Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
bakalářská práce
Polská hudební kultura na Těšínsku
Monika Mitrengová
vedoucí práce: Doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
Brno, duben 2006
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně na základě studia uvedené
literatury.
V Brně, dne 20. dubna ………………………………………
1
Ráda bych poděkovala všem lidem, kteří mi jakýmkoli způsobem pomohli s touto prací.
Zvláště pak Mgr. Gabriele Chromcové z muzejní knihovny v Českém Těšíně za ochotu a pomoc s vyhledáváním příslušné literatury. V neposlední řadě děkuji také mému konzultantovi, Doc. PhDr. Mikuláši Bekovi, Ph.D., za cenné rady a připomínky, díky nimž dostala tato práce ucelenou a konečnou podobu.
2
Obsah: 1. Úvod………………………………………………………………………..5
2. Nástin historického a kulturního vývoje…………………………………....6 3. Charakteristika kulturní situace…………………………………………….9 3.1
Kongres Polaków v Republice Czeskiej……………………………...10
3.3
Ars Musica…………………………………………………………....13
3.2 3.4
Polski Związek Kulturalno-Oświatowy (PZKO)…………………….11
Ostatní polské kulturní organizace a sdružení na Těšínsku………….14
4. Lidová kultura …………………………………………………………....15 4.1
Lidová píseň………………………………………………………….16
4.3
Folklórní akce………………………………………………………..18
4.2
Lidové soubory……………………………………………………....17
5. Pěvecká sdružení………………………………………………………....21 5.1
Ad Dei Gloriam ………………………………………………….…24
5.2
Collegium Iuvenum………………………………………………….24
5.4
Collegium Canticorum………………………………………………25
5.3 5.5 5.6
Canticum Novum……………………………………………………25 Dźwięk………………………………………………………………26 Harfa………………………………………………………………...27
5.7
Hejnał-Echo…………………………………………………………27
5.9
Przełęcz……………………………………………………………...28
5.8
Hutnik……………………………………………………………….28
5.10 Stonawa……………………………………………………………..29
6. Významné osobnosti polského hudebního života na Těšínsku………….30 6.1
Jerzy Hadyna………………………………………………………..30
6.3
Paweł Kaleta……………………………………………………......31
6.2 6.4 6.5 6.6
Eugeniusz Fierla………………………………………………….....31 Karol Hławiczka…………………………………………………....32
Tadeusz Siwek………………………………………………….......33 Karol Daniel Kadłubiec…………………………………………….33 3
6.7 6.8
Leszek Kalina………………………………………………………34
Další významné osobnosti………………………………………….34
7. Závěr…………………………………………………………………….36 8. Resumé………………………………………………………………….37
9. Seznam literatury………………………………………………………..38 10. Internetové zdroje……………………………………………………….40
11. Obrazové přílohy………………………………………………………..41
4
1. Úvod Polská národnostní menšina je po slovenské druhou nejpočetnější ve struktuře
obyvatelstva České republiky, podle posledního sčítání lidu v roce 2001 tvoří 0,5% z celkového počtu české populace. Tato minorita je územně nejkomplexnější, většina osob
hlásící se k polské národnosti žije na území Těšínska. Na dva okresy – Frýdek-Místek a Karviná – tak připadá 70% z celkového počtu osob s polskou národností.
Polská menšina je velmi dobře organizovanou minoritou v celé České republice zvláště
pak na Těšínsku. Soustředěnost Poláků na tomto území je zvýhodňuje vůči jiným
menšinám, ale tato homogenita je pozvolna narušována a prodělává trvalou erozi. I přesto vykazuje polská menšina značnou aktivitu zvláště na poli kultury, kde rozvíjí bohatou a rozmanitou činnost. V současné době se však tato kulturní činnost potýká s nedostatkem finanční podpory ze státního rozpočtu, proto je ve snaze tento problém řešit prostřednictvím Kongresu Poláků, který reprezentuje zájmy polské menšiny a na popud jednotlivých složek se snaží o získání větších finančních příspěvků.
Cílem této práce je zmapovat a prezentovat aktivitu polské menšiny na Těšínsku ve sféře
hudební kultury. Zaměřím se zvláště na lidovou kulturu, která má v tomto regionu
specifický charakter, dále pak na velmi početná pěvecká sdružení, která zde mají pevnou základnu a v neposlední řadě na významné osobnosti, které jakkoli přispěly k rozvoji či
prezentaci polské hudební kultury. Na začátku této práce uvádím pro snadnější orientaci a představu stručnou historii území Těšínska a také obecnou charakteristiku kulturní situace v tomto regionu.
Problematika polské hudební kultury na Těšínsku dosud nebyla zpracována, nalezneme
jen dílčí práce popřípadě studie, které se této oblasti ve větší či menší míře týkají avšak blíže
ji nespecifikují. Myslím si, že polská hudební kultura je velmi zajímavá a atraktivní nejen
pro znalce či odborníky, ale pro široký okruh lidí, a proto si zaslouží podrobnější zkoumání. To je jedna z hlavních příčin, proč jsem zvolila toto téma. Dalším důvodem je fakt, že jsem
se v těšínském regionu narodila a dodnes zde bydlím, s těšínskou polskou kulturou jsem tedy v neustálém a bezprostředním kontaktu.
5
2. Nástin historického a kulturního vývoje Polská národnostní menšina na území bývalého Československa vznikla v důsledku
rozdělení Těšínska v roce 1920. Toto území bylo po dvouletém sporu rozděleno mezi dva
nově vzniklé středoevropské státy, Československo a Polsko. V části přiznané Československu žilo tehdy kolem 120 tisíc Poláků, kteří byli soustředěni do dvou tehdejších
politických okresů Český Těšín a Fryštát. Toto území je v politické historiografii nazýváno „Zaolzie“ (česky Záolzí), jelikož z polského pohledu se nachází za řekou Olzou (Olší), která
mimo jiné tvoří dnešní česko-polskou hranici a rozděluje město Těšín mezi dva státy. Rozdělení Těšínska v roce 1920 zasáhlo do života všech obyvatel regionu a rozdělilo
rodiny, dopravní spoje, zpřetrhalo hospodářské a společenské vazby. Nepochybně tedy
trvalo dlouhou dobu, než si lidé zvykli na novou situaci. Rok 1920 však nebyl konečným řešením státní příslušnosti Těšínska.
V roce 1934 se ze strany příslušných polských orgánů projevují tendence k připojení
českého Těšínska k Polsku, k čemuž došlo v době mnichovské krize v říjnu roku 1938. Toto území však Polsku patřilo necelý rok.
1. září 1939 začala šestiletá okupace Těšínska hitlerovským Německem. Toto období je
jedním z nejčernějších a nejbolestivějších v novodobých dějinách tohoto regionu. Na tomto území žilo v té době 285 tisíc obyvatel. Německá okupační správa spojila dosavadní okresy Fryštát a Těšín do jednoho těšínského okresu – „Kreis Teschen“ a přičlenila ho přímo
k německé říši, pro níž mělo toto území velký hospodářský a strategický význam. „Při
realizaci své národnostní politiky nacisté využili zvláště skutečnosti, že proces národního
uvědomování obyvatel Těšínska nebyl ještě ukončen, a že u nich často přežívalo povědomí o
místním „slezském“ původu. Proto zavedli při policejní registraci obyvatelstva v prosinci 1939 kategorii „šlonzáckého“ jazyka a národnosti, k nimž se přihlásila značná část zdejších obyvatel.“1
Po osvobození od nacistické okupace začátkem května 1945 Těšínsko znovu připadlo
obnovené Československé republice. U polské komunity lze v této době zaznamenat
výraznou aktivitu, zvláště na poli obnovy různorodosti polských organizačních struktur In.: Borák, Mečislav: Nástin dějin Těšínska. Výbor pro územní správu a národnosti české národní rady, Ostrava – Praha 1992, str. 108.
1
6
předválečné polské společnosti na českém Těšínsku, což bylo plně realizováno až o pár let později. V roce 1945 se podařilo obnovit pouze polské školství.
Po dlouhých jednáních byla v roce 1947 podepsána smlouva o přátelství a vzájemné
pomoci mezi Československem a Polskem. Na základě jejího doplňujícího protokolu, který
mimo jiné upravoval národní práva Poláků v Československu, byla povolena činnost dvou polských organizací a tak mohl vzniknout Polski Związek Kulturalno-Oświatowy – PZKO
(Polský kulturně-osvětový svaz) a Stowarzyszenie MłodzieŜy Polskiej – SMP (Sdružení
polské mládeže). Stanovy těchto organizací byly schváleny 26. června 1947 ostravskou expoziturou Zemského národního výboru. Hlavním úkolem obou organizací bylo zajišťovat ochranu národních, kulturních a sociálních zájmů polského obyvatelstva. Po únorových
událostech však byla povolena činnost pouze PZKO. Totalitní systém ve snaze získat co největší počet stoupenců podporoval rozvoj jinonárodních kultur, což se na Těšínsku projevilo nejen rozvojem polského školství. Na scéně těšínského divadla vznikl profesionální polský soubor Scena Polska, činnost zahájilo loutkové divadlo pro děti, mimo to existoval také polský tisk, polské vysílání v krajském rozhlase a také možnost vydávání
knih místních polských autorů. Od roku 1954 byla kulturní a osvětová činnost PZKO pravidelně dotována státem. Avšak i polské školy, polský tisk a další aktivity byly
financovány ze státního rozpočtu, což kulturní činnost polské menšiny činilo závislou na stranickém a státním aparátu.
Krize totalitního systému na konci 60. let se výrazně dotkla i polské komunity. Organizace
PZKO, která se stala jakýmsi mluvčím Poláků, předložila řadu požadavků, jež se dosud
nepodařilo prosadit, zvláště pak požadavek spoluúčasti na politických rozhodnutích týkajících se polské menšiny a požadavek na hospodářskou samostatnost na družstevní bázi.
Pokus o demokratickou reformu systému byl však potlačen, což znemožnilo uskutečnění těchto snah.
Následné období normalizace znamenalo pro polskou menšinu počátek asimilace, která se
nejvíce projevila poklesem počtu polských škol. V období 1971 – 1989 se počet základních škol s polským vyučovacím jazykem snížil z 69 na pouhých 28. PZKO zůstalo jedinou
polskou organizací, pod jejíž záštitou rozvíjely své aktivity specifické skupiny polského obyvatelstva, které neměly vlastní organizace (např. kluby mladých, umělecká sdružení, ženské kluby aj.).
7
Po změně režimu v roce 1989 se začíná celková struktura i postavení polské komunity
měnit. V první řadě byla obnovena činnost některých starých polských organizací, byly
založeny také organizace nové. V roce 1990 vzniká Rada Poláků v ČR (Rada Polaków w RC) a o pět let později je založen Kongres Poláků v ČR (Kongres Polaków w RC), který zastřešuje dvě desítky polských organizací. Poláci také rozvinuli politické aktivity v rámci
Občanského fóra a politického hnutí Wspólnota, jejichž prostřednictím získali v prvních demokratických volbách v roce 1990 zastoupení v parlamentu.
Vznik České republiky 1. 1. 1993 se polské menšiny nijak výrazně nedotkl. Těšínsko se
stalo nejvýchodnějším územím nového státu. Je však třeba zmínit, že nedostatek příslušných
legislativních norem v oblasti národnostní politiky má nepříznivý dopad na podmínky života polské menšiny. Týká se to především používání jazyka ve veřejném styku a v neposlední
řadě školství, jehož aktuálním problémem je klesající počet dětí v polských školách, takže ubývá i polských tříd a škol.
8
3. Obecná charakteristika kulturní situace Kulturní poměry polské menšiny na Těšínsku charakterizuje Karol Daniel Kadłubiec
následovně: „Těšínští Poláci se pohybují ve třech kulturních systémech: českém, polském a
regionálním, který sami označují jako slezský, přestože jeho původ není podle historických pramenů omezen pouze na Těšínské Slezsko. Tato skutečnost má velký význam, protože
etnografické a etnologické výzkumy potvrzují, že obyvatelé Těšínska, zejména části označované jako Záolzi (Záolzí), se s regionální kulturou identifikovali už předtím, než byli
v nedávné historii nuceni opakovaně podstoupit změnu státní příslušnosti. Na uvedenou
regionální kulturu zdejšího pomezí se váží kultury, klasifikované jako národní, a to polská a česká.“ 2
Jak jsem se již v úvodu zmínila, polská menšina žije na území Těšínska v určité
pospolitosti a můžeme ji tak považovat za nejlépe organizovanou národnostní menšinu v České republice. Vyznačuje se
bohatým a plodným kulturním životem, ať už je to
v oblasti pěveckých a hudebních zájmových hnutí, sportovních organizací, vydávání
časopisů a knih, výtvarného umění ,či divadelního dění, které je reprezentováno dvěmi
profesionálními divadelními tělesy - Polskou scénou Těšínského divadla (Scena Polska Teatru Cieszyńskiego) a loutkovým divadlem Bajka (Teatr Lalek Bajka). Významným
polem působení je také lidová kultura, která zde má bohatou tradici. Jak jsem již dříve uvedla, polská menšina má v této oblasti také své základní i střední školy.
Snaha polské menšiny zachovat národní identitu je reprezentována její organizační
aktivitou. Na následujících řádcích blíže charakterizuji významné organizace a instituce, které působí na poli kultury a zastřešují řadu sborů, souborů a jiných spolků.
In.: Kadłubiec, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. 1. vydání, Filozofická fakulta Ostravské univerzity 1997, str. 70.
2
9
3.1 Kongres Polaków w Republice Czeskiej V roce 1990 se z iniciativy polské sekce Občanského fóra uskutečnil v Českém Těšíně
I. sjezd Poláků, na němž byla zvolena Rada Poláků v ČR (Rada Polaków w RC), která měla
reprezentovat zájmy této menšiny. O pět let později vzniká Kongres Poláků v ČR (Kongres
Polaków w RC), přičemž jeho výkonným orgánem se stává Rada Kongresu Poláků (Rada Kongrasu Polaków), která čítá 9 členů. Dalšími orgány kongresu je Kontrolní komise (Komisja Kontrolna), Rada představitelů (Rada Przedstawiciel) a od roku 2005 nově také Školní komise (Komisja Szkolna).
Kongres zastřešuje naprostou většinu polských organizací, které mají různorodé zaměření
a působí nejen v oblasti kultury. V současnosti se jedná o 27 polských organizací. Hlavním
úkolem Kongresu Poláků, který má sídlo v Českém Těšíně, je hájit zájmy polské
národnostní menšiny. Zástupci Kongresu reprezentují polskou menšinu jak na úrovni
obecních samospráv, tak v Radě pro národnosti vlády ČR a poradním orgánu MŠMT pro záležitosti národnostního školství. K dalším aktivitám Kongresu
patří pořádání řady
kulturních akcí, diskusních setkání, besed, školení a seminářů nejen pro své členy. Vydává také noviny v polském jazyce - „Głos Ludu“ 3 a knihy polských autorů působících v ČR.
V roce 1993 založil Dokumentační středisko, které shromažďuje historické i národopisné
předměty a veškeré doklady způsobu života polské menšiny, odborně je zpracovává a zpřístupňuje veřejnosti prostřednictvím četných výstav. V roce 2000 se v Českém Těšíně pod záštitou Kongresu uskutečnila vědecká konference na téma „Polacy na Zaolziu 1920 –
2000“ („Poláci na Těšínsku 1920 – 2000“), které se zúčastnila řada historiků a sociologů z Polské a České republiky. O dva roky později Kongres Poláků vydal sborník příspěvků
z této konference. Je třeba také zmínit, že Kongres Poláků je členem Federativní evropské únie národnostních menšin, která je poradním sborem Evropské komise.
Všechny následující organizace působící na poli kultury jsou v Kongresu Poláků taktéž
sdruženy.
Tyto všeobecně informační noviny vydával od roku 1945 do roku 1990 Krajský výbor v Ostravě, poté je na rok převzal PZKO a od roku 1991 je vydává Kongres Poláků.
3
10
3.2 Polski Związek Kulturalno-Oświatowy Tento svaz působí na území celé České republiky. Sídlem jeho ústředních orgánů je
Český Těšín, Střelniční ulice č. 28.
Cílem PZKO je zachování etnické identity polské části obyvatelstva Těšínského Slezska a
Poláků žijících v ČR všestranným rozvojem kultury a osvěty, jež navazuje na místní kulturní tradice a na tradiční i současné hodnoty polské kultury.
Historie PZKO se datuje od roku 1947, kdy byla uzavřena Smlouva o přátelství a
vzájemné pomoci mezi Československem a Polskem, ve které československé úřady souhlasily s vytvořením dvou nových polských organizací na svém území, a tak kromě
PZKO vznikl i Spolek polské mládeže (Stowarzyszenie Mlodziezy Polskiej - SMP). Na začátku své činnosti vzal PZKO na sebe úlohu právního zástupce zájmů polské menšiny
v Československu a jeho aktivita často překračovala meze původního zaměření. Zasahoval
do majetkových poměrů, oblasti školství, družstevnictví aj. Svaz na počátku své činnosti založil vlastní měsíčník Zwrot, jehož první číslo vyšlo v prosinci 1949.
Na svém prvním sjezdu v únoru 1950 byl PZKO rozdělen na 10 obvodů, které se poté v 70.
letech staly základnou obvodních výborů, základní buňkou byla však vždy místní skupina PZKO s právní subjektivitou. Potřebné prostředky na činnost čerpala místní skupina z vlastních zdrojů, jako jsou členské příspěvky a zápisné, příjmy z akcí, dary či příležitostné
dotace. Skupiny vyvíjely různé formy činnosti - přednášky, koncerty, zájezdy, výstavy,
společenské a sportovní akce, spolupracovaly s polskými školami a s Polskou scénou Těšínského divadla. PZKO stál také u zrodu řady spolků či klubů s různorodým, nejen kulturním zaměřením.
Společenské a politické změny po listopadu 1989 se dotkly zvláště organizační struktury
organizace. Místo dosavadního pléna hlavního výboru byl zřízen konvent předsedů, jehož členy se stalo všech 95 předsedů místních organizací. Poradním a kontrolním orgánem hlavního výboru řízeného předsednictvem se stal Konvent PZKO, výkonným orgánem pak kancelář hlavního výboru (místo dřívějšího sekretariátu).
11
Porevoluční doba je také charakteristická vzájemnou rivalitou mezi PZKO a nově vzniklou
Radou Poláků, přičemž jednou z hlavních příčin byl fakt, že Rada Poláků převzala po
PZKO funkci hlavního reprezentanta polské menšiny. Přísun finančních prostředků ze
státních dotací však od roku 1990 soustavně klesal. Československý a později český stát přestal financovat činnost národnostních menšin v obecné poloze (platy aparátů), a začal přidělovat peníze na konkrétní akce (kulturní, osvětové).Všechny tři původní odbory kanceláře musely být zrušeny a samotná kancelář má dnes pouhých devět zaměstnanců.
Rok 1995 byl vyhlášen Rokem lidové kultury a tímto směrem byly orientovány i veškeré
kulturní akce PZKO. 50. výročí založení, které připadlo na rok 1997, bylo oslaveno
Festivalem PZKO v Karviné a vydáním reprezentativní přehledné publikace pod názvem Lexikon PZKO.
Od listopadu roku 2001 spadá PZKO pod Kongres Poláků, kde se svými šestnácti tisíci
členy představuje nejpočetnější polskou organizaci. Při Hlavním výboru PZKO působí
sekce historická, taneční, divadelní a literárně-umělecká, v rámci spolku působí desítky pěveckých, divadelních a tanečních souborů.
PZKO spolupracuje se všemi polskými organizacemi v České republice. Velmi významná
je spolupráce se zahraničními partnery. Kromě Polska udržuje organizace pravidelné kontakty s organizací Lužických Srbů Domowina v Německu a s organizacemi polských menšin v Litvě, Bělorusku a na Ukrajině.
12
3.3 Ars Musica Polské umělecké sdružení Ars Musica vzniklo v únoru 1999 v Českém Těšíně jako
nezávislá organizace s právní subjektivitou. Řádnými členy je přibližně 20 osob (především
pedagogové, umělci a podnikatelé). Hlavním cílem této organizace je propagace a podpora kultury polské národnostní menšiny v ČR, obzvláště hudební, lidové a divadelní a také organizační a finanční zabezpečení souborů.
Sdružení spolupracuje s řadou jiných institucí jako, je např. Pedagogické centrum pro
polské národnostní školství, Matice školská Polské ZŠ v Havířově-Bludovicích či Kongres Poláků v ČR, jež se společně podílejí na organizaci řady kulturních akcí (Přehlídka školních
hudebních souborů, Festival dětské písně, regionálního kolo Přehlídky těšínské lidové písně (do nedávná Slezské písně) aj.. Vytvořilo rovněž koordinační centrum pro místní lidové kapely (Zrzeszenie Kapel Ludowych) a od roku 2001 pořádá Festival lidových kapel Těšínska.
Pod patronátem PUS Ars Musica působí následujících 8 souborů:
Studentský sbor
COLLEGIUM IUVENUM
(65 osob)
Smíšený sbor
CANTICUM NOVUM
(55 osob)
Horalská kapela
ZORÓMBEK
(15 osob)
SZKAPA
(15 osob)
AMICI CANTIONIS ANTIQUAE
(8 osob)
ALAUDAE
(20 osob)
Komorní sbor
Horalská kapela
Studentský soubor Spolek osob
soukromých
Vokální soubor
MUSICAE AMANTES SÓMSIEK
(6 osob)
(10 osob)
13
3.4 Ostatní polské kulturní organizace a sdružení na Těšínsku • Matice školská (Macierz Szkolna), která má v současné době přes 5 000 členů. Stará se o několik dětských sborů působících při polských mateřských a základních školách, sponzoruje řadu školních kulturních či sportovních akcí apod.
• Polské pěvecké sdružení Collegium Canticorum, které vzniklo v roce 1992 jako samostatná organizace sdružující pět pěvecko-hudebních souborů. Usiluje o propagaci
sborového, komorního i sólového sboru a zároveň je zřizovatelem stejnojmenného polského smíšeného sboru.
• Sdružení polské mládeže (Stowarzaszenie MłodzieŜy Polskiej), které v roce 1990 po téměř 40 letech obnovilo svou činnost. Je vrchním orgánem polských mládežnických
hudebních souborů a organizuje sportovní a kulturní akce.
• Polská scéna Těšínského divadla (Scena Polska Teatru w Czeskim Cieszynie), která je jediným polským profesionálním divadelním souborem mimo Polsko, byla založena v roce 1951. Často pořádá výjezdy do zahraničí, nejčastěji do Polska.
• Sdružení polských literátů (Zrzeszenie Literatów Polskich v RC), jež vzniklo v roce 1990, podpodporuje vydávání děl polských literátů na Těšínsku a spolupracuje s obdobnými organizacemi po celém světě.
14
4. Lidová hudební kultura Tato kapitola se neorientuje výhradně na polský folklór, ale pojednává o těšínské lidové
kultuře, na jejíž podobě měla nemalý podíl právě polská část obyvatelstva. Týká se to především lidové písně, které je věnována samostatná kapitola.
Lidová kultura na Těšínsku má bezesporu specifický ráz, který je dán zvláště
geografickou polohou tohoto regionu. V místním folklóru je patrná řada vlivů, na prvním místě jsou to vlivy české a polské, avšak také slovenské a dříve v jisté míře i německé. Další
faktory zmiňuje Jaroslav Štika: „Pro formování a zároveň i diferenciaci těšínské lidové
kultury měl velký význam též ráz poddanských majetkoprávních vztahů, protifeudální povstání, náboženské poměry a také správní vazby a jejich proměny.“4
Karol Daniel Kadłubiec, významný folklorista věnující pozornost zvláště těšínskému
folklóru, uvádí, že: „Těšínská lidová kultura má, stejně jako zdejší nářečí, nadnárodní charakter z hlediska své funkčnosti, jelikož je kulturou místního autochtonního obyvatelstva bez ohledu na národnost. Není tedy kulturou pouze polské národní menšiny…“ 5. Nelze však
opominout významný podíl polské menšiny na vývoji a udržování tradic těšínského folklóru, který se projevuje zvláště v její organizační aktivitě.
Je nutno také zdůraznit, že místní lidová kultura a znalost místních písní a tanců přetrvala
až do druhé poloviny minulého století. Generace narozená na přelomu 19. a 20. století ještě žila v ovzduší tradičního folklóru, a proto jej na území Těšínska do nedávné doby zachovávala.
Co se týče výzkumu zdejší lidové kultury, významným mezníkem je rok 1965, kdy při
Hlavním výboru PZKO vzniká Folkloristická sekce, jejímž předsedou byl od založení do roku 1995 prof. dr. Karol Daniel Kadłubiec, DrSc. Během více než 40 let své existence se
podařilo jejím členům, jejichž počet se v různých obdobích pohyboval od 10 do 15, shromáždit velké množství empirického materiálu, který většinou čeká na zpracováni. Kromě toho sekce vyvíjí publikační činnost a také organizuje řadu akcí, na nichž je
prezentována těšínská lidová kultura. Pro své členy a příznivce lidové kultury pořádá In: Štika, Jaroslav: Těšínsko V. díl, Těšínská lidová kultura a polská národnostní menšina. 1. vydání, Šenov u Ostravy, Tilia 2003, str. 75. 5 In.: Kadłubiec, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. 1. vydání, Filozofická fakulta Ostravské univerzity 1997, str. 288.
4
15
folkloristické semináře, které jsou často doplňovány výstavami fotografií, obrazů nebo lidových nástrojů.
Následující kapitoly jsou věnovány významným složkám lidové hudební kultury Těšínska
jako je lidová píseň, lidové soubory a folklórní akce pořádané v tomto regionu.
4.1 Lidová píseň Lidová píseň na Těšínsku je velmi obsáhlý a vcelku málo prozkoumaný fenomén, který by
mohl být námětem na samostatnou práci. V této kapitole se pokusím pouze stručně charakterizovat zdejší lidovou píseň a popsat její typické znaky.
Specifickým znakem těšínské lidové písně, který ji výrazně odlišuje od ostatních regionů,
je její jazyk. Jedná se o tradiční těšínské nářečí, kterým dodnes mluví obyvatelé tohoto regionu bez ohledu na národnost. Na formování jak nářečí tak i samotné lidové písně měly
podíl zvláště vlivy české, polské, ale i slovenské. Jaromír Gelnar a Oldřich Sirovátka
uvádějí, že: „Bezprostřední dotyk a prostupování etnického živlu polského a českého a v jižním cípu Těšínska i slovenského, těsné jazykové příbuzenství (vždyť se nedá ani mluvit o jazykovém předělu, nýbrž o pozvolném a stupňovitém přechodu jednoho dialektu do
druhého), dále společné osudy a kontakty dějinné, hospodářské, společenské a kulturní a živý styk i stálý pohyb obyvatelstva, to všechno podmiňovalo a podporovalo výměnu a prolínání písní v celém Slezsku, jmenovitě pak na Těšínsku“6
Na vývoji lidové písně měly podíl také menší sousedské besedy a zábavy, při nichž se
scházela starší i mladší generace za účelem pobavení. Lidová píseň se také uplatňovala při společné práci. To vše kromě jiného mělo vliv na tématiku těchto písní, která je značně
rozmanitá. Horská příroda a pastýřský život se odráží v pasteveckých a salašnických popěvcích. Také příležitostné písně jsou hojně zastoupeny, jedná se zvláště o koledy a písně svatební či jarní. Oblíbené jsou také písně milostné, rodinné a sociální. Jako ohlas
někdejšího zbojnického hnutí v této oblasti v 17. a 18. století pronikají do písně zbojnické
6
Štika, Jaroslav: Těšínsko IV. díl, Lidová píseň a hudba.1. vydání, Šenov u Ostravy, Tilia 2003, str. 71.
16
motivy. Častý melancholický tón těchto lidových písní je podtržen charakteristickým tonálním zabarvením.
Co se týče folklórního zpěvu, je třeba zdůraznit, že na Těšínsku působila řada zpěváků
s rozsáhlým repertoárem, jejichž interpretace byla na vysoké úrovni. Charakteristická je zde převaha žen.
Jak jsem se již v úvodní kapitole zmínila, znalost písní a tanců na tomto území přetrvala
až do druhé poloviny 20. století, dokazují to také Gelnar a Sirovátka, když tvrdí, že:
„Rozmanitý a bohatý variační proces, jímž písně na Těšínsku procházejí, i živá tvořivá
schopnost, jež se projevuje nejzřejměji v samostatné tvorbě nových písní v tradičním duchu, dokládají rovněž, že místní tradice se udržela dlouho a poměrně svěží.“7
V závěru lze tedy konstatovat, že lidová píseň na Těšínsku neustále žije v povědomí
místních obyvatel a je prezentována četnými soubory, které udržují její tradici a usilují o její propagaci zvláště mezi mladými lidmi.
4.2 Lidové soubory Na Těšínsku působí řada souborů, které zachovávají a šíří místní lidovou tradici. Jedná se
přibližně o dvě desítky tanečních a pěveckých sdružení, která své umění prezentují na řadě folklórních akcí.
Jedním z nejvýznamnějších souborů je soubor písní a tanců Olza. Původně působil jako
Taneční soubor okresního výboru PZKO v Českém Těšíně. V roce 1954 poprvé veřejně vystoupil na Soutěži lidové tvořivosti v Českém Těšíně, kde získal třetí místo. O rok později
tuto soutěž vyhrál. Od té doby jeho umělecká úroveň rychle rostla. Devadesátá léta minulého století byla pro soubor zvlášť úspěšná, neboť se zúčastnil řady zahraničních festivalů. Své umění měl možnost předvést v Belgii, Holandsku, Švédsku, Velké Británii,
Litvě či Bělorusku. V létě roku 1996 vyjel na třítýdenní turné do amerických států Utah a Idaho. Hlavní skupinu tanečníků tvoří v současnosti 12 párů, uměleckým vedoucím je Roman Kulhánek. 7
In: Štika, Jaroslav: Těšínsko IV. díl, Lidová píseň a hudba.1. vydání, Šenov u Ostravy, Tilia 2003, str. 70.
17
Dalším významným představitelem jsou Górole z Mostů u Jablunkova, jejichž
interpretace folklóru jak po stránce taneční tak i vokálně-instrumentální dosáhla neobyčejně
vysoké úrovně. Tradice tohoto souboru sahá do 70. let, kdy působil jako doprovodný soubor mužského sboru Gorol, od něhož se počátkem 80. let odloučil. Do roku 1992, kdy se
osamostatnil, působil při místní organizaci PZKO. Četné úspěchy na festivalech lidových souborů u nás i v Polsku, na Slovensku, v Rakousku či Francii jej řadí mezi přední
reprezentanty horalského folklóru. Tento soubor, který čítá okolo 14 členů, má také svou
kapelu v čele s Radkem Matusznym. Vedoucím celého tělesa je Alojzy Martynek (od roku 1988), choreografem Michał Milerski.
Mezi další soubory s taneční složkou patří Górnik a Suszanie – oba založené v roce 1953,
folklórní soubor Skotnica sdružující především mladé lidi a řada dalších.
Gorol z Jablunkova je výhradně mužský pěvecký sbor, jehož repertoár tvoří převážně
těšínské lidové písně, ale zahrnuje i české, slovenské a polské umělé písně. Má téměř
šedesátiletou tradici a je spolupořadatelem a každoročním účastníkem Horalského svátku (viz. následující kapitola). V současnosti jej vede Katarzyna Sivice spolu s Boguslavem Stonawskim, který v něm působí již od roku 1963.
Lidové kapely hrající k poslechu i tanci zastupuje např. Kamraci či horalská kapela
Sómsiek založená v roce 1995 a působící pod patronátem sdružení Ars musica. Významnou pozici zaujímají také školní soubory, jako je např. Łączka založený v roce 1964 v Bystřici
nad Olší, či Nowina z polské ZŠ v Jablunkově.
Všechny soubory prezentují těšínský folklór na řadě akcí, které jsou v tomto regionu
pořádány. Jim je věnována následující kapitola.
18
4.3 Folklórní akce Bezesporu nejvýznamnější folklórní akcí s mezinárodní účastí a hojnou návštěvností je
Gorolski Swięto v Jablunkově (Horalský svátek), k jehož organizátorům patří místní
skupina PZKO a již zmiňovaný soubor Gorol. První ročník tohoto festivalu proběhl v roce 1947. Jeho původním záměrem byla prezentace folklórních souborů z okolí Jablunkova. Od
poloviny padesátých let byly postupně zvány také soubory PZKO z celé oblasti Těšínska a
od poloviny šedesátých let soubory z Čech, Moravy, Slovenska a Polska. Popularita tohoto
festivalu se postupně rozšířila nejen do okolí Jablunkova, ale svou specifickou atmosférou a programem se tato akce stala známou v celé České republice, v Polsku a také v řadě jiných evropských zemí.
Tyto horalské slavnosti probíhají vždy první srpnový víkend v přírodním amfiteátru v
Městském lese v Jablunkově a trvají zpravidla dva dny. Sobotní program je zaměřen na
soubory ze zdejšího regionu, zejména dětské a mládežnické, proto také velkou část návštěvníků tvoří mládež, kterou přitahuje také tradiční večerní taneční zábava. Neděle
začíná dopoledním setkáním na radnici, poté proběhne krátká prezentace všech vystupujících souborů na náměstí. V pravé poledne vyjde z jablunkovského náměstí směrem
k Městskému lesu průvod krojovaných skupin a alegorických vozů. V neděli se na scéně představí řada souborů nejen z blízkého okolí, ale především také z Polska a Slovenska.
Díky spojení celé akce s Týdnem Beskydské Kultury v Polsku8 mohl být program
Horalských slavností obohacen o vystoupení zajímavých souborů z celého světa. A tak od roku 1990 zde bylo možno shlédnout lidové soubory z Izraele, Gruzie, Číny, Mexika, Bulharska, Německa, Holandska, Rumunska, Francie atd. Atraktivnost této akce zvyšují
rovněž vystoupení světově proslulých souborů, které se festivalu účastní téměř každý rok. Jedná se např. o soubor písní a tanců „Śląsk“ z Polska nebo bratislavský soubor „Lúčnica“.
Součástí oslav jsou doprovodné akce jako jsou např. ukázky tradičních lidových řemesel,
rukodělných výrob, výrobních postupů a výroby ovčího sýra na salaši nebo také populární sportovní běžecké závody. Velikou oblibu si také získal cyklus setkání s poezií „Kawiarenka Pod Pegazem“ (Kavárnička pod Pegasem).
Tydzien Kultury Beskidzkiej probíhající v polském měste Wiśla těsně předchází době konání Horalského svátku. První ročník této akce proběhl v roce 1964.
8
19
Dalšími akcemi spíše s lokálním významem jsou folklórní slavnosti v různých místech
Těšínska, které jsou organizovány po mnoho let. Především k nim patří dožínky, které pořádají skupiny PZKO v Třinci-Gutech a v Havířově-Bludovicích nebo „wianki“ (věněčky) v Českém Těšíně, Karviné-Darkově nebo v Orlové-Horní Lutyni. Tyto akce mají obvykle podobu lidové zábavy.
Zcela výjimečnou mládežnickou událostí je Bal Górolski, který je pořádán od roku 1979
v Mostech u Jablunkova místním souborem Górole. Všichni mladí přicházejí výlučně v lidových krojích, vystupují zde lidové soubory a k tanci hrají lidové kapely. Tato akce má i mezinárodní účast a těší se veliké oblibě. Od roku 1986 ji doprovází folkloristický seminář, na němž se setkávají odborníci z okolních států.
20
5. Pěvecká sdružení Polská pěvecká hnutí mají na území Těšínska bohatou a dlouholetou tradici. Jejich
umělecká úroveň je dokladem vysoké pěvecké kultury polské menšiny, kterou reprezentují nejen na našem území, ale také na festivalech či jiných akcích v zahraničí.
Důležitým mezníkem v historii polských pěveckých hnutí je rok 1927, kdy byla založena
jednotná pěvecká organizace Svaz polských pěveckých sborů v Československu (Związek
Polskich Chórów w Czechosłowacji), na jejímž vzniku měli podíl zvláště členové Matice školské9. Svaz po dobu své činnosti sdružoval řadu sborů, jejichž počet měl vzrůstající
tendenci. V době vzniku se jejich počet pohyboval kolem 20 a o deset let později sdružoval až 102 sborů s téměř čtyřmi tisíci zpěváky. Téměř v každé obci na území Těšínska působily pěvecké sbory. Nadějný vývoj Svazu polských pěveckých sborů v Československu byl
zpomalen válečnými událostmi. „Začátek 2. světové války přerušil činnost všech polských pěveckých sborů a nemilosrdně umlčel na několik let polskou píseň.“10
Po roce 1945 dochází k oživení pěveckého hnutí, přičemž většina sborů působila při
Sdružení polské mládeže (SMP), pouze sedm sborů spadalo pod Polský kulturně-osvětový
svaz (PZKO). V roce 1949 byly všechny sbory začleněny do nově vzniklé organizace pod názvem Zrzeszenie Śpiewaczo – Muzyczne (Pěvecko-hudebního sdružení), která působila nejprve pod SMP. V roce 1952, kdy bylo SMP včleněno do Československého svazu
mládeže, začalo Pěvecko-hudební sdružení rozvíjet svou činnost v rámci Hlavního výboru PZKO. Všechny sbory přešly pod záštitu PZKO, který se v tomto období stal jedinou
povolenou polskou organizací. V letech 1953 – 1954 dosáhl počet pěveckých sborů 80, avšak v následujících třiceti letech jejich množství mírně klesalo.
V roce 1991 na Valné hromadě delegátů se Pěvecko-hudební sdružení stalo prvním
Oblastním zahraničním sdružením organizace Polski Związek Chórów i Orkiestr (Polský
svaz sborů a orchestrů) ve Varšavě a také samostatnou Oblastí Unie českých pěveckých
sborů. Od roku 2005 sdružení působí jako samostatná umělecká organizace s právní
subjektivitou, jejímž cílem je podporování a propagace aktivit pěvecko-hudebních souborů Matice školská (Macierz Szkolna) byla založena v roce 1885 a do druhé světové války byla nejvýznamnější polskou kulturně-osvětovou organizací. 10 In: Kadłubiec, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. 1. vydání, Filozofická fakulta Ostravské univerzity 1997, str. 238.
9
21
polské národní menšiny v ČR. Pěvecko-hudební sdružení zajišťuje odbornou hudební literaturu, vzdělávací činnost uměleckých vedoucích a dirigentů. Připravuje projekty k zabezpečení finančních zdrojů na koncertní a uměleckou činnost. V oblasti sborové hudby spolupracuje s mnoha kulturními a školskými orgány a také s tuzemskými i zahraničními
organizacemi. Provádí vydavatelskou a publikační činnost. Jeho hlavním orgánem je valná hromada sdružení tvořena 8 členy v čele s předsedou Leszkem Kalinou.
V současnosti je v Pěvecko-hudebním sdružení celkem 19 sborů smíšených, 3 mužské
sbory a 3 sbory ženské s celkem více než 700 zpěváky, z nichž někteří působí také pod patronátem Polského uměleckého sdružení „Ars Musica“ a Polského pěveckého sdružení „Collegium Canticorum“. Také dětské polské sbory mají na Těšínsku své místo. Mezi jejich
zástupce patří např. „Trallala“ z Českého Těšína nebo také dva sbory z Bystřice „Wiolinki“ a „Crescendo“, které působí při sdružení Collegium Canticorum.
Nyní uvádím přehledné tabulky smíšených, mužských a ženských sborů, které zastřešuje
Pěvecko-hudební sdružení. Následně pak ty nejvýznamnější blíže charakterizuji.
ŽENSKÉ SBORY Název
Místo působení
Alaudae
sboru
Kalina
Melodia
Počet
Sbormistr
Poznámky
Český Těšín
15
Leszek Kalina
gymnaziální dívčí sbor
Návsí
30
Aleksandra Zeman
Karviná – Fryštát
MUŽSKÉ SBORY
členů
28
Otokar Winkler
Název sboru
Místo působení
Počet Sbormistr
Amici Cantionis Antique
Český Těšín
8
Leszek Kalina
17
Alojzy Suchanek
Hejnał-Echo
členů
Karviná - Fryštát 21
Chór Nauczycieli Polskich Český Těšín
22
Andrzej Szyja
SMÍŠENÉ SBORY Název sboru
Místo
Počet
Sbormistr
Ad Dei Gloriam
Český Těšín
25
Beata Brzóyka
Collegium Canticorum
Český Těšín
31
Halina Goniewicz-Urbaś
Dźwięk
Karviná
27
Halina Goniewicz-Urbaś
Canticum Novum
Collegium Iuvenum Godulan – Ropica Harfa
působení
Český Těšín
Český Těšín Střítěž
Český Těšín
členů
50
50
21 30
Leszek Kalina
Leszek Kalina
gymnaziální sbor
Alojzy Kalety
původně dva sbory,
Tomasz Piwko
Hasło
Bohumín
29
Irena Szeligowa
Lira
Karviná -
31
Beata Pilśniak-Hojka
Hutnik
Lutnia
Třinec
Darkov
48
Aleksandra Zeman
Dolní Lutyně
25
Władysław Rusek
Olbrachtice
Albrechtice
22
Bruno Kalina
Przełęcz
Mosty u
Przyjaźń
Karviná
50
Jósef Wierzgoń
Horní Suchá
29
Anna Kiszka
Musicae Amantes
Nýdek
Piotrowice-Marklowice Petrovice
Jablunkova
Stonawa
Stonava
Zaolzie
Orlová
Sucha
6
20
34
41
25
23
Poznámky
Bogdan Szmek
Jadwiga Karolczyk Halina Niedoba
Marta Orszulik
Urszula Odstrčil
které od roku 1997 vystupují společně
5.1 Ad Dei Gloriam Polský smíšený sbor Ad Dei Gloriam, který působí při farnosti v Českém Těšíně, byl
založen v roce 1997. Jeho dirigentkou je od počátku vzniku Beata Brzóska. Tento amatérský
sbor jedenkrát měsíčně doprovází nedělní liturgii ve svém domovském kostele, mimo to zpívá u příležitosti některých svátků či farních oslav a v době adventní, vánoční i postní
pořádá koncerty nejen ve své farnosti. V roce 2003 se zúčastnil festivalu liturgické hudby
v Ústí nad Orlicí. Jeho repertoár je velmi pestrý, skládá se z písní různých epoch – od středověku až po současnost.
Před třemi lety vydal ve spolupráci s krakovským Studiem INDIGO své první CD
s názvem „Zawitaj nam Zbawicielu“ (Příjď k nám Spasiteli), na němž nalezneme 11 latinských a polských duchovních písní. Rok 2005 byl pro sbor velmi úspěšný, neboť získal
dvě významná ocenění: 1. místo v druhém ročníku soutěže Ogólnopolski Konkurs Pieśni
Pasyjnej v Bydgoszczi (Celonárodní polský konkurs pašijních písní) a taktéž 1. místo na festivalu Pražské vánoce. Sbor má v současnosti kolem 25 stálých členů.
5.2 Collegiium Iuvenum Tento studentský sbor vznikl v září 1990 jako sbor Polského gymnázia v Českém Těšíně.
Dva roky působil jako soubor polské Matice školské v ČR. Od září 1994 do února 1999 byl
jedním ze sborů působících v rámci Polského Pěveckého Sdružení Collegium Canticorum.
V současné době působí jako umělecky nezávislé těleso Polského uměleckého sdružení Ars
Musica. Uměleckým vedoucím, zakladatelem a dirigentem je Dr. Leszek Kalina, asistentkou Mgr. GraŜyna Sucha. V současnosti má sbor asi 50 členů, z nichž všichni jsou
studenty již zmiňovaného Polského gymnázia v Českém Těšíně. Se souborem spolupracuje i významný odborník v oboru hlasové výchovy Prof. Dr. Alojzy Suchanek CSc.
Sbor vystupuje na mnoha festivalech a jiných obdobných akcích převážně u nás a
v Polsku. Za patnáct let své existence získal řadu ocenění, z nichž jedno z nejvýznamnějších
získal v roce 2004 v Belgii na 52. Evropském festivalu mládežnických sborů v Neerpeltu,
kde se umístil na 1. příčce. Sbor je členem Hudebně-pěvecké organizace polských souborů 24
na Těšínsku, Svazu sborů a orchestrů ve Warszawě a Unie českých pěveckých sborů. Jeho repertoár je velmi pestrý, nalezneme zde jak písně z dob dávnějších tak i ze současnosti.
5.3 Canticum Novum Smíšený sbor Canticum Novum byl založen v září 1999 v Českém Těšíně již zmiňovaným
Polským uměleckým sdružením Ars Musica. Dirigentem a uměleckým vedoucím je Dr.
Leszek Kalina, který má bezesporu hlavní zásluhu na vysoké interpretační úrovni sboru. V současné době má sbor asi 60 členů, kteří jsou absolventy Studentského sboru Collegium Iuvenum. Repertoár souboru se vyznačuje žánrovou pestrostí, tvoří jej díla polyfonní,
klasicistní i romantická, úpravy lidových písní i taneční hudby, současná a experimentální tvorba. Kromě Hudebně-pěvecké organizace polských souborů na Těšínsku a Unie českých pěveckých sborů je sbor také členem Svazu sborů a orchestrů ve Warszawě.
Sbor koncertuje nejen v tuzemsku, ale za šestiletou dobu své existence
několikrát
vystupoval také v zahraničí. Například v roce 2001 se zúčastnil I. Festivalu Slezských sborů v polské Ustroni, odkud si přivezl 3. místo. O rok později vystupoval na nesoutěžním V. Mezinárodním Sborovém Festivalu Alta Pusteria v Itálii, kde byl označen za jeden z
nejlepších zúčastněných sborů. V roce 2003 se zúčastnil prestižní 40. Mezinárodní sborové soutěže v rakouském Spittal an der Drau, v témže roce také získal 1. místo a Zlatý diplom v
kategorii A na III. ročníku Mezinárodní soutěže Bohuslava Martinů v Pardubicích. V minulém roce v anketě „Tacy jesteśmy“ získal titul „nejpopulárnější polský sbor na Těšínsku“. Neúplný výčet získaných ocenění jen potvrzuje vysokou úroveň sboru.
5.4 Collegium Canticorum Smíšený sbor Collegium Canticorum je jedním z nejznámějších uměleckých těles
reprezentujících polskou kulturu v České republice. Vznikl v roce 1986 jako reprezentativní
soubor Hlavního výboru PZKO z iniciativy dr. Leszka Kaliny, který jej řídil téměř 13 let.
25
Díky němu se sbor v krátké době stal známým nejen na Těšínsku. V roce 1999 taktovku převzala Halina Goniewicz – Urbaś.
Sbor pořádá na území celého Těšínska řadu koncertů, účastní se mnoha festivalů i
pěveckých soutěží jak na tuzemské tak i na mezinárodní scéně, z nichž má řadu ocenění.
Na nejvyšší příčce se umístil několikrát – například v roce 2005 na Mezinárodním Festivalu
adventní a vánočni hudby v Praze, v roce 2001 na mezinárodní soutěži Svátky písní v Olomouci, v roce 1994 na soutěži Pražské dny sborového zpěvu. Za nejvýznamnější
úspěch lze však považovat první místo na Světovém festivalu sborů, který se v roce 2005 konal v Montreux.
Sbor je členem Polského svazu sborů a orchestrů se sídlem ve Varšavě a Unie českých
pěveckých sborů. Ve své diskografii má čtyři náhrávky,11 poslední z roku 2001 byla nahrána
u příležitosti patnáctiletého výročí sboru. Písně v podání tohoto sboru několikrát zazněly
také v rozhlasovém vysílání. Jeho repertoár tvoří klasická díla, úpravy lidových písní i taneční hudby a také současné i experimentální skladby. V současné době má sbor 31 členů.
5.5 Dźwięk Tento smíšený sbor, který působí v Karviné, patří mezi nejstarší představitele polského
sborového zpěvu. Navazuje na tradici souboru založeného již v roce 1928, svůj nynější
název však přijal až v roce 1979. Ve sboru se vystřídala řada dirigentů, od roku 1980 do současnosti jej řídí Halina Goniewicz-Urbaś, která značně přispěla k jeho vysoké umělecké
úrovni. Důkazem je řada ocenění a četná účast na převážně českých a polských, ale i mezinárodních festivalech a soutěžích.
Různorodý repertoár sboru zahrnuje české, polské, slovenské i ruské písně. V roce 1998
vydal sbor nahrávku 22 z nich.
1991 – MC „Koncert z okazji 5-lecia“ –nahrávka z koncertu u příležitosti pětiletého výročí založení sboru; 1996 – CD „Canticorum iubilo“ ; 1998 – CD a MC „Z narodzenia Pana“ – koledy; 2001 – CD a MC „Jest we mnie śpiewanie“
11
26
5.6 Harfa Tento amatérský smíšený pěvecký soubor byl založen jako původně mužský pěvecký sbor
a to v roce 1949. Během působení sbormistra Karla Hławiczky a několika dalších (Alojzy
Kaleta, Edward Schoupal, Edward Kaim, Ewa Przeczek, Alojzy Kopoczek, Halina Kraina)
působila Harfa střídavě jako mužský, ženský i smíšený pěvecký sbor. Od roku 1993 vystupuje výhradně jako stejnojmenný smíšený pěvecký sbor. Na podzim roku 1997 převzal
taktovku mladý dirigent Tomasz Piwko. O dva roky později sbor oslavil kulaté výročí padesáti let své existence. U této příležitosti vydal vlastní monografii a společně se světoznámou harfistkou Ewou Jaślar-Walickou12 natočil MC Koncert dvou harf.
Do současné doby se zúčastnil mnoha vystoupení na obou stranách řeky Olzy, úspěšně
reprezentoval polskou kulturu na mezinárodních soutěžích a festivalech sborového zpěvu. Od šedesátých let minulého století je organizátorem pravidelných a velmi populárních Jarních koncertů v Českém Těšíně. Počet členů tohoto sboru se pohybuje kolem 30.
5.7 Hejnał-Echo Tento mužský pěvecký sbor působící v Karviné navazuje na tradici dvou sborů – „Echo“
a „Hejnal“. První s z nich byl založen v roce 1920, patří tedy mezi nejstarší sbory na území
Těšínska. Jeho nejúspěšnějším obdobím jsou třicátá a čtyřicátá léta minulého století, kdy
pořádal četné koncerty a získával řadu ocenění, z nichž si nejvíce váží druhého místa na
Světovém festivalu polských sborů ve Varšavě. Druhý sbor „Hejnal“ byl založen v roce 1935 při skautské skupině a hned na začátku své existence zaznamenává značnou aktivitu a s tím spojené úspěchy. Druhá světová válka přerušila na několik let činnost obou sborů.
V roce 1957 vystupují oba sbory společně na oslavách 10. výročí založení PZKO. Tento
velmi úspěšný koncert vyvolat první snahy o spojení obou souborů, k definitivnímu sloučení Tato umělkyně studovala hru na harfu na Hudební Akademii ve Varšavě, pak na newyorské univerzitě. V 70. letech se podílela na vzniku souboru čtyř harf: The Nex York Harp Ensemble, v němž působila přes 17 let. Vystupovala ve více než 60 zemích světa. V roce 1991 se vrátila zpět do Evropy, v letech 1993 – 1995 působila ve Státní opeře v Praze. V současné době žije v Českém Těšíně, kde v roce 2003 založila Polskie Towarzystwo Harfove.
12
27
pak došlo v roce 1964. Od této doby do současnosti sbor vystupuje na řadě koncertů pořádaných zvláště Pěvecko-hudebním sdružením, ale také na festivalech u nás a v Polsku. Jeho repertoár je různorodý, zahrnuje lidové písně, písně světových autorů, ale i skladatelů
z těšínského regionu, jako je např. Paweł Kaleta či Andrzej Hlawiczka. V současnosti tento sbor o 21 členech vede dirigent Andrzej Szyja.
5.8 Hutnik Tento pěvecký sbor, který patří mezi nejaktivnější pěvecké sbory na Těšínsku, působí pod
záštitou Domu kultury v Třinci. Jeho prvním dirigentem a uměleckým vedoucím byl Karol
Wronka, který jej řídil do roku 1980. Sbor vystupuje nejen v domácím prostředí, ale
koncertoval ve 20 zemích Evropy. Zejména po roce 1989 se rozšířila jeho činnost o úspěšnou reprezentaci na koncertech v Anglii, Finsku, Francii, Holandsku, Itálii,
Německu, Rakousku, Švýcarsku, Švédsku a také v Polsku, Lotyšsku a Litvě. Na XI. Světovém festivalu polských sborů v Košalině v roce 2003 získal nejvyšší ocenění ze 12 souborů sedmi zemí světa. Získal dále řadu ocenění na pěveckých soutěžích u nás a v
Polsku. Koncerty tohoto pěveckého sboru vysílaly televizní a rozhlasové stanice v Polsku, Rakousku, Jugoslávii a u nás. V roce 2001 byl dvakrát oceněn na pěveckých soutěžích.
Zúčastnil se Sjezdu slovanských sborů v Katovicích, kde umělecká porota jeho vystoupení
zhodnotila jako významnou reprezentaci polské a české regionální amatérské kultury. V roce 1990 nahrál desku pod názvem „Znasz-li ten kraj“ a v roce 1995 vydal CD „Tu jest mój dom“.
V současnosti má sbor kolem 50 členů a jeho dirigentem je od roku 2003 Aleksandra
Zeman.
28
5.9 Przełęcz Historie tohoto sboru se datuje od roku 1954, kdy přijal svůj název, avšak tradice, na
kterou navázal, má své kořeny již ve dvacátých letech 20. století. „Przelęcz“ tak patří mezi nejstarší sbory v oblasti Těšínska.
Zakladatelem a následně pak krátce i uměleckým vedoucím byl Jozef Mazur. Prvním
opravdovým úspěchem sboru byla účast na Festivalu lidové umělecké tvořivosti v Praze v roce 1955. Dirigentský post v průběhu let vystřídal Jozef Firla (1956 – 1958), Karel
Wronka (1959 – 1962) a po dvanáctileté pauze, způsobené neshodami mezi členy, taktovku převzala Halina Niedobová, která sbor vede od roku 1974 do dnešní doby.
Sbor se prezentuje jak na domácí tak hojně i na zahraniční scéně – především v blízkých
polských městech jako např. Istebna, Ustroň, Katowice. Koncertoval také ve Varšavě či rakouském Kahlenbergu.
„Przelęcz“ se může chlubit svým vlastním CD a také řadou ocenění, z nichž například
uveďme „Złotą Odznakę Polskiego Związku Chórów i Orkiestr“ (Zlatý odznak Polského svazu sborů a orchestrů). Jeho pestrý repertoár zahrnuje jak skladby sakrální, tak i písně
lidové. Zvláštní postavení má Velikonoční mše Stanislava Boguny, kterou měl sbor možnost zpívat v Praze pod vedením samotného skladatele a jejíž nahrávku vysílalo Polské Radio.
5.10 Stonawa Pěvecký sbor Stonawa vznikl spojením ženského pěveckého sboru „Halka“ a mužského
sboru „Siła“. Starší z nich – „Siła“ byl založen již v roce 1921 a v tehdejší době sdružoval
především mladé lidi. Ve třicátých letech se součástí sboru stalo mužské kvarteto
„Rewelersi“, které mělo možnost vystupovat v Československém rozhlase v Ostravě. Tento
mužský sbor působil s malou přestávkou způsobenou válkou do roku 1994, kdy se
především z důvodu úbytku sboristů sloučil s výše zmiňovaným ženským sborem, který svou činnost zahájil v roce 1952. Vznikl tak smíšený sbor, který nese název své domovské
obce. Role dirigenta se ujala paní Marta Orszuliková, která s menší přestávkou řídí sbor dodnes. Repertoár sboru zahrnuje jak skladby sakrální, klasické tak i písně lidové v českém a polském jazyce. Sbor v současnosti čítá okolo 40 členů. charakteru 29
6. Významné osobnosti polského hudebního života na Těšínsku V této kapitole chci poukázat na významné osobnosti, které se na Těšínsku buď narodily
nebo zde velkou část svého života působily a určitou měrou přispěly k rozvoji či propagaci polské hudební kultury. Patří mezi ně skladatelé, hudební kritici, muzikologové, učitelé hudby, hudební teoretici, dirigenti či sbormistři.
6.1 Jerzy Hadyna (1888 – 1968) Tento skladatel a hudební učitel studoval hudbu na učitelském ústavu v Cieszyně a poté na
konzervatoři ve Lvově (housle, zpěv a klavír). Působil jako učitel hudby v Oldřichovicích u Třince a v Bystřici nad Olší, poté pracoval na učitelském ústavě v polském Cieszyně.
Jeho tvorba je spjata s rodným krajem, což se projevuje desítkami úprav lidových písní
pro sbory. Těšínské písně a tance také ovlivnily jeho symfonické skladby jako je např. Rapsodia beskidzka či skladby pro dechový orchestr, z nichž uveďme např. koncertní
ouverturu Czantoria. Mezi jeho další díla patří lidová opera Śpiący rycerze (Spící rytíří), dětské opery např. W podwodnym królestwie (Ve vodním království) či lidové operety. V meziválečném období vznikaly také jeho kantáty.
Kromě kompoziční činnosti také působil jako sbormistr školních pěveckých sborů. V době
svého působení v Bystřici nad Olši založil mužský učitelský sbor, 16 let působil jako
dirigent sboru Harmonia, byl také členem Těšínského smyčcového kvarteta. Založil také divadelní orchestr, který v letech 1926 – 1935 řídil. Po druhé světové válce navázal spolupráci se sborem a orchestrem Polského rádia v Katowicích, kde natočil kolem třiceti
skladeb. Jerzy Hadyna patřil mezi nejvýznamnější postavy meziválečného hudebního života na Těšínsku.
30
6.2 Eugeniusz Fierla (1910 – 1989) Skladatel, dirigent, učitel a sběratel lidových písní Eugeniusz Fierla studoval hudební
pedagogiku v Ostravě, Katovicích a v Brně, absolvoval také dirigentský kurs ve Varšavě. Působil pak jako učitel hudby na gymnáziích v Orlové a Českém Těšíně. Byl jedním ze
zakladatelů PZKO, kde v pěvecko-hudební sekci působil od roku 1956 jako instruktor. Pořádal řadu dirigentských kurzů, pro sbory také různé přehlídky a soutěže. Jako sbormistr působil v řadě sborů v rámci PZKO.
Jeho dílo čítá přes 300 skladeb, přičemž téměř dvě třetiny z nich tvoří úpravy těšínských a
slezských lidových písní, které jsou dodnes součástí repertoáru mnoha sborů. Z orchestrálních skladeb jsou to např. Malá suita pro smyčcový kvartet na témata slezských
lidových písní, orchestrální Suita beskidzka či koncertní ouvertura Ondraszek. V roce 1937
vydal zpěvník pro polskou skautskou mládež Nad Olzą.
Za svou kompoziční i dirigentskou činnost získal ocenění nejen v rámci PZKO, ale také
z polské i z české strany.
6.3 Paweł Kaleta (1912 – 1991) Dalším zástupcem „skladatelské“ větve polské hudební kultury je Paweł Kaleta, který
vystudoval hudební školu v Ostravě a pokračoval na pražské konzervatoři, kterou v důsledku druhé světové války nedokončil. Od roku 1958 byl členem Pěvecko-hudební
sekce při PZKO, působil v umělecké radě. Založil Třinecké smyčcové kvarteto, v němž
působil jako umělecký vedoucí. Do roku 1970 byl také členem Svazu československých skladatelů.
Je autorem asi 300 hudebních děl, mezi něž patří jak instrumentální tak i vokální skladby.
Pro Třinecké smyčcové kvarteto zkomponoval řadu děl – např. I. smyčcový kvartet d-moll (1938), Kvartettino G-dur (1948), II. smyčcový kvartet B-dur ( dokončen 1952). Mezi další
instrumentální skladby patří několik děl inspirovaných těšínskou, slezskou a polskou lidovou písní jako jsou např. klavírní skladby Taniec nocznic, Polonez a Mazur. Nejvýraznějším dílem pro orchestr je symfonická skladba Beskidy z roku 1958. Z vokálních 31
děl jsou to především malá kantáta Zwada (1957), píseň W szkole pro dětský sbor, cyklus
písní Znad Olzy a také dvanáct písní k lidové hře „Nowi ludzie“.
Oldřich Pukl charakterizuje Kaletovu tvorbu následovně: “Jeho hudební jazyk určuje
zřetel k melodickým dominantám a k výrazné rytmizaci. Jeho kompoziční typ osciluje mezi lyrickou a dramatickou výrazovou polohou, z nichž však lyrismus převažuje.“13
6.4 Karol Hławiczka (1894 – 1976) Tento pedagog, folklorista, muzikolog, klavírista a v neposlední řadě skladatel získal
hudební vzdělání ve Vídni, hudební vědu studoval ve Varšavě. Jeho otcem byl významný učitel hudby a sběratel lidových písní Andrzej Hławiczka14.
Po maturitě na polském gymnáziu v Těšíně začal studovat práva na vídeňské univerzitě,
která později přerušil a začal se věnovat hudbě, v čemž ho ovlivnil především jeho otec. Kompozici a hru na klavír studoval ve Varšavě, Vídni, Paříži, Londýně a Římě. Po ukončení začal působit jako učitel hry na klavír, varhany a housle na těšínském učitelském ústavu.
Karol Hławiczka je autorem několika skladeb pro housle, klavír, varhany i orchestr. V
roce 1938 vydal své Tańce polskie na fortepian (Polské tance na klavír) . Mezi jeho nejznámější díla patří Koncert d-moll op. 19 na fortepian i orkiestrę z roku 1935. Kromě toho se věnoval koncertní pianistické činnosti.
Byl také významným hudebním teoretikem, chopinovským badatelem a po svém otci i
hudebním folkloristou, což ovlivnilo jeho skladby. Zajímal se o problematiku těšínského
regionu – studie o varhanních tabulaturách na Těšínsku, o protestantských zpěvech v této oblasti aj. Přednášel na mnoha muzikologických kongresech, publikoval řadu článků a studií
v odborných hudebních časopisech nejen u nás, ale např. i v Německu, Rakousku či Švédsku. Napsal 12 učebnic hudební výchovy pro základní i střední školy. Získal řadu
Pukl, Oldřich: Polská hudební kultura v ČSR po 2. světové válce. In: Hudební věda, roč. 20, 1983, č. 2, str. 130. 14 Andrzej Hławiczka (1966 – 1914) proslul jako autor zpěvníků pro polské obecné školy – Śpiewniki szkolne (1901), Śpiewniki religijne (1904), Pieśni śląskie i towarzyskie.
13
32
uznání nejen u nás, ale i v Polsku. Jeho činnost měla a stále má pro polskou hudební kulturu u nás zásadní význam.
6.5 Tadeusz Siwek (1925 – 1982) Nemalý význam pro polskou hudební kulturu má hudební vědec Tadeusz Siwek, který
absolvoval muzikologii v Praze u Mirko Očadlíka. Zajímal se o soudobou hudební kulturu na Těšínsku a Ostravsku. V roce 1955 začal působit v PZKO, kde se o dva roky později stal
šéfredaktorem měsíčníku Zwrot, později působil ve stejné funkci v novinách Głos ludu.
V sedmdesátých letech pracoval v knihovně v Karviné, kde vedl Audiovizuální středisko. V souvislosti s tím se věnoval hudebně popularizačním pořadům a dramaturgické činnosti.
Kromě toho byl také nadaným zpěvákem, o čemž svědčí fakt, že vyhrál řadu pěveckých soutěží.
6.6 Karol Daniel Kadłubiec (nar. 1937) Významnou postavou na poli lidové kultury je v současnosti Karol Daniel Kadłubiec.
Studoval slavistiku a polonistiku na Filozofické fakultě UK, oblastí jeho vědeckého zájmu je především výzkum polské slovesné a písňové kultury. Jak jsem se již zmínila v kapitole
věnované lidové kultuře, Karol Daniel Kadłubiec byl do roku 1995 vedoucím Folkloristické
sekce při Hlavním výboru PZKO, v souvislosti s tím publikoval řadu odborných článků a prací a organizoval četné semináře a jiné akce spjaté s těšínským folklórem. Redigoval
dvoudílný etnografický a folkloristický sborník Płyniesz Olzo (1970), v němž nalezneme
také jeho studie. V současnosti je vedoucím Ústavu pro výzkum polského etnika v ČR při Filozofické fakultě Ostravské univerzity.
33
6.7 Leszek Kalina (nar. 1963) Výraznou osobností současné hudební kultury na Těšínsku je pedagog, sbormistr,
zakladatel řady sborů a souborů Leszek Kalina. Po maturitě na Polském gymnáziu
v Českém Těšíně se stává studentem hudební výchovy a bohemistiky na Pedagogické fakultě v Ostravě. V době studia se obzvlášť zajímá o sborovou hudbu, etnomuzikologii, hudební historii a hudební pedagogiku.
Na začátku 4. ročníku studia v roce 1986 začíná jeho „zakladatelská“ aktivita – nejprve
mládežnický smíšený sbor Collegium Canticorum, Studentský sbor Collegium (1991)
Iuvenum, v oblasti lidové hudby organizuje dvě horalské kapely: Zorómbek (1989) a Sómsiek (1995), zakladatelem a uměleckým vedoucím komorního sboru Amici Cantionis
Antiquae (1992), Smíšeného sboru Canticum Novum (1999) a Vokálního souboru Alaudae
(2002). Od roku 1991 je uměleckým ředitelem Pěvecko-hudebního sdružení polských sborů v ČR a také řádným členem Sdružení sborových dirigentů Asociace hudebních umělců a vědců České republiky, kde v současnosti plní funkci krajského konzultanta pro sbormistry.
V současnosti pracuje rovněž jako metodik pro hudební výchovu Pedagogického centra
pro polské národnostní školství v Českém Těšíně. V rámci různých festivalů a soutěží sborových i folklorních často vede odborné semináře, přednášky a ateliéry.
6.8 Další významné osobnosti Následující seznam zcela jistě není úplný, bezesporu se najde řada dalších osobností, které
větší či menší měrou přispěli k rozvoji polské hudební kultury. Pro demonstraci vysokého stupně hudební vzdělanosti a zainteresovanosti se zde pokusím vyjmenovat jen některé další představitele hudební kultury na Těšínsku, kteří zde působili v 19. a zvláště ve 20. století,
ale i ty, kteří jsou v hudební činnosti aktivní dodnes. Je také nutné uvést, že mezi tyto osobnosti patří také sbormistři či umělečtí vedoucí sborů a souborů, o nichž jsem se již zmínila v předchozích kapitolách, a proto je zde už neuvádím.
34
Osobnosti jsou řazeny podle data narození bez jakýchkoli jiných měřítek. Władysław Macura (1896 – 1935) – muzikolog, skladatel Oskar Zawisza (1878 – 1933) – skladatel
Pavel Pustówka (1879 – 1969) – varhaník, houslista
Emanuel Guziur (1906 – 1989) – učitel hudby a zpěvu Stanisław Golachowski (1907 – 1951) – muzikolog
Erwin Babik (1907 – 1984) – hudební pedagog, skladatel Franciszek Chowaniec (1908 – 1990) – skladatel
Ferdynand Suchy (1916 – 1990) – houslař, sbormistr
Józef Ondrusz (1918 – 1996) - folklorista
Karol Wronka (1923 – 1984) – dirigent, autor převážně vokálních skladeb Edward Kaim (nar. 1925) – skladatel scénické hudby, dirigent
Bruno Rygiel (nar. 1925) – houslista, hudební učitel, sbormistr a skladatel Roman Berger (nar. 1930) – skladatel
Roman Berger (nar. 1930) – skladatel
Władysław Młynek (1930 – 1997) – dirigent, folklorista
Bronislaw Liberda (nar. 1937) – skladatel, scénograf, grafik
Krystyna Turek (nar. 1946) – muzikoložka, badatelka slezského hudebního folklóru
35
7. Závěr V této práci jsem provedla podrobnější exkurs do hudebního života polské menšiny na
Těšínsku, zcela jistě jsem však nepostihla vše, co do této oblasti patří, neboť hudební
kultura této minority je nesmírně bohatá a plodná. Obsah této práce je věnován třem
složkám, které jsou podle mého názoru nejzajímavější a dostatečně reprezentativní, byť nejsou jediné, avšak ty ostatní by mohly být námětem na další práce či studie, ať už se jedná o instrumentální tvorbu a soubory, polské populární skupiny a další.
První složkou, kterou jsem se zabývala byla lidová kultura. Charakterizovala jsem její
hlavní znaky, kterými se odlišuje od ostatních, stručně jsem popsala také jejího čelního
reprezentanta – totiž lidovou píseň, nakonec jsem pozornost zaměřila na prezentaci této kultury, a to na lidové soubory a akce či festivaly, jichž se tato seskupení účastní.
Další kapitola o pěveckých sdruženích s výčtem pěveckých sborů a charakteristikou těch
nejvýznamnějších jen dokazuje vysoký stupeň organizovanosti a také entuziasmu polské menšiny v této sféře hudební praxe.
Taktéž poslední kapitola věnovaná významným osobnostem, v níž uvádím neúplný výčet
a charakteristiku těch nejvýznačnějších a také nejznámějších, ukazuje kolik Poláků aktivně působilo či stále působí
na poli hudební kultury a reprezentuje tak polskou hudební
vzdělanost, i když se jedná o členy minority.
Polská hudební kultura si svou pestrostí a činorodostí, která je v této práci prezentována
jen částečně, zaslouží podporu české společnosti, zvláště pak větší subvence ze státního rozpočtu.
36
8. Resumé Polish national minority is one of the best organised minorities in the Czech Republic
especially in the cultural sphere. The main aim of this study was to show and to make a notion of polish musical situation in territory of Těšínsko.
I intented on three parts of polish musical culture, which are according to me the most
interesting and the most representative. First was about folk musical art, that has specific signs and that is typical for this area. Next chapter is devoted to singing associations. In
territory of Těšínsko are over 20 male, female and mixed choruses and choirs, they are on high interpretative level and they show enthusiasm and organization ability of polish
national minority. Last part I interested in was about meaningful and noted personalities, who worked or still work on a polish music scene and in this way represent polish musical scholarschip.
Polish musical culture is very various and rich so it deserve special attention and support
of Czech society.
37
9. Použitá literatura Borák, Mečislav: Nástin dějin Těšínska.1. vydán. Ostrava – Praha, Výbor pro územní správu a národnosti české národní rady, 1992.
Bystroň, Jan Stanislav: Pieśni ludowe z polskiego Śląska. 1. vydání. Kraków, Polska akademja umiejętności 1934.
Dokoupil, Lumír a kol.: Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a Severovýchodní Moravy I. a II. 1. vydání. Ostrava, Ústav pro regionální studia Ostravské univerzity 2005.
Hławiczka, Karol: Piesń ludowa Śląska Cieszynskiego i jej stosunek do pieśni ludowej polskiej i czeskiej. In: Zwrót, roč. 3, 1951, č. 5, s. 9 – 10.
Kadłubiec, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na Těšínsku v České republice. 1. vydání. Ostrava, Filozofická fakulta Ostravské univerzity 1997.
Kyncl, Jaromír: Od gregoriánského chorálu po současné zpěvní formy. 1. vydání. Český Těšín, Press-Pygmalion 2004.
Przeczek, Piotr: Polski związek kulturalno-oświatowy. 1. vydání. Ostrava, Profil 1987. Przeczek, Wilhelm: Gorol slavil padesát let. In: Těšínsko, roč. 41, 1998, č. 4, s. 23 – 25. Pukl, Oldřich: Polská hudební kultura v ČSR po 2. světové válce. In: Hudební věda, roč. 20, 1983, č. 2, s. 119 – 134.
Schrammová, Petra: Těšínsko a jeho hudební život v 19. století. Ostrava, 2002. Diplomová
práce na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity na katedře hudební výchovy. Vedoucí práce prof. doc. PhDr. Jan Mazurek, CSc.
38
Stenchlá, Kateřina: Kongres Poláků v České republice. In: Těšínsko, 2004, č. 2, s. 31 – 32. Štika, Jaroslav (red.): Těšínsko IV. díl, Lidová píseň a hudba.1. vydání. Šenov u Ostravy,
Tilia 2003.
Štika, Jaroslav (red.): Těšínsko V. díl, Těšínská lidová kultura a polská národnostní menšina. 1. vydání, Šenov u Ostravy, Tilia 2003.
Radłowska-Obrusník, Martyna – Toboła, Otylia, red.: Leksykon PZKO. 1. vydání. Český
Těšín, Zarząd Głowny PZKO w Czesim Cieszynie 1997.
Raszyk, Josef: 50 lat w słuŜbie polskiego śpiewactwa: Hejnal – Echo. In: Zwrót, roč. 22, 1970, č. 12, s. 31 – 32.
Stenchlá, Kateřina: Kongres Poláků v České republice. In: Těšínsko, roč. 47, 2004, č. 2, str. 31 – 32.
Szymeczek, Józef, red.: Polacy na Zaolziu 1920 – 2000. 1. vydání. Český Těšín, Kongres Polaków w Republice Czeskiej 2002.
Wierzgoň, Józef: Słoneczne i chmurne sprawy zaolziańskiego śpiewactwa. In: Zwrót, roč. 46, 1995, č. 3, ě. 65 – 69.
Wierzgoň, Józef: Święto karwińsko-frysztackiego śpiewactwa „Hejnal – Echo“ w słuŜbie pilskiej pieśńi i kultury. In: Zwrót, roč. 47, 1996, č. 1, s. 59 – 62.
39
10. Internetové zdroje www.polonica.cz www.pzko.cz
www.arsmusica.cz
www.addeigloriam.xt.pl
www.sweb.cz/canticorum http://pzs.hutnik.sweb.cz/
40
11. Obrazové přílohy
Obr. 1: Na mapě je fialovou barvou vyznačeno území Těšínska.
41
Obr. 2: Ženský sbor Melodia.
Obr. 3: Třinecký sbor Hutnik.
42
Obr. 4: Sbor Collegium Canticorum.
Obr. 5: Gorolski święto (Horalský svátek) v Jablunkově – záběr na hlavní scénu. 43
Obr. 6: Horalský svátek - průvod krojovaných skupin přes jablunkovské náměstí.
Obr. 7: Horalský svátek – vystoupení zdejších tanečních a pěveckých souborů. 44
