Mendlova univerzita v Brně

Mendlova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti

Distribuce jelení zvěře v závislosti na turistickém využití prostředí

Bakalářská práce Samostatná příloha: Zákresy distribuce jelení zvěře v obrysové mapě

2009

Petr Mach

2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Distribuce jelení zvěře v závislosti na turistickém využití prostředí zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: Petr Mach

3

Poděkování Chtěl bych touto cestou poděkovat především vedoucímu práce doc. Ing. Jiřímu Kamlerovi, PhD. za odborné vedení a užitečné rady při vypracování této práce. Dále patří poděkování kolegům z lesního personálu, kteří mi byli ochotně nápomocni především při monitoringu zvěře na území lesní správy a při poskytování materiálů.

4

Abstrakt Petr Mach: Distribuce jelení zvěře v závislosti na turistickém využití prostředí Obsahem této bakalářské práce je zkoumání vlivu turistické zátěže na distribuci zvěře. Pro účely této práce bylo vybráno území lesnického úseku Janova hora, který je součástí lesní správy Rezek v Krkonošském národním parku. Cílem práce byla snaha o prokázání antropických vlivů v okolí turistických cest a jejich působení na celkovou distribuci populace jelení zvěře v zájmovém území. V úvodní části je zmíněn literární přehled související literatury a podrobný popis vybraného území. V hlavní části je popsána metodika práce a závěrečná část je věnována vlastním výsledkům a zhodnocením. Klíčová slova: denzita, distribuce, jelení zvěř, transekt, trus, metoda, Janova hora

Abstract Petr Mach: Distribution of Deer in Relation to Enviromental Impact of Tourism The content of this work is examining of the impact on the deer distribution. For purposes of this study I have selected the Forestry Division of Janova Hora, which is part of the Forest Management Rezek in the Krkonoše Mountains National Park. The aim of the work was to demonstrate anthropogenic influence in the area hiking trails and their impact on the overall distrubution of deer population in the area of interest. The first part gives the review of related literature and a detailed description of the selected area. The main part describes the metodology of work and the final part is devoted to its own results and evalution. Key words: density, distribution, deer, transect, excrement, method, Janova hora

5

OBSAH ÚVOD............................................................................................................................... 8 1 LITERÁRNPŘEHLED ............................................................................................. 10 1.1

Migrace, velikost domovského areálu, tradiční chování ............................... 10

1.2

Mizení trusu z prostředí ................................................................................. 122

1.3

Metody zjišť ování početnosti velkých kopytníků .......................................... 13

1.3.1 Metody přímého sčítání zvěře......................................................................... 13 1.3.2 Metody využívající sledování známek přítomnosti zvěře .............................. 14 1.3.3 Metody založené na značkování zvěře ........................................................... 15 1.3.4 Jiné metody..................................................................................................... 15 2 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA OBLASTI………………………………. 16 2.1

Charakteristika zájmového území KRNAP ................................................... 16

2.1.1 Obecná charakteristika.................................................................................... 16 2.1.2 Přírodní poměry .............................................................................................. 16 2.2

Charakteristika oblasti LS-Rezek ................................................................... 17

2.3

Charakteristika honitby Prameny Mumlavy ................................................. 18

2.4

Charakteristika jednotlivých zón .................................................................... 19

2.4.1 Zóna 01 Žalý................................................................................................... 19 2.4.2 Zóna 02 Rovinka............................................................................................. 19 2.4.3 Zóna 03 Šeřín.................................................................................................. 20 2.5

Charakteristika vybraných experimentálních ploch..................................... 21

2.5.1 Plocha č. 0101 (351B02) ................................................................................ 21 2.5.2 Plocha č. 0102 (350B02) ................................................................................ 22 2.5.3 Plocha č. 0201 (348B03b) .............................................................................. 23 2.5.4 Plocha č. 0202 (348A03) ................................................................................ 24 2.5.5 Plocha č. 0301 (346B03) ................................................................................ 25 2.5.6 Plocha č. 0302 (344C02) ................................................................................ 26

6

3 METODIKA PRÁCE ................................................................................................ 28 3.1

Metodika jednorázového sčítání trusu a odhad denzity zvěře ..................... 28

3.2

Metodika výpočtu relativní početnosti na 1000 ha ........................................ 29

3.3

Závislost denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest .......................... 29

3.4

Metodika stanovení prostorové aktivity ......................................................... 29

4 PŘEHLED O TURISTICKÉ NÁVŠTĚVNOSTI .................................................. 31 4.1

Sčítání turistů v lokalitě Rovinka .................................................................... 31

4.2

Turniketová data z Labské louky.................................................................... 31

5 VÝSLEDKY A DISKUZE ........................................................................................ 37 5.1

Výsledky jednorázového sčítání trusu a odhad denzity zvěře ...................... 37

5.1.1 Zhodnocení odhadu denzity zvěře v zóně 01 Žalý ......................................... 38 5.1.2 Zhodnocení odhadu denzity zvěře v zóně 02 Rovinka ................................... 40 5.1.3 Zhodnocení odhadu denzity zvěře v zóně 03 Šeřín ........................................ 41 5.2

Výsledky relativní početnosti zvěře................................................................. 41

5.3

Výsledky závislosti denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest ......... 42

5.4

Výsledky stanovení prostorové aktivity.......................................................... 44

5.5

Zhodnocení stavů jelení zvěře v režijních honitbách KRNAP ..................... 45

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 47 SUMMARY ................................................................................................................... 49 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……………………………….……………....50

7

Úvod V podmínkách hustě osídlené Evropy jsou velcí býložravci vystavováni vlivu fragmentace krajiny. Prostřednictvím změn v druhové, věkové i prostorové struktuře lesních porostů došlo ke změně v kvalitě i v množství potravní nabídky pro zvěř (Homolka 1996). V posledních letech je životní prostředí velkých býložravců fragmentováno do mozaiky přírodních, zemědělských a urbanizovaných ploch. Pokud jsou v extrémním případě ostrůvkovitě rozmístěny po krajině je migrace zvěře mezi nimi podstatně omezena, ne – li zcela znemožněna. V chráněných územích jsou podmínky pro život jelení zvěře lepší, i když i zde platí, že jsou větším či menším ostrovem v okolní krajině. Ke zkvalitnění podmínek pro zvěř v Krkonošském národním parku přispívá v současné době především změna strategie lesního hospodářství na přírodě blízký způsob hospodaření, který vede ke vzniku věkově, druhově i prostorově diferencovaných lesních porostů. Snahou této práce je přispět k poznání současných životních podmínek především jelení zvěře na území LS - Rezek a pokusit se prokázat negativní antropické vlivy na distribuci jelení zvěře v prostoru a čase. První část této práce se zabývá přehledem související literatury. Jsou zde uvedeny publikace autorů zabývajících se migrací zvěře, velikostmi domovských okrsků zvěře, zjišť ováním rychlosti mizení trusu z prostředí a metodami zjišť ování početnosti velkých kopytníků. Ve druhé části je popsána metodika terénního šetření skládající se z popisu území, metodiky jednorázového sčítání trusu a odhadu denzity zvěře, metodiky výpočtu relativní početnosti, závislosti denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest, stanovení prostorové aktivity a přehledu o turistické návštěvnosti. Cílem kapitoly popis území je vytvoření základní představy o zájmovém území. Jednotlivé kapitoly jsou přehledně členěny a charakterizovány od největšího území (Krkonoše) přes lesní správu, režijní honitbu, jednotlivé zóny až po samotné výzkumné plochy včetně jejich popisu a mapového zobrazení. Metodika jednorázového sčítání trusu a odhadu denzity zvěře se zabývá podrobným popisem vlastního šetření v terénu a

8

zjišť ování denzity trusu, pomocí které je odhadnuta početnost zvěře na jednotlivých plochách. Zájmovými druhy zvěře jsou pro účely této práce jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus strofa). V kapitole Metodika výpočtu relativní početnosti jsou použity výsledky denzity trusu ze všech ploch a pomocí vzorce je vypočtena celková denzita zvěře na 1000Ha. Cílem metodiky zjišť ování závislosti denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest bylo zjistit zda je zvěř turistickým ruchem ovlivňována či nikoli, případně v jaké vzdálenosti. Součástí práce bylo také stanovení prostorové aktivity, která byla z omezených časových možností monitorována ve dvou obdobích – jarním (klidovém z hlediska turistického ruchu) a letním (rušivém). V této kapitole je tento pokus metodicky podrobně popsán a výsledky jsou zakresleny v obrysových mapách tvořících přílohu této práce. Pro přehled o turistické návštěvnosti bylo využito získaných dat z lokality „Rovinka“ a ze sčítacího turniketu nacházejícího se v severní části zájmového území, přesněji na Labské louce. Sčítací turniket poskytl podrobná data návštěvnosti turistů v jednotlivých měsících, která lze srovnávat i meziročně od roku 2005. Třetí část této práce je věnována vlastním výsledkům a hodnocením popsaným v kapitole Metodika práce.

9

1 1.1

Literární přehled Migrace, velikost domovského areálu, tradiční chování

Od roku 2005 je prováděn v západní části NP Šumava rozsáhlý výzkumný projekt, který sleduje zejména pohybovou aktivitu a chování jelenovitých, ale také jejich potravní strategie a preference. Nově od roku 2007 je rovněž prováděn na území Krkonošského národního parku. Výsledky projektu ukázaly, že jelen lesní (jelen i laň) má v horském prostředí dva typy chování – usedlé chování a chování se sezónním posunem směrem do hřebenových partií hor. Sezónní migrace je způsobena zejména různorodostí potravní nabídky v létě a vlivem množství sněhu v zimě. Velikost území, které jelen využívá, tzv. domovský okrsek, je značná (jeleni 40 – 120 km2, laně 10 – 40 km2 ). Z těchto faktů vyplývá jednoznačný výsledek, že není možné plánovat stavy jelenovitých pro malá území, ale je třeba je uvažovat v širších souvislostech. Dalším důležitým faktorem je tradiční chování jelena. V průběhu let využívá území stále stejným naučeným způsobem. Nelze tedy očekávat nějaké výrazné změny v distribuci populace jelena na daném území v daném čase. Výrazně jiný typ chování vykazuje dle výsledků srnec obecný. V průběhu roku se zdržuje na relativně malém území (srnec cca 3 km2, srna cca 1,5 km2 ). Jeho vliv na les je tedy v podstatě konstantní. (Šustr et al. 2008). Domovský okrsek je definován jako území využívané živočichy pro běžné životní projevy, vyhledávání potravy, rozmnožování a péči o potomstvo (Burt 1943). Szemethy et al. (1996) zjišť oval v Maďarsku pomocí telemetrie velikost domovských okrsků v řídce lesnatém areálu Hajós (okrsek laní – 3592ha, jelenů – 7848ha), v lesnatějším revíru Babat byl průměrný domovský okrsek laní 783ha. K jiným výsledkům došli v horském prostředí Jeseníků autoři (Koubek a Hrabě 1996), kteří zjistili, že velikost domovských okrsků se u jelenů pohybuje v rozmezí 20 – 438ha a u laní 26 – 217ha. Při podrobnějším studiu se zjistilo, že průměrná velikost domovského okrsku v dané oblasti v období od června do září dosahovala u jelenů svého maxima 450ha a u laní 150ha. Pohyb laní byl omezen převážně na přesuny mezi denními stávaništi v houštinách a nočními místy pastvy na travnatých plochách. V zimním období (listopad – únor) dosahovala průměrná velikost okrsků malých rozměrů (jelen 60ha, laň 35ha). Zvěř byla soustředěna především v blízkosti přikrmovacích míst.

10

V jarním období (duben – květen se velikost domovského okrsku přiměřeně zvětšovala (jelen 90ha, laň 49ha) tak, jak zvěř začínala vyhledávat vhodnější pastevní plochy za ustupující sněhovou pokrývkou (Homolka a Koubek 1996) Na středním Slovensku provádí dlouhodobý výzkum prostorové aktivity jelena pomocí telemetrie (Finďo 2003). Podle jeho výsledků reaguje jelení zvěř v místech svého letního výskytu na sněhovou pokrývku 20 – 25cm sestupem do nižších poloh na zimní stanoviště. Tento poznatek potvrzují práce jiných autorů, kteří rovněž výšku sněhové pokrývky okolo 25cm pokládají za impuls pro odchod jelení zvěře na zimoviště (Chudík 1972, Schmidt, Gossow 1991). V závislosti na ročním období mění svá stanoviště celá řada býložravců. Živočichové se tak vyhýbají nevhodným klimatickým a potravním podmínkám (Begon et al., 1997). Příkladem sezónní migrace mohou být vertikální přesuny velkých býložravců v oblastech s výrazným výškovým gradientem, kdy na přelomu podzimu a zimy putují jedinci za potravou do nižších poloh a následně na jaře s postupným táním sněhu se vracejí zpět do hřebenových partií. Tady pobývají opět do podzimu dokud to potravní podmínky dovolují (Hojgr 1986, Cloudsley-Thompson 1988, Schmidt 1993, Begon et al. 1997, Mysterud 1999). Mnozí autoři se shodují, že důvodem k sezónní migraci je pro zvěř především lepší dostupnost potravy ať už v důsledku menší sněhové pokrývky nebo lepšího přístupu k plodům a letorostům listnatých dřevin (Thirgood 1995). Na základě metody sčítání trusu zkoumal v Jeseníkách vertikální migraci jelena lesního Matouš (1996). Koubek a Hrabě (1996) a Homolka a Koubek (1996) zjišť ovali velikost areálu a polohu jelena lesního radiotelemetrickou metodou. Jelení zvěř sestupuje zpravidla s prvním sněhem do údolí a nižších poloh pod 1000m.n.m., kde je zpravidla vázána na pobyt v přezimovacích obůrkách a nebo v okolí krmelců. Dalším důvodem je rozmanitější nabídka listnatých okusových dřevin oproti hřebenovým partiím, kde zpravidla

dominuje

zastoupení

smrku

ztepilého

případně

borovice

kleče.

V přehoustlých rozsáhlých smrkových monokulturách se jelení zvěř vzhledem k málo vyvinutému a na živiny chudému bylinnému patru vyskytuje jen zřídka (Jakrlová 1994). V těchto porostech může být rovněž omezené zastoupení metličky křivolaké (Avenella flexuosa) – 0,3%, která tvoří nejzastoupenější složku potravy jelena v horských oblastech (Fišer a Lochman 1969, Heroldová 1993, Homolka 1996).

11

1.2

Mizení trusu z prostředí

Spolehlivá znalost rychlosti mizení trusu z prostředí je základním předpokladem pro správný převod density trusu na densitu zvěře. Mizení trusu srnce obecného (Capreolus capreolus) a muntžaka (Muntiacus reevesi) z prostředí borových lesů nížinných oblastí ve východní Anglii zkoumali Hemami a Dolman (2005). Tito autoři říkají, že mizení trusu obou druhů je významně závislé na prostředí a na ročním období. Čas mizení trusu je kratší v pozdním létě a časném podzimu a v prostředí s bohatším bylinným podrostem. Rychlost mizení trusu se také liší u obou druhů (čas mizení trusu muntžaka je kratší než srnce) Pro stanovení density zvěře pomocí sčítání trusu v zimním období nepotřebujeme znát rychlost mizení trusu z prostředí, protože mizení trusu v zimním období je minimální či nulové (Mitchel et al., 1985; Alulak & Babinska-Werka, 1990) a proto potřebujeme znát pouze denní defekační dávky (Masseir & Genov, 1998). Mizení trusu je velmi variabilní dle počasí a specifických podmínek prostředí (Mayle & Peace, 1999; Hemami & Dolman, 2005). Modelování a stanovování mizení trusu pomocí nelineárních metod je přesnější než používání lineárních a exponenciálních modelů (Alulak & Babińska-Werka, 1990; Plumptre & Harris, 1995). Doba existence trusu v prostředí závisí na biotických a abiotických faktorech. Rychlost mizení trusu se mění vlivem povětrnostních podmínek a srážek (Wigley & Johnson, 1981) podporované činností koprofágních brouků (Flinders, Crowford, 1977). Aulak a Babinska-Werka (1990) zjistili, že doba přetrvání trusu během léta činí 26,5+_8,5 dne. Práce ostatních autorů se vztahovaly na dobu delší než 1 měsíc (Dzieciolowski, 1976, 2 měsíce; Gusev a Guseva, 1983, 50% trusu zmizelo do 3 měsíců; Mitchell et al., 1985, 35 měsíců). Výsledky práce Matouše (1996) ukázaly, že v měsíci červnu, v období nejvyšší aktivity koprofágních brouků, zmizelo do 1 měsíce 77,5% trusu. Naproti tomu vzorky exponované v srpnu přetrvávaly po dobu delší než 2 měsíce. Autor proto navrhuje zkrátit četnost kontrol trusu v letním období na 1 týden. Toto zjištění nepřímo podporuje práce Baileyho a Putmana (1981), kteří kontrolu počtu trusu prováděli každý týden z důvodu velké rychlosti mizení trusu. Podle Matouše (1996) je v našich podmínkách výhodnější provádět sčítání na konci léta, kdy trus přetrvává minimálně 1 měsíc.

12

Rozklad trusu se výrazně zpomaluje v zimním období (Dzieciolowski, 1976, Mitchell et al., 1985, Aulak a Babinska-Werka 1990). Této skutečnosti lze využít ke sledování početnosti zvěře v zimním období, protože můžeme výrazně prodloužit dobu expozice. Rozlišení typu porostního prostředí se užívá k přesnějšímu stanovení doby přetrvávání trusu v prostředí, které se uvádí pro těchto šest typů lesního prostředí, ale zatím pouze pro trus srnce obecného: establishment (0-5 years after planting) (295 ± 59,7), prethicket (6-10 years) (162 ± 2,8), thicket (11-20 years) (150 ± 15,6), pole-stage (21-30 years) (150 ± 15,6), pre-felling (> 30 years) (162 ± 2,8) and felled (295 ± 59,7) (Ratcliffe a Mayle, 1992).

1.3

Metody zjišť ování početnosti velkých kopytníků

Této problematice se v posledních letech věnuje nemálo pozornosti. Přehledy metod zjišť ujících absolutní či relativní početnost zvěře vypracovali např. (Kolibáč 1989) nebo Mayle et al. (1999). Metody sčítání zvěře jde v podstatě rozdělit do čtyř skupin: metody přímého sčítání zvěře, metody využívající sledování známek přítomnosti zvěře pomocí pobytových znamení, metody založené na značkování zvířat a jiné metody.

1.3.1 Metody přímého sčítání zvěře Tyto metody se dále člení na prostorové a časové. Prostorové metody zahrnují sčítání veškeré zvěře vyskytující se na daném území v daném čase. (např. letecké sčítání, statické sčítání, metoda výhodných pozic aj.). V oboře Bulhary (LZ Židlochovice) se prováděl pokus sčítání z helikoptéry jelena lesního (Cervus elaphus) a daňka skvrnitého (Dama dama), (Fabičovic, Forejtek in verb. 1993). Charles et al. (1977) využil metody přímého sčítání zvěře k tomu, aby zjistil míru relativního využití travních společenstev jelenem lesním (Cervus elaphus) na ostrově Rhum. Časové metody spočívají ve sčítání zvěře na určitém území v daném časovém intervalu. Časových metod se užívá především ke sčítání migrujících druhů zvěře. Jako každá metoda i metoda přímého pozorování zvěře má své nedostatky. Např. podle Putmana (1990) je problémem shromáždění dostatečného množství záznamů z pozorování v dané časové periodě tak, aby byl zajištěn pro analýzu dostatečný soubor

13

dat. Dalším nedostatkem může být pozorování v rozmanitém prostředí s různou mírou viditelnosti.

1.3.2 Metody využívající sledování známek přítomnosti zvěře Metody, které využívají sledování pobytových znaků přítomnosti zvěře patří mezi nepřímé metody. Tyto metody se používají především k odhadu početnosti zvěře při nízkých denzitách. Výhody těchto metod spočívají v zahrnutí delšího časového horizontu, čímž poskytují relativně slušný odhad o využívání dané lokality zvěří. Jako známky přítomnosti k odhadu početnosti zvěře na daném stanovišti nám slouží např. množství trusu, stop, zálehů, okus a ohryz, oděry atd. K nepřímému zjištění početnosti zvěře lze např. využít hlasových projevů (zvuky zvěře vydávané při říji, hlasy ptáků). Vliv zvěře na vegetaci zkoumal (Boisaubert et al. 1990). Vyjádříme – li vliv zvěře na vegetaci, nezískáme tak údaj o absolutní či relativní hustotě populace, ale pouze tzv. index přítomnosti zvěře, který může být: vysoký, střední, nízký Mitchell a Kyrby (1990). (Boisaubert et al. 1990) zjišť oval ve třech oblastech severovýchodní Francie míru působení srnce obecného (Capreolus capreolus) na vegetaci, kdy počty okousaných deseti druhů dřevin použil ke stanovení populační hustoty. Putman (1990) upozornil na skutečnost, že sledovat okusové značky na vegetaci je obtížné v prostředí, kde převládá bylinné patro nad patrem keřovým. V takovém prostředí se totiž těžko určuje, který druh okus způsobil. Metoda sčítání zvěře dle pobytových znaků se využívá především na severní polokouli, nejčastěji na sněhu (Koivisto 1962, Julander et al. 1963, Berge 1969, Priklonski 1970). V mírnějším klimatu je tato metoda užívána v prostředí s měkčím povrchem zaručujícím znatelné obtisknutí stopy (Harlow a Downing 1967, Daniel a Frels 1971). S touto metodou však příliš nesympatizuje Putman (1990), který tvrdí, že pravděpodobnost zanechání stop zvěře se liší podle prostředí a podle tvrdosti a pokryvnosti půdního povrchu. Více stop může reprezentovat více zvěře nebo také četnější využívání prostředí několika málo jedinci. Metoda totiž nerozlišuje mezi skutečným využitím plochy a pouhým přesunem po ní.

14

1.3.3 Metody založené na značkování zvěře Principem metod založených na značkování zvěře je, že část zvěře je odchycena, označena a vrácena zpět do prostředí. Při dalším odchytu se ve vzorku nalezne část označených a část neoznačených jedinců. Celkový počet jedinců v populaci se vyjádří Lincoln – Petersonovým indexem: N=M*n/x N

celkový počet zvěře v populaci

M

celkový počet označené zvěře

n

velikost vzorku

x

počet označené zvěře ve vzorku

Tento model pro odhad celkového počtu zvěře v populaci s využitím výše uvedeného indexu vypracoval Jolly (1965). Tuto metodu označovanou také jako mark-recepture použil Kie a Bowyer (1999) ve své práci o sexuální segregaci jelence virginského (Odocoileus virginianus).

1.3.4 Jiné metody Do této metody řadíme různé transektové metody zjišť ující relativní počty zvěře. Tyto metody jsou vhodné zejména v prostředích s rovnoměrným rozmístěním populací s vyšší hustotou (Parker 1979). Do této skupiny patří např. sčítání liniové, pruhové, mobilní, noční, aj. K nejčastějším metodám patří sčítání mobilní. Na vhodném reprezentativním území o velikosti 300 až 500ha se zvolí trasy dlouhé cca 10 – 15km, které se dvakrát denně (ráno a večer) projíždějí automobilem a zaznamenávají se údaje o věku, pohlaví a počtu jedinců. Výsledkem takovýchto pozorovaní pak je zjištění abundance, denzity a odhad poměru pohlaví. Mezi nedostatky této metody můžeme řadit problém s výběrem vhodných reprezentativních ploch na rozsáhlých územích. Ve své studii o srnci obecném (Capreolus capreolus) v agrocenózách jižní Moravy využil mobilního sčítání (Zejda 1984).

15

2

Základní charakteristika oblasti

Cílem této kapitoly je vytvoření základní představy o zájmovém území. Jednotlivé kapitoly jsou přehledně členěny a charakterizovány od největšího území (Krkonoše) přes lesní správu, režijní honitbu, jednotlivé zóny až po samotné výzkumné plochy včetně jejich popisu a mapového zobrazení. 2.1

Charakteristika zájmového území KRNAP

2.1.1 Obecná charakteristika Krkonoše jsou významným přírodním a historickým pohořím na severu České republiky. Na rozloze 36 300ha zde byl v roce 1963 vyhlášen Krkonošský národní park (KRNAP), k němuž později přibylo i ochranné pásmo o výměře 18 400ha. Z této výměry zaujímá plocha lesa 67 %. Péčí o toto území je pověřena Správa Krkonošského národního parku se sídlem ve Vrchlabí. Na severních polských svazích Krkonoš byl zřízen národní park již v roce 1959, a to na ploše 5 560ha. Od roku 1992 jsou Krkonoše zařazeny do světové sítě biosférických rezervací UNESCO, a to v podobě bilaterální biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze ( Flousek 1994 ). Zvláštní biogeografická poloha Krkonoš uprostřed středoevropské krajiny předurčila, aby se toto pohoří stalo významnou vývojovou křižovatkou, kde se opakovaně setkávala severská a vysokohorská příroda. To se odráží v neobvykle velkém množství glaciálních reliktů, endemitů a ve vysoké rozmanitosti horských ekosystémů (Jeník 1998 ). Alpínské trávníky, subarktická rašeliniště, porosty kleče, společenstva karů, horské smrkové, smíšené a bukové lesy, reprezentují biodiverzitu, jež nemá v českých pohořích obdoby (Jeník et al. 1994, Jeník, Štursa 2003 )

2.1.2 Přírodní poměry Současný reliéf

Krkonoš je výsledkem dlouhodobého působení geologického a

geomorfologického vývoje. Z geologického hlediska náleží zájmové území do krkonošsko-jizerského krystalinika. Jsou zde zastoupeny zejména krystalické břidlice (svory, fylity, ortoruly o stáří 600-1000 milionů let), uprostřed nichž se rozkládá žulový masiv tvořící především vrcholové partie pohoří (Chaloupský 1983). V souvislosti s poměrně jednoduchými petrografickými poměry, značnými výškovými rozdíly na

16

krátkou vzdálenost, velmi vlhkým a chladným klimatem se zde zřetelně vyvinula vertikální půdní stupňovitost od podhorských až po vysokohorské půdy (Tomášek, Zuska 1983, Podrázský, Vacek 1994, Vacek et al. 2006). Z hlediska půdní úrodnosti se jedná převážně o půdy mezotrofní a oligotrofní. V klimatické rajonizaci podle Quitta (Quitt 1971) je hřebenová oblast Krkonoš řazena do chladné klimatické jednotky CH4, střední polohy do CH6 a nižší do CH7. Klima Krkonoš je značně ovlivňováno anemo-orografickými systémy Mumlavy, Bílého Labe a Úpy (Jeník 1961) i znečištěným ovzduším. Průměrná roční koncentrace SO2 v ovzduší se pohybuje v rozmezí 5-20 µg.m³. Průměrná teplota se pohybuje v rozmezí 2-6 ºC, roční úhrn srážek 700-1500mm a lesní vegetační stupňovitost se rozprostírá v nadmořských výškách od 520 do 1602m.n.m. Z hlediska ekologické řady převládá v české části Krkonoš ekologická řada kyselá (54,7 %), hojně je zastoupena řada extrémní (17,7 %) a živná (13,1 %). Z hlediska trofnosti výrazně převyšují středně bohaté smíšené jehličnatolistnaté lesy (38,5 %), hojně jsou zastoupeny chudé jehličnaté lesy (22,7 %), chudé smíšené jehličnaté lesy (22,5 %) a porosty kleče a arktoalpínské tundry (11,9 %) a poměrně zřídka se vyskytují bohaté listnaté lesy (4,5 %). (Vacek et al. 2009)

2.2

Charakteristika oblasti LS-Rezek

Oblast lesní správy rezek tvoří poměrně úzký, ale dlouhý úsek území orientovaný severojižním směrem. Na severu je nejvzdálenějším bodem známé rozcestí U čtyř pánů (nedaleko pramene Labe), na jihu silnice Hrabačov –Vrchlabí. Na východě vymezuje lesní správu hranice Libereckého a Královehradeckého kraje probíhající přes kopce: Žalý, Šeřín, Černá skála, Mechovinec. Na západě vymezují hranici: Česká cesta na Dvoračky, Exkurzní cesta, a hřebenová silnice z Rezku přes Roudnici do Hrabačova. Území lesní správy Rezek se rozkládá na ploše 3208,50ha. Je tvořeno dvěmi přírodními lesními oblastmi, a to: PLO č. 22-Krkonoše (2782,57ha) a PLO č. 23-Podkrkonoší (425,93ha). Lesní správa Rezek tvoří jednu třetinu LHC Harrachov společně s lesními správami Rokytnice a Harrachov a je rozdělena na šest lesnických úseků: Vejpalice, Koželský potok, Mísečky, Janova hora, Jeřábník a Křižlice. Je zastoupena šesti lesními

17

vegetačními stupni (tab.č.1). Dle zonace v KRNAPu je rozdělena do čtyř zón: 1. Zóna (202,37ha), 2. Zóna (323,24ha), 3. Zóna (2550,79ha), ochranné pásmo (OP-132,1ha). Maximální celková výše těžeb na LS je 159500m3, z toho 147000 mýtní a 12500 předmýtní. Minimální plošný rozsah výchovných zásahů do čtyřiceti let je 492,31 ha, prořezávky tvoří 706,39 ha a zalesnění- 133,04ha.(LHP-textová část) Tab. 1 Zastoupení lesních vegetačních stupňů na LS Rezek

Lesní vegetační stupeň Plocha porostní

%

4. bukový

4,74

0,15

5. jedlobukový

362,94

11,31

6. smrkobukový

1735,03

54,08

7. bukosmrkový

679,63

21,18

8. smrkový

163,31

5,09

9. klečový

262,85

8,19

Celkem porostní půda: 3208,50

100,00

Zdroj: LHP- Hospodářská kniha, textová část

2.3

Charakteristika honitby Prameny Mumlavy

Režijní honitba KRNAPu Prameny Mumlavy byla schválena orgánem státní správy myslivosti dne 16.4. 2003. Je tvořena třemi lesními správami a sice Rezek, Rokytnice a Harrachov. Její celková výměra činí 9 876ha a skládá se z těchto výměr pozemků: les (8994 ha), ZPF (79 ha), ostatní (62ha), vodní plochy (29 ha) Byly zde stanoveny tyto normované stavy zvěře: Jelení (106 ks), Srnčí – les (226 ks), Srnčí – pole (7ks). Stanovení koeficientů očekávané produkce (KOP) je následovné: Jelení (0,8), srnčí-les (1,1), Srnčí – pole (0,8) a jakostní třída honitby (JTH) je III. Minimální stavy byly stanoveny na Jelení (90 ks), srnčí (233 ks). Dále se v honitbě Prameny Mumlavy vyskytují ve smyslu zákona o myslivosti č. 449 /2001 Sb., tyto druhy zvěře: savci-jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), liška obecná (Vulpes vulpes), prase divoké (Sus scrofa), zajíc polní (Lepus europaeus), ptáci: jestřáb lesní (Accipiter gentilis), káně lesní (buteo buteo), krahujec obecný (Accipiter nisus), krkavec velký (Corvus corax), poštolka obecná (Falco tinnunkulus), sluka lesní (Scolopax rusticola), sojka obecná (Garrulus glandarius), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), tetřívek obecný (Lyrurus

18

tetrix), výr velký (Bubo bubo), holub hřivnáč (Columba palumbus), straka obecná (Pica pica), vrána obecná (Corvus corone). 2.4

Charakteristika jednotlivých zón

Pro účel vypracování bakalářské práce bylo vybráno území o velikosti přibližně 550ha, kterým je lesnický úsek Janova hora (543,66ha). Toto území je ve tvaru úzkého, ale poměrně dlouhého pásu, který je orientovaný severojižním směrem a tvoří velkou část východní hranice lesní správy Rezek. Z důvodu orientace, lepší přehlednosti a zkoumání odlišného zatížení turistickým ruchem byl úsek Janova hora rozdělen do třech zón: Žalý, Rovinka a Šeřín.

2.4.1 Zóna 01 Žalý Tato zóna leží v jižní části zájmového území v sousedství turistického střediska Benecko a je tvořena odděleními 350 a 351. Rozkládá se na západním úpatí kopce Žalý od 800 po 1036 m.n.m., o celkové ploše 163,39ha a turistům je zde přístupno cca 6,8 km turistických cest. Z dřevinné skladby zde dominuje smrk ztepilý (picea abies), dále pak bříza bradavičnatá (Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), modřín opadavý (Larix decidua), vtroušeně pak listnáče jako javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), buk lesní (Fagus sylvatica), vrba jíva (Salix caprea), výjimečně pak jedle bělokorá (Abies alba), atd. Z důvodu lepšího porovnávání krytových podmínek bylo území věkově diferencováno do tří skupin (tab. 1). Tab. 2 Věková diferenciace porostů zóny 01 Žalý

Věková třída Ha

%

1.

56,97

35

2.

31,46

19

3+

74,96

46

celkem

163,39 100

Zdroj: LHP- Hospodářská kniha

2.4.2 Zóna 02 Rovinka Tvoří střední přechodovou část mezi kopcem Žalý a Šeřín a je tvořena odděleními 347, 348, 349 o celkové rozloze 155,77ha. Turistům je zde přístupno cca 7,9 km turistických cest. Díky relativně rovinaté konfiguraci terénu a snadné dostupnosti z obce Benecko se

19

lokalita stává v období houbařské sezony a dozrávání lesních plodů rájem pro rekreanty i místní obyvatele. Zóna Rovinka se nachází v rozmezí 720 až 920 m.n.m a je tvořena podobnou dřevinnou skladbou jako zóna Žalý. Rovněž dominuje smrk ztepilý (Picea abies), ale oproti Žalý je zde větší podíl listnáčů. Kromě již zmíněných se začíná více objevovat buk lesní (Fagus sylvatica) i v podobě přirozeného zmlazení, dále olše lepkavá (Alnus glutinosa) a úspěšněji také jedle bělokorá (Abies alba). Tab. 3 Věková diferenciace porostů zóny 02 Rovinka

Věková třída Ha

%

1.

30,58

20

2.

47,75

31

3+

77,44

49

celkem

155,77 100


2.4.3 Zóna 03 Šeřín Zóna Šeřín je nejrozlehlejší a nejklidovější území severní části lesnického úseku Janova hora. Rozkládá se na ploše 224,50ha a je tvořena odděleními 343, 344, 345, 346. Nejnižším bodem prochází vrstevnice o výšce 840 m n.m a nejvyšším bodem je vrchol kopce Šeřín o nadmořské výšce 1027 m n.m. Tuto zónu vymezují dvě turistické cesty o celkové délce 8,3 km, které ale procházejí po jejím obvodu a tvoří tak víceméně její hranici. Středová část je tak pro zvěř relativně klidová i z toho důvodu, že pro houbaře a sběrače lesních plodů je z důvodu odlehlosti od obce Benecko i Vítkovice hůře dostupná. Zóna Šeřín nabízí zvěři nejlepší krytové podmínky, jelikož je zde největší plošné zastoupení porostů do stáří dvaceti let. Z důvodu velkoplošného holosečného hospodaření v období osmdesátých let tak dnes tyto porosty dosahují velikosti i přes 10 ha (343B02-11,58 ha). Z dřevinné skladby zde dominuje smrk ztepilý (picea abietis), místy doprovázený modřínem opadavým (Larix decidua), v některých dvacetiletých porostech se vyskytuje smrk pichlavý (picea pungens), dále je zde pak vtroušena jedle bělokorá (Abies alba), a z listnáčů pak bříza bradavičnatá (betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), hloučkovitě javor klen (Acer pseudoplatanus), vtroušeně pak jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), buk lesní (Fagus sylvatica), vrba jíva (Salix caprea), atd.

20

Tab. 4 Věková diferenciace porostů zóny 03 Šeřín

Věková třída Ha

%

1.

67,61

30

2.

25,14

11

3+

131,75 59

celkem

224,5

100


Tab. 5 Věková diferenciace porostů lesnického úseku Janova hora

Věková třída Ha

%

1.

155,16 29

2.

104,35 19

3+

284,15 52

celkem

543,66 100


2.5

Charakteristika vybraných experimentálních ploch

2.5.1 Plocha č. 0101 (351B02) Tato plocha se nachází ve středně klidné části zóny Žalý v bezprostřední blízkosti slaniska a krmeliště. Nejkratší vzdálenost k turistické cestě je 30m, nejdelší pak 150m. Jedná se o porost jihozápadní expozice ve stádiu mlaziny o rozloze 2,57ha (lesní typ 6K), který je z jihozápadní a severozápadní strany obklopen smrkovou tyčkovinou, ze severu nastávající mlazinou a z jižní a východní strany pak přestárlou kmenovinou. Z dřevinné skladby zde dominuje smrk ztepilý (Picea abietis 85%), dále jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia 5%), modřín opadavý (Larix decidua 5%), vtroušeně pak buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus) a bříza bradavičnatá (Betula pendula). Z důvodu hustého zápoje poskytuje tento porost zvěři (především černé, která zde často zaléhá) dostatečný kryt.

21

Výřez z mapy: plocha č. 0101, (měřítko 1:5000)

Obr. 1 Plocha č. 0101 Zdroj: KRNAP, Mapový server1

2.5.2 Plocha č. 0102 (350B02) Tato plocha se nachází v poměrně rušivé oblasti nedaleko frekventované turistické cesty. Jedná se o velmi diferencovaný porost západní expozice o celkové výměře 9,23 ha, lesní typ 6K (kyselá smrková bučina). Tento lesní typ odpovídá středně hlubokým, mírně vlhkým, drobivým, velmi silně kyselým půdám. (Vacek at al. 2009) Ze severní a východní strany obklopuje porost turistická cesta vedoucí k rozhledně Žalý. Vzdálenost od turistické cesty je 0 až 200m. Ze západní strany sousedí s trvalým travním porostem a následně se zastavěnou částí obce Benecko, a z jižní strany s porostem nastávající kmenoviny. I přes snahy někdejší holinu opakovaně zalesnit se toto nepodařilo a zapojení porostu je zde nepravidelné mezernaté bez dostatečného krytu poskytující zvěři vhodné útočiště. Druhové složení je následující: smrk ztepilý (Picea abietis 80%), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia 10%), bříza bradavičnatá (Betula pendula 10%).

1

KRNAP, Mapové projekty [online], Mapové projekty pro vnitřní potřeby Správy KRNAP, Lesní hospodářství, citováno 26.února 2010. Dostupný na World Wide Web

22



2.5.3 Plocha č. 0201 (348B03b) Jedná se o porost jihozápadní expozice o celkové výměře 2,46 ha, 800-850 m.n.m. Lesní typ 6D (obohacená smrková bučina), který bývá tvořen písčitohlinitou až hlinitou, slabě kamenitou, hlubokou, čerstvě vlhkou, drobivou až soudržnou, mírně kyselou až neutrální půdou. (Vacek at al. 2009) Je to zapojený porost ve stádiu tyčoviny bez bylinného patra, nacházející se ve středně klidné lokalitě, který již ale svým charakterem neposkytuje zvěři tolik potřebný kryt. Zvěří je spíše využíván jako migrační koridor než jako místo k odpočinku. Porostem prochází žebro čtyřicetiletého porostu o šíři cca 40m, ze severní strany tvoří hranici dospělý rozvolněný porost poskytující zvěři relativně bohaté bylinné patro. Ze západní strany obklopuje porost mlazina a z jižní strany průsek do čtyř metrů a následně smrková tyčovina. Turistická cesta tvoří východní hranici porostu v délce cca 220m. Vzdálenost porostu od turistické cesty je v rozmezí 0 až 250m a cca 100m od tohoto porostu se nachází krmelec pro přikrmování srnčí zvěře. Druhové složení dřevinné skladby je následující: smrk ztepilý (75%), buk lesní (12%), jeřáb ptačí (5%), bříza bradavičnatá (3%), javor klen (3%), jedle bělokorá (2%). 2


23



2.5.4 Plocha č. 0202 (348A03) Jedná se o porost západní expozice o výměře 1,69 ha, v jehož bezprostřední blízkosti se nachází krmelec pro přikrmování srnčího. Je zde hustý zápoj se zelenými větvemi vysoko v korunách, poměrně strmý svah, a proto je tato lokalita pro zvěř spíše migračním koridorem k přilehlým pastvinám než místem k odpočinku. Pastviny tvoří západní hranici s tímto porostem. Ze severní strany tvoří hranici průsek do čtyř metrů o celkové délce cca 120m, a za ním pokračuje porost stejného stáří. Z východní strany je porost obklopen nastávající kmenovinou a po třiceti metrech následně turistickou cestou. Vyskytuje se zde lesní typ 6S, který odpovídá středně bohatým podložím vyšších poloh, středně hlubokým, mírně až čerstvě vlhkým, silně kyselým půdám- svěží smrková bučina. (Vacek at al. 2009) Druhové složení dřevinné skladby je následující: smrk ztepilý (90%), jeřáb ptačí (5%), bříza bradavičnatá (5%).

3


24



2.5.5 Plocha č. 0301 (346B03) Jedná se o rozsáhlý porost jihozápadní expozice o celkové výměře 11,72ha, v jehož bezprostřední blízkosti se nacházejí dvě slaniska a krmeliště. Tento porost se nachází v klidné oblasti téměř bez rušivého vlivu turistických cest. Vzdálenost od turistické cesty se pohybuje v rozmezí od 50 do 400m a v součtu s přilehlými mlazinami tak tato lokalita dosahuje cca 40ha uceleného krytu. Tato lokalita je využívána především jelení zvěří k odpočinku, odkud vytahuje do prosvětlených mýtních porostů za pastvou. V porostu se také vyskytují světlejší kotlíky s bylinným patrem (Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa, Vaccinium myrtillus), kde se zvěř může pastvit i přes den. V této lokalitě se také vyskytují četná kaliště, která poskytují zvěři nejen tolik potřebnou vodu, ale také chladivou bahenní lázeň. Vyskytuje se zde lesní typ 6S a je zde následující složení dřevinné skladby: smrk ztepilý (85%), bříza bradavičnatá (5%), jeřáb ptačí (5%), buk lesní (5%).

4


25



2.5.6 Plocha č. 0302 (344C02) Jedná se o porost severní expozice o celkové výměře 8,78ha, v němž se nachází slanisko pro zvěř. Vzdálenost od turistické cesty je zde 0 až 350m. Jedná se o méně frekventovanou turistickou cestu pouze pro pěší turisty. Je to tedy poměrně klidná lokalita s rozsáhlými kališti ve vzdálenější části turistické trasy a s místy k pastvení pro zvěř. Zvěř vychází za pastvou na přilehlé kultury, do prosvětlených částí přilehlých mýtních porostů a nebo se paství ve světlejších částech mlaziny, kde se nezdařilo zalesnění. Severní hranici vybrané lokality tvoří přilehlý mýtní porost, z jižní a východní strany navazuje žebro kultury a za ní opět mýtní porost a západní hranice je tvořena smrkovou tyčovinou. Je zde zastoupen lesní typ 7P, tzv. kyselá jedlová smrčina, kterou charakterizují oglejené písčitojílovitohlinité, středně hluboké, soudržné až vazké, silně kyselé půdy. (Vacek at al. 2009) Z dřevin se zde vyskytuje smrk ztepilý (97%) a buk lesní (3%).

5


26



6


27

3 3.1

Metodika práce Metodika jednorázového sčítání trusu a odhad denzity zvěře

Pro účely stanovení denzity zvěře byla využita relativní metoda jednorázového sčítání trusu na pruhových transektech, která byla použita první týden v září 2008. Zájmové území, kterým byl lesnický úsek Janova hora, bylo z důvodu orientace, lepší přehlednosti a zkoumání odlišného zatížení turistickým ruchem rozděleno na tři zóny: Žalý, Rovinka a Šeřín. V každé z těchto zón byly vybrány dvě zájmové plochy a v každé z těchto ploch bylo vyšetřeno dvacet pruhových transektů. Tyto transekty o velikosti 2 x 30m (0,006ha) byly náhodně zvoleny přímo v zájmových plochách, kterými byl zpravidla jeden porost stejného věku. Transekty byly voleny náhodně bez ohledu na konfiguraci terénu tak, aby pokud možno nekopírovali frekventované ochozy spárkaté zvěře. Systém spočíval v pozvolném postupu vybraným směrem v zájmové lokalitě a krokování cca metrovými kroky stanovenou vzdálenost třiceti metrů. Při tomto postupu byly počítány a zaznamenávány trusové hromádky vybraných druhů spárkaté zvěře o minimálním obsahu pěti trusových kuliček jeden metr napravo a jeden metr nalevo od stopní dráhy sčítače. Sčítány byly trusové hromádky se stanovenou dobou expozice 120 dní (období květen až srpen 2008) podle Plhala 2008. Vybranými druhy spárkaté zvěře byli: jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scrofa). Byly zaznamenávány a rozlišovány trusové hromádky pouze na úrovni rozlišení druhu zvěře, nikoli pohlaví. Protože byla tato metoda aplikována v září (bujná vegetace), byly proto vybrány porosty s dostatečným zápojem ve stádiu mlazin a tyčkovin, aby byla minimalizována chyba přehlédnutí trusové hromádky v bylinné vegetaci. Výsledné počty trusových hromádek budou přepočteny na denzitu zvěře na jednotlivých plochách podle vzorce: D = Pt / Pde / Ddd / plocha transektů v ha, kde D = denzita zvěře Pt = počet hromádek trusu Pde = počet dnů expozice

(120 dnů)

Ddd = denní defekační dávka

(srnec – 20, jelen – 25)

a následně bude přepočítána na celkovou plochu porostu.

28

3.2

Metodika výpočtu relativní početnosti na 1000 ha

Pro tento výpočet byly použity výsledky denzity trusu ze všech zájmových ploch a byla vypočítána ze vzorce podle Baláže (2007): R1000Ha = (počet hromádek trusu / denní defekační dávka (20-25)/ počet dní expozice / plocha transektů v ha) * 1000

3.3

Závislost denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest

Tento pokus byl proveden v září 2008 v zóně Šeřín postupným vzdalováním se od frekventované turistické cesty směru Rovinka - Horní Mísečky. V porostech 346B02 a 346C03 byl pomyslně zvolen pruh území o šíři cca 50m a délce 400m, probíhající kolmo na turistickou cestu. Na tomto území byla vymezena a v terénu viditelně označena následující délková pásma: 0-100m, 101-200m, 201-300m, 301-400m. V každém z těchto pásem bylo vyšetřeno pět pruhových transektů o velikosti 2 x 30m stejným způsobem jako v bodu 3.1, s rozlišením stejných druhů zvěře (jelen, srnec, prase).

3.4 Metodika stanovení prostorové aktivity Tento pokus byl učiněn ve dvou zcela rozdílných obdobích. První období bylo stanoveno od druhé půlky dubna do první půlky května a druhé období pak měsíc září roku 2008. Mapování probíhalo na zájmovém území celé lesní správy Rezek. Území lesní správy Rezek se rozkládá na ploše 3208,50ha. Cílem bylo zjistit, zda je zvěř v zájmovém území rozptýlena rovnoměrně, ve skupinkách, nebo jednotlivě, která část území je zvěří preferována a která nikoli. Záměrně byla zvolena dvě zcela rozdílná období- jarní (konec dubna – začátek května) a podzimní (září). Jarní období by se dalo charakterizovat jako klidové (z hlediska zátěže turistickým ruchem). Pro účely této práce začíná vypuštěním zvěře z přezimovací obůrky Vysoký břeh (16.4.2008). Zvěř se začíná pozvolna rozptylovat do okolí tak, jak postupně ustupuje sněhová pokrývka. Nejprve navštěvuje podmáčená stanoviště, okolí vodních toků, okraje porostů a kultury jižních expozic, kde rašení bylinného patra a listnatých dřevin začíná nejdříve a s postupným oteplováním a přibývající intenzitou slunečního

29

svitu se rozšiřuje dále do okolí. V tomto období se v zájmovém území nachází minimum turistů a zvěř bývá často spatřována i přes den. Podzimní období bývá pro zvěř charakterizováno nadměrnou turistickou zátěží a probíhajícím intenzivním loveckým tlakem. Jelení zvěř vychází za potravou v pozdních nočních hodinách a ještě před ranním rozbřeskem zatahuje zpět do úkrytu. V tomto období bývá zvěř přes den zřídkakdy spatřována. Metodicky byl tento pokus proveden následovně: kolegové lesní, technici i vedoucí lesní správy byli požádáni, aby v měsíci dubnu a později i v září vedli ve služebních denících evidenci výskytu jelení zvěře. Součástí evidence bylo: datum, čas, počet kusů, místo výskytu. Tato evidence byla na konci daného měsíce vyhodnocena a zakreslena do obrysové mapy. Pro rozlišení zákresů v jednotlivých měsících bylo použito odlišné zobrazení. Dubnové výsledky byly zobrazeny černým fixem v červeném čtverečku a zářijové výsledky červeným fixem bez rámečku, přičemž tyto zákresy jsou tvořeny čísly udávajícími počty vyskytující se zvěře. Pro evidenci jelení zvěře bylo využito především přímé metody pozorování zvěře jak v lesním provozu, tak na ranních a nočních čekaných i ve volném čase. Doplňkovou metodou byla zvolena nepřímá metoda sčítání zvěře využívající sledování pobytových znaků přítomnosti zvěře (stopy, trus, zálehy, okus), pomocí kterých byla odhadována denzita zvěře a ta byla rovněž zaznamenávána do obrysové mapy. Dále bylo vyhodnocováno navštěvování zvěře u slanisek a kališť . V neposlední řadě bylo využito mnohaletých zkušeností zainteresovaných osob na úseku lesnictví a myslivosti a dále nepostradatelné znalosti zájmového území kolegy lesníky (migrační tahy, říjiště, pastviny, atd.) Jsem si vědom, že takto zjištěné informace nemohou poskytnout kompletní přehled o prostorové aktivitě jelení zvěře na daném území jako například telemetrické metody. Nicméně se domnívám, že mohou do jisté míry alespoň naznačit určitý charakter rozmístění zvěře v zájmovém území v daném čase.

30

4 4.1

Přehled o turistické návštěvnosti Sčítání turistů v lokalitě Rovinka

Aby bylo možné potvrdit moji teorii o klidovém období pro zvěř (z hlediska turistického ruchu) v měsíci dubnu a mnohonásobně větší návštěvnost o letních prázdninách, konkrétně v srpnu (2008), rozhodl jsem se přistoupit k přímému zjištění návštěvnosti v lokalitě Rovinka. Lokalita Rovinka leží v samotném středu lesnického úseku Janova hora na křižovatce mezi Beneckem, Špindlerovým mlýnem, Horními Mísečkami, Vrchlabím a rozhlednou Žalý. Sčítání bylo prováděno poučenými osobami přímo z obsluhy bufetu na křižovatce cest mezi zmíněnými turistickými cíly, přičemž procházející turisté ze všech směrů byli rozdělováni a zaznamenáváni do dvou skupin a sice pěší a cyklisté. (tab.č.6) Tab. 6 Přehled návštěvnosti v zóně Rovinka

měsíc

pěší

cyklisté Pěší+cyklisté

duben 581 srpen 5823

23 3014

604 8837

Zdroj: Vlastní

Výsledky skutečně potvrdily moji domněnku a sice, že návštěvnost v letních měsících je skutečně veliká. Podle součtu všech návštěvníků vyšla téměř patnáctinásobně větší návštěvnost v srpnu než v dubnu. 4.2

Turniketová data z Labské louky

Z důvodu co nejlépe a co možná nejpřesněji zhodnotit a kvantifikovat turistickou návštěvnost v zájmovém území, jsem se rozhodl kromě vlastních výsledků sčítání turistů v lokalitě Rovinka, využít data společnosti NISA, o.p.s. (Objektivní měření zatížení turistických lokalit Libereckého kraje 2008) ze sčítacího turniketu umístěného ve vrcholových partiích zájmového území, přesněji na Labské louce. Tento turniket poskytl pro účely mé práce vyčerpávající přehled o turistické návštěvnosti v letech 2005 – 2008.

31

Tab. 7 Přehled návštěvnosti, Krkonoše – Labská louka, od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008.

měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec celkem

počet návštěvníků 3325 6553 5964 2302 4323 7575 11794 13152 5795 5490 674 5152 72099

Podíl měsíce 4,6 9,1 8,3 3,2 6,0 10,5 16,4 18,2 8,0 7,6 0,9 7,1 100

Pořadí měsíce 10 4 5 11 9 3 2 1 6 7 12 8 -

denní průměr 107 226 192 77 139 253 380 424 193 177 22 166 197

denní datum maximum 920 12. leden 808 24. únor 1120 30.březen 481 5. duben 499 31.květen 596 30.červen 1176 3.červenec 897 10.srpen 783 6. září 787 26. říjen 120 1.listopad 1001 28.prosinec -



počet návštěvníků 672 7653 9436 4015 4938 61802* 9894 16553 6262 4622 631 6122 769782*

Podíl měsíce 0,9 9,9 12,3 5,2 6,4 8,0 12,9 21,5 8,1 6,0 0,8 8,0 100

Pořadí měsíce 11 4 3 10 8 6 2 1 5 9 12 7 -

denní průměr 22 273 304 134 159 206 319 534 209 149 19 197 211

denní datum maximum 158 2. leden 1658 17. únor 1555 11.březen 622 1. duben 620 19.květen 619 20.červen 921 26.červenec 960 1.srpen 752 22.září 540 14.říjen 155 18.listopad 1013 29.prosinec -

²* celkový počet návštěvníků je ovlivněn provozním výpadkem monitorovacího turniketu Turniket byl od 13. června 14:45 hodin do 18. června 15:30 hodin mimo provoz v důsledku přetržení kabelu při rekonstrukci povrchu cesty k prameni Labe.

32



počet návštěvníků 11 097 4 755 6369 4169 2160 6365 13282 14614 15248 8459 1021 3304 90843

Podíl měsíce 12,2 5,2 7 4,6 2,4 7 14,6 16,1 16,8 9,3 1,1 3,6 100

Pořadí měsíce 4 8 6 9 11 7 3 2 1 5 12 10 -

denní průměr 358 170 205 139 70 212 428 471 508 273 34 106 249

denní datum maximum 1799 14.leden 653 25.únor 647 8.březen 1590 15. duben 269 26.květen 457 24.červen 835 6.červenec 1499 16.srpen 1299 30. září 779 14.říjen 203 18.listopad 624 30.prosinec -



počet návštěvníků 6721* 33721* 43651* 4060 3484 7046 12924 14069 9611 10042 1082 513 712401*

Podíl měsíce 0,94 4,73 6,13 5,70 4,89 9,89 18,14 19,75 13,49 14,10 1,52 0,72 100,00

Pořadí měsíce 11 9 6 7 8 5 2 1 4 3 10 12 -

denní průměr 292* 1772* 3642* 131 116 235 417 454 320 324 492* 432* 2362*

denní datum maximum 248 2. leden 1017 5.únor 1176 27.březen 1470 2. duben 527 28. květen 454 18.červen 872 29.červenec 1012 2.srpen 1012 24. září 1319 29.říjen 211 12.listopad 134 3.prosinec -

¹* celkový počet návštěvníků je ovlivněn trvalým zastíněním monitorovacího turniketu Monitorovací turniket byl od 9.1. do 31.1., 1.2., od 13.2.do 18.2., od 22.2 do 24.2. a od 27.2. do 28.2., od 1.3 do 19.3 trvale zacloněn v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek.

Rok 2008 s celkovým počtem 72 099 průchodů vykazuje od zahájení provozu monitorovacího turniketu druhý nejnižší počet průchodů. Nižší byl v roce 2005 (71 240 průchodů), avšak turniket nebyl s ohledem na nepříznivé klimatické podmínky na začátku roku v provozu a tak nejsou údaje za rok 2005 srovnatelné.

33

Rozdíly v počtech průchodů proti rokům 2006 a 2007 jsou však rozdílné. Proti roku 2007 se jedná o pokles návštěvnosti absolutně o 4 879 průchodů a to je více o 6,3%. Porovnání s rokem 2006, kdy turniket zaznamenal celkem 90 483 průchodů to je pokles absolutně o 18 744 průchodů a to představuje pokles o nezanedbatelných 20,6%. V lednu 2008 zaregistroval monitorovací turniket na Labské louce celkem 3 325 průchodů. To je druhá lednová nejvyšší návštěvnost, pouze v roce 2006 byla vyšší. Počty návštěvníků a tedy i počet průchodů je především odrazem panujících příznivých nebo nepříznivých klimatických podmínek. A ty byly v lednu 2008 relativně příznivé, především v porovnání s roky 2005 a 2007. Klimatické podmínky pro návštěvu vrcholových partií Krkonoš se v únoru přece jen mírně zlepšily. Proti lednu se zvýšil i počet slunečních dnů a tyto faktory ovlivnily i návštěvnost ve vrcholových partiích. Monitorovací turniket zaznamenal celkem 6 553 průchodů a to je skoro dvojnásobný počet jako v lednu. V březnu zaregistroval turniket 5 964 průchodů, což představuje oproti únoru pokles o 589 průchodů. V porovnání s březnem v předcházejících 3 letech se návštěvnost jeví jako průměrná. Dubnová návštěvnost v letošním roce dosáhla výše 2 302 průchodů. Letošní návštěvnost je nejnižší dubnovou návštěvností vůbec a pohybuje se mezi 55 – 57 % návštěvnosti v uplynulých třech letech. Přesně specifikovat příčiny nízké návštěvnosti je dost problematické. Výška sněhové pokrývky byla dostatečná, bylo relativně dost slunečných dní. Negativně byla návštěvnost ovlivněna pravděpodobně skutečností, že dostupnost vyšších partií byla problematická, zvláště pro lyžaře – běžkaře. V nižších nadmořských výškách buď sníh nebyl a nebo byl rozbředlý a nebo zase naopak zmrzlý, značně rychlý a při pádu hrozilo nebezpečí úrazu. V průběhu dubna postupně mizel sníh z měřených lokalit. V Rokytnici byla sněhová pokrývka registrována při měření 7. dubna a pak již roztála, u chaty Nad Světlankou byla naměřena výška sněhu 10 cm naposledy 10. dubna. Na Dvoračkách a na Lysé hoře však bylo ještě 28. dubna stále sněhu dost (Dvoračky – mýtina 56 cm, Dvoračky – les 62 cm a na Lysé hoře leželo ještě 142 cm sněhu. 34

Počet průchodů v květnu dosáhl hodnoty 4 323 a je druhý nejvyšší po květnové návštěvnosti v roce 2007, kdy bylo zaznamenáno 4 938 průchodů. Na vysokém počtu se podílely především prodloužené víkendy ve dnech 1.- 4.května a 8. - 11.května, kdy turniket zaznamenal během těchto 8 dnů 1 762 průchodů a to je 40,8 % měsíční návštěvnosti. V červnu byla zaznamenána zatím nejvyšší červnová návštěvnost a to 7 575 průchodů, což představuje denní průměrnou návštěvnost 252 průchodů. Víkendová návštěvnost v počtu 2 746 průchodů a denní průměr 305 průchodů představuje pouze 36% z měsíční návštěvnosti. Ve všední dny turniket registroval 4 829 průchodů a denní průměr 230 průchodů. Na vysoké návštěvnosti ve všedních dnech se podílely především školní výlety. V červenci 2008 byla zaznamenána druhá nejnižší červencová návštěvnost od zprovoznění monitorovacího turniketu a to 11 794 průchodů, což představuje denní průměrný počet 380 průchodů. Klimatické podmínky nebyly v průběhu července příliš příznivé, především se jednalo o dešť ové přeháňky, které odrazovaly k návštěvě nejvyšších partií. Na nízké návštěvnosti má také negativní vliv i to, že státní svátky 5. a 6. července připadly v roce 2008 na sobotu a neděli. V srpnu 2008 byla zaznamenána nejnižší srpnová návštěvnost od zprovoznění monitorovacího turniketu a to 13 152 průchodů, což představuje denní průměrný počet 424 průchodů. Obdobně jako v červenci, klimatické podmínky nebyly v průběhu srpna pro návštěvu Labské louky příznivé, přeháňky a i nezvykle nízké teploty, se pohybovaly v rozmezí 10º - 15º C, příliš nelákaly k návštěvě hřebenových partií. V září 2008 byla zaznamenána nejnižší záříjová návštěvnost od zprovoznění monitorovacího turniketu a to 5 795 průchodů, což představuje denní průměrný počet 424 průchodů. Obdobně, jako v červenci a v srpnu, nebyly klimatické podmínky obzvlášť ve 2/3 září pro návštěvu Labské louky příznivé, dešť ové přeháňky a i nezvykle nízké teploty, které se již pohybovaly v rozmezí od – 1,5º do 3,5ºC.

35

V říjnu 2008 byla zaznamenána třetí nejnižší říjnová návštěvnost od zprovoznění monitorovacího turniketu a to 5 490 průchodů, což představuje denní průměrný počet 177 průchodů. V listopadu 2008 byla zaznamenána třetí nejnižší listopadová návštěvnost od zprovoznění monitorovacího turniketu koncem října 2004 a to 674 průchodů, což představuje denní průměrný počet 22 průchodů. V prosinci 2008 byla zaznamenána druhá nejvyšší prosincová návštěvnost od zprovoznění monitorovacího turniketu koncem října 2004 a to 5 152 průchodů, což představuje denní průměrný počet 166 průchodů. Více jak 90% průchodů připadá na dobu od Štědrého dne do konce roku.

Obr. 7 Počet průchodů v lokalitě Labská louka, 2005 - 2008 Zdroj: NISA, o.p.s, Objektivní měření zatížení turistických lokalit Libereckého kraje 2008, 88 str.

36

5 5.1

Výsledky a diskuze Výsledky jednorázového sčítání trusu a odhad denzity zvěře Tab. 11 Přehled dosažených výsledků denzity trusu na ploše 0101 (351B02)

Plocha porostu 2,57Ha Druh zvěře jelen srnec prase Počet hromádek trusu 0 62 36 Odhad počtu zvěře 0 5 3 Zdroj: Vlastní

Jak je patrné z tab.č.7 nenacházela se na ploše v termínu od května do srpna žádná jelení zvěř. Může to být způsobeno blízkostí frekventované turistické cesty na rozhlednu Žalý. Dalším možným důvodem je ten, že velikost porostu 351B02 není dostatečná, aby jelení zvěři poskytla pocit bezpečí. Výsledky denzity srnčího trusu ukázaly, že se v dané lokalitě, v daném čase mohlo vyskytovat přibližně 5ks srnčího. Jak již bylo uvedeno, v bezprostřední blízkosti porostu se nachází slanisko a krmeliště pro zvěř, takže výsledky mohou být mírně zkresleny. Pravděpodobně přítomnost krmeliště bude příčinou zjištěné denzity trusu černé zvěře.

Tab. 12 Přehled dosažených výsledků denzity trusu na ploše 0102 (350B02)


Výsledky denzity trusu jelení zvěře ukázaly, že ani v porostu 350B02 se v daném období žádná jelení zvěř nevyskytovala. I když velikost této plochy je pravděpodobně dostatečná na to, aby se zde jelení zvěř mohla skrýt, rušivý vliv turistické cesty k rozhledně Žalý je zřejmě hlavním faktorem, proč nebyla tato lokalita jelení zvěří navštívena. Z výsledku denzity srnčího trusu se dá usuzovat, že srnčí zvěř je k hluku z turistické cesty pravděpodobně tolerantnější než zvěř jelení.

37

5.1.1 Zhodnocení odhadu denzity zvěře v zóně 01 Žalý Přítomnost rozhledny Žalý na vrcholu kopce je pravděpodobně hlavním určujícím faktorem, proč jelení zvěř danou lokalitu v daném období nevyužívá. Zóna Žalý o celkové rozloze 163,39Ha se zastoupením 35% (56,97Ha) porostů v první věkové třídě (tab.č.2), které zvěři poskytují relativně nejvhodnější krytové podmínky by se mohla zdát ideální pro výskyt jelení zvěře avšak pokus ukázal pravý opak. Co se týká výsledků odhadu početnosti srnčí zvěře na zkusných plochách vychází denzita srnčího 10 ks na 11,80Ha, což je poměrně veliké číslo, pokud vezmeme v úvahu, že při přepočtu těchto výsledků na celkovou rozlohu zóny Žalý bychom se dostali teoreticky na číslo 138 ks na 163,39Ha za předpokladu shodné denzity trusu ve všech věkových třídách porostu, tedy rozdílných přírodních a krytových podmínek. Takovíto teoretický výsledek je však z mého pohledu značně zkreslený. Proto, abychom získali co nejpřesnější odhad denzity zvěře na celkové rozloze zóny Žalý bychom museli znát preference zvěře na jednotlivé typy prostředí (v mém případě diferenciace porostů do věkových tříd). Něco podobného vyzkoušel (Plhal 2008). Horák a Lhota (2006) zkoumali pomocí dat z dostupných vrstev GIS jednotlivá prostředí z hlediska atraktivity pro jelení zvěř v Krkonoších. Základními kritérii byly klid, kryt a přítomnost pastevních biotopů. Vezměme v úvahu rozdělení porostů do věkových tříd, přičemž porosty první věkové třídy- největší preference zvěří (odhadněme 50% celkově stráveného času v přímé souvislosti s počtem defekací), patří sem kultury a mlaziny. Pro zvěř tedy především pastva a kryt. Druhá věková třída je zastoupena porosty od 20 do 40 let věku ve stádiu tyčkovin a tyčovin. V podmínkách lesnického úseku Janova hora se tyto porosty vyznačují hustým sponem bez bylinného patra s téměř stoprocentním zastoupením smrku ztepilého. Odhaduji, že se v těchto porostech zvěř zdržuje nejméně (odhadněme 20% celkově stráveného času). A na třetí věkovou třídu a vyšší zbývá 30%, sem patří porosty od 50 let až po mýtní porosty (relativně špatné krytové podmínky, ale v prosvětlených mýtních porostech potrava). Při takto vyslovené úvaze, kdy tedy připustím, že zvěř netráví v rozdílných prostředích stejně času (s tím související množství defekací), vychází výsledek 72 ks srnčího na 163,39ha. Což vychází v přepočtu 440 ks srnčího na 1000Ha. Tento výsledek je však rovněž nepravděpodobný, jelikož normované stavy srnčího v honitbě Prameny

38

Mumlavy jsou v přepočtu přibližně 24 ks na 1000Ha. Při této relativní metodě zjištění denzity zvěře z denzity trusu tedy pravděpodobně došlo ke zkreslení výsledků přítomností slaniska a krmeliště nebo nevhodně stanovenou dobou expozice trusu či nevhodně stanoveným počtem defekací.

Tab. 13 Přehled dosažených výsledků denzity trusu na ploše 0201 (348B03b)


Výsledky denzity trusu jak jsou patrné z tab.č.9 ukazují absenci výskytu jelení a černé zvěře. Na vině je pravděpodobně skutečnost, že na této ploše ani poblíž ní není dostatečně velký kryt, který by poskytl jelení a černé zvěři dostatek bezpečí. Jak je patrné z charakteristiky jednotlivých zón nabízí zóna Rovinka nejméně potencionálního krytu pro zvěř (20% porostů první věkové třídy). Rovněž se na této skutečnosti zřejmě podílí fakt, že se tento porost nachází nedaleko zastavěné části obce Benecko a návštěvnost houbaři a výletníky je značně veliká. Co se týká výsledku denzity srnčí zvěře, zdá se mi tento výsledek podobně jako v zóně Žalý značně nadhodnocen. Pravděpodobně může být ovlivněn přítomností krmelce pro srnčí a sčítání trusových hromádek starších než stanovené doby expozice.

Tab. 14 Přehled dosažených výsledků denzity trusu na ploše 0202 (348A03)


Jak je patrné z tab.č.10 ani druhá plocha zóny Rovinka nenabízí jelení a černé zvěři příhodné podmínky k jejich výskytu. Počet denzity trusu srnčí zvěře potvrdil, že tato není k rušení lidmi tak vnímavá jako jelení a černá. Také na velikost krytu není pravděpodobně tak náchylná. Denzita trusu v této lokalitě může být ovlivněna přítomností krmelce pro srnčí, nacházejícího se v bezprostřední blízkosti této plochy. Obzvláště připustím- li, že vinou nezkušenosti mohly být sčítány i některé trusové 39

hromádky starší doby expozice než bylo stanoveno, tedy i část zimního trusu, který je k rozkladným procesům více rezistentní, jak je udáváno v literatuře.

5.1.2 Zhodnocení odhadu denzity zvěře v zóně 02 Rovinka Výsledky aplikace relativní metody jednorázového sčítání trusu v zóně Rovinka ukázaly, že tato zóna s nejmenším zastoupením porostů v první věkové třídě (20%(30,58Ha – tab.3) je pro zvěř obecně nejméně atraktivní. Těmto podmínkám a negativním vlivům ať už jsou jakékoli (turisté, houbaři, nedostatek krytu) se dokázala přizpůsobit pouze zvěř srnčí. Výsledky denzity trusu ukázaly, že na 4,15Ha se v této lokalitě vyskytuje 6ks srnčí zvěře, což by v teoretickém výsledku, v přepočtu na celkovou rozlohu zóny Rovinka vycházelo 225ks srnčího na 155,77Ha, což je nesmysl a skutečně zde muselo dojít k hrubé chybě určení stanovené doby expozice trusových hromádek. Na 1000Ha by tak v přepočtu vycházelo 1444ks srnčího, přičemž normované stavy srnčí zvěře v honitbě Prameny Mumlavy jsou pouze 24ks na 1000Ha.

Tab. 15Přehled dosažených výsledků denzity trusu na ploše 0301 (346B03)


Z tab.č.11 vyplívá, že tato plocha je pro zvěř obecně nejvíce atraktivní. Dokazují to denzity trusu jednotlivých druhů zvěře, i když i v tomto případě vycházejí stavy zvěře značně vyšší než jaké ve skutečnosti pravděpodobně jsou. Na zkreslení a nadhodnocení výsledků mohl mít v tomto případě vliv koncentrace zvěře v okolí krmeliště a dvou slanisek.

Tab. 16 Přehled dosažených výsledků denzity trusu na ploše 0302 (344C02)


40

Přehled dosažených výsledků jak je znázorněno v tab.č. 12 ukazuje značnou atraktivitu tohoto porostu pro zvěř. Denzita trusu potvrdila přítomnost všech tří zájmových druhů zvěře. I v tomto případě se však pravděpodobně jedná o značně nadhodnocené údaje.

5.1.3 Zhodnocení odhadu denzity zvěře v zóně 03 Šeřín Zóna Šeřín s 30% porostů (67,61Ha) v první věkové třídě pravděpodobně jako jediná poskytuje jelení zvěři v období od května do srpna vhodné existenční podmínky. Je to pravděpodobně způsobeno dostatečnou rozlohou vhodných krytových podmínek, výskytem vhodných pastevních ploch a především nejnižším zatížením turistickým ruchem jak vyplívá z výsledků závislosti denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest. Z výsledků denzity trusu jelení zvěře v zóně Šeřín vychází v přepočtu na denzitu zvěře 15ks na 20,50Ha, což je nereálné číslo. V přepočtu na celkovou rozlohu zóny Šeřín by pak totiž vycházela početnost 164ks jelení zvěře na 224,50Ha, což je nemožné. Normované stavy zvěře totiž v honitbě Prameny Mumlavy dosahují přibližně 11ks na 1000Ha, což v přepočtu na rozlohu 224,50Ha zóny Šeřín vychází na přibližně 2,5ks jelení zvěře. Z výsledků denzity trusu srnčí zvěře v zóně Šeřín vychází v přepočtu na denzitu zvěře 10ks na 20,50Ha, což vychází v přepočtu 110ks na celkovou rozlohu zóny Šeřín 224,50Ha. Opět se jedná o nemožný výsledek. I když normované stavy zvěře mnohdy nemusejí korespondovat se skutečností, z výsledků je patrné, že při venkovním šetření muselo dojít k závažným chybám v důsledku nedostačujících zkušeností, které znemožnily úspěšnou proveditelnost této relativní metody zjišť ování početnosti zvěře. Z výsledků této metody tak mohu bohužel jen konstatovat, zda-li se na zájmových plochách zvěř pohybovala či nikoli, ale nemůžu na základě těchto výsledků usuzovat na její početnost. 5.2

Výsledky relativní početnosti zvěře

Výsledky výpočtu relativní početnosti zvěře ukázaly, že podobně jako výsledky denzity zvěře v jednotlivých zónách jsou zatíženy značnou chybou. Výsledky výpočtu relativní početnosti pro zvěř jelení vyšly 86ks / 1000Ha, přičemž normované stavy jelení zvěře v honitbě Prameny Mumlavy jsou skoro 8 krát menší (11ks / 1000Ha)

41

Výsledky výpočtu relativní početnosti pro zvěř srnčí vyšly126ks / 1000Ha, přičemž normované stavy srnčí zvěře v honitbě Prameny Mumlavy jsou více jak 5 krát menší (24ks / 1000Ha). Jak již bylo zmíněno, na nezdaru správného provedení relativní metody jednorázového sčítání trusu měla pravděpodobně největší vliv nedostatečná zkušenost s aplikací této metody v praxi a s ní spojené závažné chyby, které znemožnily úspěšnou proveditelnost této relativní metody zjišť ování početnosti zvěře. Závažnými chybami, které mohli takto ovlivnit výsledky pravděpodobně byly: špatné určení stáří trusu a započítávání trusových hromádek starších než stanovená doba expozice – tedy i ze zimního období, dále nevhodná proveditelnost venkovního šetření (nevhodně umístěné transekty, nedodržena jejich velikost, ovlivnění počtu trusových hromádek vlivem přítomnosti krmných zařízení a slanisek pro zvěř), nevhodně zvolena denní defekační dávka, aj. Při případné další aplikaci této metody bych pravděpodobně volil o mnoho kratší dobu expozice trusových hromádek (max. jeden měsíc) a sčítal tak skutečně jen čerstvý trus bez viditelných známek poškození ať už biotickými či abiotickými činitely. I přes nezdar provedení této metody mohu usuzovat na preference zvěří v jednotlivých zónách. Pokud pominu nereálné výsledky denzity zvěře a vezmu v úvahu stejné zatížení chybami ve všech zónách, mohu pak tyto výsledky převést na jednotnou plochu a určit tak alespoň pořadí výskytu zvěře v jednotlivých zónách. U zvěře srnčí by byla nejvíce preferována překvapivě zóna Rovinka, pak Žalý a nakonec Šeřín. Je to však pouze úvaha a při nestejném zatížení chybami v počítání trusu by byl i tento výsledek klamný. 5.3

Výsledky závislosti denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest Tab. 17 denzity trusu v jednotlivých délkových pásmech

Vzdálenost od cesty Jelen srnec prase celkem 0 – 100m 0 1 1 2 101 – 200m 1 5 0 6 201 – 300m 4 6 5 15 301 – 400m 9 2 7 18 Zdroj: Vlastní

V tabulce 13 je znázorněna denzita trusu v jednotlivých vzdálenostech od turistické cesty s rozlišením druhu zvěře. Z tabulky vyplývá, že denzita trusu, potažmo denzita zvěře je přímo úměrná vzdálenosti od turistické cesty. Z výsledku denzity trusu jelení

42

zvěře je patrné, že jelen ve smrkové tyčovině příliš nenavštěvuje místa ve vzdálenosti kratší než 200m od turistické cesty. Naproti tomu srnec už se pohybuje v místech vzdálenějších než 100m od turistické cesty. Zajímavostí je, že v pásmu 300 až 400m, v krytu smrkové mlaziny se srnčí vyskytuje už znatelně méně. Tento výsledek patrně souvisí s konkurencí s jelení a černou zvěří, která tyto vzdálenější lokality od turistických tras, jak je vidět z výsledků, s oblibou vyhledává. Výsledky preference černou zvěří na vzdálenější místa s menším vlivem turistů ukázaly podobné nároky na klid, jako zvěř jelení. Z výsledků lze dále vyčíst, že pásmo ve vzdálenosti 0 – 100m od turistické cesty v podmínkách smrkové tyčoviny je zvěří pravděpodobně využíváno jen jako území k přecházení do okolních porostů. K provedení pokusu byly zvoleny porosty, které na sebe bezprostředně navazují a zároveň jsou vhodné ke sčítání trusu, tedy s minimem bylinného patra. Porost 346B02 o celkové výměře 9,80ha je v tomto pokusu vzdálenější z porostů. Je charakteristický výškovou diferenciací od 3 do přibližně 6m a následujícího druhového složení: smrk ztepilý (85%), jeřáb ptačí (10%), a bříza bradavičnatá (5%), přimýšeně výstavky buku a modřínu. Porost 346C03 o celkové výměře 4,83Ha je porost navazující bezprostředně na turistickou cestu. Rovněž se jedná o porost výškově značně diferencovaný 7 až přibližně 12m se zastoupením dřevin: smrk ztepilý (85%), modřín opadavý (5%), buk lesní (5%), jeřáb ptačí (5%), vtroušeně předrostky břízy bradavičnaté a javoru klenu. Pro lepší znázornění tohoto pokusu je připojen obr. 8.

43

Mapový výřez – vyznačení pásma pro umístění transektů (měřítko 1: 5000)

Obr. 8 Vytyčení pásma pro umístění transektů Zdroj: KRNAP, Mapový server

Tyto výsledky závislosti denzity trusu na vzdálenosti od turistických cest se shodují s poznáním autorů Horák a Lhota (2006), kteří ve své práci rovněž interpretují rušivý vliv od turistických cest ve vzdálenosti 200 až 250m na každou stranu.

5.4

Výsledky stanovení prostorové aktivity

Monitoring distribuce jelení zvěře v zájmovém území LS Rezek ve dvou rozdílných obdobích skutečně potvrdil značné rozdíly. Zatímco v „jarním období“ (od 16.4. do půlky května 2008) se zvěř zdržovala poblíž zimního stávaniště (v mém případě přezimovací obůrky) a pozvolna se rozšiřovala do okolí, v „podzimním období“ (září) již byla rozptýlena po celém zájmovém území. V „jarním období“ po vypuštění zvěře z přezimovací obůrky se podle výsledků monitoringu zvěř zdržovala v blízkosti přezimovacího objektu ve vzdálenosti cca do 5km. V tomto pásmu byla zvěř často spatřována ve větších či menších tlupách. Nejpočetnější tlupy dosahovaly i přes dvacet jedinců. Za touto pomyslnou hranicí se dle zákresů vyskytovalo pouze několik migrujících jedinců často v počtu jednoho až dvou kusů. Tito jedinci však mohli být zaznamenáni ke konci „jarního období“ po rozdělení zimních početných tlup, kdy již ustupující sněhová pokrývka a přibývající vegetace umožňovala zvěři rozptýlit se do širšího okolí. Hraniční nadmořskou výškou rozptýlení

44

zvěře byla v tomto období přibližně výška 1200m.n.m. (Medvědín 1235 m.n.m), což souviselo pravděpodobně s hranicí postupně odtávajícího sněhu. „Podzimní období sebou přineslo pochopitelně zcela odlišné podmínky. Zvěř se v tomto období připravuje na akt rozmnožování a tato skutečnost se mimo jiné projevila v distribuci zvěře především do vrcholových partií I. Zóny KRNAPu. V tomto období byly v pásmu kosodřeviny a smilkových luk pozorovány četné tlupy holé jelení zvěře. V oblasti III. Zóny nebyla v tomto období jelení zvěř spatřována a výsledky tak musela dokreslit metoda založená na vyhodnocení pobytových známek přítomnosti zvěře.Tato pobytová znamení pravděpodobně zanechávali jednotliví jeleni migrující na říjiště, případně část populace zvěře s usedlým chováním (Šustr et.al 2008). Na mapě tvořící přílohu této práce je dobře vidět charakter distribuce jelení zvěře ve zvolených obdobích. V monitoringu zvěře provedeného v září je již patrný posun jelení zvěře do hřebenových partií hor. Domnívám se, že tento posun je z 90% způsoben nadměrným turistickým ruchem, což mimo jiné dokazují výsledky sčítání turistů v lokalitě „Rovinka“, kdy turistická návštěvnost v srpnu je patnáctinásobně větší než v dubnu. Také výsledky ze sčítacího turniketu na Labské louce zaznamenávají obrovský turistický tlak především v červenci a srpnu a dokreslují tak moji domněnku. Dalším významným faktorem z hlediska rušení jelení zvěře je pohyb lidí mimo cesty, především v době sběru borůvek a hub. Většina zvěře je tím vytláčena z vhodných biotopů ve druhé a třetí zóně KRNAP. Jelení zvěř obývá v letním období ve větší míře komplexy kleče a smilkových luk

v první zóně KRNAPu z důvodu splnění dvou

nejdůležitějších faktorů pro zvěř a sice klidu a krytu (Horák a Lhota 2006). Z potravního hlediska ale nejsou tyto plochy vhodné. Dominantním druhem je zde smilka tuhá (Nardus stricta), která je pro vysoký obsah křemičitanů pro zvěř špatně stravitelná (Hejcman 2005). Zvěř, která zůstává přes vegetační období v nižších oblastech hor, mění v důsledku rušení své zvyky. Ze zvěře se soumračnou aktivitou se stává zvěř výhradně noční. Dodržování plánu lovu a chovatelské strategie je tak podstatně ztíženo (Čermák 2006). 5.5

Zhodnocení stavů jelení zvěře v režijních honitbách KRNAP

Následující tabulka podává historický přehled o početnosti, odlovu a úhynu jelení a srnčí zvěře od roku 1987, tedy za uplynulých 23 let.

45

Tab. 18 historie odlovu jelení a srnčí zvěře v režijních honitbách Správy KRNAP jelení srnčí

rok

sčítání 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

545 481 509 592 723 829 713 575 429 438 453 477 576 602 448 468 480 514 516 469 417 503 526

lov

úhyn 355 335 291 354 529 665 557 474 382 252 227 290 432 394 374 298 310 344 385 255 253 341

Sa lov+úh. sčítání

5 5 0 2 3 4 0 0 6 2 2 7 3 5 2 4 5 9 11 11 5 13

360 340 291 356 532 669 557 474 388 254 229 297 435 399 376 302 315 353 396 266 258 354

lov

541 568 434 562 502 570 505 535 529 515 480 514 595 629 634 576 666 624 685 641 571 619 672

Sa lov+uh.

úhyn 203 273 180 205 255 205 190 160 185 195 188 180 193 118 133 173 185 126 211 37 36 59

18 10 17 9 9 26 12 24 23 6 15 13 8 38 22 16 29 31 48 64 28 43

221 283 197 214 264 231 202 184 208 201 203 193 201 156 155 189 214 157 259 101 64 102

Jak je patrné z tabulky 18, vykazují stavy jelení zvěře od roku 1987 několik výkyvů. Největší stavy byly zaznamenány v letech 1990 – 1994 a v letech 1999 – 2000. V roce 2001 početnost opět poklesla pod 500ks a do roku 2005 postupně narůstala. V roce 2008 bylo v režijních honitbách KRNAPu nasčítáno 503 ks jelení zvěře, což je historicky např. ve srovnání s rokem 1987 ještě o 42 ks méně. I když se v současné době často volá po radikálním snížení počtů spárkaté zvěře především z důvodů škod na lesních porostech, historie stavů jelení zvěře v honitbách KRNAP ukazuje až na několik vyjímek víceméně stabilní početnost pohybující se okolo 500ks, od roku 2000 průměrně 494ks na rok. Stavy jelení zvěře v 90. letech přitom dosahovali průměrně okolo 580 ks na rok. Největší odlov byl proveden v letech 1991 – 1993, kdy překonal hranici 500 ulovených kusů. Historicky nejvíce ulovených jedinců jelení zvěře bylo v roce 1992 a sice 665.

46

Závěr V zájmové oblasti Krkonošského národního parku v režijní honitbě Prameny Mumlavy proběhl v roce 2008 ve dvou obdobích za pomoci kolegů z lesního personálu monitoring distribuce jelení zvěře. Na lesnickém úseku Janova Hora o celkové výměře 543,66ha, který je součástí LS – Rezek proběhl podrobnější výzkum denzity zvěře pomocí metody jednorázového sčítání trusu. Součástí práce je rovněž monitoring momentální turistické zátěže v oblasti LS – Rezek, který probíhal jednak vlastním šetřením přímo v jádru samotného lesnického úseku Janova Hora a jednak byla použita data z monitorovacího turniketu na Labské louce. V závěru práce je přehledná tabulka sčítaných stavů, odlovu a úhynu jelení a srnčí zvěře v režijních honitbách KRNAPu od roku 1987 do současnosti. V několika posledních letech se na území LS – Rezek setkáváme s faktem, že není možné úspěšně lovit jelení zvěř od začátku doby lovu, protože se tam téměř nevyskytuje. Lov jelení zvěře začíná být úspěšný teprve po skončení jelení říje nebo ještě spíše po napadení prvního sněhu ve vrcholových partiích hor. Přitom z pamětí lesníků jsem vyslechl, že v 90. letech se zvěř v zájmovém území vyskytovala téměř celoročně a několik říjiští bylo i na lesnickém úseku Janova Hora. Tady však už po mnoho let jelen nezatroubil. Tyto postřehy mě inspirovali k vytvoření této práce, která by mi mohla poskytnout alespoň část odpovědí na moje otázky: Snížily se v posledních letech výrazně stavy jelení zvěře? Došlo k prudkému nárůstu návštěvnosti Krkonoš? Změnila jelení zvěř své chování? Došlo ke změně biotopu? Atd. V části práce zabývající se monitoringem distribuce jelení zvěře na LS - Rezek se skutečně podařila prokázat výrazně odlišná distribuce zvěře v letním období (době lovu) oproti distribuci v jarním období. Z omezených časových důvodů a z důvodu výraznějšího odlišení distribuce zvěře v zájmovém území jsem se rozhodl pouze pro dvou měsíční monitoring. Ze zákresů v obrysových mapách je v letním období patrný posun většiny jelení zvěře z oblastí III. zóny a ochranného pásma do klečového pásma I. zóny případně do klidnějších oblastí II. zóny (z hlediska zátěže turistickým ruchem). Distribuci zvěře do vyšších částí zájmového území s omezeným vstupem mimo vyznačené cesty rovněž dokazují data stažena z telemetrického obojku, který byl připevněn na laň v přezimovací obůrce Vysoký břeh. Podle těchto dat odešla laň po roztání sněhu do Labského dolu, který je již za hranicemi lesní správy a zdržovala se

47

zde na omezeném území až do listopadu, kdy opět sestoupila k přezimovacímu objektu (v době psaní této práce však ještě nebyly bližší informace k dispozici). Výsledky denzity zvěře vypočítané pomocí metody jednorázového sčítání trusu nelze bohužel brát jako objektivní, neboť vycházely nereálně vyšší jak normované stavy zvěře. Z výsledků denzit trusu však lze alespoň logicky usuzovat jaká zvěř se na daném území v daném čase vyskytovala. Zájmové území bylo z důvodu lepší přehlednosti a podle předpokládané intenzity turistické zátěže rozděleno do třech zón (Šeřín nejklidnější, Žalý, Rovinka - nejrušivější). Jelení zvěř se vyskytovala pouze v zóně Šeřín, černá zvěř se vyskytovala v zóně Šeřín a Žalý a srnčí zvěř se vyskytovala ve všech zkoumaných zónách, tedy Šeřín, Žalý i Rovinka. Z těchto výsledků vyvozuji závěr, že nejvíce náročnou na klid a velikost krytu je zvěř jelení. Zvěř srnčí je k turistickému využití prostředí nejtolerantnější. Monitoringem návštěvníků Krkonoš se nepotvrdil nějaký dramatický nárůst v posledních letech. K dispozici jsou data ze sčítacího turniketu z Labské louky od roku 2005, podle kterých je návštěvnost v roce 2008 druhá nejmenší. Nejvyšší návštěvnost byla v roce 2006 a od té doby meziročně klesá. Na zvěř tak spíše než početnost návštěvníků bude mít vliv jejich neukázněnost. V poslední době se často setkáváme s turisty vstupujícími mimo vyznačené turistické trasy do míst se zákazem vstupu i v první zóně (sběrači borůvek, čundráci, dobrodruzi, atd). Jelení zvěř tak bývá rušena už i v nejklidovějších oblastech KRNAPu. Pokud bych měl na závěr v krátkosti zhodnotit výsledky této práce, turistické využití prostředí má bezpochyby nemalý vliv na distribuci jelení zvěře v podmínkách KRNAP, i když průkaznost tohoto vlivu je velmi složitá.

48

Summary Interests area in the Krkonošský National Parkof the overheads Sources Mumlava hunting took place in 2008 two seasons with the help of colleagues from the forest personnel monitoring deer distribution. At the forestry department of Janova Hora a total area of

543,66 hectares, which is part of the Forestry Management Rezek

conducted detailed research on density-off game with methods counting excrements. Part of this work is also monitoring the current load in the tourist area of Forestry Management Rezek, who conducted its own investigation, both directly in the very heart of Forestry Division of Janova Hora and alse used data from monitoring the turnstile on the Elbe Meadows. The conclusion is counted chart censuses state, catch and mortality of deer and deer hunting grounds in general KRNAP from 1987 to present. Monitoring of Krkonoše visitors has not confirmed a dramatic increase in recent years. There are data from a census of the turnstile Elbe Meadows since 2005, according to visit rate in 2008 is second smallest. The highest vistin rate was in 2006 and since then, year on year decline. It follows, rather than the numbers of visitors will have the effect of intemperance. Recently, we often meet tourists entering outsider designated tourist routek to places a prohibiton on entry in the first zone (blueberry pickers, adventures, etc.). Deer is so disturbed by it even the quietest KRNAP area. If I was at the end of the brief evaluate the results of this work, tourist use of enviroment is undoubtedly a significant unfluence on the distribution of deer in terms of National Park, although the relevance of this effect is very complicated.

49

Seznam použité literatury AULAK, W., BABIŃSKA-WERKA, J. (1990) Preference of diffrent habitats and age classes of forest by roe deer. Acta Theriol 35: 289-298. BAILEY, R. E.-PUTMAN, R. J., 1981: Estimation of fallow deer (Dama dama) populations from feacal accumulation , Journal of Applied Ekology, 18, s.697-702. BALÁŽ, G. (2007). Densita a prostorová aktivita jelena lesního (Cervus elaphus) ve vzorové oblasti LS Klášterec nad Ohří. Bakalářská práce. MZLU v Brně. 76 s. BEGON, M., HARPER, J.L., TOWNSEND, C.R., 1997: Ekologie – jedinci, populace a společenstva. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 1997 BERGE, F., 1969: Taksenngsmetoder for radyr, Capreolus capreolus (L), Meddelelser fra Statens Viltundersokelser, 2, 30: 1-44. BOISAUBERT, B., MAILLARD, D., GAILLARD, J.M., PIKARD, F., 1990: Use of biological indicators (shrub browning) to appraise roe deer density, Sborník19th ILJBG Congress, Trondheim, 1989, 308-314. BURT, W.H., 1943: Territorialityand home range concepts as applied to mammals.J.Mammal., 24, s.346-352 CLOUDSLEY – THOMPSON, J., 1988: Migrace zvířat, Albatros, Praha, 1988. ČERMÁK, Z., 2006: ústní sdělení DANIEL, W.S. A FRELS, D.B., 1971: A track – count method for censusing white – tailed deer, Texas Parks and Wildl.Dept.Techn.Ser.No7: 1 – 18. DZIECIOLOWSKI, R. (1976) Roe deer census by pellet-group counts. Acta Theriol 21: 351-358. FABIČOVIC, F., 1993: Jarní kmenové stavy zvěře, Diplomová práce, Brno 46 str. FINĎO, S., 2003: Nové poznatky o priestorovej aktivite jelenej zveri na Slovensku, Sborník referátů k mezinárodní konferenci: Chov jelenej zveri na Slovensku, Levice, 65 – 70. FIŠER, Z. A LOCHMANN, J., 1969: Studium přirozené potravy jelení a srnčí zvěře v oblasti Krkonoš, Opera Corcontica, 6: 139 – 161. FLINDERS, J.T., CROWFORD, J.A. (1977) Composition and degradation of jackrabbit and cottontail faecal pellets, Texas High Plains, Range manag. 30: 217-220. FLOUSEK, J.ET AL.1994: Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo. Vrchlabí, Správa KRNAP. 50

GUSEV, A.A., GUSEVA, N.A. (1983) Učaste dikich kopytnych v rozloženii rastiteľnosti v ekosistemach lesostepi, Ekologija. 6: 51-55. HARLOW, R.F., A DOWNING, R.L., 1967: Evaluating the deer track census method used the Southeast , Proc. 21st Annual Conf. Southeastern Ass. Game and Comm., 39- 41. HEMAMI, M.R, DOLMAN, P.M. (2005). The disappearance of muntjac (Muntiacus revesi) and roe deer (Capreolus capreolus) pellet groups in a pine forest of lowland Enngland. Eur. J. Wild.l Res. 51: 19-24. DOI 10.1007/s10344-004-0067-7) HEJCMAN, M., 2005: ústní sdělení HEROLDOVÁ, M. (1993) The food of red deer (Cervus elaphus) in a part of The Krušné hory mountains affected by emission. Folia Zoologica.42 (4): 381-382. HOJTE, B., 1986: Vyhodnocení stávanišť jelení zvěře v Hrubém Jeseníku, Diplomová práce, Brno, 72 str. HOMOLKA, M. A KOUBEK, P., 1996: Ekologie a chov jelení zvěře v podmínkách horského prostředí Jeseníků, Sborník celostátné konferencie v Nitre, 1996, 1 – 8. HOMOLKA, M., 1996: Foraging strategy of large herbivores in forest habitats, Folia Zoologova, 45, 2: 127 – 136. HORÁK, V. A LHOTA, T., 2006: Monitoring životního prostředí jelena evropského (Cervus elaphus) v Krkonoších s využitím analýzy GIS, Opera Corcontica, 111 – 135. CHALOUPSKÝ, J.,1983: Geologický vývoj.In: Krkonošský národní park.Sýkora B. (ed.), Praha, SZN, s.11 – 18. CHARLES, W.N., MC COWAN, D., EAST, K., 1977: Selection of upland swards by red deer on Rhum, J.Appl.Ecol., 14: 55 – 64. CHUDÍK, I., 1972: Jelenia zver v lesoch Tatranského Národného Parku, Zborník práciej o Kanape-e, 6, 160s. JARKLOVÁ, J., 1994: Podrobná analýza produkce bylinného patra porostu na Kněhyni, Zpravodaj Beskydy, 6: 143-148. JENÍK, J., 1961: Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Jeseníku: Teorie anemo – oro – grafických systémů. Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 407s. JENÍK, J., 1998: Biodiversity of the Hercynian Mountains of Central Europe. Pirineos, 151/152 : 83 – 99.

51

JOLLY, G.MM., 1965: Explicit estimates from captute-recapture data with low death and immigration-stochastic model, Biometrika, 52: 315-337. JULANDER, O., FERGUSON, R.B., DEALY, J.E., 1963: Measure of animal range use by sings. Range Reasearch Methods, A Symposium in Denver, Colorado, 1962, Misc.Publ.No 940. USDA, Forest Service, 102-108. KIE, J.G. & BOWYER, R.T., 1999: Sexual segregation in white-tailed deer: density dependent changes in use of space, habitat selection and dietary niche, J. Mammalogy, 80,3: 1004-1020. KOIVISTO, I., 1962: Vuoden 1962 Hirviarvioinnin Tuloksia, Suomen Riista, 15: 149156. KOLIBÁČ, J., 1989: Metody určování početnosti veklých savců, Lynx, 25: 109-124. KOUBEK, P. & HRABĚ, V., 1996: Home range dynamics in the red deer (Servus elaphus) in a mountain forest in Central Europe. Folia Zoologova, 45, č.3, s.219222. KOUBEK, P. & HOMOLKA, M., 1996: A Contribution to the ecology of the red deer in the Jeseniky Mts (Czech Republic), XXII. Congress „The Game and the Man“, Academic Publishing House, Sofia, s. 210-213. MATOUŠ, J. 1996: Příspěvek k poznání změn v sezónní distribuci jelena evropského (Servus elaphus) v oblasti Hrubého Jeseníku, Diplomová práce, Brno, 93 str. MASSEIR, G., GENOV, P.V. (1998). Fallow deer (Dama dama) winter defecation rate in a Mediterranean area. J. Zool. (Lond.) 245: 209-210. MAYLE, B.A., PEACE, A.J., GILL, R.M.A. (1999). How Many Deer? A Field Guide to Estimating Deer Population Size. Forestry Comissions, Edinburgh. MAYLE, B.A., PEACE, J., GILL, R.M.A., 1999: How many deer? A field Guide to estimating deer population size. The Research Communications Office, Forest Research, Surrey, 1999. MITCHELL, B., ROWE, J.J., RATCLIFFE, P., & HINGE, M. (1985). Defecation frequency in Roe deer (Capreolus capreolus) in relation to the accumulation rates of faecal deposits. J. Zool. (Lond.) (A) 207: 1-7. MITCHELL, B. & KIRBY, K.J., 1990: The impact od large herbivores on the conservatin of semi natural woods in the British uplandá. Forestry, 63, 4:333-354. MYSTERUD, A., 1999: Seasonal migration pattern and home range of roe deer in an altitudinal gradient in southern Norway, J. Zoology, 247: 479-486. NISA, o.p.s, Objektivní měření zatížení turistických lokalit Libereckého kraje 2008, 88s.

52

PARKER, K.R., 1979: Density estimation by variable area transect, J. Wildl. Manag., 43, 2: 484-492. PODRÁZSKÝ, V., VACEK, S., 1994: Půdy ochranných lesů Krkonoš. Opera Corcontica, 31: 5 – 21 PLHAL, R., 2008: Možnosti zpřesnění odhadu velikosti populací vybraných druhů zvěře, diplomová práce, 90s. PRIKLONSKI, S.G., 1970: Winter transect count of game animals, Sborník 9th IUGB Congress, Moscow, 273-275. PUTMAN, R.J., 1990: Patterns of habitat use: an examination of the available methods. In: Groot Bruindennk, G.W.T.A. & Van Wieren, S.E., 1990: Methods for study of large mammals in forest ecosystem, R.I.N.M. ARHEM, 1990, 22-31. PLUMPTRE, A.J., HARRIS, S. (1995) Estimating the biomass of large mammalian herbivores in tropical montane forest: a method of faecal counting that avoids assuming a steady state system. J. Appl. Ecol. 32: 111-120. QUITT, E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Studia Geographica, 16: 1 – 84. RATCLIFFE, P.R. (1992) Roe Deer Biology and Management. HMSO, London, UK. SCHMIDT, K., GOSSOW, H., 1991: Winter ecology of alpine red deer with and without supplemental feeding: Management implications. In: Csáni, S. and Ernhaft, J. (Eds.): Transactions Part 1. XXth Congress of the International Union of Game Biologists. University of Agricultural Science, Gödöllö, s. 180-185. SCHMIDT, K., 1993: Winter ecology of nonmigratory alpine red deer, Oecologia, 95: 226-233. SZEMELLY, L., RITTER, D., HELTAI, M., PETÖ, Z., 1996: A gímszarvas tér-odö hasnálatának összehasonlétó vizsgálatai egy dombvidéki és egy alföldi élöhelyen. Vedbiologia 1994-1996, č.5, s.43-59. ŠUSTR, P. et al. 2008: Jelenovití a horské ekosystémy – co ukázal výzkum v NP Šumava a KRNAP. In Sborník rozšířených abstraktů „Management lesů v národních parcích ČR, Špindl.Ml.-Bedřichov. 51-53 s. TOMÁŠEK, M.A ZUSKA, V.,1983: Půdní poměry.In: Krkonošský národní park.Praha, SZN, s.59 – 62. THIRGOOD, S.J., 1995: The effect of sex, season, and habitat availability on patterns of habitat use of fallow deer, J.Zool, 235: 645-659.

53

VACEK, S. ET AL. 2006: Lesy a ekosystémy nad horní hranicí lesa v národních parcích Krkonoš. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o., č.2, 112s. VACEK, S.ET AL., 2009: Obnova lesních porostů na výzkumných plochách v národních parcích Krkonoš. Folia Forestalia Bohemica. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce, s.r.o. 288s. WIGLEY, T.B., JOHNSON, M.K. (1981) Disappearence rates for deer pellets in the southeast, J. Wildl. Manag. 45, 1: 251-253. ZEJDA, J., 1985: Field transect for roe deer censusu, Folia Zoologova Brno, 34, 3:209215.

54

Přílohy

Letité slanisko v bezprostřední blízkosti plochy 0101 (351B02)

Charakter porostu plochy 0101 (351B02)

Charakter porostu plochy 0201 (348B03b)

55

Charakter porostu plochy 0202 (348A03)

Jihovýchodní pohled na kopec Šeřín (nejklidovější zónu)

Charakter porostu plochy 0301 (346B03)

56

Západní pohled na kopec Žalý (na vrcholu rozhledna)

Oblíbené slanisko v bezprostřední blízkosti plochy 0301 (346B03)

57

Mendlova univerzita v Brně

Recommend Documents