MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ ZAHRADNICKÁ FAKULTA V LEDNICI

DŘEVINY HŘBITOVŮ Bakalářská práce

Vypracoval: Jiří Hrabík Vedoucí práce: Ing. Michal Richter Lednice, 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Dřeviny hřbitovů“ vypracoval samostatně a pouţil jen prameny, které cituji a uvádím v přiloţeném soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům V Lednici, dne …………………………… Podpis…………………………………… 1

Poděkování Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Michalovi Richterovi za vedení mé bakalářské práce, za uţitečné rady, připomínky a informace, které vedly ke zdárnému vypracování této bakalářské práce na téma „Dřeviny hřbitovů“. Na následujících řádcích uvádím seznam lidí, kterým velice děkuji za poskytnuté informace a zkušenosti při vzájemné elektronické korespondenci. Ing. Miroslava Paclová – autorka kapitoly Úprava hřbitovů a hrobů v knize Pohřbívání a hřbitovy nakladatelství Wolters Kluwer Maria Stejskalová – autorka kapitoly Správa pohřebiště v knize Pohřbívání a hřbitovy nakladatelství Wolters Kluwer a vedoucí odboru správy hřbitovů, Městský úřad Říčany Ing. Magda Krejčíková – Správa hřbitovů města Brna Jaroslav Klenovský a Petr Špunar – Ţidovská obec Brno Vladimír Sáňka – Islámská nadace v Praze Pavlína Štelcová – Obecní úřad Hrabišín Josef Jablečník – správce hřbitovů Kutná Hora Lucie Motyčková – správce hřbitovů Trutnov Mojmír Holec – Technické sluţby Dačice Renata Kadaňková – hřbitovní správa, Technické sluţby Lipník nad Bečvou Jana Hubičková – Technické sluţby Vlašim Ing. Jiří Skala – ředitel Správy hřbitovů a krematoria města Plzně Jitka Vrabcová – Technické sluţby města Bučovice Ing. René Meissner – provozní vedoucí, Technické sluţby Dvůr Králové nad Labem Blanka Vyhnálková – správce hřbitova Benešov nad Ploučnicí Ing. Kateřina Jansová – Odbor ţivotního prostředí, Městský úřad Louny Mgr. Monika Pančochová – správce hřbitova města Kunovice Helena Javůrková – Vedoucí OMH Městského úřadu Jílové Martina Čechová – Městský úřad Trmice A za poskytnutí fotografií: Janu Hrabíkovi, Martině Haluzíkové, Vandě Dvořákové, Šárce Beránkové, Haně Holešové, Pavlíně Štelcové, MUDr. Věře Korecké, Vladimírovi Šáňkovi, Karlovi Zdraţilovi a obci Albrechtice nad Vltavou.

2

Obsah 1. Úvod................................................................................................................. 5 2. Cíl práce ........................................................................................................... 6 3. Kvalita informačních zdrojů .............................................................................. 7 3.1. Publikace na téma hřbitovů ........................................................................... 7 3.2. Internetové zdroje ......................................................................................... 9 3.3. Zhodnocení zdrojů na téma dřevin hřbitovů ................................................ 10 4. Hřbitovy .......................................................................................................... 11 4.1. Historie pohřbívání ...................................................................................... 11 4.2. Hřbitovy podle geografické polohy .............................................................. 12 4.2.1. Hřbitovy v Evropě ..................................................................................... 12 4.2.2. Hřbitovy v ČR ........................................................................................... 14 4.3. Hřbitovy podle náboţenství ......................................................................... 14 4.3.1. Křesťanství ............................................................................................... 15 4.3.2. Judaismus ................................................................................................ 16 4.3.3. Islám ........................................................................................................ 17 4.4. Rozdělení hřbitovů ...................................................................................... 18 4.4.1. Architektonický hřbitov ............................................................................. 19 4.4.2. Parkové hřbitovy ...................................................................................... 23 4.4.3. Lesní hřbitovy ........................................................................................... 23 4.4.4. Urnové hroby a kolumbária ...................................................................... 24 4.4.5. Rozptylové loučky .................................................................................... 25 4.4.6. Vojenské hřbitovy ..................................................................................... 26 4.4.7. Historické hřbitovy .................................................................................... 27 4.5. Hřbitov jako plocha veřejné zeleně ............................................................. 27 4.6. Umístění hřbitova v krajině .......................................................................... 28 5. Dřeviny hřbitovů ............................................................................................. 31 5.1. Význam dřevin na hřbitově .......................................................................... 31 5.2. Dřeviny vhodné a pouţívané ....................................................................... 31 5.2.1. Taxony vhodné na urbánní a parkové hřbitovy ........................................ 31 5.2.2. Taxony vhodné pro lesní hřbitovy ............................................................ 43 5.2.3. Dřeviny ţidovských hřbitovů ..................................................................... 45 5.3. Problematické taxony .................................................................................. 46 5.3.1. Problémy s kořenovými systémy .............................................................. 47 5.3.2. Zaplevelující dřeviny ................................................................................ 48 5.3.3. Dřeviny znečišťující .................................................................................. 48 3

5.3.4. Nálety a nárosty ....................................................................................... 49 6. Terénní šetření ............................................................................................... 51 6.1. Hodnocení dřevin na hřbitovech.................................................................. 51 6.1.1. Metodika hodnocení ................................................................................. 51 6.1.2. Modelové objekty ..................................................................................... 54 6.1.2.1. Vojenský hřbitov Česká Skalice ............................................................ 54 6.1.2.2. Hřbitov Verdek Dvůr Králové nad Labem .............................................. 56 6.1.2.3. Obecní hřbitov v Chvalkovicích ............................................................. 57 6.2. Průzkum zastoupení taxonů na českých hřbitovech ................................... 59 6.2.1. Cíl průzkumu ............................................................................................ 59 6.2.2. Metodika průzkumu .................................................................................. 59 6.2.3. Rozmístění hřbitovů v průzkumu .............................................................. 60 6.2.4. Výsledky průzkumu zastoupení taxonů na českých hřbitovech................ 61 6.2.5. Výsledky průzkumu zastoupení taxonů vesnických hřbitovů .................... 62 6.2.6. Výsledky průzkumu zastoupení taxonů městských hřbitovů .................... 63 6.2.7. Závěr průzkumu ....................................................................................... 64 7. Diskuze .......................................................................................................... 65 8. Závěr .............................................................................................................. 67 9. Abstract .......................................................................................................... 68 10. Pouţitá literatura a zdroje ............................................................................ 69 10.1. Pouţité publikace ...................................................................................... 69 10.2. Internetové zdroje ..................................................................................... 70 11. Seznam obrázků .......................................................................................... 70 12. Seznam tabulek ........................................................................................... 72 13. Seznam grafů ............................................................................................... 73 14. Seznam příloh .............................................................................................. 74

4

1. Úvod Koloběh ţivota je neměnný, člověk se narodí, roste, tvoří, rozmnoţuje se, stárne, překonává ţivotní strasti a uţívá slastí, nakonec zemře a zanechá po sobě stopu. Velikost té stopy se člověk od člověka různí. Jsou lidé, které si ostatní pamatují celá tisíciletí, významní vědci, vojevůdci, tyrani, myslitelé, králové a tak podobně. Jednoduše řečeno lidé, kteří se vryli do povědomí ostatních svými činy, jenţ ovlivnily historii lidstva a jsou přenášeny ústně i písemně z generace na generaci. Na mnohonásobně více lidí ale historici zapomněli a uţ nikdy o nich nic nezjistíme. Průměrný obyčejný člověk po sobě zanechá své děti a vnoučata, která si ho pamatují, pravnoučata ale málokdo pozná a prapravnoučata uţ vůbec o jejich předkovi nic nevědí. To je skutečnost, jak mizí stopa lidského ţivota v průběhu nezadrţitelného času, a to jak na materiální, tak duchovní úrovni. Ve snaze tuto stopu udrţet a mít místo, kde na své zemřelé můţeme vzpomínat, jsou jiţ od hluboké historie budovány hřbitovy a jiná pohřební místa. Ta chtějí mít lidé upravená a pěkná, tak na hřbitovy sází stromy, keře, květiny. Později i introdukované druhy z jiných částí světa. Chtějí, aby se hřbitov lišil od okolní krajiny, symbolizuje tím úctu pozůstalých, jejich smutek i vzpomínky. Atmosféra kaţdého hřbitova je něčím specifická, dýchá na vás láska i smrt, ţivotní příběhy lidí, o kterých jiţ třeba nikdo nikdy neuslyší. Styl, jakým je hřbitov vyřešen, dosti vypovídá o místních obyvatelích, jejich mentalitě i ţivotě. Smrt k ţivotu prostě patří, a hřbitovy do krajiny také. I kdyţ jejich podstata symboliky konce lidského ţivota je v podstatě krutá, mohou hřbitovy, právě díky vhodnému vyuţití dřevin a jejich kompozic, vypadat velice dobře - dokonce i optimisticky, přestoţe toto téma optimismem zrovna neoplývá.

5

2. Cíl práce Cíl této bakalářské práce je pojednat o tématu dřevinných vegetačních prvků na hřbitovech a pohřebištích. Zhodnotit literární zdroje na toto téma, nastínit historický vývoj této problematiky a také rozebrat všechny faktory, které toto téma ovlivňují. Rozepsat dřeviny pouţitelné pro tyto plochy veřejné zeleně a uvést konkrétní taxony. Na závěr provést terénní šetření, zhodnotit kvalitu dřevin a kvantitativní zastoupení jednotlivých taxonů na hřbitovech. Poznatky shrnout v závěru, který pojednává o výsledcích pozorování a shrnuje přínos této práce.

6

3. Kvalita informačních zdrojů Obecně je znát, ţe smutné téma hřbitovů a pohřbívání není tak populární. I z ekonomického hlediska tvořit publikace o hřbitovech nepřináší tolik ovoce, jako publikování populárnějších témat. Tato skutečnost vychází z příliš malého okruhu čtenářů, který je omezen pouze na zaměstnance a provozovatele hřbitovních správ, několik málo nadšenců a jen hrstku občanů z laické veřejnosti. Ovšem rozebírat toto téma hřbitovů a pohřbívání je velice důleţité a společensky prospěšné. Na našem území byla vydána jedna kniha, která komplexně radí správcům hřbitovů a hrobníkům, dále vznikají publikace o konkrétních hřbitovech. I na internetu je moţné k tomuto tématu několik informací získat. Avšak celkovým pohledem zhodnoceno je kvalita ale hlavně kvantita informačních zdrojů konkrétně k dřevinám hřbitovů velice omezená. Právě z tohoto důvodu obsahuje tato práce velké mnoţství informací ze zkušeností dotázaných odborníků a také z vlastního pozorování a práce v terénu.

3.1. Publikace na téma hřbitovů Tištěné informační zdroje na téma hřbitovů a pohřbívání jsou publikovány jen poskrovnu. Jednoznačně nejvíce publikací se zabývá úpravou hrobových míst, tedy hřbitovních ploch pod soukromou správou, které nespravují technické sluţby nebo hřbitovní správy. Navíc se zabývají především bylinnými vegetačními prvky, a tak do tématu této bakalářské práce nezapadají. Pro příklad uvedu knihu Miroslavy Jandovské Upravujeme hroby (2002), nebo Úprava hrobů (2002) od Drahoslava Šonského, či publikace Josefa Vaňka Květinová výzdoba hrobů (1940). Tyto knihy pojednávají o způsobech vyuţití prostoru hrobových míst pro uspokojení estetických nároků. Pojednávají o vhodných taxonech přímo pro prostory hrobů a jejich kompozicích. Knihy tohoto typu jsou určeny především pro řadové čtenáře, kteří se o dané téma zajímají. A také proto je jejich publikování ekonomicky zajímavější neţ u následujících témat. Můţeme zde nalézt mnoho uţitečných a praktických rad, avšak s tématem dřevin hřbitovů souvisejí pouze okrajově. Dalšími častými knihami na téma hřbitovů a pohřebnictví jsou publikace pojednávající o konkrétních hřbitovech. Jsou často zaměřeny na historii hřbitova, na pohřbené významné osobnosti a obsahují velké mnoţství fotografií. Jsou tedy určeny

7

především laické veřejnosti, tedy lidem, jejichţ ţivot je s daným konkrétním hřbitovem úzce spjat. Nebo také obdivovatelům architektury náhrobků, historikům zajímajícím se o pochované významné osobnosti a tak podobně. Nejrozsáhlejší publikací tohoto typu je trojdílná kniha Olšanské hřbitovy (2010), jejímţ autorem je Miloš Szabo. Tato trilogie hovoří o současných i o zaniklých odděleních Olšanských hřbitovů, popisuje zde pochované lidi významné i méně významné, kteří de facto psali historii českého národa od 18. do 20. století. Co se týče kvantity tohoto druhu publikací, jasně vede ţidovské náboţenství. O ţidovských hřbitovech bylo napsané mnoho kníţek a jsou snadno dostupné z internetových obchodů. Pojednávají opět o významných osobnostech, ale především se zabývají různými tvary náhrobků a hebrejskými nápisy, jenţ jsou pro ně typické. Většinou jsou vytvořeny skupinou autorů a mluví o hřbitovech určité oblasti. Jako příklad bych uvedl kníţky Ţidovské hřbitovy západních Čech (2004) a Ţidovské hřbitovy jiţní Moravy (2006). Velmi zajímavou knihou jsou Praţské ţidovské hřbitovy (2006), které krásně na mnoha fotografiích ukazují typické kompozice hřbitovů v Praze. Popisují se zde symboly pouţité na náhrobcích a na mnoha fotografiích jsou vidět i pouţité dřeviny, dotýká se tak i našeho tématu. V podstatě o kaţdém konkrétním hřbitově jsou vedeny alespoň nějaké zápisky, avšak veřejně publikovaných jich není mnoho a člověk musí hodně pátrat, aby se o daném hřbitově něco dozvěděl. Logické je, ţe se publikuje právě o hřbitovech, které jsou něčím zajímavé, jak historicky, tak architektonicky. Nejvýznamnější a velice originální publikací, která v České republice nemá doposud obdoby, je kniha Pohřbívání a hřbitovy (2011). Sepsal ji široký kolektiv 26 autorů vedených pány Davidem Stejskalem a Jaroslavem Šejvlem. Kaţdý z autorů je odborník na slovo vzatý na svůj obor a zpracoval tu tematickou část knihy, na kterou se specializuje. Je to v podstatě praktická kniha pro údrţbu hřbitova, radí správám hřbitovů, jak postupovat při jejich práci. Je tedy určená především odborné veřejnosti a laické jen okrajově. Dočteme se zde o základních pojmech v tématu hřbitovů a pohřbívání, veškeré informace o administrativních činnostech, údrţbách, provozních řádech hřbitovů a prostě veškeré potřebné údaje pro provoz hřbitova. Kniha se zabývá i osteologií, coţ je nauka o kostech, dále pak religionistikou, kde popisuje především obřadní zvyklosti různých náboţenství, ale i rozdíly hřbitovů. Do dřevin ale tato kapitola příliš nezasahuje. Publikace dává i návody, jak komunikovat s pozůstalými a rozebírá další psychologické aspekty hřbitova. Je tedy uceleným 8

dílem popisujícím téměř veškerou problematiku hřbitova. Této bakalářské práci tematicky nejbliţší je kapitola od Ing. Miroslavy Paclové Úprava hřbitovů a hrobů, je to v podstatě kapitola na obdobné téma jako tato bakalářská práce – dřeviny hřbitovů. Zabývá se zelení a vegetačními prvky na hřbitovech a jejich údrţbou. Dalšími informačními zdroji, které je moţno částečně aplikovat na dané téma, jsou knihy pojednávající o dřevinách vhodných do městského prostředí či uličních stromořadí. Ve své podstatě strom vhodný do ulice je vhodný i na hřbitov. Nemusí to být však vţdycky pravda, na hřbitově nám do výběru dřevin vstupují další aspekty – tradice, psychologické hledisko, symbolika dřevin a také třeba samotná moţnost údrţby a vliv na hrobová místa. Publikace o dřevinách bez ohledu na jejich stanoviště jsou pro naše téma také důleţité, především popisují obecné vlastnosti dřevin pouţívaných na hřbitovech, i kdyţ přímo tyto textové materiály a knihy toto stanoviště nezohledňují.

3.2. Internetové zdroje V dnešní době internetu nemůţeme tento zdroj informací opomenout. Přímo o našem

tématu

dřevin

hřbitovů

ţádná běţnými

internetovými

vyhledávači

dohledatelná webová stránka nehovoří. Nalezneme informace obdobné jako v tištěných publikací, avšak ne tak detailně zpracované. Všechny z nejznámějších internetových vyhledávačů nám naleznou pouze stránky okrajově se týkající tématu, ale ke konkrétním a prakticky vyuţitelným informacím se nedostaneme. Nalezneme především webové stránky správ hřbitovů, články pojednávající o úpravě hrobů, stránky o jednotlivých hřbitovech – zde vévodí ţidovské hřbitovy, o kterých se na webových stránkách dočteme pravděpodobně nejvíce. Vyhledat se nám podaří také stránky o pohřebnictví, o náboţenských faktorech hřbitovů a tak podobně. A podobně jako u tištěné literatury tu najdeme informace o dřevinách jako takových, a to z dendrologického i čistě praktického hlediska. Se skloubením problematiky dřevin s problematikou hřbitovů nám internetová síť příliš nepomůţe.

9

3.3. Zhodnocení zdrojů na téma dřevin hřbitovů Jak bylo naznačeno na předchozích řádcích, o tématu dřevin hřbitovů bylo napsáno velmi málo, v české odborné literatuře o této problematice nalezneme pouze kapitoly nebo jen odstavce. Celkové hodnocení úrovně a dostupnosti informací o tématu dřevin hřbitovů je velice nízké. Nezbývá tedy neţ pouţít výsledky pozorování a průzkumů v terénu a také poznatky lidí pracujících v oboru pohřebnictví, kteří byli prostřednictvím elektronické pošty z tohoto důvodu osloveni.

10

4. Hřbitovy Hřbitovy jsou místem posledního odpočinku, liší se historickým vývojem, jejich polohou, lidmi, kteří je zbudovali. Většina civilizací světa, ale pouţívala a pouţívá na pietní místa rozličné dřeviny, které jsou nedílnou součástí těchto objektů. Právě obecnému povídání o vývoji hřbitovů ve vztahu především ke dřevinám je věnována tato část.

4.1. Historie pohřbívání Historie pohřbívání a zacházení s mrtvými je stará jako lidstvo samo, ruku v ruce s vývojem civilizace se rozvíjelo i pohřbívání mrtvých, různé rituály, zvyky a způsoby pohřbívání. Vypsat podrobný historický vývoj pohřbívání by vydalo na mnoho knih, v naší problematice dřevin hřbitovů je jen potřeba si uvědomit, ţe hřbitovy a pohřebiště prošly markantním historickým vývojem, a ţe jejich vzhled v minulosti a současnosti se velmi liší. Tak jako v současnosti na různých místech světa nalezneme rozdílná pohřebiště, tak i v různých historických civilizacích najdeme rozličné způsoby pohřbívání. Řecký historik filozofie Diogenés Laërtios ve 3. století našeho letopočtu ve svém díle „Ţivot, názory a výroky proslulých filozofů“ napsal: „Egypťané pohřbívají své mrtvé balzamujíce je, Římané je spalují, Pationové je házejí do rybníků. Z toho plyne, ţe je třeba se zdrţet úsudku o pravdě.“ Ve vývoji pohřbívání hrálo rozhodující roli i náboţenství. (Vetrák, 2011) V paleolitu lidé pohřbívali své zemřelé do jam a jeskyní v blízkosti jejich obydlí, a to ve skrčené poloze. Velmi často vkládali do hrobů osobní věci zemřelého a dary, které mu měli zajistit lepší posmrtný ţivot a zajistit všechny jeho potřeby. Po skončení doby kamenné se začaly objevovat pohřebiště mimo osady. První výskyt rakví byl zaznamenán v době bronzové, kdy byli mrtví vkládáni do vydlabaných kmenů stromů. Tak jako ostatně téměř v kaţdém oboru i v oboru pohřebnictví zahrála obrovskou roli antika, z této doby máme první doklady o obřadech a pietních rituálech, pouţívali se uţ i náhrobky a sarkofágy. Samostatnou kapitolu tvoří notoricky známé pyramidy ze starověkého Egypta. V Římě nejdříve těla mrtvých spalovali a postupně přešli na pohřbívání nespálených těl. Největší pohřebiště starého Říma bylo Via Appia, coţ byla silnice do Říma. Obrovský zlom přišel po

11

nástupu křesťanství, které postupem času zavedlo pohřbívání pouze na místech k tomu posvěcených. Pohané na území České kotliny pohřbívali většinou do lesů a na rozcestí. Po příchodu Konstantina a Metoděje roku 863 na české území se začali rozšiřovat křesťanské zvyklosti, k úplnému vymizení pohanských pohřebních rituálů došlo aţ v roce 1092, kdy je zakázal kníţe Břetislav I.

4.2. Hřbitovy podle geografické polohy 4.2.1. Hřbitovy v Evropě Rozmanitost

evropských

hřbitovů je opravdu veliká, je to způsobeno především etnickou, národnostní

i

náboţenskou

různorodostí Evropanů. Liší se způsoby pohřbívání, umístěním hřbitovů v krajině, uspořádáním a úpravami

a

v neposlední

řadě

vegetačními prvky. Pečuje se o historické hřbitovy i o hřbitovy

Obr. 1 – Hřbitov v Irsku, autor Jan Hrabík

pouţívané, v Evropě zkrátka potkáte veškeré typy pohřebišť. Obecně by se dalo říct, ţe v západní, severní i jiţní Evropě jsou kompozice hřbitovů střídmější neţ u středoevropských. Tento typ střídmého hřbitova mnohdy jen s trávníkem,

břečťanem

a

vzrostlými stromy můţeme potkat uţ v částech Spolkové republiky Německo. Důraz na trávníkovou plochu

s vystupujícími

náhrobky

je

kladen

kříţi

a

Obr. 2 – Hřbitov na ostrově Samos v Řecku, autor Jiří Hrabík

v Anglii, 12

Skotsku a Norsku. V zahradnických mocnostech Belgii a Nizozemsku se často vyuţívají inertní materiály – kamenné, keramické nebo skelné drtě či drcené mušličky. Na východ od nás má jiţ větší vliv pravoslavná církev oproti katolické, a tak získávají hřbitovy jiný ráz. Velice krásné pohřebiště provozují v Litvě, které jsou v podstatě velké parky s nepravidelně rozmístěnými hrobovými místy. V Polsku zase dominují aleje vysokých stromů. V jiţních státech je nejvýraznějším prvkem s pokryvnou vegetací v doprovodu sloupovitých cypřišů. V Černé Hoře doprovází kompozici hřbitova červeno-modro-bílé kříţe. Na Sibiři se vyuţívají pouze dřevěné kříţe vztyčené na hrobovém místě, vegetace se zde neřeší. Zde je vidět i velký vliv klimatu na vzhled hřbitova, od jiţních států s teplomilnými taxony po severní, kde rostliny ztrácí význam. Centrální Evropu prezentují hrobová místa s květinami, důleţité místo mají na hřbitovech Rakousku.

v Německu Před

i

nástupem

lesních a parkových hřbitovů v 20.

století

převaţovaly

v kompozici

pohřebišť

kamenné desky, které svou mohutností

vytlačovaly

význam zeleně, tento efekt na mnoha

českých

hřbitovech

převaţuje dodnes. Lesní a parkové hřbitovy se v České republice

zatím

příliš

Obr. 3 – Hřbitov na jiţním Slovensku u Komárna, autor Jan Hrabík

neuchytily, avšak jejich počet roste, zmínit můţeme lesní hřbitov v Hradci Králové či v Soběšicích, který je v kompetenci Správy hřbitovů města Brna. Přírodní charakter mívají plochy rozptylových louček a parkové plochy kolem krematorií. Hřbitovy nejpodobnější s českými jsou v centrálním Rakousku, avšak jejich květinové výsadby bývají promyšlenější. Celkově se v západní Evropě klade větší důraz na funkčnost hřbitovů jako ploch zeleně se specifickými funkcemi – psychologickou, hygienickou, estetickou atp. K tomu se také přihlíţí při výběru taxonů a návrzích sloţení ploch zeleně na 13

pohřebištích. V České republice často hřbitov nemá ani projekt ploch zeleně, coţ je velkou chybou a měli bychom tuto skutečnost oproti především severním a západním států určitě dohnat. (Paclová, 2011)

4.2.2. Hřbitovy v ČR Téměř kaţdá obec v České republice má svůj hřbitov, je to součást veřejné zeleně, která k našemu ţivotu neodmyslitelně patří. Je jasné, ţe kaţdý hřbitov na našem území je originální, a to jak v architektonickém pojetí, tak v pojetí krajinářské architektury. Avšak při bliţším zkoumání zjistíme, ţe jsou mezi nimi jisté podobnosti a dají se rozčlenit do několika skupin podle různých faktorů, které je odlišují. V České republice nalezneme křesťanské, ţidovské i muslimské hřbitovy, hřbitovy civilní i vojenské, hřbitovy různých architektonických i krajinářských pojetí.

4.3. Hřbitovy podle náboženství Náboţenství je bezpochyby jeden z nejvýraznějších aspektů, který formoval historii vývoje hřbitovů a pohřbívání. Z historického hlediska na našem území měli vţdy největší vliv různé křesťanské proudy, a právě z tohoto důvodu v České republice nalezneme hlavně různé typy křesťanských hřbitovů. Vzácnějšími jsou hřbitovy ţidovské, které jsou většinou historické. S narůstajícím vlivem Islámu můţeme v naší republice navštívit i muslimské hroby, které jsou umístěny ve specializovaných odděleních na našich největších hřbitovech. Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 přineslo informace o náboţenském sloţení obyvatel České republiky. 59,04 % obyvatel je nevěřících, 33,89 % věřících a obyvatel, u kterých nebylo zjištěno vyznání, je 8,82 %. Přičemţ 75,85 % věřících náleţí římskokatolické víře. Přestoţe je většina obyvatel ČR nevěřících, ctí svoje tradice a i nevěřící bývají pohřbíváni na křesťanské hřbitovy s křesťanskými symboly a to je tedy dalším důvodem rozšíření tohoto druhu hřbitova. (wikipedia.org, 2012)

14

4.3.1. Křesťanství Křesťanské hřbitovy jsou typické symbolikou kříţe, kamennými náhrobky, často velmi bohatě zdobenými. Dřeviny jsou na nich velmi běţné, v české krajině je nalezneme nejčastěji. 4.3.1.1. Katolictví Je

nejrozšířenějším

křesťanským

proudem,

patří

sem především Římskokatolická církev,

která

je

největší

křesťanskou církví, a dále také například Starokatolická církev a

Církev

Katolictví

řeckokatolická.

pochází

z řeckého

slova Katholikos, neboli obecný, univerzální. Ostatní křesťanské

Obr. 4 – Katolický hřbitov v Hrušovanech, autor Šárka Beránková

proudy se od něj de facto

oddělili, i na území České republiky je katolictví nejrozšířenější a tím pádem i katolické

hřbitovy,

které

v české

krajině

nalezneme

velmi

běţně.

(Stejskal, Šejvl, 2011) 4.3.1.2. Protestantství V České republice působí mnoho protestantských církví, mezi nimi například Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Církev bratrská, Jednota bratrská, Evangelická církev metodistická a tak dále. Protestantství vychází z náboţenských reformních hnutí pozdního středověku, oddělili se od Katolické církve, takţe mají stejné tradice a téměř totoţné hřbitovy, liší se v podstatě pouze v pohřebních obřadech. V obyčejných českých obcích nejsou hřbitovy katolické od protestantských nijak odděleny, na velkých ústředních hřbitovech mohou mít vlastní oddělení. (Stejskal, Šejvl, 2011) 4.3.1.3. Pravoslaví Pravoslaví nemá na českém území takovou tradici, jako katolictví a protestantství, pochází z východní Evropy a Asie a přichází k nám nejčastěji s ruskou menšinou. Mezi pravoslavné církve v České republice patří Pravoslavná církev 15

v českých zemích a Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi. Největší koncentrace ruské menšiny je v západních Čechách a nejvíce v okolí Karlových Varů, zde je také budován první pravoslavný hřbitov v Čechách, jehoţ projekt byl schválen v roce 2007. (Stejskal, Šejvl, 2011)

4.3.2. Judaismus Termínem judaismus se zhruba od 19. století označuje náboţenství ţidovského národa. Je to semitský národ z oblasti Blízkého východu, jehoţ historie sahá aţ do 2. tisíciletí před naším letopočtem. Na území Čech se první ţidé usídlili jiţ v 10. století, avšak jiţ od této doby byli jako menšina pod velkým tlakem. Ten ustoupil aţ v období osvícení, avšak se sílící nakonec

mocí

nacionalismu

došlo

k tragédii

holocaustu při druhé světové válce, kdy zahynulo 80 tisíc českých,

moravských

Obr. 5 – Ţidovský hřbitov v Jeruzalémě, autor Jan Hrabík

a

slezských ţidů a další emigrovali. Ani v době komunismu nebyla situace příznivější, počet členů ţidovské menšiny v Československu klesal a ani dnes se její počet ani zdaleka nepřiblíţil původnímu počtu. Brutalitu 20. století vůči českému ţidovskému obyvatelstvu nejlépe vyjádří čísla. Zatímco ještě v březnu 1939 ţilo na území Protektorátu Čechy a Morava 118 310 ţidů, v roce 2005 bylo v České republice jiţ jen 4000 osob ţidovského vyznání. Ti se v současné době sdruţují do sedmi českých a tří moravských ţidovských obcí. Tento smutný osud zanechal velký vliv na ţidovských památkách a samozřejmě i ţidovských hřbitovech, a to i ve vztahu k problematice dřevin hřbitovů. Ţidovské hřbitovy na českém území jsou významnými historickými památkami, které je potřeba chránit. Výrazně se liší od hřbitovů ostatních náboţenství, a proto je potřeba je v problematice dřevin hřbitovů vylišit. (zdroj: elektronická korespondence s panem Jaroslavem Klenovským)

16

4.3.3. Islám Islám v arabštině znamená „odevzdanost“ a jeho vyznavačem je muslim, tedy „odevzdaný“. Svou odevzdanost muslimové projevují Bohu, jehoţ vlastní jméno je Alláh. (Emir Omić, 2011) Poslední muslimské

dobou

komunity

počet v České

republice roste, a tak je logické, ţe s sebou přinášejí i svou kulturu.

Často

v našem

okolí

hřbitovem

se

ovšem

s muslimským

nesetkáme,

a

to

především z důvodu, ţe řada z nich si přeje pohřbít ve své vlasti. Nejblíţe pravděpodobně

Obr. 6 – Muslimská část hřbitova na Olšanských hřbitovech v Praze, autor Vladimír Sáňka

nalezneme čistě muslimský hřbitov v sousedním Rakousku, ten byl otevřen ve Vídni roku

2008.

V Německu

například legislativa nedovoluje zaloţit čistě muslimský hřbitov, a tak jsou zde oddělení na velkých ústředních hřbitovech určené muslimům. Obdobně je tomu v České republice, u nás bylo

muslimské oddělení na

Olšanských hřbitovech otevřeno v roce 2004 a druhé české muslimské

Obr. 7 – Muslimský hřbitov v Třebíči, autor Vladimír Sáňka

pohřebiště

nalezneme v Třebíči. Jiné funkční muslimské hřbitovy v České republice zatím nejsou. Jsou zde však historické nefunkční vojenské muslimské hřbitovy, jeden velmi zajímavý je například v Olomouci-Černovíři, ten byl zaloţen v roce 1869 a je zajímavý tím, ţe kromě muslimů jsou zde pohřbeni na jednom místě také ţidé, pravoslavní, katoličtí a protestantští křesťané, kaţdé náboţenství má svoje oddělení oddělené stromy. 17

Muslimský hřbitov se od křesťanských liší větší jednoduchostí, hroby často nemají kamenné obruby, nezdobí se květinami ani svíčkami. Hřbitov je chápán jako místo pozdějšího vzkříšení z mrtvých, mrtví mají proto právo na věčný klid a hrob je moţno pouţít pouze jednou. Hrob je orientován tak, aby byl pohřbený tváří k Mekce a musí být pohřben v den smrti. Pohřbený se neukládá do rakve, ale jsou na něj poloţeny ploché dřevěné a kamenné předměty, které zabrání případné zemině padat přímo na zemřelého. Islámská zvyklost „sunna“ je, aby v blízkosti hrobu byla nějaká zeleň, většinou keře. Taxon není přesně specifikován. Tato zvyklost se odvolává na výrok proroka Muhammada zvaný „hadís“, ţe pohřbili dva muţe s menšími hříchy, a prorok k jejich hrobu zasadil stromek s tím, ţe těmto zemřelým ulehčí utrpení v hrobě. (zdroj: elektronická korespondence s panem Vladimírem Sáňkou) Na českých muslimských hřbitovech zeleň nalezneme v doplňkové a doprovodné funkci. Jsou zde především vzrostlé stromy a Hedera helix, ta tu ale pravděpodobně není záměrně, vzrostlé stromy v muslimském oddělení praţských Olšanských hřbitovů jsou zde, aby navazovaly na kompozici tohoto velkého hřbitovního komplexu. Na tradičních muslimských hřbitovech ale dřeviny často úplně chybí, především kvůli suchému klimatu, ve kterém se vyskytují.

4.4. Rozdělení hřbitovů Hřbitovy se dají rozdělit i jinými způsoby neţ podle geografických a náboţenských hledisek. Dělíme je podle způsobu vyuţití, podle jejich stáří, podle jejich umístění v krajině a také podle architektonického pojetí. Základním dělením je na veřejná a neveřejná pohřebiště. Na mnoha hřbitovech se vyskytují oddělení různých náboţenství, a tak je nelze podle náboţenství přesně vymezit. Následující rozdělení ale platí pro všechny a kaţdý hřbitov se podle něj dá zařadit. Ale i zde je výjimka potvrzující pravidlo, ţidovské hřbitovy tvoří samostatnou skupinu, protoţe mají naprosto unikátní ráz, často se přibliţují charakteru lesního hřbitova. Avšak udrţovaný ţidovský hřbitov bez zeleně zařadíme mezi architektonické hřbitovy. Na následujících řádcích jsou uvedeny základní typy hřbitovů a jejich stručné charakteristiky a vztah k dřevinám. 18

4.4.1. Architektonický hřbitov V architektonických hřbitovech hraje zeleň doplňkovou roli, i kdyţ velmi často významnou.

Avšak

na

některých

architektonických

hřbitovech

dřeviny

nenalezneme

vůbec.

Tyto

hřbitovy, které bychom mohli také nazvat urbánními, jsou charakteristické uspořádáním půdorysu. Na něm si jasně všimneme

geometrických

tvarů skupin hrobových míst, pravidelného uspořádání alejí, často velmi výrazné hřbitovní

Obr. 8 – Kapličkový hřbitov v Albrechticích nad Vltavou, autor Město Albrechtice nad Vltavou

zdi i například kapličky nebo kostelíka. Architektonický hřbitov je nejčastějším hřbitovem v české krajině, spousta z nich je velice zajímavě řešena, ale také mnoho z nich je ve špatném stavu, často z nedostatku finančních prostředků.

4.4.1.1. Vesnický architektonický hřbitov Vesnický hřbitov slouţí jedné nebo více obcím v okolí. Charakteristickým pro něj je menší velikost, jelikoţ je vyuţíván

menším

mnoţství

obyvatel.

V České

republice

nalezneme především křesťanské vesnické architektonické hřbitovy, liší

se

jak

svým

pojetím,

tak

i

půdorysným

vyuţitím

dřevin.

Dřeviny jsou zde stejně jako u ostatních architektonických hřbitovů pouze v doplňkové funkci a na některých vesnických hřbitovech

Obr. 9 – Architektonický vesnický hřbitov v Hrabišíně, autor Pavlína Štelcová

chybí zcela. Tyto hřbitovy slouţí tedy především funkci pohřbívání a funkci rekreační 19

téměř nemají. Hřbitov tohoto typu má vysokou hustotu hrobových míst, které jsou rozmístěny většinou pravidelně do geometrických uskupení. Rozdílné je i často jejich umístění v obci, někdy bývají okolo kostela, coţ je zastaralejší způsob umístění a nebo velice často aţ za vesnicí. Vesnický architektonický hřbitov je nejčastějším typem hřbitova v České republice, najdeme ho v kaţdé větší obci. A právě z tohoto důvodu se jednotlivé hřbitovy velmi liší.

Obr. 10 – Architektonický vesnický hřbitov v Pavlovicích u Přerova ortofoto www.mapy.cz

20

4.4.1.2. Městský architektonický hřbitov Jak

název

napovídá,

městský architektonický hřbitov nalezneme ve městech, slouţí tedy většímu počtu obyvatel a je tedy rozlohou větší neţ klasické vesnické hřbitovy, většinou se dělí na několik oddělení, a to například na historické a nové a tak podobně. Půdorysně i zelení má velmi podobné znaky jako vesnický hřbitov,

architektonický avšak

bývají

zde

Obr. 11 – Architektonický městský hřbitov v Jaroměři, autor Jiří Hrabík

častěji ve větší míře vyuţity vzrostlé stromy do alejí, které mohou být u hlavní cesty

Obr. 12 – Architektonický městský hřbitov v Náchodě ortofoto www.mapy.cz

nebo i u obvodových zdí. Rozdělení oddělení městského hřbitova se často provádí tvarovanými nebo volně rostlými ţivými ploty či keřovými skupinami jiného

21

charakteru. Městské hřbitovy vzhledem k jejich větší rozloze by uţ měly mít zpracovanou potřebnou dokumentaci k zeleni a ta by měla být jejich nedílnou součástí. Také poţadavky na kvalitu pouţitých dřevin jsou vzhledem k pohybu většího mnoţství lidí a k jejich bezpečnosti na místě.

4.4.1.3. Ústřední hřbitovy Ústřední hřbitovy jsou rozsáhlé hřbitovní komplexy především ve statutárních městech. Typické pro ně je, ţe mají desítky různých oddělení a nalezneme na nich opravdu velmi širokou škálu dřevin. Oddělení ústředních hřbitovů mohou být opravdu různá, a to jak náboţensky, tak architektonickým pojetím. Většinou je kompozice vzrostlých stromů na ústředních hřbitovech kontinuální a logicky propojuje všechna oddělení tak, aby nebyl komplex příliš rozkouskován. Vyšší jsou také poţadavky na občanskou vybavenost, lidé přeci jen na takto rozlehlých pohřebištích stráví delší časový úsek, i kdyţ jdou třeba jen poloţit věnec nebo svíčku na hrob.

Obr. 13 – Ústřední hřbitov v Praze – Olšanské hřbitovy ortofoto www.mapy.cz

22

4.4.2. Parkové hřbitovy To, ţe můţe mít hřbitov velice blízko k funkčnímu typu parku, dokazuje i příklad Tyršova sadu v Brně, který byl dříve rozsáhlým městským hřbitovem, kdyţ však v roce 1883 přestal slouţit svému původnímu účelu a nahradil ho ústřední hřbitov ve Vídeňské ulici, byl na jeho místě v roce 1898 zbudován městský park Tyršův sad. Jsou však hřbitovy, které slouţí jako park i při plnění své hlavní funkce – pohřbívání. Například v Litvě jsou hřbitovy v podobě rozsáhlých parků s nepravidelně rozmístěnými náhrobky. (Paclová, 2011) Parkový hřbitov řeší prostor ve stylu klasické parkové úpravy, do níţ jsou včleněny prostory pro pohřbívání. (Otruba, 2002) Parkový hřbitov se vyznačuje větším podílem zeleně vůči ploše hrobových míst, neţ je běţné u architektonických hřbitovů. Rekreační, hygienická a funkce pohřbívání jsou zde na stejné úrovni. Velmi často nacházíme v české krajině hřbitovy architektonické, které navazují na parčíky i větší parky.

4.4.3. Lesní hřbitovy Lesní hřbitov nejlépe zapadá do kompozice krajiny, je tvořen kosterním stromovým patrem a podrostovým keřovým patrem nebo stínomilnými trvalkami, mezi dřeviny jsou rozmístěná hrobová

místa.

Vyuţívá

terénu lesa, skal, vodních prvků v lese, vypadá velice přirozeně a je ke krajině nejšetrnější.

Do

lesa

se

pohřbívalo jiţ v pravěku, ale lesní hřbitovy tak, jak je známe dnes, jsou otázkou 20. století, kdy začaly být zakládány.

Les

se

Obr. 14 – Lesní hřbitov v Soběšicích u Brna, autor MUDr. Věra Korecká

musí

šetrnými zásahy upravit, aby spon mezi kosterními dřevinami umoţnil stavbu hrobových míst. Také vyuţití správných taxonů pomáhá lepší údrţbě lesního hřbitova. Lesní hřbitov vyţaduje speciální reţim péče i provozu a je v poslední době 23

módní záleţitostí. Lesní hřbitovy nalezneme například v Soběšicích u Brna, v Hradci Králové, v Novém Boru nebo i ve Zlíně.

Obr. 15 – Lesní hřbitov ve Zlíně ortofoto www.mapy.cz

4.4.4. Urnové hroby a kolumbária Při pohřbu ţehem je popel zemřelého umístěn buď do urny, nebo rozptýlen na určeném místě. K uchování urny se pouţívají urnové hroby nebo kolumbária, k rozptylu pak rozptylové loučky, vsypová místa a další prostranství. Urnové hroby jsou zpravidla na rozloze 1 m2. Jejich zařízení se skládá z rámu, soklu, krycí desky, pomníku, někdy urnové neboli kolumbární schránky s proskleným uzávěrem. Nezřídka vidíme urnové hroby bez krycích desek, kdy na ploše vnitřního prostoru urnového hrobu je buď květinová výsadba, mramorová drť, nebo velké oblázky. (Stejskal, Šejvl, 2011) Samozřejmě místo květinové výsadby je moţné vyuţít i málo vzrůstné dřeviny vhodné pro pouţití přímo na hrobových místech.

24

Dalším moţným uloţením urny je do takzvaného urnového sklípku v urnovém hrobě. Podoby urnových hrobů jsou samozřejmě velmi různorodé. Velmi

zajímavým

stavebním

prvkem

na

hřbitovech

je

kolumbárium.

Kolumbáriem nazýváme stavbu nebo prostor, do kterého jsou ukládány urny, a to v počtu dvou, čtyř, šesti apod. do jednotlivé schránky. Tyto stavby se liší samozřejmě ve způsobu provedení. Někdy jsou součástí hřbitovních zdí, jindy to jsou samostatné stavby v některé části hřbitova, ať uţ z betonových prefabrikátů, teracových desek, nebo kamenných desek. Způsobů a variant je mnoho, neboť výběr podlého zvykům toho kterého kraje a také poţadavkům pozůstalých. (Stejskal, Šejvl, 2011)

4.4.5. Rozptylové loučky Rozptylová loučka je specifická plocha hřbitovní zeleně, jejíţ hlavní funkční částí je plocha travního společenstva. Toto zařízení nebo prostor slouţící k volnému rozptýlení popela do trávy se po Evropě rozšířilo ze skandinávských zemí v 70. letech 20. století. (Stejskal, Šejvl, 2011) Rozptylové loučky bývají součástí hřbitova, avšak rozptyl můţe být proveden i v jiných prostranstvích a v zahraničí je velice běţný například rozptyl do moře. Kromě trávníku zde bývá další zeleň, velmi často na rozptylových loučkách nalezneme jeden nebo více solitérních stromů. Loučka bývá ohraničena porostem vzrostlých stromů často i s keřovým patrem. Nutný je také větší shromaţďovací prostor pro příleţitost konání obřadu, místo pro kladení věnců, květin a svíček, také místo pro odpočinek a meditaci. Kladení květin na trávníkovou plochu a jakýkoliv pohyb po ní je zakázaný. (Otruba, 2002) Specifická je také údrţba trávníku na rozptylové loučce, která se liší od údrţby ostatních travnatých ploch na hřbitově, a to především rozdílnou délkou seče. Vyšší drn musí zůstat zejména tam, kde se dělá rozptyl po ploše a nepouţívají se vpichy. Vysypaný popel obsahuje různě velké částečky, které nemají být vidět ani je nesmí rozfoukat vítr. Rozptylová loučka se pro větší intimitu a na ochranu proti větru ohraničuje po obvodu vyšší clonou stálezelených dřevin. (Paclová, 2011)

25

4.4.6. Vojenské hřbitovy Vojenské hřbitovy vznikaly na našem území po významných bitvách, jsou na nich pohřbeni členové

rozličných

národů

i

náboţenských proudů a to také způsobuje

jejich

nepřebernou

rozmanitost a velice rozdílná řešení.

Největší

počet

vojenských hřbitovů na našem území je z Prusko-Rakouské Obr. 16 – Vojenský hřbitov v České Skalici z války 1866,

autor Jiří Hrabík

války v roce 1866, z 1. světové války v letech 1914-1918 a z 2. světové

války

v letech

Nalezneme

1945. vojenské

1939-

i

hřbitovy a

starší pomníky

bitev, například z Napoleonských válek,

ale

spousta

starších

vojenských hřbitovů jiţ zanikla. Druhy úpravy vojenských hřbitovů jsou dány mnoţstvím pochovaných

vojáků,

národnostmi

a

jejich

Obr. 17 – Vojenský hřbitov Rudé armády v Hustopečích autor Jiří Hrabík

náboţenstvím.

Vojenský hřbitov můţe být buď samostatným

pietním

místem,

nebo jako součást rozsáhlejšího hřbitovního komplexu. Hroby jsou zde

většinou

jednotlivě většinou menším

hromadné,

bývají jen

pohřbeni

důstojníci.

mnoţství

Při

pohřbených

vojáků mají samostatné hroby i

Obr. 18 – Vojenský hřbitov Olomouc-Černovíř autor Vanda Dvořáková

26

jednotliví vojíni. Hřbitovu velmi často vévodí architektonický pomník na dané události nebo alespoň plastika. Řešení zeleně na vojenských hřbitovech je také různé, mohou mít parkový charakter (například hřbitov z roku 1866 v České Skalici) nebo naopak architektonický, kdy nejvýraznějším prvkem jsou náhrobky na ploše trávníku (například Hřbitov Rudé armády v Hustopečích). Velmi často se na vojenských hřbitovech setkávají obě strany bitvy, a to jak poraţená tak vítězná a dochází zde na citlivá témata. Vojenský hřbitov jako pietní místo musí respektovat zemřelé jako lidské bytosti a neuráţet vzájemně obě bojující strany. Také kvůli těmto moţným konfliktům bývají často zřizovány vojenské hřbitovy pouze s padlými z jedné z bojujících stran (například Pruský vojenský hřbitov na Chlumu u Hradce Králové).

4.4.7. Historické hřbitovy Historické hřbitovy jsou většinou jiţ nevyuţívané a funkce historické památky zde převyšuje funkci, pro kterou byla tato plocha zaloţena. A tak je na historické hřbitovy i nahlíţeno, údrţba těchto ploch zeleně je zkomplikována právě historickou hodnotou. Některé hřbitovy mají své historické části i oddělení stále funkční. Historické hřbitovy dochovávají důkazy o pohřbívání v dobách dávno minulých a to ve všech kulturách. Na našem území se nacházejí historické vojenské, křesťanské i ţidovské hřbitovy o vysoké historické hodnotě.

4.5. Hřbitov jako plocha veřejné zeleně Hřbitovní zeleň spadá do kategorie veřejné zeleně, ale přesto se od běţných ploch tohoto druhu liší. Má specifickou pozici: zastává doprovodnou úlohu, určující je pohřebiště a jeho funkci musí být zeleň přizpůsobena. Prvotní úkol – pohřbívání – je tedy nadřazen zeleni. Na druhou stranu je ale zeleň nezbytnou součástí hřbitova. (Paclová, 2011). Do hřbitovní zeleně patří vzrostlé stromy a to jak solitérní tak v hlavních a obvodových alejích. Jako doprovod komunikací druhého a třetího řádu se pouţívají méně vzrůstné stromy nebo větší keře. Oddělení hřbitovů bývají odděleny tvarovanými nebo volně rostlými ţivými ploty. Skupiny hrobových míst doplněny o skupinky keřů nebo jednotlivé keře. Velmi častým prvkem zeleně bývají i trávníky nejčastěji z parterových travních směsí. Důleţité jsou také popínavé rostliny, které se 27

mohou pnout například po hřbitovních zdech. K úpravě hrobových míst můţe být vyuţito malých dřevin, trvalek i letniček. Na hřbitovech mohou být letničkové či trvalkové záhony a to především u vstupu do areálu. Funkční typ hřbitov je forma městské zeleně se zvláštním reţimem provozu. Ten je většinou omezen na určité provozní hodiny, to je běţnější u větších hřbitovů, vesnické jsou velmi často přístupné i během noci. Provoz na veřejném pohřebišti je řízen takzvaným řádem veřejného pohřebiště. Podle § 19 zákona o pohřebnictví je provozovatel veřejného pohřebiště povinen vydat řád veřejného pohřebiště, který musí být vyvěšen v místě na daném pohřebišti obvyklém. Tímto řádem jsou povinni se řídit provozovatelé, nájemci hrobů a návštěvníci pohřebiště. (Sobková, 2011) Ve vybavenosti zeleně na hřbitovech nesmí chybět zdroj zálivkové vody, lavičky a odpočívadla, odpadkové koše a v neposlední řadě velké kontejnery na odvoz odpadu. Odpad tak jako při dalších lidských činnostech vzniká i na pohřebištích. Prvním a nejběţnějším odpadem jsou biologické materiály pocházející z běţné údrţby pohřebiště (tráva, listí, větve atp.). Druhým typem odpadu je ten, který vzniká z vyuţívání a údrţby hrobových míst (věnce, kytice, svíčky, lahve, vázy, mísy, papíry, hadry, celofán atp.). Třetím typem odpadu je materiál vznikající činností kamenických firem při opravách a rekonstrukcích hrobových míst. A čtvrtým typem odpadu je nebezpečný odpad vznikají činností správce pohřebiště (kopání hrobů, exhumace, čištění hrobek atp.). (Stejskalová, 2011) Zvláštní typy hřbitovů vyţadují další prvky občanské vybavenosti. Například součástí parkových hřbitovů jsou doplňková zařízení, jako například odpočívadla, stylové zahrady, vodní prvky a výtvarná díla. (Otruba, 2002)

4.6. Umístění hřbitova v krajině Během historie pohřbívání se zvyklosti umístění hřbitova v krajině velmi různily. V dnešní době nalezneme hřbitovy také v různé poloze v krajině. Umístění hřbitova závisí na několika určujících faktorech a těmi jsou historické, krajinářsky kompoziční a hygienické hledisko a také vazba na infrastrukturu.

28

V historických

souvislostech

nalezneme běţně nejstarší hřbitovy v české

krajině

okolo

kostela

v centrech vesnic, mladší hřbitovy se umísťovaly aţ za hranicemi obcí, avšak jak obce rozšiřovaly své území, ocitly se tyto hřbitovy na jejich území. Umístění hřbitova se tedy váţe na následující

tři

faktory

v době

Obr. 19 – Hřbitov v Hrušovanech, krajina hory Říp, autor Šárka Beránková

zaloţení pohřebiště a také na tradice a zvyky lidí, kteří ho zakládají. Faktor krajinářsky kompoziční znamená, ţe je hřbitov umístěn v rámci krajinného plánování,

tak

aby

nenarušoval

kompozici krajiny a nestal se tak negativním prvkem, ale naopak byl v krajině za pozitivní prvek. Berou se v potaz výhledy a průhledy, vazba na zeleň obce či na další zeleň. Krajinářsky

nejšetrnější

hřbitovy

parkové

a

splývají

s okolní

krajinou

Obr. 20 – Umístění hřbitova Pavlov v krajině, autor Karel Zdraţil

jsou

lesní,

které téměř

dokonale. Hygienické principy výběru místa pro hřbitov jsou především – ochrana zdrojů

spodních pitné

vody

vod,

ochrana

a

ochrana

kanalizací a vodního řadu. Hřbitov tedy nesmíme zakládat v blízkosti kanalizací a vodovodů, v ochranných pásmech vodního zdroje a ani na místech

s vyšší

hladinou

spodní

Obr. 21 – Umístění hřbitova Klentnice, pohled na Nové Mlýny, autor Karel Zdraţil

vody. Hledí se i na kvalitu půdy, která ovlivňuje tlecí proces. A samozřejmě jedním z nejdůleţitějších faktorů je dostupnost místa a vazby na infrastrukturu. Coţ 29

znamená polohu navazující na komunikaci, dostatek parkovacích míst i pro sezónní akce nebo obřady, a také přívod vody, odvod kanalizace a odvoz odpadů ze hřbitova.

30

5. Dřeviny hřbitovů 5.1. Význam dřevin na hřbitově Dřeviny jsou významným prvkem veřejné zeleně a hřbitov je plochou veřejné zeleně s dalšími funkcemi, z toho vyplývá, ţe význam dřevin na většině hřbitovů je velký. Pravdou ale je, ţe jsou i hřbitovy, a to různých náboţenství, kde dřevinu téměř nenajdeme. Avšak tyto hřbitovy moţná působí elegantně, ale na lidskou psychiku příliš dobrý vliv nemají. Hřbitov je místem smutných emocí a událostí a právě zelená barva dřevin nebo jejich vesele zbarvené květy mohou mít na psychiku pozůstalých velký pozitivní vliv. Psychologický význam dřevin na hřbitovech je jednou ze tří základních funkcí. Další funkcí je hygienické působení dřevin na hřbitovech, které jsou v podstatě ţivou čističkou vzduchu, coţ oceníme především na městských hřbitovech. Působí proti hluku i větru a dodávají pietnímu místu na klidu a důstojnosti. Třetí neopomenutelnou funkcí je estetičnost, zde záleţí velmi na pojetí kompozice hřbitova, na její logičnosti. Důleţitá je dobrá kombinace vhodných taxonů a především jejich vkusné a praktické umístění na ploše hřbitova.

5.2. Dřeviny vhodné a používané 5.2.1. Taxony vhodné na urbánní a parkové hřbitovy Pokud pro daný taxon připravíme stanoviště s dostačujícím prostorem a vhodnými podmínkami pro jeho růst, jsme schopni na hřbitovech kromě několika méně vhodných taxonů pěstovat téměř cokoliv. V průzkumu v kapitole 6 jsou udány nejčastější taxony na hřbitovech, v této kapitole jsou uvedeny taxony, které je moţno pouţít pro různé funkce na urbánních a parkových hřbitovech. Lesní hřbitovy jsou vyčleněny samostatně, protoţe na nich se musí vybírat dřeviny přirozené pro danou oblast, podobné potenciální vegetaci. 5.2.1.1. Vzrůstné stromy do hlavních alejí Tuto skupinu dřevin vyuţíváme na hlavní a obvodové aleje u městských hřbitovů, na vesnických se často objevují u vstupů nebo u hřbitovních staveb. U krajinářských hřbitovů jsou vyuţité jako kosterní, nebo jako solitéry či dominanty kompozic. 31

Při výběru vhodných taxonů pro hlavní aleje je nutno vzít na vědomí hned několik

důleţitých

Nejdůleţitějším

faktorů.

faktorem

je

bezpečnost provozu na hřbitově, protoţe nic není důleţitější neţ ţivot člověka.

Musíme proto

vyuţívat

dřeviny, u kterých jsme schopni zamezit padání větví, nejlépe tedy nevyuţívat dřevem.

dřeviny

Provoz

s křehkým

funkčního

typu

zeleně – hřbitova – je často velmi intenzivní

a

právě

cestách,

které

na

jsou

hlavních lemovány

hlavními alejemi, je tento provoz nejvyšší.

Druhým

faktorem

jsou

samozřejmě finance, s tím souvisí důleţitý

poţadavek

na

co

nejjednodušší

údrţbu

a

také

dlouhověkost

dřevin.

Výběrem

Obr. 22 – Alej lemující hlavní cestu na Ústředním hřbitově v Brně, autor Jiří Hrabík

taxonu pro hlavní alej je nutno zajistit dlouhodobou udrţitelnost při co nejniţších nákladech. Třetím důleţitým faktorem, který bezpochyby ovlivňuje výběr taxonu, je stanoviště hlavní aleje. Kaţdému taxonu

vyhovují

jiné

ţivotní

podmínky,

a

proto

musíme

zohlednit

především

velikost

prostoru, kvalitu půdy, obsah ţivin a půdní reakci, moţnost závlahy a tak podobně. Dále je vhodné vybírat taxony co nejméně znečišťující, hygienické vlastnosti dřeviny jsou pro hřbitov velmi důleţité. Měli bychom

se

vyvarovat

dřevin

Obr. 23 – Alej lemující hlavní cestu na Ústředním hřbitově v Brně, autor Jiří Hrabík

s měkkými, barvícími plody nebo taxonů nepříjemně aromatických. Ke splnění těchto 32

poţadavků nalezneme poměrně dostatečné mnoţství taxonů, kaţdý má ale svá úskalí. Kaţdá vzrostlá dřevina, která dosáhne pokročilého stádia věku, bude dělat vrásky na čele správci hřbitova. Proto je důleţité staré stromy v hlavních alejí, které jiţ nejsou slučitelné s provozní bezpečností, nahrazovat novými výsadbami. Obecně řečeno pokud vybereme vhodný taxon pro dané stanoviště v hlavní aleji a dobře ho umístíme, především v odpovídající vzdálenosti od staveb, bude alej dlouhodobě udrţitelná. K těmto účelům bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů od základních druhů, které mají lepší vlastnosti pro splnění těchto poţadavků v rámci výše zmíněných omezujících faktorů. Špatné pouţití stromů do hlavní aleje způsobuje nejrozsáhlejší škody, které jsou dřeviny schopny na hřbitovech učinit. Dochází k poškození hrobových míst kořenovými soustavami i ke škodám na zdraví a majetku padajícími větvemi a dalšími částmi stromu. Nejčastěji se k těmto účelům vyuţívají listnaté stromy, méně často pak jehličnany. Pro přehled v následujícím seznamu stromů jsou pouţity tyto značky: běţně pouţívaný taxon (●) a problematický taxon (●). Ostatní neoznačené taxony jsou při dodrţení vhodného a úměrně prostorného stanoviště vhodné pro pouţití na plochách hřbitovů. Listnaté stromy nad 15 m výšky Fagus sylvatica ●● Fagus sylvatica ´Dawyck´ Fagus sylvatica ´Pendula´ Fagus sylvatica ´Purpurea´ ●● Fraxinus angustifolia Fraxinus excelsior ●● Gleditsia triacanthos ´Inermis´ Liquidambar styraciflua Liriodendron tulipifera Platanus x acerifolia Populus alba ´Nivea´ Populus balsamifera Populus nigra ´Italica´ Prunus avium ´Plena´ Prunus padus ●● Prunus sargentii Pterocarya fraxinifolia Quercus cerris Quercus frainetto Quercus palustris Quercus petraea ● Quercus robur ●● Quercus rubra Robinia pseudoacacia

Acer campestre Acer negundo Acer platanoides ● Acer platanoides ´Columnare´ Acer platanoides ´Schwedleri´ Acer pseudoplatanus ●● Acer pseudoplatanus ´Atropurpureum´ Acer pseudoplatanus ´Erectum´ Acer pseudoplatanus ´Leopoldii´ Acer pseudoplatanus ´Rotterdam´ Acer rubrum Acer rubrum ´Red Sunset´ Acer saccharinum ´Pyramidale´ Aesculus flava Aesculus hippocastanum ●● Aesculus hippocastanum ´Baumannii´ Aesculus x carnea Alnus glutinosa Betula papyrifera Betula pendula ●● Carpinus betulus ● Carpinus betulus ´Fastigiata´ Castanea sativa Corylus colurna 33

Salix alba ´Tristis´ ●● Sophora japonica Tilia cordata ● Tilia platyphyllos ● Tilia europea

Tilia euchlora ● Tilia tomentosa Ulmus carpinifolia Ulmus glabra

Jehličnaté stromy nad 15 m výšky Picea omorika ● Picea pungens ● Pinus nigra ● Pinus sylvestris ● Pseudotsuga menziesii Tsuga canadensis

Abies alba Abies concolor Abies homolepis Abies normanniana Ginkgo biloba Larix decidua ● Picea abies ●

5.2.1.2. Nižší stromy do alejí vedlejších cest Jsou vyuţívány jako doprovod cest druhého a třetího řádu na větších hřbitovních areálech, nebo na menších pohřebištích jako stromy do hlavních alejí. Dále se samozřejmě mohou vyuţít jako solitéry, nebo dominanty sloţených vegetačních prvků. Taxony vhodné pro vedlejší aleje nebo doprovody komunikací v jednotlivých odděleních hřbitova jsou méně vzrůstné stromy, které často zaujmou svým květem či listem. Taxony okrasné plodem jsou méně

vhodné

z hygienických

důvodů, kdy mohou špinit hrobová místa. Při výběru těchto dřevin je nutno zohlednit podobné faktory jako při výběru stromů pro hlavní aleje, avšak některé z nich ztrácejí na významu. Bezpečnostní hledisko zde jiţ nehraje takovou roli, kdy u těchto

stromků

nedochází Obr. 24 – Alej lemující vedlejší cestu na Ústředním hřbitově v Brně, Martina Haluzíková

k přímému ohroţení na ţivotě, i

kdyţ ke zranění stále dojít můţe. Také poţadavek na dlouhověkost ztrácí na významu, i kdyţ dlouhověkost dřeviny je z finančního hlediska více neţ vhodná. Starou dřevinu pro doprovod vedlejších komunikací na hřbitovech odstraníme a 34

nahradíme s daleko menšími obtíţemi neţ dřevinu z hlavní aleje. Faktor stanoviště je ale stejně významný, kaţdý taxon vyţaduje jinou kvalitu a jiné vlastnosti půdy neţ taxon druhý. Při špatném výběru a pouţití taxonů u cest druhého řádu způsobíme především ekonomickou škodu, kdy finance vynaloţené na výsadbu doprovodných dřevin nepřinesou kýţenou kvalitu kompozice. Pozor musíme dávat především na problematické druhy, které mají buď agresivní kořenové soustavy, nebo způsobují znečištění okolí, ty potřebují pro svůj růst větší ţivotní prostor. Listnaté stromy do maximální výšky 15 m Acer campestre ´Elsrijk´ Acer campestre ´Red ´Shine´ Acer negundo ´Aureo-variegatum´ Acer negundo ´Flamingo´ Acer platanoides ´Cleveland´ Acer platanoides ´Crimson King´ Acer platanoides ´Drummondii´ Acer platanoides ´Emerald Queen´ Acer platanoides ´Globosum´ Acer pseudoplatanus ´Brilliantissimum´ Acer rubrum ´Red Sunset´ Acer ginnala Aesculus x carnea ´Briotii´ Betula jacquemontii Betula pendula ´Purpurea´ Betula pendula ´Tristis´ Betula pendula ´Youngii´ Carpinus betulus ´Columnaris´ Carpinus betulus ´Frans Fontaine´ Catalpa bignonioides Cercidiphyllum japonicum Fagus sylvatica ´Dawyck Gold´ Fagus sylvatica ´Dawyck Purple´ Fagus sylvatica ´Purpurea Pendula´ Fraxinus excelsior ´Globosum´ Fraxinus excelsior ´Jaspidea´ Fraxinus excelsior ´Pendula´ Fraxinus ornus Fraxinus ornus ´Obelisk´ Gleditsia triacanthos ´Skyline´ Gleditsia triacanthos ´Sunburst´ Koelreuteria paniculata Malus ´Evereste´ Malus ´Mokum´ Malus ´Royal Beauty´ Malus ´Royalty´

Malus ´Rudolph´ Malus spectabilis ´Van Eseltine´ Malus sylvestris Malus x moerlandsii ´Liset´ Malus x robusta ´Red Sentinel´ Malus x zumi ´Professor Sprenger´ Mespillus germanica Morus alba Morus nigra Ostrya carpinifolia Parrotia persica Paulownia tomentosa Populus simonii Prunus cerasifera ´Nigra´ Prunus padus ´Colorata´ Prunus sargentii ´Rancho´ Prunus serrulata ´Amanogawa´ Prunus serrulata ´Kanzan´ Prunus serrulata ´Kiku-shidare-sakura´ Prunus subhirtella ´Autumnalis´ Prunus subhirtella ´Fukubana´ Prunus Virginiina ´Shubert´ Prunus x yedonensis Pyrus calleryana ´Chanticleer´ Pyrus calleryana ´Red Spire´ Pyrus communis ´Beech Hill´ Pyrus salicifolia ´Pendula´ Quercus robur ´Fastigiata´ Robinia pseudoacacia ´Bessoniana´ Robinia pseudoacacia ´Frisia´ Robinia pseudoacacia ´Umbraculifera´ Sorbus aucuparia Sorbus intermedia Sorbus torminalis Tilia cordata ´Greenspire´ Ulmus carpinifolia ´Wredei´

35

Jeličnany do maximální výšky 15 m Abies pinsapo ´Kelleris´ Picea abies ´Cupressina´ Picea abies ´Virgata´ Picea pungens ´Hoopsii´

Picea pungens ´Koster´ Pinus aristata Pinus parviflora Pinus sylvestris ´Fastigiata´

5.2.1.3. Keře pro volně rostlé stěny a keřové skupiny Do

této

skupiny

jsou

zařazeny větší taxony, které mohou být vyuţity jako solitéry, nebo do skupin u hřbitovních zdí, či oddělovat části hřbitova ve formě volně rostlých ţivých plotů a stěn. Pro svůj kořenový systém potřebují více prostoru, a tak je jejich bezprostřední vyuţití

u

riskantnější

hrobových neţ

u

míst méně

vzrůstných taxonů.

Obr. 25 – Skupina keřů dělící 2 oddělení na Ústředním hřbitově v Brně, autor Jiří Hrabík

Opadavé listnáče pro volně rostlé stěny a keřové skupiny Acer campestre Acer ginnala Amelanchier lamarckii Amelanchier laevis Berberis vulgaris Colutea arborescens Cornus alba Cornus mas Cornus sanguinea Cornus stolonifera ´Flaviramea´ Cotoneaster divaricatus Cotoneaster dielsianus Cotoneaster lucidus Deutzia x magnifica Deutzia scabra Eleagnus angustifolia Euonymus europaeus Forsythia intermedia Holodiscus discolor Kolkwitzia amabilis

Ligustrum vulgare Lonicera xylosteum Philadelphus coronarius Philadelphus inodorus Philadelphus lemoinei Philadelphus x virginalis Physocarpus opulifolius Ribes sanguineum Rosa canina Rosa hugonis Rosa multiflora Rosa rugosa Sorbaria sorbifolia Spiraea x arguta Spiraea x cinerea Spiraea vanhouttei Symphoricarpos albus Viburnum opulus Viburnum plicatum

36

Viburnum lantana

Weigela florida

Stálezené listnáče pro volně rostlé stěny a keřové skupiny Buxus sempervirens Prunus laurocerasus Pyracantha coccinea

Viburnum pragense Viburnum rhytidophyllum

Jehličnany pro volně rostlé stěny a keřové skupiny Juniperus virginiana ´Grey Owl´ Pinus sylvestris ´Watereri´ Pinus uncinata Taxus baccata Taxus cuspidata

Chamaecyparis lawsoniana Chamaecyparis pisifera Juniperus x media Juniperus x media ´Hetzii´ Juniperus x media ´Pfitzeriana´

5.2.1.4. Taxony pro živé ploty tvarované Ţivé ploty jsou liniové výsadby dřevin, jejichţ funkce je

nejčastěji

izolační

(pohledová clona, oddělení dvou kvalit prostředí atd.). Základním dokonalý vertikální

kritériem

je

horizontální

a

zápoj.

Nejčastěji

rozdělujeme ţivé ploty na tvarované

a

Tvarované

ţivé

opakovaně

volně ploty

rostlé. jsou

redukovány

Obr. 26 – Tisové ţivé ploty tvarované na Ústředním hřbitově v Brně, autor Martina Haluzíková

tvarovacím řezem do poţadovaných rozměrů (Šimek, 2007). Tato obecná definice platí beze zbytku i pro ţivé ploty na hřbitovech. Ty zde mají za úkol především oddělovat jednotlivá oddělení či skupiny hrobových míst. Rozčleňují prostor hřbitova a působí jako pohledová, izolační clona. Ţivé ploty mají specifický způsob zaloţení i následné péče. Provádí se výsadbou do výsadbové rýhy a to v různých sponech. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami se odvíjí podle taxonu i záměru, můţe se vyuţít i trojspon nebo výsadba do dvou řad, která zajistí větší šířku plotu. Pokud chceme investovat více a mít plot dříve zapojený, sázíme obecně rostliny blíţe k sobě, naopak při úspoře financí sázíme dále od sebe, a to 37

navzdory pozdějšímu datu zápoje. Tvarované ţivé ploty jsou náročné na údrţbu, tvarovací řez provádíme ve vegetačním období několikrát, abychom docílili kvality u poţadovaného cílového tvaru. Základní termín tvarovacího řezu je období po hlavním prodluţovacím růstu – je různé podle taxonu a stanoviště (Šimek, 2007). Taxon vhodný do ţivých plotů musí dobře snášet pravidelný řez, měl by být i po řezu pohledově atraktivní. Taxon volíme podle toho, jakou strukturu, barvu a textury by měl ţivý plot mít, a dále také podle výšky ploty, které chceme dosáhnout. Listnáče opadavé pro tvarované ţivé ploty do 100 cm Cotoneaster dielsianus Deutzia gracilis Hypericum ´Hidcote´ Hypericum moserianum Ligustrum vulgare ´Atrovirens´ Potentilla fruticosa Ribes alpinum ´Schmidt´ Rosa nitida

Rosa rugosa Spiraea albiflora Spiraea bumalda ´Anthony Waterer´ Spiraea bumalda ´Fröbelii´ Spiraea bumalda ´Goldflame´ Spiraea japonica ´Little Princess´ Spiraea japonica ´Gold Princess´

Listnáče stálezelené pro tvarované ţivé ploty do 100 cm Berberis buxifolia ´Nana´ Berberis candidula Berberis julianae Berberis x frikartii ´Amstelveen´ Berberis thunbergii ´Atropurpurea Nana´ Berberis verruculosa Buxus sempervirens ´Suffruticosa´

Cotoneaster buxifolius Cotoneaster microphyllus var. cochleatus Ilex crenata Ligustrum ovalifolium Lonicera nitida Mahonia aquifolium ´Apollo´ Prunus laurocerasus ´Otto Luyken´

Jehličnany pro tvarované ţivé ploty do 100 cm Pinus mugo ´Gnom´ Pinus mugo ´Mops´

Thuja occidentalis ´Danica´ Thuja occidentalis ´Tiny Tim´

Listnáče opadavé pro tvarované ţivé ploty od 100 do 300 cm Acer ginnala Aronia melanocarpa Berberis thunbergii Carpinus betulus Cornus alba Cornus stolonifera Flaviramea Cotoneaster dielsianus Cotoneaster lucidus Cotoneatster multiflorus Fagus sylvatica Fagus sylvatica ´Purpurea´ Kerria japonica

Ligustrum vulgare Ligustrum vulgare ´Atrovirens´ Morus alba Philadelphus brachybotris Philadelphus coronarius Philadelphus inodorus Philadelphus x lemoinei Philadelphus microphyllus Physocarpus opulifolius Prunus cerasifera ´Atropurpurea´ Prunus mahaleb Prunus padus 38

Prunus padus ´Colorata´ Prunus serotina Ribes alpinum Spiraea x cinerea ´Grafsheim´ Spiraea nipponica ´Snowmound´

Spiraea vanhouttei Symphoricarpos albus Symphoricarpos orbiculatus Syringa chinensis Syringa vulgaris

Listnáče stálezelené pro tvarované ţivé ploty od 100 do 300 cm Berberis julianaea Buxus sempervirens Ilex aquifolium

Ligustrum ovalifolium Prunus laurocerasus ´Otto Luyken´

Jehličnany pro tvarované ţivé ploty od 100 do 300 cm Cupressocyparis x leylandii Chamaecyparis lawsoniana Larix decidua Picea abies Picea glauca Picea omorika Picea pungens

Pinus mugo Taxus baccata Taxus x media ´Hicksii´ Taxus x media ´Hillii´ Thuja occidentalis ´Brabant´, ´Smaragd´, ´Spiralis´ a další Tsuga canadensis

5.2.1.5. Keře do okolí hrobových míst Pouţívají se na lemování skupin hrobových míst, do menších keřových skupinek a v bezprostřední blízkosti hrobů, díky své menší vzrůstnosti nemají ani příliš vzrůstný a agresivní kořenový systém. Do této skupiny jsou zařazeny taxony dorůstající se maximální výšky

100

cm,

nebo

úzké

sloupovité nebo kónické taxony dorůstající se větší výšky. Tyto dřeviny především nemají agresivní a expansivní kořenový systém, a proto si můţeme

dovolit

vysadit

v bezprostřední hrobek

a

je

blízkosti hrobů.

Tato

Obr. 27 – Skupinka méně vzrůstných keřů doplňujících hrobová místa, Ústřední hřbitov Brno, autor Jiří Hrabík

vzdálenost se ale odvíjí podle mohutnosti taxonu a i v tomto případě musí mít rostlina na svém stanovišti dostatek prostoru pro svůj růst. Jsou to především vzrostlé keře kulovitého, elipčitého nebo velmi často sloupovitého habitu. Velmi časté jsou rostliny 39

z čeledi Cupressaceae, které v poslední době téměř zahltili většinu tuzemských hřbitovů a vytváří charakter mnoha z nich. Jedná se o doplňkové dřeviny v kompozici hřbitova, jejichţ hlavním úkolem je plnění estetických funkcí, popřípadě mohou i pohledově rozdělovat prostor, či rozbíjet monotónně působící plochy hrobových míst. Při výběru taxonů musíme dbát na vlastnosti stanoviště, kam ho chceme umístit – prostor, vlastnosti půdy, vodní a světelný reţim a tak podobně. Důleţité je se opět vyvarovat taxonů znečišťujících, s barvícími plody nebo nepříjemně aromatických. Dalším problémem by zde mohly být taxony zaplevelující, odnoţující a expanzivní. Velmi často se v této skupině dřevin hřbitovů objevují i nálety, které nebyly odstraněny. Většinou způsobují problémy, ale stává se, ţe i náletový keř dobře doplní okolí hrobového místa. Hlavním úkolem těchto dřevin je tedy začlenění hrobových míst do prostoru a jejich olemování. Opadavé keře do okolí hrobových míst Berberis thunbergii Berberis thunbergii ´Atropurpurea´ Caryopteris clandonensis Deutzia gracilit Deutzia rosea Chaenomeles japonica Mahonia aquifolium ´Apollo´

Potentilla fruticosa Ribes alpinum Salix purpurea ´Gracilis´ Spiraea x arguta Spiraea albiflora Spiraea bumalda Spiraea japonica

Stálezelené keře do okolí hrobových míst Berberis candidula Berberis x frikartii ´Amstelveen´ Berberis gagnepainii Berberis julianae Berberis x stenophylla

Buxus sempervirens Ilex aquifolium Ilex crenata Mahonia aquifolium ´Apollo´

Jehličnany do okolí hrobových míst Abies concolor ´Compacta´ Abies koreana Abies lasiocarpa ´Compacta´ Chamaecyparis pisifera ´Filifera Aurea´ Juniperus scopulorum ´Blue Arrow´ Juniperus scopulorum ´Skyrocket´ Juniperus squamata ´Meyerii´ Picea glauca ´Conica´ Picea glauca ´Sanders Blue´

Picea omorika ´Nana´ Pinus mugo ´Bambino´ Pinus mugo ´Brepo´ Pinus mugo ´Karsten Wintergold´ Pinus mugo ´Mops´ Pinus mugo ´Wintergold´ Taxus cuspidata ´Nana´ Thuja orientalis ´Aurea Nana´ Thujopsis dolabrata

40

5.2.1.6. Dřeviny vhodné pro použití na hrobových místech Hrobová místa, pokud nejsou zakrytá kamennou deskou, mohou být vyuţita pro dekorativní výsadby méně vzrůstných

rostlin,

které

neohrozí hrob svými kořeny a ani nezakryjí náhrobní kámen. Většinou

bývají

takto

vysazované květiny – letničky, dvouletky,

trvalky.

Stále

častěji

vidíme

pouţité

ale

půdopokryvné

a

zakrslé

dřeviny přímo na hrobových místech. především

Jejich

funkce

estetická.

je

Velmi

Obr. 28 – Pěkně pouţité dřeviny na hrobovém místě, hřbitov Lanţhot, autor Jiří Hrabík

oblíbené jsou především jalovce, které jsou pěstovány v mnoha různých kultivarech. Listnaté dřeviny vhodné pro pouţití na hrobových místech Euonymus fortunei ´Emerald´n Gold´ Euonymus fortunei ´Kewensis´ Euonymus fortunei ´Minimus´ Euonymus fortunei ´Sunspot´ Hypericum calycinum Lonicera nitida Lonicera pileata Spiraea japonica ´Gold Princess´ Spiraea japonica ´Little Princess´ Spiraea japonica ´Magic Carpet´ Pachysandra terminalis Potentilla fruticosa ´Tillford Cream´ Rosa - půdopokryvné Salix argentea Salix formosa Stephanandra incisa ´Crispa´ Vinca minor

Caluna vulgaris Caryopteris x clandonensis Cotoneaster adpressus Cotoneaster dammeri ´Coral Beauty´ Cotoneaster dammeri ´Eichholz´ Cotoneaster dammeri ´Evergreen´ Cotoneaster dammeri ´Radicans´ Cotoneaster horizontalis Cotoneaster microphyllus ´Cochleatus´ Cotoneaster microphyllus ´Cooperi´ Cotoneaster salicifolius ´Gnom´ Cotoneaster salicifolius ´Herbstfeuer´ Cotoneaster salicifolius ´Parkteppich´ Cytisus decumbens Cytisus x kewensis Erica carnea Euonymus fortunei ´Coloratus´ Euonymus fortunei ´Emerald Gaiety´

Jehličnany vhodné pro pouţití na hrobových místech Chamaecyparis obtusa ´Nana Gracilis´ Chamaecyparis obtusa ´Nana Gracilis Aurea´

Chamaecyparis obtusa ´Tsatsumi Gold´ Juniperus horizontalis ´Blue Chip´ 41

Juniperus horizontalis ´Blue Pacific´ Juniperus horizontalis ´Douglasii´ Juniperus horizontalis ´Glauca´ Juniperus horizontalis ´Golden Carpet´ Juniperus horizontalis ´Green Carpet Juniperus horizontalis ´Prince of Wales´ Juniperus horizontalis ´Prostrata´ Juniperus horizontalis ´Wiltonii´

Juniperus procumbens ´Nana´ Juniperus squamata ´Blue Star´ Microbiota decussata Picea abies ´Little Gem´ Picea glauca ´Alberta Globe´ Thuja occidentalis ´Danica´ Thuja occidentalis ´Teddy´ Tsuga canadensis ´Jeddeloh´

5.2.1.7. Popínavé dřeviny Nejčastější

popínavou

rostlinou

na

pohřebištích je břečťan, ten nalezneme téměř na kaţdém hřbitově a jen těţko se u rozrostlých

porostů

odhaduje

počet

jedinců, to je také důvod, proč nebyly popínavé dřeviny zařazeny do průzkumu hřbitovů v terénním průzkumu 6. kapitoly. Pouţívají se velmi často na hřbitovní zdi nebo na konstrukce určené k popnutí. Dále můţeme vidět porostlé vzrostlé stromy či hrobky a další hřbitovní stavby. Ampelopsis aconitifolia Campsis radicans Celastrus orbiculatus Clematis sp. Fallopia aubertii Hedera helix Hedera helix ´Conglomerata´ Hedera helix ´Gold Heart´ Hedera helix ´Sagitelifolia´ Lonicera caprifolium Lonicera henryi Lonicera japonica

Obr. 29 – Hedera helix, Ústřední hřbitov Brno autor Martina Haluzíková

Lonicera periclymenum Parthenocissus quinquefolia Parthenocissus tricuspidata Rosa ssp. Wisteria floribunda Wisteria sinensis

42

5.2.2. Taxony vhodné pro lesní hřbitovy Lesní hřbitov je v podstatě přírodě podobné společenstvo s funkcí pohřbívání zemřelých, s funkcí rekreační a krajinotvornou. Z dálky v krajině je většinou nezaznamenáme, protoţe hrobová místa jsou umístěna v podrostu lesního společenstva. Na rozdíl od parkových hřbitovů, lesní hřbitovy by měly mít přirozenou skladbu dřevin, i kdyţ i na nich se často objevují introdukované taxony především z čeledi Cupressaceae. Společenstvo lesního hřbitova by se tedy mělo podobat přirozené potenciální vegetaci na daném území. A to především vzhledem k vegetačnímu stupni. Pokud bychom šli do detailu, mohli bychom na daném území zjistit skupinu typu geobiocénu a podle výsledného společenstva ponechat pouze druhy, které tam přirozeně patří. 5.2.2.1. Kosterní dřeviny lesních hřbitovů Kosterní dřeviny lesního hřbitova by měly být více rozvolněné neţ v normálním lesním společenstvu, aby bylo moţné mezi stromy umístit hrobová místa. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o přírodě podobnou veřejnou zeleň, je důleţité, aby stromové patro bylo v co nejlepším zdravotním stavu a neohroţovalo tak bezpečnost návštěvníků. 1. vegetační stupeň dubový Acer campestre Alnus glutinosa Betula pendula Carpinus betulus Fraxinus excelsior

Quercus robur Quercus petraea Tilia cordata Pinus sylvestris Salix alba

2. vegetační stupeň bukodubový Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Betula pendula Carpinus betulus Fagus sylvatica Populus nigra Salix alba

Fraxinus excelsior Quercus robur Quercus petraea Tilia cordata Pinus sylvestris

3. vegetační stupeň dubobukový Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Betula pendula Carpinus betulus Fagus sylvatica

Fraxinus excelsior Quercus robur Quercus petraea Tilia cordata Pinus sylvestris Salix alba

4. vegetační stupeň bukový Abies alba Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Carpinus betulus Fagus sylvatica

Fraxinus excelsior Quercus robur Quercus petraea Tilia cordata Pinus sylvestris

5. vegetační stupeň jedlobukový Abies alba Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Carpinus betulus

Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Picea abies Pinus rotundata Pinus sylvestris

6. vegetační stupeň smrko-jedlobukový Abies alba Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus incana

Fagus sylvatica Picea abies Pinus rotundata

5.2.2.2. Podrostové dřeviny lesních hřbitovů V podrostech lesních hřbitovů se velmi často objevují dřeviny nepůvodní, coţ sice nenahrává přírodě podobnému charakteru těchto míst, ale není to tak výrazná vada jako u nepůvodní kosterní dřeviny, která tvoří celkový ráz v mnohem větší míře. Přirozené taxony do podrostu se určují také podle skupin typu geobiocénu. V české a moravské krajině jsou nejčastější Sambucus nigra, Cornus sanguinea, Rosa canina, Prunus padus a další. Například rodu Sambucus nigra bychom se i na lesních hřbitovech měli vyvarovat kvůli barvícím plodům poškozujícím hroby. Jinak se do podrostů lesních hřbitovů dají pouţít keřovité taxony zmíněné v kapitole o dřevinách architektonických a parkových hřbitovů.

44

5.2.3. Dřeviny židovských hřbitovů Zásadní informací pro naši problematiku dřevin je, ţe dřeviny na tradiční ţidovský hřbitov absolutně nepatří. Otázka vhodných dřevin pro tento typ hřbitova je tedy tímto vyřešena a otázka nevhodných dřeviny

se

taktéţ. zde

Avšak objevují

v různých podobách, některé ţidovské dostali

hřbitovy

dokonce

charakter

lesního

hřbitova. Můţeme se tedy zabývat aktuálními dřevinami na ţidovských hřbitovech, ale současně

je

v historických

můţeme

a

Obr. 30 - Ţidovský hřbitov v Praze, autor Vanda Dvořáková

tradičních

souvislostech označit za nevhodné a určené k vykácení. Jak je moţné, ţe se tradiční forma travního porostu s kamennými náhrobky změnila do stavu, který známe dnes? Odpověď naleznete jiţ v úvodu o judaismu. Do konce 19. století byli ţidovské hřbitovy na území Čech, Moravy a Slezska v tradičním stavu a ţidé je udrţovali. Některé z těchto hřbitovů jsou doslova historické skvosty, jako například Starý ţidovský hřbitov

v Kolíně

zaloţený

v roce 1418. A to je pouze jeden příklad, je nutné si tedy uvědomit k jaké historické a kulturní škodě v průběhu 20. století došlo. Během odsunu a vyvraţďování ţidovského obyvatelstva

za

druhé

světové války zůstaly logicky

Obr. 31 - Ţidovský hřbitov v Holešově autor Karel Zdraţil

hřbitovy bez údrţby a stav se

aţ do sametové revoluce zhoršoval. Na hřbitovech ukázala svou sílu matka příroda 45

svým mocným nástrojem – sukcesí. Tyto staré ţidovské hřbitovy tak utrpěly obrovskou ránu, během všech fází sukcese došlo k poškození vzácných historických náhrobků. Nyní se ţidovské obce snaţí tyto památky zachránit a bojují s nechtěnou vegetací. Tento boj jim znepříjemňují další faktory. Jedním z nich jsou nemalé finanční prostředky, které jsou pro záchranu potřeba. Druhým je přehnaná byrokracie, kdy musejí ţidovské obce ţádat o vykácení vzrostlých dřevin na hřbitovech, a mnohdy neúspěšně. A třetím výrazným faktorem je podvědomí lidí, kteří si sto let po změně stavu ţidovských hřbitovů běţně myslí, ţe vegetace a „romantická“ atmosféra na ţidovský hřbitov zkrátka patří. Vzniká tu tedy velký střet zájmů, na straně jedné snaha zachránit téměř stoleté dřeviny a na straně druhé ochrana historického dědictví nejen ţidovského národa. Po pečlivějším zamyšlení nad touto problematikou musí kaţdý rozumný člověk dát zapravdu ţidovským obcím. Dřeviny, které svými kořeny ničí stovky let staré náhrobky jsou zkrátka neţádoucí. (zdroj: elektronická korespondence s panem Jaroslavem Klenovským) Malou kapitolku ţidovských hřbitovů tvoří hřbitovy zaloţené právě v průběhu 20. století. Tyto urbánně zaloţené plochy jiţ v návrzích netradičně obsahují například aleje stromů, jako třeba Nový ţidovský hřbitov na Smíchově. (zdroj: wikipedia.org)

5.3. Problematické taxony V této kapitole je upozorněno na

druhy

nevhodném

dřevin,

které

pouţití

při

způsobují

problémy, a nebo jsou pro prostory hřbitovů absolutně nevhodné. Jiţ při zakládání zeleně na hřbitově je nutno jejich vyuţití dobře promyslet, nebo v některých případech spíše hledat náhradu, kompoziční

vhodnější která účel

adekvátní by při

splnila menších

Obr. 32 – Se starými vzrostlými stromy jsou největší komplikace, Česká Skalice, autor Jiří Hrabík

46

obtíţích. To zajistí i úsporu financí do budoucna, které by jinak musely být pouţity na úhradu vzniklých škod na majetku i zdraví osob. Celkově vzato, téměř kaţdý taxon můţe být na pohřebištích pouţitý, pokud mu zajistíme adekvátní prostor a podmínky pro růst, jsou ale druhy, kterým se při provozu pohřebiště zajišťují tyto podmínky hůře.

5.3.1. Problémy s kořenovými systémy Na hřbitovech často potkáme rozbořené, nakloněné nebo jinými způsoby narušené hroby, pomníky i hrobky a další hřbitovní stavby. To je způsobeno jedním z neblahých faktorů růstu dřeviny na hřbitovech, a to kořenovými systémy dřevin, které byly většinou vysazeny

příliš

blízko

stavbě.

Rozměry kořenového systému se řídí

taxonem

stanovištěm.

rostliny, Především

ale

i

kvalitou

půdy a vhodností stanoviště pro daný taxon. Přestoţe

stanoviště

často

Obr. 33 – Vzrostlá lípa demoluje hrobové místo kořenovým systémem, Jaroměř, autor Jiří Hrabík

výrazně modifikuje geneticky dané vlastnosti kořenového systému stromů, nestírá tato skutečnost určité rozdíly mezi jednotlivými druhy. Vhodný výběr tak můţe významně sníţit pravděpodobnost poškození. U těchto taxonů byly zjištěny hodnoty průměrné vzdálenosti, kam se jejich kořenové soustavy dokáţou prorůst, nejvyšší: Populus sp. 20 m, Ulmus sp. 19 m, Quercus sp. a Salix sp. 18 m, Aesculus hippocastanum 15 m a Fraxinus excelsior 13 m. (Pejchal, 2011) Taxony s nejagresivnějšími kořenovými soustavami Acer pseudoplatanus Acer saccharinum Betula pendula Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Populus sp.

Pinus sylvestris Quercus robur Robinia pseudoacacia Salix alba Ulmus minor

47

I přesto často tyto taxony na hřbitovech nalezneme, buď vhodně umístěné, nebo nevhodně, kdy způsobují narušení staveb na pohřebištích včetně cest. K odstranění tohoto problému lze vyuţít následující moţnosti a kombinace: druhu stromu, vzdálenost stromu od stavby, oddělovací stěny, řízení růstu kořenů, stavby odolné vůči poškozování kořeny. (Pejchal, 2011)

5.3.2. Zaplevelující dřeviny Jedná se o skupinu keřů, která se do prostoru rozrůstá odnoţemi a jen těţko tomu zabráníme. Tyto taxony jsou vhodné jen do rozsáhlejších parkových hřbitovů, kde mohou tvořit podrost pod stromovým patrem a nezasáhnou do okolí hrobových míst. Ve větších blízkostech k hrobům se mohou vyuţít za pouţití nějaké omezovací metody, obrubníku nebo manţety, která zamezí prorůstání. Mezi tyto dřeviny patří například Rhus typhina, Rhus glabra, Symphoricapos albus a dále agresivní popínavky jako Hedera helix, Parthenocissus quinquefolia a tricuspidata a Falopia aubertii. Pokud je na pohřebišti dobrá údrţba trávníku a dřevin, je moţné i tyto dřeviny dobře udrţet při rozměrech vhodných do kompozice hřbitova.

5.3.3. Dřeviny znečišťující 5.3.3.1. Problematické plody Některé stromy a keře mají výrazné plody, které působí esteticky nádherně, ale na hřbitovech mohou způsobovat téměř neřešitelné problémy. Plody mohou být problematické kvůli barvení, zápachu, velikosti či se zkrátka do ploch zeleně hřbitova absolutně nehodí. Zářným příkladem je Sambucus nigra, jehoţ plody výrazně barví. Období kvetení a doba, kdy ho zdobí výrazně černé plody, jsou nejatraktivnějšími fenofázemi a zároveň fázemi, kdy způsobuje škody na náhrobních kamenech, jehoţ zabarvení se velice špatně odstraňuje. Z toho vyplývá, ţe je pro vyuţití na hřbitovech nevhodný. Další rostlinou, která můţe způsobovat škody barvením plodů je Prunus padus, ta někdy bývá dokonce na hřbitovy vysazována. Je ale důleţité, aby byla vysazene v dostatečné vzdálenosti od hrobových míst, nejlépe v obvodových částech a tak podobně.

Další problémy mohou způsobovat příliš těţké a mohutné plody některých stromů. Například u taxonu Aesculus hippocastanum a rodu Juglans. Ty mohou svým pádem poškodit výzdobu hrobových míst a vhodné jsou proto opět do větší vzdálenosti od hrobů, do parkových či obvodových částí. Například s Aesculus hippocastanum se na hřbitovech setkáváme poměrně často. Jsou však i další taxony, kde plody mohou způsobovat nepříjemnosti správcům pohřebišť, proto jsou u některých druhů vyselektovány například samčí kultivary. 5.3.3.2. Opad listů Je nejklasičtějším problémem s opadavými stromy na podzim, bránit se mu takřka nedá. Tyto stromy na pohřebiště patří a jejich absolutní nahrazení neopadavými jehličnany by nebylo příliš šťastné, i kdyţ i takové hřbitovy na našem území jsou. Tento problém můţeme omezit výběrem menších kultivarů stromů, sloupovitých, zakrslých nebo pyramidálních, které nevytvoří tak rozkladitou korunu, jako třeba základní druhy, a tím nepokryjí listím tak velkou plochu. Je důleţité listy odstraňovat včas a průběţně, neţ začne docházet k jejich rozkladu, který je problematický jak s hygienického hlediska, tak estetického a hlavně praktického z hlediska manipulace. Je to sice nevděčná práce, kdy shrabete celou plochu, zafouká vítr a můţete znovu, ale je potřebná. Problém s listy můţete usnadnit vyuţitím mechanizace jako například motorovými vysavači listí a tak podobně. Problematický v tomto ohledu je Aesculus hippocastanum, jehoţ listy kvůli častému napadení klíněnkou jírovcovou opadávají velice brzy. 5.3.3.3. Odkapávající míza V určitých fázích ročního cyklu můţe znepříjemňovat údrţbu hrobových míst odkapávající míza ze vzrostlých stromů. Tato tekutina se následně z náhrobních kamenů velice špatně dostává. Tímto problémem trpí především jehličnaté dřeviny z čeledi Pinaceae, například Pinus strobus často mízou poškozuje hrobová místa.

5.3.4. Nálety a nárosty Ty jsou problémem především na méně udrţovaných hřbitovech, kde se náletová dřevina usadí a pak se třeba uţ ani neví, jestli je to rostlina náletová a nebo zde byla záměrně vysazena. Bývají to taxony z české krajiny, většinou domácí druhy.

49

Takovéto dřeviny by měly být hned odstraněny, především kvůli jejich menší estetičnosti, nebo například u druhu Sambucus nigra kvůli jeho plodům. Tyto dřeviny se často usazují u staveb, kde mohou způsobovat problémy. Proto je lepší na pohřebišti nemít dřeviny, které zde nebyly záměrně vysazeny. Velký problém sukcese, náletů a nárostů zaţívá většina českých ţidovských hřbitovů, ale i méně udrţované hřbitovy ostatních náboţenství.

50

6. Terénní šetření Úkol terénního šetření bylo zjistit, jaké taxony se na hřbitovech vybraných českých lokalit vyskytují a v jakém zastoupení. Také navrhnout metodiku hodnocení dřevin na hřbitovech a vypracovat podle ní několik modelových hřbitovů. Terénní šetření se tedy skládá ze dvou dílčích částí. První se zabývá hodnocením dřevin na hřbitovech a dendrologickým potenciálem hřbitovů. Druhá taxonomickým sloţením dřevinných vegetačních prvků na 50 modelových pohřebištích.

6.1. Hodnocení dřevin na hřbitovech 6.1.1. Metodika hodnocení K hodnocení dřevin na hřbitovech byla zvolena zjednodušená metodika Šimek (2010), ze které byly vybrány zjišťované atributy důleţité pro veřejnou zeleň na hřbitovech a pohřebištích. Nejprve byla provedena inventarizace dřevin, ta byla spojená s přiřazením čísla jedince nebo čísla vegetačního prvku všem dřevinám ve vybraném objektu a jejich zakreslení a očíslování do pracovního plánu. Společně s určováním taxonů bylo provedeno měření taxačních údajů, jako je výška stromu, výška báze koruny, šířka koruny a výčetní tloušťka kmene. Tyto údaje byly zapsány do pro tyto účely vytvořené tabulky. Poté byly zjištěny popisné údaje, jako je věkové stádium a kvalitativně hodnocen zdravotní stav, vitalita, sadovnická hodnota a další detailnější hodnocení vypsané v této metodice.

6.1.1.1. Taxační údaje Výška stromu Uvedená v metrech. Zjišťovaný pomocí optického výškoměru Silva a dvacetimetrového pásma.

51

Výška báze koruny Za bázi koruny jsou povaţované zemi nejbliţší ţivé normální výhony, nebo místo s nasazením nejníţe postavených větví na kmeni. Tato hodnota se udává v metrech. Šířka koruny Je zjišťována kolmým průmětem koruny k zemi (pozor – u nakloněných jedinců se tento údaj neshoduje s průměrem koruny měřeným kolmo na kmen). Uvedena celková šířka (průměr) koruny v metrech. U korun s nepravidelným obrysem koruny je udávána průměrná hodnota. Výčetní tloušťka kmene Tloušťka (průměr) kmene ve výšce 1,3 m od země v celých centimetrech. Tloušťka je měřena kolmo na kmen, na svaţitém terénu je výška od země stanovena v místě osy kmenu. U vícekmenných jedinců je uvedena tloušťka nejsilnějšího kmene, ostatní jsou uvedeny v poznámce. 6.1.1.2. Popisné údaje Věkové stádium 1. – Nová výsadba 2. – Odrostlá výsadba 3. – Stabilizovaný dospívající jedinec 4. – Dospělý jedinec 5. – Veterán 6.1.1.3. Kvalitativní údaje Vitalita 1. – Stromy plně vitální 2. – Stromy s mírně sníţenou vitalitou, projevy sníţení vitality můţe být dočasné 3. – Stromy se středně sníţenou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů lze očekávat dílčí zlepšení 4. – Stromy se silně sníţenou vitalitou, nelze zpravidla očekávat dílčí zlepšení 5. – Stromy bez projevu fyzické vitality

52

Zdravotní stav 1. – Stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, předpoklad dlouhodobé existence 2. – Stromy výrazně poškozené, existence není bezprostředně ohroţena 3. – Stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně ohroţena Sadovnická hodnota 1. – velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný 2. – nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním a kompozičním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesniţují jeho hodnotu, výjimečně i strom 3. věkového stádia 3. – průměrně hodnotný strom s předpokladem střední aţ dlouhodobé existence, případně se sníţenou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně vyuţitelný, všechny stromy 1 a 2 (3) věkového stadia – plně vitální, zdravé s typickými znaky taxonu 4. – podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem poměrné krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5. – velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci V mapové části vyjádřené jednotlivé stupně následovně: 1 2 3 4 5

červená modrá zelená hnědá ţlutá

Tabulka č. 1 – Tabulka vyjádření sadovnických hodnot v přiloţených plánech hřbitovů

53

Vhodnost umístění jedince v rámci hřbitova Vyjadřuje číselně stupeň vhodnosti umístění jedince na ploše hřbitova. Jedná se zejména o vhodnost vzdálenosti jedince od hrobového místa, tak aby hrob nepoškozoval kořenovým systémem, svými plody či jinak neznečišťoval skupiny hrobových míst. 1. – Jedinec vhodného taxonu umístěný v adekvátní vzdálenosti od hrobového místa nezpůsobující ţádné problémy 2. – Jedinec umístěný v neadekvátní vzdálenosti od hrobového místa, nezpůsobující ţádné poškození, moţnost problémů v budoucnu 3. – Jedinec v neadekvátní vzdálenosti od hrobového místa, poškozující hrobové místo

6.1.2. Modelové objekty 6.1.2.1. Vojenský hřbitov Česká Skalice Lokalizace Vojenský hřbitov z Prusko-Rakouské války v roce 1866 z bitvy u České Skalice se nachází v Královéhradeckém kraji v okrese Náchod u cesty z České Skalice do vesnice Zlíč. Poblíţ se nachází vodní dílo Rozkoš. Popis a důvod výběru Vojenský hřbitov v České Skalici je řešen parkově a dřeviny v něm jsou ve špatném stavu, vstup do areálu hřbitova je pouze na vlastní nebezpečí, proto hodnocení dendrologického potenciálu v tomto objektu můţe přinést zajímavé výsledky a povědět více o nebezpečí starých vzrostlých stromů v plochách veřejné zeleně. Rozloha 2030 m2 GPS souřadnice vstupu 50°24'12.770"N, 16°3'21.042"E

54

Taxonomické sloţení 25

20

Aesculus hippocastanum Fagus sylvatica ´Purpurea´

15

Juglans nigra Pinus strobus Prunus padus

10

Quercus robur Thuja occidentalis ´Smaragd´

5

Thuja occidentalis ´Tiny Tim´ Tilia cordata

0 Graf č. 1 - Taxonomické složení vojenského hřbitova v České Skalici

Výsledky dendrologického potenciálu hřbitova ↓VS / SH→ 1 2

1

2

3

4

5

40,5 %

2,3 %

14,3 %

42,9 %

3 4 5

Tabulka č. 2 – Hodnocení dendrologického potenciálu vojenského hřbitova Česká Skalice

Na vojenském hřbitově v České Skalici převaţují staré dřeviny v horším stavu, proto je zde vstup na vlastní nebezpečí. Další výraznou poloţku tvoří mladé rostliny, většinou jiţ stabilizovaná a narostlá nová výsadba Thuja occidentalis a náletová Prunus padus. Související přílohy Příloha 1. – Tabulka dřevin vojenského hřbitova v České Skalici Příloha 2. – Plán rozmístění dřevin Vojenského hřbitova v České Skalici

55

6.1.2.2. Hřbitov Verdek Dvůr Králové nad Labem Lokalizace Nachází se v Královéhradeckém kraji a v okrese Náchod. Hřbitov leţí v severní části města Dvůr Králové nad Labem v městské části Verdek, hřbitov leţí při cestě ze Dvora Králové do Dolního Nemojova. Popis a důvod výběru Hřbitov Verdek je typický vesnický východočeský hřbitov s vegetací lemující hřbitov. Při své malé rozloze zde najdeme zajímavé dřeviny a zhodnocení dendrologického potenciálu tohoto hřbitova, který je po provedené údrţbě dřevin v dobrém stavu, by mohl přinést zajímavé výsledky. Rozloha 2920 m2 GPS souřadnice vstupu 50°26'58.245"N, 15°46'47.198"E Taxonomické sloţení 45 40 35 Chamaecyparis pisifera

30 25

Juniperus communis ´Hybernica´

20

Thuja occidentalis

15 Tilia platyphyllos

10 5 0 Graf č. 2 - Taxonomické složení hřbitova Verdek

56

Výsledky dendrologického potenciálu hřbitova ↓VS / SH→

1

1 2

2

3

4

5

32,7 %

5,8 %

21,2 %

40,4 %

3 4 5

Tabulka č. 3 – Hodnocení dendrologického potenciálu hřbitova Verdek ve Dvoře Králové n. L.

Drtivá většina dřevin na hřbitově Verdek je ve stádiu dospělosti a nejčastějšími sadovnickými hodnotami jsou 3 a 4. Dlouhodobě perspektivních je 56,5 % dřevin. Související přílohy Příloha 3. – Tabulka dřevin hřbitova Verdek ve Dvoře Králové nad Labem Příloha 4. – Plán rozmístění dřevin hřbitova Verdek ve Dvoře Králové n. L.

6.1.2.3. Obecní hřbitov v Chvalkovicích Lokalizace Obecní hřbitov v Chvalkovicích leţí v Královéhradeckém kraji, v okrese Náchod, při cestě z Chvalkovic do Velké Bukoviny. Popis a důvod výběru Jedná se o typický východočeský vesnický hřbitov s bohatou vegetací komponovanou odlišně od vesnického hřbitova Verdek. Je to jednoznačně nejpůvabnější hřbitov ve svém okolí. Rozloha 4754 m2 GPS souřadnice vstupu 50°24'59.876"N, 15°58'3.976"E

57

Taxonomické sloţení 35

Abies veitchii

30

Fagus sylvatica ´Purpurea´

25

Chamaecyparis lawsoniana ´Elwoodii´

20

Juniperus communis ´Hybernica´

15

Picea abies

10

Taxus baccata

5

Thuja occidentalis

0 Graf č. 3 - Taxonomické složení hřbitova ve Chvalkovicích

Tilia cordata

Výsledky dendrologického potenciálu hřbitova ↓VS / SH→

1

1 2

2

3

4

5

34 %

2%

40 %

24 %

3 4 5

Tabulka č. 4 – Hodnocení dendrologického potenciálu hřbitova ve Chvalkovicích

Související přílohy Příloha 5. – Tabulka dřevin obecního hřbitova v Chvalkovicích Příloha 6. – Plán rozmístění dřevin obecního hřbitove v Chvalkovicích

58

6.2. Průzkum zastoupení taxonů na českých hřbitovech 6.2.1. Cíl průzkumu Cílem průzkumu českých hřbitovů bylo zjistit zastoupení a četnost taxonů uţívaných v těchto plochách veřejné zeleně. Vybrat určité mnoţství modelových hřbitovů z různých koutů České republiky a vyhodnotit taxonomické sloţení dřevinných vegetačních prvků. Tím poukázat na nejčastější taxonu a vyjádřit procenty jejich zastoupení.

6.2.2. Metodika průzkumu Vybráno bylo 50 hřbitovů, tak aby byly z různých krajů České republiky a své zastoupení mělo co nejširší spektrum druhů hřbitovů.

Na kaţdém z vybraných

hřbitovů byl proveden součet jedinců všech taxonů s několika výjimkami. U taxonů byly určovány pouze druhy nikoliv kultivary, jelikoţ by byl touto skutečností průzkum velice ztíţen vzhledem ke skutečnosti, ţe není snadné kultivary některých dřevin určit a tabulka výsledků by při uţití kultivarů byla obrovská. Do průzkumu nebyly zahrnuty popínavé dřeviny, jelikoţ především počty Hedera helix na některých hřbitovech je nemoţné určit, některé ze zkoumaných pohřebišť jí doslova zahlceny. Sčítání dřevin na modelových hřbitovech bylo řešeno buď autorem této bakalářské práce a lidmi spravujícími

dané

pohřebiště,

se

kterými

autor

komunikoval

prostřednictví

elektronické pošty. Jména těchto správců pohřebišť jsou uvedena v poděkování.

59

6.2.3. Rozmístění hřbitovů v průzkumu Na níţe zobrazené přehledové mapce České republiky (Obr. 30) je znát přibliţné geografické rozloţení zkoumaných hřbitovů. Některé ze zkoumaných hřbitovů jsou tak blízko u sebe, ţe je symbolizuje jen jedna tečka, například hřbitovy v Brně či Plzni, teček tak není stejný počet jako řešených hřbitovů.

Obr. 34 – Přehledová mapa ČR – rozmístění řešených hřbitovů

60

6.2.4. Výsledky průzkumu zastoupení taxonů na českých hřbitovech Kompletní výsledky naleznete v přiloţené tabulce všech padesáti zkoumaných pohřebišť. (příloha č. 1) Na 50 řešených hřbitovech se nachází celkem 11 355 kusů dřevin v péči hřbitovních správ. Zjištěno bylo 78 druhů dřevin! Na průměrném hřbitovu se nachází 7,64 druhu, coţ vyjadřuje, ţe na většině českých hřbitovů je velmi slabá druhová pestrost. Pestrost bývá většinou jen v kultivarech čeledi Cupressaceae. Na průměrném zkoumaném hřbitovu je 227,1 ks, coţ je mírně zkreslený údaj především kvůli datům z Ústředního hřbitova v Plzni, který je mnohonásobně větší neţ zbytek řešených pohřebišť. V následující tabulce jsou uvedeny nejběţnější druhy, které jsou zastoupeny více neţ jedním procentem a jsou tudíţ běţnými druhy dřevin na českých hřbitovech.

Druh dřeviny

Počet jedinců (ks)

Počet hřbitovů (ks)

Zastoupení (%)

Thuja occidentalis

5317

43

46,8

Tilia cordata

1541

31

13,6

Carpinus betulus

1011

6

8,9

Betula pendula

428

23

3,8

Fraxinus excelsior

316

7

2,8

Taxus baccata

290

8

2,6

Buxus sempervirens

277

19

2,4

Picea abies

178

13

1,6

Quercus petraea

162

1

1,4

Chamaecyparis lawsoniana

153

15

1,3

Tilia platyphyllos

153

8

1,3

Juniperus communis

134

15

1,2

Juniperus chinensis

112

3

1

Tabulka č. 5 – Taxonomická skladba modelových hřbitovů

Druh dřeviny vyjadřuje taxon na úrovni druhu. Počet jedinců vyjadřuje sumu jedinců daného druhu na všech hřbitovech ze vzorku 50, kde se vyskytuje. Počet hřbitovů je suma všech hřbitovů, kde byl taxon pozorován. Zastoupení vyjadřuje

61

v procentech zastoupení druhu v celkovém počtu 11 355 dřevin na hodnocených hřbitovech. Jak vidíme z výsledků průzkumu, tak mezi 13 nejpočetnějšími taxony máme hned 4 z čeledi Cupressaceae, tato čeleď v dnešních dobách vévodí českým hřbitovům a to ve všech typech pohřebišť v nejrůznějších kultivarech. Absolutně nejčastějšími stromy jsou z rodu Tilia, jakoţto národní strom, dále Betula pendula, Carpinus betulus a nepříliš vhodný taxon Fraxinus excelsior. Mezi 13 nejpočetnějších se dostal i rod Quercus petraea, který není běţný, ale tvoří kostru městského hřbitova ve Dvoře Králové nad Labem. Na českých hřbitovech nalezneme širokou škálu taxonů, avšak druhová skladba mnoha z nich není příliš pestrá.

6.2.5. Výsledky průzkumu zastoupení taxonů vesnických hřbitovů Mezi padesáti řešenými modelovými hřbitovy bylo celkem 31 vesnických hřbitovů. Na nich bylo zjištěno 49 taxonů. Následující graf vyjadřuje jejich zastoupení. Do grafu byly zařazeny pouze taxony, které se na řešených vesnických hřbitovech objevily ve více neţ deseti kusech. 600 Acer platanoides 500

Acer pseudoplatanus Aesculus hippocastanum Betula pendula

400

Buxus sempervirens Carpinus betulus Chamaecyparis lawsoniana

300

Juniperus communis Juniperus chinensis Juniperus scopulorum

200

Picea abies Picea pungens Syringa vulgaris

100

Thuja occidentalis Tilia cordata Tilia platyphyllos

0 Graf č. 5 - Zastoupení taxonů na zkoumaných vesnických hřbitovech

62

6.2.6. Výsledky průzkumu zastoupení taxonů městských hřbitovů Mezi padesáti řešenými modelovými hřbitovy bylo celkem 15 městských hřbitovů. Na nich bylo zjištěno 68 taxonů. Následující graf vyjadřuje jejich zastoupení. Do grafu byly zařazeny pouze taxony, které se na řešených městských hřbitovech objevily ve více neţ deseti kusech. 2000

Abies concolor Acer platanoides Betula pendula Buxus sempervirens Caragana arborescens Carpinus betulus Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Chamaecyparis lawsoniana Chamaecyparis nootkatensis Chamaecyparis pisifera Juniperus communis Juniperus chinensis Juniperus scopulorum Larix decidua Picea abies Picea glauca Picea omorika Picea orientalis Picea pungens Pinus nigra Pinus strobus Pinus sylvestris Populus tremula Prunus laurocerasus Pseudotsuga menziesii Pyracantha coccinea Quercus petraea Quercus robur Rhododendron Spiraea vanhoutei Taxus baccata Thuja occidentalis Thuja orientalis Thuja plicata Tilia cordata Tilia platyphyllos

1800

1600

1400

1200

1000

800

600

400

200

0 Graf č. 6 - Zastoupení taxonů na zkoumaných městských hřbitovech

63

6.2.7. Závěr průzkumu Na všech hlavních typech zkoumaných hřbitovů převládá taxon Thuja occidentalis, jejíţ dominance je znatelnější u městských hřbitovů, ten se zde objevuje především v kultivarech ale také v základním druhu. Dalším velmi častým druhem na typu městského i vesnického hřbitova je Carpinus betulus, který je vyuţíván často na ţivé ploty a pohledové clony. Zajímavým rozdílem mezi zkoumanými vesnickými a městskými hřbitovy je, ţe národní strom Tilia cordata je na vesnických hřbitovech zastoupena vyšším procentem, neţ na městských, kde jsou častější jiné taxony jako například Betula pendula či Taxus baccata. Přestoţe bylo v průzkumu hodnoceno 31 vesnických hřbitovů a pouze 15 městských, bylo na městských objeveno 68 taxonů a na vesnických pouze 49. Druhová variabilita na městských hřbitovech je tedy výrazně větší. Hřbitovní správy na městských hřbitovech tedy sází i na méně tradiční taxony, na rozdíl od správců vesnických hřbitovů, kde je taxonomickým sloţením znát určitá větší odměřenost a konzervativnější přístup. Coţ je v podstatě správně, jelikoţ typický český vesnický hřbitov s lipovým stromovým patrem na český venkov patří.

64

7. Diskuze Problematika dřevin hřbitovů je velmi široké téma, je veliký problém shrnout to nejdůleţitější v takto krátké práci, potenciál tohoto tématu je několikanásobně větší. Jako dřeviny hřbitovů jsou v současné době vyuţívány rozličné taxony méně či více vhodné, většinou zasazené bez projektu či větší kompoziční myšlenky na ploše hřbitova. A to je problém, špatné umístění a rozmístění dřevin do bezmyšlenkovitých kompozic kazí celkový dojem, kterým české hřbitovy obecně působí. Kdyţ přijdeme na obyčejný český hřbitov, nalezneme většinou kultivary rodu Thuja occidentalis, náš národní strom Tilia cordata a hřbitovní zeď porostlou tradičním taxonem Hedera helix. Zní to moţná přespříliš zjednodušeně, ale většinou je to tak. Otázkou je, jestli má cenu tuto taxonomickou tradici udrţovat, a zdali by nebylo lepší zkoušet nové taxony, jejich kombinace a kompozice a vhodně je umísťovat do ploch pohřebišť. Dřevinné vegetační prvky hrají na většině hřbitovů důleţitou roli, i kdyţ si to mnoho návštěvníků příliš neuvědomuje. Pomineme-li její další funkce, působí zeleň na hřbitově především na psychiku návštěvníků. A přestoţe sem mnoho lidí zavítá především s chmurnými myšlenkami, mohou se zde právě díky zeleni cítit podvědomě dobře a bezpečně. I smutné místo související s koncem lidských ţivotů můţe být díky zeleni veselejším místem. V dnešní době, kdy má kaţdý hluboko do kapsy, neočekávám, ţe by se situace kolem hřbitovů nějak výrazně lepšila. Avšak po uklidnění ekonomické situace, by bylo nejlepší, kdyby si hřbitovní správy nechávaly dělat návrhy hřbitovní zeleně od architektonických ateliérů a zainventovali do myšlenky a nápadu, který architekti hřbitovům jsou schopni dát. Takováto situace je ve vyspělejších zemích běţná a třeba i my se dočkáme doby, kdy tradičně taxonomicky chudý český hřbitov bude pastvou pro oči dendrologa i obyčejného návštěvníka. Kdy uvidíme hřbitov kvést a dřeviny na něm budou udrţované, trávníky kvalitně posečené a hlavně bude bezpečno na něj vstoupit. A tím se dostáváme k dalšímu problému na českých hřbitovech. Co se týče keřů, můţeme vyuţít s několika málo výjimkami téměř kaţdý taxon. Horší je to u stromů, kde se sice teoreticky dají s rozmyslem a dobrým výběrem stanoviště pouţít také téměř všechny taxony. Avšak hřbitov se můţe poměrně šikovně bez starých, vzrostlých stromů obejít. Při vysazování alejí bych určitě doporučoval taxony z kapitoly „Niţší stromy do alejí vedlejších cest“, kde nalezneme méně vzrůstné stromy do 15 metrů, které funkci v alejích splní dobře a nezpůsobují tak velké a finančně nákladné problémy, jako 65

stromy vyšší zařazené do skupiny pro hlavní a obvodové aleje. Obecně současné problémy českých hřbitovů souvisí s nedostatkem financí, s nedostatečnou údrţbou a se starými stromy ve špatném zdravotním stavu. Mnoho hřbitovů v České republice má na své ploše staré lípy srdčité, které jsou v dnešní době noční můrou nejen z bezpečnostního hlediska, ale právě také z finančního. Údrţba a zdravotní zásahy do korun těchto stromů stojí hřbitovní správy desetitisíce korun, je tedy otázkou, jestli nebude opravdu lepší se v budoucnu především na menších hřbitovech nedrţet více při zemi a nevyuţívat méně vzrůstné kultivary a dřeviny komponovat logicky právě na základě projektů zahradních a krajinářských architektů.

66

8. Závěr Hřbitov – místo posledního odpočinku – by měl být prostorem důstojného rozloučení se zemřelým člověkem. Měl by vzdávat čest všem, jejichţ ţivotní cesta na tomto místě skončila. Genius loci je u všech pohřebišť a hřbitovů velice silný a atmosféra hřbitova je dotvářena právě doprovodnou zelení. Ačkoliv byly obecně v kapitole „Diskuze“ české

hřbitovy

zkritizovány,

musíme v závěru zdůraznit, ţe mnoho z nich je nádherných a v dobrém

stavu.

hřbitovů

na

Velký území

počet České

republiky jsou vskutku národní kulturní památky a odráţí se

Obr. 35 – Hřbitov v Bohumíně, autor: Hana Holešová

v nich historie a vývoj našeho malého českého národa v srdci Evropy. Kromě informací o taxonech dřevin hřbitovů přináší tato práce zajímavá fakta o méně častých hřbitovech na našem území, především ţidovských a muslimských, a to především díky ochotě představitelů těchto náboţenství působících na našem území, kteří poskytli cenné informace a zkušenosti. Celá práce vznikla kombinací mého pozorování, mých úvah, studováním zdrojů a jejich citováním a v neposlední řadě na základě rad lidí z pohřebnické praxe. A to přibliţně v poměru 1:1:1, díky této kombinaci mohla vzniknout práce, která jen necituje, ale podává i nové informace a slučuje téma dřevin a téma hřbitovů a pohřbívání do společného tématu dřevin hřbitovů.

67

9. Abstract Tato bakalářská práce rozebírá problematiku dřevin na pohřebištích. V první části hodnotí kvalitu informačních zdrojů, v publikacích a na internetových stránkách. V další části rozebírá problematiku hřbitovů, jejich historii, jejich rozdělení podle náboţenství, geografické polohy a dělení podle kompozičních faktorů. Také umístění hřbitova v krajině a zeleň na hřbitovech. Hlavní kapitola celé práce hovoří o dřevinách na hřbitovech, o jejich pouţití a problémech při pěstování, vyjmenovává vhodné i problematické taxony. Část terénního šetření zkoumá problematiku dřevin hřbitovů v terénu. Hodnotí kvalitu dřevin na 4 vybraných hřbitovech a zkoumá kvantitativní zastoupení taxonů na dalších 50 hřbitovech. V závěru shrnuje poznatky o dřevinách českých hřbitovů a navrhuje směr dalšího vývoje této problematiky. This bachelor thesis analyses the issues of the woody plants in cemeteries. The first part evaluates the quality of information resources, in publications and websites. The next section discusses the issue of cemeteries, their history, their sorting by religion, geography, and dividing by compositional factors. It also speaks about the location of the cemetery in the landscape and greenery in cemeteries. The main section of the whole work speaks of woody plants species in cemeteries, their use and problems in the cultivation and it lists the suitable and problematic taxons. Chapter of field research examines the issue of woody plants in cemeteries in the field. It evaluates the quality of selected woody plants at 4 cemeteries and explores quantitative representation of taxons in the other 50 cemeteries. The conclusion summarizes the findings of the Czech cemeteries and woody plants, and it proposed the development of this issue for future.

68

10. Použitá literatura a zdroje 10.1. Použité publikace JÖCKLE, Clemens. Memento mori: historie pohřbívání a uctívání mrtvých. Vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2000, 159 s. ISBN 80-242-0108-9. HIEKE, Karel. Lexikon okrasných dřevin. 1. vyd. Praha: Helma, 1994, 730 s. OTRUBA, Ivar. Zahradní architektura: tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Šlapanice: ERA, 2002, 357 s. ISBN 80-865-1728-4. PAŘÍK, Arno a Vlastimila HAMÁČKOVÁ. Praţské ţidovské hřbitovy: Prague Jewish Cemeteries / Prager jüdische Friedhöfe. 132 s. PEJCHAL, Miloš. MENDELU V BRNĚ. Dendrologie: moţné poškozování staveb kořeny stromů. 2011. vyd. STEJSKAL, David a Jaroslav ŠEJVL. Pohřbívání a hřbitovy. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 461 s. ISBN 978-807-3576-806. - z této knihy byly pouţity především kapitoly od autorů David Stejskal, Jaroslav Šejvl, Ing. Miroslava Paclová, Maria Stejskalová, Mgr. Miroslava Sobková a Ing. Imrich Vetrák ŠIMEK, Pavel. MENDELU V BRNĚ. Praktika I.: Koncept osnovy textu - metodika hodnocení dřevin. 2011-2012. ŠIMEK, Pavel. MENDELU V BRNĚ. Zakládání a údrţba zeleně: Koncept osnovy přednášek. 2007. vyd. ŠONSKÝ, Drahoslav. Ţivé ploty a tvarované dřeviny v zahradě: tvorba zahrad a parků. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 90 s. ISBN 80-716-9823-7. Zahradnický slovník naučný. 1. vyd. Editor František Mareček. Praha: ÚZPI, 1994, 440 s. ISBN 80-851-2051-8.

69

10.2. Internetové zdroje ISLÁMSKÁ NADACE V PRAZE. IslamWeb.cz [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.muslim.cz KATOLICKÝ TÝDENÍK, s.r.o. Katolický týdeník [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.katyd.cz WIKIPEDIA: the free encyclopedia [online]. 2012. Dostupné z: http://www.wikipedia.org ŢIDOVSKÁ OBEC BRNO. Web Ţidovské obce Brno [online]. [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.zob.cz

11. Seznam obrázků Obrázek 1. – Hřbitov v Irsku, autor Jan Hrabík Obrázek 2. – Hřbitov v Řecku, autor Jiří Hrabík Obrázek 3. – Hřbitov na jiţním Slovensku u Komárna, autor Jan Hrabík Obrázek 4. – Katolický hřbitov v Hrušovanech, autor Šárka Beránková Obrázek 5. – Ţidovský hřbitov v Jeruzalémě, Izrael, autor Jan Hrabík Obrázek 6. – Muslimská část hřbitova na Olšanských hřbitovech v Praze, autor Vladimír Sáňka Obrázek 7. – Muslimský hřbitov v Třebíči, autor Vladimír Sáňka Obrázek 8. – Kapličkový hřbitov v Albrechticích nad Vltavou, autor Město Albrechtice nad Vltavou Obrázek 9. – Architektonický hřbitov v Hrabišíně, autor Pavlína Štelcová Obrázek 10. – Architektonický vesnický hřbitov v Pavlovicích u Přerova, ortofoto www.mapy.cz Obrázek 11. – Architektonický městský hřbitov v Jaroměři, autor Jiří Hrabík Obrázek 12. – Architektonický městský hřbitov v Náchodě, ortofoto www.mapy.cz Obrázek 13. – Ústřední hřbitov v Praze – Olšanské hřbitovy Obrázek 14. – Lesní hřbitov v Soběšicích u Brna, autor MUDr. Věra Korecká Obrázek 15. – Lesní hřbitov ve Zlíně, ortofoto www.mapy.cz Obrázek 16. – Vojenský hřbitov v České Skalici z války 1866, autor Jiří Hrabík Obrázek 17. – Vojenský hřbitov Rudé armády v Hustopečích, autor Jiří Hrabík 70

Obrázek 18. – Vojenský hřbitov Olomouc- Černovíř, autor Vanda Dvořáková Obrázek 19. – Hřbitov v Hrušovanech, krajina hory Říp, autor Šárka Beránková Obrázek 20. – Umístění hřbitova Pavlov v krajině, autor Karel Zdraţil Obrázek 21. – Umístění hřbitova Klentnice, pohled na Nové Mlýny Obrázek 22. – Alej lemující hlavní cestu na Ústředním hřbitově v Brně, autor Jiří Hrabík Obrázek 23. – Alej lemující hlavní cestu na Ústředním hřbitově v Brně, autor Jiří Hrabík Obrázek 24. – Alej lemující vedlejší cestu na Ústředním hřbitově v Brně, autor Martina Haluzíková Obrázek 25. – Skupina keřů dělící 2 oddělení na Ústředním hřbitově v Brně, autor Jiří Hrabík Obrázek 26. – Tisové ţivé ploty tvarované na Ústředním hřbitově v Brně, autor Martina Haluzíková Obrázek 27. – Skupinka méně vzrůstných keřů doplňujících hrobová místa, autor Jiří Hrabík Obrázek 28. – Pěkně pouţité dřeviny na hrobovém místě, hřbitov Lanţhot, autor Jiří Hrabík Obrázek 29. – Hedera helix, Ústřední hřbitov Brno, autor Martina Haluzíková Obrázek 30. – Ţidovský hřbitov v Praze, autor Vanda Dvořáková Obrázek 31. – Ţidovský hřbitov v Holešově, autor Karel Zdraţil Obrázek 32. – Se starými vzrostlými stromy jsou největší komplikace, Česká Skalice, autor Jiří Hrabík Obrázek 33. – Vzrostlá lípa demoluje hrobové místo kořenovým systémem, Jaroměř, autor Jiří Hrabík Obrázek 34. – Přehledová mapa ČR – rozmístění řešených hřbitovů, autor Jiří Hrabík (zdroj mapky – www.mapy.cz) Obrázek 35. – Hřbitov v Bohumíně, autor Hana Holešová

71

12. Seznam tabulek Tabulka 1. – Tabulka vyjádření sadovnických hodnot v přiloţených plánek hřbitovů Tabulka 2. – Hodnocení dendrologického potenciálu vojenského hřbitova Česká Skalice, distribuce sadovnických hodnot a věkových stádií Tabulka 3. – Hodnocení dendrologického potenciálu hřbitova Verdek ve Dvoře Králové nad Labem, distribuce sadovnických hodnot a věkových stádií Tabulka 4. – Hodnocení dendrologického potenciálu hřbitova ve Chvalkovicích, distribuce sadovnických hodnot a věkových stádií Tabulka 5. – Taxonomická skladba modelových hřbitovů

72

13. Seznam grafů Graf 1. – Taxonomické sloţení vojenského hřbitova v České Skalici Graf 2. – Taxonomické sloţení hřbitova Verdek ve Dvoře Králové nad Labem Graf 3. – Taxonomické sloţení obecního hřbitova ve Chvalkovicích Graf 4. – Taxonomické sloţení městského hřbitova Brno-Řečkovice Graf 5. – Taxonomické sloţení vybraných městských hřbitovů Graf 6. – Taxonomické sloţení vybraných vesnických hřbitovů

73

14. Seznam příloh Příloha 1. – Tabulka dřevin vojenského hřbitova v České Skalici Příloha 2. – Plán rozmístění dřevin Vojenského hřbitova v České Skalici Příloha 3. – Tabulka dřevin hřbitova Verdek ve Dvoře Králové nad Labem Příloha 4. – Plán rozmístění dřevin hřbitova Verdek ve Dvoře Králové n. L. Příloha 5. – Tabulka dřevin obecního hřbitova v Chvalkovicích Příloha 6. – Plán rozmístění dřevin obecního hřbitove v Chvalkovicích Příloha 7. – Tabulka průzkumu zastoupení taxonů na vybraných českých hřbitovech

74