Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra ekonomických a sociálních věd. Platební styk v ČR. Diplomová práce. Bc. Petra Wimmerová

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Platební styk v ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Petra Wimmerová Finance

Vedoucí práce:

Doc. JUDr. Lubomír Grúň, Csc.

Břeclav

Duben 2010

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci „Platební styk v ČR“ zpracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury.

Ve Valticích dne 15. dubna 2010

Petra Wimmerová

2

Děkuji vedoucímu diplomové práce, panu Doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc, za jeho ochotu, vstřícný přístup, za uţitečné rady a připomínky.

3

Anotace Předmětem diplomové práce je platební styk v ČR. Cílem je charakteristika vývoje, právní úprava, formy a organizace platebního systému, systém zúčtování a platební systémy v rámci EU. Mou snahou bylo zpracovat předmět práce systematicky, najít odpověď na stanovenou hypotézu a úspěšně tak splnit cíl práce. První část objasňuje obecné vymezení a nástin historie platebního styku jak v Evropě, tak na našem území. Dále potom peníze, jako objekt platebního styku a právní úpravu platebního styku v ČR. Následuje pojednání o jeho formách a nástrojích. Další část je věnována struktuře platebního styku především v tuzemsku, ale i v zahraničním platebním styku a závěrečná část pojednává o platebních systémech v EU.

Annotation The thesis, is a payment in the country. The aim is characteristic of the development, regulation, and organization forms of payment systems, settlement systems and payment systems within the EU. My intention was to handle the subject of systematic work, find the answer to a tent hypothesis and successfully accomplishes the work. The first part provides a general definition and an outline of the history of payments in Europe, so in our country. Then on the money, as the object of payment and payment rules in the country. A discourse of its forms and instruments. Another section is devoted to the payment mainly domestic but also foreign payments and final part deals with the payment systems in the EU.

4

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1. Obecné vymezení a historie platebního styku ................................................................... 9 1.1

Nástin historie platebního styku v Evropě ............................................................ 10

1.2 Nástin historie platebního styku na území našeho státu ............................................ 12 1.3 Peníze jako objekt platebního styku .......................................................................... 15 1.4 Právní úprava platebního styku v ČR ........................................................................ 16 1.4.1 Zákon o platebním styku z roku 2003 ................................................................ 18 1.4.2. Zákon o platebním styku z roku 2009 ............................................................... 19 2. Formy a nástroje platebního styku .................................................................................. 22 2.1 Hotovostní platební styk ............................................................................................ 23 2.2. Bezhotovostní platební styk ..................................................................................... 25 2.3 Hladké platby............................................................................................................. 28 2.3.1. Příkaz k úhradě .................................................................................................. 28 2.3.2. Příkaz k inkasu .................................................................................................. 29 2.4 Šek ............................................................................................................................. 29 2.5 Platební karty ............................................................................................................. 31 2.6 Dokumentární platby ................................................................................................. 33 2.6.1. Dokumentární akreditiv ..................................................................................... 34 2.6.2 Dokumentární inkaso.......................................................................................... 37 2.7. Bankovní záruka ....................................................................................................... 38 2.8 Směnka ...................................................................................................................... 40 3. Platební systém a struktura platebního styku .................................................................. 42 3.1 Bankovní spojení ....................................................................................................... 43 3.1.1 Bankovní spojení v tuzemském platebním styku ............................................... 43 3.1.2 Bankovní spojení v mezinárodním platebním styku .......................................... 43

5

3.2 Korespondenční platební systém ............................................................................... 44 3.3 SWIFT ....................................................................................................................... 45 3.4 Clearingový platební systém ..................................................................................... 47 3.5 Struktura platebního styku v České republice ........................................................... 48 3.5.1. Systém CERTIS ................................................................................................ 49 3.6. Shrnutí kapitoly ........................................................................................................ 51 4. Platební systémy v EU ..................................................................................................... 53 4.1 Platební systém TARGET ......................................................................................... 54 4.2 Platební systém TARGET2 ....................................................................................... 55 4.3 Platební systémy EBA ............................................................................................... 57 4.3.1 Platební systém EURO1 ..................................................................................... 58 4.3.2 Platební systém STEP1....................................................................................... 58 4.3.3 STEP2 ................................................................................................................. 58 4.4. Platební systém CLS ................................................................................................. 59 4.5 SEPA ......................................................................................................................... 60 4.5.1 Nástroje SEPA .................................................................................................... 62 4.5.2. SEPA v ČR ........................................................................................................ 65 4.5.3 Analýza nákladů, přínosů a příleţitostí SEPA.................................................... 65 Závěr .................................................................................................................................... 68 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 70 Seznam pouţitých zkratek ................................................................................................... 72 Seznam pouţitých tabulek a obrázků .................................................................................. 74 Seznam příloh ...................................................................................................................... 75

6

Úvod Platební styk hraje důleţitou roli v ţivotě kaţdého z nás. Provádíme hotovostní úhrady, jsme majitelé běţného či jiného účtu v bance a vyuţíváme jejich sluţeb. Mnozí z nás jiţ pracují se sluţbami poskytovanými prostřednictvím elektronického bankovnictví a provádějí platby přes internet. Oblast platebního styku je velice dynamická. V posledních letech nastal veliký rozvoj jeho organizace a právní úpravy v celoevropském měřítku. Vzhledem k tomu, ţe se Česká republika 1. května 2004 stala členem Evropské unie (dále jen „EU“), nastaly změny i ve vnitrostátním právním řádu a pociťujeme tak dopady evropské legislativy, stejně jako panevropských iniciativ a projektů, jeţ si kladou za cíl integrovat evropský platební styk. Projekt SEPA (Single Euro Payments Area, v češtině Jednotná oblast plateb v eurech) má v záměru v budoucnosti odstranit tuto diferencovanou strukturu vytvořením takové platební zóny, kde by realizace plateb probíhaly za stejných podmínek a stejným způsobem bez ohledu na hranice států. Velmi aktuální otázkou je transpozice směrnice o platebních sluţbách1 do vnitrostátního právního řádu České republiky (dále téţ „ČR“). Samotné zavádění SEPA v ČR je oblastí velmi často diskutovanou, a to nejen mezi odborníky. V blízké budoucnosti, kdy u nás bude přijato euro, dolehnou dopady tohoto kroku na vnitrostátní platební systém a celou jeho organizaci, jelikoţ budeme muset povinně migrovat na transevropský expresní systém zúčtování plateb v reálném čase – TARGET2. K tomuto systému se připojily stávající země eurozóny a i některé státy EU, které nejsou členy eurozóny, přibliţně před rokem. Platební styk v ČR je nutno vnímat, z výše uvedeného, v celoevropském kontextu. Jedním z důvodů, proč jsem si vybrala otázku platebního styku v ČR, je jeho rychlý vývoj vpřed a dynamika v jeho struktuře s ohledem na celý rámec EU, kam naše země spadá. Kaţdodenní provádění platebního styku nejen v mém zaměstnání, ale i coby občana, provádějícího hotovostní i bezhotovostní platby, se mi stalo výzvou k pečlivějšímu prostudování dané problematiky a vytvoření si tak vlastních stanovisek, se kterými bych se chtěla v rámci mojí závěrečné diplomové práce s jejími čtenáři podělit.

1 2

Směrnice Evrospkého parlamentu a Rady č. 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu §1 odst. 1 a 3 zákona č. 21/1992 Sb.., o bankách, ve znění pozdějších předpisů

7

Cílem mojí diplomové práce je obecné vymezení a nahlédnutí do historie platebního styku v Evropě a na území našeho státu, zaměření se na jeho právní úpravu včetně nového zákona o platebním styku v ČR, vymezení forem, nástrojů a jeho struktury a závěrem podat charakteristiku a deskripci platebních systémů v EU. Při vypracovávání této práce jsem pouţila převáţně metodu analyticko deskriptivní a doplňkově metodu historickou. Vycházela jsem ze široké škály jak domácích, tak zahraničních pramenů vztahující se k dané problematice. Do práce jsem se snaţila zahrnout i své poznatky získané studiem, uspořádat si je a doplnit je svými vlastními názory. Jako předpoklad pro úspěšné splnění práce jsme si stanovila hypotézu, ve které tvrdím, ţe mezibankovní platební systém CERTIS je vysoce efektivní a organizace platebního styku v ČR je na vysoké úrovni. Předpokládám, ţe po důkladném prostudování zmíněného systému a platebních systémů v EU se moje hypotéza potvrdí. Samotnou práci rozdělím na 4 hlavní kapitoly. V první kapitole se budu zabývat obecným vymezením a nástinu historie platebního styku jak v Evropě, tak na našem území, penězi, jako objektem platebního styku a právní úpravě platebního styku v ČR. Ve druhé kapitole pojednám o formách a nástrojích platebního styku. Předmětem třetí kapitoly, bude struktura platebního styku především v tuzemsku, ale i v zahraničním platebním styku a poslední kapitolu zasvětím rozboru platebních systémům v EU. Přeji si, aby byla moje práce srozumitelná a přehledná jak pro odborníky, tak pro lidi z veřejnosti, kterým by mohla být uţitečným průvodcem v dané tematice platebního styku v ČR a platebních systému v rámci EU, kam naše země od 1. 5. 2004 patří.

8

1. Obecné vymezení a historie platebního styku V úvodu této kapitoly je nezbytné hned z počátku vymezit pojem „platební styk“, který je zároveň klíčovým pojmem celé této práce. Platební styk je jednou z klíčových činností obchodních bank. Obchodní banky jsou institucemi finančního trhu, jeţ jsou v souladu s platnou českou právní úpravou definovány jako právnické osoby se sídlem v České republice zaloţené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry, a které k výkonu těchto činností mají povolení působit jako banka. Kromě těchto činností smí banka vykonávat, jestliţe z povolení nevyplývá nic jiného, mimo jiné i platební styk a zúčtování. 2 Můţeme tedy říci, ţe platební styk je proces předání peněz od dluţníka k věřiteli, zahrnuje však také veškeré hotovostní a bezhotovostní platby, které provádějí banky pro sebe, respektive pro své klienty. Bankovní bilance rozeznává tři typy bankovních obchodů. Na jedné straně obchody pasivní a aktivní, které se odráţí na příslušné straně obchodní bilance banky a na druhé straně obchody neutrální (mimobilanční), které se v bilanci nepromítají a banka se při jejich realizaci nevyskytuje ani v dluţnickém ani ve věřitelském postavení. Veškeré bankovní sluţby, jeţ jsou poskytovány klientům při zprostředkování platebního styku, se řadí do skupiny obchodů bilančně neutrálních. Platí tedy, ţe ekonomické výsledky činnosti bank v oblasti platebního styku se projevují ve výkazu zisku a ztrát (výsledovce) a nikoli v rozvaze (bilanci). Za jejich uskutečnění si pak banka účtuje různé poplatky a provize. Obchodní banky poskytují své klientele širokou škálu sluţeb a nezastupitelné místo zaujímá provádění tuzemského a zahraničního platebního styku, který dále dělíme na hotovostní a bezhotovostní, o čem blíţe pojednává následující kapitola. Pro stručný nástin, v hotovostním platebním styku probíhá tento proces přímo, závazek je tedy uhrazen v hotovosti prostřednictvím bankovek a mincí. Naopak v bezhotovostním platebním styku probíhá nepřímo, prostřednictvím pošt a bank, případný dluh je uhrazen tzv. účetními penězi, například vystavením šeku či připsáním příslušné částky na účet příjemce.

2

§1 odst. 1 a 3 zákona č. 21/1992 Sb.., o bankách, ve znění pozdějších předpisů

9

1.1

Nástin historie platebního styku v Evropě

Počátky platebního styku sahají do dávné historie. Jiţ v 1. tisíciletí př. n. l. v Egyptě, Řecku, Babylónii a v celém východním Středomoří se objevovaly prvopočátky „bankovních operací“. Nemůţeme sice hovořit o klasických formách bankovnictví, ale rozvoj peněţnictví a finančnictví dal podnět k vytvoření základů bankovních operací. Rozvinuté formy platebního styku v antickém Řecku najdeme v řeckých osadách na východním a postupně i západním pobřeţí jiţ v 7. století př. n. l., které se staly centry obchodování, směnárenské činnosti, ale i uskutečňování „hotovostních plateb“ ve svém regionu, prostřednictvím obchodníků z jiné osady, se kterými je spojovaly obchodní kontakty. I v Římě se zejména od 2. století př. n. l. rozšířily rané formy platebního styku. Po poráţce Kartága začaly římské osady přebírat vůdčí pozici v dálkovém obchodě. Do této doby můţeme datovat i rozvoj raného „bezhotovostního„ platebního styku. Většina římských obchodníků a peněţníků, působící v různých oblastech Středomoří, měla svá sídla a majetky v Římě a okolí. Ti většinou realizovali z pověření obchodních partnerů sídlících v Římě platby místních dodavatelů, a to nejen v římských denárech, nýbrţ velmi často i v místních penězích. Jejich římští partneři jim pak poukazovali odpovídající protihodnotu v římské měně do jejich „pokladnic“ v Římě.

3

Je tedy zřejmé, ţe s rozvojem dálkového

obchodu se zároveň rozvíjel prvotní platební styk. Kromě středomořského obchodu se začíná rozvíjet v 8. a 10. století i obchod v centrální Evropě. Na významu začínají nabývat obchodní centra ve Francii, Itálii a ve Španělsku. Zejména severoitalská města Benátky, Janov, Florencie či Milán v 11. a 12. století upevňují své postavení a stávají se centry obchodního ţivota, rozvíjející se v následujících stoletích. V zmíněných městech se začal utvářet prototyp obchodních společností, kde se nejprve sdruţovali obchodníci z jedné rodiny a následně i obchodníci bez příbuzenského vztahu. Největší z nich se začaly zaobírat bankovní činností a poskytovaly svoje zkušenosti a sluţby z oblasti platebního styku dále, zejména obchodníkům a obchodním společnostem. V této době hovoříme o tzv. finančních domech, jejichţ hlavním úkolem byla především směnárenská činnost, poukazování peněz na dálku a poskytování úvěru. Při poskytování 3

Šenkýřová, B. A kol.: Bankovnictví I. – 2. aktualizované vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 1999, str. 14

10

peněz na dálku na místo vzdálené stovky kilometrů se zejména u vyšších částek kvůli bezpečnosti nevyplácelo převáţet peníze v hotovosti, nejen kvůli nebezpečnosti, nýbrţ i kvůli zdlouhavosti samotného převozu peněz. Z tohoto důvodu začalo ustanovování zástupců v určitém místě a tyto své pověřence měly velké bankéřské domy v řadě evropských měst. Vše se řešilo prostřednictvím směnek. Směnky ve svém původu znamenaly příkaz bankéři působícího na velkých mezinárodních trzích, aby k přesně stanovenému dni vyplatil z peněz sloţených příkazcem určitou sumu osobě, jejíţ jméno bylo v příkazu uvedeno.4 Pouţívání směnek se ze střední Itálie rozšířilo v raném novověku i do Evropy střední a západní. Můţeme říci, ţe téměř ve stejné době a za stejných podmínek vznikl v Janově a Benátkách v rámci zámořského obchodu tzv. ţirový platební styk. Obsahoval jednostranné příkazy k výplatě peněz, ale i čisté převody na účet. Provádějící banka přitom zatíţila depozitní účet platícího klienta a připsala částku na účet příjemce platby. Fiktivní účetní měny tehdejších bank byly základem tohoto ţirového platebního styku. Za nevýhodu bychom mohli povaţovat nutnost přítomnosti obou stran při převodu. Přestoţe Banco Di Rialto v Janově jiţ od konce 16. století od přítomnosti dluţníka upustila, ostatní banky u tohoto značně nepohodlného způsobu zůstaly aţ do konce 18. století. Je všeobecně známé, ţe banky v Janově jiţ od 15. století realizovaly platební zúčtovací styk. Mezi ostatní významné banky v Evropě provádějící v té době ţirový platební styk byly Wiesselbank Amsterdam (zaloţená roku 1609) a Hamburger Bank (zaloţena roku 1619). Pro své ţirové účty si tyto banky vytvořily vlastní peníze, kde například Hamburger Bank měla svoji „Mark Banco“, jeţ představovala účetní jednotku pro určité mnoţství stříbra. Ţirový platební styk se nemohl provádět, pokud se majitel účtu nedostavil osobně do banky a nepředal účetnímu tzv. asignační formulář.5 Nerozvíjely se ovšem pouze bankovní převody, je nutno zmínit i rozvoj šekového provozu. Jelikoţ se směnka stávala stále více úvěrovým papírem, vznikl na počátku 18. století v Itálii další platební nástroj - tzv. šek. Šek byl zvláštním druhem směnky a slouţil výhradně k zjednodušenému provádění platebního styku.

4

Vencovský, F. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. Vydání. Praha: Bankovní institut, 1999, str. 35 5 Asignační formulář – formulář potvrzený podpisy

11

Ve 2. polovině 19. Století se začalo intenzivně rozvíjet průmyslové podnikání, coţ s sebou přinášelo nárůst obchodní činnosti a transakcí s nimi spojenými. Stejně tak rostly i poţadavky na spolehlivost a rychlost platebního styku a na výši obchodních úvěrů.

1.2 Nástin historie platebního styku na území našeho státu S celosvětovým rozvojem peněz, obchodu a bank se rozvíjel platební styk i na našem území. Jiţ v 11. a 12. století se u nás objevují první firmy obchodních společností, které uskutečňovaly svou činnost i za hranicemi naší země. Hovoříme zde především o obchodních transakcích cizinců, jeţ úzce souvisely s dálkovým obchodem. Dlouhým vývojem prošly téţ instrumenty platebního styku, zejména směnky. V Čechách a na Moravě byly známy jiţ od konce 15. století. Hlouběji se neprosadily z důvodu absence mezinárodně uznávaných trhů. Ve Slezsku naopak zdomácněly a v roce 1763 byl vydán první směnečný řád pro české rakouské země. Větší pozornost vývoji platebního styku u nás bych chtěla soustředit na 20. století, kdy po vzniku Československa vedla od listopadu 1918 clearingové účty pro zahraniční obchod Zemská banka, tehdy v pozici banky centrální. Národní banka československá zahájila svoji činnost roku 1926 a v období protektorátu byla přejmenována na Národní banku Čech a Moravy. V Československu nepůsobily pouze obchodní banky, svoji činnost rozvíjely i peněţní ústavy formou veřejnoprávních institucí bez akciového kapitálu. K takovým institucím patřila Česká hypoteční banka a Zemská banka, která dostala právo provádět širší bankovní obchody formou a měla účast na státních úvěrových operacích. Ve 30. letech byla pověřena i vedením clearingových účtů pro zahraniční obchod.6 V únoru 1948 nastal komunistický převrat, který ovlivnil na dlouhá léta dění uvnitř státu a samozřejmě i platební styk.7

6

Šenkýřová, B. A kol.: Bankovnictví I. – 2. Aktualizované vydání, Praha: GRADA Publishing, a, s., 1999, str. 58 7 „Únor 1948 (resp. Vítězný únor, coţ je termín pouţívaný komunisty a jejich příznivci hlavně v časech předlistopadového reţimu) je pojmenování komunistického převratu v Československu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Nastalo násilné potlačení svobodné plurality stran a přechod od demokracie k totalitě (oficiálně socialistické společnosti) pod vedením KSČ usměrňované z SSSR. Její členové se hlásili navenek k sovětskému mocenskému bloku, avšak prosazovali místně své osobní zájmy. Demonstrace české inteligence v Praze byla krvavě potlačena, byli popraveni někteří legionářští důstojníci, mnoho lidí bylo zatčeno, mnoho studentů a učitelů muselo opustit školy a další působení na školách jim bylo znemoţněno. Nastalo období lţí a klamů, počátek útlaku obyvatelstva, myšlenkového, kulturního a později i ekonomického úpadku.“ Pramen: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Anor_1948. Citováno dne 15. 12. 2010

12

Státní banka československá zahájila svoji činnost dne 1. 7. 1950. Tato banka působila jako centrální banka a plnila funkci centrály veškerého zúčtovacího styku. Po osmi letech začala plnit téměř veškeré funkce běţné obchodní banky, včetně výhradního tuzemského platebního styku. Vedle Státní banky československé působily na naše území ještě Ţivnostenská banka, Investiční banka a ústavy tzv. lidového peněţnictví, přičemţ Ţivnobanka prováděla určité devizové transakce a platební zúčtovací styk se zahraničím pro soukromou klientelu. V roce 1965 vznikla také Československá obchodní banka, a.s., jeţ měla svou specializaci na provádění peněţních vztahů se zahraničím. Od Státní banky československé převzala především financování a úvěrování podniků zahraničního obchodu, mezinárodní platební, zúčtovací a úvěrový styk. Jiţ v šedesátých letech byla zahájena příprava pro zavedení systému automatizovaných bankovních operací, tzv. systém ABO. Ovšem po letitém zdrţení byl proces automatizace dokončen aţ v roce 1980. Systém ABO měl hlavní cíl v zefektivnění prováděných platebních operací včetně potlačení předávání tzv. prvotních dokladů (zejména faktur) a vytvoření bezdokladového systému platebního styku. Zavádění tohoto systému rozčleňujeme do tří etap. První etapa byla zahájena v roce 1976 a nesla se v duchu ověřování předávání a přejímání vstupních a výstupních dat mezi klienty banky a bankou samotnou, později také mezi Státní bankou československou a ostatními bankami. Ve druhé etapě v roce 1978 byla klientům přidělena nově strukturovaná čísla účtů.8 Třetí etapa byla charakteristická jiţ vyuţíváním nových čísel všemi klienty banky a zároveň předáváním zpráv o zúčtování na tiskopisech banky. Samozřejmě stále ještě docházelo k souběhu

starého

systému

dokladového

s novým

systémem

bezdokladovým.

K definitivnímu zavedení systému ABO došlo do celé sítě bank v roce 1980. Do roku 19899 byl systém poměrně úspěšný, ale i přesto bylo zapotřebí nastolení systému nového,

8

Dle vyhlášky č. 10/1978 Sb., o platebním styku a zúčtování na účtech organizací, se prováděly platby výhradně na příkaz plátce a majitel účtu mohl dávat tyto příkazy k úhradě nejen písemně, ale i prostřednictvím dálkového přenosu dat. Vyhláška také pojednávala o postupném zavádění automatizovaného způsobu zúčtování podle poboček. Stanovil se závazný termín pro spuštění systému ABO, přečíslování bankovních účtů, při kterém bylo kaţdé organizaci přiděleno číslo účtu, jenţ se dělil na předčíslí a základní číslo. Tímto krokem se zrušil vnitřní oběh dokladů v bance. 9 „Listopad 1989 je v myslích více neţ 30 milionů obyvatel tehdy existujících států NDR a Československa zapsán jako období revolučních změn. V tomto měsíci roku 1989 v podstatné části střední Evropy vyvrcholil proces rozpadu komunismu. Změny totalitních reţimů k počátkům demokracie, tehdy jiţ proběhlé v Maďarsku a Polsku, zasáhly také tehdejší Československo a NDR (východní Německo). 9. listopadu padla berlínská zeď, po celém světě známý symbol komunistické totality a nyní i jejího pádu. V Praze byla dne 17.

13

který by nebrzdil další rozvoj pokroku v oblasti mezibankovního zúčtování (systém ABO nerozlišoval nové peněţní ústavy). Projevovala se i absence zúčtovacího centra pro mezibankovní zúčtování všech bezhotovostních operací. To dalo myšlenku jeho zřízení, a to při Státní bance československé. Dne 8. 3. 1992 byl uveden do provozu systém CERTIS v rámci zúčtovacího centra Státní banky československé. Systém měl být původně pro obě republiky, ale na Slovensku došlo v roce 1993 k vytvoření nového zúčtovacího centra.10 Bývalé federální centrum zůstalo v České národní bance (dále ČNB), vzniklé dne 1. 1. 1993. ČNB se stala ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Můţeme tak začít hovořit o zavedení dvoustupňové bankovní soustavy skládající se z České národní banky na straně jedné (působící jako centrální banka pověřená vedením zúčtovacího centra v prvním stupni) a na straně druhé řady obchodních bank působících ve stupni druhém. V devadesátých letech pak dochází k opravdu prudkému rozvoji platebního styku a jeho instrumentů, zejména v oblasti napojování na evropské systémy aţ bylo umocněno přijetím zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, o kterém se podrobněji zmíním v jedné z dalších podkapitol.

listopadu, v den 50. výročí událostí listopadu 1939, policií brutálně zastavena studentská demonstrace a tím byl započat proces označovaný jako „Sametová revoluce“. Pramen: http://cs.wikipedia.org/wiki/Listopad_1989. Citováno dne 30. 11. 2010 10

V roce 1999 byl uveden do provozu nový informační systém, tzv. CERTIS-IS, jenţ poskytuje účastníkům informace o všech důleţitých parametrech zpracování, včetně běţných zůstatků na účtech mezibankovního platebního styku, platbách, které jsou seřazeny ve frontě příkazů a jiných operačních aspektech. Informační systém je zaloţen na extranetové etnologii vyuţívající šifrovací a rozlišovací znaky. Další dva subsystémy byly uvedeny do provozu v roce 2001 – CERTIS-SZD pro zabezpečení dat a CERTIS-SPZ pro zabezpečení přenosu zpráv. Systém zabezpečení dat je zaloţen na podkladě PKI (infrastruktura veřejných klíčů), kde funkci certifikační autority vykonává ČNB. Systém přenosu zpráv umoţňuje automatické předávání a zpracování dat bez zásahu operátora. http://www.cnb.cz/cs/platebni-styk/certis/certis-popis.html.

14

1.3 Peníze jako objekt platebního styku Předmětem platebního styku jsou peníze, jak v hotovostní, tak v bezhotovostní podobě. Podle toho platíme buď fyzickým předáním platebních prostředků, nebo jejich převodem. Nejprve něco k hotovostním penězům, které tvoří mince a bankovky. V České republice je zákonným platidlem česká koruna, která se dělí na 100 haléřů dle zákona o České národní bance.11 Jde o tzv. emisní monopol.12 Hotovostními penězi mohou být i tzv. státovky. Státovky jsou papírové peníze, které emitoval panovník nebo vláda, mající nucený kurz. K emisi těchto státovek docházelo zpravidla tehdy, pokud byl nedostatek mincí z drahých kovů (především zlata a stříbra) na straně jedné, a zvýšení výdajů státního rozpočtu na straně druhé. To bylo velmi často například v období válek. Stát tak doplňoval deficit zlatých a stříbrných mincí vydáváním papírových státovek. Jejich mnoţství v oběhu určoval panovník, respektive vláda určitého státu, dle výše schodku ve státní pokladně. Státovky byly v období oběhu mincí z drahých kovů přijímány neochotně. Emitent se musel zavázat, ţe je odkoupí po určité době zpět, a to za mince z drahých kovů. Tento slib byl splnitelný pouze při přebytku ve státní pokladně, coţ se zpravidla nestávalo. Narůstající schodky státních rozpočtů tak vedly k další emisi státovek, k postupnému znehodnocování měny a vzestupu cenové hladiny – inflace. Z těchto důvodů právní úprava v dnešní době jiţ vydávání státovek nepředpokládá. Na našem území byly poslední státovky staţeny z oběhu v 1. polovině 70. let 20. století. 13 Nevýhodou hotovostních peněz je především to, ţe nesou riziko padělání a ztráty, jelikoţ se váţou na určitou věc (kov či papír). K dalším nevýhodám řadíme relativně vysoké náklady při uloţení a přepravě hotovostních peněz a v neposlední řadě nám nepřináší ţádné úroky (v ekonomii se můţeme setkat s pojmem „náklady obětované příleţitosti“), jako je tomu u peněz bezhotovostních, které zpravidla úročeny bývají. Dostali jsme se k termínu bezhotovostní peníze, jimiţ rozumíme tzv. vklady na viděnou u bank, například na běţných účtech. Vlastníci účtů mají tu výhodu, ţe mohou prakticky 11

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů Centrální banky kaţdého státu disponují tzv. emisním monopolem, který bych objasnila jako výhradní právo udělené zákonem vydávat tyto bankovky a mince. Kdokoli jiný by se tak na tomto místě dopustil trestného činu, tzv. paděláním peněz. Tyto peníze jsou u nás označené pod pojmem zákonného platidla, coţ ukotvuje faktickou roli peněz i po legislativní stránce. 12

13

Pramen: http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tovky

15

kdykoliv disponovat svými vklady ve prospěch jiných majitelů účtů. Z tohoto důvodu mají tyto vklady vlastnost platebního prostředku a nazýváme je jako účetní, bezhotovostní, resp. ţirové peníze. Chceme-li provést převod těchto peněz, je moţný pouze prostřednictvím bezhotovostního platebního styku bank, o kterém bude ještě dále podrobněji pojednáno. Bezhotovostní peníze ovšem postrádají vlastnost definitivního platebního prostředku, jelikoţ mají trvalý nárok na přeměnu na peníze hotovostní. I přesto však jsou bezhotovostní peníze povaţovány za rovnocenné penězům hotovostním. Jejich přeměna na peníze v hotovosti je moţná kdykoliv, bude-li majitel vkladu na viděnou poţadovat výplatu stejné částky v bankovkách, popřípadě v mincích. Pomocí zvláštních nástrojů (mezi nejdůleţitější patří příkaz k úhradě a inkasu nebo šek) dochází k pohybu bezhotovostních peněz. Kromě peněz hotovostních a bezhotovostních máme ještě řadu pomocných platebních prostředků, tzv. peněţní surrogate. Řadíme mezi ně úvěrové listiny a dobropisy, dluţní úpisy a některé ceniny, jako jsou například kolky a známky. V uţším slova smyslu sem patří směnky. Pomocné platební prostředky plní svou funkci pomocných platebních prostředků pouze tehdy, obíhají-li jako samostatné platební prostředky a tím nám vlastně nahrazují peníze v hotovosti i peníze účetní. 14 Peníze neplní pouze funkci platebního prostředku, i kdyţ je to funkce nejvýznamnější. Jsou také vyjádřením hodnot pro ocenění zboţí a sluţeb, odloţených plateb, prostředkem splácení dluhů pro úvěrového příjemce a v neposlední řadě prostředkem uloţení hodnot, tedy uchovatelem bohatství v peněţní formě.15

1.4 Právní úprava platebního styku v ČR V českém právním řádu regulují tuzemský platební styk zákonné a podzákonné normy, se kterými bych čtenáře ráda seznámila v této podkapitole. Na začátku bych ráda věnovala pozornost vývoji české právní úpravy platebního styku a zúčtování do vzniku zákona č. 124/2002 Sb., o platebním styku, který vstoupil v účinnost dne 1. 1. 2003 (tímto zákonem se budu podrobněji zaobírat v oddíle dále). Můţeme konstatovat, ţe jiţ za první republiky bylo v dané oblasti velké mnoţství vyhlášek dřívějšího ministra financí, pomocí kterých se uveřejňovala opatření Národní banky 14

Například u zmíněné směnky, jeţ je docela častým peněţním prostředkem, dochází k přechodnému předání peněţní sumy, kterou budeme muset zaplatit v hotovostní či bezhotovostní formě v době splatnosti směnky. 15 Kolektiv autorů, Bankovnictví, 6. přepracované vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., prosinec 2006, str. 141

16

československé a o právní úpravě platebního styku Československem a zahraničními zeměmi. V období po druhé světové válce se opírala právní úprava platebního styku a zúčtování například ve Směrnici Státní banky československé č. 170/1956 Ú.l., o platebním a zúčtovacím styku. Dle této směrnice měla Státní banka československá na starosti organizování platebního a zúčtovacího styku, výběr účelných forem, ve kterých se tento styk prováděl, a svými směrnicemi je upravovala takovým způsobem, jehoţ cílem bylo zrychlení obratu oběţných prostředků v hospodářství, tímto způsobem zhospodárnění úhrad a zjednodušení práce nejen v bankách, ale i v organizacích. Přednostní formou platebního a zúčtovacího styku při úhradách práce za sluţby a faktur za dodávky byla tzv. akceptní forma, jejímţ platebním dokladem byl inkasní příkaz, prostřednictvím kterého si dodavatel inkasoval z účtu odběratele prostřednictvím své banky jeho pohledávku (částku uvedenou na faktuře), a to na podkladě akceptu odběratele (odtud název akceptní forma platebního a zúčtovacího styku). Zmíněná směrnice potom dále upravovala různé formy provádění platebního a zúčtovacího styku-bankovní převody, inkasní příkazy, placení šekem a poštovními poukázkami, plánované zúčtování, akreditiv a samozřejmě také placení menších úhrad. Z hlediska právní úpravy bychom se potom mohli opírat i o vyhlášku ministra financí č. 372/1953 Ú.l., o příkazech k vybrání. Směrnici Státní banky československé č. 170/1956 Ú., l., o platebním a zúčtovacím styku, nahradila v roce 1966 vyhláška generálního ředitele Státní banky československé č. 85/1966 Sb., o platebním styku a zúčtování na účtech organizací, jeţ se zabývala úpravou tuzemského platebního styku a zúčtování mezi Státní bankou československou a tuzemskými organizacemi na účtech organizací vedených u bank. Činnost SBČS v rámci platebního styku a zúčtování měly v kompetenci pobočky bank nebo jiné organizační sloţky banky. I tento právní předpis obsahoval úpravu hotovostní a bezhotovostní formy placení. Zmíněnou právní úpravu nahradila vyhláška č. 10/1978 Sb., o platebním styku a zúčtování na účtech organizací, přičemţ se předmět úpravy téměř nezměnil. Platebním stykem organizací se v mezidobí let 1964 - 1991 zaobíraly i § 366 aţ § 374 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku. Organizace byly povinny uskutečňovat své platby pouze bezhotovostním platebním stykem. Hotovostně mohly platit pouze do výše částky 1 000 Kč. Najdeme zde i pravidla pro provádění plateb bankou, kdy byla banka povinna provést platbu včas a řádně podle příkazu organizace. Na druhé straně nebyla povinna provést platbu, k níţ nebylo na účtu dostatečné mnoţství finančních prostředků. 17

Změna právní úpravy platebního styku a zúčtování nastala na území České a Slovenské federativní republiky po roce 1989, vyhláškou č. 386/1991 Sb., o platebním styku a zúčtování, skrze Státní banku československou, banky, spořitelny a jiné právnické osoby, s oprávněním takové činnosti provozovat. Tuzemský platební styk a zúčtování mezi bankami navzájem se řídil vyhláškou č. 414/1991 Sb., o mezibankovním platebním styku a zúčtování. Obě vyhlášky byly v roce 1991 zrušeny přijetím obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), v němţ najdeme v §708 - 715 ustanovení o smlouvě o běţném účtu, upravující vztahy mezi bankou a jejím klientem při vedení účtu a provádění platebního styku. V roce 1992 došlo také k vydání vyhlášky č. 51/1992 Sb., o platebním styku a zúčtování mezi bankami, která byla aţ do roku 2004 součástí českého právního řádu. Nahradila ji vyhláška č. 62/2004 Sb., jeţ stanovila způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank, technické postupy bank při opravném zúčtování. Důleţitým okamţikem v oblasti platebního styku bylo i přijetí zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), jenţ prošel celkem šesti novelizacemi. K jeho přijetí vedly zvláště velké nedostatky v přeshraničním platebním styku, jenţ nebyl do roku 2003 výslovně upraven ţádným právním předpisem. Pravdou je, ţe devizový zákon č. 219/1995 Sb., předpokládal provádění peněţních sluţeb přes hranice subjekty, které obdrţely od České národní banky devizovou licenci. Postrádal ovšem úpravu vlastního provozování těchto sluţeb. Právní úprava také postrádala aţ do roku 2003 úpravu platebních karet a dalších elektronických platebních prostředků. Nikde nebylo moţné najít ani jejich definici a vztahy mezi vydavatelem a drţitelem elektronického platebního prostředku upravoval obecně obchodní zákoník. Dohledala jsem, ţe jediným relativním systémem, jenţ byl regulovaný právní řádem, byl systém mezibankovního platebního styku České národní banky. Zmíněný systém byl upraven v § 20b odst. 1 zákona o bankách a taky ve vyhlášce č. 51/1992 Sb.

1.4.1 Zákon o platebním styku z roku 2003 Základním pilířem v oblasti platebního styku se stal na několik let zákon o platebním styku. K nabytí jeho účinnosti došlo dne 1. 1. 2003 a upravoval provádění převodů peněţních prostředků

na území

České republiky v měně 18

české a

provádění

přeszahraničních převodů, ale také vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků, vznik a provozování platebních systémů v jakékoli měně a práva a povinnosti jejich účastníků, pokud se dohodli na tom, ţe se tyto platební systémy řídí právním řádem České republiky. Zákon o platebním styku byl členěn do několika částí. První část zaujímala úvodní ustanovení. Ve druhé části se hovořilo o převodech peněţních prostředků, definoval převod a vymezení příkazu k převodu, den a podmínky jeho účinnosti. Byly zde i lhůty k převodu a ustanovení o informační povinnosti či zákazu provádění sráţek z peněţní částky převodu. Třetí část pojednávala o vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků. Byla zde definice elektronického platebního prostředku a elektronických peněz, vzorových obchodních podmínek a obchodních podmínek vydavatele, uţití elektronického platebního prostředku na dálku,

osoby oprávněné vydávat

elektronické peníze, instituce

elektronických peněz a zahraniční instituce elektronických peněz, o zpětné výměně elektronických peněz a o řešení sporů. Čtvrtá část se zabývala platebními systémy. Definovala účastníky a pravidla systému, dále potom příkaz a zajištění neodvolatelnosti příkazu, oznamovací povinnosti provozovatele systému a účastníků systému, oznamovací povinnosti České národní banky, licence k provozování platebního systému, dohled nad systémy a povinnost mlčenlivosti, v závěru potom o pořádkové pokutě a opatření k nápravě, odnětí a zániku licence. Pátá část obsahovala pojednání o správních deliktech a ve zbývajících dvou částech byl prostor pro společná ustanovení a nabytí účinnosti zákona.

1.4.2. Zákon o platebním styku z roku 2009 Zákon o platebním styku prošel celkem šesti novelizacemi.16 Nový zákon o platebním styku (zákon č. 284/2009 Sb.), nahradil předchozí právní úpravu a implementoval směrnice Evropské unie. Zahrnuje také jiné změny, mezi které patří především níţe uvedené:  změna definice dne platby – den připsání na účet příjemce  zkrácení lhůty pro platební transakce (nyní 2 dny)  zablokování platebních karet zdarma 16

Šlo o zákony č. 257/2004 Sb., 62/2006 Sb., 70/2006 Sb., 120/2007 Sb., 254/2008 Sb. a 284/2009 Sb.

19

 zrušení účtu zdarma  povinnost banky informovat o pohybech na účtu zdarma, a to minimálně jednou měsíčně  odpovědnost majitele karty za škodu do 150 eur  nová úprava inkasních karet  rozšíření působnosti finančního arbitra Pozitivní změnou je pro mnoho majitelů účtů rychlejší provedení platební transakce. Pro banky platí nová povinnost, zrealizovat platební příkaz nejpozději do konce následujícího pracovního dne, a to platí pro tuzemské i zahraniční platby. Před touto změnou na to měly banky o den více. Pro vyřízení běţného platebního příkazu v rámci tuzemského platebního styku do druhého dne je zapotřebí, aby byl příkaz podán v pracovní době popřípadě u elektronického bankovnictví do 18 hodin. Jedná-li se o převod peněz na účet u stejné banky, dochází k němu zpravidla ještě ten samý den. U zahraničního platebního styku jiţ nemůţeme hovořit o jednoznačných lhůtách. Záleţí na více faktorech, zejména na tom, jak příkaz zpracuje banka příjemce. Peníze putují nikoli přímo na účet příjemce, ale do banky. Banky jsou povinny garantovat termín připsání peněz na účtu příjemce pouze v zemích Evropského hospodářského prostoru.17 K další kladné změně patří také zrušení některých bankovních poplatků, týkajících se především zrušení konta, pod podmínkou, je-li u banky vedeno minimálně jeden rok a blokace karet při ztrátě či zcizení. U blokace karty vyvstává majiteli účtu zároveň povinnost krádeţ nebo ztrátu platební karty ohlásit, a to neprodleně, za účelem zabránění zneuţití. V případě, kdy ke zneuţití karty dojde a proběhne neautorizovaná platební transakce, je majitel karty odpovědný za souhrnnou škodu, jejíţ výše dosahuje částky 150 eur, v podmínkách ČR v přepočtu na Kč. Očekávanou novinkou byla i moţnost vrácení inkasa. Pro majitele účtu to znamená, ţe můţe poţadovat během osmitýdenní lhůty od strţení peněz z účtu, za určitých okolností vrácení peněz zpět. Zmíněná moţnost se ovšem nevztahuje na zálohové platby (například za elektřinu, plyn).18Pro shrnutí a kompletizaci právní úpravy platebního styku v České republice nám bude slouţit tabulka – viz níţe.

17 18

EHS + Island, Lichtenštejnsko a Norsko Pramen: http://www.podnikatel.cz/clanky/zakon-o-platebnim-styku-zrychluje-transakce/

20

Tabulka č. 1: Základní právní normy v oblasti platebního styku v ČR ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ NORMY V OBLASI PLATEBNÍHO STYKU V ČR 

Zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb.



Zákon o bankách č. 21/1992 Sb.



Všeobecné obchodní podmínky, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a zásady provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech (dále jen Všeobecné obchodní podmínky)



Vyhláška České národní banky č. 62/2004 S., kterou se stanoví způsob platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech bank a technické postupy bank při opravném účtování



Občanský zákoník č. 40/1964 Sb.



Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb.



Zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku



Zákon č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi



Zákon č. 191/1950 Sb. směnečný a šekový

Zdroj: Kolektiv autorů, Bankovnictví, 6. přepracované vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., prosinec 2006, str. 142

Mimo zmíněné právní normy existuje ještě řada dalších, které s problematikou platebního styku souvisí. Za zmínku stojí především zákon o účetnictví. správní řád, celní zákon, zákon o cenách, zákon o správě daní a poplatků a jiné.

21

2. Formy a nástroje platebního styku Po nástinu historie platebního styku, vymezení peněz jako objektu platebního styku a shrnutí právních norem, o které se platební styk opírá a realizuje, přichází na řadu další kapitola, poukazující na existenci různých forem a nástrojů platebního styku. Pro lepší orientaci forem a nástrojů platebního styku nám slouţí následující tabulky: Tabulka č. 2 a 3

Formy platebního styku hotovostní Podle způsobu placení bezhotovostní

Podle místa výkonu

mezi plátcem a příjemcem dochází k hotovostnímu přesunu peněţních prostředků - bankovek a mincí úhrada (inkaso) se provádí jenom bezhotovostním převodem tzv. účetních peněz na příslušných účtech plátců a příjemců u bank

tuzemský

mezi subjekty uvnitř státu, obvykle v domácí měně

zahraniční (mezinárodní)

mezi tuzemskými a zahraničními subjekty, patří sem i platby prováděné tuzemskými plátci nebo příjemci v zahraniční měně

přeszahraniční

závazkový Vstupuje-li banka do závazku bezzávazkový hladké platby Dle průvodních dokumentů

mezi tuzemskými subjekty v kontaktu na zahraniční subjekty ze zemí Evropské unie či Evropského hospodářského prostoru ve výši do 50 000 eur banka vstupuje namísto klienta do závazku při realizaci příslušného platebního nástroje vystupuje-li banka pouze jako převodník, nemá tedy k platbě ţádný závazkový právní vztah platba nemá vazbu na průvodní dokumenty, nejrozšířenější forma

dokumentární platby

přímá vazba na dokumenty, mohou obsahovat i bankovní závazky

standardní platby

platební operace bývá uskutečněna předem dohodnutých podmínek

Dle lhůty k vykonání expresní platby

Zdroj: vlastní tvorba

22

urychlené odepsání peněţních prostředků z účtu klienta oproti běţným postupům, jenţ jsou stanoveny v bankovních obchodních podmínkách

Nástroje platebního styku hladké platby

bankovní převody peněz, jedná se o nástroj nedokumentární a bezzávazkový, realizuje se na základě příkazu k úhradě nebo příkazu k inkasu

šeky

písemné příkazy majitele účtu a výstavce šeku (šekovníka) vyplatit při předloţení šeku jeho doručiteli částku, jeţ je uvedena na vrub jeho účtu

platební karty

dokumentární inkaso

příkaz prodávajícího vysílající bance, aby prostřednictvím inkasní banky zajistila u kupujícího určitou peněţní částku či jiné plnění na základě stanovených dokumentů

dokumentární akreditiv

písemný závazek banky vystavený na základě ţádosti kupujícího, ţe poskytne jisté plnění prodávajícímu, budou-li splněny akreditivní podmínky

zajišťovací instrumenty

směnky či bankovní záruky

Zdroj: vlastní tvorba

2.1 Hotovostní platební styk Nejrozšířenější formou provádění plateb ve spotřebitelské sféře je hotovostní platební styk, jelikoţ domácnosti uskutečňují i v moderním hospodářství řadu plateb v hotovosti. Mezi hotovostní platby patří peněţní pohyby uskutečněné za pouţití zákonných platidel. Můţe k nim dojít zasláním poštovní poukázkou či cenným psaním, osobním předáním nebo předáním prostřednictvím třetí osoby. Domácnosti uţívají peníze v hotovosti především při nákupech pro denní spotřebu. Pravdou je, ţe s růstem částky k úhradě rostou tendence k platbě bezhotovostní. Zvláštní úloha připadá v hotovostním platebním styku bankám. Hotovostní peníze jsou neustále v oběhu a téměř výhradně se prostřednictvím bank uskutečňuje na jedné straně zásobování hospodářství potřebnou hotovostí a na straně druhé banky vracejí do centrální banky hotovostní peníze v dané chvíli v národním hospodářství v přebytku. Banky ponechávají určitý stav peněz v hotovosti na pokladnách pouze k pokrytí očekávaných krátkodobých potřeb. Je tomu tak, aby rizika a úrokové ztráty byly pokud moţno co nejniţší (v souvislosti s drţením pokladní hotovosti). Hotovostní výběry jsou v bankovních 23

pokladnách omezeny pokladními hodinami. Z toho důvodu banky zavádějí tzv. peněţní automaty, pomocí kterých zlepšují sluţby svým klientům, minimalizují drţení peněz v hotovosti a racionalizují přepáţkové provozy v bankách. Vyuţívání bankomatů pro výběry v hotovosti se datuje k roku 1992, kdy bylo zaloţeno Sdruţení pro bankovní karty. Banky svým klientům poskytují moţnost vyuţití tzv. nočního trezoru, pomocí něhoţ mohou klienti vkládat po ukončení pokladních hodin peněţní obnosy, a to ve speciálních sáčcích. Rozhodne-li se klient banky pro uţívání nočního trezoru, musí s ním banka uzavřít zvláštní smlouvu. 19 Peníze v hotovosti se soustřeďují také v pokladnách maloobchodních sítí a podniků za úhradu spotřebního zboţí a sluţeb. Přebytečnou hotovost potom přeměňují pomocí hotovostního vkladu na peníze bezhotovostní. Nesmíme také opomenout důleţitou roli hotovostních vkladů na účty soukromých klientů banky, které jdou přes pokladnu. Tyto prostředky slouţí převáţně investování formou spoření a nejsou tedy určeny pro bezhotovostní platební styk. Hotovostní platební styk s sebou přináší jistá rizika, která mohou být někdy zvlášť velká, například ztráta majetku. Škody bývají různé, nejčastěji jsou ale způsobeny v pozadí níţe uvedených příčin. Z toho důvodu mají banky přísné bezpečnostní předpisy a nákladná opatření - jak po technické, tak po organizační stránce, při manipulaci s hotovostmi. Hlavní příčiny škod, která s sebou přináší rizika hotovostního platebního styku  ztráta  krádeţ  loupeţ  zpronevěra  přijetí padělaných peněz  početní chyba  loupeţné přepadení v bance či při přepravě peněz  další

19

Příloha č. 1: Pravidla o uţívání nočního trezoru Komerční banky, a.s.

24

2.2. Bezhotovostní platební styk Podstatou bezhotovostního platebního styku je pohyb bezhotovostních, respektive účetních peněz.

Účetních

proto,

ţe

bezhotovostní

platby

se

realizují

účetní

cestou,

(dematerializovaně). Jedná se o převod peněz na příslušných bankovních účtech a podmínkou jeho realizace je existence účtu pro platební styk zaloţeného na základě smlouvy o jeho zřízení. Bezhotovostními penězi pak rozumíme denně splatné pohledávky, tzv. vklady na viděnou. Za bezhotovostní peníze ovšem nepovaţujeme spořící a termínované vklady, jelikoţ nejsou platebními prostředky a ve své podstatě nepodléhají okamţitému a neomezenému disponování s nimi. Pro realizaci bezhotovostního platebního styku je zapotřebí, aby osoba platící (příkazce) i příjemce platby, měli v peněţním ústavu otevřený účet pro platební styk (kontokorentní, běţný či jiný typ účtu). Tyto účty slouţí zpravidla nejen platebnímu styku, ale jejich prostřednictvím se realizují například úvěrové obchody, devizové obchody, obchody s cennými papíry a další. Bankovní účet klienta je tedy základní podmínkou bezhotovostního platebního styku. Je to chronologicky vedený přehled závazků a pohledávek dané banky, plynoucí z obchodních vztahů s klientem a je výchozím bodem platby. Rozhodne-li se klient banky pro zaloţení účtu, podléhá jak on, tak banka řadě práv a povinností, které jsou zakotveny ve smlouvě o účtu. Banky při jejich zřizování vycházejí především z následujících právních norem:  obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů  zákon

při

legalizaci

výnosů

z trestné

činnosti

(jeho

obsah

najdeme

v novelizovaném zákoně č. 254/2008 Sb.)  všeobecné obchodní podmínky vydané Českou národní bankou. Dle obchodního zákoníku se účty člení do dvou skupin – běţné účty, slouţící k běţnému provádění platebního styku, a vkladové účty, slouţící k uloţení prostředků u bank. Klient přitom můţe mít větší počet účtů u libovolného počtu bank. Klient se musí při zakládání účtu prokázat svojí totoţností, u podnikatelských účtů musí předloţit také rozhodnutí příslušného orgánu a oprávnění k podnikatelské činnosti. Právnické osoby dokládají osvědčení vzniku právnických osob. V „Podmínkách pro zřízení a vedení účtů“ banky informují klienty o svých poţadavcích na předloţení potřebných dokladů před zřízením

25

účtu, a ty se potom stávají součástí tzv. „smlouvy o účtu“. Banky zjišťují totoţnost klienta především ze tří hlavních důvodů:  data podávají bance informaci o tom, kdo se stane věřitelem či dluţníkem banky, slouţí tedy právní jistotě  prověřují bonitu klienta na základě těchto údajů  Potvrzují právní účinnost dispozic klienta (majitel účtu musí mít právní a obchodní způsobilost) Při zřizování účtu jsou nezbytné podpisové vzory osob oprávněných s účtem disponovat. Majitel účtu můţe s účtem disponovat sám nebo můţe udělit právo disponování i dalším osobám. U právnických osob je disponování s účtem vázáno ve většině případů na dva podpisové vzory současně. Jejich součástí můţe být i razítko s názvem klienta (u právnických osob nebo u fyzických osob podnikatelů). Smlouva o účtu mezi klientem a bankou obsahuje zejména následující náleţitosti:  den zřízení účtu a od něhoţ je klient oprávněn disponovat s peněţními prostředky na účtu  platební prostředky, které je klient oprávněn pouţívat (příkazy k zúčtování, bankovní platební karta, šeky)  měna, ve které je účet veden  výše úrokové sazby  způsob, jakým jsou peněţní prostředky na účtu úročeny  podmínky předávání zpráv o zúčtování, tzv. výpisy z účtů: jejich periodičnost: denní, měsíční, čtvrtletní či při kaţdém pohybu na účtu a jejich způsob předávání  lhůty zúčtování příkazu bankou a předkládání příkazu klientem  uvedení případů, kdy banka provádí bezhotovostní převody z účtu klienta bez jeho příkazu – strhávání poplatků za vedení účtu, sráţky daní z úroku a další  stanovení výše cen za peněţní sluţby, kterými jsou poplatky spojené s vedením účtu, poplatky za vydání platební karty, poplatky za hotovostní výběry a vklady na daný účet  podmínky zrušení účtu20 Banka účet otevře, jsou-li splněny všechny podmínky potřebné pro jeho zaloţení. Písemnou formou klientovi oznámí číslo účtu a kód banky (tzv. bankovní spojení), název 20

SCHLOSSBERGER, O. a kol. : Platební styk, Praha, Bankovní institut a.s., 1998, str. 22

26

účtu a datum, k němuţ byl účet zřízen. V souladu s podmínkami smlouvy poté klient pouţívá odpovídající prostředky platebního styku, jednorázové či trvalé příkazy k zúčtování – příkaz k úhradě či inkasu, šek k zúčtování, popřípadě platební kartu. Klienti banky musí pouţívat pouze předtištěné formuláře dokladů k zúčtování. Právní úpravu vedení účtu v podnikatelské sféře upravuje obchodní zákoník. Dle § 710 má banka povinnost přijímat na účet vklady v měně, na kterou zní, vklady či platby provedené k prospěchu majitele účtu a z peněţních prostředků na účtu uskutečnit dle příkazu majitele účtu nebo osob oprávněných platby nebo výplaty majiteli účtu, případně jím určeným osobám. Povinnost banky je provést platby řádně a včas, splnil-li majitel účtu poţadavky, jeţ stanovuje zákon a smlouva o běţném účtu. Samotné vedení běţného účtu se opírá o účetní a daňové hledisko, dále potom o hledisko identifikace a pojištění vkladů. Vycházíme také ze zákona o účetnictví21 a opatření Ministerstva financí České republiky, který stanovuje účetní osnovu a postupy účtování pro banky a jisté finanční instituce22. Z toho vychází potřeba rozčlenění klientů banky na rezidenty a nerezidenty, řazení vkladů podle charakteru vkladatele a úvěrů zase dle charakteru dluţníka. Z pohledu daňového nám slouţí zákon o daních z příjmů23 a zákon o správě daní a poplatků24. Jedním z důvodů, proč banka musí své klienty členit, je předmět daně z příjmu – úrok z vkladu na běţném účtu jako příjem z kapitálového majetku. Zákon o bankách upravuje také pojištění vkladů, které je pro všechny banky povinné (obligatorní). Jeho výše činní 0,1% z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok včetně úroků, jejichţ nárok vznikl vkladateli k témuţ dni. V § 41e odst. 2, zákona o bankách, se poskytuje náhrada oprávněné osobě ve výši 90 %, nemůţe však přesáhnout částku 25 000 eur pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky. Klient banky nebo banka samotná se mohou rozhodnout také pro zrušení účtu. Můţe k němu dojít dvojí cestou: 1) Majitel se rozhodne pro zrušení účtu. Majitel účtu můţe písemně uzavřenou smlouvu kdykoli písemně vypovědět, platí to i v případě, kdy je smlouva uzavřena na dobu určitou a to bez udání jakéhokoli důvodu.

21

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů Opatření Ministerstva financí FZ2001/23 23 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve zněních pozdějších předpisů 24 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve zněních pozdějších předpisů 22

27

Smlouva zaniká dnem doručení výpovědi bance. V obchodním podmínkách můţe mít banka stanoveny jisté lhůty pro zrušení účtu pro případ, kdy k němu byly vydány například platební karty nebo jiné instrumenty platebního styku. 2) Banka se rozhodne pro zrušení účtu. Rozhodne-li se banka pro zrušení účtu svého klienta, dochází k tomu především výpovědí z důvodů uvedených v obchodních podmínkách, ale i jinak, pokud nedojde k rozporu s obecně platným právním předpisem. Tyto specifické důvody by měly být však uvedeny i ve smlouvě, aby s nimi mohl být klient před jejím podpisem obeznámen. Smlouva o běţném účtu zaniká s účinností ke konci kalendářního měsíce (vţdy následujícím, po kterém byla výpověď smlouvy majiteli účtu doručena). K výpovědi smlouvy můţe dojít také tehdy, kdy majitel účtu poruší podstatným způsobem povinnosti ze smlouvy o běţném účtu (například jednorázové závaţné porušení smluvních podmínek nebo méně závaţné, ale častější opakované porušování nepovoleného debetu na běţném účtu, je-li tak stanoveno ve smlouvě). V tomto případě dojde k zániku smlouvy o běţném účtu ke dni, kdy je majiteli účtu výpověď doručena. Banka poté bez zbytečného odkladu vypořádá pohledávky a závazky, které se k účtu vztahují, účet zruší a zůstatek peněz vyplatí tomu, komu náleţí.

2.3 Hladké platby Hladké platby jsou jedním z nástrojů platebního styku a můţeme je charakterizovat jako bankovní převody peněz. Je to nástroj nedokumentární a bezzávazkový a jeho realizace se děje na základě příkazu k úhradě či příkazu k inkasu.

2.3.1. Příkaz k úhradě Nejčastějším nástrojem bezhotovostního platebního styku je příkaz k úhradě. Klient jím přikazuje své bance, aby převedla k tíţi (na vrub) jeho účtu jistou částku ve prospěch třetí osoby, tedy příjemce platby. Platba tedy vychází směrem od plátce k příjemci platby. Banka poté na základě předloţeného příkazu k úhradě, jenţ slouţí také jako účetní doklad, zatíţí účet příkazce odpovídající peněţní částkou. Poté pořídí data pro mezibankovní zúčtování v clearingovém centru a následně je předá v předepsané formě do clearingového zúčtování. Jakmile proběhne zúčtování platby v clearingové centru, banka příjemce převezme tato data k zúčtování na svých účtech a připíše částku na klientův účet a tím je celá platební operace ukončena. 28

Příkazy k úhradě můţe klient předkládat pro kaţdou platbu na samostatném formuláři nebo můţe provést více plateb ve stejném dni a bance předá tzv. hromadný příkaz k úhradě. Hromadným příkazem k úhradě klient přikazuje bance zatíţit jeho účet ve prospěch více příjemců. Významný je v dnešní době i tzv. trvalý příkaz k úhradě, který klient banky uţívá při periodicky opakujících se platbách v určitých termínech a v konstantní výši. Trvalý příkaz k úhradě je výhodný pro obě strany – jak pro klienta banky, tak pro banku samotnou. Klientovi šetří čas při sledování termínů pravidelných plateb a práci při vyplňování jednotlivých příkazů, bance šetří náklady a čas při pořizování jednorázových příkazů k úhradě.

2.3.2. Příkaz k inkasu Příkaz k inkasu představuje opak příkazu k úhradě. Je to pokyn bance, aby zprostředkovala převod peněţních prostředků směrem od banky plátce k prospěchu účtu výstavce příkazu k inkasu, platbu tedy iniciuje příjemce platby. Banka příjemce platby musí poţádat banku plátce o provedení inkasa z účtu plátce. Je povinností banky příjemce prověřit, zdali je daný příjemce platby k inkasu z účtu plátce oprávněn. Smlouva o účtu musí obsahovat toto povolení k inkasu z účtu pro jednotlivé příjemce plateb. Inkasní platby se nepouţívají v hojné míře, neboť musí dát k inkasu opačná strana výslovný souhlas. Své uplatnění však nachází zejména k provedení sdruţeného inkasa plateb obyvatelstva, zkráceně SIPO.

2.4 Šek Dalším nástrojem platebního styku je šek. Můţeme ho charakterizovat jako písemný platební příkaz majitele účtu (výstavce šeku) přikazující šekovníkovi (bance) vyplatit při předloţení šeku osobě, jeţ je na šeku uvedená nebo doručiteli určitou částku, uvedenou na šeku na vrub (k tíţi) jeho účtu. Šek můţeme charakterizovat následně:  je to cenný papír určený k oběhu  jedná se o listinu přísně definovanou  ztělesňuje samostatnou pohledávku

29

Náleţitosti šeku se řídí zákonem šekovým a směnečným.25 Musí obsahovat označení, ţe jde o šek pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v němţ je listina sepsána. Dále potom náleţitosti uvedené níţe:  jméno šekovníka (kdo má platit)  bezpodmínečný příkaz zaplatit zaručenou částku  údaj místa, kde má být placeno  datum, kde má být placeno  místo vystavení šeku  datum vystavení šeku  podpis výstavce šeku K proplacení šeku dochází při jeho předloţení, také se můţeme setkat s výrazem „proplatitelný na viděnou“. Pouţíváme-li šeky, setkáváme se velmi často s pojmy remitent šeku a indosant šeku. Remitentem šeku je osoba uvedená na jeho řadu (komu má být ze šeku placeno). Indosantem šeku je majitel šeku, který převádí šek na jiného majitele. V praxi se setkáváme se šeky soukromými (nebankovními), bankovními a cestovními. Soukromé šeky vystavují buď jednotlivci, nebo firmy na banku, u které mají účet. Bankovní šeky vystavují banky a nejrozšířenější cestovní šeky se neřídí podle zákona směnečného a šekového, ale dle obchodního zákoníku. Vystavují je dle zvláštních předpisů emisní banky. Lhůty k jejich proplacení jsou trojího typu a řídí se zákonem směnečným a šekovým. Termíny k proplacení šeků jsou následující (během těchto lhůt nelze šek odvolat): 1) předloţení do 8 dnů: je-li šek vystavený a splatný v jednom státě (šek tuzemský), 2) předloţení do 29 dnů (je-li šek vystavený v jiném státě, neţ ve kterém je splatný a oba státy jsou na území jednoho kontinentu), 3) předloţení do 70 dnů (jde-li o dva různé kontinenty). Vydaný šek můţe klient pouţít jako platební prostředek k výběru částky v hotovosti či při bezhotovostním placení. Vystavení šeků se řídí podle právní úpravy zákona směnečného a šekového a podle Všeobecných obchodních podmínek. Není povoleno vystavit šek, k jehoţ proplacení na klientově účtu není dostatek prostředků, jde tedy o šek nekrytý.

25

Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů

30

Klient banky můţe vystavit k bezhotovostnímu převodu ze svého účtu šek ve prospěch účtu příjemce, tzv. šek k zúčtování nebo můţe vystavit šek k výplatě hotovosti ve prospěch příjemce, tzv. pokladní šek. Pro všechny typy šeků platí legitimační povinnost, přičemţ při jeho předloţení musí klient prokázat svou totoţnost a při výplatě šeku v hotovosti je dále povinen potvrdit příjem částky svým podpisem. Příjemci šeku vyplývá povinnost prověření totoţnost předloţitele šeku dle platného průkazu totoţnosti a na jeho rub vepsat rodné číslo předloţitele. 26 Postup při pouţití šeku v bezhotovostním platebním styku je následující: šek postupuje směrem od banky příjemce platby přes clearingové centrum do banky vystavitele šeku. Tedy zcela opačně neţ je tomu u příkazu k úhradě. Platba se připíše na účet příjemce platby hned na samotném počátku a k zatíţení účtu výstavce dojde zase na konci celého řetězce zúčtování. Účet výstavce šeku je zatíţen vţdy se zpoţděním, neboť interval mezi vystavením šeku po zatíţení účtu zahrnuje dobu nezbytnou k doručení šeku do banky příjemcem platby a také dobu, ve které dochází k zúčtování šeku mezi bankami samotnými. Výhody pro plátce, vystavitele šeku, jsou zejména likviditní a úrokové. Platí, ţe výhody jsou tím větší, čím větší částky šekem vystavitel hradí.

2.5 Platební karty Moderním instrumentem bezhotovostního platebního styku jsou platební karty. Vyuţívají se zejména v oblasti úhrady spotřebních výdajů a slouţí k výběrům v hotovosti. Právní úprava je obsaţena v zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku, který upravuje vydávání a pouţívání elektronických platebních prostředků z pohledu ochrany spotřebitele. Platební karty vydávají banky a řídí se dle pravidel mezinárodních asociací. Podmínky jejich vydávání a pouţívání stanoví banky ve svých obchodních podmínkách, jeţ bývají součástí smluv o běţném účtu nebo ve smlouvě samostatné. Účastníky platby bankovními kartami jsou:  klient banky (drţitel karty)  banka (vydavatel karty) 26

V praxi se můţeme setkat také s tzv. zaručenými šeky, které se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami. Zaručený šek je v podstatě modifikace šeku soukromého, jenţ je doplněný záruční identifikační kartou banky, kde se nachází účet klienta. Tento typ šeku je výhodný především pro deklaraci záruky banky, ţe uhradí bez dalších podmínek jistou částku osobě, jeţ je přijala dle stanovených pravidel.

31

 banka obchodníka  obchodník (příjemce platby)  autorizační středisko Vyuţití platebních karet je široké a mohou s nimi být spojeny i některé doprovodné sluţby. K základnímu vyuţití pouţívání platebních karet patří zejména výběr hotovosti v bankomatech a na pobočkách bank, v obchodech při výběru hotovosti (zde je potřeba uvést k transakci PIN kód) a k bezhotovostnímu placení (POS). Ověření transakce, neboli autorizace, spočívá v kontrole údajů na kartě samotné (kontrola ochranných prvků, zdali není karta zfalšovaná, kontrola čísla karty – nesmí být uvedena na seznamu zakázaných karet a kontrola platnosti karty). Přesahuje-li výše transakce autorizační limit, provádí se tzv. autorizace, tedy ověření finančního krytí transakce. Autorizace se provádí prostřednictvím telefonického dotazu či přes internet u autorizačního střediska. Autorizační středisko následně prověřuje prostřednictvím počítačové sítě spojující jednotlivé vydavatele karet danou transakcí aţ na samotného vydavatele karty. Existuje celá řada platebních karet a členíme je dle různých kritérií, mezi které patří způsob zúčtování, způsob pouţitelnosti a způsob provedení. Podle způsobu zúčtování můţeme platební karty rozdělit na karty:  debetní – karta, kterou můţeme platit u obchodníka nebo vybírat z bankomatů, je-li na účtu, ze kterého vybíráme dostatek peněz.  kreditní – prostřednictvím této karty můţeme nakupovat zboţí či sluţby na úvěr. K zúčtování dochází aţ po určité, bankou stanovené době.  charge – funkce je podobná kreditním kartám, avšak charge kartou se nenakupuje na úvěr. K určitému datu (obvykle 14 – 30 dnů)se musí splatit jednorázově celá dluţná suma a z čerpané částky není účtován ţádný úrok.  nákupní úvěrové karty – kreditní karty, které ovšem nevydávají bankovní instituce. Podle pouţitelnosti máme karty:  domácí čili tuzemské - platí pouze pro tuzemsko  mezinárodní – platí pro tuzemsko i pro zahraničí

32

Dále lze platební karty členit podle způsobu provedení na:  embosované – platební karty s tzv. reliéfním (plastickým) písmem. Výhodou tohoto typu karet je moţnost placení i v prodejnách, kde není elektronický terminál.  elektronické – karty pouţívané nejčastěji, především k výběrům z bankomatů a pro platby u obchodníků, kteří mají elektronický platební terminál. 27 Patří sem karty s magnetickým, laserovým a čipovým záznamem. Významný faktorem, ke kterému klient při výběru platební karty přihlíţí, je spojen s rozsahem sluţeb spojených s danou platební kartou, a to zejména pro jaký segment trhu je platební karta určena, výše limitů pro čerpání z karty, úrovní a rozsahu sluţeb spojených s daným typem karty – viz tabulka níţe. Tabulka č. 4 Rozdělení platebních karet dle rozsahu služeb

segment trhu

výše limitů

úroveň a rozsah doplňkových služeb

základní (Mass Card) specializované (Business Card, tzv. Company Card) prestiţní (Gold Card, Premier Card) výběrové (Platinum Card, Signia Card) základní limit s vyšším a volitelným limitem s velmi vysokým limitem karty bez limitu - pouze pro výběrové karty, někdy i pro karty prestiţní různé druhy pojištění telefonické sluţby členství v určitých klubech, společnostech

Zdroj: vlastní tvorba Mezi nejznámější vydavatelské karetní společnosti patří Eurocard / Mastercard, Maestro a VISA. K dalším emitujícím společnostem patří například American Express, Japan Credit Bureau nebo Diners´ Club International.

2.6 Dokumentární platby Dokumentární platby jsou významné především pro mezinárodní obchod, proto se jim v této kapitole nebudu věnovat podrobněji, do skupiny nástrojů platebního styku však patří, proto se o nich aspoň v krátkosti zmíním. 27

Pramen: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/platebni-karty/druhy-karet-zuctovani/

33

Klíčovým slovem je zde riziko. Často platí, ţe si jsou zúčastněné strany hodně vzdálené nebo se ani vzájemně neznají. Ani jedna ze zúčastněných stran by si tak nevzala zboţí na úvěr či platbu předem, obzvlášť v dnešní době, kdy zadluţenost zemí značně vzrůstá. Zmíněné skutečnosti vedly k silnějším bezpečnostním poţadavkům ze strany vývozce i dovozce. Z tohoto důvodu musí být nějakým způsoben garantováno, ţe vývozce obdrţí platbu za zboţí, které dodal, a dovozce naopak získá zboţí, které zaplatil. Jedním ze způsobů garance jsou zmíněné dokumentární platby, mezi které patří dokumentární akreditivy a dokumentární inkasa.

2.6.1. Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv definujeme jako písemný závazek banky vystavený na základě ţádosti jejího klienta – příkazce či kupujícího, ţe poskytne třetí osobě na její řad určitou platbu, pokud budou do předem určené doby splněny podmínky akreditivu. Jedná se o bankovní sluţbu v mezinárodním obchodě, náš obchodní zákoník však nevylučuje jeho vyuţití také v tuzemském platebním styku. Základ v právní úpravě pro provádění plateb prostřednictvím dokumentárních akreditivů představují tzv. Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy a obchodní zákoník.28 Uskutečnění akreditivního obchodu probíhá následně: kupující podá své bance ţádost o otevření dokumentárního akreditiv. Neţ banka předloţenou ţádost splní, musí nejprve prozkoumat, zdali jmění klienta či uskutečněná jednání o úvěru lze pro akreditiv pouţít. Poté je s klientem uzavřena smlouva o otevření dokumentárního akreditivu. Otevře-li banka dokumentární akreditiv ve prospěch zahraničního prodávajícího, obrací se většinou na banku v zemi prodávajícího, jeţ bývá označená jako banka avizující. Avizující banka oznámí otevření akreditivu vystavující bankou prodávajícímu, téţ beneficientu či oprávněnému. Jakmile oprávněný vývozce akreditiv obdrţí, musí zkontrolovat, zda podmínky obsaţené v akreditivu souhlasí s kupní smlouvou a jsou pro něj splnitelné. Můţe se stát, ţe podmínky pro vývozce splnitelné nebudou – v takovém případě iniciuje u kupujícího o změnu akreditivních podmínek. Jakmile je splněna dodávka, na kterou je akreditiv vystaven, beneficient předloţí předloţené dokumenty avizující bance, aby je mohla proplatit. Předloţené dokumenty avizující banka kontroluje, zda souhlasí

28

Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy vydává Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříţi.

34

s akreditivními podmínkami. Poté zaplatí a předá doklady vystavující bance, jeţ akreditiv otevřela. Vystavující banka zaplatí ve prospěch avizující banky protihodnotu dokladů.29 Konkrétnímu fungování akreditivu lze lépe porozumět z následujícího schématu:

1) Mezi vývozcem (prodávajícím) a dovozcem (kupujícím) dojde k uzavření kupní smlouvy – kontraktu 2) Na základě kupní smlouvy a jejich podmínek poţádá dovozce svou banku o otevření akreditivu. 3) Vývozce odešle zboţí a shromáţdí doklady podle akreditivních podmínek a prostřednictvím své banky je odešle bance, která je zkontroluje a v případě splnění podmínek je pak předá dovozci.30 Formy dokumentárního akreditivu rozlišujeme podle sjednání o rozpětí záruk a okamţiku převzetí rizika. Člení se do dvou hlavních skupin podle toho, zda dovozce dá své bance pokyn, aby vydala dokumentární akreditiv jako odvolatelný či neodvolatelný. Odvolatelné akreditivy se pouţívají jen zřídka, neboť udávají právo kupujícímu akreditiv zrušit aţ do okamţiku, kdy je částka plynoucí z akreditivu splatná beneficientovi, coţ odporuje základní povaze garance akreditivu. Běţnou formou jsou akreditivy neodvolatelné, které

29

Můţe nastat výjimka u tzv. akreditivu nepotvrzeného, při kterém avizující banka nemá povinnost platit. V takové situaci můţe předat doklady bance, která akreditiv otvírá, a ţádat proplacení odpovídající částky, a také i svých nákladů spojených s uskutečněním dané transakce. 30 Pramen: http://www.kb.cz/cs/seg/seg4/products/documentary_letter_credit.shtml

35

vývozci ručí, ţe vystavující banka mu za dodávku skutečně zaplatí, splní-li podmínky dokumentárního akreditivu. Neodvolatelné dokumentární akreditivy dále členíme na potvrzené a nepotvrzené. Potvrzené akreditivy poskytují vývozci největší bezpečnost, jelikoţ korespondenční avizující banka přijímá pevný závazek za předpokladu, ţe budou řádně splněny akreditivní podmínky, připojí-li k akreditivu vlastní potvrzení s následujícím účinkem: „potvrzujeme, ţe akreditiv je neodvolatelně platný aţ do…“ Uvedeným způsobem jsou vývozci povinny platit obě banky. U nepotvrzených (tzv. avizovaných) akreditivů korespondenční banka sama nevstupuje do ţádných závazků platit oprávněnému. To znamená, ţe v případě předloţení dokumentů nemá povinnost platit, pouze vývozci písemně avizuje o otevření akreditivu. V závěru obvykle píše: „Vezměte na vědomí, ţe nepřijímáme ţádné naše vlastní závazky v této záleţitosti…“31 Dokumentární akreditivy dále členíme dle individuálních zvláštností účelu platby, a také podle způsobů provedení celé transakce. Mezi další druhy dokumentárních akreditivů patří:  akreditiv na viděnou – splatnost částky nastane, jakmile jsou bance doručeny doklady a banka je přezkoumá. Jedná-li se o akreditiv nepotvrzený, avizující banka uskuteční platbu aţ poté, kdy obdrţí částku akreditivu jako protihodnotu za doklady od banky, jeţ akreditiv obdrţela,  směnečný akreditiv (rembourzní akreditiv, akreditiv s lhůtní směnkou) – oprávněný (beneficient) přikládá k dokladům lhůtní směnku na určitou dobu. Jakmile banka prověří doklady, obdrţí od ní místo úhrady akcept od banky, na kterou byla směnka vystavena. Pro beneficienta plyne výhoda, ţe můţe směnku předloţit k eskontu své bance a mít po odečtení diskontu peníze ihned k dispozici, popřípadě počkat do lhůty splatnosti směnky.  akreditiv s červenou doloţkou (red clause) – beneficient můţe poţadovat od korespondenční banky určitou zálohu ve sjednané výši. 32 Poskytnutá záloha je určena zásadně k financování výroby nebo nákupu zboţí uvedeného v akreditivu. 31

Pramen: Kolektiv autorů, Bankovnictví, 6. přepracované vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., prosinec 2006, str. 173 32 Červená doloţka proto, ţe bylo dříve psáno zmocnění avizujicí banky k poskytnutí zálohy červeným inkoustem.

36

Beneficientovi je záloha vyplacena proti potvrzení a písemnému závazku, ţe ve stanovené lhůtě dodá poţadované dokumenty. Poskytuje se na účet avizující banky, ručí banka vystavující. Stane-li se, ţe se dokumenty zpozdí, zatěţuje avizující banka vzniklými náklady banku vystavující a ta zase ţadatele o akreditiv.  akreditiv s odsunutou splatností (deferred payment) – při předloţení dokumentů obdrţí beneficient písemný příslib, ţe v termínu splatnosti akreditivu obdrţí platbu. V souvislosti s tím získá dovozce doklady před tím, neţ je zatíţen kupní cenou.  revolvingový akreditiv – základní částka je dle stanovených podmínek v době splatnosti akreditivu obnovována. Revolving se stanovuje do určité částky, vţdy po vyčerpání základní částky nebo za určitý čas, kdy se částka obnovuje po skončení určitého období. Tento druh akreditivu se pouţívá v případech, ve kterých si kupující nechává dodávat zboţí v určitých časových intervalech a v určitém mnoţství. Revolvingový akreditiv kumulativní – nevyuţitá částka smí být pouţita v dalším intervale. Revolvingový akreditiv nekumulativní znamená, ţe částky, jeţ nebyly pouţity včas, propadají.  převoditelný akreditiv – beneficient má moţnost poţádat svou banku, aby část akreditivního obnosu nebo celou částku převedla ve prospěch další osoby nebo dalších osob. Podmínky převedeného akreditivu musí být odpovídající podmínkám původního akreditivu. Pro prvního příjemce plyne výhoda v moţnostech změny částky akreditivu, jednotkové ceny, doby splatnosti, lhůty k předloţení dokumentů a lhůty pro odeslání zboţí.  akreditiv „back to back“ – pouţívá se v případech reexportních operací. Na základě exportního akreditivu se avizující banka zavazuje vystavit importní akreditiv při pouţití dokumentů stejných jak pro import, tak i pro export. Dojde tak k zajištění zaplacení operace aţ po obdrţení úhrady z realizace konečného exportu.  akreditiv „stand by“ (pohotovostní) – jedná se o záruku spíše v širším pojetí, kdy je bankovní záruka ve formě dokumentárního akreditivu, od něhoţ se liší poţadovanými dokumenty s tzv. negativním charakterem. Takovým případem je třeba písemné prohlášení, ţe se něco neuskutečnilo, například nedodané zboţí.

2.6.2 Dokumentární inkaso Dokumentárním inkasem rozumíme operaci banky, jeţ je prováděná na základě příkazu jejího klienta obstarat vydání dokladů opravňujících k dispozici s dodaným zboţím třetí osobě proti zaplacení určité peněţní částky. V praxi to pak vypadá následně: 37

 Vývozce předá své bance (vysílající banka) sjednané dokumenty a předá jí instrukce k předání těchto dokladů bance dovozce (banka předkládající, téţ inkasní).  Banka tyto dokumenty vydá dovozci pouze proti zaplacení kupní ceny, respektive akceptaci přiloţené směnky či vystavení směnky vlastní. Mezinárodně právní základ dokumentárního inkasa tvoří tzv. Jednotná pravidla pro inkasa, která vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříţi. V České republice se opíráme o obchodní zákoník. Zúčastněné banky mají pouze funkci důvěrníka a v případě dokumentárního inkasa nejsou povinny platit. Veškeré inkasní pohledávky tak spadají na prodávajícího. Všeobecně platí, ţe dokumentární inkaso se pouţívá v případech, kdy je mezi vývozcem a dovozcem vzájemná důvěra, dovozce je ochoten a schopen provést platbu bez komplikací a dovozní země je, co se týká politických a ekonomických podmínek, stabilní.

2.7. Bankovní záruka Bankovní zárukou rozumíme neodvolatelný závazek banky zaplatit určenou sumu peněz, dojde-li k nedodrţení podmínek kontraktu dodavatelem nebo nezaplacení zboţí a sluţeb odběratelem. Záruku vydává obvykle banka, která je ručitelem, jménem dovozce či vývozce. V prvním případě, tedy jménem dovozce, se jedná o záruku odběrateli, ţe vývozce splní své smluvní závazky. Pokud ke splnění závazků nedojde, ručitel se zaváţe splatit odběrateli peněţní částku jako kompenzaci, jeţ se pohybuje v rozmezí 1 – 100% hodnoty daného kontraktu. Ve druhém případě, záruka jménem dovozce, se jedná o záruku dodavateli, ţe dovozce řádně splní své platební závazky. Rozeznáváme následující bankovní záruky vystavované bankou: A) PLATEBNÍ

ZÁRUKY

– záruky, ve kterých se banka zavazuje zaplatit příjemci nebo

zahraniční bance smluvenou částku, pokud dluţník, klient banky, není schopen dostát svým platebním závazkům.  Aval směnek  Záruka za zaplacení zboţí  Záruka za zaplacení leasingových splátek  Záruka za zaplacení směnek

38

B) NEPLATEBNÍ ZÁRUKY 

Vadium

(bid bond) – dodavatelé musí často předloţit záruku spolu se svou

tendrovou nabídkou v rozmezí 1 – 5% ceny kontraktu. Hlavní účel této záruky je ukázat odběrateli, ţe se jedná o závaznou nabídku, a ţe předkládající strana podepíše smlouvu, bude-li nabídka v soutěţi přijata.  kauce za dobré provedení kontraktu (performance bond) – performance bond jsou nejčastěji pouţívaným druhem záruk. Bývají vystavovány obvykle na 5 – 10% hodnoty kontraktu. V platnost vstupují při vypršení vadia.  záruka za vrácení akontace (advance payment guarantee) – tento druh ručení za vydané peníze se uplatňuje při předběţné platbě pro pokrytí počátečních dodavatelových výdajů. Částka se obvykle pohybuje v rozmezí 10 – 20% ceny kontraktu a záruky bývají účinné aţ poté, jakmile dodavatel obdrţí smluvenou předběţnou platbu.  zádrţné (retention money guarantee) – v případě některých kontraktů je stanoveno, aby bylo zadrţeno určité procento z kaţdé platby do té doby, dokud nebude projekt dokončen a přijat dodavatelem.

Zádrţné tedy

umoţňuje dodavateli obdrţení celkové částky kaţdé platby, přičemţ odběrateli zajišťuje, ţe budou tyto prostředky refundovány v případě nedodrţení podmínek stanovených v kontraktu dodavatelem.  záruka za zaplacení splátek úvěru (loan guarantee) – pouţívá se jako forma záruky zajištění úvěru, který poskytuje zahraniční banka  celní záruka (customs guarantee) – customs garantee bývá vystavována ve prospěch celních úřadů k zajištění zaplacení cla a celních poplatků.33

Mimořádnou pozornost je nutno věnovat správné formulaci záruky, jelikoţ mnoho záruk obsahuje formulace, které bývají pro banku nepřijatelné. Klientovi to potom často způsobuje zdrţení při jednání o příslušném kontraktu. Správná formulace bankovní záruky by v sobě měla obsahovat záruku neodvolatelnosti a moţnosti vyplacení na první poţádání, podmínky by měly být jasné a jednoznačné. Dále by měla obsahovat jméno a adresu

33

Pramen: Kolektiv autorů, Bankovnictví, 6. přepracované vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., prosinec 2006, str. 180 - 181

39

příjemce, proveditelnost, dobu platnosti, maximální výši závazku banky, podmínky uplatnění záruky, převoditelnost nebo nepřevoditelnost záruky. Měla by se řídit právním řádem země vystavující banky, není-li stanoveno jinak.

2.8 Směnka Směnka je cenným papírem, dalším nástrojem platebního a úvěrového styku. Charakterizujeme

ji

jako

převoditelný,

dluhový

dokument,

z něhoţ

vyplývá

bezpodmínečný dluţnický závazek sepsaný v přesně stanovené formě, který poskytuje majiteli směnky nesporné právo poţadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněţní částky na směnce uvedené. Právní úpravu směnky najdeme v České republice zejména v zákoně směnečném a šekovém a řídí se také Všeobecnými obchodními podmínkami. Rozeznáváme čtyři základní typy směnek:  směnka cizí (trata)  směnka vlastní (solosměnka)  směnka obchodní  směnka finanční Směnka cizí je typ směnky, kdy výstavce přikazuje směnečnému dluţníkovi, směnečníkovi, zaplatit jemu samotnému či třetí osobě. Směnka vlastní je příslibem samotného výstavce směnky zaplatit v den splatnosti peněţní částku na směnce uvedenou. Směnka obchodní má svůj původ na základě konkrétního obchodu a směnka finanční vznikla na základě peněţní půjčky. Vznik samotné směnky je podmíněn níţe uvedenými zákonnými náleţitostmi (pro směnku cizí osm a pro směnku vlastní sedm): 1. označení slovem „směnka“ přímo v textu listiny v jazyce, ve kterém je vyhotovena 2. bezpodmínečný příkaz (u směnky se jedná o příslib) zaplatit určitou částku 3. jméno toho, kdo má platit = směnečník, trasát (pouze u směnky cizí) 4. termín splatnosti

40

5. místo zaplacení – údaj není nezbytný v případě, je-li u jména směnečníka udáno místo jeho bydliště 6. uvedení jména směnečného věřitele, téţ remitenta 7. nesmí chybět datum a místo vystavení směnky 8. vlastnoruční podpis výstavce, trasanta

Akcept směnky cizí se vyjadřuje slovem „přijato“, popřípadě jinou doloţkou stejného významu. Píše se přímo na směnku a směnečník ji musí podepsat. Jsou dva způsoby podepsání směnky – podepíše-li ji směnečník na líc, jeho podpis platí za přijetí a doloţka „přijato“ nemusí být uvedena. V opačném případě, podepíše-li směnečník směnku na rub, musí doloţku „přijato“ připojit vţdy. Můţe nastat i protest a postih směnky. Pokud není směnka zaplacena v den splatnosti nebo ve dvou dalších po sobě jdoucích pracovních dnech (tj. směnka se ocitne v nouzi), je majitel směnky oprávněn vykonat postih proti vedlejším dluţníkům. U směnky cizí jsou to výstavci, indosanti a avalisti, u směnky vlastní jsou vedlejší dluţníci indosanti a jejich dluţníci. Postih můţe být vyvolán na kterémkoliv z nich anebo na všech dohromady formou zaplacení i s úroky a výlohami. Protestem se potom rozumí listina sepsaná úřední osobou, ve které notář, soudce či obecní úřad konstatují, ţe směnka nebyla v den splatnosti zaplacena. K vystavení protestu musí majitel směnky předloţit směnku směnečníkovi (popř. třetí osobě). U směnky „domicilované“ v den splatnosti nebo do dvou následujících pracovních dnů, u směnky „na viděnou“. V zákonné lhůtě do jednoho roku od data vystavení nebo ve lhůtě stanovené jeho výstavcem a indosanti ji mohou zkrátit. Promlčení směnečných nároků proti akceptantovi se uskutečňuje ve třech letech ode dne splatnosti směnky a nároky majitele směnky proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data učiněného protestu, který byl proveden včas. Nároky indosantů vůči ostatním indosantům a vůči výstavci se promlčují v šesti měsících od data vyplacení směnky indosantem, nebo kdy byl nárok vůči jeho osobě soudně uplatněn.

41

3. Platební systém a struktura platebního styku Samotný pojem platebního systému bych mohla vymezit jako systém, kde jsou dána jednotná pravidla, a který slouţí k provádění, zúčtování nebo vypořádání platebních transakcí. Platební systémy dělíme do dvou hlavních skupin: 1. platební systémy vnitrobankovní – platba probíhá v rámci jedné banky, tedy plátce a příjemce jsou oba jejími klienty a zúčtování probíhá tzv. „pod jednou střechou“ této banky 2. platební systémy mezibankovní – opakem platebních systému vnitrobankovních, tedy oba subjekty jsou klienty dvou různých bank. Při převodu platebních prostředků tak dochází na jedné straně k převodu informace o dané platbě (velmi často je vyuţívána informační síť SWIFT34), na straně druhé dále k zúčtování platby, kdy je zatíţen účet plátce a příslušná částka je připsána na účet příjemce. U nás v České republice probíhá zúčtování v ČNB prostřednictvím clearingového centra. Další rozčlenění mezibankovních platebních systémů je zaloţeno na podmínce, zdali se jedná o systémy korespondenčních bank či systémy clearingové. Korespondenční systém je základnou pro zahraniční platební styk a zakládá se na přímém spojení bank přes vzájemně otevřené nostro a loro účty platebního styku. Podstatou clearingového systému, na kterém je zaloţen tuzemský mezibankovní platební styk, je fakt, ţe banka vystupuje jako zúčtovací místo pro banky obchodní, jeţ jsou na ni napojené prostřednictvím svých účtů platebního styku. Níţe oba dva systémy blíţe vymezím, dále se budu zabývat pojmem bankovní spojení a SWIFT v souvislosti se strukturou platebního styku.

34

Přenos pomocí SWIFT patří v dnešní době k nejpouţívanějším, více o něm zmíním v jedné z dalších podkapitol.

42

3.1 Bankovní spojení Bankovní spojení je jedním z nejdůleţitějších faktorů v bezhotovostním platebním styku a je také povinnou náleţitostí příkazu. V následujících podkapitolách bych vás proto ráda seznámila s bankovním spojením v tuzemsku i v mezinárodním platebním styku.

3.1.1 Bankovní spojení v tuzemském platebním styku V tuzemském platebním styku nám bankovní spojení jednoznačně identifikuje účet klienta. Skládá se z čísla účtu klienta a identifikačního kódu banky.35 Banky v České republice mají stejný formát a základní strukturu bankovního spojení. Struktura formátu spojení: UUUUUKMMMMMMMMKM/BBBB  předčíslí tvoří prvních šest znaků písmene U i kontrolním číslem K  písmeno K je tzv. kontrolní číslice modulu 11  deset pozic znaku M tvoří základní část čísla účtu včetně kontrolního čísla K  lomítko odděluje číslo účtu a identifikační kód banky  kód banky tvoří poslední čtyři znaky (číslo účtu obsahuje nejvýše 16 číslic znaků v rozčlenění na dvě části)36

3.1.2 Bankovní spojení v mezinárodním platebním styku Všechny země Evropského hospodářského prostoru uţívají bankovní spojení se závaznou strukturou mezinárodního standartu čísla účtu IBAN (International Bank Account Number). IBAN se zavádí kvůli automatizovanému zpracování přeszahraničních příkazů, zjednodušuje a zlevňuje přeszahraniční platební styk a sniţuje počet chyb, ke kterým docházelo chybným zadáním čísel účtů. V roce 2003 bylo rozhodnuto, ţe v tuzemském platebním styku bude nadále pouţíván domácí formát čísla účtu. IBAN se tedy u nás prozatím nepouţívá. Banky smí jeho pouţívání svým klientům umoţnit, ale pokud se jedná o mezibankovní platby předávané do zúčtovacího centra ČNB, musí banka pouţít domácí formát čísla účtu. Dle nařízení č.

35

Právní úprava: § 4 odst. 1 vyhlášky č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při provádění zúčtování 36 Pramen: MÁČE M.: Platební styk – klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006, str. 149

43

2560/2001, o přeshraničních převodech v euru, musí všechny banky uvádět číslo účtu ve formátu IBAN na výpisu z účtu. Odsouhlasená forma IBAN je pro daný stát závazná a můţe mít aţ 34 znaků. Obecně má IBAN tvar ZZKKBBBBDDDDD….DDDDD, kde jednotlivé znaky vyjadřují: 

ZZ vyjadřuje kód země, CZ-ISO kód ČR



KK vyjadřuje kontrolní číslo



BBBB je kód banky



D …znamená tzv. DBAN (Domestic Bank Account Number), a vyjadřuje formu bankovního čísla, tedy UUUUUKMMMMMMMMKM – první a druhá (základní) část účtu.37

Tabulka č. 5: Příklad pro Českou republiku Čísla účtu v různých formátech Tuzemské bankovní spojení

IBAN – elektronická forma

IBAN – písemná forma

19-2000145399/0800

CZ6508000000192000145399

CZ65 0800 0000 1920 0014 5399

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/iban/iban_coje.html, [citováno 6. 4. 2010]

3.2 Korespondenční platební systém „Korespondenční platební systém je zaloţený na přímém bankovním spojení dvou bankovních subjektů bezhotovostního platebního styku“.38 Tolik obecná definice. Jak jsem jiţ uvedla výše, je systémem vyuţívaným v zahraničním platebním styku a je spojen s jistými riziky, které plynou z mezinárodních transakcí. V zemích Evropské měnové unie, kdy se platby uskutečňují v eurech nebo v národních měnách členských zemí, pouţíváme pojem přeszahraniční platební styk. V korespondenčním platebním systému jsou banky spojeny přes navzájem otevřené loro a nostro účty platebního styku, které musí být při platební operaci otevřeny současně. Nostro účet je účet otevřený u jiné banky a loro účet je korespondenčním účtem pro jinou banku. Pro jejich otevření je zapotřebí vzájemná dohoda bank obsahující i úmluvu o debetních 37

: MÁČE M. Platební styk – klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006, str. 149 , Pramen: ŠEVČÍK, A. Bankovnictví I Distanční studijní opora. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, str. 100 38 31

44

úrocích či cenových podmínkách. Ve svém účetnictví si potom banky musí vytvořit tzv. zrcadlový účet k příslušnému nostro účtu, aby byla operace správně zaúčtována a splňovala tak poţadavky účetnictví v České republice. Nemá-li banka vedený účet (přímé bankovní spojení), realizuje platební cestu pomocí jiné banky. V podstatě ţádná banka nemůţe mít spojení se všemi ostatními bankami, coţ je logické. Lhůta pro zpracování plateb prostřednictvím nostro účtů trvá obvykle 2 aţ 4 dny. U převodů přeszahraničních jsou lhůty stanovené zákonem. Platební cesta se provádí pomocí SWIFT, kterou Česká republika vyuţívá jiţ přes dvacet let (nesmíme se však nechat zmást, neboť

SWIFT

vyhovuje

platebnímu

styku

realizovanému

prostřednictvím

korespondenčních účtů, ale i clearingových).

3.3 SWIFT Pro provádění bezhotovostního zahraničního platebního styku je základním technickým předpokladem existence společnosti, resp. systému, který zajišťuje přenos zpráv, tedy jednotlivých poloţek zahraničního platebního styku. Nejrozšířenější společností zůstává SWIFT. 39 Systém SWIFT je telekomunikační síť s absencí clearingové (zúčtovací) funkce. Společnost SWIFT, sídlící v Bruselu, byla zaloţena v roce 1973 a samotný systém začal být funkční o čtyři roky později v roce 1977. Provozuje celosvětovou mezibankovní finanční komunikaci s dvěma základními vzájemně propojenými operačními a záloţními středisky v Evropě a USA, na které jsou napojeny tzv. národní koncentráty40. Pouze samotná organizace nemůţe provádět napojení účastnických bank, k tomu je zapotřebí podat ţádost o napojení, která musí projít schválením a banka musí zaplatit členský příspěvek. Hlavní cíle společnosti SWIFT:  zrychlení komunikace mezi bankami prostřednictvím výměny zpráv,  bezdokladové zpracování platebního styku,  pokles nákladů na přenos dat,  sníţení rizik, jako jsou například ztráty a falšování,  přímý přístup k finančním institucím v celosvětovém měřítku.

39 40

KALABIS, Z. Bankovní sluţby v praxi. Brno: Computer Press, a.s., 2005, str. 51 Národními koncentráty rozumíme národní zpracovatele pro jednotlivé členské země či regiony.

45

Přenos dat a informací se ve SWIFTU provádí prostřednictvím standardizovaných swiftových zpráv (cca 130). Zprávy jsou při přenosu zašifrovány a chráněny klíčem, na jehoţ základě je zpráva při odeslání zakódována a při přijetí opět dešifrována a ověřena tzv. autentizací. Kaţdá swiftová zpráva se označuje písmeny MT a dále třemi numerickými znaky: MT xyz. Písmeno „x“ značí kategorii zprávy, „y“ je skupina zprávy a písmeno „z“ je typ zprávy.41 Kategorie zprávy označuje účel či předmět obchodu, jehoţ se týká. Skupina popisuje funkci zprávy uvnitř určité kategorie a typ zprávy popisuje specifické detaily určité funkce, kterými můţe být například mezibankovní či klientský převod. Kaţdá swiftová zpráva je uspořádána do pěti bloků – první blok je povinný pro všechny zprávy, ostatní jsou nepovinné a závisí na druhu zprávy a jejím pouţití. První tři bloky tvoří záhlaví zprávy (tzv. header) a obsahuje identifikaci odesílající banky nebo finanční instituce, vstupní pořadové číslo swiftové zprávy, typ zprávy, její prioritu a identifikaci swiftové zprávy. Čtvrtý blok tvoří samotný text zprávy. Skládá se z polí pevné nebo proměnné délky o standardizovaných formátech s povinným nebo nepovinným pouţitím. Pátý blok (tzv. trailer) obsahuje technické informace. Banky mají svou swiftovou adresu, tedy její identifikační kód BIC. Kód je buď osmi, nebo jedenáctimístný a skládá se z níţe uvedených kódů:  kód banky (identifikuje banku pomocí čtyř abecedních znaků),  kód země (identifikuje zemi nebo geografické území, kde je umístěno sídlo banky či jiného konkrétního uţivatele),  kód místa (pomocí dvoumístného alfanumerického znaku identifikuje region nebo město, ve které je umístěno sídlo uţivatele),  případně kód pobočky, jenţ je tvořený třemi alfanumerickými znaky a je volitelnou součástí swiftové adresy42. Publikaci swiftových adres najdeme ve swiftovém adresáři, který bývá pravidelně aktualizován.

41 42

Pramen: MÁČE M. Platební styk – klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006, str. 155 Pramen: SCHLOSSBERGER, O. a kol. Platební styk. Praha: Bankovní institut a.s., 1998, str. 113

46

3.4 Clearingový platební systém Pojem slova clearing označuje „vzájemné zúčtování pohledávek a závazků zúčastněných bank“43, které se uskutečňuje prostřednictvím zúčtovacího centra na jím vedených účtech bank. Banky neprovádí platební styk přímo mezi sebou, ale mají otevřený nostro účet u zúčtovací banky, prostřednictvím které uskutečňují platby se všemi napojenými bankami. Kaţdá banka má u zúčtovacího centra vedený pouze jeden účet a sama si vede ve svém účetnictví k nostro účtům tzv. účty zrcadlové. V České republice je vytvořeno clearingové centrum v České národní bance se systémem CERTIS. V případě clearingového platebního systému hovoříme o tzv. brutto principu vypořádání, kdy zúčtovací centrum uskutečňuje zúčtování převzatých platebních příkazů v reálném čase a platby realizuje jen v případě dostatečného krytí zůstatkem na účtu plátce. Z toho plyne, ţe banky musí na svém nostro účtu u clearingového centra udrţovat kreditní zůstatek, jenţ je potřebný k realizaci příkazů.44 Obrázek č. 1: Schéma clearingového systému

BANKA A

BANKA B

CLEARINGOVÁ BANKA

BANKA D

BANKA C

Zdroj: Vlastní tvorba

44

Pramen: MÁČE, M. Platební styk – klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006, str. 152

47

3.5 Struktura platebního styku v České republice V této podkapitole se budu věnovat struktuře platebního styku v ČR. Pro účel mojí práce vymezením především platebních systémy, na jejichţ podkladě dochází v ČR k provádění zúčtování či vypořádání platebních transakcí. Mají-li plátce i příjemce otevřené účty u stejné banky, dochází k zúčtování na účtech v zúčtovacím centru banky a není zapotřebí třetího subjektu. V opačném případě, jsou-li účty u dvou různých bank, pouţije banka plátce pro převod peněz tzv. mezibankovní zúčtovací centrum. Český právní řád reguluje pouze jediný platební systém mezibankovního platebního styku České národní banky, i navzdory tomu, ţe zákon o platebním styku umoţňuje vznik dalších. Platební systém, jenţ je definovaný v českém právním řádu v zákoně o platebním styku, zajišťuje převody peněţních prostředků a je vázán pěti níţe uvedenými podmínkami: 1. má nejméně tři účastníky (výjimky jsou uvedeny v zákoně) 2. provozuje se na základě písemné smlouvy uzavřené mezi všemi účastníky systému nebo na základě písemných smluv uzavřených mezi provozovatelem systému a ostatními účastníky systému 3. provozovatel systému musí být drţitelem licence k provozování platebního systému 4. existence systému včetně jeho názvu musí být oznámena Českou národní bankou Komisí Evropských společenství Provoz systému musí být veden na principu zúčtování jednotlivých poloţek při současné kontrole jejich krytí – tzv. brutto princip či na principu zúčtování rozdílů vypočtených ze vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému – tzv. netto princip. Je moţná i kombinace obou těchto principů. Systém musí zároveň splňovat podmínky stanovené vyhláškou České národní banky. Dle zákonu o platebním styku mohou být účastníky systému:  banky, pobočky zahraničních bank  jiné osoby, jeţ jsou oprávněny přijímat vklady od veřejnosti a poskytovat úvěry podle znění zákona č. 87/1995 Sb.  osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční sluţby dle zákona č. 591/1992 Sb. 48

 osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou  zahraniční osoby, přičemţ jejich činnost odpovídá činnosti osob uvedených v prvních třech odráţkách, které při své účasti v systému odpovídají za splnění finančních závazků vyplývajících z jejich příkazů přijatých systémem  dále potom ústřední protistrana, zúčtovatel, clearingová instituce, Česká národní banka, centrální banky jiných států a Evropská centrální banka, nebo osoba, jeţ plní úlohu protistrany, zúčtovatelné nebo clearingové instituce v jiném systému uvedeném v seznamu Komise Evropských společenství, která při své účasti v systému plně odpovídá za splnění finančních závazků plynoucích z příkazů, které systém přijal. Klíčovým pojmem je tzv. příkaz, kterým rozumíme pokyn účastníka systému, aby pomocí tohoto systému byly převedeny peněţní prostředky ve prospěch jejich příjemce, a aby byly zaúčtovány v souladu s pravidly systému. Jak jsem jiţ zmínila v předchozím oddíle, platební styk probíhá především formou příkazů k úhradě. Neodvolatelnost příkazu je zakotvena v zákoně o platební styku a účastník ani ţádná třetí osoba nemůţe platně odvolat příkaz přijatý systémem počínaje přijetím příkazu, jenţ stanoví pravidla systému.

3.5.1. Systém CERTIS Jediným fungujícím systémem mezibankovního platebního styku v České republice, který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách, je systém, o kterém jiţ bylo v krátkosti pojednáno – systém CERTIS. Svoji činnost zahájil dne 8. 3. 1992 v rámci zúčtovacího centra Státní banky československé. Po rozdělení státu v roce 1993 bylo ve Slovenské republice vytvořeno nové zúčtovací centrum a původní federální zůstalo v České národní bance. Systém CERTIS je zaloţen na níţe uvedených pilířích:  brutto vypořádání v čase reálném (Real Time Settlement, „RTGS“)  vypořádání mezibankovních plateb se uskutečňuje v českých korunách  vypořádání v penězích centrální banky probíhá na účtech mezibankovního platebního styku vedených v ČNB, které slouţí zároveň jako účty povinných minimálních rezerv  přímá účast bank a úvěrních a spotřebních druţstev  přímé bilaterální vztahy mezi centrálou dané banky či úvěrního a spotřebního druţstva a CERTIS 49

 neodvolatelnost poloţek, jeţ jsou akceptovány systémem  zpracování různých typů transakcí  nekryté platby jsou drţeny ve frontě – nejsou ani realizovány ani odmítnuty  není povoleno debetní saldo na účtech mezibankovního platebního styku  ČNB poskytuje bankám, které jsou klienty systému krátkodobých dluhopisů, bezúročný plně kolateralizovaný vnitrodenní úvěr formou zastavených cenných papírů v systému krátkodobých dluhopisů s cílem zajistit dostatečnou likviditu.45 Systém CERTIS zpracovává inkasa, úhrady, opravné zúčtování (storna úhrad), transakce přidruţených systémů a informační a kontrolní poloţky. ČNB provádí příkazy k převedení finančních prostředků z účtů mezibankovního platebního styku na základě instrukcí účastníků. Účetní den je uveden v provoz cca v 17:00 hod. předchozího pracovního dne a končí v 16:00 hod. následujícího pracovního dne. Mezi 15:30 – 16:00 hod. dochází ke slaďování zůstatků na účtech mezibankovního platebního styku. Do systému jsou předávána data účastníky systému během celého dne, a to v elektronické podobě. Jakmile kontrolní programy ověří, ţe všechna data splňují kvalitativní poţadavky, je příkaz přijat. Následuje vypořádání, v jehoţ průběhu se kontroluje, jestli je na účtu banky plátce dostatek peněţních prostředků na krytí kaţdé poloţky. Pokud je vše v pořádku, je platba okamţitě vyrovnána. Je-li na účtu plátce nedostatek peněţních prostředků, jen platba umístěna do tzv. zadrţené fronty a banka je o této skutečnosti bezodkladně informována. V případě, ţe se jí nepodaří získat potřebné prostředky do konce účetního dne, zadrţený příkaz je systémem odmítnut a je následně vrácen. Systém CERTIS, tedy jeho vyuţívání bankami, je zpoplatněno. Aktuální ceník ČNB přikládám v příloze mojí práce.46 V rámci zjišťování statistických údajů, zpracovalo v roce 2009 zúčtovací centrum ČNB celkem 450,4 mil. poloţek v celkové hodnotě 131 679 mld. Kč (5 049,8 mld. EUR). Průměr činil 1,79 mil. poloţek denně. Průměrná denní hodnota poloţek činila 524,6 mld. Kč (20,1 mld. EUR).47 Ostatní statistická data týkající se toho systému jsou demonstrována v tabulkách níţe.

45

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_popis.html, citováno dne 7. 4. 2010 Příloha č. 1 47 Pramen: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, citováno dne 7. 4. 2010 46

50

Tabulka č. 6 Průměrné denní obraty v letech 1992 aţ 2009

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, [citováno dne 7. 4. 2010] Tabulka č. 7: Průměrný denní počet poloţek v roce 2010 Tabulka č. 8: Průměrný denní počet poloţek v roce 2009

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, [citováno dne 7. 4. 2010]

3.6. Shrnutí kapitoly Před navázáním následující kapitoly o platebních systémech Evropské Unie (dále jen EU), bych shrnula nejdůleţitější poznatky z celé kapitoly struktury platebního styku. Základní zde pouţité rozdělení je na systémy vnitrobankovní a mezibankovní a na systémy clearingové a korespondenční. Clearingový platební systém je oproti korespondenčnímu 51

efektivnější, neboť umoţňuje rychlejší zpracování plateb a menší mnoţství prostředků bank. Bankovní spojení pouţívané při komunikaci a předávání zpráv mezi jednotlivými bankami a síť SWIFT, o kterých bylo v této kapitole pojednáno, postihnou v brzké budoucnosti změny v souvislosti s integrací platebního styku na evropské úrovni. V oblasti diskuzí o dalším směřováním SEPA se hovoří také o zjednodušování IBAN, otázkou zůstává, v jakém směru. V souvislosti se zaváděním SEPA je novinkou tzv. XML formát swiftových zpráv, jenţ banky doposud nepouţívaly a souvisí se všemi třemi platebními nástroji SEPA (více o nich bude pojednáno níţe). Důleţitým bodem této kapitoly bylo pojednání o českém systému CERTIS. Stejně jako ostatní platební systémy i CERTIS prochází neustálým kontinuálním vývojem. Jako příklad bych uvedla převedení systému z dosavadní platformy v listopadu 2006 do serverového prostředí. V prosinci 2008 vydala ČNB pravidla tohoto systému, jeţ upravují podmínky vedení účtů platebního styku, organizační, právní a technická pravidla včetně dalších náleţitostí stanovených zákonem o platebním styku či jinými právními předpisy. Na rozdíl od ostatních států unie má ČR pouze jeden mezibankovní systém platebního styku, nikoliv systémy oddělené pro platby retailové a velkoobjemové. Je to dáno nejen historickým vývojem platebního styku v naší zemi a velikostí našeho trhu, ale také skutečností, ţe se ještě neúčastníme na TARGET2, která bude ode dne zavedení eura povinná. Banky v ČR budou mít moţnost napojení na TARGET2 přes ČNB nebo prostřednictvím dalších eurových clearingových systémů. V tomto okamţiku tak zůstává budoucnost CERTIS otevřená. Jakmile přijmeme euro, mohou být účty bank vedeny dvojím způsobem – buď v systému TARGET, nebo v systému CERTIS (zde však maximálně čtyři roky po připojení k TARGET). Jednou z moţností je také souběţné řešení těchto variant. Otázkou stále zůstává, zda poté CERTIS zanikne, nebo přejde na jinou panevropskou strukturu, či bude dále provozován pro retailové platby.48

48

Pramen: JOPEK, D. Současné trendy v platebním styku a návrh nových technologií. Správní.juristic.cz [on-line] 19. 9. 2005

52

4. Platební systémy v EU V poslední části mojí diplomové práce se zabývám platebními systémy v Evropské unii, jelikoţ je Česká republika jedním z členských států a podléhá právním regulím orgánům Evropského společenství. Na úvod bych zmínila, ţe Evropské unie má k dnešnímu datu 27 členských států. 16 členských států jsou zeměmi tzv. eurozóny49 (bylo v nich jiţ zavedeno euro) a 11 nikoliv50. Mezi zbývajících 11 států s vlastní měnou patří zatím i Česká republika. Územní působnost mnohých evropských norem se však vztahuje i na státy, které nejsou členy EU – například Norsko, Lichtenštejnsko, Island a Švýcarsko. Myšlenka o evropské hospodářské a měnové unii vznikla v Evropě před více neţ padesáti lety. Ve druhé polovině 80. let byla tato myšlenka uvedena v ţivot tzv. Jednotným evropským aktem z roku 1986 a na jehoţ základě vznikl jednotný trh. V 90. letech 20. století začala postupně vznikat i Evropská hospodářská a měnová unie, která byla rozčleněna do tří etap. První etapa probíhala v letech 1990 – 1993 a byly v ní odstraněny veškeré vnitřní překáţky volného pohybu osob, zboţí, kapitálu a sluţeb v EU. V druhé etapě, probíhající v letech 1994 – 1998, došlo k zaloţení Evropského měnového institutu a začala příprava k zavedení jednotné měny – eura. K zavedení eura došlo na počátku třetí etapy, dne 1. 1. 1991 a tři roky poté došlo v zemích eurozóny k zavedení eura jako měny jediné. Dne 1. 1. 2002 získaly eurobankovky a mince v zemích eurozóny status zákonného platidla a národní bankovky a mince přestaly platit k poslednímu dni měsíce února 2002. V Evropské unii byly postupně vytvářeny platební systémy s cílem vyhovět všem poţadavkům, které na ně byly kladeny. Poţadavky byly však různorodé a nebyly vyhovující potřebám jednotné měnové unie. Postupně se však celá finanční infrastruktura v EU měnila, nastal rozvoj technologický a zavedení eura vedlo k akceleraci harmonizovat tyto nejednotné platební systémy. Nejprve byly uvedeny do provozu platební systémy pro platby velkých objemů. Prvním byl v roce 1999 systém TARGET (Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase), tedy RTGS platební systém

51

,

jenţ se pouţíval pro vypořádání operací centrálních bank, přeszahraničních a domácích 49

Země eurozóny: Belgie, Německo, Irsko, Řecko, Francie, Španělsko, Itálie, Nizozemí, Lucembursko, Rakousko, Portugalsko, Slovinsko, Slovensko, Malta, Finsko a Kypr 50 Země s vlastní měnou: Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Švédsko, Velká Británie 51 Real – Time Gross Settlement Systém = systém brutto vypořádání v reálném čase.

53

mezibankovních převodů a dalších plateb velkých objemů v eurech. Můţeme jej označit páteří finančního systému pouţívající měnu euro. TARGET2 vznikl modernizací TARGET, kdy decentralizovaná struktura starého systému byla nahrazena jednotnou technickou platformou (tzv. Single Shared Platform). Prakticky ve stejnou dobu, kdy vznikl TARGET, byl uvedený v provoz soukromě vlastněný a v EU provozovaný platební systém Evropské bankovní asociace („EBA“) pro vysoko objemové platby v eurech, domácí i přeszahraniční – EURO1. V roce 2002 začal fungovat další systém pro vypořádání transakcí velkých objemů, tzv. CLS (Continuous Linked Settlement). Stručně lze říci, ţe se jedná o víceměnový systém pro zúčtování devizových transakcí, avšak s tím rozdílem, ţe není omezen působností pouze na státy EU. Co se týká oblasti retailu, ani zde vývoj platebních systému nezaostával. EBA se opět ujala vůdčí role a v roce 2000 uvedla v provoz systém STEP1 a o tři roky později STEP2, jenţ slouţí jako panevropské automatizované zúčtovací centrum. Zavádění SEPA je nyní aktuálním tématem, proto se jím budu zabývat dále ve své práci rozsáhleji. Nyní bych blíţe pojednala o jiţ zmíněných platebních systémech TARGET, TARGET2, EBA – EURO1, STEP1 a STEP2 a platební systém CLS.

4.1 Platební systém TARGET TARGET byl předchůdcem jednoho z nejdůleţitějších platebních systémů nejen v EU, nýbrţ a celém světě – TARGET2 (vedle Fedwire ve Spojených státech amerických a systému CLS). Svou činnost zahájil dne 4. 1. 1999 spolu se zavedením eura a byl provozovaný centrálními bankami eurozóny. Systém se skládal z národních platebních systémů zemí EU, platebního mechanismu ECB a spojovacího mechanismu, jenţ jednotné systémy propojoval ve společný integrovaný systém. Centrální banky měly svou účast v systému povinnou počínaje dnem vstupu do eurozóny. Účast komerčních bank byla na tomto systému dobrovolná. Zmíněný přeszahraniční platební systém lze charakterizovat jako rychlý (k zúčtování docházelo během několika málo minut), velkokapacitní, spolehlivý a nízkorizikový, s cílem zajistit bezpečné a spolehlivé zúčtování plateb v rámci EU. Jeho uţití bylo především pro platby velkých objemů, jejichţ zúčtování probíhalo přes účty vedené uvnitř 54

tohoto systému. Fungoval jako brutto vypořádací systém v reálném čase (RTGS systém) a slouţil pro provádění měnové politiky, jako vypořádání hotovostních částí obchodů s cennými papíry a pro mezibankovní operace. Systém TARGET se opíral o obecné zásady ECB/2001/3 o transevropském expresním automatizovaném systému zúčtování plateb v reálném čase ze dne 26. 4. 2001. Pro vytvoření si reálné představy – v roce 2003 měl 1150 přímých členů a 2328 nepřímých a zaujímal 87% podíl na celkové hodnotě zpracované všemi velkými platebními systémy. TARGET mohl oslovit téměř 40 000 bank, pouţívanou měnou bylo jiţ zmíněné euro52.

4.2 Platební systém TARGET2 Jak bylo výše zmíněno, platební systém TARGET vystřídal dne 19. 11. 2007 jeho nástupce TARGET2. Jedná se o zcela integrovaný jednotný systém pro domácí i přeszahraniční platby pro všechny klienty neutrální. I systém TARGET2 musel splňovat poţadavky měnové politiky Evropských společenství. Návrh na vybudování a provozování této jednotné technické platformy ve prospěch eurosystému byl schválen v prosinci 2004 třemi centrálními bankami eurozóny: Bundesbank (Německo), Baque de France (Francie) a Banca d´Italia (Itálie). Ke spuštění systému TARGET2 došlo 19. 11. 2007 po zapojení prvních států a jejich centrálních a komerčních bank. Další země se postupně připojovaly během 1. pololetí roku 2008. Jiţ v létě 2008 byl systém plně k dispozici pro všechny eurové transakce států eurozóny a i v některých ostatních státech EU. V obecných zásadách ECB, ECB/2007/2, ze dne 26. 4. 2007, centrální banky členských států, které nepřijaly měnu euro, se mohou k TARGET2 připojit jen v tom případě, ţe uzavřou dohodu s centrálními bankami eurosystému. 53 Prostřednictvím systému TARGET2 je bance zajištěna bezprostřední neodvolatelnost transakce. Stejně jako předchozí systém se pouţívá pro vypořádání operací centrálních bank a pro eurové mezibankovní převody a další platby v eurech. Výše plateb není omezena ţádnou minimální nebo maximální hranicí, obecně však platí, ţe je systém pouţíván zejména pro veškeré platby velkých objemů a přispívá ke sníţení systémového rizika v rámci EU. TARGET2 se z prvního hlediska řídí obecnými zásadami ECB, o

52 53

Pramen: http://bankovnictvi.ihned.cz/3-13502430-m%ECnami-900000_d-92, citováno dne 10. 4. 2010 To se zatím vztahuje na Litvu, Lotyšsko, Polsko, Estonsko a Dánsko

55

transevropském expresním automatizovaném systému zúčtování plateb v reálném čase (TARGET2), ECB/2007/2, ze dne 26. 4. 2007 (dále jen „obecné zásady ECB/2007/2“). Systému funguje a byl vytvořen na základě jednotné technické platformy (s názvem jednotná technická platforma = Single Shared Platform-SSP). V tom se liší od jeho předchůdce, kdy byly všechny platby zpracovány decentralizovaně centrálnimi bankami. Kaţdá centrální banka zúčastněné země tedy provozuje vlastní systém, jenţ e součástí TARGET2. Jeho název pak v souladu s obecnými zásadami ECB tvoří pouze slova „TARGET2“ a název či zkratka příslušné centrální banky.54 Chce-li se daný subjekt účastnit systému, můţe hned několika způsoby. Můţe být přímým či nepřímým účastníkem, adresovatelným drţitelem kódu BIC nebo je moţné vyuţít sluţbu přístupu pro více adresátů, tzv. multi-addressee access. 55 Za přímého účastníka povaţujeme takový subjekt, jenţ má u centrální banky ekosystému alespoň jeden účet PM, který má účastník TARGET2 v platební modulu u centrální banky ekosystému, a který je pro tohoto účastníka TARGET2 nezbytný k zadávání platebních příkazů, přijímání plateb prostřednictvím TARGET2 a vypořádání těchto plateb s touto centrální bankou eurosystému. Nepřímým účastníkem je úvěrová instituce usazené v EHP, jeţ uzavřela dohodu s přímým účastníkem o zadávání platebních příkazů a přijímání plateb prostřednictvím PM tohoto přímého účastníka. Zároveň platí, ţe byla uznána jako nepřímý účastník systémem, jenţ je součástí TARGET2. Subjekt, který má identifikační kód banky BIC, je jeho adresovatelným drţitelem, není uznán jako nepřímý účastník a je korespondentem či klientem přímého účastníka anebo pobočkou přímého či nepřímého účastníka a skrze přímého účastníka můţe do systému, který je součástí TARGET2, buď zadávat platební příkazy, nebo přijímat platby z tohoto systému. Sluţba přístupu pro více adresátů je takovou sluţbou, která pobočkám a úvěrovým institucím usazeným v EHP umoţňuje přístup do daného systému formou zadávání platebních příkazů přímo do tohoto sytému, jeţ je součástí TARGET2 anebo přijímání plateb direktivně z tohoto systému. Zmíněná sluţba opravňuje subjekty, aby své

54 55

Čl. 3 odst. 1 a 3 obecných zásad ECB/2007/2 Čl. 2 obecných zásad ECB/2007/2

56

platební příkazy zadávaly prostřednictvím PM účtu přímého účastníka ovšem bez účasti tohoto účastníka. Přímí účastníci mohou systém TARGET2 vyuţít jak pro inkasa, tak pro úhrady. Je-li na účtu účastníka dostatek likvidity, je platba vyřízena bez odkladu. Je zde i moţnost přiřazení priority dané platbě: 0 (vysoce urgentní platba), 1 (urgentní platba) a 2 (běţné platby). Je zde také dána moţnost řízení likvidity pro přímé účastníky systému. Dány jsou 2 varianty rezervace likvidity – pro platby s prioritou 0 nebo 1. Systém dále umoţňuje vypořádání přidruţených systémů, například systémy vypořádání cenných papírů, retailové systémy a další pro vypořádání vysoce objemových plateb. V rámci TARGET 2 si účastníci mohou vybrat dva cenové programy: měsíční poplatek 100 EUR, při jednotkové ceně za transakci 0,80 EUR nebo měsíční poplatek 1 250 EUR při ceně za transakci dle níţe uvedené tabulky. Tabulka č. 9: Ceny transakcí v TARGET2 MĚSÍČNÍ TRANSAKCE skupina

od

do

cena

1

1

10.000

0,60 EUR

2

10.001

25.000

0,50 EUR

3

25.001

50.000

0,40 EUR

4

50.001

100.000

0,20 EUR

5 nad 100.000 0,125 EUR Zdroj: http://www.bundesbank.de/target2/target2_preise.php, [citováno dne 10. 4. 2010] TARGET2 je v provozu denně s výjimkou sobot, nedělí a svátků, kterými jsou Nový rok, Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. květen, 25. a 26. prosinec.

4.3 Platební systémy EBA EBA byla zaloţena v roce 1985 osmnácti komerčními bankami a Evropskou investiční bankou s podporou Evropské komise a Banky pro mezinárodní platby. 52 členů této asociace zaloţilo v roce 1998 oddělený subjekt, tzv. Euro Banking Association Clearing Company SA. Výše jsme jiţ zmínila, ţe EBA provozuje platební systémy EURO1, STEP1 a STEP2, o kterých pojednám v následujících podkapitolách.

57

4.3.1 Platební systém EURO1 EURO1 můţeme charakterizovat jako přeszahraniční platební systém zpracovávající eurové platby velkých objemů v rámci jednoho dne a je provozován výše zmíněnou EBA Clearing Company (dále v textu jen „EBA“). Je to nettingový clearingový systém, platby tedy vypořádává na konci obchodního dne ECB prostřednictvím systému TARGET. Systém byl spuštěn v prosinci 1998 a podléhá přísným právním, finančním a operačním kritériím vstupu, mezi které patří:  sídlo v zemi EU či OECD  vlastní prostředky nejméně ve výši 1.25 mld. Eur  krátkodobý úvěrový rating nejméně P2 (Moody´s) nebo A2 (S&P) nebo jiný souhlasný rating  přímý přístup k některému RTGS systému EU, který je napojený na TARGET

4.3.2 Platební systém STEP1 STEP1 (Straight Through Euro Payment System) byl vyvinut k doplnění systému EURO1 pro oblast retailových plateb. Začal fungovat dne 20. 11. 2000 jako příhraniční detailový platební systém. „Jeho hlavním cílem je zkrácení doby úhrady, podpora pouţívání bankovních standardů s cílem posílit pouţívání STP mezi bankami a rozvoj evropských obchodních zvyklostí v oblasti příhraničních detailových převodů.“56 V současné době má systém 99 účastníků a denně zpracovává cca 25 000 transakcí o celkové hodnotě více neţ 1 mld. eur. Oproti systému EURO1 nezahrnuje ţádné kritérium minimálního úvěrového ratingu nebo výši vlastních prostředků a přístup k tomuto systému je moţný pro všechny banky v EU. 57

4.3.3 STEP2 EBA vyvinula, s cílem umoţnit realizaci příhraničních plateb v euru s nízkými náklady tak, aby byly splněny poţadavky nařízení ES č. 2560/2001 o přeshraničních převodech v euru, první panevropské automatizované zúčtovací centrum58 pro hromadné platby v eurech - STEP2. Systém začal fungovat jiţ v květnu 2003, tedy ještě dříve neţ výše 56

Pramen: PANTŮČKOVÁ J.: Platební styk v Evropské unii. Finance.cz [on-line], citováno 10. 4. 2010. Dostupné na www: http://bankovnictvi.ihned.cz/3-13502430-m%ECnami-900000_d-92 57 Pramen: https://www.ebaclearing.eu/STEP1-N=STEP1-L=EN.aspx, citováno dne 10. 4. 2010 58 Anglická zkratka PEACH (Pan-European Automated Clearing House)

58

uvedené nařízení vstoupilo v účinnost. Jeho funkce probíhá v prostředí dvou shora zmíněných systémů EURO1 a STEP1, přičemţ platí, ţe kaţdý účastník těchto dvou systémů se můţe stát přímým účastníkem STEP2. STEP2 se stal svým prováděním nízkonákladových přeshraničních úhrad, v souladu s nařízením ES č. 2560/2001, vysoce důleţitým pro evropské bankovní společenství a lze ho označit za další krok k vytváření jednotné oblasti plateb v eurech. Lucembursko, jako první stát v EU, migrovalo své lokální zúčtovací centrum na toto panevropské zúčtovací centrum, a to mezi 25. 9. 2006 a 6. 10. 2006. Poté EBA definovala společně se sedmi hlavními italskými bankami v listopadu 2006 sluţbu STEP2 pro tamější domácí úhrady. Během roku 2007 byly SEPA nástroje implementovány na platformě STEP2 a testovány byly v jeho druhé polovině. Moţnost provádění SEPA úhrad pomocí tohoto systému je od jeho spuštění dne 28. 1. 2008. V současné době mohou vyuţít této sluţby 114 účastníků přímých a 4 002 nepřímých, kteří reprezentují více neţ 5 260 finančních institucí.

4.4. Platební systém CLS Systém CLS můţeme charakterizovat jako systém pro mezibankovní vypořádání, který výrazně sniţuje transakční náklady a eliminuje settlement risk.59 Tento systém není územně omezený pouze na státy EU, ale je některými z nich vyuţívaný, i z toho důvodu se o něm zmiňuji. V současnosti se vypořádává cca 55% veškerých sledovaných transakcí. CLS je tedy víceměnový systém pro zúčtování devizových transakcí na PVP základě (Payment Versus Payment) a pracuje v reálném čase. CLC Banka vyrovnává účetně transakce, u které mají členové systému vedeny víceměnové účty. V současnosti systém pouţívá následující měny: EUR, GBP, USD, CHF, CND, YPN a AUD.60 V celosvětovém měřítku je CLS systém vyuţíván více neţ 3 300 institucemi. Tato aktivita dosahuje okolo 700 tisíc platebních příkazů denně a nominální hodnota transakcí se pohybuje okolo 3,8 bil. USD. Dočetla jsem se, ţe zavedení CLC systému v České republice by vedlo ke sníţení rizika spojeného s vypořádáním měnových operací, dále 59

Settlement risk představuje riziko, kdy banka odešle odchozí platbu v jedné měně, ale ţádné peníze v jiné měně jiţ od protistrany nedostane. 60 PANTŮČKOVÁ J. Platební styk v Evropské unii. Finance.cz [on-line], citováno 10. 4. 2010, dostupné na www: http://bankovnictvi.ihned.cz/3-13502430-m%ECnami-900000_d-92

59

potom k efektivnějšímu vyuţívání kreditních linek mezi bankami, které byly v posledních letech drasticky sníţeny a zároveň k poklesu transakčních nákladů.61

4.5 SEPA Pojem SEPA můţeme zjednodušeně definovat jako oblast, kde se všechny platební transakce chovají jako domácí, kde neexistují ţádné rozdíly mezi domácími a přeshraničními platbami. Zřetelný rozdíl najdeme mezi platebním stykem na úrovni národní, kde platby probíhají rychle, s nízkými náklady a bezpečněji, neţ je tomu u úrovně platebního styku evropského. Týká se to především drobných klientů a malých a středních podnikatelů. „Kaţdý členský stát navíc klade na poskytovatele platebních sluţeb často odlišné právní poţadavky, coţ zase vytváří překáţky pro vstup nových hráčů z jiných členských zemí na trh a sniţuje konkurenci. Proto evropská komise tlačí na sjednocení platebního styku v celé unii.“62 SEPA si klade za cíl posílit evropskou integraci konkurenceschopným a inovativním trhem v oblasti sluţeb platebního styku pro svoje klienty v eurozóně. Můţe nabídnout lepší úroveň sluţeb, efektivnější a levnější moţnosti platebního styku. SEPA se vyznačuje následujícími body:  jednotný soubor platebních nástrojů, kterými jsou: bezhotovostní platby, přímá inkasa a platby probíhající pomocí platebních karet  jednotná měna  jednotné technické normy a provozní postupy  harmonizovaný právní základ  neustálý rozvoj nových sluţeb pro své zákazníky63 Jednotná platební oblast bude vytvořena na dvou pilířích – regulačním a samoregulačním. První z nich je postaven na bázi regulace a hovoříme o celoevropském platném právním rámci pro platby uskutečňované v eurech, a to směrnici o platebních sluţbách. Druhý, samoregulační rámec, znamená sdruţení bank za účelem jednotných evropských standardizovaných postupů, technických řešení a procedur, do tzv. Evropské platební rady (dále jen EPC), která nese odpovědnost za celý projekt SEPA.

61

KUBÍK, J.: Pomohl by systém CLS? Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 4, str. 16. ISSN 1212-4273 JEDLIČKA, J.: Právní rámec SEPA před schválením. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 6-7, str. 19 63 Pramen: http://ecb.de/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006en.pdf, str. 7, citováno 15. 4. 2010 62

60

Projekt SEPA má v předpokladu uţití několika základních nástrojů, které budou postupně nahrazovat současné vnitrostátní. Jedná se o bezhotovostní úhrady SEPA, tzv. SEPA Credit Transfer (dále jen „SCT“) a přímé inkaso, tzv. SEPA Direct Debits (dále jen „SDD“). Pro výše zmíněné bezhotovostní úhrady stanovila EPC novou strategii a definovala postupy, pravidla a normy. Dále se jedná o SEPA platby uskutečňované skrze platební karty, pro které je určen právní rámec, tzv. SEPA Cards Framework (dále jen „SCF“) a svou definici přímo nemají. Zavádění SEPA je záleţitostí dlouhodobou, v rámci několika let. Proces její implementace je rozdělen do několika etap a je řízen Evropskou radou pro platební styk, která v roce 2004 stanovila následující harmonogram: 1. Plánovací etapa (od roku 2004) – jejím výsledkem jsou soubory pravidel pro bezhotovostní převody čili úhrady a inkasa. Pro platební karty je stanoven rámec SEPA pro platební karty. Mimo výše uvedené byly stanoveny jednotné rámce pro infrastrukturu zúčtování a vypořádání a byly utvořeny nezbytné normy a specifikace bezpečnostních poţadavků. 2. Prováděcí etapa (druhá polovina roku 2006 aţ konec roku 2007) – příprava nových nástrojů, norem a infrastruktur SEPA. Do prováděcí etapy byl zahrnut i zkušební provoz. 3. Migrační fáze – poslední fází, ve které budou zpočátku platit staré podmínky pro vnitrostátní platební styk souběţne s pravidly SEPA. Postupně si uţivatelé budou moci vybrat mezi „starými“ národními a novými „evropskými“ platebními produkty. Cílem migrační fáze je dosáhnout převodu starých vnitrostátních nástrojů na nové, aby na SEPA přešel do konce roku 2010 rozhodující objem platebních transakcí v unii.64 EPC stanovila zahájení SEPA na 28. 2. 2008, kdy začaly fungovat bezhotovostní úhrady SEPA. K patrnému zpoţdění došlo u přímých inkas SEPA, která byla k dispozici od 1. 11. 2009. O nástrojích SEPA budu blíţe pojednávat v následujícím oddíle.

64

Pramen: http://www.czech-ba.cz

61

4.5.1 Nástroje SEPA Tento oddíl bude věnován objasnění podstaty třech hlavních nástrojů SEPA: pravidla pro bezhotovostní úhrady SEPA, pravidla pro přímá inkasa SEPA a rámec SEPA pro platební karty. A) Jednotná pravidla pro bezhotovostní úhrady SEPA Pravidla pro bezhotovostní úhrady SEPA jsou jednotným souborem postupů pro bezhotovostní platby v eurech. Stanovují jednotnou úroveň sluţeb a časový plán, ve kterém jsou zúčastněné finanční instituce povinny provádět bezhotovostní úhrady SEPA jako základní sluţbu svým účastníkům. Do projektu SEPA se od jeho počátku zapojilo více neţ 4 000 evropských institucí včetně některých bank v ČR. Bezhotovostní platby SEPA se vyznačují následujícími pravidly:  Částka výše platby není nijak omezena.  Na účet příjemce se připisuje celá částka (pouţívá se systém zpoplatnění tzv. SHA nebo SHARE – plátce i příjemce hradí bance své poplatky.  Kaţdý zákazník je dosaţitelný – dostupnost v celém systému SEPA.  Maximální doba vypořádání jsou 3 dny.  Pravidla jsou oddělena od infrastruktury pro zpracování.  Identifikátory jsou čísla IBAN a BIC.  Komplexní soubor pravidel upravuje odmítání a vracení plateb65. Stanovené SEPA standarty pro banky znamenají zavedení nového způsobu zpracování plateb, tzv. strukturovaných hromadných bezhotovostních úhrad. V praktickém dopadu to znamená zatíţení účtu plátce jednou částkou, přičemţ je následně jedna velká platba rozdělena na několik menších plateb pro větší počet příjemců. Novinkou je také zavedení tzv. XML formátu swiftových zpráv, jenţ banky doposud nepouţívaly 66. Některé banky v ČR také nabízí bezhotovostní úhrady SEPA. Je dáno více moţností, jak k tomuto projektu přistoupit. Můţou přistoupit ke kompletní implementaci SEPA, tzv. maximalistická varianta, nebo ji zavedou pouze pro úsek bankovního produktového

65

Pramen: www.ecb.eu, http://ecb.de/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006en.pdf, str. 20, citováno dne 15. 4. 2010 66 Pramen: CHUCHVANCOVÁ, J.: Příprava na SEPA je z velké části hotová, na euro teprve začíná. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 2, str. 16, ISSN 1212-42-73

62

portfolia, kde pro ně bude určitá ziskovost. Přikloní-li se k tzv. minimalistické variantě, omezí implementaci SEPA jenom na příjem či odesílání plateb. B) Jednotná pravidla pro přímá inkasa SEPA Pravidly pro přímá inkasa SEPA rozumíme jednotný soubor pravidel a postupů pro přímá inkasa v eurech. Přímá inkasa můţeme charakterizovat níţe uvedenými znaky:  Vztahují se na opakované i jednorázové platby v eurech.  Plná dostupnost v rámci SEPA – přímá inkasa můţeme provádět ve prospěch libovolného příjemce.  Doba vypořádání je maximálně pět pracovních dnů pro první platbu a dva pracovní dny pro opakované platby.  Identifikátory jsou čísla a kódy IBAN a BIC.  Nabízí oddělení pravidel a infrastruktury pro zpracování.  Komplexní soubor pravidel upravuje vracení a odmítání plateb. 67 Výše uvedená pravidla se začala tvořit jiţ v roce 2004 (především Francie, Itálie a Německa) připravili základní dokument s představou, ţe dokončení bude trvat v rámci několika měsíců. Avšak odlišná praxe v dalších zemích včetně ČR byla pod tlakem neustálých připomínek k tomuto schématu a hlavním zájmem bylo především zmírnění očekávaných rizik. Proto následovalo v roce 2006 odsouhlasení Pravidel pro provádění přímých inkas verze 2.2, které obsahovalo moţnost provádění oběma způsoby. Odsouhlasilo se tedy vypracování obou variant zavádění dvou odlišných způsobů provádění inkas pod zkratkami DMF, tzv. přímé inkaso zaloţené na mandátu iniciativy plátce a CMF, tzv. přímé inkaso zaloţené na mandátu z iniciativy příjemce. Dne 14. 2. 2007 bylo diskutováno na plenárním zasedání zavedení pouze jednoho způsobu inkas doporučeno nerozdělovat způsob provádění na DMF a CMF, přičemţ bylo navrţeno zavedení přímých inkas pod názvem SDD, tzv. Systém SEPA pro inkaso 68 a jeden soubor pravidel postupu. Systémy SDD zahájily oficiálně svou činnost dne 2. 11. 2009. První registry účastníků byly uvedeny na webových stránkách EPC dne 2. října. Systém SEPA Direct Debit Core je

67

Pramen: www.ecb.eu, http://www.ecb.de/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006en.pdf, str. 21, citováno dne 15.4.2010 68 Systém SEPA pro inkaso (SDD) - z angl. SEPA Direct Debit Scheme

63

určen pro fyzické osoby, systém SEPA Business to Business Direct DEbit Scheme pro podnikatelské subjekty. K největším rozdílům mezi těmito dvěma systémy patří například způsob uţití, kdy systém B2B nemohou vyuţívat spotřebitelé a dále v systému B2B není plátce oprávněn poţadovat vrácení prostředků autorizované transakce.69 C) Rámec SEPA pro platební karty (SEPA Card Framework – SCF) Vydavatelé, příjemci, kartové systémy a provozovatelé platebních karet se musí přizpůsobit souboru zásad, který připravila EPC a označuje je jako rámec SEPA pro platební karty („SCF“). Níţe uvádím charakteristiku plateb SEPA pro platby prostřednictvím platebních karet:  Drţitelé karet smí provádět úhrady jednou kartou v celé eurozóně, přičemţ se omezení klade jen na karty, které nejsou obchodníky přijímány.  Drţitelé karet a obchodníci budou moci prostřednictvím platební karty provádět a přijímat platby jednotným způsobem v celé eurozóně.  Zpracovatelé platebních karet si budou moci konkurovat a nabízet sluţby v celé eurozóně. Následkem toho bude na trhu zpracování platebních karet silnější konkurence a sluţby budou spolehlivější a levnější. 70 Hlavním cílem sjednocení podmínek v oblasti platebních karet je zatíţení klienta srovnatelným poplatkem za vydání karty a za transakce provedené touto kartou, přičemţ transakce by měla být všude stejně rychle zaúčtována. Karty by měly být také akceptovány na kaţdém terminálu a u kaţdého obchodníka v rámci celé EU, respektive SEPA.71 Od 1. 1. 2008 musí banky vydávat, podle poţadavků SCF, jen karty vyhovující principům SCF (karta by měla obsahovat PIN a čip). Do 31. 12. 2010 by měly být také z oběhu staţeny veškeré karty a terminály, jenţ nevyhovují principům SCF. Dle statistiky bylo v ČR jiţ před lednem 2008 SEPA kompatibilní 98% bankomatové sítě, 87% terminálů a 45% debetních karet a 33% kreditních karet. V této době jiţ všechny banky v ČR čipovou migraci realizovaly anebo jsou jiţ v pokročilejší fázi její přípravy72.

69

Pramen: http://www.czech-ba.cz/projekty/sepa, citováno dne 16. 4. 2010 Pramen: www.ecb.eu, http://www.wcb.de/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006en.pdf, str. 22, citováno dne 22. 2. 2009 71 Pramen: http://www.czech-ba.cz/projekty/sepa, citováno dne 16. 4. 2010 72 Pramen: Pramen: CHUCHVANCOVÁ, J. Příprava na SEPA je z velké části hotová, na euro teprve začíná. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 2, str. 16, ISSN 1212-42-73 70

64

4.5.2. SEPA v ČR Česká bankovní asociace se stala členem EPC v roce 2004 a její zástupce je členem Plenárního shromáţdění EPC (disponuje 1 mandátem). V roce 2008 byl rozhodnutím prezidia zřízen Národní koordinační výbor pro zavedení SEPA v ČR (NKV SEPA). K jeho hlavním cílům patří:  Sledování SEPA vývoje a zásadních regulačních a samoregulačních opatření přijímaných či doporučovaných na úrovni orgánu EU.  Monitorování a kontrola implementace SEPA v ČR.  Koordinace transformačních procesů v platebním styku na sluţby SEPA  Zajištění přípravy Národního plánu implementace SEPA pro ČR  Komunikace zaměřená na zvýšení informovanosti o projektu SEPA. Aktualizace cílů činnosti Výboru budou probíhat v návaznosti na postup příprav na zavedení eura v ČR, jako zákonného platidla. K členům NKV SEPA patří zástupci České národní banky, Ministerstva financí, Hospodářské komory ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR, České asociace treasury, Sdruţení pro bankovní karty, Sdruţení českých spotřebitelů a experti ČBA. Výše uvedení zástupci se pravidelně účastní zasedání evropského fóra národních koordinačních výborů pro SEPA, které organizuje Evropská komise.73 V zemích SEPA byly zřízeny pro usnadnění organizačních a administrativních záleţitostí spojených s přistupováním poskytovatelů platebních sluţeb k systémům SEPA tzv. National Adherence Support Organisation (NASO). Pro ČR plní tuto funkci pro své členské instituce Česká bankovní asociace (dále jen ČBA). NASO ČBA zajišťuje kontrolu dokumentů, jenţ bývají předkládány členy ČBA pro přistoupení k systémům SEPA (kontaktní adresa: [email protected]). 74

4.5.3 Analýza nákladů, přínosů a příležitostí SEPA V posledním oddíle se budu zabývat konkrétním přínosem, náklady, ale také příleţitostí, jeţ se poskytuje jednotlivým subjektům SEPA (zejména klientům, obchodníkům, podnikům a bankám).

73 74

Pramen: http://www.czech-ba.cz/projekty/sepa, citováno 16. 4. 2010 Pramen: http://www.czech-ba.cz/projekty/sepa, citováno 16. 4. 2010

65

A) Začneme-li přínosem pro běţné spotřebitele, klienty banky, bude potřeba pouze jednoho bankovního účtu pro úhrady v eurech v oblasti eurozóny. Spotřebitelé tak ušetří čas a peníze skrze doplňkové sluţby, kterými jsou mimo výše uvedené například i elektronické letenky. Klienti budou moci také vyuţívat jednu platební kartu pro veškeré platby v eurech. Rozšiřovat se bude i placení pomocí platebních karet u obchodníků. Ti budou muset mít smlouvu s přijímající bankou, aby mohli platbu přijmout. Obchodníci si budou moci vybrat v eurozóně jakéhokoliv příjemce, který pro ně tyto platby bude zpracovávat. Toto povede ke zvýšení konkurence příjemců a sníţení nákladů. V eurozóně dojde také ke větší standardizaci terminálů v místech prodeje, výběr poskytovatelů terminálů se tedy zvýší a obchodníci budou mít moţnost přijímat na jednom terminálu více druhů platebních karet. I podniky budou mít své výhody a přínosy. Budou provádět všechny transakce v eurech z jednoho účtu za pouţití nástrojů SEPA a dojde tak ke zjednodušení zpracování plateb. Podle Evropské asociace podnikových finančníků („EACT“) můţeme předpokládat úspory z plně automatizovaných plateb za faktury v podnicích o 70 aţ 90%, přičemţ náklady na zpracování průměrné faktury činí dnes 35 aţ 60 eur.75 Je patrné, ţe vzniknou podnikům i náklady, neboť velké firmy mají často napojené své účetnictví na bankovní platební systémy a při přechodu na SEPA platební nástroje budou muset upravit či zavézt zcela nové účetní programy.76 B) V bankovním sektoru bude SEPA na prvním místě především znatelnou finanční investicí s dlouholetou návratností. Příleţitost můţeme spatřovat především ve zkvalitnění sluţeb, poskytovaných klientům, například sluţby s přidanou hodnotou a moţnost rozšíření své působnosti v rámci celé eurozóny. Sjednocení podmínek plateb a zvětšení trhu umoţní úspory z rozsahu a sníţení nákladů na realizaci jedné platební transakce. Vytváření SEPA je na druhou stranu velmi nákladnou záleţitostí, přičemţ největší část nákladů ponesou banky. Mezi vzniklé náklady patří především:  investiční náklady potřebné na jednorázovou změnu informačních systémů,  náklady na propagaci nových platebních nástrojů,

75

Pramen: KM. Cíle a cestovní mapa vedoucí k SEPA, Bankovnictví, 2005, roč. 14, č. 6-7, str. 8 Pramen: JEDLIČKA, J. Právní rámec SEPA před schválením. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 6-7, str. 21. ISSN 1212-4273 76

66

 provozní náklady na implementaci nových nástrojů. Malé banky, pro které poskytování platebního styku není hlavním předmětem jejich činnosti, nemusí být ochotné provést investice do zabezpečení vlastního SEPA platebního řešení. Je moţné, ţe raději uzavřou dohodu s přeszahraničními partnery, aby zredukovaly náklady na změny. V souhrnu lze konstatovat, ţe zavedení SEPA je pro banky velkou příleţitostí a ty banky, jeţ se budou chtít orientovat pouze na národní úroveň platebního styku, mohou prodělat. Vzniklé náklady na změny mohou banky zredukovat – buď jiţ zmíněnou dohodou na spolupráci s přeszahraničními bankami či vyuţitím spolupráce v oblasti národní.

67

Závěr Obsahem mé práce je nanejvýš aktuální a v současné době diskutované téma, platební styk a jeho struktura především v úrovni národní, ale i v celoevropské. Práci jsem rozdělila do čtyř hlavních kapitol, které bych na tomto místě shrnula a doplnila svými poznatky. V první kapitole jsem vymezila platební styk v obecné rovině a podala nástin jeho historie na území našeho státu i v Evropě. Rozebrala jsem peníze jako objekt platebního styku a zaměřila jsme se na právní úpravu platebního styku v ČR, na její vývoj aţ po současnost, kdy vzešel dne 1. 11. 2009 v platnost nově upravený zákon o platebním styku (zákon č. 284/2009 Sb.), který nahrazuje předchozí právní úpravu a implementuje směrnici Evropské unie. Ve druhé kapitole jsem se věnovala formám a nástrojům platebního styku, tedy hotovostnímu a bezhotovostnímu platebnímu styku, hladkým platbám, především pak příkazu k úhradě a příkazu k inkasu. V tomto oddíle jsem svoji pozornost věnovala dále šeku, platebním kartám, dokumentárním platbám, bankovní záruce a směnce. Třetí kapitola byla plně soustředěna na strukturu platebního styku, a to nejprve v obecné rovině a následně v ČR. Svou pozornost jsem směřovala na dělení systémů vnitrobankovních a mezibankovních a na korespondenční systém bank a clearingový systém. Významnými pojmy jsou v tomto ohledu bankovní spojení a SWIFT. Důleţitým bodem bylo pojednání o platebním systému CERTIS, jenţ je jediným fungujícím systémem mezibankovního platebního styku v České republice, který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách. V úvodu této práce jsem si stanovila hypotézu, ţe je clearingový platební systém CERTIS vysoce efektivní a organizace platebního styku v ČR je na vysoké úrovni. Na tomto místě si dovoluji posoudit, ţe je clearingový platební systém ve srovnání s korespondenčním efektivnější. Hlavním důvodem je rychlejší zpracování plateb skrze menší mnoţství prostředků bank oproti systému korespondenčnímu. Systém CERTIS u nás funguje jiţ od 8. 3. 1992 v rámci zúčtovacího centra Státní banky československé a po rozdělení v roce 1993 bylo ve Slovenské republice vytvořeno nové zúčtovací centrum a původní federální zůstalo v České národní bance. O jeho efektivnosti vypovídá také rostoucí denní mnoţství zpracovaných poloţek a průměrný denní obrat. V rámci poskytování svým klientům co nejlepších sluţeb, dochází k jeho neustálému vylepšování, kdy například od 1. 11. 2006 68

došlo k převedení z původní platformy do serverového prostředí ve smyslu modernizace technologií, zvýšení výkonnosti systému a sníţení nákladů. V konečném výsledku došlo od 1. 1. 2007 ke sníţení poplatků pro účastníky systému. Organizace platebního styku je v mnohých zemích EU strukturována existencí dvou vedle sebe stojících systémů – velkoobjemových a retailových. Odlišná infrastruktura, dle výše uvedených skutečností, však českému platebnímu styku efektivnost nesniţuje. Dle mého názoru tedy mohu potvrdit svou v úvodu stanovenou hypotézu. Na tomto místě bych ještě chtěla podotknout, ţe společně s přijetím eura bude naše země muset přistoupit k systému TARGET2. Myslím si, ţe dojde i ke změně současného mezibankovního platebního systému a jeho změně na retailový systém, jenţ by stál vedle komponenty TARGET2 slouţící pro platby velkoobjemové. Dále si myslím, ţe dospějeme k podobnému rozdělení platebních systémů, jaké jsou i v jiných zemích unie. Zatím je jen otázkou, zdali by tento přechod byl pro Českou republiku pokrokem či krokem zpátky, jelikoţ máme osvědčený systém CERTIS, který je nám plně vyhovující. Tématem poslední kapitoly byly platební systémy v EU. Na tomto místě jsem zmínila platební systémy EBA, mezi které patří EURO1, STEP1 a STEP2. Za vyzvednutí stojí zvláště systém STEP2, panevropské zúčtovací centrum, skrze které lze provádět SEPA úhrady a přímá inkasa. Nejvíce pozornosti jsem věnovala integračnímu projektu SEPA, o kterém si dovoluji tvrdit, ţe je jedním z nejzásadnějších trendů v oblasti platebního styku posledních let. Osobně si myslím, ţe se mi do značné míry podařilo splnit vytyčený cíl stanovený v úvodu. Závěrem bych dodala, ţe jako hlavní přínos této práce vidím v syntetizaci aktuální problematiky celého rámce organizace platebního styku včetně proběhlých změn v nově upraveném zákoně o platebním styku.

69

Seznam použité literatury 1. KALABIS, Z.: Bankovní služby v praxi. Brno: Computer Press, a.s., 2005. ISBN 8025108821. 2. KOLEKTIV AUTORŮ: Bankovnictví. 6. Přepracované vydání, Praha: Bankovní institut a.s., prosinec 2006. ISBN 9788072650996. 3. MÁČE, M.: Platební styk – klasický a elektronický. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006. ISBN 8024717255. 5. SCHLOSSBERGER, O. a kol.: Platební styk. Praha: Bankovní institut a.s., 1998. ISBN nepřiděleno 6. SCHLOSSBERGER, O., HOZÁK, L.: Elektronické platební prostředky. Praha: Bankovní institut a.s., prosinec 2005. ISBN 8072650734. 7. ŠENKÝŘOVÁ, B. A kol.: Bankovnictví I. – 2. aktualizované vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 1999. ISBN 8071698598. 8. ŠEVČÍK, A.: Bankovnictví I Distanční studijní opora. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. ISBN 80210336494. 9. VENCOVSKÝ, F.: Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1999. ISBN 8072650300.

Seznam článků v odborných časopisech 1. CHUCHVALCOVÁ, J.: Příprava na SEPA je z velké části hotová, na euro teprve začíná. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 2. ISSN 1212-4273. 2. JEDLIČKA, J.: Právní rámec SEPA před schválením. Bankovnictví, 2007, roč. 15, č. 6-7. ISSN 1212-4273. 3. KM: Cíle a cestovní mapa vedoucí k SEPA. Bankovnictví, 2005, roč. 14, č. 6-7. ISSN 1212-4273.

70

4. KUBÍK, J.: Pomohl by systém CLS? Bankovnictví, 2009, roč. 17, č. 2. ISSN 1212-4273

Seznam internetových zdrojů 1. http://abe.org/ 2. http://cnb.cz/ 3. http://czech-ba.cz/ 4. http://ecb.eu/ 5. http://kb.cz/ 6. http://zavedenieura.cz/ 7. http://spravni.juristic.cz/ 8. http://bankovnictvi.ihned.cz/ 9. http://wikipedia.org/

71

Seznam použitých zkratek ABO

Systém automatizovaných bankovních operací

ACH

Automad Clearing House

BIC

Bank Identification Code

B25

Business to Business

CERTIS

Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System

CERTIS-SPZ Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement Systém, systém přenosu zpráv CERTIS-SZD Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System, systém zabezpečení dat CLS

Coutinuous Linked Settlemet

ČBA

Česká bankovní asociace

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

DBAN

Domestic Bank Account Number

EACHA

Evropská asociace automatizovaných clearingových středisek

EACT

Evropské sdruţení finančních ředitelů podniků

EBA

Euro Banking Association

ECB

Evropská centrální banka

EHP

Evropský hospodářský prostor

EMU

Evropská měnová unie

ES

Evropské společenství

EU

Evropská unie

72

GATT

Všeobecná dohoda o clech a obchodu

IBAN

International Bank Account Number

ICP

International Convention on Payment

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

PEACH

Pan-European Automated Clearing House

RTGS

Real-Time Gross Settlement

Sb.

sbírky zákonů

SBČS

Státní banka československá

CCF

SEPA Cards Framework

SCT

SEPA Credit Transfer

SDD

SEPA Direct Debit

SEPA

Sigle Euro Payments Area

STEP

Straight Through Euro Processing

SWIFT

Society for Worldwide Interbank Financial Communication

TARGET

Trans-European Automated Real-Time Gross Settlement Express Transfer System

Ú. L.

úřední list

WTO

Světová obchodní organizace

73

Seznam použitých tabulek a obrázků  Tabulka č. 1 : Základní právní normy v oblasti platebního styku v ČR Zdroj: Kolektiv autorů, Bankovnictví, 6. přepracované vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., prosinec 2006, str. 142

 Tabulka č. 2: Formy platebního styku, vlastní úprava  Tabulka č. 3: Nástroje platebního styku, vlastní úprava  Tabulka č. 4: Rozdělení platebních karet dle rozsahu sluţeb, vlastní úprava  Tabulka č. 5: Příklad pro Českou republiku Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/iban/iban_coje.html, [citováno 6. 4. 2010]  Tabulka č. 6: Průměrné denní obraty v letech 1992 aţ 2009 Zdroj: : http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, [citováno 7. 4. 2010]  Tabulka č. 7: Průměrný denní počet poloţek v roce 2010 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, [citováno 7. 4. 2010]  Tabulka č. 8: Průměrný denní počet poloţek v roce 2009 Zdroj: : http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/certis_stat.html, [citováno 7. 4. 2010]  Tabulka č. 9: Ceny transakcí v TARGET2 http://www.bundesbank.de/target2/target2_preise.php, [citováno 10. 4. 2010]  Obrázek č. 1: Schéma clearingového systému, vlastní úprava

74

Seznam příloh  Příloha č. 1: Ceník České národní banky Zdroj:http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/certis/mezibank_prevody_schema.html, [citováno 15. 04. 2010]

 Příloha č. 2: Pravidla pro uţivatele nočního trezoru Zdroj:http://www.kb.cz/file/cs/inf/service_agreement/KBpravidla_pro_uzivatele_n ocniho_trezoru.pdf, [citováno 15. 4. 2010]

75

Příloha č. 1

Pravidla pro uživatele nočního trezoru Tato pravidla pro užívání nočního trezoru (dále jen „Pravidla“) vydává Komerční banka, a.s. (dále jen „Banka“). Pravidla jsou Oznámením ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek Banky (dále jen „Všeobecné podmínky“). Pojmy s velkým počátečním písmenem mají v těchto Pravidlech význam stanovený v příslušné smlouvě o užívání nočního trezoru (dále jen „Smlouva“), kterou Klient s Bankou uzavřel, nebo ve Všeobecných podmínkách. Klient se na základě Smlouvy stal uživatelem nočního trezoru Banky. Noční trezor umožňuje Klientovi a jeho provozovnám kdykoliv bez čekání a bez ohledu na provozní dobu Banky vložit v souladu se Smlouvou peněžní prostředky na Účet. Při využívání nočního trezoru je Klient povinen dodržovat následující zásady a pravidla. Klient s těmito Pravidly seznámí všechny osoby, které jeho jménem budou noční trezor používat. Se zapůjčenými, předanými *) kazetami, sáčky, plombovacími kleštěmi, se všemi klíči *) je Klient povinen zacházet opatrně a uschovávat je na bezpečném místě tak, aby nemohlo dojít k jejich poškození, ztrátě nebo zneužití. Dojde-li přesto ke ztrátě nebo poškození některého ze zapůjčených předmětů, oznámí Klient tuto skutečnost neprodleně v obchodním místě Banky, ve kterém má uzavřenou Smlouvu. Banka sama posoudí možnou škodu a zjedná nápravu. Klient není oprávněn zhotovit další exempláře kteréhokoliv klíče, který mu byl zapůjčen. Klient (resp. jeho provozovny) bude odváděné bankovky vkládat do kazet či sáčků (dále jen „Obaly“) v souladu s příslušnou vyhláškou ČNB, tj. roztříděné podle nominálních hodnot, stran a směru tisku, vložené do pásek, které musí být označeny počtem kusů, nominální hodnotou, úhrnnou částkou, názvem a sídlem majitele Účtu, resp. jeho provozovny (otisk razítka), eventuálně datem a podpisy pracovníků, kteří balíček vytvořili. Mince téže nominální hodnoty budou vloženy do sáčků či ruliček označených shodně jako peněžní pásky. Bude-li Klient odvádět šeky k zúčtování, budou vloženy do samostatné obálky. Klient vloží do Obalu hotovosti odsouhlasené s řádně vyplněnou a neopravovanou pokladní složenkou. Banka Klientovi doporučuje hotovosti vkládat do Obalů a Obaly uzamykat (plombovat) v jeho provozních místnostech a nikoliv až u nočního trezoru Banky. Banka neodpovídá za poškození Obalu v případě, že Klient do Obalu vložil mince nad stanovenou nosnost Obalu nebo velikost vhazovacího zařízení. Dvířka vhazovacího zařízení nočního trezoru bude Klient odemykat zásadně tak, jak mu bylo předvedeno při předávání klíče od vhazovacího zařízení. Obal s odváděnými peněžními prostředky Banka Klientovi doporučuje vyjímat ze zavazadla teprve až po otevření dvířek vhazovacího zařízení. Obal bude poté vložen do vhazovacího zařízení a rázným avšak nenásilným pohybem bude zasunuta vhazovací část zařízení tak, aby Obal spadl do trezorové části nočního trezoru. Po vhození Obalu se vždy opětovným otevřením vhazovacího zařízení Klient přesvědčí, zda byl vhoz úspěšně proveden, zda Obal nezůstal ležet ve vhazovací části zařízení. *)

Vymažte údaje nehodící se pro Vámi zajišťovaný způsob služby.

© Komerční banka, a. s.

76

1/2

Pokud bude Klient používat výměnné Obaly, vyzvedne prázdné Obaly z určeného místa až po uskutečněném vhozu Obalu s peněžními prostředky do nočního trezoru. Pro případ nefunkčnosti nočního trezoru, kdy nebude možné Obal vložit, Banka Klientovi doporučuje předem stanovit vlastní vnitřní opatření.

© Komerční banka, a. s.

77

2/2

Příloha č. 2 Průběh mezibankovního převodu peněžních prostředků v systému CERTIS

78