Monitoring návštěvnosti jako nástroj udržitelnosti cestovního ruchu

Interdisciplinární, informaticko-kognitivní, lingvistický a modulární rozvoj studia CZ.1.07/2.2.00/28.0104

Monitoring návštěvnosti jako nástroj udržitelnosti cestovního ruchu Zpracovali: Mgr. David Zahradník, RNDr. Marek Banaš, Ph.D.

CÍL KAPITOLY 

Seznámit čtenáře se základním rozsahem potenciálních vlivů cestovního ruchu na životní prostředí a další složky území.



Objasnit význam monitoringu návštěvnosti jako nástroje zachování udržitelnosti cestovního ruchu v cílovém území.



Na vybraných případových studiích seznámit s možnostmi monitoringu návštěvnosti a vyhodnocování dopadů cestovního ruchu na životní prostředí.

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ POJMY Únosná kapacita, výzkum, monitoring a manažerské aplikace

ČASOVÁ NÁROČNOST 60 minut

ÚVOD Je neoddiskutovatelným faktem, že cestovní ruch může být zásadním faktorem sociálního a ekonomického rozvoje regionů (Price et al. 1999, Lama et Sattar 2002). Na druhou stranu je však významným činitelem, jenž může svými dopady negativně ovlivňovat kvalitu a charakter jednotlivých složek životního a socioekonomického prostředí dotčeného území. Ignorování těchto dopadů má obvykle za následek poškození části území, což může představovat významný negativní impuls nejen

IKLIM

1/26


z hlediska udržitelnosti stavu prostředí v dotčeném území, ale také z hlediska udržitelnosti zdejšího cestovního ruchu. Významné problémy nastávají zejména, pokud je negativně ovlivněná složka prostředí zároveň důvodem návštěvnosti v oblasti (např. zachovalé přírodní prostředí). Jako vhodný modelový příklad, zřetelně ilustrující problematiku dopadů cestovního ruchu na určitou složku prostředí v podmínkách České republiky, může posloužit libovolné velkoplošně chráněné území (chráněná krajinná oblast – CHKO, národní park – NP). Pro oblasti, zahrnující v sobě tato území, je charakteristické jisté omezení (upozadění) některých hospodářsko-ekonomických procesů, jež mohou být v kolizi s hlavním posláním těchto území, jímž je zpravidla ochrana přírodních vazeb a procesů. Chybějící některé ekonomické segmenty zde často nahrazuje právě cestovní ruch, neboť zachovalé životní prostředí a často i kulturní rázovitost území jsou pro potenciální návštěvníky žádaným artiklem. V každém chráněném území tak vyvstává logický problém: jak usměrňovat návštěvnost vzhledem k tomu, že je nutné na jedné straně chránit životní prostředí a zároveň, na straně druhé, zachovat kvalitní prožitky a volný čas návštěvníků do té míry, aby pro ně bylo atraktivní se do regionu vrátit? Jedním z klíčových předpokladů pro spojení uvedených dvou pilířů je propracovaný management návštěvnosti stojící na kvalitních výstupech monitoringu návštěvnosti.

Monitoring návštěvnosti jako nástroj udržitelnosti cestovního ruchu v chráněných územích V dnešní době můžeme konstatovat, že česká politika ochrany přírody již nevnímá turistu pouze jako rušivý element a do značné míry se uvědomuje přínosy, které z každého jednoho turisty pro region, v němž se chráněné území nachází, vyplývají. Je evidentní, že poroste – li množství turistů, poroste také množství finančních prostředků ponechaných v regionu (např. dle analýz Moravskoslezského kraje může zvýšení počtu turistů v Jeseníkách o 10 % do roku 2015 zvýšit příjmy regionu až o cca 110 mil. Kč). Se zvyšujícím se množstvím financí v dané oblasti obvykle roste i image chráněného území v očích obyvatel regionu.

2/26

IKLIM


Neméně důležitou je také otázka, zda zákonitě roste spolu s množstvím příchozích návštěvníků také devastace cílového území? Zkušenosti z řady chráněných území ukazují, že nikoliv, při zvládnutém managementu návštěvnosti. Obsah pojmu „management návštěvnosti“ je dnes již mezi ochranářskou veřejností relativně znám. Zahrnuje zejména komunikaci a práci s návštěvníky území, vhodně zvolenou a dobře udržovanou síť turistických tras a rekreačních aktivit, vytvoření pocitu, že je o turistu a přírodu dobře postaráno (viz také definice v publikaci „Cestovní ruch – výkladový slovník“ od autorů Pásková & Zelenka). Základním úkolem managementu návštěvnosti v chráněných územích je eliminovat negativní dopady spojené s cestovním ruchem (obvykle zejména dopady na životní prostředí, jako např. nežádoucí zábor biotopů, fragmentace a nadměrné zpřístupnění krajiny, rušení živočichů nevhodnými rekreačními aktivitami, …), při rozvoji pozitivních trendů a dopadů, jež cestovní ruch indukuje (ekonomický profit, interpretace místního dědictví, vytvoření kladného pouta k území, atd.). S termínem „management návštěvnosti“ úzce souvisí další pojem - „únosná kapacita území“. Z hlediska cestovního ruchu se jedná o skladebný ukazatel udávající maximální zatížení území, kdy při zachování spokojenosti turistů ještě nedochází k negativnímu ovlivnění kvality životního prostředí, jeho socio-ekonomické struktury, kulturních hodnot, … atd. Maximální mez zatížení území není trvale daná, ale mění se mimo jiné dle charakteru managementu území, ročního období, konkrétního biotopu apod. Při nevhodně zvoleném, či nekvalitním managementu návštěvnosti chráněného území nelze vyloučit, že i relativně malý tlak (např. malý počet turistů, málo konfliktní aktivity) může vést k poškození dotčeného území – únosná kapacita takového území je nízká (např. situování neřízeného pohybu návštěvníků do mokřadních biotopů). Naopak kvalitní a vhodně uplatňovaný management návštěvnosti výrazně zvyšuje mezní hodnotu zatížení, při níž ještě nedochází k poškození prostředí. Jako příklad může posloužit fiktivní chráněné území (např. národní přírodní rezervace Praděd v CHKO Jeseníky), vyznačující se vysokou návštěvností (v případě NPR Praděd cca 440 tisíc návštěvníků ročně). Usměrníme-li pohyb návštěvníků např. vhodně umístěnými turistickými stezkami (v případě NPR Praděd se mimo zimní období výrazná většina

IKLIM

3/26


návštěvníků pohybuje po zpevněné komunikaci) mimo ochranářsky citlivá území a eliminujeme-li vzorce chování, jež mohou hrozit střetem se zájmy ochrany přírody (třeba vhodně umístěnými a zpracovanými interpretačními prvky – např. panely atraktivní naučné stezky vedoucí podél komunikace s maximálním pohybem návštěvníků), lze predikovat, že i přes vysoký tlak, vyznačující se v daném případě enormní návštěvností, nedojde k poškození daného území. Únosná kapacita takového území se totiž díky vhodnému managementu návštěvnosti navyšuje. Důležitost vhodného managementu návštěvnosti je proto pro chráněná území mimořádná a rozdíl mezi vhodně a nevhodně nastaveným režimem návštěvnosti může být pro podobu a vývoj konkrétních chráněných území zcela zásadní. Kvalitní management návštěvnosti však není možné realizovat bez znalosti míry stávajícího ovlivnění přírodního prostředí turismem (lokalizace a stav významných přírodních fenoménů) a základních znaků návštěvnosti (průměrný počet návštěvníků, prostorová a časová distribuce jejich pohybu, chování návštěvníků ale také jejich očekávání a preference) v tom kterém území. Ideálním prostředkem k získání těchto podkladů je monitoring návštěvnosti.

4/26

IKLIM


Monitoring návštěvnosti (nejen) v chráněných územích V řadě evropských zemí je monitoring návštěvnosti již dlouhodobě zavedeným prostředkem úspěšného managementu tamních chráněných území. Na základě podkladů získaných monitoringem návštěvnosti jsou zde dle potřeby běžně upravovány aktivity cestovního ruchu případně režim ochrany přírody. Data monitoringu návštěvnosti zde rovněž slouží k analýze vhodnosti ideálního umístění zásadních sdělení či interpretačních prvků pro návštěvníky (např. lokality vhodné pro umístění nových panelů naučných stezek či informačních tabulí), k přípravě programů pro specifické skupiny návštěvníků (např. naplánování průvodcovské služby či aktivit pro rodiny s dětmi dle skutečné návštěvnosti během dne a roku). Data o zatížení jednotlivých lokalit návštěvností jsou také nezbytnou součástí při vyhodnocování vlivů návštěvnosti na dílčí přírodní složky území (např. intenzita erozních procesů, míra odstranění vegetace, rušení citlivých druhů živočichů pod vlivem různé intenzity návštěvnosti). V České republice zažívá v současné době monitoring návštěvnosti jako nástroj managementu konkrétních lokalit a širších územních celků poměrně prudký rozvoj. Nástup tohoto trendu na našem území úzce koreluje s rozvojem dotačních fondů v oblasti ochrany přírody a cestovního ruchu a nutností zpětně sledovat účinnost konkrétních investičních záměrů. Mezi první uživatele metod monitoringu návštěvnosti tak patří úspěšní dotační žadatelé, pro něž jsou informace o změnách množství návštěvníků a jejich struktury nezbytné pro posouzení efektivity vynaložených finančních prostředků a tím pádem i doložení udržitelnosti projektů (např. počet uživatelů na nově vybudovaných naučných stezkách, rozhlednách a dalších turistických atrakcích). S postupnou změnou přístupu české ochrany přírody k účastníkům cestovního ruchu (viz výše) a s potřebou minimalizovat dopady návštěvnosti na území aplikací vhodného managementu návštěvnosti logicky stoupá potřeba tzv. „tvrdých“, prokazatelných dat o návštěvnosti také v oblasti ochrany přírody. Mezi první uživatele monitoringu návštěvnosti jakožto nástroje managementu chráněného území u nás patřily správy národních parků České Švýcarsko, Podyjí (nově KRNAP) a správy chráněných krajinných oblastí Jeseníky, Beskydy a Křivoklátsko. Hlavní cíle, resp. hlavní otázky,

IKLIM

5/26


na které by měl komplexní monitoring návštěvnosti v našich chráněných územích zodpovědět lze shrnout do tří skupin: 

Kvantitativní charakteristiky návštěvnosti území (zahrnují základní vlastnosti návštěvnosti týkající se počtů návštěvníků). Otázky: Kolik návštěvníků do území přichází? Která část území je z hlediska cestovního ruchu nejvytíženější – tzn. nejvíce ohrožená dopady cestovního ruchu? Jak se vyvíjí počty návštěvníků v čase (během dne, týdne, sezóny)? Atd.



Struktura návštěvníků území (názorová struktura návštěvníků a proporce zastoupení různých typů turistické veřejnosti). Otázky: Co návštěvník v území hledá a očekává? Jaké jsou jeho preference? Co zde obvykle dělá? Pohybuje se zde pěšky, na kole, na běžkách, autem…? Souhlasí s režimem ochrany přírody? Atd.



Informovanost a spokojenost návštěvníků území (zpětná vazba pro správce území na otázku jak jsou úspěšní v komunikaci s návštěvníky). Otázky: Víte, co nejvíce ohrožuje zdejší populaci chráněného tetřívka obecného? Jak hodnotíte otevření nového turistického chodníku? Jak se vám líbí tabule nové naučné stezky, co vás na nich zaujalo? Atd.

Za komplexní monitoring návštěvnosti lze považovat kombinaci nepřetržitého sčítání turistů automatickým terénním zařízením (různých druhů, dle požadavků na objekt sčítání), pravidelného fyzického sčítání a dotazníkového šetření. Automatický monitoring návštěvnosti Automatické sčítání návštěvnosti terénním sčítacím zařízením umožňuje získat základní informaci o počtech turistů. V pokročilejší (a finančně náročnější) konfiguraci poskytuje také informaci o typech sčítaných objektů (např. rozlišení mezi pěšími turisty a cykloturisty) a případně směrech jejich pohybu. V současnosti se za tímto účelem využívá několik základních technologií: 

Nášlapné tlakové snímače (miny) – tato zařízení fungují na principu změny tlaku. Reagují na náhlé zatížení povrchu půdy sčítaným objektem (např. došlápnutí turistou, přejezd cyklisty) a následné uvolnění tlaku. Po uvolnění provádí zařízení

6/26

IKLIM


záznam na paměťové médium. Tento druh zařízení lze spolehlivě použít ke sčítání pěších turistů a cykloturistů, dovede navíc od sebe tyto dva typy objektů spolehlivě rozlišit. Zařízení je vhodné zejména v oblastech, kde v zimě nehrozí riziko vysoké sněhové pokrývky, případně kde sčítání v zimním období nemá význam.

Foto 1: Nášlapný tlakový snímač – tzv. mina – při instalaci (autor: Stuart France).



Tepelné snímače (pyrosenzory) – zařízení, fungující na principu změny teploty. Čidlo reaguje na teplotu vydávanou procházejícím (projíždějícím) člověkem. Jakmile ve svém účinném dosahu, který představuje cca 6 m paprsek, zaznamená tepelný podnět, učiní záznam na paměťové médium. Jedná se o velmi přesná a univerzální zařízení, vhodná pro sčítání pěších návštěvníků, cyklistů či běžkařů. Jejich výhodou je vysoká odolnost vůči podmínkám prostředí (dokáží s vysokou přesností sčítat v průběhu celého roku).

IKLIM

7/26


Foto 2: Tepelný snímač – pyrosenzor – připraven k použití v terénu (autor: Marek Banaš). 

Snímače kovových částí vozidel a bicyklů (magnetické snímače) – zařízení fungující na principu magnetické odezvy, které lze využít ke sčítání motorových vozidel, či cyklistů. Lze je rozlišit na klasické magnetometry, které reagují na kovové součásti, jež se objeví v jejich účinném dosahu (činí cca 2 metry) a na indukční smyčky s libovolným dosahem dle šířky monitorované komunikace.

Foto 3: Magnetický snímač (indukční smyčka) instalovaný v tělese vozovky (autor: Stuart France). 

Optické sensory – zařízení fungující na principu přerušení optického paprsku. Sčítací profil se skládá ze dvou segmentů na okrajích monitorovaného prostoru (cesty, řeky, chodby) – vysílačem a přijímačem optického paprsku. Při jeho

8/26

IKLIM


přerušení zařízení reaguje na podnět a zaznamenává jej na paměťové médium. Jedná se o citlivé zařízení s poměrně velkým dosahem (v řádech nižších desítek metrů) vhodné např. ke sčítání vodáků či k monitoringu návštěvnosti uvnitř budov (např. informační centra, muzea, výstavy).

Foto 4: Optický senzor monitorující návštěvnost infocentra u vstupu do objektu (autor: Marek Banaš).

Fyzický monitoring návštěvnosti Nezbytným doplňkem automatických metod monitoringu návštěvnosti je pravidelné fyzické sčítání návštěvníků, které se provádí z několika hlavních důvodů. Jednak je účelem provedení kontrolního fyzického sčítání turistů, kterým se ověřuje a zvyšuje přesnost automatického sčítání. Dále lze fyzickým sčítáním podchytit nežádoucí trendy v pohybech turistů v terénu, jež by mohly ohrozit spolehlivost měření sčítacím zařízením (např. tzv. „zkracování cest“, obcházení sčítacího profilu, kumulace návštěvníků před sčítacím profilem). Při fyzickém sčítání lze také podrobněji popsat převažující směry pohybu návštěvníků a blíže analyzovat strukturu návštěvníků. Fyzické terénní sčítání lze případně doplnit dotazníkovým šetřením, kdy lze detailně analyzovat strukturu návštěvníků území, jejich názory a preference, ekonomický přínos návštěvníků a řadu dalších údajů, dle potřeb správců chráněného území, obcí či dalších subjektů cest. ruchu. Pro zajištění kvalitních výsledků komplexního monitoringu

IKLIM

9/26


návštěvnosti je vhodné realizovat všechny tři výše zmíněné metodické části – tj. automatické sčítání spolu s fyzickým terénním sčítáním a dotazníkovým šetřením. Chyby při aplikování komplexního monitoringu návštěvnosti Kvalita a úspěšnost monitoringu návštěvnosti velmi závisí na odbornosti realizačního týmu a na komunikaci se zadavatelem (obvykle správou CHKO či NP, krajskými či obecními úřady a dalšími subjekty v cest. ruchu). Zdaleka ne vždy proto platí přímá úměra: čím složitější a dražší zařízení, tím lepší výsledek. Při nevhodné realizaci monitoringu může vlivem selhání lidského faktoru dojít k pochybením, které významně ovlivňují finální výsledek. V lepším případě se může jednat o ztrátu dat (zdemolování či odcizení zařízení), v horším případě může dojít k jejich zásadnímu zkreslení, jež nemusí být odhaleno (chyby pří instalaci zařízení, nevhodná volba přístroje, atd.). V takovém případě může zadavatel obdržet výstup v podobě tzv. „efektivně vypadajících hausnumer“, která nemají s reálnou situací příliš společného. Jestliže jsou následně na základě takových dat přijímána managementová opatření nejrůznějšího charakteru, lze hovořit o chybě s nezanedbatelným dopadem pro dané území. Při našich zkušenostech s realizací monitoringu návštěvnosti nejen v České republice, ale i v chráněných územích Walesu či Skotska jsme měli možnost setkat se s řadou příkladů zdařilého i méně zdařilého monitoringu návštěvnosti. Na základě těchto poznatků si v následujících řádcích dovolujeme zmínit nejčastější chyby a rizikové aspekty sčítání a monitoringu turistů, na něž je zapotřebí při realizaci konkrétních projektů pamatovat a naopak také některé pozitivní jevy, na které je vhodné se zaměřit. Pravděpodobně vůbec nejdůležitějším aspektem je zvolení vhodného místa umístění sčítacího profilu. Zde se nabízí největší prostor pro pochybení a znehodnocení výsledků. Obzvláště v České republice dochází na řadě lokalit k nerespektování ochranných podmínek a často až k masovému pohybu turistů mimo turistické chodníky. Může se jednat o rozsahem malé záležitosti (např. tzv. „zkracování cest“), může však jít rovněž o samovolné vytváření paralelních chodníků v řádech stovek metrů. Při neznalosti tohoto vzorce chování turistické veřejnosti mohou nevhodným umístěním automatického sčítače „uniknout“ bočními cestami řádově až desetitisíce turistů ročně. Na příkladu severního přístupu na Lysou horu v CHKO Beskydy lze dokladovat, že

10/26

IKLIM


oficiálně značenou turistickou stezkou přichází k vrcholu pouze kolem 30 % turistů, zatímco neznačenou paralelní stezkou po bývalé sjezdovce zbývajících 70% (cca 80 tisíc turistů). Pominutí tohoto jevu by vedlo k silnému podhodnocení cílového součtu. Opačný problém, tedy neúmyslné nadhodnocování návštěvníků, pak nastává v situacích, kdy automatické sčítání probíhá v bezprostřední blízkosti turisticky atraktivních objektů, jakými jsou interpretační a naučné tabule či vyhlídkové body. V těchto místech obvykle dochází k opakovanému procházení jedněch a týchž turistů sčítacím profilem či k jejich postávání přímo před zařízením (viz Foto 5). Veškeré tyto nestandardní modely pohybu zásadním způsobem ovlivňují kvalitu měření a před instalací zařízení je zapotřebí je zohlednit.

Foto 5: Příklad nevhodného umístění sčítacího zařízení na vyhlídkovém bodě v CHKO Beskydy (Moravskoslezský kraj), (autor: David Zahradník). Jedním z klíčových bodů je rovněž nenápadnost až téměř „neviditelnost“ zařízení automatického sčítání a eliminace rizika jeho poškození ze strany turistické veřejnosti. Působí – li sčítací zařízení v terénu nápadně až rušivě, nelze se vyhnout tomu, že bude velká část návštěvníků přemýšlet, k čemu slouží a přitom jej zkoumat (viz Foto 6). Při testování této chyby se ukázalo, že v situaci, kdy každý desátý návštěvník, který si povšiml v terénu sčítače, začne toto zařízení zkoumat, znamená průměrné výsledné zkreslení ročního výsledku umělé nadhodnocení až o 50 % (testováno u pyrosensorů). Nápadná větší sčítací zařízení, umístěná např. v masivnějších sloupcích, některým návštěvníkům slouží také jako odpočinková místa (oprání se o sloupky, odkládání

IKLIM

11/26


batohů apod.). Speciálně v České republice se pak nezřídka setkáváme také s vandalizací takových nápadných zařízení či s jejich odcizováním. Prevence proti tomuto nežádoucímu druhu chování veřejnosti je dvojího druhu. V první řadě jde o eliminaci rizika povšimnutí si zařízení, ideálně zvolením nenápadných, subtilních sčítacích zařízení, jejich instalací do stávajících terénních objektů jako zábradlí, náletové dřeviny, tělesa cest, atd. Ve druhé řadě je rovněž vhodné eliminovat riziko ztráty či zničení dat v situaci, kdy bude zařízení odhaleno.

Foto 6: Příklad sčítacího zařízení, kde není účel objektu v terénu na první pohled zřejmý a v různé míře je podrobován zkoumání procházejících turistů (Jihomoravský kraj), (autor: David Zahradník).

Třetím obvyklým nešvarem při aplikaci automatického monitoringu návštěvnosti je nevhodné zvolení technologie s ohledem na objekt sčítání a především terénní podmínky. V České republice se toto nejčastěji projevuje instalací optických čidel (sensorů) ve formě tzv. „sčítacích bran“. Tato starší technologie, pracující na principu mechanického přerušení vysílaného optického paprsku (viz výše) bývá velmi citlivá na jakýkoliv mechanický podmět (padající listí, zhoršené sčítání v mlze, aj.). Použití těchto zařízení v terénu by proto mělo být vždy pečlivě zváženo a při sčítáních turistů v lesních a horských oblastech využíváno spíše výjimečně.

12/26

IKLIM


Foto 7: Nepříliš vhodné použití technologie (sčítací brána) s ohledem na charakter lokality (autor: Marek Banaš). Výstupy z monitoringu návštěvnosti – příklady z vybraných chráněných území V chráněné krajinné oblasti (dále také CHKO) Beskydy je mimo jiné monitorována návštěvnost dvou nejvyšších horských vrcholů Moravskoslezských Beskyd – Lysé hory (1323 m n. m.) a Smrku (1276 m n. m.). Tyto lokality, vzdálené od sebe vzdušnou čarou jen asi 7 km přes údolí Ostravice, jsou z hlediska managementu návštěvnosti poměrně zajímavé. Zatímco vrchol Lysé hory je jednou z turisticky nejatraktivnějších přírodních destinací regionu s roční návštěvností pohybující se kolem 100 – 150 tisíc návštěvníků, na nedaleký Smrk se ročně vypraví jen cca 10 tisíc lidí. Na více než 10 x vyšší návštěvnosti Lysé hory se podílí několik faktorů. Prvním je samozřejmě fakt, že se jedná o nejvyšší vrchol pohoří, což Lysou horu oproti druhému nejvyššímu Smrku z hlediska cestovního ruchu zásadně zvýhodňuje. Druhým faktorem je turistická infrastruktura. Na vrchol Lysé hory vede řada turisticky atraktivních značených stezek prakticky ze všech obcí v okolí. Na vrchol Smrku vede prakticky pouze jeden oficiální chodník, jehož absolvování navíc vyžaduje vyšší úroveň fyzické zdatnosti. V neposlední řadě je zapotřebí zmínit, že zatímco na vrcholu Lysé hory se nachází hned několik objektů doprovodných turistických služeb v podobě restaurace a hotelu, na Smrku nic podobného turista nenajde. Přičteme-li ke zmíněným skutečnostem informaci, že lysohorský vrchol je významným vyhlídkovým bodem, zatímco vrcholové

IKLIM

13/26


partie Smrku jsou pokryty rozsáhlým komplexem lesních porostů a možnosti rozhledu jsou zde minimální, je rozdíl v návštěvnosti těchto dvou bodů celkem jasný. Všechny výše uvedené faktory tak přispívají ke skutečnosti, že v centrální části chráněné krajinné oblasti Beskydy se v těsné blízkosti nachází dva typově podobné a přitom ve výsledku zcela rozdílné horské celky. Zatímco masív Smrku představuje z hlediska ochrany přírody významnou klidovou lokalitu s běžným výskytem velkých druhů šelem a kurovitých (na Smrku je např. pravidelně hlášen výskyt medvěda hnědého), druhý horský masív – oblast Lysé hory se potýká s permanentním střetem mezi zájmy ochrany přírody a cestovního ruchu a s většími či menšími negativními dopady vysoké návštěvnosti na životní prostředí. Jedním z takových případů je severní vrcholový svah Lysé hory, kterým v době začátku monitoringu návštěvnosti směřovaly k vrcholu dvě přístupové cesty: oficiální - modře a žlutě značený chodník a neoficiální neznačená zkratka travnatým svahem bývalé sjezdovky. Zatímco delší a pohodlnější oficiální trasu využívalo ročně kolem 30 tisíc návštěvníků, neoficiální zkratkou směřovalo k/od vrcholu pravidelně více než 70 tisíc lidí za rok (viz Graf 1). Významným problémem, který tyto masy návštěvníků na neoficiální trase bývalou severní sjezdovkou představují, je neuspořádaný pohyb horských turistů, kteří za léta využívání této zkratky vyšlapali bohatou síť cestiček a chodníčků. Došlo tak k výraznému rozvoji erozních pochodů na této lokalitě, včetně negativního vlivu na vegetační pokryv. S ohledem na stav území a panující frekvenci využívání (atraktivitu zkratky) zde bylo na základě výsledků monitoringu návštěvnosti Správě CHKO Beskydy doporučeno vybudovat na neoficiální trase značenou turistickou stezku doplněnou tyčovým značením. Nově vyznačená stezka by zde rozumným způsobem usměrnila trasu pohybu veřejnosti. Oficiální stezku lze navíc následně udržovat za pomocí finančních prostředků (odvodňování povrchu stezky apod.). Od roku 2012 tak severním svahem Lysé hory nově vede k vrcholu oficiální žlutě značená turistická značka. Jak se bude dále vyvíjet vliv návštěvnosti na tuto lokalitu v následujících letech, bude předmětem dalšího monitoringu. Jen na okraj je vhodné uvést, že z dotazníkového šetření v CHKO Beskydy mimo jiné vyplynulo, že naprostá většina turistů je zde spokojena se stávající úrovní služeb a nevyžaduje jejich další rozvoj.

14/26

IKLIM


80000 70000

Počet turistů

60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 Oficiální tur. stezka Malchor - Lysá hora

Neoficiální paralelní trasa severním svahem Lysé h.

Přístup na Lysou horu ze severu

Graf 1: Srovnání využívání oficiální a neoficiální přístupové cesty k vrcholu Lysé hory od severu (autor: David Zahradník, Marek Banaš).

Dalším příkladem výstupů monitoringu návštěvnosti jsou data získaná v CHKO Jeseníky. Monitoring návštěvnosti zde přinesl několik překvapujících zjištění. Navzdory tomu, že jsou zde sledovány turisticky klíčové hřebenové chodníky a jejich přístupy z hlavních rekreačních středisek ukázalo se, že s odstupem nejfrekventovanější lokalitou je zde údolí Bílé Opavy, kudy projde každý den průměrně kolem 200 turistů (cca 75 – 80 tisíc návštěvníků ročně). Těžiště návštěvnosti v údolí Bílé Opavy se nachází zejména v letních dnech pracovního klidu. Údolí Bílé Opavy je lokalitou přírodovědně mimořádně zachovalou, avšak turisticky značně náročnou a relativně odloučenou, což je důvod, proč se zde v zimě důrazně nedoporučuje vstup. I přes to je však centrální část údolí frekventovanější, než kupříkladu turisticky strategický přístup z Ovčárny na hlavní jesenický hřeben (směr na Vysokou holi), kudy ročně prochází jen asi 40 tisíc turistů. Do náročnějších hřebenových přechodů (Vysokoholský hřbet, severní hřeben mezi Šerákem a Červenohorským sedlem) se ročně v Jeseníkách pustí 25 až 30 tisíc lidí. Zajímavá zjištění zde přinesla i dotazníková šetření, ze kterých kromě faktu, že naprostá většina turistů považuje existenci CHKO Jeseníky za přínosnou, vyplynula také zřetelná podpora (více než 70 % respondentů) případnému vyhlášení národního parku Jeseníky. Na druhou stranu je však nutné uvést, že výsledky šetření potvrdily, že návštěvníci často nevědí, jak se dotýká ochranný režim území běžných návštěvníků hor či jaká je praktická činnost Správy chráněné krajinné oblasti Jeseníky.

IKLIM

15/26


70 60 50 40

Zima Léto

30 20 10 0 nezbytné

přínosné

zbytečné

nebezpečné nemám názor

bez odp.

Graf 2: Míra podpory vyhlášení národního parku Jeseníky mezi návštěvníky Jeseníků při zimním a letním dotazníkovém šetření (v procentech respondentů), (autor: Marek Banaš, David Zahradník). Monitoring návštěvnosti v CHKO Křivoklátsko je specifický tím, že jsou zde ve velkém rozsahu sledovány trasy, kde je turistům výslovně vstup zakázán. Dle předpokladu je frekvence průchozích turistů v CHKO Křivoklátsko řádově vyšší na oficiálních turistických stezkách než na uzavřených trasách. Nejvyšší roční návštěvnost je zde zjištěna v přírodní rezervaci Jezírka, kudy po značeném chodníku projde ročně průměrně cca 30 tisíc lidí, přičemž největší frekvence turistů je zde sledována v odpoledních hodinách. V rámci zakázaných cest byl v CHKO Křivoklátsko zjištěn 2 až 3-krát vyšší pohyb turistů v místech, kde se v okolí již vyskytuje turistická infrastruktura, oproti místům, která sice jsou zpřístupněna chodníky a cestami, nicméně neoznačenými turistickou značkou. Je tedy zřejmé, že v situaci, kdy turistická infrastruktura nasměruje návštěvníky do blízkosti bodů zájmu, které se jeví jako turisticky atraktivní (vrchol s výhledem, zřícenina hradu, vstup do rezervace, atd.), tak i přesto že je přímo k nim vstup zakázán, značná část turistické veřejnosti tento zákaz nebude respektovat. Tento trend v chování turistické návštěvnosti je dobře pozorovatelný v rámci celé ČR – potvrzuje jej situace v CHKO Beskydy v lokalitě Kněhyně. Zde byla monitorována zatíženost turistické trasy vedoucí od horského střediska Pustevny ve směru k národní přírodní rezervaci Kněhyně – Čertův Mlýn. Tuto trasu ročně využívá cca 17 tisíc turistů. V severní části rezervace Kněhyně – Čertův Mlýn odbočuje z turistického chodníku stezka vedoucí na vrchol Kněhyně. Tato stezka byla v minulosti přístupná turistům,

16/26

IKLIM


avšak od roku 2004 je zde zejména z důvodu ochrany mizejícího tetřeva hlušce a velkých šelem veřejnosti vstup zakázán. I přes uzavření stezky a umístění tabulky zakazující vstup na její začátek využívalo i nadále trasu přibližně 6 tisíc lidí ročně, tj. více než třetina návštěvníků procházejících kolem zakázané odbočky po oficiální trase. Od května 2012 byl vstup na stezku přehrazen dřevěnou zábranou doplněnou informační tabulí vysvětlující důvody zákazu vstupu. Za první půlrok od instalace tohoto opatření poklesl počet turistů nerespektující zákaz vstupu o více než 50 %. Tyto výsledky potvrzují, že chtějí – li správy CHKO eliminovat vstupy turistů do konkrétních lokalit, samotný příkaz např. v podobě cedule „Zákaz vstupu“ má jen velmi omezený efekt. Pro úspěšnost daného kroku se tak jeví jako nezbytné buďto jeho intenzivní vysvětlení veřejnosti (např. oslovení formou informačního panelu), ideálně v kombinaci s nabídkou paralelní, méně konfliktní trasy nebo odklonění stávající turistické infrastruktury z pohodlného dosahu těchto území. Jako velmi efektivní pro snížení nežádoucí návštěvnosti v ekologicky citlivých lokalitách se také ukázalo (nejen v případě vrcholu Kněhyně) ponechání padlých kmenů a větví na stezce, což výrazně

Průměrný počet návštěvníků za den

snižuje schůdnost a tím atraktivitu dané trasy pro návštěvníky. 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 KR1 – Brdatka

KR2 – Jezírko

KR3 – Týřov, vyhlídka

KR4 – Jenčov

KR5 – Benešův luh

KR6 KR7 – Od –Žlubinec pěti dubů

KR8 – Úpořský potok

Monitorovaná stezka

Graf 3: Průměrná návštěvnost na monitorovaných lokalitách v CHKO Křivoklátsko na oficiálních (KR1-KR3) a neoficiálních (KR4-KR8) stezkách. Neoficiální stezky KR4 a KR6 se nachází v blízkosti stávající turistické infrastruktury (autor: David Zahradník, Marek Banaš).

IKLIM

17/26


Možnosti hodnocení vlivů cestovního ruchu na prostředí Zatímco v teoretické rovině je problematika vlivů cestovního ruchu na cílové území poměrně dobře rozpracována (např. model DPSIR, koncept únosné kapacity, atd.), v reálném prostředí představuje vyhodnocování jeho dopadů značně komplikovanou záležitost, a to z několika hlavních důvodů: 

Cestovní ruch působí na jednotlivé složky území různě (co do intenzity vlivu, délky jeho uplatňování, reverzibility či ireverzibility jeho dopadu). Komplexní vyhodnocení vlivu cestovního ruchu na území jako celek je tak obtížné.



Vlivy cestovního ruchu na prostředí se projevují přímo (bezprostřední dopady jeho aktivit) i nepřímo (spotřeba zdrojů, které byly předtím někde vytěženy, zpracovány, vyrobeny, atd.).



Synergismus vlivů – dopady změn indukovaných cestovních ruchem mohou často v synergii s dalšími vlivy (aktivita obyvatel, zemědělství, doprava, průmysl, historie předchozího využití území atd.) narůstat do dalších rozměrů.

Zaměříme-li se konkrétněji na problematiku dopadů turismu na životní prostředí, můžeme jeho vlivy klasifikovat dle: 

geografického měřítka: globální, celostátní, regionální a místní



časového měřítka: krátkodobě působící a dlouhodobě působící



charakteru změny prostředí: vratné (dočasné) a nevratné



dopadů na jednotlivé složky prostředí: vodní prostředí, půdy a horninové prostředí, ovzduší, biota

Vzhledem k výše uvedenému je evidentní, že relevantní vyhodnocování působení cestovního ruchu na prostředí jako celek je značně náročný úkon, jehož výstupy mohou být často dosti vzdáleny skutečnosti. Jako vhodnější cesta se proto jeví věnovat pozornost předem definovaným klíčovým parametrům prostředí a namísto studia komplexního vlivu cestovního ruchu na celé území jej vyhodnocovat pouze ve vztahu k těmto zvoleným parametrům prostředí, resp.

18/26

IKLIM


zvoleným indikátorům kvality území. Klíčovými jsou takové indikátory, které zásadním způsobem určují stávající charakter území či předměty ochrany území (hodnotu území). Mezi takové indikátory patří např. míra erozního narušení stávající cestní sítě, výskyt a početnost citlivých druhů živočichů (např. tetřeva hlušce, jeřábka lesního, čápa černého) v okolí frekventovaných turistických tras, míra sešlapu cenných typů vegetace v okolí stezek a místech shromažďování návštěvníků (např. rašelinná vegetace). Řada obecných vazeb mezi působením různých aspektů cestovního ruchu na jednotlivé složky přírodního prostředí již byla v odborné literatuře podrobně popsána (např. vliv různých intenzit dopravy na ovzduší, vliv znečištění vodních toků na biotu, vliv různě intenzivního sešlapu na vegetaci, atd.) a tato zjištění lze obvykle úspěšně interpolovat do konkrétního území a využít je pro modelování vlivů cestovního ruchu na sledované parametry území. Řada vazeb však doposud příliš prozkoumána není – např. vliv různých intenzit turismu na populace volně žijících druhů živočichů, vliv turismu na některé geomorfologické procesy, a mnoho dalších. Vezměme si jako příklad výše zmíněné dopady turismu na geomorfologické procesy. V praxi může střet mezi zájmem cestovního ruchu a ochrany přírody vypadat následovně: strategie rozvoje cestovního ruchu ve fiktivní horské oblasti počítá s rozvojem měkkých forem turismu, jakými jsou pěší turistika a cykloturistika, prostřednictvím vytvoření sítě značených turistických stezek a cyklostezek. Orgán ochrany přírody však namítá, že významnější navýšení turistů a cykloturistů na stezkách v konkrétních horských lokalitách může mít významný negativní dopad na geomorfologické procesy těchto lokalit – při zvýšeném pohybu turistů zde bude docházet k erozi podkladového materiálu, zahlubování povrchu stezek a ke značnému odnosu půdního materiálu z lokalit. Jak vyhodnotit, nakolik jsou obavy orgánu ochrany přírody oprávněné a zda plánovaný rozvoj pěší turistiky a cykloturistiky může negativně ovlivnit daný parametr prostředí (půdní prostředí)?

IKLIM

19/26


Případová studie – vliv turismu na geomorfologické procesy Obdobu výše uvedeného problému jsme v minulosti řešili spolu s dalšími kolegy z katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK v Praze a katedry ekologie a životního prostředí PřF UP v Olomouci v pohoří Krkonoš a Jeseníků. Na vybraných turistických stezkách zde byl posuzován vliv různě intenzivního turismu na geomorfologické procesy, přičemž konkrétní cíle studie byly následující: 

Ověřit rozdíl mezi erozním působením pěších turistů a cyklistů



Vyhodnotit hlavních faktory ovlivňujících změny v příčných profilech cest (např. zahlubování cest, apod.)



Kvantifikovat erozní procesy na dotčených tratích (množství uvolňovaného materiálu, atd.)



Predikovat erozní změny na různě zatížených tratích.

Design výzkumu byl následující: na vybraných různě ukloněných horských stezkách byly vytyčeny dvě dráhy – jedna pro pokusné průjezdy cyklistů, druhá pro pokusné přechody pěších turistů, jak je patrné z Fotky 7. Každá z těchto drah byla rozdělena na tři části. První část byla určena k provedení 25ti průchodů člověkem / průjezdů kolem, druhá k 50ti, třetí ke 100, což simulovalo různou intenzitu zatížení stezky. Polovina každého takovéhoto úseku byla suchá, druhá polovina byla pokropena vodou, což mělo navodit odlišnost podmínek při působení turistů za klasických podmínek (sucho) a za zvýšené vlhkosti podkladu (mokro po běžných horských deštích). Základní situační zakreslení výzkumného designu na jedné z takto sledovaných cest je vidět na Obrázku 1. Jakmile byla stezka tímto způsobem připravena, provedli výzkumníci pokusné průchody / průjezdy vytýčenými drahami o příslušném počtu opakování, průběžně byla měřena hmotnost uvolňovaného materiálu a hloubka erozních rýh.

20/26

IKLIM


Foto 7: Vyhodnocování vlivu turismu na geomorfologické procesy (autor: Václav Treml).

Obrázek 1: Design výzkumu vlivu turismu na geomorfologické procesy – počty průchodů / přejezdů (autor: Václav Treml, Marek Banaš). Výsledky výzkumu ukázaly, že při nízké intenzitě zatížení (do 25 průchodů/ průjezdů) je erozní působení cyklistů ve srovnání s pěšími turisty téměř dvakrát tak účinné. Při zvyšujícím se počtu opakování se vliv pěších a cykloturistů stírá a při zatížení rovnajícím se 100 průchodů/ průjezdů za den již mezi těmito typy turistů prakticky není rozdíl (viz Graf 4). Pokud jde o faktory ovlivňující intenzitu eroze (tj. zahlubování povrchu, odnos materiálu, atd.), ukázal se jako nejvýznamnější sklon terénu – na mírně ukloněných stezkách byl obecně vliv turismu na geomorfologické procesy nejmenší, na svažitějších profilech tomu bylo naopak. Druhým nejvýznamnějším faktorem pak byla intenzita zatížení (počet průchodů/ průjezdů) spolu s geologickým podkladem. Jako nejméně významný faktor se ukázal erozní činitel (=zamokření či nezamokření stezky).

IKLIM

21/26


Průměrný odnos materiálu při středním simulovaném zatížení by po přepočtu činil kolem 500g.mˉ². Nejvíce se na erozi podkladu podíleli cyklisté na mokrém povrchu, nejméně pak pěší turisté na povrchu suchém.

Graf 4: Vliv intenzity využívání stezky pěšími turisty a cykloturisty na hloubku erozních rýh (autor: Václav Treml). Příklad výše uvedeného výzkumu naznačuje, jak lze jednoduchým pokusným způsobem zjistit konkrétní míru vlivu určitého typu cestovního ruchu (v tomto případě pěších návštěvníků a cyklistů) na vybrané parametry území. Výsledky dalších vybraných výzkumů věnovaných problematice cestovního ruchu, resp. turismu a jejich působení na různé složky životního prostředí je možné získat u autorů textu.

AKTIVIZAČNÍ OTÁZKY 

1. Jak lze využít podklady získané komplexním monitoringem návštěvnosti při managementu chráněného území?



2. Jaké faktory představují hlavní komplikaci při komplexním vyhodnocování vlivu cestovního ruchu na území?

22/26

IKLIM


ZÁVĚR Monitoring a management návštěvnosti v chráněných územích zažívá v současné době prudký rozvoj. Příslušné orgány ochrany přírody, ale i zástupci subjektů cestovního ruchu stále častěji využívají data z monitoringu návštěvnosti při úpravách aktivit cestovního ruchu a/nebo režimu ochrany přírody – např. jako podklady pro přípravu programů pro specifické skupiny návštěvníků, případné úpravy jízdních řádů dle pohybu návštěvníků, pro ověření vhodnosti eventuálního umístění informačních tabulí do míst zvýšené koncentrace návštěvníků. Informace získané monitoringem konkrétního území jsou navíc dobře přenositelné a využitelné pro další subjekty (Kraj, Obce, Lesní správy, podnikatelé, …) a pro jejich rozhodování.

CVIČENÍ, ÚLOHY 

1. Zkuste sami definovat tři konkrétní příklady střetu mezi zájmy rozvoje cestovního ruchu a zájmy ochrany životního prostředí. Zamyslete se, zda v okolí vašeho bydliště (pracoviště) k takovému střetu v minulosti nedošlo či aktuálně nedochází.



2. Navrhněte, jaký způsobem lze vámi definované střetové situace řešit tak, aby byl výsledek akceptovatelný pro obě strany (tzn. tak, aby výsledný kompromis zohlednil zájmy obou zájmových skupin).

SOUHRN Jedním z klíčových předpokladů pro úspěšnou a udržitelnou péči o přírodní prostředí a rozvoj regionů je propracovaný management návštěvnosti. Zvládnout dopady návštěvnosti je nezbytné vzhledem k faktu, že je na jedné straně nutné chránit životní prostředí a zároveň, na straně druhé, zachovat či podpořit prožitky návštěvníků. Turismus je současně velmi významným faktorem sociálního a ekonomického rozvoje regionů. Pro vhodný management návštěvnosti je však potřeba znát charakteristiky návštěvnosti v daném území prostřednictvím vhodně aplikovaného monitoringu návštěvnosti. Kvalitní monitoring by měl podávat informace o kvantitativních charakteristikách návštěvnosti, o struktuře návštěvnosti, o názorech a představách

IKLIM

23/26


návštěvníků území. Z důvodů přesnosti jeho výstupů by měl být realizován kombinací automatického a fyzického monitoringu návštěvníků a jeho realizace by neměla být zatížena základními chybami, jako jsou přílišná nápadnost automatických sčítacích zařízení, nevhodné stanoviště jejich umístění či nevhodně zvolená technologie. Monitoring návštěvnické veřejnosti je vhodné doplnit také monitoringem stavu přírodního prostředí za pomocí vhodně zvolených indikátorů, které postihují nejvýznamnější hodnoty území. Správně aplikovaný systém monitoringu návštěvnosti a prostředí následně přináší cenná data, dobře využitelná např. při návštěvnickém managementu, jak dokládá řada příkladů ze zahraničních i českých chráněných území, např. z Jeseníků, Beskyd či Křivoklátska.

ODPOVĚDI NA OTÁZKY 

1. Podklady získané monitoringem návštěvnosti lze v managementu chráněných území využít např. k vyhodnocování vlivů návštěvnosti na dílčí složky území, k úpravám režimu ochrany přírody či aktivit cestovního ruchu, k analýze vhodnosti umístění interpretačních prvků, k přípravám programů pro specifické skupiny návštěvníků, aj.



2. Rozdílné působení cestovního ruchu na různé složky území, přímé i nepřímé působení vlivů cestovního ruchu a synergismus (kumulování) vlivů indukovaných cestovním ruchem s dalšími vlivy a historií území.

ÚKOL 

1. Nahlédněte do publikace „Cestovní ruch – výkladový slovník“ od autorů Páskové & Zelenky a seznamte se podrobněji s některými termíny, které použili autoři v tomto textu (např. „únosná kapacita“, „management návštěvnosti“, aj.)



2. Seznamte se s problematikou monitoringu a managementu turismu udržitelného turismu v konkrétních lokalitách (viz např. texty Eagles et al. 2002, Europarc Federation 2001, Clivaz et Siegrist 2007), uvedené v sekci „Další zdroje“.

24/26

IKLIM


DALŠÍ ZDROJE [1] Banaš M. (2006): Sustainable Tourism in European Mountain Protected Areas – report about a project supported by Alfred Toepfer Natural Heritage Scholarship and EUROPARC Federation. 44p. [2] Buckley R. (1999): Tools and indicators for managing tourism in parks. Annals of Turism Research 26(1): 207-209. [3] Clivaz Ch., Dominik Siegrist D. (2007): Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas. Swiss Federal Research Institute WSL, 238 s. [4] Cole D.N. (1989): Wilderness Campsite Monitoring Methods: A Sourcebook (General Technical Report, INT-259). Ogden, UT: United States Department of Agriculture Forest Service Intermountain Research Station. [5] Cope A., Doxford D., Probert C. (2000): Monitoring visitors to UK countryside resources: The approaches of land and recreation resource management organizations to visitor monitoring. Land Use Policy 17: 59-66. [6] Eagles P.F.J, McCool S.F., Haynes C. (2002): Sustainable Tourism in Protected Areas: Guidelines for Planning and Management. Best Practice Protected Area Guidelines Services No. 8. Cambridge UK: World Commission on Protected Areas, IUCN [The World Conservation Union]. [7] Europarc Federation (2001): Loving Them to Death?: Sustainable Tourism in Europes Nature and National Parks. 136 s. [8] Liddle M. (1997): Recreation Ecology: The Ecological Impact of Outdoor Recreation. Springer, 639 s. [9] Manning R. E. (2002): How Much is Too Much ? Carrying Capacity of National Parks and Protected Areas, In. Arnberger, A., Brandeburg, C., Muhar, A. [eds.]: Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas. Conference Proceedings, 306-313 pp.,

IKLIM

25/26


Bodenkultur University, Institute for Landscape Architecture and Landscape Management, Vienna. [10]

Marion J.L. (1995): Capabilities and management utility of recreation

impact monitoring programs. Environmetal Management 18(5): 763-771. [11]

Marion J.L. (1991): Developing a natural resource invetory and

monitoring program for visitor impacts on recreation sites: A procedural manual (Natural Resources Report, NPS/NRVT/NRR-91/06). Dnever, CO: United States Department if Interior National Park Service. [12]

Monz C. (2000): Recreation resource assessment and monitoring

techniques for mountain regions. In P.M. Godde, M.F. Price, F.M. Zimmermann (eds.) Tourism and development in mountain regions. 47p. [13]

Newsome D., Moore S.A., Dowllng R.K. (2002): Natural Area Tourism:

Ecology, Impacts and Management. Sydney: Channel View Pubilcations. [14]

Paskova M., Zelenka J. (2002): Cestovní ruch – výkladový slovník.

Ministerstvo pro místni rozvoj. 448p. [15]

Pitts D., Smith J. (1993): A visitor monitoring strategy for Kakadu

National Park. In Track to the Future: Managing change in parks and recreation, Semptember 1993, Cairns (12 pp.). Dickson, ATC: RAIPR. [16]

Stankey et al. (1985): The limits of acceptable change (LAC) system for

wilderness planning. USDA Forest Service General Technical Report INT176.

26/26

IKLIM

Monitoring návštěvnosti jako nástroj udržitelnosti cestovního ruchu

Recommend Documents