Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

VÍNA TŘETÍCH ZEMÍ NA ČESKÉM TRHU A PRÁVNÍ ASPEKTY EU Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Doc. Ing. Josef Balík, Ph.D.

Petra Vališová

Lednice 2014 1

2

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem práci: Vína třetích zemí na českém trhu a právní aspekty EU vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Lednici dne:

…………………………………………………….. podpis

3

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu bakalářské práce Doc. Ing. Josefu Balíkovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost, poskytnutí cenných rad a informací při zpracování mé bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat mé rodině, která mě během celého studia podporovala.

4

OBSAH 1. ÚVOD ........................................................................................................................... 8 2. CÍL PRÁCE................................................................................................................. 9 3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ............................................... 10 3.1Kontrola dovážených vín......................................................................................... 10 3.1.1 Obecná kontrola ................................................................................................. 11 3.1.2 Kontrola jakosti .................................................................................................. 12 3.1.3 Kontrola geografického původu ......................................................................... 15 3.2 Nepovolené odrůdy na našem trhu........................................................................ 16 3.3 Zahraniční obchod s vínem .................................................................................... 18 3.3.1 Situace na českém trhu ....................................................................................... 20 3.4 Analýza vývoje dovozu do ČR ............................................................................... 21 3.4.1 Národní dovoz .................................................................................................... 22 3.4.2 Vývoz z jednotlivých zemí................................................................................. 25 3.5 Právní požadavky EU a jednotlivých zemí ........................................................... 29 3.5.1 Výběr právních požadavků v USA pro oblast výroby vína ............................... 31 3.5.2 Výběr právních požadavků v Chile pro oblast výroby vína ............................... 33 3.5.3 Výběr právních požadavků v Austrálii pro oblast výroby vína ......................... 34 3.5.4 Výběr právních požadavků v Srbsku pro oblast výroby vína ............................ 37 3.5.5 Výběr právních požadavků v Moldávii pro oblast výroby vína ......................... 38 4. VLASTNÍ KOMENTÁŘ K ŘEŠENÉ PROBLEMATICE ................................... 41 5. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 43 6. SOUHRN ................................................................................................................... 44 7. RESUME ................................................................................................................... 44 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................... 45 9. PŘÍLOHY………………………………………………………………………….. 55

5

SEZNAM TABULEK Tabulka 1

Požadavky na růst a možnosti zvýšení obsahu přirozeného alkoholu ve víně (Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999)

Tabulka 2

Přehled dovozu vína do ČR podle kalendářních let (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Tabulka 3

Export a import vína v dolarech – Srbsko (NEVEN, DIMITRIJEVIČ, 2010)

Tabulka 4

Export a import vína v litrech – Srbsko (NEVEN, DIMITRIJEVIČ, 2010)

Tabulka 5

Přehled exportu a importu – Austrálie (html 31,2013)

Tabulka 6

Dovoz bílých vín ze třetích zemí do maloobchodu TESCO

Tabulka 7

Dovoz červených vín ze třetích zemí do maloobchodu TESCO

Tabulka 8

Dovoz růžových vín ze třetích zemí do maloobchodu TESCO

Tabulka 9

Dovoz bílých vín ze třetích zemí do maloobchodu Albert

Tabulka 10

Dovoz červených vín ze třetích zemí do maloobchodu Albert

Tabulka 11

Dovoz růžových vín ze třetích zemí do maloobchodu Albert

Tabulka 12

Dovoz vín ze třetích zemí do maloobchodu Coop

6

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1

Dovoz vína do ČR od roku 2004/2005 do roku 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Obrázek 2

Dovoz vína do ČR v roce 2010 celkem (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Obrázek 3

Dovoz vína do ČR v roce 2011 celkem (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Obrázek 4

Dovoz vína do ČR v roce 2012/2013 celkem (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Obrázek 5

Dovoz sudového vína do ČR v roce 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Obrázek 6

Dovoz lahvového vína do ČR v roce 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013)

Obrázek 7

Celkový objem vývozu vín z Chile v hektolitrech (ALMARZA, 2012)

Obrázek 8

Celkový objem vývozu vín z Chile v hektolitrech – měsíce (ALMARZA, 2012)

Obrázek 9

Agrární dovoz do ČR ze Srbska v tis. € (JOZA, 2013)

Obrázek 10 Vývoz lahvového vína 2008 a 2009 v milionech dolarů, Moldávie (RADIONOVÁ), 2010) Obrázek 11

Podíl zemí (vyjádřený v %) ve vybraných maloobchodech

7

1. ÚVOD Ve světě i v České republice se spotřeba vína každoročně mírně zvyšuje. V současné době je to u nás přibližně přes 20 litrů na osobu za rok a produkce českých vinic nedokáže pokrýt tuto stále se zvyšující spotřebu. Proto je Česká republika závislá na dovozu vín ze zemí Evropské unie nebo ze zemí, které do společenství nejsou začleněny (ZAJÍCOVÁ, 2013). Po vstupu České republiky do Evropské unie se za dovoz vína do ČR považuje pouze dovoz vína z tzv. třetích zemí. Pro obchodování v rámci EU platí volný oběh zboží, avšak dovezené víno musí splňovat požadavky právních předpisů Evropské unie. Pro dovoz vín z třetích zemí jsou stanoveny zvláštní podmínky. Obecně se rozumí pojmem „třetí země“ všechny země, které nejsou členy Evropské unie. Nejčastěji jsou k nám dovezena vína z Moldávie, Chile, Austrálie nebo Spojených států amerických. Každá z těchto zemí má s Evropskou unií uzavřenou tzv. bilaterální dohodu, ve které jsou stanoveny veškeré podmínky obchodu a právní požadavky.

8

2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je popsat způsob kontroly vín, které se dovážejí z třetích zemí na český trh. Dále shrnutí dostupných právních požadavků na výrobu vín v těchto zemích a popis vybraných rozdílů v porovnání s právními požadavky Evropské unie. Tato bakalářská práce si také klade za cíl zhodnotit aktuální stav dovozu vín z třetích zemí na český trh.

9

3. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

3.1Kontrola dovážených vín Zákon č. 146/2002 Sb. označuje Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci (dále jen SZPI) jako orgán prvního stupně, který kontrolou prováděnou inspektorem zjišťuje, zda jsou splněny požadavky stanovené zvláštními právními předpisy, nebo přímo použitelnými předpisy Evropské unie, na jejichž základě ukládá inspektor opatření k odstranění zjištěných nedostatků, o nichž pořizuje protokol. Tato státní organizační složka je zákonem určena jako orgán dozoru pro vinařství (zákon č. 146/2002). Dne 29. dubna 2004 byl přijat a 1. května téhož roku vstoupil v platnost zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, který obsahuje množství odkazů na Nařízení Rady Evropské unie a podrobně upravuje pouze problémy týkající se speciálně naší republiky. Zákon je kromě stovek odkazů na evropské normy doplněn vyhláškami, které podrobněji upravují některá ustanovení (KRAUS et al., 2005). Po vstupu České republiky do Evropské unie se za dovoz vína do ČR považuje pouze dovoz vína ze třetích zemí. Pro obchodování v rámci EU platí volný oběh zboží, avšak víno musí splňovat požadavky právních předpisů Evropské unie. Pro dovoz vína z třetích zemí platí zvláštní režim, to znamená, že jsou zavedeny zvláštní podmínky. Pro země mimo Evropskou unii platí také společný celní sazebník (html 1, 2013, html 2, 2009). Mezi nejvýznamnější předpisy Evropské unie regulující výrobky vyráběné z révy vinné patří Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, Nařízení Komise (ES) č. 606/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí, Nařízení Komise (ES) č. 607/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, Nařízení Komise (ES) č. 436/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o Registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vín a Nařízení

10

Komise (ES) č. 555/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k Nařízení Rady (ES) č. 479/2008, o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína, ve znění pozdějších předpisů (RADA et al., 2012). 3.1.1 Obecná kontrola Dovoz vína z třetích zemí je ošetřen Nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 ve znění Nařízení Rady (ES) č. 491/2009 a Nařízení Komise (ES) č. 555/2008. Dovozce má povinnost předložit v místě vstupu osvědčení vystavené ve třetí zemi, ze které výrobek pochází, a zprávu o výsledku rozboru, která je vystavena úřední laboratoří uznanou třetí zemí, ze které výrobek pochází. Pokud je zásilka vybavena potřebnými doklady, propouští ji celní úřad do volného oběhu bez účasti SZPI. Zásilku bez dokladů nelze propustit do volného oběhu (html 1, 2013). Podle Nařízení Komise (ES) č. 555/2008 zpráva o výsledku rozboru obsahuje tyto údaje: a) pro víno a částečně zkvašený hroznový mošt: i) celkový obsah alkoholu v % objemových, ii) skutečný obsah alkoholu v % objemových; b) pro hroznový mošt a hroznovou šťávu: hustotu; c) pro víno, hroznový mošt a hroznovou šťávu: i) celkový suchý extrakt, ii) celkový obsah kyselin, iii) obsah těkavých kyselin, iv) obsah kyseliny citronové, v) celkový obsah oxidu siřičitého, vi) přítomnost odrůd získaných mezidruhovým křížením (přímé pěstitelské hybridy nebo jiné odrůdy, které nepatří k druhu Vitis vinifera L.). Osvědčení ani zpráva o výsledku rozboru se nemusí předkládat u výrobků pocházejících a dovážených ze třetích zemí v nádobách o objemu nejvýše pět litrů, označených etiketou a opatřených jednorázovým uzávěrem, jestliže celkové přepravované množství, které může být tvořeno vícero jednotlivými zásilkami, není větší než 100 litrů. Osvědčení a zpráva o výsledku rozboru pro každou zásilku určenou pro dovoz do Evropské unie se vyplňují na samostatném dokladu, který se označuje VI1. Ten je podepsán odpovědným pracovníkem úředního subjektu a odpovědným pracovníkem uznané laboratoře. Doklady VI1 a výpisy VI2 mají pořadové číslo, které v případě dokladů VI1 přiděluje úřední subjekt, jehož odpovědný pracovník podepisuje osvědčení, v případě výpisů VI2 celní úřad (Nařízení Komise (ES) č. 555/2008). Pro každý dovoz produktů, konkrétně hroznové šťávy včetně moštu, ostatního hroznového moštu, vyjma moštu zkvašeného nebo moštu, jehož kvašení bylo zastaveno přidáním alkoholu, vína z čerstvých vinných hroznů, včetně alkoholizovaného vína, do

11

Evropské unie je nutno předložit dovozní licenci. Předložení dovozní nebo vývozní licence může být rovněž požadováno pro dovozy všech ostatních produktů, jako jsou například čerstvé vinné hrozny (ne stolní), vinný ocet, matolinové víno, vinné kaly, matoliny hroznů révy vinné, jakož i pro jejich veškeré vývozy (Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999). O licenci se nemusí žádat v případě malých dovozů. Za malé dovozy jsou považovány dovozy do výše 3000 kg nebo méně hroznové šťávy (včetně moštu), 3000 litrů nebo méně vína z čerstvých vinných hroznů (včetně alkoholizovaného vína) (html 3, 2001). 3.1.2 Kontrola jakosti Pod pojem kontrola jakosti je zahrnuta kontrola analytických znaků (např. obsah cukru, alkoholu, kyselin) a kontrola senzorických znaků. Zvlášť se posuzuje správnost označování výrobku (html 4, 2014). Podle inženýra Koláře (2013) se na Státní zemědělské a potravinářské inspekci provádí i kontrola falšování vína na základě stanovení nadlimitních přídavků cukru nebo vody. Tyto nadlimitní přídavky se řídí Nařízením Rady č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Členění do tzv. zón určuje nejenom limity doslazení, ale třeba i dokyselení a další enologické praktiky. Toto nařízení platí pouze pro země Evropské unie. Pro vína z třetích zemí (mimo Evropskou unii) platí Nařízení Komise č. 883/2001. Produkty pocházející ze třetích zemí se mohou nabízet nebo dodávat k přímé lidské spotřebě pouze za podmínky, že při jejich výrobě byly z hlediska enologických postupů dodrženy mezní hodnoty pro vinařskou zónu v Evropské unii, ve které jsou přirozené produkční podmínky rovnocenné s podmínkami produkčního regionu, ze kterého pocházejí. Posouzení rovnocennosti produkčních podmínek se provádí na základě návrhů příslušných orgánů dotyčných třetích zemí (Nařízení Komise (ES) č. 883/2001). KOLÁŘ (2013) uvedl, že v praxi je to většinou tak, že země, které mají zájem o vstup do Evropské unie (například Makedonie), mají již zavedený systém klasifikace dle rozdělení do zón podle Evropské unie. Země, které nemají tento cíl, nebo jsou geograficky vzdáleny, (Moldávie, Chile, Argentina, Austrálie), se systémem kontroly řídí buď pomocí bilaterálních dohod s EU, nebo prohlášením, ve kterém se určitá země

12

sama zařadí do jednotlivé zóny. Vznikají tak situace, kdy Moldávie a Srbsko se označí jako tzv. zóny A, přičemž klimaticky spadají spíše do zóny C nebo do zóny B. Evropská unie rozděluje své území do vinařských zón A, B, C Ia), C Ib), C II, C IIIa), C IIIb) na základě obdobných půdně-klimatických a agroekologických podmínek a také kvality vyrobených vín z příslušných oblastí, které odborně nazývá jako stanovené pěstitelské oblasti. Vinařské oblasti České republiky byly zařazeny do zón A (Čechy) a B (Morava). Vinařská zóna A dále zahrnuje: Německo (vinice, které nepatří do zóny B), Lucembursko, Belgii, Nizozemí, Dánsko, Irsko, Švédsko a Spojené království. Do vinařské zóny B patří: Německo (oblast Bádensko), Francie (část území), Rakousko. Vinařská zóna C Ia) zahrnuje: Francii (část území), Španělsko (část území), Portugalsko (část území). Vinařská zóna C Ib) zahrnuje: Itálii (část území). Vinařská zóna C II zahrnuje: Francii (část území), Itálii (část území), Španělsko (část území). Vinařská zóna C IIIa) zahrnuje: Řecko (část území). Vinařská zóna C IIIb) zahrnuje Francii (část území), Itálii (část území), Řecko (část území), Španělsko (část území), Portugalsko (část území) (KRAUS et al., 2005). V určitých vinařských zónách Evropské unie mohou příslušné členské státy povolit zvýšení přirozeného obsahu alkoholu čerstvých vinných hroznů, hroznového moštu, částečně zkvašeného hroznového moštu, mladého vína nebo i stolního vína. Tabulka 1 uvádí mezní hodnoty zvýšení přirozeného alkoholu ve víně (Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999). Tabulka 1: Požadavky na růst a možnosti zvýšení obsahu přirozeného alkoholu ve víně (Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999)

A

5

Mezní hodnoty zvýšení přirozeného alkoholu (% obj.) 3,5

B

6

2,5

3,5

C I a)

7,5

2

-

C I b)

8

2

-

C II

8,5

2

-

C III

9

2

-

Vinařská zóna

Minimální obsah přirozeného alkoholu (% obj.)

13

Nepříznivé povětrnostní podmínky - hodnoty pro zvýšení obsahu alkoholu (% obj.) 4,5

Zvýšení přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemových se provádí v případě čerstvých vinných hroznů, částečně zkvašeného hroznového moštu nebo mladého vína v procesu kvašení přídavkem sacharózy, zahuštěného hroznového moštu či rektifikovaného moštového koncentrátu; v případě hroznového moštu přídavkem sacharózy, zahuštěného hroznového moštu či rektifikovaného moštového koncentrátu nebo částečným zahuštěním včetně reverzní osmózy a v případě vína částečným zahuštěním chladem (html 5, 2009). Přidanou sacharózu je možné rozlišit pomocí analýzy stabilních izotopů uhlíku. Tato analýza stanovuje poměry zastoupení stabilních izotopů, nejčastěji tzv. biogenních prvků jako je například vodík, uhlík, kyslík, dusík nebo síra nebo dalších charakteristických izotopů (např. stroncia) v potravinách jako celku, nebo v jejich makro či mikro prostředí. Řepný či třtinový cukr má jinou koncentraci izotopů uhlíku než cukr v hroznech. Přídavek vody signalizují izotopy kyslíku. Izotopy jsou atomy téhož prvku, které se liší počtem neutronů v jádře. Izotopová metoda se nyní používá k ověření pravosti vína ve všech státech Evropské unie. Cukr se k hroznům přidává kvůli zvýšení přirozeného alkoholu, který se tvoří kvašením části cukru. Český vinařský zákon č. 321/2004 Sb. ukládá vinařům, aby přidání cukru ohlásili Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Zákon zakazuje přidávat cukr do tzv. vín s přívlastkem (KOLÁŘ, 2013). Vína s přívlastkem jsou jakostní vína z hroznů mimořádné vyzrálosti a způsobu sklizně. Lze je rozdělit na kabinetní víno, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, výběr z cibéb, ledové víno a slámové víno. V ČR musí bílé víno s přívlastkem vykazovat alespoň 7 % obj. alkoholu a víno červené nejméně 8 % obj. (STEIDL, 2002). Povolené enologické postupy a ošetření vylučují přidání vody kromě případů, kdy existuje zvláštní technická potřeba. Vylučují také přidání alkoholu s výjimkou hroznového moštu z čerstvých vinných hroznů, jehož kvašení bylo zastaveno přidáním alkoholu (Nařízení Komise (ES) č. 1493/1999). Metody izotopové analýzy patří mezi nejmodernější a prudce se rozvíjející metody sloužící ke stanovení původu a složení výrobků. Přístrojové vybavení zahrnuje spektrometr nukleární magnetické rezonance (NMR) a izotopový hmotnostní spektrometr (IRMS). Tyto metody umožňují stanovit poměr stabilních izotopů základních stavebních prvků organických látek, který je charakteristický pro biologický, geografický, technologický nebo jiný původ některých výrobků. Zjištění izotopových poměrů a následné porovnání se standardy umožňuje určit například botanický původ 14

lihu v alkoholických nápojích, technologický původ lihu pro rozlišení kvasného lihu od syntetického např. v lihovinách, botanický původ sacharidů a podíl přidané sacharózy např. v ovocných nápojích, podíl přidané vody např. ve vínech, původ obilnin, přírodních tuků, přírodních textilních vláken. Metody izotopové analýzy jsou nezastupitelné v určování původu zboží vyrobeného z přírodních zdrojů. Zejména v oblasti lihu a lihových nápojů mají zásadní význam pro odhalování podloudného pohybu zboží a jeho falšování (html 6, 2009). Pro tuto problematiku je velice důležité Nařízení Komise č. 2676/1990, kterým se stanoví metody Evropské unie používané pro rozbor vín. Jsou zde popsány základní principy a stanovení obsahu cukru a alkoholu. Novější a zároveň pozměňující dokument je Nařízení Komise č. 822/1997, ve kterém se popisuje určení izotopového poměru vody ve vínech. 3.1.3 Kontrola geografického původu SZPI zaznamenala v posledních letech zesílený dovoz stolních a tzv. „ostatních“ hroznů původem ze třetích zemí, zejména z Makedonie a Moldávie. Podle současně platných evropských právních předpisů (Nařízení Rady (ES) č. 1308/2013 v platném znění) nelze hrozny a hroznové mošty původem ze třetích zemí na území Evropské unie zpracovávat na tiché víno (víno nešumivé bez obsahu oxidu uhličitého), likérové víno (víno, které vykazuje 15 až 22 % obj. skutečného obsahu alkoholu a nejméně 17,5 % obj. celkového obsahu alkoholu), šumivé víno (získává se prvotním nebo druhotným alkoholovým kvašením hroznového moštu nebo vína), perlivé víno (vyrábí se z tuzemských vín stolních nebo jakostních sycením oxidem uhličitým) nebo částečně zkvašený hroznový mošt, ani je do takových výrobků přidávat. Do České republiky lze dovézt vína ze třetích zemí, avšak na území Evropské unie je zakázáno scelovat je s víny pocházejícími z EU. Stejně tak je na území Evropské unie zakázáno scelovat vína pocházející ze třetích zemí navzájem (html 7, 2012). Geografický původ, tedy označení zeměpisné oblasti původu vína, musí odpovídat oblasti, kde byly hrozny vypěstované. To je základním předpokladem pro použití tradičního výrazu v názvu vína, který musí být v souladu s rejstříkem Evropské Komise vedeným v elektronické databázi „e-Bacchus”. Tato databáze např. pod tradičním výrazem „zemské víno” definuje: „Víno vyrobené z hroznů révy vinné sklizených na území České republiky” (html 8, 2011).

15

„E-Bacchus” je databáze, která se skládá z rejstříku označení původu a zeměpisných chráněných označení v EU v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1234/2007. Tvoří seznam mimoevropských zemí se zeměpisným označením a označením chráněného původu v rámci EU v souladu s dvoustrannými dohodami o obchodu s vínem mezi EU a zeměmi mimo EU a také uvádí tradiční výrazy v souladu s Nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 (html 9, 2012). Pokud vína pocházející z třetích zemí využívají toto označení, zašle dotyčná třetí země Komisi EU informace o příslušných orgánech (jeden nebo více orgánů veřejné moci určených třetích zemí nebo jeden a více subjektů pro certifikaci) a o aspektech, kterých se kontrola týká. Dotyčná třetí země zašle rovněž důkaz, že dotyčné víno splňuje podmínky příslušného označení původu nebo zeměpisného označení (Nařízení Komise (ES) č. 607/2009). Nařízení Komise č. 479/2008 ustanovuje v případě chráněných označení původu a zeměpisných označení, která se vztahují k zeměpisným oblastem ve třetí zemi, že zajišťují každoroční ověření, v souladu se specifikací výrobku během výroby anebo po úpravě vína, jedním nebo více orgány veřejné moci určených třetí zemí, nebo jedním nebo více subjekty pro certifikaci (Nařízení Komise (ES) č. 479/2008). Geografický původ hroznů inspekce prokazuje pomocí analýzy stabilních izotopů, konkrétně izotopů vodíku. Dnes se dá poznat, jaké složení má dešťová voda v dané oblasti. Čím dál od moře, tím je ve srážkách nižší koncentrace deuteria, tedy tzv. těžkého vodíku v roztocích vody, kterou mraky získávají nad Atlantickým oceánem. Ta z mraků vyprší jako první a proto se dál do vnitrozemí Evropy dostává až v nižší koncentraci (KOLÁŘ, 2013).

3.2 Nepovolené odrůdy na našem trhu Podle právních předpisů je výroba vína z některých odrůd zakázána. Členské státy zatřídí odrůdy révy určené k výrobě vína. Pěstování odrůd révy vinné ve státech EU se musí řídit předpisy k tomu účelu vydanými. Na základě Nařízení Komise (ES) č. 555/2008 a Nařízení (ES) č. 1227/2000, musí každý členský stát vést seznam zatříděných moštových odrůd (Státní odrůdová kniha). Tato nařízení umožňují vysazovat a pěstovat kteroukoliv odrůdu, pokud je uvedena v seznamu odrůd některého ze států EU, a vyrábět z nich víno. Zatříděné odrůdy révy musí náležet druhu Vitis vinifera L. nebo pocházet z křížení tohoto druhu s jinými druhy Vitis. Zatříděny nesmějí

16

být tyto odrůdy révy: 'Noah' (zvané též 'Charvát', 'Noe'), 'Othello', 'Isabelle', 'Jacquez', 'Clinton', 'Herbémont'. Plochy, které jsou osázeny nezatříděnými odrůdami révy, musí být vyklučeny s výjimkou případů, kdy produkce z těchto ploch je určena výhradně ke spotřebě rodiny vinaře (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013). Americké přímoplodé hybridy vznikly vzájemným křížením americké révy nebo nejčastěji křížením americké révy s révou evropskou. Nejznámější odrůdou je dodnes po celé Evropě pěstovaná 'Isabella', která přišla do Evropy z USA počátkem 19. století. Proti houbovým chorobám je velmi odolná. Vína nejsou příliš kvalitní, ale je oblíbena jako stolní odrůda s jemným jahodovým tónem v chuti. Další, velmi známou odrůdou je 'Othello', která byla do Francie dovezena roku 1850. Odrůda 'Noah' vznikla roku 1869 v Illinois a byla rozšířena ve všech evropských zemích (POSTBIEGL, 2012). Domácí evropské odrůdy patřící k druhu Vitis vinifera L. jsou vysoce citlivé k houbovým chorobám, naopak většina druhů rodu Vitis ze Severní Ameriky (jde nejčastěji o Vitis labrusca Linné) jsou nositeli genů k odolnosti vůči těmto chorobám. Snaha odborníků byla proto zaměřena na šlechtění odrůd s kombinací pozitivních vlastností rezistence proti houbovým chorobám a mrazuvzdornosti amerických druhů s jakostními vlastnostmi evropských odrůd Vitis vinifera L. (KRAUS et al., 2000). Křížení těchto dvou druhů má za následek zvětšení bobulí, zvyšování odolnosti k padlí révovému, přednostně přenáší své typické jahodové aroma, ale také se následně ve víně vyskytuje tzv. liščina - ,,fox“. Aromatická látka zodpovědná za „fox“ se nazývá furaneol

(2,5-dimethyl-4-hydroxy-2,3-dihydro-3-furanon).

Je

senzoricky

dobře

zjistitelná již v malém množství. Většinou jde o vůni a chuť lesních jahod, ale cítit můžeme i ananas, aronii, ostružiny nebo i nahnilou jahodu až asfalt při přezrání většiny takových odrůd (html 10, 2010). Dříve byla jako hlavní důvod zákazu pěstování těchto odrůd uváděna vyšší koncentrace metanolu. Metanol vzniká hydrolýzou metyl esterových skupin v pektinech působením pektinesterázy a vyskytuje se přirozeně v nízké koncentraci v čerstvých ovocných šťávách a ve většině alkoholických nápojů. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 141/1997 Sb. povoluje obsah metanolu pro vinný destilát jen 2 g.l-1, zatímco pro destiláty jiných druhů ovoce povoluje i 15 g.l-1. I kdyby americké druhy révy tuto výjimku postrádaly, tvorba metanolu je nejvíce závislá na přítomnosti pektinů, které enzymy mění na metanol. Pektiny se nejvíce vyskytují ve slupkách a jiných pevných tkáních. Ty jsou s vínem v delším kontaktu jen při výrobě vína červeného,

17

případně při nakvášení rmutu. Slizovou dužinu, která obsahuje nadprůměrné množství pektinů má ale i několik evropských odrůd, například 'Neuburské' (html 11,2011). Dalším podnětem k diskuzi o zdravotní závadnosti byly pokusy, které prováděli BREIDER a WOLF (1967). Ti poukazovali na škodlivé působení moštu z rezistentních hybridů a sloučeniny, které vedly k vývojovým vadám a ovlivňovaly nervový systém slepic. Toto negativní působení euro-amerických hybridů však velmi brzo vyvrátil SCHÜRCH et al. (1968) a poté také STOEWSAND et al. (1969). Konkrétně STOEWSAND et al. (1969) dokazují, že u hybridních odrůd nejsou přítomny vůbec žádné

toxické

látky.

Negativní

působení

těchto

odrůd

tak

vyvrací

(PAVLOUŠEK, 2011). Vzhledem k výborné odolnosti proti houbovým chorobám a díky pravidelné plodnosti se tyto odrůdy udržely ve vinicích drobných pěstitelů dodnes pod různými synonymy. U nás je známe většinou pod názvem 'Charvát' (html 10, 2010). Zákaz pěstování amerických přímoplodých hybridů je záležitostí čistě západní Evropy. V jiných částech světa přistoupili pouze k zákazu výroby vín z těchto odrůd, a to proto, aby mohli svoje vína vyvážet do Evropy. Například Moldávie vyrábí velké množství vína z odrůdy 'Isabella' a část produkce dováží i na český trh. Dalším příkladem jsou Spojené státy americké, kde nejen že se hybridní vína vyrábí, ale dokonce stále probíhá šlechtění nových odrůd (html 11, 2011). Celou tezi o dovozu zakázaných vín podpořila inženýrka HEGEROVÁ (2014) ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která uvedla, že z výše uvedených odrůd se v EU víno nesmí vyrábět. Avšak mohou být k nám dovezena jako již hotová vína, vyrobená ve třetích zemích.

3.3 Zahraniční obchod s vínem Světový obchod s vínem, vyjádřený jako součet vývozu vína ze všech států světa, prakticky trvale roste. Od roku 2009 byl zaznamenán pokles jen v roce 2009 v důsledku světové hospodářské krize. V roce 2011 dosáhl 103,5 mil. hl a meziročně se zvýšil o téměř 8 %. Přibližně 66 % celkem obchodovaného vína vyváží pět největších vinařských zemí EU (Španělsko, Itálie, Francie, Německo a Portugalsko), 25 % připadá na dalších šest zemí – Argentinu, Austrálii a Nový Zéland, Chile, JAR a USA (ZAJÍCOVÁ, 2013).

18

Evropská unie vlastní téměř polovinu světových vinic a vyrábí a spotřebovává kolem 60 % světového vína. Evropská unie je nejen největším regionem produkujícím světové víno a hlavním dovozcem a vývozcem na globálních trzích, ale je také globálním nástrojem pro regulaci a vládní intervence na trzích s vínem. Vládní zásahy vytvářejí mnoho formulářů a předpisů. Tyto předpisy například určují, kde přesně se vína vyrábět mohou a kde ne, vymezují minimální vzdálenost při výsadbě révy, stanoví druhy révy vinné, které mohou být vysazeny v určitých regionech a také omezují výši výnosů. V doplňkových předpisech dále stanoví výše dotací pro evropské producenty vína. Evropská unie dále určuje veřejné dotace na financování klučení a ukládá omezení na výsadbu nových vinic (MELONI, SWINNEN, 2012). Obchod s vínem je tradičně dobře prosperující oblastí a v posledních dvou desetiletích zažil značný růst. Ve skutečnosti byl růst obchodu s vínem v průběhu roku 1990 zapříčiněn zvýšenou konzumací vína v severní Evropě a severní Americe, což kompenzovalo pokles spotřeby v zemích Středomoří. Dalším důvodem byl nárůst vývozu od tzv. New World Wine výrobců (vína z „Nového světa“, tj. vína ze Spojených států amerických, Argentiny, Číny, Austrálie, Jihoafrické republiky a Chile). V poslední době byl mezinárodní obchod s vínem posílen díky zvyšující se poptávce především v asijských zemích, které se až donedávna podílely na dovozu vína jen okrajově. Výroba roste také v dalších dovážejících státech (Čína, Indie, Brazílie) a další státy, jako například Ukrajina, se považují za potenciální dovozce (MARIANI et al., 2012). Co se týče ploch evropských vinic, bylo ukončeno klučení za finanční náhradu. Celkem takto bylo během tří let vyklučeno 175 tisíc ha vinic (přibližně plocha odpovídá všem vinicím Německa a Maďarska), z toho nejvíce ve Španělsku, Itálii a Francii. Mezi lety 2001 až 2008, kdy probíhal program klučení, se celková plocha vinic EU snížila o 262 tisíc ha. V České republice zůstala plocha vinic stejná. Současný stav plochy vinic EU činí 3,53 milionů ha. Ve zbytku světa je plocha vinic již třetím rokem po sobě stabilní. Celková plocha vinic mimo EU činí 3,97 milionů ha (ZAJÍCOVÁ, 2013). Mezinárodní úřad pro révu a víno (OIV) odhaduje světovou spotřebu vína na 240 milionů hektolitrů, což znamená velký pokles oproti úrovni v sedmdesátých letech. Ve skutečnosti poskytují trendy světové spotřeby velmi smíšený obrázek. V letech 1985 až 2004 klesla spotřeba EU o 15 milionů hektolitrů (11 %) v důsledku prudkých poklesů na jihu Evropy, které částečně zmírnily nové generace spotřebitelů v zemích, které víno neprodukují (BOELOVÁ, 2007).

19

3.3.1 Situace na českém trhu Česká republika se stala dne 1. května 2004 členem Evropské unie. O vstup do EU oficiálně požádala 23. ledna 1996 a v prosinci 2002 se čeští vyslanci na kodaňském summitu dohodli s představiteli Evropské unie o podmínkách vstupu České republiky do toho svazku. Ode dne vstupu České republiky mezi státy Evropské unie je Česká republika součástí jejího jednotného trhu, převzala principy tohoto trhu a musela se ztotožnit s cíli společné zemědělské politiky a principy Evropského modelu zemědělství (BOELOVÁ, 2007). Trh s vínem České republiky je velice specifický ve srovnání s okolními vinařskými státy jako jsou Maďarsko, Rakousko popř. Německo. Česká republika je závislá na dovozu vína. Celková poptávka je pokryta jen částečně produkcí místních vinic, zbytek poptávaného množství je nutno dovážet z významných vinařských regionů jakými jsou Maďarsko, Rakousko, Itálie, Španělsko, Francie a země „třetího světa“, mezi které se ve vinařské terminologii řadí především Argentina, Chile, Jihoafrická republika, USA a v neposlední řadě také Austrálie. Objem dovozu vína podle zemí se příliš nemění, značný nárůst je ale patrný v prvních letech po vstupu ČR do Evropské unie v případě Itálie a Slovenska. Naopak druhou pozici na našem trhu opustilo Rakousko, které v minulosti dodávalo především levné sudové víno. Zdvojnásobil se i dovoz z Chile, ale později zase klesl na počáteční úroveň (SEDLO, 2013). Od vstupu ČR do EU platí trend stálého růstu dovozu pro víno lahvové. U sudového vína jsou zaznamenávány menší výkyvy v dováženém objemu, ale nekopírují přímo množství u nás sklizených hroznů. V případě lahvového vína jsou meziroční odchylky minimální a trend za posledních 9 let je stále narůstající. V letech 2004/2005 bylo dovezeno 1,26 mil. hl vína celkem, v letech 2011/2012 to bylo 1,36 mil. hl., zatímco lahvové víno se v letech 2004/2005 podílelo na celkovém objemu dovozu 36,5 %, v letech 2011/2012 to bylo 53 %. V roce 2012/2013 však došlo již druhým rokem k celkovému poklesu dovozu vína do ČR. V posledních dvou letech převažuje dovoz lahvového vína nad sudovým, ačkoli v předcházejících 7 letech tomu bylo opačně (ZAJÍCOVÁ, 2013).

20

3.4 Analýza vývoje dovozu do ČR Po začlenění České republiky do EU je dovozem vína míněn dovoz ze třetích zemí, který má svá pravidla (Nařízení Komise č. 555/2008). Vedle něj existuje převoz vína, tj. intrakomunitární obchod s vínem, který má též svá pravidla (Nařízení Komise č. 436/2009). V tabulce 2 je zaznamenán dovoz ze zemí mimo Evropskou unii, tedy ze třetích zemí, který za rok 2012 činí celkem 100 192 hl (ZAJÍCOVÁ, 2013). Tabulka 2: Přehled dovozu vína do ČR podle kalendářních let (ZAJÍCOVÁ, 2013). Kalend. rok

2010

2011

2012

Název Šumivé víno Perlivé víno Víno do 2l Víno nad 2l Vinný mošt Celkem Šumivé víno Perlivé víno Víno do 2l Víno nad 2l Vinný mošt Celkem Šumivé víno Perlivé víno Víno do 2l Víno nad 2l Vinný mošt Celkem

Dovoz celkem z EU hl tis. Kč hl tis. Kč 46 811 313 818 45 827 305 661 16 149 16 149 751 500 2 016 691 687 914 1 727 519 578 068 650 875 520 878 520 712 10 465 21 000 10 465 21 000 1 386 860 3 002 533 1 265 099 2 575 039 44 467 300 558 43 706 295 443 31 220 92 850 31 214 92 457 816 461 2 242 195 688 072 1 754 596 688 043 750 022 688 001 749 799 8 760 15 655 8 760 15 655 1 588 951 3 401 280 1 459 753 2 907 950 3 713 152 606 3 713 152 606 20 249 20 249 769 054 2 375 933 668 908 2 113 505 218 323 325 479 218 285 325 319 1 913 5 452 1 905 5 226 993 023 2 859 719 892 831 2 596 905

mimo EU hl tis. Kč 984 8 157 0 0 63 586 289 172 57 190 130 163 0 0 121 761 427 494 761 5 115 6 393 128 460 487 599 42 223 0 0 129 269 493 330 0 0 0 0 100 146 262 428 38 160 8 226 100 192 262 814

Dovoz vína do ČR je nestabilní, v roce 2010 činil celkem 1 386 860 hl vína, za to v dalším roce vzrostl, podle tabulky 2, o 202 091 hl. V roce 2012 došlo ke snížení o 595 928 hl. Z více jak 90 % se k nám dováží víno, které pochází ze zemí Evropské unie. Jen malá část (cca 10 %) je k nám dovozena ze zemí mimo Evropskou unii, tedy ze zemí třetího světa. Nejvíce je k nám importováno víno v objemovém množství do 2 litrů. Nejméně se dováží perlivé víno, které je syceno oxidem uhličitým a celkový obsah alkoholu musí být podle zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství nejméně 9 % obj.

21

3.4.1 Národní dovoz Státy, ze kterých dovážíme v posledních sedmi letech víno, lze rozdělit podle objemu dovozu do 4 skupin. Do první skupiny patří Itálie. Z této země nyní dovážíme 38 % veškerého dovozu. Tento dovoz má stoupající tendenci. V druhé skupině je Maďarsko, Španělsko a Slovensko, kteří dohromady tvoří asi stejný podíl dováženého vína jako Itálie. Do třetí skupiny se řadí Francie, Chile, Německo a Rakousko, kteří k nám dovážejí přibližně 12% podíl. Čtvrtá skupina zahrnuje ostatní státy světa. Ze zbytku světa dovážíme v poslední době asi 10 % objemu vína. Relativně velký podíl zaujal dovoz

vína

z Makedonie

(88

tis.

hl),

Srbska

(49

tis.

hl)

a

Moldávie

(37 tis. hl) (SEDLO, 2011). V roce 2012/2013 došlo již druhým rokem k celkovému poklesu dovozu vína do ČR. Důležitým mezníkem byl vstup ČR do Evropské unie roku 2004. Od vstupu ČR do Evropské unie platil trend stálého růstu dovozu pro víno lahvové, i když nyní došlo k jeho největšímu meziročnímu poklesu. U sudového vína byly zaznamenány menší výkyvy. Od roku 2004 dovoz sudového vína narůstal až do roku 2008/2009, kdy byl zaznamenán pokles. Následovalo další snižování až do roku 2010/2011, kde statistiky uvádějí poměrně velký nárůst. V roce 2004/2005 bylo dovezeno 1,26 mil. hl vína celkem, v roce 2011/2012 to bylo 1,36 mil. hl, zatímco lahvové víno se v roce 2004/2005 podílelo na celkovém dovozu 36,5 %, v roce 2011/2012 to bylo 53 %. Podle obrázku 1 je tedy zřejmé, že v posledních dvou letech převažuje dovoz lahvového vína nad sudovým, ačkoli předcházejících 7 let tomu bylo opačně a také je zde zaznamenán velký pokles dovozu lahvového vína v roce 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013).

Obrázek 1: Dovoz vína do ČR od roku 2004/2005 do roku 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013).

22

Podle obrázku 2 a 3 je zřejmé, že přibližně 91 % objemu dovezeného vína do ČR v roce 2010 bylo dodáno z členských zemí EU. Vývoj objemu dovozu z jednotlivých států se v posledních letech příliš nemění. Jak už bylo zmíněno, největší podíl dovezeného vína tvoří Itálie. Platí to jak pro rok 2010, tak i pro rok 2011. Při srovnávání těchto dvou let je zajímavý růst počtu dodavatelů v roce 2011. Z hlediska dovozců mimo Evropskou unii jsou v grafu navíc zaznamenány také Moldavsko, Srbsko a Makedonie. Chile si stále udržuje 2% podíl dovozu. Lze tedy říci, že objem vín dovezených mimo Evropskou unii se v roce 2011 zvýšil.

Obrázek 2: Dovoz vína do ČR v roce 2010 celkem (ZAJÍCOVÁ, 2013).

Obrázek 3: Dovoz vína do ČR v roce 2011 celkem (ZAJÍCOVÁ, 2013).

23

Obrázek 4 znázorňuje celkový dovoz vína do ČR za rok 2012/2013. V porovnání s předešlými roky (2010 a 2011) je zřejmý úbytek podílu některých zemí na českém trhu s vínem. Například Moldávie nebo Makedonie snížila objem svého dovozu a nebyla tak začleněna do grafického zpracování.

Obrázek 4: Dovoz vína do ČR v roce 2012/2013 celkem (ZAJÍCOVÁ, 2013).

Obrázek 5 a 6 ukazuje na meziročně dvojnásobný export z Maďarska a Makedonie, Španělsko kleslo na poloviční množství. Lahvového vína bylo dovezeno o 24 % více jako v roce předcházejícím, ale jeho hodnota se zvýšila jen o necelých 5 %. Dodávka vína ze Španělska a Itálie činila 56 % dováženého lahvového vína, nečlenské státy tvoří 11 %. Dovoz lahvového vína z Itálie již druhým rokem předčil dovoz ze Španělska. Členění dodavatelů z hlediska států je přibližně stejné jako v roce 2012 (Zajícová, 2013).

Obrázek 5: Dovoz sudového vína do ČR v roce 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013). 24

Obrázek 6: Dovoz lahvového vína do ČR v roce 2012/2013 (ZAJÍCOVÁ, 2013).

3.4.2 Vývoz z jednotlivých zemí Po prozkoumání sortimentu v maloobchodech byl zaznamenán velký objem vín dovezených z Chile. Podle obrázku 7 v roce 2011 Chile celkem vyvezla 93 218 hl vína. Podle Českého statistického úřadu se z tohoto objemu do České republiky dovezlo 26 793 hl, což je zhruba 28 %. Na obrázku 8 je zobrazen vývoz podle měsíců, let a objemu vyvezeného vína v hektolitrech. Lze zaznamenat velké odchylky, například v roce 2007 se za měsíc září snížil celkový vývoz ve srovnání s předešlým rokem zhruba o 2 tisíce hl.

Obrázek 7: Celkový objem vývozu vín z Chile v hektolitrech (ALMARZA, 2012).

25

Obrázek 8: Celkový objem vývozu vín z Chile v hektolitrech – měsíce (ALMARZA, 2012). Dalším dovozcem, který není začleněn do Evropské unie, je Srbsko. Tato země k nám dováží menší objem vína v porovnání například s Chile. V letech 2010 – 2012 jsme ze Srbska dovezli víno v celkové hodnotě 6,7 milionu eur. Obrázek 9 ukazuje narůstající křivku dovozu nápojů a tabáku ze Srbska (JOZA, 2013).

Obrázek 9: Agrární dovoz do ČR ze Srbska v tis. € (JOZA, 2013) V tabulkách 3 a 4 lze porovnat dovoz a vývoz ze Srbska v litrech a dolarech. Celkový vývoz (v milionech dolarů) sudových a lahvových vín má stoupající tendenci až do roku 2006, kdy došlo k mírnému poklesu, to dokazuje i sloupec znázorňující nárůst (Growth), který je u celkového vývozu 40 %. U vyvezeného objemu vína

26

v litrech je situace opačná, je zde zaznamenán pokles 5 %. Podle Českého statistického úřadu do ČR směřují zhruba 4 % z celkového vývozu Srbska. Tabulka 3 Export a import vína v dolarech – Srbsko (NEVEN, DIMITRIJEVIČ, 2010).

Values (US $ million) Bulk wine import Bottled wine import Total import Total export

2004

2005

2006

2007

2008

Growth

5,4 12,5 17,9 9,4

4,7 12,6 17,3 10,2

7,6 20,3 27,9 9,1

9,5 28,0 37,5 12,1

8,3 32,5 40,8 13,2

54% 160% 128% 40%

Tabulka 4 Export a import vína v litrech – Srbsko (NEVEN, DIMITRIJEVIČ, 2010).

Values (million liters) Bulk wine import Bottled wine import Total Import Total Export

2004

2005

2006

2007

2008

Growth

10,0 10,4 20,4 9,6

9,2 10,7 19,9 8,9

15,7 11,4 27,1 8,4

16,5 13,8 30,3 9,1

11,7 12,6 24,3 9,1

17% 21% 19% -5%

Z hlediska množství vyvezeného objemu je Austrálie jedním z největších. V roce 2001–2002 překročila hranici 2 miliard australských dolarů (AUD). Austrálie vyvezla za uvedené období 404 milionů litrů vína v hodnotě 2,041 miliard AUD, což je o 16 % více než v roce předchozím. Během tohoto roku si Austrálie udržela svou pozici jako čtvrtý největší vývozce vín na světě (za Francií, Itálií a Španělskem). Z hlediska třetích zemí (mimo Evropskou unii) patří Austrálii první místo. Zatímco export vín úspěšně narůstá, prodej na domácím trhu klesá. V měsíci květnu byl zaznamenán pokles prodeje o 0,1 % (html 25, 2003). Podle aktuálnějších informací hodnota exportu od roku 2005- 2006 klesá ze skoro 3,5 mld. AUD na 2 mld. AUD za rok 2011-2012. Z hlediska odrůd je 40 % prodaného bílého vína 'Sauvignon Blanc', 20 % 'Chardonnay', u červených dominuje s 30 % odrůda 'Shiraz'. Nejvíce meziročně vzrostl podíl prodeje 'Pinot Noir' o 20 % a z celkového trhu červeného vína tvoří 7 % (html 29, 2013). Tabulka 5 znázorňuje celkový vývoz Austrálie, který se především u stolního vína a šumivého vína snižuje.

27

Tabulka 5 Přehled exportu a importu – Austrálie (html 29, 2013). Vína dle třídy a druhu

Místo prodeje

Domácí prodej celkem Domácí prodej červeného vína Domácí prodej bílého vína Stolní vína (ML) Export celkem Export červeného vína Export bílého vína Import celkem Domácí prodej Šumivá vína (ML) Export Import Domácí prodej Víno se zvýšeným obsahem Export alkoholu (ML) Import Domácí prodej Ostatní víno (ML) Export Import

20092010 396

20102011 393

20112012 388

176

173

174

219 751 463 288 41 40 16 8 16 1 0 18 0 15

219 702 441 261 44 35 15 9 18 1 0 19 0 13

214 690 429 261 53 36 13 10 16 1 0 17 0 19

V Moldávii je přes 200 větších výrobců, kteří vyváželi svá vína do Ruska. V dnešní době téměř polovina z nich krachuje nebo přestala vyrábět, neboť nemají odbytiště; moldavský trh pro ně není významný, protože zde existuje spousta malých vinařů – samozásobitelů a zapovězený vývoz do Ruska teď nahrazují, jak ukazuje obrázek 10, trhy v Japonsku, ČR, Polsku, Slovensku, Velké Británii, USA a v Německu (html 30, 2007).

10 8 6 4 2 0

2008

2009

Obrázek 10 Vývoz lahvového vína 2008 a 2009 v milionech dolarů, Moldávie (RADIONOVA, 2010). 28

3.5 Právní požadavky EU a jednotlivých zemí Evropská unie vyvinula komplexní regulační systém, který zahrnuje výrobu vína, požadavky na označování a obchod se třetími zeměmi. Nesoulad s právními předpisy Evropské unie bude mít za následek stažení výrobku z trhu (NILES, 2012). Dříve byla struktura vinařské legislativy Evropské unie tvořena základním ustanovením, které se dále členilo na devět prováděcích předpisů. Základním ustanovením bylo Nařízení Rady č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem. Zmíněné

prováděcí

předpisy pojednávaly

o

produkčním

potenciálu,

tržních

mechanismech, enologických postupech, označování, kvalitních vínech, o obchodu se třetími zeměmi, průvodních dokladech a evidenci, kontrole a v neposlední řadě o deklaraci (Nařízení Komise (ES) č. 1493/1999). Od 1. ledna 2014 je použitelné Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a ruší Nařízení Rady č. 922/1972, Nařízení Rady č. 234/1979, Nařízení Rady č. 1037/2001 a Nařízení Rady č. 1234/2007 (html 19, 2014). Podle Nařízení vlády č. 245/2004, které stanoví bližší podmínky při provádění opatření společné organizace trhu s vínem, konkrétně podle § 8i, jsou zrušena i další nařízení. Například Nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 ze dne 17. května 1999 o společné organizaci trhu s vínem, Nařízení Komise (ES) č. 1227/2000, Nařízení Komise (ES) č. 1623/2000 nebo Nařízení Komise (ES) č. 436/2009 (html 20, 2013). Rozdíly mezi zeměmi celého světa se týkají jak pravidel výroby vína (enologické praktiky zahrnující surovinu, aditiva, pomocné látky a postupy), tak i označování. Velké úsilí ve vytváření pravidel týkajících se vína vyvíjejí tradiční vinařské evropské země jako Francie, Španělsko a Itálie, a to v rámci EU. Přestože produkují a exportují 60 % světové produkce vína, objevuje se u nich tendence ke snižování domácí spotřeby a exportu do Velké Británie a USA. Filosofie předpisů týkajících se vína se v těchto zemích „starého světa“ značně liší od filosofie v zemích „nového světa“ (Austrálie, USA, Čile, Jižní Afrika). To vede k nežádoucím konfliktům a má to dopad na obchod. Konflikty se zvyšují, pokud se národní normy určité země rozšíří jako tržní normy pro dovoz. Existuje řada mechanismů a organizací, kterými lze pravidla a obchod ovlivňovat (SUKOVÁ, 2003). Velké vinařské země, například Francie, vyvinuly apelační systémy, které určují identitu a především chrání vína před falšováním. Některé další evropské státy

29

následovaly Francii a mají také zavedené apelační systémy. V Evropské unii vznikají organizace, které mají snahu sjednotit tyto systémy a především mají snahu sjednotit vinařské zákony jednotlivých zemí, například organizace OIV (Organization for the Vine and Wine) v Paříži, nebo organizace WTO (World Trade Organization). Světová Organize WTO má za cíl prosazovat volnější světový obchod pomocí dohod, například mezi Evropskou unií a Austrálií (HARVEY, 2007). Při porovnání jednotlivých právních požadavků zemí Evropské unie a zemí mimo Evropskou unii, lze zaznamenat rozdíly především v označování vín. Každá mimo unijní země má své vlastní požadavky a náležitosti pro označování. Od 1. září 2011 platí novela zákona č. 321/2004 Sb. Jedná se o chráněné označení původu (CHOP), chráněné zeměpisné označení (CHZO) a tradiční výrazy. Podle Nařízení Rady č. 1308/2013 platí pro označení CHOP, že 100 % hroznů pochází výlučně z uvedené zeměpisné oblasti a v této zeměpisné oblasti probíhá i výroba, je-li uvedena podoblast, musí z ní být nejméně 85 % hroznů a zbývajících 15 % musí pocházet z oblasti. U CHZO platí, že nejméně 85 % hroznů pochází výlučně z uvedené zeměpisné oblasti a v této zeměpisné oblasti probíhá výroba (html 12, 2013). Podle definice Evropské unie se produkty s označením CHOP vyrábí, zpracovávají a připravují v dané zeměpisné oblasti. Jejich kvalita a vlastnosti jsou významně určeny prostředím. Definice produktu s CHZO je úzce spojena se zeměpisnou oblastí, ve které se produkt vyrábí, zpracovává nebo připravuje a získává tak specifické vlastnosti (html 13, 2013). Označení a obchodní úprava výrobků, které jsou uváděny na trh, obsahují tyto povinné údaje: i) označení druhu výrobku z révy vinné, ii) skutečný obsah alkoholu v procentech objemových, iii) uvedení provenience (původ), iv) název stáčírny, výrobce nebo prodejce, v) u dovážených vín název dovozce. U vín s označením CHZO nebo CHPO musí být navíc přidán výraz „chráněné označení původu“ nebo „chráněné zeměpisné označení“ a název chráněného zeměpisného označení nebo chráněného označení původu (Nařízení Rady (ES) č. 479/2008). Pro vína pocházející ze třetích zemí platí odlišné povinné údaje. U produktů bez označení CHZO nebo CHPO, musí být zaznamenáno o jaké víno se jedná, ze které země pochází, skutečný obsah alkoholu a nominální objem. Další údaje musí obsahovat číslo šarže, detaily dovozce a obsah siřičitanů. Všechny údaje musí být uvedeny v anglickém jazyce. Vína se zeměpisným označením musí navíc obsahovat informaci

30

o zeměpisném původu (Nařízení Rady (ES) č.1308/2013, Nařízení Komise (ES) č. 607/2009). Česká republika, jako členský stát EU, participuje na bilaterálních dohodách, které má EU uzavřeny s mimo unijními zeměmi (tzv. třetími zeměmi). Formy těchto dohod jsou různé a postihují různé úseky a úrovně spolupráce. Většina z nich však obsahuje i část týkající se buď obchodu se zemědělskými a potravinářskými výrobky nebo spolupráce v oblasti zemědělství. Existuje více typů dohod, například dohody asociační (AA), které jsou uzavírány se zeměmi, které buď hodlají vstoupit do EU, nebo chtějí mít s EU velmi úzké obchodní podmínky. Dalším typem může být dohoda o volném obchodu (FTA) nebo prohloubená a komplexní dohoda o volném obchodu (DCFTA). Neméně využívanou smluvní základnou je také dohoda o partnerství a spolupráci (PCA) nebo dohoda o hospodářském partnerství (EPA). V rámci těchto dohod může Evropská unie poskytnout partnerským třetím zemím autonomní obchodní preference (ATP), které umožňují bezcelní přístup jejich zboží na unijní trh. S vysoce rozvinutými zeměmi má EU většinou dohodnuta obchodní ujednání ve formě preferencí na vybrané zemědělské komodity v rámci svých závazků ve Světové obchodní organizaci (WTO) (ŠVANDRLÍKOVÁ, 2013). 3.5.1 Výběr právních požadavků v USA pro oblast výroby vína V roce 2006 vstoupila Evropská unie a Spojené státy americké do Společenství, které vytvořilo dohodu o obchodu s vínem. Touto dohodou byly odvráceny spory o dovozu a také sjednoceny rozdíly týkající se výrobních postupů a označování vína podle místa původu (ROSE, 2007). Dohoda o obchodu s vínem (OJ L 087/2006 platná od 2006 - Rozhodnutí Rady (ES) 232/2006) upravuje vzájemné uznávání zeměpisných označení a výrobních postupů. Mezi další dohody, které byly uzavřeny mezi Evropskou unií a USA, patří například Dohoda o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), Dohoda o veterinární ekvivalenci nebo Dohoda o spolupráci českých a amerických exportérů na projektech ve třetích zemích (ŠVANDRLÍKOVÁ, 2013). Spojené státy jsou čtvrtá největší vinařská velmoc světa, na předních pozicích stojí také v produkci stolních hroznů. Celková plocha vinohradů je 400 000 ha, roční produkce je kolem 2,3 miliard litrů. V USA je celkem asi 2 200 producentů vína, kteří pěstují zhruba padesát odrůd révy vinné. Jen v Kalifornii je více než 208 000 ha vinic a přes 850 velkých výrobců vína. Hlavní rozdíl proti Evropě je v tom, že jsou povoleny

31

různé úpravy vína - přidávání vody, kyseliny citronové, imitace barikování, odalkoholizování apod. Tyto v Evropě zakázané metody využívají velkovýrobci především u běžných vín pro velkou spotřebu. Díky příznivému klimatu mají vína z Kalifornie výrazný odrůdový charakter, bohatý buket a výraznou barvu a není třeba je doslazovat (html 14, 2010). Oficiální americká vinařská oblast se nazývá AVA (American Viticultural Areas). Etiketa vína může obsahovat označení „AVA“ v případě, že nejméně 85 % vína pochází z této oblasti. Avšak toto označení není striktně dáno a tento apelační systém se nemůže srovnávat se systémem jako je například AOC (Appellation d’ Origine Contrôlée) nebo DOC (Denominazione di Origine Controllata), což jsou systémy, které platí v zemích Evropské unie. Systém AVA se zásadně liší od evropských apelačních systémů. Ve Francii označení jako je například Grand Cru, může být použito jen pro vína pocházející z výjimečně kvalitních starých vinic a vyrobené speciálními metodami. Naopak ve Spojených státech amerických nejsou určena žádná pravidla pro pěstování jednotlivých odrůd, metody výroby, povolené výnosy nebo styly produkovaných vín (html 15, 2012). Obecně je apelační systém způsob označování vína, například ve Francii, Itálii, Španělsku nebo Portugalsku. Apelace označuje a zároveň garantuje původ hroznů z určitého, zákonem daného teritoria, dobu zrání v dubových sudech nebo v láhvi, případně omezuje nejvyšší hektarový výnos. Toto označení také zaručuje obsah alkoholu a způsob vinifikace (html 21, 2010). Podle vyhlášky Ministerstva – Státního úřadu pro alkohol, tabák a střelné zbraně jsou povolena tato označení původu: i) American Wine Appellation – víno může pocházet odkudkoliv z celých Spojených států a může být scelované. Je řazeno do kategorie stolní víno a nesmí být označeno ročníkem, ii) Multi-state Appellation – víno musí pocházet z libovolných dvou nebo tří sousedních států. Procento vína z každého státu musí být označeno na etiketě, iii) State Appelation – víno z jednoho státu musí obsahovat minimálně 75 % z uvedeného státu, iv) County Appellation – víno z jednoho okresu musí obsahovat nejméně 75 % vína vyrobeného v deklarovaném okrese. Co se týče povinných údajů na etiketách, musí zde být označen vinařský podnik, označení původu, odrůda, ročník a obsah alkoholu. Pokud je na etiketě údaj Estate Bottled (lahvováno v usedlosti) může být tento údaje používán pouze v rámci oblasti AVA a 100 % vína musí pocházet z deklarované usedlosti (Code of Federal Regulation, Title 27). 32

3.5.2 Výběr právních požadavků v Chile pro oblast výroby vína Začátky pěstování vinné révy v Chile spadají do 16. století, kdy do země přišli španělští kolonizátoři. Chile je prakticky jedinou zemí na světě, kde ušlechtilé odrůdy nejsou roubovány na americké podnože, ale všechny jsou pravokořenné. Od zavlečení révokazové nákazy byla Chile ochráněna díky její poloze a špatné přístupnosti. Až do poloviny minulého století se v chilském vinařství udržovaly tradiční metody výroby vína a víno se prodávalo jen na tamějším trhu. Změna nastala, když do Chile zamířila španělská firma Torres. Ta začala zakládat nové vinice a používat nejmodernější metody vinifikace (html 16, 2011). Chilské vinné zákony se nejvíce podobají systému apelací v USA. Například termín „Reserva“ nemá žádné opodstatnění v zákonech. Neexistují žádná omezení pěstovaných odrůd ani vinařských technik. Pokud je na etiketě uvedena odrůda, rok nebo původ hroznů, víno musí obsahovat 75 % dané odrůdy, sklizně z uvedeného roku nebo hroznů z deklarovaného regionu. V roce 1994 bylo chilskými zákony definováno pět vinařských regionů: Atacama, Coquimbo, Aconcagua, Valle central a Southern Chile. Za nejdůležitější vinařský region je považován Valle Central (html 17, 2010). V Chile jsou nejdůležitější tyto zákony o víně: zákon č. 18455 z roku 1985, který stanoví pravidla pro výrobu, zpracování a obchod lihu, alkoholických nápojů a octů, vyhláška č. 78 z roku 1986, která upravuje zákon č. 18455, vyhláška zemědělství č. 464 z roku 1994, která stanoví vinařské zóny a podrobná pravidla pro jejich používání a vyhláška č. 521 z roku 1999, která stanoví prováděcí pravidla pro označování původu Pisco (ALMARZA, 2012). Apelační systém není v Chile zaveden, ale na etiketách renomovaných firem je vždy uváděna oblast původu. Většinou se vyrábějí čistě odrůdová vína, která jsou rozdělena do čtyř kategorií dle španělského vzoru: i) běžná vína s označením „Reserva“ musí ležet nejméně 6 měsíců v barikových sudech, ii) vína s označením ,,Gran reserva“ musí ležet v barikových sudech minimálně 12 měsíců, iii) výběrová vína ,,Gran reserva“ – ve speciálních atypických lahvích, které leží v barikových sudech 15 i více měsíců. Kromě odrůd pro klasická vína se v Chile pěstují muškátové odrůdy pro výrobu národního nápoje „pisco“, což je hroznový destilát, který se dochucuje šťávou z limetek a cukrem. Jinak je přidávání cukru do moštu zakázáno (html 16,2011). Kontrolu a dohled nad dodržováním právních předpisů zabezpečuje Zemědělský a chovatelský orgán (Agricultural and Livestock Sevice). Tento orgán je zodpovědný za pravost a bezpečnost vín a alkoholických nápojů, stanovuje regulační požadavky a

33

požadavky na ochranu pravosti původu, dohlíží na vývoz vín a zabezpečuje požadavky, které vyžadují cílové trhy (ALMARZA, 2012). Dohoda asociační (OJ L 352/2002) platná od roku 2005 obsahuje podrobnou Dohodu o víně a Dohodu o lihovinách upravující vzájemné uznávání zeměpisných označení a enologické praktiky. V roce 2006 byla odstraněna cla na vybraná vína a lihoviny pocházející z EU a do dohody začleněny zbývající celní preference udělené Chile podle systému všeobecných celních preferencí EU, které nebyly v koncesích obsaženy (ŠVANDRLÍKOVÁ, 2013). 3.5.3 Výběr právních požadavků v Austrálii pro oblast výroby vína Austrálii můžeme rozčlenit do pěti částí – Nový jižní Wales, Jižní Austrálie, Victoria, Západní Austrálie a Queensland (Tasmánie). Každá z těchto oblastní má svá specifika. Z bílých vín se nejčastěji pěstuje 'Chardonnay' ale i 'Semillon' nebo 'Ryzlink'. Z červených vín je nejvysazovanější odrůda 'Shiraz' (SIMONOVÁ, 2002). Australské vinařské objekty, funkce a pravomoci jsou objasněny ve vinařském zákoně (Australia wine and brandy Corporation Act) 1980 a v přidružených nařízeních. Mezi hlavní cíle australského vinařského zákona patří: i) podpora a kontrola vývozu produktů z hroznů, ii) podpora řízení prodeje a distribuce, iii) zvýšení produkce hroznů, iv) regulace prodeje vína, dohled nad exportem a importem vína (html 18, 2013). Podle RANKINE (2002) lze rozdělit strukturu vinařských zákonů do čtyř částí – čtyř zákonů a jejich přidružených nařízení. Toto rozdělení platí především v Jižní Austrálii, kde je většina vín vyrobena. Jako první je zmíněn Potravinový kodex - zákon o potravinách z roku 1985 (The Food standards Codes of the Food Act 1985), dále pak trojice zákonů o ochraně zdraví a bezpečnosti (The occupational Health, Safety and Welfare Act 1986), o průmyslu a arbitráži (The Industrial Conciliation and Arbitration Act 1972) a o clu a spotřebních daních (The Customs Act 1901 and the Excise Act 1901). Národní zdravotnická a lékařská Rada připravuje Potravinový kodex (Food Standards Code 1987), který popisuje v sekci P4 vína a vinařské produkty, limitní množství pro přídatné látky nebo označování a povinné údaje na etiketách. Jak uvádí HERVEY, (2007) vzniká v Austrálii dilema, v jakém rozsahu by měla vláda nebo jiné sdružení producentů regulovat toto odvětví. Australská vinařská korporace (The Australian Wine and Brandy Corporation) je zajímavé spojení vlády a sdružení producentů, které by mohlo regulovat vinařský zákon, avšak podle názorů veřejnosti Austrálie těží z benevolentnějších zákonů ve srovnání s Evropskou unií.

34

Otázkou tedy je, zda současný systém dokáže rozvíjet zmiňovanou pověst a konkurovat přísným evropským legislativním opatřením. Většina australských vín je označena názvem odrůdy (či odrůd), který spolu se jménem výrobce nebo značkou představuje hlavní ukazatel stylu a kvality. V současnosti zaváděný klasifikační systém však povede k většímu důrazu na oblasti a oblastní rozdíly. Tento třístupňový systém označení geografického původu (GI) upřesní, odkud pochází nejméně 85 % hroznů obsažených v daném víně. Tři zmíněné stupně jsou státy nebo zóny, oblasti a podoblasti. Každý stát má vlastní označení původu (GI) a dělí se do zón (výjimkou je jihovýchodní Austrálie, která zahrnuje všechny významné vinařské oblasti kromě těch, které leží v Západní Austrálii). Oblasti jsou území uvnitř zón a dále se člení do nejmenších podoblastí. Například Lenswood je podoblastí Adelaide Hills, což je oblast uvnitř zóny Mount Lofty Ranges (SIMONOVÁ, 2001). Od 1. září 2008 vstoupila v platnost dohoda mezi Evropskou unií a Austrálií. Tato dohoda se týká dovozu australských vín do zemí EU, konkrétně používání geografických indikací a tradičních označení, které by mohly být pro spotřebitele evropských zemí matoucí. Do jednoho roku by se tak australská vína, která jsou v Evropě stále oblíbenější, neměla označovat geografickými názvy jako jsou Burgundy, Champain nebo Port, které odkazují na tradiční evropské vinařské oblasti. Také by už vína z Austrálie neměla obsahovat při dovozu do Evropské unie názvy tradičních evropských označení jako je například Claret. Vzájemná dohoda upravuje i konkrétní způsoby přípravy vína a zavazuje strany, aby o postupech výroby dostatečně informovaly (html 22, 2014). Vzniklá dohoda má poukazovat i na možné odlišnosti od evropských výrobních postupů. Zřejmou odchylkou je použití vody, která se podle Potravinového kodexu (Food Standards Codes 1987) může přidávat jen v poměru nepřesahujícím 30 ml.l-1 a to jen v případě, že je tato voda použita pro začlenění přídatné látky (RANKINE, 2002). Součástí dohody mají být i enologické postupy, které mohou být použity pro vína exportovaná do Austrálie ale také pro vína exportovaná do EU. Jednání mezi EU a Austrálií bylo námětem pro obdobná jednání EU s jinými zeměmi, přičemž dohody již byly uzavřeny s Chile a Jihoafrickou republikou. Výsledky jednání však nejsou stejné – například Argentina na rozdíl od Austrálie nezískala povolení přidávat kyselinu jablečnou jako okyselovací prostředek do vín exportovaných do EU. Na rozdíl od tradičního evropského modelu jsou australská vína většinou směsmi z různých 35

oblastí, takže vzniká problém s uváděním označení původu. Podle pravidel EU by taková vína, i když velmi kvalitní, nemohla mít uvedenou odrůdu či datum stáčení. Aby se tento problém vyřešil, bylo dohodnuto použití označení jako je například „Jihovýchodní Austrálie“. K orgánům, které se rovněž podílejí na vytváření pravidel týkajících se vína, patří dále Codex Alimentarius, World Trade Organisation a World Intelectual Property Organisation (Světová organizace pro duševní vlastnictví). Většinu požadavků týkajících se označování reguluje zákon o vínu a lihovinách (Australian Wine and Brandy Corporation Act). Technické požadavky, které se týkají spíše enologických postupů, jsou obsaženy v Potravinovém kodexu. Existují i tzv. jakostní normy, které jsou australskými výrobci uznávány, avšak pro obchodování s dováženými víny se nepoužívají (SUKOVÁ, 2003). Další, pro Evropskou unii zakázanou praktikou, je macerování dřevěných třísek ve víně. Tento výrobní postup velmi urychlí jinak zdlouhavý proces. Zatímco v Evropské unii je obvyklá dřevitá příchuť získávána dlouhým skladováním v dřevěných sudech, v Austrálii jsou zmiňované praktiky využívány velmi často. Proto se tato problematika stala nástrojem diplomatického boje (html 23, 2013). Označování vín se řídí vinařským zákonem (Australia wine and brandy Corporation Act 1980) a přidruženým nařízením, Potravinovým kodexem ( Food Standards Code), národním měrným zákonem (National Measurement Act) a také zákonem o konkurenci a spotřebitelích. Každá etiketa by měla obsahovat: i) značku, ii) objem, iii) označení - ,,wine“ nebo odrůda (například wine of Australia), iv) obsah alkoholu, v) alergeny, vi) jméno a adresu výrobce, vii) číslo šarže, viii) rok sklizně, ix) region, x) odrůdu a číslo. Do nepovinných údajů mohou výrobci, na doporučení Federace vinařů (The Winemaker´s Federation), zahrnout varování pro těhotné ženy. (html 24, 2013). Austrálie je zakládajícím členem WWTG (World Wine Trade Group), což je organizace producentů vína z „Nového světa“, která vznikla v roce 1998. Prvním cílem bylo vytvoření dohody mezi členskými zeměmi ohledně enologických praktik. Dohodu zatím podepsali USA, Austrálie, Nový Zéland, Kanada a Chile. V souladu s touto dohodou mohou být do jiných zemí exportována vína vyráběná podle pravidel v zemi výrobce (SUKOVÁ, 2013).

36

3.5.4 Výběr právních požadavků v Srbsku pro oblast výroby vína Po druhé světové válce byla v Srbsku věnována pozornost zakládání vinic a budovala se řada nových moderních vinných sklepů. Několikaletá občanská válka narušila hospodářství a měla neblahý vliv i na výrobu vína. Srbsko je převážně hornaté, podnebí je mírné, kontinentální, s mírnými zimami a horkými léty. Srážky jsou většinou 500 – 600 mm ročně. Celé území je rozděleno na čtyři zeměpisné celky – Srbsko, Kosovo, Vojvodinu a Černou Horu (html 26,2009). Přestože Srbsko nabízí řadu oblastí vhodných pro pěstování vinné révy, dovoz vína do této země je dvakrát větší než vývoz. Během roku 2009 – 2010 bylo vinnou révou nově osázeno jen 600 ha a celková plocha ošetřovaných vinohradů je jen asi 15 – 20 tisíc ha. Zájemcům o pěstování vinné révy nebo pěstitelům, kteří se rozhodnou rozšířit své vinohrady nyní Ministerstvo zemědělství nabízí dotaci ve výši 10 – 13 tisíc eur za ha (html 27, 2010). V květnu 2009 přijalo Srbsko nový zákon o zahraničním obchodu („Úřední list RS“ 36/09). Zákon upravuje zahraniční obchod v souladu s pravidly EU a WTO a reguluje činnost národní agentury pro vývozní a dovozní podporu. Zákon je v zásadě určen k podpoře volného obchodu zboží a služeb. Omezení a zákazy dovozu jsou však použity k ochraně veřejného zdraví a ochraně domácího trhu. Zákon o celním sazebníku („Úřední list RS“ 61/07) a vyhláška o harmonizaci nomenklatury celního sazebníku („Úřední list RS“ 33/09) upravují otázky týkající se cel. Zákonem o celních tarifech přijalo Srbsko změny v počtu celních položek, které jsou nyní v souladu s tarifem EU. Zákon o víně upravuje různé aspekty výroby a prodeje vína. Aspekty regulované spadají převážně do kategorií: vinařské postupy, klasifikace a označování, víno – produkční potenciál, dokumentace vinařských činností a povinností, povinnosti kontrolních orgánů (MASLAC,2009). Za účelem harmonizace vnitrostátních právních předpisů s právem Evropské unie jsou připravována nová legislativní opatření. Jedná se například o nařízení, které pojednávájí o podmínkách pro uznání známek pro tichá vína, některá speciální vína se zeměpisným původem nebo nařízení o technických a personálních požadavcích, který by kontrolní orgán měl splňovat. Dalšími připravovanými dokumenty jsou nařízení o způsobu řízení obchodní činnosti související se zeměpisným původem, pracovní metody a postupy inspekčního orgánu, kontroly produkce hroznů pro výrobu vína se zeměpisným označením a kontrola výroby vína se zeměpisným označením (html 28,2013).

37

Od roku 2013 je platná stabilizační a asociační dohoda (OJ L 278/2013). Podle této dohody se předpokládá vytvoření zóny volného obchodu do 6 let od vstupu v platnost. Obsahem této dohody je ustanovení o obchodu s vybranými zemědělskými produkty a vínem a také je zde zakotvena široká ochrana zeměpisných označení podle Nařízení Rady 510/2006. Dohoda o hospodářské spolupráci mezi vládou České republiky a Radou ministrů Srbska a Černé Hory byla podepsána roku 2005 (ŠVANDRLÍKOVÁ, 2013). Jelikož Srbsko v prosinci roku 2009 podalo žádost o vstup do Evropské unie a podle projektu Evropské unie s názvem: Policy and Legal Advice Centre (PLAC), Serbia, který má především sjednotit národní právo s právem Evropské unie, lze odvodit předpoklad, že již platí v Srbsku některé evropské legislativní dokumenty (BURIČ, 2013). Zákon o víně (Law on wine) z roku 2009 vydaný Srbským parlamentem obsahuje všechny potřebné náležitosti. Například rozděluje třídy vín, vymezuje povolené enologické postupy, popisuje způsoby balení a deklarace, nebo definuje označování vín se zeměpisným původem. Cukření moštů (chaptalization, slazení) před kvašením, přidáním řepného cukru (sacharózy) nebo rektifikovaného moštového koncentrátu, za účelem zvýšení obsahu alkoholu ve víně, je pro výrobu vína se zeměpisným označením zakázáno (Law on wine Serbia, 2009). 3.5.5 Výběr právních požadavků v Moldávii pro oblast výroby vína Ačkoli je Moldavská republika svou rozlohou v porovnání s naší republikou téměř poloviční, její vinice zabírají desetkrát větší plochu než naše vinařské oblasti. Nachází se zde 162 000 ha vinic. Moldavané jsou na produkci hroznů a vína zcela závislí. Sortiment v moldavských vinicích tvoří převážně moderní evropské odrůdy (až 70 %) jako je Cabernet Sauvignon, Merlot, Pinot Noir, Pinot Blanc, Sauvignon. Používání odrůd hybridních je pro výrobu zakázáno, to však neplatí pro rozšířené odrůdy Isabella a Lidia, které jsou zde jako jednoodrůdová sladká vína velmi oblíbena. Výnos z moldavských vinic je průměrně jen 4,5 t.ha-1, jako příčinu uvádí inženýr Stávek zpustlost téměř poloviny vinic (html 30, 2007). Výroba vína je klasifikována podle Mezinárodní organizace pro révu a víno, které je Moldávie členem. Vinařský průmysl má velké množství přírodních vín (stolní vína), suchých, sladkých, polosuchých, polosladkých, speciálních vín (14 % až 20 % alkoholu), šumivých vín nebo brandy. Nový zákon o víně vyšel v roce 2006 a zavedl

38

přísné kvalitativní standardy a bezpečnostní opatření. Tento zákon obsahuje veškerou technickou dokumentaci týkající se výroby vína. Nyní zde probíhá sjednocení s Evropskými standardy (RADIONOVA, 2010). Moldávie je členem WTO od roku 2001 a podepsala dohody o volném obchodu se zeměmi bývalého Sovětského svazu a jihovýchodní Evropy. V prosinci roku 2006 se Moldávie připojila k Středoevropské dohodě o volném obchodu (CEFTA). Od března roku 2008 Evropská unie jednostranně udělila Moldávii autonomní obchodní preference, které rozšířily bezcelní přístup moldavských výrobků na trhy EU. Je zde také snaha o další prohloubení preferenčních obchodních dohod s evropskými trhy (html 31, 2001). Podle Nařízení Komise č. 1384/2013, kterým se mění Nařízení Rady č. 55/2008 o zavedení autonomních obchodních preferencí pro Moldavskou republiku platí pro produkty pocházející z Moldávie volný přístup na trhy Evropské unie s výjimkou některých zemědělských produktů (Nařízení Komise (ES) č. 1384/2013). Do výrobků, na něž se vztahují množstevní omezení nebo prahové ceny, patří i víno z čerstvých hroznů a jiné než šumivé víno. Za rok 2012 byla stanovena roční bezcelní kvóta na 120 000 hl. (Nařízení Rady (ES) č. 55/2008). Hlavním zákonem je 57-XVI z 10. března 2006, který stanovuje mimo jiné i klasifikaci vín. Pokud jde o barvy, zákon vína rozlišuje na bílá, růžová a červená. Z hlediska výrobní technologie lze vína rozlišit na přírodní a speciální. Přírodní vína mohou být suchá, polosuchá, polosladká, sladká. Speciální vína mohou být silná, dezertní (polosladká, sladká, likérová), nealkoholická, aromatizovaná, šumivá (Spumante, perlivá, šumivá) a další podle zákona a příslušných technických předpisů. Z hlediska kvality lze vína rozlišit na vína aktuální spotřeby a vína jakostní (Law No. 57-XVI on Wines and Vines, 2006). Jakostní vína se rozlišují na kategorie: Vin de consum curent – vína rychlé spotřeby, min. 8,5 % alkoholu a dále se dělí na dvě podkategorie: i) Tinere – určená k rychlé spotřebě, ii) Obisnuite – vína stáčena po půlročním ležení ve sklepě. U nás jsou tato vína často uváděna na trh jako vína jakostní. Do opravdové kategorie jakostních vín patří: Vin de calitate superioara – jakostní vína s min. 10 % alkoholu, která se také dělí na dvě podkategorie: i) Mature – lahvují se nejdříve po půl roce, ii) De colectie – vína archivní, lze je prodávat na trhu nejdříve po 2,5 letech. Označení Vin cu denumire de oregine odpovídá španělskému označení DO (Denominacion de Origen), tímto způsobem je víno deklarováno jako produkt pocházející z určité oblasti. V Moldávii 39

toto označení nese 17 vín (tři z Hincesti, tři z Taraclie a další například z Negru de purcari nebo z Rosu de purcari (html 30, 2008). Systém označování v porovnání s francouzským nebo německým systémem je benevolentnější. Na etiketách moldavských vín je možné zaznamenat například označení 9 – 11 % obj. alk. nebo 50 – 70 g.l-1 zbytkového cukru. Moldávie je obecně známá produkcí vín sladkých – dolihovaných. Kategorie dle obsahu cukru podle moldavských vinařských zákonů lze rozdělit takto: vína suchá do 50 g.l-1, vína sladká 50 – 120 g.l-1, vína polodezertní 120 – 160 g.l-1, vína dezertní 160 – 210 g.l-1 a vína likérová, která obsahují více jak 210 g.l-1 zbytkového cukru. Výše uvedená sladká vína mají vždy kolem 16 – 18 % obj. alkoholu (STÁVEK, ŠMÍDOVÁ, 2007). Podle zákona č. 57 XVI je povoleno obohacování sacharózou (chaptalization), zahuštěným hroznovým moštem maximálně do 30 g.dm-3. Víno získané tímto postupem nesmí mít po fermentaci, bez ohledu na výchozí koncentraci cukrů, objemový podíl etanolu u bílých vín více jak 12 % a u červených vín více než 12,5 % (Law No. 57-XVI on Wines and Vines, 2006).

40

4. VLASTNÍ KOMENTÁŘ K ŘEŠENÉ PROBLEMATICE Při zpracování bakalářské práce mě zaujala problematika nepovolených odrůd na našem trhu. Podle Nařízení Evropského Parlamentu a Rady č. 1308/2013 se nezatřídí tyto odrůdy: 'Noah' (zvané též 'Charvát', 'Noe'), 'Othello', 'Isabelle', 'Jacquez', 'Clinton', 'Herbémont'. Tuto tezi podpořili i BREIDER a WOLF (1967), avšak podle výzkumu SCHÜRCH et al. (1968) a poté také STOEWSAND et al. (1969) bylo zjištěno, že zmiňované odrůdy neobsahují vůbec žádné toxické látky. Nabízí se tedy otázka, proč tyto odrůdy nejsou povoleny. Podle inženýra PŮČKA (2013) mají uvedené odrůdy výjimku v tom, že se nesmějí uvádět do oběhu, protože tyto odrůdy nejsou zapsány ve státní odrůdové knize. Nejsou tedy zatříděny jako odrůdy moštové a víno z nich nelze dále prodávat, avšak pro vlastní konzumaci se tyto odrůdy pěstovat mohou. Důvod pochází již z historie, kdy vína z těchto odrůd mohou mít při nesprávné technologii vyšší obsah metanolu (vlivem vysokého množství pektinových látek v hroznech). V jiné publikaci byl autor toho názoru, že celá tato problematika je jen ekonomický a strategický boj, ve kterém jsou tyto odrůdy očerňovány jen proto, aby evropské, mnohem náchylnější odrůdy, byly upřednostněny. Nicméně tento zákaz stále platí a i přes toto omezení Evropské unie jsou k nám dovážena vína vyrobená z těchto odrůd. Pokud je víno z těchto odrůd vyrobeno na území mimo Evropské unie (v třetích zemích), může být dovezeno a uváděno na trh. Nejčastějšími dovozci jsou Moldávie, Srbsko a Makedonie a podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce a výsledků jejích kontrol jsou tato vína nejčastěji označována jako závadná. Po prozkoumání dvou velkých obchodních řetězců (Tesco a Albert) byl zmapován dovoz vín ze třetích zemí. Pro porovnání byl průzkum proveden také v menších obchodech (Coop). Podle obrázku 11 se do Tesca dováží nejvíce vína červená a to z Chile, Argentiny, Afriky, Kalifornie, Moldávie a Austrálie. Nejčastěji se podle tabulky 7 (přílohy) dováží vína s objemem balení 0,75 l, výjimečně v litrovém balení, a z hlediska odrůd můžeme v regálech najít nejčastěji odrůda 'Cabernet Sauvignon'. Největší dovozci z Chile jsou Viňa Tarapacá a Luis Felipe, z Moldávie nejvíce dováží Vinaria Bostavan, Cricova a Asconi Gold a z Austrálie Jacobs Creek, Hardys Legacy nebo Lindemans Winemakers. Tabulka 6 (přílohy) znázorňuje u bílých vín dominanci dovozu z Austrálie a Moldávie a odrůdu 'Chardonnay'. Menší podíl vín z třetích zemí na českém trhu zaujímá i Nový Zéland (dovozci Silver Fern, Nobilo Orca Bay nebo

41

Marlborough Wairau Cove). Růžová vína jsou podle tabulky 8 (přílohy) do řetězce Tesco dovážena v nejmenším množství a nejčastější odrůdou je 'Merlot Rosé'. Průměrná cena vín dovezených ze třetích zemí v maloobchodu TESCO je u červených vín 146,26 Kč, u bílých vín 129,90 Kč a u růžových vín 127,68 Kč. V obchodním řetězci Albert dominují vína z Chile, z červených vín, jak ukazuje tabulka 10 (přílohy), se nejčastěji vyskytuje odrůda 'Cabernet Sauvignon' a z bílých vín, jak naznačuje tabulka 9 (přílohy), odrůda 'Chardonnay'. Růžová vína jsou zastoupena podle tabulky 11 (přílohy) ve velice malém množství. Dalšími významnými dovozci na trh s víny v supermarketu Albert jsou Austrálie a Afrika. Ve srovnání s obchodním řetězcem Tesco jsou moldavská vína nabízena v Albertu v mnohem menším míře. Průměrná cena u červených vín v maloobchodu Albert je 155,52 Kč, u bílých vín 149,77 a u růžových vín 107,23. Většina dovezených vín jsou vína lahvová, prodávaná v objemovém množství 0,75 l, výjimka byla zaznamenána u vína z Makedonie od dovozce Dragoslav V, kdy balení bylo v litrové láhvi. Na rozdíl od hypermarketu Tesco bylo v Albertu zaznamenáno více vín označených jako cuvée, tedy vína vzniklá scelováním dvou nebo více odrůd (například od dovozce Nederburg Lyrics – odrůdy 'Sauvignon Blanc' a 'Chardonnay'). Posledním sledovaným obchodním řetězcem byl maloobchod Coop. Zde se prodávají nejčastěji vína českého původu, avšak největší podíl ze zahraničních vín tvoří podle tabulky 12 (přílohy) vína z Moldávie, především tamější vývozce firma Bostavan.

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Tesco

Albert

Coop

Obrázek 11. Podíl zemí (vyjádřený v %) ve vybraných maloobchodech

42

5. ZÁVĚR Evropská unie a Česká republika mají velmi přísné právní předpisy týkající se výroby, označování i obchodu s vínem, které se řídí zejména Nařízením Evropského Parlamentu a Rady č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zákonem č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Podle Nařízení Komise č. 555/2008 musí každá dodávka obsahovat osvědčení, které je vystaveno kontrolním úřadem v dané třetí zemi, a také zprávu o výsledku rozboru. Zpráva musí mimo jiné obsahovat například celkový obsah alkoholu v % objemových, celkový obsah kyselin, celkový obsah oxidu siřičitého nebo přítomnost odrůd získaných mezidruhovým křížením. Při porovnávání evropských právních požadavků s požadavky jednotlivých třetích zemí byly zjištěny velké rozpory. Nejvíce se právní požadavky spojené s výrobou vína liší ve Spojených státech amerických. Zde neexistuje jednotný apelační systém a například enologické postupy se v porovnání s evropskými zdají být velice benevolentní. Například je dovoleno přidávat do vína vodu, kyselinu citronovou, je dovolena imitace barikování nebo také odalkoholizování vína. Tyto enologické postupy jsou u nás považovány za velký prohřešek. V Chile taktéž není zaveden žádný apelační systém a je zde zakázáno přidávání cukru do moštu. Australské vinařské zákony se zase odlišují v použití kyseliny jablečné. Zde je možné přidávat tuto kyselinu jako okyselovací prostředek do vín exportovaných do Evropské unie. Další odlišností je macerování dřevěných třísek ve víně. Zatímco v Evropské unii je obvyklá dřevitá příchuť získávána dlouhým skladováním v dřevěných sudech, v Austrálii jsou zmiňované praktiky využívány velmi často. Přidávat vodu je dovoleno pouze v poměru nepřesahujícím 30 ml.l-1 a to jen v případě, že tato voda byla použita pro začlenění přídatné látky. V Srbsku je cukření moštů taktéž zakázáno. Naopak v Moldávii je zmiňovaný enologický postup povolen. Český trh s vínem je závislý na dovozu vín ze zahraničí. Největší množství dovezeného vína do ČR pochází z Itálie. Podle průzkumu v maloobchodech bylo zjištěno, že ze zemí mimo Evropskou unii je k nám nejvíce dovezeno víno z Chile, Austrálie a Moldávie. Dovoz z těchto zemí podléhá clu. Od vstupu ČR do EU platí trend stálého růstu dovozu především pro víno lahvové, avšak v roce 2012/2013 došlo již druhým rokem k celkovému poklesu dovozu vína do ČR. 43

6. SOUHRN Vína třetích zemí na českém trhu a právní aspekty EU Bakalářská práce byla vypracována na Ústavu posklizňové technologie zahradnických produktů na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně v letech 2013/2014. Tato práce je zaměřena na kontrolu vín dovezených ze třetích zemí. V práci jsou uvedeny jednotlivé způsoby kontroly a také je popsán výběr právních požadavků pro oblast výroby vín vybraných třetích zemí, které jsou z hlediska dovozu na český trh významné. Tyto právní požadavky jsou srovnány s požadavky na výrobu vín v Evropské unii. Dále je zde zhodnocen aktuální stav dovozu vín z třetích zemí na český trh. Klíčová slova Víno, dovoz vína, třetí země, vinařské právo

7. RESUME Wines of third countries at the Czech market and legal aspects of EU This thesis was made at the Institute of Post-Harvest Technology of Horticultural Products at the Faculty of Horticulture in Lednice, Mendel University in the year 2013/2014. This work is focused on control of wine imported from third countries. The paper presents different control methods and also describes the selection of the legal requirements for production of wines in selected third countries, which are significant for import to the Czech market. These legal requirements are aligned with the requirements for the production of wines in the European Union. There is also assessed the current status of the import of wines from third countries to the Czech market. Keywords Imports of wine, a third-country, wine law

44

8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BREIDER, H., WOLF, E. Negative effect of biostatic agents from resistant grapevinehybrids on golden hamsters. Naturwissenschaften, 1973, 60, 4, 205-206. ISSN 1432 -1904. HARVEY, M. European and Australian wine law. Legal Date, 2007, vol. 19, issue 3, s. 3 HEGEROVÁ, A. SZPI. Ústní sdělení. (2014-02-11). KOLÁŘ, K. SZPI. Ústní sdělení. (2010-10-29). KRAUS, V., FOFFOVÁ, Z., VURM, B., KRAUSOVÁ, D. Encyklopedie českého a moravského vína. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Praga Mystica, 2005. ISBN 8086767-00-0. MASLAC, T. Food and Agricultural Import Regulations and Standards – Narrative, Fairs Country Report. USDA Foreign agricultural Service, 2009 MARIANI, A., POMARICI, E., BOATTO, V., INCAGNOLI, T., Dr. HANNIN, H., CODRON J., THOYER, Dr. S. The international wine trade: Recent trends and critical issues. Wine Economics and Policy. 2012, 1, 1, 73-92 MELONI, G, SWINNEN, J. The Political Economy of European Wine Regulations. Journal of Wine Economics. 2013, 8, 3, 244-284 NEVEN D., DIMITRIJEVIČ D. Serbia grape and wine value chain assessment. USAID Serbia agribusiness project. 2010. EDH -I- 00-05-0004-00/09 PAVLOUŠEK, P., BURG, P. Pěstování révy vinné: moderní vinohradnictví. Praha: Grada, c2011, 333 s. ISBN 978-80-247-3314-2. PŮČEK, M. Svaz vinařů. Ústní sdělení. (2014-03-05). RADA, T., TKÁČIKOVÁ, J., KUNC, O. Zákon o vinohradnictví a vinařství: komentář. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 200 s. ISBN 978-807-3577056 RADIONOVÁ, A. Investment & Export Promotion The Wine Industry. Ministry of Economy and Trade of the Republic of Moldova. 2010.

45

RANKINE, B. with an introduction by AMERINE, M. Making good wine: a manual of winemaking practice for Australia and New Zealand. 1998, with additional material. South Melbourne, Australia: Sun Books, 1989. ISBN 07-251-0563-1. ROSE, B. No more whining about geographical indications: Assessing the 2005 agreement between the United States and the European community on the trade in wine. Houston journal of internation law. 2007, 29, 3, 731-770. ISSN 0194-1879 SCHÜRCH, A., LANDIS, J., HEUSSER, J., RÜTTNER, H. Versuche über eine allfällige Wirkung Traubensäften von Hybridreben auf den Gesundheizustand wachsender Ratten und Küken. Forsch. 1968, 16, 7, 161-174 SEDLO, J. Zahraniční obchod České republiky s vínem ve vinařském roce 2012/2013. Vinařský obzor. 2013. 106, 9, 464 - 466 SIMONOVÁ, J. O víně. Vyd. 1. Praha: Slovart, 2002. ISBN 80-720-9386-X. STEIDL, R., SCHÖDL, H. Sklepní hospodářství. V českém jazyce vyd. 1. Valtice: Národní salon vín, 2002, 307 s. ISBN 80-903201-0-4. STOEWSAND, G. S., BERTINO, J. J., ROBINSON, W. B. Response of Growing Chicks to Varietal Wines and Juices. American journal of enology and viticulture. 1969, 20, 48-55 SUKOVÁ, I. Rozdíly v pravidlech pro vína ve světě a v Austrálii. Food Australia. 2003. 55, 8, 375-378 ZAJÍCOVÁ, P. Situační a výhledová zpráva: Réva vinná a víno. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2013. ISBN 978-80-7434-140-3.

46

PRÁVNÍ PŘEDPISY NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 55/2008 o zavedení autonomních obchodních preferencí pro Moldavsko a o změně nařízení (ES) č. 980/2005 a rozhodnutí Komise 2005/924/ES. In: Úřední věstník EU. 2008. NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 234/1979 o postupu při přizpůsobování nomenklatury společného celního sazebníku používané pro zemědělské produkty. In: Úřední věstník EU. 1979. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 436/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o registr vinic, povinná prohlášení a shromažďování údajů pro sledování trhu, průvodní doklady pro přepravu vinařských produktů a evidenční knihy vedené v odvětví vína. In: Úřední věstník EU. 2009. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, o změně nařízení (ES) č. 1493/1999, (ES) č. 1782/2003, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 3/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2392/86 a (ES) č. 1493/1999. In: Úřední věstník EU. 2008. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 491/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů “). In: Úřední věstník EU. 2009. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin. In: Úřední věstník EU. 2006. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 555/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 o společné organizaci trhu s vínem, pokud jde o programy podpory, obchod se třetími zeměmi, produkční potenciál a kontroly v odvětví vína. In: Úřední věstník EU. 2008. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 606/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí. In: Úřední věstník EU. 2009. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 607/2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů. In: Úřední věstník EU. 2009. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 822/1997, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2676/90, kterým se stanoví metody Společenství používané pro rozbor vín. In: Úřední věstník EU. 1997.

47

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 883/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 pro obchod se třetími zeměmi s produkty v odvětví vína. In: Úřední věstník EU. 2001. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1037/2001, kterým se povoluje nabízení nebo dodávání některých dovážených vín, u nichž mohlo být použito enologických postupů nestanovených v nařízení (ES) č. 1493/1999, k přímé lidské spotřebě. In: Úřední věstník EU. 2001. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1227/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají produkčního potenciálu. In: Úřední věstník EU. 2000. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty („ jednotné nařízení o společné organizaci trhů „). In: Úřední věstník EU. 2007. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č.1037/2001 a (ES) č. 1234/2007. In: Úřední věstník EU. 2013. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1384/2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 55/2008 o zavedení autonomních obchodních preferencí pro Moldavská republika. In: Úřední věstník EU. 2013. NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem. In: Úřední věstník EU. 1999. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 1623/2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 1493/1999 o společné organizaci trhu s vínem, jež se týkají mechanismů trhu. In: Úřední věstník EU. 2000. NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 2676/1990, kterým se stanoví metody Společenství používané pro rozbor vín. In: Úřední věstník EU. 1990. ROZHODNUTÍ RADY (ES) 232/2006 (OJ L 087/2006) o uzavření Dohody mezi Evropským společenstvím a Spojenými státy americkými o obchodu s vínem. In: Úřední věstník EU. 2005. ROZHODNUTÍ RADY (ES) 979/2002 (OJ L 352/2002) o podpisu a prozatímním provádění některých ustanovení dohody o sdružení mezi Evropským společenstvím, členskými státy a Chilskou republikou. In: Úřední věstník EU. 2002. Rozhodnutí Rady (ES) 489/2013 (OJ L 278/2013) o stabilizaci a přidružení Srbska do EU, kterým se přijímá její jednací řízení. In: Úřední věstník EU. 2013.

48

NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 245/2004 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhu s vínem. In: Sbírka zákonů. 2004. Předpis č. 141/1997 Sb.,: Vyhláška Ministerstva zemědělství o technických požadavcích na výrobu, skladování a zpracování lihu. In: Sbírka zákonů ČR. 1997. Zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících právních předpisů. In: Sbírka zákonů. 1995. Zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů. In: Sbírka zákonů. 2002. Zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). In: Sbírka zákonů. 2004. VYHLÁŠKA č. 78/1986, která upravuje zákon č. 18455/1985. In: Úřední věstník REPUBLIKY CHILE. 1986. VYHLÁŠKA 464/1994 Vinařské územní plánování a označení původu. In: Úřední věstník REPUBLIKY CHILE. 1995 VYHLÁŠKA č. 521/1999 Označení původu Pisco. In: Úřední věstník REPUBLIKY CHILE. 2000 Zákon č. 18455/1985, který stanoví předpisy pro výrobu, zpracování a uvádění lihoviny a octu na trh. In: Úřední věstník REPUBLIKY CHILE. 1986. Code of Federal Regulations: TITLE 27 - ALCOHOL, TOBACCO PRODUCTS AND FIREARMS. In: U. S. Government Printing Office via GPO Access. 1999. Law No. 57-XVI of March 10, 2006 on Wines and Vines. In: Úřední věstník N 75. 2006. AUSTRALIAN WINE AND BRANDY CORPORATION ACT 1980. In: South Australian Government gazette.1992. FOOD STANDARDS AUSTRALIA NEW ZEALAND ACT 1991. In: South Australian Government gazette. 19861991. OCCUPATIONAL HEALTH, SAFETY AND WELFARE ACT 1986. In: South Australian Government gazette. 1986. INDUSTRIAL CONCILIATION AND ARBITRATION ACT 1972. In: South Australian Government gazette. 1972. CUSTOMS ACT 1901. In: South Australian Government gazette. 1901. 49

EXCISE ACT 1901. In: South Australian Government gazette. 1901. NATIONAL MEASUREMENT ACT 1960. In: South Australian Government gazette. 1960. LAW ON WINE. In: Úřední věstník Repuliky Srbsko. 2009.

50

INTERNETOVÉ ZDROJE html 1 SZPI: Dovoz vína [online]. 2013 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1006609&docType=ART&nid=11427 &chnum=5 html 2 O víně [online]. 2009 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.ovine.cz/web/structure/21.html?searchString=sazebn%C3%ADk%20cla &searchId=1 html 3 SZIF [online]. 2001 [cit. 2014-02-21]. z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/licence-ethylalkohol

Dostupné

html 4 SZPI: Kontrolní činnost [online]. 2014 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1002118&docType=ART&nid=11314 html 5 Svaz vinařů ČR [online]. 2009 [cit. z: http://www.svcr.cz/strucny-vytah-zmen-nove-legislativy

2014-02-21].

Dostupné

html 6 Celní správa [online]. 2009 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/celni-technicke-laboratore/Stranky/izotopovemetody.aspx html 7 SZPI: Kontrola hroznů, moštu a vína ze třetích zemí [online]. 2012 [cit. 2014-02-21]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/ html 8 SZPI: Geografický původ [online]. 2011 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/lstDoc.aspx?nid=11386 html 9 Ec.europa.eu: Bacchus [online]. 2012 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/markets/wine/e-bacchus/ html 10 Charvát a ti druzí. In: Vinoratiskovice.cz [online]. 2010 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.vinoratiskovice.cz/Uzitecnosti.html html 11 Přímoplodé hybridy. In: O víně [online]. 2011 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.ovine.cz/web/structure/o-vecech-okolo14.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_519 html 12 SZPI: Označování vína podle nových právních předpisů [online]. 2013 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1021309 html 13 European Union Wine Label Information. In: Wine-searcher [online]. 2013 [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: http://www.wine-searcher.com/wine-label-eu.lml

html 14 USA. In: Vinopark [online]. z: http://www.vinopark.cz/slovnik/slovo/usa/

51

2010

[cit.

2014-03-05].

Dostupné

html 15 Wine Laws and AVAs in the USA. In: Wineportfolio [online]. 2012 [cit. 201403-05]. Dostupné z: http://www.wineportfolio.com/sectionLearnWineLawsUSA.html html 16 Vinařství v Chile. In: Vino [online]. 2011 [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: http://www.vino.cz/vinarstvi-v-chile html 17 Chile. In: Winelink [online]. 2010 [cit. 2014-03-13]. z: http://www.winelink.cz/informace-o-vine/zeme-oblasti/chile/

Dostupné

html 18 Acts and Regulations. In: Wineaustralia [online]. 2013 [cit. 2014-03-19]. Dostupné z: http://www.wineaustralia.com/en/About%20Us/Acts%20and%20Regulatio ns.aspx html 19 Označování vína podle nových právních předpisů. In: SZPI [online]. 2014 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1021309 html 20 Odstavec předpisu 245/2004. In: Eagri [online]. 2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-komodity/reva-vinnaa-vino/sot-vino/100049089.html html 21 Apelace. In: Vinopark [online]. 2010 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.vinopark.cz/slovnik/slovo/apelace/ html 22 EU se dohodla s Austrálií na podmínkách dovozu vín. In: Evropskezpravy [online]. 2014 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.evropskezpravy.cz/aktuality/876-eu-se-dohodla-s-australii-napodminkach-dovozu-vin?calendar-date=2013-3&do=calendar-changeDate html 23 Australské víno. In: Financial times [online]. 2013 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.ft.com/home/europe html 24 Labelling. In: Wineaustralia [online]. 2013 [cit. 2014-03-28]. Dostupné z: http://www.wineaustralia.com/en/Production%20and%20Exporting/Labelling.aspx html 25 Australský export překročil hranici 2 miliard dolarů. In: Svetvina [online]. 2003 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://www.svetvina.cz/clanek.php?id=121 html 26 Srbsko. In: Ovine [online]. 2009 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://www.ovine.cz/web/structure/staty-21.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_29 52

html 27 Srbsko: Největší podpora vinařům v celém regionu. In: CzechTrade [online]. 2010 [cit. 2014-03-31]. Dostupné z: http://www.czechtrade.cz/sluzby-2014/informacnisluzby/novinky/srbsko-nejvetsi-podpora-vinarum-v-celem-regionu-17896/ html 28 Legislation governing viticulture and wine production of the Republic of Serbia and compliance with EU standards. In: Ats.rs. [online]. 2013 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.ats.rs/en/news/legislation-governing-viticulture-and-wineproduction-republic-serbia-and-compliance-eu html 29 Australský potravinářský průmysl a zahraniční obchod. In: Businessinfo.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/australsky-potravinarsky-prumysl-a-zahranicniobchod-34909.html html 30 Rumunská a moldavská vína - jakostní stupně. In: Ovine.cz [online]. 2008 [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.ovine.cz/web/structure/o-vecech-okolo14.html?do[loadData]=1&itemKey=cz_367 html 31 Overview of Political Situation. In: Docs.md [online]. 2001 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.docs.md/

53

OSTATNÍ ZDROJE ALMARZA, Joaquín. Chilean wine certification. In: nzwine.com[online]. 2012 [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://www.nzwine.com/ BOELOVÁ, Mariann. Směrem k udržitelnému evropskému odvětví vína: Návrh reformy Komise. In: Ec.europa.eu [online]. 2007 [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/agriculture/ BURIČ, Marija. Policy and Legal Advice Centre (PLAC), In: seio.gov.rs [online]. 2013. [cit. 2014-03-28]. Dostupné z http://www.seio.gov.rs/

Serbia.

NILES, Rebecca. EU legislation: Wine. In: CBI [online]. 2012 [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: http://www.cbi.eu/ JOZA, Luboš. Srbsko – zatím nevyužitý potenciál pro český potravinářský sektor. In: Velvyslanectví České republiky Bělehrad [online]. 2013 [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/belgrade/cz/ POSTBIEGL, Eduard. Chorvát nebo Slovák na našich výstavách vín. In: Vinobrno.eu [online]. 2010 [cit. 2014-02-23]. Dostupné z: http://www.vinobrno.eu/article41.html SEDLO, Jiří. Zahraniční obchod s vínem České republiky. In: Svaz vinařů ČR [online]. 2011 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.svcr.cz/ STÁVEK Jan, ŠMÍDOVÁ Alena. Moldávie 2006: O Kagoru a problémech moldavského vinařství. In: Enolog.cz [online]. 2007 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z: http://www.enolog.cz/studijni-cesty-moldavie-2006 ŠVANDRLÍKOVÁ, Lenka. Dohody EU a ČR se třetími zeměmi pro spolupráci a obchod v oblasti zemědělství a potravinářství. In: Odbor zahraničně obchodní spolupráce [online]. 2013 [cit. 2014-03-05]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/

54

9. PŘÍLOHY

55