Mendlova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ VELKÉ NĚMČICE Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Prof. Ing. František Toman, Csc.
Renata Listová
Brno 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma ,,Vývoj vlastnických vztahů ve vybraném katastrálním území‘‘ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Mendlovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně 15. dubna 2010
………………………... Listová Renata
Srdečně děkuji prof. Ing. Františku Tomanovi, Csc. za možnost zpracování bakalářské práce. Dále děkuji Ing. Jeleně Vitáskové, Ph.D. za ochotu, odborné vedení a konzultace při zpracování práce. Taktéž děkuji za ochotu při poskytování informací pracovníkům katastrálního úřadu v Hustopečích, především paní Zechmeisterové. Dále děkuji rodičům za podporu při studiu.
ANNOTACE Práce je zaměřena na vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Velké Němčice. V první teoretické části se zaměřuji na historii evidence vlastnických vztahů k půdě. Dále je zde popsán vývoj pozemkových úprav a také vývoj zemědělství.
Druhá část práce je zaměřena prakticky. Je zde zaznamenán historický vývoj vybraných parcel v katastrálním území Velké Němčice. K vypracování byly použity informace z pozemkové knihy a katastru nemovitostí.
Klíčová slova: Půda, historie, katastr nemovitostí, vlastnictví
ANNOTATION Work is focused on the ownership of land in the cadastral territory of Velké Němčice. The first theoretical part is focused on the history of recording ownership of land. Then there is described the evolution of land consolidation and development of agriculture. The second part includes practical. It is here recorded historical development of selected parcels in the cadastral territory of Velké Němčice. The development of information was used from the land register and cadastre.
Keywords: Land, history, land registry, property
OBSAH 1 Úvod…………………………………………………………………………….……..7 1.1 Cíl práce………………………………………………………………………….…..7 1.2 Charakteristika vybraného území……………………………………………………7 2. Vývoj zemědělství ve světě…………………………………………………………...8 3 Historie evidence vlastnických vztahů k půdě………………………………………...9 3.1 Počátky evidence do roku 1817……………………………………………..………9 3.1.1 Právo české, respektive moravské…………………………………………...…….9 3.1.2 Právo emfyteutické…………………………………………………………..…...10 3.1.3 Soupisy půdy………………………………………………………………..……10 3.1.4 První berní rula……………………………………………………………..…….11 3.1.5 Druhá berní rula……………………………………………………………..……11 3.1.6 Třetí berní rula……………………………………………………………….…...11 3.1.7 Čtvrtá berní rula……………………………………………………………….….11 3.1.8 Equakterium dominicale……………………………………………………….…12 3.1.9 Josefský katastr……………………………………………………………..…....12 3.1.10 Tereziánsko-josefský katastr………………………………………………....…12 3.2 Stabilní katastr………………………………………………………………….…..13 3.3 Pozemkový katastr………………………………………………………………….14 3.4 Veřejné knihy…………………………………………………………………...….16 3.5 Jednotná evidence půdy……………………………………………………………16 3.6 Evidence nemovitostí…………………………………………………………..…..17 3.7 Katastr nemovitostí……………………………………………………………..….18 4 Historický vývoj pozemkových úprav…………………………………………..…...20 4.1 Období feudalismu………………………………………………………….……..20 4.2 Období kapitalismu……………………………………………………………..….21 4.3 Období socialismu……………………………………………………………….…23
5 Pozemkové úpravy dnes………………………………………………………...……24 6 Vývoj vlastnických vztahů v katastrálním území Velké Němčice………………..….25 6.1 Historický vývoj zemědělství v obci……………………………………………….25 6.2 Vývoj vlastnických vztahů na vybraném území……………………………………31 6.3 Změny vlastníků na vybraných parcelách………………………………….….…..33 7 Závěr………………………………………………………………………………….42 8 Seznam použité literatury…………………………………………………………….44
1 ÚVOD
1.1Cíl práce Cílem této práce je na základě studia a analýzy historických materiálů podat ucelené informace o vývoji vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Velké Němčice. Informace jsem čerpala z písemných operátů (pozemková kniha, parcelní protokol, listy vlastnictví, katastr nemovitostí), ale i grafických operátů. Zjišťovala jsem rozdíl velikosti parcel a změnu kultury. Práce je zaměřená na vývoj zemědělství a vlastnických vztahů v období feudalismu, kapitalismu a socialismu.
1.2 Charakteristika vybraného území Katastrální území Velké Němčice se rozprostírá na levém břehu řeky Svratky v nadmořské výšce 184 m n. m. v rovinatém území. V jejich blízkosti se nacházejí porosty lužních lesů a v dálce lze spatřit siluetu Pálavských vrchů. Hlavní komunikace od Hustopečí k Brnu ponechává staré sídelní jádro stranou, takže náves s kostelem, starou školou a radnicí leží od této komunikace směrem západním. Archeologické nálezy dokládají využívání katastru už prvními zemědělci mladší doby kamenné. (www.wikipedia.cz). Poloha obce je velmi příznivá pro zemědělské kultury, především pro vinařství a sadařství. Velké Němčice jsou samostatnou politickou i katastrální jednotkou. Na severu katastr sousedí s Nosislaví, na východě s Křepicemi, na jihu s Hustopečemi a Starovicemi a na západě s Přísnoticemi. Rozsah katastru je 2216 ha. K rozvoji zemědělství a vinařství přispívá mimořádně teplé klima. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 9 stupňů, v červenci s 60% a srpnu 51,6% slunečních dní. Názvy tratí dnešního katastru: Zahrádky, Za Boudeckem, Pod lány, Lány, Starý rakousky, Mladý rakouský, Březové hory, Pod uherčickou, Novoveská pole, Kostky, Pod strání, Podsedky, Pod Psinky, Psinky, Odměrky, Staré hory, Rozsívky, Roviny, Vrchní vinohrady, Židy, Přední louky, Šteincholec, Nosislavský les, Chmelenec, Kunovy, Králůvky, Trávník, Lišky, Přední dílce, Záhoří, Dlouhé pole, Díly a řada dalších.
7
Obrázek č. 1: Mapa Velkých Němčic
2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ VE SVĚTĚ Za počátky zemědělství můžeme považovat dobu 10.-8. Tisíciletí před Kristem, kdy člověk upouštěl od tzv. sběrného způsobu své výživy a začal se živit primitivním pěstováním obilnin. Primitivní zemědělský systém je založen na nejjednodušší úpravě půdy (vypálení pralesa), na nichž rozhazoval semena obilí, která zašlapal nebo zahrnul do popela větvemi. Náplavový systém zemědělství vznikala především v úrodných nížinách a v povodích velkých řek Eufrat a Tigrid. Tam se také rozvinula kultura i zemědělství, říše Sumerů a Akkádů, kteří používali dřevěná nářadí (motyky, rýče), následně rádla s kamennými a později bronzovými hroty. V 3. Tisíciletí před Kr. znala tato kultura již tzv. secí pluh, který plnil úlohu jakéhosi secího stroje rozrýváním náplavu a vypadáváním osiva do zkypřené země. Ve 4. Tisíciletí př. Kr. byla ve vyspělejším zemědělství (umělé závlahy) na území Iráku používána dřevěná rádla podobná dnešním ruchadlům. Kolébkou evropského zemědělství byl v té době Balkánský poloostrov a Podunají, odtud se zemědělství rozšířilo i na naše území. 8
Ve 2. Tisíciletí před Kr. se na našem území usadil lid s lužickou kulturou, který obdělával půdu dřevěnými rádly. S prvními železnými rádly se můžeme setkat v období Keltů (1. století př. Kr.). V jižní Evropě se začaly používat jednoduché pluhy asi v 6.-7. St. Po Kr., Rozrytá a částečně část odsunuté půdy byla rozkopávána a urovnávána dřevěnými branami s železnými hřeby nebo vlečenými trámci a deskami. Tento systém zpracování půdy se v různých obměnách udržel v evropských podmínkách až do 18. století, v zemích s pomalejším vývojem dokonce až do 19. století. Na počátku 19. Století se vyvíjely nové typy strojů a pluhů. Snahou bylo zvýšit produkci a zajistit kvalitní podmínky pro růst rostlin. Bratranci Veverkovi z Rybitví u Pardubic vynalezli nový orební nástroj- ruchadlo. Konec 19. a počátek 20. století byly pro vývoj strojů velmi dynamické. Na velkostatcích se začíná používat parní stroj při parní orbě, lanová orba apod. (Kostelanský, 1998)
3 HISTORIE EVIDENCE VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ
3.1 Počátky evidence do roku 1817 3.1.1 Právo české respektive moravské Ve 12. století se kronikář Kosmas zmiňuje o české krajině jako o širých lesních pustinách, dominujícím prvkem byl tedy les. Zmiňuje se také o polní krajině, ale ta zabírala jen velice malé území. V tomto období se můžeme setkat s prvním osídlováním. Osídleny byly zpočátku nížiny a kotliny. Tato osídlená území byla oddělena lesy, močály a bažinami. Po osídlení níže položených území se začaly postupně osídlovat kopcovité terény a později i hory. Vesnice se skládaly jen z malého počtu usedlostí. Svobodní příslušníci kmenů rozšiřovali svoji půdu upravováním pastvin, kácením lesů, zabíráním a ochranou lovišť. Silné bojové kmeny rozšiřovaly majetek především mocí. Platilo, že půda, která nemá vlastníka, patří knížeti. Tomuto období říkáme vnitřní kolonizace. Trvalo do 12. století a je charakterizováno růstem populace, zakládáním poddanských vesnic a vyčerpáním domácí pracovní síly. V této 9
době platilo pro obyvatele Čech a Moravy právo české, respektive moravské. Pozemková držba selského lidu byla nájmem nesvobodným, nedědičným, kdykoli vypověditelným. Výše nájmu nebyla pevně stanovena, mohla se kdykoliv změnit. Smlouva byla pouze ústní. (Podhrázská, 2006)
3.1.2 Právo emfyteutické (zákupní) V období velké kolonizace, která probíhala ve 12. a 13. století, šlechta přiděluje rozsáhlá území převážně německým a holandským kolonistům. To trvalo do 14. století, kdy už byl dostatek pracovních sil a zájem o ně ochabuje, končí příliv kolonistů. V době velké kolonizace se zavádí právo emfyteutické čili zákupní- svobodný nájem musel být osídlencem zakoupen. Byl to nájem svobodný, dědičný, časově neomezený a vrchností prakticky nevypověditelný. Nájem byl pevně stanovený a byla uzavřena písemná smlouva. Majitelem půdy zůstával feudál a osídlenci. Díky emfyteutickému právu mohl nájemce půdu prodat jako svůj majetek jinému nájemci. Byl to vlastně prodej nájemního práva, nikoliv pozemku. Prodej byl ovšem podmíněn souhlasem feudála, jako vlastníka půdy. Právní a hospodářské postavení cizích kolonistů na zákupním právu bylo výhodnější než postavení domácího obyvatelstva na právu českém. Je proto jasné, že byla snaha zavést místo práva českého také zákupní, které ostatně feudálům také lépe vyhovovalo. Poskytovalo jednorázové peněžité příjmy a pravidelné nájemné bez ohledu na úrodu. Oboustranné výhody rozhodly, že právo zákupní bylo zavedeno i u domácího selského obyvatelstva. (Podhrázská, 2006) 3.1.3 Soupisy půdy Postupným upevňováním moci panovníka a státní moci se zvyšoval požadavek odvádět poplatky do státní pokladny- daně. Pro jejich spravedlivé odvádění bylo potřeba spolehlivého přehledu o výměře a kvalitě půdy. Roku 1571 podala Česká komora návrh na zaměření země, Dvorská komora to ale zamítla, protože se obávala, že by se daně vybíraly pravidelně, ne jako doposud. A také, že by daň postihla i půdu panskou, tzv. dominikál. Doposud se vybírala daň jen z půdy poddanské- rustikálu. Teprve v roce 1654 byl sestaven soupis rustikální půdy a počátkem 18. století soupis dominikálu. Daň se vyměřovala podle počtu poddanských usedlostí, nikoliv z výměry. (Vitásková, 1996) 10
3.1.4 První berní rula – 1654 První daňový soupis poddanské půdy v Čechách a na Moravě. Daň byla vyměřeny podle počtu lánů, což je asi 18 ha. Lánové rejstříky tvoří nejstarší moravský katastr. Zdaněná byla pouze půda rustikální. Soupis měl vzniknout na základě šetření komise. Pro nedostatek času byly převzaty údaje přímo od vrchnosti a byl vyhotoven soupis podle panství. Můžeme z něj vyčíst hospodářskou situaci po třicetileté válce, rozvrstvení a bonitu půdy. Odlišná byla daňová soustava ve Slezsku, kde od roku 1527 byly zdaněny stavy podle jmění a příjmů. (Vitásková, 1996)
3.1.5 Druhá berní rula – 1684 Proti první berní ruly bylo mnoho stížností, sněm proto určil přesnější měrné jednotky a rozdělil půdy dle úrodnosti na tři skupiny. (Vitásková, 1996)
3.1.6 Třetí berní rula – 1748 Jinak zvaná první tereziánský katastr rustikální, obsahuje výsledek katastrálních prací v letech 1713-1748. Cílem panovníka bylo získat daně z půdy rustikální i dominikální. Tato půda byla znovu vyšetřena na základě přiznávacích listů – fasí. Daně se v Čechách opět vybíraly podle počtu poddanských usedlostí a na Moravě podle počtu lánů. Daňová přiznání podávala vrchnost. Daňový elaborát nabyl platnost za vlády Marie Terezie. Neustálé připomínky byly příčinou vzniku čtvrté berní ruly. (Vitásková, 1996)
3.1.7 Čtvrtá berní rula – 1757 V období velkých správních reforem, po roce 1748, byly stavy ochotny přistoupit k daňovému vyrovnání. Podmínkou bylo, že se provede nové přeměření rustikální půdy. Bonita byla dělena do osmi tříd. Základem nového systému byla kombinace úrodnosti a hrubého výnosu. Který by se pak stal základem daně. (Vitásková, 1996) 11
3.1.8 Exaequakterium dominicale – 1757 Panským vyrovnáním se měly zjistit vzájemné majetkové poměry jednotlivé vrchnosti za účelem stanovení výše příspěvku.
3.1.9 Josefský katastr - 1785 Námitky proti daňovým výměrům a zkušenosti z Itálie, byly podkladem pro vydání patentu císaře Josefa II. v roce 1785. Kde se jako základní jednotka pro daňové účely považuje jednotlivý pozemek a jeho kvalita (bonita). Výsledky měření byly zapsány v operačních žurnálech, knihách fasí a fasních tabulkách. Nejnižší správní jednotkou byla berní obec. Každá obec byla rozdělena na několik tratí. Výměry pozemků byly určovány v jitrech. V Josefském katastru byly zaměřeny všechny pozemky, tedy i dominikál. To vzbudilo odpor šlechty. Ta si roku 1792 vymohla jeho částečné zrušení. Takto upravený katastr platil až do roku 1860. Jeho nástupcem byl Stabilní katastr. (Vitásková, 1996)
2.1.10 Tereziánsko-Josefský katastr – 1792 Po smrti Josefa II. byl tlak šlechty na jeho nástupce Leopolda II. tak veliký, že jednotná daňová soustava byla zrušena a byl zaveden kombinovaný, tzv. tereziánsko - josefský katastr. Kdy se pro dominikální majetek předepisovaly daně na podkladě tereziánského katastru. Tento upravený katastr byl podkladem pro zakládání zemských desek a pozemkových knih. (Vitásková, 1996)
3.2 Stabilní katastr - 1817 Plošné výměry pozemků v Josefském katastru nemohly vyhovět rostoucím požadavkům na přesnost v souvislosti s intenzivnějším obděláváním půdy, s růstem její ceny, upřesňováním výnosu a hlavně spravedlivého daňového výměru. Podkladem pro založení stabilního katastru byl patent vydaný v roce 1817, který se skládal 12
z měřičského a písemného operátu. Začalo se přesným a podrobným mapováním našich zemí v měřítku 1:2880 a toto mapové dílo bylo dokončeno roku 1843. U pozemků se určoval čistý výnos (výnos, kterého mohl držitel pozemku dosáhnout při obvyklém obhospodařování půdy v roce průměrné úrodnosti po odečtení všech nutných a v obci obvyklých výloh na osev, zpracování půdy, sklizeň…). Určením výnosu byli pověřeni odhadní komisaři, na ně potom dohlíželi odhadní inspektoři. Čistý výnos jedné obce se porovnával s čistým výnosem obcí sousedních a rozdíly měly být vyrovnány. (Projektování pozemkových úprav, Podhrázká). Stabilní katastr je ze zeměměřičského hlediska velice kvalitní dílo. Bohužel se nepodařilo vybudovat stejně kvalitní bonitaci a to hlavně z důvodu velkého časového rozpětí vceňovacích prací. Odstranění nedostatků vceňovacího a utřiďovacího elaborátu Stabilního katastru bylo provedeno podle zákona o úpravě daně pozemkové, ze dne 24. května 1869. Tato úprava je nazývána reambulancí katastru. Vceňování pozemků bylo provedeno kvalitněji. Země byla rozdělena na vtřiďovací okrsky a v každém okrsku byly vyšetřeny tzv. vzorkové pozemky pro každou kulturu a bonitní třídu a na nich stanoven čistý výnos. Ostatní pozemky byly srovnávány s těmito vzorovými. Stabilní katastr platil do roku 1927. Hlavní zásady pro práce oceňovací: (Podhrázská, 2006) A, dani podléhají všechny pozemky zemědělsky a lesnicky užívané nebo které jsou schopny zemědělského zpracování B, základem daně je čistý výnos, záležící na druhu obdělávání (kultuře) a bonitě pozemku C, stanoveny byly druhy obdělávaní půdy (kultura) D, bonita byla vyjadřována 6-8 třídami
13
3.3 Pozemkový katastr V roce 1927 byl vydán nový zákon o pozemkovém katastru jako unifikační zákon. Pozemkový katastr se skládá z operátu měřičského, písemného a úhrnných výkazů. Měřičský operát se skládá z katastrální mapy a katastrální příruční mapy. Pro mapy stabilního katastru bylo použito měřítko 1:2880. Při obnovování pozemkového katastru a při scelování pozemků byla později použita měřítka 1:2500, dále také 1:2000, 1:1000, 1:4000. Katastrální mapa zobrazuje území jedné politické obce (katastrální území) a je na ni v daném měřítku podrobně zakreslena daná situace. Není zde uveden výškopis. Každý pozemek je na katastrální mapě zakreslen jako parcela s parcelním číslem (arabská čísla). Pod tímto číslem je parcela vedena v písemném operátu a dalších spisech. Stavební parcely jsou označeny červenými čísly. Písemný operát se skládá z rejstříku parcel, parcelního protokolu, pozemnostních archů, rejstříků držitelů, seznamu parifikační půdy a záznamu změn a sbírky listin. Nejdůležitější součástí písemného operátu je z pohledu držitele parcelní protokol a pozemnostní arch. (Podhrázská, 2006)
3.4 Veřejné knihy Jsou souhrnným názvem pro pozemkové knihy, zemské desky železniční a horní knihy. Zapisovaly se do nich právní poměry nemovitostí, jako koupě, prodej, odkaz a darování. Veřejné knihy byly uloženy u příslušných knihovních soudů a byly všeobecně přístupné. 3.4.1 Pozemkové knihy Pozemkové knihy sloužily k zapisování rustikálního majetku vedeného v josefském katastru. Vznikaly od 15. století na jednotlivých panstvích až do doby tereziánských reforem nebyly jednotně vedeny. Právně závazné se staly až podle občanského zákoníku z roku 1811.
14
Pozemkovou knihu tvořily: A, hlavní kniha – byla vedena zvlášť pro každé katastrální území, skládá se z knihovních vložek. Nemovitosti zapsané v jedné knihovní vložce musely náležet jednomu vlastníkovi. Každá knihovní vložka má své číslo a skládá se ze tří listů A, B, C. List A - list statkové podstaty. V první části byly zapsány nemovitosti, tvořící knihovní těleso. Nemovitosti byly zapsány v pořadí parcelních čísel. Výměry pozemků se neuváděly. V druhé části se vedly změny, vzniklé rozdělením, sloučením nebo změnou bonity pozemku. List B - list vlastnický, sloužil k zápisu vlastníků a případných spoluvlastníků. Dále byl uveden důvod nabytí vlastnického práva. List C – list závad, sloužil k duplicitnímu vedení závazků váznoucích na uvedených nemovitostech. Změny se do pozemkové knihy vyznačovaly červeně, plné podtržení znamenalo celkovou změnu zápisu a přerušované podtržení znamenalo částečnou změnu. B, sbírka listin - zde byly kopie všech písemností C, mapa pozemkové knihy – byl to otisk katastrální mapy, postupně doplňované všemi změnami D, rejstříky- sloužily ke snadnějšímu vyhledávání v pozemkových knihách (Vitásková, 1996)
15
Obrázek č. 2: městská pozemková kniha, 18. století
3.5 Jednotná evidence půdy (1950-1964) K velkým změnám v majetkoprávních vztazích k nemovitostem došlo po druhé světové válce. Příděly zkonfiskované půdy, revize první pozemkové reformy, druhá pozemková reforma a vznik JZD způsobily, že stávající katastrální aparát nestačil vést evidenci v souladu se skutečností. Nový občanský zákoník č. 141/1950 Sb. Způsobil nesoulad katastrálního operátu s pozemkovými knihami. Vytvořil nové užívací vztahy k půdě. Neevidoval nové užívací vztahy, proto nemohl sloužit jako podklad pro plánování zemědělské výroby a lesního hospodářství. Nebyl používán ani pro rozpis pozemkové daně. Využíval se jen jako podklad při změně vlastnictví. Vznikla potřeba zavést pro každý zemědělský, lesní a jiný závod společnou evidenci všech druhů pozemků bez ohledu na katastrální území. Evidencí se měly zabývat místní národní výbory. Ty určily pro každý závod tzv. závodní list. Tam byly uvedeny výměry určitých druhů pozemků. Výměry byly většinou odhadnuty a docházelo proto k častým úbytkům půdy. K důležitým částem operátu patří:
16
A, pozemková mapa- otisk katastrální mapy případně mapy scelovací nebo přídělové B, evidenční listy- pro každého uživatele zvlášť C, soupis parcel D, sumarizační výkazy Jednotná evidence půdy sloužila především pro plánování zemědělské výroby a jako podklad pro úpravy pozemků. Evidovaly se pouze užívací vztahy k půdě. Často docházelo ke slučování parcel. Po roce 1964 se opět začaly evidovat vlastnické vztahy. To způsobilo nemalé obtíže, které se doposud nepodařilo zcela odstranit. (Vitásková, 1996)
3.6 Evidence nemovitostí (1964-1992) V jednotné evidenci půdy se zanedbávaly vlastnické vztahy a v praxi se ukázalo, že i v socialistickém hospodářství je potřeba ochrana vlastnictví. Proto byla stanovena zákonem 22/1964 Sb. nová úprava evidence. Nová evidence měla základ v jednotné evidenci půdy a doplňovala je údaji o vlastnících. Písemný operát tedy obsahoval informaci o výměře, druhu pozemku, uživateli pozemku a v evidenci nemovitosti se rozrostl o informaci o vlastníku. Evidence nemovitostí se vedla pro každou obec dle katastrálního území. Do evidence nemovitostí mohl nahlížet pouze ten, kdo prokázal oprávněný zájem. Výměra parcely je údajem nezávazným. Operát evidence nemovitostí obsahuje: A, Měřický operát – byl tvořen mapou pozemkovou, pracovní a evidenční B, Písemný operát – zde byly evidovány všechny údaje pro vlastnické a užívací vztahy, pro řízení a plánování zemědělské výroby, hospodaření s pozemky apod. Měl být soulad mezi písemným a měřickým operátem. V písemném operátu najdeme: soupis parcel (seznam
uživatelů
v aritmetickém
pořadí),
evidenční
listy
(užívací
vztahy
k nemovitostem), listy vlastnictví (údaje o vlastníkovy a parcele), seznam uživatelů a vlastníků, rejstřík uživatelů a vlastníků, seznam domů a výkaz změn.
17
C, Sbírku listin – obsahuje například geometrické plány, záznamy podrobného měření změn, výpočty geodetických údajů atd. D, Sumarizační výkazy – obsahovaly uspřádané souhrnné údaje týkající se operátu EN. (Vitásková, 1996)
3.7 Katastr nemovitostí Katastr nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech v České republice. Zahrnuje jejich soupis, popis a jejich geometrické a polohové určení. Je to ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a stavbách. Součástí je evidence vlastnických práv k nemovitostem a také zápis jiných práv jako například zástavní právo, věcná břemena, předkupní právo. Nemovitosti jsou evidovány jako parcely podle katastrálních území. Katastrální úřad rozhoduje o: -
Povolení vkladu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
-
Změně hranice katastrálního území
-
Opravě chyby v katastrálním operátu
-
Námitkách podaných proti obnovenému katastrálního operátu
-
Uložení pokuty za porušení pořádku na úseku katastru nemovitostí
-
Schvaluje změny pomístního názvosloví
Ústředním orgánem je Český úřad zeměměřičský a katastrální. Územními orgány jsou zeměměřičské a katastrální inspektoráty. Katastrální zákon nabyl účinnosti 1.1.1993.
Zákon se opírá o tyto hlavní zásady: 1, zásada konstitutivní – právní účinky nastanou teprve vkladem do katastru nemovitostí 2, zásada priority – vklad do katastru nemovitostí je proveden podle listiny, která byla doručena jako první 3, zásada formální publicity – každý může nahlédnout do katastru nemovitostí a provádět si opisy či výpisy 18
4, zásada materiální publicity – každý, kdo vychází ze zápisu v katastru nemovitostí, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnosti
Předmětem katastru nemovitostí je: A, katastrální území B, pozemky členěné podle druhů – orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, vodní plochy, lesní pozemky, zastavěné plochy a nádvoří, ostatní plochy C, stavby spojené se zemí pevným základem D, byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob E, právní vztahy F, nájmy a vypůjčky zemědělských a lesních pozemků trvajících déle než pět let
Katastr obsahuje: -
Geometrické určení a polohové určení nemovitostí a katastrálních území
-
Parcelní čísla, druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla staveb, vybrané údaje o způsobu ochrany, údaje pro daňové účely
-
Údaje o právních vztazích k nemovitostem, údaje o vlastnictví
-
Údaje o podrobných polohových bodových polích
-
Místní a pomístní názvosloví
Katastrální operát tvoří: A, soubor geodetických informací B, soubor popisných informací C, souhrnné přehledy o půdním fondu
19
D, dokumentace výsledků šetření a měření pro obnovu souboru geodetických informací E, sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny Údaje se do katastru nemovitostí zapisují: • Vkladem – má za následek vznik, změnu nebo zánik vlastnického práva k nemovitostem např. převod vlastnictví, zástavní právo, věcné břemeno, darovací smlouva • Záznamem – nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práva k nemovitosti. Záznamem se zapisují práva k nemovitostem, která vznikla nebo zanikla např. ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, na základě právní skutečnosti, změna ve správě nemovitosti ve vlastnictví státu, právo hospodařit s majetkem státu atd. • Poznámkou – má pouze informační charakter. Má upozornit potencionálního vlastníka na případné právní vady nemovitosti, např. konkurz, rozhodnutí soudu, exekuce… (Vitásková, 1996)
4 HISTORICKÝ VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV Jedním ze základních činitelů vývoje lidské společnosti je zajištění obživy. Pozemkové úpravy jsou v každé zemi odrazem politických, hospodářských, ekonomických a právních poměrů v dané zemi. V každém období bylo a je jiný důvod pro úpravu pozemkové držby.
4.1 Období feudalismu Počátek pozemkových úprav u nás můžeme vidět již v plánovitě zakládaných sídlištích. Do 12. století u nás probíhala vnitřní kolonizace. Ta se děla na úkor lesů a pastvin. S růstem populace však půda již nestačila. Byla snaha ji rozšířit, ale pracovní síly poddaných již nestačily. Začalo rozšiřování půdního fondu s využitím cizí pracovní síly. Zakládáním vesnic byl pověřen lokátor. Jeho práce byla vyměření a rozvržení půdního fondu na jednotlivé lány, určení hranic mýcení lesa, rozmístění orné půdy, pastvina a 20
zahrad, zpřístupnění pozemků cestní sítí a vytyčení sítí odvodňovacích příkopů. Noví kolonisté zavedli orbu pluhem, proto vzniká protáhlý tvar pozemku. Velká kolonizace končí počátkem 15. století. Tyto úpravy byly nejdůležitější etapou pozemkových úprav do 19. Století. V 18. století, po konfliktech mezi feudály a původními zemědělci, pověřila Marie Terezie F. A. Raaba návrhem aboliční soustavy na zemí Čech a Moravy. Podstatou bylo rozdělení půdy velkostatků, prodání hospodářských budov a dobytka poddaným. Poddaný se stal dědičným nájemcem. Majitel dostával od nájemce plat v penězích nebo v obilí. Raabizace probíhala od roku 1775 do roku 1785, kdy byla Josefem II. pozastavena. (Toman, 1995)
4.2 Období kapitalismu Další etapa nastává zrušením nevolnictví, říkáme jí kapitalismus a trvá až do kolektivizace zemědělství. V tomto období je velká část půdy je v rukou velkostatkářů. Změny v pozemkových poměrech přinesl patent z roku 1848 o zrušení poddanství a robot. Tím se poddaný stává majitelem obdělávaného pozemku. Ovšem tato změna vlastnictví sebou přinesla finanční problémy. Rolníci se zadlužovali a vznikalo dělení gruntů. Dochází k dalším dělením pozemků například při svatbách, dědictvím, stavbou cest, železnice atd. (Toman, 1995) Znakem neupravené držby je: • Rozptýlenost a rozdrobenost pozemků • Nevhodný tvar pozemku – úzký a dlouhý • Nepřístupnost pozemku • Nepravidelné tvary katastrálních hranic
Scelování půdy (komasace) Pokrokový zemědělci viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemků hlavní problém. Začíná se rozšiřovat scelování půdy. Jeho podstatou bylo scelení půdní držby do několika pozemků s vybudováním vodohospodářským, dopravním, melioračním a
21
společným zařízením. V roce 1855 byl vypracován první scelovací zákon, který však nebyl realizován. Protože byla potřeba scelování stále naléhavější, docházelo ke scelování dobrovolnému. Prvním průkopníkem scelování byl starosta obce Záhnilice na Hané František Skopalík, který v obci provedl první scelování v letech 1856-1858. Po jeho vzoru byla provedena komasace v dalších 31 obcích na Moravě. Teprve v roce 1866 byl vydán arondační zákon, který umožňoval dobrovolné směny pozemků. Roku 1833 byl vydán říšský rámcový zákon o scelování hospodářských pozemků. V roce 1884 byl tento zákon přijat na Moravě, o tři roky později také ve Slezsku. Na Čechy se tento zákon nevztahoval. Provádění pozemkových úprav zahrnovalo 4 základní činnosti: • Scelování hospodářských pozemků • Scelování lesů • Dělení společných pozemků a úprava vlastnických a uživatelských práv • Oproštění lesů od cizích enkláv a arondace lesních hranic
Vlastní scelovací práce tvořily: • Určení a zaměření scelovacího obvodu • Odhad pozemků • Projekt společných zařízení • Nové rozdělení náhradních pozemků (Toman, 1995)
Pozemkové reformy S pozemkovými úpravami úzce souvisí pozemkové reformy a přídělová řízení. Mnoho vlastníků od nich odvozuje původ svých nemovitostí. 1. Zákon záborový č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku- měly být zabrány všechny pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha veškeré půdy. Nebyl proveden důsledně.
22
2. Zákon přídělový č. 81/1920 Sb. o přídělu zabrané půdy a o úpravě právních poměrů k ní – přiděloval se rolnický nedíl o velikosti 6-10 ha. Šlo o soběstačný zemědělský celek stačící k obživě jedné rodiny. 3. Zákon náhradový č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový- stanovuje zásady pro výpočet náhrad 4. Revize první pozemkové reformy – 1948 - do záboru přešla veškerá půda velkostatků a církví nad 50 ha. 5. Nová pozemková reforma – 1948- vztahovala se na půdu nad 50 ha a na půdu, na které majitel nepracoval. 6. Přídělová řízení byla prováděna na základě dekretů prezidenta Beneše z roku 1945: Dekret č. 12 z 21.6.1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakožto zrádců a nepřátel českého a slovenského národa – majetek byl zkonfiskován okamžitě bez náhrady. Dekret prezidenta č. 28 ze dne 28.7.1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Zakládaly se přídělové listiny, kde bylo uvedeno číslo popisné usedlosti nebo číslo přídělu, vyjímečně výměru. (Toman,1995)
4.3 Socialismus Období socializace vesnice můžeme rozdělit na tři etapy. První etapa 1950-1960 – úpravy prováděné v této době se ještě řídily scelovacím zákonem č. 47/1955 Sb. Jednoduché projekty hospodářsko-technické úpravy pozemků (JHTÚP) řešily jednoduché scelení pozemků zemědělců tvořících družstvo do půdních celků. Vznikala zemědělská družstva I., II., III. a IV. typu. Do roku 1960 byla socializace vesnice dokončena. Druhá etapa 1960-1972 – družstva jsou hospodářsky a organizačně stabilizována. Dochází k slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. Pro tato JZD se začínají zpracovávat projekty vyšší úrovně (středisková). Byl vydán souhrnný projekt HTÚP (SHTÚP), který řešil další scelování do větších celků a zároveň měl 23
reorganizovat sítě společných zařízení. Cílem bylo maximálně využít půdní fond pro zemědělskou výrobu. Třetí etapa- po roce 1974- zpracováním Generelů pozemkových úprav se vytvořily pozemkové bloky o velikosti až několik tisíc hektarů. Neodborné zásahy do krajiny nebyly v té době ničím vyjimečným. Organizaci půdního fondu měly řešit projekty souhrnných pozemkových úprav. Většinou však v projektech převládalo hledisko maximální využitelnosti mechanizace. (Toman, 1995)
5. POZEMKOVÉ ÚPRAVY DNES Pozemkové úpravy se řídí zákonem č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Kde se pozemkovými úpravami uspořádávají vlastnická práva k pozemkům a s nimi související věcná břemena, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků, vyrovnání jejich hranic a zvýšení její ekologické stability. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Cílem je vytvoření půdně ucelených jednotek, vytvářet a chránit krajinu a životní prostředí. Známe dvě formy pozemkových úprav. První z nich jsou komplexní pozemkové úpravy zajišťují komplexní prostorové a funkční uspořádání pozemků a vlastnických práv. Jsou zajišťovány v souvislosti s řešením vodohospodářských, dopravních poměrů a opatřeními na ochranu a tvorbu životního prostředí. Zabezpečuje se jimi protierozní ochrana, systémy ekologické stability krajiny, provázanost území, vazba na investiční výstavbu, programy obnovy venkova a další celospolečenské zájmy v území. Dalším typem jsou jednoduché pozemkové úpravy. Jedná se o urychlené vytvoření ucelených hospodářských jednotek a vyčlenění pozemků pro soukromé hospodaření v případě zájmu jen několika vlastníků z katastrálního území. (Toman, 1995)
24
6 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ VELKÉ NĚMČICE
6.1 Historie a vývoj zemědělství v obci
První osu osídlení tvořily větší řeky. Na jihu Moravy to byla Morava, Dyje, Svratka a Jihlava. Katastr Velkých Němčic ležel na dolním toku řeky Svratky a má proto nejlepší předpoklad pro osídlení pravěkými zemědělci. K trvalejšímu osídlení Velkých Němčic došlo pravděpodobně v neolitu. Osídlenci se živili především chovem dobytka, lovem a sběračstvím. Odlesňovali půdu potřebnou k zakládání polí, nutných pro obživu. V době bronzové se začalo v širší míře používat kovu. Hlavním způsobem obživy zůstává zemědělství. Nejstarší kulturou této doby je únětická, podle pohřebiště v Uněticích. Ve velkoněmčickém katastru je doložena tato kultura pohřebištěm i sídlištěm, které se rozkládalo na levém břehu Svratky asi 1,2 km od obce. Bylo objeveno při kladení plynovodu v roce 1971. V dalších obdobích byla Jížní Morava osídlena Kelty, poté Germány. V 6. století to byli Slované, výborní zemědělci a pastevci. O nejstarším osídlení se dozvídáme především díky archeologickým nálezům. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220. Podle první písemné zmínky o Velkých Němčicích patřila obec již roku 1228 klášteru velehradskému. Při němčickém dvorci byly od počátku vysazovány vinohrady a nezanedbával se ani chov dobytka. Pěstovala se pšenice, ječmen a žito. Důležitým byl chov koní, sloužících k dopravě, dále chov volů pro těžké polní práce a produkci mléka. V obci byl v té době vybudovaný mlýn a v jeho blízkosti pekárna. Ve vesnici se vyráběl sýr, vařilo pivo. V době předhusitské byly zakládány též rybníky pro chov kaprů a štik. Vesničané byli povinni pracovat na dvoře. Vesnice byla budována v určité vzdálenosti od řeky Svratky a to na vyšším břehu, aby byla chráněna před povodní. Největší domy stály v jádru obce a patřily bohatší vrstvě vesničanů. K domům náležela půda, která se měřila v lánech a jednotlivé části se dělily na hony. Celkem katastr zahrnoval 48 lánů. 25
Husitství ovlivnilo negativně vesnici tím, že byla dávána do zástavy různým držitelům. Značného rozkvětu dosáhla obec roku 1549, kdy byla císařem Ferdinandem I. povýšena na městečko, jež Zikmund Heldt z Kementa ozdobil zámkem. Zůstal by jí snad i titul městský (1562), nebýt událostí třicetileté války, které obec zcela zpustošily. Městečko usilovalo o zlepšení hospodářského stavu a životního standardu. Sociální struktura obyvatel se měnila v především s postupující dělbou poddanských usedlostí nebo přidělováním pusté dominikální půdy. Rozdělovaly se lány. Názvy polních tratí se od současnosti příliš neliší. Nejvíce půdy v katastru zabírala orná půda, která byla obdělávána v tříletém turnusu. Známkou dobré bonity půdy bylo, že se zde nacházelo jen malé množství pustin. V 17. Století ve Velkých Němčicích hrálo hlavní úlohu vinařství, sadařství, ale i louky, které byly významnou krmivovou základnou pro koně, skot a ovce. Louky se neosévaly a jejich hodnota byla uváděna velikostí sklizně. Koncem 17. a v 18. století prodělalo městečko neobvyklou výstavbu. Zámek nabyl barokní podoby a znovu byl vybudován farní kostel. Hlavním způsobem příjmu bylo pěstování obilovin a luštěnin, především čočka, fazole, proso, kukuřice a vikev. Na velkoněmčickém katastru se také pěstoval šafrán, který sloužil v té době jako cizokrajné koření pro vybraná jídla. Vrchnost se vůči lidu neprojevovala příznivě. Zatímco feudálové si stavěli svá honosná sídla, život poddaných se neustále zhoršoval. Zatěžovala je peněžní i naturální renta. Poddaní byli na vrchnosti zcela závislí. Z poddaného se stal nevolník. V padesátych letech 18. století došlo k úpravě odvodu daní a zlepšení financí. Měla být zpřesněna výměra půdy nejen na rustikálu, ale i na dominikál- v té době neslýchané. Hospodářské poměry venkovského lidu byly v 18. století špatné. Vesnice byly přelidněny a zdroje obživy značně omezené. Přesto poddaní nemohli z panství odejít, poutaly je závazky k vrchnosti. Zlepšení přineslo zrušení nevolnictví z roku 1781 vydané Josefem II. Počátek 19. století ovlivnily pokrokové myšlenky Francouzské revoluce, tak i napoleonské války. Například velkoněmčicko bylo přímo zaplaveno francouzskými vojáky, kteří drancovali zdejší zásoby vína a jídla. Velké Němčice patřily v této době židlochovickému velkostatku. Ve 40. letech 19. století se městečko rozrostlo, bydlelo zde 1270 osob. Zemědělství se udržovalo jako dříve a věnovala se mu většina obyvatel. Existovalo trojpolní střídavé hospodářství, zavádělo se pěstování jetele, brambor, cukrovky a 26
zakládání luk. Hlavně obilí se prodávalo na trzích v Brně, Hustopečích a Židlochovicích. Národohospodáři se snažili zavést střídavý hospodářský systém. Tento systém vnikal do hospodaření velice pozvolna, protože sedláci ve Velkých Němčicích byli konzervativní a nedůvěřiví k novým metodám. 19 .století bylo charakterizováno úpadkem vinohradnictví. Oproti tomu v zemědělství byly zaváděny modernější techniky a masové pěstování cukrovky. Místo vína se do obliby dostávalo pivo a hlavně kořalka, která se pálila přímo ve Velkých Němčicích a palírna dosahovala vysokých zisků. I přesto dosahovala výnosnost vinic více než výnosnost polí. Oblíbeným byl také chov dobytka a to: koní, volů, krav, ovcí, vepřů a koz. Jen málo obyvatel se věnovalo řemeslu. O předrevolučním období před rokem 1848 lze říci, že i když pracovitý lid nežil moc dobře, byl vcelku spokojený. Rok 1848 se stal významný mezníkem ve vývoji městečka. Byla zrušena robota a všechny naturální a peněžní dávky. Rolníci a poddajný venkovský lid byli zbaveni dosavadních břemen a feudální podřízenosti. Umožnilo to prudší hospodářské podnikání a nástup kapitalismu. Počátkem 20. Století vzrostl počet obyvatel téměř na dnešní hodnotu. V této době bylo zřízeno veřejné osvětlení v podobě několika petrolejových lamp. Většina obyvatel stále pracovala v zemědělství. Katastr městečka v roce 1900 vypadal takto: z 2217 ha připadalo 1711 ha na pole, 68 ha na louky, 50 ha na zahrady, 79 ha na vinice, 62 ha na pastviny a 130 ha na lesy. Postupem času se upouštělo od pěstování vinic. Ty byly často napadeny škůdci a nahradila je cukrovka. Téměř celá sklizeň byla spotřebována pro domácí spotřebu. Městečko bylo známo také svým včelařstvím, dále pak ovocnářstvím, především pěstováním broskví a meruněk. Ty odkupovali židlochovští Židé a vozili je do Vídně. Do Němčic byla v této době zavedena i železnice, hlavním účelem byla řepařská produkce. Byla zde zřízena i pošta. Léta před První světovou válkou nebyla pro rozvoj obce příznivá, zdražovalo se. Při mobilizaci roku 1914 museli do války narukovat všichni muži od 18ti do 50ti let, takže všechny zemědělské práce vykonávaly ženy a děti. Zásobování obyvatelstva potravinami bylo prováděno lístkovým systémem, ten však v posledních válečných letech nefungoval, především ve městech. V některých rodinách nastal hlad. Například ženy z Brna jezdily do Velkých Němčic a prosily, aby jim sedláci prodali obilí, mouku nebo sádlo. Po válce se setkáváme s častými zemědělskými stávkami. Kolem roku 1930 se zhoršuje hospodářská situace. Zvyšuje se cena zboží a ubývá pracovních příležitostí. 27
Poloha Velkých Němčic v blízkosti řeky Svratky byla příčinou častých záplav. Léta mezi první a druhou světovou válkou byla pro obec kritická. Při druhé světové válce sledovala nová demarkační čára hranice němčického katastru. Velké Němčice se staly dočasnou pohraniční stanicí, zůstávají české. Musely obchod směřovat na sever, zvláště do Brna. S obsazením Československa přišel přísun německého obyvatelstva. Z východu se v roce 1945 prodíraly jednotky Rudé armády maršála Malinovského a osvobodily obec. Ta byla ovšem z velké části zdevastovaná. Po odsunutém německém obyvatelstvu probíhaly příděly půdy. Postupně se zaváděla socializace zemědělství. K roku 1955 měl katastr 1125 ha zemědělské půdy, z toho 979 ha orné půdy a 130 ha lesní půdy. Státní statek obhospodařoval tehdy 445 ha půdy, 80 ha bylo pravidelně zaplavováno povodněmi. Roku 1957 bylo zavedeno jednotné zemědělské družstvo. Pěstovala se cukrovka, brambory a obilí. Na Zeleňáku byl postaven kravín. Založením družstva se zemědělská výroba ve Velkých Němčicích rozdělila na dva sektory- socialistický a soukromý, přičemž soukromý sektor byl v menšině a jeho příslušníků rychle ubývalo. Státní statek postupně likvidoval své němčické provozy a předával uvolněné budovy družstvu. Problémy způsobovaly soukromé pozemky, družstvo totiž mohlo hospodařit jen na scelených honech. Dalším problémem bylo určení nájemného z pozemků, které občané získali z konfiskací po roce 1945 a doposud je bezplatně obhospodařovali. Roku 1958 zahájilo jednotné zemědělské družstvo činnost podle prvního celoročního plánu. Do společného ustájení byl sveden první dobytek. V bývalé mlýnské zahradě bylo vytvořeno družstevní zahradnictví, které se věnovalo pěstování zeleniny a sazenic. V tu dobu pracovalo 424 osob v zemědělství, z toho patřilo 216 členů k JZD. Roku 1959 byla zahájena další přesvědčovací kampaň ke vstupu soukromě hospodařících rolníku k JZD. Kromě asi 4 ha půdy, byla celá obec v družstvu. Statistické údaje po roce 1960 ukazují málo příznivý vývoj počtu obyvatelstva. Domácí chování drobného zvířectva se stává minulostí. Družstvo v těchto letech nedosahovalo zdaleka takových výsledků, jakých by mělo. Změna vedení družstvu prospěla. Meliorační práce pomohly zamokřeným pozemkům a nic už nebránilo dalšímu rozvoji. Byl vystavěn vysokokapacitní vepřín a podnik na výrobu sušených krmiv. S výstavbou výrobny krmiv postupovalo i budování druhého mohutného podniku- JAVE- jatečního vepřína. Další etapou bylo sloučení družstev Velkých Němčic, Křepic a Nosislavi. V roce 1978 obhospodařovalo JZD 2979 ha zemědělské půdy. Z toho 2509 ha orné půdy, 111 ha 28
vinic, 160 ha sadů a 110 ha zahrady, luka a pastviny. V roce 1974 to bylo jen 875 ha orné půdy. V 60. letech zde probíhaly výstavy ovoce a zeleniny. 70. léta byla znakem značné výstavby. Po pádu socialismu zanikla i družstva, byla rozprodána soukromým vlastníkům. V současnosti na největší části pozemků hospodaří firma ZEMOS a.s. (Velké Němčice, Zemek)
V tabulce č. I srovnávám využití půdy na katastrálním území Velké Němčice
Tab. č. I. Srovnávací tabulka využití půdy (ha) Rok
1900
1955
2010
Orná půda
1711
979
1529
Vinice
79
nezjištěno
54
Sady
0
nezjištěno
143
Zahrady
50
nezjištěno
24
130
nezjištěno
37
130
130
146
2100
1125
1933
Louky a pastviny Les Zemědělská půda celkem
Při srovnávání využití půdy v tabulce č. 1 jsem zjistila, že největší podíl zemědělské i orné půdy byl v roce 1900. Je to dáno především tím, že v těchto letech zaznamenaly Velké Němčice příznivý vývoj, vzrostl počet obyvatel a většina z nich pracovala v zemědělství. V roce 1900 se vinice pěstují na 79 ha zemědělské půdy. Od pěstování vinic se v dalších letech upouští, především kvůli škůdcům. Se sady se v roce 1900 ještě nesetkáváme. V obci se již pěstuje ovoce, ale především na zahradách, které najdeme 29
v katastru na ploše 50 ha. Sady byly vysazeny ve Velkých Němčicích až v 70. letech 19. století. V roce 1900 najdeme v obci velký podíl luk a pastvin. V roce 1955 jsem mohla srovnat pouze změnu výměry orné půdy a lesa. Záznamy z této doby byly uloženy v archivu v Břeclavi, který byl bohužel vytopen a zničen. Orná půda v obci ubyla, bylo to zapříčiněno tím, že obec byla po druhé světové válce zdevastovaná a na pozemcích po odsunutém německém obyvatelstvu nikdo nepracoval. Plocha lesa zůstala v katastru stejná. Pro srovnání využití půdy v období socializace mám k dispozici pouze materiály, které zahrnují údaje JZD, které se v 70. letech sloučilo s dalšími zemědělskými družstvy a obhospodařovalo tedy oblast na více katastrálních územích. Tyto údaje tedy nemohu do tabulky zahrnout. V roce 2010 vzrostl podíl orné půdy a také sadů. Naopak v katastru téměř vymizely louky a pastviny.
30
6.2 Vývoj vlastnických vztahů na vybraném území Řešené území se nachází v katastrálním území Velké Němčice, v severozápadní části v blízkosti obce. Nachází se v polní trati Mojžíš. Řešené území tvoří 21 parcel s přibližnou rozlohou asi 3,34 ha. Blok pozemků je z jedné strany ohraničen státní silnicí II. třídy 4 č. 2, ze severu potokem a z jížní strany polní cestou. Všechny řešené parcely byly přiděleny v přídělovém řízení v roce 1933 a byly na nich také provedeny roku 1994 jednoduché pozemkové úpravy.
Obrázek č.3: Mapa vybraného území, Velké Němčice
Postup při získávání informací: Při srovnání vlastnických vztahů jsem postupovala od současnosti do minulosti. Nejprve jsem si vybrala řešené území, poté jsem si k vybraným parcelám dohledala výpisy z katastru nemovitostí. Dalším krokem bylo vyhledat v rejstříku parcel čísla knihovních 31
vložek, podle kterých byly dohledány další informace z Pozemkové knihy (PK). Pro práci s PK jsem využila především listy A a B.
Tab. č. II. Tabulka přiřazující k parcelám knihovní vložky: Parcelní číslo PK
Číslo knihovní vložky
4015/27
2697
4015/28
2694
4015/29
2930
4015/30
2698
4015/31
2729
4015/32
2706
4015/33
2078
4015/34
2961
4015/35
2833
4015/36
2887
4015/37
2895
4015/38
2911
4015/39
2896
4015/40
2792
4015/41
2692
4015/42
3189
4015/43
3280
4015/51
2974
4010/3
2974
Podle zápisu v knihovních vložkách jsem zjistila, že všechny parcely byly přiděleny na základě přídělové listiny o drobném přídělu v katastrálním území Velké Němčice č.d. 4946/33 v roce 1933. Po zkoumání v archivu v Rajhradě bylo zjištěno, že přídělové řízení probíhalo na půdě zabraného velkostatku. Správcem tohoto statku byl Ladislav Kutchan. Velké Němčice, dříve samostatné panství, byly roku 1774 přičleněny k židlochovickému panství. Od roku 1850-1949 patřily do správního okresu 32
Židlochovice. Proto také informace z této doby dnes najdeme v archivu pro Brnovenkov. Poté byly Velké Němčice přičleněny k okresu Hustopeče (1940-1960), nyní patří k okresu Břeclav. Před sto lety byl na okolí Velkých Němčic zcela jiný pohled. Na vybrané polní trati Mojžíš byl pravděpodobně rybník. Jak dokládá mapa z I. vojenského mapování. Celá oblast byla zbažinatělá. Viz. obr. č. 4
Obrázek č. 4: Mapa z prvního josefského mapování (1764-68), 1:28800
6.3 Změny vlastníků na vybraných parcelách Parcela 4015/101 KN – PK 4015/27 •
Z knihovní vložky, podle rozhodnutí o přídělu z 1. srpna 1933 se vkládá právo vlastnické Marii Celnárove.
•
22. Května 1940 podle notářské smlouvy odstupní vkládá se právo vlastnické Josefě Říkovské (LV 1230).
•
V roce 1994 je schválen a JPÚ, kdy Josefa Říkovská pozbývá parcelu vedenou v PK 4015/27 a nabývá parcelu KN 4015/101.
33
•
Projednáním pozůstalosti po zemřelé Josefě Říkovské, dědí parcelu dcera Josefa Burešová.
Parcela 4015/102 KN – PK 4015/27 •
V současné době vlastní pozemek
TJ Sokol Velké Němčice, dřívější
vlastnictví je stejné jako u pozemku PK č. 4015/27, před JPÚ v roce 1994.
Parcela 4015/100 KN – PK 4015/28 •
Rozhodnutím o přídělu z 1. Srpna 1933 se vkládá vlastnické právo Janu Celnárovi na polovici a Augustě Celnárové na polovici.
•
Podle odevzdávací listiny z roku 1942 se na polovici Jana Celnara vkládá právo vlastnické Augustině Celnárové.
•
Z dědické listiny vyplývá, že celek po Augustině Celnárové dědí dcera Gabriela Strouhalová LV 615.
•
Při JPÚ pozbývá Gabriela Strouhalová vlastnické právo k pozemku ZE- PK 4015/28 a nabývá nově pozemek KN 4015/100
•
Usnesením z dědického řízení dědí po Gabriele Strouhalové dcera Eliška Hládníčková.
Parcela 4015/99 KN – PK 4015/30 •
Podle rozhodnutí o přídělu 24. srpna 1933 vkládá se právo vlastnické Josefu Čermákovi a Aloisii Čermákové, oběma k jedné polovici.
•
Roku 1969 dědí po Josefu Čermákovi manželka Aloisie Čermáková.
•
Po smrti Aloisie Čermákové dědí pozemek dcera zesnulé, Marie Franková, LV 158.
34
•
Při projednání dědictví po Marii Frankové roku 1984 získává pozemek manžel Josef Frank.
•
Ten poté při provedení JPÚ v roce 1994 prodává pozemek 4015/30 manželům Tomáši a Ludmile Ciklovým, kteří vstupují do JPÚ a vystupují s nově nabytým pozemkem 4015/99.
Parcela 4015/98 KN – PK 4015/29 •
Z přídělového řízení z roku 1933 vkládá se vlastnické právo Leopoldu Smejkalovi na polovici a Alžbětě Smejkalové taktéž na polovici.
•
Dle usnesení ze dne 16.7.1956 vkládá se na polovici Leopolda Smejkala právo vlastnické Václavu Smejkalovi.
•
Václav Smejkal ztrácí při JPÚ vlastnické právo k pozemku 4015/29 a nabývá vlastnické právo k pozemku 4015/98.
Parcela 4015/97 KN – PK 4015/31 •
Podle rozhodnutí o přídělu z roku 1933 se vkládá právo vlastnické Františku a Marii Frankové každému na polovici.
•
Usnesením Státního notářství v Břeclavi ze dne 31. července 1962 vkládá se právo vlastnické na ideální polovici Františka Franka, které nabyla dcera Anežka Slabá.
•
Roku 1966 dědí zbylou polovici pozemku po Marii Frankové taktéž Anežka Slabá.
•
Při JPÚ v roce 1994 pozbývá vlastnické právo na parcelu 4015/31 a nabývá 4015/97,
je
zjištěno,
že
zemřela
účastnice
JPÚ
pravděpodobným dědicem je dcera Kateřina Večeřová. •
Ta také pozemek č. 4015/97 roku 1995 dědí.
Parcela 4015/96 KN – PK 4015/32
35
Anežka
Slabá,
•
Na základě přídělového řízení se vkládá vlastnické právo Josefu a Julii Doležalovým, každému k jedné polovici.
•
Po smrti Julie Doležalové roku 1971 dědí její polovici dcera Julie Fialová.
•
Zbylou polovici dědí i po zemřelém otci Josefu Doležalovi roku 1972.
•
Roku 1990 dědí celou parcelu dcera Božena Švamberková, ta vstupuje do JPÚ, ztrácí vlastnické právo k parcele 4015/32 a nabývá vlastnické právo k parcele 4015/96.
Parcela 4015/95 KN – PK 4015/33 •
Na základě protokolů ze dne 26. Únor a 1881 vkládá se vlastnické právo pro manžele Františka Richtera k polovici a Terezii Richterovou k polovici.
•
Základním usnesením odevzdací listiny ze dne 27. ledna 1908 dědí po zemřelém Františkovi Richterovi jeho polovici dcera Terezie Richterová.
•
Roku 1911 se vkládá vlastnické právo Františce Richterové.
•
Roku 1918 podle odevzdací listiny vkládá se vlastnické právo pro Františka Richtera.
•
Právo vlastnické nabyl Ondřej Richter dle usnesení ze dne 9. února 1954.
•
Při JPÚ roku 1994 bylo zjištěno, že Ondřej Richter zemřel, dědí po něm syn Antonín Richter, již změněnou parcelu č. 4015/95.
Parcela 4015/94 KN – PK 4015/34 •
Podle rozhodnutí o přídělu z roku 1933 se vkládá vlastnické právo manželům Martinovi a Julii Šotnarové, každému k jedné polovici.
•
Roku 1961 dědí Julie Šotnarová zbylou polovici.
•
Po smrti Julie Šotnarové roku 1986 dědí parcelu dcera, Anežka Jamborová.
•
Ta roku 1993 prodává pozemek na základě kupní smlouvy Drahoslavu Citterbardovi.
•
Drahoslav Citterbard vstupuje roku 1994 do JPÚ a pozbývá parcelu č. 4015/34 a nabývá parcelu č. 4015/94.
36
Parcela 4015/93 KN – PK 4015/35 •
Podle rozhodnutí o přídělu z 1. Srpna 1933 vkládá se právo vlastnické Josefu a Josefě Procházkovým, každému k polovici.
•
Po smrti Josefa Procházky roku 1969 dědí jeho polovici syn Jan Procházka.
•
Zbylou polovinu dědí po smrti matky Josefy Procházkové roku 1975.
•
Při JPÚ ztrácí vlastnické právo k parcele č. 4015/35 a nabývá parcelu 4015/93.
Parcela 4015/92 KN- PK 4015/36 •
Rozhodnutím o přídělu roku 1933 získávají pozemek Jan a Anastázie Ježkovi, každý k jedné polovici.
•
Po smrti Jana Ježka roku 1970 dědí jeho polovinu dcera Ludmila Urbánková.
•
Roku 1977 dědí zbylou polovinu pozemku po zemřelé Anastázii Ježkové taktéž dcera Ludmila Urbánková.
•
V roce 1991 daruje Ludmila Ježková pozemek svému bratru Janu Ježkovi.
•
Ten vstupuje roku 1994 do JPÚ, pozbývá vlastnické právo k pozemku č. 4015/36 a nabývá vlastnické právo na pozemek 4015/92.
•
V dědickém řízení po Janu Ježkovi získává vlastnické právo k pozemku dcera Anna Ludvíková.
Parcela 4015/91 KN- PK 4015/37 •
Podle rozhodnutí o přídělu roku 1933 vkládá se právo vlastnické Jindřichu a Františce Růžičkovým, každému k polovici.
•
Roku 1965 dědí po Františce Růžičkové její polovici syn Jindřich Růžička.
•
Po smrti otce roku 1970 získává Jindřich Růžička i druhou polovici pozemku.
37
•
Jindřich Růžička vstupuje do JPÚ, pozbývá vlastnické právo k pozemku č. 4015/37 a nabývá vlastnické právo na pozemek 4015/91.
•
Roku 2001, po smrti Jindřicha Růžičky dědí jeho neteř, Marie Šťerbová.
Parcela 4015/90 KN – PK 4015/38 •
Rozhodnutím o přídělu se roku 1933 vkládá vlastnické právo manželům Jakubu a Justině Samsonovým, každému k polovici.
•
Roku 1939 se poznamenává pořadí pro zamýšlené zcizení.
•
Žádosti o vklad vlastnického práva Barbory Fialové vyhověno, roku 1939.
•
Po Barboře Fialové dědí syn Josef Fiala roku 1973.
•
Na základě vypořádání dědictví po smrti Josefa Fialy dědí dcera Božena Švamberková.
Parcela 4015/89 KN – PK 4015/39 •
V přídělovém řízení roku 1933 získávají pozemek manželé Jan a Marie Růžičkovi, každý polovici.
•
Podle smlouvy odstupní z 23. července 1949 se vkládá vlastnické právo Josefě Eliášové.
•
Roku 1972 daruje Josefa Eliášová pozemek dceři Marii Urbánkové.
•
Ta vstupuje do JPÚ, pozbývá vlastnické právo k pozemku č. 4015/39 a nabývá vlastnické právo na pozemek 4015/89.
•
Marie Urbánková daruje roku 1996 pozemek dceři Evě Bittmanové.
Parcela 4015/88 KN – PK 4015/40 •
Podle rozhodnutí o přídělu roku 1933, vkládá se právo vlastnické Matěji a Františce Krejčí, každému k polovici. 38
•
Podle odevzdací listiny z roku 1943 vkládá se na polovici Matěje Krejčího právo vlastnické pro Andělu Vintrlíkovou ¼ a Marii Volingerovou ¼.
•
Roku 1984 dědí ¼ po Marii Volingrové dcera Emilie Volingerová.
•
Roku 1990 dědí ¼ po Anděle Vintrlíkové dcera Marie Urbánková.
•
Františka Krejčí, Emilie Volingerová a Marie Urbánková vstupují roku 1994 do JPÚ, pozbývají vlastnické právo k pozemku č. 4015/40 a nabývá vlastnické právo na pozemek 4015/88.
•
Při JPÚ je zjištěno, že zemřela F. Krejčí, chybným dědickým řízením dědí již zemřelé dcery, měly dědit vnučky…
•
Po Emilii Volingerové dědí ½ pozemku roku 2009 Božena Fialová.
Parcela 4015/87 KN – PK 4015/41 •
Podle přídělového řízení z roku 1933 se vkládá vlastnické právo manželům Tomáši a Karolíně Burýškovým, na polovici.
•
Na základě odstupní smlouvy z roku 1938 vkládá se vlastnicé právo manželům Karle a Adolfu Mrkvicovým, každému k polovici.
•
Po zemřelé Karolíně Mrkvicové dědí roku 1979 manžel Adolf Mrkvica.
•
Na základě darovací smlouvy získává roku 1991 pozemek vnuk Josef Novotný.
•
Josef Novotný vstupuje roku 1994 do JPÚ, pozbývá vlastnické právo k pozemku č. 4015/41 a nabývá vlastnické právo na pozemek 4015/87.
Parcela 4015/86 KN – PK 4015/42 •
Podle odevzdací listiny, svatební a odstupní smlouvy z roku 1941 vkládá se vlastnické právo pro manžele Františka Hrušky ½ a Anastázii Hruškovou ½.
•
Manželé roku 1973 na základě odevzdací listiny odevzdávají pozemek dceři Boženě Burianové a jejímu manželu Jaroslavu Burianovi.
•
Ti také vstupují roku 1994 do JPÚ, pozbývají vlastnické právo k pozemku č. 4015/41 a nabývá vlastnické právo na pozemek 4015/87.
39
Parcela 4015/85 KN – PK 4015/43 •
Na základě odevzdací listiny z roku 1948 vkládá se právo vlastnické Regině Vintrlíkové.
•
Manželé Milan a Marie Novotní kupují pozemek a při JPÚ v roce 1994 pozbývají vlastnické právo k pozemku č. 4015/43 a nabývají vlastnické právo na pozemek 4015/85.
•
Nyní je vlastníkem Dřevomonta s. r. o.
Parcela 4015/84– PK 4015/51 •
V přídělovém řízení roku 1933 vkládá se vlastnické právo Tělocvičné jednotě Sokol.
•
Současným vlastníkem je TJ Sokol Velké Němčice, ten také vstupoval v roce 1994 do JPÚ pozbyl vlastnické právo na pozemek 4015/51 a nabyl 4015/84.
•
Pozemek je omezen věcným břemenem zřizování a provozování vedení.
Parcela 4015/40- PK 4010/3 •
V přídělovém řízení roku 1933 vkládá se vlastnické právo Tělocvičné jednotě Sokol.
•
Vlastníkem je TJ Sokol Velké Němčice, ten také vstupoval v roce 1994 do JPÚ pozbyl vlastnické právo na pozemek 4010/3 a nabyl 4015/40.
•
Pozemek je omezen věcným břemenem zřizování a provozování vedení.
•
V roce 2005 kupuje pozemek Dřevomonta s. r. o, ten je již oproštěn od věcných břemen, je rozdělen podle geometrického plánu č. 760-54/2005 na pozemky p. č. 4015/40 o výměře 4895 m2, 4015/150 o výměře 321m2 a 4015/151 o výměře 261 m2. U pozemků č. 4015/150 a 4015/151 dále zůstává vlastníkem TJ Sokol Velké Němčice. 40
V tabulce č. III. srovnávám výměry a druhy pozemků v pozemkové knize (1933) a katastru nemovitostí (2010).
Tab. č. III. Srovnávací tabulka výměr a druhů pozemků PK Výměra
KN Výměra
Druh
Parcela
1844
louka
4015/101
1844
orná půda
4015/28
1745
louka
4015/100
1745
orná půda
4015/29
1452
louka
4015/99
1452
orná půda
4015/30
1457
louka
4015/98
1457
orná půda
4015/31
1591
louka
4015/97
1591
orná půda
4015/32
1597
louka
4015/96
1597
orná půda
4015/33
1652
louka
4015/95
1652
orná půda
4015/34
1649
louka
4015/94
1649
orná půda
4015/35
1665
louka
4015/93
1665
orná půda
4015/36
1592
louka
4015/92
1592
orná půda
4015/37
1667
louka
4015/91
1667
orná půda
4015/38
1582
louka
4015/90
1582
orná půda
4015/39
1602
louka
4015/89
1602
orná půda
4015/40
1602
louka
4015/88
1602
orná půda
4015/41
1656
louka
4015/87
1656
orná půda
4015/42
1497
louka
4015/86
1497
orná půda
4015/43
1665
louka
4015/85
1665
orná půda
4015/51
166
příkop
4015/84
166
orná půda
4010/3
5765
role
4015/40
5719
orná půda
4015/102
46
orná půda
Parcela 4015/27
2
(m )
(m2)
Druh
V současné době proběhla na parcele 4015/40 výstavba tenisového kurtu. V dalších letech by mělo dojít k přístavbě pensionu. Zjistila jsem ale, že je zde kurt vystavěn i přesto, že se stále jedná o ornou půdu. Nedošlo k vyjmutí ze zemědělského půdního 41
fondu. Jak je vidět na parcele 4015/40, je výhodné parcely s věcným břemenem rozdělit. Oddělit je od věcných břemen a až poté prodat. Vzniklé parcely s věcným břemenem si ponechá v užívání obec. Tím se uchrání před možnými problémy se vstupem na pozemek. Všechny řešené parcely byly při jednoduchých pozemkových úpravách v roce 1994 přečíslovány a hranice pozemků byly změněny. Výměra pozemků zůstala stejná.
7 ZÁVĚR Ve své práci jsem se zabývala vývojem vlastnických vztahů ve vybraném katastrálním území Velké Němčice. Nejdříve jsem se snažila celé katastrální území přiblížit. Poté jsem popsala historický vývoj vlastnických vztahů k půdě v českých zemích a vývoj zemědělství. Dále jsem se zaměřila na vybrané území. Na katastrálním úřadu jsem si vyhledala výpisy z katastru nemovitostí a zjistila současné vlastníky. Podle listů vlastnictví jsem dohledala jednotlivé smlouvy. Podle knihovních vložek jsem vyhledávala vlastníky parcel v pozemkové knize. Všechny pozemky byly přiděleny vlastníkům v přídělovém řízení roku 1933, to je také nejstarší zápis. Příděly probíhaly na základě přídělového zákona č. 81/1920 Sb. o přídělu zabrané půdy velkostatku. Jak jsem zjistila z listu vlastnictví, byly všechny řešené pozemky v užívání socialistické organizace. V roce 1993 byly na vybraných parcelách v polní trati Mojžíš zahájeny jednoduché pozemkové úpravy. Tyto úpravy navrhlo zemědělské družstvo Velké Němčice, na základě žádosti vlastníků o navrácení svých pozemků v dané trati. Pozemky byly při JPÚ přečíslovány a byl změněn jejich tvar a umístění, ke změně výměry nedošlo. Změna umístění pozemků přispěla k jejich lepší přístupnosti a optimalizaci tvaru pozemku k obdělávání půdy. Kultura pozemků se na vybraných parcelách od posledního zápisu v pozemkové knize změnila z luk na ornou půdu. Tento vývoj je charakteristický pro celé katastrální území. Louky dnes najdeme v celém katastrálním území jen na 37 ha. Kdyby bylo území ve větší míře pokryté loukami, snížil by se výskyt eroze. Plocha lesa se v katastrálním území od roku 1900 příliš nezměnila. Pokud se zaměřím na ornou půdu, dosáhla rozloha orné půdy v katastrálním území v roce 1900 svého maxima, bohužel nemohu nárůst orné půdy srovnat s obdobím socializace. K dispozici mám pouze materiály sloučených družstev ze tří katastrálních území. Z těchto materiálů o hospodaření JZD je patrno, že 70. léta 20. století byla charakteristická extrémním nárůstem orné půdy, v roce 1974 to bylo 994 ha a v roce 42
1978 neuvěřitelných 2509 ha. Se stále intenzivnějším zemědělstvím se zaváděla orná půda i tam, kde je to zcela nevhodné. Celé vybrané území prošlo značným vývojem. Přilehlá území, v přímé blízkosti vybraného území jsou již určena v územním plánu jako plochy k zástavbě, je proto možné, že v budoucnu budou i mé řešené pozemky zastavěny budovami. Toto území je v přímé blízkosti řeky Svratky, takže je náchylné k zátopám. Problém nebyl zcela vyřešen ani výstavbou hráze. Celé území bude potřeba řádně odvodnit, i proto, že zde v minulosti ležel rybník. Bohužel další výstavbou bude zabrána velice úrodná půda. Bonita půdy je zde 05900, což je 8,48 Kč/m2. S trendem vylidňování venkova se ve Velkých Němčicích nesetkáme. V 90. letech zde bylo vystavěno satelitní městečko a v dalších letech se počítá s výstavbou dalšího městečka. Z toho lze usoudit, že zemědělské půdy bude v dalších letech ubývat. Na značné části půdy hospodaří firma ZEMOS, vlastníkem je pan Babiš. Ta si půdu od vlastníků pouze najímá, jde především o pozemky, co dříve obhospodařovalo JZD. Firma ZEMOS je taktéž vlastníkem bývalého JAVE, kde se v současné době chová 5000 kusů prasat. V dřívější době se uvažovalo v daných prostorách o chovu drůbeže. Proti tomuto záměru se však zvedla vlna odporu. V bývalém areálu kravína na Zelňáku sídlí nyní firma Europlast, která, jak již je patrno z názvu se zemědělství nevěnuje. Celé okolí obce se od období socializace moc nezměnilo. Půda tvoří velké půdní celky a je scelená do bloků. Řízení tak velkého kolosu sebou přináší řadu problémů. Snad jediným přínosem socializace bylo, že byly v 70. letech zpřístupněny mokré a zaplevelené pozemky. Tento proces nemusel však probíhat tak radikálně. Řešením lepší přístupnosti krajiny budou komplexní pozemkové úpravy, které se v obci plánují v nejbližších letech. Vhodné by bylo navrhnout protierozní opatření, v krajině dochází ke značné erozi půdy, především větrné.
43
8 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY HLAVÁČEK L., ŠTARHA I., UNGER J., ZEMEK M. a ZIMÁKOVÁ A.: 1980, Velké Němčice. TEPS Praha, 161 s. KOSTELANSKÝ F. a kol.: 1997, Obecná produkce rostlinná, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 212 s. KRATOCHVÍL A., 1910, Židlochovský okres, Musejní spolek v Brně, 361 s. PODHRÁZSKÁ J.: 2006, Projektování pozemkových úprav, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 217 s. VITÁSKOVÁ J., MATĚJÍK M.: 1996, Geodézie pozemková evidence, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 68 s. VITÁSKOVÁ J.: 1998, Pozemková evidence (dodatek), Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 17 s. TOMAN F.: 1995, Pozemkové úpravy, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 144 s.
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ www.cuzk.cz, 2010 www.oldmaps.geolab.cz, 2010 www.mapy.cz, 2010 www.ns.mzm.cz, 2010 www.wikipedia.cz, 2010
44
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Mapa katastru nemovitostí (2010), Velké Němčice (1:10000) Příloha č. 2: Mapa pozemkového katastru (1933), Velké Němčice (1:2880) Příloha č. 3: Geometrický plán, řešené území při JPÚ (1994)
45
PŘÍLOHY
46
