rezerv do budoucna a přispívat na uspokojování potřeb někoho jiného. Důležité je zajistit kontrolu úspor do
budoucna, aby nedošlo k tomu, že nadstandardní výživné bude využito k jiným účelům než pro tvorbu úspor oprávněného dítěte. Tuto kontrolu může vykonávat rodič, který výživné platí, dále může jít o majetkového opatrovníka, kterým může být pouze fyzická osoba se 30
způsobilostí k právním úkonům v plném rozsahu. Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud opatrovníkem zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
Další možností je oprávněný rodič, který je povinen spravovat majetek dítěte s péčí řádného hospodáře. Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdá mu rodič jmění, které spravoval.
Pokud není výživné placeno dobrovolně, existuje zde možnost obrátit se na soud a
požadovat výkon rozhodnutí dle OSŘ. Pohledávky výživného jsou tzv. přednostními
pohledávkami, což umožňuje jejich přednostní uspokojení před pohledávkami jinými.
Vzhledem k tomu, že výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu, je možné využít srážek ze mzdy. Tato verze je možná za předpokladu, že povinný rodič má vlastní příjem.
Vyživovací povinnost zanikne okamžikem, kdy dítě bude schopno se samo živit.
Takový okamžik není vázán na dosažení zletilosti, protože může zaniknout i před jejím
dosažením, a to právě tehdy, pokud je již nezletilé dítě schopno se samo živit. Vyživovací povinnost zaniká také v případě, že dítě uzavře manželství, nastupuje zde vyživovací
povinnost mezi manžely, která má přednost před vyživovací povinností rodičů k dětem.
Vzhledem k tomu, že jde o osobní právo, dojde k jeho zániku také smrtí oprávněného nebo
smrtí povinného rodiče. Zemře-li jeden z rodiče, přesune se výkon vyživovací povinnosti na žijícího rodiče.
5.6. Úprava styku rodičů s nezletilými dětmi
Adaptace na rozvod je složitý, dlouhodobý proces. Jak bude takový proces probíhat a
s jakým výsledkem, záleží na mnoha faktorech, osobnostních i sociálních. Odborníci rozlišují několik stádií adaptace na rozvod. Optimální je nalezení nového životního stylu vnímaného jako lepší než život v předchozím manželství. Důležitý pro úspěšné překonání rozvodové
situace je kladný přátelský vztah k bývalému partnerovi. Nicméně mnoho lidí takového stadia nedosáhne a zastaví se na cestě za znovunalezením životní spokojenosti a duševní rovnováhy
na nižší úrovni. Rozvod stále vnímají jako velmi zraňující událost, která navždy poznamenala jejich život. K bývalému partnerovi je pojí silné city. Tyto emoce mohou být i vyhraněně
negativní, vyvolávající touhu po potrestání nebo jen strach z bývalého partnera či pocit, že
představuje nebezpečí pro děti. To vše svědčí o špatné adaptaci na rozvod a přináší s sebou mnoho problémů pro rodiče i děti. Lidé v takové situaci používají různých obranných
mechanismů (např. již zmíněný hněv, touha po odplatě, vnímání pouze špatných stránek bývalého partnera a jejich zveličování a nepřipouštění jakékoli dobré vlastnosti apod.).
31
Konflikty pak často pokračují i po rozvodu a jsou do nich často vtahovány děti, jako
prostředek prosazení vlastní vůle, potrestání partnera nebo demonstrace síly. Ve srovnání
s traumatickým dopadem těchto po-rozvodových válek, je standardní úprava poměrů pro děti v podstatě dobrým řešením.
Většina rodičů je schopna se s druhým rodičem domluvit o styku rodiče s nezletilým
dítětem i bez zásahu soudu, protože samotná dohoda o styku rodičů s nezletilým dítětem
nevyžaduje ke své platnosti schválení soudu. Základní úpravou dané problematiky je § 27
odst. 1 ZOR. Nicméně v případě, kdy rodiče nejsou schopni se o styku s nezletilým dítětem
dohodnout navzájem, protože mezi nimi po rozvodu panují negativní emoce, je potřeba, aby soud upravil styk rodiče, kterému nebylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy. Za těchto okolností je rozhodování o styku rodiče s nezletilým dítětem velmi citlivou otázkou a
v případě rodičovské nesnášenlivosti je problematický samotný výkon takového rozhodnutí. Soud však styk rodičů s nezletilým dítětem upraví, vyžaduje-li to zájem na jeho výchově a poměry v rodině.
Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i
zakáže. Omezení nebo zákaz styku s nezletilým dítětem jsou opatření, která velmi zásadně
zasahují do rodičovských práv toho rodiče, jemuž nebylo svěřeno nezletilé dítě do výchovy.
Proto je třeba, aby byl před takovým rozhodnutím zcela zjištěn skutkový stav věci. K tomu je vhodná spolupráce s odborníky z oboru psychologie a pediatrie.
Velká novela z roku 1998 umožnila, aby pokud to vyžaduje zájem dítěte a poměry v
rodině, může soud upravit styk dítěte s prarodiči a sourozenci. Upravit styk prarodiče
s nezletilým dítětem je vhodné hlavně za situace, kdy rodič, kterému bylo dítě svěřeno do výchovy, brání z různých důvodů jejich kontaktu s dítětem. Aby soud mohl upravit styk
prarodiče s dítětem, musí být kumulativně splněny dvě podmínky. Tou první je zájem dítěte, neboť styk dítěte s prarodičem nezletilé dítě obohacuje a to nejen po citové stránce. Druhou podmínkou jsou poměry v rodině, které se musí vymykat z normálu.
Následující část bude věnována několika společensky rozšířeným jevům
doprovázejícím rozvod, které mohou být dle mého názoru charakterizovány právě špatnou adaptací na rozvod manželství.
5.6.1. Popuzení proti jednomu z rodičů
Popouzení je definováno jako „ jakékoliv ovlivňování dítěte, přímé nebo nepřímé,
s úmyslem snížit hodnotu druhého rodiče v očích dítěte. Intenzita popouzení může být různá,
dítě může být popouzeno jedním rodičem vůči druhému nebo proti oběma rodičům vzájemně.“ 32
Popouzí většinou matky, které mají děti ve výhradní péči, ve snaze vymazat otce
z života dítěte a upevnit svou výhradní výchovnou moc (popouzení otcem proti matce není
samozřejmě vyloučeno). Motivy mohou být různé, například přetrvávající zloba nebo strach, snaha pomstít se.
Popouzení je záměrná dlouhodobá činnost v neprospěch bývalého partnera. Matky se
snaží soustavně otce v očích dítěte očernit, pomlouvají ho a ponižují, vyzdvihují jeho špatné vlastnosti a nepřipouští dobré, shazují otce, ironizují ho a zesměšňují. Někdy to dělají
v opravdovém přesvědčení o jeho špatnosti. Děti jsou v nízkém věku velmi sugestibilní a
navíc na matce závislé, nechají se tak lehce přesvědčit a přijmou nepravdivou nebo alespoň
silně zkreslenou představu o svém otci. Zaujmou k němu negativní postoj, reagují odtažením, strachem z otce či nenávistí k němu.
V důsledku se vše obrátí proti dětem. Prožívají vnitřní konflikt. Velmi dobře cítí, že
mají s otcem mnoho společného, ztotožňují se s ním a snižovaní otcových kvalit mohou
vnímat i jako snižování kvalit svých. Trpí tím hlavně jejich sebevědomí. Chlapci, jejichž matka otce trvale ponižovala, mají větší problémy s mužskou identitou, jsou plašší a
závislejší, protože pochybují o svých vlastních kvalitách. Navíc je dítě stavěno do role soudce jednoho z rodičů, která mu v jeho věku nepřísluší a rovněž je pro dětskou psychiku zatěžující. Popouzení zanechává na duši dítěte značné následky, prohlubuje traumata z rozvodu rodičů a znesnadňuje adaptaci.
V pozdějším věku, kdy se děti stávají zvýšeně kritickými, přehodnotí svůj postoj
k otci. Jsou schopny posoudit skutečné vlastnosti a činy svého otce a poopravit si obrázek,
který si o něm udělaly pod vlivem popouzení v dětství. Dlouhé období, v kterém je blízký a silný vztah s otcem důležitý, však již promeškaly. Navíc výchova založená na lži není pro
utváření charakteru dítěte ideální. Odborníci jako jedno ze základních pravidel pro výchovu po rozvodu, doporučují zachovávat pozitivní obraz druhého rodiče. Cíleně o něm vytvářet dobré mínění.
5.6.2. Bránění ve styku
Soudem, případně dohodou vymezený styk otce s dítětem se v některých případech
snaží matky ještě omezovat nebo úplně znemožnit. Tento jev se s popouzením proti druhému rodiči nevylučuje, spíše naopak. Opět jsou důvody k takovému jednání různé, snaha mít dítě pouze pro sebe, vymazat otce ze života dětí a vyhnout se tak vzpomínkám na nevydařené
manželství, touha potrestat bývalého partnera, zloba a neochota připustit důležitost otce pro
33
dítě nebo i opravdové obavy o bezpečnost dětí. K bránění 28 ve styku s otcem se některé matky uchylují i po delším čase po rozvodu, když do té doby po-rozvodové uspořádání
fungovalo a návštěvy probíhaly bez problémů. Např. v situaci, kdy potkali jiného muže a přejí si s ním založit novou rodinu bez jakékoli účasti bývalého partnera.
Prostředků, které matky k přerušení kontaktů mezi otcem a dětmi používají, je mnoho.
Některé matky pouze znepříjemňují předání dítěte a tím od začátku naruší průběh návštěvy.
Jiné se snaží na dobu určenou pro návštěvu naplánovat jinou atraktivní činnost tak, aby dětem bylo líto tuto činnost kvůli návštěvě opustit. Někdy zařídí na dobu schůzek pravidelnou
zájmovou činnost dítěte a pak obviní otce, že by chtěl dítě o prospěšnou aktivitu připravit. Některé matky si vymýšlí nemoc dítěte a některé dítě prostě nevydají.
Důsledky jsou jasné. Oslabení až úplná ztráta vztahu dítěte s otcem a s ním spojené již
několikrát zmiňované následky. Také u otců může dojít k psychickým obtížím souvisejícím se ztrátou milovaného dítěte a otcovské role. Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí lze vymáhat dle § 272 a 273 OSŘ. Pokud byla bezvýsledně použita opatření v OSŘ směřující k výkonu rozhodnutí, je možné povinného rodiče trestně stíhat dle § 171 odst. 3 z. č.
140/1961Sb., trestní zákon. Je-li trvalé a bezdůvodné, je kvalifikováno jako zásadní změna
poměrů trvalého charakteru a je důvodem pro vydání nového rozhodnutí o výchově a svěření dítěte do péče druhého rodiče.
Otcové, kterým jejich bývalé partnerky brání ve styku s dětmi, se často dopouští
závažné chyby tím, že doufají v změnu a řešení situace po dobrém, vyčkávají a odkládají
vymáhání kontaktu právní cestou. Vystavují tak dítě i sebe nebezpečí, že oslabení vztahu i případně matkou posilovaný a programovaný negativní postoj dítěte k otci, se dostane do takového stádia, kdy bude nevratný a styk bude opravdu nutno omezit vzhledem
k psychickému stavu dítěte. Je tedy nutné jednat okamžitě a hned po prvních zmařených setkáních se razantně domáhat svého práva účinným způsobem.
§ 27 odst. 2 ZOR: Bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem, pokud je opakovaně bezdůvodné, je považováno za změnu poměrů, vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí. 28
34
6. Rozvod manželství de lege ferenda
Jedním z cílů diplomové práce je zaměřit se na úvahy rozvodu de lege ferenda. Na
počátku devadesátých let začalo docházet k prvním krokům na cestě diskontinuity se socialistickým rodinným právem. V současné době probíhají práce na rekodifikaci
občanského zákoníku, do jehož části II. by měly být zařazeny rodinněprávní normy. Cílem je vytvoření standardního občanského zákoníku kontinentálního typu.
Soukromé právo je právní odvětví, které upravuje privátní poměry osob, zvláště
povahy rodinné a majetkové, jako záležitosti ležící převážně v jejich zájmu. Tento úsek
právního řádu je neobyčejně rozsáhlý a soustřeďuje množství různorodých institutů, proto
zahrnuje soukromé právo také různé dílčí discipliny (např. právo obchodní, právo cenných
papírů, právo autorské atp.), regulované tradičně zvláštními zákony, jeho základem je však
všeobecné právo soukromé.29 Soukromé právo má generální povahu, a proto se neomezuje jen
na určité osoby nebo jen na určité předměty. V kontinentálním právním systému je jeho úprava ustáleně svěřována rozsáhlejším kodifikačním celkům, nazývaným občanské
zákoníky. Takové řešení je vhodné a účelné, protože do celého soukromého práva vnáší ucelený myšlenkový základ, systém a jednotné pojmosloví, usnadňuje jeho pochopení i praktické užívání, a v důsledku toho jde i o řešení sociálně užitečné.
Aktuální úprava obecného občanského práva je do dnešní doby poznamenána ve svém
koncepčním základu politicko-právní doktrínou někdejšího komunistického státu, která se do ní promítá v první polovině 60. let.
Na počátku 60. let, resp. v roce 1963 byl přijat nový občanský zákoník, u kterého
došlo k odchýlení od evropské kontinentální konvence. Nový občanský zákoník, podobně
jako další předpisy vznikající v letech 1963-1965, byl pojat jako zákon samostatný. Žádný ze
vznikajících předpisů neměl obecnou povahu a jednalo se o zvláštní zákoníky, jež samostatně upravovaly určitou skupinu společenských vztahů. Došlo tím k roztříštění právní úpravy. Občanský zákoník z roku 1963 byl pojat jako kodex spotřebitelského práva. Teoretickou
koncepcí institutů byl marxismus leninismus a úprava občanského zákoníku byla ideologicky zaměřena na „živé socialistické vztahy“ 30, jimž vzhledem k této koncepci staré právní formy
nevyhovovaly.
Eliáš, K., Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Linde nakladatelství s.r.o., Praha 2001, s. 91 30 Eliáš, K., Zuklínová, M.: Návrh občanského zákoníku, s. 4 29
35
Občanský zákoník byl koncipován za účelem nové úpravy "vztahů v oblasti osobní
spotřeby občanů", s účelem poskytnout ochranu právům z nich vzniklým, "pokud jsou
uplatňována v souladu se zájmy společnosti", směřovat "k upevnění socialistických
ekonomických a jiných společenských vztahů a k překonávání přežitků ve vědomí lidí", a pomoci tak "vytvořit předpoklady pro přeměnu socialistických vztahů ve vztahy
komunistické." Konkrétní projevy tohoto myšlenkového přístupu byly četnými novelami z 90. let sice potlačeny, v jednotlivostech došlo i k změnám, ale celkový (obecný) myšlenkový základ původního pojetí v zákoníku zůstává a nadále působí.31
Rekodifikace občanského zákoníku v 60. letech 20. století přinesla koncepci, jejímž
záměrem bylo především rozbití uceleného systému soukromoprávního zákonodárství, byla zde snaha zavrhnout myšlenku ústředního civilního kodexu a snaha o jeho nahrazení řadou
samostatných a specializovaných zákonů a zákoníků. Řada právních předpisů z těchto let je stále ještě v platnosti. Mezi takové právní předpisy patří kromě vlastního občanského
zákoníku (z. č. 40/1964 Sb.), zejména zákon o rodině (z. č. 93/1963 Sb.), občanský soudní řád (z. č. 99/1963Sb.), zákoník práce (z. č. 65/1965 Sb.), a dále zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (z. č. 97/1963 Sb.). Všechny uvedené zákony byly od té doby
zpravidla mnohokrát a významně novelizovány. Soustavu soukromoprávních předpisů dále doplňuje nově vzniklý obchodní zákoník (zák. č. 513/1991 Sb.). Obchodní zákoník ovšem
vznikl již v nových společenských podmínkách. V 90. letech 20. století byly přijaty některé další zákony související s odvětvím soukromého práva. Takovými zákony jsou např. z. č.
116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, z. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, z. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech nebo z. č. 59/1998Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, aj.
Dalším významným pozůstatkem dřívějších právních úprav byla přemíra kogentních
ustanovení, které měly za úkol vyloučit úpravu vzájemných práv a povinností v soukromých
poměrech osob z jejich vlastní dispozice a tím se zde objevovaly tendence k otvírání velkého prostoru veřejnoprávním zásahům do těchto soukromých vztahů.
Občanský zákoník bude reformován cestou úplné rekodifikace, která vytvoří
obsahově, systematickým uspořádáním, volbou terminologie a uspořádáním i podobou
jednotlivých normativních konstrukcí celkový rámec a normativní bázi pro celé soukromé právo.
Eliáš, K., Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Linde nakladatelství s.r.o., Praha 2001, s. 92 31
36
Co se týká věcného rozsahu, bude působnost kodifikace soukromého práva rozšířena
zejména do oblasti práva rodinného a obchodního a do oblasti práva pracovního v rozsahu
stanoveném zákoníkem práce. Pokud jde o rodinné právo, byla jeho úprava tradičně součástí
úpravy v občanských zákonících, protože jde přirozenou část obecného soukromého práva. K
tomuto pojetí se občanský zákoník vrátí a rodinněprávním otázkám bude věnovat druhou část zákoníku. Vyčlenění rodinného práva z občanských zákoníků odpovídá totalitním právním koncepcím.
ZOR bude v celé své části zrušen a právní úprava rodinného práva bude vrácena zpět
do nového občanského zákoníku. Rodinné právo bude v rámci připravovaného občanského
zákoníku tvořit kompletní celek, aniž by bylo rozděleno do jednotlivých právních předpisů a právní úprava byla doplňována speciálními zákony. Bude se vycházet z toho, že statusové
právo a s ním úzce související práva osobní, popř. i práva majetková, mají tvořit jeden celek.
Nový občanský zákoník bude systematicky uspořádán do pěti částí; každá se bude dále
dělit na hlavy a dle potřeby i na díly a oddíly.
Občanský zákoník upraví statusové, osobní, rodinné a majetkové poměry fyzických
osob, se zvláštním důrazem na soustředění úpravy všech statusových otázek těchto osob do občanského zákoníku, a statusové i majetkové poměry osob právnických, jakožto
subjektů navzájem si v privátních vztazích rovných, bez zřetele k jejich občanství nebo
domicilu. Pro přehlednost byla přijata zásada, že paragraf bude obsahovat maximálně dva
odstavce a jeden odstavec maximálně dvě věty. Tématicky si podobné instituty budou řazeny
od jednodušších ke složitějším a od obecných ke zvláštním. Návrh se snaží o terminologickou jednotnost a používá pro stejné pojmy stejná slova a pro různé pojmy slova různá. Také se
vyhýbá slovům homonymním a polysémům. Používá-li se pojem „zákony“, má tím návrh na mysli pouze zákony a nikoliv jiné právní předpisy. „Tímto zákonem“ se rozumí občanský zákoník a „zvláštním zákonem“ každý zákon odlišný od občanského zákoníku. Návrh
zákoníku se vyhýbá cizím slovům, a proto se cizí slova snaží nahrazovat slovy českými.32
Již v úvodu této kapitoly jsem se zmínila, že bude rodinné právo jako celek vtěleno do
části II. připravovaného občanského zákoníku. Druhá část občanského zákoníku bude rozdělena na čtyři hlavy. První hlava bude nazvána Manželství.
První hlava druhé části občanského zákoníku, pojednávající o manželství, bude
rozdělena do tří dílů, pojednávajících o vzniku manželství, dále o právech a povinnostech manželů a konečně o zániku manželství. 32
Eliáš, K., Zuklínová M.: Návrh občanského zákoníku, s. 9-10 37
Vzhledem k tématu diplomové práce se budu zabývat převážně částí 3. hlavy I. Nyní
bych přikročila k samotné právní úpravě rozvodu manželství nezletilými dětmi.
Nová právní úprava zániku manželství se od té předchozí právní úpravy zásadně
neliší, kromě ochranné lhůty ve prospěch manžela a nového ustanovení, které vymezuje
pojem manželé spolu nežijí. Jediným důvodem pro rozvod manželství nadále zůstává tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství-hluboký, trvalý a nenapravitelný, tedy již nelze
předpokládat, že odezní. Dále se zde vyskytuje tzv. klauzule proti tvrdosti, jež má chránit
nesvéprávné dítě z manželství, o jehož rozvod se jedná. V podstatě se nijak zásadně nezmění ani řešení otázky ochrany nezletilého dítěte, jehož vnějším výrazem bude zvláštní řízení, v němž se posuzuje možnost rozvodu z hlediska zvláštního zájmu dítěte. V případě kladné
odpovědi se upraví poměry dítěte po dobu po rozvodu jeho rodičů. Existence zvláštního řízení nevyloučí, aby se soud, rozhodující o rozvodu, znovu otázkou zájmu dítěte zabýval. Dále má
poskytovat ochranu tomu z manželů, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, přičemž
mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Nicméně tato ochrana není neomezená.
Manželství může být na návrh jednoho nebo obou manželů rozvedeno, pokud je
soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Nicméně je-li soužití manželů
rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, pokud by byl rozvod manželství v rozporu a)
se zájmem nesvéprávného dítěte manželů, který je dán zvláštními důvody, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a
kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, přičemž mimořádné okolnosti
svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu nežijí již po dobu delší, než jakou lze považovat za přiměřenou okolnostem. Soud manželství nerozvede, dokud soud nerozhodne o poměrech dítěte po rozvodu.
Rozlišuje se rozvod se zjišťováním příčin rozvratu (bez domněnky rozvratu) a rozvod
bez zjišťování příčin rozvratu (s domněnkou rozvratu). V rámci první možnosti je žalobce
povinen tvrdit a dokazovat existenci kvalifikovaného rozvratu. Výslovně bude také zakotvena povinnost soudu vždy doporučit manželům využití pomoci zprostředkovatelů ve věcech rodinných.
Nová právní úprava by měla vyjádřit, co znamená oddělené žití manželů. Dosud
takové ustanovení v naší právní úpravě chybělo. „Manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské
nebo rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, přičemž alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.“ 38
V souvislosti se zánikem manželství smrtí manžela budou upraveny následky smrti
manžela pro bydlení, opět pro všechny tituly a situace z nich popř. vznikající, a opět se
zřetelem na ochranu nositeli slabšího práva. Vzájemná vyživovací povinnost rozvedených
manželů, bude předcházet vyživovací povinnosti dítěte. Vyživovací povinnost bude pojata
jako právní institut, jehož použití v donucovací podobě by zásadně mělo být toliko výjimečné. Důraz bude kladen na dohodu manželů (s odkládací podmínkou), resp. bývalých manželů,
včetně úpravy rozsahu a formy či způsobu poskytování výživného. Pokud nedojde k dohodě, může bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti rozhodl soud. Návrh nového občanského zákoníku zachová dnešní konstrukci tzv. klauzule proti tvrdosti pro výživné v rozsahu zajišťujícím v zásadě stejnou životní úroveň po dobu nejdéle tří let.
39
7. Exkurz do slovenské právní úpravy
Na začátek této kapitoly, před samotnou současnou právní úpravou rozvodu
manželství s nezletilými dětmi na Slovensku, bych se ráda zmínila o historii, ze které vychází současná právní úprava a to vzhledem ke společnému vývoji našich dvou států.
Jak jsem se již v předchozí větě zmínila, je pro české a slovenské rodinné právo
charakteristické sbližování, které je dáno společnou státností v rozmezí let 1918-1992. Od
1.1.1993 došlo k rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky na dva zcela samostatné státy, kterými se staly Česká republika a Slovenská republika. V tomto období naopak
dochází ke vzdalování právních úprav, což bylo zaviněno politickým vývojem. Nový vývoj směřuje ke změnám jednotlivých právních úprav v souvislosti s přijetím a vstupem do Evropské Unie. Cílem práva Evropské Unie je harmonizace a unifikace právních řádů jednotlivých členských států, což má za následek postupné sbližování právních úprav.
Můžeme poděkovat společné historii, která dala společný základ institutu rozvodu
manželství v České a Slovenské republice. Hmotně právní úpravu institutu rozvodu
manželství najdeme v obou státech i tolik let po zániku společného státu se Slovenskem
v zákoně o rodině. Až do 31. března 2005 platil z. č. 94/1963 Sb., nicméně na Slovensku byl přijat nový zákon o rodině, který byl publikován ve sbírce zákonů Slovenské republiky pod číslem 36/2005 Z.z. a nabyl účinnosti dne 1. dubna 2005 (dále jen slovenský ZOR). Tento nový zákon výslovně zrušil celý předchozí zákon č. 94/1963 Sb., a zároveň doplnil a
novelizoval právní předpisy, které souvisí s oblastí rodinného práva. Také dle slovenské právní úpravy je důvodem pro rozvod manželství tzv. kvalifikovaný rozvrat manželství.
Kvalifikovaným rozvratem se rozumí dle § 23 odst. 1 slovenského ZOR situace, kdy jsou
vztahy mezi manželi tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů není možné očekávat obnovení manželského soužití. Zde vidíme tu blízkost, protože když se podíváme do českého ZOR a jeho § 24 odst. 1, najdeme zde
v podstatě tu samou definici. Jak je uvedeno výše, jsou obě právní úpravy založeny na
kvalifikovaném rozvratu, jehož příčiny soud při řízení o rozvodu manželství zjišťuje a přihlíží k nim. Přestože se zjišťují příčiny rozvratu manželství, soudy od účinnosti ZOR nezjišťují vinu manželů na rozvodu.
Na rozdíl od české právní úpravy rozvodu manželství s nezletilými dětmi, která byla
výrazně zasažena velkou novelou ZOR účinnou od roku 1998, a která mimo jiné zavedla
institut tzv. smluveného (nesporného) rozvodu upraveného v § 24a ZOR, se právní úpravy na Slovensku tato velká novela nedotkla, a proto zde znají pouze jedinou formu rozvodu manželství.
40
Základní, primární právní normou, která upravuje postavení rodiny ve slovenském
právu je Ústava Slovenské republiky (z. č. 460/1992 Zb.). Čl. 41 slovenské Ústavy kromě jiného uvádí, že -
-
-
manželství, rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zaručuje se zvláštní
ochrana dětí a mladistvých.
péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou
výchovu a péči. Práva rodičů je možné omezit a nezletilé děti je možné od rodičů odloučit proti vůli rodičů jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
rodiče, kteří se starají o děti, mají právo na pomoc státu.
A čl. 19 Ústavy chrání před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
Tyto zásady jsou pak podrobně provedeny v zákonech a podzákonných právních předpisech slovenského právního řádu.
V současnosti je základním pramenem slovenského rodinného práva slovenský ZOR
s účinností od 1. dubna 2005 a také z.č. 40/1964 Zb., ve kterém je obsažena úprava
manželského majetkového práva, práva manželského bydlení a nově i „netrestní“ ustanovení
proti domácímu násilí.33 V současné době probíhají v obou státech rekodifikace občanského zákoníku jako základního pramene soukromého práva, do kterého by měla být začleněna i
problematika rodinného práva.34 O české úpravě rozvodu manželství de lege ferenda pojednám v samostatné kapitole.
Zákon č. 99/1963 Zb., občiansky súdny poriadok (dále jen OSP) je základním
pramenem civilního procesu. O rozvodu manželství rozhoduje soud jen na základě návrhu podaného některým z manželů. Přičemž slovenský OSŘ upravuje v § 88 odst. 1 písm. a) výlučnou místní příslušnost.
Rozvod manželství je možné definovat jako jediný právem uznaný způsob zániku
manželství za života manželů. Rozvod představuje zrušení manželství konstitutivním
rozhodnutím státního orgánu, v tomto případě soudu, v řízení iniciovaném jedním z manželů, pokud mezi nimi nastal takový kritický stav, že jejich manželství již není schopno plnit svůj společenský účel.35 Při rozhodování o rozvodu manželství soud vždy přihlédne k zájmu
nezletilých dětí. Naše republika má modernější právní úpravu rozvodu manželství a poskytuje větší ochranu nezletilým dětem oproti slovenské právní úpravě. Jedná se zejména o
Králíčková, Z.: Nové slovenské rodinné právo, Bulletin advokacie, č. 7-8, s. 46 Eliáš, K., Zuklínová M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, Linde nakladatelství s.r.o., Praha 2001, s. 109 35 Pavelková, B.: Manželské právo, Univerzita Komenského v Bratislavě, Bratislava 2004, s. 217 33
34
41
ustanovení § 24 odst. 2 slovenského ZOR, který stanoví, že soud nemůže manželství rozvést, pokud manželé mají nezletilé dítě a rozvod manželství by byl v rozporu s jeho zájmy.
Na zrušení manželství rozvodem není právní nárok. Aby mohlo být manželství
rozvedeno, musí být splněny všechny hmotněprávní podmínky, které jsou uvedeny v § 23
slovenského ZOR a zároveň podmínky procesní. Lze k němu přistoupit jen v odůvodněných případech, což vylučuje situaci, aby manželé žádali o rozvod manželství při jakýchkoli menších problémech, které mezi sebou mají. Dnešní společnost je vůči rozvodům
benevolentnější a bere rozvod manželství jako něco zcela běžného. Proto můžeme říct, že téměř každý se s ním už někdy setkal, ať už na vlastní kůži nebo pouze zprostředkovaně.
V rozhodnutí, kterým se manželství rodičů s nezletilým dítětem rozvádí, upraví soud
výkon rodičovských práv a povinností k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, kterému z rodičů svěří dítě do výchovy, kdo ho bude zastupovat a spravovat jeho majetek. Současně s tím určí, jakým způsobem má rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy,
přispívat na jeho výchovu. Stejně jako česká právní úprava, dovoluje slovenské rodinné právo rodičům nahradit rozhodnutí o úpravě práv a povinností k dítěti pro dobu po rozvodu
dohodou, která ovšem ke své platnosti potřebuje schválení soudu. Soud při rozhodování o
právech a povinnostech rodičů k nezletilému dítěti nebo při schvalování dohody rodičů, vždy
přihlédne k zájmům nezletilého dítěte, zejména na jeho výchovu po stránce citové a rozumové a na stabilitu budoucího výchovného prostředí. Nově ZR stanoví, že soud při rozhodování o
svěření nezletilého dítěte do výchovy dbá o to, aby bylo respektováno právo nezletilého dítěte na zachování jeho vztahu k oběma rodičům a právo rodiče, kterému nezletilé dítě nebylo
svěřeno do výchovy, na pravidelné informace o nezletilém dítěti. Ten rodič, kterému nezletilé dítě nebylo svěřeno do výchovy, se může práva na pravidelné informace o nezletilém dítěti domáhat u soudu.
Slovenský ZOR upřednostňuje dohodu rodičů o úpravě styku s nezletilým dítětem,
která ke své platnosti nevyžaduje schválení soudu. Vychází se z toho, že na otázce úpravy
styku s nezletilým dítětem jako speciální složky rodičovských práv a povinností, se rodiče dokáží dohodnout a rozhodnutí soudu v této oblasti by bylo považováno za nevhodné se
vměšování státu do rodinných vztahů. Explicitně je zakotveno, že k takové dohodě rodičů musí dojít ještě před vyhlášením rozhodnutí, kterým se manželství rozvádí a v takovém
případě se tato dohoda stane součástí rozhodnutí o rozvodu, tj. bude zahrnuta do výroku
rozsudku o rozvodu. Soud však styk rodičů s nezletilým dítětem vždy upraví v rozhodnutí o rozvodu, pokud neexistuje dohoda o úpravě styku s nezletilým dítětem, tj. když se rodiče o
úpravě styku nedohodli před vyhlášením rozsudku soudu o rozvodu manželství. Důležité je, 42
aby soud zjistil vlastní názor nezletilého dítěte, pokud je schopno ho vyjádřit vzhledem ke
svému věku a celkové rozumové vyspělosti. V takovém případě má dítě právo vyjádřit svůj vlastní a svobodný názor ve všech případech, které se ho dotýkají a má zároveň právo být
vyslechnuto. V porovnání s předchozí právní úpravou dochází k rozšíření předpokladů, za kterých soud může vyslovit omezení, popř. zákaz styku rodičů s nezletilým dítětem. Jde o nově formulovaný všeobecný předpoklad, kterým je zájem nezletilého dítěte, pod kterým
bývá zahrnuta zejména situace, kdy rodič ohrožuje mravnost dítěte nebo způsobem svého života není vhodným příkladem pro budoucí život svého dítěte.
Důsledkem rozvodu manželství je podle obou právních úprav zánik práv a povinností
manželů, zejm. povinnosti žít spolu. Právní mocí rozsudku o rozvodu manželství zaniká
bezpodílové spoluvlastnictví manželů, popř. společné jmění manželů, společný nájem bytu manžely a vyživovací povinnost mezi manžely. Samozřejmě, že ten z manželů, který přijal příjmení druhého manžela jako příjmení společné, může prohlásit, že přijímá opět své předešlé příjmení nebo oznámit, že od používání společného příjmení upouští.
Názor doc. JUDr. Králíčkové nasvědčuje tomu, že de lege ferenda dojde ke sbližování
právních úprav rodinného práva České a Slovenské republiky, protože si úpravy budou velmi podobné, koncepčně i obsahově a dojde k jejich zařazení do nekodifikovaných občanských zákoníků.36
36
Králíčková, Z.: Nové slovenské rodinné právo, Bulletin advokacie, č.7-8/2005, s. 46 43
8. Alternativní formy řešení rodinně právních krizí
Termín „alternativní způsoby řešení sporů“ (ADR – „alternative dispute resolution“)
může být pravděpodobně nejlépe definován jako alternativa k formám řešení sporu, kterým stát poskytuje své garance mocí veřejnou. V našich podmínkách se prosazuje názor, že ADR
je prostředek právem tolerovaný, ale nikoliv zaštiťovaný mocí veřejnou. Alternativních způsobů řešení sporu je celá řada, ale přesto se mezi nimi dají najít společné znaky, kterými
jsou např. dobrovolnost stran, úspěšným ukončením ADR není vydání exekučního titulu, ale
dohoda řešící případnou spornou otázku, neutralita a profesionalita třetí osoby, důvěrnost a kontrola vedení sporu stranami.
Základním typem ADR a veškerých dobrovolných řešení sporů je mediace. Slovo
mediace je odvozeno z latinského „medius“, což znamená střední, prostřední, ale rovněž
nestranný, neurčitý a nerozhodný. Mediaci můžeme popsat jako proces, při kterém do konfliktu dvou stran zasahuje třetí, neutrální strana, která konfliktním stranám pomáhá vést
nebo řešit jejich konflikt. Zásahem do konfliktu máme na mysli zásah do procesu jeho řešení, ne však do jeho věcné podstaty. Mediaci se velmi podobá konciliace, ale rozdíly mezi nimi jsou velmi nepatrné.
Mediaci můžeme vyjádřit jako:
a) řízení, které napomáhá urovnání sporu a to bez vynesení vykonatelného rozsudku; b) konverzace mezi stranami a mediátorem;
c) prezentaci případu stranami velmi neformální cestou; d) diskuzi aktivně vedenou neutrálním prostředníkem; e) proces, jehož cílem je dohoda stran.
Konflikt je velice složitá věc, která vzniká nejrůznějších příčin. Mediace se vztahuje k mnoha
oborům, zejm. psychologii, právu, sociologii. Je možné určit základní principy, ze kterých mediace vychází. Jsou to převážně: 1) dobrovolnost
Sporné strany si mediaci samy zvolí. V postatě již dohoda na mediaci je jejich první dohodou. Předpokládá se, že konfliktní strany dobrovolně dodrží dohodu a výsledky této dohody budou zrealizovány.
2) důvěra a důvěrnost
Důvěra je charakteristikou vztahu zatímco důvěrnost je charakteristikou mediačního procesu. Rozlišujeme důvěru v mediátora a důvěru mezi stranami.
44
3) přeměna konkurence na kooperaci
Tato přeměna je v postatě předpokladem a zároveň výsledkem mediace. Strany jsou motivovány k dosažení stejného cíle tzn., že postup kterékoliv ze stran směrem k cíli zvyšuje
možnost dosáhnout cíle i pro druhou stranu. Cílem mediace je vést strany k tomu, aby našly
společné řešení a výsledek by neměl být ku prospěchu ani jedné ze stran. Naopak by strany měly mít pocit, že jsou na tom lépe než předtím.37 4) Neutralita
Pro mediaci je klíčová zásada nestrannosti mediátora. Podmínku nestrannosti splňuje takový člověk, který je schopen pomoci nalézt sporným stranám vlastní východisko bez vnucování
svých vlastních názorů. Podmínka rovnosti a rovnovážnosti je splněna, pokud mediátor věnuje stranám stejnou pozornost.
Poprvé se o mediaci v České republice začalo mluvit na počátku 90. let. Jako první
využilo tohoto způsobu řešení Centrum dohody. Centrum dohody je členem České asociace
mediátorů a bylo první institucí, které začalo komerčně provozovat metodu mediace. Od roku 1995 zde působí občanské sdružení – Společnost pro rodinnou mediaci, jehož cílem je snaha o efektivní využívání rodinné mediace při rozvodech rodičů s nezletilými dětmi. Je zde snaha,
aby rozvádějící se rodiče byli informováni o existenci, kladech a možném využití rodinné
mediace. K tomu účelu oslovilo sdružení orgány sociálně-právní ochrany dětí s návrhem, aby sociální pracovnice podaly informace o rodinné mediaci rozvádějícím se rodičům.
Náš stát se zatím staví k využití mediace spíše nevšímavě a to i přes její klady a chápe
ji něco jako cizí prvek. I přesto vznikla v roce 2000 Asociace mediátorů ČR jako samosprávná profesní organizace a od roku 2001 zahájila svoji činnost. Většinu jejich členů
tvoří zkušení odborníci. Mediační centra mají většinou právní formu občanského sdružení dle z. č. 83/1990Sb., jde tedy o právnické osoby neziskového charakteru.
Právně je mediace zakotvena v z. č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě.
Nicméně se tento zákon uplatní pouze pro oblast trestního řízení. Tato asociace vytvořila standardy poskytování mediačních služeb, etický kodex mediátorů a také systém vzdělávání a
kontroly. Snad i proto můžeme říct, že se do budoucna vytváří příznivé podmínky pro poskytování a využívání rodinné mediace.
Jak jsem se již u mezinárodní úpravy rozvodu manželství s nezletilými dětmi zmínila,
mediace se stala také předmětem úpravy na mezinárodním poli. Rada Evropy se řadu let
zabývá problematikou ADR a v této souvislosti vyvinula značné snahy k dosažení jednotné úpravy na úrovni Evropy. Např. v lednu roku 1998 bylo přijato výborem ministrů Rady 37
Holá, L.: Mediace, způsob řešení mezilidských konfliktů, Praha: Grada Publishing, 2003, s. 45 45
Evropy doporučení č. R (98)1 pro mediaci ve věcech rodinných. Toto doporučení bylo
výsledkem jednání 3. Evropské konference rodinného práva konaného ve Španělsku v roce
1995 na téma „Rodinné právo v budoucnosti“.38 Konference doporučila vzít v úvahu otázku
rodinné mediace jako nástroje k řešení rodinných neshod. Dále závěry učiněné na 4. Evropské
konference o rodinném právu, která se konala ve Štrasburku v roce 1998, obsahují návrhy na
„podporu procesu mediace s cílem vyřešit problémky týkající se nejen rodiny, ale také dalších
oblastí zahrnujících dvě nebo více stran“.39
Doporučení č. R(98)1 zdůrazňuje v úvodu zajistit ochranu nejlepších zájmů a péče o
děti a dohlížet na rozvoj rozhodnutí sporů a redukovat případné konflikty v zájmu všech členů rodiny.
Vyjadřuje také přesvědčení, že v rodinné mediaci je potenciál k : - včlenění komunikace mezi členy rodiny, - redukci konfliktů,
- vytvoření přátelského urovnání sporů nebo konfliktů,
- poskytnutí kontinuity osobních kontaktů mezi rodiči dětmi,
- snížení sociálních a ekonomických nákladů oddělení a rozvodu účastníků a států, - zkrácení doby k urovnání rozepře.40
Doporučení č. R(98)1 obsahuje i principy rodinné mediace. Z hlediska rozsahu by se
měla rodinná mediace aplikovat na všechny spory mezi členy rodiny spřízněnými pokrevně nebo sňatkem. Z dobrovolnosti jako charakteristického znaku mediace vyplývá, že by k ní konfliktní strany neměly být nuceny a že by neměla být povinná. Státy by měly pouze
organizovat a doporučovat rodinnou mediaci, ale měla by být aplikována pouze v případech, kdy je to vhodné. Doporučení č. R(98)1 se také věnuje podpoře přístupu k mediaci a
považuje za nutné, aby státy podporovaly rozvoj mediace rodin pomocí informačních
programů pro veřejnost, které by vysvětlovaly řešení sporů smírnou cestou a v případě potřeby stanovily specifické metody.
Vedle řešení sporů soudní cestou existují i další typy řízení, kterými je možno rychle a
účelně dosáhnout výsledku. Vedle mediace jím je také rozhodčí řízení, které je upraveno z. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZRŘ). U tohoto typu řízení bych pouze uvedla definici, tedy kdy je možné rozhodčí řízení použít.
Novotná, V.: Nástroj řešení rodinných neshod, Právo a rodina, č. 10/2002, s. 7 Jílková, R.: Alternativní způsoby řešení sporů. Proč mediace? Bulletin advokacie, č. 10/2002, s. 69 40 Novotná, V.: Nástroj řešení rodinných neshod, Právo a rodina, č. 10/2002, s. 9 38
39
46
nimi.41
Pokud se strany dohodly, projednávají se v rozhodčím řízení majetkové spory mezi Závěrem této kapitoly bych se chtěla zaměřit na rozdíly a podobnosti mediace a
rozhodčího řízení. Forma alternativního způsobu řešení sporu nemusí být zvolena tak, aby
zároveň vyloučila arbitráž. Tyto dvě metody se totiž v žádném případě nevylučují, protože strany mají možnost takové řízení přerušit a využít možnosti arbitráže nebo předložit spor
soudu. Ale ne vždy jsou techniky ADR tím nejlepším řešením, nevhodné budou zejména tam, kde se objevuje nedostatek dobré víry u jedné ze stran nebo tam, kde jsou dotčeny právní
problémy vyžadující závazné a úřední rozhodnutí a také v případech, které se týkají ústavních stížností.42
Podobnosti mediace a rozhodčího řízení 1) neveřejnost
Neveřejné jsou oba typy řízení, přestože u mediace je větší šance utajit spor, než je
tomu u arbitráže.
2) smírné řešení
Jak jsem se již v úvodu této kapitoly zmínila, cílem mediace a tedy i mediátora je vést
strany k uzavření společné dohody, kterou budou tyto strany respektovat a splní ji.
ZRŘ stanoví ve svém § 24, že rozhodci mají působit na strany tak, aby se dohodly na
smírném řešení sporu. 3) místo řízení
Obě porovnávané metody pro řešení sporu se řízení o nich konají na místě, které si
strany samy dohodnou. Když k této dohodě nedojde, zákon stanoví náhradní řešení, a to takové, že místo řešení sporu určí osoba třetí, kterou bývá rozhodce nebo mediátor. Rozdíly mezi mediací a rozhodčím řízením 1) zahájení řízení
Mediace začíná dnem, kdy je mediátorovi doručena žádost o mediaci, avšak tato
žádost nemá účinky žaloby u soudu.
Na rozdíl od mediace začíná rozhodčí řízení dnem, kdy žaloba došla rozhodčímu
soudu nebo rozhodci a má stejné účinky jako žaloba podaná u soudu. 2) stupně řízení
§2 odst. 1 ZRŘ: Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). 42 Tucker, A.: Arbitráž a alternativní řešení sporů. Evropské a mezinárodní právo, č. 1-2/1998, s. 20 41
47
Mediace je pouze jednoinstanční, proces leží v rukou stran, takže dohodu za ně nikdo
třetí neuzavírá, ale tato dohoda vychází z potřeb sporných stran. V případě, že se strany
nedohodnou, pokračuje se v rozhodčím nebo soudním řízení, jehož výsledkem je autoritativní rozhodnutí rozhodce nebo soudce, které se po nabytí právní moci a vykonatelnosti se stává exekučním titulem. Následné rozhodčí nebo soudní řízení zde však nechápeme jako druhý stupeň řízení.
Rozhodčí řízení probíhá zásadně jako jednoinstanční, avšak na základě dohody stran je
možné, aby byl nález přezkoumán jiným rozhodcem. 3) rozhodnutí
Mediace končí dohodou stran, která není právně vynutitelná, avšak strany ji většinou
chápou jako závaznou a řídí se jí.
Rozhodčí řízení končí vydáním usnesení nebo rozhodčího nálezu. Oba typy
rozhodnutí jsou pro sporné strany závazné a výsledek rozhodčího řízení je tedy konečný.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro řešení rodinněprávních krizí je vhodná a mnohem
častěji užívaná mediace. Rozhodčí řízení je forma ADR, ale v oblasti rodinného práva se příliš často nevyužívá. Bylo by možné ji použít v rámci řešení společného jmění manželů.
48
9. Závěr
Rozvod manželství vždy dlouhodobě poznamená všechny zúčastněné osoby,
představuje pro ně velkou psychickou zátěž. O to komplikovanější je situace pro nezletilé děti, které se v takové situaci špatně orientují a daná situace je pro ně jen těžko pochopitelná.
Rodina totiž představuje převážně v životě dítěte důležitou a nezastupitelnou roli. Pro děti
znamená domov matku a otce, kteří mu zajišťují pocit bezpečí, pohody a jistoty. Rozvod manželství toto vše velmi snadno naruší a ohrozí. Dítě je živá bytost, která všechno kolem
sebe velmi citlivě vnímá, prožívá a svým způsobem na vzniklou situaci reaguje. Vzpomínky z dětství a na dětství si neseme po celý život s sebou. Jsou součástí naší osobnosti a pomáhají utvářet naši psychiku. Většina z nás si je odnáší a chápe je jako cennosti. Ovšem existuje i
početná skupina dětí, pro které jsou vzpomínky na dětství spojeny s nepříjemnými zážitky a
mohou jim dokonce způsobit psychické problémy. Z toho důvodu je třeba poskytnout dětem ochranu. Absolutní ochrana před rozpadem manželství není možná, ale je možné dítě chránit vhodnou právní úpravou.
Nejlepší věc, kterou mohou rodiče v konkrétním případě udělat pro své nezletilé dítě,
je umožnit mu co nejčastější styk s oběma rodiči tak, aby s nimi mohlo i nadále udržovat kvalitní a vřelý vztah. To je však možné pouze při dobré vůli rodičů.
Během psaní diplomové práce jsem mnohokrát zmínila velkou novelu účinnou od 1.
srpna 1998. Právě ona značným způsobem přispěla ke zvýšené ochraně dětí. Zvýšená ochrana spočívá v oddělení řízení o rozvodu manželství a řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Od účinnosti novely není možné rozvést manželství, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Dalším způsobem ochrany je, že soud manželství nerozvede, pokud mají manželé nezletilé děti a rozvod manželství by byl v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.
Novela zavedla tři formy rozvodu, kterými jsou: rozvod sporný, rozvod s tvrdostní
klauzulí a rozvod nesporný (konsensuální). Konsensuální rozvod umožňuje z těchto tří
možných způsobů rozvodu manželství asi nejvýraznější ochranu nezletilých dětí. Právní úprava vychází z toho, že pokud si rodiče přejí rozvod manželství, je jejich povinností dohodnout se na úpravě poměrů nezletilých dětí.
Velkou novelou byla též pozitivně pozměněna oblast výchovy nezletilého dítěte. Na
rozdíl od slovenské úpravy, nám přinesla možnost střídavé a společné výchovy. Tato
problematika je v podstatě jedním ze základních pilířů mé diplomové práce, proto jí je věnována značná pozornost. Jak střídavá, tak společná výchova je možná pouze za
předpokladu, že se již rodiče s rozvodem manželství vyrovnali a jsou schopni spolu 49
komunikovat a určitým způsobem spolu vycházet. I odborná veřejnost stále diskutuje o
výhodách a nevýhodách takového uspořádání. Přesto jsem se zkusila zamyslet nad tím, jaké může společná a střídavá výchova poskytnout výhody a zároveň jaké s sebou přináší
nevýhody. Výhodou bývá většinou pro otce, kterým tímto střídavá péče dovoluje udržet
s dětmi intenzivní vztah, prožívají s nimi skutečnou blízkost a mají možnost své děti opravdu
vychovávat. Takový vztah nemůžeme srovnávat s povrchními vztahy otců při běžném svěření dítěte do péče jednomu z rodičů, kterým bývá většinou matka. Dětem přináší společná péče oba rodiče, kteří jsou stále přítomni a mohou se na oba kdykoli s jakýmkoliv problémem obrátit. Do popředí zde vystupuje převážně funkce výchovná.
Naše současná právní úprava rozvodu manželství je velmi nekomplexní. Existuje
mnoho zákonů, ve kterých je upravena. Rodinně právní vztahy jsou převážně upraveny v
ZOR, oddělena zůstala úprava společného jmění manželů a problematika bydlení. Tyto otázky jsou nyní zařazeny v občanském zákoníku. Odděleny jsou i procesní otázky rozvodu
manželství, které jsou upraveny v OSŘ. Vhodnější a hlavně přehlednější pro studenty
právnických fakult a fyzické osoby by bylo sjednotit úpravu rozvodu manželství s nezletilými dětmi do jednoho kodexu. K takovému kroku by mělo dojít v rámci připravované
rekodifikace občanského zákoníku. Rodinné právo by mělo být vráceno zpět do občanského zákoníku. Vhodné by to bylo z toho důvodu, že rodinné právo patří svoji povahou do
občanského práva. Úprava rodinného práva by měla být v rámci připravovaného kodexu zařazena do části druhé.
Pokud vycházíme z návrhu občanského zákoníku, jak je v současné době koncipován,
může říci, že všechny tři způsoby rozvodu manželství zůstanou zachovány. Zůstane také jako jediný možný důvod rozvodu manželství tzv. kvalifikovaný rozvrat. Nová právní úprava by
měla vyjádřit, co znamená oddělené žití manželů. V současné době podobné ustanovení v naší právní úpravě chybí. Nový zákoník bude obsahovat ustanovení, kterým v podstatě uloží
povinnost soudu, aby vždy doporučil manželům využít pomoci zprostředkovatelů ve věcech rodinných. Mediace je vhodnou alternativou k řešení rodinných sporů, jde především o
ochranu zájmů nezletilých dětí. Nynější právní úprava ji neobsahuje, ale to by se mělo změnit přijetím nového občanského zákoníku.
Současně je nutné dbát také na prevenci. K tomu by mělo přispět častější využívání
mediace a znalostí specialistů, psychologů. Odborná pomoc může prospět nejen samotným rodičům, ale také jejich dětem, pomůže jim zvládat rodinné problémy.
50
Cílem diplomové práce bylo zpracování problematiky po-rozvodové péče, včetně
alternativ k rozvodovému řízení, dále zaměření se na výlučnou péči jednoho z rodičů ve
spojení s úpravou styku dítěte s druhým rodičem, střídavou a společnou výchovu nezletilých dětí.
Na závěr doufám, že se mi důkladně a přehledně povedlo rozebrat danou
problematiku. Vzhledem k tomu, že se necítím být dostatečně kvalifikovanou osobou,
nemyslím, že by měla diplomová práce řešit zcela podstatné otázky zadaného tématu. Za největší přínos diplomové práce považuji svá stanoviska k jednotlivým tématům.
51
10. Summary
This diploma work with name Divorce of a marriage with infant children I have
divided into ten thematic chapters.
The introductory chapter, eventually chapter four, describes and explains essential
concepts of law. There are explained concepts such as family, child (infant and of a full age),
marriage and divorce but only in a general way because the next chapter targets the divorce of a marriage with infant children and its valid legal regulation. I write there not only about
national legal regulation- the Family Act but I also look at international conventions that are concerned with children.
Divorce of a marriage with children is wounding for each participant, especially for a
children. The ratio legis and the purpose of the legal adjustment of the divorce of a marriage
with infant children prefer the protection of the child’s interests. As I said, children are those
who suffer worst from the divorce despite all the efforts we pay to apply alternative solutions of the situation of the children after the divorce.
I had mentioned several times the big amendment, effective from 1 August 1998 that
has implemented three forms of divorce- contentious divorce, divorce with harshness clause and non-contentious (consensual) divorce. The non-contentious (consensual) divorce is the
best form of the divorce of a marriage from the point of view of the protection of the child´s interests. The reason for this is that this form of the divorce is conditioned by the consent of the parents about all their material matters related to the divorce, it means if parents want to
divorce in this way, they have to present the guardianship court with the agreement about the regulation of the infant child’s situation after divorce and the court has to approve such agreement. On the condition that parents are able to agree upon the regulation of the
relationship, the child is a little bit protected from unfavorable consequences of the divorce.
The amendment has implemented two new institutes into Czech legal system- it allows
awarding the custody of the children to common or alternative care of the parents after the
divorce. I consider implementing these two institutes as a contribution to modernization and
development of a Czech family law, even though it is not possible and suitable to apply these institutes in each case. It also brings regulation of the contact between the infant children and grandparents and closely related.
The sixth chapter deals with new codification of a private law. Prepared Civil Code
should include nowadays family law that is contained in the Family Act. The questions of the family law should be completely regulated in one general Code- the Civil Code without any
52
other special legal acts. The new Civil Code will cancel nowadays Family Act. The Code will be divided into five parts. Second part will be devoted to a family law.
The particular forms of the divorce of a marriage will probably remain the same as
well as the qualified breakdown of a marriage as the only divorce reason. The settlement of the protection of the infant child in relation to the divorce will not be changed a lot. The
separate divorce proceeding will remain unchanged as well as proceeding to decide about the
regulation of the child’s situation after the divorce. The main target of these proceedings is the requirement of legal certainty of the regulation of the infant children and the qualified appreciation.
The chapter seven is devoted to a Slovak legal adjustment the divorce of a marriage
with infant children. It also gives a comparison of a Czech and Slovak legal regulation the divorce of a marriage with infant children, because of common history. Till the end of the
year 1992 there was a common state-Czechoslovak federative republic and also a common
legal adjustment. Since the 1 of January 1993 Czechoslovak federative republic was divided into two independent states- The Czech republic and The Slovak republic. It happened that both legal adjustments became more and more distant because of a political development.
Due to an admission of ten new states into The Europe Union become legal adjustments more and more close and resemble each other. What is concerned of a family law, both legal
adjustments are very similar. We can say the basic is the same. The Slovak republic has
enacted new Act N.36/2005 Coll., the Family Act that has been valid since the 1 of April
2005. This act had cancelled the previous Family Act that was common for both states. This comparison targets the main differences between both legal adjustments.
Last but not least is chapter called Alternative dispute resolution legal crises of the
family. The foundation is mediation. As I said, the family mediation is suitable alternative to the judicial settlement of disputes. The application of this method is advisable regarding the
protection of the infant child’s interests. The mediation compels the parents to communication and it does not aggravate human relationships such as judicial proceedings. Although the
mediation belongs to alternative dispute resolution, it is only facultative and its conclusion, decision is not binding for both sides. The result of the mediation is an agreement between both sides that has to be approved by guardianship court. The mediation as a form of
alternative dispute resolution does not have a long history in the Czech republic and therefore general public is not well informed about the existence and also possibility of usage the
mediation. We are only able to hope that prepared Civil Code will be accepted and that the
53
legal and social protection authorities will recommend usage the family mediation as a protection of infant child’s interests.
The ninth chapter is finale of my diploma work. It contains conclusions of a divorce of
a marriage with infant children, for example what does the divorce of parents mean to
children. It also contains evaluation of valid legal adjustment of divorce of a marriage with infant children and I will also write about new codification of a private law. The new Civil Code is prepared and we have to hope, that it will be accepted in the nearest future. Let us
hope. New Civil Code has to bring us a complete legal adjustment of a family law. In these
days, some problems of a family law are adapted in the Family Act, other questions, such as a common living and community property of spouses are adapted in a Civil Code.
At the end of the diploma work I have also added some charts and graphs of statistics
to see how the divorce behaves within a period of time. It contains the chart of divorced
marriage in the year 2004, divorced marriage with infant children from 1981 to 2004, reasons of breakdown the marriage…
54
11. Přílohy
Tabulka č. 1*
*Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti České republiky 2005
Tabulka č. 2*
*Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti České republiky 2005
55
Tabulka č. 3* Příčiny rozvratu manželství ukončených rozvodem v letech 1991 - 2000 v Pardubickém kraji Příčina rozvodu
1991
1992
1993
1994
Rok
1995
1996
Na straně muže absolutně
1997
1998
1999
Rozdílnost povah
.
550
603
562
601
627
669
631
514
Alkoholismus
.
127
124
131
112
112
135
110
78
.
107
88
110
106
105
111
83
Neuvážený sňatek Nevěra
Nezájem o rodinu
Zlé nakládání, trestný čin Zdravotní důvody Sexuální neshody Ostatní příčiny
. . . . .
71
205 53 10 31
51
62
188
191
28
32
7
9
39
24
76
168 36
74
167 27
11
14
34
19
61
164 44 9
23
34
174 31 6
12
24
2000 557
24 69
97
113
26
34
59 5 4
70 1 5
.
112
187
205
287
273
214
213
326
.
1377
1412
1411
1510
1496
1491
1354
1180
1328
Rozdílnost povah
.
39,9
42,7
39,8
39,8
41,9
44,9
46,6
43,6
41,9
Alkoholismus
.
9,2
8,8
9,3
7,4
7,5
9,1
8,1
6,6
Soud nezjistil zavinění Celkem
Neuvážený sňatek Nevěra
Nezájem o rodinu
Zlé nakládání, trestný čin Zdravotní důvody Sexuální neshody Ostatní příčiny
Soud nezjistil zavinění Celkem
.
.
Zdravotní důvody
3,8
2,0
2,3
2,4
1,8
3,0
2,3
. . . . .
. . . .
0,7 2,3 8,1 8,1
0,5
0,6
2,8
1,7
13,2
14,5
6,9
6,0
550 71 10
166 27 1
562
51
62
9
6
179 12 -
Sexuální neshody
31
400
5,2 0,7
.
12,1
.
0,1
. .
5,2
1,3
18,2 5,2
2,0 0,9 2,3
absolutně
601 78 9 4
.
Zdravotní důvody
19,0
1
15
Alkoholismus
.
0,9
2,3
139
39,9
.
0,7
151
.
Zlé nakládání, trestný čin
.
603
Rozdílnost povah
Nezájem o rodinu
13
.
7,0
7,4 0,6 1,5
14,4 4,1
6,1 0,4 0,9
15,7 4,4
2,0 8,2 5,0 2,2 0,4 0,3
27,6 4,0
Na straně ženy
. .
7,0
47
100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
1377
Nevěra
2,5
.
.
Neuvážený sňatek
4,1
12,9
201
Celkem
4,9
11,0
7,8
108
Ostatní příčiny
5,0
60
11,2
6,2
11
Soud nezjistil zavinění
v%
61
11,1
7,8
7
Sexuální neshody
78
13,5
.
Zlé nakládání, trestný čin
4,4
79
13,3
Alkoholismus
Nezájem o rodinu
3,6
85
14,9
.
.
Nevěra
5,2
97
.
Rozdílnost povah
Neuvážený sňatek
111
21
630 73 8
3
266
249
1412
1411
1510
42,7
39,8 0,4
3,6
358
4,4
0,6
12,7
10,7
-
0,1
0,8
1,1
0,5
0,8
2,8
1,7
56
15
4
20
221
311
6
106
10
24
644
62
133
9
39
683
14
96 17 1
525 25 6
71 21 -
40
1,8 5,2 8,5 5,3 2,6 0,1 0,4
31,3
3,0
100,0
579
25
2
71
9 1
5
6
219
200
322
1496
1491
1354
1180
1328
39,8
42,1
45,8
47,6
44,5
43,6
0,6
0,5
0,4
1,1
0,5
33
350
20
349
v%
5,2 9,2 1,4 0,3 0,6 2,2
4,9 8,9 1,3 0,3 0,7 1,3
9
31
415
22
367
4,2 7,1 0,9 0,2 0,6 1,5
13
332
2,3 7,1 1,3 0,1 0,4 1,0
4
200
2,1 6,0 1,8 -
0,5 0,3
4 6
397 234
1,9 0,2 5,3 0,7 0,1 0,3 0,5
Ostatní příčiny
.
Celkem
.
Soud nezjistil zavinění Příčina rozvodu
. 1991
7,8
29,0
14,2
15,7
22,0
25,4
17,6 23,2
16,6 23,3
14,7 24,6
14,8 24,5
27,3 16,9
100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 1992
1993
1994
1995
1996
Rok
1997
1998
1999
29,9 17,6
100,0
2000
*Zdroj: www.czso.cz/kraje/pa/cisla/1/13/13530301/53030128.html
Tabulka č. 4* Míry rozvodovosti manželství-rozvody ženatých mužů a vdaných žen ve vybraných letech na 1000 ženatých a vdaných v dané věkové skupině
* data Sčítání lidu ** k 1. 7. Zdroj:www.demografie.info/?czdetailclanku&artclID=46&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb43d
57
Graf č. 1*
*Zdroj: Statistická ročenka Ministerstva spravedlnosti České republiky 2005
Graf č. 2*
Intenzita rozvodovosti podle délky trvání manželství (0-9 let), ČR, vybrané roky
*Zdroj:www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=46&PHPSESSID=dccb9f08e8cd6c53567572514dcb4 3d1
58
12. Seznam použitých zkratek apod. – a podobně č. – číslo
čl. – článek
LZPS – Listina základní práv a svobod MS – mezinárodní smlouvy např. – například odst. – odstavec
OSP – občiansky súdný poriadok OSŘ – občanský soudní řád písm. – písmeno
resp. – respektive
Sb. – Sbírka zákonů ČR
Sb.m.s. – Sbírka mezinárodních smluv s. – strana
TZ – trestní zákon tzn. – to znamená tzv. – tak zvaný
vyhl. – vyhláška z. – zákon
zejm. – zejména
ZOR – zákon o rodině
ZRŘ – zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
59
13. Seznam příloh Tabulka č.1 ..........................Počet rozvedených manželství v roce 2004 Tabulka č.2 ..........................Rozvedená manželství s nezletilými dětmi
Tabulka č.3 ..........................Rozvody podle věku a délky trvání manželství v roce 2004
Tabulka č.4 ..........................Míry rozvodovosti manželství-rozvody ženatých mužů a vdaných žen ve vybraných letech na 1000 ženatých a vdaných v dané věkové skupině Graf č.1 ................................Počet rozvedených manželství s nezletilými dětmi
Graf č.2 ................................Intenzita rozvodovosti podle délky trvání manželství(0-9 let), ČR, vybrané roky
60
14. Seznam použité literatury: Bakalář, E., Novák, D.: Vyslechnutí dítěte před soudem, Právo a rodina č.3/2003 Černá, P.: Rozvod, otcové a děti, EUROLEX BOHEMIA, Praha 2001
Del Fávero, M.:Příspěvek na výživu rozvedeného manžela pro dobu po rozvodu, Právo a rodina č.5/2004
Dvořáková Záborská, J.: Manželství a rozvody, LINDE nakladatelství s.r.o., Praha 2002
Eliáš, K., Zuklínová, M.: Principy a východiska nového kodexu soukromého práva, LINDE nakladatelství s.r.o., Praha 2001
Holá, L.: Mediace, způsob řešení mezilidských konfliktů. Praha: Grada Publishing, 2003
Holub, M., Nová, H., Hyklová J.: Zákon o rodině-Komentář a předpisy souvisící, 7. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, a.s., Praha 2005
Hrušáková, M.: Manželství a paragrafy, Computer Press, Brno 2003
Hrušáková, M.: Rodinné právo v aplikační praxi, C.H.Beck, Praha 2000
Hrušáková, M.: Rozvod a paragrafy, vydání druhé, Computer Press, Brno 2003
Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo, vydání druhé-doplněné a opravené, MU v Brně, Brno 2001
Hrušáková, M., Novák, D.: Nesporný rozvod a mediace, Bulletin advokacie č.5/1999
Hrušáková, M., Novák, D.:Reálně o společné či střídavé po-rozvodové výchově, Bulletin advokacie č.3/1999
Jílková, R.: Alternativní způsoby řešení sporů. Proč mediace? Bulletin advokacie, č.10/2002 Kovářová, D.: Advokáti, klienti a dohodnuté rozvody, Právo a rodina č.1/2005 Kovářová, D.: Jak psát žalobu o rozvod, Právo a rodina, č. 1/2006
Kovářová, D.: Stručný průvodce opatrovnickým a rozvodovým řízením, Právo a rodina č.3/2005
Kožená, I.: Dítě jako účastník řízení-relevance jeho názoru, Právo a rodina č.6/2005 Králíčková, Z.: Nové slovenské rodinné právo, Bulletin advokacie, č.7-8/2005
Lužná, R.: Škoda vzniklá zbytečnou cestou rodiče k uskutečnění styku s jeho nezletilým dítětem, Právo a rodina č.12/2005
Macháčková, L.: Mobilní telefon a styk rodiče s dítětem, Právo a rodina č.3/2003
Mandová, M., Vinařová, J.: Mediace jako způsob řešení konfliktů, Právo a rodina č.12/2004 Novák, T.: Kdy je rozvod opravdu nutný?, Právo a rodina č.12/2005
Novotná, V.: Nástroj řešení rodinných neshod, Právo a rodina, č.10/2002
61
Novotná, V.: Tři významné role orgánů sociálně-právní ochrany dětí, Právo a rodina č.11/2004
Novotná, V.: Úmluva o styku s dětmi, Právo a rodina č.4/2003
Novotná, V.: Význam úzké spolupráce soudů a orgánů sociálně-právní ochrany dětí, Právo a rodina č.3/2005
Patera, L.: Rodinné mediaci je český stát dosud hodně dlužen, Právo a rodina č.8/2002
Pavelková, B.: Manželské právo, Univerzita Komenského v Bratislavě, Bratislava 2004 Pavelková, B., Kubíčková, G., Čečotová, V.: Zákon o rodine-Komentár s judikaturou, vydanie prvé, Heuréka, 2005
Průchová, B.: Slušný rozvod, Vydavatelství ERA 2002
Průchová, B., Novák, T.: Lze prosadit střídavou výchovu proti vůli jednoho z rodičů?, Právo a rodina č.10/2003
Průchová, B., Novák, T.: Omezený styk dítěte a rodiči, Právo a rodina č.3/2004
Raban, P.:Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí, vydání 1., Praha: C.H.Beck, 2004
Radvanová, S., Zuklínová, M.: Kurs občanského práva-Instituty rodinného práva, vydání první, Praha: C. H. Beck, 1999
Radvanová, S.: Význam rodinné mediace, Právo a rodina č.6/2001
Špaňhelová, I.: Střídavá péče o děti po rozvodu očima psychologa, Právo a rodina č.5/2005 Tucker, A.: Arbitráž a alternativní řešení sporů. Evropské a mezinárodní právo, č.1-2/1998
Veselá R. a kolektiv: Rodina a rodinné právo, vydání druhé, EUROLEX BOHEMIA s.r.o., Praha, 2005
Veselá Samková, K.: Trendy rozhodování soudů ve věcech svěření do péče jednoho z rodičů, Právo a rodina č.3/2004 Prameny: Zákon č. 2/1993 Sb., LZPS
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení Zákon č. 36/2005 Z.z., o rodine
62
Zákon č. 305/2005 Z.z., o sociálnoprávnej ochrane detí a o sociálnej kuratele Zákon č. 601/2003 Z.z., o životnom minime Zákon č. 154/1994 Z.z., o matrikách
Rozsudek okresního soudu v Novém Jičíně 9Nc220/2000-25
Rozsudek okresního soudu v Novém Jičíně 91Nc161/2005-24 Rozsudek okresního soudu v Novém Jičíně 91Nc 99/2004-23 Návrh občanského zákoníku, www.justice.cz Úmluvy: Úmluva o právech dítěte, sdělení č.104/1991 Sb.
Úmluva o vymáhání výživného v cizině, sdělení č.33/1959 Sb.
Úmluva občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, sdělení č.34/1998 Sb. Úmluva o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, vyhl. č.14/1974 Sb.
Úmluva o styku s dětmi, sdělení č. 91/2005 Sb.m.s.
Evropská úmluva o výkonu práv dětí, sdělení č.54/2001 Sb.m.s.
Úmluva o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití, vyhl. č. 131/1976 Sb. Internetové stránky:
http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=381
http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=3397&d=47145 http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=399&d=11095
http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=2484&d=19066 http://www.mvcr.cz/agenda/labyrint/manzel2.html http://www.iustin.cz/art.asp?art=2
http://www.noviny-mpsv.cz/narodnizprava.htm
http://www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=317&typ=c http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedie:Mediace http://www.idm-msmt.cz/umluva/c_um_in.php
63
