Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Hodnocení reprodukčních ukazatelů v chovu skotu Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Dr. Ing. Zdeněk Havlíček

Martina Fröhdeová Brno 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Hodnocení reprodukčních ukazatelů v chovu skotu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MU v Brně.

V Brně:……………………………………

podpis diplomanta………………………...

2

3

Mé poděkování patří všem lidem, kteří mi pomohli s touto prací. Děkuji za cenné rady a důležité informace. Zvláštní poděkování patří vedoucímu bakalářské práce, Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za skvělé vedení. 4

ABSTRAKT

Předkládaná diplomová práce byla zpracována v zemědělském podniku I.AGRO Oldřiš. Do sledování bylo zapojeno v roce 2008 320 plemenic a v roce 2009 336 plemenic českého strakatého skotu. Byly zde hodnoceny vybrané reprodukční ukazatele - inseminační interval, servis perioda, inseminační index, věk při prvním zapuštění, mezidobí, procento zabřezávání po první inseminaci a po všech inseminacích. Úroveň reprodukčních ukazatelů byla analyzována podle možností statistického zpracování v letech 2004 – 2010, podle plemenné příslušnosti, na 1.- 7. laktaci. Získané hodnoty byly vyhodnoceny v programu Microsoft Excel a Statistica. Ve sledovaném období byly v celém stádě zjištěny hodnoty inseminačního indexu 1,9, délka mezidobí 401,3 dní, délka inseminačního intervalu 75,83 dní, délka servis periody 114,09 dní, průměrný věk při prvním zapuštění 552 dní, zabřezávání po první inseminaci 55,13% a procento zabřezávání po všech inseminacích 54,95%. Nebyl prokázán vliv jednotlivých faktorů na ukazatele reprodukce.

Klíčová slova: Červenostrakatý skot, reprodukční ukazatele, analýza reprodukce

5

ABSTRACT

This thesis was prepared on the farm I. AGRO Oldříš. The following were involved 320 breeding cows in year 2008 and 336 Czech spotted cattle in year 2009. They were evaluated by selected reproductive characteristics - insemination interval, service period, insemination index, age at first flush, meanwhile, gestation after the first insemination, percentage of gestation after all inseminations. The level of reproductive performance was analyzed according to statistical treatment options in the period 2004 - 2010, according to the proportion of the breed in livestock has been selected the seven most represented species and the influence of 1.-7. lactation on the indicators. The obtained values were evaluated in Microsoft Excel and calculated the statistical data - the arithmetic mean, standard deviation, standard error and variance. During the reporting period were found in the whole herd insemination index values of 1.9, the interim period 401.3 days, the length of insemination interval of 75.83 days, length of service period 114.09 days, the average age of first recess 552 days,

gestation after the first insemination 55.13% and the percentage

of gestation after all inseminations 54.95%. There were no effects of reproductive factors on the indicators.

Key

words:

Red-spotted

cattle,

of reproduction

6

reproductive

performance,

analysis

OBSAH 1 ÚVOD....................................................................................................................... 10 2 CÍL PRÁCE............................................................................................................. 12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED........................................................................................ 13 3.1 Samičí pohlavní orgány ..................................................................................... 13 3.2 Germinativní funkce vaječníku.......................................................................... 14 3.3 Neurohumorální řízení pohlavních funkcí ......................................................... 15 3.4 Pohlavní cyklus.................................................................................................. 17 3.5 Detekce říje ........................................................................................................ 18 3.6 Plodnost a její význam ....................................................................................... 19 3.7 Faktory ovlivňující plodnost .............................................................................. 20 3.7.1 Dědičnost a plodnost................................................................................... 20 3.7.2 Zevní prostředí a plodnost .......................................................................... 21 3.7.3 Výživa ......................................................................................................... 21 3.7.3.1 Nadměrná výživa ................................................................................. 22 3.7.3.2 Nedostatečná výživa (hladovění)......................................................... 22 3.7.3.3 Kvalitativní nedostatky ........................................................................ 23 3.7.3.4 Energie ................................................................................................. 23 3.7.3.5 Bílkoviny.............................................................................................. 24 3.7.3.6 Sacharidy.............................................................................................. 25 3.7.3.7 Lipidy................................................................................................... 25 3.7.3.8 Minerální látky..................................................................................... 25 3.7.3.9 Mikroelementy..................................................................................... 27 3.7.3.10 Vitamíny ............................................................................................ 29 3.7.3.11 Mykotoxiny........................................................................................ 30 3.7.3.12 Sexuálně aktivní látky........................................................................ 30 3.7.4 Ekologické a klimatické podmínky ............................................................ 31 3.7.5 Způsob chovu a exploatace zvířat............................................................... 33 3.7.6 Zoohygienické podmínky ........................................................................... 34 3.7.7 Věk zvířat.................................................................................................... 34 3.7.8 Zdravotní stav ............................................................................................. 35 3.7.9 Mikroorganismy.......................................................................................... 35 3.7.10 Způsob reprodukce a organizace reprodukčního procesu......................... 35

7

3.7.11 Jiné zevní vlivy ......................................................................................... 36 3.8 Poruchy plodnosti .............................................................................................. 37 3.8.1 Poruchy pohlavního cyklu .......................................................................... 37 3.8.1.1 Acyklie................................................................................................. 37 3.8.1.2 Tichá říje .............................................................................................. 38 3.8.1.3 Syndrom ovariálních cyst .................................................................... 39 3.8.1.4 Anovulační cyklus ............................................................................... 40 3.8.1.5 Opožděná ovulace................................................................................ 41 3.8.1.6 Perzistující žluté tělísko ....................................................................... 41 3.8.1.7 Nepravá říje.......................................................................................... 42 3.8.1.8 Atrézie a perzistence folikulů .............................................................. 43 3.8.2 Záněty pohlavních orgánů........................................................................... 44 3.8.2.1 Akutní poporodní endometritida.......................................................... 45 3.8.2.2 Chronická endometritida...................................................................... 46 3.8.2.3 Pyometra .............................................................................................. 48 3.8.2.4 Zánět vaječníku.................................................................................... 49 3.8.2.5 Zánět vejcovodu................................................................................... 49 3.8.2.6 Zánět pochvy........................................................................................ 50 3.8.3 Zadržení lůžka............................................................................................. 50 3.8.4 Indurace, striktury, obstrukce, adheze ........................................................ 51 3.8.5 Hydrometra ................................................................................................. 53 3.8.6 Pneumometra .............................................................................................. 53 3.8.7 Urovagina.................................................................................................... 53 3.8.8 Pneumovagina............................................................................................. 54 3.8.9 Odumření embrya ....................................................................................... 54 3.8.10 Odumření plodu ........................................................................................ 55 3.8.10.1 Mumifikace plodu.............................................................................. 55 3.8.10.2 Macerace plodu.................................................................................. 56 3.8.10.3 Emfyzém plodu.................................................................................. 57 3.8.11 Zmetání ................................................................................................. 57 3.9 Ukazatele reprodukce......................................................................................... 59 4 MATERIÁL A METODIKA ................................................................................. 61 4.1 Materiál .............................................................................................................. 61 4.2 Metodika ............................................................................................................ 61 8

5 VÝSLEDKY A DISKUSE...................................................................................... 62 5.1 Hodnocení ukazatelů reprodukce dle sledovaných roků ................................... 63 5.2 Hodnocení ukazatelů reprodukce dle plemene .................................................. 68 5.3 Hodnocení ukazatelů reprodukce dle pořadí laktace ......................................... 73 5.4 Hodnocení % zabřezávání v letech 2008 – 2009 .............................................. 77 6 ZÁVĚR..................................................................................................................... 83 7 POUŽITÁ LITERATURA..................................................................................... 84 8 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 87 9 SEZNAM TABULEK............................................................................................. 88

9

1 ÚVOD Hovězí

dobytek

zastává

významné

místo

v živočišné

výrobě.

Podílí

se významně na celkové živočišné produkci, a to zejména produkcí živočišných bílkovin. Největší význam a nezastupitelnost hovězího dobytka spočívá v tom, že jako přežvýkavec pro svoji výživu a produkci bezprostředně nevyžaduje produkty přímo použitelné pro výživu lidí. Tuto výjimečnost dále podtrhuje vazba skotu ve vztahu k půdě, spočívající jednak ve schopnosti využívat plochy nevhodné, či nepřístupné pro agrotechniku, a jednak v možnosti produkcí exkrementů výrazně ovlivňovat úrodnost půdy (Kováč a kolektiv, 2001). I přes uvedené skutečnosti je v posledních letech zaznamenáván trvalý sestup početních stavů skotu. V České republice došlo v posledních deseti letech k poklesu počtu krav dojeného skotu (v kontrole užitkovosti o 373 990 normovaných laktací) (Sambraus, 2006). Tento přetrvávající trend potvrzuje i šetření Českého statistického úřadu v letech 2007 a 2008 v kraji Vysočina. V roce 2008 oproti roku 2007 byly početní stavy na Vysočině o víc jak 1800 ks nižší (ČSÚ, 2011). Další rozvoj chovu skotu v návaznosti na růst a kvalitu produkce vyžaduje permanentní zvyšování starostlivosti o zdraví zvířat. Největší důraz je potřebné klást na účinnou prevenci nemocí a ztrát, na včasnou a objektivní diagnostiku změn zdravotního stavu (Kováč a kolektiv, 2001). Neúprosnou zákonitostí v chovu skotu je skutečnost, že bez reprodukce není produkce – ani mléčné, ani masné. Že se produkt vykupovaný masným průmyslem a dojnice produkující mléko musí nejdříve narodit, je zřejmé. Význam úrovně reprodukčního procesu pro konečný hospodářský výsledek chovu je proto neopomenutelný. Ve snaze zefektivnit reprodukci chovaných zvířat člověk zásadním způsobem vstoupil do původního biologického děje – zavedl umělou inseminaci a embryotransfer, asistuje při porodu, řídí reprodukci v chovech organizačně i medikamentózně. Současně změnil životní podmínky zvířat a zasáhl do jejich etologie. Daní za tato opatření je daleko větší role lidského faktoru v reprodukčním procesu stáda, která vyžaduje mnohem hlubší znalosti o reprodukčních funkcích zvířat (Bouška a kolektiv, 2006). Reprodukční období je období, ve kterém zapouštíme plemenice. Toto období velmi významně ovlivňuje ekonomiku chovu. U každé nezapuštěné plemenice

10

v optimálním čase se prodlužuje délka mezidobí, což má za následek zbytečně vynaložené náklady na krmný den. Tento fakt se výrazně promítá do celkové ekonomiky chovu, ve kterém jsou problémy s reprodukcí. Během reprodukčního období je velmi důležitý dobře organizovaný management vyhledávání říjí a včasné zapouštění plemenic. Vyhodnocení úrovně reprodukce ve stádě je možné podle základních reprodukčních ukazatelů. Nejdůležitější je vlastní rozpoznání říje u plemenic. V současné době existuje řada pomůcek pro snadnější a efektivnější vyhledávání říjí (Zink, 2011). Předpokladem plynulého rozmnožování je normální funkce pohlavního ústrojí, tj. produkce plnohodnotných, oplození schopných pohlavních buněk, oplození a nerušený nitroděložní vývoj nového jedince – samec i samice musí být plodní (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). Základním kamenem každého chovu je reprodukční schopnost základního stáda. Plodnost – fyziologická funkce každého zvířete je ovlivněna celou řadou důležitých faktorů podílejících se na celkovém výsledku chovu.

11

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce bylo sledování faktorů ovlivňujících vznik poruch plodnosti a jejich průběh. Dále byla zpracována analýza reprodukčních ukazatelů: věk při prvním zapuštění, mezidobí, index zabřezávání, % zabřezávání, zabřezávání po 1. inseminaci, servis perioda, inseminační interval. Byla sledována skupina dojnic v letech 2008 – 2009. Uvedené ukazatele byly hodnoceny jednotlivě v kategorii krav a jalovic a shrnutí z celkového pohledu. Veškeré údaje jsou vyhodnoceny a následně jsou vyvozeny opatření ke zlepšení situace ve vybraném stádě.

12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Samičí pohlavní orgány Vajíčka, hlavní samičí buňky v reprodukci, jsou produkovány v párových vaječnících nacházejících se vysoko v dutině břišní. Jedná se o malé subjekty, které se liší velikostí a tvarem v průběhu pohlavního cyklu. V mladém vaječníku je mnoho folikulů, z nichž každý obsahuje jednu velkou buňku, vajíčko. Děloha je orgán velmi variabilní velikosti. Děloha má krček, tělo a dva rohy. Každým rohem vstupuje vejcovod. Dva rohy tvoří hlavní část dělohy a jeden nebo oba se mohou velmi rozšířit během březosti. Rohy se spojí a vytvoří krátké tělo (Sainsbury, 1986). Děložním krčkem prochází kanálek děložního krčku, který je většinou uzavřen a fyziologicky se otevírá za říje, během porodu a zůstává otevřen krátce po porodu. Děložní stěna se skládá z povrchové serózy (perimetrium), podélné a kruhové vrstvy hladkého svalstva (myometrium) a sliznice (endometrium). Děložní sliznice obsahuje četné tubulózní žlázky a u přežvýkavců jsou na ní ve čtyřech rozsety základy karbunkulů (80 – 160), které se v průběhu březosti rozrůstají a představují místo, na němž dochází ke spojení s kotyledony placenty. Pochva (vagina) je silnostěnný trubicovitý orgán a rozlišujeme na ní poševní klenbu, stěnu a poševní dno. Kaudálním směrem přechází pochva v poševní předsíň, která je u mladých samic, které dosud nekopulovaly, oddělena více či méně vyvinutou slizniční řasou (hymen). Poševní předsíň je kaudální část pochvy. Ve sliznici poševní předsíně se nacházejí četné malé předsíňové žlázky a dorzolaterálně je na každé straně u krav jeden vývod velké předsíňové žlázy (Bartholiniho žlázy), jejíž sekret zvlhčuje sliznici při kopulaci (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). Vulva je poslední kaudální část samičích genitálií a vytváří jejich vnější vyústění. Skládá se ze dnou stydkých pysků, které ohraničují stydkou štěrbinu (Urban a kolektiv, 1997).

13

3.2 Germinativní funkce vaječníku Terminativní funkce je představována tvorbou samičích pohlavních buněk – vajíček. Je to složitý proces, který označujeme jako ovogeneze. Probíhá ve třech obdobích (stádiích): •

období rozmnožování,

•

období růstu,

•

období zrání.

V období

rozmnožování

začínajícím

záhy

po

zformování

se

gonád

u intrauterinně se vyvíjejícího konceptu dochází k mnohanásobnému mitotickému dělení prvovaječných buněk – ovogonií. Z poslední generace velkého počtu ovogonií vznikají růstem velké ovocyty I. řádu, které se obklopí jednou vrstvou epitelových buněk – vytvoří se tzv. primární folikuly. K dalšímu dělení ovogonií a tvorbě primárních ovocytů v ovariích již nedochází. V době narození samičího plodu je však jejich počet veliký – u telat až 300 000. Období růstu probíhá ve dvou etapách. Mnoho primárních folikulů začíná růst ještě během intrauterinního života. Hlavní růst primárních folikulů nastává až se začátkem pohlavního dospívání a urychluje se po dosažení puberty a v průběhu pohlavních cyklů. Období růstu je charakterizováno zmnožováním cytoplazmy ovocytů, pomnožením folikulárních buněk a vytvořením vaječné blány. V podstatě v období růstu dochází k přeměně primárních folikulů ve folikuly rostoucí a zralé. Období zrání jako poslední stadium vývoje vajíčka je charakterizováno dvěma po sobě následujícími zracími děleními. Při prvním zracím (redukčním) dělení dochází v jádře ke konjugaci chromozomů a výměně genového materiálu. Primární ovocyt se rozdělí na dvě nestejně velké buňky s haploidním počtem chromozomů. Větší buňka převzala většinu cytoplazmy a stal se z ní ovocyt II. řádu (sekundární ovocyt nebo praeovum), druhá menší je označována jako první pólové tělísko (polocyt). Druhé zrací dělení (ekvační) nastupuje bezprostředně poté, avšak k dokončení dochází až po uvolnění ovocytu II. řádu z folikulu (po ovulaci) v závislosti na tom, zda došlo ke styku se spermiemi. V pozitivním případě se ovocyt II. řádu opět rozdělí na dvě nestejně velké buňky – větší vajíčko (ovum) a menší tzv. druhé pólové tělísko. Jestliže nedojde k proniknutí spermie do ovocytu II. řádu, druhé zrací dělení se nedokončí a buňka zaniká.

14

Vajíčka savců (ovum) jsou kulovitého nebo elipsoidního tvaru o průměru 100 – 200 µm. Vlastní primární obal tvoří zesílená cytoplazmatická membrána (ovolemma) a dále sekundární obal – průsvitná blanka (zona pellucida). Hlavní součástí vajíčka je cytoplazma s excentricky uloženým jádrem o průměru 25 – 50 µm (Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003).

3.3 Neurohumorální řízení pohlavních funkcí Pohlavní funkce jsou řízeny jak nervově, tak hormonálně. Základem celého velmi komplikovaného systému je hormonální kaskáda na ose hypotalamus – podvěsek mozkový (hypofýza) – gonády. Tato kaskáda představuje v podstatě uzavřený funkční okruh, kde hypotalamus udává celé soustavě rytmus a usměrňuje aktivitu podvěsku mozkového. Podvěsek mozkový (jeho přední lalok) danou informaci zesiluje do podoby, jakou jsou schopny zachytit pohlavní žlázy. Ty na tento podnět reagují produkcí příslušného steroidního hormonu, který působí na pohlavní orgány, nervovou aktivitu i celkový metabolismus organismu. Hladiny produktů gonád i hypofýzy registruje zpětně hypotalamus a podle aktuální situace upravuje svou signalizaci směrem k podvěsku mozkovému. Hypotalamus je současně významnou nervovou strukturou středního mozku. Do jeho sekreční aktivity se proto promítá i řada nervových podnětů. Fungování hormonální kaskády je tak ovlivňováno širokou škálou informací o stavu vnitřního i zevního prostředí. Právě přes hypotalamus dochází k útlumu pohlavních funkcí při hladovění, bolesti, strachu či jiných formách stresu, přes hypotalamus se uplatňují pozitivní stimulace světelným režimem, flushingem (nárazové zlepšení výživy) nebo zařazením plemeníka do skupiny plemenic. Systém řízení pohlavních funkcí je v mnoha směrech podobný u samců i samic. U obou uplatňuje hypotalamus svou dominantní roli prostřednictvím hormonu spouštějícího gonadotropiny (GnRH, gonadotropin releasing hormon), který v přením laloku hypofýzy (adenohypofýza) stimuluje sekreci hormonů se vztahem ke gonádám – gonadotropinů. U skotu se na řízení aktivity gonád podílejí více méně dva – folikuly stimulující hormon (FSH) a luteinizační hormon (LH). U samic hypotalamus řídí celý systém v pravidelných cyklech – říjových cyklech. Hypotalamus stimuluje prostřednictvím GnRH adenohypofýzu k výraznější sekreci FSH a LH. Ty na vaječnících působí na folikuly, které již zahájily růst. Folikuly reagují na signál obou gonadotropinů dalším růstem a tvorbou určitého 15

množství estrogenu. Organismus plemenice vstupuje do folikulární fáze cyklu. Estrogeny zpětnou vazbou zesilují aktivitu hypotalamu i vnímavost hypofýzy, takže dochází k další stimulaci sekrece gonadotropinů adenohypofýzou. Přirozeným důsledkem je další rozvoj folikulů a nárůst hladiny estrogenů, které postupně navozují příznaky říje. Mezitím ovšem získává jeden (až dva) folikuly ze skupiny rostoucích folikulů dominantní postavení a pomocí svých sekretů začíná inhibovat růst ostatních, takže ty postupně ve svém vývoji ztrácejí a posléze zanikají. Po dosažení potřebné hladiny estrogenů mění hypotalamus charakter sekrece GnRH, na což adenohypofýza reaguje prudkým krátkodobým navýšením sekrece LH – předovulační LH vrchol. Tento impuls má za následek zahájení zrání oocytu v dominantním folikulu a současně změny ve stěně folikulu, které vedou k jejímu narušení a po smrštění přítomných hladkosvalových buněk k prasknutí a vytlačení folikulární tekutiny s oocytem – ovulaci. Dalším efektem LH vlny je omezení citlivosti folikulu k FSH a přímá reaktivita granulózních buněk na LH. V důsledku toho buňky stěny folikulu luteinizují a vyplňují po ovulaci původní dutinu folikulu luteální tkání – formuje se žluté tělísko. Sekrece estrogenů přechází v produkci progesteronu, příznaky říje u plemenice odeznívají a plemenice se dostává do luteální fáze cyklu. Progesteron působí tlumivě na aktivitu hypotalamu i adenohypofýzy. Dochází tak jen k velmi omezené sekreci FSH a LH. V důsledku toho se sice již krátce po ovulaci objevuje na vaječnících skupina rostoucích folikulů, avšak bez potřebné hormonální podpory postupně všechny zanikají. Takováto růstová vlna folikulů se může objevit během luteální fáze cyklu 1 – 3x. Dokud však žluté tělísko produkuje progesteron, je nástup další folikulární fáze s dozráním folikulu a ovulací zablokován. Rozhodující pro další změnu je stav dělohy, resp. přítomnost či absence zárodku v ní. Přibližně 13. den cyklu nebřezí děloha uvolňuje látky ze skupiny prostaglandinů, které ovlivňují žluté tělísko. Výsledkem složitějšího řetězce vzájemných interakcí je luteolýza a následná regrese žlutého tělíska. Sekrece progesteronu ustává, jeho inhibiční vliv na hypotalamus a hypofýzu pomíjí a plemenice se přibližně 17. den cyklu ocitá na prahu nové folikulární fáze. Pokud ovšem plemenice zabřezla, zárodek v děloze sekreční aktivitou svých vznikajících obalů zabrání produkci prostaglandinů a mechanismus regrese žlutého tělíska se neuplatní (Bouška a kolektiv, 2006).

16

3.4 Pohlavní cyklus Od puberty až do zániku pohlavní činnosti dochází na pohlavních orgánech a v celém organismu samic k periodicky se opakujícím změnám, které souhrnně označujeme jako pohlavní – sexuální nebo reprodukční cyklus.

Tab.1: Pohlavní cyklus u krav

Délka říje Říje se opakuje za

Kráva

(dny)

(týdny)

1 - 1,5

3 týdny

Doba ovulace 6 - 16 hodin po ukončení říje

Doba vhodná pro zapuštění v druhé polovině říje

Vzhledem k tomu, že nejvýraznějším jevem v tomto procesu je u zvířat říje – estrus, což je projev zvýšeného pohlavního pudu, nazývá se pohlavní cyklus také jako říjový – estrický cyklus. Říjový cyklus je fyziologický děj, při němž se v celém organismu samice, především však v jejích pohlavních orgánech periodicky vytvářejí příznivé podmínky pro oplození vajíčka a pro vývoj zárodku a plodu. U skotu jako polyestrických zvířat trvá jeden říjový cyklus 21 dnů a podle morfologických a funkčních změn v celém organismu a zejména na pohlavních orgánech se dělí na 4 fáze: •

Proestrus – předříjová fáze trvá zpravidla tři dny a u krávy zahrnuje 19., 20. a 21. den cyklu. Na vaječníku v tomto období narůstá měchýřkovitý folikul, na děloze nastává proliferace endometria a v pochvě se zvyšuje vrstva krycího epitelu.

•

Estrus – říje trvá 12 – 36 hodin a zahrnuje 1. a 2. den pohlavního cyklu. Na vaječníku dozrává terciární folikul a v děloze vrcholí proliferace endometria. Kanál děložního krčku se otevírá a z vulvy vytéká hustý hlenovitý sekret. V pochvě rohovatí a odlupuje se povrchová vrstva epitelu a v důsledku překrvení celého pohlavního ústrojí dochází ke zduření a zrudnutí stydkých pysků. Nejzávažnějším jevem této fáze je ovulace, k níž dochází 6 – 16 hodin po odeznění zevních příznaků říje. V období říje je samice neklidná a dostavuje se u ní svolnost k páření.

17

•

Metestrus – poříjnová fáze trvá zpravidla 4 dny, tj. 3. – 6. den cyklu. Během této doby se začíná na vaječníku vyvíjet žluté tělísko a děložní sliznice vstupuje do fáze sekrece. Ustupuje překrvení pohlavních orgánů, ustává výtok hlenu, uzavírá se kanál děložního krčku a zvíře se uklidňuje.

•

Diestrus – meziříjová fáze trvá v průměru 12 dnů a zahrnuje 7. – 18. den cyklu. V průběhu této fáze se na vaječníku zvětšuje žluté tělísko, a to přibližně do 12. dne. Pak v případě, že došlo k oplození vajíčka, žluté tělísko postupně involuje a na vaječníku po něm zůstane drobná oranžová skvrna. Děložní sliznice je do 12. dne ve fázi sekrece, po níž v případě neoplození vajíčka nastává fáze regrese.

V případě oplození vajíčka nedochází k involuci žlutého tělíska a k regresi endometria a diestrus přechází v březost – graviditu. Pokud nedošlo k oplození vajíčka, nastupuje po diestru u polyestrických zvířat znovu proestrus. Objevením se prvního říjového cyklu se stávají samice pohlavně dospělé (Marvan a kolektiv, 2003).

3.5 Detekce říje Detekce říje je hlavním problémem v oblasti reprodukce u chovatelů krav. Více jak 50% všech producentů mléka nemá program detekce říje, proto nemohou tento problém často rozpoznat. Kromě klasického vizuálního zjišťování projevů říje existuje řada objektivních měřicích systémů a metod, které mohou pomoci neinvazivní cestou zpřesnit detekci říje (např. měření teploty mléka a těla, radiotelemetrické měření vaginální teploty nebo využití pedometrů) (Härtlová a kol., 2011). Progesteron v mléce je výborným indikátorem aktivity vaječníků. Pokud má kráva vysokou hladinu progesteronu v mléce, pravděpodobně má funkční žluté tělísko a není v říji. Dva dny před říjí nastává pokles hladiny progesteronu a dojnice, u kterých byl pokles prokázán, lze lépe sledovat a přesněji stanovit dobu říje (Ježková, 2009). Bylo zjištěno, že možnosti praktického stanovení progesteronu v mléce semikvantitativním ELISA kitem Ovucheck Rapid Tube je vhodný pro odhad funkce žlutého tělíska (Härtlová a kol., 2011).

18

Další přesnou metodou pro zjištění stadia pohlavního cyklu je sonografické vyšetření plemenic. To je dnes rutinní klinickou vyšetřovací metodou ke zjišťování fyziologických a patologických stavů vnitřních orgánů (Brychta, 2009). Mezi moderní metody dále patří Alpro systém aktivity a Pedometr Plus – aktivní transpondér s třísměrným senzorem pro kontrolu polohy nohy dojnice (funkce klasického pedometru) a navíc Plus pedometr pro sledování doby ležení jako významného faktoru pohody zvířete (Líkař, 2008).

3.6 Plodnost a její význam Pod pojmem plodnost u samců rozumíme schopnost páření a kontinuální produkci fertilního semene až do vysokého věku. U samic pod pojmem plodnost rozumíme produkci oplození schopných vajíček, schopnost pravidelně zabřeznout a porodit dobře vyvinutá a životaschopná mláďata v počtu přiměřeném příslušnému druhu až do vysokého věku. Opakem plodnosti je neplodnost a v podstatě znamená nemožnost

zabřeznutí,

respektive

přinést

zdravé

potomstvo

(Jelínek, Koudela a kolektiv, 2003). Pravidelná a dobrá plodnost je základním projevem a součástí užitkovosti hospodářských zvířat. Je hlavním předpokladem potřebné reprodukce chovů, zvyšování početních stavů zvířat a rozvíjení a zlepšování jejich užitkových vlastností. Plodnost zaujímá v existenci a rozvoji chovu každého druhu zvířete klíčové postavení a značnou měrou ovlivňuje jeho rentabilitu. Plodnost je také výrazem zdraví a indikátorem dobrého zdravotního stavu určité populace. Určitou skupinu nebo stádo zvířat můžeme totiž povšechně označit za zdravé jen tehdy, když zvířata nejsou zjevně nemocná, dobře prosperují, jsou v dobré kondici a vykazují dobrou plodnost. Trvání a intenzita plodnosti jsou určovány genetickým základem a především existenčními podmínkami. Za příznivých podmínek odchovu probíhají pohlavní funkce nerušeně a plodnost samičích zvířat je uspokojivá. Nesprávným výběrem, zhoršením existenčních podmínek a jednostranným zvyšováním mléčné, masné, pracovní a jiné užitkovosti zvířat jsou nepříznivě ovlivňovány pohlavní funkce a častěji

se

objevují

poruchy

plodnosti,

(Kudláč a kolektiv, 1987).

19

resp.

úplná

neplodnost.

3.7 Faktory ovlivňující plodnost Plodnost jako základní biologický vlastnost organismu je určována dědičným založením a působením faktorů zevního prostředí. Určit však přesně podíl dědičnosti a zevního prostředí na formování plodnosti je velmi obtížné. Ukazuje se, že plodnost je především ovlivňována a nejméně z 80% určována existenčními podmínkami zvířat, tj. působení činitelů zevního prostředí (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.1 Dědičnost a plodnost Plodnost je složitá vlastnost, založená polygenně. Přesné určení genotypu je však obtížné, protože jeho realizace ve fenotypu je ovlivňována dalšími činiteli. Dědičnost plodnosti nelze oddělovat od dědičnosti konstituce. Konstituce je ve své podstatě zděděná vlastnost organismu přizpůsobovat sebe a své funkce podmínkám zevního prostředí pro zachování strukturální a funkční tělesné rovnováhy (homeostázy).

Funkce

organismu

včetně

rozmnožovacích

jsou

řízeny

neuroendokrinním systémem, a proto přizpůsobivost organismu je do značné míry otázkou výkonnosti nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí. U zvířat s pevnou konstitucí, tj. při dědičně podmíněném stabilním neuroendokrinním systému, lze proto očekávat i dobrou plodnost. Naopak u zvířat konstitučně slabých, s nedostatečnou přizpůsobivostí a labilním neuroendokrinním systémem je plodnost nízká a poruchy plodnosti vznikají mnohem častěji. Velký význam otázce dědičnosti přísluší v souvislosti s výskytem některých dědičně podmíněných vývojových anomálií na pohlavním ústrojí samic, způsobujících subfertilitu nebo úplnou sterilitu. Tyto poruchy jsou zpravidla podmíněny monogamně a při nesprávné organizaci reprodukčního procesu mohou svou frekvencí vážně ohrožovat celé chovy. Konečně na plodnosti a reprodukční výkonnosti zvířat se může velmi nepříznivě odrážet i dědičnost četných letálních i subletálních faktorů, způsobujících vysokou prenatální a perinatální mortalitu mláďat (Kudláč a kolektiv, 1987).

20

3.7.2 Zevní prostředí a plodnost Zevní prostředí a existenční podmínky zvířat ovlivňují plodnost rozhodující měrou. Pojem zevní prostředí je značně široký a v širším slova smyslu jím rozumíme veškeré nedědičné vlivy, které se uplatňují na vývoji jednotlivých vloh a funkcí jednotlivých orgánových systémů z celého organismu zvířete. Mezi

nejzávažnější

faktory

zevního

prostředí

ovlivňující

plodnost

hospodářských zvířat počítáme výživu, klimatické podmínky, způsob chovu a exploatace zvířat, věk, mikroorganismy nejrůznějšího druhu (infekci), způsob organizace a realizace reprodukčního procesu aj. Je to tedy soubor faktorů, z nichž se skládá prostředí, ve kterém žije jedinec nebo určitá skupina zvířat, a jimž se musí přizpůsobovat. Na rozmnožovací funkce plodnost zvířat pak působí prostřednictvím smyslových orgánů a přes kůru velkého mozku ovlivňující hypotalamo-gypofyzárněgonadální systém, který řídí reprodukční funkce. Jejich účinek se může uplatňovat samostatně nebo mnohem častěji v kombinaci s jinými faktory. Výsledný efekt na pohlavní činnost je vždy dán intenzitou a délkou působení faktoru a reaktivitou organismu (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.7.3 Výživa Výživa krav je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, které determinuje produkce mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a je předpokladem realizace genetického potenciálu jedince i celého chovu (Illek, 2009). Ovlivňuje veškeré funkce organismu a pohlavního ústrojí, uplatňuje se ve všech fázích reprodukčního procesu a má rozhodující vliv na plodnost. Kvantitativní a kvalitativní nedostatky ve výživě mohou způsobovat komplikace v látkové výměně a stát se příčinou poruch plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987). Nejnáročnějším obdobím z hlediska výživy dojnic je začátek laktace. Úbytek hmotnosti dojnic na začátku laktace je velmi častý jev. Čím je ztráta hmotnosti větší, tím horší jsou následky na zdravotním stavu dojnic a v následné reprodukci. Proto se snažíme výběrem kvalitních krmiv, vhodnou úpravou a správnou technikou jejich zkrmování dodat dojnicím v omezeném množství sušiny maximum živin a energie, aby ztráta hmotnosti na začátku laktace byla co nejmenší (Zeman a kolektiv, 2006). Vztah mezi výživou, poruchami metabolismu a reprodukcí jsou velmi složité a proměnlivé. Exaktní studie i empirická sledování poukazují na jisté závislosti, které

21

lze považovat za obecně platné. Výživy a poruchy metabolismu se v procesu reprodukce uplatňují prostřednictvím narušení regulačních funkcí, patofyziologickými procesy na orgánové, celulární i subcelulární úrovni, poruchami imunity i morfologickými změnami v organismu. Za kritické období pro vznik poruch plodnosti lze považovat především období přípravy na porod, období porodu a puerperia i období vysoké laktace. V této době dochází k nejčastějším chybám ve výživě krav a výskyt poruch metabolismu je nejvyšší (Illek, 2009). Bohužel,

dokonce

i

při

vyvážené

výživě

se

poruchy

v reprodukci

u vysokoužitkového stáda objevují v 10 – 15 % plemenic, které pak představují problémovou část stáda. Takovou situaci ale není možné zaměňovat se špatnou plodností při současné nízké užitkovosti. Ta je v takovém případě výsledkem zejména špatných chovatelských podmínek (Ježková, 2011).

3.7.3.1 Nadměrná výživa Vyšší přívod živin urychluje nejen tělesné, ale i pohlavní dospívání. Ovšem z hlediska tvorby a ochrany zdraví i rozvoje mléčné produkce a další dobré plodnosti není žádoucí zařazovat mladá zvířata do plemenitby příliš brzy. Dlouhodobé zkrmování velkých dávek koncentrovaných krmiv vede vedle značného ztučnění i k poruchám pohlavních funkcí (říje, ovulace a vzniku embryonální mortality) (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.2 Nedostatečná výživa (hladovění) Ve vztahu k plodnosti se projevuje velmi nepříznivě. Má za následek narušení pohlavních funkcí, které se u mladých zvířat projevuje opožďováním v pohlavním dospívání, u starších zvířat potlačením generativní i vegetativní funkce gonád. Neprobíhá růst, dozrávání a ovulace folikulů, neobjevují se příznaky říje nebo je pohlavní cyklus neplnohodnotný. Trvá-li podvýživa delší dobu, dochází k atrofii gonád, k zastavení jejich generativní i vegetativní funkce a posléze k atrofii vývodných pohlavních cest. U krav, zejména starších, v důsledku značného vyhubnutí dochází ke značnému ochabnutí tonu pohlavního ústrojí a k vymizení tukového svalstva z okolí, takže snadno vznikají patologické stavy urovagina a pneumovagina, které mají často za následek vznik zánětů sliznic pochvy a dělohy a neplodnost. Poruchy v činnosti pohlavního ústrojí vyvolané u plemenic podvýživou se dostavují v závislosti na konstituci zvířete, na stupni podvýživy a délce jejího trvání. 22

Většinou jsou přechodné povahy a po zlepšení výživného režimu dochází k jejich spontánnímu zániku a obnovení plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.3 Kvalitativní nedostatky Ve výživě se uplatňují ve vztahu k plodnosti nejčastěji. Význam kvalitativní karence ve výživě vzrůstá u krav zejména se zvyšující se laktací a vůbec v souvislosti se zvýšenými požadavky na užitkovost při současném zjednodušování krmné dávky, techniky krmení a vůbec zprůmyslňování chovu. Přitom není vždy snadné přesně určit, která nedostatková složka ve výživě plemenic chybí, resp. vyvolává poruchy v plodnosti. Je však jasné, že plodnost zvířat může být negativně ovlivněna jak nedostatkem, tak i přebytkem jednotlivých živin a že je třeba, aby jejich poměr v krmné dávce byl maximálně vyrovnaný (Kudláč a kolektiv, 1987). To potvrzují i Butler a Smith (1989), že v přechodném období je hlavní stabilita mezi energií a proteiny. Obecným požadavkem na správnou výživu ve vztahu k dobré plodnosti je, aby krmení zvířat bylo dostatečné, avšak ne nadměrné, přirozené, dostatečně pestré a biologicky vysoce hodnotné (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.4 Energie Dotace energie výrazně ovlivňuje rychlost somatického růstu jalovic a tím i termín dosažení pohlavní dospělosti a úroveň zabřezávání při prvních inseminacích. Z hlediska energetického metabolismu je hlavním problémem výživy u mléčného skotu ve vztahu k reprodukci zabezpečení přiměřené energetické dotace u krav v průběhu 2-3 měsíců po porodu. Udržení přiměřené energetické bilance v tomto prodlouženém peripartálním období u vysokoužitkových krav se jeví jako nejvýznamnějším faktor ovlivňující nástup plnohodnotného pohlavního cyklu. Tímto faktorem je rovněž významně ovlivněna involuce dělohy a její přirozená obranyschopnost k infekci. Každá kráva, především mléčného typu, se dostává po porodu do negativní energetické bilance, která se v časném poporodním období s nástupem laktace prohlubuje. Extrémní stav inhibuje dozrávání ovariálních folikulů, ovulaci i tvorbu žlutého tělíska. Opožďuje se nástup pohlavního cyklu po porodu, zvyšuje se výskyt acyklie, tiché říje, ovariálních cyst, snižuje se zabřezávání a zvyšuje

23

se embryonální, příp. fetální mortalita. Navíc se snižuje celková i lokální imunita a zvyšuje se výskyt zadrženého lůžka a endo/metritid (Hofírek, 2009). Negativní energetická bilance snižuje koncentraci progesteronu a tím i snižuje plodnost. Překrmováním hrubého proteinu jako opatření proti negativní energetické bilanci sice můžeme podpořit vysokou mléčnou produkce, ale zároveň tím zhoršíme reprodukční ukazatele, protože vysoký obsah proteinu může zvýšit koncentraci močoviny v plazmě a tím ovlivní prostředí dělohy a potažmo plodnost (Butler, 2000).

3.7.3.5 Bílkoviny Jsou potřebné jako základní stavební materiál pro obnovu buněk tělesných tkání, k tvorbě pohlavních buněk, řady enzymů a proteohormonů. U zvířat v laktaci je třeba dále krýt jejich potřebu na tvorbu mléka a u gravidních zvířat na tvorbu buněk a tkání vyvíjejícího se plodu. V krmné dávce musí být zastoupeny i esenciální aminokyseliny, které mají na plodnost rozhodující vliv. Jsou to arginin, histidin, isoleucin, lysin, methionin, fenylalanin, treonin, tryptofan a tyrosin. U přežvýkavců zdrojem všech esenciálních aminokyselin může být bachorová mikroflóra, která je schopna syntetizovat i nebílkovinný dusík. Bachorová mikroflóra však zdaleka není schopna uhradit potřebu bílkovin. U skotu minimální příjem stravitelných bílkovin činí denně 300 g + 60 g na každý litr produkovaného mléka. Úživný poměr bílkovin a sacharidů se zřetelem na plodnost je v průměru 1:5-7. Při užším úživném poměru narůstají poruchy plodnosti. Při výživě energeticky bohaté na sacharidy a tuky je potřeba bílkovin k udržení dusíkové rovnováhy nižší. U mladých zvířat za gravidity, při těžké tělesné práci a v době vysoké laktace se potřeba bílkovin zvyšuje a poměr se sacharidy poněkud zužuje. Mírné zvýšení bílkovin v krmné dávce vede ke zlepšení plodnosti. U krav denní přídavek 100 g stravitelných bílkovin vede ke zkrácení průměrné doby intervalu o 23 dní. Nadměrný přívod bílkovin působí na plodnost plemenic depresivně. Vyvolané změny v acidobazické rovnováze způsobují poruchy systému řídícího pohlavní funkce. Tak u krav denní přídavek stravitelných bílkovin vyšší než 600 g nad normovanou potřebu působí na plodnost vyloženě negativně (Kudláč a kolektiv, 1987).

24

Při zkrmování 20 % proteinu ve srovnání s 13 % byl zjištěn vyšší výskyt zadrženého lůžka, ztížených porodů a endo/metritid. Vyšší přísun proteinu rovněž negativně ovlivňuje imunitu, konkrétně funkci leukocytů v děloze (Hofírek, 2009). Ještě nepříznivěji na průběh pohlavních funkcí a plodnost zvířat působí nedostatečný přívod bílkovin. Dochází k nedostatečným projevům říje, objevují se poruchy v zrání a ovulaci folikulů, pohlavní buňky se stávají méně životnými a zvyšuje se časná embryonální úmrtnost. U mladých zvířat se značně opožďuje puberta. Extrémní nedostatek bílkovin trvající delší dobu vede u dospělých zvířat k atrofii celého pohlavního ústrojí a k úplnému zániku pohlavních funkcí (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.6 Sacharidy Přestavují hlavní a nejsnáze mobilizovatelný zdroj energie v těle. Nezdá se, že by měly specifický účinek na průběh pohlavních funkcí. Ukazuje se však, že zvýšený přívod krmiv obsahujících jednoduché cukry aktivuje pohlavní reflexy samců a u samic pak urychluje nástup první poporodní říje a zvýrazňuje její příznaky. Při hypoglykémii se snižuje tvorba gonadotropinů. U vysokoproduktivních dojnic je třeba krýt zvýšený výdej glukózy a v krmné dávce udržovat správný poměr k bílkovinám (Kudláč a kolektiv, 1987). Obecně lze konstatovat, že optimální zastoupení sacharidů ve výživě zvířat je základním předpokladem pro dosažení požadované produkce, zachování zdraví zvířat a reprodukce (Zeman a kolektiv, 2006).

3.7.3.7 Lipidy Zejména protoplazmatické, jsou stálou součástí buněčných struktur organismu. Fosfolipidy pak mají význam při formování a funkci povrchových membrán jak buněk, tak i jejich jader. V krmivech jsou lipidy důležitými nositeli v tuku rozpustných vitamínů, jmenovitě A, D a E, které mají bezprostřední vztah k plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.8 Minerální látky Jsou v živočišném organismu zastoupeny v množství 3 – 5% tělní hmoty. Mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na užitkovost a zdraví zvířat, jejich dlouhověkost, reprodukci atd. (Zeman a kolektiv, 2006). 25

Je prokázán negativní vliv řady metabolických poruch nebo karencí v dotaci minerálních látek, vitaminů nebo stopových prvků na pohlavní aktivitu, jmenovitě na zadržení lůžka, průběhu puerperia, výskyt zánětů dělohy a dále na výskyt ovariální acyklie nebo ovariálních cyst (Hofírek, 2009). Fosfor má důležitou úlohu v organismu zvířat a úzký vztah k plodnosti. Denní potřeba fosforu pro krávu je udávána 20 – 25 g a další 2 g na každý litr vyprodukovaného mléka (Kudláč a kolektiv, 1987). Nedostatek fosforu doprovázejí poruchy sekrece gonadotropinů a vývoje folikulů. Byl také popsán vyšší výskyt acyklie, tiché říje, nepravidelných pohlavních cyklů, snížená úroveň zabřezávání a zvýšený výskyt poporodních komplikací (Hofírek, 2009). Předávkování fosforu má však účinek opačný. Zvýší-li se dávka fosforu u krávy o 20 g a více denně nad normovanou potřebu, objevují se poruchy plodnosti (poruchy v nástupu říje, nižší zabřezávání a prodloužení servis periody). Vápník. Při předávkování vápníku 10 g na kus a den nad normovanou potřebu se snižuje koncepční schopnost krav a prodlužuje se doba od první inseminace do zabřeznutí. Nadměrné podávání vápníku vede ke zvýšenému vylučování fosforu z organismu zvířete, a tím k jeho nedostatku (Kudláč a kolektiv, 1987). Nedostatek vápníku se vyznačuje především zvýšeným výskytem ztížených porodů, zpomalené involuce dělohy po porodu a endo/metritid. Menší význam má pro průběh pohlavního cyklu, a to především v sekreci pohlavních hormonů (Hofírek, 2009). Je nutné, aby krmná dávka obsahovala vápníku a fosforu nejen odpovídající množství, ale také ve správném poměru. Nejpříznivější poměr Ca:P z hlediska plodnosti je 2,0 – 2,5:1,0. Poměr 1,5 – 3:1,0 lze tolerovat, při užším nebo širším poměru vznikají poruchy plodnosti. Oba prvky musí být také ve správném poměru s bílkovinám. Optimální stav pro plodnost je na každých 100 g stravitelných bílkovin 5 – 7 g vápníku a 3 – 4 g fosforu (Kudláč a kolektiv, 1987). Hořčík nemá přímý vztah k plodnosti, avšak v organismu se uplatňuje jako významný aktivátor mnoha enzymatických systémů a reakcí. Jeho denní potřeba u krav činí 15 – 30 g a zásobení organismu je většinou dostačující. Při zkrmování mladých porostů s velkým obsahem draslíku dochází ke snížení hladiny hořčíku, zvyšuje se neuromuskulární dráždivost a dochází ke stavům tetanie. Zvlášť citlivá jsou březí zvířata (Kudláč a kolektiv, 1987). 26

Sodík a draslík se zúčastňují na regulaci osmotických poměrů v organismu, podílejí se na neuromuskulární dráždivosti a účastní se enzymatických reakcích. Sodík se uplatňuje především jako kationt extracelulární tekutiny, draslík jako hlavní kationt intracelulární tekutiny. Denní potřeba sodíku u krav činí asi 30 g, draslíku 110 – 150 g. Jejich optimální poměr v krmné dávce je 1 : 6 a nemá přesáhnout hodnotu 1 : 10. Při nadbytku draslíku, zejména po zkrmování nevyzrálých porostů a při pastvě brzo na jaře, se poměr těchto látek rozšiřuje a je nepříznivě ovlivňována plodnost. Zejména se objevují edematózní zduření sliznic pohlavního ústrojí, zvýšená tvorba hlenu, snižuje se rezistence proti infekci, vznikají katarální endometritidy a zhoršují se výsledky inseminace. Při rozšíření poměru Na a K o každých 10 dílů klesá koncepce u krav o 5%. K vyrovnání poměru Na:K je nutné podávat denně 25 – 50 g chloridu sodného (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.9 Mikroelementy Též označované jako stopové prvky, jsou na rozdíl od makroprvků v tkáních organismu obsaženy ve velmi malém množství. Mají však mimořádný význam v řadě katalytických, enzymatických a regulačních procesů. Mangan významně zasahuje do reprodukčních funkcí. Je nezbytný pro tvorbu gonadotropních hormonů (Illek, 2008). Denní potřeba Mn u krav je asi 30 – 50 mg. Nedostatek Mn v krmivu způsobuje opoždění v pohlavním dospívání, oslabení ovariální činnosti a snižuje koncepční schopnosti. U krav při nedostatku manganu dochází ke značnému snížení plodnosti (nevýrazná říje, přebíhání a nadměrné prodloužení SP). K zabránění zmíněných poruch plodnosti se doporučuje přidávat do dobytčí soli krystalický síran manganatý (v množství 10 g na 1 kg soli). Měď má hlavní význam při tvorbě krve. V plodnosti její význam spočívá v tom, že stimuluje ovulaci a napomáhá udržet rezistenci sliznic vůči infekci. Denní potřeba mědi činí asi 10 mg na 1 kg sušiny. Nedostatek mědi zvyšuje dispozice k endometritidám a u březích zvířat dochází ke zmetání, k předčasným porodům a k porodům slabých mláďat. Tyto poruchy se dostavují při poklesu hladiny mědi v krvi na méně než jednu polovinu (normální obsah mědi v krvi zdravých zvířat činí 0,1 mg %) (Kudláč a kolektiv, 1987).

27

Dále se vyskytují tiché říje, nepravidelné říje a resorpční sterilita. Při výrazné a dlouhodobé karenci mědi zabřezávání po první inseminaci nedosahuje hodnoty 40 % (Illek, 2008). Zinek je součástí buněčných jader, zvláště v kůži, ale i v gonádách. Denní potřeba Zn činí u krav 50 – 80 mg na 1 kg sušiny. Je však závislá na přívodu Ca a potřeba stoupá, je-li vápník v nadbytku. Nedostatek zinku může vyvolat poruchy celkového zdravotního stavu (parakeratóza) a spolupůsobit i při vzniku poruch plodnosti (Kudláč a kolektiv, 1987). Karence zinku způsobuje zvýšení výskytu ovariálních cyst, způsobuje omezení tvorby gonadotropních hormonů, způsobuje tiché říje a anestrus. Z důvodu narušené imunity vzniká predispozice ke vzniku endometritid chronického charakteru (Illek, 2008). Kobalt je u krav nepostradatelný pro činnost bachorové mikroflóry a tvorbu vitamínu B12. Jeho potřeba je však nepatrná a činí u krav asi 1 mg denně (Kudláč a kolektiv, 1987). Snížená dotace zapříčiňuje tiché říje, nízkou úroveň zabřezávání a nepravidelné interestrální intervaly (Hofírek, 2009). Jod je nepostradatelný pro normální funkci štítné žlázy. Jeho úloha při rozmnožování zvířat spočívá hlavně v nespecifickém působení na tkáně, v nichž při zvýšené výkonnosti udržuje a reguluje látkový metabolismus na potřebné výši. Nedostatek jodu vede u mladých zvířat o opožďování pohlavní dospělosti, u dospělých se projevuje zvýšeným výskytem bezsymptomatické sterility, porody slabých mláďat, nedostatečným vývinem jejich srsti, zvýšenou frekvencí výskytu zadrženého lůžka a prodlužováním se postpartálního nestru. K odstranění a prevenci zmíněných poruch se doporučuje v krmné dávce přídavek 10 – 50 mg jodidu draselného na 100 kg ž. hm. U krav se také osvědčila sublimace jodu ve stáji a vdechování par zvířaty (Kudláč a kolektiv, 1987). Selen vykazuje výrazný antioxidační účinek a jeho vliv na zdravotní stav a reprodukční funkce lze stěží oddělit od vlivu vitamínu E. Nedostatek selenu má vztah k vyššímu výskytu zadrženého lůžka a endo/metritidy. Je prokázáno, že přídavek selenu a vitaminu E před porodem snižuje výskyt zadrženého lůžka, endo/metritid a ovariálních cyst. Po přídavku selenu byla rovněž zaznamenána vyšší úroveň zabřezávání a snížil se výskyt abortů (Hofírek, 2009).

28

3.7.3.10 Vitamíny Jsou velmi důležitou součástí výživy. Při jejich nedostatku dochází k narušení funkce četných orgánů, snižuje se rezistence vůči infekci, růstová a produkční schopnost a více nebo méně jsou ovlivněny i reprodukční vlastnosti zvířat. Vitamín A má velmi úzký vztah k plodnosti a jeho karence ohrožuje průběh kterékoliv fáze reprodukčního cyklu. Zvířata je nejvíce přijímají ve formě provitamínu – beta-karotenu. Minimální denní potřeba u krav je 12 – 15 mg na 100 kg ž. hm. (a asi 25 mg na každý 1 kg produkovaného mléka). Za gravidity se potřebné množství zvyšuje 2 až 3krát. Nedostatek vitamínu A u mladých zvířat zpomaluje růst pohlavních žláz a opožďuje pohlavní dospívání. U krav se dostavují ovariální dysfunkce (atrézie folikulu, poruchy ovulace a ovariální acyklie), které jsou výsledkem nedostatečné nebo porušené funkce předního laloku hypofýzy. Dalším projevem nedostatku vitamínu A je snížení rezistence epitelů sliznic vůči infekci, suchost sliznic, zejména poševní předsíně a pochvy, a vznik zánětů vývodných cest pohlavního ústrojí a časté přebíhání. U březích zvířat vzrůstá embryonální mortalita a odúmrť plodů s následnou mumifikací, zmetání, porody málo životaschopných a odolných mláďat, zrůdný vývoj očí, po porodu pak zadržení lůžka, atonie dělohy a zpomalení involuce dělohy (Kudláč a kolektiv, 1987). Podle výsledků výzkumného projektu (Illek a kolektiv, 2009) je vidět, že betakaroten pozitivně ovlivňuje vývoj dominantního folikulu a následně i žlutého tělíska, což zřejmě souvisí i s lepšími výsledky v zabřezávání jalovic. Vitamín D nemá přímý vliv na plodnost, ale uplatňuje se prostřednictvím regulace metabolismu Ca a P, jehož porucha se může nepříznivě odrážet na průběhu pohlavních funkcí. Vitamín D je nezbytný pro zdárný vývin a růst mladých zvířat. Vitamín E, označovaný také jako antisterilní, se uplatňuje jen jako synergista vitamínu A při vzniku poruch plodnosti. Pravděpodobně je to tím, že jeho potřeba v organismu je relativně dobře kryta příjmem z krmné dávky. Vitamín E má velmi úzký, synergický vztah k vitamínu A a podílí se tak na zachování normální struktury a funkci sliznic pohlavního ústrojí (Kudláč a kolektiv, 1987). Nedostatek vitaminu E zvyšuje embryonální mortalitu, snižuje imunitu, a tak zvyšuje výskyt endo/metritid. V účinku má blízký vztah k selenu a vykazuje rovněž výrazný antioxidační účinek (Hofírek, 2009).

29

Vitamín C je součástí všech buněk organismu, v nichž se zúčastňuje oxidoredukčních procesů. U samic se nachází ve velkém množství ve žlutém tělísku, jehož produkce progesteronu je přímo úměrná jeho obsahu. Předpokládá se synergismus mezi pohlavními hormony (gonadotropiny a sexageny) a vitamínem C. U samic se poruchy plodnosti v důsledku nedostatku vitamínu C neobjevují, neboť mají dostatečnou endogenní schopnost tvořit kyselinu l-askorbovou (Kudláč a kolektiv, 1987).

3.7.3.11 Mykotoxiny Mohou do reprodukce zasahovat několika mechanismy. Účinkem na nervový systém mohou mykotoxiny přímo negativně ovlivňovat funkci hypotalamu, tedy sekreci GnRH. Vykazují rovněž účinek imunosupresivní, a zvyšují tak výskyt zánětů v pohlavních orgánech. Navíc některé mykotoxiny procházejí placentou a přímo nebo prostřednictvím zánětu placenty způsobují odumření embrya nebo zmetání. Nejvýznamnější mykotoxin negativně ovlivňující reprodukci u skotu představuje zearalenon. Je produkován plísněmi rodů Fusarium a Gibberella, které rostou hlavně na vlhkém obilí skladovaném při nízkých teplotách. Zearalenon se vyskytuje v kukuřici, pšenici, žitu, ječmeni i ovsu. Mykotoxikóza vyvolává abnormální a nepravidelné říje nebo acyklii, dále nízkou úroveň zabřezávání a zvýšený výskyt vulvovaginitid. Stav často doprovází abnormálně dlouhá estrogenizace projevující se překrvením poševní sliznice, edematizací vulvy a mléčné žlázy, příp. výtokem obvykle mírně zkaleného hlenu z pochvy (Hofírek, 2009).

3.7.3.12 Sexuálně aktivní látky Jsou obsaženy v celé řadě rostlin. Nejznámější jsou fytoestrogeny, které působí v organismu zvířat jako estrogenní hormony. Hlavními rostlinnými estrogeny jsou isoflavony a kumestany. Představují normální součást rostlin a fylogeneticky fixovaný rezervoár přirozeně stimulující pohlavní funkce samičích zvířat. V tomto směru je třeba vidět příznivý vliv zelené píce na plodnost. Jsou-li však fytoestrogeny obsaženy v rostlinách ve velkém množství a ty jednostranně zkrmovány po delší dobu, dochází k jejich kumulaci v organismu plemenic a mohou nepříznivě ovlivňovat jejich reprodukční funkce a fertilitu. Poruchy plodnosti způsobované fytoestrogeny vyvolává dlouhodobé zkrmování velkých množství červeného jetele, vojtěšky, podzemního jetele a kukuřičné siláže. 30

Nepříznivý vliv nadměrného přívodu fytoestrogenů se projevuje dříve u mladých,

pohlavně

dospívajících

plemenic

než

u

starších

zvířat

(Kudláč a kolektiv, 1987). Nejčastější a nejvýznamnější poruchy plodnosti krav a jejich možné příčiny: •

Zadržení lůžka – nevyrovnané krmení během stání na sucho, karence minerálních látek (Ca, P, Se) a vitamínů a traumatické vlivy

•

Záněty pohlavních orgánů – překrmování energií a NL, nízký obsah betakarotenu, Se, Mn, Na, přebytek K v krmné dávce

•

Tiché a nepozorovatelné říje, vymizení říje – nedostatek vlákniny, nevyhovující struktura KD, dlouhodobá negativní energetická bilance

•

Nepravidelné říje – kvantitativní a kvalitativní nedostatky ve výživě, mykotoxiny, vysoký obsah fytoestrogenních látek v KD

•

Poruchy ovulace a vaječníkové cysty – negativní energetická bilance v prvních týdnech po porodu, odbourání tělesných rezerv před a po otelení, nedostatek betakarotenu, přebytek Mn a K, karence P a vit. A

•

Embryonální mortalita – nedostatky ve výživě – nedostatek energie, minerálních látek, vitamínů, toxické látky (těžké kovy)

•

Zmetání – vysoký obsah nitrátů, mykotoxiny, toxické vlivy, nevhodná krmiva (namrzlá, nahnilá, plesnivá, zapařená, nekvalitní siláže) (Mudřík, 2006).

3.7.4 Ekologické a klimatické podmínky Ekologické a klimatické podmínky jsou komplexní faktor zevního prostředí. Tvoři je světlo, teplota, roční doba, tlak vzduchu (makroklimatické vlivy), stájová teplota, vlhkost, proudění vzduchu (mikroklimatické vlivy) (Kudláč a kolektiv, 1987).

Světlo je nejvýznamnějším faktorem zevního prostředí, působícím regulačně na pohlavní činnost zvířat. Aktivita krav v říji se snižuje v tmavých, nedostatečně osvětlených stájích (Boldizsár, 2008). Světlo ovlivňuje funkci gonád prostřednictvím hypotalamo-hypofyzárního systému a především se uplatňuje intenzita a délka doby působení světla. Nejaktivnější část slunečního spektra jsou ultrafialové paprsky.

31

Teplota je v průběhu ročního období v závislosti na zeměpisné šířce velmi proměnlivý faktor. Termoregulační mechanismy kůže zvířat však umožňují značnou přizpůsobivost teplotním změnám. U krav se optimální teplota pro průběh pohlavních funkcí pohybuje kolem +12°C. Extrémně nízké nebo vysoké teploty vážně narušují průběh pohlavních funkcí a mohou způsobit až úplnou sterilitu. Snížená fertilita je v důsledku termálního stresu, který zvyšuje teplotu těla, snižuje látkovou výměnu a potlačuje činnost předního laloku hypofýzy (Kudláč a kolektiv, 1987). Peripartální období je nejkritičtější fáze pro dojnice. Interakce mezi tepelnou námahou a fyziologickým stresem může zhoršit metabolický stav krav (Basirico, 2011). Tepelný stres, resp. zvýšená rektální teplota, tedy i nitroděložní teplota jsou nutně spojeny se zhoršením reprodukčních schopností. Působí nepříznivě na vajíčka a spermie a mohou být zřejmou příčinou embryonální mortality (Doležal, 2009). Proto se v období extrémních veder v některých případech dočasně neprovádí inseminace

z důvodu

abnormálně

nízké

úrovně

říjivosti

i

zabřezávání,

a to i v oblastech, ve kterých reprodukce probíhá kontinuálně i v průběhu letního období (Hofírek, 2009). Rovněž extrémně nízké teploty vedou ke snížení pohlavních funkcí a plodnosti zvířat. Četná pozorování dokazují, že za mírné zimy je u krav lepší zabřezávání, zatímco při silných mrazech je říje nevýrazná a procento koncepce nízké. Roční doba ovlivňuje plodnost zvířat především prostřednictvím periodicky se opakujících změn v délce dne, teploty a úrovně výživy. V našich poměrech u krav můžeme pozorovat na křivce plodnosti zpravidla dva poklesy (léto a zima). Vrcholy v reprodukční aktivitě a nejlepší zabřezávání zjišťujeme v jarních a podzimních měsících (Kudláč a kolektiv, 1987). V období letních a tropických dnů je zaznamenáván přechodný pokles fertility. Jev letní deprese reprodukčních schopností je jedním z nejzávažnějších celosvětových problémů chovu skotu. Snížení plodnosti za vysokých teplot je primární reprodukční reakcí na tepelný stres (Doležal, 2009). U pohlavně dospívajících jalovic bylo prokázáno, že na jaře u nich dorůstá větší počet folikulů než na podzim. Vliv tlaku vzduchu a meteorologických podmínek ve svých účincích na plodnost není hodnocen stejně. Při vyšším barometrickém tlaku, častých srážkách a změně počasí se u krav zvyšuje výskyt říjí a je pozorována lepší koncepce. 32

Při dlouhotrvajícím nízkém tlaku a nepříznivém sychravém počasí je u krav zvýšená tendence k výskytu tichých říjí. Bouřky ovlivňují psychiku zvířat, a tak nepřímo negativně i průběh pohlavních funkcí. Mikroklima stájí rovněž významně ovlivňuje plodnost zvířat. Vysoká relativní vlhkost ve stáji, vysoká teplota a silné proudění vzduchu působí na plodnost nepříznivě. Jako optimální hodnota pro teplotu ve stáji se zřetelem na plodnost je udáváno +12°C, pro relativní vlhkost méně než 75% (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.7.5 Způsob chovu a exploatace zvířat Výběhy a volné ustájení umožňující volný pohyb zvířat působí na reprodukci pozitivně. Zvířata v těchto podmínkách lépe vykazují příznaky říje a obvykle vykazují lepší průběh porodu i poporodního období. Navíc v porovnání se zvířaty z vazného ustájení byl prokázán rychlejší průběh involuce dělohy a časnější nástup pohlavního cyklu po porodu. Nižší výskyt ztížených porodů je prokázán ve volných společných porodnách ve srovnání s kravami rodícími na vazných stáních. Pozitivní vliv na reprodukci vykazuje možnost kontaktu zvířete s jinými zvířaty. Významně se uplatňuje především v říjivosti. Jalovice či krávy v periestrálním období se přitahují a navzájem se stimulují v projevech říje. Proto lze často zjistit říjící se krávy blízko sebe, a to dokonce i ve vazném ustájení. Navíc kontakt mezi zvířaty s volným pohybem umožňuje plný projev vnějších příznaků říje (Hofírek, 2009). Výše zmíněné potvrzují zjištěná sledování vlivu ustájení na reprodukce skotu. Při volném ustájení zvířat, popř. na pastvě jsou lepší intenzivnější projevy říje, způsob ustájení přispívá k lepším projevům reprodukčního cyklu a větší pohodě zvířat. Hodnoty reprodukčních ukazatelů jsou na dobré úrovni v porovnání s vazným ustájením (Hegedüšová, 2009). Jednostranná nadměrná exploatace zvířat může rovněž způsobovat poruchy plodnosti. Přetěžování organismu nebo některých orgánů zvířete se nepříznivě odráží ve funkci pohlavního ústrojí. Geneze poruch plodnosti vznikajících v důsledku nadměrné exploatace je nejčastěji vysvětlována útlumem nebo poruchami funkce hypotalamo-hypofyzárně-ovariálního systému nebo jako následek poruch látkové výměny. Relativně nejčastěji u domácích zvířat dochází k útlumu pohlavních funkcí nebo k projevům snížené plodnosti v souvislosti s laktací. U krav s vysokou laktací se

33

častěji objevují poruchy plodnosti a vznikají těžkosti s opětovným zabřeznutím. V zásadě se však má za to, že mezi laktací a reprodukcí nemusí vznikat disharmonie, pokud výše produkce mléka nepřekračuje z biologického hlediska únosnou míru, organismus dostává v krmné dávce veškeré potřebné živiny a nedochází k jeho kvantitativnímu nebo kvalitativnímu hladovění. Hlavními formami poruch plodnosti a snížené plodnosti zaviněnými nepřiměřeným způsobem chovu a nadměrnou exploatací jsou poruchy v průběhu pohlavního cyklu, v růstu a zrání folikulu včetně acyklie a předčasná embryonální mortalita (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.7.6 Zoohygienické podmínky Vhodné zoohygienické podmínky v chovu jsou z hlediska reprodukční výkonnosti zvláště významné pro zvířata v peripartálním a časném postpartálním období. Zajištění čistého a suchého prostředí bez průvanu je nezbytné nejen pro rodící zvířata, ale i pro novorozená telata. Jedině v dobrých zoohygienických podmínkách lze zajistit potřebnou úroveň hygieny porodu. Hygiena porodu limituje průběh puerperia, a tak další reprodukční výkonnost krav. Vysoký standard zoohygienických podmínek by měl být obdobně udržován u krav minimálně do 14. dne po porodu, poněvadž do tohoto termínu je otevřený děložní krček a je tedy přímá komunikace dělohy se zevním prostředím. Nehygienické prostředí tak představuje predispozici k masivním infekcím dělohy zapříčiňující záněty (Hofírek, 2009). Tyto děložní onemocnění snižují četnost březostí a to je značně rizikový faktor pro porážku, pokud však postižené krávy zabřezly nebyly vystaveny většímu riziku porážky (Dubuc, 2011). 3.7.7 Věk zvířat Úroveň pohlavních funkcí a reprodukční schopnost zvířat se v průběhu ontogeneze v závislosti na druhové příslušnosti a ostatních životních podmínkách mění. Dostavením se pohlavní dospělosti jsou dány předpoklady pro oplození a první graviditu. Zvířata jsou však využívána k plemenitbě teprve po dosažení určitého stupně tělesné dospělosti. Je-li však zapuštění mladých zvířat dlouhou dobu odsunováno, vznikají těžkosti se zabřeznutím (Kudláč a kolektiv, 1987).

34

Zařazení jalovic do reprodukce, tj. chovatelská dospělost, probíhá především v závislosti na plemeni a podmínkách chovu ve stáří 14 až 20 měsíců (Doležal a kolektiv, 1997). U krav stoupá plodnost do 4. laktace, tj. do věku asi 6ti roků, zůstává na dobré úrovni při 5. – 7. laktaci a později klesá. Plodnost krav výrazněji klesá po 10. roce věku, i když v chovech se setkáváme s mnohem staršími zvířaty se znamenitými reprodukčními schopnostmi (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.7.8 Zdravotní stav Jelikož zdravotní stav významnou měrou ovlivňuje pohlavní aktivitu a plodnost zvířat, lze dokonce reprodukční výkonnost považovat za určitý indikátor celkového zdravotního stavu a pohody zvířat. Rozličné patologické procesy mohou přímo či nepřímo

negativně

ovlivňovat

reprodukci

prostřednictvím

narušeného

neuroendokrinního řízení reprodukčních funkcí nebo vyvoláním patologických stavů na pohlavních orgánech. U skotu byl negativní vliv na reprodukci prokázán u řady onemocnění. Například bylo zjištěno, že krávy s onemocněním končetin měly interval o 17 dní a servis periodu o 30 dní delší než krávy zdravé (Hofírek, 2009). 3.7.9 Mikroorganismy Plodnost hospodářských zvířat může být ovlivňována nejrůznějšími původci onemocnění, zejména pak původci infekce pohlavního ústrojí. Mikroorganismy pronikají různým způsobem do pohlavního ústrojí samic a podle své povahy i odolnosti napadeného organismu způsobují různě vážná onemocnění, narušující dočasně nebo i trvale reprodukci. Vlastními původci onemocnění jsou nejčastěji různé viry, mykoplazmata, bakterie i protozoa a některé plísně (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.7.10 Způsob reprodukce a organizace reprodukčního procesu S intenzifikací a postupným zprůmyslňováním chovu hospodářských zvířat se ukazuje, že dochází i k hlubokým změnám v organizaci reprodukčního procesu a že plodnost zvířat je stále více ovlivňována samotným člověkem. Nejlépe to dokládají odlišné výsledky dosahované v zabřezávání plemenic při různém způsobu jejich zapouštění. Je známo, že např. při volném páření určité skupiny krav se zcela zdravým

35

pohlavní ústrojím a normálně probíhajícími pohlavními funkcemi je po prvním zapuštění procento březosti vyšší než 90 %, zatímco u stáda krav stejné kvality při zapouštění z ruky zabřezává již jen asi 70 – 75 % plemenic a za podmínek umělé inseminace jen asi 60%. Při hledání vlastních příčin těchto rozdílů v zabřezávání se ukazuje, že nejsou vždy důsledně dodržovány veškeré biologické zákonitosti reprodukčního procesu. Člověk se může dopouštět chyb ve výběru říjících se zvířat, v určení optimální doby inseminace nebo je prováděn nedokonale inseminační úkon apod. Často je předmětem diskuse i otázka, zda čistě technický inseminační úkon je adekvátní pohlavnímu aktu. Experimentální vyšetřování ukazují, že správně a citlivě prováděný inseminační úkon vyvolává dostatečná podráždění a vzruchy pro průběh ovulace a přechod spermií k vajíčku. Za přítomnosti plemeníka však probíhají pohlavní funkce u samic na vyšší úrovni a dosahovaná plodnost je vyšší (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.7.11 Jiné zevní vlivy Plodnost samic ovlivňují ještě další faktory zevního prostředí, např. přemístění, rušivé vlivy nepříjemné psychické vjemy apod., způsobující u nich stresovou situaci. Po transportu do nového prostředí se musí zvíře nejdříve adaptovat, při změně geografických podmínek aklimatizovat, což se nepříznivě odráží na jeho plodnosti. U citlivých zvířat se může zhoršovat plodnost i jen při časté změně místa ve stáji. Obecně platí, že adaptace trvá tím déle, čím větší jsou rozdíly mezi novými a starými podmínkami prostředí (Kudláč a kolektiv, 1987). Omezení stresu a zvýšení pohody krav v nejrizikovějším období, tj. před porodem, během porodu a po něm (tranzitní, peripartální období) snižuje výskyt poruch zdraví a reprodukce (Vacek, 2011).

Změny ve vnějším prostředí jsou zachycovány a předávány orgány se speciální citlivostí, které jsou specializovány na podněty určitého druhu – patří sem receptory reagující na teplotní gradient, světlo, chemické změny, zvuk aj. Bránu pro vstup podnětů netvoří však pravděpodobně pouze jeden nebo několik receptorů, ale organismus je citlivý vůči prostředí jako celek a podněty jsou přijímány všemi senzitivními a senzorickými buňkami jakož i velkými nervovými zakončeními v těle.

36

Komplex podmínek prostředí se uplatňuje významně zvláště ve velkochovech zvířat s vysokou intenzitou produkce a při velkých koncentracích zvířat často na relativně malé ploše. Tvoří nedílnou jednotu s genetickým základem zvířat, s výživou aj. a nedostatky v kterékoliv složce komplexu prostředí výrazně ovlivňují zdravotní stav, užitkovost a samozřejmě i reprodukci (Zeman, 1994).

3.8 Poruchy plodnosti Poruchy plodnosti mohou být vrozené a získané. Vrozené poruchy plodnosti mohou být dědičně podmíněné nebo nedědičného charakteru. Literatura uvádí, že na nejdůležitějších poruchách plodnosti u skotu se podílí dědičnost více než 20% (Kopecký a kolektiv, 1981).

V této kapitole bude pojednáno o nejčastějších nemocech a poruchách způsobených vlivem faktorů působících na plodnost. 3.8.1 Poruchy pohlavního cyklu Poruchy pohlavního cyklu představují poruchy funkce fypotalamo-hypofýzoovariální osy nebo citlivosti cílových tkání neurohormonálního řízení. I když může jít o narušení funkce jednotlivých řídicích center z důvodů jejich vzájemného propojení a četných interakcí, kdy funkce jednoho centra podmiňuje funkci druhého, výsledkem je vždy porucha celé řídící osy. I když poruchy funkce hypotalamo-hypofýzoovariální osy mohou být vzácně vrozené povahy, v naprosté většině jsou zapříčiněny faktory vnějšího prostředí. Mají tedy vesměs charakter získaných poruch. Uplatňují se zde nepřiměřené životní podmínky zahrnující především nedostatky ve způsobu a organizaci chovu a nedostatky ve výživě. Častým činitelem inhibujícím pohlavní aktivitu je stres rozličné povahy (fyzikální, chemický, nutriční, sociální atd.) (Hofírek, 2009).

3.8.1.1 Acyklie Acyklie (pravý anestrus, anovulační anestrus) představuje stav, při kterém nemá ovariální cyklus obvyklý průběh. Tedy jde o absenci ovulace a nepřítomnost funkčního žlutého tělíska po abnormálně dlouhou dobu. Folikulární vývoj na vaječnících může v rozličném stupni probíhat, nicméně folikuly nedozrávají a neovulují.

37

Acyklie se nejčastěji vyskytuje u primiparních mléčných krav s vysokou užitkovostí, kdy obnovení ovariálního cyklu je výrazně opožděno. Hlavní příčinou v těchto případech je nadměrná zátěž vnitřního prostředí regenerací organismu po březosti a porodu za rychlého rozvoje laktace při nepřiměřené výživě před porodem a hlavně v průběhu poporodního období. Za extrémně nepříznivých podmínek nebo účinkem různých toxických látek může acyklie vyústit až v dystrofii nebo atrofii vaječníků. V závislosti na velkém množství společně působících faktorů, které mohou acyklii zapříčinit, je její výskyt v chovech krav velmi variabilní a pohybuje se od 2 do 40 %. Etiologie acyklie je vesměs polyfaktoriální a vychází především z výživy a ze způsobu a organizace chovu. Také je popsán vliv karence některých prvků a vitaminů, jako např. fosforu, mědi, kobaltu, manganu nebo vitaminu E. Rovněž může jít o účinek fytoestrogenů nebo některých mykotoxinů v krmivu. Acyklii navozuje rovněž stres rozličného charakteru. Může se projevit účinek nadměrné koncentrace zvířat, změny ve složení společně ustájené skupiny zvířat a v jejich hierarchii, transportu zvířat, nešetrné manipulace, bolesti a rozličných poruch zdravotního stavu. Acyklie často doprovází záněty v děloze a onemocnění končetin. Vyšší výskyt acyklie je popisován v uzavřených chlévech bez kontaktu s vnějším prostředím a bez možnosti pohybu. Rovněž má pravděpodobně význam roční období, poněvadž acyklie je častější na podzim a v zimě. Naproti tomu nadměrně vysoká teplota může zapříčinit acyklii v létě. Určení jednotlivé příčiny acyklie není jednoduché, poněvadž jde o současný vliv mnoha faktorů, které navzájem vykazují četné interakce. Prevenci acyklie představuje kontinuální sledování faktorů, které ovlivňují ovariální aktivitu, a bezprostřední odstraňování případných nedostatků. Při hromadném výskytu acyklie, kromě hledání a následného odstranění příčin, je možné dočasně využít preventivního plošného hormonálního ošetření stáda za účelem stimulace nástupu pohlavního cyklu po porodu. Za tímto účelem se nejčastěji plošně aplikuje GnRH 12.-13. den po porodu, příp. 25.-30 den po porodu (Hofírek, 2009).

3.8.1.2 Tichá říje Jako tichá říje nebo anafrodizie (také subestrus nebo tichá ovulace) se označují případy dozrávání a ovulace folikulů bez zjevné psychické erotizace zvířete a nevýrazných dalších zevních příznaků říje (Kudláč a kolektiv, 1987).

38

Používá se i doplňující definice (většinou více vystihující stav), že říjové příznaky nejsou chovatelem zaznamenané, ale měření obsahu progesteronu poukazuje na normální cyklickou funkci (Kováč a kolektiv, 2001). U zvířat s tichou říjí pohlavní cyklus probíhá, vaječník je funkčně činný a dostavují se na něm i na ostatních částech pohlavního ústrojí změny charakteristické pro pohlavní cyklus, jsou však nezpozorovány a plemenice zůstávají dlouhou dobu nezapuštěny. Důležitým znakem tiché říje je, že samice je svolná k páření a v přítomnosti plemeníka vykazuje o něj zájem. Tichá říje se vyskytuje poměrně často u trvale ustájených starších krav s dobrou dojivostí v prvních měsících po porodu, zejména v zimě a časně na jaře. Obecně platí, že s prodlužujícím se obdobím po porodu ubývají případy tiché říje. Etiologie tiché říje je vysvětlována dědičně podmíněnou dispozicí a především nepříznivým vlivem faktorů zevního prostředí a nedostatky organizačního charakteru. Jako příčinné faktory při vzniku tiché říje se dále uplatňuje nedostatek pohybu, karenční výživa, vysoká mléčná produkce, nepříznivé klimatické podmínky (zvýšená okolní teplota a značná vlhkost) a hygienické nedostatky v ustájení skotu (Kudláč a kolektiv, 1987). Prevence představuje odstranění všech predispozičních faktorů pro tichou říji. Poněvadž s variabilní intenzitou zevních příznaků říje je však nezbytné počítat v každých podmínkách, v první řadě je nutné zabezpečit kvalitní detekci říje, příp. s využitím pomocných metod detekce říje (Hofírek, 2009).

3.8.1.3 Syndrom ovariálních cyst Za ovariální cysty se považují velké (více jak 20 mm v průměru) folikulární útvary na vaječnících perzistující více jak 10 dní při absenci žlutého tělíska. U mléčného skotu je syndrom ovariálních cyst (SOC) častou formou funkčních poruch plodnosti vyskytující se u více než 10 % ustájených krav a působící u více než poloviny případů dočasnou nebo trvalou neplodnost. Procentuálně vyjádřený výskyt onemocnění se pohybuje v rozmezí 6 – 30 % (Hofírek, 2009). Vznik této nemoci spadá zpravidla do 15.-45. poporodního dne, které souvisejí s prvními ovulacemi a nástupem mohutné laktace. SOC se však objevuje i v pozdějších obdobích, a to zpravidla u krav, které se několikrát přebíhaly. U jalovic je SOC vzácností stejně jako u krav masného typu (Kudláč a kolektiv, 1987).

39

SOC má negativní vliv na reprodukční výkonnost postižených zvířat. Projevuje se nižším koncepční schopností nebo neříjivostí, příp. abnormální říjivostí postižených krav rezultující v prodloužení servis periody. Postižené krávy vykazují prodlouženou servis periodu o 22 – 64 dnů. Rovněž je prokázán dopad SOC na vyřazování postižených krav z chovu. Vznik ovariálních cyst je následkem endokrinní dysbalance postihující hypotalamo-hypofýzo-ovariální osu. V patogenezi onemocnění se uplatňují četné faktory vnitřního a vnějšího prostředí přes endokrinní systém. Obecně uznávaný názor je, že obvyklý výskyt SOC je u vysoce užitkových krav v první fázi laktace, i když existují i nesouhlasné údaje. V tomto období jsou vysoké požadavky na metabolismus krav, který pokrývá mléčnou produkci i záchovnou dávku a krávy jsou snadno náchylné k metabolickým a hormonálním dysbalancím. V řadě prací je prokázán vztah různých parametrů metabolismu ke vzniku SOC, jako např. hladina ketolátek, acidobazický stav, koncentrace mikroelementů (jod, selen) nebo vitaminu E. Narušení funkce vaječníků se projevuje i ve změnách sexuálního chování. Krávy s cystami mohou vykazovat intenzivní pohlavní pud nebo nymfomanii. Nicméně většina krav (až 85%) je anestrická. Vyskytují se také nepravidelné nebo zkrácené pohlavní cykly. S přihlédnutím na polyfaktorové příčiny syndromu ovariálních cyst není prevence tohoto onemocnění jednoduchá. Jde především o udržení uspokojivého celkového zdravotního stavu zvířat v období od porodu do dalšího zabřeznutí. V popředí je udržení přiměřené energetické bilance, zamezení metabolických poruch a zabránění stresovým situacím. Z důvodu genetické predispozice onemocnění je vhodné méně kvalitní postižená zvířata vyřazovat z chovu (Hofírek, 2009).

3.8.1.4 Anovulační cyklus Anovulační cyklus (anovulace) představuje přechodný stav mezi acyklií, perzistujícím folikulem, luteální cystou a opožděnou ovulací. Jedná se o vynechání ovulace zralého dominantního folikulu, který však do určité míry luteinizuje, a imituje tak normální luteální fázi. Stav obvykle není doprovázen vnějšími příznaky říje. Dominantní folikul, pravděpodobně z důvodu nedostatečné citlivosti na LH, však neovuluje, nýbrž pouze luteinizuje. Od luteální cysty se odlišuje tím, že jeho životnost je obdobná, často nepatrně kratší, jako u normálního periodického CL a po 40

zániku anovulačního luteinizovaného folikulu nastupuje obvykle normální říje následovaná ovulací a fyziologickým pohlavním cyklem. Anovulace se považuje za mezistupeň ovariální aktivity při nástupu nebo před ukončením ovariálního cyklu. Vyskytuje se tedy u pohlavně dospívajících jalovic, u krav v průběhu formování pohlavního cyklu po porodu nebo před ukončením pohlavního cyklu při nástupu sénia (Hofírek, 2009).

3.8.1.5 Opožděná ovulace Za normálního stavu probíhá ovulace 8-12 hodin po odeznění zevních příznaků říje nebo 18-26 hodin po LH vlně. V případě opožděné ovulace prasknutí folikulu a uvolnění vajíčka do vejcovodu může být opožděno o 1-3 dny. Výskyt tohoto stavu se předpokládá kolem 18% ze všech ovulujících krav. Zpoždění ovulace většinou (kolem 85%) činí méně než 48 hodin, v menší míře (kolem 15%) je o více než 48 hodin. Postižené krávy vykazují nízkou úroveň zabřezávání. U krav ovulujících v průběhu prvního dne po odeznění říje byla zjištěna úroveň zabřezávání 65% oproti 36% u krav ovulujících v průběhu druhého dne po říji. Příčinou nezabřezávání může být abnormální hormonální stav, nižší kvalita opožděně uvolněného oocytu nebo ztráta schopnosti oplození spermií. Za hlavní příčinu opožděné ovulace se považuje hormonální dysbalance, především v poměru gonadotropinů v neprospěch LH. Může jít rovněž o sníženou citlivost preovulačního folikulu na gondotropiny nebo narušenou steroidogenezi. Vzácně se může jednat o mechanické vlivy, jako jsou srůsty na povrchu vaječníků po zánětech. Příčinná léčba neexistuje. Při zjištění perzistujícího folikulu nebo přetrvávající říje je třeba zvíře reinseminovat, příp. se současnou aplikací GnRH nebo hCG k indukci ovulace. Při vysokém výskytu tohoto stavu je dočasně možná plošná aplikace GnRH nebo hCG na začátku říje již před první inseminací (Hofírek, 2009).

3.8.1.6 Perzistující žluté tělísko Perzistující žluté tělísko je funkční anomálie spočívající

v přetrvávání

výrazného žlutého tělíska na ovariu po dobu delší než je délka normální luteální fáze pohlavního cyklu, aniž je zvíře březí. Cyklický vývoj folikulární populace ve formě folikulárních vln obvykle probíhá, nicméně zachovaná vnitřně sekretorická funkce perzistujícícho žlutého tělíska brání dozrávání a ovulaci cyklicky vznikajících

41

dominantních folikulů, které atretizují a zanikají. Je tak blokován pohlavní cyklus a vně se stav projevuje anestrem. Výskyt perzistujícího žlutého tělíska jako primární funkční poruchy je vzácný. Stav je většinou vázán na patologický obsah v děloze (zánět, odumření embrya či plodu). Jde vždy o perzistenci po porodu nově vzniklého žlutého tělíska, poněvadž původní graviditní žluté tělísko po porodu rychle podléhá regresi a ztrácí povahu žlázy s vnitřní sekrecí již během prvního dne po porodu. Takže perzistující žluté tělísko obvykle vzniká z cyklického žlutého tělíska ve spojitosti se zánětem dělohy nebo to jsou nová původně graviditní žlutá tělíska přetrvávající po odumření embrya nebo plodu. Dochází tak k patologickému anestru v různém období od porodu. Etiologie perzistence žlutého tělíska je vysvětlována poruchou činnosti hypotalamo-hypofýzo-ovariálního systému a především narušením utero-ovariálních vztahů. K perzistenci původně periodického žlutého tělíska hlavně dochází v důsledku zánětu a přítomnosti patologického obsahu v děloze, jako je tomu např. při chronických hnisavých endometritidách a pyometře. Zánětlivě změněné endometrium není schopné vytvářet PGF2α a dochází rovněž k perzistenci žlutého tělíska po různě dlouhou dobu. Přítomnost funkčního žlutého tělíska na vaječnících sama o sobě predisponuje tomuto stavu, poněvadž snižuje imunitu a zvyšuje možnost vzniku patologických stavů v děloze. Léčba perzistujícího CL je obvykle úspěšná a jednoduchá. Jde o vyvolání luteolýzy aplikací PGF2α nebo jeho syntetických analogů, která je většinou spolehlivá. Následné je třeba se zaměřit na léčbu případného patologického stavu na děloze (Hofírek, 2009).

3.8.1.7 Nepravá říje Tento stav není v pravém smyslu poruchou, nicméně se jedná o určitou abnormalitu z hlediska očekávaného stavu. Nepravá říje zahrnuje stavy, ve kterých zvíře vykazuje více či méně výrazné příznaky říje bez následující ovulace. Ve většině se jedná o stav fyziologického průběhu folikulárního vývoje formou folikulárních vln, při kterém dominantní folikuly dozrávají do takového stadia, že svojí sekrecí estradiolu vyvolávají příznaky říje, ale nemohou ovulovat z důvodu absence LH vlny. Jelikož tento folikulární vývoj je po většinu reprodukční fáze života zvířete zachován, může tato situace vzniknout téměř v jakémkoli stadiu reprodukční aktivity, jako 42

v průběhu fyziologické nebo patologické acyklie, luteální fáze pohlavního cyklu nebo v průběhu časné gravidity. Jako zvláštní forma nepravé říje může vzniknout při cystické degeneraci ovarií. Pravděpodobně muže jít i o napodobování říje při styku s říjícími se zvířaty. Problém při tomto stavu je, že se zvíře může zbytečně inseminovat. Z hlediska určení vhodnosti inseminace není tato říje vhodná pro inseminaci, i když je následovaná ovulací, poněvadž první ovulaci po dlouhotrvající acyklii obvykle vývoj neplnohodnotného CL zvyšující riziko embryonální mortality (Hofírek, 2009).

3.8.1.8 Atrézie a perzistence folikulů Poruchy zrání folikulů a abnormity ovulace vůbec představují u krav jednu z nejzávažnějších poruch plodnosti v moderním způsobu chovu. Obecně jsou vyvolány vlivy prostředí při inadekvátních adaptačních schopnostech organismu (Kudláč a kolektiv, 1987).

Atrézie folikulů je stav, kdy zrající folikul neovuluje a dochází k jeho luteinizaci nebo zániku. Probíhá ve dvou formách. Fyziologická atrézie folikulů je běžným jevem u každé samice probíhá v průběhu celého postnatálního života, nejvíce v jeho reprodukční fázi. V průběhu každého estrálního cyklu folikulizační stimuly indikují vývoj několika desítek primárních folikulů, z nichž však absolutní většina dříve nebo později zaniká. Do stádia preovulační zralosti dospívá jen takový počet folikulárních útvarů, které je druhově specifický a

odpovídá výši

gonadotropních

stimulů v organismu.

Fyziologickou atrézií folikulů v průběhu života se progresivně redukuje jejich počet ve vaječnících. Atrézie folikulů je běžná u jalovic, u nichž bylo zjištěno až 15% anovulačních cyklů. Anovulační cykly bývají u krav velmi často první poporodní cykly. Mechanismus vzniku folikulání atrézie v patologickém smyslu slova je podmíněn jistým stupněm porušení gonadotropního kvocientu v organismu ve směru kvantitativní luteinizační insuficience zaviněné metabolickými poruchami. Existuje určitá,

plemennou

příslušností

podmíněná

(Kudláč a kolektiv, 1987).

43

dispozice

k vzniku

atrézie

Perzistencí folikulů se rozumí stav, kdy dozrálý folikul na vaječníku přetrvává, resp. se zpožďuje ovulace. Folikul může na ovariu u krav přetrvávat po dobu několika hodin až dní. Výskyt perzistujících folikulu v průběhu říjových cyklů je častější, než se předpokládá a než je v běžné praxi zjišťován. Tendence ke zvyšování frekvence perzistujících folikulů se objevuje ve stádech se zvyšující se mléčnou produkcí. Perzistence folikulu je způsobena nedostatečným luteinizačním stimulem v době ovulace. Luteinizační impuls se více nebo méně opožďuje, takže ovulace probíhá mimo rámec fyziologických norem daného druhu. Svým způsobem tvoří perzistující folikul v rámci celého komplexu ovulačních poruch precedentní stav k vývoji syndromu vaječníkových cyst a často vzniká v důsledku hereditárně podmíněné predispozice. Perzistující folikul bývá často rozpoznatelný podle prodlouženého období říje. Někdy však podléhá folikul perzistenci i po odeznění časově a intenzitou příznaků normální říje (Kudláč a kolektiv,1987). 3.8.2 Záněty pohlavních orgánů Nejvýznamnější zánět v pohlavním ústrojí představuje zánět dělohy. Záněty v ostatních částech pohlavního ústrojí většinou doprovázejí zánět dělohy a buďto jsou těžko rozpoznatelné, nebo ohrožují plodnost zvířat v menší míře. Zánět dělohy patří společně s poruchami pohlavního cyklu k nejčastějším příčinám snížené plodnosti nebo neplodnosti v chovech skotu. Zánět je obvykle výsledkem masivní nespecifické infekce dělohy fakultativně patogenními bakteriemi při porodu nebo v průběhu postpartálního období a oslabení přirozených obranných mechanismů. Masivnost infekce může být zapříčiněna ztíženým porodem, intenzivní asistencí při porodu, nehygienicky vedeným porodem, špatnými zoohygienickými podmínkami při porodu a v časném poporodním období, nadměrnou koncentrací zvířat, zadrženým lůžkem nebo zpomalenou involucí dělohy s perzistencí tekutin, buněčného detritu a tkání v děloze vytvářející pomnožovací půdu pro bakterie. Klasifikace zánětů dělohy není jednotná. Podle hloubky děložní stěny postižené zánětem

se

obvykle

rozlišuje

endometritis

(zánět

děložní

sliznice)

a metritis (zánět sliznice i svalové vrstvy). Při prostupu zánětu přes děložní stěnu do dutiny břišní lze dále rozlišit perimeiritis (postižení povrchové serózy) a parametritis (postiženi blízkého okolí dělohy).

44

Léčba obvykle představuje ošetření zánětu dělohy nebo pochvy. Následkem déletrvajících zánětů bývají srůsty, které mohou způsobit ztíženou průchodnost nebo neprůchodnost děložního krčku limitující možnost dalšího oplození zvířete (Hofírek, 2009).

3.8.2.1 Akutní poporodní endometritida Akutní puerperální endometritida nebo metritida představuje zánět děložní stěny v časném poporodním období. Rozlišení endometritidy od metritidy lze na základě hloubky a intenzity zánětu. Akutní puerperální endometritida označuje lehčí formu poporodního zánětu představující katarální povrchový zánět, který je lokalizován především na endometriu. Akutní poporodní metritida představuje hluboký zánět celé děložní stěny (endometria a myometria), často s hnilobným a nekrotickým rozpadem tkáně. Pokročilá forma metritidy může být komplikována výrazným postižením celkového zdravotního stavu, sepsí, intoxikací nebo pyemií. Často stav doprovází subklinická nebo v různé míře klinicky zjevná intoxikace. Protože akutní puerperální endo/metritida obvykle vykazuje vztah ke ztíženému porodu, lze ji častěji očekávat u prvotelek, u kterých je porod obvykle těžší ve srovnání s pluriparami. Puerperální endo/metritida běžně postihuje 5-30 % krav po porodu a její výskyt kolísá v závislosti na organizaci a způsobu chovu, plemeni zvířat, kvalitě výživy, zoohygieně a ročním období. Poněvadž nejvýraznější vztah akutní poporodní endo/metritida vykazuje k zadrženému lůžku, kolísání výskytu poporodních zánětů dělohy často kopíruje kolísání výskytu zadrženého lůžka. Jak

je

výše

uvedeno,

hlavními

predispozičními

faktory

jsou

ztížený porod, dvojčata, intenzivní asistence při porodu s manipulací v porodních cestách,

nepřiměřený tah a následná traumatizace porodních cest, zadržené

lůžko, zpomalená involuce dělohy, nehygienicky vedený porod, špatné zoohygienické podmínky při porodu a v časném poporodním období. Ve vzniku akutního puerperálního zánětu dělohy se pravděpodobně výrazněji uplatňuje masivní infekce potencovaná zvýšeným a déle přetrvávajícím obsahem tekutin, buněčného detritu a tkání (lochiometra) vytvářející vhodnou pomnožovací půdu pro bakterie a poškození fyzikálních bariér pro infekci než vlastní aktivita pasivní nebo aktivní imunity. Infekce dělohy po porodu v naprosté většině představuje nespecifické fakultativně patogenní mikroorganismy, které se v porodních cestách časně po porodu běžně vyskytují. Jde především o Escherichia coli a Arcanobacter pyogenes, dále 45

streptokoky, hemolytické stafylokoky, Fusobacterium necrophorum, Bacteroides melaninogenicus, Pseudomonas aeruginosa a Klebsiella. Hlavním zevním příznakem onemocnění je patologický (hnisavý nebo hnilobný) charakter očistek a prodloužení výtoku očistek na déle než 15 dní od porodu. Výtok však nemusí být vždy zevně patrný. Na pokročilý zánět s celkovými komplikacemi obvykle poukazuje nechutenství,

malátnost,

příznaky

dehydratace

a u mléčných krav snížená užitkovost. Další plodnost zvířete je závislá na časnosti diagnostiky onemocnění a účinnosti i důslednosti léčby. Nicméně i při včasné a důsledné léčbě je riziko vzniku ireverzibilních pozánětlivých změn (indurace, obstrukce, srůsty), které mohou zapříčinit sníženou plodnost až neplodnost zvířete. Prioritní

postavení

v

léčbě

akutní

poporodní

metritidy

zaujímá

stimulace vypuzení patologického obsahu a involuce dělohy a dále antibakteriální léčba. Ošetření může být doplněno nesteroidními protizánětlivými přípravky, infuzní terapií

(iontovými

roztoky

s

glukózou)

a

další

podpůrnou

(ruminancii,

antipyretiky, kardiotoniky), příp. imunostimulační terapií. V průběhu léčby by zvíře mělo být v klidném, teplém a suchém místě vytvářejícím pocit pohody (hluboká podestýlka, individuální box atd.). Hlavní prevencí onemocnění je včasná a kvalitní asistence při porodu, kontrola vypuzení lůžka a příp. důsledná léčba zadrženého lůžka, správná výživa před porodem

a

bezprostředně

po

porodu

zamezující

metabolické

poruchy

(např. ztučnění jater, ketózu, hypokalceinii aj.), hygienické prostředí v peripartálním a časně postpartálním období (Hofírek, 2009).

3.8.2.2 Chronická endometritida Chronická endometritida představuje chronický zánět děložní sliznice, který je z velké části vyústěním akutní poporodní endo/metritidy. Na rozdíl od akutní metritidy neovlivňuje celkový zdravotní stav. Za chronický se zánět dělohy obvykle označuje od 3.-4. týdne po porodu. Výskyt chronických endometritid kolísá v závislosti na plemenu, geografickém umístění chovu, organizaci a způsobu chovu, na ročním období a podmínkách výživy obvykle mezi 10-40 %, v krajním případě 3-80%. Poněvadž chronický zánět často vzniká z akutního, výskyt chronické endometritidy obvykle kolísá současně s výskytem akutní poporodní endo/metritidy. Spolu s akutní poporodní metritidou patří k nejčastějším poruchám plodnosti u skotu. 46

Na celkovém objemu poruch plodnosti se záněty dělohy podílejí minimálně z 20-25 %. Výskyt chronické endometritidy je vyšší v zimě a na jaře. Lze předpokládal, že výskyt onemocnění nebo následných ireverzibilních pozánětlivých změn je výrazně vyšší, než je prokazován běžnou diagnostikou. Proto tyto stavy se pravděpodobně významně podílejí i na případech nezabřezávání krav z neznámých příčin. Chronická

endometritida

je

často

pokračováním

akutní

poporodní

endo/metritidy, takže příčiny jsou z velké části společné (ztížený a nehygienicky vedený

porod,

špatné

zoohygienické

podmínky,

zadržené

lůžko

atd.).

Nicméně zůstává otázkou, v jaké míře vzniká chronická endometritida nezávisle na akutní metritidě. Spektrum bakterií je obvykle obdobné jako u akutní poporodní metritidy. Vznik chronické endometritidy pravděpodobně silněji

ovlivňuje úroveň

přirozených obranných mechanismů než masivnost infekce. Proto se zde významněji uplatňuje organizace a řízení chovu a výživa. Poporodní metabolické poruchy jsou predispozicí pro vznik chronické endometritidy. Vznik chronické endometritidy se rovněž dává do souvislosti s hypokalcemií zapříčiňující zpomalenou involuci dělohy, dále se syndromem ztučnění krav a poporodní ketózou. Zevní příznaky chronické endometritidy představuji především nepravidelný hlenohnisavý nebo hnisavý výtok z pochvy. Pokud kráva cykluje, často se patologický výtok projeví při říji. Lehká forma endometritidy se může projevovat pouze zakaleným říjovým hlenem a přebíháním. Naopak na těžkou formu endometritidy poukazuje obvykle hojný výtok hustého žlutobílého až bílého hnisu z pochvy a nepravidelný pohlavní cyklus nebo anestrus. Při tomto onemocnění je velké riziko vzniku indurace, adhezí a obstrukcí, které mohou výrazně snížit možnost zabřeznutí zvířete. Lze předpokládat, že značnou část neplodnosti z neznámých příčin představují právě následky chronické endometritidy. Strategie léčby chronické endometritidy se nepatrně liší od léčby akutní poporodní metritidy. Potřeba uterotonik k vypuzení patologického obsahu v děloze je příležitostná a závislá na výraznosti obsahu. Poněkud nižší význam vykazuje antibakteriální ošetření, zatímco vyšší význam vykazuje posilnění přirozené imunity a stimulace nástupu nebo průběhu pohlavního cyklu. Prevence chronické endometritidy z velké části představuje prevenci akutní poporodní metritidy. Navíc významnou částí prevence je zamezení vzniku metabolických poruch a nepřiměřeného energetického deficitu v poporodním období. 47

Dále prevence onemocnění zahrnuje dobré zoohygienické podmínky v chovu, hygienu umělé inseminace a udržování bezproblémové nákazové situace. Cílenou prevenci představuje aktivní kontrola a vedení puerperia krav zahrnující plošnou stimulaci involuce dělohy a nástupu pohlavního cyklu (Hofírek, 2009).

3.8.2.3 Pyometra Pyometra je zvláštní formou chronické hnisavé endometritidy, charakterizované nahromaděním a zadržením hnisu v děložní dutině. Vyskytuje se u necelých 2% krav a jen u 0,1 – 0,2 % jalovic (Kudláč a kolektiv, 1987). Nejčastější příčinou je předcházející hnisavá chronická endometritida u cyklující krávy. Proto se někdy pyometra označuje za 4. stupeň chronické endometritidy. Zánět zabraňuje produkci PGF2α a periodické CL se mění v perzistující, které dlouhodobě snižuje imunitu zvířete, což umožňuje další rozvoj zánětu. Děložní krček je uzavřen a hnisavý sekret se hromadí v děloze a vzniká pyometra. Další příčinou může být odumření konceptu za přítomnosti infekce vyvolávající jeho rozklad a hnisavý zánět s hromaděním hnisavého sekretu v děloze. Původně graviditní žluté tělísko se obvykle rovněž mění v perzistující CL. Infekce v děloze je většinou obdobná jako u akutní metritidy nebo chronické endometritidy (Escherichia coli, Arcanobacter pyogenes, streptokoky, stafylokoky atd.). Pyometra může vzniknout i po nehygienicky provedené umělé inseminaci v nepravé říji při tzv. meziovulačním folikulu v průběhu luteální fáze pohlavního cyklu, kdy aktivita přirozených obranných mechanismů je přirozeně snížena. Zevní příznaky pyometry nejsou specifické. Na abnormální stav většinou upozorní dlouhodobý anestrus, příp. občasný hnisavý výtok z pochvy. V případě značného obsahu v děloze může na stav upozornit zvětšená dutina břišní imitující pokročilou březost. Celkový zdravotní stav není obvykle narušen, nicméně při dlouhodobém onemocnění může být stav komplikován intoxikací nebo častěji pyemií. Tak jako u akutního nebo chronického zánětu je prognóza závislá na délce trvání onemocnění. Zvláště při opakovaném odumření plodu je prognóza z hlediska další reprodukce nepříznivá a zvíře je vhodné z chovu vyřadit. Prevence převážně zahrnuje prevenci akutní poporodní metritidy a chronické endometritidy. Určitou formou prevence delšího přetrvávání onemocnění je periodické vyšetření pohlavních orgánů dlouhodobě anestrických krav a včasné řešení poruch ovariální aktivity (Hofírek, 2009). 48

3.8.2.4 Zánět vaječníku Zánět obvykle vzniká rozšířením infekce z dělohy. Aseptický nebo septický zánět dále může vzniknout po poranění nešetrnou rektální palpací, při enukleaci žlutého tělíska, cystotripsí nebo při speciálních manipulacích na vaječnících. Vzácně může dojít k infekci vaječníků z dutiny břišní nebo z krve při celkových infekcích. Na příčinách chronického zánětu se mohou podílet metabolické poruchy nebo intoxikace. Může být postižen jeden vaječník nebo oba. Při jednostranném zánětu může druhý vaječník

vykazovat normální

aktivitu

a

plodnost

zvířete

může

být

zachována. U oboustranného zánětu obvykle vzniká acyklie. Poněvadž záněty vaječníků často nejsou rozpoznány, akutní formy přecházejí do chronických, při kterých funkční tkáň fibrotizuje a vznikají srůsty s okolím zapříčiňující srůsty infundibula a obstrukci vejcovodů. Takže i v případě odeznění zánětu a nástupu pohlavního cyklu často zůstává snížená plodnost nebo neplodnost zvířete. Léčba diagnostikovaných akutních zánětů představuje celkovou aplikaci širokospektrálních antibiotik.

Poněvadž obvykle převládají příznaky současně

probíhajícího zánětu dělohy, léčba je obvykle součástí léčby dělohy. Chronické stavy se neléčí (Hofírek, 2009).

3.8.2.5 Zánět vejcovodu Zánět vejcovodů je u krav anatomicky predisponován, poněvadž uterotubární segment je uložen níže než děložní roh, a tak infikovaný obsah dělohy může snadno pronikat do vejcovodů. Proto každý zánět dělohy u krav je doprovázen rizikem současného zánětu vejcovodů. Predispozicí zánětu vejcovodů může rovněž být aplikace velkého objemu dráždivého roztoku do dělohy. Zánět může být akutní nebo chronické povahy (salpingitis acuta et chronica). Chronický zánět může probíhat v hypertrofické nebo atrofické formě. Při srůstech sliznice zapříčiňujících obturaci

se

může

ve

vejcovodech

hromadit

hlen

(hydrosalpinx)

nebo

hnis (pyosalpinx). Diagnosticky je zánět vejcovodů obvykle nepostihnutelný. Pouze v případech chronického hypertrofického zánětu je možné prokázat rovnoměrné nebo morózní rozšíření vejcovodů s tuhou stěnou, nebo při hydrosalpinx nebo pyosalpinx lze zjistit zesílené vejcovody s příznaky fluktuace. Při rektální palpaci je v těchto případech možné zjistit trubicovité útvary šířky tužky až prstu vedoucí od kraniálních konců děložních rohů směrem k vaječníkům. I když pro ztíženou diagnostiku nelze výskyt onemocnění

přesněji stanovit, obecné se předpokládá, že velká část 49

neplodnosti z nepoznaných příčin je způsobena právě srůsty a obstrukcemi vejcovodů po salpingitidách (Hofírek, 2009).

3.8.2.6 Zánět pochvy Zánět pochvy a poševní předsíně (vaginitis et vestibulitis) často doprovází zánět dělohy, ale může probíhat samostatně a může být i primárním zdrojem infekce v pohlavním traktu. Vzniká především po poranění a infekci při porodu, a to především v případech intenzivní manipulace při ztíženém porodu. Infekce dále může vzniknout po nehygienicky provedené umělé inseminaci, příp. po páření. Predispozici onemocnění vytvářejí metabolické poruchy, příp. podávání krmiva s vysokým obsahem fytoestrogenů nebo mykotoxinů. Často se zánět pochvy zjišťuje ve spojitosti s nadměrným obsahem draslíku v krmné dávce. V případě nespecifické infekce je spektrum mikroflóry obdobné jako při zánětech dělohy. Při podráždění je pochva náchylná na krvácení a je pokryta při lehké formě zkaleným hlenem nebo hnisem, v těžkých formách fibrinem a nekrotickou tkání. Při těžkých formách se barva sliznice mění z rudé na fialovou až šedou, ve stěně se mohou tvořit abscesy a dochází až k nekrotickému rozpadu stěny. Za tohoto stupně onemocnění může dojít k narušení celkového zdravotního stavu. Léčba zahrnuje nedráždivé výplachy pochvy fyziologickým roztokem nebo slabými dezinfekčními roztoky (promilové

koncentrace hypermanganu nebo

akriflavinu) a potírání poševní sliznice antibiotickými nebo sulfonamidovými, příp. inertními nebo rozličnými hojivými mastmi. V těžkých případech s celkovými příznaky onemocnění je nezbytná celková léčba širokospektrálními antibiotiky (Hofírek, 2009).

3.8.3 Zadržení lůžka Zadržení placenty, označované též jako zadržení lůžka, patří mezi časté komplikace porodu i poporodního období krav. Komplikace porodu proto, protože za porod v širším slova smyslu považujeme nejen vypuzení plodu, ale i odloučení placenty. Retence placenty pokračuje různě dlouhou dobu i do ranného puerperia. Fyziologicky placenta odchází v průběhu několika minut až několika hodin po vypuzení plodu. Více jak tři čtvrtiny krav ukončí třetí stádium porodu do 6 hodin, ale některé až po 12. hodině, resp. do 24. hodin po porodu (asi 5% krav).

50

V současnosti není jednotný názor na určení času, v kterém se placenta pokládá za zadrženou. Za nejčastější hranici zadrženého lůžka se považuje 8 – 12 hodin, ačkoli z hlediska poporodního zdraví a produkce zejména u starších krav je uváděna hranice 6 hodin. Zadržení lůžka se nejčastěji vyskytuje u mléčných plemen, a to s prevalencí do 10% po spontánním porodu jednoho plodu. Zadržení je častější při porodu býčků a porodu dvojčat (37%), ale při dystokiích se pohybuje od 15 do 60%. Porod při zkrácené nebo prodloužené délce gravidity oproti všeobecnému průměru je spojený se zvýšeným výskytem zadržení lůžka. Rovněž negativně působí na odlučování placenty aborty do 120. dne březosti, indukovaný porod, telení v letních měsících, nízké nebo vysoké prepartální koncentrace progesteronu a estrogenu, některé nutriční faktory (deficit selenu, vitaminu E, vitaminu A a jeho prekurzoru, monodietní krmná dávka, založená na kukuřičné siláži, zkrmování řepkových skrojků a nedostatek mikro a makroprovků) a další faktory. Příčinou zadržení lůžka je selhání mechanizmu separace klků kotyledonů placenty z karunkulárních krypt dělohy. Přesný mechanizmus separace placenty, resp. příčina jejího zadržení nejsou dostatečně objasněny. Vzhledem k tomu, že v současnosti etiologie zadržení lůžka není dostatečně objasněna, prevence spočívá v redukování rizikových faktorů souvisejících se zadržením (Kováč a kolektiv, 2001).

3.8.4 Indurace, striktury, obstrukce, adheze Častý výskyt ztížených porodů, zadrženého lůžka a zánětu porodních cest u krav vytváří predispozici k častým pozánětlivým morfologickým změnám zahrnujícím srůsty, indurace, zúžení až obstrukce. Zánět v oblasti vaječníků a vejcovodů je klinicky těžko diagnostikovatelný. Proto se tyto stavy často zjišťují až zpětně na základě pozánětlivých většinou již ireverzibilních morfologických změn. Tyto změny nejčastěji představují indurace stěny, zúžení nebo ucpání dutiny a srůsty s okolím. I když vaječníky mají prostřednictvím infundibulárních fimbrií přímou komunikaci s vejcovody, a tudíž s dělohou, zánět se k vaječníkům obvykle šíří vnější cestou přes serózu a okolní tkáň. Vznikají tak srůsty vaječníků s okolím, které se označují za ovarioburzální adheze. Vzácně mohou být srůsty důsledkem zánětu vzniklého při poporodní

51

pyemii nebo při peritonitidách doprovázejících specifické celkové infekce, jako je např. tuberkulóza. Další příčinou tohoto stavu může být mechanické dráždění a poškození vaječníků při rektální palpaci v rámci klinického vyšetření pohlavních orgánů. Poněvadž při ovarioburzálních srůstech dochází

často k neprůchodnosti

vejcovodů, jednostranné postižení vyvolává subfertilitu a oboustranné až sterilitu zvířete. Na děloze pozánětlivé morfologické anomálie reprezentují indurace stěny dělohy a srůsty s okolím, příp. v různých částech dělohy perzistující abscesy. Jde obvykle o následky závažných zánětů dělohy po porodu, které nebyly včas vyléčeny nebo které nebyly vůbec léčeny. Vzácněji mohou stavy (především abscesy) vzniknout po pronikavém poranění při manipulaci v děloze v průběhu asistence při ztíženém porodu nebo po částečné či kompletní ruptuře dělohy při intrauterinní aplikaci nadměrného objemu (např. pěnové antibakteriální preparáty). Srůsty dělohy s omentem, střevy nebo břišní stěnou vznikají relativně často po císařském řezu. Tyto stavy jsou ve většině terapeuticky neovlivnitelné, a poněvadž výrazně snižují možnost zabřeznutí, jsou důvodem k vyřazení zvířat z chovu. Je možné se pokusit transrektální manipulací uvolnit pouze srůsty menšího rozsahu. V těchto případech je rovněž možné (zvláště u cenných zvířat) ponechat možnost spontánního uzdravení

v

průběhu

delšího

období.

Spontánní

úpravě

lze

napomoci

aplikací uterotonik a stimulací pohlavního cyklu. Indurace, striktury, obstrukce a srůsty kaudálnějších částí pohlavního traktu jsou často následkem poranění při porodu a vznikají obvykle v děložním krčku, v oblasti hymenálního prstence a vulvě. Indurace děložního krčku je obvykle následkem dlouhotrvající cervicitidy. Při chronickém průběhu dochází k bujení pojivového vaziva, které později propadá hyalinní degeneraci. Tento stav může být jako důsledek poranění krčku a vnitřního krvácení. Konečný výsledek patologického procesu může být úplná neprůchodnost děložního krčku. Striktury a neprůchodnost pochvy a vulvy se vyskytují nejčastěji u primipar jako následek jizvovitého zhojení poranění vzniklých při těžkých porodech nebo po difterickém zánětu pochvy. Příčinou striktur a zúžení lumenu pochvy mohou být také termické nebo chemické vlivy (horké roztoky, silně dráždivé masti).

52

Rozsáhlé změny nemusí zabránit umělé inseminaci a zabřeznutí, jsou však prognosticky nepříznivé pro přirozený průběh porodu. Proto je vhodné postižená zvířata z chovu vyřadit (Hofírek, 2009). 3.8.5 Hydrometra Vyskytuje se poměrné zřídka a hlavně u starších krav. Onemocnění je charakterizováno

nahromaděním

zapříčiňující zvětšení

sekretu děložních

žlázek

v

dutině

děložní

dělohy a fluktuaci. Důvodem je hormonální porucha,

která způsobuje trvale zvýšenou sekreci endometria. Predispozicí stavu rovněž může být perzistující žluté tělísko. Onemocnění po zavlečení infekce do dělohy zpravidla přejde v pyometru (Hofírek, 2009). Léčba zpravidla nepřichází v úvahu a postižené plemenice se vyřazují z dalšího chovu (Kudláč a kolektiv, 1987). 3.8.6 Pneumometra Jedná se o velmi ojedinělý patologický stav na děloze. Setkáváme se s ním jenom u starých krav s nedostatečným uzávěrem štěrbiny stydké a se současné ochablým hymenálním prstencem a naplněním pochvy vzduchem (pneumovagina). Neustálá

iritace

děložní

sliznice

vytváří

predispozici

k

zánětům

a následné neplodnosti zvířete (Hofírek, 2009). 3.8.7 Urovagina Vyskytuje se především u starých krav, u mladších může stav vzniknout po těžkých porodech. V těchto případech se může stav v průběhu poporodního období spontánně upravit. K urovagině dochází v případech uvolnění poševní stěny v důsledku nadměrné dilatace pochvy a hlavně při ochabnutí jejího fixačního aparátu. Následkem je prodloužení a vtažení pochvy do dutiny břišní se stálým hromaděním moči na poševním dnu. Ocas zvířete je „vysoko nasazený" a hřbet bývá prohnutý do lordózy. Uložení pochvy a ochablé svalstvo pochvy jsou příčinou toho, že část moči při močení neodchází, hromadí se na poševním dnu a trvale dráždí sliznici a vnější branku krčku děložního. V důsledku toho je častý vznik chronického zánětu pochvy a krčku děložního. Zánět se může rozšířit na dělohu. Stav obvykle doprovází snížená

53

schopnost zabřeznutí. Při výrazněji snížené plodnosti je nezbytné krávy vyřadit z chovu (Hofírek, 2009). 3.8.8 Pneumovagina Tento stav je charakterizován hromaděním vzduchu v abnormálně dilatované pochvě. U krav se s tímto stavem setkáváme relativné často. Příčinou vzniku bývá zpravidla nedostatečné uzavření štěrbiny stydké, především po těžkých porodech a poraněních na vulvě a natržení hrázky. Vzduchem pronikajícím do pochvy je snadno zavlečena infekce a ta je příčinou vzniku chronických vaginitid. Typickým symptomem je charakteristický bublavý zvuk, který vzniká nasáváním a vypuzováním vzduchu především pří pohybu zvířete. Vyléčení pneumovaginy je možné pouze chirurgicky plastickou operací (Hofírek, 2009). 3.8.9 Odumření embrya Embryonální mortalitou se rozumí odumření a zánik oplozených vajíček a embryí v raných stádiích březosti. Všeobecně platí, že s pokračujícím věkem se zvyšuje embryonální mortalita. Vlastní příčinou je stárnutí dělohy a její snižující se schopnost zabezpečit normální vývoj placenty. Prokázán je i přímý vztah vysoké laktace k vyššímu výskytu embryonální mortality (Kudláč a kolektiv, 1987). Předpokládá se, že v závislosti na podmínkách chovu se úroveň embryonální mortality pohybuje mezi 20-50 %. Představuje tak pravděpodobně nejvýznamnější příčinu nízké úrovně koncepce zjišťované při diagnostice gravidity. Nejčastěji dochází k odumření embrya 8.-18. den březosti. Z hlediska problematické diagnostiky embryonální

mortality

cílená terapie

individuálního

zvířete

neexistuje

(Hofírek, 2009). Tab.2: Procento výskytu embryonální mortality a fetální mortality (Pivko, 2010)

Stádium gravidity ve dnech 8. - 18. 18. - 50. 50. - 90. 90. - 259.

Procento mortality 25 - 29 % 8 - 13 % 3-5% 1-3%

Lze dočasně využít plošné hormonální zásahy většinou zaměřené na posílení luteální fáze do 20. dne po inseminaci (aplikace GnRH nebo hCG 5.-7 den 54

nebo 13.-15. den po inseminaci k odstranění dominantního folikulu, k indukci ovulace a vývoje přídatného žlutého tělíska). Případně je možné několikadenním zkrmováním krmiva s vysokým obsahem kyseliny linolenové od 10. dne po inseminaci preventivně tlumit produkci PGF2α v děložní stěně (Hofírek, 2009). 3.8.10 Odumření plodu Po začátku osifikace kostí resorpce odumřelého plodu již není možná. Dochází k jeho vypuzení - abortu, nebo plod zůstává v děloze a podléhá postmortálním změnám, které zahrnují mumifikaci, maceraci nebo emfyzém (Hofírek, 2009).

3.8.10.1 Mumifikace plodu Odumřelý plod zůstává v děloze, krček děložní je uzavřen a za nepřístupu vzduchu dochází k resorpci plodových vod, dehydrataci plodových obalů a tkání plodu doprovázené částečnou involucí dělohy. Mumifikace plodu postihuje 0,13-1,8 % březích krav. Pro skot je typické, že se mezi plodovými obaly a sliznicí děložní může

hromadit

načervenale

hnědá

až

černohnědá

lepkavá

nezapáchající

hmota podobná vazelíně, která vzniká z rozpadlé tkáně karunkulů a interplacentárních krvácenin. Stav se označuje jako krevní mumifikace (Hofírek, 2009). Příčiny úhynu plodu jsou rozličné. Úhyn způsobují poruchy zásobování plodu krví při infekčních onemocněních, toxických vlivech, hormonálních poruchách, traumatech nebo i při genetických letálních faktorech. Příčinu úhynu je těžké určit, protože čas úhynu je neznámý a následné změny při mumifikaci na plodu a plodových obalech to neumožňují nebo znemožňují (Kováč a kolektiv, 2001). K odumření plodu zpravidla dochází ve 3.-8. měsíci. Stav bývá obvykle zjišťován až při vyšetřeni zvířete, u kterého v termínu neproběhl porod. Na stav poukazují anamnestické údaje o přechodném neklidu zvířete (kopání pod břicho, ohlížení se po zádi), příp. přechodném narušení zdravotního stavu (snížená chuť ke žrádlu, neklid, tlačení). Důležitý údaj je, že namísto zvětšování břicha s postupující březosti se objem břicha zmenšuje, příp. se nadměrně prodlužuje délka březosti. K vypuzení mumifikovaného plodu může dojít i spontánně v termínu porodu, často za příznaků říje. Krček děložní bývá nedostatečně otevřený a je třeba manuální pomoc k vybavení mumifikovaného plodu. V některých případech zůstává mumifikovaný plod v děloze dlouho přes termín porodu a může docházet až k jeho kalcifikaci.

55

Ošetření je cíleno k vypuzení mumifikovaného plodu. Poněvadž za tohoto stavu obvykle perzistuje původně graviditní žluté tělisko, ošetření představuje aplikaci PGF2α. Plod bývá vypuzen v následujících 3-8 dnech. Často je však nutné manuální vybavení plodu nebo je nutné stimulovat rozšíření děložního krčku (manuální masáž, aplikace estrogenů). Po vypuzení plodu se rychle dokončuje involuce dělohy a samice může být obvykle znovu zařazena do chovu (Hofírek, 2009).

3.8.10.2 Macerace plodu Macerace označuje kolikvační rozpad tkání odumřelého plodu i placenty. Zatímco mumifikace probíhá prakticky bez přítomnosti bakterií v děloze, při maceraci se na lytickém procesu podílejí různé mikroorganismy (kromě původců hniloby), které proces nejen urychlují, ale vyvolávají často i zánět děložní stěny. Obsah dělohy se mění v hustou nahnědlou smetanovitou nebo i vodnatou, fádně zapáchající hmotu, obsahující delší dobu zachovalé kosti skeletu plodu. U skotu stav není vzácný. Maceraci podléhají zpravidla plody odumřelé ve druhé nebo třetí třetině březosti. Na stav může poukazovat občasné tlačení, příp. výtok hnisavého charakteru, ve kterém mohou být zbytky měkkých tkání plodu nebo kostí. Nicméně na vaječnicích je často přítomné perzistentní žluté tělísko, děložní krček je uzavřen a patologický obsah se hromadí v děloze. V pokročilém stavu se mohou objevit poruchy celkového zdravotního stavu (intoxikace, vzácně sepse). Hodnoty triasu se zvyšují, zvíře přestane přijímat potravu, zastaví se bachorová činnost, výrazně se sníží laktace, zvíře je malátné a hubne. V průběhu hnisavé metritidy dochází ke značnému ztluštění stěny děložní, zánět může přecházet až na perimetrium a vytvářejí se srůsty dělohy s okolím. Vzácněji vznikají abscesy a při srůstech se stěnou břišní nebo střevy se mohou vytvořil píštěle, kterými vytéká rozbředlá kašovitá hmota, příp. s kostmi, do dutiny břišní nebo střeva. V tomto případě může být obsah dělohy vypuzován z rekta společně s výkaly nebo může být prokázán při rektálním vyšetření. Prognóza vzhledem k další plodnosti je zcela nepříznivá. V počátečním stadiu je možné se pokusit o vypuzení obsahu dělohy aplikací PGF2α, příp. za 3 dny s následující aplikací oxytocinu nebo karbetocinu. Často je nezbytné ošetření opakovat. Antibakteriální léčba může být provedena celkově nebo lokálně po vypuzení obsahu. V pokročilých případech má konzervativní léčba malou naději na úspěch a prognóza je dubiózní i z hlediska přežití zvířete (Hofírek, 2009). 56

3.8.10.3 Emfyzém plodu Emfyzém plodu znamená hnilobný rozklad vzniklý po jeho odumření a infekci hnilobnými bakteriemi. Vyskytuje se sporadicky, hlavně v letních měsících obvykle v souvislosti se ztíženým porodem nebo zmetáním. Vývoj emfyzému je obvykle velmi rychlý. Příznaky mohou být patrné již během 12-24 hodin po uhynutí plodu. Postiženy bývají nejdříve parenchymatózní orgány plodu a poté se emfyzém rychle šíří na svalstvo a podkoží. Z dělohy rychle vymizí plodové vody výtokem a resorpcí, povrch plodu se stává suchý, dochází k uvolňování epidermoidálních útvarů (srsti, paznehtů) a v důsledku značného hromadění plynu v tělních dutinách a podkoží plodu se značné zvětšuje jeho objem. Suchý povrch plodu se těsně přikládá k děložní stěně a v závislosti na zvětšení plodu dochází k distenzi dělohy. Charakteristickým příznakem emfyzému plodu je nasládlý, později odporně hnilobný zápach způsobovaný tvořícím se sulfanem, amoniakem a kyselinou máselnou. Rychle nastupují příznaky celkové intoxikace nebo sepse. Výrazně se zvyšují hodnoty triasu, nastupuje nechutenství, apatie, tympanie, dechové a oběhové poruchy. V případě absence nebo přehlédnutí celkových příznaků se stav prokazuje až na konci březosti při ztíženém porodu. Prognóza je převážně nepříznivá nejen z hlediska další plodnosti ale i z hlediska přežití

zvířete.

Ošetření

musí

být

zaměřeno

na co

nejrychlejší

vybavení

emfyzematického plodu. Po vybavení plodu je nutné vyprázdnění dělohy pomocí aplikace uterotonik a důsledné lokální antibakteriální ošetření. V závislosti na stupni postižení celkového zdravotního stavu je nutná celková antibakteriální a infuzní, příp. další podpůrná terapie. Při výrazně narušeném celkovém zdravotním stavu zvířete je vhodné jeho utracení (Hofírek, 2009).

3.8.11 Zmetání I když zmetání nemusí představovat primární onemocnění pohlavních orgánů a může být pouze reakcí na odumřelý koncept nebo jiné patologické stavy, v každém případě se jedná o abnormální stav pohlavních orgánů. Zmetání je proces, při kterém dochází k předčasnému ukončení gravidity a vypuzení plodu neschopného extrauterinního

života.

Situace,

kdy

předčasně

vypuzený

plod

může

za

zvláštních podmínek a zvýšené péče přežít, představuje předčasný porod. Možnost přežití telete ve vnějším prostředí nastává od 8. měsíce intragravidního vývoje. Za 57

normální situace zmetání nepředstavuje zvláště významný problém v reprodukci. Občasný sporadický výskyt zmetání je běžný a v těchto případech je chovatel často ani nepředkládá k vyšetření. Významným problémem se zmetání stává při jeho častějším výskytu a při hromadném výskytu. Nicméně hromadný výskyt zmetání v chovech skotu je vzácný. Možné příčiny abortu jsou početné. Podle příčin aborty dělíme na neinfekční a infekční. Neinfekční abortus se nejčastěji vyskytuje sporadicky, může se však manifestovat i hromadně, jestliže vyvolávající příčina postihla celý chov (např. závadné krmivo). V těchto případech je nutné vyloučit zmetání infekční povahy, které má

naopak

převážně

hromadný

charakter.

Poněvadž

se

příčiny

zmetání

těžko prokazují, v případech sporadického výskytu se většinou ani nevyšetřují, kromě výjimečně závažných a aktuálních, státem kontrolovaných nákaz (např. brucelózy, leukózy, v současné době rovněž IBR). Neinfekční příčiny mohou být exogenní i endogenní povahy. Z mechanických příčin se mohou nepříznivé uplatnit prudké pohyby březích zvířat (upadnutí, skoky, válení, chůze po nerovném terénu, přeprava), surové zacházení (údery, kopnutí) nebo prudké výkyvy teploty (studené nápoje, koupele). Zmetání mohou dále vyvolat nešetrná vyšetření nebo neodborné zákroky nebo zavlečení infekce do dělohy, inseminace nebo intrauterinní ošetření březích zvířat. Často se setkáváme s aborty při intoxikacích po podání závadného krmiva. Podávání větších dávek bílkovinných koncentrátů, krmiv s vyšším obsahem rtuti, arzenu, mědi nebo velkých dávek melasy s vysokým obsahem alkálií může rovněž

vyvolat

zmetání.

Nepříznivě

se

uplatňuje

i

zvýšené

množství

močoviny. Rovněž zkrmování zelené píce obsahující větší množství jedovatých rostlin nebo rostlin obsahujících fytoestrogeny, příp. obilí s námelem, může mít teratogenní, event. abortivní účinek. V posledním období se za častou příčinu zmetání předpokládá zkrmování zaplísněného krmiva s velkým množstvím mikromycet nebo mykotoxinů. Nejčastějšími původci jsou Aspergillus fumigatus, Aspergillus niger, Absidia corymbifera, Candida tropicalis a některé druhy rodu Rhizopus. Z mykotoxinů je nejvýznamnější zearalenon. Zmetání se častěji vyskytuje u zvířat postižených akutními nebo vleklými onemocněními orgánových systémů - oběhového, trávicího, respiračního nebo močového ústrojí. Aborty se v těchto případech objevují neočekávaně, a to proto, že počáteční příznaky jsou překryty symptomy těžkého primárního onemocnění. Další příčinou mohou být hormonální dysbalance (např. deficit progesteronu nebo nadměrná estrogenizace). Příčinou abortů mohou být také 58

anomálie placenty v důsledku její nedostatečné funkce. V případě vývoje více plodů dochází rovněž často k částečnému nebo úplnému zmetání. Prognóza z hlediska další plodnosti závisí na příčině a na stadiu březosti při abortu. Zpravidla (hlavně u neinfekčních abortů) dochází rychle k reparaci porodních cest a zvířata opět zabřezávají. U infekčních abortů prognóza závisí na konkrétním původci. V případě opakovaného abortu je vhodné zvíře vyřadit z chovu z důvodu předpokládané ireverzibilní abnormality zabraňující fyziologickému průběhu březosti. Způsob terapie je závislý na stadiu pokročilosti zmetání. U hrozícího abortu se mu snažíme zabránit, naopak u počínajícího abortu se snažíme abort uspíšit. V prvním případě k zabránění abortu je potřebné zvíře umístit na místo vhodné k porodu, klidné, s čistou podestýlkou a izolované od ostatních zvířat z důvodu možnosti infekční příčiny abortu. Po proběhlém abortu je třeba ošetřit příp. zadržené lůžko a stimulovat involuci dělohy aplikací uterotonik a zajistit vzorky pro případné laboratorní vyšetření. Příčinná prevence prakticky neexistuje. Jde o optimalizaci prostředí, výživy a způsobu chovu, dodržování protinákazových opatření, příp. eliminaci specifických nákaz v chovu (Hofírek, 2009).

3.9 Ukazatele reprodukce Sledování a pravidelné vyhodnocování reprodukčních ukazatelů krav nejen umožňuje odhalit existující problémy reprodukčního procesu v chovu, ale často je i zdrojem prvních signálů o neschopnosti zvířat vyrovnávat se nadále se svými životními podmínkami. Analýza těchto podkladů pak často umožňuje odhalení pravděpodobných příčin problémů, a to s poměrně malými vstupními náklady (Bouška a kolektiv, 2006). Mezi základní ukazatele reprodukce patří: •

Věk jalovic při prvním zapuštění – udává počet dní od narození do první inseminace. Je závislý na růstové křivce plemene a jeho cílová hodnota se mění s pokrokem ve šlechtění, ale také v závislosti na úrovni výživy a zdravotního stavu jalovic již od narození (Bouška a kolektiv, 2006).

•

Inseminační interval (poporodní interval) – je časové období od otelení do první inseminace po porodu (Bouška a kolektiv, 2006). Jeho délka závisí na

59

průběhu involuce dělohy po porodu, nástupu ovariální a ovulační aktivity doprovázené projevy říje (Louda a kolektiv, 2008). •

Servis perioda – udává dobu od porodu do zabřeznutí, resp. úspěšné inseminace. Podobně jako v případě intervalu je SP ovlivňována nejen poruchami plodnosti, ale také taktikou i nedostatky managementu reprodukce, navíc pak úrovní inseminace (Bouška a kolektiv, 2006).

•

Inseminační index – vyjadřuje počet inseminací potřebných k zabřeznutí jedné plemenice. (Bouška a kolektiv, 2006).

•

Mezidobí – je časový úsek mezi dvěma porody jednoho zvířete. Stanovuje se tedy pro zvířata, která se telila nejméně dvakrát (Bouška a kolektiv, 2006).

•

Procento zabřezávání po 1. inseminaci – ukazatel označuje procento zabřezlých jalovic nebo krav ze všech poprvé inseminovaných zvířat. Zabřezávání je významně ovlivněno plnohodnotností říje a následného žlutého tělíska, časovým souladem inseminace (zapuštění) s ovulací a vnitřním prostředím, které ovlivňuje kvalitu gamet a životnost embrya (Hofírek, 2009).

•

Procento březích po všech inseminacích (celková březost) – je procentický podíl plemenic zabřezlých po všech tj. prvních i opakovaných inseminacích (Říha a kolektiv, 2003).

•

Interinseminační interval – interinseminační interval je počet dnů mezi dvěma po sobě jdoucími inseminacemi u jednotlivých zvířat nebo v celém stádě (Bouška a kolektiv, 2006).

•

Postservisní interval (od první inseminace do zabřeznutí) – spolu s intervalem skládá dohromady servis periodu. Je tedy pomocným nástrojem právě

pro

analýzu

nevyhovujících

hodnot

servis

periody

(Bouška a kolektiv, 2006). •

Natalita – ukazatel představuje počet živě narozených telat od 100 krav za 1 rok. Dělíme natalitu na hrubou a čistou. Čistá natalita – počet mláďat pouze od krav. Hrubá natalita – počet mláďat od krav i od jalovic. Uspokojivá hodnota natality (čisté natality) je 75 a více. Započítání jalovic přirozeně zvyšuje natalitu přibližně o hodnotu 10 – 15 (Hofírek, 2009).

60

4. MATERIÁL A METODIKA 4.1 Materiál Sledování reprodukčních ukazatelů bylo provedeno v podniku I.AGRO Oldřiši, které se nachází v Pardubickém kraji. Do sledování bylo v roce 2008 zapojeno 320 plemenic a v roce 2009 336 plemenic červenostrakatého skotu. Průměrná roční dojivost byla v roce 2008 7 104 kg, obsah tuku byl 3,67% a obsah bílkovin 3,40% . V roce 2009 byla průměrná roční dojivost 6 613 kg, obsah tuku byl 3,69% a obsah bílkovin 3,53%. Dojnice jsou chovány v jenom kravíně. Kravín je rozdělen na 6 sekcí s volným boxovým stelivovým ustájením a středovým krmným stolem. Větrání ve stáji je zajištěno hřebenovou štěrbinou a větracími klapkami. Pro welfare zvířat jsou v prostoru stáje umístěny drbadla. Zastýlání balíkovanou slámou je zajištěno 1 krát denně nastýlačem – rozdružovadlem balíků slámy. Výkaly jsou vyhrnovány 2 krát denně traktorem s radlicí. Plemenice jsou krmeny směsnou krmnou dávkou, míchacím krmným vozem. Krmivo se naváží 2 krát denně. Dojnice jsou rozděleny do 6ti krmných skupin, podle aktuální užitkovosti (rozdojovací, 1. – 3. fáze laktace, zaprahování a stání na sucho). U plemenic je veterinárním lékařem po 28 dnu březosti prováděna ranná diagnostika březosti sonografem. Další kontrolu březosti provádí ve 2 měsících inseminační technik palpační metodou. Pokud je dojnice zjištěna jalová provádí se synchronizace říje a po připuštění se znovu kontroluje sonografem. Inseminace je prováděna servisní službou.

4.2 Metodika V práci jsou zpracovány výsledky reprodukční analýzy Českého strakatého skotu v podniku I. AGRO Oldřiši v hlavních letech 2008 a 2009. Okrajově je vyhodnoceno také období 2004 – 2010. Stádo dojnic bylo sledováno jako celek. Byl zkoumán vliv faktoru roku, plemene a laktace. Hodnoty zjištěných ukazatelů byly získány z měsíčních přehledů o inseminaci a zabřezávání a z jednotlivých průvodních listů dojnic. Zaměřila jsem se na tyto vybrané reprodukční ukazatele dojnic:

61

•

zabřezávání po 1. inseminaci

•

věk při prvním zapuštění

•

mezidobí

•

inseminační interval

•

% zabřezávání

•

servis perioda

•

inseminační index

Získané hodnoty byly vyhodnoceny v programu Microsoft Excel a byly vypočteny statistické údaje: •

aritmetický průměr x

•

směrodatná odchylka Sx

•

směrodatná chyba SE

•

rozptyl Sx²

5 VÝSLEDKY A DISKUSE V daném chovu jako celku byly ve sledovaném období zjištěny hodnoty těchto ukazatelů: inseminační interval měl průměrnou délku 75,8 dní, průměrnou délku servis periody 114,1 dní, průměrnou délku mezidobí 401,3 dní, průměrný inseminační index 1,9, průměrný věk při prvním zapuštění 553 dní, průměrný věk při prvním otelení 875,5 a průměrná délka březosti byla 288,1 dní. Uvedené výsledky jsou pak obsahem Tab. 3. Z uvedených výsledků se zdá být jako velice dobrý výsledek hodnota inseminačního indexu. Na druhé straně se jeví ale vyšší délka mezidobí, která je s poměrně vysokou směrodatnou odchylkou, avšak s vysokou přesností odhadu, vyjádřená střední chybou průměru 2,58.

62

Tab.3: Vybrané ukazatele v celém chovu za sledované období

Inseminační index 1,9 1,83 0,04

x Sx SE

Mezidobí (dny) 401,3 57,12 2,58

Interval (dny) 75,8 25,15 1,25

SP (dny) 114,1 57,81 2,88

5.1 Hodnocení ukazatelů reprodukce dle sledovaných roků V průběhu let 2004 – 2010 byly sledovány hodnoty inseminačního indexu. (graf.1) Inseminační index je odrazem celkové úspěšnosti inseminace. Vyjadřuje průměrný počet inseminací na dosaženou březost. Vyhovující jsou hodnoty do 2,0 (Hofírek, 2006). Období od roku 2004 až 2008 tedy můžeme hodnotit jako dobré. V letech 2009 a 2010 jsou hodnoty nevyhovující, neboť v těchto letech došlo jeho nárůstu nad úroveň dvou inseminací na jedno zabřeznutí. Oproti roku 2004 je tento nárůst vyšší o 0,5. Při statistickém zpracování pak byly mezi jednotlivými roky sledování zjištěny statisticky významné rozdíly, kdy se lišily výsledky dosažené v roce 2004 a 2006 od let ostatních. V prvních letech sledování se jedná o poměrně malé četnosti. Výsledky mohou být mírně zkreslené skutečností, že se jednalo o dojnice s vyšší přežitelností, tedy o dojnice, které stály ve stáji s mladšími věkovými skupinami, tedy dojnicemi na nižší laktaci.

Tab. 4: Hodnocení inseminačního indexu dle roku

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

N 21 29 53 82 140 218 135

x 1,6 1,9 1,5 1,9 1,7 2,1 2,2

63

Sx 0,86 1,33 0,82 1,17 0,92 1,32 1,24

SE 0,19 0,25 0,11 0,13 0,08 0,09 0,11

V průběhu let 2004 – 2008 byl sledován věk jalovic při prvním zapuštění. (graf.2) Tento ukazatel udává počet dní od narození do první inseminace. Je závislý na růstové křivce plemene a jeho cílová hodnota se mění s pokrokem ve šlechtění, ale také v závislosti na úrovni výživy a zdravotního stavu jalovic již od narození (Bouška a kolektiv, 2006). Podle (Hofírek, 2009) je ideální provádět první zapuštění českého strakatého skotu v 16 – 19 měsících věku. V této době jsou jalovice pohlavně i chovatelky vyspělé, přičemž mají zapouštěné jalovice hmotnost kolem 480 kg. Tento ukazatel byl splněn ve všech letech.

Tab. 5: Hodnocení věku při prvním zapuštění dle roku

Rok 2004 2005 2006 2007 2008

N 21 29 53 82 91

x 551,3 549,0 537,4 559,9 558,3

Sx 42,16 51,95 168,18 69,15 51,57

SE 9,20 9,65 23,10 7,64 5,41

V průběhu let 2004 – 2008 byl sledován věk při prvním otelení. (graf.3) Tento ukazatel odráží faktory ovlivňující věk při prvním zapuštění, tedy úroveň chovu jalovic s odpovídajícím věkem chovatelské zralosti a účinnost vyhledávání říje, ale také zachycují úroveň zabřezávání jalovic v důsledku vybalancovanosti jejich reprodukčních funkcí (pravidelnost cyklu, schopnost zabřeznout a březost udržet), přesnost detekce říje a kvalitu inseminace. Za optimální situace by se věk při prvním zabřeznutí měl lišit od vytyčeného cíle pro věk při prvním zapuštění o 11 dní (Bouška a kolektiv, 2006). Tudíž věk při prvním zapuštění 480 až 570 + 11 + 285 dní březosti = 776 až 866 dní věku při prvním otelení. Ze zjištěných sledování se zdá být na první pohled vyšší věk při prvním otelení u zvířat s podílem plemene ayshire. Tento rozdíl byl dokonce statisticky významný. Vzhledem k tomu, že se jedná o plemeno s menším tělesným rámcem, lze částečně vysvětlit uvedený nárůst věku při prvním otelení .

64

Tab.6: Hodnocení věku při prvním otelení dle roku

Rok 2004 2005 2006 2007 2008

N 21 29 53 82 91

x 867,3 879,3 856,9 894,4 869,8

Sx 58,10 80,01 158,40 88,08 72,13

SE 12,68 14,86 21,76 9,73 7,56

V průběhu let 2008 – 2010 byl sledován inseminační interval. (graf.4) Určení optimální doby od porodu do první inseminace musí zohledňovat dvě protichůdné tendence. Intenzifikace reprodukce vyžaduje v co největší míře zkracovat tuto dobu, zatímco biologické možnosti a zdraví zvířete vytváření určitý limit pro minimální délku intervalu (Hofírek, 2009). Pokud přijmeme hodnoty Říhy a kolektiv (2003), pak by tyto neměly přesahovat 85 dnů. Tento ukazatel byl v normě. Tyto výsledky inseminačního intervalu jsou trvale nad celostátním průměrem (2008 – 83 dní a 2009 – 83,6 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009).

Tab. 7: Hodnocení inseminačního intervalu dle roku

Rok 2008 2009 2010

N 49 218 136

x 71,14 77,27 75,23

Sx 10,07 30,67 17,97

SE 1,44 2,08 1,54

V průběhu let 2008 – 2010 byla sledována délka mezidobí. (graf.5) Mezidobí je tedy významným souhrnným ukazatelem reprodukce a představuje součet dnů servis periody a březosti. Za uspokojivou hodnotu mezidobí lze v současné době považovat hodnotu do 400 dnů (Hofírek, 2009). Srovnáme-li délku mezidobí v letech 2008 – 2010, je tento výsledek v souladu s prodlouženou servis periodou. Hodnoty mezidobí zjištěné ve sledovaném chovu jsou pod celostátním průměrem (2008 – 412 dní a 2009 – 411 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009), což ale neznamená, že by se tomuto údaji neměla věnovat patřičná pozornost. Každé její prodloužení je velice významné, neboť se významně pojí s celou ekonomikou chovu krav.

65

Tab.8: Hodnocení délky mezidobí dle roku

Rok 2008 2009 2010

N 49 218 136

x 394,4 400,9 404,5

Sx 48,48 59,97 55,42

SE 6,93 4,06 4,75

V průběhu let 2008 – 2010 byly sledovány hodnoty servis periody. (graf.6). Tento ukazatel společně s mezidobím patří k nejvýznamnějším ukazatelům reprodukční výkonnosti. Uspokojivá hodnota servis periody u mléčných krav je v současné době do 120 dnů (Hofírek, 2009). Průměrná servis perioda v tomto chovu je pod celostátním průměrem, který byl v roce 2008 – 125,1 dní a v roce

2009 – 122,9 dní) (Kvapilík a kolektiv,

2008 a 2009). Tento ukazatel je ovlivněn celou řadou faktorů, které nejsou v dostupných sledováních plně k dispozici. Jedná se zde o hodnoty průměrné, kdy nejsou v přímém propojení údaje o celé řadě faktorů, jako je např. úroveň užitkovosti, úroveň výživy, či faktor hygienických parametrů stájí, či faktor postupů a metodik např. při detekci říje.

Tab.9: Hodnocení servis periody dle roku

Rok 2008 2009 2010

N 49 218 136

x 107,4 113,5 117,5

Sx 48,05 60,69 56,40

SE 6,86 4,11 4,84

2,5

(Hodnota indexu)

2,0

2,1 1,9

1,5

2,2

1,9 1,7

1,6

1,5

1,0

0,5

0,0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

(Roky)

Obr.1: Grafické znázornění hodnocení inseminačního indexu dle jednotlivých roků

66

2010

565

545

549,0

(Dny)

550

551,3

555

558,3

559,9

560

537,4

540 535 530 525 2004

2005

2006

2007

2008

(Roky)

Obr.2: Grafické znázornění hodnocení věku při prvním zapuštění dle roků 900 890

894,4

880 (Dny)

879,3 870 860

869,8

867,3 856,9

850 840 830 2004

2005

2006

2007

2008

(Roky)

Obr.3: Grafické znázornění hodnocení věku při prvním otelení dle roku 78,00 77,00

77,27

(Dny intervalu)

76,00 75,00

75,23

74,00 73,00 72,00 71,00

71,14

70,00 69,00 68,00 2008

2009

2010

(Roky)

Obr.4: Grafické znázornění hodnocení inseminačního intervalu dle roků

67

406

(Dny mezidobí)

404

404,5

402 400,9

400 398 396 394

394,4

392 2008

2009

2010

(Roky)

Obr. 5: Grafické znázornění hodnocení délky mezidobí dle jednotlivých roků 120,0 118,0 117,5

116,0 (Dny SP)

114,0 113,5

112,0 110,0 108,0 106,0

107,4

104,0 102,0 2008

2009

2010

(Roky)

Obr.6: Grafické znázornění hodnocení servis periody dle jednotlivých roků

5.2 Hodnocení ukazatelů reprodukce dle plemene V průběhu daného období

byly sledovány hodnoty inseminačního indexu

u jednotlivých plemen. (graf.7) Inseminační

index

je

odrazem

celkové

úspěšnosti

inseminace.

Podle (Hofírek, 2006) jsou hodnoty inseminačního indexu do 2,0 vyhovující. Jako nevyhovující můžeme hodnotit C88A12. Příčinu zvýšeného inseminačního indexu můžeme hledat ve vyšším počtu přebíhalek z důvodu špatné doby inseminace, poruchy funkce ovarií, atd.

68

Tab.10: Hodnocení inseminačního indexu dle plemene

Plemeno C100 C86A14 C80A20 C85A15 C88A12 C77A23 C84A16

N 158 30 24 24 21 21 20

x 1,8 1,6 2,0 1,7 2,1 1,7 1,8

Sx 1,18 0,97 1,46 1,04 1,09 1,01 0,77

SE 0,09 0,18 0,30 0,21 0,24 0,22 0,17

V průběhu daného období byl sledován věk při prvním zapuštění u jednotlivých plemen. (graf.8) Pro věk při prvním zapuštění je důležitá růstová křivka plemene a cílová hodnota se mění s pokrokem ve šlechtění. Vliv má i úroveň výživy a zdravotní stav jalovice od narození (Bouška a kolektiv, 2006). Podle (Hofírek, 2009) je ideální provádět první zapuštění českého strakatého skotu v 16 – 19 měsících věku. Tento ukazatel nebyl splněn u C88A12 a C85A15. Mohl se projevit vliv menšího tělesného rámce ayrshirského skotu a proto bylo přikročeno k pozdějšímu zapouštění.

Tab.11: Hodnocení věku při prvním zapuštění dle plemene

Plemeno C100 C86A14 C80A20 C85A15 C88A12 C77A23 C84A16

N 89 15 12 7 9 6 6

x 555,5 558,5 562,0 578,3 586,2 541,5 535,3

Sx 46,12 47,60 49,47 70,04 34,17 43,25 38,33

SE 4,88 12,28 14,28 26,47 11,39 17,66 15,65

V průběhu daného období byla sledována délka mezidobí u jednotlivých plemen. (graf.9) Mezidobí je významným souhrnným ukazatelem reprodukce a představuje součet dnů servis periody a březosti. Za uspokojivou hodnotu mezidobí lze v současné době považovat hodnotu do 400 dnů (Hofírek, 2009), přičemž je snahou každého

69

chovatele snížit popisovanou hodnotu tak, abychom od každé krávy získali každý rok jedno zdravé tele. Hodnoty mezidobí zjištěné ve sledovaném chovu kromě C88A12 a C86A14 jsou pod celostátním průměrem (2008 – 412 dní a 2009 – 411 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Ve sledovaném chovu by se měla doba mezidobí podstatně zkrátit a tím zmenšit ekonomickou nákladnost chovu. Jelikož délka březosti je prakticky neovlivnitelná, je třeba délku mezidobí regulovat zkracováním servis periody chovatelskými nebo organizačními zásahy (Poplšteinová, 1992).

Tab.12: Hodnocení délky mezidobí dle plemene

Plemeno C100 C86A14 C80A20 C85A15 C88A12 C77A23 C84A16

N 69 16 12 17 12 15 14

x 402,2 413,9 407,8 383,4 413,1 394,7 391,1

Sx 62,55 68,73 69,98 44,47 113,31 46,41 39,99

SE 7,53 17,18 20,20 10,79 32,71 11,98 10,69

V průběhu daného období byl sledován inseminační interval u jednotlivých plemen. (graf.10) Podle (Říha a kolektiv, 2003) by hodnoty inseminačního intervalu neměly přesahovat 85 dnů. C88A12 tento požadavek nesplňuje. Jedná se ale o skupinu s poměrně nízkou četností. Proto je možno hledat vliv některého z faktorů, který mohl být pouze náhodný. Dle střední chyby průměru je také zřetelná poměrně nízká úroveň přesnosti odhadu dané úrovně sledovaného parametru. Z posouzení databáze základních vstupů do hodnocení je pak vidět, že se o navýšení postaraly 3 dojnice s vysokou hodnotou nad 80 dní. Důvodem asi nebyla špatná detekce říje, ale poporodní komplikace s následnou léčbou. Jelikož se jednalo o zvířata s vysokou užitkovostí, je možno hledat i další odpovědi na nedostatky např. v celkovém zajištění odpovídajícího zdravotního stavu, či ve vlastní výživě dojnic. Celkové výsledky inseminačního intervalu, kromě zmiňovaných příslušnic C88A12, jsou trvale nad celostátním průměrem (2008 – 83 dní a 2009 – 83,6 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009).

70

Tab.13: Hodnocení inseminačního intervalu dle plemene

Plemeno C100 C86A14 C80A20 C85A15 C88A12 C77A23 C84A16

N 69 16 12 17 12 15 14

x 75,1 79,3 70,0 73,0 101,6 72,3 74,5

Sx 16,42 19,41 13,43 19,15 113,06 15,36 16,86

SE 1,98 4,85 3,88 4,64 32,64 3,96 4,51

V průběhu daného období byly sledovány hodnoty servis periody u jednotlivých plemen (graf.11) Tento ukazatel společně s mezidobím patří k nejvýznamnějším ukazatelům reprodukční výkonnosti. Uspokojivá hodnota servis periody u mléčných krav je v současné době do 120 dnů (Hofírek, 2009). Servis perioda nevyhovuje u C86A14, C88A12 a u C80A20 je na hranici. Důvodem prodloužení servis periody může být výskyt poporodních komplikací – zadržení lůžka, záněty dělohy, špatná detekce říje a nízká úspěšnost inseminace. Celostátní průměr servis periody je (2008 – 125,1 dní a 2009 – 122,9 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009).

Tab.14: Hodnocení servis periody dle plemene

Plemeno C100 C86A14 C80A20 C85A15 C88A12 C77A23 C84A16

N 69 16 12 17 12 15 14

x 115,8 124,1 120,8 95,2 126,6 105,7 103,0

71

Sx 62,79 67,78 69,74 45,09 111,66 47,60 41,67

SE 7,56 16,94 20,13 10,94 32,23 12,29 11,14

2,5

(Hodnota indexu)

2,0

2,1

2,0 1,8

1,5

1,7

1,6

1,8

1,7

1,0 0,5 0,0 C100

C86A14

C80A20

C85A15

C 88A12

C77A23

C84A16

(Ple me na)

586,2

578,3 C100

C86A14

C80A20

C85A15

C88A12

C77A23

535,3

541,5

562,0

558,5

590 585 580 575 570 565 560 555 550 545 540 535 530 525 520

555,5

(Dny)

Obr.7: Grafické znázornění hodnocení inseminačního indexu dle plemene

C84A16

(Plemena)

Obr.8: Grafické znázornění hodnocení věku při prvním zapuštění dle plemene

395

394,7

400

402,2

(Dny mezidobí)

405

390

383,4

385

391,1

407,8

410

413,1

413,9

415

380 375 C100

C86A14

C80A20

C85A15

C88A12

C77A23

(Plemena)

Obr.9: Grafické znázornění hodnocení délky mezidobí dle plemene

72

C84A16

C80A20

C85A15

72,3

73,0

70,0 C 86A14

C 88A12

C77A23

74,5

101,6 C100

79,3

75,1

(Dny intervalu)

105,0 100,0 95,0 90,0 85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0

C84A16

(Plemena)

Obr.10: Grafické znázornění hodnocení inseminačního intervalu dle plemene

105,7

103,0

C80A20

126,6

C 86A14

C77A23

C84A16

95,2

120,8

(Dny SP)

100,0

115,8

120,0

124,1

140,0

80,0 60,0 40,0 20,0 0,0 C100

C85A15

C 88A12

(Plemena)

Obr.11: Grafické znázornění hodnocení servis periody dle plemene

5.3 Hodnocení ukazatelů reprodukce dle pořadí laktace V průběhu daného období byl sledován vliv pořadí laktace na hodnoty inseminačního indexu (graf.12). Inseminační index je odrazem celkové úspěšnosti inseminace. Vyjadřuje průměrný počet inseminací na dosaženou březost. Podle (Hofírek, 2009) by hodnota inseminačního indexu u krav neměla přesáhnout 2,2. Hodnoty inseminačního indexu jsou splněny u krav na všech laktacích.

73

Tab.15: Hodnocení inseminačního indexu dle pořadí laktace

Laktace 1 2 3 4 5 6 7

N 290 183 100 61 30 17 8

x 1,9 1,9 1,7 2,0 2,2 2,2 1,9

Sx 1,17 1,18 1,10 1,30 1,23 1,48 0,99

SE 0,07 0,09 0,11 0,17 0,23 0,36 0,35

V průběhu daného období byl sledován vliv pořadí laktace na délku mezidobí (graf.13) Mezidobí je významným souhrnným ukazatelem reprodukce a představuje součet dnů servis periody a březosti. Za uspokojivou hodnotu mezidobí lze v současné době považovat hodnotu do 400 dnů (Hofírek, 2009). Hodnoty mezidobí se pohybují v přijatelném rozmezí, ovšem snaha o snížení mezidobí je žádoucí, toho může být dosaženo zkrácením servis periody. Hodnoty zjištěné ve sledovaném chovu jsou pod celostátním průměrem (2008 – 412 dní a 2009 – 411 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009).

Tab.16: Hodnocení délky mezidobí dle pořadí laktace

Laktace 1 2 3 4 5 6 7

N 166 109 54 35 18 13 6

x 401,7 406,4 392,8 400,6 402,0 402,8 388,5

Sx 59,45 57,84 51,45 61,12 62,08 39,86 26,91

SE 4,61 5,54 7,00 10,33 14,63 11,06 10,99

V průběhu daného období byl sledován vliv pořadí laktace na inseminační interval (graf.14) Inseminační interval udává dobu od porodu do první inseminace a je významným ukazatelem intenzity reprodukce.

74

Podle (Říha a kolektiv, 2003) by hodnoty inseminačního intervalu neměly přesahovat 85 dnů. 7 laktace je mírně nad limit. To mohlo být způsobeno obtížným porodem a průměrnou kondicí při porodu (Poplšteinová, 1992). Výsledky inseminačního intervalu na všech ostatních laktacích jsou trvale nad celostátním průměrem (2008 – 83 dní a 2009 – 83,6 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Tab.17: Hodnocení inseminačního intervalu dle pořadí laktace

Laktace 1 2 3 4 5 6 7

N 166 109 54 35 18 13 6

x 77,4 75,7 73,7 71,2 72,8 78,7 86,5

Sx 34,30 16,50 18,99 10,75 9,19 12,44 19,26

SE 2,66 1,58 2,58 1,82 2,17 3,45 7,86

V průběhu daného období byl sledován vliv pořadí laktace na hodnoty servis periody (graf.15). Tento ukazatel společně s mezidobím patří k nejvýznamnějším ukazatelům reprodukční výkonnosti. Uspokojivá hodnota servis periody u mléčných krav je v současné době do 120 dnů (Hofírek, 2009). Průměrná servis perioda v tomto chovu je nad míru očekávání. Celostátní průměr je v roce 2008 – 125,1 dní a v roce 2009 – 122,9 dní) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009).

Tab.18: Hodnocení servis periody dle pořadí laktace

Laktace 1 2 3 4 5 6 7

N 166 109 54 35 18 13 6

x 114,8 119,3 106,2 112,1 115,3 112,7 97,7

75

Sx 60,07 58,76 52,76 62,03 59,94 40,46 28,29

SE 4,66 5,63 7,18 10,49 14,13 11,22 11,55

2,5 2,2

(Hodnota indexu)

2,0 1,9

2,2

2,0

1,9

1,9

1,7

1,5 1,0 0,5 0,0 1

2

3

4

5

6

7

(Pořadí laktace )

Obr.12: Grafické znázornění hodnocení inseminačního indexu dle pořadí laktace

5

6

390

388,5

392,8

395

402,8

400,6

400

401,7

(Dny mezidobí)

405

402,0

406,4

410

385 380 1

2

3

4

7

(Pořadí laktace)

Obr.13: Grafické znázornění hodnocení délky mezidobí dle pořadí laktace

90,0 86,5 78,7 72,8

71,2

70,0

73,7

75,0

75,7

80,0 77,4

(Dny intervalu)

85,0

65,0 60,0 1

2

3

4

5

6

7

(Pořadí laktace)

Obr.14: Grafické znázornění hodnocení inseminačního intervalu dle pořadí laktace

76

130,0 125,0

115,3

97,7

100,0

112,7

105,0

112,1

119,3

110,0

106,2

(Dny SP)

115,0

114,8

120,0

95,0 90,0 85,0 80,0 1

2

3

4

5

6

7

(Pořadí laktace)

Obr.15: Grafické znázornění hodnocení servis periody dle pořadí laktace

5.4 Hodnocení % zabřezávání v letech 2008 – 2009 U skupiny krav v roce 2008 byly zjištěny následující hodnoty ukazatelů reprodukce: zabřezávání po první inseminaci 50,8%, procento zabřezávání 51,1%, reinseminace 53,2% a index zabřezávání 1,9. (tab.19) U skupiny krav v roce 2009 byly zjištěny tyto hodnoty ukazatelů reprodukce: zabřezávání po první inseminaci 51,5%, procento zabřezávání 53,7%, reinseminace 60% a index zabřezávání 2,1. (tab.20) Březost po první inseminaci vyjadřuje procento prvně inseminovaných krav, které po první inseminaci zabřezly. Procento zabřezávání po první inseminaci u krav lze hodnotit jako vyhovující na 50 – 60% (Louda a kolektiv, 2008). Hodnoty tohoto ukazatele jsou v normě a v porovnání s celostátním průměrem jsou nadprůměrné (2008 – 45% a 2009 – 45,1%) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Březost po všech inseminacích by neměla být pod úrovní dolní klasifikační hranice (<50 – 60 %) zabřezávání po první inseminaci zjištěné v daném chovu (Louda a kolektiv, 2008). Zjištěné hodnoty v chovu jsou vzhledem k celostátnímu průměru vyhovující (2008 44,6% a 2009 – 44,6%) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Hodnota inseminačního indexu by u krav neměla přesáhnout hodnotu 2,2 (Hofírek, 2009). Hodnoty tohoto ukazatele reprodukce jsou ve vyhovující. Pro srovnání roku 2008 a 2009 byly vytvořeny grafy 16 a 17.

77

Tab.19: Ukazatele reprodukce u krav – rok 2008

Krávy

x

Sx

Sx²

Zabřezávání po 1. inseminaci

50,8

6,16

0,05

% zabřezávání

51,1

4,84

0,46

Index zabřezávání

1,9

0,05

0,00

Reinseminace

53,2

4,23

0,00

Tab.20: Ukazatele reprodukce u krav – rok 2009

Krávy

x

Sx

Sx²

Zabřezávání po 1. inseminaci

51,5

6,49

0,01

% zabřezávání

53,7

4,95

0,00

Index zabřezávání

2,1

0,12

0,45

Reinseminace

60,0

3,41

0,19

62,0 60,0 60,0 58,0 (%)

56,0 54,0 53,7

52,0 50,0

50,8

51,5

53,2

51,1

48,0 46,0 Zabře závání po 1. inse minaci

% z abřez ávání

2008

Re inseminace

2009

Obr.16: Grafické znázornění ukazatelů reprodukce u krav rok 2008 a 2009

78

2,2

(Hodnota Indexu)

2,1 2,1

2,1 2,0 2,0 1,9 1,9

1,9 1,8 1,8

2008

2009 (Roky)

Obr.17: Grafické znázornění indexu zabřezávání u krav rok 2008 a 2009

U

skupiny

jalovic

byly

v roce

2008

zjištěny

hodnoty

ukazatelů

reprodukce: zabřezávání po první inseminaci 62,1%, procento zabřezávání 59%, reinseminace 63,9% a index zabřezávání 1,8. (tab.21) U skupiny jalovic v roce 2009 byly zjištěny hodnoty ukazatelů reprodukce: zabřezávání po první inseminaci 56,1%, procento zabřezávání 56%, reinseminace 62,5% a index zabřezávání 1,7. (tab.22) Březost po první inseminaci vyjadřuje procento prvně inseminovaných plemenic, které po první inseminaci zabřezly. Procento zabřezávání po první inseminaci u jalovic lze hodnotit jako vyhovující nad 65% (Louda a kolektiv, 2008). Hodnoty tohoto ukazatele jsou nevyhovující, ale v porovnání s celostátním průměrem jsou nadprůměrné (2008 – 62% a 2009 – 61,5%) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Březost po všech inseminacích by neměla být pod úrovní dolní klasifikační hranice (<65%) zabřezávání po první inseminaci zjištěné v daném chovu (Louda a kolektiv, 2008). Hodnoty březosti po všech inseminacích v daném chovu jsou v roce 2008 oproti celostátnímu průměru nadprůměrné (2008 – 58,7%), ale v roce 2009 jsou podprůměrné (2009 – 58,2%) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Hodnota inseminačního indexu by u jalovic by měla mít hodnotu 2,0 – 2,1 (Hofírek, 2009). Hodnoty inseminačního indexu ve sledovaném chovu jsou vyhovující. Pro srovnání roku 2008 a 2009 byly vytvořeny grafy 18 a 19.

79

Tab.21: Ukazatele reprodukce u jalovic – rok 2008

Jalovice

x

Sx

Sx²

Zabřezávání po 1. inseminaci

62,1

11,39

0,05

% zabřezávání

59,0

6,07

0,46

Index zabřezávání

1,8

0,17

0,00

Reinseminace

63,9

13,92

0,00

Tab.22: Ukazatele reprodukce u jalovic – rok 2009

Jalovice

x

Sx

Sx²

Zabřezávání po 1. inseminaci

56,1

14,97

0,01

% zabřezávání

56,0

13,13

0,00

Index zabřezávání

1,7

0,16

0,45

Reinseminace

62,5

5,16

0,19

66,0 64,0 63,9 62,0

62,5

(%)

62,1 60,0 58,0 56,0

59,0 56,1

56,0

54,0 52,0 Zabře závání po 1. inse minaci

% z abřez ávání

2008

Re inseminace

2009

Obr.18: Grafické znázornění ukazatelů reprodukce u jalovic rok 2008 a 2009

80

1,8 1,8 ( Hodnota Indexu)

1,8

1,8

1,8 1,8 1,8 1,8 1,7

1,7

1,7 1,7 1,7 2008

2009 (Roky)

Obr.19: Grafické znázorněn indexu zabřezávání u jalovic rok 2008 a 2009

U skupiny plemenic v roce 2008 byly zjištěny následující hodnoty ukazatelů reprodukce: zabřezávání po první inseminaci 56,46%, procento zabřezávání 55,01%, reinseminace 58,55% a index zabřezávání 1,84. (tab.23) U skupiny plemenic v

roce 2009 byly zjištěny tyto hodnoty ukazatelů

reprodukce: zabřezávání po první inseminaci 53,79%, procento zabřezávání 54,89%, reinseminace 61,27% a index zabřezávání 1,9. (tab.23)

Tab.23: Celkové srovnání let 2008 a 2009

Plemenice

x

Sx

2008

2009

2008

2009

Zabřezávání po 1. inseminaci

56,5

53,8

10,67

11,53

% zabřezávání

55,0

54,9

6,71

9,78

Index zabřezávání

1,8

1,9

0,12

0,23

Reinseminace

58,6

61,3

11,46

4,47

Březost po první inseminaci vyjadřuje procento prvně inseminovaných krav, které po první inseminaci zabřezly. Hodnoty tohoto ukazatele jsou v normě a v porovnání s celostátním průměrem jsou nadprůměrné (2008 – 49,8% a 2009 – 49,7%) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009).

81

Zjištěné hodnoty celkového zabřezávání v chovu jsou vzhledem k celostátnímu průměru vyhovující (2008 - 48% a 2009 – 47,9%) (Kvapilík a kolektiv, 2008 a 2009). Hodnota inseminačního indexu by u krav neměla přesáhnout hodnotu 2,2 (Hofírek, 2009). Hodnoty tohoto ukazatele reprodukce jsou ve vyhovující. Pro srovnání roku 2008 a 2009 byly vytvořeny grafy 16 a 17.

62 61,3 60

(%)

58 56 54

58,6 56,5 55

54,9 53,8

52 50 2008

2009 (Roky)

Zabře závání po 1. inseminaci

% zabřezávání

Reinseminace

Obr.20: Grafické znázornění celkového srovnání let 2008 a 2009

1,9

(Index zabřezávání)

1,9 1,9 1,9 1,9 1,9 1,8 1,8 1,8 1,8 2008

2009 (Roky)

Obr.21: Grafické znázornění indexu zabřezávání v letech 2008 a 2009

82

6 ZÁVĚR Z výsledků předkládaných v této práci můžeme konstatovat, že ve sledovaném období došlo k mírnému zhoršení reprodukčních ukazatelů. Ve sledovaném období bylo prokázáno zhoršení inseminačního indexu, kdy hodnota 1,6 stoupla na 2,2. Průměrný věk při prvním zapuštění byl 551,1 dní, což je v normě 16 – 19 měsíců pro první zapuštění červenostrakatého skotu. Hodnota inseminačního intervalu se zvýšila ze 71,14 na 75,23, což je ale stále pod celostátním průměrem 83,6%. Délka mezidobí ve stádě plemenic se prodloužila z 394 na 405, což se dá hodnotit jako dobré ve srovnání s průměrem 411 dní z celé republiky. Délka servis periody se z 107,7 prodloužila na 117,5, i když je toto číslo vyšší stále je nad průměrem 122,9 dní z celé republiky. Březost po první inseminaci v celém stádě se zhoršila z 56,46% na 53,8%, což ale zůstává nad průměrným výsledkem z celé republiky 47,4%. Přestože se výsledky reprodukčních ukazatelů dají hodnotit jako vyhovující a většina je lepší než celostátní průměr, stálá sestupná tendence může v budoucích letech ohrozit rentabilitu chovu. Důvodem zhoršujících se ukazatelů reprodukce může být rekonstrukce stáje v roce 2008, což se projevilo i na hodnotách v následujícím roce. Zlepšení jednotlivých ukazatelů můžeme dosáhnout vylepšením vyhledávání říje. Pouhé sledování říjových příznaků je nedostatečné – moderní metody sledování říje pomocí pedometru nebo počítačového programu jsou žádoucí. Tím se eliminuje vliv chybně stanoveného termínu inseminace. Pro minimalizaci poruch plodnosti projevujících se funkčními poruchami organismu během poporodního období můžeme zlepšit nedostatky ve výživě a krmení zvířat, technologii chovu a lépe ovlivňovat klimatické faktory – tepelný stres. Lepší než napravovat chyby, je předcházet jim.

83

7 POUŽITÁ LITERATURA •

BASIRICO L., MORERA P., LACETERA N., RONCHI B., NARDONE A. a BERNABUCCI U., 2011: Down-regulation of hepatic Apob <sub>100 expression furing hot season in trensition dairy cows. Livestock Science, 2011, vol. 137, p 49-57

•

BOLDIZSÁR P., 2010: Proč je důležitá řádná detekce říje? Náš chov, č. 10, s. 52 – 54

•

BOUŠKA J. et. al., 2006: Chov dojeného skotu. Praha, Profi press, s.r.o., 186 s. ISBN 80-86726-16-9

•

BRYCHTA J., 2009: Vliv sonografického vyšetření na reprodukční ukazatele. Náš chov, č. 10, s. 21

•

BUTLER W.R. a SMITH R.D., 1989: Interrelationships between energy balance and postpartum reproductive function in dairy cattle. Journal of Dairy Science, vol. 72, p 767-783

•

BUTLER W.R., 2000: Nutritional interactions with reproductive performance in dairy cattle. Animal Reproduction Science, vol. 60-61, p 449-457

•

ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2011:Na Vysočině klesly stavy skotu i prasat [cit.2011.4.12]. Dostupné na:http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/na_vysocine_ klesly_stavy_skotu_i_prasat

•

DOLEŽAL O., 2009: Reprodukce skotu při vysokých teplotách prostředí. Náš chov, č. 11, s. 39 - 41

•

DOLEŽEL R. et. al., 1997: Veterinární gynekologie. VFU Brno, 144 s. ISBN 80-85114-4-6

•

DUBUC J., DUFFIELD T.F., LESLIE K.E., WALTON J.S. a LEBLANCE S.J., 2011: Effects of postpartum sterine diseases on milk production and culling in dairy cows. Journal od Dairy Science, vol. 94, p 1339-1346

•

HÄRTLOVÁ H., HERING P.,VODKOVÁ Z., KMOCHOVÁ B., SLAVÍK P. a RAJMON R., 2011: Ověřování pravosti

říje u dojnic pomocí

progesteronového testu Ovucheck. Náš chov, č. 3, s. 19 – 21 •

HEGEDÜŠOVÁ Z., SLEZÁKOVÁ M., DUFEK A., 2009: Vliv ustájení ne reprodukci krav ve vybraných chovech. Výzkum chovu skotu, č. 3, s. 19 - 26

84

•

HOFÍREK B., DVOŘÁK R., NĚMEČEK L., DOLEŽEL R., POSPÍŠIL Z. et. al., 2009: Nemoci skotu. Česká buiatrická společnost, Brno, 1149 s.

•

ILLEK J., 2008: Poruchy minerálního metabolismu dojnic. Náš chov, č. 12, s. 59 – 62

•

ILLEK J., 2009: Vliv výživy a poruch metabolismu na reprodukci skotu. Náš chov, č. 1, s 74 – 76

•

ILLEK J., KUDRNA V., KUMPRECHTOVÁ D., 2009: Beta-karoten a jeho vztah k plodnosti skotu. Náš chov, č. 11, s. 42 – 43

•

JELÍNEK P., KOUDELA K. et. al., 2003: Fyziologie hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Brno, 409 s., ISBN 80-7157644-1

•

JEŽKOVÁ A., 2009: Využití progesteronového testu pro řízení reprodukce dojnic. Náš chov, č. 1, s. 70 – 71

•

JEŽKOVÁ A., 2011: Plodnost dojnic je stálý problém. Náš chov, č.4, s. 49

•

KOPECKÝ J. et. al., 1981: Chov skotu (Velká zootechnika). SZN, Praha, 500 s.

•

KOVÁČ G. et. al., 2001: Choroby hovädzieho dobytka. M&M, Prešov, 874 s.

•

KUDLÁČ J., ELEČKO J. et. al., 1987: Veterinární porodnictví a gynekologie. SZN, Praha, 572 s.

•

KVAPILÍK J., RŮŽIČKA Z., BUCEK P. et. al., 2009: Ročenka: Chov skotu v ČR, Hlavní výsledky a ukazatele za rok 2008. Praha, ISBN 978-80-9041312-2, 96 s.

•

KVAPILÍK J., RŮŽIČKA Z., BUCEK P. et. al., 2010: Ročenka: Chov skotu v ČR, Hlavní výsledky a ukazatele za rok 2009. Praha, ISBN 978-80-9041314-6, 96 s.

•

LÍKAŘ K., 2008: Pedometr Plus – nové řešení pro sledování zdravotního stavu dojnic. Náš chov, č. 9, s. 58 – 59

•

LOUDA F. et. al., 2008: Metodika: Uplatnění biologických zásad při řízení reprodukce plemenic. Rapotín, ISBN 978-80-87144-05-3, 55 s.

•

MARVAN F. et. al., 2003: Morfologie hospodářských zvířat. ČZU, Praha, 303 s.

•

MUDŘÍK Z., DOLEŽAL P., KOUKAL P. et. al.: 2006: Základy moderní výživy skotu. ČZU, Praha, 276 s.

85

•

PIVKO J., KUBOVIČOVÁ E., MAKAREVIČ A., HEGEDUŠOVÁ Z. a LOUDA F., 2010: Faktory a príčiny embryonálnej mortality: gaméty, prostredie, stres. Náš chov, č. 2, s. 22 – 24

•

POPLŠTEINOVÁ I., 1992: Řízení a kontrola reprodukce ve stádě skotu. ÚVTIZ, Praha, 43s.

•

ŘÍHA J., PETELÍKOVÁ J., ČEŘOVSKÝ J., BAŽANT J., BOCHENEK M. a PYTLOUN J., 2003: Plemenitba hospodářských zvířat. Rapotín, ISBN 80903143-4-1, 151 s.

•

SAINSBURY D., 1986: Animal Health. Collens, London, 232 s.

•

SAMBRAUS H. H., 2006: Atlas plemen hospodářských zvířat. Brázda, Praha, 295 s.

•

URBAN F. et. al., 1997: Chov dojeného skotu. Apros, Praha, 289 s., ISBN 80901100-7-X

•

VACEK M., SKŘIVÁNEK M., 2011: Zdraví a reprodukce dojnic rozhodují o rentabilitě chovu. Náš chov, č. 3, s. 13 – 15

•

ZEMAN J., 1994: Zoohygiena. Brno, 205 s.

•

ZEMAN L. et. al., 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat. Profi Press, Praha, 360 s., ISBN 80-86726-17-7

•

ZINK V., 2011: Správný management stáda v jednotlivých fázích mezidobí – prostředek k lepší ekonomice. [cit.2011.4.12]. Dostupné na: http://www.agropress.cz/management_mezidobi.php

86

8 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr.1: Grafické znázornění hodnocení inseminačního indexu dle jednotlivých roků. 66 Obr.2: Grafické znázornění hodnocení věku při prvním zapuštění dle roků............... 67 Obr.3: Grafické znázornění hodnocení věku při prvním otelení dle roku ................... 67 Obr.4: Grafické znázornění hodnocení inseminačního intervalu dle roků .................. 67 Obr.5: Grafické znázornění hodnocení délky mezidobí dle jednotlivých roků ........... 68 Obr.6: Grafické znázornění hodnocení servis periody dle jednotlivých roků ............. 68 Obr.7: Grafické znázornění hodnocení inseminačního indexu dle plemene ............... 72 Obr.8: Grafické znázornění hodnocení věku při prvním zapuštění dle plemene......... 72 Obr.9: Grafické znázornění hodnocení délky mezidobí dle plemene.......................... 72 Obr.10: Grafické znázornění hodnocení inseminačního intervalu dle plemene .......... 73 Obr.11: Grafické znázornění hodnocení servis periody dle plemene .......................... 73 Obr.12: Grafické znázornění hodnocení inseminačního indexu dle pořadí laktace .... 76 Obr.13: Grafické znázornění hodnocení délky mezidobí dle pořadí laktace............... 76 Obr.14: Grafické znázornění hodnocení inseminačního intervalu dle pořadí laktace . 76 Obr.15: Grafické znázornění hodnocení servis periody dle pořadí laktace ................. 77 Obr.16: Grafické znázornění ukazatelů reprodukce u krav rok 2008 a 2009 .............. 78 Obr.17: Grafické znázornění indexu zabřezávání u krav rok 2008 a 2009 ................. 79 Obr.18: Grafické znázornění ukazatelů reprodukce u jalovic rok 2008 a 2009 ......... 80 Obr.19: Grafické znázorněn indexu zabřezávání u jalovic rok 2008 a 2009.............. 81 Obr.20: Grafické znázornění celkového srovnání let 2008 a 2009.............................. 82 Obr.21: Grafické znázornění indexu zabřezávání v letech 2008 a 2009 .................... 82

87

9. SEZNAM TABULEK Tab.1: Pohlavní cyklus u krav ..................................................................................... 17 Tab.2: Procento výskytu embryonální mortality a fetální mortality (Pivko, 2010)..... 54 Tab.3: Vybrané ukazatele v celém chovu za sledované období .................................. 63 Tab.4: Hodnocení inseminačního indexu dle roku ...................................................... 63 Tab.5: Hodnocení věku při prvním zapuštění dle roku................................................ 64 Tab.6: Hodnocení věku při prvním otelení dle roku.................................................... 65 Tab.7: Hodnocení inseminačního intervalu dle roku................................................... 65 Tab.8: Hodnocení délky mezidobí dle roku................................................................. 66 Tab.9: Hodnocení servis periody dle roku ................................................................... 66 Tab.10: Hodnocení inseminačního indexu dle plemene .............................................. 69 Tab.11: Hodnocení věku při prvním zapuštění dle plemene ....................................... 69 Tab.12: Hodnocení délky mezidobí dle plemene ........................................................ 70 Tab.13: Hodnocení inseminačního intervalu dle plemene........................................... 71 Tab.14: Hodnocení servis periody dle plemene........................................................... 71 Tab.15: Hodnocení inseminačního indexu dle pořadí laktace ..................................... 74 Tab.16: Hodnocení délky mezidobí dle pořadí laktace ............................................... 74 Tab.17: Hodnocení inseminačního intervalu dle pořadí laktace.................................. 75 Tab.18: Hodnocení servis periody dle pořadí laktace.................................................. 75 Tab.19: Ukazatele reprodukce u krav – rok 2008........................................................ 78 Tab.20: Ukazatele reprodukce u krav – rok 2009........................................................ 78 Tab.21: Ukazatele reprodukce u jalovic – rok 2008 .................................................... 80 Tab.22: Ukazatele reprodukce u jalovic – rok 2009 .................................................... 80 Tab.23: Celkové srovnání let 2008 a 2009 .................................................................. 81

88