Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
MOŽNOSTI VYUŽITÍ ODPADNÍ DŘEVNÍ HMOTY Z VINIC A SADŮ
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Patrik Burg, Ph.D.
Vypracovala Alžběta Filová
Lednice 2012
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti využití odpadní dřevní hmoty z vinic a sadů vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici dne 09. 05. 2012
Podpis autora ……………………
Poděkování Děkuji doc. Ing. Patriku Burgovi, Ph.D. za odborné rady, vedení a pomoc při zpracování bakalářské práce.
OBSAH
1.
Úvod ...................................................................................................................................... 6
2.
Cíl práce ................................................................................................................................. 7
3.
Literární přehled.................................................................................................................... 8
3.1 Energetický potenciál ve vinohradnictví a ovocnictví v ČR ................................................... 8 3.2 Technologie využití odpadního dřeva ................................................................................. 13 3.3 Mechanizační prostředky při sběru a zpracování odpadní dřevní hmoty........................... 17 3.3.1
Drtiče ........................................................................................................................... 17
3.3.2
Štěpkovače .................................................................................................................. 21
3.3.3
Svinovací lisy ............................................................................................................... 26
3.4 Spalování biomasy............................................................................................................... 26 3.4.1
Vlastnosti odpadní dřevní hmoty a možnosti jejího zpracování ................................. 27
3.4.2
Zařízení pro spalování odpadní dřevní hmoty ............................................................ 30
3.4.3
Rozdělení spalovacích zařízení .................................................................................... 31
4.
Vypracování......................................................................................................................... 37
4.1 Stanovení produkce odpadního réví po zimním řezu vinic ................................................. 43 4.1.1
Zjištěné hodnoty ......................................................................................................... 43
5.
Diskuse ................................................................................................................................ 45
6.
Závěr.................................................................................................................................... 47
7.
Souhrn a Resume ................................................................................................................ 48
8.
Seznam literatury ................................................................................................................ 49
1.
ÚVOD
V současné době se lidstvo nachází v problematice ubývání fosilních paliv, ropy, zemního plynu, uhlí. Proto se pozornost vědy a výzkumu započala v hledání nových alternativních zdrojů energie. Jisté řešení v tomto duchu představuje využití energie větru, energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie skladovaného plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu. Mimo těchto zdrojů je pozornost čím dál ve větší míře věnována energetickému využití odpadních produktů ze zemědělství nebo bioenergetických rostlin jako je např. konopí seté, šťovík krmný, rychle rostoucí topoly, sláma, komonice bílá, řezanka. Svoji úlohu zde sehrává také odpadní dřevní hmota ze sadů a vinic. V České republice zaujímají sady a vinice, označované termínem trvalé porosty, pěstitelské plochy o celkové výměře cca 40 000 hektarů. Protože každoročně při výchovných zásazích v těchto porostech vzniká značné množství odpadního dřeva, nabízí se zde možnost jeho využití. Jeho nespornou výhodou je to, že jako zdroj využitelné energie je celkem rovnoměrně rozmístěn po celém území České republiky. Z pohledu praktického využití této dřevní hmoty však zůstává otázkou její sběr a zpracování. Tyto operace nelze výhledově řešit jinak, než s využitím speciální mechanizace. Úkolem předmětu bakalářské práce je proto zhodnocení prostředků pro mechanizaci a zpracování odpadní dřevní hmoty a její následné využití pro energetické účely.
6
2.
CÍL PRÁCE
Cílem bakalářské práce je pojednat o variantách technologických postupů uplatňovaných při sběru a zpracování odpadní dřevní hmoty ze sadů a vinic, včetně rozdělení a charakteristiky perspektivních mechanizačních prostředků a zařízení, které jsou v těchto technologiích uplatňovány.
7
3.
LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 ENERGETICKÝ POTENCIÁL VE VINOHRADNICTVÍ A OVOCNICTVÍ V ČR V České republice je produkční potenciál vinic k 31. 12. 2010 celkem 19 633,45 ha, z toho osázených ploch činí 17 337,81 ha a vyklučených vinic 111,32 ha. Rozloha ovocných sadů činí 22 000 ha (Ministerstvo zemědělství, 2011). Při zimním řezu vinic vzniká každoročně značné množství odpadního réví, které představuje odpadní dřevní hmotu využitelnou pro energetické účely. Charakter réví jako dřevní hmoty je přitom z hlediska energetického využití i zpracovatelnosti poměrně výhodný. Réví lze relativně snadno drtit, štěpkovat, případně lisovat do balíků stejných rozměrů. V jihomoravském regionu je opodstatněnost tohoto využití posílena vysokou koncentrovaností pěstitelských ploch vinic. Z celkové plochy vinic připadá cca 13 600 ha (74 %) na pěstitele s rozlohou v kategorii 1–5 ha a nad 5 ha, u kterých je reálný předpoklad pro uplatnění technologií energetického využití réví. (BURG, 2010) Toto odpadní dřevo lze dobře zužitkovat pro výrobu energie jako palivo. Řezem se odstraní až 80 % nadzemní dřevní hmoty révového keře. Z 1 ha vinice tak lze v průměru získat 1,4–1,8 t réví o tloušťce 10–20 mm a vlhkosti v rozmezí 30–40 % (BURG, 2006). Množstvím réví vznikajícím při řezu se zabýval např. HERZÁN (1993). Celkové množství réví pro střední vedení uvádí hodnotami 1,7–3,0 t.ha-1 a vysoké vedení (záclona) 2,0–4,0 t.ha-1. Dále ŽUFÁNEK (1998) představuje hodnoty průměrného výnosu z 1 ha vinice hodnotami 1,8–2,8 t.ha-1. Obdobně MUŽÍK a SOUČEK (2010) uvádí průměrné hodnoty v množství 0,45–1,20 kg na hlavu, což v průměru představuje asi 3,50 t.ha-1. Můžeme tedy odhadnout celkovou roční bilanci České republiky v produkci odpadní dřevní hmoty z vinic v rozmezí 24 000 t – 38 000 t v čerstvém stavu. Množství odpadního dřeva – réví po zimním řezu je závislé na pěstitelském systému (určující je výška vedení, počet keřů na 1 ha, tažňů, případně čípků) dále na stáří vinice, konkrétní odrůdě a podnoží (bujnost růstu). Spon výsadeb se pohybuje nejčastěji v rozpětí 2,3 (3,0) – 0,9 (1,2) m. WALG (2007) uvádí, že odpadní réví z vinic lze pro energetické účely využívat ve formě kulatých nebo hranatých slisovaných balíků nebo po naštěpkování ve formě briket, případně volně ložené štěpky.
8
Tab. 1: Produkce odpadního dřeva po řezu vinic (ŽUFÁNEK, 1998)
Způsob vedení střední
vysoké
Stáří
Počet (ks.ha-1)
15
4500
13
3300
Odrůda TR, RV SV, SVG,MP RV, RB, RŠ SVG, SV
Produkce odp. dřeva (kg.keř-1)
(t.ha-1)
0,45–0,50
2,0–3,2
0,60–0,70
2,7–3,2
0,70–0,80 0,90–1,2
2,3–2,6 3,0–4,0
Průměr t.ha-1 2,80 3,00
Obr. 1: Odpadní réví po zimním řezu v meziřadí vinice
Dalším materiálem v podobě odpadního dřeva lze počítat při pravidelné obnově porostů, kterému většinou předchází likvidace starých vinic. Minimální doba životnosti vinice je15 let. Reálná životnost vinice je daleko vyšší a činí 25 až 30 (50) let. Dřevní hmotu tvoří především kmínky keřů révy vinné. Jejich délka činí v závislosti na typu vedení cca 0,5–2,0 m, průměr 0,04–0,08 m. Hmotnost kmínků zjištěná v roce 2007 při likvidaci vinic je uvedena v tabulce č. 2 (SOUČEK, 2007).
9
Tab. 2: Výnos dřevní hmoty při likvidaci vinice Zdroj: (SOUČEK, 2008)
Odrůda
Podnož
MUŠKÁT OTTONEL NEUBURSKÉ
Kober 125 AA Kober 5 BB Kober 125 AA
FRANKOVKA
Stáří porostu
Typ vedení střední vedení (2 kmínky) vysoké vedení vysoké vedení (záclona)
33 let 25 let 30 let
Délka kmínku (m)
Průměrná hmotnost dřevní hmoty na kmínku (kg.keř-1)
0,6
2,4
0,8–1,0
1,5
1,8
4,9
Množství odpadního dřeva z ovocných sadů je ovlivněno několika různými aspekty, zejména druhem, podnoží, pěstitelským tvarem a sponem výsadby. Každý rok se provádí řez stromů, kterým se odstraňují poškozené, suché větve. Cílem řezu je zajištění rovnoměrného výnosu, kvalita plodů, prosvětlení koruny stromů, které jsou mnohem méně napadány houbovými chorobami (STANGL, 2007). Nejpěstovanějším ovocným druhem jsou na území České republiky jabloně. V intenzívních výsadbách jsou pěstovány především ve tvaru volně rostoucích zákrsků a štíhlých vřeten. Podle tvaru se pak spon pohybuje v rozpětí 3,0 (3,5) x 0,8 (2,5) m. Ze žlutých peckovin jsou nejvíce zastoupeny broskvoně a meruňky. Pro oba druhy je charakteristický pěstitelský tvar s dutou korunou nebo štíhlé vřeteno. Spon výsadeb se pohybuje nejčastěji v rozpětí 4,0 (6,0) x 2,5 (5,0) m (VACHŮN, 1999) Množství vznikajícího dřeva se může u jednotlivých výsadeb výrazně lišit. Důvodem je daný rozsah zásahu, který může spočívat v běžném konturovaném řezu nebo odstranění menších zahušťujích větví, ale i v hlubším řezu spojeném odstraněním hlavních kosterních větví. Cílem tohoto řezu je zajištění vysokých a vyrovnaných výnosů ovoce (BLAŽEK, 1998).
10
Obr. 2: Ovocný sad s odpadním dřevem po zimním řezu
Obr. 3: Ovocný sad s detailem odpadního dřeva po zimním řezu
11
Tab. 3: Potenciální produkce dřeva z ovocných výsadeb v r. 2007 Zdroj: (SOUČEK, 2008)
Ovocný druh (odrůda)
Pěstitelský tvar
Výnos odpadního dřeva na 1 strom (kg)
štíhlé vřeteno štíhlé vřeteno dutá koruna štíhlé vřeteno
1,3 (2 200 ks.ha-1) 0,9 (2 200 ks.ha-1) 3,7 (830 ks.ha-1) 2,7 (830 ks.ha-1)
štíhlé vřeteno
2,3 (830 ks.ha-1)
jabloň (Melodie) jabloň (Topaz) broskvoň (Fairhaven) broskvoň (Redhaven) broskvoň (Favorita Moretiny 3) meruňka (Velkopavlovická)
volně rostoucí koruna s centrální osou (čtvrtkmen) dutá koruna štíhlé vřeteno
Produkce odp. dřeva (t.ha-1) 2,86 1,98 3,07 2,24 1,91
Průměr t.ha-1
2,67 3,19
5,6 (570 ks.ha-1)
meruňka (Bergeron) 3,7 (570 ks.ha-1) meruňka (Goldrich) 2,2 (1250 ks.ha-1) Pozn.: Jabloně – podnož M9, J - TE - E stáří porostu 7 let, spon 3,0 x 1,5 m Broskvoně – podnož B -VA -1, stáří 6 a 10 let, spon 4,0 x 3,0 a 4,4 x 2,7 m Meruňky – podnož M - VA - 1, stáří porostu 9 let, spon 5,0 x 3,5 m a 4,0 x 2,0
2,11 4,00
Průměrné množství odpadního dřeva ovocných stromů dle (ZEMÁNEK, 2001):
Jabloně – 2,5 t.ha-1
Meruňky – 2,2 t.ha-1
Broskve – 2,8 t.ha-1
Z 1 ha ovocného sadu lze získat 1,2 t – 3 t za rok, při čemž množství odpadního dřeva je značně variabilní, v závislosti na stavu porostu a nutnosti řezu. (SOUČEK, 2007) Odpadní dřevo z ovocných sadů po zimním řezu je na zpracování náročnější než dřevo z réví, neboť drcení v meziřadí ovocných sadů vyžaduje výkonnější mechanizační prostředky. Samotnou skupinu pracovních operací spojenou se získáním značného množství odpadního dřeva představuje likvidace sadu. Jedná se o relativně nákladné a náročné operace, které se zpravidla realizují ve dvou až třech fázích: likvidace koruny (větví), kmene a kořenů (ZEMÁNEK, 2010).
12
Tab. 4: Likvidace ovocného sadu Zdroj: (SOUČEK, 2008)
Ovocný druh (ks.ha-1)
Pěstitelský tvar
jabloň (2 200 ks.ha-1)
štíhlé vřeteno pásová výsadba zákrsků dutá koruna dutá koruna
jabloň (830 ks.ha-1) -1
broskvoň (600 ks.ha ) meruňka (570 ks.ha-1)
Výnos odpadního dřeva na jeden strom (kg) 59
Vypočítaná produkce dřeva
89
73,9
105 126
63 71,8
Průměr t.ha-1
129,8 84,6
Objemová hmotnost štěpky z ovocných sadů závisí na vlhkosti, při 15–20 % vlhkosti – u energetické štěpky je to vlhkost pro optimální spalování, se pohybuje se od 200 do 350 kg.m-3. V porovnání se zbytkovou biomasou vznikající při údržbě ovocných nebo okrasných dřevin, vykazuje réví vyšší množství sušiny než ovocná výsadba. Pohybuje se v rozmezí 51 až 75% (SOUČEK, 2007).
3.2 TECHNOLOGIE VYUŽITÍ ODPADNÍHO DŘEVA V pěstitelských
podmínkách
vinohradnických
a
ovocnářských
provozů
jsou
v současnosti standardně využívány následující varianty technologických postupů: Vyhrnování a následné spálení na okraji řádků – dnes především využíváno u drobných pěstitelů. Od spálení dřevní hmoty se v současné době upustilo, důvodem je nevyužitá odpadní dřevní hmota a emisní zátěž ovzduší v rozporu se Zákonem o odpadech. Předností je nízká náročnost na technické vybavení podniku, postačí traktor s jednoduchými vidlemi a upraveným kultivátorem k vyhrnutí odpadního dřeva z řádků. Jedná se o nesené nářadí uchycené v 3bodovém závěsu traktoru. Po proschnutí je réví páleno.
13
Obr. 4: Vyhrnuté réví na okraji vinice
Drcení dřevní hmoty a ponechání v meziřadí – s rozvojem konstrukce drtičů – mulčovačů v 80tých letech byla tato technologie postupně nahrazována podrcením odpadní dřevní hmoty (réví, větve) v meziřadí. Tento způsob je dodnes široce využíván i u technologií se zatravněným meziřadím. Výhodou je jednoduchost a možnost zapravení organické hmoty (dřevo) do půdy, nevýhodou je skutečnost, že štěpka není energeticky využita (BURG, 2008). Způsob je uplatňován především se snahou vrátit zpět do půdy živiny, obohatit půdu o organickou hmotu. Sedlo uvádí, že přibližně z 1 tuny odpadního dřeva z réví připadne 30 kg dusíku, 3 kg fosforu, 10 kg draslíku, 12 kg vápníku a 2 kg hořčíku. Je však nutné si uvědomit, že živiny po zapravení réví do půdy se uvolňují postupně, nikoliv jednorázově. Réví je možné ponechat rozložit v meziřadí i bez drcení, pouze se musí mulčovat nebo sekat prorůstající porost. V tomto případě je nutné střídat meziřadí, v němž se ponechává réví rozložit (SEDLO, 1994).
14
Obr. 5: Podrcené odpadní réví v meziřadí vinice k.ú. Rakvice, trať Kozí horky
15
V souvislosti s účelným využíváním odpadních produktů a s rostoucí cenou energie se opakovaně objevují snahy o využití odpadního dřeva z trvalých výsadeb jako energetického zdroje. Do provozní praxe v podmínkách ČR jsou tak postupně zaváděny nové technologie využívající:
Lisování dřevní hmoty do balíků
Vyhrnování dřevní hmoty, drcení (štěpkování) a odvoz
Drcení dřevní hmoty se sběrem do zásobníku a odvoz
Lisování dřevní hmoty do balíků: moderní technologie s využitím traktorových lisů, které umožňují sběr dřevní hmoty z meziřadí vinic a sadů, svinutí do válcových balíků s příčným průměrem 0,4–0,5 m, délka 0,6 m. Hmotnost balíků činí 30–35 kg, dle vysušeného materiálu. Balíky jsou přepásány motouzem, PE-folií nebo síťovým rukávcem. Balíky jsou následně odváženy pomocí soupravy tvořené traktorem a přívěsem s klecovou nástavbou (ZEMÁNEK, 2008). Touto technologií se zabývá například italská firma CAEB, LERDA, ABBRIATA, ARBOR a další.
Obr. 6: Svinovací lis Zdroj: (www. http://www.caebinternational.it, 2012)
16
Vyhrnování dřevní hmoty, drcení (štěpkování) a odvoz: technologie, kdy je pomocí vidlí odpadní dřevo vyhrnuto na okraj vinice, sadu. Tady je dřevní odpad pomocí štěpkovače podrcen na energetickou štěpku o velikosti 50–100 mm. Následně je dřevní hmota odvezena do skladu, kde je vysušena a dále může být využita např. pro výrobu briket. Drcení dřevní hmoty se sběrem do zásobníku a odvoz: tato technologie využívá drcení dřevní hmoty v meziřadí pomocí traktorového drtiče – mulčovače se sběrem štěpky do zásobníku. Naplněný zásobník je na okraji vinice, sadu vyprázdněn do přívěsu (klecová nástavba) a následně je štěpka odvezena ke skladování. Běžně se vyrábějí štěpkovače s objemem zásobníku 1,5–2,5 m3, někdy až o objemu 7,0 m3.
3.3 MECHANIZAČNÍ PROSTŘEDKY PŘI SBĚRU A ZPRACOVÁNÍ ODPADNÍ DŘEVNÍ HMOTY 3.3.1 Drtiče Konstrukční řešení drtičů je dáno charakterem zpracovaného materiálu, požadovaným množstvím podrcené hmoty a kvalitou rozmělnění (velikostí částic). Pracovní ústrojí drtičů podléhá značnému namáhání činných částí (nože, kladívka, frézovací hlavy, šneky) proto musí být vyrobeny z houževnatého a otěruvzdorného materiálu. Tvar nožů na nožové hlavě, případně tvar jiných pracovních orgánů určuje tvar drtícího ústrojí, jehož osa rotace je nejčastěji svislá nebo vodorovná. Pro pohon menších drtičů se využívají elektromotory, nejčastěji o výkonu 1,0–3,0 kW. Otáčky rotorů drtícího ústrojí jsou 1400–2800 ot.min-1. Z konstrukčního hlediska rozlišujeme drtiče – mulčovače podle osy rotace pracovních orgánů
Drtiče – mulčovače s horizontální osou rotace
Drtiče – mulčovače s vertikální osou rotace
17
Drtiče – mulčovače s horizontální osou rotace, jsou univerzální stroje pro drcení (mulčování zelené hmoty) i pro drcení dřevní hmoty. Na horizontálním rotoru jsou uložena kladívka nebo nože, které se pro danou operaci vymění. V pevném krytu je uloženo několik protiostří. Rotor má 1800–2200 ot.min-1 a důležité je jeho dokonalé vyvážení. Pohon rotoru je odvozen od vývodové hřídele traktoru, přes úhlovou převodovku klínovými řemeny. V zadní části drtiče – (mulčovače) jsou výškově nastavitelné hroty, které tvoří hrábě. Hrábě slouží k lepšímu nabírání odpadní hmoty u půdních nerovností. Výška pro nastavení rotoru je dána pomocí opěrných kol nebo opěrného válce. Pro kvalitní práci se musí rotor pohybovat těsně nad povrchem meziřadí tak, aby nabral všechen materiál, nesmí zabírat do půdy, tzn. okamžité poškození klínových řemenů pohonu. Energetická náročnost drtičů odpovídá 15–20 kW na 1 m šířky záběru. Stroje s horizontální osou rotace jsou univerzální a s výhodou se využívají jak pro drcení zelené hmoty, tak i pro drcení réví. Pouze se musí vyměnit příslušné pracovní orgány. Nejčastěji používané pracovní orgány:
zahnuté nože pro drcení zeleného travního porostu, kdy uplatňují ˶žací efekt,˝ se většinou používají bez protiostří. Jejich činnost je obdobná jako práce nožů cepového sklízeče.
dvojité zahnuté nože doplněné protiostřím se používají hlavně k zesílení žacího efektu u drcení zelené travní hmoty. Kvalita podrcení je velmi vysoká.
masivní kladívka s přímou hranou jsou určena pro drcení réví a bývají provedena jako samobrusná tzn., že jejich úhel břitu je proveden tak, že při opotřebení ostří zůstává jeho hodnota stejná, což je významné zejména při univerzálním využívání těchto strojů.
masivní kladívka zubová jsou určena pro drcení réví a náletů, spolehlivě drtí réví větších průměrů. Jejich ostří má vyprofilovány zpravidla 4 zuby (ZEMÁNEK, 2003)
18
Drtiče – mulčovače s vertikální osou rotace pro drcení kůry, réví, zelené hmoty, tenkých větví apod. se vyznačují jednoduchou konstrukcí, nízkou hmotností a poměrně nízkým příkonem (1,5–2,0 kW). Jedná se o stroje stacionární, přenosné nebo převozné na 2 pojezdových kolech. Jsou tvořeny 2–3 rotory opatřenými letmo uchycenými noži (případně kladívky nebo řetězy) s vertikální osou rotace. Tyto stroje jsou určeny výhradně pro mulčování zelené hmoty. Konstrukce s vertikální osou rotace má výhody zejména v celkově nižší hmotnosti stroje a v nižší spotřebě energie (až o 40–50 %) ve srovnání s drtiči s horizontální osou rotace při stejném záběru. Nevýhodou je složitější konstrukce u mulčovačů větších záběrů (potřeba 2–3 rotorů). Konstrukčně nové typy drtičů lze rozdělit na drtiče s výfukovým hrdlem, drtiče se sběrným košem, drtiče se sběrným vakem. Drtiče s výfukovým hrdlem Stroje přívěsného typu umístěné na čtyřkolovém podvozku, jejichž pracovní záběr strojů se pohybuje v rozmezí 1,4–1,6m. Stroje vyžadují agregaci s traktorem o výkonu motoru 40–50 kW. Nabírání a posun odpadní dřevní hmoty, která je uložená v meziřadí zajišťuje podávací válec nebo prstové sběrací ústrojí. Dále je odpadní dřevní hmota posouvána do prostoru ozubeného lámacího válce, kde je předlámáno. Odpadní dřevní hmota se dostává ke kladivovému drtiči, kde je rozmělněno na štěpku o velikosti 30–50 mm. Proud vzduchu vhání štěpku do hrdla drtiče a následně je dopravena do přívěsu. Výkon soupravy je závislý na množství drcené dřevní hmoty a pohybuje se kolem 1,2– 1,5ha.h-1.
Obr. 7: Drtič s výfukovým hrdlem PERUZZO COBRA PIANURA Zdroj: (www.pelletgold.it, 2012)
19
Drtiče se sběrným košem Přestavují drtiče návěsného typu, v zadní části je umístěn sběrný koš o objemu 1,2–2,7 m3. Některé stroje mají objem zásobníku až 7,0 m3. S ohledem stroje na hmotnost vlastního stroje (1,2–2,5 t), která se dále navyšuje při zaplnění zásobníku, má stroj masivní rám pro připojení k závěsu traktoru. V zadní části stroje je dvojice opěrných kol nebo jednonápravový podvozek. Pracovní záběry těchto drtičů dosahují 0,95–2,00m (ZEMÁNEK, 2010) V čelní části stroje je umístěn výškově nastavitelný hřeben, který slouží k usnadnění nabírání dřevní hmoty při půdních nerovnostech a zároveň zamezuje vniknutí kamenů do rotoru stroje. Přísun dřevní hmoty k drtícímu ústrojí je zajištěn pomocí lámacího válce, po obvodu má pevné prsty. Drtící ústrojí tvoří horizontálně uložený rotor, na jeho obvodu jsou ve šroubovici umístěna kladívka. V pevném krytu stroje je proveden hřeben statoru vytvářející protiostří, pro zvýšení drtícího účinku. Rotor má 2200 otáček za minutu a vytváří usměrněný proud vzduchu, kterým je štěpka dopravena do zásobníku. Velikost štěpkovaného materiálu se pohybuje od 10 – 20 mm. Drtiče se sběrem odpadní dřevní hmoty vyžadují agregaci s traktorem o výkonu motoru 3,0–5,0 km.h-1. Výkonnost soupravy je 0,5–1,0 ha-1. Po naplnění zásobníku je podrcená dřevní hmota vyprazdňována na okraji vinice, sadu do kontejnerů nebo traktorových přívěsů s klecovou nástavbou. Při přepravě dřevní štěpky na kratší vzdálenosti (asi do 3 km) je možné soupravu využít pro přímou dopravu do skladu. Na trhu je například výrobce BERTI, OMARV.
Drtiče se sběrným vakem Další variantu představují drtiče se sběrným vakem, jejichž pracovní ústrojí je stejné, tj. s lámacím válcem a kladívky. Drtič může být vybaven ventilátorem, který zajišťuje zvýšenou intenzitu vzdušného proudu. Štěpka je vedena do výstupního kanálu a následně padá do sběrného vaku. Vaky jsou kvadratického tvaru, což představuje značnou výhodu pro manipulaci, uskladnění a dopravu. Objem vaku je okolo 1,0 m3, tj. zhruba 400 kg. Na pevných držácích je vak zavěšen pomocí závěsů v horních rozích. Vaky jsou vyrobeny z prodyšné, pevné textilie (ZEMÁNEK, 2010). Po zaplnění je vak spuštěn a uložen v meziřadí. Následně je vyvezen pomocí vysokozdvižného vozíku nebo traktoru s vidlemi. Na trhu je například výrobce NOBILI. Stroj se vyrábí v pracovních záběrech 120cm, 145cm a 175cm (TLAPÁK, 2010). 20
Obr. 8: Drtič se sběrným vakem NOBILI Zdroj: (www.nobili.com, 2012)
3.3.2 Štěpkovače Štěpkovače jsou zařízení k beztřískovému dělení dřeva řezným účinkem sekacích nožů napříč vláknem a zároveň dělením na potřebnou tloušťku podél vláken, a to díky klínovému tvaru nože (PASTOREK, 2004) Použití je vhodné především ke zpracování odpadního dřeva, u kterého dochází k promíchání, snížení objemu a lepšímu zacházení. Kvalitou štěpky je velikost a rovnoměrnost. Podle SIMANOVA (1993) je z hlediska kvality a kvantity štěpek nejvhodnější dřevo čerstvé, mokré a široké. Z hlediska anatomické stavby měkké, rovné, bez suků, které pochází z větví nebo kmene stromu. Těchto předpokladů je však u odpadního réví po řezu vinic obtížné dosáhnout, protože svým charakterem představuje nesourodý materiál (SOUČEK, 2007).
Obr. 9: Štěpkovač LS 200 T Zdroj: (www.laski.cz, 2012)
21
Štěpkovače využívají různé typy pracovního ústrojí: bubnové, diskové (kotoučové), šnekové
bubnové pracovní ústrojí má nože uloženy po obvodu rotujícího válce, rovnoběžně s jeho osou, častěji však šikmo. Velikost vstupního otvoru pro podávání materiálu ke štěpkování lze konstrukčně zvětšovat prodlužováním válce nebo zvětšováním jeho průměru. Z tohoto hlediska je konstrukce vhodná pro štěpkování neuspořádaného materiálu např. (klestí), který vyžaduje velký vstupní otvor a použití mačkacích podávacích válců. Nevýhodou je naopak to, že široký vstupní otvor umožňuje stočení podávaného materiálu kratšího než šířka otvoru tak, že není sekán napříč, ale podélně. Neprodukují se pak štěpky, ale dlouhé třísky k opakovanému štěpkování. Další neodstranitelnou nevýhodou je úhel řezu, který se v průběhu vnikání nože mění. Tím se mění velikost štěpkovaného materiálu. Rotující buben má malý ventilační a vrhací účinek, proto bývají štěpkovače vybaveny ventilátorem.
Obr. 10: Bubnové pracovní ústrojí Zdroj: (Zemánek, 2001)
22
diskové (kotoučové) pracovní ústrojí, kde nože jsou umístěny na čelní straně rotujícího kotouče-disku, plnícího současně funkci setrvačníku. Akumulovaná kinetická energie setrvačníku tak umožňuje snazší překonávání nerovnoměrností v podávání materiálu ke štěpkování, i změny jeho tloušťky (obecně proto postačuje menší výkon motoru, než u štěpkovačů bubnových). Toto ústrojí je vhodnější pro štěpkování dříví ve větších délkách. Obtížněji se štěpkují krátké odřezky (kratší 0,3 m). Pro štěpkování nesourodého materiálu musí být štěpkovač vybaven přísunovým žlabem s podávacími válci. Velikost vstupního otvoru je omezena poloměrem nožového kotouče, proto jsou tyto štěpkovače nevhodné pro nesourodý štěpkovaný materiál např. réví. Tato ústrojí štěpkovačů jsou nejrozšířenějším a nejvýkonnějším zařízením pro tvorbu štěpky až do průměru 500 mm. Ventilátor není zapotřebí, neboť samotný nožový kotouč s lopatkami má dostatečný vrhací a ventilační účinek.
Obr. 11: Diskové pracovní ústrojí Zdroj: Zdroj: (Zemánek, 2001)
23
šnekové pracovní ústrojí, u něhož je štěpkovací mechanismus tvořen závitem šroubovice se stoupajícím průměrem, je dřevo vtahováno do pracovního prostoru směrem k většímu průměru, až nakonec v posledním závitu šroubovice dojde k oddělení štěpky a jejímu vypadnutí z pracovní komory. Bývají často provedeny jako traktorové nesené s vkládacím hrdlem směřujícím dozadu. Materiál je přiváděn k odřezávacímu šneku, který ho účinkem břitu závitů tlačí na opěrnou desku. Tím dochází k průběžnému oddělování třísek, ty jsou posouvány až do prostoru setrvačníku, následně jsou uvolněny ze závitů šroubovice. Lopatky, které jsou uloženy na setrvačníku, dodají potřebnou energii pro vyhození štěpek přes natáčecí výstupní hrdlo. To umožňuje snadné formování hromady štěpkovaného materiálu.
Obr. 12: Šnekové pracovní ústrojí Zdroj: (Zemánek, 2001)
24
Podle provedení rozlišujeme štěpkovače:
traktorové
samojízdné s vlastním motorem
přívěsné s vlastním motorem
Podle velikosti rozlišujeme 3 kategorie štěpkovačů: I.
Kategorie – malé – vlastní podvozek, připojitelné za traktor (výkon motoru 25– 50 kW
II.
Kategorie – střední – jedno, dvounápravový přívěs (s výkonem motoru 50–100 kW)
III.
Kategorie – velké – nesené na traktorovém podvozku nebo samojízdné (výkon motoru pro vlastní štěpkovač je 100–450 kW
25
3.3.3 Svinovací lisy První z těchto strojů se začaly objevovat ve státech jižní Evropy na počátků 80tých let minulého století (BALSARI, 2003). Z konstrukčního hlediska je lis tvořen nosným rámem, jednonápravovým podvozkem, závěsem, sběracím ústrojím, svinovací komorou s odklopnou zadní částí a vázacím ústrojím. Pohon funkčních částí stroje je řešen od vývodového hřídele a hydrauliky traktoru (WALG, 2007). Dřevní odpad z vinice a sadů je z povrchu meziřadí plynule přisouván pomocí kotoučů k podávacímu válci s nožovými hvězdicemi. Sběrací ústrojí může být doplněno o výškově stavitelný hřeben, který usnadňuje nabírání klestí při půdních nerovnostech. Ve svinovací komoře je po obvodu umístěno několik rotujících, podélně rýhovaných válců. Dřevní odpad je nejdříve uvnitř komory ukládán volně, postupným zaplňováním lisovací komory se hutnost balíku zvyšuje. Po úplném zaplnění komory dojde k fixaci balíku vázacím ústrojím a síťovým rukávcem. Následuje uvolnění zadní části komory a balík je uložen na povrch pozemku, odkud je následně z meziřadí vyvezen. Svinovací lisy mají nízké těžiště, zvýšenou hmotnost a vytváří pevné jádro balíků. Lis lze doplnit o sběrný koš, na který uloží až 6 balíků, které jsou ukládány na úvratí. Svinovací lis vyžaduje agregaci s traktorem o výkonu motoru 20–25 kW. Hmotnost lisů je okolo 500 kg, což představuje značnou nevýhodu, neboť k převozu lisů je zapotřebí valník. Výhodou je zvýšení výkonnosti a snížení počtu přejezdů meziřadím vinice či sadu. Umožní velký výkon, kdy zpracují 40 až 60 balíků za hodinu při hmotnosti balíku cca 35 kg. Plošná výkonnost závisí na odrůdě, typu vedení, způsobu řezu apod. Balíky dřevní hmoty jsou určeny pro spalování v kotlích. Ty však musí být vybaveny, s ohledem na rozměry balíků, dostatečně velkými dvířky, případně speciálně upravenými podavači. Účinnost spalování rovněž závisí na vlhkosti dřevní hmoty (BURG, 2007).
3.4 SPALOVÁNÍ BIOMASY Dnešním výrazným trendem v oblasti vytápění je návrat ke klasickým tuhým palivům a rostoucí využití tuhých alternativních paliv z biomasy. Technologie přímého spalování biomasy je nejběžnějším způsobem energetického využití. Je to metoda v praxi ověřená a komerčně dostupná na vysoké úrovni. Spalovací zařízení jsou různých řešení a dodávají se v různých výkonech na vysoké úrovni, přičemž jsou schopné spalovat jakékoliv palivo, od dřeva přes balíky slámy až po slepičí trus (MAGA, 2008). Před vstupem do vlastního energetického zařízení musí být biomasa obvykle 26
upravována. V případě pevné formy se jedná obvykle o rozměrové úpravy (sekání, drcení, lisování, briketování, peletování). Kotle na biomasu jsou oblíbené pro svou jednoduchost, účinnost a ekonomický provoz – životní prostředí přitom zatěžují jen minimálně. Kotle na biomasu se nejčastěji využívají k přímé výrobě tepla, teplé otopné vody, teplé užitkové vody, sušení či chlazení.
3.4.1 Vlastnosti odpadní dřevní hmoty a možnosti jejího zpracování Před použitím je třeba biomasu částečně vysušit, protože s rostoucím obsahem vody se při spalování snižuje velikost získané energie. Za optimální se považuje vlhkost do 20%, této vlhkosti lze dosáhnout běžným sušením. Pro lisování briket nebo pelet se musí obsah vody v materiálu ještě snížit zvýšenou teplotou, tedy dodáním tepla. Dřevní štěpka: jsou částice dřeva (dendromasy) s délkou 20–30 mm, vyrobeny ve většině případů štěpkovačem. Dochází k beztřískovému dělení dřeva napříč nebo podél vláken. Pracovním ústrojím je buben nebo kotouč s 1, 2, 3 nebo 4 noži (MAGA, 2008). Velikost a tvar dřevní štěpky musí být upraveny dle technologie daného spalovacího zařízení. Úprava dřevní štěpky je předpokladem pro využití automatizované dodávky paliva do spalovací komory, řešeno šnekovým dopravníkem ze skladu paliva. Dřevní štěpka je určená pro spalovací zařízení o výkonu nad 40 kW. Objemová hmotnost dřevní štěpky závisí na vlhkosti. Při 30–35 % vlhkosti (u energetické štěpky je to vlhkost optimální pro spalování) se pohybuje od 250 do 350 kg.m-3. Výhřevnost je vysoce závislá na obsahu vody, její hodnota se pohybuje v rozmezí 8 až 12 MJ.kg-1. (PASTOREK, 2004) Štěpka s vyšší vlhkostí je nejen těžší (vyšší náklady v případě koupě podle váhy), nelze dlouhodobě skladovat (riziko samovznícení), ale především má nižší výhřevnost (spotřeba většího množství). Pro skladování dřevní štěpky potřebujeme díky její nízké objemové hmotnosti prostornější sklady, velkoobjemová sila, nebo haly. Ve skladu musí být především zaručeno nezbytné provětrávání. Palivová štěpka, která má vyšší obsah vody, je náchylná k plesnivění a zapařování. Dostatečné provětrávání skladu nám zajistí i dosoušení štěpky během skladování. Uskladnění přímo ve vytápěných obytných budovách bez účinného provětrávání skladu se nedoporučuje, v některých zemích je přímo zakázáno. Při skladování většího objemu dřevní štěpky je potřeba dimenzovat vstup do skladu pro dopravní a manipulační techniku (STUPAVSKÝ, 2010).
27
Dřevní štěpka se obvykle klasifikuje podle těchto kritérií:
velikost,
obsah vody,
obsah kůry,
ve většině případů se specifikuje i druh dřeva
Dřevěné brikety: na energetické účely se briketuje lignocelulozní materiál rostlinného původu, především dřevo, obilná sláma, sláma obilných energetických plodin, papír a jiné. Vhodné jsou i směsi těchto a podobných materiálů. Materiál na briketování musí být rozdrcený, posekaný a především suchý (obsah vody méně jak 17 %). Brikety mají díky své vysoké objemové hmotnosti, která se pohybuje okolo 1000 až 1200 kg/m 3, stabilní a nízkou vlhkost (obsah vody obvykle kolem 8 %) a nízký obsah popele (kolem 1 až 3 %). Lis na brikety stlačí lisovaný materiál v lisovací komoře. Vlivem vysokého tlaku se materiál rychle zahřeje na teplotu asi 120 °C, když lignin se stává tekutým pojivem briketovaného materiálu. Výsledkem jsou velmi kompaktní výrobky tvaru válce, čtyřšesti-, nebo osmihranného výlisku. Tloušťka těchto briket je 50 až 200 mm a jejich délka bývá asi dvojnásobek jejich šířky, většinou nepřesahují délku 300 mm. Konstrukčně se lisy dělí na mechanické a hydraulické. Pracují diskontinuálně nebo kontinuálně. Lisovací tlak je 30–200 MPa. U diskontinuálních lisů píst stlačí materiál v lisovací komoře, kterou je po vylisování třeba otevřít a brikety vybrat, případně je vytlačit dalším lisovaným materiálem. Kontinuální lisy tlačí materiál pístem přes zužující se lisovací komoru. Požadované délky briket se dosahuje lámáním z lisu vystupujících briket pomocí nastavitelné přepážky. Vzhledem k vysoké provozní teplotě vyžadují lisovací stroje chlazení. Výkon lisu není velký, pohybuje se v rozmezí 200 až 400 kg.h-1. Mezi výhody tohoto způsobu úpravy biomasy patří nízká energetická náročnost lisování a možnost zpracování velké škály materiálů (MAGA, 2008). Jejich pevné slisování umožňuje čisté a pohodlné přikládání a vydrží žhnout až 10 hodin. Výhřevnost dřevěných briket činí 18–19 MJ.kg-1 Dle MUŽÍKA (2010) brikety 28
vyrobené z odpadní dřevní hmoty z réví činí výhřevnost 16,2 MJ.kg-1. Automatizace spalovacího procesu umožňuje použít brikety ve velkých kotlech biomasy, jakými jsou sídlištní kotelny, elektrárny apod. Do menších kotlů se brikety vkládají většinou ručně (MAGA, 2008).
Obr. 13: Briketovací lis COMAFER. Biomasa 2012
Dřevěné pelety: jedná se o slisované granule válcovitého tvaru, ale i jiných tvarů malých rozměrů, s průměrem 5–15 mm a délkou asi 20–40 mm. Při peletování vzniká značné teplo – přibližně 120 °C, při kterém dojde k změkčení ligninu. Lignin je přirozenou složkou lisovaného biomateriálu. Teplem se lignin dostává do plastického stavu a po vychladnutí působí jako pojivo. Peletovaný materiál musí mít obsah vody méně jak 14 %. Důležitou vlastností pelet je jejich hustota. Požadavkem je, aby dosahovala hodnoty nad 1 000 kg m3. Většinou se hustota pohybuje 600–700 kg.m-3. Výhřevnost dřevěných pelet činí 18–19 MJ.kg1. Při jejich spalování se uvolňuje jen malé množství oxidu uhličitého, který je v současnosti ostře sledovaným plynem v souvislosti s tzv. skleníkovým efektem Země. Uvolňuje se současně jen zanedbatelné množství oxidů síry (PASTOREK, 2004). Velkou výhodou pelet je možnost jejich automatického přikládání plynule, podle výše nastavené teploty, což minimalizuje ruční práci. Pelety lze používat v široké výkonové škále kotlů a kamen v rodinných domech i ve větších budovách. Vzhledem k povaze paliva jde o zcela čistý a obnovitelný zdroj energie (NOSEK, 2010).
29
Využívání pelet na energetické účely přináší následující výhody:
obnovitelný zdroj energie vhodný pro spalování
plná automatizace při spalování
spalování v téměř každém kotli na pevná paliva
při spalování neznečisťují okolí nepřípustnými zplodinami, mají nízký podíl popele, který lze dále použít jako hnojivo
Pelety se vyrábí ve speciálních peletovacích lisech. Je několik typů peletovacích strojů. V procesu peletizace se v daném časovém intervalu vytváří najednou více pelet. Hlavním pracovním nástrojem je lisovací matrice, přes kterou je lisovaný materiál tlačený pomocí závitovky, která materiál zhutňuje. Matrice je válec nebo kotouč s velkým množstvím otvorů. Modernějším řešením je princip dvou po sobě se odvalujících válcových matric s otvory, případně ozubených matric s otvory nebo bez otvorů (MAGA, 2008).
3.4.2 Zařízení pro spalování odpadní dřevní hmoty Zařízení pro spalování biomasy se volí především podle druhu paliva a dle požadavků na tepelný výkon udávaný v kW nebo MW. Tepelný výkon se pohybuje od cca 5 kW, dále u výkonnějších pokojových kamen od 20–50 kW. U dřevozplyňujích zařízení pro rodinné domy, až k vysoce výkonným zařízením pro vytápění škol, obcí, měst o tepelném výkonu okolo 10 MW.
30
3.4.3 Rozdělení spalovacích zařízení V tabulce č. 5 je uvedeno rozdělení spalovacích zařízení podle topného výkonu, které uvádí Pražská energetika, a.s. (2008). Tab. 5: Přehled zařízení na spalování biomasy a možnosti umístění Zdroj: (www.energetickyporadce.cz, 2008)
ZAŘÍZENÍ
POPIS
POUŽITÍ
PALIVO
Dnes již prakticky nejsou efektivním řešením, krby slouží spíše jako doplněk Moderní krbová kamna mohou mít vestavěnou topnou vložku, mohou sloužit jako kotel ústředního vytápění Většinou nalézají použití jako estetická součást interiéru, mají poměrně vysokou účinnost spalování
Rodinné domy, dílny, restaurace, menší budovy
Polena, brikety
Zplyňovací kotle na kusové dřevo
Palivo je zplyňováno a plyn následně spalován. Výkon se dá pohodlně regulovat.
Rodinné domy, menší budovy, dílny
Brikety, polena (dřevní odpadmanuální obsluha)
Automatické kotle
Součástí systému s bezobslužným provozem je podavač paliv a upravený hořák.
Školky, školy, administrativní budovy, hotely
Pelety, obiloviny, štěpky
Automatické kotle
Jedná se obvykle o roštové kotle s posuvným roštem. Lze v nich spalovat i méně kvalitní či vlhčí biomasu.
Větší zdroje ústředního vytápění, průmyslové objekty
Štěpky, sláma, pelety, brikety
Stále ještě je rozšířenější alternativou spalování na roštu, nicméně fluidní technologie se pro své výhody velmi rychle vyvíjejí. Jednou z nich je možné využití pro spoluspalování biomasy s tuhými palivy.
Velké areály výrobních podniků, obecní budovy, školy, obce
Piliny, sláma, štěpka, energetické rostliny, dřevní odpad
Klasická kamna a krby LOKÁLNÍ TOPENIŠTĚ
Krbová kamna
(5–15 kW) Cihlové pece a kachlová kamna
MALÉ KOTLE NA BIOMASU (20–100 kW)
STŘEDNÍ KOTLE (nad 100 kW) KOTLE
Spalování na roštu
VELKÝCH VÝKONŮ (MW)
Fluidní technologie
31
PASTOREK (2004) uvádí rozdělení topných zařízení:
kotle malých výkonů 20 až 60 kW
kotle středních výkonů zdroje 100 kW do 5 MW
zvláště velké kotle nad 5 MW
Lokální topidla (krbová kamna, sporáková kamna, kachlová kamna a pece) Lokální topidla slouží k vytápění jednotlivých místností, malých bytů, chat a chalup, nízkoenergetických domů nebo jako přídavný zdroj k hlavnímu otopnému systému (elektrika, plyn). Jedná se o jednoduchá a snadno obsluhovatelná kamna s nutností ručního přikládání. Tepelný výkon se pohybuje v rozsahu 2–10 kW. Palivo je dřevo nebo dřevěné brikety. Velikost paliva je omezena provedením přikládacího otvoru a spalovacího prostoru. Palivo je dodáváno do kamen několikrát denně. Na noc je možno nastavit tzv. úsporný režim, který však může být spojen s tvorbou nepříznivých emisí do ovzduší. Tepelný výkon se reguluje pomocí spalovacího vzduchu a daným palivem. Účinnost spalování se pohybuje kolem 80 %. Spalování probíhá na pevném roštu prohoříváním nebo horním odhoříváním. Výrobců na trhu je mnoho například, VERMER, HAAS+SOHN
Obr. 14: Krbová kamna VERNER 6/0 Zdroj: (www.kotle-verner.cz, 2012)
32
Kotle malých výkonů (20-60kW) na spalování biomasy: v kotlích tohoto rozsahu výkonů se spaluje převážně dřevo. Proces spalování dřeva má tyto čtyři fáze:
sušení, odpařování vody z paliva
pyrolýza, uvolňování plynné složky paliva
spalování plynné složky paliva
spalování pevných látek, zejména uhlíku
Pro dříví je specifické, že mezi tuhými palivy obsahuje nejvyšší podíl plynných látek uvolňovaných pyrolýzou (75–85 %). Z toho vyplývají neopomenutelné důsledky pro konstrukci těchto topenišť na dřevo: (např. pod rošt se přivádí pouze menší část kyslíku, potřebného pro oxidaci pevných zbytků paliva na roštu, větší část kyslíku se přivádí do prostoru za rošt. Prostor nad roštem nebo za ním nemůže být konstruován jako výměník tepla, ale jako prostor udržující žár, jehož úkolem je udržet plyny a přiváděný kyslík na potřebné zápalné teplotě. Obecně platí, že výkon topeniště je tím vyšší, čím je vstupní materiál sušší, čím větší povrch hoří (proto se dřevěné brikety vyrábějí s otvorem, který zvětšuje jejich povrch) a více materiálu hoří současně. Kotle středních výkonů 100 kW až 5 MW na spalování biomasy Kotle se spodním přívodem paliva Palivo je přiváděno zespodu a odhořívá ze shora. Použití kotlů vyšších výkonů, vzhledem k automatizaci procesu spalování, vyžaduje úpravu paliva v podobě štěpky, špalíků, odřezků, hoblin nebo pilin. Pro dopravu paliva se obvykle používají šnekové dopravníky a podávací zařízení. S aplikací šnekového podávacího zařízení souvisí použití spodního přívodu paliva. Přes litinové koleno je pohybující se palivo nasměrováno na rošt. Koleno je vyhřívané a dochází v něm k zahřívání a vysoušení paliva. Nad kolenem dochází k pyrolýze paliva. Zbytek paliva odhořívá ze shora. Nově příchozí palivo odsouvá vyhořelé palivo na okraj roštu, kde odpadává do popelníku.
33
Kotle s posuvným roštem Posuvné rošty jsou šikmé roštové plochy sestavené z roštových lamel ovládaných elektricky, pneumaticky, hydraulicky dle výkonu kotle. Rošt je skloněn pod úhlem 15º až 18°. Jednotlivé stupně roštu jsou upevněny na nosné tyči tak, že konce roštnic jednoho stupně se opírají o povrch roštnic stupně následujícího, po kterých při pohybu kloužou. Při přesouvání a přesypu z jednoho stupně roštu na druhý se palivo převrací a smíchává s palivem ještě nevzníceným. Při pohybu se zpečené kusy škváry rozlámou a vrstva, která je posouvána, vytlačuje vyhořelou škváru z konce roštu do výsypky.
Obr. 15: Princip posuvného roštu Zdroj: (OCHOTEK, 2007)
34
Kotle s pásovým a řetězovým roštem Na rozdíl od pevných roštů mají složitější konstrukci, která je tvořena ocelovým pásovým (řetězovým) dopravníkem. Řetězový rošt je v podstatě nekonečný pás, jehož horní plocha, na které spočívá vrstva paliva, tvoří roštovou plochu. Pás je složen z plochých deskovitých roštniček. U pásového roštu jsou roštnice upevněny na příčných tyčích unášených dvěma postranními tažnými řetězy. Spalování probíhá na vrchní straně pásu. Nevýhodou je, že palivo na roštu není promícháváno a odhořívá ze shora do spodní vrstvy. Výkon kotle závisí na velikosti hořící plochy, tj. na šířce a délce pásu. Popel odpadává na konci pásu do popelníku. Rošt je v provozu tepelně namáhán pouze v horní části, zatímco spodní část se chladí pomocí přiváděného spalovacího vzduchu, čímž se zvyšuje životnost pásu. Proto pásový rošt snese výhřevnější palivo v porovnání s posuvnými rošty. Výhřevnost dosahuje 18 MJ.kg-1.
Speciální hořáky umožňují spalování paliva ve formě pelet. Hořáky jsou vybaveny žhavící spirálou pro automatické zapálení paliva.
Obr. 16: Automatický kotel se zásobníkem ATMOS A25 Zdroj: ( www.atmos.cz)
35
Předtopeniště Pod pojmem předtopeniště se rozumí samostatná energetická jednotka pro efektivní spalování dříví, z níž jsou horké spaliny vedeny do následného výměníku tepla. Hlavní přednost předtopenišť je to, že se mohou přiřadit k již instalovaným kotlovým jednotkám na fosilní paliva, jež pak plní funkci výměníku tepla. Předtopeniště bývá spojeno se zásobníkem paliva a vybaveno bezpečnostním systémem proti prohoření do zásobníku paliva. Kotle velkých výkonů 5 MW a více spalování biomasy:
Kotle velkých výkonů jsou určeny pro velkokapacitní výrobu horké vody nebo páry. Konstrukce kotlů umožňuje bezproblémové spalování i zpékavých materiálů. Regulace a provoz kotle jsou zajištěny počítačem. Řízeno je i zapalování, odstavení kotle a dodržování nastavené teploty vody. Kotle jsou vybaveny automatickými podavači paliva i systémem odpopelnění. Centralizované zásobování teplem je systém, kdy je teplo vyráběno zpravidla v jednom větším zdroji tepla a dopravováno ke spotřebiteli tepelnými rozvody. Teplo ze zdroje se obvykle rozvádí primární sítí s vyššími teplotami a tlaky média (voda nebo pára) a dodávky tepla do objektů jsou zajišťovány sekundární sítí z předávacích stanic. V mnoha případech centrálního zásobování je použita společná výroba tepla a elektřiny. Tato kombinovaná výroba elektrické energie a tepla vyžaduje zařízení turbíny a generátoru (PASTOREK, 2004). V České republice vyrábí zařízení tohoto výkonu firma TTS eko s r.o.
Obr. 17: Varianty řešení kotelny na štěpku Zdroj: (www.heizomat.de, 2012)
36
4.
VYPRACOVÁNÍ
V následující části práce je zpracován tabulkový přehled výrobců, typů a vybraných parametrů pro jednotlivé skupiny strojů využívaných při sběru a zpracování odpadní dřevní hmoty ze sadů a vinic a zařízení využívaných při jejich spalování. Svinovací lisy představují zařízení pro sběr dřevní hmoty z meziřadí vinic a sadů a jejich svinutí do válcových balíků. V tabulce č. 6 je uveden přehled technických parametrů svinovacích lisů dostupných na trhu. Tab. 6: Technické parametry lisů pro sběr a svinování odpadní dřevní hmoty Výrobce
Typ
ARBOR
RS 170 QUICKAPOWER 730 QUICKPOWER 930 QUICKPOWER 1230 RP 320 T 60 COLUMBIA R98 ENERGI
CEAB
WELGER LERDA WOLAGRI
Min agregace (kW) 25
délka
šířka
výška
2,10
1,67
1,40
20
1,20
1,00
0,90
30
1,30
1,20
1,00
30
1,30
1,40
1,00
47 18
4,75 2,90
2,47 1,60
2,80 1,00
50
3,4
1,8
1,8
Rozměry (m)
Drtiče s výfukovým hrdlem představují zařízení, která současně s traktorovým přívěsem se zvýšenými bočnicemi projíždí meziřadím. Tato zařízení pojmou podrcenou dřevní hmotu z 1,3 ha a naplní se zhruba za 1 hodinu. Tyto stroje jsou na trhu nabízeny např. firmou PERUZZO. Přehled nabízí tabulka č. 7.
Tab. 7: Technické parametry vybraných drtičů – mulčovačů s výfukovým hrdlem Výrobce
Typ
PERUZZO
COBRA PIANURA 1400 COBRA PIANURA 1400
Rozměry (m)
Min. agregace (kW)
délka
šířka
výška
42
1,70
1,77
3,00
49
1,70
2,00
3,00
37
Pozn. výška včetně hrdla výška včetně hrdla
Drtiče se sběrným košem představují zařízení, které mají pevně uchycený zásobník o objemu 1,2–2,7 m3. Některé stroje mají objem zásobníku až 7,0 m3. V tabulce 8 je uveden přehled vybraných drtičů s košem. Tab. 8: Technické parametry drtičů se sběrným košem
Typ
Min. agregace (kW)
P/C 120 P/C140 P/C150 P/C160 CROSMEC TE 190
60 60 60 70 30
Výrobce
BERTI OMARV
Pracovní záběr (m) 0,95 1,15 1,25 1,35 1,9
Objem koše (m3)
0,90 1,10 1,20 1,30 2,70
Další variantou drtičů představují stroje se sběrným vakem. U této konstrukční varianty je pevný zásobník nahrazen úložným vakem ze speciální prodyšné textilie o objemu 1 m3. Tyto stroje nabízí firma NOBILI. V tabulce č. 9 je přehled technických parametrů. Tab. 9: Technické parametry vybraných drtičů se sběrným vakem Výrobce
NOBILI
KUHN
Typ TRP 120 TRP 145 TRP 175 TRP 120 RT TRP 145 RT
Min. agregace (kW) 47 42 37
Délka
Šířka
Výška
1,20 1,20 1,20
1,90 1,70 1,90
0,85 0,85 0,85
Objem vaku (m3) 1,0 1,0 1,0
59
-
1,46
-
0,8
80
-
1,72
-
0,8
Štěpkovače jsou stroje určené k beztřískovému dělení dřeva, výhodou je, že pomocí vidlí je odpadní dřevo z ovocných výsadeb vyhrnuto na okraj vinice, zde je dřevo štěpkovačem podrceno na štěpku o velikosti 50–100 mm. Štěpkovač je vybaven výfukovým hrdlem, přes které je štěpka plněna do přepravního prostředku a dopravována do skladu. Po následném vysušení je štěpka využívána jako palivo v kotlech, doplněných šnekovým zařízením.
38
Tab. 9: Technické parametry štěpkovačů
Výrobce
Typ
LASKI
LS 120 D
Výkon motoru (kW)
Rozměry
Výkonnost stroje (kW)
délka (m)
šířka (m)
výška (m)
21
3,65
1,80
2,75
12
PZ 110 G
–
2,55
1,05
2,15
3-4
110 M-b
9
1,50
1,10
2,00
3-4
PZ 140 G
–
2,50
1,35
2,27
6-8
PZ 150 G
–
2,55
1,55
2,32
8-10
PZ 190 G
–
2,60
1,60
2,66
12-14
PZ 210 G
–
2,60
1,60
2,65
15-18
PZ 250 G
–
2,84
1,76
3,30
20-25
H 780/200 G H 880/250 G
–
2,70
1,55
1,72
10-15
–
2,90
1,73
2,26
15-20
H 980/300
–
2,95
1,91
2,30
25-30
BC 160XL
19
2,76
1,53
1,93
–
BC 200XL
27
3,95
1,42
2,39
–
BC 230XL
49
4,30
1,90
2,40
–
BC 600XL
20
3,03
1,45
2,39
–
BC 1000XL
63
4,32
1,69
2,46
–
PEZZOLATO
VERMER
39
Pozn.
vlastní motor traktorový typ vlastní motor traktorový typ traktorový typ traktorový typ traktorový typ traktorový typ traktorový typ traktorový typ traktorový typ vlastní motor vlastní motor vlastní motor vlastní motor vlastní motor
Sortiment zařízení pro spalování odpadní dřevní biomasy dostupný na tuzemském trhu je poměrně obsáhlý. Při jejich výběru musí uživatel zvažovat řadu aspektů, např. topný výkon, účinnost spalování, palivo, atd. V tabulce č. 10 a v tabulce č. 11 je uvedený přehled spalovacích kotlů od nejznámějších výrobců malých a středních výkonů. Tab. 10: Technické parametry spalovacího zařízení malého výkonu Výrobce AMTEO
ATMOS
BENEKOV
VERNER
Model TK 14 TK 18 D14P D21P D25P D15P D20P D30P D45P C15P C25P C50P R15 R25 R50 P27 S25 S50 A251 A501 Golem 90
Jmen. výkon (kW) 14 18 4-14 4-19,5 7-24 4,5-15 6,-22 8,9-29,8 13,5-45 14 25 48 17 24 44 25 24 45 7-28 17-50 90
BIO 23
10-25
BIO 50
49
EKOEFEKT
GUNTAMAT IC
PETRO JET 40 PETRO JET 49 BIOST AR 12 BIOST AR 15 BIOST AR 23 POWE RSCHI P20/30 POWE RSCHI P20/30 BIOCO M 30/40
Palivo DP DP DP DP DP DP DP DP DP DP DP DP DP DP DŠ DŠ DP+O DP+O DP+K D DP+K D DP+K D O+U
Obsah zásobníku (l) 135 135 – – – – – – – 370 370 540 62 295 460 390 740-2700 4000 – –
Účinnost spalování v % – – 90,3 90,2 90,2 90,4 91,1 92,4 91,1 80,4 90,8 90,7 91,4 92,7 92,3 89,4 90,1 88 92 92
–
–
–
300
90
7
300
86
–
Spotřeba paliva (kg/h) 3,5 4,5 3,5 4,5 5,4 3,7 5 8,6 10,6 – – – – – – – – – – –
40
DP
300
85
10
49
DP
300
88
12
12
DP
–
94,7
–
15
DP
–
94,8
–
23
DP
–
94,7
–
7–30
DP+DŠ +O
–
–
–
7–50
DP+DŠ +O
–
–
–
30/40
DP
–
–
–
40
Výrobce
Typ
WOOD Y
Jmen. výkon (kW) 16 24 30 60 80
Palivo
Obsah zásobníku
DP DP DP DP DP
– – – – –
BLAC K 8,5 DP – OPOP STAR 10 20 14,8 DP – 30 26,6 DP – 40 39,8 DP – H730 31/35 DP+U 72 H425E 24 DP 55 KO Pozn: DP - dřevěné pelety, KD - kusové dřevo, O- obilí, U-uhlí
41
Účinnost spalování % 94 91 90 92 93
Spotřeba paliva 2,5 2,5 3 6,5 8
91
1,8
93 92 92 86
3,2 5,6 8,9 8–7
89–92
6
Tab. 11: Technické parametry spalovacího zařízení středního výkonu Výrobce
VERNER
STEP
Model GOLEM 225 GOLEM 350 GOLEM 600 GOLEM 900 GOLEM 1800 GOLEM 2500 KS100 KS190 KS300 400 500 600 800 1000
Jmenovitý výkon (kW)
Palivo předepsané
Obsah zásobníku
Účinnost spalování %
Spotřeba paliva (kg/hod)
225
DP, DŠ
SILO
90
–
350
DP, DŠ
SILO
90
–
600
DP, DŠ
SILO
90
–
900
DP, DŠ
SILO
90
–
1800
DP, DŠ
SILO
90
–
2500
DP, DŠ
SILO
90
–
100 190 300 400 500 600 800 1000
DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí) DP+DŠ+KD(obilí)
2000 l 2000 l 2000 l 2000 l 2000 l 2000 l 2000 l 2000 l
85-89 85-89 85-89 85-89 85-89 85-89 85-89 85-89
45 86 135 180 225 260 347 433
EKOEFEKT 130 40-138 DP+DŠ+U 9-35 kg BIO 130 EKOEFEKT 190 50-198 DP+DŠ+U 12-25 kg 190 EKOEFEKT 600 250-600 DP+DŠ+U 70-150 kg 600 Pozn: DP-dřevěné pelety, DŠ-dřevěná štěpka, KD-dřevo kusové, U - uhlí
42
80 80
–
80
–
4.1 STANOVENÍ PRODUKCE ODPADNÍHO RÉVÍ PO ZIMNÍM ŘEZU VINIC Charakteristika pokusného stanoviště Pokusná měření byla provedena v období únor až březen 2012. Ve vinařské oblasti Morava, Pavlovická podoblast, v k.ú. Rakvice, ve třech lokalitách (Trkmansko, Kozí horky a Krefty). Pokus spočíval ve srovnání odpadní dřevní hmoty z jednotlivých odrůd. Keře jsou zapěstovány na středním vedení vrcholového typu s jedním tažněm. Opěrné konstrukce z betonových sloupků o výšce 1,9 m. Dané odrůdy se liší habitem keře a vzniká u nich odlišné množství odpadního réví. V lokalitě Trkmansko je vysázena odrůda Dornfelder (Dorn) a Chardonnay (Char) ve sponu 2,20 x 1,0 m, rok výsadby 2002. Druhá lokalita Kozí horky, kde bylo stříháno réví z odrůd Svatovavřinecké (SV) rok výsadby 2005 a Frankovka (FR) rok výsadby 1992, spon výsadby u obou odrůd 2,00 x 1,0. Ve třetí lokalitě Krefty, zde je pěstovaná odrůda Ryzlink Vlašský (RV) rok výsadby 1992 spon 2,00 x 1,0. U každé z odrůd byl proveden ruční řez 20keřů, réví sesbíráno a odděleně váženo. Naměřené hodnoty byly využity pro stanovení průměrné produkce réví připadající na jeden keř.
4.1.1 Zjištěné hodnoty Tab. 12: Parametry odpadního dřeva z vinic
Odrůda
CHARDONNAY RYZLINK VLAŠŠKÝ DORNFELDER FRANKOVKA SVATOVAVŘIN ECKÉ
Typ vedení, počet tažňů
Spon
SV, jeden tažeň SV jeden tažeň SV, jeden tažeň SV, jeden tažeň SV, jeden tažeň
2,20 x 1,0 2,00 x 1,0 2,20 x 1,0 2,0 x 1,0 2,00 x 1,0
Výnos réví na jeden keř (kg)
Vypočítaná produkce réví [t.ha-1]
Stáří vinic
Počet keřů
10 let
4500
0,49
2,2
20 let
5000
0,35
1,75
7 let
4500
0,68
3,0
20 let
5000
0,35
1,7
7 let
5000
0,58
2,9
43
Průměr (t.ha-1)
2,31
V grafu 1 jsou seřazeny hodnocené odrůdy vzestupně podle produkce réví
Produkce réví v kg/keř
Graf. 1: Produkce odpadního réví v t/ha
4 3 2 produkce odpadního réví v t/ha
1 0 FR
RV
CHAR
SVA
DORN
Odrůda
Údaje o průměrné produkci réví získáno pro měření byly využity pro variantní výpočet produkce réví z výsadeb s různým počtem keřů, které vychází ze sponů výsadeb. Tab. 13: Předpokládaná produkce réví
Spon (m)
Počet keřů na 1 ha-1
2,00 x 1,0 2,20 x 1,0 2,50 x 1,0 2,70 x 1,0 3,00 x 1,0
5000 4500 4000 3700 3300
Předpokládaná produkce réví t.ha-1 2,2 1,9 1,7 1,6 1,4
Obr. 18: Odpadní dřevo z odrůdy Chardonnay
44
5.
DISKUSE
Předkládaná bakalářská práce se zabývá problematikou využití a produkcí odpadní dřevní hmoty z vinic a sadů po zimním řezu s důrazem na mechanizační prostředky pro jejich získávání a zařízení malých a středních výkonů na jejich spalování. Odpadní réví a dřevní hmota po řezu ovocných výsadeb představuje z energetického hlediska cennou surovinu. Podle KÁRY (2004) se výhřevnost réví pohybuje na úrovni 17,5–19,0 MJ.kg-1, u dřevní hmoty ze sadů pak u jabloní je výhřevnost 16,34 MJ.kg-1. Tato výhřevnost v řadě případů převyšuje výhřevnost např. komunálního odpadu, který činí 9,12 MJ.kg-1 Z praktického hlediska je prozatím hlavním problémem otázka efektivního sběru a případné zpracování této odpadní dřevní hmoty. Jisté řešení, představuje využití moderních strojů mezi, které patří svinovací lisy, štěpkovače a drtiče s košem nebo vakem. Právě popisu jejich konstrukce a sběru údajů vystihujících jejich technické parametry je věnována převážná část této práce. Bylo zjištěno, že zejména v zahraničí, postupně i u nás, je využíváno mechanizačních prostředků pro využití odpadní dřevní hmoty (svinovací lisy, drtiče s výfukovým hrdlem, drtiče se sběrným vakem, drtiče se sběrným košem). U svinovacích lisů je hlavní předností jejich využití možnost svinutí a slisování do kulatých nebo kvadratických balíků. Ty se dají s výhodou stohovat při skladování. Nevýhodou zůstává oblast sběru balíků z meziřadí a jejich nakládání na tažné plochy dopravních prostředků. Jak uvádí ZEMÁNEK (2004) je nutné při uplatnění této technologie využívat speciální spalovací zařízení s dostatečným velkým otvorem. U drtičů s košem a vakem je předností obou těchto typů získat dřevní štěpky s velikostí částic 20–50 mm, aniž by bylo nutné využívání jiných strojů. Jednotlivé typy strojů se liší objemy svých zásobníků, které se pohybují v rozmezí 1 m3 až 7 m3. WALG (2007) uvádí, že v podmínkách Německa jsou nejčastěji využívány drtiče se zásobníkem o objemech do 2,5 m3, které umožňují bezproblémový průjezd meziřadím vinic. BURG (2010) uvádí, že nezbytnou součástí vinohradnických provozů využívajících technologie je vybavení provozu potřebnými skladovými kapacitami.
45
MAGA (2008) považuje za hlavní přednost při využívání dřevní štěpky možnost jejího plynulého dávkování do topeniště pomocí šnekových dopravníků. Pro rozdělení spalovacích zařízení využívají jednotliví autoři různá kritéria např. PASTOREK (2004) kotle, podle výkonu spalovacího zařízení na kotle malých výkonů 20 až 60 kW, kotle středních výkonů 100 kW až 5 MW (tato spalovací zařízení dále dělí podle typu přívodu paliva a typu roštů), kotle velkých výkonů nad 5MW. Sortiment je obsáhlý a výběru je nutné věnovat pozornost. Musí být splněny určité požadavky, zejména na topný výkon, rozměry, spalovací účinnost, palivo a co nejjednodušší obsluhu daného spalovacího zařízení. Součástí práce je úvodní sledování zaměřené na stanovení odpadní dřevní hmoty z vinic. Ze získaných výsledků vyplývá, že se produkce pohybuje od 1,7–3,0 t.ha-1. Produkcí réví se zabýval například ŽUFÁNEK (1998), který uvádí, že se průměrná produkce pohybuje od 1,8–2,8 t.ha-1. SEDLO (1994) uvádí, že v průměru z 1 ha vinice získá v závislosti na odrůdě, stáří, sponu a vedení přibližně 1,5 t suchého dřeva. Což energeticky představuje 24 GJ.t-1 tepla. Obdobně BURG (2010) uvádí hodnoty produkce réví 1,5–2,0 t.ha-1 suchého materiálu. Toto množství odpovídá úspoře energie vyjádřené 600–700 litry topného oleje na hektar.
46
6.
ZÁVĚR
Nedostatek fosilních paliv (ropa, uhlí) a nároky na potřebu energie se bude i nadále zvyšovat, dá se očekávat, že ceny těchto surovin budou již jen stoupat. Stále větší význam proto bude mít energetická biomasa, a proto se pozornost soustřeďuje na možnosti využití odpadní dřevní hmoty ze zahradní produkce pro energetické účely. Odpadní dřevní hmota je obnovitelný zdroj, který při každoročním řezu vykazuje značnou produkci dřeva. Využití biomasy jako obnovitelného zdroje energie je možné spalovat v elektrárnách. Přímo u producenta biomasy může být teplo využito k ohřevu vody a k vytápění domů, firem apod. Využití této dřevní hmoty však sebou nese určitá rizika. Hlavním problémem zůstává otázka jejího rychlého a efektivního sběru, ke kterému jsou využívány moderní typy mechanizačních prostředků, ke kterým patří svinovací lisy, drtiče se sběrným košem, drtiče se sběrným vakem. Dalším problémem zůstává vlhkost dřevní hmoty a hledání vhodných typů spalovacích zařízení s regulací topného procesu a vhodné skladovací prostory.
47
7.
SOUHRN A RESUME
Bakalářská práce na téma Možnosti využití odpadní dřevní hmoty z vinic a sadů se zabývá hodnocením pracovních operací mechanizačních prostředků využívaných při jejím získávání. V práci je zpracován přehled dostupných typů mechanizačních prostředků a spalovacích zařízení, doplněný o jejich hlavní parametry. Součástí práce je úvodní sledování na stanovení produkce odpadního réví po zimním řezu vinic. Výsledky naznačují, že z 1 ha vinice lze v průměru získat 1,7–3,0 tuny réví. Klíčová slova – réví, dřevní hmota, spalovací zařízení, svinovací lisy
Bachelor thesis Possibilities of using wood waste from vineyards and orchards deals with the evaluation work operations mechanization used in the retrieval. The work prepared an overview of available types of mechanisms and combustion equipment, complete with their main parameters. The work is the initial monitoring to determine the production of waste cuttings of vines cut after the winter. The results suggest that 1 ha of vineyards can be obtained on average from 1.7 to 3.0 t cuttings. Keywords – cuttings, wood fuel, combustion equipment, tape machines
48
8.
SEZNAM LITERATURY
ANDERT, David a Zdeněk ABRHAM. Zemědělská technika a biomasa 2006. Praha: Výzkumný ústav zemědělské techniky, 2006. ISBN 80-86884-15-5. BALSARI, Paolo a Attilio SCIENZA. Forme di allevamento della vite e modalita distribuzione dei fitofarmaci. Miláno: L' Informatore Agrario, 2003. 352 s. ISBN 887220-172-1. BLAŽEK, Jan. Ovocnictví. Vyd. 1. Praha: Květ, 1998, 383 s. ISBN 80-853-6233-3. BURG, Patrik. Odpadní dřevo ze sadů a vinic jako surovina pro výrobu bioenergetických produktů. In: VÚZT Praha. Zemědělská technika a biomasa 2006Stroje pro chemickou ochranu vinic a ekonomika jejich provozu. Praha, 2006, s. 23. ISBN 80-86884-15-5. BURG, Patrik. Příloha k aktivitě A 801/08. In: Ministerstvo zemědělství ČR. MZE – Výzkum - Infobanka. [online] 2008 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: www.mze-vyzkuminfobanka.cz/DownloadFile/54397.aspx CAEB International. Biomasses. Caebinternational.it [Online] 2012. [cit. 2012-04-04] Dostupné z: http://www.caebinternational.it/w/lang1/quickpower_1230.html CANKÁŘ, Jaroslav. Kotle na pelety. Atmos.cz . [Online] 2012 [cit. 2012-04-29] Dostupné z: http://www.atmos.cz/czech/kotle-004 ENERGETICKÝ PORADCE PRE. Biomasa. [Online] 2008 [cit.
2012-04-25]
Dostupné http://www.energetickyporadce.cz/uspory-ve-firmach/vyuziti-obnovitelnychzdroju/biomasa.html FRANCESCATO, Valter, Eliseo ANTONINI a Annalisa Paniz. Vitis energetica. [Online]2007[cit.2012-05-07]Dostupné http://www.pelletgold.it/immagini/upload/VITIS%20ENERGETICA_ridotto.pdf HERZÁN, Zdeněk. 1993: Využití dřevního odpadu v zahradnické výrobě pro energetické účely. Diplomová práce, Brno: VŠZ v Brně. 47 s. LASKI, s.r.o. Štěpkovače. Laski.cz . [Online] 2012 [cit. 2012-04-29] Dostupné z: http://www.laski.cz/211-ls_200_t.html 49
MAGA, Juraj, Ladislav NOZDROVICKÝ, Štefan PEPICH, Lubomír MARHAVÝ a Štefan HAJDŮ. SLOVENSKÁ POLNOHOSPODÁRSKÁ UNIVERZITA V NITRE. Komplexný model využitia biomasy na energetické účely. Prievidza: Patria I. spol. s r.o., 2008. ISBN 978-80552-0029-3. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva réva vinná a víno. Praha : MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011, str.34-52. ISSN 1211-7692. MUŽÍK, Oldřich, SOUČEK, Jiří: Možnosti využití odpadního dřeva po řezu vinic formou výroby topných briket. Biom.cz [online]. 2010-02-24 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z:
. ISSN: 1801-2655. NOBILI S. P. A. Cosa Produciamo. Nobili.com . [Online] 2012 [cit. 2012-04-30] Dostupné z: http://www.nobili.com/it/cat_serie.php?ID=187 NOSEK, R., JANDACKA, J., HOLUBCIK, M.: Effect of additives towood pellets properties, Fourth Global Conference on Power Control and Optimalization, Kuching – Sarawak – Malaysia 2010, ISBN 978-983-44483-32. OCHOTEK, T. – KDONIČNÝ, J. - BRANC, M. Technologie pro přípravu a energetické využití biomasy. Ostrava: VŠB-TU, 2007. I. vydání, ISBN 987-80-2481416-1. PASTOREK, Zdeněk, Jaroslav KÁRA a Petr JEVIČ. Biomasa: obnovitelný zdroj energie. Praha: FCC Public, 2004, 286 s. ISBN 80-865-3406-5.
SEDLO, Jiří. Ekologické zemědělství: Ekologické vinohradnictví. Praha: Ministersvo zemědělství České republiky v Agrospoji Praha, 1994. ISBN 80-7084-117-6. SIMANOV, Vladimír. Dříví jako energetická surovina. Praha: Agrospoj, MZe ČR, 1993. 113 s. SOUČEK, Jiří, Patrik BURG a Milan KROULÍK. Dřevo z ovocných výsadeb využitelné k produkci energie. In: VÚZT Praha. Zpráva o činnosti 2006. Praha, 2007, s. 109-110. ISBN 978-80-86884-21-9
50
SOUČEK, Jiří. Konkurenceschopnost bioenergetických produktů. In: Ministerstvo zemědělství ČR. Roční zpráva 2007. Praha, 2008, s. 8–15. STANGL, Martin. Řez ovocných stromů: zásady při řezu ovocných stromů a keřů, udržovací řez, ovocný plot a ovocná stěna. 1. vyd. Dobřejovice: Rebo Productions, 2007, 96 s. ISBN 978-80-7234-789-6. STUPAVSKÝ, Vladimír: Kotel na dřevní štěpku. Biom.cz [online]. 2010-01-01 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. TLAPÁK, Václav. Zpracování biomasy ve vinicích a sadech. Vinař - Sadař : Odborný časopis pro vinohradníky, vinaře a ovocnáře. 2010, č. 6, s. 50–51. ISBN 978-80-8709106-7. VACHŮN, Miroslav. Ovocnictví - pěstování meruněk. Skriptum. MZLU v Brně. 1. vyd. 132 s. ISBN 80-7157-393-0. VERNER, a.s. Krbová kamna. Kotle-verner.cz . [Online] 2012 [cit. 2012-04-29] Dostupné z: http://www.kotle-verner.cz/produkty/krbova-kamna/verner-60 Vinařský obzor: Odborný časopis pro vinohradnictví, sklepní hospodářství a obchod vínem /. Velké Bílovice: Svaz vinařů České republiky. 2007, č. 7-8, s. 346-347. ISSN 1212-7884 Vinařský obzor: Odborný časopis pro vinohradnictví, sklepní hospodářství a obchod vínem /. Velké Bílovice: Svaz vinařů České republiky. 2010, č. 5, s. 225. ISSN 12127884 WALG, Oswald. Taschenbuch der Weinbautechnik. 2. Auflage. Kaiserslautern: RohrDruck, 2007. ISBN 978-392-1156-78-0 ZEMÁNEK, Pavel a Patrik BURG. Vinohradnická mechanizace. Olomouc: vydavatelství Ing. Petr Baštan, 2010. ISBN 978-80-87091-14-2. ZEMÁNEK,
Pavel.
Speciální
mechanizace:
mechanizační
prostředky
pro
kompostování. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 113 s. ISBN 80-715-7561-5.
51
ZEMÁNEK, Pavel a Patrik BURG. Speciální mechanizace: mechanizační prostředky pro vinohradnictví. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003, 93 s. ISBN 80-715-7739-1. ZEMÁNEK, Pavel. Ekonomické hodnocení technologických postupů při využití réví pro energetické účely. Vinařský obzor: Odborný časopis pro vinohradnictví, sklepní hodpodářství a obchod vínem /. Velké Bílovice: Svaz vinařů České republik. 2008, roč.101 č.-12, s.-565-567 ISSN 1212-7884. ZEMÁNEK, Pavel a kolektiv. Biologicky rozložitelné odpady a kompostování. In: VÚZT Praha, 2010. ISBN 978-80-86884-52-3. ŽUFÁNEK, Josef. 1998: Bilance zdrojů biologických odpadů ve vinohradnictví a ovocnictví. Sborník z mezinárodní konference „Ekologické aspekty výzkumu, vývoje a provozu zahradnické techniky“, konané u příležitosti setkání kateder a ústavů VŠ a výzkumných pracovišť v Lednici 23.–24. 4. 1998, s. 203–208 .
52
53
