Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Popření otcovství Bakalářská práce
Autor:
Petra Bílková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Kateřina Kuncová
Únor, 2014
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, 5. prosince 2013
…………………………. Petra Bílková
Poděkování
Na tomto místě bych chtěla poděkovat rodině za podporu během studia.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá tématem popření otcovství v právním systému České republiky. Pomocí analytické metody řeší otázku využívání starých domněnek a principů v moderním právu. Dále využívá právních poznatků 20. století a uvádí jejich novelizace. Na jejich základě pak analyzuje případné změny v procesním právu.
Tato práce též uvádí
příklady soudních procesů a jejich výstupy. Rozebírá postavení rodiny v moderním právu, možnosti určování a popírání otcovství a případy asistované reprodukce. Krátce pojednává i o netypických případech jako jsou například anonymní porody či početí dítěte od mrtvého dárce.
Klíčová slova Popření otcovství, určení otcovství, zákon o rodině, občanský zákoník
Annotation This bachelor’s paper is dealing with the question of paternity denial in the legal system of the Czech Republic. It discusses the matter of using old presumptions and principles in the modern law. It also uses law findings from the 21st century and presents its amendments. According to that it analysis potential changes of adjective law. This paper states some examples of the trials and the final decisions. It examines the role of family in the modern law, possibilities of determination of paternity and its denial and cases of assisted reproduction. It briefly mentions untypical cases such as anonymous deliveries or conception ex mortuo.
Keywords Paternity denial, determination of paternity, Act on Family, the Civil Code
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.
2.
Vývoj rodinného práva u nás a v Evropě ............................................................................ 9 1.1.
Historický pohled ........................................................................................................ 9
1.2.
Status a rodina v novém občanském zákoníku .......................................................... 10
1.3.
Otcovství z hlediska biologického, sociálního a právního ........................................ 11
Určování otcovství ............................................................................................................ 12 2.1.
První domněnka ......................................................................................................... 12
2.1.1.
Úprava ZOR: ...................................................................................................... 12
2.1.2.
Úprava NOZ: ...................................................................................................... 13
2.1.3.
Historické a zahraniční úpravy ........................................................................... 14
2.2.
Druhá domněnka........................................................................................................ 14
2.2.1.
Zvláštní případy.................................................................................................. 16
2.2.2.
Náležitosti a neplatnost prohlášení ..................................................................... 17
2.2.3.
„Fiktivní otcovství“ ............................................................................................ 17
2.3.
Určení soudem a třetí domněnka ............................................................................... 19
2.3.1. 2.4. 3.
Dokazování......................................................................................................... 19
Umělé oplodnění........................................................................................................ 21
Popírání otcovství podle ZOR a NOZ .............................................................................. 24 3.1.
Obecně k popírání ...................................................................................................... 24
3.1.1.
Dokazování......................................................................................................... 24
3.1.2.
Důsledky rozsudku ............................................................................................. 25
3.2.
Popírání první domněnky .......................................................................................... 26
3.2.1.
Podmínky popření .............................................................................................. 27
3.2.2.
Lhůta a popírání po lhůtě ................................................................................... 27
3.2.3.
Aktivní legitimace a účastenství ........................................................................ 30
3.2.4.
Procesní subjektivita .......................................................................................... 30
3.3.
Popírání druhé domněnky .......................................................................................... 31
3.3.1.
Vady projevu vůle .............................................................................................. 31
3.3.2.
Podmínky popření .............................................................................................. 32
3.3.3.
Lhůta................................................................................................................... 32
5
3.3.4.
4.
3.4.
Popírání třetí domněnky ............................................................................................ 33
3.5.
Popírání při asistované reprodukci ............................................................................ 33
3.6.
Popěrné právo Nejvyššího státního zástupce............................................................. 34
3.6.1.
Zájem dítěte ........................................................................................................ 36
3.6.2.
Lhůta................................................................................................................... 37
3.6.3.
Procesní otázky .................................................................................................. 38
3.6.4.
Nová úprava ....................................................................................................... 39
Mezní případy ................................................................................................................... 41 4.1.
Ex mortuo – od mrtvého dárce .................................................................................. 41
4.2.
Anonymní porody ...................................................................................................... 42
4.3. 5.
Aktivní legitimace a účastenství ........................................................................ 32
Surogační mateřství ............................................................................................... 43
Judikatura .......................................................................................................................... 45 5.1.
Ústavní soud .............................................................................................................. 45
Nález Pl. ÚS 15/09, č. 244/2010 Sb.................................................................................. 45 5.2.
ESLP .......................................................................................................................... 45
Ahrens v. Německo (stížnost č. 45071/09) a Kautzor v. Německo (stížnost č. 23338/09) ........................................................................................................................................... 45 Kroonová a další v. Nizozemí (stížnost č. 18535/91) ....................................................... 46 Yildirim v. Rakousko (stížnost č. 34308/96), Rasmussen v. Dánsko (stížnost č. 8777/79) ........................................................................................................................................... 46 Paulík v. Slovensko ze dne 10. 10. 2006 (stížnost č. 10699/05)....................................... 46 Závěr......................................................................................................................................... 48 Zdroje ....................................................................................................................................... 49 Právní předpisy ..................................................................................................................... 49 Literatura .............................................................................................................................. 49 Judikatura.............................................................................................................................. 51 Vzor žaloby .............................................................................................................................. 52 Výňatek z rozsudku .................................................................................................................. 54
6
Použité zkratky: ABGB - Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (Všeobecný zákoník občanský z roku 1811) ZPR – Zákon 265/1949 Sb. o právu rodinném ZOR – Zákon 94/1963 Sb., o rodině NOZ – Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník (Nový občanský zákoník) OZ – Zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník OSŘ – Zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád NSZ – Nejvyšší státní zástupce ÚS – Ústavní soud ESLP – Evropský soud pro lidská práva
7
Úvod „Mater semper certa est, pater incertus.“ Neboli „matka je vždy jistá, otec vždy nejistý“. Tato římskoprávní zásada formovala pohled práva na rodičovství po celé generace. Prakticky všechny kultury kladly důraz na určení, kdo jsou rodiče dítěte a to zvláště ve vyšších společenských vrstvách, kde šlo o dědictví majetku, moci i titulů. Až donedávna nebylo možné otce s jistotou určit. Protože tituly a majetky se po většinu evropských dějin dědily po mužské linii, bylo nutno tuto otázku řešit. Na právním základě byl proto formulován systém „domněnek,“ podle kterých bylo otcovství určováno. Tato právní úprava měla omezit nejistotu otcovství a určit muže, který je s největší pravděpodobností otcem, přičemž tento stav bylo velmi těžké změnit. Společnost se tak bránila situacím, že by postavení určité osoby (nejen rodičovství, ale i s tím související majetky) bylo nečekaně zpochybněno po mnoha letech. Během 20. století byl „socialistickou zákonností“ při určování otcovství uplatněn aspekt, který vyzdvihl tento „společenský cíl“ ad absurdum – není tak důležité, „jak to ve skutečnosti je“, ale jeho hlavním cílem bylo, aby společenské vztahy nebyly komplikovány spory o otcovství. Současný pokrok v medicíně přinesl v řešení otázky určování otcovství výraznou změnu. Možnost provádění testů DNA nám poprvé v historii umožňuje exaktně zjistit otce s téměř stoprocentní spolehlivostí. Rovněž je umožněno provádět umělé oplodnění, skladování pohlavních buněk a dítě tak může porodit žena, která s ním není vůbec biologicky příbuzná. Umíme tedy naprosto přesně zjistit biologické rodiče dítěte, ale jejich právní postavení je nejistější než kdy dříve. Zákon totiž stále trvá na oněch tisíce starých domněnkách a principech. Patří tyto instituty do dnešní doby? A jak se s tímto rozvojem vědy vyrovnává nový občanský zákoník, který by měl nabýt účinnosti od 01.01.2014? Na tyto otázky se pokusím ve své práci odpovědět.
8
1. Vývoj rodinného práva u nás a v Evropě 1.1.
Historický pohled
Tato práce nemá být historickým exkurzem, její zájem směřuje do budoucnosti, k nové kodifikaci občanského práva. Přesto se srovnání s minulostí nevyhneme. Určování otcovství bylo řešeno už v dobách římských a pravděpodobně ještě dříve – ostatně „spor o rodičovství“ známe už ze starých pověstí o králi Šalamounovi. Pokud jde o české právo, při vzniku samostatné ČSR jsme převzali Všeobecný zákoník občanský (ABGB), který s jistými úpravami přežil „první republiku“ a přetrval až do poválečné éry. V době tzv. právnické dvouletky bylo rodinné právo nově kodifikováno zákonem o právu rodinném č. 265/1949 Sb. (zde došlo k vyčlenění z obecného kodexu, což přetrvalo dodnes). Důvodová zpráva je veřejně k dispozici1 a mluví se v ní o „rozkladu rodinných a manželských poměrů, které jsou spojeny s vývojem kapitalismu,“ potřebě „nového rodinného práva, které bude zákonným podkladem pro zdárný vývoj rodiny v období budování socialismu,“ a vysvětluje, že „Měšťácké hledisko na rodinné a manželské vztahy je ovládáno výrobními poměry kapitalismu a třídními zájmy buržoasie. Měšťácká rodina uplatňuje se především jako hospodářská jednotka sloužící majetkovému prospěchu svých členů.“ Tento zákon byl po 14 letech nahrazen Zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině (ZOR). Důvodová zpráva k tomuto zákonu2 již nebojuje proti kapitalistickému modelu rodiny, ale naopak vychvaluje úspěchy rodiny socialistické, mezi něž patří posílení rovnoprávnosti žen (které spočívá především v jejich zapojení do pracovního procesu). Zajímavé je, že přes politické, ekonomické i společenské změny a popsané ideologické vlivy systém určování otcovství zůstal za dvě století prakticky nedotčen. ZOR byl dvacetkrát novelizován (15x po roce 2000), ale pouze několik novel se dotklo rodičovství. Jde o osvědčenou, apolitickou a ideově neutrální záležitost. S popíráním otcovství je to podobné, byť zde už jsou změny znatelnější. Zákony z let 1949 a 1963 omezovaly popěrné právo rodičů (zavedením krátkých objektivních lhůt) a posilovaly ingerenci veřejné moci, jmenovitě popěrné právo Generálního prokurátora. 1
http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0378_01.htm http://www.psp.cz/eknih/1948ns/tisky/t0378_02.htm 2 http://www.psp.cz/eknih/1960ns/tisky/t0146_03.htm
9
Výrazné změny v úpravě rodičovství jsou až dílem moderní doby, nikoliv však z důvodů politických a ideových, ale jako reakce na vědecký pokrok.
1.2.
Status a rodina v novém občanském zákoníku
V Evropě (a do 50. let i u nás) je tradicí soustředění statusových záležitostí do jediného civilního kodexu. V 50. letech došlo u nás k roztříštění úpravy. Obecné statusové záležitosti (subjektivita, způsobilost…) byly upraveny v občanském zákoníku a částečně v zákoníku práce (pokud se týkaly pracovněprávních vztahů). Zbytek materie byl upraven zákonem o rodině (především statusové otázky týkající se manželství, mateřství a otcovství). Po roce 1989 zákonodárce některé další dílčí otázky (např. registrované partnerství, zákon č. 115/2006 Sb., s účinností od 01.07.2006) upravil v nových zvláštních zákonech. NOZ měl úpravu opět sjednotit. To se nepovedlo zcela, z politických důvodů z kodexu vypadlo registrované partnerství3. Přesto však znamená tento kodex ve sjednocení civilního práva zásadní pokrok. Už v základních zásadách v § 3 (NOZ) je uvedeno, že „rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany“. Rodinné právo v NOZ tvoří hned jeho druhou část za částí obecnou, čímž autoři vyjadřují váhu, kterou mu přikládají. Původně tuto část tvořily 4 hlavy: • Manželství, • Příbuzenství a švagrovství, • Poručenství a jiné formy péče o dítě, • Zapsané partnerství.4 Jak už bylo řečeno, zapsané partnerství bylo vyřazeno. Pro tuto práci je důležitá Hlava II – příbuzenství, která zahrnuje především (ale samozřejmě nejen) otcovství a mateřství. Tolik k otázkám hmotné úpravy. Pokud však jde o procesní otázky, dostáváme se na nejistou půdu – NOZ má být doprovázen novelizací OSŘ a přijetím nového Zákona o zvláštních řízeních soudních. Ten má upravit nesporná řízení a řízení zvláštního typu a pravděpodobně i 3
ELIÁŠ, KAREL. NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK S AKTUALIZOVANOU DŮVODOVOU ZPRÁVOU A REJSTŘÍKEM. 1. VYD. OSTRAVA: SAGIT, 2012, 1119 S. ISBN 978-80-7208-922-2, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2., str. 8 4 ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Status - rodinné právo - nový občanský zákoník. Správní právo. Ministerstvo vnitra.. -ISSN 0139-6005. -- 36/5-6 (2003), s. 296
10
všechna řízení rodinně-právní. Tyto zákony však zatím nemáme. Dne 05.03.2013 předložila vláda návrh PS, jedná se o sněmovní tisk č. 932.
1.3.
Otcovství z hlediska biologického, sociálního a právního
Otcovství (nebo ještě lépe rodičovství, protože uváděné platí obvykle i pro matku) je stav, případně vztah mezi rodiči a dětmi. Ten je však třeba chápat v několika rovinách. Biologicky – rodičem je ten, kdo předal dítěti svou dědičnou genetickou informaci, tedy kdo je rodičem z pohledu přirozených zákonitostí reprodukce lidského rodu. Za biologické (nebo také pokrevní) rodiče jsou považováni ti lidé, z jejichž pohlavních buněk dítě vzniklo. Toto rodičovství je na právu zcela nezávislé, jak bylo známo už za dob římských klasiků: „Iura sanquinis nullo iure civili dirimi possunt.“ – Právo pokrevní nemůže být změněno civilním (myšleno právem vytvořeným lidmi).5 Nebo jak napsal ÚS: „Smysl a povaha rodinných vztahů a rodinného soužití totiž není primárně právní; právo pouze přiznává ochranu jejich reálné existenci.“6 Kromě toho známe otcovství právní. Právo nemůže biologické zákonitosti změnit. Může je ale ignorovat a místo něj tvořit různé fiktivní konstrukce. Vědomý rozpor mezi biologií a právem vzniká od nepaměti, pravděpodobně dlouho před dobou římskou.7 Když tedy mluvíme o „určení a popření rodičovství,“ myslíme tím toliko jeho právní složku, práva a povinnosti, které z tohoto vztahu vyplývají. (Existují i další „rozměry“ rodičovství, např. sociální, kterých se také později dotkneme.)
5
Corpus Iuris Civilis, kniha 50, titul 17, fragment 8 Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010 7 MELICHAROVÁ, Dita. Třetí domněnka otcovství - přežitý relikt?. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, s. 311-318. ISSN 978-80-7357-432-1, s. 312 6
11
2. Určování otcovství Až donedávna nebylo možné zjišťovat vědeckými metodami, kdo jsou rodiče dítěte. Právo proto vytvořilo systém domněnek, který vychází z obecných zkušeností a který má určit, kdo by otcem s největší pravděpodobností mohl být8. Tento systém si nekladl nároky na neomylnost, určitá míra nejistoty přetrvávala, jako u každé domněnky. Matky se nejistota netýkala – porod byl zjevný a snadno zjistitelný. Bylo však velmi obtížné, ne-li nemožné, dokazovat, který muž s matkou souložil, případně takových mužů mohlo být několik. S rozvojem testů DNA byl již problém nejistoty překonán. Dnes lze objektivně a s jistotou (nikoliv 100%, ale velmi vysokou, přes 99, 99 %) otce určit vědeckými metodami. Znamená to, že je systém domněnek překonaný? Nikoliv. Testy DNA a podobné metody se použijí jen, je-li věc sporná. Provádět test DNA u každého narozeného dítěte by bylo zbytečné, a navíc by šlo o nepřiměřený zásah do soukromí. Domněnky otcovství mají v právu stále místo, a proto je přejímá i NOZ.
2.1.
První domněnka
První domněnka svědčí (zjednodušeně řečeno) manželu matky. Existovala již v římském právu a vycházela z obecné zkušenosti, že se ženou nejčastěji souloží její manžel a je tedy nejpravděpodobnější, že on je otcem dítěte9. „Pater est quem justae nuptiae demonstrant.“ – Otcem je ten, na koho ukazuje manželství. Ve stejné podobě ji znal ABGB (§ 137 an.) i ZPR z roku 1949, ZOR ji převzal a do NOZ postoupila prakticky beze změny. Uplatní se automaticky (otcovství vzniká ex lege), není třeba žádných návrhů či řízení. A to i v situaci, kdy je zcela zřejmé, že otcem manžel není (např. prokázaná neplodnost). 2.1.1. Úprava ZOR: § 51 ZOR: (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky. (2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. 8
FRINTA, Ondřej. Určování rodičovství (nejen) v návrhu nového OZ. Sborník příspěvků z konference Olomoucké právnické dny 2008. 217-223, s. 217-223. ISSN 978-80-903400-3-9., s. 221 9 FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 80-7380-002-0., s. 164
12
(3) Při počítání času, který je rozhodující pro určení otcovství, má se za to, že manželství toho, jenž byl prohlášen za mrtvého, zaniklo dnem, který byl v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého určen jako den smrti.
První domněnka obecně svědčí manželu matky, ale ve skutečnosti upravuje 3 specifické situace: -
Narození dítěte za trvání manželství – za otce je bez dalšího považován manžel matky.
-
„Aktivace“ domněnky po zániku manželství (a to jak rozvodem či prohlášením neplatnosti, tak i smrtí či prohlášením za mrtvého). Předpokládá se, že dítě bylo počato za trvání manželství.
-
Třetí hypotéza se uplatní, pokud žena uzavřela nové manželství - zde je za otce považován manžel nový, a to i v situaci, kdy je zřejmé, že dítě bylo počato za trvání manželství původního.
Vedou se spory o počítání 180- a 300 denních lhůt v tomto ustanovení. Zřejmě se nepoužijí obecná pravidla, protože nejde o lhůtu k provedení právního úkonu. (Je nesmyslné, aby se lhůta prodlužovala, pokud její konec připadne na neděli.) Den zániku manželství se nezapočítává, den porodu ano.10 2.1.2. Úprava NOZ: § 776 NOZ (1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky. (2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, má se za to, že otcem je manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, co předchozí manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné. § 777 NOZ (1) Narodí-li se dítě v době mezi zahájením řízení o rozvodu manželství a třístým dnem po rozvodu manželství, a manžel, popřípadě bývalý manžel matky prohlásí, že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, má se za to, že otcem je tento muž, připojí-li se matka k oběma prohlášením. (2) Prohlášení manžela matky dítěte, popřípadě jejího bývalého manžela, muže, který tvrdí, že je otcem dítěte, a matky dítěte se činí v řízení před soudem, zahájeném na návrh některého z nich; návrh lze podat nejpozději do uplynutí jednoho roku od narození dítěte.
10
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 249
13
(3) K určení otcovství k dítěti podle odstavců 1 a 2 nemůže dojít dříve, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. (4) Jde-li o řízení o neplatnost manželství, použijí se odstavce 1 až 3 obdobně.
NOZ prakticky zachovává současnou úpravu (s formulačními změnami), přináší tři podstatné úpravy: Zaprvé, pokud dojde k rozvodu manželství, dítě se narodí do 300 dnů po rozvodu a jiný muž tvrdí, že je otcem, lze popřít otcovství na základě souhlasného prohlášení tohoto muže, otce a matky. Podle současné úpravy (§ 58 ZOR) toto prohlášení pouze popírá otcovství manžela, otcovství jiného muže musí být určeno dodatečně (buď souhlasným prohlášením, nebo před soudem). Podle NOZ je otcovství tohoto muže založeno automaticky (§ 777, odst. 1 NOZ). Tím se celá věc zjednodušuje. Druhá změna spočívá v rozhodné době. 180 dní je nahrazeno 160 dny, protože současná medicína umožňuje přežití i takto předčasně narozených dětí. A konečně třetí změnou je zapracování nového institutu nezvěstnosti – vedle zániku a neplatnosti manželství a prohlášení za mrtvého. 2.1.3. Historické a zahraniční úpravy V některých zahraničních úpravách svědčí tato domněnka nejen manželu, ale i druhu či jiné osobě žijící v neformálním, právem však uznaném vztahu.11 V historických úpravách, kdy mělo pokrevní příbuzenství větší právní váhu, existoval tzv. vdovský rok. Ten řešil situaci, kdy se rozvedená žena nově provdala, dítě se narodilo do 300 dnů po rozvodu a domněnka tak svědčila dvěma mužům. V historických úpravách byl v tomto období zakázán nový sňatek, moderní úprava řeší věc ve prospěch nového manžela.
2.2.
Druhá domněnka
Druhá domněnka umožňuje určit otcovství prohlášením, tj. souhlasnými projevy vůle. Vychází z předpokladu, že rodiče nejlépe vědí, kdo je otcem dítěte, a stejně tak z přesvědčení, že pokud se muž dobrovolně prohlásí za otce, bude zřejmě připraven plnit povinnosti z toho plynoucí12. Význam této domněnky v současné době stoupá vzhledem k velkému počtu
11
KLIMENTOVÁ, Dagmar. Dánská právní úprava otcovství, in WINTEROVÁ, Alena a Jan DVOŘÁK. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, 630 s. ISBN 978-80-7357-432-1, s. 263 12 MELICHAROVÁ, Dita. Třetí domněnka otcovství - přežitý relikt?. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, s. 311-318. ISSN 978-80-7357-432-1., s. 313
14
nesezdaných párů a sociologickému vývoji, kdy mladí lidé odkládají vstup do manželství, chtějí však svému dítěti zajistit úplnou rodinu. § 52 ZOR (1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem. (2) Prohlášení nezletilého rodiče o otcovství musí být učiněno vždy před soudem. (3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou. § 779 NOZ (1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato. (2) Prohlášení se činí osobně před soudem nebo před matričním úřadem. Nezletilý, který není plně svéprávný, činí prohlášení vždy před soudem.
Otcovství vzniká učiněním prohlášení, schválení či „přijetí“ se nevyžaduje.13 Druhá domněnka nastává až tehdy, pokud se neuplatní první. Bylo-li otcovství určeno podle první domněnky, lze prohlášení učinit až po ukončení řízení o popření otcovství. Jinak je nulitním úkonem bez právních následků. Jde o výtvor novější než první domněnka – římské právo nepřikládalo biologickému otcovství velký právní význam (až na překážku manželství), proto i právní řešení otcovství nemanželských dětí nemělo význam. (Bylo však řešeno legitimací pozdějším manželstvím legitimatio per matrimonium subsequens.) ABGB, ZPR, ZOR i NOZ tento institut upravují prakticky shodně (mění se jen terminologie – původně šlo o „uznání otcovství,“ nyní je to „souhlasné prohlášení rodičů“ – jde jen o formální změnu, zdůrazňující rovnost.) Prohlášení je možné činit i k dítěti dosud nenarozenému – tím je realizován zájem na tom, aby se dítě narodilo do stabilních rodinných poměrů. Pokud by bylo prohlášení učiněno ještě před početím, je nulitní. Jakmile je jednou učiněno, už jej nelze vzít zpět. Vzhledem k tomu, že účinky prohlášení nastávají až narozením dítěte, může se stát, že bude existovat několik prohlášení k témuž dítěti. Na rozdíl od prohlášení za života (kde pozdější prohlášení nemá právní účinky), zde tato situace výslovné řešení nemá. Zřejmě tak není platné ani jedno a
13
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4 (2009), s. 193
15
určení otcovství je třeba nechat na soudu14. Pokud by matka ještě před narozením uzavřela manželství, první domněnka má přednost a prohlášení je neúčinné. Zákon neobsahuje žádné ustanovení o místní příslušnosti, takže prohlášení je možno učinit před kterýmkoliv matričním úřadem či soudem (který jej pak zašle tomu, kde je dítě zapsáno). Rovněž tak není nutno, aby byla prohlášení činěna současně15. 2.2.1. Zvláštní případy Zákon zná dva zvláštní případy: Až do roku 1998 neupravoval ZOR prohlášení nezletilého rodiče, což vedlo ke sporům, zda nezletilý může prohlášení činit a zda k němu potřebuje přivolení rodičů. Novela z roku 1998 výslovně určila, že prohlášení může činit i nezletilý, a to pouze před soudem, který má posoudit jeho způsobilost. Praxe někdy požadovala přivolení rodičů, to však není správný postup: Mladistvý buď způsobilost má, a to zcela (bez přivolení), anebo nemá. Druhý zvláštní případ najdeme v odst. 3: (3) Prohlášení matky není třeba, nemůže-li pro duševní poruchu posoudit význam svého jednání, nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
V takovém případě stačí pouze prohlášení otce (de facto uznání otcovství, které na vůli matky nezáleží). Toto ustanovení je však problematické. Duševní porucha – jakákoliv, nebo jen při zbavení způsobilosti soudem? Vzhledem k závažnosti úkonu je třeba jej interpretovat nanejvýš restriktivně16. Dále, popěrné právo matky není vázáno na zánik překážky, může se tak stát, že by muž uznal otcovství v době přechodné duševní poruchy a po jejím pominutí už by bylo po lhůtě. A jak je to v případě nalezenců či porodů s utajením totožnosti matky? Zde nepochybně existuje „těžko překonatelná překážka“. Otcovství by tak teoreticky mohl určit jednostranným prohlášením libovolný muž. NOZ proto celou výjimku ruší: § 781 NOZ: Nemůže-li matka pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, není možné určit otcovství souhlasným prohlášením. 14
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 259 15 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4 (2009), s. 252 16 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 257
16
V případě částečného omezení svéprávnosti NOZ nařizuje činit prohlášení před soudem, který posoudí věc individuálně. 2.2.2. Náležitosti a neplatnost prohlášení Vedly se spory, zda se na prohlášení použijí obecná ustanovení o právním jednání. V současnosti zcela převládá názor, že ano. Opak by vedl k absurdním závěrům, že např. prohlášení činěné pod nátlakem by bylo platné. V současné době je toto dovozeno praxí, NOZ to stanovuje výslovně: § 782 NOZ: Na prohlášení otcovství jako zvláštní projev vůle se použijí obecná ustanovení o právním jednání, není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze dovolat jen ve lhůtě pro popření otcovství.
Prohlášení tedy musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně. Neplatné je, i pokud svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Pokud prohlášení trpí vadou, matriční úřad by se měl pokusit vady odstranit, a pokud to není možné, odmítne provést zápis. 2.2.3. „Fiktivní otcovství“ Jak se však zachovat v situaci, kdy je zcela zřejmé, že muž činící prohlášení otcem není? Záměr zákonodárce není zřejmý a ani literatura není jednotná17. Na jednu stranu, zákon to výslovně nezakazuje. Pokud by zákonodárce chtěl fiktivní rodičovství zcela zakázat, pravděpodobně by druhou domněnku vůbec nepřipustil, případně by ji spojil např. s krevní zkouškou18. Druhým argumentem je přednost sociální funkce rodiny a zájem dítěte na fungující rodině. Větší část odborné veřejnosti se však kloní k opačnému názoru. Jednalo by se o obcházení zákona, de facto o „skrytou adopci“. K této (formálně legální) praktice nabádal i Fond ohrožených dětí: Spočívá v tom, že muž se pomocí souhlasného prohlášení stane „otcem“ dítěte. Jeho manželka pak má při adopci značně usnadněnou pozici.19 Lze tak adoptovat i novorozence či dokonce dítě dosud nenarozené. Tento postup má však nevýhody – biologičtí rodiče mohou otcovství popřít. Navíc matka může odvolat souhlas k osvojení a situace se „zablokuje“. 17
Podrobněji viz MADLEŇÁKOVÁ, Lucie. Lze prohlásit rodičovství k osvojenému dítěti?. Právní fórum. 2012, č. 9, s. 428. Nebo JEŽKOVÁ, Gabriela. Právní problémy určování otcovství. Právní rádce. Praha: Economia a.s., 1998, č. 4, s. 9. ISSN 1210-4817. 18 RADVANOVÁ, Senta. "Dvojí tvář" druhé domněnky otcovství. Pocta Petru Hlavsovi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 199-207. ISSN 978-80-903400-9-1., s. 204 19 RADVANOVÁ, Senta. "Dvojí tvář" druhé domněnky otcovství. Pocta Petru Hlavsovi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 199-207. ISSN 978-80-903400-9-1., s. 205
17
A to ještě předpokládáme, že záměry rodičů jsou „čisté“. Ale tímto způsobem může docházet i k obchodu s dětmi, případně se muž stává otcem pouze za účelem získání státního občanství20. Otázkou je, jak by měl matriční úřad reagovat. Podle názoru autorů části literatury21 by měla matrika takové prohlášení odmítnout zapsat pro rozpor se zákonem (stejně jako v situaci, kdy prohlášení činí např. osoba nesvéprávná). Matriční úřad však obvykle nemá možnost zjistit pozadí celé věci. Zákonodárce se pokusil regulovat alespoň ty nejkřiklavější případy, když novelou z roku 1998 přidal do ZOR § 62a: Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.
Jak ale uvádí Radvanová22, využití popěrného práva NSZ není v těchto případech příliš účinným řešením, jelikož (až na výjimečné případy) neexistuje cesta, jak by se mohl o podobných podvodech dozvědět. (Většinou se tak děje se souhlasem obou „rodičů“ a dítě se bránit nemůže.) Přesto takové situace nejsou vzácné. Jak uvádí Radvanová v citovaném textu, NSZ řeší stovky podobných případů – matky žádají NSZ o popření otcovství často proto, že za úplatu nabídly fiktivní otcovství a později zjistily, že přišly o nárok na sociální dávky. Přes to všechno se domnívám, že by nebylo vhodné druhou domněnku přísněji regulovat, už vzhledem k výše popsanému nárůstu nesezdaných párů. Přísnější regulací bychom zamezili několika podvodům, na druhou stranu bychom zhoršili postavení tisíců dětí nesezdaných párů. De lege ferenda lze doporučit nikoliv přísnější regulaci, ale regulaci jasnější a přesnější, především procesní – do samotné podstaty netřeba zasahovat. Taková úprava by systematicky patřila spíše do matričního zákona, jak ostatně doporučuje Zuklínová.23
20
Radvanová, s. 202 Např. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 256 22 RADVANOVÁ, Senta. "Dvojí tvář" druhé domněnky otcovství. Pocta Petru Hlavsovi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 199-207. ISSN 978-80-903400-9-1., s. 203 23 ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Status - rodinné právo - nový občanský zákoník. Správní právo. Ministerstvo vnitra.. -ISSN 0139-6005. -- 36/5-6 (2003), s. 298 21
18
2.3.
Určení soudem a třetí domněnka
„Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v rozhodné době.“ Zatímco první domněnka se uplatní ex lege, druhou lze uplatnit prohlášením před matričním orgánem (který obsah nepřezkoumává), třetí domněnku lze uplatnit pouze v řízení před soudem. Teprve tady lze hovořit o paternitním řízení, protože v prvních dvou případech žádné soudní ani správní řízení neprobíhá. § 54 ZOR (1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. (2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.
Podobnou úpravu obsahoval jak ABGB, tak ZPR. Až do roku 1998 však byli aktivně legitimováni k podání žaloby pouze matka a dítě. Aktivní legitimace muže, který tvrdí, že je otcem, byla dána až novelou ZOR 91/1998 Sb., a to v souladu s mezinárodním právem (rovnost nemanželských dětí). Formálně se sice jedná o řízení zahajované na návrh, ale: §73 (3) OSŘ: Jestliže takto (podle prvních dvou domněnek) k určení otcovství nedojde a matka v přiměřené době nepodá návrh na určení otcovství, ustanoví předseda senátu dítěti opatrovníka k podání takového návrhu a k tomu, aby dítě v řízení zastupoval.
Tím je chráněn zájem dítěte mít otce. Opatrovníkem v žádném případě nemůže být matka, protože je možný střet zájmů. 2.3.1. Dokazování Má soud bez dalšího zkoumat, zda došlo k souloži? Pokud zákon říká, že otcovství má určit soud, je nutno toto ustanoven interpretovat tak, že soud provede všechny důkazy, ze kterých je možné spolehlivě zjistit skutkový stav a ona třetí domněnka je zde pouze podpůrně. Řízení je ovládáno zásadou arbitrárního (nikoliv legálního) pořádku. Podle § 120, odst. 2 OSŘ není soud vázán návrhy stran a může provést i vlastní důkazy, pokud to uzná za vhodné. Dokazování soulože je nejen nepraktické, ale v dnešní době už zcela zbytečné, pokud máme k dispozici testy DNA24. Protože pokud test DNA prokáže, že otcem je někdo jiný, zcela
24
Samozřejmě test DNA není jediným důkazem běžně používaným v paternitním řízení. Kromě běžných důkazů (listiny, výslech účastníků a svědků…) lze užít krevní zkoušky (které jsou méně spolehlivé než DNA, ale mnohdy dostačující a méně nákladné, jsou proto velmi časté).
19
nepochybně jde o onu „závažnou okolnost,“ která otcovství vylučuje25. Z hlediska procesní ekonomie je tak dokazování soulože zbytečné.26 K tomuto výkladu se přiklonil i Ústavní soud v nálezu I. ÚS 987/07. V souzené věci soud ignoroval třetí domněnku a rozhodl provést test DNA27. Muž se odmítal dostavit k vyšetření s odůvodněním, že správný postup spočívá v dokazování soulože a nikoliv testu DNA. ÚS však nesouhlasil a postup soudu potvrdil: „Je-li na základě analýzy kyseliny deoxyribonukleové možno jednoznačně určit, zda žalovaný muž je otcem dítěte či nikoliv, není již ani nutno třetí domněnku otcovství vázat na skutečnost soulože, která o otcovství žalovaného muže vypovídá pouze nepřímo.“ Ačkoliv většina teorií je stejného názoru28, někteří autoři s tímto postupem úplně nesouhlasí29. Podle Winterové jde o výklad proti zákonu. Zákon sice nereflektuje vědecký pokrok, je však na zákonodárci, aby normu upravil, nikoliv na soudech. To nepopírá ani ÚS: Pokud bychom zcela zrušili systém domněnek, šlo by o nepřiměřený zásah do soukromých poměrů30. Testy DNA navíc nelze povyšovat nad ostatní důkazy. I tento důkaz je třeba kriticky zkoumat a v případě pochybností nechat provést nový test (vrchní dobrozdání). Stejně tak nelze bez dalšího použít test DNA rodičů otce (otec mohl být např. adoptován). Vraťme se tedy k prokazování soulože. Co je soulož, není třeba vysvětlovat, ostatně teorie i judikatura k tématu je dostatečně obsáhlá. Jak je to např. s použitím antikoncepce? Už od dob ABGB nebylo použití antikoncepce rozhodné. Může sice jít o onu „závažnou okolnost“ vylučující otcovství, ale pouze na základě znaleckého posudku, který by otcovství vyloučil. Naopak (lékařsky ověřená) neplodnost muže je okolností dostatečnou. Nelze ani vyloučit situaci, že s ženou v rozhodné době souložilo více mužů. To samo o sobě není důvodem
25
Nutno ale doplnit, že zatímco při dokazování soulože leží důkazní břemeno na žalobci, dokazování oněch „závažných okolností“ je na žalované straně. Pokud se odmítne podrobit vyšetření, je to k její tíži. 26 FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 80-7380-002-0., s. 170 27 MELICHAROVÁ, Dita. Některé aspekty dokazování v řízení o určení otcovství. Míľniky práva v stredoeurópskom priestore 2009. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2009. ISSN 978-80-7160-295-8. 28 Např. MELICHAROVÁ, Dita. Třetí domněnka otcovství - přežitý relikt?. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, s. 311-318. ISSN 978-80-7357-432-1., s. 315 29 Např. WINTEROVÁ, Alena. Otcovství: (úvaha). in WINTEROVÁ, Alena a Jan DVOŘÁK. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, 630 s. ISBN 978-80-7357-432-1. 30 Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010
20
vyloučení otcovství, soud tuto informaci (je-li prokázána) však ignorovat nemůže, protože by se bez odůvodnění přiklonil k jednomu otci, ačkoliv jím může být i někdo jiný.31 Že třetí domněnka není dosud překonaná, dokazuje i NOZ, který ji prakticky zcela přebírá.
2.4.
Umělé oplodnění
Také umělé oplodnění, in vitro fertilizace (či lidově „dítě ze zkumavky“), spočívá v tom, že dárcům jsou odebrány pohlavní buňky a k jejich splynutí dojde mimo tělo. Zárodek je vložen do těla matky, kde se vyvíjí. V Československu se první dítě počaté touto metodou narodilo v roce 1982.32 Tuto problematiku upravuje nejen ZOR, ale i zákon o specifických zdravotních službách (dříve zákon o péči zdraví lidu), kde jsou stanoveny podmínky pro provedení umělého oplodnění. Úprava byla přidána do českého právního řádu právě v roce 1982. Kdo je matkou? Novela ZOR z roku 1998 za matku výslovně prohlásila ženu, která dítě porodí (bez ohledu na to, kdo je dárcem pohlavní buňky), totéž bylo dovozeno za staré úpravy. NOZ tuto dikci přejímá v § 775. V původním návrhu NOZ bylo výslovně uvedeno, že původ biologického materiálu (pohlavní buňky) není rozhodný33. Do konečného textu se tato formulace nedostala (zřejmě proto, že je možné ji odvodit z obecného pravidla a jeho opakování by nemělo normativní význam, bylo by pouze „pro názornost“34). Právo tak uznává za matku ženu, která k dítěti ani nemusí mít biologický vztah. Ostatní funkce rodiny ustupují genetickým vztahům. Podle staré úpravy (mimochodem obsažené pouze v podzákonných předpisech) bylo umělé oplodnění možné pouze u manželských párů35. Jelikož za otce se ex lege považoval manžel matky, problém nevznikal. Celá koncepce byla modernizována novelou z 1. 6. 2006 (227/2006 Sb.)36. Bylo umožněno umělé oplodnění i nesezdanému páru (přičemž se nijak nezkoumá jejich vztah, může jít o zcela cizí lidi). Nadále je tak vyloučeno pro samostatné
31
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 267 32 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 238 33 FRINTA, Ondřej. Určování rodičovství (nejen) v návrhu nového OZ. Sborník příspěvků z konference Olomoucké právnické dny 2008. 217-223, ISSN 978-80-903400-3-9., s. 219, viz také § 643 původního vládního návrhu. 34 FRINTA, Ondřej. Určování rodičovství (nejen) v návrhu nového OZ. Sborník příspěvků z konference Olomoucké právnické dny 2008. 217-223, ISSN 978-80-903400-3-9., s. 219, s. 219 35 OP-066.8-18.11.82 Opatření ministerstva zdravotnictví ČSR - Podmínky pro umělé oplodnění 36 Jedná se o zákon o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů, asistovaná reprodukce se do něj dostala víceméně jako tzv. „přílepek“.
21
ženy a lesbické páry, byť v některých státech i to je možné37. Zákon stanoví i další podmínky (věk, zdravotní stav, svéprávnost…). Po 24 letech byly podmínky konečně upraveny zákonem – tato závažná problematika by neměla být řešena pouze opatřením ministra. U nemanželských párů by nebylo možné určit otcovství podle standardních domněnek: Manžel zde není. Souhlasné prohlášení je možné, ale může se stát, že jeden z partnerů „změní názor“ a k prohlášení se nepřipojí. Navíc je sporné, jestli je to v souladu s účelem tohoto institutu. Ani třetí domněnka nepřichází v úvahu, jelikož k souloži nedošlo. Novela 227/2006 Sb. přidala do § 54 ZOR nový odstavec: (3) Je-li dítě počato umělým oplodněním ženy z asistované reprodukce podle zvláštního právního předpisu, považuje se za otce muž, který dal k umělému oplodnění ženy podle tohoto zvláštního právního předpisu souhlas, pokud by se neprokázalo, že žena otěhotněla jinak.
Zákon tak stanovuje za otce muže, který dal k oplodnění souhlas, nikoliv dárce pohlavních buněk. V některých případech to bude tentýž muž (tzv. homologní oplodnění), ale lze použít i buňky jiného dárce (heterologní oplodnění). Někdo tuto normu považuje za rozšíření třetí domněnky, např. Frinta38 mluví o nové, čtvrté domněnce. Jak ale sám dodává, ve skutečnosti o domněnku nejde – pokud k oplodnění dal souhlas dárce spermie, pak je biologickým otcem a není nutné konstruovat domněnky. Pokud je dárcem spermie někdo jiný, pak je známo, že muž dávající souhlas není otcem, ale právo jej přesto otcem určuje, jde tedy o fikci, nikoliv o domněnku39. Ani s touto novou domněnkou nejsou řešeny všechny eventuality – co když např. dojde k oplodnění bez svolení muže? (I takové případy jsou z praxe známy.40) Soud není domněnkami vázán, takže pokud důkazy ukazují na jiného otce, může soud určit tohoto. NOZ tuto úpravu prakticky doslovně přijímá, s tím rozdílem, že ustanovení o umělém oplodnění je předřazeno hned za první domněnku: § 778 NOZ Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. 37
FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce - nová právní úprava. Právní fórum. 2007, s. 11. FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 80-7380-002-0., s. 170 39 FRINTA, Ondřej. Určování rodičovství (nejen) v návrhu nového OZ. Sborník příspěvků z konference Olomoucké právnické dny 2008. 217-223, s. 217-223. ISSN 978-80-903400-3-9., s. 221 40 viz FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 80-7380-002-0., s. 170, poznámka pod čarou 38
22
V ZOR je tato úprava podřazena pod třetí domněnku, takže pokud pár neučiní souhlasné prohlášení, použije se až v řízení před soudem. Nyní je takto otec určen ex lege, což celou věc zjednodušuje (navíc institut souhlasného prohlášení k tomuto určen nikdy nebyl a jeho používání je tak nepraktickou konstrukcí hraničící s obcházením zákona).
23
3. Popírání otcovství podle ZOR a NOZ 3.1.
Obecně k popírání
Použití domněnek nemusí vždy vést k určení skutečného otce. Je tedy nutné zajistit právní prostředky, kterými lze tento rozpor odstranit. Tento rozpor zasahuje jak do práv domnělého otce (který je nucen vychovávat a vyživovat „cizí“ dítě, které je i např. jeho neopomenutelným dědicem), tak otce skutečného (který má zájem na kontakt se svým dítětem), tak i dítěte (které má právo znát svůj biologický původ a své rodiče), a samozřejmě i matky (právo na soukromý a rodinný život). K odstranění rozporu slouží popěrná žaloba. Neznamená to ale, že bychom se za všech okolností měli snažit dosáhnout shody mezi stavem právním a biologickým. I bez biologického pouta existuje citová a sociální vazba, kterou je rovněž třeba chránit. Právo na popření otcovství nemůže být absolutní. K tomu Ústavní soud dodává: „Nelze dospět k závěru, že trvání právního otcovství, aniž by odpovídalo biologické realitě, znamená bez dalšího porušení základního práva na soukromý a rodinný život. Je nezbytné vzít v úvahu, zda existuje zájem dítěte na trvání takovéhoto stavu, jakož i to, zda právní otec věděl nebo mohl vědět, že není biologickým otcem, měl možnost domáhat se před orgánem veřejné moci určení, že není právním otcem, a nakonec zda tuto možnost i skutečně využil.“41 Žaloba na určení či popření otcovství není (jak by mohl její název napovídat) žaloba určovací, jde o žalobu statusovou42. Tyto žaloby mají některé procesní zvláštnosti, např. je možné je učinit ústně do protokolu (§ 42, odst. 1 OSŘ ), a to u kteréhokoliv soudu, který je povinen je postoupit soudu věcně a místně příslušnému. 3.1.1. Dokazování Dokazování v řízení o popření otcovství se řídí stejnými pravidly jako u určování otcovství. I toto řízení je vedeno zásadou vyšetřovací, soud není vázán návrhy účastníků (§ 120, odst. 2 OSŘ), může provádět vlastní důkazy a jejich provedení (např. dostavení se ke znalci k vyšetření krve) lze vynucovat pořádkovými pokutami. Neznamená to však, že strany nenesou důkazní břemeno. Pravidla o důkazním břemenu se však uplatní, až pokud není soud schopen zajistit dostatek důkazů sám. Moderní medicína zná metody, jak popřít otcovství s téměř 100 % přesností. Není však možné se spolehnout výlučně na tyto metody, případně 41
Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010 (kráceno) ŠÍNOVÁ, Renáta, Dita FRINTOVÁ a Alena WINTEROVÁ. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 362 s. ISBN 978-8087212-50-9., s. 102 42
24
jim přiznávat (bez dalšího) vyšší váhu. Nelze rezignovat na další důkazní metody, ať už z důvodu procesní ekonomie, případně „sebeomezení“ zásahů soudu do soukromé sféry. Ve zbytku odkazuji na výklad o určování otcovství před soudem, protože dokazování je velmi podobné a používají se i podobné důkazní prostředky. 3.1.2. Důsledky rozsudku Co se stane se souvisejícími právy a povinnostmi v případě úspěšného popření? Rozhodnutí je konstitutivní a s účinky ex nunc, od okamžiku rozhodnutí. V odborné literatuře se vedly spory43 o povaze určení a popření otcovství, někteří autoři rozsudek považovali za deklaratorní verdikt s účinky od samého počátku – vždyť určujeme, kdo je otcem. Dítě má přeci od samého počátku otce jen jednoho, to je objektivní fakt. Pokud byl za otce považován někdo jiný, byla to pouze chyba, kterou rozsudek napravuje. Jenomže tak tomu není. Je třeba rozlišit otcovství biologické a právní. Biologický otec je jen jeden, ale toho žádný rozsudek neurčuje. Rozsudek určuje právního (matrikového) otce, a těch skutečně může být postupně několik. Opačný výklad by vedl k absurdní situaci, že všechny úkony provedené z titulu rodičovské zodpovědnosti by byly od počátku neplatné (a těch mohou být tisíce). Pokud tedy jde o úkony provedené v rámci rodičovské zodpovědnosti a zákonného zastoupení, zůstávají zcela jistě v platnosti – dříve toto dovozovala teorie, novelou ZOR z roku 2012 toto bylo do § 36 výslovně vtěleno. Stejně tak dědické právo vychází z právního stavu v době smrti, ale oprávněný dědic se do 3 let může domáhat ochrany (§ 485 OZ). Sporné však zůstávají úkony, které z daného stavu vycházely. Jak je to např. se smlouvou ve znění „Daruji svým synům…“, když po jejím uzavření je popřeno otcovství? Podle literatury zůstává takováto smlouva v platnosti, vzniká však nárok z bezdůvodného obohacení. Výslovně však právo tyto otázky neupravuje, proto se musejí analogicky použít jiná ustanovení OZ (omyl v osobě, rozpor s dobrými mravy, v případě soudního rozsudku obnova řízení).44 Řízení probíhá před soudem, není to však nutné, např. v Dánsku i dalších zemích rozhoduje v prvním stupni správní orgán45.
43
ŠÍNOVÁ, Renáta, Dita FRINTOVÁ a Alena WINTEROVÁ. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 362 s. ISBN 978-8087212-50-9., s. 102 44 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 248 45 KLIMENTOVÁ, Dagmar. Dánská první úprava otcovství, in WINTEROVÁ, Alena a Jan DVOŘÁK. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, 630 s. ISBN 978-80-7357-432-1, s. 263
25
3.2.
Popírání první domněnky
Jak už bylo řečeno, první domněnka se uplatní ex lege, i když je zcela zřejmé, že manžel matky otcem být nemohl. Tato domněnka však vždy byla formulována jako vyvratitelná. Už od dob římského práva mohl manžel popřít otcovství, pokud prokáže, že otcem být nemohl. ABGB, ZPR, ZOR i NOZ upravují věc prakticky shodně. Jediný podstatný rozdíl je v aktivní legitimaci. Podle současné úpravy je legitimován pouze manžel (i bývalý) a matka. ABGB přiznával toto právo i dědicům manžela. ZOR také přiznává zvláštní legitimaci NSZ. Stejně jako první domněnka, i její popření vychází už z římského práva. Otec měl k dispozici actio de paternitate, tedy žalobu na popření otcovství. Při jejím použití musel dokázat, že jeho otcovství je vyloučeno (že se s matkou pohlavně nestýkal nebo že je neplodný). Současná formulace: § 57 ZOR: Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.
Nová formulace: § 785 (1) NOZ: Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce, popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti let od narození dítěte.
Popírání první domněnky však nemusí být nutně spojeno s manželskou nevěrou. Od 50. a 60. let 20. století nastávají případy, kdy si manžel matky vůbec není vědom, že se stal „matrikovým“ otcem. Děje se tak důsledkem rozpadu manželství bez formálního rozvodu, vysoké mobility, stěhování za prací, případně dalších sociálních jevů atd. Často se stávalo, že muž se stal matrikovým otcem bez toho, že by vůbec věděl, že se jeho manželce narodilo dítě.46 Muž měl samozřejmě popěrné právo, ale z výše uvedených důvodů se o situaci dozvídal často až po uplynutí lhůty. V takové situaci mu nezbývalo než se obrátit na Nejvyššího státního zástupce (do roku 1994 Generálního prokurátora), který mohl otcovství popřít, na to však nebyl právní nárok, viz dále. Teprve po úspěšném popření mohli rodiče např. využít druhé domněnky.
46
RADVANOVÁ, Senta. "Dvojí tvář" druhé domněnky otcovství. Pocta Petru Hlavsovi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 199-207. ISSN 978-80-903400-9-1., s 201
26
3.2.1. Podmínky popření Samotná pravidla pro popření otcovství manželem matky pak stanovuje § 58 ZOR. Ten popisuje čtyři situace: -
První situace (nejčastější) nastane, pokud se dítě narodí mezi 180. dnem po uzavření manželství do 300. dne po jeho zániku. Dítě bylo počato za trvání manželství a popírání je proto nejobtížnější: Popření je možné, „je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem“. Důkazní břemeno leží na otci (možné jsou důkazy např. testem DNA nebo důkaz, že v rozhodnou dobu nebyl styk možný). NOZ tuto úpravu přejímá (§ 786), pouze rozhodnou dobu upravuje na 160 dnů.
-
Druhá hypotéza § 58 ZOR řeší situaci, že žena porodí do 300 dnů po rozvodu. K početí sice došlo za trvání manželství, zákonodárce však reflektuje realitu, že páry před rozvodem ne vždy udržují intimní vztah. Pokud tedy bývalý manžel, matka a jiný muž současně prohlásí, že tento jiný muž je otcem, otcovství je automaticky popřeno, nikoliv ale určeno. Zde musí nastoupit buď souhlasné prohlášení, nebo určení soudem. NOZ při takovém prohlášení rovnou zakládá otcovství nového muže (proto také systematicky přesouvá tento odstavec z části o popírání otcovství do části o určení otcovství).
-
Třetí hypotéza řeší situaci, kdy se dítě narodí do 180 dnů po uzavření manželství, tj. k jeho početí jistě nedošlo v rámci manželství. Otcovství je popřeno už samotným podáním žaloby (není třeba cokoliv dokazovat). Otcovství může být znovu určeno, ale to už druhou či třetí domněnkou. Podobná úprava existovala v ABGB, zde se však nedokazovala soulož v rozhodné době – rozhodné bylo, zda manžel o těhotenství věděl. Pokud ano, byl považován za otce. NOZ přebírá jak současnou úpravu, tak ABGB – otcem se manžel stává jak v situaci, kdy je prokázána soulož, tak i pokud věděl, že manželka je těhotná (§ 786 odst. 2 NOZ).
-
Na závěr - čtvrtá hypotéza zakazuje popření u umělého oplodnění (viz zvláštní kapitola).
3.2.2. Lhůta a popírání po lhůtě Pro popření otcovství manželem matky vždy existovala určitá lhůta, o její povaze a vhodné délce se však vedou nekonečné diskuze. Existuje prakticky ve všech evropských právních řádech a k dané problematice je bohatá judikatura ESLP (některými rozsudky se budu zabývat
27
v závěru práce). Stojí za zmínku, že poměrně nedávno do věci zasáhl i Ústavní soud. Původní úprava zněla takto: Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.
Tedy objektivní šestiměsíční lhůta, začínala sice běžet, když se muž dozvěděl o tom, že je otcem, zcela však ignorovala, zda mohl či nemohl tušit, že není skutečným otcem. Tato úprava vycházela ze zájmu na stabilitě rodiny a ochraně jejích společenských funkcí, zcela však zatlačovala do pozadí přirozené biologické vztahy. Ústavní soud tuto úpravu opakovaně kritizoval: „stávající právní stav, kdy manžel má právo popřít otcovství jen ve lhůtě šesti měsíců od narození dítěte … a kdy Nejvyšší státní zastupitelství odmítne zmíněnou žalobu podat, může za určitých okolností kolidovat zejména s čl. 8 Úmluvy … a samozřejmě také se základními právy a svobodami zaručenými ústavním pořádkem …“ (usnesení sp. zn. III. ÚS 289/07 ze dne 26. dubna 2007, usnesení sp. zn. III. ÚS 1506/07 ze dne 17. ledna 2008). Zároveň Ústavní soud apeloval na Nejvyšší státní zastupitelství, aby při rozhodování o tom, zda žalobu podle § 62 ZOR podá, vzalo v úvahu rozhodovací činnost Evropského soudu při výkladu čl. 8 Úmluvy.“47 Tyto výtky však nepadaly na úrodnou půdu, a tak v roce 2010 ÚS lhůtu zrušil nálezem Pl. ÚS 15/09. Skutkové okolnosti popisuji v jiné části práce, nyní se zaměřím na právní posouzení. Zákonodárce vycházel z předpokladu, že muž pojme podezření, že není otcem, už při narození dítěte, což je však v rozporu s realitou. V praxi takové podezření vzniká až po delší době, např. po rozpadu manželství. Teoreticky mělo takové případy řešit popěrné právo NSZ, v praxi jej však NSZ využíval jen velmi sporadicky. Navíc jde o navýsost soukromou věc a je sporné, zda má veřejná moc právo zde zasahovat (podání žaloby je na jeho uvážení a není na něj nárok).48 Popěrnému právu NSZ věnuji samostatnou kapitolu. Ústavní soud odkázal na rozsáhlou judikaturu ESLP49. Za protiústavní shledal nikoliv existenci lhůty samotné, ale její objektivní povahu – váže se na narození dítěte (na okamžik, kdy se o něm muž dozví, což je ve většině případů totéž), nikoliv na okamžik, kdy muž získá pochyby o svém otcovství. „Je přitom zřejmé, že teprve od tohoto okamžiku má právní otec 47
Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010, kráceno ŠÍNOVÁ, Renáta, Dita FRINTOVÁ a Alena WINTEROVÁ. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 362 s. ISBN 978-8087212-50-9., s. 114 49 Kroon a další proti Nizozemí (rozsudek senátu ESLP ze dne 27. 10. 1994, stížnost č. 18535/91), Shofman proti Rusku (rozsudek senátu ESLP ze dne 24. 2. 2006, stížnost č. 74826/01) 48
28
dítěte skutečnou možnost posoudit další důsledky takovéhoto zjištění pro svůj osobní život, včetně možnosti obrátit se na příslušný orgán veřejné moci s návrhem na popření otcovství ve lhůtě pro podání žaloby na popření otcovství.“50 ÚS došel k závěru, že není možné protiústavnost napravit zrušením samotné lhůty – je třeba nová komplexní úprava51, proto odložil účinnost nálezu až na 31. 12. 2011 (více než rok). Dlužno dodat, že zákonodárce si dal na čas a nová úprava byla přijata až v únoru 2012. Po citovaném nálezu ÚS vznikly spory, jak situaci řešit. Zněly hlasy pro zachování lhůty šestiměsíční, která by se však proměnila na lhůtu subjektivní. (To by však vedlo k možnosti podat popěrnou žalobu i po desetiletích a smysl lhůty by tím byl zcela zmařen.) Nakonec se zákonodárce rozhodl pro kompromisní řešení. Nový text zní: Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.52
Máme tak vlastně lhůty dvě: subjektivní, která se váže na „důvodné pochybnosti“ a objektivní, která se váže na narození dítěte. NOZ přebírá tuto formulaci, objektivní lhůtu však ještě prodlužuje, a to na 6 let. Tím se zařazujeme ke standardním evropským úpravám. Slovenské právo má lhůtu tříletou, francouzské má lhůt několik, z nichž nejdelší je desetiletá.53 Na rozdíl od lhůt při určování otcovství zde jde o lhůty k provedení právního úkonu, tedy se použijí obecná pravidla pro počítání.54 § 60 ZOR stanovuje zvláštní pravidlo, podle kterého, pokud je otcovství popřeno pozdějším manželem, začíná dřívějšímu manželu běžet lhůta nová. Tím je řešena specifická situace, kdy matka krátce po rozvodu uzavře nové manželství a první domněnka tak postupně svědčí dvěma mužů – současnému a bývalému manželu. Pokud nový manžel popře otcovství, původní manžel se stává otcem ex lege, bez projevu vůle a bez rozhodnutí soudu. Bylo by tedy nesmyslné upírat mu standardní lhůtu pro popření otcovství (zde pouze šestiměsíční). Lhůta je tak vázána na okamžik, kdy se manžel dozvěděl o pravomocném rozhodnutí (pokud se o něm nedozví nebo rozsudek nenabude právní moci, lhůta běžet nezačne). 50
Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010 ÚS poskytl zákonodárci řadu vodítek, jak si takovou úpravu představuje, viz bod 53 cit. nálezu. 52 Viz zákon č. 84/2012 Sb., změna zákona o rodině 53 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2, s. 343 54 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 249 51
29
A jak řeší NOZ popírání otcovství po lhůtě? § 792 NOZ Je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek.
Ingerence NSZ je zcela vypuštěna, o věci bude rozhodovat soud. K podání návrhu jsou aktivně legitimovány stejné osoby, jako před uplynutím lhůty, soud může zmeškání lhůty prominout. Systematicky je to zcela správné řešení: NSZ je totiž stále zástupcem státu, tedy veřejné moci a je zcela na jeho uvážení, jak bude postupovat. Podle nové úpravy bude v této věci rozhodovat soud, který není orgánem zastupujícím veřejnou moc a veřejný zájem, navíc proti rozhodnutí jsou opravné prostředky. 3.2.3. Aktivní legitimace a účastenství V případě popírání otcovství jsou aktivně legitimováni pouze otec a matka (§ 57 a § 59 ZOR). Dítě aktivní legitimaci nemá a NOZ tuto úpravu přebírá. Otec podává žalobu proti matce i dítěti (nerozlučné nucené společenství). V případě žaloby matky je pak situace zrcadlová, matka podává žalobu vůči otci i dítěti. V případě, že manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům před uplynutím popěrné lhůty, přechází jeho žalobní legitimace na opatrovníka. Sporná je však interpretace pozbytí způsobilosti. Jedná se o zbavení způsobilosti soudem? Nebo prostý fakt duševní poruchy, i když třeba není následována omezením způsobilosti? NOZ používá podobnou formulaci, která se přiklání spíše k omezení svéprávnosti soudem. NOZ ale pro tuto situaci stanovuje přesnější procesní postup (jmenování opatrovníka soudem pro tento účel). Opatrovníkovi v obou případech běží šestiměsíční subjektivní lhůta. Pokud manžel způsobilost znovu nabude, běží mu nová šestiměsíční lhůta. Jak už bylo řečeno, aktivní legitimaci má i NSZ, je to legitimace procesní, nikoliv hmotná (může se domáhat práva, jehož není sám nositelem). Žalobu podává vůči otci, matce i dítěti a účastníky řízení jsou tedy všichni (tvoří nerozlučné nucené společenství). 3.2.4. Procesní subjektivita Pokud zemře dítě, lze popírat otcovství vůči matce, zemře-li matka, pak proti dítěti. Pokud nežije ani jeden, otcovství popírat nelze. Pokud zemře navrhovatel(ka), řízení se zastavuje, nemohou v něm pokračovat ani dědici. Současná i nová úprava jsou totožné. NSZ může teoreticky popírat otcovství i po smrti všech. V praxi je to však téměř nereálné – tato možnost 30
se používala v době, kdy měla chránit veřejný zájem (častá byla např. v restitučních či dědických sporech), novelou však byl veřejný zájem nahrazen zájmem dítěte. Dnes tedy budou podobné žaloby vzácné, ale nikoliv vyloučené (např. zájem na ochraně osobnosti trvá i po smrti).
3.3.
Popírání druhé domněnky
Druhá domněnka spočívá v souhlasném prohlášení rodičů. Její popírání je tedy méně časté, protože vychází z vůle rodičů a „nepadá“ na otce ex lege. Přesto nastávají situace, kdy je její popření nezbytné. 3.3.1. Vady projevu vůle Ačkoliv podstata 2. domněnky se nezměnila, její popírání prošlo vývojem. ABGB popření druhé domněnky vůbec neumožňoval. Bylo však možné napadnout vady právního úkonu standardní žalobou (např. byl-li učiněn pod nátlakem či v omylu). ZPR už popírání této domněnky umožnil. Opět neobsahoval výslovná ustanovení o vadách projevu vůle, literatura však zastávala názor, že tyto je možné namítat pouze v řízení o popření otcovství a i zde platí obecná šestiměsíční lhůta55. To je systematicky nesprávné, protože popření otcovství a určení neplatnosti právního úkonu jsou dvě různá řízení s jinými pravidly, účelem i účinky. Přesto tento názor přetrval i po přijetí ZOR a teprve koncem 80. let začal převládat názor opačný (byť praxe jednotná není)56. NOZ tento problém řeší výslovně: § 782 NOZ Na prohlášení otcovství jako zvláštní projev vůle se použijí obecná ustanovení o právním jednání, není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze dovolat jen ve lhůtě pro popření otcovství.
Je sporné, zda lze tato dvě řízení spojit (napadat vady i v řízení o popření otcovství), když jde o různá řízení. Zřejmě ano, soud si vady posoudí jako předběžnou otázku.57
55
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 253 56 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 254 57 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 293
31
3.3.2. Podmínky popření § 61 ZOR (1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte. (2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů. (3) Ustanovení § 57 odst. 2, § 58 odst. 2 a § 59 odst. 1 platí tu obdobně.
Srovnejte s úpravou první domněnky, která formulovala celou řadu různých specifických situací, výjimek a hypotéz. Zde se požaduje pouze jediné: je vyloučeno, že muž je otcem dítěte. Zvláštní úprava dopadá pouze na umělé oplodnění – pokud je souhlasně prohlášeno otcovství k dítěti vzešlému z umělého oplodnění, otcovství nelze popřít, leda by se prokázalo, že dítě bylo počato jinak. NOZ úpravu přebírá beze změn. 3.3.3. Lhůta Lhůta je zde jediná, a to šestiměsíční objektivní (subjektivní lhůta se zde nepoužije). Vychází se z předpokladu, že pokud už někdo prohlašuje otcovství k dítěti, je si dostatečně jistý, že je otcem (nebo že jím chce být, i když je srozuměn s tím, že jím není). Možnost popření tak cílí pouze na nejvýraznější případy omylu a s tím koresponduje i přísnější lhůta. Lhůta nemůže skončit dříve než 6 měsíců po narození dítěte (to se týká situací, kdy je prohlášení činěno k dítěti počatému, ale nenarozenému, aby nemohla nastat situace, kdy lhůta skončí ještě dříve, než vůbec kdo dítě fyzicky viděl). 3.3.4. Aktivní legitimace a účastenství Popírat otcovství může jak otec, tak matka, jejich postavení je zde rovné. Pokud jde o další procesní otázky, zákon odkazuje na popírání první domněnky. Tedy: -
Pokud muž pozbyde způsobilosti k právním úkonům, může otcovství popřít opatrovník v šestiměsíční lhůtě.
-
Muž popírá otcovství proti matce a dítěti, pokud jeden nežije, tak proti druhému, pokud nežije ani jeden, popírat nelze.
32
Za zcela výjimečných okolností může řízení zahájit NSZ, a to i před uplynutím lhůty: § 62a ZOR: Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.
Tím mají být řešeny situace, kdy souhlasné prohlášení zjevně směřuje proti zájmům dítěte (obchod s dětmi, trestná činnost, obcházení zákonů o adopci…). NOZ tuto pravomoc přenáší na soud, který zahájí řízení z úřední povinnosti: § 793 NOZ: Vyžaduje-li to zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva, může soud i bez návrhu zahájit řízení o popření otcovství, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem. Soud zpravidla současně pozastaví výkon rodičovské odpovědnosti.
Převedení této kompetence z NSZ na soudy vypouští povinnost NSZ shromažďovat dostatečně pádné důkazy, které pak předloží soudu. Zde soud provede dokazování sám, což může celý proces urychlit v situaci, kdy jakékoliv prodlení může přinést nenapravitelné následky58.
3.4.
Popírání třetí domněnky
Třetí domněnka je formulována jako nevyvratitelná, její popření tedy obecně nepřipadá v úvahu. Jedinou výjimkou je zrušení rozsudku určujícího otcovství na základě mimořádných opravných prostředků. Zde ale nejde o popírání v pravém slova smyslu, jde o procesní záležitost. Právo na popření třetí domněnky nemá ani NSZ59.
3.5.
Popírání při asistované reprodukci
58 (2) ZOR: Otcovství k dítěti narozenému v době mezi sto osmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak. § 787 NOZ: Otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi sto šedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito. To neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak. 58
ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2, s. 345 59 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 295
33
Popírání otcovství dítěte, které vzešlo z umělého oplodnění, je komplikované, dokonce se dá říct nemožné. Současná právní úprava požaduje, aby k umělému oplodnění dal souhlas jeden konkrétní muž. Tedy tento muž na samém počátku uznává své otcovství, jedná se o výslovný projev vůle. Pokud by tato výslovná úprava v zákoně chyběla, bylo by možné (v případě, že spermie pochází od cizího dárce) otcovství popřít. Jinými slovy by tato skutečnost mohla být proti matce a dítěti zneužita60. Co když je ale otcovství určeno nikoliv na základě „čtvrté“ domněnky (odvozeno z aktu souhlasu), ale je určeno souhlasným prohlášením? Jak už bylo řečeno, jde zřejmě o postup nevhodný, ale stává se. § 61 odst. 3 ZOR zde proto odkazuje na ustanovení o umělém oplodnění, zjednodušeně řečeno, otcovství dítěte z umělého oplodnění nelze popřít, i když je určeno prohlášením. NOZ tento problém do jisté míry řeší, protože určení otcovství při asistované reprodukci (a jeho odvození od souhlasu) předřazuje souhlasnému prohlášení, takže za normálních podmínek taková situace nenastane – podobně jako není možné souhlasně prohlásit otcovství k dítěti narozenému v manželství. Jediné zpochybnění je tedy možné v situaci, kdy se prokáže, že žena otěhotněla jinak (důkazní situace je zde však komplikovaná, pokud k oplodnění nebyly použity pohlavní buňky manžela, nelze spoléhat na testy DNA). V praxi se však takové popírání téměř nevyskytuje.61 Úpravy ZOR a NOZ jsou (až na posun rozhodné doby) totožné.
3.6.
Popěrné právo Nejvyššího státního zástupce
Pokud marně uplyne lhůta pro popření otcovství, popěrnou žalobu může podat NSZ. Jeho právo není časově omezeno. Právo NSZ (dříve Generálního prokurátora) se sice poprvé objevilo v občanském soudním řádu z roku 195062, ale podobné instituty pocházejí z tzv. rasového zákonodárství63 z doby protektorátu. ZOR v roce 1963 úpravu převzal s jednou podstatnou formulační změnou – generální prokurátor žalobu podá, „vyžaduje-li to zájem společnosti“. Nikoliv tedy dítěte. Tím je účel tohoto institutu jasně stanoven – nejde o ochranu rodiny či dítěte, ale o prosazování jakéhosi 60
FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce - nová právní úprava. Právní fórum. 2007, s. 11an. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 285 62 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 294 63 Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010 61
34
společenského zájmu. (Přitom tento pojem mohl být vykládán velmi volně.) Pokud soud tento zájem neshledal, žalobě neměl vyhovět bez ohledu na skutkové okolnosti. V praxi ale soud tuto podmínku nepřezkoumával, čímž ještě posiloval postavení Generálního prokurátora64. V roce 1998 byl zájem společnosti nahrazen zájmem dítěte, ale jinak se mnoho nezměnilo. Takto zněl zákon až do roku 2012: § 62 ZOR (1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti. (2) Není-li některý z nich naživu, může nejvyšší státní zástupce podat návrh na popření otcovství proti ostatním z nich; není-li naživu nikdo z nich, může podat návrh proti opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanovil.
Stručné a jasné: NSZ „může“ podat návrh na popření otcovství – na podání není právní nárok a NSZ zde má zcela volné uvážení (zájem dítěte je velmi neurčitý pojem a rozhodnutí je navíc nepřezkoumatelné). ÚS tuto úpravu široce kritizoval. Především shledal, že se nejedná o prostředek, který by bez dalšího mohl nahradit popěrné právo otce poté, co uplyne lhůta. Protože sleduje odlišný účel: „Nejvyšší státní zástupce může uvedenou žalobu učinit pouze v zájmu dítěte. Tento zájem však nebude apriorně shodný se zájmem právního otce.“ Dále na podání žaloby NSZ není právní nárok. Rozhodnutí není přezkoumatelné ani ÚS, který odmítl řadu stížností proti nečinnosti NSZ. ÚS sice nekritizuje přímo (řízení se týkalo jiné věci), jeho názor je však zřejmý: „…je otázkou, jaké má (popěrné právo NSZ) v právním řádu demokratického právního státu opodstatnění. V té souvislosti není bez zajímavosti, že poprvé se tento právní prostředek objevil v právním řádu platném na území dnešní České republiky v rámci tzv. rasového zákonodárství.“65 Po roce 1989 se často diskutovalo o změnách tohoto institutu. Jediným zásahem však bylo nahrazení onoho společenského zájmu zájmem dítěte v roce 1998. K větším změnám se zákonodárce odhodlal až v roce 2012 po citované kritice ÚS. Novelou ZOR 84/2012 Sb. byla přijata nová úprava popěrného práva NSZ:
64
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 296 65 Nález Pl. ÚS 15/09 ze dne 8. července 2010
35
(1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula. (2) Je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo. (3) Nejvyšší státní zástupce popírá otcovství vůči otci, matce a dítěti; není-li některý z nich naživu, popírá otcovství vůči ostatním; není-li naživu žádný z nich, popírá otcovství vůči opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanoví.
Důležitý je odst. 2, který za daných okolností přikazuje NSZ žalobu podat. V původní úpravě NSZ podá žalobu pouze, vyžaduje-li to zájem dítěte. Nová úprava je vlastně opačná: Pokud je zřejmý rozpor mezi biologickým a právním otcovstvím, pak NSZ žalobu podá, pokud si zájem dítěte nežádá opak. 3.6.1. Zájem dítěte Jak vykládat „zájem dítěte“ přibližoval Pokyn obecné povahy 6/200366, který byl však v roce 2008 zrušen bez náhrady. (Respektive byl nahrazen Pokynem 9/2008, který však řeší jen procesní otázky.) Dnes je toto posouzení na volném uvážení. Přesto z pokynu můžeme vycházet: v zájmu dítěte je takové uspořádání rodinných vztahů, které jsou prospěšné pro tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte. Žaloby by měly být podány např. v těchto situacích: (Jde o příklady, v žádném případě to není výčet závazný.) -
biologický otec žije s matkou a dítětem, považuje se za otce a stará se o výchovu,
-
matrikové otcovství překáží uplatnění nároků na výživu vůči otci biologickému,
-
muž, kterému svědčí domněnka otcovství, je stižen duševní vadou či byl odsouzen za trestný čin,
-
dodatečné zjištění, že matrikový otec není biologickým otcem, vedlo k rozvratu manželství a narušení vazeb k dítěti,
-
jiné vážné důvody.
Naopak proti podání žaloby svědčí: -
matrikový otec věděl, že není otcem, přesto otcovství uznal či nepopřel a o dítě se staral jako o vlastní,
66
Pokyn obecné povahy č. 6/2003 ze dne 5. 11. 2003, o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby dle § 62 nebo § 62a ZOR
36
-
biologický otec není znám, k dítěti se nehlásí, otcovství zpochybňuje a není ochoten se podrobit biologickému vyšetření,
-
uplynula již delší doba a popření by mohlo narušit stabilizované rodinné vazby.
3.6.2. Lhůta NSZ není žádnou lhůtou omezen (teoreticky může podat žalobu i po mnoha letech), jeho právo však vzniká až poté, co uplyne lhůta alespoň jednomu z rodičů. Zde je přece jen chráněno soukromí, zákon dává rodičům možnost vyřídit si své poměry vlastní iniciativou a žaloba NSZ se použije, až pokud toto není možné. Stará úprava byla ještě přísnější, dávala NSZ toto právo až po uplynutí lhůty všech legitimovaných, což ale nebylo praktické. Např. v případě nezvěstnosti, nevědomosti o narození dítěte či duševní poruchy se lhůta různě posouvá a přerušuje, případně vůbec nezačíná běžet a NSZ by byl „zablokován“ v případech, kdy zájem dítěte popření skutečně urgentně vyžaduje. Nová úprava je tedy jasnější a vhodnější. Neomezená lhůta není pouze teoretická. V 90. letech řešil NSZ řadu případů „dětí“ v důchodovém věku, které se domáhaly popření otcovství z důvodů dědických či restitučních67. Existuje jeden případ, kdy NSZ může popřít otcovství i před uplynutí lhůty pro rodiče. Nachází se v § 62a ZOR a byl přidán do zákona velkou novelou v roce 1998. I před uplynutím lhůty je možné popřít otcovství určené souhlasným prohlášením, pokud muž nemůže být otcem dítěte, je to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva. Toto ustanovení je cíleno na situace, kdy souhlasné prohlášení vůbec nesleduje cíl určení otcovství. Smyslem je především zabránit obchodu s dětmi, skrytým adopcím do ciziny, podvodům se státním občanstvím atd.68 V takových případech se nelze omezit na popření otcovství, ale je třeba např. iniciovat zbavení rodičovských oprávnění, řízení o odebrání dítěte, požádat o předběžné opatření nebo zahájit trestní stíhání. Pokud jde o lhůtu k vyřízení podnětu, pak podle § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství má NSZ 2 měsíce. Tuto lhůtu lze prodloužit v zákonem stanovených případech. 67
ONDRUŠ, Radek. Oprávnění státního zastupitelství na úseku ochrany dětí a mládeže. ASPI - původní nebo upravené texty pro ASPI. 2002. 68 Pokyn obecné povahy č. 6/2003 ze dne 5. 11. 2003, o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby dle § 62 nebo § 62a ZOR
37
3.6.3. Procesní otázky Ačkoliv NSZ může řízení zahájit z vlastní iniciativy, obvykle se zahajuje na podnět, který podává otec dítěte (ať už matrikový či biologický). Ale samozřejmě podnět může podat kdokoliv, třeba i státní orgán (sociální pracovník zjistí, že rodinné vztahy jsou uspořádány proti zájmům dítěte a rodiče jsou neaktivní). Podnět nemá stanovené náležitosti, je však vhodné, aby obsahoval co nejpodrobnější vylíčení skutkového stavu, potřebné důkazy a vysvětlení, proč je taková věc v zájmu dítěte, případně proč nebylo možné popřít otcovství ve lhůtě. Pokud se NSZ rozhodne se věcí zabývat, obvykle provede výslech účastníků. Osoby, které se k výslechu nedostaví, lze sankcionovat pořádkovou pokutou, případně je nechat předvést. Státní zastupitelství však nemůže vynucovat provedení krevní zkoušky či jiného znaleckého posudku. Může sice strany vyzvat k jejich provedení, jejich neprovedení však sankcionovat nelze. (Navrhovatel by je však měl provést ve vlastním zájmu, tedy pokud nepředloží jiné pádné důkazy.) Pokud NSZ i bez těchto důkazů shledá k podání žaloby důvody, může ji podat i bez nich. Soud už provedení nařídit může. NSZ může popřít otcovství i v situaci, kdy není naživu otec, matka ani dítě podle § 62 odst. 3 ZOR. (V takovém případě je ustanoven opatrovník.) Nicméně NSZ podá (podle odst. 1) takovou žalobu jen tehdy, pokud je to v zájmu dítěte. A lze si jen velmi obtížně představit, kdy je popření otcovství v zájmu již zesnulého dítěte (byť vyloučeno to není). Před výslovným zakotvením zájmu dítěte byla taková možnost využitelná např. v dědických či restitučních sporech potomků zesnulého dítěte, z praxe však není takový případ znám69. Popírání otcovství je nejčastější činností NSZ na netrestním úseku – cca 300 případů ročně70. Se změnou prokuratury na státní zastupitelství došlo i k drobné změně procesní úpravy. Generální prokurátor postupoval věc okresním prokuraturám, které provedly celé šetření, výsledek mu odeslaly a na základě toho se pak generální prokurátor rozhodl. V současné době NSZ vede řízení sám, pouze dožádá provedení jednotlivých úkonů po krajských SZ (§ 12b zákona o státním zastupitelství).
69
ONDRUŠ, Radek. Oprávnění státního zastupitelství na úseku ochrany dětí a mládeže. ASPI - původní nebo upravené texty pro ASPI. 2002. 70 ONDRUŠ, Radek. Oprávnění státního zastupitelství na úseku ochrany dětí a mládeže. ASPI - původní nebo upravené texty pro ASPI. 2002.
38
Samotné šetření provádí pověřený státní zástupce netrestního odboru Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud tento neshledá důvody k podání žaloby, věc sám odloží. Pokud důvody shledá, předá věc NSZ, který žalobu podá osobně.71 Proti rozhodnutí NSZ není opravný prostředek. V úvahu přichází opakovaný podnět (ten vyřizuje jiný státní zástupce netrestního odboru než podnět první). Další podněty (pokud neobsahují nové významné skutečnosti) jsou již vyřizovány „neprocesně“ – jejich podatel není vyrozuměn o odmítnutí. (Tím není dotčeno oprávnění NSZ věc znovu otevřít v rámci kontroly podle § 12 odst. 3 zákona o státním zastupitelství.) Teoreticky je možná ústavní stížnost, ale ÚS nepřísluší přezkoumávat úvahu NSZ – rodinně-právní uspořádání nevzniklo zásahem orgánu veřejné moci, ale svobodným rozhodnutím členů rodiny. Popěrné právo NSZ je třeba interpretovat jako zcela výjimečné oprávnění, k jehož přezkumu není ÚS příslušný. Je zcela v rukou NSZ, a pokud ten ho nevyužije, není to negativní správní (či jiné) rozhodnutí, které by ÚS mohl zrušit. ÚS nemůže „přikázat“ orgánu, aby svou pravomoc využil.72 (Ostatně teoreticky není ani nutné, aby NSZ své rozhodnutí odůvodňoval, ať už pozitivní či negativní.73) 3.6.4. Nová úprava Původní návrh NOZ popěrné právo NSZ zachovával, a to prakticky beze změny. Teprve později bylo odstraněno. Nicméně se tak stalo celkem pozdě, i rozšířená důvodová zpráva na NSZ občas odkazuje74. NOZ ingerenci NSZ zcela vypouští, nově bude rozhodovat soud, který může v individuálních případech prominout zmeškání lhůty. Podrobně byla nová úprava popsána v kapitole o popírání první domněnky, tedy jen shrnutí: § 792 NOZ Je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty, může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a veřejný pořádek. § 793 NOZ Vyžaduje-li to zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva, může soud i bez návrhu zahájit řízení o popření otcovství, bylo-li otcovství určeno souhlasným 71
ONDRUŠ, Radek. Oprávnění státního zastupitelství na úseku ochrany dětí a mládeže. ASPI - původní nebo upravené texty pro ASPI. 2002. 72 Nález I.ÚS 430/98 ze dne 18.11.1998 73 ONDRUŠ, Radek. Oprávnění státního zastupitelství na úseku ochrany dětí a mládeže. ASPI - původní nebo upravené texty pro ASPI. 2002. 74 ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2, s. 340
39
prohlášením rodičů, ale otec dítěte takto určený nemůže být jeho otcem. Soud zpravidla současně pozastaví výkon rodičovské odpovědnosti.
Nové § 792 a § 793 NOZ účelem odpovídají starým úpravám v § 62 a § 62a ZOR – v prvním případě (obecné popírání po lhůtě) může soud prominout zmeškání lhůty. Ve druhém případě (ohrožení práv dítěte v důsledku souhlasného prohlášení) pak soud rozhodne i bez návrhu.
40
4. Mezní případy Život je pestrý a zákon nikdy nemůže upravit všechny situace. Platí to i při určování a popírání rodičovství.
4.1.
Ex mortuo – od mrtvého dárce
Z literatury je znám případ, kdy se člověk otcem stal po smrti.75 Muž měl podstoupit léčbu nádorového onemocnění a bylo mu známo, že nenávratně poškodí jeho plodnost. Nechal si zmrazit sperma s úmyslem později počít dítě s pomocí asistované reprodukce. Muž však nemoci podlehl. Manželka se rozhodla využít zmražených pohlavních buněk a počít dítě i po smrti manžela. Případem se zabývala Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví, která však zákrok nedoporučila pro nedostatek právní úpravy (podle Frinty však nebylo rozhodnutí jednomyslné)76. Pojišťovna následně odmítla zákrok uhradit. Žena se obrátila na soukromou společnost zabývající se asistovanou reprodukcí. Aby se ujistila o zákonnosti svého počínání, zahájila jakýsi „kvazisoudní“ proces – s touto společností uzavřela soudní smír před Obvodním soudem pro Prahu 9. Pokud by byla procedura v rozporu se zákonem, soud by smír neschválil. Soud shledal, že jediná skutečně sporná otázka je souhlas dárce – po smrti totiž nelze udělit souhlas, který je nezbytný. Soud však souhlas dovodil z jednání muže, bylo totiž zřejmé, že s umělým oplodněním do budoucna souhlasil (pohlavní buňky nechal zmrazit právě proto).77 Etické otázky jsou důležité, ale stojí mimo zájem této práce. Mnohem důležitější otázka zní – kdo bude právním otcem dítěte? První domněnka je nepoužitelná, protože smrtí manželství zaniká. (Teoreticky je možné, že by se dítě narodilo do 300 dnů po zániku manželství, pokud by k umělému oplodnění došlo krátce po smrti manžela. O takový případ se ale nejedná.) Domněnka druhá je vyloučena, protože po smrti nikdo prohlášení činit nemůže. Ani třetí domněnka nepřipadá v úvahu, jelikož nedošlo k souloži.
75
Podrobně jej popisuje FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 807380-002-0., s. 166 an. 76 Např. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 247 považuje tento postup z neetický pro poškození zájmů dítěte – nemůže po otci dědit (v době smrti neexistovalo ani jako nasciturus), vyloučeny jsou i některé nároky soc. zabezpečení apod. 77 FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 80-7380-002-0., s. 168
41
V úvahu připadá ustanovení, které říká, že za otce je považován muž, který dal souhlas k umělému oplodnění. To však bylo do zákona přidáno až v roce 2006, případ se odehrál v roce 2001. Správný postup je zřejmě tento: Použije se § 54 ZOR – určení otcovství soudem. Odst. 2 sice říká, že otcem má být prohlášen muž, který s matkou v rozhodné době souložil, ale jak už bylo řečeno, soud může použít i jiné důkazy. Vzhledem k tomu, že je zcela jasné, kdo je biologickým otcem, není nutné konstruovat nějaké složité domněnky či dokonce dokazovat soulož a soud by bez problémů měl prohlásit za právního otce zesnulého otce biologického. Dítě je sice v několika ohledech znevýhodněno (nemůže po otci např. dědit, jelikož v době smrti neexistovalo ani jako nasciturus). Stejně tak svého otce nikdy nepozná (ale to ani v přirozených situacích, kdy otec zemře před porodem). Přes všechny tyto nevýhody je dítě nepochybně v lepším postavení, než kdyby se nikdy nenarodilo. Stejně tak matka (v době případu v poměrně pokročilém věku) sama prohlašovala, že už nemá zájem navazovat nový vztah a zakládat novou rodinu – i ona tak vyšla z celé věci lépe.
4.2.
Anonymní porody
V českém právu je mateřství dáno faktem porodu. Země, jejichž občanské právo vychází z francouzské tradice, požadují kromě aktu porodu i výslovné uznání mateřství matkou. Tím jsou umožněny tzv. anonymní porody78. Jak je to v českém právu? Je třeba rozlišit tzv. anonymní porody a porody s utajením totožnosti matky: Anonymní porody právo výslovně neřeší – jedná se o faktickou situaci, kdy totožnost matky není z objektivních důvodů známa. Matka dítě porodí v tajnosti a později ho odloží, ať už do „babyboxu“ či kdekoliv jinde, třeba i s úmyslem jej usmrtit. Takové dítě má statut nalezence a situace se řeší nikoliv podle předpisů soukromého práva, ale podle různých zákonů na sociálněprávní ochranu dětí a o zákonu o matrikách (tato úprava ale není příliš kvalitní, např. zákon o matrikách pouze v § 17 pouze odkazuje na výsledky policejního šetření). Mnohem složitější je situace u porodů s utajením totožnosti matky. Jak už bylo řečeno výše, některé země umožňují matce neuznat mateřství. I české právo zná porod s utajením totožnosti. Tento institut byl do českého práva přidán v roce 2004 s cílem nabídnout
78
HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 238
42
alternativní řešení matkám, které by jinak mohly situaci řešit opuštěním či vraždou dítěte79. V ZOR bychom je však hledali marně. Najdeme jej v zákoně č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (do roku 2012 v zákoně o péči o zdraví lidu). Takové systematické zařazení je kritizováno80, protože upravuje otázku výsostně soukromoprávní (mateřství) v předpise veřejného práva. Jméno matky je vedeno odděleně a tato část zdravotní dokumentace je zapečetěna a personál je vázán mlčenlivostí. Tato právní úprava je však velice nedokonalá, právně totiž rodička stále zůstává matkou dítěte, takže se dostáváme do paradoxní situace, kdy dítě má matku (což komplikuje např. ustanovení poručníka nebo osvojení), její identita je však tajná. Zákon o matrikách říká, že matka se do matriky nezapisuje, dítě však má mít příjmení matky. A lze najít i celou řadu dalších vnitřních rozporů (např. jak postupovat, když je matka nezletilá?). Kromě toho zákon říká, že dokumentaci je možné rozpečetit pouze po rozhodnutí soudu, zcela však chybí podmínky i procesní úprava. Není vyřešen rozpor s právy dítěte (znát své rodiče a svůj původ), postavení otce vůbec není řešeno. NOZ tuto situaci neřeší, musíme tedy čekat na další novelizace.
4.3.
Surogační mateřství
Jde o situace, kdy žena z biologických důvodů není schopna počít dítě, ale ani jej donosit po umělém oplodnění. Proto je vybrána jiná žena, která (většinou po uzavření patřičné smlouvy) toto dítě donosí. Na rozdíl od předchozího případu můžou být použity pohlavní buňky dárkyně, takže surogační matka vlastně nosí dítě pro jeho matku biologickou a toto dítě ji později předá. Podle etické komise Sekce asistované reprodukce jde o metodu etickou tam, kde je k jejímu použití medicínský důvod81. Přesto její použití zatím není doporučováno, jelikož právní řád na ni není připraven. Matkou totiž bude určena surogační matka (jelikož ona dítě porodí) a „převod“ musí být řešen adopcí či fiktivními soudními spory. (Nehledě na to, že pokud žena, která dítě porodí, se jej nechce vzdát, není možné ji k tomu nutit, i když existuje předchozí smlouva – mateřství nelze určit smlouvou.82)
79
PARLAMENT ČR: Důvodová zpráva k zákonu 422/2004 Sb. Např. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, str.241 81 HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4, s. 239 82 Slovenská právní úprava výslovně určuje takové smlouvy za neplatné, v českém právu to lze snadno zjistit interpretací OZ. 80
43
Je proto nešťastné, že NOZ tuto situaci neřeší. Nejedná se přitom o vzácný jev – v USA v roce 2006 se narodilo touto cestou 35 000 dětí a jejich počet stále stoupá. Je pravděpodobné, že tomu tak bude i v Evropě.83
83
SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa? Bulletin advokacie, 2011, č. 6, s. 26
44
5. Judikatura 5.1.
Ústavní soud
Nález Pl. ÚS 15/09, č. 244/2010 Sb. Tento nález byl již zmiňován v kapitole o popěrných lhůtách a jde zřejmě o nejvýznamnější nález ÚS k problematice popírání otcovství. Právní závěry už byly popsány, nyní shrnu skutkový stav: Otec (manžel matky) našel důkazy o vztahu své manželky k jinému muži. Vzhledem k tomu, že v době početí dítěte byl na služební cestě, pojal důvodné podezření, že otcem není. Provedl test DNA u soukromé společnosti, který jeho podezření potvrdil. Vzhledem k tomu, že již uplynula lhůta pro popření otcovství, obrátil se na NSZ, který však jeho žádosti nevyhověl: test DNA je pouze soukromou listinou, která není dostatečným důkazem, matka se dalším testům podrobit nemohla, NSZ pak nemá právní prostředky pro vynucení testu. Muži tedy nezbylo, než se obrátit na soud – ten jeho žalobu samozřejmě zamítl a ani odvolací či dovolací soud mu nevyhověly. Muž se tedy obrátil na ÚS, svou ústavní stížnost postavil nikoliv na protiústavní aplikaci práva, ale na protiústavnosti samotné objektivní lhůty. Své tvrzení opřel o judikaturu ÚS (která zákonodárce „kárala“ za nevhodné řešení, nikdy však přímo do zákona nezasáhla) a o četné judikáty ESLP, který (jak bude dále uvedeno) přikládá biologickým vztahům značnou váhu. ÚS mu vyhověl. Jednak shledal vadnou dosavadní praxi NSZ, který měl v tomto případě zasáhnout, jednak zrušil dané ustanovení ZOR pro rozpor s právem na ochranu osobního a rodinného života a právem na soudní ochranu.
5.2.
ESLP
Obecně lze říci, že ESLP se přiklání k názoru, že je třeba dosahovat soulad mezi biologickým a právním otcovstvím a vědomě připustit rozpor je možné jen výjimečně. Ahrens v. Německo (stížnost č. 45071/09) a Kautzor v. Německo (stížnost č. 23338/09) V citované věci byli stěžovatelé prokazatelně biologickými otci, kteří se domáhali popření otcovství vůči otci úředně zapsanému. Vnitrostátní soudy jejich požadavek zamítly, protože
45
obě děti žily se svým právním (nebiologickým) otcem v plně funkčních rodinách se silnými sociálními vazbami. Federální ústavní soud rozsudky potvrdil. ESLP stížnost zamítl. Uznal sice, že došlo k porušení práva obou mužů na soukromý život, konstatoval však, že Úmluva nezakládá právo biologického otce na určení otcovství a je tedy nutné použít princip proporcionality. V souzených případech došel ESLP k závěru, že zájem dítěte a jeho fungující rodiny je vyšší než právo biologického otce na popření otcovství. Kroonová a další v. Nizozemí (stížnost č. 18535/91) Stěžovatelka se svým partnerem se domáhala určení otcovství k jejich společnému dítěti. Nizozemské úřady jim však nevyhověly, protože domněnka otcovství svědčila manželi stěžovatelky, ačkoliv ten otcem prokazatelně nebyl. ESLP stížnosti vyhověl, protože právo nemůže udržovat domněnku otcovství, která je jak ve zjevném rozporu s realitou, tak s přáním všech zúčastněných. (Tento rozsudek byl jedním z podkladů pro zrušovací nález Pl. ÚS 15/09.) K podobnému závěru došel soud i ve věci Shofman proti Rusku, stížnost č. 74826/01. Yildirim v. Rakousko (stížnost č. 34308/96), Rasmussen v. Dánsko (stížnost č. 8777/79) V těchto rozsudcích ESLP naopak porušení neshledal, protože lhůta sice existuje, ale má subjektivní povahu. V tu chvíli získává větší váhu zájem dítěte a rodiny na stabilních sociálních a citových vazbách. Těmto stížnostem tedy soud nevyhověl. Paulík v. Slovensko ze dne 10. 10. 2006 (stížnost č. 10699/05) Stěžovatel Josef Paulík byl v 70. letech 20. století soudem určen jako otec dítěte. Během celého paternitního řízení své otcovství popíral. Byla provedena krevní zkouška, která jeho otcovství nevyloučila (nicméně vzhledem k nepřesnosti tehdejších metod ani nepotvrdila). Rozsudek ze dne 2. 2. 1970: Paulík sice plnil vyživovací povinnost, matka mu však neumožnila kontakt s dcerou, setkali se až po 18 letech. Až v roce 2004 byl proveden test DNA, který otcovství zcela vyloučil, což vedlo k tomu, že dcera i matka přerušily s Paulíkem veškeré styky. Stěžovatel se domáhal zrušení svého otcovství, po 30 letech však neměl k tomuto žádné prostředky. Ani státní zastupitelství mu nevyhovělo, protože otcovství bylo určeno soudem (i když při výslechu všichni zúčastnění s popřením souhlasili). Stěžovatel se obrátil na Parlament, aby tento legislativní cestou vytvořil podmínky pro řešení situace. Ten mu však nevyhověl a místo toho doporučil zrušení rozsudku mimořádným dovoláním státního zástupce. Stěžovatel proto podal ústavní stížnost.
46
ESLP stěžovateli vyhověl, a to i přesto, že od určení otcovství uplynulo již 30 let. ESLP však konstatoval, že toto je řešení výjimečné. Nicméně pokud právní domněnka zcela zjevně neodpovídá biologické realitě a všichni zúčastnění mají zájem na jejím zrušení, nelze ji dále uměle udržovat proti vůli všech relevantních subjektů. Podpůrným důvodem byla i nerovnost, protože muži, jejichž otcovství bylo určeno jinak než soudním rozhodnutím, by měli v dané věci lepší postavení.
47
Závěr Úprava určování a popírání otcovství v NOZ do značné míry vychází z úpravy současné. Některá ustanovení jsou obsahově zcela totožná. Pravda, jsou zde změny formulační, jsou vyjasněny některé sporné momenty (byť NOZ často jen uzákoňuje to, k čemu došla interpretací praxe) a také zapracovává nejnovější poznatky a možnosti vědy. Přesto ale nelze v žádném případě mluvit o diskontinuitě, právě naopak – většina judikatury i stávající praxe bude stále aplikovatelná i po 1. lednu 2014. Pokud už NOZ provádí razantnější změny, jde většinou o změny k lepšímu. Pozitivně lze hodnotit např. zrušení popěrného práva NSZ, čímž je jasně deklarováno, že veřejná moc by měla zasahovat do soukromých záležitostí rodiny jen minimálně. Stejně tak musíme souhlasit se zákonným vyjasněním některých sporných formulací, zjednodušením řady procedur a vypuštění některých ustanovení, které páchaly více škody než užitku. Velmi pozitivní je pak nová úprava popěrných lhůt, kterou však zákonodárce zapracoval již v roce 2012 v reakci na nález Ústavního soudu. Tyto novinky ve svém souhrnu výrazně posilují roli rodiny a otcovství ve společnosti. Na druhou stranu však musím konstatovat, že tato práce není úplná. Dosud totiž chybí nová kodifikace civilního procesního práva, která měla podle vlády nabýt účinnosti s NOZ, v době vzniku této práce (srpen 2013) však stále nebyla schválena. Bez této úpravy nelze nové rodinné právo hodnotit v jeho úplnosti, nepředpokládám však, že by nové procesní normy do celé věci zasáhly zcela zásadní měrou.
48
Zdroje Právní předpisy Zákon 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů Zákon 265/1949 Sb. o právu rodinném, ve znění pozdějších předpisů Zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon 89/2012 Sb., občanský zákoník (Nový občanský zákoník) Zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů Pokyn obecné povahy č. 6/2003 ze dne 5. 11. 2003, o postupu státních zástupců při prošetřování předpokladů žaloby dle § 62 nebo § 62a ZOR
Literatura ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. FRINTA, Ondřej: Určování otcovství mimo rámec domněnek zákona o rodině, s. 163 an. in KNOLL, Vilém a Václav BEDNÁŘ. Naděje právní vědy: Býkov 2006, 1. vyd. Plzeň: Čeněk, 2006, 596 s. ISBN 80-7380-002-0. FRINTA, Ondřej. Asistovaná reprodukce - nová právní úprava. Právní fórum. 2007, s. 11. FRINTA, Ondřej. Určování rodičovství (nejen) v návrhu nového OZ. Sborník příspěvků z konference Olomoucké právnické dny 2008. 217-223, s. 217-223. ISSN 978-80-903400-3-9. GOJOVÁ, Jiřina. Kdy popřít otcovství?. Právní fórum. 2011, č. 1, s. 36. HOLUB, Milan, Hana NOVÁ, Lubomír PTÁČEK a Jana HYKLOVÁ. Zákon o rodině: s komentářem, judikaturou a předpisy souvisícími. 9. aktualiz. a přeprac. vyd., v nakladatelství Leges první. Praha: Leges, 2011, 456 s. ISBN 978-80-87212-96-7. HRUŠÁKOVÁ, Milana. Zákon o rodině ; Zákon o registrovaném partnerství: komentář. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2009, XXVIII, 558 s. ISBN 978-80-7400-061-4. JEŽKOVÁ, Gabriela. Právní problémy určování otcovství. Právní rádce. Praha: Economia a.s., 1998, č. 4, s. 9. ISSN 1210-4817. KLIMENTOVÁ, Dagmar. Dánská první úprava otcovství, in WINTEROVÁ, Alena a Jan DVOŘÁK. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, 630 s. ISBN 978-80-7357-432-1. 49
KOPALOVÁ, Michaela. Právo na popření otcovství na základě nově zjištěných biologických dat. Právní fórum. 4120071-5, s. 1-5. KRISTKOVÁ, Veronika. Práva dítěte a procesní praxe českých soudů. Právní fórum. 2005, č. 11, s. 73. MADLEŇÁKOVÁ, Lucie. Lze prohlásit rodičovství k osvojenému dítěti?. Právní fórum. 2012, č. 9, s. 428. MEGELOVÁ, Jana. K zákonné podmínce použití ust. § 62 zákona o rodině – zájmu dítěte na popření otcovství. Bulletin advokacie. -6200740-42, s. 40-42. MELICHAROVÁ, Dita. Třetí domněnka otcovství - přežitý relikt?. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, s. 311-318. ISSN 978-80-7357-432-1. MELICHAROVÁ, Dita. Některé aspekty dokazování v řízení o určení otcovství. Míľniky práva v stredoeurópskom priestore 2009. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2009. ISSN 978-80-7160-295-8. MELICHAROVÁ, Dita a Ondřej FRINTA. Určování a popírání rodičovství - vývoj právní úpravy a judikatury v 19. a 20. století. 200 let Všeobecného občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 451-469. ISSN 978-80-7357-753-7. ONDRUŠ, Radek. Činnost státního zastupitelství ČR na netrestním úseku v letech 1994-1998. ASPI - původní nebo upravené texty pro ASPI. 1999. ONDRUŠ, Radek. Oprávnění státního zastupitelství na úseku ochrany dětí a mládeže. ASPI původní nebo upravené texty pro ASPI. 2002. PARLAMENT ČR A VLÁDA ČR: Důvodová zpráva k zákonu č. 84/2012 Sb., změna zákona o rodině, Parlament ČR, 2012, dostupné on-line na www.psp.cz PLECITÝ, Vladimír. Zákon o rodině: komentář, judikatura, prováděcí předpisy, souvisící předpisy : stav k 1.10.2007. Praha: Eurounion, 2007, 521 s. ISBN 978-80-7317-063-9. PODHRÁZKÝ, Milan. Určení otcovství k dítěti narozenému mimo manželství. Právní fórum. 2009, č. 9, s. 397. RADVANOVÁ, Senta. "Dvojí tvář" druhé domněnky otcovství. Pocta Petru Hlavsovi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009, s. 199-207. ISSN 978-80-903400-9-1. SKÁCEL, Jindřich. Est mater semper certa? Bulletin advokacie, 2011, č. 6, s. 26 SPÁČIL, Jiří. Určení a popření otcovství po novele zákona o rodině. Bulletin advokacie. 9199831-34, s. 31-34.
50
ŠÍNOVÁ, Renáta, Dita FRINTOVÁ a Alena WINTEROVÁ. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 362 s. ISBN 978-80-87212-50-9. VLASTNÍK, Jiří. Nový občanský zákoník: Některé připomínky k návrhu občanského zákoníku. Bulletin advokacie. Praha: Česká advokátní komora v Praze, 2011, č. 11, s. 30. ISSN 1210-6348. WINTEROVÁ, Alena. Určení otcovství nad rámec zákonných domněnek. Správní právo. 365-62003314-318, s. 314-318. WINTEROVÁ, Alena. Otcovství: (úvaha). in WINTEROVÁ, Alena a Jan DVOŘÁK. Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Vyd. 1. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, 630 s. ISBN 978-80-7357-432-1. ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Status - rodinné právo - nový občanský zákoník. Správní právo. Ministerstvo vnitra.. -- ISSN 0139-6005. -- 36/5-6 (2003), s. 295-298
Judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 693/2010 Rozsudek ESLP Ahrens v. Německo (45071/09), Rozsudek ESLP Kautzor v. Německo (stížnost č. 23338/09) Rozsudek ESLP Paulík proti Slovensku, stížnost. č. 10699/05 Rozsudek ESLP Yildirim proti Rakousku, stížnost č. 34308/96, Rozsudek ESLP Rasmussen proti Dánsku, stížnost č. 8777/79 Nález Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 15/09
51
Příloha č.1
Vzor žaloby Obvodní soud pro Prahu 5 Náměstí Kinských 5 150 74 Praha 5 Žalobce: Tomáš T. Máchova 28 252 67 Tuchoměřice 1. Žalovaná Růžena T. Nádražní 7 155 00 Praha 5 2. Žalovaná Nezletilá Rozálie T. Narozena 22.03.2006 Nádražní 7 155 00 Praha 5
Žaloba manžela matky nezletilé Rozálie T, nar. 22.03.2006 o popření otcovství k nezletilému Počet stejnopisů: (trojmo) Přílohy: -
Kopie oddacího listu
-
Kopie rodného listu nezletilé
I. Žalobce a prvá žalovaná uzavřeli spolu dne 16.10.2003 před Městským úřadem Prahy 2, Nové Město č.p. 1 manželství, které dosud trvá. Za trvání manželství se narodila druhá žalovaná. O narození nezletilé Rozálie jsem se dozvěděl 22.03.2006, tj. v době od níž do podání této žaloby neuběhlo více než šest měsíců. Podle zákona o rodině jsem jako manžel matky nezletilé považován za otce tohoto dítěte.
52
Důkazy: -
Oddacím listem
-
Rodným listem nezletilé
-
Výslechem účastníků řízení II.
Po vzájemné dohodě manželka dne 06.02.2006 podala u Obvodního soudu v Praze 5 žalobu o rozvod našeho manželství. S žalovanou jsme se shodli na tom, že oba nemáme zájem na obnovení společného soužití, a že naše manželství neplní žádnou společnou funkci. Důkazy: -
Výslechem účastníků řízení
-
Spisem vedeným u Obvodního soudu v Praze 5
III. S ohledem na atmosféru, jaká mezi mnou a první žalovanou od roku 2005 panuje, jsme se přestali úplně intimně stýkat. V lednu roku 2005 prvá žalovaná navázala mimomanželský vztah s R.M.. Mám za to, že nezletilá Rozálie, druhá žalovaná, se narodila právě z intimních styků prvé žalované s jejím přítelem R.M. S tímto mužem prvá žalovaná stále udržuje poměr a po rozvodu našeho manželství hodlají údajně uzavřít manželství. Pan R.M. potvrdil, že bude uznávat otcovství k druhé žalované. Důkazy: -
Výslechem žalobkyně
-
Výslechem žalovaného
-
Výslechem svědka R.M.
IV. Vzhledem k tomu, že je vyloučeno, abych jako manžel prvé žalované byl otcem nezletilé, navrhuji, aby soud po provedeném dokazování a řízení vynesl tento
r o z s u d e k:
Určuje se, že žalobce T.T., není otcem druhé žalované, nezletilé Rozálie z matky první žalované R.T..
53
Příloha č.2
Výňatek z rozsudku Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v právní věci žalobce
t a k t o:
I. Určuje se, že žalobce T.T. není otcem nezletilé R.Z. z matky R.T. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
O d ů v o d n ě n í:
Nezletilá žalovaná se narodila před uplynutím doby 300 dnů od zániku manželství žalobce a prvé žalované, a proto se žalobce podle § 51 odst. 1 zákona o rodině považuje za otce nezletilé. Toto otcovství lze podle § 58 odst. 1 zák. o rodině popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by žalobce mohl být otcem dítěte. Podle § 57 odst. 1 zák. o rodině může manžel (a to i bývalý manžel) podat žalobu na popření otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce (bývalé manželce) narodilo dítě.
Žaloba byla podána před uplynutím šesti měsíců od narození nezletilé, není tedy pochyb, že byla podána ve lhůtě stanovené v § 57 odst. 1 zák. o rodině. Otcovství žalobce by bylo vyloučeno především tehdy, kdyby prokázal, že v době rozhodné pro početí nezletilého mezi ním a matkou nezletilého nedošlo vůbec k intimnímu styku. Z výpovědí účastníků řízení a svědecké výpovědi R.M. vzal soud za prokázáno, že k intimnímu styku mezi žalobcem a prvou žalovanou nedošlo v rozhodné době, je tedy vyloučeno, že žalobce nemůže být otcem nezletilé druhé žalované. Jelikož bylo prokázáno, že žalobce nemůže být otcem nezletilé žalované, soud žalobě na popření otcovství vyhověl.
Výrok o nákladech řízení proti prvé žalované je odůvodněn ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Úspěšnému žalobci vznikly náklady řízení, jelikož se jich výslovně u ústního jednání vzdal, soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Protože druhým žalovaným je
54
nezletilé dítě, o němž nebylo zjištěno, že by mělo nějaký majetek, a které nadto nemá žádný podíl na vzniku tohoto sporu, soud podle § 150 o.s.ř. proti němu žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Odůvodnění je ve zkrácené verzi podle § 157 odst. 4 o.s.ř.
55
