Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav statistiky a operačního výzkumu

Demografický vývoj v krajích Jihovýchodního regionu České republiky Diplomová práce

Vedoucí práce:

Prof. Ing. Jaroslav Dufek, DrSc.

Vypracovala:

Petra Bednářová

Brno 2007

1

2

3

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Demografický vývoj v krajích Jihovýchodního regionu České republiky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Brně dne 21.5. 2007

-----------------------Petra Bednářová

4

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu své diplomové práce Prof. Ing. Jaroslavu Dufkovi, DrSc. za odborné vedení, cenné rady a připomínky a metodickou pomoc.

5

ABSTRAKT

Předmětem diplomové práce je popis a analýza demografického vývoje regionu NUTS 2 – Jihovýchod a jeho dvou krajů (Jihomoravského kraje a kraje Vysočina) v letech 1993 – 2006 a na základě dosažených výsledků jejich porovnání.

Práce je zaměřena na údaje o stavu obyvatelstva (střední stav obyvatelstva, průměrný věk, index stáří, sídelní struktura) a

na údaje o pohybu obyvatelstva ( úmrtnost,

porodnost a plodnost, sňatečnost, rozvodovost, potratovost, migrace a přirozený přírůstek).

ABSTRACT The subject of this graduation thesis is to describe and to analyse demographical development of NUTS II – South-east and its two counties (Southmoravian county and county Highlands) since 1993 until 2006 and to compare the results with getting values of the Czech Republic.

The thesis is intented on a data of the state of the population (modele state of the population, average age, index of the old age, residency structure) and a data of the movement of the population (mortality, birth rate, marriage rate, divorce rate, abortion rate, migration and natural addition).

6

OBSAH:

1. ÚVOD

9

1.1 Cíl práce

10

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED

10

2.1 Vymezení demografie

10

2.2 Předmět demografie

12

2.3 Historie demografie

12

2.3.1 Historie světové demografie

12

2.3.2 Historie demografie v českých zemích

14

3. MATERIÁL A METODIKA

15

3.1 Stav obyvatelstva

15

3.1.1 Struktura podle věku a pohlaví

15

3.1.2 Struktura podle pohlaví

17

3.1.3 Struktura podle rodinného stavu

18

3.2 Pohyb obyvatelstva

18

3.2.1 Úmrtnost

18

3.2.2 Porodnost a plodnost

19

3.2.3 Potratovost

21

3.2.4 Sňatečnost

21

3.2.5 Rozvodovost

22

3.2.6 Migrace

22

3.3 Metodika

23

3.3.1 Vzorce použité k výpočtu vybraných ukazatelů

23

3.3.2 Použité statistické metody

25

3.4 NUTS 2 – region Jihovýchod

25

3.4.1 Charakteristiky Jihomoravského kraje

26

3.4.2 Charakteristika kraje Vysočina

30

4. VÝSLEDKY A DISKUSE

33

4.1 Vývoj stavu obyvatelstva

33

7

4.1.1 Vývoj početního stavu obyvatelstva

33

4.1.2 Struktura podle pohlaví a věku

34

4.1.3 Zatížení produktivní populace

39

4.1.4 Sídelní struktura

41

4.1.4.1 Sídelní struktura Jihomoravského kraje

41

4.1.4.2 Sídelní struktura kraje Vysočina

43

4.2 Vývoj pohybu obyvatelstva

45

4.2.1 Úmrtnost

45

4.2.2 Porodnost a plodnost

51

4.2.3 Potratovost

55

4.2.4 Sňatečnost

56

4.2.5 Rozvodovost

59

4.2.6 Migrace

61

4.3 Prognóza vývoje obyvatelstva ČR

64

5. ZÁVĚR

66

6. PŘEHLED LITERATURY

68

8

1. ÚVOD Víte, že Česká republika stárne? Tuto otázku slýcháme dnes a denně. Statistiky o počtu obyvatelstva, jeho vzdělanosti, počtu narozených dětí, četnosti svateb či rozvodů plní stránky tisku, řeší se v politických debatách či různých pořadech v televizi nebo rádiích, což je důkazem toho, že s demografií se v menší či větší míře setkávají téměř všichni.

Po roce 1989 se způsob života české populace začíná přibližovat způsobu života ve vyspělých západních zemích, což se rovněž projevuje v demografickém chování obyvatelstva. Lidé se stávají bohatšími a bohatství podporuje konzumování a to jde proti zakládání rodiny. Lidé více studují, cestují a pěstují své zájmy a rodinu odkládají do pozdějšího věku. Dochází také k přílivu zahraničních firem do České republiky, kde vzdělaní mladí lidé – muži i ženy bez rozdílu, mohou budovat kariéru, mnohdy na úkor rodiny a dětí.

Výsledkem je pokles porodnosti a v důsledku nastavení sociálního systému podpory rodiny, klesá rovněž sňatečnost. Negativním trendem současnosti je růst rozvodovosti, což svědčí o změně postavení rodiny v hodnotovém žebříčku, kdy rodina již není považována za něco posvátného.

Narůstá počet starších lidí, což bude klást v budoucnu na společnost i ekonomiku vyšší nároky. V roce 1994 došlo poprvé k přirozenému úbytku českého obyvatelstva, když počet zemřelých převýšil počet narozených. Méně lidí umírá hlavně proto, že jsou lepší léky, přístroje, ale i lékařská péče.

Díky tomu, že v tržním hospodářství obyvatelstvo představuje nabídku práce a věkové složení obyvatelstva ovlivňuje budoucí vývoj národního hospodářství a ekonomickou situaci v zemi, je pro každou zemi důležité sledovat a vyhodnocovat demografický vývoj. Je tedy důležité, aby stát monitoroval stav počtu obyvatel, porodnost, úmrtnost i další demografické ukazatele.

9

Demografie má význam nejen na celostátní úrovni, ale i na úrovni regionální. Analýza demografického vývoje daného kraje ovlivňuje region v jeho ekonomickém a společenském rozvoji. Na základě regionálního demografického vývoje se vytváří plán bytové výstavby, dopravních sítí, volí se vhodná kapacita v předškolních zařízeních, základních školách a vytváří se dostatečný počet studijních a učebních oborů v závislosti nejen na počtu dětí, ale i na poptávce po daných profesích.

V důsledku zvyšující se kvality života roste naděje na dožití, což vede k přemíře lidí v poproduktivním věku a klesá počet mladých generací. Výsledkem je neklid na trhu práce

Stárnutí obyvatelstva se v budoucnu stane základním rysem populačního vývoje v České republice.

1.1. Cíl práce Cílem práce je popis a analýza demografického vývoje regionu NUTS 2 Jihovýchod, který se skládá z Jihomoravského kraje a kraje Vysočina, v letech 1993 – 2006 a na základě dosažených výsledků jejich porovnání.

Práce bude zaměřena na ukazatele demografické statistiky, tj. údaje o stavu obyvatelstva (počet obyvatel, rozmístění obyvatel) a údaje o struktuře obyvatelstva (obyvatelstva dle pohlaví, věku, rodinného stavu, vzdělání a zaměstnanosti) a na ukazatele demografické dynamiky tj. na údaje o pohybu obyvatelstva (sňatečnost, rozvodovost, porodnost a plodnost, potratovost, úmrtnost a migrace)

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1. Vymezení demografie Podle vícejazyčného demografického slovníku OSN je za demografickou vědu považováno odborné studium lidských populací, které se v první řadě zaměřuje na jejich

10

velikost, strukturu a vývoj. Vědecký zájem se soustřeďuje na kvantitativní a kvalitativní znaky jevů, jako jsou plodnost, úmrtnost a migrace.

Šotkovský (1998) charakterizuje demografii jako slovo řeckého původu. V doslovném překladu znamená demografie popis obyvatelstva (demos = lid, obyvatelstvo; grafein = popisovat). První, kdo pro vědu o lidské populaci použil termínu demografie, byl Francouz Achille Guillard v roce 1855. Dříve než se pojem demografie stal plně přijatelným pro vědu, objevovaly se souběžně konkurenční názvy populacionistika, populační studie nebo demologie.

Podle Roubíčka (1997) je demografie společenská věda, jejímž předmětem jsou demografické jevy a procesy, resp. zákonitosti, jimiž se tyto jevy a procesy řídí. Demografické jevy a procesy souvisejí s lidskou populací, přesněji s reprodukcí lidských populací, chápanou jednak jako přirozená obnova stavu obyvatelstva prostřednictvím biosociálních procesů porodnosti a úmrtnosti a jednak jako celková obnova obyvatelstva, zahrnující i obnovu obyvatelstva jeho stěhováním.

Vystoupil a Tarabová (2004) považují demografii za empirickou vědu, která sleduje, zpracovává a zobecňuje konkrétní demografické jevy. Tyto jevy zjišťuje individuálně, ale zpracovává v souborech, které tvoří populace nebo jejich části.

Všechny demografické jevy jsou vázány na lidské jedince. Jsou to pak takové vztahy lidí, které vznikají bezprostředně při jejich reprodukci. V demografickém systému probíhá fyziologické stárnutí jednotlivých osob v čase a k němu jsou vázány vztahy z ostatních systémů, které pak vytvářejí určité cykly. Hovoříme tak o demografických životních

cyklech.

Demografická

reprodukce

neprobíhá

v životních

cyklech

izolovaných osob, ale v rodinných cyklech manželských párů. Zejména ekonomické cykly, které výrazně ovlivňují úroveň demografické reprodukce jsou cykly převážně rodinnými. Také k migracím dochází zpravidla současně u celé rodiny nebo manželského páru. Jevy geodemografického systému jsou důležitou materiální podmínkou existence všech systémů s lidmi.

Veselá (2002) charakterizuje demografii jako obor studující reprodukci lidských populací jako výsledný proces. Demografická analýza se rozpadá na studium 11

jednotlivých složek demografické reprodukce, tedy proces rození, vymírání, úmrtnosti dle věku, atd. Demografická analýza i demografie jsou jen relativně autonomní části jednotného

procesu

demografického

poznávání,

a to

jak

analytického,

tak

i syntetického.

2.2. Předmět demografie Předmětem demografie je demografická reprodukce, která je chápána jako neustálá obnova populací v důsledku probíhajících procesů rození a umírání. Od pojmu demografická reprodukce je nutno odlišit obsahově širší termín populační vývoj, který v sobě zahrnuje také prostorovou mobilitu obyvatelstva, která výsledek demografického vývoje ovlivňuje tím víc, čím je územní jednotka menší.(Vystoupil, Tarabová 2004)

Vystoupil a Tarabová (2004), stejně jako i jiní autoři, dále zdůrazňují nutnost odlišit termíny obyvatelstvo (soubor lidí žijících na určitém území, např.stát, kraj, město) a lidská populace (soubory lidí, mezi nimiž dochází k demografické reprodukci) Obyvatelstvo jednoho státu se tedy může skládat z několika populací a naopak politické hranice mohou rozdělit jednu populaci.

Sýkorová (1991) uvádí, že demografie se zabývá konkrétní populací, tedy soubory jedinců určených v čase a prostoru, jejich velikost, neboli četnost, struktury, dané různými znaky populace a procesy v nich probíhající, tedy přirozený pohyb obyvatelstva jako je rození, umírání, uzavírání a zánik manželství, dále mechanický pohyb, kam řadíme stěhování a migraci a konečně také sociálně právní pohyb obyvatelstva, kam patří změny sociálně třídní příslušnosti, politické příslušnosti, změny v kvalifikaci, náboženském vyznání, státní příslušnosti, stavu beztrestnosti a jiné.

2.3 Historie demografie 2.3.1 Historie světové demografie

Z laického pohledu by demografie mohla být považována za vědu starou více než 5000 let, protože už staří Egypťané a Číňané pořádali soupisy obyvatelstva, které jsou považovány za záležitost demografickou. Je ovšem zřejmé, že v oněch případech

12

nešlo o zkoumání reprodukce obyvatelstva, takže v souvislosti se starými soupisy nelze o demografii hovořit jako o vědě. Demografie jako věda vznikla mnohem později. Výstižný je v tomto případě bonmot 1B.C. Urlanise: „ Většinou je velmi obtížné určit počátek té které disciplíny. To ovšem neplatí o demografii. Její počátek může být stanoven zcela přesně – leden 1662.”

V té době totiž publikoval svou práci John Graunt, v níž se na základě tzv. lístků o zemřelých pokusil zrekonstruovat řád vymírání londýnského obyvatelstva. Jako první objevil při studiu úmrtnosti v Londýně určité zákonitosti, platné pro celé soubory. Graunt například odhalil poměr mezi počtem mužů a žen v populaci a stabilní poměr mezi počtem narozených chlapců a děvčat a stanovil jej poměrem 14:13 ve prospěch děvčat.

V 17. a 18. století vznikla celá řada, navzájem si často odporujících, teorií, které se snaží reagovat na aktuální ekonomické, sociální a politické problémy. Nesporně nejznámějším z autorů té doby, kteří se věnovali populačním problémům, je Thomas Robert Malthus, jenž předpokládal, že prostředky k obživě rostou lineárně, zatímco populace přibývá geometrickou řadou. Z toho pak nutně vyplývá přelidnění a bída, které vedou k sociálním nepokojům a válkám, jež počet obyvatel opět redukují.

Naproti tomu jeden z "otců statistiky" Johann Peter Süssmilch připisuje pozorované pravidelnosti v demografickém vývoji božskému řádu, je tudíž ve svých závěrech z principu optimistický a možností přelidnění se vůbec nezabývá.

Úskalím, na němž snahy o vytváření teorií troskotaly, byl nedostatek empirických údajů, kterými by teorie mohly být buď potvrzeny, nebo vyvráceny. Proto tedy v době 19. století byly zaznamenány snahy o zpřesnění zjišťování demografických údajů. Důležitým momentem pro demografii bylo svolání Mezinárodního statistického kongresu v roce 1853 do Bruselu, jehož iniciátorem byl významný belgický matematik, statistik, astronom, sociolog a ekonom Lambert Adolph Jacques Quetelet. Důležitým momentem proto, že jedním z hlavních bodů programu byla metodika sčítání lidu a byla na něm přijata doporučení provádění i k obsahu sčítání. V roce 1885 pak byl kongres

1

B.C.Urlanis (1906-1981) - ruský demograf

13

nahrazen Mezinárodním statistickým institutem (ISI) se sídlem Haagu, který na svých zasedáních pravidelně vyhrazuje jednu sekci demografickým problémům.

První ryze demografický kongres se konal až v roce 1927 v Ženevě. Zde bylo přijato rozhodnutí ustanovit mezinárodní instituci, která by se věnovala demografickým problémům, a už v následujícím roce byl ustanoven Mezinárodní svaz pro vědecké studium populace (IUSSP) se sídlem v Liege.

Ve 20. století se už tedy demografie vyvíjí i institucionálně jako samostatná věda. Vznikají samostatné národní i nadnárodní instituce, které se věnují víceméně výhradně demografickým problémům a organizují konference a semináře s demografickou tématikou - např. Evropské sdružení pro populační studia (EAPS, založeno 1983, sídlí v Haagu), Národní ústav pro demografická studia (INED, založeno 1945, sídlí v Paříži) a Populační rada (založena 1952, sídlí v USA).

2.3.2 Historie demografie v českých zemích

V českých zemích se práce s demografickou tématikou začínají objevovat již od poloviny 18. století, ale prvním úspěšným pokusem o konstituování demografie jako vědy bylo založení Ústavu pro antropologii a demografii na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy Univerzity (dnešní Univerzity Karlovy) v roce 1897. Zakladatelem ústavu byl významný český antropolog Jindřich Matiegka, který též začal od roku 1899 přednášet základy demografie.

Počátky demografie v českých zemích se sice nachází na akademické půdě, nicméně klíčový pro její rozvoj byl statistický úřad. V roce 1918 byl založen Státní ústav statistický a vedoucím odboru pro populační statistiku byl jmenován Antonín Boháč, který nejenže vybudoval československou demografickou statistiku, organizoval první a druhé sčítání lidu a zorganizoval v Praze v roce 1938 zasedání Mezinárodního statistického institutu, ale zejména publikoval řadu demografických prací, a je proto právem považován za zakladatele české demografie.

Druhou klíčovou osobností pro českou demografii byl František Fajfr. Podílel se na organizaci poválečných sčítání lidu a zasloužil se o založení Československé 14

demografické společnosti při Československé akademii věd v roce 1964. Byl předsedou Státní populační komise, což byl poradní orgán vlády pro otázky populační politiky. Komise prováděla řadu výzkumů v oblasti rodičovství, manželství, antikoncepce, potratů a zaměstnanosti žen.

Dnes se u nás demografie pěstuje zejména na akademické půdě a mezi naše přední demografy patří Zdeněk Pavlík a Vladimír Roubíček.

3. MATERIÁL A METODIKA 3.1 Stav obyvatelstva Údaje o stavu se zjišťují soupisem obyvatelstva nebo sčítáním lidu. V principu jde o totéž, zjišťuje se, kolik na daném území žije osob a některé jejich znaky. Rozdíl je v kvalitě. Soupis obyvatelstva je relativně jednoduchá akce, při niž se zjišťuje jen několik základních údajů (například věk, pohlaví a povolání). Sčítání lidu je naproti tomu rozsáhlá akce, při které se zjišťuje mnohem více osobních charakteristik. K tomu účelu je třeba vypracovat jednoznačné definice základních pojmů, vyškolit velký počet úředníků a pomocníků, vytvořit dotazníky, zajistit zpracování a provést celou řadu úkonů a opatření. Proto se sčítání lidu provádí jen občas, zpravidla jednou za deset let.

Statistiky stavu obyvatelstva zachycují obyvatelstvo k určitému okamžiku a jejím předmětem jsou především statistické jednotky typu osoba, domácnost, apod. Studium stavu obyvatelstva je spojeno se studiem jeho struktury. Jedná se o strukturu podle věku a pohlaví (demografická struktura), struktura podle rodinného stavu a typu domácnosti, strukturu dle ekonomické aktivnosti, příp. neaktivnosti (ekonomická struktura) a struktura dle rozmístění obyvatelstva (prostorová struktura).

3.1.1 Struktura podle věku a pohlaví

Třídění podle věku a pohlaví je pro demografii jedno z nejcharakterističtějších třídění. Třídění podle věku a pohlaví má značný praktický význam například pro hodnocení stavu a výhledu počtu pracovních sil, pro úvahy o vývoji školství, pro studie o výrobě spotřebního zboží pro specifické věkové skupiny apod. (Roubíček, 1997)

15

Věková struktura Třídění obyvatelstva podle věku se provádí buď podle jednotek věku nebo podle věkových skupin, často podle pětiletých věkových skupin nebo podle velkých skupin věku (např. podle schopnosti reprodukce).

Třídění podle biologických generací (Koschin, 2005) 0 - 14 dokončených let

I. biologická generace (dětská)

15 - 49 dokončených let

II. biologická generace (reprodukční)

50 a více dokončených let

III. biologická generace (postreprodukční)

Koschin (2005) poukazuje na 3 typy populace, jejichž autorem je G. Sundbärg, který populaci dělí na progresivní, regresivní a stacionární.


progresivní (rostoucí) – převažuje I. biologická generace nad III. (dochází tedy k převaze mladých lidí, převážně v rozvojových zemích).




regresivní (ubývající) – převažuje III. biologická generace nad I. (více lidí umírá než se rodí, s tímto jevem se setkáváme především v Evropě).




stacionární (stagnující) – podíl I. a III. biologické generace je zhruba stejný.

Třídění podle ekonomických generací (Roubíček, 1997) 0 - 14 dokončených let

předprodukční (předproduktivní) věk

15 - 64 dokončených let

produkční (produktivní) věk

65 a více dokončených let

koprodukční (poproduktivní) věk

Věková pyramida Používá se ke znázornění věkové struktury populace. Je tvořena dvěma histogramy (strom života je tvořen dvěma polygony), přičemž obvykle je vlevo umisťován graf pro muže a vpravo pro ženy. Na osu y se vynáší věk (nezávisle proměnná) a na osu x počet osob v příslušné věkové kategorii (závisle proměnná). Strom života informuje o vývoji populace za posledních sto let, jde tedy o koncentrovaný záznam historie. Věková pyramida znázorňuje tři typy věkové struktury: progresivní, stacionární a degresivní. Proces přechodu populace od progresivního k regresivnímu typu se označuje pojmem demografické stárnutí. (Koschin, 2005)

16

Stav obyvatelstva představuje počet obyvatelstva k 31.12. daného roku. Účelnější a v praxi více využívaný je střední stav obyvatelstva.

Střední stav obyvatelstva Charakterizuje určité období. Středního stavu obyvatelstva je nutno použít, má-li být charakterizována relativní úroveň intervalového jevu. Střední stav se odhaduje dvojím způsobem. Buď se vypočte prostý průměr z počátečního a koncového stavu příslušného časového intervalu, anebo se za střední stav vezme velikost populace uprostřed sledovaného intervalu (většinou tedy stav k 1.7.).

Index stáří Charakterizuje proces demografického stárnutí. Je dán poměrem III. a I. generace.

Index ekonomického zatížení Charakterizuje zatížení produktivní populace. Je dán podílem I. a III. ekonomické generace ku II. ekonomické (produktivní) generaci. Udává tedy, kolik závislých osob, resp. dětí ve věku 0 - 14 let a obyvatel starších 65 let připadá na 100 obyvatel v ekonomicky aktivním věku 15 - 64 let. Průměrný věk je aritmetický průměr věku všech žijících obyvatel. Věkový medián rozděluje obyvatelstvo podle věku na dvě stejně početné skupiny.

3.1.2 Struktura podle pohlaví

Zastoupení mužů a žen v populaci se v průběhu života mění a závisí na třech typech procesů (Kalibová, 2001): 1. Existuje biologická zákonitost, že se chlapců rodí více něž děvčat a tento poměr je stálý v rozmezí 107-105 chlapců na 100 děvčat (index maskulinity). 2. V demograficky vyspělých zemích je prakticky ve všech věkových kategoriích vyšší intenzita úmrtnosti mužů než žen (tzv. mužská nadúmrtnost). To se projevuje v rozdílné naději dožití u obou pohlaví. 3. Zastoupení mužů a žen ovlivňuje též migrace (nejčastěji pracovní migrace).

17

Index maskulinity Poměr mužů a žen v dané populaci, vyjádřený nejčastěji na 100 nebo 1000 žen. Udává tedy, kolik mužů v populaci připadá na jednu ženu.

Index feminity Analogicky říká, kolik žen v populaci připadá na jednoho muže.

3.1.3 Struktura podle rodinného stavu

Rodina vzniká ze vztahů v průběhu demografické reprodukce, zejména kdy tyto vztahy jsou založeny zákonem nebo obyčejem, jako je např. sňatek mezi manžely na jedné straně a rodičovstvím na straně druhé, mezi rodiči (otcem, matkou) a jejich dětmi (syny, dcerami).(Pavlík, Kalibová, 2005)

Rodinným stavem se rozumí, zda osoba již žila v manželském svazku či nikoli. Podle toho rozlišujeme tyto osoby:


svobodní/é – nikdy nežili v manželství




ženatí, vdané – osoby žijící v manželství




rozvedení/é – osoby, jejichž manželství rozvodem zaniklo




ovdovělí/é – osoby, jejichž manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů

3.2 Pohyb obyvatelstva Pohybem rozumíme události, které přímo souvisí s reprodukcí obyvatelstva. Jsou to narození, úmrtí, sňatek, rozvod a přestěhování. Pro pořizování a vedení záznamů o narození, úmrtí, sňatku a rozvodu se používá termín evidence přirozené změny, pro pořizování a vedení záznamů o přestěhování pak termín evidence migrace.

3.2.1 Úmrtnost

Úmrtností de v demografii rozumí proces vymírání populace. Úmrtí je dle mezinárodní definice nenávratné vymizení bioelektrických procesů v centrální nervové soustavě.

18

Kojenecká úmrtnost je úmrtnost dětí do jednoho roku věku. Důležitost rozkladu kojenecké úmrtnosti si vynutilo vytvoření dalších ukazatelů, kterými můžeme vhodně charakterizovat jednotlivá období v prvním roce života kojenců a také je mezinárodně srovnávat. -

Časná úmrtnost je úmrtnost během prvního týdne života.

-

Novorozenecká úmrtnost je úmrtnost dětí do čtyř týdnů života.

-

Ponovorozenecká úmrtnost je úmrtnost dětí od čtvrtého týdne do konce prvního roku života.

Střední délka života novorozence (naděje dožití při narození) Průměrný počet let, kterého by se novorozenec dožil při zachování současné úmrtnosti.

Normální délka života Modus zemřelých v určitém věku. Jde tedy o věk, ve kterém lidé nejčastěji umírají.

Úmrtnost podle příčin smrti (kvalitativní stránka úmrtnosti) Statisticky se zpracovává tzv. prvotní příčina smrti, což je nemoc či úraz, jimž byl započat řetězec chorobných stavů vedoucí k smrti.

Kvocient kojenecké úmrtnosti Počet zemřelých ve stáří do jednoho roku na 1000 živě narozených téhož kalendářního roku.

3.2.2 Porodnost a plodnost

Demografické studium porodnosti se zabývá událostmi, které jsou spojeny s procesem rození dětí nebo s reprodukcí. Pro tento proces se používá jako synonyma termín plodnost.

Výsledkem realizované plodnosti je četnost narozených dětí. Od roku 1950 existuje mezinárodní definice Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO), která říká, že narození je úplné vypuzení nebo vynětí plodu z těla matčina. Definice dále rozlišuje 19

narození živého a narození mrtvého plodu. Živé plody jsou zkráceně označovány jako živě narození a mrtvé plody jako mrtvě narození.

Schopnost muže a ženy rodit děti se nazývá fekunditou neboli plodivostí. Fyziologická neschopnost plození se nazývá neplodnost neboli sterilita. Fertilitou neboli plodností se rozumí skutečný efekt fekundity, tj. počet narozených dětí. Pod pojmem bezdětnost rozumíme buď fyziologickou neplodnost nebo záměrnou snahu nemít děti. Poměr pohlaví při narození, tzv. sex ratio, se pohybuje v rozmezí 104 - 107 chlapců na 100 děvčat.

Vzhledem k rodinnému stavu matky v době porodu se narozené děti rozlišují na manželské a nemanželské. Nemanželské dítě je takové, jehož rodiče nebyli v době narození formálně spojeni sňatkem. Nemanželské dítě může být dle právního systému svým otcem uznáno nebo legitimováno, aniž otec a matka uzavřou sňatek. U nás od roku 1950 neexistuje rozdíl mezi právy dětí manželských a nemanželských.

Úhrnná plodnost -

Součet měr plodnosti podle věku nebo podle specifických plodností.

-

Průměrný počet dětí, které by se narodily jedné ženě při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti do 50 let.

Čistá míra reprodukce Vyjadřuje průměrný počet živě narozených dcer jedné ženě během celého reprodukčního období, za předpokladu zachování aktuálních měr plodnosti a úmrtnosti, které se zároveň dožijí věku matky v době svého narození.

Hrubá míra reprodukce Vyjadřuje průměrný počet živě narozených dcer jedné ženě při neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti do 50 let. Rozdíl je tedy v zavedení předpokladu o nulové úmrtnosti.

20

3.2.3 Potratovost

Mezinárodní definice se zmiňuje o mrtvě narozeném plodu, ale už neříká nic o potratu. Každá země používá svou vlastní definici potratu.

U nás je kritériem hmotnost plodu. Za potrat se považuje narození mrtvého plodu o hmotnosti nižší než 1000 gramů a v případě, že hmotnost plodu nelze zjistit, pak je kritériem obvyklých 28 týdnů těhotenství. (Koschin, 2005)

Potraty jsou vztahovány k populaci žen v reprodukčním věku. Statistika rozeznává tři druhy potratů: -

potraty na vlastní žádost (interrupce – umělé přerušení těhotenství)

-

samovolné (spontánní) potraty

-

ostatní potraty (bezprostředně ohrožující život ženy, např. mimoděložní těhotenství)

3.2.4 Sňatečnost

Studium sňatečnosti se zabývá četností vzniku manželství nebo svazků mezi osobami opačného pohlaví, které vznikají na základě zákona nebo zvykových tradic, a charakteristikami osob do těchto svazků vstupujících nebo z nich vystupujících. (Pavlík, Kalibová 2005)

Sňatek je právní akt a realizuje se v okamžiku, kdy oddávající prohlásí snoubence za manžele. U nás do roku 1950 existoval pouze civilní sňatek, ale od roku 1992 je právně uznáván i sňatek církevní (tak tomu bylo i před rokem 1950). Sňatek mohou uzavřít dvě osoby opačného pohlaví, které jsou plnoleté (plnoletým je člověk od 18 let věku, ale ve zvláštních případech může být soudem uznán plnoletým již od 16 let), jsou svobodné, rozvedené či ovdovělé, svéprávné a nejsou příbuznými v přímé linii. Soubor osob, které v určité společnosti splňují podmínky k uzavření sňatku, tvoří sňatkuschopné obyvatelstvo.

Sňatek je demografickou událostí, která se nemusí uskutečnit u všech příslušníků sledované populace. Tím se liší od narození nebo úmrtí. Sňatek je událostí 21

opakovatelnou u jedné a téže osoby. Územně se sňatky zařazují podle trvalého bydliště snoubence, ale to až od roku 1971, do roku 1970 byly zařazovány podle trvalého bydliště nevěsty.

3.2.5 Rozvodovost

Rozvod je právní zrušení manželství. Dříve byl rozvod dvoustupňový – první stupeň byl rozvod od stolu a lože, kdy manželství ještě právně existovalo, a druhý stupeň byl rozluka, která teprve odpovídala dnešnímu rozvodu, který u nás platí od roku 1950 jako jediná forma.

Kromě rozvodu existuje i prohlášení o neplatnosti manželství. To v případě, kdy některý ze snoubenců nesplňoval nějakou ze čtyř podmínek (věk, stav, svéprávnost a nepříbuznost). Na snoubence se pak hledí, jako kdyby sňatek nikdy neuzavřeli.

3.2.6 Migrace

Migrace znamená změnu obvyklého místa pobytu přes hranice určité územní jednotky. Vymezení migrace je v jednotlivých zemích odlišné. U nás je migrace definována jako změna trvalého pobytu přes hranice určité administrativní jednotky. ( Pavlík, Kalibová 2005)

Proces migrace se skládá ze dvou procesů – jednak je to stěhování směrem do populace, které se nazývá imigrace (přistěhování), a jednak stěhování směrem z populace, které označujeme termínem emigrace (vystěhování).

Územně se údaje o přestěhování zařazují jak podle nového, tak i podle starého trvalého bydliště, aby bylo možné zkoumat přistěhování, vystěhování i směry stěhování. Migrace je hlavní formou pohybu (měny) obyvatelstva a působí na složení obyvatelstva podle věku a pohlaví.

Migrační přírůstek (přírůstek stěhováním, mechanický přírůstek, migrační saldo) je rozdíl mezi celkovým počtem přistěhovalých a odstěhovaných . Je-li migrační přírůstek

22

kladný, jde o čistou imigraci, analogicky je-li záporný, jde o čistou emigraci.( Roubíček, 1997)

3.3. Metodika Všechna statistická data, použitá v této práci, byla čerpána ze statistických ročenek Českého statistického úřadu pro jednotlivé roky 1993 – 2005.

Data za rok 2006 pro sledované kraje Jihovýchodního regionu NUTS 2 (Jihomoravský kraj, kraj Vysočina) nebyla v době zpracování této diplomové práce zveřejněna.

3.3.1 Vzorce použité k výpočtu vybraných ukazatelů

Ukazatele úmrtnosti: Nejjednodušším ukazatelem je obecná (hrubá) míra úmrtnosti m: m=

M , jde tedy o poměr počtu zemřelých M na 1000 obyvatel středního stavu S S

během jednoho roku. Vyjadřuje se v ‰.

Ukazatele porodnosti a plodnosti: Nejjednodušším ukazatelem úrovně porodnosti je obecná (hrubá) míra porodnosti (natality) n: n=

N , jde tedy o poměr počtu všech narozených N na 1000 obyvatel středního stavu S

S během jednoho roku. Vyjadřuje se v ‰.

Velkým nedostatkem hrubých měr je, že počty událostí jsou vztaženy k celkovému počtu obyvatel, bez ohledu na to, zda všichni mohou mít děti.

V praxi se především používá ukazatel obecné míry plodnosti (fertility) f: f =

N živě , jde tedy o poměr počtu živě narozených N na 1000 žen F v reprodukčním F

věku (15 - 49 let).

23

Plodnost se mění s věkem. Reprodukční období je značně rozsáhlé a jednotlivé populace se mohou lišit koncentrací plodnosti do užších, ale rozdílných věkových skupin. Proto hodnotíme podrobně plodnost žen mírou plodnosti podle věku fx (specifická míra plodnosti):: fx =

N xživě , jde tedy o poměr počtu narozených N ženám ve věku x ku střednímu stavu Fx

žen F ve věku x.

Ukazatele potratovosti: Nejjednodušším ukazatelem potratovosti je obecná míra potratovosti po: po =

Po , jde tedy o poměr počtu potratů Po na 1000 obyvatel středního stavu S

S během jednoho roku. Vyjadřuje se v ‰.

Index potratovosti je podíl počtu potratů k počtu živě narozených dětí.

Úhrnná potratovost je součet měr potratovosti podle věku (specifických měr potratovosti) a vyjadřuje počet potratů na jednu ženu během jejího reprodukčního období.

Ukazatele sňatečnosti: Nejjednodušším ukazatelem sňatečnosti je obecná (hrubá) míra sňatečnosti sň: sň =

Sň , jde tedy o poměr sňatků Sň na 1000 obyvatel středního stavu S . Vyjadřuje se S

v ‰. Vývoj hrubé míry sňatečnosti značně napovídá o změnách v populačním klimatu a o budoucím vývoji úrovně porodnosti.

Významnou veličinou hodnocenou u sňatečnosti je průměrný věk při prvním sňatku.

Ukazatele rozvodovosti: Nejjednodušším ukazatelem úrovně rozvodovosti je hrubá míra rozvodovosti ro: ro =

Ro , kde tedy o poměr rozvodů Ro na 1000 obyvatel středního stavu S za rok. S

24

Index rozvodovosti je počet rozvodů připadajících na počet (zpravidla 100) uzavřených sňatků v daném roce.

3.3.2 Použité statistické metody

Tradičním způsobem popisu trendu časové řady je její vyrovnání matematickou funkcí. Dostaneme tak souhrnnou informaci o charakteru hlavní tendence vývoje analyzovaného ukazatele v čase a navíc lze modelovat i další vývoj trendu v budoucnu, pouze však za předpokladu, že se jeho charakter nezmění.

Trend – charakterizuje celkový směr vývoje, spočívá v proložení pozorovaných hodnot řady vhodnou spojitou funkcí. Trend může být rostoucí, klesající nebo někdy mohou hodnoty ukazatele dané časové řady v průběhu sledovaného období kolísat kolem určité úrovně, potom se jedná o časovou řadu s konstantním trendem. Lineární trend – je vyjádřen ve tvaru Tt = a 0 + a1t , kde a0, a1 jsou neznámé parametry a t = 1, 2, ….., n je časová proměnná. K odhadu parametrů a0, a1 se využívá metoda

nejmenších čtverců, která dává nejlepší nevychýlené odhady. Polynomický trend druhého stupně – je vyjádřen ve tvaru Tt = a 0 + a1t + a 2 t 2 , kde a0, a1, a2 jsou neznámé parametry a t = 1, 2, ….., n je časová proměnná. Tato trendová

funkce je z hlediska parametrů lineární, proto použijeme k odhadu parametrů opět metodu nejmenších čtverců.

3.4 NUTS 2 – region Jihovýchod NUTS (Nomenclature des Unites Territoriales Statistique) = Statistické územní jednotky Evropské Unie.

25

Jsou to územní celky vytvořené pro statistické účely

2

Eurostatu pro porovnání

ekonomických ukazatelů členských zemí EU. Normalizovaná klasifikace územních celků v České republice nese název CZ-NUTS.

statistická jednotka zkratka český ekvivalent NUTS 0 stát NUTS 1 území NUTS 2 oblast NUTS 3 kraj NUTS 4 okres NUTS 5 obec Zdroj: http://cs.wikipedia.org

počet v ČR (CZ-NUTS)

1 1 8 14 77 6 254

NUTS Jihovýchod je statistická oblast Eurostatu úrovně NUTS 2. Její území je tvořeno krajem Vysočina a Jihomoravským krajem. Oblast má rozlohu 13 990 km² a na jejím území žijí 1 641 372 obyvatelé (hustota zalidnění 117 ob./km²). Pozice na mapě:

Zdroj:ČŠÚ

3.4.1 Charakteristika Jihomoravského kraje3

Jihomoravský kraj je vymezen okresy Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín,Vyškov a Znojmo a je rozdělen na 21 správních obvodů obcí s rozšířenou působností. 2 3

Eurostat - statistický úřad EU Zdroj: http://www.czso.cz

26

Pozice na mapě:

Zdroj: ČSÚ

Rozlohou 719 650 hektarů a počtem obyvatel 1 132 tisíc se Jihomoravský kraj řadí na čtvrté místo v republice. Poloha kraje je z geografického hlediska poměrně výhodná díky jeho postavení na historickém spojení mezi jihem a severem Evropy. V rámci EU kraj sousedí se Slovenskem a Rakouskem, v rámci republiky s krajem Jihočeským, Pardubickým, Olomouckým, Zlínským a Vysočinou. Od 1.1.2005 došlo ke změně hranic Jihomoravského kraje. Na základě vyhlášky č.388/2004 Sb. S vazbou na zákon č. 387/2004 Sb. O změnách hranic krajů bylo 25 obcí převedeno z kraje Vysočina do kraje Jihomoravského. Připojením těchto obcí z kraje Vysočina vzrostla rozloha Jihomoravského kraje o téměř 13 tisíc hektarů, tj. o 1,8 % a počet obyvatel Jihomoravského kraje vzrostl o více jak 7 tisíc, tj. o 0,6 %. Nejvyšší nadmořskou výšku v kraji má v okrese Hodonín hora Čupec (819 m.n.m.). Okres Břeclav se může pochlubit nejjižněji položenou obcí naší republiky Lanžhotem, na jehož katastru se nachází také nejníže položený bod kraje – soutok řek Moravy a Dyje (150 m.n.m.). Z celkové rozlohy kraje tvoří 60 % zemědělská půda, z níž připadá 83,3 % na ornou půdu. Nejvyšší stupeň zornění (podíl orné půdy na zemědělské) mají okresy Znojmo a Vyškov. Z hlediska výrobních oblastí je zemědělství zaměřeno především na obiloviny, řepku a cukrovku. Nadprůměrná úroveň přírodních předpokladů umožňuje nadále pokračovat v dlouhodobé tradici specializovaných oborů zemědělské výroby s vazbou na specifické regionální rysy. Je to především vinařství, ovocnářství a zelinářství.V kraji se nachází více jak 90 % plochy vinic ČR. Vinohradnictví je rozvinuto především v okrese Břeclav, kde je 53 % plochy všech vinic v ČR, ale i v okresech Hodonín, Znojmo a částečně také Brno-venkov. V rámci živočišné výroby zaujímá Jihomoravský kraj jedno z předních míst v chovu prasat a drůbeže. Jihomoravský kraj patří k regionům s významným ekonomickým potenciálem. Vytvořený hrubý domácí produkt kraje představuje desetinu hrubého domácího 27

produktu České republiky. Dosažená výše podílu HDP ovšem neodpovídá podílu obyvatelstva kraje na obyvatelstvu ČR, který činí 11,1 %. Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly připadající na 1 obyvatele Jihomoravského kraje v roce 2005 dosáhl 67,9 % průměru EU. Vzhledem k průmyslové tradici Brna a jeho okolí má stále dominantní postavení v ekonomice kraje zpracovatelský průmysl, který se na celkové hrubé přidané hodnotě kraje podílí 24,0 %, na další tradiční odvětví především jižních oblastí kraje, zemědělství, připadá pouze 3,5 %. Rozvíjející se stavebnictví se podílí 7,8 % a nelze opomenout ani obchod a opravy spotřebního zboží s 13,0 % a tzv. komerční služby (16,1 %). Počet obyvatel ovlivnila především migrace. V roce 2005 činil celkový přírůstek 118 osob a ke konci roku žilo v 672 obcích celkem 1 130 058 obyvatel. Na přírůstku obyvatelstva má zásluhu migrace, především zahraniční. Migrační saldo zahraničního stěhování znamenalo v roce 2005 přírůstek 1 901 osob. Ve složení obyvatelstva podle pohlaví měly převažující podíl ženy, na 1 000 mužů připadlo 1 060 žen. Jihomoravský kraj v posledních letech drží promát v naději na dožití žen, ale i naděje dožití mužů patří mezi nejvyšší v ČR. Více jak 60% cizinců, bydlících v Jihomoravském kraji, je ekonomicky aktivních jak v postavení zaměstnanců (více jak dvě třetiny těchto osob), tak s platným živnostenským oprávněním. Průměrný věk obyvatel Jihomoravského kraje činí 40,3 roků, z toho nejmladší je populace v obci Práče v okrese Znojmo s průměrným věkem 33,0 let a nejstarší jsou obyvatelé obce Nelepeč-Žernůvka v okrese Brno-venkov, kteří mají v průměru 61,1 let. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 48 obcích se statutem města 62,7 % obyvatel. Hustota obyvatel dosahuje průměru 157,1 osob na km2, což je v porovnání s celostátním průměrem o 27,1 osob více. Největší hustotu osídlení v kraji má obec Zastávka 2 058,4 na km2 a nejmenší Podhradí nad Dyjí 7,4 osob na km2. Přirozené spádové centrum celé jižní Moravy je krajská metropole Brno, ležící na soutoku Svratky a Svitavy. Město s významným regionálním postavením, situované na křižovatce dálnic ve směru Praha, Vídeň, Bratislava a Olomouc, je střediskem tradičních mezinárodních výstav a veletrhů, které podtrhují jeho status rušného mezinárodního obchodního centra. Druhé největší město republiky má také značný nadregionální význam. Je jednak sídlem řady institucí celostátního významu, především soudnictví, ale i významným centrem kultury vysokého školství.

28

Podle údajů MPSV se počet uchazečů o zaměstnání v roce 2005 snížil. Registrovaná míra nezaměstnanosti však hodnotou 10,21 % stále patří k nejvyšším v republice. Jihomoravský kraj se zařadil na 9. místo ze 14. krajů. V průměru se o jedno pracovní místo uchází 10,9 zájemců. Z hlediska dopravy má Jihomoravský kraj důležitou tranzitní funkci. Kostru dopravního systému tvoří dálnice D-1, D-2 a rychlostní komunikace R-43 a R-52. Významný dopravní uzel v případě silniční, dálniční a železniční dopravy a integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje představuje město Brno. Civilní letiště v Brně – Tuřanech je však celoročně schopno přijímat všechny typy letadel. Krajem prochází dva hlavní železniční koridory propojující země EU a město Brno je členem sdružení evropských měst se zájmem o vybudování rychlé železnice. Zvyšující se intenzita zejména silniční dopravy lze doložit počtem evidovaných 408 tisíc a 46 tisíc nákladních automobilů v kraji. K pozitivům kraje patří dostatečná síť předškolních a školských zařízení. Děti v předškolním věku svěřují rodiče 614 mateřským školám, základní vzdělání poskytuje 441 základních škol, z nichž převážná část žáků přechází na další studium do 48 středních odborných učilišť nebo do 83 středních odborných škol a 40 gymnázií. Na nadprůměrné vzdělanostní úrovni obyvatel v kraji má podíl i kvalitní systém vysokého školství. Zdravotní péče v kraji je zabezpečena jednak sítí 23 nemocnic s celkovým počtem 8 096 lůžek, ale i s dostatečným počtem ostatních samostatných zdravotnických zařízení, samostatných ordinací lékařů a lékáren. K přednostem kraje patří vinařská turistika a nezaměnitelný charakter dodávají kraji folklórní tradice a lidová kultura. Kladně v tomto směru působí na jihu Moravy i cykloturistika, a to i v mezinárodním kontextu ( cyklotrasa Brno – Vídeň, Moravskoslezská dálková cyklotrasa, Jantarová stezka, Greenwyas). Nelze opomenout ani význam Masarykova okruhu, který každoročně přiláká velké množství našich i zahraničních příznivců motoristických závodů. Bohatou historii Jihomoravského kraje dokazují archeologická naleziště, zámky, hradní zříceniny, kostely a synagogy. Nedaleko Brna leží bojiště jedné z nejkrvavějších napoleonských válek, která je známá jako bitva tří císařů u Slavkova. Lidovou architekturu mohou návštěvníci poznat ve strážnickém skanzenu. Na území Jihomoravského kraje se také hojně udržují lidové slavnosti jako fašanky, hody, stavění májů a jarmarky. V regionu, který je znám vinařskou tradicí, se nachází řada unikátních vinařských staveb. V Přímětcích je jeden

29

z největších křížových sklepů na světě, nelze však opomenout ani památkově chráněné petrovské Plže a barokní sklepy v Pavlově. Na území kraje jsou čtyři místa, která jsou zapsána do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jako příklad soustavy lesů, luk a vodních ploch, skvěle doplněných romantickými stavbami chrámů a altánů a především zámky v Lednicích a Valticích je třeba na prvním místě jmenovat Lednicko-valtický areál. Nelze opomenout ani biosférické rezervace chráněných krajinných oblastí Pálavy a Bílých Karpat. Mistrovství našich architektů zastupuje v seznamu UNESCO symbol moderní architektury – vila Tugendhat v Brně. 3.4.2 Charakteristika kraje Vysočina4

Kraj Vysočina má centrální polohu v rámci České republiky a je vymezen okresy Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou. Spolu s Jihomoravským krajem vytváří oblast NUTS 2 za účelem podpory regionálního rozvoje. Od sousedních regionů se kraj odlišuje členitostí území, vyšší nadmořskou výškou a řídkým osídlením. Rozdrobená sídelní struktura způsobuje v některých případech vylidňování menších obcí a emigrací mladých a kvalifikovaných obyvatel. Vysočina má vnitrozemskou polohu a její hranice se nedotýkají státní hranice ČR. Povrch území je tvořen pahorkatinami Českomoravské vrchoviny. Region je atraktivní svým

poměrně

nízkým

znečištěním

ovzduší,

zdravými

lesy,

čistými

a vodohospodářskými významnými vodními plochami a zdroji. Pozice na mapě:

Zdroj: ČSÚ 2

Rozlohou 6796 km (1.1.2005) se kraj řadí mezi regiony nadprůměrné velikosti – pouze čtyři kraje ČR mají větší plošnou velikost. Nejvýše položený bod je vrch Javořice v Javořické vrchovině na jihu okresu Jihlava s výškou 837 m n. m. Nejnižší bod cca 239

4

Zdroj: http://www.czso.cz

30

m n. m je na jihovýchodě okresu Třebíč v místě, kde řeka Jihlava opouští jeho území. Na území kraje jsou dvě chráněné krajinné oblasti – Žďárské vrchy a Železné Hory. Vrch Melechov na území okresu Havlíčkův Brod je v některých pramenech označován za geografický střed Evropy. Území kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů, 15 správních obvodů s obcí s rozšířenou působností a 26 obvodů pověřených obecních úřadů. Základní samosprávnou jednotkou jsou obce, kterých je v kraji 704 (stav k 1.1.2005). V kraji jsou nejčetněji zastoupeny obce s počtem obyvatel menším než 500. Statut města má v současnosti 33 obcí kraje, což je v rámci ČR vzhledem k velikosti kraje mírně podprůměrné. V důsledku zákona o změně hranic krajů, přijatého Parlamentem ČR, se s účinností od 1.ledna 2005 území kraje zmenšilo o 25 obcí, které se staly součástí Jihomoravského kraje. Rozloha kraje se tak snížila o 129,7 km2 (tj. o 1,9 %) a jeho populace klesla o 7039 osob (- 1,4 %). K 1. lednu 2006 žilo na Vysočině 510767 obyvatel, což představuje čtvrtou nejnižší lidnatost mezi kraji ČR. Ženy z toho tvoří 50,5 %. V roce 2005 se mírně zvýšil počet narozených dětí, ale i rozvodů. Nejvíce manželských párů se rozvedlo po 15-ti letém a víceletém společném soužití. Rozváděla se především manželství s jedním dítětem. Většina matek dosáhla při narození prvního dítěte věkové hranice 25-29 let. Podíl dětí narozených mimo manželství je nižší než v ostatních regionech ČR, ale má rovněž vzestupnou tendenci a v roce 2005 dosáhla hranice 22,7 %. S tím souvisí i růst počtu svobodných matek. Ke konci oku 2005 bylo v kraji podchyceno ve statistickém Registru ekonomických subjektů, kde jsou evidována všechna vydaná identifikační čísla organizací, téměř 96 tisíc subjektů. V rámci ČR se tak Vysočina umístila před Karlovarským krajem na předposledním místě, což vzhledem k počtu obyvatel svědčí o nižším stupni podnikatelských aktivit. Nejvíce ekonomických subjektů v kraji vykázal okres Třebíč (21788) a nejméně okres Pelhřimov (14839). Ekonomická výkonnost kraje ve srovnání s ostatními regiony ČR zaostává za průměrem. Podíl kraje na HDP České republiky dosahuje v posledních letech 4,2 %, což představuje 11. místo mezi kraji. Při přepočtu HDP na 1 obyvatele kraj obsazuje 7. místo (v roce 2005 84,2 % průměru ČR). Průměrná měsíční hrubá nominální mzda v kraji Vysočina v roce 2005 činila 16294 Kč. Průměrné mzdy na Vysočině patří k těm nejnižším v ČR. Značné rozdíly jsou i 31

v průměrných hrubých mzdách vyplácených v jednotlivých odvětvích hospodářství kraje. Nejvyšší mzdy měli pracovníci v odvětví finančního zprostředkován, naopak nejnižší mzda byla v ubytování a stravování. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla koncem roku 2005 hodnoty 8,23 % a byla sedmá nejnižší v celé ČR. Nejvyšší v kraji byla v okrese Třebíč (13,3 %) a naopak nejnižší v okrese Pelhřimov (4,94 %). Všechny okresy zaznamenaly meziroční pokles nezaměstnanosti. Kraj Vysočina nadále pokračuje v tradici zemědělské výroby. Přestože zdejší přírodní podmínky jsou podprůměrné (nadmořská výška a sklonitost území snižují produkční schopnost půd). Pro některé zemědělské komodity a činnosti je území Vysočiny optimální (produkce brambor, olejnin, pastevní chov skotu). Chybí však ekonomická i technická základna zemědělských producentů. Průmyslové podniky utržily v roce 2005 za vlastní výrobky a služby více než 92 miliard korun. Údaje se týkají 142 společností se sto a více zaměstnanci. Průmyslová výroba je zastoupena v kraji strojírenským a kovodělným, textilním, dřevozpracujícím a potravinářským odvětvím. Centry průmyslu jsou bývalá okresní města a další centra – v okrese Havlíčkův Brod města Chotěboř, Světlá nad Sázavou, Ledeč nad Sázavou, v okrese Jihlava Polná, Třešť a Kostelec, v okrese Pelhřimov města Humpolec a Padov, v okrese Třebíč Dukovany a Moravské Budějovice a v okrese Žďár nad Sázavou Velké Meziříčí, Nové město na Moravě, Velká Bíteš a Dolní Rožínka. Silniční a železniční síť Vysočiny je strategická jak z pohledu národního, tak evropského. Území kraje je součástí středoevropské urbanizované osy (Berlín-PrahaVídeň / Bratislava-Budapešť). Dálnice D1 plní svoji funkčnost rovněž jak v dopravě národní tak evropské. Chybí však kvalitní propojení okresních měst. Kraj má poměrně stabilizovanou síť základních škol a dostatečnou kapacitu středních škol. Problémem je nedostatečné technické vybavení škol a zabezpečení dojížďky dětí z malých sídel. Také zdravotnictví se potýká s nedostatkem prostředků k zabezpečení terénní i ambulantní lékařské péče. Nespornou výhodou regionu je relativné nízký stupeň kriminality a nízký podíl sociálně rizikových skupin obyvatelstva. Kraj Vysočina je atraktivním z hlediska jeho celoročního turistického vyžití. Nabízí dobré příležitosti pro pobytovou zimní i letní turistiku a návštěvu hodnotných kulturněhistorických památek. Na území kraje Vysočina se nachází tři památky České republiky zapsané do seznamu UNESCO. Je to městská památková rezervace Telč, národní 32

kulturní památka Santiniho poutní kostel Zelená hora u Žďáru nad Sázavou a židovská čtvrť se hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa v Třebíči.

4. VÝSLEDKY A DISKUSE

4.1 Vývoj stavu obyvatelstva 4.1.1 Vývoj početního stavu obyvatelstva

Počet obyvatel se mění každým okamžikem, proto se při výpočtu ukazatelů vychází ze středního stavu obyvatelstva. Střední stav se odhaduje dvojím způsobem. Buď se vypočte prostý průměr z počátečního a koncového stavu příslušného časového intervalu, anebo se za střední stav vezme velikost populace uprostřed sledovaného intervalu (většinou tedy stav k 1.7.).

Tab.č.1: Střední stav obyvatelstva (k 1.7. daného roku)

Střední stav obyvatelstva

% podíl obyvatel na ČR

rok

ČR

Jihomoravský kraj

1993

10 330 607

1 148 001

515 143

11,1126

4,9866

1994

10 336 162

1 149 182

515 772

11,1181

4,9900

1995

10 330 759

1 149 108

515 981

11,1232

4,9946

1996

10 315 353

1 147 644

515 752

11,1256

4,9998

1997

10 303 642

1 146 256

515 489

11,1248

5,0030

1998

10 294 943

1 145 619

515 331

11,1280

5,0057

1999

10 282 784

1 144 703

514 794

11,1322

5,0064

2000

10 272 503

1 143 759

513 949

11,1342

5,0032

2001

10 224 192

1 134 044

511 871

11,0918

5,0065

2002

10 200 774

1 129 829

510 889

11,0759

5,0083

2003

10 201 651

1 128 722

510 519

11,0641

5,0043

2004

10 206 923

1 129 446

510 227

11,0655

4,9988

2005

10 234 092

1 130 282

510 000

11,0443

4,9833

Vysočina Jihomoravský kraj

33

Vysočina

Do roku 2000 podíl počtu obyvatel Jihomoravského kraje na počtu obyvatel celé republiky mírně rostl, v případě kraje Vysočina pouze do roku 1999. Poté má vývoj v obou krajích kolísavý charakter.

Od roku 2003 začíná počet obyvatel v Jihomoravském kraji mírně růst, počet obyvatel ČR roste již od roku 2002. Projevuje se tedy vyšší míra plodnosti. Naopak v kraji Vysočina střední stav obyvatelstva neustále klesá.

4.1.2 Struktura podle pohlaví a věku

Následující grafy představují věkovou pyramidu populace v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Na ose x je znázorněn absolutní počet mužů a žen, na ose y je znázorněn věk.

Graf je na vrcholu širší na straně žen, což vypovídá o tom, že ženy mají delší střední délku života.

Grafy poukazují na nepravidelnosti ve věkovém složení populace krajů, které vznikaly na základě výkyvů ve vývoji porodnosti. -

V době 1. světové války dochází k poklesu porodnosti. I přestože těchto osob kvůli vysokému věku nežije již mnoho, je tento pokles porodnosti stále patrný.

-

V 2. polovině 30. let se v plodném období nacházely ženy narozené v průběhu 1. světové války. Jak již bylo zmíněno v té době docházelo k poklesu porodnosti a proto tedy v 2. polovině 30. let rodí slabé válečné ročníky a dochází opět k poklesu porodnosti.

-

Ke zvýšení porodnosti dochází po 2. světové válce, ale i paradoxně během ní. Narozeným po válce, tedy v roce 1945, odpovídal v roce 2004 věk 59 let.

-

V roce 1957 byl přijat zákon o umělém přerušení těhotenství. Došlo k prudkému poklesu počtu narozených, který se však zhruba po dvou letech ustálil.

-

V 70. letech došlo ke krátkému oživení porodnosti díky různým pronatalitním opatřením (zvýšení přídavků na děti, pokles cen dětského textilu a obuvi, zdarma učebnice a učební pomůcky, rozlišení důchodového věku matky v závislosti na počtu porozených dětí.

34

-

Nejpočetněji jsou v populaci zastoupeny děti narozené v letech 1974 – 1976, kterým v roce 2004 bylo 28 – 30 let. Svůj podíl na početnosti této generace sehrála další pronatalitní opatření (zvýšení přídavků na děti, vyplácení mateřského příspěvku a zejména pak novomanželské půjčky).

-

Od 90. let dochází k neustálému poklesu porodnosti. Od roku 2001 začíná však docházet k mírnému nárůstu počtu narozených děti a to hlavně díky tomu, že začaly rodit ženy ze silných populačních ročníků 70. let.

Graf.č.1: Věkové složení obyvatelstva Jihomoravského kraje

Zdroj: ČSÚ

35

Graf.č.2: Věkové složení obyvatelstva kraje Vysočina

Zdroj: ČŠÚ

Průměrný věk v České republice i sledovaných krajích roste, přičemž průměrný věk v Jihomoravském kraji převyšuje celorepublikový průměr. Možným důvodem je lepší životní prostředí v Jihomoravském kraji a také negativní vliv životního prostředí v Praze na celorepublikový průměr.

36

Tab. č. 2: Průměrný věk

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 36,8 37,0 37,3 37,6 37,9 38,2 38,5 38,8 39,0 39,3 39,5 39,8 40,0

Průměrný věk Jihomoravský kraj 37,0 37,3 37,5 37,8 38,1 38,4 38,7 39,0 39,2 39,5 39,8 40,0 40,3

Vysočina 36,1 36,3 36,5 36,8 37,1 37,4 37,7 38,0 38,3 38,6 38,9 39,2 39,5

Graf č. 3: Vývoj průměrného věku Vývoj průměrného věku

věk 41,0 40,0 39,0 38,0 37,0 36,0 35,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Průměrný věk žen je obecně vyšší než průměrný věk mužů, přičemž v Jihomoravském kraji je průměrný věk žen vyšší zhruba o 3,5 roku, v kraji Vysočina v průměru o 3 roky. (viz. tab.č.3)

37

Tab.č.3: Průměrný věk dle pohlaví

Průměrný věk rok

Jihomoravský kraj

ČR

Vysočina

muži

ženy

muži

ženy

muži

ženy

1993

35,1

38,4

35,2

38,8

34,5

37,6

1994

35,3

38,6

35,4

39,0

34,7

37,8

1995

35,6

38,9

35,7

39,2

35,0

38,0

1996

35,9

39,2

36,0

39,5

35,3

38,3

1997

36,2

39,4

36,3

39,8

35,6

38,6

1998

36,5

39,7

36,6

40,1

35,9

38,9

1999

36,8

40,0

36,9

40,4

36,2

39,2

2000

37,1

40,3

37,2

40,6

36,5

39,5

2001

37,4

40,5

37,5

40,9

36,8

39,8

2002

37,7

40,8

37,8

41,2

37,2

40,1

2003

37,9

41,0

38,0

41,4

37,5

40,4

2004

38,2

41,3

38,3

41,7

37,8

40,7

2005

38,4

41,5

38,5

41,9

38,0

40,9

V grafech číslo 4 a 5 vidíme, že v ČR i obou sledovaných krajích má průměrný věk rostoucí charakter a to i v případě, že je průměrný věk mužů a žen sledován odděleně.

Nejvyšším průměrným věkem ze sledovaných krajů se vyznačují jihomoravské ženy, naopak nejnižším pak muži z Vysočiny.

Křivka průměrného věku není příliš strmá, avšak za sledovaných 13 let průměrný věk České republiky vzrostl o 3,2 roky, v Jihomoravském kraji z 37 let na 40,3 tzn. o 3,3 roky a v kraji Vysočina z 36,1 let na 39, 5 roku, tzn. o 3,4 roky. Tento fakt dokazuje trend posledních let a tím je neustálé stárnutí populace

38

Graf č.4: Vývoj průměrného věku ve sledovaných krajích dle pohlaví - muži věk

Vývoj průměrného věku dle pohlaví muži

39,0 38,0 37,0 36,0 35,0 34,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

roky

Graf č.5: Vývoj průměrného věku ve sledovaných krajích dle pohlaví – ženy

věk

Vývoj průměrného věku dle pohlaví ženy

43,0 42,0 41,0 40,0 39,0 38,0 37,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

roky

4.1.3 Zatížení produktivní populace

Index zatížení produktivní populace představuje počet osob ve věku 65 a více a počet osob ve věku 0 – 14 připadající na počet osob ve věku 15 – 64 let. Tento index neustále klesá (viz graf č.6), což je způsobeno poklesem počtu osob ve věku 0 – 14.

Jihomoravský kraj i kraj Vysočina se vyznačují vyšším podílem osob ve věku 65 a více let a tudíž je v těchto krajích index ekonomického zatížení vyšší než v České republice.

39

Tab.č.4: Index zatížení produktivní populace Index ekonomického zatížení rok ČR Jihomoravský kraj Vysočina 48,0 49,6 50,3 1993 47,0 48,5 49,3 1994 46,3 47,7 48,5 1995 45,6 46,8 47,8 1996 45,0 46,1 47,2 1997 44,4 45,3 46,6 1998 43,7 44,4 45,9 1999 43,0 43,6 45,1 2000 42,3 43,0 44,5 2001 41,8 42,5 44,0 2002 41,2 41,8 43,3 2003 40,8 41,4 42,9 2004 40,6 41,3 42,5 2005

Graf č. 6: Vývoj indexu zatížení produktivní populace Vývoj indexu zatížení produktivní populace 51,0 49,0 47,0 45,0 43,0 41,0 39,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky

ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Index stáří ukazuje kolik osob starších věku 65 let (včetně) připadá na počet osob ve věku 0 -14 let. Jde tedy o podíl osob v poproduktivním věku a osob v předproduktivním věku.

Tento index má v závislosti na stárnutí populace a poklesu porodnosti rostoucí charakter. Nejvyšší je tento index v Jihomoravském kraji, kde např. v roce 2005 na 100 dětí ve věku 0 – 14 let připadá 102,4 lidí ve věku 65 a více let.

40

O starých lidech a jejich zvyšujícím se počtu se v západních společnostech často hovoří jako o sociálním problému, především v souvislosti s důchodovým systémem a s růstem nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči. Tab.č.5: Index stáří (65+ / 0 -14 v %)

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 66,8 69,6 72,5 75,3 78,1 80,6 83,1 85,5 87,2 89,2 91,6 94,0 97,0

Index stáří Jihomoravský kraj 69,8 72,6 75,6 78,5 81,5 84,2 87,0 89,7 91,9 94,1 96,7 99,1 102,4

Vysočina 61,3 63,4 66,0 68,7 71,4 74,1 76,6 79,5 81,8 84,5 87,3 90,1 93,6

Graf č. 7: Vývoj indexu stáří Vývoj indexu stáří 110,0 100,0 90,0 80,0 70,0 60,0 50,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

věk

4.1.4 Sídelní struktura 4.1.4.1 Sídelní struktura Jihomoravského kraje

Současná sídelní struktura je výsledkem dlouhodobého vývoje osídlení. Na rozsáhlém území vznikla nepravidelná síť mnoha menších sídel, která odpovídala příhodným podmínkám pro zemědělství. Větší sídla se rozvíjela především v dosahu obchodních cest.

41

V roce 2004 byl kraj členěn na 647 obcí, 47 obcí mělo statut města. Proti roku 2000 došlo pouze ke změně v počtu měst, když v té době mělo statut města 45 obcí. Situace je v tomto směru již zřejmě stabilizovaná a nelze očekávat již očekávat nijak převratné změny.

Že k podstatným posunům v minulosti docházelo o tom svědčí několik následujících údajů. Například v roce 1961 bylo v kraji 725 obcí, naproti tomu v roce 1980 jen 609 obcí, v roce 1990 dokonce 556 obcí, ovšem v roce 1991 už 620 obcí. Tento dlouhodobý vývoj (nejprve integrace obcí a po roce 1990 osamostatňování obcí) byl společný celé republice. V ČR existovalo v roce 1961 celkem 8726 obcí, v roce 1980 to bylo 4778 obcí, v roce 1990 pak 4100, ovšem v roce 1991 už 5768 obcí. V roce 2004 bylo v celé republice 6249 obcí, což bylo o dvě obce méně než v roce 2000.

Tab.č.6: Základní ukazatele sídelní struktury k 31.12.2004 Počet Rozloha Obyv. z toho částí (km2) obcí měst obcí

Jihomoravský kraj Blansko Brno-město Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo

Hustota obyv.na km2

Podíl obyv. žijících (%) ve městech v ostat. nad 10 000 městech obyv.

7 067

1 123 201

647

47

871

159

47,4

15,8

942 230 1 108 1 174 1 086 889 1 637

107 592 367 729 165 692 123 132 157 750 870 88 114 218

130 1 137 69 81 81 148

8 1 11 10 8 5 4

193 58 157 78 92 119 174

114 1 597 150 105 145 98 70

29,0 100,0 20,9 31,9 26,6 30,8

22,2 36,0 30,3 15,2 23,4 10,7

V roce 2004 žilo v Jihomoravském kraji 1 123 201 obyvatel. Okres Brno-město zaujímal plochu sice pouze 3,3 % území kraje, ovšem podíl obyvatel zde žijících tvořil 32,7 % obyvatelstva kraje. Na kilometr čtvereční v kraji v roce 2004 připadlo v průměru 159 obyvatel, v rámci republiky to bylo 130 obyvatel. Všechny okresy mimo Brnoměsto měly hustotu osídlení nižší než činil průměr kraje. Nezapočteme-li do výpočtu hustoty osídlení výměru a počet obyvatel okresu Brno-město, činí hustota pouze 111 obyvatel na kilometr čtvereční a tedy znatelně méně než celorepubliková hodnota. Pod úrovní průměru kraje byly pouze 3 okresy – Břeclav, Vyškov a Znojmo. Nejvyšší hustota osídlení byla zaznamenána v obci Zastávka (2007 obyvatel na km2).

42

Na konci roku 2004 obce do 300 obyvatel tvořily 30,0 % celkového počtu, ale žilo v nich jen 2,9 % obyvatel kraje. Průměrný stav obyvatel obce v této velikostní skupině představuje hodnotu 117 osob, střední stav (mediánová velikost obce v této skupině) pak 184 obyvatel (právě polovina počtu obcí v této skupině má méně než 184 obyvatel a polovina více než 184 obyvatel).

V obcích velikostní skupiny 300 až 999 obyvatel, jichž bylo 45,9 % z celku, žilo 15,6 % obyvatel kraje (průměrný stav obyvatel 591 osob, střední stav 562 osob). Podílově odpovídající jsou údaje za velikostní skupiny 1000 až 4999 obyvatel, podíl z celkového počtu obcí zde dosáhl 22,6 % a u obyvatel v této skupině pak 25,6 % (průměr činil 1969 obyvatel, medián 1646 obyvatel). Obcí nad 5000 obyvatel bylo pouze 3,5 % z celkového počtu , žilo v nich ovšem 55,9 % obyvatel kraje. Zde činil průměrný stav 27292 osob (pokud nezapočítáme Brno, pak 11818 osob) a medián 8235 osob (bez Brna 7930 osob).

V roce 2004 žilo celkem 709875 obyvatel ve městech, podíl městského obyvatelstva činil 63,2 %.

4.1.4.2 Sídelní struktura kraje Vysočina

Současná sídelní struktura je výsledkem dlouhého, celá staletí trvajícího vývoje. Značná část území kraje Vysočina byla osídlena poměrně pozdě, až v době kolonizace ve vrcholném středověku. Staršího data je osídlení především v některých okrajových oblastech

kraje

s příznivějšími

přírodními

podmínkami

(např.

ve

východní,

jihovýchodní a jižní části okresu Třebíč). V pozdější době již nová sídla vznikala jen v omezeném počtu, především v osmnáctém století byly některé obce nebo osady nově vysazeny. Naopak část starších sídel v dalších staletích zanikla, ať už v důsledku válečných událostí či z ekonomických důvodů. Na počátku sledovaného období (k 31. prosinci 2000) existovalo na území kraje Vysočina 730 obcí s 520 763 obyvateli, ke konci roku to bylo 729 obcí (11,7 % všech obcí v České republice) a 517 153 obyvatel.

43

Tab.č.7: Základní ukazatele sídelní struktury k 31.12.2004 Počet Rozloha Obyv. z toho částí (km2) obcí měst obcí

Kraj Vysočina Havlíčkův Brod Jihlava Pelhřimov Třebíč Žďár n.Sázavou

Hustota obyv.na km2

Podíl obyv. žijících (%) ve městech v ostat. nad 10 000 městech obyv.

6 926

517 153

729

33

1 444

74,7

36,0

21,6

1 265

94 777

120

8

331

74,9

25,6

35,4

1 180 1 290 1 519

108 292 72 277 116 840

121 120 173

5 8 6

198 322 234

91,8 56,0 76,9

46,0 37,8 33,1

19,0 25,9 20,1

1 672

124 967

195

6

359

74,7

37,0

12,3

Osídlení v kraji Vysočina se vyznačuje v zásadě podhorským až horským charakterem, velkou rozdrobeností a z ní vyplývajícím značným počtem malých či menších obcí, osad či samot.

Ke konci roku 2004 téměř dvě třetiny obcí v kraji patřily do velikostní skupiny nejmenších obcí (do 300 obyvatel). Obcí s 300 až 999 obyvateli byla více než čtvrtina, na obce a města s více než tisícem obyvatel tak nepřipadala ani desetina celkového počtu obcí. Ve větších obcích ovšem žije většina obyvatel kraje. Města s 5 000 a více obyvateli se na jeho populaci v roce 2004 podílela 49,0 %, obce a města s 1 000 - 4 999 obyvateli 17,9 %. Podíl nejmenších obcí do 299 obyvatel činil 13,6 % a obcí s 300 až 999 obyvateli 19,5 %. Hustota osídlení je v kraji Vysočina dosti nízká, na 1 km2 připadalo k 31. prosinci 2004 pouze 75 obyvatel. Nejvyšší hustota obyvatel byla v jihlavském okrese, především vlivem krajského města, zdaleka nejmenší pak v okrese Pelhřimov. Ve většině obcí je však hustota osídlení pod průměrem kraje, často výrazně. V roce 2000 tomu tak bylo u 90,1 % obcí (658), roku 2004 u 89,4 % obcí (652). V tomto roce u 15 obcí nedosahovalo zalidnění ani 10 osob na kilometr čtvereční. Na jednu obec v kraji ke konci roku 2004 připadalo v průměru 709 obyvatel, nejvíce to bylo (opět vlivem krajského města) v jihlavském okrese (895 osob), nejméně v okrese Pelhřimov (602). Průměrný počet obyvatel města činil v kraji Vysočina 9 027 osob, populace ostatních obcí čítala v průměru 315 obyvatel.

44

Průměrná výměra jedné obce v kraji k 31. prosinci 2004 byla 9,5 km2. Největší plochu obce nacházíme v okresech Havlíčkův Brod (10,5 km2) a Pelhřimov (9,8 km2), tedy v těch okresech, kde jsou obce tvořeny největším počtem částí (pokud pomineme části měst, tak téměř vždy má část obce vlastní katastr, čímž narůstá i celková výměra obce).

4.2 Vývoj pohybu obyvatelstva 4.2.1 Úmrtnost

S věkem se úmrtnost zvyšuje, výjimku představují nejnižší věkové kategorie a vyšší úmrtnost spojená s prvním rokem života. Ve věku 15 - 35 let se úmrtnost mírně zvyšuje především důsledkem vnějších příčin smrti (úrazy, nehody, otravy apod.). Ve všech věkových kategoriích míra úmrtnosti mužů převyšuje úmrtnost žen (tzv. mužská nadúmrtnost). Z důvodu vyšší úrovně úmrtnosti u mužů než u žen početně převažují ve starším věku ženy nad muži stejné věkové kategorie. S věkem tato převaha výrazně narůstá, zatímco při narození je početní stav mužů větší než početní stav žen, tj. na 100 žen připadá zhruba 105 mužů. Hrubá míra úmrtnosti udává počet zemřelých připadajících na 1000 obyvatel (střední stav k 1.7. daného roku). Hodnota tohoto ukazatele v obou krajích je srovnatelná s hodnotami celé České republiky a má i přes zvyšující se podíl starších lidí v populaci klesající charakter (viz. graf č.8).

45

Tab.č.8: Hrubá míra úmrtnosti

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 11,4 11,4 11,4 10,9 10,9 10,6 10,7 10,6 10,5 10,6 10,9 10,5 10,5

Hrubá míra úmrtnosti Jihomoravský kraj 11,5 11,5 11,2 10,9 10,8 10,5 10,5 10,6 10,3 10,6 10,8 10,3 10,7

Vysočina 10,9 11,2 10,9 10,3 10,7 10,2 10,3 10,3 10,0 10,0 10,4 9,8 10,5

Graf č. 8: Vývoj hrubé míry úmrtnosti Vývoj hrubé míry úmrtnosti 12,0 11,5 11,0 10,5 10,0 9,5 1993 1994 1995 1996

1997 1998 1999 2000 2001

2002 2003 2004 2005

ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Polynomický (Vysočina)

Polynomický (Jihomoravský kraj)

Polynomický (ČR)

roky

Rovnice trendu: ČR: y ′ = 11,801 − 0,2778 x + 0,0206 x 2 − 0,0005 x 3 Jihomoravský kraj: y ′ = 11,941 − 0,3366 x + 0,0217 x 2 − 0,0003 x 3 Vysočina: y ′ = 11,117 − 0,0554 x − 0,0211x 2 + 0,0016 x 3

Rozdílné hodnoty hrubé míry úmrtnosti dokazují, že i na tak relativně malém a homogenním území jako je Česká republika existují rozdíly v úmrtnosti v jednotlivých regionech, popřípadě krajích. Svou roli zde jistě hraje životní prostředí. O tom vypovídá vysoká úmrtnost v krajích na severu Moravy a severozápadě Čech, kde je prostředí poznamenáno průmyslovou výrobou.

46

Snižování úmrtnosti souvisí se zvyšující se kvalitou lékařské péče, dostupností léků a svůj podíl má určitě i lepší informovanost z hlediska prevence jednotlivých nemocí. Na růst dlouhověkosti má vliv i zdravý životní styl, který v posledních letech získává čím dál více na oblibě.

Vývoj kojenecké úmrtnosti má v letech 1993 – 2004 klesající charakter, což svědčí o dobré před a poporodní péči a vyspělé úrovni technického vybavení nemocnic. V roce 2004 dosáhl tento ukazatel nejnižších hodnot – v České republice hodnoty 3,7 ‰, v Jihomoravském kraji 2,3 ‰ a v kraji Vysočina 2,5 ‰.

Tab.č.9: Kojenecká úmrtnost

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 8,5 7,9 7,7 6,0 5,9 5,2 4,6 4,1 4,0 4,1 3,9 3,7 3,4

Kojenecká úmrtnost Jihomoravský kraj 7,8 6,3 5,2 5,9 4,5 4,3 3,5 3,2 3,1 3,8 3,7 2,3 3,0

Vysočina 6,9 4,8 6,3 6,0 6,9 6,4 5,4 3,2 3,8 5,5 3,0 2,5 3,6

Graf č. 9: Vývoj kojenecké úmrtnosti Vývoj kojenecké úmrtnosti 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

47

Vysočina

roky

Naděje dožití při narození u mužů je podstatně nižší než u žen, jde o tzv. mužskou nadúmrtnost způsobenou vyšší pravděpodobností úmrtí mužů ve vyšším věku. Největší rozdíl mezi nadějí dožití u mužů a žen je v Jihomoravském kraji a to v průměru o 6,9 let ve prospěch žen, v kraji Vysočina pak o 6,6 let a v celé České republice o 6,7 let.

Tab.č.10: Naděje dožití při narození – muži

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 69,2 69,5 69,7 70,4 70,5 71,1 71,4 71,6 72,1 72,1 72,0 72,5 72,9

Naděje dožití při narození - muži Jihomoravský kraj Vysočina 69,3 70,0 69,7 70,3 70,2 70,4 70,7 70,9 71,0 71,0 71,5 71,4 71,9 71,9 71,9 72,0 72,3 72,6 72,6 72,9 72,5 72,8 72,9 73,3 73,0 73,6

Graf č.10: Vývoj naděje dožití při narození – muži

věk

Vývoj naděje dožití při narození muži

74,0 73,0 72,0 71,0 70,0 69,0 68,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

48

Vysočina

roky

Tab.č.11: Naděje dožití při narození – ženy

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 76,4 76,6 76,6 77,3 77,5 78,1 78,1 78,3 78,4 78,5 78,5 79,0 79,1

Naděje dožití při narození - ženy Jihomoravský kraj Vysočina 76,9 77,4 77,2 77,5 77,4 77,5 77,6 77,9 77,9 78,1 78,4 78,1 78,7 78,4 78,7 78,5 79,0 78,6 79,2 79,0 79,3 79,2 79,6 79,4 79,7 79,5

Graf č.11: Vývoj naděje dožití při narození – ženy

věk

Vývoj naděje dožití při narození ženy

80,0 79,0 78,0 77,0 76,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Z tabulky č. 12 je patrné, že nejvyšší zastoupení nemoci oběhové soustavy v porovnání s Jihomoravským krajem a Českou republikou má Vysočina, nejvyšší podíl zemřelých na zhoubné novotvary má ČR, stejně tak jako v případě úrazů, otrav a sebevražd.

Oproti roku 1993 dochází v roce 2005 v celé České republice i námi sledovaných krajích k nárůstu zhoubných novotvarů, naopak nemoci oběhové soustavy mají klesající charakter.

49

Tab.č.12: Zemřelí dle vybraných příčin smrti v roce 1993

počet zemřelých

ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

118 185

13 259

5 608

% podíl Novotvary Nemoci oběhové soustavy Úrazy, otravy, sebevraždy

23,8

22,7

22,3

55,8

57,7

59,2

7,2

6,3

5,4

Tab.č.13: Zemřelí dle vybraných příčin smrti v roce 2005

počet zemřelých

ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

107 938

12 059

5 339

% podíl Novotvary Nemoci oběhové soustavy Úrazy, otravy, sebevraždy

26,0

25,3

26,5

47,4

53,0

54,2

5,9

5,9

4,7

V rámci příčin smrti úrazy, otravy a sebevraždy je zajímavý poměr mužů a žen, kteří spáchají sebevraždu.

Graf č.12: Vývoj sebevražd v ČR dle pohlaví

počet 2000 1600 1200 800 400 0

Sebevraždy - poměr mužů a žen ČR

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR - muži

50

ČR - ženy

Graf č.13: Vývoj sebevražd v Jihomoravském kraji dle pohlaví

počet 200 160 120 80 40 0

Sebevraždy - poměr mužů a žen Jihomoravský kraj

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky Jihomoravský kraj - muži

Jihomoravský kraj - ženy

Graf č.14: Vývoj sebevražd v kraji Vysočina dle pohlaví Sebevraždy - poměr mužů a žen Vysočina počet 80 60 40 20 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky Vysočina - muži

Vysočina - ženy

Z grafů jasně vyplývá, že větší tendence k sebevraždě mají muži. V ČR spáchají 78 % ze všech sebevražd muži, v Jihomoravském kraji mužům náleží téměř 82 % ze všech spáchaných sebevražd a v kraji Vysočina pak necelých 80 %.

4.2.2 Porodnost a plodnost

Typickým jevem pro 90. léta v České republice je pokles porodnosti, zlom nastává až v roce 2000. Tato větší porodnost má své opodstatněné důvody – rodí silné ročníky sedmdesátých let, které jako první po listopadové revoluci v roce 1989 začaly v důsledku větších profesních i osobních možností těhotenství odkládat na pozdější dobu.

51

To, že se začalo v posledních letech rodit stále více dětí, s sebou nese i problémy. Zatímco v devadesátých letech obce a města kvůli nedostatku dětí houfně rušily mateřské školy, teď už jich je zase nedostatek.

Stejný problém se časem může objevit i na základních školách. Ty byly v minulých letech kvůli malému množství žáků slučovány a některé i rušeny.

Tab.č.14: Hrubá míra porodnosti

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 11,7 10,3 9,3 8,8 8,8 8,8 8,7 8,8 8,9 9,1 9,2 9,6 10,0

Hrubá míra porodnosti Jihomoravský kraj 11,9 10,3 9,0 8,6 8,5 8,5 8,4 8,4 8,5 9,0 8,9 9,5 9,9

Vysočina 12,9 11,3 10,1 9,4 9,5 9,4 9,0 9,2 8,8 9,2 9,2 9,3 9,9

Graf č.15: Vývoj hrubé míry porodnosti Vývoj hrubé míry porodnosti 14,0 13,0 12,0 11,0 10,0 9,0 8,0 7,0 1993 1994 1995 1996

1997 1998 1999 2000 2001

2002 2003 2004 2005

ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Polynomický (Vysočina)

Polynomický (Jihomoravský kraj)

Polynomický (ČR)

52

roky

Rovnice trendu: ČR: y ′ = 12,981 − 1,6538 x + 0,1904 x 2 − 0,0063 x 3 Jihomoravský kraj: y ′ = 13,369 − 1,9087 x + 0,217 x 2 − 0,0071x 3 Vysočina: y ′ = 14,229 − 1,7675 x + 0,1857 x 2 − 0,0058 x 3

Pro realističtější zobrazení porodnosti se využívá ukazatele, který bere v potaz počet živě narozených dětí připadajících na 1000 žen v reprodukčním období, tedy ve věku 15 – 49 let. Tento ukazatel se nazývá obecná čistá míra plodnosti.

Tab.č.15: Obecná míra plodnosti

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 45,6 40,0 36,0 34,1 34,4 34,6 34,4 35,1 35,5 36,5 37,0 38,7 40,6

Obecná čistá míra plodnosti Jihomoravský kraj 46,9 40,3 35,4 33,7 33,6 33,8 33,3 33,5 34,2 36,1 35,9 38,4 40,1

Vysočina 25,0 21,8 19,6 18,2 18,5 18,3 17,4 17,8 17,2 18,0 18,1 18,4 19,6

Počet žen v reprodukčním období v kraji Vysočina odpovídá zhruba počtu žen v reprodukčním období v kraji Jihomoravském, ale počet živě narozených dětí na Vysočině je oproti Jihomoravskému kraji zhruba poloviční. O tom vypovídá i rozlišnost ukazatele obecné čisté míry plodnosti v obou krajích.

Vývoj ukazatele v Jihomoravském kraji takřka kopíruje vývoj ukazatele v celé České republice.

53

Graf č.16: Vývoj obecné čisté míry plodnosti Vývoj obecné čisté míry plodnosti 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

roky

Zajímavé je sledovat i vývoj průměrného věku matky při prvním dítěti. Ten má od roku 1993 rostoucí charakter, což dokazuje změnu životního stylu, kdy ženy oproti minulému režimu více studují, budují kariéru, cestují a dítě odkládají do pozdějšího věku či ho vůbec nemají.

Křivka průměrného věku jihomoravských matek při prvním dítěti téměř splývá s průměrem České republiky, o něco menší průměrný věk mají při prvním dítěti ženy na Vysočině.

Tab.č.16: Průměrný věk matky při prvním dítěti

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 22,3 22,5 22,9 23,3 23,7 24,1 24,4 24,9 25,3 25,7 26,1 26,4 26,8

Průměrný věk matky při prvním dítěti Jihomoravský kraj Vysočina 22,3 22,0 22,6 22,1 22,9 22,5 23,4 22,8 23,8 23,4 24,1 23,7 24,5 24,1 25,0 24,4 25,4 25,0 25,9 25,4 26,3 25,7 26,8 26,3 27,0 26,6

54

Graf č.17: Vývoj průměrného věku matky při prvním dítěti Průměrný věk matky při prvním dítěti

věk 28,0 27,0 26,0 25,0 24,0 23,0 22,0 21,0 20,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 ČR

Jihomoravský kraj

roky

Vysočina

4.2.3 Potratovost

K legalizaci umělého přerušení těhotenství (UPT) v ČR došlo v roce 1957. Přijetí tohoto zákona sebou přineslo prudký růst potratovosti.

V posledních letech však potratovost neustále klesá. Příčinou je vysoká osvěta o antikoncepci, vyšší věk prvorodiček a tedy plánované těhotenství. Zhoršující se kvalita životního prostředí, rychlejší životní styl a z něho plynoucí stres způsobují, že stále více žen má problémy s otěhotněním, a proto si těhotenství více váží. V obou krajích je hrubá míra rozvodovosti nižší než je celorepublikový průměr. Tab.č.17: Hrubá míra potratovosti

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR 8,3 6,5 6,0 5,8 5,5 5,4 5,1 4,6 4,4 4,3 4,1 4,0 3,9

Hrubá míra rozvodovosti Jihomoravský kraj 7,6 5,5 5,0 5,1 4,6 4,6 4,4 4,0 3,8 3,7 3,7 3,5 3,4

55

Vysočina 6,9 5,7 5,1 5,0 4,7 4,5 4,3 3,8 3,6 3,6 3,6 3,3 3,4

Graf č.18: Vývoj hrubé míry potratovosti Vývoj hrubé míry potratovosti 9,0 8,0 7,0 6,0 5,0 4,0 3,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

4.2.4 Sňatečnost

„Sametová revoluce” přinesla občanům České republiky nové možnosti – studovat, svobodně cestovat, budovat kariéru, podnikat. Negativně se tento fakt odrazil na sňatečnosti. Mladí lidé vědomi si nových možností odkládají vstup do manželství na pozdější dobu a roste tak tedy průměrný věk lidí, kteří do manželství vstupují.

Po roce 1989 se v ekonomice začíná objevovat takřka neznámý jev – nezaměstnanost, který rovněž silně ovlivňuje rozhodnutí uzavřít manželství. Dalším odrazujícím prvkem je finanční nedostupnost bydlení mladým lidem. V dnešní době je problém finanční nedostupnosti bydlení dá se říci překonaný, o čemž svědčí počet hypoték, které se v posledních letech u nás uzavírají. Ty se stávají díky růstu mezd, poklesu úrokových sazeb a možnosti splácet hypotéku až 40 let dostupné téměř pro každého.

Rozmohl se také trend tzv. života na psí knížku, kdy mladí lidé spolu žijí fakticky jako manželé, pouze s tím rozdílem, že nevlastní oddací list.

56

Tab. č.18: Hrubá míra sňatečnosti

rok

ČR 6,4 5,7 5,3 5,2 5,6 5,3 5,2 5,4 5,1 5,2 4,8 5,0 5,1

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Hrubá míra sňatečnosti Jihomoravský kraj 6,3 5,4 5,2 4,9 5,3 5,0 5,1 5,3 5,0 5,0 4,8 5,0 5,0

Vysočina 6,5 5,5 5,1 5,2 5,3 5,2 5,1 5,1 4,9 5,0 4,6 4,7 4,8

Graf č.19: Vývoj ukazatele hrubé míry sňatečnosti Hrubá míra sňatečnosti 6,7 6,4 6,1 5,8 5,5 5,2 4,9 4,6 4,3 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Polynomický (ČR)

Polynomický (Vysočina)

Polynomický (Jihomoravský kraj)

Rovnice trendu: ČR: y ′ = 6,5798 − 0,4822 x + 0,0567 x 2 − 0,0023 x 3 Jihomoravský kraj: y ′ = 6,6336 − 0,6583 x + 0,0848 x 2 − 0,0034 x 3 Vysočina: y ′ = 6,751 − 0,6379 x + 0,0776 x 2 − 0,0032 x 3

Průměrný věk snoubenců rok od roku roste. Průměrný věk ženichů se v cele ČR za posledních třináct let zvýšil o 4,8 let a věk nevěst o 5,2 roků.

57

V Jihomoravském kraji průměrný věk ženichů za sledované období vzrostl o 5,0 let, u nevěst pak o 4,8 roků.

V kraji Vysočina je průměrný věk o něco nižší než celorepublikový průměr i něž v Jihomoravském kraji. I zde došlo k růstu průměrného věku snoubenců – u mužů o 4,7 roků, u žen o 4,8 roků.

Tab.č.19: Průměrný věk při prvním sňatku

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

ČR ženich 24,4 24,7 25,0 25,4 25,9 26,3 26,7 27,1 27,6 28,1 28,5 28,8 29,2

Průměrný věk při prvním sňatku Jihomoravský kraj Vysočina nevěsta ženich nevěsta ženich nevěsta 21,7 24,3 21,7 24,1 21,2 22,0 24,6 21,9 24,1 21,4 22,4 25,0 22,5 24,6 21,9 22,8 25,3 22,8 24,9 22,2 23,3 26,8 23,2 25,5 22,7 23,6 26,2 23,4 25,7 23,1 24,1 26,6 24,1 26,2 23,6 24,6 27,1 24,5 26,6 24,0 25,0 27,5 24,9 27,2 24,5 25,5 28,0 25,5 27,3 24,7 25,9 28,6 26,0 27,9 25,3 26,3 28,8 26,2 28,2 25,7 26,9 29,3 26,5 28,8 26,0

Graf č.20: Vývoj průměrného věku při prvním sňatku – ženich

věk

Vývoj průměrného věku při prvním sňatku ženich

30,0 29,0 28,0 27,0 26,0 25,0 24,0 23,0 22,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

58

Vysočina

Graf č.21: Vývoj průměrného věku při prvním sňatku – nevěsta Vývoj průměrného věku při prvním sňatku nevěsta

věk 27,0 26,0 25,0 24,0 23,0 22,0 21,0 20,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

4.2.5 Rozvodovost

Stále častěji slyšíme o tom, že rozvodovost v České republice neustále roste. Hovoří se dokonce o tom, že se u nás rozvádí každé druhé manželství.

Dá se říci, že nejen sňatečnost a porodnost, ale i rozvodovost je velkou měrou ovlivněna změnou životního stylu v posledních letech. Růst nároků na životní standard se mění v honbu za kariérou, se kterou ruku v ruce přichází stres, nervozita a podrážděnost. Toto všechno negativně ovlivňuje partnerský život. Trvale vysoká rozvodovost ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří k negativním znakům demografického vývoje České republiky. Příčinou vysoké míry rozvodovosti může být nejen mírná legislativa, ale i tolerance k rozvodům obecně.

59

Tab.č.20: Hrubá míra rozvodovosti

rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Hrubá míra rozvodovosti Jihomoravský kraj 2,8 2,5 2,7 2,7 2,7 2,7 2,0 2,6 2,7 2,8 2,8 2,9 2,8

ČR 2,9 3,0 3,0 3,3 3,2 3,1 2,3 2,9 3,1 3,1 3,2 3,2 3,1

Vysočina 2,3 2,1 2,2 2,4 2,2 1,9 1,8 2,2 2,3 2,3 2,4 2,4 2,4

Graf č.22: Vývoj hrubé míry rozvodovosti Vývoj hrubé míry rozvodovosti 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Rozvodovost v Jihomoravském kraji má velmi podobný charakter jako v celé republice, v kraji Vysočina nabývá ukazatel hrubé míry rozvodovosti za celé sledované období nejnižších hodnot.

Oba kraje mají rozvodovost nižší než je celorepublikový průměr. Příčnou může být větší vliv křesťanských hodnot či větší důraz na rodinu.

V porovnání s rokem 1993 se v roce 2005 rozvodovost zvýšila, ale jen velmi mírně.Dá se říci, že se rozvodovost začíná stabilizovat (jednou z příčin může být i zvyšující se věk osob vstupujících do manželství, kteří již vědí co od života a manželství očekávají). Zajímavý je prudký pokles rozvodovosti v roce 1999. 60

4.2.6 Migrace

Populace přibývá nebo ubývá na základě dvou procesů: přirozená reprodukce (vymírání a rozmnožování) a migrace (přistěhování a vystěhování). Česká republika se kromě roku 2002 vyznačuje kladným migračním saldem. Vyššími hodnotami migračního salda a tedy vyšším počtem přistěhovalých se vyznačují roky 2003 – 2005, přičemž v roce 2005 dosáhla Česká republika svého maximálního kladného migračního salda za sledovaných třináct let.

V Jihomoravském kraji převládají, mimo roků 2001, 2002, do kraje přistěhovalí nad z kraje vystěhovanými. V případě vnitrokrajského stěhování mírně (zhruba 1,4 krát) převažuje stěhování mezi obcemi okresu nad stěhováním mezi okresy kraje.

Vývoj

migrace

má

v kraji

Vysočina

značně kolísavý charakter.

V případě

vnitrokrajského stěhování, stejně jako v Jihomoravském kraji, převažuje podstatně (více jak 6,5 krát) stěhování mezi obcemi okresu nad stěhováním mezi okresy kraje.

Tab.č.21:Přírůstek stěhováním na 1000 obyvatel Přírůstek stěhováním na 1000 obyvatel rok ČR Jihomoravský kraj Vysočina 0,5 0,5 -0,7 1993 1,0 1,7 0,5 1994 1,0 1,5 0,3 1995 1,0 1,1 1,0 1996 1,2 1,3 0,7 1997 1,4 1,4 0,1 1998 0,9 1,3 -0,1 1999 0,9 0,7 -0,1 2000 0,6 -1,3 -0,7 2001 -0,8 -0,7 -0,4 2002 2,5 2,5 1,0 2003 1,8 1,4 -0,3 2004 3,5 0,9 1,8 2005

61

Graf č.23: Vývoj přírůstku stěhováním (na 1000 obyvatel) Vývoj přírůstku stěhováním (na 1000 obyvatel) 4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 -1,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

-2,0 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Od roku 1994 přirozený přírůstek v České republice a Jihomoravském kraji nabývá záporných hodnot, v kraji Vysočina o rok později.V záporných hodnotách přirozený přírůstek setrvává stále, ale od roku 2003 mírně roste. Příčinou není vyšší úmrtnost, ale fakt, že se rodí více dětí.

Vývoj přirozeného přírůstku resp. úbytku v Jihomoravském kraji takřka kopíruje vývoj v České republice. Podstatně lépe je na tom kraj Vysočina, i když v posledních letech se křivka přirozeného přírůstku v kraji Vysočina začíná přibližovat křivkám dvou zbývajících oblastí. Tab.č.22: Přirozený přírůstek na 1000 obyvatel Přirozený přírůstek na 1000 obyvatel rok ČR Jihomoravský kraj Vysočina 0,3 0,3 2,0 1993 -1,0 -1,2 0,1 1994 -2,1 -2,1 -0,7 1995 -2,2 -2,3 -0,9 1996 -2,1 -2,3 -1,1 1997 -1,8 -1,9 -0,7 1998 -2,0 -2,2 -1,4 1999 -1,8 -2,2 -1,1 2000 -1,7 -1,8 -1,2 2001 -1,5 -1,7 -0,9 2002 -1,7 -1,9 -1,2 2003 -0,9 -0,8 -0,5 2004 -0,6 -0,8 -0,5 2005

62

Graf č.24: Vývoj přirozeného přírůstku (na 1000 obyvatel) Vývoj přirozeného přírůstku (na 1000 obyvatel) 3,0 2,0 1,0 0,0 -1,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

-2,0 -3,0 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

Od roku 2001 dochází k nárůstu celkového přírůstku a od roku 2003 křivky celkového přírůstku České republiky a Jihomoravského kraje nabývají kladných hodnot, v kraji Vysočina až o dva roky později. Důvodem je růst přirozeného přírůstku a rostoucí migrační saldo. Tab.č.23: Celkový přírůstek na 1000 obyvatel Celkový přírůstek na 1000 obyvatel rok ČR Jihomoravský kraj Vysočina 0,8 0,8 1,2 1993 -0,1 0,5 0,5 1994 -1,1 -0,7 -0,5 1995 -1,2 -1,2 0,1 1996 -1,0 -1,0 -0,4 1997 -0,9 -0,5 -0,6 1998 -1,1 -0,8 -1,4 1999 -1,1 -1,5 -1,3 2000 -2,5 -3,1 -1,9 2001 -0,3 -2,4 -1,3 2002 0,8 0,7 -0,2 2003 0,9 0,6 -0,8 2004 3,0 0,1 1,3 2005

63

Graf č.25: Vývoj celkového přírůstku (na 1000 obyvatel) Vývoj celkového přírůstku (na 1000 obyvatel) 4,0 2,0 0,0 -2,0

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

-4,0 roky ČR

Jihomoravský kraj

Vysočina

4.3. Prognóza vývoje obyvatelstva ČR Prognóza populačního vývoje České republiky byla sestavená Borisem Burcinem a Tomášem Kučerou s použitím klasického kohortně komponentního modelu populačního vývoje. Vychází z definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Horizontem prognózy je rok 2065 a prognóza byla vydaná ve třech variantách - střední (nejpravděpodobnější), nízké a vysoké (jež jsou pomyslnými hranicemi, které by

budoucí vývoj neměl překročit).

Výsledky ukazují, že po celé období prognózy budou počty zemřelých osob vyšší než odpovídající počty narozených a růst úbytku obyvatelstva přirozenou měnou bude nabírat na intenzitě. Migrací bude kompenzován tento nepříznivý vývoj přirozenou měnou jen po omezenou dobu, proto počet obyvatel České republiky v budoucnosti pravděpodobně poklesne pod současnou úroveň a jako celek bude obyvatelstvo zcela jistě stárnout.

Ekonomický potenciál vyjádřený rozsahem zdrojů pracovních sil bude trvale slábnout a jedinou částí populace, která početně poroste, se stane obyvatelstvo ve věku 65 a více let (počty seniorů ve vyšších věkových skupinách porostou výrazněji než v nižších a počty nejstarších občanů se tak mnohonásobně zvýší).

64

Výsledky prognózy: -

Předpokládaný vývoj celkového počtu obyvatel

V roce 2010 bude mít Česká republika podle nízké varianty 10,01 mil. obyvatel, podle střední varianty 10,31 mil. a podle varianty vysoké 10,40 mil. obyvatel. Do roku 2065 může dojít ke změně na 7,48 mil., resp. 9,72 mil., resp. 11,21 mil. obyvatel. -

Změny věkové struktury a stárnutí obyvatelstva

Hlavní výsledky prognózy týkající se změn věkové struktury obyvatel potvrzují, že v nadcházejících letech bude základním rysem vývoje obyvatelstva jeho další stárnutí. Podle očekávání odpovídajících střední variantě prognózy by se průměrný věk naší populace měl postupně zvýšit z 39,1 roku v roce 2002 na 41,1 roku v roce 2010 a následně až na 47,7 roku v roce 2065. -

Předpokládaný vývoj plodnosti

Úhrnná plodnost by měla v roce 2010 dosáhnout dle nízké varianty hodnoty 1,19, dle varianty střední 1,34 a dle varianty vysoké 1,37. Do roku 2065 by mělo dojít k nárůstu na hodnoty 1,49, resp. 1,68, resp. 1,87. U všech tří variant vývoje plodnosti se předpokládá, že celková plodnost svého minima již dosáhla v roce 1999, a proto se bude úroveň plodnosti zvyšovat. Ani jedna z variant však nepředpokládá dosažení hranice 2,1 dětí na 1 ženu, tj. zajištění prosté reprodukce. -

Předpokládaný vývoj úmrtnosti

Naděje dožití při narození se bude zvyšovat, v roce 2010 by měla dosáhnout u mužů dle nízké varianty 73,4 roku, dle varianty střední 74,1 roku a dle varianty vysoké 74,9 roku. U žen v témže roce 79,7 roku, resp. 80,3 roku, resp. 81,0 roku. Do roku 2065 by mělo dojít u mužů k nárůstu na hodnoty 81,3 roku, resp. 84,0 roku, resp. 85,7 roku, u žen na hodnoty 85,8 roku, resp. 88,3 roku, resp. 89,8 roku. -

Předpokládaný vývoj migrace

Odhad pravděpodobného budoucího vývoje migrace patří všeobecně mezi nejsložitější problémy populačního prognózování. Všechny tři varianty předpokládají do budoucna kladné migrační saldo - v roce 2010 by mělo dle nízké varianty představovat 7 tis. osob ročně, dle varianty střední 20 tis. osob a dle varianty vysoké 25 tis. osob ročně. Do roku 2065 by mohlo dojít k posunu na 9,9 tis., resp. 23,9 tis., resp. 39,3 tis. osob ročně. Velikost migračního přírůstku bude rozhodující pro konečný charakter vývoje početního stavu obyvatelstva.

65

5. ZÁVĚR Tato diplomová práce se zabývala demografickým vývojem regionu Jihovýchod NUTS 2, zahrnujícího Jihomoravský kraj a kraj Vysočina, v letech 1993 – 2006 v porovnání s Českou republikou.

V době zpracování této práce nebyla zveřejněna statistická data obou sledovaných krajů za rok 2006, proto je mapován demografický vývoj pouze za období 1993 – 2005.

Obecně lze říci, že Česká republika stárne, lidé se dožívají vyššího věku a klesá úmrtnost, přesto však díky klesající porodnosti do roku 2002 počet obyvatel České republiky klesal, poté začal mírně růst. Naopak v kraji Vysočina počet obyvatel stále klesá, v případě Jihomoravského kraje nastal zlom až v roce 2005, kdy počet obyvatel poprvé oproti předcházejícímu roku vzrostl.

O stárnutí populace svědčí zvyšující se průměrný věk obyvatelstva. Za sledovaných třináct let se průměrný věk občanů České republiky zvýšil o 3,2 roků, v Jihomoravském kraji ještě o desetinu více a na Vysočině o dvě desetiny více než je celorepublikový průměr. Nejmladší jsou muži z Vysočiny a naopak nejstarší jihomoravské ženy.

Díky stárnutí populace a poklesu porodnosti dochází ke zvyšujícímu se počtu lidí ve věku 65 a více let připadajících na sto dětí ve věku 0 – 14, index stáří má tedy rostoucí charakter. V roce 2005 ze všech tří sledovaných oblastí nejvyššího indexu stáří dosáhl Jihomoravský kraj, kde na sto dětí ve věku 0 – 14 let připadlo 102,4 lidí starších 65 let.

Ekonomické zatížení České republiky i obou sledovaných krajů stále klesá a to z důvodu poklesu počtu osob ve věku 0 – 14 let. Vzhledem k tomu, že Jihomoravský kraj i kraj Vysočina mají oproti České republice vyšší podíl osob ve věku 65 a více let, je index zatížení v těchto krajích vyšší než v České republice.

Rodí se sice více chlapců než dívek, ale již od středních let se tento poměr obrací ve prospěch žen, jelikož u mužů je zaznamenána vyšší úmrtnost, hovoří se o tzv. mužské nadúmrtnosti. Hrubá míra úmrtnosti i přes zvyšující se podíl starých lidí v populaci

66

klesá. V případě hrubé míry úmrtnosti jsou hodnoty u všech sledovaných oblastí vyrovnané. Největší procento lidí umírá na nemoci oběhové soustavy, oproti roku 1993 došlo v roce 2005 ve všech sledovaných oblastech k poklesu, což je zřejmě důsledek zdravějšího životosprávy.

O poklesu úmrtnosti vypovídá i zvyšující se naděje dožití při narození, kterou mají ženy vyšší než muži. Největší rozdíl mezi nadějí dožití u mužů a nadějí dožití u žen je v Jihomoravském kraji a to v průměru o 6,9 let ve prospěch žen, v kraji Vysočina v průměru o 6,6 let ve prospěch žen a v České republice v průměru o 6,7 let ve prospěch žen. Pozitivní je pokles kojenecké porodnosti, kdy v roce 2004 dosáhly všechny sledované oblasti svého minima (ČR: 3,7 ‰, Jihomoravský kraj: 2,3 ‰, Vysočina: 2,5 ‰).

Charakteristikou minulých let byla klesající porodnost jako reakce na možnosti, které s sebou přinesl rok 1989. Do popředí se dostalo cestování, studium, koníčky a budování kariéry a ženy začaly mateřství odsouvat do pozdějšího věku, o čemž svědčí zvyšující se průměrný věk matky při prvním dítěti. Roku 2001 nastává zlom a od tohoto roku porodnost v České republice i obou krajích roste. Příčinou jsou silné populační ročníky 70. let, které se dostaly do plodného období. Otázkou je, jaký bude vývoj porodnosti v dalších letech, až se do plodného období dostanou další, ne již tak silné, populační ročníky. S porodností souvisí potratovost, která v posledních letech klesá. Hrubá míra potratovosti i index potratovosti jsou v obou sledovaných krajích nižší než v České republice.

Revoluční rok 1989 se odrazil i na sňatečnosti. Dochází ke zvyšování průměrného věku snoubenců při prvním sňatku. Jde o trend, který je v západoevropských zemích zcela běžný. Do popředí hodnotového žebříčku se dostává vzdělání, budování kariéry, pořízení vlastního bydlení či užití si všech možností, které život v 21. století nabízí. Toto vše ovlivňuje odklad manželství mladými do pozdějšího věku, pokud vůbec. Spousta lidí v dnešní době dává přednost nesezdanému soužití.

Negativním jevem dnešní doby je rozvodovost. Česká republika patří v Evropě k zemím s nejvyšší rozvodovostí. 67

Celkový přírůstek obyvatelstva ve všech třech sledovaných oblastech roste – v České republice a Jihomoravském kraji od roku 2003, v kraji Vysočina od roku 2005. Příčinou je nejen rostoucí přirozený přírůstek obyvatelstva, ale i rostoucí migrační saldo.

Závěrem lze říci, že demografický vývoj v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina v letech 1993 – 2005 převážně odpovídal demografickému vývoji v České republice v témže období.

6. PŘEHLED LITERATURY DUFEK, J. Ekonometrie. 1. vydání, Brno: MZLU, 2003. 136.s. ISBN 80-7157-654-9

KALIBOVÁ, K. Úvod do demografie. 2.vydání, Praha: Univerzita Karlova, 2001. 52 s. ISBN 80-246-0222-9

KOSCHIN, F. Demografie poprvé. 2.vydání, Praha: VŠE, 2005. 122 s. ISBN 80-2450859-1

PAVLÍK, Z., KALIBOVÁ, K. Mnohojazyčný demografický slovník. 2. vydání, Česká demografická společnost, 2005. 184 s. ISBN 80-239-4864-4

ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. 1. vydání, Kodex Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4

SÝKOROVÁ, D. Úvod do demografie. 1. vydání, Olomouc: Univerzita Palackého, 1991. 56.s. ISBN 80-7067-984-0

ŠOTKOVSKÝ, I. Úvod do studia demografie. Dotisk, Ostrava: VŠB, 1998. 160 s. ISBN 80-7078-327-3

VESELÁ, J. Úvod do demografie I. díl – Stav a struktura obyvatelstva – demografická statika. 2. vydání, Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002. 94 s. ISBN 80-7194-339-8

68

VESELÁ, J. Úvod do demografie II. díl – Pohyb obyvatelstva – demografická dynamiky. 1. vydání, Pardubice: Univerzita Pardubice, 1997. 90 s. ISBN 80-7194-101-8

VYSTOUPIL, J., TARABOVÁ, Z. Základy demografie. 1. vydáni, Brno: MU, 2004. 151 s. ISBN 80-210-3617-6

INTERNETOVÉ ZDROJE

http://www.czso.cz

http://www.demografie.info

http://cs.wikipedia.org

69