Mendelova univerzita v Brně. Zahradnická fakulta v Lednici

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Bakalářská práce Hodnocení nových odrůd révy vinné v podmínkách Jižní Moravy

Lednice 2010

Lukáš Fasora

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Hodnocení nových odrůd révy vinné v podmínkách Jižní Moravy vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne Podpis diplomanta 2

Poděkování Děkuji doc. Ing. Pavlu Pavlouškovi, Ph.D. a Ing. Petře Bábíkové, DiS. za rady a pomoc poskytnuté při vypracování této bakalářské práce.

3

OBSAH 1.

ÚVOD…………………………………………………………………………… 5

2.

CÍL PRÁCE……………………………………………………………………. 6

3.

LITERÁRNÍ PŘEHLED……………………………………………………… 7

3.1

Členění rodu Vitis L……………………………………………………………...7

3.2

Vznik nových odrůd…………………………………………………………….. 8

3.2.2 Klony odrůd……………………………………………………………………. 10 3.2.3 Šlechtění rezistentních odrůd…………………………………………………... 12 3.2.4 Zkoušení nových odrůd…………………………………………………………16 3.3

Charakteristika odrůd…………………………………………………………... 18

3.4

Vliv agrotechnických zásahů na kvalitu hroznů……………………………….. 30

4.

EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST…………………………………………………. 35

4.1

Materiál………………………………………………………………………… 35

4.2

Analytické metody……………………………………………………………... 35

4.3

Vinifikace……………………………………………………………………….41

5.

VÝSLEDKY…………………………………………………………………... 42

5.1

Analytické hodnoty…………………………………………………………….. 42

5.2

Senzorické hodnocení………………………………………………………….. 46

5.3

Vypozorované vlastnosti odrůd………………………………………………... 47

6.

ZÁVĚR…………………………………………………………………………51

7.

SOUHRN……………………………………………………………………… 52

8.

RESUMÉ……………………………………………………………………… 53

9.

LITERATURA……………………………………………………………….. 54

10.

PŘÍLOHY……………………………………………………………………... 55

4

1. ÚVOD Pěstování nových odrůd může být způsobem, kterým výrobce vína může oslovit spotřebitele, kteří vyhledávají nevšední, něčím zajímavá, výjimečná vína. Nové odrůdy vznikají za účelem zvýšení jakosti vína, zvýšení plodnosti nebo zlepšení pěstitelských vlastností. Dalším směrem je snaha o dosažení zvýšené odolnosti vůči biotickým a abiotickým faktorům. V tomto odvětví vznikají moštové odrůdy pro výrobu vína, stolní odrůdy pro přímou konzumaci nebo podnožové odrůdy odolné proti houbovým chorobám, které snášejí různé náročné půdní podmínky. Jedním z nejznámějších křížení pro dosažení dobré jakosti a plodnosti je MüllerThurgau. Jedná se o křížení Ryzlinku rýnského a Madlenky Královské, které provedl Švýcar H. Müller v oblasti Thurgau. Tato odrůda je v současné době nejpěstovanější odrůdou v České republice. Müller-Thurgau byl perspektivní díky své stabilní plodnosti, ranosti a zajímavému muškátovému aroma. Od jeho zavedení do praxe probíhá prakticky dodnes klonová selekce pro udržení cenných vlastností a eliminaci nedostatků (hnití hroznů). Byly tedy selektovány klony s volnějším hroznem a silnější slupkou. V současné době vzniká po celém světě velké množství nových odrůd. Odhaduje se, že existuje více než 10 000 kulturních odrůd určených pro výrobu vína nebo pro přímou konzumaci.

5

2. CÍL PRÁCE Předmětem práce je šest bílých moštových odrůd, a sice Auxerrois, Kerner, Milia, Noria, Ryzlink kořenitý a křížení (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon, a dvě modré moštové odrůdy, jimiž jsou Dunaj a Roesler. Cílem práce je vyzkoušet tyto nové odrůdy v našich půdních a klimatických podmínkách z hlediska vývoje rostlin, dozrávání hroznů, optimálního termínu sklizně a způsobu vinifikace. Během vegetace byly na pokusných porostech prováděny agrotechnické zásahy s důrazem na dosažení vysoké kvality hroznů, jak po zdravotní stránce, tak po stránce optimální zralosti. U vybraných novošlechtění byly sledovány kvalitativní parametry hroznů během jejich dozrávání, a na základě toho byly hrozny sklizeny. Z těchto hroznů byla vyrobena vína, která byla následně senzoricky ohodnocena komisí degustátorů. Získané poznatky pak budou shrnuty a dané odrůdy doporučeny pro praktické využití v České republice.

6

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Členění rodu Vitis L. Rod Vitis L. se dělí na podrody Euvitis a Muscadinia. Podrod Muscadinia má 40 chromozomů (ostatní druhy rodu Vitis mají 38 chromozomů), obsahuje 3 divoké druhy. Vitis rotundifolia, Vitis munsoniana a Vitis popenoi. Nejvýznamnější z této skupiny je druh Vitis rotundifolia, který pochází z jihovýchodní části USA a vyznačuje se svou velmi dobrou rezistencí k houbovým chorobám, jako jsou padlí révové a plíseň révová a také vůči mšičce révokazu. Podrod Euvitis má asi 70 druhů, které se dělí do tří skupin, a sice severoamerické, východoasijské a euroasijské. Rody patřící do severoamerické skupiny mají zvýšenou odolnost vůči některým škodlivým činitelům, s nimiž se během svého vývoje setkávaly. Víno z nich vyrobené má nízkou jakost s aromatickým projevem po liščině nebo jahodách, vyznačuje se nepříjemnými kyselinami a hořkostí. Některé druhy se využívají ve šlechtění k podnoží odolných k révokazu. Ze skupiny východoasijské je šlechtitelsky nejdůležitější druh Vitis amurensis, jehož důležitými vlastnostmi jsou vysoká mrazuvzdornost, zvýšená odolnost proti houbovým chorobám, dobrá akumulace cukrů a krátká vegetační doba. Do skupiny euroasijské patří pouze 1 druh, Vitis vinifera, který se dělí na poddruhy silvestris a sativa. Vitis vinifera subsp. silvestris je révy volně rostoucí v lesích a pochází z oblasti Kavkazu. Vitis vinifera subsp. sativa je nejvíce rozšířeným druhem. Pěstuje se již několik tisíciletí, jejichž průběhu byl podrobován cílevědomému výběru, čímž vzniklo velké množství odrůd (KRAUS a kol., 2005, PAVLOUŠEK, 2007).

7

3.2 Vznik nových odrůd Evropské vinice byly v minulosti osázeny výhradně původní pravokořennou révou. Tehdy se réva množila vegetativně pomocí řízků, které se vysazovaly přímo na trvalé stanoviště, nebo se z nich vypěstovali pravokořenné sazenice. Když v 80. letech 19. století došlo k révokazové kalamitě, byla výsadba pravokořenné révy zakázána. Od této události se réva musí štěpovat na odolné podnože. Dále se také šlechtí odrůdy odolné nejen proti škůdcům a chorobám, ale také různým povětrnostním nebo půdním podmínkám, pocházející většinou z mezidruhového šlechtění. Nové odrůdy mohou vznikat křížením ze semen nebo mutací. Častou metodou je vypěstování nových jedinců ze semen. Jedinci ze semen vzniklých volným opylení však nemají mnoho nadějí na úspěch. Proto se využívá inzuchtu, při němž se vychovají semenáče ze samoopylení, které se poté vzájemně kříží, aby došlo k heteróznímu efektu. Další metodou je křížení původních odrůd přímo mezi sebou. Pokud chce šlechtitel dosáhnout určitého stupně odolnosti, kříží evropské odrůdy s americkými druhy, případně s amurskou révou. V současné době se nejvíce využívají již vzniklé interspecifické odrůdy, které se kříží mezi sebou. Křížením vznikly přímoplodné hybridy. Křížením amerických druhů s druhy Vitis labrusca, které mají intenzivní jahodovou vůni, vznikly americké hybridy. Francouzské hybridy první generace mají nízkou kvalitu vína a vysokou odolnosti proti houbovým chorobám a také proti révokazu. Francouzské hybridy druhé generace mají vyšší kvalitu vína, ale většinou nejsou odolné proti révokazu. V genomu francouzských hybridů je značný rozsah evropského genomu. Na původních odrůdách je možné vyvolávat mutace a vybírat vhodné změny. Mutace může být přirozená nebo uměle vyvolaná, například působením radiačního ozáření, magnetického pole, chladu nebo pomocí chemických mutagenů. Změny se často projeví až v dalších generacích a jen málo mutací bývá pozitivních. Každá odrůda může existovat v několika různých klonech. Jedná se o vegetativní potomstvo určité odrůdy révy vinné, které na základě fenotypových znaků a zdravotního stavu odpovídá výchozí rostlině dané odrůdy. Jednotlivé klony se pak mohou lišit vzhledovými charakteristikami keře a také výslednými vlastnostmi vína. 8

Pravost, výnosnost i zdraví odrůd je zajišťováno procesem udržovacího šlechtění v jednotlivých šlechtitelských stanicích. Neustálým procesem šlechtění, klonování a křížení vzniká mnoho nových odrůd. Každá odrůda révy vinné plodí hrozny, které se navzájem odlišují barvou, velikostí, složením a chutí, která je pro odrůdu typická. Nově vzniklé odrůdy, které jsou výsledkem dlouhodobého a intenzivního šlechtění, jsou následně ověřovány. Pokud jsou nové odrůdy státem uznané jako vhodné pro pěstování ve vinařských oblastech České republiky, jsou zapsány do Státní odrůdové knihy (KRAUS a kol., 2005).

9

3.2.2 Klony odrůd Nepohlavním rozmnožováním vznikají klony. Výsledné potomstvo je na základě fenotypových znaků totožné s jejich starověkým předchůdcem, pokud nedojde k mutaci. Klony révy vinné vykazují podobné ampelografické znaky, které se mohou nepatrně lišit. Nepohlavně odvozené linie révy vinné poskytují jeden z nejlepších systémů pro studování klonování u rostlin. Možnosti zkoumání genetické rozmanitosti se zlepšily díky vývoji detekčních systémů. Nejúčinnějším systémem pro analyzování klonů révy vinné je metoda AFLP-PCR (amplified fragment length polymorphism-polymerase chain reaction). Dalšími metodami jsou RAPD-PCR (random amplified polymorphic DNA) nebo ISSR-PCR (inter simple sequence repeat), které dosahují méně výsledků. Réva vinná je výborná plodina pro studování klonů kvůli její ekonomické důležitosti a vegetativnímu množení. Dnešní kultivary vznikly selekcí zdokonalených genotypů starověkého původu, které většinou vznikly záměrným nebo spontánním křížením před mnoha staletími. Každý starověký kultivar představuje odlišný fenotyp, což vede k vývoji morfologicky odlišných klonů. Tyto klony se celosvětově rozšířily a přizpůsobily se rozdílným prostředím a způsobům pěstování. Od 19. století probíhá intenzivní výzkum pro popisování a analyzování fenotypů révy vinné. Později byly pro genetické a biotechnologické způsoby pro vylepšení révy vinné použity metody molekulární genetiky (FORNECK, 2005). Zkoumání klonové variability Klonová variabilita u révy byla zkoumána pomocí fenotypových a genotypových parametrů s různými záměry. Molekulární markery v kombinaci s fenotypovými zvláštnostmi byly použity pro určení klonů. Mohou být dále použity pro stanovení neutrální genetické variace uvnitř nebo mezi populacemi klonů. Některé klony nejsou skutečnými klony, ale spíše podobají se populace velmi příbuzných jedinců (možná sourozenců) podobné morfologie, tento koncept se nazývá polyklonalita. Dalším vysvětlením je narušení fenotypů patogenem virového původu. Třetí možností je vznik pozměňování fenotypů mutacemi, což je hlavní příčina vzniku skutečných klonů, které mají identický původ (FORNECK, 2005). 10

Polyklonalita Podle (RIVES, 1961 in FORNECK, 2005) může z jedné sazenice, označená jako morfologicky uniformní, vzniknout mnoho různých kultivarů. Polyklonalita trvalých kultivarů byla odhadována již dávno, ale byla dokázána teprve pomocí molekulárních metod. Příchod metody SSR dovolil jasnou detekci klonů (VIGNATI et al., 1996, SILVESTRONI et al., 1997, FILIPPETI et al., 1999 in FORNECK, 2005). Patogeny infikované klony Virová onemocnění přispěla k rozšíření fenotypové variability kultivarů révy vinné. Réva vinná je napadána viry a patogeny virového původu. Navíc je napadána oslabujícími chorobami způsobenými fytoplazmami nebo mykoplazmami. Rostliny s rozpoznatelnými symptomy virového onemocnění nejsou využívány jako zdroj pro množení révy. Problémem však je, že zdánlivě zdravá rostlina může obsahovat virus bez projevení symptomů. Do jaké míry je fenotypová variabilita v populaci klonů určená genotypem nebo přítomností virů, bylo předmětem experimentování s různými výsledky. (MANNINI, 2000 in FORNECK,2005) uvádí, že studie prokázaly rozdíly mezi klony bez ohledu na jejich fytosanitární stav. Další studie naznačují, že výkonnost klonů révy vinné se zvýšila po ozdravení rostlinného materiálu. Podle stávajících znalostí nebyly pozorovány genomické změny DNA. Klony se změněnými fenotypy vlivem napadením patogeny tedy nejsou clony v pravém slova smyslu (FORNECK, 2005). Mutace Klonové změny mohou být způsobeny mutacemi, které způsobí stabilní genetické změny. Tyto změny provázejí viditelné morfologické změny a jsou rozeznávány také pomocí molekulární genetiky. Existuje rozsáhlá evidence výskytu somatických mutací rostlin (např. Klekowski a Godfrey, 1989). U některých druhů byly mezi přirozeně se vyskytujícími klony zjištěny molekulárně genetické změny (FORNECK, 2005).

11

3.2.3 Šlechtění rezistentních odrůd Molekulární genetika přinesla do šlechtění révy vinné zcela nový rozměr. V posledním desetiletí došlo k objasnění mnoha zákonitostí rezistence k patogenním organismům. Tyto nové poznatky je možné využít ve šlechtění révy vinné na odolnost k patogenním organismům (PAVLOUŠEK, 2010a). V roce 1878 formuloval francouzský vědec Alexis Millardet základní myšlenku, která ovlivnila obor šlechtění révy na další období. Cílem šlechtitelů bylo spojení rezistentních vlastností amerických druhů Vitis ssp. a kvality vína evropské révy, Vitis vinifera L. (MILLARDET, 1885 in PAVLOUŠEK, 2010a). Navzdory dosaženého úspěchu nebylo dosaženo konečného cíle kombinace komplexní rezistence a kvality vína do jednoho genotypu, na základě franko-amerických hybridů jako zdrojů rezistence zejména kvůli polygennímu charakteru dědičnosti obou vlastností (BOUQUET, 1986 in PAVLOUŠEK, 2010a). Nejvýznamnějšími houbovými patogeny jsou původce plísně révové (Plasmopara viticola), původce padlí révového (Erysiphe necator Schwein), původce plísně šedé (Botrytis cinerea Pers.) a mšička révokaz (Dactulosphaira vitifoliae Fitch). Od počátku tohoto šlechtitelského směru bylo šlechtění zaměřeno na plíseň révovou. Tato houbová choroba je domácí na jihovýchodě USA, kde se vyskytuje na divokých druzích, Vitis ssp. K prvnímu napadení odrůd Vitis vinifera L. v Evropě došlo v oblasti Bordeaux, a jelikož je evropská réva citlivá, následovalo rychlé rozšíření choroby po evropských vinicích (PAVLOUŠEK, 2010a). Plíseň révy napadá všechny zelené části keře, zejména listy, květenství a bobule. Napadení listů je nebezpečné kvůli možné částečné nebo úplné ztrátě listové plochy, což negativně ovlivňuje fotosyntézu a snižuje hromadění cukrů v bobulích a vyzrávání jednoletého dřeva, která má potom nižší mrazuvzdornost. Květenství a malé bobule jsou nejcitlivější na napadení, při kterém může dojít k výrazným výnosovým ztrátám. Houba proniká

pomocí

haustorií

do

mezibuněčných

prostor

rostlinných

pletiv.

V mezibuněčných prostorách se nacházejí hyfy. Haustoria vyrůstají z hyf a pronikají do buněk, kde čerpají živiny. Pro rychlé šíření choroby je důležité nepohlavní rozmnožování. Dochází při něm k tvorbě zoosporangií, které se nacházejí na 12

sporangioforech. Nepohlavní rozmnožování probíhá intenzivně v průběhu vegetačního období a ovlivňuje intenzitu napadení. Pohlavním rozmnožováním se v létě tvoří silnostěnné oospory, které přezimují v opadaném listí a na jaře klíčí ve vodě a vytváří primární sporangium. Inkubační doba od infekce po projev prvních příznaků (olejových skvrn) závisí na teplotě a vlhkosti. Za příznivých podmínek může dojít ke sporulaci houby 3 až 4 dny po infekci (PAVLOUŠEK, 2010a). Padlí révy pochází ze Severní Ameriky. První výskyt v Evropě byl zaznamenán v Anglii roku 1845. Houba napadá listy, květenství, bobule a letorosty. První příznaky jsou viditelné na vrcholcích mladých letorostů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastější je ale napadení mladých listů, květenství a mladých bobulí, při kterém může dojít k výrazným škodám. Napadením hroznů padlím révy se výrazně snižuje kvalita hroznů a následně vína, za tvorby nežádoucích chuťových a aromatických látek (PAVLOUŠEK, 2010a). Pro klíčení spór není nutná voda, ale stačí pouze vysoká vzdušná vlhkost. Pro klíčení konidií jsou optimálními podmínkami vyšší teploty a noční období s vysokou vzdušnou vlhkostí. Houba může přezimovat dvěma způsoby. V našich pěstitelských podmínkách je běžnější přezimování v zimních očkách. V průběhu jejich vývoje se mycelium dostává dovnitř očka, kde zůstává v dormantním stavu až do začátku vegetačního období. Houba může přezimovat také ve formě askospor v kleistoteciích. Teploty mezi 18 až 28°C podporují růst mycelia. Deštivé počasí nepříznivě ovlivňuje spóry a dochází k oslabení mycelia. Teploty nad 33°C jsou nepříznivé pro rozvoj padlí révy (PAVLOUŠEK, 2010a). Plíseň šedá napadá mladé letorosty, listy, květenství, bobule a hrozny. Květenství jsou velmi citlivá na napadení plísní šedou a často mohou být zdrojem sekundární infekce. Osa květenství a později třapina mohou být výrazným zdrojem sekundárních infekcí, které se projeví na hroznu až po zaměkání bobulí, kdy se zvyšuje obsah cukru. Stavba hroznu a růst révy vinné mohou ovlivňovat mikroklima révového keře a také infekci šedou hnilobou. Největší škody způsobuje plíseň šedá na hroznech, kdy může negativně ovlivňovat kvalitu vína (PAVLOUŠEK, 2010a). Mšička révokaz byla do Evropy zavlečena z Ameriky. Jedná se o monofágního patogena, působícího na rodu Vitis. Po jeho zavlečení do Evropy došlo k totální devastaci pravokořenných vinic evropské révy vinné Vitis vinifera L. U evropské révy 13

se velmi zřídka vyskytuje listová forma révokazu, ale dochází k silnému napadení kořenového systému a vytváření nodosidů a tuberosidů (PAVLOUŠEK, 2010a).

Genové zdroje révy Zapojení světového genofondu kulturních rostlin do šlechtitelského procesu je nezbytnou podmínkou úspěšné realizace šlechtitelských programů vzniku nových odrůd. Rozmanitost genofondu umožňuje spojovat v jednom genotypu vlastnosti, které byly vytvořeny v průběhu evoluce v různých ekologicko-geografických skupinách (VOLYNKIN, 2009 in PAVLOUŠEK, 2010a) Použití PCR primerů umožňuje porovnávání lineární řady markerů mezi mapami získanými od různých odrůd Vitis vinifera nebo Vitis spp. To dovoluje hledat shodná umístění důležitých znaků v různých mapovacích studiích s využitím genotypů s různým genetickým základem, což může objasnit hlavní faktory zahrnuté do selekčního procesu u révy vinné. Identifikace genomických oblastí, které ovlivňují rezistenci k patogenům, pomocí OTL analýzy je prvním krokem k izolaci a charakterizaci rezistentních znaků (WELTER aj., 2007 in PAULOUŠEK, 2010a) Zdroj odolnosti proti houbovým chorobám Botanický druh Muscadinia rotundifolia je významným zdrojem rezistence k houbovým chorobám. Tento druh je domácí v jihovýchodní Americe a je vysoce rezistentní k mnoha patogenům, které ovlivňují révu vinnou, a sice padlí révy, mšičce révokazu a háďátkům (OLMO, 1986 in PAVLOUŠEK 2010a). Druh Muscadinia rotundifolia je zařazený rodu Vitis, sekce Muscadinia a je taxonomicky oddělený od druhů Euvitis na základě anatomických a morfologických rozdílů (PLANCHON, 1887 in PAVLOUŠEK, 2010a). (BRANAS, 1932 in PAVLOUŠEK, 2010a) uvedl zásadní rozdíl v počtu chromozomů, Vitis má 38 chromozomů a Muscadinia má 40 chromozomů První hybrid mezi vitis vinifera a Muscadinia rotundifolia vyšlechtil v roce 1919 L.R.Detjen s využitím odrůdy V. vinifera „Malaga“, jako samičího rodiče. Jeden

14

z potomků, NC 6-15, byl poté využit v řadě zpětných křížení s odrůdami V. vinifera (PAVLOUŠEK, 2010a). (BOUQUET, 1986 in PAVLOUŠEK, 2010a) zjistil, že rezistence druhu Muscadinia rotundifolia vůči padlí révy je řízena jedním dominantním lokusem. Tento lokus byl nazván Run1 a lokalizován na chromozomu 12. Geny v tomto lokusu umožňují epidermálním buňkám rychlé odumření v místě penetrace padlí révy (PAUQUET aj., 2001 in PAVLOUŠEK, 2010a). Pozdější studie identifikovaly lokus Rpv1 řídící rezistenci vůči plísni révy u Muscadinia rotundifolia, který se nachází chromozomu 12 a také Rpv2, který se nachází na chromozomu 18. (BARKER aj., 2005 in PAVLOUŠEK, 2010a). Zdroj odolnosti proti Mšičce révokazu Nová podnožová odrůda Börner (V. riparia x V. cinerea) je významným zdrojem rezistence k révokazu. Tato podnož vykazuje typickou hypersenzitivní reakci na napadení révokazem s lokálními nekrózami, které vedou k vysoké úrovni nebo absolutní rezistenci (VAN HEESWIJCK aj., 2003 in PAVLOUŠEK, 2010a). Börner je má vysoce odolné kořeny ke všem rasám révokazu, které kdy byly testovány (SCHMIDT A RÜHL, 2003, SCHMIDT aj., 2003 in PAVLOUŠEK, 2010a).

15

3.2.4 Zkoušení nových odrůd O registraci odrůdy rozhoduje Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský prostřednictvím Národního odrůdového úřadu.

V rámci Evropských společenství řeší registraci odrůd hospodářsky důležitých zemědělských a zeleninových druhů a uvádění jejich rozmnožovacího materiálu do oběhu dvě základní směrnice - Směrnice Rady 2002/53/ES ze dne 13. června 2002 o Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin a Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny do oběhu. Na základě těchto směrnic jsou předpoklady pro registraci a uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu ve všech členských státech Evropských společenství shodné. Příslušným orgánem Evropských společenství jsou z národních seznamů registrovaných odrůd členských států sestaveny společné katalogy odrůd zemědělských a zeleninových druhů. Odrůdy zapsané ve společných katalozích smí být uváděny do oběhu ve všech členských státech.

Zkoušení pro registraci Pro zjištění odlišnosti, uniformity stálosti a užitné hodnoty provádí ústav polní a laboratorní zkoušky podle metodik, jejichž výčet je stanoven vyhláškou ministerstva.

Zkoušky odlišnosti, uniformity a stálosti Zkoušky provádí Ústav na svých pracovištích, případně jsou prováděny odrůdovými úřady jiných členských států na základě dvojstranných smluv. Zkoušky trvají tak dlouho, dokud Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský nezíská potřebné množství údajů pro posouzení odlišnosti, uniformity a stálosti.

Odlišnost Odrůda je považována za odlišnou, jestliže se zřetelně odlišuje projevem nejméně jednoho znaku od každé jiné odrůdy známé v Evropských společenstvích, tj. odrůda, která je v den zahájení řízení o registraci odrůdy zapsaná ve Státní odrůdové knize v České republice, nebo v obdobném seznamu členského státu, nebo ve společném

16

katalogu odrůd, nebo v řízení o zápis do úředního seznamu, v České republice nebo v členském státě. Uniformita Odrůda je považována za uniformní, jestliže je dostatečně jednotná v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy, s ohledem na zvláštnosti jejího generativního nebo vegetativního rozmnožování.

Stálost Odrůda je považována za stálou, jestliže v projevu znaků, které se zahrnují do zkoušení odlišnosti, jakož i znaků používaných k popisu odrůdy, zůstává beze změny, nebo v případě zvláštního rozmnožovacího cyklu na konci každého takového cyklu.

Zkoušky užitné hodnoty Zkoušky jsou prováděny na zkušebních stanicích Ústavu nebo u dalších subjektů na základě smlouvy. Zkoušky trvají tak dlouho, dokud Ústav nezíská potřebné množství údajů pro posouzení užitné hodnoty (obvykle tři vegetační období). Odrůda má užitnou hodnotu, představuje-li souhrnem svých vlastností ve srovnání s jinými registrovanými odrůdami alespoň v některé pěstitelské oblasti zřejmý přínos pro pěstování nebo pro její využití anebo pro produkty od ní odvozené. Vykazuje-li odrůda některé vynikající vlastnosti, může být od některých horších vlastností

odhlédnuto

17

(www.ukzuz.cz).

3.3 Charakteristika odrůd

Auxerrois Původ Auxerrois pochází z Francie, patří do skupiny burgundských odrůd. Odrůda pravděpodobně vznikla náhodným křížením Rulandské modré a Heunisch. Tradičními oblastmi, kde se pěstuje, jsou Francie, Lucembursko a Německo. V České republice byla tato odrůda registrovaná v roce 2004 a pěstuje se zatím jen v malých výsadbách v České vinařské oblasti (KRAUS a kol., 2005, PAVLOUŠEK, 2007). Ampelografická charakteristika Vrchol mladého letorostu je otevřený, slabě ochlupený. List je středně velký, trojlaločnatý, listové výkrojky jsou málo výrazné a řapíkový výkrojek je otevřený ve tvaru písmene V. Hrozen je malý až středně velký, středně hustý. Bobule je malá, světle žlutá, lehce podlouhlá. Jednoleté dřevo je světle hnědé (PAVLOUŠEK, 2007) Fenologická charakteristika Doba rašení oček je střední, ve 2. -3. dekádě dubna. Kvetení je pozdní, ve 2. dekádě června. Bobule zaměkají v 1. polovině srpna. Sklizňová zralost začíná ve třetí dekádě září (LUDVÍKOVÁ, RUCKI, 2005, PAVLOUŠEK, 2007). Požadavky na stanoviště Auxerrois vyžaduje dostatečně osluněné polohy, podobně jako ostatní burgundské odrůdy. Při nižších letních teplotách získává více odrůdového charakteru. Požadavky na půdní podmínky jsou vyšší. Této odrůdě vyhovují vododržné půdy s dobrým obsahem živin, naopak nesnáší suché polohy (PAVLOUŠEK, 2007). Odolnost Odolnost proti napadení plísní révovou je dobrá, proti napadení padlím révovým a plísní šedou pak středně dobrá. Proti poškození zimními mrazy je odolnost dobrá, kvůli ranému rašení ji mohou poškozovat jarní mrazy (LUDVÍKOVÁ, RUCKI, 2005). 18

Pěstitelské vlastnosti Vhodným pěstitelským tvarem je střední nebo vysoké vedení s řezem na tažně. Doporučované zatížení je 8-10 oček na m2, přičemž odrůda příliš nepřeplozuje a regulace násady hroznů většinou není nutná. Nedoporučuje se intenzivní odlistění zóny hroznů, jinak může docházet k hnědnutí bobulí a vzniku nepříjemných látek. Je proto vhodné důsledně provádět podlom a vylamování zálistků v zóně hroznů a případné odlistění provádět jen mírně (PAVLOUŠEK, 2007). Využití odrůdy a kvalita vína Víno má jemnou, ovocnou vůni a neutrální, plnou chuť se svěží kyselinou. Auxerrois je vhodné především pro výrobu jakostních vín. Je také vhodné pro výrobu sektů (KRAUS a kol., 2005, PAVLOUŠEK, 2007). Zkušenosti s odrůdou Ve zkouškách pro registraci bylo dosaženo v tříletém průměru výnosu 15,5 t.ha-1 o průměrné cukernatosti 18,3°ČNM. Auxerrois se díky ranému dozrávání hodí i do okrajových vinařských oblastí. V příznivých letech dosahuje kvality pro výrobu přívlastkových vín (LUDVÍKOVÁ, RUCKI, 2005).

Kerner Původ Kerner byl vyšlechtěn ve Státním výukovém a výzkumném ústavu ve Weinsbergu v Německu v roce 1929. Jedná se o křížení Trolínského a Ryzlinku rýnského, které provedl šlechtitel A. Herold. V České republice byl zapsán do státní odrůdové knihy v roce 2001 a v roce 2006 se pěstoval na ploše 27,9 ha (PAVLOUŠEK, 2007). Ampelografická charakteristika Vrcholky mladých letorostů jsou plstnatě ochlupené. List je pětilaločný, středně velký s hrubě zvlněným povrchem čepele a mírně zavřeným řapíkovým výkrojem. Okraje lisu jsou středně ostře zoubkované. Hrozen je střední až velký, křídlatý, středně hustý.

19

Bobule je kulatá, žlutozelená, s hnědavým líčkem. Jednoleté dřevo má hnědou barvu (KRAUS, 2002). Fenologická charakteristika Rašení je středně pozdní až pozdní, ve 3. dekádě dubna. Kvetení začíná v 1. dekádě června. Bobule zaměkají v 1. polovině srpna. Sklizeň probíhá na přelomu září a října (PAVLOUŠEK, 2007). Požadavky na stanoviště Kerner vyžaduje dobré vinohradnické polohy, není vhodný do nížin, kde se drží mlhy a kde více trpí houbovými chorobami. Je vhodný do všech půdních typů (KRAUS, 2002). Odolnost Odolnost vůči plísni révové je střední, vůči plísni šedé a padlí révovému je nižší. Odolnost proti poškození zimními mrazy je velmi dobrá. Kerner trpí fyziologickým vadnutím třapiny (KRAUS, 2002, PAVLOUŠEK 2007). Pěstitelské vlastnosti Doporučované zatížení je 6-8 oček na m2. Plodnost je pravidelná a vyšší než u otcovského Ryzlinku rýnského. Vzhledem k bujnému růstu jsou pro Kerner vhodné slaběji rostoucí podnože, například SO4. Důležité je kvalitní provedení podlomu a vylamování zálistků pro udržení vzdušného keře. Je také vhodné odlistění zóny hroznů odstraněním 1-2 listů (KRAUS, 2002, PAVLOUŠEK 2007). Využití odrůdy a kvalita vína Předností Kerneru je dobrá jakost vína i v horších ročnících. Vůně je svěží, výrazná, připomínající koncentrovanější Ryzlink rýnský. Chuť je plná a elegantní s příjemnými kyselinami (KRAUS a kol., 2005). Víno má široké využití. Je vhodné pro výrobu jakostních vín prakticky ve všech přívlastcích, ale je také dobrým partnerem pro cuvée (PAVLOUŠEK, 2007).

20

Zkušenosti s odrůdou (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005) uvádí, že Kerner dosahuje většího výnosu než Ryzlink rýnský a zároveň vyšší cukernatosti. Ve sledovaném období dosáhl průměrné cukernatosti 21°ČNM a obsahu kyselin 8-12 g.l-1. (KRAUS, 2002) uvádí, že v roce 2000 Kerner dosáhl v registračních zkouškách výnosu 12,3 t.ha-1 a cukernatosti 24°ČNM při obsahu kyselin 6,3 g.l-1.

Milia Původ Milia byla vyšlechtěna ve Výzkumné stanici vinohradnické a vinařské v Šenkvicích na Slovensku, kde byla v roce 2002 zapsaná do Listiny registrovaných odrůd. Jedná se o křížence odrůd Müller-Thurgau a Tramín červený. Na jejím šlechtění se podíleli I. Novák, V. Bobeková a M. Matochová. V České republice zatím registrovaná není (POSPÍŠILOVÁ a kol, 2005). Ampelografická charakteristika Vrchol mladého letorostu je otevřený, řídce chloupkatý. List je středně velký až velký, trojlaločnatý s překrývajícími se laloky. Hrozen je středně velký, válcovitý, někdy křídlatý. Bobule je malá, červená, elipsovitá. Jednoleté dřevo je tmavohnědé (KORPÁS, 2004). Fenologická charakteristika Milia je středně raná odrůda. Rašení a kvetení je rané. Bobule zaměkají v 1. dekádě srpna. Sklizeň probíhá ve 2. polovině září (POSPÍŠILOVÁ a kol, 2005). Požadavky na stanoviště Odrůda má nízké nároky na polohu, ale je náročnější na půdu. Vyžaduje hluboké, hořčíkem a draslíkem dobře zásobené půdy (KORPÁS, 2004). Osvědčila se v písčito-hlinitých půdách, ale také ve sprašových, výživných půdách (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005).

21

Odolnost Milia je citlivá na padlí révové. Odolnost proti plísni révové je nízká až střední, proti plísni šedé je střední. Odolnost k zimním i jarním mrazům je dobrá. Její aromatické bobule mohou být poškozeny savým hmyzem a následně napadeny houbovými chorobami (KORPÁS, 2004, PAVLOUŠEK, 2007) Pěstitelské vlastnosti Doporučené zatížení je 6-8 oček na m2, vyšší zatížení má za následek kolísání úrody a horší vyzrávaní dřeva. Vhodné je vysoké i střední vedení s řezem na kratší tažně. Pro podpoření růstu jsou vhodné silněji rostoucí podnože jako Kober 5 BB, Craciunel 2 a Kober 125 AA (KORPÁS, 2004, POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005). (PAVLOUŠEK, 2007) zdůrazňuje, že kvůli hustému olistění je nutné důsledné provedení zelených prací, tedy podlomu a odstranění zálistků v zóně hroznů, kterou je také vhodné mírně odlistit. Využití odrůdy a kvalita vína Milia je určená pro výrobu jemně aromatických vín, která jsou kořenitá, plná a extraktivní. Tato odrůda také díky velmi dobré akumulaci cukrů umožňuje výrobu přírodně sladkých vín. V suchých a teplých ročnících je třeba dávat pozor na zachování kyselin (KORPÁS, 2004). Zkušenosti s odrůdou Ve šlechtitelských pokusech Milia poskytla v šestiletém průměru výnos 14,25 t.ha-1 při cukernatosti 23°ČNM a obsahu kyselin 7,1 g.l-1. Milia má vysokou potenciální rodivost při produkci vysokého obsahu cukrů. Obsah kyselin bývá nižší a je třeba mu podřídit termín sklizně. Odrůda je způsobilá ve vysoké frekvenci ročníků na produkci jakostních vín s přívlastkem (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005).

22

Noria Původ Tato odrůda byla vyšlechtěna ve Výzkumné stanici vinohradnické a vinařské ve Velkém Krtíši na Slovensku. Jedná se o křížence Ryzlinku rýnského a Semillonu, které provedla A. Foltánová. V roce 2002 byla Noria na Slovensku zaregistrovaná (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005). Ampelografická charakteristika Vrchol mladého letorostu je polouzavřený, středně chloupkatý. List je středně velký, pětilaločnatý, na spodní straně hustě ochlupený. Řapíkový výkrojek je otevřený. Hrozen je malý až středně velký, válcovitě – kuželovitý, hustý. Bobule je středně velká, mírně elipsovitá, zelenožlutá. Jednoleté dřevo je hnědé, rýhované. (KORPÁS, 2004, PAVLOUŠEK 2007). Fenologická charakteristika Noria raší středně pozdně, zaměkání bobulí je také středně pozdní, tedy ve 2. dekádě srpna. Sklizeň probíhá od začátku do poloviny října, v horších ročnících až ve 2. polovině října (POSPÍŠILOVÁ a kol, 2005). Požadavky na stanoviště Noria je vyžaduje ty nejlepší vinohradnické polohy, tedy mírné svahy s jižní expozicí. Na půdní podmínky však nemá tak velké nároky. Nejlepších výsledků dosahuje na vododržných, živinami dobře zásobených půdách (KORPÁS, 2004, PAVLOUŠEK 2007). Odolnost Odolnost proti plísni révové je střední až nižší, proti plísni šedé a padlí révovému je střední. Odolnost vůči poškození zimními mrazy je velmi dobrá, podobně jako u Ryzlinku rýnského (KORPÁS, 2004). Pěstitelské vlastnosti Doporučované zatížení je 6-8 oček na m2, vhodným tvarem keře je střední nebo vysoké vedení s řezem na tažně. Pro získání kvalitní suroviny je důležité důkladné provedení 23

zelených prací, podlomu a vylamování zálistků. Je také vhodné odlistění zóny hroznů, které má významný vliv na charakter odrůdového aromatu a snižování obsahu kyselin v bobulích (PAVLOUŠEK, 2007). Využití odrůdy a kvalita vína Noria

poskytuje

harmonická,

svěží

vína

s výrazným

odrůdovým

buketem,

připomínajícím odrůdu Semillon. Je vhodná zejména pro výrobu přívlastkových vín. Vína z dobrých ročníků jsou velmi vhodná pro archivaci (KORPÁS, 2004). Zkušenosti s odrůdou Noria dosáhla při odrůdových zkouškách v tříletém průměru výnosu 15,2 t.ha-1(o 3 t.ha1 více než Ryzlink rýnský) a cukernatosti 21°ČNM (o 1,2°ČNM více než Ryzlink rýnský) při obsahu kyselin 8,5 g.l-1. Noria byla zařazena mezi nejkvalitnější odrůdy a v mnohých vlastnostech překonává Ryzlink rýnský. Má lepší odolnost proti houbovým chorobám a produkuje vyšší cukernatost při vyšším výnosu (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005).

Ryzlink Kořenitý (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005) ve svém díle uvádí o Ryzlinku kořenitém tyto poznatky: Původ Ryzlink kořenitý byl vyšlechtěn v Rubáni na Slovensku. Jedná se o křížení Tramínu červeného a Ryzlinku vlašského, jehož šlechtitelem je O. Korpás. Tato odrůda dosud není registrovaná. Ampelografická charakteristika Vrchol letorostu je středně hustě chloupkatý, žlutozelený s jemným antokyanovým zbarvením. List je středně velký, pětilaločnatý, středně hluboce vykrajovaný. Horní výřezy jsou uzavřené, spodní jsou otevřené. Hrozen je středně velký, středně hustý, křídlatý. Bobule je středně velká, kulatá a má růžovou barvu. Jednoleté dřevo je hnědé, lehce načervenalé.

24

Fenologická charakteristika Rašení pupenů je pozdní, zaměkání bobulí rovněž. Sklizňová zralost hroznů je koncem září až začátkem října. Odolnost Odolnost proti plísni révové, plísni šedé i padlí révovému je střední. Odolnost proti zimním mrazům je dobrá. Pěstitelské vlastnosti Ryzlink kořenitý se doporučuje nepřetěžovat úrodou, je tedy vhodný řez na 6-8 oček na m2. Listová stěna je hustá, je proto důležité provést podlom, vylamování zálistků a odlistění zóny hroznů, případně také regulaci násady hroznů. Využití odrůdy a kvalita vína Ryzlink kořenitý je vhodný pro výrobu jakostních a přívlastkových vín. Víno je kořenité s příjemnými kyselinami připomínajícími Ryzlink rýnský. Zkušenosti s odrůdou Ryzlink kořenitý poskytuje stabilní úrody okolo 13 t.ha-1 při průměrné cukernatosti 22°ČNM a obsahu kyselin 9 g.l-1. Kvalita vína je velmi dobrá. Je však důležité nepřetěžovat keřů úrodou (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005).

Dunaj Původ Dunaj vyšlechtila D. Pospíšilová ve Výzkumném ústavu vinohradnickém a vinařském v Bratislavě na Slovensku a pochází z trojitého křížení (Muškát Bouchet x Oporto) x Svatovavřinecké. Od roku 1997 je na Slovensku registrovaný (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005). V České republice byla tato odrůda ve Státních odrůdových zkouškách, ale na základě jejich výsledků do Státní odrůdové knihy zapsána nebyla. Důvodem je zřejmě její časté sprchávání květenství (PAVLOUŠEK, 2007). 25

Ampelografická charakteristika Vrchol letorostu je plstnatý, bělavěžlutý. List je středně velký, pětilaločnatý, středně hluboce vykrajovaný. Spodní strana listu je hustě chlupatá, štětinkovitá. Hrozen středně velký, kuželovitý, řídký. Bobule je středně velká, kulatá, modrá. Jednoleté dřevo je červenohnědé (PAVLOUŠEK, 1999). Fenologická charakteristika Dunaj raší pozdně, kvete však mezi prvními odrůdami. Bobule zaměkávají v polovině srpna. Hrozny dozrávají koncem září až začátkem října (PAVLOUŠEK, 1999). Požadavky na stanoviště Dunaj není náročný na polohu, hodí se do všech vinohradnických lokalit. Není vhodný do suchých skeletových půd, ani do půd velmi výživných s vyšším obsahem dusíku, kde dochází ke sprchávání květenství. Vhodné jsou středně těžké půdy s dobrou vododržností (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005). Odolnost Tato odrůda je citlivá na padlí révové. Odolnost proti plísni révové je střední. Plíseň šedá ji díky řídkým hroznům neohrožuje. Odolnost proti zimním mrazům je velmi dobrá, jarním mrazům uniká pozdním rašením pupenů (PAVLOUŠEK, 1999, POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005). Pěstitelské vlastnosti Doporučované zatížení je 8-10 oček na m2, vhodným pěstitelským tvarem je střední a vysoké vedení s řezem na polotažně. Nejlepší výsledky jsou dosaženy na záclonovitých tvarech, kde dochází k menšímu sprchávání květenství. Vhodnými podnožemi jsou SO 4, Teleki 5 C a Kober 125 AA (PAVLOUŠEK, 1999). Využití odrůdy a kvalita vína Dunaj je vhodný především pro výrobu přívlastkových vín. Víno má tmavočervenou barvu, v chuti je plné s tóny přezrálých třešní a višní, často mívá čokoládovou příchuť. Třísloviny jsou velmi jemné (PAVLOUŠEK, 2007).

26

Zkušenosti s odrůdou V pěstitelských pokusech dosáhl Dunaj v tříletém průměru výnosu 10 t.ha-1 při cukernatosti 22,8°ČNM a obsahu kyselin 8,2 g.l-1. Dozrávání hroznů je relativně rané. Biologickým nedostatkem této odrůdy je sklon ke sprchávání hroznů. Ale při současných požadavcích na ideální hrozen (řidší s malými bobulemi) to může být i výhodou. Hnití hroznů je téměř vyloučeno (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005).

Roesler Původ Roesler byl vyšlechtěn ve Výzkumném a výukovém ústavu pro ovocnictví a vinohradnictví v Klosterneuburgu křížením odrůd Zweigeltrebe x (Seyve Villard 18402 x Frankovka). Jeho šlechtitelkou je G. Mayerová (POSPÍŠILOVÁ a kol, 2005). Ampelografická charakteristika Vrchol letorostu je plstnatý, načervenalý. List je středně velký až velký, pětilaločnatý, zvlněný. Řapíkový výkrojek je otevřený ve tvaru písmene V. Hrozen je středně velký až velký, kuželovitý, středně hustý. Bobule je středně velká až malá, kulatá, tmavě modrá (PAVLOUŠEK, 2007). Fenologická charakteristika Rašení pupenů je rané, zaměkání bobulí je střední. Hrozny dozrávají v 1. polovině října (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005, PAVLOUŠEK, 2007). Požadavky na stanoviště Roesler je středně náročný na stanoviště. Vhodné jsou svahovité lokality s intenzivním slunečním zářením. Nároky na půdní podmínky jsou nižší, dobře snáší většinu půdních typů (PAVLOUŠEK, 2007). Odolnost Roesler je interspecifická odrůda. Rezistence proti plísni révové je dobrá, proti plísni šedé dobrá až velmi dobrá a proti padlí révovému je střední a vyžaduje tedy 1-3

27

chemická ošetření za vegetaci. Odolnost vůči zimním mrazům je dobrá, naopak na jarní mrazy je tato odrůda citlivá díky brzkému rašení. (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005, PAVLOUŠEK, 2007). Pěstitelské vlastnosti Doporučované zatížení je 4-6 oček na m2, vhodným tvarem je střední vedení s řezem na dlouhé tažně, vodorovně vyvázané nebo ohýbané do mírného oblouku. Kvůli hustému olistění je vhodné provést podlom, vylamování zálistků a odlistění zóny hroznů (PAVLOUŠEK, 2007). Využití odrůdy a kvalita vína Rösler je perspektivní odrůda pro ekologické vinohradnictví, je také vhodný pro výrobu jakostních vín s přívlastkem pozdní sběr. Víno je plné, extraktivní s vysokým obsahem tříslovin, jeho barva je tmavočervená (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005). Zkušenosti s odrůdou Rösler dosahuje průměrné cukernatosti 20°ČNM při průměrném obsahu kyselin 9g.l-1. Rodivost této odrůdy je velmi dobrá, plodonosné jsou i podočka. Hrozny dozrávají o něco dříve než Zweigeltrebe, což umožňuje dosáhnout technologické zralosti i v horších ročnících. Hrozny dlouho vydrží na keřích a jsou vhodné pro výrobu vín s přívlastkem pozdní sběr (POSPÍŠILOVÁ a kol., 2005).

(Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon Původ Tato odrůda byla vyšlechtěna ve Velkém Krtíši na Slovensku. Nebyla dosud registrovaná a nedostala zatím žádné jméno. Jelikož se o tomto novošlechtění prozatím nezmiňuje žádná literatura, popíšu některé jeho vlastnosti z vlastních zkušeností získaných za dva roky pěstování, kdy již proběhla sklizeň.

28

Ampelografická charakteristika Vrchol letorostu je polouzavřený, načervenalý. List je středně velký, pětilaločnatý. Řapíkový výkrojek je slabě otevřený, ve tvaru písmene V. Hrozen je malý až středně velký, válcovitý, středně hustý. Bobule je středně velká, kulatá, oranžová. Jednoleté dřevo je hnědé, lehce načervenalé. Fenologická charakteristika Rašení a kvetení je středně pozdní. Bobule zaměkají v 1. polovině srpna. Hrozny dozrávají koncem září až začátkem října. Stanoviště Tato odrůda je pěstována na hlinité, vododržné, středně výživné půdě. V těchto podmínkách nebyly zaznamenány žádné problémy s růstem či zdravotním stavem a tato odrůda se na tomto stanovišti jeví jako perspektivní. Odolnost Odolnost vůči houbovým chorobám je střední. Odolnost proti zimním mrazům je dobrá. Pěstitelské vlastnosti Řez bývá prováděn na 8 oček na m2, pěstitelským tvarem je střední vedení s řezem na tažně. Průměrný výnos je 2,2 kg na keř při průměrné cukernatosti 23°ČNM. Listová stěna je poměrně hustá, je tedy vhodné důkladně provést zelené práce. Odrůda se vyznačuje vzpřímeným růstem letorostů, což usnadňuje jejich zastrkování. Využití odrůdy a kvalita vína Tato odrůda je vhodná pro výrobu jemně aromatických přívlastkových vín. Víno je v chuti plné, ovocné s jemnou kořenitostí.

29

3.4 Vliv agrotechnických zásahů na kvalitu hroznů

Agrotechnické zásahy během roku mají zásadní vliv na management kvality hroznů. Jsou prostředkem k založení a udržování révy vinné v optimálním pěstitelském tvaru a jsou spojeny s produkcí hroznů v požadované kvalitě. Těmito zásahy jsou zejména řez keřů v zimním období, podlom, vylamování zálistků, odlistění zóny hroznů a regulace násady hroznů. Tyto práce slouží ke zlepšení mikroklimatu keře, dosažení optimálního oslunění a k regulaci počtu a velikosti hroznů v poměru k vegetativnímu růstu révového keře (PAVLOUŠEK, 2007).

Řez Tato pracovní operace se provádí v zimním období. Patří mezi činnosti, které zásadním způsobem ovlivňují výslednou kvalitu sklizených hroznů (PAVLOUŠEK, 2002). Každoročním řezem se odstraní více než 80 % jednoletého a víceletého dřeva, čímž se omezí počet letorostů, listů a hroznů a zvýší se jejich kvalita (KRAUS a kol., 2005). Na keři se ponechává tzv. plodné dřevo, což je jednoleté dřevo vyrůstající ze dřeva dvouletého. Plodné dřevo slouží jako budoucí tažeň, pochází z bazálních oček loňského tažně nebo z výhonů umístěných na čípku z minulého roku. Vhodným jednoletým dřevem je dobře vyzrálé, houbovými chorobami ani mechanicky nepoškozené dřevo, které má tloušťku 7-10 mm. Někdy se může jako plodné použít tzv. dřevo divoké, které se nachází přímo na víceletém dřevě, a to v případě že by pomohlo zachovat požadovaný pěstitelský tvar a jedná-li se o plodnou odrůdu nebo klon, protože plodnost na takovém tažni je pak nižší (PAVLOUŠEK, 2002). Zásadním parametrem je stanovení zatížení keře plodnými očky, vyjádřené jako počet oček na m2, toto zatížení se stanovuje na základě způsobu vedení, sponu, odrůdy a požadované kvality vypěstovaných hroznů (PAVLOUŠEK, 2007).

30

Podlom Kvalita provedení podlomu spolurozhoduje o napadení houbovými chorobami a o kvalitě hroznů. Jedná se o selektivní agrotechnický zásah, který se provádí výhradně ručně, a který je druhou možností regulace násady hroznů po zimním řezu. Vhodným termínem pro provedení podlomu je 1.-3. týden po rašení (PAVLOUŠEK, 2009). Podlomem se nazývá vylamování nevhodně postavených letorostů. Na keřích se ponechají jen letorosty z hlavních oček, odstraní se letorosty vyrůstající z vedlejších oček a ze starého dřeva. Při úmyslu zmladit některou část starého dřeva se může pod tímto místem nechat mladý letorost. (KRAUS a kol., 2005) Intenzita podlomu by se měla přizpůsobit délce internodií na jednoletém dřevě, což je odrůdová záležitost. U odrůd s krátkými internodii se mohou odstranit letorosty z každého druhého očka, aby se dosáhlo dostatečně vzdušného keře. S tím se ale musí počítat již při zimním řezu, kdy se musí ponechat na tažni více plodných oček, aby nedošlo k výraznému snížení úrody. Naopak u odrůd s dlouhými internodii je možné ponechat například 2 letorosty z jednoho zimního očka. Cílem podlomu je tedy zabezpečit dobré rozmístění letorostů na keři a získat co nejvzdušnější listovou stěnu. Vzdušná listová stěna rychleji osychá a vytváří méně příznivé podmínky pro rozvoj houbových chorob. Po kvalitně provedeném podlomu by mělo zůstat na 1 metr drátěnky 10-15 letorostů podle odrůdy a intenzity růstu. Pro produkci jakostních hroznů bývá podlom dostatečnou redukcí násady hroznů. Pro produkci přívlastkových hroznů je však vhodné provést

také

regulaci

násady odstraněním

hroznů

v době vegetace

(PAVLOUŠEK, 2009).

Vylamování zálistků Vylamování zálistků je vhodné provést před kvetením nebo těsně po kvetení. Zálistek (fazoch) je osa druhého řádu vyrůstající v paždí každého listu. Zálistky zvětšují listovou plochu letorostu, ale také příliš zahušťují keř, což přispívá k napadení hroznů houbovými chorobami. Proto je nutné odstranit zálistky v zóně hroznů, jejichž asimiláty odcházejí do kořenů révy a ukládají se zde jako zásobní látky. Naopak zálistky vyrůstající ve dvou vrchní třetinách letorostu je vhodné ponechat, protože zásobují hrozny asimiláty a hrozny potom dosahují vyšší cukernatosti (KRAUS a kol., 2005). 31

Odlistění Odlistění zóny hroznů se většinou provádí v době zaměkání hroznů. Nedostatkem tohoto termínu je častější výskyt slunečního úpalu, větší napadení hroznů plísní šedou a malý vliv na zvýšení cukernatosti hroznů (PAVLOUŠEK, 2004). (PRIOR, 2004a in PAVLOUŠEK, 2004) doporučuje brzký termín provedení odlistění zóny hroznů, tedy v období před kvetením. Tento termín minimalizuje rizika a optimalizuje výhody odlistění. Hlavním efektem je tohoto zásahu je podpoření částečného sprchávání květenství a tvorba volnější stavby hroznů, což přispívá k vyšší odolnosti k plísni šedé. Odlistění keřů je základní operace ke zlepšení mikroklimatu v zóně hroznů, a proto má významný vliv na jejich kvalitu. Zlepšení proudění vzduchu a osychání hroznů je preventivním opařením proti vzniku houbových chorob. Zlepšené sluneční poměry uvnitř keře podporují tvorbu látek určujících kvalitu hroznů. Ovlivňují tedy obsah cukrů, kyselin minerálních látek, aromatických látek, barviv a tříslovin (HANNI, 2004 in PAVLOUŠEK, 2007). Vhodnou mírou odlistění je odstranění 1-3 listů od báze výhonu, nevhodné je odstranění jedné třetiny nebo více listů, které již působí negativně na kvalitu hroznů (PAVLOUŠEK, 2007). Nadměrné odlistění zóny hrozny způsobuje vyšší exponovanost ke slunečnímu záření, které může mít za následek sluneční úpal, vyšší tvorbu fenolických látek a odpařování vody z hroznů (PAVLOUŠEK, 2010c). Sluneční úpal je způsobený tepelným infračerveným zářením, kdy se bobule ohřejí na více než 50°C (někdy až 70°C). Infračervené záření způsobuje na bobulích propadnuté skvrny, které postupně hnědnou, bobule se scvrkávají a následně usychají. Největší poškození vzniká poledním a popoledním zářením (VANEK, 2008). Hnědnutí slupky u bílých odrůd je znakem vyššího obsahu fenolických látek, zejména hydroxyskořicových kyselin, což způsobuje hořké a připálené chuťové vjemy (PAVLOUŠEK, 2010c). Odlistění zóny hroznů také způsobuje snížení obsahu organických kyselin, zejména kyseliny jablečné, která se vlivem oslunění prodýchává na cukry. To může mít 32

negativní dopad na kvalitu hroznů bílých odrůd vyznačujících se nízkým obsahem kyselin, jako jsou Muškát Moravský, Müller-Thurgau, Tramín apod. Naopak pozitivní vliv může mít na modré odrůdy a bílé odrůdy, které mívají vyšší obsah kyselin, například Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Sauvignon apod. (PAVLOUŠEK, 2007).

Regulace násady hroznů Regulací počtu hroznů se upravuje vysoké zatížení keřů ponechané při zimním řezu. Vysoký výnos může zeslabovat výkonnost keřů a snižuje kvalitu vypěstovaných hroznů. Toto platí zejména u odrůd s pravidelně vysokou plodností a velkými hrozny. Vhodným termínem je období po odkvetení až do zaměkání bobulí (PAVLOUŠEK, 2007). Zvýšení výnosu hroznů negativně ovlivňuje koncentraci cukrů. Omezení násady hroznů o 30%, provedené před zaměkáním bobulí, má za následek 15% zvýšení koncentrace cukrů a 5% snížení obsahu kyselin (RIBÉREAU-GAYON a kol., 2006). Existuje několik způsobů regulace násady hroznů. Jedním z nich je horizontální regulace, kdy se na každém výhonu ponechá pouze jeden hrozen a ostatní se odstraní. Při vertikální regulaci se na každém druhém výhonu odstraní všechny hrozny a na zbývajících výhonech se naopak všechny hrozny ponechají. Dalším způsobem regulace násady je půlení hroznů, kdy se odstraní spodní polovina hroznu. Tato metoda je vhodná zejména u modrých moštových odrůd s delším hroznem a také u odrůd citlivých na fyziologické vadnutí třapiny (PAVLOUŠEK, 2004). (PRIOR, 2004a in PAVLOUŠEK, 2004) uvádí zřetelné snížení výnosu u půlení hroznů, které je však nižší než snížení výnosu při regulaci na 1 hrozen na letorostu. Zásah je možné provést v době hráškovatění bobulí nebo při uzavírání hroznů. Jeho hlavní předností je tvorba volnější stavby hroznů a tím pádem nižší citlivost k plísni šedé. Další možností je aplikace kyseliny giberelové v době kvetení. Hlavním cílem je tvorba volnějších hroznů, částečné sprchnutí bobulí a vyšší kvalita hroznů (PAVLOUŠEK, 2007).

33

Osečkování Osečkováním se přeruší hlavní osy letorostu, což je důležitý nástroj k tvorbě výnosu a kvality hroznů. Po přerušení hlavní osy letorostu dochází ke zvýšené tvorbě zálistků, které představují novou, výkonnou listovou plochu pozitivně ovlivňující zrání hroznů a tvorbu cukrů. Vhodným termínem pro provedení této operace je asi 20-30 dní po kvetení, kdy se zpomaluje intenzivní růst bobulí, takže nedochází k podporování tvorby výnosu, ale naopak k tvorbě kvality. Osečkování listové stěny před květem se podporuje tvorba výnosu a většinou vede k nižší kvalitě hroznů, které mohou být také hustší a tedy náchylnější na napadení houbovými chorobami (PAVLOUŠEK, 2010b). Listová plocha keře révy vinné má velký význam pro výnos hroznů, jejich kvalitativní parametry a pro tvorbu zásobních látek (PAVLOUŠEK, 2010b). Pěstování a management révy vinné jsou charakterizovány opatřeními omezujícími vegetativní vývoj a množství hroznů. Pro vyživování hroznů je třeba určitá listová plocha a existuje vztah mezi touto plochou a kvalitou hroznů (RIBÉREAU-GAYON a kol., 2006) Pro hodnocení kvality hroznů může být použit poměr mezi listovou plochou a hmotností hroznů. Ukázalo se, že když je tento poměr menší než 10 cm2 na 1 g hroznů, koncentrace cukrů byly výrazně nižší. Obecně platí, že potřebná listová plocha pro zrání hroznů rodu Vitis vinifera je 7-15 cm2 na 1 g hroznů. Ale vyšší poměr má malý vliv na látkové složení hroznu (KLIEWER, WEAVER, 1971 in RIBÉREAU-GAYON a kol., 2006). Je-li na 1 letorostu 200 g hroznů, je třeba 10-14 listů na letorost pro optimální vyzrávání hroznů, což představuje 8-10 cm2 na 1 g hroznů. Osečkováním a ponecháním maximálně 14-16 listů na 1 letorost zlepšuje proces zrání a zvyšuje koncentraci cukrů a sekundárních metabolitů. Přílišné osečkování má za následek opačné výsledky (KOBLET, 1975 in RIBÉREAU-GAYON a kol., 2006). (PAVLOUŠEK, 2010a) uvádí optimální poměr mezi hmotností hroznů a velikostí listové plochy v klimatických podmínkách České republiky 17-22 cm2 na 1 g hroznů a výšku listové stěny 1,2-1,4 m.

34

4. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST

4.1 Materiál Předmětem pokusu byly bílé moštové odrůdy Auxerrois, Kerner, Milia, Noria, Ryzlink kořenitý a křížení (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon a modré moštové odrůdy Dunaj a Rösler. Pokus probíhal ve vinařské oblasti Morava, Slovácké podoblasti, obci Hovorany a trati Podvinohradí. Experiment spočíval ve sledování kvalitativních parametrů hroznů v průběhu jejich dozrávání. Byly to parametry cukernatost, obsah veškerých titrovatelných kyselin a pH, které byly získávány analýzou moštu. Pro potřebné množství moštu bylo od každé odrůdy odebráno 100 bobulí, které se následně vylisovaly. Analýza probíhala vždy jedenkrát týdně v laboratoři ústavu Vinohradnictví a vinařství.

4.2 Analytické metody Stanovení cukernatosti moštu refraktometricky Princip: Obsah cukru v moště stanovíme na základě měření indexu lomu světla refraktometrem jako rozpustnou sušinu moštu vyjádřenou v hmotnostních procentech sacharózy. Postup: Stanovíme hmotnostní procenta sušiny moštu s přesností na 0,1%. Měření několikrát opakujeme.

35

Stanovení veškerých titrovatelných kyselin Princip: Veškerými titrovatelnými kyselinami se rozumí suma sloučenin titrovatelných odměrným alkalickým roztokem do pH 7. Přístroje a pomůcky: 25 ml byreta, 10 ml pipeta, 50 ml kádinka, pH-metr, magnetická míchačka, odsávací baňka, vodní vývěva. Chemikálie a roztoky: 0,1 mol.l-1 roztok NaOH Postup: Pipetou odměříme 10 ml připraveného moštu do titrační kádinky, přidáme 10 ml destilované vody a do směsi ponoříme kombinovanou elektrodu pro měření pH. Za stálého míchání pomalu přidáváme z byrety 0,1 mol.l-1 roztok NaOH do pH rovnající se hodnotě 7.

Vyhodnocení: X = a x f x 0,75 X = g.l-1 veškerých titrovatelných kyselin vyjádřené na jedno desetinné místo jako kyselina vinná a = ml spotřebovaného 0,1 mol.l-1 roztoku NaOH f = faktor 0,1 mol.l-1 roztoku NaOH

Stanovení pH Princip: Hodnota pH je záporný dekadický logaritmus aktivity vodíkových kationů v moště. Stanovujeme ji na základě měření potenciálu skleněné elektrody, jenž závisí od aktivity vodíkových

kationů,

vzhledem

k referenční

kalomelové

elektrodě

milivoltmetrem (pH-metrem), kalibrovaným tlumivými roztoky o známém pH. Přístroje a pomůcky: pH-metr, kombinovaná pH-elektroda 36

vhodným

Postup: Ve vzorku moštu v množství 20-50 ml o teplotě laboratoře změříme hodnotu pH, s přesností na dvě desetinná místa, po ustálení na digitální stupnici.

Ve víně byly stanoveny: Veškeré titrovatelné kyseliny, obsah alkoholu, obsah zbytkového cukru, bezcukerný extrakt. Stanovení veškerých titrovatelných kyselin ve víně se provádí obdobně jako při jejich stanovení v moštu.

Stanovení přítomného alkoholu pyknometricky Princip: Přítomný (skutečný) alkohol je alkohol vytvořený kvasným procesem stanovitelný destilačně, vyjádřený jako objem etanolu v litrech obsaženého ve 100 l vína při 20°C (% obj.). Přitom se nejedná výhradně o etanol, ale o sumu těkavých alkoholů a esterů, které se při destilaci od etanolu neoddělí. Přístroje a pomůcky: Destilační přístroj Gibertini, hustoměrné váhy DensiMat, kalibrovaný pyknometr 100 ml s úzkým hrdlem a zátkou podle Reischauera, plnící a vyprazdňovací zařízení pro pyknometry, vodní termostat, kompenzační tára pyknometru. Chemikálie a roztoky: 2 mol.l-1 suspenze Ca(OH)2, získáme opatrným přiléváním 1000 ml destilované vody zahřáté na 60-70°C ke 120 g CaO. Postup: Odměříme 200 ml předpřipraveného vína pomocí odměrné baňky a zaznamenáme aktuální teplot vína. Kvantitativně přelijeme odměřené víno do destilační baňky a odměrnou baňku vypláchneme čtyřikrát po 5 ml destilovanou vodou. Přidáme 10 ml suspenze Ca(OH)2 a několik kousků pemzy. Destilát zachytáváme do totožné 200 ml 37

odměrné baňky, obsahující několik ml destilované vody. Po získání asi ¾ původního objemu vína, obsah dostatečně promícháme a doplníme destilovanou vodou po značku při zaznamenané teplotě vína a opět dostatečně homogenizujeme. Kalibrovaný pyknometr nejprve několikrát vypláchneme získaným destilátem, pak jej naplníme, uzavřeme zátkou a temperujeme ve vodním termostatu při 20°C. Po 30 minutách odebereme takové množství vzorku, aby se spodní meniskus jeho hladiny právě dotýkal značky na pyknometru. Ulpěné kapky na vnitřní straně hrdla nad značkou odsajeme filtračním papírem, cely pyknometr dokonale osušíme, uzavřeme zátkou a ponecháme stát v blízkosti analytické váhy. Po 30 minutách stanovíme hmotnost pyknometru v gramech na čtyři desetinná místa (mPS). Současně stanovíme hmotnost příslušné kompenzační táry pyknometru v gramech na čtyři desetinná místa (mTS). Vyhodnocení: Hmotnost destilátu v pyknometru při 20°C: m20 = mPS – MP + MT0 – mTS (g) Hustota destilátu při 20°C vyjádřená na pět desetinných míst: ρ20(destilátu) = m20 / V20 (g.ml-1) MP (g), V20 (ml), MT0 (g) = konstanty pyknometru Relativní hustota destilátu při 20°C vyjádřená na pět desetinných míst: d20/20(destilátu) = ρ20(destilátu) / 0,998203 Objemovou koncentraci alkoholu vyhledáme v tabulce, která vyjadřuje závislost mezi hustotou, případně zdánlivou relativní hustotou a složením roztoků etanolu a vody.

Stanovení redukujících cukrů zkrácenou metodou podle Rebeleina Princip: Koncentraci redukujících cukrů stanovíme jodometricky z rozdílu spotřeb roztoku thiosíranu sodného na titraci měďnatého kationu o definované koncentraci a jeho

38

zůstatku po reakci s redukujícími cukry vína, bez předcházejícího odstranění interferujících látek. Přístroje a pomůcky: 50 ml byreta, 10, 5 ,2 ml pipeta, 250 ml kuželovitá baňka. Chemikálie a roztoky: Roztok č.1: 1000 ml obsahuje 41,92 g CuSO4 . 5H2O + 10 ml roztoku 0,5 mol.l-1 H2SO4 v destilované vodě. Roztok č.2: 1000 ml obsahuje 250 g vinanu sodno-draselného + 80 NaOH v destilované vodě. Roztok č.3: 1000 ml obsahuje 300 g KJ + 100 ml roztoku 1 mol.l-1 NaOH v destilované vodě. Roztok č.4: 16% roztok H2SO4. Roztok č.5: 1000 ml obsahuje 10 g škrobu + 10 ml roztoku 1 mol.l-1 NaOH + 20 g KJ v destilované vodě. Roztok č.6: 1000 ml obsahuje 13,7772 g Na2S2O3 . 5 H2O + 50 ml roztoku 1 mol.l-1 NaOH v destilované vodě. Postup: Do 250 ml kuželovité baňky odpipetujeme 10 ml roztoku č.1 a 5 ml roztoku č.2. Obsah krouživým pohybem promícháme, přidáme několik kousků pemzy a odpipetujeme 2 ml zkoušeného vína (Jestliže testované víno obsahuje redukujících cukrů více jak 28 g.l-1, je nutné víno příslušně ředit). Směs přivedeme k varu během 4-5 minut. Po uplynutí přesně 1,5 minut směs neprodleně ochladíme přídavkem 25 ml destilované vody a dochladíme na laboratorní teplotu omýváním baňky studenou vodou. Přidáme 10 ml roztoku č.3, 10 ml roztoku č.4 a 10 ml roztoku č.5. Neprodleně titrujeme roztokem č.6 z modrofialové do bílé barvy, která se nemění po dobu dvou až tří minut. Uvedený postup opakujeme s tím rozdílem, že do 250 ml kuželovité baňky místo 2 ml zkoušeného vína odpipetujeme stejné množství destilované vody. Stanovíme tak spotřebu roztoku č.6 na slepý pokus. Vyhodnocení: X=a–b X= koncentrace redukujících cukrů ve zkoušeném víně v g.l-1 vyjádřená na jedno desetinné místo

39

a = spotřeba roztoku č.6 pří titraci slepého pokusu b = spotřeba roztoku č.6 při titraci zkoušeného vína

Stanovení extraktu Princip: Veškerý extrakt vína je suma netěkavých, ve víně rozpuštěných látek, zbývajících po odstranění těkavých součástí z vína. Bezcukerný extrakt představuje rozdíl mezi veškerým extraktem a obsahem veškerých cukrů. Postup: Veškerý extrakt stanovíme nepřímo z relativní hustoty destilátu a relativní hustoty vína, korigovanou na obsah těkavých kyselin. Vyjádříme jej v gramech cukru v 1000 ml roztoku, který má stejnou hodnotu relativní hustoty, jakou má testované víno zbavené těkavých součástí. Hodnotu veškerého extraktu (E) vyhledáme v tabulce na základě vypočítané relativní hustoty extraktu vína vyjádřené na čtyři desetinná místa. Vyhodnocení: d20/20 (extraktu) = 1,0000 + [d20/20 (vína) – 0,00014 x Va] – d20/20 (destilátu) d20/20 (extraktu) = relativní hustota extraktu při 20°C d20/20 (vína) = relativní hustota vína při 20°C d20/20 (destilátu) = relativní hustota destilátu při 20°C Va = koncentrace těkavých kyselin ve víně jako kyselina octová v g.l-1

40

4.3 Vinifikace Bílá vína Sklizené hrozny byly odzrněny pomocí mlýnko-odstopkovače a ošetřeny disiřičitanem draselným v dávce 20 mg.l-1. Rmut byl vylisován na hydrolisu HL 90, získaný mošt byl odkalen přípravkem MOSTGELATINE v dávce 100 ml.hl-1 s následnou 24 hodinovou sedimentací. Poté byl mošt zakvašen čistou kulturou kvasinek , která byla vybrána podle charakteru jednotlivých odrůd. Na začátku kvašení byl přidán tanin Tanenol Elegance v dávce 3 g.hl-1 a živná sůl v dávce 20 g.hl-1 a toto množství výživy bylo přidáno také v polovině kvašení. Ke konci kvašení byl do vína aplikován přípravek bentonit NACALIT v dávce 100 g.hl1

. Víno bylo poté stočeno z kvasnic a bentonitu a zrálo ve skleněných nebo nerezových

nádobách. Červená vína Sklizené hrozny byly odzrněny mlýnko-odstopkovačem. Na rmut byl přidán tanin Tanenol Fruitan v dávce 10 g.l-1. Rmut byl poté v kádi zahřán na teplotu 30°C, zakvašen čistou kulturou a byla přidána živná sůl v dávce 20 g.hl-1. Matolinový klobouk byl po dobu kvašení několikrát denně ručně ponořován. Po klesnutí matolinového klobouku na dno kádě proběhlo lisování na hydrolisu HL 90. Víno pak bylo odkaleno spontánní sedimentací a stočeno do sudů. Víno bylo v sudech zahřáno na 18°C a byly naočkovány bakterie pro biologické odbourání kyseliny jablečné. Po tomto procesu bylo víno opět stočeno a dále zrálo v sudech.

41

5. VÝSLEDKY V průběhu dozrávání hroznů byly odebírány vzorky 100 bobulí od každé odrůdy, které byly poté analyzovány v laboratoři. 5.1 Analytické hodnoty Následující tabulky uvádí hodnoty kvalitativních parametrů (cukernatost, obsah veškerých titrovatelných kyselin, pH) hroznů naměřené v jednotlivých termínech odběru vzorků. Tabulka 1: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 4. 9. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) pH 18,4 9,0 3,35 Auxerrois 17,2 13,5 3,22 Kerner 22,1 8,8 3,40 Milia 18,5 17,0 3,13 Noria 19,6 11,4 3,31 (TČxMT)xSemillon 18,8 16,5 3,16 Ryzlink kořenitý 20,3 11,8 3,36 Dunaj 18,7 15,1 3,12 Roesler Odrůda Milia dosáhla velmi brzy vysoké cukernatosti 22,1°ČNM, má také nejvyšší pH. Také Auxerrois, (TČxMT) x Semillon a Dunaj mají vysoké pH.

Tabulka 2: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 11. 9. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) 19,8 8,1 Auxerrois 19,0 12,9 Kerner 22,9 8,6 Milia 20,9 15,3 Noria 20,6 10,7 (TČxMT)xSemillon 20,7 13,9 Ryzlink kořenitý 21,4 11,1 Dunaj 20,4 13,6 Roesler U všech odrůd došlo k poklesu pH oproti minulému měření. U odrůd Kerner,

pH 3,27 3,13 3,34 3,02 3,26 3,11 3,29 3,03 Noria,

Ryzlink kořenitý a Roesler došlo k výraznému nárůstu cukernatosti, ale mají velmi vysoký obsah kyselin.

42

Tabulka 3: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 17. 9. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) pH 20,5 7,9 3,30 Auxerrois 21,6 10,5 3,20 Kerner 23,6 7,7 3,46 Milia 21,5 13,8 3,03 Noria 21,5 8,9 3,34 (TČxMT)xSemillon 21,8 12,2 3,20 Ryzlink kořenitý 22,5 9,5 3,35 Dunaj 21,4 12,5 3,08 Roesler Odrůdy Auxerrois a Milia mají nízký obsahu kyselin a vysoké pH. Dunaj vykazuje vysokou cukernatost a vysoké pH. U pozdních odrůd (Kerner, Noria, Ryzlink kořenitý, Roesler) se opět výrazně zvýšila cukernatost, ale mají ještě příliš velký obsah kyselin.

Tabulka 4: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 25. 9. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) pH 21,3 6,7 3,52 Auxerrois 22,0 10,1 3,28 Kerner 24,2 6,5 3,80 Milia 22,6 12,0 3,18 Noria 22,5 7,9 3,49 (TČxMT)xSemillon 22,4 10,2 3,37 Ryzlink kořenitý 23,3 9,1 3,51 Dunaj 22,1 10,9 3,28 Roesler V tomto termínu byly sklizeny odrůdy Auxerrois a Milia. Obě mají nízký obsah kyselin. Milia má extrémně vysoké pH, při kterém je mošt a následně vyrobené víno mikrobiálně nestabilní. Všechny odrůdy již překonaly hranici přívlastku pozdní sběr.

43

Tabulka 5: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 2. 10. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) pH 23,2 8,0 3,32 Kerner 22,5 10,2 3,12 Noria 22,8 6,5 3,64 (TČxMT)xSemillon 23,2 9,1 3,32 Ryzlink kořenitý 23,6 8,0 3,51 Dunaj 21,9 10,9 3,16 Roesler Odrůda (TČxMT) x Semillon byla sklizena, má nízký obsah kyselin a vysoké pH. Kerner, Ryzlink kořenitý a Dunaj dosáhly vysoké cukernatosti blížící se přívlastku výběr z hroznů. Noria a Roesler mají stále vysoký obsah kyselin.

Tabulka 6: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 7. 10. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) pH 24,9 8,6 3,18 Kerner 22,6 9,9 3,02 Noria 23,2 9,0 3,32 Ryzlink kořenitý 24,1 8,7 3,41 Dunaj 22,7 10,3 3,16 Roesler U všech odrůd došlo k poklesu pH oproti předchozímu měření. Odrůdy Kerner, Ryzlink kořenitý a Dunaj byly sklizeny. Kerner a Dunaj dosáhly přívlastku výběr z hroznů, Ryzlink kořenitý dosáhl cukernatosti 23,2°ČNM. Tyto 3 odrůdy mají optimální pH pro vinifikaci.

Tabulka 7: Kvalitativní parametry hroznů naměřené dne 15. 10. 2009 Odrůda Cukernatost (°ČNM) Titrovatelné kyseliny (g.l-1) pH 25,0 10,8 3,05 Noria 23,5 9,9 3,15 Roesler Noria má stále vysoký obsah kyselin, což je ale výhodou při výrobě vína s vysokým zbytkovým cukrem, které lze vyrobit díky dosažené cukernatosti. Roesler dosáhl cukernatosti 23,5°ČNM a má také vysoký obsah. Obě odrůdy byly sklizeny.

44

Ze sklizených hroznů byla vyrobena vína, jejichž analytické hodnoty uvádí následující tabulka. Tabulka 8: Analytické hodnoty vyrobených vín Odrůda

Alkohol Titrovatelné kyseliny Zbytkový (% obj.) (g.l-1) cukr (g.l-1) 13,1 6,2 3,7 Auxerrois 10,6 6,8 56,6 Kerner 13,0 5,5 10,7 Milia 9,1 9,0 51,8 Noria 6,4 10,3 (TČxMT)xSemillon 13,0 12,7 6,4 3,1 Ryzlink kořenitý 12,6 4,8 2,8 Dunaj 13,1 5,1 1,5 Roesler

Bezcukerný extrakt (g.l-1) 27,8 26,3 20,5 33,2 29,5 17,5 40,3 36,8

Odrůdy Kerner a Noria mají nízký obsah alkoholu a vysoký zbytkový cukr, což bylo záměrem při výrobě. Dunaj a Roesler mají vysoký extrakt, díky kterému jsou plná a mají výraznou strukturu. Milia a Ryzlink kořenitý mají naopak nízký extrakt, jsou lehčího typu a zaujmou spíše svým aromatickým projevem, který byl podpořen při vinifikaci. Auxerrois bylo prokvašeno do sucha, má dobrý extrakt a optimální obsah kyselin pro tento typ vína. Odrůda (TČxMT) x Semillon má nadprůměrný extrakt a bylo zde ponecháno 10 g.l-1 zbytkového cukru, aby víno nemělo příliš vysoký obsah alkoholu.

45

5.2 Senzorické hodnocení vína Vyrobená vína byla předložena komisi 15 degustátorů, kteří je ohodnotili pomocí 100 bodového systému. Z jednotlivých bodových hodnocení byl poté vypočítán aritmetický průměr. Tabulka 9: Senzorické hodnocení vína Odrůda Auxerrois Kerner Milia Noria Ryzlink Kořenitý (TČxMT)xSemillon Dunaj Roesler

Průměrné hodnocení 75 83 77 84 82 85 81 79

Z bílých vín byla lépe hodnocena vína s vyšším obsahem zbytkového cukru, tedy (TČxMT)xSemillon, Noria, Kerner. Ryzlink kořenitý byl dobře hodnocen díky jeho aromatické zralosti a díky jeho komplexnosti a plnosti. Roesler měl v době hodnocení ještě výrazné třísloviny, musí dojít k jejich polymerizaci v sudu. Milia měla nižní hodnocení, kvůli hořčince a nízkému obsahu kyselin. Nejnižší hodnocení dostalo Auxerrois.

46

5.3 Vypozorované vlastnosti odrůd V následující části práce bych se chtěl zaměřit na pěstitelské vlastnosti sledovaných odrůd, které jsem vypozoroval během několika posledních let.

Auxerrois (obr. 1 a 2) Tato odrůda má dobrou plodnost. Při zatížení 6-8 oček na m2 je možno dosáhnout přívlastku pozdní sběr při stále dobrém výnosu. Auxerrois vykazuje dobrou odolnost proti houbovým chorobám. Za poslední tři roky nebylo zaznamenáno výraznější napadení. Odolnost proti zimním mrazům je velmi dobrá, odrůda jim odolává i při teplotách blížících se -20°. Kvůli náchylnosti bobulí na hnědnutí, doporučuji citlivé odlistění zóny hroznů. V minulosti se vyplatilo zónu hroznů neodlisťovat, ale pouze provést podlom a vylomení zálistků. Víno má dobrou jakost a je vhodné pro brzkou spotřebu.

Kerner (obr. 15 a 16) Vhodné zatížení je 6-8 oček na m2. Při tomto zatížení má Kerner díky své dobré plodnosti stabilní výnos a zároveň také nepřeplozuje. U této odrůdy je důležité důsledně provést podlom, vylamování zálistků a částečné odlistění zóny hroznů pro zlepšení vzdušnosti keřů, které se často příliš zahušťují. Kerner je citlivý na plíseň révovou, zvláště mladé listy v horní části letorostů. Jakost vína je velmi dobrá i v horších ročnících a každý rok bylo dosaženo přívlastku.

47

Milia (obr. 5 a 6) Při řezu na 6-8 oček na m2 produkuje Milia dobrý a stabilní výnos při dosažení vysoké cukernatosti, tedy přívlastku pozdní sběr a vyššího. Tato odrůda je velmi raná a těchto parametrů dosahuje již v polovině září. Tato odrůda má poměrně hustý růst keřů, a proto také vysoké nároky na zelené práce. Je velmi důležité provést podlom, odstranění zálistků v zóně hroznů a odlistění pro dosažení vzdušného keře a předcházení napadení hroznů houbovými chorobami. Milia má velmi dobrou kvalitu vína, které je jemně kořenité, muškátově-tramínového typu. V teplejších ročnících je třeba dát pozor na obsah kyselin, který v nich bývá nízký. Vyplatí se tedy nenechávat hrozny na keři příliš dlouho a nesnažit se dosáhnout co nejvyšší cukernatosti za každou cenu.

Noria (obr. 9 a 10) Kvůli pozdnímu dozrávání hroznů, je vhodné volit nižší zatížení (6-8 oček na m2). Při tomto zatížení již není nutná regulace násady hroznů, Noria nepřeplozuje a má stabilní výnos. Listová stěna je poměrně hustá, takže je vhodné provést zelené práce. Zkušenosti s odolností proti houbovým chorobám jsou dobré a k výraznějšímu napadení nedochází. Pravidelně se daří sklízet naprosto zdravé hrozny. Noria produkuje vína nejvyšší kvality, která jsou plná, extraktivní se svěží kyselinou. Je vhodná pro výrobu vín s vyšším zbytkovým cukrem.

48

Ryzlink kořenitý (obr. 7 a 8) Vzhledem k vysoké plodnosti je i při nízkém zatížení (6-8 oček na m2) nutné provést regulaci násady hroznů pro dosažení optimální zralosti. Je také nutné důkladně provést podlom a vylamování zálistků, protože keře se poměrně hodně zahušťují. Hrozny jsou velmi citlivé na sluneční úpal. Je proto vhodné provést odlistění zóny hroznů pouze ze strany kam dopadá dopolední sluneční záření. Díky své silné slupce mají naopak hrozny dobrou odolnost proti plísni šedé. Odolnost proti ostatním houbovým chorobám je střední. Ryzlink kořenitý je vhodný pro výrobu jakostních a přívlastkových vín, která se vyznačují jemnou kořenitostí a svěží kyselinkou.

(Tramín červený x Müller Thurgau) x Semillon (obr. 11 a 12) Optimálním zatížením je 6-8 oček na m2, kdy odrůda poskytuje přiměřený výnos a násadu hroznů není třeba dále regulovat. Je vhodné důkladné vylamování zálistků a mírné odlistění zóny hroznů. Díky vzpřímenému růstu letorostů je jejich zastrkování do dvojdrátí velmi snadné. Odolnost proti houbovým chorobám je dobrá. Během posledních tří let nebyly keře výrazněji napadeny. Rovněž zdravotní stav hroznů je každoročně velmi dobrý. Je však důležité sledovat obsah kyselin, aby nebyl příliš nízký a mohla proběhnout bezproblémová vinifikace. Vyrobená vína dosahují vysoké kvality. Jsou muškátově-tramínového typu, plná a harmonická.

49

Dunaj (obr. 3 a 4) Zvolené zatížení je 8-10 oček na m2. Dunaj nepřeplozuje, na což má vliv jeho vysoká náchylnost ke sprchávání květenství a hrozny tedy dosahují nízké hmotnosti. Za poslední čtyři roky došlo ke sprchnutí květenství vždy, pouze ve větší či menší intenzitě. U této odrůdy nedochází k přílišnému zahuštění keřů. Odolnost vůči houbovým chorobám je dobrá, keře nebývají výrazněji napadeny. Hrozny jsou řídké a dobře odolávají plísni šedé. Dunaj poskytuje vysoce kvalitní vína, která jsou intenzivně barevná, v chuti plná, extraktivní s tóny přezrálých třešní.

Roesler (obr. 13 a 14) Plodnost Rösleru je velmi vysoká, proto doporučuji zatížení 4-6 oček na m2. Hrozny jsou velké a je vhodná regulace násady metodou půlením hroznů. Je vhodné provést podlom, vylamování zálistku i odlistění zóny hroznů pro dosažení dobré fenolické zralosti. Roesler je interspecifická odrůda a má velmi dobrou odolnost vůči houbovým chorobám. Negativní vlastností této odrůdy je vodorovný růst letorostů, proto je zastrkování letorostů do dvojdrátí pracnější. Podaří-li se udržet rozumný výnos, vína mají vysokou kvalitu, jsou intenzivně barevné, plné s výraznými tříslovinami. V opačném případě jsou tenká s vyšší kyselinou.

50

6. ZÁVĚR Výsledky práce potvrdily, že všechny sledované odrůdy lze úspěšně pěstovat v půdních a klimatických podmínkách Jižní Moravy. Odrůdy dosáhly velmi dobrých kvalitativních parametrů. Auxerrois, Roesler, Ryzlink kořenitý, a křížení (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon vyzrály do kategorie pozdní sběr. Kerner, Milia, Noria a Dunaj dosáhly kategorie výběr z hroznů. Ve vyrobených vínech byl zjištěn vysoký bezcukerný extrakt, který potvrzuje potenciál těchto novošlechtění. Výjimkou byly odrůdy Milia a Ryzlink kořenitý, které měly bezcukerný extrakt nižší. Senzorické hodnocení vín prokázalo pozitivní reakce na aromatické a chuťové vjemy typické pro tato novošlechtění. Nejlépe hodnoceny byly odrůdy (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon, Noria a Kerner, ale ani ostatní odrůdy nepropadly. Následující tabulka uvádí doporučovaný typ vína vyrobeného z jednotlivých odrůd.

Tabulka 10: Doporučené zpracování nových odrůd Odrůda Auxerrois

Kategorie Jakostní víno

Kerner

Pozdní sběr a vyšší

Milia

Výběr z hroznů

Noria

Výběr z hroznů a vyšší

Ryzlink Kořenitý

Pozdní sběr a vyšší

(TČxMT) x Semillon

Pozdní sběr

Dunaj

Výběr z hroznů

Roesler

Pozdní sběr

Typ vína Svěží, jemně aromatické víno, vhodné rychlou spotřebu Víno ryzlinkového typu s harmonickým obsahem zbytkového cukru a kyselin, vhodné pro zrání na lahvi Polosuché až polosladké aromatické víno, vhodné pro spotřebu do 1 roku Plné, harmonické víno s vyšším obsahem zbytkového cukru a příjemnou kyselinou, vhodné pro archivaci Jemně kořenité víno s harmonickým obsahem zbytkového cukru, kyselin a alkoholu Aromatické víno tramínového typu se zachovanou ovocitostí Komplexní, intenzivně barevné víno s jemnými tříslovinami a ovocnou vůní Intenzivně barevné víno s výraznými tříslovinami, vhodné pro zrání na lahvi

51

7. SOUHRN Tato bakalářská práce se zabývá zkoumáním 8 nových odrůd v půdních a klimatických podmínkách Jižní Moravy. Během vegetace byly provedeny agrotechnické zásahy ovlivňující kvalitu a zdravotní stav vypěstovaných hroznů. V průběhu dozrávání hroznů byly sledovány jejich kvalitativní parametry, kterými jsou cukernatost, obsah veškerých titrovatelných kyselin a pH. Sledované odrůdy dosáhly vysokého stupně zralosti. Odrůdy Auxerrois, Ryzlink kořenitý, (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon a Roesler dosáhly přívlastku pozdní sběr. Odrůdy Kerner, Milia, Noria a Dunaj dosáhly přívlastku výběr z hroznů. Ze zkoušených odrůd byla vyrobena vína, která byla po krátkém zrání předložena komisi 15 degustátorů k senzorickému ohodnocení 100 bodovým systémem. Nejvyššího hodnocení dosáhlo křížení (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon, které získalo 85 bodů. Přes 80 bodovou hranice se dostaly ještě odrůdy Kerner, Noria, Ryzlink kořenitý a Dunaj. Auxerrois, Milia a Roesler dosáhly 75-79 bodů. V práci byly uvedeny zkušenosti získané pěstováním těchto odrůd a byl doporučen optimální způsob pěstování pro udržení dobrého zdravotního stavu keřů, dosažení vysoké kvality sklizených hroznů a dobrého výnosu.

52

8. RESUMÉ This bachelors thesis examines the 8 new varieties in soil and climatic conditions of South Moravia. During the vegetation were made agro-technical interventions affecting the quality and health of the grown grapes. During the ripening of the grapes were monitored their qualitative parameters, which are the concentration of sugars, the content of all titratable acids and pH. Observed varieties have reached a high degree of maturity. Varieties Auxerrois, Ryzling Kořenitý, (Gewurztraminer x Müller-Thurgau) x Semillon and Roesler reached category late harvest. Varieties Kerner, Milia, Noria and Dunaj reached category selection of grapes. From the tested varieties were produced wines that were presented after a short maturation to Commission of 15 tasters for sensory evaluation with 100 points system. Highest rating achieved crossing (Gewurztraminer x Müller-Thurgau) x Semillon, which recieved 85 points. More than 80 points were given to varieties Kerner, Noria, Ryzlink kořenitý and Dunaj. Auxerrois, Milia and Roesler reached 75-79 points. In thesis were recomended gained experiences with cultivation of these varieties and was advised the best way of the cultivation to reach good health bushes and to achieve high

quality

of

harvested

grapes

53

and

good

yield.

9. LITERATURA Forneck, A. 2005. Progress in Botany, vol. 66. Clonality – A concept for stability and variability during vegetative propagation. s. 164-168. Korpás, O. 2004a. Milia, odroda aj pre okrajové vinohradnícke lokality. Vinařský obzor, č. 7-8, s. 328. Korpás, O. 2004b. Noria, odroda na výrobu bielych vín. Vinařský obzor, č. 5, s. 220. Kraus, V. 2002. Odrůdy révy vinné zapsané do Státní odrůdové knihy v roce 2001Kerner, Malverina, Veritas. Vinařský obzor, č. 1, s. 19. Kraus, V.; Foffová, Z.; Vurm, B., Krausová, D. 2005. Nová encyklopedie českého a moravského vína. 1. díl. Praga Mystica, 306 s. ISBN 80-86767-00-0 Ludvíková, I.; Rucki, V. 2005. Nově registrované odrůdy révy vinné. Vinařský obzor, č. 1, s. 21. Pavloušek, P. 1999. Vinohradnictví - Odrůdy révy vinné. MZLU v Brně, 122 s. Pavloušek, P. 2002. Aktuální informace k řezu révy vinné. Vinařský obzor, č. 2, s. 6667. Pavloušek, P. 2004. Nové poznatky v oblasti zelených prací u révy vinné a jejich využití v praxi. Vinařský obzor, č. 9, s. 400-402. Pavloušek, P. 2007. Encyklopedie révy vinné. Computer press, 316 s. ISBN 978-80-2511704-0 Pavloušek, P. 2009. Podlom, druhá možnost regulace násady hroznů, Vinařský obzor, č. 5, s. 211-212. Pavloušek. P. 2010a. Rezistence révy vinné, Vinařský obzor, č. 1-2, s. 26-30. Pavloušek, P. 2010b. Význam osečkování pro výnos a kvalitu hroznů. Vinařský obzor, č. 5, s. 230-231. Pavloušek, P. 2010c. Aktuální pohled na odlistění zóny hroznů pod vlivem klimatických změn. Vinařský obzor, č. 6, s. 296-298. Pospíšilová, D; Sekera, D.; Ruman, T. 2005. Ampelografia Slovenska, 368 s. ISBN 8096-9350-9-7 Rib´ereau-Gayon, P.; Dubourdieu, D.; Don`eche, B.; Lonvaud, A. 2006. Handbook of enology, volume 1, The microbiology of wine and vinifications, 2nd edition. John Wiley & Sons, Ltd, 497 s. ISBN: 0-470-01034-7 Vanek, G. 2008. Slnečné žiarenie-úpal a spála viniča sposobujú čoraz väčšie škody. Vinařský obzor, č. 1-2, s. 19-20. Registrace nových odrůd.[online] Dostupný z WWW: http//ukzuz.cz. 54

10. PŘÍLOHY Autorem následujících fotografií je Lukáš Fasora Obrázek 1: Detail hroznů odrůdy Auxerrois

Obrázek 2: Typický list odrůdy Auxerrois

55

Obrázek 3: Detail hroznu odrůdy Dunaj

Obrázek 4: Typický list odrůdy Dunaj

56

Obrázek 5: Detail hroznů odrůdy Milia

Obrázek 6: Typický list odrůdy Milia 57

Obrázek 7: Detail hroznu odrůdy Ryzlink kořenitý

58

Obrázek 8: Typický list odrůdy Ryzlink kořenitý

Obrázek 9: Detail hroznu odrůdy Noria

59

Obrázek 10: Typický list odrůdy Noria

Obrázek 11: Detail hroznu odrůdy (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon

60

Obrázek 12: Typický list odrůdy (Tramín červený x Müller-Thurgau) x Semillon

Obrázek 13: Detail hroznu odrůdy Rösler

61

Obrázek 14: Typický list odrůdy Rösler

Obrázek 15: Detail hroznu odrůdy Kerner

62

Obrázek 16: Typický list odrůdy Kerner

63