nOVff ROCNÍK
I.
V
PRAZE
17.
BREZl\A
1995
ZA
25
Ceská kultura na rozcestí Trpí ceská kultura? A cím? J. Veis Co dnes s kulturou? F. Kautman Nic moc: A. J. Liehm Strategie prežití vedy: P. Peehan Kultura dialogu a komunikace: L. Tondl O media, O mores!
J.
Grygar
Neduhy ceské literatury: R. B. Pynsent Ceské divadlo dnes: R. A. Greene Dejiny zvuku: D. Reiehert Ludomanie aneb Cekání na procesor: O. Neff O karikature a satire, jevu neznámém: J. Jirásek
Kc
Co Rizika Ceské dnes divadlo lidského sprežití dnes života 24 1zpev 2 4 Nic moc 12 14 28 26 8 20 22 10 16 27 18 media, okulturou? mores! 15 J. Protože Neduhy Trpí ceská to ceské tak kultura? je... literatury Ana cím? V. Slovo Strategie Kultura O Seifert karikature Nezval, vydavatele dialogu Edison, a(100 satire, avedy komunikace pátý jevu neznámém Ludomanie Dejiny Cena F. zvuku aneb X. Šaldy Cekání let C. procesor filharmonie) !fr nové\' vbrezen dobách'95prelomu leff tDmnosL.
M. J. Stránský
NOVÁ PRÍTOMNOST,nezávislý mesícník Vydavatel: Nadace M. J. Stránského. Redaktor: Dr. Miroslav Holub. Manažer: Miluše Rudovská. Asistentky: Vera Benešová, Milena Feiferová. Grafické zpracování a korektura: Lidové noviny. Tisk: tiskárna GLOS, Semily. Adresa redakce: Národní 11, 11000 Praha 1, telefon i fax: (02) 266 216. Odberatelúm zasOá firma SENO, B. ze Švamberka 4, 14000 Praha 4. Objednací Objednací adresu, žení obj
lístek najdete
lístek na predplatné, osobní
šek, eurošek,
lístku. Naše bank.
20 Kc/minulé USD/min.
na vnitrní strane obálky casopisu. zakoupení
money konto
order
minulých nebo
má c. 20004076/4100,
císlo. V SR: 192 Sk/6 mesícú,
císlo. Ve Spojených
císel a další informace
kopii príkazu
Státech,
Kanade
384 Sk/rok,
Ceská 32
a mimo Evropu
k bank. Banka, k/min
prevodu.
na naši adresu. Platba kartou
12.00 uso/6
objednávky
zašlete
své jméno,
VISA a MASTER CARO je možná
K. Svetlé 8, 111 21 Praha
císlo. V Evrope
(letecky)
Pro prímé
1. V CR: 120 Kc/6 mesícú,
(letecky):
9.00 USO/6
mesícú,
24.00 USD/rok,
mesícú,
po obdr-
240 Kc/rok,
18.00 USD/rok,
2.00 USO/ min. císlo.
1.50
Avšak:
Slovo vydavatele
Tech
týdeník
že sedmicku
NekteN z nás by o sobe l'ekli, že aktivne sledují kultum. Dokonce se domnívají, žejsou "kulturní," ba "kulturnejší" než jiní. Nekteh z nás zas aktivne kulturL! nesledují. Dokonce je moc nezajímá. Domnívají se. že je tl'eba neplistupná. Pokud si koupí klohouk, rozhodne to cena, pocasí a sezóna. Držíte-li tento casopis v rukou, pak se asi domníváte, že patríte do první kategorie. Jinak ~yste casopis s tímlo titulem asi nekoupili. Musím se pl'iznat, že já asi taky ne. Nem,ýšlejme trochu o ohou skupinách. Existují? Dá se kultura sledovat?je kultura neco, co se dá obcas navštívit? Vzpomei1111ena písnicky, které nám zpívala máma; na hudbu, šaty a jídlo pri svatbe; na naše svátky; na to. co si myslíme o SmJ1i; na to, jak pochováváme pNbuzné. To vše je naše kultura. To v~'ese t)Íká každého z nás ustavicne.
Praha
i
Týden,
Úspešných,
bestsellerú
I, vedou
žádný
Vecer
pod lampou
hého
Železného,
žádný
žádné
milostné
prohrešky
tajný
pokrytectví ejspíš
masove
až k nám. vat,
v podobe
ministerstva
chová
ho veku, nebyl
schopen
pyšný.
Trpí ceská kultura? A
jakkoli
festival, Iluze,
že ceský
a nikoli braku. holandské
národ
z divákú
malby,
Pražského
je Ten
tech nejkvalitnejších
ze znalcú
lidových
jara, z rozpravecú
první rok existence se na ni tajne)
válecného
odhaduje,
a to i presto,
najevo, že peníze mi kulturními
ji zajímají
ambicemi,
hesla
televize.
predstavení,
z milovníkú
šerosvitu
i pomocníci,
z ctitelú
jen devastovali.
poetiky
vzala
galerií,
že ješte víc, jenom že televize
lidí (kolega
víc než
Hanák
cinnostech
Ceská
Jiste,
Ceská
lotynka,
Karlovarský
nejen
nemusel
a jejímiž
všemi díly Dallasu,
filharmonie,
v Národním
jeho
e však
dúsledky
uprímne
až v první rade, že se nebude si vytýcilo
zbývá
predchúdci prevážne
nerozhodnost,
ceská
kultura
trpí
Tabu a Binga dohromady. Jaroslav
Veis
dala od pocátku
nikdy ohánet namísto
železné
filmový
muzeu
ti komunistictí,
To lze omluvit.
jehož
je snad nejdelší:
divadlo,
které
kul-
vynikli,
Pavla Tigrida,
kresle
ujal se dedictví,
a to zdaleka
zpúso-
povetšinou
a to vcetne
Národní
na ni je
Ministri
se to ti lidé stydí ríct a dívají
Nova celkem
pot a slzy" jiné, vávrovsko
již zdedit
za své a stacil k tomu
sem," jako by
o to beží.
zdá se, že jen velryba
Literatury
z návštevníkú
k dívce stejné-
se, zda a jakým
v ministerském
kultury,
nedotcena.
peconástroj
úrad se ke kulture
mládenec
podporovat,
klopýtají,
z ctenárú
Civí na ni 70 procent
že její zpravodajství
Jrev,
složený
písní,
o zákonech
komercní
navzdOlY výzkumúm
nejkulturnejší,
pak nej-
kulturu
"jdi ode me, pojd
v jiných
galerie, fond
nenormální,
Tento
rozhodnout
karambolú
Národní Státní
ale doplnují
vybrat si, zda se za ni stydí, nebo
v ministrování
cím?
sobe,
Má na to dokonce
hesla
Neschopnost
soucet
nejen co
90. let, který se rozlil
stát o ceskou
kultury.
bem stát má kulturu tury,
proti
jako pubescentní
v duchu
výsledky?
z podpúrných
konzumuje
obraz
ji, podporovat.
Gála), prosté
Seidl. Ty dva pohle-
Nic víc. Je-Ii však neco
rídit
ovšem
prodejní
je normální,
jímž se pokouší
Co to má
ci snad
jen další
nestojí
dru-
ba ani
(dle Fedora
falšujícího
národ
Egem,
knihy
paradoxne
ikde
toho
Diany.
deviace
dobré
mnohovrstevný
spíš systém,
i
pozitivní
kulturnost
se v banálne
jsou Dejiny
ptá se podezrívavý
ova, ale i výberove
dy na ceskou
Nedstavy o kulttde nebo porovnání, kdo je "kulturnejší", lehce sklouzají mezi pocity spojené s osobním nebo národním šovinismem. V momentu, kdy zacneme porollnávat, at' je to kultura nebo klobouk. je nebezpecí. že skoncíme u urcitého vylucovacího procesu. V dobe zmenšení sveta je den "globální vesnice" u nás. To, co rozliší lidské mravenište na nizné skupiny, to. co nám všem z~yde. bude kultura. Bude svetová, bude naše, bude tak dobrá nebo špatná, jako každ)Í z nás. Ma/1inj. Stránský
princezny
knihkupce,
že ceský
nabízí
žádný
znamenat,
prátel
nic z toho,
dúkazú,
Harlequin,
obci sdeluje,
národa.
ani sešit z produkce
Novy
spolek
druhé
Dejiny hebrejského
snad ostrúvek
snad
týdnu
Seidl, Štepánská,
vzpomínky,
až sedmé
v zári obrazovky
se ke ctenárské
únorovém
z knihkupectví
Peroutkovy
surrealismu.
divák,
hlásící
v posledním
žádný-
churchillovsko
"krev, sperma
.
a bou-
racky". Není to však dúvod
k bedování.
Je to jen dúkaz,
normální,
nic víc. V casech,
kdy mu televize
proporci
Kvalitní
konzumoval
V dobách,
Kultury,
kdy Kvalitní
tak to samozrejme ním znuden,
udelá
unaven
ním naprosto zila konzumní
šeneji, alespon
se doslechne, dúvod, s celou
že existuje
nejaký
trhem
svou nabídkou
na World
Potato
lepší
než
za cokoli
(velmi
tu kterou
Congress
vyrazili
ZNÁM
tím ostat-
NEMÁ
KTERÝ
MLUVí
HO
TAK
KRÁSNIO,
ZE NIKDO
POSLOUCHAT.
Ferdinand Peroutka, Prítomnost, 1929
Kvalitní
konzumodojeli
brzy však zku-
Idaho,
vecer
MUZE,
TRPtLrVOST
k nám dora-
kterí poprvé
kabaretu,
z Powderville,
*
casto s ume-
a zpoždením
z Chustu,
nic.
jiného,
porci
a my se ted ucíme
s konmi
s bramborami
je proste patricnou
se vrátí, až když bude
a vecer si vyrazili do hambatého
jako obchodníci
vymenit
proc by mel zrovna
zatím jako obchodníci
dni jednání
Opry v Nashville,
Kulture
národ
poskytovala to bylo
tlacítka
Tak to je, s demokracií,
spolecnost
kultury:
na trh až do Krakova dlouhém
nebo
ji, protože
múže stiskem
a ke Kvalitní
nesouvisející)
Kultury zkonzumovat. vat, vcetne
KultUlu
že ceský
plánovite
kterí si po
do Grand
* STANDARDY DELÁ
JSOU
VZDYCKY
NECASOVÉ.
To
PRÁVIO
STANDARDY.
ale Alan Bennet
Tennessee.
1
1) frítomnosL nova
Dopisy ctenáru /Prostituce ceského národa?/ Ing. Stanislav Fischer, Most
MUDr. Ludvík KycWer, Valtice
Když jsem si vybíral první císlo NP ze schránky a nesl domu, pripomnelo mi to detství, které jsem prožíval v malém slovenském meste a muj otec mel predplacený Dnešek s Lidovými novinami, Nechápal jsem, co to pro otce znamená, ted už to chápu, Moc si preji, aby Nová Prítomnost se stala symbolem nezávislé demokracie, Nebude to mít snadné, Príliš dlouho jsme žili v ruzne pokrivených demokraciích a nejvetší nebezpecí v té dnešní vidím v tom, že lidé prijmou zase tu formu, na kterou si zvykli - vetšina má vždycky pravdu, v zájmu vetšiny je mnohé dovoleno, treba i prostituce, Stále dost lidí nedokáže na možnosti prostituce za vlády jedné strany zapomenout. Nedivím se, že se tedy pokoušejí ,o prostituci v rámci pluralitních politických stran, O to bude potrebnejší nezávislý hlas,
RNDr. Ivan Soudek, Praha 2
Hned v prvém císle Nové Prítomnosti jste publikovali soubor clánku na témer tabu isované téma, což Vás ctí. Autori clánkli, z nichž jen menšina jsou sociologové, však zlistali - s jedinou výjimkou - na povrchu problému, Dovoluji si nekolik doplnujících poznámek, 1. Domnívám se, že nelze vzájemne srovnávat chování príslušníkli ceského národa za Rakouska. za první republiky, za nemecké okupace, za "totality" a také za tech 5 let po listopadu 1989. Reakce vetšiny národa na dlouhá období oligarchie byla v mnohém odlišná od kratších dob skutecné to tality. Za skutecnou kolaboraci s nelidským (a nedemokratickým) režimem bych považoval jen vedomou spolupráci s oficiálními represivními složkami vlád a mocenských složek za okupace a v padesátých letech, Patrí sem i zbabelost, i zisku a majetkuchtivost, domnívám se však, že jen duševne ménecenní nebo nedospelé deti se mohou vymlouvat na nevedomost nebo neinformovanost.
Tématem prvního císla Nové Prítomnosti je otázka po ceském sklonu k prostituci, Je to pusobivé heslo, ale význam pojmu je problematický", Pod prostitucí se rozumí cinnost žen, které poskytují mužum sexuální uspokojení za peníze, a mnoho lidí ji pokládá za nemorální. Vec je ale složitejší, a s tím souvisejí i obtíže pri prenášení toho pojmu jinam, Autori nekterých clánku to prinejmenším tušili", Každý clovek má své nepríliš vedomé predstavy o správném usporádání spolecnosti a vztaZÍch k druhým lidem, Pokud je jeho jednání v souladu s temito predstavami, nelze mluvit o prostituci, i když predstavy jsou scestné, Prostitucí snad je jednání proti spolecné morálce pro materiální výhody, Ta morálka je ale velice nejasná zejména za prevratu (.. ,) Jestliže mužeme témer po dvanácti stoletích od první historické zmínky o Ceších císt Novou Prítomnost v ceském jazyce, vypovídá to neco o úcelnosti životní strategie našich predku,
Za nejvlastnejší dobu pokrivených charakterli a možné národní prostituce bych pokládal léta tesne .,po prevratu", at po tom, dnes znacne zidealizovaném roce 1918, kdy to naše vládní garnitura díky svým mravním kvalitám nakonec zvládla, tak léta po roce 1989, léta soucasná, z nichž se jakoby nejsme schopni vymotat. Poznatek o prudkém vzniku nových mocenských, hospodárských i kulturních elit v techto pohnutých letech zduraznil v seriálu zmínených clánku Nové Prítomnosti jen Dr. Musil z pražského pracovište Stredoevropské university, Ted se podle mého názoru prostituuje práve ta cást národa, která v dobách relativního klidu za více nebo méne totalitní nadvlády (jedné strany) tvorila bud nižší vrstvy bývalé elity. nebo tu príslovecnou micící vetšinu, Prostituuje se tu velká cást národa! 2, Specifické postavení, a bohužel významné, zaujímá v techto dobách "zralých pro prostituci", kdy nejde o život, ale o vetší kus žvance, národní inteligence. Denne vidíme, a težko zapomeneme, jak se naše inteligence, která po 40 let mlcky - až na výjimky
2
- plnila stranické smernice, plní dnes bez jakýchkoliv námitek, program transformace ekonomiky. vedy, školství, zdravotnictví a kultury, Tento neskutecný souhlas s pomerne koncentrovanou mocí a jejími ideologicky motivovanými praktickými kroky nelze nazvat jinak, než prostitucí valné cásti ceské inteligence predevším z pudového nutkání pridat se k vládnoucí moci, tedy tendencí k oportunismu. Ta touha po moci, velikášs~ví spojené s mesianismem, se soucasným (pod)vedomím plebejství je snad pro naši inteligenci až typická. Tento zdánlivý rozpor dobre dokumentují sociologické výzkumy našeho verejného mínení, kdy mladší absolventi vysokých škol stojí na strane vládnoucího establishmentu, i když mají pochyby o jeho demokraticnosti a neduveru v orgány moci.
Vera Miillerová, Praha 6 Moc mne zarmoutilo první císlo Vašeho casopisu, na který jsem se uprímne tešila, Nevím, kdo prišel na ponekud morhidní leitmotiv celého císla - prostituci ceského národa. (Uprímne receno, odvážili byste se prijít s takovým motem na cleny jiného národa, napr. na Francouze, kterí by také mohli najít na chování nekterých svých príslušníku za války nejakou tu kanku?) Moc se teším na príští císlo, co si na nás, hloupé a nemorální, opet vymyslíte,
Vladimír Pribský, Praha 6 Pánové z Nové Prítomnosti, vemte rozum do hrsti a snažte se pochopit, že ceský národ se neprostituoval. že ceský národ byl násilne poroben, Podobne jako kdysi Habsburky a pak Nemci, byl 25. února 1948 poroben Rusy za pomoci jejich páté kolony - komunistických kolaborantli a agentu, Vy víte, jak se má správne chovat porobený národ",? Pusobí to jako historická fraška: Naprosto stejným zpusobem, jakým se tyto tzv, východoevropské národy dostaly do sovetské otro-
D nova HítDrnnosG kárské zóny, to jest dohodou
velmocí,
tyto národy
i dostaly,
z této
zcela bez ohledu
poroby
na pocet
solidarit, jar a chart, šesti nedel - úrední O našem
národe národy,
Pokud
stáli
by snad
jsme
nemínil
nekdo
s holým
že bude
dle
Tehdy
z,íkony,
platné
nejsou
tyto zvrhlosti století nikoho
platných vyvrhelú.
typicky
cizinci.
naopak,
v žádné a zejména
nevnucoval
v Evrope
pak to rozhodne
nedal
nedal lidstvu
svetu
žádné
koncentracní
ce ani nenutil
ostatní
Cím se tento
národ
Všimnete si: stacilo jak
svazku
uchovat
cho-
závazky
potom
zpúsob z možností,
v sýpkách. ze
si pletete
V Sedmi
sta-
hraje
ho
samurajú,
že vaši otcové
podmínek že jste nikdy
že bych i slyšet.
neviditelná, Pokud
zbabelí že vaši i za tak
pecují
o úrodu hlad.
nemenil. vašich
ale já se jí presto
tak Reknu
Strílet,
to je skutecnost.
Statecnost
to je
která
otcú
je
je sice
obdivuji."
jde o mne, jsem neskonale
Nebýt
techto psali
Prítomnosti
pobelohorských jste své
dnes
vysoce
do
jsem si uvedomil,
vdecen
ceských té
a braku
jak se tu vlastne
nejen na Peroutkovu sob uvažování nárích
Prítomnost,
Holubových
na filozofických
a v Opave
studentúm
pracím
v semi-
fakultách
v Praze
cetbu
a námety
jako nepovinnou
k seminárním
na\'azuje
ale i na zpú-
knížek a prekladli.
let je dopolllcuji
To pIvní císlo me natolik
své
inteligentní
kého
charakteru
a Masalyka),
I'
u Chalupného,
že jsem hned
zba-
ces-
Mahena
zacal uvažovat,
ce na duševní
život obcana.
a jedné strane byl
pocítac proti totalite (vzpomínám Tigridovy stati ve Svedectví v r. 1994. Elektronika a totalitarismus, i skvelého Komunismus
predvídavého
versus
nás ucí pasivite
\'úci infonnacím života. Jsem
cen, že oklllhu
otázek,
kají, jsme mnoho Musil, když
úvahy
sociologického
mliže sovetský
technologii!)
spolecenského
Nové
clánku R Malika,
computer:
pohledu
hluboce
presved-
které kolem toho vzni-
dlužni.
konstatuje
na dlllhé
i vúci faktúm
Potvrdil
nedostatek
mi to i ./irí uceleného
na naši spolecnost.
Zlý Martan Froasáž Ladislal.'a Noudka
3
co
nem chybí. Rekl bych, že mj. vliv infonmltiza-
systém prežít informacní
svým prapredkúm, že po Bílé hore vytrvali a že neutekli z Cech až do Amsterodamu ...
beleú,
prLllneru
zaujalo (kdysi jsem se mj. zabýval otázkou
jsou
nepoznali
s nimi
efektnejší,
v té záplave
jasné svetlo, rekl jsem si, když jsem dostal do rukou 1. císlo Vašeho nového mesícníku. Hned
ž nekolik
jak vúbec
ríkám,
strašných
Tak konecne
sebeobrany
vždyt
ceská na
pánové,
musel
rezoluce, uzavírat
A já dm
podni-
vetšinou
zrno
jsou mužové
5 let svobodného
mesta! Zatím se tu ješte podniká
se tento
jeví jako jedna
národLt'
všechna
musel
statecní.
videt
...
Mne
liší od jiných
prokoukla
nastrcené
otcové
daleko
s ním
národa,
Prof. PhDr. Jirí Cejpek, Praha 5
nedobrovolne,
a že se za ne stydíte.
vám,
aby
vlastního
nemecky.
To ale
tlakem,
ríká tem malým chlapcúm:
Ceši ...
státním
všelijaké
..Vy tvrdíte,
až do
a dokon-
národ
existencním
13ronson,
nejsou
národy,
Ceský
jeden
stydet
Torquemadu.
o prostituci
je dobrovolná
tecných
dobre,
tábory,
nucene žily ve spolecném
svúj
ješte
nekdo
vlády ... Má-Ii se dnes
morku kostí,
vneve 20.
v pretvárce.
Ríkáte-Ii tomu prostituce, národa
Tyto práv-
to
s žádostí
na pocest zbytecných sjezd li a musel se tvárit, že mu ten socialismus už vlastne ani tak moc nevadí.
nejvetší
neprepadl, miliardy
služeb.
schvalovat
pojmy.
ceské,
cizí zemi násilím
za své 20. století
kání a hle,
a to
trvat a budou obracet
prostituce
ustavicným
zákonú.
Ceský národ
verolomne
zvrhlý systém
Náš národ
se smírit
to je zatím
si nenakradl
pak žádné
20.
nám byly do zeme násilím
seny loupeživými cizí zemi
pravi-
zavražden,
tehdy
trumf všech evropských nické metody
musí
nabídka pod
národ
prostituce.
dit rvát na 1. máje,
v Evrope
rozumet,
faktem.
za dvermi
nepsaným
soužití
prímo státem,
My.
Poláci a bal-
tiše
to dlouho
které se budou
o úver na Cechy. není
zase dopadne.
dllim mezinárodního století
cizinci.
Madari,
úver, ale nebude jiné národy,
42 let žil tento
pouhých velmocí.
rozhodovali
a cekali, jak ta historie
a to
revolucí,
v prúbehu dohodou
práve tak jako Slováci, kánské
rezolucí,
tak se
D llCJVa' frítomnosL menslm
dnes
Co
petadvacet
Parlamentní
s kulturou?
let.
Politické
demokracie.
zrízení
Je to nejlepší
Jeho
tických
systémú.
vadou.
vážení
je však skutecnost, že demokracie hlasú, a není-Ii celkov;i morálka,
vysoká
(a múže u nás být po petapadesátileté
ani reprezentace, Masmédia.
velkou,
kterou
\' dejinách
vyzkoušenÝch
už nejednou
poli-
kritizovanou
scítání.
znamená vzdel;íní.
nikoli \'olicú
kvalita
totalite).
nebude
valná
si tito volici vyberou.
náš knižní,
ní brak. Slýcháme
\T forme
organizujeme
z dosud
filmový
stížnosti.
i jiný kulturní
že je tak kažen
trh zaplm'il
nekvalit-
vkus konzumentú
ry. Ale není tomu spíše
naopak?
Komercní
kultura
neznamená,
..elita" stojí mimo spolecnost
kultu-
by nemela
takov)'
Diskuse o povaze a cestách kultury mají vážný nedoúspech. kdyby po ní spolecnost už dávno netoužila. Mezi zakázanou statek. Ne~ývá jasné, co si kdo pod pojmem kultura literaturou mela stará císla Rozruchú a Rodokapsu mnohem víc ctepredstavuje. Nekdo pojem redukuje jen na umení. náru, než samizdatoví a exiloví autori. jisteže trh a reklama zmúžou ackoli soucásti kultury je i veda, osveta, systém vzdelá- hodne: ale mají úspech zejména tam, kde je pro jimi nabízené zboží pripravena puda. vání, péce o kulturní a prírodní památky. Ale kulturnost nejaké spolecnosti také posuzujeme podle kvality Starý problém pomeru kultury a politiky znovu vystupujc do politického systému, dodržování lidských práv, mezilid- popredí: za totality. ale i v minulém století casto u nás kultura ských vztahu, spolecenské morálky, úrovne životního suplovala politiku. Nyní se zdá, že by politika ráda suplovala kulprostredí, návštevníci z cizích zemí mohou její úroven turu. To ovšem nejde. Kultura je autonomní, nesmí být služebná. Pover o její "trídnosti" se musíme zbavit. Není-li kultura nezávislá, je posuzovat také podle cistoty a úpravnosti mest a obcí, chorá. Kulturu netvorí masy. ale jednotlivci. kterí za své dílo osobne kvality a poctivosti terciární sféry, zlrovne verejné rucí a nesou za ne odpovednost. Proto musí být nezávislí: na trhu. politických stranách, módních proudech. financních magnátech. To dopravy, bezpecnosti osoby a majetku.
František Kautman
recepty
že kulturní
..jak by se to melo delat"
ve XX. století jen
zvážením
spolecného
všech
uvedených
jmenovatele
pojmu
k cemu je. kam smeruje
parametrú
kultura
prípadne
se dobereme
jakéhosi
tvúrci
a tím také konscnsu
v otázce.
nejen
kam by mela smerovat.
právo,
režim
sice deklarativne
kulturu
vysoce
vyzdvihoval,
poušti
ale nakládal s ní v souladu s marxistickou tezí o jejím "nadstavbm'ém" a tudíž odvozeném charakteru. Koneckoncú kultura mela sloužit ekonomické
základne
znamenalo
a upevnovat
moc
byla nejvíce
potlacovanou
ry. umení.
domény
vedy,
Totalitní nic v kulture režimu
neudelal
nahlodány,
slova
života: politické
sdelovací
podle
a potlacová-
podstatou
a nepodporil Ale živé
síly
zdarem)
volne sou-
protikulturní:
- to nelze kultury
ne že by
ríci ani o nacistickém
jsou
spoutíny,
ru (tzv.
paralelní
a divadla) prožívá
nejsilneji
ale dravý, jedincích obcas
se"
bezohledný
slýcháme
77,
ze svého
šok z polistopadového i nadále:
i skupinách není
Charta
se radovala
a dynamický síly konstruktivní
praktikováno z rad levice:
teprve
i protitotalitní
podzemní
církc\',
osvobození. vývoje.
není to už kulhavý
proti
ulicek a jejich
u nás
volajícího
moskevským letech
- ale
vystup()\'ali
hlasy
se jí mlIže, ale nemusí
mají
I'erejným"
na
procesum, ale takm'ý
1.
už
rídit.
že kultura
si musí na sebe vydelat.
Investice
do školstl'Í,
kulturních
zhodnotí
po dcsítile-
pam,ítek,
životníllO
i po stoletích.
svého
I'zniku
cen)'.
vydat vlastním
nákladem.
i destruktivní, v posledních
Baudelaire
stech výtiscích a prodál'aly
se špatne, knihy
11 výtiskú
Kafko\'V
Vincenta
provedení
knihkupcú.
divadelních
lb
l-yda! KI'ety
knihkupectví
I' dobe
Andrt
rozdr-
I' nekolik:!
prodalo
by me, kdo koupil
za jeho žil'Ota nechtel sl'etového
Zato dnes
která \' minulosti
cel-
a KatKa si do deníku
deset. zajímalo
van Gogha
del dnešního
propadla.
autorll.
díla byla casto
"Zkoumání"
s;ím jsem si jich koupil Ohrazy
se treba liter;írní
iVhícha si musel Máj. kritikou
kem
jména mnohých
studenti
prostredí
Nej\'etší
tržními ..propadáky".
ten jedenáctý.
vzpou-
Kultura
To je omyl.
sice vstupuje na trh, ale není jeho soucástí.
reperto;ílll
už nikdo
nezn;í
plnila pokladny
inspicientLl a poradatelú
kou-
pri predíla ani
nakladatelu.
koncertú.
Proto také ale
Ekonomická
centrálne
trh, který uvolnil
naše spolecnost
protest
Spolecnost
pit nikdo a rada hudehních
u nás dala do pohybu
kultura,
a nejvíce
na totiž panuje
cujte
oblast
Tak
byly casto
dala za pra\'Clu až po dvaceti
miérovém Proto kulturní
Šaldúv
rucením. hlasy
je údel myšlenky.
poznamenal:
koreny
za konzervován.
vývoj
jejich
jí své
zavedlo
Intelektuál()\'é
se k ..vecem
jemuž spolecnost
tích, možmí
a prijímat od ní podnety. svou
a s vlastním
Patocka.
(vzpomínám
Slýcháme,
smyslu struktu-
prostredky,
mohla (hyt s nevelkým
je samou
v Nemecku.
v užším
byly tvrde reglementov;íny
kapitalistickou
režim
verejného
osobu
Šalda.
slepých
kultury').
vyslovovat
receptu
trídy", což konkrétne
Kultura
školství.
ideologie,
ny i tehdy, kdy už technika težit s technikou
strany.
složkou
spolecenské
komunistLl
moc "vhídnoucí
komunistické
predstaviteli
a diktuje
takových
státy do katastrofických
také
ale i povinnost
jen za svou Masaryk.
Komunistický
nekteré
byli prece
(nekolik
rízený
základ-
'ejde
.,plán",
o to. aby stát všechno
a vedecký
výzkum.
v podnikavých
vá divadla
Heslo
(i když
mezi
zaplatit
vyžadováním
peti
.,oboha-
letech,
jak
se jím rídí už prinej-
dotoval. 4
dotoval.
I'eškeré
který nemá prúmyslové
a sponzor()\'al
ztrátové
nimi mohla
Ale stát musí
filmy. l;Ívislosti
jen vytvorit
knihy
\ydržO\'al
ztráto-
jako tomu
hýt i díla dobrá).
absolutní
neprodejné
využití,
bylo za totality
Stát si to nechal a poslušnosti
legislativní
podmínky
tech. tem.
draze které kdo
f) frítornnostJ nova: kulturu mohou a chtejí podporovat: podnikatelským sponzorúm. obcanským sdružením a nadacím, obcím. St,ít si musí uvedomit, že kultura je pro spolecnost ži\'otní nezbytností - stejne jako zdravotnictví, doprava, životní prostredí a vnejší i vnitrní bezpecnost. Kultura je také bezprostredne spojena s národní identitou, bez kultury se národ rozpustí v komercních masmédiích, práve tak jako se rozpouštel v kotli "proletárského internacionalismu",
kultur - i když nebezpecí takového vývoje tu hrozí. Nebude-Ii ekonomika a politika respektovat specificnost etnických kulturních proje\'!\ bude tak posilovat autonomistické a dezintegr3cní tendence. jejichž kulturní formou muže být treba mírové a sporádané, byl' podle me zbytecné, rozdelení státu Cechú a Slovákú, ale které mohou také vyústit do krvavých konfliktli balkánského, postsovetského ci blízkO\'ýchodního typu.
Evropa se snaží ekonomicky a politicky integrovat: národní tJ'adice tento proces casto brzdí - nepochybne pod vlivem kultury. Kultura je totiž propojena s tradicí, udržuje ji a napájí se z ní, a to i tehdy, když proklamuje její negaci (viz naše moderny a nyní treba postmoderna). Kultura jsou dejiny národa a tech se nemli že vzdát národ, který jím chce zústat. Kulturní integrace Evropy a lidstva není procesem zániku národních, etnických, kmenO\'ých a regionálních
Nacionalismus. šovinismus, rasismus, xenofóbie nepominou, i když budou vyhlazeny všechny národní kultury a budou vykorenena všechna svetová náboženství. Ale zmizí tehdy, když se národy a jejich kultulY naucí žít v podmínkách koexistence pri vzájemné toleranci, v pestré palete silných národních kultur politicky, ekonomicky a hlavne ekologicky integrovaného sveta. Že je to nesplnitelný sen! Jak je Iibo: realistictejší je jiste predstava o neodvratném zániku lidstva. O František Kautl1lal7. spisovatel a publicista,
Praha
* PE:\ÉZ
PRO
TATO
Kl1LTl'RU
JE MÁLO
SKUTECNOST
I'\STlTl'CÍ,
KTERÉ
NÁRODI\Í
\l1:\L'LOSTÍ, PY.
PRO
AVŠAK
V)'SLEDKY
BOHATSTVÍ
ZPRÍSn.;p\O\' GENERACE
DIVADLO,
BYROKRACIÍ
CASTO
'\ÁRODA
A T G E:\ERACI
PllÍSTí.
RUDOLFI:\L'\I,
S \'A\'YKLOU
ŽÁDNÉ.
U "EJVÝZ"AMNÉJSíCH
KL'LTUR:\Í
BOHATSTVí
A ZACIIOVAT
GALERIE,
VÝRAZNÁ
PREDSTAVL'JÍ
A KTEH É "lAJ Í TOTO SOUCAS:\É
A PRO .JEJí ROZ"OJ
JE ZVLÁST
Froasáž Ladislava Nováka
NÁRODI\Í \'$ECHNY
ZÁPOLÍ
I s :\0\')',,"
VYI\ALOŽE:"É"IL'
PRÍSTU-
ÚSILi
:\EODpO-
VÍDAJf. NES\'EDCÍ
TO
DOSTATEK DOBR)'CII :\)'CH
TREBA
l'''IELECKY [':KOI\'O"IC,
BEŽ:\)'
ZDE
\'YSPÉL ÝCH
L:SpÉ.:'\E
RA I :\A
\1I:'\ISTERSH'l
I \'
ORGA:\IZACE
FI:\A:'\CI\ÍCH
SITlACI
r\ RYCIlLE
ALE
RÍDÍci
\IA:\A-
KlL TlRE! A RÍZENÍ,
pROSTRF.DKC,
RE$IT.
~E:'\Í
JE
"lÁLO
SE VE ZMENÉ-
ODBORI\')'
ZE\lÍCII
A :\FpRUŽ:\Á
BEZ DOSTAT!'C:\)'CH
II\STlTCCÍCH
ODBOR:\ÍKU, pOIIYBOVAT
NECHYBí \'E
ZKOsnATELÁ
ŽE V TÉCIITO
SCHOpN)'CII
1'0IX,IÍ'\KÁCI,jI
GE\IE\T.
O TO"I, ZA\lÉRE:\)'CH
NA\'ÍC
:'\EUIOŽi\L'JE
PODOB:'\Á
ADIOSFÉ-
KULTCRY!
* JAK)'
.II'
SKÝCH
I'RÍSTeP
STÁH
ZBIÍCII?
VE
Tl'R',í
I:\STITl'CE
TICKY
KAŽD)'
POKRYJE
ROK
KY, VSAK
STAVEB:\i
S pIH\I)',1 FO:'\D,
I PROSTOR
TI KRYJÍ
AŽ
. E STÁní
i\r\
NÁKUP
PRO VLASTNÍ
15 %
DOTACÍ,
Z DALSíCH
ZDROJI'
AKTIVITY. :\ÁKLADtJ
.f. Meguil7et-CllIlcesovouá.
PRAK-
KTERÁ ZplSOB FOR"'Ol
I\r\ pRO\'OZi\í V)'T\'ARI\)'CH
KlL-
- ,\10110[1
I\ÁKLADl'.
ZE STÁTi\ÍCH lRCE:'\i",
n'ROp-
VRCIIOLNÉ
A \llZEA
I'RO\'OZ:\ÍCH
JE ZAIIŠTÉ,\
GRANT-i,,-AID
OSTAnicH
'lAPIl.
GALERIE
pOCÍTAT
JEJICH
\'
BRITÁI\II
- I'RED"i
80 %
FI\A:'\COVÁ"Í
KE KCLTlllE
VELKÉ
PROSTREDDEL.
OBCIIOD"Í
JE n.; CINi'WS-
...
Lidové l7odl7,J',
16.12.1994
5
n lhromnosG nova: v severských
Nic moc
literaturu, tické
zemích.
okupace,
u nás vycházet,
nebo
snadné bude
pokud
budou,
a levné
pomoci
mít smysl.
v jejich
ríkat i v oficiálních
hranicemi,
propagaci
a šírení,
tenkrát
opacných
snah a úsilí a dokonce
Tato
pravda
a umení, nejprve
existovat.
a na Morave z toho,
ry ve svete
film. A ten se propagoval
snaze
jeho skutecnému
šírení
si jen, jak jedna
z ostud
Vzpomenme ky,
karlovarský
a o nemž
filmový
se dnes
a o velké tradici. šího období ve svete denní
bránil
ceskou
v prístupu
dílúm
a slovenského
literaturu,
se tehdy
a skandálky
a dalších.
težko o propagaci
ale i doma.
ného
evropského
jako
i tady
Cech
nepochybne
tohoto
nejslavnej-
nechápe.
ptal
proslavilo
v jedno
zeme
Klusáka,
Ebena,
ci jejich
kultury
ceské,
o nichž
ském vpádu shánka
po ceském
spektivy jakou
senzaci
Všude
nadále
rec - se nesmírne
míry jeho zásluhou,
umení
a kulture,
filmú z šedesátých
venoval
vzbudily moderního
najednou
vycházela
Kohout
dostalo
umení.
na mapu
nazvaném
ceská
hudba Všechno
svetové
Dissent
umení
ci Vaculík
cesk,í soucasná
výtvarném
let. Ale nejen
Philipa
Rotha
Evropy,
jejíhož
vznikla príkladu
To všechno
neplatí
filmy
Kotíka,
a sberatelé to jaksi
se zacali
na benátském
Nebyla
v americkém následovali
napríklad Penguinu
o zájmu režimy
o skutecné v Nemecku,
umení Rusku,
velkých Itálii,
kultur, Spanelsku.
debate
publicita'
mezi
odedáma
pracovitých
Možná,
ceským
pražského
britské splývala
lidí, úspešných
dnes, možná
v dobe
nesmírné
zrovna
že je oznacil
Hrabal,
koncem
minulého
tolik, jako
roku,
(Práce,
23.1.95).
po ceském
mohli
domnívat
(a jak tomu vetšinou
všech
sil rozvoji
a existenci preference,
svoje ideologické
že zásluhou
nocena
Literatura
druhé
role ústrední
umení
státní
I'Zbudí zájem o ceskou
jak budou
a umení
polednících
A proc vás nevidíme
kon-
reagovat
rozhovoru
není,
záz-
ti stredo-
a patrí vesmes
k prína to, jsme se
jak bychom
je jinde v Enope)
nýbrž púsobir
kulturu
A napomohlo
magnetofonový
V tomtéž
a kultury,
Garzonem
na parížské
zemích,
kultury
pomáhat
se ze
aniž by stát prosazoval
k tomu. aby byla prehod-
moci v oblasti
dnes se nás ptají na rúzných ceské,
jehož
ve s\'ých
ministerstva
jíž
kultury
Bude zajímavé.
že úkolem
že
PEN klubú,
ministra
opozice
dosvedcit,
tomu publicita,
a Timothy
kterí s ním sedeli na tribune
za levicáky
v roce 1977,
Pomohla
kongresu
navíc dovedeli,
se
a zase mohu
premiérem
ceského
protisocialistické
náhoda,
Casto
postavou
Vrtel hl
ve svete
A že práve
vystoupení
o kulture
festivalu
zakazované
ci Macl'ari. Onehdy
velkou
ceské,
a kulturu
v rozhlase
a definitivne
o kulture
darí, že jsme
Poláci
se zemí
umení
skoncovat
jak to myslel,
treba
Cech
náhodou
že je treba Chápu,
i ve svete zacíná projevovat.
a východoevropané.
i jinde, atd. jen
nebýt
se transformace
prítelem,
i podnikání?
zase negativní
s ceským filmem' samozrejme
i když
z obec-
Vím. že to není
kultury
a kultury
pri príležitosti
slušníkúm
promítat.
Havel,
edice
než
nam stále ceká na vetší publicitu,
je Voskovec
shánet
vyvrcholilo
ferenci
a retro-
verejne
i dalším),
Havlove,
jaksi vytrácejí
a kultury,
ohledu
s anglickým
potrebujete stoletÍ!
lOmu i památné
napríklad,
když
(Kundera,
dvere
Ashem
po sovet-
se festivaly
V+W,
tzv.
který zústává
ani zvláštního,
a kultury
umení
obdivovatelem
obchodu
se dostalo
a umení
svete nastala
- vzpomínám
literatura otevreli
kultury
a kultura,
zviditelnily
a to je mohlo
moment. zájem
obcházení,
kultura
Po celém
porádaly
v Americe
Muzeu
Skvorecký, znela
bude
a do znacné
- a jmenovite
ješte ./enže
- stále synonymem
A samozrejme
povedomÍ.
se, že v obraze
mravní lability, v devatenáctém
Takže a umení
Kunderove,
který první vyhlásil,
zeme
umení
se to v Evrope kultura
mimokulturní
nic špatného
úspešnejší
a dávným
v prúmyslu,
na
ci šírenÍ.
Ceská a slovenská
že v Cechách
Nezmenšený
francouzsky
umení
že i v tomto
jsem o tom hovoril
Vzpomenme
nebylo
i svetového
dosvedcit,
To, co pozdeji
Sommra,
samozrejme
až osmdesátých,
v prípade
napsal
jako zeme
s obrazem
i tvúrcúm
být o zákazech
svet pocit,
pozornost.
kultury.
že kultura
musí
mimoumeleckých.
premiér,
a mohu
politi-
prodíralo
zcela
žije v tuto c11\'í1i stále
šedesátých
toliko
knížku
a že to byl ceský
stmxu
umení.
ta úvodní,
mimoumelecký,
do S\'etové
že se Cechy
legraci
jen s obtížemi
kultlllY
jež mely zname-
k nemu,
si, nemá
obracel
prežívá
toho,
pro
ci výtvarném
kolem
Rec mohla
soustredené
svetu
zmizel
To by samozrejme
kultu-
kulturní
francouzské.
•.
cekat
o rodinném
filmu.
byl
verejnosti
jako
mluví
což platí i o hudbe
jen na skandály Medka
- který
protože
stále méne a z dúvodú
na okamžik
navzdory
mohla
dúsledkem
zásahú.
jako
povest
v letech
k nám tak úcinne že poslední
to
myslím
co se nastrádaio
vkladu
za hranicemi,
ceskoslovenské
u nás oficiálne
ceského
svetlo,
festival
sám,
nejen
jsou nejednou
stejne
tak je, Naše
ceského
a slovenské
americké,
brutálních
dodnes,
Dnes,
- presto,
ne sice
a musel
a šírení,
nacis-
literatura
ríci, že zviditelnování
svet a promlouvají
tomu
zájem slábne,
publikacích, ceské
platí
jež zajímají
bude
veci smely
víme, byl vizitkou
propagace
nikoli jen pro ale alespon
nevyšel
kdy se takové
jak všichni
bránit
zajímavé
za jejími
Múj text samozrejme
až na jaro osmašedesátého,
V té dobe,
a budou-Ii
i
ale
anglické,
Chci proste
jejich
který
provincii,
skandinávsk,í
od treba
a umení,
kulturní Až budou,
na rozdíl
- a nejen já - jejich míry zásluhou
nat jejich konec.
Antonín I. Liehm ceskoslovenskou
soucasná
nakladatele.
znám
že to je do znacné
kdy dobrá
a mela svoje
Kdysi V diluvill, to jest nekdy v druhé polovine let šedesátých, me požádal casopis pro mezinárodní politikll, vydávaný ministerstvem zahranicí, abych pro ne napsal, jak šíi'1t a propagovat soucasnou ceskou kulturu a umení ve svete. Napsal jsem a vyslovil názor, že predpokladem propagace a šíl~el1íje existence této kultury a umení.
jak to, že tak slušne
A já jim vysvetluji.
kultL1lY, I to nepochybne
a zpúsob
jejich existence.
a rovnobežkách:
Už
Co se stalo
\' televizi'
nebo
totalitními
Ale nejde
se me ptají
nerada
6
samozrejme
a omylem,
pomáhá,
jenom
o negativní
ale nakonec
publicitu.
nemúže
která sice, ac
stihnout
všechno.
n lhtDmnosG nova: Ptám se obcas rúzne po Evrope, jak tu ci onde vnímají ceskou kulturu a umení. Pokud nejde o jejich znalce ci ctitele, kterí je mají v popisu práce, následuje chvíle mlcení. (Mluvím samozrejme jen o tech, kterí vedí, že Cechy nejsou treba Jugoslávie.) A pak obvykle: Dvorák, Praha, Katka (nechápou, proc krcím rameny). Obcas Hašek, skoro nikdy Capek, vetšinou Kundera a Havel (ale to už jsme si rekli), skoro nikdy Komenský (ale kdo už dnes ví, kdo byl Comenius'), a pak už jen tak drobty, podle zemí ci všeobecného stupne vzdelání a kulturního zájmu. Pritom platí. že sousedi vedí víc, a Poláci, Rakušané, Chorvati, Srbové, asi i Madari, znají ceské umení a kulturu vetšinou líp než my jejich.
jen). Nedávná diskuse o ceské kulture v populárním Pivotove programu, pravda, ceskou kulturu zviditelnila, ale zase jen tím spontánne negativním efektem. A onehdy jsem mluvil s jedním známým evropským akademikem z oblasti humanitní. - Proc se na všech konferencích a sympoziích setkávám'e s Poláky, Madary, Rumuny a skoro nikdy s Cechy? .Jejich neprítomnost je už nápadná, jmenovite kdykoli jde o oblast strední Evropy. - Nevedel jsem, co na to, snad jiní vedí. Faktem však zústává, že zacínáme zárit i svou neprítomností. A ze všeho nejpodivnejší je, že se o tom nepíše v našich novinách, nemluví v televizi ani v rozhlase. Což také velice pripomíná pred listopadová média.
To ríkám ne proto, že bychom na tom byli zásadne húr než jiní. ale proto, že si u nás mnozí myslí, že je tomu jinak. Není. A o malých kulturách to platí v normálních casech - kdy k nim neobrátí pozornost události mimokulturní - skoro obecne. Jenže i z toho cosi plyne.
Co tedy s tím' Predevším, jak už receno, musí to umení a kultma být, a je zrejmé, že po všem, co bylo, je jim treba zvláštní péce, podporya sympatií. "Vícezdrojovost dotací", jak tomu ríkají na ministerstvu kultury, jiste jednou prijde . .Jenže to bude trvat, a než vznikne, je povinností státu pomáhat to mezidobí preklenout. .Jako se to delá jinde. Nebo snad ne?
apríklad chápání kultUly. Proc zná kdekdo finskou architekturu, dánský a švédský nábytek (a ceské sklo, reknete, jenže z toho se pomalu stává upomínkový levný artikl pro turisty, jako kdysi z benátského), Jenže I' Evrope i mimo ni znají dnes také treba švédský, dánský, holandský balet, divadlo, operu a ješte ledacos. Jenže to se nedelá samo. Od ledna 1990 jsme v parížském Divadle národú videli Jugoslávce (tehdy ješte), Madary, Poláky, Rusy, Bulhary. Rumuny jenom Cechy ne. Byli ti ostatní o tolik lepší? Nemyslím . .Jenže to chce práci - a tady jsme zase zpátky u té propagace a šírení. Reknete, že u nás není divadlo jako budapeštská katona ci kapošvárská, a že v Paríži žije víc Macrarú a Polákú než Cechú. Možná, ale kdo tu mel po listopadu vyšší kurs než Ceši' Nebo balet, tanec, kterého je tu spousta z celé Evropy, jen ne od nás. A hudba. Ze nemáme Lutoslawského, Perdereckého, Kurtaga, Schnittka' Nevím, není to moje parketa, ale vím, že se tu hrají Finové, Holandané, Švýcari, o Italech, Temcích a tak ani nemluve. Meli jsme, ovšem, krásnou výstavu kubismu, ale zato nikdo doma nenapsal, jak neslavne to tu dopadlo s prehlídkou ceského soucasného výtvarnictví. Tady si vúbec, myslím si, porád neco namlouváme, jako pred listopadem. Ani o karlovarském festivalu se nenapsalo, jak to skutecne bylo - jako kdysi.
Ze pet let je krátká doba na vznik neceho velkého, co by samo proniklo do sveta, je jiste pravda. Navíc má každá kultura svá nahore a dole. I ty nejvetší, treba dnes francouzská. Hašek taky nenapsal Švejka hned po válce a jak dlouho trvalo, než ho \ zali na vedomí, nejen ve svete, ale i doma. Ale nejen tomu, co bude, ale i tomu, co je, bude vždycky treba pomáhat proniknout. To delají všechny zeme a casto tím intenzivneji, cím jsou menší. A nejde jen o kulturní strediska, instituty, nadace. .Jde o subvencování prekladú a vydávání ceské literatury v zahranicí (to se dnes delá všeobecne), o systematickou výchovu príštích zahranicních prekladatelú z ceštiny, kterí jsou, jak skutecnost ucí, také nejlepšími vyslanci kultury, s níž jsou svou cinností spjatí . .Jde o soustavný vývoz toho nejlepšího, co máme a zviditelnování téhož. bez ohledu na snobský tlanc, který je casto hlavním motorem rúzných akcí - treba práve Karlových Val', ale bojím se, že i treba nedávného kongresu PE klubú. Soucástí zcela neodúvodnené ceské povýšenosti je i prehlížení nejbližších sousedú. Podívejte se napríklad, jakým kulturním centrem je v Praze už dávno madarské stredisko. A jak aktivní jsme my sami v Budapešti'
To všechno ovšem neco stojí. Koho' Predevším stát. Závistive chodíme treba v Paríži kolem madarského, švédského ci finského kulturního strediska, cteme si jejich programy, chodíme na jejich podniky. V televizi sledujeme programy venované polské, madarské, ruské kulture, obcas vidíme jejich soucasné filmy (ne moc, ale prece
.Jaký je tedy obraz ceské kultury a umení ve svete' V tuto chvíli nic moc nebo ne až zas tak, jak ríká postmoderní ceština. ejvyšší cas, aby se to doma vedelo a stále opakovalo. Teprve pak se možná O veci hnou. Antonín.f. Paríž
Liehm, I/ovinál',
vydavatel Letlre lnternationa/,
* ZA
NIC
JEDEN SÍLY, BÝT
NEMÁ ŽIVOT
ABY
BÝT
TtCH
RECENO
CLOVEK
A MÁME
TAK
VDECEN
JEJ PROŽÍT
NtKOLlK
RÁDI.
DESÍTEK
O NEDOSTATCÍCH
LET,
ŽIVOTA,
JAKO NA
ZA TO,
NICOTU
.lEŽ JSOU A
vHu
MU
JESTLiŽE A NEBYT! POPRÁ\'Y,
~IU NEKDO MÁME
CAS
PROŽIL
NEPOTREBlI./E'\IF.
ABY
POMUŽE CELOU
POTRÍT
VtCNOST.
SE STATECNOU :'olÁM NtKDO
PESSIMISM: CLOVtK
CHUTí.
OTVÍRAL
JE oCr
NEBOT
MÁ MÍTI DOKONALE NA SVET.
ŽIJEME TOLIK ZNÁMO,
ALE
JEN
DUSEVNÍ
RÍKÁME
CO MUŽE SI:
PRES TO.
Ferdinand
7
Perolltka.
PHtol11nosl. 1929
1) nOVff frítomnosL., tem. co ríkají .,dost" již tecr, kterí nevedí. že šipka casu a života se nedá otocit, že nemužeme zpátky do jeskyní' Verím, že si dosud mužeme \'ybrat, jak nastavit plachty vetru, kdo a kdy bude naším kormidelníkem a jak rychle budeme ochotni vesloval. Nemeli bychom však pritom zapomenout, že se tato plavba po oceánu poznání nedá zastavit, ošidit ci nemužeme vyckat za \ etrem. a že není žádná individuální síla - tržní, vední. sociální ci náboženská která pomuže sama o sobe. V každém prípade mejme na mysli, že naší pomyslnou lodí je koneckoncu planeta Zeme. a je proto radno v "globální vesnici" spolupracoval.
Strategie prežití vedy
Casto se setkáváme s názorem, že v soucasnosti Strategie prežití existuje záplava informací, které se svou kvantitou Existuje nekolik strategií, které nám mohou pomoci prežít boure pomalu stávají nestravitelné. Logicky pak z techto a dostat se rychleji kupredu. Jednou takovou strategií. dobre známou názorú vzniká otázka, zda je nezbytné, aby veda z biologie. je cástecné rozvolnení stávajících vazeb v dobe neprízne chrlila další objevy, zda potrebujeme tolik vysokých a rychlá reprodukce nových forem. V ekonomice k temto úcelum slouží tržní mechanismy, v politice napr. vznik nových seskupení škol a vedeckých institucí. jakou lnerou však nu/že zemí, konfederativních ci federativních unií. Dohoda a pohyb vpred veda prispet ke kvalite života a jaké má mraVl1 í bude pravdepodobne jednodušší, pokud bude existovat 5 až 10 oprávnení pro svou existenci? Spolecnost má nespor- takovýchto unií, než dohody mezi 200 až 500 nezá\'islými st,íty ne právo klást tyto otázky a vyžadovat etické principy v postbipolárním usporádání. Menší státy ci lépe již regiony uvnitr techto unií budou daleko pružneji reagovat na potreby svých obcanu. rozvoje poznávání. ejvýznamnejší strategií pro úspešné prežití zustává halitní vedecké poznávání sveta. Tak jako jsou základem biologické evoluce mutace, jsou nové vedecké objevy hnací silou lidské spolecnosti a jejího blahobytu. Tak napr. podle americké senátorky paní Barbary Mikulské podporO\'aly státy vedu v bipolárním systému hlame z dlil'Odu obrany zeme. Novým paradigmem podpory vedy je však nyní po rozpadu politické bipolarity její zásadní význam pro ekonomický rozvoj. Cím lépe je propojena sféra poznál'ání a ekonomiky. tím vyšší je kvalita života daného regionu. Více a více rozvinutých zemí se již chod predvída\'e a využíd moderních nástroju matematiky a ekonomických ved k získávání prognóz ve vede a technologiích. které jsou poté zapracovány do strategie státu na nejvyšší úrovni.
Petr Pec han Akcelerace poznávání S naším pricinením i bez neho dochází ve svete k rade fundamentálních zmen, které vytvárejí rázovou ..superzmenu". Jen namátkou uvádím strídání válecných a poválecných generací \'e vztahu ke zmene bipolárního usporádání sveta. Prichází nové tisíciletí, globální vesnice i globální zmeny se stávají realitou, rychlost prenosu informací zásadne mení nejen politiku, ekonomiku a výchovu, ale i vedu a technologie. Tyto zmeny v tzv. ..tvrdých" oblastech lidské cinnosti pusobí na kulturu, etiku a víru, na samé základy našeho porozumení smyslu života. A tyto již probíhající zmeny jsou jen úvodním zlomkem, prvním kusým pohledem na nový oceán poznání. t\aplnili jsme to, o cem snili Jules Verne i Leonardo da Vinci. Jsme soucasne na prahu snu i reality dnes \'e S\'ete tak populární posádky Stal' Treku. Jak daleko máme k Michelangelove obraznému doteku úplného poznáni' Neopouštíme. nýbrž rozširujeme skoro až k nerozeznání že brzy vedu 19. a zacátku 20. století. Je docela pravdepodobné, prekrocíme dosal'adní hranice teorií o \'zniku života. vztahu živé a neživé prírody ci teorii centrálního dogmatu, a že zanedlouho otevreme cernou skrínku vývojové biologie.
Další nutnou složkou strategie v informacním veku je maximální usnadnodní rychlého prenosu technologií a podpora nových forem podnikání a dalších strukturálních a technických inovací. Mám na mysli prede\'ším výzkumné, \'edecké a technologické parky, které vznikají ve vyspelých zemích, i evropských. jako houby po dešti. Spojení malých a stredních podnikli s nezá\'islými vedeckými institucemi se osvedcuje všude na svete. I u n,Ís vzniká za podpory Evropské unie a domácích institucí Pražský vedecký park. jehož iniciátorem je Pražský institut pokrocilých studií.
Právo verejnosti na informace Pokus o poWed do budoucnosti Vedci mají pri výkonu svého povolání právo na odpovídající podíl na rozhodování i zisku ze své cinnosti. Vedci však také mají povinnost maximálne napomáhat výchove nové generace a rozvoji a informovat o své cinnosti verejnost. Nejúspešnejší formou vedecké a výchovné cinnosti je nyní její úzká integrace s ekonomickou sférou \'e "ýzkumných parcích a dalších inovacních propojeních. Normální obcan, at žije kdekoliv na svete, již ztratil tolik c1úveryke
Hromadení informací stejnou ci vyšší rychlostí bez metodických a strukturálních zmen povede zrejme k vvkolejení celého systému poznávání a k možnému ohrožení prežití lidstva a snad i celé biosféry. Tato \'ize v)'\'ohíl'á reakce, at již motivované náboženským fundamentalismem, ci založené na restriktivních prístupech k vede, k financování vysokých škol a dalších institucí. Dáme tedy za pravdu
8
f) IhtornnosG nova Je I' zájmu prežití vedy získávat podporu a duveru verejnosti formou prLlbežného a pra\'divého informování širokých ITstev obcanu. Z této platformy vyroste dialog. ktelý prispeje zásadním zpúsobem ke stanovení Iychlosti plavby oceánem poznávání.
všem institucím, byl již tolikrát v kritických okamžicích ponechán bez pomoci svému osudu, že se nemužeme divit jeho hluboké nedúvere. \'emúžeme se ani podivovat nad vznikem vše možných paved a fanatických náboženství. Tato simace je velice závažná a je proto treba se dobre zamyslet nad dialogem mezi temi. kterí uprímne prahnou po poznání vedeckém i metafyzickém a ktelým záleží na osudu této planety a všech jejícb obyvatel.
S uvoh'í.odním stá\'ajících vazeb se znovu uplatnují a vyhledávají \'eda se musí se s\'ou základní všelidské hodnoty etiky a praHly. narustající nezávislostí a s\'Obodou ITátit ke svému vnitrnímu étosu, jehož podstatou je hledání praHly. Soucástí tohoto hledání je i povinnost rádného informování verejnosti, diskuse o potrebách a hodnotkh spolecnosti a zejména pak výchO\'a mládeže novými formami, napr. využíváním infonnac'ních dálnic a virtuální reality, nových televizních a \'ideo programu ci širokým výberem stáží O a výmenných pobytú.
I
Kýžený soulad mezi verejností a vedou Shora zmínené principy ukazují, že rozvoj vedecké cinnosti nelze zastavit bez dalekosáhlých následku a že veda je hnací silou spolecností. Rúst informací nezbytne vyžaduje nová propojení mezi sférou poznávání a ekonomikou za vzniku inovacních infrastruktur.
Petr Pechan, D. Pili!. (O.\!ordJ. obor evolucllÍ a reprodukcní biologie, prezident Pražského institutu pro pokrocilá studia (PIAS)
Kresba Robert Plyor. USA
9
1) nClVa' fhtomnosG Nelze rovnež pominout, že kultura dialogu patrí k pozitivním intelektuálním a hodnotovým tradicím evropského myšlení. Bez známých dialogú, bez peripatetické akademie založené na techto formách komunikace, by nebyla antická, zejména recká filozofie. Také novoveká veda pocínala jako dialog s predstavami, které neodpovídaly poznatkúm novoveké vedy. Jeden z jejich významných prúkopníkú Galileo Galilei nazval svá díla rozpravy nebo dialogy. Proto patrí k dohrým tradicím naší intelektuální sféry uvažování o alternativách. posuzování a hodnocení techto alternativ, které ovšem nemá nic spolecného s neúcastným postojem neho dokonce s lhostejností. I tyto principy patrí k tomu, co nazýváme kulturou dialogu nebo kulturou komunikace. K temto tradicím patrí také \'ášnivé hledání toho, co koresponduje tradicnímu chápání termínu "pravidla", a to s vedomím, že to muže být v dalších krocích tvurcí cinnosti v rúzných intelektuálních sférách meneno, modifikováno nebo falsifikováno.
Kultura dialogu a komunikace
Spojení termínu kultura s procesy komunikace se Respektování príjemce muže zdát podivné. Nicméne práve v techto kontextech je treba si pripomenout puvodní smysl latinskéh o Ke kulture dialogu a kulture komunikace patrí predevším respektermínu "cultura" (které má ostatne velice blízko tování pHjemce zpráv nebo sdelení. Tento termín patrne zahrnuje k termínu "cultus"). Jde o termín, který puvodne neo- široké spektrum požadavkú nebo žádoucích atributú komunikace. Adresát, úcastník dialogu, má pr,ívo akceptovat obsah sdelení, modiznacoval sféru jistým zpusobem specifikovaných arte- fikovat tento obsah, vyjádrit své vlastní stanovisko, odmítnout tento obsah, prípadne zduvodnit své hodnocení. Je zde tedy nezbytné faktu, ale vyjadroval úctu, vzdelávání, zušlechtení. respektovat právo odezvy, jejíž formy mohou být velice rozmanité, pocínaje mlcením nebo analogickými reakcemi a konce emotivne ladeným souhlasem. Právo odezvy není totožné s potrebou odezvy, ohlasu nebo, obecne receno, toho, co lze obrazne nazvat potrebou jisté ,ozvucné desky". Taková potreba je mnohem citliveji registrována na strane zdroje komunikace, zdroje zpráv. Tím je napríklad autor publikace, pro nehož je duležité, aby se jeho práce setkaly s pozitivním citacním ohlasem, aby stimulovaly další práce v daném smeru Analogicky také tvúrcí umelec ocekává, že jeho dílo bude prijato u kompetentních príjemcú s pozitivní odezvou. s jistým pochopením nebo s analogickou reakcí. V tomto ohledu platí, že pro každý tvúrcí subjekt je vždy tvúrcí cinnost spojována s ocekáváním ohlasu této cinnosti a jejich výsledkú. Také toto ocekávání patrí ke kulture dialogu a kulture komunikace.
Ladislav Tondl A práve v tomto smyslu je úcelné uvažovat o kulture lidské komunikace. Nelze totiž ztratit ze zretele, že nekteré negativní rysy rozmachu masových médií, všem snadno dostupných komunikacních prostredku, které jsou nebo mohou být zneužívány k nejrúznejším (a v zásade málo kulturním) zájmúm. znacne vzdálily tyto prostredky od toho, co mLlže kultivovat, zušlechtovat a být predmetem úcty. Dúležitým rysem techto negativních rysu, at již je nazýváme "zašpinená data" (Zimmerli) ideologicky deformované zprávy, desinformace, tendencne vybraná sdelení, cenzurované zprávy apod., je skutecnost, že jejich príjemce je zbaven jakýchkoliv možností odezvy. Výjimkou múže být, že proste vypne televizor nebo rozhlasové zarízení, že nekoupí noviny s takovou orientací, nepújde poslouchat projevy reprezentantú monopolní moci. Povšimneme si v této souvislosti, že tyto a podobné negativní rysy jsou spojeny s takovými formami komunikace, které mely v prevážné vetšine povahu monologu. Vzpomenme si rovnež, že jedním z prvních požadavkú odpúrcú totalitních systémú byl požadavek ,dialogu s mocí".
Dvojí uspokojení K této kulture také patrí paralelismus dvojill0 uspokojení: uspokojení rvúrcmo subjektu, u nehož jde o seberealizaci, a uspokojení príjemcú, pro které daná komunikace prináší dúležité informace. nové poznatky uplatnitelné v jejich vlastní cinnosti, jistou stimulaci pro jejich vlastní cinnost, prožitky kulturních nebo intelektuálních hodnot apod. Takový paralelismus je ovšem možný a dosažitelný jen díky jinému paralelismu: alespon dilcill0 paralelismu kompetence subjektu zdroje komunikace, rvúrcillo subjektu ve sfére poznání, ve vede, v technické cinnosti a také v dalších kulturních sférách, a kompetence príjemcú. To nebývá vždy snadné. Rozhodne to neznamená prizpúsobovat se nebo dokonce podbízet se jakékoliv kompetenci úcastníkú komunikace nebo tech, k nimž je orientován monolog.
Musíme konstatovat, že to, co nazýváme odezvou, ohlasem a overenou recepcí a interpretací, je snáze dostižitelné u tech forem komunikace, které mají povahu dialogu. Je prirozené, že autor knihy nemúže prímo rozmlouvat s ctenári, že hledání zpúsobu a prostredkú možné odezvy muže být spojeno s radou obtíží. Pres takové obtíže však hledání možné odezvy, uplatnování takových forem, v nichž jsou predkládány varianty nebo alternativní možnosti, o nichž má být rozhodováno, patrí ke kulture dialogu a kulture komunikace. Autor tohoto textu se priznává k tomu, že radeji predkládá ctenári alternativní pohledy na daný problém, a to v dobré víre, že inteligentní ctenár je schopen spolupodilet se na rozhodování, že má právo uplatnit své priority ve volbe uvažovaných alternativních pohledú nebo koncepcí.
Dialog prirozene nevylucuje stret názon\ koncepcí i hodnotících postojú. Také v takových situacích je nezbytný alespon dílcí parale10
n nova lhtDmnosL, lismus kompetencí. Postulát kultury dialogu se tedy týká také kultury (v puvodním slova smyslu) sporu o možná rešení zjištené problémové situace nebo konfliktních situací, které v prubehu dialogu mohou vzniknout. Takové jevy nebo situace jsou zakotveny obvykle v podmínkách, které vetšinou existují již pred startem dialogu. Také v takových situacích je již samo rozhodnutí o zahájení dialogu pozitivním jevem a tedy také soucástí kultury dialogu.
významných monologu ve vývoji naší kultury, v projevech podstatných pro smerování náboženských nebo filozofických koncepcí, v nektelých oblastech umení aj. Tuto preferenci lze zduraznit dvema významnými tendencemi, a to ve vedeckém živote a v informatice. Ve vedeckém živote patril dialog vždy k dobrým tradicím. Zajištoval prosazení nových myšlenek a koncepcí ve sporu se starými koncepcemi. Takto byly také orientovány známé dialogy Galileiho. Ve vedeckém živote byla úspešná cinnost možná jen díky dobre fungujícím informacním vazbám. K tomu sloužily zejména ruzné formy publikacní cinnosti, jejichž autori se museli vždy vyrovnávat s ruznými názory a koncepcemi oponentu, obhajovat své názory, prezentovat zduvodnení nebo potvrzení predkládaných výsledku. Protože se na výzkumné cinnosti podílí velké množství pracovníku, staly se velké kongresy, které nekdy redukovaly na prehlídku monologu, spíše místem osobních kontaktu a setkání. K dúležitým tématum jsou proto organizována mnohem menší pracovní setkání (workshops), která mají prevážne charakter dialogu v malé skupine predních odborníku, jejichž pocet neprevyšuje nekolik málo desítek.
Pragmatický dialog
v kontextu našich úvah, které pochopitelne nemohou postihnout všechny další aspekty dialogu, zejména aspekty sociální, politické a psychické, je úcelné si povšimnout pragmatických stránek dialogu. Dialog múže být startován v zásade dvojím zpusobem: spontánne a cílevedome. Spontánní start dialogu je nejcasteji stimulován nove vzniklou problémovou situací, kterou registrují a na kterou reagují rúzní úcastníci dialogu. Je zde tedy více ci méne shodný tematický okruh, který múže být pochopitelne rúzne vnímán, registrován nebo ocenován, na jehož rešení mohou vznikat rúzné názory. Tyto problémy jsou castým motivem dialogu. Pri spontánním startu dialogu je obvykle odsunut do pozadí výber kompetentních úcastník\\ i když takový dialog se múže blížit participacnímu rozhodování nebo hodnocení. Cílevedomý start dialogu obvykle rovnež predpokládá, že téma dialogu je již predem dáno. avíc však je pokládáno za potrebné, aby byly stanoveny cíle dialogu, aby byli urceni kompetentní úcastníci a mechanismus hledání a stanovení výsledku. Typickým príkladem takového typu jsou ruzná jednání, která mají vést k souhlasu, k nalezení takového rešení, které by pokud možno vyhovovalo nejvetšímu poctu úcastníku. (Tak tomu bývá v jednáních o startu technických rešení, nových investicních akcí, spolecných politických programú apod.)
Technologie Také ve vývoji soudobých informacních technologií se výrazne zvyšuje úloha efektivního informacního transferu a forem práce, které mají spíše charakter dialogu. Zatímco pllvodní pojetí informacních systémú by se dalo prirovnat k výstavbe ohromných )nformacních konzerv" nebo technických soustav, které mely funkce rozsáhlých knihoven, které mohly poskytovat informace rychle, spolehlive a efektivne, poskytuje vývoj smeru spjatých s umelou inteligencí, se systémy znalostí a expertními systémy ponekud odlišný obraz: Vzrustá zde úloha dialogu, tyto systémy nejen zodpovídají otázky, ale také samy kladou zpetné otázky, rozvíjejí se poradenské a konsultacní funkce techto systému.
Prednost dialogu
Není jediné sféry spolecenského života, v níž by kultivovaný dialog nebyl prospešný a užitecný pro prekonávání mnoha soucasných
Autor se nijak neskrývá se svými sympatiemi k dialogu nebo s preferencí dialogu pred ruznými podobami monologu. Tím však nijak není znevažována hodnota, význam a také krása nekterých
O
~ffi
Ladislav Ton dl, prof, PhDr., Ing., DrSc., obor teorie a metodologie vedy, informatika, reditel Ústavu teorie a historie vedy A V éR
* KDYŽ
JSEM
TUHLE
U McDoNALDA ŽE OSVOBOZUjE KDYŽ
OD
CETL
POPUZUJÍCÍ
MLADÉHO MI
ULOSTI,
REC MRTVÝCH,"
ÚVAHU
CLOVI:KA OD
RÍKÁ
OD
KULTURY
KRÁSNI:
PANA
BI:LOHRADSKÉHO
OPRESIVNÍ
TRADICE
A OD JAZYKA
JAKO
YATES
...
ZNÁT
"JAZYK
O TOM,
JAK
A KULTURNÍCH TAKOVÉHO. MRTVÝCH"
HAMBURGEROVÝ
ZVYKU,
"JAK
M
BYL
ŽES VUBEC
JE ZÁKLADNÍ
PROSTOR
BYCH ...
KÁMEN
RÁD
PRIPOMNH,
NI:CEMU
POROZUMET,
JAPONSKÉ
HISTORICKÉ
OSTI ...
CELÝ MEZI
TAKÉ
UŽ NEZNÁ
ZKUSE
V RESPEKTU
OSVOBOZUjE
ZÁJEM
MIN
LO
PREDMODERNÍ
STARÉ jAPONSTI AMERICKÝ DÁVNO IDOLlZACI
I: VÝZNAM PRUKOPNÍK
PRED
KULTURY
TÍ A PRÍTOMNOSTÍ,
NÍM
MLÁDÍ
...
"SDÍLE ...
AMERIKA
/SLOVY
MEZI
SI
SE SOUSTREUUjE DUSEMI
Í ŽiVOT EMOHL
VYTVORILA
BELOHRADSKÉHO,
MRTVÝCH
NA VYTVORENÍ A ŽIVÝCH.
JAKÉSI
SLOVO
D
CHOVNÍ
ROVNOVÁHY,
M U S U B I NEBOLI
HARMO
SPOJE
Í,
ICKÉ
VAZBA,
VAZBY
MI:LO
VE
Í ENERGIE".
DOVOLIT PRO
UZNAT
"Dl'CHOVNOST"
SEBE A PRO CELÝ
TENTO
"OSVOBOZUJíCÍ
SVET
A JAZYK FALESNOU
PROSTOR"/
MRTVÝCH, KULTURU
PREJALI
KTERÍ NESMRTEL
JAPONCI
OD
PO TÉ ZEMI 'ÉHO
CHODILI
MLÁDÍ.
AMERICANU
.. TUTO o
••
Antonín Líman, Literární noviny 31, 1994
11
vyhlašují, jak je minulý režim pronásledoval jako ideové protivníky to pronásledování se projevovalo napr. tím, že pri jedné pražské vysoké škole byla totalitním ministerstvem vnitra zrízena ,katedra juvenologie", kde se za peníze téhož ministerstva radu desetiletí velkolepe bádalo nad ponekud oprášenou verzí solidního okultismu z predešlého století.
o media, o mores!
Je mi témer trapné pripomínat, že veda byla sice predešlým režimem formálne opevována - zejména ve sdelovacích prostredcíchale režim sám cinil vše pro potlacení nezávislého vedeckého myšlení, zvlášte pak mezi studenty na univerzitách. Proto byli mnozí skutecní vedci uklizeni do ústavú Akademie, aby nemohli kazit mládež (to v lepším prípade); v tom horším prípade se jim pro jistotu znemožnilo bádat vúbec. Krome toho se co nejvíce omezovala výmena vedeckých informací a myšlenek s okolním svetem - nejenomže jsme nesmeli cestovat témer nikam, ale informacní embargo postihovalo i ryze vedecké casopisy, jimž bývalo dost pravidelne ,odnímáno právo prepravy na území CSSR", jak znel kouzelne eufemistický technický termín.
Stává se mi to v poslední dobe témer pravidelne. Úcastním se nejaké kontroverze ohledne mediálních problému - a vzápetí jsem osocen, jakým právem se míchám do diskuse, když "mé televizní porady byly tak úspešné za bolševického režimu "/ Nevím vlastne, jak moc byly úspešné, ale jsem si jist, že kdyby je dnes "za nebolševického režimu" televize znovu odvysílala, nemel bych se zac stydet: nebylo v nich nic, co by krivilo vedeckou pravdu. Dokonce se mi zdá, že televizní publikum na nich tehdy ocenovalo práve to, že nebyly poplatné komunistické ideologii ani prímo, ani vskrytu - ríkal jsem to, co jsem chtel, a nikdo mne nenutil k nejakým úlitbám tehdejším mocným (klima v Bratislave se tehdy zretelne odlišovalo od pražského).
Bláhove jsem proto soudil, že odstranení totality povede k všeobecnému zájmu o vedu a její výdobytky - což jsme po celou dlouhou dobu zcela uprímne nezávideli demokratickým zemím úroven jejich techniky, za níž jsme mohli tušit vynikající zázemí vedecké? Tešil jsem se, že z medií konecne zmizí ideové bláboly a éter i novinya casopisy budou usilovne a soustavne zasypávat informacní propast, která zde tak zretelne zela. Všechno však melo být jinak. Renomované populárne-vedecké a technické casopisy se pro odliv ctenárú dostaly do financních nesnází jako první. Deníky zacaly omezovat ci dokonce rušit prílohy o vede a technice, které se predtím tešily nepochybnému zájmu. Zato se na trhu vynorily nejrúznejší obskurní plátky, zcásti poplatné svým nechvalne proslulým zahranicním vzorúm, kde najdete takové pokleslosti, že proti nim vám zacnou pripadat i ty nejstupidnejší horoskopy jako neškodná zábava pro absolventy zvláštních škol.
Jirí Grygar Podobný myšlenkový zkrat však nepostihuje jen nme samotnéhotýká se celé vedy. Zrejme zde zapusobila tloskule ,vedecký svetový názor", kterou jsme meli dokonce vbudovánu do ústavy CSSR. V ní se prece explicitne hlásalo, že tím vedeckým svetovým názorem je marxismus-leninismus. Ackoliv jde o pitomost do nebe volající, mnoho našich bližních to vzalo vážne a revolucne soudí, že s pádem komunismu padla i ,dusivá nadvláda vedy" nad našimi košatými postmoderními životy. Aby pak zmatení bylo úplné, nezrídka pricházejí s dalším myšlenkovým zkratem, že totiž cokoliv komunisté potlacovali, je ve své podstate úctyhodné a melo by se urychlene rozvinout.
Pouze státní rozhlas a televize zprvu odolávaly, ale i zde se melo záhy vše zmenit. Predevším se zacala legislativne pripravovat rozsáhlá privatizace v éteru, a za druhé státní rozhlas a televize se promenily v tzv. verejnoprávní instituce, jak je tomu zvykem v zavedených demókraciích.
Že preháním? Ani náhodou! Když jsem pred rokem v Rade Ceské televize prosadil názor, že pro verejnoprávní televizi není únosné, aby v informacním Teletextu udržovala rubriku s horoskopy, namítali mi pracovníci príslušné televizní redakce, že tuto rubriku (zrejme s nemalým osobním rizikem!) prosadili ješte za totality - a jak k tomu prijdou, že jim ji nyní demokraticky zvolená instituce míní zrušit? Podobne se zastánci mimozemského puvodu létajících talíru ohánejí údajným cenzurováním zprávo zelených pidimužících zlými bolševiky, a když na mne tento argument dostatecne nepusobí, jsem obvinen, že jsem nejspíš "prisluhovac, který byl po sametové revoluci zticha, ale když zjistil, že se komunistúm nic nestane, tak se verolomne vloudil do Rady Ceské televize". Vrcholem drzosti jsou pak verejná vystupování rozlicných psychotroniku, biotronikú a príbuzných prapodivných existencí, kterí o sobe kvúli zvýšení popularity rovnež
Technicky nejsnažší privatizace rozhlasového vysOání probehla nejrychleji a zvlášte obyvatelé vetších mest mohli brzo na svých VKV okruzích naladit radu ,pohodových" stanic, vyznacujících se z mého pohledu zejména otresne nedbalou výslovností hlasatelek a hlasatel a mizernou ceštinou všeobecne. Myslel jsem si, že nic horšího mne už nemúže potkat, ale opet jsem se zmýlil. Z techto stanic se zacala ozývat rozlicná relaxacní štebetání, na telefonáty posluchacú zacali suverénne odpovídat lécitelé i astrologové. Dozvídáte se zde, jak dúležité pro vaše zdraví je nespat na krížení patogenních zón a jak ty zóny se zárukou odrušíte, a také treba kolikátý život to práve žijete. LI
Prirozene, nikdo nechce a nemúže soukromým stanicím bránit v tom, aby vysílaly, co si posluchaci nebo diváci žádají - pakliže to není v rozporu s doblými mravy, a ty jsou dnes - jak známo - velmi
12
volné. Naštestí nám zde dosud zustala verejnoprávní média, a tem zákon mimo jiné ukládá šírit vyvážené, objektivní a overené informace. Nad dodržováním zákona pak bdí nezávislé rady, které by teoreticky nemely pripustit... I stalo se, že jsem byl v r. 1992 zvolen do Rady Ceské televize, kterážto verejnoprávní televize byla v té chvílí teprve šest nedel stará. Proste ideální situace pro profilování príkladné verejnoprávní instituce, odkud se bude linout samá objektivní a vyvážená informace a verejnost tak snadno odliší, co je vedecký poznatek a co je pouhý žvást. Rada Ceské televize není prirozene složena jen z vedcú - zákon naopak ukládá, aby v ní byly zastoupeny rozlicné významné myšlenkové proudy soudobé spolecnosti (tedy zrejme vcetne postmodernistlil). Nicméne ve veci šírení vedy na jedné strane a potlacení pavedy na strane druhé jsme se snadno shodli. Mnohem svízelnejším problémem se však ukázalo prosadit tento princip ve vysílání verejnoprávní televize (na vysílání komercních televizních stanic nemáme prirozene žádný vliv). Stalo se treba, že televize zakoupila a odvysílala zahranicní seriál, propagující tzv. ,vedecký kreacionismus". Jde o fundamentalistický smer, vycházející z ,doslovného" výkladu Bible jako ucebnice prírodních ved. Vedectí kreacionisté napr. dokazují, že Zeme je stará zhruba šest tisíc let a že všechny živé organismy od prvoku po cloveka vznikly prakticky zároven, že tedy neprohehla biologická evo-
luce. Když jsme proti tomu meli v Rade dúrazné námitky, dostalo se nám poucení, že je pluralita, a tudíž musejí zaznít všechny názory, aby si osvícený divák mohl správne vybrat. A že názory vedeckých kreacionistu byly popírány bolševiky atd. Smutne komickým se mi jeví nejspíš to, že oni fundamentalisté se v názvu svého oboru dovolávají vedy s približne týmž oprávnením, jako když ryzí marxistéleninovci oznacili za vedecký svuj svetový názor. Podobne dopadají naše diskuse v dalších obdobných prípadech (propagace astrologie, ,zázracných" filipínských chirurgú, homeopatie, ,hlubinné" ekologie) - dodržování overených zásad vedecké metody se zkrátka nejen nenosí, ale ješte se to považuje málem za ohrožení demokracie. Slabou útechou je nám jedine okolnost, že v okolních postlotalitních zemích je tato náklonnost k iracionálním praktikám v mediálním prostredí ješte podstatne výraznejší - asi si to zkrátka musíme protrpet jako spalnicky. Pošilháváme-li po Evrope, meli bychom i v mediální oblasti hledet spíše ke vzorum pozitivním. eumím si predstavit, že by Le Monde nebo The Times zavedly rubriku lécitelú ci astrologú, aniž by tak cinily televize BBC nebo ZOF. Proto by se i naše verejnoprávní rozhlasové a televizní stanice postupne mely jasne odlišit od pokleslé komerce práve svým jednoznacným postojem k vede a pseudovede. Cím dríve se tak stane, tím vetší je nadeje, že do vysnené Evropy nakonec doklopýtáme. Vždyt to byla práve veda a technika, a nikoliv paveda ci šamanské praktiky, co rozhodlo O o vítezi studené války. Jirí .Grygar, RNDr., CSc., astrofyzik, A VCR,pFedseda Rady Ceské televize
Fyzikální
ústav
1) nova ffítomnosG Vám nabízí inzerci za výhodných podmínek! aši ctenári jsou lidé, kterí mají zájem o politiku a kulturu. Casopis je rozesílán po celém svete. Ceník inzerce 18.000 Kc
1/8 strany
2.625 Kc
"oznamovatel"
1/2 strany
9.500 Kc
1/16 strany
1.375 Kc
do 25 slov /4 rádkyl 400 Kc
1/4 strany
5.000 Kc
1/32 strany
725 Kc
do 12 slov 12 rádkyl 220 Kc
1 strana
1 strana merí 18 cm x 22 cm 1180 mm x 220 mm/ Uvedené ceny jsou vcetne OPH. Grafické opravy + sazby 5 % z celkové ceny. Slevy pri opakování:
prvním 5 % z celkové ceny, druhém 10 % z celkové ceny, tretím 15 % z celkové ceny, ctvrtém 20 % z celkové ceny
Uzáverka pro reklamy do patnáctého každého predchozího mesíce. Císlo vychází vždy mezi 15. - 20. každého mesíce. Objednávky zašlete na: Nová Prítomnost, Národní 11, Praha 1, tel./fax 2662 16.
13
Tešíme se na Vaši objednávku!
f) lhtomnosL, nCJVa'
Rizika lidského života Tzv. Rasmussenova bezpecnostní studie [Reactor Safety Study, 1975] o ruzných civilizacních i prírodních rizicích není prakticky známa, prestože poskytuje cenná zásadní srovnání. Rozhodne nejsou absolutne bezpecné aktivity, související s prumyslovými cinnostmi, napr. jadernou energetikou. Západní odborníci se pokusili odhadnout atomové riziko v porovnání s jinými riziky, zpusobenými jak clovekem, tak prírodními deji, a vyšlo jim, že pokud jde o pocty úmltí (jiná možnost je vyjádrení v hmotných škodách), jsou na úrovni dopadu meteoritu. V tabulkách 1 a 2 jsou shrnuty nejduležitejší výsledky Rasmussenovy zprávy. Prestože je již dosti stará, nebyl její zásadní prístup zpochybnen ani v novejší dobe. K temto údajum je treba poznamenat, že odhady se týkaly pouze lehkovodních reaktoru, tj. moderovaných i chlazených lehkou vodou a provozovaných v tehdejší dobe v Americe (tlakových PWR a varných
BWR). Od té doby nároky na jejich bezpecnost dále zretelne vzrostly. Naše reaktOlY jsou typu P\'{fRa vyhovují i temto zprísneným predpisum. Výhrady, které meli britští experti ješte pred cernobylskou katastrofou ke grafitem moderovaným reaktorum RBMK-I000 [PoPorter: Nucl. Engng lnternatl, 1986], se v zásade potvrdily prubehem katastrofy. Dodnes je jich provozováno 15 v Rusku, 3 na Ukrajine a 2 v Litve. Tím je i receno, že se dají ovládat, cernobylské tragické selhání bylo zpúsobeno prehnaným sebevedomím osádky a z neho vyplývajícím nakupením rady hrubých chyb, z nichž až definitivne osudnou bylo vypnutí havarijní signalizace vedoucím smeny tesne pred katastrofou. Je jen s podivem, proc se lidé bežne tak bojí práve jaderné energie a jiná, o nekolik rádú vetší nebezpecí (viz tabulky) berou klidne jako nutnou dan civilizaci. Vedle nedostatecné informovanosti to jsou zrejme i jiné, širší duvody. Je nezbytné si vštípit nepríjemný fakt, že život vždy byl a je rizikový. Mení se pouze druh a stupen nebezpecí. Václav Baran
Tabulka 1 let 1000 200 1velmi za 2000 1let za milión let 1000 nebo více úmrtí milión 7520 let zapravdepodobnost 25 11 za 100 000 let 100 000 50malá let 120 letletlet pravdepodobnost 100 216 roky tornáda letecká neštestí Prumerná Druh události
pravdepodobnost
vážnejších událostí zpusobených
clovekem nebo prírodou
Tabulka 2
--
zranení 20 75000 4200 1úmrtí 500 28 560 2200090 375000
Pocet úmrtí nebo zranení za rok ocekávaných mezi 15 milióny obyvatel, kterí žijí v okruhu 25 mil amerických jaderných reaktoru
14
D nova fhtDmnosG
. Protože to tak je
'"
Cena F, X, Šaldy Protože v nove vznikající strukture ceských literárních a umeleckých cen schází pravidelne udelované ocenení pro oblast umelecké kritiky, rozhodla se Spolecnost F. X. Saldy tuto mezeru vyplnit. a prelomu lonského a letošního roku zrídila za tím úcelem Nadaci Spolecnosti F. X. Saldy, jejímž posláním bude udelovat každorocne Cenu F. X. Saldy ,za vynikající výsledky v oblasti umelecké kritiky a publicistiky'". Podruhé se tak stane letos, v úvahu pritom budou pripadat díla ze všech oblastí umelecké kritiky (literární, výtvarné, divadelní, filmové, televizní, hudební aj.) publikovaná mezi 1. lednem a 31. prosincem 1995 knižne, casopisecky, v denním tisku ci jakýmkoli jiným masmediálním zpúsobem, bez ohledu na státní príslušnost autora, príp. i s prihlédnutím k celoživotnímu dílu. O udelení ceny rozhodne v lednu 1996 odborné grémium. Návrhy na ocenení lze v prúbehu celého roku zasílat na adresu Nadace Spolecnosti F. X. Saldy, 100 00 Praha 10, Detská 190, pokud možno doložené konkrétními tituly a clánky. Jan Lukeš
... nemuže to tak zústat, napsal Bertolt Brecht. Byly doby, kdy to znelo velmi rozumne. Lec v dobách prelomu a zmen se to múže stát oznacením procesú castého zrodu a castého úmrtí našich kulturních institucí. Nebot tak snadno se u nás zakládá a tak nesnadno pokracuje. V lepším prípade je to osud pražského knižního veletrhu, který vymyslel Karel Srp z Jazzové sekce a petkrát realizovali Britové, Avencourt Exhibitions; a to vcetne drobného literárního festivalu a udelení ceny George Theinera. I letos v kvetnu to vše bude, ale po vzoru Karlových Varú filmových, v konkurenci nového dvojníka, veletrhu Svet knihy, v usporádání Svazu ceských knihkupcu a nakladatelú. Pet rocníkú už je asi pro naši iniciativní neposednost moc a Danaú se bojíme, byt by dary prinášeli. Nebo že by šlo hlavne o peníze, jichž je v kulture, vcetne knižní, tak málo, že kvílení její se nebes dotýká? M.H.
Posvátná znacka I Ferdinand Peroutka se nekdy mýlil Sto let od narození Ferdinanda Peroutky nezústalo bez povšimnutí. Krome pietního aktu na Vyšehrade vyšla kniha jeho deníkú, dopisú a vzpomínek, televize odvysílala dokumentární film a noviny otisk ly rozsáhlé medailony. Nedá se ovšem ríci, že by šlo jen o projev povinné úcty k velké historické osobnosti. Peroutka, ci lépe receno peroutkovská legenda, totiž žije v povedomí našich intelektuálních kruhu jako nedostižný vzor a merítko, jako nekdo, na koho je nutno navazovat a ke komu je treba se hlásit... Není náhoda, že první disidentské noviny, vzniklé ješte pred prevratem, si pro sebe zvolily název Lidové noviny - z dob první republiky jsou spjaté jak se jménem Peroutky, tak jeho generacních druhu. Po listopadu '89 pak ožívá peroutkovské navazování, totiž privlastnování si názvu jeho periodik, naplno. Krátce vychází casopis Dnešek, skupina disidentských intelektuálu zacíná vydávat v roce 1990 Prítomnost, která sice po dvou letech zaniká, ale pred nedávnem se znovu objevuje jako príloha Literárních novin. Pocátkem letošního roku zacíná také vycházet nezávislý mesícník Nová Prítomnost. Kupodivu nikdo zatím nezacal psát Nové Budování státu .... Potreba hlásit se k Peroutkovi se ovšem projevuje i jinak - nárkem, že nám dnes chybí nejaký nový Peroutka, respektive nejasným ocekáváním, že by se mel nekdo takový objevit. Vytýkat dnešní žurnalistice, že jí chybí nekdo srovnatelný s Peroutkou, ovšem ve skutecnosti znamená vytýkat jí, že v ní nikdo necní vysoce nad ostatními a že v ní nikdo nefunguje jako nezastupitelná "národní instituce". Ona nenahraditelnost a výjimecnost je bytost ne spjatá s nenormální dobou a nenormálními vyšinutými pomery. Práve války, koncentráky a diktatury delají z nekterých lidí - proti jejich vúli - legendy a národní symboly ... To, že je Peroutka vnímán jako zdaleka nejvýznamnejší a takrka jediný ceský novinár dvacátého století, je pochopitelné. Ostatne domácí politická žurnalistika po ctyri desítky let v podstate neexistovala. Posvátná úcta k tomuto mistru pera ovšem mnohým brání nahlížet na nej a jeho dílo s odstupem, a tedy kriticky. Mnozí bez dalšího prijímají a pak donekonecna opakují jeho názOlY a soudy o rade politických jevu první republiky, jak je vyslovoval v Ph!omnosti ci v Budování státu ... Celé Peroutkovo dílo je vynikajícím svedectvím o živote a osudech Ceskoslovenska, svedectvím, které pro své kvality literární a myšlenkové zustane trvalou hodnotou i do budoucna. Presto nemá smysl pomerovat úroven dnešního politického novinárství Peroutkou - zmenila se doba, lidé a v neposlední rade i samotná žurnalistika. Stejne tak se nikdo nezvýznamní a nestane se novým Peroutkou, když si na firmu vyvesí nejakou osvedcenou peroutkovskou znacku... . Z clánku Richarda Stencla, Respekt 7, 1995 15
1) nCJVa' ffítomnosL
Neduhy ceské literatury vdobách prelomu Ceskou literaturu casto postihovaly drobné neduhy rázu nálad a ideologií. Pokusím se zde nekteré vyvolat z hlubin zapomnení a z podloží tzv. postmodernismu, o nemž platí, že nic neplatí ani o jeho historii, ani o nem samém ...
Robert B. Pynsent Dnes zvlášte casto charakterizujeme postmodernismus jako protiosvícenství, pricemž Ceši zapomínají, že osvícenec Herder má aspon cástecnou zásluhu nebo vinu na dnešní existenci jejich národa. Na druhé strane je letos sto let od nudného manifestu Ceské moderny, kde stojí mezi jiným "Neakcentujeme nikterak ces kost ... Neznáme národnostních map", takže se celých sto let dá považovat za ceský postmodernismus. Chci srovnat nekolik trendú ceské literatury prelomu 19. a 20. století s nekterými z nastávajícího prelomu. Nemám rád z ciste akademického hlediska politickou periodizaci literatury: ani husitské války, ani Bílá hora, ani roky 1918 a 1989 nemohou tvorit pevné literární hranice, ackoli události techto dat ovlivnily potom obsah a nekdy na výrazivo literatury. Literáti z 1'. 1895 už nemeli obrozenecký pocit, že musí dohánet evropské (tj. západoevropské) literatury; cituji znova z Manifestu Moderny:" emáme strachu o svuj jazyk. Jsme národnostne tak daleko, že nám jej žádná moc na svete nevyrve." Pouze v takové sinIaci snad mohl T. G. Masaryk v témže roce vydat mýtopoetickou Ceskou otázku, Jirí Karásek priapickou Sodomu, Mrštíkové ambivalentní tragédii Maryša a Hlavácek Sokolské sonety (Príteli!?). Pred sto lety se ceská literatura vlastne už nestarala tolik o sebe jako o rúzné ideologie i dekadenti se do ideologie míchali, jakkoli casto predstírali, že ne. Mytologie útlaku ješte vládla v Evrope; už dávno pomocí Diderota a Herdera vyhostila stredovek ou a renesancní mytologii korupce. Germanofóbní nacionalismus (vlastenectví) byl ješte silný; myšlení typu Lešetínského kováre (1883) nejen ješte žilo, ale bude i rozšíreno,
obzvlášte hned po první svetové válce: nemecký prúmysl hubí ceskou venkovskou idylu, nemecká mazanost ceskou poctivost a tak dále až dodnes, kdy i daleko mimo Ceské zeme se stala nemecká maska bubákem, ktelým straší poctivá vlastenecká matka nezvedené spekulantské deti. V 1'. 1895 i feminIsmus mel už pevné koreny v ceské literature, opozice zlý Nemec dobrý Cech už pomalu mela paralelu zlý muž (pán) dobrá žena (otrokyne) a dokonce v prvních letech 20. století se u mladoceské Vikové-Kunetické spojuje spíš v politických projevech než v próze a dramatu feminismus s nacionalismem. Vliv socialistické ideologie se rozmáhá (zlý kapitalista [vykoristovatel] dobrý delník [clovek/vyhnanec]), a potom se také spojuje s feminismem treba v nekolika povídkách Planého milování Marie Majerové. Mimo tyto hlavní ideologie nebo jako jejich odnožky rostly další. Antiklerikalismus se mísil s feminismem napr. u Pavly Buzkové, u níž je ucitelka nejutlacenejším tvorem moderní venkovské spolecnosti. Tentýž názor o ucitelce má i Viková, která se zajímala o spiritismus a pritom hájila Macharúv postoj vuci Bohu. Stejná autorka promení Cech úv strach z nemecké modernizace v antisemitismus; protinemectví se stává protižidovstvím také napr. v Dykove Prosinci anebo v rúzných pamfletech a prózách Jaroslava Haška z válecných let. Viková-Kunetická snad trochu ironizuje, není tak drastická jako treba Tilschová v románu U modrého kohouta anebo i Capek v RUR, ale prece v živé, nerudovské povídce Kapitál paní Zuzejkové (ve sbírce Macecha a jiné crty, 1902) spojuje Židy se znicením staropražské idyly: "V ulicce ... zmenilo se také dosti. Pokrocila, modernizovala se. Pribylo tam nekolik židú a s nimi významnejší reklama .... V krámku po panu Žampachovi prodával jakýsi Siegrfied Kohn, smíšené zboží, a chystal se ohlásiti co nejdríve konkurs." Moravská feministka a psycholožka ženské duše, Jirí Sumín, v nejživejší povídce svých Zrádných proudú (1912) také podává antisemitský obraz modernizace; tu bankér nicí venkovskou idylu: "malý špinavý clovícek nestrílí, neloví, nezná zábava sportu. Ale cinný je velice: vykácel lesy, odvodnil rybníky, nasel cukrovky a obilí a varí cukr a pivo. Na obzoru cní vysoké komíny, celý kraj halí se v špinavý páchnoucí kour, lidé jsou špinaví, udrení, bledí, jen vezen (mínen výr) tu sedí necinný, lacný ..., živý svedek z krásných tytírských dob ve špinavém židovském zámku." Svým antisemitismem se spisovatelé ceští neliší od jinonárodnostních, a clovek nesmí zapomínat, že Viková a Sumín psaly v stejné dobe jako Zeyer a Vrchlický; snad nejzajímaveji psal, co se týce Židú, jízlivý Iidumil K. M. Capek-Chod. Zdá se, že se antisemitismus zrídka kdy objevuje v ceské literature po l. 1989, nebo po roce 1945 (Pludkovy dva odporné romány jsou snad výjimkou), ale z úplne jiných dúvodu se znova teší hrube antisemitský spisovatel Deml zvláštní oblibe, a ted prý beží výstava Josefa Váchala, který za války vydalO té nebožce zpevy patery (doufám, že ironizuje), kde tvrdí napr., že v CSR ,Ve stranách všech, jak už nasnade,lplno politické bylo chamrade,lba i zbožná strana lidová/cele bývala Židova" (stránky necíslované). Nicméne nacionalismus roste dnes na Západe a na Východe a žádá a dostane své obhájce i ve "vysoké" literature. Pred sto lety ho odmítal takový Hlavácek, dnes ho odmítá takový Jáchym Topol.
Feminismus snad není tak nebezpecná ideologie, a jedna z nových feministek, Bredermannová, se chtíc - nechtíc hlásila k devadesátým letúm 19. století názvem knížky Mstivá kantiléna -
16
i když zrejme zapomnela, že v Hlaváckove cyklu poslední ženy Geuzum umrely v náruživém nárucí. Feministické ceské spisovatelky z prelomu 19. a 20. století zacínaly útok na romantickou lásku. Je možné považovat tento útok za obdobný projev dekadentního spojení lásky se smrtí (Karásek, Zeyer) anebo dandyovskému odmítnutí lásky jako citu vubec (napr. Breisky). Dandy, tj. vzdelaný outsider, nemá pripustit, aby vúbec cítil lásku k žene, a když bude prece trpet banální pohlavní touhou, má jít k prostitutce. Feministky spojovaly pohlavní lásku se smrtí z reálnejšího duvodu než dekadenti, s možností úmrtí plodu lásky aneb rodicky (Preissová, Viková-Kunetická). Viková jednak žádala, aby muži byli pohlavne cistí pred svatbou jako ženy, jednak žádala právo, aby žena porodila mimo manželství bez verejné hany. Tvrdila, že láska trvá jen pár mesícú, že potom bude manželství bez vášne. Nicméne je materství pro ni posvátným úkolem ženy - jako pro Popelku Biliánovou, u kteréž nemá ženin život smysl potom, co vychovala a "zaopatrila" všechny deti (Pri osmi detech, 1903). Olga Fastová tvrdí, že "láska mámí a .... tech nekolik krásných okamžiku, které poskytne, nikdy nemuže vyvážiti horu utrpení, kterou pak za sebou vlece!. .. Láska, jak ji básníci lící, neexistuje .... Láska je jenom fata morgana zmámených smyslu" (Fata morgana, 1908). Ženské právo na panenství (Majerová) i v manželství (Viková v dramatu Lidé) bylo tak základní, jako byl pohlavní styk fundamentálním projevem lásky každé dívky (Jesenská), ale Ružena Jesenská vlastne nebyla feministka. Jakkoli chce dnešní clovek interpretovat ceské feministky, témer všechny videly v lásce jen pohlavní žádost a chtely ji vyvléci ze "stredovekých" šatú (srov. satiru Vikové na buržoasní muže, Silhouetty mužú [1899], která predstavuje mnohem silnejší feministickou satiru než treba Cvokyne Evy Hauserové).
v scéne milostného semknutí v Topolove Sestre jakéhokoli genitalismu. Ani vztek na ztracenou lásku nebo erotickou zradu neomlouvá vypravecovo stálé dívání na vlastní chám stékající z milenciny pochvy (Vaculík, Jak se delá chlapec). Genitalismus moderní evropské literatury predstavuje erotický nihilismus a uvedomelé vítání konce soukromí, které bylo cástí socialistického systému a je cástí tzv. elektronické revoluce. Ale když už není krásný a zbytecne bolestný mýtus lásky lidstvu dúležitý, snad nevadí. Možnost ,staromódní" lásky ovšem existuje dnes u Hodrové; Podobojí a Kukly bychom mohli interpretovat mimo jiné také jako exaktne promyšlený vývoj labyrintových románú z konce století (napr. Zeyer, Dum "U tonoucí hvezdy", Karásek, Gotická duše) a jejich zájmu o podvedomí neboli genetickou pamet a možnosti zcelené identity. V poezii je svetlem Pížl, svou tvúrcí, zdravou sentimentalitou, svou radostí ze života i s hnusnými náhledy soucasníku - Pížl je také spojený s dekadencí, obzvlášte s Hlaváckovou sbírkou Pozde k ránu, ackoli v nem vidím také trochu Nezvala, i Lva Blatného, i Raffela, a to vše krome rúzných nádechu Ivana Vyskocila. Pokud budou literárne- komplexní díla jako Hodrové oba první romány a Pížlovy Manévry, ale i ironické clovekomilské romány témer rokokového detailismu jako Macunúv Informátor, tuším, že není strach z "prebujelého" tzv. postmodernismu.
Provincialismus bujel také na konci století, a také u feministky Vikové-Kunetické, a predjímal tolik slov, kterým se cizinec jako já divil od r. 1989. Jenže ted pocházejí z úst politikú. Cituji ze souboru predválecných projevu a úvah Vikové, Vyznání: "Rosteme v sobe, osvobozujeme se v sobe. Je to revoluce vnitrní síly, která tvorí z malých ujarmených národu hráze, o než se rozráží vlnobití soucasných dejin evropských." Kdyi se stala clenkou Ceského snemu, tvrdila, že její zvolení bylo "pro ceský národ zadostiucinením v souvislosti se staletou snahou o demokratizaci všech práv lidských i spolecenských ve jménu obcanské rovnosti a svobody", a že "národ ceský krvácel za pravdu, svobodu a rovnost ješte mnohem dríve, než se staly heslem svetového hnutí". Taková hesla, tenkrát jako dnes, páchnou provincialismem.
Vliv feministek Ci feministú jako Machar) ve spojení s vlivem moderní revue byl silnejší než vliv takových jako Masaryk nebo Svobodová v literárním i spolecenském vývoji "lásky" ve dvacátém století. V avantgardní literature prevládaly takové rádoby osvobozené pohlavnosti v dílech jako Vancuruv Útek do Budína, Nezvalova Kronika z konce tisíciletí, Seifertova a vlnách TSF nebo i Krickova Divoška Jája, kde však stále hrozí sexuální vykoristování mocnejších. Hluboká skepse k trvalosti lásky roste po válce napr. u Kundery jako u Párala. Ten však aspon ješte zrejme veril v mocnost "vecné lásky". Možná, že satirizuje moderní genitalismus v románech, které napsal po pádu socialismu, ale v tom je všeobecne, také v mnohé tzv. ,undergroundové"' (tj. novobeatnické) literature, problém, že satira príliš lehce splývá se satirizovaným. To není prípad Kresadla: silná politická nápln Mrchopevcu neodvádí ctenáre od stálého pocitu, že autor satirizuje také genitalismus. A nežnost i humor vypravece zbaví
Ale cokoli se deje v ceské politice, nevidím dúvod, proc myslet, že je ceská literatura na tom hure, než treba v r. 1985 nebo 1975 nebo 1965 a tak dále. Socialismus byl odporný, ale boje o to. kdo byl nezávislý a kdo bubák, jsou smešné a casto nechutne demagogické. Husitismus skutecne zdevastoval ceskou krásnou literaturu, O a prece vznikl Komenský. Robert B. Pynsent, prof, PhD., bohemista. Skola slovanských a východoevropských studií, London University
* KAŽDÁ
EVROPSKÁ
MYSLENKA
ASPON
U NÁS
PRENOCOVALA
JAKO
V HOTELU.
17
Ferdinand Perou/ka, Nítomnost,
1922
1) nCJVéf frítDmnosG
Ceské divadlo
dnes Lidové noviny prinášejí na poslední strane zprávy agentury Wild Duck: nedávno se zde oznámilo, že prezident Václav Havel byl vyloucen z cechu divadelních umelcu, nebot neplnil základní požadavek napsat behem peti let aspon jedno drama. Richard A. Greene Žert bylo to žertovnejší, že v nem bylo kus pravdy. Mlcení nejznámejšu10 dramatika zeme je asi hlavnún problémem ceského divadla po roce 1989. Herci jsou dobrí, režiséri také, dokonce ani obecenstva není málo, jen není nikdo, kdo by psal nové hry. A to nezarucuje zdravou divadelní kulturu. Proti panujícím náladám v západním svete divadlo není jen prostou zábavou - je to jedinecne mocná umelecká forma, která kritizuje, konfrontuje, odsuzuje, zneklidnuje, zlobí a inspiruje diváky. Samozrejme moc dobré divadlo také baví, ale jako každé umení musí zkoumat spolecnost a klást otázky; snad i odpovedi.
Jako národ se ovšem Ceši vrhají zcela agresivne do nové identity, do demokracie hnané trhem, hledící na Západ a ekonomicky silné. (Možná to ani není nová identita, ale z generace První republiky zbývá pramálo pametníkú, a tak .,tržní hospodárství" je pomerne cerstvým zážitkem pro dnešní generaci obchodních a politických osobností.) Nová identita se ovšem projevuje i v divadelnictví, které je víceméne odkázáno samo na sebe a není financních dúvodú uvádet neznámá jména, když Molitre zaplatí dluhy spolehliveji V tomto ohledu dnes je ceské divadlo v podobné situaci jako dve nejznámejší centra anglicky mluveného divadla, Londýnský West End a Broadway v ew Yorku. Producenti v obou techto trzích jsou dnes dohnáni ke kalkulacím velkých ziskú, aby si mohli dovolit ješte vetší podívané; nelze riskovat ani jeden propadák. Proto je dnes Broadway zaplnena novými produkcemi úspešných her z padesátých let, jako napr. Guys and Dolls, nebo adaptacemi trhákú z jiných médií, jako je jevištní. forma Disneyova filmu Kráska a zvíre. Londýnské obecenstvo se pak sytí podívanými, které tu jsou po celé generace. Spektákl na koleckových bruslích Starlight Express od A. L. Webbera oslavuje svou desátou sezónu a Past na myši Agathy Christie beží víc než tricet legendárních let. Já sám mám Guys and Dolls rád. Úcinkoval jsem v tom pred deseti roky a pod nes si zpívám útržky kouzelných melodií. Písnové texty jsou chytré, situace jsou dobre zkonstruované a hra je neco jako štedrovecerní sen pro tvúrce kostýmú. Ta show mi tedy nevadí; vadí mi, že to nejvetší a nejznámejší jevište sveta nazývají divadlem. Není to divadlo. Je to velká podívaná, je to ohromne zábavné, ale je to na hony vzdáleno od toho umení, jaké vytvorili Sofokles, Aristofanes, Shakespeare, Moliere, Cechov, Miller a Mamet; a ti všichni jsou také zábavní a vetšinou i velmi legracní, pokud jsou hráni dobre. Guys and Dolls nám neríkají ani slovo o tom, kdo jsme, nevyvolávají žádné nové myšlenky, nezpochybnují naše povery. Jen nás udržují ve stavu radosti, pestrých harev a nakažlivých melodií.
Režiséri a herci mohou nove interpretovat Hamlety a Antigony v moderním úboru a dúrazu. Ale to jen dokládá velikost klasikú. ení-Ii nových her, neco v divadle chybí. Divadlo potrebuje trvalý proud nových dramatikú, kterí umí ríci neco specifického, kterí to umí ríci soucasným hlasem a tím vyvažují váhu klasických her. Ceskému divadlu tento proud chybí. V posledních peti letech nebylo jediného významného tuzemského dramatika, který by se uplatnil na vetší pražské scéne. (Hra obel, od dnešního novináre a komentátora Karla Steigerwalda, mela tak špatné kritiky po uvedení ve Stavovském divadle, že ji autor stáhnu I k prepsánO.
Pro producenty to ovšem plní úplne jiný úcel, peníze. Stojí to doslova milióny dolarú, aby byla show, za kterou americtí turisté zaplatí po 60 dolarech za lístek, a tak se to pocítá: nelze nalít peníze do neceho, co by se jen m o h I o vyplatit.
Nedostatek nových del je sice zklamáním, ale nikoli neocekávaným zklamáním. Vidím zde tri dúvody: bez represivního režimu není dúvodu k protestu; tržní síly omezují odvahu riskovat nevyzkoušená díla; a porevolucní spolecnosti se obvykle usadí do období relativního nedramatického klidu. Pred r. 1989 bylo divadlo místem koncentrovaného výrazu nespokojenosti. Havel byl hlavním predstavitelem divadla disentu, nikoli však jediným. Pro umelce je frustrace úžasnou motivací. A dnes není proste dost jednoznacná frustrace. (Podobný jev je patrný i v literature. Generace disidentú produkuje málo nového a vynorili se jen asi dva porevolucní mladí autori, snad Jáchym Topol a Michal Viewegh.)
Ceská divadla na tom ješte tak zle nejsou. Mnohá jsou ješte podporována ministerstvem kultury, které sice krátí dotace a samo sebe znovu definuje, ale je v britských a amerických merítcích porád ješte štedré. Ostatne nikdo nepodniká podívané angloamerického merítka, i když tu byly inscenace Bídníkú a Fahrenheit 451 Adama Nováka. Ale smer, který by mohl vést do West Endu, byl nastoupen. Divadlo se stává obchodem. Nekterá divadla shánejí sponzory jako na Západe. Když se má režisér rozhodnout. vetšinou se rozhodne pro jistotu. Poslední dúvod je podstata porevolucní spolecnosti, spolecnosti uklidnení, v níž došlo jen k menšímu záchvevu francouzského porevolucního teroru, k lustracím, k ukazování prstem na údajné agenty. Byl to teror tak mírný, že si toho zvenku nikdo skoro nevšiml, byl to
Kuriózním paradoxem je, že ted, když mají dramatici svobodu ríci, co chtejí, nevedí, co chtejí. Když tu byl neprítel, byli tu nosici korouhví odporu. Když zmizel, není ani korouhví, ani bojú. Ceské divadlo ztratilo svou identitu.
18
1) nova frítDmnosG predpoveditelný porevolucní teror v ceském zmírnujícím provedení (také vlivem Václava Havla a dalších moudrých lidí). Nastal ted stav toho, cemu historikové ríkají ,vycerpání". Spolecnosti, stejne jako jednotlivci, se unaví zvýšenými emocemi a chtejí pokoj. A tak je nedostatek dramat a dramatiku v ceské zdrženlivé spolecnosti zákonitý. Otázka je, zda je trvalý, fatální, nezvratný. Vede pomalu k senilite ci dokonce smrti' Nevím, nejsem ostradamus. Kdybych si mel vsadit, rekl bych, že není konec ani ceskému, ani svetovému divadlu. Není-li nových dramatiku, jsou tu mladí režiséri a herci a ti udržují život na jevištích. Nové hry pricházejí do Ceské republiky zvenku, stále kvetoucí umení prekladu rozširuje repertoár do oblasti dríve zapovezených. Treba tyto hry dokáží inspirovat novou generaci dramatiku.
Ceští lidé jsou príliš vzdelaní, intelektuální, aspoií v celku, mají príliš silné vazby k divadlu; takže je asi jen tak neopustí. Mohlo by to trvat celou generaci, než bude nová domácí vlna. Divadlo prežije i v ostatním svete, vzdor desítkám miliónu dolaru a dalším dobrým úmyslum A. L. Webberu. V USA mela úspech ostrá sociální kritika Davida Mameta nebo Afroamerická zkušenost Augusta Wilsona. A na druhé strane sveta užívají divadlo studenti v Malawi, aby lidi poucili o AIDS. Nekterí kritici slyší divadelní umírácek tvárí v tvár interaktivnímu videu a virtuální realite; asi se mýlí, jako ti, kterí predvídali konec divadla po vynálezu knihtisku. Divadlo dává neco jedinecného: pouto mezi diváky a herci, jež se samo stává novým aspektem predstavení. Toto organické sepjetí nemá ani film, ani se nedá nahradit virtuální realitou: je novou umeO leckou kvalitou, která zanechává stopy ve všech úcastnících. Preklad M. Holuba Richard
Allan
Greene,
redaktor
kulturní
v Prague Post, umeleck)í (editel cesko-ang/ického Exposure (založeného
Ješte se drží Topologická kresba Ladislava Nováka
19
1994)
rubriky divadla
f) nova: frítomnosL Milán,
Plzen
a nakonec
úspechem
Dejiny zvuku
Sukovu
dostalo se mu místa harmonie.
Hudební
(100 let Ceské filharmonie) "Tradicní, ponekud neuhlazený zvuk rohu a lahodne prostý, jaksi hebký timbre dl~evených dechu, jaký asi znal sám DvoMk," poznamenává anglický kritik v r. 1994 u casopisu Gramophone o Novosvetské, rízené Václavem Talichem r. 1954.
proud,
že tento
proud
hlubinou
Dankmar Reichert
kvartetu, Wihanem,
kulturu
hluboký, ceská
který
fil-
unášel Zdá se,
let jeví hudbou
hudby,
komorním než
technologie,
1918),
Ceské
hudebnost,
violu v strunových
má to základní
orchestru
dirigenta
této zeme do té míry, že se i sub-
klasické
vrcholném
na zvuk zvukové
a nesmírne
hraje dál druhou
Hanušem
hlavního
filmú šedesátých
bezpecnosti
v Ceském
druhy
a poté
s velkým
(30, ríjna
Zrání
muzikantství,
prostupuje
a tok ceských
Když dirigent
nároky
ceské
Když byl provedl
básen
nenázorný
se dá nazvat
jsou
Praha,
druhého
Talicha,
tilní poloha
navždy
symfonickou
kvintetech,
tak, jak to delal
telesu
význam:
dirigent,
i když
samou.
té doby,
dirigent
který
to múže
založeném
bude
treba
mít jiné
zavádí
být stejne
jež
Talich
nové
chvályhodné
jako lukrativní. Dále kritik velebí ..Ve hre je jakási a nazývá
.,vzdornou
zcela
sílu ... stavící
zvláštní
odpoved,"
se moderní
drsnosti" .
ríká o Ceské
Ceská
filharmonii
komorní
ale také
to zázrakem.
1991. Neumann Jak
prišel
orchestru'
tento
zvuk
Historie
na svet'
je to stejne
v ní jednoduché
chronologie
vrat skorodomú,
nakonec-domú
neobjevenými
poklady
Kdo
spletitá
byli
jako
tvúrci
zvuku
historie
této zeme;
. .Je v ní ten ... návrat
domú,
. .Jsou v ní výklady,
svetové
muziky.
z kmotrú
je urcite
Antonín
v Rudolfinu
v lednu
tohoto
svúj
není
skoroná-
které jsou dosud
hudba
pro Vklava
byl houslista
zdánlive
paradoxní
výsledkem
cvicení
s citlivostí
hudebního
vyznacuje
orchestru tí tu byly
Smetanovy
orchestru.
Pak se vyskytla
Ceské
filharmonie
lecné
období
BBC/Teldec,
nebyl
Komplexní
pokud
gentú
a Ceskt
renomé
na Západe
a sláve Bruno
jeho
naše jediný
této lži leží stejnou
bychom
chteli
Odráží
ské
zacal
století,
konzervatori
orchestru
samým
pod
dirigenta". na
maeslrem
na bístecný
úvazek. spirálu
a soustreci'uje Berlín.
Arturem
filmu,
jiný. To je zvlášt
Z refer,ítl\
monie.
rízená
\' dobe
I'eznení
Odesa.
~e stal
nejaké
mu zatcen
vzrudiri-
Máme
s odpovedí
této
což bylo
státy a zemcmi
vlivy Tbilisi.
jako
ciirigentem, o kterém usoudil.
mezihra
krize
jako
hudby
válka'
svet,
lepších,
nebyl
to nový
naši ('ezllitelé písne
Jak asi znela premiéra
1939, mesíc
po tom,
jiste už cenzurovaných.
skladatelOl'ým
synem,
je jasnt.
se sula
Symfonie
co do Prahy
I't,íhli
že Cesk,Í filhar-
pramenem
dušelllí
síly
a trýznení. koncert
behem
dojemný
ucitel
I' Praze.
Talich
a zrodu, a jako Lublan,
zkoušky
dokument
pred
I' nahrávce
Filharmonie:
Rafaelem
rehiem
koncem
když byl autor
a popral'Cn
doby
výrocí
ch'aatricetiletým
Holandský s Filharmonií
moravskohudební
Filharmonie
jedné
pades;íté
nie Gustava
kritik
v;í1ky. 7, února texlll I progra-
ješte pred
koncertem. jara 1946,
z Pražského
DI'()rákOl'a
Kubelíkem.
a zároven
dirigent dokázali
ny. l3yl hlamím t\emel
opisuje
Osmá
Adagio
zde
symfonie. hylo
tem-
díklil'Zdáním,
dirigent:
Haiting
Jeho
zahrát
spojuje
osudem.
propastný
prístupu tlumocení
tretí letu
smutek
a krásu
mela
nOlou
a Kuhelíkol'a.
intenzivní
této
hudby
jako jediný ze sl'é rocli-
19')0 - 1968 a Olerrel TalichOl'a
Pn ní S) mfo-
~ tábol)' smrti. Karel Ancerl
Ancerl prežil holocaust
dirigentem
romantickéhó
a Chalabaly.
absorbuje
Bernard
!llahlera s židovským
jako nikdo jiný. ~ebol
že ..Ani tak nedi-
zaklínání".
ve stavu
to starý
a to praž-
r, 1904 I'edoucím
tehdejším
houslista,
krátU
a svetovou, doporucený
Nikischem. záhadné
v interpretacích
interpretacích
tam žádali
19-1). byla to !llá 1'\aSt pod Talichem,
vliv ceských
ceskou
houslista,
Petr IIjic Cajkovskij.
jako spíš prol'ádí
odv,ížnou
interakci
Nebyl
jaká
samotných,
a završené
a dalších,
aby hrálo
výrazu,
svet vYŠŠíllO rádu.
12. dubna
.Jak asi znel
na I'}'chode
ceského
hudbu
Dvorákem,
nejvlivnejším
maci'arským riguje,
hudební
.Jako cil'acetiletý
nahrávek.
se ve zvuku
ným a žhnoucím vlastne
dekády
137.3 se praur- "Nebot
)Jemci'
rízená
Talich
instrumentalistll
tvlozarta
telesa.
a cistotou
Mcl
mel být
divne Arturo
hudby.
už na pocátku
obrovského
zvuk
východoevropský memu
hudební
na západní
zvuku:
a naši tr)íznitelé L'eselí. lkollce: Zpíuejte nám písne Siol1ské, ....
a evrop-
se predvádí
úmme
málokterý
integrovat
tilharmonie
..Umení
nebo
se i nadnárodní jako
V Žalmll
po pová-
je dosud
a práve
ceský
pozdejších
.Jana Kubelíka
filmu
celého
1968 -
kvartetu.
zvuk
Waltera.
století
tisíce
Sub,
ve Smetanove
s intimitou
dílo trvající
Smeuny,
jen pro Talicha,
Filharmonie
symfonického
dialogu,
sl'et. byl to hudební
takového
soucasníkli
zmínen
hudbu
než
stole-
vytesala
z obrli ceské
dlivody
ale týkají
umí vyjadrovat
šující,
celé
doslova
Ceskoslovenska
dokumentárním
skoro
na z:ípade.
který
Jeho
letech
ideál
inspirace
šéfdirigenta
a violista
hru ctyr svrchovaných
Dvoráka,
rídil premiéru
a organizaci
která
od zrodu
sl'etovosti
novém
zahrnuje
jako
mysl,
Byl to jeden
Otto Klemperera,
\' citlivém,
dirigent.
o vytvorení
jedna
Talich.
jeho
Toscaniniho,
který
pokusy
na plil století,
Václm'
neadehátní
který
1896. Ale už v šedesátých
predkomunistické.
ské hudby.
Dvorák,
zdrojem
a soustredení
Bylo to titánské Jedním
nebyla
Neumanna,
ohjektivitu,
kapitolu. neho
Sejny
ostré
hrany
a vytrvalý tok nOl'ých impulsú. !llel zl'láštní sdílnost pro Francouze. jak sl'edcí tento soud (l99~) o DI'orákOl'e Del'áté z r. 1961: ..Karel Ancerl
Lipsko,
20
n ftítomnosL, llCJVa'
je absolutním mistrem ceské tradice a žije touto hudbou jako nikdo jiný." Largo z této symfonie, asi nejznámejší melodie sveta, se u nej zbavuje sentimentality a je jen mohutným zpevem.
dobách: je jedním z mála dirigentú, kterí se stále vracejí k humanitním a duchovním korenúm klasické hudby. V r. 1991 se loucil jako sedmasedmdesátiletý s orchestrem nejvášnivejším provedením OvorákO\'y ovos\'etské, jaké existuje.
Sir Georg Solti, nejstarší svetový dirigent, pocházející ze strední Evropy, mi rekl minulé léto: "Kolikrát vás musí vyhodit z vaší vlastní zeme, aby se pretrhaly koreny? Já jsem musel své koreny zpretrhat, abych prežiL" Pak pokojne dodal: "Rafael Kubelík to nikdy neudelaL Nikdy se svých ceských korenú nezbavil." Byla v Ceské filharmonii také Kubelíkova éra? Svým zpúsobem byla odedávna. V r. 1901 podporoval jednadvacetiletý houslový virtuos a skladatel orchestr behem financní krize a za rok absolvoval s ním britské turné pod názvem Kubelíkúv ceský orchestr z Prahy. Jeho syn Rafael, dirigent a skladatel, vedl Filharmonii poprvé r. 1934, bylo mu 21 let. Byl oficiálne šéfdirigentem jen v letech 1936 - 38, ale zanechal zde trvalé stopy žárem svých interpretací a odpovedností za orchestr v kritických
... Ceská ji/harmonie má jako jeden z mála dnešních orchestni osobnost." (Diapasol1, 1994). Je to díky dirigentúm, je to díky hudebníkúm, kterí vždycky dodávali svá drobmí kouzla, je to díky citlivosti ceských posluchacú' At je budoucnost jakákoli, Ceská filharmonie mela vždy nejen dary shúry, ale i schopnosti jimi nakládat. Elias Caneni napsal: Prijde cas. kdy budeme s to proklouznout hustou spletí svých funkcí jen skrze hudbu a kdy ji budeme udržovat jako mocný a neovlivnitelný rezervoár svobody ... Hudba je skutecnou živou historií lidstva. z níž jinak O chováme jen mrtvé cástecky. Dankmar Reiclzert, kanadsk)' muzikolog a producent. reditel pražské Mezinárodní nadace pro hudbu. umení ajilm.
Ceský dialog
MESÍCNÍK PRO CECHY DOMA I VE SVETE známý iako první SOUkrOlTlýcasopis, který prišel s myšlenkou bourat bariéry mezi obcany jednoho národa žijícími na ruzných místech naší planety. Dokázal sl vytvciit okruh vemých ctenáró a získat dobrý zvuk dfky úsilí hledat pravdu bez ohledu na pdítické zámery té které strany. Bez štvan( a stresování, ale s pozorným, kritickým í uznalým pohledem. Ceský dialog pnnáší aktuální Informace ze života v 6eské republice, ro;,:hovory s osobnostmi politického a kullurního Zlvota u nás i za hranicemi. odpovedi na dotazy ctenáfú. príspevky autoru z celého sveta. pohledy do historie, soucasností budoucnosti, ctení pro oddech. í impulsy k zamyšlení. Ceský dialog chce hledat pozitivní cestu k prosperujíCÍ budoucnosti ceského stálu, k toleranci a soužití nejruznejších individualit. Ceský dialog nevydává žádná strana, organizace ani ústav. Vznikl z potreby skutecného dialogu, Je spoluvytváren svými ctenári. Vychází pro ctenáre v Ceské republice na Slovensku. ve Švýcarsku. v Rakousku, Nemecku, Skandinávských zemích, Austrálii, Anierice. Kanade a v dalších zemich.
i
i
Adresa redakce a inzertního oddelení:
21
1) Ih'tDmnosG n<::JVa'
Ludomanie aneb Cekání na procesor Ludomanie je posedlost hrou. Na sklonku dvacátého století se objevila jako necekaný vedlejší produkt vývoje špickové technologie. Pocítacové hry vpadly na scénu tak rychle, že si neuvedomujeme, do jaké míry se postupne stávají jenomenem kulturním. Hry jsou totiž jen první krok, další budou následovat. Ondrej Neff Technologie privedla na Parnas už tri nové múzy, v minulém století fotografii, v tomto století film a po nem televizní tvorbu. Tvorba pocítacové zábavy byla ješte pred deseti lety, pokud ji budeme srovnávat s filmem, ve stádiu Pokropeného kropice. Dnes je to obrovský zábavní prumysl. Už se v nem neangažují jen programátori. Vstoupili do neho výtvarníci, hudební skladatelé a s nástupem multimedií i spisovatelé, režiséri a herci. Mezi lidmi, které najdeme na "ostrí britvy", je kupríkladu režisér a producent Joseph Lucas. Moderní multimediální hra (provozovaná na domácím multimediálním pocítaci, t.j. vybaveném mechanikou pro ctení z datového kompaktního disku, zvukovou kartou pro generování hudby, zvukových efektu a lidského hlasu a barevným monitorem s vysokým stupnem rozlišení) se generaci od generace približuje technickému ideálu interaktivního filmu, kresleného a v posledku i hraného. Na hráce má takový produkt fascinující efekt. Kdo to nezažil, nedokáže si predstavit, jaká je tu možná míra ztotožnení s ústrední postavou, at je to kreslený pumprlík nebo "skutecná" lidská postava v príbehu filmového typu s hranými figurami. Hrác (v ceské hrácské hantýrce .,paran") prožívá autentické pocity ohrožení, úzkosti až zoufalství, radosti až triumfu a okouzleného úžasu.
Nás budou zajímat predevším dejové hly. Prakticky všechny, a zdaleka nejen ony, nejakým zpusobem manipulují s plvky násilí. ) ty zdánlive nejmírnejší generují pro hráce riziko, vetšina operuje s rizikem a agresivitou otevrene. Krajnost v tomto smyslu reprezentuje Doom, nejoblíbenejší hra této sezóny. Se zbranemi v rukou, brokovnicí pocínaje, pres motorovou pilu až po Iychlopalné delo se pohybujete za depresivních zvuku v odlidšteném technicistním prostredí a máte prostý úkol zabít všechno, co se pohne. Zde ovšem o nejakém deji nelze takrka mluvit. Cu do dlllnyslnosti epiky došla zrejme zatím nejdál hra aspirující na úspech roku 1995, nazvaná Linie Big Adventure (kupodivu nikoli amerického, nýbrž francouzského puvodu). V In)ezných, do detailu vyvedených kulisách se pohybuje panácek Twinsen, zkoumá, komunikuje s jinými postavickami a ovšem i do úmoru zabíjí (a je zabíjen, pak se hra vrací k výchozímu bodu). Zabíjení proste k pocítacové hre patrí, i když nekdy likvidace nevypadá drasticky. Používá se všech myslitelných zbraní, ovšem smrtící úcinek mohou mít i ostružiny metané na neprátele. Ani v leteckých a kosmických simulátorech nelétáte jen pro své potešení. Jste ve válce, v pIvní svetové, v druhé svetové, v galaktické, a sestrelujete protivníky drív, než oni sestrelí vás. Výctem surovostí a násilí až na okraj - i za okraj - sadismu v soucasných pocítacových hrách bych mohl pokracovat do nekonecna. Srovnání s filmem je tu nabíledni. O násilí ve filmu se hodne diskutuje. Filmový divák je však pasivním svedkem surovosti. Zato v pocítacové hre je aktivním úcastníkem simulovaného násilí. Tvurci dbají na realisticnosti provedení virtuální krutosti. Klví se tu nešetrí a tvurci do krajnosti l)'Užívají multimediálních prostredku, aby dosáhli co nejvernejšnlo efektu. Slyšíme úpení bitých a zabíjených a takový Twinsen v Linie Big Adventure, když se do neho pustí slon se zelenýma ušima, se svíjí v krecích, než vypustí dušicku, až je vám z toho špatne. Což je ocividne cílem veci. Nejen to. Jakákoli etická pochyba je zde vyloucena. Ten, kdo hraje, je vždycky "hodný", at stojí na kterékoli strane. Ve hre Tie Fighter jsou obráceny role ze svetoznámé filmové trilogie Hvezdné války a hrác je nyní na strane ..zlých'·, Dartha Vadera a jeho temného Impéria. V simulovaných bitvách druhé svetové války se mužete stát generálem Wehrmachtu stejne jako sil Spojencu. Vaše cinnost zustane principiálne stejná. V pocítacove pokrocilých státech už se prikrocilo k cenzurním opatrením, samozrejme marným. Hry s obsahem nadmíru agresivním jsou kategorizovány podobne jako filmy, takže už existují hry "mládeži do 18 let neprístupné". U filmu ješte snad mužeme debatovat, zda násilí je v daném prípade umelecky hodnototvorný prvek, jako treba ve Stoneove Zabijácích. Tady na rozpacích být nemusíme. Zde jde o surovost bez umeleckých ambicí, samoúcelnou a stimulující. Technický vývoj umožní stále vetší míru sugestivity a virtuální násilí bude cím dál více veristické. Kolem multimediálních her se bude i u nás jiste diskutovat a komputerové násilí i zde najde mnoho odpurcu. Ti budou mít snadnou argumentaci. Pokusím se jít tou obtížnejší cestou a zkusím zde prevzít roli obhajoby nového média.
Na co si hrajeme Multimediální hry lze rozradit do nekolika základních druhu. Jsou to predevším simulátoty pohybu všeho, co jezdí, plave nebo létá. Druhý typ her jsou strategické hry. Od hráce se chce, aby úcelne rozhodoval, at už ekonomicky, politicky nebo vojensky, a podle jeho rozhodnutí se na obrazovce odvíjí vývoj událostí. Konecne jsou to hlY dejové, kdy hrác je uveden do nejaké epické situace a musí ji rešit. Prvky techto základních typu se casto prolínají.
Jde o emoce Clovek jako jedinec je šelma a agresivita je v nem hluboce zakódována. Každé spolecenské usporádání, už od toho nejprimitivnejší-
22
n frítomnosLnova: ho, se snaží agresi jednotlivce omezovat s konecným (byt nedosažitelným) cílem ji odstranit. Sklon k agresi však v sobe vleceme za sebou jako stín. od nehož se nelze odpoutat. Herní princip je zrejme odedávna jeden z prostredkli, jak agresi ventilovat. Už v šachu vedeme válku a zabíjíme, ovšem pri tahu figurkou nevidíme krev a neslyšíme nárek umírajících. V klasických herních soustavách je agresivita formalizována a abstrahována natolik, že ji jako agresivitu nevnímáme. Sachy vznikly v dobe. kdy ve spolecnosti byly bežné pro nás nepredstavitelne kruté regulacní prostredky. Komputerové hry naopak pricházejí na scénu ve spolecnosti, která je civilizovanejší a humánnejší než jakákoli jiná v minulosti lidstva. Lze je tedy chápat jako ventil uvolnující záklopky besli v naší duši, které jinak zlistávají uzavreny.
pokusy, dokud nedosáhnou cíle. Není v ní místo pro iracionální impulzivnost, která je castým zdrojem juvenilní agresivity. Vytvárí schéma sveta strukturovaného rádem a vybaveného pravidly, jež je nutno dodržovat. Multimediální hru múžeme z tohoto hlediska chápat jako lécivo zvané pedagogikum, podávané mládeži ve slupce viJtuální agresivity. Základní pozitivní principy batovské výchovy jsou prezentovány formou pocítacového alotria. Co dál Morální životnost pocítacového hardwaru ciní dnes zhruba tri roky. Nároky multimediálního softwaru jsou obrovské, produkce her nabývá prlimyslových rozmerli a nevyhnutelne urychlí další technický rozvoj. Predpokládám, že se už brzy prekoná hranice, kdy hra bude jediný možný princip multimediální tvorby.
Chápu, že tento postulát je diskutabilní a bude úcelné, když k nemu zaujmou stanovisko odborníci na základe faktli. Lze totiž snadno namítnout, že pocítacový styk s agresí mliže vést k návyku, jakož mliže i snižovat práh zábran agresi v denní praxi. Deje se to skutecne' Jsou mezi skutecnými agresory lidé se zažitou multimediální zkušeností! edovedu odpovedet. Zde se nabízí analogie s pornografií, která podle názoru cetných odborníkli ventiluje sexuálne deviantní zbesilost a vede ke snížení kriminality tohoto druhu. Pravdepodobne se ukáže, že bude lépe, když mladí lidé budou vybíjet vrozený sklon násilí u monitoru pocítace, než s nuncakou v ruce v temném zákoutí Jižního Mesta.
Pripomenu montrealský Kinoautomat. Ten patrne bude jednou citován za praotce interaktivního umení jednadvacátého století. Už dnešní hry mají jakousi lineární fabuli. S rozvojem pocítacové techniky bude mít tvúrce možnost vetvit fabulacní linie do té míry, že ve výsledku vytvorí kvaziskutecný, tedy virtuální svet. Zatím je rozkoš z agrese hlavní druh emoce, generovatelný pocítacem. Už dnes se zkoušejí jiné cesty. V herním seriálu Larry byl úspešne podniknut první soustavný pokus vyvolat humorné situace. Komika zrejme bude další nosný vývojový smer multimediální tvorby. Mliže vám pripadat groteskní, co ted reknu, ale myslím to zcela vážne: cekáme na vývoj tak výkonného pocítacového procesoru, aby bylo možno vyvolat emoce i subtilnejšího druhu, než jaké vyvolá agrese nebo humorná situace. Pak se multimediální umení stane významným proudem zábavní tvorby práve tím, že umožní interaktivitu, vstup vnímatelovy osobnosti do díla. A dost možná, že vzniknou díla, jež si zaslouží punc autentického kumštu. Nebude to samozrejme nikdy znamenat zánik klasického narativního umení. Vážnou konkurenci
Ve hrách, i tech nejagresivnejších, však vidím jiné pozitivum, které mi na rozdíl od toho prvního pripadá neoddiskutovatelné. Jde totiž vskutku vždycky o autentickou hru, a ta má jasná pravidla, vyžaduje dm'ednost a zejména soustavnost. Vštepuje tím hráci stereotyp postoj k životním situacím, který mi pripadá pozitivní. V každé, i té nejbrutálnejší hre musí hrác definovat problém, najít metodu k jeho rešení a aplikovat ji soustavne a tak dlouho. dokud není problém prekonán. Ac to zní paradoxne, pocítacové hlY jsou dnes jediné médium (odvážím se ríci i pedagogické), které neúprosne vede zejména mladé lidi k úporné metodicnosti. Prekonávání zdánlive neprekonatelných prekážek je jejich princip. Lhostejný lajdák v nich nemá šanci. Hra zpravidla nedává žádné vedomosti (avšak i takové výjimky existují), zato ucí mladé lidi, aby se nenechali odradit neúspechem a opakovali LI
ovšem dostane umení triviální. ž se to ostatne jednou stalo. Technická média, což je film a televize, zatlacila behem nekolika desítek let na sám okraj verejného zájmu triviální druhy jevištního umení bez ohledu na jejich tisíciletou tradici. Kdy to bude? Odhaduji to na deset let, a jestli to považujete za odhad pesimistický ci optimistický, záleží na tom, jak na vec pohlížíte. Ve výsledku je to jedno. O Proste to prijde. Ol/dl'ej NejJ, spisOL'ale! (sciel1ce !icliol1),
pl/blicisla
* EllRÁLNi ZA VECH,
PRVI~,
'lOR,\tÁLNi
UDSKI:
I~IITOVAT
NERVOVÝ
SYSTÉM
ELEKTROCHEMICKÉ,
l\IKOLI
plTIIJi CIN
DRUHÉ,
SOllSEDU,
NEMOHOU
LIDSKÝ
JSOU
A DOpA~JI\
ZA
sin
DAl.EKO
OST LIDSKÉ
SKOLY
CELÉ
PROGRAMO\'Á:\i
JE vic JEN
CHovÁi\i NEŽ
sfT
NEURONU.
CÁSTMI
ADTO
DETAILU.
OPERUJE PAK
SYSTÉMC
To
,\JÁ DVE
V CHEMICKÉM
l\ERVOVÉ
A OVLIvNuJi
PROSTI1EDi,
pREl\ASECE FUNGOVÁNí
PIHCINY.
JAKO
PULZY,
SYNAPSi.
JSOU
1'0
PUTUJící
NORADRENALIN, ASI
NER-
SEROTOl\IN NEZBYTNÉ
PRO
...
NEŽIJi
VE VAKUC,
PROSTREDÍ.
A JAKO
DO V5ECH
ELEKTRICKÉ.
~JEZI JEI)'WTLI\'ÝMI BYTOSTI
BYTOSTI
A DAL5icH
LIDSKÉ
- LIDSKÝ
I
ALE JSOU
KDYBY
SOFTWARE,
ZÁVISLÉ
NA
DLOCHODOBÉ~I
SE DAL
POSTAVIT
pOCíTAC
S LIDSKÝM
ABY
SE ZACAL
PODOBAT
LIDSKÉM
pROGRA~JOVÁNi. HARDWAREM,
JE TO
Milton A. ROlhman,
23
VLIV
POTREBOVAL
RODICU, BY JAKO
Vedecký pre~yv,
-
1992
n nova ftítornnostJ
o karikature •v • a sattre, Jevu neznamem ~
~
Dodnes se jim, j::íká karikaturisti, ac jde spíše o kreslíle humornjích textu. Témer všechno, cím se vztahují k velké tradici bojovné a výtvarne svrchované karikatu ']J, se vycerpává v nosa~ých figurkách, vznášejících se dosti netecne nad vodami textu, Jirí Jirásek Tenhle kreslírem propujcený nos má zrejme u pozorovatele vyvolat tradicní podmínený reflex, že dotycná figurka má být považována za smešnou nebo nesympatickou, poprípade obojí. Zbytnelý nos, historicky proverený, umožnuje, aby dotycnost byla za nej popotahována a zesmešnena. Tím, že se kreslíri omezili prevážne na nos, si pomerne hodne zúžili úkol inscenovat ješte jiné než ciste kratochvilné anekdoty. Prímo tragikomicky vychází popotahování za uši, jak si ješte vzpomínám z dob školní docházky. Oslí uši však viditelne zaostávají za choboty. Zdá se, že náš velkoobchod kreslírského humorna se nám zasekl ve vilímkovsko-dikohrazím jsoucnu a nemúže z místa.
Zváží-Ii za takové situace satirik-kreslír svoje možnosti, sám sebe vetšinou zcenzuruje do vtipnejšího ci méne vtipného lokálkáre. Ale velikost, která by zlomkem byla úmerná velikosti zla, v tom není! Ze návrat k velkému stylu karikaturnímu po letech "sebekázne" k nicemu nevede, je patrné z úrovne soucasné produkce. Nejsem si zcela jist, ale moc bych za to nedal, že v plodírnách nejaktivnejších kreslírú jsou instalovány bežící pásy, na kterých vzniká podstatná cást jejich jiker, nekdy pojatých trochu švihácteji, jindy zase spíš koketne primitivisticky. Kdyby nešlo o umno, musel by clovek obdivovat až sebevražednou hladovku našich kreslících jokulátorú, opakujících behem svých nejlepších let tisíckrát a desettisíckrát tech nekolik málo naucených tahú. Tvrdí se prece, že nucená práce u bežícího pásu je ubíjející a špatne placená. Asi to nebude celá pravda. Já zatím neznám jediného u nás ubitého kreslíre a k nejchudším také nepatrí. S jistou lítostí konstatuji, že to. co znevolnená a dezorientovaná spolecnost mela právem ocek,ívat od karikatury, nacházela jinde. Pominu-Ii spisovatele, písnickáre, pak to byli nekterí grafici - malíri, kterí reflektovali hrllzy (nejen ty domácí) a casto je ucinili východiskem své tvorby. A následovníci Grosse se zmohli ješte tak na poštekávání z bezpecné vzdálenosti, nepochybne i proto, že byli tak úzce spjati s novinovou praxí všech promenných desetiletí. Dokonce i v dobe, kdy nekompromisnost se hned neplatila ztrátou hlavy (publikacních možností), chybel goyovský rozmer karikatuly. Snad ani její dnešní obecný stav by nebyl dúvodem k príkrému hodnocení, kdyby celé tržište nebylo zaplaveno výlucne stánkovým zbožím. Snad kdyby vedle obchodních domú, prinášejících búckovou krmi, existovaly dva, tri, ctyri krámky, kde by byla drzá, zdraví prospešná, po svete rozhlédnutá a formove vynalézavá karikatura k mání ... Rekneme, že si stále myslím, že karikatura silne expresivní, zvl,ídnutá predevším výtvarnými prostredky, má v novinách svoji nezastupitelnou roli. ení zarážející, že pokud se vúbec v domácím lisku vyskytne príklad sarkastického a zároven kreslírsky svrchovaného, myšlenkove neupoceného výkonu, pak to jsou skoro výlucne ukázky ze zahranicí. Zd,í se, že redakce si jakýchsi rozdílú jsou vedomy, ale zárovei1 onu delbu nepovažují za cosi degradujícího. 'že by šlo o bohulihou ochranu slabš010 pred silnejším) Domácí havet spárkatá má tak sOu na úrovni nápisú a vzkazú anonymú po zdech, jako dotvorba k vylepeným plakátúm. Všechno to kasání rukávkú je nerozlucne provázeno upovídaností. Zádný bic, žádná vlastní kúže na trh. Daleko .~iroko kresbicky do památníckú. s malou úpravou do detských casopisú. Ze by melo jít o výpad kordu. zanechávající šrámy a ne o filcol'é písátko, to si snad už u nás nedovede nikdo predstavit a tím méne cosi takového žádat od kreslírú.
Ale dosti o nasál ním fenoménu kreslehumorna. nehol' to není jeho jediná výrazná stránka. Konecne ne nadarmo se víc než karikatura vyskytuje termín kreslený humor. Kolik je v nem humorného, nebudu nyní zvažovat, ale že kreslení vystací témer bez výjimky s úmorným opakováním základních trikú, to si zde dovolím tvrdit. Vúbec nepochybuji, že tento druh letitého školení v šibalství si vychoval a ochocil široké masy ctenárst\'a (konzumentú) vcetne redakcí. V atmosfére všeohecné spokojenosti a nevedomosti, že hy melo být jinak, je težké ocek,ívat neco zajímavejš010 než opisování minulými proverkami ustáleného mustru a vytrvalé sebeobkreslování, i když i tak hl' se mel vyskytovat clovek (lidé), dovolávající se kreslírské tvorivosti, intelektuální podnikavosti karikaturistu. Uštepacno kreslírských dinosaurú domácOlO parku si hylo \' prúbehu prehluboké, hluboké. méne hluboké a opet hluboké totalit)' vždy dobre vedomo, co je treba odevzdat bohllll1 a co císari-lidu. Vydrezírováno, celkem snadno se prenášelo z epochy do epochy, aniž bylo nuceno, mimo drobné korektury ve slovníku, neco zásadního objevovat. Težko se dohledat nejakého rozhnevaného pera, rekneme kreslíc010 Kryla.
Ale pozor' Copak opravdu nic necerí hladinu lybnícka satiry ohecne Nejsme snad svedky velikého klání dvou našich televizních stanic? O vetší zásah do spolecenského dení satirickou formou) Sotva. Predevším je to boj o diváka, kterému musí stacit, at už jde o Hlavouny ci Gumáky, že spatrí hlavní protagonisty našeho politického dení jako jarmarecní tykve hýbající pusa ma. A dost' \' páté rade snad jde o to, co se našišlá, nazpívá, zatancí. Je možné, že to nekomu stací. Kdypak u nás bylo neco podobného k videnll Nepochybuji, že obe stanice jsou pyšné na svoji kuráž. Jestli je to vynalézavost, pak hodne z druhé ruky. Jestli je to kuráž, pak, abych neublížil, z šesté nebo snad deváté? lnu, prece jenom se nám darí zaujímat nekompromisní postoje spí.~ v hospodách než v blízkosti mocných. Bratrstvo
Prijmout údel karikaturisty je riskantní, je-Ii mínen dúsledne. Co mliže ocekávat od tyrana? Není ilustrátorem detských knih, ale neurotickým sledovatelem dohových perfidností, lehce vzrušivým patetikem. 24
n ftítomnosG n<JVa'
sametové
pracky,
by nikoho
sametod
nenapadlo
satira, sametová
revoluce
hrát fotbal v sametových
,.. Je zvláštní.
Kdyby se jednou
že
ce ponížení
kopackách,
nekdo
chtel dovedet
cesko-slovenské
spolecnosti
moc by toho o nejhorších MlIžeme ných,
jenom
vydala
meziválecná epochy
žasnout,
na adresu kreslící
První
republiky
avantgarda,
rozvinovaného
karikatury
budiž
aby komára
lýsmech
formátu
morcete,
nápadne
se to blíží lži,
i nezaslouže-
a hlal' tehdejší
demokracie
musela
postsocialismu a veškeré
BlIh, spravedlivé
tura je tu proto,
zasloužených
Jaká by teprve
socialismu,
Je tomu tak, že starostí ne, Spravedlilý
kolik jízlivostí,
podala
alismu
karikatura
a postmodernismul
by melo být právo, ve velikosti
vyváže-
mliže to být milé, mliže to být zábal'l1é,
ale
ale jak rychle ukázat
nejde
ny domácí
I')'sl'etlitelné
karikatulY
vedmy vedoucí
I'šechno
vu pro choromyslné, obráceno
nejlépe,
Konecne,
proti sl'é prirozenosti,
stachanovsky pravdy,
v rllzných
prekonána
jedné strany,
ani bez zahanbení fázích
Absence
karikaturou
jedné
fízlll, pohllnkll,
mucitelll,
svých nejlepších
letech
maskovaného
až po chovance, co nebylo
nelásky,
karikatlllY
samotného jedné
všech
dbát na všechno,
kultury a nepominulo
ani v dobách
Systém
s brichem
I'elikostí,
tradic.
vý'tvarného
byla
není umení.
Je svého
chybnou
služebností.
né doby
znevá-
být zrcadlem. sebestrednosti. lidskou
sama
prístupech
míl schopnost
stádnost,
nezmllže,
riziku
disent.
pos\;íní:
Daumier.
se od zka10, zchí Sl',
vclikosti
umelecky
se svou
se I'ysmát
tak nonšalantne
dil'adlo
velikosti
at skupinOl'é.
nepo-
Gross, nemuse-
k Llkolllm, ani na sl'ých predl'ést
CITOP-
promen,ích
tulO bystrost
problémy,
Podmínkou
cas není
zakamuf101'atel-
hodná
by nám dokázali
presvedcivostí.
krácející
normách
a mll'aze
se svými
mela
mnoho
dostát
na slylotl'orných
Kdyby dnes žili Goya, a prece
aniž
hájit distancol'áním
lak závislá
druhu,
s infernální
a trvale zapsalo
uvolnenejších,
zdaleka
moci
Karikatura.
vyrov-
zla, Problém
jak dobzalliterární
kreslicll,
na svých
vých prostredcích,
ve
dobovÝch
nemela
výjimky,
skoncila,
rozjarené
tvorby
cinnosti,
Zato od imperi-
jara (na autentická
na koreny
vezí v nutnosti
jako na bystrosti
prokázat.
li by nic menit
jedné plným
musel
co by mohlo
hluboko
z ústa-
zmrzaceno,
proti
o hloubkarikatury,
ani dodatecne
Pražského
tak rychle
Že se dá svoboda publikacní
nezjistil.
Nejenže
euforii
I' estetických
nad predstavivost
ských
od
jako reflexe
života,
matrjošky
žit jeho stalinský' úsmev, Tmo se nepochybne do psychiky
soucasí
bylo
výko-
socialismu,
uniknuvšOlO
I' onom
konjunkturalistú
pozorne
popsatelné
zacala,
karikaturisty
o odtažitou,
nou cinnost.
systému
v období
že jednotlivec
údelu
jen z dobové
až na I'elmi vzácné
ve všeobecné
I' tom,
nalizované Nejsou jednoduše
se rozparádila
a úmysl Zvláštnost
Stací-li jí
se s tragédií.
témata), jenom
ale karika-
I'elblouda,
stránkách
by pes kllrku nevzal.
ctižádost
nat. Trochu
být karikatura
satilY není pllsobit
a fašismu
neco podstatného
výrazonedál'-
je nebát sc
ci individu,í1ní
pres mrtl'Oly. využívající
jak
O
tak hloupost.
.fiH.firásek,
/IIafil" a grafik,
Prctha
Kresba LOIIis .lli/efbelg Frctllcie
25
n ftítornnosL nOVé\'
Dokument Pokus o poznání iracionality párku s horcicí (Na okraj surrealislického
sborníku)
Nekdo si koupí párek, chte se najíst, a prosaicky sní jej v jeden ráz. Nikoliv ovšem sniv} surrealist, jenž pátrá, zda v nem není Fantomas. Pak shledává v nem pilne sexu taje, zda mužské to ci ženské pohlaví. Cím skutecnost pak více zepsuta je, t{m ovšem ctenál~ víc se pobaví. Zda nocní je ci denní jeho krása, to jen tak snadno ríci nemúže. Hle, v prstech má jej dívka plavovlasá, ryjíe mu nehty nežne do kúže.
Kresby Fral/lišek
Bidlo
Tot' andel je vždy nafoukmt~)ích kNdel, tot' medusa ci kartác, neco z nich, tot' žena, žel však bez rodidel, tot' taktovka, když hladem krucí bNch. Fantomas. ovšem, to je zcela dejmé, pi1šera noci, vypadá jak kal, když po poprave svoji masku s~jme. Zavane také hrobní smrad. S cím v zátišíM dáti dohromady, sta vecífantasie nalézá, nejspíš snad Meben na místeje ta((J'. ci ješte lépe nová prothesa. Tot' (yra je, ovšemže bezestru nná, ci svícka, beda, plelomenájiž, tot' na nebi je pNškrcená III na, horcice svetla kape v temný pM. Ó, hOI~cice!,\'a tli jsme zapol1llleli. však jenom nevedomec neví, že tot' med, jejž surrealistické vce(y ClIcají z rlizných kvítktl Pa Nže.
Tot' ona pFevzáCllá je kapalina. když v povijanu decko zavrce. Tot'poesie, jež, ac llell vinila, ted na regálech leží u Srdce.
í
Jaroslav Seifert, Zpíváno clo rotacky,1936 26
n1htDmnosG nova
* V
DOBE
SOUCASNÉ
ZACHRÁNENA
TÍM,
S MNOHÝMI TILI
ILUSEMI
POLITICKÝ
A BUDEME DOSTI
KAŽDÝ
LÉPE
REVIDUJE
ŽE SE O NÍ
KLíC
A CÍM
DRíVE
A VRÁTILI
CHÁPATI,
TVRDí,
svOJ
POMER
K TRADICI,
ŽE JE NÁRODNÍ.
SE TO
STANE,
SE K SVÝM
CO JE DOBRÉHO
MILÝM
TÍM
K PROJEVOM
VÝKLAD LÉPE.
KLÍCOM
VE ZMENÁCH,
ŽIVOTA
UMELECKÉHO
SNAD
TO
BUDE
HOUSLOVÉMU KTERÉ
VÍRÍ
DÍLA
I UMENÍ
A PRO TENTO
SE TOCÍ
.JIŽ JINAM
TROCHU
BOLET,
A BASOVÉMU. SVETEM
A NA
TÍM
KTERÉ
ALE JE NA SOUCASNE MY
DRUH
A MusíME CASE, ZMENÍME
SE DíVÁME
LIDÍ
NENÍ
VEC
SE LOUCITI
ABYCHOM CELÝ
S POHRDÁNÍM,
OPUSt'\ÁZOR NE
OPRÁVNENÝM.
Bohuslav Martimi, Phtoml1ost, listopad 1925
PROTI (zdravému rozumu roku 1995, cili ze starostí skutecne Svobodného Ctenáre) Tato diskuse se ted' stala naprosto zbytecnou. Princ Richard se sice už pripravil na ostrou debatu se svým otcem, nebot byl pevne rozhod- . nut oženit se se Sabinou. Proto chtel mluvit s otcem, dríve než se zeptá Sabiny a samozrejme také princezny Silvany Orelli. O nich dvou už se dávno mluvilo jako o snoubencích, byla to záležitost rodinné politiky. Ani on, ani princezna se proti tomu nevzepreli, nebot se meli rádi, byli si sympatictí, i když o lásce mezi nimi se nedalo mluvit. Možná že byli ochotni se s tím smírit. Odedávna byla v knížecích rodech rovnost rodu duležitejší než láska. Ale u prince pak došlo k necemu, co ho rozhodujícím zpusobem zmenilo. Našel lásku, opravdu velkou lásku. Nikdy na ni necekal a vlastne nikdy na ni ani neveriL Na to byl, jak sám ríkal, príliš strízlivý, príliš rozumný. A nejaké blouznení se opravdu pro budoucího knížete z Hohenreuthu nehodilo.
Z výrobku Marianne Schwarzové, Sabinino tajemství, p,'eložila Gina Safaríková, Knihovnicka Veceni pod lampou 1469, 2858 publikace nakladatelství Ivo telezn.ý, Praha 1995 V rámci kongeniality na zadní obálce inzerát na dí/o R. Dextreit a M. Abehsera, Zdraví pro ce~ý život, 7 zázrakú prírody (vcetne zázracného púsobeníjílu a vylécení ClIkrovky), za 129 Kc.
PRO (cili z myšlenek básníka svobodného i v roce 1950) Clovek, který se snaží udelat neco víc, než je, uciní ze sebe vždycky zrudu. To platí také pro oblast umení. Jestliže umelec delá cokoli jiného, než má v sobe, uciní neco potvorného. Také obycejný clovek, který je vržen osudem v povolání jiné nežli v povolání, které mohlo být povoláním jen jeho, je stejne tak na svete málo platný, a muže být pro svet stejne tak nebezpecný, jako zvrhlý politik. Všechna veliká zla vznikají hlavne z toho, že lidé si uminují být nekým, kým vskutku nemohou být. Proto se musí, aby zakryli svuj omyl, svou neschopnost, aby pravdive lhali ... uchylovat k násilí ... Hled, jak nejrychleji dovedeš, zbavit se velké myšlenky, geniálního nápadu, obrího pocitu. Génius se nevyznacuje nebývalými myšlenkami, prevratnými nápady, bohorovnými pocity, ale myšlenkami, nápady, pocity u každého zdomácnelými ... - jsoucími.
Jirí Kolár, Jásající hrbitov výbor z deníku, zápis z brezna 1950
27
Edison (pátý zpev)
temné balsámy a hlebícko1J.Jípach jízdy na svetelných kNdlech aviol11i na shledanou kruté slasti Edisonu
Naše životy jsou tešivé jak smích jednoll v noci sede nad kupou svých knih uvidel jsem náhle v pachu novin tona sníh a velkou podobiznu Edisona bylo po púlnoci v pozdním lÍnoru zastihl jsem sama s sebou v hovoru jako bych se býval opil silným vínem hovoril jsem se svým neprítomným stínem
zdroje studnic naft vy slavné rakety šlechticové zeme bez etikety na shledanou hvezdy padající s veží na shledanou stíny v dálce na náb/~eží stíny casu na nejž není žádný lék sladké stíny stíny snu a vzpomínek stíny modra nebe v ocích krásné ženy stíny stími hvezd v zrcadle vodní peny stíny citu jež jsou dosud bez jména stíny prchavé jak nocní ozvena stíny bledé opalisující pleti stíny dechu dosud nezrozených detí stíny matek modlících se za sYIlY stíny pleludu po mestech ciziny stíny rozkoší jež ruší spánek vdove stíny pleludLi a tOllhy po domove
jako refrén znel tli stále jeden tón šel jsem po špickách až k dvei'ím na balkón p/~ede mnoll se chvelo mole svetel v dáli pod ním lidé ve svých hižkách dávno spali avšak noc se chvela jako prérie pod údeJY hvezdné artilerie naslouchal jsem mlcky odbíjení s veží pozomje stíny v dálce na nábl'eží stíny sebevrahlÍ pro než není lék stíny starých poulicních nevestek stíny aut jež porážely stíny peší stíny chudákti jež bloudí bez plístleší stíny hrbatých na rohu ulice stíny plné rudých vledú pNjice stíny zabizých jež budou bloudit navždy kolem stín ti svedomí a stínu vraždy zakuklené stíny v šatech vojákti stíny láskou plemožených Pijákti stíny svetcti kterí básníky se stali stíny tech kdož vždycky marne milovali Ikavé stíny meteoni padlých žen klehké stíny cizoložnJích princezen
Budte krásná budte krutá dob/:ý den krasší meteoni slz a pNsah žen lásko s níž jsme stáli na vrcholku ho~y sbírajíce hnízda hvezd a meteOlY na shledanou krasší snu a bludicek už zas natáhnout si na noc budícek pohled pNteli do lidí klidl/e žije ne to není práce to je poesie Už zas trhat ve snách bledé lilie liŽ zas jíti do kavárny Slávie liŽ zas srkat každodenní cernoll kávll liŽ zas liŽ zas už zas 1tŽzas liŽ zas
bylo tu však neco krásného co drtí zapomnení na stesk života smrti
i
Budte krásná budte smutná dobrou noc
míti stesk a nachýlenou hlavu nespát už zas nemít záruky pálit vše co prijde do ruky slyšet tóny tlumeného pláce mít svúj stín stín hazardního hráce
Naše životy jsou jako noc a den na shledanou hvezdy ptáci ústa žen na shledanou smrti pod kvetoucím hlohem na shledanou sbohem na shledanou sbohem
záhvejší meteoru jejichž moc poznali jsme kdysi v parných nocích svetel reflektory stínu zbavené jak metel jež nás šlehaly až k horké závrati na shledanou signály jež nad tratí lákáte mne do dálek jak dusné rúže na shledanou hvezdy polibky mé duše otvírající mi lázne v zahradách
na shledanou dobrou noc a dobry den dobrou noc sladký sen Vítezslav
28
ezval
nova
fítomnosG OBJEDNACÍ LÍSTEK Národní trída 11, 111 00 Praha 1 tel/fax (42) (2) 266 216
•
1) Vaše jn1éno a adresa:
2) Jak jste se dozvedel(a) 3) Predplácím
.
o casopisu?
na dobu (co se nehodí, škrtnete):
. 6 mesícú
12 mesícú
4) Žádám minulá císla:
.
• CENY PREDPlATNÉHO: V Ceské republice: 120 Kc/6 mesícú, 240 Kc/rok, 20 Kc/minulé císlo Ve Slovenské republice: 192 Sk/6 mesícú, 384 Sk/rok, 32 Sk/minulé císlo V Evrope (letecky): $9.00 USD/6 mesícLl, $18.00 USD/rok, 51.50 USD/minulé císlo Ve Spojených státech, Kanade a mimo Evropu (letecky): $12.00 USD/6 mesícú, $24.00 USD/rok, $2.00 USD/minulé císlo Predplatné mimo CR a SR hradte v USD nebo ekvivalentu. Pokud predplácíte kreditní kartou VISA: Císlo karty:
,.,.,
Datum expirace:
,
Váš podpis:
•
,.,.. . .
Tento lístek s osobním šekem, eurošekem, money order nebo kopií príkazu k bankovnímu prevodu zašlete, prosím, na naši adresu uvedenou shora. Císlo našeho konta je: 20004076/4100, Ceská Banka, Karoliny Svetlé 8, 111 21, Praha 1. Casopis Vám zacne chodit po prevedení na naše konto. Dekujeme za Vaši objednávku.
