Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat DIPLOMOVÁ PRÁCE

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2008

Bc. Dagmar TĚŠÍKOVÁ

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Vliv složení krmné dávky na biochemické ukazatele krevní plazmy jalovic v průběhu výkrmu Diplomová práce

Brno 2008

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Aleš Pavlík, Ph.D.

Bc. Dagmar Těšíková

2

Zadání diplomové práce

3

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma VLIV SLOŽENÍ KRMNÉ DÁVKY NA BIOCHEMICKÉ UKAZATELE KREVNÍ PLAZMY JALOVIC V PRŮBĚHU VÝKRMU vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne …………………………………….. Podpis diplomanta ………………………………

4

Poděkování

Dovoluji si poděkovat panu Ing. Aleši Pavlíkovi, Ph.D. za odborné vedení, rady a připomínky, které mi poskytnul při vypracování této práce. Ráda bych také poděkovala rodině za podporu během mého studia.

5

ANNOTATION

Bc. Dagmar Těšíková: The influence of composition of feeding ration on the idicator of blood plasma of heifers in the course of feeding.

From livestock production and beef-raising we achieve the production of milk and meat. Production of hattrack animals is the second most important sector in beef-raising after raising milk cows. It includes specialized feeding of abattoir animals, raising meats races of scot (cow without market performace of milk) and other categories of scot (milkers, heifers and jerseys) expressived for various reasons from raising or scale reading. If the animals must have the best production, then they must get sufficient amount of nutriments and energy in the feeding ration. Farmers must realize that nourisment is the prime factor which influences production. Production of milk and meat is the function of nourisment. The amount of obtained milk is influenced by the qulity of feeding milk cows. And consequently, the quality of men´s nourishment is influenced by the quality of feeding the animals. At present it is time to think about the quality of production. It will depend on the quality of the products which will people eat and at the same time how we will be able to compete with products from abroad.

Keywords: heifers, nourisment, feeding, biochemical parameters, blood plasma, glucose, total protein, urea, total lipids, cholesterol, AST, ALT

6

ANOTACE

Bc. Dagmar Těšíková: Vliv složení krmné dávky na biochemické ukazatele krevní plazmy jalovic v průběhu výkrmu

Od živočišné výroby, od chovu skotu chceme produkci mléka a masa. Produkce jatečných zvířat je po chovu dojených krav druhým nejvýznamnějším odvětvím v chovu skotu. Zahrnuje specializovaný výkrm jatečných zvířat, chov masných plemen skotu (krav bez tržní produkce mléka) a další kategorie skotu

(dojené krávy, jalovice, telata)

vyřazovaných z různých důvodů z chovu nebo odchovu. Mají-li zvířata produkovat, musí v krmné dávce přijímat dostatek živin a energie pro produkci kvalitního produktu. Chovatelé si musí uvědomit, že výživa je primárním faktorem, který ovlivňuje produkci. Produkce mléka a masa je funkcí výživy. Nakolik se podaří nakrmit dojnice, tolik nám nadojí mléka a jak kvalitním krmivem budeme zvířata krmit, tak kvalitní budou i produkty pro výživu člověka. V současné době je čas zamyslet se nad kvalitou produkce. Teď bude záležet na KVALITĚ, jak kvalitní výrobky bude člověk konzumovat a zároveň, jak budeme schopni konkurovat produktům dováženým ze zahraničí.

Klíčová slova: jalovice, výživa, výkrm, biochemické parametry krve, krevní plazma, bílkoviny krevní plazmy, močovina, lipidy, cholesterol, glukóza, AST, ALT

7

1

ÚVOD ...................................................................................................... 10

2

CÍL PRÁCE ............................................................................................ 11

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED....................................................................... 12

3.1 Krev (sanguis)....................................................................................... 12 3.1.1 Hlavní funkce krve v organismu .......................................................................12 3.1.2 Vlastnosti krve.....................................................................................................13

3.2 Krevní plazma ...................................................................................... 14 3.2.1 3.2.2 3.2.3 3.2.4 3.2.5 3.2.6

Bílkoviny krevní plazmy ....................................................................................16 Močovina..............................................................................................................20 Lipidy ...................................................................................................................23 Cholesterol ...........................................................................................................24 Glukóza ................................................................................................................26 Alanin aminotransferáza (ALT) a asparát aminotransferáza (AST) ............28

3.3 Výživa vykrmovaného skotu ............................................................... 31 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.3.4

Všeobecné zásady techniky krmení...................................................................32 Vliv výživy telat na budoucí užitkovost dospělých zvířat ...............................33 Výživa jalovic ve výkrmu ...................................................................................34 Zvláštnosti výživy rostoucího organismu .........................................................35

3.4 Masná užitkovost.................................................................................. 37 3.4.1 3.4.2 3.4.3 3.4.4

4

Plemenná příslušnost..........................................................................................38 Pohlaví a kastrace ...............................................................................................38 Výživa...................................................................................................................39 Další faktory ........................................................................................................40

MATERIÁL A METODIKA ................................................................ 42

4.1

Sestavení sledovaných skupin zvířat ................................................. 42

4.2

Odběr vzorků a preanalytické zpracování vzorků .......................... 43

4.3

Stanovení vybraných biochemických parametrů krve.................... 43

4.4

Metody matemat. zpracování a statistického hodnocení dat.......... 43

8

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

............................................................ 44

5.1

Obsah celkových bílkovin................................................................... 44

5.2

Obsah močoviny .................................................................................. 46

5.3

Obsah cholesterolu .............................................................................. 48

5.4

Obsah glukózy ..................................................................................... 50

5.5

Obsah katalytické koncentrace ALT ................................................ 52

5.6

Obsah katalytické koncentrace AST ................................................. 54

5.7

Přírůstek živé hmotnosti..................................................................... 56

6

ZÁVĚR.................................................................................................... 57

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................. 60 PŘÍLOHY ............................................................................................... 64

9

1

ÚVOD

Hodnocení složení krve je významným kritériem pro posouzení fyziologického stavu organismu. Zvíře, které není v dobrém zdravotním stavu nemůže uplatnit a rozvinout své geneticky dané vlastnosti a uspokojit chovatele svým exteriérem, výkonem nebo hospodářským užitkem. Pro udržení dobrého zdravotního stavu mají nesporný význam i vnější vlivy prostředí, především hygienické podmínky chovu a stájové mikroklima. Velký vliv má i úroveň poskytované veterinární péče, především v oblasti preventivních opatření. Součástí péče chovatele o zvířata je i sledování jejich zdravotního stavu. Je ho třeba kontrolovat komplexně podle jednotlivých ukazatelů zdraví. Je vědecky doloženo a praxí dostatečné ověřeno, že kvalitní krmiva a racionálně sestavená krmná dávka , resp. krmná směs pro určitý druh a kategorii zvířat je základním předpokladem vysoké užitkovosti, produkčního zdraví, dobré reprodukce, ale také ekonomické prosperity chovu. Chov přežvýkavců se neobejde bez maximálního využití kvalitních konzervovaných krmiv, která jsou připravována pomocí moderních technologií. Je nezbytné mít na zřeteli, že výživa a krmení je nejsilnějším faktorem, který rozhodne o využití genofondu zvířat, ale také o kvalitě a bezpečnosti potravin a následně i o zdraví lidí, jako konzumentů. Krmiva jsou velmi důležitým článkem potravinového řetězce a jejich významu věnuje velkou pozornost nejen EU, ale i naše legislativa.

10

2

CÍL PRÁCE

Cílem předkládané diplomové práce bylo stanovit vybrané parametry metabolického profilu krevní plazmy jalovic v průběhu výkrmu a posoudit vliv složení krmné dávky, věku a růstové intenzity na případné změny těchto parametrů. Sledování krevních parametrů je významné v diagnostice chorob, jejich prevenci i v posuzování zátěží, souvisejících s produkcí a změnou prostředí.

11

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Krev (sanguis) Krev je koloidní roztok (KOLEKTIV, 1990). Řadí se mezi tělní tekutiny. Lze ji chápat z vývojového hlediska jako pojivovou tkáň. Její buněčná složka je mezenchymálního původu, avšak převládá tekutá amorfní složka. Vzhledem ke specifickému složení, tekutosti a převážně výživné funkci je krev řazena jako samostatná kategorie, označovaná jako trofická tkáň. Do této kategorie lze řadit i tkáňový mok, který je vlastně prostředníkem mezi krví či mízou a buňkami tkání orgánů (JELÍNEK, 2001). Celkové množství krve u savců činí 7-9 % živé hmotnosti jejich těla (MARVAN et al., 1998). U hospodářských zvířat je různé: kůň má 45 l krve, kráva 40 l, prase 4,5 l a drůbež asi 0,25 l krve (ROZMAN et al., 1983). Množství krve je ovlivňováno věkem zvířete (mladší jedinci mají větší objem krve), celkovým výživným stavem (tučné zvíře má menší objem krve), graviditou, laktací (kráva březí má 80 ml krve na 1 kg hmotnosti, nebřezí jen 65 ml na 1 kg hmotnosti), pracovním výkonem apod. (SOVA et al., 1981a). Krevní plazma představuje asi

3

/5 objemu krve, skládá se z organických

a anorganických látek. Formované krevní elementy - krvinky a krevní destičky, tvoří zhruba 2/5 objemu krve. Formované krevní elementy zahrnují červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Zatímco červené krvinky a krevní destičky fungují přímo v krvi, bílé krvinky plní své různorodé poslání i mimo krevní oběh, v řídkém vazivu tkání. Krevními buňkami jsou v tom smyslu, že jsou krví transportovány od místa svého vzniku až po místo průchodu přes stěnu krevních cév. Oběh v krevních cévách umožňují rytmické stahy srdce (MARVAN et al., 1998). Poměr mezi objemem krvinek a objemem krevní plazmy se nazývá hematokritová hodnota. Zjišťuje se po centrifugaci nesrážlivé krve v úzkých kalibrovaných zkumavkách nebo kapilárách (SOVA et al., 1981a). 3.1.1

Hlavní funkce krve v organismu

Krev rozvádí do celého těla živiny vstřebané hlavně v tenkém střevě a přivádí kyslík z vdechovaného vzduchu k buňkám a tkáním celého organismu, odvádí odpadní zplodiny

12

látkové přeměny od buněk do orgánů, které vylučují (ledviny, kůže, plíce, tlusté střevo). Rozvádí v těle výměšky žláz s vnitřní sekrecí - hormony. Účastní se řízení tělesné teploty - je termoregulátorem. Pomáhá tělu chránit před různými onemocněními, a to jednak specifickými ochrannými látkami, tak i bílými krvinkami. Je důležitým činidlem při regulaci vody a soli v těle, při udržování osmotického tlaku a při zachování rovnováhy kyselin a zásad v organismu (ROZMAN et al., 1983). 3.1.2 Vlastnosti krve Barva krve je červená, krycí a je podmíněna obsahem krevního barviva hemoglobinu červených krvinek. Tepenná krev, obsahující oxyhemoglobin, je světle červená, krev žilná, v níž převažuje hemoglobin, je temně červená. Protože jsou v krvi různé soli, má mírně slanou chuť. Její vůně je málo výrazná a podmiňuje ji obsah malého množství těkavých masných kyselin (KOLEKTIV, 1990). Onkotický tlak (koloidně osmotický tlak) je podmíněn přítomností koloidů (bílkovin) krevní plazmy a tvoří z celkového osmotického tlaku jen 3,3-4,0 kPa. Přestože tento tlak je relativně nízký, podílí se na tvorbě tkáňového moku a jeho zpětném transportu do krve i na tvorbě moči v ledvinách. Poněvadž je koncentrace minerálních látek v krvi díky jemným regulačním zásahům relativně stálá, kolísá osmotický tlak krve jen v nepatrném rozmezí. Organismus má velkou schopnost vyrovnávat výkyvy v obsahu minerálních látek činností ledvin, potních žláz a prostřednictvím trávicího ústrojí (SOVA et al., 1981a). Osmotický tlak krve je určován obsahem elektrolytů (hlavně chloridu sodného), jehož podíl na ovlivnění osmotického tlaku elektrolyty je asi 54 %. Osmotický tlak se měří kryoskopicky, stanovením teploty, při které roztok mrzne. Krev, popř. krevní sérum mrzne při + 0,56 °C až + 0,60 °C, což odpovídá tlaku 681 kPa až 730 kPa . Koncentrace vodíkových iontů v krvi je veličina relativně velmi stálá a kolísá v úzkém rozmezí 7,3-7,5, přičemž odklon o 0,3-0,4 mimo toto rozmezí na obě strany může mít za následek smrt. Poklesem pH se projeví příznaky acidózy, zvíře upadá až do bezvědomí. Vzestup pH nad 7,8 je alkalóza, projevující se tetanickými křečemi, popř. smrtí. Stálost a zcela nepatrné výkyvy hodnot pH ve zdravém organismu jsou podmíněny tlumivou schopností hemoglobinu a oxyhemoglobinu (35 %), uhličitanů plazmy (35 %), uhličitanů erytrocytů (18 %), bílkovin plazmy (7 %), organického (3 %) a anorganického fosforečnanu plazmy (2 %). Z celkové tlumivé kapacity krve připadá 53 % na tlumivý

13

systém erytrocytů a 47 % na tlumivý systém plazmy. U zvířat častěji dochází k acidózám, a proto je biologická ochrana proti okyselení krve účinnější.

Hustota krve závisí hlavně na obsahu erytrocytů, takže se např. při anémii její hodnota snižuje. U skotu je hustota krve 1042 kg.m-3 (1046 až 1058 kg.m-3). Bílé krvinky mají nižší hustotu než červené, proto se při odstřeďování stabilizované krve shlukují nad vrstvou erytrocytů. Viskozita (vaznost) krve závisí na obsahu erytrocytů a bílkovin krevní plazmy. Při snížení obsahu krvinek a bílkovin viskozita klesá, a naopak při jejich zvýšení stoupá. Asi ⅓ celkové viskozity připadá na krevní plazmu. Viskozita krve je průměrně 4 až 5krát vyšší než viskozita vody. U skotu se udává průměrná viskozita krve hodnotou 4,1 až 5,5. Teplota krve je v průměru o málo vyšší než teplota těla měřená v konečníku. Elektrická vodivost plazmy krve se přibližně rovná elektrické vodivosti fyziologického roztoku. Protože elektrická vodivost krvinek je nízká, téměř nulová, pohybují se její hodnoty u krve jako celku mezi hodnotami vodivosti krvinek a plazmy. Elektrická vodivost krve stoupá s teplotou prostředí (KOLEKTIV, 1990).

3.2 Krevní plazma Ze stabilizované krve lze plazmu oddělit samovolnou sedimentací, přidá-li se do krve látka zabraňující srážení krve např. citrát sodný, šťavelan sodný, EDTA, heparin. Nechá-li se stát ve skleněném válci, oddělí se krvinky od krevní plazmy a klesnou ke dnu (ROZMAN et al., 1983) nebo odstřeďováním na základě rozdílné hustoty frakcí. Rychlost oddělování a vlastní separační efekt (výtěžnost plazmy) jsou přímo úměrné rozdílu hustot krevních buněk a plazmy, a odstředivé síle (KOLEKTIV, 1990). KOLEKTIV (1990) uvádí podíl plazmy pro zaprahlou krávu 65,03 %, v laktaci 64,12 %, pro pastevní skot 64,28 %. Krevní plazma je lehce zakalená nažloutlá tekutina, což je podmíněno hlavně obsahem tukových kapének. Zakalení je intenzivnější po požití tučné potravy a při hladovění, kdy se tuk výrazněji uvolňuje z přirozených tělních rezerv a dostává se do krevního oběhu. Kolektiv autorů doplňuje, že žluté zabarvení závisí především na obsahu bilirubinu, ovlivňuje je i druh, individualita a zdravotní stav zvířat (KOLEKTIV, 1990).

14

Obsahuje 91- 92 % vody (MARVAN et al., 1998), je hlavní funkční součástí krevní plazmy, vyskytuje se jednak jako tzv. voda „hydratační“, tj. voda vázaná na bílkoviny, s nimiž vytváří koloidní roztoky, a jednak jako voda „volná“ , jež je rozpustidlem všech ostatních látek (krystaloidů). Přestože metabolismus vody v krevní plazmě je velmi čilý (voda se sice nestejně, avšak nepřetržitě vstřebává ze střeva do krve, z nichž se vylučuje ledvinami, kůží a plícemi), udržuje se množství vody (hydrémie) v krevní plazmě díky účinným regulačním mechanismům (bílkoviny) houževnatě na stálé výši (HOLUB et al., 1970).

Krevní plazma obsahuje 8-9 % sušiny (MARVAN et al., 1998), skládající se především z organických látek bílkovinných 6-8 % (MARVAN et al., 1998), tj. 6-8 g/100 ml (JELÍNEK, 2001), nejdůležitější z nich jsou bílkoviny, vitamíny aj. (ROZMAN et al., 1983), malého množství organických látek nebílkovinné povahy (glukóza, lipidy) (MARVAN et al., 1998), anorganických látek jichž je asi 1 %, nejvíce je zastoupen chlorid sodný (ROZMAN et al., 1983) a kyselý uhličitan sodný, látky nezbytné pro přepravu CO2 a udržování acidobazické rovnováhy v krevní plazmě a jejím prostřednictvím v celém vnitřním prostředí organismu. Ostatní látky (draselné soli, fosforečnany a Ca) jsou tu přítomny v nepatrné míře. Uvedené elektrolyty rozpuštěné v krevní plazmě vytvářejí určitý výsledný osmotický tlak. Hlavní složka působící poměrně značný osmotický tlak, na němž závisí i osmotický tlak ostatních tělních tekutin a tělních buněk, je chlorid sodný. Důležitým regulačním mechanismem této „tělní izotonie“ jsou ledviny (HOLUB et al., 1970). Obsah komponent sušiny je v závislosti na funkčních stavech a přísunech těchto látek do orgánů (JELÍNEK, 2001). V krevní plazmě jsou i různé ochranné látky, které působí vesměs v boji proti mikroorganismům a chrání organismy před různými škodlivinami, které vnikly do organismu (ROZMAN et al., 1983). Krevní plazma obsahuje také některá organická barviva. Jsou to lipochromy (karoteny, xantofily), flaviny a bilirubin, způsobující její charakteristické a druhově specifické zabarvení, dále některé hormony, vitamíny a různé kyseliny (citrónová, mravenčí, acetoctová) (HOLUB et al., 1970). Zajištění stability krevních parametrů spadá do systému homeostatických mechanismů. Změny stavu krevních parametrů mimo fyziologické rozpětí nastávají zvláště při poruchách látkového metabolismu. V rámci fyziologického kolísání krevních parametrů

15

se uplatňují nutriční faktory, fyzická zátěž, pohlaví, březost, věk, sezónní vlivy atd. (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Literární údaje o základním chemickém složení krevní plazmy se různí. Zvláště rozdílné jsou, pokud jde o obsah bílkovin. Rozdíly v údajích jsou především podmíněny způsobem stabilizace krve. Obsah jednotlivých látek je totiž ovlivněn množstvím, koncentrací a druhem použitého antikoagulačního prostředku. Naproti tomu se literární údaje o základním chemickém složení séra liší celkem nepatrně (KOLEKTIV, 1990). 3.2.1 Bílkoviny krevní plazmy

V krevní plazmě jatečních zvířat je v průměru asi 7,5 % bílkovin (KOLEKTIV, 1990). Jsou to albuminy asi 3-4 %, globuliny 2,5-4,5 % a fibrinogen 0,3-0,5 % (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Do celkového množství plazmatických bílkovin spadá více než 100 jednotlivých bílkovin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Bílkoviny krevní plazmy udržují objem krve, v krevní plazmě vytváří koloidně osmotický tlak 25-30 mm Hg. Účastní se udržování pH krve, působí tedy jako nárazníkové systémy. Ochraňují organismus před krevními ztrátami. Vykonávají transportní funkci tím, že albuminy mohou vázat barviva, jako je bilirubin, vitamíny C a K, hormony, kalcium a jiné.

Účastní

se

obrany

organismu,

mají

výživnou

funkci

a antipyretický účinek (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Jsou zdrojem tkáňových bílkovin a za hladovění mohou sloužit jako endogenní energetická rezerva (KOLEKTIV, 1990). Albuminy se nejvíce podílejí na osmotickém tlaku, na transportu tyroxinu, mastných kyselin, bilirubinu a léků (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Tvoří 60 % plazmatických proteinů. Váží vodu a jejich nedostatek způsobuje uvolňování vody z krevního řečiště do tkání (otoky z hladu) (JELÍNEK, 2001). Globuliny tvoří 40 % plazmatických bílkovin, jsou základní stavební součásti lipoproteinů, bílkovin vazeb komponentů, enzymů a enzymových inhibitorů (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Poměr mezi albuminy a globuliny se označuje jako A/G kvocient a je druhově odlišný (SOVA et al., 1981a). Se stoupajícím věkem zvířat se snižuje v plazmě podíl albuminů a stoupá hlavně podíl β- globulinů (KOLEKTIV, 1990). Vzájemný poměr bílkovin se mění v postnatální ontogenezi. Mláďata býložravců nemají po narození téměř žádné

16

imunoglobuliny a získávají je po prvním napití mleziva, vzniká tzv. kolostrální imunita. Proto je nezbytné, aby tato mláďata dostala mlezivo co nejdříve a v dostatečném množství. Poměr plazmatických bílkovin se mění i při různých onemocněních (SOVA et al., 1981a). Globulinová frakce není na rozdíl od frakce albuminové homogenní, neboť obsahuje také některé jiné látky v krevní plazmě obsažené, jako jsou např. lipoproteiny, glykoproteiny a mukoproteiny, siderofilin, protilátky, izohemaglutininy a některé další bílkovinné substance (HOLUB et al., 1970). Imunoglobuliny v plazmě představují heterogenní směs, dělící se zpravidla do pěti tříd (IgG, IgM, IgA, IgD a IgE), popřípadě do subtříd (IgG1, IgG2 apod.). Vytvářejí se především ve vyšších organismech jako odpověď na setkání s cizorodými látkami vysokomolekulárního (především bílkovinného) charakteru, které působí jako antigen. Proniknou-li antigenní látky cestou mimo trávicí ústrojí (parenterálně) do organismu (mohou to být mikrobi nebo jejich nukleoproteiny), reaguje organismus na setkání s nimi tvorbou protilátek, tj. imunoglobulinů (SOVA et al., 1981a). Ke snížení obsahu celkových bílkovin v krvi dochází především při nedostatku stravitelných dusíkatých látek v krmné dávce, ale i při různých disfunkcích bachorového trávení (MIKŠÍK et SUCHÝ, 1993). Při nedostatečném příjmu tekutin a při průjmech celková koncentrace bílkovin v krevní plazmě narůstá. Dlouhodobý nedostatek nepostradatelných aminokyselin a zánětlivé poškození jater je provázeno poklesem albuminů (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Mezi bílkoviny krevní plazmy lze zahrnout také četné enzymy, pocházející z rozličných orgánů, z nichž přecházejí do krve jako různé hydrolázy, transferázy a transhydrooxygenázy. Většina těchto látek zůstává v krevní plazmě rozpuštěna, jiné pak jsou vázány na formované krevní útvary. Krevní plazma obsahuje také některé další účinné látky, nezbytné k odbourávání buněčných útvarů přestárlých a funkčně vyčerpaných, jako jsou např. lyziny (HOLUB et al.., 1970). REECE (1998) uvádí rozmezí bílkovin pro skot od 50 do 80 g.l-1. ARENDARČÍK et LEBEDA (1964) zjistili hodnoty celkových bílkovin plazmy u skotu 83,2 g.l-1, albuminy 36,3 g.l-1 plazmy, globuliny 39,7 g.l-1 plazmy. JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) udávají hodnotu pro celkovou bílkovinu 75 g.l-1 (pro albuminy 33,9 g.l-1, alfa – globuliny 9,2 g.l-1, beta – globuliny 13,8 g.l-1, gama – globuliny 17,9 g.l-1). KOLEKTIV (1990) zjistil hodnotu pro bílkoviny 67 g.l-1.

17

KOVÁČÍK (1987) sledoval na 24 vysokoužitkových dojnicích slovenského strakatého skotu vliv reprodukční fáze a typ krmné dávky na hladinu celkových bílkovin v krevním séru. Letní krmná dávka se obsahem živin stanovila na produkci 9 kg mléka a zimní krmná dávka na 8 kg mléka. Potřeba živin na množství produkce byla určena dávkováním jadrné směsi DOP na 0,42 kg na každý kilogram nadojeného mléka nad základní krmnou dávku. Ve fázi stání na sucho (14 dní po zaprahnutí) při letní KD bylo rozmezí hodnot 66,64-79,52 g.l-1, zimní KD 69,07-84,00 g.l-1, 4 – 6 týdnů po otelení při letní KD 77,84-85,12 g.l-1, zimní KD 63,22-74,07 g.l-1, 3 měsíce březosti při letní KD 64,96-85,12 g.l-1, zimní KD 67,20-82,14 g.l-1, 6 měsíců březosti léto letní KD 64,96-75,60 g.l-1, zimní KD: 69,07-78,40 g.l-1. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili průměrné hodnoty bílkovin u jalovic černostrakatého plemene v rozmezí 70,50-72,69 g.l-1 a jalovic českého strakatého plemene 67,59-71,43 g.l-1. ŠUSTALA et al. (2003) sledovali vliv krmení dojnic českého strakatého skotu směsí, která obsahovala řepku nebo sóju, s nebo bez minerálního premixu obsahujícího organický jód. Zjistili průměrnou hladinu bílkovin u krav krmených směsí s řepkou s jodem 72,4 g.l-1 a bez jodu 70,4 g.l-1, u krav krmených směsí se sójou a jodem 72,3 g.l-1, a bez jodu 70,7 g.l-1. Konstatují, že nebyl zjištěn vliv přídavku jodu na koncentraci celkových bílkovin krevní plazmy. FAVERDIN et al. (2003) dodávali čtyřem skupinám čtyřplemenných hybridů holštýnských krav bachorovou infuzi glukózy (880g/den) (RG), dvanáctníkovou infuzi glukózy (880g/den) (DG), bachorovou infuzi s hydrolyzovanými sójovými proteiny (800g/den) (RP) a stejné množství proteinu do dvanáctníku (DP). Podáváním proteinové infuze do dvanáctníku se výrazně zvýšila hodnota bílkovin v krevní plazmě. Nejnižší hodnotu zaznamenali při podávání dvanáctníkové infuze glukózy. Uvádějí tyto průměrné hodnoty koncentrace celkových bílkovin RG 88 g.l-1, RP 89 g.l-1, DG 86 g.l-1 a DP 92 g.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) sledovali na dojnicích červenostrakatého skotu vliv dotace chrómu na metabolismus a změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení (období 7 dnů před až 14 dnů po přesunu). Zjistili rozmezí hodnot 78,5-87,9 g.l-1, přičemž nejnižší hodnota byla 1 den po přesunu a nejvyšší 14 dnů po přesunu. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjišťovali vliv pravidelného ochlazování sprchováním na snížení tepelného stresu u vysokoprodukčních holštýnských dojnic. Koncentrace

18

celkových bílkovin v krevním séru byla výrazně vyšší v průběhu teplého období (teplota prostředí nad 30 °C) 68,95-76,5 g.l-1, ve studeném období (teplota prostředí pod 20 °C) se snížila na 63,09 g.l-1 a významná redukce koncentrace bílkovin na 62,97 g.l-1 nastala v době ochlazování dojnic sprchováním vodou. DEMETEROVÁ et VAJDA (2000) přidávali do krmné dávky (siláž, seno a jadrná směs) dojnic pšenici obohacenou o hydroxid sodný (3%). Zjistili vliv podávání hydroxidu sodného na zvýšení hladiny celkových bílkovin. Uvádějí průměrné hodnoty u kontrolní skupiny 88,7 g.l-1 a u pokusné skupiny 94,175 g.l-1. MAŁECKI (2003) odebíral holštýnským dojnicím krevní vzorky v prvním a druhém měsíci laktace. V letním období stanovil průměrnou hodnotu celkových bílkovin v 1. měsíci laktace na 70,40 g.l-1 a ve 2. měsíci laktace na 76,60 g.l-1. V zimním období uvádí hodnotu v 1. měsíci laktace 65,40 g.l-1, ve 2. měsíci 65,00 g.l-1. Výraznější vliv na hladinu celkových bílkovin v krevní plazmě dojnic zaznamenal v souvislosti s letním resp. zimním období ve srovnání s měsícem laktace. DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali skupině dojnic do krmné dávky vápenaté mýdlo. Stanovili průměrnou hodnotu bílkovin 16ti dnech na 98,7 g.l-1 a po 36ti dnech na 79,6 g.l-1. Jiné skupině dojnic bylo do krmné dávky přidáváno vápenaté mýdlo a protein. Průměrná hodnota celkových bílkovin byla po 16ti dnech 86,5 g.l-1 a po 36ti dnech 76,8 g.l-1. Z výsledků autorů je patrný vzrůst koncentrace plazmatických bílkovin po přidání vápenatého mýdla do KD s následným poklesem v průběhu sledování. KOVÁČ et al. (2001) nezjistili velké rozdíly v hladinách celkových bílkovin krevní plazmy u vzorků odebíraných z vena jugularis (79,9 g.l-1)

a z

vena coccygea

(78,7 g.l-1). LUKOJACKÁ et al. (2005) zjišťovali u 20ti dojnic vliv zvýšené dotace tuku v krmné dávce v první fázi laktace na koncentraci celkových bílkovin v krevní plazmě. Hodnota celkových bílkovin u pokusné skupiny (příjem tuku 6,99 % sušiny krmné dávky) 2. týden po porodu byla 78,77 g.l-1, 4. týden 83,80 g.l-1. U kontrolní skupiny (příjem tuku 3,7 % sušiny krmné dávky) 2. týden 88,72 g.l-1, 4. týden 89,11 g.l-1. Zvýšený příjem tuků v KD neměl výrazný vliv na koncentraci celkových bílkovin v krvi.

19

3.2.2

Močovina

Při intermediárním metabolismu bílkovin v těle vznikají konečné metabolity, které se dále nemění. Ukazatelem tvorby a vylučování konečných zplodin přeměny bílkovin je hladina tzv. nebílkovinového dusíku. Močovina

je

nejpodstatnějším

konečným

produktem

metabolismu

bílkovin.

Její syntéza se uskutečňuje v játrech. Nejvíce močoviny vylučují ledviny, ale část močoviny se recyklicky dostává přes stěnu trávicí soustavy a prostřednictvím slin zpět do trávicí soustavy. Močovina krevní plazmy je velmi dobrým ukazatelem příjmu a metabolismu dusíku. U přežvýkavců se močovina mimo játra částečně tvoří i ve sliznici bachoru. Koncentraci močoviny v krevním séru podmiňuje více faktorů (výživa, fyziologický stav, věk apod.). Zvýšení močoviny v krvi může nastat při normální funkci jater jako důsledek překrmování bílkovinami. Bylo zjištěno, že i při krmení krmivem obsahující mnoho amidů může nastat zvýšení močoviny v krvi. Koncentrace močoviny se snižuje při hladovění a graviditě. Vliv obsahu proteinů v krmivu na koncentraci močoviny se mění jen nevýznamně, pokud byl poměr mezi proteiny a energií konstantní. Zvýšení koncentrace močoviny v krvi bylo pouze zaznamenáno při hladovění zvířete. Toto je vysvětleno zvýšeným transportem močoviny z tkání do krve, což je důsledek biologického přizpůsobení při novém rozdělení dusíkatých metabolitů v organismu. Dále bylo zjištěno narušení dusíkového metabolismu při omezování bílkovin v krmivu. Dojnicím stojícím na sucho je doporučeno snížit SNL, aby se předešlo poruše dusíkového metabolismu (KOLLÁROVÁ et al., 1987). Překrmování stravitelnými dusíkatými látkami se projeví na růstu koncentrace močoviny v plazmě, a při současném nedostatku energie nastávají poruchy bachorového a jaterního metabolismu, které vedou k prohloubení energetické deficience a k aktivaci ketogeneze (JETELINOVÁ, 1998). Amoniak narůstá několikanásobně v krvi při otravě močovinou (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Neutralizovaný amoniak přechází krví hepatocytů, kde se detoxikuje na močovinu. Při poruchách ureosyntetického cyklu se snižuje syntéza močoviny, zvyšuje se koncentrace amoniaku v periferní krvi a vzniká intoxikace amoniakem. Zvýšená koncentrace amoniaku v krvi způsobuje metabolickou alkalózu. V tkáních amoniak zpomaluje Krebsův cyklus,

20

a tím i energetický metabolismus. Na toxické působení jsou nejcitlivější buňky CNS, které jsou náročné na energii (BOĎA et al., 1990).

Za fyziologickou úroveň močoviny v krevní plazmě u skotu uvádí KADLECOVÁ (1998) rozmezí 3,00-5,00 mmol.l-1, JETELINOVÁ (1998) 2,33-3,37 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 4,5 mmol.l-1 , REECE (1998) 1,66-4,99 mmol.l-1. GRÜNWALDT et al. (2005) zjistili u jalovice plemene Aberdeen Angus průměrnou koncentraci močoviny 5,6 mmol.l-1. KOLLÁROVÁ et al. (1987) sledovali hladinu močoviny v krevním séru u 11 dojnic černostrakatého plemene při kontrolované spotřebě jadrného krmiva. Průměrná koncentrace močoviny v krevním séru dojnic se pohybovala od 3,33 mmol.l-1 do 6,02 mmol.l-1 v průběhu celého sledovaného období. Autoři zjistili, že se množství jadrného krmiva může snížit, ale pouze při zabezpečení živin kvalitními objemnými krmivy. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili rozmezí průměrných hodnot hladiny močoviny u jalovic černostrakatého plemene 2,54 mmol.l-1 až 3,41 mmol.l-1, u jalovic českého strakatého plemene 2,53 mmol.l-1 až 3,62 mmol.l-1. Z hodnot je zřejmé, že vliv plemenné příslušnosti na koncentraci močovin nebyl výrazný. Výrazné zvýšení koncentrace močoviny v krevní plazmě se projevilo u 18ti vazně ustájených dojnic vlivem vyšší dávky na bílkoviny bohatého zeleného krmení (kukuřičná siláž: sušina 27-30 % v množství 10-12 kg/ks/den a zelená píce: řepka a vojtěška). HLÁSNÝ (2000) zjistil průměrnou hodnotu hladiny močoviny 8,9 mmol.l-1. HLÁSNÝ (1997) uvádí hladinu močoviny v plazmě u dojnic (červenostrakaté) postižených subklinickou ketózou v rozmezí hodnot 5,9-6,7 mmol.l-1. ŠUSTALA et al. (2003) stanovili u dojnic českého strakatého skotu krmeného směsí obsahující řepku s přídavkem minerálního premixu s organickým jódem, průměrnou koncentraci močoviny v krevní plazmě 4,76 mmol.l-1, a bez přídavku jodu 4,45 mmol.l-1. U dojnic krmených směsí obsahující sóju zjistili průměrnou hladinu s přídavkem jodu 4,89 mmol.l-1, a bez něj 5,19 mmol.l-1. Je zde patrný vliv krmení sójou obsahující vyšší procento dusíkatých látek, kdy byla zaznamenáno zvyšování koncentrace plazmatické močoviny. Jednoznačný vliv přídavku jodu na koncentraci močoviny nebyl prokázán. FAVERDIN et al. (2003) zjistili u skupiny čtyřplemenných hybridů holštýnských krav určitý vliv aplikace infuze glukózy a glukózy s hydrolyzovanými sójovými proteiny

21

na koncentraci plazmatické močoviny. Při bachorové infuzi glukózy zaznamenali průměrnou hodnotu 3,16 mmol.l-1 a glukózy s proteiny 5,99 mmol.l-1. Při dvanáctníkové infuzi glukózy udávají průměrnou koncentraci močoviny 3,49 mmol.l-1 a glukózy s proteiny 4,82 mmol.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) sledovali u dojnic červenostrakatého skotu vliv dotace chrómu na metabolismus a vliv přesunu z vazného do volného ustájení (období 7 dnů před až 14 dnů po přesunu) na koncentraci močoviny v krevní plazmě. Hodnoty se pohybovaly v rozmezí 3,96-5,82 mmol.l-1, přičemž nejnižší hodnota byla stanovena 7 dnů před přesunem a nejvyšší 7 dnů po přesunu. KOUBKOVÁ et al. (2002) uvádějí vliv teploty prostředí na koncentraci močoviny v krevní plazmě vysokoprodukčních holštýnských dojnic. Stanovili průměrné hodnoty v rozmezí

4,08-4,84 mmol.l-1 v období nižších teplot prostředí, 6,64-7,13 mmol.l-1

v období vyšších teplot.

Při ochlazování dojnic sprchováním se hladina plazmatické

močoviny pohybovala v rozmezí hodnot 6,45-6,56 mmol.l-1. DEMETEROVÁ, VAJDA (2000) zjistili snižování koncentrace plazmatické močoviny po přidání pšenice obohacené o hydroxid sodný do KD dojnic ze 2,63 mmol.l-1 v kontrolní skupině na 2,34 mmol.l-1 ve skupině pokusné. ABRAMSON et al. (2002) dodávali dojnicím (Izraelské holštýnské) infuze kaseinu do slezu. Zjistili výrazné zvyšování koncentrace močoviny v krevní plazmě vlivem zvyšujících se dávek bílkoviny. Při dávce 0 g kaseinu stanovili průměrnou hodnotu močoviny na 1,9 mmol.l-1,

při 350 g kaseinu 2,39

mmol.l-1 a při 700 g kaseinu

3,08 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002), kteří přidávali dojnicím do krmné dávky vápenaté mýdlo zjistili postupné zvyšování koncentrace močoviny v krevní plazmě po 16ti dnech sledování (4,55 mmol.l-1) a následné snižování ve 36ti dnech (2,18 mmol.l-1). KOVÁČ et al. (2001) uvádějí hladinu močoviny v krevní plazmě u dojnic při odběru krve z vena jugularis 2,9 mmol.l-1 a z vena coccygea 3,0 mmol.l-1. Nezjistili výrazný vliv místa odběru na koncentraci močoviny. LUKOJACKÁ et al. (2005) sledovali změny koncentrace močoviny v krevní plazmě dojnic krmených KD s vyšším obsahem tuku ve 2. a 4. týdnu laktace. Uvádějí tyto průměrné hodnoty: u kontrolní skupiny (příjem tuku 3,7 % sušiny krmné dávky) 2. týden po otelení 4,99 mmol.l-1 a 4. týden 5,88 mmol.l-1; u pokusné skupiny (příjem tuku 6,99 % sušiny krmné dávky) 2. týden po otelení 4,09 mmol.l-1, 4. týden 4,43 mmol.l-1.

22

3.2.3 Lipidy Organické sloučeniny, jsou důležité pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Protože charakteristickou vlastností lipidů je nerozpustnost ve vodě, jsou v krvi přenášeny speciálními bílkovinami – lipoproteiny (VOKURKA, 1994). Celkový obsah lipidů v krevní plazmě je závislý na věku zvířete, složení krmné dávky, pracovní nebo produkční aktivitě (KOLEKTIV, 1990). K nárůstu lipidů dochází při nedostatku energie a mobilizaci zásobního tuku. Na celkovém množství lipidů se podílejí neutrální tuky, fosfolipidy, cholesterol a neesterifikované mastné kyseliny (zvyšují se při mobilizaci zásobního tuku a u sajících mláďat) (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Při silně tučném krmivu se zmnoží neutrální tuky (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964) a vzniká tzv. alimentární hyperlipémie (HOLUB et al., 1970). KADLECOVÁ (1998) uvádí, že na zvýšené lipémii (hyperlipémii) se podílí zvýšená úroveň neesterifikovaných mastných kyselin a při správné funkci jater i cholesterol.

JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí u skotu pro celkové lipidy hodnotu 3,3 g.l-1, triacylglycerolů 0,4 g.l-1, SOVA et al. (1981a) 5,0-7,0 g.l-1, KOLEKTIV (1990) udává v krvi 0,057 % tuků a v séru 0,023 %, průměrný obsah v krevní plazmě lipidů celkem 3,00 g.l-1, fosfolipidů 1,25 g.l-1, triacylglycerolů 0,30 g.l-1. KADLECOVÁ (1998) uvádí pro dojnice stojící na sucho lipémii 3,22 g.l-1 a u krav v prvních dvou měsících laktace 4,22 g.l-1. PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv přídavku chrómu v krmné dávce u prvotelek a dojnic na druhé a vyšší laktaci, v chovu se zvýšeným výskytem ketóz. U jalovic stanovili rozmezí hodnot pro triacylglyceroly 0,17-0,21 mmol.l-1 (nejnižší hodnota byla 8 týdnů po porodu), u dojnic bylo rozmezí hodnot 0,17-0,30 mmol.l-1 (nejvyšší hodnota byla 1 týden před porodem a nejnižší 4 týdny po porodu). PECHOVÁ et al. (2002) u dojnic červenostrakatého skotu krmeného KD s přídavkem chrómu, hodnotili vliv přesunu z vazné stáje do volného ustájení na změny metabolismu. Stanovili

průměrné

hodnoty

hladiny

plazmatických

triacyglycerolů

v rozmezí

-1

0,15-0,34 mmol.l (nejnižší 3 dny po přesunu, nejvyšší 14 dnů po přesunu). DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali do KD dojnic vápenaté mýdlo. Zjistili průměrné hodnoty celkových lipidů v 16ti dnech pokusu 4,63 g.l-1 a ve 36ti dnech

23

5,70 g.l-1. Při zkrmování vápenatého mýdla společně s proteiny uvádějí průměrné hodnoty v 16ti dnech 5,37 g.l-1 a ve 36ti dnech 6,25 g.l-1. Z výsledků je patrné, že přídavek vápenatého mýdla v KD dávce dojnic zvyšoval hladinu celkových lipidů v krevní plazmě dojnic. KOVÁČ et al. (2001) zjistili průměrnou koncentraci celkových lipidů při odběru z vena jugularis 4,54 g.l-1 a z vena coccygea 4,08 g.l-1. Průměrný obsah triacylglycerolů byl shodný pro obě odběrová místa a dosahoval hodnoty 0,1 g.l-1. LUKOJACKÁ et al. (2005) nezjistili v průběhu prvních 4. týdnů laktace vliv zvyšujícího se obsahu tuku v krmné dávce na koncentraci triacylglycerolů v krevní plazmě. Uvádějí u kontrolní skupiny (příjem tuku 3,7 % sušiny krmné dávky) průměrné hodnoty 2. týden po porodu 0,27 mmol.l-1, 4. týden 0,32 mmol.l-1 . U pokusné skupiny (příjem tuku 6,99 % sušiny krmné dávky) 2. týden po porodu 0,25 mmol.l-1 a 4. týden 0,31 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et VAJDA (2000) uvádějí průměrnou koncentraci celkových lipidů a

triacylglycerolů

u

dojnic

krmených

KD

s

přídavkem

pšenice

obohacené

o hydroxid sodný 4,78 g.l-1 a 0,73 mmol.l-1.

3.2.4

Cholesterol

V organismu je přítomen cholesterol jako volný ve 30-40 %, a jednak v podobě esterů s mastnými kyselinami 60-70 %. Součet obou nazýváme cholesterol celkový. Má vztah ke krevním bílkovinám a pravděpodobně i k vápníku a hořčíku (HOMOLKA, 1971). Cholesterol v těle je dvojího původu: exogenní, z krmiva a endogenní, jenž vzniká z dvouuhlíkových, acetátových článků. Rozkládá se v omezeném rozsahu a také jeho vylučování játry do žluče nebo sliznicí tlustého střeva do výkalů není příliš intenzivní (HEINOVÁ, 1985). KARLSON (1971) uvádí, že spolu s fosfatidy se cholesterol podílí na stavbě membrán. Dále se v nervových tkáních zúčastňuje stavby myelinových pochev a je také součástí hormonů kůry nadledvinek, pohlavních hormonů a vitamínu D. Patologický je jeho výskyt v cévních stěnách a ve žlučových kamenech. Podílí se na transportu mastných kyselin, především nenasycených. Jeho přítomnost v tkáních, např. v kůži, podmiňuje odolnost proti některým škodlivým látkám. Významný je i pro metabolismus některých chemicky s ním příbuzných steroidů s velkou fyziologickou účinností (HEINOVÁ, 1985). 24

Největší část cholesterolu se transportuje plazmou ve formě LDL. V situacích, kdy je kvantitativně nejvíce VLDL, je největší množství plazmatického cholesterolu v této frakci (HARPER, 1977).

Jako fyziologickou úroveň u skotu uvádí pro cholesterol KADLECOVÁ (1998) rozmezí hodnot 2,6-4,7 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) hodnotu 3,9 mmol.l-1, REECE (1998) 2,6-4,6 mmol.l-1. KOLEKTIV (1990) udává, že obsah cholesterolu v krvi je 0,19 % a v séru 0,13 %, v krevní plazmě je hodnota pro celkový cholesterol 2,84 mmol.l-1, estery cholesterolu 1,81 mmol.l-1. PECHOVÁ et al. (2003) udávají při doplnění chrómu do KD (období sledování 1 týden před až 12 týdnů po porodu) u jalovic rozmezí hodnot pro celkový cholesterol 1,69-3,78 mmol.l-1. U dojnic se hodnoty obsahu celkového cholesterolu pohybovaly v rozmezí 1,79-3,78 mmol.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) u dojnic červenostrakatého skotu dodávali chrom, a sledovali jeho vliv na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení (sledované období bylo 7 dnů před až 14 dnů po přesunu). Průměrná koncentrace celkového cholesterolu se pohybovala v rozmezí 4,62-5,77 mmol.l-1. Nejnižší hodnota cholesterolu byl zaznamenána v krvi 1 den před a nejvyšší 14 dnů po přesunu z vazného do volného ustájení. DEMETEROVÁ et al. (2002) zjistili koncentraci celkového cholesterolu v krevní plazmě dojnic po přidání vápenatého mýdla do KD v 16ti dnech 4,26 mmol.l-1 a ve 36ti dnech 5,98 mmol.l-1, po přidání vápenatého mýdla společně s proteinem byla hodnota v 16ti dnech 4,54 mmol.l-1 a ve 36ti dnech 6,75 mmol.l-1. Podávání vápenatého mýdla mělo vliv na zvyšování koncentrace celkového cholesterolu v krvi. KOVÁČ et al. (2001) nezjistili rozdíly v koncentraci cholesterolu v krevní plazmě u dojnic u nichž byla krev odebírána z vena jugularis a vena coccygea. U obou variant uvádějí průměrnou hodnotu 5,1 mmol.l-1. LUKOJACKÁ et al. (2005) zaznamenali zvyšování obsahu celkového cholesterolu vlivem podávání krmné dávky s vyšším zastoupením tuku. Uvádějí průměrné hodnoty plazmatického cholesterolu u pokusné skupiny (zvýšený příjem tuku) 2. týden po porodu 3,54 mmol.l-1, 4. týden 4,70 mmol.l-1. U kontrolní skupiny 2. týden po porodu 2,51 mmol.l-1 a 4. týden 3,03 mmol.l-1.

25

3.2.5

Glukóza

Ze sacharidů je v krevní plazmě zastoupena hlavně glukóza, u novorozených zvířat je po několik hodin po narození obsažena i fruktóza, a po příjmu mateřského mléka se vyskytuje přechodně i galaktóza (KOLEKTIV, 1990). Nachází se v krvi jako transportní uhlohydrát organismu. Její obsah je u většiny zvířat asi 0,1 %, u přežvýkavců 0,05 %, u ptáků 0,2 % (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Hladina glukózy v krvi je označovaná jako glykémie. Udržuje se zvláštními mechanismy hormonální povahy na konstantní výši, kterou ovlivňuje za fyziologických poměrů přechodně pouze zvýšený příjem glycidové potravy (může nastat její zvýšení ve formě tzv. alimentární hyperglykémie) a zplodinami její oxidace (kyseliny mléčná a pyrohroznová). Kromě glukózy obsahuje krevní plazma zpravidla také stopy glykogenu (HOLUB et al., 1970). Překročení normální hladiny cukru v krvi, hyperglykémie, vyvolá zvýšené vylučování cukru v moči. Hypoglykémie vyvolává šok a křeče, končící i smrtí (ARENDARČÍK et LEBEDA, 1964). Glukóza v krvi dojnic klesá ke spodní hranici v první třetině laktace. Nárůst glukózy se pozoruje při stresu, např. při bolestivé fixaci nebo při psychickém zneklidnění (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Obsah glukózy bereme jako nejvýznamnější ukazatel pro zabezpečení organismu energetickou úrovní, protože má vliv na realizaci úrovně užitkovosti - dojivosti, reprodukce a zdravotního stavu (KADLECOVÁ, 1998).

SOVA et al. (1981a) uvádějí za fyziologickou hodnotu glukózy v krvi (glykémie) 2,5-3,1 mmol.l-1,

KOLEKTIV (1990) zjistil hodnotu v krevním séru (popř. plazmě)

pro sacharidy 5,5 mmol.l-1, KADLECOVÁ (1998) 3,00-3,84 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 3,5 mmol.l-1, REECE (1998) uvádí rozmezí hodnot pro dospělou krávu 2,2-4,4 mmol.l-1, pro tele 4,4-6,6 mmol.l-1. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili průměrné hodnoty glukózy u jalovic černostrakatého plemene 3,46 mmol.l-1 a českého strakatého plemene 3,43 mmol.l-1. HLÁSNÝ (2000) zjistil během pokusu s dojnicemi s poruchami reprodukce průměrnou hladinu glukózy 2,2 mmol.l-1.

26

ŠUSTALA et al. (2003) nezjistili při krmení dojnic KD s přídavkem jódu žádný vliv na změny glykémie. Uvádějí průměrné koncentrace glukózy v krevní plazmě v rozmezí 3,45-3,55 mmol.l-1. FAVERDIN et al. (2003) nezjistili u holštýnských krav významné rozdíly v koncentraci glukózy v krevní plazmě po infuzi glukózy do bachoru a dvanáctníku. Uvádějí rozmezí průměrných hodnot od 3,44 do 3,66 mmol.l-1. Hodnoty na horní hranici tohoto rozmezí byly stanoveny při dvanáctníkové infuzi. PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv doplnění chrómu v chovu se zvýšeným výskytem ketóz v období 1 týden před až 12 týdnů po porodu. U jalovic uvádějí hodnoty v rozmezí 3,34-3,70 mmol.l-1 (min 4 týdny po porodu, max. 1 týden před porodem), u dojnic 2,71-3,92 mmol.l-1 (nejnižší hodnota byla před porodem a nejvyšší 2 týdny po porodu). PECHOVÁ et al. (2002) hodnotili vliv dotace chrómu na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení (období 7 dnů před přesunem až 14 dnů po

přesunu).

Rozmezí

průměrných

hodnot

u

dojnic

se

pohybovalo

od 2,76 do 3,76 mmol.l-1. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjistili, že na počátku období vyšších teplot prostředí se zvýšila hladina plazmatické glukózy z 2,98 na 3,35 mmol.l-1. V období nízkých teplot se její koncentrace stabilizovala na průměrné hodnotě 3 mmol.l-1. CHLÁDEK et al. (2002) uvádějí průměrnou plazmatickou koncentraci glukózy dojnic v průběhu laktace 3,61 mmol.l-1 (rozmezí 2,85 až 4,52 mmol.l-1). Konstatují, že hladina glukózy v krevní plazmě se zvyšuje počtem dnů po otelení a tento trend je obecný pro všechny laktace. Uvádějí také, že vyšší množství disponibilní energie (projeví se vyšší hladinou glukózy v krevní plazmě) je přednostně využíváno pro produkci mléka na úkor dalšího zabřeznutí. Trend zvyšování koncentrace plazmatické glukózy v průběhu první fáze laktace u holštýnských dojnic uvádí MAŁECKI (2003) a to jak v období vysokých tak i nízkých teplot. V letním období byla průměrná koncentrace glukózy v 1. měsíci laktace 2,42 mmol.l-1 a ve 2. měsíci laktace 3,25 mmol.l-1. V zimě uvádí průměrné hodnoty v 1. měsíci laktace 2,03 mmol.l-1, ve 2. měsíci 3,27 mmol.l-1. MUDROŇ et al. (2003) sledovali koncentraci plazmatické glukózy u dojnic v průběhu operace levostranné dislokace slezu. Hladina glukózy se výrazně zvýšila ihned po operaci a postupem času se hodnota snižovala až na úroveň, která byla před operací. Před operací

27

uvádějí průměrnou hodntou 3,31 mmol.l-1, bezprostředně po operaci

5,01 mmol.l-1,

2 hod. po operaci 4,58 mmol.l-1, 5 hod. po operaci 4,08 mmol.l-1, 1 den po operaci 3,71 mmol.l-1 a 3 dny po operaci 2,84 mmol.l-1. Zaznamenali vliv operačního zákroku a stresu na hodnotu koncentrace glukózy v krevní plazmě. ABRAMSON et al. (2002) nezjistili závislost mezi zvyšující se dávkou infuze kaseinu do slezu dojnic holštýnského plemene. Při dávce 0 g kaseinu stanovili hodnotu glukózy na 1,9 mmol.l-1, 350 g kaseinu 2,16 mmol.l-1 a 700 g kaseinu 1,88 mmol.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali dojnicím do krmné dávky vápenaté mýdlo. Po 16ti dnech pokusu byla průměrná hodnota celkové glukózy 0,78 mmol.l-1 a po 36ti dnech 2,99 mmol.l-1. Po přídavku vápenatého mýdla a proteinu byla hodnota v 16ti dnech 1,02 mmol.l-1a po 36ti dnech 2,99 mmol.l-1. Vápenaté mýdlo v KD velmi výrazně zvyšuje hladinu glukózy v krvi. KOVÁČ et al. (2001) zjistili hodnotu pro glukózu při odběru z vena jugularis 3,34 mmol.l-1 a z vena coccygea 3,54 mmol.l-1. CHLÁDEK et MÁCHAL (2002) hodnotili u holštýnských dojnic vztah hladiny glukózy v krevní plazmě k jejich mléčné užitkovosti. Stanovili průměrnou hodnotu obsahu plazmatické glukózy na 3,63 mmol.l-1. Na základě zjištěných údajů konstatují, že hladina glukózy v krevním séru má zřejmě významnější vztah k produkci mléka a obsahu bílkovin či tuku v mléce, než se obecně uvádí . MOGENSEN et al. (2004) jednotlivým skupinám holštýnských dojnic doplnili do krmné dávky 5 kg obilovin (C), 3 kg řepkového semínka (R) nebo 1 kg řepkového semínka smíchané se siláží z jetele

(R/C). Stanovili průměrnou koncentraci glukózy

v krevní plazmy pro C 3,44 mmol.l-1, R 3,52 mmol.l-1 a R/C 3,57 mmol.l-1. LUKOJACKÁ et al. (2005) uvádějí průměrnou koncentraci glukózy u skupiny dojnic krmených KD se zvýšeným podílem tuku 2. týden po porodu 3,05 mmol.l-1, 4. týden 3,29 mmol.l-1. U kontrolní skupiny 2. týden 3,09 mmol.l-1, 4. týden 2,81 mmol.l-1.

3.2.6 Alanin aminotransferáza (ALT) a asparát aminotransferáza (AST)

Transaminázy jsou enzymy vyskytující se ve všech tkáních těla. Jejich aktivita se však v jednotlivých orgánech značně liší. Studium enzymatické aktivity některých

28

enzymů, jejichž rozšíření nastalo právě v posledních letech, je vhodným ukazatelem nejen při diagnostice onemocnění, ale signalizuje i předklinická stádia. Transaminační pochody hrají velmi důležitou úlohu v metabolismu aminokyselin, při němž se uskutečňuje přenos aminoskupiny na α – ketokyselinu, kdy vzniká nová aminokyselina a nová ketokyselina. Tyto enzymy zprostředkující přenos aminoskupiny se nazývají transferázy, a jejich reakce probíhají prakticky ve všech tkáních těla, kde probíhá metabolismus dusíku. Mezi nejaktivnější tkáně patří jaterní parenchym. Nejznámějšími aminotransferázy jsou AST (asparát aminotransferáza) a ALT (alanin aminotransferáza). Tyto enzymy jsou obsaženy především v cytoplazmě buněk a do okolního prostředí se dostávají při porušení buněčné membrány. Odtud přecházejí do krevní plazmy, kde jsou již jen pasivně unášeny a nehrají zde žádnou metabolickou úlohu. Pokud jejich hladina v krevní plazmě stoupá nad fyziologickou úroveň, jedná se ve většině případů o nekrózu jaterních buněk, případně o difúzi poškozením permeability buněčných membrán. Pouze v některých případech jde o výkyvy v množství tvorby jednotlivých enzymů a jejich sekrece. Hlavní bariérou, která zabraňuje pronikání cizorodých látek do organismu jsou játra. V diagnostice jaterního poškození hraje velkou úlohu stanovení aktivity enzymů v krevním séru. Jaterní tkáň

je bohatá na obě

aminotransferázy AST i ALT, i když obsahuje větší množství ALT. Proto je akutní onemocnění jater u skotu provázeno především zvýšenými aktivitami ALT v séru. Výhodou metod stanovení aktivity AST a ALT v séru je jejich vysoká citlivost, která umožňuje rozpoznat i malé poškození organismu zvířat. Jedním z předpokladů získání

kvalitních

výsledků

je

vhodné

uchování

a

včasné

zpracování

séra

(ODEHNALOVÁ, 1983).

KADLECOVÁ (1998) a ODEHNALOVÁ (1983) udávají u skotu katalytickou koncentraci ALT v rozmezí

0,16-0,38 µkat.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003)

0,2-1,3 µkat.l-1. GRÜNWALDT et al. (2005) uvádějí pro jalovice plemene Aberdeen Angus průměrnou hodnotu katalytické koncentrace ALT 0,17 µkat.l-1. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjistili, že aktivita ALT se zvyšovala v průběhu teplého období (teplota prostředí nad 30 °C) z 0,297 µkat.l-1 na 0,454 µkat.l-1. Vlivem stále rostoucí katalytické koncentrace ALT se začalo s ohlazováním dojnic sprchováním vodou.

29

Toto opatření vedlo k postupnému snižování ALT až na hodnotu 0,36 µkat.l-1 i přes stále pokračující vysoké teploty prostředí. DEMETEROVÁ et al. (2002) přidávali do KD dojnic vápenaté mýdlo a zjistili průměrné katalytické koncentrace ALT v 16ti dnech pokusu 0,33 µkat.l-1 a ve 36ti dnech 0,18 µkat.l-1. Po přidání vápenatého mýdla společně s proteinem, byly hodnoty následující: 0,32 µkat.l-1 a 0,22 µkat.l-1. KOVÁČ et al. (2001) odebírali dojnicím krev z vena jugularis a vena coccygea a byly naměřeny stejné hodnoty pro ALT, a to 0,58 µkat.l-1.

KADLECOVÁ (1998) a ODEHNALOVÁ (1983) považují za fyziologické hodnoty pro katalytickou koncentraci AST rozmezí 0,22-0,50 µkat.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 0,3-1,3 µkat.l-1. ŠUSTALA et al. 2003 při krmení dojnic KD s přídavkem jódu zjistili průměrné hodnoty AST v plazmě 1,16-1,22 µkat.l-1. GRÜNWALDT et al. (2005) zjistili u jalovic plemene Aberdeen Angus průměrnou katalytickou koncentraci AST 0,22 µkat.l-1 PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv doplňku chrómu u prvotelek a dojnic na druhé a vyšší laktaci v chovu se zvýšeným výskytem ketóz v období 1 týden před až 12 týdnů po otelení. Průměrné hodnoty AST u jalovic dosahovaly 0,12-0,25 µkat.l-1 (min 1 týden před porodem, max. 2 týdny po porodu). U dojnic 0,12-0,26 µkat.l-1. PECHOVÁ et al. (2002) sledovali vliv dotace chrómu na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení. Průměrné hodnoty katalytické koncentrace AST se pohybovaly od 0,14 do 0,16 µkat.l-1. Nejnižší hodnota AST byla zjištěna 7 dnů před přesunem, nejvyšší 1 den po přesunu z vazné do volné stáje. Nárůst hodnoty byl následně zaznamenán na konci pokusu, tj. 14 dnů po přesunu do volného ustájení. KOUBKOVÁ et al. (2002) zjistili rozmezí hodnot aktivity AST u dojnic při vyšších teplotách prostředí v rozmezí 0,502 do 0,605 µkat.l-1, v období nižších teplot se katalytické koncentrace snižovaly až na 0,360 µkat.l-1. DEMETEROVÁ et al. (2002) stanovili v krevní plazmě dojnic, jimž přidávali do KD vápenaté mýdlo, průměrné hodnoty koncentrace AST v 16ti dnech pokusu 0,53 µkat.l-1 a ve 36ti dnech 0,47 µkat.l-1. Při dodávání vápenatého mýdla společně s proteinem zjistili průměrné hodnoty 0,48 µkat.l-1 a 0,50 µkat.l-1.

30

KOVÁČ et al. (2001) uvádějí rozdílné hodnoty katalytické koncentrace AST při odběru krve z vena jugularis 1,51 µkat.l-1 a vena coccygea 1,63 µkat.l-1. PAVLATA et al. (2001) sledovali zdravotní stav (především svalové poškození) u dojnic s výraznou karencí selenu v období změny technologie ustájení. Po přesunu bylo zjištěno svalové poškození na základě statisticky významného nárůstu aktivity AST v plazmě. Při dalším odběru byl zjištěn pozvolný pokles aktivity AST. Další významný vzestup AST dosvědčující přetrvávající svalové poškození

byl zaznamenán 28. den

-1

po přesunu. Průměrná aktivita AST činila 1,38 µkat.l . Projev klinické dystrofie u dojnic je doprovázen mimo jiné vzestupem katalytické koncentrace AST . LUKOJACKÁ et al. (2005) uvádějí průměrné hodnoty katalytické koncentrace AST u pokusné skupiny dojnic (zvýšený podíl tuku v krmné dávce) 2. týden po porodu 2,58 µkat.l-1, 4. týden 1,65µkat.l-1. U kontrolní skupiny stanovili hodnoty 2. týden na 1,59 µkat.l-1, 4. týden 1,33 µkat.l-1. Hodnoty AST se snižovaly u obou skupin dojnic v průběhu sledování bez ohledu na množství tuku v krmivu.

3.3

Výživa vykrmovaného skotu

Výroba hovězího masa se realizuje u všech plemen skotu. Jednotlivá plemena však mají k produkci masa rozdílné předpoklady. Výroba hovězího masa v dojených stádech je praktikována v mnoha chovatelsky vyspělých stádech. Vedle výroby mléka, která tvoří hlavní položku tržeb, je 8 – 15% krav, od kterých není žádoucí vychovávat samičí potomstvo, zapuštěno býky masných plemen. Všechna narozená telata, jalovičky a býčci se vykrmují na farmě nebo se prodávají o 20 – 30% výhodněji než telata mléčných plemen. Růstová schopnost telat kříženců je výrazně vyšší, projevuje se u nich tzv. heterózní efekt. Produkce jatečných zvířat je po chovu dojených krav druhým nejvýznamnějším odvětvím v chovu skotu. Zahrnuje specializovaný výkrm jatečných zvířat, chov masných plemen skotu (krav bez tržní produkce mléka) a další kategorie skotu (dojené krávy, jalovice, telata) vyřazovaných z různých důvodů z chovu nebo odchovu. V současné době je zvyšován tlak na kvalitu masa, proto se praxe orientuje na chov masných plemen skotu. U těchto plemen skotu je předpoklad vyšších přírůstků svaloviny na úkor tvorby tuku. Tato vlastnost je geneticky fixována a je provázena i lepším využitím živin z krmné dávky. (MUDŘÍK et al., 2006 )

31

Z nutričního hlediska je výkrm skotu velmi náročný. Produkce bílkoviny hovězího masa je z hlediska konverze živin 4 – 5krát nižší než produkce mléčné bílkoviny. Potřeba koncentrovaných krmiv (obilovin ) na kg čisté bílkoviny masa je 25 – 30 kg, zatímco na kg mléčné bílkoviny pouze 8 – 10 kg. Přesto, že produkce bílkoviny hovězího masa je ve srovnání s ostatními směry živočišné produkce méně efektivní, je možné intenzivními metodami výkrmu zvýšit konverzní schopnost o 20 – 30 %. Zvýšení intenzity růstu z průměrného denního přírůstku 1 kg na 1,3 kg/ks a den, znamená 1,6násobné zvýšení účinnosti produkce bílkoviny, a také výrazné snížení spotřeby krmiva, v průměru až o 60 % na kilogram přírůstku, a logicky také vyšší rentabilitu výkrmu. (KRÁSA, VRZALOVÁ, 1998 )

3.3.1 Všeobecné zásady techniky krmení

Technika krmení zahrnuje všechny úkony a práce související se stravováním, úpravou a způsobem podávání krmných dávek . Doporučuje se dodržování „desatera zásad“ krmné techniky: 1. mladý vykrmovaný skot krmit 2x denně s minimálním časovým odstupem 10 hodin (krmiva zakládat tolik, aby krmné zbytky nebyly větší než 5 %) 2. u směsných dávek je účelné zakládat krmivo při ranním a večerním krmení nadvakrát 3. pří každém zakládání krmiva do žlabu musí dávka obsahovat všechny předepsané komponenty 4. optimální je krmit směsnou krmnou dávkou, nutričně definovanou pro jednotlivé věkové kategorie. Při odděleném zakládání krmiv se dávkuje nejdříve doplňková směs, následují siláže, senáže, zelená píce popřípadě seno 5. na jednu samočinnou napáječku připadá maximálně 15 zvířat, v kotci musí být dvě napáječky 6. do výkrmu zastavovat zvířata, aby jejich poměr ke žlabu byl 1: 1 v období tělesné dospělosti

32

7. ve stáji s vyšší koncentrací a menším počtem míst u žlabu je nezbytné předkládat krmiva v ad libitním množství a doporučuje se, krmit směsnými krmnými dávkami 8. ve skupině umístit nejvíce 30 zvířat . Při živé hmotnosti zvířat nad 350kg je vhodné rozmístit do kotců 12 – 15 kusů 9. při vytváření skupin v průběhu výkrmu je nutné dodržovat tyto zásady: •

vytvářet skupiny podle plemenné příslušnosti a užitkového typu

•

rozdíly v živé hmotnosti by neměly přesahovat 30kg

•

případné doplnění zvířat do kotce je možné pouze v průběhu prvního měsíce zástavu

•

je nutno vyskladňovat celý kotec najednou

•

průběžné vyřazování zvířat se sníženou růstovou intenzitou je bez doplňování počtu zvířat v kotci

10. vážení zvířat je vhodné jednou za tři měsíce, doporučuje se však kontrola 10 % zástavu zvířat jednou měsíčně 11. zvířata vykrmovat do živé hmotnosti odpovídající růstovému standardu použitého plemene (MUDŘÍK et al., 2006) 3.3.2

Vliv výživy telat na budoucí užitkovost dospělých zvířat

Z praxe je známo, že výživa telat je velmi důležitá z hlediska dalšího vývoje a užitkovosti jalovic a dojnic. Týká se to také skotu ve výkrmu. Základní pravidlo je, že chovaná telata musí být zdravá. Proto jeden z nejdůležitějších faktorů pro odchov telat a následnou užitkovost má kromě výživy celý management odchovu. Je pravidlo, že pokud existuje vysoký genetický potenciál v teleti, musí se následně projevit u dospělého skotu. Při odchovu telat a chovného skotu je nutno věnovat patřičnou pozornost všem obdobím odchovu u telat. Sem spadá již správná výživa plemenic před porodem, tj. zejména v období stání na sucho a v období přípravy na porod. Po otelení je nutno dbát na poporodní ošetření telete a včasné napojení plnohodnotným mlezivem. Telata mají být umístěna na chráněném místě bez průvanu, do čisté a suché podestýlky, a do klidného prostředí bez stresu. (MUDŘÍK et al., 2006) Rozdílná výživa telat v období mléčné a rostlinné výživy vede k tomu, že po odstavu se telata určená pro výkrm převádí nikoliv do oddělení rostlinné výživy, ale rovnou do

33

výkrmu. Tím se dají odstranit problémy s rozdíly v nárocích daných pohlavím telat, a také s využitím telat v příštích obdobích. V tomto období už lze uplatnit zásady použití krmiv s vyšší koncentrací živin a energie, a tudíž využít vyšší růstové intenzity a nižší spotřeby živin na jednotku produkce. Toto opatření vede k odstranění možné stagnace, popřípadě poklesu přírůstku živé hmotnosti, plynoucí z delšího období adaptace na nové podmínky výživy. Telata určená k výkrmu se rozdělí podle využití, na skupinu s prodlouženým výkrmem telat nebo skupinu s intenzivním výkrmem mladého skotu. Vedle těchto systémů výkrmu lze uvažovat i o výkrmu mléčných telat. (MUDŘÍK et al., 2006) 3.3.3

Výživa jalovic ve výkrmu

Jalovice nevhodné k chovu v čistokrevné plemenitbě či v převodném křížení lze použít jako příjemkyně embryí. V tom případě jsou odchovávány jako jalovice chovné. Jalovice, které do chovu zařazeny nebudou ani v těchto případech se vykrmují pro jatečné účely. Výkrm jalovic je obyčejně ukončován při živé hmotnosti 400 – 550 kg (v závislosti na plemeni), protože jalovice ukládají tuk dříve než býci. Jejich výkrm do vyšších porážkových hmotností je proto neekonomický. Prvotní je plýtvání krmivy, která jsou zbytečně přeměňována na tuk. Návazně je pak zařazení jatečného těla do nižší třídy, což se negativně odráží při zpeněžování. K dosažení optimální porážkové hmotnosti jsou možné dva základní způsoby výkrmu. 1. Extenzivní (pastevní), při kterém je na podzim odstavená jalovička přes zimní krmné období krmena pouze objemnými krmivy a dosahuje přírůstku živé hmotnosti 0.2 – 0.3 kg denně. Po celé následující vegetační období je jediným zdrojem živin pastevní porost, na kterém dosahuje přírůstku kolem 0.6 kg za den. Po skončení pastevního výkrmu jsou do zimní krmné dávky zařazena jadrná krmiva k zabezpečení přírůstku 1 kg denně. Tento dokrm trvá do dosažení optimální porážkové hmotnosti , tedy do doby, kdy jalovice začíná ukládat podkožní tuk a její kondice se začíná prudce zvyšovat. 2. Při intenzivním výkrmu je odstavená jalovička převedená přímo na krmnou dávku s různě vysokým podílem jadrných krmiv. Taková krmná dávky musí zabezpečit přírůstek živé hmotnosti ve výši 0.9 – 1.1 kg za den s tím, že zpočátku, dokud zvíře intenzivně roste, by mělo být dosahováno vyšších přírůstků. Ke konci výkrmu, kdy se tvoří objem svalů a začíná se ukládat tuk, by měly být přírůstky nižší. Optimální porážkové hmotnosti pak dosahuje v 17 až 19 měsících věku. (TESLÍK et al., 2000 )

34

3.3.4

Zvláštnosti výživy rostoucího organismu

Výživu a krmení jalovic je třeba usměrňovat z hlediska základních požadavků, mezi které patří: •

zabezpečit intenzivní růst jalovic stanovený chovným cílem

•

umožnit nerušený rozvoj genofondu jejich budoucí užitkovosti, upevňovat jejich zdravotní stav a harmonický vývoj

•

při organizování krmné techniky přihlížet k tomu, o jaké plemeno zvířat se jedná, užitkový typ, a vytvářet typ krmivové základny podle přirozených výrobních podmínek, typu ustájení a linky krmení

•

pravidelnou kontrolou sledovat produkční účinnost výživy a krmné dávky upravovat podle normované potřeby živin

•

základním požadavkem je, aby výživa jalovic z kvalitativního a kvantitativního hlediska odpovídala růstové intenzitě dané chovným cílem. Optimální využití růstového potenciálu jalovic v průběhu odchovu příznivě ovlivňuje utváření zažívacích, dýchacích a pohlavních orgánů. (MUDŘÍK et al., 2006)

Extrémy ve výživě jalovic - nízká i vysoká úroveň výživy – působí na vývoj jalovic negativně. Nízká úroveň výživy prodlužuje odchov a negativně ovlivňuje vývoj jalovic. Nižší úroveň výživy způsobuje zmenšení tělesného rámce a projevuje se větší frekvencí obtížných porodů. Růst jalovic charakterizují růstové fáze. Tyto fáze se vyznačují rychlostí, délkou a dosažením určitého poměru mezi jednotlivými částmi těla zvířete. Přechod do nastávající fáze nastává, když hlavní morfologické jednotky, které mají nejvyšší růstovou intenzitu, skončily svůj růst odpovídající příslušné růstové fázi. Nedostatek ve výživě může nejen zadržet růst a prodloužit růstové období, ale do určité míry i porušit vývoj podle toho, v jakém stádiu je vývin a do jakého stupně bylo zvíře postiženo podvýživou. V dané souvislosti jsou nejcitlivějším indikátorem kvality životních podmínek, zejména výživy, reprodukční funkce. Z praktického hlediska je podstatné, že nerovnoměrná je i intenzita tvorby základních tkání, které tvoří přírůstek hmotnosti. Nejvyšší intenzita rozvoje tkání nastává v pořadí – tkáň kostní, svalová, tuková. Po deficitní výživě v období růstu dlouhých kostí sice jalovice může následně svoji hmotnost srovnat s vrstevnicemi krmenými optimálně, ale bude mít menší tělesný rámec a s velkou pravděpodobností (zejména při deficienci v druhé polovině odchovu, kdy se šířkové 35

rozměry zvětšují intenzivněji než výškové) i užší pánev se sníženou průchodností, což je predispozice pro zvýšený výskyt těžkých porodů. Obdobně pokles hmotnosti v období intenzivní tvorby svalové tkáně bude následně kompenzovat tvorbu tukové tkáně. Zvyšování úrovně výživy představuje druhý extrém vedoucí k tučnění zvířat. Ukládání tuku u dobře živených jalovic vyvolává antagonické účinky na mléčnou produkci. Zvýšený příjem energie v dané souvislosti působí negativné na vývoj mléčné žlázy především v předpubertálním období, kdy může omezovat rozvoj sekreční tkáně mléčné žlázy a redukovat tak počet alveolárních buněk schopných syntézy mléka. Tučnění zvířat také prokazatelně působí na snížení a narušení pohlavních funkcí, popřípadě vyvolává úplnou sterilitu. Vzhledem k tomu, že optimální parametry odchovu úzce souvisí i s výší nákladů na odchov a následnou užitkovost, je optimální intenzita růstu v různých stádech odlišná, protože je ovlivněna jak typem a kvalitou krmné dávky a systémem chovu, tak i genetickým založením zvířat. (MUDŘÍK et al., 2006)

Růst a vývin mladého skotu není rovnoměrný. S přibývajícím věkem růstová intenzita klesá. Nerovnoměrný je i růst jednotlivých částí těla , podmíněný nestejnou rychlostí růstu jednotlivých orgánů a tkání v průběhu ontogeneze skotu. Skot, stejně jako ostatní býložravci, se rodí již na počátku poklesu intenzity růstu těla do výšky a na počátku intenzity růstu těla do délky. Teprve po třetím měsíci věku nastupuje intenzivní růst do hloubky a do šířky. V průběhu prvního roku života dosahuje skot 85 % své kohoutkové výšky v dospělosti a 50 % živé hmotnosti. Při plném využití růstové intenzity jalovic je poukazováno na možnost zvýšení tvorby tuku. Do věku jednoho roku růst tukové tkáně jaloviček není úrovní výživy ovlivněn. Od věku 12 měsíců stoupá obsah tukové tkáně bez ohledu na úroveň výživy. V důsledku poklesu růstové intenzity stárnutím jaloviček a naopak zvýšené spotřeby živin na průběh životních pochodů stále těžších zvířat dochází k poklesu využití živin krmné dávky. Výše úrovně výživy v prvních 6 měsících věku jaloviček závisí na příjmu mléčných a jadrných krmiv. V 6 – 12 měsících věku rozhoduje o příjmu živin spotřeby jadrných krmiv a sena. Hlavním kritériem pro vyjádření potřeby živin je zabezpečení požadovaného vývoje a růstu jalovic. (URBAN et al., 1997 ) Růst tedy není tolik funkcí věku, jako spíše funkcí celkového vývoje těla. Ke zvýšené tvorbě tuku na úkor vody a bílkovin dochází při překročení optimálního přírůstku a

36

porážkové hmotnosti. Nedostatek PDI, energie a makroprvků (vápník, fosfor, hořčík) a stopových prvků má za následek prodloužení fáze růstu kostry, opožděný růst a vývin svalové a tukové tkáně. (KRÁSA, VRZALOVÁ, 1998 )

3.4

Masná užitkovost

Masná užitkovost je souhrnným pojmem, který v sobě zahrnuje ukazatele výkrmnosti a jatečné hodnoty zvířete. Výkrmností se obecně rozumí schopnost zvířete přeměnit krmivo na tělní tkáně, z nichž ekonomicky nejdůležitější je svalovina, která svým nutričním složením(vysoký obsah bílkovin a nižší obsah tuku a vazivové tkáně) odpovídá současným požadavkům zákazníka. Výkrmnost bývá obvykle charakterizována denním přírůstkem živé hmotnosti, netto přírůstkem (přírůstek jatečně upraveného těla zvířete) a spotřebou živin na 1kg přírůstku živé hmotnosti. Jatečná hodnota je komplexem vlastností charakterizující kvantitativní složení jatečně upraveného těla (JUT) a kvalitu masa. Znaky nejčastěji používané při popisu složení JUT jsou hmotnost JUT popř. (jatečné půlky ), celkové množství masa, kostí a tuku a jejich podíl z hmotnosti JUT, vrstva podkožního tuku a plocha nejdelšího zádového svalu (musculus longissimus dorzi MDL). Kvalita masa je souborem hodnot fyzikální (pH, barva, samovolná ztráta masové šťávy, vaznost, atd. ) a chemické (obsah sušiny, bílkovin, tuku, vazivové tkáně, cholesterolu, atd. ) analýzy, kterou lze doplnit senzorickým hodnocením (vůně, šťavnatost, chuť, textura ). K získání optimálních hodnot znaků výkrmnosti a jatečné hodnoty je zapotřebí respektovat biologické zákonitosti růstu skotu a geneticky determinované rozdíly vývoje jednotlivých tkání. Růst a vývoj tělních tkání probíhá chronologicky ve specifických růstových vlnách. Růst začíná nejprve u nervové tkáně a pokračuje u kostí, svaloviny a končí u tukové tkáně. I v rámci jednotlivých tkání může být vývoj raný nebo pozdní v závislosti na jejich umístění v těle. Dříve ukončují růst kosti periferní než osové části skeletu, tkáň svalová dříve na periferní kostře (pletence předních a zadních končetin ) než na osové kostře (hřbet, středotrupí, krk, hrudí ). Tuk ukládaný v tělních dutinách se tvoří dříve než tuk podkožní, mezisvalový a vnitrosvalový. (TESLÍK et al., 2000 )

37

Na výkrmnost a jatečnou hodnotu mají nejvýznamnější vliv následující činitelé: 1. plemenná příslušnost 2. pohlaví a kastrace 3. výživa 4. další faktory (TESLÍK et al., 2000 )

3.4.1

Plemenná příslušnost

Počet čistokrevných zvířat specializovaných masných plemen u nás zatím není vysoký a rozšíření těchto stavů bude spíše dlouhodobým procesem. Tvorba stád masného skotu je v současnosti založena především na využití krav domácích plemen, tedy českého strakatého a černostrakatého, a uplatňování převodného křížení. Mezi jednotlivými kříženci existuje značná variabilita v jejich tělesném rámci, ranosti a růstové schopnosti. V závislosti na těchto faktorech je nutné volit způsob výkrmu a stanovit kritérium ukončení výkrmu – nejčastěji porážkovou hmotnost, věk anebo dosažení určitého stupně protučnění. Později dospívající plemena většího tělesného rámce (charolais, blonde d’aquitane, limousine, atd. ) i jejich užitkové křížence lze intenzivním výkrmem vykrmovat do vyšších porážkových hmotností (550 – 650 kg), bez rizika přílišného ukládání tuku. Na druhé straně u plemen menšího tělesného rámce (hereford, aberdeen angus) se doporučuje ukončit výkrm dříve. (TESLÍK et al., 2000 ) Současná úroveň přírůstku vykrmovaného skotu svědčí o tom, že se nevyužívá genetický potenciál představující 1,6 – 1,8 kg přírůstku na kus a den. Bez výrazného zvýšení úrovně přírůstku nelze dosáhnout rentability ve výkrmu skotu. (MUDŘÍK et al., 2006 )

3.4.2

Pohlaví a kastrace

Vliv pohlaví a kastrace na výkrmové schopnosti, složení jatečného těla a kvality je u většiny ukazatelů dokonce významnější než plemenná příslušnost. Jalovice a voli v porovnání s býky dosahují nižší intenzity růstu, méně ekonomického využití živin a méně příznivého složení jatečného těla. Zejména u nich dochází k ranějšímu a intenzivnějšímu

ukládání

tuku,

a

to

vnitřního,

38

podkožního,

mezisvalového

i

vnitrosvalového. Mimo jiné právě vyšší obsah vnitrosvalového tuku je na druhé straně příčinou vynikajících chuťových vlastností masa, pro které je produkce těchto zvířat vysoce ceněna konzumenty. Naopak nadměrné množství mezisvalového tuku je u většiny zákazníků nežádoucí. Intenzivně vedený výkrm s použitím krmné dávky s vysokým obsahem jadrných krmiv je proto nutné ukončit ve výrazně nižší porážkové hmotnosti než u býků. Výkrm jalovic je v našich podmínkách uplatňován především při užitkovém křížení, kdy je veškeré potomstvo určeno k jatečným účelům. Použít k výkrmu lze i negativně selektované jalovice z masných stád, kdy není zájem o výraznější rozšiřování stavu a kde je k obnově stáda zapotřebí menší počet zvířat, než jaká je jejich produkce. Výkrm samčích kastrátů u nás zřejmě nezíská tak vysokou popularitu, jako např. v Severní Americe, kde jsou vykrmování převážně voli, avšak vzhledem k evropskému trendu posledních let k více extenzivnímu způsobu zemědělské produkce s využitím trvalých travních porostů, se zda naskýtá využití volků a jalovic k pastevnímu výkrmu. Extenzita výkrmu se projeví v jeho prodloužení, ale zároveň se do značné míry sníží riziko nadměrného protučnění a za určitých okolností se může příznivě projevit i v ekonomice výkrmu. Zvířata lze porážet přímo z pastvy, ale mnohdy je výhodnější před porážkou zvířat podrobit kratšímu (40 – 90 dní ) intenzivnímu dokrmu, kterým jsou zlepšeny ukazatele zmasilosti (lepší zatřídění jatečného těla na jatkách a kvality masa). (TESLÍK et al., 2000 ) Pohlaví ovlivňuje intenzitu přírůstku i skladbu masa. U jalovic dochází vlivem estrálního cykluje snížení přírůstku hmotnosti o 10 – 20 % ve srovnání s býky a dříve u nich dochází k ukládání tuku. (MUDŘÍK et al., 2006 )

3.4.3

Výživa

Z celé řady vnějších faktorů je vliv výživy na masovou užitkovost a rentabilitu výkrmu nejvyšší. Náklady na krmiva se z velké míry podílejí na celkovém ekonomickém hodnocení výkrmu, proto se účinnost jejich využití dostává do popředí zájmu výkrmů skotu. Vzhledem k nestejnému stupni vývoje a růstu jednotlivých tkání organismu je nezbytná koordinace tohoto vývoje s příjmem živin v krmné dávce tak, aby byl zajištěn optimální růst. Ve výkrmu je důležité plně využít potencionální schopností zvířat a tím docílit vyšší jatečné výtěžnosti, výrazného osvalení a výhodnějšího zpeněžení podle zmasilosti a

39

protučnění. Volba intenzity výkrmu by však měla být závislá i na dalších faktorech, především pohlaví a plemenné příslušnosti vykrmovaných zvířat (zejména velikostí tělesného rámce). Příznivých ekonomických ukazatelů je dosahováno při intenzivním výkrmu do takové porážkové hmotnosti a věku, kdy začne být podstatná část energie krmné dávky přeměňována na tuk. Do vyšších porážkových hmotností lze intenzivně vykrmovat jen býky s geneticky determinovaným velkým rámcem těla a pozdějším dospívání. Jak vyplývá z některých exaktních experimentů provedených v zahraničí, intenzivně vykrmovaná zvířata plemen menšího rámce poražená po dosažení specifického stupně protučnění vykázala ekonomicky méně výhodnou nižší hmotnost jatečných těl. Problém je řešen začleněním tzv. růstové fáze, která následuje po odstavu a kdy jsou zvířata krmena méně intenzivně (mnohdy za použití pastvy ) a teprve poté následuje intenzivní dokrm. Tímto způsobem je při uspokojivém nárůstu tělesného rámce oddáleno ukládání tuku a zvířata lze porážet při vyšších hmotnostech. Popsaný způsob výkrmu souvisí s využitím tzv. kompenzačního růstu, tady schopnosti zvířat vykazovat lepší výsledky výkrmnosti ve fázi výkrmu následující po období, kdy jim byla podávána redukovaná krmná dávka založená na objemných krmivech nebo pastvě. (TESLÍK et al., 2000 ) Úroveň výživy představuje nejvýznamnější faktor ve výkrmu skotu. Jde především o:možnost ovlivnění výše a kvality přírůstků vybalancováním krmných dávek , které musí být přizpůsobeno hmotnostní kategorii a plemeni skotu. Překrmování a nevyváženost krmných dávek se projeví energeticky náročnějším přírůstkem tuku. (MUDŘÍK et al., 2006 )

3.4.4

Další faktory

Ve vzájemné součinnosti s výše uvedenými činiteli se na stupni realizace výkrmových vlastností a získání požadovaných znaků jatečné hodnoty podílí celá řada dalších faktorů. Pro zvýšení přírůstku hmotnosti lze použít hormonálních přípravků na bázi růstového hormonu BST (bovinní somatotropin ). Jejich použití je rozšířené v Severní Americe, u nás i v zemích Evropské unie je jejich aplikace zakázána. Ke stimulaci přírůstku je také možno použít ionofory, což jsou látky upravující činnost bachorové mikroflóry. Způsob ustájení vykrmovaných zvířat je nutné volit s ohledem především na maximální jednoduchost jednotlivých operací spojených s krmením, odklizením hnoje,

40

manipulací se zvířaty atd. a tak dosažení minimálních nákladů na ustájení. Při nejčastěji používaném volném skupinovém ustájení je výkrmnost ovlivněna především poměrem zvířat k počtu míst u žlabu (závisí na technice krmení ), počtu zvířat na jednotku ustájovací plochy, hmotností a věkové stejnorodosti skupiny či na její sociální vyrovnanosti. (TESLÍK et al., 2000 ) Významným předpokladem praktické realizace výživy jalovic je uplatňování správné techniky krmení v určitých technologických podmínkách. Nedostatky v technice krmení mohou při dané živinové úrovni snížit efekt o 10 – 25 %. Základním rysem odchovu jalovic je jejich skupinové uspořádání a plné uplatnění zásad skupinového krmení přizpůsobeného požadavků jednotlivých fází odchovu. Tento systém vyžaduje rozdělení zvířat do skupin podle jednotlivých kategorií s přihlédnutím k hmotnostní variabilitě zvířat. Skupinový odchov vyžaduje, aby krmné dávky byly zpracovány do takového stavu, aby byla vyloučena možnost selektivního konzumu hodnotnějších složek krmné dávky, znamená to v podstatě možnost přípravy směsných krmných dávek. (KRÁSA, VRZALOVÁ, 1998 ) Sledování zdravotního stavu je rovněž důležitou podmínkou intenzivního výkrmu skotu. Pozornost musí být věnována nejen sledování zdravotního stavu a stavu končetin, ale i průběžnému sledování intenzity růstu, chuti k příjmu krmiv, klidu ve stáji nebo na pastvě. (MUDŘÍK et al., 2006 )

41

4

MATERIÁL A METODIKA

4.1

Sledované skupiny zvířat

Porovnání vlivu krmné dávky na biochemické parametry krevní plazmy jalovic v průběhu výkrmu bylo realizováno v provozní stáji Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně, s.r.o. Do experimentu bylo vybráno 24 jalovic kříženců masných plemen, kdy jako matky telat byly použity kříženky plemen C100, W50C (W - galloway, C – české strakaté), T50C (T - charolais), jako otcové býci ZCH494 – plemene charolais, ZSI144 – plemene simental, ZGA229 – plemene galloway. V průměrném věku 315 ± 16 dnů byly jalovice rozděleny do dvou skupiny po 12. Tyto skupiny byly vytvořeny na základě předkládaných krmných dávek. Skupina A byla v průběhu výkrmu krmena směsnou krmnou dávkou na bázi kukuřičné siláže, jetelotravní senáže, sena a jadrné směsi. Jadrná směs NL

Suš.

Vlák.

PDIN

PDIE

NEV

ME

170,28 g

86.88 %

71,02 g

109,74 g

92,69 g

6,84 MJ

12,03 MJ

TMR Sušina

NL

Vláknina

NEV

391,4 g

106,6 g

223,3 g

6,18 MJ

Skupina B byla krmena směsnou krmnou dávkou na bázi kukuřičné siláže a sena, a jadrné směsi a doplňku močoviny.

Jadrná směs NL

Suš.

Vlák.

PDIN

PDIE

NEV

ME

170,28 g

86.88 %

71,02 g

109,74 g

92,69 g

6,84 MJ

12,03 MJ

TMR Sušina

NL

Vláknina

NEV

364.1 g

94,4 g

223,5 g

6,26 MJ

42

4.2 Odběr krve a preanalytické zpracování vzorků Odběry krve byly prováděny z

podocasní žíly pomocí odběrové soustavy

HEMOS H-02. Odběry probíhaly v pravidelných měsíčních intervalech od zástavu do výkrmu do porážky. Odebraná krev byla stabilizována heparinem, následně odstředěna při 2500 ot.min-1 na přístroji MPW 340 (Mechanika precyzyjna, Polsko). Krevní plazma byla separována a uchována při -20 ºC až do provedení analýzy.

4.3

Stanovení vybraných biochemických parametrů krve

Jednotlivé parametry metabolického profilu krevní plazmy byly vybírány na základě jejich vztahu ke změnám probíhajícím v průběhu postnatálního vývoje a růstu jednotlivých zvířat. Z ukazatelů metabolického profilu byl stanoven plazmatický obsah celkových bílkovin, koncentrace močoviny, obsah celkového cholesterolu, koncentrace glukózy, katalytická koncentrace ALT a AST. Pro analýzu výše uvedených parametrů byl použit automatický analyzátor Siemens XT 20i (Siemens Medical Diagnostic, Finsko) při využití běžně dostupných komerčních setů (Biovendor Laboratroní medicína, Česká Republika)

4.4 Metody matematického zpracování a statistického hodnocení dat Analyzované individuální hodnoty byly zpracovány a seřazeny za pomocí výpočetní techniky s použitím tabulkového editoru Microsoft EXCEL 2003. Pro hodnocení výsledků byly vypočteny základní souhrnné charakteristiky: aritmetický průměr (x) a směrodatná odchylka (sx). Statistické vyhodnocení bylo provedeno pomocí statistického programu STATISTICA 7. Pro posouzení vlivu složení krmné dávky a věku zvířat byla využita dvoufaktorová analýza variance při opakovaných měřeních pro faktor „složení krmné dávky“ jako nezávislou proměnnou a faktor „věk“ zvířat jako závislou proměnnou. Následné testování bylo provedeno Fischerovým LSD testem na hladinách významnosti p<0,05 a p<0,01.

43

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1

Obsah celkových bílkovin

Průměrný obsah celkových bílkovin v krevní plazmě vykrmovaných jalovic ve skupině A byl 70,475 g.l-1 a hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 66,494 do 72,750 g.l-1 (Tab. 2. ). Hodnoty hladiny celkových bílkovin se během experimentu výrazně neměnily. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo ve 452. dnu věku jalovic, nejnižší v 559. dnu věku. U skupiny B byl průměrný obsah celkových bílkovin 71,980 g.l-1 a hodnoty se pohybovaly v rozmezí od 69,821 do 73,368 g.l-1 (Tab. 2. ). Nejnižší hodnota byla naměřena v 559. dnu věku, stejně jako u první skupiny, nejvyšší ve 484. dnu věku. Mezi sledovanými skupinami vykrmovaných jalovic nebyl stanoven průkazný rozdíl v koncentraci plazmatických bílkovin. Krmná dávka tedy neměla vliv na změnu sledovaného biochemického parametru krve. Slabá korelační závislost byla zjištěna mezi obsahem celkových bílkovin a AST, a to korelačním koeficientem 0,26 na hladině průkaznosti p<0.05, dále mezi obsahem celkových bílkovin v krevní plazmě a obsahem plazmatického cholesterolu korelačním koeficientem 0,28 na hladině průkaznosti p<0.05 (Tab. 8 ).

ŠUSTALA et al. (2003) sledovali vliv krmné směsi obsahující řepku a jod. Zjistili u skupiny krav číslo 1. krmených směsí s řepkou s jodem průměrnou hladinu bílkovin 72,4 g.l-1 a bez jodu 70,4 g.l-1. U skupiny krav číslo 2. krmených směsí obsahující sójou a jód byl průměr celkových bílkovin v krevní plazmě 72,3 g.l-1, a bez jodu 70,7 g.l-1. Během pokusu ŠUSTALY et al. (2003) bylo dosaženo velmi podobných hodnot celkových bílkovin jako při námi provedeném pokusu s jalovicemi, i přesto, že krmná dávka u jalovic neobsahovala přídavek řepky, sóji nebo jodu. Můžeme tedy konstatovat, že přídavek těchto surovin v krmné dávce nemá výrazný vliv na celkové bílkoviny v krevní plazmě skotu. Celkový obsah bílkovin v krevním séru, který uvádí REECE (1998) jako fyziologický je v souladu s našimi zjištěnými hodnotami. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili průměrné hodnoty bílkovin u jalovic černostrakatého plemene v rozmezí 70,50-72,69 g.l-1 a jalovic českého strakatého plemene

44

67,59-71,43 g.l-1. V námi provedeném experimentu se jednalo o jalovice kříženky plemen C100, W50C (W - galloway, C – české strakaté), T50C (T - charolais), jako otcové býci ZCH494 – plemene charolais, ZSI144 – plemene simental, ZGA229 – plemene galloway. Průměrné hodnoty plazmatické bílkoviny v našem pokusu se pohybovaly v rozmezí od 66,494 do 73,368 g.l-1 a byly srovnatelné s hodnotami zjištěnými MIKŠÍKEM et SUCHÝM (1993). DEMETEROVÁ et VAJDA (2000) přidávali do krmné dávky (siláž, seno a jadrná směs) dojnic pšenici obohacenou o hydroxid sodný (3%). Uvádějí průměrné hodnoty u kontrolní skupiny 88,7 g.l-1 a u pokusné skupiny 94,175 g.l-1.V porovnání s průměrnými hodnotami zjištěnými v našem pokusu (skupina A 70,475 g.l-1 , skupina B 71,980 g.l-1 ) byl zjištěn vliv podávání hydroxidu sodného na zvýšení hladiny celkových bílkovin.

Graf. 1: Koncentrace celkových bílkovin

Koncentrace celkových bílkovin 74 72 70 skupina A

koncentrace (g.l-1 ) 68

skupina B

66 64 62 315

408

452

484 věk (dny )

45

517

559

623

5.2

Obsah močoviny

Graf č. 2 zachycuje dynamiku změn průměrných hodnot obsahu močoviny v krevní plazmě jalovic za celé sledované období. Koncentrace močoviny v krevní plazmě vykazovala během celého období kolísavou tendenci. Celkový obsah močoviny u obou sledovaných skupin jalovic byl v rozmezí hodnot od 1,903 ± 0,406 mmol.l-1 do 4,582 ± 0,834 mmol.l-1. U skupiny A byla naměřena hodnota ve 315. dnu věku vykrmovaných zvířat 2,783 mmol.l-1 , při následném měření ve 408. dnu věku se hodnota zkoumaného biochemického parametru zvýšila na 3,090 mmol.l-1 . Stejný trend následoval i v 452., 484. a 517. dnu věku. Statisticky průkazný pokles byl zaznamenán v 559. dnu věku, signifikantní pro p<0.05. U skupiny B byla zjištěna při prvním měření ve 315. dnu věku průměrná hodnota 2,360 mmol.l-1 , ve 408. dnu se hodnota, stejně jako u skupiny A, zvýšila až na hodnotu 3,463 mmol.l-1 . V 452., 484. a 517. dnu věku byl stejný průběh hodnot jako u skupiny A. Statisticky průkazný pokles byl, stejně jako u skupiny A, zaznamenán v 559. dnu věku, signifikantní pro p<0.05 (Tab. 3, Graf č.2 ). Rozdílnost krmných dávek na obsah močoviny v krevní plazmě mezi skupinou A a skupinou B vykrmovaných jalovic nebyla zaznamenána. Korelační závislost byla zjištěna mezi obsahem plazmatické močoviny a přírůstkem hmotnosti sledovaných zvířat . Závislost byla středně silná s korelačním koeficientem 0,51 (p<0.05). Slabá korelační závislost mezi obsahem močoviny a ALT, cholesterolem a glukózou. Korelační koeficienty byly v následujícím pořadí: 0.30, 0.27 a -0,26 (p<0.05) (Tab. 8 ).

Za fyziologickou úroveň močoviny v krevní plazmě u skotu uvádí JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 4,5 mmol.l-1, REECE (1998) 1,66-4,99 mmol.l-1 a KADLECOVÁ (1998) 3,00-5,00 mmol.l-1. S těmito fakty korespondují i námi zjištěné průměrné hodnoty, jejichž rozmezí bylo od 1,903 mmol.l-1 do 4,582 mmol.l-1. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili, že vliv plemenné příslušnosti na koncentraci močovin nebyl výrazný. U jalovic černostrakatého plemene se pohybovalo rozmezí hodnot od 2,54 mmol.l-1 do 3,41 mmol.l-1, u jalovic českého strakatého plemene od 2,53 mmol.l-1 do 3,62 mmol.l-1. U námi provedeného experimentu s kříženkami masných plemen bylo

46

rozmezí hodnot výraznější (1,903 mmol.l-1 - 4,582 mmol.l-1 ). Taktéž GRÜNWALDT et al. (2005) zjistili u jalovic plemene Aberdeen Angus vyšší průměrnou koncentraci močoviny 5,6 mmol.l-1. Z hodnot je zřejmé, že vliv plemenné příslušnosti (černostrakatého a českého strakatého plemene ) na koncentraci močovin nebyl výrazný, avšak při srovnání s jalovicemi masných plemen, zde byly zaznamenány nižší hodnoty plazmatické močoviny. Vyšší průměrné hodnoty močoviny v krevní plazmě u skotu, krmených směsí obsahující sóju uvádí ŠUSTALA et al. (2003). Průměrná hodnota močoviny v krevní plazmě byla 5,19 mmol.l-1. V porovnání s druhou skupinou zvířat krmených

směsí

obsahující řepku (průměrná hodnota močoviny 4,45 mmol.l-1), je zde patrný vliv krmení sójou obsahující vyšší procento dusíkatých látek. U sledovaných zvířat našeho pokusu bylo dosaženo maximální hodnoty 4,582 mmol.l-1. Údaj byl zjištěn u jalovic ze skupiny A krmených směsnou krmnou dávkou na bázi kukuřičné siláže, jetelotravní senáže, sena (obsah NL 170,28 g ) a jadrné směsi (obsah NL 106,60 g ).

Graf. 2: Koncentrace močoviny

Koncentrace močoviny 5 4,5 4 3,5 3 koncentrace 2,5 mmol.l-1 2 1,5 1 0,5 0

skupina A skupina B

315

408

452

484 věk (dny )

47

517

559

623

5.3

Obsah cholesterolu

Koncentrace celkového cholesterolu v krevní plazmě se pohybovala v rozmezí 1,953 ± 0,286 mmol.l-1 do 2,746 ± 0,667 mmol.l-1 (Graf č. 3 ). U skupiny A sledovaných zvířat dosahovala průměrná hodnota obsahu celkového cholesterolu v krevní plazmě za celé sledované období 2,324 mmol.l-1. Z grafu č.3 je patrný vzrůst do 408. dne věku na hodnotu 2,453 ± 0,598 mmol.l-1. Následoval postupný mírný pokles do 484. dne věku s následným nárůstem na průměrnou hodnotu 2,427 ± 0,598 mmol.l-1, která byla zjištěna při posledním měření, tj. v 623. dnu věku jalovic. U skupiny B vykrmovaných jalovic byla průměrná hodnota 2,586 mmol.l-1. Z grafu č.3 je viditelný nárůst hodnot do 408. dne věku, stejně jako u první skupiny, s dosaženou nepatrně vyšší hodnotou a to 2,746 ± 0,667 mmol.l-1. Následoval pokles až do 484. dne věku a opětovný vzrůst na hodnotu 2,683 mmol.l-1, dosaženou na konci sledování v 623. dnu věku sledovaných zvířat (Tab. 4 ). Statisticky průkazné (p<0.05) zvýšení obsahu plazmatického cholesterolu bylo zaznamenáno u obou skupin ve 408. dnu věku (signifikantní pro p<0.05 ). Statisticky průkazné rozdíly mezi sledovanými skupinami jalovic (A a B ) nebyly stanoveny. Slabá korelační závislost byla zjištěna mezi obsahem cholesterolu a věkem zvířat korelačním koeficientem 0,33 (p<0.05), dále mezi cholesterolem a AST. Tato závislost dosahovala hodnoty korelačního koeficientu 0,25 (p<0.05). Korelační závislost byla zjištěna také mezi cholesterolem a močovinou s koeficientem 0,27 (p<0.05) as cholesterolem a obsahem celkových bílkovin na hladině p<0.05 a koeficientem 0,28, jak je patrné z tabulky 8.

Jako fyziologickou úroveň u skotu uvádí pro cholesterol KADLECOVÁ (1998), JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) a REECE (1998) rozmezí hodnot od 2,6 do 4,7 mmol.l-1. V případě našeho experimentu s jalovicemi se průměrné hodnoty pohybovaly slabě pod uváděným rozpětím. Během pokusu s vykrmovanými jalovicemi byly skupiny A i B krmeny směsnou krmnou dávkou na bázi kukuřičné siláže, jetelotravní senáže, sena a jadrné směsi. Pouze u skupiny B byla do krmné dávky přidávána močovina. Průměrné hodnoty chlesterolu, které jsme při jednotlivých odběrech zjistili, byly výrazně nižší než uvádí DEMETEROVÁ et al.

48

(2002). Koncentrace cholesterolu se v jejich experimentu pohybovala v rozmezí od 4,26 mmol.l-1 do 6,75 mmol.l-1 . Tyto vysoké hodnoty byly způsobeny přidáním vápenatého mýdla do krmné dávky. Můžeme tedy konstatovat, že podávání vápenatého mýdla mělo vliv na zvyšování koncentrace celkového cholesterolu v krvi. PECHOVÁ et al. (2002) u dojnic červenostrakatého skotu dodávali chrom, a sledovali jeho vliv na změny metabolismu v období přesunu z vazné stáje do volného ustájení. Průměrná

koncentrace

celkového

cholesterolu

se

pohybovala

v rozmezí

-1

4,62-5,77 mmol.l . Tyto výsledky nekorespondují s námi zjištěnými údaji. Vysoké hodnoty cholesterolu, uváděné PECHOVOU et al. (2002) mohli být způsobeny, vlivem přesunu zvířat a s tím spojeným stresem. V našem experimentu byla zvířata po celé sledované období ustájena volně, vliv stresu z přesunu zvířat zde byl zanedbatelný.

Graf. 3: Koncentrace cholesterolu

Koncentrace cholesterolu 3 2,5 2 skupina A

koncentrace 1,5 -1 (mmol.l )

skupina B

1 0,5 0 315

408

452

484

517

věk (dny )

49

559

623

5.4

Obsah glukózy

Koncentrace glukózy v krevní plazmě sledovaných zvířat obou skupin měla zpočátku klesající tendenci až do 484. dne věku. V tomto věku byly zjištěny velmi podobné průměrné hodnoty u obou skupin – skupina A - 4,589 ± 0,291 mmol.l-1, skupina B - 4,592 ± 0,208 mmol.l-1. U skupiny A následoval mírný vzestup hodnot z 4,589 mmol.l-1 na 4,873 mmol.l-1, které bylo dosaženo v 623. dnu věku jalovic. V případě skupiny B byl zaznamenán také nárůst průměrné hodnoty, který se projevil hned při následujícím odběru krve v 517. dnu věku.

Dosažená průměrná hodnota

biochemického parametru krve byla 5,286 mmol.l-1. V 559. dnu věku následoval pokles na hodnotu 4,740 mmol.l-1 . Při posledním odběru krve, v 623. dnu věku sledovaných zvířat, byl opětovný nárůst glukózy na 5,592 mmol.l-1. (Graf č.4 ). Statisticky průkazná vyšší koncentrace plazmatické glukózy (p<0.05) ve skupině B byla zaznamenána ve věku 517. a 623. dnů (Tab. 5). Slabá korelační závislost byla zjištěna mezi glukózou a přírůstkem (r = -0,24; p<0.05), dále mezi glukózou a močovinou (r = -0,26; p<0.05) (Tab. 8 ). Za celé sledovací období bylo zjištěno rozpětí hodnot od 4,589 mmol.l-1do 5,592 mmol.l-1, což nekoresponduje s výsledky autorů, uvádějící fyziologickou hodnotu v rozpětí 2,5-3,1 mmol.l-1 SOVA et al. (1981a), KADLECOVÁ (1998) 3,00-3,84 mmol.l-1, JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) 3,5 mmol.l-1. HLÁSNÝ (2000) zjistil během pokusu s dojnicemi s poruchami reprodukce průměrnou hladinu glukózy 2,2 mmol.l-1, což nesouhlasí s našimi výsledky. Rozdíl zjištěných hodnot mohl být způsoben srovnáním odlišných kategorií sledovaných zvířat (dojnice x jalovice ), nebo se jako faktor mohl projevit problém poruch reprodukce u dojnic. ŠUSTALA et al. (2003) nezjistili při krmení dojnic KD s přídavkem jódu žádný vliv na změny glykémie. Uvádějí průměrné koncentrace glukózy v krevní plazmě v rozmezí 3,45-3,55 mmol.l-1. Jejich zjištěné hodnoty nejsou v souladu s našimi výsledky. Rozdílné průměrné hodnoty mohli být způsobeny odlišným užitkovým zaměřením sledovaných zvířat. MIKŠÍK et SUCHÝ (1993) zjistili průměrné hodnoty glukózy u jalovic černostrakatého plemene 3,46 mmol.l-1 a českého strakatého plemene 3,43 mmol.l-1.

50

Zjištěné průměry glukózy nekorespondují s námi zjištěnými hodnotami. V námi provedeném experimentu byly sledovány kříženky plemen C100, W50C (W - galloway, C – české strakaté), T50C (T - charolais), jako otcové býci ZCH494 – plemene charolais, ZSI144 – plemene simental, ZGA229 – plemene galloway. Rozdílnost zjištěných hodnot mohla být způsobena odlišnou plemennou příslušností porovnávaných zvířat. CHLÁDEK et al. (2002) uvádějí průměrnou plazmatickou koncentraci glukózy dojnic v průběhu laktace 3,61 mmol.l-1 (rozmezí 2,85 až 4,52 mmol.l-1). Konstatují, že hladina glukózy v krevní plazmě se zvyšuje počtem dnů po otelení a tento trend je obecný pro všechny laktace. S tímto tvrzením korespondují také výsledky , které uvádí MAŁECKI (2003). Jelikož v námi provedeném pokusu byla použita kategorie vykrmovaných jalovic, odlišnost průměrných hodnot glukózy byla způsobena rozdílným užitkovým zaměřením.

Graf. 4: Koncentrace glukózy

Koncentrace glukózy 6 5 4 skupina A

koncentrace 3 (mmol.l-1 )

skupina B

2 1 0 315

408

452

484 věk (dny )

51

517

559

623

5.5

Katalytická koncentrace ALT

Aktivita ALT v krevní plazmě jalovic se pohybovala ve skupině A vykrmovaných jalovic v rozmezí od 0,362 ± 0,103 µkat.l-1 do 0,682 ± 0,187 µkat.l-1. Průměr za celou skupinu během sledovacího období byl 0,564 µkat.l-1. U skupiny B dosahovaly průměrné hodnoty rozmezí od 0,456 ± 0,070 µkat.l-1 do 0,654 ± 0,076 µkat.l-1. Průměr za celou skupinu dosahoval průměrné hodnoty 0,548 µkat.l-1. Hodnoty u sledované skupiny A měly zpočátku mírně vzrůstající tendenci, a to do 408. dne věku, poté následoval statisticky průkazný pokles (p<0.05) dosažený ve věku 452 dnů. Ve věku 484 dnů bylo zaznamenáno průkazné zvýšení hodnot na 0,682 µkat.l-1 (p<0.05) u obou sledovaných skupin. Následoval mírný pokles hodnot až do konce našeho experimentu (Tab. 6 ). U skupiny B byl zaznamenán pokles ve 452. dnu věku na průměrnou hodnotu 0,456 µkat.l-1. Při následujícím odběru krve v 484. dnu věku se průměrná hodnota ALT dostala na hodnotu 0,589 µkat.l-1, poté následoval mírný pokles na 0,552 µkat.l-1 , zjištěnou v 559. dnu věku zvířat. Při posledním odběru krve v 623. dnu byla zjištěna průměrná hodnota 0,654 µkat.l-1. Mezi sledovanými skupinami jalovic nebyl zaznamenán průkazný vliv rozdílných krmných dávek na katalytickou koncentraci ALT. Korelační závislost byla zjištěna mezi ALT a věkem, korelační koeficient dosahoval hodnoty 0,38 (p<0.05). Slabá korelace byla zjištěna i mezi ALT a močovinou (r = 0,30; p<0.05) (Tab. 8 ).

52

GRÜNWALDT et al. (2005) uvádějí pro jalovice plemene Aberdeen Angus nižší průměrnou hodnotu katalytické koncentrace ALT, než bylo zjištěno v našem experimentu, a to 0,17 µkat.l-1. Odlišnosti v hodnotách mohly být způsobeny odlišnou plemennou příslušností. Průměrné hodnoty katalytické koncentrace ALT, které byly zjištěny během našeho experimentu s vykrmovanými jalovicemi, nekorespondují s hodnotami udávanými autory KADLECOVÁ (1998) a ODEHNALOVÁ (1983), a to 0,16-0,38 µkat.l-1.

Graf. 5: Katalytické koncentrace ALT

Koncentrace ALT 0,8 0,7 0,6 0,5 koncentrace 0,4 -1 (ukat.l ) 0,3

skupina A skupina B

0,2 0,1 0 315

408

452

484 věk (dny )

53

517

559

623

5.6

Katalytická koncentrace AST

Koncentrace AST u vykrmovaných jalovic se pohyboval od 1,158 ± 0,091 µkat.l-1 do 1,843 ± 0,295 µkat.l-1, nejnižší hodnota byla ve 315. dnu věku, nejvyšší ve 408. dnu. Statisticky vysoce průkazné zvýšení sledovaných hodnot (signifikantní pro p<0.01 ) nastalo u obou skupin vykrmovaných zvířat ve 408. dnu věku. U skupiny A byla naměřena hodnota 1,584 µkat.l-1, u skupiny B 1,843 µkat.l-1, což byla zároveň i nejvyšší naměřená hodnota u koncentrace AST. V 559. dnu věku byl stanoven průkazný pokles hodnot (p<0.05 ) u obou skupin. V případě skupiny A se jednalo o druhou nejnižší naměřenou hodnotu: 1,167µkat.l-1, během sledovaného období. Statisticky průkazně vyšší aktivita AST (p<0.05) byla zjištěna u skupiny B ve srovnání s jalovicemi ve skupině A ve věku 517 dnů (Tab. 7 ).

KADLECOVÁ (1998) a ODEHNALOVÁ (1983) považují za fyziologické hodnoty pro katalytickou koncentraci AST rozmezí 0,22-0,50 µkat.l-1, což nekoresponduje s rozmezím hodnot naměřených během celého experimentu ve skupině A (1,167 – 1,584 µkat.l-1) a ve skupině B (1,158 – 1,847µkat.l-1) sledovaných jalovic. Různé hodnoty mohly být způsobeny výběrem konkrétní kategorie skotu v případě našeho pokusu. PECHOVÁ et al. (2003) sledovali vliv doplňku chrómu u prvotelek a dojnic na druhé a vyšší laktaci v chovu se zvýšeným výskytem ketóz. Průměrné hodnoty AST u jalovic dosahovaly 0,12-0,25 µkat.l-1. U dojnic 0,12-0,26 µkat.l-1. Zjištěné hodnoty byly oproti námi naměřeným průměrům AST nižší. Tyto rozdíly mohly být způsobeny v případě dojnic, rozdílným stářím srovnávaných zvířat nebo ketózami. V neposlední řadě se zde mohl projevit i přídavek chrómu v krmné dávce jalovic a dojnic, použitých v experimentu PECHOVÉ et al. (2003). ŠUSTALA et al. 2003 při krmení dojnic KD s přídavkem jódu zjistili průměrné hodnoty AST v plazmě 1,16-1,22 µkat.l-1. Zjištěné údaje byly velmi podobné průměrným koncentracím AST získaných během námi provedeného pokusu i přesto, že k experimentu byla využita jiná kategorie zvířat, a krmná dávka vykrmovaných jalovic byla bez přídavku jódu.

54

Graf. 6: Katalytické koncentrace AST

Koncentrace AST 2 1,8 1,6 1,4 koncentrace (ukat.l-1 )

1,2

skupina A

1

skupina B

0,8 0,6 0,4 0,2 0 315

408

452

484 věk (dny )

55

517

559

623

5.7

Přírůstek živé hmotnosti

U skupiny A vykrmovaných jalovic byl dosažen během sledovaného období od 315. do 623. dne věku průměrný přírůstek 0,823 g.den-1, tento přírůstek byl zároveň i nejvyšší dosažený v rámci obou sledovaných skupin zvířat. U skupiny B byl zjištěn průměrný denní přírůstek 0,815 g. Statisticky průkazný pokles nastal u obou skupin jedinců v období od 517. do 559. dne věku (p<0.05 ). Statisticky vysoce průkazné zvýšení (p<0.01 ) u obou experimentálních skupin zvířat bylo na konci sledovaného období, tj. od 559. do 623. dne věku výkrmu (Tab. 1 ). Průměrný denní přírůstek vykrmovaných jalovic během celého experimentu se pohyboval v rozmezí od 0,661 g.den-1 do 1,163 g.den-1. Nejvyššího přírůstku bylo dosaženo u skupiny B jalovic při druhém odběru krve (sledované období od 559. do 623. dne věku ), nejnižšího v období od 517. do 559. dne věku, taktéž u skupiny B. Mezi sledovanými skupinami nebyl stanoven průkazný rozdíl v přírůstku hmotnosti. Slabá korelační závislost byla zjištěna mezi přírůstkem a věkem zvířat, s korelačním koeficientem - 0,32 (p<0.05) (Tab. 8 ).

Graf. 7: Přírůstek živé hmotnosti

Přírůstky 1,4 1,2 1 0,8

skupina A

0,6

skupina B

přírůstek (g ) 0,4 0,2 0 315 - 408

408 - 452

452 - 484

484 - 517

měřené období (věk )

56

517 - 559

559 - 623

6

ZÁVĚR

Cílem předkládané diplomové práce bylo stanovit vybrané parametry metabolického profilu krevní plazmy jalovic v průběhu výkrmu a posoudit vliv složení krmné dávky, věku a růstové intenzity na případné změny těchto parametrů. Jednotlivé parametry metabolického profilu krevní plazmy byly vybírány na základě jejich vztahu ke změnám probíhajícím v průběhu postnatálního vývoje a růstu jednotlivých zvířat. Z ukazatelů metabolického profilu byl stanoven plazmatický obsah celkových bílkovin, koncentrace močoviny, obsah celkového cholesterolu, koncentrace glukózy, katalytická koncentrace ALT a AST. Experiment byl realizován v provozní stáji Výzkumného ústavu pro chov skotu v Rapotíně, s.r.o. Bylo vybráno 24 jalovic kříženců masných plemen, kdy jako matky telat byly použity kříženky plemen C100, W50C (W - galloway, C – české strakaté), T50C (T charolais), jako otcové býci ZCH494 – plemene charolais, ZSI144 – plemene simental, ZGA229 – plemene galloway. V průměrném věku 315 ± 16 dnů byly jalovice rozděleny do dvou skupiny po 12. Tyto skupiny byly vytvořeny na základě předkládaných krmných dávek. Skupina A byla v průběhu výkrmu

krmena směsnou krmnou dávkou na bázi

kukuřičné siláže, jetelotravní senáže, sena a jadrné směsi, Skupina B byla krmena dávkou na bázi kukuřičné siláže, sena a jadrné směsi, s přídavkem močoviny.

Celkový obsah bílkovin v krevní plazmě jalovic se výrazně neměnil v průběhu sledovaného období. Ve skupině A se pohyboval v rozmezí od 66,494 ± 4,314 g.l-1 do 72,750 ± 3,061 g.l-1, ve skupině B od 69,821 ± 2,042 g.l-1 do 73,368 ± 2,378 g.l-1. Mezi sledovanými skupinami vykrmovaných jalovic nebyl stanoven průkazný rozdíl v koncentraci plazmatických bílkovin. Obsah močoviny se v krvi jalovic skupiny A pohyboval v rozmezí průměrných hodnot od 1,903 ± 0,406 mmol.l-1 do 4,582 ± 0,834 mmol.l-1, u skupiny B od 1,950 ± 0,383 mmol.l-1 do 3,871 ± 0,759 mmol.l-1. Koncentrace močoviny vykazovala v průběhu experimentu kolísavou tendenci. Rozdíl v koncentraci močoviny v krevní plazmě mezi skupinou A a skupinou B vykrmovaných jalovic nebyl zaznamenán. Koncentrace celkového cholesterolu v krevní plazmě jalovic skupiny A se pohybovala v rozmezí 1,953 ± 0,286 mmol.l-1 do 2,596 ± 0,425 mmol.l-1. Ve skupině B byly zaznamenány průměrné hodnoty v rozmezí od 2,191 ± 0,268 mmol.l-1 do 2,812 ± 0,257

57

mmol.l-1. Nejnižší hodnota byla stanovena u skupiny A na začátku sledování, tj. ve 315. dnu věku, nejvyšší ve 408. dnu věku u skupiny B. U obou skupin bylo zaznamenáno průkazné zvýšení ve 408. dnu věku sledovanými skupinami

(p<0.05). Statisticky průkazné rozdíly mezi

jalovic (A a B ) vlivem rozdílné krmné dávky,

nebyly

zaznamenány. Slabá korelační závislost byla zjištěna mezi obsahem cholesterolu a věkem zvířat korelačním koeficientem 0,33 (p<0.05 ). Koncentrace glukózy v krevní plazmě jalovic se v průběhu sledování výrazně neměnila. U skupiny A dosahovala hodnot v rozmezí od 4,589 ± 0,291 mmol.l-1 do 4,997 ± 0,140 mmol.l-1 a u skupiny B v rozmezí 4,592 ± 0,208 mmol.l-1 do5,616 ± 0,715 mmol.l1

. Statisticky průkazně (p<0.05) vyšší koncentrace plazmatické glukózy mezi sledovanými

skupinami zvířat A a B byla zaznamenána ve věku 517. a 623. dnů. Aktivita ALT v krvi se u skupiny A pohybovala v rozmezí průměrných hodnot od 0,362 ± 0,103 µkat.l-1 do 0,682 ± 0,187 µkat.l-1 , u skupiny B od 0,456 ± 0,070 µkat.l-1 do 0,654 ± 0,076 µkat.l-1. Mezi sledovanými skupinami jalovic nebyl zaznamenán průkazný rozdíl katalytické koncentrace ALT. Katalytická koncentrace AST se s mírným kolísáním snižovala v průběhu sledovaného období.Ve skupině A se dosahovala průměrných hodnot vrozmezí od 1,167 ± 0,156 µkat.l1

do 1,584 ± 0,272 µkat.l-1. Statisticky vysoce průkazné zvýšení sledovaných hodnot

(p<0.01) bylo zaznamenáno u obou skupin vykrmovaných jalovic ve 408. dnu věku. Statisticky průkazně vyšší aktivita AST (p<0.05) byla zjištěna u skupiny B ve srovnání s jalovicemi ve skupině A ve věku 517 dnů. Statisticky průkazný pokles přírůstku živé hmotnosti byl zaznamenán u obou skupin jalovic v období od 517. do 559. dne věku (p<0.05 ). Statisticky vysoce průkazné zvýšení (p<0.01 ) u obou experimentálních skupin zvířat bylo na konci sledovaného období, tj. od 559. do 623. dne věku výkrmu. Mezi sledovanými skupinami nebyl stanoven průkazný rozdíl v přírůstku hmotnosti. Slabá korelační závislost byla zjištěna mezi přírůstkem a věkem zvířat, s korelačním koeficientem - 0,32 (p<0.05).

Z výsledků sledování je patrný negativní vliv věku na přírůstek živé hmotnosti zvířat, negativní vliv intenzity růstu na hladinu glukózy a pozitivní vliv na koncentraci močoviny v krevní plazmě sledovaných zvířat. Byly zjištěny vzájemné závislosti některých parametrů vnitřního prostředí. Tyto vztahy jsou patrně odrazem úrovně metabolismu vybraných jedinců. V experimentu nebyly ve většině případů stanoveny signifikantní

58

rozdíly mezi sledovanými skupinami jalovic, z čehož vyplývá, že rozdílné složení krmné dávky a zastoupení normovaných živin neovlivnilo hodnoty parametrů metabolického profilu krve.

59

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

ABRAMSON S. M., BRUCKENTAL I., ZAMWEL S., AND ARIELI A.: Effect of abomasally infused casein on post – ruminal digestibility of total non – structural carbohydrates and milk yield and composition in dairy cows, Animal science, Velká Británie 2002, ročník 74, číslo 2, s. 347-355 ARENDARČÍK J., LEBEDA M.: Fyziologie hospodářských zvířat I, 1.vyd. VŠZ v Brně, 1964. 172 s. ISBN 17-56-65 Archiv MZLU v Brně. Diplomové práce, HEINOVÁ J.: Hladiny glukózy a cholesterolu v krevním séru vykrmovaných býků po aplikaci rumensinu, Brno 1985, karton 791, sign. D – 79.263 Archiv MZLU v Brně. Diplomové práce, ODEHNALOVÁ M.: Hladina AST a ALT u býků ve výkrmu při podávání přípravku sedonal spofa, Brno 1983, karton 498, sign. D-76.484 BOĎA K. et al.: Patologická fyziológia hospodárských zvierat, 1.vyd. Priroda, Bratislava 1990, s. 386 DEMETEROVÁ M., VAJDA V., PASTIERIK P., KİTELES A.: The effect of protected fat and protein supplements on rumen metabolism, on some parameters of intermediary metabolism, and on tke quality and production of milk in dairy cows, Folia veterinaria, Košice 2002, ročník 46, číslo 1, s. 20-26 DEMETEROVÁ M., VAJDA V.: Effect of NaOH treated grain supplement on some variables of intermediary metabolism, acid-base balance, and milk composition in dairy cows, Czech journal of animal science, Praha 2000, ročník 45, číslo 1, s. 25-31 FAVERDIN P., M’HAMED D. AND VÉRITÉ R.: Effects of metabolizable protein on intake and milk production of dairy cows independent of effects on ruminal digestion, Animal science, Velká Británie 2003, ročník 76, číslo 1, s. 137-146 GRÜNWALDT E.G., CUEVARA J.C., ESTÉVEZ O.R., VICENTE A., ROUSELE H., ACLUTEN N., AGUERREGARAY D. AND STASI C.R.: Biochemical and hematological measurements in beef cattle in Mendoza plain rangelands (Argentina), Tropical Animal Health and Production, Nizozemí 2005, ročník 37, číslo 6, s. 527 – 540 HARPER A.: Přehled fysiologické chemie, 1.vyd. Avicenum, Praha, 1977. s. 640

60

HLÁSNÝ J.: Diagnostika a vliv ketózy na reprodukci a předčasné vyřazování dojnic z chovu, Veterinářství, 1997, ročník 47, číslo 12, s. 503 – 506 HLÁSNÝ J.: Vliv ketózy komplikované acidózou nebo urémií na plodnost dojnic, Výzkum chovu skotu, 2000, ročník 42, číslo 3, s. 18-28 HOLUB A. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat, 1.vyd. SZN v Praze, 1970. s. 676 ISBN 07-007-70 HOMOLKA J.: Klinická biochemie, 2. dopl. vyd. Aviceum, Praha, 1971. s. 464 CHLÁDEK G., MÁCHAL L., VANĚK D.: Blood plasma glucose and its relationship with milk production and reproduction parameters in Holstein cows, Výzkum v chovu skotu, Rapotín 2002, ročník 44, číslo 2, s. 1-7 CHLÁDEK G., MÁCHAL L.: The dynamics of the influence of blood glucose on milk production in holstein cows, Acta universitatis agriculturae, MZLU v Brně 2002, ročník 50, číslo 4, s. 117 – 124 JELÍNEK K.: Morfologie jatečných zvířat, 1.vyd. MZLU v Brně, 2001. s. 280 ISBN 80-7157-504-6 JELÍNEK P., KOUDELA K. et al.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd. MZLU v Brně, 2003. s. 414 ISBN 80-7157-644-1 JETELINOVÁ M.: Lipémie a urémie krevní plazmy v postpartálním období krav, diplomová práce, MZLU v Brně, 1998 KADLECOVÁ M.: Koncentrace glukózy krevní plazmy v postpartálním období krav ve vztahu ke koncepci a užitkovosti, diplomová práce, MZLU v Brně, 1998 KARLSON P.: Základy biochemie. 2. vyd. Academia Praha, 1971, s. 476 KOLLÁROVÁ E, PJEŠČÁK M. A KOVÁČIK J.: Štúdium močoviny v krvnom sére dojníc při usmernenej spotrebe jadrového krmiva, Acta zootechnica, 1987, roč. 42, číslo 1, s. 51 – 55 KOLEKTIV AUTORŮ: Technologie krve jatečných zvířat, 1. vyd., Vydavatelství potravinářské literatury a SNTL Praha, 1990. 160 s. ISBN 80-900260-0-1 KOUBKOVÁ M., KNÍŽKOVÁ I., KUNC P., HÄRTLOVÁ H., FLUSSER J., DOLEŽAL O.: Influence of high environmental temperatures and evaporative cooling on some physiological, hematological and biochemical parameters in high-yielding dairy cows, Czech journal of animal science, Praha 2002, ročník 47, číslo 8, s. 309-318 KOVÁČ G., NAGY O., REICHEL P.,SEIDEL H., LEHOCKÝ J., NOVOTNÝ J.: A comparison of selected haematological and biochemical indices in blood samples

61

collected from jugular and coccygeal veins of dairy cows, Folia veterinaria, Košice 2001, ročník 45, číslo 2, s. 91 - 93 KOVÁČIK J.: Vlyv fázy reprodukčného cyklu a typu krmnej dávky na obsah celkových bielkovín v krvnom sére dojníc, Acta zootechnica, 1987, roč. 42, číslo 1, s. 59 – 65 KRÁSA A., VRZALOVÁ D.: Krmné směsi pro telata a mladý skot, první vyd., Ústav zemědělských a potravinářských informací Praha, 1998, ISBN 80 – 86153 – 77 – 0, s. 29 – 30 LUKOJACKÁ V., PECHOVÁ A., DVOŘÁK R., DRASTICH P., KUMMER V., POUL J.: Liver steatosis following supplementation with fat in dairy cow diets, Acta veterinaria, Brno 2005, ročník 74, číslo 2,s. 217 – 224 MAŁECKI J.: Wpływ pasz gospodarskich na profil metaboliczny i dobową wydajność mleczną krów w pierwszych miesiącach laktacji, Acta scientarium polonorum, Poland 2003, ročník 2, číslo 2, s. 65 - 76 MARVAN F. et al.: Morfologie hospodářských zvířat. 2 vyd. ČZU v Praze a MZLU v Brně: Brázda, 1998. s. 328 ISBN 80-209-0273-2 MIKŠÍK J., SUCHÝ P.: Vybrané biochemické ukazatele krve a moče jalovic v závislosti na plemenné příslušnosti, Acta universitatis agriculturae, 1993, roč. 41, číslo 3-4, s. 249 – 259 MOGENSEN L., KLAUS L., SEESTED S., STIG M.: Organic dairy production based on rapeseed, rapeseed cako or cereals assupplement to silage ad libitum, Acta agriculturæ scandinavica aelection A : Animal science, Norway 2004, ročník 54, číslo 2, s. 81-94 MUDROŇ P., RCHARGE J., SCHOLZ H., SALLMANN H. P.: White blood cell and metabolic responses in dairy cows to omentopexy, Folia veterinaria, Košice 2003, ročník 47, číslo 2, s. 71 – 73 MUDŘÍK Z. et. al.: Základy moderní výživy skotu, první vyd., ČZU v Praze, 2006, s. 202 – 223, ISBN 80 – 213 – 1559 – 8 PAVLATA L., PECHOVÁ A., ILLEK J.: Muscular dystrophy in dairy cows Following a change in housin technology, Acta veterinaria, Brno 2001, ročník 70, číslo 2, s. 267 – 275 PECHOVÁ A, ČECH A., PAVLATA L., PODHORSKÝ A.: Czech journal of animal science, The influence of chromium supplementation on metabolism, performance and reproduction of dairy cows in a herd with increased occurrence of ketosis, Czech journal of animal science, Praha 2003, ročník 48, číslo 9, s. 359-358

62

PECHOVÁ A., PAVLATA L., ILLEK J.: Metabolic effects of chrominum administration to dairy cows in the period of stress, Czech journal of animal science, Praha 2002, ročník 47, číslo 1, s. 1-7 REECE W.: Fyziologie hospodářských zvířat. 1.vyd. Grada Publishin, spol. s.r.o., Praha, 1998. 456 s. ISBN 80-7169-547-5 ROZMAN J. et al.: Obecné základy živočišné výroby, 2.vyd. SZN v Praze, 1983. s. 440 ISBN 07-016-83 SOVA Z. et al.: Biologické základy živočišné výroby, 2.vyd. SZN v Praze, 1981. s. 584 ISBN 07-002-81 ŠUSTALA M., TŘINÁCTÝ J., KUDRNA V., ILLEK J., ŠUSTOVÁ K.: Vliv přídavku jódu na jeho výdej a činnost štítné žlázy u dojnic krmených dávkou s řepkovým extrahovaným šrotem, Czech journal of animal science, Praha 2003, ročník 48, číslo 4, s. 170-180 TESLÍK V. et.al.: Masný skot, Praha 2000, s. 84 – 85 s. 173 – 176 URBAN F. et. al.: Chov dojeného skotu, Praha: Apros 1997, s. 152 - 158 ISBN: 80-901100-7-X VOKURKA M.: Praktický slovník medicíny, 1.vyd. Maxdorf, Praha. 1994, s. 360 ISBN 80-85800-06-3

63

PŘÍLOHY

64

Tabulky: Tab. 1 : Přírůstky jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 2 : Koncentrace celkových bílkovin v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 3: Koncentrace močoviny v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 4: Koncentrace cholesterolu v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 5: Koncentrace glukózy v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 6: Koncentrace ALT v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 7: Koncentrace AST v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

Tab. 8: Korelační matice

65

Tab. 1 : Přírůstky jalovic v průběhu sledovaného období

315 408

408 - 452

452 - 484

484 - 517

517 - 559

559 - 623

(g.den )

0,902

0,916

0,959

1,161

0,687

1,135

smodch

0,190

0,276

0,280

0,213

0,237

0,129

)

0,867

1,163

0,853

1,000

0,661

1,162

smodch

0,122

0,158

0,306

0,107

0,272

0,070

průměr -1

Skupina č. A

průměr (g.den Skupina č. B

-1

Tab. 2 : Koncentrace celkových bílkovin v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

315

408

452

484

517

559

623

skupina č. A

průměr -1 (g.l ) smodch

71,900 5,135

71,017 5,386

72,750 3,061

71,375 2,425

69,033 1,524

66,494 4,314

70,754 3,613

skupina č. B

průměr -1 (g.l ) smodch

72,020 6,491

70,740 6,515

73,180 2,359

73,368 2,378

71,900 4,981

69,821 2,042

72,833 1,889

Tab. 3: Koncentrace močoviny v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

315

408

452

484

517

559

623

2,783 0,487

3,090 0,625

2,302 0,992

3,799 0,605

2,849 0,530

4,582 0,834

1,903 0,406

2,360 0,550

3,463 0,414

2,223 0,608

3,734 0,833

3,327 0,367

3,871 0,759

1,950 0,383

průměr skupina č. A

-1

(mmol.l ) smodch průměr

skupina č. B

-1

(mmol.l ) smodch

66

Tab. 4: Koncentrace cholesterolu v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

315

408

452

484

517

559

623

1,953 0,286

2,453 0,598

2,352 0,303

2,240 0,309

2,250 0,463

2,596 0,425

2,427 0,598

2,191 0,268

2,746 0,667

2,527 0,305

2,490 0,256

2,650 0,624

2,812 0,257

2,683 0,246

průměr skupina č. A

-1

(mmol.l ) smodch průměr

skupina č. B

-1

(mmol.l ) smodch

Tab. 5: Koncentrace glukózy v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

315

408

452

484

517

559

623

(mmol.l )

4,997

4,770

4,767

4,589

4,630

4,813

4,873

smodch

0,140

0,288

0,198

0,291

0,265 a

0,211

0,271 a

5,616 0,715

4,851 0,342

4,695 0,415

4,592 0,208

5,286 0,454 b

4,740 1,820

5,592 0,592 b

průměr -1

skupina č. A

průměr skupina č. B

-1

(mmol.l ) smodch

Tab. 6: Koncentrace ALT v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

315

408

452

484

517

559

623

skupina č. (µkat.l ) A smodch

0,502 0,142

0,547 0,111

0,362 0,103

0,682 0,187

0,645 0,126

0,605 0,116

0,608 0,047

průměr -1 ( µkat.l ) skupina č. B smodch

0,494 0,101

0,528 0,059

0,456 0,070

0,589 0,202

0,566 0,109

0,552 0,090

0,654 0,076

průměr -1

67

Tab. 7: Koncentrace AST v krevní plazmě jalovic v průběhu sledovaného období

315

408

452

484

517

559

623

průměr -1

skupina č. A

(µkat.l ) smodch

1,202 0,071

1,584 0,272

1,547 0,280

1,300 0,261

1,351 0,103 a

1,167 0,156

1,380 0,253

skupina č. B

průměr -1 (µkat.l ) smodch

1,158 0,091

1,843 0,295

1,569 0,294

1,431 0,125

1,521 0,110 b

1,354 0,272

1,585 0,109

Tab. 8: Korelační matice

Proměnná věk přírůstek ALT AST CHOL GLU UREA TP

věk 1,00 -0,32 0,38 0,07 0,33 -0,02 0,08 -0,13

přírůstek -0,32 1,00 0,02 -0,00 0,08 -0,24 0,51 -0,09

ALT 0,38 0,02 1,00 0,07 0,16 -0,05 0,30 0,04

AST 0,07 -0,00 0,07 1,00 0,25 0,09 -0,03 0,26

68

CHOL 0,33 0,08 0,16 0,25 1,00 0,18 0,27 0,28

GLU -0,02 -0,24 -0,05 0,09 0,18 1,00 -0,26 0,15

UREA 0,08 0,51 0,30 -0,03 0,27 -0,26 1,00 -0,18

TP -0,13 -0,09 0,04 0,26 0,28 0,15 -0,18 1,00