Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
ANTIOXIDAČNÍ ÚČINKY VYBRANÉHO SORTIMENTU LÉČIVÝCH, AROMATICKÝCH A KOŘENINOVÝCH ROSTLIN SE ZAMĚŘENÍM NA DŘEVINY Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Jindřiška Vábková
Barbora Kolísková
Lednice 2014
Čestné prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem práci na téma „Antioxidační účinky vybraného sortimentu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin se zaměřením na dřeviny“ vypracovala samostatně a veškeré pouţité prameny a informace uvádím v seznamu pouţité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závrečných prací. Jsem si vědoma, ţe se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a ţe Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití díla jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to aţ do jejich skutečné výše.
V Lednici dne:
………………………………………….. podpis
Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce Ing. Jindřišce Vábkové za odbornou pomoc při psaní mé práce, za cenné rady, poskytnutí materiálů a v neposlední řadě za pečlivou kontrolu a čas věnovaný konzultacím. Dále bych ráda poděkovala paní Anně Paulínové za pomoc při stanovování vzorků v laboratoři a panu prof. Borisovi Krškovi za poskytnutí a sběr vzorků k praktickému experimentu.
OBSAH: 1 ÚVOD ..................................................................................................... 8 2 CÍL PRÁCE ........................................................................................... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .................................................................... 10 3.1 PŘÍRODNÍ ANTIOXIDANTY A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA ..... 10 3.1.1 Vitamíny ......................................................................................................... 11 3.1.2 Stopové prvky ................................................................................................. 14 3.1.3 Polyfenoly ......................................................................................................16 3.2 LÉČIVÉ ÚČINKY DŘEVIN ............................................................................... 18 3.2.1 Léčivé účinky ovoce ....................................................................................... 18 3.3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH LÉČIVÝCH DŘEVIN ........................ 20 3.3.1 Cornus mas L. – dřín obecný ..........................................................................20 3.3.2 Crateagus pinnatifida Bunge. - hloh velkoplodý ............................................. 20 3.3.3 Cydonia oblonga Mill. - kdouloň podlouhlá .................................................... 20 3.3.4 Diospyros kaki Thunb. - tomel japonský ......................................................... 21 3.3.5 Hyppophae rhamnoides L. - rakytník řešetlákový ...........................................22 3.3.6 Lycium chinense Mill. - kustovnice čínská ...................................................... 22 3.3.7 Mespilus germanica L. - mišpule německá ...................................................... 23 3.3.8 Ribes nigrum L. – rybíz černý ......................................................................... 23 3.3.9 Rosa canina L. - růţe šípková ......................................................................... 24 3.3.10 Rosa pommifera L. - růţe duţnoplodá ........................................................... 25 3.3.11 Rubus idaeus L. – ostruţiník maliník ............................................................. 25 3.3.12 Sambucus nigra L. - bez černý ......................................................................25 3.3.13 Schizandra chinensis Turcz. – klanopraška čínká ..........................................26 3.3.14 Sorbus aucuparia L. - jeřáb ptačí .................................................................. 26 3.3.15 Vaccinium vitis-idaea L. – brusnice brusinka ................................................. 27 3.3.16 Viburnum opulus L. - kalina obecná .............................................................. 28 3.3.17 Ziziphus jujuba Mill. - cicimek datlový ......................................................... 28
4 MATERIÁL A METODIKA ............................................................... 30 4.1 ROSTLINNÝ MATERIÁL ................................................................................. 30 4.2 METODY STANOVENÍ OBSAHOVÝCH LÁTEK ..........................................31 4.2.1 Extrakce..........................................................................................................31 4.2.2 Stanovení celkové antioxidační kapacity ......................................................... 31 4.2.3 Stanovení celkového obsaju fenolických látek................................................. 31 4.2.4 Stanovení celkového obsahu flavonoidů .......................................................... 32 4.3 METODY STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ .............................................. 32
5 VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................... 33 5.1 CELKOVÁ ANTIOXIDAČNÍ KAPACITA ....................................................... 34 5.2 CELKOVÝ OBSAH FENOLICKÝCH LÁTEK ................................................ 36 5.3 CELKOVÝ OBSAH FLAVONOIDŮ ................................................................. 38 5.4 ZHODNOCENÍ EXPERIMENTU ..................................................................... 39
6 ZÁVĚR ................................................................................................ 40 7 SOUHRN A RESUMÉ ........................................................................ 41 8 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................. 42 9 PŘÍLOHY ............................................................................................ 47
1 ÚVOD Zdraví je to nejcennější co člověk má. Jiţ od začátku své existence lidstvo vyuţívalo různé prostředky pro jeho udrţení. Velký význam mají například i léčebné účinky stromů a keřů, jeţ jsou známé jiţ dlouhá staletí. Bohuţel se ţivot lidské společnosti v posledních letech změnil a přerušila se přirozená rovnováha mezi člověkem a přírodou. To v důsledku například přináší mnoho civilizačních chorob. Ovoce má společně se zeleninou nenahraditelnou úlohu ve výţivě člověka. Ve své různorodosti, obzvláště v čerstvém stavu, zajišťuje člověku celý komplex vitamínů, minerálních látek a vlákniny. Je bohatým zdrojem antioxidantů. Celé ovocné plody obsahují těchto látek větší mnoţství, například oproti ovocným šťávám, kde je jejich koncentrace mnohem menší. Na vzduchu totiţ dochází k rozkladu těchto látek. (GRYGÁRKOVÁ, 2006) Pojem antioxidat je velmi frekventovaným tématem nejen v chemickotechnologické, ale i v lékařské a nutriční terminologii. Neustále na tohle téma vznikají nové studie prokazující vliv antioxidantů na zdraví člověka. Přirozené antioxidanty se nachází v přírodě převáţně v ovoci a zelenině, ale také v zeleném koření nebo v čaji a kávě. Velkým paradoxem zůstávají doporučované doplňky stravy ve formě různých tablet. Sedláčk a kol. (2013) uvádí, ţe se potravinové antioxidanty dosud povaţují za prostředky prevence a potlačování oxidačně podmíněných chorob. Masivní a nekontrolované uţívání antioxidačních vitamínů a látek s podobnou aktivitou, které je dnes v laické veřejnosti značně rozšířeno, vyvolává pochyby o účelnosti takové praxe. Aktuální poznatky vyplývající z epidemiologických a zejména experimentálních studií ukazují, ţe nadměrné dávky antioxidantů jsou neúčinné a mohou být škodlivé. V tomto ohledu tedy platí stará zkušenost, ţe příliš mnoho dobrého můţe škodit. Je proto nezbytné, klást důraz na pravidelnou konzumaci přirozeně se vyskytujících antioxidantů.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je soustředit nejnovější údaje o antioxidačních látkách nacházejících se v LAKR se zaměřením na dřeviny, stanovit pomocí dostupných metod tyto látky ve vybraných LAKR a výsledky porovnat s údaji uváděnými v literatuře.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 PŘÍRODNÍ ANTIOXIDANTY A JEJICH VLIV NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA Antioxidační látky v potravinách hrají důleţitou roli jako faktor chránící zdraví. Vědecké důkazy naznačují, ţe antioxidanty sniţují riziko chronických onemocnění, včetně rakoviny a nemocí srdce. Primárními zdroji antioxidantů jsou ovoce, zelenina a obilniny. Rostlinné antioxidanty ve stravě (vitamín C, vitamín E, karoteny, fenolické kyseliny aj.) byly uznány jako potenciál ke sníţení rizika onemocnění. (PRAKASH, et al., 2004) Antioxidanty jsou látky, jejichţ molekuly omezují aktivitu kyslíkových radikálů, sniţují pravděpodobnost jejich vzniku nebo je převádějí do méně reaktivních aţ nereaktivních stavů (KALÁČ, 2003). Tyto volné radikály mohou oxidovat nukleové kyseliny, proteiny, lipidy nebo DNA a tím mohou iniciovat degenerativní onemocnění. Antioxidační sloučeniny, jako jsou fenolové kyseliny, polyfenoly a flavonoidy vyhledávají volné radikály, jako například peroxidy, peroxid vodíku nebo lipid peroxyl a tím inhibují oxidační mechanismy, vedoucí právě k těmto degenerativním onemocněním (PRAKASH, et al., 2004). Uvnitř lidského organismu se vytvářejí volné radikály jako důsledek rozdílné síly vazby uvnitř sloučenin obsaţených v našem těle. Náš organismus je i potřebuje, neboť likvidují patogeny pronikající do těla, avšak to platí pouze v případě, existuje-li v organismu dynamická rovnováha. Antioxidanty mohou přirozené oxidační procesy tlumit. Převaha volných radikálů nad antioxidanty se nazývá oxidační stres. Volné radikály jsou charakterizovány nepárovými elektrony. Za přítomnosti kyslíku se na místo tohoto nepárového elektronu okamţitě naváţe molekula kyslíku za vzniku peroxylového radikálu. Ten se snaţí z jiné sloučeniny získat chybějící elektron, čímţ vytváří jiný volný radikál. Tato řetězová reakce můţe být přerušena buďto vazbou dvou radikálů na sebe nebo reakcí s antioxidantem. (VALÍČEK, 2007) Vznik volných radikálů probíhá: v dýchacím řetězci (oxidací vzdušným kyslíkem vzniká energie a jako vedlejší produkty volné radikály superoxid (O2•) a volný hydroxylový radikál (OH•), 10
dopadem UV paprsků, změnou teploty nebo jinými vlivy (VALÍČEK, 2007). Antioxidanty jsou také látky přidávající se do potravin za účelem prodlouţení jejich údrţnosti. Ochraňují potraviny před znehodnocením způsobeným oxidací, jejímţ projevem je ţluknutí přítomných tuků a dalších sloţek potravin (např. vonných látek). (VELÍŠEK, 2002) Antioxidanty se zapojují do procesu oxidace lipidů a jiných oxylabilních sloučenin tak, ţe: 1. reagují s volnými radikály (antioxidanty primární) nebo redukují vzniklé hydroperoxidy (antioxidanty sekundární), 2. váţí do komplexu katalyticky působící kovy, 3. eliminují přítomný kyslík (VELÍŠEK, 2002). 3.1.1 Vitamíny Vitamíny jsou látky, jeţ si lidský organismus neumí sám vytvořit, ale při tom jsou pro něho nezbytné. Často i v malých dávkách ovlivňují správný růst, vývoj a činnost celého organismu. Hypovitaminóza je stav způsobený nedostatkem vitamínů, chybí-li vitamíny úplně, nastává stav zvaný avitaminóza, který můţe vést aţ k závaţným onemocněním organismu včetně smrti. Je dokázáno, ţe příjem hlavních třech antioxidačních vitamínů (β-karotenu, α-tokoferolu a kyseliny askorbové) můţe zabránit například plicní karcinogenezi (poškození DNA lymfocytů, expresi mRNA v plicní a jaterní tkáni). (VALÍČEK, 2007; KIM, et al., 2007) 3.1.1.1 Vitamín A (retinol) Prvotním zdrojem vitamínu A jsou v přírodě jeho provitamíny, coţ jsou rostlinná barviva α, β a γ-karoteny. Štěpením ve střevní sliznici se mění uvedené karoteny na retinol nebo aţ na kyselinu retinoovou. Nejvyšší hodnotu má β-karoten, neboť jako jediný poskytuje při štěpení dvě molekuly retinolu. β-karoten je sloučenina oranţově zbarvená a je obsaţena v některých druzích ovoce a zeleniny. Má výrazné antioxidační účinky a tím působí preventivně proti vzniku rakoviny. Chrání tělo před škodlivým působením volných radikálů, které narušují buněčnou membránu, genetický kód 11
a zrychlují proces stárnutí organismu. Bylo potvrzeno, ţe β-karoten sniţuje riziko nádorů ţaludku, tlustého střeva, konečníku a močového měchýře, ale i dutiny ústní, prsu a plic. Zvyšuje odolnost vůči nákaze dýchacích cest, chrání před škodlivými účinky ultrafialových paprsků, léčí řadu očních obtíţí. Posiluje kosti, udrţuje zdravou pleť, vlasy, zuby a dásně, pomáhá při některých koţních chorobách. (VALÍČEK, 2007) Karotenoidy nebo retinol má smysl podávat při prokázaném deficitu, při ochraně před UV zářením a u fotosenzibilizujících onemocnění. (ŠTÍPEK, 2000)
3.1.1.2 Kyselina α-lipoová Kyselina α-lipoová (ALA) je doposud povaţována za jeden z komplexu vitamínu B. Patří mezi jeden z nejsilnějších antioxidantů. Má charakter růstového faktoru. Její důleţitost spočívá především v podílu na oxidační dekarboxylaci kyseliny pyrohroznové. Svoji biologickou funkci realizuje prostřednictvím koenzymu ve spolupráci s thiaminem. Snadno se vstřebává, uţívá se k léčení jaterních nemocí, zvláště cirhózy, při houbových otravách, zlepšuje stav u diabetu II. typu, u kardiaků a osob s nemocemi nervové soustavy a také u chorob z ozáření. (VALÍČEK, 2007; ŠTÍPEK, 2000) 3.1.1.3 Vitamín C (kyselina askorbová) Zdrojem vitamínu C je především ovoce a zelenina. Kyselina askorbová je významná esenciální sloţka potravy, je zcela rozpustná ve vodě. Představuje asi 80 % potřeby všech vitamínů. Je spojována hlavně s dobrým imunitním systémem, jako ochrana proti působení vnějších negativních vlivů. Vitamín C je také důleţitý pro správnou funkci i stavbu pojivé tkáně (vaziva, cévní stěny), činnost enzymů a metabolismus některých látek (např. cholesterolu). Zvyšuje odolnost organismu vůči všem chorobám, platí to i o rakovině. Neléčí ji, ale pomáhá při regeneraci nemocných buněk i tkání a zvyšuje aktivitu leukocytů. Studie také prokazují vztah mezi vysokou hladinou vitamínu C a nízkým rizikem vzniku nádorů. Doporučená denní dávka vitamínu C je 75 mg (v případě nemoci se můţe zvýšit aţ na 3 g). Jeho těţký nedostatek způsobuje kurděje neboli skorbut. (VALÍČEK, 2007; ŠTÍPEK, 2000)
12
Tabulka 1. Obsah vitamínu C ve vybraných potravinách
potravina
mg.100g-1 (průměrná hodnota) VALÍČEK
VEITH
BLAŢEK
(2007)
(1998)
(1998)
angrešt
-
-
40
borůvky
-
-
7
brusinky
-
-
15
citron
50
53
50
černý rybíz
200
-
150
čerstvé šípky
550
-
500
červený rybíz
-
-
30
hroznové víno
-
11
-
jablka
-
6
-
jahody
150
57
60
kiwi
-
118
-
maliny
-
-
10
ostruţiny
-
20
20
pomeranč
30
28
60
rakytník řešetlákový
600
-
-
3.1.1.4 Vitamín E (tokoferoly) Vitamín E je směs tokoferolů a derivátů tokotrienolu. Jsou to hlavní lipofilní antioxidační látky. Má 3x vyšší antioxidační účinky neţ vitamín C a podílí se mimo jiné také na stabilitě buněčné membrány. Brání předčasnému stárnutí, zpomaluje rozvoj degenerativních změn spojovaných se stárnutím. Z rostlin jej obsahují především klíčky, jádra, semena, ořechy (části bohaté na nenasycené mastné kyseliny). V potravinách bohatých na vitamín E se také vyskytují stopové prvky jako mangan a selen, které mají nemalý význam. (VALÍČEK, 2007; ŠTÍPEK, 2000) Nedostatek vitamínu E je často spojován s poruchami vstřebávání nebo distribuce tuků. Můţe se projevit v podobě neurologických potíţí, sníţené 13
obranyschopnosti nebo poruchou funkce gonád, coţ můţe vést aţ k neplodnosti. Zvláště u novorozenců můţe nedostatek vyvolat anémii způsobenou zkrácením ţivotnosti červených krvinek. V porovnání s jinými lipofilními vitamíny je tokoferol relativně málo toxický. Dlouhodobé uţívání vysokých dávek zhoršuje vstřebávání vitamínu K. (MURRAY, 2002) 3.1.2 Stopové prvky Jsou to významné esenciální látky s řadou funkcí včetně antioxidační ochrany lidského organismu. Byl prokázán zásadní vliv minerálních látek jak při prevenci, tak i léčbě různých zdravotních poruch. Významnou roli v antioxidační ochraně má zinek, selen, hořčík, mangan a měď. (VALÍČEK, 2007; ŠTÍPEK, 2000) Stopové prvky nemohou uplatnit svou biologickou roli pouze jako jednoduché (biologické) antioxidanty, ale působí katalyticky jako kofaktory v enzymatickém procesu. (CADENAS, PACKEL; 2002) 3.1.2.1 Zinek Zinek je dvojmocný, modrobílý, lesklý, křehký a těţký kov. Jako stopový prvek kontroluje a usměrňuje metabolické procesy v buňkách a činnost enzymů, výrazným způsobem posiluje obranyschopnost organismu, zkracuje procesy hojení a zlepšuje duševní činnost. Zinek nejlépe účinkuje společně s vitamínem C. Oba ovlivňují imunitní soustavu a zlepšují odolnost vůči různým infekcím. Dále je nezbytný pro správnou funkci T-lymfocytů, podílejících se na imunitním procesu. Nedostatek se projevuje vypadáváním vlasů, lámavostí nehtů, koţními problémy, zhoršením zraku, špatnou hojivostí ran a zlomenin. Některé klinické studie naznačují, ţe farmakologické dávky zinku mohou poskytnout ochranu proti ztrátě zraku. Další publikované studie poukazují na moţnou roli zinku jako antioxidantu. Sniţuje moţnost rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění a očních chorob. (VALÍČEK 2007, HAMBIDGE, 2000) V těle je obsaţeno asi 2,2 g zinku. Je uloţen především v pohlavních buňkách muţů, dále v játrech, ledvinách, svalech, ale také v pokoţce (VALÍČEK, 2007). 3.1.2.2 Selen Selen je dvoj-, čtyř- a šestimocný prvek, který ve stopovém mnoţství provází sulfidy, méně často se nachází v čistých minerálech. V lidském organismu hraje 14
mimořádnou roli, i kdyţ je v těle zastoupen pouze 0,2 mikrogramy. Je konstitutivní součástí 21. aminokyseliny (selenocysteinu); doposud bylo identifikováno 25 selenoproteinů v lidském proteomu. Je nezbytný pro správné fungování imunitního systému. Existují důkazy, ţe společně s vitamínem E působí jako významný antioxidant, a to díky silnému antioxidačnímu enzymu glutathionperoxidáze (GSG-Px), ve kterém je selen koenzymem. Pokud tělo dostává málo selenu ze stravy, uvedený enzym pak není schopen řádně fungovat a to vede ke sníţení imunity. Selen sám zabraňuje nebo alespoň znesnadňuje růst novotvarů, neboť redukuje v tumorech zásobování krví. Pozitivně působí na krevní oběh, přispívá k léčbě angíny pectoris a diabetes, příznivě ovlivňuje stěny tepen, sniţuje krevní tlak, normalizuje krevní sráţlivost. Likviduje patogenní plísně a houby, má protizánětlivé účinky. Bylo rovněţ zjištěno, ţe selen v organismu zabraňuje mutaci virů. Sniţuje poškození organismu těţkými kovy, vytváří s nimi neškodné chemické vazby. Ve větších dávkách působí na organismus naopak negativně. (VALÍČEK, 2007; ROMAN, 2014) 3.1.2.3 Hořčík Hořčík je dvojmocný, stříbřitě bílý, lehký kov. Jeho příznakem nedostatku v lidském organismu je postiţení mozku (např. závratě, malátnost, poruchy koncentrace), křeče v ţaludku a střevech, zvracení, nevolnost, ale také postiţení svalů. Hořčík má schopnost sniţovat vysoký tlak, normalizovat zvýšenou krevní sráţlivost, omezuje škodlivý účinek stresu na kardiovaskulární systém, aktivuje četné enzymy. Je nezbytný v prevenci vzniku rakoviny. Minimální denní dávka je 250 mg. (VALÍČEK, 2007) Mnohé studie dokazují synergismus mezi příjmem antioxidačních vitamínů (vitamín C, E a β-karoten) a příjmem hořčíku. Byly potvrzeny ochranné účinky spojované s niţším rizikem ztráty sluchu. Vysokým příjmem β-karotenu nebo vitamínu C v kombinaci s hořčíkem lze docílit lepších sluchových vlastností při vyšších frekvencích ve srovnání s niţšími dávkami. (CHOI, et al., 2014) Lidské tělo obsahuje od 20 do 30 g hořčíku a z toho 50 – 70 % je v kostech, svalech, ţlázách s vnitřní sekrecí a v krvi. Hořčík je jedním z rozhodujících činitelů pro organismus a prakticky se zapojuje do všech pochodů v těle (udává se jeho podíl na 100 enzymatických reakcích). Je to činitel antistresový, antitoxický, protialergický, protizánětlivý, chrání před ionizací atd. (JANČA, 2000) 15
3.1.2.4 Měď Měď je stopový prvek neméně významný pro výţivu člověka. Tento antioxidant napomáhá správnému vstřebávání ţeleza v organismu. Měď je se zinkem v organismu v určitém poměru, jsou součástí mnoha antioxidačních enzymů. Měď hraje důleţitou roli ve fungování prostaty, činnosti mazových ţláz, pomáhá předcházet akné a také je důleţitá pro nervové spoje. Napomáhá sníţit hladinu cholesterolu v krvi a zlepšovat příznaky artritidy. Příliš vysoký příjem mědi můţe mít za následek různé neurologické a psychické příznaky. Nedostatek mědi není obvyklý, ale často se spojuje s nedostatkem ţeleza při anémii. Nedostatek můţe způsobit příznaky únavy, koţní vyráţky, ztrátu vlasů a můţe přispět i ke zhoršení smyslového vnímání chuti a vůně. (HOBBS, HAAS; 1999) 3.1.3 Polyfenoly Polyfenoly jsou jednou z největších kategorií fytochemikálií, v rostlinné říši patří mezi nejrozšířenější. Jsou nedílnou součástí lidské stravy. Fenoly zahrnují fenolické kyseliny, fenolické polymery (běţně známé jako třísloviny) a flavonoidy. Polyfenoly a flavonoidy jsou účinnými antioxidanty, jejich aktivita je odvozena od jejich chemické struktury. Rostlinné polyfenoly jsou multifunkční a mohou působit jako redukční činidla. (CADENAS, PACKER, 2002) 3.1.3.1 Flavonoidy Flavonoidní látky nazývané také flavonoidy jsou velmi rozsáhlou skupinou rostlinných fenolů. Dnes je jich známo více neţ 4000 a neustále se v různých rostlinných zdrojích nacházejí nové sloučeniny. Flavonoidy mohou být popsány jako C6-C3-C6 sloučeniny, coţ znamená, ţe se skládají ze dvou skupin C6 substituovaných benzenových kruhů, které jsou propojeny alifatickým řetězecem. (VELÍŠEK, 2002; KINTZIOS, BARBERAKI, 2004)
Jsou značně rozšířeny v rostlinné říši, neboť mezi ně řadíme některé z nejběţnějších pigmentů (většinou ţlutého zbarvení), často fluorescenčních pod UV zářením. Působí také jako metabolické regulátory a chrání buňky před UV-zářením. Vyskytují se v nadzemních částech cévnatých rostlin. Jejich výchozí látkou jsou deriváty skořicových kyselin ve formě esterů a glykosidů. Mezi tzv. bioflavonoidy (biologicky aktivní flavonoidy) se řadí např. vitexin, rutin a hesperidin. Tyto 16
bioflavonoidy mají cenné biologické účinky, neboť kromě jejich účinnosti proti lámavosti krevních kapilár, se cévní stěny jejich vlivem stávají pruţnější, pevnější a méně propustné. Mírně sniţují krevní tlak a omezují vznik aterosklerózy, sniţují hladinu cholesterolu v krvi a zvyšují jeho vylučování ve ţlučových kyselinách. Jsou rovněţ i významným antitrombotikem, neboť váţou vápník do komplexů a tím sniţují sráţlivost krve. Fixují krevní destičky na kolagen, na jehoţ tvorbě se podílejí. Bylo prokázáno, ţe rostliny s vyšším obsahem flavonoidů vykazují nejen vysoký obsah vitamínu C, ale zároveň zvyšují jeho koncentraci a účinek v jednotlivých tkáních a orgánech těla, například při vstřebávání ve střevech. Dle některých zdrojů flavonoidy spolu s vitamínem C zabraňují vzniku šedého zákalu, mají i slabé účinky močopudné a laxativní, coţ se projevuje likvidací volných radikálů. (VALÍČEK, 2007; KINTZIOS, BARBERAKI, 2004)
Flavonoidy patří mezi nejsilnější antioxidanty z důvodu jejich unikátní struktury. Antioxidační účinnost flavonoidů je v přímé souvislosti s jejich stupněm hydroxylace a stupněm glykosilace. (CADENAS, PACKER, 2002) 3.1.3.2 Lignany Lignany jsou bezbarvé, krystalické, pevné látky, rozšířené v rostlinné říši většinou jako zprostředkovatelé metabolických drah. Mají antioxidační, insekticidní a léčivé vlastnosti. Občas se vyskytují jako glykosidy. Některé lignany jsou cytotoxické vůči určitým typům rakoviny, jako je rakovina kůţe nebo leukémie (KINTZIOS, BARBERAKI, 2004).
17
3.2 LÉČIVÉ ÚČINKY DŘEVIN 3.2.1 Léčivé účinky ovoce Ovoce společně se zeleninou má ve výţivě člověka nenahraditelnou úlohu. Pravidelný a dostatečný příjem antioxidantů a jejich prekurzorů (např. přechodných prvků) zejména v podobě ovoce a zeleniny zůstává nezbytnou podmínkou pro uchování zdraví. Průměrný doporučený příjem ovoce a zeleniny dle Světové zdravotnické organizace je pro Evropu minimálně 400 g/den/osobu. Doporučení spotřeby ovoce a zeleniny dle české Společnosti pro výţivu je 600 g/den/osobu, přičemţ poměr zeleniny a ovoce by měl být 2:1. Průměrná hodnota spotřeby ovoce na osobu by se měla pohybovat v rozmezí 80-100 kg ročně. (SEDLÁČEK, LANGMAJEROVÁ, ZLOCH, 2013) V souvislosti se zdravotním významem ovoce je nejčastěji zdůrazňován obsah vitamínů, zejména vitamínu C, vitamínu A, obsaţeného v ovoci ve formě jeho provitamínu - karotenu, vitamínů B komplexu a vitamínu E. Avšak ovoce obsahuje i další látky neméně významné pro zdraví člověka jako jsou minerální látky a vláknina. Z minerálních látek obsaţených v ovoci je důleţitý zejména draslík, který podporuje správnou činnost nervů, srdce, ledvin a nadledvinek a také ovlivňuje hospodaření s vodou v těle. Vápník, fosfor a hořčík jsou nezbytné pro stavbu kostí, ţelezo pro tvorbu krevního barviva. Ovoce obsahuje i nezbytné stopové prvky. (BLAŢEK, 1998; ŠROT, 1998) Vláknina je nestravitelná součást polysacharidů (celulózy, ligninu a pektinu), která ovlivňuje činnost střev a vstřebávání některých látek jako jsou např. tuky nebo léky (VALÍČEK, 2007). Ve střevech omezuje také rozvoj škodlivých mikroorganismů a tím sniţuje nebezpečí váţných onemocnění jako např. rakoviny střev. (ŠROT, 1998) Vlákninu lze rozdělit do dvou skupin: vláknina rozpustná ve vodě (pektin, rostlinné slizy), vláknina nerozpustná ve vodě (celulóza, lignin) (VALÍČEK, 2007). Rozpustná vláknina po poţití absorbuje vodu a zvětšuje se tím její objem. Obalením potravy zamezuje přístupu štěpících enzymů a sniţuje vstřebávání potravy. 18
Změkčuje střevní obsah. Pektiny mají schopnost vázat toxické látky v zaţívacím traktu a působí preventivně proti kornatění tepen a infarktu srdečního svalu. Hodně pektinů obsahují především jablka, rybízy a angrešt. Nerozpustná vláknina špatně vstřebává vodu a nezvětšuje svůj objem. Pozitivně působí na střevní peristaltiku. (VALÍČEK, 2007, BLAŢEK, 1998) Fenolové sloučeniny obsaţené v ovoci zpevňují cévy, fytoncidy omezují rozvoj škodlivých mikroorganismů v těle, třísloviny pomáhají proti průjmům a zmírňují působení některých jedů apod. Různé enzymy, chuťové, aromatické a jiné látky obsaţené v ovoci přispívají ke správné funkci lidského organismu. Neméně významnou charakteristikou ovoce (s výjimkou ořechů, mandlí a jedlých kaštanů) je i to, ţe vzhledem k vysokému obsahu vody (80 - 90 %) a nízkému obsahu sacharidů, bílkovin a tuků má nízkou energetickou hodnotu. (ŠROT, 1998) Ovoce v zaţívacím traktu působí celkově jako odkyselující sloţka potravy. Z minerálních látek v plodech totiţ převaţují kationty, především draslík. Naproti tomu kyselost ovoce je způsobena organickými kyselinami, které jsou v procesu dýchání spalovány. Výsledkem je, ţe v organismu během trávení zůstávají pouze kationty, které mají odkyselující účinek. (BLAŢEK, 1998)
19
3.3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH LÉČIVÝCH DŘEVIN 3.3.1 Cornus mas L. – dřín obecný Dřín obecný (čeleď Cornaceae – dřínovité) je keř nebo nízký strom dosahující výšky 2 – 6 m, nejvýše 8 m. Listy má řapíkaté, vstřícně postavené, vejčitě eliptické. Objevují se aţ po odkvětu. Květy jsou ţluté, čtyřčetné, uspořádané v jednoduchých okolících. Často vykvétá jiţ v únoru, především však v březnu a dubnu. Plodem je aţ 2 cm dlouhá peckovice, nazývaná dřínka, vejčitého tvaru a šarlatově červené barvy. Doba zralosti začíná pozdním létem a končí pozdním podzimem. (GRAU, et. al, 1996) Dřínky obsahují 8 – 9 % cukrů (nejmodernější vyšlechtěné odrůdy aţ 14 – 16 % cukrů), 2 – 3 % volných kyselin, zejména kyseliny jablečné, a velký obsah vitamínu C. Mezi stopové prvky, které jsou obsaţeny v plodech dřínu, patří fosfor, draslík, vápník, hořčík, zinek, ţelezo, měď a mangan. Jako léčivo jsou uţívány při potíţích s trávicím traktem. K tomuto účelu se v lidovém léčitelství vyuţívá téměř celá rostlina – plody, listy a zejména kůra (obsah tříslovin 7 – 16 %). (TETERA, 2006; DOKOUPIL, ŘEZNÍČEK, 2012) 3.3.2 Crateagus pinnatifida Bunge. - hloh velkoplodý Hloh velkoplodý, patřící do čeledi Rosaceae - růţovité, je velký keř nebo malý strom dosahující výšky okolo 6 m. Větve nesou hluboce vykrajované listy a trny. Má středně velké květy bílé nebo růţové barvy v chocholíku. Jeho plody jsou nápadné, tmavě červené malvice, kulovitého aţ hruškovitého tvaru. V duţnině je 1 - 5 semen. Tento druh je značně vyuţíván v čínské medicíně. (PHIPPS, 2003) Jeho plody obsahují organické kyseliny, například kyselinu vinnou, kyselinu jablečnou a citrónovou, triterpenoidní kyselinu krategolovou a ursolovou, flavonoid kvercentin. Semena obsahují kyanogenní glykosid amygdalin, laktony aj. Uţívá se při poruchách trávení, při nechutenství, hypertenzi, při vysoké hladině cholesterolu, tříselné kýle a hepatitidě. (VALÍČEK, et al., 1998) 3.3.3 Cydonia oblonga Mill. - kdouloň podlouhlá Kdouloň patřící do čeledi Rosaceae - růţovité, je strom pocházející z Asie, 20
dodnes je rozšířená hlavně ve Středomoří. Dorůstá výšky okolo 7,5 metru, doţívá se kolem 50 let. Květy jsou bílé nebo lehce narůţovělé. Plody jsou zpočátku zelené, v době zrání ţluté a porostlé chmýřím. (VÁŇA, 2006) Celková sušina plodů (18 %) je tvořena cukry (8 - 10,6 %), pektinem (1,8 %), buničinou (1,8 %), kyselinami (0,8 – 1,8 %), tříslovinami (0,06 - 0,61 %), popelovinami (0,3 – 0,5 %), kyselinou askorbovou (5 - 20 mg.100g-1) (ŠIMÁNEK, 1977). V kdoulích můţeme najít nemalé mnoţství polyfenolických látek, jako jsou flavonoidy kvercetin, rutin, kaempferol a další, a také vysoký obsah vitamínu C, právě tyto látky dávají kdoulím antioxidační účinky. (ROP et al., 2011) V lidovém léčitelství se kromě plodů uţívají i listy a semena. Semena, která dozrávají na podzim, se hodí k posílení imunity či v období stresu, jsou ideálním lékem na záněty střev, ţaludku a dýchacích cest. Vysoký obsah pektinů (vlákniny) v kdoulích na sebe v zaţívacím traktu váţe značné mnoţství tekutin a tím odvádí jedy z organismu. Pektin rovněţ sniţuje hladinu cholesterolu v krvi. Semena a listy kdouloně obsahují třísloviny, jeţ působí adstringentně a zabraňují vzniku hnilobných procesů. (VÁŇA, 2006) 3.3.4 Diospyros kaki Thunb. - tomel japonský Tomel japonský (čeleď Ebenaceae - ebenovité) pochází původně ze západní a střední Číny. Nyní se pěstuje v téměř celém subtropickém pásmu. Nejoblíbenější je právě v Japonsku a Číně. Tento druh tomelu je opadavý 3 - 15 metrů vysoký strom nebo keř. Listy má střídavé, jednoduché, koţovité a tmavě zelené. Květy jsou jednopohlavné, zřídka oboupohlavné. Plodem je kulovitá, zploštělá nebo protáhlá bobule s vytrvalým kalichem. Dosahuje hmotnosti 0,1 - 0,5 kg. Duţnina je u nezralých plodů křupavá a trpká. V době plné zralosti je mazlavá a sladká. (HUŠÁK, et al., 1996) Plod tomelu je bohatý na cukry, jeho obsah dosahuje hodnot okolo 12,53 g.100g-1. Obsahuje širokou škálu minerálních látek, mezi nimi vápník, ţelezo, hořčík, fosfor, draslík, sodík, zinek, měď, mangan a selen. Obsah vitamínu C se pohybuje okolo 7,5 mg.100g -1, dále je bohatý na vitamíny B6, A, E, K, thiamin, riboflavin a lykopen. (USDA, 2014) Plody tomelu obsahují látky důleţité pro růst organismu, zvláště pak pro vývoj kostí a správný vývoj embrya v prenatálním stádiu. Posiluje imunitní systém a 21
metabolismus. Pro vysoký obsah vlákniny a kombinovaných fenolů je ideální při dietách spojených s onemocněním tepen. Doporučuje se také při ledvinových a jaterních chorobách. (HUŠÁK, et al., 1996) v prenatálním stadiu. 3.3.5 Hyppophae rhamnoides L. - rakytník řešetlákový Rakytník (čeleď Eleagnaceae - hlošinovité) je dvoudomý trnitý keř, dorůstající výšky 2 - 10 m. Listy má jednoduché, střídavé, celokrajné, na líci šedozelené a stříbřitě lesklé. Má hnědavě zelené jednopohlavné květy, které se objevují ještě před vyrašením listů. Květenstvím je klasnatý hrozen. Plodem je oranţová, kulovitá aţ vejčitá bobule s 1 semenem. Semeno tvoří aţ 10 % hmotnosti plodu. (BOLLIGER et al., 1998) K léčebným účelům se uţívají plody, listy a siličné oleje. Sušina plodů rakytníku tvoří 17 - 19 % z celkové hmotnosti. Plody se povaţují za výrazný polyvitamínový prostředek. Obsahují velké mnoţství silice, vitamínu C (600 mg.100g-1), dále cukry, pektiny, třísloviny, vitamíny skupiny B, dále vitamíny A, D, F, K a rutin (vitamín P), flavonoidy a organické kyseliny. Všechny tyto látky jsou obsaţeny i v ostatních částech rostliny, ovšem v menší koncentraci. V rakytníku je obsaţen také alkaloid hippophein. Z něj vzniká amin serotonin, který má kancerostatické a antidepresivní účinky. Plody rakytníku zvyšují odolnost organismu vůči stresu, pročišťují ho a posilují imunitní systém. (VÁŇA, 2006; VALÍČEK, HAVELKA, 2007) 3.3.6 Lycium chinense Mill. - kustovnice čínská Kustovnice (čeleď Solanaceae – lilkovité) je trnitý keř dosahující výšky 3 m. Větve jsou bílé nebo šedivé s dlouhými, tupými, kuţelovitými trny. Listy jsou střídavé, podlouhle kopinaté. Květy vyrůstají jednotlivě nebo ve svazečcích po 2 - 5 na nitkovitých stopkách. Plodem je 10 - 20 mm dlouhá červenooranţová bobule nasládlé chuti. Semena jsou asi 2,5 mm velká, oranţovoţluté barvy a jsou uloţená v lepkavém míšku. (VALÍČEK, 2007) Plody kustovnice obsahují 3,1 – 4,6 % bílkovin, 1,9 – 2,2 % tuku, přibliţně 9,1 % sacharidů a 1,6 % vlákniny. Dále jsou přítomny karotenoidy zeaxanthin a physalien se silnými antioxidačními účinky.
Plody kustovnice
jsou jedním
z nejbohatších zdrojů těchto látek v rostlinné říši. Z vitamínů obsahují provitamín A, vitamín B1, B2, B6, C a rovněţ vitamín E. Cennou látkou v plodech je betain, který je 22
součástí různých metabolických procesů. Mimo jiné také chrání buňky a tkáně před dehydratací i osmotickou inaktivací a umoţňuje úsporu energie v organismu. Léči některé jaterní nemoci, sniţuje hladinu cukru a tuku v krvi, tlumí vznik aterosklerózy. Významnou sloţkou jsou steroidy (gramisterol, citrostadienol, lophenol a další), téměř 20 druhů aminokyselin, včetně osmi esenciálních (tryptofan, isoleucin, prolin, alanin, arginin, serin aj.), imunologicky aktivní polysacharidy. Tyto polysacharidy odstraňují volné radikály a tím zpomalují proces stárnutí. Plody obsahují i velké mnoţství minerálních látek jako fosfor, vápník a ţelezo. Dále asi 21 stopových prvků (zinek, měď, selen aj.). Přítomno je i germanium, kterého je v potravinách velmi málo a významně působí proti rakovinným buňkám v těle (VALÍČEK, 2007). Plody se uţívají při vysokém krevním tlaku, onemocnění ledvin, horečce, zánětu průdušek, diabetes a některých typech rakoviny. (GROUP, 2001) 3.3.7 Mespilus germanica L. - mišpule německá Mišpule (čeleď Rosaceae - růţovité) je 4 - 6 m vysoký keř nebo strom. V našich podmínkách je rozšířena pouze odrůda ‘Holandská‘. Roste pomaleji. Výhony jsou šedohnědé, slabě pýřité. Odrůda je samosprašná, květy jsou oboupohlavné. Otevírají se velmi pozdě - začátkem června. Plodem je poměrně malá malvice, kalichovitého tvaru. Průměrná hmotnost plodu je okolo 25 - 30 g. Slupka je silnější, má zlatavě hnědou barvu, na povrchu je drsná a plstnatá. Duţnina je tvrdá, zeleno bílá aţ bílá, mírně aromatická a trpká. Plody se dají konzumovat aţ po uleţení nebo po přejití mrazem, dostávají poté ţlutavou aţ hnědou barvu. Takto zhniličkované plody mají sladkou aţ lehce nakyslou, slabě trpkou chuť. (PHIPPS, 2003, SUS, 2003) Mišpule německá obsahuje značné mnoţství tříslovin a pektinu, tím působí pozitivně na zaţívací trakt. Mezi její další účinné látky patří draslík, vápník, cukr a vitamín C. (SPOHN, 2004) 3.3.8 Ribes nigrum L. – rybíz černý Rybíz černý, patřící do čeledi Saxifragaceae - lomikamenovité, je vzpřímený, neostnitý, někdy aţ 2 m vysoký keř. Listy jsou velké, střídavé, 3 aţ 5 laločné, na bázi srdčité. Květy jsou zelenavě červené, nenápadné, uspořádané ve 2 – 10květých úţlabních hroznech. Plodem jsou vícesemenné černé, kulovité bobule, ţláznatě 23
tečkované, ukončené zaschlým kalichem. (GRAU, et al., 1996; HRIČOVSKÝ, et al., 2002) Rybíz je nejen bohatým zdrojem vitamínu C (181 mg.100g-1), ale i vitamínu P a bioaktivních flavonoidů. Ze skupiny vitamínů B obsahuje hlavně niacin (B 3) a kyselinu pantotenovou (B5). Obsahuje pektiny, sacharidy, organické kyseliny a významné mnoţství resveratrolu (látka s antioxidačními a antibakteriálními účinky, ovlivňuje metabolismus lipidů a inhibuje sráţlivost krevních destiček). Charakteristickou vůni dávají bobulím a listům převáţně silice. Ze stopových prvků se v něm nachází hodně vápníku, ţeleza, hořčíku, draslíku a manganu. (HRIČOVSKÝ, et al., 2002; GRAU, et al., 1996; MCCANCE, 2004) Plody rybízu působí proti kašli a chrapotu, léčí dnu a působí diureticky. Šťáva z plodů zvyšuje pruţnost cév. Listy obsahující silice a cymolen. Působí diureticky, diaforeticky a proti průjmům. Čaj z rybízových listů se podává při nachlazení, černém kašli, při onemocnění močových cest a revmatismu. Listy i plody podporují metabolismus. (VÁŇA, 2006) 3.3.9 Rosa canina L. - růţe šípková Růţe (čeleď Rosaceae - růţovité) je trnitý keř, dosahuje výšky 1 - 3 metry. Jeho listy jsou střídavé, lichozpeřené, skládají se z ostře pilovitých lístků. Růţové nebo bílé květy vykvétají v červnu nebo aţ počátkem července. Nepravé plody jsou nazývány šípky. Šípky jsou 2 - 3 cm dlouhé, vejčitého aţ kulovitého tvaru, zpočátku oranţovočervené barvy, později se vybarvují do šarlatově červené.( BOLLIGER, et al., 1998) K účinným látkám v šípcích patří hlavně vitamíny (C - zvláště u šípků v čerstvém stavu, B1, B2), karotenoidy, kyselina citrónová a jablečná, třísloviny, pektiny, minerální látky a látky slizové. Plody obsahují aţ 30 % cukru. V naţkách je obsaţený olej, proteiny a vitamín E. Olej v naţkách je bohatý na nenasycené mastné kyseliny a vitamíny A a E. (VÁŇA, 2006; BOLLIGER, et al., 1998; RŮŢIČKOVÁ, 2013) Šípky díky vysokému obsahu vitamínu C posilují organismus a zvyšují jeho odolnost vůči některým infekčním onemocněním, například chřipce. Dále zmírňují krvácení. Čaj z plodů působí adstringentně a diureticky, má zklidňující účinky a pomáhá při zánětu močových cest. (VÁŇA, 2006)
24
3.3.10 Rosa pommifera L. - růţe duţnoplodá Růţe duţnoplodá (čeleď Rosaceae - růţovité) je trnitý keř podobný růţi šípkové. Plody této růţe, jsou jasně červené, velké, spíše kulovitého tvaru. Vyznačují se vysokým obsahem vitamínu C (1200 mg.100 g-1), karotenu a cukru. K dalším významným obsahovým látkám patří vitamín B2, K a provitamín A. (HRIČOVSKÝ, et al, 2002) 3.3.11 Rubus idaeus L. – ostruţiník maliník Maliník (čeleď Rosaceae – růţovité) je keř s jednoletými a dvouletými prýty, vyrůstajícími jako kořenové výmladky z adventivních pupenů. Květy se vytvářejí na bočních větvičkách dvouletých výhonů přibliţně ve druhé polovině května aţ v červnu. Období květu je dlouhé, poslední květy se otvírají souběţně s tvorbou a dozráváním prvních plodů. Plod tvoří souplodí peckoviček červené barvy, které se odděluje od květního lůţka. (ÚRADNÍČEK, et al., 2001; HRIČOVSKÝ, et al., 2002) Listy maliníku obsahují minerály, třísloviny, organické kyseliny a flavony. Působí mírně adstringentně (VÁŇA, 2006). Plody maliníku obsahují cukry (4,42 g.100g-1), vitamín C (26 mg.100g -1), dále vitamíny A, E, K, thiamin a riboflavin. Z minerálních látek jsou zastoupeny vápník, ţelezo, hořčík, fosfor, draslík, sodík a zinek (USDA, 2014). Plody podporují pocení a sniţují horečku, léčí nechutenství (VÁŇA, 2006). 3.3.12 Sambucus nigra L. - bez černý Bez černý z čeledi Caprifoliaceae - zimolézovité je aţ 7 m vysoký keř s hustě olistěnou korunou a plochým kořenovým systémem. Kůra kmene je světle hnědá aţ šedá s četnými lenticelami. Listy jsou vstřícné a lichozpeřené. Květy jsou pětičetné, bílé aţ naţloutlé, silně vonící, uspořádané ve vrcholících. Kvete v červnu a červenci. Plodem je tří semenná kulovitá aţ 6 mm velká peckovice, lesklé černo-fialové barvy. Šťáva v nich je krvavě červená a semena mají nahnědlou barvu. Bezinky dozrávají v září. (BOLLIGER et al., 1998, VÁŇA, 2006) V lidovém léčitelství se bez vyuţívá téměř celý - květ, plod, list, kůra i kořen. Květ bezu obsahuje flavonoidy, silice, vitamín C, sliz, minerální látky, kyanogenní glykosid sambunigrin, třísloviny, cukry a cholin. Cholin se mění v organismu na 25
acetylcholin, a ten je známou protirakovinnou a protisklerotickou látkou. Kůra má podobné léčivé vlastnosti jako list. V listech a kůře je obsaţena pryskyřice, alkaloidy a glykosidy. Nejúčinnější částí rostliny je kořen, uţívá se k přípravě kloktadla. Zralý plod obsahuje antokyanová barviva, organické kyseliny, pektin, vitamíny A, C, B 1, B2, B3, B6, B12, kyselinu pantotenovou, glykosidy, silici, třísloviny, cukry, flavonoidy (isokvercetin, sambucin a rutin) a hořčiny. Bez také obsahuje velké mnoţství stopových prvků jako vápník, ţelezo, hořčík, měď, fosfor, zinek a řadu dalších. Listy a nezralé plody obsahují kyanogenní glykosid - sambucin, takţe jsou mírně jedovaté. (VÁŇA, 2006; ÚRADNÍČEK et al., 2001; RŮŢIČKOVÁ, 2013) 3.3.13 Schizandra chinensis Turcz. – klanopraška čínká Klanopraška čínská (čeleď Schizandraceae – magnolkovité) je 8 – 15 m dlouhá, opadavá liána s pravotočivým stonkem. Listy jsou střídavé nebo vyrůstají ve svazečcích na zkrácených článcích. V přírodě se setkáváme s rostlinami jednodomými i dvoudomými. V některých letech tvoří jen samčí květy, v jiných samčí i samičí, coţ velmi často závisí na podmínkách prostředí. Vliv má také stáří rostliny. Samčí květy vyrůstají v úţlabí listů po 2 – 7 na dlouhých růţových stopkách a mají jemnou citrónovou vůni. Při dozrávání se zvětší květní lůţko 20 – 50krát, a tím se vytvoří z jediného květu souplodí, vzhledem připomínající válcovitý hrozen rybízu. Jednotlivé plody uvnitř obsahují dvě ţlutá ledvinovitá semena. (VALÍČEK, 2007) Nejvýznamnějšími účinnými látkami plodů, ale i celé rostliny jsou lignany. Lignanů a jejich derivátů je kolem padesáti a tvoří 20 % účinných látek obsaţených v plodech. Tyto sloučeniny chrání játra před toxiny a podporují regeneraci jaterních buněk. V čerstvém oplodí se vyskytují běţně organické kyseliny, např. citrónová (11 %), jablečná (8 %), vinná (0,8 %), jantarová a askorbová, dále flavonoidy, antokyany a sacharidy. V plodech je přítomen provitamín A, vitamín E. Z minerálních látek jsou zastoupeny hlavně ţelezo, hořčík, fosfor, a z mikroelementů to je selen, chrom, křemík, kobalt a mangan. (VALÍČEK, 2007) 3.3.14 Sorbus aucuparia L. - jeřáb ptačí Jeřáb, z čeledi Rosaceae - růţovité, je strom dosahující výšky 10 -15 metrů a doţívající se 100 - 150 let. Listy má kopinaté, střídavé a lichozpeřené. Květy jsou 26
uspořádány do plochých vrcholíků, mají bílou aţ naţloutlou barvu. Plodem jsou drobné, kulovité, oranţovo-červené, trpké malvice dozrávající koncem léta. (ÚRADNÍČEK, MADĚRA et. al., 2001) Celková sušina plodů (29,33 %) je tvořena cukry (4,29 %), kyselinami (2,29 %) dále tříslovinami, flavonoidy, pektiny, antokyany, silicemi, hořčinami aj. Jeřabiny obsahují
organické
kyseliny
jako
například
kyselinu
parasorbitovou
(45 - 250 mg.100g-1), sorbovou, jablečnou, vinnou a citronovou. Obsah kyseliny askorbové v čerstvém stavu je 80 - 120 mg.100g-1 . Obsah karotenů v čerstvém stavu je 15,36 mg.100g-1 a v suchém stavu 53,27 mg.100g-1. (JANICK, PAULL, 2008; ŠOBEK, 1962) Jeřáb je výtečným podpůrným prostředkem pro posílení imunity. Karoteny a vitamín A, obsaţené v plodech, hrají významnou roli při obraně před volnými radikály. Hořčiny a třísloviny zejména v listech (v plodech méně) léčí ţaludeční nevolnost, průjem, celiakii (chronické zánětlivé onemocnění střevní sliznice způsobené přecitlivělostí na lepek), choroby močového měchýře a ledvin a čistí krev. Čaj z jeřabin pomáhá odstraňovat poruchy toku lymfy. Květy zmírňují kašel, zápal plic a bronchitidu. (VÁŇA, 2006) 3.3.15 Vaccinium vitis-idaea L. – brusnice brusinka Brusnice brusinka (čeleď Ericaceae – vřesovcovité) je stálezelený, vzpřímený, nejvýše 30 cm vysoký keřík. Listy má krátce řapíkaté, střídavě nebo dvouřadě uspořádané, koţovitě tuhé. Na lícní straně jsou temně zelené, lesklé, na rubu světleji zelené. Květy jsou 4 nebo 5četné, bílé či načervenalé barvy a slabě vonné. Uspořádané jsou v mnohokvětých, stěsnaných vrcholových hroznech. Doba kvetení je od května do července. Plodem jsou kulovité bobule aţ 10 mm velké, mnohosemenné, z počátku bílé, potom temně šarlatové, trpké chuti. Dozrávají v srpnu aţ září. Semena jsou červenohnědá, ve tvaru půlměsíce. (BOLLIGER, et al, 1998) Plody brusinky obsahují hojně vitamínu C, řadu organických kyselin, třísloviny, provitamín A, cukry, barviva (flavonoidy, antokyany), glykosidy a antihnilobné látky. Působí desinfekčně a protizánětlivě, uţívají se také jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky a revmatismu. Kvůli vyššímu obsahu kyseliny šťavelové se však nedoporučují uţívat lidem, kteří jsou náchylní k tvorbě ledvinových kamenů. (GRAU, et al., 1996; 27
HRIČOVSKÝ, et al., 2002) 3.3.16 Viburnum opulus L. - kalina obecná Kalina obecná, z čeledi Caprifoliaceae - zimolézovité, je vzpřímený, rychle rostoucí 4 aţ 5 metrů vysoký keř nebo menší strom. Má plochý kořenový systém, ze kterého vyrůstá velké mnoţství kořenových omladků. Listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, široce vejčité, na okrajích nepravidelně zoubkované. Kvete v červnu, má bílé, pětičetné květy. Plodem jsou červené peckovičky aţ 1 cm velké. (BOLLIGER et al., 1998; VÁŇA, 2006; ÚRADNÍČEK et al., 2001) K léčebným účelům se vyuţívají jak plody, tak i kůra. Plody obsahují hydroxykumariny, pryskyřice,
organické
viburnitol,
kyseliny,
sacharidy
a
flavonoidy, vitamín
C.
třísloviny, Droga
steroly, se
arbutin,
uţívá
jako
antidysmenorrhoikum a při křečích. Plody potlačují dávivý reflex a pomáhají při ţaludečních křečích. Kůra uţívaná vnitřně i vnějšně hojí vyráţky a ekzémy.(VÁŇA, 2006) 3.3.17 Ziziphus jujuba Mill. - cicimek datlový Cicimek nebo také jujuba, patřící do čeledi Rhamnaceae - řešetlákovité, se pěstuje převáţně v jihovýchodní Evropě. Je to strnule větvený keř nebo aţ 8 metrů vysoký strom. Listy má střídavé, podlouhle vejčité aţ kopinaté. Květy jsou ţluté ve velmi krátkých vrcholících. Plodem je kulatá aţ vejčitě podlouhlá peckovice, zpočátku temně červená, později hnědočerná. Na bázi často obklopená češulí. (BOLLIGER et al., 1998) Plody cicimku obsahují 25 - 32% sacharidů (sušené plody aţ 63,8 %), obsah bílkovin se pohybuje mezi 2,6 - 3,4 % a obsah tuků můţe dosahovat aţ 3,7 %. Jujuba je bohatá na vitamín C a navíc obsahuje velké mnoţství mikroelementů snadno vyuţitelných lidským organismem. Z dalších obsahových látek je nutné zdůraznit organické kyseliny, slizy, provitamín A, vitamin B2 (riboflavin), flavonoidy či triterpenoidní kyseliny (oleanolová, betulinová, ursulová aj.). Účinné látky v plodech mají schopnost léčit záněty krku, podporují tvorbu krvinek a příznivě působí na játra a slezinu. Plody jsou vhodné při detoxikaci a ke zklidnění organismu. (VALÍČEK, 2002) 28
29
4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 ROSTLINNÝ MATERIÁL Jako vstupní rostlinný materiál pro stanovení celkové antioxidační kapacity, fenolických látek a flavonoidů byly pouţity plody vybraných ovocných léčivých dřevin viz. (Tab. 3) sesbíraných v experimentální zahradě Zahradnické fakulty v Lednici, Mendelovy univerzity v Brně. Plody byly posbírány v jednotném termínu a to 23. října 2013. Tabulka 3. Seznam vzorků léčivých dřevin 1.
Sorbus aucuparia x Aronia melanocarpa ´Likerna ´ (Mičurin hybrid)
2.
(Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´
3.
Crateagus pinnatifida- podnoţ
4.
Crateagus pinnatifida- velkoplodý
5.
Crateagus pinnatifida- středně velký plod
6
Diospyros kaki ´Slarou´
7.
Diospyros kaki x Diospyros kaki ´Nikitská bordovaja´
8.
Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rossijanka´
9.
Mespilus germanica ´Holandská´
10. Cydonia oblonga ´Cydora robusta´ 11.
Ziziphus jujuba
12. Ziziphus jujuba- semenáč z Jalty 13. Viburnum opulus 14. Rosa pommifera ´Karpatská´ 15. Lycium chinense 16. Rosa canina
30
4.2 METODY STANOVENÍ OBSAHOVÝCH LÁTEK 4.2.1 Extrakce Příprava extraktu pro stanovení celkové antioxidační kapacity byla provedena následovně. K 10 g rostlinného materiálu bylo přidáno 30 ml 50% etanolu, vzorek byl poté homogenizován pomocí tyčového mixéru. Takto připravený vzorek se nechal přibliţně 20 minut stát a následně byl přefiltrován přes filtrační papír a kvantitativně převeden do odměrné baňky o objemu 50 ml a doplněn po rysku 50% etanolem. Vzniklý extrakt byl promíchán, převeden do plastových lahviček a uchován zamraţený do doby samotného stanovení. 4.2.2 Stanovení celkové antioxidační kapacity Pro stanovení celkové antioxidační kapacity TAC (Total antioxidant capacity) byla pouţita metoda DPPH. Tato metoda je zaloţena na zhášení radikálového kationtu DPPH+ (2,2-difenyl-1-pikrylhydrazyl). Ten je fialového zbarvení a po redukci vytváří zbarvení ţlutavé. Jako reakční roztok je uţíván 100 µM.l-1 roztoku DPPH. V den stanovení se zásobní roztok připravil tak, ţe do 50 ml odměrné baňky se přidala naváţka 0,07866 g DPPH a baňka se doplnila po rysku vodou. 2,5 ml zásobního roztoku DPPH se napipetovalo do 100 ml odměrné baňky, která se opět doplnila po rysku vodou. Výsledná koncentrace DPPH tohoto reakčního roztoku je 100 µM.l-1. Ke 3,8 ml reakčního roztoku bylo do zkumavky pipetováno 200 µl vhodně zředěného vzorku. Absorbance byla měřena po 30 minutách od začátku reakce při vlnové délce 515 nm. Jako standard byl pouţit Trolox (6-hydroxy-2,5,7,8tetrametylchroman-2-karboxylová kyselina). Měření se prováděla paralelně. Výsledná celková antioxidační kapacita byla vyjádřena v mM ekvivalentu Troloxu na 100 g (mM Troloxu.100g-1) 4.2.3 Stanovení celkového obsaju fenolických látek Do 50 ml odměrné baňky bylo napipetováno 9 ml destilované vody. Poté bylo k destilované vodě napipetováno 500 µl vhodně zředěného vzorku. U slepého vzorku se místo 500 µl vzorku přidáno 500 µl etanolu. Dále se do odměrné baňky napipetoval 1 ml Folin – Ciocalteuova činidla a po 5 minutách 10 ml 7% Na2CO3. Odměrná baňka se 31
doplnila po rysku vodou. Takto připravené vzorky byly po dobu 90 minut ponechány při pokojové teplotě. Intenzita původně tmavě modrého zbarvení se vlivem redukce fenolickými látkami sniţovala. Absorbance se měřila při vlnové délce 765 nm. Měření se prováděla paralelně. Celkový obsah fenolických látek je vyjadřován na standard kyselinu galovou. Výsledná koncentrace fenolických látek je udávána v jednotkách mg EKG (ekvivalentů kyseliny galové).100g-1. 4.2.4 Stanovení celkového obsahu flavonoidů Do 50 ml odměrné baňky bylo napipetováno 1,5 ml destilované vody a 0,5 ml vhodně zředěného vzorku. U slepého vzorku byly pipetovány pouze 2 ml destilované vody. Dále bylo přidáno 0,2 ml 5% roztoku NaNO2 a vzorek byl promíchán. Po 5 minutách se napipetovalo dalších 0,2 ml 10% roztoku AlCl3 a opět bylo promícháno. Po dalších 5 minutách bylo přidáno 1,5 ml 1M roztoku NaOH a zároveň 1m destilované vody. Obsah zkumavek se opět promíchal a po dalších 15 minutách se měřila absorbance na spektrofotometru JENWAY 6100 při vlnové délce 510 nm. Sytě červené zbarvení se po redukci flavonoidy měnilo na zbarvení ţluté. Celkový obsah flavonoidů byl vyjádřen jako obsah katechinu, výsledná hodnota je uváděna v mg EK (ekvivalentů katechinu).100g-1 vzorku. 4.3 METODY STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ Veškeré výsledky stanovení látek s antioxidačními vlastnostmi byly roztříděny, seřazeny a zapsány v programu Excel 2007 (Microsoft). Pro statistické vyhodnocení byl pouţit program Statistica 10 CZ (Stat Soft) pro jednotlivé zjištěné údaje. Vypočítány byly základní statistické parametry - průměr, směrodatná odchylka, směrodatná chyba. Dále se aplikovala analýza variance (hladina významnosti α=0,5). Jako metoda následného testování byl pouţit Tukeyův test (HSD) na hladině významnosti p=0,5. Statistické vyhodnocení všech parametrů stanovovaných ve vybraných vzorcích léčivých dřevin je uvedeno v přílohách (Tabulky 1 - 3).
32
5 VÝSLEDKY A DISKUZE Dne 23. října 2013 bylo v experimentální zahradě Zahradnické fakulty v Lednici, Mendelovy univerzity v Brně sesbíráno 16 vzorků plodů léčivých dřevin. Experiment byl zaloţen na zjištění obsahu látek s antioxidačními účinky. Stanovovala se celková antioxidační kapacita metodou DPPH, celkový obsah fenolických látek a celkový obsah flavonoidů. Tabulka 4. Výsledky měření u jednotlivých vzorků vybraných léčivých dřevin
1.
Celková antioxidační kapacita [mM Troloxu.100g-1] 2,41
Fenolické látky [mg EKG.100g-1] 268,78
Flavonoidy [mg EK.100g-1] 159,67
2.
0,85
132,67
77,42
3.
2,29
369,61
262,00
4.
2,77
518,22
415,83
5.
4,45
651,28
559,17
6.
2,72
264,89
89,33
7.
3,97
417,94
67,17
8.
0,31
37,11
*
9.
14,17
1090,33
64,50
10.
0,95
164,5
81,25
11.
0,70
324,33
51,00
12.
0,82
336,28
90,67
13.
8,05
725,17
596,67
14.
10,76
1312,78
620,00
15.
0,56
235,89
*
16.
9,89
1154,44
510,83
* příliš nízká koncentrace účinné látky ve vzorku
33
5.1 CELKOVÁ ANTIOXIDAČNÍ KAPACITA
Graf 1. Celková antioxidační kapacita vybraných léčivých dřevin Nejvyšší hodnota celkové antioxidační kapacity byla naměřena u vzorku č. 9, mišpule německé ´Holandská´ (Mespilus germanica ´Holandská´) - 14,17 mM Troloxu.100g-1 Tento údaj je statistický průkazně vyšší oproti ostatním druhům (Graf 1). Vysoká hodnota byla naměřena také u Viburnum opulus (č. 13) – 8,52 mM Troloxu.100g-1, Rosa pomifera ´Kanadská´ (č.14) – 10,76 mM Troloxu.100g-1 a u Rosa canina (č.16) – 9,89 mM Troloxu.100g-1. Mezi těmito variantami nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl. Rosa pommifera ´Karpatská´ a Rosa canina dosahuje statisticky průkazně vyšší hodnoty oproti Sorbus aucuparia x Aronia melanocarpa ´Likerna ´ (Mičurin hybrid) (č. 1), (Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´ (č.2), Crateagus pinnatifida- podnoţ (č.3), Crateagus pinnatifidavelkoplodý (č.4), Crateagus pinnatifida- středně velký plod (č.5), Diospyros kaki ´Slarou´ (č.6), Diospyros kaki x Diospyros kaki ´Nikitská bordovaja´ (č.7), Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rossijanka´ (č.8), Cydonia oblonga ´Cydora robusta´ 34
(č.10), Ziziphus jujuba (č.11), Ziziphus jujuba- semenáč z Jalty (č.12) a Lycim chinense (č.15). Viburnum opulus dosahuje statisticky průkazně vyšší hodnoty oproti Sorbus aucuparia x Aronia melanocarpa ´Likerna ´ (Mičurin hybrid) (č. 1), (Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´ (č.2), Crateagus pinnatifida- podnoţ (č.3), Crateagus pinnatifida- velkoplodý (č.4), Diospyros kaki ´Slarou´ (č.6), Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rossijanka´ (č.8), Cydonia oblonga ´Cydora robusta´ (č.10), Ziziphus jujuba (č.11), Ziziphus jujuba- semenáč z Jalty (č.12) a Lycim chinense (č.15). Kraujalyte (2013) uvádí u Viburnum opulus hodnotu celkové antioxidační kapacity niţší neţ je námi naměřená (6,178 mM Troloxu.100g-1). Byla pouţita rovněţ metoda DPPH. Vniklý rozdíl můţe být způsobený jiným stupněm zralosti plodů. Nejniţší hodnoty byly naměřeny u (Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´) (č.2) – 0,85 mM Troloxu.100g-1, Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rosijanka´ (č.8) – 0,31 mM Troloxu.100g-1, Cydonia oblonga ´Cydora robustá´ (č. 10) – 0,95 mM Troloxu.100g-1, Ziziphus jujuba (č. 11) – 0,70 mM Troloxu.100g-1, Ziziphus jujuba- semenáč z Jalty (č. 12) – 0,82 mM Troloxu.100g-1 a Lycium chinense (č. 15) – 0,56 mM Troloxu.100g-1 . Celková antioxidační kapacita plodů Sorbus aucuparia dle Hukkanen (2006) je 0,97 mM Troloxu.100g-1. (Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´v tomto experimentu ukázala hodnotu celkové antioxidační kapacity niţší a to 0,85 mM Troloxu.100g-1. Xianli (2004) uvádí celkovou antioxidační kapacitu plodů Ribes nigrum 9,13 mM Troloxu.100g-1 coţ je hodnota niţší neţ naměřená hodnota v tomto experimntu u Rosa canina. U plodů Sambucus nigra Xianli (2004) uvádí 14,7 mM Troloxu.100g-1. Ve srovnání s mišpulí německou ´Holandská´ (č.9) – 14,17 mM Troloxu.100g -1 je hodnota vyšší. Xianli, Liewi (2004) uvádí celkovou antioxidační kapacitu u Rubus ideaus 4,93 mM Troloxu.100g-1, tato hodnota je vyšší neţ stanovená hodnota u Crateagus pinnatifida – středně velký plod. Plody Cornus mas L. dle Engin (2012) má celkovou antioxidační kapacitu 10,3 mM Troloxu.100g-1. Tato hodnota se dá porovnat s výslednou hodnotou u Rosa pommifera ´Karpatská´, která vykazovala 10,76 mM Troloxu.100g-1. 35
5.2 CELKOVÝ OBSAH FENOLICKÝCH LÁTEK
Graf 2. Celkový obsah fenolických látek u ybraných léčivých dřevin Nejvyšší hodnoty obsahu fenolických látek ve vybraných léčivých dřevinách byly naměřeny u Mespilus germanica ´Holandská´ (č. 9) - 1090,33 mg EKG.100g-1, u Rosa pomifera ´Kanadská´ (č. 14) - 1312,78 mg EKG.100g-1 a u Rosa canina (č. 16) – 1154,44 mg EKG.100g-1 . Mezi těmito variantami nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl ( Graf 2). Statisticky průkazně vyšší hodnoty mají oproti Sorbus aucuparia x Aronia melanocarpa ´Likerna ´ (Mičurin hybrid) (č. 1), (Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´ (č.2), Crateagus pinnatifida- podnoţ (č.3), Crateagus pinnatifida- velkoplodý (č.4), Diospyros kaki ´Slarou´ (č.6), Diospyros kaki x Diospyros kaki ´Nikitská bordovaja´ (č.7), Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rossijanka´ (č.8), Cydonia oblonga ´Cydora robusta´ (č.10), Ziziphus jujuba (č.11), Ziziphus jujuba- semenáč z Jalty (č.12) a Lycim chinense (č.15). Mamashloo (2012) uvádí celkový obsah fenolických látek v sušených plodech Mespilus germanica 7437 mg EKG.100g-1. Dle Kähkönen (1999) vykazují plody Rosa 36
canina obsah fenolických látek 1250 mg EKG.100g-1, coţ je velmi podobný výsledek jako hodnota naměřená v tomto experimentu. Kähkönen (1999) také uvádí obsah fenolických látek u dalších druhů. Tyto vykazují vyţší obsah: Aronia melanocarpa – 4010 mg EKG.100g-1, Sorbus aucuparia – 1870 mg EKG.100g-1 a Vaccinium vitis – idaea – 2490 mg EKG.100g-1. Poměrně vysoké hodnoty byly naměřeny také u Crateagus pinnatifida velkoplodý (č. 4) - 518,22 mg EKG.100g-1, Crateagus pinnatifida - středně velký plod (č. 5) - 651,28 mg EKG.100g-1 a Viburnum opulus (č. 13) – 725,17 mg EKG.100g-1. Mezi těmito vzorky není statisticky průkazný rozdíl. Kraujalyte (2013) uvádí celkový obsah fenolických látek u Viburnum opulus vyšší – 1061 mg EKG.100g-1. Tento rozdíl můţe být způsobený rozdílným stupněm zralosti plodů. Nejniţší obsah fenolických látek byl zjištěn u vzorku č. 8 (Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rossijanka´), dosáhl hodnoty pouhých 37,11 mg EKG.100g-1. Celkový obsah fenolických látek dle Xianli (2004) v plodech Ribes nigrum je 1410 mg EKG.100g-1 a plov plodech Sambucus nigra 1950 mg EKG.100g-1. Engin (2012) uvádí celkový obsah fenolických látek plodů Cornus mas 3125 mg EKG.100g-1.
37
5.3 CELKOVÝ OBSAH FLAVONOIDŮ
Graf 3. Celkový obsah flavonoidů ve vybraných léčivých dřevinách Nejvyšší hodnoty celkového obsahu flavonoidů ve vybraných vzorcích léčivých dřevin byly naměřeny u Crateagus pinnatifida - velkoplodý (č. 4) – 415,83 mg EK.100g-1, Crateagus pinnatifida- středně velký plod (č. 5) – 519,17 mg EK.100g-1, Viburnum opulus (č. 13) – 596,67 mg EK.100g-1, Rosa pomifera ´Kanadská´ (vzorek č. 14) – 620,00 mg EK.100g-1 a Rosa canina (č. 16) – 510,83 mg EK.100g-1. Mezi těmito druhy nebyl zaznamenán statisticky průkazný rozdíl ( Graf 3). Statisticky průkazně vyšší hodnoty mají oproti Sorbus aucuparia x Aronia melanocarpa ´Likerna ´ (Mičurin hybrid) (č. 1), (Sorbus alpina x Sorbus aucuparia) x směs pylu jabloně ´Titan ´ (č.2), Crateagus pinnatifida- podnoţ (č.3), Diospyros kaki ´Slarou´ (č.6), Diospyros kaki x Diospyros kaki ´Nikitská bordovaja´ (č.7), Mespilus germanica ´Holandská´ (č.9), Cydonia oblonga ´Cydora robusta´ (č.10), Ziziphus jujuba (č.11) a Ziziphus jujubasemenáč z Jalty (č.12). Vzorky číslo 8 (Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rosijanka´) a 15 (Lycium chinense) nebyly stanoveny pro příliš nízkou koncentraci účinné látky. 38
5.4 ZHODNOCENÍ EXPERIMENTU Na obsah látek s antioxidačními účinky mají vliv různé faktory. Tyto faktory se dělí na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní patří například genetická výbava taxonu aj. Mezi vnější se řadí půdní a klimatické podmínky, doba skladování a také termín sklizně. (NEUGEBAUEROVÁ, 2006) Pro experiment v této bakalářské práci byl stanoven jednotný termín sklizně. To můţe mít nepříznivý vliv na přesnost naměřených hodnot stanovovaných obsahových látek s antioxidačními účinky. Kaţdý druh má jiný termín sklizňové zralosti. Pokluda (2003) uvádí například faktory ovlivňující obsah vitamínu C. Tyto faktory taktéţ rozděluje na vnitřní (vliv odrůdy a vývojové stádium rostliny) a vnější (pěstitelské podmínky). Obsah vitamínu C stoupá s vyzráváním plodu, při stárnutí plodu se naopak podíl vitamínu C sniţuje. Uvádí, ţe v období vyšších teplot a při stoupající světelné intenzitě se obsah vitamínu C zvyšuje. Z hlediska dosaţení přesnějších, vědecky průkaznějších výsledků se zde nastiňuje otázka dalších experimentů. Pro dosaţení přesnějších a důvěryhodnějších výsledků by se měl v první řadě zohlednit termín sklizně. Například v tomto experimentu vzorek č. 8 (Diospyros virginiana x Diospyros kaki ´Rossijanka´) byl zjevně po termínu své sklizňové zralosti, coţ mohlo mít za následek naměření velmi nízkých hodnot u všech třech parametrů. Při stanovování celkového obsahu flavonoidů dokonce nebylo moţné hodnotu změřit a to kvůli příliš nízké koncentraci měřené látky ve vzorku. Engin (2012) uvádí pro celkovou antioxidační kapacitu u Diospyros kaki L. hodnotu 26,7 mM Troloxu.100g -1, coţ je mnohonásobně vyšší hodnota neţ stanovená hodnota u všech tomelů v tomto experimentu. Tento problém taktéţ nastal u Lycium chinense (vzorek č. 15), kdy naopak plody nedosahovaly sklizňové zralosti. Celkový obsah flavonoidů nebyl kvůli nízké koncentraci účinné látky stanoven.
39
6 ZÁVĚR Tato bakalářská práce souhrnně popisuje látky s antioxidačními účinky nacházející se v léčivých, aromatických a kořeninových rostlinách se zaměřením na dřeviny. Dále popisuje vybrané léčivé dřeviny, účinné látky v nich obsaţené a jejich vliv na zdraví člověka. Zabývá se také léčivými účinky ovoce. Praktický experiment byl zaloţen na stanovení obsahu látek s antioxidačními účinky, konkrétně na stanovení celkové antioxidační kapacity, celkového obsahu fenolických látek a celkového obsahu flavonoidů. Stanovení byla provedena u 16 vzorků plodů vybraných dřevin. Z výsledků experimentu vyplývá, ţe nejvyšší celkovou antioxidační kapacitu vykazuje Mespilus germanica ´Holandská´. Tento údaj je statisticky průkazný oproti ostatním testovaným druhům. Vysoké hodnoty celkové antioxidační kapacity byly dále naměřeny u Rosa pommifera ´Karpatská´, Rosa canina a Viburnum opulus. Nejvyšší celkový obsah fenolických látek byl naměřen u Rosa pommifera ´Karpatská´. Tento údaj je statisticky průkazně vyšší oproti všem naměřeným hodnotám ostatních druhů, kromě Rosa canina a Mespilus germanica. U Rosa pommifera ´Karpatská´ byl naměřen také nejvyšší obsah celkových flavonoidů. Tento údaj je statisticky průkazně vyšší oproti ostatním testovaným druhům. Statisticky neprůkazný je pouze vůči Rosa canina, Viburnum opulus a Crateagus pinnatifida- středně velký plod. Veškeré stanovované hodnoty v tomto experimentu byly ovlivněny zejména jednotným termínem sklizně plodů (23. 10. 2013). Některé plody byly před sklizňovou zralostí, další v období sklizňové zralosti a jiné jiţ byly značně přezrálé. tato skutečnost můţe mít velký podíl na naměřených hodnotách u jednotlivých parametrů. Bylo by tedy vhodné, zaloţit praktický experiment s rozdílnými termíny sklizně, vhodnějšími pro jednotlivé druhy rostlin.
40
7 SOUHRN A RESUMÉ Literární část této bakalářské práce se souhrnně zabývá látkami s antioxidačními účinky nacházejícími se v LAKR se zaměřením na dřeviny, dále vybrané léčivé dřeviny charakterizuje. Praktický experiment byl zaloţen na stanovení látek s antioxidačními účinky ve vybraných druzích léčivých dřevin. Celkem bylo analyzováno 16 druhů plodů léčivých dřevin. Stanovovala se celková antioxidační kapacita, celkový obsah fenolických látek a celkový obsah flavonoidů. Při stanovování celkové antioxidační kapacity byla nejvyšší hodnota naměřena u mišpule německé (Mespilus germanica ´Holandská´). Nejvyšší obsah fenolických látek a flavonoidů byl stanoven u růţe duţnoplodé (Rosa pommifera ´Karpatská´). Klíčová slova: antioxidanty, celková antioxidační kapacita, fenolické látky, flavonoidy The literary section of this bachelor’s thesis is aggregately dealing about substances with antioxidant effects which are located in medicinal trees and shrubs. The literary section also describes selected medicinal trees and shrubs. The practical experiment was based on assessment substances with antioxidant effects which are in selected medicinal trees and shrubs. It was analysed 16 species of fruit of medicinal trees and shrubs. Total antioxidat capacity, total phenolic content and total flavonoid content were determined The highest value of total antioxidant capacity was measured in Mespilus germanica ´Holandská´. The highest values of total phenolic content and total flavonoid content were determined in Rosa pommifera ´Karpatská´.
Key words: antioxidants, total antioxidant capacity, phenolics, flavonoids
41
8 POUŽITÁ LITERATURA 1. ALBERTS, Andreas, Peter MULLEN a Margot SPOHN. Léčivé stromy a keře: jednotlivé druhy a jejich léčebné účinky. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2006. Kapesní průvodce přírodou. ISBN 80-729-1144-9. 2. BLAŢEK, Jan. Ovocnictví. Vyd. 1. Praha: Květ, 1998. ISBN 80-853-6233-3 3. BOLLIGER, Markus. Keře. Vyd. 1. Ilustrace Hans Held. Praha: Ikar, 1998, 287 s. ISBN 80-717-6725-5. 4. CADENAS, E; PACKEL, L. Handbook of antioxidants. 2nd ed. Boca Raton, Fla: CRC Press, 2002. ISBN 978-020-3904-046. 5. DOKOUPIL, Libor a Vojtěch ŘEZNÍČEK. Production and use of the Cornelian cherry – Cornus mas L. Acta universitatis agriculturae et silviculturae mendelianae brunensis. 2012, roč. 2012, č. 8. 6. ENGIN, Celep; et al., A comparative study on the in vitro antioxidant potentials of three edible fruits: Cornelian cherry, Japanese persimmon and cherry laurel. Food and chemical toxicology. [online]. 2012, roč. 50, č. 9 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0278691512004243 7. GRAU, Jürke, Reinhard JUNG a Bertram MÜNKER. Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Praha: Kniţní klub, 1996, 287 s. Průvodce přírodou (Ikar). ISBN 80-7202023-4. 8. GROUP, David. Encyclopedia of mind enhancing foods, drugs, and nutritional substances. Jefferson, NC: McFarland, c2001, v, 215 p. ISBN 07-864-0853-7. 9. GRYGÁRKOVÁ, Simona. Význam ovoce pro zdraví. [online]. 2006, č. 6 [cit. 201404-08]. Dostupné z: http://www.celostnimedicina.cz/vyznam-ovoce-pro-zdravi.htm 10. HAMBIDGE, M, R.J COUSINS a R.B. COSTELLO. Zinc and Health: Current Status and Future Directions. The American Society for Nutritional Sciences [online]. 2000, č. 5 [cit. 2014-02-07]. Dostupné z: http://jn.nutrition.org/content/130/5/1516S.full.pdf 11. HOBBS, Christopher a Elson M, HAAS. Vitamins for dummies. Foster City, CA: IDG Books Worldwide, Inc., c1999, xxiv, 334 p. ISBN 07-645-5179-5. 12. HRIČOVSKÝ, Ivan. Drobné ovoce: a méně známé druhy ovoce. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2002. ISBN 80-07-01004-1. 42
13. HUKKANEN, Anne. Antioxidant capacity and phenolic content of sweet rowanberries. Journal of Agricultural and Food Chemistry. [online]. 2006, roč. 54, č. 1 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://pubs.acs.org/doi/pdf/10.1021/jf051697g 14. HUŠÁK, Stanislav, Vladimír TÁBORSKÝ a Pavel VALÍČEK. Tropické a subtropické ovoce: pěstování a využití. Praha: Brázda, 1996. ISBN 80-209-0258-9. 15. CHOI, Y.-H., J. M. MILLER, K. L. TUCKER, H. HU a S. K. PARK. Antioxidant vitamins and magnesium and the risk of hearing loss in the US general population 1,3. American Journal of Clinical Nutrition [online]. 2013-12-20, vol. 99, issue 1, s. 148-155 [cit. 2014-02-07]. DOI: 10.3945/ajcn.113.068437. Dostupné z: http://ajcn.nutrition.org/cgi/doi/10.3945/ajcn.113.068437 16. JANICK, Jules a Robert E PAULL. The encyclopedia of fruit. Cambridge, MA: CABI North American Office, 2008, xviii, 954 p., 18 p. of plates. ISBN 978-0851996-387. 17. KALAČ, P. Funkční potraviny: kroky ke zdraví. 1. vyd. České Budějovice: Dona, 2003, 130 s. ISBN 80-732-2029-6. 18. KÄHKÖNEN, Marja P., et al., Antioxidant Activity of Plant Extracts Containing Phenolic Compounds. [online]. 1999, č. 10 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://pubs.acs.org/doi/pdf/10.1021/jf990146l 19. KIM, Yuri, Fuzhi LIAN, Kyung-Jin YEUM, Nalinee CHONGVIRIYAPHAN, Sang-Woon CHOI, Robert M. RUSSELL a Xiang-Dong WANG. The effects of combined antioxidant (β-carotene, α-tocopherol and ascorbic acid) supplementation on antioxidant capacity, DNA single-strand breaks and levels of insulin-like growth factor-1/IGF-binding protein 3 in the ferret model of lung cancer. International Journal of Cancer [online]. 2007-05-01, vol. 120, issue 9, s. 1847-1854 [cit. 201402-07]. DOI: 10.1002/ijc.22320. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/ijc.22320 20. KINTZIOS, Spiridon E a Maria G BARBERAKI. Plants that fight cancer. Boca Raton: CRC Press, c2004, xi, 296 p. ISBN 04-152-9853-9. 21. KRAUJALYTE, Vilma, et al., Antioxidant properties and polyphenolic compositions of fruits from different European cranberrybush (Viburnum opulus L.) genotypes. [online]. 2013, č. 4 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0308814613008315 43
22. MAMASHLOO, S., et al. The evaluation of antioxidant properties and stability of phenolic compouds from medlar (Mespilus germanica L.) fruit. Journal of research and innovation in food science and technology. [online]. 2012, 1 (3) [cit. 2014-0403]. Dostupné z: http://www2.sid.ir/en/ViewPaper.asp?ID=304633&vRadif=6&vWriter=MAMASHL OO%20S.,SADEGHI%20MAHOONAK%20A.R.,GHORBANI%20M.,ALAMI%2 0M.,KHOMEIRI%20M.&vJournal=JOURNAL+OF+RESEARCH+AND+INNOVA TION+IN+FOOD+SCIENCE+AND+TECHNOLOGY&vDate=2012&vVolume=1 &vNo=3&vStart=219&vEnd=228 23. MCCANCE, R a Elsie M WIDDOWSON. McCance and Widdowson's The composition of foods. 6th summary ed /. Cambridge: Royal Society of Chemistry, 2004, xv, 537 p. ISBN 08-540-4428-0 24. MURRAY, R., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Fialová L., et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3 25. NEBAVI, S. F., et al.. The antioxidant activity of wild medlar (Mespilus germanica L.) fruit, stem bark and leaf. 2011, roč. 10, č. 2. DOI: 10.5897/AJB10.783. Dostupné z: http://www.academicjournals.org/article/article1380724513_Nabavi%20et%20al.pd f 26. NEUGEBAUEROVÁ, J. Pěstování léčivých a kořeninových rostlin. Brno. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 122 s. ISBN 80-7157997-1 27. POKLUDA, R. Nutriční hodnota vybraných druhů zeleniny. Brno, 2003. s. 6-9. Habilitační práce. MZLU v Brně. 28. PHIPPS J, Bob O'KENNON a Ron LANCE. Hawthorns and medlars. Cambridge, U.K.: Royal Horticultural Society, 2003. ISBN 08-819-2591-8. 29. PRAKASH, Aruna, Fred RIGELHOF a Eugene MILLER. Antioxidant Activity [online]. 2004, č. 1, s. 4 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://www.medlabs.com/downloads/antiox_acti_.pdf 30. RASPE, Olivier, Catherine FINDLAY a Anne-Laure JACQUEMART. Sorbus aucuparia L. Journal of Ecology. 2000, vol. 88, issue 5, s. 910-930. DOI:
44
10.1046/j.1365-2745.2000.00502.x. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1046/j.1365-2745.2000.00502.x 31. ROMAN, Marco, Petru JITARU a Carlo BARBANTE. Selenium biochemistry and its role for human health. Metallomics [online]. 2014, vol. 6, issue 1, s. 25- [cit. 2014-02-07]. DOI: 10.1039/c3mt00185g. Dostupné z: http://xlink.rsc.org/?DOI=c3mt00185g 32. ROP, Otakar, Josef BALÍK, Vojtěch ŘEZNÍČEK, Tunde JURÍKOVÁ, Pavlína ŠKARDOVÁ, et al. Chemical Characteristic of Fruits of Some Selected Quince (Cydonia oblonga Mill.) Cultivars. Czech Journal of Foof Science. 2011. sv. 29, č. 1, s. 65 – 73. ISSN 1212-1800. 33. RŮŢIČKOVÁ, Gabriela. a kol. Sběr a zpracování tradičních, planě rostoucích rostlin (Traditional and wild). Editor Gabriela Růţičková. V Brně: Regionální agrární komora Jihomoravského kraje, 2013, 28 s. ISBN 978-80-7375-792-2. 34. SEDLÁČEK, P; LANGMAJEROVÁ, J; ZLOCH Z. Aktuální poznatky o významu antioxidantů ve výživě. Výţiva a potraviny. Časopis společnosti pro výţivu. Praha: Výţivaservis s. r. o., 2013, roč. 2013, č. 5. ISSN 1211-846X. 35. SUS, Josef. Jabloně a hrušně. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 2003. ISBN 80-07-112235. 36. ŠIMÁNEK, Ján. Menej známe ovocniny. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1977, 155 s. 37. ŠOBEK, Josef. Sladkoplodý jeřáb a jeho pěstování. Praha : MZLVH, 1962. 48 s. 38. ŠROT, Radoslav a Josef SUS. Ovoce- rady pro pěstitele. Vyd. 1. Praha: Aventinum,1998, 192 s. ISBN 80-7151-049-1 39. ŠTÍPEK, S. Antioxidanty a volné radikály ve zdraví a nemoci. 1. vyd. Praha: Grada, 2000, 314 s. ISBN 80-716-9704-4. 40. TETERA, Václav. Ovoce Bílých Karpat. Vyd. 1. Veselí nad Moravou: Základní organizace ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou, 2006, 309 s. ISBN 80-9034445-3. 41. USDA, [online]. [cit. 2014-02-11]. Dostupné z: http://ndb.nal.usda.gov/ndb/search/list 42. ÚŘADNÍČEK, Luboš a Petr MADĚRA. Dřeviny České republiky. Písek: Matice Lesnická, 2001, 333 s. ISBN 80-862-7109-9. 45
43. VÁŇA, Pavel. Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla. Praha: Eminent, 2006. ISBN 80-7281-1224-6 44. VÁŇA, Pavel. Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla 2. Praha: Eminent, 2006. ISBN 80-7281-268-8 45. VALÍČEK, P. Rostliny pro zdravý život. 1. vyd. Benešov: Start, 2007, 229 s. ISBN 978-80-86231-40-2. 46. VALÍČEK, Pavel. a kol. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 47. VALÍČEK, Pavel a Emil Václav HAVELKA. Rakytník řešetlákový: rostlina budoucnosti. 1. vydání. Benešov: Start, 2008. ISBN 978-80-86231-44-0 48. VALÍČEK, Pavel. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Vyd. 2., upr. a dopl. Praha: Academia, 2002. ISBN 80200000031. 49. VEITH, Walter J. Diet and health: scientific perspectives. 2nd Ed. U.S.A: CRC Press, 1998. ISBN 08-493-0289-7. 50. VELÍŠEK, J. Chemie potravin 3. 2. upr. vyd. Tábor: OSSIS, 2002, 331 s. ISBN 80866-5903-8. 51. XIANLI, Wu, et al., Characterization of Anthocyanins and Proanthocyanidins in Some Cultivars of Ribes, Aronia, and Sambucus and Their Antioxidant Capacity [online].
2004,
č.
52
[cit.
2014-04-03].
Dostupné
z:
http://pubs.acs.org/doi/pdf/10.1021/jf0486850 52. XIANLI, Wu, LIWEI, Gu. Development of a database for total antioxidant capacity in foods: a preliminary study [online]. 2004, 3-4 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0889157504000353
46
9 PŘÍLOHY Tabulka 1. Základní statistické parametry celkové antioxidační kapacity průměr
Int.
Int.
spolehl.
spolehl.
-
95,000%
minimum
maximum
Sm.
Sm. chyba
odch.
95,000% 1.
2,4075
1,0231
3,7918
2,2985
2,5164
0,154079 0,108950
2.
0,8496
0,58336
1,1157
0,8286
0,8705
0,029628 0,020950
3.
2,2929
1,7287
2,8571
2,2485
2,3378
0,06279
4.
2,7659
0,7818
4,7499
2,6097
2,9220
0,220829 0,156150
5.
4,4482
3,5638
5,3326
4,3786
4,5178
0,09843
0,06960
6.
2,7163
1,3891
4,0434
2,6118
2,8207
0,14771
0,10445
7.
3,9695
1,7573
6,1817
3,7954
4,1436
0,246215 0,174100
8.
0,3086
0,03796
0,57924
0,2873
0,3299
0,030123 0,021300
9.
14,167
13,6690
14,665
14,128
14,206
0,05544
10. 0,9488
0,8827
1,0149
0,9436
0,9540
0,007354 0,005200
11.
0,7025
0,3378
1,0672
0,6738
0,7312
0,040588 0,028700
12. 0,8175
0,7622
0,8727
0,8131
0,8218
0,006152 0,004350
13. 8,0522
5,2879
10,8164
7,8346
8,2697
0,30766
0,21755
10,759
10,759
0
0
14. 10,759
0,044400
0,03920
15. 0,5643
0,1202
1,0083
0,5293
0,5992
0,049427 0,034950
16. 9,889
8,7832
10,994
9,802
9,976
0,12304
0,08700
Tabulka 2. Základní statistické parametry celkového obsahu fenolických látek průměr
Int.
Int.
spolehl.
spolehl.
-95,000%
95,000%
minimum
maximum
Sm.
Sm.
odch.
chyba
1.
268,7778 258,1890
279,3665 267,9444
269,6111
1,178535 0,83335
2.
132,6667 79,72434
185,6090 128,5000
136,8333
5,892533 4,16665
3.
369,6111
263,7265
475,4957 361,2778
377,9444
11,78507
4.
518,2223 479,3978
557,0467 515,1667
521,2778
4,321200 3,05555
5.
651,2778 481,8615
820,6940 637,9444
664,6111
18,85620 13,3334
6.
264,8889 134,2971
395,4807 254,6111
275,1667
14,53500 10,2778
7.
417,9445 340,2949
495,5940 411,8333
424,0556
8,642471 6,111150
8.
37,1111
40,64088 36,8333
37,3889
0,392869 0,27780
9.
1090,333 737,3836
1443,283 1062,556
1118,111
39,28367 27,7778
165,9117
164,3889
164,6111
0,157119
324,3333 292,5678
356,0988 321,8333
326,8333
3,535534 2,50000
12. 336,2778 251,5699
420,9856 329,6111
342,9444
9,428067 6,66665
13. 725,1667 718,1077
732,2256 724,6111
725,7222
0,78567
14. 1312,778 1101,008
1524,548 1269,111
1329,444
23,57020 16,6667
15. 235,8889 193,5353
278,2425 232,5556
239,2222
4,713998 3,33330
16. 1154,444
1542,690 1123,889
1186,000
43,21207 30,5556
10. 164,5 11.
33,58132
163,0883
766,1994
8,33330
0,111100
0,55555
Tabulka 3. Základní statistické parametry celkového obsahu flavonoidů průměr
Int.
Int.
spolehl.
spolehl.
-95,000%
95,000%
minimum
maximum
Sm.
Sm. chyba
odch.
1.
159,6667
157,5492 161,7841
159,5000
159,8333 0,235679
0,147607
2.
77,41665
47,76863 107,0647
75,08330
79,75000 3,299855
4,262462
3.
262,0000
255,6469 268,3531
261,5000
262,5000 0,707107
0,269888
4.
415,8333
394,6559 437,0107
414,1666
417,5000 2,357070
0,566830
5.
559,1667
305,0426 813,2908
539,1667
579,1667 28,28427
5,058290
6.
89,33335
33,21449 145,4522
84,91670
93,75000 6,246086
6,991886
7. 8.
67,16665 58,69606 75,63724 66,50000 67,83330 0,942785 1,403651 -
9.
64,50000
51,79380 77,20620
63,50000
65,50000 1,414214
2,192579
10.
81,25000
26,19020 136,3098
76,91670
85,58330 6,128212
7,542414
11.
51,00000
31,94069 70,05931
49,50000
52,50000 2,121320
4,159452
12.
90,66670
84,31360 97,01980
90,16670
91,16670 0,707107
0,779897
13.
596,6667
289,6002 903,7331
572,5000
620,8333 34,17680
5,727956
14.
620,0000 588,2345 651,7655 617,5000 622,5000 3,535534 0,570247 15. 16.
510,8334
341,4171 680,2496
497,5000
524,1667 18,85620
3,691263
Obrázek 1. Sorbus aucuparia × Aronia melanocarpa ´Likerna´ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 2. (Sorbus alpina ´Titan´(KOLÍSKOVÁ, 2013)
×
Sorbus
aucuparia)
×
směs
pylu
jabloně
Obrázek 3. Crataegus pinnatifida – podnoţ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 4. Crataegus pinnatifida – velkoplodý (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 5. Crataegus pinnatifida - středně velký plod (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 6. Diospyros kaki ´Slarou´ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 7. Diospyros (KOLÍSKOVÁ, 2013)
virginiana
×
Diospyros
kaki
´Nikitská
bordovaja´
Obrázek 8. Diospyros virginiana × Diospyros kaki ´Rossijanka´ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 9. Mespilus germanica ´Holandská´ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 10. Cydonia oblonga ´Cydora robustá´ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 11. Ziziphus jujuba (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 12. Ziziphus jujuba - semenáč z Jalty (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 13. Viburnum opulus (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 14. Rosa pommifera ´Karpatská´ (KOLÍSKOVÁ, 2013)
Obrázek 15. Lycium chinense (KOLÍSKOVÁ, 2013)
