Etika jako motivační faktor cestovního ruchu

Etika jako motivační faktor cestovního ruchu Bakalářská práce

Monika Kofferová

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Monika Klímová Datum odevzdání bakalářské práce: E-mail: [email protected]

Praha 2016

Bachelor’s Dissertation

Ethics as a Motivation Factor of Tourism

Monika Kofferová

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Travel and Tourism Studies

Major: Hospitality Management Thesis Advisor: Mgr. Monika Klímová Date of Submission: E-mail: [email protected]

Prague 2016

Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, že jsem bakalářskou práci na téma Etika jako motivační faktor cestovního ruchu zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

……………………………………………………...

Monika Kofferová

V Praze dne 3. dubna 2016

Abstrakt KOFFEROVÁ, Monika. Etika jako motivační faktor cestovního ruchu. [Bakalářská práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. Celkový počet stran 57. Bakalářská práce posuzuje význam kulturních a mezinárodních cest jako faktor obohacení života a hodnotí vliv zkušeností z cestování na způsob uvažování, komunikace, ucelení názoru v obecném, lidském a občanském chování. Cílem práce je analyzovat percepci nových kulturních paradigmat poznaných v rámci výjezdového cestovního ruchu. V první části jsou vymezeny teoretické informace vycházející z odborné literatury a vztahující se k tématu práce. V jednotlivých kapitolách jsou definovány pojmy kultura, sociokultura, kulturní identita, základní etické kategorie, principy etiky, hodnoty a hodnotová orientace, faktory motivace k cestování, potřeby a cestovní ruch. Praktická část je zaměřena na cíl práce a charakteristiku zkoumaných souvislostí. Vysvětluje historii vývoje České republiky z pohledu možností výjezdového cestovního ruchu, vnímání kultury a etické výchovy. Zabývá se souvislostí potřeb a motivačních faktorů k cestování z hlediska lidské etiky a kulturních hodnot. Analyzuje vnímání cestovatelských prožitků s následným vyhodnocením prospěšnosti ke kultivaci cestovatele. K dosažení stanoveného cíle byla použita metoda primární a sekundární analýzy. Stěžejním bodem pro získání primárních dat bylo dotazníkové šetření. Jako sekundární zdroje byly použity analýzy, literatura a statistické údaje týkající se tématu. V poslední návrhové části, na základě rozboru získaných informací, je interpretován ucelený výsledek. Výstup analýzy vyhodnocuje konkrétní vnímání kulturních odlišností, pozitivních i negativních sociokulturních rozdílů, hloubku a stálost ovlivnění kulturními cestovními zážitky dotázaných respondentů. Studie ukazuje, jak cestovatelská zkušenost ovlivňuje pohled občana České republiky na společnost a vlastní kulturu. Poukazuje na to, že člověk, který má díky cestování rozšířené obzory disponuje určitým nadhledem a může svým chováním pomoci šířit pozitivní hodnoty a předcházet některým sociokulturním problémům ve vlastní zemi. Klíčová slova: cestovní ruch, etika, hodnotová orientace, kultura, motivace

Abstract KOFFEROVÁ, Monika. Ethics as a Motivation Factor of Tourism. [Bachelor thesis] Institute of Hospitality Management. Prague: 2016. Total pages 57.

The bachelor´s thesis assesses significance of cultural and international travels as a live enrichment factor and evaluates the impact of experience from travelling on the way of thinking, communication, integration of opinion in general, human and civil behaviour. The purpose of the thesis is to analyze perception of new cultural paradigms cognized within the outbound tourism.

The first part of the thesis provides and subsequently explains the theoretical information originating from specialized literature and relating to the subject of the thesis. The individual chapters define the terms of culture, socio-culture, cultural identity, basic categories of ethics, ethical principles, values and value orientation, factors of motivation to travel, needs and tourism. The practical part focuses on the purpose of the thesis and characteristics of surveyed relations. It specifies historical context of development of the Czech Republic in terms of opportunities of outbound tourism, perception of culture and ethics education. It deals with relations of the needs and factors of motivation to travel in terms of human ethics and cultural values. It analyzes perception of travel experience and subsequently evaluates the benefits thereof for the traveller’s cultivation. The method of primary and secondary analysis was used to achieve the objective set. The fundamental point for obtaining the primary data was a questionnaire survey. The statistical data, literature and analyses related to the subject were used as secondary sources. The comprehensive outcome is interpreted based on analysis of the information obtained in the last part of the thesis. The analysis outcome evaluates particular perception of cultural distinctions, both positive and negative socio-cultural differences, depth and steadiness of affecting by cultural experience from travels of the respondents surveyed. The study shows how the travelling experience affects perception of society and own culture by a citizen of the Czech Republic. It points out that a person who has broadened horizons thanks to travelling has certain general overview and he/she may help spread positive values with his/her behaviour, thus avoiding some sociocultural problems in his/her own country.

Key words: culture, ethics, motivation, tourism, value orientation

OBSAH Úvod………………………………………………………………………………………........9

1

TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST

1.1

Kultura ............................................................................................................................ 12 1.1.1

Základní prvky kultury ....................................................................................... 14

1.1.2

Hodnotové paradigma kultury ............................................................................ 15

1.1.3

Kulturní edukace ................................................................................................ 17

1.2

Etika ................................................................................................................................ 18

1.3

Motivace ......................................................................................................................... 19

1.4

Cestovní ruch .................................................................................................................. 23

2

Základní pojmy cestovního ruchu ...................................................................... 23

1.4.2

Formy cestovního ruchu ..................................................................................... 25

ANALYTICKÁ ČÁST Charakteristika průzkumu ............................................................................................... 27

2.1

2.1.1

Předpoklad .......................................................................................................... 27

2.1.2

Metodologie výzkumu........................................................................................ 27

2.1.3

Sběr dat a informací ........................................................................................... 28

Analýza a interpretace zjištěných údajů ......................................................................... 29

2.2

3

1.4.1

2.2.1

Obecná charakteristika respondentů................................................................... 29

2.2.2

Vývoj ČR z pohledu výjezdového cestovního ruchu ......................................... 31

2.2.3

Vliv etické výchovy a společnosti na hodnotovou orientaci .............................. 32

2.2.4

Hodnotové typy cestovatele ............................................................................... 38

2.2.5

Kulturní a mezinárodní cesty jako forma obohacení života ............................... 40

2.2.6

Význam měkkého a tvrdého CR ........................................................................ 42

2.2.7

Sociokulturní percepce zážitků z cestování - dopady na jednotlivce ................. 44

NÁVRHOVÁ ČÁST

3.1

Návrh kulturní edukace výjezdového cestovního ruchu ................................................. 47

Závěr Literatura Přílohy

Seznam tabulek

Tabulka 1:

Složky kultury

Tabulka 2:

Maslowova pyramida potřeb a hodnot

Tabulka 3:

Formy cestovního ruchu

Tabulka 4:

Lidské hodnoty slučitelné s trvale udržitelným způsobem života

Tabulka 5:

Vliv primárního a sekundárního prostředí na hodnotovou orientaci člověka

Tabulka 6:

Vztah etické výchovy a motivace k cestování

Seznam grafů

Graf 1:

Pohlaví respondentů

Graf 2:

Věk respondentů

Graf 3:

Úroveň dosaženého vzdělání

Graf 4:

Znalost cizího jazyka na úrovni komunikace s rodilým mluvčím

Graf 5:

Informační zdroje o destinaci

Graf 6:

Délka zahraničního pobytu

Graf 7:

Etické vnímání

Graf 8:

Seznámení s primárními znaky kultur

Graf 9:

Prvky jiných kultur ukotvené v české společnosti

Graf 10:

Hodnotový typ

Graf 11:

Osobní motivace cestovatele

Graf 12:

Forma obohacení života kulturními statky

Graf 13:

Účastníci tvrdého/měkkého CR

Graf 14:

Percepce hodnot a zkušeností z cestování

Graf 15:

Hmotné a nehmotné prvky kultury

Graf 16:

Pomoc od rezidentů

Seznam použitých zkratek a symbolů

CR

Cestovní ruch

ČR

Česká republika

ČSÚ

Český statistický úřad

DZP

Dům zahraniční spolupráce

EU

Evropská unie

ISTTE

International Society of Travel and Tourism Educators

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj

MŠMT

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy

NAEP

Národní agentura pro evropské vzdělávací programy

UNWTO

Světová organizace cestovního ruchu

Úvod Téma etika a cestovní ruch nabízí k výběru nespočetně možných úvah k zamyšlení v oblasti dopadu cestování na jednotlivce i na celou společnost. Etiku vnímáme jako ideální celek principů, jimiž se lidé ve společnosti mají řídit ve svobodném odpovědném jednání. V tomto směru nás provází v každodenním životě a neméně tak při aktivitě, která je zaměřena na výměnu a šíření znalostí, myšlenek, tedy cestování. Společné téma etiky a cestování nacházíme například u vzorce odpovědného cestovního chování, percepci kulturních odlišností, sociokulturního dopadu na jednotlivce i na hostitelskou společnost a v úplném základu v potřebě sebevzdělání. Je známo, že nejvyšším cílem cestovního ruchu je lépe poznat lidi z jiných míst a zemí, protože to přispívá k porozumění a vzájemnému respektu, jež vede k vytváření lepšího světa. Cestování pozvedá úroveň zkušeností a poznání v mnoha oblastech vzdělání, výzkumu a umění a v neposlední řadě nás svým způsobem i vychovává. Hovoříme-li o etice jako motivačním faktoru cestovního ruchu, máme na mysli soubor motivů a potřeb „kulturního člověka“, který je ovlivněn primární výchovou a jeho motivace plynule přechází do potřeby poznání, v našem případě poznávání jiných kultur v rámci cestování. Člověk otevřený etickým principům má potřebu vnímat a je schopen přijímat nové poznatky. Je připraven obohatit svůj individuální rozvoj v myšlení, úsudku, mezilidských vztazích. Cílem práce je analyzovat percepci nových kulturních paradigmat poznaných v rámci výjezdového cestovního ruchu. Impulsem pro výběr tohoto tématu bakalářské práce byla současná problematika odpovědnosti, tolerance a prosociálního chování v naší zemi v souvislosti s odpověďmi na otázky směřující k

rozhodnutí

pomoci

druhým

a

možnosti

přejímání

pozitivních

vzorů

chování.

Postkomunistický výjezdový cestovní ruch českých občanů kvete bez mála již tři desetiletí. Většina z nás se za tuto dobu více či méně na zahraničním cestovním ruchu podílela. Máme zkušenost s kulturními odlišnostmi navštívených zemí, tedy i poznáním různých kulturních uskupení. Je otázkou, jaký rozsah kromě rekreace a načerpaní nových sil Češi v cestování hledají. Motivace k cestování občanů naší země se různě prolínají a mění v čase. Již při samotném určení motivace k účasti na cestovním ruchu jsme ovlivněni potřebami, které jsou u každého jedince individuální. V kontextu etiky a cestovního ruchu a pro účely této bakalářské práce se zaměříme na motivaci kulturní, konkrétně na potřebu podniknout kulturní a mezinárodní cesty pro obohacení života. Turisté motivováni k účasti na kulturním cestovním 9

ruchu tvoří určité spektrum. Od těch, kteří cestují výhradně či primárně z kulturních důvodů až po ty, jejichž účast na kulturním programu je jen náhodným prvkem výletu. Faktor kultury je velmi obsáhlý a rozmanitý, avšak má jedno důležité pojítko, a to potřebu člověka rozvíjet se a poznávat nepoznané. V našem případě aspekty cestování, kdy se lidé seznamují se způsobem života a myšlení ostatních, absorbují určité kulturní zážitky a přiváží si je s sebou domů. Na základě určeného cíle byly stanoveny dvě následující hypotézy: 1) Kvalitou a intenzitou prožitku z cestování se lidé navzájem liší a v tomto okamžiku hraje důležitou roli míra etického vnímání a kognitivního poznání, což ovlivňuje osobní filozofie každého z nás. 2) Čeští občané rádi cestují, poznávají nové kultury a možnosti vzdělávání, ale neradi nebo velmi pomalu mění na základě nabytých zkušeností a zážitků své zažité stereotypy v sociokulturním cítění. Exaktní měření motivů k cestování a sociokulturní percepce zážitků z cestování je velmi problematické. Důvod je zcela jasný, individuální pocity v duši nejsou hmatatelné a tím i těžko uchopitelné. Zkušenost je velmi osobní, nepřenositelná a není nikde zaznamenána. Důkazem správného vnímání pozitivních i negativních sociokulturních rozdílů je přenesení do našeho chování v běžném životě. V dostupných zdrojích o cestovním ruchu českých občanů do zahraničí lze najít mnoho kvantitativních informací. Zdrojů o kvalitativním posouzení významu výjezdového cestovního ruchu pro jedince a společnost je pomálu. Jak již bylo řečeno, přesné měření percepce zážitků z cestování je obtížně monitorovatelné. Vzhledem k této skutečnosti byla pro zpracování daného tématu zvolena primární i sekundární analýza. Nástrojem pro získání primárních dat bylo dotazníkové šetření, ve kterém byly vybrány otázky otevřené, otázky uzavřené a otázky uzavřené s otevřenou možností volné odpovědi. Kritériem výběru byl přímý výběr respondentů ve věku od 18 do 65 let, kteří alespoň jednou během svého života vycestovali do zahraničí. Vyplňování dotazníků proběhlo písemně na vytištěné listy. S některými respondenty nám bylo umožněno hovořit osobně. Jako sekundární informace byly použity analýzy a literatura v tištěné i elektronické podobě (monografie, vysokoškolské učebnice, sborník z vědeckých konferencí) v rozsahu 42 českých a 5 zahraničních zdrojů. .

10

V závěru práce byl zhodnocen faktor etického vnímání problematiky odpovědnosti, tolerance a prosociálního chování v mysli cestovatele. Výsledky provedených šetření nám pomohly dát odpověď na otázku, jestli pětadvacetileté období volného cestování je postačující doba na to, abychom stačili vstřebat a žít podle pozitivních příkladů sociokulturního chování, které stály za povšimnutí během zahraničních cest.

11

1

TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST

1.1 Kultura Abychom mohli definovat etické principy jako součást hodnotového paradigmatu kultury, musíme vymezit pojem kultura. Víme, že v rámci lidského společenství existuje několik od sebe se odlišujících kultur, resp. civilizací, které mají vliv na všechny oblasti společenského života. Otázkou je, jakým způsobem a do jaké míry ovlivňuje naše kultura bytí člověka a společnosti vůbec. Kultura je součástí našich životů, ovlivňuje celé spektrum prvků v našem okolí, tudíž je součástí všeho, co nás obklopuje. Pojem kultura je definován v různých vědních disciplínách a teoriích a to zejména v kognitivních vědách jako je psychologie, sociologie nebo antropologie. Tyto teorie se různě prolínají a současně si v určitých ohledech odporují. Klíč k pochopení kultury je intrasomatický, to znamená, že kultura je dána právě tím, co je uvnitř nás. Kulturu můžeme chápat jako lidské zapojení do sociálního světa. Podíváme-li se na definici kultury uváděné ve Velkém sociologickém slovníku, vnímáme několik pohledů. První definice uvádí: “Kultura je souhrn prostředků a mechanismů specificky lidské adaptace k vnějšímu prostředí. Představuje program činnosti jednotlivců a skupin, který je fixovaný sociokulturními stereotypy a předávaný prostřednictvím kulturního dědictví.“ Podle J. Průchy vystupuje kultura v podobě lidské práce, sociokulturních regulativů (norem, hodnot, kulturních vzorců), idejí a institucí organizujících lidské chování. „Kultura je chápána jako mentální programování, je to vzorec myšlení a chování, který se naučí každý jednotlivec v tom prostředí, v němž vyrůstá. Kultura je vždy jevem kolektivním, neboť je vždy alespoň z části sdílena lidmi, kteří žili nebo žijí ve stejném společenském prostředí, v němž si ji osvojili. Je to kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiných.“ (Průcha, 2010, s. 33) Definovat kulturu je složitý úkol. „Někteří autoři oddělují kulturu od jednotlivce, druzí tvrdí, že kultura neexistuje nezávisle na jednotlivých členech společnosti. Existují skupiny vědců, kteří se na antropologii dívají jako na behaviorální vědu a kulturu považují primárně za souhrn všeho chování, jež si lze osvojit učením. Jiní pohlížejí na kulturu jako na systém idejí a významů.“ (Lehmannová, 2005, s. 86)

12

„A. L. Kroeber a C. Kluckhohn uvádějí ve své práci z roku 1952 celkem 161 znění různých definic kultury, které lze rozdělit do šesti kategorií: deskriptivní (založenou na obsahu), historickou (zdůrazňující tradici), normativní (studující vzory), psychologickou (zaměřenou na výchovu), strukturální (studující vzory) a genetickou.“ (Budil, 2003, s. 17) „V širším smyslu lze chápat kulturu jako souhrn duchovních a materiálních, intelektuálních a afektivních rozlišujících rysů, které charakterizují nějakou společnost nebo sociální skupinu. Kultura pak zahrnuje nejen umění a literaturu, ale také způsob života, základní práva lidské bytosti, hodnotové systémy, tradice a náboženství.“ (Martinek, 2008, s. 1) Přejdeme-li na rozdělení kultury v teoretické rovině, můžeme jí rozčlenit na část axiologickou, tedy subjektivní a na část antropologickou, tedy objektivní. V prvním jmenovaném jde o hodnotové pojetí kultury, ve kterém hledáme projevy lidského ducha ve smyslu vědy, umění, vzdělání. Ve druhém, jde o hodnoty sdílené určitou skupinou. Z mého úhlu pohledu považuji za komplexní a nejzajímavější výklad kultury podle J. Sokola: „Kultura je ve skutečnosti něco nesmírně významného a rozlehlého. Tak pestrého, že se nedá ani zhruba vyjmenovat, co do ní všechno patří. Dokonce by se těžko našlo něco, co s ní nemá nic společného. Kultura byla a je všechno to, co je závislé na lidské péči. Co je jen tak dlouho, dokud to živí lidé pěstují: ne náhodou se slovo kultura odvozuje od latinského „colere“, pěstovat. Kultura, o jaké stojí za to v naší souvislosti hovořit, je zkrátka všechno, co si vyžaduje soustavnou lidskou péči, protože bez ní by to zaniklo a zmizelo. Být kulturní, řecky „epimelés“, znamená pečovat, starat se o všechno, co v životě děláme.“ (Sokol, 2014) Z tohoto jednoduchého, ale výstižného výkladu přichází i strohá a jasná definice tzv. „kulturního člověka“. Jedince, který není lhostejný vůči svému okolí a je si vědom toho, že svým odpovědným chováním může i on sám přispět k dobrému vnitřnímu obrazu vlastní kultury. Jak je zřejmé, kultura není termín, který lze konsenzuálně uchopit. Různí lidé chápou kulturu různým způsobem. Dalo by se však říct, že i přes velký počet navzájem se doplňujících definic kultury najdeme několik spojujících znaků, které jsou určující. Jsou jimi uznávané hodnoty, náboženství, symboly, tradice, normy, etické principy.

13

1.1.1 Základní prvky kultury „Každou kulturu lze charakterizovat pomocí pěti základních prvků, jimiž jsou jazyk, zvyky, technologie, hodnoty a instituce. Tyto prvky popisují všechny podstatné dimenze života dané kultury. Jazyk vyjadřuje dimenzi symbolickou, zvyky ukazují dimenzi etickou, technologie objasňují dimenzi ekonomickou, hodnoty dimenzi axiologickou, instituce popisují dimenzi politickou. Součástí každé kultury je také náboženství, to však nelze zařadit jako další prvek k uvedeným pěti prvkům. Náboženství totiž zasahuje zásadním způsobem do všech těchto oblastí a lze ho proto považovat spíše za jakési jednotící pojítko, které stojí v základu každé kultury. Podle G. Van der LEEWA byl dokonce kult náboženství první kulturou a nachází se v počátku každé kultury.“ (Martinek, 20011, s. 5) „V rámci vymezení několika rovin kultury se setkáváme s pojmy jako enkulturace (vrůstání individua do vlastní kultury), akulturace (vzájemné působení kultur), transkulturace (přijetí prvků jedné kultury většinou kultur ostatních), dekulturace (zničení jedné kultury převahou kultury jiné). Soudobé kultury se nacházejí v rovině globální, národní, místní, přičemž v současné době žijeme v době multikulturní. V teoretické rovině to znamená, že každá lidská skupina má právo na svou kulturu, žádná lidská kultura není hodnotnější než jiná (doktrína plurality a relativity kultur x etnocentrismus).“ (Martinek, 2008, s. 1) Podle českého sociologa Miloslava Petruska se kultura dělí na tři složky, které jsou různě adaptivní. V základním a ideálním případě jsou tyto tři složky v rovnováze, v reálných společnostech je však stav rovnováhy narušován difuzí kulturních prvků. Tabulka 1: Složky kultury Materiální kultura

prostředky, předměty, nástroje

Normativní kultura

morálka, právo, tradice, zvyky, zásady chování, instituce, normy

Duchovní kultura

umění, filozofie, náboženství, věda, ideje, hodnoty

(Zdroj: Vlastní)

14

1.1.2 Hodnotové paradigma kultury K tomu, aby byla kultura živým pojmem, je vždy třeba lidí. Každý člověk je nositelem nebo představitelem určité kultury. Klíčem ke správné definici je tedy člověk, který je nositelem kultury, který určuje, jaké hodnotové paradigma bude následovat. Pojem hodnotové paradigma chápeme jako soubor základních hodnot typických jen pro určitou kulturu a je jádrem v každém sociokulturním systému. Je jedinečné a pro pochopení dané kultury nezbytné. S poznáním hodnotového paradigmatu souvisí i pochopení kulturní identity. Hodnotové paradigma a kulturní identita se vzájemně doplňují a vymezují v symbolech, hodnotách, tradicích, obyčejích, ale také institucích a vzorech chování. Vyjádřeny jsou především duchovní složkou kultury. Kulturní identita se projevuje ve způsobu myšlení jedince, jeho hodnocení, chování, vnímání své kulturní příslušnosti. „Každou kulturu a její hodnotové orientace je třeba studovat v historickém kontextu. Je třeba si uvědomit podmínky, ve kterých se utvářela a události, které ovlivnily její formování.“ (Lehmannová, 2005, s. 75) „Podstata jedinečnosti každé kultury je dána především její dlouhodobě se formující základní hodnotovou strukturou. Tato hodnotová struktura (hodnotové paradigma) je tvořena základními ideovými principy, podle nichž příslušné společenství žije a které si vytvořilo jako odpovědi na základní otázky své existence.“ (Lehmannová, 2001) Každá kultura má takový svůj vnitřní hodnotový vzorec, který je neopakovatelný a jedinečný. „Proces výběru a dodržování základních principů a hodnot je ovlivněn několika faktory. Začíná u každého z nás vrozenými dispozicemi k vnímání světa kolem nás, dále pak vlivem výchovných činitelů v období dětství a v neposlední řadě vlivem nespočetných vnějších činitelů v období dospělosti.“ (Kraus, Poláčková, 2001, s. 153) Proces výběru principů a hodnotová orientace se tedy vytváří v průběhu života a provází nás prakticky každý den. Hodnotová orientace člověka je ovlivněna zvyklostmi, mravy dané společnosti a subkulturou, v níž žije. Existence rozvinutého hodnotového paradigmatu svědčí nejen o existenci jistého stupně a vnitřní integraci sociálně-kulturního celku, ale je i předpokladem k určité vyzrálosti.

15

Hodnotová orientace a způsob života Člověk se nerodí jako sociální bytost, ale stává se jí. Proces aktivního přizpůsobení jedince na společenský systém nazýváme socializace. Každý člověk se v procesu socializace učí určité specifické kultuře, přijímá její vidění světa a podvědomě ho používá, osvojuje si její hodnotový systém. Každý jedinec má jiný specifický způsob života, jiný hodnotový systém, jiné potřeby. Tento způsob života související s hodnotami a ideály, které by člověk rád v životě uskutečnil, nazýváme životním stylem. Terminologie v této oblasti není jednotná. „O životním stylu hovoříme jako o souboru názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků, které mají trvalý ráz a jsou pro každého individuálně specifické – vystihují osobitost jeho chování.“ (Kraus, Poláčková, s. 153) Jak již bylo řečeno, hodnotová orientace jedince se vytváří v průběhu jeho života jak z vrozených dispozic, tak vlivem různých vnějších činitelů. Jedním ze sekundárních činitelů, který má nesporný vliv na dotváření hodnotové orientace v průběhu života a tedy i kvalitu živostního stylu, jsou i cestovatelské zážitky. Kvalitou a intenzitou prožitku se lidé navzájem liší a v tomto okamžiku hraje důležitou roli míra etického vnímání a kognitivního poznání, což ovlivňuje osobní filozofie každého z nás. Způsob využití volného času k cestování je jedním z důležitých ukazatelů životního stylu. Je to souhrn životních forem, které jedinec aktivně prosazuje. Jedná se o hodnotovou orientaci člověka, která se projevuje v jeho chování i ve způsobu využívání a ovlivňování materiálních i sociálních životních podmínek. Domníváme se, že v současné době se oblast morálně – etická (hodnotové vzorce, vztah ke vzdělání) dostává na vyšší stupně hodnotových žebříčků. Toto má za důsledek posilování poptávky po rozvíjení potřeby cestování a poznávání nových životních forem, tedy po hodnotném trávení volného času (oblast morálně-etická, kulturněhistorická).

16

1.1.3 Kulturní edukace „Výchova je pojem, skrze který se myslí komplexní formování a kultivace lidské bytosti. K pojmu výchovy proto vždy patří určitá idea cíle, představa ideálního stavu, k němuž má výchova směřovat. I když je výchova nekonečný proces a nemůže být nikdy zcela dovršena, jde v ní o přivádění člověka k ideálům.“ (Strouhal, 2013, s. 146) Požadavky na kulturní edukaci a etickou výchovu jsou nezbytné k tomu, abychom pochopili pluralitu hodnot a světového názoru a dobře se orientovali na humanistické a mírumilovné cíle. Podstatným úkolem kulturní edukace v propojení s etikou je vytvářet u člověka a skupin lidí aktivní vědomí zodpovědnosti vůči sobě samým a svému okolí. Výuka morálky ukazuje cestu jak navázat a udržovat uspokojivé vztahy a jak vytvořit představy o sobě samém. Výchova k etice je nezbytnou složkou „kulturního vzdělání“ každého z nás. Napomáhá formulovat názory a postoje na základě vlastního úsudku, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení základních environmentálních a ekologických problémů a souvislostí moderního světa. Hovoříme-li o etice jako motivačním faktoru cestovního ruchu, máme na mysli soubor motivů a potřeb „kulturního člověka“, který je ovlivněn primární výchovou a jeho motivace plynule přechází do potřeby poznání, v našem případě poznávání jiných kultur v rámci cestování. Člověk otevřený etickým principům má potřebu vnímat a je schopen přijímat nové poznatky. Je připraven obohatit svůj individuální rozvoj v myšlení, úsudku, mezilidských vztazích. Pod pojmem kulturní člověk si můžeme představit jedince, který není lhostejný vůči svému okolí a je si vědom toho, že svým odpovědným chováním může i on sám přispět k dobrému vnitřnímu obrazu vlastní kultury. Podle J. Němce (2002, s. 52) jsou následující požadavky na kulturní edukaci klíčové: 

participace na konstituování bezprostředního komunitního prostředí;



internacionální chápání;



podpora „dialogu generací“;



interkulturní výchova.

17

Základní kulturní edukace se nejčastěji vztahuje k posílení obsahové dimenze v aktuálních celospolečenských problémech. V této souvislosti bývají zdůrazňována témata týkající se: 

soudobé migrace a vytváření multikulturní společnosti;



mezilidských vztahů, tolerance a solidarity;



výrazné plurality životních stylů;



integrace a s ní spojeného požadavku na prohlubování kulturních kontaktů evropských občanů.

1.2 Etika Etika (z řeckého ethos - obyčej, zvyk, péče) nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popřípadě usiluje morálku zdůvodnit. „Etika představuje vědní disciplínu, která udává základní pravidla ve společnosti ostatních lidí. Důležitost etiky dokazuje historie, kdy se problémy společnosti lidí zabývali již starověcí myslitelé. Zájem o ni neopadl ani ve středověku a neupadá podnes. Naopak stav společnosti volá po upevňování etických principů, které vycházejí z letitých znalostí a zkušeností.“ (Plhoňová, 2013, s. 13) Podobné vymezení etiky nacházíme u J. Sokola: „Etika a kultura spolu úzce souvisí a prolínají se. Morální pravidla různých tradičních kultur jsou si v mnohém blízká. Většinou však vyžadují od každého člověka jistá omezení. V současné civilizaci, kde žijí lidé z různých kultur, je společné založení mravních pravidel velmi aktuálním problémem.“ (Sokol, 2010, s. 266) Autor taktéž uvádí, že etika jako odpovědnost vůči druhým, je v současném světě nejaktuálnějším prvkem mravního rozhodování.

18

Současná etika se nesnaží o formulaci univerzálních zákonů, ale kontrolovanou interpretaci fenoménu morální diverzity a o její porozumění. Upozorňuje na potíže s komunikací v mnohovrstevném globalizovaném světě. „Navzdory rozdílnosti a protikladnosti jednotlivých směrů etického myšlení lze vysledovat určité rysy etiky společně. Každá etika věří, že existuje dobro, dále věří v lidskou sounáležitost, stejně jako v důstojnost každého člověka. Ale také uznává svobodu, a tedy i odpovědnost v našem konání.“ (Seknička, Bohatá, Šemerák, 2001, s. 48)

Etika a teorie kultury Teorie kultury bývá vymezována jako vědní disciplína, která se zabývá otázkami původu, podstaty a historie lidské kultury. Za součást badatelského zájmu teorie kultury bývá někdy považováno i studium chování a jednání člověka v různých kulturních systémech a subsystémech. V této souvislosti zajímá teorii kultury i problematika morálky a její význam v rámci určité kultury. Etika může pro své teoretické závěry využívat řadu faktografických poznatků, popisů, zjištěných dílčích souvislostí i teoretických závěrů, které teorie kultury podává. Vycházíme-li z toho, že morálka je nedílnou součástí kulturního bohatství společnosti, její materiální a duchovní kultury, projevuje se specifickým způsobem v kulturním životě určité společnosti, pak studium subjektivní i objektivní stránky morálky, její funkce v dané kultuře, může mít pro etiku značný význam, a to nejen v aspektu historickém, regionálním, etnickém, ale i význam zásadní povahy, a to při zkoumání podstaty a zákonitostí na vývoji společenského vědomí.

1.3 Motivace

„Motivace je vnitřní nebo vnější faktor nebo soubor faktorů vedoucí k energetizaci organismu. Usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností – radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. Motivy jsou osobní příčiny určitého chování – jsou to pohnutky, psychologické příčiny akcí a reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. V podstatě je však motivace spojovaná s existencí vnitřních pohnutek, které orientují, aktivizují a aktivitu udržují.“ (Šípek, Štýrský, s. 40)

19

Motivace může vycházet z vnitřních nebo vnějších pohnutek a podnětů. Často bývá kombinací obou: 

vnitřní motivace - výsledek potřeb a zájmů člověka (potřeba poznávací, seberealizace, kulturní potřeby);



vnější motivace - je určena působením vnějších podnětů (hrozba trestu, možnost odměny).

Další možné motivy: 

pud: vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský);



zájem: získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Vyhraněný zájem označujeme pojmem záliba;



aspirace (ambice): snaha o sebeuplatnění, vyniknutí. Někdy se označuje také jako ctižádost;



cíl: uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat;



ideály: jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života;



zvyk: tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost.

Vnitřní pohnutky (motivy) můžeme chápat jako percepci vnějších situací, které zpracováváme a přeměňujeme na potřeby. Potřeby dělíme: 

biologické (biogenní, primární, vrozené) - slouží k přežití, reprodukci nebo k udržení zdraví (potřeba dýchání, potravy, bezpečí, spánku);



sociální (psychogenní, sekundární, získané) - zajišťují adaptaci na sociální podmínky, kulturní (vzdělání, kulturní život) a psychické (radost, štěstí, láska).

Americký psycholog Abraham Maslow je autorem stupňovitého řazení potřeb, které v hierarchickém systému seřadil podle jejich naléhavosti pro člověka. Potřeby vyšší se objevují až po uspokojení potřeb nižších. Člověk má obvykle potřebu seberealizace, pokud není hladový, je v bezpečí, milován a uznáván. Například netoužíme po novém autě v garáži nebo obraze na stěně (5. stupeň), když jsme ohrožováni katastrofou nebo jsme hladoví (nenaplněný 1. a 2. stupeň). 20

Tabulka 2: Maslowova pyramida potřeb a hodnot

(Zdroj: http://zapisy.blogspot.cz)

Uspokojení potřeb je významným motivátorem lidských potřeb. „Maslowem vypracovaný model vzestupně (hierarchicky) uspořádaných lidských potřeb, uspokojovaných postupně od nezbytných potřeb po vyšší, tzv. metapotřeby (potřeby seberealizace, poznávání a porozumění, kognitivní potřeby, potřeby krásy, spravedlnosti, cti, estetických prožitků)“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 330) byl a je zkoumán z mnoha úhlů pohledu. Mezi tzv. metapotřeby většina autorů zařazuje i potřebu cestovat a účastnit se cestovního ruchu. „Cestovní ruch se stal v moderní společnosti významnou součástí sociálního života a u mnoha jedinců se posunul do nezbytných potřeb. V cestovním ruchu se uplatňují různé potřeby podle Maslowa – např. seberealizace vede k hledání vnitřní harmonie, poznávání a důrazu na rozvoj vlastní osobnosti v rámci cesty, estetické potřeby vedou k vyhledávání a návštěvám krásných míst či kvalitních kulturních zážitků, kognitivní potřeby jsou naplňovány poznávacím cestovním ruchem a obecně i dalšími druhy a formami cestovního ruchu.“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 331) „Maslowova hiearchie potřeb nabízí náhled do způsobů, jak může cestování uspokojit nejrůznější lidské potřeby. Pokud tyto myšlenky studujeme v celkovém kontextu, mohou nám poskytnout informace o tom, jakým způsobem si turisté motivační faktory a zážitky z cestování ucelují tak, aby vyhovovaly jejich individuálním psychologickým a motivačním charakteristikám“. (Goeldner, Brent, 2014, s. 225) 21

Podobné vymezení problému nacházíme u L. Prudkého, který ve své publikaci zmiňuje jak chápe rozdělení potřeb Ronald Inglehart, jehož ucelený koncept empirického sociologického výzkumu hodnot je považován za jeden z nejvýznamnějších. „Rozdělení potřeb podle Maslowa chápe Inglehart jako východisko pro rozdělení hodnot do dvou skupin: materialistických a postmaterialistických. Materialistické hodnoty nemají pouze hmotnou podobu, ale patří mezi ně i hodnoty zabezpečení, bezpečí, jistoty a trvalosti řádu, stabilní ekonomika až po zajištění základních životních potřeb pro život. Mezi postmaterialistické hodnoty Inglehart řadí naplňování sociálních a seberealizačních potřeb včetně například participace na řízení mezilidských vztahů. Inglehart chápe Maslowovo rozdělení potřeb nejen v návaznosti – tedy, že nejprve musí dojít k uspokojování materialistických potřeb, aby bylo možné naplňovat potřeby „vyšší úrovně“, ale také v dualitě a protichůdnosti.“ (Prudký, 2009, 78 s.) V souvislosti s touto problematikou musíme vymezit i několik základních pojmů, bez kterých by motivy a potřeby nemohly být vstřebávány: „Percepce = vnímání, proces příjímání vnějších i vnitřních podnětů smyslovými orgány a receptory a jejich zpracování, tedy organizace a interpretace. Je výrazně ovlivněn kvalitou smyslových orgánů a primárním zpracováním jejich výstupů. Percepční prostředí = vnímané prostředí, které vzniká zpracováním smyslových vjemů, předchozí zkušenosti, kulturním a sociálním působením a je individuálním a tedy aktivně spoluvytvářeným obrazem. Percepční diverzita = rozmanitost vjemů a smyslových prožitků, potenciálně vnímaných danou osobou (cestovatelem). Odlišnost vnímání procesů a dopadů cestovního ruchu. Percepční diverzita je základem mnohých forem cestovního ruchu.“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 414)

22

1.4 Cestovní ruch 1.4.1 Základní pojmy cestovního ruchu V odborné literatuře můžeme nalézt řadu různých definic a kritérií systematiky cestovního ruchu. Nejčastěji je používána a citována statisticky zaměřená definice UNWTO, která v sobě zahrnuje místní, časové i motivační vymezní cestovního ruchu: „Cestovní ruch je aktivitou osob cestujících do míst či přebývajících v místech, která se nacházejí mimo jejich obvyklé prostředí, a to ne déle než jeden rok, za účelem trávení volného času, sjednávání kontraktů pro následné podnikání apod.“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 15) Podle zmíněných autorů je cestovní ruch komplexní, mnoha oblastmi a z mnoha hledisek se prolínající společenský jev bez jakýchkoli pevně stanovených hranic. Je synergickým souhrnem všech jevů, vztahů a dopadů v časoprostorovém kontextu, sovisejících s narůstající mobilitou lidí, motivovanou uspokojováním potřeb v oblasti využití volného času, rekreace, cestování a poznání, dále v oblasti sociální, kulturní a v dalších oblastech. V následující koncepturalizaci cestovního ruchu budeme vycházet ze souhrnného konceptu cestovatele, definovaného jako „osoba na cestách mezi dvěma a více zeměmi nebo mezi dvěma a více lokalitami v rámci země obvyklého pobytu. Kritérií, podle kterých je možné klasifikovat cestovní ruch, je mnoho. Můžeme zmínit členění cestovního

ruchu

z

různých

pohledů

jako

například

dle

časového

hlediska

(dlouhodobý/krátkodobý), dle vlivu na platební bilanci státu (aktivní/pasivní), dle způsobu zabezpečení

cesty

a

pobytu

(organizovaný/neorganizovaný),

dle

počtu

účastníků

(individuální/skupinový), dle místa pobytu (město/venkov/moře/hory). Pochopitelně je možné za účelem rozčlenění cestovního ruchu použít ještě celou řadu jiných hledisek. Pro nás však bude stěžejní členění z hlediska geografického, z hlediska motivu cesty a z hlediska dopadu na člověka a jeho kulturní prostředí.  Členění podle geografického hlediska Domácí cestovní ruch jsou cesty tuzemských rezidentů v domácím prostředí mimo jejich obvyklé prostředí (bydliště, pracoviště, škola a jiná často navštěvovaná místa). Zahrnuje delší a kratší turistické cesty, služební cesty a jednodenní výlety realizované na území daného státu.

23

Zahraniční (výjezdový) cestovní ruch jsou cesty tuzemských rezidentů mimo území daného státu. Výjezdový cestovní ruch zahrnuje delší a kratší turistické cesty, služební cesty a jednodenní výlety realizované mimo území dané země. Delší cestou se rozumí cesta za účelem trávení volného času a rekreace, při které osoba alespoň čtyřikrát za sebou přenocovala mimo své obvyklé prostředí. Kratší cestou se rozumí cesta za účelem trávení volného času a rekreace, při které osoba alespoň jedenkrát a nejvíce třikrát nepřetržitě přenocovala mimo své obvyklé prostředí včetně víkendových pobytů. (Zdroj: ČSÚ, cestovní ruch v hl. m. Praze 2000 až 2005, situace z pohledu statistických údajů) Vycházíme z faktu, že všichni návštěvníci se dělí do dvou kategorií: 1) Turisté (Tourist, Overnight Visitor) V mezinárodním cestovním ruchu se jedná o návštěníka, který v navštívené zemi stráví alespoň jednu noc v hromadném ubytovacím zařízení nebo v individuálním ubytování. 2) Jednodenní návštěvník (Same Day Visitor) „V mezinárodním cestovním ruchu se jedná o návštěvníka, který v navštívené zemi nestráví ani jednu noc v hromadném ubytovacím zařízení nebo v individuálním ubytovnání. Do této skupiny patří také cestující výletních lodí kotvících v zemi, kteří se každou noc vracejí přenocovat na loď, i když tato loď zůstává v přístavu několik dní, dále vlastníci a cestující jachet a cestující skupinových zájezdů ubytování ve vlacích.“ (Nejdl, 2011, s. 23)  Členění podle motivu účasti na cestovním ruchu „V této souvislosti je cestovní ruch uskutečňován v rámci volného času (Leisure Tourism) a cestovní ruch zahrnující obchodní a služební cesty (Business Tourism). Světová organizace cestovního ruchu rozlišuje základní motivace cestování, kterými jsou využití volného času, rekreace a dovolená, návštěvy příbuzných a přátel, obchodní a pracovní cesty, léčení, náboženské účely a ostatní motivy.“ (Lochmannová, 2015, s. 13)  Členění podle dopadu na člověka, prostředí Členění z tohoto hlediska je v souvislosti s tématem Etika jako motivační faktor cestovního ruchu velmi zajímavé. Základem kategorie je rozdělení na tzv. tvrdý cestovní ruch a měkký cestovní ruch. Tvrdým cestovním ruchem chápeme masové, časově omezené cestování, 24

v rámci něhož je stanoven pevný program, kde se není třeba nijak speciálně připravovat, znalost řeči není podmínkou, chybí úcta k místním tradicím. Na druhé straně za měkký turismus považujeme individuální cesty, jejichž účastníci kladou důraz na zážitky, pro jejichž získání je třeba vynaložit určité úsílí ve smyslu přípravy vztahující se k cestě a navštívenému místu. Typický je respekt k místním tradicím a přírodě.

1.4.2 Formy cestovního ruchu Rozdělení forem cestovního ruchu

koresponduje s rozdělením potřeb a cílem účasti na

cestovním ruchu. „Specifické formy cestovního ruchu uspokojují nejrůznější potřeby společnosti. Typologie cestovního ruchu zahrnuje základní i specifické formy.“ (Rygrová, 2009, s. 12). Tabulka 3: Formy cestovního ruchu

Formy cestovního ruchu Základní

Specifické

• Rekreační • Kulturně poznávací a vzdělávací • Sportovně turistický • Léčebný a lázeňský

• Kongresový • Náboženský • Gastronomický • Mládežnický • Seniorský • CR zdravotně postižených aj.

(Zdroj: Rygrová, 2009, s. 12)

Z přehledu forem cestovního ruchu je patrné, že kulturní cestovní ruch patří do základní kategorie, ale svým způsobem zvláštní formy cestovního ruchu. Vyžaduje speciální podmínky a odlišuje se od jiných forem cestovního ruchu především motivací jeho účastníků. Do pojmu kulturní

cestovní

ruch

můžeme

zahrnout

všechny vzdělávací,

studijní,

umělecké,

archeologické, hudební, literární, divadelní zájezdy aj. Pro všechny tyto aktivity je charakteristické, že jejich předmětem jsou kulturní statky, které budeme zkoumat v analytické části.

25

2

ANALYTICKÁ ČÁST

Motivace k cestování občanů naší země se různě prolínají a mění v čase. Jako cestovatelé z postkomunistické země jsme po roce 1989 byli opojeni nespočetnými možnostmi výjezdové turistiky a přiváželi si pozitivní i negativní dojmy z uskutečněných cest. Výsledek následujícího průzkumu nám v náznaku ukáže, jestli jsme byli schopni získat nejen hmotné výdobytky jiných kultur v podobě suvenýrů z cest, ale také nehmotné statky v podobě prožitků, které vedou ke kultivaci cestovatele. Cílem práce bylo analyzovat percepci nových kulturních paradigmat poznaných v rámci výjezdového cestovního ruchu. Sociokulturní dopady na člověka se zpravidla neprojevují tak zřetelně a bezprostředně. Jsou hůře měřitelné a identifikovatelné a zatím méně exaktně a důsledně zkoumané. Vnímání nových kulturních paradigmat můžeme posoudit v souvislosti s vymezením České republiky jako součásti moderní Evropy. Podle Z. Lehmannové (2005, s. 11) je Evropa kulturní oblastí, v níž se rozvíjí věda, náboženské umění a nové sociální vztahy. Dnešní Evropa se nejen geograficky, ale i kulturně nachází mezi Asií, kolébkou všech velkých náboženství a Amerikou, která rozvinula svazek člověka s materiálním světem. Autorka uvádí, že by si Evropa měla udržet tyto dva světy v rovnováze. Na kterém břehu vnímání těchto hodnot se tedy nachází moderní česká společnost v polovině druhé dekády jednadvacátého století a do jaké míry k tomuto poznání pomohly otevřené hranice k cestování po Sametové revoluci?

26

2.1 Charakteristika průzkumu 2.1.1 Předpoklad Na základě stanoveného cíle byly stanoveny dvě následující hypotézy: 1) Kvalitou a intenzitou prožitku z cestování se lidé navzájem liší a v tomto okamžiku hraje důležitou roli míra etického vnímání a kognitivního poznání, což ovlivňuje osobní filozofie každého z nás. 2) Čeští občané rádi cestují, poznávají nové kultury a možnosti vzdělávání, ale neradi nebo velmi pomalu mění na základě nabytých zkušeností a zážitků své zažité stereotypy v sociokulturním cítění.

2.1.2 Metodologie výzkumu (metody, dotazník, výzkumný vzorek) K dosažení stanoveného cíle byl zvolen sociologický průzkum metodou sběru primárních dat. Jako metoda šetření bylo zvoleno vlastní dotazníkové šetření formou kombinovaného dotazníku. Tato metoda shromažďuje data na základě dotazování osob a je charakteristická tím, že je určena k hromadnému získávání údajů. Dotazníkové šetření je řazeno mezi empirické metody výzkumu, to znamená, že je bezprostředně spjato a tvoří základ dalšího teoretického poznání. Náš dotazník byl tvořen položkami, které měly zpravidla formu otázky. Byly použity dva základní typy položek v dotazníku – položky otevřené (nestrukturované) a položky uzavřené (strukturované). Položky otevřené byly takové, které dávaly respondentům vztahový rámec, ale neurčovaly podrobněji jejich obsah ani formu jeho odpovědi. Respondent volil délku odpovědi a informaci, kterou sdělil, neboť si sám rozhodl, co řekne a co ne. Dalším typem použitých položek byly položky uzavřené, které nabízely respondentovi volbu mezi dvěma nebo více alternativami. Položky byly jasně a konkrétně formulovány tak, aby navozovaly konkrétní odpovědi. Každá položka byla jednoznačná, a to buď zcela uzavřená (např. vyžadující odpověď ano – ne) nebo s více volbami tedy polootevřená. V dotazníku byly použity i položky škálové, které nám umožnily co nejobjektivněji a nejpřesněji diagnostikovat a měřit intenzitu určitých jevů. Byl vytvořen jeden typ kombinovaného dotazníku (Příloha 1). Pro získání primárních dat bylo osloveno 139 vybraných respondentů ve věkové kategorii 18 až 65 let. Přímým kritériem výběru byla podmínka účasti respondenta na alespoň jedné formě 27

výjezdového cestovního ruchu během jeho života. Návratnost řádně vyplněných dotazníků byla 78% (109 kusů). V první části dotazníku jsou uvedeny obecné údaje o respondentech. Druhá část dotazníku hodnotí vývoj České republiky z pohledu výjezdového cestovního ruchu, analyzuje postoje dotazovaných k životním hodnotám a zabývá se vztahem etické výchovy a kulturního cestovního ruchu. Respondenti odpovídali na otázky, které se týkaly jejich motivace k cestování a následném vstřebání dojmů z uskutečněných zahraničních cest. Úlohou dotazníku bylo především zjistit, jakým způsobem a v jaké míře dochází k určitému osobnostnímu rozvoji navracejících se turistů.

2.1.3 Sběr dat a informací Sběr primárních dat se uskutečnil v období 7. února – 13. března 2016 a jednotlivé kroky sběru lze zjednodušeně popsat takto: 

vytipování respondentů vhodných pro průzkum;



oslovení respondentů s přiloženým dopisem;



vyplňování dotazníků;



rozhovory s respondenty;



záznam získaných primárních dat do tabulek MS Excel;



vypracování grafické prezentace;



hledání vztahu mezi jednotlivými hodnotami v tabulkách.

Dotazníky byly vyplňovány písemně na vytištěné listy. S některými respondenty jsem měla možnost hovořit osobně. Získané informace byly písemně zaznamenány a jsou rozebrány v části analýza a interpretace zjištěných údajů. Vzhledem k osobní povaze položených otázek v průzkumu, zůstanou údaje o konkrétních respondentech anonymní.

28

2.2 Analýza a interpretace zjištěných údajů Dotazníky pro respondenty obsahovaly dohromady 16 otázek uzavřených, otervřených a otázek uzavřených s otevřenou možností odpovědi. Otázky uzavřené byly vyhodnoceny procentuálně a zpracovány graficky. Otevřené odpovědi jsou uvedeny v grafu výčtem nejčastěji se objevujících a zajímavých odpovědí. Otázky s možností škálového hodnocení byly sečteny a vyhodnoceny koeficientem četnosti odpovědí.

2.2.1 Obecná charakteristika respondentů Otázky číslo 1 (Pohlaví) až 2 (Věk) zjišťovaly obecné informace o respondentech. Dotazníkového šetření se zůčastnilo 41 mužů a 68 žen. Nejčastějšími respondenty, jež dotazník vyplnili, byli lidé ve věku 31 - 50 let. Graf 1: Pohlaví respondentů

38% 62%

Ženy Muži

Graf 2: Věk respondentů

11%

20%

18 - 30 let

31%

31 - 50 let 38%

51 - 60 let 60 let a více

Otázky 3 (Úroveň dosaženého vzdělání) a 4 (Ovládáte některý cizí jazyk na úrovni komunikace s rodilým mluvčím?) byly koncipovány tak, abychom zjistili úroveň dosaženého vzdělání respondentů. V tomto bloku jsme rovněž hledali odpověď na otázku jestli respondenti 29

ovládají cizí jazyk na úrovni komunikace s rodilým mluvčím v zahraničí. Přítomnost jazykové bariéry může/nemusí předurčit respondenta k nižší intenzitě vnímání v souvislosti s poznáním nových kulturních jevů. Tyto dvě otázky se později ukázaly jako jedny z klíčových ukazatelů při vstřebávání cestovateských zážitků. Graf 3: Úroveň dosaženého vzdělání ZŠ 0% 23%

SŠ s výučním listem

8%

2%

SŠ s maturitou 67% VOŠ VŠ

Graf 4:

Znalost cizího jazyka na úrovni komunikace s rodilým mluvčím 10%

Ano 90%

Ne

V následující části bylo zjištěno, jakým způsobem se lidé zajímají před výjezdem do zahraničí o reálie destinace, do které cestují. Hlavním úkolem otázky 5 (Který z informačních zdrojů o zahraniční destinaci využíváte nejvíce?) bylo zjistit, jestli se lidé zajímají o danou destinaci před odjezdem nebo jestli nové poznání berou jako sekundární jev uskutečněné cesty, s tím, že se nechají informovat až během pobytu. Průzkum ukázal, že velká většina dotazovaných se zajímá o destinaci, do které míří a k získání informací využívá z velké míry internetové zdroje. Pouze 15% respondentů ke své přípravě před cestou používá jako zdroj informací tištěné publikace jako např. cestovatelské příručky nebo časopisy. Dotazovaní uvedli, že výhodu těchto publikací spatřují v uceleném obrazu o dané destinaci z různých oblastí. Z výsledku 30

šetření je však patrné, že klasický cestovní průvodce do kapsy je přežitkem z dob minulých. Je otázkou jaké informace o místě pobytu v zahraničí velká část respondentů za pomoci internetu hledá, jestli jsou jejich požadavky na zdroj pouze kusé (místo hotelu, restaurace) nebo komplexní (historie, kultura, příroda, tradice). Kritéria pro výběr turistické destinace mohou úzce souviset s povědomím o destinaci. Hledali jsme spojitost mezi „kulturním člověkem“ (definice viz kapitola 1.1) a jeho potřebou získání informací o navštívené kultuře předem, aby mohl svoje chování přizpůsobit tamním zvyklostem, tradicím a kulturním projevům.

Graf 5:

Informační zdroje o destinaci

1%

7% 15%

Literatura, časopisy Internet, TV

77%

Jiné (přednášky,…) Žádný

2.2.2 Vývoj ČR z pohledu výjezdového cestovního ruchu V tomto bloku otázek jsme se zaměřili na výběr destinace, četnost a délku pobytu cestovatele v zahraničí. Po roce 1989 se naskytla velká možnost svobodného cestování do kterékoliv destinace bez ohledu na kontinent a většina lidí této možnosti využila, tedy skutečně cestovala, pokud jim to dovolily materiální podmínky a finanční prostředky. Souhrn materiálních, sociálních, kulturních a životních podmínek, respektive jejich změna vyvolávala potřebu řešit mnoho oblastí, mezi které patřily i takové problémy, jakými jsou otázky vzájemného vztahu volného času a cestovního ruchu. V otázce 6 (Jak dlouhý byl Váš nejdelší zahraniční pobyt?) se měli respondenti vyjádřit k tomu, jaká byla časově nejdelší zahraniční cesta kterou absolovovali, což nám později pomohlo k interpretaci provázanosti faktoru délky pobytu v zahraničí společně s faktorem hloubky percepce nabytých kulturních zážitků.

31

Graf 6:

6%

Délka zahraničního pobytu

5%

< 2 týdny

9%

1 měsíc

8% 72%

3 měsíce 6 měsíců > 6 měsíců

Na základě získaných údajů můžeme konstatovat, že pouze 9% dotázaných respondentů má zkušenost s vycestováním do zahraničí na delší dobu než 6 měsíců. Tato kategorie bohužel nebyla rozdělena např. do kategorie vzdělávací pobyt nebo pracovní pobyt, což by nám mohlo ukazát na provázanost s motivem vzdělání. Bereme-li v úvahu, že hodnocení osobního motivu vzdělání v cestování dopadlo nejhůře (Otázka 11), můžeme do budoucna uvažovat, jak tento jev napravit (viz návrhová část práce).

2.2.3 Vliv etické výchovy a společnosti na hodnotovou orientaci Téma mezilidských vztahů se dotýká každého z nás při řešení každodenních situací v osobním životě. Formování morálního základu člověka začíná v každé rodině výchovou, poskytnutým vzděláním, příslušností jedince ke komunitě, partnerstvím a mnoha dalšími vlivy. Vizí etické výchovy je morálně vyzrálý člověk, který se vyznačuje komunikativností, kreativitou, zdravým sebevědomím a pozitivním hodnocením jiných, žijícím v prosociálním společenství. Na způsob chování a vytváření etických hodnot působí podněty z různých prostředí a řada činitelů jak v hmotném, tak společenském prostředí. Velká většina výzkumů, v nichž jsou nějakým způsobem zkoumány hodnoty, nevychází z ucelené koncepce pojetí hodnot. Je tomu především proto, že téma hodnot je složité a mnohovrstnaté. Navíc podléhá řadě časových a místních vlivů. V této části uvedeme několik příkladů. Přímá souvislost morálky a hodnot je v sociologické literatuře častá a v mnoha směrech velmi důležitá. J. Němec ve své publikaci (1993, s. 67) například uvádí v následující tabulce J. Vavrouška (Tabulka 4) lidské hodnoty, jejichž zaostávání může vést k rozvinutí problémů, a naopak hodnoty, které, budou-li přijaty, mohou být pozitivním vkladem pro budoucí změnu životního stylu.

32

Ve spojení s výchovně-vzdělávacím procesem se zde nabízejí možnosti jak kultivovat vědomí vychovávaného jedince. Jde o rozvíjení a kultivaci mnohostranných poznávacích, hodnotících a praktických vztahů člověka ke světu. Tabulka 4: Lidské hodnoty slučitelné s trvale udržitelným způsobem života  kvalitativní rozvoj zaměřený především na duchovní a intelektuální život a rozvíjení schopnosti člověka, důraz na kvalitu života;  sebevědomí každého jednotlivce založené na možnosti svobodného rozhodování, spojené s vědomím sounáležitosti každého člověka s kolektivem i lidskou společností jako celkem, důraz na solidaritu a altruismus;  rozvoj lidských práv a svobod při podstatném vědomí spoluzodpovědnosti za vývoj lidské společnosti;  vědomí sounáležitosti, úcta k životu ve všech jeho formách;  vědomí negativních důsledků činnosti člověka;  vzájemná tolerance, snaha o vcítění, řešení problémů jednáním;  vědomí dlouhodobých důsledků lidských činností, odpovědnost vůči budoucím generacím. (Zdroj: J.Němec, 1993, s. 67)

V souvisloti s etickým vnímáním cestovních zážitků nás zajímá Inglehartova hypotéza socializace, která vychází z důležitosti naučeného při tvorbě hodnot, především v období adolescence. Tato hypotéza se prolíná s naší hypotézou o kvalitě a intenzitě prožitku z cestování, které je ovlivněno mírou etického vnímání a kognitivního poznání, kterému se každému z nás dostává již v primárním výchovném prostředí. „Zkušenost s převahou materialistických či postmaterialistických hodnot v období adolescence je podle Ingleharta stěžejní pro vytvoření hodnotových struktur dospívajících. Tento základ hodnotových struktur pak mají jednotlivci tendenci uchovat si po celý jejich život“ (Prudký, 2009, s. 78) a je pilířem každého „kulturního člověka“.

33

Na základě výše uvedených poznatků byl vypracován přehled (Tabulka 5) vlivu primárního a sekundárního prostředí na hodnotovou orientaci člověka a významu seznámení s etickou výchovou. Tabulka 5: Vliv primárního a sekundárního prostředí na hodnotovou orientaci člověka 1. Člověk jako součást kultury ↓

2. Kultura, kulturní identita, národní kultura ↓

3. Vliv primárního prostředí (rodina, škola) na vnímání hodnotového paradigmatu, etická výchova ↓ ↓

4. Ovlivnění hodnotové orientace, hierarchie hodnot ↓

5. Motivace, motivační faktory „kulturního člověka“, potřeba cestovat k sebevzdělání a kultivaci sociálního rozvoje, potřeba pomáhat apod. ↓

6. Vliv sekundárního prostředí (pracovní prostředí, sociální skupiny, místo pobytu – výjezdový cestovní ruch) ↓

7. Motivace naplnění potřeb vyššího řádu = kultivace člověka, dochází ke zdokonalování jedince (Zdroj: Vlastní)

V souvislosti s uvedenými vztahy mezi etickou výchovou, kultivací člověka a cestováním (Tabulka 6) byla respondentům položena otázka číslo 7 (Zajímáte se vědomě o odlišnosti jiného kulturního prostředí během cestování?). Tato otázka měla za úkol zjistit vědomou percepci jiných hodnot. Výsledek zjištění nebyl překvapivý, většina respondentů se v průběhu života pravděpodobně setkala s různými výklady etické výchovy a jejími vlivy. Výstup z odpovědí na otázku číslo 7 a procento respondentů, kteří vnímají hodnotový okolní svět jako „hledání smyslu života“ potažmo životních hodnot (Otázka 10) už překvapivý byl. Porovnámeli tyto dvě hodnoty, můžeme konstatovat, že pravděpodobně žijeme ve společnosti, která má předpoklad k tomu, aby se mohla nazývat vyspělou a kultivovanou. Při pohledu na realitu 34

běžného života je otázkou, jestli se v odpovědích respondentů pouze neodráží přání toho, jací by chtěli být. Vrátíme-li se k našemu předpokladu, že míra etického vnímání ovlivňuje filozofii každého z nás, byla by naše společnost z 80% zaplněna eticky smýšlejícími jedinci, kteří vědí, co je to kultura chování. Je na každém z nás, abychom do této rovnice vsadili rovnítko či nikoliv. Graf 7:

Etické vnímání

6% 2%

12%

Ano (5) 22%

Spíše ano (4) Někdy (3)

58%

Spíše ne (2) Vůbec (1)

Tabulka 6: Vztah etické výchovy a motivace k cestování

ETICKÁ VÝCHOVA

→

↓ Komplexní prosociálnost

←

Potřeba (motivace) vyššího řádu, potřeba seberealizace, potřeba uznání a ocenění, společenské potřeby (Maslowova pyramida potřeb a hodnot)

→

Potřeba dodržení etických principů, aplikace poznatků do praktického života

←

CESTOVNÍ RUCH

↓ Činitel formující a kultivující osobnost

(Zdroj: Vlastní)

Kultura se v podstatě může měnit pouze dvěma způsoby: buď změna pramení z kultury samé nebo příchází z vnějšího prostředí. V tomto případě je zapříčiněna transformací prostředí nebo kontaktem s jinou kulturou. V obou případech je nutné, aby cestovatel inovaci přijal. Přichází-li nový element z cizí kultury, je třeba dát tomuto prvku význam, přičemž hodnotový systém přijímací kultury funguje v procesu výběru jako filtr. Otázka 8 (Které kultury jste poznal/a během cestování?) tedy byla zaměřena na osobní zkušenost a informovanost o jiných kulturách. Možnost výběru byla omezena na nejznámější cizí kultury, se kterými mohli respondenti 35

během svých zahraničních cest přijít do styku. Fokus byl záměrně směřován na poznání stěžejních hodnot jednotlivých kultur. Mohlo by se zdát, že otázka na seznámení s konkrétní kulturou není relevantní a že vhodnějším dotazem by bylo seznámení s danou zemí. Formulace slov v této otázce však byla záměrná, s cílem zjistit informovanost respondentů o hodnotách a pilířích, které uznávají a uctívají jiná kulturní společenství. Výčet daných kultur by samozřejmě mohl být obsáhlejší, ale pro potvrzení našeho základního předpokladu je v následující formě dostačující. Respondenti měli možnost vyjádření v případě poznání jiné kultury formou vyplnění otázky otevřené s volnou možností odpovědi. Této příležitosti využilo pouze 4% respondentů. Do otázky byly zakomponovány nejvýraznější rysy daných kultur v následujícím schématu: Evropská kultura:

multikulturní prostředí, lidství, svoboda, rozvoj vědy a techniky;

Ruská kultura:

patriotismus, pravoslaví, svébytnost, konzervatismus;

Americká kultura:

individualismus, víra v dobro člověka, materialismus, orientace na změnu a pokrok, optimismus, sociální pružnost;

Islámská kultura:

vyznání víry, přesné dodržování pravidel náboženství, trpělivost, skromnost;

Indická kultura:

budhismus, hinduismus, kastovní předpisy, posvátná úcta ke zvířeti;

Čínská kulutra:

kolektivismus, duchovní sounáležitost s vlastí předků, náboženské zázemí, vzájemná rodinná soudružnost, pilné studium, zdvořilost, uzavřenost.

Graf 8: Seznámení s primárními znaky kultur Evropská kultura

4% 2% 2% 10%

4% 13%

Ruská kultura 46%

Americká kultura Islámská kultura

20%

Indická kultura Čínská kultura Jiná kultura Nevím

36

Z grafu 8 vyplývá, že čeští cestovatelé jsou seznámeni v průměru se dvěmi světovými kulturami. Výsledek 46% znalosti evropské kultury (jiné než české) není překvapivý. Velký podíl si ukrojila i znalost ruské kultury, kterou označili jako známou nejvíce respondenti věkové kategorie 51 let a výše. Hodnota koeficientu 2,0 ukazuje na průměrnou až podprůměrnou znalost jiných kultur na jednodnoho dotázaného. V otázce 9 (Jaké prvky jiných kultur považujete za ukotvené v české společnosti?) měli respondenti na výběr ze 12 uzavřených otázek s možností škálového hodnocení na stupnici od 1 (nejméně) do 5 (nejvíce). Důležitost jednotlivých faktorů byla získána průměrem hodnot všech odpovědí respondentů z české národní kultury. Za nejvýznamnější elementy, které respondenti vnímají jako ukotvené v české kultuře jsou považovány hodnoty dosahující nejvyššího koeficientu v následujícím grafickém vyjádření. Hodnoty s nejnižším koeficientem ukotvení se ukázaly být hodnoty: optimismus, vztah k jiným etnikům, vztah k nábožensví. Osobně považuji právě tyto hodnoty za jedny z nejdůležitějších z pohledu sociokulturního cítění. Je pochopitelné, že vlivem historických událostí byl v české společnosti vztah k náboženství tabuizován a bude trvat několik generací k možné nápravě. Stejně tak, vzhledem k uzavřeným hranicím, neproudily do České republiky davy přistěhovalců, takže nemůžeme ani nemáme pozitivní či negativní vlastní zkušenost se sousedy přistěhovalci. Je tedy s podivem, že přes nepřítomnost této zkušenosti, dokáží mít čestí občané jasný negativní přístup k této hodnotě, což se například ukazuje na současně aktuální problematice přijímání jiných etnik. Můžeme si tedy položit otázku stojí-li za tímto postojem nedostatečná míra optimismu, vlastní nezkušenosti nebo strach z neznámého.

Graf 9: Prvky jiných kultur ukotvené v české společnosti Sociální pružnost (mobilita) Optimismus Orientace na změnu a pokrok Zdvořilost Vzájemná rodinná soudružnost Materialismus Individualismus Ochota pomáhat druhým v nouzi Vztah k jiným etnikům Kvalita a možnosti vzdělání Vztah k sociálně slabým skupinám Vztah k náboženství 0

1

2

37

3

4

5

6

2.2.4 Hodnotové typy cestovatele Pro potřeby našeho průzkumu bylo zvoleno jedno z nejznámějších rozdělení hodnotových typů a jejich podob ve společnosti. „Podle Eduarda Sprangera, autora následující klasifikace hodnotových typů, nelze skutky člověka vysvětlit pouhým naplněním biologických potřeb a záměrů, ale tím, že jsou také uskutečněním vyšších cílů a hodnot. Za předpokladu, že existuje koherentní systém hodnot a že každý člověk konzistentně sleduje jednu ze šestice hodnot. Tuto šestici hodot tvoří pravda, krása, užitek (zisk), láska k lidem, moc a moudrost (víra). Každá z nich představuje jeden z typů poznání světa, které se vyvozují z převahy jedné ze šestice stěžejních hodnot. Konkrétní podoby těchto typů pak jsou: - teoretický člověk: poznání pravdy, zákonitostí, podstaty světa a vztahů mezi lidmi je pro něj určující hodnotou. Jde u něj vždy o to, porozumět tomu, co, jak a proč se děje; - estetický člověk: hledá ve světě zážitek, estetický dojem nebo příležitost k sebevyjádření. Pro něj je svět místem forem, zvuků, barev, rytmů. Když je harmonický, prožívá libost, když disharmonický, strádá; - ekonomický člověk: hledá ve světě užitek a zisk. Je to egocentrik, rozhoduje u něj vlastní blaho, hodnotu má jen to, co je prospěšné jemu samému, rodině, skupině; - sociální člověk: stěžejní hodnota je hledání sebe v druhém, tedy láska k lidem. Usiluje o lásku k lidstvu. Je rozporný: na jedné straně patriarchální, na druhé straně lidsky vstřícný; - mocenský typ člověka: jeho stěžejní hodnotou je moc ve smyslu podřízení se vyšším principům. Jde o uplatnění moci vyšších zásad a ztotožnění se s nimi. Mocí se rozumí moc administrativní, ale výsledek činnosti, která determinuje jednání a motivy druhých lidí; - náboženský člověk: rozhodující je hledání smyslu života. Náboženskost je spíš implicitní, nemusí být vázána na respektování doktríny.“ (Prudký, 2009, s. 28)

38

Vymezení hodnotových typů je pro sociologické zkoumání hodnot důležité zvláště tehdy, když jsou pro nositele hodnotových typů nalézány příznačné sociální charakteristiky. Otázka hodnotového typu člověka nebyla do dotazníku zařazena náhodně. Respondenti vybírali jednu z šesti možných odpovědí, které byly předloženy v zredukované formě. Cílem bylo předložit jasné a zřetelné možnosti, které by nebyly zavádějící. Analýza odpovědí na otázku 10 (Vyberte jednu z hodnotových preferencí, která je Vám nejbližší) ukázala, který hodnotový typ cestovatele je nejvíce spojený s etickým přepodkladem vnímání světa. Výsledek je procentuálně znázorněn v následujcím grafu. Graf 10: Hodnotový typ Teoretický typ: hledání pravdy 6%

Estetický typ: hledání krásy

13%

34%

Ekonomický člověk: hledání užitku a zisku 17%

14%

Sociální člověk: hledání lásky k lidem

16%

Mocenský typ: hledání moci a moudrosti Náboženský typ: hledání smyslu života

S tématy jako jsou kultura, etika, turismus došlo ke zkoumání hodnot téměř automaticky, přestože nejsou hlavním předmětem průzkumu. Velká většina výzkumů, v nichž jsou zkoumány hodnoty, nevychází z ucelené koncepce pojetí hodnot. Je tomu tak proto, že téma hodnot je složité a mnohovrstvé. Hodnotou může být prakticky cokoliv, co je v dané kultuře či skupině považováno za důležité nebo významné. Zkoumání hodnotových systémů v rámci cestování by nesporně bylo dalším zajímavým materiálem pro podrobnější analýzu. Z výsledku našeho šetření vyplývá, že je naše společnost stejnoměrně rozdělena do 6 základních skupin hodnotových typů. Pozitivní výsledek kategorie hledání smyslu života (34% ) je v kontextu s tématem etického chování velmi optimistický.

39

2.2.5 Kulturní a mezinárodní cesty jako forma obohacení života (motivace k cestování) Vlastní zkušenosti získává každý cestovatel po celý život. Jsou vlastně dlouhým řetězcem situací, které prožívá. Některé z prožitých situací mají pozitivní charakter, jiné ten negativní. Oba dva se však výrazně zapisují do vědomí i podvědomí člověka a často ovlivňují velmi podstatně jeho směr myšlení. Prožijeme-li něco, co se hluboko zapíše do našeho života, daný prožitek nás silně poznamená. Příčin toho, proč zrovna nás oslovila konkrétní situace, může být sice více, ale jedna z nich je nejdůležitější – jako cestovatelé jsme otevřeni a připraveni přijímat. Ať už je naše cestovatelská zkušenost pozitivní nebo negativní, u kulturního jedince vede nebo má za následek nové utřídění životních hodnot a jisté obohacení jeho chápání problémů samotné podstaty bytí. Mnoho lidí, kteří cestují změní pod vlivem svého zážitku z cestování své dosavadní postoje ke světu i k sobě samým. Přehodnocení dosavadního života, konfrontace dosavadních hodnotových žebříčků s novou zkušeností, silný emocionální prožitek s lidmi jiných kultur, znamenají pro člověka velmi často výraznou změnu v myšlení a v důsledku i v jednání jedince, který podobnou situací zůstává trvale poznamenán. Právě tento typ situací, závisejících na citlivosti vnímání a osobnosti člověka, který je prožívá, potvrzuje nutnost etického přístupu k člověku a tedy i k jeho výchově. Cestovatelé mohou být inspirováni různými sociálními, kulturními a biologickými potřebami v závislosti na individuální vyzrálosti a potřebě naplnění. Rozsah motivů, které přivádějí návěštěvníky do různých koutů světa je nevyčerpatelný. My se však zabývali etikou, jako motivačním faktorem cestovního ruchu. Tedy problematikou morálky, mravních hodnot, názorů, jako kulturních projevů, které korespondují nebo nekorespondují s materiální či duchovní kulturou cestovatele. Ze čtyř základních dimenzí vnímání proč je výjezdový cestovní ruch důležitý (ekonomická, prostorová, environmentální, sociální) bereme z pohledu významu jiných kultur pro cestovatele na zřetel motiv sociální, který plní několik důležitých funkcí a významů: - podílí se na všestranném rozvoji osobnosti, - stylu – přenos zvyků jiných zemí, - nástroj vzdělání a kulturní výchovy člověka, - vzájemné poznání a porozumění, - jazykové znalosti. 40

Široký rozsah motivů k cestování zahrnuje moho důvodů, proč lidé cestují. Stručně řečeno, turisté cestují z důvodů, které zahrnují duchovní uspokojení, společenské postavení, únik ze všedního života a v neposlední řadě kulturní obohacení. Na základě empirických údajů a osobního dotazování byl volný čas trávený provozováním výjezdového cestovního ruchu analyzován jako realizace kulturních, intelektuálních, společenských, zájmových a pohybových v kontextu s konkrétní motivací cestovatele. V následujícím hodnocení jsme identifikovali nejvýznamnější kulturní motivační faktory pro respondenty z české národní kultury. Ti měli v otázce číslo 11 (Vyberte motivační faktor, který sehrává rozhodující úlohu při výběru formy cestovního ruchu) označit jeden z šesti faktorů motivace, který považují za osobní a klíčový při rozhodování před cestou. Graf 11: Osobní motivace cestovatele Touha se vzdělávat

6

Zájem o sport

14

Radost z objevování nového

28

Rozvoj svých psychických nebo fyzických schopností

7

Únik před stresem, forma relaxu, odpočinku

47

Poznání světonázoru

7

Jiné

0 0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

50

Respondenti se velmi dobře shodli při určení nejvýznamnějšího motivačního faktoru pro provozování volného času. Jako jednoznačně nejdůležitější byl motiv odpočinku, relaxu a úniku před stresem. Zajímavým zjištěním bylo, že naopak nejméně využívaným motivem je motiv touhy se vzdělávat. Zde pouze 6 dotázaných uvedlo, že by bylo ochotno podniknout zahraniční cestu za účelem vzdělání (studijní pobyt, pracovní stáž aj.). V našem pojetí problematiky kulturního obohacení člověka mezinárodními cestami hovoříme o uplatnění všelidských hodnot a nejvíce o rozvoji mnohostranných vztahů člověka ke světu. Prolíná se zde odpovědnost, kritické myšlení, ovlivnění racionální, citové i volní stránky osobnosti a sebereflexi. Je hodnocena morálka, mravní hodnoty, názory, jakožto kulturní projevy, které korespondují nebo nekorespondují s materiální a duchovní kulturou cestovatele. Položením otázky 12 (Jaký pocit je pro Vás důležitý po pobytu v zahraničí?) byla snaha zacílit na problematiku naplnění motivace a osobního obohacení při cestování. Respondenti hodnotili důležitost jednotlivých faktorů na škále 0 - 5, kde 5 znamenalo „má stoprocentní pozitivní vliv na mé obohacení života“ a 0 „nemá žádný vliv na mé obohacení života“. 41

Graf 12:

Forma obohacení života kulturními statky

Příležitost k získávání a sdělování zážitků Příležitost zažít něco nepředvídatelného, neobyčejného Příležitost ke zvládání fyzických a prožitkových výzev Příležitost konfrontace sebe sama s jinou kulturou Naplnění touhy po dobrodružství Naplnění potřeby poznávat Příležitost vyzkoušet si nové role Náplnění představ, snění, fantazie Naplnění potřeby změny 0

0,5

1

1,5

2

2,5

3

3,5

4

Důležitost jednotlivých faktorů byla získána průměrem hodnot všech odpovědí respondentů. Za nejvýznamnější motiv k obohacení života cestováním respondenti považují příležitost zažít něco nepředvídatelného a neobyčejného nebo naplnění potřeby poznávat a touhy po dobrodružství. Z výsledku šetření vyplývá, že respondenti označili většinu vyjmenovaných percepcí za obohacující.

2.2.6 Význam měkkého a tvrdého CR V této kapitole byla pozornost zaměřena na analýzu cestovního ruchu jako prostoru realizace volnočasových aktivit. Jak již bylo zmíněno v předešlých kapitolách, přínos cestování spočívá v tom, že volný čas a jeho využívání v cestovním ruchu je přínosný pro člověka poznáním kultur a tradic jiných národů, kumulací vzpomínek, ale i praktického využití poznatků. Mnohé kulturní statky nejsou hmotné, ale duchovní, např. jazyk, zvyky, tradice a je jasné, že poškození anebo zničení duchovních kulturních statků prostřednictvím cestovního ruchu probíhá nenápadně a pomalu. Následky narušení mohou být pro dané společenství nenahraditelné. V tomto okamžiku můžeme vnímat důležitost etického vzdělání jedince, který cestuje. Takový člověk dokáže zvolit například správný způsob komunikace, respekt k cizím hodnotám, názorům a přesvědčení jiných kultur. Životní filozofie cestovatelů, kteří uznávají etické mantinely má dopad na vnímání negativních efektů cestovního ruchu na společnost a snaží se jim předcházet či částečně minimalizovat. 42

4,5

Cestování a poznávání hmotných i nehmotných kultur ve volném čase představuje důležitou podmínku pro plnohodnotný rozvoj individua. Právě oblast trávení volného času lze považovat za kritérium životní úrovně, chceme-li kultury člověka. V souvislosti s touto problematikou byla respondentům položena otázka 13 (Které formě cestovního ruchu dáváte přednost?) zaměřená na kvalitativní rozměr cestování (nemateriální pojetí). Vnímáme-li cestování z hlediska, které pro nás bude mít přínos, můžeme zaměřit naši pozornost směrem k etické hodnotě: nebudu druhým dělat to, co se nelíbí mě. Jinými slovy to, jakým způsobem budeme cestovat, jak se při tom budeme chovat, může ovlivnit nejen nás samotné, ale také například životní prostředí navštívené destinace nebo domorodé obyvatelstvo, které je ať chtěně nebo nechtěně součástí turistických atrakcí. Respondenti měli na výběr ze dvou možností trávení volného času cestováním. Měli označit, kterou z variant cestovního ruchu upřednostňují. Graf 13: Účastníci tvrdého/měkkého CR

40% 60%

Měkký cestovní ruch Tvrdý cestovní ruch

Z průzkumu vyplývá, že mírná většina repondentů upřednostňuje měkký turistický ruch. Tento výsledek šetření si můžeme zdůvodnit faktem, že se Češi v nemalé míře účastní dovolenkových zájezdů k moři do destinací (individuální cestovní ruch), které jsou tradičními místy pro trávení volného času. Je jenom na nás, jestli se modrá plocha koláče nebude v budoucnu díky neetickému chování českého cestovatele zmenšovat. Podíváme-li se na celkový globální obraz současného turismu, museli bychom procenturální vyjádření účastníků měkkého a tvrdého turismu otočit. U tohoto bodu musíme podotknout, že všechny cestující národnosti ve světě jsou poměrně snadno rozpoznatelné podle toho, jak se chovají během zájezdů, konferencí, pobytů atd. Nemusíme ani nahlížet do jejich cestovních dokladů, abychom zjistili odkud přijeli.

43

2.2.7 Sociokulturní percepce zážitků z cestování - dopady na jednotlivce Bereme-li kulturní cestovní ruch jako formu obohacení života, nesmíme opomenout říci, že nejefektivnější formou poznání jiných kultur je infiltrace jedince, v našem případě cestovatele, do daného prostředí. Příhodná situace nastává, pokud turista může vycestovat na delší dobu a může v navštívené zemi na omezenou dobu bydlet, studovat či pracovat. V případě těchto delších výjezdů se jedná o nezaplatitelné zkušenosti, se kterými se jedinci vracejí zpátky do své země. Jedná se zejména o zážitek z tzv. kulturního šoku, kdy se lidé setkávají s novým prostředím, potkávají spoustu nových lidí a učí se nové cesty života. Tato forma cestování rovněž zahrnuje šok z odloučení od důležitých lidí v našem životě, od rodiny, přátel, kolegů, učitelů, tedy lidí, na které se v běžném životě můžeme spolehnout. Proces kulturního šoku bychom mohli rozdělit do pěti stádií (stádium líbánek, stádium strádání, stádium včlenění, stádium samostatnosti, stádium nezávislosti). „V cestovním ruchu může kulturní šok pocítit návštěvník velmi často. Projevení kulturního šoku souvisí s dostatečnou přípravou na cestu a předchozími zkušenostmi.“ (Zelenka, Pásková, 2012, s. 296) Zde přichází na řadu opět „eticky vzdělaný člověk“. Na rozdíl od minulé kapitoly, kdy jsme se věnovali možným sociokulturním dopadům cestování na společnost, se v této části se budeme zabývat otázkami dopadu cestování na jednotlivce. Otázky byly respondentům položeny ve vzájemné provázanosti s cílem potvrdit/vyvrátit hypotézy k tématu. Z tohoto důvodu provedeme hodnocení odpovědí na otázky 14 a 15 dohromady a komplexně. Otázka číslo 14 (Domníváte se, že jste někdy změnili na základě zkušeností a zážitků ze zahraničí Váš pohled na některé společenské problémy v České republice?) poukázala na uvědomělou percepci hodnot a vědomostí získaných během cestování. Téměř 71% repondentů více či méně odpovědlo kladně, což znamená, že jejich chování bylo někdy ovlivněno zážitkem ze zahraniční cesty. Jak bylo uvedeno v úvodu, s některými respondenty byla vedena debata k tématu. Právě u této otázky byla nejčastější z odpovědí motivace k učení cizího jazyka, motivace k novým kulinářským zářitkům nebo návštěva dalších zahraničních destinací. Pouze malý zlomek respondentů odpověděl, že si všímá i hodnot společnosti nebo pravidel chování. Tento výsledek šetření se současně odráží i v odpovědích na otázku číslo 15 (Jakých hmotných a nehmotných prvků kultury si během zahraniční cesty všímáte?), kde si nejvíce dotazovaných všímá základních a klasických prvků kultury. Za nehmotnou složku kultury je to jazyk dané země, za hmotnou složku kultury je to architektura. Tento výsledek hodnocení můžeme přikládat tomu, že průměrná doba strávená 44

v destinaci nepřevýší 2 týdny. To poukazuje na potvrzení hypotézy, že s délkou pobytu v zahraničí exponenciálně vzrůstá percepce hodnot. Dotazovaní, kteří strávili delší dobu za hranicemi naší země (Graf 6), měli tendenci zaškrtnout možnost, která se týkala „klima“ ve společnosti. Graf 14: Percepce hodnot a zkušeností z cestování

15%

14% 17%

Ano (5) Spíše ano (4)

28% 26%

Někdy (3) Spíše ne (2) Vůbec (1)

Graf 15: Hmotné a nehmotné prvky kultury

Geografie země

69 37 33

Hodnoty společnosti

54 Jazyk

99 76

Klima

62 102

Jiné

6

Graf 16: Pomoc od rezidentů

Ochota pomoci.

30% 63% 6%

Neochota pomoci. Nezažil/a.

45

Doplňující otázkou byla otázka číslo 16 (Zažil/a jste v zahraničí zažil/a situaci, kdy jste potřeboval/a pomoc od tamních rezidentů a jak Vám bylo v této situaci vyhověno?), která měla pouze informativní charakter. Smyslem položení této otázky bylo zjistit, kolik respondentů mělo pozitivní zkušenost s pomocí v zahraničí a do jaké míry tato zkušenost může ovlivnit českého občana při rozhodování v situaci, kdy má pomoci druhému on sám. Téměr 63% respondentů mělo dobrou zkušenost s ochotou pomoci. Je tedy otázkou a velkou neznámou, jsme-li připraveni jako eticky vzdělaný národ využít této pozitivní zkušenosti a oplácet dobro dobrem. Jinými slovy, jestli jsme připraveni v cestovním ruchu využít tzv. Zlaté pravidlo etiky: „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ (Sokol, 2010, s. 101)

46

3

NÁVRHOVÁ ČÁST

3.1 Návrh kulturní edukace výjezdového cestovního ruchu V bakalářské práci byly shrnuty výsledky provedených šetření, která potvrzují, že eticky vzdělaný cestovatel bere cestování jako možnou formu kognitivního motivačního tréninku a jeho prožitky z nových cestovatelských zážitků jsou obohacující. Jak vyplývá z výše uvedených analýz, zejména lidé s vyšším vzděláním upřednostňují aktivity posilující kvalitu života a kulturní kapitál. Více preferují motivaci kulturní nad motivací pouhé rekreace. Ukázalo se, že pro lidi se středním a nižším vzděláním je nejméně výrazným faktorem ovlivňujícím realizaci kulturního výjezdového cestovního ruchu faktor vzdělání. Rezervy v této oblasti naznačují, že by naše společnost měla posílit své vědomí o jiných kulturách a více se zajímat o kulturní cestovní ruch s motivem edukace. Je mnoho aspektů, které by se daly v problematice etika, kultura a cestování vylepšit. Jak už bylo v práci řečeno, základem pro dobrý vývoj jedince je kvalitní primární výchova v rodině a ve škole, kde se formuje základ člověka. K pojmu výchovy vždy patří určitá idea cíle, představa ideálního stavu, ke kterému má výchova směřovat. Je všeobecně známé, že zvyšování vzdělanostní úrovně v oboru etiky v populaci s sebou přináší vzrůst prosociálního chování ve společnosti. V souvislosti s uvedenými vztahy mezi etickou výchovou, kultivací člověka, cestováním a našimi hypotézami docházíme k předložení praktického návrhu, který by v případě aplikace pomohl všem zúčastněným stranám. Výsledky průzkumu ukázaly na jasné pojmy (nedostatky), které budou klíčové v realizaci následujícího návrhu: 1) podpora těch, kteří jsou ještě ovlivnitelní primární výchovou, 2) zvýšení počtu dlohodobých pobytů v zahraničí, 3) podpora realizace kulturních edukativních programů.

Chceme-li něco změnit a vychovat nastupující generaci, která pochopí pluralitu hodnot a světového názoru, je zapotřebí ukázat zejména mladým lidem cestu k otevřeným dveřím do světa. Máme-li vychovávat naše adolescenty k proevropanství a ke světonázoru, je nasnadě nezůstat pouze u teoretické přípravy, ale přejít i k praktickým krokům. Myšlenka konfrontace hodnot s hodnotovými ideály jiných kultur v rámci dlouhodobých pobytů v zahraničí pro studenty středních škol se zde přímo nabízí. V České republice se touto problematikou zabývá Národní agentura pro evropské vzdělávací programy (NAEP), prostřednictvím které se mohou 47

žáci středních a odborných škol zapojit do edukativních programů v zahraničí. V současnosti je nabízen nový vzdělávací program Evropské unie na období 2014–2020, který podporuje spolupráci a mobilitu ve všech sférách vzdělávání, v odborné přípravě a v oblasti sportu a mládeže. Pro žáky SŠ jde konkrétně o program Comenius, v rámci kterého se mohou zájemci přihlásit do programu Individuální mobility žáků. Cílem této aktivity je umožnit žákům poznat studium a život v jiné evropské zemi, rozvinout u nich porozumění pro rozmanitost kultur a jazyků a osvojit si kompetence pro jejich osobní rozvoj. Jistou nevýhodou tohoto programu je nutnost zapojení celé školy do výměnného programu a navázání kontaktu s partnerskou školou v zahraničí. Z toho vyplývá, že individuální žádost jednotlivce o studium podporované dotací EU není možná. Student školy, která není ochotna podstoupit náročnou administrativu spjatou se zapojením do projektu je díky tomu v podstatné nevýhodě. Má-li kulturní cestovní ruch s motivem edukace oslovit většinu studentů středních škol, měly by být představeny možnosti k jeho uskutečnění všem žákům, nehledě na fakt, jestli je vedení dané školy k aktivitě vzdělávání v zahraničí vstřícné či nikoli. V této části práce je předložen návrh, který vychází z nutnosti posílení vědomí a podpory realizace kulturních edukativních programů odborné a studentské veřejnosti. Studentské programy by měly být otevřeny pro všechny, kteří mají zájem vycestovat. Je zřejmé, že každá střední škola si nemůže dovolit svého vlastního školního konzultanta - garanta výjezdového programu, a proto by Krajské úřady, jako zřizovatelé škol, měly být v této problematice nápomocny. Smyslem našeho návrhu je zřízení jednoho kontaktního místa (regionální konzulát) v každém kraji ČR na krajském odboru školství a kultury, které by bylo prostředníkem mezi MŠMT, institucemi poskytující vzdělávací programy (NAEP, DZP), školami a individuálními studenty, kteří mají zájem a motivaci se vzdělávat v zahraničí. V současné době v ČR existuje program, který se zabývá otázkou komplexní pomoci před a po výjezdu studentů pouze v komerční sféře. Studenti i školy, kteří mají zájem vycestovat v rámci programu podporovaných EU, se potýkají s problémy, které jsou řešitelné. Následující návrh může být přínosný pro praktické vylepšení nastavených současných procesů a může přispět k žádoucímu zvýšení procenta takto vzdělaných jedinců a posílit váhu a smysl těchto programů: 1) Zřízení jednotného kontaktního místa na odboru školství a kultury v každém kraji, které by mělo v kompetenci: 

informovat SŠ školy o možnostech vzdělávání v zahraničí (programy podporované EU, programy s možností nadačního stipendia, komerční programy);



návštěva SŠ škol a besedy se studenty o motivaci k získání vzdělání v zahraničí; 48



pomoc při orientaci v nabízených studijních programech (dobrá komplexní orientace v edukativních možnostech, legislativě) školám i jednotlivcům;



vedení agendy studentů;



účast na celostátních monitorovacích seminářích, aktualizace informací;



poradenská služba v oblasti psychologické – příprava studentů na případné projevení kulturního šoku před pobytem a po pobytu;



podpora s administrativní složkou;



jazyková příprava žáků;



podpora po dobu zahraničního pobytu v případě potřeby;



podpora studentům s uznáním doby studia na zahraniční střední škole atd.

2) Počet pracovníků (regionálních konzultantů) v každém kraji, zaměstnanců krajského úřadu, by byl přímo úměrný počtu školních zařízení v dané oblasti. Výhody realizace projektu:  informovanost studentů, zapojení více studentů do vzdělávacích programů v zahraničí;  pomoc s vysokou administrativní zátěží školám i jednotlivcům;  individuální přístup;  služba informačního centra školní mobility osob a vzdělávání na jednom kontaktním místě, bližší dostupnost pro všechny.

Je-li úkolem kulturní edukace v propojení s etikou vytvářet u člověka a skupin lidí aktivní vědomí zodpovědnosti vůči sobě samým a svému okolí, je podpora provozování kulturního cestovního ruchu s motivací vzdělání dobrou volbou. Již několik týdnů či měsíců strávených v jiném kulturním prostředí v rámci zahraničního cestovního ruchu, by bylo velmi účinným prostředkem k tomu, aby mladí lidé pochopili důležitost jejich vlastní identity, k pochopení praktických věcí, které výuka v lavicích nemůže nabídnout. Organizace takového projektu by se mohla setkat s pozitivní odezvou v mnoha směrech.

49

Závěr Hovoříme-li o kulturní pluralitě současného světa je mnoho etických faktorů, které nás v rámci cestovního ruchu mohou ovlinit. Je na každém z nás, které z nich přijmeme za vlastní a budeme je následovat a podle kterých se budeme řídit. Lze konstatovat, že čím více posílíme vliv pozitivních vzorů prostřednictvím cestovatelských zážitků, tím větší rozhled získáme při vytváření pravdivé představy o sobě samém, k tvořivému řešení každodenních problémů, k formulaci svých názorů s využitím poznatků nabytých při cestování, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení základních enviromentálních a ekologických problémů a souvislosti moderního světa. K tomu, abychom si mohli vytvořit svůj vlastní světonázor a být schopni roztřídit myšlenky na ty dobré a špatné, musíme alespoň několikrát za život nabrat zkušenosti za hranicemi naší země. Bez absence vlastní zkušenosti s jinými sociokulturními uskupeními nemůže nikdo, dle mého názoru, najít cestu k pochopení „druhých světů“. Čím častěji podnikáme cesty do zahraničí, tím více se nám otevírají naše obzory. Čím delší dobu strávíme mimo svoji vlastní kulturu v cizí zemi, tím intenzivněji pak vnímáme vlastní kulturu po návratu domů. Z výsledku šetření v praktické části bakalářské práce jsme dostali odpovědi na otázku, jestli pětadvacetileté období volného cestování je postačující doba na to, abychom stačili vstřebat a žít podle pozitivních příkladů sociokulturního chování, které stálo za povšimnutí během našich zahraničních cest. Přínos práce nespočívá v konkrétním plánu matematických čísel, který by zlepšil naši budoucnost. Tato práce měla ve svém důsledku oprášit a podpořit myšlenku úcty, tolerance, solidarity, které v naší společnosti jistě jsou, ale na které někdy v běžném životě zapomínáme. Při přemýšlení o tom, jak podpořit klíčení a následnou péči výše zmíněných hodnot, byla myšlenka spojení etiky a cestovního ruchu při výběru tématu práce a hypotéz jasná. Prezentací výsledků dotazníkového šetření z českého prostředí se zaměřením na téma etika a cestovní ruch je ve strovnání se zahraničím a s jinými tématy oboru publikováno relativně málo. Přistoupili jsme proto k sestavení vlastního dotazníku, ve kterém nám respondenti odpověděli na konkrétních 16 otázek. Cílem práce bylo zjistit, v jaké míře dochází k určitému osobnostnímu rozvoji navracejících se českých turistů a je-li motivace kulturního obohacení skutečně chápána jako důležitá nebo okrajová. Je zajímavé, že účastník cestovního ruchu, který měl příležitost konfrontovat svůj více méně stabilní hodnotový svět s konkrétními kulturami, zvyky, náboženstvími, s rozmanitými lidmi jednotlivých ras, s lidmi, pro které jsou nejvyššími hodnotami například voda a dostatek potravin, se stává více vnímavým vůči 50

okolnímu světu. Díky takovému hlubokému prožitku a zkušenosti účastník cestovního ruchu přirozeně otevírá bránu k porozumění a toleranci v běžném každodenním životě. Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že cestovatelé, kteří měli zkušenost delšího pobytu v zahraničí, získávají mnoho cenných duševních prožitků a nehmotných suvenýrů, které bohužel nemohou nikomu darovat, ale mohou je předat tím, jak se budou chovat ve svém sociokulturním prostředí. Jistou nevýhodou je, že v naší zemi je pouze, dle našeho průzkumu, 9% lidí, kteří tuto zkušenost již zažili a mohou takto nabyté poznatky předávat dál. S jistým optimismem a za použití jednoduché matematiky můžeme konstatovat, že toto procento bude rok od roku stoupat. Bylo by nesporně zajímavé tuto tendenci sledovat i v budoucnu. Počítámeli s exponenciální vzrůstající tendencí zájmu o kulturní cestovní ruch tak jak ho vnímáme pro účely této práce, můžeme se těšit na rok 2050, kdy by mohla téměř polovina našich občanů změnit zaběhlé myšlenkové stereotypy vůči cizincům, jiným národnostem, kulturám či rasám. Je nemožné predikovat takto dopředu, je však jisté, že hodnoty, které byly v této práci skloňovány snad ve všech pádech, nikdy nezmizí, pakliže se o ně budeme zajímat a kultivovat je. Výsledná studie ukazuje na to, jak cestovatelská zkušenost ovlivňuje pohled občana České republiky na společnost a vlastní kulturu. Potvrzuje domněnku, že délka doby strávené v cizí zemi velmi ovlivňuje hloubku a intenzitu prožité zkušenosti a může člověka ovlivnit v myšlenkových pochodech na celý život. Poukazuje na to, že člověk, který má díky cestování rozšířené obzory disponuje určitým nadhledem a může svým chováním pomoci šířit pozitivní hodnoty a předcházet některým sociokulturním problémům ve vlastní zemi. Z našeho průzkumu rovněž vyplývá, že dvě třetiny českých občanů má dobrou zkušenost s ochotou pomoci při potížích během pobytu v zahraničí. Je tedy s podivem, že česká společnost (lidé, kterým někdy v nesnázích byla pomoc poskytnuta), má problém tuto pomoc předat dál těm, kteří o to žádají. Jak bylo zmíněno v návrhové části,

je důležité začít s podporou kulturního vzdělávání

v zahraničí již v období školního věku, kdy přejímáme nové podněty okolo nás zcela přirozeně a bez předsudků. Zkušenosti ze zahraničí jsou velmi důležité pro jedince i pro celou společnost, ve které žije. Jsou důležitým vodítkem ke zjištění, v jakých souvislostech přemýšlí lidé za našimi hranicemi. Počínaje při návratu domů, kdy dochází u studentů ke srovnávání navštíveného místa s domácím prostředím a nesporně dochází i k osobnostnímu rozvoji. Je zřejmé, že čím více světem otřelých jedinců, kteří dovedou vnímat kulturní odlišnosti různých světů, bude naše společnost mít, tím menší třecí plochy v chápání kulturních rozdílů a sociokulturním cítění budeme muset v budoucnosti řešit. Lidé musí poznat i jiné způsoby 51

života, než jen svůj vlastní, aby neznámé nepřipadalo odstrašující či dokonce špatné. Neznalost kulturních rozdílů často vyvolává vzájemné nepochopení. Neschopnost komunikace s jinými civilizacemi je potenciálním zdrojem konfliktů s nedozírnými následky pro lidstvo jako celek. Bude-li naše společnost vychovávat stále více takto vzdělaných a vnímajících jedinců máme velkou šanci, že generace našich dětí se bude cítit a chovat jako kultivovaní Evropané ve všech ohledech. V konečném shrnutí je nutno dodat, že je třeba hledat společné základy evropského myšlení a společná pravidla řešení společenských problémů. Tato představa může být realizována pouze v případě budou-li lidé seznámeni se svými „spolubydlícími na této planetě“, i tohoto můžeme docílit posílením kulturních motivů cestovatelů. Na základě prostudované literatury k tématu se domnívám, že cíl práce byl naplněn a výsledek v analytické části práce ukázal jaká je percepce nových kulturních paradigmat poznaných v rámci výjezdového cestovního ruchu u občana z českého kulturního prostředí. Téma vnímání sociokulturních rozdílů v rámci cestování je nevyčerpatelné a mohlo by se stát východiskem pro další výzkumy v této oblasti. V pokračujícím výzkumu by bylo vhodné rozšířit vzorek respondentů, dále doplnit motivy o vztahy s konkrétními destinacemi a změnit dotazníkové šetření prováděné na dálku na kvalitativní výzkum v podobě osobních hloubkových rozhovorů, které by umožnily zjistit, za jakých okolností respondenti odpovídají.

52

Literatura [1]

BRUNET-THORNTON, Richard. Introduction to Cross-Cultural Management Theory and Practice. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oceconomica, 2010. 202 s. ISBN 978-80-245-1683-7.

[2]

BUDIL, Ivo. Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: TRITON, 2003. 487 s. ISBN 80-7254-321-0.

[3]

BURKE, Peter. Co je kulturní historie. Praha: Dokořán, 2011. 217 s. ISBN 978-80-7363-302-8.

[4]

ČSN 01 690 Informace a dokumentace - Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

[5]

HAMARNEH, Iveta. Geografie turismu – mimoevropská teritoria. Praha: Grada Publishing, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-4430-8.

[6]

HUDSON Simon, MILLER Graham. The Ethical Orientation and Awareness of Tourism Students: A Cross-Cultural Study. Annual Conference Proceedings of Research and Academic Papers Volume XVII. St. Clair Shores: ISTTE, 2011 [cit. 2016-04-07], 314 s. ISSN: 1091-9120. Dostupné na internetu:

[7]

FAZIK, Alexander. Konference: Aktuální problémy volného času a cestovního ruchu – 20. 9. 2012. Praha: 2012 [cit. 2016-03-24]. Dostupné na internetu:

[8]

FURGER, Franz. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha: Academia, 2003. 200 s. ISBN 80-200-1061-2.

[9]

GEERTZ, Clifford. Interpretace kultur. Praha: SLON, 2000. 565 s. ISBN 80-85850-89-3.

53

[10] GOELDNER Charles R., BRENT RITCHIE J. R. Cestovní ruch: principy, příklady, trendy. Brno: BizBooks, 2014. 545 s. ISBN 978-80-251-2595-37. [11] HORÁK, J., Kapitoly z teorie výchovy I. a II. Problematika hodnot a hodnotové orientace. Liberec: Technická univerzita, 1996. 75 s. [12] HORÁKOVÁ, Hana. Kultura jako všelék. Praha: SLON, 2012. 318 s. ISBN 978-80-7419-103-9.

[13] KAZIMIERCZAK, Marek. Code of Ethics for Toutism. Studies in Physical Culture and Tourism. Vol. 13, No. 1/2006. p. 93-97. Poznaň: 2001 [cit. 2016-03-24]. Dostupné na internetu: < https://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=7&sid=ab77c77e-fca4-43ada769-20262e6d05a5%40sessionmgr110&hid=118> [14] KRAUS, Blahoslav, POLÁČKOVÁ, Věra. Člověk-prostředí-výchova. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80-7315-004-2. [15] LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 1998. 344 s. ISBN 80-7469-195. [16] LEHMANNOVÁ, Zuzana. Integrace Evropy z hlediska kultury - Mezinárodní vztahy 03/2001. Praha: 2001 [cit. 2016-03-24]. Dostupné na internetu: [17] LEHMANNOVÁ, Zuzana. Kulturní pluralita v současném světě. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, 2005. 142 s. ISBN 80-245-0073-6. [18] LEHMANNOVÁ, Zuzana. Paradigma kultur. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2001. 511 s. ISBN 978-80-7380-297-4. [19] LOCHMANNOVÁ, Alena. Cestovní ruch. 1.vyd. Prostějov: Computer Media, 2015. 112 s. ISBN 978-80-7402-216-6.

54

[20] LUTHANS, Fred, DOH, Jonathan, International management: Culture, Strategy and Behaviour. 7. ed. The McGRAW HILL: New York, 2009. 619 p. ISBN 978-0-07-338119-0. MHID 0-07-338119-5. [21] MARTINEK, M., Křesťanská sociální etika. Jabok, 2011 [cit. 2016-03-07]. Dostupné na internetu: < https://is.jabok.cz/el/JA10/zima2008/T323/um/KSE10_kultura.pdf> [22] MARTINEK, M., Křesťanská sociální etika. Jabok, 2011 [cit. 2016-03-07]. Dostupné na internetu: [23] MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2000. 143 s. ISBN 80-7178-494. [24] MATĚJČEK, Zdeněk. Po dobrém, nebo po zlém. Praha: Portál, 2012. 128 s. ISBN 978-80-262-0133-5. [25] MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 2000. 143 s. ISBN 80-7178-494. [26] NEJDL, Karel. Management destinace cestovního ruchu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 204 s. ISBN 978-80-7357-673-8. [27] NĚMEC, Jiří. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. Brno: Paido, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. [28] PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní turismus. Praha: Grada Publishing, 2014. 256 s. ISBN 978-80-247-4862-7. [29] PELIKÁN, Jiří. Výchova pro život. Praha: ISV - nakladatelství, 1997. 108 s. ISBN 80-85866-23-4. [30] PLHOŇOVÁ, Věra. Etické jednání a společenská odpovědnost. Distanční studijní opora. 1. vyd. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2013. 95 s. ISBN 978-80-87314-35-7. 55

[31] PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing, 2010. 200 s. ISBN: 978-80-247-3069-1. [32] PRUDKÝ, Libor a kol. Inventura hodnot. Výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky. Praha: Academia. 2009. 341 s. ISBN: 978-80-200-1751-2. [33] RYGROVÁ, Kateřina. Cestovní ruch – soubor studijních materiálů. Brno: Key Publishing, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6. [34] SEKNIČKA, Pavel, BOHATÁ Marie, ŠEMERÁK Marián. Úvod do hospodářské etiky. Praha: ASPI Publishing, 2001. 192 s. ISBN 80-85963-40-X. [35] Sociologie kultury. [cit. 2016-04-07]. Dostupné na internetu: [36] SOKOL, Jan. Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7429-063-3.

[37] SOKOL, Jan. Evropa: Role kultury pro spojenou Evropu. Praha: 2014 [cit. 2016-03-19]. Dostupné na internetu: [38] SOKOL, Jan. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 6. přepracované vydání, Praha: Vyšehrad, 2010. 368 s. ISBN 978-80-7429-056-5. [39] SOKOL, Jan, PINC, Zděněk. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003. 167 s. ISBN 80-7254-372-5. [40] STROUHAL, Martin, Teorie výchovy. K vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Praha: Grada Publishing, 2013. 192 s. ISBN 978-80-247-4212-0.

56

[41] SVOBODOVÁ, Zuzana [ed.]. K etické výchově. Praha: Karez, 2011. 100 s. ISBN: 978-80-905117-0-5. [42] ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: SLON, 2014. 209 s. ISBN 978-80-86429-40-3. [43] ŠÍPEK, Jiří, ŠTÝRSKÝ, Jiří. Psychologické kapitoly z oblasti práce s lidmi (a v turismu zvláště). Hradec Králové: Gaudeamus, 2005. 87 s. ISBN 80-7041-319-0. [44] VAVROUŠEK, Josef, NOVÁČEK, Pavel. Lidské hodnoty a trvale udržitelný způsob života: Seminář Olomouc 11. - 12. března 1993, Společnost pro trvale udržitelný život: Sborník příspěvků. Olomouc: Společnost pro trvale udržitelný život, 1993. ISBN 80-7067-309-5. [45] Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. 1 627 s. ISBN 80-7184-311-3. [46] ZELENKA, Josef, PÁSKOVÁ, Martina. Výkladový slovník cestovního ruchu. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012. 768 s. ISBN 978-80-7201-880-8. [47] ZELENÝ, Milan, KOŠTURIAK, Ján. To vám byl divný svět. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 182 s. ISBN 978-80-7422-171-2.

57