Mendlova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendlova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Bakalářská práce Použití rostlin v památkách zahradní a krajinářské architektury

Vedoucí bakalářské práce

Vypracovala

Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D.

Tlustá Sabina

V Lednici 2011

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Použití rostlin v památkách zahradní a krajinářské architektury vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne 24.4.2011

Tlustá Sabina

Podpis ……………………...

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Přemyslu Krejčiříkovi, Ph.D. za odborné a metodické vedení a za cenné rady, které mi poskytoval v průběhu zpracování bakalářské práce. Současně bych také ráda poděkovala Ing. Vaculové (Brandýs nad Labem) a paní Geislerové (NPÚ v Praze) za spolupráci a poskytnuté informace.

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 1 2. Cíl práce........................................................................................................................ 2 3. Literární přehled ........................................................................................................... 3 3.1 Lokalizace a charakteristika území......................................................................... 3 3.1.1 Lokalizace........................................................................................................ 3 3.1.2 Stanovištní podmínky ...................................................................................... 3 3.2 Vývoj italských zahrad a jejich charakteristické znaky.......................................... 4 3.3 Historie zámecké zahrady Brandýs na Labem........................................................ 6 3.4 Vliv Rudolfa II........................................................................................................ 9 3.4.1 Kdo to byl Rudolf II......................................................................................... 9 3.4.2 Manýrismus ................................................................................................... 10 3.4.3 Promítnutí vlivu Rudolfa II. v zámecké zahradě Brandýs nad Labem .......... 11 3.5 Souhrn stavu zahrady............................................................................................ 12 3.5.1 Kompozice zahrady - historie ........................................................................ 12 3.5.2 Stavby a architektonické prvky v zámecké zahradě ...................................... 14 3.6 Návrhy obnov ....................................................................................................... 23 3.6.1 Návrh na obnovu zámecké zahrady podle Kadlece a Rozhoně ..................... 23 3.6.2 Návrh na obnovu zámecké zahrady od ing. Vítězslavy Ondřejové............... 24 3.6.3 Návrh na obnovu zámecké zahrady od Lenky Horové a Davida Hory ......... 27 3.6.4 Porovnání návrhů ........................................................................................... 30 3.6.5 Rostliny používané v jednotlivých návrzích.................................................. 32 4. Výsledky práce ........................................................................................................... 35 4.1 Kompoziční rozbor současné zahrady – stav k roku 2010 ................................... 35 4.2 Rostliny používané v renesančních zahradách ..................................................... 36 4.2.1 Použití rostlin v renesančních zahradách v Itálii ........................................... 36 4.2.2 Použití rostlin v renesančních zahradách českých zemí ................................ 38 4.2.3 Inventarizace stávajících taxonů v zahradě ................................................... 40 4.3 Obnova historických památek .............................................................................. 41 4.3.1 Mezinárodní charty ICOMOS ....................................................................... 41 4.3.2 Rekonstrukce a obnova.................................................................................. 44 4.3.3 Stanovení vlastní koncepce obnovy............................................................... 45 5. Diskuze ....................................................................................................................... 47 5.1 Program zahrady ................................................................................................... 48 6. Závěr ........................................................................................................................... 49 7. Abstrakt....................................................................................................................... 50 8. Seznam použité literatury a obrázků........................................................................... 50 8.1 Literatura............................................................................................................... 51 8.2 Projektové dokumentace a průzkumy................................................................... 51 8.3 Internetové zdroje ................................................................................................. 51 8.4 Seznam obrázků.................................................................................................... 52 8.5 Seznam příloh ....................................................................................................... 53 8.6 Seznam tabulek ..................................................................................................... 54 9. Přílohy

1. Úvod Zahrada již od pradávna neodmyslitelně patřila k lidskému obydlí. Z počátku to byly zahrady užitkové, které se v průběhu vývoje lidstva a kultury měnily. Lidé začali zahrady zušlechťovat a věnovat jim více času. Přebudovávali je na zahrady okrasné, čímž uspokojili svoji touhu po odpočinku a potěšení. Už tedy v hluboké historii začaly tyto prostory sloužit pro rekreaci. Ale i tak zahrada nadále znamenala pro civilizaci zdroj života a obživy. Byla to místa, která také poskytovala domov zvěři, hmyzu, ale i vzácným rostlinám. Každé nově přicházející období ve vývoji lidstva ovlivnilo nejen lidské myšlení, umění, kulturu, ale také vzhled a funkci zahrady. Veškeré změny se odrážely na způsobu používání a uspořádání rostlin. V řadě zemí se rozšířilo sbírkaření rostlin, které dalo podnět ke vniku botanických zahrad. Ty nadále sloužily jako prostor pro vzdělávání. Změny se odehrávaly i ve způsobu využití a také ve vzhledu architektonických prvků, které byly nedílnou součástí zahrad. Každé období přineslo nový tvar, materiál a funkci, kterou architektura plnila. To vše se stalo pro každé období typické, docházelo k vymezování pravidel a principů pro každý sloh (styl). Na téma zahrady a architektura vznikaly v průběhu vývoje řady publikací a spisů od různých odborníků věnujících se zahradám v každé době. Náměty knih byly různé, někteří měli oblibu v používání rostlin, jiní se zase zajímali o kompozici zahrady a její uspořádání. Vznikaly tak velmi cenné informace pro budoucí vývoj. Mnoho architektů se nechalo minulostí inspirovat a na základě toho začali budovat historicky velmi cenné a krásou oplývající objekty. Principy, které se při budování zahrad vytříbily, se používaly v dalších etapách vývoje zahradní tvorby.

1

2. Cíl práce Cílem bakalářské práce je na základě historických podkladů zjistit vývoj a podobu modelového objektu, kterým je Zámecká zahrada v Brandýse nad Labem. Předpokladem zvládnutí stanoveného cíle bylo získání informací především o rostlinách a dřevinách, které se v zahradě původně vyskytovaly. Následně dle zjištěných informací stanovit sortiment pro obnovu zámecké zahrady.

2

3. Literární přehled 3.1 Lokalizace a charakteristika území 3.1.1 Lokalizace Na břehu řeky Labe, na okraji stejnojmenného města, stojí renesanční zámek Brandýs nad Labem. Zámek se nachází společně se zahradou ve Středočeském kraji v okrese Praha – východ (viz příloha 1 - 2).

3.1.2 Stanovištní podmínky Nadmořská výška:

175 – 192 m n.m.

Klimatická oblast:

teplá s mírnou zimou

Výrobní hospodářský typ:

kukuřičný

Výrobní hospodářský podtyp:

I.a (I.c)

Průměrná roční teplota:

8,6°C

Průměrný úhrn srážek:

530 mm

Vegetační období:

více než 170 dnů

Počet dnů se sněhovou pokrývkou:

40 dnů

Průměrná relativní vzdušná vlhkost:

červenec 70% prosinec 30%

Prům. teplota vzduchu ve veget. období (IV.-IX.):

14,5°C

Mikroklimatické vlivy:

západní část hradního příkopů je výrazná inverzní kotlina

Půdní typ:

nivní půdy

Půdní druh:

jílovito-hlinitý, v některých částech hlinitopísčitý (antropogenně ovlivněný)

Biogeografický region:

1.7 polabský

Vegetační stupeň:

2. bukovo –dubový

Typická dřevinná flora:

dubo-habrové háje, borové doubravy, lužní lesy

3

Stanovištní podmínky se odlišují dle lokalizace v areálu, vzhledem k jeho členitosti není možné provést sumární popis těchto podmínek, při navrhování druhového spektra vegetace se k této problematice musí přistupovat individuálně. (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 4)

3.2 Vývoj italských zahrad a jejich charakteristické znaky Renesanční zahrada: obnovila ve výstavbě princip, převzatý z antiky, respektující hmotnost materiálu a konečnost prostoru, z jehož jednotek se skládá. Pravidelnost, osovost, vyváženost tvoří klasickou formální zahradu renesance. Renesanční zahrada je spjata s mateřskou zemí Itálií, v níž se renesanční myšlenka zrodila z humanistického cítění a ovládla od počátku 15. století na dobrých sto let celý Apeninský poloostrov. Do ostatních zemí se renesance řítila s jistým zpožděním. Architektonická vázanost je nejhlavnějším rysem renesanční zahrady, protkané sítí pravoúhlých cest, lemovaných stříhanými plůtky a stěnami ze stálezelených rostlin. Dům se zahradou spojovaly sloupové galerie, které vedly osou sala terreny, místnosti v přízemí domu nebo paláce, obvykle otevřeného přímo do zahrady. Při domu se rozkládá plochý květinový parter, působící jako barevný koberec. Pěstovalo se obrovské množství různých rostlin a ještě byly dováženy cizokrajné výpěstky. Ze středního východu zasílal hlízy a cibule flámský vyslanec Busbecq, který zastupoval habsburský dvůr v Cařihradě. Zvláštní část renesanční zahrady tvořil bosket, hustě vysázený lesík (bosco) stromů, poskytujících stín. Oblíbené bylo loubí, kde se uplatnil břečťan a vinná réva. Podél cest byly rozestavěny dřevěné kbelce či kamenné nebo keramické nádoby s rostlinami, které přes zimní období byly přechovány ve sklenících, fíkovnách, oranžériích, jež spolu s pavilony, voliérami, loggiemi, altány, kasiny tvořily součást zahradní architektury. Neodmyslitelnou součástí renesanční zahrady byl vodní prvek, využívající často možností terasovitého uspořádání – bazén, kašna, fontána, kaskáda, vodotrysk. S těmito díly byla spojena sochařská výzdoba kamenných skulptur i kovových plastik, které se však uplatňovaly i samostatně. V oblibě byla grotta – umělá jeskyně, v níž byl použit přírodní materiál (tuf, láva, škeble, mušle, mramor). S grottou souvisela mnohdy jeskyně nymf – nymfeum. Pacáková – (Hošťálková, B. a kol., 2004) V pozdějších renesančních zahradách se dostalo místa i obrozené antické touze po krásné zdatnosti těla k zahradám přibyly míčovny. Na mnohé zahrady navazovaly obory, v nichž se chovala lovná zvěř a ptactvo. Ale pro jednotlivce bylo přece jenom zapotřebí intimního, klidného místa. A tu v renesančních zahradách vzniklo drobné 4

Giardinetto s růžovým loubím, sedátkem a stolkem. Taková místa se nazývala soukromé zahrady nebo též Giardinetta segreta, oddělené zahrady jak upozorňuje doc. Otakar Kuča (1961). Součástí zahrad bývaly štěpnice ovocných stromů s třešněmi, višněmi, broskvoněmi, slivoněmi, mišpulemi, švestkami, mandloněmi a kdoulí. (Pacáková – Hošťálková, B. a kol., 2004, s. 25 - 27) Manýristická zahrada pokračuje ve výdobytcích renesanční zahrady a dovádí ji až k jemným finesám formalistního rázu. Je to zahrada konce renesance, konce 16. století a počátku 17. století, kdy se renesanční sloh rozšířil tak mocně, že místy až zplaněl. Manýristické období není nějakým předstupněm baroka, jehož zásady jdou naopak proti manýrismu. Manýrismus se přičleňuje k pojmu renesance jako její pozdní subjektivistické stadium a jde o jeho celé panoráma, které je nutno postupně řešit. Charakter manýrismu nese ve svých částech zahrada Boboli u medicejského paláce Pitti ve Florencii a zejména zahrady vily d´Este v Tivoli, kde se uplatnily dva hlavní rysy italské manýristické zahrady – terasové řešení ve svahu s využitím rovných cest, ramp i schodišť, a až přemíra vodního živlu, který se řítí v kaskádách, vodních schodech, vodotryscích, kašnách, ve vodním divadle a složitých mechanických hříčkách jako vodní varhany, a zas se ztišuje v hladině rybníků a bazénů. Rondel věkovitých cypřišů ční nad drobnými zídkami a plůtky tvarované zeleně a svědčí o nesmírné předvídavosti architekta Pirro Ligoria. Zahradní činnost v době rudolfínského manýrismu by pro množství zajímavého materiálu stála za samostatnou studii. (Pacáková – Hošťálková a kol., 2004, s. 28 – 29) Barokní zahrada je typickou zahradou formálního typu. Oproti přesně vymezené renesanční zahradě, která byla skládána z jednoduchých pravidelných částí, spojuje barokní zahrada své části v jednotící dynamický účin. Přitom ale např. ve vodních dílech ráda využívá velkých klidných ploch, poněvadž umožňují zrcadlení. Barokní zahrada je typickým produktem evropského umění 17. a 18. století. Podstata barokního zahradního umění, tak jako barokní architektura, směřuje k představě nekonečného a neomezeného prostoru. Barokní zahrada usiluje o výraznost použitím kontrastu v detailech – zvětšuje svá měřítka na úkor jemnosti detailu. V brodériích parteru nepoužívá květinového dekoru, ale barevných písků pro odstíny žluté barvy, drcenou křídou vyjadřuje bělost, cihlovou drtí červenou barvu, uhelným prachem čerň, používá i rezavých železných pilin. V rozlehlých kompozicích nahrazuje počet stinných stromů stínem dlouhých pergol, cesty lemuje tvarovaným stromovím. Nástup do budovy řeší dlážděný čestný dvůr, přístup do zahrady kamenná terasa s předloženým schodištěm. Již 5

odtud bývá zřejmý cílový point de vue zahrady, od nějž je ovšem již vazba na volnou krajinu, s níž je navázáno spojení dlouhými alejemi. Pohledový efekt se zvyšuje zastiňováním bosketů, arkád, vedením treláže, střídáním velkých a malých ploch, uplatnění umělých grott, dekorativních váz, působivých sousoší, teatronů, divadel, jízdáren, koníren, belvederů, umělých vodopádů a dlouhých vodních kaskád. Zeleň bývala tvarována. Velké, klidné vodní plochy se uplatňují v plošném terénu a vývoj vrcholí kombinací stříhaných špalírů po stranách středního parteru, použitím průhledů, průseků a půdorysných hvězdic. (Pacáková – Hošťálková, B., a kol., 2004, s. 29 - 31)

3.3 Historie zámecké zahrady Brandýs na Labem Na místě dnešního zámku byl údajně kolem roku 941 založen gotický hrad. Další prameny udávají, že se z hradu nic nezachovalo. (Ondřejová, 1967) Hrad patřil v roce 1547 do vlastnictví Habsburků. Zde působil především Ferdinand I., který zřejmě nechal vybudovat zámeckou zahradu, o níž se píší první zmínky až v roce 1563. Již kolem roku 1552 tento zámek začal sloužit jako letní sídlo císaři Rudolfu II. (Ondřejová, V., 1967, Kubeša, P., 2007) Rudolf II. po přestěhování císařského dvora do Prahy pokračuje ve zvelebování zahrady. V letech 1556 – 88 se jeho stavební činnost v Brandýse soustředila zejména na úpravy zahrad, jejich vyrovnání, rozvody vody a vybudování opěrných zdí v zahradě. V té době se též staví v zahradě letohrádek „Lusthaus“. Ve stavebních účtech z té doby se zmiňují „pavlače u Lusthausu“což by mohlo poukazovat na jeho propojení s krytou chodbou (později zvanou Rudolfínka). (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 7) Veškeré stavební činnosti vedl nový stavitel Hector de Vaccani v roce 1590, k tomu to letopočtu lze tedy datovat konečné ztvárnění brandýské renesanční zahrady. Je zřejmé, že zahrada byla průběžně budována s postupem stavebních úprav vlastního zámku. Rozhodně však nebyla dokončena dřív nebo současně se ztvárněním pražské Královské zahrady, který byla dokončena roku 1558. Vzhledem k těsnému sepětí brandýského zámku s Pražským hradem v době panování císaře Rudolfa II. je možno předpokládat koncepční souvislosti i ve ztvárnění zahrady, která však v Brandýse byla s největší pravděpodobností prostšího výrazu. (Ondřejová, V., 1967) Zahrada z doby Rudolfa II. se dá slohově zařadit, jak vypovídají zachované relikty a období vzniku, do manýristického slohu holandského typu. Holandskému vlivu nasvědčuje i to, že první známý brandýský zahradník Ferdinand Klola (Clola) z Ursin, 6

který se určitě na utváření zahrady podílel, byl původem Nizozemec. Ve zprávě roku 1587 se Klola zmiňuje, že vyšší zahrada má být osázena štěpím, zatím co nižší „by kořennými bylinami rozsazovati se měla“. (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 7) V. Ondřejová ve své studii (1967) rovněž potvrzuje, že zahrada byla rozdělena ve dvě části, větší, horní, osázenou většinou ovocnými štěpy a menší, dolní, s kořennými bylinami, které popisoval Bohuslav Balbín jako olivy, plazmy, cedry, květiny vlašské, asijské a čínské, s vodními kunsty od kamen štukového a vivárií, a to dosud dochovanou čelní stěnou terasy vyvrcholenou balustrádou a členěnou dvěma mušlí sklenutými a dvojicemi nik sevřenými výklenky s fontánami. Z terasy vedou do spodní části zahrady 3 schodiště s balustrádovým zábradlím, ve středu dvouramenná, po stranách dvě jednoramenná. Šlo tedy tehdy o renesanční terasovitou zahradu italského typu ve zjednodušené formě. Jaké jsou další osudy renesanční zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, o tom prozatím nejsou žádné přesné doklady. Možno předpokládat, že do smrti císaře Rudolfa II., tj. do roku 1614 nebyly prováděny podstatné změny koncepce. (Ondřejová V., 1967, s. 4 - 5) Po smrti Rudolfa II. v roce 1619 ztrácí Brandýs na významu. Zkázu zahrady uspíšilo obsazení zámku saskými vojsky v roce 1631 a později v r. 1639 vojsky švédskými. Zahradní stavby byly zničeny a zahrada zplundrována. (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 8) V té době byly v zahradě zničeny některé stavby /míčovna a altán/. Rytina Carlo Cappiho z roku 1640 zachycuje opevnění zámku a zámeckou zahradu s velmi jednoduchou dispozicí (viz příloha 3). Pravděpodobně nezachycuje skutečnou podobu této zahrady, ale jen stylizačně znázorňuje existenci „jakési“ ztvárňované zahrady. (Ondřejová, V., 1967, s. 5) Z dochovaného historického plánu víme, že kolem roku 1740 byla renesanční úprava zahrady přebudována na barokní (viz příloha 4). Tuto přestavbu nejspíše provedl František Maxmilián Kaňka. Plán ukazuje úpravu s charakteristickým barokním členěním s brodérií v jednotlivých parterech. Barokní úprava areálu taktéž otevřela vchod do obory branou datovanou kolem roku 1678. (Horová, L. - Hora, D., 2002) V průběhu dalších let nebyl opět dokumentován vývoj zahrady, můžeme tedy předpokládat, že vzhled zahrady upadal. V polovině 19. století byla zahrada přebudována na přírodně krajinářský park (viz příloha 5). (Ondřejová, V., 1967) Tato nová úprava zcela popřela zřejmý pravidelný půdorys celé zahrady. Opěrná zeď s renesanční balustrádou byla ponechána, byla odstraněna křídlová schodiště a 7

vytvořeno středem zdi jediné. Volně rostlé stromoví vzalo během let zahradě měřítko. Zanedbáním údržby po první světové válce došlo k samovolnému zaplevelení hlavní části areálu jak plevely bylinnými, tak i dřevinnými. Z kdysi pečlivě ztvárňované a udržované zahrady vznikla nepěkná džungle s téměř monokulturním porostem jilmu, vytvořilo se samovolně specifické společenstvo rostlin z botanického hlediska snad zajímavé, ale jinak naprosto nežádoucí. (Ondřejová, V., 1967, s. 6) Samotné zahrady na valech jsou přeměněny do romantické podoby (jednalo se pravděpodobně o první cílení zahradní úpravy v těchto prostorách). Je zde vystavěno několik altánů, z nich se dochovaly pouze dva. Polygonální altán na staré baště za Rudolfínkou a prosklený pavilón s novogotickými prvky pod hlavní věží. (Na tomto místě byl pavilon už v době baroka, jak nasvědčují plány z let kolem roku 1740). Po první světové válce zahrada postupně chátrá, vinou špatné údržby byla zahrada značně zaplevelena nálety. V roce 1933 přichází zahrada o část pozemků v severní části výstavbou okresního soudu (dnes budovy UK Praha) a jednalo se o její parcelaci. Při opravách zámku v letech 1937 – 44 prošla zahrada částečnou rekonstrukcí podle projektu Adolfa Beneše. Po druhé světové válce se na zámek vrací Technický ústav státních lesů a zahrada je opět zpřístupněna veřejnosti. Celá zahrada značně chátrá. V roce 1953 projevila tehdejší památková péče (dr. Pavel Neumann) snahu rekonstruovat zahradu. Byly vypracovány dva plány alternativní rekonstrukce (architekt Kadlec a Rozhoň), ale ty nebyly realizovány. Navíc do zahrady zasáhla v roce 1967 další budova, tělocvična a bazén (vlastník UK Praha), která naprosto rozbila souměrnost prostoru a hmotně celý prostor výrazně narušila. (Horová, L. – Hora, D., 2002, s. 9) Dle zprávy Ing. Ondřejové patřila zahrada v roce 1966 „mezi nejhůře udržované zámecké parky ve Středočeském kraji, jejíž plochy sloužily za hřiště, cvičiště a jinou živelnou nekontrolovatelnou činnost“. Výraznou úpravu prodělala zahrada v sedmdesátých letech (1967 – 73), kdy byl uskutečněn projekt náznakové rekonstrukce Ing. Vítězslavy Ondřejové. Tento projekt nebyl nikdy dokončen. Významným přínosem této rekonstrukce byla oprava opěrné zdi a rekonstrukce křídlových schodišť mezi první a druhou terasou a znovuvytvoření základu parterů s osovou dispozicí. Jednalo se o zásah, který výrazně ovlivnil současný vzhled zahrady. (Horová, L. – Hora, D., 2002) Samotnou částí areálu je zámecké předzámčí, dnes tzv. „plantáže“. Jednalo se o plochu, která byla vždy funkčně využita jako hospodářský dvůr. Stávaly zde konírny a 8

stavení pro řemeslníky a služebnictvo. Rudolf II. zde vybudoval velký psinec. Úplného zdevastování a přeměny se předzámčí dostalo za třicetileté války, kdy byl v předzámčí vybudován obranný ravelin. Ten je po válce zřejmě stržen a plocha je vyrovnána. Při barokních úpravách kolem roku 1740 zámku zde Maxmilián Kaňka navrhuje přestavbu domů služebnictva a jeho návrhy se dochovaly dodnes (viz příloha 6).

Samotné

předzámčí mělo pravděpodobně podobu hospodářského dvora. Tento obdélníkový prostor byl ještě v roce 1813 obestavěn hospodářskými budovami a zpřístupněn třemi branami. První z nich stála na jihu, odkud směřovala cesta k další bráně před zámkem, stojící u valových příkopů. Třetí brána stála v severozápadním rohu předzámčí. Ta se po zbudování nového mostu přes Labe stala branou hlavní. V souvislosti s pobytem císaře Františka I. v roce 1813, byl tento prostor upraven. Cesta od jižní brány byla osázena kaštanovým stromořadím a po obou stranách založen park s lipami. Ve východní části byla zřízena kašna. (K jejímu zřízení bylo použito ostění staré kašny přenesené ze zahrady). Roku 1825 byla zrušena, z rozhodnuti Administrace státních statků, brána před zámkem z důvodu jejího vadného stavu a neúčelnosti. Budovy oddělující zahradu od plantáží na parc. číslech 428, 429 a 430 byly postupně strženy. Posledním strženým domem byl dům p. Kerbera (parc. Č. 429) v šedesátých letech. (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 10)

3.4 Vliv Rudolfa II. 3.4.1 Kdo to byl Rudolf II. V kapitole jsou vyzdviženy jen nejdůležitější okamžiky v životě císaře Rudolfa II. •

Rudolf II. Habsburský se narodil 18. července 1552 ve Vídni.

•

Vychováván se svým bratrem Matyášem na dvoře svého strýce, španělského krále Filipa II..

•

V roce 1572 byl korunován králem uherským

a roku 1575 následuje jeho

korunovace králem českým v Praze a také králem římským. •

Vlády se habsburský císař Rudolf ujímá v říjnu roku 1576 po smrti svého otce.

•

Navštěvuje Prahu, ale roku 1583 přenáší své sídlo definitivně do Prahy.

9

• V průběhu Rudolfova panování město vzkvétá a stává se centrem evropské politiky a významným střediskem vědeckého a uměleckého života. •

Je vášnivým sběratelem uměleckých artefaktů.

•

Rudolfova vláda je v 80. letech 16. století poznamenaná do jisté míry duševní chorobou.

•

V té době má Rudolf vážné obavy z mocenských ambicí svého bratra Matyáše, který ho později skutečně na císařském trůně vystřídá.

(Obr. 1. Rudolf II. Habsburský)

•

V roce 1608 dochází mezi bratry k roztržce, arcikníže Matyáš si vojenským tažením ku Praze vynucuje vládu nad Rakousy, Uhrami a Moravou, Rudolfovi zůstávají pouze české země a titul římského císaře.

•

O rok později vydává svůj proslulý „Majestát“, který zaručil v českých zemích náboženskou svobodu.

•

Dne 20. ledna 1612 v Praze na Pražském hradě císař Rudolf II. umírá. Pohřben je císař Rudolf II. Habsburský v královské hrobce ve Svatovítské katedrále. (http://zivotopisyonline.cz)

3.4.2 Manýrismus Kapitola obsahuje důležitá fakta týkající se období manýrismu. •

Je umělecký směr časově se nacházející mezi vrcholnou renesancí a počátkem baroka, vymezený zhruba lety 1520 – 1590.

•

Za jeho kolébku by se dala považovat Itálie, z níž vzešla i renesance, a z které se také manýrismus šířil do celé Evropy.

•

Pojem manýrismus vychází ze slova „maniére“, což bylo celkové označení zjemnělých mravů a kultivovaného dvorského životního stylu a jeho dokonalého zvládnutí.

•

Manýrismus byl slohem nového typu, svým teritoriálním rozšířením, svou mnohotvárností, složitostí a promítáním do mnoha vrstev a plánů.

•

V Čechách je hlavní období manýrismu spojováno především se dvorem císaře Rudolfa II.. 10

•

V poslední čtvrtině 16. století se Praha stala významným centrem tohoto slohu.

•

Na dvoře Rudolfa II. působili především manýrističtí malíři.

•

Předním dvorským malířem Rudolfa II. byl Nizozemec Bartolomeus Spranger, představitel tzv. severského manýrismu, je autorem mnoha oltářních obrazů, nástěnných maleb apod.

•

Ital Giuseppe Arcimboldo patří k nejoriginálnějším. Proslavily ho zejména alegorické portréty z rostlin a zvířat, je také autorem jedné z nejznámějších podobizen Rudolfa II..

•

Císař je na něm zobrazen jako Vertumnus, římský bůh střídání ročních období (Rudolfovo poprsí je sestaveno z plodů ovoce a květů).

•

Po smrti Rudolfa II. se dvorský kruh postupně rozpadl a společně s tzv. „rudolfínským manýrismem“ skončila i etapa renesance v Čechách.

(http://upce-kd.ceskyblog.cz)

3.4.3 Promítnutí vlivu Rudolfa II. v zámecké zahradě Brandýs nad Labem Rudolf II., jak už bylo zmíněno, působil na zámku Brandýs nad Labem od roku 1552. Zámek spadal do državy rodu Habsburků, která zasahoval na jih a západ od Prahy. Zámek Brandýs byl Rudolfem využíván jako lovecký zámeček, u nějž jako u jediného byla vybudována zahrada. Byla jednou z mála Rudolfových reprezentativních zahrad. Počáteční vývoj zahrady byl velmi ovlivněn původem císaře. Byla vybudována v italském typu, koncipovaná do tří teras. Pro vytvoření této zahrady se nechal Rudolf II. inspirovat italskou zahradou Villa Medici di Castello. Zahrada byla spojena se zámkem pouze dlouhou chodbou – Rudolfínkou. Ta vedla do zahrady přímo z císařských pokojů a umožňovala Rudolfovi vstup do zahrady suchou nohou. Dominantou v zahradě, kterou nechal Rudolf vystavět, byla manýristická balustráda s nikami, ve kterých antikizující oválné nádrže. Ty byly, stejně jako v italských zahradách, z pískovců a připomínaly kropenky na svěcenou vodu. Balustráda se nachází mezi spodní a prostřední terasou, uprostřed je dvojramenné schodiště. Císař vnesl do zahrady bohatý program na vodní hříčky, objevují se zde prvky (bazény a fontány) typické pro tento typ zahrad. Na spodní terase nechal vybudovat letohrádek a míčovnu, která sloužila k hrátkám. V zahradě se nevyskytovaly žádné sochy, Rudolf nechtěl rozšiřovat jejich ikonografii, protože chtěl mít zahradu jako přírodní prostor.

11

Císař Rudolf II. byl milovníkem exotických rostlin, které měly v italských zahradách své opodstatnění. Proto cedry, palmy, olivy aj. nesměly chybět ani v Brandýse. Nacházely se na spodní terase současně s květinovým parterem. Vzhledem k tomu, že císař chtěl mít ve své zahradě vše o co se zajímal, nechyběla zde ani vinná réva, záhony s kořením a zeleninou. V brandýské zahradě byly velmi dobré podmínky pro pěstování. Proto zde byla pěstována i řada růží a cibulovin, zejména tulipánů a řebčíků, lilií, hyacintů. Na základě toho vznikla kniha Florilegium, jejímž autorem byl Emmanuel Sweertse. Rudolf II. mu poskytl poznatky o pěstovaných cibulovinách, neboť se o veškeré rostliny sám staral, plel záhony a zaléval. Pro růst rostlin byla důležitá především kvalitní půda. Ta byla Brandýse dobývána jako lunární a sluneční, nejspíš na spodní terase. Jemná hlinka měla léčivé účinky, využívala se pro výrobu pilulek, ale také pro výrobu nádob (terra sigillata). Velkou oblibou císaře byla i zvěř jak divoká, tak i domácí. Nechal v zahradě postavit vivárium pro divokou zvěř. Součástí zámku a zahrady byly taky psinec s anglickými psy a konírna. V době Rudolfa se v Brandýse rozmohlo lesnictví i zemědělství a rybníkářství. Rudolf II. podporoval rozvoj věd, především botaniky, chemie, lékařství a astronomie. Zámek Brandýs nabídl Tychonovi de Brahe jako observatoř. Zahrada v Brandýse nad Labem nebyla jedinou zahradou v Čechách, kterou Rudolf II. svým působením ovlivnil. (Dobalová, S., 2009; Kubeša, P., 2007)

3.5 Souhrn stavu zahrady 3.5.1 Kompozice zahrady - historie K renesančnímu zámku v Brandýse přiléhala čtyř hektarová zahrada, která byla komponovaná v pravidelném slohu. (Ondřejová, V., 1967) Samotný zámek nebyl součástí zahrady. Spojnicí mezi zámkem a zahradou byla chodba Rudolfínka, která stála na několika nosných pilířích. Renesanční zahrada byla koncipovaná do tří teras. Do spodní, tak zvané kratochvilné zahrady, zasahovala chodba Rudolfínka, u jejího vyústění byl při severní zdi zahrady vybudován letohrádek, který byl mohutnou stavbou vlašské renesance. Letohrádek byl počátkem hlavní podélné osy, která vedla od severu k jihu. Vedle letohrádku, při severní ohradní zdi, stála míčovna. Uprostřed spodní terasy se dále nacházel složitě členěný brodériový parter, v jehož středu byla umístěna zřejmě oválná vodní nádrž s vodotryskem, která byla také součástí podélné osy. 12

Spodní a prostřední terasu oddělovala mohutná manýristická zeď s kuželkovitou balustrádou, která byla tvořena uprostřed jedním dvouramenným a po stranách dvěma jednoramennými schodišti. Zeď byla členěna nikami s výklenky, v nichž se nacházely oválné nádrže. Horová, L. – Hora, D. (2002) uvádí, že nad velkou střední terasou s partery stávala původně ještě jedna opěrná zeď, vybavená taktéž vodními prvky. Na osách zahrady ležely kašny a bazény doplněné pravděpodobně o skulptury. Prostřední terasa byla pojednána ve tvaru ornamentálních záhonů se složitou výšivkou. Uprostřed terasy se na hlavní podélné ose nacházela kašna, po jejíchž stranách byly symetricky umístěny mělké obdélníkové bazény. Mezi prostřední terasou a horní terasou (štěpnicí) vedla hlavní příčná osa, která směřovala od západního vstupu do zahrady k portálové nice, která byla začleněna do ohradní zdi zahrady. Příčnou osu tvořila

přímá cesta lemovaná alejí, která byla

pravděpodobně založena v 17. století. Horní terasa měla funkci štěpnice, kde rostly ovocné dřeviny, jimiž byly višně, jabloně a hrušně apod. Zahrada se dále rozprostírala na valech, které dříve plnily ochrannou funkci zámku. Tento prostor byl koncipován spíše jako volně rostoucí lesopark, jenž dále pokračoval za chodbu Rudolfínku. Zde od 19. století stával altán. Součástí zámeckého areálu bylo i předzámčí „velký plac zámecký“, kde se za Rudolfa II. nacházely hospodářské budovy. V roce 1813, kdy zámek obýval císař František I., bylo předzámčí upraveno. Bylo zde vysázeno korovcové stromořadí, které mělo po stranách park s lipami a ve východní části se nacházela kašna. Renesanční

úprava byla v první polovině 18. století přebudována na úpravu

barokní. Tato úprava byla přisuzována staviteli Františku Maxmiliánovi Kaňkovi. Horová, L. – Hora, D. (2002) ve své práci uvádějí, že plán, který se z tohoto roku dochoval,

ukazuje

úpravu

s charakteristickým

barokním

členěním

s brodérií

v jednotlivých parterech. Spodní terasa s Rudolfínkou si zachovala středověkou kašnu se čtyřmi partery po stranách. Partery byly zdobeny složitými barokními tvary akantů, rozvilin a lilií. Prostřední terasu tvoří soustava obdélníkových polí bez výrazné kresby. Pouze dva partery u původního středového parteru byly osázeny brodérií ve tvaru rozvilin. Dva obdélníkové partery byly pravděpodobně řešeny pouze travnatým kobercem s plůtky ze zimostrázu ve stylu l´ Anglaise. Středová kašna a postranní bazény byly zřejmě pro svůj špatný stav zasypány zemí a osázeny brodérií. Tato terasa byla zakončená opěrnou zdí 13

bez schodišť, pravděpodobně podobného provedení, jako je spodní balustrádová zeď. Ta ji oddělovala od nejvyšší úrovně. Svrchní část tvořily obdélníkové boskety a za nimi se rozkládala štěpnice. (Horová, L – Hora, D., 2002) V štěpnici byla v druhé polovině 19. století vybudována kašna eliptického tvaru, která byla situována na hlavní ose zahrady od severu k jihu. Kašna měla jednoduchý tvar, její obruba byla zhotovena z pískovcových kvádrů v několika řadách. I na hlavní podélné ose v průběhu 19. století vznikaly změny. Byla zde vybudována pilířová vstupní brána manýristického typu, která zvýšila význam osy pro kompozici zahrady.

3.5.2 Stavby a architektonické prvky v zámecké zahradě

Zámek (viz tabule 1) Původní gotický hrad se proměnil v renesanční zámek v polovině 16. století. Tehdy se stal majetkem prvního Habsburka na českém trůně, císaře Ferdinanda I. A toto spojení Brandýsa s habsburskou dynastií vydrželo téměř 450 let až do konce monarchie roku 1918. Dá se říci, že se na zámku nepřetržitě stavělo a upravovalo. Největší věhlas zažil zámek za doby Rudolfa II. (http://www.radio.cz)

Rudolfínka (viz tabule 1) Krytá chodba na pilířích. Spojovala zámek se zahradou a Rudolf II. tudy vcházel ze zámku do zahrady. Zahrada se odtud dala pozorovat i za nepříznivého počasí. (Kubeša, P., 2007)

Altán V roce 1572 se připomíná již starší altán na blíže neurčeném místě, který byl postaven již dříve. Předpokládá se, že byl situován nad mostem na jihu, mezi ním a velkou zahradou salátovou či štěpnicí. (Kubeša, P., 2007)

Míčovna a Letohrádek Výstavba trvala od počátku nových zahradních úprav až do druhé poloviny 80. let 16. století. V této době zde pracoval jako stavitel Hector Vaccani. Letohrádek – Lusthaus, byl postaven v druhé polovině 16. století v návaznosti na krytou chodbu ze zámku. Lusthauz byla patrová stavba, která měla devět místností a na 14

východě sousedila s oborou. Letohrádek byl zakomponovaný do hlavní osy zahrady. (Horová, L. – Hora, D. 2002; Kubeša, P., 2007) Míčovna – Polhaus, měla stát u severní ohradní zdi, naproti pivovaru, kde později byla postavena „pivovarská besídka“ zvaná „Pod Lípou“ a kde patrně v opěrné zdi „mohutné záklenky se spatřují“. (Kubeša, P., 2007, s. 20) Kolem roku 1639 míčovna a altán zbořeny vojsky generála von Hofenkirchena. Materiál byl použit na opevňovací práce.

Taras (viz tabule 1) Základy stěny pocházejí z dob největšího rozvoje renesanční, resp. manýristické zahrady za Rudolfa II., konkrétně z doby po roce 1590. Práce prováděl s největší pravděpodobností v Brandýse archívně doložený dvorní kameník Giovanni Antonio Brocco. Taras je členěn dvěma postranními asymetrickými bloky předstupujících schodišť a jedním středním symetrickým blokem schodiště na dva úseky tarasní zdi. Ty jsou dále v ose pročleněny vždy jednou kašnou. Zdivo tarasní zdi je provedeno z velkých pravidelných pískovcových kvádrů, v nichž se střídají nižší a vyšší vrstvy. Sokl mírně předstupuje, shora je tarasní zeď ukončena odsazeným pásem prahu balustrády. Po stranách schodišť a kašen je zeď vertikálně členěna předstupujícími plochými „ryzality“, do nichž je do měkké pravoúhlé vpadliny vložena nika půlkruhového půdorysu, zaklenutá neodsazenou konchou. Kašny jsou velmi výrazně a zajímavě řešené v duchu pozdní renesance až manýrismu. Jsou tvořeny samostatnou pískovcovou mísou oválného půdorysu, s robustně oblým profilem, lemujícím její okraj. Mísy stojí na podstatně menších a užších dřících. Tyto samostatně stojící mísy jsou vložené polovinou svého objemu do nik půloválného půdorysu. Kocha nik, sestavená ze dvou mohutných pískovcových bloků, je plasticky ztvárněna do podoby mušle, ve vrcholu zavíjené do voluty. Celá tarasní zeď je zakončena balustrádou. Ta je tvořena prahovým kvádrem, hranolovým madlem a soustruženými kuželkami. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 26)

Jižní kašna (viz tabule 1) Kašna je situovaná v jižní části zahrady, dle letecké fotografie z roku 1967 na příčné ose zahrady (viz příloha 9). Je tvořena zapuštěným bazénem jednoduchého eliptického tvaru, s obrubou vyzděnou ze tří řad pravidelných pískovcových kvádrů až na úroveň 15

okolního terénu. Nad úroveň terénu vstupovala čtvrtá řada tvořená nepravidelnými „přírodními“ kameny. Na základě charakteru kašny coby mělkého bazénu, s nízkou obrubou tvořenou jen vystupujícími „přírodními“ kameny, je možné vznik kašny datovat do období pozdně romantických úprav zahrady asi v průběhu druhé poloviny 19., nebo na počátku 20. století. Bohužel kašna není zachycena na žádných z dostupných historických fotografií. Poprvé je zachycena až na leteckým snímkem z roku 1946 (viz příloha 10). (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 24)

Bazény Byly obdélníkovitého tvaru a nacházely se na prostřední terase. Bazény byly součástí hlavní podélné osy zahrady, mezi nimi se nacházela ještě kašna. Všechny tyto prvky byly zasypány zeminou a osázeny brodérií. (Dobalová, S., 2009)

Kruhový bazén V roce 1640 byl umístěn na severní terase, zvané kratochvilné, na křížení dvou hlavních kompozičních os. Bazén byl oválného tvaru a uprostřed něj vyčníval vodotrysk. V zahradě se vyskytovalo mnoho uměleckých prvků a fontány, o kterých nejsou bližší údaje. Nacházely se na křížení pohledových os, což bylo dochováno za doby Rudolfa II. i po jeho smrti. (Kubeša, P., 2007; Dobalová, S., 2009)

Kašna v kontreskarpové zdi Kašna vznikla jako novostavba nejspíš někdy v první třetině 19. století. Na jejím místě tehdy stál obytný domek s kamny, ulička mezi domkem a zámkem byla přehrazena bránou. Její podoba je klasicistní a vykazovala řadu podobností s oběma zaniklými bránami (jihozápadní a západní). Právě tato podoba umožňuje rámcové datování do prvních desetiletí 19. století. Kašna je situovaná v místě zalomení kontreskarpové zdi vnitřního příkopu, naproti jižnímu nároží zámku. Je tvořena půdorysně šikmým blokem zdiva, do kterého je vložena téměř 6m široká nika půlkruhového půdorysu, zaklenutá konchou. Poněkud užší portál niky je půlkruhově zaklenut. Plocha stěny po stranách portálu je členěná plošnou kvádrovou bosáží, vytvořenou v omítce. Vlastní portál je lemován profilovanou omítkovou šambránou (archivoltou), nasazenou na subtilní průběžnou římsu 16

(probíhající v úrovni horního okraje obruby nádrže). Na archivoltě jsou výrazné stopy červeného nátěru. Celý blok je zakončen profilovanou římsou krytou prejzy nad níž vystupuje cihelná omítaná nadezdívka se dvěma pilířky po stranách, sloužící jako zábradlí zahrady na východním valu. Do niky je vložena nádrž půlkruhového půdorysu. Obruba nádrže je kamenná, pískovcová, jednotlivé prvky jsou spojeny kamenickými kramlemi. Čelní strana je členěna třemi pravoúhlými rámci. Dno nádrže je vydlážděno kamennými deskami. Před obrubou předstupují tři schody s jednoduše profilovanými hranami. Před kašnou stojí samostatný osmiboký hranolový sloupek (sloužící k odložení vědra) a v jeho blízkosti je litinová pístová pumpa. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 46)

Vivárium Sloužilo pro chov dravé zvěře, bylo kamenné a kromě toho zde také byla voliéra pro ptactvo. Jeho polohu však neznáme, a podle ničeho ji dnes nelze určit, pakliže nejsou někde pod povrchem zachovány základy. (Kubeša, P., 2007)

Jižní brána (viz tabule 2) Dnešní brána vznikla jako úplná novostavba v místě, kde nikdy předtím žádná brána neexistovala, a to v roce 1901. Její vznik souvisel se zpřístupněním zahrady od jihu v době rozvoje předměstské urbanistické struktury města. Vznik brány je bezpečně datován nápisem na vratech „ 1901 DRIMEL AUG. KOSTELEC n/LAB.“ Současně jsou nápisem autorsky určena vrata. Autorství vlastního návrhu brány není zatím zjištěno. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 10) Monumentální brána z jižní strany, z krátké slepé uličky. Brána je trojdílná, symetricky řešená, kulisovitá, stylově neorenesanční (inspirována klasickou italskou renesancí) s prvky secese. Střední díl má více než dvojnásobnou šířku oproti krajním dílům, je vyšší a půdorysně na čelní (jižní) straně mírně předstupuje. Je prolomen půlkruhově zaklenutým otvorem vjezdu. Po stranách vjezdu jsou osazeny kamenné patníky – odrazníky. Oblouk záklenku je nasazen na profilovanou římsičku zalamující se dále jako hlavní římsa postranních dílů. Střední díl je shora ukončen klasickým trojděleným kladím, tvořený třikrát odstupněným architrávem, hladkým nečleněným vlysem a profilovanou římsou. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 9) Přední a zadní strana je provedena z dokonale opracovaných pískovcových kvádrů s pravidelným spárořezem. Klenáky v horní části záklenku svou hmotou přesahují až do 17

výšky vlysu kladí. V hlavním klenáku je na čelní straně maskaron se ženskou hlavou podloženou listovím. V hlavní bráně jsou dvoukřídlá vrata. Vrata jsou dvoukřídlá, svlakové deskové konstrukce, na rubu spojená třemi vodorovnými svlaky zahnanými do kónických drážek. Na čelní straně jsou vrata opatřená kovaným secesním páskovým ornamentem s motivy vinné révy. Závěsy jsou kované listové prolamované, secesního tvarosloví, osazené na mohutných čepech. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007) Boční křídla mají jednodušší členění. Jsou prolomena pravoúhlými brankami s přímými záklenky, v hlavních klenácích jsou maskarony s maskou lva. Nad probíhající římsu jsou vztyčeny dva atikové nástavce, členěny na čelní straně mělkými vpadlinami s pravoúhlými kartušemi v podobě „rollwerků“. V bočních brankách jsou osazena jednokřídlá vrátka shodné konstrukce jako hlavní vrata, opět na čelní straně opatřená přibitou kovanou páskovou secesní ornamentikou s motivy vinné révy, se shodnými závěsy. Na rubu vrat levé (západní) branky se dochoval vnější krabicový zámek, podložen kovanou páskovou ornamentikou, na pravé brance chybí. Před hlavním vjezdem jsou osazeny litinové dekorativní odrazníky, ukončené lvími hlavami. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 9)

Pilířová brána (viz tabule 1) Brána je situována na hlavní příčné ose parku, z opačné (východní) strany pohledově uzavřené nikou. Dnešní brána vznikla nejspíš jako úplná novostavba snad až v průběhu 19. století. (nejspíš v jeho samém závěru), v době přeměny zahrady na anglický park. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 20) Brána byla architektonicky pojata jako tvarově vysoce přesvědčivá citace manýristické stavební etapy zahrady, jak ukazují především bosované vyduté prstence vložené mezi kvádry. Současně s bránou vznikly i navazující oblé úseky zdí. Brána měla železná dekorativní mřížová vrata. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007) Za dobu své existence brána nebyla upravována a nedoznala výraznějších změn. V průběhu druhé poloviny 20. století byla odstraněna vrata, zbořena hospodářská budova jižně od brány a roku 2001 přezděny navazující úseky oblé ohradní zdi.

18

Vstupní brána směřuje do prostoru zahrady od západu, na hlavní příčné ose ukončené od východu nikou. Původně byla zapojená do souvislé zástavby východního křídla hospodářského dvora, zbořeného ve druhé polovině 20. století. Brána je tvořena dvěma samostatnými pilíři manýristického typu. Pilíře jsou provedeny z pískovcových kvádrů čtvercového průřezu, střídají se hladké kvádry s odsazenými spárami a vyduté „prstence“. Sokly jsou kónické, bosové, hlavice deskové s výrazně přesahujícími římsami a sférickými nástavci. Na vnitřní straně pilířů jsou osazeny novodobé železné závěsy pro vrata. Ze stran na pilíře na spáru navazují půdorysně obloukové úseky ohradních zdí, připojené na spáru. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 20)

Východní brána Tato zeď byla na východní straně patrně v době krátce po třicetileté válce prolomena bránou, opatřenou na rubu segmentově zaklenutou portálovou nikou, z níž se dochovala vertikální spára a výběh záklenku. Brána byla oproti dnešní bráně posunuta poněkud směrem k jihu, záklenek niky byl výrazně vyšší, než záklenek dnešní brány. Zanedlouho nato byla brána přeložena do dnešní polohy. Smysl tohoto zásahu není zcela jasný, patrně však souvisel se změnou kompozice zahradního parteru po realizaci sklepa v severní zdi v 80. letech 17. století, eventuelně po zániku letohrádku – „Lusthausu“, který měl dle historických údajů sousedit se zdí obory. Nová brána vytvořila reprezentativní vstup do zahrady z prostoru od Královi, kde se nacházela v době Rudolfa II. obora neznámého rozsahu (je zachován fragment zdiva) a nejdéle v 18. století také otevřená jízdárna. Původní raně barokní podoba brány mohla být poněkud odlišná od dnešního stavu. Blok východní reprezentativně pojaté vjezdové brány, byl zapojený do východní ohradní zdi. Od navazující ohradní zdi je blok brány na obou stranách oddělen zřetelnými vertikálními spárami. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 11) Vlastní architektura brány je symetrická. Na lícové (východní) straně, obrácené dnes do zahrady za usedlostí čp. 407, je osazen vjezdový portál. Ostění portálu je kamenné z jemného pískovce, neprofilované, opatřené jen po vnějším obvodu lištou a při vnitřní straně drážkou. Záklenek má půlkruhový profil, archivolta je nasazena na pásové patky. Hlavní klenák mírně vystupuje, je na něm reliéfně pojednaná koruna s vročením 1678. Mezi číslicemi je písmeno „L“ a římská číslice „I“, tedy Leopold I.

19

Portál je na čelní straně zasazen do přestupujícího bloku omítaného zdiva, rámovaného lizénovými pásy a shora pásovou římsičkou. Omítka byla jednovrstvá vápenná, opatřená nejspíš okrovým nátěrem. Portál byl vložen do mírně se rozvírající niky, opatřené segmentovým záklenkem, dnes zazděné novodobou cihelnou zazdívkou. Rubová (západní) strana, obrácená do zámecké zahrady, byla řešena vzhledem ke své orientaci rovněž reprezentativně. Po stranách segmentově zaklenuté portálové niky, lemované omítkovým pásem, je stěna na obou stranách členěna vždy jednou nikou, zaklenutou konchou, nasazenou na pásové římsičce. Niky jsou lemované v plné výšce zdiva lezénami. Ve zdivu je, obdobně jako v navazující východní zdi, použito větší množství stavebního odpadu – opracované kvádry, zbytky ostění a kusy zdiva s hladce uhlazenou (renesanční?) omítkou. Omítka brány na zahradní straně byla opět jednovrstvá vápenná, opatřená sytě okrovým nátěrem (patrný je např. ve špaletě kruhové vpadliny nad vjezdem), druhotně překrytá hrubší, „ostře hozenou“, mladší omítkou. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 11)

Nika v jihovýchodní zdi (viz tabule 1) Nika, ukončující hlavní příčnou osu parku, je dle slohového rozboru i souvislostí s ohradní zdí jednoznačně vrcholně barokního původu. Zdivo ohradní zdi napravo od niky je pečlivě řádkované, převážně kamenné, snad ještě patřící k renesanční stavební etapě. Poněkud ustupující zdivo ohradní zdi nalevo od niky obsahuje vyšší podíl cihel a vyznačuje se méně pečlivým provedením. Patří podle souvislostí zřejmě až k raně barokní opravě zdi po třicetileté válce. Portálová architektura byla do zdi vsazena druhotně, nikoliv však pouhým přizděním na spáru. Konstrukce portálové architektury vykazují značné množství dílčích vysprávek, které poněkud znejasňují stratigrafickou situaci zdiva. Nika tedy bez pochyby vznikla jen jako pohledové ukončení osy parku („point-devue“), a to někdy v době před rokem 1730 (nejspíš krádce před tímto datem). Její charakter se vzdutou, jemně profilovanou římsou, ukazuje na inspirace vrcholným barokem dientzenhofferovského směru. (Pešta, J. – Veselý, J.,2007, s. 22)

20

OBRÁZKY KE KAPITOLE „STAVBY A ARCHITEKTONICKÉ PRVKY V ZÁMECKÉ ZAHRADĚ“ - TABULE1

(Obr. 2. Zámek)

(Obr. 3. Rudolfínka)

(Obr. 4. Taras)

(Obr. 5. Jižní kašna)

21

OBRÁZKY KE KAPITOLE „STAVBY A ARCHITEKTONICKÉ PRVKY V ZÁMECKÉ ZAHRADĚ“ - TABULE 2

(Obr 6. Jižní brána)

(Obr. 7. Pilířová brána)

(Obr. 8. Nika v jihovýchodní zdi) 22

3.6 Návrhy obnov 3.6.1 Návrh na obnovu zámecké zahrady podle Kadlece a Rozhoně Kapitola Návrhy rekonstrukcí v bakalářské práci obsahuje porovnání návrhů rekonstrukcí pro zámeckou zahradu v Brandýse nad Labem. Porovnání návrhů je založeno na základě získaných materiálů, jež vytvořili jednotliví architekti jak v minulosti, tak i v současnosti. Prameny byly získány v Národním památkovém ústavě v Praze pro střední Čechy a také na městském úřadě v Brandýse nad Labem. V roce 1954 architekti J. Kadlec a F. Rozhoň, za vědecké spolupráce Dr. P. Naumana, vytvořili návrh na obnovu zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, která po smrti císaře Rudolfa II. začala značně chátrat a následkem nájezdů švédských vojsk byla znehodnocena. Materiály od pánů architektů se nacházejí v Národním památkovém ústavě v Praze. Jsou to svazky plánů a návrhů pro kompletní rekonstrukci celého areálu. Návrh od . J. Kadlece a F. Rozhoně se nese v barokním slohu, pro který je typické větší měřítko. Architekti ve svém rekonstrukčním návrhu zachovali původní tvar zahrady. Zahrada je koncipovaná v pravidelném tvaru tří teras. Severní okraj terasy I. je lemován stříhanou zelení. Tato terasa je koncipovaná do čtyř čtverců ze zimostrázových plůtků (Buxus semepervirens), které jsou uprostřed protnuty cestami. V rozích jednotlivých čtvercových polí jsou umístěny soliterní keře (Taxus baccata) a zbytek plochy je vyplněn parterovým trávníkem. Uprostřed každého čtverce je navržen vodní prvek ve formě fontány. Na severozápadní straně je terasa I. pohledově zakončena živou stěnou. V zahradě je zachovaná tarasní zeď s balustrádou oddělující terasu I. a terasu II. Opěrnou zeď na prostřední terase lemuje travnatý pás, do něhož byly navrženy stromy (Carpinus betulus). Navrhovaný program pro terasu II. je podobný jako u terasy předešlé. Bylo zde navrženo osm čtvercových polí. Pro lemy polí byly navrženy polyantky – růže a uprostřed měla být travnatá plocha se soliterními keři (Magnolia soulangiana). Vprostřed každé čtveřice čtvercových polí byl umístěn vodní prvek v podobě bazénku. Levá i pravá strana terasy byla lemována tvarovanou alejí z lip (Tilia platyphyllos), které byly zřejmě tvarované. Na hranici mezi postřední a horní terasou byl také navržen travnatý pás, tentokrát s lipami (Tilia platyphyllos). Nad nimi byla pak ještě situována stříhaná živá stěna z keřů (Cotoneastr floribunda).

23

Hlavní vertikální (příčná) osa, vedoucí středy všech teras, je v plánu pro rekonstrukci os J. Kadlece a F. Rozhoně zakončena v horní terase vodním prvkem. Je jím fontána oválného tvaru, typická pro barokní styl. Horní terasa je navržena ve stylu štěpnice, pro kterou jsou typické ovocné dřeviny. Tato terasa zůstala původní od dob císaře. Vyskytují se zde dřeviny rodu Juglans, Pyrus, Malus a Armeniaca. Tato část je od terasy I. a terasy II. oddělena alejí z lip (Tilia cordata), která vznikla v 19. století. Alej vytváří pohledovou osu, která vede od západní vstupní brány a je ukončena „point-de-vue“, nikou ve východní ohradní zdi. Po levé straně západní vstupní brány navrhli Kadlec a Rozhon zákoutí, které rozdělili na několik tématických polí. Bylo zde navrženo hřiště pro různé sporty, dětský koutek a místo pro odpočinek s mobiliářem, které doprovázel vodní prvek. Celé zákoutí je od štěpnice odděleno řadou lip (Tilia cordata) s podrostem (Syringa vulgaris). V tomto prostoru byly ze stromového patra navrženy stromy rodu Juglans a Acer (Acer platanoides, Acer dasycarpum). Pro keřové patro jsou zde zastoupeny kvetoucí keře (Syringa vulgaris, Deutzia, Weigela, Ligustrum vulgare), které měly plnit funkci podrostu nebo volně rostoucích keřových skupin. Po levé straně při vstupu do zámecké zahrady bylo v plánu od Kadlece a Rozhoně (1945) navrženo kvadraticky členěné rozárium, kde byly vysázeny polyantky – nízké, záhonové, jednoho druhu. Na hranici mezi rozáriem a terasou II. byl navržen pás z keřů (Hydrangea sargenti). Rozárium se nacházelo přímo na okraji zahrady na východních valech. U západního vstupu do zahrady u brány z vnitřní strany byly navrženy k vysázení dřeviny rodu Philadelphus. Součástí rekonstrukčního záhonu je i jednostranná jírovcová alej na předzámčí vedoucí jihozápadně od zámku. Alej je z obou stran obklopena parkem, kde byly vysázeny lípy (Tilia cordata). Tento popis celé rekonstrukce vznikl na základě poskytnutých materiálů z NPU. Celý návrh obsahuje ručně zakreslenou perspektivu, pohled na zámek i zahradu (viz příloha 11). Dále osazovací plán se seznamy dřevin a situační plán (viz příloha 12 a, b).

3.6.2 Návrh na obnovu zámecké zahrady od ing. Vítězslavy Ondřejové V roce 1967 zhotovila návrh na obnovu zámecké zahrady v Brandýse nad Labem paní inženýrka Vítězslava Ondřejová. Dokumenty k obnově zahrady se nacházejí v Národním památkovém ústavě v Praze, v sekci pro střední Čechy. Návrh na obnovu 24

obsahuje průvodní zprávu (historie a hodnota zahrady, stav zahrady v roce 1967, návrh pro rekonstrukci zahrady, rozpočty), dále grafickou část (plány s inventarizací, plán pro rekonstrukci spodní terasy, situační plány, osazovací plán). Vyhodnotíme - li všechny historické skutečnosti, je zřejmé, že nejcennější podobu měla zahrada za císaře Rudolfa II., tj. v období pozdní renesance. Přestože neznáme přesně onu původní dispozici zahrady je možno podle dodnes patrného terasovitého členění s opěrnou zdí s renesanční balustrádou, podle známých vzorů řešení renesančních zahrad, podle plánu z roku 1740 (viz příloha 3) atd., uskutečnit totální rekonstrukci celé zahrady v duchu renesančního výtvarného cítění. Lze dokonce celý areál zároveň přizpůsobit potřebám dnešního života /dětské hřiště/. Hlavní vstupem do zahrady směrem z města je brána v části areálu, zvaného Plantáže. V ose brány se táhne široká hlavní cesta, která končí zazděnou bránou. Tato komunikace dělí zahradu na dvě části. Část severní, klesajícího terénu s dvěma stupni a část jižní, rovinatého terénu (viz příloha 13). Severní část bude po architektonické a sadovnické stránce bohatší, jižní část zůstane s jednoduchou úpravou a se zakomponovaným dětským hřištěm. (Ondřejová, V., 1967) Severní část zahrady: Parterová plocha mezi vyústěním chodby od zámku a opěrnou zdí s renesanční balustrádou bude zbavena vysokého stromoví a jen několik vybraných exemplářů se ponechá na dožití (viz příloha 14). Celá plocha se geometricky rozčleňuje na 16 čtvercových obrazců s rytmicky prostřídanými jednoduchými vnitřními motivy ze stříhaného buxusu v parterově udržovaných travnatých plochách. Středy motivů (kruh a kosočtverec) budou ze sypkého barevného materiálu. V průsečíku hlavních os kompozice se navrhuje zřízení jednoduchého vodního kruhového bazénu s vodotryskem a v průsečíku vedlejších os /od mušlí v opěrné zdi s balustrádou/ se navrhuje umístění nízkých, širokých květinových váz. Plocha druhého stupně mezi renesanční balustrádou a svahem pod hlavní komunikací směrem od Plantáže se člení na 8 velkých čtvercových ploch s jednoduchými obvodovými nebo čtvrtkruhovými kresbami stříhaných živých plůtků v parterově udržovaných travnatých plochách. Ponechávají se na dožití některé stromy starého porostu a ostatní výmladky a náletové dřeviny se zcela odstraní, zejména z prostoru balustrády, aby tato nebyla po rekonstrukci narušována kořeny a padajícími větvemi.

25

Čtyři střední čtverce se čtvrtkruhovými ornamentálními stříhanými plůtky mají ve středech kruhové záhony s růžemi – polyantkami ve 2 barevných sortách a v rozích těchto čtvercových ploch jsou kruhové záhony pro výsadby letniček v doplňkových barvách květenství k příslušné barev květů středového záhonu růží. Čtyři okrajové čtverce se čtvrtkruhovými ornamentálními stříhanými plůtky jsou doplněny 24 ks pravidelně rozmístěných magnolií. Středem kompozice je navržen pás obdélníkových ploch, z nichž 4 střední jsou vodními bazény a dva a dva okrajové letničkovými záhony. Obdélníkové bazény budou vystupovat 20 cm na d povrch cest a budou obloženy pískovcovými deskami o tloušťce 7 cm. Celá plocha druhého stupně je ohraničena na východní a západní straně živým plotem a na jižní straně, na svahu, souvislým a jednotlivým stříhaným porostem babyky v kombinaci s habrem. Tento posledně jmenovaný živý plot bude pokrývat celý svah a bude udržován sestřihem v maximální výšce 1 m souběžně s profilem svahu. Jak prvý tak i druhý stupeň zahrady má na vhodných místech umístěny lavičky a plastiky. (Ondřejová, V.,1967, s. 8 - 10) Hlavní komunikace: Přístupová komunikace mezi bránou z Plantáže a zazděnou bránou je lemována dvěma na tři části rozdělenými travnatými plochami s pravidelnou monokulturní výsadbou polokmenů ovocné dřeviny kdoule (Cydoina oblonga), doplněnou v bezprostřední blízkosti komunikace záhony růží – polyantek ve 4 prostřídávaných barevných sortách. Stávající úprava této části, vzniklá po roce 1954 podle návrhu arch. Kadlece a Rozhoně, se tímto novým pojetím ruší, tj. ruší se malé, pravidelné rozárium nad příkopem, mladá lipová alej a hranice dětského hřiště se posouvají o několik metrů jižněji. Jižní část: Tato část zahrady se prakticky ponechává v jednoduché úpravě kostry spojovacích cest v souvislých travnatých plochách s pravidelnou řadovou výsadbou okrasných jabloní. Excentrickému umístění elipsovitého vodního bazénu a k němu vedoucí cesty, tvořící u bazénu neúplný kříž, je záměrně ponechaná původní dispozice, která v půdorysu názorně ukazuje, o jakou plochu byl původní areál zahrady výstavbou města ochuzen. Volba okrasných jabloní pro řadové výsadby je stylizací. Jihozápadní obdélníková plocha je vyhrazena pro dětské hřiště, oddělené od ostatní zahrady hustým a vyšším plotem, hřiště rozdělené úhlopříčně zkratkovou komunikací mezi bránou z Plantáže a renesanční bránou u hlavní budovy Pedagogické fakulty. Živý 26

plot kolem hřiště je vytvořen ze sestříhávaných lip ponechaného stromořadí a nižších podsázených dřevin. Hřiště je vybaveno pískovišti, houpačkami, kolotočem, prolézačkami a jinými atrakcemi hlavně pro menší děti. Projekt neřeší ztvárnění zeleně v bezprostředním okolí zámku a v samotném příkopu. Vzhledem k využití zámku není toto aktuální. Osazování příkopu bude prováděno postupně s asanací podle situace. Pravděpodobně bude k výsadbám použito větší množství stálezelených a vřesovištních dřevin (Prunus laurocerasus, Viburnum rhytidophyllum, Rododendron), aj. kapradin a stínomilných trvalek. (Ondřejová, V., 1967, s. 10 - 12)

3.6.3 Návrh na obnovu zámecké zahrady od Lenky Horové a Davida Hory Posledním návrhem na obnovu, který byl pro tuto práci poskytnut, je návrh od architektů Davida Hory a Lenky Horové. Návrh obsahuje historii zahrady, historický průzkum, dendrologický průzkum, vlastní řešení doplněné o plány, plány kácení, podmínky pro realizaci apod. Navrhovaná úprava předkládaná studií je výsledkem historického rozboru dochovaných podkladů, porovnání s odbornou literaturou, dochovanými renesančními úpravami v zahraničí a potenciálem prostoru samotného. (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 20) Horová, L. – Hora, D. (2002) ve své studii rozdělili území na kompoziční a provozní celky z důvodu přehlednosti navrhované rekonstrukce. Území se dělí na Renesanční terasu I. (nižší úroveň), Renesanční terasa II. (vyšší úroveň), Štěpnice, Zahrada na valech (západní část), Valy, Předzámčí tzv. „plantáže“. Renesanční terasa I.: Renesanční partery jsou bezpochyby nejstarší částí zahrady, která kdysi byla skvostem celého prostoru. Vzhledem k tomuto faktu zde navrhujeme poměrně náročnou náznakovou rekonstrukci renesančního parteru. Na základě výsledné studie se jedná o základní rozdělení celkového parteru na šestnáct čtvercových polí, které jsou navázány na osu kašny a stávající opěrné zdi s kašnami. Architekti navrhují přemístit na střed parteru ostění z plantáže a kašnu. Ta se stane středem celého prostoru. Okolo kašny jsou rozmístěny čtyři centrální čtverce ohraničené nízkými plůtky a osázené pestrou paletou květin. Další čtverce parteru jsou řešeny různou strukturou členění pomocí cestiček, plůtků a květin. Na samém konci tohoto parteru podél zdi hospodářských budov, které tvoří ohrazení zahrady je navržen záhon květin a keřů, které by doplňovala jednoduchá dřevěná konstrukce pro pnoucí 27

dřeviny (viz příloha 15), které byly v době renesance také s velkou oblibou používány. (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 21) V pravém dolním rohu se do dnešní doby dochoval pouze zlomek nejspodnějšího parteru takzvané salátové zahrady. Architekti zde navrhují tzv. „Giardinetto segreto“, neboli zahrádku v zahradě. Do tohoto prostoru by se návštěvníci dostávali loubím, které by bylo zapěstované v zelené stěně podél spodní hranice tohoto parteru. (Horová, L. Hora, D., 2002) Renesanční terasa II.: Na základě historického průzkumu, který se měl uskutečnit v květnu 2002, mělo být prokázáno, jestli byla v tomto prostoru zasypána původní renesanční

kašna s dvěma postranními bazény obdélníkovitého tvaru. Pokud tuto

skutečnost průzkum potvrdil, bylo by naším záměrem tyto kašny obnovit a přizpůsobit vedení hlavních os na tyto stavby. Pokud se však ukáže, že tyto vodní prvky jsou zničeny a není možné je v prostoru parteru nalézt, navrhujeme zde obnovit středový bazén z pískovce, v renesančním tvaru tak, jak je vyobrazen na jednotlivých studiích tohoto prostoru. Ve výsledné studii je tento prostor řešen s hlavním rozčleněním parteru tak, jak je tomu v současnosti. Je však nutno zdůraznit, že současné rozdělení není dispozičně správné. Problém je v osách hlavních schodišť, které na sebe kolmo nenavazují. Dále je zde problém s terénem. V současnosti se tento prostor svažuje směrem k Labi. V našem návrhu je zachován celkový rastr osmi čtverců, které jsou dále rozděleny cestami a výsadbou živých plotů. Jedná se o zjednodušené řešení, které by na této ploše mělo svůj akcent v rozloze jednotlivých čtverců (viz příloha 16). (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 21-22 ) Štěpnice: V současnosti je tato část zahrady vnímána jako vstupní prostor do celé zahrady. Je zde hlavní vstupní brána směrem od zámku. V tomto prostoru se nacházela štěpnice. Jednalo se o sad ovocných stromů. Nicméně naší snahou je ukázat, že v tomto prostoru ovocné dřeviny byly, jsou a budou. Snažíme se zde navrhnout pravidelnou strukturu cest, která osově navazuje na spodní partery a provází návštěvníky po nejzajímavějších místech tohoto prostoru. Centrem pobytu návštěvníků bude především prostor okolo stávající vodní nádrže, která měla dříve asi užitkový charakter, a dále prostor navržený na protilehlé straně této osy. Jedná se o čtverec, v jehož centru by měla být umístěna plastika nebo pítko. Tyto prostory jsou hlavními odpočinkovými centry. Okolí je řešeno v souvislých

28

trávníkových plochách, do kterých jsme umístili v pravidelném rastru výsadbu ovocných dřevin. Jednalo se především o hrušně, višně, jabloně. Celý obvod štěpnice směrem k ulici Královická jsme uzavřeli širokým pásem stromů a keřů, které mají celou zahradu pohledově odclonit od okolní zástavby (viz příloha 17). (Horová, L. - Hora, D., 2002, s. 22 ) Zahrada na valech (východní část): Jedná se o krásný uzavřený prostor, který se přímo nabízí pro úpravu v renesančním duchu. Je zřejmé, že tento prostor tímto způsobem nebyl nikdy využíván. Tato studie je založena na pravidelném rastru cest, který rozčleňuje řešený prostor na obvodové výsadby a středové pásy vyplněné trávníkovými pásy a květinami. Celému prostoru dominuje dřevěný altán, který je umístěn v oblouku bývalého bastionu. A dále pohledové zakončení na samotné chodbě Rudolfínce. Altán by se měl stát centrem této části zahrady. A otevřeným přístřeškem při konání různých akcí, koncertů vážné hudby, svateb pod širým nebem, oslav nebo rautů (viz příloha 18). Další částí této zahrady je prostor za Rudolfínkou, kde stojí altán, jehož technický stav je dnes velmi špatný. (Horová, L. - Hora, D., 2002) Předzámčí tzv. „plantáže“: Prostor předzámčí je zcela samostatná část řešeného území. A jsou na ni zcela rozdílné požadavky. Je to jediná část, která bude volně přístupná bez časového omezení. Při řešení tohoto prostoru je nutné si uvědomit, že se zde mění provozní vztahy. Volné průchody do zámecké zahrady budou zastavěny zdí a vstup bude pouze hlavní branou. Z tohoto důvodu jsme zvolili jednu hlavní komunikaci od ulice Královická směrem k hlavnímu vchodu do zahrady. Tato široká komunikace je vedena táhlým obloukem k centrálnímu kruhovému odpočívadlu. Tento kruh se stane dominantním prvkem celého prostoru. Bude to místo vyústění přístupové komunikace, které je v návrhu doplněna o dvě dřevěné masivní pergoly. Po vnitřním obvodu kruhu jsou navrženy růžové a květinové záhony. Excentricky je zde navržena výsadba tří kusů soliterních stromů (viz příloha 19). V tomto řešení není zohledněn stávající pomník. Domníváme se, že pomník může zůstat na svém místě, pokud ho vhodně odcloníme od dalších funkčních prvků tohoto prostoru, zejména od dětského hřiště. Dalším důležitým prvkem tohoto prostoru se má stát prostor pro hru dětí. Vzhledem k neutěšené situaci dětských hřišť a sportovních atrakcí pro děti v samotném centru města jsme nuceni do tohoto prostoru umístit nejen dětské hřiště pro děti předškolního 29

věku a děti do deseti let, ale dále je nutno vybudovat zde hřiště pro odbíjenou. Je patrné, že celý prostor není možné dát k dispozici dětem. Je nutné se nad tímto problémem vážně zamyslet a hledat další možnosti a plochy kam směřovat aktivitu dětí a studentů. Jejich přítomnost je v tomto prostoru i v zahradě velmi vítanou. Ale není zde možné akceptovat masivní nápor dětí všech věkových kategorii, které svým chováním ničí zeleň a mobiliář. Z tohoto důvodu jsou tedy ve výsledném řešení navržena hřiště dvě. (Horová, L. Hora, D., 2002, s. 24)

3.6.4 Porovnání návrhů Kadlec a Rozhoň: •

Návrh v barokním slohu, používají větší měřítko.

•

Spodní terasa tvořena čtyřmi čtverci, které prostupují cesty, uprostřed každého čtverce vodní prvek.

•

Na druhé terase tvarované aleje z lip, což umožňuje kontrast s nízkými květinovými partery.

•

Nad východními valy umístili kvadraticky členěné rozárium, zde použity polyantky.

•

Vybudovali v zahradě dětské hřiště s prolézačkami, které umístili po pravé straně při vstupu do zahrady hlavní bránou.

•

Na hlavní podélné ose se nevyskytují vodní prvky.

•

Štěpnice osázena ovocnými dřevinami po celé její ploše – Pyrus, Malus, Armeniaca.

•

Návrh nebyl zrealizován.

Vítězslava Ondeřejová: •

Návrh zahrady je v renesančním stylu, v projektu Památkové péče.

•

Cílem návrhu je poskytnutí veřejné zeleně pro obyvatele města.

•

Spodní terasa koncipovaná do několika čtverců, v menším měřítku.

•

Použití tvarů typických pro renesanci: čtverec, kruh, kosočtverec.

•

Na spodní terase ponechané stromoví jedinci na dožití, pod mini brodériový parter – možná kolize, omezení funkce parteru.

30

•

Na druhé terase jsou architektkou navrženy stříhané čtvercové plůtky v parterové travnaté ploše.

•

Používá růže – polyantka, dále magnólie, používaná běžně v 19. století.

•

Letničkové záhony v pásech.

•

Zrušení rozária nad východními valy.

•

Posunutí hranic dětského hřiště směrem k jižní straně.

•

V štěpnici používá jen stromy rodu Malus.

•

Použití stálezelených a vřesovištních rostlin na příkopech.

•

Návrh se začal realizovat, ale nebyl nikdy dokončen.

Lenka Horová a David Hora: •

Snaha o návrat renesančního ducha do zahrady a zvýšit kulturní a estetickou hodnotu zahrady.

•

Hlavní podélná osa bohatá na vodní prvky.

•

Na spodní terase umístěn centrální prvek, kterým byla kašna.

•

Drobné měřítko čtvercového parteru.

•

Použití treláží, loubí, nádob.

•

Obnovení „Giardina segreta“ – zeleninové zahrádky.

•

Poukazují na kolize v návaznosti os a nerovnosti terénu – terasovité zahrady budované na rovných plochách.

•

Dětské hřiště přesunuto ze zahrady na předzámčí.

•

Pravidelná struktura cest ve štěpnici.

•

Štěpnice – z větší části travnatá plocha, regulace ovocných dřevin do pravidelného rastru. Použití Pyrus, Malus, Cerasus.

•

Využití zahrady pro veřejné akce – oslavy, koncerty vážné hudby (vybudování dřevěného altánu v zahradě na východních valech).

•

Rekonstrukce předzámčí, zachování jírovcové aleje, vybudování hřišť a míst k odpočinku.

•

Rekonstrukce zatím nebyla podle tohoto návrhu uskutečněna.

31

3.6.5 Rostliny používané v jednotlivých návrzích Tab. 1. Seznam rostlin používaných architekty Kadlecem a Rozhoněm Magnolia soulangiana Polyantky Tilia platyphyllos Tilia cordata Carpinus betulus Taxus baccata Buxus sempervirens Dianthus Letničky (Begonia sempervirens, Lobelia, Salvia splendens) Rosa hybrida Malus Sieboldii Cydonia communis Cotoneaster floribunda Amygdalus nana Rodothypos scandens

Juglans nigra Juglans regia Hrušně, vysokokmeny Jabloně, polokmeny Meruňky Hydrangea Sargentii Acer platanoides Acer dasycarpum Syringa vulgaris Deutzia sp. Philadelphus sp. Ligustrum sp. Castanea sativa Aesculus hippocastanum

Tab. 2. Seznam rostlin používaných architektkou Ondřejovou Acer campestre Aesculus cernea Aesculus hippocastanum Buxus sempervirens Betula pendula Carpinus betulus Cerasus avium Cydonia obnlonga Chaenomeles Laburnum anagyroides Larix decidua Ligustrum vulgare Lonicera tatarica Magnolia soulangiana Malus atropurpurea

Malus speciosa ´Albiplena´ Pawlovnia tomentosa Prunus subhirtella Prunus serotina Pseudotsuga douglasii Ribes alpinum Rosa polyantha Rosa rugosa Spiraea x vanhouttei Sorbus aria Sophora japonica Syringa vulgaris Tilia cordata Tilia x euchlora Letničky

32

Tab. 3. Seznam rostlin používaných architekty Horou a Horovou Tilia platyphylla Aesculus hippocastanum Tilia cordata Robinia pseudoacacia Chamaecyparis lawsoniana Rhus typhina Prunus cerasifera Betula pendula Picea pungens Picea omorika Larix decidua Picea pungens ´Glauca´ Fraxinus excelsior Acer pseudoplatanus

Prunus cerasus Taxus baccata Chamaecyparis pisifera Fagus sylvatica Carpinus betulus Acer campestre Ligustrum vulgaris ´Atrovirens´ Pseudotsuga menziesii Chamaecyparis lawsoniana ´Alumii´ Ulmus minor Popínavé růže Trvalky Květiny pro květnaté louky

Tab. 4. Přehled rostlin typických pro renesanční zahrady Stromy

Keře

Trvalky

Letničky

Cibuloviny

(Dvouletky) Tilia sp. Ulmus sp. Aesculus sp. Carpinus sp. Mespilus sp. Amygdalus sp. Fagus sp. Taxus sp. Ilex sp. Cupressus sp. Palmy Meruňka Broskvoň Jabloň Višeň

Buxus sempervirens Rosa sp. Jasmínům sp. Laurus sp. Rosmarinus off. Nerium oleander Myrtus Pomerančovníky Citronovníky Fíkovníky

Achillea Bellis Dianthus Campanula Primula Viola Yucca sp. Paeonia

Dianthus Impatiens Primula Viola

Tulipa Hyacinthus Narcissus Crocus Fritillaria Gladiolus Cyclamen Iris

Sortiment používaných rostlin u každého z autorů vyplývá především z předešlých úprav, které někteří z nich ve svých návrzích ponechávají. Architekti Rozhoň, Kadlec a Ondřejová ve svých návrzích používají rostliny netypické pro renesanční zahrady. Jsou to rostliny, které do českých zemí přišly nejspíš na počátku 19. století. Patří do nich kvetoucí keře, které se v těch dobách používaly do zahradních úprav. Jsou jimi například magnólie, šeříky, kdoulovce, štědřence, skalníky, tavolníky, hortenzie apod. Oblíbeným prvkem autorů jsou záhony růží. Používají především růže záhonové a 33

stromkové, podlé cest a na parter terasy II. Vzpěrné růže se objevují v návrhu od architektů Horových, kteří je používají na spodní terase společně s trelážemi, které jsou typické pro renesanční zahrady. Hora a Horová se drží při navrhování spíše obecných znaků renesančních zahrad a prvků, které s nimi mají logickou spojitost (loubí, zeleninová políčka, osázené nádoby). Autoři se jednoznačně shodují v použití dřevin na horní terase, tedy štěpnice, kterou ponechávají v duchu ovocného sadu. Někteří ovšem zase přinášejí druhy, které nejsou až tak blízké době Rudlofa II., jako jsou hrušně a meruňky. K původnímu sortimentu rostlin se svým návrhem nejvíce přiblížila architektka Ondřejová, která do tohoto prostoru navrhuje jabloně, kdouloně, třešně. Ta se ale zase snaží pojmout celou honí terasu jako ovocný sad, a tak navrhuje i místo aleje z lip ovocné dřeviny (Cydonia oblonga). Rozhoň ponechává alej z lip a umisťuje tento vegetační prvek i na prostřední terasu. Stříhaná alej z Tilia platyphylos evokuje robustní měřítko barokního slohu, ve kterém se nese celý návrh Rozhoně a Kadlece. Ve jejich návrhu se objevuje množství keřů (Syringa vulgaris, Deutzia), které používají do podrostu lip pro oddělení dětského hřiště od zámecké zahrady. Ondřejová na prostřední terase používá také stříhanou vegetaci, ale především ve formě nízkých stříhaných stěn. Jsou to druhy, které se do těchto vegetačních prvků hodí a snášejí opakovaný řez (Acer campestre) a (Carpinus betulus). Na spodní terase autoři používají stříhanou zeleň (Buxus sempervirens), ornamentálnost parteru řeší každý jiným způsobem. Kadlec a Rozhoň používají soliterní stříhané keře (Taxus baccata) v pravidelných obdélnících, jimiž procházejí cestičky, doplněných parterovým trávníkem. Ondřevová zachovává čtvercová pole ze zimostrázu vyplněná letničkami. Nad parterem ponechává vzrostlé stromy z předešlé výsadby (Aesculus hippocastanum). Hora a Horová naproti tomu, používají spíš neobvyklé prvky v brodériovém parteru, a to květnatou louku jako výplň polí lemovaných stříhanou vegetací. Podobným způsobem navrhují i terasu prostřední. Architekti nemají ve svém návrhu na obnovu osazovací plán jako Ondřejová a Rozhoň, proto nelze blíže určit, které konkrétní rostliny do vegetačních prvků používají.

34

4. Výsledky práce 4.1 Kompoziční rozbor současné zahrady – stav k roku 2010 Brandýský zámek se nachází na levém břehu řeky Labe. Původně to byla gotická vodní tvrz, ale za vlády Rudolfa II. byl zámek ovlivněn renesancí. Po smrti Rudolfa II. prošel zámek i zahrada barokizací. K zámku přiléhá, jak už bylo řečeno, i zámecká zahrada. Ta je se zámkem spojena stále, mohutnými pilíři podepíranou chodbou Rudolfínkou. Chodba byla po nájezdech Švédů poničena, takže dnes nedosahuje stejné délky jako původně. Zámecká zahrada je stále koncipovaná do tří teras. Do spodní terasy zasahuje již zmíněná Rudolfínka, jejíž původní délka je v zahradě naznačena. Na chodbu dříve navazoval letohrádek, který byl vyústěním Rudolfínky. Letohrádek se nacházel podél severní ohradní zdi. Dnes se na tom samém místě nachází jen původní základy. Ve východní zdi zahrady, na úrovni spodní terasy, se nachází bývalá brána do obory opatřená portálovou nikou. Zeď byla prolomena a opatřena bránou po třicetileté válce. Dnes je brána zazděná, dochovala se jen portálová nika (viz příloha 7). Celá spodní terasa je tvořena travnatým parterem a soliterou rodu Aesculus, která je situována blíže k východní ohradní zdi. Na úrovni mezi spodní a prostřední terasou se nachází taras s kuželkovitou balustrádou. Na levém i pravém okraji zdi je jednoramenné schodiště a uprostřed zdi dvojramenné schodiště. Mezi jednotlivými schodišti je taras členěn kašnami s oválnými pískovcovými mísami (viz příloha 8). Prostřední terasa je tvořena čtverci ze stříhané vegetace, jsou to zbytky brodérie s travnatým podkladem, po nedokončené rekonstrukci inženýrky Vítězslavy Ondřejové v roce 1967. Nachází se tu už jen náznaky mělkých bazénů s betonovými okraji, které byly v minulých letech zasypány, a do nich byla vysázena brodérie. Dnes jsou bazény zaplevelené a bez účelu. Přechod mezi prostřední a nejvyšší terasou (štěpnicí) umožňují několikastupňové schody, který jsou podél obou stran lemovány stříhanou vegetací (Carpinus betulus). Na ni horizontálně navazuje zelený pás z tvarovaných dřevin (Acer campestre). Na nejvyšší terase se rozkládá štěpnice, která

je převážně osázena ovocnými

dřevinami. Stále ji od prostřední terasy odděluje alej z lip (Tilia cordata), jež vede od západní vstupní brány k východní ohradní zdi. V jižní části štěpnice jsou zbytky kašny, která leží na hlavní ose zahrady. Kašna byla tvořena zapuštěným bazénem eliptického 35

tvaru. Ve štěpnici je dále umístěno dětské hřiště s prolézačkami, které je situováno po pravé straně při vstupu do zahrady. V zahradě se nachází hlavní pohledová osa, vedoucí od severu k jihu, která na sobě nese vstupy mezi jednotlivými terasami a je na jihu zakončena zbytky eliptického bazénu. Hlavní podélná osa je tvořena alejí z lip, která je také hlavní přístupovou cestou do zahrady. Vedlejšími podélnými osami jsou ve většině případů pískové cesty na jednotlivých terasách. Součástí této pravidelné zahrady je i východní část valů kolem zámku, které mají svažitý terén. Je to prostor ve formě lesoparku s volně rostoucí vegetací, která směřuje stále až za chodbu Rudolfínku, kde stále stojí altán z 19. století. Altán je již ve velmi špatném technickém stavu. Ze západní strany „v Plantáži“ k zahradě přiléhá také jírovcová alej a po jejich stranách se rozprostírají parky s lipami. Alej v dnešní době prochází obnovou. Stav stromů byl už velmi špatný, proto se město rozhodlo je nahradit mladými vzrostlými jedinci (Aesculus hippocastanum). Zahrada je v dnešní době volně přístupná a slouží široké veřejnosti jako veřejný park k posezení, venčení psů, pro hry dětí aj.

4.2 Rostliny používané v renesančních zahradách Snahou této kapitoly je, porovnat sortiment a druhy rostlin, které se vyskytovaly ve stejném období v Itálii a v českých zemích.

4.2.1 Použití rostlin v renesančních zahradách v Itálii Téma rostlin se objevuje v mnoha publikacích, které píší o renesančních zahradách a jejich vývoji. O této problematice se zmiňuje ve své knize Pražské zahrady i Olga Bašeová. Typickým prvkem pro renesanční zahrady byly květinové partery a Bašeová o nich píše, že záhony parteru, často lemované nízkým plůtkem, byly vytvářeny nejen z květin, ale především z léčivých aromatických bylin i zeleniny. Nehýřily barvami vyšlechtěných kultivarů, jemné odstíny platných rostlin doplňovaly širokou paletu zelených tónů, prozářeným sluncem. Barvy květin byly méně výrazně než ty, na které jsme dnes zvyklí, protože se vysazovaly většinou plané, nešlechtěné druhy. Během následujících staletí se postupným cílevědomým křížením vypěstovaly květiny silnější, s většími květy, dlouho kvetoucí, jasných, zářivých barev. V renesanci se setkáváme jen 36

s omezeným počtem barev okrasných rostlin: bílou, žlutou, červenou, fialovou a modrou. Kritériem krásy rostlin užívaných k ozdobě byl jejich tvar, barva a vůně. Dávali přednost velkým květům, tvar listu byl rovněž předmětem hodnocení. Převratnou změnu do renesančních zahrad přinesly zámořské výpravy, přivážející mimo jiné také exotické rostliny. Vedle růží, kosatců, planých mečíků, sedmikrás, fialek, hvozdíků, zvonků, balzamínek, petrklíčů se pěstovaly tulipány, narcisy, bramboříky a jasmín, přivezené do střední a severní Evropy vracejícími se křižáckými výpravami. Vzácné exoty, dovezené ze vzdálených krajů, se setkávaly s velkým zájmem a počet jejich pěstitelů a sběratelů rychle vzrůstal. Pomerančovníky, kávovníky, ananasy a jiné kuriozity tehdejší doby se pěstovaly v dřevěných, keramických a kamenných nádobách. Stávaly se sice předmětem obdivu, ale netvořily podstatu zahrady.

Z důvodu

drsného

klimatu

se

pro

ně

začaly

budovat

stavby

prosvětlené velkými okny – skleníky, oranžérie, fíkovny a ananasovny. V období manýrismu se sortiment exotických rostlin dále rozšířil o druhy jako jsou agáve, oleandry, myrta, rozmarýn a vavřín. Stejně jako exotické rostliny, tak i stálezelené stromky, tvarované náročným střihem do složitých soustředných útvarů symetrických podle hlavního kmene, se pěstovaly v keramických

nádobách

jednoduchých

tvarů

s vyraženým

znamením

dílny.

Rozestavovaly se volně po zahradě buď na zídky, do rohů parteru, na křížení cest, nebo obruby vodních bazénů. (Bašeová, O., 1991) Prvkem středověkých zahrad, který se vyskytuje i v zahradě renesanční, je Giardinetto segreto. Byla to malá intimní zeleninová zahrádka, ke které se návštěvník dostal cestou doprovázenou loubím. Baštová (1991) upozorňuje také na to, že loubí lemovalo i parter nebo pole ovocných stromků. Procházelo se jím v polostínu, pod klenbou větví a listů. Konstrukce loubí z ohýbaných a svazovaných prutů, sklenuté nad cestou, obepínaly úponky vinné révy. Součástí renesančních zahrad byly i velké plochy s ovocnými dřevinami, kde se většinou pěstovaly jabloně, višně, třešně, broskvoně, mišpule, mandloně aj. V 17. a 18. století se pod vlivem manýrismu v renesančních zahradách setkáváme s tvarovanými stěnami bosketů z lip, habrů, jilmů a jírovců. Také dochází k úpadku květinových parterů, kdy květiny jsou nahrazovány barevnou drtí.

37

4.2.2 Použití rostlin v renesančních zahradách českých zemí K rozvoji renesančních zahrad v Čechách docházelo převážně v první polovině 16. století, kdy na český trůn usedá císař Rudolf II.. Jeho působení v této zemi dalo základ řadě zámeckých zahrad, které můžeme navštěvovat do dnes. Jsou jimi například Královská zahrada v Praze, pražská Obora Hvězda, zahrady Pražského hradu, zámecká zahrada v Brandýse nad Labem aj. Sortiment rostlin v renesančních zahradách v českých zemích byl ovlivněn oproti italským především chladnějším klimatem. Takže zahradníci, kteří zakládali tyto zahrady, museli tento rozdíl brát na vědomí. Tím se tedy zmenšovaly možností použití exotických rostlin, ale přesto se v těchto zahradách vyskytovaly citrónovníky, pomerančovníky, a dokonce také granátové jabloně v nádobách. Opět se umisťovaly, stejným způsobem jako v zahradách italských, na zídky, do parterů a také na místa, kde se křížily cesty. V zimním období se nádoby s rostlinami umisťovaly do skleníků a oranžérií. Základem pro české renesanční zahrady byly vinice. V polovině první 16. století přicházejí do Čech velké zásilky se sazenicemi vinné révy. Dochází k budování vinic například v Královské zahradě v Praze. Společně s vinnou révou přicházejí sazenice fíků, kdouloní, mandloní, broskvoní a větvičky meruněk, které se roubovaly na švestky. Ovocné stromy se pak vysazovaly do ovocných sadů neboli štěpnic, kde tvořily souvislé porosty. (Bašeová, O., 1991) Olga Bašeová se ve své knize Pražské zahrady na straně 34 zmiňuje o tom, že Královská zahrada v počáteční fázi vývoje byla uspořádanou rozsáhlou plochou s pravoúhlými záhony, na kterých se pěstovala vedle vinné révy řada dosud neznámých bylin, keřů a mladých stromků. V druhé polovině 16. století se na květinových záhonech královské zahrady začaly vyskytovaly tulipány, vypěstované z velmi vzácných cibulek. Pokud víme z různých pozdějších seznamů, pěstovaly se tulipány bílé, žluté červené, ale i žíhané. Královskou zahradu tehdy zdobily i hyacinty různých barev, šafrány bílé, žluté a modré, několik druhů kosatců, řebříčků a tradiční druhy růží. Plošný květinový parter vymezovaly pergoly porostlé vínem a řady stříhaných keřů. Koncem 16. století dochází k dokončení dalšího významného prvku v Královské zahradě. Bylo jím Giardinetto segtero, malá zeleninová zahrádka, členěna na několik květinových záhonů.

38

Do královské zahrady se objednávaly stále nové druhy rostlin. Roku 1594 byl dovezen z Itálie orientální jasmín, původem z Iránu, v roce 1604 přišla z Holandska zásilka „indiánských květin“ (blíže neurčených). (Bašeová, O., 1991)

V této kapitole je převážně zmiňována Královská zahrada v Praze což má své opodstatnění. V té samé době, kdy Královská zahrada v Praze vznikala pod taktovkou císaře Rudolfa II., směrem na východ od Prahy se analogicky vyvíjela i zámecká zahrada v Brandýse nad Labem. Rudolf II. vnášel do brandýské zahrady podobné, někdy i stejné prvky jako do královské zahrady. Blíže popsáno v kapitole 3.4.3.

39

4.2.3 Inventarizace stávajících taxonů v zahradě Tab. 5. Inventarizace dřevin ze zámecké zahrady v Brandýse nad Labem k roku 2007 Fraxinus excelsior Tilia cordata Acer platanoides Aesculus hippocastanum Ulmus minor Acer campestre Robinia pseudoacacia Tilia platyphylla Picea omorika Picea pungens Prunus cerasusu Magnolia soulangiana Juglans regia Růže – záhonové Carpinus betulus Corylus colurna Chamaecyparis lawsoniana Jinuperus chinensis Pinus nigra Acer pseudoplatanus Jabloň Syringa vulgaris Hrušeň Taxus baccata Thuja occidentalis Larix decidua Myrobalán Symphorycarpos albus Buxus sempervirens Corylus avellana Ligustrum vulgare ´Atrovirens´ Forsythia x intermedia Chamaecyparis pisifera ´Squarosa´ Juniperus x media ´Pfitzeriana´ Picea abies Ribes alpinum Rosa cannina

Sorbus aucuparia Broskvoň Crataegus monogyna Forsythia suspensa Prunus cerasifera Rhus typhina Rosa – pnoucí Betula pendula Fagus silvatica Philadelphus coronarius Pinus silvestris Pseudotsuga menziesii Quercus robur Rosa rugosa Salix caprea Sambucus nigra Thuja occidentalis ´Globosa´ Amorpha fruticosa Braberis thumbergii Cornus sanguinea Cotoneaster dielsianus Cryptomeria Crataegsu laevigata Chamaecyparis pisifera ´Plumosa´ Juniperus sabina Laburnum anagyroides Mahonia aquifolia Meruňka Pinus mugo Pinus ponderosa Prunus padus Prunus serrulata Pyracantha coccinea Quercus robur ´Fastigiata´ Spiraea brumalda Syringa vulgaris Thuja plicata

Doslovná citace včetně českých názvů ovocných dřevin dle (Horová, L. – Hora, D., 2002)

40

4.3 Obnova historických památek Při provádění obnovy historických památek je důležité brát na vědomí zásady a postupy, které obsahují následující charty. Je důležité podrobit památku všem průzkumům a opatřením, aby nedošlo při obnově k nenávratnému poškození památky. Při obnově historických zahrad je nezbytné využít všechny dostupné historické podklady, které dokumentují výskyt architektonických prvků a rostlin, které byly v zahradě používány v průběhu historického kontextu.

4.3.1 Mezinárodní charty ICOMOS ICOMOS – Mezinárodní rada památek a sídel – je hlavním poradcem UNESCO ve věcech ochrany kulturního dědictví.


Benátská charta. Ochrana a obnova památek a památkových sídel (Benátky 1964);




Florentská charta. Historické zahrady (Florencie 1982).

4.3.1.1 Benátská charta Benátská charta, prohlubující a rozšiřující zásady Aténské charty, přinesla základní zásady ochrany a obnovy, konzervace a restaurování památek (mezi ně neoddělitelně patří i archeologické dědictví), které byly obecně objasněny a formulovány na mezinárodní úrovni. Úlohou každé země a národa byla aplikace těchto zásad v rámci vlastní kultury a vlastních tradicí. Benátská charta zdůrazňuje, že základem každé ochrany památky je stálá soustavná údržba, kterou památky vyžadují. Památka (tedy i nemovitý archeologický nález; odhalená torzální architektura) je neoddělitelná od historie, jíž je svědkem a od prostředí, v němž je umístěna. Obnovu a restaurování musí vždy předcházet i doprovázet archeologické výzkumy a historické průzkumy obnovovaných a restaurovaných památek. Pokud je památka obnovována, není cílem obnovy dosažení jednoty stylu; je nutné respektovat hodnotné přínosy všech dob, které přispěly k jejímu vybudování. Jestliže památka vykazuje více slohů, na sobě navrstvených, pak obnažení stavu skrytého uvnitř je možné odůvodnit jen výjimečně a za podmínek: odstraňované prvky jsou zcela nevýznamné a nově odkrytá kompozice je svědectvím vysoké hodnoty, historické, archeologické nebo estetické;

41

stav zachování odhalované vrstvy je v rozsahu, který toto rozhodnutí plně opravňuje; posouzení významu jednotlivých slohových etap památky a rozhodování o tom, co z nich má být zničeno, nemůže být odvislé jen od samotného autora projektu. Archeologické nálezy – nemovité i movité – archeologická naleziště by měly být zachovány a natolik neporušené, jak je to jen možné. Zabezpečena má být také údržba ruin (torzální architektury) a musí být přijata opatření potřebná k trvalé konzervaci a zachování architektonických článků a objevených (i archeologickým výzkumem odhalených) objektů. Práce konzervační, restaurátorské a práce na archeologických vykopávkách musí být vždy doprovázeny vyhotovením přesné dokumentace ve formě zpráv, analytických a kritických, ilustrovaných kresbami a fotografiemi. V nich musí být zachyceny všechny fáze prováděných prací. (www.mistnikultura.cz/.../Legislativa %20pro%20péči%20o%20arch.%20dědictví.doc)

4.3.1.2 Florentská charta V kapitole jsou vybrány důležité body týkající se daného tématu. Mezinárodní výbor pro historické lokality ICOMOS-IFLA se rozhodl na svém zasedání ve Florencii dne 21. května 1981 vypracovat chartu týkající se ochrany historických zahrad s tím, že tento dokument ponese název města, v němž byl přijat. Tato charta byla redigována Mezinárodním výborem a dne 15. prosince 1982 ji registroval ICOMOS, aby tak na tomto specifickém úseku doplnila Benátskou chartu. (http://www.npu.cz)

Přehled definic a cílů charty: •

„Historická zahrada je architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná“. Jako taková je považována za památku.

•

Historická zahrada je architektonická kompozice, jejíž materiál je především rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjející a obnovitelný.

•

Jako památka musí být historická zahrada chráněna v duchu Benátské charty. Nicméně jako živá památka spadá pod ochranu podle specifických pravidel, která obsahuje tato charta.

•

Historická zahrada, ať již je či není připojena k budově - v kladném případě je jejím neoddělitelným doplňkem - nemůže být odtržena od svého vlastního

42

městského nebo venkovského prostředí, a to bez ohledu na to, je-li umělé nebo je-li přírodní. •

Ochrana

historických

zahrad

vyžaduje,

aby

byly

identifikovány

a

inventarizovány. Vyžaduje diferencované postupy jako údržbu, konzervaci, restaurování. Autenticita historické zahrady se týká stejně tak její koncepce a objemu jejích částí jako její výzdoby nebo výběru vegetace či nerostů, které ji vytvářejí. (http://www.npu.cz)

Údržba, konzervace, restaurováni, restituce: •

Veškerá činnost související s údržbou, konzervací, restaurováním nebo restitucí historické zahrady nebo některé z jejích částí musí přihlížet současně ke všem jejím prvkům. Oddělit od nich jednotlivé úkony by znamenalo narušit vztahy, které je spojují.

•

Údržba historických zahrad je prvořadou činností a to nezbytně kontinuálního charakteru. Vzhledem k tomu, že hlavním materiálem jsou rostliny, je možno udržovat dílo v dobrém stavu dílčími náhradami a - v dlouhodobém výhledu cyklickou obnovou (holosečí a novou výsadbou, resp. umístěním již rozvinutých rostlinných jedinců).

•

Rozhodnutí o výběru druhů stromů, keřů, rostlin, květin, jež mají být periodicky nahrazovány, musí přihlížet ke stanoveným zvyklostem, platným pro jednotlivé botanické a kulturní oblasti, ve snaze udržet, resp. vyhledat původní druhy.

•

Architektonické a sochařské složky, pevné či mobilní prvky tvořící výzdobu, jež jsou nedílnou součástí historické zahrady, nesmí být odstraňovány; jen v případech, kdy to vyžaduje jejich konzervace nebo restaurování. Restaurování nebo nahrazení ohrožených prvků se musí dít podle zásad Benátské charty a je třeba zaznamenat datum jakékoli substituce.

•

Jakékoli restaurování, a tím spíše jakoukoli restituci historické zahrady nelze zahájit bez vypracování důkladné studie, vycházející z průzkumu, eventuálně i z archeologického výkopu a ze zhodnocení všech shromážděných dokumentů, týkajících se dané zahrady a obdobných zahrad, aby byl po všech stránkách zajištěn vědecký charakter návrhu. Před vlastními pracemi musí provedena studie vést k vypracování projektu, jenž bude předložen k posouzení a k odbornému odsouhlasení.

43

•

Restaurátorská akce musí respektovat vývoj příslušné zahrady. V zásadě by nemělo privilegovat jedno slohové období na úkor druhého, s výjimkou skutečnosti, kdy chátrání nebo odumírání některých částí může být mimořádnou příležitostí pro restituci, založenou na dochovaných pozůstatcích původní koncepce nebo na dokonalé dokumentaci. Eventuální restituce si může vzít za cíl ty části zahrady, jež jsou v těsné blízkostí budovy, aby se tak zdůraznila jejich návaznost. (http://www.npu.cz)

Využití historické zahrady: •

I když každá historická zahrada má sloužit k tomu, aby byla shlédnuta a aby jí bylo možno projít, je nutné, aby byl přístup omezen s přihlédnutím k její rozloze a k její křehkosti, a to tak, aby byla zachována její podstata a její kulturní poslání.

•

Svým charakterem a svým určením je historická zahrada místem klidu, napomáhajícím kontaktu s přírodou, tichu a naslouchání přírodě. Tento denní, běžný provoz musí jednoznačně kontrastovat s výjimečným použitím historické zahrady jako místa, v němž se pořádají slavnosti.

•

Je potřeba určit podmínky, za nichž se navštěvují historické zahrady. Pokud se mimořádně pořádá v jejich prostorách slavnost, uvítání apod., má toto ještě zvýšit krásu zahrady a nikoli jí být na újmu či ji dokonce znehodnocovat.

Historická zahrada je součástí kulturního dědictví, jehož přežití, v důsledku jejího charakteru, vyžaduje maximum trvalé péče zajišťované kvalifikovanými osobami. Je proto zapotřebí vhodné výchovy, zajišťující vzdělávání těchto osob, ať jde o historiky, historiky umění, architekty, zahradní architekty, krajináře, zahradníky či botaniky a dendrology. Je rovněž třeba dbát na zajištění pravidelné produkce rozličných rostlin, vhodných pro jednotlivé historické zahrady. (http://www.npu.cz)

4.3.2 Rekonstrukce a obnova Rekonstrukce znamená zpodobení nebo znázornění předpokládaného vzhledu nezachované nebo jen z části zachované památky (nebo určitého stádia jejího historického vývoje) slovem, nákresem, plánem, modelem apod.

44

Rozlišujeme několik druhů rekonstrukcí: •

Rekonstrukce exaktní vzniká na základě zachované podrobné dokumentace autentického stavu.

•

Rekonstrukce analogická podle analogie s obdobným příkladem památky zachované.

•

Rekonstrukce hypotetická probíhá na základě vědecky podložené hypotézy.

V případech silného narušení a uvedení do původního stavu lze též užít termín restaurace, někdy též rekompozice. Z důvodů složitosti a nejasnosti obsahu těchto termínů je vhodnější užívat pojem obnova. Tak pak může být: •

exaktní, důsledná, kdy se vychází z autentické dokumentace nebo stavu památky;

•

analogická, kdy nemáme dostatek průkazného materiálu, vytváříme sestavu bez potřebných dokladů, úvahy opíráme o analogické situace zahrad, parků, krajiny;

•

hypotetická, kdy základem je vědecká hypotéza (dle indicií), jak byl přístupný objekt formován.

(Otruba, I., 2002, s. 181, 183)

4.3.3 Stanovení vlastní koncepce obnovy Václav Girsa a kol. (2004) V předprojektové dokumentaci upozorňuje na to, že stanovení vlastní koncepce obnovy je nejvýznamnější součástí všech odborných činností před vlastním zpracováním projektové dokumentace. Koncepcí obnovy rozumíme kvalifikovaně podloženou a důkladně promyšlenou představu o výsledné podobě památky po obnově, zaručující její správné ošetření (bez ochuzení jejího hodnotového potenciálu) i takovou formu funkční adaptace, jež bude korespondovat s danou charakteristikou historické struktury, včetně respektování všech širších souvislostí a vazeb. Stanovení koncepce obnovy je závažným a specifickým odborným úkolem, na němž se musí aktivně podílet zejména odborná organizace památkové péče. Koncepce obnovy zahrnuje zejména přesnou představu o budoucí dispozici stavby, o stavu a způsobu nakládání se všemi základními konstrukcemi, významnými stavebními a doplňkovými prvky, dále pak přesnou představu o technologiích, které budou použity, o způsobu ošetření povrchů a materiálů. Mimořádně významnou součástí 45

koncepce je promyšlený záměr využití, tedy takové stanovení funkčního využití, které je v souladu s obecnými zásadami a odbornými kritérii památkové péče (přiměřenost typu funkce, přiměřenost objemu funkce, perspektivní stabilita funkce). Stanovení koncepce obnovy je odbornou činností vyžadující zkušenost, představivost, i obezřetnost, estetické cítění a schopnost chápat architekturu jako celistvý kulturní a funkční fenomén, příslušně slohově hierarchizovaný. Koncepce obnovy musí být u každé akce stanovena vždy individuálně na základě zjištění předprojektové přípravy a v úzké součinnosti s pracovníky památkových institucí, případně restaurátorem. Mechanické aplikace a manýry jsou zásadně nežádoucí.

46

5. Diskuze Zámecká zahrada v Brandýse nad Labem je po několik let, jak už bylo mnohokrát řečeno, zpustlým objektem. Chybí zde veškerá vegetace a prvky, které by prokazovaly program, který v zahradě byl za dob Rudolfa II. Nicméně v mnoha historických pramenech je zahrada popisovaná a zobrazovaná natolik, že by podle těchto pramenů mohla být obnova provedena. Alespoň náznakovou stylizací. A proč by zahrada měla být obnovena do podoby z doby Rudolfa II.? Rudolfínská doba byla tím hlavním obdobím, které zahradu ovlivnilo a ve kterém zahrada oplývala krásou a věhlasem. Je samozřejmé, že v průběhu let následně zahradu ovlivnila i jiná období. Je jím například baroko. Toto by se při obnově historické zahrady nemělo přehlédnout a veškeré vlivy by měly být v zahradě promítnuty. Přítomnost většiny architektonických prvků a staveb, které se v zahradě vyskytovaly, byla prokázána na základě stavebně historického průzkumu z roku 2007. Je to jediný průzkum z mnoha dalších, které jsou pro obnovu historických památek stěžejními kroky. Řada průzkumů a analýz potřebných pro obnovu památky nebyla v historickém objektu provedena z důvodů nedostatku financí. Díky tomu nebyl stanoven ani koncept obnovy zahrady. Pokud vezmeme na vědomí výsledky, které přinesl stavebně historický průzkum a dochované historické prameny, v nichž je podoba zahrady a jejích stavebních prvků zobrazována, bylo by možné stanovit ideu, jak některé prvky v zahradě ztvárnit. Mám tím na mysli například jednoduché repliky alespoň drobných architektonických prvků (bazény, kašny). Tím by se stylizovala přítomnost vodních hříček, které se v zahradě vyskytovaly. Ostatní stavby větších měřítek by byly v zahradě připomenuty jen půdorysně. Co se týče rostlinné složky historické zahrady, tak ta také zdaleka nemá náplň, kterou měla při jejím vzniku. Na toto téma bylo vytvořeno mnoho projektů, ve kterých se autoři snažili původní podobě přiblížit. Většina jejich návrhů, především tedy používaný sortiment rostlin, byl ale ovlivněn dobou, v níž návrh vznikal. Z historie víme, že se v zámecké zahradě pěstovaly především cibuloviny, byliny, ovocné dřeviny, růže, zelenina apod. V návrzích v kapitole 3.6. Návrhy obnov, se žádný architekt nevěnuje použití sortimentu cibulnatých rostlin ani vytrvalých léčivých bylin, i když jsou doloženy konkrétní druhy, které se v zahradě vyskytovaly. Při obnově památky by se takový sortiment měl v návrzích objevit, jako například ovocné dřeviny a růže, které 47

jsou do zahrady navrhovány. V tomto směru by obnova historické zahrady v Brandýse mohla být inspirována rostlinnou složkou Královské zahrady v Praze. Tyto zahrady jsou analogické díky Rudolfu II., který stál při jejich počátcích. Historické prameny týkající se obou objektů se především shodují v použití stejných, nebo podobných rostlin. Dále by neměly být opomenuty i další prvky, které se v zahradě vyskytovaly. A to loubí a treláže s růžemi nebo jinými popínavými dřevinami (Vitis vinifera) a také nádoby pískovcové či terakotové osázené vegetací. Původním vegetačním prvkem bylo i běžné zeleninové políčko, kde císař pěstoval veškerou zeleninu. Určitě má v zahradě své opodstatnění, a proto by mělo být v objektu umístěno.

5.1 Program zahrady Přístup k obnově by měl být řešen především v ideové rovině. Dnes nejsme schopni podle dochovaných historických podkladů rekonstruovat zahradu, můžeme však evokovat dobu Rudolfa II. přípravou vhodného návštěvnického programu. V zahradě by měl být připraven informační systém s informacemi o době Rudolfa II. Na základě prezentace by si mohl návštěvník vytvořit svoji představu o daném prostoru a zahradních úpravách té doby. V zámecké zahradě bylo vybudováno na přání města Brandýs dětské hřiště vzhledem k tomu, že je ve městě nedostatek takovýchto veřejných prostorů pro děti a mládež. Můžeme ho tedy považovat za novodobý program v zahradě. Při obnově by měl být tento prvek vyloučen nebo lépe vyřešen. Dětské hřiště je umístěno v západní straně zahrady, tedy ve štěpnici, a je tvořeno především prolézačkami a pískovištěm. Je to prvek, který je v historické zahradě novodobý, a proto by měl být při obnově tento prostor od zahrady oddělen vhodnou clonou, volně rostoucími keři, které by tvořily podrost několika stromům. Dětský koutek by se nesl v duchu Rudolfa II. a to tak, že by jednotlivé prvky symbolizovaly samotného císaře a jeho dobu. Byl by to novodobý vstup, který by jasně navázal na tradici Rudolfa II. v myšlenkové úrovni. Zahrad má funkci veřejného parku a proto je nutné zavést návštěvní řád. Tím je myšlen zákaz venčení psů a poškozování zahrady jakýmkoliv způsobem. Při vstupu do zahrady by byly umístěny informační tabule, kde by v několika bodech byla shrnuta historie zahrady a další důležité informace pro návštěvníky zahrady.

48

6. Závěr Bakalářská práce mi umožnila blíže proniknout do tématu renesančních zahrad italského typu. A to především v Čechách, kde v popředí stála osobnost Rudolfa II.. V této práci byl řešen objekt zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, kterou právě ovlivnilo působení Rudolfa II. V práci je také odkazováno na Královskou zahradu v Praze, která podle dochovaných historických podkladů, vznikla zrcadlově se zámeckou zahradou v Brandýse. Zámecká zahrada v Brandýse nad Labem je svého typu jedinou zahradou v České republice. Jedná se o terasovitou zahradu, která se nachází na břehu řeky Labe, odkud byl dříve pozorovateli poskytnut nádherný výhled na polabskou krajinu. Tento objekt je nyní veřejným parkem pro obyvatele města a zdaleka nemá podobu zahrady, kterou vybudoval Rudolf II.. Proto také do této práce byla zahrnuta kapitola obnovy historických památek, kde byly uvedeny i charty zabývající se do detailů tímto tématem. Stěžejním úkolem bakalářské práce bylo prostudování použití rostlin, které se dnes značně liší oproti historii. Z tohoto hlediska byly porovnány i návrhy rekonstrukcí pro zámeckou zahradu. A v závěru je nutno říci, že autoři návrhů byli ovlivněni především dobou, ve které návrh vznikal, a používaly druhy rostlin, které se v tu danou dobu uplatňovaly do zahradních úprav. Výsledkem práce je tedy návrh na obnovu zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, týkající se složky rostlinné i architektonické, inspirovaný rudolfínskou dobou.

V průběhu vzniku bakalářské práce se nevyskytly žádné problémy v dostupnosti a opatření materiálů. Veškeré podklady mi byly poskytnuty s ochotou a zájmem ze strany navštívených institucí.

49

7. Abstrakt Bakalářská práce se zabývá problematikou použití rostlin v historických památkách a také obnovou těchto památek. Kapitola „Literární přehled“ obsahuje obecné informace (lokalizace, historie zahrady, stav zahrady) týkající se modelového objektu, který je předmětem práce. Dále se zabývá obecnými znaky renesančních zahrad společně se zahradami barokními a manýristickými. Věnuje se okrajově i Rudolfu II. Do Literárního přehledu jsou zahrnuty i návrhy rekonstrukcí.

Kapitola „Výsledky

práce“ se zabývá současným kompozičním rozborem modelového objektu, rostlinami obecně používanými v renesančních zahradách. Kapitola dále také řeší obnovu historických památek a zahrnuje činnost Mezinárodních chart ICOMOS. V kapitole „Diskuze“ je pak blíže popsán návrh na obnovu konkrétní historické památky a její program. Bakalářská práce je shrnuta v závěrečné kapitole, kde jsou popsány její přínos y a celé její zhodnocení. Klíčová slova: Použití rostlin, historické památky, obnova, Mezinárodní charty ICOMOS.

My Bachelor Thesis deals with the use of plants in historical monuments and their rehabilitation. Chapter called Literary Rewiew contains all general information about garden, which was choosen as a subjekt of my work, it means localization of the place, history of the garden and mainly current form of the garden and it also some reconstruction projects. In next part Bachelor Thesis deals with general features of Renaissance Gardens together with Baroque and Mannerist Gardens which are connected with Rudolf II. In the Chapter called Results of the work there are analysis of the model object, common use of plants in Renaissance Gardens and activity of international charters ICOMOS. At the end of the work there is a discussion where are solved questions which are associated with the proposal and program of the restoration of specific historical monument. Summary inculdes benefits of the work. Keywords: use of plants, historic monuments, restoration (reconstruction), international charters

50

8. Seznam použité literatury a obrázků 8.1 Literatura BAŠEOVÁ, Olga. Pražské zahrady. Praha: nakladatelství a vydavatelství Panorama, 1991, IBSN 80-7038-109-4 DOBALOVÁ, Sylva. Zahrady Rudolfa II. Jejich vznik a vývoj. Praha: nakladatelství Artefaktum, Ústav dějin Akademie věd, 2009, IBSN 80-86890-25-8 GIRSA, Václav a kol. Předprojektová příprava a projektová dokumentace v procesu památkové péče o stavební památky. Praha: Národní památkový ústav ústřední pracoviště Odborné a metodické publikace, 2004. ISBN 80-86234-36-3

OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura, Tvorba zahrad a parků. Brno: vydavatelství ERA. IBSN 80-86517-13-6. PACÁKOVÁ – HOŠŤÁLKOVÁ, Božena a kol. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Praha 5: nakladatelství Libri, 2004. IBSN 80-7277-279-1.

8.2 Projektové dokumentace a průzkumy HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy, Textová část A. 2002. KADLEC, J. – ROZHOŇ, F. Úprava zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, 1945, Archiv Národní památkový ústav v Praze, číslo kartonu 1307 KUBEŠA, Petr. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem I. díl. 2007. ONDŘEJOVÁ, Vítězslava. Průvodní zpráva k návrhu rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Praha 5: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1967. Poskytl archiv Národního památkového ústavu v Praze PEŠTA, Jan – VESELÝ, Jan. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem III. díl. 2007.

8.3 Internetové zdroje Lokalizace [online] [2010-28-12; 11:02] Dostupné z WWW:<www.ATLASCESKA.CZ/STREDOCESKY-KRAJ/ZAMEK-BRANDYSNAD-LABEM/>.

51

Kdo to byl Rudolf II.? [online] [2011-07-01; 11:35] Dostupné z WWW:. Manýrismus [online] [2011-07-01; 21:00] Dostupné z WWW:. Stavby – zámek [online] [2011-07-01; 21:43] Dostupné z WWW:. Postupy rekonstrukce zahrady [online] [2011-28-03; 23:05] Dostupné z WWW:. ICOMOS a Benátská charta [online] [2011-05-04; 20:28] Dostupné z WWW:<www.mistnikultura.cz/.../Legislativa%20pro%20péči%20o%20arch.%20dědi ctví.doc>. Florentská charta [online] [2011-05-04; 20:58] Dostupné z WWW:.

8.4 Seznam obrázků Obr. 1. Rudolf II. Habsburský [online] [2011-07-01; 11:45] Dostupné z WWW<:http://birthday.wz.cz/rudolfII.jpg>. Obr. 2. Zámek [online] [2011-03-02; 12:35] Dostupné z WWW:. Obr. 3. Rudolfínka, Vlastní fotografie, podzim 2010. Obr. 4. Taras, Vlastní fotografie, podzim 2010. Obr. 5. Kašna, PEŠTA, Jan – VESELÝ, Jan. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem III. díl. 2007. Obr. 6. Jížní brána, PEŠTA, Jan – VESELÝ, Jan. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem III. díl. 2007. Obr. 7. Pilířová brána, PEŠTA, Jan – VESELÝ, Jan. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem III. díl. 2007. Obr. 8. Portálová nika, PEŠTA, Jan – VESELÝ, Jan. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem III. díl. 2007.

52

8.5 Seznam příloh Příloha 1- Mapan ČR [online] [2010-28-12; 11:02] Dostupné z WWW:. Příloha 2 - Katastrální mapa. Poskytl Národní památkový ústav v Praze. Příloha 3 – Rytina Carlo Cappiho r. 1640, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy, Přílohy C, 2002. Příloha 4 – Renesanční úprava zahrady přebudována na barokní r. 1740, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy, Přílohy C, 2002. Příloha 5 – Zahrada přebudována na přírodně krajinářský park v polovině 19. století, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy, Přílohy C, 2002. Příloha 6 – Hospodářské budovy, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy, Přílohy C, 2002. Příloha 7 – Kašna s oválnou pískovcovou mísou, Vlastní fotografie, podzim 2010. Příloha 8 – Východní brána na rubu s portálovou nikou, Vlastní fotografie, podzim 2010. Příloha 9 – Letecký snímek r. 1976, KUBEŠA, Petr. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem I. díl. 2007. Příloha 10 – Letecký snímek r. 1946, KUBEŠA, Petr. Stavebně – historický průzkum zámeckého parku v Brandýse nad Labem I. díl. 2007. Příloha 11 - Pohled na zámeckou zahradu a zámek. (Autor J. Kadlec a F. Rozhon, 1945), Archiv Národní památkový ústav v Praze, číslo kartonu 1307. Příloha 12 a - Pohled na terasy a zámek. (Autor J. Kadlec a F. Rozhoň, 1945), Poskytl archiv Národní památkový ústav v Praze, číslo kartonu 1307. Příloha 12 a - Pohled na štěpnici. (Autor J. Kadlec a F. Rozhoň, 1945), Poskytl archiv Národní památkový ústav v Praze, číslo kartonu 1307. Příloha 13 - Návrh rekonstrukce zámecké zahrady, V. Ondřejová, Poskytl archiv Národní památkový ústav v Praze. Příloha 14 - Spodní terasa, návrh V. Ondřejové roku 1967, Poskytl archiv Národní památkový ústav v Praze, číslo kartonu 1304.

53

Příloha 15 - Návrh na obnovu renesanční terasy I., HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce

zámecké

zahrady

v Brandýse

nad

Labem,

Studie

zahradní

úpravy,Grafická část B, 2002. Příloha 16 – Návrh na obnovu renesanční terasy II., HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce

zámecké

zahrady

v Brandýse

nad

Labem,

Studie

zahradní

úpravy,Grafická část B, 2002. Příloha 17 – Návrh na obnovu štěpnice, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce

zámecké

zahrady

v Brandýse

nad

Labem,

Studie

zahradní

úpravy,Grafická část B, 2002. Příloha 18 – Návrh na obnovu zahrady na valech – východní část, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy,Grafická část B, 2002. Příloha 19 – Návrh na obnovu předzámčí, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce

zámecké

zahrady

v Brandýse

nad

Labem,

Studie

zahradní

úpravy,Grafická část B, 2002.

8.6 Seznam tabulek Tab. 1. Seznam rostlin, KADLEC, J. – ROZHOŇ, F. Úprava zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, 1945, Archiv Národní památkový ústav v Praze, číslo kartonu 1307 Tab. 2. Seznam rostlin, ONDŘEJOVÁ, Vítězslava, Návrh rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, 1967, Poskytl archiv Národní památkový ústav v Praze. Tab. 3. Seznam rostlin, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy,Grafická část B, 2002. Tab. 4. Přehled rostlin typických pro renesanční zahrady, BAŠEOVÁ, Olga. Pražské zahrady. Praha: nakladatelství a vydavatelství Panorama, 1991, IBSN 80-7038-109-4, OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura, Tvorba zahrad a parků. Brno: vydavatelství ERA. IBSN 80-86517-13-6. Tab. 5. Inventarizace dřevin ze zámecké zahrady v Brandýse nad Labem k roku 2007, HOROVÁ, Lenka – HORA, David. Rekonstrukce zámecké zahrady v Brandýse nad Labem, Studie zahradní úpravy, Textová část A. 2002

54