Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici
Možnosti využití kombinovaných záhonů v městské zeleni Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Pavol Kaššák
Lucie Bílková Lednice 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti využití kombinovaných záhonů v městské zeleni, vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Lednici, dne:
…………………………. Lucie Bílková
PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucímu práce Ing. Pavlu Kaššákovi za cenné rady, podněty a podporu během příprav a psaní této práce.
Obsah 1
ÚVOD........................................................................................................................ 8
2
CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 9
3
MĚSTSKÁ ZELEŇ ................................................................................................. 10 3.1
4
5
6
Funkce .............................................................................................................. 10
3.1.1
Ekologická funkce .................................................................................... 10
3.1.2
Ekonomická funkce .................................................................................. 11
3.1.3
Sociální funkce ......................................................................................... 11
ZÁSADY PRO POUŽITÍ TRVALEK VE MĚSTĚ................................................. 12 4.1
Lokalita ............................................................................................................ 12
4.2
Podmínky dané stanovištěm ............................................................................. 12
4.3
Zajištění odborné údržby.................................................................................. 14
4.4
Příprava půdy pro záhon .................................................................................. 14
4.5
Letničky versus trvalky .................................................................................... 15
BIOTICKÉ A ABIOTICKÉ PODMÍNKY .............................................................. 17 5.1
Vnější faktory ................................................................................................... 17
5.2
Vnitřní faktory.................................................................................................. 17
5.3
Nerovnováha vnějších a vnitřních faktorů ....................................................... 18
5.4
Biotické a abiotické faktory ............................................................................. 18
5.4.1
Abiotické faktory ...................................................................................... 18
5.4.2
U biotických faktorů rozlišujeme: ............................................................ 19
ROSLINY PRO KOMBINOVANÉ ZÁHONY....................................................... 20 6.1
Trvalky ............................................................................................................. 20
6.1.1
Péče o trvalky............................................................................................ 20
6.1.2
Rozdělení trvalek podle klimatických typů .............................................. 21
6.1.3
Rozdělení trvalek podle jejich stanoviště ................................................. 21
6.2
Dvouleté rostliny .............................................................................................. 21
6.3
Letničky............................................................................................................ 22
6.4
Cibuloviny ........................................................................................................ 24
6.5
Hlíznaté rostliny ............................................................................................... 25
6.6
Léčivé a kořeninové rostliny ............................................................................ 25
6.6.1 6.7
Rozdělení léčivých a kořeninových rostlin ............................................... 26
Zelenina ............................................................................................................ 26 6
PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 28
7
7.1
Charakteristika pokusného místa ..................................................................... 28
7.2
Realizace návrhu .............................................................................................. 29
7.3
Seznam použitých rostlin pro realizovaný návrh ............................................. 31
7.4
Popis vybraných druhů ..................................................................................... 32
7.5
Seznam dalších vhodných rostlin ..................................................................... 37
8
DISKUSE ................................................................................................................ 39
9
ZÁVĚR .................................................................................................................... 44
10
SOUHR, RESUME .............................................................................................. 45
11
POUŽITA LITERATURA ................................................................................... 46
12
SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................. 49
7
1
ÚVOD
Teoretická část se věnuje charakteristice městské zeleně, potřebě vniku městské zeleně, její funkce. Následně jsou rozepsány zásady pro používání trvalek ve městě. Jednotlivé podkapitoly jsou věnovány výběru místa, podmínkám, které poskytuje dané stanoviště, zajištění údržby, přípravě půdy pro záhon. Také jsou uvedeny kombinace prostředí pro rostliny, které se mohou vyskytovat ve městě. Samostatná kapitola se věnuje biotickým a abiotickým podmínkám. Definují se zde vnější, vnitřní faktory růstu rostlin, nerovnováha mezi nimi. Na tyto podmínky a faktory navazuje popis skupin rostlin pro kombinované záhony trvalky, dvouleté rostliny, letničky, cibuloviny, hlíznaté rostliny, léčivé a kořeninové rostliny, zelenina. Popis skupin rostlin obsahuje jejich definici, nároky na pěstování a nejčastěji pěstované druhy. V praktické části je uvedena charakteristika místa realizace záhonu, podmínky, požadavky zadavatele. Kapitola realizace návrhu je věnována vztahům mezi jednotlivými rostlinami a zdůvodnění proč byly vybrány. Dále jsou uvedeny alternativy výsadby.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo teoreticky zhodnotit historii a současnost městské zeleně a kombinovaných výsadeb. Charakterizovat biotické a abiotické podmínky konkrétní lokality a zhodnotit její vhodnost pro založení záhonu. Dále vytvořit přehled možných použitelných druhů. Následuje vytvoření návrhu kombinovaného záhonu pro hřbitov ve Fryčovicích a jeho realizace.
9
3 MĚSTSKÁ ZELEŇ V posledních 100 letech zažila naše společnost dvě velmi dramatické změny. Za prvé, populace čtyřnásobně stoupla na velikost 6,3 miliard a za druhé žijeme více ve městech. V roce 1900 žilo 86% lidstva na venkově v souladu s přírodou. V roce 2006 bylo zjištěno, že víc jak 50% z nás žije ve městech s počtem obyvatel 100 tisíc a s hustotou větší než 625 lidí na kilometr čtvereční. Na začátku minulého století bylo 19 měst s milionem nebo více obyvatel. V současné době existuje více než 400 těchto měst. Dnes je 19 megaměst s 10 miliony nebo s více obyvateli, před 20 léty jich bylo pouze 8. Mnoho z těchto měst se snaží zajistit základní servis jako je pitná voda, odvoz odpadků a přístřešky pro lidi. Od poloviny 19. století vzniká potřeba mít zeleň v městech. To vedlo ke vzniku několika hnutí ve Spojených státech a Evropě, která začala zakládat veřejné parky a zahrady (M. CARREIRO, a kol., 2008). Základní plochy městské zeleně tvoří parky, veřejné tematické zahrady, hřbitovy, zeleň rekreačních a sportovních areálů, doprovodná zeleň dopravních ploch a komunikací, zeleň obytných prostorů a zeleň občanského vybavení (WALICA a KUDA, 2006).
3.1 Funkce Veřejná zeleň je důležitým místem pro oddech, rekreaci a udržení kontaktu s přírodou. Má kladný vliv na lidskou psychiku, kvalitu života, ale také na životní prostředí, zlepšení kvality ovzduší a vody, snižování hluku, prevenci půdní eroze. Jednotlivé funkce městské zeleně jsou odlišné podle lokality a způsobu využívání. Dělí se do třech hlavních funkcí městské zeleně: ekologická (SUPUKA, 1991), sociální (SUPUKA, 1991) a ekonomická (WALICA a KUDA, 2006).
3.1.1 Ekologická funkce Často bývá nazývána funkcí přírodoochrannou (SUPUKA, 1991). Vystihuje vztah přírody k ostatním složkám živého prostředí.
Hygienická a klimatická funkce: zlepšení kvality ovzduší, zlepšení mikroklimatu zvlhčením, teplotní stabilizace, vliv na proudění vzduchu, filtr vůči funkcím znečišťujícím prostředí (zplodiny, zápachy, hluk) 10
(MAIER, 2008). 3.1.2 Ekonomická funkce Proces obnovy vytváří nové pracovní příležitosti, což v podmínkách města s vysokou mírou nezaměstnanosti není nepřehlédnutelný fakt (WALICA a KUDA, 2006).
3.1.3 Sociální funkce Označována za doplňkovou k funkci ekologické, je spjata s člověkem.
Rekreační: v blízkosti domova, místa relaxování
Estetická: kladně působící typy prostorů
Psychologická: vliv na lidskou psychiku (MAIER, 2008).
11
4 ZÁSADY PRO POUŽITÍ TRVALEK VE MĚSTĚ
4.1 Lokalita Lokalit pro výsadbu trvalek je ve městě mnoho. Při výsadbě v ulicích jsou brány v úvahu extrémní podmínky spojené s provozem na komunikacích. Mezi tyto extrémní podmínky patří výfukové plyny, solení, shrnování sněhu i sešlapávání. Dále se výsadba může provádět v podrostu alejových stromů ve výsadbových mísách (SOJKOVÁ a kol., 2006). Nízké a poléhavé druhy mohou nahrazovat trávník v extrémně suchých, mokrých nebo stinných místech (VÍT a kol., 1994). Samostatné výsadby trvalek nebo jejich kombinace se mohou realizovat ve zvýšených záhonech (ostrůvky v křižovatce, kruhové objezdy apod.) (SOJKOVÁ a kol., 2006). Mezi zvláštní druhy trvalkových záhonů patří vřesoviště, xerofytní partie, stepní partie, travní partie (VANĚK a kol., 1973). Trvalky jsou v mobilních nádobách vystaveny extrémním podmínkám na teplo, slunce a sucho. V menších parkově upravených plochách mohou být použity jako předsadba nebo doplněk keřových výsadeb. Ve větších parkově upravených plochách a v městských parcích se trvalky vysazují na samostatné záhony na slunci i jako podrost stromů (SOJKOVÁ a kol., 2006). Dále se trvalky používají ve speciálních výsadbách naučného charakteru u škol či dětských hřišť, střešních zahradách a hřbitovech. Při těchto realizacích se dbá na užitkovost, jedovatost, tvar a barvu listů (SOJKOVÁ a kol., 2006).
4.2 Podmínky dané stanovištěm Kvalitní projekt musí brát v úvahu podmínky dané stanovištěm (ovlivňují výběr rostlin), vývoj i vytrvalost rostlin, uvážit ekonomiku výsadby a údržby trvalkových výsadeb oproti keřovým (SOJKOVÁ a kol., 2006). Rostliny jsou do určité míry přizpůsobivé a do určité míry jim zase může vyjít vstříc člověk úpravou stanovitě, takže nakonec na jednom záhonu lze pěstovat rostliny z různých stanovišť (VANĚK a kol., 1973). Perfektní realizace spočívá v důsledném dodržení zásad při výsadbě – příprava půdy pro budoucí záhon rozhodujícím způsobem ovlivní úspěch výsadby, její následnou údržbu i trvání (SOJKOVÁ a kol., 2006). Podmínky stanoviště jsou kombinací následujících faktorů: Světlo – ve městě to je 12
většinou slunce až úpal, méně polostín až slunce a jen okrajově stín až polostín. Vláha – většinou sucho nebo jen mírně vlhko, pokud není zajištěna kapková závlaha nebo jiná. Půda – téměř vždy se používá uměle vytvořený substrát, aby vyhovoval nárokům rostlin. Teplota – ve většině případů je tepleji, do jisté míry je závislá na nadmořské výšce. Speciální podmínky – v zimě vlhko způsobené shrnováním sněhu, zasolení půdy, sešlapávání, krádeže a jiné (SOJKOVÁ a kol., 2006). Kombinací těchto faktorů vznikají nejrůznější stanoviště:
slunná, suchá - mnoho těchto poloh je vystaveno slunci během léta. Mohou to být místa, která se prudce svažují, odvodnění je rychlé, jsou kryté před deštěm, někdy i před nejhoršími účinky větru díky okolním zdím a plotům. Půda je písčitá, kamenitá, mělká a alkalická (MATHUR, 2002). Aby rostliny mohly přežít a dále se množit v suchém a teplém prostředí, musela se během vývoje jejich těla přizpůsobit tak, aby byly maximálně chráněny před vysušujícím sluncem a větrem (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Rostliny, kterým se daří v těchto podmínkách, mají charakteristické rysy např. voskový povrch květů. Levandule, rozmarýn, Yzop a Phlomis purpurea vytvářejí éterické oleje. Nízké sukulentní druhy jako Sempervivums, Sedum mají tlusté kožovité listy plné vody, které zabraňují jejich dehydrataci. Mnoho cibulovin např. Amaryllis belladonna potřebuje horko k tomu, aby dříve kvetlo. Pro zlepšení kvality půdy je dobré zapracovat organickou hmotu. Pro tento účel je nejlepší listovka, která nepřidává mnoho živin. Rostliny vhodné pro tyto polohy Lavandula dentata, Senecio viravira, Allium sphaerocephalon, Tulipa praestans ‘Unicum’ (MATHUR, 2002).
suchá a ve stínu - kombinace stínu a sucha představuje výzvu i pro zkušeného zahradníka, když je před ni postaven. Mnohým rostlinám se daří ve vlhku a stínu, ale málokterá je schopna tolerovat kombinaci nedostatku světla a vody. Suchá stinná místa se vyskytují v městských zahradách u zdí nebo stěn budov, kde jsou chráněna před přímým větrem a také deštěm. Mělce kořenící stromy s rozsáhlou korunou vytvářejí dešťový a stínový deštník (MATHUR, 2002). V úplném stínu roste velmi málo trvalek (VÍT a kol., 1994). Zlepšení kvality půdy je zajištěno vhodným výběrem rostlin, dále zapravením organických hnojiv, kompostu a rozložených listů do půdy. Vhodné je použít i půdopokryvné
13
druhy jako Pachysandra terminalis nebo Tellima grandiflora, které pomáhají udržet vlhkost půdy a snižují povrchové odpařování. Rostliny vhodné pro tyto polohy Digitalis obscura, Dicentra cucullaria, Galanthus nivalis ‘Flore Ple’ (MATHUR, 2002).
vlhká a ve stínu - mnoho míst neposkytuje ideální podmínky pro rostliny, které přirozeně rostou v těchto podmínkách. V městech je tvořen stín vysokými zdmi, budovami, keři. Je proto složité dosáhnout požadovaného vhodného stínu. Pokud stín vytváří strom a je až moc temný, řeší se tento problém prořezáním koruny. Počtem uřezaných větví se koriguje intenzita stínu. Vzhledem k tomu, že většina rostlin pochází z lesa, je složité vytvořit a udržet pro ně přirozené podmínky. Daří se jim ve vlhkých, dobře odvodněných půdách bohatých na kompost z listí. Rostliny vhodné pro tyto polohy Paeonia delavayi, Anemone x hybrida ‘Honorine Jobert’, Bergenia purpurascens, Eranthis hyemalis (MATHUR, 2002).
4.3 Zajištění odborné údržby V prvním roce po výsadbě trvalek se musí věnovat pozornost jednak odstraňování plevelů, jednak zálivce. Půda se mezi rostlinami kypří, popř..mulčuje vhodným materiálem. Nastýlka zabrání růstu plevelů a vypařování vody z půdy (VÍT a kol., 1994). Kromě nároků na vodu a živiny je nutno znát nároky trvalek z hlediska jejich vegetačního cyklu to znamená, které ostříhat po odkvětu (Delphinium, Plox, Doronicum), které až na jaře (okrasné trávy, Sedum), které jsou stálezelené a nestříhají se. Jiné krátce po odkvětu samy ukončí vegetaci (většina cibulovin, Doronicum, Papaver) (SOJKOVÁ a kol., 2006).
4.4 Příprava půdy pro záhon Příprava záhonu se děje dvěma způsoby. Klasická příprava s celkovou výměnou půdy do hloubky 0,30-0,40 m. Kvalitní substrát musí být bezplevelný, upravený podle nároků navrhovaných trvalek (štěrk, písek, rašelinu apod.) Pokud substrát obsahuje semena nebo zbytky kořenů vytrvalých plevelů je nutné chemické odplevelení. Čerstvě 14
navezený substrát se musí přiměřeně zhutnit nebo sázet později, po jeho sesednutí (SOJKOVÁ a kol., 2006). Při druhém způsobu, kdy půda není kyprá, propustná, hlinitopísčitá s dostatečným obsahem humusu, v níž se daří většině trvalek, se může půda téměř v každém případě vhodně upravit, nejlépe po podzimním zrytí a zimním přemrznutí. Těžká nepropustná půda se hluboko zryje a zároveň se přidá zemní směs, složená z vyzrálého kompostu, písku a rašeliny nebo rašelinného substrátu. Chudou, lehkou písčitou půdou obohatíme při rytí zeminou složenou z kompostu, rašeliny a těžší jílovité půdy (BӦHM, 1991). Po přípravě půdy se doplní živiny při vlastní výsadbě, důležité je zajistit zálivku po výsadbě a zamulčování jemně drcenou borkou ve výšce 0,02-0,05 m. Borka chrání substrát před přílišným výparem vody (SOJKOVÁ a kol., 2006).
4.5 Letničky versus trvalky Letničkové výsadby mají v městských, zvláště pak v lázeňských a zámeckých výsadbách svoji dlouholetou historii a opodstatnění (ŠVÁBENSKÁ, 2012). Nízké letničky s pravidelným růstem se používají na záhony v historických zahradách. Používají se dále k předsazení stromových a keřových skupin (VÍT a kol., 1994). V turisticky nejzajímavějších měsících poskytují rychlý a dynamický efekt záplavy květů, kterému mohou trvalky těžko konkurovat. V pravidelných zahradách z nich můžeme vytvořit ornamenty. K jejich nevýhodám patří finanční náročnost, výsadby je nutné každoročně zakládat znovu a náročnost na péči během vegetace (zálivka, přihnojování, odstraňování odkvetlých květenství) (ŠVÁBENSKÁ, 2012). Oproti tomu trvalky poskytují celoroční (při vhodné kombinaci i zimní) efekt, počáteční náklady na výsadbový materiál a založení záhonu jsou sice vyšší, ale tyto investice se rychle vracejí, péče během roku je oproti letničkovým výsadbám minimální (ŠVÁBENSKÁ, 2012). V sadovnické tvorbě se trvalky začaly nejdříve používat v Anglii, a to jako doplněk nebo náhrada letniček a růží, které v tamějším vlhkém klimatu špatně kvetou (VANĚK a kol., 1973). Skupina odborníků z Německa a Švýcarska vytvořila pod vedením Německé federace pěstitelů trvalek projekt, který si kladl za cíl formulovat doporučení a postupy pro tvorbu a péči o specifický typ výsadeb. V roce 1999 byly na několika plochách založeny 15
výsadby Silbersommer (Stříbrné léto) – trvalkové výsadby kombinované s cibulovinami určené do extrémních městských podmínek, zejména na extrémně suchá, slunná a exponovaná stanoviště s chudší půdou. Podmínkou bylo, aby tato výsadba byla atraktivní po celý rok. Jednotlivé plochy byly sledovány a vyhodnocovány a na jejich základě byl po několika letech vytvořen doporučený seznam rostlin, jejich kombinace a metodika pro navrhování a údržbu těchto záhonů. Na tento projekt dále navázaly projekty Perennemix, Sommernachstraum, Indianer Sommer a mnoho dalších. Během pozorování pokusných výsadeb se zjistilo, že trvalkové záhony se stávají útočištěm mnoha bezobratlých živočichů (motýlů, čmeláků, včel aj.), kteří jsou na tyto výsadby přilákáni (ŠVÁBENSKÁ, 2012). Na podzim roku 2007 bylo v Dendrologické zahradě v Průhonicích vysázeno prvních 10 různých směsí, rostlinných kombinací na celkové ploše 500 metrů čtverečních. Jedná se o ukázkové plochy výsadeb, které jsou určeny zejména do městských podmínek. V dalších letech přibývaly postupně další směsi až do současných 1500 metrů čtverečních. Výsadby volně navazují na projekt německých perenářů a jejich českým „duchovním otcem“ je Ing. Adam Baroš (ŠVÁBENSKÁ, 2012). Záhony byly založeny následovně: po vyměření ploch byl opakovaně aplikován herbicid a v září (2007 až 2010) byly plochy upraveny kultivátorem do hloubky cca 0,30 m. Výsadba kontejnerovaných rostlin byla provedena v září a říjnu. Byl zvolen systém nejprve umístit solitérní rostliny, potom skupinové po 3 až 5 kusech, následovaly rostliny pokryvné. Do zbylých míst se vysázely rostliny vtroušené/putující (většinou krátkověké trvalky či dvouletky). V říjnu se vysadily cibuloviny a to hnízdovitě po 10 až 20 – ti kusech. Tato výsadba se kompletně zamulčovala štěrkem (vrstva cca 0,05 m) 4 různých frakcí. Výsadba se tedy prováděla bez konkrétního osazovacího plánu, pouze s rostlinami rozdělenými do patřičných ekologicko – pěstitelských skupin (www.dedrologickazahrada.cz, 2013).
16
5 BIOTICKÉ A ABIOTICKÉ PODMÍNKY Na růst rostlin působí v přírodě řada nejrůznějších fyzikálně-chemických faktorů, které jsou navíc ve vzájemných interakcích. Jedná se o složitý komplex abiotických a biotických činitelů, který je spjat s ostatními životními procesy a vytváří určité hranice podmínek prostředí (www.katedry.osu.cz, 2008). Růst rostlin se uskutečňuje jen za určitých podmínek (faktorů), které můžeme rozdělit na vnější a vnitřní (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002).
5.1 Vnější faktory Světlo je nezbytné pro tvorbu asimilátů v procesu fotosyntézy zelených rostlin. Rostliny sice mohou růst i ve tmě, jejich orgány však po určité době získávají některé morfologické znaky, kterými se nápadně odlišují od rostlin rostoucích na světle (KINCL a kol., 1997). Teplota ovlivňuje rychlost růstu. Teplota, při které roste rostlina nejrychleji, se označuje jako teplota optimální (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002). V teplotním minimu růst začíná a při maximu teploty se růst zastavuje (KINCL a kol., 1997). Voda je nezbytná jak v embryonální fázi růstu, tak v prodlužovací, kdy dochází k vakuolizaci buněk (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002). Dostatečný obsah minerálních živin příznivě ovlivňuje růst rostlin. Výrazný nedostatek živin vede naopak k zakrnělému růstu (KINCL a kol., 1997).
5.2 Vnitřní faktory Mezi vnitřní faktory růstu patří především rostlinné hormony (fytohormony) (KINCL a kol., 1997). Rozlišujeme fytohormony růst podněcující – stimulátory růstu, mezi které patří auxiny, cytokininy a gibereliny (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002). Druhou skupinou jsou fytohormony brzdící růst – inhibitory růstu. Patří mezi ně kyselina abscisová (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002).
17
5.3 Nerovnováha vnějších a vnitřních faktorů Rostlina jako celek představuje otevřenou dynamickou heterogenní soustavu (systém), která je v rovnováze. Každá rostlina je schopna autoregulace a při narušení rovnováhy je schopna rovnováhu znovu obnovit. Náhlé vystavení nepříznivým faktorům vyvolává šok, naproti tomu dlouhodobé působení nepříznivých faktorů působí stres. Stres vyžaduje mimořádné přizpůsobení nové situaci, vytváří mimořádné podmínky někdy hraničící s existenčními podmínkami (s přežitím), i když rostlina na základě geneticky fixovaných adaptačních mechanismů je schopna tyto mechanismy automaticky zapojovat (www.katedry.osu.cz, 2008).
5.4 Biotické a abiotické faktory Ve fyziologii stresu rozlišujeme tyto nejdůležitější stresové faktory, se kterými se rostliny setkávají v přírodě: abiotické faktory a biotické faktory (www.katedry.osu.cz, 2008). 5.4.1 Abiotické faktory Mohou být fyzikální nebo chemické (www.katedry.osu.cz, 2008). K fyzikálním patří: · Nadměrné záření - UV, viditelné (www.katedry.osu.cz, 2008) · Extrémní teploty - termofyty, psychrofyty, kryofyty (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002) · Mechanické účinky větru (www.katedry.osu.cz, 2008) K chemickým patří: · Působení množství vody – hydrofyty, hygrofyty, mezofyty, xerofyty (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002) · Nedostatek kyslíku - hypoxie, anoxie (www.katedry.osu.cz, 2008). · Nedostatek živin v půdě, nadbytek iontu solí a vodíku v půdě, toxické kovy a organické látky v půdě (www.katedry.osu.cz, 2008) · Znečištění atmosféry – tuhá paliva, plynové emise, oxid siřičitý (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002)
18
5.4.2 U biotických faktorů rozlišujeme: · Patogenní mikroorganismy - viry, bakterie, houby (www.katedry.osu.cz, 2008)
· Herbivorní živočichové - spásání, poranění (www.katedry.osu.cz, 2008) · Vzájemné ovlivňování - alelopatie, parasitismus, poloparasitismus, symbióza (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 2002)
19
6 ROSLINY PRO KOMBINOVANÉ ZÁHONY
6.1 Trvalky Trvalky (pereny) jsou podle botanické definice víceleté rostliny, které na rozdíl od letniček a dvouletek během svého života několikrát kvetou a přinášejí semena. U trvalek nepříznivá období zpravidla přečkávají pouze podzemní orgány s očky připravenými pro příští vegetaci. Některé druhy, zvláště rostoucí polštářovitě, si udržují i zelené nadzemní části. Podzemní orgány (kořeny, oddenky, hlízy, cibule) jsou mnohdy zásobárnami, a to nejen živin, ale i vody (VANĚK a kol., 1973).
6.1.1 Péče o trvalky Při výsadbě dlouhé kořeny zastřihneme zahradnickými nůžkami nebo zkrátíme ostrým nožem. Rostlina by měla vyčnívat korunní úrovní, pokud nejsou jiné nároky. Pivoňkám jsou při sadbě ponechány červené špičky venku. Sadba hluboko způsobuje nekvetení. Mulčování ať už okrasnými materiály nebo organickou hmotou se provádí opatrně, aby nebyly zakryty rostliny a jejich části, které přezimují. Pro mulčování se používá koňský a slepičí hnůj, listovka, sláma, kompost. Přihnojuje se hnojivy, které obsahují N, P, K, nejlépe na jaře. Zálivka se ideálně aplikuje jeden krát týdně ráno. Zaštipování se provádí pro udržení kompaktního růstu rostliny (CARTER a kol., 2007). V prvním roce založení trvalkového záhonu se musí věnovat péče především tomu, aby se rostliny co nejdříve ujaly a co nejrychleji urostly (VANĚK a kol., 1973). Pozitivní výsledek je pozorován u chryzantém, aster, špatně reagují Sedum, Campanula, Phlox. Některé trvalky potřebují podporu z důvodu jejich výšky. Odumřelé květy se otrhávají z důvodů za prvé estetických, za druhé, aby se zabránilo vzniku chorob. Speciální péče zahrnuje zpětný řez, kdy se rostlina seřízne k zemi. Mezi škůdce patří slimáci, hlemýždi, mšice, housenky (CARTER a kol., 2007).
20
6.1.2 Rozdělení trvalek podle klimatických typů
mírné a vlhké podnebí je s podmračným létem a plískanicemi nebo mrazy při sněhové pokrývce v zimě.
mírné a sušší podnebí je se slunným létem, s teplotami i nad 30˚C a 2-3 týdenními, výjimečně i delšími obdobími bez deště, v zimě s teplotami i pod 20˚C, slabou vrstvou sněhu, často s holomrazy.
teplejší suché podnebí je s horkými léty bez deště a s mrazivými, větrnými zimami.
teplejší a vlhké podnebí je s teplými léty s častými dešti a s deštivými zimami jen s občasnými mírnými mrazy.
subarktické podnebí je s velmi opožděným jarem, krátkým chladným létem a dlouhou zimou se sněhem a silnými mrazy. (VANĚK a kol., 1973)
6.1.3 Rozdělení trvalek podle jejich stanoviště
jarní trvalky na výsluní
jarní trvalky do polostínu
trvalky kvetoucí v létě
trvalky kvetoucí na podzim
trvalky sukulentního charakteru
okrasné trávy
vodní a bažinaté rostliny (VÍT a kol., 1994)
6.2 Dvouleté rostliny Jsou rostliny, které žijí dva roky. V prvním roce klíčí a vytvoří vegetativní orgány, přízemní růžici listů. V druhém roce vyprodukují semena a uhynou. Řadí se k nim skutečně dvouleté rostliny jako je Campanula, ale i některé rostliny vytrvalé jako Bellis, které se pěstují ve dvouletém cyklu. Nároky na stanoviště a pěstování jednotlivých
21
druhů jsou si podobné. Liší se pouze ve způsobu použití. Pěstují se na výsluní, snesou i polostín. Nesnesou sluneční úpal. Půdy žádají kvalitní, humózní, spíše hlinité. Nevyhovují půdy suché a čerstvě hnojené chlévským hnojem. V půdách přemokřených nebo přehnojených dusíkem rostliny snadno vymrzají nebo vyhnijí. (VÍT a kol., 1994). Množí se převážně semenem, množení řízky se používá jen při pěstování pod sklem např. u Dianthus barbatus. Na podzim se dvouleté rostliny hnojí fosforečnými a draselnými hnojivy, na jaře se přihnojují plným hnojivem NPK (VÍT a kol., 1994).
6.3 Letničky Letničky jsou rostliny, jejichž životní cyklus od výsevu po uhynutí trvá jeden rok. Výjimkou je situace, kdy nestihne zaplodit, pak přežije do roku dalšího. Společně s dvouletkami v zahradě zajistí paletu barev květů. Jsou to vesměs rostliny dlouhodenní a náročné na vysokou intenzitu světla. Liší se v nárocích na teplotu podle jednotlivých druhů. Převážná většina letniček vyžaduje teplé a slunné polohy. Některé druhy jsou zejména po otužení odolné vůči mrazu, jiné naopak zmrzají. Většinou špatně rostou a málo kvetou ve stínu. Na půdu nejsou zvláště náročné s výjimkou choulostivých druhů např. Begonia Semperflores – hybridy, Celosia argentea nebo Petunia hybridy (VÍT a kol., 1994). Půdy mají rády hluboké, propustné, nezamokřené s pH 6,5. Lehčí půdy jsou také vhodné, ale rostliny je potřeba více zalévat a hnojit. Během vegetace za sucha je potřeba je zalévat, jen některé jsou suchomilné např. Limonium. Nesnášejí čerstvé hnojení chlévským hnojem, a proto se pěstují ve druhé trati. Na podzim se hnojí fosforečnými a draselnými hnojivy (VÍT a kol., 1994). Kombinace letniček a dvouletek zaručuje po celou vegetaci kvetoucí, barevně výrazný záhon uhlazeného vzhledu (VANĚK a kol., 1973). Kvetou v období od června do září. Svou dobou květu navazují na dvouletky a jarní cibulnaté květiny. Ve výsadbách se mohou spojovat s trvalkami, hlíznatými květinami nebo některými hrnkovými květinami. V pravidelných záhonech se často kombinují s květinami s ozdobným listem. Jsou vyhledávané při výsadbách na záhonech pro svůj pravidelný růst, výrazné barvy a dlouhou dobu kvetení. Nízké letničky s pravidelným
22
růstem se používají na záhony v historických zahradách. Vyšší druhy s výrazným květem a dlouhou trvanlivostí ve váze jsou cenné k řezu. Rod Kochia lze použít jako nízké stříhané i nestříhané živé ploty. Dále se vysazují před stromy a keře. Nízké a kompaktně rostoucí letničky se mohou pěstovat také v hrnkách např. Ageratum, Celosia, Lobelia, Mathiola. Letničky, které potřebují předpěstování jsou např. Dianthus chinensis, Antirrhinum majus, Calliopsis bicolor, Amaranthus a jiné. (VÍT a kol., 1994).
Přehled letniček podle jejich nároků a použití Letničky choulostivé na mráz – Ageratum, Amaranthus, Celosia, Cosmos, Helianthus, Helichrysum, Impatiens, Lobelia, Mirabilis, Petunia, Rudbeckia, Salvia, Tagetes, Verbena, Zinnia Letničky pro suché a propustné půdy – Chrysanthemum segetum, Gaillardia, Helipterum, Limonium, Portulaca Letničky pro slunné a teplé plochy - Ageratum, Amaranthus, Ammobium, Antirrhinum, Calendula, Celosia, Gazania, Helichrysum, Helipterum, Limonium, Lobularia, Nemesia , Petunia, Pharbitis, Salvia, Verbena, Zinnia Letničky na vlhká stanoviště - Amaranthus, Calendula, Cosmos, Helianthus, Mirabilis, Pharbitis, Tagetes Letničky snášející polostín – Ageratum, Begonia, Impatiens walleriana, Lobelia, Tagetes, Tropaeolum Letničky vhodné k řezu – Ageratum – vyšší odrůdy, Antirrhinum, Calendula, Cellistephus, Chrysanthemum, Cosmos, Dianthus, Lathyrus, Limonium, Rudbeckia, Tagetes, Zinnia Letničky k sušení – Ammobium, Celosia, Helichrysum, Helipterum, Limonium, Lonas, Psylliostachys, Xeranthemum, Zinnia angustifolia Letničky s kompaktním polštářovitým vzrůstem – Ageratum, Convolvulus, Dianthus chinensis, Eschscholzia, Lobelia, Petunia, Salvia, Tagetes, Tropaeolum, Verbena
23
Vyšší dominantní letničky – Amaranthus, Cleome, Cosmos, Helianthus, Impantiens balsamia, Kochia, Mirabilis, Pharbitis, Tagetes- Erecta hybridy (VÍT a kol., 1994)
6.4 Cibuloviny K cibulovinám přísluší zástupci čeledi např. Liliaceae, Amaryllidaceae, Iredaceae. Jejich společným znakem je tvorba cibulí. Cibuli tvoří dužnaté suknice, šupiny, které přisedají nezkrácený stonek. Zásobní látky v cibuli umožňují rostlině přežít v obdobích nepříznivých pro růst (VÍT a kol., 1994). Pro cibuloviny je typické období klidu, které probíhá většinou v létě, nikoliv však u všech druhů. Při jejich použití se musí brát v úvahu toto období, protože při něm vznikají v květinových úpravách zdánlivě prázdná místa (VANĚK a kol., 1973). Pro pěstování se pro ně vybírají pozemky v otevřených polohách, kde je v době vegetace dostatečné proudění vzduchu. Vyžadují slunné stanoviště a špatně snášejí velké teplotní výkyvy (VÍT a kol., 1994). Pozemek by měl být na rovině nebo na svahu, odkud odtéká voda. Nikdy se nevysazují tyto rostliny do sníženiny, kam se přebytečná voda stahuje. Výjimkou jsou sněženky a bledule (HUML, 2004). Choulostivé jsou zejména na zimní holomrazy. Zimní přikrývku vyžadují narcisy v oblastech s malou sněhovou pokrývkou. Nejvhodnější je používat krátkou slámu nebo borku. Borka svědčí zvláště dvouleté kultuře narcisů. Mulčování chrání půdu před vysycháním, přehříváním, zabraňuje klíčení jednoletých plevelů. Vyžadují vysokou zálivku na podzim po výsadbě v době zakořeňování a na jaře do druhého až třetího týdne po odhlávkování. Za vysoké teploty je nutno zalévat v pozdních odpoledních a nočních hodinách, aby nedošlo k zapaření rostlin. Ke konci vegetace před sklizní vyžadují sucho (VÍT a kol., 1994). U některých rodů není cibule chráněna pevným obalem (např. sněženka, řebčík, lilie). Tyto rostliny se vyskytují převážně ve vlhčích půdách, a proto jejich cibule nemusí být střeženy před nadměrným odpařováním vody (HUML, 2004). Půda se volí středně těžká, humózní, neslévavá s neutrální reakcí. Nevhodné jsou půdy suché a štěrkovité. Cibuloviny nesnášejí čerstvé hnojení hnojem, které podporuje jejich náchylnost zejména k houbovým chorobám. Pro růst cibulovin je důležitý dusík. Stejný rod cibulovin se pěstuje po sobě nejdříve až po šesti letech, mezi tím se však mohou 24
pěstovat jiné rody. Nikdy se však nemají sázet tulipány po narcisech (VÍT a kol., 1994). Mezi nejvýznamnější cibuloviny patří Tulipa, Narcissus, Hyacinthus, Lilium.
6.5 Hlíznaté rostliny Hlíznaté rostliny jsou přizpůsobeny podmínkám přírodních stanovišť svým životním cyklem, ve kterém se střídá – podobně jako u cibulnatých květin – období růstu a klidu. Po nástupu nepříznivých podmínek přecházejí rostliny do klidu, který přežijí díy zásobním orgánům – hlízám. Období klidu vyžadují hlíznaté květiny i při pěstování na zahradách. Sklizené hlízy se skladují při snížené teplotě (VÍT a kol., 1994). Mezi nejvýznamnější hlíznaté rostliny patří Begonia Tuberhybrida, Dahlia, Gladiolus, Canna.
6.6 Léčivé a kořeninové rostliny Jsou rostliny, které svými obsahovými látkami pozitivně ovlivňují stav organismu. Četné archeologické nálezy dokládají, že lidé si vážili rostlin již velmi dávno a používali je jako potraviny i léčivé prostředky. Některé z nich rostou dobře i v polostínu, ale přesto by tyto rostliny měly stát vždy na slunném a teplém místě (HUDAK, 2000). První písemné záznamy o rostlinách pocházejí z roku 3000 před naším letopočtem, kdy byla v Číně napsána první kniha o léčivých bylinách. Rovněž v hrobkách egyptských faraonů bylo objeveno přibližně 800 podrobných receptů s léčivými bylinami (DITTUS-BӒROVÁ, 2011). Rozšíření bylinek v našich zeměpisných šířkách je v podstatě zásluha císaře Karla Velikého. Za jeho doby se pěstovaly anýz, saturejka, kopr, fenykl, řeřicha, máta peprná a jiné. Lidé je sbírali ve volné přírodě nebo se pěstovaly v klášterních zahradách. Učení o léčivých bylinách pak zažilo ještě jednu dobu rozkvětu, v 18. a 19. století. Zasloužili se o to Sebastian Kneipp, Johann Kunzle a Samuel Hahnemann. Ve 20. století produkce čerstvých bylinek prudce klesla. V dnešní době je zaznamenán nárůst produkce léčivých rostlin, související s návratem k přírodě (DITTUS-BӒROVÁ, 2011).
25
6.6.1 Rozdělení léčivých a kořeninových rostlin
rostliny s pestrými listy – Foeniculum vulgare „Bronzfenchel“, Mentha suaveolens „Variegat“, Melissa officinalis „Aureovariegata“
rostliny se šedými nebo stříbrnými listy – Artemisia absinthium, Ruta graveolens
rostliny vhodné pro slunečná místa – Origanum vulgare, Matricaria recutita, Lavandula angustifolia, Majorana hortensis, Satureja Montana, Salvia officinalis, Thymus vulgaris
rostliny vhodné do polostínu – Angelica archangelica, Allium ursinum, Mentha x piperita, Mellissa officinalis
rostliny pro záhony s růžemi – Origanum vulgare, Lavandula angustifolia, Salvia officinalis, Hyssopus officinalis
vonné a aromatikcé rostliny – Matricaria recutita, Lavandula angustifolia, Galium odoratum, Rosmarinus officinalis, Salvia officinalis, Thymus vulgaris (HUDAK, 2000)
6.7 Zelenina Jako zelenina jsou definovány jedlé části kulturních jednoletých nebo dvouletých rostlin. V některých případech též části víceletých rostlin. Mezi zeleninu nepatří plodiny s přesnějším zařazením, které jsou pěstovány pro semeno (PETŘÍKOVÁ a kol., 2006). Zeleninu nelze pěstovat po několik let na stejném místě z důvodu chorob a škůdců, a také jednostranné čerpání živin z půdy. Řešením těchto problémů je střídání plodin a osevního postupu (PETŘÍKOVÁ a kol., 2006). Pro odborné účely členíme zeleninové druhy podle jejich botanické příslušnosti. V praxi se však používá třídění užitkové, založené na charakteru rostlinných orgánů, pro něž se příslušný druh pěstuje (TROJNÍČKOVÁ, 1985).
Plodová zelenina - tykvovité druhy, jako okurky, melouny, rajčata, lilek
Kořenová zelenina - mrkev, řepa, celer, tuřín, ředkvička, křen 26
Listová zelenina - salát, chřest, celer, zelí, špenát
Lusková zelenina - hrách, fazole, čočka, sója
Cibulová zelenina - čeleď liliovitých, cibule, česnek, pórek
Košťálová zelenina - brukvovité druhy, zelí, kapusta, květák, brokolice
Kořeninová zelenina - řazená i podle názvu mezi koření, patří sem majoránka, kmín, kopr, fenyk (PETŘÍKOVÁ a kol., 2006)
Vytrvalá zelenina, do této skupiny patří druhy s víceletým způsobem pěstování, 3 až 10 let na jednom stanovišti. Patří sem reveň (rdesnovité, Polygonaceae), křen a katrán (brukvovité, Brassicaceae), chřest (liliovité, Liliaceae) a artyčok (hvězdnicovité, Asteraceae) (TROJNÍČKOVÁ, 1985). Významné druhy zeleniny, které se mohou používat při kombinovaných záhonech:
Asparagus officinalis L. - chřest
Brassica oleracea L. var. Acephala - kadeřávek
Beta vulgaris L. var. Vulgaris - mangold
Eruka sativa – roketa setá
Lactuca sativa var. Capitata RODEN, ROSAURA - salát listový, zajímavé druhy
Brassica Feather Chidori White, Brassica Round Pigeon Victoria – okrasné druhy zelí
27
7 PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části byl založen záhon na hřbitově ve Fryčovicích. Na základě charakteristiky pokusného místa byly zvoleny rostliny pro výsadbu. Vybrané rostliny mají nároky na půdu střední, ve většině případů jsou nenáročné. Dále jim vyhovují slunná stanoviště, popř. částečný stín, který je tvořen upravenou korunou Crataegus oxyacantha, nepotřebují pravidelnou zálivku a péči. Z důvodu charakteru místa, jsou volené kvetoucí druhy s barvou květů bílou, růžovou, vínovou a fialovou. Byly vybrány rostliny spíše nižšího vzrůstu. Rostliny byly získány z trvalkové školky Ing. Milady Schlingerové, která se pěstování skalniček a trvalek se věnuje od roku 2001. Jedná se o menší firmu s rozlohou kontejnerovny cca 0,5 ha. Předností zvolené firmy je však blízkost k zvolené lokalitě a tak je u vybraných rostlin jistota, že budou bez problémů snášet klimatické podmínky daného místa.
7.1 Charakteristika pokusného místa Návrh kombinovaného trvalkového záhonu byl realizován ve Fryčovicích. Fryčovice je středně velká obec v Beskydech v Moravskoslezském kraji, vzdálena cca 10 km od Frýdku-Místku. Nadmořská výška obce je v rozmezí 260-280 m n. m., průměrné roční srážky za rok 2012 byly 755 mm, průměrná roční teplota za rok 2012 byla 8,1 °C. Pro realizaci záhonu bylo po konzultaci s Ing. Jiřím Volným vybráno místo na hřbitově, který je umístěn na mírném kopci u kostela v severní části obce. Záhon je situován v dolní části hřbitova u obřadní síně. Plocha před obřadní síní je vybetonovaná, z toho mohou v letních měsících vznikat problémy z přehřátí. Záhon má tvar čtverce, je vyvýšený oproti okolnímu terénu a ohraničen zídkou z kamene. Výška zídky je 0,40 m. Rozměry jsou 3,80x4,00 m. Uprostřed je zasazen Crataegus oxyacantha, který vytváří částečný stín a tím bude z části chránit rostliny před plným sluncem. Půda byla před zásahem z větší části jílovitá, z toho pramenil problém se závlahou. V obci se provádí údržba veřejné zeleně 3-4 x ročně. Na jaře úklid po zimně, v průběhu roku 1x, 2x odplevelení, na podzim příprava na zimu. Z tohoto důvodu jsem nemohla volit rostliny, které potřebují pravidelnou zálivku.
28
7.2 Realizace návrhu Myšlenkou celého návrhu je rozdělení záhonu ve tvaru čtverce do čtyř stejně velkých čtverců. V úhlopříčce je osázení čtverců stejné. Rostliny jsem volila dle jejich velikosti, aby vytvořily postupný poschoďový efekt. Při realizaci návrhu kombinovaného záhonu byla jako první odstraněna mulčovací kůra spolu s netkanou textilií. Vzhledem k jílovitému charakteru půdy, byla vyměněna za zahradnický substrát firmy Agro namixovaný s pískem. Zahradnický substrát je vyroben z rašeliny a aktivního kůrového humusu. Má upravenou reakci a je obohacený živinami a stopovými prvky. Obsahuje vitality komplex, hnojivo Kristalon na 6 týdnů a aktivní humus. Hodnota pH 5,0 až 7,0. Při výběru rostlin jsem brala v úvahu charakter místa, proto byly vyloučeny rostliny, které kvetou výraznými barvami. Vybrané rostliny kvetou bíle, růžově, vínově, jsou zajímavé barvou listů. V prvním čtverci v první řadě jsme použili Sempervivum x hybridum ´Silberkarneol pro jeho barvu listu, která bude celoročně poutavá a také pro jeho zajímavé chloupky. Sempervivum x hybridum ´Silberkarneol sousedí s Phlox douglasii ´Ochsenblut´ v první řadě druhého čtverce spolu s Sempervivum marmoreum ´Ornatum´. Pro Phlox douglasii ´Ochsenblut´ jsme se rozhodli pro jeho schopnost tvořit koberce a pro jeho červenou barvu, která bude tvořit zajímavý kontrast s šedou barvou kamene. Sempervivum marmoreum ´Ornatum´ bude tento kontrast zajišťovat i po odkvětu Phloxu douglasii ´Ochsenblut´ svými dočervena výrazně zbarvenými listy se zeleným okrajem. V druhé řadě prvního čtverce jsme vysadili Pulsatillu vulgaris "Perlen Glocke" spolu s Phloxem subulata ´Petticoat´. Obě rostliny spolu korespondují barvou kvetení a navazují na sebe dobou kvetení. Pulsatilla vulgaris "Perlen Glocke" kvete už od brzkého jara. Je to rostlina, která nevytváří bohaté trsy, oproti tomu Phlox subulata ´Petticoat´ vytváří koberec, který pokryje okolní půdu. Ve druhé řadě druhého čtverce jsme použili Crassulu milfordiae a Sedum cauticolum ´Herbstfreude´. Obě rostliny barevně ladí s Pulsatillou vulgaris "Perlen Glocke" a Phloxem subulata ´Petticoat´. Sedum cauticolum ´Herbstfreude´ napomáhá k celému růžovobílému efektu svojí stříbrnorůžovou barvou listů, která je atraktivní celoročně. Další výhodou je doba kvetení, která je až v podzimních měsících. Při rozpočítávání počtů kusů jsme brali v úvahu, že obě dvě rostliny jsou drobnějšího růstu. Ve třetí řadě v prvním čtverci jsme v celé řadě vysadili pouze Festucu gautieri "Pic Carlit". Jeji kompaktní růst a uniformovanost podpoří linii řádků, což je jedna 29
z hlavních myšlenek návrhu a díky své stálozelenosti přinese barvu i mimo vegetační období. Ve třetí řadě v druhém čtverci jsme použili Antennariu dioica ´Rotes Wunder´, Antennariu dioica ´Roy Dawidson´ a Orostachys iwarenge. Antennaria dioica ´Rotes Wunder´,
Antennaria
dioica
´Roy
Dawidson´
ladí
s listy
Seda
cauticolum
´Herbstfreude´, které jsme použili ve druhém řádku, barvou květu a zelenostříbrnou barvou listů. Orostachys iwarenge zajistí na podzim květ krémové barvy a svým zbarvením celoročně působí elegantně. Ve čtvrté řadě v prvním čtverci jsme vysadili obdobnou variantu jako je ve třetí řadě v druhém čtverci. Jsou použity rostliny Antennaria dioica ´Roy Dawidson´, Orostachys iwarenge a Antennaria dioica ´Rubra´. Antennariu dioica ´Rubra´ jsme použili pro větší kontrast barev. Ve čtvrté řadě druhého čtverce jsme vysadili Festucu glaucu "Fruhlings Blau", ze stejných důvodů jako Festucu gautieri "Pic Carlit". Rozdíl mezi nimi je v barvě trávy. Festuca glauca "Fruhlings Blau" je stříbrného zbarvení, což barevně ladí k řádku pod ní, který je dorůžova a řádku nad ní, který je do fialové a bílé barvy. V páté řadě prvního čtverce jsme použili Dianthus serotinus a Iberis sempervirens ¨Snow Flake´. Oba druhy na sebe navazují kvetením, kvetou bíle. Dianthus serotinus má střed fialový. Stejně takovou barvu má květ sousedící Lavandule angustifolia „hidcote blue“, která je vysazena v páté řadě ve druhém čtverci v jedné linii. Její přidaná hodnota kromě vůně je, že odpuzuje mšice a je stálozelená. Spolu s levandulí jsem vysadila Allium ursinum. Kombinaci s levandulí jsem vybrala z důvodu, že Allium ursinum se po odkvětu zatahuje a levandule svým habitem vyplní plochu tak, aby nevznikala volná místa. V šesté řadě v prvním čtverci jsme vysadili Thymus vulgaris a Veronicu porphyriana. Thymus vulgaris jsme vybrali pro jeho keříkovitý vzrůst s celoročním olistěním. Odpuzuje hlemýždě, což je jeho další výhoda. V kontrastu s barvou listu tymiánu vynikne květ Veronicy porphyriana. Obdobnou kombinaci jsme použili v šesté řadě ve druhém čtverci. Místo Veronicy porphyriana jsme vysadili Gaillardia x grandiflora ´Arizona Red Shades´, která kvete vínověčerveně. Tím vytváří jiný zajímavý kontrast s listy tymiánu.
V poslední sedmé řadě v prvním čtverci jsme se rozhodli
pro Penisetum setaceum. Jeho habitus působní nespoutaně a pohyb ve větru je kontrastem k strnulému růstu Seda matrona, které je použito v sedmé řadě ve druhém čtverci. Rostliny byly po zasazení zalety a zamulčovány.
30
Záhon se zakládal na podzim. O letničky a zeleninové druhy bude záhon doplněn na jaře. Z letniček bude použito Ageratum houstonianum, který vytvoří lem. Dále Celosia cristata, její nízké odrůdy. Ze zeleninových druhů bude dosazen Lactuca sativa var. Capitata, Beta vulgaris L. var. Vulgaris, které jsou zajímavé svými listy.
7.3 Seznam použitých rostlin pro realizovaný návrh (Tab. 1) Seznam použitých rostlin pro realizovaný návrh Název rostliny
Výška
Kvetení, barva
Antennaria dioica ´Rotes Wunder´
0,05-0,20 m
V - VII, růžová
Antennaria dioica ´Roy Dawidson´
0,05-0,20m
V - VII, růžová
Antennaria dioica ´Rubra´
0,05-0,20m
V-VII, červená
Crassula milfordiae
0,05-0,08 m
VI-VII, bílá
Dianthus serotinus
0,20-0,35 m
VI – IX, bílá
Festuca glauca "Fruhlings Blau"
0,15-0,20 m
šedá
Festuca gautieri "Pic Carlit"
0,10 m
zelená
Gaillardia x grandiflora
0,35 m
VI-IX, vínověčervená
Iberis sempervirens ¨Snow Flake´
0,25-0,30 m
V-VI, bílá
Orostachys iwarenge
0,10-0,25 m
IX-XI, bílá, krémová
Pulsatilla vulgaris "Perlen Glocke"
0,05-0,20 m
III-IV, perleťová
Phlox douglasii ´Ochsenblut´
0,10 m
VI-VIII, červená
Phlox subulata ´Petticoat´
0,10 m
IV-VI, růžová
Sedum cauticolum ´Herbstfreude´
0,15 m
VIII-IX, růžová
Sedum matrona
0,30-0,50 m
IX, růžová
Sempervivum marmoreum
0,05-0,10 m Ř,
VIII, červená s bílým lemem
´Ornatum´
0,10-0,15 m
´Arizona Red Shades´
v květu 31
Sempervivum x hybridum
0,02-0,05 m Ř,
´Silberkarneol´
0,10-15 m
VII-VIII, růžová
v květu Thymus vulgaris
0,30 m
V-VIII , růžová, fialková
Veronica porphyriana
0,30 m
VII-IX, modrá
Lavandula angustifolia
0,20-0,40 m
VI-VIII, tm. modrá
Allium ursinum
0,15-0,35 m
IV-V, bílá
Penisetum setaceum
do 1 m
VII, VIII
„hidcote blue“
7.4 Popis vybraných druhů Allium ursinum obsahuje éterické oleje, vitamín C. Půdu vyžaduje humózní, s vysokým obsahem živin, vlhkou. Dobře snáší stinná místa, např. pod živými ploty a keři (HUDAK, 2000). Rozšířená ve stinných hájích, ve vlhkých luzích a v bučinách (DEYL a HÍSEK, 1973).
Antennaria dioica (L.) syn. A. candida hort., (KREJČA a JAKÁBOVÁ,1982). Nižší vytrvalá bylina, vytvářející většinou celé kolonie. Některé rostliny jsou jen samčí (většinou růžové až červené), na jiných se vyskytují květy obojaké a samičí (bleděžluté až červenavé) (DEYL a HÍSEK, 1973). Listnaté stonky jsou 0,50 – 0,15 m vysoké. Drobné úbory jsou nahloučené do menších bílých nebo růžových hlávek. Mají i karminovočervené odrůdy (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Antennaria dioica ´Rotes Wunder´, výška 0,05-0,20 m, kvete V-VI. Antennaria dioica ´Roy Dawidson´, výška 0,05-0,20 m, kvete V-VI. Antennaria dioica ´Rubra ´, výška 0,05-0,20 m, kvete V-VI (VANĚK a kol., 1973). Roste na chudých pastvinách, ve světlých suchých lesích a na výslunných stráních (DEYL a HÍSEK, 1973). Často se vysazují do vřesovišť jako náhrada trávníku na suchá slunná místa. Bohaté koberce překrásně kontrastují s plazivými
skalničkami.
Velmi
dobře
se
rozmnožují
dělením
(KREJČA
a JAKÁBOVÁ,1982). Crassula milfordiae dorůstá 0,05-0,08 m, kvete bíle, v měsících VI-VII. Substrát štěrkovitý a nezamokřený. Použití jako nízká sukulentní skalnička na plné slunce, do sucha, do malých skalek, koryt, misek, zídek, na zimu kryt proti zimnímu slunci, 32
citlivá na zimní mokro (SCHLINGEROVÁ, 2010)
Dianthus serotinus pochází z Rakouska, Česka, Rumunska, Slovenska. Je vytrvalá, trsnatá bylina se silným oddenkem, kvetoucí lodyhy jsou vystoupavé až přímé, 0,15– 0,30 m vysoké, sivozelené až namodralé, přízemní listy v růžici, lodyžní úzce čárkovité, s 1–3 žilkami, na okraji krátce brvité. Kalich je zelený, koruna bílá až krémová, zhruba do třetiny dřípená (www.botany.cz, 2012). Hvozdíky čili karafiáty jsou v našich zahrádkách vždy vítanými hosty hlavně pro bohatství květů, většinou provázených příjemnou „hřebíčkovou“ vůní (BӦHM, 1991). Kvete VI-IX, substrát - písčité travnaté suché stanoviště, použití - polštářová skalnička, do koryt, skalek, misek, na obruby (SCHLINGEROVÁ, 2010). Trpí na plísňové onemocnění, napadnutím mšic, svilušek a plžů. Vyhovuje si s růžemi, Stachys byzantina a Erigeron karvinskianus (CARTER a kol., 2007). Festuca glauca - synonyma: F. cinerea (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Výška 0,20-0,30 m, barva listu zelenošedomodrá (SOJKOVÁ a kol., 2006). Tento stálezelený druh patří nesporně k nejkrásnějším kostřavám. V zahradě má široké použití – skalky, vřesoviště, stepní a travinové partie. Uplatní se i ve volných trvalkových skupinách (VANĚK a kol., 1973).
Festuca gautieri "Pic Carlit" - synonyma: Festuca scoparia, F. crinum-ursi (SCHLINGEROVÁ, 2010). Výška 0,10-0,25 m, barva listu jasně zelená (SOJKOVÁ a kol., 2006). Pochází z Pyrenejí. Husté nízké drny tvoří krásný smaragdově zelený koberec. Je to nejkrásnější kostřava se sytě zeleným olistěním. Daří se jí lépe v mírném polostínu než na plném slunci, přičemž velké polštáře, které při husté výsadbě nejsou ploché. Tvoří překrásné zelené koberce (VANĚK a kol., 1973). Gaillardia x grandiflora asi 20 jejich druhů roste v Severní a Střední Americe. Vytrvalé kokardy si získaly oblibu především pro živé barvy i bohatství květů a také pro dlouhou dobu kvetení. V drsnějších klimatických podmínkách a také ve vlhčích půdách je však jejich životnost omezena jen na několik málo let (BӦHM, 1991). Kokardy milují slunce, teplou polohu a dobrou propustnou půdu. Používají se hlavně ve smíšených rabatech, 33
k řezu, nízké odrůdy i ve volných skupinách a dokonce i ve skalkách (VANĚK a kol., 1973). Gaillardia x grandiflora ´Arizona Red Shades´ výška je 0,35 m. Kvete v VI-IX, barva květů vínověčervená (SCHLINGEROVÁ, 2010). Lavandula angustifolia „hidcote blue“ do tohoto rodu patří 25 druhů (KREJČA a JAKÁBOVÁ,
1982).
Synonyma
jsou
L.officinalis,
L.vera,
L.spica
(SCHLINGEROVÁ, 2010). Levandule úzkolistá pochází ze Středomoří. Není dostatečně mrazuvzdorná, a proto se dá pěstovat jen v nejteplejších oblastech našeho státu (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Dorůstá do výšky 0,25-0,50 m. Listy má
sedící, čárkované, sivozelené. Modrofialové nebo růžové květy jsou v pěkných soukvětích (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Levandule se pěstuje jako obrubní záhony nebo nízký živý plot. Zastřihujte se na jaře (ROBINSON, 1999). Je aromatická, vhodná k řezu (SOJKOVÁ a kol., 2006). Iberis sempervirens ¨Snow Flake´ - synonyma: I.serrulata (SCHLINGEROVÁ, 2010). Stálozelená rostlina, která roste od jižní Evropy po západní Asii. Kvete v květnu (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Výška 0,15-0,30 m, barva listu je tmavozelená (SOJKOVÁ a kol., 2006). Vyžaduje výživnou, propustnou půdu, která by neměla být příliš suchá. Nemá speciální nároky na pěstovaní, je proto vhodnou skalničkou i pro začátečníky. Abychom docílili hustý, bohatý, kvetoucí porost, je doporučeno iberku po odkvětu o polovičku zkrátit (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982).
Orostachys iwarenge - synonyma: Cotyledon iwarenge, Sedum iwarenge. Země původu Čína. Výška rostliny je 0,10-0,25 m (SCHLINGEROVÁ, 2010). Domovinou orostachysů je Japonsko, Čína a Korea. Rostliny bohatě odnožují a vytváří husté stříbrné koberce. Květem je vztyčený klas, který po odkvětu odumírá. Pěstujeme na skalkách v propustném substrátu. V zimě se doporučuje krytí sklem nebo folií. Naše vlhké zimy mu moc nevyhovují. Množí se zakořeňováním dceřiných růžic (www.rostliny.net, 2013).
Penisetum setaceum synonymum je P. macrostachyum Fresen., P. rueppelii Steud. Rozšířen od Malé Asie až po severní Afriku. Je robustní, s půlmetrovými trsy úzkých šedozelených listů. Dlouhá stébla nesou péřovité, 0,15-0,20 m dlouhé lichoklasy, které 34
však nejsou stříbřitězelené, ale purpurověfialově. Nápadně husté trsy jsou velmi dekorativní již před rozkvetením v srpnu, kvete však méně ochotně než dochan huňatý (NOVÁKOVÁ, 2004).
Pulsatilla vulgaris "Perlen Glocke" - synonyma: P.germanica, Anemone pulsatila (SCHLINGEROVÁ, 2010). Má rovněž jemně dělené listy. Květy jsou sytě fialové s výraznými zlatožlutými prašníky. Kromě fialových květů u základního druhu jsou též zahradní formy bílé, růžové až sytě červené (VANĚK a kol., 1973). Později se vytvářejí stříbřitě ochmýřené plody (T. NOORDHUIS, 1998). Použití jako skalnička. Na výsluní tvořící trsy, do skalek, zídek, na obruby, záhony, citlivá na zimní mokro a přesazování (SCHLINGEROVÁ, 2010).
Phlox L. – rod má 60 druhů, které pocházejí ze Severní Ameriky, až na 1. který pochází ze Sibiře. Název je odvozen z řeckého phlox = plamen, tento název se vztahuje k ohnivočervené barvě květu (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Phlox douglasii ´Ochsenblut´- výška 0,10 m, kvete VI-VIII, barva květu červená. Substrát: skály, štěrky, kamenitý. Použití jako polštářová skalnička do skalek, koryt, záhonů, na obruby, hroby, do skupin, citlivá na zimní slunce a mokro (SCHLINGEROVÁ, 2010). Phlox subulata (syn. P. setacea L.) f. šidlovitý pochází z východní části Severní Ameriky (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Některé druhy jsou stálezelené, barva listu tmavozelenená (SOJKOVÁ a kol., 2006). Dorůstá do výšky 0,10-0,15 m. Vytváří husté porosty. Poléhavé stonky lehce zakořeňují, takže se velmi dobře rozmnožuje (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). V těžších a humóznějších půdách se mu nedaří. Potřebuje půdu písčitou nebo i štěrkovitou (VANĚK a kol., 1973). Sedum L. je poměrně rozsáhlý rod, který má okolo 500 druhů rozšířených především na severní polokouli (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Všechny jsou odolné, nenáročné rostliny. Jsou vhodné k řezu, přilákají hodně motýlů a včel (CARTER a kol., 2007). Sedum cauticolum má šedé opadavé listy a na podzim červené květy (HESSAXON, 1996). Sedum „Matrona“ je druh z Německa. Má vzpřímený růst, je robustní. Listy má šedozelené barvy s růžovými kraji. Stonek je fialový. Květy dlouho vydrží, mají růžovou barvu. V zimě zhnědnou. Sedum 'Matrona" je výběr z Německa. Je to robustní rostlina, která má šedozelené listy s růžovými a fialověrůžovými okraji stonků. 35
Dlouhotrvající květiny hvězdokupy jsou lilarůžové, čokoládověhnědé se stávají v zimě. Nenáročná na půdu a zálivku. Roste středně rychle (www.perennialresource.com, 2013). Sempervivum L. okolo jeho 30 druhů roste ve střední a jižní Evropě, na Kavkazu, Himalájích, na Madeiře a nejkrásnější skalničky rostou na Kanárských ostrovech (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Patří mezi sukulentní rostliny a jsou typické tvorbou listových růžic různých tvarů a velikostí. Po odkvětu listová růžice odumírá a je nahrazena dceřinými rostlinami (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Netřesky snášejí úpal a sucho. Množí se dělením. Používají se do skalek, na květinové zídky, do spár mezi kamny a na suché svahy (VÍT a kol., 1994). Sempervivum marmoreum ´Ornatum´ jeho synonyma: S.assimile, S.montanum, S.schlehanii, S.tectorum, S.reginae-amaliae (SCHLINGEROVÁ, 2010). Květní stonky mají do výšky až 0,30 m. Růžice dosahují v průměru až 0,20 m. Jsou ploché, otevřené, složené z dužnatých, holých, sivozelených listů s výrazným hnědočerveným vrcholem. Dobře snáší sucho a slunce. Rozmnožuje se dceřinými růžicemi (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Sempervivum x hybridum ´Silberkarneol´ mají okrasné, často výrazné zbarvené listové růžice i květy (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Růžice má v průměru 0,02-0,05 m, výška v květu 0,10-0,15 m. Stanoviště plné slunce, potřebuje dobrou drenáž. Použití jako sukulentní skalnička tvořící růžice, do skalek, koryt, zídek, misek, citlivá na zimní mokro (SCHLINGEROVÁ, 2010). Thymus L. do tohoto rodů patří 35 druhů, které jsou rozšířené po celé Euroasii. Staří Egypťané ji používali při balzamování (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Thymus vulgaris neměla by se zaměňovat s nízkými druhy, pěstovanými pro pokrytí půdy (T. NOORDHUIS, 1998). Pochází z jižní Evropy. Vytváří malé keříčky 0,50 až 0,25 m vysoké. Listy jsou na rubu plstnaté, velmi voňavé. Květy světlefialové (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Obsažené látky jsou éterické oleje, třísloviny, hořčiny, flavonidy. Někdy náchylnější vůči zimě, proto doporučujeme pokrýt chvojím nebo plachetkou (HUDAK, 2000). Veronica porphyriana - rod zahrnuje asi 150 druhů (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Přírodní druh pochází z Mongolska a Sibiře. Vytváří pěkné keříky s tmavě zelenými listy, bohatě kvete. Prospívá na slunečném stanovišti v hlinito-písčité zahradní zemině. 36
Vhodný do skalek, nižších trvalkových záhonů. Mrazuvzdornost do -40°C (www.zahradnictvikrulichovi.cz, 2013). Mezi xerotermní druhy lze zařadit především plazivé, nízké i vzpřímeně rostoucí druhy pocházející z jižní Evropy a Malé Asie (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Snáší se Miscanthus, Pennisetum, Molinia, hosta, Primula, Paeonia, Carex, Narcissus,Lathyrus vernus, Phlox paniculata, Aconitum, aster, Geranium, Stachys, Campanula (CARTER a kol., 2007).
7.5 Seznam dalších vhodných rostlin Níže uvedené druhy rostlin, jsou další alternativou výsadby. Jednotlivé druhy jsme volili podle nároků, jejich barvě květu, výšce a dalších znaků např. aroma. Achillea milefolium je 0,50-0,80 m vysoká aromatická bylina s přímými, tuhými, hustě olistěnými lodyhami a tmavě zelenými, jemně dělenými 2-3 krát peřenodílnými listy, kvetoucí od června do září bílými nebo lehce růžovými drobnými květy (BӦHM, 1991). Vybrali jsme ji pro zpestření záhonu v zimě svými uschlými květy. Aster dumosus vytváří nižší husté keříčky kulovitého tvaru s bohatě olistěnými lodyhami a hustými latami složenými z menších úborů. Doba kvetení se pohybuje v rozmezí srpna až října podle ranosti odrůdy. Daří se mu v každé zahradní půdě s dobrou zásobou vláhy (BӦHM, 1991). Oslovili nás svou barvou květu a dlouhou dobou kvetení. Echinops bannaticus patří k nejhojněji pěstovaným vytrvalým slaměnkám ze skupiny zahradních bodláků. Původem z Maďarska a Rumunska. Zvláště nápadná jsou kulovitá květenství, složená z velkého množství drobných úborů, v jejichž středu se rozvíjejí modré kvítky (BӦHM, 1991). Právě tvar květu a jeho netradičnost byly důvodem výběru. Liatris spicata „Kobold“ jsou zajímavé trvalky s trávovitým vzrůstem, původem z východních částí Severní Ameriky. Jsou to rostliny s hlízkovitě ztloustlými kořeny, které bývají někdy poškozovány požerem hrabošů. Květy, které jsou uspořádany v hustých klasech, se objevují po celé léto (BӦHM, 1991). Zajímavostí je možnost pěstování u nás, všeobecně je totiž tento druh známý jako řezaná květina. Portulaca grantiflora, česky šrucha velkokvětá je poléhavá sukulentní rostlina pocházející z Jižní Ameriky. Z dužnatých načervenalých stonků vyrůstají čárkovité přisedlé listy a na jejich vrcholech vykvétají v VII-X jednoduché nebo poloplné květy v zářivých barvách. Květy jsou otevřeny jen za slunného dne (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Ten druh nás oslovil zajímavý listy, které připomínají jehličky. Salvia nemorosa, česky šalvěj hajní pochází ze střední a východní Evropy. Keřík dosahuje v květu výšku 0,30-0,60 m. 37
Stonky jsou hranaté, porostlé kopinatými stříbřitě obrvenými listy a ukončeny klasovitým květenstvím modrých nebo modrofialových kvítků. Vykvétají v VI-VII (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Jeden z důvodů výběru je opakované kvetení na podzim, po seříznutí. Aethionema grandiflorum „Warley Rose“
Echinops bannaticus
Achillea milefolium
Gyphophila hybrid „Rosenschleier“
Achillea ageratifolia „Setacea“
Incarvillea grandiflora
Acantholimon glumaceum
Iris sibirica „Wiltraut Gisell“
Allium narcissiflorum
Helianthemum hybrid
Anemone pulsatilla fialová
Liatris spicata „Kobold“
Aster dumosus
Melysa officinalis
Artemisia schnidtiana „Nana“
Mentha piperita
Bellis perennis
Muscari armeniacum
Brassica
oleracea
L.
convar. Portulaca grantiflora
capitata(L)Alef
Salvia nemorosa
Brassica oleracea L. Var. Acephala DC.
Senecio cineraria
Campanula carpatica „Alba“
Sisyrinchium album
Dicentra eximia „Adrian Bloom“
Tulipa
Hysopus officinalis
38
8 DISKUSE Variant
kombinovaných
záhonu
je
mnoho.
Vždy
záleží
na
podmínkách,
na antropologických činitelích, pro jakou kombinaci se rozhodne. Zahradník vždy musí brát v úvahu požadavky zadavatele. Tyto aspekty mají vliv na výběr rostlin. Výběr rostlin byl ovlivněn nedostatek vláhy na pokusném místě. Nízké nároky na vodu má většina rostlin z vysazených druhů, což potvrzují KŘESADLOVÁ s VILÍMEM (2005) u rostlin druhu Dianthus, Festuca gautieri, Festuca glauca. S tímto souhlasí i SOJKOVÁ
(2006).
KŘESADLOVÁ
s VILÍMEM
(2005)
zahrnují
Veronicu
porphyriana mezi xerotermní druhy. SCHLINGEROVÁ (2010) uvádí jako další druhy s nízkými nároky na vodu Sempervivum marmoreum „Ornatum“, Sedum cauticolum ´Herbstfreude´, a zvolené druhy Antennaria. Z toho vyplývá, že většina zvolených druhů bude bez problémů snášet suché podmínky pokusného stanoviště. SOJKOVÁ (2006) uvádí Phlox, Penisetum jako druhy, které potřebují propustnou půdu, střední závlahu. Stejné nároky na propustnost půdy mají podle SCHLINGEROVÉ (2010) i Sempervivum x hybridum „Silberkarneol“, Crassula milfordiae, Sedum matrona, Iberis sempervirens „Snow Flake“. Dá se předpokládat, že půda na záhoně postupem času sedne. Proto bude nutné rostliny po čase vyměnit nebo umělým dodáním organické hmoty, písku nebo perlitu zvýšit propustnost substrátu opět na požadovanou úroveň. Plné slunce bylo jednou ze základních abiotickým podmínek, které jsme měli na mysli, při volení rostlin. I když v záhonu je uprostřed Crataegus oxyacantha, jeho koruna není tak rozložitá, aby se dal pokládat za stinné místo. Slunná stanoviště podle SCHLINGEROVÉ (2010) vyžadují Pulsatilla vulgaris Iberis sempervirens „Snow Flake“, oba druhy použitého Semperviva, Orostachys iwarenge. VANĚK (1973) uvádí pro toto stanoviště např. Thymus, Antennariu, Phlox subulatu, Pennisetum, Lavanduli. Levandule má ráda slunná místa také podle ROBINSONA (1999). SOJKOVÁ (2006) píše jako o vhodných druzích na toto stanoviště o Iberisi a Pennisetum. Výše uvedeni autoři potvrdili, že naše volba byla správná.
39
Antennaria dioica (L.) roste na chudých pastvinách, ve světlých suchých lesích a na výslunných stráních (DEYL A HÍSEK, 1973) Tento názor potvrzují také KREJČA a JAKÁBOVÁ (1982). Chudé a písčité půdy uvádí SCHLINGEROVÁ (2010). Rostlinám z rodu Phlox se daří v živné, přiměřené vlhké půdě (BӦHM, 1991). SCHLINGEROVÁ (2010) píše, že Phlox douglasii ´Ochsenblut´ potřebuje skály, štěrk, vápencové skály. O nárocích na půdu Phlox subulata ´Petticoat´ píše, že mu vyhovuje chudá propustná půda. VANĚK (1973) zastává názor, že Lavandula angustifolia dobře roste v jakékoliv půdě, ale sušší. Na propustnou, chudší půdu má nároky levandule podle KREJČA a JAKÁBOVÁ (1982). Při péči o záhon by se měl brát ohled na množství dodané organické hmoty, aby substrát nebyl příliš bohatý na živiny.
Lemy tvoří oba druhy Phloxu (SCHLINGEROVÁ, 2010). Aromatické rostliny, které utvářejí lemy jsou podle HUDAK (2000) levandule a tymián. VÍT (1994) zmiňuje Dianthus. Proto byl vybrán Phlox hned do první řady, aby zde vytvořil lem kontrastující s kamennou zídkou. U tymiánu byla kladně hodnocena možnost, u levandule nutnost sestřihu rostliny. Tato skutečnost v budoucnu umožní podtrhnout přesnou linii záhonu a jeho symetričnost. Pro Lavandula angustifolia „Hidcote blue“ jsme se rozhodli pro její barvu listů, květů (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982) a také pro její vůni (SOJKOVÁ a kol., 2006). Problémy
s mrazuvzdorností
by
mohly
nastat
u
druhu
levandule,
kterou
KŘESADLOVÁ s VILÍMEM (2005) označuje jako druh v našich podmínkách vymrzající. Zvolené rostliny rodu Antennaria dioica (L.), kvetou v růžových a červených barvách (SCHLINGEROVÁ, 2010). Červenou barvu kvetení neuvádí ROBINSON (1999), píše pouze o bílé a růžové. V době kvetení jsou velice atraktivní, vytvářejí barevné koberce. Bílé květy a stříbřité listy Iberisu sempervirens (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982) vyhovují požadavku barevného ladění záhonu. Bílou barvu květu uvádí také VANĚK (1973) i HESSAON (1996). Bílou barvu květu má Dianthus (SCHLINGEROVÁ, 2010). Festuca glauca "Fruhlings Blau" a Festuca gautieri "Pic Carlit" byly vybrány pro jejich barvu listů. Festuca
40
gautieri "Pic Carlit" se svojí světle zelenou barvou (SOJKOVÁ a kol., 2006) osvěží barvy záhonu. Oproti tomu Festuca glauca "Fruhlings Blau" se svoji šedostříbrnou barvou (NOVÁKOVÁ, 2004) přinese zajímavý kontrast s ostatními rostlinami v okolí. Gaillardii x grandifloru ´Arizona Red Shades´ byla zvolena pro její vínovou barvu květu (SCHLINGEROVÁ, 2010). Sedum cauticola je zajímavý barvou listů (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Sedum matrona a Orostachys iwarenge je také zajímavá svojí barvou listů. Další rostliny ve výběru, které byly vybrány, které mají atraktivně zbarvené listy jsou Sempervivum marmoreum ´Ornatum´ a Sempervivum x hybridum ´Silberkarneol´ (SCHLIGEROVÁ, 2010). Charakter místa byl rozhodující pro výběr barevného ladění záhonu. Ohled byl brán také na barvu listů rostlin, která měla podpořit barevný záměr, což se povedlo. Výše uvedeni autoři potvrdili, že volba rostlin byla správná. Penisetum setaceum je podle NOVÁKOVÉ (2004) robustní. Možná je výstižnější slovo dominantní. Svým vzrůstem, kolem jednoho metru (NOVÁKOVÁ, 2004), je objemnější, ale protože je to travina, nepůsobí těžkopádně. V zimě bude zajímavý svými uschlými listy a květy. SOJKOVÁ (2006) uvádí Penisetum alopecuroides jako vhodnou trvalku pro městskou výsadbu. Další rostliny, které se mohou použít ve městě, označuje některé druhy Seda, druhy Festucy, Plox subulata, Iberis sempervirens. Z toho vyplývá závěr, že vybrané rostliny jsou vhodné k použití v záhonu v městské zeleni. Pulsatillu vulgaris byla vybrána pro její dobu květu, III-IV jak uvádí KŘESADLOVÁ S VILÍMEM (2005). Později se vytvářejí stříbřitě ochmýřené plody (T. NOORDHUIS, 1998). Mezi další druhy, které kvetou na jaře řadí KŘESADLOVÁ s VILÍMEM (2005) Phlox douglasii ´Ochsenblut´ a Phlox subulata ´Petticoat´. Potvrzuje to i SCHLINGEROVÁ (2010). Mezi rostliny, které kvetou začátkem léta patří Antennaria dioica (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982), Iberis sempervirens ¨Snow Flake´ (VANĚK a kol., 1973). Výhodou Dianthusu serotinus je, že začíná kvést na začátku léta a kvete až do září (SCHLINGEROVÁ, 2010). Na kvetoucí druhy v létě navazuje dobou kvetením Sedum cauticola. Ten kvete až v září (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005). Ve stejný měsíc kvete Sedum matrona a Orostachys iwarenge (SCHLIGEROVÁ, 2010). Výše uvedené 41
informace potvrzují, že se nám podařilo, aby byl záhon barevně atraktivní celý rok. Rozhodující pro nás byla také výška použitých rostlin. Záměr byl, aby měly vysazené rostliny svým vzrůstem poschoďový charakter. Mezi nejnižší použité rostliny podle SCHLINGEROVÉ (2010) patří Crassula milfordiae. Sempervivum marmoreum ´Ornatum´, Sempervivum x hybridum ´Silberkarneol´, Festuca gautieri "Pic Carlit". SOJKOVÁ (2006) uvádí výšku Festuca gautieri až 0,25 m. KŘESADLOVÁ s VILÍMEM (2005) píší o výšce 0,10 m. Ve výšce navazuji Phlox (KŘEDADLOVÁ a VILÍM, 2005) a Antennaria dioica, Pulsatilla vulgaris (KREJČA a JAKÁBOVÁ, 1982). Podle KREJČE (1982) má Antennaria maximální výšku 0,15 m, SCHLINGEROVÁ uvádí až 0,20 m. Dále následuje Festuca glauca "Fruhlings Blau" (KŘESADLOVÁ a VILÍM, 2005), Iberis sempervirens ¨Snow Flake´ (VANĚK, 1973), Orostachys iwarenge (SCHLINGEROVÁ, 2010). Stejný názor na vzrůst Iberisu sempervirens ¨Snow Flake´ má i KREJČA (1982). Mezi nejvyšší použité rostliny patří Dianthus serotinus, Veronica porphyriana, Sedum matrona (SCHLINGEROVÁ, 2010), Thymus vulgaris, Lavandula angustifolia (HUDAK, 2004). Podle HUDAK (2004) má Lavandula angustifolia výšku 0,30 až 0,60 m a Thymus vulgaris má 0,30 až 0,40 m. S tím nesouhlasí KREJČA (1982), který uvádí výšku Thymus vulgaris 0,50 m. Nejvyšší rostlinou je Penisetum setaceum (NOVÁKOVÁ, 2004). Na základě využití výše uvedených informací se nám podařilo docílit poschoďového efektu. Dle Ing. Jiřího Lederer, vedoucího oddělení zeleně ve Frýdku-Místku, jsou trvalé záhony druhově řešeny volbou keřů. Výsadbu za použití trvalek spíše nevyužívají, raději volí osazení záhonu sezonními květinami. Tyto výsadby se realizují na frekventovaných
místech
jako
jsou
parky,
kruhové
objezdy.
S myšlenkou
kombinovaného záhonu s využitím trvalek, letniček, léčivých a kořeninových rostlin spolu se zeleninou ještě nikdo nepřišel. Problém není ani v zajištění péče, ani ve financích, ale ještě nevznikla potřeba tohoto typu záhonu.
42
Rostliny, které byly použity pro realizaci záhonu, jsme zakoupili od místní firmy. Jsou většinou pěstovány z matečních rostlin. Vzhledem k tomu, že jsou dvouleté, a jednu zimu úspěšně přežily v květináčích, kde pro ně nebyly ideální podmínky (promrznutí), je předpoklad, že na záhonu by se měly ujmout. Snažili jsme se dodržet výše uvedené informace o jednotlivých použitých rostlinách tak, aby se záhon během pár let celkově zapojil a dosáhl barevného záměru.
43
9 ZÁVĚR Cílem práce bylo teoreticky zhodnotit historii a současnost městské zeleně a kombinovaných výsadeb. Charakterizovat biotické a abiotické podmínky konkrétní lokality a zhodnotit její vhodnost pro založení záhonu. Dále vytvořit přehled možný použitelných druhů. Následuje vytvoření návrhu kombinovaného záhonu pro hřbitov ve Fryčovicích a jeho realizace. Z dostupných literárních informací, bylo ze souboru 200 rostlin, vybráno na základě kritérií 22 rostlin, které byly vysazeny na záhon. Hlavními požadavky bylo, aby rostliny snesly sucho a slunné stanoviště. Důraz byl kladen také na výšku jednotlivých rostlin, protože záhon má symetrický tvar s poschoďovým růstem rostlin. Jednotlivé druhy byly voleny i podle barvy květu. Poněvadž je záhon umístěn na hřbitově, blízko obřadní síně, nebylo vhodné použít rostliny kvetoucí veselými barvami. Barvy květů jsou tedy bílé, růžové, vínové a fialovomodré.
Výsadba byla provedena na podzim roku 2012, a proto je z vegetace na jaře 2013 patrné, že rostliny přežily. Nejperspektivnějším druhem se jeví být Phlox douglasii ´Ochsenblut´,Phlox subulata ´Petticoat, Sempervivum marmoreum ´Ornatum´ a Sempervivum x hybridum ´Silberkarneol´. Ostatní druhy vypadají, že přezimovaly v pořádku. Nejméně perspektivním druhem se jevím Allium ursinum, který se dostatečně nezapojuje. Zřejmě byly napadeny cibulky přes zimu hlodavci. V průběhu jara bude na záhon dosazeno z letniček Ageratum houstonianum, který vytvoří lem. Dále Celosia cristata, její nízké odrůdy. Také Lactuca sativa var. Capitata, Beta vulgaris L. var. Vulgaris. Doplněné druhy mají podpořit původní návrh a záhon zpestřit. Variant návrhu se nabízelo více, ale věříme, že zvolená varianta, bude plně vyhovovat požadavkům zadavatele. Bere v potaz účel tohoto místa (hřbitov) a klimatické podmínky. V tento moment není plně viditelný estetický záměr, který se projeví v průběhu vegetačního období a bude se dále vyvíjet průběhu nadcházejících let.
44
10 SOUHR, RESUME MOŽNOSTI VYUŽITÍ KOMBINOVANÝCH ZÁHONŮ V MĚSTSKÉ ZELENI Bakalářská diplomová práce se zabývá možnostmi využití kombinovaných záhonů v městské, veřejné zeleni. Práce je teoreticko-aplikačního charakteru. V teoretické části je charakterizovaná městská zeleň a je popsán její vznik, kombinace prostředí ve městě. Následuje vysvětlení pojmu biotické a abiotické podmínky s uvedením příkladů. Dále jsou uvedeny zásady pro použití trvalek, dvouletých rostlin, letniček, zeleniny, léčivých a kořeninových rostlin. V další kapitole jsou charakterizované jednotlivé skupiny rostlin, které se mohou použít v kombinovaných záhonech v městské, veřejné zeleni. Praktická část zahrnuje návrh a realizaci záhonu na hřbitově ve Fryčovicích. Nejdříve jsou charakterizovány podmínky záhonu, jako je půda, srážky, světlo a poloha, popř. stresory.Na základě těchto poznatků byly vybrány rostliny, které by měly dobře prosperovat na tomto stanovišti a plnit požadovaný estetický dojem. Klíčová slova - kombinovaný záhon, léčivé a kořeninové rostliny, letničky, trvalky, zeleniny
POSSIBILITIES OF COMBINED BEDS IN URBAN GREENERY The bachelor thesis deals with the possibilities of the combined use of beds in urban, public green. The work is theoretical and applied nature. The theoretical part is characterized by urban greenery and describes her creation, a combination of environment in the city. The following is an explanation of the concept of biotic and abiotic conditions with examples. The following are guidelines for the use of perennial, biennial plants, annuals, vegetables, medicinal and culinary plants. In the next chapter, are characterized by different groups of plants that can be used in mixed beds in urban, public green. The practical part includes designing and implementing a bed in a cemetery in Fryčovice. First, conditions are characterized by the bed, such as soil, rainfall, light and position, respectively stressors. Based on those findings that were selected plants that should thrive in this habitat and meet the required aesthetic appeal. Keywords – annuals, combined bed, medicinal and culinary herbs, perennials, vegetables 45
11 POUŽITA LITERATURA [1] ADAMS James, Landscaping With Herbs, Vyd. 1. V Portland: Timber Press, Inc., 1987, 411 s. ISBN 0881920738 [2] BӦHM Čestmír, Trvalky, ozdoba bytu a zahrady, Vyd. 1. Ve Zlíně: Nakladatelství Českého zahrádkářského svazu, 1991, 112 s. ISBN 80-85362-066 [3] CARTER Susan, Carrie BECKER, Bob LILLY, PERENNIALS, The Gardener´s Reference, Vyd. 1. V Portland: Timber Press, Inc., 2007,545 s. ISBN 978-088192-820-4 [4] DEYL Miloš, HÍSEK Květoslav, Naše květiny. Vyd. 1. V Praze: Academia, 1973, 690 s. ISBN 80-200-0940-X [5] DITTUS-BӒROVÁ Renate, přeložila Ing. Jana Jindrová, Babiččin receptář, Bylinková lékárna, Vyd. 1. V Praze: OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., 2011, 127 s. ISBN 978-80-7360-931-3 [6] HESSAXON D.G., Skalky, skalničky a voda v zahradě, Vyd. 1. V Londýně: Transworld Publishers Ltd., 1996, 128 s. ISBN 80-86278-63-8 [7] HUDAK Renate , Ovoce, zelenina a bylinky, Vyd.1. V München: Gräfe und Unzer Verlag GmbH, 2000, 188 s. ISBN 80-7237-999-2 [8] HUML Vladimír, Cibulnaté rostliny, Vyd. 1. V Praze: Grada Publishing, a.s., 2004, 92 s. ISBN 80-247-0826-4 [9] JELÍNEK Jan, Vladimír ZICHÁČEK, Biologie pro gymnázia, Vyd. 1. V Olomouci: Nakladatelství Olomouc, 2002, 574 s. ISBN 80-7182-089-X [10]
KINCL Lubomír, Miloslav KINCL a Jana JAKRLOVÁ, Biologie rostlin,
Vyd. 1. V Praze: Fortuna, 1997, 112 s. ISBN 80-7168-364-7 [11]
KŘEJČA Jindřich, Anna JAKÁBOVÁ, Skalničky, farebný atlas najkrajších
rastlin pre skalky, Vyd. 1. V Bratislavě: Priroda, 1982, 304 s. 64-005-82 [12]
KŘESADLOVÁ Lenka, Stanislav VILÍM, Xerotermní rostliny v zahradě,
Vyd. 1. V Brně: CP Books, a.s., 2005, 96 s. ISBN 80-251-0260-2 [13]
MATHUR Nidhilekha, Plants for places, Vyd. 1. V New York: DK
Publishing, Inc., 2002, 578 s. ISBN 978 0 7566 7192 1 [14]
M. CARREIRO Margaret, Yong-Chang SONG, Jianguo WU, Ecology,
Planning ,and Management of Urban Forests, International Perspectives, Vyd. 1. V New York: Springer Science+Business Media, LLC, 2008,478 s. ISBN: 46
978-0-387-71424-0, e-ISBN: 978-0-387-71425-7 [15]
NOVÁKOVÁ Alena, Okrasné trávy, Vyd. 1. V Praze: Grada Publishing, a.
s., 2004, 100 s. ISBN 80-247-0820-5 [16]
PETŘÍKOVÁ Kristína, Zelenina, pěstování, ekonomika, prodej, Vyd. 1.
V Praze: Profi Press, s.r.o., 2006, 240 S. ISBN 80-86726-20-7 [17]
ROBINSON Peter, Suchomilné rostliny, Vyd. 1. V Anglii: Dorling
Kindersley Limited, 1999, 72 s. ISBN 80-242-0803-2 [18]
SOJKOVÁ Eva, Tereza HRUBÁ, Vlaďka KIRSCHNER a kol., Ochrana,
obnova a rozvoj zeleně malých měst, Vyd. 1. Pelhřimově: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice s Novou tiskárnou Pelhřimov, s.r.o., 2006, 140 s. ISBN 80-85116-49-9, VÚKOZ, Průhonice [19]
T. NOORDHUIS Klaas, Zahrada od A do Z, Vyd. 1. V Holandsku: Rebo
International, b.v., Lisse, 1998, 479 s. ISBN 978-80-7234-766-7 [20]
doc. TROJNÍČKOVÁ Eva, CSc., Zelenina, Vyd. 1. V Praze: Artia, 1985,
223 s. 37-012-86, 03/15 [21]
VANĚK Vlastimil, Milada OPATRNÁ, Věra MOKRÁ, Jiří Kryšpín, Trvalky
v zahradě, Vyd. 1. V Praze: Státní zemědělské nakladatelství, 1973, 495 s. 07061-73 [22]
VÍT Josef a kolektiv, Květinářství 3, Vyd. 1. V Praze: nakladatelství
Českého zahrádkářského svazu, 1994, 414 s. ISBN 80-85362-15-5 [23]
SCHLINGEROVÁ Milada, Produkty, Veselá zahrada, Veselazahrada.cz
[online]. 2013 [2013-04-04]. Dostupné z: www.veselazahrada.cz [24]
ŠVÁBENSKÁ Zuzana, Zahrada, Trvalky do měst!. INT s.r.o. . Zivotnistyl.cz
[online].
1998
-
2010
[cit.
2013-04-28].
Dostupné
z:
http://www.zivotnistyl.cz/clanky/zahrada/2301/trvalky-do-mest.html [25]
Herbář, A, Antennaria dioica. www.botany.cz, Botany.cz [online]. 2007-
2012 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://botany.cz/cs/antennaria-dioica/ [26]
Perennial Encyclopedia, SED-STR, Sedum matrona, Walters Gardens Inc.
Perennialresource.com
[online].
2013
[cit.
Dostupné
2013-04-23].
z:
http://www.perennialresource.com/encyclopedia/view/?plant=783 [27]
O, Orostachys iwarenge, Aleš Kyral .Rostliny.net [online]. 2007- 2013 [cit.
2013-04-23]. Dostupné z:http://www.rostliny.net/rostlina/Orostachys_iwarenge [28]
Pokusné
trvalkové
Dendrologickazahrada.cz
záhony, [online]. 47
Dendrologická [cit.
zahrada
2013-04-13].
Průhonice,
Dostupné
z:
http://www.dendrologickazahrada.cz [29]
Trvalky
–
rostliny,
Zahradnictvikrulichovi.cz
Veronica. [online].
Partneři [cit.
Zahradnictví
2013-04-23].
Krulichovi.
Dostupné
z:
http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/prodej/Veronica-porphyriana---rozrazilklasnaty [30]
Doc. Ing. Václav Krpeš, Ph.D.. Studijní materiály, Ekofyzilogie rostliny. Jiří
Ardielli. Katedry.osu.cz [online]. 2008 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://katedry.osu.cz/kbe/odd_bot/index.php?action=stud_mat [31]
WALINA
www.uses.cz,
Rostlilav,
František
2006
[cit.
KUDA.
Zelená
2013-04-13].
Ostrava
[online].
Dostupné
z:
http://www.uses.cz/data/sbornik06/walica_kuda_06.pdf [32]
MAIER Karel. Urbanistiká funkce zeleně [online]. www.arnika.org, 2008
[cit. 2013-04-13]. Dostupné z: http://arnika.org/soubory/dokumenty/stromy/seminare/2008/09KarelMaier2008 Urbanismuszelen.pdf
48
12 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Příloha č. 2 Příloha č. 3 Příloha č. 4 Příloha č. 5 Příloha č. 6
49
50