Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

ZÁSADY ZAKLÁDÁNI, PĚSTOVÁNÍ A OBNOVY POROSTŮ RYCHLE ROSTOUCÍCH DŘEVIN Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Milan Rajnoch, CSc.

Vypracovala: Anna Tomášová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou práci na téma Zásady zakládání, pěstování a obnovy porostŧ rychle rostoucích dřevin, vypracovala samostatně a pouţila jen zdrojŧ které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. V Lednici, dne.…………………….. Podpis……………………………...

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu práce doc. Ing. Milanu Rajnochovi, CSc. za odborné vedení, rady a pomoc, které mi poskytl během vypracovávání této práce.

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá zakládáním, pěstováním a obnovou porostŧ rychle rostoucích dřevin pro energetické vyuţití. V práci jsou uvedeny druhy dřevin, zpŧsoby jejich rozmnoţování a zakládání porostŧ, pěstební operace a zpŧsoby sklizně. Jsou zde uvedeny neenergetické funkce porostŧ rychle rostoucích dřevin ale i ostatní rostliny, které je moţno energeticky vyuţít. Klíčová slova: rychle rostoucí dřeviny, biomasa, obnovitelné zdroje energie

Abstrakt This thesis deals with petting up, planting and renewal of fast-growing trees for energy use. The paper lists the type sof trees, methods of reproduction and establishment of vegetation, cultivation methods and harvesting operations. Are given non-energy fiction of fast-growing trees but other plants that can use energy. Key words: fast-growing tree species, biomass, renewable energy

Obsah ÚVOD....................................................................................................................9 CÍL ...................................................................................................................... 10 METODIKA ........................................................................................................ 10 RYCHLE ROSTOUCÍ DŘEVINY ....................................................................... 10 4.1. Co jsou to rychle rostoucí dřeviny a jejich druhy ............................................... 10 4.2. Rozmnoţování rychle rostoucích dřevin ............................................................ 11 4.2.1. Generativní rozmnoţování ............................................................................... 11 4.2.2. Vegetativní rozmnoţování ............................................................................... 11 5. CHARAKTERISTIKA RYCHLE ROSTOUCÍCH RŘEVIN VYUŢÍVANÝCH K ENERGETICKÝM ÚČELŦM V ČR....................................................................... 12 5.1. Topol – Populus ................................................................................................ 12 5.1.1. Rozdělení topolŧ .............................................................................................. 12 5.1.2. Rozmnoţování topolŧ ...................................................................................... 13 5.1.2.1 Rozmnoţování výsevem .................................................................................. 13 5.1.2.2.Rozmnoţování dřevitými řízky ........................................................................ 14 5.1.2.3 Rozmnoţování letními řízky ............................................................................ 14 5.2. Vrba – Salix ......................................................................................................14 5.2.1. Rozdělení vrb................................................................................................... 14 5.2.2. Rozmnoţování ................................................................................................. 14 5.2.2.1.Rozmnoţování výsevem .................................................................................. 14 5.2.2.2.Rozmnoţování dřevitými řízky ........................................................................ 15 5.2.2.3.Rozmnoţování letními řízky ............................................................................ 15 5.3. Dřeviny a jejich klony schválené Ministerstvem zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem ţivotního prostředí. (I. Landa, 2004) .............................................. 15 5.3.1. Topol - Populus ............................................................................................... 15 5.3.2. Vrba – Salix ..................................................................................................... 16 6. BIOMASA ...........................................................................................................16 6.1. Co je to biomasa a její funkce............................................................................ 16 6.2. Ostatní rostliny pěstované pro biomasu ............................................................. 17 6.2.1. Jednoleté ..........................................................................................................17 6.2.2. Vytrvalé ...........................................................................................................18 7. PĚSTEBNÍ TECHNOLOGIE............................................................................... 18 7.1. Výběr lokality pro zaloţení výmladkové plantáţe ............................................. 18 7.2. Úprava stanoviště před výsadbou ......................................................................19 7.3. Zakládání porostu.............................................................................................. 20 7.3.1. Výsadba ...........................................................................................................20 7.3.2. Mechanizovaná výsadba .................................................................................. 21 7.3.3. Manuální výsadba ............................................................................................ 21 7.4. Schéma výsadby ............................................................................................... 21 7.4.1. Jednořádky....................................................................................................... 21 7.4.2. Dvouřádky ....................................................................................................... 22 7.4.3. Izolační pásy .................................................................................................... 22 7.5. Ochrana porostu ................................................................................................ 23 7.5.1. Škŧdci a choroby ............................................................................................. 23 7.6. Hnojení ............................................................................................................. 24 7.7. Sklízení ............................................................................................................. 24 7.8. Rušení výmladkové plantáţe ............................................................................. 25 7 1. 2. 3. 4.

8. MATEČNICE ......................................................................................................25 9. OSTATNÍ FUNKCE POROSTŦ RYCHLE ROSTOUCÍCH DŘEVIN ................ 26 10. ZÁSADY VÝBĚRU VHODNÝCH TASONŦ PRO BIOTECHNICKÉ ÚPRAVY POZEMKŦ VHODNÝCH PRO PĚSTOVÁNÍ ENERGETICKÝCH DŘEVIN ...........26 11. KRAJINNÉ VEGETAČNÍ PRVKY ..................................................................... 28 11.1. Rámcové zásady.............................................................................................. 28 12. DISKUSE ............................................................................................................ 29 13. ZÁVĚR ................................................................................................................ 30 14. POUŢITÁ LITERATURA ................................................................................... 31 15. SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................. 32

8

1. ÚVOD

Ráda bych v úvodu bakalářské práce zdŧraznila dŧleţitost alternativních zdrojŧ energie, které jsou pro dnešní společnost velice dŧleţité a mezi něţ energetické vyuţití biomasy jistě patří. Zdroje a zásoby ropy a zemního plynu se nezadrţitelně zmenšují a pátrání po nových zpŧsobech vyuţití alternativních zdrojŧ energie se začíná stále více dostávat do podvědomí obyvatel naší planety. Zvyšuje se zájem o vyuţití sluneční, vodní a větrné energie. Je nutné podotknout i vyuţití biomasy, jako zdroje energie, jejíţ popularita se zvyšuje, stejně jako se zdokonalují prostředky jejího vyuţití. Ve své bakalářské práci se věnuji především vyuţití biomasy rychle rostoucích dřevin. Rychle rostoucí dřeviny mají v krajině i další funkce, mezi něţ patří i funkce pŧdoochranná. Ta spočívá v utuţování pŧdy kořenovým systémem a tak brání erozi, ať uţ vodní nebo větrné. Do značné míry utváří i charakter krajiny, pouţívají se jako větrolamy a tudíţ mají i estetickou funkci. Lokality vyuţívané jako orná pŧda k pěstování zemědělských plodin, vţdy nesplňují potřebné podmínky a výnos z tohoto pěstování není dostatečný. Pěstování je pak neefektivní zvláště z ekonomického hlediska. Tyto podmínky nazýváme marginálními. Pŧdní a klimatické vlastnosti mohou i negativně ovlivňovat rŧst a vývoj kultury stejně tak i terén, který mŧţe znemoţnit přístup zemědělské mechanizaci. Ornou pŧdu lze osázet jinými, nezemědělskými plodinami, a uvést ji tzv. „do klidu“. Jedním ze zpŧsobu jejího následného vyuţití je osázení rychle rostoucími dřevinami s následným vyuţitím jejich biomasy k energetickým účelŧm. Rychle rostoucí dřeviny, jsou obecně ty, které za relativně krátkou dobu dosáhnou uspokojivého objemu dřevní hmoty a mají tedy krátkou dobu obmýtí. Porosty rychle rostoucích dřevin přispívají svým opadem k úrodnosti pŧdy a zároveň zabraňují větrné a vodní erozi, protoţe svým kořenovým systémem zpevňují pŧdu. Jsou pěstovány především pro biomasu, kterou lze následně vyuţít jako zdroj energie a to ve formě dřevní štěpky nebo palivového dříví. Jedná se tedy o obnovitelný zdroj energie, který je v dnešní době, ţádoucí.

9

2. CÍL Cílem bakalářské práce zaměřené na problematiku zásad zakládání, pěstování a obnovy porostŧ rychle rostoucích dřevin je zpracovat literární rešerše na téma výběru taxonŧ vhodných pro pěstování, rozmnoţování a obnovy porostŧ rychle rostoucích dřevin, které mají být vyuţity k energetickým účelŧm. Z těchto rešerší vypracovat doporučení pro výběr vhodných taxonŧ a metody zakládání, pěstování a obnovy vegetačních prvkŧ.

3. METODIKA Pro zpracování bakalářské práce bylo nejdŧleţitější najít dostatečné mnoţství literárních zdrojŧ zabývajících se touto problematikou, aby bylo moţné vytvořit literární rešerši. Získané informace byly pouţity jako základ pro vytvoření zásad pro zakládání, pěstování a obnovu porostŧ rychle rostoucích dřevin.

4. RYCHLE ROSTOUCÍ DŘEVINY 4.1. Co jsou to rychle rostoucí dřeviny a jejich druhy Rychle rostoucí dřeviny vyuţívané pro pěstování biomasy a v zájmu efektivnosti produkce by měly splňovat určité podmínky. Podle Pastorka, Káry a Jeviče (2004) jsou to tyto: -

Extrémně vysoký vzrŧst rostlin

-

Výborné obrŧstací schopnosti pařezŧ po obmýtí

-

Snášenlivost konkurence bez regulovatelných zásahŧ

-

Odolnost proti chorobám a škŧdcŧm

10

V lesním hospodářství doba obmýtí rychle rostoucích dřevin je 20 aţ 30 let, probírky je moţné provádět uţ ve věku 10 let kdy je první produkce biomasy. (Rychle rostoucí dřeviny a jejich pěstování, 1953) V ČR jsou za rychle rostoucí dřeviny povaţovány hlavně topol (Populus) a vrba (Salix), ty jsou také nejčastěji vyuţívány pro pěstování biomasy. Další avšak méně výhodnější, jsou např. trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.), olše (Alnus), bříza (Betula) nebo topol osika (Populus tremula L.). (Pastorek, Kára, Jevič, 2004) Weger a Havlíčková (2002) uvádějí, ţe rychle rostoucí dřeviny je moţno sklízet ve velmi krátkém obmýtí, tj. 3 aţ 7 let s moţností opakování bez další výsadby. Dá se tedy říct, ţe rychle rostoucí dřeviny, zahrnují všechny druhy dřevin, které se vyznačují extrémní rychlostí nabytí dřevní hmoty, především topoly a vrby. Tyto dřeviny je moţné sklízet ve velmi krátkém obmýtí. Doba obmýtí se liší v závislosti na jednotlivých druzích a podmínkách, které ovlivňují jejich rŧst a tím i produkci biomasy.

4.2. Rozmnoţování rychle rostoucích dřevin 4.2.1. Generativní rozmnoţování Generativní rozmnoţování spočívá v oplodnění, při němţ uvnitř zárodečného vaku, ve vajíčku, splyne jedna samčí a jedna samičí pohlavní buňka. Z oplodněného vajíčka se vyvíjí embryo, budoucí klíční rostlina. U dřevin se klíčivé semeno vyvíjí zpravidla pouze po oplodnění. (Bärtels A., 1988) Ve vajíčku tedy dochází ke spojení mateřských a otcovských buněk, nový jedinec získává dědičné vlastnosti po obou rodičích. Pokud jsou oba rodiči stejného druhu i potomek bude stejnorodý. Je-li, kaţdý z rodičŧ jiného druhu dochází ke kříţení a vzniklý jedinec je kříţencem těchto druhŧ. Vlastnosti kříţencŧ nejsou stejné, protoţe ani dědičný základ není jednotný. 4.2.2. Vegetativní rozmnoţování Vegetativní rozmnoţování je opak generativního tedy nepohlavní a vzniklé jedince nazýváme klony. Provádí se oddělování těch částí rostlin, které mají schopnost zakořenit a tak vzniká nový jedinec, který má stejné vlastnosti jako matečná rostlina ze které byl oddělen.

11

Bärtels (1988) uvádí rozmnoţovaní dělením a kořenovými výmladky, kopčením, hříţením a potápěním, vzdušnými odnoţemi, kořenovými, dřevitými a letními řízky jako zpŧsoby vegetativního rozmnoţování. Při zakládání plantáţí rychle rostoucích dřevin se převáţně vyuţívají dřevité řízky, tzn. ţe jsou dřeviny mnoţeny vegetativním zpŧsobem. Vegetativní zpŧsob je ekonomicky výhodnější a zaloţení porostu je rychlejší neţ při generativním zpŧsobu.

5. CHARAKTERISTIKA RYCHLE ROSTOUCÍCH RŘEVIN VYUŢÍVANÝCH K ENERGETICKÝM ÚČELŮM V ČR 5.1. Topol – Populus Topoly patří mezi dvoudomé rostliny, květenství je tvořeno jehnědami a jsou větrosnubné. Semena se díky hojnému ochmýření šíří větrem a tím je usnadněn jejich rozptyl do okolí, proto bývá povaţována za pionýrskou dřevinu. Pionýrské dřeviny snadno a rychle zarŧstají volné plochy a mimo topoly mezi ně patří např. břízy a jeřáby. Poţadavky topolŧ na stanoviště jsou následující, pH by nemělo klesnout pod 5,5, hladina podzemní vody by se měla pohybovat od 0,6 aţ 1,2 m a pŧdy štěrkovité, nejlépe náplavy řek. Jsou to světlomilné rostliny a nesnáší zástin a také vápenaté pŧdy. Stupavský (2009) uvádí, ţe topol je mnohem náchylnější na mráz neţ vrba, která mŧţe rŧst i v arktických nebo horských oblastech. Z toho vyplývá, ţe topoly jsou vhodnější do teplých oblastí.

5.1.1. Rozdělení topolů 1.)

Topoly černé – Aigeiros

-

P. nigra L.

-

P. x canadensis MOENCH. (syn. P. euroamericana (DODE.) GUINIER)

-

P. deltoides BARTR. Ex MARCH.

-

P. x berolinensis DIPP.

12

Jedinci ze skupiny černých topolŧ patří k nejdŧleţitějším v lesním hospodářství. Jsou náročné na vláhu a kvalitu pŧdy. (V. Hurych, 1996) 2.)

Topoly bíle – Leuce

-

Topol bílý – Populus alba L.

-

Topol osika – Populus tremula L.

-

Topol šedavý – P x canescens (AIT.) SM

Bílé topoly dobře snášejí sucho, ale jsou pouţitelné i jako prŧpravné nebo meliorační dřeviny. (V. Hurych, 1996) 3.)

Topoly balzamové – Tacamahaca

-

P. simonii CARR.

-

P. balsamifera L.

-

P. trichocarpa TORR. et GRAY

-

P. maximowiczii HENRY

4.)

Topoly velkolisté – Leucoides

5.)

Topoly turangové - Turanga

5.1.2. Rozmnoţování topolů 5.1.2.1. Rozmnoţování výsevem Tento zpŧsob mnoţení podle Bärtelse (1988) není obvyklý ve školkařské praxi a vyuţívá se pro druhy Populus tremula L., Populus alba L. a Populus canescens (AIT.) SM. Dŧvodem je extrémně krátká ţivotnost semen které ztrácejí schopnost klíčit jiţ po několika dnech pokud nejsou skladována ve vzduchotěsných nádobách za nízkých teplot. Schönborn (1964) ale doporučuje tento postup: Z plně vyzrálých semen se odstraní ochmýření a jejich vlhkost se sníţí na méně neţ 8% a uskladní se za teplot 4 aţ 8°C ve vzduchotěsných nádobách. Chmýří se odstraňuje drhnutím semen přes síto.

13

5.1.2.2. Rozmnoţování dřevitými řízky Největší celkové výšky dosáhly řízky nařezané v okamţiku, kdy jiţ jejich pupeny začaly rašit a následně se píchaly do pŧdy. 5.1.2.3. Rozmnoţování letními řízky Tento zpŧsob se běţně nevyuţívá ani ve školkařské praxi, protoţe nevykazují uspokojivé výsledky. Ovšem jedna z variant je řízky nařezat v červnu aţ červenci, ošetřit je stimulátorem a napíchat do sponu aby se téměř nedotýkaly listy. (Bärtels, 1988)

5.2. Vrba – Salix Vrby jsou dvoudomé keře, nebo i stromy rŧzných tvarŧ a velikostí. Mají lehké dřevo a jsou to světlomilné rostliny, snášející dlouhodobé záplavy. Hodnota pH by neměla klesnout pod 5,5 a hladina podzemní vody od 0,6 do 1,2 metrŧ. Optimálním stanovištěm jsou náplavy řek. 5.2.1. Rozdělení vrb 1.) Vrby stromové -

Vrba bílá Salix alba L.

-

Vrba křehká Salix fragilis L.

-

Vrba lýkovcová Salix daphnoides VILL. 2.) Vrby keřové

-

Vrba košíkářská S. viminalis L.

5.2.2. Rozmnoţování 5.2.2.1. Rozmnoţování výsevem Semena vrb mají velmi krátkou ţivotnost a musí se vysévat bezprostředně po dozrání nebo musí být uloţena ve vzduchotěsných nádobách za nízkých teplot. Tedy při nevhodném skladování rychle ztrácí schopnost klíčit.

14

5.2.2.2. Rozmnoţování dřevitými řízky Tento zpŧsob rozmnoţování je běţný, protoţe poněvadţ dřevité řízky snadno zakořeňují.

Weber (1963) ve svých pokusech dokázal, ţe doba píchání řízkŧ u

jednotlivých druhŧ vrb významná jelikoţ mŧţe ovlivnit jejich vzrŧstnost. U vrby bíle (Salix alba L.) je z tohoto hlediska vhodné řízky píchat jeden týden před rašením ovšem termín řezání řízkŧ není dŧleţitý, pokud jsou skladovány za vhodných podmínek. Ovšem řízky odebrané z vrcholových částí výhonŧ mají horší schopnost zakořenit, neţ ty které byly odebrány z bazální části. Vliv má i hloubka zapíchnutí řízkŧ do země. Řízky, které byly zapíchnuty do úrovně země, rostou lépe, neţ ty které byly napíchány aţ pod povrch země. Pozitivně na řízky pŧsobí i ve vodě po dobu 48 hodin před pícháním. 5.2.2.3. Rozmnoţování letními řízky Bärtels (1988) uvádí, ţe drobnolisté a alpínské druhdy zakrslých vrb se letními řízky mnoţí dobře pod dvojitým sklem nebo pod mlţením i bez pouţití stimulátorŧ, tento zpŧsob je ale vyuţívaný ve školkařské praxi, a pro zakládání plantáţí nemá prakticky význam.

5.3. Dřeviny a jejich klony schválené Ministerstvem zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem ţivotního prostředí. (I. Landa, 2004) 5.3.1. Topol - Populus Populus trichocarpa x koreana – P – 468, P - 473 P. maximowiczii x berolinensis ‘Oxford’ – P - 494 Populus maximowiczii x berolinensis 'NE-44' – P – 466 Populus maximowiczii x trichocarpa 'Androscoggin' – P - 454 Populus tremula L. x balsanifera II – Gomel – P – 524 Populus tremula L. x balsanifera II – Gomel – P – 524 Populus x euroamericana ' NL-B-132b ' – P – 264 Populus nigra L. × Populus simonii Carr.- P – 410, P - 412 P. nigra L. × P. maximowiczii Henry - J – 104 (Max-5), J – 105 (Max-4) Populus nigra L. (vnitrodruhové kříţení), P – VUKOZ/001, P – VUKOZ/002, P – VUKOZ/003 (Ve šlechtění vedeny pod č. 107, 113, 213.) 15

Populus nigra L. (vnitrodruhové kříţení), P – VUKOZ/004, P – VUKOZ/008 (Ve šlechtění vedeny pod č. 82, 176.) Populus nigra L. (vnitrodruhové kříţení) P – VUKOZ/009, P – VUKOZ/010, P – VUKOZ/011 (Ve šlechtění vedeny pod č. 054, 053, 066)

5.3.2. Vrba – Salix Salix x rubens – S – 195, S – 391 Salix x smithiana – S – 206, S – 218, S – 383, S – 417 Vrba bílá – Salix alba L. - S – 117, S – 131, S – 204, S – 456, S – 457, S – 464, S – 469, S – 639 Vrba jíva - Salix Capri L. Salix Capri L. x wind – S – 704, S – 705, S – 706 Vrba lýkovcová - Salix daphnoides Vill. Salix daphnoides Vill – S – 077, S – 234, S – 588 Salix x rubens – S – 195, S – 391 Uvedené klony jsou doporučovány zejména pro případ podání ţádosti o udělení dotací. Byly vyšlechtěny především za účelem pěstování biomasy. Jednotlivé klony mají rozdílné nároky na stanovištní podmínky a jsou vhodné do rŧzných lokalit. U klonŧ, které nejsou v české republice pŧvodní, by se nemělo zapomínat na zabránění jejich šíření do okolí pěstební plochy. Za tímto účelem jsou vysazovány izolační pásy, které mají zabránit šíření do okolí.

6. BIOMASA 6.1. Co je to biomasa a její funkce Petříková (2006) formulovala biomasu jako vedlejší produkty, nebo organické zbytky, které lze následně energeticky vyuţít. Mŧţe jít o dřevní odpad z lesního hospodářství, obilní, řepkovou nebo kukuřičnou slámu. Dále uvádí rostliny cíleně pěstované pro biomasu a to především rychle rostoucí dřeviny, energetické byliny a traviny. 16

Pastorek, Kára a Jevič (2004) definují biomasu jako substanci biologického pŧvodu a která je cíleně pěstována jako výsledek pěstební činnosti nebo je vyuţívána v podobě odpadu zemědělské, potravinářské nebo lesnické výroby. Za biomasu mŧţeme tedy povaţovat veškerou hmotu rostlin a dřevin ale i ţivočichŧ. Tuto biomasu lze následně energeticky vyuţít a je povaţována za, obnovitelný zdroje energie. Rostlinná biomasa, především umoţňuje ţivot na naší planetě a to díky fotosyntéze, která probíhá v rostlinách a při níţ je produkován kyslík. Aby byla fotosyntéza moţná, potřebují rostliny vodu, oxid uhličitý a dostatek sluneční energie. Oxid uhličitý, který rostliny spotřebovávají, se řadí mezi skleníkové plyny, jeho spotřebováváním tedy dochází i k omezení skleníkového efektu. Biomasa je také zdrojem potravy pro člověka, nebo pro ţivočichy, kteří jsou potravou člověku. Na existenci rostlinné biomasy, tedy závisí i celkový ţivot na naší planetě. Pěstování biomasy ovlivňuje ekologii krajiny, která se podle Petříkové (2006) zlepšuje a dochází i k efektivnímu vyuţití pŧdy. Usťak (2006) také zdŧrazňuje, ţe pěstování biomasy poskytuje i nové pracovní příleţitosti a tak je pozitivně ovlivněna makroekonomika. Rychle rostoucí dřeviny však nejsou jediným zdrojem rostlinné biomasy, pěstují se jednoleté i vytrvalé rostliny, které bývají vyuţívány i v zemědělství.

6.2. Ostatní rostliny pěstované pro biomasu Za účelem produkce biomasy, jak uvádí Usťak (2006) lze pěstovat tradiční, zemědělské druhy, které jsou většinou jednoleté, nebo i netradiční rostliny, které nejsou v zemědělství vyuţívány. Obecně jsou to však dřeviny, které produkují velké mnoţství biomasy a mŧţeme je rozdělit na jednoleté a vytrvalé. 6.2.1. Jednoleté Jedná se o kulturní i plevelné druhy a k energetickým účelŧm se pouţívají celé rostliny nebo pouze sláma. Do skupiny jednoletých patří obiloviny, olejniny a pícniny -

Obiloviny: V zemědělství jsou běţně pěstované, především pro semena

v energetice se ale vyuţívají ke spalování a to pouze sláma nebo i celé rostliny. 17

-

Olejniny: Lze je vyuţít pro výrobu olejŧ, bionafty nebo ke spalování jejich slámy

či celých rostlin. -

Pícniny: Jsou vyuţívány jako krmivo, k energetickým účelŧm je lze ale vyuţít pro

výrobu bioplynu, nebo opět k přímému spalování. 6.2.2. Vytrvalé -

Křídlatka japonská - Reynoutria japonica

-

Šťovík krmný - Rumex

-

Sléz topolovka -

-

Smoloroň - Silphium perfoliatum L.

-

Bělotrn modrý – Echinops ritro

-

Pajasan ţlaznatý - Ailanthus altissima

Na tyto zdroje rostlinné biomasy by se nemělo zapomínat, protoţe technika jejich sklizně je podobná sklizni zemědělských plodin a tudíţ je i velmi rozvinutá. Ovšem stejně jako u rychle rostoucích dřevin, by se nemělo podceňovat jejich šíření do okolí pěstební plochy, protoţe mŧţe snadno dojít k zaplevelení. Jedním z takovýchto příkladŧ je křídlatka japonská (Reynoutria japonica). Křídlatka má velmi vysokou produkci biomasy, coţ je samozřejmě ţádoucí, ale také velice snadno zapleveluje plochy a následná snaha o její odstranění nemusí být vţdy úspěšná. Opět se nejedená o druh, v České republice pŧvodní.

7. PĚSTEBNÍ TECHNOLOGIE 7.1. Výběr lokality pro zaloţení výmladkové plantáţe Dŧleţitým parametrem při volbě stanoviště, jsou pŧdní a klimatické podmínky. Číţek a Číţková (2006) uvádí tyto vlastnosti ideálního stanoviště: 18

-

Klimatický region s ročním úhrnem sráţek nad 50mm a současně s prŧměrnou

roční teplotou min. 7 – 8°C -

Pŧdy hluboké min. 0,6 m

-

Pŧdy bezskeletovité aţ slabě skřetovité

-

Rovinatý aţ svahovitý terén

-

Nadmořská výška do 500 m

-

Hladina podzemní vody od 0,5 do 3 m

Pastorek, Kára a Jevič (2004) udávají tyto poţadavky při pěstování rychle rostoucích dřevin na orné pŧdě: -

Uzpŧsobený pozemek k mechanizačnímu zpracování

-

Mocnost ornice minimálně 30 cm, optimálně však 70 cm

-

Hodnota pH 5,5

-

Hladinu podzemní vody nesmí klesnout pod 2 m a ideální rozmezí je 60 aţ 120

cm Při volbě plochy plantáţe, je dŧleţité zohlednit potřeby odběratele. Minimální rentabilní plocha však není jednoznačná, protoţe je ovlivněna faktorem poptávky po biomase v daném regionu a umístěním plantáţe tedy vzdáleností od odběratele. Obecně je však udávána plocha 1 ha.

7.2. Úprava stanoviště před výsadbou Před zaloţením plantáţe je nutné počítat s případnou mechanizací pro zaloţení a sklizeň plantáţe. Před samotným zaloţením je třeba pŧdu předpřipravit a to rok dopředu před výsadbou. Odstranění plevelŧ, které se mohou na ploše nacházet, se provádí 19

mechanickou nebo chemickou cestou a to schválenými herbicidy na základě druhu plevelŧ. Dále je moţno vysadit i přípravné rostliny. Na podzim se provede orba, nejlépe hluboká, aby ji na jaře nebylo nutné opakovat, ale povrch pouze vyrovnat popřípadě kultivovat.

7.3. Zakládání porostu Výsadba řízkŧ se provádí v jarních měsících, od poloviny března do dubna a je především závislá na pŧdních podmínkách a počasí. Weger (2007) popisuje, ţe v zahraničí se uvádí moţnost provedení výsadby v okamţiku, kdy teplota dosáhne +5°C. Bärtels (1988) uvádí, ţe řízky je moţno odebrat v období od listopadu do ledna a následně je skladovat v chladírně. Podle Wegera (2007) by se řízky měly odebírat od února do března a následně skladovat ve sněţných jámách nebo v chladících boxech kde je vysoká vzdušná vlhkost a ideální teplota 2-4°C. V prostorách s niţší vzdušnou vlhkostí, se materiál mŧţe skladovat v písku, rašelině nebo igelitových pytlích, aby nedocházelo k vysychání. Při skladování v igelitových pytlích hrozí riziko nadměrného zapaření a následného plesnivění. Před samotnou výsadbou je dobré řízky namočit na 24 hodin do vody. 7.3.1. Výsadba Výsadba řízkŧ probíhá od března do dubna a jiţ měsíc po výsadbě je moţné odhadnout ujímavost řízkŧ. Ujímavost by měla dosáhnout alespoň 70%, jelikoţ další vylepšování porostu v dalším roce je prováděno sazenicemi, které jsou nákladnější neţ řízky, jak uvádí Weger (2007). Výsadbu lze provádět i na podzim, v období od října do listopadu. Jedná se zatím o méně prověřený postup. Hlavní rozdíl mezi mechanizovanou a manuální výsadbou, je určitě v rychlosti osázení plochy. Manuální výsadba je z tohoto hlediska pomalejší. Podle mého názoru, je však kvalitnější, neţ výsadba mechanická, kdy je kladen dŧraz především na rychlost práce.

20

7.3.2. Mechanizovaná výsadba Při mechanizované výsadbě je nutno dbát na kvalitu práce a konkrétně pak na to aby řízky nevyčnívaly z pŧdy více neţ 3cm, pokud plantáţ zakládáme na jílových pŧdách, doporučuje se ponechat nad povrchem aţ 5cm řízku, protoţe jílovité pŧdy jsou těţké a mají sklon ke sléhávání. Pŧda v okolí řízkŧ musí být ale dostatečně utuţená. Méně obvyklý zpŧsob výsadby je pokládání celých prýtŧ o velikosti 2 aţ 4 m do rýhy hluboké 3 aţ 5 cm. Tento zpŧsob výsadby je prováděn strojem. Stroj vytvoří rýhu, horizontálně do ní poklade prýt a přihrne zeminu. Mechanizovaná výsadba je rychlejší, neţ výsadba manuální. Rychlost sadby ovlivňuje typ sázecího stroje, ale je moţné dosáhnout i 0,5 - 0,7 ha/den. (Weger, 2007) 7.3.3. Manuální výsadba Při manuální výsadbě musí být pracovník poučen, aby dodrţoval spon a pravidelnou rovnost řad protoţe při následném mechanickém ošetřování by mohly být řízky poškozeny. Za tímto účelem se pak natahují šňŧry podle kterých pracovník sází řízky do pŧdy a to buď pomocí sazeče, nebo je pouze zapíchne do země. Řízky jsou zapichovány rovně, nebo mírně zešikma.

7.4. Schéma výsadby Spon, ve kterém se řízky sadí, je obecně závislý na pouţité mechanizaci, avšak uplatňují se dva druhy schémat vysazovaní a to jednořádky a dvouřádky. Při volbě sponu musíme však hlavně myslet na zpŧsob sklizně. Jednou z moţností je sklízení mechanicky, pomocí strojŧ, druhou, manuální variantu, provádí pracovník s ruční motorovou řetězovou pilou nebo s křovinořezem, volbu nástroje ovlivňuje tloušťka kmínkŧ. 7.4.1. Jednořádky U jednořádkŧ je spon 0,5 – 0,3 x 1,5 – 3,0 m. Tento zpŧsob výsadby je vhodný do zaplevelených oblastí. Obr.1. Schéma jednořádkŧ (Tomášová, 2011) 21

7.4.2. Dvouřádky U dvouřádkŧ je spon 0,75 x 0,75 a mezi dvouřádky 1,2 – 3,0 m. Jsou výhodné v případě,

ţe

je

pouţita

mechanizace pro ošetřování plantáţe. (Celjak, 2010)

Obr. 2. Schéma dvouřádkŧ (Tomášová, 2011)

7.4.3. Izolační pásy Hlavní účel izolačních pásŧ, je zabránit šíření nepŧvodních druhŧ do okolí. Pomáhají ale i začlenit porost do okolní krajiny. Pro zaloţení izolačních pásŧ se pouţívají tyto dřeviny: -

Olše lepkavá – Alnus glutinosa L.

-

Javor klen – Acer pseudoplatanus L.

-

Bříza bradavičnatá – Betula verrucosa Ehrh.

-

Habr obecný – Carpinus betulas L.

-

Buk lesní – Fagus sylvatica L.

-

Dub letní – Quercus robur L.

-

Jilm horský – Ulmus glabra Huds.

22

7.5. Ochrana porostu Během rŧstu dřevin by nemělo docházet k přemnoţení plevelŧ, které by tvořily konkurenci mladým rostlinám. Neţádoucí rostliny odebírají ţiviny a vodu z pŧdy a tím zhoršují vývoj a zpomalují rŧst. Současně zhoršují rŧst i nepovrchových částí rostliny, kdy ji částečně zastíní nebo úplně předrostou a ta za nedostatku světla hyne. Jakékoliv omezení zpomaluje rŧst a tím prodluţuje i dobu sklizně. Plevel je tedy nutno odstraňovat v řádcích, kde je to moţné pouze ručně, ale i v meziřadí kde je moţné pouţít mechanizaci. Pletí je prováděno podle potřeby, jakmile stromy zastíní povrch pŧdy, znemoţní rŧst ostatních rostlin, tedy i plevelŧ. Plevele však nejsou jediným škodlivým faktorem, proti kterému musíme porost chránit. Dřeviny mohou být mechanicky poškozeny zvěří, která škodí okusem, v zimních měsících nebo v období rašení listŧ. Pro srnčí zvěř se mladé kmínky stávají atraktivní zejména v období vytloukání paroţí. Stupavský (2009) doporučuje v případě zaloţení plantáţe v blízkosti lesa kontaktovat lesní správu a poradit se o nutnosti oplocení porostu. 7.5.1. Škůdci a choroby Jedním z mnoha cílŧ při šlechtění topolŧ a vrb je vytvořit klon odolný proti škŧdcŧm a chorobám. Škŧdci mohou být i přenašeči virových chorob a škodí svým sáním (roztoči, křísi a mšice) nebo poţíráním listŧ (bejlomorkovití, vzpřímenkovití, bekyňovití, mandelinkovití a nosatcovití) kmenŧ a větví (drvopleňovití, nesytkovití, obalečovití, tesaříkovití a nosatcovití). Virózy poškozující dřeviny se projevují na listech mozaikami, krouţky nebo skvrnami a mohou být přenášeny savým hmyzem. Houbové choroby listŧ ohroţují porosty i matečnice ale lze proti nim zasáhnout pomocí fungicidŧ. Jsou dvoubytné a potřebují mezihostitele, k úplnému ţivotnímu cyklu k těm patří rzi z rodu Melampsora. Ochranou je tedy odstranit mezihostitelské druhy z okolí plantáţe a aplikace fungicidŧ. Mezi houbové choroby kŧry patří Dotichýza kterou zpŧsobuje Cryptodiaporthe populea. V České republice je povaţována za váţnou chorobu topolŧ. Bakteriózy zpŧsobující odlupčivost kŧry – Erwina cancerogena, nádorovitost a uzlovitost – Agrobacterium tumefaciens proti které se dápouţít biologická ochrana.

23

Korová nekróza – Xanthomonas populi je povaţována za váţnou chorobu protoţe mŧţe vést k předčasnému odumírání stromŧ a zhoršuje kvalitu dřeva. Mezi sekundární dřevokazné houby, tedy ranové, patří

ohňovec obecný –

Phellinus igniarius, šupinovka zhoubná – Pholiota destruens či sírovec ţlutooranţový – Laetiporus sulphureus a Václavka obecná ţlutoprstenná - Armillaria melta, ta ale patří mezi parazity primární. (M. Malinová, 2006)

7.6. Hnojení Stanovení zpŧsobu a druhu hnojiva je přizpŧsobeno stanovišti. Doporučuje se aplikovat dusíkatá hnojiva a to po druhém roce od zaloţení porostu. Aplikace dusíku je nutná především na chudých stanovištích, kde urychlí rŧst a tím i tvorbu biomasy. V Rakousku je k hnojení vyuţíván popel ze spaloven biomasy. Tento zpŧsob a především jeho aplikace jakoţto hnojiva je v ČR podmíněn rozhodnutím Ústředního kontrolního ústavu zkušebního ústavu zemědělského, který se rozhoduje na základě podkladŧ, které jsou poskytnuty spalovnou. Spalovna musí vyuţívat pouze tentýţ druh biomasy bez jiných příměsí, které by mohly popel kontaminovat. (I. Celjak, 2010)

7.7. Sklízení Sklizeň se podle Wegera (2007) provádí mezi 3. aţ 6. rokem od zaloţení porostu. Ţivotnost plantáţe je však 15 aţ 25 let. Nedoporučuje sklízet v kratším časovém intervalu z dŧvodu poklesu dřevní hmoty v následujících letech. Při volbě termínu sklizně je dŧleţitým aspektem produkce biomasy, pokud je nízká, je vhodné sklizeň odloţit, dokud porost nedosáhne objemu, který bude uspokojivý. Rozhodovat se mŧţeme i na základě poptávky po biomase, pokud je nízká mŧţeme vyčkat na výhodnější období. Hlavní formou vyuţitím dřevním hmoty je štěpka. Cejlak (2010) uvádí následující tři postupy sklizně: 1.)

Těţba motorovou řetězovou pilou a následné štěpkování: Proces je zahájen

těţbou, kterou provádí pracovník se zvoleným nástrojem (ruční motorová řetězová pila nebo křovinořez) s pomocníkem. Pracovník kácí stromy, zatímco pomocník je ukládá napříč meziřadím, kde následně projede štěpkovací stroj, který hmotu zpracuje. Pohon, který zajišťuje samotný proces štěpkování, je zajištěn vývodovým hřídelem z traktoru 24

nebo má štěpkovač pro tento účel vlastní motor. Po dokončení těţby, projíţdí meziřadím traktor se štěpkovačem. Pracovníci do štěpkovače vkládají vytěţenou hmotu a výsledná štěpka je uloţena na přívěs druhého traktoru. 2.)

Těţba motorovou řetězovou pilou a následné štěpkování: Zpracování hmoty

zajišťuje přídavné zařízení na traktor nebo sklízecí stroj, které kmínky rychle rostoucích dřevin sváţe do snopkŧ. Snopky se ponechávají leţet v plantáţi nebo jsou odváţeny na místo zpracování. 3.)

Těţba motorovou řetězovou pilou a drcení (rozvlákňování): Těţbu provede

pracovník ve spolupráci s operátorem nakladače, který sbírá kmeny stromŧ, které jsou následně vkládány do mobilního drtiče. Zpracovaná hmota je dále ukládána do korby přívěsu. Při volbě zpŧsobu sklizně, je rozhodující následné vyuţití biomasy, tedy pokud se bude upravovat na štěpku, nebo se vyuţije pouze jako palivové dříví.

7.8. Rušení výmladkové plantáţe Po ukončení poslední sklizně je povrch poorán, kořenový systém nebo jeho části se následně vyvláčí. Zbytky kořenového systému, které v pŧdě zŧstanou, ji i nadále zpevňují. Po dokončení těchto operací, je moţné plochu opět osázet kulturními plodinami. Bylo by ale vhodné před osázením, prověřit kvalitu a výţivový stav pŧdy. Pŧda mŧţe být vyčerpaná a bude potřeba doplnit ţiviny. Tyto operace probíhají na základě pŧdního rozboru.

Poslední sklizeň je provedena v okamţiku, kdy klesá

produkce dřevní hmoty a sniţuje se i rentabilita. Obecně se stáří porostu pohybuje v rozmezí od 15 do 25 let.

8. MATEČNICE Pro zaloţení plantáţe rychle rostoucích dřevin jsou vyuţívány klony topolŧ a vrb. Za klon se povaţuje vegetativně mnoţené potomstvo, které je po genetické stránce jednotné. Sadební materiál musí tedy pocházet z vegetativního mnoţení. Pro tyto účely jsou pěstovány uznané porosty – matečnice, ze kterých se kaţdoročně odebírá reprodukční materiál v podobě řízkŧ. Řízky jsou získávány z jednoletých prýtŧ tzv. řezem na hlavu a to nejčastěji ve výšce od 0,15 – 1,0. Sběr se provádí stříháním 25

nŧţkami rŧzného typu, podle tloušťky výhonu. Ţivotnost matečnic je závislá na zdravotním stavu porostu, pokud je stav dobrý mŧţe produkovat materiál aţ 10 let. Sledování zdravotního stavu v matečnících je dŧleţité, protoţe mlţe docházet k šíření s reprodukčním materiálem.

9. OSTATNÍ DŘEVIN

FUNKCE

POROSTŮ

RYCHLE

ROSTOUCÍCH

Zakládání porostŧ rychle rostoucích dřevin má i další funkce neţ produkci biomasy. Zásadně utváří charakter krajiny, ovlivňuje ji a pŧsobí i na ţivotní prostředí. Pokud jsou porosty zakládány na zemědělské pŧdě, znamená to, ţe před jejich vysazením se tam nacházela pouze nízká zeleň a touto změnou z nízké zeleně na vysokou dochází i ke změně charakteru krajiny. Jedna z dŧleţitých funkcí, je funkce pŧdoochranná. Porosty rychle rostoucích dřevin svým kořenovým systémem zpevňují a provzdušňují pŧdu, zabraňují pŧdní erozi. Rychle rostoucí dřeviny ale i zvyšují úrodnost a kvalitu humusu opadem svých listŧ. V některých oblastech se mohou stát biokoridorem a nahradit tak funkci lesŧ v krajině, kde chybí.

10. ZÁSADY VÝBĚRU VHODNÝCH TAXONŮ PRO BIOTECHNICKÉ ÚPRAVY POZEMKŮ VHODNÝCH PRO PĚSTOVÁNÍ ENERGETICKÝCH DŘEVIN Pozemky pro pěstování rychle rostoucích dřevin, lze pouze obecně určit na základě přirozených stanovišť druhŧ. Ovšem jsou vyšlechtěny klony, vhodné na konkrétní stanoviště a jejich nároky se často velmi liší. Protoţe za rychle rostoucí dřeviny jsou hlavně povaţovány topoly a vrby, šlechtění se zaměřilo především na ně. V současné době je k dispozici seznam doporučených klonŧ, pěstovaných v České republice, který vydalo Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem ţivotního prostředí a poskytuje na tyto klony dotace.

26

Obecně se o vrbách dá říct, ţe jsou vysazovány do okolí vodních

tokŧ,

kde

svým

kořenovým systémem brání vodní erozi, ale hlavně dobře snáší záplavy. Jsou světlomilné a nárok na nadmořskou výšku se liší v závislosti na klonu.

Obr. 3. Vrby vysazené na břehu řeky Bečvy Tomášová, (2011)

Topoly přirozeně rostou v luţních lesích, ale špatně snáší dlouhodobé záplavy. Jsou světlomilné a své uplatnění našly i v zeleni plnící estetickou funkci. Často se uplatňují při tvorbě větrolamŧ spolu s ostatními rychle rostoucími dřevinami, ale jsou vysazovány i do okolí vodních tokŧ.

Obr. 4. Topoly vysazené na břehu řeky Bečvy (Tomášová, 2011)

27

11. KRAJINNÉ VEGETAČNÍ PRVKY Za krajinné vegetační prvky se povaţuje zeleň, rozptýlená v krajině jako např. remízky, meze, ale i skupinky dřevin v místech kde se těţily nerostné suroviny jako lomy, štěrkovny, pískovny atd. Nejedná se ovšem pouze o dřeviny, které tvoří krajinný vegetační prvek, kromě stromŧ a keřŧ mŧţe jít i o travní porosty.

11.1. Rámcové zásady -

Zjištění vhodných stanovištních podmínek

-

Výběr vhodného druhu na základě stanovištních podmínek

-

Volba vhodného zpŧsob zaloţení porostu

-

Dbát na ochranu během vegetační doby

-

Zvolit nejvýhodnější zpŧsob obnovy

-

Určit vliv budoucího porostu na okolní krajinu ještě před zaloţením porostu Při rekultivaci se rychle rostoucí dřeviny pouţívají spíše jako přípravné dřeviny,

zabraňují rŧstu buřeni a vytváří tak dobré podmínky pro hlavní dřeviny. Kolem vodních tokŧ se vysazují zejména vrby, které dobře zpevňují břehy, ale i topoly a olše. Tyto krajinné prvky jsou náročné na zakládání, protoţe sadební materiál musí být schopen překonat konkurenci ostatních dřevin. Obnova porostŧ se obvykle neprovádí, protoţe se spoléhá na přirozený zpŧsob obnovy.

28

12. DISKUSE Z informací autorŧ, které jsem v rámci této práce prostudovala, vyplývá, ţe zakládání plantáţí rychle rostoucích dřevin má nejednu dŧleţitou funkci a není pouze zdrojem biomasy. Rychle rostoucí dřeviny jsou převáţně mnoţeny vegetativním zpŧsobem, který je rychlejší a ekonomicky výhodnější neţ zpŧsob generativní a jen tak je moţno v potomstvu zajistit vlastnosti rodičŧ. Pravidelnou kontrolu matečnic a reprodukčního materiálu provádí Státní rostlinolékařská správa ČR, aby zajistila pravost osiva a zdravotní nezávadnost. Zakládáním porostŧ rychle rostoucích dřevin lze vyuţít zemědělskou pŧdu, která není nebo nemŧţe být vyuţívána k pěstování plodin určených pro potravinářskou produkci. Avšak ani všechny zemědělské pŧdy nejsou vhodné pro vysazení rychle rostoucích dřevin. Výsadbou lze zpevnit břehy vodních tokŧ a zabránit tak erozi pŧdy.

29

13. ZÁVĚR Práce byla vypracována za účelem vyhledání taxonŧ rychle rostoucích dřevin, jejich nárokŧ a zpŧsobu pěstování, obnovy a zakládání porostŧ na zemědělské pŧdě, která se tímto zpŧsobem zároveň regeneruje. Vhodný druh lze určit pouze na základě daného stanoviště a oblasti, ve které se nachází, jelikoţ kaţdá dřevina má jiné nároky na pŧdní a klimatické podmínky. Dřeviny by měly produkovat velké mnoţství biomasy v krátkém časovém úseku, dobrou schopnost zmlazovat a odolávat chorobám nebo škŧdcŧm. Z hlediska pěstování reprodukčního materiálu pro účely zakládání porostŧ rychle rostoucích dřevin je výhodnější produkce materiálu z vegetativního mnoţení tedy řízkŧ. Ty jsou pro odběratele atraktivnější z hlediska ekonomické stránky, zároveň je zaloţení plantáţe rychlejší. Avšak při zakládání krajinných vegetačních prvkŧ jsou voleny spíše starší dřeviny, které jsou schopny odolat konkurenci okolních dřevin.

30

14. POUŢITÁ LITERATURA 1) BÄRTELS A., Rozmnoţování dřevin, SZN, Praha 1988, 451 str., ISBN 07-02188 2) CELJAK, Ivo: Pěstování topolŧ pro energetické účely – 1.. Biom.cz [online]. 2010-08-23 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. 3) CELJAK, Ivo: Pěstování topolŧ pro energetické účely – 2. Biom.cz [online]. 2010-08-30 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. 4) CELJAK, Ivo, BOHÁČ, Jaroslav: Vyuţití biomasy rychle rostoucích dřevin v energetice sídel. Biom.cz [online]. 2008-12-01 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. 5) ČÍŢEK L., ČÍŢKOVÁ V., Pěstování rychle rostoucích dřevin v České republice, In: Pěstování sadebního materiálu a zakládání porostŧ rychle rostoucích dřevin, Mze a SLŠ ČR, Lesnická práce, 2006, ISBN 80-86386-85-6 6) Energetické plodiny. 1. Vyd. Praha: Profi Press, 2006. 127 str., ISBN 80-8672613-4 7) HURYCH V., Okrasné dřeviny pro zahrady a parky, Praha: KVĚT, 1996. 183 str. ISBN 80-853-6219-8. 8) KÁRA J., PASTOREK Z., JEVIČ P., Biomasa: obnovitelný zdroj energie. Praha: FCC Public, 2004. 286 str., ISBN 80-865-3406-5 9) MALINOVÁ M., Nejvýznamnější choroby a škŧdci topolŧ, Lesnická práce. 2006, 85, 11. 5 str. 10) PETŘÍKOVÁ, Vlasta: Biomasa z energetických rostlin. Biom.cz [online]. 2006-04-19 [cit. 2011-05-03]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. 11) Rychle rostoucí dřeviny a jejich pěstování, SZN, Praha 1953, 142 str. 12) ÚRADNÍČEK L., Dendrologie lesnická 2.část – Listnáče I (angiospermae). 167 str., ISBN 80-7157-169-5 13) USŤAK, Sergej: Netradiční energetické rostliny perspektivní pro pěstování v podmínkách mírného klimatického pásma. Biom.cz [online]. 2006-06-01 [cit. 201105-03]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. 14) WEGER J., HAVLÍČKOVÁ K., Biomasa: obnovitelný zdroj energie v krajině. Prŧhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 2003. 51 str. ISBN 80-851-1632-4.

31

15. SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1. – Schéma jednořádkŧ (Tomášová, 2011) Obr. 2. – Schéma dvouřádkŧ (Tomášová, 2011) Obr. 3. – Vrby vysazené na břehu řeky Bečvy (Tomášová, 2011) Obr. 4. – Topoly vysazené na břehu řeky Bečvy (Tomášová, 2011)

32